OSHO TANTRA SEX A NADVĚDOMÍ UVOD SPOJENÍ MYSLI A HMOTY Amrita Pritam světově proslulá básnířka, spisovatelka a poslankyně parlamentu, New Delhi, Indie Man Mirza Tan Sahiba... ento verš súfijského básní- ' ka z Paňdžábu není pou- hým symbolem. Je to pří- běh z období šáha Džáhan- gíra o Mirzovi, Rádžputovi z města Danabádu. Když potkal Mirza překrásnou dívku Sahíbu, ucítila, že se její tělo stalo příbytkem Mirzovy mysli. Ten, kdo dokáže vdechnout život kamenným sochám Boha, do-káže pochopit spojení mysli a hmoty, vedoucí k osvícení (samádhi). V totnto příběhu lásky se však společnost rru.ačí. Brousí se meče, nenávist se rozhořela v tělech Sahíbiných bratrů, jejich rty chrlí jed. Čas vše mění, a hroby Mirzy a Sahíby se staly posvátnýnů místy, kam se chodí s taškami na hřbetě žáci islámských škol učit o lásce. Páteří každého jogína, v němž se probudila spící šakti, projíždí oheň. Roztroušené atomy energie (šakti) v těle dávají tomuto ohni směr. Výsledkem je uvolnění Mahášakti v jogínově mysli. Stejný prožitek - kundaliní šakti - lze zažít v tělesném spojení, když se duše setkává s duší. A v tomto nejvyšším spojení prožíváme v těle nadvědomí, které může potlačit vnímání těla. Proč má toto tělo, skládající se z pěti prvků, takový význam v evoluci života? Podle mého našel Osho odpověd' na toto ta-jemství, a zahlédl moment, ve kterém se toto tělo z masa a krve stává chrámern, z něhož vychází vůně kadidla, obětovaného v modlitbě. Dagestán je malá hornatá oblast, jeho obyvatelé obje-vili tajemství, skryté za smutkem tohoto světa. Když se tito lidé na 5 někoho zlobí, proklínají jej strašlivou kletbou: "Kéž bys zapomněl jméno své milé". Toto prokletí se dotýká každé oblasti našeho života. Proklelo všechna naše náboženství, "ismy" a naši životní filozofii. A my jsme zapomněli jméno své milé -jméno naší vnitřní šakti. Na svět přišlo období temna, které místo toho, aby odnaučilo lidi strachu, naučilo je krčit se hrůzou. Zdá se, že i tomuto tajemství přišel Osho na kloub. Aby odnaučil lidi strachu, ukázal na milou, na nadvědomí, které je v nás, ale na které jsme zapomněli díky kletbě. Strašné spiknutí moci a náboženství zotročilo lidi nejen tělesně, ale i duševně. V jedné básni jsem vyjádřila tuto hrţ5zu: "Jsem v cele, která je v cele. Každý den porodim Slunce. A každý den mé Slunce osiři. " Smutné Slunce... každé jitro probíhají při jeho východu obřady. Lidé se na Slunce zdaleka dívají jako cizinci, zdraví ho sepjatýma rukama, a utíkají rychle pryč. A osiřelé Slunce bez užitku zapadá. Lidé, stvoření ke strachu, zapomněli, že sluneční paprsky jsou zde proto, aby osvětlily dvory jejich domá, jejich srdce a duše, kde uvnitř dřímá semeno a čeká, až vyroste a rozkvete. Láska a uctívání (púdžá) jsou dvě slova, která kolem sebe odevšad slyšíme, ale lidé je vyslovují ve strachu, jako by to byly květiny, ukradené z čísi zahrady. Ale ty květiny musí vykvést zevnitř, z půdy naší duše. Myslím, že Osho je velký dar pro naši dobu. Nasměroval sluneční paprsky na lidskou duši, a velice prostě dokázal hovořit o radosti soulože, která je spojením semena se slunečním paprskem. Jako vůně květu vede člověka k vrcholům samádhi, vede je k vysvobo-zení, k věčné blaženosti... Skutečnost, že páda duše je plodná, stačí k vysvobození. A se-meno, dřímající v této zemi vyroste a rozkvete a najde věčnou 6 blaženost. Jen Osho si to díky svému hlubokému napření a síle výrazu dokázal uvědomit. Chtěla bych ještě něco říci ze své vlastní zkušenosti... o bolesti, kterou prožívá semeno před tím, než začne růst: "Mé slunce spi v oblačném paláci, Kam nevedou schody ani okna. Cesta, kterou vyšlapala staleti, Je přiliš úzká pro mé nohy. " Vím, že všechny cesty k vnitřní zkušenosti jsou úzké. Každý si musí vyšlapat svou vlastní, svýma nohama. Osho o tomto tajemství mluví velmi prostě, a za to mu patří dík. 7 PRVNÍ PŘEDNÁŠKA e snadné ji cítit, ale těžké de- finovat. Když se ptáte ryby, co je to moře, řekne vám: "Toto je moře. Moře je všude kolem." Trváte-li však na svém: "Definuj moře", vznikne velký problém. Nejušlechtilejší a nejhezčí věci na světě Ize prožívat, poznávat, ale těžko se definují a popisují. Naše bída tkví v tom, že posledních čtyři nebo pět tisíciletí jen mluvíme a mluvíme o něčem, co bychom měli skutečně prožívat, co bychotn měli realizovat zevnitř - o lásce. O lásce se nutoho namluvilo, zpívá se o ní bezpočet písní, v chrámech a kostelech se bez ustání pějí zbožné zpěvy (co všechno se nedělá ve jménu lásky`?), a přesto pro ni není v lidském životě místo. Prozkoumáme -li hlouběji jazyky, jitniž lidstvo mluví, stěží najdeme fţalešnější slovo než "láska". Všechna náboženství mluví o lásce, ale ten druh lásky, který nacházíme všude, který obklopil ělověka jako nějaké dědičné neštěstí, vedl pouze k tomu, že se v lidském životě k lásce uzavřely všechny brány. Masy uctívají náboženské vůdce, jako tvůrce lásky. Ti však zfalšovali lásku, přehradili její všechny proudy. V totn není žádný podstatný rozdíl mezi Východem a Západem, mezi Indii a Amerikou. Proud lásky z člověka ještě nevytryskl. Obviňujeme za to jeho samotného. Protože člověk je zkažený, nerozvinula se láska, v na- 8 šicll životech cliybí pr.nud lúsky. Obviliujelnc mysl, tvr(lílllc, že je ntrílvcná. My,l není jcd. Ti, kclo rnevažují mysl, otrţlvili lásku, brţlní jí v růstu. Nic na tollltn svčtč není jcdovţltč. Nic r tnlu), cn ţtvnřil Bůh není špţltnč, vše je nektar.. Tn jcn člnvčk u(lčlţll z pohár.u nektţlr.u ,jc(1. A ncjll(n.šíllli viníky js()u tţlkrvţlní učitelé, tţlkrvaní svţltí Illuž()vč, svčtci u pnlitici. Dilklcl(lnč n tnln uvţliujtc. Jcstližc tuto nellloc okanlžitě ncpocll(r pílllc, jcstliic ji nk:llni,itč ncrtlčncme lččit, láska v liclskčrll životč ncl)u(lc clni tcţl', ţlni v bu(louenu. Il.nnií jc, že ,jslllc slcpč přijţlli vysvětlcní tnliotn stavu rc stcjnýcll r(Ir(),jů, ktcrč nţlříkţljí nţl(1 tínl, ic lúska není prn člnvčkţl tn ncjdil-lci.itč,jší. Jc,tliic sc pn stţllctí npukují a pnsilriují ncsprúvnč zíl,a(ly. 17ť'CStţlVltIllC ţi UVěd()I11()Vţlt klţtlllnČ ZllVěl.y Zfl pŮVOtlnlllll Zilţil(lţlrlll. Vrnikţl cllţl()s, protnic člc)věk je nitcrnč nesclu)pen stílt sc tílll, č ílll by Illčl lţý't p()(11c tčclltn ncpřil.or,enýcll pravi(Icl. Bcrclnc jţlko tţrlkt, i,e ěl()věk je špţltný. I1I Zţl ţlţ(vný'cll čţlsů chnilívţll kaiţlý ţIcn knlclll krţll()vţkčllo palţlce v5'l.()bce včţjíi.il. Clllubívţll sc, ic vč,jířc, ktelţč prn(iţlvţl, ,jsou jcdi-nečnč ţ1 skvělč. Nikdn nikdy prý přecltím I7ndnbnč včjířc nevi(lčl. Krţíl Illčl sbírku vějířů re všcell knutů svčta, protc) lln tn zau,jaln. Jcţln()u ,e vykl()nil r balkónu. aby sc po(líval na t()Ilo 17r()ţlavačc .jţ(lincčných ţl ,kvělýcll včjíi.ů. Po(ilc nčhn ty včjířc nevyl7a(lţlly nijţlk zvláštnč, ncţlţll by za nč ani gr()š, ale přcee jcn r.ţlvolţll I7rn(lavţlčc k ,nbč. Zcptţll ,c: "V čclll je jejich jc(lincčnnţt'? A knlik ţtc),jíţţ:. Pr()(Iţlvţlč (ull7nvčţlčl: "Vašc Vcličcnstvn, nestojí nln()lln. Vzhlc-(lcrll k jcjicll kvţllitě je cenţl nír,kţl, stn rupií r.a kus... Kríll uiţlsl: "Stn rupií! Tcnlllc včjíi. pi.cec dostanu r.a grnš k(lck()-liv nţl trllu. A ty za nčj chceţ sto rupií! Čílll je tak zvláštní'?.. Mui i.ckl: "Kvalit(nl! Kţlž(lý včjíiţ vúnl .r.aručcně vydrží stn lct. Ani pn ţt() lCtCel1 SC 17C1'()ZplllIrlC... "P()(Ile tolln jak vypţldá, nevyclrží ani týden. Cllceš Illč napálit'? Není tn podvncl'? Pamatuj, ic jsclti krúl!.. "Vcličcnstv(), jţlk bych lllnhl'? Vítc, že cl7odínl pnd vašíln balk(í- 9 nem denně, a prodávám své vějíře. Cena za kus je sto rupii, a ručím za to, že vydrží sto let. Každý den mě můžete potkat na ulici. Kromě toho, vy jste vládcem této země. Jak bych mohl být v bezpečí, kdybych vás podvedl?" Král si koupil vějíř za požadovanou cenu. I když nedůvěřoval obchodníkovi, umíral zvědavostí, jestli je pravda, co říká. Přikáial mu, aby za týden přišel znovu. Držadlo vypadlo po třech dnech, a celý vějíř se rozsypal ještě dřív, než uplynul týden. Král si byl jistý, že prodavač vějířů se už neukáže, ale k jeho úžasu za ním ten muž přišel tak, jak slíbil, zá týden. ` "K vašim službám, Veličenstvo. ` Král zuřil: "Ty lumpe, ty šašku! Podívej se, tady máš sváj vějíř! Rozsypal se na prach za týden, a ty mi slibuješ, že vydrží sto let! Jsi takový velký blázen nebo podvodník?" Muž pokorně odpověděl: "Při vší úctě, zdá se mi, že Vaše Veličenstvo neumí používat vějíř. Vějíř musí vydržet sto let, za to ručím. Jak se Veličenstvo ovívá?" "No to snad ne! Ještě se nakonec budu učit ovívat?" "Nezlobte se, prosím, ale jak se mohl vějíř takhle rozpadnout za sedm dní? Jak jste se ovíval?" Král vzal vějíř a ukázal, jak se ovíval. ` "Ted' rozumím, ` řekl muž. "Takhle se neovívá." "A jak?", zeptal se král. "Držte vějíř pevně před sebou a pohybujte hlavou nahoru a dolů. Vějíř vydrží sto let. Vy zemřete, a1e vějíř zástane nedotčený. Vějíř je v pořádku, ale vy se špatně ovíváte. Držte vějíř pevně a pohy-bujte hlavou. Kde je tady chyba? Chyba je ve vás, vějíř je v po-řádku." IIţ Lidstvo obviňují z podobné chyby. Podívejte se na lidi. Jsou nemocní, jejichž nemoc se hromadila pět, šest, deset tisíc let. Stále se říká, že chyba je v člověku, a ne v kultuře. Člověk upadá, ale na kulturu pěje chválu. Naše úžasná kultura! Naše úžasné náboženství! Všechno je tak úžasné! A podívejte se na výsledky! 10 Říká se: "Člověk je zlý, člověk by se měl změnit", ale nikdo se neptá, jestli to všechno nezavinila naše kultura a naše náboženství, založené na špatných principech, neschopné po deseti tisících le- tech naplnit ělověka láskou. A jestliže se ra posledních deset tisíc let nerozvíjela láska, tak se domnívám, že při této kultuře a nábo- ženství v budoucnu nikdy nenajdeme milujícího člověka. To, co jsme nedosáhli za posledních deset tisíc let, v příštích deseti tisících létech nedosáhneme. Dnešní člověk bude zítra úplně stejný, jako je dnes. I když se čas od času mění vnější obal etikety, civilizace a techniky, člověk se nemění a ani v budoucnu se nezmění. Nejsme připraveni kriticky prozkoumat naši kulturu a naše ná- boženství, a1e z plných plic na ně pějeme chválu a libáme nohy jejich světcám a ochráncům. Nechceme se ani podívat zpět, pře- mýšlet o způsobu a nasměrování našeho myšlení, zkoumat, nejsou -li klamné, nejsou-li úplně špatné. Chtěl bych říci, že princip je špatný, že hodnoty jsou nesprávné. . Důkazem je dnešní ělověk. Jaký jiný důkaz byste chtěli? Jestli zasadíme semeno a plod je jedovatý a hořký, co to zname- ná? Znamená to, že i semeno muselo být jedovaté a hořké. Je samozřejmě těžké předpovědět, jestli z určitého semene vyroste nebo nevyroste hořký plod. Můžete si je pozorně prohlédnout, mážete je stisknout nebo rozlomit, ale nemážete s jistotou předpo- vědět, bude-li plod sladký nebo ne. Musíte vyčkat zkoušku časem. Podívejte se na semeno. Vyroste z něj rostlina. Uplynou léta. Vyroste strom, natáhne své větve k nebi, přinese plody - a teprve tehdy zjistíte, jestli semeno, které jste zasadili, bylo hořké nebo ne. Moderní člověk je plodem semen kultury a náboženství, které byly zasety před deseti tisíci lety a od té doby pěstovány. A plod je hořký, plný konfliktů a utrpení. Ale my jsme ti lidé, kteří ta semena vychvalují a očekávají, že z nich vykvete láska. Říkám vám znovu, že se to nestane, protože každou možnost zrodu lásky zabíjí náboženství. Ta možnost byla otrávena. Daleko víc lásky než u člověka vidíme u ptáků, zvířat a rostlin, které nemají žádné náboženství ani kulturu. Láska je mnohem zjevnéjší u necivilizovaných lidí, u zaostalých lesních lidí, než u takzvaných moderních kulturních a civilizovaných lidí. 11 Uvědomte si přitom, že domorodci nevytvořili civilizaci, kulturu nebo náboženství. Proč je to tak, že čím víc je člověk civilizovaný, kulturní a nábo- ženský, čím víc se pravidelně chodí modlívat do chrámů a kostelů , tím méně je v něm lásky? Má to své příčiny a bůdu o nich hovořit. Je-li možné tyto příčiny poznat, může dál proudit věčný rpoud lásky. Dnes je zaházen kamením, nemůže se prodrat na povrch. Je přehrazen na všech stranách. Ganga nemůže proudit, nemůže volně téci. Láska je v člověku, není to nic, co by přicházelo zvenčí. Není to zboží, které lze koupit na trhu. Je to vůně života. Je v každém. Hledání lásky, usilování o lásku není aktivní jednání, není to čin p , ři kterém musíte někam jít a něco udělat. Sochař pracoval s kamenem. Kdosi se chtěl podívat, jak se dělá socha, ale neviděl ani stopu nějaké sochy, jen kámen, odsekávaný dlátem a kladivem. "Co to děláte?", zeptal se. "Neděláte sochu? Přišel jsetn se podívat, jak se dělá socha, ale zatím vidím jen jak odsekáváte kátnen." Utnělec odpověděl: "Socha je ukrytá uvnitř, není třeba ji dělat. Jen je třeba odsekat nepotřebný kámen, a socha se ukáže sama. Socha se nedělá, socha se hledá. Je skrytá, je třeba ji objevit." Láska je skrytá uvnitř člověka. Je ti-eba ji jen vysvobodit. Otázka nezní, jak ji stvořit, ale jak ji odhalit. Čím jsme ji zakryli? Co brání lásce vyjít na povrch? Zkuste se zeptat lékaře, co je to zdraví. Zní to divně, ale žádný lékař na světě vátn neřekne, co je to zdraví! Nikdo, kdo se zabývá medicínou, a tedy zdravím, vám nedokáže říct, co je to zdraví! Položíte-li tuto otázku lékaři, dokáže vám říci, co je to nemoc ajaké jsou její příznaky. Může znát názvy jakékoliv netnoci, může umčt předepsat vhodnou léčbu. A1e zdraví? O zdraví neví nic. Může jen říci, že zdraví je to, co zůstane, když není žádná nemoc. Je tomu tak proto, že zdraví je skryto v člověku a nelze je definovat. Nemoc pi-ichází zvenčí, proto může být definována. Zdraví přichází zevnitř, proto definováno být nemůže. Můžeme jen říci, že zdraví je nepřítomnost nemoci. Pravdou je, že zdraví nelze stvořit- , 12 bud' je skryto za nemocí, anebo se ukáže samo, když nemoc odejde nebo je vyléčena. Zdraví je uvnitř nás, je naší podstatou. Láska je také.uvnitř, v nás. Láska je naše vrozená podstata a je zásadní chybou, chceme-li po člověku, aby stvořil lásku. Problém není v tom, jak stvořit lásku, ale jak zkoumat a zjistit, proč není sama schopná se projevit. Kde je překážka? Kde je problém? Kde je hráz, která ji brání téci? Když zmizí překážky, láska se sama projeví. Není třeba ji přesvědčovat nebo řídit. Každý člověk by mohl být naplněn láskou, kdyby nebyly bariéry falešné kultury a degradující a škodlivé tra-dice. Nic nemůže zadusit lásku. Láska je nezbytná a nevyhnutelná. Je naší podstatou. Ganga teče z Himálájí. Je to voda, prostě teče - neptá se žádné-ho kněze na cestu k oceánu. Viděli jste někdy řeku, jak stojí na křižovatce a ptá se policisty, kudy se jde k oceánu? Jakkoliv daleko může být oceán, jakkoliv může být skrytý, řeka si k němu cestu najde. Není vyhnutí, řeka má vnitrní puzení, nemá mapu, ale ne-omylně najde svůj cíl. Prorazí hory, putuje rovinami a projde celou zemi na své cestě k oceánu. V jejím nejhlubším nitru je neuhasi-telná žízeň, síla, energie. Ale představte si, že člověk jí postavil do cesty překážky. Představte si, že člověk postavil přehradu. Řeka může překonat a prorazit přírodní překážky, které ve skutečnosti nejsou vůbec překážkami. Jestliže však vzniknou překážky lidskou rukou, jestli-že se na řece postaví přehrady, může se stát, že řeka k oceánu nedojde. Člověk, nejvyšší stvořená inteligence může zabránit řece, aby dosáhla oceán, jestliže se tak rozhodne. V přírodě existuje principiální jednota, harmonie. Přirozené pře-kážky, zdánlivé protiklady, které v přírodě vidíme, jsou výzvou k vyburcování energie. Slouží jako signály k tomu, aby vyburcova-ly to, co je skryto uvnitř. V přírodě není disharmonie. Když zasadíme semeno, může se nám zdát, že vrstva půdy je stlačuje, brání mu v rústu. Ve skutečnosti však vrstva půdy není žádnou překážkou, bez ní nemůže semeno vyklíčit. Půda tlačí na semeno, takže se může rozplynout, rozpadnout, a změnit se ve výhonek. Zvenčí se může zdát, že půda dusí semeno, ale púda jen 13 prokazuje semenu přátelskou službu. Jestliže ze semene nevyroste výhonek, domníváme se, že půda není správná, že semeno nemělo iiost vody nebo dost slunečního světla, ale nehaníme semeno. Ale jestli lidský život nepřinesl květy, říkáme, že člověk je za to sám odpovědný. Nikdo nemyslí na špatné hnojivo, nedostatek vody nebo slunečnţo světla a nic s tím nedělá, ale obviňuje člověka, že je špatný. Proto lidský výhonek zůstává nevyvinutý, potlačovaný nepřátelstvím a není schopný kvést. Příroda je rytmická harmonie. Nepřirozenost, kterou člověk vnu-til přírodě, konstrukce, které sestrojil a mechanismy, které postavil do cesty proudu života vytvořily na mnoha místech překážky, zastavily tok. A z řeky udělaly pachatele. "Člověk je zlý, semeno je jedovaté", říká se pak. Rád bych vás upozornil na skutečnost, že hlavní překážky jsou lidským dílem, vytvořil je sám člověk - nebýt toho, řeka lásky by tekla volně a dospěla by do oceánu Boha. Láska je člověku vlastní. Jestliže bdělost odstraní překážky, láska může plynout, a nakonec dospěje k Bohu, dospěje k Nejvyššímu. . Jaké jsou to překážky, vytvořené člověkem? Největší z nich je odpor k sexu a k vášni. Tato překážka znemožnila, aby se v člověku zrodila láska. Je prostou pravdou, že sex je výchozím bodem k lásce. Sex je počátkem cesty za láskou. Počátek, pramen řeky lásky je sex, vášeň - a všichni se k nim chovají nepřátelsky. Každá kultura, každé náboženství, každý guru, každý zřec útočil na tento pramen, a řeka zůstala uvězněná. Pořád všichni křičí: "Sex je hřích. Sex je proti-náboženský. Sex je jed," ale nikdo si neuvědomuje, že je to ve skutečnosti sexuální energie, která putuje a doplouvá do moře lásky v lidském nitru. Láska je transformace sexuální energie. Láska vykvétá ze semene sexu. Podívejte se na uhlí. Nikdy by vás nenapadlo, že se m5že změnit v diamant. Skladba kusu uhlí a diamantu je stejná. Žádný podstatný rozdíl mezi nimi není. Na konci procešu trvajícího tisíce let se uhlí změní v diamant. Ale uhlí si nikdo neváží. Když je skladujeme doma, neukazujeme je hostům, zatímeo diamanty nosíme kolem krku nebo na hrudi, aby 14 je každý viděl. Diamant a uhlí jsou jedno a totéž, jsou to dvě vývojová stadia stejného prvku. Jste-li proti uhlí, protože vám na první pohled může poskytnout jen saze, jeho možnost proměny v diamant tím končí. Uhlí se může samo změnit v diamant. My však uhlí nenávidíme, a tím se zbavujeme možnosti jakékoliv změny. Jedině energie sexu může rozkvést v lásku. Ale každý, včetně velkých myslitelů lidstva je proti sexu. Tento odpor neumožní semenu vyklíčit, a palác lásky je zbořen u samých základů. Nepřá-telství vůči sexu zničilo možnost lásky. Uhlí se už nemůže stát diamantem. Díky tomuto principiálnímu nedorozumění nikdo necítí potřebu projít stadiem přijetí sexu, jeho rozvinutí a následného procesu jeho proměny. Jak jej můžeme proměnit, když jsme jeho nepřátelé, když se mu bráníme, když jsme s ním v neustálém boji? Člověku byl vnucen spor mezi ním a jeho energii. Naučili jej bojovat proti vlasmí sexuální energii, bránit se svému sexuálnímu pudu. "Mysl je jed, bojuj s ní," říkají člověku. Mysl stejně jako sex existují v člověku - ale od člověka se očekává, že se zbaví vnitřních konfliktů. Musí zároveň bojovat i usmiřovat, tak jej to učí jeho vůdcové. Na jedné straně z něho dělají šílence a na druhé straně otvírají blázince, aby se mohl léčit. Rozsévají zárodky ne-mocí a pak budují nemocnice, aby se měli nemocní lidé kde léčit. Jiný důležitý fakt je, že člověka nelze oddělit od sexu. Sex je jeho počátek, díky sexu se zrodil. Bůh udělal ze sexuální energie počátek stvoření. A velcí mužové označují za hříšné to, co sám Bůh za hříšné nepovažuje! Kdyby Bůh považoval sex za hřích, pak by byl sám největším hříšníkem ve vesmíru. Uvědomili jste si někdy, že rozkvetlý květ je výrazem vášně, že je to sexuální akt? Páva, tančícího v plné kráse opěvuje básník, i světce naplní pohled na něj radostí - ale cožpak si neuvědomují, že i tanec je otevřeným vyjádřením vášně, že je to především sexuální akt? Komu pro radost tančí páv? Páv láká svou milou, svou družku. Papiha a kukačka zpívají, z chlapce se stává mladík, z dívky vyrůstá žena. Co to všechno vlastně je? Jaká je to hra, jaká je to síla? Jsou to všechno projevy lásky, sexuální energie. Tyto projevy lásky jsou proměněné výrazy sexu - bublají energii, 15 přijímají sex. Všechny projevy lásky, všechny láskyplné postoje a popudy jsou projevem primární sexuální energie. Náboženství a kultura otravují lidskou mysl, vytvářejí konflikty, boje. Ženou člověka do války proti jeho vlastní prvotní energii, a člověk slábne, tloustne, hrubne, zbavuje se lásky a plní se nicotou. Se sexem je třeba se spřátelit, sex je třeba povýšit, očistit. Když mudrc žehnal novomanželúm, řekl nevěstě: "Kéž by ses stala matkou deseti dětí, a manžel byl tím jedenáctým". Jestliže překonáme vášeň, z manželky se stane matka; jestliže překonáme smyslnost, ze sexu se stane láska. Jen sexuální energie může vykvést do lásky. My jsme však naplnili člověka odporem k sexu, a důsledkem je to, že nekvete láska. To, co má přijít později, bude možné jen když přijmeme sex. Proud lásky nemůže prorazit silný odpor. Sex přitom bublá uvnitř, a zanáší lidské vědomí. Lidské vědomí je stále víc a víc sexuální. Naše písně, básně, obrazy a prakticky všechny sochy v našich chrámech se točí kolem sexu, protože se kolem něj točí i naše mysl. Žádné zvíře není tak sexuální jako člověk. Člověk je sexuální kdekoliv - v bdění i ve spánku, ve svém chování i ve své etiketě. V každé chvíli člověka straší sex. Nepřátelství vůči sexu, odpor a potlačování vedou k tomu, že člnvěk se rozkládá zevnitř. Nem&že se osvobodit od kořenů svého života, a Stálý vnitřní konflikt vede k tomu, že se člověk stává neurotický. Je nemocný. Tato zjevná zvrácená sexualita u člověka je dílem jeho takzvaných vůdeů a světců. Dokud se člověk neosvo-bodí od těchto učitelů, moralizátorů a náboženských vůdců a jejich hlasitých kázání, nemůže vyplout na povrch láska. Slyšel jsem kdysi historku: III Jednou v neděli vycházel chudý rolník z domu, a ve dveřích se setkal s přítelem z dětství, který jej přišel navštívit. Rolník řekl: "Vítej! Ale kde jsi byl eelá ta léta? Pojd dál! Podívej, slíbil jsem přátelům, že je navštívím, a návštěvu nemohu odložit. Zůstaň u mne, a já se asi za hodinu vrátím. Budu pospíchat zpátky a pěkně si popovídáme." 16 Přítel odpověděl: "Ne, myslím, že bude lepší, když půjdu s tebou. Ale mé šaty jsou špinavé. Kdybys mi dal nějaké čisté, převléknu se a půjdu s tebou." Nějaký čas před tím dal král rolníkovi drahé šaty, a rolník je schoval pro slavnostní příležitost. S radostí je ted' přinesl. Přítel si oblékl vzácný kabát, turban, dhóti a nádherné střevíce. Vypadal ted' jako král. Když se rolník podíval na svého přítele, trochu žárlil. Sám vedle něho vypadal jako sluha. Uvažoval, jestli neudělal chybu, když půjčil příteli své nejlepší oblečení, a cítil se méněcenný. Každý se ted' bude dívat na přítele, a on sám vypadá jako sluha. Zkoušel uklidnit svou mysl tím, že si říkal, jaký je dobrý přítel a zbožný muž. Rozhodl se, že bude přemýšlet jen o Bohu a o vzne-šených věcech. "Jaký má vlastně význam krásný kabát nebo drahý turban?" AIe čím víc se pokoušel přesvědčit sám sebe, tím víc se kabát a turban zahnízdily v jeho mysli. Když šli po cestě, kolejdoucí se dívali jen na přítele, rolníka si nikdo nevšímal. Začalo mu z toho být smutno. Povídal si s přítelem, ale uvnitř nepřemýšlel o ničem jiném, než o kabátě a turbanu! Přišli do domu, který chtěli navštívit, a rolník představil svého přítele: "To je můj přítel z dětství. Je to velice hezký člověk." A najednou plácl: "A šaty má ode mne!" Přítel žasl, i hostitelé byli překvapení. Rolník si také uvědomil, že jeho poznámka byla nevhodná, ale už bylo pozdě. Litoval, že mu uklouzl jazyk a v duchu si to velmi vyčítal. Když se vraceli domů, omlouval se příteli. Přítel řekl: "Šokovalo mě to. Jak jsi mohl něco podobného říct?" Rolník odpověděl: "Promiň, to mi jen uklouzl jazyk. Udělal jsem chybu." Jazyk ale nikdy nelže. Slova jen vycházejí z úst, když je něco v mysli. Jazyk nikdy nechybuje. "Odpusť, nevím jak se to mohlo stát." Ale velice dobře si uvědomoval, že myšlenka vyplula na povrch z jeho mysli. Š1i navštívit jiného přítele. Rolník se pevně rozhodl, že neřekne, že šaty jsou jeho, a posilnil svou mysl. Když přišli ke dveřím, pevně se rozhodl, že neřekne, že šaty jsou jeho. Nešťastník si neuvědomoval, že čím pevněji se rozhodl nic neří- 17 kat, tím pevněji se v něm zakořenilo vnitrní vědomí, že šaty patří jemu. Kdy děláme taková pevná rozhodnutí? Když se člověk k ně-čemu pevně rozhoduje, například skládá slib celibátu, znamená to, že se jeho sexualita zoufale dere zevnitř. Jestli se člověk rozhoduje, že bude méně jíst nebo se ode dneška postí, znamená to, že je v něm hluboká touha najíst se víc. Taková snaha nevyhnutelně úští do vnitřního konfliktu. Jsme tím, čím jsou naše slabosti. My se však rozhodneme držet je na uzdě, rozhodneme se s nimi bojovat-a samozřejmě tak vznikne zdroj vnitřního konfliktu. V takovém vnitřním boji vešel náš rolník do domu. Začal velmi opatrně: "Tohle je můj přítel" - a1e zjistil, že si jej nikdo nevšímá. Všichni se s úctou dívali na jeho přítele a na jeho šafy, a to jej ranilo. To je můj kabát! A múj turban! Ale znovu si v duchu připomněl, že nebude mluvit o šatech. Rozhodl se: Každý má nějaké šaty, chudé nebo bohaté. To je přece samozřejmé, říkal si v duchu. Ale šaty se míhaly před jeho očima, nahoru a dolů, nahoru a dolů. Vrátil se ke své řeči: "Tohle je můj přítel. Přítel z dětství. Velnů dobrý člověk. A šaty? Ty jsou jeho, nejsou mé." Lidé žasli. Nikdy předtím neslyšeli taková slova: "Šaty jsou jeho, nejsou tné"! Když s přítelem odešli, znovu se rolník velice omlouval. Při-pustil, že udělal velkou chybu. Byl zmatený, nevěděl, co má a co nemá dělat. "IţFikdy předtím mi přece na šatech tak nezáleželo! Bože můj, co se to se mnou stalo?" Co se to s ním stalo? Nešťastník si neuvědomil, že se zachoval tak, že kdyby se tak choval sám Bůh, tak by mu začalo také záležet na šatecň! Přítel byl rovněž velice rozzlobený, a řekl, že s ním nikdy víc nikam nepůjde. Rolník jej vzal za ruku a řekl: "Prosím tě, neciělej to. Budu nešt'astný do konce svého života, že jsem se takhle zacho-val k příteli. Přísahám, že už nikdy nebudu mluvit o šatech. Přísa-hám před Bohem z celého srdce, že už nikdy nebudu mluvit o ša-tech." Je si však třeba dávat pozor na ty, kteří přísahají, protože za rozhodnutím je vždy něco hlubšího. Rozhodnutí činí povrcluií 18 mysl, a to, proti čemu bylo namířeno ro2hodnutí opět zůstalo uvnitř v bludišti podvědomé mysli. Kdybychom rozdělili mysl na deset částí, jen jedna, ta nejhornější by se rozhodla pro. Ostatních devět částí by bylo proti. Slib celibátu činí jen část mysli, zatímeo ostatní části mysli šílí za sexem, derou se o to, co do člověka vložil Bůh. Ale pro tuto chvíli to necháme stranou. Šli do dotnu třetího přítele. Rolník se přísně držel stranou. Potla-čení lidé jsou velmi nebezpeční, protože v sobě mají sopku. Nave-nek jsou rigidní a potlačení, ale jejich touha je pevně zabydlená uvnitř. Pamatujte si, že to, co je vynucené, nikdy nemůže být trvalé ani úplné, protože je s tím spojené obrovské napětí. Někdy se musíte uvolnit, někdy si musíte odpočinout. Jak dlouho můžete mít zaťatou pěst? Čtyřiadvacet hodin? Čím pevněji ji zatínáte, tím víc se una-vuje, a tím dřív se otevře. Namáhejte se víc, vydávejte ještě víc energie, a unavíte se ještě rychleji. Po akci vždy následuje pro-tiakce, a je stejně rychlá. Můžete mít celou dobu otevřenou pěst, ale nemůžete ji mít celou dobu zaťatou. Cokoliv vás namáhá, nemůže se stát přirozenou součástí vašeho života. Kdykoliv se do něčeho přinutíte, musí za tím nutně následovat období uvolnění. Čím větším světcemje adept, tímje nebezpečnější. Po čtyřiadvaceti hodinách zdrženlivosti v souladu s písmy si bude muset aspoň na hodinu odpočinout, a v této době zažije takový výbuch potlačených smyslů, že si bude připadat jako v pekle. Rolník se tedy pevně držel svého předsevzetí nemluvit o ša-tech. Představte si jeho situaci. Pokud jste aspoň trochu nábo-žensky založení, umíte si představit stav jeho mysli. Jestli jste přísahali nebo složili slib nebo se omezovali v něčem kvůli náboženství, umíte si velmi dobře představit politováníhodný stav jeho mysli. Šli do dalšího domu. Rolník byl zpocený, vyčerpaný. Přítel se také zlobil. Rolník tuhl úzkostí. Pomalu a opatrně odděloval slova své řeči: "Představuji vám svého přítele. Je to můj starý přítel, hezký člo-věk." Na chvíli mu odešel hlas. Zevnitř přišel obrovský nápor. Uvědo- 19 mil si, že jţ v koncích a plácl nahlas: "A šaty? Promiňte, nic vám o nich neřeţknu, protože jsem přísahal, že o šatech nebudu vůbec mluvit!" IţI , To, eo sţ stalo s tímto člověkem se stalo i s celým lidstvem. Protože byf sex odsouzen, stal se posedlostí, nemocí, zvráceností. Stal se z ně J jed. Od nejraţějšího věku se děti učí, že sex je hřích. Dívka a chlapec rostou, přiGhází dospělost, a oni vstupují do manželství. Cesta k vášni začţná v pevném přesvědčení, že sex je hřích. V Indii říkají dívkám, žţ jejich manžel je Bůh. Jak může uctívat jako Boha někoho, kd-o ji svádí ke hi-íchu? Chlapcům říkají: "To je tvá žena, tvoje partnţrka, tvoje družka". Písma tvrdí, že žena je bránou do pekla, praţlenem hříchu, a chlapec má pocit, že jeho životní partnerkou se stal žijící démon. Chlapec uvažuje: "Je toto moje lepší polov ina, která je poslaná z pekla a myslí jen na hřích?" Jak může potot'n žít harmonicky? Tradiční učení zničilo manželský život na celém světě. Když je manželský život plný předsudků, plný jedu, není v něm místo na lásku. Kdyţ muž a žena nedokážou jeden druhého svobodně, plně a přirozenţ milovat, kdo to má za ně udělat? Tuto situaci však Ize napravit, lţ"sku, zanesenou špínou lze očistit. Lásku lze povznést do takových výšin, že prorazí všechna omezení, rozpustí všechny komplexy ţ zaplaví muže a ženu ěistou a božskou radostí. Taková vrcholná l2ţska je možná. Je-li však zničena v zárodku, udušena, ou-ávena c o z ní vyroste? Jak může vyrůst v růži vrcholné lásky? , IfI Ve vesnţţi se utáboi-il potulný asketa. Přišel za ním muž, a řekl mu, že by Ghtěl realizovát Boha. Asketa se zeptal: "Miloval jsi někdy někoho?" "Nikdy ţsem se neprovinil něčím tak nízkým," odpověděl muž. "Nikdy jseln neklesl tak hluboko; já chci realizovat Boha." Asketa se znovu zeptal: "Nikdy jsi nezakusil Inuka lásky?" 20 Hledač Boha stál na svém: "Mluvím pravdu." Ubožák byl opravdu upřímný. Ve sféře náboženství je láska diskvalifikací. Byl si jist, že kdyby řekl, že někoho miloval, asketa by po něm chtěl, aby se lásky na místě zi-ekl - aby se vzdal pi-ipoutanosti a zanechal všechny světské city, když chce, aby jej vedl. Takže i když by někoho miloval, měl pocit, že musí odpovědět záporně. Kde najdete člověka, který by někdy aspoň trochu nemi-1ov al? Mnich se zeptal potřetí: "Pozorně pi-emýšlej. Ani u-ochu jsi nemiloval - někoho, kohokoliv? Ani trochu jsi nikdy nikoho nemiloval?" Adept řekl: "Promiňte, a1e proč se stále vracíte ke stejné otázce? Lásky bych se nedotkl ani za nic. Chei dosáhnout seberealizace, chci dosáhnout božství." Na to asketa odpověděl: "Pak promiň, ale budeš muset jít za někým jiným. Moje zkušenost mi říká, že kdybys někoho, kohoko-liv miloval, kdybys zažil alespoň záblesk lásky, mohl bych ti pomoci rozšířit, rozrůst tuto lásku, možná i dosáhnout Boha. Ale jestli jsi nikdy nemiloval, není v tobě nic, není v tobě semeno, ze kterého by vyrostl strom. Jdi a ptej se někoho jiného. Příteli, bez lásky se nelze otevřít Bohu." IţI Stejně je tomu, když chybí láska mezi manželem a manželkou... Velice se mýlíte, pokud si myslíte, že muž, který nemiluje svou ženu, je schopen milovat své děti. Žena bude schopna milovat svého syna jen do té míry, do jaké miluje svého muže, protože dítě je odrazetn jejího manžela. Jestliže však netniluje svého manžela, jak může milovat dítě? A jestli se synovi nedostalo lásky, jestli jej matka nekrmila a nevychovávala s láskou, jak od něho můžeme očekávat, že bude milovat svou matku a svého otce? Rodina je jednotkou života, celý svět je jedna velká rodina. A1e rodinný život byl otráven odsouzenítn sexu. A my si stěžujeme, že nikde nenachá-zíme lásku! Za těchto okolností to ani ncmůžeme čekat!. Každý-tvrdí, že nůluje. Matky, manželky, synové, bratři, sestry, 21 přátelé - všichni tvrdí, žé milují. Ale díváte-1i se na život jako na celek, vůbec v něm není cítit lásku. Jestli tolik lidí, kolik jich to o sobě tvrdí, opravdu miluje, tak bychom se museli koupat v proudu lásky a celý svět by musel být jedinou rozkvetlou zahradou. Kdyby v každém domě zářila lampa lásky, kolik světla by muselo být na tomto světě! Místo toho jsme obklopeni všepronikající atmosférou odporu. Do této smutné scenérie neproniká ani jediný paprsek lásky. Je nepřiměřené myslet si, že láska je všude. A dokud se budeme utápět v této iluzi, nemůžeme začít hledat pravdu. Nikdo nikoho nemiluje. A dokud bez výhrad nepřijmeme přirozený sex, nemůže existovat láska. Do té doby nikdo nikoho nebude moci milovat. Chci říct jen jedno: sex je božský. Prvopočáteční sexuální energie v sobě obráží Boha. Je to zřejmé: je to energie, tvořící nový život. A je to ta největší, nejtajemnější síla. Skončeme. s nepřátelským postojem k sexu. Chcete-li, aby váš ' život zaplavil proud lásky, zřekněte se konfliktu se sexem. Přijměte jej s radostí, přiznejte jeho posvátnost. Přijměte jej s vděčností a uchopte jej hlouběji a hlouběji. Budete překvapeni, že sex je až tak posvátný. Svou posvátnost vám odhalí do té míry, do jaké jej přijmete. Jestliže je však váš přístup hříšný a neuctivý, bude takový i váš sex. Když muž přistupuje k ženě, měl by mít posvátný pocit, jako kdyby vcházel do chrámu. A když přichází žena ke svému muži, měla by být plna úcty, jako kdyby přicházela k Bohu. Při sexuálním styku sé oba milenci dostávají do fáze, která se přibližuje chrámu Božímu, v němž se projevuje jeho jsoucnost Domnívám se, že člověk prožívá první světelné záblesky sa-mádhi právě při souloži. Jedině tehdy si může uvědomit hlubokou lásku, prožívat zářivé blaho. A ti, kteří ve správném rozpoložení mysli meditují o této pravdě, ti, kteří meditují o sexu, o souloži, přicházejí k závěru, že ve chvíli vyvrcholení je mysl prázdná. Všechny myšlenky v té chvíli odcházejí. Tato vyprázdněná mysl, tato prázdnota, toto zastavení mysli vede k přílivu božské radosti. Když člověk při odhalování tajemství přijde až sem, hledá dál. A může-li se mysl osvobodit od myšlenek, může-li se vlnobití mysli utišit nějakým jiným způsobem, může člověk dospět až k čirému 22 blahu! Tak vznikl systém jógy, tak vznikla meditace a modlitba. Tento nový přístup dokázal, že i bez soulože je možno utišit vědomí a zbavit se myšlenek. Člověk objevil, že nepopsatelnou rozkoš, kterou prožívá při souloži, múže prožívat i bez soulože. Z povahy celého procesu plyne, že pohlavní akt může být jen chvilkový, protože se při něm spotřebuje proud energie. Čistou radost, doko-nalou lásku, nádherný klid, jenž prožívá jogín neustále, dosahuje milující se dvojice jen na chvíli. V principu však. mezi tím žádný rozdíl není. Ten, kdo řekl, že višjanand a brahmanand, tedy ten, kdo hoví svým smyslům, i ten, kdo přebývá v Bohu, jsou bratři, vyslovil mimovolně pravdu. Oba pocházejí z jednoho lána, rozdíl je jen ve vzdálenosti mezi nebem a zemí. V této fázi bych vám chtěl říct první zásadu. Chcete-li poznat základní pravdu o lásce, první věcí je přiznat posvátnost, božskost sexu se stejně otevřeným srdcem, jako přiznáváte existenci Boha. A čím plněji přijímáte s otevřeným srdcem a myslí sex, tím víc se od něj osvobozujete. Ale čím víc jej potlačujete, tím víc se k němu připoutáváte, stejně jako ten rolník, který se stal otrokem svých šatů. Míra vašeho přijetí bude i mírou vašeho osvobození. Plné přijetí života, všeho, co je v něm přirozené, všeho, co je v něm od Boha, vás přivede na nejvyšší úroveň božství - k nepoznaným, nejvyšším vrcholům. Nazývám to přijetím, teismem. A tato víra v to, co je dáno Bohem, je branou k osvobození. Považuji předpisy, které zabraňují člověku přijmout to, co je v životě přirozené a co je od Boha, za ateismus. "Chraň se toho, potlačuj tamto. Co je přirozené, je hříšné, zlé, smyslné. Zanechej to, zanechej tamto." To všechno vede k ateismu, tak jak to chápu já. Ti, kdo káží odříkání, jsou ateisté. Přijměte život v jeho čisté a přirozené formě a nechte vzkvétat plnost života. Ta sama vás postupně pozvedne. A stejné přijetí sexu vás pozvedne do vznešených výšin, jaké jste si ani nedovedli představit. Jestliže je sex uhlí, určitě přijde den, kdy se z něj stane diamant. A to je první zásada. Druhá základní věc, kterou vám chci říci, je o tom, co v nás utvrzuje civilizace, kultura a náboženství. A to je ego, to je vědomí "já jsem". 23 Povaha sexuální energie žene sex k lásce, ale přehrada zvaná "Já" jí v tom brání, a proto nemůže plynout láska. "Já" je velmi silné, u špatných stejně jako u dobrých lidí, u obyčejných lidí i u světců. Špatní lidé prosazují "Já" mnoha způsoby, ale i dobří lidé nahlas bubnují "Já": chtějí do nebe, chtějí být vysvobozeni, zříkají se světa, staví chrámy, nehřeší, chtějí dělat to, chtějí dělat ono. Ale to "Já", to dané nasměrování je vždy přítomné. Čím silnější je něčí ego, tím těžší je pro něho spojit se s druhým člověkem. Ego vstupuje mezi ně, "Já" se prosazuje. Je to zed'. Tvrdí: "Ty jsi ty a já jsem já". Takže ani ta nejhlubší zkušenost nevede lidi blíž k sobě. Těla mohou být blízko, ale lidé jsou od sebe daleko. Dokud je mezi nimi "Já", nelze se vyhnout pocitu odlišnosti. Sartre jednou řekl nádhernou věc: "Ten druhý je peklo." Ale nevysvětloval dál, proč je ten druhý peklo, nebo proč je ten druhý ten druhý. Ten druhý je ten druhý, protože já jsem já, a když já jsem já, svět kolem je ten druhý, odlišný a oddělený, a není mezi námi vztah. Dokud je přítomen pocit oddělení, nemůžcme poznat lásku. Láska je zážitek jednoty. Zážitek lásky je zboření zdí, splynutí dvou energii. Láska je extází, když se boří zdi mezi dvětna lidmi, když se setkávají dva životy, když se spojují dva životy. Když mezi dvěma lidmi existuje taková harmonie, nazývám to láska. A když existuje mezi jedním člověkem a masami lidí, nazý-vám to obcování s Bohetn. Když jste spolu se mnou ponořeni do takové zkušenvsti, kdy padají všechny přehrady a nastává osmóza na duchovní úrovni, tehdy je to láska. A když mezi mnou a kýmko-liv jiným nastává takováto jednota, a já ztrácím svou identitu ve vesmíru, pak toto dosţžení, toto pohlcení je spojení s Bohem, Všemohoucím, Vševědoucím, Vesmírným Vědotním, Nejvyšším nebo jak to chcete nazvat. Říkám, že láska je první krok, a Bůh je poslední krok - nejvyšší a konečný cíl. Jak Ize vymazat sebe samá? Když se já sám rozpustím, jak se může druhý spojit se mnou? ý J J Ten druh vzniká ako reakce na mé "Já `. Čím hlasitě i křičím "Já `, tím silnější je existence toho druhého. Ten druhý je ozvěnou "Já". 24 A co je "Já"? Uvažovali jste někdy o tom klidně? Máte je v noze nebo v ruce, v hlavě nebo v srdci? Anebo je to jen ego? Co a kde je vaše "Já", vaše ego? Můžete je cítit, ale nemůžete je nikde najít? Na chvilku si klidně.sedněte a hledejte to "Já". Budete překvapeni, ale ani po intenzívním hledání nenajdete nikde své "Já". Když budete hledat hluboko uvnitř, uvědomíte si, že žádné "Já" není. Není tedy ani ego. Když poznáme pravdu o sobě, není tady žádné "Já". IIţ Císař Milinda pozval ctihodného mnicha Nágasenu, aby poctil návštěvou jeho dvůr. Posel přišel k Nágasenovi a řekl: "Mnichu Nágaseno, císař by tě rád poznal. Přišel jsem tě pozvat." Nágasena odpověděl: "Chceš-li, tak půjdu. Ale promiň, není tady žádný Nágasena. To je jen jméno, jen dočasná nálepka." Dvořan oznámil císaři, že Nágasena je velmi divný člověk: odpověděl, že přijde, ale řekl že tady není žádný Nágasena. Císař hořel zvědavostí. Nágasena přijel včas v královském voze, a císař jej uvítal u brány. "Vítám tě, tnnichu Nágaseňo!" pravil. Když to mnich uslyšel, začal se smát. "Přijímám tvé pohostinství jako Nágasena, ale pamatuj si, že tady není nikdo, kdo se jtnenuje Nágasena." Císař řekl: "Mluvíš v hádankách. Když ty nejsi ty, kdo tedy přijal mé pozvání? Kdo odpověděl na přivítání?" Nágasena se podíval za sebe a zeptal se: "Není to vůz, ve kterém jsem přijel?" ` "Ano, je to on. ' "Vypřáhni koně, prosítn." Stalo se. Mnich ukázal na koně a zeptal se: "Je tohle vůz?" Císař odpověděl: "Jak tnůžeš nazývat koně vozem?" Na znamení, kteřé dal mnich, odvedli koně, a z vozu odepnuli opratě. "Tyhle opratě jsou vůz?" 25 "Samozřejmě že ne, to jsou opratě a ne vůz." Mnich přikázal postupně odstranit jednotlivé části vozu, a po-každé odpovídal císař: "Ne, to není vůz". Nakonec nezůstalo nic. Mnich se zeptal: "A kde je ted' tvůj vůz? Pokaždé, když odstranili některou jeho část, řekl jsi 'To není vůz'. Tak mi řekni, kde je ted' tvůj vůz?" Císař užasl. Mnich pokračoval dál. "Rozumíš mi? Vůz byl soubor; byla to sbírka různých věcí. Vůz sám o sobě neexistoval. Podívej se do sebe. Kde je tvé ego? Kde je tvé Já?" To "Já" nenajdete nikde. Je to projev mnoha energii, to je vše. Přemýšlejte o každé části svého těla, o každém aspektu sebe sama, a pak všechno, jedno po druhém, odstraňte. Nakonec zůstane nico-ta. Z této nicoty se rodí láska. Tato nicota je Bůh. V jedné vesnici si kdosi otevřel prodejnu ryb a pověsil na ní velký nápis: "Tady se prodávají čerstvé ryby." ţIned prvního dne přišel do krámu muž a četl: "Tady se prodávají čerstvé ryby." Zasmál se. "Čerstvé ryby? Copak se někde prodávají zkažené ryby? Nač je potřeba psát čerstvé ryby?" Majitel krámu uznal, že má pravdu. Kromě toho nápis "čerstvé" nutil zákazníky myslet na "zkažené". Vymazal na tabuli slovo "čerstvé". Nápis ted' zněl: "Tady se prodávají ryby". Na druhý den navštívila obchod stará dáma, a četla nahlas: "Tady se prodávají ryby. Prodáváte ryby ještě někde jinde?" "Tady" bylo vymazáno. Nápis ted' zněl "Prodávají se ryby". Třetího dne přišel jiný zákazník do obchodu a řekl: "Prodávají se ryby? Copak někdo dává ryby zadarmo?" "Prodávají se" bylo vymazáno, zůstalo tam jen "Ryby". Přišel k majiteli krámu starý pán, ařekl: "Ryby? I slepý může na dálku, podle pachu zjistit, že se tady prodávají ryby." I slovo "ryby" vymazali, a zůstala jen prázdná tabule. Kolemjdoucí se zeptal: "K čemu prázdná tabule?" Tabuli také sundali. Nakonec nezůstalo vůbec nic; postupně vymazali každé slovo. A zůstala jen nicota, prázdnota. 26 Láska se může zrodit jen z prázdnoty. Jen prázdnota může sply-nout s jinou prázdnotou, jen nula se může úplně spojit s jinou nulou. Ne dvě individuality, ale dvě prázdnoty se mohou setkat, protože mezi nimi není překážka. Vše ostatní máţdi, zatímeo prázdnota nikoli. Druhá věc, kterou si zapamatujte, že láska se rodí tehdy, když mizí individualita, když neexistuje "Já" a "druhý". Cokoliv pak zůstane, je vším, je bez hranic - ale není to "Já". Když toto dosáhneme, padají všechny překážky a vždy připravená Ganga začíná téct. Hloubíme studnu. Voda je už tady, uvnitř; nemusíme ji odnikud přivádět. My jen vyhloubíme zem a kamení a odstraníme je. Co ve skutečnosti děláme? Vytváříme prázdnotu, takže voda, která je ukrytá uvnitř, najde prostor, aby vyšla na povrch, prostor na to, aby se projevila. To, co je uvnitř, potřebuje prostor, přímo to vyžaduje. Touží po prázdnotě, kterou nemá, aby mohlo vyjít na povrch, vytrysknout ven. Jestliže je studna plná písku a kamení, a my je odstraníme, voda vystoupí na povrch. Podobně je člověk plný lásky, ale láska potřebuje prostor, aby vyšla na povrch. Dokud vaše srdcţ a vaše duše říkají "Já", jste studnou plnou písku a kamení, a proud lásky ve vás nemůže vytrysknout. III Slyšel jsem, že kdysi existoval starý a vznosný strom, jehož větve dosahovaly až k nebi. Když kvetl, tančili kolem něj motýli všech podob, barev a velikostí. Když rašil a přinášel plody, přilétali z dalekých krajin ptáci a zpívali v něm. Větve jako natažené ruce žehnaly každého, kdo přišel a usedl v jejich stínu. Přicházel si k němu hrávat malý chlapec, a velký strom jej miloval. Láska mezi velkým a malým je možná, pokud si velký neuvědo-muje, že je velký. Strom nevěděl, že je velký; takové věci si uvědomují jen lidé. Velkého vždycky nejvíc zajímá jeho ego, ale v lásce není velkého nebo malého. Láska objímá každého, kdo se k ní přiblíží. Strom si tedy zamiloval malého chlapce, který si k němu chodíval hrát. Jeho větve sahaly vysoko, ale stromje ohnul 27 a sklonil, aby mohl chlapec trhat květy a sbírat plody. Láska je vždy připravená sklonit se; ego se nikdy nechce sklonit. Když se přiblí-žíte k egu, jeho větve se vytáhnou ještě víc do výšky, ztuhnou tak, že na ně nedosáhnete. Dítě si chodilo hrávat, a strom skláněl své větve. Suţom se těšil, když dítě natrhalo květy, jeho celá bytost byla plná radosti z lásky. Láska je pokaždé št'astná, když může něco dát; ego je pokaždé št'astné, když může něco vzít. Chlapec rostl. Někdy spal ve stínu stromu, jindy jedl jeho plody, a někdy nosil korunu, spletenou z květů stromu a hrál si na krále džungle. Člověk je jako král, když nosí květy lásky, ale je ubohý a politováníhodný, když jsou tu trny ega. Když strom viděl chlapce, jak nosí korunu z květů a tančí, naplnilo jej to radostí. Tančil láskou, zpíval si ve větru. Chlapec rostl dál. Začal lézt na strom a houpat se v jeho větvích. Strom byl velice šťastný, když chlapec odpočíval v jeho větvích. Láska je šťastná, když někomu poskytuje pohodlí, ego je šťastné jen tehdy, když někomu způsobí nepohodlí. Jak šel čas, chlapec byl obtížen povinnostmi. Rostla jeho ctižá-dost; musel skládat zkoušky; měl přátele, se kterými si povídal a se kterýtni se rocházel, takže už nechodil tak často ke stromu. Ale P , strotn úzkostlivě čekal, kdy přijde. Ze vší duše volal: "Přijd', přijd, čekám na'tebe." Láska čeká dnem i nocí. A strom čekal. Bylo Inu smutno, když chlapec nepřicházel. Láska je stnutná, když není sdílená, láskaje smutná, když nemůže dávat. Láskaje vděčná, když může být sdílena. Když se může úplně vzdát, je nejšťastnější. Jak chlapec rostl, chodil ke stromu stále méně a méně. Byl to už dospělý tnuž a jeho ctižádost rostla, nacházel stále méně a méně ěasu na lásku. Byl ted' pohlcen světskými starostnů. Jednoho dne šel pi'ece jenotn kolem, a strom řekl: "Čekám na tebe, a ty nejdeš, den co den po tobě toužím." Chlapec, nyní již nţladý muž se zeptal: "A co máš? Proč bych za tebou měl chodit? Máš nějaké peníze? Potřebuju peníze." Ego je vždy motivováno. Ego přichází jen tehdy, když k tomu má nějakou příčinu. Ale láska je bez motivu, láska si stačí sama. 28 Zděšený strom se zeptal: "Přijdeš, jen když ti něco dám?" To, co bere, není láska. Ego shromažd'uje, ale láska dává bezpodmínečně. "My touhle nemocí netrpíme, a jsme št'astní," řekl strom. "Kve- tou na nás květy. Roste na nás mnoho plodů. Poskytujeme chladivý stín. Taneujeme ve větru a zpívároe píseň. Nevinní ptáčci poskakují v našich větvích a cvrlikají i tehdy, když nemáme žádné peníze. ' , Toho dne, kdy se začneme starat o peníze, budeme'muset jít do chrámu, stejně jako vy, slabí lidé, abychom se naučili, jak získat klid, jak najít lásku. Ne, my nepotřebujeme žádné peníze." Muž řekl: "Tak proč bych měl za tebou chodit? Půjdu tam, kde jsou peníze, potřebuju peníze." Ego si žádá peníze, protože potře- buje moc. Strom chvíli přemýšlel a pak řekl: "Nechod' nikam, můj drahý. Otrhej mé plody a prodej je. Získáš peníze." Muž se hned rozzářil. Vylezl nahoI'u a otrhal všechny plody ze stromu, setřásl i nezralé. Strom byl šťastný, i když se několik haluzí a větví zlomilo, i když několik listů spadlo na zem. I zlomenina dělá lásku šťastnou, ale ego není šťastné ani když něco získá. Ego chce pořád víc. Strom si ani nevšiml, že mu muž nepoděkoval. Stačilo mu, že otrhal a prodal jeho plody. Mladý muž se dlouho nevracel. Ted' měl peníze a byl zaměstnán tím, že z těch peněz získáva1 další penízé. Úplně na strom zapomněl. Léta ubíhala. Strom byl smutný. Toužil po tom, aby se chlapec vrátil, jako matka, jejíž prsy jsou plné mléka, ale její syn je ztracený. Celá její bytost touží po synovi, horečně hledá syna, který by přišel a ulevil jí. Taková byla i niterná touha stromu, celá jeho bytost chřadla. Po mnoha letech přišel chlapec už jako dospělý muž ke stromu. Strom řekl: "Pojd' sem, můj chlapče, pojd' mě obejmout." Muž odpověděl: "Přestaň s tou sentimentalitou. To bylo dávno, ted' už nejsetn žádné dítě." Ego považuje lásku za bláznovství, za dětinskou fantazii. Ale strom jej zval: "Pojd', pohoupej se na mých větvích. Pojd' si zatančit, pojd' si se mnou pohrát." Muž odpověděl: "Přestaň s tím žvaněním! Chci si postavit dům. Můžeš mi poskytnout dům?" Strom zvolal: "Dům! Nepotřebuju dům!" Jen lidé žijí v domech. 29 Nikdo jiný nežije v domech, jen ělověk. A všimli jste si, jaký je jeho osud, když se uzavře mezi čtyři zdi? Čím větší je jeho dům, tím menší se člověk stává." My stromy nežijeme v domech, ale můžeš osekat a odnést mé větve, aţmůžeš z nich postavit dům." Muž neztrácel čas, přinesl sekyru, a osekal všechny větve stro-mu. Ze stromu ted' zůstal jen holý kmen. Ale láska se o takové věci nestará, ani když jí osekají všechny končetiny pro milovaného. Láska dává, je stále připravena dávat. Muž se ani neobtěžoval stromu poděkovat. Postavil si dům. Dny se změnily v roky. Kmen čekal a čekal. Chtěl jej přivolat, ale neměl k tomu ani větve, ani listy. Vítr vál kolem něj, ale strom nemohl ani větru svěřit poselství. A přece se jeho duše rozezněla jen jedinou modlitbou: "Přijd', přijd', můj milý, přijd'." Ale nic se nedělo. Čas ubíhal a muž zestárl. Jednou šel kolem, přišel ke strotnu a zastavil se. Strom se zeptal: "Co pro tebe ještě mohu udělat? Přišel jsi po velmi dlouhé době." Stařec řekl: "Co už pro mě můžeš udělat jiného? Chci jít ,do vzdálených zemí, a získávat další peníze. Potřebuju na cestu člun." Strom se potěšil a řekl: "Ale to přece není problém, můj tnilý. Poraž můj kmen a udělej si z něj člun. Budu tak štastný, když ti pomohu jít do vzdálených zemí získat peníze. Ale pamatuj si, pořád budu čekat na tvůj návrat." Muž přinesl pilu, uřízl kmen, udělal z něj člun a odplul. Z kmene zůstal malý pařez, který čekal, až se jeho milý vrátí. Čekal a čekal a čekal. Muž se nikdy nevrátí, ego jde jen tam, kde se dá něco získat, a strom ted' neměl nic, ale vůbec nic, co by nabídl. Ego nejde tam, kde nemůže nic získat. Ego je věčný žebrák, pořád žádá, a láska je dávání. Láska je král, láska je císař! Copak je někde větší král, než láska? Odpočíval jsem jednu noc u pařezu. Šeptal mi do ucha: "Ten můj přítel se ještě nevrátil. Byl bych velmi smutný, kdyby se utopil nebo ztratil. Mohl se ztratit v některé z těch vzdálených zemí. Možná už vůbec nežije. Jak bych si přál něco se o něm dovědět! Protože se už blížím ke konci života, byl bych spokojený aspoň se zprávami o něm. Pak bych mohl štastně umřít. Ale on nepřijde, 30 i kdybych jej volal. Mně už nezůstalo nic, co bych mu mohl dát, a on rozumí jen jazyku braní." IIţ Ego rozumí jen jazyku braní, jazykem dávání je láska. Nemohu říct nic víc. Ani se nedá nic jiného říct: kdyby mohl být život jako tento strom, roztahovat své větve do šířky tak, že si člověk může odpočinout v jeho stínu, pak bychom chápali, co je to láska: Neexistují žádná písma, žádné příručky, žádné slovníky pro lásku. Neexistují žádná pravidla lásky. Divím se, co všechno jsem dokázal říct o lásce! Láska se tak těžko popisuje. Láskaje prostě tady. Mohli byste ji asi vidět v mých očích, kdybyste přišli a podívali se do nich. Nevím, jestli ji můžete cítit, když se moje náruč otevírá k objetí. Láska. Co je to láska? Když není láska cítit v mých očích, v mých rukou, v mém mlče-ní, nemůže být cítit z mých slov. Děkuji vám za vaše trpělivé naslouchání. A nakonec se skláním před Nejvyšším, sídlícím v nás všech. Přijměte, prosím, výraz mé úcty. 31 DRUHÁ PŘEDNÁŠKA rzy ráno, ještě před východem Slunce, šel rybář k řece. Na břehu pocítil něco pod nohama. Byl to pytlík oblázků. Zved1 jej, položil vedle sítě a posadil se na břeh řeky. Čekal na východ Slunce, aby mohl začít svou každodenní práci. Pomalu vzal jeden oblázek z pytlíku a hodil jej do vody, pak další a další. Neměl co na práci, a tak naházel jeden oblázek po druhém do vody. Slunce pomalu vyšlo, a osvětlilo krajinu. Rybář stačil naházet všechny oblázky do vody, kromě jednoho, který držel v dlani. Když v denním světle uviděl, co drží v dlani, málem zemřel. Byl to drahokam! Ve tmě naházel celý pytlík drahokamů do vody! Oč všechno přišel! Plný výčitek proklínal sám sebe. Vzlykal a křičel, málem zešílel lítostí. Náhodou klopýtl o bohatství, které by stačilo na několik životů, ale nevědomky ve tmě je ztratil. Přece však měl štěstí, jeden drahokam mu zůstal, Slunce vyšlo ještě dřív, než jej také zahodil. Většina lidí nemá ani tolik štěstí. Kolem nás je tma a čas ubíhá. Slunce ještě nevyšlo a my jsme už vyházeli téměř všechny vzácné drahokamy života. Život je obrovský póklad, a člověk jej jen vyhazuje ven oknem. Časem pochopíme vzácnost života, když jsme jej prožili. Tajemství, mystérium, blaho, osvobození, nebe - to všechno je ztracené. A život je promarněný. V příštích dnech bych chtěl hovořit o pokla-dech života. Je těžké osvítit lidi, kteří zacházejí se životem jako s pytÍikem oblázků. Lidé se zlobí, když je upozorňujete na fakt, že 32 to, co vyhazují, nejsou oblázky, a1e drahokamy. Vztekají se ne proto, že to, co i'íkám není správné, ale proto, že jsem jim ukázal jejich vlastní pošetilost, protože jsem jim ukázal, co ztratili. Jejich ego vstupuje do hry, lidé se zlobí. Ale i s tím, co jste dosud ztratili, i s životem, který vám ještě zbývá, i s jediným drahokamem, který vám zůstal, může být váš život zachráněn. Nikdy není pozdě se učit. Pomoc je vždy možná a na hledání pravdy není nikdy pozdě. Vždy můžete důvěi'ovat. A1e v nevědomosti a tmě jstne měli za to, že pytlík života je naplněn jen oblázky. Malomyslní se stníi'ili s porážkou dřív, než by vynaložili nějaké úsilí na hledání pravdy. Na začátku bych chtěl varovat před pádem do osidel fatalismu, pi'ed touto iluzí jisté porážky. Život není pytel písku a kamení; máte-li oči na dívání, uvidíte, že v životě je mnoho dobrého. V ži-votě najdete žebřík, vedoucí k Bohu. V tomto těle z krve, masa a kostí existuje něco nebo někdo nad tím vším. Nemá nic společného s masem, krví nebo kostmi, je to nesmrtelné. Nemá počátek ani konec. Nemá formu, ale je v hloubi každého z nás. Naléhám na vás, z hloubi své nevědotnosti jděte za tím nezničitelným plamenem! Nesrru'telný plamen je však zahalen dýmem snu-telnosti, takže nemůžeme vidět jeho světlo. Narazíme na dým a stáhneme se. Ti, ktei'í tnají trochu víc odvahy, chvíli hledají, ale jen v dýmu, takže ani oni nemohou dosáhnout plamene, zdroje světla. Jak můžeme dojít k plameni, skrytému v dýmu - k Já, skrytému v těle? Jak si můžeme uvědomit Nadjá, Vesmír? Jak tnůžeme poznat to, eo je skryto za přírodou a v pi'írodě? Budu o tom hovořit ve třech roviiţách. V první řadě jsme se zahalili do tolika předsudků, nadutých myšlenek a halasných filozofii, že jsme se zbavili schopnosti vidět nahou pravdu. Bez poznání, bez hledání, bez jakékoliv zvědavosti máme připravené hotové hypotézy o životě. Tisíce let nás učili, že život je nesmyslný, zbytečný a ubohý. Hypnotizoval nás názor, že naše bytí je zbytečné, nesmyslné, plné utrpení, že životem máme opovrhovat, máme jej obejít. Toto neustálé opakování jen utahuje 33 smyčku, která nás škrtí, takže se domníváme, že život je jen-velký hluk, velký rachot, semeniště bídy. Díky tomuto chápání života ztratil člověk všechnu radost a lásku. Z člověka se stal beztvarý hadr, rozbouřené moře utrpení. A neudi-vuje nás, že díky všemu tomu se člověk přestal pokoušet pi'emýšlet o sobě. Proč hledat krásu v ošklivém hadru? A když někdo věří, že život je jen k tomu, abyţhom jej zahodili, odmítli, jaký má smysl pokoušet se být za něj vděčný, očistit a zlcrášlit jej? Veškerá náma-ha se nám zdá směšná. Náš postoj k životu není nepodobný chování člověka, sedícího v čekárně na nádraží. Uvědomuje si, že je tady jen na chvíli, že brzy odejde. Jaký má pro něho čekárna význam? Nemá žádný význam, je zcela bezvýznamná. Rozhazuje odpadky, plivá kolem sebe, dělá špínu a to všechno úplně bezmyšlenkovitě. Vůbec mu nezáleží na jeho chování; vždyť přeţe stejně za chvíli z čekárny odejde. Po-dobně se díváme na život, jako by šlo jen o dočasné sídlo. Často se lidé ptají, proč by se měli zajímat o hledání pravdy a krásy v životě. AIe chci zdůraznit, že život musí nevyhnutelně skončit, a realitě života neunikneme. Můžeme změnit své domy, svá těla, ale podstata našeho života zůstává s námi. To je Já, ` n1 případě mu neunikneme. s velkým "J `. V žádné Jsme utvářeni tím, ţo děláme. Naše činy nás nakonec utváž'ejí nebo mrzačí. Mění naše Životy, formují je a modelují naše duše. Jak žijeme ajak zacházíme se svými životy, podle toho se formuje naše budoucnost. Postoj člověka k životu je vodítkem pro jeho duši: jak se bude utvářet, jaká doposud skrytá tajemství rozluští. Kdyby si ělověk uvědomoval, že jeho postoj k životu určuje jeho bu-doucnost, okamžitě by se vzdal deprimující myšlenky, že život je disharmonický, zbytečný a nesmyslný. Pak by si uvědomil nepravdivost názoru, že bytí je předurčeno k tomu, aby bylo plné bídy, a že tedy nemá stllysl. Pak bý si uvědotnil, že všechno, co je proti životu, je nenábo2enské. Nás však ve jrňénu náboženství učí popírat život. Filozofie ná-boženství byla vždy orientována na smrt místo na život. Nábo-ženství učí, že důležité je to, co přichází po životě, zatímeo to, co se stane před smrtí, netţá žádný význam. Dosud náboženství uctí- 34 valo smrt, a1e neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenachá-zíme radostné přijímání květů a plodů života; všude nacházíme úporné lpění na mrtvých' květech. Naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvých květů! Náboženská spekulace se vždy soustřed'ovala na druhou stranu, na to, co je po smrti - nebe, mokša, nirvána, jako by to, co se stalo před smrtí nebylo vůbec důležité. Chtěl bych se zeptat najednu věc; když si neumíme poradit s tím, co se stalo před smrtí, jak si budeme umět poradit s tím, co přijde po smrti? Neumíme-li využít to, co je tady, před srzu-tí, nemůžeme být připraveni ani způsobilí pro to, co přijde po smrti. Připravovat na smrt se člověk musí po dobu života! Jestli je po smrti nějaký svět, i tam bude člověk konfrontován s tím, co prožil v tomto životě. Nedá se uniknout důsledkům tohoto po-zetnského života, ani když si pořád pohráváme se zřeknutím se jej. Tvrdím, že tady není ani nemůže být žádný Bůh, jen sám život. A tvrdím také, že žít svůj život je sádhana, cesta k Bohu. Pravé náboženství znamená pomoci svému Já v životě. Uvědomíme-li si základní pravdu, existující v životě, uděláme první šťastný krok k dosažení úplného osvobození. Ten, kdo promarní život si může být jistý, že promarní i vše ostatní. Náboženství však vyvíjí právě opačnou snahu: odlož život stra-nou, vzdej se světa. Náboženství nedoporučuje kontemplovat život, nepomáhá vám žít váš život, neříká vátn, že život najdete jen tehdy, když jej žijete, ale říká vám, že když je váš život ubohý, je to proto, že vaše pojetí života je nečisté. Život na vás může vylévat štěstí, pokud jej. umíte správně žít. Náboženstvi nazývám umění života. Nesmí se stát návodem, jak zmařit život, ale musí se stát prostť'edkem, jak se hluboce ponořit do tajemství bytí. Náboženství neznamená otočit se k životu zády, znamená postavit se životu tváří v tvúř. Náboženství není únik od života, ale naopak - objímá život naplno. Náboženství je úplná realizace života. V důsledku tohoto zásadního nedorozumění se dnes o nábo-ženství zajímají jen stai'í lidé. V domech Božích - chrámech, kostelích, gurudvárách a mešitách najdete jen staré lidi. Proč? Existuje jen jedno vysvětlení: naše náboženství se stalo nábo- 35 ženstvím starých lidí; je jen pro ty, které děsí strach ze srru.ti, pro ty, kteří stojí na konci svého života, pro ty, kteří se hrozí toho, co přijde po smrti. . Jak může náboženství, založené na filozofii smrti, osvětlovat život? I po pěti tisících letech náboženských učení kráčí tato planeta od zlého k horšímu. I když je na Zemi plno chrámů, mešit, kostelů, kněží, učitelů, asketů a jitn podobných, lidé, obývající tuto planetu, se nestali náboženskými. Je to proto, že náboženství stojí na nesprávných základech. U kořenů náboženství není život, ale je postaveno na smrti. Náboženství není živým sytnbolem, je to náhrobní kámen. Toto zaujaté náboženství nikdy neoživí naše ži-voty. Co je příčinou toho všeho? V těchto několika dnech bych rád hovořil o náboženství života, o náboženství živé víry = a o jednotn základním principu, který se obyčejný člověk bojí objevit, a dokonce se o něm bojí i mluvit. V minulosti udělali lidé všechno pro to, aby toto základní pravidlo života ukryli, aby potlačili tuto základní pravdu. A důsledek této závažné chyby přerostl v rozšířenou nemoc. Co je základní motivací průměrného člověka? Bůh? Ne. Duše? Ne. Pravda? Ne. Co je uvnitř člověka? Co je nejhlubší motivací obyčejného člo-věka - průměrného člověka, který nikdy nemedituje, nikdy ne-pátrá v hlubinách své duše, nikdy nepodniká náboženské poutě? Zbožnost? Ne. Modlitba? Ne. Vysvobození? Ne. Nirvána? 36 Absolutně ne. Když hledáme základní motivaci běžného ělověka, když hledá-me sílu, která řídí jeho život, nenajdeme ani zbožnost, ani Boha, ani modlitbu, ani žízeň po poznání. Najdeme tady něco jiného, něco, co je zatlačeno do tmy, něco, s čím se vědomě nekonfrontu-jeme, co nikdy nevyužíváme. A co je to? Co najdete, když rozpitvá-te a analyzujete nitro průtněrného človéka? Ponechme na chvíli člověka stranou. Když se díváme na živo-čišnou nebo rostlinnou říši, co najdeme v nitru každého z těchto výtvorů přírody? Když sledujeme aktivitu rostliny, co objevíme? Kam směřuje její růst? Její celá energie směřuje k tomu, aby vzniklo nové semeno. Celé její bytí je zaměstnáno vytvoi-ením nového semene. Co dělá pták? Co dělá zvíře? Díváme-li se pozorně na aktivitu v přírodě, zjistíme, že tady probíhá jen jediný proces, jediný neměnný, nezvratný proces. Je to neustálé tvoření, početí, tvorba nových a různorodých forem. Květiny mají semena, plody mají semena. A jaký je osud semene? Údělem semene je vyrůst v novou rostlinu, v nový květ, nový plod, v nové semeno a- a tak se cyklus pořád opakuje. Proces početí je věěný. Život je síla, která se neustále sama obnovuje. ' Život je tvořivost, proces samotvorby. Totéž platí o člověku. A my jsme celý proces pokřtili jako "vášeň", "sex". Nazvali jsme jej také "smyslnost". Toto označování ústí až do přezíravého pohledu, je to jakási nadávka. A toto zneuctě-ní satno o sobě otrávilo atmosféru. Protože co je smyslnost? Co je vášeň? Co je to za sílu, kterou nazýváme "sex"? Od nepaměti se valí vlna za vlnou a naráží na pobřeží. Vlny přicházejí, lámou se a vracejí se zpátky. A znovu se řítí, narážejí, bojují, rozbíjejí se a znovu se vracejí. V životě existuje jakési vnitřní puzení k pokroku, k cestě vpřed. Ve vlnách je jakýsi neklid, a ve vlnách života také. Je tu neustálá snaha cosi dosáhnout. Jaký je cí1? Je to silná touha po lepší pozici, je to vášnivá touha dosáhnout ještě výš. Za touto neutuchající energii je sám život - život usilující o nový život, život, usilující o lepší bytí. Není to tak dávno, co se objevil na této Zemi člověk. Je to jen 37 několik tisíciletí. Před tím zde byla jen zvířata. A ani zvířata tady nejsou dlouho. Byly doby, kdy tady nebyla žádná zvířata, byly tu jen rostliny, ale ani ty nejsou na Zemi příliš dlouho. Před nitni byly jen skály, hory, řeky a oceány. A co tento svět skal, hor, řek a oceánů bez ustání dělal? Snažil se vytvořit rostliny. A postupně, velmi pomalu vznikaly rostliny. Životní síla se projevila v nové podobě. Země se pokryla vegetací. Vegetace pokračovala v tvoření života, pokračovala v početí, kvetly květy a zrály plody. Ale i rostliny byly neklidné. Nebyly samy se sebou spokojené. Jejich vnitřní puzení směřovala k něčemu vyššímu, mermomocí chtěly stvořit zvířata a ptáky. Pak vznikla zvířata a ptáci a na staletí okupovali tuto planetu. Ale nikde nebylo vidět člověka. A přece byl člověk zde, přítomný ve zvířatech, chtivý prorazit překážky, chtivý zrození. A tak nevyhnutelně vznikl člověk. A co člověk'? Člověk se bez přestání snaží stvořit nový život. A my tuto snahu nazýváme "sex", "vášeň", "smyslnost". Ale jţký smysl má tato smyslnost? Základní motivací je stvoření, vznik nového života. Život nechce skončit. Ale k'čemu to všechno je? Je možné, že se člověk snaží stvořit lepšího člověka, vyšší formu sebe sama? Je možné, že život čeká na bytost mnohem lepší, než je člověk? Mudrei od Nietzsche-ho k Auropbindovi, od Pataňdžaliho k Bertrandu Russelovi ve svých srdcích živili obraz člověka, lepšího než oni sami, superčlo-věka. Uvažovali, jak je možné vytvořit jinou bytost, lepší, než je člověk. Na tisíciletí jsme úmyslně odsoudili tvoření. Místo abychom je přijali, zneužívali jsme je. Vykázali jsme mu to nejnižší místo. Skryli jsme je a tvářili se, že tady není, jako by pro ně nebylo místo v životě, jako by pro ně nebylo místo v řádu věcí. Pravdou je, že nic není živější, než toto puzení. A mělo by proto dostat místo, které mu náleží. Člověk se od něj neosvobodí tím, že je schová, ani tím, že je pošlape; naopak, ještě se do něj víc zaplete. Potlačování vede k opačnému výsledku, než očekáváme. Představte si člověka, jenž se učí jezdit na kole. Cesta může být dost široká, ale pokud je u cesty skála, cyklista se bojí, že narazí na 38 kámen. Pravděpodobnost, že narazí na skálu je 100: I, i slepec by pravděpodobně prošel bez úhony, ale cyklista si pro svůj strach uvědomuje jen skálu. Kámen se v jeho mysli zvětšuje a cesta mizí. Kámen jéj hypnotizuje, přitahuje a nakonec do něj narazí. Srazí se přesně s tím, čemu se usiloval vyhnout. Cesta byla široká, jak to, že došlo k nehodě? Psycholog Coué řekl, že mysl průměrného člověka ovládá zákon protikladu. Narážíme na to, čemu chceme uniknout, protože objekt našeho strachu se ocitne v centru našeho vědomí. Stejným způso-bem se v posledních pěti tisících letech pokouší člověk zachránit před sexem. A výsledkem je, že v každém koutě na něj číhá sex v nejrůznější podobě. Zákon protikladu uvěznil lidskou duši. Nikdy jste nepozorovali, že mysl je přitahována a hypnotizována právě tím, čemu se chce vyhnout? Lidé, kteří učí čţověka být proti sexu, jsou plně odpovědní za to, že je si onoho sexu tolik vědom. Lidská posedlost sexem je důsledkem zvráceného učení. Dnes se bojíme hovořit o sexu. Proč se k smrti bojíme tohoto tématu? Protože předpokládáme, že člověk se stane sexuální už jen tím, že nţluví o sexu. Tento názor je naprosto nesprávný. Mezi sexem a sexualitou je velký rozdíl. Naše společnost se osvobodí od démona sexu jen tehdy, když bude mít odvahu mluvit o sexu ro-zumným a zdravým způsobem. Jedině tehdy, když porozumíme sexu ze všech jeho hledisek, budeme schopní je transcendovat. Problému se nezbavíte tím, že před ním zavřete oči. Jen blázen si myslí, že nepřítel zmizí, když zavře oči. Pštros v poušti takto uvažuje. Strčí hlavu do písku, a protože nevidí nepřítele, myslí si, že zmizel. Takovou logiku můžeme tolerovat u pštrosa, ale u člověka je neodpustitelná. Kdykoliv je řeč o sexu, člověk sé nechová o nic lépe než pštros. Mýslí si, že když zavře oči, bude sex ignorovat, tak zmizí. Kdyby k takovému zázraku mohlo dojít, život by byl velice snadný. Ále bohužel, nic nezmizí jen proto, že zavřeme oči. Naopak, svědčí to o tom, že nás sex děsí, že jeho přitažlivost je silnější, než náš odpor. Protože máme pocit, že nedokážeme ovládnout sex, zavíráme před ním oči. Zavírání očí před něčím je známkou slabosti, a dopouští se toho 39 celé lidstvo. Nejenže člověk zavírá oči před sexem, ale je s ním v nesčetných vnitřních konfliktech. Zhoubné důsledky této války se sexem jsou příliš dobře známé, než aby bylo třeba je vyjmeno- vávat. 98% všech duševních nemocí a neuróz je způsobeno potla-čováním sexu, a stejný původ má i 98ţln všech hysterii a příbuzných onemocnění u žen. Hlavní pi'íčinou strachu, pochybování, úzkosti, stiţesu a napětí u dnešního ělověka je tlak vášně. Člověk se otočil zády k silné a všudypřítomné motivaci. nepokoušíme se porozumět sexu, ale zavíráme před ním strachem oči. A důsledky jsou kata-strofální. Abychom si to uvědomili, stačí pouze zalistovat v literatuře, zrcadle lidské mysli. Kdyby k nám přišli obyvatelé Měsíce nebo Marsu a prohlédli si naši literaturu, přečetli si naše knihy a naši poezii, uviděli by naše obrazy, byli by překvapení. Divili by se, proč se všechno naše umění a literatura točí kolem sexu. "Proč jsou všechny básně, romány, časopisy a povídky nasycené sexem? Proč je na každé obálce časopisu polonahá žena`? Proč je každý film plný smyslnosti?" zeptali by se. Byli by zmateni. Cizí návštěvník by se divil, proč člověk myslí jen na sex. A byl by ještě zmatenější, kdyby se setkal s člověkem a mluvil s ním, protože člověk by se velnů tvrdě snažil přesvědčit jej o tom, že o sexu neví vůbec nic. Mluvil by o duši, o Bohu, o nebi, o osvobození, ale o sexu by neřekl ani slovo, i když celú jeho bytost je plná myšlenek o sexu. Cizinec by žasl, kdyby zjistil, že člověk vymyslel tisíc a jeden způsob, jak uspokojit žádost, ale ani slůvkem se o nich nezmiňuje. Náboženství, orientované na smrt, učinilo z člověka bytost, orientovanou na sex. Poškodilo jej i z jiné stránky. Ukázalo mu zlatý vrchol celibátu, brahmačarji, ale nedalo mu návod, jak udělat první krok k němu, jak pochopit základ, pochopit sex. V první řadě musíme uznat sex a pochopit jej; musítne pochopit tuto základní motivaci. Jedině pak můžeme usilovat o jeho transcendenci, sublimaci a tak můžeme dosáhnout stadia celibátu. Bez pochopení této základní životní síly ve všech jejích formách a projevech bude každá lidská snaha otnezit a potlačit sex znamenat jen další degeneraci člověka v nemocného a inkoherentního ší- 40 lencţ. My se však nesoustřed'ujeme na základní onemocnění, ale místo toho žvaníme o vysokém ideálu celibátu. Nikdy předtím nebyl člověk tolik nemocný, neurotický, zoufalý a nešťastný. Člo- , věk je úplně zvrácený jeho kořeny jsou otrávené. Jednou jsem byl v nemocnici. Četl jsem tam nápis: "Tady byl léčen člověk, jehož kousl škorpión. Byl vyléčen za jeden den a propuštěn." Jiná zpráva zněla: "Člověka uštkl had. Byl léčen, a za tři dny odešel zdravý domů". Třetí zpráva: "Člověka pokousal vzteklý pes. Léčil se posledních deset dnů a brzy bude v pořádku." A pak tam byla čtvrtá zpráva: " Člověk byl pokousán jiným člověkem. Stalo se to pi'ed mnoha týdny. Ten člověk je v bezvědomí a má malou šanci na vyléčení." Byl jsem překvapen. Copak je pokousání člověkem tak jedovaté'? Jsme-li dostatečně pozorní, všimneme si, že se v člověku nashro-máždilo mnoho jedu. Možná je to díky různým šarlatánským lékařům, ale hlavní příčina tkví v tom, že odmítá přijmout to, co je v něm přirozené, odmítá přijmout své skutečné bytí. Marně jsme se snažili udržet na uzdě a zničit své vrozené puzení, nedělali jsme nic pro to, abychom je pi.etransformovali a pozvedli. Donutili jsme se sami kontrolovat tuto energii špatným způsobem. Bublá v nás jako vroucí láva, stále se tlačí ven. Pokud nejsme dost bdělí, může nás kdykoliv rozkolísat. A víte, co se děje, když si najde i tu nejmenší skulinu? Uvedu jeden příklad: Zřítí se letadlo. Vy jste nablízku a pospícháte na místo katastrofy. Co vás zajímá nejdřív, když uvidíte v troskách letadla tělo? "Je to hinduista nebo muslim?" Ne. "Je to Ind nebo Číňan?" Ne. Ve zlomku sekundy si ze všeho nejdřív všimnete, jestli je to tělo muže nebo ženy. Uvědomujete si, proč se ze všeho nejdřív vynořila v mysli tato otázka? Je to proto, že potlačujete sex. Potlačování sexu vás činí 41 tak vnímavými na rozdíly mezi mužem a ženou. Dokážete zapome-nout na jméno, tvář nebo národnost kohokoiiv. Když vás potkám, tnohu zapomenout na vaše jméno, tvář, kastu, věk, společenské postavení, na cokoliv. Nedokážete ale zapomenout pohlaví té osoby, nezapomenete nikdy, jestli je ten ělověk muž nebo žena. Pochybovali jste někdy o tom, zda člověk, s nítnž jste si povídali, řekněme loni ve vlaku do Dillí, byl muž? Pohlaví je hluboce zakořeněno v lidské mysli, v procesu myšle-ní. Sex je všudypřítotnný a stále aktivní. Ani naše společnost ani naše planeta nemohou být zdrávy, dokud existuje tato železná opona, tato vzdálenost mezi mužem a ženou. Člověk nemůže žít v míru se sebou samým, dokud v něm řádí spalující oheň, dokud se jej snaží udusit. Musí jej potlačovat v každém okatnžiku po celý den. Oheň nás spaluje, stravuje. Ale stále nejsme připraveni konfrontovat se s ním, nahlédnout do něj. Co je to za oheň? To není nepřítel, a1e přítel. Jaká je jeho podstata? Chtěl bych vám říci, že pokud jednou poznáte tento oheň, přesta-ne být nepřítelem, a stane se přítelem. Jestli tnu porozumíte, přesta-ne vás spalovat. Bude hřát vaše domovy, bude pro vás vařit, a stane se vaším celoživotním přítelem. Elektřina blýskala na nebi milióny let. Někdy také zabíjela lidi, ale nikdo si nikdy nemyslel, že jednoho dne bude pohánět naše ventilátory a osvětlovat naše domy. Nikdo si nikdy nedokázal představit takovou možnost. Dnes je elektřina naším přítelem. Jak se to stalo? Kdybychom před ní zavírali oči, nikdy bychom ne-pochopili její tajentství, nikdy bychom jí nevyužili; zůstala by naším nepřítelem, zůstala by předmětem strachu. Člověk však zaujal k elektřině přátelský postoj. Dal si práci, aby ji pochopil, poznal, a pomalu, veltni pomalu se mezi ním a elektřinou vytvořilo trvalé přátelství. Kdyby se to nestalo žilo by se nám dnes těžce. Sex v člověku, jeho libido, je ještě důležitěj"sí, než elektřina. Nepatrný atom hmoty usmrtil statisíce lidí v Hirošimě, ale jediný atom lidské energie může stvořit nový život, nového člověka! Sex je mnohem mocnější než atomová bomba. Přemýšleli jste někdy o neko- 42 nečných možnostech této síly, o tom, jak ji lze přetvořit ve prospěch lidstva? Lidské embryo se tnůže stát Gándhím, Mahávírou, Buddhou, Kristem. Může se z něho zrodit Einstein, může se v něm skrývat Newton. Nekonečně malý atom sexuální enérgie v sobě může skrý-vat úžasnou osobnost, jako byl Gándhí! Ale my se vůbec nesnaříme pochopit sex. Musíme sebrat úžasnou odvahu už jen k totnu, abychom o něm veřejně hovořili. Jaký strach nás trápí, že nejsme ochotni chápat sílu, ze které se zrodil svět`? Co je to za strach? Proč nás tak děsí sex? Lidé byli šokováni, když jsem na prvním setkání v Bombaji minulý měsíc tnluvil o sexu. Dostal jsem mnoho rozzlobených dopisů, ve kterých mě žádali, abych tak nemluvil, abych vůbec netnluvil o tomto tématu. Divím se, proč bychom o tom nemohli mluvit'? Když je tento pud v nás stále přítotnný, proč bychom o něm nemohli mluvit`? Dokud nepochopíme, jak se chová, dokud jej nedokážeme analyzovat, jak můžeme doufat, že jej pozvedneme na vyšší úroveň? Tím, že jej pochopítne, můžeme jej přetransformo-vat, ovládnout, sublitnovat. Dokud sc to nestane, nebudetne se do smrti moci zbavit nadvlády sexu. Podle mého názoru lidé, kteří zakazují mluvit o sexu, jsou stejní lidé, kteří vrhli lidstvo do propasti sexu. Ti, kdo se bojí sexu, a myslí si proto, že jsou sexuálně čistí, jsou šílenci. Spikli se, aby udělali ze světa gigantický blázinec. Náboženství se zabývá transformací lidské energie. Náboženství zamýšlí integrovat lidské nitro -jeho čisté úmysly i jeho základní pudy. Je také pravda, že náboženství by mělo vést člověka od nižšího k vyššímu, ze ttny do světla, od nereálného k reálnému, od dočasného k věčnému.- Abychotn ale něčeho dosáhli, musíme poznat výchozí bod. Mu-síme začít od toho, kde jsme, nezbytně musíme ţe všeho nejdi'ív poznat toto místo. A v dané chvíli je to mnohem důležitější, než poznat místo, kterého chcetne dosáhnout. V tomto kontextu je sex fakt, realita. Sex, je výchozí bod. Bůh? Bůh je daleko. Pravdu o Bohu můžetne nalézt jen tehdy, když porozunúme výchozímu 43 bodu cesty, jinak se nehneme ani o palec. Zabloudíme, budeme chodit v kruhu a nedojdeme nikam. Když jsem k vám hovořil při prvním setkání, měl jsem pocit, že nejste připraveni konfrontovat se s životní realitou. Ale co jiného můžeme vůbec udělat? Čeho můžeme dosáhnout? Celý ten povyk kolem Boha a duše pak neznamená vůbec nic. Chybí mu přesvědči-vost, je to jen tlachání. Jen tím, že něco opravdu poznáme, můžeme se nad ťo pozvednout. Poznání je transcendence. A především je třeba plně pochopitjednu věc: člověk se rodí ze sexu. Celájeho bytost existuje díky sexu. Člověk je plný sexuální energie. Životní energie je energii sexu. Co je to sexuální energie? Proč nás v životě tolik znepokojuje? Proč proniká celou naší bytostí? Proč se kolem ní točí náš život až do konce? Co je pramenem toho pudu? Mudrci a předci celá tisíciletí zatracovali sex, ale člověka nepřesvědčili. Celá staletí kázali, že máme pohrdat sexem, že musíme zahnat každou myšlenku na sex a každou touhu, abychom se osvobodili od máje, iluzorniho světa-ale lidé nedokázali rozbít jeho pouta. Takhle se sexu nezbavíte, to je špatný přístup. Kdykoliv se setkávám s prostitutkami, nikdy nemluví o sexu. Ptají se na duši,` na Boha. Setkávám se také s mnoha mnichy a askety, a kdykoliv jsme sami, neptají se na nic jiného, než na sex. Byl jsem překvapen, že asketi, kteří káží proti sexu, mohou být sexem ovládáni. Sex je zajímal a rušil, měli mentální komplex kolem sexu. Přitom však kázali o náboženství a o zvířecích pudech v člověku. Sex je přece tak přirozený. Nikdy jsme nechtěli, ba ani se nepokoušeli pochopit tento problém. Nikdy jsme ani nepátrali po důvodech, proč je sex tak velmi přitažlivý. Kdo vás učí sexu? Celý světje proti tomu, aby byl vyučován. Rodiče se domnívají, že děti by o něm neměli vědět, a učitelé s nimi souhlasí. Písma říkají totéž. Neexistuje žádná škola ani univerzita, kde by se učilo o sexu; každá pedagogická instituce brání znalostem o sexu. Ale v období dospívání zjistí mladý člověk sám od sebe, že celá jeho 44 bytost, celá prána je naplněná úzkostí ze sexu. A pak přicházejí staleté předsudky, a sex vítězí. '' Jak se to stalo? Káže se pravda a láska, ale tyto hodnoty nevydrží, jsou zranitelné. Sex je pevně zakořeněn v našem nitru, ale kde je zakotven? Kde je střed této přirozené silné a hluboké přitažlivosti? To je tajemství. A tajemství je ti'eba odhalit, jedině tak můžeme jít dál. V podstatě to, co cítíme jako zájem o sex, ve skuteěnosti vůbec není zájmem o sex. Po každém orgasmu se muž cítí vyčerpán, prázdný, depresívní. Je smutný, pálí jej žáha. Myslí na to, že by se bez toho v budoucnu raději obešel. Co je příčinou tohoto stavu mysli? Je to skutečnost, že touží po něčem jiném, než je tělesné uspokojení. Normálně člověk nedosáhne do takové hloubky své bytosti, do jaké dosahuje při pohlavním aktu. Ve všedním životě prožívá člověk různé zku- šenosti, nakupuje, obchoduje, vydělává si na živobytí, ale pohlavní styk mu poskytuje nejhlubší zkušenost. A tato zkušenost má hlubo- ký náboženský rozměr, člověk se při ní dostává nad sebe, transcenduje sám sebe. V této hloubce se dějí dvě věci. Za prvé, při kopulaci mizí ego. Nastává stav bez ega; na chvíli tady není žádné "Já", na chvíli si neuvědomujeme sebe sama. Víte, že ego se úplně rozpouští také v náboženské zkušenosti, že v nábo- ženství se také ego rozpouští v nicotu? Při pohlavním aktu ego mizí. Orgasmus je stav, v němž jedinec jakoby vynvzí. Za druhé, při sexuálním zážitku na chvíli mizí čas. Nastává bezčasovost. Ježíš Kristus řekl o samádhí: "Nebude více čas." V orgasmu neexistuje pocit času. Není žádná minulost, žádná pi'í- tomnost, je jen přítomný okamžik. Tato přítomnost není součástí času, je věčná. To je druhý důvod, proč člověk tak prahne po sexu. Muž netouží po těle ženy a naopak, touží po něčem jiném: po vymizení ega, po vymizení času. Sexuální vyvrcholení trvá jen chvíli, ale za tu chvíli ztrácí muž velké množství energie a vitality, a později je mu této ztráty líto. U některých živočišných druhů samec umírá po jediném styku. 45 Jistý africký hmyz je schopen styku jen jedtiou, jeho energie odchá- zí a při styku hyne. Člověk si je vědom, že styk oslabuje jeho sílu, ubírá jeho energii a přibližuje smrt. Po každétn zážitku lituje své nezdrženlivosti, ale brzy po něm zatouží znovu. V tomto chování je určitě hlubší smysl, než je to na první pohled zi'ejtné. V se- xuálním zážitku je hlubší rovina, než jen fyzická. Je to rovina v principu náboženská. Abyste pochopili tuto zkušenost, tnusíte být velmi vnímaví. jestliže nedokážete uchopit stiţysl této zkušenosti, budete žít a umírat jen v sexu. Ve tmě noci zasvítí blesk, ale tma není součástí blesku. Jediný vztah tnezi nimi je ten, že blesk je vidět jen v noci, jen ve tmě. A totéž platí o sexu. V sexu je uvědomění, radost, světlo, a1e tyto jevy nepocházejí ze sexu, i když jsou s nítn spojovánv. Jsou jen jeho vedlejšínt produktetn. Světlo, které zazáří v orgasmu, transcenduje sex; přichází z onoho světa. Dokážeme-li porozumět této transcendentální zkušenosti, můžeme se pozvednout nad sex. Jinak to nedokážeme. Ti, kdo se slepě staví proti sexu, nebudou nikdy schopni správně hodnotit tento jev. Nebudou nikdy schopní analy-zovat příčiny neuhasitelné, hluboké touhy po sexu. Chtěl bych zdůraznit, že tato silná a neustále se vracející touha po sexu je vlastně touhou po samádhí. Můžete se osvobodit od sexu, když se naučíte dosáhnout satnádhí bez něj. Když člověk touží po nějakém zboží, které stojí tisíc rupii, a někdo mu ukáže, kde je může získat zdartna, tnusel by být blázen, kdyby šel na trh a kupoval je za takové peníze. Když ukážetne člověku, jak dosáhnout stejnou extázi, jakou dosahuje v sexu, jiný-mi způsoby a ve větší míře, jeho mysl automaticky zastaví honbu za sexem, a začne se hnát jiným směretn. Člověk si poprvé uvědomuje samádhi v sexuální zkušenosti. Ale sex je drahá věc, velmi drahá. Trvá jen chvilku, po krátkém vyvrcholení se vracíme do původní polohy. Na sekundu dosahuje-me jiné úrovně bytí, na sekundu směi'ujetne k vrcholu nesmírné rozkoše. Je to však jen krok k vrcholu, ale sotva uděláme tento krok, znovu padáme zpět. Vlna by chtěla vystoupit k nebi, ale sotva se trochu zvedne, už začne klesat. My jsme na tom stejně. Tato extáze, radost, zážitek způsobují, že čas od času sbíráme energii a znovu 46 začínáme stoupat. Téměi' se dotkneme této vyšší.úrovně, této vyšší sféry, a znovu klesneme do naší původní polohy, a utratíme značné množství síly a energie. Dokud zůstane mysl ponoi'ena do této řeky sexu, bude neustále stoupat a klesat. Život je stálý pohyb stněrem ke stavu bez ega, bez času, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Hlubokou touhou každé bytosti je poznat své pravé já, poznat pravdu, poznat původní, věčný, bezčasový pramen, sjednotit se s tím, co je mimo čas, dosáhnout ěistý stav bez ega. Svět se točí koletn sexu proto, aby uspokojil nevědomou niternou touhu duše. Ale jak můžeme porozumět této realizaci a jak k ní můžeme mít nějaký vztah, když pořád popírátne existenci tohoto přirozenéhó, niterného všezahrnujícího jevu. Když se budetne bránit sexu stále stejně úporně, sex se stane středem našeho vědomí, nebudeme se od něj moci vysvobodit, budeme jím spoutáni. Začne působit zákon opačného účinku a my se pi'ipoutáme k sexu. Snažíme se uniknout pi'ed sexetn, ale čím víc se snažítne osvobodit se od něj, tím víc se do něj zaplétáme. IţI Jeden muž onemocněl. Jeho nemoc se projevovala tím, že měl velký hlad, ale ve skutečnosti nebyl vůbec nemocný. Přečetl si, že popírání života je cestou k vysvobození. Přečetl si, že postit se je náboženské, a jíst je hi'ích. Řekli mu, že jídlo znamená násilí a je v rozporu s pi'íkazem nenásilí. Čítn víc však považoval jídlo za hřích, tím víc potlačoval svůj hlad. A hlad se stále více prosazoval. Postil se tři - čtyři dny, a následující den se nadnúru přejedl. Pak litoval, že porušil svůj slib, a také se projevily důsledky přecpání. Aby to napravil, zase se nějakou dobu postil. A potom zase nějakou dobu jedl. Nakonec usoudil, že nemůže jít správnou cestou, dokud žije dotna. Zi'ekl se světa, odešel do džungle, vystoupil na horu a našel si tam osamělou jeskyni. Jeho blízeí byli smutní, jeho žena usoudi-la, že ve svém ústraní už překonal svou nemoc z jídla, a poslala mu květiny. Přála tnu brzké uzdravení a rychlý návrát. Muž odpověděl krátkým vzkazem: "Díky za květy, tnoc mi 47 chutnaly." On ty květy snědl. Nemusíme si umět představit člověka, který jí květy, ale my jsme také nesložili slib, sádhanu postu, jako tento muž. Ti, kdo vášnivě rádi jedí, budou samozřejmě celou situaci velmi dobře chápat. Více či méně stejný postoj máme k sexu. tII Člověk vyhlásil válku sexu. V důsledku této války je těžké zau-jmout k sexu správný postoj. Existuje homosexualita někde jinde, než v tzv. civilizoavné společnosti? Domorodci, žijící v ne-dostupných oblastech si nedovedou představit muže, stýkajícího se pohlavně s jiným mužem. Žil jsem mezi zaostalými kmeny, a když jsem jim řekl, že to civilizovaní lidé dělají, žasli. Na Západě jsou homosexuální kluby, a existují tam spolky, které tvrdí, že je nede-mokratické zakazovat homosexualitu, když ji praktikuje tolik lidí. Tvrdí, že zákaz homosexuality je porušení základních lidských práv, že je tó násilí většiny vůči menšině. Mentalita, která zrodila homosexualitu, je výsledkem války proti sexu. Prostituce také existuje v přímém potněru k úrovni civilizace dané společnosti. Uvažovali jste někdy o tom, kde se poprvé obje-vila instituce prostituce? Najdete prostitutku v oblastech, kde žijí horské kmeny, v oblastech, kde jsou sídla daleko rozptýlená od sebe? To je nemožné. Ti lidé si ani nedovedou představit, že existují ženy, které prodávají svou ctnost, které se za odměnu stýkají s muži. Tento obchod se sexem vznikl zároveň s rozvojem lidské civilizace. Tohle je pojídání květů. A žasli bychom mnohem víc, kdybychom si plně uvědomili i ostatní pohlavní zvrácenosti, kdy-bychom mohli prozkoumat plný rozsah všech těchto ohavných projevů. Co se stalo s člověkem? Kdo je odpovědný za tuto ohavnost a prostopášnost? Ti, kdo učili člověka, aby sex potlačoval tnísto aby mu porozuměl. V důsledku potlačování uniká lidská sexuální energie nesprávnými cestami. Celá lidská společnost je nemocná a zruinovaná, a máme-li tuto rakovinou prostoupenou společnost zachránit, je nezbytné uznat, že sexuální energie je božská, že zájem o sex je v principu náboženský. 48 Proč je přitažlivost sexu taková silná? Určitě je silná. Kdy-bychom se však mohli dobrat nejhlubších úrovní sexu, mohli bychom člověka nad sex pozvednout. Jedině tehdy se ze světa Kámy může vynořit svět Rámy, jedině tehdy se může náš svět vášní změnit ve svět soucitu. Se skupinou přátel jsem navštívil Khadžuráho a jeho světově proslulý chrátn. Vnější zed' kolem chrámu je zdobena sochami, zobrazujícínti pohlavní akt, s různými polohatni při souloži. Mí přátelé se ptali, proč jsou ty sochy tady, proč zdobí chrám. Vysvětloval jsemjim, že architekti, kteří stavěli tento chrám byli velice inteligentní lidé. Věděli, že vášeň a sex existují na periférii života a ti, kteří byli ještě v zajetí sexu, neměli právo vejít do chrámu. My jsme vešli. Uvnitř nebyl žádný symbol Boha. Mí přátelé byli překvapeni, když nikde neviděli žádný symbol. Vysvětloval jsem jim, že na vnější zdi života je smyslnost a vášeň, zatímeo uvnitř je chrám Boží. Ti, kdo jsou stále ještě okouzleni vášní, sexem, nemo-hou dosáhnout chrámu Božího uvnitř, jen se potulují kolem vnější zdi. III Stavitelé tohoto chrámu byli velice citliví lidé. Chrám byl medi-tačním centrem - sexualita na povrchu, všude kolem; mír a klid uvnitř, přímo ve středu. Adeptům říkali, aby napřed meditovali o sexu, aby přemýšleli o souloži, znázorněné na vnější zdi, a když důkladně pochopili sex a byli si jisti, že jejich mysli se od něj osvobodili, mohli vstoupit dovnitř. Jen tehdy se mohli postavit tváří v tvář Bohu uvnitř. Ve jménu náboženství jsme však zničili jakoukoliv možnost pochopit sex. Vyhlásili jsme válku sexu, našemu základnímu in-stinktu. Stalo se pravidlem nevidět vůbec sex, ale zavřít oči a slepě se potácet do chrámu Božího. Ale múže někdo někam dojít se zavřenýma očima? I když přijdete dovnitř, se zavřenýma očima nebudete moci uvidět Boha. Místo toho budete vidět jen to, před čím utíkáte! Někteří lidé si možná myslí, že propaguji sex. Jestli je tomu tak, 49 i'eknětejim, že mě vůbec neposlouchali. V dnešní době těžko najde-te na tváři této Země většího nepřítele sexu, než jsetn já. Kdyby lidé poslouchali, co jim i'íkám, bez předsudků, mohl by se človék osvobodit od sexu. Je to jediná cesta, jak zlepšit úděl lidstva. Učenci, které považujeme za nepi'átele sexu, nejsou vůbec jeho nepřátelé, ale propagátoi'i. Utvoi'ili koletn sexu magické kouzlo, jejich tuhý odpoI' vedl k ohromnému zájntu o sex. Jeden člověk mi řekl, že jej nezajímalo nic, co nebylo nežádoucí, neschválenč nebo potlačované. Jak všichni víme, kradené ovbce je vždy sladší, než to, které si tnůžeme koupit na trhu. Proto se nikţly vlastní žena nezdá tak pi'itažlivá jako sousedova. Ta druhá je jako kradené ovoce, jako zakázaná radost. A stejné postavení má sex. Je velmi lákavý, oblečený do barvitého kabátu lží, aby byl o to láka-vější. Bertrand Russell napsal, že ve viktoriánské době, když byl dítětem, ženy neukazovaly na vei'ejnosti nohy. Nosily šaty až na zetn, které nohy úplně zakrývaly. Když náhodou byly vidět ženské střevíce, muži na ně okamžitě hleděli, probudilo to v nich smyslné vášně. Russell dále píše, že dnešní ženy chodí téměi' polonahé, s plně obnaženýma nohama, ale všímá si, že to tétněř nikoho nevzrušuje. To dokazuje, že čím víc něco skrýváme, tím víc to pi'itahujc naši zvědavost. Prvním krokem k osvobození světa od sexuality je dovolit dětem, aby byly doma co nejvíc nahé. Pokud je toţmožné, je třeba dóvolit dětem, chlapcům i holčičkám, aby si hrávaly nahé, takže se doko-nale navzájem seznámí se svým tělem. Později se pak nebudou ohlížet jeden po druhém na ulici, ani nebude třeba tisknout naho-tinky v knihách. Budou natolik seznámeny navzájem se svým tělem, že v budoucnu nepodlehnou žádné zvrácené pi'itažlivosti. Svět však dělá pravý opak. Lidé, kteří si zakryli tělo, vzbudili o ně nevědomky takový zájem, že si ani nedovedeme představit, do jaké míry to zaměstnává naši mysl. Děti by měly zůstat nahé a hrávat si nahé eo nejdéle, takže v nich po zbytek života nezůstane žádné semeno šílenství. Ale nemoc už propukla, a stále se zhoršuje. Existenci nemoci poznáme podle množství obscénní literatury, která se ted' vydává. 50 Lidé ji čtou, a skrývají ji mezi deskami Gity a Bible. Křičíme, že obscénní knihy by měly být zakázány, ale nenapadne nás přemýšlct, odktid se vzali lidé, kteří je čtou; protestujeme proti uveřejňování nahotin, ale neptátne se, proč se vystavují. Sex je přirozený, ale sexualita je produktem názorů proti sexu. Kdybychom se řídili těmito názory, kdybychom dali na rady, obsa- žené v těchto nevědeckých kázáních, lidská duše by byla po okraj naplněná sexualitou. Téměř se to povedlo. Díky Bohu však takoví učitelé nejsou příliš úspěšní. A protože selhali, člověk zachránil nspoň část svého vědonú, část své rozlišovací schopnosti. Když člověk správně pochopí sex, může se dostat nad něj. Musí se dostat nad něj, je to nutné. Všechno naše úsilí doposud přineslo špatné výsledky, protože jsme sex neosvobodili, ale vyhlásili jsme mu válku; potlačování ' a nedostatek porozumění měly vyřešit problémy se sexem. Čím hlubší je porozumění, tím výš se člověk může pozvednout nad sex; čím menší je porozumění, tím větší budou pokusy potlačit sex. A výsledky potlačování nikdy nejsou plodné, hezké, zdravé. Sex je nejvíce vzrušivá lidská energie, ale nesmí být samoúčelná: sex musí vést člověka k jeho duši, od smyslnosti ke světlu. Abychom dosáhli celibátu, musíme porozumět sexu. Porozumět sexu znamená osvobodit se od něj, transcendovat jej. Ale ani po celoživotní zkušenosti se sexem není člověk schopný zjistit, že soulož mu poskytuje letmou zkušenost samádhi, letmý pohled do nadvědomí. To je to nejpřitažlivější na sexu, největší lákadlo sexu, kdy jsme jakoby magnetem přitahováni k Nejvyššímu. Měli byste poznat a meditovat o těchto chvilkových záblescích, měli byste se na ně bděle soustředit. Jejich přitažlivost je obrovská. Existují jiné, lehčí způsoby, jak dosáhnout stejnou zkušenost- meditace, jóga a modlitba jsou další možnosti. ale jen sex má takový silný vliv na člověka. Je důležité si uvědomovat, že k dosa- žení stejného cíle vedou různé eesty. Jeden přítel mi napsal, že téma, o kterém hovoi'ím, mu způsobuje rozpaky. Psal mi, abych si představil trapnou situaci matky, která szdí v sále se svojí dcerou a abych myslel na matku, která přijde na Sl mou ţpřednášku se synem. Dál nú radí, abych o těchto věcech nehovořil jen tak s každým. Odpověděl jsem, že jeho nátnitky jsou bezdůvodné, že neuvažuje dost rozumně. Jestliže je matka citlivá , odevzdá svou zkušenost se sexem své dcei'i včas, než se ponoří do hlubin sexu, než se ztratí v neznámých a nezralých situacích. Jest- liže otec citlivě vykonává své rodičovské povinnosti, musí o sexu volně hovořit se svým synem a dcerou, aby je varoval pi'ed běžnýnů nástrahami a aby uchránil jejich životy před možnou zvráceností. Ironii osudu však ani matka ani otec nemají hlubokou, vědomou zkušenost se sexem. Ani jeden z nich se nepozvedl nad úroveň tělesného sexu, takže se bojí, že jejich děti uvíznou na stejné úrovni. Ptám se vás: vedl vás tam někdo? Uvízli jste sami, a i vaše děti tam samy uvíznou. A bude se to opakovat ve druhé, ve třetí, v dalších generacích. Ale kdyby bylo možno s dětmi mluvit, poučitje, nechat je svobodně uvažovat, daly by se uchránit před promrháváním energie? Měli by si svou energii uchovat a přetransformovat ji. Všichni jsme mnohokrát viděli uhlí. Vědci tvrdí, že po několika tisíciletích se uhlí změní v diamant. Mezi uhlím a diamantem není žádný chemický nebo strukturální rozdíl. Diamant je pi'etransformovaný kus uhlí. Diamant je jen uhlí. Chtěl bych vám říci, že sex je uhlí, a brahmačarja - celibát-je diamant. Celibát je formou sexu, celibát je transformace sexu. Celibát je uhlí, ale uhlí, které prošlo urěitým procesem. A věřte mi , mezi dvěma protiklady není nepřátelství. Žádný nepřítel sexu se nikdy nemůže stát brahmačárinem. Co rozumíme pod brahmačarjou, celibátem? Je to Brahmova čarja, společenství s Bohem. Je to uvědomění si božské zkušenosti , zkušenosti Boha. Vědomým porozuměním je možno nasměrovat svou sexuální energii na tuto cestu, na cestu k Bohu. Zíta bych vám rád řekl, jak je možno zkušenost Kámy, smyslo-vosti pozvednout na zkušenost Rámy, světla. Chtěl bych, abyste naslouchali pozorně, aby nebylo neporozumění. A když vás na-padne nějaká otázka, ptejte se přímo. Pošlete mi otázky napsané, abych vám je prostě a poctivě mohl zodpovědět v nejbližších něko-lika dnech. Není třeba skrývat žádnou otázku, která se vynoří v mysli, není třeba skrývat pravdu. Je zbytečné pokoušet se před 52 pţavdou utéci. Jen ti, kteří mají odvahu postavit se tváří v tvář pravdě, jsou opravdu náboženští. Těm, kteří jsou slabí a zbabělí, ktei'í nejsou dost odvážní, aby se postavili tváří v tvář skutečnostem života nelze nikdy pomoci, aby se stali náboženští. Prosím vás, abyste v příštích dnech uvažovali o mém tématu. Je to tétna, o kte-rém vaši stai-í zřeci a mudrci nedokáží mluvit. A možná, že ani vy nejste zvyklí naslouchat takovým přednáškám. Vaše mysli mohou reagovat panicky, ale já vás prosím, abyste byli trpěliví a pozorně poslouchali. Je docela možné, že pochopení sexu vás přivede do chrámu vaší duše. Je to mým přáním. Kéž je Bůh vyplní. 53 TŘETÍ PŘEDNÁŠKA okračuji ve svém vyprávění krátkým příběhem. Před mnoha a mnoha léty žil v jisté zemi mladý a slavný malíř. Rozhodl se namalo- vat opravdu velkolepý portrét, živý portrét, plný božské radosti , portrét člověka, z jehož očí zářil věčný mír. Začal hledat někoho j , ehož tvář by odrážela toto věčné, éterické světlo. Umělec bloudil z vesnice do vesnice, z džungle do džungle, hledal svůj model, a nakonec narazil na (R)včáka se záricima očima , s tváří a rysy, v nichž se dalo tušit nebe. Jeden pohled stačil, aby se přesvědčil, že v tomto mladém člověku přebýval Bůh, Umělec namaloval portrét mladého ovčáka. Z tohoto portrétu byly udělány milióny kopii, a prodávaly se široko daleko. Lidé byli šţastni, když si mohli zavěsit obraz ve svém domě. Po dvaceti létech, když umělec zestárl, rozhodl se namalovatjiný portrtét. Jeho zkušenost mu ukázala, že život není jen samé dobro , že v člověku existuje i d'ábel. Myšlenka namalovat portrét d'ábla sc v něm zabydlela; kdyby realizoval svůj plán, oba obrazy by se doplňovaly, ukázaly by úplného člověka. Namaloval už božství; ted' chtěl namalovat ztělesněné zlo. Hledal člověka, jenž nebyl člověkem, ale d'áblem. Chodil po hráčských doupatech, barech a blázincích. Jeho model měl být pln ý pekelného ohně, jeho tvář měla vyjadřovat všechno zlo, ošklivost a sadismus. Po dlouhém hledání nakonec umělec objevil v jednom žaláři vězně. Muž spáchal sedm vražd a měl být v příštích dnech odsou- 54 zcn k snirti pcţvčšcním. V jcluţ cţčícli byln viţlčt pekln, blýskaly nenávistí. Jcluţ tvţii. bylu ncjošklivčjší, jţikcni si lrc přcil;tţivit. UIllČICe ,)C.I 711Čţ11 ţIlillc)vţlt. Kţlyž pcnţtrét clokončil, přincsl svůj ilřívčjší nbraz u položil jej vcţllc prvníluţ kvůli knntru,tu. Z uiitělcekéhn lileţliţka bylo těžkč luţilnntit. ktcrý z nich byl lcpţí, oba byly pi.ckrásnč. Stál a ţlíval sc na obţi nbrur.y. Najcţlnnu uţlyšcl ruvrlykání. Otočil sc a uvicičl spnut:uičhn r.l<ţčince, jak pláče. Umčlec byl zn iaten. Zcptal sc včrnč: "Příteli, proč plúčcš'? Nelíbí ,c ti ty obrazy'ţ.. "Celnu ţlnbu jsem sc poknušcl pi.cţ1 vámi něco skrýt, ale dnes jsem rtrţicen. Zřcjntč nevítc, ic i první obrar je můj. Oba obrazy ukarují nuic. Jájsem tentýi ovčák, ktcrčluţ jstc potkal pi.cţ clvaceti lčty. Plţiči naţl tíiti, jak jsem za pnslcelní lčta kle,l. Spacll jsem z nebc dn pekla, oil Bcţha k il,úblu.ţ. IţI Nevím, elo jakč míry je příbčh pravclivý, ale jedno je jistč: kažclý liţlský život mú ţlvě stránky, kaiţlý z nás můic mít clva portréty. V kuřiléiii člnvčku cxistujc ţ,ábcl i Bůh, v kaidém člověku cxistujc ntožno,t nebe i pekla. V člověku rostou rúic, ale můic se v nčm hromaţlit i kupa špíny. Kuiclý človčk sc potúcí meri tčmito dvěiţta chtrémyţ Kuiţlý můic ţlospčt k občma extrčmůiu. ale včtšina lidí míţ blíž k peklu. Tčch několik št,astliveů, ktei.í aspirují na vččnost, vc ktcrýclt narů,talo to boiskč, jsou výjimkou. Můicme clokázat uclělat zc svýctí iivotů chráiny Boří`? Můicme být jako portrét, ncsoucí v sobč zábleţk Boha`? Touto otúrkou začnu clnešní vyprávění. Jak se může člověk stát oţlrazem Boha? Jak sc elú udělat z liţlskčho života nebe, jak uclělat iivot provoněný, náţlherný, harmonický? Jak tnůže člověk zažít ncsttu.telnosY? Jak může vcjít človčk do chrámu Božího`? Z tohoto hlediska všechno nasvěţčuje tomu, že celý náš pokrok se ubíral opačnou cestou. Jako clčti jstne v ncbi, ale jak rostetne, pnstupnč míříme do pekla. Svčt clítčtc je plný nevinnosti a čistoty, ale postupnč vykročíme na cestu, dláiclčnóu lží a proradností, a k:lyţ`r. clozrujeme, jstne staří - nejcn tčlesně, ale i dušcvnč. Ncjen 55 tělo slábne a stůně, ale i duše upadá. Prostě to pi'ijímáme, necháme to takhle skončit, ţle tím končíme i my. Náboženství je ve věci tohoto úpadku; tohoto putování z nebes do pekla fatalistické. Tato cesta by měla být opačná - od bolesti k radosti, ze tmy do světla, ze smrtelnosti k nesmrtelnosti. Niternou touhou člověkaje dosažení nesmrtelnosti, po totn žízní hlubinyjeho duše. Jedinou starostí duše je únik ze tmy do světla. Základním impulsetn naší prvotní energie je dosažení pravdy. Na tuto cestu si však tnusí člověk uchovat energii, energie musí narůstat. Člověk se musí stát zásobárnou bezbi-ehé energie, aby tnohl vážit pravdu, aby mohl dosáhnout hlubin duše; jen tak se dotkne věčnosti. Nebe není pro slabochy. Opakuji, že nebe není pro slabochy. Pravda o životě není pro ty, kteří plýtvají svou energii, kteří si dovolí být slabí a zranitelní. Ti, ktei'í mrhají životní enerii, ktei'í se stanou znechucení a slabí, ne-mohou podniknout tuto cestu. Dosáhnoút vrcholů totiž vyžaduje velkou energii. Uchování energie je základní nezbytností v náboženství. Jsme však slabou, nemocnou generací, a ztráta energie nás noří hlouběji a hlouběji. Naše vitalita unikla, a to co zůstalo, je jen plást tnrtvých buněk, jen děsivá prázdnota. Náš život je jedna neustálá ztráta, naše životy nejsou vůbec tvořivé. Jak to, že existuje taková smutná situace? Jak ztrácíme svou energii? Největším ventilem energie u člověka je sex. Sex je neustálý únik, který je nutno zastavit. Nikdo nerad něco ztrácí, ale jak jsetn vám už říkal, existuje nepřekonatelná příčina, pro kterou člověk ztrácí tak mnoho energie. Blažené okarnžiky v sexu jej nutí, aby ji chtě - nechtě ztrácel znovu a znovu. Zářivé, ale chvilkové uchvá-cení, pi-icházející se sexem tná pro ělověka takovou pi'itažlivost, že kvůli němu bezhlavě ztrácí to, co je základem všeho. Pokud by stejná extaze byla dosažitelná jinými prosti'edky, pi'estali by lidé plýtvat energii v sexu? Existuje ještě nějaký jiný způsob, jak dospět ke stejnému zážitku? Existuje ještě nějaký jiný zpúsob, jak dosáhnout vrcholného zážitku, kdy zasahujeme ta nejhlubší zákoutí duše, kdy se dotýkáme nejvyšších vrcholů exis- 56 tence, kdy prožíváme oživující záblesky nejvyššího blaha a čisté radosti, kdy núzí všechny definice .a omezení? Existuje ještě jiný způsob, jak se sjednotit s věčným pramenem míru a radosti; který je v nás všech? Toto poznání v člověku zahájí proměnu. Odvrátí se od Kámy k Rámovi; jeho cesta povede "od smyslnosti k Bohu". Dojde k vnitřní revoluci, otevře se nová brána. Když člověku neukážeme novou bránu, bude se dál pohybovat ý ve stejnétn kruhu a tnůže sátn sebe zničit. Zpátečnické názory na sex brání ělověku byť jen myslet na nějakou jinou bránu, na nějaký vyšší ventil. A v jeho životě nastane veliký a rozkladný chaos. Příroda vybavila člověka jen jedním ventilem, sexem, ale různá učení za staletí tento ventil uzavřela, ucpala. V nedostatku vhodné- ho ventilu krouží energie v člověku stále dokola, marně se tlačí nahoru: rozbíjí osobnost, degeneruje člověka a dělá z něho neuro- tika. Tento dezintegrovaný, neurotický člověk už ani nedokáže použít přirozený sexuální ventil, a nápor energie zevtiitř rozbíjí zdi a okna jeho bytosti. V důsledku toho exploduje, člověk padá a láme si vaz, lu'outí se a látne si ruce i nohy. Protože je odkázán na uzavřený pi'irozený ventil a protože nadpi'irozený ventil se ještě neotevřel, sexuální energie člověka proudí ven nepi'irozenýtni ventily. Je to největší neštěstí člověka. Neotevřel se žádný nový ventil, a starý je už uzavřen. Proto jsem proti tradičnímu učení o nepřátelství vůči sexu a jeho potlačování. Tato stará učení způsobují, že se sexualita v člověku nevyvíjela, ale vyústila do zvrácenosti. Jaký lék najít? Je nějaká jiná možnost? Podívejme se pozorně na celou situaci. Realizace, k níž dochází v okamžiku orgasmu, se skládá ze dvou prvků: bezegovosti a bezčasovosti. Čas se zastavuje a ego se ztrácí. Protože ego znů- ,j ` zelo a čas se zastavil asně vidítne své vlastní, skutečné "já `. A1e tato nádhera má krátké trvání, a hned jsme zpátky ve starých kole- jích. A mezitím ztrácíme velké množství energie. Mysl touží po osvícení, mysl se snaží získat jej znovu, ale toto světlo, tato realizace je tak krátká, že ji sotva zaregistrujeme, když 57 opět zmizí. To, co zůstává, je puzení, posedlost, hluboká úzkost, abychom tuto zkušenost zopakovali. Po celý život se člověk snaží zachytit ten prchavý okamžik, ten radostný zážitek, ale nikdy se nevrací. Existují dva způsoby, jak dosáhnout nadvědomí, dosáhnout podstaty svóho vnitřního "já": sex a meditace. Sex je brána, kterou nám poskytuje příroda. Sex je přirozený: zvířata jej mají, ptáci jej mají, rostliny jej mají, člověk jej má. Dokud člověk využívá přiro-zenou bránu, nepozvedá se, nenjůže se pozvednout nad zvířata. Tato brána je přístupná i pro ně. Den, kdy člověk objeví i novou bránu, můžeme považovat za zrod jeho lidství. Předtím nejsme lidé, předtím se řídíme stejným řádemjako zvířata, jako příroda. Dokud se nad něj nepovzneseme, dokud jej netranscendujeme, jsme jen na úrovni zvířat. Vypadáme jako lidé, oblékáme se jako lidé, mluvíme lidskou řečí. Ale uvnitř jsme jako zvížata, a nemůžeme být víc, než zvířata. Proto se zvíře v nás vyřítí při první vhodné příležitosti. V nepokojném období vzniku Indie a Pákistánu jsme se dověděli o dravých šelmách v masce člověka. Poznali jstne, čeho jsou schopni lidé, kteří se modlí v mešitách a přednášejí Gítu v chrá-mech: loupeží, vražd, znásilnění. Stejní lidé, ktei'í se den předtím Inodlili v chrámech a mešitách, najednou znásilňovali na ulici. Co se to s nimi stalo? Člověk si od svého lidství odpočine, kdykoliv se mu k tomu naskytne první příležitost, ale zvíře, vždy pi-ipravené, skáče ven. Zvíře stále čeká na to, aby se zbavilo otěží. A člověk je stále v napětí, krotí a spoutává své zvíře. V davu, ve skupině nachází člověk příležitost zbavit se svého břemene lidství a zapomenout na sebe. V davu získává odvahu zapomenout na sebe, na svou skutečnou identitu, která jej omezo-vala. Zvíře je puštěno. Jako jednotlivec se člověk nedopustil tolika hříchů, jako příslušník davu. Osamocený člověk se trochu bojí, že by jej mohl někdo poznat;má strach z toho, co dělá. Osamocený člověk bude v první řadě přemýšlet o tom, co dělá; bojí se, aby jej jiní nepovažovali za zvíře. Ale uprostřed velkého davu ztrácí svou identitu; nemá strach z toho, že jej.někdo uvidí. Tehdy je součástí masy, dělá to, co dělají lidé kolem něho. SS A co to tedy dělá? Hází kamení, zapaluje, znásilňuje. Jako součást davu využívá příležitost a pouští na svobodu své zvíře. Proto každých pět až deset let člověk touží po válce, čeká, doufá, že vypuknou nějaké nepokoje. Je-li to pod záminkou problémů mezi hinduisty a muslimy, je spokojen.ţestli ne, spor mezi Gudžá-raty a Maráthy mu také stačí. Jestli Gudžáraté a Maráthové nejsou zralí pro nepokoje, uspokojí jej konflikt mezi hindsky a nehindsky mluvícím obyvatelstvem. Potřebuje jen záminku, aby v sobě uvolnil nenasytné zvíře. Zvíře v člověku je neustálým krocením frustrováno, vyje a trhá se z řetězu. Dokud však toto zvíře není přemoženo a zničeno, lidské vědomí se nepovznese nad zvířeckost. Naše přirozenost, naše životní síla, naše energie má jen jediný snadný ventil, sex. Když uzavřeme tento kanál, mohou vzniknout problémy, proto je dobré před jeho uzavřením otevřít nová dvířka, takže energie tnůže být odkloněna jiným směrem. Je to tnožné, ale ještě se to nestalo, a to z prostého důvodu, že potlačení je jedno-dušší, než transformace. Je jednodušší něco přikrýt, sednout si na to, než to zachytit a transfortnovat - protože to vyžaduje úsilí sádhany, neustálou meditativní aktivitu. Proto raději volíme potla-čení sexu dovnitř'. Zároveň si neuvědomujeme, že potlačením nic nezničíme. Nao-pak, jako reakce se dostaví posílení. Zapomínáme také na to, Že potlačením něčeho zvýšíme jeho přitažlivost. To, co potlačíme, se nejen stává středem našeho vědomí, ale klesá do hlubších vrstev našeho podvědomí. Můžeme to potlačovat v bdělém stavu, ale v noci to probleskuje našimi sny. Čeká to uvnitř, připravené při pivní příležitosti vybuchnout. Potlačením se člověk ničeho nezbaví. Právě naopak. To, čeho se chce zbavit, se zakoření v jeho podvědomí a v konečném důsledku se člověk sám chytí do pasti. V procesu ovládání sexu se tak člověk nechal ovládnout sexem. Zatímeo zvířata mají svá omezení a své periody, člověk nemá žádné. Člověk je sexuální po celý rok. Žádné zvíře bez výjimky není tolik sexuální. Zvířata mají pro sex vyhrazený čas, období, periodu, která přijde a odejde. A když odejde, zvíře na to víc 59 nemyslí. Ale podívejte se na člověka. To, co se člověk pokoušel potlačit, ovládnout, proniká celým jeho životem. Je to stále činná sopka. Všimli jste si, že žádné zvíře není stále sexuální, ale člověk má sklnn k sexu v každé možné situaci? Sexualita doutná v člověku, jako kdyby byl sex v životě vším. Jak došlo k takové zvrácenosti? Jak došlo k této katastrofě? Proč se nepi'ihodila jinému živému tvorovi? Je jen jediná pi'íčina: člověk udělal maximum pro to, aby potlačil sex. A ve stejně maximální núřc sex vybuchl v jeho osobnosti. Vzpomeňte si, co všechno jsme udělali pro to, abychotn potlačili sex! Vytvoi'ili jsme si k němu nepi'átelský postoj, degra-dovali jsme jej, zneužili jstne jej. Nazvali jsme jej hi'íchetn, křičíme shůry "Sex je hi'ích!" Tvrdíme, že ti, kteří se oddávají sexu, jsou hodni opovržení, jsou odporní. Vymysleli jsme bezpočet hanlivých názvů pro sex, abychom si zdůvodnili své potlačování. Ale ani na chvíli jsme se nepozastavili nad tím, že toto zneužívání a námitky proti sexu otráví eelou naši bytost. Nietzsche kdysi i'ekl velnů moudrou věc. Řekl, že náboženství se pokoušelo otrávit sex, a1e sex pi'ežil, stále žije a je plný jedu. Bylo by lepší, kdyby zahynul, a1e to se nepodařilo; byl otráven, a1e přežil. Plán se nezdařil. Sexualita, kterou kolem sebe vidíme dnes, je ztělesněním otráveného sexu. Sex existuje i u zvířat, protože je to pramen života, ale sexualita existuje jen u člověka. Ve zvířatech není sexualita. Podívejte se do očí zvířete, nenajdete v nich smyslnost. Když se ale podíváte do očí člověka, nenajdete tam nic než smyslnost, nic než vulgární touhu po sexu. Prnto jsou zvíi'ata krásná, zatímeo ošklivost a zápach člověka, který bláznivě potlačuje sex, jsou bez hranic. Prvním krokem k osvobození ělověka od sexu musí být výchova, pi'i níž jsou chlapci i dívky poučeni o sexu, jak jsem včera i'ekl. Kromě tohoto poučení by se měla odbourat sprostá a nepřirozená bariéra mezi nimi. Mělo by být samozřejmé, že jsou si mnohem blíž; oddělování je zcela nepřirozené. Z mužů a žen se staly zcela odlišné druhy. Když se díváme na jejich oddělení, na člověkem vytvořenou odlišnost, těžko uvěříme, že ženy a muži patří ke stejnému druhu, že jsou oba součástí lidstva. 60 Kdyby se chlapci i dívky mohli pohybovat bez oděvu kdykoliv a kdekoliv chtějí, v zárodku by to udusilo obscénní a nepi'irozenou zvědavost, která vzniká později. Dobře víme, jak se tento nedosta-ťek vzájemného poznání vlastního těla projevuje v dětské zvída-vosti: všimněte si, jak rády si hrají děti civilizovaných národů "na doktora`ţ. Nevím, jestli víte o novém hnutí, které vzniklo v části americké společnosti, mezi takzvanými věřícími. Chtějí zabránit tomu, aby psi, kočky, koně a jiná zvířata chodila ven neoblečená; chtějí, aby je oblékli, než je vyvedou na ulici. Příčinou je obava, aby pohled na nahá zvířata nezkazil děti. Jak směšná myšlenka! Založili do-konce spolek, bojující proti neoblečeným zvířatům na ulici. Co všechno se dělá pro záchranu lidstva! Tihle takzvaní spasitelé právě zničili člověka. Všimli jste si někdy, jak krásná jsou zvířata, i když nejsou oblečená? I ve své nahotě jsou nevinná, prostá a nezkažená. Málokdy uvažujete o zví-řeti jako nahém, a nikdy se nebudete dívat na zvířata jako ňa nahá, dokud v sobě nezačnete skrývát svou vlastní nahotu! Ti, kdo se bojí a jsou zbabělí, budou zkoušet všechno možné i nemožné, aby kompenzovali vlastní strach z nahoty. Vymýšlení takových nápadů vede k postupné degeneraci člověka. Člověk by měl být tak prostý, aby mohl být nahý, neoděný, nevinný a plný blaženosti. Člověk jako Mahávíra měl ve zvyku chodívat nahý, a každý člověk by měl pěstovat takový stav mysli, aby mohl také chodit nahý. Lidé, takzvaní věřící, říkají, že Mahá-víra se zbavil šatů, že odmítl nosit oděv. Já to popírám. Tvrdím, že jeho čitta, vědomí, bylo tak jasné, tak nevinné, čisté jako vědomí dítěte, že vstal a šel do světa nahý. Když člověku nezůstalo nic, co by měl skrývat, může být nahý. Člověk se zakrývá, protože cítí, že něco v jeho nitru musí být skryto. Když však nemáme co skrývat, nemusíme si ani oblékat šaty. Velmi potřebujeme takový svět, v němž bude každý tak ne-vinný, tak ěisté mysli a tak čistý, že bude moci odložit šaty. Co je na tom špatné? Proč je nahota nebezpečná? Když se oblékáme z jiných důvodů, je to něco jiného, ale pokud nosíme šaty jen ze strachu před nahotou, je to ošklivé. Nosit šaty 61 ze strachu před nahotou jen ukazuje na větší nahotu, svědčí o zka- žené mysli. Dnes však máme pocit viny i když jstne oblečeni, jako j bychom nebyli schopní vypořádat se s existencí naší vnitřní nahoty. Bůh je tak dětinský! Mohl by tak snadno stvořit člověka v šatech. Nemyslete si, že jsetn proti nošení šatů. Ale netajím se tím, že šaty, nnšené z pouhého strachu před nahotou nezahalují nahotu, naopak, odhaluji ji. Toto nepřirozené vědomí nahoty je ošklivé a ne- důstojné. Bylo způsobeno dlouhou společenskou tradicí. Oblečený člověk může vypadat jako nahý, a nahý může vypadat jako oblečený. Je třeba to hlouběji rozebírat, když se podívátne na moderní pi'ilţhavé oblečení pro muže i pro ženy? Je to ventil neuspokojeného přání nechat se obdivovat a předvádět své tělo. Kdyby byli muži i ženy obeznámeni navzájem se svýn ii těly, šaty by autotnaticky nesloužily ničetnu jinétnu, než ochraně těla. Ale bohužel, šaty se vyrábějí proto, aby povzbuzovaly sexualitu. Kam to dospěla lidská civilizace, když šaty nejsou šaty, ale jakési sexuální potnůcky`? Proto tvrdím, že děti by se do určitého věku ' měly nechat nahé. Měly by pochopit, že šaty jsou potřeba k ttěčemu jinému, než je sex! Pojem nahoty je subjektivní. Prostou, nevinnou mysl nahota nauráží, má svůj půvab. Ale člověk byl krmen jedem, a postupem času tento jed přešel z jednoho pólu jeho existence do druhého. Náš postoj k nahotě je proto úplně nepřirozený. Když jsem o tom hovořil při první přednášce, v sále Bharatiya ; Vidya Bhavan, přišla za mnou jedna paní a řekla: "Jsem velmi znechucená, velmi se na vás zlobím. Sex je něco skandálního, sex je hřích. Proč o tom tak dlouze mluvíte? Sex se nů opravdu hnusí." Vidíte, té paní se sex hnusí, i když je to vdaná žena, která tná syny a dcery. Jak může milovat manžela, který ji zasvětil do sexu? Jak může tnilovat děti, které se narodily díky sexu? Její postoj k životu je prosycen jedem, její láska je jedovatá. Proto musí vzniknout principiální a hluboký rozpor tnezi ní a jejím manželem. Mezi ní a jejími dětnů také existuje bariéra, protože děti jsou pro ni plody hříchu. Vztah mezi ní a jejím manželem je založen na hříchu, pronásleduje ji nevědomý komplex viny, týkající se sexu. Může někdo žít v harmonii s hříchem? 62 Ti, kdo ponţlouvají sex, narušili tnanželský život všech lidí. Tento schizoidní postoj k sexu místo toho, aby poskytl lidem vysvobození, vedl ke zhoubným důsledkům. ntuž, který žije s ne- viditelnou bariérou mezi sebou a svojí ženou, s ní nikdy nebude spokojen: bude se ohlížet za jinýtni ženatni, bude chodít za prosti- tutkatni. Kdyby byl plně uspokojen dotna, všechny ženy na světě by byly pro něho séstrami a tnatkatni, ale protože mu ono uspoko- jení chybí, dívá se na všechny ženy jako na potenciální manželky. Je to zcela pi-irozené, musí to tak být. Tam, kde by tuěl být oblažen požehnáním, extazí a pnkojem, nachází jen jed, odtnítání, řeči o hříchu. Jeho základní potřeby nejsou doma uspokojovány, takže se potlouká jinde, hledá uspokojení na každém rohu. A co všechno muž nevymyslel pro to, aby uspokojil tyto základní poti-eby! Byli byste velice překvapeni, kdybychom se pokusili sestavit seznatn všech triků, které přitom používá. Člověk sešcl z cesty a vymyslel mnoho a ntnoho triků, ale nikdy důkladně neuvažoval o základní zpětné vazbě. To, co bylo předtítn jezeretn lásky, se stalo nádrží sexu, a ta nádrž je otrávená. A když je ostře vnítnán hřích, jed, když tnezi tnanželem a manželkou přetrvávají rozpaky, tento pocit viny zabrání jakémukoliv růstu v jejich společnétn životě. Jestliže manželé dokáží v harmonii a vzájetnném pochopení a lásce ocenit sex, s pocitem čiré radosti a bez jakékoli viny, jejich vzájemný vztah se přetransformuje, pozvedne. Pak bude tnožné, že manželka se stane muži tnatkou! Slyšel jsetn, že Gándhího manželka, Kasturba, jednou přišla spolu s Gándhidžím a jeho přáteli na Cejlon. Hostitel ve své uvítací řeči řekl, jak velmi se cítí poctěn přítomností Gándhidžího matky, která doprovází pana Gándhího na jeho cestě a sedí po jeho boku. Gándhidžího tajetnník upadl do rozpaků. Udělal chybu, nepředsta- vil členy delegace organizátorům. Ale bylo pozdě: Gándhidží stál j , už u mikrofonu a začal svůj projev. Tajemník se obával, že jej Gándhidží později pokárá, ale nevěděl, že Gándhidží se na něj vůbec nerozzlobil, protože žena, která se může změnit z manželky v matku, je velice vzácná. Gándhidží řekl: "Šťastnou shodou okolností přítel,' který mě 63 i představil, řekl omylem pravdu. V posledním létech se Kasturba opravdu stala mou matkou. Kdysi byla mou ženou, ted' je mou matkou." Dnes se to může stát také. Když muž a žena vyvinou trochu námahy, a spolu prozkoumají svůj sexuální život, mohou se stát přáteli a mohou si navzájem pomoci přetransfortnovat sex. V den, kdy se jim to oběma podaří, se v nich zrodí pocit úžasné vděčnosti. Dnes však mezi mužem a ženou panuje jen pocit skrytého vrozené- ho nepřátelství, neustálá rivalita, žádné upřímné přátelství. Mezi mužem a ženou vznikne pocit hluboké vděčnosti, když jeden druhému poslouží jako prostředník při transformaci sexuální ;; touhy. Když se stanou partnery při ovládnutí a transcendenci sexu, rozkvete mezi nimi opravdové přátelství. Toho dne je muž naplněn úctou k ženě, protože mu pomohla osvobodit se od smyslnosti; toho dne je žena naplněna vděčností k muži, protože jí pomohl osvobodit se od vášně. Od toho dne nežijí ve smyslnosti, ale ve skutečné harmonii lásky. Je to začátek cesty, na jejímž konci se muž stane své ženě Bohem a žena se stane svému muži bohyní. Tato možnost však byla otrávena. Včera jsem řekl, že těžko lze najít většího nepřítele sexu, než jsem já. Tím nechci říct, že bych tupil nebo urážel sex; myslím tím, že vedu lidi k transcendenci, ukazuji, jak je možno transformovat smyslnost. Jsem nepřítelem sexu v tom smyslu, že dávám přednost transformaci uhlí v diamant. Chci transformovat sex. Jak se to dělá? Jaký je postup? , Musí se otevřít jiná, nová brána. Když se narodí dítě, sex ještě nezvedá hlavu. Tělo shromaždůje energii, buňky získávají sílu, ale plyne již doba před tím, než dojde k plňému rozvoji těla. Energie se postupně shromaždţje, a pak otvírá bránu, která byla prvních čtrnáct let života uzavřená. Tehdy vstupuje dítě do světa sexu. Když se otevře tato brána, je velmi těžké otevřít ještě jinou. Vzhledem k povaze.životní šíly se plná vitalita, veškerá energie, hrnou ve směru, který je otevřen. Když si jednou Ganga vytvořila řečiště, teče tudy a nehledá každý den nové. Čerstvá voda může přitékat denně, ale řeka poteče dál stále stejným řečištěm. Podobně 64 se chová lidská životní síla, která si pro sebe rovněž vyhloubí řečiště, a tudy pak teče. Když se má člověk vyléčit ze sexuality, je zapotřebí vyhloubit nový otvor dříve než se otevře brána sexuality. Tento nový otvor se nazývá meditace. Každé dítě by mělo být ve svých prvních letech poučeno o me-ditaci. Odložme falešné nauky proti sexu, a vyučujme meditaci. Meditace je pozitivní brána, je to vyšší otvor. Je třeba si vybrat mezi sexem a meditací, a meditace je lepší alternativa. Neodsuzujte sex, a1e naučte děti tneditovat. Když se budete bránit poučovat děti o sexu, jen je tím upozorníte na jeho existenci. Takový přístup je velmi nebezpečný. Později vede ke zvrácenostem nezralé sexuality. Dokud se však žádná brána neotevřela, dokud jsou obě brány zavřené, dokud je energie ještě v klidu, je možné otevřít obě brány. lVeustálý boj proti sexu se však rovná klepání právě na jeho bránu. Mladou tvárnou rostlinu můžeme ohýbat všemi směry, může se také sama pokorně sklonit. Jak roste, tvrdne. Když se ji pokoušíte ohnout, nepodaří se vám to, zlomíte ji. Totéž platí o člověku. Je velmi obtížné dosáhnout stavu meditace, když je člověk starý. Když se starší lidé pokoušejí meditovat, je to jako bychom zasévali semeno v nesprávnou dobu. Semeno meditace se dá snadno zasít do dítěte, ale člověk takový, jaký je, se zajímá o meditaci až ke konci života. Snaží se meditovat tehdy, když mu ubylo energie, když ztratil všechny možnosti pokroku. Teprve tehdy se zajímá o jógu a meditaci. Chce se změnit, když se už přiblížila smrt, když je už změna velmi těžká. Člověk jednou nohou v hrobě se ptá, může-li se osvobodit meditací. Je to divné, nesmyslné. Tato planeta nemůže žít v míru, dokud do každé mladé mysli nevložíme myšlenku cesty k meditaci. Nemá smysl to zkoušet u lidí, kteří jsou na konci cesty, u lidí, kteří jsou u konce svého života. I kdyby se o to pokoušeli, vyžadovalo by si to nadlidskou námahu a nepřineslo by to mnoho užitku. Ale pokud se začne dřív, dokud to nevyžaduje tolik námahy, může se to podařit. Prvni krok k transformaci sexu je tedy začít s malými dětmi meditovat - naučit je být klidný a umět si sám vědět rady, naučit je být zticha a poučit je o stavu nerrtyšlení. Dokážou-li děti být už 65 klidné a mírné podle dospělých norem, jsou-li vedeny správnou cestou a naučítne-li je chovat se aspoň chvíli denně zdrženlivě a klidně, otevře se jim nová brána ještě než dosáhnou věku čtrnáeti let. Když pak sex zvedne hlavu, když energie začne tryskat a vylé-vat se ven, poteče novým řečištěm, které bylo právě vytvořeno. Takové děti už prožily jasnost, blaho, radost, bezčasovost a beze-govost meditace mnohem dřív, než prožily první sexuální zkuše-nost. Tato zkušenost zabrání tomu, aby energie proudila do špatné-ho řečiště, povede ji do správného. Místo toho, abychom děti učili jaký klid poskytuje tneditace, učíme je ošklivit si sex. "Sex je hřích, sex je špinavý," říkáme. Říkáme jim, že je odporný a zlý, říkáme jim, že je to peklo. Ale žádné proklínání sexu nic na situaci nezmění. Právě naopak, děti zaěnou být zvědavé; chtějí se dovědět víc o tom pekle, o tom zlu, o té špinavé věci, která tolik děsí jejich rodiče a učitele. Hledají odpověd'všude a u každého; chtějí vědět, proč je kolem toho takový povyk. Velice brzy pochopí, že jejich rodiče to dělají také; ve dne v noci dělají jejich rodiče to, o čem jejich děti nesmějí nic vědět. Okamži-tým a automatickým důsledkem tohoto objevu je ztráta obdivu k vlastním rodičům. Moderní výchova není odpovědná za velký pokles úcty k rodičům, jak se obecně soudí, sami rodiče jsou si tím vinni. Děti brzy objeví paradox, brzy zjistí, že rodiče jsou úplně ponořeni do toho, co učí své děti nenávidět. Děti jsou velmi bystří pozorovatelé. Vidí, že váš denní a noční život se liší, že mezi vašimi slovy a činy je velký rozdíl. Vidí, co se doma děje. Vidí, že se doma dělají tytéž věci, které otec nazývá "špinavé" a matka "ošklivé". Chápou, co se děje, a ztrácejí všechnu úctu ke svým rodičům. Děti usoudí, že rodiče jsou lháři a pokrytci. Pamatujte si, že děti, které ztratily víru ve své rodiče, nebudou nikdy schopné věřit v Boha. Děti získávají své první zkušenosti víry, zkušenosti Boha prostřednictvím svých rodičů. Jestli se tato víra naruší, vyrostou z nich určitě ateisté. Děti poprvé poznávají Boha prostřednictvím poctivosti svých rodičů, a pi'esvědčí-li se, že rodiče lžou, těžko tyto děti pak obrátíme k Bohu. Jejich vztah 66 k Bohu bude narušený, protože jejich první božstva je podvedla, protože se ukázalo, že jejich matka a otec nejsou čestní. Dnešní moderní mladá generace nepopírá existenci Boha, ne- zesměšňuje myšlenku vysvobození a nenazývá náboženství humbukem proto, že sama hledala a přišla k vlastním poznatkům, ale proto, že ji podvedli vlastní rodiče. Jejich rodiče z nich udělali cyniky. Tento pocit, že byli podvedeni, je důsledkem špatného přístupu k sexu u jejich rodičů. Mělo by se jim otevřeně vysvětlit, že je to součást života, že všichni se rodíme díky sexu, a že sex je i součástí ; ţ jejich života. Pomůže jim to správně pochopit chování rodičů, a když porostou a sami prožijí život, budou plni úcty k poctivosti svých rodičů. Dětská víra a úcta klade základy náboženského živo- ta. Děti si dnes myslí, že jejich rodiče jsou pokrytci, proto existuje ideologický rozpor mezi starou a mladou generací. Potlačování sexu oddělilo manžela od manželky a postavilo děti proti rodičům. Nepotřebujeme potlačovat sex; potřebou dneška je objasnění sexu. Tak jak děti dorůstají, jak se ptají, tak by jim měli rodiče vysvětlovat základní věci života srozumitelným způsobem. Mělo by se to dít dřív, než se děti stanou zbytečně nebo nezdravě zvídavé, než začnou živit nezdravou zvědavost, která je může vést k tomu, že ji uspokojují na nežádoucích místech. Jinak se stane to, co se dnes běžně stává, dítě si zjistí, co chce vědět, ale zjistí si to u nesprávných lidí, v nemorálních podmínkách a nebezpečným jednáním. Tyto cesty jsou škodlivé a zhoubné. Vedou k utrpení a trápí je po zbytek života, a mezi dětmi a rodiči narůstá zed' hanby a tajnůstkářství. Rodiče nikdy nic nevědí o sexuálním životě svých dětí, stejně jako děti nic nevědí o sexuálním životě svých rodičů. Odcizení v důsledku této hry na schovávanou je opravdu velmi nebezpečné. Děti musí být správně poučeny o sexu, musí dostat správnou výchovu. Za druhé - děti bychom měli učit tţteditovat, tomu, jak být klidný, jasný, tichý, jak dosáhnout stavu nemyšlení. Děti se to naučí velmi brzy. Každá rodina by měla mít vypracovaný program, jak naučit děti se ztišit. Je to možné jen tehdy, když vy jako rodiče o to 67 usilujete s nimi. V každé domácnosti by měla být povinná hodina sezení v tichu. Když je třeba vzdejme se i jídla, a1c hodina ticha se musí dodržet za každých okolností. Nemůžeme nazývat domovem takovou domácnost, kde se nedodržuje denně hodina ticha. Nemů-žeme ji nazvat ani rodinou. Hodina ticha denně pomůže uchovat energii. A ve věku čtrnácti let se otevře brána meditace - meditaěního stavu, ve kterém tnizí čas a ego, ve kterém nahlížíme duši, Nejvyššího. Setkání s takovým vrcholným zážitkem ještě před první sexuální zkušeností zastaví bláznivou honbu za sexem; energie si najde lepší, blahodárnější, vznešenější řečiště. Toto je první fáze v procesu celibátu: transcendence sexu. Cestou k tomu je meditace.Druhýnt základním principem je láska. Děti bychom měli od nejranějšího věku učit lásce. Obvykle se bojíme, že kdyi je budetne učit lásce, přivedeme je do bludiště sexu. Tento strach je bezdúvodný. Když člověka učíme sexu, může ho to přivést k lásce, ale když učíme lásce, nikdy netíhne k sexu. Pravda popírá tento rozšířený strach. Energie sexu je transformována do lásky. Člověk je schopný vyzařovat lásku kolem sebe přímo úměrně tomu, kolik lásky vzniká v něm. Lidé, kteří nenůlují, jsou naplněni sexem a zůstávají orientováni na sex. Čím méně člověk miluje, tím víc nenávidí; čím méně lásky je v životě člověka, títn záštiplnější bude jeho život. Ti, kdo neznají lásku, jsou plni závisti. Čím méně člověk miluje, tím víc utrpení prožije. Lidé jsou nešťastní a utrápení v přímétn poměru k nedostatku lásky v jejich životě. A čím víc je člověk zahlcený smutkem, závistí, pýchou, lží, tím víc se oslabí jeho energie, člověk je slabý a křehký, v neustálém napětí. A jedi-ným ventilem pro tuto hrubou, vulgární, nízkou a pokleslou skupi-nu emocí je sex. Láska transformuje energii. Láska je tvárná, tvořivá, plynoucí, naplňující. A požitek z lásky je mnohem hlubší a cennější než po- žitek ze sexu. Ten, kdo zná toto blaho, nikdy nehledá žádnou náhradu, stejně jako člověk, který dostane klenot, nehledá oblázky. Člověk plný nenávisti nenachází blaho nikde. Je pořád nespokoje- ný, ničí vše, co najde na eestě. Ničení nikdy nevede ke štěstí, jen tvořivost zaplaví člověka pocitem uspokojení. Člověk plný závisti 68 je bojovný a soutěživý, ale to nikdy nevede ke spokojenosti. Agre- sívní člověk jen zneužívá ostatní. Blaho lze získat jen dáváním, nikdy ne braním. Shrabování a tu.omadění všeho, co vidíme, nikdy nevede ke klidu mysli. Toho Ize dosáhnout jedině dáváním, dělením se o to, co máme. Ctižá- dostivý člověk běhá z místa na místo, nemá nikdy klid. Ti, kteří nehledají mnc, ale Iásku, ti, ktei'í rozdávají lásku všude kolem sebe, žijí v blaženosti. Nakolik je člověk naplněný láskou, taková je : "' i hloubka jeho blaženosti, hlubokého uspokojení, radosti, pocitu naplnění, které nachází v hlubině svého srdce. Takového osvícené- ho člověka nebude zajímat sex, nebude ani zkoušet dívat se tím směrem. Uspokojení a blaženost, které jsou obsaženy v sexu, získal nastálo láskou. Dalším heslem je vyrůst v plnost lásky. Vzývejme lásku; dá- vejme lásku: žijme v lásce. Ale nestačí jen milovat jiné lidi; být oddaný lásce znamená naplnit celou svou osobnost láskou. Hovo- řím o totální výchově k lásce. Měli bychom umět zvednout kámen tak, jako když zvedáme přítele; měli bychom umět si potřást rukou s nepřítelem tak, jako když držíme ruku přítele. Někteří lidé se k neživým věcem chovají s láskyplnou péčí, za- tímeo jiní lidé se chovají k ostatním lidem takovým způsobem, jakým bychom se neměli chovat ani k neživým věcem. Pro člavěka, který je plný nenávisti, nejsou lidé o nic lepší, než neživé věci. Člověk plný lásky rozdává ze své jedinečnosti, ze své osobnosti všemu, s ěím se setkává. ţIţ Učený cestovatel jednou přišel navštívit proslulého fakíra. Z ně-jakého důvodu se necítil dobře, asi kvúli obtížné cestě. Vztekle si zul boty, mrštil je do kouta a s mohutným bouchnutím rozrazil dveře. Když je člověk vzteklý, zouvá sf boty tak, jako kdyby byly jeho největším nepřítelem. Otevírá dveře tak, jako kdyby mezi ním a dveřmi bylo nepřátelství. Rozrazil dveře, vešel dovnitř a poklonil se fakírovi. 69 Fakír řekl: "Nepřijímám tvůj pozdrav. Jdi a omluv se dveřím ázet důvody. Matka tvrdí: "Starám se o tebe, vychovávám tě, a botám." to tně tnusíš nůlovat." Má důvod, ale tím je po lásce. Pokud dítě "Blázníte?", zeptal se. "Omluvit se dveřím? A páru bot? Proč? ţme, projeví neochotně jakousi náklonnost, protože je to jeho Copak jsou živé?" tka, ale lásce se neučíme proto, abychom nutili dítě projevovat i Iţ Fakír odpověděl "Nerozumíš tomu, když přenášíš svůj vztek na ku z nějakého důvodu, ale proto, abychom vytvořili prostředí tyto neživé předeněty. Hodil jsi boty na zem, jako kdyby se něčím lné lásky, v němž může dítě žít. provinily, a otevřel jsi dveře, jako kdyby to byl tvůj nepřítel. Když Musíte si uvědomit, že růst dítěte, jeho celá osobnost, jeho dokážeš uznatjejich jsoucnost a přenést na ně svůj vztek, pak musíš budoucnost závisí od radosti, kterou pociťuje, když tniluje každého být také schopný se jitn omluvit. Jdi a omluv se jim. Jinak nemám a cokoliv, s čím se setká - ať je to kámen, lidská bytost, květina, chuť s tebou dál rozmlouvat." zvíře, cokoliv. Podstata zase není v tom, nůlovat prostě nějaké Cestovatel si uvědomil, že když cestoval tak daleko, aby se setkal zvíře, květinu, popř. svou matku nebo kohokoliv, ale jde o to, aby s tímto slavným fakírem, bylo by směšné, aby jejich rozhovor bylo dítě naplněné láskou. Od toho závisí nejen jeho budoucnost ztroskotal na takové maličkosti. Se1 tedy k botám, sepjal ruce ţe i budoucnost lidstva. Úžasné perspektivy radosti a lásky , a řekl: "Přátelé, odpustte mi mou hrubóst." Ke dveřím řekl: v lidskétn životě závisí od toho, kolik je v člověku lásky. Milující "Odpusťte, provinil jsem se vůči vám, když jsem do vás tak vrazil." člověk se také může osvobodit od sexuality. Ale my nerozdáváme , Co všechno to pro něj zpamenalo! lásku, netoužíme po ní. ;,, Ve svých pamětech cestovatel napsal, že si napřed připadal =; Myslíte, že člověk může zároveň jednoho ělověka núlovat a dru- strašně směšný, ale když se omluvil věcem, něco se s ním stalo: cítil hého nenávidět? Ne, to nejde. Milující člověk je plný lásky i když se klidný, jasný, míruplný. Pocit klidu, vyrovnanosti a radosti, je sám, protože láska je jeho podstata; nemá nic spcţlečného s vašínt který získal pouhopouhou omluvou dveřím a páru bot, přesáhl jeho vztahem k němu. Rozzlobený člověk se zlobí i když je sám; člověk nejfantastičtější představy. plný nenávisti nenávidí i když je sám. Pozorujte takového člověka, Když se věcem omluvil, vešel dovnitř a posadil se k fakírovi. Ten když je sám, a ucítíte jeho zlost i tehdy, když ji v dané chvíli se zasmál a řekl: "Ted' je to v pořádku, ted jsi správně naladěný. nikomu nedává najevo. Jeho celá bytost prostě překypuje nenávistí, Ted si můžeme popovídat. Dal jsi najevo lásku a zbavil ses břeme- hněvem. Naopak, když vidíte člověka, naplněného láskou, cítíte jak ne. Ted' může vzniknout mezi námi vztah." jí překypuje, i když je sám. Květy, kvetoucí v džungli, šíří svou vůni kolem bez ohledu na to, jestli je tu někdo, komu se líbí nebo není, bez ohledu na to, jestli Podstatou není jen milovat lidské bytosti, ale být naplněný jde někdo kolem nebo ne. Vůně je v povaze květiny. Neopájejte se láskou. iluzí, že květina tady voní jen pro vás! Říct někomu, že má milovat svou matku, je chyba, ne nepocho- Lidé by měli prostě milovat, nezávisle na tom, "koho". Ale pení. Když otec vyžaduje od svého dítěte, aby jej milovalo jen milující chce, aby milovaný miloval jen jeho a nikoho 'iného. l proto, že je jeho otcem, je to iluze, protože lásku zdůvodňuje. Stejně "Miluj jen mne," říká, ale neţí, že ten, kdo nedokáže milovat j tak chybuje matka, když tvrdí svému dítěti, že ji musí milovat prostě všechny, nedokáže milovat ani jednoho. Žena říká muži, že musí ! proto, že je jeho matka; je to iluze. Láska, která zná "protože" núlovat jen ji, a nesmí projevovat náklonnost k nikomu jinému, ale ; a "takže" není láska. Láska musí být bez motivu, lásku nesmíme neuvědomuje si, že taková láska je neupřímná a že ji takovou sama 70 71 učinila. Jak může manžel, který není plný lásky ke všem, milovat svou ženu? Láska je podstatou života. Netnůžetne být plni lásky k jedné osobě a někoho jiného nemilovat. Ale lidstvo tuto prostou pravdu nedovede pochopit. Otec od dít.ěte vyžaduje, aby jej milovalo, ale učil někdy dítě, aby milovalo starého sluhu? Není to také člověk? Sluha je snad starý, ale také může být něčí otec. Ale je to jen sluha, a proto není třeba být k němu zdvoi'ilý nebo jej mít rád. Ale takový otec si neuvědomuje, že když zestárne, bude si stěžovat, že se k němu jeho synové nechovají laskavě. Když mají z jeho synů vyrůst láskyplní lidé, musí je naučit milovat všechny. A pak budou etít i svého starého otce. Láska není vztah, láska je stav mysli. Je to základní součást osobnosti člověka. Proto druhé stadium ve výuce lásky je naučit dítě milovat všechny a všechno. Když dítě nevrátí pořádně na místo knihu, musíme je upozornit, jak nevhodtiě se chová. Musíme je upozornit na to, co si o něm budou lidé myslet, když bude takhle zacházet s knihou. Když se chováte hrubě třeba i ke psu, ukazuje to na nedostatky vaší osobnosti, ukazuje to na nedostatek lásky. A ten, kdo není láskyplný, není člověk. ţII Vzpomínám si na příběh o fakírovi, který bydlel v malé chýši. Jednou kolem půlnoci strašně pršelo. Fakír a jeho žena spali. Na-jednou někdo zaklepal na dveře a žádal o přístřeší. Fakír budil ženu: "Kdosi je venku, nějaký pocestný, nějaký neznámý přítel." Všimli jste si? Řekl: "Nějaký neznámý přítel." Vy se nepřátelíte ani s lidmi, které znáte. Jeho postoj byl postoj milujícího člověka. Fakír řekl: "Nějaký neznámý přítel stojí venku, otevři dveře." Žena odpověděla: "Není tady místo ani pro nás dva. Jak by se sem mohl ještě někdo vejít?" "Moje drahá, tohle není boháčův palác, nemůže se zmenšit. Palác se zmenší i když přijde jen jeden host, ale tohle je chudákova chýše." 72 "Co s tím má co dělat, jestli jsme bohatí nebo chudí? Prostě je to velice malá chýše!", odpověděla žena. "Když je dost místa ve tvém srdci, cítíš, že tahle chýše je palác, ale jestli je tvé srdce malé, i palác se ti zdá malý. Otevři dveře. Jak bychom mohli odehnat člověka, který přišel k našim dveřím? Dosud jsme leželi. Tři už ted' nebudeme moci ležet, ale budeme moci aspoň sedět. Když budeme sedět, je tady místa dost." Žena otevřela dveře. Muž vešel, promočený do poslední nitky. Sedli si spolu a začali si povídat. Za chvíli přišli další dva lidé a zaklepali na dveře. "Někdo další asi přišel," řekl fakír a požádal hosta, který seděl nejblíž ke dveřím, aby je otevřel. "Otevřít dveře? už tady není místo." Muž, který sám žádal před chvílí o přístřeší v chýši za-pomněl, že fakír mu neposkytl přístřeší z lásky k němu, ale proto, že v chýši přebývala láska. A ted' přišli další lidé, a láska jim musí poskytnout přístřeší. Ale muž řekl: "Ne, nemůžeme otevřít dveře. Nevidíš, jak se tady tísníme?" "Dobrý člověče, copak jsem ti neposkytl přístřeší? Pustil jsem tě dovnitř, protože tady panuje IáskaţţJe tady pořád, neskončila tvým příchodem. Otevři, prosím. Dosud jsme seděli daleko od sebe, ted' se k sobě jen víc přitiskneme. Noc je chladná, a když budeme sedět těsně u sebe, bude nám tepleji a příjemněji." Dveře se otevřely a dva noví příchozí vešli dovnitř. Přisedli si a začali se seznamovat. Najednou přišel osel a strčil hlavou do dveří. Osel mokl na dešti, a hledal přístřeší na noc. Fakír požádal jednoho z mužů, který seděl nejblíž k dveřím, aby otevřel. "Přišel další přítel," řekl. Muž vyhlédl ven a řekl: "To není přítel ani nikdo jemu podobný. To'je jen osel. není třeba otevřít." Fakír mu odpověděl: "Možná si neuvědomuješ, že u dveří boha-tého člověka se zachází s lidmi jako se zvířaty, ale tohle je chýše ubohého fakíra a my máme ve zvyku chovat se i ke zvířatům jako k lidským bytostem. prosím, jdi otevřít dveře." Muži jednohlasně zareptali: "No jo, ale nebude místo?" 73 "Je tady dost místa. Natnísto sezení můžeme stát. Neznepoko-jujtc se. když bude ti'eba, půjdu ven, a bude tnísta dost." tII Co všechno dokáže láska? Je ti'eba ttút srdce plné lásky. Láskyplný postoj bychom měli ntít VllChnl. Lidskost se rodí v člověku jen tehdy, když tná láskyplné šrdce. S láskyplným srdcem přichází i pocit hlubokého blaha, hlubokého a nádherného blaha. Když jste někdy někomu projevili trochu lásky, nepozorovali jste velkou vlnu blaha, nával radosti, jak prostupují celou vaší bytostí? Neuvědomujete si, že nejradostnější chvíle blaha jsou ty, které pi'icházejí ve chvíli ničítn nepodnúněné lásky? Čistá láska může pi'ežít jen tehdy, když není znehodnocena kladenítn podtnínek. Podtníněná Iáska není láska. Nikdy jste nepo-cítili blaho, když jste se usmáli na cizího človčka na ulici? Nenásle-doval pak závan pokoje? Vlna klidné radosti, kterou pocítíte, když zvednete člověka, jenž upadl, když jej podepi'ete, když přinesete květy nemocnétnu, nemá hranic. AIe jen tehdy, když to neděláte proto, že ten člověk je váš otec nebo vaše matka. Ten člověk vůbec nemusí být váš pi'íbuzný, ale něco někotnu darovat je sama o sobě odtněna a radost. Láska by tněla být ve vás - láska k rostlinátn, láska k lidskýtn bytostem, láska k cizím lidetn, láska k těm, které potkáte na své cesté k Měsíci a ke hvězdám. Vaše Iáska by měla stále narůstat. Títn, jak v člověku narůstá láska, klesají tnožnosti sexu. Láska a meditace otevřou bránu k Bohu. Láska a tneditace se dotýkají Boha, pak rozkvete v lidském životě celibát. Veškerá životní síla pak vystupuje jinýtn řečištěm. Pak už nikdy neklesá, nikdy nemizí. Energie vystupuje zevnitř nahoru, stoupá na svó cestě do nebe. Naše všední cesta směi'uje dolů. Energie pi'irozeně směřuje dolů, k sexu, a1e celibát je cestou nahoru. Láska a meditace jsou hlavní součásti celibátu. Zítra budeme hovořit o tom, co dosahujeme pomocí celibátu. Co získávátne? Do jakých výšin nás povznáší`? 74 Dnes jsem s vámi hovořil o dvou věcech: o lásce a o meditaci. Řekl jsem vám, že příprava by měla začít už v dětském věku, ale nemusíte z toho usuzovat, že když už nejste děti, nedá se s tím nic děţat. Pak bych se natnáhal zbytečně. Ať jste jakkoliv staří, s touto užitečnou prací můžete začít kdykoliv. I když je to s přibývajícími léty těžší, cestu můžete začít kdykoliv. Je lepší vydat se po ní v dětství, ale je dobré pokusit se o ni v kterémkoliv údobí života. Můžete začít dnes. Staří lidé, kteří se chtějí učit, kteří jsou schopni se učit, jsou stále dětmi, i když je jim mnoho let. Mohou sa-mozřejtně začít také, mohou se také učit, pokud si nemyslí, že už všechno vědí nebo že už dosáhli všeho, co si přáli. IIţ Gautama Buddha měl dlouho?etého žáka. Jednou se jej zeptal: "Mnichu, kolik je ti let?" Mnich odpověděl: "Pět." Buddhabyl překvapen "Pět let? Vždyť vypadáš aspoň na sedmde-sát. Co je to za odpověd'?" Mnich odpověděl: "Říkám to proto, že paprsek meditace pronikl do mého života před pěti léty, a tepve v posledních pěti létech zaplavila láska můj živnt. Předtím byl můj život jako sen, žil jsem ve spánku. Když počítám svůj věk, nepočítám ta léta. Jak bych jen mohl? Můj skutečný život začal teprve před pěti léty. Je mi pět let." Buddha všem svým žákům řekl, aby si dobře zapamatovali tuto mnichovu odpověd'. Všichni byste měli počítat svúj věk takhle, to je správný zpúsob. Dokud se ve vás ještě nezrodila láska a meditace, váš život nee-xistuje, ještě jste se nenarodili. Ale nikdy není pozdě na to, abyste to nezačali zkoušet. Všichni bychom měli usilovat o vyšší úroveň života. Na to není nikdy pozdě. Proto neusuzujte z mých slov, že jsou určená jen příštím genera-cítn, protože vy už máte dětství za sebou. Nikdy žádný člověk nedošel po špatné cestě tak daleko, aby se nemohl vrátit na správnou; žádný člověk není nikdy tak vzpurný, aby se nemohl radovat z pravého světla. 75 Tato cesta nevyžadujc velké úsilí. Odměna v podobě naplnění a uspokojení na úsvitu osvícení je daleko větší, než všechna vaše námaha. Pouhé zahlédnutí tohoto paprsku světla, této radosti, pravdy, nátn dává pocit, že jsme dosáhli tak mnoho s tak malou nátnahou. Prosíro, pochopte má slova správně. O to vás všechny pokorně žádám. ČTVRTÁ PŘRDNÁŠKA lyšel jsem tento příběh: ţ V malé vesnické škole vy- právěl učitel příběh o Rámo- vi. Většina dětí dřímala. Ne- bylo to při čtení Rámájany nic neobvyklého, i dospěIí si přitom rádi pospali. Ten příběh už byl vyprávěn tolikrát, že ztratil svůj význatn, zevšedněl. Učitel recitoval mechanicky, ani se nedíval do knihy před sebou, a každý si mohl všimnout, že i on dřímá. Poznal příběh zpaměti, takže jej mohl snadno papouškovat. Nebyl si ani vědom toho, co říká. Ten, kdo se něco naučil zpaměti, nikdy nezná význam toho, co říká. Najednou začalo být ve třídě rušno: měl přijít inspektor. Žáci i učitel zpozorněli. Učitel pokračoval v hodině. Inspektor řekl: "Jsem rád, že se učíte Rámájanu. Zeptátn se dětí na něco o Rámovi." Předpokládal, že děti si snadno pamatují pří- běhy o rozbitých nebo zlomených věcech a o bitvách. "Děti, řekně- te mi, kdo zlomil Šankarův 1uk?" Jeden hoch zvedl ruku, vstal a řekl: "Promiňte, pane, ale já jsetn ho nezlomil. Chyběl jsem dva týdny ve škole. Ani nevím, kdo jej zlomil, ale chtěl bych, aby se to hned vysvětlilo, protože cokoliv se v této škole stane, dávají za vinu mně." Do inspektora udeřil hrom z jasného nebe. Otočil se k učiteli, který právě zdvíhal rákosku a slyšel, jak říká? "Tenhle darebák to určitě udělal. Je z nich nejhorší." Zařval na hocha: "Když jsi to neudělal, tak proč jsi vstal a řekl, žes to neudělal?" Inspektorovi řekl: "Pane, nedejte se zmást jeho sladkou řečí!" 76 77 Inspektor si pnmyslel, ic ncjlčpc udělú, když nic nci-cknc, vstal a vyšel zc třícly. Byl ale rnzzlobcný, a šcl rnvnnu ţln i-cditelny, aby celý pi-íbčh povědčl i-eţliteli. Chtčl vědčt, cn s tím i-editel míní uţlčlat. Řcditel jcj prosil, aby celnu věc ncrozmuzával. Vy,včtlnval mu, že ţIncs sc tčžko něco vysvčtlujc studcntům. "At'tn ţr.lomil kdoknliv z nich, ncehtc to plavat,'- i-ckl inspektorovi. "Tcprvc poslední dva měsíce je ve školc kliţl, pi-cţltím studenti pnlámali a spálili spnustu núbytku. Lcpší budc nic nci-íkat, ncbo z toho builou zas jcn ncpi-í-jcmnosti. Hncd vypuknc stávka, ţlharna, ncbo mi taţly buclou držet hladovku!" Inspektor byl ohromen a nevědčl, ceţ si o tom má myslct. Šcl za přcdsednu školního výboru a vyprávěl, co sc mu stalo - že sc vc třídč učili Rámájanu, že chlapce řekl, ic nczlámal Šankarův luk u učitel že řekl, že to ţnuscl udčlat ten chlapce, i-cditel šknly že proţil, aby ncehal věc plavat, bcz ohledu na tn, kdo je za ni odpověclný, že by bylo ncrozumnč to rozmazávat, žc'sc pořád bnjí stávky atd., atd. Inspektor sc zcptal pi-cdscţly na jcluţ názor. Předseda řekl, že ředitel sc zachoval rorumnč. "Ncstarcjtc ,c,ţ-dodal, "kdo to udčlal. At' tcn 1uk polámal kcln clţtčl, výbor tn ţlá do pcnţáţlku. je lcpší zaplatit, ncž se v tom hrabat.`ţ rrr Inspektor, jehož celá věc hluboce znechutila, mi vyprávěl svou zkušenost. Řekl jsem mu, že to v podstatě není nic nového. je to běžná lidská slabost, mluvit o věcech, o kterých nic nevíme. Nikdo si nepamatoval tu část Rámájany, kde se hovořilo o zlomení Šankarova Iuku. Ncudčlali by lépe, kdyby sc zcptali: "Jakčho Šankaru'?" AIc nikdo ncbyl schopen přiznat si vlastní nevědon iost. Nikdo ncmá takovou odvahu. A to je prúvě ncjvětší problčm v dč-jinách Iidstva. Tato slabost sc ukázala být sebcvražcdná. Jednáme, jako bychom všechno věděli, a v koncčnčen důsledku si nadčlátnc v životě ztnatky. Všechny naše reakce na problémy jsou podobnó rcakcíttt toho chlapce, učitele, ředitele školy a přcdsedy školníhv 78 ; ýbotţu. Když se člověk pokouší odpovědět bez toho, aniž by porozuměl otázce, dělá ze sebe hlupáka. Je to čirý sebeklam. K tomu přistupuje ještě navíc lhostejnost. Lhostejný člověk by ' se zeptal: "A co se k ěertu stane, když nebudeme vědět, kdo zlomil ţ=..Šankarův luk?" Ve srovnání s problémem v tomto hloupém příběhu se setkává- me v životě s daleko hlubšími hádankami. Od jejich správného vyřešení závisí, bude-li náš život mravný, harmonický, je-li naše současné nasměrování dobré pro náš pokrok, a tak dále. Myslíme si, že známe odpovědi, ale důsledky ukazují, jak nepřesně vnímáme život. Život každého z nás dokazuje, že o něm nic nevíme. Proč by v něm jinak bylo tolik zoufalství, bídy a úzkosti'? Totéž plati, když jde o sex. Nic o něm nevíme. Možná nebudete souhlasit, možná budete namítat: "Možná, že opravdu nic nevíme o duši a o Bohu, ale jak tnůžete říci, že nevíme nic o sexu?" Pravdě-podobně odpovíte, že máte žPnu a děti. A přece vám říkám do očí , že nic nevíte o sexu, i když se mnou budete asi jen těžko souhlasit. Můžete mít sexuální zkušenosti, ale přitom o sexu nevíte víc, než nějaké zvíře. Projít tnechanicky celým procesem ještě neznamená dobře jej poznat. Člověk může řídit tisíce mil auto, ale vůbec z toho nevyplývá, že ví všechno o autu. Můžete se mi vysmát, můžete namítat, že pi-ece projel tisíc mil, ale stejně trvám na tom, že o autu nic neví. Opakuji, řídit auto je něco jiného, než poznat vnitřní mechanismus. Člověk otočí vypínačem a světlo se rozsvítí. Otočí znovu a světlo zhasne. Udělá to nesčíslněkrát. Může říci, že ví všechno o elektřině, protože ji může podle libosti zapínat a vypínat. A my mu na to řekneme, že je blázen, protože i dítě může zapnout a vypnout světlo, aniž cokoli ví o elektřině. Každý se může oženit a vdát, každý může plodit děti. Nemá to co dělat s porozuměním sexu. I zvířata se množí, ale to neznamená že něco vědí o sexu. , Pravdou je, že sex se vědecky nezkoumal. Nevznikla žádná filozofie sexu nebo nauka o sexu, protože každý si myslí, že o sexu všechno ví. Nikdo nepotřebuje žádnou bibli sexu. Lidstvo tady však dělá velkou chybu. 79 V den, kdy vznikne bible, nauka, kompletní systém filozofie sexu, se nám podaří vytvořit nové lidské pokolení. Přestanou vzni-kat ošklivé, nechutné, pokřivené a slabé lidské bytosti. Nikde na Zemi už neuvidíme nemocné, slabé a hloupé Iidi. Není vůbec ti'eba dţxl plodit dnešní lidi, generaci, zrozenou v hříchu a vině. My si to však neuvědomujeme. Dál ze zvyku zapínáme a vypínáme světlo, a z toho usuzujeme, že už víme všechno o elektřině. Ani na konci života nepochopíme, co je to sex. Známe jen "zapnout" a "vypnout", a nic víc. Nejdeme do hloubky, nepřemýšlíme o sexuální praxi, nejdeme až na samé dnd, nemeditujeme o sexu - protože trpíme iluzí, že o něm víme všechno, co se vědět dá. Když už každý ví všechno, proč o tom ještě nţluvit? Zároveň bych vám chtěl i'íci, že není hlubšího mystéria, hlubšího tajemství, hlubší otázky na tomto světě a v tomto životě, než je sex. Jen nedávno jsme se dověděli o existenci atomu, a svět se za tu dobu velice změnil. Když se nám podaří dokonale poznat atom sexu, lidstvo vejde do nové éry. Je nemožné předpovědět, jakých výšek dosáhneme, když pochopíme proces a techniku stvoření ži-vota. Jedno je však jisté: sex je nejtajemnější, nejhlubší a nej-vzácnější, ale zároveň i nejvíc zatracovaná oblast. Pokud se týká jejího poznání, tápetne v temnotách. Neuvědomujeme si význam tohoto důležitého jevu. Člověk považuje soulož za rutinu, ale neví, co to vlastně je. Když jsem první den hovořil o prázdnotě, bezegovosti, o ne-myšlení, mnohé přátele jsem nepřesvědčil. Jeden z nich mi pak řekl: ,;Nikdy před tím jsem o tom nepřemýšlel, ale stalo se to, o ěem jsi mluvil." Jedna paní přišla za mnou a řekla: "Nikdy jsem si to neuvědotnila. Když jste o tom mluvil, vzpomněla jsem si, že moje mysl se ztišila a zjasnila, ale nikdy jsem nepocítila stav bez ega nebo jiný hluboký zážitek." Je možné, že mnozí lidé o tom před tím nepřemýšleli, proto si blíž všimněme několika věcí. Především se nikdo nerodí se znalostí sexu. Zřídkakdy se najdou lidé, kteří si uchovají zážitky z mnoha minulých životů a jsou schopni plně porozumět umění sexu, strategii sexu nebo složi-tostem sexu. To jsou duše, které mohou dosáhnout stavu skutečné- 80 ho celibátu. Pro člověka, jenž chápe úplně podstatu sexu, plný význam sexu, se sex stává zbytečný. Projde jím, transcenduje jej. V naší tradici se však s lidmi, kteří dosáhli transcendence, o sexu nehovoří. Kromě toho ti, kdo dospěli k čistotě celibátu mohou ţţ o svých minulých zrozeních a životech mluvit jen s velkými potí- žemi. Jen dokonalý celibát může odhalit plnou pravdu o sexu a božství. Smyslní lidé takovým jemným detailům nerozumějí, a jejich nevě- domost způsobí, že jejich životy jsou až do konce pohlcené sexem. Zvířata mají vyhrazený ěas pro pohlavní styk, jak jsem už říkal, mají na to své období. Zvířata čekají na náladu, atmosféru, ale člověk pro to nemá žádný vymezený čas. Proč? Protože zvíře žije na hlubší úrovni sexu než člověk. Ti, kdo zkoumali sex, kdo do něj hluboce vnikli, meditovali o rozmanité lidské zkušenosti, přišli na to, že pokud soulož trvá jen minutu, čl4věk po ní bude příští den opět toužit. Pokud se však soulož prodlouží na tři minuty, nebude myslet na sex po celý následující týden. Dál si všimli, že když se dá soulož prodloužit na sedm minut, člověk se osvobodí od sexu natolik, že nejbližší tři měsíce po něm vůbec nezatouží. A pokud se délku soulože podaří prodloužit na tři hodiny, člověk se od sexu osvobodí navždy; nikdy víc po něm nezatouží! Běžná lidská zkušenost nepřesáhne okamžik; je těžké si vůbec představit tříhodinovou soulož. Nicméně znovu opakuji: když někdo dokáže zůstat v souloži, v samádhi, v ponoření tři hodiny, jedna jediná soulož mu stačí, aby se pro zbytek svého života osvobodil od sexu. Silný zážitek uspelcojení a blaha přetrvá celý život. Po dokonalé souloži už neexistují překážky k dosažení sku- tečného celibátu. Ani po celoživotní zkušenosti se sexem se nepřiblížíme k tomuto nejvyššímu, božskému stadiu. Proč? Člověk zestárne, přijde na konec života, ale ani tehdy se neosvobodí od sexuálního.chtíče, od vášnivé touhy po souloži. Proč? PrOtože nepochopil, ani mu nikdo nevysvětlil umění secu, nauku o sexu. Nikdy o tom neuvažoval, nikdy o tom nehovořil s osvícenými. Jste možná skeptičtí, že zkušenost, která obvykle trvá jen oka- 81 mžik, může být prodloužena na tři hodiny. Dám vám proto několik-pokynů. Budete-li se jich držet; cesta k celibátu bude snazší. Čím rychlejší je dech, tím kratší je trvání soulože; čím klidněji a pomaleji dýcháme, tím víc soulož prodlužujeme. A čím déle soulož trvá, tím větší možnostje udělat z ní bránu do samádhi, cestu k nadvědomí. Jak jsem řekl dříve, v tomto sexuálním samádhi je možno dosáhnout uvědomění si stavu bez ega a bez času. Dech musí být velmi pomalý. Pomalost dechu otevře další a další hori-zonty realizace. Další věc, na kterou při souloži pamatujte, je zaměření pozornosti mezi oči, do sídla agničakry. Jestliže je pozornost zaměřená tam , délka vyvrcholení může být prodlužována - až na tři hodiny. Fři takové souloži může člověk pevně zapustit kořeny v půdě celibátu - nejen pro tento život, ale i pro příští. Napsala mi jedna paní, že Vinoba žije v celibátu, a jestli tedy v&bec někdy měl zážitek sa-mádhi. Říká dál, že když i já žiji v celibátu a bez ženy, jestli jsem také vůbec někdy měl zážitek samádhi. Jestli je ta paní tady, chtěl bych jí říct, že ani Vinoba, ani já, ani kdokoliv jiný nemůže dosáhnout úrovně celibátu a pochopit jeho význam bez reálné se-xuální zkušenosti. Chtěl bych také říci, že tato zkušenost může být z tohoto života nebo ze životů minulých. Ten, kdo dosáhne celibátu v tomto životě za to vděčí hlubokému sexuálnímu spojení v minu-lém životě, a ničemu jinému. To je jediné vysvětlení. Když měl člověk v minulém životě hlubokou sexuální zkušenost, narodí se v tomto životě osvobozený od sexu. Sex jej nebude zneklidňovat, dokonce ani v představách. Naopak, bude překvapen tím, jak se lidé chovají, bude vyděšen tím, jak lidé blázní za sexem. Takový člověk dokonce obtížně rozezná muže od ženy. Jestliže si člověk představuje, že může žít v celibátu od dětství, že může žít v celibátu bez jediné sexuální zkušenosti, stane se z něho neurotik. Ti, kdo si neustále pohrávají s celibátem, kdo nahlas mluví o dodržování celibátu, způsobili v člověku rozklad. Nic jiného než rozklad z toho vzniknout nemůže. Celibát se nedá vnutit; eelibát se vyvíjí jako výsledek vnitiţ'-ní zkušenosti. Brahma-čarja, celibát je důsledek vědomé a hluboké zkušenosti, zkušenosti se sexem. Kdokoliv dosáhl při sexu hlubokého napření, třeba jen 82 nou, je osvobozen od sexu až do konce svých životů. Doposud m hovořil o dvou faktorech, umožňujících dosažení této abso-.: tní zkušenosti: dech má být mělký, tak mělký, že jej skoro tţevnímáme, a pozornost má být zaměřena do agničakry, uprostřed =ţ mezi oči. Čím víc je pozornost zaměřena do tohoto centra, tím ` hlubší bude automaticky soulož. Délka soulože bude přímo úměrná , pomalosti dechu. A pak poprvé v životě zažijete, že samotná soulož není přitažlivá; magnetem je samádhi. Jestli vystoupíte do takové výšky, jestli zahlédnete tuto jasnost, bude osvětlovat vaši další cestu. Dlouhou dobu člověk ležel v ošumělé, špinavé. místnosti, plné ošklivého zápachu. Zdi jsou popraskané a zamazané. Najednou vstane a otevře okno. Vidí slunce na obloze, vidí ptáky, létající volně po obloze. Člověk, který najednou uviděl širé nebe, Slunce a Měsíc, létající ptáky, stromy, kymácející se ve větru a vonící květiny, nezůstane ve špinavé, odporné, tmavé díře ani chvilku-vyběhne ven. Ten, kdo prožil i jen letmý záblesk samádhi v sexu, okamžitě pochopí rozdíl mezi uvnitř a ven, mezi vězením a svobodou. Jenže my všichni se rodíme v těsných, tmavých a špinavých celách, obklopených zdmi. Je nutné, abychom si uvědomili, že existuje vnější svět. Toto vědomí nás nakonec inspiruje k tomu, abychom vylétli ven. Ale člověk, který neotevře okno a jen sedí v koutě a říká, že nechce nic vědět o špinavém domě, nemůže změnit v ničem svou situaci. Zůstane stále ve špinavém domě. Samozvaný adept celibátu je stejným vězněm v cele sexu jako všichni druzí. Jediný rozdíl mezi vámi a ním je ten, že on je uzavřený, kdežto vaše oči jsou otevřené. To co vy děláte tělesně, on dělá mentálně. Jenže zatímeo tělesný akt je přirozený, náhradní fantazie jsou zvráceností. Proto vás nabádám, abyste nebyli proti sexu, ale snažili se jej pochopit. Dejte sexu ve svém životě posvátný význam. Mluvili jsme o dvou zásadách. Třetí důležitá věc je váš přístup. Ve chvíli souložejsme blízko Boha. Bůhje přítomen v aktu tvoření, kterým se rodí nový život, a proto by měl být náš přístup k němu takový, jako když jdeme do chrámu. Ve chvíli orgasmu jsme nejblíže k Nejvyššímu. Stáváme se nástrojem: vzniká nový 83 život, tvoříme dítě. Jak? V souloži jsme nejblíže k samému Stvoři-teli, a jeho stín nás změní také ve stvořitele. Pokud přistupujeme k sexu s čistou myslí a s pocitem úcty, snadno jej zahlédneme. My však, bohužel, přistupujeme k sexu lhostejně. Přistupujeme k němu s odsuzujícím postojem, s pocitem viny, a nedokážeme po-cítit přítomnost Stvořitele. Nikdy nemáme přistupovat k sexu s úzkostí, záští, žárlivostí, nevolí, naplněni starostmi nebo v nečisté atmosféře. Běžná praxe je však pravým opakem. Čím víc se zlobí-me, čím více jsme otrávení, smumí, zoufalí, tím více nás to žene k sexu. Veselý člověk se nehoní za sexem, ale smutného člověka to k sexu žene, protože vidí v sexu dokonalý únik ze svého smutku. Pamatujte si, pokud přistupujete k sexu s hořkostí, podrážděním, odsouzením nebo smutkem, nikdy nedosáhnete takového uspoko-jení, takové realizace, po které celá vaše duše žízní. Nabádám vás, abyste přistupovali k sexu jen tehdy, když máte radost, když jste plni lásky, a v neposlední řadě tehdy, když jste v modlitbě. Jen tehdy, když cítíte, že vaše srdce je plné radosti, míru a vděku, múžete myslet na soulož. Člověk, který přistupuje k sou-loži takto, dosáhne sublimace, a jedna jediná konečná realizace stačí k tomu, aby jej navždy osvobodila od sexu. Jedna jediná zkušenost m&že prorazit bariéry a můžete se dostat do předsíně s amádhi. Dítě, vycházející z matčiny dělohy cítí velkou úzkost. Je jako strom, který vytrhli i s ko"reny ze země. Celá jeho bytost touží po tom, spojit se znovu se zemí; jeho spojení se zemí pro něj znamená život, viţalitu, potravu. Bylo vytrženo z kořenů, a chce jít zpátky, protože ted' bylo vytrženo z proudu živoťa. Malé dítě je odříznuto od světa, když vyjde z matčiny dělohy, a celá jeho duše, celá jeho bytost touží po spojení s matkou, s pramenem. Tato touha je žízeň po lásce. Co jiného rozumíme pod láskou? . Každý touží po dávání a braní lásky; každý se chce spojit s prou-dem života - a tato jednota se nalézá v pohlavním aktu, v souloži, ve spojení muže a ženy. Sex je opakování zkušenosti původní jednoty. Spojení muže a ženy má velmi hluboký smysl: v tomto spojení dvou lidských bytostí se vypařuje ego. Člověk, který opravdu chápe 84 ţ' podstatu tohoto sjednocení, této touhy po lásce ajednotě, máže také chápat význam jiného druhu sjednocení - jogín se sjednocuje, asketa se sjednocuje, světec se sjednocuje, meditující se sjednocuje. ` Člověk se spojuje při souloži: jeho identita splývá s identitou dru- hého člověka, a stávají se jedním. V samádhi se člověk sjednocuje s celým vesmírem a stává se s ním identický. V sexu splývají dva lidé, zatímeo v samádhi ztrácí jeden člověk svou identitu a sjedno- cuje se s vesmírem. Setkání dvou lidí je dočasné, zatímeo spojení , člověka s vesmírem je věčné. Všichni lidé jsou konečné bytosti, a proto jejich spojení nemúže být nekonečné, věčné. A to je problém, to jsou meze manželství, tělesné lásky: nemůžeme se spojit navěky. Ve chvíli extáze se spojujeme, ale musíme se opět rozdělit. Oddělení je bolestné a mi- lenci jsou proto v neustálém zoufalství. Příčinou tohoto pocitu zoufalství a osamělosti se může jevit ten druhý člověk, takže ve vztahu nastává podráždění. Moudří lidé říkají, že dva lidé mají dvě podstatně odlišné identi- ty, takže se sice mohou dočasně setkat, ale nemohou zůstat spojeni natrvalo, ani duchovně; z této neuhasitelné vášně vzniká konflikt mezi milenci, kteří sebou začnou navzájem opovrhovat; nanistá napětí, spory, pocit odcizení, ba i nenávist. To všechno proto, protože jeden z partnerů si myslí, že ten druhý je neochotný, a proto je spojení nedokonalé. Ale za`tuto neúplnost nikdo nemúže. Lidské bytosti jsou konečné, a jejich spojení může být také jen konečné. Nikdy nemáže být trvalé. Věčné spojení může být jen s Bohem, Brahmou, Bytím. Ti, kdo si uvědomili jemnosti soulože si mohou představit, jaký musí být výsledek setkání s Věčností, když už dočasné spojení s lidskou bytostí může přinést takové blaho. Ale průměrný člověk si nedoká- že představit takovou vrcholnou extazi. Je omračující, nadpo- zemská, nevýslovná. Je to věčné blaho. Představte si, že sedíte před rozsvícenou svíčkou, a snažíte si představit rozdíl mezi světlem svíčky a slunečním světlem. Snaha o srovnání je beznadějná. Svíčka je tak drobná a Slunce je tak ' obrovské, 60 OOOkrát větší, než naše Země. I když je od nás vzdá-k lené 93 miliónů mil, přece nás ohřívá, vysušuje. Jak bychom mohli vůbec odhadnout rozdíl mezi světlem svíčky a slunečním světlem? Ale ať je astronomický model jaký chce, matematicky je možné vypočítat rozdíl, protože obojí světlo je poznatelné, rozdíl mezi nimi lze zjistit. Ale rozdíl mezi extazí orgasmu a věčným blahem samádhi není možné změřit. Sexuální spojení dvou smrtelných bytostí je šílenství; ve spojení s Vesmírem se já rozplývájako kapka v oceánu. Nedá se srovnávat ani měřit velikost tohoto spojení. Kdo by lpěl na sexu, když zažije takové blaho? Kdo by myslel na to chvilkové potěšení, když dosáhl oceánu věčnosti? Záblesk věčnosti nás přesvědčí, že smyslová rozkoš je bezvýznamná, hlou-pá. Naše současné vášně se nám brzy budou zdát nechutné; budou se jevit jako kanál, jako plýtvání energii, jako zdroj úzkosti. Potom člověk nabude jistotu, že je na cestě k cíli, k celibátu. Od sexu k samádhi je dlouhá cesta. Samádhi je konečný cíl; sex je pouze první krok. A chtěl bych zdůraznit, že ti, kteří nechtějí uznat první krok, kteří jej haní, nemohou udělat ani druhý krok. Nemohou pokročit vůbec. Je třeba první krok udělat vědomě , s rozvahou a bdělostí. Ale pozor: sex není cílem o sobě; sex je jen počátek. K tomu, abychom pokročili, je třeba udělat mnohem více kroků. Největší překážkou pro lidstvo je jeho nechut' udělat první krok. A to již touží po kroku posledním! Člověk si oškliví první příčku žebříku, a přitom si dělá zálusk na vystoupení až na poslední; nemá zkušenost se světlem svíčky a touží po sluneční záři! To nejde. Musíme se naučit rozumět mdlému světlu svíčky, které svítí jen chvíli, a když zafouká slabý vánek, okamžitě ji zhasne, a pak poro-zumíme i Slunci. Abychom vyburcovali snahu, touhu, nepokoj, vše potřebné k poslednímu kroku, nutkání dosáhnout Slunce, musíme správně udělat první krok. Správné chápání lehké hudby dláždí cestu věčné hudbě; zážitek mdlé svíčky nás může vést k nekonečnému světlu; poznat kapku je první krok k poznání oceánu. Poznání atomu může odhalit všechna tajemství sil hmoty. Příroda nás obdařila malým atomem sexu, ale my to vůbec nepřiznáváme. My to ani plně nechápeme. Je to proto, že nemáme ani jasnost mysli 86 ani smysl pro tajemství, abychom to uviděli, pochopili anebo zažili. "A proto jsme tak strašně daleko od pochopení procesu, který nás může vést od sexu k samádhi. Pokud člověk porozumí tomuto ; procesu transcendence, a bude ho mít v úctě, bude uveden do no- :, vého a vyššího společenského řádu. Muž a žena jsou dva odlišné energetické póly, kladný a záporný. Správný styk obou těchto pólů uzavírá okruh a vytváří elektrický proud. Přímé poznání tohoto proudu je možné, když můžete prodlu- žovat soulož, při které jste ve stavu hlubokého a plného vzájemného odevzdání. Jestli ji dokážete prodloužit na hodinu, vznikne vysoké napětí, které samovolně vytvoří záři kolem těla. jestli se proudy v obou tělech setkají naplno, .ze vidět dokonce ve tmě světélkování. Pár, který prožívá tento proud elektrické energie, pije z nejplnější- ho poháru života. My si tohoto jevu však nevšímáme. Podobné řeči se nám zdají velmi divné, protože nevěříme tomu, co jsme zažili, protože je to mimo sféru běžné zkušenosti. Ale pokud jste se nesetkali s po- dobnou zkušeností, měli byste o tom přemýšlet a zkusit to znovu. Měli byste začít číst svůj život, a zvlášť kapitolu o sexu úplně znovu. Sex nesmí být jen nástrojem rozkoše, ale musí být i prostředkem duchovního pozdvihnutí. Sex je logický proces. Ne- myslím, že by narození Krista, Mahávíry nebo Buddhy bylo ná- hodné. Každé narození je plód nejhlubšího spojení dvou lidí. Čím hlubší je spojení, tím lepší je plod; čím povrchnější je spojení, tím horší plod. Úroveň dnešních lidí klesá víc a víc. Některi lidé za tím vidí úpadek mravnosti, jiní to připisují působení Kálijugy, předpo-' vídaného období chaosu, ale všechny tyto názory jsou nesprávné a k ničemu. ` Úpadek člověka je způsoben jedině naším ignorantským přístu- pem k sexu, a to v teorii i praxi. Sex ztratil svou prvotní posvátnost. Původní úcta k sexu ztratila lesk, sex degeneroval v mechanickou noční můru. Tento přístup k sexu prozrazuje skryté násilí v přesném smyslu tohoto slova. Sex už není zkušeností lásky. Sex už není cestou k posvátnosti. Sex už není meditativním aktem. Proto se lidstvo postupně řítí do záhuby. Výsledky všeho, co děláme jsou závislé na mentálním postoji, ` 87 s jakým to děláme. Když dělá opilý sochař sochu, čekáte, že vytvori nádherné umělecké dílo? Když baletka tančí, čekáte od ní vynika-jící výkon, když se necítí dobře, zlobí se nebo je smutná? Stejně tak špatný je náš přístup k sexu. Sex je nejvíc zanedbávanou součástí našeho života. Je 'velká chyba, že jev, od něhož závisí stvoření nového života, od něhož závisí vznik dítěte, od ţěhož závisí příchod nové duše na tento svět, je nejvíc zanedbávaný. Zřejmě si neuvědomujete, že vyvrcholení při souloži vytváří situaci, při níž sestupuje duše, a vzniká nový život. Vy jen vytváříte okolnost; když jsou splněné potřebné a vhodné podmínky pro určitou duši, tato duše se narodí. Kvalita této duše má přímý vztah k okolnostem. Dítě, počaté v hněvu, z pocitu viny nebo v úzkosti je postižené od narození. Kvalitu našeho potomstva je možno zlepšit, ale okolnosti početí vyšší duše musí mít také vyšší kvalitu. Jen tak bude možné, aby se narodily vynikající duše, jen tak lze definitivně zvýšit úroveň lidstva. Proto tvrdím, že kdyby byl člověk obeznámen s poznatky o sexu, s uměním sexu, kdyby byl schopen odevzdávat toto poznání mladým i starým, mohl by vytvořit okolnostř; v kterých by se mohl rodit Nietzscheho i Aurobindův Nadčlověk. Jaké potomstvo bychom mohli zplodit! Jaký svět bychom mohii stvořit! Jinak nebude žádný pokrok, jinak nebude žádný mír ve světě, jinak nezabráníme válkám, neodstraníme nenávist, nevyléčíme nemo-rálnost, nevyhladíme zlo, nevykořeníme prostopášnost a nezmizí tma. I když dáme k dispozici všechny moderní vymoženosti a vyná-lezy; i když politici, sociologové a náboženští vůdcové udělají ma-ximum, nepřestanou války, neuvolní se napětí, a nezmizí násilí a závist. Za posledních deset tisíc let kázali apoštolové, mesiášové a vůdcové proti válce, proti násilí, proti nenávisti atd. ale nikdo je neposlouchal. Naopak, zabili jsme člověka, který kázal evangelium lásky, který se nás pokoušel naučit nebýt násilný, který nám ukázal duchovní cestu. Gándhí nás učil praxi nenásilí, očišiování duše, životu ve vzájemné harmonii, a my jsme mu poděkovali kulkami. Tak jsme se mu odvděčili za jeho vznešenou službu. Všichni apoštolové lidstva, minulí i dnešní, byli neúspěšní. 88 ţţ': Selhali, nic z ideálů a hodnot, které hlásali, nepřineslo ovoce. Žádný z nich nebyl v stavu poskytnout praktický všelék. Všechny :. jejich hrdě znějící ideály selhaly. At' byly jakkoliv velké a hodnotné - všechny selhaly. Přišli, kázali a odešli. A člověk se stále potácí ve tmě, stále hlouběji upadá do pekla na zemi. Nedokazuje to, že v jejich učeních a v tom, co hlásali bylo nějaké zásadní nedorozu-mění? Člověk je frustrován, protože byl počat ve frustraci. Nese v sobě zárodky frustrace od samého počátku, jeho duše je nemocná. Tato choroba, tato rakovina bídy a smutku, je zakořeněná v hloubi jeho duše. Celá jeho bytost je zformována ve chvíli, kdy je počat, a proto selžou Buddhové, selžou Mahávírové, selžou Kristové, selžou Krišnové. Všichni už selhali. Nemusíme si to přiznat otevřené, hrubě a nezdvořile, ale lidstvo je den ze dne méně humánní. Přes záplavu řečí o nenásilí; lásce a toleranci zlepšili jsme se jen potud, že místo dýky používáme atomovou bombu. Bylo mi řečeno, že v první světové válce zahy-nulo asi třicet miliónů lidí - a po uzavření příměří jsme mluvili o míru a lásce. Ve druhé světové válce jsme zabili pětasedmdesát miliónů lidí - potom jsme znovu hned začali jednat o míru a sou-žití. Od Betranda Russella po Vinobu všichni volají po udržení míru, ale připravujeme se na třetí velkou válku. A ve srovnání s ní byly obě dosavadní jen dětskou hrou. Kdosi se kdysi zeptal Einsteina, co se stane ve třetí světové válce. Einstein řekl, že nemůže předpovědět nic ó třetí světové válce, ale může předpovědět něco o čtvrté. Tazatel se překvapeně zeptal, jak to, že může předpovědět něco o čtvrté světové válce, když nedoká-že nic předpovědět o třetí. Einstein odpověděl, že o čtvrté světové válce je jisté jedno, že nebude, protože není možné, aby někdo přežil tu třetí. Toto je ovoce lidských morálních a náboženských učení, ale někde musí mít příčinu, a tu je naléhavě třeba najít. Dokud nevne-seme do sexu harmonii, dokud nevrátíme sexu jeho duchovní rozměr, dokud nezačneme uctívat sex jako bránu do samádhi , nemůžeme doufat v lepší lidstvo. Dokud se tak nestane, je jisté, že budoucí lidstvo bude nejhorší z nejhorších, protože dnešní méně- 89 cenné děti začnou se sexem a budou plodit děti horší, než jsou samy. Kvalita každé nové generace bude horší a horší, při-nejmenším to je lze předpovědět. My jsme se však dostali už na tak nízkou úroveň, že podle všeho už se hiouběji klesnout nedá. Celý svět se už téměř změnil v obrovský blázinec. Ze statistik usoudili američtí psychiatři, že jen o 18% newyorské populace lze říci, že je duševně normální. Jestliže je jen 18% duševně normálních, jaká je situace ostatních 82%? Jsou doslova ve stavu rozkladu. A vy sami budete možná překvapeni, kolik šílenství je skryto ve vás, když si jen na chvilku sednete do kouta a začnete přemýšlet o sobě. Jak své šílenství kontrolujete a potla-čujete, je jiná věc. Stačí mal ý citový úraz, a můžete se stát dokona-lým maniakem. Je docela pravděpodobné, že za sto let se celý svět změní v obrovský blázinec. Jistě, na jedné straně to bude mít mnohé výhody: nebudeme potřebovat léčit šílenství, nebudeme potřebovat psychiatry na léčení neurotiků. Nikdo se nebude cítit blázen, pro-tože prvním priznakem bláznaje, že nikdy nepřipouští, že je blázen. Tato nemoc narústá. Tato churavost, úzkost, temnota mysli jsou na postupu. Nestvoříme nové lidstvo, dokud nebude sex sublimován, dokud se sexuální akt nestane božským. V posledních třech dnech jsem zdůrazňoval jednu myšlenku: musí se zrodit nový člověk! Lidská duše cítí úzkost, když má vystoupit na vrchol, dosáhnout nebe, být osvícená jako Měsíc a hvězdy, kvést jako květ, hrát, tančit. Lidská duše se bojí, lidská duše žízní. Ale člověk je slepý. Točí se kolem dokola v začarovaném kruhu: není schopen jej pro-razit, nexţí schopen se povznést. Kde je příčina? Je jen jedna jediná: jeho současný proces rozmnožování je absurdní, plný šílenství. A je to proto, že jsme nedokázali udělat ze sexu bránu do samádhi. Jeden osvícený sexuální akt dokáže otevřít bránu do samádhi. Tyto tři dny jsem se pečlivě věnoval jen několika zásadám. Chtěl bych ted' jednu věc znovu připomenout a pak dnešní přednášku ukončím. Chtěl bych říci, že ti, kteří nás vedou pryč od životní pravdy, jsou nepřátelé lidstva. Ti, kteří vám říkají, abyste nikdy nemysleli na sex, jsou vaši nepřátelé; nedovolují vám myslet na sex, uvažovat 90 o sexu. Jak jinak vysvětlite, že jsme si k sexu ještě nevytvořili racionální postoj? Lidé, lţteří tvrdí, že sex nemá žádný vztah k náboženství, se naprosto mýlí, protože právě sexuální energie, v transformované a sublimované podobě vstupuje do sféry náboženství. Sublimace této životní energie pozvedá člověka do sfér, o nichž víme velmi málo. Transformace sexuální energie pozvedá člověka do světa, v němž není smrt, není smutek, do světa, v němž je jen radost, čistá radost. A každý, kdo má tuto energii, tuto životní sílu, se múže sám pozvednout do této sféry radostného, skutečného vědomí, do satči-tánandy. My však touto energii plýtváme. Jsme jako děravá vědra, kterými se čerpá voda ze studny. Všečhna voda z věder vyteče a nakonec z&stává jen prázdné vědro. Jsme jako čluny s dírami ve dnu: pluje-me jen proto, abychom se potopili. Takový člun nikdy nemáže doplout na druhý břeh, je odsouzen k tomu, aby se uprostřed řeky potopil. Všechny tyto závady jsou zpúsobené špatným řečištěm proudu sexuální energie. Ti, kdo předvádějí nahotinky, píší obscénní knihy a vyrábějí pornofilmy, nejsou za ten únik energie odpovědní. odpovědnost za tyto zvrácenosti leží na těch, kdo položili překážky do cesty našemu pochopení sexu. Kvúli nim existuje poptávka po nahotinkách, kvůli nim se prodávají obscénní knihy a točí pornofilmy, a každý den vidíme smutné a absurdní důsledky. Ti, kdo jsou za to odpovědní, jsou v našich očích světci a asketi. Ale když se na to hlouběji podíváte, uvidíte, že jsou to jen reklamní agenti pornografie. Ještě kratičký příběh, a skončím povídání. ţtI Jistý kněz šel sloužit bohoslužby do sousední vesnice. Aby přišel včas, téměř běžel. Když přecházel přes pole, uviděl v příkopě zraněného muže. Z jeho hrudi trčel nůž, a rána krvácela. Kněz jej chtěl zvednout a ošetřit, ale hned jej napadlo, že se opozdí do kostela. Tématem jeho dnešního kázání měla být "Láska". Rozpra- 91 coval je na podkladě Kristova proslulého výroku "Bůh je Láska". V duchu si připravoval svou řeč, když pospíchal do kostela. Raněný otevřel oči a řekl: "Otče, vím, že jdete do kostela kázat o lásce. Chtěl jsem jít také do kostela, ale přepadli mě banditi a pohodili do příkopu. Poslyšte, jestli to přežiju, řeknu lidem, že u cesty umíral člověk, a vy namísto abyste mu pomohl, pospíchal jste do kostela kázat o lásce. Varuju vás, nenechávejte mne tu." Kněze to trochu vyděsilo. Uvědomil si, že kdyby muž přežil a vyprávěl by to, lidé z vesnice by řekli, že jeho kázání byl obyčejný humbuk. Kněz si nedělal starosti o umírajícího, ale o veřejné míně-ní, proto šel neochotně k tomu muži. Když přišel blíž, viděl lépe jeho tvář, zdála se mu povědomá. Řekl: "Synu, zdá se, že jsem tě už někdy viděl." Raněný muž řekl: "Ano, musel jste mě vidět. Já jsem Satan, a mám odedávna vztah ke kněžím a náboženským vůdcům. Když my dva se neznáme, tak kdo potom?" Kněz si jasně vzpomněl, měl jeho obraz v kostele. Couvl, a řekl: "Nemohu tě zachránit, bude lepší, když zemřeš. Ty jsi Satan. Vždy jsme si přáli, abys zemřel, a je dobře, že umíráš. Proč bych tě měl zachraňovat? I dotknout se tě je hřích. Jdu pryč." Satan se hlasitě zasmál a řekl: "Poslyš, v den, kdy zemřu, budeš bez práce, nemůžeš žít beze mne. Ty jsi tím, čím jsi proto, že já žiju, já jsem podstatou tvého povolání. Raději mě zachraň, protože jestli zemřu, všichni kněží a faráři budou bez práce. Vymizí, nebude jich vúbec třeba." Kněz o tom chvilku přemýšlel, a uznal, že je to pravda. Okamžitě zvedl umírajícího muže na ramena a řekl: "Můj milý Satane, netrap se. Zanesu tě do nemocnice na ošetření. Brzy se uzdrav, a proboha, neumírej. Máš pravdu: když zemřeš, budeme bez práce." IIt Možná si nedovedete představit, že Satan je u podstaty kněze a kněz je za skutky Satanovými, ale Satan velice obratně zneužívá sex, a zneužití sexu je u kořene všeho. Přes mlhu nemůžeme vidět, že za vším tímto rozvratem jsou kněží, že sex se stal přitažlivější 92 oto, že jej kněží snižovali, a že člověk se stal smyslnější proto, že ěží neustále pomlouvali sex. Čím víc se kněží snaží vyhubit ţnyšlenky na sex, tím tajemnější se sex stává, tím větší zvědavost vzbuzuje. Člověk je bezmocný, stal se otrokem sexu; a tato bezmocnost je opovrženíhodná. Nepotřebujeme nevědomost, ale poznání. Pozná-ní samo o sobě je síla, a poznání sexu je ještě větší síla. Je ne-bezpečné žít dál v nevědomosti o sexu. Možná že se nedostaneme na Měsíc. Není to ani nijak zapotřebí. Lidstvo nebude mít žádný velký prospěch z toho, že se dostaneme na Měsíc, a ani nenastane konec světa, když nedosáhneme do hloubky pěti mil v Tichém oceánu, kam nedosáhnou sluneční paprsky. Dosažení těchto věcí nepředstavuje pro lidstvo žádný velký prospěch. Není ani tak strašně důležité, rozbijeme-li atom nebo ne. Ale abychom stvořili nového člověka, je naprosto nezbytné, abychompřijali sex, abychomjej úplně poznali, abychom jej pochopili a transcendovali. V posledních třech dnech jsem vám vysvětloval jisté věci, a zítra se vynasnažím odpovědět na vaše otázky. Vaše otázky by měly být kladeny upřímně; postoj, v jakém jste se ptali na duši a na Boha není správný. Toto je otázka žití, života, a jen tehdy, když se ptáte přímo a upřímně, se můžeme dostat do věci hlouběji. Pravdaje vždy připravená, aby ji někdo objevoval; potřebujeme jen skutečnou, upřímnou a uvědomělou zvědavost, abychom ji poznali. To nám však bohužel chybí. 93 PÁTÁ PŘEDNÁŠKA řátelé mi položili mnoho otázek. Jeden přítel se zeptal, proč jsem si vybral sex za téma svých předná- šek. Dovolte, abych vám to osvětlil. Na jednom velkém tržišti v Bombaji bylo uspořádáno veřejné shromáždění. Jeden pandit mluvil o Kabírovi a jeho filozo- " fii. "Kabír stál uprostřed tržiště, řekl. "Předl svou vlnu a volal na lidi, volal k sobě všechny: Jen ti, kteří mají odvahu spálit své domy, mě mohou následovat." Viděl jsem, že lidem se to líbilo, a myslel jsem si, že lidé, kterým se líbí takové hluboké a drastické Kabírovo poselství, mají opravdu odvahu spálit své domy a jít hledat pravdu. Myslel jsem, že s tako-vými lidmi mohu mluvit otevřeně, z hloubi srdee. Ve skutečnosti však žádný z nich nebyl připraven opustit nebo spálit svůj dům. Kdyby tady byl Kabír, nébyl by z tobo vůbec št'astný. Všichni jsme se těšili, když jsme naslouchali tomu, co Kabír řekl, ale nikdo z lidí, kteří byli při tom, když to Kabír před víc než třemi sty léty řekl, nebyl šťastný. Byl jsem obětí stejné iluze jako Kabír, jako Kristus. Člověk je takové divné zvíře - rád naslouchá, když se mluví o mrtvých, ale živé zabíjí. Čekali jste, že budu mluvit o pravdě. Ale abychom mohli mluvit o pravdě, je třeba podkopat nepravdy, které člověk považuje za pravdu. Mnohá ze zásad, které považujeme za pravdu, je ve sku-tečnosti nepravdou. Dokud neodhalíme tyto nepravdy, nemůžeme udělat první krok k pravdě. Žádali mě, abych hovořil o "lásce". Mám pocit, že dokud nám 94 ţ káží jisté nesprávné názory na sex a na smyslnost, nebudeme hopní porozumět lásce a ocenit ji. Dokud jsou v nás zakořeněné nesprávné názory, bude vše, cokoliv řekneme o Iásce, neúplné, ţ arné, nepravdivé. Proto jsem na tomto setkání mluvil o smysl- ţosti a sexu, abych vás na to upozornil. Řekl jsem, že sexuální ţcnergie může být přetransformována v lásku. Když člověk koupí hnůj, špinavý a páchnoucí, a rozhází jej na ; ulici před svým dometn, znepříjeţmní tím život kolemjdoucím. Když ale rozhúzí hnůj po zatu.adě, do které zasel semena, budou semena ` klíčit. Ze semen se stanou rostliny, rostliny pokvetou a vůně květů bude pozváním. Kolemjdoucí se budou těšit. Možná, že jste o tom nikdy nepi.emýšleli, ale vůně květů není nic jiného, než zápach ţ ţoje. Stoupal stále výše, ze semene do rostliny, až se stal vůní květů. Odporný zúpach se může změnit ve sladkou vůni. Stejně se může sex změnit v lásku. Jak se však může člověk, který nenávidí sex, napln.it láskou? Jak může nepřítel sexu sex přetransformovat? Proto jsetn zdůraznil potřebu porozumění smyslnosti, pochopení sexu. Druhý den jsetn zdůraznil, že sex je ti'eba pi-etransformovat. Myslel jsem, že ti, kdo jsou schopni uvažovat nad tím, zda spálit svůj dům, budou rádi, když uslyší upřímná slova. Velmi jsem se mýlil. Když jsem toho dne končil svou přednášku, byl jsem překvapen, že všichni oficiální hosté, kteří seděli na pódiu, všichni přátelé, kteří organizovali naše setkání, zmizeli. Ani jednoho z nich jsem nevi- děl, když jsem odcházel uličkou mezi sedadly. Myslel jsem, že možná pospíchali domů, pro případ, že by hořelo - ale daleko spíš pospíchali domů proto, aby uhasili svůj vlastní oheň. Nczůstal tam ani hlavní organizátor, aby nů poděkoval. Žádná bílá čepička, žádnó khadi nezůstalo na pódiu, všichni utekli dávno přcd konceln mé přednášky. Vůdcové jsou velnů slabí lidé, a záro- veň jsou rychlí. Utekli ještě dřív, než jejich stoupenci. ale několik odvážných lidí za mnou přišlo, několik oduševně- lých mužů a žen, mladých i starých. Všichni mi řekli, že jsem jim pověděl věci, které jim do té doby neřekl nikdo. Říkali, že jsem jim otevřel oči, a že cítí uvnitř velkou úlevu. V jejich tvářích byla 95 vděčnost a slzy radosti. Žádali mě, abych svou sérii přednášek dokončil. Tito prostí lidé chtěli porozumět životu; žádali mě, abych jim o tomto tématu pověděl víc. To byla jedna z příčin, proč jsem se vrátil do Bombaje. Shromáždil se tam velký dav lidí, a když jsem vyšel z Bhavanu; blahopřáli mi k tomu, co jsem řekl. Takže i když vůdcové utekli, měl jsem pocit, že posluchači byli při mně. A tehdy jsem se rozhodl, že o tomto tématu promluvím hlouběji. Jinou příčinou bylo to, že ti, kteří utekli z pódia, začali všude lidem říkat, že jsem vedl rouhavé řeči o tom, že náboženství bude určitě zničeno, že jsem říkal takové věci, které odvedou lidi od náboženství! Abych jim odpověděl, musel jsem podrobněji vyložit své názory. Cítil jsem, že by si měli uvědomit, že lidé odpadnou od náboženství ne proto, že slyší přednášky o sexu, ale právě naopak, lidé odpadají od náboženství proto, že doposud nepochopili sex. Nevědomost nás může odvést od náboženství, ale nikdy nás neodvede poznání. A i kdyby poznání odvádělo od náboženství, dával bych mu přednost. Ale samozřejmě, že tomu tak není. Pozná-ní je náboženství, zatímeo nevědomost nikoli. Kromě toho nábo-ženství, které stojí na nedostatku poznání není vúbec náboženství, a čím dříve se jej zbavíme, tím lépe. Světlo, kterému chybí světlo, není žádné světlo; je to tma, maskovaná za světlo. Ne, světlo vždy přitahuje další světlo; poznání vede k dalšímu poznání. Pamatujte si, že náboženství je jen jiný název pro hledání nejvyšší pravdy, pro poznání dokonalého světla. Nevědomost a tma jsou vždy škodlivé. Jestli lidstvo ještě více upadne, stane-li se díky své nevědomosti o sexu ještě více neurotickým, vina za to nepadne na ty, kteří přemýšlejí a meditují o sexu, ale na takzvané hlasatele morálky a náboženství. Pokoušeli se po tisíciletí udržet člověka v nevědo-mosti. Ale nebýt těchto tyranských vůdců, lidstvo by se už dávno osvobodilo od sexuality. Sex je normální, ale za vynález sexuality vděčíme těmto guruúm. Tento handicap nelze překonat, dokud existuje nevědomost o sexu. Jsem proti nevědomosti na jakékoliv úrovni. Jsem připraven přijmout pravdu vždy, za jakoukoliv cenu, s jakýmkoliv rizikem. Cítil jţem, že když jediný paprsek pravdy může způsobit takový 96 h mezi lidmi, bylo by vhodné promluvit o celé věci, abychom jasnili, jestli vědomosti o sexu člověka odvádějí od nábo- í nebo ne. Proto jsem si vybral toto téma. Bez toho by mě to ţ_ adalo, bez toho bych o tom vúbec nemluvil. Proto ti, kteří bili tuto situaci a navedli mě nepřímo, abych si pro své ' nášky vybral toto téma, si zaslouží náš dík. Máte-li v úmyslu ěkovat mi za to, že jsem si vybral toto téma, nedělejte to. Místo o blahopřejte těm, kteří o mně rozhlašují nepravdy. Donutili mě tknout se tohoto tématu. = A ted' k samému tématu. ` Jeden přítel se zeptal: "Jestliže se sex transformuje do lásky, ţtamená to, že i láska matky k dítěti má co dělat se sexem?" Jiní ţţidé také kladli podobné otázky. Bude dobré, když tomu porozumíme. Jestli jste naslouchali po-zorně, budete si pamatovat, jak jsem řekl, že v sexuálním zážitku je velká hloubka, taková, jaké člověk normálně nedosahuje. Sex má tři úrovně a já vám ted' o nich něco povím. První úrovní sexu je hrubá úroveň. Muž jde například za prosti-tutkou. Zážitek, který u ní prožije, nemáže být hlubší než fyzický. Prostitutka může prodávat své tělo, ale nemúže prodávat své srdce, a samozřejmě nemůže prodávat ani duši. Na této úrovni se setkávají těla, stejně jako při znásilnění. Při znásilnění se nesetkávají srdce nebo duše, znásilnění se odehrává jen na fyzické úrovni. Nedá se znásilnit duše, zážitek znásilnění je čistě fyzický. Primární sexuální zážitek se odehrává na fyziologické úrovni, ale ti, kteří se tu zastaví, nikdy nedospějí k nejplnějšímu sexuálnímu zážitku. Nikdy nemohou poznat hloubky, o kterých jsem mluvil. V dnešní době se většina lidí zastavila na fyzické úrovní. V této souvislosti je dobré vědět, že v zemích, kde se Iidé berou bez lásky, zůstává sex na fyzické úrovni. Nemůže jít dál. Takové manželství spojují dvě těla, ale nikdy ne dvě duše. Láska může existovat jen mezi dvěma dušemi. Manželství m&že mít hlubší smysl, pokud k němu dojde z lásky, ale manželství, která se uzaví-rají kvůli výpočtúm panditú a astrologú, anebo kvúli kastě, víře nebo peněz&m, nemohou jít hlouběji, než na fyzickou úroveň. 97 Tento systém májednu výhodu. Těloje totiž stabilnější než mysl,ţ takže ve společnosti, kde je základem manželství tělo, jsou ; manželství stabilnější. Budou trvat déle, protože tělo není nestálé ' j , e to téměř konstantní faktor, a změny v něm nastávají velice velice ţ pomalu, jsou téměř nepostřehnutelné. Tělo je ve stabilním stavu , a společnosti, které se domnívají, že je potřeba stabilizovat instituci manželství, zústat v monogamii, neumožnit změnu, musí odstranit- ze světa lásku. Protože sídlem lásky je srdce, a srdce je nestálé, rozvod je ve společnóstech, ve kterých je manželství založené na lásce, nevyhnutelný. V těchto společnostech nemohou být stálá manželství, protože láskaje prchavá. Srdce je nestálé, tělo je pevné, stálé. Máte-li na dvoře kámen, najdete jej večer na stejném místě, kde byl ráno, ale květ ráno rozkvete a večer odkvétá, klesá k zemi. Kámen je neživá věc: jaký byl ráno, takový bude i večer. Manželství na fyzické úrovni přinese stabilitu, ale bude podobné kameni. Tento druh manželství je pro společnost užitečný, ale pro jednotlivce je zhoubný. V takových manželstvích se sex mezi manželem a manželkou nedotýká hlubších sfér, stává se pouhou mechanickou rutinou. Sexuální akt se prostě často opakuje a zevšední; neděje se nic víc a ti, kdo se ho účastní, postupně otupí. Je jen velmi malý rozdíl mezi návštěvou u prostitutky a manželstvím bez lásky. Prostitutku si kupujete na noc, kdežto ženu kupujete na celý život, to je jediný rozdíl. Kde chybí láska, dělá se obchod - a je jedno, jestli si najímáte ženu na jednu noc nebo si ji pořídíte na celý život. Samozřejmě, že když spolu dva lidé den co den žijí, vzniká mezi nimi vztah, a my jej nazýváme láska. To však není láska, opravdová láska je něco úplně jiného. Tato manželství jsou jen manželstvím těla, takže vztah nemúže dosáhnout hlubší úroveň než je fyzická. Žádná z příruček a žádný ze spisů o lásce, od Vatsjájánu po Koka Pundita nejdou hlouběji, než na fyzickou úroveň. Další úroveň je psychologická, úroveň mysli, srdce. Manželství lidí, kteří se zamilují a pak se vezmou, jde trochu dál a hlouběji, než manželství na pouhé fyzické úrovni. Dosahují srdce, dosahují psychologické hloubky, ale monotonie je každý den vrací na fy-zickou úroveň. Instituce manželství, která se vyvinula na Západě 98 iosledních dvě stě let, je na této úrovni. Proto jsou západní ţizace rozbité a prostopášné. Efčina je v tom, že na mysl není spolehnutí. Dnes si žádá to, zítra ; chtít něco jiného. Něco jiného chce ráno a něco jiného večer. co cítí ted', se naprosto liší od toho, co cítila jen před malou Možnájste slyšeli, že lord Byron předtím, než se nakonec oženil, intimně stýkal s nejméně šedesáti až sedmdesáti ženami. Ale i tehdy, když vycházel z kostela po svatbě, a držel za ruku svou ţtevěstu, zahlédl krásnou ženu, která šla kolem. Její krása jej hlu- =.boce zasáhla, a na chvíli zapomněl na svou ženu, na svúj nedávný sňatek. Musel to však být velmi čestný muž, protože když nasedal ţ .se svojí nevěstou do kočáru, řekl jí: "Všimla jste si? Divná věc se právě ted' stala. Ještě včera, než jsme se vzali, jsem se bál, jestli vás -opravdu získám, byla jste jedinou ženou v mé mysli, ale ted', když . jsem si vás už vzal, zahlédl jsem na druhé straně ulice, když jsme scházeli ze schodů kostela, krásnou ženu, a na chvíli jsem na vás zapomněl; mou myslí problesklo ,mohl bych tu ženu mít?" Mysl je velmi proměnlivá, a proto společnosti, které chtějí stabi-ţ lizovat rodinu, nedovolují, aby manželství bylo spojeno psycholo- gickou náklonností, ale snaží se fixovat manželství na fyzické úrovni. ŘBcají: "Berte se, ale ne z lásky. Když po sňatku přijde f i láska, dobře; když ne, at' to zůsíane, jak je." Stabilita je možná na fyzické úrovni, ale na psychologické je velmi obtížná. Sexuální zkušenost je na mentální úrovni hlubší a jemnější, proto je zkušenost Západu hlubší než zkušenost Výcho-ţ du. Západní psychologové od Freuda k Jungovi psali o této druhé rovině sexu, psychologické. Ale sex,0 kterém mluvím já, je na třetí rovině, kterou dodnes nechápou ani na Východě, ani na Západě. Tato třetí rovina sexu je rovina duchovní. Protože tělo je nehybné, na fyzické úrovni existuje jakási stabi- lita. Existuje i jistá stabilita na duchovní úrovni, protože ani na ní není žádná změna: všechno je klidné, věčné. Mezi těmito dvěma rovinami existuje psychologická rovina: Je nestabilní jako paměf. Zkušenost Západu je na této úrovni, proto se manželství a rodiny rozpadají. Manželství, založené na setkání myslí nemúže vést ke 99 stabilní rodině, a proto je dnes na Západě módní rozvod. Manželství se rozvádějí v průměru po dvou letech, ale mohou se rozvést i po dvou hodinách! Mysl se múže změnit během hodiny! Společnost na Západě se rozpadá. V porovnání s ní je společnost na Východě stabilnější, ale ani Východ se nedokázal dostat na jemnější úroveň sexu. Muž a žena, kteří se setkali na duchovní úrovni, i když jen jednou, mají pocit, že se spojili na všechny příští životy. Hluboké fluidum, ztráta pojmu o čase a čistá extazé jsou jéjich věnem. Sex, o kterém hovořím, je duchovní sex, zážitek božství. Přál bych si duchovní zaměření sexu. Jestli rozumíte tomu, co říkám, uvědomíte si, že láska matky k synovi je také součástí duchovního sexu. Řeknete, že je to absurd-ní tvrzení. Zeptáte se, jak m&že existovat mezi matkou a synem sexuální vztah? Abychom to plně chápali, musíme zkoumat mnohé jiné stránky sexu a jeho púsobení ve vztazích mezi manželem, manželkou a dítětem. Jak jsem vám řekl, muž a žena se setkávají jen na určitou dobu. I jejich duše se setkávají jen na chvíli, zatímeo dítě z&stane v matči-ně děloze devět měsíců. V této době je jeho existence spojená s existencí matky. Muž se setkává se ženou také na této úrovni, na které je jen čiré bytí, ale jen na chvilku, a pak se oddělují. Muži a ženy se setkávají jen na chvíli a pak jdou od sebe, takže intimní vztah, který má žena k dítěti, nemůže mít k muži. Dítě v děloze dýchá matčin dech, jeho srdce bije matčiným srdcem. Dítě je spojené s krví a životem matky: nemá ještě indivi-duální existenci, ještě je součástní matky. Žádný muž nedokáže naplnit ženu tak, jako syn, žádný manžel nedokáže nikdy dát své ženě hluboký pocit blízkosti, jaký jí múže dát syn. Plný rozvoj ženy není možný, dokud se nestane matkou. Dokud nedosáhne ma- teřství, není možné, aby naplno zazářila její osobnost, rozkvetla její krása. Žena nemúže být plně uspokojená, dokud se nestane matkou, dokud nepozná hluboký, duchovní vztah, existující mezi matkou a dítětem. , Zároveň si uvědomte, že když se žena stane matkou, její zájem o sex automaticky mizí. Hluboce se napila z poháru mateřství; `rět měsíců žila s pulsujícím novým životem, a ted' ji sex nezají- Zároveň manžela zlobí její apatie, protože jeho otcovství ničem nézmění jeho postoj k sexu, nemá hluboký vztah k procesu zení. Nemá pocit duchovního sjednocení s nově narozeným živo- m. Mateřství zpúsobí u ženy zásadní změnu, ale otcovství je uhá sociální instituce. Dítě múže vyrůstat bez otce, ale má hlu-ţ;boce zakořeněný vztah k matce. ţ. Po narození dítěte naplňuje ženu nový druh duchovního blaha. Když se podíváte na dvě ženy, jednu, která se stala matkou, druhou, která se jí nestala, ucítíte rozdíl v obou osobnostech, v pocitech, které vyzařují. V matce najdete svěžest, pohodu, takovou, jakou vidíte u řeky, která teče rovinou, ale v ženě, která se ještě nestala matkou, ucítíte něco jako bublání. Jako u potůčku, který ještě teče v horách, hukot, bouření, přetékání ven z břehd, pospíchání dolů. Žena, která se stane matkou, se vnitřně zklidní, ztiší, zjasní. V této souvislosti bych rád řekl, že ženy, které trápí vášnivá touha po sexu, jak je dnes na Západě zvykem, jsou ženy, které netouží po mateřství. Po mateřství najednou mizí zájem ženy o sex, a žena na Západě, která se odmítá stát matkou, to dělá proto, že to ví. Svou sexuální nevázanost podporuje tím, že se nestane matkou. Vládám mnoha západních zemí to dělá starosti. Když to bude pokračovat, co se stane s populací? Východu dělá starosti přírústek, ale někte-rým západním zemím dělá starosti pokles populace. Nic se nebude moci udělat, pokud se ženy rozhodnou, že se nestanou matkami, protože vědí, že ztratí zájem o sex. Zákon m&že zavést program plánování rodiny, ale žádný zákon nemúže donutit ženu, aby se stala matkou. Tento problém západních zemí je mnohem složitější, než náš problém populační exploze. Tu múžeme zadržet násilím nebo zákonem. Ale západní země nemohou zákonem zvýšit svůj přírůstek. V nejbližších dvou stoletích tento problém na Západě naroste do gigantických rozměrů, a populace východních zemí, která nanlstá mílovými kroky, múže ovládnout celý svět. Zároveň se časem na Západě sníží počet pracovních sil. Ženy se budou muset znovu stát matkami. Někteří západní psychologové začali doporučovat dětská manželství. Dospělá žena nemívá zájem stát se matkou, má větší 100 ţ 101 zájem na sexuální rozkoši, takže psychologové radí lidem, aby se brali mladí. Tehdy nebudou ženy myslet na nič jiného než na mateřství. To je také jedna z příčin dětských sňatků na Východě. Lidé tam vědí, že dívka se nebude chtít vdát a stát se matkou, když dosáhne dospělosti, když si začne být vědomá sexu a když jej okusí. Tato mentalita, tato obrovská přitažlivost sexu existuje u žen do té doby, dokud nepoznají, čeho dosáhnou, když se stanou matkami. Jenže to si mohou uvědomit teprve tehdy, když dospějí k mateřství. Neexistuje žádný jiný zpúsob, jak o tom mít alespoň slabé zdání. Proč je žena tak spokojená, když se stala matkou? Protože do-sáhla božského, ničím nenarušeného zážitku duchovního sexu se svým dítětem. A jen proto je tak hluboký vztah mezi matkou a dítětem. Žena dokáže položit život za své dítě, ale nedokáže si představit, že by mu život vzala. Žena dokáže zabít svého manžela, stává se to často, a i když to neudělá, dokáže doma vytvořit situace, které mají stejný účinek. Ale ve vztahu ke svému dítěti na něco takového nedokáže ani pomyslet. Je to proto, že vztah k dítěti je tak hluboký, tak blízký. Ale zároveň vám chci říci, že když si žena vytvoří hluboký vztah ke svému muži, ten se pro ni také stává jejím dítětem. Pak už víc není jejím manželem. Na tomto shromáždění je mnoho mužů a žen. Chtěl bych se zeptat přítomných mužú, jestli se nechovají jako malé děti, když prožívají absolutní lásku ke svým ženám. Víte, proč je mužská ruka nevědomě přitahována k ženině prsu? Je to ruka malého dítěte, sahajícího po matčině prsu. Jakmile je muž přemožen láskou k ženě, jeho ruka automaticky sahá po jejích prsou. Proč? Co mají prsy společného s láskou? Nebo se sexem? Sex nemá fakticky vztah k prsům, ale dítě má hlubokou vzpomínku na matčiny prsy. Od kojeneckého věku bylo syceno vědomím, že patří k prsu, k linii života. Když v muži rozkvete hluboká láska, stává se synem! A kam směřuje ženina ruka? Její ruka sahá po mužově hlavě, její prsty češou mužovy vlasy. Je to vzpomínka na dítě, žena češe vlasy svého syna. Když láska na duchovní úrovni rozkvete naplno, stává se manžel synem, musí se jím stát. Tehdy víme, že jsme dosáhli 102 ; ţetí roviny sexu, duchovní. Tento vztah si však absolutně neuvě- ` domujeme. Vztah mezi mužem a ženou není cílem, ale začátkem cesty. A pamatujte si, že je to cesta, a probţ jsou oba, manžel i manželka v napětí. Cesta je vždy namáhavá, mír najdeme až v cíli. Manžel a manželka nejsou nikdy v klidu, protože jsou stále v pohybu, stále na cestě. Většina lidí na cestě hyne, nikdy nedosáhne cíl. proto je mezi manželem a manželkou stálý konflikt, stálý boj: A toto nazý- váme "láska". Bohužel si ani manžel, ani manželka neuvědomují skutečnou příčinu napětí a sporů.0ba si myslí, že šlápli vedle. Manžel si myslí, že všechno by býlo lepší, kdyby si vzal jinou ženu, a manželka si myslí, že by asi bylo všechno výborné, kdyby si vzala jiného muže. Chtěl bych vám říci, že to prožívají všechna manželství na světě. Kdybyste měli možnost změnit svého partnera, nic by se nezměnilo. Je to totéž, jako když nesete rakev na hřbitov: . když se posunete, na chvíli se vám uleví, ale pak zjistíte, že nesete stále totéž břemeno. Zkušenost Západu, kde bují rozvodovost, ukazuje, že nová žena se po krátké době ukáže stejnou jako stará, a totéž plazí i o muži. Příčina nemá nic společného s konkrétním člověkem, mužem nebo ženou. Příčinou je to, ž.e manželství je cesta, proces. Manželství není cíl. Cíle je dosaženo teprve tehdy, když se žena stane matkou a muž synem. Jeden přítel se v souvislosti s touto otázkou na něco zeptal. Řekl, že mě neuznává jako autoritu v sexu. Řekl, že se mě může ptát na Boha, ale ne na sex. Řekl také, že on i jeho přátelé sem přišli vyslechnout něco o Bohu, a proto bych měl hovořit jen o Bohu. Patrně si neuvědomují, že je zbytečné ptát se na Boha někoho, koho nepovažují za autoritu v sexu. Ptali byste se na vrchol někoho, kdo ţíţ neví nic ani o základním táboře? Když to, co říkám o sexu, je pro ţ ţ vás nepřijatelné, tak byste se mě neměli ptát ani na Boha. Když mě , nepovažujete za schopného mluvit o prvním kroku, jak bych mohl být schopný mluvit o posledním? Problém v této otázce je ten, že doposud jsme považovali Kámu ' a Rámu, smyslnost a Pána za nepřátele. Doposud se mělo za to, že ti, kteří hledají Boha, nesmějí mít nic společného se sexem, a ti, 103 kteří si libují v sexu, nemohou mít nic společného s duchovnem. Obojí je iluze. Cesta za Kámou je také cestou za Rámou. Cesta za smyslovou rozkoší je také cestou za světlem. Obrovský zájem o sex je také hledáním nejvyššího. Protože je člověk úplně oddán sexu, nemá nikdy pocit, že došel do cíle své cesty. Dokud nedosáhne Rámu, nedojde k sublimaci, jeho hledání neskončí. A hledání těch, kteří haní Kámu a vydávají se na cestu za dosažením Rámy není skutečným hledáním Boha, je to jen únik ve jménu Rámy. Schovávají se za Rámu, aby unikli před Kámou. Je tomu proto, že se smrtelně bojí sexu, protože jejich životy se neustále točí kolem sexu. Hledají útočiště v neustálém hlasitém opakování jména Ráma, "Ráma, Ráma, Ráma `, takže mohou zapomenout na Kámu, na sex. Kdekoliv uvidíte člověka, zpívajícího jméno Rámy, podívejte se na něj zblízka. Za opaková-ním jména Rámy je ozvěna Kámy, stále je tam vědomí sexu. Když uvidí ženu, začnou drmolit svůj rúženec - "Ráma, Ráma, Ráma ` - kuličky jim začnou jezdit mezi prsty velkou rychlostí a z plných plic zpívají jméno Rámy. Káma uvnitř je tlačí zvenči, a tito eska- pisté se to pokouší ignorovat, utlumit, potlačit zpěvem jména Rámy. Kdyby takový prostý trik mohl změnit něčí život, svět by se už dávno změnil k lepšímu. Náboženství se nedosahuje snadno. Je nezbytné poznat Kámu, chcete-li dosáhnout Rámy, chcete-li hledat Nejvyššího. Proč? Vezměte si například muže, který se chce dostat z Bombaje do Kalkaty. Napřed si vyhledá informace o Kalkatě, kde je, kterým směrem, ale kdyby nevěděl, kde je Bombaj, kde leží ve vztahu ke Kalkatě, jak by mohl uspět na své cestě? Aby došel z Bombaje do Kalkaty, musí naprosto nezbytně napřed vědět, kde je Bombaj. Pokud nevím, kde je Bombaj, veškeré mé informace o tom, jak se dostat z Bombaje do Kalkaty jsou k ničemu. Napřed musím začít Bombají, moje cesta začne v Bombaji. Vždydky je napřed začátek. Směr přijde potom. Kde stojíte ted'? Říkáte, že toužíte jít k Rámovi? Dobře. Říkáte, že toužíte dosáhnout Boha? Velmi dobře. 104 Ale kde stojíte ted'? Ted'jste uvízli ve smyslnosti, v sexu - a z toho místa, ve kterém jste, musíte udělat první krok. Je nezbytné, abyste si uvědomili, kde jste ted'. Když přijmete tu prostou skutečnost, pochopíte onu tvrdou realitu a představíte si, jaké jsou v budoucnu vaše možnosti. Abyste věděli, čeho můžete dosáhnout, je důležité vědět, co jste. Abychom došli k poslednímu kroku, musíme udělat první, pro- tože první krok připravuje půdu pro druhý, a nakonec i pro poslední krok na cestě. Když uděláte první krok nesprávným směrem, ne- můžete nikdy dojít k zamýšlenému cíli, ale místo toho můžete skončit v divočině. Chcete-li tedy dosáhnout maxima, je pro vás daleko důležitější pochopit Kámu než Rámu. Nemůžete dosáhnout Boha bez toho, abyste napřed nepochopili sex. V dopise mi píší, že Freudovy názory na sex mohou být zajímavé a přijatelné, ale ptají se, do jaké míry jsou moje názory pravdivé a upřímné. Jak můžete posoucit, jestli jsem čestný a upřímný nebo ne? Nic, co vám k tomu řeknu, nemůže být rozhodující, protože jde o mne. Řeknu-(i vám, že jsem čestný, je to k ničemu. Stejně tak je k niče-mu, když vám řeknu, že nejsem čestný, protože jde o to, jestli osoba, která to prohlašuje, je čestná nebo ne. Takže cokoliv vám k tomu řeknu, nebude k ničemu, bude to směšné. Experimentujte se sexem a sami pro sebe si zjistěte, jestli jsem čestný nebo ne. Pravdu mých tvrzení si ověříte, když získáte vlastní zkušenost. Není jiná cesta. Kdybych vám nápříklad říkal o určité plavecké technice, mohli byste pochybovat o tom, je-li moje metoda možná nebo ne. Odpo-věděl bych vám tak, že bych vás požádal, abyste se mnou šli na místo, odkud byste mohli vstoupit do řeky. Kdyby váím mé rady pomohly přeplavat řeku, věděli byste, že to, co jsem vám řekl, nebylo ani zbytečné, ani neupřímné. Pokud jde o Freuda, rád bych svému posluchači řekl, že je pravděpodobné, že si Freud neuvědomoval to, co vám tady říkám. Freud byl jedním z mála vidoucích lidí, kteří vedli lidstvo k se-xuální svobodě, ale neměl ani ponětí o duchovním sexu. Znalosti, které Freud systemizoval, byly znalosti o nemocném sexu; jeho 105 výzkum se zabýval patologii. Freud byl lékař a jeho objevy se používaly jako lék, rozdávaný nemocným. Freud nezkoumal normální, zdravý sex. Byl to vědec, zabývající se nemocí, perverzí, a jeho mysl byla zaměřena především na léčbu. Chcete-li si potvrdit pravdivost toho, co říkám, obrátíte se k filozofii tantry. Tantra učinila první pokusy o spiritualizaci sexu, a i když už před tisíci lety jsme zapudili všechny myšlenky na tantru, památky Khadžu-ráha a chrámy v Puri a Konáraku jsou jejími živými svědky. Byli jste někdy v Khadžuráhu? Viděli jste tam sochy? Jestli ano, pak jste museli prožít dvě nádherné věci. Především, při pohledu na sochy souložících nahých pár& necítíte žádnou vulgárnost; nevidíte nic ošklivého ani špatného v sochách nahých souložících mužů a ten. A až se budete na ně dívat, zažijete pocit míru. Ovládne vás pocit posvátnosti. Vaše reakce vás překvapí. Vizionáři, kteří vytvořili tyto sochy, museli velmi dobře pozorovat a znát duchovní sex. ţIţ Když se díváte na člověka ovládaného sexem, když se díváte na jeho oči a na jeho tvář, bude vypadat ošklivě, děsivě, zvířecky. Uvidíte v něm znepokojivou a dravou smyslnost. Když žena vidí muže, který se k ní blíží plný smyslnosti, nebude v něm vidět přítele, ale nepřítele, i když jí je drahý. Nebude se jí zdát člověkem, ale vyslancem pekel. Ale na tvářích tčchto soch uvidíte nádherný stín Buddhy, jemný odlesk Mahávíry. Klid a jasnost tváří těchto soch je klidem a jasností samádhi. Vyzařuje z nich klidná posvátnost. Když meditujete nad těmito sochami, zalije vás vlna věčného míru. Zmocní se vás posvátná úcta. Pokud se bojíte, že vás při pohledu na nahé sochy přemůže sexualita, snažně vás prosím, nezdržujte se a jděte rovnou do Khadžuráha. Khadžuráho je jedinečnou památkou na této zemi, ale moralisté, jako nebožtík Šrí Puršottamdás Tandon a jeho kolegové, byli toho názoru, že zdi Khadžuráha je třeba pokrýt vrstvou terako-ty, protože se domnívali, že sochy dělají lidi sexuálními. Stavitelé Khadžuráha měli cíl. Lidé měli sedět před sochami a meditovat o nich, a to je mělo osvobodit od smyslnosti. Tisíce let byly tyto 106 ţ ,sochy objektem meditace. Je to pro nás příklad, že příliš sexuálně nabuzené lidi posílali do chrámů v Khadžuráhu, aby meditovali před sochami a ztratili se v nich. I když jsrn,e tutéž pravdu často pozorovali v běžné lidské zkuše- nosti, nebyli jsme opravdu schopni ji vidět. Když například jdete po ulici a uvidíte dva lidi, jak se hádají, máte chut'se zastavit a dívat se na ně, jak se perou. Proč? Uvažovali jste někdy o tom, co z toho máte, když se díváte na jiné, jak se perou? Práci necháte bokem a púl hodiny se díváte na peroucí se lidi. Chodíte také na box. Proč? Asi si neuvědomujete, že to má terapeutický efekt. Když se díváte na dva zápasící muže, uspokojí se váš hluboce zakořeněný agre- sívní instinkt. Rozpustí se, odložíte jej a budete mnohem klidnější. Když někdo s míruplnou myslí sedí a medituje nad obrazy soulože, může se vypařit ten maniak uvnitř, lidská bláznivá sexualita. Muž přišel k psychiatrovi s problémem: měl potíže se svým g'ţ'.:. šéfem. Když mu šéf něco řekl, okamžitě se rozzlobil a měl chut' vzít botu a šéfa s ní praštit. Jenže jak můžete praštit šéfa? Existuje vúbec člověk, který by občas nechtěl praštit šéfa? Takový zaměstnanec je výjimka. V každém případě tento muž potlačil své přání praštit šéfa, jenže mu z toho vznikl komplex. Začal se bát, že by opravdu někdy toho šéfa mohl praštit, a začal nechávat boty doma. Nemohl však na ně zapomenout. Kdykoliv uviděl šéfa, ruce mu automaticky sjely k nohám. Naštěstí nechal boty doma, takže se mu ulevilo. Věděl, že by jednou mohl v záchvatu zuřivosti zout botu a hodit ji po šéfovi. Jenže tím, že nechal boty doma, si od nich nepomohl, stále se objevovaly v jeho vědonú. Když si hrál s perem, kreslil na papír boty. Když neměl co na práci, kreslil si boty. Boty vyplnily jeho mysl, a myšlenka, že by někdy zaútočil na šéfa mu způsobovala smrtelnou hrůzu. Doma řekl své rodině, že bude lepší, když vúbec nebude chodit do kanceláře. Jeho duševní stav byl takový, že už ani nepotřeboval vlastní boty: šéfa by praštil i cizí botou. Ruce mu sjížděly k cho- didlům kolegů. V této situaci rodina usoudila, že je nejvyšší čas vzít ho k psychiatrovi. Psychiatr řekl, že jeho nemoc není nic zvláštního, je vyléčitelná. 107 Poradil mu, aby si doma pověsil obraz svého šéfa a pětkrát jej každé ráno udeřil. Fotografii musel udeřit rituálně, než šel do práce, a nesměl vynechat ani jeden den. Rituál musel dodržovat denně, jako ranní modlitbu, a každý den po návratu z kanceláře ho .musel opakovat. Jeho první rekace byla: "Co je to za nesmysl!" I když nad myšlenkou žasl, zalíbila se mu. Pověsil fotografii a začal s pře-depsaným rituálem. Když první den praštil pětkrát fotografii než šel ráno do úřadu, měl divný pocit: neměl už takovou zlost na šéfa, jak míval. Za dva týdny byl ke svému zaměstnavateli velice zdvořilý. Jeho šéf si také všiml změny, ale pochopitelně nevěděl, co se s ním stalo. Řekl svému zaměstnanci, že si všiml, jaký zdvořilý, úslužný a laskavý je poslední dobou, a chtěl vědět, co se stalo. Zaměstnanec odpově-děl: "Prosím, neptejte se mě, nebo se to zase všechno změní. Nemohu vám to prostě říct." Jaké poučení je v tom příběhu? Můžeme něčeho dosáhnout, když budeme tlouci fotografii? Jistě, tím, že tloukl fotogra ii, jeho chut' tlouci šéfa botou se rozplynula, pominula. Chrámy jako Khadžuráho, Konárak a Puri by měly být v každém koutě této země. V ostatních chrámech nenajdete nic důležitého. Není v nich žádné poznání, žádný smysl. Nejsou vůbec třeba. Ale existence chrámů Khadžuráha a jiných podobných je smysluplná. Každ ý, kdo cítí úzkost v otázkách sexu by tam měl jít a meditovat. Když se vrátí, jeho srdce pocítí úlevu, bude klidné. Tantrikové se snažili transformovat sex do spirituality, ale kaza-telé morálky v naší zemi nedovolili, aby jejich poselstvi přišlo k masám. Byli to stejní lidé, kteří chtěli překazit mé přednášky. Když jsem se vrátil do Džabalpuru, tři dny po přednášce v sále Bharatiya Vidya Bhavan tady v Bombaji, dostal jsem dopis od přítele, který mi psal, že budu-li pokračovat v těchto přednáškách, budu zastřelen. Chtěl jsem mu odpovědět, ale ten střelbychtivý pán byl asi zbabělec: v dopise nebyl ani podpis, ani adresa, asi se bál, že to oznámím policii. Nicméně pokud je tady, odpovím mu. I kdyby byl tady, určitě se skrývá za zdí nebo za stromem. Jestli je někde nablízku, chtěl bych mu říci, že bych to neoznámil na policii, 108 měţ by napsat své jméno a adresu, abych mu mohl poslat pověd'. Ale když si to netroufal, odpovím mu tady. Měl by zorně poslouchat. Asi si to neuvědomuje, ale neměl by tolik pospíchat s mým ţastřelením. Vstřelením kulky se totiž všechno, co jsem řekl, stane : věčnou pravdou. Kdyby nebyl Ježíš ukřižován, svět by na něho už ' dávno zapomněl. Pronásledování mu pomohlo. Autor George Gou-ţ zette tvrdí, že Ježíš své ukřižování plánoval. Ježíš chtěl být ukřižo- ván, protože pak by se každé slovo, které pronesl, změnilo pro příští staletí v živou pravdu a pomohlo by miliónům lidí. Je to docela možné. Jidáš, který prodal Ježíše za třicet stříbrných, byl jedním z jeho nejmilejších učedníků. Nemůžeme uvéřit, že by člověk, který strávil tolik let s Ježíšem, ho prodal za takovou směšnou sumu. Bylo by to však možné, kdyby mu to navrhl sám Ježíš, kdyby mu sám vnukl zradu a pronásledování, aby se jeho slova stala zřídlem věčného nektaru, aby zachránila miliardy lidí. Kdyby byl ukřižován Mahávíra, byly by na světě ne tři milióny džainistů, ale tři sta. Ale Mahávíra zemřel klidně, asi jej ani nena-padlo, aby zemřel na kříži. Nikdo mu tím nehrozil, ani on sám se nepokoušel zařídit to takto. Nebyl to ani Buddha, ani Mohamed, ani Ráma, ani Krišna, ani Mahávíra, ale Kristus, jehož přibili na kříž, a dnes vyznává křest'anství polovina světa. A jednoho dne možná přestoupí na křest'anství celý svět. To je ta lepší stránka ukřižování. Proto říkám svému příteli, aby tak nepospíchal s mým zastřelením, aby toho pak do konce svého života nelitoval. Neměl. by však být příliš smutný, protože nemám v úmyslu zemřít v posteli. Když nadejde čas, udělám co budu moci, abych našel někoho, kdo mě zastřelí. Nemusí pospíchat, sám to zařídím. Život je dobrá věc, ale když někoho zavraždí, je i smrt dobrá věc. Smrt z hlavně revolveru může často dokázat to, co nedokázal život. Lidé stále opakují stejnou chybu - otráví Sokrata, zavraždí Mansúra, ukřižují Ježíše. Jsou to dětinskosti, odsouzené k nezdaru od samého začátku. Stejně tak si poměrně nedávno člověk, jenž vystřelil na Gándhího neuvědomil, že žádný z Gándhího stoupenců neudělal tolik pro šíření jeho památky, jako onen vrah. Když byl 109 Gándhí zasažen a umíral, sepjal ruce na pozdrav. Toto gesto, sepja té ruce, je příznačné. Gándhí v něm vyjádřil, že konečně přišel jeho ţ poslední a nejlepší žák: ten, který udělá Gándhího nesmrtelným. Búh poslal potřebného člověka. Zavražděním nikdo neumírá: tím člověku jen pomáháme k nesmrtelnosti. Život je složitý, plný napjatého očekávání. Věci nejsou tak prosté, jak se zdají. Člověk, který umírá v posteli, umírá definitivně, zatímeo člověk, který umírá vražednou kulkou, neumí-rá nikdy. Když se připravoval jed pro Sokrata, jeho přátelé se ptali, co mají dělat se Sokratovým tělem. "Máme je spálit, nebo co?", ptali se. Sokrates se zasmál a odpověděl: "Hlupáci, vy to nevíte, ale vy mě nikdy nepochováte. Budu žít i když vy všichni už tady nebudete. Vybral jsem si smrt proto, abych žil navěky!" Takže jestli je múj přítel tady, neměl by jednat bez rozmyslu, jinak brzy zjistí, že prohrál. Mně neuškodí, mě jeho kulky nezničí. Jsem jeden z těch, kdo je přežije. Neměl by pospíchat s mým zastřelením. Ale neměl by být ani smutný, protože udělám co budu moci, abych nezemřel v posteli. Taková smrt je nedústojná a ha-nebná. A také by si měl zapamatovat, že se nemá bát podepisovat dopisy ani udávat svou adresu. Jestli se přesvěděím, že je někdo dost odvážný a připravený na mě vystřelit, setkám se s ním beze svědků, takže z toho nebude mít později nepříjemnosti. Jednání toho člověka není zas tak zvláštní. Napsal mi v přesvědčení, že brání náboženství. Napsal mi, protože si myslel, že chci zničit náboženství, a on je chce obnovit. Jeho úmysl nebyl zlý. Jeho pocity jsou velmi upřímné a z jeho hlediska velmi náboženské. Takoví, takzvaně náboženští lidé si zahrávají s pocity světa. Jejich úmysly mohou být velmi dobré, ale jejich inteligence je velmi chabá. Po staletí takoví farizejové tlumili plný rozkvět pravdy, a protože podobně dusili i poznání, rozšířila se nevědo-most. Tápeme ve tmě, bloudíme v temné noci nevědomosti. A u-prostřed naší temnoty si tihle moralisté postavili kazatelny, ze kterých nám kážou. Je však pravda, že když se v našich životech rozsvítí paprsky pravdy, tito takzvaní svatí mužové budou zbyteční. Když budeme 110 pnţ`udržovat živé vztahy k Bohu, když poznáme samádhi, když aše přízemní, obyčejné životy budou přeměněny v božské, ne- stane těmto moralistům a kazatelům žádná práce. Kazatel je ilobrý jen tehdy, když lidé začínají tápat ve tmě. . Lékař je potřebný tehdy, když jsou lidé nemocní. Ale když přestanou stonat, jsou lékaři zbyteční. Stejně jako povolání kazatele je i povolání lékaře plné vnitroích konfliktů, protože lékařovo ži-vobytí spočívá na tom, že jsou lidé nemocní. Lékař navenek lidi léčí, ale uvnitř doufá, že budou nemocní. A když vypukne epide-mie, děkuje Bohu za práci. Slyšel jsem kdysi příběh: rţţ Jednou v noci uspořádala skupinka přátel večírek. Jedli, pili a bavili se až do rána. Když se začali rozcházet, majitel hotelu řekl ženě, aby poděkovala Bohu za to, že mu poslal tak mnoho zákazní-kú, Kdyby ten zájem pokračoval, majitel se ženou by zbohatli. Host při placení účtu požádal majitele, aby se modlil i za úspěch jeho podnikání, aby mohl přijít zas. Majitel se zeptal: "A jaké máte povolání, pane?" "Jsem majitel pohřebního ústavu, m&j podnik prosperuje nejlépe, když lidé umírají." ţ . IIr Stejně tak m&že být lékařovým povoláním léčit lidi, ale čím víc lidí onemocní, tím víc peněz vydělá. Uvnitř doufá, že jeho pacient se tak brzy nevyléčí. A proto někdy trvá dlouho, než se pacienti vyléčí, zvlášť pak ti bohatí. Chudí pacienti se vyléčí rychleji, protože z toho lékař nic nemá, když dlouho stonají. Zisk má jen z bohatých zákazníků, proto je léčí pomaleji. Nicméně bohatí lidé stonají pořád, jsou odpovědí na lékařovy modlitby. Kazatelé jsou stejní. Čím jsou lidé nemorálnější, asociálnější, čím víc se šíří anarchie, tím výš se tyčí jejich kazatelny - protože je víc zapotřebí, aby kazatel vyzýval lidi k nenásilí, pravdo-mluvnosti, čestnému jednání, dodržování toho pravidla, ke lpění na 111 onom pravidle, a tak dále. Kdyby byli lidé spravedliví, zdrženliví, disciplinovaní, mírumilovní, čestní a svatí, povolání kazatele by přestalo existovat. A proč je v Indii tolik kazatelů a takzvaných náboženských vůdců - víc, než kdekoliv jinde ve světě? Proč je v každé vesnici, v každém domě nějaký pandit, guru, svámí nebo kněz? Proč je v této zemi taková záplava náboženských vůdců? Nevyvozujte z toho, že jsme snad hluboce religiózní národ, pro-tože je u nás tolik světců a guruů. Ve skutečnosti jsme jednou z nejméně náboženských a nejnemorálnějších zemí světa. Proto v naší zemi nachází tolik kazatelů zlatý důl. Kazatelství se stalo součástí představy o nás. Jeden přítel mi poslal článek z americké-ho časopisu. Chtěl znát můj názor na jeden nedostatek, který v článku našel. Byl to humoristický článek, který říkal, že národní charakter se pozná podle toho, jak se příslušník toho kterého národa chová, když je opilý. Když se opije Holand'an, říká se v článku, vrhne se na jídlo a nevstane od stolu dřív, než po dvou nebo třech hodinách. Teprve pak pokračuje v pití. Když se opije Francouz, je velice neklidný, chce se mu zpívat a taněit. Když se velmi opije Angličan, sedne si do kouta a ztichne. Angličan je normálně klidný a když se opije, je ještě mírnější. To jsou podle článku typické reakce různých národů. Omylem nebo z nevědomosti se tam nemluvilo o Indech. Můj přítel se ptal, co soudím o indickém charakteru, co se stane, když se Ind opije. Napsal jsem mu, že odpověd' na tuto otázku je noto-ricky známá: když se opije Ind, začne kázat. To je náš národní charakter. Tato nekonečná řada kazatelů, asketů, mnichů a guruů je rozší-řenou nemocí, je to příznak velké amorality. A nejdivnější na tom je, že v hloubi srdce žádný z těchto vůdců nechee, aby byla nemo-rálnost vyhubena, nemoc vyléčena, protože kdyby se to stalo, kazatel by nebyl k ničemu. Jejich niternou touhou je, aby nemoc pokračovala, a zhoršovala se. Nejlehčí cestou, jak nechat nemoc dál řádit, je zamezit růstu všeobjímajícího poznání života, a zastrašit lidi, aby netušili pocho-pit hlubší a důležitější stránky života. A tato nevědomost automat- 112 způsobuje šíření nemorálnosti, prostopášnosti a zkaženosti. dyby se lidé pokoušeli poznat a pochopit tyto hluboké, osvěcující ţánky života, začala úy mizet nenáboženskost a z ní pramenící sţnemoci jedna po druhé. Chtěl bych vás upozornit na to, že sex je faktor života nejvíc odpovědný za nemorálnost. Vždy byl základní a nejvlivnější příči-nou zvrácenosti, prostopášnosti a tuposti u člověka. Proto o něm nikdy nechtějí náboženští vůdcové mluvit. Jiný můj přítel mi vzkázal, že žádný světec ani guru nikdy nemluvil o sexu. Napsal, že vysoké mínění, které o mně měl, pokleslo díky mým přednáškám o sexu. Chtěl bych mu říci, že neexistuje žádný důvod, proč by měl být zklamán. Především: pokud měl někdy ke mně úctu, je to jeho chyba. Proč by mě měl ctít? Jaký byl jeho motiv? Vyžadoval jsem někdy úctu? Pokud jste mi projevovali úctu, byla to vaše chyba. Pokud se ta úcta ztrácí, je to vaše právo. Nejsem, ani nechci být mahátma. Kdybych měl nejmenší přání stát se mahátmou nebo guru, předně bych si nevybral toto téma. Člověk se nemůže stát mahátmou, pokud není obezřetný při výběru témat svých přednášek. Nikdy jsem mahátmou nebyl, nejsem a ani se jím stát nechci - takové přání je projekeí jemného, rafinovaného ega. Jsem člověk, a to mi stačí. Copak to nestačí, být člověkem? Copak nemůže být člověk šťastný bez toho, aby jej druzí nosili na ramenou, bez toho, aby jim imponoval, bez toho, aby nezískával nějakou formou moc? Nemůže být ělověk št'astný prostě proto, že je člověk? Ať jsem v jakékoliv situaci, jsem št'astný a spokojený. Toužím po lidské velikosti, chtěl bych vidět větší lidi. Není to velkolepé, stát se člověkem, dosáhnout naplnění svého lidství? Každý člověk se může stát velký, každý člověk může být velký v pravém smyslu tohoto slova. Dny mahátmů a guruů jsou tytam, už je nepotřebujeme. Důležité je velké lidstvo, potřebou dneška je velké lidstvo. Velkých lidí bylo mnoho, ale co po nich zůstalo? Nepotřebujeme velké lidi, ale velké lidstvo. Konečně je někdo bez iluzí, konečně někdo pochopil, že nejsem velký muž. Deziluze tohoto ělověka je velkou úlevou. Pokoušel mě mahátmovstvím; napsal, že kdybych přestal mluvit o takových 113 věcech, mohl bych se stát velkým guru. Až dodnes takový přístup mahátmy a guruy ohlupoval, tito velcí, ale slabí lidé nemluvili o věcech, které by mohli být osudné jejich guruovství nebo ma- hátmovství. Ve starosti o záchranu svých trúnú si nevšímali, kolika lidem ublížili. Nemám ţ.ájem stát na vysokém piedestalu. Nesním o tom, nepředstavuji si to. Na druhé straně mi dělá starosti, že by ze mne někdo jednoho dne chtěl mahátmu udělat. V dnešní době nám guruové a mahátmové nechybějí. Aby člově- ka považovali za něco takového, je třeba zaujmout správný postoj. Vždy tomu tak bylo. Podstatou problému není existence mahátmů, ale to, jak se může rozvíjet autentický člověk. Co máme dělat, abychom dosáhli cíle? Jak máme usilovat o takový úkol? Věřím a doufám, že to, o čem jsme hovořili, vás přivede na správnou cestu k proražení překážek, stojících v cestě rozvoji au- tentického člověka. Cesta je zřejmá, postupná proměna vaší smyslnosti je možná. Váš sex se může stát vaším samádhi. ;ţ Tţ, jak tady dnes stojíte, jste naplněni smyslností, ale nejste naplněni duší. Múžete se stát také duší, ale jen postupnou proměnou své sexuality. Jedině tehdy může začít vaše cesta k Bohu. Dostal jsem mnoho podobných otázek, proto mi dovolte shrnout důležité body. Řekl jsem, že se musíte snažit o neustálé vnímání záblesku ţ; 6 samádhi při souloži. Je třeba se snažit uchópit tento moment, tento ; záblesk samádhi, který se rozzáří uprostřed soulože, který na se- kundu zasvitne jako bludička a pak zmizí. Vaší snahou musí být poznat to, seznámit se s tím, setrvat v tom. Když se vám podaří plný kontakt, třeba jen jednou, v té chvíli poznáte, že nejste tělo, že jste bez těla. Na tento zlomek času nejste tělem, změnili jste se v něco s' jiného: tělo jste odložili a stali jste se duší, svým skutečným já. Když tento záblesk slávy zažijete jen jednou, můžete jít za ním, ;: můžete se snažit pomocí dhjány, meditace, o hluboký a trvalý vztah s touto chvílí. Cesta k samádhi je vaše. A když se stane součástí vašeho chápání, vašeho poznání a vašeho života, nezbude žádné 9, místo pro smyslnost. Jiný přítel si dělá starosti, co bude s naším potomstvem, s celým 114 lidstvem, když se takhle zbavíme sexu. "Když každý dosáhne cestou samádhi celibátu," ptá se, "co bude s příští generací?" Múžeme s určitostí tvrdit, že takové děti, jaké se rodí dnes, nebudou existovat. Dnešní zp&sob rozmnožování je dobrý pro rozmnožování koček, ps& a jinýcţt zvířat, ale není dost dobrý pro člověka. Jaký je to postoj k plození? Co je to za bezmyšlenkovitou výrobu dětí? Toto masové, náhodné plození je bezúčelné, zbytečné. A kolik nás přibylo! Naše populace explodovala takovým zpáso-bem, že jestli se včas nezarazí, vědci tvrdí, že za sto let tady nebudeme moci udělat krok! Za sto let budete mít všude pocit, že jste uprostřed nějakého zástupu. Kamkoliv se podíváte, všude bude nějaké shromáždění. Bude zbytečné říkat tomu shromáždění. Otázka tohoto přítele je velmi případná. Ptá se, jak se budou plodit děti, když se celibát stane běžným. Překvapím jej, a vy si také zapamatujte: I v celibátu se mohou rodit děti, ale celý účel a smysl plození dětí dostane nový rozměr. Smyslnost není správný nástroj plození - celibátje jediný schopný rozlišovat. Dnes se děti rodí náhodně, k sexu vás vedou jiné motivy. Ke zplození dítěte pouze dojde. Děti jsou nevítaní návštěvníci, pro tyto děti můžete mít jen tolik lásky, kolik máte pro nezvané hosty. A jak se chováme k nezvaným host&m? Připravíte pro ně po-hodlnou postel a naservírujete jim jídlo, ale všechno se děje jen ze zdvořilosti, není v tom láska. Pořád myslíte jen na jedno: "Kdy už tihle nudní lidé vypadnou?" K nečekaným dětem se chováte stejně, a to z jednoduché příčiny, že jste je nikdy nechtěli. Šlo vám o něco jiného, děti jsou prostě vedlejší produkt. Dnešní děti se rodí jako vedlejší produkty. Nejsou zplozené, provázejí sex stejně jako slupka provází zrní. Celý svět se snažil chránit sex před touto nehodou. Vyvinula se z toho kontro-la porodnosti, byly vymyšleny nepřirozené pomůcky, takže se múžete oddávat sexu a nemusíte se zároveň bát, že zplodíte děti. Po staletí se lidstvo snažilo osvobodit se od tohoto takzvaného zla. I staré ajurvédické spisy uvádějí antikoncepční prostředky. Dnešní egoistická věda se tedy zabývá stejnými věcmi, které trápily ajurvé-dické vědce před třemi tisíci lety, Proč? Proč se zabývá člověk takovým výzkumem? Děti dělají 115 hluk, děti se honí mezi věcmi; děti znamenají odpovědnost, a také riziko, že po jejich narození přestane mít žena zájem o sex. Ani muži nemají rádi děti. Muž může chtít děti, když je nemá, ale ne proto, že je má rád, ale proto, že má rád své bohatství. Když touží muž po dítěti, nenechte se zmást, a nemyslete si, že jeho duše touží po synovi, po nové a nevinné lidské bytosti. Tvrdou prací nashromáždil své bohatství. Kdo ví, do jakých rukou by se mohlo dostat po jeho smrti! Potřebuje dědice, zrozeného z vlastní krve, aby chránil jeho bohatství, aby se těšil z jeho majetku. Nikdo si nepřeje dítě kvůli dítěti. Chceme se před dětmi ochránit, ale ony přesto přicházejí na svět. My si chceme užít sexu a do toho se nám cpou děti! Tohle potomstvo je vedlejším produktem sexuality. Je nemocné, slabé, křehké, ovládané úzkostí. Děti mohou zplodit i lidé, žijící v celibátu, ale tyto děti nebudou náhodné vedlejší produkty sexu. Když k tomu dojde, bude sex prostředkem plození, a ne účelem. Sednete si do letadla, které letí do Dillí. Letadlo přistane v Dillí. Když se dostanete do cíle, nebudete přece tvrdit, že zůstanete v letadle. Když pomocí sexu dosáhnete stavu nadvědomí, když dosáhnete brahmačarji, stavu komunikace s božstvím, vaše dítě bude skutečným výtvorem, skutečným stvořením! Doposud se však lidská vynalézavost soustřed'ovala na tvorbu obranných mechanismů, aby se člověk mohl vyhnout dítěti a přece si dopřát plný požitek ze sexu. Měli bychom se spíš věnovat přesnému opaku. Ale my pořád zústáváme sedět v letadle, i když jsme už na letišti v Dillí. Rozumíte mi? Když se rozšíří brahmačarja, naše vynalézavost bude využita v duchovní sféře. Momentálně je všechno naruby: ošklivíme si myšlenku na děti a užíváme si sex kvůli sexu. Chtěl bych se zeptat tohoto člověka, proč chce uchránit svět před brahmačáriny. Má takové velké obavy, že lidé, kteří se stanou brahmačáriny, přestanou rodit děti a svět zanikne. Fříteli, jak to vypadá, možnost, aby se lidé stali brahmačáriny je nulová. A zůstane to tak dlouho, dokud bude existovat tento necitelný, odmítavý a podivný vztah k sexu. Kdepak, příteli, odtud světu nebezpečí nehrozí. Ale možnost zániku světa den ze dne stoupá, 116 díky stálému přílivu náhodně počatých dětí. Jestli budete plodit děti tímto způsobem, světbude zničen. Nebudete na to potřebovatžádné atomové nebo vodíkové pumy. Tato neustále se množící populace, tento obscénní vedlejší produkt hejna červů se sám zničí. Nový člověk, zrozený v brahmačarji, bude vypadat jinak. Délku jeho života si sotva umíme představit. Jeho zdraví bude výborné, nepozná nemoci. Jeho postava bude připomínat majestátní sochu. Bude se z něho šířit jemná vůně. Jeho charakter bude utvářen dobrotou, láskou, pravdou, krásou a náboženstvím. Náboženství bude už v něm. Bude to ztělésněné božství. Jsme počati nenábožensky. Nenáboženskost nás pronásleduje od kolébky a umíráme v ní. A mezitím od rána do noci, od naro-zení do smrti, po celý svůj život mluvíme stále jen o náboženství. Vyšší člověk nebude mít zapotřebí zbytečně plácat nebo naprázdno diskutovat o náboženství, protože náboženství bude jeho způsob života. Mluvíme o věcech, které nejsou součástí na-šeho života, a nemluvíme o věcech, které jimi jsou. Nemluvíme o sexu, protože v něm žijeme, ale rádi mluvíme o Bohu, protože náš způsob života nemá s Bohem nic společného. Rádi se uspoko-jujeme mluvením o věcech, ke kterým nemůžeme ani dospět, ani je získat. Všimli jste si někdy, že ženy mluví víc než muži? Ženy si rády povídají o tom nebo onom - se sousedy, s kýmkoliv, kdo je vyslechne. Berte to bez urážky, ale je těžké si představit dvě ženy, sedící chvíli spolu, aniž by si nezačaly povídat. Slyšel jsem, že v Číně uspořádali soutěž o největšího lháře. Na vítěze čekala velká cena, takže se v místé soutěže shromáždili všichni nejlepší lháři. Jeden muž, na kterého přišla řada, řekl: "Procházel jsem se v parku, a uviděl jsem tam dvě ženy, které seděly tiše na lavičce." Nastala obrovská vřava. Všichni zajásali: "Větší lež už ani nemůže být! To je největší lež, jakou jsem slyšel!" Všichni hlasovali pro tohoto muže. Proč ženy tolik mluví? Muži mají svou práci, ale ženy nemají mnoho na práci. Kde není mnoho práce, mnoho aktivity, je mnoho 117 zbytečného žvanění. Tento ženský rys je v indické národní povaze. V této zemi není pokrok, jen mluvení a debatování. Nový člověk, člověk, zrozený v brahmačarji nebude upovídaný - bude žít svůj život. Nebude pořád jen mluvit o náboženství, bude v náboženství žít. Lidé zapomenou na náboženství jako na téma zbytečného žvanění, protože náboženství se stane jejich povahou. Překrásně se přemýšlí o tom novém člověku a i představovat si ho je příjemné. Jímá nás přitom posvátná úcta. Takoví lidé se už narodili, ale byli vzácností. Jen velice zřídka se narodil tak nádherný člověk, že ho nemohou víc ozdobit nejdražší šaty, takže se zjevuje neoděný, nahý, a jeho krása září do daleka. Lidé se kolem takového člověka tísní, chtějí jej vidět, chtějí se obdivovat živému bohu. Jeden takový člověk měl kolem sebe takovou zář, takovou vitalitu, že i když se jmenoval Vardhamana, nazvali jej lidé Mahávíra - velký vítěz. Sláva jeho brahmačarje byla taková, že lidé před tímto mužem Božím padali na tvář. Někdy se narodí Buddha, někdy se narodí Kristus, někdy se narodí Lao-c. V dějinách lidstva můžeme napočítat jen málo jmen jako jsou tato. Asi se vám nebude líbit výraz "děti z celibátu", ale já mluvím o novém pojetí, o vznešenější možnosti. V den, kdy se začnou rodit děti z celibátu, ze spojení s božstvím, bude lidstvo tak krásné, tak silné, tak moudré, tak energické a tak inteligentní, že poznání svého já, Nadjá, Vesmírného Vědomí bude dáno skoro každému. I když si to stěží dovedeme představit, dovolte, abych vám to ilustroval na jednom příkladu. Když řeknu člověku, trpícímu nespavostí, že usne ve chvíli, kdy položí hlavu na polštář, nejspíš mi neuvěří. Řekne, že se pořád převrací na posteli, modlí se růženec, počítá ovečky, ale nemůže usnout. Řekne mi, že jsem lhář. Zeptá se mě, jak je možné usnout okamžitě, jakmile si lehne. Bude si stěžovat, že přes všechny pokusy nedokáže hluboce spát, někdy nespí celou noc. Třicet až čtyřicet procent obyvatel New Yorku bere prášky na spaní. Psychiatři se bojí, že za sto let nebude nikdo umět spát přirozeně, všichni budou před spaním brát trankvilizéry. Jestliže je tohle přítomný stav duševního zdraví v New Yorku, totéž bude v Indii za dalších dvě stě let. Indičtí vůdcové vynikají v napodobňo- 118 vání ciziny. Takže nemůžeme zaostat za obyvateli New Yorku. Když napodobujeme všechno, jak můžeme zapomenout na tohle? Za pět set let bude možné, že každý člověk si před spaním vezme prášek. A okamžitě po narození bude dítě chtít místo mléka trankvi-lizér, protože ani v matčině děloze nemělo klid! Pak budeme těžko přesvědčovat lidi, že před pěti sty léty jejich prapředkové před spaním prostě zavřeli oči a spali. Nebudou tomu věřit, budou se ptát, jak je to možné. Stejně tak bude těžké přesvědčit lidi, kteří se zrodili z celibátu, že lidé byli kdysi nepoctiví, že byli zloději a vrazi, že lidé kdysi páchali sebevraždy, že se navzájem trávili a propichovali, že vedli války. Nebudou věřit, že se kdysi lidé rodili z vulgární sexuality, která nešla ani kousek dál, než k fyzickému kontaktu. Může se rozvíjet duchovní sex. Začne se rozvíjet nový život. Pošlední čtyři dny jsem k vám hovořil o možnostech dosažení nové úrovně duchovní existence. Poslouchali jste mé přednášky trpělivě a s velkou láskou, i když to pro vás muselo být obtížné, klidně naslouchat takovým přednáškám. Někdy jste museli být i v rozpacích. Přišel za mnou jeden přítel, a vyjádřil obavu, že někteří lidé, kteří se domnívali, že by se nemělo hovořit o takových věcech, vstanou a nahlas přeruší mé přednášky. Měl pocit, že někte-ří lidé. by mohli energicky a nahlas protestovat proti veřejným debatám na takové téma. Řekl jsem mu, že by byl svět lepší, kdyby byli kolem takoví odvážní lidé. Kde najdete takového odvážného člověka, který by na veřejném shromáždění vstal a požádal řečníka, aby přestal mluvit? Kdyby v naší zemi žili takoví odvážní lidé, dávno by zmizely ošidné a nesmyslné projevy, pronášené zástupem bláznů. Doposud se tak nestalo a nikdy nestane. Od začátku jsem čekal na nějaké odvážlivce, kteří by vstali, a žádali mě, abych přestal. Pak bych si s nimi mohl důkladně promluvit. Udělalo by mi to velkou radost. Přesto, že se mnozí přátelé báli, že někdo vstane a bude protesto-vat, že tady někdo vyvolá zmatek, naslouchali jste těmto přednáškám klidně. Jste velice laskaví. Jsem vám vděčný za vaši trpělivou a laskavou pozornost. Na závěr bych si z celého srdce přál, aby se smyslnost v každém 119