Osho Vědomí - Klíč k životu v rovnováze Přeloženo z anglického originálu Awareness: The Key to Living in Balance Copyright© 1999 by Osho International Foundation, www.osho.com Tato kníhaje výběrem výňatků z různých autorových knih. OSHO je registrovaná obchodní značka Osho International Foundation, používaná na základě licence. Pro více informací: www.osho.com - obsáhlá webová stránka v několika jazycích, kde najdete on-li-ne prohlídku Oshova meditačního střediska s kalendářem nabízených programů, katalog knih a kazet, seznam Oshových informačních středisek na celém světě a výběr z Oshových přednášek. Osho International 570 Lexington Avenue New York, NY 10022 Tel.: (212) 588-9888 Fax:(212)588-1977 e-mail: oshointernational@oshointernational.com © Czech edition by Alexander Giertli - EUGENIKA Pbl. A. Gwerkovcj 20, P. O. Box 187 850 00 Bratislava 5 tel.faxzáznam: 00421-2-63 81 06 59 c-mail: eugenika@cugenika.sk internet: www.eugenika.sk (www.cugenika.cz) Překlad © Richard Čábelka (REDIGO) Odpovědná redaktorka: Světlana Hcjsková (REDIGO) Lektorovali: Jaroslav Vacek, Chris Hopkinson c-mail: redigo@redigo.cz internet: www.redigo.cz Návrh obálky: Miroslav Němec Grafika na obálce: Matěj Němec Grafický redaktor: Miroslav Němec První vydání Bratislava 2005 Tisk: VEGA PRINT, Bratislava ISBN 80-89115-75-6 Obsah Předmluva ............................................................... 7 Pochopení............................................................. 13 O lidech a krysách ............................................. 14 Kořeny utrpení.................................................... 28 Soukromé světy .................................................. 33 Vědomí a bytí ve středu ................................... 66 Mnoho nemocí, jeden předpis ............................ 77 Analytik a pozorovatel .................................-...... 78 Napětí a uvolnění............................................. 106 Mysl a meditace ................................................ 113 Vyjetá kolej a kolo ........................................... 136 Vědomí v činnosti ............................................... 151 Začněte ze středu ............................................ 152 Buďte spontánní............................................... 159 Buďte rozhodní................................................. 162 Dokončujte každý okamžik ............................. 167 Přestaňte se snažit být dobří......................... 172 Experimenty v pozorování................................. 189 Načasujte se do bezčasovosti ....................... 190 Neviditelný dotek ...............................:............. 192 Vipassaná......................................................... 194 Noční směna .................................................... 197 Doslov ............................................................. 207 Na niti ................................................................ 207 O autorovi ......................................................... 215 Meditační středisko - Oshova mezinárodní komuna (Osho Commune International) ........ 216 Vědomí Předmluva Jednou z nejdůležitějších věcí, které je o člověku třeba pochopit, je, že člověk spí. Dokonce i když si myslí, žeje bdělý, tak není. Jeho bdělost je velmi křehká. Je tak nepatrná, že nemá žádný význam. Jeho bdělost je pouze krásným, avšak naprosto prázdným slovem. Spíte v noci, spíte ve dne - od narození až do okamžiku smrti se mění váš režim spánku, ale nikdy nejste skutečně bdělí. Nenamlouvejte si, že jste se probudili tím, že jste pouze otevřeli oči. Dokud se vám neotevřou oči vnitřní - dokud se uvnitř nenaplníte světlem, dokud nespatříte, kdo jste - nemyslete si, že jste probuzení. To je největší iluze, ve které lidé žijí. A jakmile jednou přijmete názor, že jste již probuzení, pak úsilí o probuzení nepřichází vůbec v úvahu. První věc, kterou si musíte zapsat hluboko do svého srdce, je, že spíte, tvrdě spíte. Sníte ve dne i v noci. Někdy sníte s otevřenýma očima, někdy se zavřenýma, ale sníte - vy jste sen. Ještě nejste skutečností. Cokoliv děláte ve snu, je samozřejmě bezvýznamné. Cokoliv si myslíte, nemá žádný smysl, cokoliv vytváříte, zůstává součástí vašich snů a nikdy vám nedovolí spatřit to, co je. Proto všichni buddhové naléhali pouze najedno: „Probuďte se!" Celé jejich učení za všechna staletí lze shrnout do jediné věty: „Buďte bdělí." A tito buddhové také vymýšleli metody, strategie, vytvářeli prostředí a energetická pole, která vás šokem mohou přivést k vědomí. diL 7 OSHO ř "--------------------- První věc, kterou si musíte zapsat hluboko do svého srdce, je, že spíte, tvrdě spíte. Sníte ve dne i v noci. Někdy sníte s otevřenýma očima, někdy se zavřenýma, ale sníte - vy jste sen. Ještě nejste skutečností. Ano, dokud nejste šokováni, otřeseni v nejhlubších základech, neprobudíte se. Spánek byl tak dlouhý, že pronikl až k samotnému jádru vaší bytosti. Jste jím prosáknuti. Každá buňka vašeho těla a každé vlákno vaší mysli se naplnilo spánkem. Nejde o nic bezvýznamného. K tomu, abyste se stali pozorovatelem, abyste se stali bdělími, pozornými a ostražitými, je tudíž zapotřebí velikého úsilí. Jestliže se buddhové celého světa shodnou na jediné věci, pak je to tato - člověk takový, jaký je, spí, a člověk takový, jaký by měl být, by měl být bdělý. Bdělost je cílem, bdělost je příchutí veškerého jejich učení. Zarathuš-tral, Lao-c2, Ježíš, Buddha, Bahaudin, Kabír3, Nának4 - všichni probuzení učili jedno jediné... v jiném jazyce, jinými metaforami, ale jejich píseň je stejná. Právě tak jako je moře slané - ať už jej ochutnáte na severu, na východě nebo na západě, moře je vždy slané - příchutí buddhov-ství je bdělost. Avšak budete-li si myslet, že již bdělí jste, nebudete vyvíjet žádné úsilí. Otázka nějakého úsilí pak vůbec ne-vyvstane - nač se vzrušovat? Ze svých snů jste si vytvořili náboženství, bohy, modlitby, rituály - vaši bohové jsou součástí vašich snů stejně jako cokoliv jiného. Vaše politika je součástí vašich snů, vaše náboženství je součástí vašich snů, vaše poezie, malby, umění - vše, co děláte. Protože spíte, děláte věcí v souladu se stavem své mysli. 8 Vaši bohové se od vás nemohou lišit. Kdo je stvoří? Kdo jim dá tvar, barvu a formu? Vy je tvoříte, tesáte je jako sochy. Mají oči jako vy, nosy jako vy - a mentalitu jako vy! Starozákonní Bůh říká: „Jsem velmi žárlivý Bůh!" A kdo stvořil Boha, který je žárlivý? Bůh nemůže být žárlivý, a pokud je Bůh žárlivý, co je pak na žárlivosti špatného? Je-li žárlivý dokonce i Bůh, proč byste si měli myslet, že děláte něco špatného, jestliže žárlíte? Žárlivost je božská! Starozákonní Bůh říká: „Jsem velmi hněvivý Bůh! Jestliže se nebudete řídit mými přikázáními, zničím vás. Navěky se budete smažit v pekle. A protože jsem velmi žárlivý, neuctívejte nikoho jiného. To nemohu strpět." Kdo stvořil takového Boha? Jeho obraz jste museli stvořit z vlastní žárlivost, z vlastního hněvu. Je to vaše projekce, váš stín. Odrážíte se v něm vy sami, nikdo jiný. A totéž platí pro všechny bohy všech náboženství. To je důvod, proč Buddha nikdy nemluvil o Bohu. Pravil: „Jaký smysl má mluvit o Bohu s lidmi, kteří spí? Budou naslouchat ve svém spánku. Budou snít o všem, co jim řeknete, a vytvoří si vlastní bohy, již budou naprosto falešní, slabí, bezvýznamní. Takové bohy je lepší nemít." Hovory o bozích proto Buddhu nezajímají. Má zájem pouze o to, aby vás probudil. O jednom buddhistickém osvíceném mistrovi se vypráví následující příběh... Když tento mistr seděl večer na břehu řeky, těšil se za zurčení vody a větru, jenž šuměl ve stromech, přišel k němu jakýsi muž a zeptal se ho: „Můžete mi v jediném slově vyložit podstatu vašeho náboženství?" Mistr byl ale stále tichý, naprosto tichý, jako by otázku neslyšel. Tazatel pravil: „Jste snad hluchý?" Mistr odvětil: „Slyšel jsem vaši otázku a také jsem na 9 OSHO ni odpověděl! Ticho je tou odpovědí. Byl jsem stále ticho - ta pauza, ten interval, to byla moje odpověď." Nato muž prohlásil: „Takové záhadné odpovědi nerozumím. Nemohl byste být trochu srozumitelnější?" A tak mistr prstem do písku napsal malými písmeny meditace. Muž řekl: „Nyní si to mohu přečíst. Je to o trochu lepší než předtím. Teď už mám alespoň slovo, nad kterým mohu rozjímat. Nemohl byste to ale objasnit ještě trošku?" Mistr opět napsal MEDITACE, tentokrát většími písmeny. Muž byl trochu na rozpacích, byl poněkud zmaten a dotčen a nahněván. „Napsal jste znovu meditace? Nemůžete mi to ještě trochu ozřejmit?" Mistr tedy napsal velkými písmeny ME DI TA C E. Muž pravil: „Připadáte mi šílený!" Mistr odvětil: „Tolik jsem se již snížil. První odpověď byla správná, druhá už poněkud méně, třetí byla ještě horší a čtvrtá velmi chybná." - když totiž napíšete MEDITACE velkými písmeny, udělali jste z ní boha. Ticho je prostorem, ve kterém se člověk probouzí, a hlučná mysl je prostorem, v němž člověk setrvává ve spánku. rfir Proto se Bůh píše s velkým B. Kdykoliv chcete něco stanovit jako nejvyšší, konečné, napíšete to s velkým písmenem. Mistr pravil: „Dopustil jsem se hříchu." Smazal všechna slova, která napsal, a řekl: „Naslouchejte prosím pouze mé první odpovědi -jedině tehdy mám pravdu." Ticho je prostorem, ve kterém se člověk probouzí, a hlučná mysl je prostorem, v němž člověk setrvává ve spánku. Jestliže vaše mysl pořád štěbetá, pak spíte. Pokud 10 fl však tiše sedíte, pokud mysl zmizí a vy slyšíte štěbetání ptáků, a nikoliv mysl uvnitř, ticho... zapískání ptáka, švitoření, jestliže není žádné mysli, jež by pracovala ve vaší hlavě, je jen naprosté ticho... pak se ve vás probouzí vědomí. Nepřichází zvnějšku, vyvstává ve vás, roste ve vás. Není-li tomu tak, potom vězte, že spíte. 11 Pochopení Slovo odříkání nikdy nepoužívám. Říkám: „Radujte se ze života, lásky, meditace, nádhery světa, extáze existence - těšte se ze všeho! Transformujte světské na posvátné. Přeměňte tento břeh na břeh druhý, přetvořte zemi na ráj. K určitému odříkání pak začne docházet nepřímou cestou. Děje se to však, aniž byste to dělali vy. Není to úsilí, je to dění se. Začnete se zříkat svých pošetilostí, začnete se vzdávat hlouposti. Začnete se zříkat nesmyslných vztahů. Začnete se vzdávat práce, jež nenaplňovala vaši bytost. Začnete opouštět místa, kde nebylo možno růst. Nenazývám to však odříkáním, nazývám to pochopením, vědomím. Jestliže ve své ruce ponesete kameny a budete si myslet, že to jsou diamanty, neřeknu vám, abyste se těch kamenů zřekli. Jednoduše vám sdělím: „Buďte bdělí a podívejte se ještě jednou!" Pokud sami spatříte, že nejde o diamanty, bude třeba se jich zříkat? Vypadnou z vaší ruky samy. Bu-dete-li je chtít nést dál, pak budete ve skutečnosti muset vynaložit veliké úsilí a uplatnit silnou vůli. Nedokážete je však nést dlouho. Jakmile jednou uvidíte, že jsou k ničemu, že nemají žádný význam, jste předurčeni k tomu je zahodit. A jakmile jsou vaše ruce prázdné, můžete hledat skutečný poklad. A pravý poklad neleží v budoucnosti. Opravdový poklad se nachází právě teď a tady. OSHO O lidech a krysách Bdělost je cestou k životu. Hlupák spí, jako by již byl mrtvý, avšak mistr je bdělý a žije navěky. Pozoruje. Jeho mysl je jasná. Je tak šťastný! Vidí totiž, že bdělost je život. Je tak šťastný, kráčí po cestě probuzených. S obrovskou vytrvalostí medituje, hledá svobodu a štěstí. - Gautama Buddha, Dhammapadam5 Žijeme, aniž bychom byli pozorní k tomu, co se okolo nás děje. Ano, v činnostech jsme se stali velmi výkonnými. V tom, co děláme, jsme tak výkonní, že k tomu nepotřebujeme žádné vědomí. Stalo se to mechanickým, automatickým. Pracujeme jako roboti. Nejsme již lidmi, jsme stroji. Georgij Gurdžijev6 to opakoval znovu a znovu - člověk tak, jak existuje, je strojem. Urazil mnoho lidí, protože nikomu se nemůže líbit, je-li nazýván strojem. Stroje chtějí být nazývány bohy. Pak se cítí velmi šťastné a pyšné. Gurdžijev nazýval lidi stroji a měl pravdu. Jestliže se budete pozorovat, zjistíte, jak mechanicky se chováte. Ruský fyziolog Pavlov a americký psycholog Skin-ner7 říkají o člověku pravdu z 99,9 procent: věří, že člověk je nádherný stroj, toť vše. Není v něm žádná duše. Já říkám, že mají pravdu z 99,9 procent. Přehlédli pouze nepatrný zlomek. Do tohoto malého zlomku jsou zahrnuti buddhové - probuzení. Těmto vědcům však můžeme odpustit, protože Pavlov na buddhu nikdy nenarazil - setkal se s miliony lidí, jako jste vy. 14 Skinner studoval lidi a krysy a nenašel žádný rozdíl. Krysy jsou jednoduché bytosti, to je vše. Lidé jsou o něco málo složitější. Člověk je velmi sofistikovaný stroj, krysa je jednoduchý stroj. Krysy je snazší studovat, a proto je psychologové zkoumají. Studují krysy a dělají závěry o člověku -a jejich závěry jsou téměř správné. Povšimněte si, že říkám téměř, neboť ta jedna desetina procenta je tím nejdůležitějším úkazem, který kdy nastal. Buddha, Ježíš, Mohamed - těchto několik málo probuzených lidí je skutečnými lidmi. Kde však B. F. Skinner může najít buddhu? Rozhodně ne v Americe... ni ln Člověk je velmi sofistikovaný stroj, krysa je jednoduchý stroj. Krysy je jednodušší studovat, a proto je psychologové zkoumají. Studují krysy a dělají závěry o člověku - a jejich závěry jsou téměř správné. č Jednou jsem slyšel: Jakýsi muž se zeptal rabína: „Proč se Ježíš nerozhodl narodit v Americe dvacátého století?" Rabín pokrčil rameny a odvětil: „V Americe? To by nebylo možné. Za prvé, kde najdete pannu? A za druhé, kde najdete tři mudrce?" Kde objeví B. F. Skinner buddhu? A i kdyby buddhu dokázal najít, jeho předem vytvořené předsudky a názory mu nedovolí vidět. Stále bude vidět krysy. Nemůže pochopit nic, co nemohou pochopit krysy. Krysy však nemeditují, krysy se nestávají osvícenými. A Skinner považuje člověka za vyšší formu krysy. Stále však tvrdím, 15 OSHO že o většině lidí říká pravdu. Jeho závěry nejsou chybné a buddhové s jeho stanovisky o takzvaném normálním lidstvu budou souhlasit. Normální lidstvo tvrdě spí. Dokonce ani zvířata nespí tak hluboce. Všimli jste si, jak pozorně vyhlíží jelen v lese a s jakou bdělostí se pohybuje? Viděli jste, jak inteligentně pozoruje pták na stromě vše, co se okolo něho děje? Když se pohnete směrem do jeho teritoria, existuje určitý prostor, který je ochoten tolerovat. Stačí však jeden krok za hranici tohoto prostoru a pták odletí. Co se jeho teritoria týče, je neomylně ostražitý. Pokud někdo do tohoto teritoria vstoupí, znamená to nebezpečí. Rozhlédnete-li se okolo sebe, budete překvapeni: zdá se, že člověk je nejtvrději spící zvíře na světě. Jedna žena si koupila papouška na aukci, kde se dražilo vybavení exkluzivního nevěstince. Dva týdny nechala klec přikrytou v naději, že papoušek zapomene svůj vulgární slovník. Když klec konečně odkryla, papoušek se rozhlédl a řekl: ,4rrrk! Nový domov. Nová paní." Pak přišla dcera této ženy a opeřenec dodal: ,4rrrk! Nová děvčata." A když se ten večer vrátil domů její manžel, papoušek poznamenal: ,Jrrrk! Árrrkl Stále stejní zákazníci!" Člověk žije v pokleslém stavu. To je vlastně význam křesťanského podobenství o pádu Adama, jeho vyhnání z ráje. Proč byli Adam a Eva vyhnáni? Byli vyhnáni, neboť pojedli ovoce ze stromu poznání. Byli vyhnáni, protože se stali myslí a ztratili své vědomí. Pokud se stanete myslí, ztratíte vědomí - mysl znamená spánek, mysl znamená hluk, mysl znamená mechaničnost. Když se stanete myslí, ztratíte vědomí. 16 Proto vše, co je třeba učinit, je stát se znovu vědomím a ztratit mysl. Musíte ze svého systému vyhodit vše, co jste nasbírali jako znalosti. To, co vás udržuje ve spánku, jsou znalosti. Proto čím sečtělejší někdo je, tím tvrději spí. To je mé vlastní pozorování. Nevinní venkované jsou mnohem vědomější a bdělejší než profesoři na univerzitách a učenci v chrámech. Učenci nejsou ničím jiným než papoušky. Akademici na univerzitách jsou zaneseni pouze hnojem posvátné krávy, jsou naplněni absolutně nesmyslným hlukem - mají pouze mysl a žádné vědomí. Proč byli Adam a Eva vyhnáni? Byli vyhnáni, neboť pojedli ovoce ze stromu poznání. Byli vyhnáni, protože se stali myslí a ztratili své vědomí. ir Lidé, kteří pracují s přírodou - farmáři, zahradníci, dřevorubci, tesaři, malíři - jsou mnohem bdělejší než lidé, jež zastávají funkce univerzitních děkanů, prorektorů a rektorů. Pracujete s přírodou a příroda je bdělá. Stromy jsou bdělé. Forma jejich bdělosti je samozřejmě jiná, avšak jsou velice bdělé. Existují vědecké důkazy jejich bdělosti. Přichází-li ke stromům dřevorubec se sekyrou v ruce a má-li v úmyslu strom porazit, všechny stromy, které ho vidí přicházet, se chvějí. Je to vědecky doloženo, nevymýšlím si, hovořím vědecky, když to říkám. Existují přístroje, jež měří, zda je strom šťastný nebo nešťastný, smutný nebo v extázi, zda má nebo nemá strach. Jakmile přijde dřevorubec, všechny stromy, které ho zpozorují, se začnou třást. Začnou si 17 OSHO uvědomovat, že smrt je nablízku. A to dřevorubec nepo-kácel ještě ani jeden strom -pouze přišel... A je tu ještě jedna věc, mnohem zvláštnější - půjde-li dřevorubec jenom okolo, aniž by zamýšlel strom porazit, žádný strom strach mít nebude. Je to tentýž dřevorubec s toutéž sekyrou. Zdá se, že jeho úmysl podetnout strom stromy ovlivňuje. Znamená to, že stromy rozumí jeho úmyslu, znamená to, že dekódují samotné vibrace jeho pocitů. A ještě jedna důležitá věc byla vědecky pozorována: půjdete-li do lesa a zabijete-li zvíře, neotřese to pouze okolním zvířecím královstvím, ale také stromy. Jestliže zabijete jelena, všichni jeleni v okolí ucítí vibrace vraždy a začnou truchlit. Začnou se velmi chvět. Bezdůvodně mají najednou strach. Nemuseli spatřit, že byl jeden z nich zabit, ale nějakým jemným způsobem to na ně působí -instinktivně, intuitivně. Neovlivňuje to však pouze jeleny - ovlivňuje to stromy, papoušky, tygry, orly, stébla trávy. Odehrála se vražda, došlo k destrukci, přišla smrt - vše v okolí je ovlivněno. Vypadá to, že člověk je tím, kdo spí nejtvrději... O Buddhových8 sútrách je třeba hluboce meditovat, vstřebávat je a následovat. Buddha říká: „Bdělost je cestou k životu." Žijete jen natolik, nakolik jste vědomí. Vědomí je rozdílem mezi životem a smrtí. Nejste naživu pouze proto, že dýcháte, nejste naživu jenom proto, že vám tluče srdce. V nemocnici můžete být fyziologicky udržováni při životě bez jakéhokoliv vědomí. Vaše srdce bude stále bít, budete moci dýchat. Můžete být udržováni v takových mechanických podmínkách, že budete žít roky - ve smyslu dýchání, tepajícího srdce a proudící krve. V současnosti lze najít v pokročilých zemích po celém světě 18 mnoho lidí, kteří pouze vegetují v nemocnicích, protože pokročilé technologie umožnily odložit smrt na neurčito - roky můžete být udržováni při životě. Je-li toto život, pak můžete být udržováni při životě. Ale to není vůbec žádný život. Jenom vegetovat neznamená žít. Buddhové mají odlišnou definici. Jejich definice vychází z vědomí. Neříkají, že jste naživu, protože dýcháte, neříkají, že jste naživu, protože vám v žilách proudí krev. Říkají, že žijete, jestliže jste bdělí. S výjimkou probuzených tedy ve skutečnosti nikdo nežije. Jste mrtvoly - chodící, mluvící, konající -jste roboti. Bdělost je cestou k životu, říká Buddha. Staňte se bdělejšími, a stanete se živějšími. A život je Bohem - neexistuje žádný jiný Bůh. Proto Buddha mluví o životě a o vědomí. Život je cílem a vědomí metodologií, technikou, jak jej dosáhnout. Hlupák spí... A jelikož všichni spí, všichni jsou hlupáky. Neurážejte se. Fakta je třeba vyložit taková, jaká jsou. Fungujete ve spánku. Proto klopýtáte, proto děláte věci, jež činit nechcete. Děláte věci, o kterých jste rozhodli, že se jich nebudete dopouštět. Děláte věci, o nichž víte, že nejsou správné,-a nečiníte věci, o kterých víte, že správné jsou. Jak je to možné? Proč nedokážete kráčet rovně? Proč pokaždé skončíte na postranních cestičkách? Proč se stále ocitáte na scestí? Jeden mladý muž s příjemným hlasem je požádán, aby se zapojil do divadelní hry, ačkoliv se snaží omluvit, že se v takových situacích cítí vždy velice trapně. Je však ujištěn, že to bude velmi snadné, přednese pouze jeden verš: „Přicházím ukradnout vám hubičku, a vrhám se do 19 OSHO boje. Slyšela jste? To byla rána z pistole." - a pak má odejít do zákulisí. Při představení vstoupí na jeviště už v rozpacích, protože na poslední chvíli byl donucen obléknout si krátké přiléhavé koloniální kalhoty. Při pohledu na krásnou hrdinku v bílých šatech, jež leží na zahradní lavičce a očekává ho, mu totálně povolí nervy. Odkašle si a pronese: „Přicházím políbit vám buchtičku - ne! - ukradnout vám hubičku a vrhám se do hnoje - tedy do boje! Slyšela jste! To byla panna z ribstole - ne - pinta z rástole, vrána v rosole. Och, rosol, vo-sol, solím na vás na všechny! Vždyť já jsem v téhle zatracené hře nechtěl vůbec hrát!" To je to, k čemu dochází. Pozorujte vlastní život - vše, co děláte, je tak zmatené a matoucí. Není ve vás žádná jasnost, žádná bystrost. Nejste bdělí. Nemůžete vidět, nemůžete slyšet - samozřejmě že máte uši, takže muzete slyšet, avšak uvnitř není nikdo, kdo by rozuměl. Samozřejmě že máte oči, takže můžete vidět, ale uvnitř nikdo není. Vaše oči tedy vidí a vaše uši slyší, ale ničemu nerozumíte. A při každém kroku zakopnete, při každém kroku uděláte něco špatně. A stále věříte, že jste bdělí. Tu představu zcela odhodte. Odhodit ji - to je velký skok, velký krok, protože jakmile jednou odvrhnete představu jsem bdělý, začnete pátrat a pídit se po způsobech a prostředcích, jak být bdělý. Proto to první, co si musíte zapamatovat, je, že spíte, tvrdě spíte. Moderní psychologie objevila několik důležitých skutečností. Ačkoliv jde pouze o intelektuální objevy, je to dobrý začátek. Jestliže tyto skutečnosti byly objeveny intelektuálně, pak dříve nebo později budou také existen-ciálně prožity. 20 Vědomí ) Freud byl velkým průkopníkem - samozřejmě že ne buddhou, ale přesto mužem mimořádného významu. Byl totiž prvním, díky komu větší část lidstva přijala názor, že se v člověku skrývá rozsáhlé nevědomí. Vědomá mysl tvoří pouze jednu desetinu a nevědomá mysl je devětkrát větší. Jeho následovník Jung pak šel ještě o kousek dál, o kousek hlouběji, a objevil kolektivní nevědomí. Za individuálním nevědomím se nachází nevědomí kolektivní. Nyní je zapotřebí někoho, kdo by objevil ještě jednu věc - existenci kosmického nevědomí. Já doufám, že dříve či později k tomu stávající psychologické výzkumy dospějí. Kosmické nevědomí je tím, o čem mluvili buddhové. Můžeme tedy hovořit o vědomé mysli, která je velmi nestálá a jež ve vaší bytosti zaujímá jen nepatrnou část. Za vědomou myslí se nachází podvědomá mysl - mlhavá, matná, můžete slyšet její šepot, avšak nedokážete mu rozumět. Podvědomá mysl je neustále za vědomou myslí a tahá za její nitky. Třetí v pořadí je nevědomá mysl, s níž se setkáváte pouze ve svých snech, nebo užijete-li nějakou drogu. Pak následuje kolektivní nevědomá mysl. Na tu narazíte jen tehdy, budete-li intenzivně prozkoumávat svou nevědomou mysl - potom najdete kolektivní nevědomí. A vydáte-li se ještě dál, ještě hlouběji, dostanete se ke kosmickému nevědomí. Kosmické nevědomí je přírodou. Kolektivní nevědomí je všemi lidmi, kteří kdy žili až do tohoto okamžiku. Je vaší součástí. Nevědomí je vaším individuálním nevědomím, jež ve vás společnost potlačila, a jemuž tedy nebylo dovoleno se projevit. Proto k vám v noci přichází zadními vrátky, ve vašich snech. Vědomá mysl... budu jí říkat takzvaná vědomá mysl, protože je pouze takzvaná. Je tak nepatrná, je to jen maličká jiskřička, ale i když je jen maličkou jiskřičkou, je dů- 21 OSHO ležitá, neboť obsahuje semínko. Semínka jsou vždy malá. Má obrovský potenciál. Nyní se otevírá nová dimenze. Právě tak, jako Freud otevřel dimenzi pod vědomím, Šrí Aurobindo9 otevřel dimenzi nad vědomím. Freud a Šrí Aurobindo jsou nejvýznamnějšími lidmi tohoto století. Oba jsou intelektuálové, ani jeden z nich není probuzený, ale oba prokázali lidstvu obrovskou službu. Díky nim jsme si na intelektuální úrovni uvědomili, že nejsme tak malí, jak se jevíme na povrchu. Uvědomili jsme si, že povrch v sobě ukrývá obrovské hlubiny a výšiny. Freud šel do hlubin, Šrí Aurobindo se snažil proniknout do výšin. Nad naší takzvanou vědomou myslí se nachází skutečná vědomá mysl. Té dosáhnete jen prostřednictvím meditace. Jestliže se k meditaci připojí vaše běžná vědomá mysl, když se k běžné vědomé mysli přičte meditace, stane se skutečnou vědomou myslí. Za skutečnou vědomou myslí leží nadvědomá mysl. Při meditování zakoušíte pouze její záblesky. Meditace je tápáním v temnotě. Ano, několik oken se otevře, avšak znovu a znovu padáte zpět. Nadvědomá mysl znamená samádhil0 - dosáhli jste křišťálově jasného vnímání, dosáhli jste integrovaného vědomí. Nyní už nemůžete klesnout zpět, integrované vědomí je vaše. Zůstane s vámi dokonce i ve spánku. Za nadvědomím se nachází kolektivní nadvědomi. To je to, čemu náboženství říkají bůh. Za kolektivním nadvědomím leží kosmické nadvědomí, které přesahuje dokonce i bohy. Buddha jej nazýval nirvána, Mahávíral1 kajvalja, hinduističtí mystikové mókša. Vy mu můžete říkat pravda. Toto je devět stavů vaší bytosti. A vy žijete pouze v jejím malém koutku - v nepatrné vědomé mysli. Je to, jako by měl někdo palác, na který by úplně zapomněl, začal žít na verandě a myslel si, že to je vše. 22 Vědomí Freud i Šrí Aurobindo jsou intelektuální obři, průkopníci, filozofové, oba však se skvělými dohady. Místo toho, aby se studenti učili filozofii Bertranda Russella, Alfreda North Whiteheada, Martina Heideggera či Jeana-Paula Sartral2, bylo by mnohem lepší, kdyby se lidé učili více o Šrí Aurobindovi, neboť Aurobindo je největšírn filozofem tohoto století. Akademický svět ho však zcela opomíjí, naprosto ho ignoruje. Je to z toho důvodu, že stačí číst Aurobinda, a pocítíte, že nejste vědomí. On sám ještě není buddhou, ale přesto vás uvede do rozpaků. Jestliže má pravdu, co potom děláte? Proč nezkoumáte výšiny své bytosti? nj -n A vy žijete pouze v jejím malém koutku - v nepatrné vědomé mysli. Je to, jako by měl někdo palác, na který by úplně zapomněl, začal žít na verandě a myslel si, že to je všechno. ir Freud byl přijímán s velkým odporem, ale nakonec byl přijat. Šrí Aurobindo ještě není ani přijat. Dokonce mu nikdo neoponuje, je prostě ignorován. A důvod k tomu je zřejmý. Freud mluví o něčem pod vámi - to není tak trapné. Můžete se cítit dobře, protože víte, že jste vědomí a pod vaším vědomím je podvědomí, nevědomí a kolektivní nevědomí. Tyto stavy se nacházejí pod vámi, vy jste na vrcholu, můžete se tedy cítit skvěle. Budete-li však studovat Šrí Aurobinda, budete se cítit nepříjemně, dotčeně, neboť existují vyšší stavy než ten váš - a lidské ego nikdy nechce přijmout, že existuje něco vyššího něž ono. Člověk chce věřit, žeje vrcholem, špičkou, Gauríšankarem13, Everestem - že není nic, co by bylo vyšší než on sám... 23 OSHO Je to dobrý pocit -jestliže popíráte vlastní království, vlastní výšiny, cítíte se velmi dobře. Podívejte se, jak je to pošetilé. Buddha má pravdu. Říká: „Hlupák spí, jako by již byl mrtvý, avšak mistr je bdělý a žije navěky." Vědomí je věčné, nezná smrt. Umírá pouze to, co není vědomé. Zůstanete-li tedy nevědomí, pokud se tedy neprobudíte, budete muset znovu zemřít. Chcete-li se zbavit utrpení z opětovného rození a umírání, pokud se chcete osvobodit z věčného koloběhu zrodů a smrtí, budete se muset stát absolutně bdělými. Ve vědomí budete muset stoupat výš a výš. A to se netýká přijetí intelektem, musí se to stát zkušeností, musí se to stát vaší existencí. Neříkám, abyste byli přesvědčeni filozoficky, protože filozofické přesvědčení nic nepřináší, nenese žádné ovoce. Pravé ovoce získáváte pouze tehdy, když vynakládáte veliké úsilí na to, abyste se probudili. Tyto intelektuální mapy však ve vás mohou vzbudit touhu, dychtivost, díky nim si můžete uvědomit potenciál, to, co je možné. Můžete si uvědomit, že nejste tím, čím se zdáte být -jste mnohem víc. Hlupák spí, jako by již byl mrtvý, avšak mistr je bdělý a žije navěky. Pozoruje. Jeho mysl je jasná. Prosté a nádherné výroky. Pravda je vždy prostá a nádherná. Jen spatřit jednoduchost těchto dvou výroků... kolik toho však obsahují. Světy uvnitř světů, nekonečné světy - Pozoruje. Jeho mysl je jasná. Jediné, co se musíte naučit, je bdělost. Pozorujte! Pozorujte každý svůj čin. Pozorujte každou myšlenku, jež vám prochází myslí. Pozorujte každou touhu, která vás ovládá. Pozorujte dokonce i malé pohyby -jak chodíte, 24 Vědomí mluvíte, jíte, koupete se. Pozorujte všechno. Ať se vše stane příležitostí k pozorování. Nejezte mechanicky, necpěte se pouze - buďte velmi bdělí. Dobře a bděle žvýkejte... a budete překvapeni, o co všechno jste až dosud přicházeli, neboť každé kousnutí vám poskytne obrovské uspokojení. Budete-li jíst bdělým způsobem, jídlo se stane chutnějším. Dokonce i obyčejné jídlo chutná skvěle, jestliže jste bdělí. A pokud bdělí nejste, můžete jíst ten nejchutnější pokrm, avšak tento pokrm bude bez chuti, protože nebude nikoho, kdo by to pozoroval. Jenom se cpete. Jezte pomalu, bděle, každé sousto musíte rozžvýkat a vychutnat. Čichejte, dotýkejte se, vnímejte vánek a sluneční paprsky. Pohlédněte na měsíc, staňte se tichým jezírkem bdělosti, a měsíc se ve vás bude zrcadlit s nezměrnou krásou. Žijte svůj život s neutuchající bdělostí. Znovu a znovu budete zapomínat. Netrapte se kvůli tomu, je to přirozené. Po miliony životů jste nikdy nezkoušeli být bdělí, a tak je prosté, přirozené, že budete opětovně zapomínat. Jakmile si však vzpomenete, znovu pozorujte. Pamatujte si jedno: jakmile si uvědomíte, že jste zapomněli, -nelitujte se, nermuťte se, jinak budete opět plýtvat časem. Netrapte se: „Zase jsem to nezvládl." Nemějte pocit: „Jsem hříšník." Neodsuzujte se, protože to je naprosté mrhání časem. Nikdy nelitujte minulosti! Žijte v přítomnosti. Tak jste zapomněli, no a co? Bylo to přirozené - stal se z toho zvyk a zvyky umírají těžko. Navíc toto není zvyk, který byste získali v jednom životě. Je to zvyk, který se utužil za miliony životů. Dokážete-li tedy zůstat bdělí byť jen na pár okamžiků, buďte vděční. Těch pár okamžiků je dokonce víc, než lze očekávat. . Pozoruje. Jeho mysl je jasná. 25 OSHO A když pozorujete, dostavuje se jasnost. Proč z bdělosti povstává jasnost? Protože čím bdělejšími se stanete, tím pomalejší bude vaše uspěchanost. Stanete se ladnějšími. Pokud pozorujete, vaše tlachající mysl tlachá méně, neboť energie, ze které se stávalo tlachání, se obraci a rodí se z ní bdělost -je to tatáž energie! Víc a víc energie se přemění v bdělost, a mysl tak nedostane svou výživu. Myšlenky prořídnou, odlehčí se. Pomalu, pomalu začnou umírat. A jakmile začínají umírat myšlenky, přichází jasnost. Z vaší mysli se stává zrcadlo. u Čím bdělejšími se stanete, tím pomalejší bude vaše uspěchanost. Stanete se ladnějšími. Pokud pozorujete, vaše tlachající mysl tlachá méně, protože energie, ze které se stávalo tlachání, se obrací a rodí se z ní bdělost -je to tatáž energie! U- Je tak šťastný! Má-li člověk jasnou mysl, je blažený. Zmatek je primární příčinou utrpení. Základem blaženosti je jasnost. Je tak šťastný! Vidí totiž, že bdělost je život. Nyní ví, že smrt neexistuje, neboť bdělost nelze nikdy zničit. Až přijde smrt, budete ji také pozorovat. Zemřete bdělí - pozorování nezemře. Vaše tělo se rozpadne, obrátí se v prach, ale vaše bdělost zůstane. Stane se součástí kosmického celku. Stane se kosmickým vědomím. V takových chvílích proroci upanišad14 říkají: Jham 6ra2másm-já jsem kosmické vědomí." V takovém prostoru al-Hillaj Mansúr15 prohlásil: ,Anal haq! -já jsem pravda!" To jsou výšiny, na něž máte právo. Pokud jich nedosahujete, nesete za to zodpovědnost pouze vy sami, a nikdo jiný. 26 Vědomí v-aá f Je tak šťastný! Vidí totiž, že bdělost je život. Je tak šťastný, kráčí po cestě probuzených. S obrovskou vytrvalostí medituje, hledá svobodu a štěstí. Pozorně naslouchejte těmto slovům. S obrovskou vytrvalostí... Dokud na své probuzení, nevynaložíte veškeré úsilí, nedojde k němu. Částečné úsilí je zbytečné. Nemůžete být jen podprůměrní, nemůžete být jen vlažní. To vám nepomůže. Vlažná voda se neodpaří a vlažné úsilí je předurčeno k neúspěchu. Transformace proběhne pouze tehdy, jestliže na ni vynaložíte veškerou energii. K alchymistické přeměně dojde, když vaříte na sto stupňů Celsia. Pak se odpaříte. Potom začnete stoupat. Nevšimli jste si toho? - Voda teče dolů, avšak pára stoupá vzhůru. Děje se přesně totéž: nevědomí klesá dolů, vědomí stoupá vzhůru. A. Nemůžete být jen podprůměrní, nemůžete být jen vlažní. To vám nepomůže. Vlažná voda se nemůže odpařit a vlažné úsilí je předurčeno k neúspěchu. Transformace proběhne pouze tehdy, když na ni vynaložíte veškerou energii. A ještě něco: nahoru je synonymem pro dovnitř a dolů je synonymem pro ven. Vědomí směřuje dovnitř, nevědomí ven. Nevědomí vyvolává váš zájem o druhé - věci, lidi, ale vždy jsou to druzí. Nevědomí vás udržuje v naprosté temnotě. Vaše oči jsou zaměřeny na ostatní. Nevědomí je zdrojem jakési vnějškovosti, dělá z vás extroverty. Vědomí utváří niternost, dělá z vás introverty. Vtahuje vás hloub a hloub dovnitř. 27 OSHO A hloub a hloub znamená také výš a výš. Hloub a výš rostou současně jako strom. Vy pouze vidíte, jak strom roSte nahoru, nevidíte kořeny, jež rostou dolů. Nejdříve však kořeny musí růst dolů, teprve potom může strom růst nahoru. Jestliže bude strom chtít dosáhnout nebe, bude muset zapustit kořeny až na samé dno, až do největší možné hloubky. Strom roste současně v obou směrech. Naprosto stejně roste vědomí nahoru... dolů, zapouští sve kořeny do vaší bytosti. Kořeny utrpení Utrpení je stavem bezvědomí. Trpíme, neboť si neuvědomujeme, co děláme, o čem přemýšlíme, co cítíme - a tak si neustále v každém okamžiku odporujeme. Naše činy jdou jedním směrem, myšlení druhým a pocity jsou opět někde jinde. Rozpadáme se, jsme stále víc a víc roztříštěni. A to je utrpení - ztráta integrity, ztráta jednoty. Absolutně jsme ztratili střed, máme pouze okraje. A život, který není harmonický, bude přirozeně nešťastný, tragický, bude balvanem, jejž je potřeba nějak nést, bude utrpením. V nejlepším případě může člověk tuto bolest zrnírnit. Léků proti bolesti je k dispozici tisícero. V každém okamžiku si neustále odporujeme. Naše činy jdou jedním směrem, myšlení druhým a pocity jsou opět někde jinde. Rozpadáme se, jsme stále víc a víc roztříštěni. A to je utrpení - ztráta integrity, ztráta jednoty. V Nejsou to pouze drogy a alkohol - i takzvané náboženství funguje jako opium. Omamuje lidi. Všechna nábožen- 28 ství jsou přirozeně proti drogám, protože sama obchodují na stejném trhu. Jsou proti konkurenci. Budou-li lidé brát opium, možná nebudou pobožní. Možná nebudou mít potřebu být pobožní. Našli své opium, tak proč by se měli starat o náboženství? Opium je levnější, je v něm méně účasti. Jestliže lidé kouří marihuanu nebo berou LSD a další chemicky rafinované drogy, přirozeně nebudou pobožní, neboť náboženství je velmi primitivní drogou. Z tohoto důvodu jsou všechna náboženství proti drogám. Ve skutečnosti nejsou proti drogám jako takovým. Tím opravdovým důvodem je, že drogy jsou konkurencí. A zabráníte-li lidem, aby užívali drogy, pak zákonitě padnou do pastí kněží, protože to bude jediná cesta, která jim zbude. Je to monopolizace - na trhu zůstane pouze jejich opium a vše ostatní se stane ilegálním. Lidé žijí v utrpení. Vedou z něj pouze dvě cesty: začít meditovat a stát se pozornými, bdělými, vědomými... to je dřina. Vyžaduje to kuráž. Druhou cestou je objevit něco, co vás učiní ještě méně vědomými, než jste, abyste necítili své strádání. Nalézt něco, co vás udělá zcela necitlivými, nějakou omamnou látku, nějaký lék proti bolesti, který vás učiní tak bezvědomými, že budete moci do svého bezvědomí utéct a zcela zapomenout na své úzkosti, muka a bezvýznamnost. Důvodem, proč jsou náboženství proti drogám, je, že drogy jsou konkurencí. A zabráníte-li lidem, aby drogy užívali, pak zákonitě padnou do pastí kněží, protože to bude jediná cesta, která jim zbude. Je to monopolizace - na trhu zůstane pouze jejich opium a vše ostatní se stane ilegálním. :r 29 QSHQ Tato druhá cesta není opravdovou cestou. Učiní vaše utrpení pouze o něco příjemnější, o něco snesitelnější a snadnější. Nepomůže vám však - netransformuje vás. K jediné transformaci dochází prostřednictvím meditace, neboť meditace je jedinou metodou, která vás činí bdělými. Pro mě je meditace jediným skutečným náboženstvím. Vše ostatní je trik. Existují různé značky opia - křesťanství, hinduizrnus, mohamedánství, džinizmus, buddhizmus -jsou to však pouze různé značky. Nádoba je odlišná, ale obsah stejný: všechna tato opia vám pomáhají přizpůsobit se nějak utrpení. Já se vás však snažím vzít za utrpení. Není nutné se mu přizpůsobit. Existuje možnost totálně se od něj osvobodit. Tato cesta je však poněkud namáhavá, je to výzva. Musíte si začít uvědomovat své tělo a to, co s ním děláte... Jednou si přijel král poslechnout Buddhovu ranní promluvu. Seděl přímo před Buddhou a neustále hýbal palcem na noze. Buddha přestal mluvit a podíval se na králův palec. Když na něj pohlédl, král jím samozřejmě hýbat přestal. Buddha začal znovu hovořit a král opět začal hýbat svým palcem. A tak se ho Buddha zeptal: „Proč to děláš?" Král odvětil: „Pouze tehdy, když jsi přestal mluvit a podíval se na můj palec, jsem si uvědomil, co dělám. Jinak jsem si nebyl ničeho vědom." Buddha pravil: „Je to tvůj palec a ty si nejsi vědom... Pak můžeš i zavraždit člověka, a nebýt si toho vědom!" jt----------------------------------------;---------- Není nutné přizpůsobit se utrpení. Existuje možnost totálně se od něj osvobodit. Tato cesta je však poněkud namáhavá, je to výzva. fil 30 Vědomí A přesně tak byli lidé zavražděni, a vrah si nebyl ničeho vědom. Mnoho vrahů u soudu absolutně popřelo, že by vraždili. Nejdříve se mělo za to, že jednoduše lžou, ale nejnovějším objevem je, že nelžou. Zabíjeli ve stavu bez vědomí. Byli v té chvíli tak rozzuření, tak naštvaní, že byli svým vztekem posedlí. A když jste rozzuřeni, začne vaše tělo do krve vylučovat určité omamné látky. Zuřit znamená být dočasně šílený. A člověk na to úplně zapomene, protože nebyl ani trochu vědomý. Takto se lidé zamilovávají, zabíjejí jeden druhého, páchají sebevraždy, provádějí všechno možné. Prvním krokem k vědomí je pozorovat své tělo. Pomalu, pomaličku si člověk začne uvědomovat každé své gesto, každý svůj pohyb. A jak šije začnete uvědomovat, počne se dít něco zázračného: mnoho věcí, jež jste předtím dělali, jednoduše zmizí. Vaše tělo se více uvolní, vyladí, začne v něm převládat hluboký mír, pulzovat jemná hudba. Prvním krokem k vědomí je pozorovat své tělo. A jak šije začnete uvědomovat, počne se dít něco zázračného: mnoho věcí, jež jste předtím dělali, jednoduše zmizí. Vaše tělo se více uvolní a vyladí. i Poté si začněte uvědomovat své myšlenky - totéž je třeba provést s myšlenkami. Jsou jemnější než tělo a samozřejmě také nebezpečnější. Jakmile si začnete uvědomovat myšlenky, budete překvapeni, co se uvnitř vás děje. Budete-li si zapisovat vše, co se ve vás v každém okamžiku odehrává, čeká vás veliké překvapení. Nebudete tomu věřit: „Tohle se děje v mém nitru?" Pište pouhých deset 31 OSHO minut. Zavřete okna a dveře, zamkněte je, aby nemohl nikdo vstoupit a vy mohli být totálně upřímní. Také zapalte oheň, ve kterém budete moci papír se svými poznámkami spálit, aby se to kromě vás nikdo nedozvěděl. A pak buďte naprosto upřímní - pište vše, co vás napadne. Nevysvětlujte to, neměňte ani neupravujte. Sepište to na papír otevřeně, pište to přesně takové, jaké to je. Po deseti minutách si to přečtěte - uvnitř spatříte šílenou mysl! Neuvědomujeme si, že celé toto šílenství v nás bez přestání plyne jako spodní proud. Ovlivňuje všechno významné ve vašem životě. Má vliv na vše, co děláte, na vše, co neděláte, ovlivňuje naprosto vše. Váš život je jeho výsledkem! Jakmile si začnete uvědomovat myšlenky, budete překvapeni, co se uvnitř vás děje. Budete-li si zapisovat vše, co se ve vás v každém okamžiku děje, čeká vás veliké překvapení. Nebudete tomu věřit! Proto je třeba tohoto šílence změnit. A zázrakem vědomí je, že nemusíte dělat nic jiného, než si začít uvědomovat. Samotné pozorování to změní. Pomalu, pomaličku šílenec zmizí. Pomalu, pomaličku se začnou myšlenky chovat podle určitého vzorce: přestanou být chaotické a začnou být v souladu s vesmírem. Pak opět zavládne hluboký mír. A jestliže budou vaše tělo i mysl v klidu, uvidíte, že se také sladily, že je mezi nimi most. Již neběží každý jiným směrem, necválají na hřbetech dvou různých koní. Poprvé je zde shoda a tato shoda vám nesmírně pomůže v práci na třetím kroku, kterým je začít si uvědomovat 32 Vědomí své pocity, emoce, nálady. To je ta nejjemnější a nejobtížnější vrstva. Pokud si však dokážete uvědomovat myšlenky, je to jen další krok. Když si začínáte uvědomovat své nálady, emoce a pocity, je zapotřebí o něco intenzivnějšího vědomí. Jakmile si budete uvědomovat své tělo, myšlenky a emoce, spojí se v jeden celek. A když jsou tyto tři jedním, jestliže fungují v dokonalé shodě a hladce spolupracují, můžete slyšet hudbu všech tří - stal se z nich orchestr. Pak přijde i to čtvrté. To nemůžete způsobit - stane se to z vlastní vůle, je to dar celku. Je to odměna pro ty, kteří pozorují tělo, mysl a emoce. Tím čtvrtým je nejvyšší vědomí, jež z člověka činí probuzeného. Začne si uvědomovat vlastní vědomí - to je tím čtvrtým. To z člověka dělá buddhu, probuzeného. A pouze když se takto člověk probudí, pozná, co je blaženost. Tělo zná rozkoš, mysl zná štěstí, srdce zná radost. To čtvrté zná blaženost. Blaženost je cílem a vědomí je cestou k němu. Soukromé světy Herakleitos16 jednou řekl: Lidé jsou stejně zapomětliví a nepozorní ve chvílích, kdy jsou vzhůru, k tomu, co se okolo nich děje, jako po čas svého spánku. Blázni, ačkoliv slyší, jsou jako hluší. Hodí se na ně rčení, že kdykoliv jsou přítomni, tak vlastně chybí. 33 QSHO Člověk by neměl jednat ani mluvit, jako kdyby spal. Bděli máji jeden společný svět, spáči každý svůj vlastní, soukromý. Vše, co vidíme, když bdíme, je smrt, když spíme, sny. Herakleitos se dotýká největšího problému člověka - člověk tvrdě spí, třebaže je vzhůru. Spíte, když spíte, ale spíte také, jestliže jste vzhůru. Co to znamená? - říká to totiž Buddha, Ježíš i Herakleitos. Vypadáte naprosto bděle, aleje to jen zdání. Hluboko uvnitř stále spíte. Dokonce i právě teď uvnitř sníte. Tisícero myšlenek plyne a vy si neuvědomujete, co se děje, nejste si vědomi toho, co děláte, kdo jste. Pohybujete se, jako se pohybují lidé ve spánku. Jistě jste se setkali s někým, kdo se ve spánku pohybuje, udělá to či ono, a pak se vrátí zpět do postele. Existuje porucha, jíž se říká somnambulizmus, náměsíčnost. Mnoho lidí v noci vstane a pohybuje se, oči dokořán otevřené! Mohou chodit, dokážou nalézt dveře. Dojdou do kuchyně, něco sní, vrátí se zpátky a opět ulehnou. Když se jich ráno na to zeptáte, nic si nepamatují. V nejlepším případě si uvědomí - budou-li se snažit vzpomenout si - že se jim v noci zdálo o tom, jak se probudili a šli do kuchyně. Byl to však nanejvýš sen a i ten je obtížné si znovu vybavit. "Ta. Co jste učinili v minulosti? Dokážete si přesně vzpomenout, proč jste udělali, co jste udělali? Co se vám stalo? Byli jste bdělí, když se to dělo? Č 34 Mnoho lidí spáchalo zločin. Mnoho vrahů u soudu tvrdí, že o ničem nevědí, že si nepamatují, že by kdy něco takového udělali. Neznamená to, že by lhali - nikoliv. Psychoanalytici objevili, že tito lidé nepodvádějí, nelžou. Říkají absolutní pravdu. Spáchali vraždu jakoby ve snu - spáchali ji v hlubokém spánku. Tento spánek je hlubší než běžný spánek. Je jako opilost: můžete se trochu pohybovat, něco málo dělat, také být trochu bdělí - avšak opilí. Nevíte, co přesně se děje. Co jste učinili v minulosti? Dokážete si přesně vzpomenout, proč jste udělali, co jste udělali? Co se vám stalo? Byli jste bdělí, když se to dělo? Zamilujete se, a nevíte proč. Rozhněváte se, a nevíte proč. Samozřejmě že si najdete výmluvy, zracionalizu-jete vše, co uděláte, ale racionalizace není vědomí. Původní význam slova sin je to miss". Neznamená spáchat něco špatného, znamená prostě přehlédnout, nebýt přítomný. Hebrejský kořen slova sin znamená přehlédnout. V angličtině se objevuje v několika slovech: wsconduct, msbehaviour18. Přehlédnout znamená někde nebýt, udělat něco bez přítomnosti - to je jediný hřích. A jediná ctnost? Když něco děláte, jste zcela bdělí - Gurdžijev tomu říká pamatování na Já (selí-remembe-ring), Buddha být správně pozorný, Krišnamurtil9 vědomí, Kabír súrati. Být přítomný! To je vše, co je třeba, nic víc. Nemusíte nic měnit, a přestože se budete snažit, nepůjde vám to. Snažili jste se na sobě změnit mnoho věcí. Uspěli jste? Kolikrát jste se rozhodli, že se už nerozhněváte? Co se stalo s vaším rozhodnutím? Jakmile přijde ta chvíle, jste opět v téže pasti: rozčílíte se, a poté, co váš vztek odezní, znovu činíte pokání. Stal se z toho začarovaný kruh: rozhněváte se, pak se kajete, a následně jste připraveni rozčílit se znovu. 35 OSHO Pamatujte si, že dokonce i když se kajete, nejste přítomni - pokání je také částí hříchu. Proto se nic neděje. Snažíte se a snažíte, děláte mnoho rozhodnutí a skládáte mnoho slibů, ale nic se neděje - zůstáváte stejní. Jste úplně stejní, jako když jste se narodili, ani trošku jste se nezměnili. Ne že byste se nesnažili, ne že byste se nesnažili dostatečně, zkoušeli jste to znovu a znovu. Neuspěli jste, protože to není otázkou úsilí. Větší úsilí nepomůže. Je to otázkou bdělosti, nikoliv úsilí. Původní význam slova hřích je přehlédnout, nevšimnout si. Neznamená spáchat něco špatného, znamená prostě přehlédnout, nebýt přítomný, udělat něco bez přítomnosti - to je jediný hřích. Jste-li bdělí, mnoho věcí jednoduše odpadne samo, nemusíte je odhazovat. Ve vědomí některé věci nejsou možné. A to je má definice, nemám žádné další kritérium. Jste-li vědomí, nemůžete se zamilovat - zamilovat se je v takovém případě hřích. Můžete milovat, nebude to však pád, bude to stoupání20. Proč používáme výraz zamilovat sel Je to pád, padáte, nestoupáte. Pokud jste vědomí, není pád možný - dokonce ani do lásky. Není to myslitelné, zkrátka to není myslitelné. S vědomím je to nemožné, s vědomím do lásky stoupáte. A stoupat do lásky je něco naprosto odlišného, než do lásky upadat. Zamilovat se je jako sen. Lidem, kteří jsou zamilovaní, se jejich zamilovanost zrcadlí v očích: je to jako by spali hlouběji než ostatní, jako by snili, jako by byli opilí. Můžete to poznat podle jejich očí, protože v nich mají ospalost. Lidé, kteří do lásky stoupají, jsou naprosto odlišní. 36 Můžete vidět, že už nesní. Stojí realitě tváří v tvář a jejím prostřednictvím rostou. Jste-li vědomí, nemůžete se zamilovat - zamilovat seje v takovém případě hřích. Můžete milovat, nebude to však pád, bude to stoupání. ir Jestliže do lásky upadnete, zůstanete dítětem. Když do ní vystoupáte, dospějete. A zakrátko z lásky nevznikne vztah, ale stane se stavem vašeho bytí. Pak to není tak, že byste něco milovali, a něco ne. Nikoliv -jste prostě láskou. Sdílíte se s každým, kdo k vám přijde. Dáváte svou lásku všemu, co se děje. Dotknete se kamene a dotýkáte se jej, jako byste se dotýkali těla své milé. Pohlédnete na strom a díváte se na něj, jako byste se dívali do tváře svého milého. Stane se to stavem bytí. Nejste zamilovaní - teď jste láskou. A to je stoupání, nikoliv pád. Láskaje nádherná, jestliže jejím prostřednictvím stoupáte, a stává se oplzlou a ošklivou, když skrze ni padáte. Dříve či později zjistíte, že taková láska je opravdu jedovatá. Stalo se z ní otroctví. Jste v ní polapeni, vaše svoboda byla potlačena. Vaše křídla byla přistřižena, již nejste volní. Když se zamilujete, stáváte se majetkem: vlastníte a dovolujete někomu jinému, aby vlastnil vás. Stáváte se věcí a z člověka, do něhož jste se zamilovali, se snažíte věc udělat. Podívejte se na manžele: z obou se staly věci, již nejsou lidmi. Snaží se vlastnit jeden druhého. Vlastnit je však možné pouze věci, nikoliv bytosti. Jak můžete vládnout člověku? Jak ho můžete přeměnit na majetek? To je nemožné! Manžel se ale snaží vlastnit manželku 37 OSHO a manželka usiluje o totéž. Pak dochází ke střetům, oba se v podstatě stávají nepřáteli. Ničí jeden druhého. Jednou se odehrál následující příběh: Do kanceláře vedoucího hřbitova vstoupil Mula Nasre-din21 a naříkal: „Dobře vím, že moje žena je pohřbena na vašem hřbitově, nemůžu však najít její hrob." Vedoucí si vzal registr a zeptal se: „Jak se jmenuje?" Mula odpověděl: „Paní Mula Nasredinová." Vedoucí se podíval do registru a pravil: „Žádná paní Mula Nasredinová tady není, mám tu však nějakého Mulu Nasredina. Omlouvám se, zdá se, že je chyba v registru." Mula Nasredin odvětil: „To není chyba. Kde je hrob Muly Nasredina? Všechno je totiž na mé jméno." Dokonce i hrob jeho ženy! Vlastnictví... každý se snaží vlastnit svého milého, svou milou. To už není láska. Jakmile někoho vlastníte, ve skutečnosti nenávidíte, ničíte, zabíjíte, jste vrahem. Láska by měla dávat svobodu. Láskaje svoboda. Láska bude milého činit stále svobodnějším a svobodnějším, láska bude dávat křídla a otevírat nekonečné nebe. Nemůže se z ní stát vězení ani ohrada. Takovou lásku však neznáte, protože vzniká pouze tehdy, jste-li vědomí. Taková kvalita lásky přichází pouze tehdy, když je přítomno vědomí. Vy znáte lásku, která je hříšná, neboť pochází ze spánku. Láska bude milého činit stále svobodnějším a svobodnějším,láska bude dávat křídla a otevírat nekonečné nebe. Nemůže se z ní stát vězení ani ohrada. Taková kvalita lásky však přichází pouze tehdy, když je přítomno vědomí. 38 A tak je to se vším, co děláte. Dokonce i když se snažíte dělat něco dobrého, ubližujete. Podívejte se na lidu-mily: ti vždy ubližují, jsou to ti nejzákeřnější lidé na světě. Reformátoři společnosti, takzvaní revolucionáři, jsou nejškodlivějšími lidmi. Je však těžké rozpoznat, v čem jejich škodlivost spočívá, protože jsou to dobří lidé, kteří vždy prokazují dobro druhým - to je jejich způsob, jak druhé uvěznit. Jestliže jim dovolíte, aby vám prokázali nějaké dobro, přivlastní si vás. Začnou vám masírovat nohy, a dříve nebo později zjistíte, že se jejich ruka natahuje po vašem krku! Začínají u nohou, avšak končí u krku, neboť jsou nevědomí. Nevědí, co činí. Naučili se trik - chceš-li někoho vlastnit, prokazuj mu dobro. Dokonce si ani neuvědomují, že se tento trik naučili. Budou však škodit, protože cokoliv - cokoliv - co se snaží, někoho nebo něco, vlastnit, ať už je jméno nebo forma toho jakákoliv, je bezbožné a hříšné. Vaše kostely, chrámy a mešity na vás spáchaly hřích, neboť se staly vlastníky, staly se vládci. Každá církev je proti náboženství, protože náboženství je svoboda! Proč se to tedy děje? Ježíš se vám snaží dát svobodu, křídla. Co se stane pak, jakou roli v tom hraje církev? Ježíš žije v totálně odlišné úrovni bytí, v úrovni vědomí. Ti, již mu naslouchají, ti, kdož ho následují, žijí v úrovni spánku. Cokoliv slyší a vykládají, vykládají skrze své sny. A cokoliv vytvoří, bude hříchem. Kristus vám dává náboženství, a pak jej lidé, kteří spí hlubokým spánkem, přetvoří na církev. Vypráví se, že satan, ďábel, jednou seděl velmi posmutněle pod stromem. Okolo procházel jakýsi světec. Pohlédl na satana a pravil: „Slyšeli jsme, že nikdy nespíš, že vždy někde provádíš nějakou neplechu. Co děláš tady pod stromem?" 39 OSHO Satan byl doopravdy sklíčený. Odvětil: „Vypadá to, že mou práci přebrali kněží, a já nemůžu dělat vůbec nic, jsem naprosto bez práce. Někdy přemýšlím o sebevraždě, protože ti kněží si vedou velmi dobře." Kněží si vedou tak dobře proto, že přeměnili svobodu na vězení, pravdu na dogmata - vše z úrovně vědomí přeměnili na úroveň spánku. Snažte se přesně pochopit, co tento spánek je, protože dokážete-li cítit, co je jeho podstatou, již jste se začali probouzet - již jste na cestě, která z něj vede ven. Co je tento spánek? Jak k němu dochází? Co je tím mechanizmem? Jaký je jeho modus operandf! Kněží si vedou tak dobře proto, že přeměnili svobodu na vězení, pravdu na dogmata - vše z úrovně vědomí přeměnili na úroveň spánku. iF Mysl se vždy nachází v minulosti, nebo v budoucnosti. Nedokáže být v přítomnosti, to je pro ni absolutně nemožné. Pokud jste v přítomnosti, mysl neexistuje, protože mysl znamená přemýšlet. Jak můžete v přítomnosti přemýšlet? Můžete přemýšlet o minulosti. Ta se již stala vaší součástí a mysl na ni může vzpomínat. Můžete přemýšlet o budoucnosti. Ta ještě nenastala, ale mysl o ní může snít. Mysl dokáže dvě věci. Buďse vracet do minulosti - zde má mnoho prostoru, v němž se může pohybovat, nesmírný prostor minulosti, kde můžete jít dál a dál a dál - nebo utíkat do budoucnosti. Opět jde o obrovský, nekončený prostor, můžete si představovat a představovat a snít. Jak ale může mysl fungovat v přítomnosti? V přítomnosti neexistuje žádný prostor, ve kterém by se mohla pohybovat. 40 Vědomí Přítomnost je jednoduše dělicí čarou, toť vše. Není v ní žádný prostor. Rozděluje minulost a budoucnost -je pouze dělicí čarou. Můžete být v přítomnosti, nemůžete však přemýšlet. Pro přemýšlení potřebujete prostor. Myšlenky si žádají prostor, jsou jako předměty. Pamatujte si - myšlenky jsou jemné, hmotné předměty. Myšlenky nejsou duchovní, neboť dimenze spirituality začíná jen v nepřítomnosti myšlenek. Myšlenky jsou hmotné předměty, velmi jemné, a každý hmotný předmět potřebuje prostor. V přítomnosti nemůžete přemýšlet. V okamžiku, kdy se dáte do přemýšlení, jde už o minulost. Vidíte vycházet slunce. Vidíte jej a řeknete: „Jaký nádherný východ slunce!" Je to však již minulost. Když vychází slunce, neexistuje prostor dokonce ani pro to, abyste řekli: „Jak nádherné!", protože jakmile vyslovíte tato dvě slova - „Jak nádherné!" - stala se již z vaší zkušenosti minulost. Mysl na ni vzpomíná. Jak můžete přemýšlet přesně ve chvíli, kdy svítá, přesně v okamžiku, kdy slunce vychází? Co si můžete myslet? Můžete být s vycházejícím sluncem, nemůžete však přemýšlet. Pro vás je tam dostatek prostoru, pro vaše myšlenky však nikoliv. Můžete být v přítomnosti, nemůžete však přemýšlet. Pro přemýšlení potřebujete prostor. Myšlenky potřebují prostor, jsou jako předměty. Pamatujte si - myšlenky jsou jemné, hmotné předměty. Myšlenky nejsou duchovní, neboť dimenze spirituality začíná jen v nepřítomnosti myšlenek. 41 OSHO Spatříte v zahradě nádhernou květinu a řeknete. Na he J růže" - v té chvíli nejste s tou růží, jde uzo vzp mW Když je tam kvěna a jste tam i vy, obapntom JeVi pro druhého, jak tnuzete přemyslet? Co si muz "W? Jak je myšlení oíné? Není pro nej prostorPastor je tak těsny - ve skutečnosti tam vůbec zadny PW není - že dokope vy a ta růže nemůžeteext t vt jako dva, protože píO dva tam není místo, muže listovat pouze jeden. , vtin0u To je diod, proč jste v hluboké prftomnosu kvenn květina vámi. Nenl-li Pomno myšleni kdo e kv Náhle nejste dva-jstejednim Jestliže začnete přemýšlet, opět se stanete dvěma. Jes myslíte, kde je &&? Když jste skve-ueP líte, je to dialog - duolog ale ak J V milým nebo milou, je to dialoS mk ! llo za %ku, tak pouze existujete. Nepřemýšlíte o dn ch minuí %i budoucích -jste tady a teď. Být tady a a terné a intenzivní, že touto intenzitou nedokáže Myšlenka Pout přítomnosti- Ne- Uzká e však ta braná, uzka je braná pn Wou do ní současí vstoupit once aal d, P W V přítomnosti není mozne P™™ ™ohra. nít neboť snění neniče jmeho nez přemyšleni v ech. Obojí je předmětem obojí je hmotné, Když jste bez přemýšlení v přítomnosti, jste pop nrvá rlimenze - tou dimenzi je ve duchovní. }™se™™ Herakleitos říká, že domí. Protože jste tu dimenzi neznali, n osti spíte, že nejste bdělí.Vědomi znamená byt v pntorm 42 Vědomí tak totálně, že neexistuje žádný pohyb směrem k minulosti, ani k budoucnosti - veškerý pohyb ustává. To neznamená, že byste se stali statickými. Začíná nový pohyb, pohyb v hloubce. Existují dva druhy pohybu, a to je význam Ježíšova kříže: symbolizuje dva pohyby, křižovatku. Jeden pohyb je lineární: pohybujete se po přímce, od jednoho předmětu ke druhému, od jedné myšlenky ke druhé, od jednoho snu k dalšímu - z A se pohybujete do B, z B do C, z C do D. Takto se pohybujete, po přímce, horizontálně. To je pohyb času. Takto se pohybují ti, kdož hluboce spí. Můžete se pohybovat jako kyvadlový autobus, tam a zpátky -je zde přímka. Můžete přijít z B do A nebo se vydat z A do B - je zde přímka. Vědomí znamená být v přítomnosti tak totálně, že neexistuje žádný pohyb směrem k minulosti, ani k budoucnosti - veškerý pohyb ustává. Existuje však další pohyb, který se odehrává v naprosto odlišné dimenzi. Tento pohyb není horizontální, ale vertikální. Nepohybujete se z A do B, z B do C. Pohybujete se z A do hlubšího A: z AI do A2, A3, A4, a sice dolů nebo nahoru. Jakmile se zastaví myšlení, je započat nový pohyb. Klesáte do hlubiny, je to jako pád do propasti. Lidé, kteří intenzivně meditují, se dříve či později k tomuto bodu dostanou. Pak se v nich probudí strach, protože mají pocit, jako by se otevřela bezedná propast. Máte závrať, máte strach. Rádi byste se drželi starého pohybu, který znáte. Ten nový je jako smrt. 43 OSHO To je význam Ježíšova kříže: je to smrt. Přesun od horizontály k vertikále je smrt - skutečná smrt. Je to však smrt pouze z jednoho pohledu, z druhého jde o vzkříšení. Umíráte, abyste se narodili. Umíráte v jedné dimenzi, abyste se narodili ve druhé. Na horizontále jste Ježíšem. Na vertikále se stáváte Kristem. Pohybujete-li se od jedné myšlenky ke druhé, setrváváte ve světě času. Přesunete-li se do přítomnosti, a nikoliv k myšlence, přemístíte se do věčnosti. Nejste statičtí - nic v tomto světě není statické, ani nemůže být - vzniká totiž nový pohyb, pohyb bez motivace. Zapamatujte si tato slova. Po horizontální přímce se pohybujete kvůli motivaci. Musíte něčeho dosáhnout - peněz, slávy, moci nebo Boha, musíte něčeho dosáhnout. Je přítomna motivace. Pohyb s motivací znamená spánek. Pohyb bez motivace znamená vědomí - pohybujete se, protože pohyb je ryzím štěstím, protože pohyb je životem a protože život je energií a energie pohybem. Pohybujete se, poněvadž energie je potěšením. Váš pohyb nemá žádný jiný důvod. Ve skutečnosti nikam nejdete, vlastně vůbec nejdete, pouze se radujete z energie. Vně pohybu samotného neexistuje žádný cíl. Pohyb má svou vnitřní hodnotu, nikoliv vnější. ť-------------------------------------------------------------------------} Pohybujete-li se od jedné myšlenky ke druhé, zůstáváte ve světě času. Přesunete-li se do přítomnosti, a nikoliv k myšlence, přemístíte se do věčnosti. Nejste statičtí - nic v tomto světě není statické, ani nemůže být - vzniká totiž nový pohyb, pohyb bez motivace. ----------? 44 Buddha také žije, Herakleitos žije i já žiji, dýchám, avšak pohybujeme se odlišně, bez motivace. Před několika dny se mě kdosi zeptal: „Proč pomáháš lidem v meditaci?" Řekl jsem mu: „Je to mé potěšení. Není v tom žádné proč - prostě mě to těší." Tak jako někoho haví sázet semena na zahradě a čekat na květy, já se raduji, když kvetete vy. Je to zahradničení. Jestliže někdo kvete, je to ryzí potěšení. A já je sdílím. Není v tom žádný cíl. Pokud neuspějete, nebudu otrávený. Nerozkvetete-li, je to také v pořádku, protože rozkvět není možné vynutit. Poupě nemůžete otevřít násilím - vlastně můžete, ale pak je zničíte. Může to vypadat jako rozkvět, avšak rozkvět to není. Celý svět, celá existence, se pohybuje do věčnosti. Mysl se pohybuje v čase. Existence se pohybuje nahoru a dolů, mysl dopředu a dozadu. Mysl se pohybuje horizontálně - to je spánek. Dokážete-li se pohybovat vertikálně, je to vědomí. Buďte v přítomnosti. Přeneste se totálně do přítomnosti. Nedovolte, aby se vám do toho pletla minulost, nedovolte, aby vám do toho vstupovala budoucnost. Minulost už neexistuje, je mrtvá. A jak říkal Ježíš: „Nechtě mrtvé, ať pochovají své mrtvé." Minulost už neexistuje, proč se o ni staráte? Proč ji přežvykujete stále dokola? Jste šílení? Již neexistuje, je pouze ve vaší mysli, je pouze vzpomínkou. Budoucnost ještě nenastala - proč o ní tedy přemýšlíte? Jak můžete přemýšlet o něčem, co ještě nenastalo? Jak si to můžete naplánovat? Nic z toho, co pro to uděláte, se nestane. Pak budete frustrovaní, neboť celek má vlastní plán. Proč se proti němu snažíte stavět své plány? 45 OSHO Existence má vlastní plány, je moudřejší než vy - celek musí být moudřejší než část. Proč si hrajete na to, že jste celkem? Celek má vlastní osud, vlastní naplněni. Proč se o to staráte? Navíc vše, co uděláte, bude hříchem, protože vám bude utíkat okamžik - přítomný okamžik. A stane-li se z toho zvyk - což se stává, neboť začne-li vám přítomnost utíkat, počnete si na to zvykat - pak až přijde budoucnost, opět ji promeškáte, neboť až se dostaví, nebude to budoucnost, ale přítomnost. Včera jste přemýšleli o dnešku, poněvadž tehdy to byl zítřek. Nyní je dnešek a vy přemýšlíte o zítřku, a až zítřek přijde, stane se dneškem, protože vše, co existuje, existuje tady a teď. Nic nemůže existovat jinak. A jestliže vaše mysl hledí utkvěle a bez přestání k zítřku, kdy budete žít? Zítřek nikdy nepřijde. Přítomný okamžik vám bude stále utíkat - ato je hřích. To je význam hebrejského kořene slova to sin22. V okamžiku, kdy nastoupí budoucnost, nastoupí čas. Zhřešili jste proti existenci, utekla vám přítomnost. A stal se z toho neměnný, automatický vzorec - přítomnost vam utíká neustále. Přijíždějí za mnou lidé ze vzdálených zemí. Když jsou doma, tak o mně přemýšlejí a myšlenky na mě je vzrušují. Čtou, přemýšlejí a sní. Jestliže přijedou sem, začnou myslet na svůj domov. Ve chvíli, kdy přijedou, jsou již na cestě zpět! Pak začnou myslet na své děti, manželky, práci, na to a ono, na tisícero nejrůznějších věcí. A já vidím celou tu pošetilost. Až budou zpátky, budou opět myslet na mě. Uniká jim přítomnost, a to je hřích. Když jste se mnou, buďte se mnou - buďte totálně se mnou, abyste se naučili novému pohybu, abyste dokázali cestovat do věčnosti, a nikoliv v čase. Čas je svět a věčnost je Bůh. Svět je horizontální, Buh je vertikální. Existuje bod, kde se oba setkávají - v tom 46 bodě byl ukřižován Ježíš. Existuje bod, v němž se horizontála i vertikála setkávají - tím bodem je tady a teď. Z tady a teď se můžete vydat dvěma směry: ten první vede do světa, do budoucnosti, ten druhý do Boha, do hloubky. Buďte stále vědomější a vědomější, buďte stále pozornější a vnímavější k přítomnosti. Co budete dělat? Jak toho dosáhnete? Spíte totiž tak tvrdě, že také z tohoto můžete udělat sen. Můžete z toho udělat objekt k přemýšlení, proces myšlení. Můžete se kvůli tomu stát tak napjatými, že nebudete moci být v přítomnosti jenom kvůli svému napětí. Nadměrně přemýšlet o tom, jak být v přítomnosti, vám nepomůže. Budete-li cítit příliš velkou vinu... vrátíte-li se někdy do minulosti - a budete se vracet, protože jste tak běžně fungovali příliš dlouho - nebo začnete-li občas přemýšlet o budoucnosti, okamžitě se budete cítit provinile za to, že jste spáchali hřích. Neciťte se provinile. Pochopte svůj hřích, ale nepociťujte za něj vinu. To je velmi, velmi jemné. Začnete-li cítit vinu, pak jste nic nepochopili. Starý vzorec se roze-bíhá novým způsobem. Teď se cítíte provinile, protože vám utekla přítomnost. Přemýšlíte však o minulosti - ta přítomnost už totiž přítomností není. Je to minulost a vy za ni cítíte vinu. Přítomnost vám stále uniká. Zapamatujte si proto jedno: kdykoliv si uvědomíte, že jste utekli do minulosti nebo do budoucnosti, nedělejte z toho problém. Jednoduše se vraťte do přítomnosti, aniž byste vytvářeli nějaký problém. Je to v pořádku! Jenom přiveďte své vědomí zpět. Selžete miliónkrát. Dokonalosti nedosáhnete hned teď, okamžitě. Může se to stát, ale ne díky vám. Jde o tak dlouho, tak dlouho zažitý způsob chování, že jej nemůžete změnit hned teď. Ale žádné 47 OSHO obavy, existence nikam nespěchá. Věčnost může čekat věčně. Nevytvářejte kolem toho napětí. Kdykoliv ucítíte, že jste zapomněli, vraťte se zpět, to je vše. Neciťte se provinile. To je trik mysli, znovu hraje hru. Nelitujte se: „Zase jsem zapomněl." Jestliže budete myslet, vraťte se prostě zpět k tomu, co děláte. Koupete se, vraťte se zpět. Jíte, vraťte se zpět. Procházíte se, vraťte se zpět. V okamžiku, kdy ucítíte, že nejste tady a teď, vraťte se zpět - jednoduše, nevinně. Nevytvářejte pocity viny. Budete-li se cítit provinile, pak jste nic nepochopili. Stal se hřích a neexistuje žádná vina - to je však pro vás těžké. Jakmile máte pocit, žeje něco špatně, okamžitě se začnete cítit provinile. Mysl je velmi, velmi vychytralá. Budete-li cítit vinu, začala hra - na novém hřišti, ale tatáž hra. Lidé za mnou chodí a říkají: „Stále zapomínáme." Jsou tak smutní, když říkají: „Stále zapomínáme. Snažíme se, ale vydržíme to pouze několik sekund. Jsme bdělí, uvědomujeme si sami sebe, a pak je to opět pryč - co můžeme dělat?" Nic nemůžete dělat! Tady vůbec nejde o dělání. Co můžete dělat? Jediné, co můžete činit, je nevytvářet pocity viny. Jednoduše se vraťte zpět. Čím víckrát se vrátíte zpět... a jednoduše, nezapomeňte. Ne s vážným výrazem, ne s mohutným vypětím -jednoduše, nevinně, nedělat z toho problém. Věčnost totiž nemá problémy - všechny problémy existují na horizontální rovině. Také tento problém je na horizontální rovině. Vertikální rovina nezná problémy. Je to ryzí radost bez jakýchkoliv úzkostí, obav, viny, čehokoliv. Buďte jednoduší a vraťte se zpět. Selžete mnohokrát, to je jisté. Nelamte si s tím ale hlavu, tak to prostě je. Selžete mnohokrát, o to tady však nejde. Nevěnujte příliš pozornosti faktu, že jste mnohokrát selhali, věnujte pozornost faktu, že jste se mnohokrát 48 vrátili. Zapamatujte si, že důraz by neměl být kladen na to, že jste mnohokrát selhali. Měl by být kladen na to, že jste si mnohokrát znovu vzpomněli. Radujte se z toho. To, že zapomínáte, je samozřejmě tak, jak to má být. Jste lidé, mnoho, mnoho životů jste žili na horizontální rovině, a proto je to přirozené. Krása je v tom, že jste se mnohokrát vrátili zpět. Zvládli jste nemožné, radujte se z toho! Během dvaceti čtyř hodin zapomenete dvacet čtyři tisíckrát, ale dvacet čtyři tisíckrát se vrátíte zpět. Začnete fungovat novým způsobem. Tolikrát jste se vrátili domů, teď si však pomalu začnete zvykat na novou dimenzi. Čím dál tím víc budete schopni zůstávat ve vědomí a čím dál tím méně se budete vracet tam a zpět. Intervaly vašeho zapomínání se budou stále zkracovat. Méně a méně budete zapomínat, více a více se upamatovávat - vstupujete na vertikálu. Jednoho dne pak horizontála najednou zmizí. Vědomí se zintenzivní a horizontála se rozplyne. To je skrytý význam výroků Sankary23, védanty a hin-duistů o iluzornosti tohoto světa. Jakmile se totiž vědomí stane dokonalým, tento svět - svět, který jste vytvořili ze své mysli -jednoduše zmizí. Odhalí se vám jiný svět. Mája zmizí, iluze zmizí. Iluze existuje, protože spíte, protože jste nevědomí. Je to jako sen. V noci se pohybujete ve snu, a když se tak děje, je to velmi skutečné. Pomysleli jste si někdy ve snu: „Toto není možné."? Ve snu se děje nemožné, ale nedokážete o tom pochybovat. Ve snu máte pevnou víru, ve snu není nikdo skeptický, dokonce ani Bertrand Russell. Ne, ve snu je každý jako dítě, jež věří všemu, co se děje. Ve snu vidíte, jak k vám přichází vaše žena - najednou se z ní stane kůň. Ani na jediný okamžik si nepoložíte otázku: „Jak je to možné?" 49 OSHO 3,------------------------------------------------------------------------ Svět, který vidíte okolo sebe, není skutečný svět. Ne že by neexistoval - existuje - vidíte jej však skrze závoj spánku. Je mezi vámi bezvědomí. Díváte se na svět a vykládáte si jej svým vlastním způsobem. Jste jako opilci. .í Sen je důvěra, je to víra. Ve snu nemůžete pochybovat. Jakmile začnete mít ve snu pochybnosti, porušíte pravidla. Když pochybujete, sen se začne rozplývat. Stačí, abyste si jedinkrát uvědomili, že jde o sen, a najednou se z toho stane šok, sen se roztříští a vy budete zcela probuzeni. Svět, který vidíte okolo sebe, není skutečný svět. Ne že by neexistoval - existuje - vidíte jej však skrze závoj spánku. Je mezi vámi bezvědomí. Díváte se na svět a vykládáte si jej vlastním způsobem. Jste jako opilci. Jednou Mula Nasredin přibíhal k výtahu. Byl totálně namol a obsluha výtahu se právě chystala zavřít dveře. Mulovi se však podařilo vecpat se dovnitř. Výtah byl přeplněný. Každý si všiml, jak moc je Mula opilý. Jeho dech páchl. Mula se snažil předstírat, pokoušel se stát čelem ke dveřím, ale nic neviděl -jeho oči byly příliš opilé a ospalé. Snažil se stát, ale ani to se mu nedařilo. Cítil se velmi trapně, protože každý na něho hleděl a myslel si, žeje naprosto opilý. Mula to cítil. A tak, když nevěděl, co jiného udělat, najednou prohlásil: „Musí vám vrtat hlavou, proč jsem svolal tuhle schůzi." 50 Vědomí Ráno bude Mula v pořádku. Bude se smát tak jako vy. Všichni buddhové se smáli, když se probudili. Jejich smích je jako řev lva. Nesmějí se vám, ale celému vesmírnému žertu. Žili ve snu, ve spánku, zcela omámeni touhou, a skrze touhu nahlíželi na existenci. Po jejich probuzení to však již nebyla skutečná existence. Byla to projekce jejich spánku. Berete celou existenci jako promítací plátno, a potom na ně promítáte svou mysl. Vidíte věci, které tam nejsou, a nevidíte ty, jež tam jsou. A mysl má vysvětlení pro všechno. Budete-li mít pochybnost, mysl vám ji objasní. Mysl vytváří teorie, filozofie, systémy, jen aby byla spokojená, žeje všechno v pořádku. Smyslem existence všech filozofií je zajistit, aby život vyhovoval, aby vypadalo, žeje všechno v pořádku, a nic nebylo špatně -jestliže však spíte, je špatně vše. Přišel za mnou jeden muž, otec nádherné dcery. Byl utrápený, velmi utrápený. Řekl mi: „Každé ráno je mé dceři trochu špatně. Navštívil jsem už všechny doktory a ti říkají, že je vše v pořádku. Co mám tedy dělat?" A tak jsem mu řekl: „Běž za Mulou Nasredinem -je to moudrý muž a všechno ví, protože jsem ho nikdy neslyšel pronést: ,Já nevím. Běž za ním." Šel. Sledoval jsem ho, jen abych viděl, co Nasredin řekne. Nasredin zavřel oči, rozjímal nad problémem, pak oči otevřel a zeptal se: „Dáváš jí mléko, než jde spát?" Muž odpověděl: „Ano!" Nato Nasredin pravil: „Potom vím, v čem spočívá tvůj problém: jestliže dáváš dceři mléko, pak se tvoje dcera celou noc převaluje zleva doprava, zprava doleva, a kvůli tomu převalování se z mléka stane tvaroh. Z tvarohu se stane sýr, ze sýru máslo, z másla tuk, z tuku cukr a z cukru alkohol - ráno má pak samozřejmě kocovinu." 51 jdsho- A tím jsou všechny filozofie: vysvětlením věcí Vysvětlením věcí, které vysvětlit nelze. Snaží se předstírat, že vědí něco o tom, co není známo. Délaji však život vyhovujícím. Můžete lépe spát, jsou jako sedativa Zapamatujte si rozdíl mezi filozofiemi a zbožnosti filoZone je sedativum, zbožnost je šok. Filozofie vam pomáhá dobře spát, zbožnost vás vyvádí ze spánku. Zbožnost není filozofie -je to technika, která vas vyvádí z bezvědomí. A všechny filozofie jsou technikami, jez vám pomáhají dobře spát. Dávají vám sny utopie Zbožnost vám všechny sny a utopie odebírá. Zbožnost vás pnvádí k pravdě - a pravda je možná jen tehdy, pokud nesníte. Snící mysl nemůže vidět pravdu. Snici mysl přemění na sen i pravdu. Všimli jste si toho někdy? Nařídíte budik-chcete vstat ve čtyři hodiny, musíte totiž chytit vlak. Ráno pak budík zazvoní a vaše mysl začne vytvářet sen: sedíte v chrámu a zvoní chrámové zvony. Tím se všechno vysvětluje. Budík už není problém, nemůže vás vzbudit. Okamžité jste si jej vysvětlili! , -i Mysl je mazaná. A psychoanalytici jsou zmatem, jak k tomu dochází, jakým způsobem mysl okamžité, tak okamžitě, vytvoří vysvětlení. Je to tak složíte! - Mys to iusí naplánovat předem. Jak najednou shledáte ze jste v kostele či chrámu, kde zvoní zvony? Zazvoní budík, a okamžitě máte ve snu vysvětlení. Snažíte se budíku vyhnout, nechce se vám vstávat, nechce se vam vstávat do tak chladného zimního rána. Mysl říká: „To není budík, to je chrám, ve němž jsi." Vseje objasněno, spíte dal. To je to, co dělají filozofie, aprotojichje tolik-kazdy totiž potřebuje jiné vysvětlení. Vysvětlení, které pomůže usnout někomu jinému, nepomůže vam. A to je to, co Herakleitos říká v této pasáži. 52 Vědomí Pokuste se mu porozumět. Říká: Lidé jsou stejně zapomětliví a nepozorní ve chvílích, kdy jsou vzhůru, k tomu, co se okolo nich děje, jako po čas svého spánku. Ve spánku si neuvědomujete, co se okolo vás děje, uvědomujete si to ale, jste-li vzhůru? Bylo provedeno mnoho výzkumů. 98 procent zpráv, které k vám přicházejí, mysl nenechá nikdy vstoupit - 98 procent. Pouze dvě procenta mohou vstoupit a i tato dvě procenta mysl interpretuje. Já něco řeknu, vy slyšíte něco jiného. Řeknu něco dalšího a vy si to vyložíte tak, aby to nenarušilo váš spánek. Mysl vám okamžitě poskytne vysvětlení. Najdete pro něj ve své mysli místo a mysl jej vstřebá. Stane se součástí vaší mysli. Proto přehlížíte buddhy, kristy, herakleity a ostatní. Stále k vám promlouvají, stále vám říkají, že něco objevili, že něco prožili. Jakmile vám to ale řeknou, okamžitě si to vysvětlíte. Máte své vlastní finty. Aristoteles byl Herakleitem velmi zneklidněn. Dospěl k závěru, že Herakleitos musí trpět nějakou poruchou osobnosti. Hotovo! Zaškatulkovali jste si ho, protože vám nevyhovuje, protože vás zneklidňuje. Herakleitos musel Aristotelovi ležet velmi v žaludku - Aristoteles se totiž pohybuje na horizontále, je mistrem tohoto pohybu, a Herakleitos se Vás snaží svrhnout do propasti. Aristoteles se pohybuje na rovině suché logiky a Herakleitos se vás snaží svrhnout do mystéria. Je nutné nějaké vysvětlení. Aristoteles prohlašuje: „Tento muž trpí nějakou poruchou - biologickou, fyziologickou, osobnostní. Má nějakou poruchu. Proč by jinak trval na paradoxu? Proč by trval na mystériu? Proč by trval na tom, že mezi dvěma protějšky existuje harmonie? 53 OSHO Protějšky jsou protějšky, není mezi nimi harmonie. Život je život a smrt je smrt - ujasněte si to, nemíchejte věci dohromady. Zdá se, že ten muž je popleta." Lao-c byl také takový. Lao-c pravil: „Vypadá to, že kromě mě je každý moudrý. Vypadá to, že kromě mě je každý velmi chytrý-jájsem hlupák!" Lao-cje jedním z největších, z nejmoudřejších lidí, kteří se kdy narodili, ale mezi vámi se cítí jako hlupák. Lao-c říká: „Zdá se, že všichni přemýšlejí tak jasně. Jájsem praštěný." To, co Aristoteles říkal o Hera-kleitovi, prohlašuje Lao-c sám o sobě. Lao-c říká: „Pokud někdo naslouchá mému učení bez mysli, stane se osvíceným. Naslouchá-li mému učení někdo skrze mysl, pak nalezne vlastní vysvětlení, jež se mnou nemá nic společného. A když někdo poslouchá a přitom nenaslouchá -jsou lidé, kteří poslouchají bez naslouchání - jestliže někdo poslouchá, jako by poslouchal bez naslouchání, pak se směje mé hlouposti." A mysl tohoto typuje myslí většiny lidí. Lao-c říká: „Pokud se vám většina lidí nesměje, buďte si vědomi, že musíte říkat cosi špatně. Něco pravdivého říkáte pouze tehdy, když se většina směje. Šance, že jste moudrým člověkem, existuje jen tehdy, jestliže si většina lidí myslí, že jste blázen. Jinak tato šance neexistuje." Pro Aristotela je Herakleitos praštěný. Také vám tak bude připadat, poněvadž Aristoteles ovládl všechny univerzity, všechny fakulty na světě. Dnes vás všude učí logice, a nikoliv mystériu. Všude vás učí být racionální, nikoliv mystičtí. Každý je veden k tomu, aby byl jednoznačný. Jestliže chcete být jednoznační, musíte se pohybovat po horizontále. Na té je A A, B B, a A není nikdy B. Avšak v tajemné propasti vertikály se hranice dotýkají a splývají. Muž je ženou a žena mužem, správné je chybným a chyb- 54 né správným, tma světlem a světlo tmou, život smrtí a smrt životem. Veškeré hranice se dotýkají a splývají. Proto je Bůh mystériem, a nikoliv sylogizmem24. Ti, kdož se snaží dokázat Boha, jednoduše usilují o nemožné. Boha nelze dokázat. Důkazy existují na horizontále. To je význam důvěry: spadnete do propasti, zakusíte ji, zmizíte v ní... a víte. Víte teprve v okamžiku, kdy mysl přestane existovat, nikdy ne předtím. Aristoteles ovládl všechny univerzity, všechny fakulty na světě. Dnes vás všude učí logice, a nikoliv mystériu. Ať jste přítomni kdekoliv, je to přesně také místo, kde chybíte. Můžete být někde jinde, ale ne tam, kde jste. Kdekoliv jste, tam nejste. Ve starých tibetských písmech se praví, že Bůh k vám přichází mnohokrát, ale nikdy vás nenajde tam, kde jste. Zaklepe na dveře, avšak hostitel není doma -pokaždé je někde jinde. Jste ve svém domě, ve svém domově, nebo jste někde jinde? Jak vás Bůh může najít? Není zapotřebí za ním chodit, buďte doma a on si vás najde. Hledá vás právě tak, jako vy hledáte jeho. Buďte pouze doma, aby vás, až přijde, nalezl. Miliónkrát přijde, zaklepe, čeká u dveří, ale vy tam nikdy nejste. Herakleitos říká: Blázni, ačkoliv slyší, jsou jako hluší. Hodí se na ně rčení, že kdykoliv jsou přítomni, tak vlastně chybí. 55 OSHQ To je spánek: chybět, nebýt přítomný pro přítomný okamžik, být někde jinde. Mula Nasredin jednou seděl v kavárně a hovořil o své štědrosti. A když Mula mluví, zachází do extrému jako každý, protože zapomíná na to, co říká. Najednou se kdosi zeptal: „Nasredine, když jsi tak štědrý, proč nás nikdy nepozveš domů? Ani na jediný oběd jsi nás nepozval. Co s tím?" Nasredin byl tak unesený, že úplně zapomněl na svou ženu. A tak řekl: „Jdeme, hned teď!" Čím víc se blížil k domovu, tím střízlivějším se stával. Pak si vzpomněl na svou ženu a dostal strach - třicet lidí na návštěvu. Těsně před domem navrhl: „Počkejte! Všichni víte, že mám ženu. Vy všichni máte také ženy, takže mi rozumíte. Jenom počkejte. Nechtě mě nejdřív jít, přesvědčit ji, a pak vás pozvu dál." A tak šel a zmizel. Hosté čekali, čekali a čekali, a Mula nepřicházel a nepřicházel. A tak zaklepali. Nasredin vyložil své ženě, co se stalo, že se příliš rozhovořil o své štědrosti a byl přistižen. Žena mu řekla: „Pro třicet lidí ale nic nemáme a takto pozdě už nic neseženeme." Nasredin jí odpověděl: „Uděláš toto: až zaklepou, prostě půjdeš a řekneš jim, že Nasredin není doma." Poté, co tedy zaklepali, jeho žena vyšla ven a oznámila jim: „Nasredin není doma." Odpověděli jí: „To nás zaráží, protože jsme s ním přišli. fešel dovnitř, ale ven jsme ho jít neviděli, a to nás tu na schodech čeká třicet - musí být doma. Běž dovnitř a najdi ho. Musí se někde schovávat." Jeho žena se tedy vrátila dovnitř a zeptala se: „Co budeme dělat?" 56 Vědomí Nasredin se rozrušil. Řekl: „Počkej!" Pak vyšel ven a pravil: „Jak to myslíte? Mohl přeci odejít zadními dveřmi!" Toto je možné, stává se vám to každý den. Nasredin na sebe úplně zapomněl. To se stalo - ve své úvaze na sebe zapomněl. Logika je správná, argument je správný, ale... „Jak to myslíte? Čekáte u předních dveří, zatímco on mohl odejít zadními!" - logika je správná, ale Nasredin úplně zapomněl, že to říká on sám. oj I ín Oči jsou jen okna, nemohou vidět, pokud se skrze ně nedíváte vy. Jak může okno vidět? Vy musíte stát u okna, jen tehdy vidíte. Ur Nejste přítomni. Nejste přítomni ani pro svět, ani pro sebe. To je spánek. Jak potom můžete slyšet? Jak potom můžete vidět? Jak pak můžete cítit? Nejste-li přítomni tady a teď, všechny dveře jsou zavřené. Jste mrtví, nežijete. Proto Ježíš znovu a znovu opakoval svým posluchačům: „Kdo má uši k slyšení, slyš. Kdo má oči, viz!" Herakleitos musel najít mnoho lidí, kteří naslouchají, ale neslyší, již se dívají, ale nevidí, protože jejich domy jsou naprosto prázdné. Pán není doma. Oči se dívají, uši naslouchají, avšak pán uvnitř není. Oči jsou jen okna, nemohou vidět, pokud se skrze ně nedíváte vy. Jak může okno vidět? Vy musíte stát u okna, jen tehdy vidíte. Jak? -je to pouze okno, nemůže cítit. Jste-li tam však vyje to naprosto jiné. 57 y OSHO Kontrola je chabou náhražkou vědomí, velmi chabou náhražkou, která příliš nepomáhá. Jste-li bdělí, nemusíte kontrolovat hněv, ve vědomí hněv nikdy nevzniká. Nemohou existovat společně. L Celé tělo je jako dům a mysl si cestuje. Pán je stále někde na cestách a dům zůstává prázdný. Život vám zaklepe na dveře - můžete to nazývat Bůh nebo jakkoliv chcete, na jménu nezáleží, nazývejte to existence - zaklepe vám na dveře, klepe bez ustání, ale nikdy vás tam nenajde. To je spánek. Člověk by neměl jednat ani mluvit, jako kdyby spal. Jednejte a mluvte s plným vědomím, a pak v sobě zpozorujete obrovskou změnu. Pouhá skutečnost, že jste bdělí, změní vaše jednání. Nebudete moci spáchat hřích. Ne že byste se museli kontrolovat, nikoliv! Kontrola je chabou náhražkou vědomí, velmi chabou náhražkou, která příliš nepomáhá. Jste-li bdělí, nemusíte kontrolovat hněv, ve vědomí hněv nikdy nevzniká. Nemohou existovat společně. Neexistuje pro ně soužití. Žárlivost ve vědomí nikdy nevzniká. Ve vědomí mnoho věcí jednoduše mizí -vše, co je negativní. V Činy nic neznamenají. Na činech nezáleží-vy, vaše vědomí, to, zda jste vědomí, bdělí, na tom záleží. Nejde o to, co děláte. v. 58 Vědomí Je to přesně jako světlo. Je-li ve vašem domě světlo, jak tam může být tma? Jednoduše uteče. Jestliže se ve vašem domě svítí, jak můžete zakopnout? Jak můžete narazit do zdi? Je tam světlo, víte, kde jsou dveře. Prostě k nim přijdete a odejdete jimi, nebo vstoupíte. Když je ve vašem domě tma, klopýtáte, tápete, padáte. Jestliže nejste bdělí, tápete, klopýtáte, padáte. Hněv není ničím jiným než klopýtáním. Žárlivost není ničím jiným než tápáním ve tmě. Vše, co je špatné, není špatné samo o sobě, ale proto, že žijete v temnotě. Chce-li se Ježíš hněvat, může. Může hněvu využít. Vy jej nemůžete využít - hněv využívá vás. Jestliže bude Ježíš cítit, že to bude dobré a prospěšné, může využít čehokoliv - on je mistrem. Ježíš se může hněvat, aniž by se hněval. Mnoho lidí pracovalo s Gurdžijevem a ten byl strašný. Jestliže se vztekal, vztekal se strašně, vypadal jako vrah! Byla to však pouze hra, situace, která měla někomu pomoci. Podíval se na někoho jiného, a okamžitě, bez jakékoliv prodlevy, se usmíval. A znovu se podíval na člověka, na něhož se hněval, a opět byl rozzuřený a vypadal strašlivě. To je možné. Když jste bdělí, můžete využít čehokoliv. Jste-li bdělí, stává se elixírem dokonce i jed. A pokud spíte, dokonce i elixír se stává jedem - celé to totiž záleží na tom, zda jste bdělí, či nikoliv. Činy nic neznamenají. Na činech nezáleží - vy, vaše vědomí, to, zda jste vědomí, bdělí, na tom záleží. Nejde o to, co děláte. Jednou se přihodil následující příběh: Za velkým mistrem, buddhistickým mistrem, Na-gardžunou přišel zloděj. Tento zloděj se do mistra zamiloval, neboť nikdy neviděl někoho tak nádherného, nikdy nespatřil tak nekonečný půvab. Zeptal se Na- 59 OSHO gardžuny: „Mohu se také já nějak rozvíjet? Jednu věc vám však musím vyjasnit: jsem zloděj. A ještě jednu: nemůžu toho nechat, tak z toho prosím neudělejte podmínku. Učiním, cokoliv řeknete, nemůžu však přestat krást. Zkoušel jsem to už mnohokrát, nikdy to nefungovalo, a tak jsem té snahy zcela zanechal. Přijal jsem svůj osud, to, že budu zlodějem a zůstanu jím, tak o tom prosím nemluvte. Vyjasněme si to hned na začátku." Nagardžuna pravil: „Proč se bojíš? Kdo se chystá mluvit o tom, že jsi zloděj?" Zloděj odpověděl: „Ale kdykoliv přijdu za mnichem, za církevním knězem nebo církevním světcem, pokaždé mi řeknou: ,Nejdříve přestaň krást." Nagardžuna se zasmál a řekl: „Potom musíš chodit za zloději. Proč by je to jinak mělo zajímat? Mě to nezajímá!" Zloděj byl velmi šťastný a odvětil: „Pak je to v pořádku. Zdá se, že se můžu stát učedníkem. Vy jste tím pravým mistrem." Nagardžuna ho přijal a pravil: „Teď můžeš jít a dělat, cokoliv chceš. Musíš dodržovat pouze jednu podmínku: buď bdělý! Běž, vnikej do domů, ber věci, krad. Dělej, cokoliv se ti zlíbí, to mě nezajímá, já nejsem zloděj - konej to ale s plným vědomím." Zloděj nemohl vědět, že padá do pasti. Řekl: „Pak je vše v pořádku. Budu se snažit." Po třech týdnech se vrátil a pravil: „Jste mazaný, protože když se stanu bdělým, nemohu krást. Jestliže kradu, vědomí zmizí. Jsem v bryndě." Nagardžuna mu řekl: „Už ani slovo o tom, že jsi zloděj a že kradeš. To mě nezajímá, já zloděj nejsem. Rozhodni se! Chceš-li vědomí, pak se rozhodni. Pokud je nechceš, tak se také rozhodni." 60 Vědomí Muž odpověděl: „To je teď však obtížné. Trochu jsem to okusil a je to tak nádherné - zanechám všeho, všeho, co řeknete. Teprve minulou noc se mi poprvé podařilo vloupat se do králova paláce. Otevřel jsem pokladnici. Mohl jsem se stát nejbohatším mužem na světě, ale vy jste mě sledoval a já musel být bdělý. Když jsem se stal bdělým, diamanty vypadaly jako kameny, obyčejné kameny. Jakmile jsem vědomí ztratil, poklad tam byl. A já čekal a toto se stále opakovalo. Stal jsem se bdělým a stal jsem se buddhou a nemohl jsem se ničeho ani dotknout, protože celé to vypadalo tak hloupě, nesmyslně - pouze kameny, co to dělám? Ztrácím sám sebe kvůli kamenům? Pak jsem ale vědomí ztratil. A znovu ty diamanty byly nádherné, byly dokonalou iluzí. Nakonec jsem se však rozhodl, že mi za to nestojí. Jakmile jednou poznáte vědomí, nic se mu nevyrovná - poznáte největší blaženost v životě. Mnoho věcí pak najednou prostě odpadne. Stanou se hloupými, stanou se nesmyslnými. Není přítomna motivace, není přítomna touha, sny se rozplynuly. Člověk by neměl jednat ani mluvit, jako kdyby spal. To je jediný klíč. Bdělí mají jeden společný svět, spáči každý svůj vlastní, soukromý. Sny jsou soukromé, absolutně soukromé! Nikdo nemůže vstoupit do vašeho snu. Nemůžete svůj sen sdílet 61 OSHO se svým milým. Manželé spí na jedné posteli, ale sní odděleně. Je nemožné sdílet sen, protože sen není nic -jak můžete sdílet nic? Sen neexistuje naprosto stejně jako bublina. Nemůžete jej sdílet, musíte snít osaměle. Z tohoto důvodu - kvůli spáčům, kvůli tolika spáčům - existuje tolik světů. Máte svůj vlastní svět. Jestliže spíte, žijete obklopeni svými myšlenkami, koncepty, sny, touhami. Pokaždé, když se setkáte s někým dalším, střetnou se dva světy. Srážkou světů - tím je tato situace. Dávejte pozor! Podívejte se na manžele. Vůbec nemluví. Muž přemýšlí o práci, o platu. Žena o tom, co si obleče na Vánoce. Uvnitř mají svůj soukromý svět, ale jejich soukromé světy se někde potkávají - či spíše na sebe narážejí - protože ženiny šaty závisejí na platu muže a plat muže musí zajistit ženiny šaty. Žena říká miláčku, ale za slovem miláček jsou šaty, přemýšlí o nich. Miláček neznamená to, co je napsáno ve slovníku, poněvadž pokaždé, když žena řekne miláčku, je to jen pozlátko, a muž okamžitě dostane strach. Nedává to samozřejmě najevo, neboť jestliže někdo řekne miláčku, nemůžete projevit strach. Řekne: „Copak, drahá? Jakpak se máš?" Má však strach, protože myslí na svůj plat, a ví, že se blíží Vánoce a hrozí nebezpečí. Jestliže spíte, žijete obklopeni svými myšlenkami, koncepty, sny, touhami. Pokaždé, když se setkáte s někým dalším, střetnou se dva světy. Srážkou světů - tím je tato situace. 62 Vědomí Manželka se ptala svého muže Muly Nasredina: „Co se stalo? Poslední dobou dokonce pláču, naříkám, slzy se mi kutálejí po tváři, a ty se ani nezeptáš: ,Proč pláčeš?" Nasredin odvětil: „Všechno má své meze! Ptát se stojí příliš mnoho. A v minulosti jsem tu chybu udělal mockrát, protože ty slzy nejsou jen slzami - skrývá se za nimi spousta věcí - šaty, nový dům, nový nábytek, auto. Ty slzy jsou jen začátkem." Není možný žádný dialog, protože uvnitř existují dva světy. Je možný pouze konflikt. Sny jsou soukromé, pravda soukromá není. Pravda nemůže být soukromá - pravda nemůže být moje nebo vaše, křesťanská nebo hinduistická, indická nebo řecká. Pravda nemůže být soukromá. Sny jsou soukromé. Pamatujte si, že vše, co je soukromé, musí patřit do světa snů. Pravda je otevřené nebe, je pro všechny, je jedna. Proto když promlouvá Lao-c, může se jazyk lišit. Promlouvá Buddha, a jazyk je jiný. Promlouvá Herakleitos, a jazyk je opět odlišný. Na mysli však mají totéž, poukazují na totéž. Nežijí v soukromých světech. Soukromý svět zmizel s jejich sny, touhami - s jejich myslí. Mysl má soukromý svět, vědomí však nikoliv. Bdělí mají jeden společný svět... Všichni ti, kdož bdí, mají jeden společný svět - tím je existence. A všichni ti, kdož spí a sní, mají své soukromé světy. Sny jsou soukromé. Pamatujte si, že vše, co je soukromé, musí patřit do světa snů. Pravda je otevřené nebe, je jedna, je pro všechny. 63 OSHO Svůj svět musíte odhodit. To je jediné zřeknutí se, které od vás vyžaduji. Neříkám, abyste opustili ženu ani své zaměstnání nebo peníze, neříkám, abyste opustili cokoliv, ne! Říkám jenom: „Opusťte své soukromé světy snů." To je pro mě sannjása25. Stará sannjása znamenala opustit tento svět, opustit viditelné. Člověk odejde do Himaláje, opustí ženu a děti - o to tady vůbec nejde. To není svět, který máte opustit. Jak jej můžete opustit? Dokonce i Himálaj patří k tomuto světu, Svět, jehož je skutečně třeba se zřeknout, je mysl, soukromý svět snů. Jestliže se jej zřeknete, pak jste v Himálaji, třebaže sedíte na tržišti. Pokud se jej nezřeknete, pak si okolo sebe vytvoříte soukromý svět i v Himálaji. Jak můžete utéci sami sobě? Ať se vydáte kamkoliv, budete se sebou. Kamkoliv půjdete, budete se chovat stejně. Poměry se mohou lišit, jak se však můžete lišit vy? V Himálaji budete spát. Jaký je rozdíl v tom, jestli špite v Púně nebo v Bostonu, v Londýně nebo v Himálaji? Budete snít bez ohledu na to, kde se budete nacházet. Odhodte snění! Staňte se bdělejšími. Sny najednou zmizí a s nimi i veškeré trápení. Vše, co vidíme, když bdíme, je smrt, když spíme, sny. Toto je opravdu nádherné. Pokaždé, když spíte, vidíte sny, iluze, přízraky - své vlastní stvoření, svůj vlastní svět. Co vidíte, jestliže bdíte? Herakleitos říká: „Když bdíte, vidíte okolo sebe smrt." Možná proto nechcete vidět. Možná sníte a vytváříte okolo sebe oblak snů proto, abyste se nemuseli postavit tváří v tvář skutečnosti smrti. Zapamatujte si však, že člověk se stane zbožným teprve tehdy, až se střetne se smrtí, nikdy ne dříve. 64 Když se střetnete se smrtí, jestliže jí hledíte tváří v tvář, když se nevyhýbáte, neuskakujete, neutíkáte, pokud okolo sebe nevytváříte oblak - díváte-li se smrti do očí, jestliže jí čelíte - uvědomíte si najednou, že smrt je život. Čím hlouběji jdete do smrti, tím hlouběji jdete do života, protože, jak říká Herakleitos, protiklady se setkávají a mísí, jsou jedním. Pamatujte si, že jestliže se snažíte utéct před smrtí, budete utíkat také před životem. Proto vypadáte jako mrtvoly. Je to paradox: utečte smrti, a zůstanete mrtví, postavte se jí, střetněte se s ní, a ožijete. V okamžiku, kdy se smrti postavíte tak hluboce, tak intenzivně, že začnete cítit, že umíráte - když pocítíte smrt a dotknete se jí nejenom v okolí, ale také ve svém nitru - přijde krize. To je Ježíšův kříž, krize umírání. V tomto okamžiku zemřete v jednom světě - ve světě horizontály, ve světě mysli - a ožijete ve světě druhém. Ježíšovo vzkříšení není fyzickým jevem. Křesťané kolem toho vytvořili zbytečně mnoho hypotéz. Není to vzkříšení tohoto těla, je to vzkříšení do jiné dimenze tohoto těla. Je to vzkříšení do jiné dimenze jiného těla, těla, jež nikdy nezemře. Fyzické tělo je dočasné, to druhé je věčné. Ježíš vstal z mrtvých do jiného světa, do světa pravdy. Soukromý svět zmizel. V poslední chvíli Ježíš říká, že má obavy, že je znepokojený. Dokonce i takový člověk jako Ježíš má během umírání obavy. Musí to tak být. Říká Bohu, volá: „Co mi to činíš?" Rád by se držel horizontály, rád by se držel života - dokonce i takový člověk jako Ježíš. A tak se neciťte provinile. Také byste se rádi drželi horizontály. To je člověk v Ježíši a Ježíš je člověkem víc než Buddha, Mahávíra. To je člověk: postaví se smrti a má obavy a naříká, ale nevrací se zpět. Nepadá. Okamžitě si uvědomí, 65 OSHO oč žádá. Pak řekne: „Staň se vůle tvá!" -uvolní se a odevzdá. Kolo se okamžitě otočí -již není na horizontále, vstoupil do vertikály, do hloubky. Tam je ve věčnosti vzkříšen. Zemřete pro čas, abyste byli vzkříšeni ve věčnosti. Zemřete pro mysl, abyste ožili ve vědomí. Zemřete pro myšlení, abyste se narodili do vědomí. Herakleitos říká: „Vše, co vidíme, když bdíme, je smrt." Proto, abychom se této skutečnosti nemuseli postavit, žijeme ve snech, ve spánku, na sedativech, narkotikách, omamných látkách. Je však nutno se jí postavit. Když se jí postavíte, stane se z ní pravda. Jestliže utečete, žijete ve lžích. Pokud se jí postavíte, stane se z ní brána pro pravdu. Tou skutečností je smrt, té se musíte postavit. A pravda bude životem, věčným životem, životem v hojnosti, životem, který nikdy neskončí. Vědomí a bytí ve středu Nejdříve musíte pochopit, co se vědomím myslí. Procházíte se. Uvědomujete si mnoho věcí - obchody, lidi, kteří vás míjejí, dopravu, všechno. Uvědomujete si mnoho věcí až na jednu - a tou jste vy sami. Jdete po ulici, uvědomujete si mnoho věcí, a neuvědomujete si pouze sami sebe! Toto vědomí Jáství nazýval Georgij Gurdžijev pamatováním na Já. Gurdžijev říká: „Neustále, ať jste kdekoliv, pamatujte na sebe." Ať už vykonáváte cokoliv, nepřestávejte uvnitř dělat jednu věc: neustále si uvědomujte, že to děláte vy. Jíte - uvědomujte si sami sebe. Procházíte se - uvědomujte si sami sebe. Nasloucháte, mluvíte - uvědomujte si sami sebe. Jestliže se hněváte, uvědomujte si, že se hněváte. Ve stejném okamžiku, kdy se hněv objeví, si uvědomte, že se hněváte. Toto neustálé připomínání si Jáství ve vás V Eugenice jsme v roce 2004 vydali výbor z jeho díla pod názvem Duchovni hledání člověka - pozn. red. 66 vytváří jemnou, velmi jemnou energii. Začínáte být krystalickou bytostí. Normálně jste jen uvolněným pytlem! Žádná krystali-zace, žádný opravdový střed - pouze tekutost, uvolněná směsice mnoha věcí bez jakéhokoliv středu. Dav, který nemá žádného vůdce a jenž se neustále mění a přelévá. Vědomí je to, co z vás činí vůdce - a říkám-li vůdce, nemyslím tím dozorce. Když říkám, buďte vůdcem, myslím tím, abyste byli přítomností - nepřetržitou přítomností. Ať už děláte nebo neděláte cokoliv, musíte si neustále uvědomovat jednu věc - to, že jste. Tento prostý pocit sebe sama, to, že člověk je, vytváří střed - střed ticha, klidu, střed vnitřního mistrovství. Je to vnitřní síla. A když říkám vnitřní síla, myslím to doslova. To je důvod, proč buddhisté mluví o ohni vědomí-je to oheň. Když začnete být bdělí, počnete v sobě cítit novou energii, nový oheň, nový život. A jenom díky tomuto novému životu, této nové síle, nové energii, se mnoho věcí, které vás ovládaly, rozpustí. Nemusíte s nimi bojovat. Vědomí je to, co z vás dělá vůdce - a když říkám vůdce, nemyslím tím dozorce. Když říkám, buďte vůdcem, myslím tím, abyste byli přítomností - nepřetržitou přítomností. Ať už děláte nebo neděláte cokoliv, musíte si neustále uvědomovat jednu věc-to, že jste. Se svou zlostí, lakotou a sexem musíte bojovat, neboť jste slabí. Opravdu, zlost, lakota ani sex nejsou problém, problém je slabost. Jakmile se uvnitř posílíte, jakmile získáte pocit vnitřní přítomnosti - toho, že jste - vaše ener- 67 OSHO gie se zkoncentrují, zkrystalizují v jediném bodě a Já se narodí. Pamatujte si, že se narodí Já, a nikoliv ego. Ego je falešný pocit Já. Aniž byste nějaké Já měli, neustále věříte, že je máte - to je ego. Eg znamená falešné Já - nejste Já, a přesto stále věříte, Že jim jste. Maulungpútra, hledač pravdy, přišel za Buddhou. Buddha se ho zeptal: „Co hledáš?" Maulungpútra odvětil: „Hledám sebe. Pomoz mi!" Buddha ho požádal, aby slíbil, že udělá vše, co mu řekne. Maulungpútra se dal d? pláče a řekl: „Jak mohu slíbit? Já nejsem -ještě nejsem, jak mohu slíbit? Nevím, čím budu zítra, nemám žádné Já, které může slibovat, a tak mě nežádej o nemožné. Budu se snažit. To je to nejlepší, co mohu říct - budu se snažit. Nemůžu však říct, že učiním vše, co řekneš, protože kdo to udělá? Hledám to, co může slíbit a slib splnit. Já ještě neexistuji." Buddha odpověděl: „]yíaulungpútro, položil jsem ti tu otázku, abych toto slyšel. Kdybys mi dal svůj slib, vykázal bych tě. Kdybys řekl: ,Shbuji, že to udělám, pak bych věděl, že nejsi skutečný hledač Já, protože hledač musí vědět, že ještě neexistuje. Jaký má jinak hledání smysl? Pokud již existuješ, potřeba nevzniká. Nejsi! A když toto člověk dokáže cítit, ego se rozplyne." Ego je falešný pocit Jí Aniž byste nějaké Já měli, neustále věříte, žeje máte - to je ego. U-č Ego je falešná představa něčeho, co vůbec neexistuje. Já znamená střed, který může dávat sliby. Tento střed je vytvářen neustálou, nepřetržitou bdělostí. Uvědomujte si, že něco děláte - že sedíte, že jdete spát, že spánek prá- 68 vě přichází, že usínáte. Snažte se být vědomí v každém okamžiku, a pocítíte, že se ve vás rodí střed. Věci začaly krystalizovat, dosáhli jste středu. Vše se nyní vztahuje ke středu. Nemáme střed. Někdy se ve středu sice cítíme, je to však ve chvílích, kdy nás k bdělosti dovedou okolnosti. Pokud najednou nastane situace, nebezpečná situace, začnete v sobě vnímat střed, protože při nebezpečí se stáváte bdělými. Chce-li vás někdo zabít, nemůžete v takové chvíli přemýšlet. Nemůžete být bez vědomí. Všechna vaše energie se zkoncentruje do středu a daná chvíle ztuhne. Nemůžete do minulosti, nemůžete do budoucnosti - přítomný okamžik se stává vším. A pak si neuvědomujete pouze vraha, začnete si uvědomovat i sebe, toho, kdo je zabíjen. V této jemné chvíli v sobě začnete vnímat střed. Proto mají nebezpečné hry svou přitažlivost. Zeptejte se někoho, kdo stoupá na vrchol Gauríšankaru, Mount Everestu. Když na něj poprvé vystoupil Hillary, musel v sobě pocítit náhlý střed. A jestliže byl někdo poprvé na Měsíci, musel pocítit totéž - náhlý střed. Proto má nebezpečí půvab. Řídíte auto, jedete rychleji a rychleji, a potom se stane rychlost nebezpečnou. Pak nemůžete přemýšlet, myšlenky se zastaví. Nemůžete snít, nemůžete si představovat. Přítomnost ztuhne. V takové nebezpečné chvíli, kdy v každé sekundě může přijít smrt, si v sobě najednou uvědomujete střed. Nebezpečí má půvab jen proto, že se díky němu občas cítíte ve středu. Nietzsche někde prohlašuje, že války musí pokračovat, neboť pouze ve válce je někdy vnímáno Já - je vnímán střed - protože válka je nebezpečná. A jakmile smrt začne být skutečná, život se stane intenzivním. Je-li smrt blizoučko, život se stane intenzivním a vy jste ve 69 OSHO středu. V kterémkoliv okamžiku, kdy si uvědomíte sami sebe, spočíváte ve svém středu. Je-li to však pod vlivem okolností, pak se střed ve chvíli, kdy se situace změní, rozplyne. Nesmí to být jen pod vlivem okolností, musí to být vnitřní. Atak se snažte být bdělí při každé běžné činnosti. Zkuste to při sezení na židli - uvědomujte si toho, kdo sedí. Nejenom židli, místnost a okolní atmosféru, uvědomujte si toho, kdo sedí. Zavřete oči a vnímejte sami sebe. Ponořte se do hloubky a vnímejte sebe sama. Eugen Herrigel26 studoval u zenového mistra. Tři roky se učil lukostřelbě. A mistr vždy říkal: „Je to dobré. Vše, co děláš, je dobré, ale nestačí to." Herrigel se sám stal mistrem lučištníkem. Dosáhl stoprocentní přesnosti, a mistr přesto stále říkal: „Vedeš si dobře, ale nestačí to." „Střílím se stoprocentní přesností!" odpověděl Herrigel. „Co tedy očekáváte? Jak teď mohu jít ještě dál? Jak můžete se stoprocentní přesností očekávat ještě něco víc?" Říká se, že na to zenový mistr odvětil: „Nezajímá mě tvoje lukostřelba ani muška. Zajímáš mě ty. Nabyl jsi dokonalé techniky. Když však šíp opouští tvůj luk, neuvědomuješ si sám sebe, a tak je to zbytečné! Nezajímá mě, jestli šíp trefí terč. Zajímáš mě ty! Natáhneš-li luk, musíš natáhnout také své vědomí. Pokud mineš terč, je to jedno, nesmíš ale minout vnitřní terč, a ten ty míjíš. Nabyl jsi dokonalé techniky, jsi však imitátor." Pro západní mysl, respektive pro moderní mysl - a západní mysl je moderní mysl -je těžké si to představit. Vypadá to jako nesmysl. Lukostřelba se zaobírá jistou přesností střelby. Zanedlouho začal být Herrigel zklamaný a jednoho dne řekl: „Odcházím. Připadá mi to nemožné! Je to nemožné! Když na něco míříte, vaše vědomí směřuje k cíli, k předmětu, a jestliže máte být úspěšným lučištníkem, 70 Vědomí ) musíte zapomenout na sebe - myslet pouze na cíl, na terč a zapomenout na vše ostatní. Musí tam být jenom terč." Zenový mistr však Herrigela stále nutil, aby vytvořil druhý cíl uvnitř. Šíp musí mít dva hroty: mířit na vnější cíl a bez přestání mířit na cíl vnitřní - na Já. Herrigel prohlásil: „Nyní odejdu. Připadá mi to nemožné. Vaše podmínky se nedají splnit." A v den, kdy odcházel, pouze seděl. Přišel se rozloučit s mistrem a mistr mířil na terč. Vyučoval někoho jiného, Herrigel se poprvé lekce neúčastnil. Přišel se rozloučit, jenom tam seděl. Jakmile by mistr ukončil svou lekci, Herrigel by se rozloučil a odešel. Pak si ale najednou začal uvědomovat mistra a jeho dvouhroté vědomí. Mistr mířil. Nepřetržitě po dobu tří let byl Herrigel s tímtéž mistrem, ale více se staral o vlastní výkon. Nikdy neviděl tohoto muže, to, co dělal. Poprvé prohlédl a uvědomil si - a najednou, spontánně a bez jakéhokoliv úsilí, přišel k mistrovi, vzal mu luk z rukou, zamířil na terč a vypustil šíp. A mistr řekl: „Dobře! Poprvé jsi to zvládl. Jsem šťastný." Co zvládl? Poprvé byl ve svém středu. Byl tam cíl, ale byl tam také on - přítomný. Takže ať děláte cokoliv - cokoliv, nemusíte střílet z luku - ať děláte cokoliv, třeba jen sedíte, buďte dvou-hrotí. Nezapomínejte na to, co se děje venku, ale nezapomínejte ani na to, co se odehrává uvnitř. na jedinou sekunduje obtížné být bdělý, mysl neustále těká. Není to však nemožné. Je to náročné, obtížné, ale nikoliv nemožné. 71 OSHO Lin-ťi27 jednoho rána přednášel a kdosi se najednou otázal: „Odpovězte mi jen na jedinou otázku: ,Kdo jsem?" Lin-ťi sestoupil z pódia a šel k tazateli. Celý sál ztichl. Co udělá? Byla to jednoduchá otázka. Měl odpovědět ze svého místa. Lin-ťi došel k tazateli. Celý sál byl zticha. Lin-ťi se postavil před muže, který mu položil otázku, a pohlédl mu do očí. Byl to pronikavý okamžik. Vše se zastavilo. Tazatel se začal potit. Lin-ťi se mu pouze díval do očí. A pak řekl: „Neptej se mě. Ponoř se do nitra a zjisti, kdo se ptá. Zavři oči. Neptej se, ,Kdo jsem? Ponoř se dovnitř a zjisti, kdo se ptá, kdo je tím tazatelem uvnitř. Zapomeň na mne. Najdi zdroj své otázky. Ponoř se hluboko do nitra!" Říká se, že ten muž zavřel oči, ztichl, a najednou byl osvícený. Otevřel oči, zasmál se, dotkl se Lin-ťiho nohou a pravil: „Dal jste mi odpověď. Kladl jsem tuto otázku každému a dostal jsem mnoho odpovědí. Nic z toho se však jako odpověď nepotvrdilo. Vy jste mi ale odpověděl." „Kdo jsem?" Jak na to může někdo odpovědět? V té zvláštní chvíli - tisíc ztichlých lidí, ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík - však Lin-ťi s pronikavým pohledem sestoupil z pódia, a pak tomu muži přikázal: „Zavři oči, ponoř se do nitra a zjisti, kdo je tazatelem. Nečekej, že ti dám odpověď. Zjisti, kdo se ptal." A muž zavřel oči. Co se v té chvíli stalo? Uvedl se do středu. Najednou byl ve středu, najednou si uvědomil nejniternější jádro. To je třeba objevit a vědomí je metodou k objevení tohoto nejniternějšího jádra. Čím víc jste nevědomí, tím dál jste sami od sebe. Čím jste vědomější, tím blíže se k sobě dostáváte. Je-li vědomí totální, jste ve středu. Je-li vědomí slabší, jste blízko okraje. Jste-li nevědomí, nacházíte se na okraji, kde je střed naprosto zapomenut. To jsou tedy dvě cesty, jimiž se můžete vydat. 72 Vědomí J Můžete jít k okraji - pak míříte ke stavu bez vědomí. Jestliže se díváte na film nebo někde posloucháte hudbu, můžete na sebe zapomenout - potom jste na okraji. Můžete číst Bhagavadgítu nebo Bibli nebo Korán a zapomenout na sebe - potom jste na okraji. Ať už děláte cokoliv, dokážete-li si vzpomenout na sebe, přiblížíte se středu. Jednoho dne jste pak náhle ve středu. Máte energii. Ta energie je ohněm. Celý život, celá existence, je energií, ohněm. Oheň je starým názvem pro tuto energii, dnes sejí říká elektřina. Člověk jí dával mnohá, mnohá jména, ale oheň je dobré jméno. Elektřina zní trochu mrtvě, oheň je živější. , .-------- Vědomí je technikou, jak se uvést do středu, jak dosáhnout vnitřního ohně. Je tam, skrývá se, je možné jej objevit. [f Jednejte bděle. Je to dlouhá, namáhavá cesta a je obtížné být bdělý i na jedinou sekundu, mysl neustále těká. Není to však nemožné. Je to náročné, obtížné, ale nikoliv nemožné. Je to možné, je to možné pro každého. Je zapotřebí pouze úsilí, bezvýhradného úsilí. Nic by nemělo být vynecháno, nic by uvnitř nemělo zůstat neprozkoumáno. Vědomí byste měli obětovat naprosto vše. Teprve pak objevíte vnitřní plamen. Je tam. Bude-li někdo hledat, v čem se shodují všechna náboženství, která kdy existovala nebo jež budou existovat, nalezne toto jediné slovo: vědomí. Ježíš vypráví příběh... Pán velkého domu odjížděl a řekl svým sluhům, aby byli neustále bdělí, protože se může kdykoliv vrátit. A tak musejí být bdělí dvacet čtyři hodin denně. 73 OSHO Kdykoliv se pán může vrátit, kdykoliv! Neexistuje žádný pevně stanovený okamžik, den, žádné pevně určené datum. Je-li stanoveno datum, můžete spát. Můžete dělat, cokoliv se vám zlíbí, a být bdělí pouze v danou dobu, protože tehdy se pán vrací. Pán však řekl: „Vrátím se kdykoliv. Ve dne v noci musíte bdít, abyste mě přivítali." To je podobenství života. Nelze odkládat, pán může přijít kdykoliv. Člověk musí být bdělý nepřetržitě. Není stanoveno žádné datum. Neví se nic o tom, kdy k té náhlé události dojde. Člověk může dělat pouze jediné: být bdělý a čekat. Vaše neúspěchy vám budou pomáhat. Mohou vám ukázat, jak jste nevědomí. Dokonce i když si uvědomíte, že jste nevědomí, dosáhli jste jistého vědomí. Jakmile si blázen uvědomí, žeje bláznem, vydává se na cestu ke zdravému rozumu. r Vědomí je technikou, jak se uvést do středu, jak dosáhnout vnitřního ohně. Je tam, skrývá se, je možné jej objevit. A teprve tehdy, až jej objevíme, budeme způsobilí vstoupit do chrámu - předtím ne, nikdy ne předtím. Můžeme se však klamat pomocí symbolů. Symboly mají poukazovat na hlubší skutečnosti, lze je však zneužít, abychom se oklamali. Můžeme pálit kadidlo, uctívat zevní předměty, a pak se cítit vyrovnaně, poněvadž jsme něco udělali. Můžeme se cítit zbožně, aniž bychom se zbožnými doopravdy stali. To je to, co se děje. To se stalo ze Země. Lidé si myslí, že jsou zbožní jenom proto, že bez vnitřního ohně uctívají zevní symboly. 74 Vědomí Snažte se, i když jste neúspěšní. Na začátku nebudete mít úspěch. Budete selhávat znovu a znovu, ale dokonce i vaše neúspěchy vám budou ku pomoci. Jakmile ve své bdělosti na jediný okamžik povolíte, poprvé pocítíte, jak jste nevědomí. Jděte ulicí, a nebudete schopni udělat několik kroků, aniž byste se stali nevědomými. Znovu a znovu na sebe zapomínáte. Začtete se do vývěsní tabule, a zapomenete na sebe. Někdo okolo vás prochází, vy se na něho podíváte, a zapomenete na sebe. Vaše neúspěchy vám budou pomáhat. Mohou vám ukázat, jak jste nevědomí. Dokonce i když si uvědomíte, že jste nevědomí, dosáhli jste jistého vědomí. Jakmile si blázen uvědomí, že je bláznem, vydává se na cestu ke zdravému rozumu. 75 Mnoho nemocí, jeden předpis Snažíte se nehněvat, tolikrát jste se rozhodli, ale stále k tomu dochází. Snažíte se nebýt chamtiví, ale znovu a znovu padáte do pasti. Vyzkoušeli jste všechno možné, abyste se změnili, ale nezdá se, že by se něco dělo. Jste stále stejní. A já říkám, že existuje prostý klíč - vědomí. Nemůžete tomu uvěřit. Jak může pomoci vědomí, jenom vědomí, jestliže nepomáhá nic jiného? Klíče jsou vždy velmi malé, klíče nejsou velké. Malý klíč dokáže otevřít velký zámek. Když se lidé ptali Buddhy: „ Co máme dělat, abychom se nehněvali, co máme dělat, abychom nebyli chamtiví či posedlí sexem a jídlem?" Buddhova odpověď byla vždy stejná: buďte bdělí. Vneste do svého života vědomí. Jeho žákAnanda byl zmaten. Znovu a znovu totiž naslouchal nejrůznějším problémům všech možných lidí, ale recept doktora byl pokaždé stejný. Zeptal se: „Cos tebou je? Přicházejí s různými nemocemi - někdo s chamtivostí, někdo se sexem, někdo s jídlem a někdo ještě s něčím jiným - ale tvůj předpis je pokaždé stejný!" A Buddha odvětil: „Jejich nemoci jsou různé-právě tak jako mohou mít lidé různé sny. " OS HO Jestliže dva tisíce lidí upadnou do spánku, budou mít dva tisíce snů. Pokud však přijdete za mnou a zeptáte se, jak se toho snu zbavit, lék bude pokaždé stejný: probuďte se! Nebude jiný, recept bude stejný. Můžete tomu říkat vědomí, pozorování, můžete tomu říkat pamatování nebo meditace -jsou to různé názvy téhož léku. Analytik a pozorovatel Západ přistupuje k problému tak, že o něm přemýšlí, snaží se najít jeho příčiny, vracet se do jeho historie, minulosti, vytrhnout problém i s kořeny na samém počátku. Západní přístup chce zbavit mysl veškerého podmínění, opravit ji, opravit tělo, odstranit všechny otisky, které zůstaly v mozku - to je západní přístup. Psychoanalýza se vrací do vzpomínek, pracuje v nich. Vrací se do vašeho dětství, do minulosti, pohybuje se nazpět. Hledá, kde je původ vašeho problému - možná že vznikl ve vztahu s matkou před padesáti lety, když jste ještě byli dítětem - pak se bude psychoanalýza vracet zpět. Padesát let historie! To je dlouhá, vleklá záležitost. A ani tak psychoanalýza příliš nepomáhá, protože existují miliony problémů, není to otázka pouze jednoho. Můžete se vrátit do minulosti jednoho problému, nahlédnout do své autobiografie a najít příčiny. Možná dokážete odstranit jeden problém, jsou jich však miliony. Začnete-li se zabývat každým problémem, abyste vyřešili problémy jednoho života, budete potřebovat miliony životů! Ještě jednou to zopakuji: abyste vyřešili problémy jednoho života, budete se muset narodit znovu a znovu, miliónkrát. To je prakticky neuskutečnitelné. Nemůžete to udělat. A v každém z těch milionu životů, ve kterém budete řešit problémy tohoto života, budou vznikat další problémy... 78 a tak stále dokola. Problémy vás do sebe budou zatahovat čím dál tím víc. To je absurdní! A stejný psychoanalytický přístup se využívá pro tělo: rolfing2i, bioenergetika a další metody se snaží odstranit otisky z těla, ze svalstva. Opět se musíte vracet do minulosti těla. Jedna věc je však na obou těchto přístupech, jež pracují podle stejného logického schématu, jistá - daný problém pochází z minulosti, a proto je třeba se s ním v minulosti nějak vypořádat. Mysl člověka se vždy snažila o dvě nemožné věci. První z nich je náprava minulosti - ta však možná není. Minulost se odehrála. Nemůžete se do ní skutečně vrátit. Když přemýšlíte o svém návratu do minulosti, vracíte se v nejlepším případě do vzpomínky na ni. Není to skutečná minulost, je to jen vzpomínka. Minulost již neexistuje, a tak ji nemůžete napravit. To je jeden z neuskutečnitelných lidských cílů a člověk kvůli němu velmi trpěl. Chcete napravit minulost -jak ji můžete napravit? Minulost je absolutní. Minulost znamená, že veškeré možnosti jisté záležitosti jsou uzavřeny, uskutečnily se. Nyní již neexistují žádné možnosti, jak minulost napravit, odčinit, předělat. S minulostí nemůžete nic udělat. A druhou neuskutečnitelnou představou, která vždy ovládala lidskou mysl, je snaha zajistit si budoucnost - a to opět není možné. Budoucnost je to, co ještě nenastalo. Nemůžete si to zajistit. Budoucnost je stále nezajištěná, budoucnost je stále otevřená. Chcete napravit minulost -jakji můžete napravit? Minulost je absolutní. Minulost znamená, že veškeré možnosti jisté záležitosti jsou uzavřeny, uskutečnily se. Nyní již neexistují žádné možnosti, jak minulost napravit, odčinit, předělat. fíT 79 OSHO Budoucnost je čistým potenciálem. Dokud nenastane, nemůžete šijí být jisti. Minulost je čistá skutečnost. Odehrála se. V současnosti se s ní už nedá nic dělat. Člověk stojí v přítomnosti mezi minulostí a budoucností a stále přemýšlí o nemožném. Chce mít budoucnost - zítřek - zaručenou, to však není možné. Nechtě tato slova vstřebat do svého srdce, jak nejhlouběji to jenom jde: není to možné. Nemrhejte přítomným okamžikem ve snaze zajistit si budoucnost. Budoucnost je nejistota, to je samotná její podstata. A neplýtvejte svým časem, abyste se ohlíželi zpět. Minulost se odehrála, je to mrtvý úkaz. Nemůžete s ní nic udělat. Maximálně ji můžete reinterpretovat, to je vše. To je to, co dělá psychoanalýza: reinterpretuje. Můžete provést reinterpretaci, minulost však zůstane stejná. Budoucnost je čistým potenciálem. Dokud nenastane, nemůžete šijí být jisti. Minulost je čistá skutečnost. Odehrála se. V současnosti se s ní už nedá nic dělat. Člověk stojí v přítomnosti mezi minulostí a budoucností a stále přemýšlí o nemožném. .p Psychoanalýza a astrologie - astrologie se nějakým způsobem snaží zajistit budoucnost, psychoanalýza se snaží předělat minulost. Ani jedna z nich není vědou. Ani jedno z toho není možné, ale jak psychoanalýza, tak astrologie má miliony stoupenců - člověku se to tak totiž líbí! Chce si být budoucností jistý, a tak jde za astrologem, poradí se s I-ťingem29, navštíví vykladače karet. Existuje tisícero způsobů, jak se ošidit a oklamat. Pak jsou zde lidé, kteří tvrdí, že dokážou změnit minulost - také za nimi člověk zajde. 80 Vědomí v- Jakmile tyto věci odhodíte, osvobodíte se od všeho bláznovství. Pak nechodíte za psychoanalytikem, ani za astrologem. Pak víte, že minulost je ukončena - a také vy jste s ní hotovi. A budoucnost ještě nenastala. Až nastane, uvidíme - teď se s ní nedá nic dělat. Můžete pouze ničit přítomný okamžik, což je jediný skutečný okamžik, který existuje. Západ se nepřetržitě zabývá problémy, tím, jak je vyřešit. Západ bere problémy vážně. A postupujete-li podle určité logiky, podle daných předpokladů, vypadá ta logika bezchybně. Před chvílí jsem si přečetl jednu anekdotu: Velký filozof a celosvětově známý matematik v jedné osobě letí letadlem. Sedí na sedadle a přemítá o závažných matematických problémech, když najednou kapitán oznámí: „Omlouvám se, budeme mít menší zpoždění. Vypadl nám motor číslo jedna, a nyní letíme pouze na tři motory." Za deset minut se ozve další hlášení: „Obávám se, že naše zpoždění se prodlouží - vypadl nám motor číslo dvě a tři a zbývá nám pouze motor číslo čtyři." Filozof se nakloní ke spolucestujícímu, který sedí vedle, a řekne: „Jémináčku! Jestli nám vypadne i ten poslední, budeme tady nahoře trčet celou noc!" Pokud myslíte v určité linii, samotný její směr vám umožňuje některé věci - i ty absurdní. Jakmile berete lidské problémy vážně, jestliže začnete o člověku přemýšlet jako o problému, přijali jste určitý předpoklad, dopustili jste se prvního chybného kroku. Teď se můžete tímto směrem vydat a jít dál a dál. V současnosti existuje tolik knih o fenoménu mysli, o psychoanalýze. Miliony studií, dohod 81 OSHO a knih. Jakmile Freud otevřel dveře určité logiky, ovládla tato logika celé století. nj In V okamžiku, kdy řeknete, že žádný problém není vážný, váš problém je téměř z 99 procent mrtvý. Celý váš náhled na něj se změní. r Východ má totálně odlišný postoj. Za prvé říká, že žádný problém není vážný. V okamžiku, kdy řeknete, že žádný problém není vážný, váš problém je téměř z 99 procent mrtvý. Celý váš náhled na něj se změní. Za druhé pak Východ tvrdí, že problém existuje, protože se s ním ztotožňujete. Nemá nic společného s minulostí, s historií. Ztotožňujete se s ním - a to je ten skutečný problém. To je klíč k vyřešení všech problémů. Dejme tomu, že jste například prchliví. Jestliže půjdete k psychoanalytikovi, řekne vám: „Vraťte se do minulosti... jak ten hněv vznikl? V jakých situacích se stále víc a víc formoval a obtiskoval do vaší mysli? Budeme muset všechny tyto obtisky odstranit, sprovodit je ze světa. Budeme muset vaši minulost zcela vyčistit." Jestliže půjdete k východnímu mystikovi, řekne vám: „Myslíte si, že jste hněv, cítíte se s tímto hněvem ztotožněni - v tom je problém. Až se příště zase rozhněváte, buďte jen pozorovatelem, svědkem. Neztotožňujte se s hněvem. Neříkejte: Jsem hněv. Neříkejte: ,Hněvám se. Dívejte se na něj, jako by se odehrával na televizní obrazovce. Pohlížejte na sebe, jako byste se dívali na někoho jiného." 82 Vědomí Jžj) nj - Celé to spočívá v tom, jak se s problémem neztotožnit. Jakmile se to naučíte, nebudete už mít „ tolik problémů ", protože klíč, tentýž klíč, odemkne všechny zámky. rr Jste ryzí vědomí. Když se okolo vás zformuje oblak hněvu, jenom jej pozorujte - a zůstaňte bdělí, abyste se s ním neztotožnili. Celé to spočívá v tom, jak se s problémem neztotožnit. Jakmile se to naučíte, nebudete už mít „tolik problémů", protože klíč, tentýž klíč, odemkne všechny zámky. Je tomu tak s hněvem, je tomu tak s chamtivostí, je tomu tak se sexem. Je tomu tak se vším, čeho je lidská mysl schopna. Východ říká, abyste se pouze neztotožňovali. Vzpomeňte si - to má na mysli Georgij Gurdžijev, jestliže mluví o pamatování na Já. Pamatujte si, že jste pozorovatel, buďte bdělí - to říká Buddha. Uvědomujte si, že kolem vás proplouvá oblak. Možná ten oblak přichází z minulosti, to je však bezvýznamné. Musí mít určitou minulost, nemůže přijít jen tak zčistajasna. Musí vycházet z určité posloupnosti událostí, to však není podstatné. Proč se tím vzrušovat? Právě teď, v tomto okamžiku, se od něj můžete oddělit. Můžete se od něj odříznout, můžete ten most zbořit právě teď - a můžete jej zbořit pouze teď. Vracet se do minulosti vám nepomůže. Před třiceti lety vznikl hněv a v ten den jste se s ním ztotožnili. Od této minulosti se však nemůžete oddělit - minulost již neexistuje! Můžete se však s ní přestat identifikovat nyní, v tento okamžik - a celý sled vašich minulých hněvů přestane být vaší součástí. Nebudete se muset vracet 83 OSHO a napravovat to, co vaši rodiče, společnost, kněz a církev provedli - bude to naprostým plýtváním vzácnou přítomností. Nejdříve vám to zničilo mnoho let a teď vám to má znovu ničit přítomnost? Můžete z toho prostě vyklouznout stejně, jako se had svléká ze staré kůže. Minulost a podmínění minulostí existují - existují však buď v těle nebo v mozku. Neexistují ve vašem vědomí, neboť vědomí nelze podmínit. Vědomí zůstává svobodné, svoboda je jeho nejvnitrnější kvalitou, svoboda je jeho podstatou. Můžete se podívat - tolik roků potlačování, tolik let určitého vzdělání. V této chvíli, kdy se na to díváte, není již vědomí ztotožněno. Kdo by si jinak uvědomoval? Kdybyste se skutečně stali potlačenými, kdo by si uvědomoval? Možnost uvědomit si by neexistovala. Minulost a podmínění minulostí existují - existují však buď v těle nebo v mozku. Neexistují ve vašem vědomí, neboť vědomí nelze podmínit. Vědomí zůstává svobodné, svoboda je jeho nejvnitrnější kvalitou, svoboda je jeho podstatou. Můžete-li říci: „Strávil jsem jednadvacet let v šíleném vzdělávacím systému, pak je jistá jedna věc: ještě nejste šílení. Systém selhal, nefungoval. Nejste šílení, a tak můžete jako na šílený nahlížet na celý systém. Šílenec nevidí, žeje šílený. Jedině zdravý člověk vidí, že jde o šílenství. Je zapotřebí zdravého rozumu, abyste nahlíželi na šílenství jako na šílenství. Těch jednadvacet let šíleného systému selhalo. Selhalo veškeré to represivní podmiňování. Nemohlo mít skutečný úspěch - úspěch má pouze 84 v té míře, do jaké se s ním ztotožňujete. V každém okamžiku můžete stát stranou... podmiňování je přítomno, neříkám, že ne, není však již součástí vašeho vědomí. To je na vědomí krásné - dokáže vyklouznout z čehokoliv. Neexistují pro něj žádné překážky, žádné hranice. Před sekundou jste byli Angličanem - poté, co pochopíte nesmyslnost nacionalizmu, již o sekundu později Angličanem nejste. Neříkám, že se změní vaše bílá pokožka. Vaše pokožka bude stále stejná. Neztotožňujete se však už s bělostí, nejste už proti černé. Vidíte, jak je to hloupé. Neříkám, že jakmile spatříte, že nejste Angličanem, přestanete mluvit anglicky. Ne. Angličtina bude stále ve vaší paměti, ale vaše vědomí vyklouzlo, vaše vědomí stojí na kopci a dívá se do údolí - Angličan teď leží mrtvý v údolí, zatímco vy stojíte daleko na kopci, nezávislí, nedotčení. Celou východní metodologii lze zredukovat na jediné slovo: pozorování. A celou západní metodologii lze zredukovat na jedinou věc: analyzování. Jestliže analyzujete, chodíte stále dokola. Když pozorujete, vystoupili jste z kruhu. Analýza je začarovaný kruh. Prozkoumáte-li ji skutečně detailně, budete jednoduše zmateni -jak je to možné? Jestliže se například zkusíte vrátit do minulosti, kde skončíte? Kde přesně? Jestliže se vracíte do minulosti, kdy začala vaše sexualita? Ve čtrnácti letech? A to přišla jen tak zčistajasna? Musela se již chystat v těle, takže kdy? Když jste se narodili? Ale nepřipravovala se, už když jste byli v matčině děloze? Takže kdy, v okamžiku vašeho početí? Ještě předtím však byla polovina vaší sexuality vyvinuta ve vajíčku vaší matky a druhá polovina ve spermii vašeho otce. A teď pokračujte... kde skončíte? Budete se muset vrátit až k Adamovi a Evě! A dokonce 85 OS HO ani tam to tiekončí: budete se muset vrátit až k samotnému Bohu Otci Proc vůbec stvořil Adama?... f CelOu východní metodologii lze zredukovat na jediné slovo: pozorování. A celou západní metodologii lze zredukovat na jedinou věc: anajyování. Jestliže analyzujete, chodíte stále dokola- Když pozorujete, vystoupili jste z kruhu. K Analýza bude vždy polovičatá, a tak nikdy nikomu skutečně nePmůže. Nemůže pomoci. Trošku vás přizpůsobí vaí realitě, to je vše. Je to určité přizpůsobení se pomůže vám nepatrně porozumět vašim problémům, jejich původu, tomu, jak vznikly. A toto nepatrné intelektuální poroum111 vám pomůže v tom, abyste se lépe přizpůsobili splecnosti- Zůstanete však tímtéž člověkem. Prostřednictvím analýzy nedochází k transformaci, prostřednictvím analýzy nedochází k radikální změně. Pozorování je revoluce. Je to radikální proměna od samotných kořenů. Dává vzniknout totálně nové lidské bytosti protoze vyvádí vaše vědomí ze všeho podmínění. Podmínění Je v těle a mysli, ale vědomí zůstává nepodmíněné Je čisté, vždy je čisté. Je panenské, jeho panenství nelze Zasvětit. Východm přístup vás vede k tomu, abyste pamatovali na toto paflenské vědomí, na tuto čistotu, nevinnost. Východ klade důraz na nebe, Západ na oblaka. Oblaka mají původ Buete-li chtít vypátrat, odkud pocházejí, budete se muset ví átit k oceánu, pak ke slunečním paprskům a odpařování vdy, k jejich formování... a můžete pokračovat, budete však chodit v kruhu. Oblaka se zformují, připlují, 86 zamilují do stromů, opět vlijí do země, stanou se z nich řeky, dotečou k oceánu, pod slunečními paprsky se začnou vypařovat a stoupat, opět se z nich vytvoří oblaka a znovu budou padat k zemi... A tak to jde dál a dál, stále dokola. Je to kolo. Odkud vyjdete? Jedna věc vás dovede k další a budete v kole. Analýza nikomu nikdy skutečně nepomůže. Je to určité přizpůsobení se, pomůže vám nepatrně porozumět vašim problémům a toto nepatrné intelektuální porozumění vám pomůže v tom, abyste se lépe přizpůsobili společnosti. Zůstanete však tímtéž člověkem. Prostřednictvím analýzy nedochází k transformaci. 1r Nebe nemá původ. Nebe není stvořené, není ničím zapříčiněné. Ve skutečnosti pro to, aby mohlo něco existovat, je a priori nutné nebe. Musí existovat předtím, než bude moci existovat cokoliv jiného. Můžete se zeptat nějakého křesťanského teologa. Ten vám řekne: „Bůh stvořil svět." Položte mu otázku, zdali předtím, než Bůh stvořil svět, existovalo nějaké nebe, nebo ne. Jestliže neexistovalo nebe, kde existoval Bůh? Musel přece potřebovat prostor. Jestliže neexistoval prostor, kde stvořil svět? Kam jej umístil? Prostor je nezbytný dokonce i pro existenci Boha. Nemůžete říct: „Bůh stvořil prostor." To by bylo absurdní, protože pak by býval neměl žádný prostor ke své existenci. Prostor musí Bohu předcházet. Nebe existovalo odjakživa. Východním přístupem je začít si uvědomovat nebe. Západní přístup vás činí čím dál tím bdělejšími k oblakům a trochu vám pomáhá, ne- 87 OS HO přivádí vás však k vědomí vašeho nejvnitrnějšího jádra. Obvod, ano, začnete si více uvědomovat obvod, ale nikoliv střed. A obvod je cyklon. Musíte najít střed cyklonu. A k tomu dochází výhradně prostřednictvím pozorování. pozorování nezmění vaše podmínění. Pozorování nezmění svalstvo vašeho těla. Dá vám však zkušenost, že přesahujete veškeré svalstvo, veškeré podmínění. A v té chvíli druhého břehu, v té chvíli transcedence, neexistuje žádný problém - nikoliv pro vás. pak je to na vás. Tělo stále bude mít svalstvo, mysl stále bude podmíněna -je to na vás. Jestliže budete někdy prahnout po problému, můžete vstoupit do těla a mysli, mít problém a radovat se z něj. Jestliže jej nechcete, můžete zůstat mimo. Problém zůstane jako otisk v těle a mysli, vy však budete stranou a daleko od něj. ř------------------------------------ Pozorování nezmění vaše podmínění. Pozorování nezmění svalstvo vašeho těla. Dá vám však zkušenost, že přesahujete veškeré svalstvo, veškeré podmínění. V té chvíli druhého břehu, v té chvíli transcedence, neexistuje žádný problém - nikoliv pro vás. k----------------------------& Tak funguje buddha. Používáte paměť. Také buddha ji používá, ale neztotožňuje se s ní. Já například používám řeč. Jestliže musím používat řeč, používám mysl a všechny otisky, avšak jako kontinuum, nejsem myslí. Toto vědomí je přítomno. A tak jsem stále pánem a mysl je stále služebníkem. Když ji zavolám, přijde. Její služby jsou k dispozici, nemůže však vládnout. 88 Vědomí Cítíte-li se příliš osaměle a chcete-li problémy, můžete je mít. Pokud bez strádání velmi trpíte, můžete je mít. Budou stále k dispozici, nebude však nutné je mít, nebude to nezbytné. Bude to vaše volba. U rť Problémy tedy budou existovat, budou však existovat pouze jako semínko v těle a mysli. Jak můžete změnit svou minulost? V minulosti jste byli katolíkem. Jestliže jste čtyřicet let byli katolíkem, jak můžete těchto čtyřicet let změnit a katolíkem nebýt? Ne, těch čtyřicet let zůstane obdobím, kdy jste byli katolíkem. Můžete z něj ale vyklouznout. Nyní víte, že šlo pouze o ztotožnění se. Těch čtyřicet let nelze zničit a ani to není nutné. Jestliže jste pánem domu, není to nutné. Můžete těch čtyřicet let dokonce nějakým způsobem využít, nějakým tvořivým způsobem. Dokonce i tak šílené výchovy lze tvořivě využít. Všechny otisky v mozku a ve svalstvu těla v nich stále budou, ale jako semínko - budou v nich potenciálně. Cítíte-li se příliš osaměle a chcete-li problémy, můžete je mít. Pokud bez strádání velmi trpíte, můžete je mít. Budou stále k dispozici, nebude však nutné je mít, nebude to nezbytné. Bude to vaše volba. POZOROVÁNÍ JE TECHNIKOU, JAK SE UVÉST DO STŘEDU. Hovořili jsme o bytí ve středu - člověk může žít dvěma způsoby: buď ze svého okraje, nebo ze svého středu. Okraj patří egu a střed náleží bytí. Žijete-li v egu, jste vždy ve vztahu k okolí. Okraj se vztahuje k okolí. Žádný váš čin není akcí, ale pokaždé jde o reakci - reagujete na něco, co se vám stalo. Vycházíte-li z okraje, 89 OSHO nejednáte, všechno je reakce - nic nevychází z vašeho středu. Svým způsobem jste pouze otrokem okolností. Nic neděláte, spíše jste donuceni dělat. Ze středu se celá situace diametrálně mění. Ze středu začínáte jednat. Poprvé začínáte existovat nikoliv jako relata30, ale vlastním přičiněním. Buddha prochází vesnicí. Někteří lidé jsou velmi, velmi pobouřeni jeho učením. Uráží ho, nadávají mu. Buddha tiše naslouchá, a pak řekne: „Jestliže jste skončili, dovolte mi jít dál. Musím dojít do další vesnice, budou tam na mě čekat. Pokud vám něco stále leží na srdci, můžete to dokončit, až půjdu zpátky." Lidé odpoví: „Uráželi jsme tě, nadávali ti. Cožpak nic neřekneš?" Buddha odvětí: „Dnes už nereaguji. Vaše činy záleží na vás -já už nereaguji, nemůžete mě přinutit, abych něco udělal. Můžete mě urážet, je to na vás. Nejsem otrokem. Stal se ze mě svobodný člověk. Jednám ze svého středu, ne z okraje, a vaše urážky se mohou dotknout pouze okraje, nikoliv mého středu. Můj střed je stále netknutý." Nejste dotčeni proto, že by se něco dotklo vašeho středu, ale jen proto, že žádný střed nemáte. Jste pouze okrajem, ztotožňujete se s ním. Okraje se dotkne vše, vše, co se stane. Je to pouze váš okraj, takže se jej dotkne vše, co se stane. Nemáte žádný střed. Jestliže máte střed, máte od sebe odstup - máte odstup od svého okraje. Někdo může urazit okraj, ale nikoliv vás. Můžete zůstat stranou, nedotčeni - mezi vámi a vaším Já je odstup. Je odstup mezi vámi, coby okrajem, a vámi, coby středem. A tento odstup nemůže nikdo jiný narušit, protože nikdo nemůže proniknout do středu. Vnější svět se vás může dotknout pouze na okraji. 90 Proto Buddha říká: „Dnes jsem ve středu. Před deseti lety by to bylo jiné. Kdybyste mě uráželi tenkrát, reagoval bych. Dnes už pouze jednám." Když máte střed, máte od sebe odstup - máte odstup od svého okraje. Někdo může urazit okraj, ale nikoliv vás. Můžete zůstat stranou, nedotčeni. r Jasně pochopte rozdíl mezi reakcí a akcí. Milujete někoho, neboť někdo miluje vás. Buddha vás také miluje, a nikoliv proto, že byste vy milovali jeho. Na tom nezáleží. Nezáleží na tom, jestli ho milujete, nebo nenávidíte - miluje vás, protože to je čin, nikoliv reakce. Čin vychází z vás, reakce od vás byla vynucena. Spočinout ve svém středu znamená, že jste začali jednat. A ještě jednu věc si zapamatujte: jestliže jednáte, váš čin je vždy totální. Pokud reagujete, nemůže být nikdy totální. Reakce je pokaždé částečná, zlomkovitá, neboť jednám-li ze svého okraje -jestliže tedy reaguji - nemůže to být totální, poněvadž do toho nejsem ve skutečnosti zapojen. Je do toho zapojen pouze můj okraj, a tak to nemůže být totální. Milujete-li proto ze svého okraje, nemůže být vaše láska nikdy totální -je vždy částečná. A to znamená hodně, protože bude-li láska částečná, zbývající prostor bude vyplňovat nenávist. Jestliže bude částečná vaše laskavost, zbývající prostor vyplní krutost. Bude-li částečná vaše dobrota, co potom vyplní zbývající prostor? Pokud bude částečný váš Bůh, budete na vyplnění zbývajícího prostoru potřebovat ďábla. To znamená, že částečný čin si bude zákonitě odporovat, bude v rozporu sám se sebou. Moderní psycholo- 91 OSHO gie říká, že milujete a nenávidíte současně. Vaše mysl je obojživelná, protichůdná - tentýž předmět milujete i nenávidíte. A je-li přítomna láska i nenávist, bude přítomen i zmatek - jedovatý zmatek. Vaše laskavost se prolíná s krutostí, dobročinnost se zloděj stvím a z vaší modlitby se stává jistý druh násilí. I když se budete snažit být svatí na okraji, vaše svatost bude nutně zabarvena hříchem. Na okraji bude vše protichůdné. Vaše činy jsou totální jen tehdy, jestliže jednáte ze středu. A je-li čin totální, má svou krásu. Je-li čin totální, odehrává se okamžik za okamžikem. Je-li čin totální, ne-nesete si vzpomínky - nemusíte! Pokud je však čin částečný, je prodlužovaný. Něco jíte - budete-li jíst částečně, pak až dokončíte své skutečné jídlo, budete i nadále jíst v mysli. Vaše jedení bude pokračovat. Pouze totální událost může mít začátek a konec. Částečná událost je jen nepřetržitým sledem bez počátku a konce. Jste doma a přinesli jste si s sebou obchod a tržiště. Jste v obchodě a přinesli jste si s sebou dům a domácí problémy. Ani v jediném okamžiku nejste - a nikdy nemůžete být - totální, tolik toho s sebou neustále vláčíte. Je to tíha, strnulá tíha v mysli i na srdci. Vaše činy jsou totální jen tehdy, jestliže jednáte ze středu. A je-li čin totální, má svou krásu. Je-li čin totální, odehrává se okamžik za okamžikem. Je-li čin totální, nenesete si vzpomínky - nemusíte! í Totální čin má začátek a konec. Je atomický, nejde o sérii událostí. Děje se, a pak se neděje. Jste od něj zcela oproštěni, abyste se přesunuli do neznáma. V opačném případě pokra- 92 čuje člověk jen ve vyjetých kolejích, mysl se stává zaběhlou. Stále se pohybujete dokola, v začarovaném kruhu. Protože minulost nikdy neskončila, přechází do přítomnosti. Pokračuje a prolíná do budoucnosti. A tak si částečná mysl, okrajová mysl, doopravdy s sebou nese svou minulost - a minulost je obrovská! Minulost je obrovská i tehdy, neberete-li v úvahu minulé životy. I tehdy. Padesát let nádherných i nepříjemných zkušeností, avšak zkušeností neukončených - nic není ukončeno, a tak s sebou neustále vláčíte padesátiletou minulost, která je už mrtvá. Tato mrtvá minulost se vrhne na jediný okamžik přítomnosti - samozřejmě že jej zabije! Ale tak nemůžete žít, není to možné. S touto minulostí na zádech nelze žít - každý přítomný okamžik je tak nový a jemný, že jej tento mrtvý balvan zabije. Zabíjí jej! Vaše minulost zabíjí vaši přítomnost, a jakmile je přítomnost mrtvá, stává se součástí vašeho břemene. Pokud je naživu, není vaší součástí - tou se stává ve chvíli, kdy zemře, kdy ji zabije vaše mrtvá minulost. Tak to je. Jakmile začnete jednat ze svého středu, každý váš čin je totální, atomický. Děje se, a pak se neděje. Jste od něj zcela osvobozeni. Potom se můžete pohybovat bez břemene, nezatíženi, A teprve potom můžete žít v novém okamžiku, který existuje neustále - a to tak, že k němu přistupujete nanovo. Nanovo k němu však můžete přistupovat jen tehdy, jestliže s sebou nevlečete žádnou minulost. A minulost s sebou budete muset vléci, jestliže nebude dokončena - mysl má sklon vše dokončovat. Není-li minulost dokončena, pak ji s sebou musíte táhnout. Jestliže během dne zůstane něco nedokončeno, budete o tom v noci snít, neboť mysl má sklon vše dokončovat. V okamžiku, kdy se to uzavře, se od toho mysl osvobodí. Dokud se to však neuzavře, mysl se k tomu bude muset stále znovu a znovu vracet. 93 OSHO Vše, co děláte - vaše láska, sex, přátelství - vše je nedokončeno. A zůstáváte-li na okraji, nemůžete to učinit totálním. Jak tedy spočinout ve svém středu? Jak dosáhnout tohoto středu, abyste nebyli na okraji? Tou technikou je pozorování. Jestliže během dne zůstane něco nedokončeno, budete o tom v noci snít, protože mysl má sklon vše dokončovat. V okamžiku, kdy se to uzavře, mysl se od toho osvobodí. Dokud se to neuzavře, mysl se k tomu bude muset stále znovu a znovu vracet. Slovo pozorování )Q nejdůležitější slovo. Existují stovky technik, jak se dostat do středu, ale pozorování bude nutně součástí, základní součástí, každé techniky. Ať už půjde o jakoukoliv techniku, pozorování bude tvořit její základní součást. Proto bude lepší nazývat je technikou všech technik. Není to pouze technika. Proces pozorování je základní součástí všech technik. O pozorování lze mluvit také jako o čisté technice. Například Jiddu Krišnamurti o něm hovoří jako o čisté technice. Je to však jako hovořit o duchu bez těla. Nemůžete jej cítit, nemůžete jej vidět. Duch je přítomen ve všem-můžete jej cítit prostřednictvím těla. Samozřejmě že duch není tělem, ale prostřednictvím těla jej můžete cítit. Každá technika je pouze tělem, duší je pozorování. Nemůžete mluvit o pozorování, které je nezávislé na jakémkoliv tělu, jakékoliv hmotě. Pak se stává abstraktním, totálně abstraktním. Proto Krišnamurti přednášel bez přestávky půl století, ale vše, co říká, je tak čisté, odtělesněné, že si člověk myslí, že rozumí, ale jeho porozumění je jen konceptem. 94 V tomto světě neexistuje nic ve formě čistého ducha. Vše existuje v těle. Pozorování je duchem všech duchovních technik a všechny techniky jsou pouze těly, různými těly. Proto nejdříve musíme pochopit, co pozorování je, a následně je můžeme pochopit skrze nějaké tělo, nějakou techniku. Známe myšlení a člověk musí začít od myšlení, aby poznal, co znamená pozorování. Musí totiž začít od toho, co zná. Známe myšlení - myšlení znamená posuzování. Něco vidíte a posuzujete. Spatříte květinu, a buď řeknete, žeje nádherná, nebo že nádherná není. Zaslechnete píseň, a buď se vám líbí, nebo se vám nelíbí. Buďněco oceňujete, nebo to zavrhujete. Myšlení je posuzování - v okamžiku, kdy jste začali myslet, jste začali posuzovat. Myšlení je ohodnocování. Nemůžete myslet bez ohodnocování. Jak můžete přemýšlet o květině, aniž byste ji ohodnocovali? Jakmile začnete přemýšlet, prohlásíte, že je nádherná, nebo že nádherná není. Budete muset použít nějakou kategorii, protože myšlení je kategorizování. Jakmile jste něco zkategorizovali - dali tomu nálepku, jméno - přemýšleli jste o tom. Nemáte-li soudit, pak myšlení není možné. Pokud nemáte soudit, pak můžete pouze zůstat bdělí - přemýšlet nemůžete. Zde je květina a já vám řeknu: „Pohlédněte na ni, ale nepřemýšlejte. Podívejte se na květinu, ale nepřemýšlejte." Co uděláte? Jestliže není dovoleno myšlení, co můžete dělat? Můžete jen pozorovat, můžete být jenom bdělí. Můžete si květinu pouze uvědomovat. Můžete se ke skutečnosti postavit čelem -je zde květina. Nyní se s ní můžete potkat. Jestliže není dovoleno myšlení, nemůžete říct: „Je nádherná. Není nádherná. Znám ji." Nebo: „Ta je zvláštní - takovou jsem ještě nikdy neviděl." Nemůžete říct vůbec nic. Slova nelze použít, neboť každé slo- 95 OSHO vo v sobě nese hodnotu. Každé slovo je soudem. Řeč je zatížena posuzováním. Řeč nikdy nemůže být nestranná. Jakmile jste použili slovo, vynesli jste soud. A proto nemůžete používat řeč, nemůžete mluvit. Jestliže řeknu: „Toto je květina - dívejte se na ni, ale nepřemýšlejte," pak není mluvení dovoleno. Co tedy můžete dělat? Můžete být jenom pozorovatelem. Jestliže jste přítomni bez myšlení, jestliže na něco pouze pohlížíte, je to pozorování. Pozorování tedy znamená pasivní vědomí. Zapamatujte si to - pasivní. Myšlení je aktivní, něco děláte. Ať už vidíte cokoliv, něco s tím děláte. Nejste jen pasivní, nejste jen zrcadlem - něco děláte. A jakmile něco děláte, pak jste tu věc změnili. d--------------------------------------------------- Ip Nemáte-li soudit, pak myšlení není možné. Pokud nemáte soudit, pak můžete pouze zůstat bdělí - přemýšlet nemůžete. ------------------------------F Vidím květinu a řeknu: „Je nádherná!" - změnil jsem ji. Cosi jsem na ni uvalil. Ať je ta květina čímkoliv, pro mě je to teď květina plus můj pocit její krásy. Nyní je ta květina daleko. Stojí mezi námi můj pocit soudu, mé ohodnocení její krásy. Už pro mě není stejná, její kvalita se změnila. Vstoupil jsem do ní - můj soud pronikl do skutečnosti. Víc než skutečnost je to teď fikce. Pocit, že ta květina je nádherná, nepatří jí, ale mně. Vstoupil jsem do skutečnosti. Skutečnost už není panenská, pošpinil jsem ji. Moje mysl se teď stala její částí. Opravdu, říct, že se moje mysl stala její částí, znamená, že se její částí stala moje minulost. Pokud totiž řeknu: „Tato květina je nádherná," znamená to, že jsem ji ohodnotil skrze své minulé znalosti. Jak můžete říct, že tato 96 Vědomí květina je nádherná? Díky svým minulým zkušenostem, minulému pojetí toho, že něco takového je nádherné -ohodnotili jste ji v souladu se svou minulostí. Mysl představuje vaši minulost, vaše vzpomínky. Minulost vstoupila do přítomnosti. Zničili jste panenskou skutečnost, nyní je pokřivena. Květina už neexistuje -květina coby realita sama o sobě už neexistuje. Znečistili jste ji, zničili. Vaše minulost se postavila mezi vás. Interpretovali jste - to je myšlení. Myslet znamená vnášet minulost do skutečnosti v přítomnosti. Proto vás myšlení nemůže nikdy dovést k pravdě -pravda je panenská a je nutno k ní přistupovat v její totální panenskosti. Jakmile s sebou přinesete minulost, ničíte ji. Pak jde o interpretaci, a nikoliv o realizaci skutečnosti. Pokroutili jste ji, neposkvrněnost se vytratila. Myslet znamená přinášet si minulost do přítomnosti. Pozorovat znamená neexistenci minulosti, to, že je jenom přítomnost - žádné přinášení minulosti. Pozorování je pasivní. Nic neděláte -jste! Jednoduše jste. Jste pouze přítomni. Květina je přítomna, vy jste přítomni - pak je zde vztah pozorování. Jestliže je přítomna květina a místo vás celá vaše minulost, jde o vztah myšlení. Myslet znamená přinášet si minulost do přítomnosti. Pozorovat znamená neexistenci minulosti, to, žeje jenom přítomnost - žádné přinášení minulosti. Ur Začněte tedy od myšlení. Co je myšlení? Je to přinášení mysli do přítomnosti. V takovém případě jste přítomnost zmeškali - totálně jste ji zmeškali! Jakmile minulost 97 OSHO pronikne do přítomnosti, přítomnost jste zmeškali. Když řeknete: „Tato květina je nádherná," stala se z toho skutečně minulost. Jestliže prohlásíte: „Tato květina je nádherná," jde o minulou zkušenost. Věděli jste, posoudili jste. Pokud je přítomna květina a jste přítomni i vy, není možné říct, žeje květina nádherná. V přítomnosti nemůžete vyslovit žádný soud. Jakýkoliv soud, jakékoliv tvrzení, patří do minulosti. Jestliže řeknu: „Miluji tě," stala se z toho minulá záležitost. Řeknu-li: „Tato květina je nádherná," pak jsem měl názor, soudil jsem - stala se z toho minulost. Pozorování je vždy přítomnost, nikdy minulost. Myšlení je vždy minulost. Myšlení je mrtvé, pozorování živé. Tedy další rozdíl... Myšlení je především aktivní, je to dělání čehosi. Pozorování je pasivní, nečinnost, pouhé bytí. Myšlení je vždy mrtvé, je to minulost, jež odešla, která už neexistuje. Pozorování je vždy přítomnost - to, co je. Jestliže tedy stále myslíte, nikdy nepoznáte, co je pozorování. Začít pozorovat znamená přestat myslet, ukončit myšlení. Pozorování je zastavení myšlenek. Co tedy dělat? Myšlení je náš dlouhodobý zvyk. Stala se z něj automatická, mechanická záležitost. Není to tak, že byste přemýšleli vy. V současnosti to není vaše rozhodnutí, je to mechanický zvyk - nemůžete dělat nic jiného. Jakmile je přítomna květina, spustí se myšlení. Nemáme žádné neverbální zkušenosti, pouze malé děti je mají. Neverbální zkušenost je doopravdy zkušenost. Verbalizovat znamená od zkušenosti utíkat. Jakmile řeknu, že je květina nádherná, květina přede mnou zmizí. Teď se zaobírám svou myslí, a nikoliv květinou. Zaobírám se představou květiny ve své mysli, nikoliv květinou samotnou. Květina je teď obrazem v mysli, myšlenkou v mysli, mohu ji porovnávat se svými minulými zkušenostmi a posuzovat ji. Už však neexistuje. 98 Vědomí Odíváte-li věci do slov, jste před zkušenostmi uzavřeni. Když jste bdělí beze slov, jste otevření, zranitelní. Pozorování představuje neustálé otevírání se zkušenostem, žádné uzavírání. Co dělat? Tento mechanický zvyk takzvaného myšlení je potřeba nějak změnit. Proto se snažte vše, co činíte, činit beze slov. Je to obtížné, namáhavé a na počátku to vypadá absolutně nemožně. Avšak nemožné to není. Není to nemožné - je to obtížné. Jdete po ulici - jděte beze slov. Pouze jděte, třeba jen několik sekund, a zahlédnete jiný svět - svět beze slov, skutečný svět, nikoliv svět mysli, který si v sobě člověk vytvořil. Jíte -jezte beze slov. Někdo se zeptal mistra Bokudžua - Bokudžu byl velkým zenovým mistrem - „Jaká je vaše cesta, vaše stezka?" Bokudžu odvětil: „Moje cesta je velmi prostá - když mám hlad, jím. Jsem-li ospalý, spím. To je vše." Tazatel byl zmatený a řekl: „Co to povídáte? Já také jím a také spím, každý to dělá. Co na tom tedy nazýváte cestou?" Bokudžu odpověděl: „Když jíš ty, činíš všechno možné, jen nejíš. A pokud spíš, děláš všechno možné, jenom nespíš. Jestliže ale jím já, tak pouze jím. Spím-li, tak pouze spím. Každý čin je totální." Jste-li beze slov, každý čin se stává totálním. Snažte se proto jíst bez jakékoliv verbalizace v mysli, bez přemýšlení. Jenom jezte, a pak se jídlo stane meditací - protože jste-li beze slov, stanete se pozorovatelem. Jste-li verbální, stanete se myslitelem. Jste-li beze slov, nemůžete s tím nic dělat, nemůžete si pomoci - budete automaticky pozorovatelem. Snažte se tedy vše vykonávat beze slov: tiše chodte, jezte, koupejte se nebo pouze seďte. Jenom seďte - buďte „sezením". Nepřemýšlejte. 99 OSHO Pak se i prosté sezení může stát meditací, prostá chůze se může stát meditací. Někdo jiný požádal Bokudžua: „Dejte mi nějakou meditační techniku." Bokudžu odpověděl: „Můžu ti dát techniku, nebudeš však schopen meditovat - můžeš totiž provádět techniku s myslí, která mluví." Vaše prsty se mohou posunovat po růženci a stále můžete přemýšlet. Jestliže se vaše prsty pohybují po růženci bez přemýšlení, stává se z toho meditace. Pak doopravdy není zapotřebí žádná technika. Celý život je technikou. Bokudžu tedy řekl: „Bude lepší, jestliže budeš se mnou a budeš se na mě dívat. Neptej se na metodu, jenom se na mě dívej a poznáš." Ten chudák se díval sedm dnů. Byl stále zmatenější. Po sedmi dnech řekl: „Když jsem přišel, byl jsem méně zmatený. Teď jsem zmatený víc. Sedm dnů jsem se na vás nepřetržitě díval - co mám spatřit?" Bokudžu odpověděl: „Pak ses nedíval. Když chodím, tak jenom chodím - viděl jsi to? Když jsi mi ráno přinesl čaj, pouze jsem si jej vzal a vypil, pouze vypil - díval ses? Neexistuje žádný Bokudžu -jenom pití. Žádný Bokudžu -jenom pití čaje. Díval ses? Jestliže ses díval, pak jsi musel cítit, že Bokudžu už neexistuje." Toto je velmi jemné - je-li totiž přítomen myslitel, je přítomno ego. Pak jste Bokudžuem nebo někým jiným. Je-li však přítomna pouhá činnost beze slov, bez myšlení, pak ego neexistuje. Proto Bokudžu říká: „Opravdu ses díval? Potom tam nebyl Bokudžu - pouze pití čaje, procházka v zahradě, kopání jámy v zemi." Z tohoto důvodu Buddha prohlásil, že duše neexistuje. Protože jste se nedívali, neustále si myslíte, že máte duši. Neexistujete! Jste-li pozorovatelem, pak neexistujete. Já se utváří prostřednictvím myšlenek. 100 Tedy další věc: nahromaděné myšlenky, navršené vzpomínky vytvářejí pocit ega, toho, že jste. Učiňte následující pokus: odstřihněte od sebe celou svou minulost - všechny vzpomínky. Nevíte, kdo jsou vaši rodiče, nevíte, ke komu patříte - k jaké zemi, k jakému náboženství, k jaké rase. Nevíte, kam jste chodili do školy, zdali jste vůbec chodili do školy. Prostě odstřihněte celou minulost - a vzpomeňte si, kdo jste. Nemůžete si vzpomenout, kdo jste! Očividně jste. Jste, ale kdo jste? V této chvíli nemůžete vnímat nějaké Já. Ego je jen nahromaděnou minulostí. Ego je vašimi zhuštěnými, zkrystalizovanými myšlenkami. Proto Bokudžu říká: „Jestliže ses na mě díval, já jsem neexistoval. Existovalo pití čaje, ale nikoliv ten, kdo pije. Existovalo procházení se v zahradě, ale nikoliv ten, kdo se prochází. Existovala činnost, ale nikoliv ten, kdo činí." Při pozorování neexistuje žádný pocit Já - při myšlení ano. Jsou-li tedy takzvaní myslitelé hluboce zakořeněni ve svých egech, není to jen náhodou. Umělci, myslitelé, filozofové, učenci - jsou-li egoističtí, není to náhodou. Čím více máte myšlenek, tím větší máte ego. Při pozorování neexistuje ego - k tomu však dochází pouze tehdy, dokážete-li překročit řeč. Řeč je překážkou. Řeč je zapotřebí ke komunikaci s ostatními, nikoliv ke komunikaci se sebou. Je to užitečný nástroj - či spíše nejužitečnější nástroj. Pouze díky řeči mohl člověk vytvořit společnost, svět. Kvůli řeči však zapomněl na sebe. Řeč je naším světem. Jestliže na jediný okamžik zapomene člověk na řeč, co zbude? Kultura, společnost, hin-duizmus, křesťanství, komunizmus - co zbude? Nezbude nic. Stačí, abychom z existence vyňali pouze jazyk, a celé lidstvo se svou kulturou, civilizací, vědou, náboženstvím a filozofií se rozplyne. 101 OSHO Lp Řeč je zapotřebí ke komunikaci s ostatními, nikoliv ke komunikaci se sebou. Je to užitečný nástroj - či spíše nejužitečnější nástroj. Pouze díky řeči mohl člověk vytvořit společnost, svět. Kvůli řeči však zapomněl na sebe. %p Řeč je komunikací s ostatními, pouze komunikací. Je užitečná, avšak nebezpečná - kdykoliv je nějaký nástroj užitečný, je ve stejné míře také nebezpečný. Nebezpečí řeči spočívá v tom, že čím víc se k ní mysl uchýlí, tím víc se vzdálí od středu. Člověku je proto zapotřebí jemné rovnováhy a jemného mistrovství, aby se dokázal k řeči uchylovat, a také ji opouštět, odcházet od ní. Pozorování znamená odchod od řeči, slova znamenají mysl. Pozorování představuje stav ne-mysli, ne-myšlení. Vyzkoušejte to! Je to úsilí na dlouhou dobu a nic se nedá předvídat - zkuste to ale a díky úsilí prožijete chvíle, kdy řeč najednou zmizí. A pak se otevře nová dimenze. Uvědomíte si odlišný svět - svět simultaneity, svět tady a teď, svět ne-mysli, svět skutečnosti. Řeč se musí vytratit. A tak se snažte provádět normální činnosti, tělesné pohyby, bez řeči. Buddha tuto techniku používal k pozorování dechu. Říkával svým žákům: „Pozorujte dech. Nic nedělejte, jen pozorujte nádech a výdech, nádech a výdech." Nemá se to takto říkat, ale zakoušet - nádech beze slov. Vnímejte nádech, pohybujte se s ním, nechejte své vědomí, aby se s ním ponořilo do hloubky. A pak je nechejte vyjít. Nepřetržitě následujte svůj dech. Buďte bdělí! Buddha prý řekl: „Nepromarněte jediný dech. Jestliže zmeškáte jediný dech fyziologicky, budete mrtvi, a jest- 102 lize zmeškáte jediný dech ve vědomí, uteče vám střed, budete mrtvi vnitřně." Buddha hlásal: „Dech je nezbytný pro život těla a vědomí dechu je nezbytné pro život vnitřního středu." Stejně jako nemůžete být současně naživu a po smrti, stejně jako nemůžete současně spát a bdít, nemůžete současně ani myslet a pozorovat. Něco pozorujte, a myšlení se zastaví. Začněte myslet, a pozorování zmizí. Ar Dýchejte, buďte bdělí. A pokud se snažíte uvědomovat si svůj dech, nemůžete myslet, protože mysl nedokáže dělat dvě věci zároveň - myslet a pozorovat. Pozorování je jev absolutně, diametrálně odlišný od myšlení, a tak nemůžete vykonávat obojí. Stejně jako nemůžete být současně naživu a po smrti, stejně jako nemůžete současně spát a bdít, nemůžete současně ani myslet a pozorovat. Něco pozorujte, a myšlení se zastaví. Začněte myslet, a pozorování zmizí. Pozorování je pasivním vědomím bez jakékoliv vnitřní činnosti. Samotné vědomí není činností. Jednoho dne byl Mula Nasredin velmi ustaraný, velmi zamyšlený. Každý, kdo mu pohlédl do tváře, mohl rozpoznat, že se ztrácí v myšlenkách, že je napjatý a sklíčený. Jeho žena začala být znepokojena. Zeptala se: „Co děláš, Nasredine? Na co myslíš? Co máš za problém, proč jsi tak ustaraný?" Mula otevřel oči a pravil: „Je to ten nejvyšší problém. Přemýšlím o tom, jak někdo pozná, že je mrtvý. Jak někdo zjistí, že zemřel? Jestliže zemřu, jak poznám, 103 OSHO že jsem mrtvý? - protože já neznám smrt. Něco poznat znamená, že jsi to znal už předtím. Vidím tě a vím, že jsi buď A, nebo B, či C, protože tě znám. Smrt ještě neznám. A až přijde, jak ji poznám? To je ten problém a velmi mě trápí. Až budu mrtvý, nebudu se moci nikoho zeptat, takže i tyto dveře budou zavřené. Nebudu moci nahlédnout do žádného písma, nepomůže mi žádný učitel." Jeho žena se zasmála a řekla: „Trápíš se zbytečně. Když se dostaví smrt, každý to okamžitě pozná. Až si pro tebe smrt přijde, poznáš to, protože zkrátka vychladneš, budeš studený jako led." Mulovi se ulevilo - teď měl v ruce určitý klíč, vodítko. Za dva nebo tři měsíce sekal v lese dřevo. Bylo zimní ráno a všechno bylo studené. Najednou si vzpomněl a ucítil své ruce - byly studené. Pravil: „Dobrá! Přichází smrt, a já jsem tak daleko od domova, že o tom nemůžu nikomu ani říct. Co mám teď dělat? Zapomněl jsem se své ženy zeptat. Řekla mi, jak se člověk cítí, když umírá, co má ale dělat? Teď tady nikdo není a vše jenom vychládá." Pak si vzpomněl. Viděl mnoho mrtvých, a tak si pomyslel: „Je dobré si lehnout." Všechny mrtvoly, které viděl, to dělaly, a tak si lehl. Samozřejmě že byl ještě studenější, byla mu ještě větší zima - přicházela si pro něho smrt. Jeho osel odpočíval vedle u stromu. Dva vlci, kteří si mysleli, že je Mula mrtvý, jeho osla napadli. Mula otevřel oči, uviděl to a pomyslel si: „Mrtví nemohou nic dělat. Kdybych byl naživu, tak byste si tohle k mému oslovi dovolit nemohli. Teď však můžete cokoliv. Nikdy jsem neslyšel, že by mrtví něco dělali. Můžu jenom pozorovat." 104 Zemřete-li pro svou minulost, zemřete-li totálně, pak můžete jen pozorovat. Co jiného můžete dělat? Pozorovat znamená zemřít pro svou minulost - pro vzpomínky, pro myšlenky, pro všechno. Co pak v přítomném okamžiku můžete učinit? Můžete jen pozorovat. Nemůžete posuzovat - posuzovat lze pouze na základě minulých zkušeností. Nemůžete hodnotit - hodnotit můžete pouze na základě minulého hodnocení. Nemůžete přemýšlet -přemýšlet lze jen tehdy, když je přítomna minulost, jestliže ji přenesete do přítomnosti. Co tedy můžete dělat? Můžete pozorovat. Ve starých sanskrtských textech je učitel definován jako smrt - áčárja mrtju. V upanišadě Katha je Načiké-tas poslán do učení za Jamou, bohem smrti. A když Jáma, bůh smrti, Načikétase pokouší - „Vezmi si toto, vezmi si království, vezmi si takové bohatství, tolik koní, tolik slonů, toto a ono," dlouhý seznam věcí - Načikétas říká: „Přišel jsem, abych se dozvěděl, co je smrt, neboť dokud nebudu vědět, co je smrt, nebudu vědět, co je život." Proto byl učitel v dávných dobách považován za toho, kdo se může pro žáka stát smrtí - za toho, kdo vám může pomoci zemřít, abyste se mohli znovu narodit. Nikodém se tázal Ježíše: „Jak mohu dosáhnout Božího království?" Ježíš odvětil: „Nezemře-li kdo prve, nemůže dosáhnout ničeho. Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže dosáhnout ničeho." A toto znovuzrození není událost, je to nepřetržitý proces. Člověk se musí rodit znovu v každém okamžiku. Není to tak, že byste se jednou znovuzrodili, a pak to bylo v pořádku a u konce. Život je neustálé rození a také smrt je nepřetržitá. Zemřít musíte jednou, protože jste vůbec nežili. Jestliže žijete, pak budete muset umírat v každém okamžiku. V každém okamžiku umírejte pro minulost, ať už byla jakákoliv - peklem nebo rájem. Jakákoliv - ze- 105 OS HO mřete pro ni, a buďte noví a mladí a znovu se narodte do přítomného okamžiku. Pozorujte teď - a teď můžete pozorovat jen tehdy, pokud jste noví. Napětí a uvolnění Je nutné pochopit jednu věc. Hypnotizéři objevili principiální zákon, který nazývají zákonem obráceného účinku. Budete-li se o něco usilovně snažit, aniž byste rozuměli základům, výsledkem bude přesný opak. Je to, jako když se učíte jezdit na kole. Časně ráno jedete po klidné silnici, žádný provoz, a vedle silnice spatříte červený patník. Jen si tam tak stojí. Silnice je osmnáct metrů široká, patník malý, a vy dostanete obavy: co když k tomu patníku přijedete a narazíte do něj. V té chvíli zapomenete na osmnáct metrů širokou silnici. I kdybyste jeli se zavázanýma očima, není příliš pravděpodobné, že byste do toho patníku narazili. S otevřenýma očima však celá silnice upadá v zapomnění. Začali jste se koncentrovat. Červená barva velmi přitahuje vaši pozornost. A máte veliký strach - chcete se patníku vyhnout. Zapomněli jste, že jedete na kole, zapomněli jste na všechno. Momentálně vás zajímá jedině to, jak se patníku vyhnout. Jinak byste se totiž mohli zranit, mohli byste do něj narazit. Srážka je v takové chvíli nevyhnutelná, do patníku zákonitě narazíte. A pak budete udiveni: „Tolik jsem se snažil do něj nenarazit." To, že jste do něj narazili, je ve skutečnosti kvůli tomu, že jste se tolik snažili. Čím víc se přibližujete, tím víc se snažíte vyhnout. Ale čím víc se snažíte vyhnout, tím víc se na patník soustředíte. Patník získá hypnotickou přitažlivost, hypnotizuje vás. Stává se z něj magnet. 106 Vědomí vi To je principiální životní zákon. Velké množství lidí se snaží vyhnout mnoha věcem, a stejné věci se jich zmocňují. Snažte se usilovně něčemu vyhnout, a zákonitě spadnete do stejné jámy. Nemůžete se tomu vyhnout. Toto není způsob, jak se tomu vyhnout. Buďte uvolnění. Nesnažte se vyvíjet přílišné úsilí, poněvadž bdělosti můžete dosáhnout skrze uvolnění, a nikoliv prostřednictvím usilovné snahy. Buďte pokojní, klidní, tiší. CO JE VAŠE NAPĚTÍ? Je to vaše ztotožnění se se všelijakými myšlenkami, strachy - se smrtí, bankrotem, propadem dolaru, se všemi možnými strachy. To je vaše napětí, které rovněž ovlivňuje vaše tělo. I to se stává napjatým, neboť tělo a mysl nejsou dvěma oddělenými entitami. Tělo a mysl jsou jediným systémem, takže pokud se dostane do napětí mysl, stane se napjatým i tělo. Můžete začít s vědomím. Vědomí vás pak odvede od mysli a ztotožnění s ní. Tělo se začne přirozeně uvolňovat. Již nejste připoutáni a napětí ve světle vědomí nemůže existovat. nj ln Vaše ztotožněni se se všelijakými myšlenkami, strachy - se smrtí, bankrotem, propadem dolaru, se všemi možnými strachy. To je vaše napětí, které rovněž ovlivňuje vaše tělo. 1rf Můžete začít také z druhého konce. Jenom se uvolněte, nechejte všechno napětí odejít... a jak se uvolníte, budete překvapeni, že ve vás vzniká jisté vědomí. Je to neoddělitelné. Začít od vědomí je však jednodušší. Začít 107 OSHO s relaxací je trošku obtížnější, neboť i úsilí o uvolnění vytváří určité napětí. Existuje jedna americká kniha - a jestliže chcete najít nejrůznější hloupé knihy, pak Amerika je tím pravým místem. Jakmile jsem spatřil název té knihy, nemohl jsem tomu věřit. Jmenuje se Musíte se uvolnit. Jestliže je ale přítomno musíte, jak se můžete uvolnit? Musíte vás učiní napjatými. Samotné to slovo okamžitě vytváří napětí. Musíte je jako Boží přikázání. Možná že člověk, který napsal tu knihu, neví nic o uvolnění ani o jeho spletitosti. Jakmile se uvolníte, budete překvapeni, že ve vás vzniká jisté vědomí. Je to neoddělitelné. Začít od vědomí je však jednodušší. Začít s relaxací je trošku obtížnější, neboť i úsilí o uvolnění vytváří určité napětí. 1í Na Východě jsme nikdy nezačínali s meditací od uvolnění. S meditací jsme začínali od vědomí. Uvolnění pak přijde samo, nemusíte si je přinést. Pokud si je musíte přinést, bude přítomno určité napětí. Uvolnění by mělo přijít samo od sebe. Jen tehdy to bude skutečné uvolnění. A ono se dostavuje... Jestliže chcete, můžete začít od relaxace, ale nezkoušejte to podle amerických rádců. Pokud se jedná o smysl prožitku vnitřního světa, Amerika je tím nejméně vyspělým místem na Zemi. Evropa je o trochu vyspělejší - ale Východ hledal vnitřní Já po tisíce let. Amerika je stará jen tři sta let - a tři sta let není v životě národa ničím - proto Amerika představuje pro svět to největší nebezpečí. Jaderné zbraně v rukou dětí... Rusko se bude chovat rozumněji -je to stará a dávná země, která prošla všemi 108 zkušenostmi dlouhé minulosti. Amerika nemá minulost. Každý zná jméno svého otce a praotce, a to je vše. Tam váš rodokmen končí. Amerika je jen dítě - vlastně není ani dítě, je ještě v děloze. Ve srovnání se zeměmi jako je Indie nebo Čína, byla Amerika právě počata. Je nebezpečné dát takovýmto lidem jaderné zbraně. Existují politické, náboženské, společenské a ekonomické problémy a všechny tyto problémy vás mučí. Začít s relaxací je obtížné. Proto jsme na Východě nikdy nezačínali s relaxací. Jestliže ale chcete, pak mám určitou představu, jak byste měli začít. Pracoval jsem s lidmi ze Západu a uvědomil jsem si, že nepatří k Východu a že neznají východní proud vědomí. Vycházejí z odlišné tradice, jež nikdy žádné vědomí neznala. Zejména pro lidi ze Západu jsem vytvořil meditace, jako je dynamická meditacel1. Když jsem vedl meditační soustředění, prováděli jsme meditaci gibberish a kundali-nP2. Jestliže chcete začít od relaxace, pak je třeba provádět tyto meditace jako první. Odstraní z vaší mysli a těla všechno napětí, a relaxace je poté snadná. Netušíte, kolik toho v sobě držíte ani že je to příčinou napětí. Když jsem povolil meditaci gibberish na soustředění v horách... Je obtížné povolit ji ve městě, protože sousedé začnou šílet. Začnou volat na policii a stěžovat si, že jim ničíte celý život. Netuší, že kdyby se doma přidali, vystoupili by z šílenství, ve kterém žijí. Oni si však své šílenství ani neuvědomují. Meditace gibberish spočívala v tom, že každý měl dovoleno nahlas vyslovovat to, co mu přišlo na mysl. Byla veliká legrace poslouchat, co nesmyslného a absurdního lidé říkají - byl jsem totiž jediným divákem. Nebyla stanovena žádná omezení s výjimkou toho, že byste se neměli dotknout nikoho jiného. A lidé dělali všechno 109 OSHO možné. Mohli jste dělat, cokoliv jste chtěli... Někdo stál na hlavě, někdo ze sebe setřásl všechno oblečení a nahý pobíhal okolo - celou jednu hodinu. Jistý muž přede mnou sedával každý den - musel to být burzovní ínakléř nebo někdo takový - a jakmile začala meditace:, nejdříve se pousmál již jen nad pouhou představou toJio, co se chystal dělat. Pak zvedl svůj telefon: ,Haló, haló---" Koutkem oka mě pozoroval. Vyhýbal jsem se pohle?du na něho, abych mu meditaci nenarušoval. Prodával a nakupoval své akcie... celou hodinu byl na telefonu. Všichni dělali prapodivné věci, které v sobě drželi. Na konci meditace bylo vyhrazeno deset minut pro relaxaci a v těch desetí minutách jste viděli lidi padat k zemi - bez jakéhokoliv úsilí, neboť byli naprosto vyčerpáni. Jelikož ze sebe vyházeli všechno smetí, měli v sobě určitou čistotu a relaxovali. Tisíce lidí... a ani by vás nenapadlo, že tam bylo tisíc lidí. Lidé za mnou přicházeli a říkali: „Prodluž těch deset minut, protože za celý svůj život jsme nezažili takové uvolnění, takovou radost. Nikdy jsme si nepomysleli, že bychom někdy pochopili, co je vědomí, ale cítili jsme, že přichází." Chcete-li tedy začít s relaxací, projděte nejprve ka-tarzním procesem - dynamickou meditací, meditací kun-daliní nebo gíbberish. Možná nevíte, odkud slovo gibberish pochází. Pochází od súfíjského mystika Džabbara - a toto byla jeho jediná meditace. Každému, kdo k němu přišel, řekl: „Posad se a začni." A lidé věděli, co má na mysli. Nikdy nemluvil, nikdy nepředešel, jenom vyučoval gibberish. Jednou za čas například lidem předvedl malou ukázku. Půl hodiny vykládal nejrůznější nesmysly v jazyce, kterému nikdo nerozuměl. Nebyl to jazyk, učil lidi cokoliv, 110 Vědomí co mu přišlo na mysl. To bylo jeho jediné učení - a tomu, kdo jej pochopil, jednoduše řekl: „Posad se a začni." Džabbar však mnoha lidem pomohl naprosto se utišit. Jak dlouho můžete pokračovat? - mysl se vyprázdní. Pomalu, pomaličku, hluboká nicota... a v této nicotě plamen vědomí. Je přítomen stále, obklopen vaším drmolením. Drmolení je třeba vyjmout, je to váš jed. Totéž platí pro tělo - vaše tělo má v sobě napětí. Začněte provádět jakékoliv pohyby, které chce tělo dělat. Neměli byste je manipulovat. Jestliže chce tančit, pobíhat, utíkat, válet se po zemi, pak byste to neměli dělat, ale prostě to dovolit. Řekněte tělu: „Jsi svobodné, čiň, co chceš," a budete překvapeni: „Dobrý Bože! Tělo chtělo dělat tohle všechno, já jsem to však potlačoval, a to bylo to napětí." Existují tedy dva druhy napětí: napětí v těle a napětí v mysli. Než budete moci začít s relaxací, která vás přivede k vědomí, budete muset obojí uvolnit. Začít od vědomí je ale daleko snazší. Zejména pro ty, kdo jsou schopni porozumět procesu uvědomování, což je velmi jednoduché. Celý den jej užíváte ve spojitosti s předměty - auty, dopravou - přežíváte dokonce i v městském provozu! A ten je absolutně šílený. nj lo Existují dva druhy napětí: napětí v těle a napětí v mysli. Než budete moci začít s relaxací, která vás přivede k vědomí, budete muset obojí uvolnit. Začít od vědomí je ale daleko snazší. Zejména pro ty, kdo jsou schopni porozumět procesu uvědomování. ,r Před několika málo dny jsem četl o Aténách. Vláda tam uspořádala sedmidenní soutěž pro řidiče taxíků; tři taxikáři, již nejlépe dodržovali dopravní pravidla, měli 111 OSHO být oceněni zlatými trofejemi. V celých Aténách však nemohli najít jediného takového taxikáře! Policisté začali být znepokojeni - soutěž byla téměř u konce a poslední den chtěli rozhodně najít nějaké tři taxikáře - nemuseli být dokonalí, ale ceny bylo nutno udělit. Objevili jednoho muže, který jezdil přesně podle pravidel, a tak byli šťastní. Spěchali k němu s trofejí. Když však tento muž spatřil, že se k němu blíží policie, odjel na červenou! Kdo stojí o zbytečné problémy? Policisté křičeli: „Počkejte!" - On však neposlouchal a okamžitě zmizel, přestože svítila na semaforu červená. Zkusili to ještě se dvěma dalšími řidiči, avšak ani ti, když spatřili policii, nezastavili. A tak i po sedmidenním úsilí zůstaly tři zlaté ceny na ústředí policie a Atény žijí veSele dál jako vždycky... Užíváte vědomí, aniž byste si to uvědomovali, ale pouze v souvislosti se zevními objekty. -j -------------------------------------------------------------------------------------- Když sedíte v autobusu MHD nebo ve vlaku a nemate co dělat, pouze zavřete oči. Ochrání je to před únavou z hledění ven a poskytne vám to dostatek času, abyste pozorovali sami sebe. ------------------------- Je to stejné vědomí, které musíte použít pro vnitřní provoz. Jestliže zavřete oči, spatříte provoz myšlenek, emocí, snů a představ. Kolem vás se začne míhat všechno možné. Dělejte ve vnitřním světě přesně totéž, co jste dělali ve světě zevním, a stanete se pozorovatelem. A být pozorovatelem je tak obrovská, tak nadpřirozená radost, že jakmile ji jednou zakusíte, budete se tomu chtít věnovat stále víc a víc. Kdykoliv najdete čas, budete se tomu chtít věnovat víc a víc. 112 Není to otázkou nějaké meditační pozice, není to spojeno s nějakým chrámem, kostelem či synagogou. Když sedíte v autobusu MHD nebo ve vlaku a nemáte co dělat, pouze zavřete oči. Ochrání je to před únavou z hledění ven a poskytne vám to dostatek času, abyste pozorovali sami sebe. Takovéto chvíle se stanou chvílemi nejnádhernějších prožitků. A jak bude vědomí pomalu, pomaličku růst, celá vaše osobnost se začne měnit. Od nevědomí k vědomí je velký kvantový skok. Mysl a meditace Když je mysl bez myšlenek, je to meditace. Mysl je bez myšlenek ve dvou stavech - buď v hlubokém spánku, nebo v meditaci. Jste-li bdělí a myšlenky zmizí, jde o meditaci. Pokud se myšlenky vytratí, a vy si přestanete uvědomovat, jedná se o hluboký spánek. Hluboký spánek a meditace mají něco společného a něco rozdílného. Jedna věc je společná - v obou těchto stavech mizí myšlenky. Jedna věc je rozdílná - v hlubokém spánku se ztrácí také vědomí, v meditaci však zůstává. Hluboký spánek plus vědomí se tedy rovná meditace. Jste uvolněni jako v hlubokém spánku, a přesto bdělí, naprosto bdělí - a to vás přivádí k bráně mystérií. qj Ln Hluboký spánek a meditace mají něco společného a něco rozdílného. Jedna věc je společná - v obou těchto stavech mizí myšlenky. Jedna věc je rozdílná - v hlubokém spánku se ztrácí také vědomí, v meditaci však zůstává. : 113 OSHO V hlubokém spánku se přesouváte do ne-mysli, avšak nevědomky. Nevíte, kam jste byli odneseni, ačkoliv ráno cítíte účinek a výsledek. Jestliže šlo o skutečně krásný, hluboký spánek beze snů, které by vás rušily, budete se ráno cítit svěží, odpočatí, živí, opět mladí a naplnění elánem a energií. Nemáte však ponětí, jak se to stalo, kam jste odešli. Upadli jste do jakéhosi hlubokého komatu, jako byste dostali anestetikum, a pak byli přeneseni do nějaké jiné roviny, odkud jste se vrátili svěží, mladí, odpočatí. V meditaci k tomu dochází bez narkózy. Meditace tedy znamená, žeje člověk uvolněný stejně jako v hlubokém spánku, a přesto bdělý. Udržte si vědomí - myšlenky nechtě zmizet, ale vědomí si musíte zachovat. A to není obtížné, pouze jsme to nezkoušeli, to je vše. Je to jako s plaváním: jestliže jste to nezkusili, vypadá to obtížně. A vypadá to také nebezpečně, nemůžete pochopit, že lidé dokážou plavat, protože vy se prostě topíte! Jakmile to ale jednou vyzkoušíte, přijde to samo, je to velmi přirozené. Meditace tedy znamená, že člověk je uvolněný stejně jako v hlubokém spánku, a přesto bdělý. Udržte si vědomí - myšlenky nechtě zmizet, ale vědomí si musíte zachovat. A to není obtížné, pouze jsme to nezkoušeli, to je vše. :r Jeden japonský vědec experimentálně dokázal, že šestiměsíční dítě je schopné plavat. Musí se mu pouze dát příležitost. Naučil plavat mnoho šestiměsíčních dětí, učinil zázrak! Říká, že to bude zkoušet i s mladšími dětmi. Je to, jako by schopnost plavat byla vrozená. Musíme jí 114 Vědomí v pouze dát příležitost, a ona se probudí. Proto jakmile se jednou naučíte plavat, již to nikdy nezapomenete. Možná že nebudete plavat čtyřicet, padesát let, ale nemůžete to zapomenout. Není to nic náhodného, je to přirozené. Z tohoto důvodu to nemůžete zapomenout. Meditace je podobná, je to něco vrozeného. Aby se spustila, musíte pro ni pouze vytvořit prostor, dát jí jenom šanci. CO JE MYSL? MYSL NENÍ VĚC, ALE UDÁLOST. Věc má svoji podstatu, událost je jenom proces. Věc je jako kámen, událost je jako vlna - existuje, ale nemá podstatu. Je to pouze událost mezi větrem a oceánem, proces, fenomén. To je první věc, které je třeba porozumět - mysl je proces stejně jako vlna či řeka, nemá ale žádnou podstatu. Pokud má podstatu, pak nemůže být rozpuštěna. Jestliže podstatu nemá, může zmizet bez jediné stopy. Pokud se vlna rozplyne do oceánu, co po ní zůstane? Nic, ani stopa. Proto ti, kdo dosáhli poznání, říkají, že mysl je jako pták, jenž letí po obloze - nezůstává po něm žádná stopa, vůbec nic. Pták letí, ale nezanechává žádnou cestičku, žádné otisky. Meditace je něco vrozeného. Aby se spustila, musíte pro ni pouze vytvořit prostor, dát jí jenom šanci. ir Mysl je jenom proces. Ve skutečnosti mysl neexistuje - pouze myšlenky, myšlenky, které se pohybují tak rychle, že se domníváte, že jde o něco souvislého, a také to tak vnímáte. Přijde jedna myšlenka, přijde druhá a další a tak to pokračuje... přestávka je tak krátká, že nedokáže- 115 OSHO te spatřit interval mezi dvěma myšlenkami. A tak se dvě myšlenky spojují, vytváří se z nich kontinuita, a kvůli této kontinuitě si myslíte, že mysl existuje. Existují myšlenky - žádná mysl. Stejně jako existují elektrony, a žádná hmota. Myšlenka je elektronem mysli. Podobně jako dav... dav existuje z jednoho pohledu, z druhého nikoliv. Existují výlučně jednotlivci, avšak mnoho jednotlivců dohromady vyvolává pocit, že jsou jedním. Národ existuje i neexistuje -jsou v něm pouze jednotlivci. Jednotlivci jsou elektrony národu, komunity, davu. qj b Mysl je jenom proces. Ve skutečnosti mysl neexistuje - pouze myšlenky, myšlenky, které se pohybují tak rychle, že si myslíte a vnímáte, žeje to něco souvislého. [T Myšlenky existují, mysl však nikoliv. Mysl je pouhým zdáním. Prozkoumáte-li ji podrobněji, rozplyne se. Pak jsou přítomný myšlenky. Jakmile se ale mysl rozplyne a existují výhradně jednotlivé myšlenky, mnoho věcí se najednou vyřeší. První z nich je, že okamžitě poznáte, že myšlenky jsou jako mraky - připlouvají a odplouvají - a vy jste nebe. Když zmizí mysl, okamžitě přijde vjem, že se už do myšlenek nezapojujete - myšlenky existují, proplouvají vámi jako mraky po nebi či jako vítr listy stromů. Myšlenky vámi proplouvají a mohou proplouvat, protože jste nezměrnou prázdnotou. Nemají žádnou překážku, žádnou zábranu. Neexistuje žádná zeď, která by jim bránila, nejste obehnáni zdí. Vaše nebe je nekonečné, myšlenky přicházejí a odcházejí. A jakmile začnete vnímat, že myšlenky přicházejí a odcházejí, a vy jste pozorovatelem, svědkem, ovládli jste mysl. 116 Věd Existují myšlenky - žádná mysl. Stejně jako existují elektrony, a žádná hmota. Myšlenka je elektronem mysli. jť Mysl není možné ovládat v normálním slova smyslu. Za prvé, jak ji můžete ovládat, když neexistuje? Za druhé, kdo ji bude ovládat? Za myslí nikdo neexistuje - a jestliže říkám, že za myslí nikdo neexistuje, míním tím, že za myslí existuje nikdo, nicota. Jestliže bude někdo ovládat mysl, pak to bude pouze část, fragment mysli, který ovládá jiný fragment. To je ego. Mysl takto není možné ovládat. Není to možné a neexistuje nikdo, kdo by ji ovládal. Vnitřní prázdnota může pozorovat, ale nikoliv ovládat. Může se dívat, nikoliv však ovládat - samotný pohledne ovládáním, samotné pozorování, sledování, se stává ovládáním, protože mysl se rozplyne. Je to, jako když v noci rychle utíkáte, protože jste dostali strach, že vás někdo sleduje. A ten někdo není nic jiného než váš stín a čím rychleji utíkáte, tím víc je vám v patách. Vůbec nezáleží na tom, jak rychle utíkáte - stín se vás drží. Pokaždé, když- se ohlédnete, je za vámi. To není způsob, jak mu utéct, a není to způsob, jak jej ovládnout. Budete jej muset podrobněji prozkoumat. Zastavte se, podrobněji jej prozkoumejte, a on se rozplyne, poněvadž ve skutečnosti neexistuje. Je jen nedostatkem světla. Prozkoumáte-li mysl podrobněji, rozplyne se. Pak jsou myšlenky přítomny. Jakmile se ale mysl rozplyne a existují výhradně jednotlivé myšlenky, poznáte, že jsou jako mraky -připlouvají a odplouvají - a vy jste nebe. 1 117 OSHO Mysl není ničím jiným než nedostatkem vaší přítomnosti. Jestliže tiše sedíte a zkoumáte svou mysl, jednoduše se rozplyne. Myšlenky zůstanou, ty existují, ale mysl nenajdete. Jakmile však mysl zmizí, dojde také k druhému vjemu: budete moci spatřit, že myšlenky nejsou vaše. Samozřejmě že přicházejí, někdy u vás i chvilku pobudou, pak ale odejdou. Můžete být jejich odpočívadlem, nevznikají však ve vás. Všimli jste si někdy, že ani jediná myšlenka nemá svůj původ ve vás? Ani jediná myšlenka nepřišla z vaší bytosti, niašlenky vždy přicházejí zvnějšku. Nepatří vám - potulují se bez kořenů, bez domova. Někdy si ve vás odpočinou, jako odpočívá mrak na vrcholku kopce, to je vše. Pak se zase samy zvednou a odejdou. Nemusíte nic dělat. Jestliže pouze pozorujete, dosáhli jste kontroly. Mysl není ničím jiným než nedostatkem vaší přítomnosti. Jestliže tiše sedíte a zkoumáte svou mysl, jednoduše se rozplyne. Myšlenky zůstanou, ty existují, ale mysl nenajdete. i Slovo kontrola není příliš vhodné, protože slova ne-niohou být vhodná. Slova patří mysli, světu myšlenek. Slova nemohou být příliš pronikavá, jsou povrchní. Slovo kontrola není velmi vhodné, protože není nikdo, kdo by kontroloval, a není koho kontrolovat. Provizorně však pomáhá pochopit jednu věc: pokud intenzivně pozorujete, mysl je ovládána - najednou jste se stali pánem. Myšlenky jsou přítomny, ale už vám nevládnou. Nemohou vám nic udělat, pouze přicházejí a odcházejí. Vy jste stále nedotčeni jako lotos uprostřed deště. Kapky dopadají na 118 jeho okvětní plátky, ale sklouzávají po nich, dokonce se jich ani nedotýkají. Lotos je stále netknutý. Z tohoto důvodu se lotos stal na Východě tak významným, tak symbolickým. Největší symbol, který vzešel z Východu, je lotos. Nese v sobě celé poselství východního vědomí. Říká: „Buďte jako lotos, to je vše. Zůstaňte nedotčeni a jste pánem." Z jednoho pohledu je tedy mysl jako vlny - nepokoj, pohyb. Když je oceán klidný a tichý, vlny na něm nejsou. Pokud je rozbouřený v důsledku přílivu nebo silného větru, jestliže se na něm vzdouvají obrovské vlny a hladina je jedním velkým chaosem, tehdy mysl z jistého pohledu existuje. Toto jsou všechno metafory, které vám jen mají pomoci pochopit určitou vnitřní kvalitu, již nelze vyjádřit slovy. Tyto metafory jsou poetické. Jestliže se do nich budete snažit vcítit, pak jim porozumíte. Budete-li se je však snažit pochopit logicky, jejich smysl vám unikne. Jsou to metafory. Všimli jste si někdy, že ani jediná myšlenka nemá svůj původ ve vás? Ani jediná myšlenka nepřišla z vaší bytosti, myšlenky vždy přicházejí zvnějšku. Nepatří vám -potulují se bez kořenů, bez domova. Někdy si ve vás odpočinou, to je vše. irfa Mysl je rozbouřeným vědomím, stejně jako jsou vlny rozbouřeným oceánem. Přišlo cosi cizího - vítr. Něco zvnějšku zapůsobilo na oceán či vědomí - vítr nebo myšlenky - a nastal chaos. Chaos je však vždy na povrchu. Vlny jsou vždy na povrchu. V hloubce žádné vlny ne- 119 OSHO existují, neboť do hloubky vítr nedosáhne. A tak se vše děje pouze na povrchu. Přesunete-li se dovnitř, dosáhnete kontroly. Přesunete-li se z povrchu dovnitř, dostanete se do středu - najednou může být povrch stále rozbouřený, avšak vy rozbouření nejste. Celá věda meditace nespočívá v ničem jiném než v soustředění33, přesunutí se ke středu, zakořenění ve středu a setrvání v něm. A odtamtud se celý náhled mění. Vlny stále mohou bouřit, ale k vám už nedosahují. Nyní vidíte, že vám nepatří, je to jen konflikt s čímsi cizím na hladině. Ajakmile se budete dívat ze středu, konflikt zanedlouho ustane. Zakrátko se uvolníte. Zanedlouho přijmete skutečnost, že silný vítr samozřejmě existuje a vlny stále vznikají - vy se však už nebojíte, a pokud se nebojíte, můžete si užít i vlny. Není na nich nic špatného. Celá věda meditace nespočívá v ničem jiném než v soustředění, přesunutí se ke středu, zakořenění ve středu a setrvání v něm. A odtamtud se celý náhled mění. .[f Problém nastává ve chvíli, kdy jste také na hladině. Jste v malé lodce na hladině a začne dout silný vítr, je příliv a celý oceán začíná šílet - pak samozřejmě máte strach, jste vyděšeni k smrti! Jste v nebezpečí. Vaši lodku mohou kdykoliv převrhnout vlny, kdykoliv může přijít smrt. Co můžete se svou lodkou dělat? Jak můžete něco ovládat? Začnete-li s vlnami bojovat, budete poraženi. Boj nepomůže, budete muset vlny přijmout. Dokážete-li vlny přijmout a nechat svou sebemenší lodku, aby plula s nimi, a nikoliv proti nim, pak ve skutečnosti nejste v nebezpečí. Vlny se vzdouvají a vy k nim jednoduše svolíte. 120 Jednoduše svolíte k tomu, abyste pluli s nimi, a nikoliv proti nim. Stanete se jejich součástí. Pak nastane obrovský pocit štěstí. To je celé umění surfování - plynout s vlnami, ne proti nim. Plynout s nimi natolik, že se od nich nebudete lišit. Ze surfování se může stát skvělá meditace. Může vám poskytnout záblesky vnitřního Já, protože to není boj, ale uvolnění. Jakmile to jednou poznáte, pak se můžete těšit i z vln... a můžete to poznat, budete-li se na celou záležitost dívat ze středu. Je to, jako byste byli v lese, zatáhlo se nebe, počalo se blýskat a vy ztratili cestu a snažili se spěchat domů. To se odehrává na povrchu - zbloudilý turista, zatažené nebe, blesky - zakrátko se dá do deště. Hledáte domov, bezpečí domova, a najednou tam jste. Teď sedíte uvnitř a vyhlížíte déšť - můžete si jej užít. Nyní jsou blesky krásné. Pokud jste byli venku, ztraceni v lese, tak tomu tak nebylo, ale teď, když sedíte doma, je to celé nesmírně krásné. Začne pršet, a vy se radujete. Udeří blesk, a vy máte radost, bu-rácivě zahřmí, a vy se radujete, protože nyní jste v bezpečí uvnitř. Jakmile se dostanete do středu, rozradostní vás cokoliv, co se odehrává na povrchu. To celé tedy není záležitost boje na povrchu, ale spíše proces vklouznutí do středu. Pak dochází k ovládnutí, a nikoliv k vynucené kontrole. Jedná se o ovládnutí, které nastává spontánně, jste-li ve středu. Dosažení středu ve vědomí je ovládnutím mysli. Proto se nesnažte mysl kontrolovat - slova vás mohou klamat. Nikdo nemůže kontrolovat a ti, co o to usilují, zešílí. Stanou se z nich neurotici, neboť snaha o kontrolu mysli není ničím jiným, než snahou jedné části mysli kontrolovat jinou část mysli. Kdo jste? Kdo se snaží kontrolovat? Jste také vlnou - samozřejmě zbožnou vlnou - která se snaží kontrolo- 121 OSHO vat mysl. Existují také hříšné vlny - sex, vztek, žárlivost, snaha přivlastnit si druhého, nenávist - miliony hříšných vln. A existují rovněž zbožné vlny - meditace, láska, soucit. Všechny jsou však na povrchu, povrchové a na povrchu. Zbožná vlna nebo hříšná, na tom nesejde. Skutečné náboženství spočívá ve středu a v pohledu, který z něj vychází. Sedíte doma a díváte se na svůj povrch - vše se změní, protože váš pohled je nový. Najednou jste pánem. Máte takovou kontrolu, že ve skutečnosti můžete nechat povrch bez kontroly. Toto je jemné - máte takovou kontrolu, vaše kořeny sahají tak hluboko a hladina vás neznepokojuje, že si ve skutečnosti můžete užívat vlny, přílivy, odlivy i bouřky. Je to nádherné, poskytuje to energii a sílu - není se na tom čeho bát. Pouze slaboši se strachují kvůli myšlenkám. Pouze slaboši si dělají hlavu s myslí. Silní lidé jednoduše všechno vstřebají a jsou o to bohatší. Silní lidé nikdy nic neodmítají. Odmítání vychází ze slabosti - máte strach. Silní lidé by rádi vstřebali vše, co život nabízí. Zbožné, hříšné, morální, nemorální, božské, ďábelské - je to jedno. Silný člověk vstřebává všechno. A o to je bohatší. Má totálně odlišnou hloubku, jakou obyčejní pobožní lidé mít nemohou - ti jsou slabí a povrchní. Pozorujte obyčejné lidi, kteří chodí do chrámu, meši-ty nebo kostela. Vždy najdete velmi, velmi povrchní lidi bez hloubky. Zmrzačili se, neboť zamítli části sebe sama. Jsou jistým způsobem paralyzováni. Na mysli ani na myšlenkách není nic špatného. Je--li něco špatné, tak je to ulpívání na povrchu - pak totiž neznáte celek a zbytečně trpíte kvůli částem a částečnému vnímání. Je zapotřebí vnímat celek, a to lze pouze ze středu - protože ze středu se můžete dívat všude okolo, do všech rozměrů, všemi směry, na celý okraj své bytosti. 122 A ten je obrovský. Ve skutečnosti je stejně veliký jako okraj existence. Jakmile jste jednou ve středu, začnete se brzy stávat širšími a širšími, většími a většími, až nakonec nebudete o nic menší než celek. Mysl je jako prach, který se usazuje na šatech poutníka. A vy jste putovali, putovali a putovali po miliony životů, a nikdy jste se neomyli. f Z jiného úhlu pohledu je mysl jako prach, který se usazuje na šatech poutníka. A vy jste putovali, putovali a putovali po miliony životů, a nikdy jste se neomyli. Ulpělo na vás přirozeně mnoho prachu, na tom není nic špatného, musí to tak být. Usadily se na vás vrstvy prachu, a vy si myslíte, že tyto vrstvy jsou vaší osobností. Natolik jste se s nimi ztotožnili, žili jste s těmito vrstvami prachu tak dlouho, že vypadají jako vaše pokožka. Ztotožnili jste se. Mysl je minulost, vzpomínky, prach. Každý jej musí nasbírat - jestliže putujete, nasbíráte prach. Není však třeba se s ním ztotožňovat, sjednotit se s ním, poněvadž pokud se s ním sjednotíte, budete v maléru, neboť vy nejste prach, ale vědomí. Omar Chajjám34 říká: „Prach v prach." Zemře-li člověk, co se stane? - prach se obrátí v prach. Pokud jste pouze prach, pak se v něj obrátí vše, nezůstane nic. Jste však jenom prach, vrstvy prachu, nebo je uvnitř vás něco, co zdaleka prach není, cosi, co vůbec není pozemské? Je to vaše vědomí, vaše uvědomování. Vědomí je vaším bytím, uvědomování je vaším bytím, a prach, jenž se okolo vědomí nasbírá, je vaší myslí. 123 OS HO S tímto prachem lze naložit dvěma způsoby. Běžný „pobožný" způsob je šaty vyčistit a pořádně se vydrhnout. To však moc nepomůže. Vaše šaty byly tak špinavé, že ať je teď čistíte sebevíc, nejde to už napravit. Nedokážete je vyčistit. Ba právě naopak, cokoliv uděláte, je může ještě více ušpinit. Mula Nasredin mě jednou přišel navštívit, a jak víte, je to opilec. Při jídle, při pití čaje se mu třásly ruce, všechno mu padalo na šaty, až byly celé ušpiněné od čaje, jídla a všeho možného. Tak jsem Nasredi-novi řekl: „Proč nezajdeš do drogerie a něco tam nekoupíš? Mají tam různé přípravky, které by ty skvrny mohly vyčistit." A tak šel. Když se za týden vrátil, jeho šaty byly ještě v horším stavu než předtím. Zeptal jsem se: „Co se stalo? Nešel jsi snad do drogerie?" Mula odvětil: „Sel. A ten chemický přípravek je senzační - fungoval. Všechny skvrny od čaje a jídla jsou pryč. Teď však potřebuji jiný přípravek, protože ten první po sobě zanechal vlastní skvrny." Pobožní lidé vás zásobují mýdly, chemickými přípravky a návody, jak špínu vyprat, ale tyto přípravky pak po sobě zanechají vlastní skvrny. Proto se nemorální člověk může stát morálním, a přesto zůstat oplzlým - nyní je oplzlý morálně. Někdy je to ještě horší než předtím. Nemorální člověk je v mnoha směrech nevinný, méně egoistický. Morální člověk má všechnu svou nemorál-nost v mysli a k tomu ještě něco přidal - všechny ty mo-ralistické, puritánské a egoistické postoje. Má pocit, že je nadřazený, že je vyvolený. Všichni půjdou do pekla, jen on do nebe. A všechna nemorálnost zůstává uvnitř, protože mysl nemůžete kontrolovat z povrchu. Není jak. 124 Tak to prostě nejde. Existuje pouze jediná kontrola a tou je pohled ze středu. Mysl je jako prach, jenž se nasbíral za miliony poutí. Opravdu zbožný přístup, radikální zbožný přístup oproti tomu běžnému, je šaty prostě zahodit. Neobtěžujte se jejich praním, nelze je vyprat. Jenom se z nich vysoukejte jako had ze staré kůže, a ani se neohlížejte. Ještě z jiného úhlu pohledu je mysl v jistém smyslu minulostí, pamětí, nasbíranými zkušenostmi. Vším, co jste kdy udělali, co jste si kdy pomysleli, po čem jste kdy toužili, o čem jste kdy snili - vším, celou vaší minulostí, vaší pamětí - mysl je pamětí. A dokud se nezbavíte paměti, nebudete schopni mysl ovládnout. Jak se zbavit paměti? Je stále přítomna, drží se vás. V podstatě jste pamětí, takže jak se jí zbavit? Kým jste kromě své paměti? Jestliže se vás zeptám: „Kdo jste?" řeknete mi své jméno - to je vaše paměť. Vaši rodiče vás před nějakým časem takto pojmenovali. Položím vám otázku: „Kdo jste?" a vykládáte mi o své rodině, o svém otci, matce - to je vaše paměť. Otáži se vás: „Kdo jste?" a vykládáte mi o svém vzdělání, titulech, že jste magistrem, doktorem filozofie, inženýrem nebo architektem. To je paměť. Když se vás zeptám: „Kdo jste?" tak jestliže se skutečně podíváte do nitra, vaše jediná odpověď může znít: „Nevím." Vše, co řeknete, budou vzpomínky, a nikoliv vy. Jediná skutečná, autentická odpověď může znít: „Nevím," protože znát sebe sama je ta poslední věc. Já mohu říct, kdo jsem, ale neřeknu. Vy nedokážete odpovědět, avšak odpověď máte připravenou. Ti, kdož ví, o tom mlčí. Odložíte-li totiž veškerou paměť a veškerou řeč, pak nemůžete říct, kdo jste. Mohu do vás nahlédnout, mohu udělat posunek. Mohu s vámi být celou svou bytostí - to je má odpověď. Nemohu vám však odpovědět slovy, pro- 125 OSHO tože cokoliv řeknete slovy, bude částí paměti, mysli, a nikoliv vědomí. Narodili jste se samozřejmě v nějaké rodině, to ale nejste vy. Stalo se vám to, byla to událost mimo vás. Někdo vás pochopitelně pojmenoval. To má svou užitečnost, nejste to však vy. Máte přirozeně i své tělo, ale nejste jím. Tělo je jen domem, ve kterém náhodou přebýváte. r Jak se zbavit vzpomínek? Sledujte je, pozorujte je. A neustále si pamatujte: „Toto se mi stalo, nejsem to však já." Narodili jste se samozřejmě v nějaké rodině, to ale nejste vy. Stalo se vám to, byla to událost mimo vás. Někdo vás pochopitelně pojmenoval. To má svou užitečnost, nejste to však vy. Máte přirozeně i své tělo, ale nejste jím. Tělo je jen domem, ve kterém náhodou přebýváte. A tělo vám dali rodiče -je to dar, nikoliv vy. Pozorujte a rozlišujte. Na Východě se tomu říká vi-véka, rozlišování - neustále rozlišujete. Nepřetržitě rozlišujte - přijde okamžik, kdy odstraníte vše, čím nejste. V tomto stavu budete najednou poprvé stát tváří v tvář sami sobě, setkáte se se svým bytím. Neustále oddělujte identity, kterými nejste - svou rodinu, tělo, mysl. V prázdnotě, jež nastane ve chvíli, kdy se zbavíte všeho, čím nejste, se najednou vynoří vaše bytí. Poprvé se setkáte sami se sebou a toto setkání se stane ovládnutím. MYŠLENÍ NELZE ZASTAVIT - NE ŽE BY SE NEZASTAVOVALO, ALE NELZE JE ZASTAVIT. Zastavuje se samo. Je třeba, abyste tento rozdíl pochopili, protože jinak můžete v honbě za myslí zešílet. 126 Vědomí vjlff Ne-mysl se nedostaví tím, že zastavíte myšlení. Ne--mysl existuje, pokud přestane existovat myšlení. Samotné úsilí o zastavení myšlení vyvolá větší strach, vytvoří větší konflikt, rozdělí vás. Bude ve vás probíhat neustálá vnitřní vřava. To vám nepomůže. qj In Neustále oddělujte identity, kterými nejste - svou rodinu, tělo, mysl. V prázdnotě, jež nastane ve chvíli, kdy se zbavíte všeho, čím nejste, se najednou vynoří vaše bytí. Poprvé se setkáte sami se sebou a toto setkání se stane ovládnutím. r A i kdyby se vám myšlení podařilo na krátkou dobu násilně zastavit, nebude to žádný úspěch, neboť těch několik okamžiků bude prakticky mrtvých, nebudou živé. Možná budete cítit jistý klid... avšak nikoliv ticho. Vynucený klid totiž není tichem. Za tímto klidem hluboko v nevědomí totiž potlačená mysl stále pracuje. Způsob, jak mysl zastavit, tedy neexistuje. Mysl se ale zastavuje, to je jisté. Zastavuje se sama od sebe. Co tedy dělat? Tato otázka je důležitá. Pozorujte. Nesnažte se mysl zastavit. Není nutné vyvíjet proti ní nějakou aktivitu. Kdo by ji vůbec vyvíjel? Byla by to mysl, která bojuje sama se sebou. Rozdělili byste mysl na dvě části: jedna by se snažila být šéfem, ředitelem, jenž se pokouší zabít svou jinou část- což je absurdní. Je to hloupá hra, může vás dohnat k šílenství. Nesnažte se mysl nebo myšlení zastavit - jenom je pozorujte, svolte k němu. Dejte mu totální svobodu. Nechtě mysl pobíhat tak rychle, jak jen bude chtít. Žádným způsobem se ji nesnažte kontrolovat, buďte jen pozorovatelem. 127 OS HO aJ ln Myšlení nelze zastavit - ne že by se nezastavovalo, ale nelze je zastavit. Je třeba, abyste tento rozdíl pochopili, protože jinak můžete v honbě za myslí zešílet. rf Je to nádherné! Mysl je jedním z nejkrásnějších mechanizmů. Věda doposud nedokázala vytvořit nic, co by se mysli podobalo. Mysl je stále vrcholným dílem, tak komplikovaným, tak neskutečně mocným, s tolika možnostmi. Pozorujte ji! Užívejte šijí! A nepozorujte ji jako nepřítel, neboť díváte-li se na mysl jako na nepřítele, nemůžete ji pozorovat. Máte už totiž předsudky, již jste proti. Již jste usoudili, že je na ní něco špatného - již jste učinili závěr. A kdykoliv pohlížíte na někoho jako na nepřítele, nedíváte se nikdy příliš hluboce, nepohlížíte do očí, uhýbáte. Pozorovat mysl znamená dívat se na ni s hlubokou láskou, s hlubokým respektem, úctou - mysl je Božím darem. Není na ní nic špatného. Na myšlení není nic špatného. Je to nádherný proces, stejně jako ostatní procesy. Mraky, které plují po nebi, jsou nádherné - proč tedy nejsou překrásné myšlenky, jež plují po vnitřním nebi? Stromy, jež začínají kvést, jsou nádherné - proč tedy nejsou překrásné myšlenky, kvetoucí ve vaší bytosti? Překrásná je i řeka, která spěje k oceánu - proč tedy není nádherný proud myšlenek, jenž jde vstříc neznámému osudu? Není to nádherné? Dívejte se s hlubokou úctou. Nebuďte bojovníkem, buďte milencem. Pozorujte jemné nuance mysli, náhlé obraty, nádherné obraty. Nenadálé skoky a poskoky, hry, jež mysl stále hraje, sledujte sny, jež mysl tká - představy, vzpomínky, 128 tisícero projekcí, které mysl vytváří - pozorujte! Jestliže budete stát takto stranou, vzdáleni, bez účasti, začnete brzy vnímat... Čím víc se prohloubí vaše pozorování, tím víc se prohloubí vaše vědomí. Začnou vznikat přestávky, mezery. Jedna myšlenka odešla, zatímco druhá ještě nepřišla, je zde mezera. Odplul jeden mrak, další připlouvá a mezi nimi je mezera. V těchto mezerách poprvé zakusíte záblesky ne-mysli. Ochutnáte ne-mysl - říkejte tomu chuť zenu, taa či jógy. V těchto krátkých přestávkách je najednou nebe jasné a slunce svítí. Svět je náhle plný tajemství, poněvadž všechny bariéry se zbořily, zmizel závoj z vašich očí. Vidíte jasně, pronikavě. Celá existence zprůhledněla. nj ln Mysl je jedním z nejkrásnějších mechanizmů. Věda doposud nedokázala vytvořit nic, co by se mysli podobalo. Mysl je stále vrcholným dílem, tak komplikovaným, tak neskutečně mocným, s tolika možnostmi. Pozorujte ji! Užívejte šijí! Na začátku budou tyto přestávky velmi vzácné, velmi sporadické. Poskytnou vám však záblesky toho, co je samádhi. Malá jezírka ticha - přijdou a zase zmizí, ale teď už víte, že kráčíte správným směrem. Začnete znovu pozorovat. Míjí vás myšlenka a vy ji pozorujete. Míjí vás přestávka, mezera, a vy ji pozorujete. Sluneční svit je překrásný a i mraky jsou nádherné. Nyní si nevybíráte. Nemáte mysl, která by ulpívala. Neříkáte: „Chtěl bych jenom přestávky." To je hloupé, neboť jakmile začnete ulpívat na touze po přestávkách, opět jste se rozhodli proti myšlení. A pak tyto přestávky zmizí. Dochází k nim jen 129 OSHO tehdy, když jste odtažití, pokud stojíte stranou. Dochází k nim, nemůžete je vyvolat. Dějí se, nemůžete šije vynutit. Nastávají spontánně. Stále pozorujte. Nechtě myšlenky přicházet a odcházet - kamkoliv chtějí jít. Nic není špatné! Nesnažte se manipulovat, nesnažte se řídit. Dovolte myšlenkám, aby se pohybovaly absolutně svobodně. A pak začne docházet k delším přestávkám. Budete požehnáni malými satori35. Někdy uplynou minuty, a nedostaví se jediná myšlenka. Žádný provoz - totální, nerušené ticho. Míjí vás myšlenka a vy ji pozorujete. Míjí vás přestávka, mezera, a vy ji pozorujete. Sluneční svit je překrásný a i mraky jsou nádherné. Nyní si nevybíráte. Nemáte mysl, která by ulpívala. r Jakmile začne docházet k delším přestávkám, počne se ve vás probouzet nová jasnost. Budete mít jasnost, díky které nebudete schopni nahlížet pouze zevní svět, ale také svět vnitřní. Při prvních přestávkách mezi myšlenkami uvidíte do světa - stromy budou zelenější než v současnosti, bude vás obklopovat nekonečná hudba, hudba sfér. Najednou budete v nepopsatelné a tajemné Boží přítomnosti. Bude se vás dotýkat, ačkoliv ji nebudete moci uchopit. Bude ve vašem dosahu, a přesto mimo něj. Při delších přestávkách dojde k témuž i uvnitř. Najednou vás překvapí zjištění, že Bůh není jen venku -je také uvnitř. Není jen ve viděném, je také v tom, kdo vidí -uvnitř i venku. Zanedlouho... Neulpěte však ani na tomto. Lpění je potravou pro činnost mysli. Nezaujaté pozorování je způsobem, jak ji zastavit, aniž byste se o to snažili. A když se začnete těšit 130 Vědomí vjg& z těchto blažených okamžiků, vaše schopnost udržet si je na delší dobu se zdokonalí. Nakonec se jednoho dne stanete pánem. Když potom chcete přemýšlet, přemýšlíte. Je-li zapotřebí myšlenek, užíváte je. Pokud jich zapotřebí není, necháváte je odpočívat. Není to tak, že by mysl přestala existovat - mysl existuje, ale můžete ji používat, anebo nemusíte. Je to vaše rozhodnutí, stejně jako rozhodujete o svých nohách: chcete-li utíkat, tak je užíváte, jestliže utíkat nechcete, jenom odpočíváte. Nohy existují. Stejně pořád existuje i mysl. Jestliže k vám promlouvám, používám mysl - neexistuje žádný jiný způsob, jak mluvit. Když odpovídám na vaše otázky, používám mysl - neexistuje žádný jiný způsob. Musím reagovat a komunikovat a mysl je nádherným mechanizmem. Pokud k vám nehovořím a jsem sám, neexistuje žádná mysl -je to totiž médium, jehož prostřednictvím komunikuji. Sedím-li o samotě, není jej zapotřebí. Nenecháváte mysl odpočinout, a proto se stává průměrnou. Používáte ji nepřetržitě, je unavená, stále a stále a stále běží. Pracuje ve dne, pracuje v noci - ve dne přemýšlíte, v noci sníte. Pracuje ve dne v noci. Budete-li žít sedmdesát či osmdesát let, bude pracovat bez přestávky. Podívejte se na jemnost a výdrž mysli - je tak jemná! Malá hlava může obsahovat všechny knihovny světa. Vše, co bylo kdy napsáno, může obsahovat jedna malá mysl. Kapacita mysli je obrovská - a v tak malém prostoru! A nedělá ani mnoho hluku. Budou-li vědci někdy schopni vyrobit počítač, který by se podobal mysli... počítače existují, nejsou to však ještě mysli. Jsou to stále mechanizmy, nemají organickou jednotu. Nemají ještě žádný střed. Bude-li to jednou možné - a je možné, že vědci jednoho dne budou schopni vytvořit mysli - pak uvidíte, kolik prostoru takový počítač zabere a kolik bude dělat hluku! 131 OSHO Mysl nedělá téměř žádný hluk, pracuje velmi potichu. A jakým je služebníkem! - funguje sedmdesát, osmdesát let. A až budete umírat, vaše tělo bude možná staré, ale mysl bude stále mladá. Její kapacita bude stejná. Jestliže mysl užíváte správně, pak její kapacita s věkem někdy dokonce i narůstá, neboť čím více toho víte, tím více rozumíte. Čím více jste toho zakusili a prožili, tím schopnější se vaše mysl stává. Ve chvíli umírání je vše ve vašem těle připraveno zemřít - až na mysl. Jelikož mysl ještě není připravena zemřít, říkáme na Východě, že opouští tělo a vstupuje do jiné dělohy. Mysl se rodí znovu. A jakmile jednou dosáhnete stavu ne-mys-li, pak už nebudou následovat žádná nová zrození. Pak prostě zemřete. A s okamžikem vaší smrti se vše rozpustí - vaše tělo, mysl - a zůstane pouze vaše pozorující duše. Ta se nachází mimo čas i prostor. Sjednotíte se s existencí, nebudete už od ní odděleni. Oddělení vychází z mysli. Moderní mysl je velmi uspěchaná. Chce metody, jak se okamžitě zastavit. Proto jsou drogy přitažlivé. Užitím chemikálií, drog, můžete mysl přinutit, aby se zastavila, ale váš postup je opět násilný. To je destruktivní. Takto se pánem nestanete. í Mysl však nelze zastavit násilně - nebuďte násilní. Pohybujte se s láskou, s hlubokou úctou, a začne se to dít samo od sebe. Vy jenom pozorujte a nespěchejte. Moderní mysl je velmi uspěchaná. Chce metody, jak se okamžitě zastavit. Proto jsou drogy přitažlivé. Užitím chemikálií, drog, můžete mysl přinutit, aby se zastavila, ale váš postup je opět násilný. To není dobré, je to destruktivní. Prostřednictvím drog dokážete mysl mož- 132 ná zastavit, avšak drogy se potom stanou vaším pánem - vy se svým pánem nestanete. Vyměnili jste jen šéfa, a ta změna byla k horšímu. Teď vám budou vládnout drogy, budou vás vlastnit. Bez nich nebudete nikde. Meditace není úsilím, které směřuje proti mysli. Je cestou, jak mysl pochopit. Je láskyplným způsobem pozorování mysli - člověk ale samozřejmě musí být trpělivý. Mysl, již si nesete v hlavě, se tvořila po staletí, po tisíciletí. Vaše malá mysl v sobě nese všechny zkušenosti lidstva. A nejenom lidstva - také zvířat, ptáků, rostlin, kamenů. Prošli jste všemi těmito zkušenostmi. Vše, co se až do tohoto okamžiku odehrálo, se stalo také ve vás. nj [n Těla jsou oddělená, mysli se překrývají a duše jsou jedno. Já nemám odlišnou duši a vy nemáte odlišnou duši. V samotném středu existence se setkáváme a jsme jedno. Tím jedním je Bůh -je místem, kde se všichni setkávají. ff V malé skořápce nesete všechny zkušenosti existence. Tím je vaše mysl. Říct, žeje vaše, není vlastně správné. Mysl je kolektivní, patří nám všem. Moderní psychologie se k tomu blíží, zejména Jung se k tomu přibližoval. Psychologie začíná vnímat cosi jako kolektivní nevědomí. Vaše mysl není vaší - náleží nám všem. Naše těla jsou oddělená, mysli už tolik ne. Naše těla jsou jasně oddělená, mysli se překrývají - a naše duše jsou jedno. Těla jsou oddělená, mysli se překrývají a duše jsou jedno. Já nemám odlišnou duši a vy nemáte odlišnou duši. V samotném středu existence se setkáváme a jsme jedno. Tím jedním je Bůh -je místem, kde se všichni setkávají. Mezi Bohem a světem - svět znamená těla - se nachází mysl. 133 OSHO Mysl je mostem, mostem mezi tělem a duší, mezi světem a Bohem. Nesnažte seji zničit! Mnoho lidí se ji snažilo zničit prostřednictvím jógy. To je chybné užívání jógy. Mnoho lidí se ji snažilo zničit prostřednictvím tělesných pozic, dechu - také toto vyvolává uvnitř jemné chemické změny. Jestliže například stojíte na hlavě v pozici širšasána36, můžete mysl zničit velmi snadno. Proudí-li totiž do hlavy příliš mnoho krve jako záplava... a pokud stojíte na hlavě, pak se přesně o toto snažíte. Mechanizmus mozku je jemný. Zaplavujete jej krví, a jemné tkáně odumřou. Z tohoto důvodu nikdy nenarazíte na inteligentního jogína. Ne -jogíni jsou více či méně hloupí. Tělo mají zdravé, silné, to je pravda - ale jejich mysl je prostě mrtvá. Nespatříte ani záblesk inteligence. Uvidíte velmi robustní tělo, téměř zvířecí, ale člověk se jaksi vytratil. Ve stoji na hlavě vháníte krev do hlavy prostřednictvím zemské přitažlivosti. Hlava potřebuje krev, avšak v malém množství. A pomalu, ne ve formě záplavy. Proti síle zemské přitažlivosti doteče do hlavy krve málo a také poklidným způsobem. Jestliže do hlavy proudí příliš mnoho krve, je to destruktivní. Jógy se využívalo a využívá k zabití mysli. Dechu lze využít k zabití mysli - existují rytmy dechu, slabé vibrace dechu, které mohou být pro jemnou mysl kruté. Jejich prostřednictvím lze mysl zničit. To jsou staré triky. Ty nejnovější teď dodává věda: LSD, marihuana a další. Dříve nebo později bude k dostání víc a víc sofistikovaných drog. Já nejsem pro zastavování mysli. Jsem přívržencem jejího pozorování. Mysl se zastaví sama - a pak je nádherná. Pokud se něco stane bez násilí, má to svou vlastní krásu, přirozený růst. Můžete donutit květinu, aby se ote- 134 Vědomí vřela, můžete vytáhnout okvětní plátky z poupěte, otevřít je silou, ale zničíte tím krásu květiny. Teď je téměř mrtvá. Nemůže vydržet vaše násilí. Okvětní plátky budou ochablé, zplihlé, budou umírat. Jestliže se poupě otevře vlastní energií, pokud se otevře samo od sebe, pak jsou okvětní plátky živé. Mysl je vaším rozkvětem - nijak ji nenuťte. Jsem proti veškeré síle a všemu násilí, a zejména proti násilí, které je namířeno proti vám. Dokonce i když vaší myslí procházejí nemorální myšlenky, takzvaně nemorální, nechtě je procházet. Vseje v pořádku. Stále jste nezaujatí, nedošlo k žádné úhoně. Je to jen fikce, díváte se na vnitřní film. r Jenom pozorujte - v hluboké modlitbě, lásce, úctě -a uvidíte, co se stane. Zázraky se dějí samy od sebe. Není potřeba tahat ani tlačit. Jak zastavit myšlení? Já říkám, abyste jen pozorovali, abyste byli bdělí. A opusťte představu o zastavování, neboť jinak tato představa zastaví přirozenou transformaci mysli. Opusťte představu o zastavování! Kdo jste, abyste zastavovali? V nejlepším případě si to užívejte. A vše jev pořádku - dokonce i když vaší myslí procházejí nemorální myšlenky, takzvaně nemorální, nechtě je procházet. Vše je v pořádku. Stále jste nezaujatí, nedošlo k žádné úhoně. Je to jen fikce, díváte se na vnitřní film. Nechtě jej, a on vás zakrátko přivede do stavu ne-mysli. Pozorování nakonec vyvrcholí v ne-mysl. 135 igM OSHO Ne-mysl není proti mysli, ne-mysl je za myslí. Ne--mysl nepřijde, jestliže zabijete a zničíte mysl. Ne-mysl se dostaví, porozumíte-li mysli tak totálně, že myšlení už nebude zapotřebí - vaše porozumění je nahradí. Vyjetá kolej a kolo Zdá se, že člověk je v přítomnosti. Je to však pouze zdání. Člověk žije v minulosti. Přítomností prochází, ale stále je zakořeněn v minulosti. Přítomnost opravdu není časem pro běžné vědomí - pro běžné vědomí je skutečným časem minulost. Přítomnost je jen přechodem, dočasným přechodem, od minulosti k budoucnosti. Minulost je skutečná a budoucnost také, přítomnost však pro běžné vědomí skutečná není. Budoucnost není ničím jiným než prodlouženou minulostí. Budoucnost není ničím jiným než znovu a znovu plánovanou minulostí. Zdá se, že přítomnost neexistuje. Jestliže budete přemýšlet o přítomnosti, vůbec ji nenajdete, protože ve chvíli, kdy ji najdete, už bude pryč. Před sekundou, když jste ji ještě nenašli, byla v budoucnosti. Pro buddhovské vědomí, pro probuzenou bytost, existuje pouze přítomnost. Pro běžné, nevědomé vědomí, které je ospalé jako náměsíčník, je skutečná minulost a budoucnost, avšak přítomnost nikoliv. Jen když se člověk probudí, přítomnost je skutečná a minulost a budoucnost se stávají neskutečnými. Proč tomu tak je? Proč žijete v minulosti? Protože mysl není ničím jiným než nahromaděnou minulostí. Mysl je pamětí - vaše mysl je vším, co jste kdy v minulosti udělali, vším, o čem jste kdy snili, co jste kdy chtěli učinit, a nemohli, co jste si kdy představovali. Mysl je mrtvou entitou. Díváte-li se prostřednictvím mysli, nikdy přítomnost nenajdete, neboť přítomnost je život, a k živo- 136 tu se nikdy nedostanete prostřednictvím mrtvého média. Mysl je mrtvá. Mysl je jako prach na zrcadle. Čím více je na zrcadle prachu, tím méně zrcadlo odráží. A je-li vrstva prachu silná jako na vás, pak zrcadlo neodráží vůbec. Prach se usazuje na každém - a nejenom že se na vás usazuje, vy na něm ještě lpíte. Myslíte si, že jeto poklad. Minulost je pryč - proč na ní lpíte? Nelze s ní nic udělat, nemůžete se vrátit, nemůžete ji napravit - proč na ní lpíte? Není to poklad. A pokud lpíte na minulosti a myslíte si, že je to poklad, pak ji vaše mysl samozřejmě bude chtít v budoucnosti znovu a znovu prožívat. Vaše budoucnost nemůže být ničím jiným než pozměněnou minulostí - trochu vylepšenou, trochu přikrášlenou, avšak stejnou, neboť mysl nedokáže přemýšlet o neznámém. Mysl dokáže plánovat jen to známé, to, co znáte. Zamilujete se do nějaké ženy, a ta žena zemře. Jak teď najdete jinou ženu? Další žena bude jen pozměněnou formou vaší mrtvé ženy. To je jediný způsob, který znáte. Cokoliv v budoucnosti uděláte, nebude ničím jiným než pokračováním minulosti. Něco málo můžete změnit - záplata tuhle, záplata támhle, avšak převážná část zůstane naprosto stejná. Pokud lpíte na minulosti a myslíte si, žeje to poklad, pak ji vaše mysl samozřejmě bude chtít v budoucnosti znovu a znovu prožívat. Vaše budoucnost nemůže být ničím jiným než pozměněnou minulostí-trochu vylepšenou, trochu přikrášlenou. V:,r Když Mula Nasredin ležel na smrtelné posteli, kdosi se ho zeptal: „Kdybys dostal nový život, jak bys jej 137 OSHO prožil, Nasredine? Změnil bys něco?" Nasredin se zavřenýma očima uvažoval, přemítal, meditoval. Pak oči otevřel a pravil: „Ano, jestliže dostanu nový život, udělám si uprostřed vlasů pěšinku. To jsem si vždy přál, ale můj otec trval na tom, abych to nedělal. A když otec zemřel, vlasy byly už tak navyklé, že uprostřed rozdělit nešly." Nesmějte se! Jestliže se někdo zeptá vás, co uděláte se svým životem znovu, budou to stejně malé změny jako tato. Manžel s poněkud jiným nosem, manželka s poněkud odlišnou pokožkou, větší nebo menší dům - to však není nic jiného než pěšinka uprostřed hlavy, prkotina, nic podstatného. Podstata vašeho života zůstane stejná. Udělali jste to mnohokrát, mnohokrát. Váš život zůstal stejný. Mnohokrát jste dostali život. Mnohokrát jste žili. Jste velmi, velmi staří. Nejste na Zemi noví, jste starší než Země, protože jste žili také na jiných Zemích, na jiných planetách. Jste tak staří jako existence - tak by to mělo být, neboť jste její součástí. Jste prastaří, ale stále znovu a znovu opakujete tentýž vzorec. Proto to hinduis-té nazývají kolem života a smrti - kolem, protože se stále opakuje. Je to opakování: jedny a tytéž paprsky kola se otočí nahoru, a pak dolů, dolů a nahoru. Žili jste mnohokrát, jste velmi, velmi staří. Jste prastaří, ale stále znovu a znovu opakujete tentýž vzorec. Proto to hinduisté nazývají kolem života a smrti - kolem, protože se stále opakuje. r Mysl plánuje sebe samu a mysl je minulost. Vaše budoucnost tudíž nebude ničím jiným než vaší minulostí. A co je minulost? Co jste udělali v minulosti? Vše, co jste učinili - dobré, špatné, to nebo ono - vše, co činíte, utváří 138 své opakování. To je teorie karmy. Jestliže jste se hněvali předevčírem, vytvořili jste určitou možnost pro to, abyste se hněvali i včera. Pak jste to zopakovali, dali jste hněvu více energie. Nechali jste hněvivou náladu, aby zakořenila hlouběji, a zalili jste ji. Dnes ji zopakujete s větší silou, s větší energií. A zítra budete opět obětí dneška. Každý čin, který provedete, na nějž dokonce jen pomyslíte, má tendenci trvat dál a dál, protože ve vaší bytosti vytváří kanál. Začne z vás vstřebávat energii. Hněváte se, pak se vaše špatná nálada vytratí, a vy si myslíte, že se už nehněváte - mýlíte se. Když hněv pominul, nic se nestalo. Kolo se pouze otočilo a paprsek, jenž byl nahoře, se dostal dolů. Před několika minutami byla zlost na povrchu. Teď klesla do nevědomí, do hlubin vaší bytosti. Bude čekat, až znovu nastane její čas. Jestliže jste podle ní jednali, pak jste ji posílili. Prodloužili jste její život. Opět jste jí dali moc, energii. Pulzuje jako semínko v půdě, čeká na správnou příležitost a období. Poté vyklíčí. Každý čin prodlužuje svou existenci, každá myšlenka prodlužuje svou existenci. Jakmile s nimi spolupracujete, poskytujete jim energii. Dříve nebo později se z nich stane zvyk. Budete tak jednat, a nebudete jednajícími. Budete tak jednat jen ze síly zvyku. Lidé říkají, že zvyk je druhá přirozenost - to není přehnané. Naopak, je to slabý výraz! Zvyk se nakonec stane přirozeností a přirozenost se propadne na druhé místo. Z přirozenosti se stane jen příloha či poznámka pod čarou, zatímco ze zvyku se stane hlavní text knihy. Žijete prostřednictvím zvyku - to znamená, že v podstatě zvyk žije prostřednictvím vás. Přetrvává, má vlastní energii. Samozřejmě že čerpá energii z vás, ale vy jste s ním spolupracovali v minulosti a spolupracujete s ním i v přítomnosti. Záhy se zvyk stane pánem, zatímco vy budete pouhým služebníkem, stínem. Zvyk bude přika- 139 OSHO zovat, nařizovat, a vy budete jen poslušným sluhou. Budete jej muset poslouchat. Každý čin prodlužuje svou existenci, každá myšlenka prodlužuje svou existenci. Jakmile s nimi spolupracujete, poskytujete jim energii. Dříve nebo později se z nich stane zvyk. Budete tak jednat, a nebudete jednajícími. Budete tak jednat jen ze síly zvyku. F Hinduistický mystik Eknath se jednou vydal na pouť. Pouť měla trvat minimálně rok, protože Eknath musel navštívit všechna svatá místa v zemi. Být s Eknathem byla samozřejmě čest, a tak s ním cestovalo tisíc lidí. Přišel také městský zloděj a řekl: „Vím, že jsem zloděj a nejsem hoden, abych byl členem vaší zbožné družiny. Dejte mi však šanci. Rád bych se vydal na pouť." Eknath pravil: „Bude to obtížné, neboť jeden rok je dlouhá doba, a ty bys mohl začít okrádat ostatní. Můžeš působit problémy. Upusť, prosím, od této myšlenky." Zloděj však byl neodbytný. Řekl: „Najeden rok přestanu krást, musím však jít. A slibuji vám, že pojeden rok neukradnu nikomu ani jednu věc." Eknath souhlasil. Během týdne však nastaly potíže: ze zavazadel lidí se začaly ztrácet věci. A ještě záhadnější bylo, že je nikdo nekradl - věci zmizely z jednoho zavazadla, ovšem za několik dnů se našly v zavazadle někoho jiného. Ten, v jehož vacích se tyto věci našly, pokaždé tvrdil: „Já jsem nic neudělal. Opravdu nevím, jak se tyto věci dostaly do mého vaku." Eknath měl podezření, a proto jedné noci předstíral spánek. Byl však vzhůru a pozoroval. Okolo půlnoci, í 140 uprostřed noci, se objevil zloděj a počal přemisťovat věci ze zavazadla jednoho poutníka do zavazadla někoho jiného. Eknath ho přistihl při činu a řekl: „Co to děláš? Dal jsi mi slib!" Zloděj odpověděl: „Svůj slib dodržuji. Neukradl jsem jedinou věc. Toto je však můj starý zlozvyk... jestliže uprostřed noci neprovedu nějakou rošťárnu, nemůžu spát. A nespat jeden rok? Vy jste soucitný muž. Měl byste se mnou mít soucit. A já nekradu! Věci se pokaždé najdou. Nikam nezmizí, pouze se přesunou od jednoho člověka k druhému. Ostatně po roce budu muset opět začít krást, a tak je to dobré cvičení." Zvyky vás nutí dělat určité věci, jste obětí. Hinduisté tomu říkají teorie karmy. Každý čin, který zopakujete, nebo každá myšlenka - protože i myšlenka je jemný čin v mysli - se stávají mocnějšími a mocnějšími. Pak jste v sevření toho činu. Jste ve zvyku uvězněni. Žijete život vězně, otroka. A toto vězení je sotva znatelné. Je postaveno z vašich zvyků, návyků a činů, jež jste vykonali. Obklopuje vaše tělo a jste v něm polapeni, avšak neustále si myslíte a nalháváte, že jste tím, kdo koná. Jestliže se rozzlobíte, domníváte se, že to děláte vy. Zraci-onalizujete si to a řeknete, že to situace vyžaduje: „Musím se zlobit, protože jinak mé dítě sejde na scestí. Kdybych se nehněval, všechno by se pokazilo, celá kancelář by byla v chaosu. Sluhové nebudou poslouchat, musím se hněvat, abych věci zařídil. Musím se zlobit, abych srovnal svou ženu." To jsou racionalizace - takto si ego myslí, že jste stále pánem. Avšak nejste. Hněv vychází ze starých vzorců, z minulosti. A jakmile přijde, snažíte se pro něj najít omluvu. Psychologové prováděli experimenty a došli ke stejným závěrům jako východní ezoterická psychologie: člověk je obětí, nikoliv pánem. Psychologové umístili lidi do totální izolace 141 OSHQ s veškerým pohodlím. Testovaní dostali vše, co potřebovali, ale nepřišli do kontaktu s žádnou jinou lidskou by-tostí. Žili v izolaci v klimatizované cele - žádná práce, žádné potíže, žádné problémy - tytéž zvyky však pokračovaly Jednoho rána daný jedinec najednou zjistil, že se v něm probouzí vztek - tentokrát bez jakéhokoliv důvodu, protože pohodlí měl zajištěno a nemusel si s ničím lámat hlavu. Pro vztek neexistovaly žádné omluvy. Je to ve vás. Někdy se bez jakéhokoliv důvodu najednou dostaví smutek. A někdy se člověk cítí šťastně, někdy euforicky, extaticky. Člověk, jenž byl zbaven všech společenských vztahů, který je izolován v totálním pohodlí a jehož každá potřeba je naplněna, prochází všemi náladami, jimiž procházíte vy ve vztahu. To znamená, že přijde něco zevnitř, a vy to pověsíte na někoho jiného. Je to pouze racionalizace. Cítíte se dobře, cítíte se špatně, a tyto pocity jsou jen bublinami z vašeho nevědomí, z vaší minulosti. Nikdo kromě vás za ně nenese zodpovědnost. Nikdo vás nemůže rozhněvat a nikdo vás nemůže učinit šťastnými. Šťastnými, rozzlobenými i smutnými se stáváte sami. Dokud si toto neuvědomíte, zůstanete navždy otrokem. Ovládnutí vlastního Já přichází, pokud si člověk uvědomí: „Jsem absolutně zodpovědný za vše, co se mi děje. Nesu bezvýhradnou, absolutní zodpovědnost za vše, co se stane." jf Cítíte se dobře, cítíte se špatně, a tyto pocity jsou jen bublinami z vašeho nevědomí, z vaší minulosti. Nikdo kromě vás za ně nenese zodpovědnost. Nikdo vás nemůže rozhněvat a nikdo vás nemůže učinit šťastnými. "t 142 Na počátku z toho budete smutní a sklíčení, protože můžete-li hodit odpovědnost na někoho jiného, máte dobrý pocit, že nejste v neprávu. Co můžete dělat, jestliže se vaše žena chová tak protivně? Musíte se hněvat. Dobře si však zapamatujte, že vaše žena se chová protivně kvůli vlastním vnitřním mechanizmům. Není nepříjemná na vás. Kdybyste tam nebyli vy, byla by nepříjemná na vaše dítě. Kdyby tam nebylo dítě, byla by protivná na talíře. Třískla by s nimi o zem. Rozmlátila by rádio. Něco musela udělat, nevraživost se přibližovala. Byla to jen náhoda, že vás žena našla, jak si čtete noviny, a začala na vás být protivná. Byla to jen shoda okolností - byli jste po ruce ve špatnou chvíli. Nehněváte se proto, že je vaše žena nevlídná - mohla tu situaci jen podpořit, to je vše. Mohla vám dát příležitost, abyste se hněvali, výmluvu pro vztek, avšak vztek již probublával na povrch. Kdyby tam vaše žena nebyla, hněvali byste se naprosto stejně - na něco jiného, na nějaký nápad, ale ke vzteku muselo dojít. Bylo to něco, co přišlo z vašeho nevědomí. Každý nese zodpovědnost, totální zodpovědnost za své bytí a chování. Na začátku z toho budete sklíčení, protože jste si vždy mysleli, že chcete být šťastní - jak tedy můžete být zodpovědní za svůj smutek? Odjakživa toužíte po blaženosti, jak se tedy můžete hněvat sami na sebe? Z tohoto důvodu házíte zodpovědnost na ostatní. Zapamatujte si, že budete-li házet zodpovědnost na ostatní, zůstanete navždy otrokem, protože nikdo nemůže změnit někoho jiného. Jak můžete změnit někoho jiného? Změnil vůbec někdy někdo někoho jiného? Změnit někoho jiného je jedním z nejnenaplněnějších přání na světě. Nikdo to nikdy nedokázal. Je to nemožné, protože ostatní žijí vlastním přičiněním - nemůžete je změnit. Házíte zodpovědnost na ostatní, ale nemůžete je změnit. 143 OSHO A protože házíte zodpovědnost na ostatní, nikdy nespatříte, že hlavní zodpovědnost nesete vy sami. Hlavní změna musí proběhnout ve vašem nitru. Zapamatujte si, že budete-li svalovat zodpovědnost na ostatní, zůstanete navždy otrokem, protože nikdo nemůže změnit někoho jiného. Jak můžete změnit někoho jiného? Změnil vůbec někdy někdo někoho jiného? ií Takto jste chyceni do pasti: začnete-li si myslet, že jste zodpovědní za všechny své činy, za všechny své nálady, přepadne vás na počátku deprese. Dokážete-li však touto depresí projít, začnete se brzy cítit lehce, neboť jste se osvobodili od ostatních. Teď můžete pracovat sami za sebe. Můžete být svobodní, můžete být šťastní. Je-li nešťastný a nesvobodný celý svět, je to jedno. A první svobodou je přestat házet zodpovědnost na druhé, první svobodou je poznání, že zodpovědnost nesete vy. Mnoho věcí pak bude možné okamžitě uskutečnit. Zapamatujte si, že svaluj ete-li zodpovědnost na druhé, zůstanete navždy otrokem, protože nikdo nemůže změnit někoho jiného. Jak můžete změnit někoho jiného? Změnil vůbec někdy někdo někoho jiného? Ať se vám děje cokoliv, následujte to, ponořte se do toho hlouběji - cí-títe-li smutek, zavřete pouze oči a pozorujte jej. Brzy se dostanete k příčině. Možná budete muset cestovat dlouho, poněvadž se to týká celého tohoto života. A nejenom tohoto, ale také mnoha dalších životů. Najdete v sobě mnohá poranění, jež vám způsobují bolest, a kvůli nimž se cítíte smutni - ta poranění jsou smutná, ještě neza-schla, jsou živá. Návrat ke zdroji, od následku k příčině, 144 je vyléčí. Jak tato metoda léčí? Proč léčí? Jaký je fenomén, který v sobě nese? Kdykoliv se vracíte zpět, pak na prvním místě přestanete házet zodpovědnost na druhé, neboť svaluj ete-li zodpovědnost na druhé, jdete směrem ven. Celý proces je potom chybný, snažíte se nalézt příčinu v někom jiném: „Proč je moje žena protivná?" Následně toto proč začne pronikat do chování vaší ženy. První krok jste namířili nesprávným směrem, a celý proces tedy bude chybný. „Proč jsem nešťastný? Proč se hněvám?" - zavřete oči a udělejte z toho hlubokou meditaci. Lehněte si na podlahu, zavřete oči, uvolněte tělo a vnímejte, proč se hněváte. Zapomeňte na svou ženu, to je výmluva. Ať už je to A, B, C nebo D, cokoliv, zapomeňte na svou výmluvu. Ponořte se do sebe hlouběji, pronikněte do hněvu. Využijte hněv jako řeku. Splývejte s hněvem, a hněv vás zanese do nitra. Ucítíte v sobě jemná poranění. Vaše žena vám připadá protivná, protože se ve vás dotkla nějakého jemného poranění, něčeho, co vám způsobuje bolest. Celý život jste si mysleli, že nejste hezcí, že je vaše tvář ošklivá, a ve vašem nitru je poranění. Je-li vaše žena nevlídná, připomene vám váš obličej. Řekne: „Běž a podívej se do zrcadla!" - něco vám způsobuje bolest. Byli jste své ženě nevěrní, a když bude chtít být protivná, opět to nadhodí: „Proč ses s tou ženou smál? Proč jsi s ní seděl tak šťastně?" - dotkne se vašeho poranění. Byli jste nevěrní, cítíte se provinile. Poranění je stále živé. Zavřete oči, vnímejte hněv, nechtě jej povstat v celé jeho totalitě, abyste jej zcela spatřili, abyste uviděli, čím je. Pak se s pomocí této energie vraťte do minulosti, protože v minulosti váš hněv pramení. Samozřejmě že nemůže pocházet z budoucnosti. Budoucnost ještě nenastala. Nepochází ani z přítomnosti. To je celý úhel pohledu karmy: váš hněv nemůže pocházet z budoucnosti, protože 145 OS HO ta ještě nenastala, a nemůže pocházet ani z přítomnosti, poněvadž vůbec nevíte, co přítomnost je. Přítomnost znají jen probuzení. Vy žijete pouze v minulosti, takže váš hněv musí pramenit někde ve vaší minulosti. Poranění musí být někde ve vašich vzpomínkách. Vraťte se. Možná že nenajdete jen jedno poranění, může jich být mnoho - malá i velká. Ponořte se hlouběji a nalezněte první poranění, prvotní zdroj vašeho hněvu. Jestliže se budete snažit, budete schopni jej nalézt, protože tam je. Je tam, celá vaše minulost tam stále je. Je jako film, svinutý film, který vás čeká ve vašem nitru. Rozvinete jej a začnete se na něj dívat. Toto je proces návratu k prvotní příčině. A toto je krása tohoto procesu: dokážete-li se vědomě vrátit zpět, pokud dokážete vědomě procítit své poranění, bude toto poranění okamžitě zahojeno. Proč je zahojeno? - protože je vytváří nevědomí, neuvědomování. Poranění je součástí nevědomosti, spánku. Jestliže se vědomě vracíte zpět a díváte se na poranění, vědomí působí jako hojivá síla. Pokud došlo v minulosti k poranění, stalo se to v nevědomí. Zlobili jste se, vztek vás ovládl, něco jste provedli. Zabili jste člověka a skrývali tuto skutečnost před světem. Můžete ji ukrýt před policií, můžete ji skrýt před soudem a zákonem, jak ji však můžete schovat před sebou? - vy víte, působí vám to bolest. A kdykoliv vám někdo poskytne příležitost, abyste se hněvali, dostanete strach, protože by se to mohlo stát znovu, mohli byste zabít svou ženu. Vraťte se zpět, neboť v okamžiku, kdy jste zabili člověka nebo se chovali vztekle a nekontrolovatelně, jste byli nevědomí. A v nevědomí se tato poranění uchovala. Teď se vraťte vědomí. Vrátit se znamená vrátit se vědomě k věcem, které jste provedli v nevědomí. Vraťte se - samo světlo vědomí léčí, je léčivou silou. Vše, co dokážete vynést do vědomí, se zahojí a již vás nebude zraňovat. 146 Potřebujete prostor - minulost je smetištěm mrtvých věcí, její ve vás tolik, že už ve vás není žádný prostor, do něhož by mohla vstoupit přítomnost. To smetiště sní o budoucnosti, takže polovinu prostoru zaplňuje to, co už není, a druhou polovinu to, co se ještě nestalo. A přítomnost? - ta prostě čeká přede dveřmi. 1r Člověk, který se vrací zpět, uvolňuje minulost. Pak minulost přestává působit, člověk už není v jejím zajetí a minulost je uzavřena. Nemá v jeho bytosti místo. A teprve když minulost nemá ve vaší bytosti místo, jste přístupni přítomnosti. Nikdy ne dříve. Potřebujete prostor - minulost je smetištěm mrtvých věcí, její ve vás tolik, že už ve vás není žádný prostor, do něhož by mohla vstoupit přítomnost. To smetiště sní o budoucnosti, takže polovinu prostoru zaplňuje to, co už není, a druhou polovinu to, co se ještě nestalo. A přítomnost? - ta prostě čeká přede dveřmi. Z tohoto důvodu není přítomnost ničím jiným než přechodem, přechodem od minulosti k budoucnosti, dočasným přechodem. Uzavřete minulost - dokud ji neuzavřete, žijete pří-zračný život. Váš život není skutečný, neexistuje. Minulost žije vaším prostřednictvím, to, co je mrtvé, vás neustále pronásleduje. Vraťte se zpět, kdykoliv máte příležitost, kdykoliv se ve vás něco děje. Štěstí, neštěstí, smutek, vztek, žárlivost - zavřete oči a vraťte se zpět. Brzy se v těchto návratech stanete velmi zdatnými. Brzy se budete schopni vracet zpět v čase, a mnoho poranění se tak otevře. Jakmile se ve vás tato poranění otevřou, nezačněte něco dělat. 147 OSHO Kdykoliv něco odmítáte, mysl se to pokouší ukrýt. Tak vzniká vědomé a nevědomé. V opačném případě je mysl jednotná, není zapotřebí nějakého rozdělení. Vy ale odmítáte -pak se mysl musí rozdělit a ukrýt věci v temnotě, ve sklepě, abyste je neviděli. r Není zapotřebí dělat. Jenom pozorujte, dívejte se, sledujte. Je zde poranění - jenom je pozorujte, dejte mu energii svého pozorování, dívejte se na něj. Dívejte se na něj bez jakýchkoliv soudů, protože budete-li soudit, řekne-te-li: „Toto je špatné, takto by to být nemělo," poranění se opět uzavře. Bude se muset ukrýt. Kdykoliv něco odmítáte, mysl se to pokouší ukrýt. Tak vzniká vědomé a nevědomé. V opačném případě je mysl jednotná, není zapotřebí žádného rozdělení. Vy ale odmítáte - pak se mysl musí rozdělit a ukrýt věci v temnotě, ve sklepě, abyste je neviděli a nebylo třeba odmítat. Neodmítejte, nehodnoťte. Buďte jen pozorovatelem, nezaujatým svědkem. Nepopírejte. Neříkejte: „Toto není dobré," protože to je popírání a začali jste tak potlačovat. Buďte nezaujatí. Jenom pozorujte a dívejte se. Dívejte se se soucitem, a poranění se zahojí. Neptejte se mě, proč k tomu dochází, poněvadž je to přirozené - je to přesně totéž jako to, že se voda při sto stupních Celsia vaří. Nikdy se nezeptáte, „Proč nevaří při devětadevadesáti?" Na to nedokáže nikdo odpovědět. Voda prostě vaří při sto stupních. Není o tom pochyb a otázky jsou nepodstatné. Kdyby vařila při devadesáti devíti stupních, ptali byste se proč. Pokud by vařila při devadesáti osmi, ptali byste se proč. Je prostě přirozené, že se voda vaří při teplotě sto stupňů. 148 Totéž platí pro vnitřní svět. Jestliže se nezaujaté, soucitné vědomí přiblíží k poranění, toto poranění se rozplyne - vypaří. Není v tom žádné proč. Je to prostě přirozené, je to tak, jak to je, takto se to děje. Když to říkám, říkám to ze zkušenosti. Vyzkoušejte to, a také budete moci této zkušenosti dosáhnout. Toto je cesta. 149 Vědomí v činnosti Člověk, jenž spí, nemůže být v ničem totální. Jíte, a nejste při tom totálně přítomni. Máte tisícero myšlenek, máte tisícero snů, pouze se mechanicky cpete. Můžete se milovat se svou ženou nebo se svým mužem, a nebýt při tom totálně přítomni. Můžete myslet na jiné ženy, milovat se s manželkou, a myslet na nějakou jinou ženu. Nebo můžete přemýšlet o trhu, o cenách věcí, jež si chcete koupit, můžete myslet na auto, dům, na tisícero věcí - a milovat se mechanicky. Buďte ve svých činech totální, ajste-li totální, pak musíte být bdělí. Nikdo nemůže být totální, aniž by byl bdělý. Být totální znamená nemít žádné jiné myšlenky. Jestliže jíte, pak jenom jíte. Teď jste totálně tady. Jídlo je vším: necpete se pouze, užíváte si to. Tělo, mysl i duše jsou v souladu a ve všech třech vrstvách vaší bytosti panuje harmonie, hluboký rytmus. Pak se z jídla stává meditace, z chůze se stává meditace, meditace se stává ze sekání dřeva, z nošení vody ze studny, z vaření. Maličkosti jsou přeměněny: stávají se z nich činy, které září světlem. OSHO Začněte ze středu Je třeba pochopit, že ticho není součástí mysli. Proto pokaždé, když řekneme: „Má tichou mysl," je to nesmysl. Mysl nemůže být nikdy tichá. Samotným bytím mysli je anti-ticho. Mysl je zvukem, nikoliv tichem. Jestliže je člověk opravdu tichý, pak musíme říct, že nemá žádnou mysl. Pokaždé, když řekneme: „ Má tichou mysl, "je to nesmysl. Mysl nemůže být nikdy tichá. Samotným bytím mysli je anti-ticho. Mysl je zvukem, nikoliv tichem. Jestliže je člověk opravdu tichý, pak musíme říct, že nemá žádnou mysl. F Tichá mysl je protimluv. Pokud mysl existuje, nemůže být tichá. A jestliže je tichá, pak už neexistuje. Proto zenoví mniši nikdy nepoužívají termín tichá mysl, ale ne--mysl. Ne-mysl je ticho - a v okamžiku, kdy je přítomna ne-mysl, nemůžete cítit tělo, neboť mysl je průchodem, skrze který tělo vnímáte. Je-li přítomna ne-mysl, nemůžete mít pocit, že jste tělem. Tělo pro vědomí zmizí. Neexistuje mysl ani tělo - pouze ryzí existence. Ticho je znamením této ryzí existence. Jak tohoto ticha dosáhnout? Jak v tomto tichu přebývat? Vše, co můžete udělat, bude k ničemu. To je největší problém. Pro toho, kdo hledá ticho, je toto největší problém, protože nic z toho, co můžete učinit, vás nikam nedovede - činnosti se to totiž netýká. Můžete sedět v určité pozici - to je vaše činnost. Určitě jste viděli pozici, v níž sedí Buddha - můžete zaujmout stejnou pozici jako 152 Vědomí on, ale bude to činnost. Buddhovi se však tato pozice přihodila. Nebyla příčinou jeho ticha, byla spíše vedlejším produktem. Pokud mysl neexistuje, jestliže je bytost totálně tichá, tělo ji následuje jako stín. Zaujme určitou pozici - tu nejuvolněnější, nejpasivnější. Nemůžete to však udělat obráceně. Nemůžete nejdříve zaujmout pozici, a pak přimět ticho, aby následovalo. Jelikož vidíme Buddhu sedět v určité pozici, myslíme si, že budeme-li tuto pozici opakovat, dostaví se i vnitřní ticho. To je však chybná posloupnost. V Buddhovi se nejprve odehrál vnitřní fenomén, a potom následovala tato pozice. Podívejte se na to skrze vlastní zkušenost: jakmile se začnete hněvat, vaše tělo zaujme určitou pozici. Vaše oči zrudnou, začnete se tvářit specifickým způsobem. Ve vašem nitru je vztek, a pak přijde na řadu tělo - nejenom navenek, ale také vnitřně. Změní se chemická rovnováha celého vašeho těla. Krev proudí rychle, jinak dýcháte, jste připraveni bojovat nebo utéct. Nejprve se však odehraje hněv, a pak přijde na řadu tělo. Pokud mysl neexistuje, jestliže je bytost totálně tichá, tělo ji následuje jako stín. Zaujme určitou pozici - tu nejuvolněnější, nejpasivnější. Nemůžete to však udělat obráceně. Nemůžete nejdříve zaujmout pozici, a pak přimět ticho, aby následovalo. AF Začněte z opačného pólu: nechtě zrudnout své oči, zrychleně dýchejte, dělejte vše, co cítíte, že tělo dělá, když se hněváte. Můžete hrát, ale nedokážete v sobě vyvolat hněv. Herec provádí totéž v každém okamžiku. Jestliže hraje roli někoho zamilovaného, činí vše, co činí 153 OSHO tělo, když je v nitru láska. Láska tam však není. Herec si možná povede lépe než vy, ale láska se nedostaví. Bude se zdánlivě hněvat víc, než se vy hněváte ve skutečnosti, je to však jen hrané. Uvnitř se nic neděje. Kdykoliv začnete zvnějšku, vytvoříte umělý stav. To skutečné se pokaždé děje nejprve ve středu, a potom vlna dosáhne i k okraji. Nejniternější střed je v tichu. Začněte od něj. ČIN VYCHÁZÍ POUZE Z TICHA. Jestliže nejste tiší - pokud nevíte, jak tiše sedět nebo tiše stát v hluboké meditaci - pak vše, co děláte, nejsou činy, ale reakcel1. Reagujete. Někdo vás urazí, stiskne tlačítko, a vy reagujete. Jste naštvaní, vrhnete se na něho - a to nazýváte činění! Není to čin, to si uvědomte, je to reakce. Ten člověk je manipulátorem a vy jste manipulováni. Stiskl tlačítko, a vy jste zafungovali jako stroj. Stejně jako když stisknete vypínač, a rozsvítí se světlo, stisknete vypínač, a světlo zhasne - to vám lidé dělají. Zapínají vás a vypínají. Jestliže nejste tiší-pokud nevíte, jak tiše sedět nebo tiše stát v hluboké meditaci -pak vše, co budete dělat, nebudou činy, ale reakce. Reagujete. Někdo vás urazí, stiskne tlačítko, a vy reagujete. P Někdo k vám přijde a pochválí vás, nafoukne vám ego, a vy se cítíte tak skvěle. A pak přijde někdo, kdo vás propíchne, a budete splaskle ležet na zemi. Nejste svým pánem. Kdokoliv vás může urazit a rozesmutnit, naštvat, podráždit, otrávit, vyvolat ve vás agresi či zuřivost. A kdokoliv vás může velebit a způsobit tak, že se budete cítit na vrcholu, cítit se tak velicí, že ve srovnání s vámi byl Ale- 154 Vědomí xandr Veliký nula. Jednáte podle manipulací ostatních. To není skutečné jednání. Buddha procházel vesnicí a přišli lidé a uráželi ho. Vyslovovali všechna urážlivá slova, jaká znali - všechna sprostá slova, jaká znali. Buddha tam stál, tiše, pozorně naslouchal, a potom pravil: „Děkuji, že jste za mnou přišli, ale spěchám. Musím dojít do další vesnice, lidé tam na mě budou čekat. Dnes se vám už nemohu věnovat, avšak zítra, až půjdu zpátky, budu mít více času. Můžete se sejít znovu, a zbylo-li něco, co jste mi chtěli povědět a k čemu jste se nedostali, budete mi to moci říct. Pro dnešek mne však omluvte." Ti lidé nemohl uvěřit svým uším, svým očím: tohoto muže se to vůbec nedotklo, vůbec ho to nerozptýlilo. Jeden z nich se zeptal: „Ty jsi nás neslyšel? Tolik jsme ti nadávali, a ty nám ani neodpovíš!" Buddha řekl:, Jestliže jste chtěli odpověď, přišli jste pozdě. Měli jste přijít před deseti lety, tehdy bych vám odpověděl. Za těchto deset let jsem však přestal s tím, aby mnou ostatní manipulovali. Již nejsem otrokem, jsem svým pánem. Jednám podle sebe, ne podle někoho jiného. Jednám v souladu se svou vnitřní potřebou. Nemůžete mě k ničemu donutit. Je to naprosto v pořádku - chtěli jste mi nadávat, nadávali jste mi. Můžete být spokojeni, svou práci jste odvedli dokonale. Pokud jde o mne, já vaše urážky nepřijímám, a dokud je nepřijímám, nemají žádný význam." Když vás někdo urazí, musíte se stát příjemcem, musíte přijmout to, co říká. Jedině pak můžete reagovat. Jestliže však nepřijímáte, pokud jste stále nezaujatí, udržujete si odstup a jste v klidu, co může dělat? r 155 OSHO Když vás někdo urazí, musíte se stát příjemcem, musíte přijmout to, co říká. Jedině pak můžete reagovat. Jestliže však nepřijímáte, pokud jste stále nezaujatí, udržujete si odstup a jste v klidu, co může dělat? Buddha řekl: „Někdo může do řeky hodit zapálenou pochodeň. Zůstane rozžehnutá, dokud se nedotkne hladiny. V okamžiku, kdy spadne do řeky, je oheň pryč - řeka jej uhasí. Stal jsem se řekou. Házíte na mě urážky - hoří, když je házíte, ale v okamžiku, kdy ke mně doletí, zhasne jejich plamen v mém klidu. Házíte trny - a z těch se při pádu do mého ticha stávají květiny. Mé činy vycházejí z mé pravé podstaty." To je spontánnost. Vědomý člověk, člověk s porozuměním, jedná. Člověk, který je nevědomý, mechanický, automatický, reaguje. A není to tak, že by vědomý člověk jenom pozoroval - pozorování je jedním z aspektů jeho bytosti. Nejedná bez pozorování. Nepochopte to však špatně - například celá Indie špatně pochopila lidi, jako byl Buddha. Proto se celá země stala nečinnou. Stala se línou, neschopnou, poněvadž si myslela, že všichni velcí mistři říkají: „Tiše seďte." Indie ztratila energii, vitalitu, život. Stala se naprosto hloupou, neinteligentní, neboť inteligence se zostřuje jen tehdy, pokud jednáte. A jednáte-li okamžik za okamžikem ze svého vědomí a bdělosti, začne se ve vás probouzet vysoká inteligence. Začnete se lesknout, zářit, začnete svítit. Dochází k tomu však prostřednictvím dvou věcí: pozorování a činnosti, která z tohoto pozorování pramení. Jestliže se z pozorování stane nečinnost, pácháte sebevraždu. Pozorování by vás mělo přivést k činnosti, k novému druhu činnosti. Do činnosti se vnese nová kvalita. Pozorujete, jste naprosto klidní a tiší. Vidíte podstatu okolností a z tohoto poznání odpovídáte. Vědomý člověk odpo- 156 vídaje odpovědný - doslova! Odpovídá, nereaguje. Jeho činy se rodí z jeho vědomí, ne z vaší manipulace. V tom je rozdíl. Proto pozorování a spontánnost nejsou neslučitelné. Pozorování je počátkem spontánnosti, spontánnost představuje naplnění pozorování. Opravdový člověk s porozuměním jedná - jedná fantasticky, jedná totálně, jedná však v přítomném okamžiku, ze svého vědomí. Je jako zrcadlo. Normální člověk, nevědomý člověk, není jako zrcadlo. Je jako fotografická deska. Jaký je rozdíl mezi zrcadlem a fotografickou deskou? Fotografická deska je nepoužitelná, jakmile je jednou exponována. Přijme otisk, otisk v ní bude zaznamenán, deska v sobě ponese obraz. Nezapomeňte však, že obraz není realita - realita se stále vyvíjí. Můžete jít na zahradu a vyfotit si keř růží. Zítra bude fotografie totožná, pozítří bude také stejná. Vraťte se a podívejte se na keř - ten už stejný nebude. Některé růže zvadly, nové rozkvetly. Stalo se tisíc věcí. Život nikdy není statický, neustále se mění. Vaše mysl funguje jako kamera, neustále sbírá fotografie -je to fotoalbum. A potom podle těchto fotografií reagujete. Pak s životem nejste v souzvuku, protože vše, co činíte, je špatně. Říkám, že vše, co děláte, je špatně. Nikdy to nezapadá. Jedna žena ukazovala svému dítěti rodinné album a narazili na fotografii nádherného muže - husté vlasy, plnovous, velmi mladý, překypující životem. Chlapec se zeptal: „Mami, kdo je ten muž?" A žena odpověděla: „Cožpak ho nepoznáváš? To je tvůj tatínek!" Chlapec znejistěl a řekl: „Jestliže je to můj táta, kdo je pak ten plešatý muž, který s námi žije?" 157 OSHO Fotografie je statická. Zůstává taková, jaká je, nikdy se nemění. Nevědomá mysl funguje jako fotoaparát, je jako fotografická deska. Bdělá mysl, meditativní mysl, funguje jako zrcadlo. Nepřijímá do sebe žádný otisk, zůstává naprosto a stále prázdná. Proto zrcadlo odráží vše, co se před ním objeví. Stojíte-li před zrcadlem, odráží vás. Jestliže odejdete, neříkejte, že vás zrcadlo zradilo. Zrcadlo je prostě zrcadlo. Když odejdete, už vás neodráží. Není to již jeho povinnost. Teď se do něj dívá někdo jiný - odráží někoho jiného. Pokud před ním nikdo nestojí, neodráží nikoho. Je vždy v souladu s životem. Nevědomá mysl funguje jako fotoaparát, je jako fotografická deska. Bdělá mysl, meditativní mysl, funguje jako zrcadlo. Nepřijímá do sebe žádný otisk, zůstává naprosto a stále prázdná. Proto zrcadlo odráží vše, co se před ním objeví. ir Fotografická deska není nikdy v souladu s životem. I když vás fotograf vyfotí právě teď, tak v okamžiku, kdy fotografii vyjme z fotoaparátu, už stejní nejste! Mnoho vody již proteklo Gangou. Vyrostli jste, změnili se, zestárli. Možná uplynula jediná minuta, ale i jediná minuta může být velmi významná - můžete být mrtví! Před pouhou minutou jste ještě žili. Za minutu můžete být mrtví. Fotografie nikdy nezemře. Jste-li však živí v zrcadle, jste živí. Jste-li mrtví, jste mrtví. Naučte se sedět potichu - staňte se zrcadlem. Ticho dělá zrcadlo z vašeho vědomí, a pak jednáte okamžik za okamžikem. Odrážíte život. Nenesete ve své hlavě foto- 158 Vědomí album. Vaše oči jsou jasné a nevinné, máte jasnost, máte vizi a nikdy nejste v nesouladu s životem. To je pravý způsob života. Buďte spontánní Když jednáte, jednáte pokaždé skrze svou minulost. Jednáte podle zkušeností, které jste nasbírali, jednáte podle závěrů, k nimž jste v minulosti dospěli -jak můžete být spontánní? Minulost vládne a nemůžete kvůli ní vidět přítomnost. Vaše oči jsou naplněny minulostí, kouř minulosti je tak hustý, že není možné vidět. Nemůžete vidět! Jste téměř slepí - slepí kvůli kouři, slepí kvůli minulým závěrům, slepí kvůli vědomostem. Člověk s mnoha vědomostmi je tím nejzaslepenějším člověkem na světě. Jelikož jeho činy vycházejí ze znalostí, nevidí, jak se věci mají doopravdy. Jedná pouze mechanicky. Něco se naučil a z toho se v něm vytvořil šablonovitý mechanizmus, podle něhož jedná. Existuje jeden slavný příběh: V Japonsku byly dva znepřátelené chrámy, jak tomu ostatně v minulosti vždycky bývalo. Kněží k sobě byli tak nepřátelští, že se na sebe dokonce přestali dívat. Jestliže se potkali na cestě, vůbec na sebe nepohlédli. Pokud se střetli na cestě, přestali mluvit. Tyto dva chrámy a jejich kněží spolu dlouhá staletí nemluvili. Každý kněz však měl malého chlapce, který mu sloužil a dělal poslíčka. Kněží měli obavy, že by chlapci přece jen mohli být chlapci a že by se mohli začít kamarádit. 159 OSHO Člověk s mnoha vědomostmi je tím nejzaslepenějším člověkem na světě. Jelikož jeho činy vycházejí ze znalostí, nevidí, jak se věci mají doopravdy. Jedná pouze mechanicky. Něco se naučil a z toho se v něm vytvořil šablonovitý mechanizmus, podle něhož jedná. r Kněz jednoho chrámu řekl svému chlapci: „Zapamatuj si, že druhý chrám je naším nepřítelem. Nikdy nemluv s chlapcem z druhého chrámu. Jsou to nebezpeční lidé. Vyhýbej se jim, jako se člověk vyhýbá nemoci. Vyhýbej se jim, jako se člověk vyhýbá moru!" Chlapce to zaujalo... naslouchat horlivým kázáním ho už totiž unavovalo. Nerozuměl jim. Četla se na nich podivná písma, jejichž jazyku nerozuměl, diskutovalo se o velikých, nejvyšších problémech. Nebyl tam nikdo, s kým by si mohl hrát, nikdo, s kým by si mohl alespoň popovídat. A když mu bylo řečeno, aby nemluvil s chlapcem z druhého chrámu, vyvolalo to v něm veliké pokušení. Takto pokušení vznikají. Toho dne se nemohl ubránit tomu, aby s druhým chlapcem nepromluvil. Jakmile ho spatřil na cestě, zeptal se: „Kam jdeš?" Druhý chlapec byl tak trochu filozof. Naslouchal velké filozofii, a stal se z něj filozof. Řekl: „Jdu? Neexistuje nikdo, kdo přichází a odchází! Děje se to - kamkoliv mě vítr zavane." Mnohokrát slyšel mistra říkat, že takto žije Buddha - jako mrtvý list jde kamkoliv, kam ho vítr zavane. Proto odvětil: „Já nejdu! Ten, kdo koná, neexistuje, jak tedy mohu jít? Co to vykládáš za nesmysly? Jsem mrtvý list. Kamkoliv mě vítr zavane..." 160 První chlapec naprosto oněměl. Nezmohl se ani na odpověď. Neměl nic, co by řekl. Byl opravdu v rozpacích, zahanbený, a pomyslel si: „Můj mistr měl pravdu, když říkal, abych s těmito lidmi nemluvil -jsou to nebezpeční lidé. Co je to za řeči? Zeptal jsem se na jednoduchou věc: ,Kam jdeš? Vlastně jsem už věděl, kam jde, protože jsme oba šli nakoupit zeleninu na trh. Stačila by jednoduchá odpověď." Chlapec se vrátil a řekl svému mistrovi: „Je mi to líto, odpusťte mi. Zakázal jste mi to, ale já jsem vás neposlechl. Kvůli vašemu zákazu mě to vlastně přitahovalo. Je to poprvé, co jsem mluvil s těmi nebezpečnými lidmi. Položil jsem jednoduchou otázku: ,Kam jdeš? A on začal říkat divné věci: ,Neexistuje přicházení ani odcházení. Kdo přichází? Kdo odchází? Jsem naprostá prázdnota, jen mrtvý list ve větru. A kamkoliv mě vítr zavane..." Mistr pravil: „Já jsem ti to říkal! Zítra se postav na stejné místo, a až přijde, znovu se ho zeptej: ,Kam jdeš? A až ti začne vykládat všechny ty věci, jednoduše odpověz: ,To je pravda. Ano, jsi mrtvý list a také já jím jsem. Kam ale jdeš, jestliže nevane vítr? Kam pak můžeš jít? Jenom to řekni, a to ho uvede do rozpaků - a musíme ho uvést do rozpaků, musíme ho porazit. Neustále se dohadujeme a ti lidé nás nikdy nebyli schopni v žádné debatě porazit. Zítra to tedy musíš udělat!" Chlapec vstal časně, připravil si svou odpověď, a než vyrazil, mnohokrát si ji zopakoval. Pak se postavil na místo, kde měl druhý chlapec přejít cestu, znovu a znovu si svou odpověď opakoval, připravoval se, a potom spatřil, jak chlapec přichází. Řekl si: „Dobře, tak teď!" Druhý chlapec se přiblížil a první se zeptal: „Kam jdeš?" Doufal, že teď nastane jeho chvíle. 161 QSHQ Chlapec však odvětil: „Kamkoliv mě nohy zanesou." Žádná zmínka o větru ani slovo o nicotě, vůbec nic o tom, že není konatelem... Co teď? Odpověď, kterou si připravil, vypadala zcela absurdně. Mluvit teď o větru by bylo irelevantní. Opět mu spadl hřebínek. Teď byl opravdu zahanben a pomyslel si: „Ten zná ale zvláštní věci. Nyní říká: ,Kamkoliv mě nohy zanesou." Chlapec se vrátil ke svému mistrovi. Ten pravil: „Říkal jsem ti, že se s těmi lidmi nemáš bavit! Jsou nebezpeční, to je naše zkušenost, která platí už po staletí. Teď však musíme něco podniknout. Zítra se ho znovu zeptáš: ,Kam jdeš? A až ti řekne: ,Kamko-liv mě nohy zanesou, odpověz mu: ,A kdybys neměl nohy, tak...? Musíme ho nějak umlčet." Další den se tedy chlapec znovu zeptal: „Kam jdeš?" A čekal. A druhý chlapec odvětil: „Jdu pro zeleninu na trh." Člověk normálně vychází ze své minulosti - a život se neustále mění. Není povinen zapadat do vašich závěrů. Proto je život zavádějící - zavádějící pro každého člověka s mnoha vědomostmi. Takový člověk má na všechno připravenou odpověď z Bhagavadgíty, z Koránu, z Bible, z véd. Všechno se nabifloval, zná všechny odpovědi. Život se ale nikdy neptá na totéž, a proto učený člověk nikdy neuspěje. Buďte rozhodní Mysl není nikdy rozhodná. Není to záležitost mysli jednoho nebo druhého člověka. Mysl je nerozhodnost. Mysl vrávorá mezi dvěma opačnými póly a snaží se nalézt, který z nich je tou správnou cestou. Je to, jako byste se snažili najít dveře se zavřenýma očima. Zcela jistě bu- 162 dete váhat mezi dvěma možnostmi - vydat se tudy, nebo tamtudy. Vždy budete ve stavu buď - anebo. Taková je podstata mysli. Jedním z významných dánských filozofů byl Soren Kierkegaard38. Napsal knihu Bud, anebo. To byla jeho životní zkušenost - nikdy se nemohl v ničem rozhodnout! Vždy když se rozhodoval pro tuto cestu, tamta cesta mu připadala správná. Pokud se rozhodoval pro tamtu cestu, zdála se mu správná tato. Neoženil se, ačkoliv jedna žena do něho byla velmi zamilovaná a chtěla si ho vzít. On však řekl: „Budu o tom muset přemýšlet - sňatek je velká věc, a nemůžu tedy říct ano, ani ne okamžitě." A s touto otázkou zemřel, neoženil se. Žil jenom dvaačtyřicet let a neustále argumentoval, diskutoval, ale nenašel odpověď, již by bylo možno považovat za konečnou, odpověď, která by neměla svůj rovnocenný protějšek. Nikdy se nemohl stát profesorem. Vyplnil žádost, měl ty nejlepší předpoklady - napsal mnoho knih, jež mu dělaly čest, knih tak mimořádného významu, že i po sto letech jsou stále moderní, a nikoliv staré, přežité. Vyplnil žádost, ale nedokázal ji podepsat - kvůli bud, anebo... rozšířit univerzitní řady, nebo ne? Po jeho smrti se žádost našla v malém pokoji, jejž obýval. Na křižovatce se na hodiny zastavil a rozhodoval se, zda jít tímto směrem, nebo tím opačným! Celá Kodaň se dozvěděla o zvláštnosti tohoto muže a děti mu daly přezdívku Bud, anebo, takže kamkoliv šel, malí uličníci běželi za ním a křičeli na něho: „Bud, anebo!" Když jeho otec viděl, jak se věci mají, zlikvidoval před svou smrtí všechny své obchody, shromáždil všechny peníze, uložil je na účet a zařídil, aby Kierkegaard první den každého měsíce dostal jistou sumu peněz. Celý svůj život mohl tedy alespoň přežít... a budete překvapeni: poté, co si prv- 163 OSHO ní den v měsíci vybral poslední sumu - peníze byly vyčerpány - a vracel se domů, zhroutil se na ulici a zemřel. S poslední sumou! Udělal správnou věc. Co jiného dělat? - protože co by mohl dělat po uplynutí tohoto měsíce? Psal knihy, ale nerozhodl se, jestli je vydat, nebo ne. Zanechal mnoho nevydaných knih. Mají obrovskou hodnotu. Každá jeho kniha proniká hluboko do podstaty věcí. Ať už psal o čemkoliv, dostal se až k samotným kořenům, k těm nejnepatrnějším detailům... génius, avšak génius mysli. S myslí je to problém - a čím bystřejší mysl máte, tím větší ten problém bude. Méně chápavých myslí se to tolik dotýkat nebude. Je to mysl génia, která je zaseknuta mezi dvěma polaritami a nedokáže se rozhodnout. A pak se cítí v nejistotě. Říkám vám, že nejistota je podstatou mysli. Kolísat mezi dvěma odlišnými protějšky je přirozeností mysli. Dokud od ní nepoodstoupíte a nestanete se pozorovatelem všech jejích her, nebudete nikdy rozhodní. A přestože se někdy navzdory mysli rozhodnete, budete litovat, protože ta druhá polovina, pro niž jste se nerozhodli, vás bude pronásledovat: možná že to byla ta správná volba, a ta, pro niž jste rozhodli, je chybná. A neexistuje způsob, jak to poznat. Možná že volba, kterou jste zavrhli, byla lepší. Ale i kdybyste se rozhodli pro ni, situace by byla stejná. Pak by vás pronásledovala vaše současná volba, již byste v takovém případě odmítli. Mysl je v zásadě počátkem šílenství. A budete-li v ní příliš ponořeni, dožene vás k němu. Kolísat mezi dvěma odlišnými protějšky je přirozeností mysli. Dokud od ní nepoodstoupíte a nestanete se pozorovatelem všech jejích her, nebudete nikdy rozhodní. 164 Vědomí V naší vesnici jsem bydlel naproti zlatníkovi. Sedával jsem naproti jeho domu a shledal jsem, že měl podivný zvyk: zamkl svůj obchod, a pak dvakrát či třikrát zatahal za zámek, aby zjistil, zda je doopravdy zamčeno. Jednoho dne jsem se vracel od řeky a zlatník právě zamkl svůj obchod a šel domů. Řekl jsem mu: ,Jkq vy jste to nezkontroloval!" Odpověděl: „Cože?" „Nezkontroloval jste zámek!" Zkontroloval jej -viděl jsem, jak za něj třikrát zatahal, ale teď jsem v něm probudil podezření a mysl je vždy připravena... A tak mi řekl: „Asi jsem zapomněl - musím se vrátit." Vrátil se a zámek znovu zkontroloval. Stala se z toho moje zábava - ať šel kamkoliv... kupovat zeleninu na trh, šel jsem za ním a řekl mu: „Co tady děláte? Nezkontroloval jste zámek!" Upustil zeleninu a pravil: „Hned se vrátím, nejdříve ale musím jít a zkontrolovat zámek." Dokonce i na vlakovém nádraží - kupoval si lístek a já za ním přišel a řekl mu: „Co tady děláte? Zámek!" Zeptal se: „Můj Bože, cožpak jsem jej nezkontroloval?" Odpověděl jsem: „Ne!" Zlatník prohlásil: „Teď nemůžu odjet." Vrátil lístek, šel domů a zkontroloval zámek. Na návrat na nádraží pak už bylo ale příliš pozdě - vlak již odjel. A on mi věřil, protože jsem vždy seděl před jeho domem. Pozvolna se o tom dozvěděli všichni, takže kamkoliv přišel, lidé mu říkali: „Kam jdeš? Zkontroloval jsi svůj zámek?" Nakonec se na mě rozzlobil a řekl mi: „Musíš o tom vykládat, protože ať přijdu kamkoliv, každý mluví o zámku." Odvětil jsem: „Pak je neposlouchejte. Ať si říkají, co chtějí." A on na to: „Jak to myslíš, neposlouchej! Jestli mají pravdu, tak jsem navždy ztracený. To nemůžu riskovat. 165 OSHO Takže ačkoli velmi dobře vím, že ten člověk může lhát, musím se nutkavě vrátit, abych zámek zkontroloval. Kdesi uvnitř vím, že jsem jej zkontroloval, ale kdo si může být jist?" Uvědomujte si mysl -její světlé i temné stránky, to dobré i to špatné. Ať už jde o jakoukoliv polaritu, jenom siji uvědomujte. Výsledkem tohoto uvědomování budou dvě věci: za prvé poznání, že nejste myslí, a za druhé, že vědomí má rozhodnost, kterou mysl postrádá. 1í Mysl si není jistá ničím. Jestliže budete stát mezi dvěma polaritami mysli, v nejistotě - neustále před rozhodnutím, jestli něco udělat, nebo ne - zblázníte se. Jste blázni! Než se to stane, vyskočte ven a podívejte se na mysl zvnějšku. Uvědomujte si mysl - její světlé i temné stránky, to dobré i to špatné. Ať už jde o jakoukoliv polaritu, jenom siji uvědomujte. Výsledkem tohoto uvědomování budou dvě věci: za prvé poznání, že nejste myslí, a za druhé, že vědomí má rozhodnost, kterou mysl postrádá. Mysl je ve své podstatě nerozhodná a vědomí je ve své podstatě rozhodné. Proto je každý čin, který vychází z vědomí, totální, celistvý a bez lítosti. Já jsem ve svém životě ani jednou znovu nepřemýšlel, jestli by něco jiného bylo lepší. Nikdy jsem nelitoval. Nikdy jsem si nepomyslel, že jsem udělal nějakou chybu, protože nezbyl nikdo, kdo by takové věci říkal. Mé činy vycházejí z mého vědomí - to je celá moje bytost. Ať se tedy stane cokoliv, je to to jediné možné. Svět si může 166 říkat, žeje to dobré, nebo špatné, to je jeho věc. Můj problém to však není. Vědomí vás tedy vyvede z nejistoty. Místo toho, abyste vrávorali mezi dvěma polaritami mysli, se nad obě tyto polarity povznesete a budete moci spatřit, že jsou polaritami jen tehdy, pokud jste v mysli. Stojíte-li mimo ni, s překvapením zjistíte, že jsou jen dvěma stranami téže mince - problém rozhodnutí neexistoval. S vědomím získáváte jasnost, totalitu, uvolnění - existence rozhoduje ve vás. Nemusíte přemýšlet o tom, co je správné a co špatné. Existence vás vezme za ruku, a vy se pohybujete uvolněně. To je jediný způsob, správný způsob. A je to jediná cesta, jak můžete být duševně v pořádku. V opačném případě budete stále ve zmatku. Saren Kierkegaard je tedy velký myslitel, ale jako křesťan neměl žádný koncept vědomí. Dokáže přemýšlet, a to velmi hluboce, avšak nedokáže být tichý a pozorovat. Ten chudák nikdy nic neslyšel o pozorování, o sledování, o vědomí. Jediné, o čem se doslechl, bylo přemýšlení, a do toho vložil celou svou genialitu. Dokázal vytvořit velkolepé knihy, ale nedokázal si vytvořit velkolepý život. Zil v naprosto bídném stavu. Dokončujte každý okamžik Proč je zapotřebí snů? Chtěli jste někoho zabít, ale nezabili jste - zabijete ho ve svém snu. To uvolní vaši mysl. Ráno budete svěží - zabili jste. Neříkám, že máte jít a toho člověka zabít, abyste nemuseli snít! Zapamatujte si ale toto: jestliže chcete někoho zabít, zavřete se do pokoje, meditujte o zabíjení a vědomě ho zabijte. Jestliže říkám: „zabijte ho", mám tím na mysli, abyste zabili polštář. Udělejte z něj podobiznu toho člověka, a zabijte ho. Toto 167 OSHO vědomé úsilí, tato vědomá meditace, vám poskytne hluboké vhledy do vaší bytosti. Mějte na paměti jedno: dokončujte každý okamžik. Prožívejte každý okamžik tak, jako by už neměl nastat žádný další. Jenom tak jej dovedete do konce. Vězte, že smrt může přijít kdykoliv. Tato chvíle může být vaší poslední. Zakoušejte: „Jestliže musím něco udělat, musím to udělat zcela teď a tady!" [5J ; % Mějte na paměti jedno: dokončujte každý okamžik. Prožívejte každý okamžik tak, jako by už neměl nastat žádný další. Jenom tak jej dovedete do konce. Vězte, že smrt může přijít kdykoliv. Tato chvíle může být vaší poslední. r Slyšel jsem příběh o jednom řeckém generálovi. Z nějakého důvodu byl král proti němu. V den generálových narozenin došlo ke dvornímu spiknutí. Generál slavil své narozeniny s přáteli. Odpoledne znenadání přišel králův pobočník a řekl generálovi: „Promiňte, je těžké vám to říct, ale král rozhodl, že dnes večer v šest hodin máte být pověšen. V šest hodin tedy buďte připraven." Byli tam jeho přátelé, hrála hudba. Pilo se, jedlo a tancovalo. Měl narozeniny. Tato zpráva změnila celou atmosféru. Všichni posmutněli. Generál však pravil: „Teď nebuďte smutní, protože tohle bude poslední chvíle mého života. Dokončeme tedy tanec, který jsme započali, a dokončeme naši oslavu. Nemám teď žádnou šanci, takže to v budoucnu nebudeme moci dokončit. A nelučte se se mnou v takové smutné náladě, protože jinak moje mysl bude znovu a znovu toužit po životě a bude ji tížit pozastavená hudba a přerušená slavnost. Dokončeme ji tedy. Teď není čas ji skončit." 168 Kvůli němu tancovali, bylo to ale těžké. On sám tancoval s ještě větší energií, s ještě větší radostí, ale celá skupina jako by tam nebyla. Jeho žena plakala, on však tančil dál, dál hovořil se svými přáteli. Byl tak šťastný, že se posel vrátil ke králi a řekl mu: „Ten muž je výjimečný. Vyslechl si vaše sdělení, ale není smutný. Přijal je zcela jinak- absolutně nepochopitelně. Směje se, tančí, raduje se a říká, že jelikož jsou toto jeho poslední okamžiky a nemá už žádnou budoucnost, nemůže je promarnit - musí je prožít." Sám král se šel podívat, co se tam děje. Každý byl smutný, každý plakal. Tancoval, pil a zpíval jenom generál. Král se ho zeptal: „Co to děláš?" Generál odvětil: „Mojí životní zásadou bylo být si neustále vědom toho, že smrt může přijít kdykoliv. Díky této zásadě jsem každý okamžik prožil tak naplno, jak to jen šlo. Dnes jste to však velmi vyjasnil. Jsem vděčný, protože až doteď jsem si jen myslel, že smrt může přijít kdykoliv. Byla to jen myšlenka. Kdesi v pozadí se skrývalo přesvědčení, že k tomu nedojde hned v příštím okamžiku. Budoucnost existovala. Vy jste mi však budoucnost definitivně odebral. Tento večer je poslední. Život je teď tak krátký, že jej nemůžu odkládat." Král byl velmi šťastný a stal se žákem tohoto muže. Pravil: „Uč mě! To je alchymie. Takto by se měl život žít, toto je umění. Nepověsím tě, buď však mým učitelem. Nauč mě, jak žít v přítomném okamžiku." Z odkládání se stává vnitřní dialog, vnitřní monolog. Neodkládejte. Žijte právě teď a tady. A o co více budete žít v přítomnosti, o to méně budete potřebovat toto neustálé hlídání se, toto neustálé přemýšlení. 169 OS HO Odkládáme. A z tohoto odkládání se stává vnitřní dialog, vnitřní monolog. Neodkládejte. Žijte právě teď a tady. A o co více budete žít v přítomnosti, o to méně budete potřebovat toto neustálé hlídání se, toto neustálé přemýšlení. O to méně je budete potřebovat! Existuje kvůli odkládání, a my odkládáme naprosto vše. Neustále žijeme v zítřku, jenž nikdy nepřichází, a který ani přijít nemůže. Je to nemožné. To, co přichází, je vždy dnešek, a my jej bez ustání obětujeme zítřku, jenž neexistuje. Pak mysl přemýšlí o minulosti, již jste zničili a obětovali něčemu, co nepřišlo. A následně opět odkládá kvůli dalším zítřkům. Domníváte se, že to, co jste zmeškali, doženete někdy v budoucnosti. Nedoženete! Toto ustavičné napětí mezi minulostí a budoucností, toto nepřetržité promeškávání přítomnosti, představuje vnitřní hluk. Dokud neustane, nemůžete se ponořit do ticha. Takže za prvé: snažte se být v každém okamžiku totální. Domníváte se, že to, co jste zmeškali, doženete někdy v budoucnosti. Nedoženete! Toto ustavičné napětí mezi minulostí a budoucností, toto nepřetržité promeškávání přítomnosti, představuje vnitřní hluk. A za druhé: vaše mysl je tak hlučná proto, že si neustále myslíte, že to vytvářejí ostatní, že vy za to zodpovědnost nenesete. Z tohoto důvodu si myslíte, že v lepším světě - s lepší ženou, mužem, s lepšími dětmi, domem, krajem - bude vše v pořádku a vy budete tiší. Jak byste mohli být tiší, když si myslíte, že vše okolo vás je špatné? 170 Jestliže takto uvažujete, je-li toto vaší logikou, pak ten lepší svět nikdy nepřijde. Svět je všude stejný, všude jsou stejní sousedé, stejné ženy a muži, stejné děti. Můžete si vytvořit iluzi, že někde existuje nebe, všude je však peklo. S takovouto myslí je peklo všude. Mysl je peklo. Jednoho dne se pozdě v noci Mula Nasredin a jeho žena vrátili domů. Jejich dům byl vykraden, a tak Mulová žena začala křičet a plakat. Pak řekla Mulovi: „Je to tvoje vina! Proč jsi nezkontroloval zámek, než jsme odešli?" To už se okolo nich seběhli všichni sousedé. Bylo to takové pozdvižení - Mulův dům byl vykraden! Všichni se přidali k povyku. Jeden soused řekl: „Vždycky jsem to očekával. Proč jsi to neočekával ty? Jsi tak lehkomyslný!" Druhý soused se připojil: „Tvoje okna byla otevřená. Proč jsi je nezavřel, než jste odešli?" Třetí řekl: „Vypadá to, že tvoje zámky jsou vadné. Proč jsi je nevyměnil?" Všichni sváděli vinu na Mulu Nasredina. Ten pravil: „Malý okamžik, prosím! Já za to nemůžu." Všichni sousedé se tedy sborově zeptali: „Nemů-žeš-li za to ty, kdo si potom myslíš, že za to může?" Mula odpověděl: „Co takhle ten zloděj?" Mysl bez ustání obviňuje někoho jiného. Mulová žena hledala vinu u Muly Nasredina, všichni sousedé obviňovali Mulu Nasredina, a protože ten chudák nemohl svalit vinu na nikoho z přítomných, pravil: „Co takhle ten zloděj?" Bez ustání svádíme vinu na ostatní. Dává nám to iluzorní pocit, že nejsme špatní. Špatný je někdo jiný někde jinde - XYZ. Tento postoj je jedním ze základních posto- 171 OSHO jů naší mysli. Za všechno může někdo jiný, a když najdeme obětního beránka, jsme v pohodě. Odhodili jsme své břemeno. Hledajícímu však taková mysl nepomůže, je překážkou. Tato mysl je překážkou. Musíte si uvědomit, že ať je situace jakákoliv, ať se vám děje cokoliv, nesete za to zodpovědnost vy, a nikdo jiný. Jste-li zodpovědní vy, pak můžete něco dělat. Je-li zodpovědný někdo jiný, pak nemůžete dělat nic. Toto je rozdíl mezi zbožnou a bezbožnou myslí. Bezbožná mysl si pokaždé myslí, že zodpovědnost nese někdo jiný - změňte společnost, změňte poměry, změňte ekonomické podmínky, změňte politickou situaci, něco změňte, a vše bude v pořádku. Vše jsme změnili už tolikrát, a v pořádku není nic. Zbožná mysl říká, že máte--li takovou mysl, pak ať bude situace jakákoliv, budete v pekle, budete v mizerném stavu. Nebudete schopni dosáhnout ticha. Přijměte zodpovědnost. Buďte zodpovědní, protože pak můžete něco dělat. Něco dělat můžete pouze sami se sebou. Nemůžete změnit nikoho jiného na světě, můžete změnit pouze sebe. To je jediná myslitelná revoluce. Jediná myslitelná transformace je ta vaše. O té však můžeme uvažovat jen tehdy, když cítíme, že zodpovědnost neseme my sami. Přestaňte se snažit být dobří Jediným hříchem je stav bez vědomí a jedinou ctností je vědomí. To, co nelze udělat ve vědomí, je hříchem. To, co lze udělat jedině prostřednictvím vědomí, je ctností. Jste-li vědomí, pak nelze vraždit, jste-li vědomí, pak je absolutně nemožné, abyste byli násilní. Není možné znásilňovat, krást, mučit - pokud je přítomno vědomí, není 172 Vědomí v toto možné. Pouze tehdy, převládá-li nevědomí, vstupují do vás v jeho temnotě všichni nepřátelé. Buddha řekl: „Pokud je v domě světlo, zloději se mu vyhýbají, a jestliže je vzhůru hlídač, zloději se o nic ani nepokusí. A chodí-li a mluví-li uvnitř lidé a dům se ještě neponořil do spánku, nemohou zloději do domu vniknout, a ani o tom uvažovat." Podobně je to s vámi: jste domem bez světla. Normální člověk funguje mechanicky: Homo mechanicus. Člověkem jste jenom podle názvu, jinak jste vycvičeným, zručným strojem a vše, co uděláte, bude špatně. A nezapomeňte, říkám, že vše, co uděláte -jste-li nevědomí, pak ani vaše ctnosti nebudou ctnostmi. Jak můžete být ctnostní, jestliže jste nevědomí? Za vaší ctností bude veliké, obrovské ego - nutně to tak musí být. Dokonce i vaše svatost, kterou jste nacvičili a s velikou námahou a úsilím rozvinuli, bude zbytečná. Nepřinese totiž jednoduchost, ani pokoru, ani ten skvostný zážitek Boha, k němuž dochází jen tehdy, když se rozplyne ego. Budete žít úctyhodný život svatého, ale budete stejně ubozí jako kdokoliv jiný - v nitru prohnilí, v nitru budete nesmyslnou existencí. To není život, to je živoření. Vaše hříchy budou hříchy a vaše ctnosti budou také hříchy. Vaše nemorálnost bude nemorálností a vaše morálnost bude také nemorálností. Jak můžete být ctnostní, jste-li nevědomí? Za vaší ctností bude veliké, obrovské ego - nutně to tak musí být. Dokonce i vaše svatost, kterou jste nacvičili a s velkou námahou a úsilím rozvinuli, bude zbytečná. Nepřinese totiž jednoduchost, ani pokoru. :F 173 OSHO Neučím morálce a neučím ctnostem, poněvadž vím, že bez vědomí jsou jen domýšlivostí, pokrytectvím. Dělají vás falešnými. Neosvobozují vás, nemohou vás osvobodit. Právě naopak -uvězňují vás. Stačí jediné: tím hlavním klíčem je vědomí. Odemyká všechny zámky existence. Vědomí znamená, že žijete okamžik za okamžikem, bdělí, sekundu za sekundou si uvědomujete sami sebe i vše, co se okolo vás děje. Jste jako zrcadlo, odrážíte - a odrážíte tak totálně, že každý čin, který se zrodí z tohoto odrazuje správný, protože je v souzvuku, v harmonii s existencí. Ve skutečnosti nevzniká ve vás - nejste jeho konatelem. Vzniká v totálním kontextu -jsou do něj zapojeny všechny okolnosti, vy i všichni ostatní. Z této celistvosti se rodí čin - není to váš čin, vy jste se nerozhodli, že jej takto provedete. Není to vaše rozhodnutí, není to vaše myšlenka, není to vaše osobnost. Nevykonáváte jej, pouze jej necháváte, aby se stal. f--------1----------------------- Neučím morálce a neučím ctnostem, poněvadž vím, že bez vědomi jsou jen domýšlivostí, pokrytectvím. Dělají vás falešnými. Neosvobozují vás, nemohou vás osvobodit. Právě naopak - uvězňují vás. Je to podobné, jako když se časně zrána procházíte, slunce ještě nevyšlo a na cestičce narazíte na hada - nemáte čas přemýšlet. Můžete pouze zrcadlit - nemáte čas, abyste se rozhodli, co udělat, a co ne - okamžitě uskočíte! Všimněte si slova okamžitě - neztratíte ani jediný okamžik. Okamžitě uskočíte stranou. Později se můžete posadit pod strom a přemýšlet o tom, co se stalo, co jste provedli, a poklepat si na rameno, že jste to zvládli 174 dobře. Ve skutečnosti jste to ale nezvládli - stalo se to. Vyšlo to ze všech souvislostí. Vy, had, nebezpečí smrti, snaha života o svou ochranu... je v tom zapojeno tisícero věcí. Celá situace vyvolala čin. Vy jste byli jen prostředníkem. Takový čin odpovídá. Nejste jeho konatelem. Z náboženského pohledu bychom mohli říct, že jej skrze vás vykonal Bůh. To je ale jen náboženský způsob vyjadřování, toť vše. Celek jednal skrze část. To je ctnost. Takového činu nebudete nikdy litovat. A je to doopravdy osvobozující čin. Jakmile se jednou stane, je u konce. Opět můžete svobodně konat. Nebudete jej vláčet ve své hlavě. Nestane se součástí vaší psychologické paměti, nezanechá ve vás žádné poranění. Byl tak spontánní, že po něm nezůstane ani stopa. Takový čin se nikdy nestane vaší karmou. Nikdy na vás nezanechá ani škrábnutí. Čin, z něhož se stává karma, není doopravdy činem, ale reakcí - reakcí, která vychází z minulosti, z paměti, z myšlení. Vy rozhodujete, vy si vybíráte. Nevychází z vědomí, ale z nevědomí. Je to naprostý hřích. CELÝM MÝM POSELSTVÍM JE TO, ŽE NEPOTŘEBUJETE CHARAKTER, ALE VĚDOMÍ. Vědomí je skutečné, charakter je umělý. Charakter potřebují ti, kdož nemají vědomí. Máte-li oči, nepotřebujete hůl, abyste našli cestu, nemusíte před sebou šmátrat. Jestliže vidíte, neptáte se ostatních: „Kde jsou dveře?" Charakter je zapotřebí, protože lidé jsou nevědomí. Charakter je jen mazivo. Pomáhá vám, abyste svůj život vedli plynule. Georgij Gurdžijev říkával, že charakter je jako nárazník. Nárazníky se používají u vlaků mezi dvěma vagóny. Jestliže se něco stane, zabraňují tyto nárazníky tomu, aby do sebe vagóny narazily. Charakter je také jako pružina: auta mají pružiny, abyste mohli jet plynule. 175 OSHO Pružiny tlumí nárazy, říká se jim tlumiče nárazů. To je charakter: tlumič nárazů. Lidem se říká, aby byli pokorní. Naučíte-li se být pokorní, je to jako tlumič nárazů - tím, že se naučíte být pokorní, se budete moci chránit před egy ostatních lidí. Nebudou vás tolik zraňovat, jste pokorní. Pokud jste egoističtí, budete zraňováni znovu a znovu - ego je velmi citlivé - zakryjete tedy své ego přikrývkou pokory. Pomáhá to, dává vám to určitou plynulost. Netransformuje vás to však. Charakter potřebují ti, kdož nemají vědomí. Máte-li oči, nepotřebujete hůl, abyste našli cestu, nemusíte před sebou šmátrat. Jestliže vidíte, neptáte se ostatních: „Kde jsou dveře? " Má práce spočívá v transformaci. Je to alchymistická škola. Chci, abyste se přeměnili z nevědomých ve vědomé, přešli z temnoty do světla. Nemohu vám dát charakter. Mohu vám dát pouze vhled, vědomí. Přál bych si, abyste žili okamžik za okamžikem, a nikoliv podle šablony, kterou vám dám já nebo společnost, církev či stát. Přál bych si, abyste žili podle slabé záře své bdělosti, podle vlastního vědomí. Odpovídejte na každý okamžik. Charakter znamená, že máte připraveny určité odpovědi na všechny životní otázky, takže v každé situaci reagujete podle šablony. Protože odpovídáte podle připravené odpovědi, není to skutečná odpověď, ale pouze reakce. Člověk s charakterem reaguje, vědomý člověk odpovídá: vstřebá do sebe situaci, odrazí realitu takovou, jaká je, a podle tohoto odrazu jedná. Člověk s charakterem reaguje, vědomý člo- 176 věk jedná. Člověk s charakterem je mechanický, funguje jako robot. Má ve své mysli počítač naplněný informacemi. Na něco se ho zeptejte, a z jeho počítače vyjede připravená odpověď. Vědomý člověk jedná v přítomném okamžiku, nikoliv podle minulosti či vzpomínek. Jeho odezva má svou krásu, přirozenost a je v souladu s danou situací. Člověk s charakterem pokaždé selže, protože život se neustále mění. Nikdy není stejný. A vaše odpovědi jsou stále stejné, nevyvíjejí se - nemohou se vyvíjet, jsou mrtvé. V dětství vám někdo něco řekl, a ve vás to zůstalo. Vyrostli jste, život se změnil, ale odpověď, kterou vám dali rodiče, učitelé nebo kněží, ve vás zůstala. A jestliže se něco stane, budete jednat podle odpovědi, již jste dostali před padesáti lety. Za padesát let proteklo Gangou velké množství vody, je to naprosto jiný život. Herakleitos řekl: „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky." A já vám říkám: „Do stejné řeky nevstoupíte dokonce ani jednou, řeka teče tak rychle." Charakter znamená, že máte připraveny určité odpovědi na všechny životní otázky, takže v každé situaci reagujete podle šablony. Protože odpovídáte podle připravené odpovědi, není to skutečná odpověď, ale pouze reakce. r Charakter je nehybný, je to špinavá kaluž vody. Vědomí je řeka. Proto svým lidem nedávám žádná pravidla, podle nichž by se měli chovat. Dávám jim oči, aby viděli, vědomí, aby zrcadlili, dávám jim bytí, které je jako zrcadlo, aby byli schopni odpovídat na jakoukoliv situaci, jež na- 177 OSHQ stane. Neposkytuji jim detailní informace o tom, co mají dělat, a co ne. Nedávám jim deset přikázání. A začnete-li jim dávat přikázání, pak se nemůžete zastavit u deseti, neboť život je mnohem složitější. Buddhistická písma obsahují třicet tři tisíc pravidel pro buddhistického mnicha. Třicet tři tisíc pravidel! Na jakoukoliv situaci, která kdy může nastat, mají připravenou odpověď. Jak si ale máte zapamatovat třicet tři tisíc pravidel chování? Člověk, jenž je dostatečně chytrý na to, aby si zapamatoval třicet tři tisíc pravidel chování, bude dostatečně mazaný i na to, aby si pokaždé našel cestičku ven. Jestliže nebude chtít něco udělat, najde si cestičku. Jestliže bude chtít něco udělat, najde si cestičku. jr Člověk, který je dostatečně chytrý na to, aby si zapamatoval třicet tři tisíc pravidel chování, bude dostatečně mazaný i na to, aby si pokaždé našel cestičku ven. Jestliže nebude chtít něco udělat, najde si cestičku. Jestliže bude chtít něco udělat, najde si cestičku. O jednom křesťanském světci jsem slyšel, že ho někdo uhodil do obličeje, protože během své ranní přednášky řekl: „Ježíš praví, že uhodí-li vás někdo do tváře nastavte mu i druhou." Ten muž to chtěl vyzkoušet, a tak tohoto světce uhodil, uštědřil mu skutečně řádnýpolíček. Světec svému slovu doopravdy dostál: nastavil muži druhou tvář. Ten muž byl ale také někdo: na druhou tvář světce uhodil ještě víc. A pak byl překvapen: světec se na něho vrhl a začal ho bít tak tvrdě, že muž vykřikl: „Co to děláte? Jste světec a právě dnes ráno jste říkal, že jestliže vás někdo uhodí, máte mu nastavit druhou tvář!" 178 Světec odpověděl:, Ano, ale nemám třetí tvář. A u toho Ježíš končí. Teď jsem svobodný, teď budu dělat to, co chci. Ježíš o tom už nic víc neříká." Přesně to se stalo také během Ježíšova života. Jednou řekl svému učedníkovi: „Sedníkrát se omluv." Učedník řekl: „Dobře." Vzhledem ke způsobu, jakým to sdělil, Ježíš pojal podezření, a tak pravil: „Říkám sedmasedm-desátkrát." Učedník byl trochu rozrušený, ale odpověděl: „Dobře, vždyť čísla nekončí u sedmdesáti sedmi. Což takhle os-masedmdesátkrát? Pak jsem svobodný, pak mohu dělat, co chci!" Kolik pravidel můžete pro lidi vytvořit? Je to hloupé, nesmyslné. Takto jsou lidé zbožní, a přesto zbožní nejsou: pokaždé si najdou skulinku, jak se takovýmto pravidlům a přikázáním vyhnout. Pokaždé si najdou zadní vrátka. Charakter vám v tom nejlepším případě může dát povrchovou, falešnou masku - a dokonce ani povrchovou ne: škrábněte své svaté jenom trochu, a spatříte zvíře, které se za nimi schovává. Na povrchu vypadají krásně, avšak jenom na povrchu. Nechci, abyste byli povrchní. Chci, abyste se doopravdy změnili. K opravdové změně však dochází prostřednictvím středu vaší bytosti, nikoliv prostřednictvím obvodu. Charakter je nalakováním obvodu, vědomí je transformací středu. JAKMILE ZAČNETE VIDĚT SVÉ NEDOSTATKY, ZAČNOU OPADÁVAT JAKO SUCHÉ LISTY. Potom už nemusíte dělat nic jiného. Stačí je vidět. Uvědomovat si své nedostatky je vše, co je třeba. V tomto vědomí se začnou rozplývat, začnou mizet. Člověk může opakovat nějakou chybu jen tehdy, jestliže si jí není vědom. Abyste mohli opakovat stejné chy- 179 OSHO by, je nutný stav bez vědomí, a třebaže se budete snažit zrtlěnit, budete se dopouštět téže chyby v nějaké jiné podobě, v jiné formě. Chyby mají všechny velikosti i tvary! Yyměníte ji, nahradíte, ale nedokážete jí zanechat, protože hluboko uvnitř ji jako chybu nevidíte. Druzí lidé vám mohou povídat, protože oni vidí... Z tohoto důvodu si každý myslí, jak je krásný, inteligentní ctnostný, zbožný - a nikdo s ním nesouhlasí! Je to proste: díváte se na ostatní, vidíte jejich realitu, ale o sobě máte predstavy, nádherné představy. Vše, co o sobě víte, je více či méně smyšlenka. S realitou to nemá nic společného. Jakmile člověk spatří své nedostatky, spustí se radikální změna. Proto všichni buddhové v minulosti vyučovali jedinému - vědomí. Neučí vás charakteru - charakteru ucí kněží, politici, ale ne buddhové. Buddhové vás učí vědomí ne svědomí. Svědomí je bouda, kterou na vás ostatní ušili - říkají vam, co je správné a co je špatné. Vnucují vám své představy a vnucují vám je od samého dětství. V době, kdy jste byli tak nevinní, tak zranitelní, tak jemní, že vás mohli ovlivnit, že vám mohli něco vštípit, tak vás podmínili -- od samotného počátku. Tomuto podmínění se říká svědomí a toto svědomí ovládá celý váš život. Svědomí je strategií společnosti, jak vás zotročit. r Jakmile člověk spatří své nedostatky, sPustí se radikální změna. Proto všichni buddhové v minulosti vyučovali jedinému - vědomí. Neučí vás charakteru - charakteru učí kněží, politici, ale ne buddhové. Buddhové vás učí vědomí, ne svědomí. 180 Vědomí Buddhové učí vědomí. Vědomí znamená, že co je správné a co je špatné, se neučíte od ostatních. Není zapotřebí se od někoho učit, stačí se jenom ponořit do nitra. Pouhá cesta do nitra je dostačující - čím hlouběji jdete, tím větší část vědomí je osvobozena. Jakmile dosáhnete středu, jste tak naplněni světlem, že temnota zmizí. Když do svého pokoje přinesete světlo, nemusíte tmu vyhánět. Přítomnost světla dostačuje, neboť tma je jen nedostatkem světla. A stejně tak jsou nedostatkem světla i všechny vaše potrhlosti a šílenosti. Jistý muž převlečený za Adolfa Hitlera přišel za psychiatrem. „Vidíte, že nemám žádné problémy," pravil ten muž. „Mám tu největší armádu na světě, všechny peníze, které kdy budu potřebovat, a veškerý luxus, jaký si dokážete představit." „Co tedy máte za problém?" zeptal se doktor. „Je to moje žena," odpověděl muž. „Myslí si, žeje paní Nováková." Nesmějte se tomu ubožákovi. Není to nikdo jiný než vy. Jeden člověk přišel ke krejčímu a spatřil, jak uprostřed stropu visí za ruku nějaký muž. „Co tam dělá?" zeptal se krejčího. „Ach, toho si nevšímejte," odpověděl krejčí, „myslí si, že je žárovka." „Proč mu tedy neřeknete, že není?" otázal se překvapený zákazník. „Cože?" odvětil krejčí. „A pracovat mám ve tmě?" 181 OS HO Jakmile si uvědomíte, že jste šílení, už -, je jediné kritérium duševního zdraví. V ol nejste-To uvědomíte, že jste ignoranti, jste se stali Jmziku kdy S1 Moudrými. Delfská věštkyně prohlásila Sokrata ho muže na světě. Několik lidí za ním pc? neJmoudřeJší-mu: „Buďšťastný, raduj se! Delfská vě?chal a řekl sila za nejmoudřejšího muže na světě." ne Pronla" Sokrates odvětil: „To je naprostý pouze jedno: že nic nevím." esmysl. Vím Lidé byli v rozpacích a zmateni Vra-,. mu a řekli věštkyni: „Říkáš, že Sokr SC do chrá-dřejším mužem na světě, ale on sám to h S ]C, neJmou" vě naopak tvrdí, že je naprostý ignor pi-rf Ba„pra" jediné, a sice, že nic neví." lk;a ze V1 Věštkyně se zasmála a pravila: „Pro hlásila za nejmoudřejšího muže na svěř- Jsem Pro" že ví, že neví." e. Právě prot0; Ignoranti si myslí, že jsou moudří. VVv myslí, že jsou těmi nejrozumnějšími. sinu" lide si To, že se díváme směrem ven, je souč rozenosti. Pozorujeme všechny kromě sek Pn" víme více o ostatních než o sobě. O sobě n ťroto tono sledujeme, jak naše mysl funguje, nejsme v lmC mc Potřebujete se otočit o 180 stupňů - na t nitm hd&}1 celá meditace. Musíte zavřít oči a začít poz Je zalozena čátku naleznete pouze temnotu a nic jiného rovat" po dostane strach a žene se ven, protože venku mno Je světlo. 182 Vědomi Když do svého pokoje přinesete světlo, nemusíte tmu vyhánět. Přítomnost světla dostačuje, neboť tma je jen nedostatkem světla. A stejně tak jsou nedostatkem světla i všechny vaše potrhlosti a šílenosti., " Ano, venku je světlo, ale toto světlo vás neosvítí, toto světlo vám vůbec nepomůže. Potřebujete vnitřní světlo, světlo, jehož zdroj je v samotném vašem bytí, světlo, které nezastíní ani smrt, světlo věčné. A vy jej máte, máte v sobě ten potenciál! Narodili jste se s ním, ale schováváte jej za sebou, nikdy se na něj nedíváte. A jelikož jste se ven dívali po staletí, po mnoho životů, stal se z toho mechanický zvyk. Dokonce i ve spánku se díváte na sny - sny jsou odrazem zevního světa. Když zavřete oči, začnete opět fantazírovat nebo přemýšlet, což znamená, že vás opět zajímají ostatní. Stal se z toho tak chronický zvyk, že neexistují ani malé přestávky, ani dala okénka do vaší bytosti, skrze něž byste mohli zahlédnout, kdo jste. Na začátku je to těžký boj, velká dřina. Je to obtížné ale nikoliv nemožné. Jste-li rozhodnuti, jste-li oddáni vnitřnímu zkoumání, pak k tomu dříve či později dojde. Musíte jen stále kopat, nepřetržitě bojovat s temnotou. Brzy jí projdete a vstoupíte do říše světla. A toto světlo je opravdové, mnohem opravdovější než světlo Slunce či Měsíce, protože všechna zevní světla jsou pomíjivá. Jsou jen dočasná. Dokonce i Slunce jednoho dne zemře. Nejenom malé lampy vyčerpají svůj zdroj a ráno pohasnou, ale dokonce i Slunce se svými nezměrnými zdroji umí-r každým dnem. Dříve nebo později se z něj stane čer- 183 OSHO ná díra. Zemře, a už nebude vyzařovat žádné světlo. Ať žije jakkoliv dlouho, není věčné. Vnitřní světlo je věčné, nemá počátek ani konec. Nemám zájem vykládat vám, abyste zanechali svých chyb, abyste byli dobří, abyste zlepšili svůj charakter - ne, absolutně ne. Váš charakter mě absolutně nezajímá. Zajímá mě pouze vaše vědomí. Staňte se bdělejšími, vědomějšími. Nořte se do svého nitra hlouběji a hlouběji, dokud nenaleznete střed své bytosti. Žijete na okraji a na okraji je vždy rozruch. Čím hlouběji se budete nořit, tím hlubší ticho zavládne. A během těchto zážitků ticha, světla a radosti se váš život počne přesouvat do jiné dimenze. Chyby a nedostatky začnou mizet. A tak si nelamte hlavu s chybami, omyly a nedostatky. Starejte se o jedinou věc, jediný jev. Veškerou svou energii nasměrujte k jedinému cíli, a sice k tomu, jak se stát vědomějšími, jak se stát probuzenějšími. Jestliže do toho vložíte veškerou svou energii, dojde k tomu, je to nevyhnutelné. Je to vaše rodné právo. MORÁLNOST SE ZAOBÍRÁ DOBRÝMI A ŠPATNÝMI VLASTNOSTMI. Podle měřítek morálnosti je dobrým člověkem ten, kdo je čestný, pravdomluvný, spolehlivý a důvěryhodný. Vědomý člověk není jen dobrým člověkem, je mnohem víc. Pro dobrého člověka je dobrota vším. Pro vědomého člověka je dobrota pouze vedlejším produktem. Pokud si uvědomujete vlastní bytí, dobrota vás následuje jako stín. Pak se nemusíte vůbec snažit, abyste byli dobří, dobrota se stává vaší přirozeností. Jste dobří právě tak, jako jsou stromy zelené. 184 ,------------------------------------------------------------------------. Dobrý člověk se může ve špatného změnit velmi snadno, bez jakéhokoliv úsilí - všechny špatné vlastnosti v něm totiž existují, jsou jen latentní, potlačené silou. Jestliže se takový člověk přestane snažit, tyto vlastnosti v jeho životě okamžitě propuknou. si „Dobrý člověk" však není nutně vědomý. Jeho dobrota je výsledkem velikého úsilí, bojuje se špatnými vlastnostmi - s touhou lhát nebo krást, s křivostí, nepoctivostí, násilností. Toto vše jev dobrém člověku pouze potlačeno, může to kdykoliv propuknout. Dobrý člověk se může ve špatného změnit velmi snadno, bez jakéhokoliv úsilí - všechny špatné vlastnosti v něm totiž existují, jsou jen latentní, potlačené silou. Jestliže se takový člověk přestane snažit, tyto vlastnosti v jeho životě okamžitě propuknou. A jeho dobré vlastnosti jsou jen nacvičené, nejsou přirozené. Usilovně se snaží, aby byl čestný, upřímný, aby nelhal - je to však úsilí, je to únavné. Dobrý člověk je neustále vážný, protože se bojí všech špatných vlastností, jež v sobě potlačil. A je vážný, poněvadž hluboko uvnitř si přeje, aby byl za svou dobrotu uctíván, odměněn. Touží, aby byl vážený, úctyhodný. Vaši takzvaní svatí jsou většinou jen „dobrými lidmi". Existuje pouze jediný způsob, jak překročit „dobrého člověka", a sice vnést do své bytosti více vědomí. Vědomí není potřeba vypěstovat, už ve vás je, musí být jen probuzeno. Když jste totálně probuzení, pak vše, co děláte, je dobré, a to, co neděláte, je špatné. Dobrý člověk musí vynakládat obrovské úsilí, aby konal dobro a vyhýbal se zlu. To špatné ho neustále svádí. 185 OSHO Je to volba: v každém okamžiku si musí vybírat to dobré a nevybírat si to špatné. Vezměte si například člověka, jako je Mahátma Gándní -je to dobrý člověk, celý život se usilovně snažil, aby byl na straně dobra. Ale dokonce i ve věku sedmdesáti let měl erotické sny a prožíval veliká muka: „Co se týče doby, kdy jsem bdělý, dokážu se od sexu zcela oprostit. Co ale mohu dělat, když spím? Vše, co během dne potlačím, se v noci vrátí." Ukazuje to na jednu věc, a sice že to nikam neodešlo. Je to ve vašem nitru, vyčkává to. Ve chvíli, kdy se uvolníte, ve chvíli, kdy zanecháte svého úsilí - a uvolnit se a přestat se snažit, abyste byli dobří, musíte minimálně ve spánku - se ze všech špatných vlastností, které jste potlačovali, stanou vaše sny. Vaše sny jsou vašimi potlačenými touhami. Dobrý člověk jev nepřetržitém konfliktu. Jeho život není radostný, nedokáže se smát na celé kolo, nedokáže zpívat ani tancovat. Neustále všechno posuzuje. Jeho mysl je plná odsuzování a posuzování - a protože se sám usilovně snaží, aby byl dobrý, soudí ostatní podle stejných měřítek. Nedokáže vás přijmout takové, jací jste. Dokáže vás přijmout jen tehdy, odpovídáte-li jeho požadavkům dobroty. A protože nedokáže přijímat lidi takové, jací jsou, odsuzuje je. Všichni vaši svatí každého bez přestání odsuzují. Pro nejste všichni hříšníky. To nejsou vlastnosti skutečně zbožného člověka. Skutečně zbožný člověk neposuzuje ani neodsuzuje.Ví jediné: žádný čin není dobrý a žádný čin není špatný - vědomí je dobré a stav bez vědomí je špatný. Můžete dokonce udělat něco, co celému světu bude připadat dobré, ale zbožnému člověku nikoliv. A můžete provést něco špatného a všichni kromě zbožného člověka vás budou odsuzovat. Nemůže vás odsuzovat -jelikož jste nevědomí, potřebujete soucit, a nikoliv soudy. Žádné odsuzování - nezasloužíte si peklo, nikdo si nezaslouží peklo. 186 Vědomí Jg) Jakmile dosáhnete absolutního vědomí, otázka volby neexistuje - děláte prostě vše, co je dobré. Děláte to nevinně právě tak, jako vás bez úsilí doprovází váš stín. Jestliže běžíte, stín běží také. Pokud se zastavíte, stín se rovněž zastaví - na jeho straně však žádné úsilí není. Není možné si myslet, že vědomý člověk je stejný jako dobrý. Je dobrý - ale jinak, z jiného pohledu. Není dobrý proto, že by se o to snažil. Je dobrý, protože je vědomý. A ve vědomí se špatné a zlé, všechna tato odsuzující slova, rozplývají stejně jako temnota ve světle. Jakmile dosáhnete absolutního vědomí, otázka volby neexistuje - děláte prostě vše, co je dobré. Děláte to nevinně právě tak, jako vás bez námahy doprovází váš stín. Náboženství se rozhodla, že zůstanou pouze morální. Jsou to etická pravidla. Jsou užitečná pro společnost, ale nikoliv pro vás, nejsou užitečná pro jednotlivce. Jsou civilizační vymožeností, kterou vytvořila společnost. Kdyby všichni začali krást, život by se pochopitelně stal nemožným. Kdyby všichni začali lhát, život by byl nemožný. Kdyby každý podváděl, nemohli byste vůbec existovat. Na nejnižší úrovni tedy společnost morálku potřebuje. Je přínosná pro společnost, není však náboženskou revolucí. Nespokojte se jen s tím, že budete dobří. Zapamatujte si, že jste se dostali do bodu, v němž o tom, co je dobré a co špatné, nemusíte ani přemýšlet. Samotná vaše bdělost, samotné vaše vědomí, vás vede k tomu, co je dobré - nic nepotlačujete. Mahátmu Gándhího bych nenazval vědomým člověkem, pouze dobrým - a on se snažil opravdu 187 OSHO usilovně o to, aby byl dobrý. Nezpochybňuji jeho úmysly, byl však dobrotou posedlý. Vědomý člověk není posedlý ničím - nemá žádnou posedlost. Je jen uvolněný, klidný a tichý, pokojný a vyrovnaný. Vše, co vykvete z jeho ticha, je dobré. Je to vždy dobré - žije ve vědomí bez výběru. Překročte tedy normální koncept dobrého člověka. Nebudete dobří, nebudete špatní. Budete prostě pozorní, vědomí, bdělí, a pak ať se stane cokoliv, bude to dobré. Jinými slovy bych také mohl říct, že v totálním vědomí dosahujete bohabojnosti - a dobro je jen jejím nepatrným vedlejším produktem. Abyste jednoho dne mohli nalézt Boha, náboženství vás učí, jak být dobří. To není možné - žádný dobrý člověk nikdy bohabojnost nenašel. Já učím přesný opak: nalezněte bohabojnost, a dobro přijde samo od sebe. A když dobro přijde samo od sebe, je krásné, půvabné, nevinné a pokorné. Nevyžaduje žádnou odměnu v tomto ani na onom světě. Je svou vlastní odměnou. 188 Experimenty v pozorování Lidé pozorují jen ostatní, nikdy se neobtěžují pozorovat sami sebe. Každý pozoruje -je to to nejpovrchnější pozorování - co někdo jiný dělá, jak se obléká, jak vypadá... Každý pozoruje, pozorování není nic, co byste do svého života museli nově vnést. Toto pozorování je zapotřebí jenom prohloubit, odvrátit od ostatních a nasměrovat ke svým vnitřním pocitům, myšlenkám, náladám - a nakonec kpozorovateli samotnému. Ve vlaku sedí žid naproti knězi. „Povězte mi, Vaše ctihodnosti, " zeptá se žid, „proč nosíte límeček opačně?" „Protože jsem otec, " odvětí kněz. „Jájsem také otec, a límeček takto nenosím. " „Ach, " řekne kněz, „ale já jsem otec tisíců. " „Pak byste, " odpoví žid, „ měl možná nosit opačně kalhoty." Pokud jde o ostatní, jsou lidé velmi všímaví. Dva muži si vyšli na procházku, a najednou začalo pršet. „Rychle, " říká jeden, „otevři svůj deštník. " OSHO „To nepomůže, " odpoví jeho kamarád, „ můj deštník je samá díra." „ Tak proč jsi jej s sebou vůbec bral? " „Myslel jsem si, že nebude pršet. " Snadno se smějete absurdnímu jednání druhých lidí, ale smáli jste se někdy sami sobě? Přistihli jste se někdy, jak děláte něco absurdního? Ne, sebe si absolutně nevšímáte. Všímáte si jenom ostatních, a to vám nijak nepomůže. Načasujte se do bezčasovosti Jestliže před sebe položíte hodinky se sekundovou ručičkou a budete ji sledovat, budete překvapeni - nedokážete to ani jednu minutu. Možná patnáct, dvacet sekund, třicet maximálně, a pak zapomenete. Ztratíte se v nějakých jiných představách - a najednou si vzpomenete, že jste se snažili nezapomenout. Být bdělý dokonce i na jedinou minutu je obtížné, a tak si člověk musí uvědomit, že to není dětská hra. Když se budete snažit uvědomovat si drobné životní záležitosti, musíte mít na paměti, že mnohokrát zapomenete. Odběhnete k něčemu jinému. A až si vzpomenete, neciťte se provinile - to je jedna z pastí. Začnete-li se cítit provinile, pak se nemůžete vrátit k uvědomování, jež jste procvičovali. Není nutné cítit vinu, je to přirozené. Neciťte lítost - je to přirozené a stává se to každému hledajícímu. Přijměte to jako přirozené, protože jinak vás polapí lítost a pocity viny, že nejste schopni zůstat vědomí, byť i jen na pár okamžiků, a neustále zapomínáte. Džinistický mistr Mahávíra byl prvním mužem v dějinách, který vypočítal, že dokáže-li si člověk pamatovat, pokud dokáže zůstat bdělý nepřetržitě po dobu osmačty- 190 Vědomí řičeti minut, stačí to - stane se osvíceným, nikdo mu v tom nemůže zabránit. Pouhých osmačtyřicet minut -je to však obtížné i na osmačtyřicet sekund! Tolik rozptýlení... Žádná vina, žádná lítost - jakmile si vzpomenete, že jste zapomněli, co děláte, vraťte se prostě zpátky. Jednoduše se vraťte zpět a začněte znovu. Nenaříkejte a neplakejte nad rozlitým mlékem, to je hloupost. Bude to nějakou dobu trvat, ale pomalu si začnete uvědomovat, že dokážete být stále bdělejší - možná na minutu, možná na dvě. A budete mít velikou radost, že jste bdělí dvě minuty - nenechte se tou radostí ale polapit, nemyslete si, že jste něčeho dosáhli. Stane se z toho překážka. Takto se člověk ztratí - něčeho maličkého dosáhl a myslí si, žeje doma. Pokračujte v úsilí pomalu, trpělivě. Nemusíte spěchat - máte k dispozici celou věčnost. Nesnažte se to urychlit. Netrpělivost vám nepomůže. Vědomí není jako sezónní květiny, jež vyrostou za šest týdnů, a pak jsou pryč. Vědomí je jako libanonský cedr, jenž roste stovky let, ale vydrží po tisíce roků a dosahuje výšky pětačtyřiceti až šedesáti metrů. Vědomí roste pomalu, ale roste. Člověk musí být jen trpělivý.. Jak bude vědomí růst, začnete cítit mnoho věcí, které jste předtím necítili. Začnete například vnímat, že máte v těle napětí, jež jste si předtím neuvědomovali, protože je to jemné napětí. Teď je však přítomno vaše vědomí a vy toto jemné, nepatrné napětí cítíte. Ať tedy vnímáte napětí v kterékoliv části těla, uvolněte ji. Jestliže bude celé vaše tělo uvolněné, vědomí poroste rychleji, poněvadž tato napětí jsou překážkami. A jak vědomí ještě trochu povyroste, s překvapením zjistíte, že nesníte jenom ve spánku - snění pokračuje pod povrchem, dokonce i když jste vzhůru. Pokračuje těsně 191 OSHO pod hranicí vaší bdělosti - v kterémkoliv okamžiku zavřete oči a spatříte, jak okolo vás jako mrak po nebi proplouvá nějaký sen. Avšak jen tehdy, když se stanete o něco vědomějšími, budete moci spatřit, že vaše bdělost není skutečným probuzením. Za vašimi víčky se vznáší sen - lidé tomu říkají denní snění. Jestliže se na chvíli uvolní v křesle a zavřou oči, sen se jich okamžitě zmocní. Začnou si myslet, že se stali prezidentem nebo že dělají něco velkolepého - nebo něco jiného, o čem ví, že ve chvíli, kdy sní, je absolutní nesmysl. Nejste prezidentem, ale přesto ten sen obsahuje něco, že pokračuje i proti vaší vůli. Díky vědomí si uvědomíte vrstvy snů, jež sníte během svého bdělého stavu. A ony se začnou rozplývat stejně, jako když do temné místnosti přinesete světlo, a začne se rozplývat tma. Neviditelný dotek Ať už budete dělat cokoliv - procházet se, sedět, jíst, nebo nebudete dělat nic, jen dýchat, odpočívat a relaxovat v trávě - nikdy nezapomínejte, že jste pozorovatelem. Budete zapomínat znovu a znovu. Pohltí vás nějaká myšlenka, pocit, emoce, nálada - něco vás z pozorování vytrhne. Uvědomte si to a vraťte se zpět do svého středu pozorování. Učiňte z toho nepřetržitý vnitřní proces... Budete překvapeni, jak se změní kvalita celého vašeho života. Mohu pohnout rukou, aniž bych ji pozoroval, a také jí mohu pohnout, a celý pohyb z nitra velmi bděle sledovat. Tyto pohyby jsou naprosto odlišné. První pohyb je mechanický jako pohyb robota. Druhý pohyb je vědomý. A jste-li vědomí, vnímáte svou ruku zevnitř. Pokud vědomí nejste, znáte ji jen zvnějšku. 192 Vědomí Protože nejste pozorovatelem, znáte svoji tvář jen ze zrcadla, zvenčí. Začnete-li pozorovat, ucítíte ji zevnitř - a pozorovat se z nitra je neobyčejná zkušenost. Pozvolna se začnou dít zvláštní věci. Myšlenky se rozplynou, pocity zmizí, vytratí se emoce a obklopí vás ticho. Jste jako ostrov uprostřed oceánu ticha... jste jenom pozorovatelem, jako by ve středu vaší bytosti hořel plamen a celé vás prozařoval. Na počátku to bude pouze vnitřní zkušenost. Pozvolna však tato záře začne přesahovat vaše tělo a její paprsky počnou dosahovat k ostatním lidem. Budete překvapeni a šokováni, že ostatní lidé, budou-li alespoň trochu citliví, si okamžitě uvědomí, že se jich dotklo něco neviditelného. Jestliže se například pozorujete a za někoho si stoupnete, pak je téměř jisté, že se ten člověk bez jakéhokoliv důvodu najednou otočí, ohlédne se. Pokud se pozorujete, vaše bdělost počne vyzařovat a zákonitě se člověka před vámi dotkne. A dotkne-li se ho něco neviditelného, ohlédne se: „Co se to děje?" A vy jste tak daleko, že na něho nedosáhnete ani rukou. Můžete si vyzkoušet následující pokus: posaďte se vedle někoho, kdo spí, a jenom se pozorujte. Ten člověk se náhle probudí, otevře oči a rozhlédne se, jako by se ho někdo dotkl. Časem začnete tento dotek prostřednictvím paprsků také vnímat. To je to, čemu se říká vibrace. Není to nic hmatatelného. Druhý člověk to cítí a rovněž vy budete cítit, že jste se ho dotkli. Anglický výraz být dotčen19 je velmi příznačný. Možná jej používáte, aniž byste chápali, co znamená, když řeknete, že se vás někdo dotkl. Nemusel vám říci ani slovo. Snad okolo vás jen prošel. Mohl vám jen jednou pohlédnout do očí, a vy se takovým člověkem cítíte dotčeni. Není to jen slovo - skutečně k tomu dochází. A tyto pa- 193 OS HO prsky pak začnou vyzařovat k lidem, zvířatům, rostlinám i kamenům... a jednoho dne zjistíte, že se ze svého nitra dotýkáte celého vesmíru. Vipassaná Buddhovou cestou byla vipassaná™ - vipassaná znamená pozorování. A Buddha vymyslel jednu z nejlepších metod, jaké existují - metodu pozorování dechu, pouhé pozorování dechu. Dýchání je tak jednoduché a přirozené a probíhá dvacet čtyři hodin denně. Nemusíte vyvíjet žádné úsilí. Jestliže budete opakovat mantru, pak budete muset vyvíjet úsilí, budete se muset nutit. Budete-li říkat: „Ram, Ram, Ram," budete se muset nepřetržitě snažit. A zákonitě mnohokrát zapomenete. Kromě toho je slovo Ram opět něco, co vychází z mysli, a nic, co vychází z mysli, vás nemůže vzít za mysl. Buddha objevil něco totálně odlišného. Jenom pozorujte svůj dech - nádech, výdech. Jsou čtyři stadia, která je třeba pozorovat. Pokud sedíte potichu, začněte svůj dech jenom sledovat, vnímat jej. Nádech je prvním stadiem. Jakmile se nadechnete, pak se dech na chviličku zastaví -je to malá chvilička, zastaví se na zlomek vteřiny - to je druhé stadium. Poté se dech otočí a začnete vydechovat - to je třetí stadium. A potom, když zcela vydechnete, se dech opět na okamžik zastaví. To je čtvrté stadium. Pak se znovu začnete nadechovat... toto je cyklus dechu. Dokážete-li pozorovat tato čtyři stadia, budete překvapeni, ohromeni, jak je tento jednoduchý proces zázračný - díky tomu, že se jej neúčastní mysl. Pozorování není vlastností mysli. Pozorování je vlastností duše, vědomí. Pozorování v žádném případě není mentálním procesem. Pokud pozorujete, mysl se zastaví, 194 přestane existovat. Ano, na počátku mnohokrát zapomenete, mysl se vrátí a opět začne hrát své staré hry. Avšak kdykoliv si uvědomíte, že jste zapomněli, nemusíte se kát ani se cítit provinile - prostě se vraťte k pozorování, znovu a znovu se vracejte k pozorování svého dechu. Pomalu, pomaličku se vám do toho mysl bude míchat čím dál tím méně. A dokážete-li v kuse pozorovat svůj dech čtyřicet osm minut, dosáhnete osvícení. Budete překvapeni -jen čtyřicet osm minut? Myslíte si totiž, že to není obtížné... pouhých čtyřicet osm minut! Je to velmi obtížné. Během čtyřiceti osmi sekund se mnohokrát stanete obětí mysli! Vyzkoušejte si to s hodinkami před sebou - zprvu nedokáže být bdělí ani šedesát sekund. Během šedesáti sekund, během jedné minuty, mnohokrát usnete. Zcela na pozorování zapomenete - zapomenete jak na hodinky, tak na pozorování. Nějaká představa vás odnese daleko, daleko pryč. Pak si to najednou uvědomíte... podíváte se na hodinky a uplynulo deset sekund. Deset sekund jste nepozorovali. Ale pomalu, pomaličku -je to zručnost, nikoliv praxe, je to zručnost - pomalu, pomaličku to do sebe vstřebáte. Těch několik chvil, kdy jste bdělí, je totiž tak neuvěřitelně krásných, tak neskutečně radostných, že jakmile je jednou zakusíte, budete se znovu a znovu chtít vracet zpět - ne z nějakých jiných pohnutek, ale pro ryzí radost z bytí v přítomnosti dechu. Zapamatujte si, že to není stejná metoda jako v józe. V józe se to nazývá pránájáma a je to něco úplně jiného. Ve skutečnosti jde o přesný opak toho, čemu Buddha říkal vipassaná. Při pránájámě zhluboka dýcháte, naplňujete plíce větším a větším množstvím vzduchu, větším a větším množstvím kyslíku, a pak, jak je to jen možné, vydechnete všechen oxid uhličitý. Je to fyzické cvičení 195 OSHO - dobré pro tělo - ale s vipassanou nemá nic společného. Při vipassaně neměníte přirozený rytmus svého dechu. Nenadechujete zhluboka ani nevydechujete jinak než obvykle. Dýchejte naprosto normálně a přirozeně. Celé vaše vědomí se musí soustředit na jediné - na pozorování. A dokážete-li pozorovat svůj dech, pak můžete začít pozorovat i jiné věci. Když jdete, můžete pozorovat, jak jdete, jestliže jíte, můžete pozorovat, jak jíte. A úplně nakonec můžete pozorovat, jak spíte. V den, kdy budete schopni pozorovat, jak spíte, se přenesete do jiného světa. Tělo spí a uvnitř jasným plamenem hoří světlo. Vaše bdělost je netknutá. Potom pozorujete dvacet čtyři hodin denně. Nadále děláte nejrůznější věci... pro vnější svět se nic nezměnilo, ale pro vás se změnilo vše. Zenový mistr nosil vodu ze studny a jakýsi jeho nadšený obdivovatel, který se o něm doslechl a zdaleka přicestoval, aby ho navštívil, se ho otázal: „Kde mohu najít toho a toho, mistra tohoto kláštera?" Myslel si, že tento muž je služebníkem, který nosí vodu ze studny - nenajdete buddhu, jenž by nosil vodu ze studny, nenajdete buddhu, který by zametal podlahu. Mistr se zasmál a řekl: „Já jsem ten, koho hledáš." Obdivovatel tomu nemohl uvěřit. „Tolik jsem toho o vás slyšel, ale nedokážu si představit, že nosíte vodu ze studny." Mistr odpověděl: „To je ale to, co jsem dělával, než jsem se stal osvíceným. Nosil jsem vodu ze studny, sekal dřevo - to jsem dělával předtím a dělám to stále. V nošení vody ze studny a v sekání dřeva jsem velmi zdatný. Pojď se mnou - budu teď sekat dřevo, dívej sena mě!" 196 „V čem je pak ale rozdíl? Před osvícením jste prováděl tyto dvě činnosti, po osvícení děláte totéž - v čem je pak rozdíl?" Mistr se zasmál. „Rozdíl je vnitřní. Předtím jsem všechno dělal ve spánku, nyní vše dělám vědomě, v tom je rozdíl. Činnosti jsou stejné, já už ale stejný nejsem. Svět je stejný, avšak já ne. A protože nejsem stejný, není pro mě stejný ani svět." Transformace musí být vnitřní. To je skutečné zřeknu-tí se: starý svět zmizel, poněvadž zmizelo staré bytí. Noční směna Snění a bdělost jsou dvě naprosto odlišné záležitosti. Vyzkoušejte si jednu věc: každou noc, až budete usínat, až budete napůl bdělí a napůl spát, až budete pozvolna upadat do hlubšího spánku, si zopakujte: „Budu schopen zapamatovat si, že je to sen." Opakujte si to, dokud neusnete. Bude to trvat několik dní, ale jednoho dne se podivíte: jakmile tato myšlenka klesne hluboko do vašeho nevědomí, budete sen pozorovat jako sen. Už vás nebude držet ve své moci. A pomalu, jak se vaše pozorování zintenzivní, se sny rozplynou. Jsou velmi nesmělé, nechtějí, aby je někdo pozoroval. Existují pouze v temnotě nevědomí. Jakmile pozorování vnese do nitra světlo, sny se začnou vytrácet. Pokračujte tedy v tomto cvičení a můžete se zbavit snů. A překvapí vás, jaké to má důsledky. Za prvé, jestliže se sny vytratí, vaše mysl nebude během dne tlachat tak jako dřív. Za druhé, bude více v přítomnosti - a ne v budoucnosti ani v minulosti. Za třetí, vzroste intenzita, totalita vašich činů. 197 OSHO Snění je nemoc. Je zapotřebí, protože člověk je nemocný. Dokážete-li však sny zcela odhodit, dosáhnete nového zdraví, nové vize. Část vaší nevědomé mysli se stane vědomou, a budete tak silnější osobností. Ať už uděláte cokoliv, nebudete toho nikdy litovat, jelikož to učiníte s takovým vědomím, že lítost nebude mít žádný význam. Pozorování je tím největším kouzlem, jaké se můžete naučit, protože může započít transformaci celé vaší bytosti. ZAČNETE-LI POZOROVAT SVÉ SNY, ZJISTÍTE, ŽE MÁTE PĚT ODLIŠNÝCH TYPŮ SNŮ. Prvním typem snů jsou prostě nesmysly - a tisíce psychoanalytiků se těmito nesmysly zabývají. Je to prostě k ničemu. Dochází k tomu proto, že během dne, během vaší celodenní práce, nasbíráte spoustu smetí. Stejně jako se usazuje prach na těle a potřebujete se vykoupat, potřebujete se umýt, usazuje se prach i v mysli. A jelikož neexistuje způsob, jak ji vykoupat, má mysl automatický mechanizmus, jehož prostřednictvím se zbavuje všeho prachu a smetí. Sen není ničím jiným než zvířeným prachem, kterého se mysl zbavuje. To je první typ snů a současně i ten nejrozšířenější - činí téměř 90 procent. Téměř 90 procent snů je jen vyklepávaným prachem. Nevěnujte jim příliš velkou pozornost. Jak se vaše vědomí bude zvětšovat, brzy rozpoznáte, co je prach. Druhým typem snů je něco jako uspokojování přání. Existuje mnoho potřeb, přirozených potřeb, ale kněží a takzvaní náboženští učitelé otrávili vaši mysl. Nedovolí vám uspokojit ani vaše základní potřeby. Naprosto je odsoudili a toto odsouzení se přeneslo na vás. A tak lačníte po mnoha svých potřebách - tyto vyhladovělé potřeby se domáhají svého uspokojení, a sny druhého typu jsou jen uspokojováním přání. Ať už jste své bytosti odepřeli kvůli kněžím a travičům cokoliv, bude se to vaše mysl pokoušet tak či onak uspokojit ve vašich snech. 198 Vědomí -jjj Člověk by se měl ale dívat na potřebu, nikoliv na význam. Význam pochází z vědomé mysli, potřeba z nevědomí - a takto sny druhého typu vznikají. Ignorujete své potřeby, a mysl je potom uspokojuje ve snech. Přečetli jste si velké knihy, a myslitelé vás otrávili. Vytvarovali vaši mysl do určité podoby. Již nejste otevřeni existenci samotné, filozofie vás zaslepily - přestali jste si všímat svých potřeb. A tyto potřeby vyvěrají a tryskají na povrch ve snech, protože nevědomí nezná filozofie. Nevědomí nezná význam, smysl. Nevědomí zná jediné: to, co vaše bytost potřebuje uspokojit. A tak si nevědomí vynutí sny. To jsou sny druhého typu -je velmi užitečné jim porozumět a meditovat o nich. Nevědomí se vám totiž snaží říct: „Nebud hlupák! Budeš kvůli tomu trpět. Nenech svou bytost hladovět. Neměj sebevražedné sklony a nepáchej pomalou sebevraždu tím, že budeš zabíjet své potřeby." Zapamatujte si: touhy pocházejí z vědomé mysli, potřeby z nevědomé. A rozdíl mezi nimi je velmi, velmi podstatný, je velice důležité, abyste jej pochopili. Touhy pocházejí z vědomé mysli - nevědomí nezná touhy, nestará se o ně. Co je touha? Touha je výsledkem vašeho myšlení, vašeho vzdělání a podmínění. Přáli byste si, být prezidentem - nevědomí se tím netrápí. Nevědomí nemá zájem, aby bylo prezidentem, vědomí zajímá pouze to, jak být spokojenou, organickou jednotou. Vědomá mysl však říká: „Staň se prezidentem, a jestliže kvůli tomu, aby ses jím stal, musíš obětovat svou lásku, pak ji obětuj. Mu-síš-li obětovat své tělo - obětuj je. Pokud musíš obětovat svůj odpočinek - obětuj jej. Nejdříve se staň prezidentem." Nebo touha nashromáždit veliké bohatství - to je vědomá mysl. Nevědomí nezná bohatství, nevědomí zná jen to přirozené. Je netknuto společností, je jako zvířata, ptáci či stromy. Nevědomí nebylo podmíněno ani společností, ani politiky. Je stále neposkvrněné. 199 OSHO Naslouchejte snům druhého typu a meditujte o nich. Sdělí vám, jaké jsou vaše potřeby. Uspokojte potřeby a nestarejte se o touhy. Chcete-li být doopravdy blažení, uspokojte potřeby a nestarejte se o touhy. Chcete-li být nešťastní, ignorujte potřeby a následujte touhy. Takto jste se stali nešťastnými. Ať už jste nešťastní nebo blažení, je to jednoduché, je to velmi jednoduché. Člověk, který naslouchá svým potřebám a jedná podle nich, je jako řeka, jež teče do oceánu. Řeka neříká, jestli má téct na východ, nebo na západ. Hledá pouze cestu. Západ nebo východ, na tom nesejde. Řeka, která teče do oceánu, nezná žádné touhy, zná jenom své potřeby. Proto zvířata vypadají tak šťastně - nic nemají, a přesto jsou tak šťastná? A vy máte tolik věcí, a jste tak nešťastní? Dokonce i zvířata vás předčí ve své kráse a blaženosti. Co se to děje? Zvířata nemají vědomou mysl, jež by ovládala a manipulovala jejich nevědomí. Jsou nerozdělená. Sny druhého typu vám toho mohou hodně odhalit. S těmito sny začínáte měnit své vědomí, začínáte měnit své chování, své životní vzorce. Naslouchejte svým potřebám, naslouchejte všemu, co vám nevědomí říká. Nikdy nezapomeňte, že nevědomí má pravdu, protože obsahuje moudrost věků. Prožili jste miliony životů. Vědomá mysl patří tomuto životu. Byla vzdělána na školách a univerzitách, vytvarovaly ji rodina a společnost, do nichž jste se narodili - náhodně narodili. Nevědomí však v sobě nese zkušenosti ze všech vašich životů. Je v něm vaše zkušenost z doby, kdy jste byli kamenem, kdy jste byli stromem, kdy jste byli zvířaty - nese v sobě všechno, celou vaši minulost. Nevědomí je nesmírně moudré, zatímco vědomá mysl je nesmírně hloupá - musí to tak být, protože vědomá mysl vychází jen z tohoto života, je velmi malá, nemá žádné zkušenosti. Není vyspělá. Nevědomí je nekonečnou moudrostí. Naslouchejte mu. 200 Celá západní psychoanalýza nedělá nic jiného, než že naslouchá snům druhému typu a mění podle nich vaše životní vzorce. A psychoanalýza pomohla mnoha lidem. Má svá omezení, ale pomáhá, protože minimálně tato část - naslouchání snům druhého typu - dělá váš život uvolněnějším a méně napjatým. Následuje třetí typ snů. Prostřednictvím těchto snů s vámi komunikuje nadvědomí. Prostřednictvím snů druhého typu s vámi komunikuje nevědomí. Sny třetího typu jsou vzácné, protože s nadvědomím jsme ztratili veškerý kontakt. Nadvědomí však stále přichází, poněvadž je vaše. Možná se stalo oblakem a odplulo na nebe, rozplynulo se, možná je doopravdy daleko, ale stále je ve vás ukotveno. Poselství od nadvědomí je vzácné. Začnete je vnímat teprve tehdy, až se stanete velmi, velmi bdělými. V opačném případě se ztratí v prachu, který mysl ve snech vyklepává, a v uspokojování přání, o nichž mysl sní - ve věcech nedokončených, potlačených. Ztratí se. Jakmile se však stanete bdělými, bude jako zářící diamant - absolutně odlišný od všech okolních kamenů. Jestliže dokážete nalézt a vnímat sen, který přichází z nadvědomí, pozorujte jej. Meditujte o něm, protože vám bude radit, povede k vašemu mistrovi. Povede vás ke způsobu života, jenž pro vás může být vhodný, povede vás ke správné disciplíně. Takový sen se stane moudrým průvodcem ve vašem nitru. Prostřednictvím vědomé mysli můžete najít mistra, avšak takový mistr nebude nic víc než učitel. Pomocí nevědomí můžete najít mistra, avšak takový mistr nebude nic víc než milenec - zamilujete se do jisté osobnosti, do jistého typu. Pouze nadvědomí vás může dovést ke správnému mistrovi. Ten pak není vaším učitelem. Nejste poblázněni tím, co říká, nejste poblázněni tím, jaký je. Je tomu spíše naopak. Nadvědo- 201 OSHQ mí vás vede a napovídá vám, že vám tento člověk bude vyhovovat, že vám poskytne pravou příležitost k růstu, že se pro vás může stát úrodnou ornicí. Pak Je zde čtvrtý typ snů. Tyto sny přicházejí z minulých životů. Nejsou příliš vzácné, přicházejí často. Vaše nitro je však v naprostém chaosu, nedokážete rozlišovat. Nejste v něm přítomni, abyste rozlišovali. Na Východě jsme s těmito sny intenzivně pracovali. Díky nim jsme narazili na fenomén reinkarnace. Díky těmto snům si pomalu začnete uvědomovat své minulé životy - vracíte se nazpět, nazpět časem. Následně se ve vás počne měnit mnoho věcí - dokážete-li si totiž vzpomenout, dokonce i ve snu, kým jste byli v minulém životě, mnoho věcí ztratí svůj význam a mnoho nových věcí jej nabude. Celý vzorec se změní, váš gestalř1 se změní. V průběhu minulého života jste nashromáždili obrovské bohatství a zemřeli jste jako nejbohatší člověk v zemi, ale hluboko uvnitř jako žebrák - a v tomto životě děláte totéž. Najednou se gestalt změní. Dokážete-li si vzpomenout, co jste dělali a jak to všechno vzalo za své, pokud si dokážete vzpomenout na několik svých životů, budete překvapeni, že jste nikdy neudělali nic nového. Dokáže-te-li si vzpomenout na vícero svých životů, zjistíte, že neustále znovu a znovu opakujete totéž, že jste jak zaseknutá gramofonová deska, chodíte v začarovaném kruhu, začínáte a končíte stejně. Opakovaně jste shromažďovali bohatství, opakovaně jste se snažili dosáhnout politické moci, opakovaně jste nabyli až přespříliš vědomostí. Znovu a znovu jste se zamilovali a znovu a znovu vám láska přinesla stejné trápení... jak můžete zůstat stejní, spatříte-li, jak se to neustále opakuje? Váš život se najednou promění. Nedokážete už zůstat ve starých vyježdě-ných kolejích. 202 Proto se po tisíce let lidé na Východě ptají: „Jak máme vyváznout z tohoto kola života a smrti?" Zdá se, že je to stejné kolo, zdá se, že je to znovu a znovu stejný příběh - opakování. Jestliže to nevíte, pak si myslíte, že děláte nové věci, a jste velmi vzrušeni. A já vidím, že stále dokola opakujete totéž. V životě není nic nové, je to kolo. Jede stejnou cestou. Jelikož zapomínáte na minulost, cítíte tolik vzrušení. Jakmile si vzpomenete, celé vzrušení opadne. Při tomto rozpomenutí se dochází k sannjáse. Sannjása znamená usilovat o to, abyste se dostali z vyjetých kolejí, abyste vyskočili z kola. Znamená, že si řeknete: „Dost je dost! Tohohle starého nesmyslu se už odmítám účastnit. Nechávám toho." Sannjása je dokonalé vystoupení z kola - nikoliv ze společnosti, ale z vašeho vlastního kola života a smrti. To je čtvrtý typ snů. A pak je zde pátý, poslední typ - čtvrtý typ se vrací do minulosti, pátý směřuje do budoucnosti. Tyto sny jsou vzácné, velmi vzácné, dochází k nim pouze někdy - a sice když jste velmi, velmi nechránění, otevření, pružní. Minulost i budoucnost vrhají stín, odrážejí se ve vás. Budete-li schopni uvědomovat si své sny, uvědomíte si jednoho dne také tuto možnost - že do vás nahlíží budoucnost. Najednou se otevřou dveře, a budoucnost s vámi začne komunikovat. To je pět typů snů. Moderní psychologie chápe ten druhý a často si jej plete s prvním. Zbylé tři typy jsou prakticky neznámé. Jestliže meditujete a začnete si ve snech uvědomovat své vnitřní bytí, začne se dít mnoho dalších věcí. Za prvé - o co více si budete uvědomovat své sny, o to méně budete brzy přesvědčeni, že realita v době, kdy jste vzhůru, 203 OSHO je skutečná. Z tohoto důvodu hinduisté říkají, že svět je jako sen. Momentálně je tomu přesně naopak. Jelikož jste silně přesvědčeni, že svět, který vás obklopuje, když jste vzhůru, je skutečný, myslíte si, že jsou skutečné také vaše sny. Žádný člověk, jenž sní, nemá pocit, že by jeho sen nebyl skutečný - během snění vypadá dokonale, vypadá absolutně skutečně. Ráno pochopitelně možná řeknete, že to byl jen sen - o to však nejde, protože ráno již používáte jinou mysl. Tato mysl vůbec nebyla pozorovatelem, tato mysl zaslechla pouze nějaké fámy. Tato vědomá mysl, jež se ráno probudí a tvrdí, že to všechno byl jen sen, nebyla vůbec pozorovatelem, takže jak může něco tvrdit? Zaslechla jenom fámy. Je to, jako byste spali a dva lidé spolu hovořili a vy ve spánku zaslechli sem tam nějaké to slovo, protože ti lidé se baví velmi hlasitě. Zůstane ve vás jen mišmaš. To je to, co se děje - zatímco nevědomí sní a dochází k obrovské aktivitě, vědomá mysl spí, zaslechne šepot a ráno tvrdí: „Nic z toho není skutečné, byl to jen sen." Kdykoliv teď sníte, považujete to za absolutně skutečné. Dokonce i absurdní a nelogické věci vám připadají skutečné, a to z toho důvodu, že nevědomí nezná logiku. Ve snu jdete po silnici, a tu spatříte, jak se k vám blíží kůň. A najednou kůň není koněm, ale stane se z něj vaše žena. Vaše mysl se nezeptá: „Jak je to možné? Z koně se tak náhle stala moje žena?" Nevznikne žádný problém, neobjeví se žádná pochybnost. Nevědomí nezná pochybnosti. Věříte dokonce i tak absurdnímu úkazu. Jste přesvědčeni o skutečnosti. Jakmile si začnete uvědomovat své sny a vnímat, že jde doopravdy o sny, nastává přesný opak - nic není skutečné, je to jen drama mysli, psychodrama. Jste jevištěm, herci i scenáristou. Jste režisérem, producentem i diváky 204 Vědomí - není tam nikdo jiný, je to jen výtvor mysli. Jakmile si to začnete uvědomovat, změní se kvalita celého světa, který existuje po dobu, kdy jste vzhůru. Pak spatříte, že i v tomto případě jde o totéž - na větším jevišti, avšak sen je stejný. Hinduisté tomuto světu říkají také mája - iluzorní, snový výplod mysli. Co tím myslí? Myslí tím, že svět je neskutečný? Ne, není neskutečný - pokud se však k němu přimíchá vaše mysl, vytvoříte si vlastní, neskutečný svět. Nežijeme ve stejném světě. Každý žije ve svém. Existuje tolik světů, kolik existuje myslí. Jestliže hinduisté říkají, že tento svět je májou, pak tím myslí, že mája je reaiaplus mysl. Realitu, to, co je, neznáme. Realita plus mysl je iluze, mája Když se někdo totálně probudí, jakmile se stane bud-dhou, pozná realitu minus mysl. Potom je to pravda, brahma42, nejvyšší. Přičtěte k tomu mysl a ze všeho se stane sen, protože je to mysl, co vytváří sny. Odečtěte mysl a nic nemůže být snem - zůstane pouze skutečnost ve své křišťálové ryzosti. Mysl je jako zrcadlo. V zrcadle se odráží svět. Tento odraz nemůže být skutečný, odraz je jen odrazem. Pokud přestane existovat zrcadlo, odraz zmizí - pak můžete vidět skutečnost. Je úplněk, hladina jezera je klidná. Měsíc se v ní odráží a vy se jej snažíte chytit. To je to jediné, co všichni dělají už po mnoho životů - snaží se chytit měsíc v zrcadle jezera. Nikdy pochopitelně neuspějete, nemůžete uspět, není to možné. Musíte zapomenout na jezero a pohlédnout přesně opačným směrem. Tam je měsíc. Mysl je jezerem, v němž se svět stává iluzorním. Je jedno, zda sníte se zavřenýma nebo otevřenýma očima - je-li přítomna mysl, pak vše, co se děje, je snem. Budete-li meditovat o snech, bude toto první věc, kterou si uvědomíte. A jako druhou věc si uvědomíte, že jste pozorovatelem: odehrává se sen, vy však nejste jeho součástí. Nejste 205 OSHO částí své mysli, přesahujete ji. Jste v mysli, leč nejste myslí. Díváte se skrze ni, ale nejste jí. Používáte ji, ale nejste jí. Najednou jste pozorovatelem, a nikoliv už myslí. A toto pozorování je konečným, nejvyšším uvědoměním. Potom již nezáleží na tom, zda se sen odehrává, jestliže spíte, nebo jste-li vzhůru - zůstáváte pozorovatelem. Jste stále ve světě, ale svět už do vás vstoupit nemůže. Předměty jsou přítomny, avšak mysl není v předmětech a předměty nejsou v mysli. Znenadání přijde pozorovatel a vše se změní. Jakmile si to osvojíte, je to snadné. Normálně vám to připadá obtížné, téměř nemožné -jak být bdělý během snění? Zdá se to být nemožné, ale není. Budete-li se každou noc, až budete usínat, snažit o to, abyste zůstali bdělí a usínání pozorovali, bude to trvat od třech do devíti měsíců. Zapamatujte si však, že se nesmíte snažit být bdělí v aktivním slova smyslu, jinak nebudete moci usnout. Pasivní bdělost - rozptýlená, přirozená, uvolněná, jako když se díváte koutkem oka. Nebuďte příliš aktivní -jenom pasivně vědomí, neznepokojujte se tím příliš. Jako byste seděli na břehu řeky, řekla tekla a vy jen pozorovali. Trvá to tři až devět měsíců. Jednoho dne pak na vás spánek bude padat jako temný plášť, jako temný závěs, jako by zapadlo slunce a nastávala noc. Rozprostře se všude okolo vás, ale ve vašem nitru stále hoří plamen. Pozorujete - tiše, pasivně. A potom se rozeběhne snový svět. Bude se odehrávat mnoho her, mnoho psychodra-mat a vy budete stále pozorovat. Pozvolna získáte rozlišovací schopnost - budete vědět, o jaký typ snu se jedná. Jednoho dne si pak najednou uvědomíte, že je to stejné, jako když jste vzhůru. V kvalitě není žádný rozdíl. Celý svět se stal iluzorním. Aje-li celý svět iluzorní, je skutečný jen pozorovatel. 206 Doslov Na niti Existuje jeden prastarý indický příběh: Velký mudrc poslal svého hlavního žáka na dvůr krále Džanaky, aby se naučil to, čeho se mu nedostávalo. Mladík se zeptal:, Jestliže mne nemůžete učit vy, jak mě to může naučit nějaký Džanaka? Vy jste velký mudrc, on je jenom král. Co ví o meditaci a o vědomí?" Velký mudrc odvětil: „Prostě poslechni mé příkazy. Běž za ním, pokloň se mu. Nebud egoistický, nemysli si, že jsi sannjásin42, a on jen normální hospodář, který žije ve světě, žeje světský a ty duchovní. Zapomeň na to všechno. Posílám tě za ním, aby ses něčemu naučil, takže pro tuto chvíli je tvým mistrem. A já vím, snažil jsem se o to zde, avšak ty tomu nemůžeš porozumět, poněvadž k tomu, abys porozuměl, potřebuješ jiné prostředí. Džanakův dvůr a jeho palác ti poskytnou to správné prostředí. Jen běž a pokloň se mu. Na těchto pár dnů mě bude zastupovat." A tak mladík neochotně šel. Byl bráhmanem, z nejvyšší kasty! A kdo byl tento Džanaka? Byl bohatý, měl veliké království, co však mohl naučit bráhmana? Bráhmani si vždy myslí, že mohou učit lidi. A Džanaka nebyl bráhmanem, byl kšatrijem, příslušníkem in- OSHO dické kasty bojovníků. Jsou považováni za druhé za bráhmany. Bráhmani jsou první, nejpřednější, nejvyšší kasta. Poklonit se tomuto muži? To se nikdy nestalo! Je proti indickému smýšlení, aby se bráhman poklonil kšatrijovi. Ale mistr to nakázal, a tak to musel udělat. Mladík neochotně šel a neochotně se poklonil. A když se poklonil, doopravdy se na svého mistra hněval, poněvadž to, že se musel Džanakovi poklonit, bylo v jeho očích skutečně nepříjemné. U dvora tančila nádherná žena, lidé popíjeli víno a Džanaka seděl mezi nimi. Mladík v sobě cítil veliký odpor, ale i přesto se poklonil. Džanaka se zasmál a pravil: „Nemusíš se mi klanět, pokud v sobě máš takový odpor. A nebud zaujatý ještě předtím, než mě poznáš. Tvůj mistr mě zná dobře, a proto tě sem poslal. Poslal tě sem, aby ses něčemu naučil. Toto však není cesta, jak se něčemu naučit." Mladík odpověděl: „To je mi jedno. Mistr mě poslal, přišel jsem, ale ráno se vrátím zpět, protože neshledávám, že bych se tady mohl něčemu naučit. Kdybych se od tebe něčemu naučil, celý můj život by byl promarněn! Nepřišel jsem sem, abych se naučil pít víno, dívat se na tančící krasavici a všechny tyhle neřesti." Džanaka se stále smál a řekl: „Ráno můžeš odejít. Ale vzhledem k tomu, že jsi přišel a jsi tak unavený... odpočiň si alespoň přes noc a ráno můžeš jít. A kdo ví - třeba tě noc naučí to, kvůli čemu tě tvůj mistr za mnou poslal." To bylo doopravdy záhadné. Jak by ho noc mohla něco naučit? Ale dobře, musel na noc zůstat, takže proč se tím tolik vzrušovat. Zůstal. Král mu nechal připravit nejlepší, nejluxusnější pokoj v paláci. Poté mladíka 208 Vědomí doprovodil, postaral se o jeho jídlo, spánek, a jakmile mladík ulehl, Džanaka odešel. Mladík však celou noc nemohl usnout, protože když se podíval nahoru, spatřil, jak nad jeho hlavou visí na tenké niti obnažený meč. Bylo to tak nebezpečné, protože meč se mohl v každém okamžiku utrhnout a zabít ho. Aby se tedy vyhnul případné katastrofě, zůstal celou noc bdělý a vzhůru. Ráno se král otázal: „Byla postel pohodlná, byl pokoj pohodlný?" Mladík vykřikl: „Pohodlný! Všechno bylo pohodlné - ale co ten meč? Proč jsi mi provedl takovou lumpárnu? Bylo to tak kruté! Byl jsem unavený, přišel jsem pěšky z dalekého lesního ášramu44 svého mistra, a ty si ze mě takto krutě vystřelíš. Co je to za nápad, pověsit obnažený meč na tak tenkou nit, že jsem měl strach, že při sebemenším závanu vzduchu zemřu a bude po mně? Nepřišel jsem sem spáchat sebevraždu." Král odpověděl: „Chci se tě zeptat pouze najedno. Byl jsi tak unavený, že jsi velice snadno mohl usnout, ale přesto jsi nemohl spát. Co se stalo? Nebezpečí bylo obrovské, byla to otázka života a smrti. Proto jsi byl bdělý, ostražitý. A to je také mé učení. Můžeš odejít. Nebo jestli chceš, můžeš tu několik dnů zůstat a pozorovat mě. Ačkoliv jsem seděl u dvora, kde tančila krásná žena, dával jsem pozor na obnažený meč nad svou hlavou. Je neviditelný. Jmenuje se smrt. Nedíval jsem se na tu mladou dívku. Jako sis ty nemohl vychutnat přepých svého pokoje, nepil jsem já víno. Jenom jsem si uvědomoval smrt, jež může nastat v kterémkoliv okamžiku. Neustále si uvědomuji smrt, a proto jsem poustevníkem i přesto, že žiji v paláci. Tvůj mistr mě zná a rozumí mi. Také rozumí mému porozumění. 209 OSHO Proto té sem poslal. Jestliže tady na několik dní zůstaneš, můžeš se přesvědčit sám." Chcete vědět, jak se stát vědomějšími? Začněte si více uvědomovat, jak je život nejistý. Smrt může nastat kdykoliv - v příští sekundě může zaklepat na vaše dveře. Jestliže si myslíte, že budete žít věčně, můžete zůstat nevědomí. Jak ale můžete žít nevědomí, je-li vám smrt neustále nablízku? To není možné! Život je prchavý, mýdlová bublina -jedno píchnutí, a je navždy pryč... jak můžete zůstat nevědomí? Prodchněte vědomím každý svůj čin. EXISTUJÍ VE VÁS DVĚ ÚROVNĚ: ÚROVEŇ MYSLI A ÚROVEŇ NE-MYSLI. Nebo to řeknu takto: úroveň, na které jste na okraji své bytosti, a úroveň, na níž jste ve středu své bytosti. Každý kruh má střed - možná jej znáte, možná jej neznáte. Třeba vás ani nenapadne, že je tam střed. Musí tam však být. Jste okrajem, jste kruhem - máte střed. Bez středu nemůžete existovat, vaše bytost má jádro. V tomto středu jste již buddhou, tím, jenž se navrátil domů. Na okraji jste ve světě - v mysli, ve snech, v touhách, v úzkostech, v tisíci her. A jste obojím. Chcete vědět, jak se stát vědomějšími? Začněte si více uvědomovat, jak je život nejistý. Smrt může nastat kdykoliv - v příští sekundě může zaklepat na vaše dveře. kolík ota, , kTU í"6 kdy Spatříte Že Jste na vělmísSr Z Jak buddha stejný eůvab stei- aom,, stejné ticho, stejný svět blaženosti, milosti a Po- 210 Vědomí žehnání. Přijdou takové chvíle, záblesky vašeho středu - nemohou být trvalé, znovu a znovu budete vyvrženi na okraj. A budete se cítit hloupě, smutně, znechuceně, bude vám chybět smysl života - jelikož existujete na dvou úrovních, úrovni okraje a úrovni středu. d b V tomto středu jste již buddhou, tím, jenž se navrátil domů. Na okraji jste ve světě - v mysli, ve snech, v touhách, v úzkostech, v tisíci her. A jste obojím. Pomalu však získáte schopnost velmi plynule přecházet z okraje do středu a ze středu na okraj - stejně jako vcházíte do domu a zase z něj vycházíte. Nevytváříte žádnou dichotomii45. Neříkáte: „Jsem před domem, tak jak do něj mohu vejít?" Neříkáte: „Jsem uvnitř domu, tak jak mohu vyjít ven?" Venku svítí slunce, je teplo, příjemně - sedíte v zahradě. Teplo je však čím dál tím větší, a vy se začínáte potit. Už to není příjemné, začíná to být nepohodlné - jednoduše se zvednete a přesunete se do domu. Uvnitř je chladno, není to nepohodlné. Teď je příjemně uvnitř domu. Chodíte ven a vracíte se dovnitř. A stejně se vědomý člověk, člověk s porozuměním, přesouvá z okraje do středu a ze středu na okraj. Nikdy nikde neulpívá. Z tržiště do kláštera, z extroverta v introverta - neustále se přesunuje, neboť tyto dvě polarity jsou jeho křídly. Nestojí proti sobě. Mohou být vyváženy v opačných směrech - musejí být, neboť jsou-li obě křídla najedná straně, pták nemůže vzlétnout do nebe. Musejí být v rovnováze, musejí být na opačných stranách, přesto však patří témuž ptáku a témuž ptáku i slouží. Váš vnějšek a váš vnitřek jsou vašimi křídly. 211 OSHO Vědomý člověk, člověk s porozuměním, se přesouvá z okraje do středu a ze středu na okraj. Z tržiště do kláštera, z extroverta v introverta - neustále se přesunuje, protože tyto dvě polarity jsou jeho křídly. Nestojí proti sobě. F Musíte si to velmi dobře zapamatovat, protože existuje možnost... mysl má tendenci ulpívat. Jsou lidé, kteří jsou zafixováni na tržišti. Říkají, že odtamtud nemohou odejít, že nemají čas meditovat. Prohlašují, že i kdyby čas měli, nevědí, jak mají meditovat. Říkají, že nevěří, že mohou meditovat, že jsou světští -jak mohou meditovat? Jsou materialističtí - jak mohou meditovat? Prohlašují: „Bohužel jsem extroverti, jak se můžeme ponořit do nitra?" Vybrali si pouze jedno křídlo. A z toho pochopitelně vychází jejich pocit marnosti, je to přirozené. S jedním křídlem se pocit marnosti zákonitě dostaví. Pak jsou lidé, již mají světa po krk a utečou z něj, utečou do klášterů a Himaláje, stanou se sannjásiny, mnichy, začnou žít o samotě, donutí se k životu v introverzi. Zavřou oči, zavřou všechny své dveře i okna, začnou být jako Leibnizovy monády46 - bez oken - a pak se nudí. Na tržišti byli otrávení, unavení, znechucení. Stával se z toho blázinec, nemohli najít chvilku klidu. Bylo tam příliš mnoho vztahů a málo dovolené, málo prostoru pro to, aby byli sami sebou. Věci je pohlcovaly, ztráceli své bytí. Byli čím dál tím víc materialističtí a čím dál tím méně duchovní. Ztráceli svůj směr. Ztráceli samotné vědomí, jímž jsou. Utekli. Otrávení, znechucení utekli. Teď se snaží žít o samotě, žít introvertní život - dříve nebo později je to začne nudit. Vybrali si jiné křídlo, ale opět jenom jedno. Je to nevyrovnaný život. Propadli stejnému omylu na opačnému pólu. 212 Vědomí vg Chcete-li se stát vyrovnanými, měli byste každý den vyvažovat vnější s vnitřním. Vnějšek i vnitřek by měly nést stejnou váhu, abyste se v nitru nikdy nestali nevyrovnanými. To je význam slov zenového mistra, který říká: „Procházejte se řekou, ale nedovolte, aby se voda dotkla vašich nohou. " Sr Já nejsem zastáncem toho ani onoho. Přál bych si, abyste dosáhli takové schopnosti, že dokážete zůstat na tržišti, a přesto být meditativní. Přál bych si, abyste komunikovali s ostatními lidmi, abyste milovali, abyste navazovali miliony vztahů, protože ty vás obohacují, a abyste přesto byli stále schopni zavřít své dveře a občas si vzít od všech vztahů volno... abyste navázali vztah také se svým bytím. Navazujte kontakty s ostatními, ale navazujte kontakt též sami se sebou. Milujte ostatní, avšak milujte i sebe. Vyrazte do světa! - svět je nádherný, dobrodružný, je to výzva, obohacuje vás. Neztraťte tu příležitost - kdykoliv svět zaklepe na vaše dveře a zavolá vás, vyrazte. Vyjděte beze strachu - nemáte, co ztratit, ale můžete vše získat. Neztraťte se však. Nepokračujte dál a dál a neztraťte se. Občas se vraťte domů. Občas zapomeňte na svět - to jsou chvíle pro meditaci. Chcete-li se stát vyrovnanými, měli byste každý den vyvažovat vnější s vnitřním. Vnějšek i vnitřek by měly nést stejnou váhu, abyste se v nitru nikdy nestali nevyrovnanými. To je význam slov zenového mistra, který říká: „Procházejte se řekou, ale nedovolte, aby se voda dotkla vašich nohou." Buďte ve světě, nebuďte však ze světa. Buďte ve světě, ale nedovolte, aby svět byl ve. vás. Jestliže se vrátíte domů, vraťte se domů - jako by celý svět zmizel. 213 OSHQ Hotei, zenový mistr, procházel vesnicí. Byl jedním z nejnádhernějších lidí, kteří kdy chodili po Zemi. Lidé ho znali jako Smějícího se Buddhu - smál se neustále. Věkdy se však posadil pod strom - v této vesnici seděl pod stromem se zavřenýma očima - a nesmál se, dokonce se ani neusmíval. Byl naprosto tichý a soustředěný. Kdosi se ho zeptal: „Ty se nesměješ, Hotei?" Hotej otevřel oči a pravil: „Připravuji se." Tazatel tomu nerozuměl. „Co myslíš tím připravuji sel" Hotei odvětil: „Musím se na smích připravit. Musím si odpočinout. Musím se ponořit do nitra, musím zapomenout na celý svět, abych se mohl vrátit osvěžený a opět se mohl smát." Chcete-li se doopravdy smát, budete se muset naučit, jak plakat. Nedokážete-li plakat, nejste-li schopni prolévat slzy nebudete schopni se smát. Člověk, jenž se směje, je také člověkem, který pláče - pak je vyvážený. Blažený člověk je také tichým člověkem. Člověk, který je extatický, je také člověkem, jenž spočívá ve středu. Jde to ruku v ruce. A z této provázanosti polarit se rodí vyvážené bytí. a to je cíl. 214 O autorovi Osho je soudobý mystik, jehož učení ovlivnilo miliony lidí každého věku a všech společenských vrstev. Londýnské noviny Sunday Times označily Osha za jednoho z „tisíce tvůrců dvacátého století" a indické noviny Sunday Mid-Day za jednoho z deseti lidí - společně s Gánd-hím, Nehrúem a Buddhou - kteří změnili osud Indie. O své vlastní práci Osho říkal, že pomáhá utvářet podmínky pro zrod nové lidské bytosti. Často tuto novou lidskou bytost charakterizoval jako Zorbu Buddhu - bytost schopnou užívat si pozemských radostí jako Rek Zorba a zároveň schopnou dosáhnout tichého klidu Gautamy Buddhy. Všemi aspekty Oshova díla se jako rudá nit táhne vize, která obsahuje nadčasovou moudrost Východu a nejvyšší potenciál západní vědy a technologie. Osho je známý též svým revolučním příspěvkem do vědy o vnitřní transformaci, jímž je jeho přístup k meditaci, zohledňující zvýšené tempo současného života. Jeho jedinečné aktivní meditace jsou navrženy tak, aby nejprve uvolnily z těla a mysli nahromaděný stres, a pote bylo snazší prožívat bezmyšlenkovitý a uvolněný stav meditace. 215 OSHO Meditační středisko Oshova mezinárodní komuna (Osho Commune International) Oshova mezinárodní komuna, meditační středisko, které Osho založil v Indii coby oázu, v níž by jeho učení mohlo být uváděno do praxe, každoročně přitahuje tisíce návštěvníků z více než stovky zemí z celého světa. Nachází se v Púně v Indii, asi 160 kilometrů jihovýchodně od Bombaje. Meditační středisko se rozkládá na více než dvaatřiceti akrech předměstí, lemovaném stromy, kterému se říká Koregaonský park. Středisko má svou ubytovnu pro omezené množství návštěvníků, avšak v blízkém okolí se nachází množství různých hotelů. Všechny programy ve středisku jsou založeny na Osho-vě vizi kvalitativně nové lidské bytosti, která se dokáže nejen s radostí účastnit každodenního života, ale také se umí ponořit do ticha. Většina programů probíhá v moderních klimatizovaných zařízeních a sestává z krátkodobých či dlouhodobých meditačních kurzů a workshopů, které se zaměřují na všechno - od tvořivého umění až po holistic-ké léčení, osobní transformaci a zenový přístup ke sportu a rekreaci. Programy probíhají celoročně, souběžně s celodenním rozvrhem Oshových aktivních meditací. Venkovní kavárny a restaurace na území střediska podávají tradiční indickou stravu a nabízejí výběr z mezinárodních pokrmů, přičemž všechna zelenina je organicky pěstovaná na farmě, jež patří středisku. Středisko má svou vlastní zásobárnu zdravotně nezávadné, filtrované vody. 216 Vědomí Pro více informací navštivte internetovou stránku osho. com, kde naleznete nejbližší Púnské informační centrum (Pune Information Center). Pro více informací: www.osho.com Poznámky 1. zakladatel zoroastrizmu (zaratuštrizmu) ze 6. století před Kristem. Pravděpodobný autor nejstarších perských náboženských textů, sedmnácti písní Gáthy - pozn. red. 2. legendární autor základního textu taoizmu Kanonické knihy o cestě Tao a její síle (4.-3. století před Kristem) - pozn. red. 3. indický básník a mystik, 1440-1518. Žil v době, kdy se muslimové i hinduisté snažili sblížit navzájem svá duchovní učení i náboženské principy. Kabírovy básně a písně dodnes zpívají stejně rádi muslimové i hinduisté - pozn. red. 4. zakladatel sikhizmu, náboženského směru, který se snaží v praktickém životě sladit učení hinduizmu a islámu. Žil v letech 1469-1583-pozn. red. 5. Dhammapadam patří mezi nejstarší a nejvíce překládané buddhistické texty; vyšlo například v nakladatelství CAD Press pod názvem Dhammapadam neboli Cesta k pravdě - pozn. překl. 6. rusko-americký mystik a duchovní učitel. V Eugeníce vyšla jeho kniha Duchovní hledání člověka a také kniha Pochopení zázraků života Petra Uspenského, který byl Gurdžijevovým žákem - pozn. překl. 7. Ivan Petrovič Pavlov (1849-1936) - ruský vědec a fyzio-log, který proslul zejména objevem podmíněných reflexů. V roce 1904 obdržel Nobelovu cenu. Burrhus Frederic Skinner (1904-1990) - americký behavio-rista, jehož výzkum v oblasti chování krys a holubů významně ovlivnil směřování psychologie 20. století - pozn. překl. 8. Buddhova kázání, která mají prostý, lidový a didaktický styl. V mnoha z nich jsou vloženy „písně" a každá sútra tvoří samostatný celek - pozn. red. 9. Šrí Aurobindo (1872-1950) - indický duchovní učitel, básník a filozof, propagátor integrální jógy. Zdůrazňoval spojení po- Vědomí zemského s duchovním, tedy vnesení Boha do světa, a nikoliv odklon od něj - pozn. překl. 10. naprosté pohlcení Absolutnem a splynutí s ním - pozn. překl. 11. kolem 54068 před Kristem, Vardhamana Mahávíra zvaný Džina, Buddhův vrstevník, světec a zakladatel džinistické komunity - pozn. red. 12. Bertrand Arthur William Russell (1872-1970) - britský filozof, logik, esejista a sociální kritik. Proslul zejména svými pracemi v oblasti matematické logiky a analytické filozofie. Alfred North Whitehead (1861-1947) - britský matematik, logik a filozof, podobně jako Russell, se kterým úzce spolupracoval. Martin Heidegger (1889-1976) - německý filozof, zakladatel existenciální fenomenologie, všeobecně považován za jednoho z nejoriginálnějších myslitelů 20. století. Zabýval se zejména otázkou Bytí. Jean-Paul Sartre (1905-1980) - francouzský existencialista, dlouhou dobu zastánce komunizmu, od něhož se však posléze odklonil. Jako existencialista považoval za nejdůležitější naprostou svobodu jedince a jeho plnou zodpovědnost za vlastní volby a rozhodnutí. Proto například nesouhlasil s Freudem a jeho konceptem nevědomí - pozn. překl. 13. Gauríšankar je indický výraz pro Mount Everest; Osho tak pojmenoval také jednu ze svých meditací - pozn. překl. 14. komentáře k védám ve formě vyprávění asi ze 7. století před Kristem, jež stojí na počátku staroindické filozofické spekulace. Jde o díla nebráhmanského původu, která se snaží zvýhodnit postavení vládců-bojovníků - pozn. red. 15. významný súfíjský mystik, který byl za tento svůj výrok popraven - pozn. překl. 16. řecký filozof žijící v 5.-6. století před Kristem; je pokládán za zakladatele metafyziky - pozn. překl. 17. sin znamená v angličtině hřích, to miss pak přehlédnout, minout, zmeškat - pozn. překl. 18. česky špatné, nesprávné chování, konání a počínání. V angličtině předpona mis- indikuje přibližně totéž, co v češtině předpona ne-, tedy něco chybného a špatného. Odtud tedy souvislost s hříchem - pozn. překl. 219 OSH(D Nasioucháním k Pru!gper ssv roce 2o4 jehkmha lásky - p02n. překl CZ dSl0Va Znamená UPadnout d0 niyjZtí: V arabřých Zemích POPU1-Í postavou, blázenem a?Stýní Se" " 3 m0udm neMkoivSnt: ÍJ - jedné z -pozn. překl tLdy Učení nedualité, Všejednotě dání vSS 1 réta " ÚČClem duch0Vníh0 We-o spojení žemla neb ZTslTl "" & sannjása radostí z tohoio l d"chM- J pojetí je prodchnutou vědomirn souc ť 1, " radostí 26. německý fiW kteS J í?7 kl -u prakt:koval iukobu ÍSSfj a umění lukostřelby (Pragma; k7 stra, .L&,!5-- -hoto zenového rm- ru bSť J6JÍŽ Pmocí pořádat struktu-integrace vyvmulíS J.8™" TUt metdu struklní spojujícímsvaltdr dRo měkkými tkánění - pozn. red. lfVa V P0,0vině 5- let 20. století starp™ fnří kl3!1Cka " J ej-používala původně nravděnKetl Před KriStem a která s základem jPSOu ST " Jejím plovaných aLpřeyruš jednotlivých hexagramů a ieiich? w nEjdeme Ppisy měnných stavů, a vyS fP edSt3VUJÍ brazy pr-dImenzejednotl1výchnp,LZa;edyCUJÍ " 3 PHtÍCké 220 30. angličtina slovo relata běžně nepoužívá, Osho si jej s největší pravděpodobností vymyslel. Vychází ze slova to relate, což anglicky znamená vztahovat se, souviset, navazovat vztahy. Větu bychom tedy mohli volně přeložit jako „Poprvé začínáte existovat nikoliv ve vztahu, ale sami o sobě." - pozn. překl. 31. viz Meditation: The First and Last Freedom (Meditace: první a poslední svoboda). V češtině zatím nevyšlo - pozn. překl. 32. dynamická meditace má pět fází, z nichž každá trvá zhruba deset minut. V první fázi se zhluboka a chaoticky dýchá, druhá fáze obsahuje katarzi, tedy projevení veškerých potlačených emocí řevem, dupáním a podobně. Ve třetí fázi se skáče na patách a s rukama nad hlavou. Při každém dopadu na paty se odříkává mantra „Hu". Tato fáze je náhle ukončena a člověk „ztuhne" v jakékoliv pozici, ve které se právě nachází, a pozoruje prostor, jejž v něm předchozí fáze vytvořily - to je čtvrtá fáze. V poslední fázi se meditující uvolní a projevuje existenci vděk za tuto meditaci například tancem. Kundaliní meditace má čtyři fáze po patnácti minutách. První fáze je fází „třesení", kdy člověk uvolní a rozvibruje celé své tělo. V druhé fázi se projevuje pohybem - tancem - výjimečně i hlasem. Ve třetí fázi zůstane stát nebo se posadí a jenom je. V závěrečné fázi si lehne na záda a tiše relaxuje. Obě meditace jsou doprovázeny hudbou, speciálně za tímto účelem vytvořenou. Meditace gibberish [džiberiš] - v překladu drmolivá, žvatlavá či breptací meditace. Popis viz dále v textu - pozn. překl. 33. ve smyslu dosažení středu - pozn. red. 34. Omar Chajjám (f 1123) - velký íránský mystik, mudrc a básník - pozn. překl. 35. zenbuddhistický termín pro osvícení, ekvivalent hinduis-tického samádhi - pozn. překl. 36. název pro klasický stoj na hlavě, používaný v hatha józe - pozn. překl. 37. v angličtině je tento rozdíl zřetelnější - čin se totiž anglicky řekne action, reakce pak reaction - pozn. překl. 38. Soren Aabye Kierkegaard (1813-1855) - význačný a autorsky plodný filozof a spisovatel. Jeho dílo překračuje hranice 221 OSHO filozofie, teologie, psychologie i literárního kriticizmu. Kniha EitherOr v češtině doposud nevyšla, nicméně pro srozumitelnost zde titul knihy překládáme do češtiny jako Bud, anebo - pozn. překl. 39. v češtině má tento výraz spíše negativní emocionální náboj, zatímco v angličtině znamená být hluboce zasažen, dojat či osloven na niterné úrovni - pozn. překl. 40. vipassaná v jazyce páli nebo vipašjaná v sanskrtu - pozn. red. 41. soubor vzpomínek, týkajících se jisté záležitosti; fyzické, biologické, psychologické či symbolické uspořádání základních prvků v jeden celek, jehož vlastnosti přesahují pouhý souhrn jednotlivých částí - pozn. překl. 42. konečná a nejvyšší skutečnost - pozn. překl. 43. člověk, který se vzdal veškerých pout ke světu a vydal se na duchovní pouť k uskutečnění mókši (osvobození) - pozn. red. 44. centrum pro meditaci a studium duchovních nauk - pozn. překl. 45. dělení na dvě části - pozn. překl. 46. Gottfried Wilhelm Leibniz (1646-1716) - německý filozof, matematik a logik. Leibnizovy monády - oduševnělé, bezrozměrné a do sebe uzavřené atomy, které svými silovými poli formují celý svět - pozn. překl. 222 ZDRAVIE ROZVOJ OSOBNOSTI EZOTERIKA EUGENIKA, spol. s r. o. P.O. Box 187,11jušinova 2, 850 00 Bratislava 5 e-mail: eugenika@eugenika.sk, teUfax: 0263 81 06 59 OBJEDNÁVKY (MALOOBCHOD) e-mail: dobierky@eugenika.sk, priamalinka:0263 8146 54 NAŠE PREDAJNE BRATISLAVA 11jušinova 2 P.O.BOX 187 850 00 Bratislava 5 po-pia: 10:00 -18:00 tel.: 026381 4653, 63810659 predajna@eugenika.sk KOŠICE Hlavná 48 040 01 Košice tel: 055623 0432 kosice@eugenika.sk BANSKÁ BYSTRICA Knihv Mvstik Námestie SNP12 974 01 Banská Bystrica tel: 048415 425 0915 607 210 b.bystrica@eugenika.sk POVAŽSKÁ BYSTRICA Sezam M. R. Štefánika 136 017 01 Považská Bystrica tel.: 0905344 033,042432 7937 sezampb@orangemail.sk SPOLUPRACUJÚCE PREDAJNE POPRAD Christiania Námestie sv. Egídia 108 058 01 Poprad tel.: 052772 2944 LUČENEC Phoenix Kubínyiho nám., 984 01 Lučenec tel.: 0907872 540 LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ Pantarei Námestie Mieru 1 031 01 Liptovský Mikuláš tel.: 044552 5634 TRNAVA Marčan Hlavná 17, 917 01 Trnava tel.: 033551 1207 HLOHOVEC Kniha Anda s.r.o. ul. SNP 26, 920 01 Hlohovec tel.: 0903760 680 SPIŠSKÁ NOVÁ VES Corona Zimná 46, 052 01 Spiš. Nová Ves tel.: 053446 5278 Pobočka v ČR-PRAHA Jiřina Vaňková, EUGENIKA, s. r. o., office - PRAHA Valčíkova 115220, 182 00 Praha 8-LIBEŇ tel.fax: 284 680 056, 731478 311 e-mail: jirina.vankova@tiscali.cz wLW9& cssastó® MMtmmmHHMMM Distribuce nabízených knih v Čechách: PREMISA, Praha, tel.: 777 559 335, fax.: 220 191 258 KONTAKT, Praha 7, tel: 251 036 403, fax: 251 036 380 POZNÁNÍ, Olomouc, tel.fax: 585 225 151 KUČERA R, Olomouc, tel.fax: 606 762 969 pistribuce nabízených knih v SR: Eugenika, s. r. o., Bratislava, tel.fax: 0263 81 46 53,63 81 06 59 P. O. Box 187,850 00 Bratislava 5 e-mail: sklad@eugenika.sk, internet: www.eugenika.sk Urn snížit 9Satja Sal Bába: Krevní skupiny a význam píemoci českybrož., 130x200, 160 str., 168,-KčSk Tato útlá knížka je výběrem výroků z projevů jedné z nejvýznamnějších duchovních osobností současnosti. Mistrova slova jsou naplněna posvěcenou energií, která člověku přináší duchovní proměnu a víru v sebe sama. Svým zaměřením na obecná lidská témata - štěstí, lásku a úspěch - se kniha hodí nejen pro příznivce této charismatické osobnosti, nýbrž i pro široký okruh ětenářů. jicaum MINULOSTIGuy Finley: Jak se zbavit minulosti českybrož., 130x200, 189 str., 198,-KčSk Tato kniha je o tom, jak se něčeho či někoho v přeneseném smyslu slova pustit; jak se vzdát všeho, co nás doprovází v nepříjemných vztazích a situacích; jak se zbavit bolestných myšlenek a pocitů, jež jsou připoutány k naší duši jako vězeňská koule k noze. Autor nám nabízí řešení skutečných životních problémů, které vyplývají ze skutečných životních situací. ZAWiťlNI ve mm EiiypjjWaldemar Uxiili: Zasvěcení ve starém Egypte českybrož., 130x200, 139 str., 158,- KčSk Poněkud archaicky působící kniha, která půvabně romantickým způsobem popisuje průběh duchovního zasvěcení ve starém Egyptě tak, jak šije představují mnozí příznivci ezoterických tajemství. Vychází z takzvané Thovtovy knihy, což je vlastně Tarot. Jeho dvaadvacet hlavních karet symbolicky zobrazuje iniciační cestu člověka. A právě tyto obrazy jsou východiskem spisu W. Uxůliho. LECIVE OBRAZYIVlUDr. Tatiana Roška: Léčivé obrazy vědomí českybrož., 130x200, 162 str., 168,- KčSk Lékařka pojednává o funkcích mozku, pozitivním myšlení a představivosti. Poskytuje množství praktických cvičení, meditací a afirmací, to vše s využitím tvůrčí představivosti. Výrazná část je věnovaná emocím a cvičením na odstranění negativity a posílení pozitivní síly, intuice a klidu. Nechybí ani oblast zdraví, péče o krásu, zbavování bolesti a léčení sebe i druhých.