Ošó Hořčičné seminko Ježíš je paradox Zázrak zázraků Nepomyslete Nejzvláštnějši Absurdni! Nelogické! Poklad, který přetrvá Učinit ze dvou jedno Co je s mou ženou v nepořádku? Těšte se ze sebe sama Zvolte věčnost Pojď ven a já ti ukážu Otevřené tajemstvi Spěchejte pomalu! Básník nejvyššiho Chuť pudinku Pohyb a spočinuti Plavba v bouřlivých vodách Bůh neni nic užitečného Opilá mysl Staňte se zahradnikem Z anglického originálu Mustard Seed přeložili Jan Straka a Robert Hýsek Sazba CADIS Praha Tisk EKON Jihlava Vydalo nakladatelství Pragma, Vězeňská 3, 110 00, v Praze roku 1996 (C) Osho International Foundation 1975 (C) Pragma,1996 ISBN 80-7205-067-2 Učednici pravili k Ježisi: Pověz nám, čemu podobá se ono královstvi nebeské. On jim odvětil: Je jako hořčičné seminko, menši než kterékoli jiné, padne-li však na úrodnou půdu, vzejde z něj veliký strom, jenž ukryje všechny ptáky nebes. ní manželem, ale jen přítelem. Přátelství je dobré, ale nemůže být tak hluboké. Manželství je něco hlubšího. Je to hluboké odevzdání, a jest-liže se neodevzdáte, tak zůstanete povrchní. Neodevzdáte-li se, nikdy se neodhodláte ke skoku. Budete moci plout na povrchu, avšak hlubin nedosáhnete. Ponořit se do hlubin je pochopitelně nebezpečné - musí tomu tak být, protože na povrchu fungujete bezchybně, jako automaty, beze špetky uvědomění. Čím hlouběji však budete pronikat, tím budete mu-set být bdělejší, protože každou chvilí vám bude hrozit smrt. A násled-kem strachu z hlubin se všechny vaše vztahy staly povrchníml - jsou mělké a nevyzrálé. S přítelem nebo přítelkyní můžete prožít plno radosti, nestanou se vám však dveřmi k tomu nejhlubšímu, co je skryté v každičkém z nás. Spolu s přítelkyní můžete zakusit sex, ale láska vám nevykvete. Lás-ka vyžaduje hluboké kořeny. Sexualita je na povrchu možná, je ovšem pouze zvířecí a biologická. Může být nádherná, je-li součástí hlubší lásky, ovšem není-li tomu tak, je to ta nejohavnější věc vůbec. Nej-ohavnější, protože zde chybí spojení - prostě se jen navzájem odděle-ni dotýkáte. Setkávají se jen těla, ale ne vy sami, ani já, ani ty. A tak je tomu nyní ve všech vztazích. Ovšem nejhlubší vztahy, jako mezi mistrem a žákem, již naprosto vy-mizely. Ježíš vám zůstane velkou neznámou, pokud nepochopíte dimen-zi vztahu, jaký existuje mezi mistrem a jeho učedníky. Něco takového již zde nenaleznete. Manželství je nahrazeno přátelstvím, ale vztah, ja-ký má mistr se svými žáky, se už úplně vytratil. Anebo byl nahrazen ně-čím dočista opačným - vztahem mezi psychiatrem a pacientem. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Mezi psychiatrem a jeho pacientem je vztah, který nutně musí být nezdravý a patologický, protože pacient nepřichází hledat pravdu a ve skutečnosti ani zdraví... Ono slůvko zdraví má svůj smysl: znamená celistvost, znamená svatost, znamená hluboké léčení uvnitř sebe sama. Pacient nepřichází za zdravím, protože kdyby mu šlo o zdraví, mohl by být jedině učedmlcem. Pacient přichází, aby se zbavil své choroby, jeho postoj je naprosto negativní. Chce se nechat přinutit k normalitě, k tomu, aby se zase stal fungující součástí normálmho světa. Je již na-rušen potřebuje dát se do pořádku a psychiatr mu tedy pomáhá při-způsobit se. Ale přizpůsobit komu? Tomuto světu, této společnosti, která je od základu nemocná. To, čemu říkáte "normální" lidské bytí, není nic jiného než normál-ní duševní choroba nebo normální šilenství, vyšinutost. "Normální" člověk je také šilený, jenže uvnitř hranic, těch hranic, které uznává spo-lečnost a kultura. Někdy je někdo poruší, překročí - pal tedy onemoc-ní. Načež celá společnost, která je nemocná, tvrdí, že tento člověk one-mocněl. A psychiatři stojí na oné hranici, aby mu pomohli vrátit se zpět, zpět do davu. Psychiatr nemůže být mistrem, protože on sám není celistvý. A pa-cient nemůže být žákem, protože se nepřišel učit. Je duševně naruše-ný a chce s tím skoncovat, usiluje jen o nápravu, o přizpůsobení, ne o zdraví. Psyehiatr není mistrem, ačkoli na Západě si na něj hraje, a dří-ve nebo později se bude za mistra vydávat i na Východě. Ale nemů-že jím být - sám je nemocný. Může pomoci ostatním v jejich nápra-vě, a je to v pořádku - jeden nemocný může svým způsobem pomoci druhému. Avšak jeden nemocný nedokáže přivézt jiného nemocného k celistvosti, jeden šilenec nevyléčí ze šilenství druhého. Stejně tak vaši Freudové, Jungové a Adlerové jsou veskrze nemoc-ní. Nejenom obyčejní psychiatři, ale i ti největší z nich jsou patologic-ky chorobní. Pokusím se vám to objasnit. Takový Freud se pokaždé, když se před ním někdo zmínil o smrti, začal klepat hrůzou. Dvakrát dokonce omdlel a spadl ze židle jenom proto, že někdo vyprávěl o egyptských mumiich. Prostě omdlel! Jindy zase Jung hovořil o smr-ti a mrtvolách a Freud se znenadání roztřásl a praštil sebou, omdlel, upadl do bezvědomí. Když měl Freud takový strach ze sznrti, což te-prve jeho žáci?! Proč by měla smrt děsit? Dokážete si představit budd-hu, který by se bál sznrti? To by už nebyl buddha. Jung na sebe prozradil, že mnohokrát chtěl jet do Říma, aby se po-díval do Vatikánu, obzvláště do Vatikánské knihovny, což je největší knihovna na světě, kde se nacházejí nejtajnější a nejvzácnější spisy HOŘČIČNÉ SEMÍNKO všech náboženství světa, která kdy existovala. Ovšem kdykoli si šel koupit lístek, dostal třesavku - jen kvůli cestě do Říma! A co teprve chcete-li se vydat na cestu mokša, cestu spásy - vysvobození z kolo-běhu vtělení? On by zrušil lístek a vrátil by se. Ani jednou do Říma neodjel, ani jednou. Zkoušel to mnohokrát a nakonec se rozhodl: "Ne, já tam prostě nepojedu." Co je to za strach - z cesty do Říma? Proč by se měl psychiatr bát náboženství?... Řím je totiž pouhý symbol, něco představuje. A pan Jung si vytvořil filozofii ohledně své mysli a tato filozofie se bála, že se rozsype. To je jako když se velbloud bojí jít do Himálají, protože popr-vé pozná svou nicotnost. Celá Jungova filozofie, jak ji vytvořil, je dě-tinská. Člověk stvořil tak obrovské, vesmírné systémy a všechny nyní leží v troskách. Onen strach pochází z vědomí, že jet do Říma zname-ná spatřit trosky obrovských systémů, kterým dala vzniknout minulost. A co váš malý systém? Co váš koutek, který si uklízíte a zdobíte? Co vaše filozofie? Velké filozofie se zřítily a rozpadly: jet do Říma a vidět, jak to skončilo? Kde je Aristotelova a Platónova a Sokratova škola? Všech-ny se obrátily v prach. Z těch největších systémů nakonec zůstane jen prach. Všechny myšlenky se nakonec ukážou být k ničemu, protože je stvořil jen člověk. Pouze v "nemyšlení" dokážete skutečně poznat Boha. Myšlenkami k poznání věčnosti nedojdete, protože myšlenka je omezená časem. Nemůže se dotknout věčnosti žádná filozofie, žádný myšlenkový sys-tém není věčný. O tento strach zde šlo. Aspoň čtyřikrát nebo pětkrát si Jung lístek objednal a zrušil. A při-tom je to jeden z největších psychiatrů. Jestliže on sám měl takový strach z Říma, co teprve jeho žáci? Vy se nebojíte - ne protože byste byli lepší než Jung, ale protože si toho nejste tolik vědomi. On si uvě-domoval, že v Římě by mu spadl hřebínek. Smrtelný děs a hrůza by se ho zmocnily ve chvíli, kdy by spatřil trosky těch velkých pradáv-ných systémů - "Jak dopadne můj systém? Jak skončím já?" Chvěje se a vrací domů, a ve svých pamětech píše: "Nakonec jsem od celého plánu upustil. Do Říma nepojedu." To samé se několikrát stalo Freudovi. Také se pokoušel odjet do Říma - nevypadá to tedy na pouhou shodu okolností - a také se bál. Proč? Freud býval stejně zlostný jako vy, stejně tak byl plný sexu, smr-ti se bál neméně, jeho chování bylo stejně tak neurotické jako vaše, tak v čem je rozdil? Snad to byl o něco inteligntnější člověk, snad byl i géniem, možná dokázal trochu pomoci, ale jinak byl stejně sle- 12 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO pý jako vy, co se týče základní pravdy, co se týče toho nejtajnějšího, nejvnitřnějšího jádra bytí. Ne, psychiatrie se nemůže stát náboženstvím. Může být dobrou ne-mocnicí, ale nemůže být chrámem - to není možné. Psychiatrů je snad zapotřebí, protože lidé jsou nemocní a narušení, avšak psychiatr není mistrem a pacient není žákem. Přicházíte-li za mistrem jako pacient, nebude to k ničemu, protože mistr není psychiatr. Já nejsem psychiatr. Přicházejí za mnou lidé a stěžují si: "Trpím pocitem úzkosti, neu-rózou, tímhle a tamtím." Já jim říkám: "To je v pořádku - podívejte, já nehodlám léčit vaši úzkost, já hodlám léčit vás. Já se zkrátka a prostě nezabývám vašimi nemocemi, nýbrž vámi. Nemoci jsou okrajová záležitost, tam, kde jste, není nemoci." Jednou si uvědomíte, kdo jste, a všechny nemoci zmizí. V podsta-tě existují jen proto, že jste se skrývali před sebepoznáním, vyhýbali jste se sami sobě vyhýbali jste se tomu nejpodstatnějšímu, nechtěli jste se na sebe podívat. Proč nechcete spatřit sami sebe? Co se s vámi při-hodilo? Stát se učedníkem znamená být připraven k setkání sama se sebou. Mistr totiž nic nenadělá, pokud nejste připraveni postavit se so-bě tváří v tvář. Jen v tom vám může pomoci. Proč se tolik bojíte?... Protože se někde v minulosti něco pokazi-lo. Dítě se narodí a není přijímáno takové, jaké je. Je donuceno se v lecčem změnit, musí se ukáznit. Společnost ani jeho rodiče nemo-hou přijmout mnohé z jeho vlastností, musí je tedy popřít a potlačit jen některé z nich jsou přijímány a uznávány. Takže dítě to musí vy-řešit. Musí popřít mnoho součástí své bytosti, které nemůže dát naje-vo. Musí je popírat do té míry, že si jich samo přestane být vědomo. A to je právě ta represe, na které je založena celá společnost. Větší část dětské bytosti se musí potlačit a totálně zavrhnout. Ovšem ony zavržené části se prosazují a pokoušejí se bouřit a vzepřít chtějí vyjít na světlo, tudíž je musíte potlačovat znova a znova. Čímž se za-čnete bát setkání sama se sebou, protože co se stane s tím, co jste po-tlačili? Opět se vám to vynoří před zrakem. Co se přihodí s tím nevě-domým? Jestliže se se sebou setkáte, tak vše, co jste již popřeli, vy-pluje opět na povrch, na světlo. A z toho máte strach. Dokud nebudou děti naprosto akceptovány takové, jaké jsou, stra-chu se nezbavíme. Žádná společnost doposud neakceptovala dítě se vším všudy a jak se zdá, nikdy taková společnost existovat nebude, je to totiž skoro nemožné. Ví.ce či méně, represe zde musí být. A jedno-ho dne bude muset každý čelit onomu problému - postavit se sobě tvá-HOŘČIČNÉ SEMÍNKO l3 ri v tvář. Učedmky se stanete tehdy, kdy zapomenete, co je dobré a co špatné zapomenete na to, co je akceptované a co není. Učedmkem se stanete tehdy, kdy budete připraveni odhalit před sebou celou svou by-tost. Mistr je jen taková porodní bába. Pomůže vám projít znovuzroze-ním, znova se narodit. A jaký je vztah mezi mistrem a žákem? Žák musí znisuovi důvěřovat, nesmí mít pochybnosti. Pokud pochybuje, ne-může se odhalit. Pochybujete-li o někom, tak se stahujete, nemůžete se rozvinout. Pokud pochybujete... Je zde někdo cizí a vy se uzavírá-te. Nemůžete se otevřít, protože nevíte, co vám ten cizí člověk může provést. Nedokážete před ním být zranitelní, musíte se chránit a vy-tvořit si nějaký krunýř. Před mistrem musíte odhodit onen krunýř celý - je to naprosto ne-zbytné. Třeba s osobou, s kterou se milujete, si ho snad můžete do jis-té míry ponechat, před milovaným nemusíte být tolik otevření. Ale před mistrem se musíte totálně otevřít, jinak k ničemu nedojde. Jestli-že zatajujete byť jen malou část sama sebe, vztah nevznikne. Je zapo-třebí naprosté důvěry, jedině tak mohou být odhalena tajná místa, je-dině tak vám může mistr nabídnout klíč. Skrýváte-li se, znamená to, že s mistrem bojujete, a pak vám není pomoci. Boj není klíčem k mistrovi, klíčem je vzdání se. A vzdání se ze svě-ta naprosto vymizelo. Mnohé tomu pomohlo: po tři nebo čtyři staletí se člověk učil být individualistou a egoistou. Naučil se nevzdávat, ale bojovat neposlouchat, ale vzpírat se člověk se nenaučil důvěřovat, ale pochybovat. Má to své důvody: věda se totiž rozvíjí na pochybnostech. Věda je hluboce skeptická. Nefunguje na základě důvěry, funguje dí-ky logice, námitkám a pochybám. Čím jste pochybovačnější, tím jste vědečtější. Tato cesta je přesným opakem cesty náboženské. Náboženství funguje na základě důvěry čím více věříte, tím jste ná-boženštější. Věda stvořila zázraky, kteréjsou velice zřetelné. Nábožen-ství dalo vzniknout ještě větším zázrakům, ale ty nejsou tak vidět. Se-dí-li vedle vás buddha, co pociťujete? Co vidíte? Buddha není viditel-ný - vidět lze jen tělo, je vidět, že je stejně smrtelný, že zestárne a jed-nou zemře. Jeho nesmrtelnost vidět není. Ale vy nemáte oči, abyste spatřili to neviditelné, vy nemáte schopnost vycítit to nejvnitřnější, to neznámé. Jedině věřící oči mohou posléze začít něco pociťovat a stá-vat se citlivějšími. Když věříte, zavíráte obě oči. Proto je víra slepá, stejně jako láska. Víra je dokonce ještě slepější než láska. Když zavřete obě oči, co se stane? Dojde k vnitřní proměně. Když zavřete tyto oči pozorující vnější svět, co se stane s energii, která jimi 14 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO prochází? Začne protékat zpět. Nemůže už protékat z očí směrem k ob-jektům, začne se tedy obracet, obrátí se do protisměru. Energie musí být v pohybu, nemůže se zastavit. Jestliže uzavřete jeden východ, za-čne si hledat jiný. Když zavřete obě oči, energie, která jimi procháze-la, se postupně obrátí - děje se přeměna. A tato energie ve vás začne otevírat třetí oko. Není to žádná fyzická záležitost, je to prostě tak, že energie, co protéká očima směrem k vnějším objektům, nyní směřuje zpět ke zdroji. A stane se z ní třetí oko, třetí způsob vidění světa. Budd-hu lze vidět jedině třetím okem, jedině třetím okem je poznán Ježíš. Jestliže si ho neprobudíte, pak Ježíšovu přítomnost prostě promeškáte - již velká spousta lidí se s ním minula. Lidé v Nazaretě jej měli za pouhého syna tesaře Josefa. Nikdo, vů-bec nikdo nedokázal poznat, co se stalo s tímto člověkem, že už to ne-ní žádný tesařův syn, ale že je z něj Syn boží. Jde o vnitřní úkaz. Když Ježíš prohlásil: "Jsem boží syn, můj otec je na nebesích," lidé se mu posmívali: "Buď jsi zešílel, buď jsi úplně praštěný, anebo si z nás pěk-ně utahuješ. Jak se z tesařova syna může z ničeho nic stát syn Boha?" Ovšem je zde jistý způsob... Z těla se narodí jenom tělo. Vnitřní já není zrozeno z těla, je zro-zeno z ducha svatého, je božské. Nejprv však musí vaše oči prozřít a uši jasně slyšet. Porozumět Ježíši je velice jemná záležitost, musíte projít náročným výcvikem. Je to jako porozumět vážné hudbě. Když si ji poslechnete poprvé, nejspíše vám připadne nesmyslná a nepochopitelná. Je to na-výsost jemná záležitost, je k ní třeba dlouhého výcviku. Budete se to-mu učit mnoho, přemnoho let. Až pak se váš sluch naučí vycítit její jemnost - a tehdy už se vážné hudbě nic nevyrovná. Potom už oby-čejnou dennodenní nebo filmovou hudbu nebudete vnímatjako hudbu. Je to jen rámus, a to dost pošetilý. Nemáte vycvičený sluch a proto ži-jete s tímto hlukem, který považujete za hudbu. Při poslechu vážných skladeb se ovšem neobejdete bez velice ušlechtilého sluchu. Výcvik je nezbytný a čím budete zkušenější, tím více z toho jemného vám bude zřejmé. Ale vážná hudba je ve srovnání s Ježíšem nic, protože on je hudbou vesmírnou. Musíte být naprosto tiší, bez jediného záchvěvu myšlenky, nesmíte se uvnitř ani pohnout - jedině tak uslyšíte Ježíše, porozumíte mu a poznáte jej. Ježíš znova a znova opakuje: "Kdo má uši k slyšení, nechť porozu-mí. Kdo má oči k vidění, nechť prozří. Jsem zde!" Proč to stále opa-kuje? Ježíš hovoří na takové úrovni, na které mu porozumí jen učed-mk. Jen velice málo lidí ho pochopilo, ale to je v přirozené povaze vě-HOŘČIČNÉ SEMÍNKO IS ci a musí tomu tak být. Velice málo jich bylo - a co to bylo zač? To nebyli vzdělanci, kdepak nebyli to ani univerzitní profesoři, ani učen-ci, ani filozofové, kdepak, nikdo takový. Byli to obyčejní lidé - rybář, rolnik, švec, prostitutka - velice prostí lidé, ti nejobyčejnější, nejoby-čejnější z obyčejných. Jak to, že ho dokázali pochopit právě oni? V obyčejném člověku musí být něco výjimečného. Musí to být něco zvláštního, co je vlast-ní obyčejným lidem, co takzvaní "výjimeční" postrádají. Co je to? Je to pokora a důvěra. Čím jste vycvičenější co do intelektu, tím méně umíte věřit čím méně jste intelektuálně vycvičení, tím větší máte víru. Rolnlk věří, vů-bec nemá zapotřebí pochybovat. Na poli zaseje semena a věří, že vze-jdou, že vyraší v pravý čas. A ona skutečně vyklíčí. On čeká a modlí se a v pravou chvtli semena vyklíčí a vzejdou z nich rostliny. Čeká a věří. Žije se stromy, rostlinami, řekami a horami. Pochybnost je zby-tečná: stromy nejsou vychytralé, nepotřebujete žádný krunýř, kterým byste se před nimi chránili. Ani kopce nejsou nikterak vychytralé - ne-jsou ani politiky, ani zločinci - nemusíte se před nimi ochraňovat. Ta-dy nepotřebujete žádná bezpečnostní opatření, můžete být otevření. Proto při procházce v horách zakoušíte extázi. Odkud se bere? Z kopců? Ne, cítíte ji, protože si můžete odložit krunýř, nemusíte se ničeho obávat. Když přistoupíte ke stromu, z ničeho nic se budete cí-tit nádherně. Onen pocit nepřichází ze stromu, nýbrž z vás. Před stro-mem se není třeba chránit, můžete být klidní, jako doma. Ani květina vás znenadání zákeřně nenapadne. Strom není zloděj, nic vám neukra-de. Takže když jdete do hor, k moři, za stromy, do lesa, svá brnění, své krunýře odkládáte stranou. Lidé, žijící s přírodou více věří. Méně industrializované, méně me-chanizované a méně technické země žijí v těsnějším sepětí s přírodou a více jí důvěřují. Proto si nelze představit, že by se Ježíš narodil v New Yorku - to je skoro nemožné. Narodit se tam mohou leda li-dé, kteří Ježíšovi věří jen z rozmaru. Jsou to praobyčejní neurotici a Je-žíš je pro ně jen význluva. Opravdu si nelze představit, že by se tam Ježíš narodil, to by asi nešlo. A i kdyby se tam zjevil, nikdo by mu nenaslouchal a nikdo by ho nedokázal poznat. Tento tesařův syn se na-rodil v době, kdy .neexistovala technologie a věda. Celý život pobýval s chudými, prostými lidmi, kteří žili s přírodou. Dokázali věřit. Jednoho dne časně z rána přišel Ježíš k jezeru. Slunce dosud nevy-stoupilo nad obzor. Na břehu tam seděli dva rybáři a právě rozhodili sítě, když tu se objevil on a pravil: "Hle! Proč mrháte svým životem? 16 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Mohu z vás učinit rybáře lidí. Proč plýtváte silami na chytání ryb? Se mnou můžete chytat lidi, být jejich rybáři. Pojďte, následujte mne!" Kdyby toto řekl vám, když si sedíte v kanceláři anebo v obchůdku, asi byste se ušklíbli: "Vypadni! Nemám čas. Nepřekážej tady!" Avšak oni rybáři k němu vzhlédli bez jediné pochyby. Slunce zrovna vychá-zelo a byl nádherný ten člověk, člověk Ježíš. A ty oči - měl je hlub-ší než jezero, a zářil jasněji než slunce. Zahodili sítě a následovali jej. A to je důvěra. Bez jediné otázky - "Co jsi zač, cizinče?" Ježíše neznali, nepocházel z jejich vesnice. nikdy ho nespatřili a neslyšeli. Ale jeho zvolání, jeho výzva stačila. Vyslechli ji, podívali se mu do očí a následovali jej. Vycítili, že je upřímný. Právě když vycházeli z města, doběhl je s křikem nějaký muž: "Kam jdete? Právě vám zemřel otec. Vraťte se!" Rybáři se obrátili k Ježíši: "Můžeme jít domů a pohřbít otce a pak se vrátit." "Netrapte se nad mrtvými. Lidé ve městě jsou dosti mrtví a pohřbí jej sami. Pojďte a následujte mne. Ohledně mrtvých si nemusíte dělat starosti," odvětil Ježíš. A oba rybáři jej následovali. Toto je důvěra: slyšeli a uzřeli Ježíše. Mínil tím - a měl pravdu: "Zemře-li vám otec, co se dá dělat? Když někdo zemře, je mrtev. Nač se vracet? Lidé ve městě jsou dosti mrt-ví, vykonají, co zbývá vykonat, provedou obřady a pohřbí vašeho ot-ce. Vy pojďte a následujte mne." Takže jej následovali a už se neobrá-tili, vůbec se neohlédli. Víra znamená neohlížet se. Víra znamená ne-vracet se. Pochybující mysl se vždy ohlíží, vždy přemýšlí nad jinou možnos-tí a nad tím, co se neudělalo, vždy rozvažuje, zda je to provedeno správně: měl bych se vrátit anebo jít za tím šilencem? Kdo ví - tvrdí nám, že je Syn boží, ale kdo ví? Nikdo nic o Bohu neví, nikdo nic ne- ví o jeho synech - "a tenhle chlapík vypadá zrovna jako my!" Avšak oni rybáři Ježíše následovali. Jestliže následujete člověka jako je Ježíš, dříve nebo později vás na- kazí, ale následovat jej musíte od počátku. Dříve nebo později pocítí- te, že on je Synem božím - a nejen to, dilcy němu si uvědomíte, že Bůh je i vaším otcem. Ale na počátku musíte důvěřovat. Jestli od za- čátku pochybujete, dveře zůstanou uzavřeny. Vztah mezi mistrem a žákem vymizel díky třem staletím úspěchů vědy. Dosáhla tolika úspěchů, dokázala zázraky - samozřejmě zbyteč- né, protože lidem nepřinesly ani špetku štěstí. Zázrak je zbytečný, když jím nepřibude štěstí. Více techniky, více pohodlí, ale méně štěstí - to HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 1% je ten zázrak vědy. Čím jsou stroje schopnější, tím méně jsou lidé po-třební. A čím míň je vás třeba, tím více si připadáte marní, zbyteční a bezvýznamní. Dříve nebo později vás nahradí počítač a pak už vás nebude vůbec třeba. Potom můžete rovnou spáchat sebevraždu, poně-vadž počítač zvládne vše za vás. Když vás někdo potřebuje, cítíte se šťastní. Tehdy cítíte, že vaše by-tí a život má smysl. Cítíte, že je vás třeba a že bez vás by bylo vše ji-nak. Avšak nyní, bez vás, se nic nezmění. Bude to spíš lepší, protože stroje dokážou provést vše lépe. Jenom jim překážíte jako nějaký sta-rý krám. Člověk je dnes ta nejzastaralejší věc na světě, protože každý rok se vše objevuje v novém vydání: na trhu je nový výrobek automo-bilky Ford nebo nový model čehokoli. Jen člověk zůstává zastaralým modelem. Mezi tou spoustou novinek je jedinou starou položkou. Dnešní mysl si neustále připadá bezvýznamně, protože vás nikdo nepotřebuje. Ani děti vás nebudou potřebovat, vláda a její sociální za-bezpečení se o ně postará. Vaši staří rodiče vás nebudou potřebovat, protože jim vláda poskytne domovy, kde o ně bude postaráno. Kdo vás potřebuje? A když máte pocit, že vás není zapotřebí, že jste jen nedů-ležité břemeno, jak můžete být šťastni? Za starých časů jste byli důle-žitější. Židovský mystik Hillel, který byl velice silně věřícím a zbožným člověkem, jednou při modlitbě pověděl Bohu: "Nemysli si, že tě po-třebuji jenom já - i ty mne potřebuješ. Beze mne bys nebyl nic. Kdy-by mne nebylo, kdo by se k tobě modlil? Kdo by k tobě vzhlížel? Be- ze mne se neobejdeš. Tak si pamatuj: potřebuji tě, to je pravda, ale ty mě také." Kdyby vás potřeboval celý vesmír, včetně Boha, měli byste význam, smysl, vůni. Ale nyní vás nikdo nepotřebuje. Svět se bez vás klidně může obejít, vy neznamenáte nic. Technologie vám přinesla pohodlí a vy jste na jedno použití. Technika vám dala lepší domy, ale neudě-lala z vás lepší lidi, protože lepší lidé potřebují jinou dimenzi - a ta není mechanická. Je to dimenze uvědomění, ne zmechanizování. Věda nemůže stvořit Buddhu nebo Ježíše, dokáže ale vytvořit spo-lečnost, ve které Buddha nemůže existovat. Mnoho lidí za mnou při-chází s otázkou, proč zde již nejsou žádní buddhové ani tirthankarové ani Ježíšové. Kvůli vám! Vy jste stvořili tuto společnost, kde se pros-tému a nevinnému člověku jen velice těžko žije. A i když mezi vámi takový člověk je, nepoznáte ho. Ne že by tady buddhové nebyli - j , obtížné je potkat, ale jsou zde. Můžete je každý den míjet po cest,ó úřadu bez povšimnutí - jste totiž slepí. : Í , . ,, ló HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Víra zmizela. Mějte v paměti, že Ježíš žil v dobách víry, hluboké víry. Celé jeho slávě a významu Ize porozumět jedině přes tento roz-měr víry. Nyní bychom mohli přikročit k úvodu Ježíšovy promluvy: Žáci pravili k Ježiši: Pověz nám, čemu podobá se ono královstvi nebeské. Jeho žáci neměli ve zvyku se vyptávat, nebyli zvědaví, nehodlali se přít. Ptali se nevinně. Jedině nevinnou otázku může Ježíš zodpovědět. Víte, kdy je otázka nevinná? Tehdy, kdy už dávno znáte odpověď, teh-dy nevinná není. Na otázku "Je Bůh?" už odpověď máte. Víte, že je, že existuje, a ptáte se jen pro potvrzení. Anebo víte, že není, a přišli jste jen zjistit, zdali to vím. Znáte-li odpověď, pak jde o otázku chyt-ráckou, ne nevinnou. A Ježíš vám nic nevysvětlí, protože on odpoví-dá jen na nevinné otázky. Když se žák ptá, nezná odpověď. Neví ji, prostě neví a proto se ptá. Dobře si pamatujte: když se na něco ptáte, nezapomeňte, ptáte se jen proto, že již znáte odpověď? Ptáte se kvůli tomu, že to již víte? Pak se tedy neshodneme. I když vám odpovím, odpověď k vám nedosáh-ne. Nejste dost prázdní na to, abyste ji přijali. Odpověď již máte, jste předem zaujatí, jste již otrávení. Jsou dva druhy otázek: první vychází ze znalosti, je tedy zbytečný, poněvadž tehdy se dá leda diskutovat a ne skutečně si pohovořit. Ale když se ptáte, protože nevíte, a dobře víte, že nevíte, a tak se ptáte, stali jste se žáky. Až teď to bude rozhovor, který má opodstatnění. Má-te žízeň a řeknete si o vodu máte hlad a řeknete si o jídlo. Nevíte a ze-ptáte se jste připraveni obdržet vysvětlení. Žák se ptá a dobře ví, že neví. Když nevíte, jste pokorní. Když víte, jste egoističtí a Ježíš nemů-že promlouvat k egům. Žáci pravili k Ježiši: "žáci" jsou ti, kteří jsou si plně vědomi toho, že nevědí-Pověz nám, čemu podobá se ono královstvi nebeské. Ježíš neustále hovořil o království nebeském, což přineslo hodně problémů. Právě tento název je problematický, protože slovo králov-ství je politické a politici z něj dostali strach. Byl ukřižován, protože si mysleli: "Hovoří o nějakém království, co přijde na Zemi, a říká, že je jeho králem. On snad chce revoluci, chce svrhnout naši vládu. Chce založit jiné království!" HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 19 Král, místokrál, hodnostáři a kněží se všichni hrozně báli. A Ježíš měl vliv, lidé mu totiž naslouchali a nejenom naslouchali - po jeho slovech se dočista měnili, rozjasňovali se, dělo se s nimi něco nové-ho. Tudíž kněží, místokrál Pilát Pontský, král Herod a celá vláda-světská i církevní - všichni z něj dostali strach. Vypadal nebezpečně. Člověk, jehož nevinnost neměla obdoby, a připadal jim nebezpečný. Nepochopili jej. Ale je tu vždy možnost Ježíše nepochopit. Problém tkví v tom, že užívá váš jazyk, a nemůže jinak. Cokoli říká, říká vašimi slovy. Jiná slova tu nejsou a vaše slova jsou již tolik přetížená: mají přiliš mno-ho významů, nesou tuze těžké břímě. O Božím království, království nebeském hovořil prostě, jednoduše. Ale "království"? - nebezpečné slůvko. Má v sobě náznak politiky. Ježíš nechtěl přeměnit revolucí tento svět. Vskutku byl revolucio-nář, mistrovský revolucionář - ovšem vnitřmho světa. Hovořil o vnitř-ním království. Ale ani učedníci si neuvědomovali, o čem hovoří. Při-stoupíte-li k mistrovi, jde o setkání dvou různých dimenzí. Je to jako když se setká nebe a země... právě na rozhraní. S vírou se můžete do-stat do nebe, bez víry lpíte na zemi. Jestliže věříte, tak můžete roze-vřít křídla a vzlétnout, jestliže však nevěříte, ulpíte na zemi. Ježíš vás ohrožuje. Jaké království nebeské? Jak vypadá? Je naprostým opakem, je protichůdné ke království světa. Ježíš to znova a znova vysvětloval, ale lidé ho chápali jen těžko. Hlásal: "V mém Božím království ti nej-chudší stanou se nejbohatšími a poslední stanou se prvními." Říkal to přesně jako Lao-c, byli si hodně podobní. "Poslední budou prvními v mém Božím království." Řilcal, že ti nejpokornější budou těmi nej- důležitějšími, ti nejchudší nejbohatšími, a ten, kdo zdeje neznámý, tam poznán bude - úplně naruby. Musí to tak být. Stojíte-li u řeky, která je tichá a ani se nezavlní, díváte se na svůj obrácený odraz. Odraz je vždy obrácený, naruby. Ve skutečnosti jsme obrácení na tomto světě, a jestliže se máme napravit, vše se musí dát do pořádku. Bude to ovšem vypadat, jako kdyby se vše obracelo na- ruby. Je třeba si prožít chaos. Buddha se stal žebrákem, posledním na světě. Byl králem, ale Bo-ží la.álovství náleží těm posledním. Zanechal svého světského králov-ství, protože je prostě zbytečné, je to bezvýznamné břímě. Nosíte jej a ono vás neživí. Ničí vás. Je jako jed - i když třeba působí tak po-malu, že jej ani nepocítíte. Jeden muž si tak popíjel, když k němu přišel kamarád a podivil se: "Co děláš? Tohle je přece pomalý jed." 20 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO A on na to: "To je v pohodě - já nepospíchám." Říkejte si co chcete, ale život je pomalý jed, protože je završen smr-tí. Život vás zabíjí a nikdy nic jiného nedělá. Nemusíte spěchat, ale na kvalitě jedu se nic nezmění. Život se může vléci pomaličku, beze spě-chu, ale stejně vás zabíjí. Království tohoto světa náleží smrti, králov-ství nebeské přináleží věčnému životu. Ježíš tedy řfká: "Ti z vás, kdo jsou připraveni, pojdte za mnou. Dám vám život v hojnosti." Ježíš procházel jednou vesnicí. Měl žízeň a došel ke studni. U ní stála žena a čerpala vodu. Ježíš ji poprosil: "Mám žízeň, dej mi napít trochu vody." Žena opáčila: "Já jsem ale velice sprostého původu a vodu ti dát nemohu, nesmí se to." Ježíš se pousmál: "Netrap se. Dej mi vody a já ti na oplátku dátn napít z mé studně. Jedinkrát se z ní napiješ a už nikdy nebudeš mít ží-zeň." Učedníci se ptají: "Čemu se podobá ono království nebeské? " pro-tože to, co neznáme, nám může být vysvětleno jedině pomocí podoben-ství. Z toho důvodu se tvoří mýty. Mytologie se vlastně pokouší vy-světlovat něco neznámého, něco, čemu naše mysl na své současné úrovni nerozumí, pomocí něčeho co známe. Mýtus zkouší vysvětlovat neznámé v pojmech známého - objasňuje vám to na úrovni, na které zrovna jste. Království nebeské se nedá vysvětlit přímo a okamžitě. To prostě nejde. Dokud v něj nevstoupíte, nedá se o něm nic říci. Řekněte co-koli a bude to špatně. Pravda se nedá vyjádřit slovy. Co tedy po celé roky provádějí Ježíš, Lao-c a Buddha? Nedá-li se pravda povědět, o co tedy usilují? Snaží se vám vysvětlit něco nevysvětlitelného pomocí symbolů, které znáte pokoušejí se vysvětlit známými pojmy to nezná-mé. Podobenství, mýty a příběhy jsou tou nejobtížnější věcí na světě. Někteří pošetilci se pokoušejí analyzovat mýtus, rozebrat jej a říct: "Je to mýtus, není to pravda." Analyzují a rozeberou jej, rozpitvají ho a pak řeknou: "Je to jen mýtus, ve skutečnosti se to nestalo." Ale ni-kdo nikdy netvrdil, že se ve skutečnosti stal. Mýtus nelze rozebrat, pro-tože je prostě symbolický. Dejme tomu, že byste měli milník, na tom byla šipka a pod šípem připsáno "Dillí", a vy byste ten kámen rozbi- li, rozebrali i šipku, inkoust, chemikálie, prostě všechno a pak byste pro- hlásili: "Je to dílo nějakého blázna - po Dillí není uvnitř ani stopy!" Mýty jsou milníky, jejich šipky ukazují do neznáma. Nejsou cilem, jenom ukazují. Smysl otázky Ježíšových učedmků zní: Čemu se podo- bá královstvi nebeské. Nelze se ptát, co to JE - to by bylo pňliš. Ne-HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 21 ]ze očekávat, že se nám odpoví i na toto. Můžeme se jedině ptát, če-mu se podobá, což znamená: "Řekni nám něco, co známe nějak nám to dej najevo, abychom to zahlédli." Je to jako když se slepec ptá, co je světlo. Jak se na to můžete ptát, když nevidíte? Otázka sama vylučuje odpověď. Nelze zodpovědět. Bez zraku světlo nepoznáte. Zato otázka: "Čemu se podobá světlo?" zna-mená: "Vysvětli to v jazyce slepých." Všechna podobenství jsou pravdami v jazyce slepých, všechny my-tologie jsou pravdami oděnými do jazyka slepých. Nerozebírejte je te-dy: nic tam nenajdete. Jenom ukazují, jsou takovým znamením. Zna-mení jsou překrásná, důvěřujete-li. V jednom japonském chrámu není jediná socha Buddhy. Lidé se uvnitř ptají: "Kde tady má sochu?" Nikde nic není, jenom na podstav-ci stojí prst, který ukazuje k nebesům - a to je Buddha. Totéž vám po-ví i kněz. Nevím, zdali tomu opravdu rozumí - prst namirený na mě-síc. Co je Buddha? Jenom prst, který ukazuje na měsíc! Učedníci se zeptali, čemu se podobá království nebeské: "Vysvětli, připodobni nám ho, třeba příběhem, kterému my děti porozumíme. Nic nevíme, nemáme žádnou zkušenost. Řekni to tak, abychom to najed-nou, náhlým vhledem pochopili." Ježiš jim odvětil: "Je jako hořčičné seminko, menši než kterékoli jiné, padne-li však na úrodnou půdu, vzejde z něj veliký strom, jenž ukrvje všechny ptáky nebes. " Ježíš používal symbol tohoto semínka z mnoha důvodů velmi často. Zaprvé, hořčičné semínko je nejmenší. Bůh je neviditelný, menší než to nejmenší, jak jej tedy lze ukázat? Hořčičné semínko leží na hranici viditelnosti... Za touto hranicí už nebudete schopni chápat, už jste v ob-lasti neviditelného. Semínko hořčice se nachází na rozhraní, je nejmen-ší viditelnou věcí na světě - můžete jej ještě spatřit, je ale velmi ma-ličkaté. Překročíte-li onu hranici, vstupujete do světa nepatrného, které je menší než to nejmenší. Ono hořčičné semínko leží na rozhraní. Nejenom že je nejmenší viditelnou věcí, má také velmi tajemnou vlastnost: vyroste v tu největší z rostlin. Je to takový paradox: semín-ko je nejmenší a strom největší. Bůh je neviditelný a universum, ves-mír je nejviditelnější vesmír je rostlinou, stromem a Bůh semínkem. Bůh se neprojevuje, zato vesmír je jeho projevem. 22 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Když rozloupnete semínko, strom v něm nenajdete můžete je roz-pitvat, ale strom se tam neskrývá. Načež můžete prohlásit, že byli blázni, kdo tvrdili, že je tam ukryt obrovský strom, když tam vůbec není. A tak postupují analytici. Svěřte se jim, že tahle květina je krás-ná oni ji rozpitvají v laboratoři, aby zjistili, kde je ta krása. Sáhnou po chemikáliich a tak podobně, rozpitvají ji a zanalyzují, rozlišné čás-ti květiny roztřídí do fůry lahviček se štítky - ale ani v jediné lahvič-ce krása nebude, nenaleznou ji. Kdepak, vyjdou z laboratoře a sdělí vám: "Byla to jen nějaká iluze, něco se vám zdálo - žádná krása se tam neskrývá. Rozebrali jsme beze zbytku celou květinu, ale žádná krá-sa tam není." Jisté věci lze poznat jedině v jejich celistvosti, nelze je rozebrat. Jsou mnohem větší než jejich součásti, v tom tkví problém - základní problém těch, kteří hledají pravdu. Pravda je větší než všechny její čás-ti dohromady. Není jen jejich součtem, je mnohem obsáhlejší. Melo-die není jen souhrnem všech not a zvuků. Ne, je to něco většího. Když se setkají noty, vzniká harmonie a harmonie se neprojevuje jenom v jednotlivých notách. Můžete rozebrat jednotlivá slova mých předná-šek a namítat, že jsou všechna obsažena ve slovmku a že se není nad čím rozrušovat. Ovšem mne ve slovnlku nenajdete. Mark Twain se jednou po mnoha a mnoha dnech nechal přemluvit svým přítelem knězem a šel si poslechnout jeho kázání. Byl to jeden z nejúžasnějších řečníků, jeho krásná a poetická kázání byla vysoce oceňována. Vždy kázal před přeplněným kostelem, ale Mark Twain si ho nikdy nešel poslechnout. Přítel na něj naléhal zas a znova, až Mark Twain podlehl: "Dobrá, tak teda v neděli." Na neděli se kněz připravil nejlépe, jak mohl kvůli Marku Twai-novi si vše přenádherně uspořádal. Mark Twain si sedl napravo do prv-ní řady a kněz pronesl svou vůbec nejlepší řeč. Dal do ní veškerou svou energii a bylo to věru nádherné, byla to symfonie a báseň v jed-nom. Postupem času ho však začala přepadat úzkost a nervozita, protože u Marka Twaina nebylo vidět ani známky života. Ani záblesk oceně-ní se mu nemihnul tváří. Lidé se mnohokrát roztleskali, propadali vy-tržení, ale Mark Twain tam seděl a nedal najevo sebemenší dojem, ani kladný, ani záporný. Zůstal lhostejný - a lhostejnost je mnohem horší než negativní postoj, protože když s něčím nesouhlasíte, máte aspoň nějaký postoj když jste proti, tak tomu přisuzujete aspoň nějaký vý-znam. Ale Ihostejností říkáte, že je to úplně zbytečné, ani to nestojí za nesouhlas. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 23 Z kázání odjížděl Mark Twain v autě spolu s knězem. Celou cestu rnlčeli, kněz neměl odvahu se na něco zeptat. A když Mark Twain vy-Stupoval z auta, kněz mu pověděl: "Nijak jste se nevyjádřil o mé před-nášce." , ,Nic nového. Doma mám takovou knihu a vy jste to z ní prostě opsal. Přednášku jste si vypůjčil, ale mne neoklamete. Snad oklamete ty hlupáky v kostele, ale já jsem učenec, píšu knihy a studuji. Náho-dou jsem si ji četl právě minulou noc," odpověděl Mark Twain. Kněz nemohl uvěřit svým uším: "Co to povídáte? Odnikud jsem nic neopsal. To není možné!" Mark Twain opáčil: "Každé slovo, které jste vyslovil, se tam na-chází. Zítra vám onu knihu zašlu." Příští den mu doručil velký slov-mk se slovy: "Zde najdete všechna svá slova!" Takhle přemýšlí analytik. Je schopen v okamžiku zabít všechnu poe-zii. Řekne vám, že jsou to jen slova spojená dohromady. Nevidí mezi ně, nevidí mezi řádky - ale tam se skrývá poezie. Tam je krása extá-ze a Bůh a vše smysluplné se vždy nachází mezi slovy, mezi řádky. Hořčičné semínko je nejmenší a obsahuje to největší. Boha nespat-říte, protože je nejmenší, jako hořčičné semínko, ale svět vidět může-te. A je-li zde vesmír, svět, musí zde být i semínko. Jak by bez něho mohl vyrůst strom? Může strom nemít semínko? Nejde o to, zdali vi-díte nebo ne. Může tento vesmír existovat bez konečné příčiny, bez zdroje? Indii protéká řeka Ganga - může existovat bez zdroje, bez pra-mene? Tak obrovský vesmír - co myslíte, může existovat bez zdroje? Nejenže je obrovský, má rovněž jistou harmonii, takovou univerzální harmonii, jde o navýsost univerzální systém. Není to chaos - je uspo-řádán podle jistých pravidel, vše je na správném místě. Ti, kdo hodně vědí, rikají, že je to nejlepší ze všech možných světů, že nemůže být lepší. Musí mít své semínko, ale velmi malé, menší než hořčičné. Hořčič-né semínko se užívá jako mýtus, který ukazuje. Ježíše se tázali rybá-ři, rolníci a zahradníci, kterým bylo srozumitelné právě podobenství o hořčičném semínku. Rozebíráte-li je, chybíte. Rozebíráte-li nábožen-ství, tak děláte chybu buď vše pochopíte přímo, bez rozebírání, ane-bo nepochopíte, neuzříte nic. Víra si jde svou cestou: v semínku nelze vidět strom, ale lze jej za-sít do země - to je cesta víry. Víra říká: "Dobrá, tohle je semínko, vě-řím, že z něj vyroste strom. Půjdu ho zasadit na pole. Najdu si přhod-nou půdu a o semínko budu pečovat. Budu čekat a modlit se, s láskou a nadějí, budu snít... 24 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ZS Co jiného můžete dělat? Můžete zasít a čekat a snít, doufat a mod-lit se. Co jiného? Pak zčistajasna jednoho dne, jednoho rána se vzbu-díte a uvidíte, že se něco stalo, svěží výhonky se derou ze země. Se-mínko už není semínkem - stává se stromem, je v rozkvětu. Co se děje, když ze semínka vzniká strom? To je rovněž součást podobenství. Semínko musí zemřít - jedině pak se skutečně stane stro-mem. Bůh se rozpustil do tohoto vesmíru nezůstává opodál, je uvnitř, je ve vesmíru ztracen. Proto jej nelze najít. Jděte si třeba do Himála-jí, do Mekky, do Kashi anebo kam chcete, nikde ho však nenajdete. Bůh je totiž tady všude, stejně jako semínko je nyní v celém stromu. Semínko nikdy nenaleznete - zemřelo pro strom a stalo se jím. Bůh zemřel pro tento svět, pro tuto existenci, a stal se vesmírem. Bůh není oddělený. Není jako tesař, který něco vyrobí a zůstane od svého výrobku oddělen. Podobá se seznínku: vyrůstá z něj strom, v němž se však semínko ztrácí. Boha opět naleznete, jen když zmizí strom. Staří Indové říkávali, že Boha můžete najít jak na počátku, tak i na konci stvoření. Na počátku, když ještě svět neexistuje, je tu semínko, ale není tu žádný z vás, aby jej objevil - poněvadž jste součástí stro-mu, jste jeho listy. Anebo bude Bůh přítomen v pralájá, kdy se celý svět rozplyne, kdy strom zestárne a zahyne. Tak je tomu u každého stromu: až zestárne, objeví se nová semínka, miliony semínek. V pralájá najdete zas miliony bohů - ale to už tady nebudete, v tom je ten problém. Bůh je k nalezení jenom tady a teď, na každém lístku. Hledáte-li určitou představu - Krišnu nebo Rámu - nenaleznete jej. Nejsou nic jiného než listy - pochopitelně mnohem nádhernější, živěj-ší a zelenější, protože si uvědomily Boha, uvědomily si, že je všude. Když Ježíš hlásá: "Království boží je jako hořčičné semínko," říká tím milion věcí. V tom tkví krása podobenství: neřeknete skoro nic, jen velice málo, a přitom vyjádříte tolik. Když umírá semínko, je zde vesmír, když umírá, objeví se strom. Toto je království Boha, tady je království nebeské. Hledáte-li je někde jinde, hledáte marně. Chcete-li nahlédnout do Božího království, musíte skončit jako semínko, musí-te zemřít: a najednou zde vyrůstá strom -již neexistujete, a je zde Bůh. Vy sami se s Bohem nikdy nesetkáte. Vaše samotná přítomnost je na překážku boží přítomnosti - pořád je tu totiž semínko. Bůh přijde, až když se rozplynete - ve skutečnosti se tedy vůbec nesetkáte. Když vy nejste, je zde Bůh je zde jen, je-li vaše ruka prázdná. Za-se paradox: semínko obsahuje strom, může jej ovšem také zabít. Jest-liže se semínko stane příliš egoistické a myslí si: "Já si vystačím," a jestliže se začne bát smrti, pak se samo sobě stane vězením. Samot-ná skořápka, která ochraňovala zárodek stromu, než se dostane k pra-vé púdě, se změní na vězení - a pak strom v semínku zahyne. Jste jako semínka, z kterých se stala vězení. Buddha a Ježíš jsou semínka, která se osvobodila - cela se rozpadla a vyrašil strom. Odvětil jim: Je jako hořčičné seminko, menši než kterékoli jiné, padne-li však na úrodnoi půdu, vzejde z něj veliký strom, jenž ukryje všechny ptáky nebes. ...padne-li však na úrodnou půdu... Správná půda je nezbytná. Se-mínku nestačí jen zemřít, protože zemřít se dá i na kameni a tam strom nevyroste, bude to jen obyčejná smrt. Musíte najít správnou půdu, správnou zemi - a v tom spočívá smysl učednictví. Je to výcvik. Učed-nictví je výcvik, ve kterém se učíte, jak se stát úrodnou, správnou pů-du, kterou semínko vyžaduje. Uvnitř sebe máte strom mistr vám pou-ze poskytne příznivé podmínky. Dokáže vás zúrodnit a vyplevelit, uči-nit půdu hodnou semínka. Jako zahradník může vaši zahrádku oboha-tit hnojivy. Je ve vás obsaženo vše, ale stejně budete potřebovat zahradmka, ji-nak budete neustále někde rozhazovat semínka. Padnou třeba na asfal-tovou silnici a tam odumřou, anebo spadnou na chodník, kde je někdo rozšlápne. Je nezbytné, aby vás někdo ochraňoval, když umíráte. Po-dívejte, při porodu je zapotřebí porodmho asistenta. Nikdo netvrdí, že by to bez něj dopadlo dobře. Je zde zapotřebí odbormka, protože jde o velice choulostivou chvili. Ještě úžasnější je okamžik, kdy se ve vás zrodí Bůh - úžasnější než všechna ostatní zrození. Mistr je pouhým porodním asistentem. Bez mistra může vše dopad-nout jinak - třeba se stane nehoda a dítě zemře ještě před narozením. Potřebujete mistra, aby vás ochránil, protože mladý výhonek je převe-lice jemný a bezbranný - může se mu přihodit cokoli. Jde o dost ne-bezpečnou záležitost. Jestliže však věříte - není zbytí, musíte věřit, pro-tože když jste na pochybách, tak se stáhnete a semínko dostane strach-tak jedině tehdy, ve viře, zanikne. Semínko nemůže strom znát, v tom je ta potíž. Chce mít jistotu: "Až zemřu, bude ze mne strom." Ale jak dát semínku jistotu? V tom spočívá absurdnost víry. Víra je absurdní. Chcete mít jisto-tu: "Klidně budu sanjásinem, vzdám se všeho, jsem připraven na smrt, ale kde mám záruku, že až bude po semínku, že přijde strom?" Kdo 26 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO a jak vám to zaručí? A i když máte jistotu, semínko, které ji obdrže-lo, už nebude existovat. A jak lze zaručit semínku, že po smrti z něj bude strom? Zkrátka a dobře to nejde. Proto je víra absurdní. Věřte něčemu, čemu nelze věřit. V tom spo-čívá smysl víry - věřit v něco, v co nelze věřit nikterak tomu nemů-žete věřit a stejně věříte. Semínko umírá v hluboké víře a rodí se strom. Potřebná je i "úrodná půda", správná zem. Stát se obdělanou zemí je jediným cilem všeho učednictví. ... vzejde z riěj veliký strom, jenž ukryje všechny ptáky nebes Až váš strom skutečně vyroste, až z něj bude strom Buddhy, tak přiletí miliony ptáků, aby našly úkryt. Spousta "nebeských ptáků" se ukrylo u Ježíše také u Buddhy jich spousty našlo ochranu. Těm, kte-ří hledají nejhlubší pravdu, Buddhův i Ježíšův strom poskytuje úkryt, tam mohou hledači pocítit ono nikdy nepoznané rozechvění. Tam mo-hou s důvěrou přistoupit k porozumění neznáma a odhodlat se ke sko-ku. Královstvi nebes je jako hořčičné seminko... Vy jste království nebeské, vy jste hořčičné semínko. Přichystejte se ke smrti, buďte připraveni zemřít! Samozřejmě vámi bude zmítat strach, budete se obávat, co přijde. Skok bude obtížný. Mnohokrát se i vrátíte, mnohokrát dojdete až na samý okraj a obrátíte se a utečete před onou propastí. Semínko může poznat jen propast, strom nepozná. V žádném případě se nemůže dožít okamžiku, kdy strom vyraší - na-prosto ne. Semínko musí zemřít a důvěřovat v neznámo - že se to při-hodí. Jste-li připraveni zemřít, stane se tak. Jděte a zasejte semínko: až vyrazí strom, okopejte ho kolem dokola a zkuste semínko najít. Uvi-díte, že zmizelo, že je po něm. Kopejte dlg libosti v Ježíši a Buddho-vi - člověka, ono semínko, v nich nenaleznete. Zde je vysvětlení, proč se Ježíš stal Synem božím a přestal být synem tesaře Josefa - semín-ko totiž pocházelo z Josefa a Marie, ale zaniklo, skořápka se rozply-nula. Jeho strom není zrozen z viditelného, vyrůstá z neviditelného. Podívejte se na Ježíše: semínko zmizelo v nenávratnu, zůstává jen Bůh. Připravte se na smrt, po které přijde znovuzrození. Odhodte svou mysl, tělo, ego a totožnost. Pak znenadání zjistíte, že ve vás vyrůstá HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 2% o nového: stali jste se lůnem, jste těhotní. Být duchovně těhotný je úp]ným vrcholem tvoření, protože tak vytváříte sebe sama. Nic se to-mu nevyrovná. Namalujte třeba úžasný obraz anebo vytesejte jedineč-nou sochu, avšak vytvářet sama sebe, "sebetvořit se", je nesrovnatel-ně úžasnější. Padne-li však na úrodnou půdu... Přichystejte se na smrt! Ale ještě než se odhodláte ke skoku, nech-te se zúrodnit - staňte se učedmky, vzdělávejte se, buďte pokorní bud-te takoví, jako byste ani nebyli. A brzo opravdu nebudete - ale připra-wjte se, chovejte se tak, jako kdybyste nebyli. A pak: ... Vzejde z něj veliký strom jenž ukryje všechny ptáky nebes. Nikdy tomu nebylo jinak. Jsme si nablízku mé semínko zahynulo - proto jste tady. Nejste tady díky vám, ale díky mně. Ovšem říkat "dí-ky mně" není přesné, protože já sám neexistuji semínko zmizelo, teď je pouze stromem. A až jednou zčistajasna díky mně prohlédnete, ja-ké jsou vaše možnosti, dilo bude hotovo. Královstvi nebeské je jako hořčičné seminko... Vy jste semínka, ve vás může království vzklíčit. Buďte připraveni zemřít, jedině tak se můžete znovu narodit. Pro dnešek dost. )ežis pra vil: snad lidé mysli, že jsem přišel, abych po celém světě rozestřel mir a netuši, že přicházim zasit rozpor a nejednotnost na tuto zemi- oheň, meč a válku. Neboť jich bude pět v domě tři budou proti dvěma a dva proti třem otec proti synovi jako syn proti otci a stanou osamoceni. )ežis pravil: Vám dám co oko nezahlédlo a ucho nezaslechlo čeho se ruka nedotkla co nevzešlo ze srdce člověka. .TEŽÍŠ JE PARADOX 31 mrtví. Tehdy přestanou války, umlknou spory, ale stejně tak se vytra-tf život. Nastane hřbitovní ticho. Takovýto mír je bezcenný i válka je pak lepší, protože bojujete-li, jste živí a vitální. Jiný druh míru - naprosto odlišný rozměr míru - nastává, jste-li ži-vi, vitální, ale zároveň soustředění ve svém bytí když jste dosáhli se-bepoznání, stali se osvícenými, když plamen je zažehnut a vy jste se vymanili z temnoty pak bude dosaženo více života, více ticha, ale to-to ticho bude přináležet k životu, nikoliv ke smrti. Nebude tichem po-hřebiště. Tomuto paradoxu je třeba porozumět: válka je špatná, nenávist je špatná jsou to zla na zemi, která je třeba vymýtit. Nemoc je špatná, zdraví je dobré je třeba vymýtit nemoc, ale nesmíte zapomenout, že jen mrtví nikdy neonemocní. Mrtvola může shnít a rozpadnout se, ne však onemocnět. Pokud tento fakt nechápete, veškeré vaše snažení vy-tvoří mrtvý svět, svět, kde nejsou nemoci, války ani nenávist - ale ani žádný život. Taková umrtvená podoba míru by se Ježíšovi nezamlouvala. Je k ni-čemu svět plný válek je mnohem lepší než svět mrtvolného míru. Mnoho lidí však o takový mír usiluje a jejich snažení je vedeno pou-ze negativním směrem: "Pokud přestanou války, bude vše v úplném pořádku," myslí si. Není to tak jednoduché. Není to názor jenom pros-tých lidí - dokonce velcí filosofové jako Bertrand Russell se domní-vali, že jakmile se zbavíme válek, dá se všechno do pořádku. Toto je negativní přístup - problémem přece není válka, problémem je člověk sám. A neválčí se mimo vás, válčí se uvnitř. Jestli jste nevybojovali svou válku uvnitř, budete válčit proti vnějšímu světu. Pokud jste vál- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO čili v sobě samém a zvítězili, válka kolem vás utichne. Není jiná mož-nost. Tady v Indii se pro Mahávíru používá jména "přemožitel", nebo "velký vítěz" - jinna. Ale Mahávíra nikdy s nikým nebojoval - kdo je tedy ten, koho přemohl? Nikdy neuznával násilí a nevěřil ve válku a boj. Proč tedy tohoto muže nazýváme velkým přemožitelem? Není to jeho původní jméno, ve skutečnosti se jmenoval Vardhaman. Co se stalo? Co se zde odehrálo? Tento muž přemohl sebe sama, a jakmile jednou porazíte sebe sama, váš boj s ostatními utichne, protože šarvát-ky s ostatními jsou jen trik, kterým se vyhýbáte vnitřnímu boji. Pokud nejste vyrovnáni sami se sebou, jsou jen dvě možná řešení: bud bude-te touto nevyrovnaností trpět, nebo ji přenesete na někoho jiného. Trpí-te-li vnitřním napětím, jste připraveni zaútočit - pod jakoukoli zámin-kou - kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Napadnete kohokoliv-služku, manželku, dítě. Jak se zbavíte vnitřního konfliktu a napětí? Učiníte za ně zodpověd-né druhé, a tak projdete katarzí. V takové chvíli se můžete rozzuřit, vybít si vztek a tím dosáhnout uvolnění, ulehčení - samozřejmě chvil-kového, protože uvnitř vás se nic nezměnilo, napětí se začne hromadit znovu, vše zůstane při starém. Zítra se zase nakupí vztek, nenávist a za-se jej budete muset na někoho přenést. MusítE útočit na ostatní, protože se jiným způsobem nedovedete zbavit smetí a špíny, které v sobě neustále hromadíte. Člověk, jenž do-kázal zvítězit nad sebou samým, nemá žádný vnitřní konflikt. Válka utichla. Je uvnitř jednotný, překonal rozdvojenost. Takový člověk ne-potřebuje nic přenášet, nepotřebuje bojovat s ostatními. Mysl tedy podvádí, vyhýbá se vnitřnímu boji, protože ten je z mnoha důvodů bolestivější. Hlavní důvod tkví v tom, že každý z nás si vytváří představu o sobě samém jako dobrém, kladném člověku. A život je sám ve své povaze takový, že bcz této představy je žití velice svízelné. Psychiatři tvrdí, že takové iluze jsou k přežití nezbytné. Pokud ne-jste osvícení, zcela jistě se bez nich nemůžete obejít. Pokud si připus-títe, že jste neuvěřitelně nemorální, zlí a odpudiví, a pokud tato před-stava - kterájejinak úplně pravdivá - pronikne pevně do vašeho vě-domí, nebudete schopni dále žít. Ztratíte veškeré sebevědomí a bude-te tak plní odsouzení vůči sobě samému, že už nebudete schopni lás-ky. Nebudete se schopni pohnout ani pohlédnout na jinou lidskou by-tost. Budete se cítit tak mizerně, že budete chtít zemřít. Ten pocit vás zabije. A přitom je naprosto pravdivý - co si tedy počít? Jednou z možností je tuto pravdu změnit. Stát se člověkem zasvě-JEŽÍŠ JE PARADOX 33 ným Bohu, nikoliv ďáblu - stát se světcem. To je však náročná, sví-. ]ná, dlouhá stezka. Musíte udělat mnoho -jen tak se ďábelské mů- e proměnit v božské. Taková proměna však rozhodně není nemožná! hžete to zahlédnout napřiklad v latinských slovech diabolus - ďábel a divinus - božský. Obě slova pochází ze stejného sanskrtského koře- ne deva - dobré božstvo. Ďábelské se může stát božským, protože kdy- si se božské stalo ďábelským. Možnost tu je -jsou to jen dva póly jed- né energie. Ta energie, jež zatrpkla a zhořkla, se může opět stát slad- kou a okouzlující. Je třeba vnitřní změny, alchymistické transformace ve vás, ale ta probíhá pomalu a ztěžka. A mysl vždy hledá zkratky, krátká spojení s nejmenším odporem. "Proč se týrat a pokoušet se stát dobrým?" našeptává, "stačí jen abys věřil tomu, že už dobrý jsi." Je to jednoduché a lákavé, protože není třeba nic dělat. Stačí přesvědčit se- be satna o své nezměrné dobrotě, vytvořit si představu o sobě jako člo- věku obdivuhodném, ušlechtilém, jakému není rovno, a jen tato poú- há iluze dobroty vám dá dostatek sily k žití. Jestliže vám však pouhá iluze dokáže dát takové množství energie, zkuste si představit, co všechno se stane, dokážete-li uchopit a usku- tečnit pravdu. Ubohá iluze o sobě samém vás uschopňuje k životu, dr- ží vás na nohou, chrání vaše sebevědomí. Jste dilcy ní dokonce schop- ni dosáhnout zdánlivého středu své bytosti, který představuje vaše ego. Jste-li však skutečně soustředěni, je vaším středem vaše vlastní já. K tomu však může dojít, jen uskutečníte-li pravdu: tehdy jsou vaše vnitřní energie přeměněny, nízké s1y se mění v dobré a pozemské ve vás přechází v božské. Tehdy se ďábel mění ve světce, tehdy vás za- čne prozařovat nezemské světlo. Tehdy semeno vzklíčí a z hořčičné- ho semínka vzejde velký strom. To celé je ale velmi dlouhý proces musíte mít odvahu čekat, ne- smíte být v pokušení zkrátit si cestu. Ve skutečném životě žádné zkrat- ky nejsou jen iluze vám je nabízí. Život je namáhavý, protože pouze namáhavým, vyčerpávajícím úsilím můžete růst - nikdy ničeho nedo- sáhnete bez námahy. To, čeho dosáhnete velmi levně, vám nikdy ne- umožní růst. Utrpení pomáhá - absolutní vypětí, nekonečné úsilí, na- máhavá cesta, jenž vás přivede k ostražitosti, růstu, ke zkušenosti a zra- losti. Jak můžete dospět ke zralosti zkratkou? Zdánlivě je to možné- jsou prováděny pokusy se zvířaty a dříve či později dojde i na člově- ka - mluvím o injekci hormonů. Desetileté dítě dostane tuto injekci a změní se v mladilca, ve dvacetiletého muže. Myslíte však, že dosáh- ne téže zralosti, jako by prošlo těmi deseti lety života? Starosti, narůs- tající sexualita, potřeba ovládat a touha milovat: být svobodný a pře- 34 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ce omezován, být svobodný a přitom soustředěný navazovat přátel-ství, trápit se láskou, učit se - tohle všechno tu nebude. Na pohled dva-cetiletý muž zůstane ve skutečnosti desetiletým dítětetn. Hormony pou-ze "nafouknou" tělo. Podobná praxe se však běžně provádí se zvířaty, s ovocem, se stro-my. Strom, který by přirozeně vykvetl ve třetím roce vzrůstu, je při-nucen nasadit květ již v prvním. Takovým květům bude ale něco chy-bět. Nevšimneme si toho, neboť my sami nejsme květy, ale něco se vy-tratí. Takové květy jsou vynucené, nebylo jim dovoleno vyčkat na pra-vou chvili. Dočkáme se dříve plodů, ale tyto plody nebudou skutečně zralé něčeho se jim nedostává - jsou to umělé výtvory. Příroda nikdy nespěchá. Pamatujte: mysl pospíchá, příroda nikdy. Příroda dovede počkat, je věčná. Neni proč spěchat. Život jde svou cestou, je věčný. Ale mysl spěchá, mysl tvrdí: "čas jsou peníze". Ži-vot ne. Život upřednostňuje zkušenost, ne čas. Mysl si nemůže dovo-lit počkat tak jako život, protože smrt se blíží. Život je věčný, ale mysl smrtelná. Mysl vyhledává zkratky. Nejjednodušším způsobem, jak si zkrátit cestu, je iluze: uvěříte, že jste tím, čím chcete být - a neuróza je na světě. V ústavech pro choromyslné najdete tisíce takových lidí: myslí si, že jsou Napoleony, Alexandry nebo někým podobným. Věří tomu a také se tak chovají. Slyšel jsem o muži, který si myslel, že je císař Napoleon. Byl lé-čen pomocí psychoanalýzy. Po třech letech ústavní léčby se jeho psy-chiatr domníval, že je vše v pořádku, řekl tedy tomuto muži: "Jste vy-léčen, můžete jít domů." "Domů?" odpověděl muž: "Snad do svého paláce, ne?" Vůbec nic se nezměnilo. Takovéto představy se velmi těžce léčí, protože jakmi-le jste jim jednou uvěřili, při drobné narážce si opět na všechno vzpo-menete, přestože jste se zdáli být zcela vyléčeni. Jeden generál měl ve svém mužstvu kapitána, který byl věčně opi-lý. Nebyl to zlý člověk - opilci nejsou téměř nikdy skutečně špatní, jen vyhledávají zkratky. Generál si tedy nechal povolat tohoto muže a řekl mu: "Jste dobrý voják, to vím, a všichni oceňují vaše schopnos-ti, ale ničíte sám sebe. Kdybyste dokázal zůstat střízlivý, mohl byste to velice brzy dotáhnout na plukovníka." Ale ten muž se rozesmál a odpověděl: "Na plukovníka? To se mi rozhodně nevyplatí. Když se opiju, jsem okamžitě generálem! " Iluze nabízí příliš mnoho. Jak by ji mohl obětovat - tak snadno to dotáhl až na generála. ! JEŽÍ JE PARADOX 3S Nlysl vyhledává zkratky, vytváří iluze: Nic není snadnější než za-]ialit se do závojů představ. Skutečnost je tvrdá a nelítostná - přináší upení a strasti. Čím více strastmi však projdete, tím budete zralejší ě zralejší, tím cennější. Svatost a božskost nekoupíte lacino na nej-bším trhu nedá se o ni smlouvat, je nutno zaplatit celým svým ži-votem. Teprve až když je celý váš život v sázce, může se to stát. Bojujete s ostatními, protože je to tak lehčí. Vy jste dobří a všich-ni ostatní špatní. Teprve když se na sebe pečlivěji podíváte, přenese se boj zvenčí dovnitř pochopíte, že jste špatní, že byste dokonce těžko našli někoho horšího. Vnitřním sebezkoumáním pochopíte, že jste ve-skrze prohnilí a zkažení, a že je třeba něco udělat. Pak propuká boj, začíná vnitřní válka. Skrze vnitřní boj, jednu z nejstarších a nejúčinnějších technik, kte-rá kdy byla vymyšlena, se začnete vnitřně sjednocovat. Skrze něj se nad protivnými stranami začne vytvářet nové centrum pozornosti. Jsou probuzeny energie a vaše dosavadní bytí se octne ve zmatku. Nastane chaos a z něj se zrodí nové bytí. Znovuzrození nelze uskutečnit jinak: celý náš vesmír vznikl z chao-su. Vašemu skutečnému zrození musí chaos nutně předcházet - to on je válka, o které mluví Ježíš, když říká: "Nepřišel jsem vám darovat mír" - nemluví o míru skutečném, ale o onom levném, falešném mí-ru, který byste chtěli dostat. Zkuste ted porozumět jeho slovům. Ježiš pravil: Snad lidé mysli, že jsem přišel, abych po celém světě rozestřel mir a netuši, že přicházim zasit rozpor a nejednotnost na tuto zemi- oheň, meč c válku. Pokud hledáte mistra jako byl Ježíš, je to proto, že hledáte mír, smí-ření. Přicházíte v blažené nevědomosti za naprosto nevhodnou osobou. Tak, jak jste, nemůžete míru dosáhnout. Pouze by vás umrtvil. Dát vám stzuření by znamenalo ukolébat vaše snažení dřív, než bylo čehokoliv dosaženo. Pokusit se vás nyní utěšit by znamenalo znemožnit vám do-sáhnout vašeho já, učinit vás lhostejnými k nynějšímu neuspokojivé-mu stavu. Podle toho snadno rozpoznáte falešného mistra od pravého: falešný mistr je útěcha sama, slibuje vám mír ted a tady, nikdy se vás nesnaží změnit - je jako uklidňující droga. Neliší se v ničem od práš-ku na spaní - utečete se k němu a on utěší. Přijdete-li ke skutečnému mistru, stane se pravý opak: i kdybyste 3 j HOŘČIČNÉ SEh9ÍNKO již dosáhli naprostého smíření, rychle jej zničí pohodlnost či lhostej-nost neobstojí. Podnítí zmatek a vyvolá ve vás nové konflikty. Nepo-kusí se vás utěšit, protože není vaším nepřítelem útěcha je jed. Pomů-že vám vyrůst. Budete muset překonat mnoho těžkostí, abyste mohli růst. Mnohokrát se mu pokusíte utéct, ale bude vás pronásledovat. Cí-lem není útěcha nemůže vám poskytnout falešné smíření. Podnítí váš růst tak, aby jednoho dne přinesl květy. Květy skutečného míru, sku-tečného klidu. Útěcha je vždy falešná. Lidé ke mně přicházejí a já chápu proč, vidím starosti, které si při-nášejí: dožadují se útěchy. Přicházejí a prosí: "Mám desítky, stovky trápení. Má mysl je neklidná, jsem neustále napjatý a předrážděný. Udělejte něco, spaste mě - darujte mi klid." Co vlastně chtějí? Co se stane, bude-li takový člověk uklidněn a utě-šen? Znamená to především, že takový člověk se nikdy nezmění. Ta-kový klid je slepá ulička. I když vás utěšuje pravý mistr, není to nic jiného než past. Oklame vás to a krůček po krůčku uvrhne v ještě větší zmatek. Touto fází zmatků a nejistot musíte nutně projít, protože nyní se na-cházíte v bludu. Odmítněte jako nepřítele kohokoli, kdo by se vás sna-žil v tomto stavu utěšit. Ztráceli byste čas, život i energii, protože útě-cha vposled stejně nepomůže. Ve chvíli, kdy umíráte, se všechny útě-chy rozplynou. Jednou mě navštívil starý muž, jehož syn zemřel. Přišel a dožado-val se útěchy. "U mě ji nehledejte, nedám vám ji, byl by to hřích," řekl jsem mu. "Ale jen kvůli ní jsem přišel," protestoval. Řekl jsem mu, že mi na tom nezáleží. Opět protestoval: "Navštívil jsem mudrce Šankaračaria a on mne utěšil, uklidnil mě, že můj syn je znovuzrozen v nejvyšším nebi!" Také jsem znal jeho syna a vím, že to není možné. Jeho syn byl politik a všichni politici končí v pekle. Navíc nebyl nejen politik, ale úspěšný politik - jeden z ministrů státní správy, vypočítavý a ambi-ciózní. Jak by mohl přijít do nebe? Jeho starý otec byl také politikem. Jeho trápení nezpůsobila synova smrt, ale smrt jeho vlastních ambicí, které nacházely zadostiučinění ve stoupající synově kariéře. On sám zestárl pracoval bez přestání celý život, ale nikdy neuspěl, byl naivní a důvěřivý, nedostávalo se mu zchytralosti a prohnanosti. Tvrdě dřel a obětoval svůj život, ale nedomohl se žádného postavení. Byl tím vel-mi hluboce zraněn. Skrze svého syna mohl dosáhnout splnění svých snů. Ten však byl nyní mrtev a ambice starého muže byly pohřbeny s ním. JEŽÍŠ JE PARADOX Když jsem mu řekl, že toto je pravý důvod jeho utrpení, velice ho " rozrušilo: "Přišel jsem k vám najít útěchu a vy ještě více jitříte mou :u. Je možné," doznával, "že to, co říkáte, je pravda. Možná to by- ly mé ambice, co bylo zraněno, ne otcovská láska, možná skutečně plá-. ěu pro své zmarněné naděje. Neměl byste mi ale říkat tak bolestné vě- ni právě ted! Trpím, můj syn zemřel a vy schválně jitříte mou bolest. : Navštívil jsem místmho Mahátmu a onoho mudrce a ještě jednoho gu- ru a všichni mne utěšovali. Říkali, ať se nestrachuji, že duše je nesmr- telná, že nikdo skutečně neumírá. A můj syn že navíc nebyl obyčej- nou duší, že jeho duše dosáhne nebeských výšin!" Pokud bude tento stařec naslouchat podobným útěchám a vyhledá- vat je, ztrácí velkou příležitost. Zahazuje možnost postavit se tváří v tvář svému hlavnímu problému - své ambici. Mohl by tak pochopit, že je marná a zbytečná, neboť smrt nakonec odejme všechny výsledky podobného snažení a práce. K této pravdě mohl proniknout. Odmítl, a přestal ke mně docházet. Přicházel ke mně pravidelně, ale poté se už neobjevil ani jednou. Odešel k jiným, kteří ho utěšili. Hledáte zde i vy útěchu? Pak jste na špatném místě. To jsou slova Ježíšova: Snad lidé myslí, že jsem přišel abych po celém .světě rozestřel mir a netuši, e přicházim zasit rozpor a nejednotnost na tuto zemi- oheň, meč a válku. Kdykoli se objeví někdo, jako byl Ježíš, rozdělí. se svět okamžitě na ty, kdo jsou pro něj, a ty proti němu. Nenajdete nikoho, kdo by zůstal lhostejný. S příchodem takové osobnosti je svět okamžitě roz-dělen. Někteří jsou pro a jiní proti, ale nikdo nemůže zůstat neutrál-ní. Není možné být Ihostejný k Ježíši. Jakmile uslyšíte jeho slova, jak-mile na něj pohlédnete, ihned se přidáte k některé ze stran - budete milovat nebo nenávidět. Buď jej budete následovat, nebo se ho poku-síte zastavit. Proč se tak děje? Protože Ježíš je pro nás příliš velkým a nepocho-pitelným fenoménem a není z tohoto světa. Přináší něco, co tento svět přesahuje. Ti, kteří se toho obávají, se v mžiku stanou jeho nepřáteli - je to jejich způsob obrany. Pro ty však, kteří touží, ve kterých je ně-kde ukryto semínko, pro ty, kteří hledají a dychtí po přesahujícím, má tento muž neodolatelné charisma. Přitahuje je jako magnet a oni ho musí milovat, neboť na něj čekají už po nespočet životů. 3g HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Svět je tedy rozdělen. Musíte si vybrat, není jiná možnost. Nedoká-žete zůstat uprostřed. Nemůžete říct, že se vás to netýká, protože ten, kdo by skutečně dokázal zůstat nezaujatý, by nebyl o nic menší než Ježíš sám. Ten, kdo by se dokázal vyhnout lásce i nenávisti, by sám přesáhl hranice mysli. Vy to nedokážete. Vždy upadnete "napravo" nebo "nalevo", k některé ze soupeřících stran. Ježíš neuvádí ve zma-tek pouze jednotlivce, ale i společnost a celou zemi. Rozšíří se prud-ké spory a vypukne velký boj. Od jeho příchodu nezavládl nikdy mír. Ježíš vytvořil náboženství. Vyvolal takový zlom, takový převrat a zma-tení ve všech lidech, že se stal ohniskem dějin. To proto říkáme "před Kristem" a "po Kristu" stal se úhelným bodem. Dějiny i celé chápání času se v Ježíši proměnilo. Stojí na hranici. Čas znamenal před Ježíšovým příchodem něco zcela odlišného než po něm. Ježíšem začíná historie. Jeho postoj, přístup k lidské mysli se ve-lice liší od přístupu Buddhy či Lao-c. Směřuje ke stejnému cíli, ale jeho přístup je zcela odlišný, jedinečný. Co tedy učí? Učí, že sporem dosahujete růstu zápasem soustředění skrze válku květů míru. Nesmíte jej chápat doslovně, vyjadřuje se v me-taforách. Křesfanství si Ježíše vyložilo doslovně a nutně se minulo cí-le. Křesťané se chopili mečů a milióny lidí byly zabity zbytečně zby-tečně, protože toto Ježíš neměl na mysli. A církev, jeho církev, se sta-la militantní a dobyvačnou všude kam přišla - v křížových výpravách potírala Mohamedány, Hindy, Buddhisty i jiné. Ježíšova slova napros-to nebyla pochopena - nemluvil o mečích tohoto světa. Meč, o kterém mluví, je symbolický. Musíte být rozetnuti ve dví, protože se ve vás se-tkávají dvě rozdilné věci: tento svět připadá zemi, a božské božskému. Jedna vaše část patří blátu a špíně, druhá čistotě a Bohu. Jste mís-tem setkání a střetu a Ježíš přináší meč, kterým je možno tyto složky oddělit, nechat pozemské padnout k zemi a božské vzlétnout k Bohu. Zatím nedokážete odlišit tělesné od pozemského. Jste-li hladoví, do-mníváte se, že jste to vy, kdo má hlad. Ježíš však volá: "Ne, uchopte meč a odetněte hlad od sebe!" Hlad patří k tělu, je to tělesná potřeba. Vědomí netrpí hladem. Jen si uvědomuje hlad těla, které postrádá schopnost uvědomění. Možná jste slyšeli starý příběh z knihy Panchtantra. Stalo se to kdy-si, když ve velkém lese vypukl požár. Uprostřed lesa byli slepec a mr-zák. Mrzák nemohl utéct, ale viděl. Slepý mohl jít či běžet, ale nevě-děl kudy kam. Dohodli se tedy: slepý si vysadil mrzáka na ramena a společně se jim podařilo z lesa uprchnout a zachránit si život. Není to jen příběh - totéž se odehrává ve vás samých. Jedna vaše JEŽÍŠ JE PARADOX 39 má hlad, ale neví o tom, nemá jej čím pocítit. Vaše tělo má hlad ň, vaše tělo vyžaduje sexuální ukojení a všestrannou péči - toto o patří k tělu. Vědomí pouze pozoruje, podává svědectví. Vě- se naopak bez těla nemůže pohybovat, nemůže chodit, mluvit ani t - je tu tedy dohoda. Vědomí bez těla nedokáže nic, ale jen díky omí naopak tělo ví, co mu chybí. Ježíšův "meč" znamená, že si tento kompromis musíte uvědomit a přísně rozlišovat. Co patří zemi, to patří zemi - uspokojujte to, ale nebudte posedlí máte-li hlad, je to tělo, vaše tělo, kdo jej má - bud-te si jej vědomi, utište jej, ale nebuďte jím posedlí. Mnoho lidí propa- posedlosti, zabývají se jídlem bez ustání až do chvile, kdy se jim jejich nenasytnost znechutí. Pak se začnou stejně posedle postit. Kaž-dá posedlost je ale špatná - hladovění i přejídání. Musíte dosáhnout rovnováhy. Jak to provést? Tím, že se rozdělíte, že si budete plně vě-domi své podvojnosti: "Toto je potřeba těla a já nejsem toto tělo." Zde je "meč", o němž mluví Ježíš: ...že přicházim zasit rozpor a nejednotnost na tuto zemi- oheň, meč a válku Proč ,oheň? Oheň je velmi starý kabalistický i hinduistický sym-bol. Hindové vždy mluvili o vnitřním ohni nazývaném tap. Zapálit tento oheň tak, aby vnitřně spaloval, se nazývalo yagna. Byly vytvo-řeny techniky určené k jeho vznícení. Ted je téměř vyhaslý, pokrytý vrstvou popela. Musíte jej znovu najít a roznítit, znovu oživit a přiklá-dat - bude zapotřebí mnoho paliva. Pokud opět zaplane vnitřní oheň ve své úplnosti, dojde ke změně - bez ohně se nemůže žádná přemě-na odehrát. Zahříváte-li vodu, začne se při dosažení jisté hranice, hra-nice sto stupňů Celsia, vypařovat, měnit se v páru. Úplně se mění je-jí vlastnosti, vnitřní kvalita. Pozorovali jste, jak neobyčejně se mění vnitřní kvality vody při pře-měně v páru? Dokud je vodou, teče vždy pouze dolů. Je to její přiro-zenost, nemůže se chovat jinak. Jakmile se však při sto stupních vy-pařuje, její přirozené vlastnosti se úplně změní. Pára stoupá vždy vzhů-iu, nikdy naopak. Úplně se mění povaha, skrze žár voda dosahuje no-vé jakosti. Navštivte někdy chemickou laboratoř. Zbavíte-li ji plynových a li-hových kahanů, neuskuteční se v ní už žádná reakce, protože každá změna, každá transformace a mutace se děje skrze oheň. Co by zbylo z vás samých bez ohně? Vždyf čím je vlastně váš život - dýcháte kys- 40 HOÍtČIČNÉ SEMÍNKO lík, který není ničím jiným než palivem. Běžíte-li, je zapotřebí více ohně, proto dýcháte zhluboka při odpočinku je spotřeba energie men-ší a váš dech se uklidní. Kyslík je palivem pro váš život, je k hoření nepostradatelný. Sami jste oheň, oheň živený jídlem, dýcháním, vodou. Je-li ohně příliš mnoho, musíte jej uvolnit. Proto se o člověku, který má potřebu sexu, říká vulgárně, že je "nažhavený". Jde také o vnitřní formu ohně. Je to druh ohně a jestliže ho ve vás je víc než můžete vstřebat, je nutno jej skrze sex vybít. Všimněte si, že v teplejších krajích jsou lidé více pohlavně aktivní než na severu. První knihy zabývající se sexem pocházejí ze zemí s horkým klimatem - Vátsjájánova Kámásútra, Koka Panditova Koka-šastra jsou nejstaršími knihami na toto téma. První Freudiáni pocháze-li z Východu a žili tři tisíce let před Freudem. Na západě se sex stal důležitým teprve nedávno. Ve studených krajích nemá tělo dostatek ohně. Pouze v posledních třech či čtyřech staletích se začíná Západ o sex více zajímat, a to především díky ústřednímu topení. Jinak se musí tělesný oheň nejdříve vyrovnávat s vnějším chladem a značně se oslabuje. Zde je také příčina neustále vzrůstající populace ve východ-ních zemích, jíž je velmi těžké zabránit. Na západě je riziko populač-ní exploze velmi malé. Slyšel jsem, jak první raští astronauti šťastně přistáli na měsíci. Ja-ké bylo aie jejich překvapení, když nedaleko uviděli procházet se tři Číňany. Začali se udiveně vyptávat: "Jak jste se sem mohli dostat před námi? Nemáte prostředky, technologie ani vědecký pokrok - jak jste to dokázali? To musí být zázrak!" Ale Číňani odpověděli: "Žádný zázrak. Trochu prostých počtů. Tak dlouho jsme lezli vzájemně jeden druhému na ramena, až jsme vyšplha-li až sem!" Číňané dokáží takové věci, i Indové, není to pro ně žádný problém. Jakmile se jednou rozhodnou, jsou schopni se dostat kamkoliv. Sex je spojen s horkem, je to ohnivý jev, kdekoliv v přítomnosti ohně se vaše touha po sexu zvýší. Všechno, co se děje v těle, af už se-xuální transformace těla nebo transformace duchovní, závisí na ohni. Hindové, Kabalisté, Židé a Súfijci... Ježíš byl vychován v Essen-ské komunitě- ve společnosti silně okultní a esoterické, která ovláda-la mnoho způsobů, jak roznítit vnitřní oheň. Oheň tedy není jen oním fyzikálním jevem, jak jej znáte vy, je to především nejvnitřnější du-chovní oheň, základ veškerého života. Dosáhne-li určitého stupně... to je však možné jedině tehdy, není-li uvolňován. Proto všechna nábo-ženství založená na tomto ohni odmítají sex. Je-li oheň uvolňován skr-ze sex, nemůže nikdy dosáhnout potřebné sily. Jsou-li všechny venti-JEŽÍŠ JE PARADOX ly uzavřeny a zabráníte všem únikům, dosáhne teplota oněch sto stup- b5 - rozhodujícilzo bodu, na němž začíná vnitřní přeměna. Tělo a du- jsou odděleny - meč splnil svůj účel. Víte přesně, která vaše část je pozemská a která nebeská. Víte, co k vám přišlo skrze otce a mat- ku a co z neviditelného světa... oheň, meč a válku... Potřebujete hluboký vnitřní konflikt. Nesmíte upadnout do letargie, nesmíte se uvolnit, dokud se uvolnění nedostaví samo - to je velký rozdil. Musíte bojovat, roznítit spor a napětí - třeni. Pojem tření dob- e vystihuje vnitřní válku. Gurdjieff s ním pracoval - vytvářel jej v tě- le možná si to nyní nedokážete uvědomit, ale jednoho dne objevíte, že vaše tělo má mnohé nevyužité zásoby energie. Pokud ve vás nepro- bihá tření, užíváte pouze nejsvrchnějších vrstev. Vzroste-li napětí a zostří se spor, je svrchní vrstva vyčerpána a vy začínáte využívat hlubší. Zkuste to takto: pravidelně se ukládáte ke spánku v deset hodin ve- čer. Když kolem desáté jako vždy pocítíte nával ospalosti, nejděte ten- tokrát do postele. Súfijci to tak velmi často dělají a Ježíš tuto metodu - vigilii - také používal. Celou noc vzdoroval spánku v poušti nespal čtyřicet dní a nocí. Zůstával sám v kopcích a bděl. Jaký to má význam? Když si nepůjdete v deset lehnout, padne na vás během několika mi- nut těžká, nesnesitelná únava. Pokud jí odoláte, poznenáhlu vzniká tře- ní a vy se rozdělíte na dvě osoby. Jedna, která chce spát a druhá, kte- rá tomu ze všech sil brání. Začnou mezi sebou zápasit. Pokud vytrvá- te, zjistíte najednou, že veškerá ospalost zmizela a vy jste tak svěží, jako jste ještě nikdy nebyli ani ráno po probuzení. Jste neobyčejně čerství, tak, že pro vás v tuto chvili bude naopak nepřekonatelným pro- blémem, pokusíte-li se usnout. Jak k tomu došlo? Byly zde dvě proti- chůdné možnosti a jejich třením vznikla energie. Veškerá energie vzniká třením. Věda i technika na něm závisí, ne- bof jen tak je možné energii získat. Na této metodě jsou založena všechna dynama - postavit proti sobě dvě věci, rozpoutat mezi nimi boj. Rozpoutali jste válku: tělo chtělo spát a vy jste odmítli. Vzniklo tření, a s ním množství energie. Je ale velice špatné, jestliže se vzdáte. Pak totiž tělo zvítězilo a vě- domí bylo poraženo. Proto tyto techniky nikdy nezkoušejte, nejste-li pevně odhodláni vytrvat jinak je lépe raději ani nezačínat. Metody za- ložené na tření jsou nebezpečné: jakmile se jednou odhodláte, musíte zvítězit. Porážka vás připraví o všechnu sebedůvěru. Vaše vědomí bude oslabeno na úkor těla. Prohrajete-li několikrát, ztratíte téměř možnost ještě někdy zvítězit. HOŘČINÉ SEMÍNKO Do této metody se pouštíte s cilem zvítězit, jejím účelem je výhra, ne porážka. Tím, že zvítězíte, objevíte novou, nepoznanou energii. Zís-káte tu energii, která předtím patřila druhé straně, a tato energie vás posílí, vaše sila bude s každým bojem vzrůstat, až konečně vaše já vstřebá veškerou energii, která předtím patřila tělu. Gurdjieff užíval tuto metodu do hloubky a až neuvěřitelně nebez-pečným způsobem. Několik let před svou smrtí, když už byl velmi sta-rý, měl neobyčejně závažnou autonehodu. Nebyla to náhoda, způsobil ji zcela vědomě. V životě člověka jako byl on nejsou skutečné náho-dy, na to je přiliš pozorný. Ale on vědomě dovolil, aby k nehodě do-šlo, dokonce ji zinscenoval. Vždy řídil vůz rychle, ale během celého svého života neměl sebe-menší havárii. Bylo samozřejmě velmi nebezpečné s ním jet - pohy-boval se vždy na ostří nože... Byl naprosto šlený a ignoroval jakéko-li dopravní předpisy. Jezdil jak jen nejrychleji mohl, zcela bezohled-ně, mohlo se stát cokoli - ale nikdy nestalo. Jednoho rána, když odjížděl ze svého ašrámu ve Fontainebleau do Paříže, se jej kdosi zeptal, kdy se vrátí. "Stane-li se všechno tak, jak myslím, pak dnes večer jestli ne, pak těžko říct," odpověděl. Při návratu havaroval. Nehoda byla tak těžká a nebezpečná, že lé-kaři prohlásili za nemožné, aby ji přežil. Auto bylo doslova roztrháno na kousky. Ale Gurdjieff byl nalezen. Utrpěl šedesát zlomenin po ce-lém těle - byl takřka mrtev. Našli jej však při plném vědomí ležet pod stromem daleko od rozbitého vozu. Došel až sem, ukrýt se před slun-cem, a ležel zde úplně při smyslech. Ani na chvíli neomdlel a v ne-mocnici odmítl před operací anestézii. Bylo to nejsilnější tření, jež kdy ve svém těle vyvolal. Přivedl své tělo až na samou hranici smrti udělal to vědomě a vědomě se rozhodl zůstat úplně bdělý. Dokázal to, a v té chvili dosáhl nejhlubšího sou-středění, k jakému může člověk dojít - soustředil se ve svém vědomí a naprosto oddělil pozemskou složku - změnila se v pouhý dopravní prostředek: používal ji, ale v ničem se s ní neztotožnil. Toto má na mysli Ježíš, když říká: přinesl jsem oheň, meč a válku, ač lidé mysli, že přicházim rozestřit mir po zemi. Neboi jich bude pět v domě .IEŽÍŠ JE PARADOX 43 tři budou proti dvěma a dva proti třem otec proti synovi jako syn proti otci a stanou osamoceni. Nebof jich bude pět v domě... Toto je přirovnání: ve vašem těle je jich "pět v domě" - pět smyslů, pět indrias. Skutečně máte hluboko v sobě pět rozličných těl, protože každý ze smyslů má své vlastní cent-rum, svůj střed, odkud vás ovlivňuje svým osobitým způsobem. Oko nabádá: "pohleď na krásu", zatímco ruka vyzývá k příjemným dote-kům. Oko se o doteky ani v nejmenším nezajímá, stejně jako je ruka lhostejná ke krásné tváři, postavě či stromu. Každý ze smyslů má své oddělené místo v těle a vaše mysl pouze uspořádává, koordinuje. Díváte-li se na mě a posloucháte, slyšíte uši-ma a vidíte očima. Oko nikdy nemůže slyšet a ucho vidět z čeho te-dy usuzujete, že ten, koho vidíte a ten, koho slyšíte, jsou jedna a tatáž osoba? Vaše mysl tak usuzuje. Je jako počítač: ze všeho toho, co jí oči i uši poskytují, vyvozuje závěry a vytváří konečné úsudky. Stejnou metodu tření jako Gurdjieff používal i Ježíš. Ti, kteří zna-jf nejskrytější tajný příběh jeho života tvrdí, že nebyl ukřižován, ale že svého ukřižování dosáhl - stejně jako Gurdjieff. Rozhodl se, že se ne-chá ukřižovat - bylo to divadlo v jeho režii. Ti, jež ho ukřižovali, se domnívali, že jej zabíjejí. Člověka jako Je-žfš však nemůžete přinutit zemřít. Snadno mohl uprchnout, věděl, že se jej chystají zatknout. Mohl opustit město nebo i zemi, ale vědomě se rozhodl zůstat. Sehrál roli a říká se, že Jidáš vůbec nebyl jeho ne-přítelem, že mu naopak pomohl dosáhnout toho, co si předsevzal. Roz-hodl se řídit celou věc podle svého. Na kříži se odehrála závěrečná bitva vnitřní války, poslední a nej-větší tření. Umíral, ale neztrácel víru v božské pozemské padlo k ze-mi ve chvili, kdy proběhlo úplné odtržení, neztotožnil se s ním, jen je nechal proběhnout. Gurdjieff často vysvětloval, že Ježíšovo ukřižování bylo jen divad-lo. Divadelní hra, jejímž autorem nebyl ani Pilát Pontský, ani židov-ský velekněz, ale Ježíš sám. Sehrál svou roli tak dobře, že dodnes přes-ně nevíme, co se vlastně sběhlo, a jak. Sami si nedovedete představit, že byste se nechali ukřižovat, ale ná-boženství není nic jiného než jakési sebeukřižování. Dojít ke kříži zna-mená dojít až na sám vrchol vnitřmho tření - ke smrti. Ježíš říká: 44 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Neboť jich bude pět v domě tři budou proti dvěma a dva proti třem. Musíte vyvolat tření. Smysly se musí postavit proti sobě a vy si to-hoto boje musíte být vědomi. Smysly neustále bojují, ale vy o tom ne-víte tvrdě spíte a zápas pokračuje. Zrak neustále bojuje se sluchem-a naopak. Navzájem si konkurují. Všimli jste si někdy, že sluch slepců je mnohem citlivější než sluch lidí s fungujícím zrakem? Proto slepci bývají výbornými hudebnfky, zpěváky. Mají lepší smysl pro tón, rytmus, jejich sluch je zbystřený. Proč? Protože jejich sluch už nemusí soupeřit se zrakem. Má k dispo-zici všechnu energii, kterou dříve požadoval pro sebe zrak. Vaše oči spotřebují osmdesát procent energie a ostatním smyslům ponechají pouhých dvacet. Tyto strádají, neustále musí o svůj di1 bojo-vat. Oči se domohly nejvyššiho postavení, jsou vládnoucí silou. Žijete skrze oči a ostatní smysly odumírají. Mnoho lidí úplně postrádá čich, naprosto jim odumřel nevadí jim to a dokonce si to ani neuvědomují. Oči beze zbytku využily a zneužily nos, protože je dostatečně blízko na to, aby mohl být využit. Děti ještě dokáží čichu používat, ale dříve nebo později se tato schopnost vytratí, jak oči vyžadují více a více energie pro sebe. Zrak se stal centrem vaší bytosti, a to není dobré. Metody tření využívají smysly jeden proti druhému. Při sledování mnoha z nich zůstává žák se zavřenýma očima mnoho měsíců. Pak můžete cítit, jak se energie pohybuje. Jestliže zůstanete se zavřenýma očima tři měsíce, budete schopni pocítit, jak energie neustále proudí směrem k nosu, směrem k uším. Vrátí se vám schopnost čichu, smysl znovu obživne. V mnoha metodách a školách hledající úplně rozeštve smysly proti sobě, donutí je válčit. Ucpete-li si na tři měsíce uši, uvi-díte, že se energie neustále přemisťuje. Jestliže vaše smysly bojují jeden s druhým, oddělíte se od nich, sta-nete se pouhým svědkem. Nejste už očima ani ušima, rukama ani tě-lem - jste svědkem. V těle pokračuje boj a vy jej pozorujete zvenčí. Toto je nejhlubší smysl podobenství, ale je tu i jiný smysl. Neboi jich bude pět v domě tři budou proti dvěma a dva proti třem otec proti synovi jako syn proti otci a stanou osamoceni. ,TEŽÍŠ JE PARADOX 4S Platí to i takto vyloženo, že v pětičlenné rodině tři budou proti dvě- a dva proti třem. Kdykoli se v rodině objeví zbožný člověk, vy- ou okamžitě třenice a spory, protože zbožný člověk je pro rodinu ce nebezpečný. Rodina je schopna tolerovat cokoli kromě nábožen- í, protože jakmile se stanete zbožným, přestanete se ztotožňovat se _ tělem. Rodina je založena na tělesnosti - váš otec je vaším otcem skrze o. Domníváte-li se, že vaše tělo jste vy, pak máte k otci vztah. Po- však pochopíte, že nejste tělem, kdoje pak váš otec? Jakjste s ním jeni? Vaše matka dala život vašemu tělu a jen proto, že se ztotož- jete s tělem, se domníváte, že porodila skutečně vás. _ Jakmile se zbavíte svého ztotožnění s tělem, kdo je potom vaše mat- ? Nedala život vám, ale tělu, které je smrtelné. Nedala vám tedy sku- ný život, spíše naopak, jednu smrt navíc. Otec vám nedal život, jen ší možnost zemřít. Od chvile, kdy se přestanete ztotožňovat s tělem, nejste členem rodiny, jste vykořeněni. Rodina tedy může tolerovat, budete-li se živit prostitucí. To mohou přijmout, to je v pořádku - dokonce je to výhodné, protože tím jste ví-e připoutáni ke svému tělu. Také přijmou, když se z vás stane alko-holik, notorický pijan, protože i to posiluje vaše ztotožnění s tělem. :Pokud však začnete s meditací, stanete se sannjasinem, budou proti vám. Stanete se vykořeněnými. Rodina nad vámi nemá žádnou moc, žádný vliv. Přestáváte být její součástí, protože přestáváte být součás-tt tohoto světa. Proto Ježíš řiká: "Otec se postaví proti synovi a syn proti otci." a "Přišel jsem přervat a rozbít, vyvolat spor." Je to tak. Můžete uctívat Buddhu, ale zeptejte se jeho otce - ten stojí proti němu. Zeptejte se jeho přIbuzných - nemohou stát při něm, protože se vymkl jejich ovládání, a nejen to: dokonce pomáhá ostat-ním, aby dosáhli téhož - aby se vymkli kontrole společnosti, kontrole svých rodin. Rodina je základním prvkem společnosti. Když překonáte svázanost se společností, odcizíte se i rodině, ale to neznamená, že byste ji mě-li nenávidět - o to tu nejde ani není cilem, abyste se postavili proti ní. To se stane tak jako tak i bez vašeho přispění. Jakmile totiž začne-te hledat sebe sama, veškerý váš dřívější život se zhroutí. Co tedy udě-lat? Pokusí se vás odradit, přitáhnout zpátky, vynaloží na to veškeré úsilí. Jak se bránit? Jsou dva způsoby: prvním je uprchnout, a tím jim nedat žádnou pří-ležitost, ale myslím si, že tato metoda dnes již takřka není použitelná. 46 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Druhý způsob je zůstat, ale stát se hercem - nesmíte jim dát přleži-tost poznat, že se vnitřně měníte, že se dostáváte dál. Vydejte se na vnitřní cestu, ale navenek se chovejte, jak očekávají oni. Nechte se vést a hrajte dobře svou roli. Starou cestou se mohou vydat jen někteří. Proto Země jako taková nebude nikdy nábožná - kolik lidí dokáže opravdu opustit společnost? A ani ti, kteří to udělají, se zcela nevymknou její péči. Když zde byl Buddha, Mahávíra či Ježíš, tisíce lidí skutečně opustily rodiny. Ale stá-le jen tisíce - milióny zůstali pozadu a společnost se o ně musela posta-rat. Je-li toto jediná cesta, nestane se Zem nikdy zbožnou. Naštěstí ale není nutné na ní trvat. Je zde druhá cesta, schůdnější i elegantnější. Sanjásin musí být dobrým hercem. Být dobrým hercem zde zname-ná plnit všechny vnější povinnosti, ale nebýt s nimi nijak vnitřně svá-zán. Hluboko uvnitř jste odděleni od svých kořenů, ale nedáte to se-bemenším náznakem najevo. Dát to nějak najevo by ostatně znamena-lo pouze tolik, že by se vás pokusili vrátit zpět. Nedávejte jim přleži-tost. Jděte si svou cestou uvnitř, a navenek se dokonale přizpůsobte. Bude je to těšit, protože oni sami žijí přizpůsobením. Žijí navenek a ne-záleží jim na tom, máte-li k nim skutečnou úctu. Nepotřebují vaši vnitř-ní lásku - úplně je uspokojí vnějškové zdání. První cesta je cesta Ježíše a Buddhy, druhá je Janakova a moje. Zů-staňte, kde jste. Nedávejte halasně najevo, že se stáváte zbožnými-způsobí vám to pouze nepříjemnosti, kterým se možná ted ještě nejste schopni postavit. Vyvolejte konflikt v sobě samém, ne spory s okolím. Vnitřní boj naprosto postačí - umožní vám vyrůst a vyzrát. . . otec proti synovi, jako syn proti otci a stanou osamoceni. Slovo "osamoceni" je nutno chápat v jeho hlubším významu. Jak-mile se stanete zbožnými, dostaví se i osamocení žádná společnost vás již nemůže uspokojit, zůstanete sami. Přijmout tuto samotu je největší vnitřní přeměna, jaké můžete dosáhnout, protože mysl se samoty bojí. Mysl se vždycky chce o někoho opřít, na někoho se pověsit. Již jen pomyšlení na samotu vás rozechvěje, naplní děsem. Sám...? V tu chví-li se utíkáte do společnosti, do klubu, na konferenci, k sektě nebo círk-vi, kamkoli, kde vás pohltí dav. Někam, kde se nebudete cítit tak osa-mělí, kde se vaše já ztratí mezi ostatními. Proto je pro vás dav tak dů-ležitý. Ať už se vydáte na dostihy nebo do kina, vyhledáváte jej, aby-ste se zbavili samoty a neklidu, abyste se cítili v bezpečí. .TEŽÍŠ JE PARADOX 4% Ale skutečně zbožný člověk je vždy osamělý, protože se pokouší sáhnout svého nejzazšího vrcholu. Nechce rozptýlit své já v druhých. Hlusí na to neustále pamatovat, nesmí si dovolit nedbalost, musí být ostražitý a bdělý - a musí přijmout pravdu. Tuto pravdu: že každý je ve skutečnosti sám a žádné opravdové sblížení není možné. Vaše vě-tní je osamělý vrchol. V tomto poznání je však skryta neobvyklá ]Qása a není proč se obávat. Zkuste si představit Mount Everest v hou-fu jiných, stejně vysokých Everestů - všechna jeho nádhera se ztratí. Everest je krásný a vyzývavý jako osamocený štít. Zbožný člověk je mu podobný: stojí sám a jediný, takto žije a nachází v tomto způsobu života půvab a zadostiučinění. Neznamená to, že by se stranil společ-nosti, ani Že by nebyl schopen lásky. Pouze on může být součástí spo-lečnosti, protože pouze on skutečně je. Vy ve skutečnosti nejste - jak byste tedy mohli milovat? On může milovat, protože jeho láska není droga, neztratí se v ní. Může sdilet, může se úplně rozdat a přece se-be sama neztratí. Celý se vám odevzdá a přitom zůstane sebou. Jeho bdělost je nejvnitřnější vrchol. V této svatyni zůstává sám. Nikdo ne-vchází, protože nikdo nemůže vejít. V nejvnitřnější slupce své bytosti jste sami. V čistotě této samoty je její krása. Ale vy máte strach. Narodili jste se ve společnosti, jste v ní vycho-váni a zvykli jste si na život v ní natolik, že už nedokážete být sami. Proto je krásné odejít alespoň nakrátko a tento stav plně procítit. Pak se můžete vrátit na tržiště, ale svou samotu si neste v sobě. Nesmíte se znovu ztratit. Zůstaňte ostražití bdělí: vrafte se do společenství lidí, do daw, ale zůstaňte sami. Můžete být úplně samotní uprostřed tlače-nice, budete-li chtít. Můžete také být obklopeni davem ve chvili, kdy sedíte na vrcholku Himálají. Pomyslíte na tržiště, a ono vás obklopí. Stalo se to jednou, když Junnaid přišel ke svému mistru. Ten seděl sám v chrámu a rozjímal. Když Junnaid vstoupil, podíval se na něj a zvolal: "Junnaide, proč ke mně nepřijdeš sám? Musíš s sebou tahat všechny ty lidi?" Junnaid se samozřejmě ohlédl, aby zjistil, kdo to s ním přišel. Ale nebyl tu nikdo. Tu se mistr zasmál a poradil: "Nedí-vej se za sebe, ale do sebe!" Junnaid zavřel oči a zjistil, že mistr má pravdu. Opustil svou ženu, ale jeho mysl na ní stále lpěla opustil děti, ale vzpomínky na ně by-ly s ním přátelé, kteří se s ním přišli naposledy rozloučit, ještě postá-vali v jeho mysli. Tu mistr řekl: "Odejdi a vrať se sám, nemohu mluvit se všemi na-jednou." Junnaid strávil rok mimo chrám, než se osvobodil od "davu", jež ho provázel. Tehdy ho mistr pochválil: "Vracíš se sám a jsi tedy při-praven. Teď teprve můžeme spolu rozprávět." Možná s sebou také vláčíte takový dav. Ale je možné také být ve skutečném davu a zůstat sám. Zkuste to: až se příště budete prodírat lidmi na tržišti, zkuste se tak cítit - ve skutečnosti jste opravdu sami, takže by to neměl být problém. Jakmile to jednou pocítíte, stanete se osamělými. Tak osamělými, jak o tom mluví Ježíš. Vám dám, co oko neznhlédlo co ucho nezaslechlo čelio se ruka nedotkla co nevzešlo ze srdce člověka. Vaše oči vidí pouze navenek, nikdy uvnitř. Vaše uši se obrací k vnějšímu světu. Všechny smysly bez výjimky se obrací k vnějško-vému. Ani jeden z nich se nedokáže "zvnitřnit". Pokud tedy smysly přestanou pracovat, jste najednou uvnitř. Toto žádný ze smyslů nedo-káže. Ježíš řllcá: Vám dám, co oko nezahlédlo - ale nejdříve dosáhněte osamocení. To rozumím označením sannjasin: osamocený. Staňte se jím, pochopte svou samotu a smiřte se s ní. Nemějte strach. Najděte v ní krásu a uspokojení, ticho, čistotu a nevinnost. Toto místo nebylo nikdy ušpiněno, do tohoto chrámu nikdy nikdo nevstoupil. Zde je ukryta vaše neposkvrněnost. Staňte se sanjásinem, osamoce-ným pak mluví Ježíš o vás, když řIká: Vám dám, co oko nezahlédlo. V tomto stavu poznáte to, co je nepřístupné zraku, sluchu i hmatu. Jak byste se mohli dotknout svého já? Můžete se dotknout těla, ale va-še já není tělo. Ruka sem nedosáhne žádným způsobem se nemůžete dotknout svého vědomí. Poslední věta je nejkrásnější, jaká kdy byla na této zemi pronese-na: ... co nevzešlo ze srdce člověka. Protože vaše duše přesahuje i vaše srdce. Jistěže, vaše srdce zasa-huje velmi hluboko, ale ve srovnání s duší zůstává stále ještě na povr-chu. Ruce jsou vně, oči jsou vně a vaše srdce je také na vnější straně, na periférii. Ono nejvnitřnější jádro není dokonce ani srdce. Ve vašem těle vzniká hlad a ve vašem srdci láska - ale ne modlitba. Modlitba JEŽÍŠ JE PARADOX 49 Coření ještě hlouběji. Hlad je potřebou těla, láska potřebou srdce. Bůh potřebou něčeho ještě hlubšího, něčeho, co přesahuje všechno ostat-pf. Musíte překonat mysl a poté i srdce. Musíte transcendovat od všech okrajových částí tak, aby pouze střed zůstal. Co je tedy to, co nevzešlo v srdci člověka? Je to Bůh. V mysli ko-ní věda a filosofie, v srdci umění, poesie - ale ne náboženství. To koření ještě hloub, v nejhlubší vrstvě vaší osobnosti, v nejzazším bo-, za který už nelze jít, ve vašem nejvlastnějším středu. Vám dám... co nevzešlo ze srdce člověka. Musíte překonat vše, co překonat lze až k tomu, co nejde uchopit, zahlédnout ani zaslechnout, k tomu, co nemůžete již ani citit. Zde Je-tš překonává i takzvané mystiky srdce. Jsou tři druhy mystiků: první, mystici hlavy - mluví v pojmech teo-logie a filosofie a podávají důkazy Boží existence. Ve skutečnosti ne-ní žádný důkaz, případně lze říci, že důkazem Boha je cokoli. Žádné-tto důkazu ale není zapotřebí a není ani možný, neboť každou myšlen-kovou konstrukci Ize s úspěchem zpochybnit či vyvrátit. Potom jsou mystici srdce. Mluví o lásce a milovaných, o svatosti a Krišnovi sklá-dají písně a básně - jsou velice romantičtí. Jejich hledání se pravdě blíží více, ale stále ještě není dostatečně hluboké. Ježíš říká: " ..něco, co nevzešlo dokonce ani ze srdce člověka... odněkud, kam teologie nepronikne a co se ani zábleskem nezjeví v poe-sii. Před čím se zastaví láska i logika. Vám dám, co nevzešlo ze srdce člověka. Ježíš odkryl tuto nejzazší, nejhlubší možnost. Ale křesťanství se s ní minulo. Opletlo ji teoriemi, stala se z ní záležitost rozumu, ne ani srd-ce, ale pouze hlavy. Z křesťanství vzešli velcí teologové. Podívejte se na Summu teologickou Tomáše Akvinského - jsou to tisíce a tisíce stran. Všechny se naprosto míjí cilem, nebof Ježíš nebyl a není zále-žitostí rozumu. Mystikové, jež hledali o něco hlouběji, v srdci, byli kvůli těmto racionálním teologiim exkomunikováni. Příkladem jsou Eckhart a Francis. Byli pokládáni za smlky, blázny či heretiky jen pro-to, že mluvili o srdci, o lásce. S Ježíšem se však minuli jedni i druzí. Ježíš není zaměřen k hlavě či srdci, není zaměřen vůbec. Nabádá prostě, abyste odhodili všechny orientace, všechno vnější, a pronikli do nejvnitřnějšího jádra, kde už jste jen vy, kde tepe čisté bytí, čirá existence. Není to nemožné a jest-liže to dokážete, odkryjí se všechna tajemství a otevřou všechny dve- SO HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ře. Ale i ve dveřích můžete chybit. Můžete zůstat stát mezi veřejemi a teoretizovat, nezbavíte-li se své rozumové orientace, nebo básnit a prozpěvovat. Slyšel jsem, že hodža Nasreddin navštívil jednou psychiatra a stě-žoval si: "Potřebuji vaši pomoc. Každou noc se mi vrací sen, v němž stojím přede dveřmi a tlačím do nich. Je na nich nápis a já se do nich vší silou bezvýsledně opírám. Každou noc se probudím zalit potem." Psychiatr si začal dělat poznáznky o všem, co řekl. Po hodině a půl bezvýsledného rozhovoru se nakonec zeptal: "Povězte mi, Nasreddine, a co je vlastně napsáno na těch dveřích?" Nasreddin odpověděl: "Je tam napsáno: ,Táhněte." Je-li na dveřích napsáno ,táhněte, nezkoušejte je otevřít tím, že do nich budete tlačit. Jinak se dostaví ten opakující se sen a vy budete tlačit navždy! Není tu přece žádný problém - prostě si přečtěte, co je na dveřích napsáno. A Ježíš vám říká, že na nich nestojí ani ,hlava ani ,srdce -je to mi-mo obojí. Stačí tedy udělat jedinou věc - vejít. Nenechte se strhnout logikou a intelektem, ale ani emocemi a zbytečnou sentimentalitou. Hlava je součástí těla a srdce jakbysmet. Překonejte obojí. Co je za nimi? Pros-té bytí, vy sami. Bytí bez jakýchkoli přívlastků. Toto prosté ,bytí je dhyana, je to meditace - je to onen nápis na dveřích. Náhle se dveře otevřou a vy prostě budete - žádné emoce ani myš-lenky, žádná mlha a oblaka kolem vás žádný kouř, jen čistý plamen. Vstoupili jste. co nevzešlo ze srdce člověka vám dám. Pro dnešek dost. Záz rak záz raků 3 W G W > Ježis pravil: Doprostřed světa jsem se postavil a zjevil se jim v těle. Shledal jsem je všechny opilými. Jediného žiznivého nenaleznul jsem. A duše má se zarmoutila pro děti lidské, neb slepé jsou v srdcich svých a nevidi, že prázdné přišly na svět a prázdné snaži se jej opět opustit. Nyni však jsou opilé. Až zbaví se vina svého pak učini pokáni. )ežis pra vil: Je zázrak, jestliže duše dala vzniknout tělu jestliže však tělo dalo vzniknout duši, je to zázrak zázraků. Já však žasnu, kterak toto veliké bohatstvi v takové bidě našlo si domov. ZÁZRAK ZÁZRAKŮ 53 jste. Váš spánek přetrvává od zrození do smrti. Gurdjieff čas od času vyprávěl takový přiběh. Byl jednou jeden stat-kář, který vlastnil tisíce ovcí, a měl s nimi pořád potíže, protože mu občas zbloudily a staly se obětí divoké zvěře. Zeptal se tedy na radu moudrého muže a ten mu navrhnul: "Pořid si hlídací psy." Sto psů mu pak hlídalo stádo. Dohlíželi na ovce, aby neutekly, a když se o to ně-která z ovcí pokusila, zabili ji. Zanedlouho si však na zabíjení přivykli a sami začali ovce ohrožo-vat a vraždit. Majitel ovcí tedy opět zašel za mudrcem: "Psi jsou hod-ně nebezpeční, ovce mi neochraňují, ale vyvraždují." Vždy je tomu tak - podívejte se na politiky: jsou to vaši ochránci, hlídací psi, ale když dostanou moc, začnou zabíjet. Mudrc pravil: "Nuže, napravím to sám." Prišel na statek, zhypnoti-zoval všechny ovce a řekl jim: "Jste probuzené a bdělé, máte naprostou svobodu. Nikdo vás nevlastní." Ovce zůstaly v hypnóze a nikam neutí-kaly. Neměly ani proč, protože nebyly v zajetí. Jedna vedle druhé věři-ly, že jsou svými majiteli, pány sebe sama. I když některou z nich stat-kář zabil, pomyslely si: "To je její osud, ne můj. Mě nemůže nikdo za-bít. Jsem nesmrtelná a úplně svobodná, tudíž zde klidně mohu zůstat." Už nebylo zapotřebí ani hlídacích psů a statkář si mohl oddechnout, protože ovce byly zhypnotizovány, žily v polospánku. A v takovém stavu se nacházíte i vy - takto vás našel Ježíš, takto jsem vás našel já. Ovšem nikdo vás nezhypnotizoval - jde o autohypnózu. Jste zároveň hypnotizujícím mudrcem i ovcí - sami jste se uvedli do hypnózy. Je zde jistá metoda, jak se sám zhypnotizovat: když máte určitou myšlenku neustále na mysli, budete jí zhypnotizováni když se na něco 54 HOKČIČNÉ SEMÍNKO i ZÁZRAK ZÁZRAKŮ SS budete neustále dívat, když nad něčím budete neustále hloubat, bude- Ani jeho přátelé tomu zpočátku nevěřili, on sám už vůbec ne, byla te tím zhypnotizováni. to totiž zjevná lež. Když v ní ale pokračoval, lidé mu zanedlouho uvě- Stalo se, ž e jeden francouzský básník zavítal do Spojených států. nli - zhypnotizoval je. A když hypnóze propadali další a další, i on Šel se podívat po pamětihodnostech New Yorku a průvodce ho zavedl sám se zhypnotizoval myšlenkou, že v tom bude kus pravdy: "Když k Empire State Buildingu. Básník užasl. Pořád dokola si mrakodrap tomu uvěřily milióny lidí, něco na tom být musí! " Načež uvěřili i je- prohlížel, načež vydechl: "Sex z něho přímo čiší!" ho přátelé, vzájemně se zhypnotizovali, a postupně tomu propadlo ce- Průvodce upadl do rozpaků. Zaslechl již mnoho různých reakcí, ale lé Německo. toto bylo něco nového. Nikdo se nikdy při pohledu na mrakodrap ne- Jedna z nejinteligentnějších ras se zachovala navýsost pošetile. vyjádřil, že by mu připomínal něco ze sexu. Zeptal se tedy: "Jestli se Proč? Co se stalo s německou myslí? Byla ovlivněna opakováním, pro- neurazíte, vysvětlil byste mi prosím, proč vám připomíná zrovna sex?" pagandou. "Vše mi ho připomíná" odvětil Francouz. Hitler ve své autobiografii Mein Kampf napsal, že existuje jedno- Jestliže neustále myslíte na sex, zhypnotizujete se jím. Dokonce duchý způsob, jak obrátit lež v pravdu: jenom ji nepřetržitě opakovat i v chrámu ho uvidíte. Ať už půjdete kamkoli, svou mysl si pořád po- a věděl to ze své vlastní zkušenosti. Když pořád opakujete určitou nesete s sebou, a mysl neustále vytváří svět kolem vás. Někdo e h - věc - například když kouříte, každý den si zapalujete cigaretu za ci-I, I pnotizován sexem, někdo bohatstvím, někdo zase mocí - ale každ ně- aretou - stává se to hypnózou. Pak i když jednou pochopíte, jak je y g I I y j jak. A není to dílo někoho cizillo - v sami ste se uvedli do hypnó- kouření zbytečné, marné, pošetilé a zdraví škodlivé, nelze nic dělat, I zy, můžete si za to sami. Trvá to však již tak dlouho, že jste dočista protože teď už jde o autohypnózu. zapomněli, že jste zároveň kouzelníkem i ovcí. Hodžovi Nasreddinovi jednou manželka přečetla článek o škodli-I j j Až si ednou uvědomíte, že ste obo ím, všechno se začne měnit, vosti kouření. Byli tam citováni odborníci, kteří tvrdili, že kouření mů- poněvadž bude zažehnuta první jiskřička přeměny. Už nikdy nebude- že způsobit rakovinu a tuberkulózu a jiné choroby. Když si ho vyslechl, te stejní, hypnóza se totiž začne ztrácet. Přijde zlom - mihne se vámi ušklíbl se: "Nech těch nesmyslů! Tohle je pěkná hloupost, a abys vě- záblesk jakéhosi uvědomění. děla, já hodlám kouřit dál, dokud nezemřu!" Předměty hypnózy mohou být různé zjistěte, čím jste se zhypnoti- Žena jen otráveně mávla rukou: "Dobrá tedy, dělej jak chceš. Ale zovali vy, co vás nejvíce přitahuje, co se stalo ohniskem vašeho b tí pročpak si myslíš, že potom s tím přestaneš? Proč si myslíš, že smrtí y, ? I a pak se podívejte, jak k tomu vlastně došlo. Hypnóza funguje na zá- se odnaučíš kouřit " kladě opakování: neustále se na něco dívat nebo myslet. Hypnotizér Skutečně, jste-li ovlivněni hypnózou, nikdy se jí nezbavíte. Co na vám také bude opakovat: "Klíží se vám víčka, chce se vám spát, chce tom, že zemřete: do dalšlho života vykročíte ve starých šlépějích, pro- se vám spát, chce se vám spát..." Monotónním hlasem bude opakovat tože další život pokračuje odtud, kde skončil minulý plynule na sebe stále totéž, až usnete. Celý trik je v tom, že se prostě pořád opakuje. navazují. Když se narodí dítě, není ve skutečnosti dítětem, je staré, ne- A když pořád dokolečka mumlat to samé, upadnete do spánku - bu- představitelně staré, nese si s sebou všechny své dávné karmy, všech- dete zhypnotizováni. ny samskáry a své předpoklady pro život. Začíná jako stařec - má již Pamatujte, děláte to tak celou dobu a zrovna tak i společnost. Celá svou hypnózu. Tomu hindové říkají samskáry, karmy. propaganda spočívá v opakování. Politici ustavičně opakují jisté věci Co jsou karmy? V čem tkví nejhlubší smysl teorie o karmách? Kar- a nelámou si hlavu s tím, zd ali jim nasloucháte. Ani o to nejde, pro- a je způsobem sebehypnózy. Když něco ustavičně provádíte, zhyp- tože stačí se jen opakovat - co nevidět vás přesvědčí nejste přesvěd- notizujete se tím pak se karma, onen skutek, stává vaším pánem, jste čeni logicky ani rozumově - nikdy s vámi nediskutují - zhypnotizo- Jeho otrokem. Čeho jste dosáhli sexem? Dosáhli jste něčeho, anebo jde váni jste jenom opakováním. jen o opakování? Teď už jste v něm tak zabředlí, že kdybyste s ním Hitler nepřetržitě opakoval, že Židé zapříčinili bídu a úpadek Ně- skoncovali, cítili byste, že vám něco chybí. Sex ale provozujete dál mecka: "Až Židy vyhladíme, bude vše v pořádku. Vám patří svět, jste a cítíte, že jste ničeho nedosáhli. V tom případě o nic nepřijdete, když vyvolená rasa přišli jste sem panovat - jste rasou ras." toho necháte. Proč tedy máte pocit, že něco postrádáte? Jde jen o sta- S6 HOŘČINÉ SEMÍNKO rý zvyk - samskáru, podmíněnost, karmu. Přiliš mnohokrát jste to opa-kovali a zhypnotizovali se. Teď to opakovat musíte, stalo se to nutka-vou posedlostí. Někdo se třeba přejídá. Ví, že mu to neprospívá, trpí svým přejídá-ním, je trvale nemocný ale stejně, když si sedne k jídlu, nemůže si pomoci. Má nutkání přejíst se. Co je nutkání? Protože se přejídal tak dlouho, zhypnotizoval se tím. Je opilý. Hodža Nasreddin se jednou vrátil domů velmi pozdě, byly aspoň tři hodiny ráno. Zaklepal na dveře manželka ho přivítala hrozně rozzlobená, ale on jí řekl: "Zadrž! Dej mi minutku na vysvětlení, pak tě pustím ke slovu. Byl jsem na návštěvě u těžce nemocného přítele." "To zní pravděpodobně, pověz ale, jak se jmenuje," opáčila man-želka. Nasreddin se dlouze zamyslel a pak vítězoslavně zvolal: "Byl tak nemocný, že se mi nedokázal představit!" Opilá mysl se umí vymlouvat, ale všechny výmluvy jsou lživé, jako třebas ona Nasreddinova. Najdete si omluvu pro sex, pro kouření ta-ké, pro chtíč, pro moc si najdete omluvy, ale všechny jsou chabé. Ve skutečnosti si nejste schopni přiznat, že jste pod nátlakem, že jste tím posedlí, že jste pod vlivem hypnózy. A v takovém stavu vás všechny našel Ježíš: opilé a hluboce pohrou-žené do spánku. Nic netušíte, protože vy spíte. Co se kolem děje, si začnete uvědomovat, až procitnete. Celý svět je náměsíčný. Proto jsou lidé tolik neštastní, proto zmítá světem tolik násilí a válek. Není to ne-zbytné, ale bohužel - opilí a spící lidé nemohou být za nic zodpověd-ní. Kdybyste přišli Ježíše požádat o radu, kterak se změnit, Ježíš by vám odpověděl, že se nikterak nezměníte, dokud se neprobudíte. Co můžete dělat? Co má hluboce spící člověk dělat, aby změnil své sny? Co s tím? Stejnou otázku kladli lidé Gurjieffovi - a to je člověk, který v této době nejlépe zastupoval Ježíše, ne jako vatikánský papež. Nejlépe, pro- tože sám věřil metodě tření a vypracoval ji. S toutéž metodou praco- val i Ježíš. Gurdjieff vynalezl mnoho typů kříže, na nichž se lidé moh- li ukřižovat a přeměnit. Rovněž zdůrazňoval, že nejdřív musíte být, a až pak něco dělat. A když nejste probuzení, a zde přítomní, jen věříte, že jste. Tahle víra vám ale nepomůže. Nyní se podívejme na Ježíšovy výroky. Jsou velice hlubokomyslné a významuplné, mohou vám být dobrými rádci, mohou vám osvětlit stezku. Zapamatujte si je. ZÁZRAK ZÁZRAKŮ S% Ježiš pravil: Doprostřed světa postavil jsem se a zjevil se jim v těle. Shledal jsem je všechny opilými, jediného žiznivého nenaleznul jsem. Ježiš se nikdy nevzdal světa, stál uprostřed nás všech. Nebyl na útě- pohyboval se na tržišti, žil s davem. Hovořil k prostitutkám, náde-,Jm, rolníkům a rybářům. Zůstal tady mezi vámi, neodešel ze světa rč. Znal ho lépe než kdokoli jiný, kdo jej opustil. Není divu, že Kristovo poselství mělo takovou moc Mahávírovo ní nikdy nezískalo tak ohromný vliv, zato Ježíš obrátil na víru sko-půlku světa. Proč? - protože zůstal ve světě, rozuměl mu... jeho tám, lidem, mysli. Pohyboval se mezi lidmi, přišel na to, jak fun-ji - spící a opilí - a začal hledat různé cesty a prostředky, aby je O poslední noci, kdy se odehrálo závěrečné drama, kdy byl Ježíš za- n - anebo to zařídil - byl s ním jeden žák. Ježíš mu řekl: "Toto je poslední noc, odebírám se tedy k hluboké modlitbě. Musím se po-modlit, ty musíš bdít. Neusni! Ještě přijdu... pamatuj, má poslední noc!" Odešel a vrátil se za půl hodiny. Žák byl pohroužen do spánku. Je-::j ho vzbudil: "Usnul jsi, ač jsem ti poručil bdít před mou poslední f. Neusínej, já už tady nikdy nebudu! Pak se můžeš vyspat do sy- tosti. Ale teď tady ještě jsem. aspoň mou poslední noc vydrž bdít!" Žák se omlouval: "Byl jsem hrozně ospalý, nevydržel jsem to, pro-l miň. Ted se budu snažit neusnout." Ježíš se opět odešel modlit. Vrátil se za půlhodinku a žák spal. Vzbu- dil jej se slovy: "Proč spíš? Brzo vzejde slunce a já budu zadržen!" "Promiň, odpusť mi, ale tělo je tak silné a vůle slabá tělo mi ztěž- klo a já si pomyslel - co je špatného na tom, trochu se prospat? Než přijdeš, budu zase vzhůru," vysvětloval žák. Ježíš se vrátil potřetí a žák opět spal... V takovéto situaci se však nacházejí všichni žáci. Mnohokrát jsem 1 vám přišel a našel vás v hlubokém spánku. Kdykoli jsem přišel, na- šel jsem vás, jak hluboce spíte. Spánek se stal druhou přirozeností. Co znamená spánek? Znamená, že si nejste vědomi, že jste - a tím pádem nejste odpovědní za nic, co provedete. Jste šilení, a cokoli děláte, dě- jako opilci. Hodža Nasreddin byl zatčen. Když se vrátil ze soudmho řízení, vy-" právěl příteli: "Byli na mne přísní až hrůza nejprv mi soudce uložil ,..:pokutu padesáti rupii" - hodža totiž polfbil na silnici cizinku. "Nejprve Só HOŘČIČNÉ SEMÍNKO mne pokutoval padesáti rupiemi za to, že jsem ji pohbil - a pak, kdyŽ se na ni sám podíval, mi dal pokutu dalších padesát za opilost!" Sko-ro to ani nebyla žena, byla tak šeredná, že by ji nikdo při smyslech ne-polfbil... Jeden vedle druhého jste celou dobu libali ty vůbec nejohavnější vě-ci, a to jen protože jste opilí a spící. Zamysleli jste se někdy nad tím, čím jste posedlí? Jaké ohavnosti! Je zde něco odpornějšfho než moc? Je někdo ohavnější než Hitler, Napoleon nebo Alexandr? A přitom i vy máte hluboko v sobě ukrytu ctižádost být jako jeden z nich - dosáh-nout úspěchů a moci. Avšak najde se na světě něco odpudivějšfho než oni? Moc je největší ohavnost, ale každý ji touží mít a panovat. A víte, jak odporné je bohatství? Zákonitě je odporné, nemůže být nádherné, protože spočívá ve vykořisťování. Je v něm krev i smrt, mnoho lidí přišlo o život... jedině tak vám roste účet v bance. Nic ohavnějšiho není k nalezení, ale hluboko uvnitř stejně každý hledá bohatství. Až jednou přijde soudný den, každý nejdřív dostane pokutu pade-sáti rupii, a až se Bůh podívá, co jste vlastně líbali, zaplatíte dalších padesát... za to, že jste byli opilí. Jinak byste to ani nebyli provedli. Ježiš řiká: Doprostřed světa jsem se postavil a zjevil se jim v těle. Ježíš nebyl duch. Mnozí mistři vás neustále navštěvují v podobě du-cha. Buddha vám pořád klepe na dveře, ale v duchu. A když nepozná-te osobu, která přišla v těle, jak byste mohli poznat Buddhu? V tomto století H. P. Blavatská objevila - či spíš znovuobjevila-že existují mistři, kteří dál v duchu pracují a pomáhají lidem na du-chovní stezce. Nikdo jí nevěřil, mysleli si o ní, že se zbláznila, a chtě-li důkaz, kde že jsou ti mistři. Jedním z nejúžasnějších poznatků teo-sofie je znovuobjevení mistrů. Každý, kdo se stane osvíceným, zůstá-vá na světě, nemá kam odejít. Je to jediná možná existence. Zůstává tedy, ale bez těla, jeho bytost dále pracuje, pomáhá, protože to má ve své přirozenosti - ne že musí něco dělat. Je to jako se světlem: světlo svítí, trvale osvětluje vše, co je kolem. I když je cestička ztracená a nikdo po ní nechodí, světlo ji stejně dál ozařuje, protože to je v jeho přirozenosti. Vchází-li někdo na cestičku, má ji osvětlenou a světlo jej vede ne že by mělo za úkol svítit - je to pro něj přirozené. Kdykoli nějaká bytost dosáhne osvícení, dál vede po ZÁZRAK ZÁZRAKŮ S9 však poznat průvodce v duchu, když ho nepoznáte ani Š ňlcá: Zjevil jsem se jim v těle - měl jsem tělo, mohli mne vi-pohli mne slyšet a cítit, ale stejně mne nepoznali. Shledal jsem e jsou opili. Ve skutečnosti tam nebyli, protože byli pohrouže-naprostého nevědomí. Klepal jsem na jejich dveře, ale jako by i doma. [yž na vás zaťuká Ježíš, budete doma a otevřete mu? Budete ně-iplně jinde, nikdy jste nebyli doma. Potloukáte se všude možně ětě, doma neprodléváte. Kde je váš domov? Ve středu vašeho vě- , uvnitř sebe máte svůj domov. Nikdy nejste doma, jenom v hlu- meditaci tam býváte. A v hluboké meditaci můžete Ježíše poznat "tě - nezáleží na tom, jestli přijde v těle nebo bez těla. Pokud doma, zaťukání poznáte. Co se ale dá dělat, nejste-li tam? Ježíš zaklepe na dveře a vy tam nebudete. V tom spočívá smysl vý- být opilý: nebýt doma. Skutečně, vždy, když na sebe chcete zapomenout, konzumujete al- 1 a drogy kdykoli chcete zapomenout, pijete. Pití znamená zapo- ní a celé náboženství sestává z pamatování. Z toho důvodu se hna náboženství stavějí proti pití. Ne že by bylo něco špatného na samotném - pokud nejdete po duchovní cestě, není na tom nic špat- o. Jdete-li však po ní, pak není nic horšiho, protože celá cesta spo- á v sebepamatování, a pít znamená zapomínat. : Proč ale chcete na sebe zapomenout? Proč se se sebou nudíte? Proč le sebou neumíte žít? Proč nemůžete být bdělí, klidní a vyrovnaní? rv čem je ten problém? Problém je, že kdykoli jste bdělí a osamocení, pocitíte prázdnotu máte pocit, jako kdybyste nikým nebyli. Cítíte uvnitř nicotu a tato nicota je propastí. Dostanete strach a dáte se na útěk. Hluboko uvnitř skutečně jste propastí, a proto pořád utfkáte pryč. Buddha ji nazýval ne-já, anatta. Nikdo uvnitř není. Když se tam po-tltváte, uvidíte obrovský prostor, kde nikdo není -jen vnitřní nebe, ne-Conečná propast bez konce a počátku. Při pohledu do ní dostanete zá-rrat a rozeběhnete se pryč, okamžitě utečete. Ale kam můžete utéci? opast vás bude doprovázet všude, protože to jste vy sami. Je to va-še Tao, vaše přirozenost. Je třeba se s tím vyrovnat. Meditace není nic jiného než vyrovnávání se s vnitřním prázdnem poznat je a neutéci, prožít si je, bytostně pocítit a neutéci. Poté se zne-nadání prázdnota stane plností života. Když z ní neutečete, poznáte, že je ze všeho nejnádhernější a nejčistší, protože jen prázdnota může být stá. Je-li v ní něco, pak tam pronikla špína a smrt a omezení. Je-li CO HOŘČIČNÉ SEMÍNKO něco v prázdnotě, pak tam nemůže být Bůh. Bůh je v podstatě onou obrovskou, nekonečnou propastí. Je uvnitř, ale vy jste se dosud nena-učili do něj vhlédnout. Je to jako když si vyjdete do hor a pohlédnete do údolí - zamotá se vám hlava. Popadne vás strach, že byste mohli třeba spadnout, a už se dolů ani nemrknete. Ale žádná hora není tak vysoká a žádné údolí tak hluboké jako údolí, jež máte uvnitř sebe. A kdykoli se dovnitř po-díváte, pocítíte závrať, je vám mdlo - okamžitě utečete, zavřete oči a dáte se do běhu. Utikali jste miliony životů, ale tím jste pochopitel-ně ničeho nedosáhli. Člověk se se svou vnitřní prázdnotou musí vyrovnat. Až se s ní vy-rovnáte, znenadání změní svou povahu - stane se vším. Pak už není prázdná, není negativní - je to ta nejpozitivnější věc na světě. Avšak klíčem je přijmout své prázdno. Proto vás tolik přitahuje alkohol, LSD, marihuana - prostě drogy. Je mnoho druhů drog - jsou fyzické, chemické, duševní bohatství, moc, politika - všechno je droga. Podívejte se na politika: je zdrogovaný, je opilý mocí, nestojí obě-ma nohama na zemi. Podívejte se na boháče - co myslíte, stojí na ze-mi? Ani náhodou, vznáší se vysoko převysoko, má bohatství. Jenom chudí lidé, jenom žebráci stojí pevnýma nohama na zemi, bohatý člo-věk se vznáší v oblacích. Když se zamilujete, samou láskou se vzná-šíte tehdy už na zemi nezůstáváte - jste očarováni láskou. Změní se celá kvalita vašeho bytí, protože nyní jste opilí. Sex je nejsilnější al-kohol, který vám příroda dala. Ježiš pravil. Shledal jsem je všechny opilými, jediného žiznivého nenaleznul jsem. Této velice jemné záležitosti je třeba porozumět: jste-li opilí tímto světem, nemůžete žíznit po jiném. Opíjíte-li se obyčejným alkoholem, obyčejným vínem, v žádném případě nemůžete žíznit po vínu božském. Člověk, který není opilý tímto světem, dostává žízeň. A tato žízeň se nedá ukojit ničím, co přináleží tomuto světu. Jedině neznámo ji může ukojit, jen ono neviditelné ji ukojí. Ježíš vlastně hovoří velmi rozporuplně: Shledal jsem je všechny opi-lými jediného žiznivého nenaleznul jsem. Nikdo neměl žízeň, nebof si všichni mysleli, že již našli onen klíč, poklad, království. Neměli dú-vod něco hledat. ZÁZRAK ZÁZRAKŮ r je jiným druhem opilosti. Kábir pravil: "Aisi tari lagi - upadl b takové opilosti, že už ji nic nenaruší, je totiž věčná." Optejte ara Chajjáma - ví svoje, hovoří o vínu onoho světa. Fitzgerald irosto nepochopil, Chajjám totiž nehovoří o vínu, které se dá dy v obchůdku, ale o vínu božském, což je súfijský symbol Jakmile se opijete Bohem, žízeň už nikdy nepocítíte. ak tento svět se svým vínem může poskytnout jen dočasnou úle-vám jen dočasná pozapomnění. Jde o naprostý rozdil - když se opije Božím vínem, je dočista bdělý, vědomý, plně uvědomě-ž se někdo opije světem a jeho vínem, upadne do hypnózy, do i, žije v dřímotě - celý jeho život je jeden dlouhý sen. Shledal jsem je všechny opilými jediného žíznivého nenaleznul jsem. A duše má se zarmoutila pro děti lidské, poněvadž jsou slepé v srdcích svých, a nevidi, že prázdné přišly na svět a prázdné snaži se jej opět opustit. =.A duše má se zarmoutila... Nedovedete si představit, jak trpí Budd-či Ježíš, když vidí, jak jste opilí tímto světem, bez jediného názna- izně po božském, po pravdě žijete ve lžích a věříte v ně, jako by ly pravdami - a promeškáváte vše, vše promeškáváte pro nic. Pak Iphou být na překážku i ty nejnicotnější maličkosti. Byl jednou jeden nemocný člověk. Měl totiž utkvělý pocit, že mu ri vylézají z důlků a že mu ustavičně zvoní v uších. Zanedlouho se saáil, protože svou chorobou trpěl čtyřiadvacet hodin denně. Iernohl iacovat ani spát. Nechal se vyšetřit lékaři. Jednoho napadlo odejmout mu slepé sfře-, ale operace nepomohla. Druhý mu zase doporučil nechat si vytrhat lechny zuby, ale nic naplat - napohled jenom zestárnul. Pak zas ně-io navrhnul, aby si nechal odstranit mandle. Rádců jsou miliony, když jim začnete naslouchat, zabijí vás. Muž přišel o mandle, ale k ni-mu to nevedlo. Konečně si zašel za nejlepším známým doktorem. Doktor jej vyšetřil se slovy: "Nedá se nic dělat, nelze totiž zjistit fíčinu. Můžete žít nanejvýš ještě půl roku. Musím k vám být upřím-V, protože jsme už udělali vše, co bylo v našich silách. Ted už se ne-1 dělat nic." Pacient odcházel od lékaře a přemítal: "Když mi zbývá už jen půl-k života, tak proč si neužít?" Byl lakomý a nikdy si neužíval, objed- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 62 nal si tedy to nejmodernější a největší auto, zakoupil si nádhernou cha-tu, nakoupil tři desítky obleků, dokonce si koupil i košile na míru. Zašel si za krejčím ten mu vzal míry a řekl: "Rukávy dvaadevade-sáticentimetrové a límečky jednačtyřicítky." "Ne, osmatřicítky, vždycky jsem nosil osmatřicítky." Krejčí ho změřil znova: "Čtyřicet jedna!" "Ale mně vždy stačilo osmatřicet!" namítal muž. Krejčí opáčil: "Dobrá, jak chcete, ale abyste věděl, oči vám pole-zou z důlků a v uších vám bude zvonit!" A to také byla celá příčina jeho nemoci! Boha nepromeškáváte pro příliš závažné příčiny - kdepak! Jen pro límeček velikosti osmatřicet oči nevidí a vylézají z důlků a uši pro sa-mé zvonění neslyší. Příčina oné nemoci byla prostá, muž byl závislý na maličkostech. Věci tohoto světa jsou opravdu maličkostmi. I když ovládáte krá-lovství, co to znamená? Pouhá maličkost. Kde jsou ona dávná králov- ství? Kde je Babylón? Kde je Asýrie? A kde faraónova říše? Všechna království se rozpadla, leží v troskách - a nebyla to malá království. Avšak čeho dosáhla? Čeho dosáhl Čingischán? A co Alexandr? Veš- kerá království jsou nicotná. Ani nevíte, co postrádáte - vy postrádáte Království boží. I když dosáhnete úspěchů, co z nich budete mít? Kam se s úspěchy dostane- te? Podívejte se na úspěšné lidi, prohlédněte si je pečlivěji: kam se do- stali? Podívejte se na lidi, kteří sedí na trůnech úspěchu: čeho dosáh- li? Také hledají duševní mír - ba i naléhavěji než vy. Také se děsí smrti, stejně jako vy se klepou strachy. Když si pozorně prohlédnete své úspěšné lidi, zjistíte, že tito "bo-hové" také stojí na hliněných nohou. Čeká je smrt, a až zemřou, všech- ny jejich úspěchy a sláva přijdou nazmar. Podobá se to noční můře: tolik úsilí, tolik neštěstí, tolik utrpení - a ničeho nedosáhli. Na konci přijde smrt a vše se rozplyne jako bublina. A pro tuhle bublinu se ztrá- cí věčnost. A duše má se zarmoutila pro děti lidské, neb slepé jsou v srdcfch svých, a nevidi, že prázdné přišly na svět a prázdné snaži se jej opět opustit. Na svět jste přišli prázdní, ale ne úplně: jste naplněni tužbami. S prázdnou ze života odejdete, ale zase plní tužeb. Ale touhy jsou jen ZÁZRAK ZÁZRAKŮ 63 .- nic podstatného v nich není. Narodíte se prázdní, pak namíříte _v a hromadíte věci, jen protože věříte, že vás uspokojí. A zů- nenaplněni. Smrt vám vyrve z rukou všechno, a vy se opět notě vracíte do hrobu. g čemu spěje celý takový život? Jaký má smysl, čím končí? Čeho dosáhnete? Proto se Ježíš a Buddha při pohledu na lidi tolik rmou- Lidé jsou slepí - a proč? V čem tkví jejich slepota? Ne že by lidé . yli chytří - jsou velice chytří, více než potřebují, více než si mo- dovolit, více než jim to prospívá. Jsou velice chytří a mazaní. Mys- :si, že jsou moudří. Netvrdím, že by neviděli - oni vidí, ale jen věci to světa. Srdce mají slepá, v srdcích nevidí. _ Vidíte srdcem? Už jste někdy něco spatřili srdcem? Mnohokrát jste snad mysleli: "Jé, vychází slunce, to je ale nádherné ráno," a mys- li jste, že to jde od srdce. Kdepak, to vaše mysl pořád brebentí: lunce je nádherné, ráno je nádherné," a přitom si třeba jen opaku- te myšlenky jiných. Skutečně jste si uvědomili, že je to nádherné rá- - toto ráno, úkaz, který se odehrává tady? Anebo jen opakujete ilova? Rozplýváte se nad krásou květiny, ale rozplynuli jste se v ní sku-1dně? Dotkla se vašeho srdce? Pronikla až k nejhlubšímu jádru vaší ytosti? Anebo se na ni jen díváte a říkáte si: "Ano, ano, je nádherná, e krásná." Jsou to jen slova, skoro mrtvá slova, protože nevycházejí ze srdce. Ze srdce nikdy nevzejde jediné slovo jen pocity, žádná slo- Ya. Slova přicházejí z hlavy, pocity jdou od srdce. Ale tam jsme sle-"pf. Ale proč? - protože srdce nás zavádí na stezku plnou nebezpečí. Nikomu není dovoleno žít srdcem. Vaši rodiče se postarali, abyste ili hlavou, ne srdčem, protože srdce vás může na tomto světě přivést k neúspěchu. Skutečně k němu vede, a dokud nezažijete neúspěch, ne- lwdete žíznit po jiném světě. Pod vedením hlavy ve světě uspějete. Je vychytralá, kalkuluje a manipuluje - vede vás k úspěchu. Každá ško- la a univerzita vás učí, jak lépe uvažovat, jak efektivněji užívat své hlavy. A ti, kdo více uvažují, dostávají zlaté medaile. Mají úspěch a po- té i klíče, kterými si odemykají tento svět. Člověk se srdcem neuspěje, nedokáže totiž vykořisťovat. Je v něm tolik lásky, že nedokáže někoho zneužít. Pro svou obrovskou lásku ne- dokáže být lakomý, nedokáže vůbec nic hromadit. Pro svou lásku bude vše sdilet, cokoli má, rozdá, než aby lidem něco vyrval. Nebude mít úspěch. Bude pravdivý, nebude umět vás obelhat a oklamat. Bude upmný, čestný a opravdový ale v tomto světě, kde uspějí jen chyt- ráci, bude cizincem. Proto se každý rodič stará o to, aby dítě, ještě než (4 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO se vydá do světa, mělo srdce zaslepené a uzavřené. Neumíte se mod-lit, neumíte milovat. Anebo snad ano? Umíte se modlit? Pomodlit se můžete - v neděli si zajděte do kostela: lidé se modlí, ale naprosto falešně, modlitby jim stejně vycházejí z hlavy. Srdce ma-jí prázdná, mrtvá a bez citu. Lidé "milují", uzavírají manželství, mají děti, které ale nejsou zrozeny z lásky. Vše mají vykalkulované a vy-počítané. Bojíte se lásky, nikdo totiž neví, kam by ho zavedla. Nikdo nezná cestičky srdce, jsou vám záhadou. S hlavou jste na správné ces-tě, na dálnici se srdcem procházíte divočinou. Nejsou tam ani cesty, ani značky, sami si musíte najít svoji cestičku. Se srdcem jste osamoceným jednotlivcem, s hlavou jste součástí společnosti. Hlava je vychovávaná společností, je její součástí. Se srd-cem se stanete samotáři na jejím okraji. Takže každá společnost peč-livě zabíjí srdce, a Ježíš praví: Neboí slepi jsou v srdcich svých a nevidi, že prázdni přišli na svět a prázdni snaži se jej opět opustit. Jen srdce spatří, jak jste prázdní! Čeho jste dosáhli? Nakolik jste vyzrálí a dospělí? Zakusili jste si nějakou extázi? - a co požehnání? Celou minulost máte prohnilou. A vaše budoucnost vyrůstá z minulos-ti - copak nebudete provádět stále totéž? Právě toto hluboce souží a skličuje Ježíše i Buddhu. Nyni však jsou opili. Až zbavi se vina svého, pak učini pokání. To se týká právě vás. Nejde o někoho jiného - oni znamená vy: až se osvobodíte od své opilosti, budete se kát. Slovu kát se dostalo hlu-bokého smyslu. Celé křesťanství stojí na pokání: v žádném jiném nábo-ženství nehrálo tak význačnou roli. Pokání je nádherné, prochází-li srd-cem, uvědomíte-li si: "Ano, Ježíš má pravdu, promarnili jsme život." Ne Adam, ale vy hřešíte, když promarňujete své životy - jde prá-vě o ono mrhání vašimi životy, možnostmi a schopnostmi, přlležitost-mi růst a změnit se k obrazu Božímu, stát se bohy. Marníte čas, plýt-váte jím pro marnosti, shromaždujete neužitečné smetí. A až si to uvě-domíte, budete se kát. A toto pokání, projde-li srdcem, vás očistí. Nic vás tak neočistí jako pokání. To je na křesťanství jedna z nejnádher-nějších věcí. ZÁZRAK ZÁZRAKŮ CS ndové vůbec neznají tajemství pokání, vůbec si nevypracovali klíč. Najdete ho jedině u křesťanů. Je-li vaše pokání bezmezné é, vychází-li ze srdce, pláčete-li a naříkáte, cítíte-li celou svou sú lítost nad tím, že jste promarňovali Bohem danou přiležitost-jste nebyli vděční, že jste se špatně chovali, že jste sami se sebou ě zacházeli... tak cítíte hřích. Právě totoje hřích! To, žejste něko-zabili nebo okradli, to nic není. Jsou to jenom menší hříšky, které j původ v jiném hříchu: totiž že jste byli opilí. Otevíráte oči, po-ní naplňuje vaše srdce, načež vaše bytost křičí a pláče. Není třeba ,v, nemusíte říkat Bohu: "Kaji se, odpusť mi." To není potřeba. Ce-vaše bytost se stává pokáním. A pak budete najednou od celé své nulosti očištěni. To je jeden z nejtajemnějších klíčů, který Ježíš od-zal světu. Stoupenci džinismu tvrdí, že je třeba vše odčinit a že jde o dlouhý sces: vše, co jste provedli v minulosti, se musí odčinit, napravit. Jed-duchá matematika: jestliže spácháte hřích, musíte něco učinit, aby- to vyvážili. Hindové zase říkají, že jste spáchali takový hřích, v jak uboké jste nevědomosti - vaše nevědomost zapříčinila velkou spous-skutků a minulost je tak obrovská, takže není lehké se z ní vyma-L. Bude toho zapotřebí učinit mnohem víc, jedině pak si můžete mi-lost očistit. Ježíš nám ale dává nádherný klíč. Říká: "Jen se kajte a celá vaše inulost je očištěna!" Zdá se to být k neuvěření, jak je to vůbec mož-aé? Tady se křesťanství odlišuje od hinduismu, buddhismu a džinismu. iindové, buddhisté a džinisté nemohou uvěřit, že pokání něco takové-ho dokáže, protože pokání ani neznají. Vypracoval je Ježíš. Jde o je-den z nejstarších klíčů. Pochopte však, co je pokání. Nestačí říkat slova a říkat je polovi-čatě, ne z celého srdce. Když se vaše bytost kaje úplně celá, když se celí chvějete a cítíte v každém póru, v každé žilce, že jste se chovali špatně, jen protože jste byli opilí, a nyní se tedy kajete - až pak do-jde k nenadálé transformaci. Minulost i budoucnost, která je promíta-ná minulostí, se rozplynou jste vrženi sem a teď, jste vrženi do svého skutečného bytí. A poprvé pocítíte svou vnitřní nicotu. Není to nega-tivní prázdnota, chrám je prostě tak obrovský, jako vesmír... je vám odpuštěno, jak říká Ježíš, pokáním je vám odpuštěno. Ježíšovým mistrem byl Jan Křtitel. Učil své žáky jedinému: "Čiňte pokání, neboť soudný den se blíží!" V tom spočívalo celé jeho učení. Byl to velmi nespoutaný člověk, úžasný revolucionář, chodil křížem kážem po své vlasti s jediným poselstvím: "Čiňte pokání, neboť soud- CC HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ný den se blíží!" Proto křesťané naprosto zavrhli teorii o znovuzroze-ní. Ne že by Ježíš nic nevěděl o znovuzrození - on si byl dobře vě-dom, že existuje jakýsi cyklus reinkarnací. Od reinkarnací však dočis-ta upustil, aby mohlo být pokání úplné. Jestliže máte k dispozici několik životů, tak vaše pokání nebude na-prosté. Můžete čekat a vše oddalovat. Můžete si myslet: "Když jsem chybil v tomto životě, nic jsem nepokazil. Zato v příštím... Takto uvažují hindové. Jsou těmi nejlínějšími lidmi na světě, jen kvůli uče-ní o reinkarnacích. Toto učení je pravdivé, v tom je ten problém vždy se vše může odložit, žádný spěch. Nač tolik pospíchat? Proto se hin-dové nikdy nezatěžovali časem. Nikdy nevynalezli hodiny, a i kdyby záleželo jen na nich, vůbec by je nevynalézali. Hodinky jsou tedy In-dově mysli skutečně cizí: hodiny do indické domácnosti vůbec nepat-ří. Na hodiny přišli křesťané, protože čas je jim krátký a ubíhá rychle ne hodinka, ale celý život vám prchá z dosahu. Na konci vás čeká pou-ze neodvratná smrt. Ježíš a Jan Křtitel, který byl jeho mistrem a zasvětil jej do tajů své-ho učení, se chtěli vyhnout onomu odkládání, jenom proto celé jejich učení spočívá na pokání. Protože poté již není času nazbyt, potom už nic neodkládáte, protože byste byli ztraceni. Oba mistři celou záleži-tost vystupňovali do krajnosti. Kdybych zčistajasna prohlásil, že toto je poslední den a že zítra svět zmizí, že vybuchne atomová bomba, a vyzval vás: "Kajte se! " - pak byste se dostali přímo do ohniska, do středu svého bytí, byli byste ta-dy a teď. A poté by následoval křik a pláč, divoký a zoufalý výkřik by vyrazil z hlubin vaši bytosti. Křičeli byste beze slov, bylo by to mno-hem bytostnější, výkřik by šel od srdce. Neplakali byste jen očima-srdce by se vám naplnilo slzami, celá vaše bytost by jimi přetékala: chybili jste. Jestliže se budete kát - v tom je síla probuzení, bdělosti - očistíte se od veškeré minulosti. Není třeba ji odčinit - ve skutečnosti totiž vů-bec neexistovala. Byl to sen, není třeba ho odčinit - stačí být bdělý. Všechny tyto sny a noční můry se se spánkem rozplynou. Ve skuteč-nosti nebyly nikdy prvořadé, byly to jen vaše myšlenky. A nebudte lí-ní - odkládali jste to již po mnoho životů. A jste schopni to odkládat dál a dál: mysl velmi ráda něco oddaluje. Vždy, úplně vždy, mysl ří-ká: "Zítra." Schovává se za zítřek. Zítřek je úkrytem pro všechny hří-chy a ctnost se rodí v tomto okamžiku. Někdo mi vyprávěl příběh: V jedné křesťanské misionářské škole, kde však nestudovali jenom křesťanští chlapci, se museli učit bibli, po-ZÁZRAK ZÁZRAKŮ 6% a příběhům úplně všichni žáci. Jednoho dne navštívil ško- a zeptal se jednoho žáčka: "Kdo byl první muž a kdo prv- Dítě odvětilo: "Adam a Eva." r "p jakou měli národnosť?" vyzvídal potěšený inspektor. A dítě na to: "Byli Indové!" . Inspektorem to poněkud otřáslo, nicméně se ptal dál: "Proč myslíš, měli indickou národnost? Proč jsou to podle tebe Indové?" Dítě vyhrklo: "To je jednoduché! Neměli ani pokrývky hlavy, ne-éli ani oblečení, na jídlo měli akorát jedno jablko napůl - a stejně ili, že jsou v ráji! Byli to Indové!" Indové jsou vždy v pohodě, ať se děje, co se děje. S ničím si nedě-tjf starosti, jen si pomyslí: "Život je tak dlouhý, nač si dělat těžkou ]aw? Proč spěchať? Nikam přece uhánět nemusím." Křesťané učí, že žijeme jen jeden život, a v tom spočívá velká sila. obře si zapamatujte: hindové mají pravdu, co do teorie o reinkarna-cfch, a křesťané se mýlí. Ale Ježíš se nikdy nezabýval teorii. Problém e v lidské mysli a její přeměně - někdy může být pravda jedovatá, aěkdy vás může přivést k zahálce. Pomohu vám ještě jiným příkladem: Gurdjieff zdůrazňoval, že ne-máte žádnou nesmrtelnou duši. Můžete jí dosáhnout, ale nemáte ji-m6žete ji promeškat. Jestliže jí nedosáhnete, tak prostě zemřete, nic z vás nezůstane. Podle Gurdjieffa jen jeden z milionu dosáhne své du-še, která pak postupuje dále. Tělo je ztraceno, ale duše je dál v pohy-bu. Nestane se tak však každému. Duši vám nikdo nedá, musíte se o ni přičinit, vytříbit ji. Mahávíra, Buddha nebo Ježíš se o ni přičinili a tak se stali věčnými. Vy věčnou duši nemáte! Jak říkával Gurdjieff - vy jste jen rostliny! Budete pohlceni, rozplynete se nemáte žádné cent-rum, co z vás může přežít? Používal stejnou taktiku jako Ježíš. Neměl pravdu, věčnou duši totiž sktečně máte. Je to ale nebezpečná teorie, protože když se dozvíte, že máte nesmrtelnou duši, že jste bráhmani, uložíte se ke spánku. Upadnete do hypnózy: nač si dělat starosti, když už teď jsem nesmr-telný? Nač je třeba sadhána? Proč meditovat? "Aham Brahmasmi-jsem již Bůh." Uložíte se ke spánku, veškeré snahy hodíte za hlaw. Teorie vás zabíjí, i když je pravdivá. Gurdjieff pravdu nemá, ale sou-cítí s vámi. A vy jste takoví lháři, že vám pomůže jedině lež. Jen lež vás vyvede z vašich lží, stejně jako se trn z kůže odstraňuje zase tr-nem. Ježíš moc dobře věděl o reinkarnacích - vyznal se jako nikdo jiný. 6ó HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Od reinkarnační teorie však prostě upustil z toho důvodu, že navštívil Indii! Pohlédl na indickou mysl a pochopil, že kvůli teorii o reinkar-nacích se naučila jen odkládat. Teorii zkrátka a prostě zavrhnul. Gurd-jieff si také zajel do Indie a do Tibetu a mohl vidět, jaký nesmysl byl způsoben vírou, že uvnitř máme již vše, co je třeba. Jste božští již ny-ní, nemusíte o nic usilovat. Žebráci se považují za císaře - tudíž proč by si s něčím dělali starosti? Gurdjieff začal používat k výuce tutéž metodu, učil na tomtéž zá-kladě: tvrdil, že nikdo nemá duši hned, a že si ji musí stvořit. Nemu-sí se vám to povést, nemějte ji za samozřejmost - přičiňte se o ni! Jen když se budete hodně snažit, zrodí se ve vás centrum, které bude žít vy však nepřežijete takoví, jací jste, protože jste jen rostlinami. Vytvo-řil kvůli tomu nový mýtus. Tvrdil, že se měsíc vámi rostlinami živí. Gurdjieff žertoval, ale velice nádherným způsobem a velmi smyslupl-ně. Podle něj je všechno na světě potravou pro někoho jiného: určitá zvířata se živí tím a jiná oním. Všechno je něčí potravou, proč by člo-věk měl činit výjimku? Někdo se jím živit musí a Gurdjieff řfká: "Mě-síc se živí člověkem, a když je hodně hladový, vznikají války." Když má měsíc hodně velký hlad, vznikají války, protože potřebuje hodně lidí. Ohledně měsíce žertoval, nemyslel to vážné. Ale následníci jsou vždycky slepí, takže uvěřili i tomuto žertu. Gurdjieffovi následníci dál tvrdí, že je to jedna z největších pravd, jaká kdy byla objevena - kdy-by se Gurdjieff vrátil, ze srdce by se zasmál. Gurdjieff žertoval, ale jeho žerty mají svůj smysl. Zdůrazňoval a vy-zdvihoval, že jste jen rostliny - na své úrovni. Hodíte se jen na to, aby vás sežral měsíc. Jde najít něco hloupějšiho než měsíc? Jen velmi těž-ko! Kosmonauté po přistání na měsíci očekávali, že tak vyplní veške-ré sny a poezii světa, protože člověk se vždy toužil dostat na měsíc. Ovšem nečekalo je tam nic. Měsíc nic není - sloužíte za potravu ni-čemu. Měsíc je pouze mrtvá planeta. Živí se vámi mrtvá planeta, pro-tože jste ve skutečnosti mrtví! Pamatujte si, že křesťanství, obzvláště Ježíš, dobře ví, že reinkarna-ce, znovuzrození existuje. Život je souvislý, tato smrt není poslední. Ale když se dozvíte něco takového, budete odpočívat. Celá Ježíšova metoda spočívá na tření: nesmí se vám dovolit odpočinek, musíte bo-jovat, vytvářet tření, jedině tak se vykrystalizujete. Nyni jsou však opili. Až zbavi se vina svého, pak učini pokáni. Ježíš pravil: Je zázrak, ZÁZRAK ZÁZRAKŮ 69 jestliže duše dala vzniknout tělu jestliže však tělo dalo vzniknout duši, je to zázrak zázraků. To by tak scházelo Karlu Marxovi! Copak by si asi pomyslel, kdy- narazil na tyto Ježíšovy výroky? Ježíš říká: ... duše dala vzniknout . totéž tvrdí všechna náboženství - Bůh stvořil svět. Znamená to, tělo pochází z duše, že látka pochází z mysli vědomí je zdrojem, vět vznikl následně. Pak Ježíš řekl: ... je zázrak - je to tajemství. Jestliže však tělo dá vzniknout duši... jak řilcají ateisté, materialis-, Karel Marx, Charvak i další... podle Marxe je vědomí následkem noty. S tím souhlasí všichni ateisté, svět prý není stvořen z ducha, uch je jen vedlejší úkaz, průvodní jev hmoty duch pochází z hmoty, e jejím vedlejším produktem. Ježíš pokračuje:... jestliže však tělo da-o vzniknout duši, je to zázrak zázraků. Stvoření světa Bohem je prv-f zázrak. Avšak druhý je zázrakem zázraků - když svět stvoří Boha. Je těžké uvěřit tomu prvnímu uvěřit druhému je bezmála nemožné. Nižší se může zrodit z vyššího, stejně jako člověk dokáže namalo-vat obraz. Můžeme říci, že malba vzešla z malíře, krásný obraz je zá-zrak. Řeknete-li ale, že maliř vzešel z malby, jde o zázrak zázraků. Jak může duch vzejít z látky, když v ní dosud neexistuje? Jak může ze se-mínka vyriist květina, když se v něm nenachází. Tak jako tak, Ježíš uvádí oba zázraky. Avšak nejzázračnější je toto: Já však žasnu, kterak toto velké bohatstvi v takové bidě našlo si domov. Jste ubohými žebráky, jste totiž vždy plní tužeb, pořád chcete do-stávat ještě víc. Touha je žebrání, mysl plná tužeb je mysl žebráka. Můžete být i císařem, nesejde na tom, jen více žebráte, tof vše, jste jen velký žebrák. Stále ale něco vyžadujete. Mohamedánský mystik Farid kdysi žil v malé vesničce u Dillí. Císař Akbar byl jedním z jeho následovmků. Jednou, když se vesničané do-zvěděli, že Akbar chodí za Faridem, přišli s prosíkem: "Faride, Akbar za tebou chodí, požádej ho tedy o něco. Potřebujeme aspoň školu a ne-mocnici. Jen ho popros, tvé přání císař splní, sám tě vyhledává." Vesničané žili v chudobě, byli nevzdělaní a neměli ani nemocnici. Farid tedy souhlasil: "Dobře, i když nijak zvlášť neumím o něco žá-dat, už dlouho jsem po nikom nic nechtěl. Když ale jinak nedáte, pů-jdu za císařem." Načež odešel. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ZÁZRAK ZÁZRAKŮ K ránu došel k paláci. Všichni věděli, že Akbar je jeho následov- nikem, tudíž Farida okamžitě pustili dovnitř. Akbar zrovna prodléval ve své svatyni - měl takovou malou svatyňku, kam se chodíval mod- lit. Právě se modlil a tak Farid zůstal stát vzadu. Čekal se svou žádos- tí, až se císař domodlí. Akbar netušil, že mu Farid stojí za zády. Na konci své modlitby pra-vil: "Bože všemocný, kéž je má říše větší, dej mi ještě více bohatství." Jakmile to Farid uslyšel, otočil se a šel. Když Akbar dokončil mod-litbu, ohlédnul se - Farid právě scházel ze schodů. "Jak ses sem do-stal? A proč jdeš pryč?" zavolal na něj. Farid odvětil: "Šel jsem za císařem, ale našel jsem zde i žebráka. Přišel jsem tedy zbytečně. A když ty se obracíš k Bohu, proč bych se ho já nemohl zeptat rovnou? Proč bych se měl k němu obracet zpro- středkovaně? Víš Akbare, měl jsem tě za císaře, ale zmýlil jsem se." Akbar zahrnul tuto historku do své autobiografie, kde píše: "V té chvili jsem pochopil, že ať už člověk dostane cokoli, nic se nezmění, protože mysl neustále požaduje víc a víc." Ježíš považuje za zázrak všech zázraků: ... kterak toto velké bohat- stvi - bohatství božské jsoucnosti - v takové bidě našlo si domov. Opi- lí a bídní lidé, kteří spí a žebrají po celé své životy žádají si samé ohavnosti, dokonce za ně bojují, posedlí chorobami a nemocemi - a to v nich Bůh stvořil svůj chrám, své obydlí, on bydlí právě ve vás! Je-žíš to považuje za největší, nejnemožnější a nejnepochopitelnější zá-hadu. Zázrak všech zázraků! To nic nepředčí. Víte, co nejvíce ze všeho zarmucuje Buddhu a Ježíše? Pohled na vás, na císaře, kteří v sobě mají Království boží a přitom žebrají po-žadujete bezcenné věci, mrháte svým časem, svým životem, silou a pří-ležitostmi. Kajte se! Hleďte, co jste dosud prováděli. Uvidíte, jak jste pošetilí, ani neuvěříte, že jste se tak mohli chovat. Vše je tak nesmyslné! Pohlédněte, co jste se ve svých životech navyváděli, co jste si pro-vedli. Jste jen trosky, které každým dnem stále více chátrají. Na sa-mém konci budete pouhopouhými troskami, úplně zničení a zdevasto-vaní. A přitom ve vašich žebrajících srdcích a myslích žije král, nej-vyšší král. To je zázrak! Ježíš s vámi nezměrně soucítí a pro svůj smutek se nedokáže smát. Ne že by pro něj byl smích obtížný - nemůže se smát kvůli vám. Je tak smutný a tolik s vámi soucítí, že vynalézá metody a klíče, aby vás otevřel, aby z vás učinil, co již jste, aby vám dal uvědomit si, kdo jste. Projděte si tyto věty a zapamatujte si jedno klíčové slovo: pokání. jste-li již schopni si uvědomit, že pokání je klíčem, určitě si celou nulost očistíte. Znenadání budete zase svěží a neposkvrnění. A když jste svěží, je ve vás Bůh, protože Bůh není nic jiného než še svěžest a neposkvrněnost. Pro dnešek dost. NEPOMYSLETE %S , Ježis pravil: Nepomyslete s rozbřesku do setměni neb od setměni do svitáni jak sebe obléci. Učednici se otázali: Kdy ty nám budeš odhalen i my kdy tebe shledáme? )ežis pravil: Tehdy, až oděv svůj beze studu odložite a pod nohy pohodite jako malé děti a tento pošlapete pak popatřite na syna živoucTo a nezachvějete se strachem. r iž nežijeme podle toho, jací skutečně jsme, ale s ohledem na to, jací bychom chtěli být. f Nežijeme se svou skutečnou tváří, ale s tváří ~~~--~- líčenou a falešnou. V tom je celý problém. ibář, se kterou se narodíte, je vaše vlastní - nikdo ji dosud nenarušil i nezpitvořil, ale dříve nebo později s tím společnost začne. Okolí postupně ukryje tvář, která vám byla dána při narození, a namísto ní vám nabídne množství jiných pro různé priležitosti, protože s tou je-dinou už dnes nemůžete vystačit. Situace se mění a vy potřebujete mnoho falešných tváří, masek. Od ána do večera a od večera do rána jich vystřídáte tisíce. Setkáte-li se s vysoko postaveným člověkem, změníte masku - jste někdo úplně ji-ný, než když na vaše dveře zaklepe otrhaný žebrák. A toto střídání ne-ustává ani minutu. Musíte být ostražití, neboť jakmile se tento proces zautomatizuje na-tolik, že si jej ani nebudete muset uvědomovat, začne probíhat bez va-šeho přičinění. Vejde-li do pokoje sluha, ani se na něj nepodíváte. Cho-váte se, jako by to ani nebyl člověk, jako by neexistoval, jako by ni-kdo nevešel. Vejde-li však váš nadřízený, okamžitě vyskočíte a s úsmě-vem a úklonami jej budete vítat, jako by vstoupil sám Bůh. Pozorujte svůj obličej a probíhající změny. Sledujte jej v zrcadle a přemýšlejte o svých mnoha tvářích. Zkuste před zrcadlem nasadit vý-raz, který máte, když jste se svou ženou, tvařte se tak, jako při setká-ní s milovanou osobou, jako když jste rozzlobení nebo dychtiví zjis-těte, jak vypadáte při sexuálním vzrušení nebo když jste nespokojení a frustrování. Pozorujte zrcadlo a uvidíte, že nejste jeden člověk, ale mnohohlavý dav. Někdy bude dokonce obtížné přiznat, že všechny ty-to tváře jsou vaše. Zrcadlo se může stát velkým požehnáním. Můžete nad změnami svého obličeje meditovat. Zahlédnete zde, jak falešným se stal celý váš život. Žádná z těchto tváří nejste vy. %ó HOÁČIČNÉ SEMÍNKO Je to jedna z nejhlubších zenových meditací, najít svou skutečnou, původní tvář tu, kterou jste měli, než jste se narodili na tento svět-a kterou budete mít, až jej opustíte, protože všechny své tváře nemů-žete vzít s sebou. Slouží vám jako úskok, trik na obranu vlastní oso-by, brnění na ochranu před světem. Teprve když všechny odhodíte, můžete zahlédnout Ježíše, protože jakmile spatříte svou skutečtiou tvář, spatříte jeho. Ježíš není nikdo jiný než vaše vlastní, skutečná tvář. Stejně tak Buddha. Ani Buddha, ani Ježíš nejsou mimo vás. Odhodíte-li všechno falešné a stanete nazí - opravdu vy, bez přetvářky a jakéhokoli přizpů-sobování - pak jste jako oni. Zjeví se Ježíš ve své největší slávě. Ne-můžete jej hledat v synovi tesaře Josefa. Je ve vás, a může se v mži-ku projevit. Zapamatujte si - stejné se poznává stejným. Až když jste vy sami jako Ježíš, pak teprve jej můžete poznat. Jak by to bylo mož-né jinak? Jste-li si vědomi svého vnitřmho bytí, pochopíte i vnitřní by-tí jiných lidí. Světlo může rozpoznat světlo, nikdy temnotu. Jak by pak temnota mohla rozpoznat světlo? Když nejste sami sebou, nemůžete poznat sku-tečného člověka, a Ježíš je tím nejskutečnějším z lidí. Není lhář, je svúj a vy, kteří lžete celým svým životem - vaše slova, gesta, všechno je lež - to nemůžete nikdy dokázat. Jen v úplné nahotě rozeznáte Ježíše uvnitř a pak i poznání navenek bude možné. Vnitřní poznání je první krok, protože veškeré poznání vychází z nejvnitřnějšího zdroje vašeho bytí. Není jiná cesta. Jedno z nejstarších židovských přísloví praví, že hledat Boha začne-te ve chvili, kdy jste jej nalezli. Zní to paradoxně, ale je to úplně prav-divé. Jak ho můžete začít hledat, pokud jste jej ještě nenašli - nenašli v sobě, neuskutečnili uvnitř? Pak začíná hledání, ale není ho již ve sku-tečnosti zapotřebí. Začíná i končí ve stejném okamžiku, první krok je zároveň posledním. Mezi vámi a božskostí je pouze jediný krok. Ne dva, a tedy ani žád-ná stezka. Jen jediný krůček - odhodit všechnu podvojnost, kterou jste se obtížili, všechny vypůjčené masky. K čemu ale máme tyto masky? K čemu slouží a proč se je tak bo-jíme odhodit? Celý mechanismus vám musí být jasný, jinak mi nebu-dete rozumět. Za prvé - nikdy jste nemilovali sebe sama, jinak byste ke skrývání neměli žádný důvod. Nenávidíte se, a tak ukrýváte svou tvář. Nesná-šíte-li sami sebe, jak byste se pak mohli ukázat ostatním? Nemáte-li se rádi a sami se odmítáte vidět, jak byste to mohli dovolit jiným? Kde NEPOMYSLETE %% tato nenávist vzniká? Celý princip společnosti je založen v tom, olat ve vás nenávist, odsouzení a pocit viny. Náboženství, církev, lečnost - všechny typy vykořisťování jsou založeny na prostém fak- nenávisti člověka k sobě samému. Chybí-li taková nenávist, jaký máte důvod k návštěvě kněze? K če- by vám to bylo? Nenávidíte-li, cítíte se vinni cítíte potřebu se nit, uvědomujete si, že potřebujete pomoc - někoho, kdo by z vás nil člověka hodného lásky. Rodiče vám neustále tvrdí: "Toto děláš tně, tamto děláš špatně, všechno špatně! " Neustále vám přikazují ělat to nebo ono. Slyšel jsem o malém dítěti, které si chtělo hrát na pláži v písku. atka mu to ale zakázala: "Ne, písek je mokrý a ty si umažeš šaty." chtělo jít dítě blíž k vodě. Ale matka odpověděla: "Ne, ani za nic. tam kluzko a upadneš." Pak chtělo jen tak pobíhat a poskakovat ko- opět však bylo zadrženo: "Ne, ztratíš se, je tu plno lidí." Nako- dítě poprosilo o zmrzlinu, stánek s ní byl nedaleko. "Ne, není to vé a bolelo by tě v krku." Tehdy se matka otočila k vedle stojící-lu člověku s otázkou: "Viděl jste někdy tak neurotické dítě?" Ne dítě, ale jeho matka je neurotická. Hrát si v písku, dívat se na ře nebo pobihat kolem není neuróza, to jen neurotická mysl vždy od-ovídá: "ne". Neurotický člověk nemůže říci: "ano" jestliže nedokáže ýt sám svobodný, jak by mohl dopřát svobodu jiným? Tato matka... a talka všechny matky a všichni otcové jsou takoví. Zkuste si na to vzpomenout, až se sami stanete matkami a otci. Zabíjíte svobodu a krů-ček po krůčku dotlačíte dítě k neuróze, k pocitu, že neustále chybuje je mu zakázáno dělat cokoli z toho, co je napadne z vlastní hlavy. Znám příběh o malém chlapci, kterého se matka po prvním dni, kte-rý strávil ve škole ptala, co se naučil. Odpověděl: "Poprvé v životě jsem se dozvěděl, že se nejmenuji ,Neže. Vždycky jsem myslel, že je to moje jméno - Ne, že budeš dělat to, ne, že budeš dělat ono, ne, že deš protivný Tak jsem si myslel, že je to moje jméno. Dnes ve ško-ke mi ale řekli, že to není pravda." Jste stiženi neurózou... Celá tato společnost je, - je to řetěz neuróz přenášených z generace na generaci. Postupuje dál a dál, a až dodnes nebyla vytvořena taková společnost, která by se tohoto prokletí doká-zala zbavit. Pouze čas od času několik jedinců dokáže uprchnout z to-hoto vězení, ale jsou to vzácné výjimky, protože je přiliš velké a po-stavené na pevných základech. Celý systém je už zaběhaný a podpo-vaný minulostí je skoro nemyslitelné, že by jediné z narozených dě-It bylo schopné uchovat si duševní zdraví. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Je to takřka nepředstavitelné. Všichni ve vašem okolí jsou šilení a vás donutí být také takovými. Zabijí vaši osobní svobodu a naučí myslet si, že se mýlíte, vždycky mýlíte, že neustále chybujete. To vy-volá pocity sebeodsouzení - začnete se nenávidět. Pamatujte - nená-vidíte-li sebe, nemůžete milovat ani nikoho jiného. To je nemožné! Jak můžete k někomu pociťovat lásku, když ji necítíte k sobě? Je-li otrá-ven zdroj, budou všechny vaše vztahy k druhým zamořené. Nikdy už nebudete lásky schopni. Plyne odtud ještě jeden logický důsledek: cítíte-li k sobě odpor, jak byste si mohli myslet, že by vás mohl milovat někdo druhý? Pokud vy sami se nejste schopni milovat, jak by to dokázal někdo jiný? Tak jste si v hloubi duše jisti, že k vám nikdo necítí lásku, a pokud se o to i ně-kdo pokusí, nebudete mu věřit. Budete předpokládat, že vás klame. Jak by zrovna vás mohl někdo milovat - vy sami to nesvedete. Takže zů-stáváte skeptičtí a plní pochyb. Nedokážete důvěřovat a najdete nako-nec cestu a způsob, jak dokázat, že ten druhý ve skutečnosti lásku jen předstírá. Jakmile se vám to podaří, uklidníte se a vše je v pořádku. V této nenávisti leží základ všech falešných tváří. Šaty nemají v pr-vé řadě za úkol ochraňovat před nepřízní počasí - to je jen na podruž-ném místě. Jsou tu, aby ukryly tělo, ukryly sexualitu jsou zde, aby ukryly animalitu ve vás. Ale život je animální - všechno živé ve vás je zviřecí. Vše je zviřecí z výjimkou hlavy, vše kromě ní musí být te-dy ukryto. Pouze hlava jako sídlo myšlení je přijatelná. Pro společnost by bylo vůbec nejlepší, kdyby tělo bylo odňato a jen hlava zůstala. Byly učiněny experimenty v tomto směru, úspěšné experimenty. Je možné úplně odstranit tělo, aniž by mysl přestala fungovat. Mozek ke své práci potřebuje pouze mechanickou "pomoc" - mechanické srdce bije, mechanický cévní systém udržuje v oběhu krev - a mozek pra-cuje, aniž by potřeboval tělo. Vědci provedli množství pokusů a jsou udiveni, co všechno ještě v mozku probíhá, i když je takto izolován-může mít sny, myslet a vytvářet logické konstrukce. Něco takového vědci dokáží teprve několik let, ale společnost již dávno uspěla na stejném poli jinými prostředky - celé vaše tělo je ,od-říznuto od vašeho vědomí, jen hlava zůstává. Kdybyste náhodou ně-kde narazili na své tělo bez hlavy, jsem si jist, že byste nepoznali, že je vaše. Kdybyste našli svůj bezhlavý trup, poznali byste jej? Nikdy jste své tělo doopravdy neviděli, dokonce ani v koupelně ne. Šatů je již přiliš mnoho. Nepokrývají jen tělo, ale i duši. Dva malí školáci míjeli cestou domů vysokou zeď a posedla je zvě- davost po tom, co je za ní. Našli malý otvor, ale bylo těžké se k ně-NEPOMYSLETE %9 mu dostat. Jeden tedy vylezl druhému na ramena, podíval se a zvolal: "To je ohromné! Je tam spousta lidí a hrají různé hry, ale jsou všich-pi nazí! Asi je to spolek nudistů." Druhý chlapec byl vzrušený a prosil: "Pověz mi toho víc - jsou to muži nebo ženy?" Ale přítel odpověděl: "Já nevím, nepoznám to nemají nic na sobě." Muž se stává mužem teprve díky svému oděvu. Žena se teprve skr-ne něj stává ženou. Ten chlapec má pravdu, když říká: "Nemohu říct, jsou zač. Nemají žádné šaty." Vaší identitu, vaši osobnost, tvoří tedy aty. Proto král nikdy nedovolí, abyste nosili stejný oděv jako on. Kdy-by se tak začali oblékat obyčejní lidé, co by z něho zbylo? Nemůže to volit, protože jen díky tomuto rozdilu zůstává kýmsi výjimečným. Šaty vám dávají totožnost. Natolik už na vás ztěžkly a pevně přilnu-y, že dokonce ani ve snech se nikdy nevidíte nazí. To přeci mluví sa- za sebe! Potřeba ošacení pronikla velmi hluboko. Ve svých snech y neuvidíte svlečené sebe ani druhé. Oděv se dostal do hlubokého vědomí - sen je podvědomý fenomén. Alespoň v něm byste tedy fi být přirození, ale nejste i sem už pronikly masky a falešné tváře. : Tato lživost, tato pseudo-individualita je postavena na základě vaší ávisti k vlastní osobě. Chcete ji ukrýt, nedovolíte nikomu spatřit skutečné já vždyť jak by vás pak mohl někdo strpět? Jak by ně- mohl vaše pravé já milovat, nebo si jej vážit? Začnete hrát divad- . Toho se týká Ježíšův výrok: Ježiš pravil: Nepomyslete s rozbřesku do setniění neb od setměni do svitáni jak sebe obléci. Nepřemýšlejte o tvářích, oděvu, neupřímnostech. Zůstaňte sami se-u a přijměte se takoví, jací opravdu jste. Je to velice obtížné, už jen myšlení na to je nepříjemné a znepokojující. Kde se toto znepokojení bere? Vnutili vám je vaši učitelé, velcí tra- života. Ve skutečnosti to nejsou žádní učitelé, jen nepřátelé. Uči-rás, že: "toto je zvířecké a tamto také" - a vy že jste člověk. Nesna-i se vám tím říci nic jiného, než že všechno animální máte v sobě druhými zapřít. Ale já vám říkám, že člověk nestojí proti zví- že je pouze nejdokonalejším ze zviřat. Ne protiklad, ale nejvyšší ný vrchol. Popřete-li zviře v sobě, popřete zároveň svůj nejvnitř- zdroj života. Pak už zůstanete navždy falešní. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Popřete-li animalitu ve chvíli, kdy se milujete se ženou, co se asi stane Zde je důvod, proč jsou dnes znnozí lidé na samé hranici impo-tence. Můžete být překvapeni, když vám řeknu, že podle mého názo-, ru na Východě devadesát devět procent žen nikdy neprožilo orgasmus. Stejné to bývalo na Západě, ted se situace mční. Devadesát devět pro-cent žen nikdy nedosáhlo vyvrcholení, protože jim to prostě nebylo do-voleno. Muži mohli alespoň trochu zůstat zviřaty, ale ne ženy. Ty mu-sely během milování zůstat ztuhlé, zmrtvělé, jako tělo bez duše. Ne-směly projevit emoce, nesměly přiznat, že je to těší - jen nízké ženy mají ze sexu potěšení. Prostitutka je může mít, ale manželka nikdy. Lí-bí-li se manželce pohlavní styk a dostává se do extáze, bude se její manžel cítit poškozen a myslet si, že nemá přlliš dobrou ženu. Ona má být přece bohyní, ne zvířetem. Ale chovat se jako bohyně, a přitom jí nebýt, znamená nutně podvádět. Ležet jako vá, zapřít veškerý pro- žitek. Všimlijste si slova ,emoce? Pochází z latinského ,motus - pohyb. Jste-li naplněni emocemi, je celé vaše bytí v pohybu chvěje se a pul- suje, je plné života -je divoké. Žena ale přece nemůže být divoká a pl-ná života! Musí být umrtvená a škrobená pak je to dobrá žena, pak transcendovala animalitu. Pokud ale popřete sex jako animální, nesta- ne se nic jiného. než že jej prostě potlačíte do podvědomí. Před třeml nebo čtyřmi lety se v Americe jeden výrobce hraček do- stal do těžkých problémů a dokonce před soud jen proto, že začal vy- rábět panenky, které měly skutečné pohlavní orgány. Holčička musí mít pochvu, má-li obličej, stejně tak chlapeček musí mít penis. Hrač- ky s pohlavím! Přinesly mu jen starosti a musel zastavit výrobu. Za- čal výbornou věc, ale soud ji zakázal, společnost ji zakázala. Proč by hračky neměly mít pohlavní orgány, když mají všechno ostatní? Chcete udržet děti v nevědomosti? - pak jim vytváříte faleš- nou tvář. Proč ty panenky vyvolaly tolik odporu? Hračky jsou hračky! Ale kněží, znisionáři, takzvaní ,ochránci mravů byli rozzuřeni a do- štvali onoho muže před soud. Přitom to byl krásný nápad, převratná myšlenka. Děti musí znát celé tělo, protože celé tělo je krásné. Proč je skrývat a oddělovat? Je to strach, hluboce vkořeněný strach z animál- nosti. Vy ale jste zvířata, s tím se nedá nic dělat - můžete tento stav transcendovat, ale ne jej jednoduše popřít. Pokusíte-li se jej popřít, vy- tvoříte pouze falešnou, Iživou masku, masku božskosti a čistoty. Pokud tento stav skutečně překonáte ve smyslu transcendence, do- sáhnete pravé zbožnosti. Ale transcendovat znamená především při- jmout: musíte ostražitě projít touto fází, ne se v ní ztratit projít skrz NEPOMYSLETE gl dostat se nad ni. Popíráte-li ji, pak se ji pouze snažíte obejít. V ži-, ale není možné nic obcházet. Budete-li to dělat, zůstanete nezra-a infantilní, nikdy se vám nepodaří dospět. Život musíte prožít, jen JC budete růst. Přijde chvíle, kdy se dostanete nad svou pohlavnost, e přijde skrze poznání, skrze zkušenost přijde skrze hlubší uvědo-ní a lásku - ne popírání a represi. Ježíš říká: Nepomyslete s rozbřesku do setměni neb od setměni do svitáni jak sebe obléci. Neoblékejte nic. Neříkám, že se máte procházet po městě nazí, ale neoblékejte nic - buďte sebou! Cokoli život přináší, přijměte, přiví-tejte a užijte. Oslavte to. Děkujte nebesům za to, čím vás učinila, ať už je to cokoli. Neodmítejte, protože jestliže odmítáte něco ze sebe, odmítáte zároveň Boha - on je stvořitel, on vás vytvořil takové, jací jste. To on ví, co dělá, ne vy. Pokud zavrhujete některou část sebe sa-ma, zavrhujete jeho, hledáte chybu v universu, v existenci samé. Je to bláznivé a hloupé, ale lidé, kteří to dělají, jsou často velmi vážení. Ježíš vás nabádá, abyste se místo uvažování o tom, co si vzít na se-be, jen spontánně pohybovali životem. Berte život zodpovědně, ale ne-stavte mezi sebe a jeho plynutí žádnou lež. Žijte z vteřiny na vteřinu bez přemýšlení přemýšlení je vaší nej-hlubší maskou. Máte se setkat se ženou a už cestou se připravujete na to, co ji říct, zdali ,miluji tě nebo ,žádná se ti nevyrovná. Potřebuje-te-li takové přípravy, nejste skutečně zamilovaní skutečná láska je schopna mluvit plynule spatra, sama za sebe - věci se budou dít svým vlastním způsobem, přirozeně. Květiny vykvetou, ale po svém - nepo-třebují nic zkoušet. Mark Twain kdysi přednesl výbornou přednášku. Když vycházel ze sálu, zeptal se ho jeden z jeho přátel, jak s ní byl on sám spokojen. Mark Twain však odpověděl otázkou: "Se kterou z nich - s tou, kterou jsem si připravil, s tou, kterou jsem přednesl, nebo s tou, kte-rou jsem chtěl přednésť?" Takový je celý váš život - něco si praeně přichystáte, něco jiného vyslovíte a ještě něco zcela jiného jste ve skutečnosti chtěli říct. Proč dochází k tak složitému dělení? Protože nejste spontánní. Spontánní člověk dokáže sdělit napoprvé to, co zamýšlí - žádá to ale být ostra- g2 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO žitý a pozorný. Pak dokážete reagovat z hloubi této pozornosti. Vy se však musíte připravovat, protože jste nepozorní a nesoustředění. Máte obavy, že se situace bude vyvíjet jinak, než předpokládáte: "Dokážu vhodně reagovat, nebo ne?" Strach! Začínáte s falší. Ale Ježíš říká: "Nemyslete na to, jak se ustrojit." Učednici se otcizali: Kdy ty nám budeš odhalen i my kdy tebe shledáme? Ježáš pravil: Tehdy až oděv svůj beze stud odložite a pod nohy poltodite jako rnalé děti a tento pošlapete - pak popatřite na syna živouciho a neznchvějete se strachem. Pokuste se pochopit každé jednotlivé slovo. Učedníci se ptají: Kdy ty nám budeš odhalen... ? Ježíš je zde, odhalen v plnosti své slávy je v jejich přítomnosti, stojí před nimi. Jeho samého se ptají: Kdy ty nám budeš odhalen... ? jakoby se snad nějak ukrýval. Jednou Buddhovi položili otázku... Procházel právě lesem. Uschlé listí již pokrývalo stezku a další se snášelo ze stromů a harašilo ve vět-ru. Tu se Ananda zeptal. Nikdo jiný nebyl nablízku, část žáků se vy-dala napřed a zbytek zůstal o něco pozadu, takže v tu chvlli byl Anan-da s Buddhou sám. Řekl: "Vždycky jsem se tě chtěl otázat na jedno-zjevil jsi nám všechno, co sám víš, nebo jsi před námi něco skryl?" Buddha odvětil: "Má dlaň je otevřená - buddha nikdy nemá zaťa-tou pěst. Pohlédni na les, jak je odhalený, nic není skryto. Jsem právě tak otevřený jako on žádný buddha nezatíná pěst." Pak sevřel v ruce několik suchých listů a řekl: "Nyní je má pěst zaťatá a listí nezahléd-neš." Lidé hltaví po vědění, ti, kteří jej odmítají sdilet s druhými, jsou jako tato pěst. Buddha povolil sevření a nechal listy sklouznout s dlaně. Pak do-dal: "Buddhova ruka je vždy otevřená, nesvírá ji. Odhalil jsem všech-no. Zdá-li se ti ještě cokoli skryto, je to tvá vina, nikoli moje." Ježíš je zde, je přítomen. A učedníci se ptají, kdy se jim odhali a kdy jej budou schopni poznat. Vždyf on již vše odhalil! Domnívají se, že něco skrývá, ale on neskrývá ani to nejmenší. Je to přesně naopak: to oni, učedníci, nejsou otevření. Uzavřeli se, obrnili, a jejich oči proto nevidí. To oni mnohé skrývají, ne Ježíš. Pravda není ukryta, jen vy jste vůči ní uzavření. Pravda se zjevuje všude, v každém okamžiku. Je v samé podstatě pravdy, že nemůže bý NEPOMYSLETE ó3 yta. Pouze lži se pokoušejí skrýt, lži bývají tajnůstkářské. Pravda je ly jako otevřená dlaň, jen vy jste proti ní zatnutí v pěst. Problém je ve vás, říká Ježíš. Tehdy až oděv svůj beze studu odlo-. Můžete se totiž svléknout, nepřestanete-li se však stydět, nebu-vaše nahota skutečná, nebude nevinná. Stud není nic jiného než pro- V křesťanství je stud prvotním hříchem. Slyšeli jste jistě přlběh Ada- a Evy. V kterou chvili zhřešili? Mnozí se snažili a snaží najít od-věd, určit přesně okamžik, kdy k tomu došlo. Měli zakázáno ochut-t ovoce ze stromu poznání, ale dostavilo se pokušení. Je to přiroze-- objeví se vždy zároveň ze zákazem, je to v přirozenosti mysli. sl ale ovládá také další trik: pokouší vás, ale zároveň učiní zodpo-dným někoho jiného. Jakýkoli zákaz vzbudí v mysli zvědavost, při-á její pozornost. Mysl chce všechno vědět, strkat nos do všeho, vše drobit zkoumání. Adam i Eva uvedli v pokušení sami sebe, nikdo jiný tam nebyl. přrběhu se ale mluví o ďáblu jako pokušiteli. Je to podvod mysli, á se tak vyhýbá zodpovědnosti. ,Ďábel je jenom obětní beránek. jste v pokušení, ale on je pokušitel, zůstáváte tedy bez viny. Pře-luvil vás a svedl, to on je skutečný hříšnilc. Pokušení však pochází zákazu a zde se mysl dopouští podvodu. Příběh je půvabný: Bůh pravil. "Nejezte ovoce tohoto stromu!" Kdyby ti dva skutečně čili, vyhnuli by se mu. Jejich víra však nebyla opravdová. "Proč," lili se, "proč nám Bůh ten strom zakázal, proč právě strom vědění?" sl jim určitě odpověděla: "Protože když ochutnáte jeho ovoce, sta-e se sami bohy, neboť poznáte a prohlédnete. Zapírá vám ten strom, že žárlí, žárlí na to, že byste měli být stejně dokonalí jako on. ete poznání a nic vám nebude skryto." Přxběh však dosazuje na to mysli ďábla a do jeho úst klade slova pokušení: "zakázal vám ony plody, protože je žárlivý a má strach." Tato situace měla ve ttečnosti pouze prověřit Adamovu a Evinu víru - nic víc. Ale mysl je přesvědčila - mysl je oním ,ďáblem. Ďábel prý vzal sebe podobu hada, který je nejstarším symbolem vychytralosti- ysl je ta nejvychytralejší věc na světě. Oba, Adam i Eva, svalili erou zodpovědnost na tohoto ďábla, Adam pak navíc na Evu. Muž označoval ženu za pokušitelku, vždy ji odsuzoval. Ve svatých h celého světa je žena takto ponižována. Svádí vás k hříchu a je ou všech strastí. Všichni takzvaní světci se předháněli v odsuzo- žen. tedy mysl pracuje: HOftČIČNÉ SEMÍNKO NEPOMYSLETE Eva řiká: "ďábel" a Adam volá: "Eva" a kdybyste náhodou nara-zili na ďábla a zeptali se jeho, odpoví vám: "Bůh - proč vůbec v ráji něco zakazoval? Je to všechno jeho vina. Rajská zahrada byla ohrom-ná, byly v ní milióny stromů, takže Adam s Evou by sami na strom poznání nikdy nepřišli. Když jim ale byl odepřen, celý zbytek zahra-dy je přestal samozřejmě zajímat a zaměřili se jen na tu hloupou jab-loň - to Bůh udělal chybu!" Ale ten přiběh je skutečně půvabný a má neobyčejné množství roz-měrů může být vykládán mnoha a mnoha způsoby - v tom je krása přirovnání. Utrhli plod a okusili jej, a v tu chvili se jich zmocnil stud za vlastní nahotu. Kdy došlo k hříchu? Když neuposlechli Boha? Ze-ptáte-li se papeže ve Vatikánu, odpoví vám, že je to tak, protože kně-ží vás chtějí udržet v poslušnosti. Zeptáte-li se filosofů, nikoliv teologů, odpoví vám: "Ve chvili, kdy ochutnali ovoce stromu poznání." - Protože s myšlením začíná souže-ní. Život bez myšlení je nevinný děti jsou nevinné, protože se ještě nenaučily myslet. V nemyšlení spočívá krása stromů. Člověk je oškli-vý a odporný, protože jeho mysl je neustále zatěžkána obavami a myš-lenkami, fantazielni a sny, tak obtížená a napjatá, že vrozený půvab je ve všem tom balastu hluboko pohřben. Zeptáte-li se tedy existencialis-tů, ukáží na strom poznání. Zeptáte-li se však psychologů, jejichž přístup je nejhlubší, odpoví: "Ve chvili, kdy se zastyděli." Jakmile se objeví stud, propuká i nená-vist k sobě samému, odmítání vlastmho já. Tento stud ale přichází s po-znáním. Děti se nestydí, klidně pobfhají úplně bezstarostně nahé. Krok za krokem je donutíte stydět se za nahotu. Čím více se dozvídají, tím více začnou ze sebe skrývat. Ježíš řiká: Tehdy až oděv svůj beze studu odložite. Ale co udělali Adam s Evou? Skryli pod fikovými listy své pohlavní orgány, vymys-leli první oděv - začala historie světa. Jak můžete znovu vstoupit do Rajské zahrady? Odložte své fikové listy! - to volá Ježíš. Tudy vede podle něj cesta zpět. Takto se můžete vrátit: Tehdy až oděv svůj beze studu odložite... Protože je možné se svléknout a nepřestat se stydět pak hluboko uvnitř zůstává oděv zachován beze změny - nejste ote-vření, stále ještě mnohé ukrýváte. Svlečenost není nahota jste možná bez šatů, ale nejste nazí. Nahota má hlubší rozměr - znamená zcela se zbavit studu, přijmout své tělo v jeho úplnosti tak jak je. Bez odsouzení ze strany mysli, bez oddělování kterékoli části, pak je to nahota. Mahávíra není svlečený, není členem klubu nudistů je nahý, nahý jako dítě. V klubu nudistů nejste skutečně nazí. Dokonce vaše nahota je vykalkulovaná, je to ma-nipulace mysli. Vzpíráte se, revoltujete, stavíte se proti společnosti-jen proto, že ona vyznává ošacení, vy je zahazujete. Je to uměle vy-volaná reakce nejste nevinní, dětsky nevinní. Ježíš řIká: ... až oděv svůj beze studu odložite a pod nohy pohodite jako malé děti a tento pošlapete, pak popatřite nn syna živouciho a nezachvějete se strnchem. Jako první krok musíte přijmout svou nahotu před Bohem tak, jako dítě před svým otcem či matkou - beze studu. Od chvile, kdy se pře-stanete stydět před božským, budete opravdoví. Stydíte-li se, používá-te stále ještě masku, musíte ji používat. A za druhé - jakmile se pocit studu vytratí, přestanete se bát. Tyto dva pocity jdou ruku v ruce. Zbavíte-li se studu, strach vás úplně opus-tí. Veškeré obavy zmizí. V tu chvli se vám otevřou oči - uvidíte sy-na Božiho, syna živouciho bude vám odhalen, a stejně tak i Buddha. Lidé se mě často přicházejí ptát: "Jak rozeznáme skutečného, osví-ceného mistra od vychytralého podvodnika?" Ve vašem stavu jej pros-tě poznat nemůžete. Je to jako ptát se slepce, je-li rozsvíceno. Jak by to mohl vědět? Poznání vyžaduje zrak, a jeho oči jsou zavřené. Nedo-kážete odhalit, dosáhl-li člověk uskutečnění a osvícení, je-li skutečně Kristem a synem Božím. Jak by jinak mohli Ježíše ukřižovat? Zacházeli s ním velice špatně a udělali z něj hlupáka, dosáhli toho, aby tak vypadal. V den, kdy nesl svůj kříž na Golgotu, byla všude spousta lidí, vojáků a darebáků, kteří házeli kamením a výkaly a po-vykovali: "Tak to je ,Král Izraelský, to je ten ,Syn boží, ten truhlář-ský synek - vždyť on zešílel!" Jako vtip mu nasadili na hlavu trnovou korunu a vyvolávali: "Jen se podívejte na svého krále, na ,Prvoroze- ného syna!" Když pak byl ukřižován, udělali poslední špatný žert - po obou stra- nách ukřižovali zloděje. Byl přibit mezi ně jako sprostý zločinec. Ne- jen dav, ale i tito zloději si z něj tropili šprýmy. Jeden z nich řekl: "Nyní budeme společně umírat, pamatuj si nás nezapomeň na nás s místem v tom svém ,království nebeském. Trpíme spolu s tebou, udělej tedy pro nás něco, když jsi Syn boží. Až se dostaneme do tvé-ho království, měj na nás prosím zvláštní ohled. Proč bys to pro nás g6 HOltČlČNÉ SEMÍNKO nemohl udělat - jsi přece všemohoucí" Tak se posmívali Ježíš vypa-dal jako obyčejný blázen. Jak je možné, že se mineme s Ježíšem? Je to tím, že máme zavře-né oči. Zaslepené vším tím oděvem nejen svrchní slupkou látky, ale všemi ostatními typy - oděvem studu, strachu, sebenenávisti, odsouze-ní a viny - vrstva za vrstvou. Ježíš řá Tehdy až oděv si,ilj be2e studu odloŽite a pod nohy jnko malé děti pohodite... Nutíteli dítě poprvé se obléknout, vzpírá se. Vzdoruje šatům, pro-tože jej omezují a svazují, nutí je k falši. Jeho odpor je přirozený. Mů-žete jej ale přinutit, přesvědčit: "Když jdeš ven, musíš se obléknout až se vrátíme, můžeš si šaty zase sundat. Mezi lidmi je musíš mít, bez nich neznůžeš na ulici." Chce jít, a proto se oblékne. Hned po návratu se však stane následující: strhá je ze sebe a nejen po nich dupat. Jsou to nepřátelé, jež jej donutili ke lži. V ša-to, bude tech přestalo být samo sebou. Ted je však zase volné. Oslaví svou na-hotu tízn, že oděv zahodí a bude po něm šlapat a skákat, bude slavit svou volnost. Uděláte-li to jako děti, ...pak popatříte na syna živoucí-ho a neZachvějete se strachem. V nahotě není strach, ten je jen cosi přidaného zvenčí je vytvořen skrze stud. Mnohá náboženství ve vás vědomě vytváří pocit viny. S po-citem studu se dostaví i strach. Pak se rodí neuróza a pak přicházíte ke stejné osobě, která ve vás vyvolala pocit provinění, přicházíte, aby vám jej pomohla překonat, transcendovat Tito lidé vám nemohou po-moci, jsou-li sami tvůrci takových pocitů. Odpoví vám: "Modlete se a obávejte se Boha." Nemohou vás vést k překonání strachu. Ježíš ano, ale celá konstrukce musí být zničena od základů. Ty jsou zde: nepři-jměte sebe sama a zůstanete ve věčných obavách. Přijtněte se, a nebude se čeho bát. Přestaňte myslet v pojmech:, mu-sím, ,nesmím a ,měl bych, ,neměl bych, pak nikdy nepoznáte strach. Budte skuteční a důvěřujte skutečnosti. Nebojujte s realitou. Je-li tu sex, dobrá, přijměte jej objeví-li se vztek, přijměte jej také. Nesnažte se uměle vytvářet protiklad: "Jsem rozzlobený a to není dobré. Musím být ochoten odpouštět. Pronásledují mě sexuální touhy, kterých se mu- sím zbavit, musím žít v celibátu." Nesnažte se vytvořit opačný pól, proto2e tak se vám pouze podaří vyrobit masku. Vztek zůstane, vaše NEPOMYSLETE ochota odpustit bude jen lživou tváří. Sex zůstane, bude však klesat hloub a hloub do podvědomí a vaše tvář se pokryje maskou brahma-čarii. To vám ale nijak nepomůže. Slyšel jsem o vědci, který se snažil odhalit tajemství diamantů. Pra-coval bez oddechu a měl již téměř všechny klíče k záhadě, kromě je-diného. S jeho odhalením by se stal nejbohatším mužem na světě. Přes všechnu námahu mu však stále unikal. Pak mu kdosi poradil. "Proč zde ztrácíte čas i síly? Neslyšel jste o moudré ženě v Tibetu, která zná odpovědi na všechny otázky? Prostě ji vyhledejte a zeptejte se jí, vy-řeší váš problém. Proč marnit čas tady?" Ten muž se tedy vydal do Tibetu, ale cesta se protáhla na několik let. Nebylo lehké se k oné moudré ženě dostat. Prošel mnoha těžkost-mi a několikrát byl v sázce i jeho život, ale nakonec dosáhl cíle. Br-zy ráno zaklepal na dveře chatrče a ona mu otevřela. Byla velice krás- ná, nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Ale nejen krásná, i velice vy-zývavá - v jejích očích jakoby jiskřila slůvka: ,pojd blíž! . "Tak jsi te-dy přišel," řekla, "dobrá. Můj muž odešel a takové je pravidlo: Můžeš se mě zeptat na jednu otázku, a já ji zodpovím. Pouze jedinou, neza-pomeň, víc jich položit nemůžeš." A tu vědec vyhrkl: "Kdy se vrátí váš manžel?" To byla tedy otázka, na kterou se přišel zeptat. Někde hluboko v podvědomí musel být jeho problémem, skutečným problémem, sex. Práce s diamanty a hledání jejich tajemství bylo pouhým odvedením pozomosti. Hluboko uvnitř si musel myslet: "Až budu nejbohatším mužem světa, všechny ženy, všechny krásné ženy budou moje, " ač- koli si toho nebyl nejspíš vůbec vědom. Držíte se na povrchu a nevědomí vás nezajímá, ale ono samo se ve vhodnou chvili projeví, vybuchne s o to větší intenzitou. Pokus o útěk je zbytečný. Jen transformace může pomoci, a ta vyžaduje hluboké při-. jetí sebe sama. Bez souzení, bez rozlišování: "Toto je dobré, toto je špatné." - bez hodnocení. Důvěřujte své přirozenosti a nechte se jí uná- šet, nepokoušejte se plavat proti proudu - to je význam nahoty. Nechte se s důvěrou vést životem, at míří kamkoli. Nevytvářejte si vlastní cil uděláte-li to, budete nutně lhát a předstírat. Život žádný ci1 nemá - pokud ho máte vy, jste proti životu. Život nevychází z téhož zdroje jako obchod, ale jako poesie ne z hlavy, ale ze srdce - život je romantický. Je třeba důvěřovat, pochybnosti vám v ničem nepomo- hou. Život je iracionální, ne exaktní. Nevěří v Aristotela a logiku, ale v lásku a poesii, v mystiku. Je to záhada, kterou je třeba prožít, ne ré- bus k vyřešení - život není hlavolam ani matematický problém. Ta- 8 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jemství je otevřené, ale vy ne. Je odhaleno všude - ve stromě i listu, v každém slunečním paprsku. To jen vy jste se stáhli do ulity. Ale proč? Protože když nepřijmete svůj vnitřní život, jak byste moh-li přijmout ten, který vás obklopuje? Naučte se tomu! Začněte ve stře-du svého bytí. Když dokážete akceptovat sebe takového, jaký skuteč-ně jste, dokážete brát i ostatní věci tak, jak jsou. S přijímáním pak při-chází vnitřní přeměna - už nikdy nebudete takoví, jako předtím. Přeměna se dostaví sama, a proběhne po svém, ale musíte jí to umožnit. Toto řilcá Ježíš - budte nazí, aby mohla přijít a proběhnout. Zahoďte všechno, čím vás obtížila společnost - to je pravý význam slova ,oděv. Společnost vám nedala život, jen tuto povrchní skořáp-ku. Nedala vám skutečné já, jen ego. Odhoďte oděv a ego zmizí. Před-stavte si, jak kráčíte po ulici nazí. . Jeden muž jménem Ebrahim navštívil kdysi mistra. Stal se právě králem a začínal teprve hledat - přišel tedy k mistrovi, který se otá- zal: "Jsi připraven učinit cokoli?" "Proto jsem přišel. Co řeknete, udělám. Mistr na něj pohlédl a přikázal: "Dobrá, svlékni se tedy do naha!" Ostatní učedníci se začali ošívat, protože Ebrahim byl přeci jen vel- ký král a jim se zdálo, že úkol je příliš tvrdý. Jeden z nich zašeptal mistrovi do ucha: "To je přeci přiliš, nebudte tak přísný - po nás jste nikdy nic takového nežádal!" Ale mistr poroučel dál: "Ted vezmi boty, jdi do ulic a tluč se jimi do hlavy. Projdi tak celé město!" Bylo to hlavní město Ebrahimova království, ale uposlechl. Svleče- ný prošel celým městem a bil se přitom do hlavy obuví. Říká se, že když se vrátil, byl již osvícený. Jak k tomu došlo? Ebrahim byl muž velkých možností, proto mis požadoval tak mnoho. Mistr po vás nikdy nechce víc, než na kolik sta- číte. Čím větší jsou vaše vnitřní síly, tím náročnější budou jeho úko- ly jste-li dosud vnitřně chudí a slabí, nebude vyžadovat tolik. Ebra- him však byl velmi mocný - sám se stal uznávaným mistrem. Stalo se to, o čem mluví Ježíš ke svým učedníkům. S šaty odhodil i ego - vše, co mu bylo vnuceno společností. Ego je těžké břímě a mnohokrát proto spadne vlastní vahou, ale y je vždy zvednete a vlečete dál. Mnohokrát ztroskotáte, nedosáhnete svého, mnohokrát se ego zřítí, ale znovu, potlučení, frustrovaní, pora- žení a vyčerpaní jej zvednete a potáhnete dál v jakési naději. Znám o tom příběh: jednou lev vyhledal tygra a zeptal se: "Kdo je vládcem tohoto lesa?" NEPOMYSLETE ó9 Tygr kňučel: "Jen ty, samozřejmě, jen ty jsi tady králem!" pak lev odešel k medvědovi, stiskl ho tlapami a zařval: "Kdo je ta-dy pánem a vládcem?" "Jedině ty, o tom není pochyb. Ty jsi král všech zviřat!" volal med-věd. Nakonec lev přišel ke slonovi a položil mu stejnou otázku. Slon jej však uchopil chobotem a odhodil na padesát stop daleko. Lev dopadl na kámen, potlučený, zkrvavený a zesláblý však vstal a vo-lal: "Když nevíš správnou odpověď, takovým neurvalým chováním ni-eho nedosáhneš!" Vy to děláte zrovna tak. Nikdy nepřiznáte porážku, vždy znovu znovu voláte: "Nemusíš se tak chovat, když neznáš správnou odpo-_ ! Proč takové hrubiánství? Stačí přiznat, že nevíš." Pochopíte-li, že při porážce padne všechno, co vám vnutila společ- st, může se tato porážka změnit v největší vítězství vašeho života. e je důvod, proč jen skrze nezdar se může člověk stát zbožným. Je lice těžké stát se zbožným, když máte úspěch. Zajišťuje-li vám oděv mnoho, proč se trápit nahotou? Oděv je v tu chvili vaší nejlepší in- ticí. Ale v selhání se odhaluje nahota a vy si ji uvědomujete. Nic nemůže skutečně skrýt, můžete jedině znovu začít obelhávat sebe sa- Využijte svých neúspěchů! Dopadnete-li na kamení, zranění a kr-rející, neopakujte hloupost, kterou vyslovil lev. Zkuste pochopit, že ěch ve světě neexistuje. Vše je prostoupeno falší jak je možné do-nout skutečného vítězství se lživou tváří? Napoleon, Alexandr Ve-ý i Čingischán, všichni jsou ztroskotanci. Ježíš uspěl, protože setrval ve své původnosti, ve své přirozenosti. zste se tomu porozumět, a nejen porozumět - zkuste kus po kuse kládat svůj vlastní oděv, až stanete nazí a čistí. Zahodíte ono jabl-E hříchu a brány ráje se před vámi znovu otevřou. GKřesfané tvrdí, že s Adamem a Evou byl lidský rod z ráje vyhnán vám však dává přiležitost vrátit se zpět. Jen stát se křesfanem nestačí. Musíte pochopit Ježíše, a toto pochopení je možné jen , najdete-li jej v sobě samém. Jiná cesta není. dnešek dost! jemství je otevřené, ale vy ne. Je odhaleno všude - ve stromě i listu, v každém slunečním paprsku. To jen vy jste se stáhli do ulity. Ale proč? Protože když nepřijmete svůj vnitřní život, jak byste moh-li přijmout ten, který vás obklopuje? Naučte se tomu! Začněte ve stře-du svého bytí. Když dokážete akceptovat sebe takového, jaký skuteč-ně jste, dokážete brát i ostatní věci tak, jak jsou. S přijímáním pak při-chází vnitřní přeměna - už nikdy nebudete takoví, jako předtím. Přeměna se dostaví sama, a proběhne po svém, ale musíte jí to umožnit. Toto řilcá Ježíš - budte nazí, aby mohla přijít a proběhnout. Zahoďte všechno, čím vás obtížila společnost - to je pravý význam slova ,oděv. Společnost vám nedala život, jen tuto povrchní skořáp-ku. Nedala vám skutečné já, jen ego. Odhoďte oděv a ego zmizí. Před-stavte si, jak kráčíte po ulici nazí. . Jeden muž jménem Ebrahim navštívil kdysi mistra. Stal se právě králem a začínal teprve hledat - přišel tedy k mistrovi, který se otá- zal: "Jsi připraven učinit cokoli?" "Proto jsem přišel. Co řeknete, udělám. Mistr na něj pohlédl a přikázal: "Dobrá, svlékni se tedy do naha!" Ostatní učedníci se začali ošívat, protože Ebrahim byl přeci jen vel- ký král a jim se zdálo, že úkol je příliš tvrdý. Jeden z nich zašeptal mistrovi do ucha: "To je přeci přiliš, nebudte tak přísný - po nás jste nikdy nic takového nežádal!" Ale mistr poroučel dál: "Ted vezmi boty, jdi do ulic a tluč se jimi do hlavy. Projdi tak celé město!" Bylo to hlavní město Ebrahimova království, ale uposlechl. Svleče- ný prošel celým městem a bil se přitom do hlavy obuví. Říká se, že když se vrátil, byl již osvícený. Jak k tomu došlo? Ebrahim byl muž velkých možností, proto mis požadoval tak mnoho. Mistr po vás nikdy nechce víc, než na kolik sta- číte. Čím větší jsou vaše vnitřní síly, tím náročnější budou jeho úko- ly jste-li dosud vnitřně chudí a slabí, nebude vyžadovat tolik. Ebra- him však byl velmi mocný - sám se stal uznávaným mistrem. Stalo se to, o čem mluví Ježíš ke svým učedníkům. S šaty odhodil i ego - vše, co mu bylo vnuceno společností. Ego je těžké břímě a mnohokrát proto spadne vlastní vahou, ale y je vždy zvednete a vlečete dál. Mnohokrát ztroskotáte, nedosáhnete svého, mnohokrát se ego zřítí, ale znovu, potlučení, frustrovaní, pora- žení a vyčerpaní jej zvednete a potáhnete dál v jakési naději. Znám o tom příběh: jednou lev vyhledal tygra a zeptal se: "Kdo je vládcem tohoto lesa?" NEPOMYSLETE ó9 Tygr kňučel: "Jen ty, samozřejmě, jen ty jsi tady králem!" pak lev odešel k medvědovi, stiskl ho tlapami a zařval: "Kdo je ta-dy pánem a vládcem?" "Jedině ty, o tom není pochyb. Ty jsi král všech zviřat!" volal med-věd. Nakonec lev přišel ke slonovi a položil mu stejnou otázku. Slon jej však uchopil chobotem a odhodil na padesát stop daleko. Lev dopadl na kámen, potlučený, zkrvavený a zesláblý však vstal a vo-lal: "Když nevíš správnou odpověď, takovým neurvalým chováním ni-eho nedosáhneš!" Vy to děláte zrovna tak. Nikdy nepřiznáte porážku, vždy znovu znovu voláte: "Nemusíš se tak chovat, když neznáš správnou odpo-_ ! Proč takové hrubiánství? Stačí přiznat, že nevíš." Pochopíte-li, že při porážce padne všechno, co vám vnutila společ- st, může se tato porážka změnit v největší vítězství vašeho života. e je důvod, proč jen skrze nezdar se může člověk stát zbožným. Je lice těžké stát se zbožným, když máte úspěch. Zajišťuje-li vám oděv mnoho, proč se trápit nahotou? Oděv je v tu chvili vaší nejlepší in- ticí. Ale v selhání se odhaluje nahota a vy si ji uvědomujete. Nic nemůže skutečně skrýt, můžete jedině znovu začít obelhávat sebe sa- Využijte svých neúspěchů! Dopadnete-li na kamení, zranění a kr-rející, neopakujte hloupost, kterou vyslovil lev. Zkuste pochopit, že ěch ve světě neexistuje. Vše je prostoupeno falší jak je možné do-nout skutečného vítězství se lživou tváří? Napoleon, Alexandr Ve-ý i Čingischán, všichni jsou ztroskotanci. Ježíš uspěl, protože setrval ve své původnosti, ve své přirozenosti. zste se tomu porozumět, a nejen porozumět - zkuste kus po kuse kládat svůj vlastní oděv, až stanete nazí a čistí. Zahodíte ono jabl-E hříchu a brány ráje se před vámi znovu otevřou. GKřesfané tvrdí, že s Adamem a Evou byl lidský rod z ráje vyhnán vám však dává přiležitost vrátit se zpět. Jen stát se křesfanem nestačí. Musíte pochopit Ježíše, a toto pochopení je možné jen , najdete-li jej v sobě samém. Jiná cesta není. dnešek dost! NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ 93 I pravil k nim Ježis: Postite-li se, pácháte na sobě hřich modlite-li se, budete zatraceni dáváte-li almužny na dušich si škodite. A ať už do kterýchkoli končin půjdete a putovati po nich budete, přijmou-li vás jezte, co vám podaji a choré jejich přivádějte ke zdraví. Neboť neposkvrni vás co vcházi do vašich úst, avšak tim, co z nich vycházi, tim se poskvrnite. _ e to výrok prazvláštní, avšak velmi význam- ) ný. Zní podivně - člověk totiž není opravdo- vý, žije ve lžích. Takže ať udělá cokoli, na- ,.....,.... .....:. konec to bude falešné. Modlíte-li se, modlíte se ze špatných důvodů postíte-li se, postíte ze špatných důvodů - protože vy sami jste špatní. Nejde tedy o to, je správné dělat, ale jak být správný. Je-li vaše bytí správné, vše iěláte samosebou správně když ale správné není, když není soustře-5né a opravdové, tak cokoli, co uděláte, bude špatně. Vše nakonec nezáleží na tom, co děláte, ale kým jste. Když se jde oděj modlit, jeho modlitba bude špatná, protože jak by se mohla ze dce, které každébo podvádí, okrádá, obelhává a poškozuje, zrodit odlitba? Jak může ze zlodějského srdce vzejít modlitba? Není to ožné. Modlitba má sílu vás změnit, odkud ale vychází? Vychází vás. Jste-li nemocní, bude i vaše modlitba nemocná. Hodža Nasreddin jednou žádal o zaměstnání. V dotazmku se tro-iu rozepsal o své kvalifikaci a přednostech: "Na univerzitě jsem byl .emiant ročníku a byl jsem navržen na viceprezidenta národní ban-r. Odmítl jsem, protože se o peníze nezajímám. Jsem čestný a spo-hlivý člověk. Po ničem netoužím a o plat se nestarám co mi dáte, mi postačí. A práci přímo zbožňuju - řekněme pětašedesát hodin Předseda komise, který vedl přijímací pohovor, při pohledu na je-ho přihlášku dostal šok: "Proboha Cožpak nemáte ani jednu slabost?" Nasreddin odvětil: "Jenom jednu: hrozně Ižu!" Ovšem tato jediná slabůstka je za všechny. Nikdo nemusí mít sla-bostí víc, stačí jedna. Nemáte jich moc, máte jedinou, z které pochá-zí všechny ostatní. Na svou slabost musíte pamatovat, protože vás bude všude následovat jako stín dá příznačný nádech všemu, co učiníte. 94 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Základní věcí v náboženství tudíž není co se dělá, ale jakým kdo je. "Bytí" znamená vaše nejvnitřnější jádro, "dělání" jsou vaše povrchové aktivity na obvodu. Dělání znamená vaše vztahy s ostatními, s vnějším světem, bytí značí vás takové, jací jste, bez vztahů, jací jste uvnitř. Žít můžete, i když nic neděláte, ale bez bytí žít nelze. Konání je druhotné a postradatelné. Člověk může zůstat nečinným, nic nemusí dělat, ale bez bytí žít nedokáže - bytí je tedy podstatou. Ježíš, Krišna i Buddha hovoří o bytí naproti tomu chrámy, kostely, mešity, organi-zace, sekty, takzvaní ti guruové, učitelé a kněží hovoří o činech. Otá-žete-li se Ježíše, promluví o vašem bytí a jak je transformovat. Přijde-te-li za vatikánským papežem, bude kázat o tom, co dělat, o morálce. Morálka se zabývá činy, náboženství bytím. Je zde zapotřebí co nejzřetelnějšího rozlišení, neboť na tom závisí vše ostatní. Kdykoli se na světě objeví člověk jako Ježíš, bývá nepo-chopen. Nepochopen je z toho důvodu, že opomíjíme tento rozdil: Je-žíš hovoří o bytí, my ho posloucháme a vykládáme si to tak, že hovo-ří o dělání. Rozumíte-li, bude pro vás tento citát velice jasný a užitečný. Mů-že vám osvítit cestu. Jinak se vám bude zdát velmi zvláštní a nesluči-telný s náboženstvím. Ježíšova slova se kněžím musela zdát namirená proti náboženství, proto jej ukřižovali. Měli ho za člověka, který chce náboženství zničit. Přečtěte si jeho výrok - na první pohled se tak jeví. I pravil k nim Ježiš: Postite-li se, pácháte na sobě hřich... Vždy jsme slýchávali, že náboženství učí půstu, už bylo mnohokrát zdůrazněno, že půstem se očistíte. Celé džinistické náboženství spočí-vá v postění. Kdyby si džinisté vyslechli tento výrok, asi by se jim Je-žíš zdál nebezpečný a byli by rádi, že jej Židé ukřižovali. Židy také vyvedl z rovnováhy, takováto slova jsou pobuřující a na-rušují celou morálku. Zkuste lidem říct, že půst je hřích - postíte-li se, pácháte na sobě hřich a modlíte-li se, budete zatraceni. Už jste někdy slyšeli, že budete zatraceni, když se modlite? K čemu je potom nábo-ženství? Lidé si myslí, že náboženství znamená chodit do kostela a modlit se k Bohu, a Ježíš říká: ...modlite-li se, budete zatraceni, dáváte-li almužny, na dušich si škodite. NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ 9S Je to nejzvláštnější, ale velice smysluplný výrok. Ježíš říká, že ta- ví, jací jste, nemůžete nic dělat správně. Důraz není na tom, jestli postíte či nepostíte, jestli almužny dáváte nebo ne, anebo jestli se podlíte nebo nemodlíte - zdůrazněno je, že vzhledem k tomu, jací jste, nůžete nic udělat správně. Umíte se modlit? Zajít si do kostela je snadné, ale modlit se nedo-ážete. Modlitba vyžaduje jinou kvalitu bytí - tu, kterou nemáte, tak-e se můžete jen obelhávat, že se modlíte. Jděte se podívat do koste-]a, jak se lidé modlí: prostě se jen klamou, kvalita zbožnosti jim není vlastní. Jak se umíte modlit vy? A jestliže skutečně jste tak zbožní, proč chodíte do kostela či do chrámu? Modlitba vás provází všude: při každém pohybu, při každém kroku - a to je modlitba! Modlíte se, i když jíte a milujete! Při každém po-hledu a doušku vzduchu se modlíte!... Kvalita zbožnosti vás totiž pro-vází pořád, stejně jako dýchání. Ani na chvilku se nemůžete nemodlit. Pak už není třeba chodit do kostela nebo do chrámu. Kostely a chrá-my jsou pro ty, kteří chtějí sami sebe klamat, kteří vůbec nejsou zbož-ní a raději budou dál věřit, že se modlí. Umíral jednou jeden hříšmk. Nikdy nenavštívil chrám, nikdy se ne-modlil, nikdy nenaslouchal kněžím, ale těsně před smrtí dostal strach. Naléhavě prosil kněze, ať přijde. Kněz přišel, když už se kolem shro-máždil dav lidí, protože šlo o významného, úspěšného muže, byl to mocný a bohatý politik. Sešlo se tedy hodně lidí. Hříšník poprosil kněze, ať přistoupí blíž, aby mu mohl pošeptat něco soukromého: "Dobře vím, že jsem hřešil. Nikdy jsem nebyl v kostele, nemám to ve zvyku. Nejsem ani trochu nábožný člověk, nikdy jsem se nemodlil, je mi tedy jasné, že mi svět neodpustí. Pomozte mi však, přesvědčte mne, že se od Boha dočkám odpuštění! Tento svět mi ne-odpustí, to vím, a teď už nic nenapravím - povězte mi ale jedno: že mi pán Bůh odpustí!" "Tedy, možná vám odpustí, protože vás nepoznal z té stránky, co my. Ano, asi ano, protože vás zná jinak než my." Nelze-li však oklamat tento svět, lze oklamat Boha? Jestliže neo-klamete obyčejnou mysl, oklamete božskou? Je to jen příjemňoučká útěcha: "Možná." Tohle možná je ovšem úplně mylné nespoléhejte se na takové útěchy! Modlitba je kvalita přináležící k podstatě a ne k osobnosti. Osob-nost znamená to, co děláte, vaše vztahy s ostatnínú. Podstata nevychá-zí z vašich činů, podstata přichází jako dar od Boha. Modlitba náleží k podstatě: jde o kvalitu, neni to nic, co Ize vykonat. 96 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Co je půst? Jak se lze postit? A proč se lidé postí? Ježíšův výrok je velmi hluboký, hlubší než to, co ohledně půstu tvrdil Mahávíra. Je-žíš vyjadřuje velmi hlubokou psychologickou pravdu, totiž že mysl jde do extrémů: člověk, který je abnormálně posedlý jídlem, je schopen se bez problémů postit. Vypadá to jako divný paradox, že osoba, která ji přespříliš, která je nenasytná, se snadno postí. Ovšem jedině takový typ člověka je skutečně schopen snadno držet půst. Člověku, který má ve své stravě rovnováhu, bude připadat půst neproveditelný - jak to? Pro odpověd se musíme ponořit do fyziologie a psychologie půstu. Začneme fyziologii, neboť se zabývá vnějškem. Jestliže se přejídá-te, vytváříte si nadměrnou zásobu tuku. Tehdy můžete držet půst bez potíží, protože tuk přece není nic jiného než zásoba, rezerva. Jak víte, ženy se postí snáze než muži. Když se rozhlédnete po lidech, kteří drží půst, jako třeba hlavně džinisté, zjistíte, že na jednoho postícího se mu-že připadá čtyři až pět žen: takový je poměr. Oproti manželce se man-žel postit nedokáže. Proč? - Ženské tělo totiž shromažduje více tuku a s takovou zásobou je věc snazší, protože při půstu se musíte živit vlastním tukem. Proto při tom každý den ztrácíte na váze až jeden ki-logram. Kam se poděla vaše váha? Jíte sami sebe, jako byste se živil vlastním masem. Ženy se mohou postit snadno - hromadí více tuku než muži, proto také mají oblejší těla. Tlustí lidé se mohou postit jedna radost, diety jsou pro ně hračka - a také je často vyhledávají. Obyčejný zdravý člo-věk si dokáže nashromáždit tolik tuku, že vůbec nemusí po tři měsíce jíst a stejně nezemře devadesát dní - tak velkou zásobu si Ize učinit. Ovšem jste-li štíhlí a chudí - to znamená, když se nepřejídáte, jíte pou-ze množství potřebné ke každodennímu životu, a nenasbírali jste si pří-liš mnoho tuku - tak půst držet nedokážete. Právě proto se kult půstu objevuje vždy jen u bohatých lidí a nikdy u chudých. Všimněte si, že kdykoli chudý člověk oslavuje svátek, slaví ho hos-tinou, a kdykoli slaví svátek boháč, slaví ho půstem. Džinisté jsou v In-dii nejbohatšími lidmi a právě proto se postí. Zato muslim, chudý mus-lim anebo hind slaví své svátky hostinou, protože hladu má po celý rok dost, takže nač by o svátku ještě víc hladověl? Postí se už celý rok a sváteční den se od všedních musí nějak lišit. Odliší jej jen tak, že si oblékne nové šaty, uspořádá výtečnou hostinu a užije si, čímž poděku-je Bohu. Tak vypadá náboženství chudých lidí. V Americe se brzy půst a jeho kult bleskově rozmůže. Už ted se rozmáhá, protože Američané značně zbohatli a jedí tolik jídla, že ny-ní na postění musí dojít. V Americe se čím dál víc uctívají všechny NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ 9% y půstu - i když se jim řikává všelijak. Z hlediska fyziologie však tělo musí mít přemíru tuku, aby se snadno mohlo postit. druhé, z hlediska psychologie, jídlem musíte být pose.dlí. Musí vaše vášeň: musíte hrozně moc jíst, pořád jíst a jíst a čím dál víc jfdlo myslet. Takováto mysl bude mít jednoho dne jídla a myšlenek něj až po krk. Jestliže na něco přiliš myslíte, budete z toho časem vení. Máte-li něčeho přespřiliš, znechutí se vám to. Pak vás bude tahovat něco úplně opačného: přejídali jste se a tak se potřebujete tit. Dilcy postění vám zase jednou začne chutnat, vrátí se vám chuť dlu - není jiná cesta. Mysli vládne základní zákon: dokáže se přiklonit k opačnému pó- , nedokáže ale zůstat uprostřed. Rovnováha je pro mysl tou nejobtíž- jší věcí, extrémy jí nepřijdou zatěžko. Pokud máte ve zvyku se pře- t, můžete se i postit, protože půst je druhý extrém - nelze však zů-at uprostřed. Nedokážete se stravovat správně, mít vyvážený jídelní-k, to tedy ne. Buď tak anebo naopak - mysl vždy tíhne k extrémům. e to jako s hodinovým kyvadlem: jde doleva, potom doprava, potom oleva zastaví-li se však uprostřed, zastaví se i hodiny, naprosto pře-tanou fungovat. Když se vám mysl zastaví uprostřed, zastaví se vám nyšlení, zastavují se hodiny. Jestliže ale jdete do extrému, dříve nebo později vás začne přitahovat opačný extrém, bude pro vás mít zase smysl a budete muset k němu přejít. Ježíš to moc dobře ví a chápe. Říká: Postite-li se, pácháte na sobě hrich. Co je hřích? V Ježíšově terminologii je hříchem jít do extrému. Se-trvat právě uprostřed není hřích. Proč? Proč je krajnost hříchem? Pro-tože jít do krajnosti znamená zvolit si jednu půlku a druhou odmítnout - a pravda je celá. Když se rozhodnete hrozně moc jíst, rozhodli jste se polovičatě. Když se rozhodnete nejíst vůbec, volíte opět poloviča-tě, vybrali jste si jen něco. Uprostřed není na vybranou: živíte své tě-lo a nejste posedlí ani tak, ani onak nemáte žádnou posedlost, žádnou neurózu. Potřebám těla je učiněno zadost, nejste jimi přetíženi. Takováto rovnováha je vždycky za hranicí hříchu. V nerovnováze vždy hřešíte. Podle Ježíše je člověk přiliš zaujatý tímto světem hříšný, ale jde-li do opačného extrému, zřekne-li se ho, je-li proti němu přiliš zaujatý, stává se zase hříšmkem. Člověk, který svět přijímá, nevolí ani jednu krajní cestu, jej transcenduje. Přijetí je transcendence. Volba znamená, že jste sami zúčastněni i vaše ego vstupuje do hry a vy bojujete. Kdykoli půjdete do nějakého extrému, čeká vás nepřetržitý boj, pro- 9g HOŘČIČNÉ SEMÍNKO tože v extrému klid nenaleznete - klid přichází až uprostřed. V extré-mu budete pořád napjatí, ustaraní a plní úzkosti. Jen když budete upro-střed, v rovnováze, vaše muka a úzkost zmizí jste doma, nic vás ne- trápí, není ve vás žádné napětí. Napětí znamená extrém. Vyzkoušeli jste jich již mnoho, proto jste tolik napjatí. Buď toužíte po ženách a sex vám neustále vyvstává na mysli, ane- bo ženy odmítáte, a zase ho máte plnou hlavu. Žijete-li pro sex, zcela vám zaplní mysl jako kouřový opar. Když s ním bojujete jako s nepří- telem, pak na něj opět nebudete moci zapomenout - protože přátele si pamatujete dobře, ale nepřátele ještě lépe. Na přátele možná někdy za-pomenete, ale na nepřátele nikdy, těch se nezbavíte jak byste mohli zapomenout na svého nepřítele? Tudíž lidé, kteří se stále pohybují ve světě sexu, jsou jím přeplněni. A běžte se podívat do klášterů, kde ži-jí lidé, kteří se uchýlili k opačnému extrému - také neustále žijí se se-xem, celá jejich mysl je sexem prostoupena. Když přiliš moc jíte, když jste jídlem posedlí, jako kdybyste žili jen pro ně, budete je mít ustavičně na mysli. I když se budete postit, myš-lenek na jídlo se nezbavíte. A když vám něco neustále leží na mysli, stává se to zátěží. Problém není ani žena ani muž - problém je, že na sex pořád myslíte. Jídlo není problém: najíte se a tím to končí avšak myslet na ně neustále... to už problém je. Jestliže vám bez přestání leží spousta věcí v hlavě, plýtváte dušev-ní energii mysl vám ztěžkne, s takovou nudou a zátěží se vám život bude zdát beze smyslu. Když máte mysl nezatíženou, lehoučkou a svě-ží, stává se inteligentní, máte svěží pohled na svět, jasné a ničím ne-zatížené vědomí. Potom je celé vaše bytí nádherné - a tato nádhera je Bůh. Potom je celé vaše bytí živoucí - a to je Bůh. Žijete v neutucha-jící extázi, každičká chvilka je blažená - toto blaho a extáze je Bůh. Bůh není někdo, kdo na vás někde čeká Bůh je zjevem v tomto světě. Pro tichou, jasnou, ničím nezatíženou, mladinkou, svěží a nepo-skvrněnou mysl je Bůh všude. Mysl však máte mrtvou, umrtvili jste si ji určitým procesem. Jde o přeskakování od jednoho extrému do dru-hého, pořád dokola tam a zpátky, bez spočinutí uprostřed. Kdysi jsem slyšel o jednom opilci, který se potácel po velice roz-lehlé a široké ulici. Zeptal se kolemjdoucího, kde že má ulice druhou stranu. Ulice byla opravdu široká, na město již padala noc a světlo se vytrácelo, a on byl hrozně opilý. Moc dobře už taky neviděl, obrátil se tedy na kolemjdoucího, který se nad ním slitoval a pomohl mu protěj-ší stranu najít. Když tam došel, zeptal se někoho jiného, kde se nachází druhá stra-NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ 99 . Nechal se dovést na protější chodmk, kde se zastavil a povídá: toment! Co je to tu za lidi? Stojím si tu na ulici a ptám se, kde má ou stranu. Zavedou mne tam a já chci vědět, kde to má druhou onu. A prý že tady! Přitom jste mě vzal zase sem zpátky. Co je to za lidi? Kde to má druhou stranu?" Vůbec nezáleží na tom, kde se nacházíte opačný extrém je ta dru-strana, která vás přitahuje, protože je vzdálená. Nedokážete si před-vit, jak je pro muže, který je v celibátu, sex přitažlivý - ani netuší-jak! Je nepředstavitelné, jak může přitahovat jídlo, když držíte půst. pochopíte to, dokud to nezakusíte: mít na mysli stále jen jedinou c - jídlo nebo sex. A takhle to může pokračovat až do samého kon-. Budete-li mít dokonce i v okamžiku sznrti nějaký extrém v hlavě, idete jím posedlí. Jak lze dosáhnout pocitu pohody a uvolnění? Nepřecházejte do ex-ímu, v tom tkví smysl Ježíšova výroku. Vyvarujte se extrému! Ježíš c dobře ví, že jste na jídle závislí - nezačínejte se postit, to vám Postite-li se, pácháte na sobě hřich, wcodlite-li se, budete zatraceni. Co je modlitba? Obyčejně si myslíme, že to znamená o něco pro-sit, žádat a stěžovat si: máte své tužby a Bůh vám umožní je ukojit. Přicházíte k Jeho bráně s požadavky, přicházíte jako žebráci. Modlit se podle vás znamená o něco žebrat, ale to není pravda: modlitbou je jedině díkůvzdání, vděčnost. V tom je ale obrovský rozdíl: když žeb-ráte, modlitba vám není cilem, je jen prostředkem. Modlitba sama ne-má význam, protože se modlíte, abyste něco získali na tom vám zá-leží, ne na modlitbě. A častokrát dojde k tomu, že vaše tužba vyplně-na není. Tehdy od modlení upouštíte, máte je za zbytečné. Je vám to-liko prostředkem. Modlitba se nikdy nemůže stát prostředkem, stejně jako láska. Lás-ka je cil: prostě milujete, nemilujete kyůli něčemu láska sama o sobě má svou vnitřní hodnotu - prostě milujete. Láska je tak blažená. Nic se za ní neskrývá, láskou se neusiluje o žádný výsledek. Nejde o pro-středek vedoucí k něčemu konečnému, láska už je konečný cil. A mod-litba je láska - prostě se modlíte rádi, nic nežádáte, o nic nežebráte. Modlitba samotná, vnitřně vzato, je neskutečně nádherná, cítíte ta-kovou extázi a štěstí, že prostě jdete odevzdat dík Bohu, že vám do-volil žít a dýchat a vidět - jak krásný je svět barev! - že vám umož- 100 HOFtČIČNÉ SEMÍNKO nil slyšet a být bdělý. Nic jsce si nezasloužili, je to dar. Do chrámu při-cházíte s hlubokou vděčností, jen abyste mohli odevzdat Bohu dík: "Cokoli jsi mi daroval, je až přespřcliš. Nikdy si to nezasloužím! " Za-sloužíte si snad něco? Můžete si vzpomenout na něco, co byste si jakkoli zasloužili? Byla by to nějaká nespravedlnost, kdybyste tu na matičce Zemi vůbec ne-byli? V žádném případě! Vše, co máte, je prostě dar, který vzešel z bo-ží lásky. Nezasloužíte si jej. Búh svou láskou oplývá. Když to pochopíte, zrodí se ve vás nová kvalita: kvalita vděčnosti. Pak mu prostě a jednoduše jdete poděkovat, cítíte vděčnost. Vděčnost je modlitba a cítit se vděčný je v podstatě tak krásné, že se tomu nic nevyrovná, nic se s tím nedá srovnat. Mod-litba je nejvyšším vrcholem vašeho štěstí, nemůže se z ní stát prostře-dek k nějakému jinému cíli. Ježíš říká:... a modlite-li se, budete zatraceni, protože se nemodlí-te správně. Ježíš si je velmi dobře vědom, že kdykoli jdete do koste-la, jdete o něco žebrat, o něco žádat. Modlitba je vám prostředkem, a v tom případě je to hřích. Jaká je vaše láska?... ptám se, protože přes ni můžete porozumět co se ve vaší modlitbě děje. Doopravdy milujete nějakého člověka? Je to láska anebo něco úplně jiného? Je to vzájemné uspokojení? Když někoho milujete, jde skutečně o lásku? Dáváte ji ze svého srdce, ane- bo jen vykořisťujete ostatní ve jménu lásky? Ve jménu lásky využíváte ostatních. Bývá v tom sex, někdy i něco jiného, ale pořád jde o využívání. A když vám lidé řeknou, abyste to- ho nechali, budete je milovat i nadále, anebo přestanete? Tehdy opá- číte: "Cože, jaké využívání?" Když si vás ostatní váží, když vás třeba oceňuje krásná žena, vaše ego je uspokojeno. Vzhlédne k vám půvab- ná žena a vy se poprvé cítíte jako muž. Jestliže vás však neocení, ne- vzhlédne k vám, láska zmizí. Jestliže se na vás, na krásnou ženu, po- dívá krásný a silný muž, zahrnuje-li vás lichotkami, cítíte se potěšena, protože máte uspokojené ego. Toto je vzájemné zneužívání - a vy tomu říkáte láska. Není divu, stane-li se z ní peklo zákonitě se v peklo proměnit musi, protože lás- ka je to jenom podle názvu, pod nímž se skrývá něco docela jiného. Z lásky nikdy nemůže být peklo, láska je vlastní kvalitou nebe. KdyŽ milujete, jste šťastni vaše štěstí vám ukáže, že jste zamilovaní. Podívejte se ale na zamilované páry: nezdají se být šťastní - jen z počátku, kdy pouze plánují a nic netuše, nevědomě hážou sítě, aby se navzájem polapili avšak jejich poezie, romantika a celé jejich ne-NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ smyslné snažení má za smysl jen chytit toho druhého. Když je rybka Chycena, cítí se nešťastní a jakoby zotročení. Jedno i druhé ego se zo-očí, oba se snaží ovládat a vlastnit se navzájem. Z takové lásky se stane zatracení. Je-li vaše láska nesprávná, nemů-e být správná ani modlitba, protože modlitba je láskou k celému svě-u - a pokud se vám nepodařilo milovat obyčejnou lidskou bytost, jak hyste mohli dokázat milovat Boha? Láska je jen krokem k modlitbě musíte se učit. Dokážete-li milo-vat lidskou bytost, znáte tajemství. Stejný klíč je třeba užít v lásce k božskému, pochopitelně milionkrát většímu a znásobenějšímu. Jde o obrovský rozměr, ale klíč zůstává stejný. "Láska" znamená, že toto je konec, žádné ego tu nemá co dělat. Jen bez ega pocítíte lásku. Pak prostě dáváte, aniž byste byli žádáni, aniž by vám někdo něco vrátil. prostě dáváte, protože dávání je nádherné, sdilíte, protože sdilení je tak úžasné - už nejde o žádný výhodný obchod. Nejde-li o obchod, o ego, láska plyne proudem - a vy už nemrznete a tajete. Musíte se naučit, jak roztát, abyste se vůbec mohli modlit. Ježíš se obrací ke svým učedníkům: ...modlite-li se - důraz je kla-den na vás, ne na modlení -- budete zatraceni - velmi dobře zná své Žáky - dáváte-li almužny, na dušich si škodite. Už jste někdy pozorovali, co se uvnitř vás děje, když něco dáváte žebrákovi? Jde o dar z laskavosti anebo se na tom podilí vaše ego? Když jdete sami po ulici a přistoupí k vám žebrák, zaženete jej, ať jde pryč - protože nikdo nevidí. jak jste se k němu zachovali, vaše ego G:není nikterak zraněno. Ale žebráci se vyznají i v psychologii nikdy :vás o nic nepožádají, když jdete po ulici sami a opodál nikdo není, tehdy jen projdou kolem - pravá chvile dosud nenastala. Procházíte-li však s přáteli, pokusí se vás zadržet. Na tržišti, kde jste v dohledu mnoha lidí, vás popadnou za rukáv, :protože vědí, že kdybyste teď odmítli, lidé by si pomysleli, jak jste kru- a bezcitní. Tehdy mu něco dáte, abyste spasili ego. Žebrákovi nic edáváte, nejde o laskavost. A dobře si zapamatujte, že kdykoli mu ho- te almužnu, půjde se pochlubit ostatním žebrákům, žvás oklamal, ie z vás udělal hlupáka. Bude se smíchy popadat za břicho, protože i, proč jste mu něco dali. Nejde o laskavost. Laskavost dává z jiných důvodů: cítíte utrpení toho druhého, cítíte tak hluboce, že se stáváte jeho součástí. Nejenže pociťujete jeho utr- ní a neštěstí, cítíte také určitou zodpovědnost za takového ubožáka, tfte ji, protože celek je zodpovědný za své části: "Pomáhám společ- sti, která dává vzniknout žebrákům. Pomáhám společnosti, vládní- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO mu systému, struktuře, která přináší vykořisťování jsem její sončástí a tento žebrák je její obětí." Necítíte pouze laskavost, ale i zodPověd-nost: prostě musite něco udělat. Ať už žebrákovi dáte cokoli, nebude-te chtít, aby vám děkoval. Jste mu spíše vděčni, jde-li o dar 2 laska-vosti, protože víte, o jakou jde nicotnost. Společnost funguje dál a vy sami jste do společnosti, která dává vzniknout žebrákům, hodně vložili. Víte, že jste součástí systéu, kde žijí chudí lidé, bez kterých by nebylo ani bohatých. Dobře víte, že ta-ky toužíte zbohatnout pociťujete celou svou vinu, cítíte hřích. Tehdy ale dáváte dočista jinak. Jestliže máte pocit, že jste vykonali skvělý skutek, když jste mu dali pár drobných, tak podle Ježíše si škodite na duši... poněvadž ani nevíte, co děláte. Rozdávejte ze své lásky, rozdávejte z dobroty. Pak už nebudote dá-vat žebrákovi, nepůjde o almužnu, ale o prosté sdilení s příteletn, Když je vám žebrák přítelem, všechno je úplně jinak: nestavíte se nad něj, nečiníte pro něj něco skvělého, neuspokojujete si ego. Naop cítíte: "Nic nenadělám, ani mu nijak zvlášť nepomůžu, když mu dám tu tro-chu peněz." Jeden zenový mistr kdysi žil ve srubu na hoře vzdálené mnoho mil od města. Jedné noci za úplňku přišel zloděj. Mistr si začal zoufat, co s tím - nebylo mu co ukrást, až na pokrývku, do které se oblékal. To-lik se nad svou bezradností trápil, že když zloděj vešel, hodil po.ý,v-ku hned za dveře a schoval se do rohu. Zloděj se rozhlížel kolem, ale pokrývku v té tmě neviděl jinak tam nebylo nic. Celý sklíčený a zklamaný se dal na odchod, ale v té chvili mistr zvolal: "Zadržte! Vemte si tamtu pokrývku! Je mi to oprav-du líto, máte za sebou tak dlouhou cestu, noc je chladná a doma nic nemám. Až přijdete příště, dejte mi prosím vědět předem. Něo vám přichystám. Jsem chudý člověk, ale něco seženu, abyste si mohl na-krást. Avšak slitujte se nade mnou, jinak mne to velice rozrušl vem-te si tu přikrývku - a neodmítejte!" Zloděj nemohl uvěřit, co se tady děje. Trochu se bál ten člověk vypadal divně, nikdy se s takovým cho-váním nesetkal. Zkrátka a prostě shrábnul přikrývku a utekl. Ještě oné noci napsal mistr báseň. Seděl u okna, noc byla chladná, na nebi úplněk - napsal báseň, kterou završil veršem: "Jak je měsíc nádherný! Jak rád bych ho zloději věnoval!" Slzy mu stékaly p o tvá- řích, vzlykal a naříkal a soucítil s tím chudákem: "Vždyf přišel z ta-kové dálky!" Zloděje ve městě chytili. Měl na svědomí už několik zločihů a na-šli u něj také pokrývku. Byla proslulá, všichni věděli, že patří 2enové-NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ 103 stru. Mistr zenu tedy musel přijít k soudu. Policejní soudce mu ěděl: "Jen řekněte, že je to vaše přikrývka, to stačí. On vám ji 1 z chatrče - stačí, když to potvrdíte." "Kdepak, není zloděj, neukradl mi ji! Dobře ho znám. Jednou mne rtívil, to nepopírám, ale nic mi neukradl tuto pokrývku jsem mu bval. A stejně mám špatné svědomí, že jsem mu nemohl nabídnout jiného. Je to stará přikrývka, skoro bez ceny ten muž je dobrák, ji přijal. A nejen to, byl mi ze srdce vděčný," pravil mistr. Ježíš řllcá: ...dáváte-li almužny, na dušich si škodite - protože nužnu dáváte ze špatných dúvodů, čímž naprosto chybujete. A af už do kterýchkolt končin půjdete a putovati po nich budete, přijmou-li vás, jezte, co vám podaji a choré jejich přivádějte ke zdravi. Ježíš říká svým učedníkům dvě věci: zaprvé: "Cokoli vám nabíd-nou, bezpodmínečně přijměte." Džinističtí mniši nemohli opustit vlast. Zato buddhismus se neoby-čejně rozšúil - přijala ho skoro půlka světa - ale džinisté zůstali ome-zeni na svou zemi a nebylo jich víc než tři miliony. Mahávíra a Budd-ha byli stejně významní, proč se tedy poselství džinismu nedostalo za hranice země? - Kvůli svým mnichům. Džinistický mnich nemůže ode-jít pro své podmínky: určitý druh stravy musí být připravovaný i po-daný určitým způsobem. Jak by mohl opustit svou zemi? I v Indii mů-že cestovat pouze po městech, kde žijí jeho soukmenovci, protože by nemohl přijmout jídlo od někoho jiného. Kvůli této závislosti na jídle ztratil Mahávíra pro zbytek světa smysl, svět nebyl schopen využít to-hoto jedinečného člověka. Ježíš praví k učedmkům: ... do kterýchkoli končin půjdete a puto-vati po nich budete, přijmou-li vás, jezte, co vám podaji - nekladte si podmínky, že můžete jit jen určitou stravu. Vaše putování po světě by mělo být bezpodmínečné. Stanovujete-li si podmínky, stanete se přítěží. Proto Ježíšovi učedníci nikdy nikde ne-byli na přítěž: jedli cokoli, co jim postavili na stůl, oblékali si jakéko-li šaty, jaké byly k dispozici, žili v jakýchkoli podnebních podmínkách, žili se všemi druhy lidí, smísili se s kýmkoli. Proto se mohlo křesťan-ství rozšiřit jako oheň: právě díky učedníkově postoji - nekladl si žád-né podmínky. Ježíš nabádá k jediné věci: ...choré přivádějte ke zdravi. Neříká: "Učte je, co je pravda." Ne, to by bylo zbytečné! Neříká ani: "Přinuť- 104 HKČIČNÉ SEMÍNKO te je uvěřit v mé poselství." 1oje k ničemu Jednoduše: "Léčte cho-ré... protože když je někdo chorý,jak by mohl porozumět pravdě? Jak by se mu mohlo rozjasnit? KdyŽ má nemocnou duši, jak může přijmout mé poselství? Léčte choré! Přivádějte je k celistvosti, to je vše." Jak-mile je člověk celistvý a zdravý, je schopen porozumět pravdě, poro-zumět Ježíši. "Buďte služebníky a léčiteli,pomáhejte jen lidem k uzdravení." Psy-chologicky vzato, každý je nemocný. Psychologicky vzato, nikdo by ne-musel být nemocný, ale je, co se rnysli týče, a potřebuje ji provést hlu-bokým léčením. Ježíš řilcá: "Buďte terapeuty, běžte léčit jejich mysli." Zkuste porozumět problému mysli: rozdělená je nemocná, nerozdě-lenáje vyléčena. Obsahuje-li mysl mnoho vzájemně si odporujících vě-cí, je nemocná, je jako dav a to šilený dav. Je-li však v mysli pouze jediná věc, je vyléčená - protože sjednocením dochází ke krystalizaci. Dokud není přivedena k jednotě, je chorá. Jsou také jisté okamžiky, kdy se mysl sjednocuje. Někdy můžete náhodou takový okamžik zažít: jednoho rána vstanete, vše je svěží a slunce právě vychází, je to ceě prostě tak nádherné, že se zčistajas-na soustředíte. Zapomenete na nákupy, zapomenete, že máte jít do prá-ce, zapomenete, jestli jste hind, muslim anebo křesťan, otec, matka nebo syn - zapomenete na tento svět. Sluníčko je tak krásné a ráno svěží, pohroužíte se do toho, stanete se jednotou. V jediné chvilce, kdy jste v jednotě, je vaše mysl celistvá a zdravá, pociťujete blaho, jak proudí ve vlnách celou vaší bytostí. Může se vám to přihodit náhodou, ale můžete způsobit, že přijde klidně i vědomě. Kdykoli je mysl sjednocena, vyjadřuje se její vyšší kvalita a nižší se okamžitě usazuje. Je to jako ve škole: když je ředitel přítomen, uči-telé dobře učí a žáci výborně studují, panuje tam pořádek. Když ale ředitel školu opustí, stávají se učitelé nejvyšší autoritou, a protože ma-jí ponechanou svobodu, přestává být vše v úplném pořádku. Nižší ener-gie je uvedena do chodu: učit av pokuřují, v elé bez ob aří si čaj a klá- bosí. Stejně tak jsou žáci před učiteli ukáznění. V učebně však nasta-ne chaos, jakmile učitel odejde: třída je najednou davem, poblázdně-ným davem. Ale když do třídy vejde učitel, znenadání se vše změní, vstoupila totiž vyšší sila, chaos zmizí. Chaos prostě poukazuje na neúčast vyšší síly. Když je vše v pořád-ku a v harmonii, znamená to prostě, že je vyšší s1a přítomna. Vaše mysl se zrnítá v chaosu - je potřeba vyšší úrovně, vyšší krystalizace. Jste jako školáčci, jako zběsilá třída, a učitel chybí. Kdykoli dosáhne-te soustředění, okamžitě začnete fungovat na vyšší úrovni. NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ IOS Ježíš tedy říká: "Léčte." Slovo léčit pochází ze stejného kořene jako slovo celek zřetelné je to v angličtině, kde se slova "heal" a "whole" velice podobají, ze stejného kořene je zde navíc i slůvko "holy" - sva-tý. Když někoho vyléčíte, stane se celistvým, a je-li celistvý, stane se i svatým. Tak to celé probíhá. Mysl je chorobná, protože postrádá cent-rum. Máte soustředěnou mysl? Můžete snad říci: "Toto centrum jsem já?" Každým okamžikem se to mění: ráno jste rozzlobení a cítíte, že máte vztek odpoledne dostanete laskavou náladu a hned si pomyslíte, že jste láska k večeru jste znechucení a tak si myslíte, že jste tato fru-strace. Máte v sobě nějaké centrum? Anebo jste jen valícím se davem? Na své dosavadní úrovni centrum nemáte, žádné jste si dosud ne-vytvořili. Člověk bez centra je nemocný. Zdravý člověk je člověk s centrem. Ježíš pravil: "Dejte lidem jejich centra! " Jakkoli je potom kolem vás zmatek, centrum vám zůstává, zůstáváte soustředěni čtyři-advacet hodin denně je to něco nepřetržitého. Tato nepřetržitost se sta-ne vaším já. Podívejme se na to i jinak: existence má tři vrstvy. První se skládá z předmětů - je to objektivní svět smysly vás zpravují o všem, co je kolem - oči vidí, uši slyší a ruce se dotýkají. Objektivní svět je první vrstvou existence, a jestliže se v něm ztratíte, zůstanete uspokojeni tím nejpovrchnějším. Druhá vrstva existuje uvnitř vás, jde o vrstvu mysli: myšlenky, emoce, láska, vztek, pocity - to je vrstva druhá. Ta první je nám společná - když v ruce držím kámen, můžete ho vidět - je to společná objektivní existence. Když se na mne díváte, nikdy nevidíte mne, vidíte jen mé tělo když se na vás dívám já, nikdy nevidím vás, ale jen vaše tělo. Nikdo však ne-může spatrit, co máte uvnitř hlavy. Druhý člověk může vidět vaše cho-vání: jak jednáte, co děláte, jak reagujete. Může vidět, jak vám tvář rud-ne vztekem a je zmítána krutostí, jak vám násilí čiší z očí, ale nemůže vidět vztek uvnitř vaší mysli. Uvidí i laskavé posuňky vašeho těla, ale lásku nezahlédne. A přitom to mohou být jen posuňky, ve kterých sku-tečná láska není. Jako herci můžete ostatní klamat - a taky že to děláte. Všichni ostatní mohou poznat vaše tělo, ale mysl ne. Objektivní svět je společný, je to svět vědy. Podle vědy je jedinou realitou: "Nemůže-me se nic dozvědět o vašich myšlenkách - nikdo neví, zdali vůbec existují. Vy sice říkáte, že ano, nejsou nám ale společné, nejsou objek-tivní nelze s nimi experimentovat, nelze je spatřit. Líčíte nám je, ale třeba nás obelháváte - anebo jste snad obelháván, kdo ví?" Myšlenky nejsou věci, ale víte dobře, že existují. Existují nejenom věci, ale i myš-lenky. Jsou však osobní, soukromé, nejsou společné. 106 HOÍtČIČNÉ SEMÍNKO Vnější, první úroveň, povrchová realita vytváří vědu. Úroveň dru- há, úroveň myšlenek a pocitů vytváří filozofii a poezii. Je to však vše? Hmota a mysl? Kdyby to bylo vše, nikdy byste se nemohli soustředit, protože mysl se pořád přelévá. Nemá centrum: jisté myšlenky jste mě- li včera, dnes máte jiné, zítra budete mít zase jiné je to jako proud ře- ky, nemá žádné centrum. V mysli si centrum nenajdete: myšlenky a pocity se neustále mění. Tudíž nikdy se ze své nemoci nevymaníte, vždy budete neklidní a ce- lí nesvoji, nikdy nebudete celiství. Existence má ale ještě další vrstvu, tu nejhlubší. První je objektivní svět - svět vědy druhý patří myšlen- kám - zahrnuje filozofii a poezii, pocity a myšlenky. Na nejhlubší, tře- tí úrovni se nachází svět náboženský, a to je svět svědecký. Svědek pohlíží na myšlenky a na věci. Tento svědek je jednotný -je jen jeden, není dva. Af už si dům pro- hlížíte zvenčí anebo zavřete oči a vidíte ho zevnitř, na divákovi se nic nemění. Ať už se díváte na vztek anebo na lásku, na tom, kdo se dívá, se nic nemění. Ať už jste smutní nebo šťastní, ať už je vám život básní anebo noční můrou, na situaci to nic nemění - divák je stále stejný, svě- dek se nemění. Svědectví je jediným centrem je to svět náboženský. Když Ježíš říká: "Jděte léčit lidi," znamená to vlastně: "Běžte jim dát jejich centra, učiňte je svědky. Pak se nezapletou ani do světa ani do svých myšlenek zakoření ve svém bytí." Jakmile si najdete své by- tostné kořeny, všechno se změní, změní se kvalita vašeho bytí - bude- te se moci modlit. Poté už se nebudete modlit ze špatných důvodů, budete se modlit z vděčnosti. Nebudete se modlit jako žebrák, ale jako císař, který má všeho přebytek. Až tehdy budete dávat ze soucitu a ne kvůli egu, bu- dete dávat, protože je to tak krásné a oblažuje to duši. Potom se bu- dete moci i postit, nepůjde však o posedlost jídlem, toto postění bude dočista jiné. Právě takto, zcela odlišně, se postil Mahávíra. Někdy zapomenete na tělo do té míry, že si nebudete uvědomovat, že máte hlad natolik se tělu vzdálíte, že vám nebude schopno dávat na vědomí, že máte hlad. Půst se v sanskrtu řekne velmi pěkně - toto slůvko zní upawas. Nenese v sobě žádný smysl jídla nebo absence jídla, nemá v sobě vů- bec nic z půstu, znamená to prostě "blíž k sobě žijící." Upawas zna- mená "žít blíž sobě", "být blíže sebe". Je možné se soustředit až do takového momentu, kdy zapomenete na tělo, jako kdyby ani nebylo. Pocit hladu ztratíte a teprve tehdy začne půst ovšem může se vám to jen přihodit, nelze to udělat. NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ Soustředěni můžete zůstat po mnoho dní. Stalo se to Rámakrišno-vi: pohroužil se do extáze a asi na týden se jakoby umrtvil, tělo mu znehybnělo ve stejné pozici - týden nehnutě stál. Jeho učedníci ho mu-seli uložit a násilím živit vodou nebo mlékem - ale on jakoby tam ani nebyl. Teprve toto je půst: když se již nenacházíte v těle. Být v těle a zároveň v něm nebýt. To nelze provést. Jak byste to mohli dokázat? - Veškeré dělání vychází z těla, tělo je strůjcem vše-ho, co děláte. Půst znamená ztrátu těla a proto nelze provést. Může se vám jedině přihodit: přihodilo se tak Mahávírovi, Ježíšovi i Mohame-dovi vám se to může stát taky. Ježíš pravil: Jděte mezi lidi... jezte, co vám podaji a choré jejich přivádějte ke zdravi. Neboi neposkirni vás, co vcházi do vašich úst, avšak tim, co z nich vycházi, tim se poskvrnfte. Toto rčení má svůj hluboký smysl. Vůbec se netrapte nad tím, jest-li je jídlo nečisté anebo jestli se ho nedotkl někdo z nižší kasty - sudra anebo zda náhodou nepřešla kolem žena, která má měsíčky, a nepo-skvrnila jídlo svým stínem. Nejde o to, co pojmete do sebe, jde o to, co z vás vyjde - protože až to, co z vás vychází, to ukazuje vaše kva-lity podstatné je, jak jste přeměnili, co jste pozřeli. Lotos se rodí v bahně bahno je transformováno a stává se lotosem. Lotos nikdy netvrdí, že nebude jíst bahno, protože je špinavé. O to se tu nejedná. Jste-li květ lotosu, nic vám není špinavé. Máte-li jeho schopnosti, máte-li v sobě takovou transformující silu, alchymii, tak můžete zůstat v bahně a lotos se z vás stejně zrodí. A pokud kvality lotosu nemáte, tak i kdybyste žili ve zlatě, vzejde z vás jenom bahno. Není podstatné, co vchází dovnitř. Jde o to, že když jste soustředěni ve svém bytí, cokoli do vás vejde, se změní, bude transformováno pře-vezme to kvalitu vašeho bytí a vyjde ven. Buddhovi se jednou stalo, že byl nešťastnou náhodou otráven, otrá-vil se jídlem, ale byla to opravdu jen náhoda. Jeden chudák čekal po mnoho dní, až bude moci pozvat Buddhu k sobě domů na návštěvu. Přišel tedy jednoho dne brzy z rána, ve čtyři hodiny, a postavil se po-blíž stromu, kde Buddha spal, aby byl první, kdo si ho pozve - a ta-ky že ano. Buddha otevřel oči a chudák už prosil: "Přijmi mé pozvá-ní! Načekal jsem se mnoho, mnoho dní a připravoval se mnoho let. lOó HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Jsem chudý člověk a nemohu si toho moc dovolit, ale už dlouho pře-dlouho toužím po tom, abys přišel ke mně domů na oběd." "Přijdu," odvětil Buddha. A v té chvíli přijel na kočáru z města král s celou svou družinou, se svými služebmky, a jal se prosit Buddhu. "Přijď, zvu tě!" "To není snadné," řekl Buddha, "mí učedníci do vašeho paláce při-jdou, já však přijal pozvání tohoto muže, byl tu první... V okamžiku, kdy jsem procitnul, mě jako první pozval, musím tedy jít s ním." Král se ho pokoušel přesvědčit, že se může rozhodnout lépe: "Co ti tento muž může nabídnout? Děti mu hladoví, doma nemají nic k jídlu!" "O to nejde. Pozval mne a já tam musím jít." A šel. Jakpak se s tím onen muž vypořádal? V Biháru a dalších chudých krajích Indie lidé v období dešfů sbírají jakékoli výhonky, co vyráží ze země. Kukannutta je taková bilá rostlinka ve tvaru deštníčku, která raší v období dešťů - lidé ji sbírají, suší a uschovávají do zásoby na celý rok. Je to jejich jediná zelenina - ovšem někdy se zkazí a je jedovatá. Chudák si tedy pro Buddhu schoval kukarmuttu, vysušil ji a upra-vil. Buddha se dal do jídla. Bylo hořké, hrozně hořké. Byla to však je-diná chudákova zelenina a kdyby Buddha namítal: "Je to hořké, nedá se to jíst," ranilo by ho to, protože nic jiného k snědku neměl. Budd-ha tedy jedl dál a vůbec nevnímal, že jídlo je hořké a otrávené. Chu-dák byl štěstím bez sebe. Když se Buddha vrátil, jed začal působit. Při-šel se na něj podívat lékař: "Je to velice těžký případ. Jed se už dostal do krve, nic se nedá dělat -- Buddha je na samém pokraji smrti!" Nejdříve ze všeho Buddha svolal své žáky a pověděl jim: "Tento člověk není obyčejný, on je výjimečný. První potravu mi podala mat-ka, a toto bylo mé poslední jídlo - je úplně jako má matka. Vzdejte mu čest, protože je to tak ojedinělé! Buddha se objeví jednou za tisí-ce let a pouze dva lidé mají takovou vzácnou přiležitost: nejprv je to má matka, která mi pomohla vstoupit na tento svět, a nakonec on, kte-rý mi pomúže odejít na onen. Běžte lidem oznámit, že se mu má pro-kazovat úcta - je obdivuhodný!" Žáci z toho byli celí zmatení, protože původně chtěli muže zabít. Když všichni odešli, přistoupil k Buddhovi Ánanda: "To je na nás tro-chu příliš, ctít toho muže. Je to vrah, zabil tě přece! Nechtěj, abychom jej uctívali - proč jsi to řekl?" "Já vás znám, asi byste jej zabili - proto jsem řekl, co jsem řekl. Jděte mu vzdát úctu. Jde o vzácnou přiležitost, jaká se na světě málo-kdy vyskytne: dát Buddhovi jeho poslední jídlo, " odpověděl Buddha. NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ lO9 Dostal jed, avšak vychází z něj láska. Toto je alchymie: soucítí člověkem, který ho, dá se říci, zabil. I když Buddhovi podáte jed, dočkáte se od něj jenom lásky. Ježíš říká: Neboť neposkvrni vás, co vcházi do vašich úst - ani jed s nemůže poskvrnit - avšak tim, co z nich vycházi, tim se poskvrni-, pamatujte tedy, jestliže vás někdo urazí, krmí urážkou, nejde o po-vrnění. Co z vás nyní vyjde? Jak transformujete urážku? Vychází z vás láska anebo nenávist? Ježíš tedy říká: "Pamatujte, co z vás vychází, moc se nevzrušujte nad tím, co vchází." A toto rozhodně mějte na paměti i vy, jinak se múže celý váš přístup pokazit. Pokud neustále přemýšlíte nad tím, co do vás vchází, nikdy si nevyvinete bytostnou schopnost, která má sí-lu transformovat vše kolem. Jinak se celí obrátíte navenek: čistá stra-va, ten a tamten druh nikdo by se vás neměl dotknout, jste bráhman, čistá duše. Něco takového je ovšem čirý nesmysl! Není nejdůležitěj-ší, co vchází, nejdůležitější je pamatovat si, že je to třeba transformo-vat. Poslechněte si, co se kdysi stalo Šankaračarijovi, když byl v Bená-ni. Jednoho rána se šel obřadně vykoupat do Gangy a po svém starém bráhmanském způsobu uvažoval, jaké má Ganga očistné účinky. Když se vracel po koupeli domů, dotkl se ho jeden nedotknutelný, člen nej-nižší kasty, šúdra. Šankaračaríja se rozzuřil do nepříčetnosti: "Co jsi to provedl? Musím se jít znova vykoupat! Poskvrnil jsi mne!" Šúdra prý odpověděl: "Pak tedy je tvá Ganga bez ceny, protože jest-liže tě očistí a já se teď tebe, svěžího a očistěného, dotknu a ty jsi po-skvrněn - jsem snad větší než tvá Ganga?" I pokračoval dál: "Co ty jsi za mudrce?... já totiž slyšel, že učíš, že v každém se nachází onen Jediný. Dovol mi tedy zeptat se, zdali tě poskvrnil dotek mého těla? Jestliže ano, znamená to, že se mě tělo mů-že dotknout tvé duše. Ale podle tebe je tělo iluze, pouhý sen, a jak se může sen dotknout skutečnosti? A jak ji může poskvrnit? Jak může to, co není, poskvrnit to, co je? Anebo jestli tě, když myslíš, poskvrnila má duše a ne tělo, protože duše se dotkne jen duše, nejsem pak bráh-man, nejsem snad ten Jediný, o němž hovoříš? V tom případě mi řek-ni, kdo tě poskvrnil?" Šankara se prý šúdrovi hluboce uklonil se slovy: "Až dosud jsem o onom Jediném jenom přemýšlel, byla to pouhá filozofie. Nyní jsi mi ukázal pravou stezku, teď už mne nikdo neposkvrní. Už tomu rozu-mím: Jediný existuje, existuje jenom On Jediný a nachází se stejně ve mně jako v tobě." Šankara se poté usilovně snažil zjistit, kdo to byl 110 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO zač. Nikdy se nedozvěděl, nikdy nepřišel na to, kým byl onen muž. Snad Bůh sám, snad zdroj samotný... Šankara se však změnil. Co jde do vás, vás nemůže poskvrnit, protože ať už jde o cokoli, jde to do těla. Nic se nemůže dostat skutečně do vás, vy jste naprosto čistí a neposkvrnitelní. Avšak cokoli z vás vychází, si nese vaši kva-litu, vůni vaší bytosti - a něco to ukazuje. Vychází-li z vás vztek, zna-mená to, že jste uvnitř nemocní vypouštíte-li zášť, ukazuje to, že uvnitř nejste celiství vyzařujete-li lásku, soucit a světlo, dosáhli jste celist-vosti. Doufám, že těmto prazvláštním výrokům porozumíte. Je snadné je nepochopit a osoby jako Ježíš jsou odjakživa těžko pochopitelné, po-rozumění se zdá být nemožným - Ježíš a jemu podobní totiž vždy ho-voří pravdu a pravdy jsou vždy paradoxní, protože vy jim dosud ne-jste připraveni naslouchat, nejste soustředění. Rozumíte jim svou myslí a ta je z nich popletená, zmatená a vy- světluje si je po svém - pak se takový výrok stane nebezpečným. Mu- sím vám říci, že tyto Ježíšovy výroky nebyly zaznamenány v autori- zované verzi bible. Byly vypuštěny, protože jsou nebezpečné! Jsou za- znamenány, ale ne ve schválené verzi, ne v bibli, v kterou věří křes- ťané. Ježíšova slova si však zaznamenalo mnoho dalších lidí a tento záznam přečkal až dodnes. Našel se před dvaceti lety v jedné egypt- ské jeskyni. Všechny citáty, o kterých tady promlouváme, náleží k tomuto zá- znamu. Nepocházejí ze schválené verze, protože ta nikdy nemůže být pravdivá - to nejde. Jakmile zorganizujete náboženství, jeho duch umí-rá utříděním vše hyne. Jsou zde také jisté výsostné zájmy. Jak by mohl papež z Vatikánu říct: Postite-li se, pácháte na sobě hřich? - nikdo by se nepostil. A modlite-li se, budete zatraceni? - to by byl modlitbám konec. A dáváte-li almužny, nn dušich si škodite? - potom by nikdo církvi milodary neposkytoval. Jak by potom taková velká organizace, jako je církev, mohla existovat? Křesťané mají největší organizaci, samotných křesfanských kněží je na milion dvěstě tisíc - znamená to tisíce a tisíce kostelů po celém světě. Katolické křesťanstvo je nejbohatší ze všech, ani vlády nejsou tak bohaté, všechny jsou na mizině. Zato vatikánský papež je nejbo- hatším člověkem, má pod sebou největší organizaci na světě, vládne jedinému mezinárodnímu státu, který není přiliš vidět, je velmi nená- padný, ale pracují pro něj miliony lidí. Jak k tomu mohlo dojít? Církev zbohatla díky darům a kdyby se křesfané učili, že Ježíš říká: "Nedávejte, uškodíte si na duši"? .. Všech-NEJZV LÁŠTNĚJŠÍ 111 ny ty kostely jsou určeny k modlitbám a kdyby se lidé dozvěděli, že Ježíš hlásá: "Nemodlete se, jinak spácháte hřích," kdo by se tam mod-lil? A jak by pak mohli existovat kněží bez veškerého modlení, půstu rituálů a rnilodarů? Ježíš narušuje základy celého organizovaného ná-boženství - křesťanství by se rozpadlo, zůstal by jen on sám. Tyto výroky nejsou zachyceny v autorizované verzi bible, musely se vynechat. Taky je nemusíte správně pochopit, avšak cítíte-li smysl mých slov, jednou jim porozumíte. Ježíš není proti modlitbám, ani pro-ti postění, dávání a sdilení - on je proti vašim falešným tvářím. Z vaší bytosti musí vycházet to opravdové. Nejprve se musíte změ-nit, projít transformací, až tehdy budou všechny vaše činy dobré a správné. Někdo se zeptal svatého Augustina: "Co bychom měli dělat? Víte, nejsem nijak zvlášť vzdělaný, dejte mi stručnou radu, v co nejméně slovech." "V tom případě vám mohu říci jediné: Milujte! Pak, ať už uděláte cokoli, bude to správně," odvětil Augustin. Milujete-li, vše je samozřejmě správně pokud nemilujete, vše bude nakonec stejně špatně. Láska znamená být bez ega. Láska znamená být soustředěn. Láska znamená spočívat v blaženosti, znamená to být vděčný. Takový je smy-sl lásky: žít svým bytím, ne svými činy, protože činy se odehrávají na povrchu, zatímco bytí spočívá v hloubce. Nechf vše volně vyplouvá z vaší bytosti. Nesnažte se ovládat a po-tlačovat své činy, raději transformujte své bytí. Není nejdůležitější, co děláte, to pravé, nejdůležitější je, jací ve skutečnosti ste. Pro dnešek dost! ABSURDNÍ NELOGICKÉI IIS , W >(/ )ežis pravil: Ono královstvi je jako pastýř jenž má stero ovec Jedna pak pobloudila ta z nich největší opustil on devět a devadesát a tu hledal až nalezl I znavil se a ji pravil: tebe více než jich devět a devadesát miluji. . ., . ....... ,. " ., . ,.,..", pro ně připraveno peklo?... Kněží totiž vždy trvali na tom, že hříšný člověk bude uvržen do pekla, kde jej očekává přísný trest. Ale může Bůh někoho trestat? Nemá snad dostatek soucitu? A nedokáže-li od-pustit on, kdo jiný? Mnoho lidí se pokoušelo odpovědět, ale Ježíšova odpověď je nej-krásnější. Než ale začnu vysvětlovatjeho výrok, musíte pochopit mno-ho jiných věcí, které dávají pozadí celému problému. Kdykoli někoho potrestáme, jsou naše skutečné důvody zcela odliš-né od rozumových vysvětlení, která udáváme pamatujte na tento roz-díl. Jste kupříkladu otcem nebo matkou a vaše dítě udělalo něco, co jste mu nedovolili. Nezáleží na tom, udělalo-li to dobře nebo špatně, protože kdo ví, co je správné a có ne? Vy jste mu to zakázali a je to tedy špatné dilsy vašemu zákazu, ať už je to cokoli. Na skutečné po-vaze věcí nezáleží - dobré je to, k čemu jste dali svolení. Vše prostě závisí od vašeho rozhodnutí. Když tedy dítě sejde z cesty, dělá z vašeho úhlu pohledu něco ne-správného a vy je potrestáte. Skutečný důvod ale neleží v nesprávnos-ti činu, ale v tom, že neuposlechlo. Hluboká příčina tkví v tom, že bylo zraněno vaše ego. Dítě se s vámi dostalo do sporu, pokusilo se trvat na svém. Odpovědělo vám ne, svému otci, mocné autoritě, takže je po-trestáte. Vaše ego bylo zraněno a toto je jistý druh odplaty. Ale racionální zdůvodnění je jiné: tvrdíte, že chybilo a že jste mu museli ukázat pravou cestu -jak jinak než potrestáním? Musí být po-trestáno, stejně jako musí být odměněno, jde-li ve vašich stopách. Tak-to je uvedeno do patřičného způsobu života. Takto si to všechno zdů-vodňujete před sebou samým, ale není to skutečný, nevědomý důvod. 116 HOÍtČIČNÉ SEMÍNKO Ten je zcela odlišný: je třeba vykázat dítě do patřičných mezí, uká-zat mu, že pánem jste vy, ne ono, že právo rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné, náleží vám, že vy jste ten, kdo udává směr že ne-ní svobodné, ale naopak vám podřízené, váš majetek - a za neposluš-nost bude trpět. Lidé zabývající se hlubinnou psychologii vám řeknou, jak důležité je uvědomovat si tento rozpor ve všem vašem chování. Racionální zdů-vodnění je velice zchytralý vynález. Ukrývá pravé příčiny pod faleš-né, ale napovrch vypadá všechno v nejlepším pořádku. Tento vztah ne-funguje jen mezi rodiči a dítětem, ale i mezi společností a jejími dět-mi, které pobloudily. Proto existují vězení, existují zákony - jako od- plata, způsob, jakým se společnost mstí. Nemůže tolerovat vzpurného jedince, neboť ten by mohl ohrozit ce- lou její strukturu. Onen vzbouřenec může mít pravdu - Atéňané ne- mohli nechat působit Sokrata nikoli proto, že by se mýlil - měl na- opak úplnou pravdu - ale proto, že jeho vlivem by se celé státní říze- ní mohlo rozpadnout jako domek z karet byl by to konec společnos-ti. Musel tedy být této společnosti obětován. Ježíš nebyl ukřižován proto, že by cokoli z jeho učení byla lež- nikdy ještě nebyla na zemi pronesena tak pravdivá slova - ale byl obě- tován společnosti, protože to, jak mluvil i způsob, jakým se choval, ohrožovalo samé její základy. Společnost něco takového nemůže beztrestně trpět. Také si ale vy- tváří rozumná ospravedlnění - tvrdí, že jí jde o vaše napravení, že vás trestá jen pro vaše vlastní dobro. Nikoho už nezajímá, je-li skutečně tohoto dobra dosaženo. Trestáme zločince již po tisíce let, ale nikdo se nestará, vyvolá-li potrestání nějakou změnu k lepšímu. Jejich počet neustále vzrůstá: počet vězňů stoupá úměrně k počtu vězení čím více zákonů, tím více přestupků, čím více soudních dvorů, tím více odsou- zených. Závěr je naprosto absurdní - vzrůst kriminality. Kde je chyba? Zločinec sám velmi dobře chápe, že není trestán za účelem nápravy, to je jen falešné ospravedlnění - ve skutečnosti je tres- tán proto, že byl chycen. Vytváří si tedy vlastní rozumové vývody- musí být příště chytřejší a obratnější, to je všechno. Tentokrát jej chy- tili proto, že nebyl dost opatrný, ne proto, že by páchal něco špatné- ho. Společnost se ukázala chytřejší než on, ale příště uvidíme - příště to bude on, kdo vyhraje, kdo osvědčí větší inteligenci, příště nebude do aden. Vězeň se nikdy nedomnívá, že by odsouzení vycházelo ze spápchaného činu, vždy jen z faktu dopadení. Musí se tedy naučit lépe se mu vyhnout. ABSURDNÍ! NELOGICKÉI 11% Opouští vězení mnohem vyspělejší - žil zde mezi protřelými zlo-činci, se zkušenějšími adepty řemesla s vysokými tresty, kteří již pro-šli dlouhým utrpením - neboť již mnohokrát byli dopadeni - a kteří dovedou podvádět a klamat mnoha způsoby s lidmi velmi vyspělými na cestě zločinu. Žije s nimi, slouží jim a pozorně naslouchá, učí se učí se od zkušených, aby příště nebyl polapen. Odchází mnohem schopnější a protřelejší. Trest nikoho nenapraví, ale společnost stále ještě předpokládá, že trestá, aby odvrátila zlo. Obě strany se mýlí: společnost se chce v pr-vé řadě pomstít. A zločinec to také tak chápe - jedno ego lehce poro-zumí jazyku ega druhého, ať už je jakkoli nevědomý - a také si říká: "Dobrá, až přijde můj čas, i já se pomstím." Spor se vyvíjí mezi egem společnosti a egem zločince. Je Bůh také takový - stejný jako spravedlnost, soudní dvůr, jako otec a vládce? Je krutý stejným způsobem jako společnost? Je v hlou-bi duše stejně sobecký jako my? Bude se vám mstít za vaši neposluš-nost a tvrdě trestat? Pak to už není Bůh, jen obyčejný člověk jako vy nebo já. Otázka, jak se Bůh zachová k pobloudilému hříšníku, je jedna z nej-palčivějších. Bude shovívavý? To s sebou nese mnohé důsledky. Chce-li být spravedlivý, nemůže být soucitný, protože spravedlnost a soucit se nikdy nevyskytují pohromadě. Soucit vyžaduje odpuštění, které si neklade podmínky, ale potom postrádá spravedlnost, protože je možné následující: Jistý světec v modlitbách strávil celý svůj život a nikdy se nedo-pustil zlého bál se překročit jakoukoli hranici, sám si uložil trest a vy-budoval pro sebe vězení nikdy nezhřešil a úpěnlivě se držel ctnosti nedovolil si jediný požitek smyslů a zůstával asketický a prostý. A byl jiný muž, jenž si liboval v žití, udělal všechno, co mu na mysl přišlo podvoloval se smyslům a užíval všech darů světa. Zhřešil všemi mož-nými způsoby - a oba, hříšmk i světec, dosáhli blaženosti, vstoupili do Božího království. Jenže co se stane Jestliže není světec odměněn a hříšník potrestán, je to nespravedlivé. Jsou-li odměněni oba, je to nespravedlivé zrovna tak, protože světec má právo si myslet: "Žil jsem ušlechtilý a ctnost-ný život, ale nedostalo se mi za něj ničeho navíc." Je-li hříšmk odmě-něn stejně, jaký má smysl být světcem? Je to zbytečné a marné. Bůh může být slitovný, ale už ne spravedlivý. Je-li spravedlivý, pak jsou to prosté počty: hříšník je ztrestán a sva-tý muž patřičně oceněn. Kde je ale soucit Spravedlivý musí být zá- HOFtIČNÉ SEMÍNKO roveň krutý, spravedlnost nemůže být uskutečněna jinak. Musí se spo-lehnout na hlavu a umlčet srdce. Soudce musí zapřít své srdce, jinak právo zakolísá. Musí zavrhnout laskavost, neboť ta průchodu práva brání. Spravedlivý člověk se mění v počítač, v pouhý mozek: zákony, odměny a tresty - nikde nesmí po-přát sluchu svým citům. Zůstává bezcitným pozorovatelem. Tady se ale vynořuje neřešitelný problém, neboť nám bylo po staletí vysvětlo-váno, že Bůh je soucitný i spravedlivý laskavý a milující, ale zároveň nestranný. Jak vyřešit tento paradox, tento vnitřní rozpor? Ježíš má tu nejkrásnější odpověď. Zkuste ji pochopit. Nebude to snadné, protože odporuje všem předběžným zaujatostem, všem vašim předsudkům Ježíš totiž nevěří v potrestání. Ani nikdo z jemu podob-ných, Buddha či Krišna, protože trest je ve skutečnosti pomsta. Spíše jsou tito lidé ochotni vypustit z představ o Bohu spravedlnost. Ale sou-cit vynechat nelze spravedlnost je lidský ideál, ale soucit je božský. Spravedlnost klade podmínky: "Udělej to a dosáhneš onoho nedělej tamto, nebo ti toto bude odepřeno." Soucit je však bezpodmínečný. Bůh soucítí. Abychom tomuto soucitu porozuměli, musíme vyjít od hříšnilca. Ježiš pravil. Ono královstvi je jako pastýř, jenž má stero ovec. edna pak pabloudila, ta z nich největši. Opustil on devět a devadesát a tu hledal až nalezl. I znavil se a ji pravil: tebe více než jich devět a devadesát miluji. Je to absurdní a nelogické - ale pravdivé. Zkuste pochopit - krá-lovstvi Boži je jako pastýř, jenž má stero ovec. Jedna pobloudila, ta z nich největši. Tak je to vždy - ta zbloudilá je ta nejlepší. Jste-li otcem pěti dětí, jen to nejlepší z nich se pokusí vzdorovat a odmítnout vaši autoritu, jen ono se pokusí prosadit svou. Ty průměr-né vám budou podléhat, ale jen to jedno se bude bouřit, protože to je typický rys jeho mysli. Inteligence je vzpurná čím inteligentnější, tím vzdornější. Ti, kdo nevzdorují a nevzpouzí se, věční přitakávači, jsou takřka mrtví můžete je mít rádi, ale není v nich žádný život. Nenásle-dují vás z lásky, ale ze slabosti a ze strachu, následují vás proto, že se nedokáží postavit na vlastní nohy proti vám -jsou to slaboši a nemo-houcí. Rozhlédněte se kolem sebe - ti, které považujete za dobré, jsou ve ABSURDNÍI NELOGICKÉI 119 tšině případů ti slabí. Jejich dobrota nevychází ze sily, jen z nemo-oucnosti. Jsou dobří, protože si netroufají být zlí. Ale co je to potom a dobrotu? Skutečná dobrota vychází z překypující sily, jedině pak je pravá, protože jen tehdy je živá a strhující. Stane-li se z hříšníka světec, je jeho svatost zářivá a nádherná. Po-IGud se stane světec z průměrného člověka díky jeho slabosti, je bledá ajako bez života. Můžete se takto stát světcem, ale pamatujte si, že mi-nete cil. Jen vyplyne-li svatost z vaší sily, můžete uspět. Není skuteč-ně dobrý ten, kdo je takový jen proto, že nedokáže být špatný. Ve chví-Ii, kdy zesilí, se dobra vzdá. Dejte mu moc, v okamžiku jej zkazí. V mé zemi se to stalo: Gandhí měl mnoho následovmků, ale zdá se, že dobrota všech jeho nohsledů plynula jen z nemohoucnosti. By-li dobří až do chvile, kdy se dostali k moci, kdy začali vládnout zemi tehdy propadli úplatkářství a zlu. Může moc zkorumpovat mocného muže? Jistě ne, když už je moc-ný. Kdyby mohla, stalo by se tak už dávno. Moc vás může zkazit jen tehdy, jste-li dosud slabí. Lord Acton kdysi řekl: "Moc kazí povahu, a kazí ji absolutně!" Ale jsem ochoten prijmout jeho výrok jen za urči-tých okolností, neplatí bezpodmínečně a bez výjimky. Je-li dobrota za-ložena v sile, žádná moc ji neohrozí. Jak vás může ohrozit, když už jste poznali, jaké to je ji mít, když překypujete silou? Je ale velice ne-snadné poznat, z jakého zdroje vaše dobrota pochází. Nekradete-li ze strachu, že vás ehytí, stane se z vás zloděj ve chví-li, kdy si budete jisti bezpečím - co vám v tom potom bude bránit, když jen strach vás dosud držel zpátky - nepovraždili jste všechny své nepřátele jen proto, že by váš zločin byl odhalen. Dojde-li k situaci, kdy budete moci beztrestně zabít člověka, uděláte to bez meškání. Va-še dobrota není ničím víc než neschopností. Jak může ze slabosti vzejít skutečné dobro? To vyžaduje přetékají-cí energii. Dobrota je luxus, pamatujte na to, i svatost je luxus - vzni-ká z nadbytku. Máte-li tak mnoho energie, že jste jí zaplaveni, začne-te ji sdilet. Pak už nedokážete nikoho vykořisťovat, prostě toho nemá-te zapotřebí. Můžete rozdávat z hloubi srdce, protože máte přiliš mno-ho, jste obtíženi. Chcete sdilet a vzdát se všeho, rozdat celý svůj život jako dar. Pokud něco máte, máte chuť to i dát - to je pravidlo: jestliže na ně-čem lpíte, není to ještě skutečně vaše vlastníte-li, můžete i rozdávat. Jen můžete-li něco věnovat s pocitem štěstí, je to opravdu vaše vlast-nictví. Viset na něčem znamená být pln obav o to, vlastníte-li skuteč-ně. Víte, že vám něco doopravdy nepatří a dříve nebo později vám to 12O HOŘČIČNÉ SEMÍNKO někdo jiný sebere. Proto neumíte dávat. Jedině když člověk dokáže vě-novat druhému lásku, je zřejmé, že je jí schopen jedině když dokáže nabídnout celý svůj život, ví se, že je skutečně naživu. Ze slabosti vzniká mnoho dobra, ale to je jen vnějškové, jak faleš-ná mince, jako květ růže z papíru nebo umělé hmoty. Jestliže vykve-te strom, je to proto, že je zaplaven přilišným množstvím energie. Kvě-ty jsou luxus - strom je vytváří, jen když si je může dovolit. Jestliže nemá dostatek vody, dostatek živin a minerálních látek, je-li půda chu-dá, pak může vyrůst listí, ale nemůže vykvést. Taková je hierarchie - nejvyšší může existovat, jen je-li dostatek energie k jeho dosažení. Nemáte-li dostatek potravy, začnou se jako první vytrácet vaše rozumové schopnosti, neboť to jsou květy. V za-ostalých zemích není skutečná chudoba těla, ale především hrozná chu-doba ducha, protože v podmínkách bídy se inteligence nemůže udržet, nemůže kvést. Teprve když jsou uspokojeny potřeby těla, může ener-gie stoupat vzhůru jinak nejdříve vyhoví tělesné nutnosti, bude v pr-vé řadě chránit základy, zabezpečovat kořeny. Bez kořene není květu není-li tu tělo, v čem má existovat inteligence? A soucit stojí nad inteligencí, a meditace ještě výše. Buddha i Mahávíra se v Indii objevili v dobách, kdy země byla vel-mi bohatá. Po nich sice ještě přišli různí takzvaní svatí, ale nikdo, kdo by byl skutečně jako oni. Také by to bylo velmi těžké - rozkvést ta-kovýmto způsobem je možné jen v čase přebytku nevyužitelné ener-gie, energie, pro kterou není uplatnění jen tehdy se energie začíná tě-šit ze sebe samé. Pokud k tomu dojde, postupně se obrátí dovnitř a způ-sobí vnitřní zvrat. Změní se v meditaci rodí se Buddha, dochází k ex-tázi. Přestaňte zalévat stromek a uvidíte, že jako první zmizí květy. Pak opadají listy, uhynou větve a až naposled uschnou kořeny - z kořenů může strom vyrazit znova, proto je chrání až do úplného konce. Ko-řen je sice nejnižší část, ale jako základ musí být pečlivě střežen. Až se věci změní k lepšímu, až přijdou deště s dostatkem vody, vyžene kořen nový kmínek, znovu přijdou listy a po nich i květy. Stejné uspo-řádání je i ve vás. Založte dobrotu v sile, nikdy ve slabosti. Nenabádám vás ke zlu... ale jak můžete ve slabosti založit kteroukoli z těchto vlastností? Zlo potřebuje energii stejně jako dobro. Nemůžete být bez ní ani dobří, ani zlí, protože oba tyto stavy jsou skutečné. Čeho můžete dosáhnout bez energie? Nanejvýš si vytvoříte falešnou tvář: nebudete ničím bude to jen podvod a vnější vzhled, jen stín skutečného bytí - cokoli uděláte, ABSURDNÍ! NELOGICKÉI de bledé a přízračné. Tak se to stane. Stavíte na odiv falešnou do. tu, lživou svatost. Myslíte si, že jste světci, protože jste nespáchali ý hřích, ne proto, že byste dosáhli božského. Dosáhnete-li skutečně božského, je to dovršení, úspěch pozitivní ergie. Pak jste podobní bohu, bez nějakého snažení se mu podobáte celý proces plyne spontánně. Můžete se bránit zlu, ale je to negativ- přístup. Jestliže musíte vzdorovat, je zde touha a je-li zde touha či-it zlo, je to, jako by skutečně došlo k jeho spáchání - není v tom žád-ý rozdil. To odlišuje hřích od zločinu. Zločin musí být spáchán. Můžete o něm přemýšlet, ale za to vás žádný soud nemůže potrestat, protože jeho pravomoc se vztahuje pou-ae na tělo, ne na mysl. Mohu se obírat představami na vyvraždění ce-lé světové populace, ale jsem v bezpečí před potrestáním, protože jsou to jen představy. Mohu se jimi chlubit, ale nikoho jsem skutečně ne-2abil, nepřistoupil jsem k činu. Čin podléhá zákonům, myšlenka ne, a zde je rozdíl mezi zločinem a hříchem. Hřích nerozlišuje mezi činy a myšlenkami: vaše myšlenka je semín-ko: vyraší-li v čin nebo ne, není podstatné. Jestliže ano, změní se ve zločin. Ale hřích už jste v myšlenkách spáchali předtím a pro to bož-ské nad vámi jste zločinec, sešel jste z cesty. Tady je ale velmi obtíž-ná okolnost, ktré musíme parozumět - ti, kdo sešli, jsou vždy mno-hem silnější a mocnější než ti, kteří na stezce zůstali. Odpadlíci jsou vždy ti nejlepší. Zajděte do ústavu pro choromyslné a zjistíte, že ti nejinteligentnější z lidí zešileli. Podívejte se na uplynu-lých devadesát let tohoto století - ti nejlepší se zbláznili, ne ti prostřed-ní. Nietzsche, jeden z nejmoudřejších a nejpronikavějších myslitelů ze-šilel, musel zešílet - měl přiliš mnoho energie na to, aby mohla být spoutána, byl jí zaplaven. Nemohl ji zregulovat a uzavřít do spořáda-ných břehů - byla divoká jako oceán. Nietzsche se zbláznil, i Nižin-ský se zbláznil. Pohlédněte na devadesát let tohoto století, ve kterém takto skončili ti nejskvělejší, smetánka, výkvět rozumu, kdežto průměr-ní si zachovali duševní zdraví. Vyhlíží to absurdně - prostřední lidé zůstávají nedotčeni a géniové se hroutí. Ale proč Protože průměrní nemají dostatek energie k tomu, aby sešli z cesty. Takzvané problémové dítě je zaplaveno energii, mu-sí neustále dělat to nebo ono. Jen slabé a nijaké dítě zůstává sedět v koutku řeknete-li mu: "Opakuj Ram, Ram, Ram", udělá to, stejně jako bude povolně přebírat růženec, který mu dáte. Dítě, které skuteč-ně žije, jej zahodí, zahodí s křikem: "To je hloupost! Chci si hrát nebo lézt po stromech, prostě něco dělat!" 122 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ABSURDNÍ NELOGICKÉ Život je energie. Jen nedokrevná, anemická mysl nesejde nikdy poprvé v životě Valmiki zapřemýšlel: "Je možné, že máš pravdu. z cesty, ani nemůže, nemůže si dovolit vydat tolik energie je těžké do- ěl bych jít a zeptat se." sáhnout krajyiosti takové hlubiny. Ale ti, kdo zbloudí, se v případě, že Vrátil se domů a ptal se své ženy, ale ta odpověděla: "Proč bych budou nalezeni, stanou buddhy. Kdyby se Nietzsche býval začal zabý- ěla trpět s tebou? Ty sám jsi zodpovědný za to, co děláš." vat meditací, mohl se jím stát velmi lehce. Měl-li totiž dostatek ener- I jeho matka odpověděla: "Proč bych měla sdilet tvé viny? Jsem tvá gie k tomu, aby zešílel, měl ji dost i na to, aby dosáhl osvícení - je to tka a je tvou povinností mne živit. Nezajímá mě, jak to děláš, to je stejná energie, pouze směr se mění. Potenciální buddha musí zešilet, jen tvoje věc." nedosáhne-li buddhovství - kam by se všechna ta energie poděla? Ne- Všichni odmítli - a Valmiki se začal vnitřně měnit. Běžel zpátky dokážete-li být tvořiví, změní se energie v destruktivní živel. Jděte do . a vrhl se k nohám osvíceného muže. "Dej mi to vnitřní, nezajímají mě blázince - najdete tam ty nejinteligentnější z lidí jsou šílení, protože už vnější poklady. Nech mě oloupit tě o to, co máš hluboko v sobě, neumí být průměrní jsou šilení, neboť vidí dál a hlouběji než vy. Jak- protože jsem pochopil, že jsem sám, a o zodpovědnost za mé činy se mile dohlédnete hlouběji, zmizí vše klamné. se mnou nikdo nepodělí Rodím se osamocený a takový i urnírám, Život je ve své úplnosti natolik nejasný a tajemný, že pro toho, kdo nikdy se mnou nikdo mou vinu nebude sdilet. Musím se ted obrátit nahlédne pod povrch, je velmi velmi nesnadné uchovat si duševní rov- dovnitř a najít, kdo jsem. Skončil jsem, nevrátím se ke svému před-nováhu. Vám se to daří, protože jste slepí - vidíte pouhá dvě procen- chozímu životu!" Vnitřně se obrátil v jediné vteřině. ta života. Devadesát osm procent je vám podle slov psychologů skry- Něco podobného se přihodilo Buddhovi. Žil kdysi muž, který byl to, protože kdyby se vám je povedlo spatřit, byla by to záplava, s ja- téměř šílený, nepříčetný vrah. Přísahal, že zabije neméně než tisíc lidí, kou byste se nebyli schopni vyrovnat - vaše příčetnost by se rozpad- protože k němu byla společnost nelítostná a krutá. Takto se jí hodlal la v trosky. pomstít. Každé oběti uťal jeden prst, který navlékl na strašný růženec, I někteří z moderních psychologů, kteří se detailně zabývali ši en- jenž nosil kolem krku - tisíc prstů. Říkalo se mu Angulimala - muž stvím, jako R. D. Laing a jiní, narazili na tato fakta. Ti, kteří tomuto s růžencem prstů. stavu ropadají, jsou ti nejlepší ti, kdo se dají na dráhu zločinu, jsou Zabil již devět set devětadevadesát lidí. Všichni se však začali to- p d div, mu kra i v h bat kdekoliv se ob evi ti nejodbojnější. Mohou se změnit ve velké světce a není žá n ý j y ý j 1, tam ustal veškerý provoz. Bylo že se to stalo Valmikimu. Valmiki byl bandita a vrah a žil z kořisti tedy velmi těžké získat ten jeden poslední chybějící prst. svých loupeží. Najednou se něco stalo - a dosáhl osvícení. Jednou tím lesem procházel Buddha. Lidé z vesnice jej varovali: Jednou velký zloděj a zabiják Valmiki přepadl osvíceného muže, "Nechoď! Číhá tam Angulimala, ten šilený vrah! Nepřemýšlí, prostě který náhodou procházel kolem. Ten se ho optal, co se chystá udělat. zabíjí nebude uvažovat o tom, co jsi zač. Je zde druhá cesta, dej se "Chystám se tě okrást o všechno, co máš!" odpověděl Valmiki. tou, jen neprocházej lesem!" y muž zvolal: "Dokážeš-li to, budu velice šfasten! Mám totiž Ale Buddha odvětil: "Nepůjdu-li já, kdo půjde? Čeká na svého člo- Tehd i věka, musím tedy jít." něco hluboko uvnitř - olup mne o to, máš mé ochotné svolení " Valmiki tomu nerozuměl a tak prohlásil: "Mě zajímají jen vnější Angulimala již téměř splnil svou přísahu. Byl to velmi mocný muž, postavil se sám proti celé společnosti byl sám - a zabil málem tisíc věci. "Ty ale nemají velkou hodnotu. A proč to vlastně provádíš, okrá- lidí. Král i generálové se jej báli vláda, zákon, policie - nikdo proti němu nic nezmohl. Ale Buddha řekl: "Je to člověk, který mne potře- dat druhé?" Valrxů vysvětloval: "Kvůli své rodině - mám matku, ženu, děti. buje. A já tedy musím dát život v sázku. Bud zabije on mě, nebo já Budou hladovět, nebudu-li to dělat neovládám žádné jiné řemeslo. jeho." Takto se chová osvícený muž, riskuje život, když je třeba. Vy- Tehdy mu osvícený muž poradil: "Přivaž mě ke stromu, abych ti dal se na cestu. I jeho nejbližší žáci, kteří slibovali zůstat s ním do úpl- nemohl utéct, vrať se domů a pověz své matce, ženě a dětem, že pro ného konce, zůstali pozadu tváří v tvář tomuto nebezpečí. ně pácháš hřích - zeptej se jich, jsou-li s tebou ochotni sdílet trest, až Když tedy Buddha vystoupil na vršek, kde Angulimala seděl na ka- staneš před Bohem ve chvili posledního soudu." meni, byl sám. Všichni učedníci se vytratili nenápadně cestou. Angu- 124 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO limala pohlédl na toho nevinného muže byl tak dětsky milý a krásný, že i on, krutý vrah, pocítil soucit. Pomyslel si: "Vypadá, že nemá ani potuchy o tom, že jsem tady, vždyť tudy jinak nikdo nechodí." A z Buddhy vyzařovala taková krása a nevinnost, že se rozhodl: "Ne-ní dobré zabít takového člověka. Nechám ho odejít, vždyť můžu po-čkat na někoho jiného." Zavolal tedy na něj: "Stůj! Vrať se, dál ani krok! Jsem Angulimala a zde je devět set devětadevadesát prstů, jen jediný chybí - i kdyby má matka přišla, zabiji ji a naplním svou přísahu. Nepřibližuj se tedy, jsem nebezpečný! Nevěřím v náboženství a nezajímá mě, kdo jsi. Mů-žeš být třeba mnich nebo i velký světec, o to se nestarám. Zajímá mě jen tvůj prst, a ten je stejně dobrý jako kterýkoli jiný, takže už ani krok dál, nebo zemřeš!" Ale Buddha kráčel dál. Angulimala si pomyslel: "Je hluchý, nebo blázen!" Znovu křičel: "Stůj, zastav se!" Ale Buddha odvětil: "Zastavil jsem se už dávno. Nehýbu se, Angu-limalo, to ty se pohybuješ. Já už dávno stojím na místě, od chvi e, kdy už není motivace. Není-li motivace, kde by se vzal pohyb? Dosáhl jsem již svého cile a nemám proč pokračovat v chůzi. To ty se pohybuješ, a já ti řilcám - stůj!" Angulimala seděl na kameni a rozesmál se: "Ty jsi skutečně blá-zen! Sedím, a ty mi říkáš, že se pohybuji a radíš mi se zastavit při-tom jdeš ke mně a tvrdíš, že jsi nehybný. Musíš být vážně šilenec nebo někdo, koho jsem v životě nepotkal, nevyznám se v tobě!" Buddha příšel ještě blíž a povídá. "Slyšel jsem, že potřebuješ ještě jeden prst. Co se týče těla, dosáhl jsem již svého ci e, je mi k ničemu. Až zemře, lidé je zpopelní, nebude nikomu k užitku. Ty je potřebuješ, pomůže ti splnit přísahu. Usekni mi tedy prst i hlavu. Proto jsem při- šel, neboť je to poslední šance, kdy může mé tělo být nějak užitečné jinak je po mé smrti spálí." Angulimala se podivil. "Co to povídáš? Myslel jsem, že jsem jedi- ný blázen široko daleko. A nesnaž se chytračit, jsem nebezpečný, ješ- tě pořád tě můžu zabít!" Buddha řekl: "Než to uděláš, splň mi prosím poslední přání: usekni jednu větev tohoto stromu." Angulimala máchl mečem a velká větev od- padla. Tu Buddha dodal: "Jen ještě jednu věc - přidělej ji zase zpátky." Angulimala prohlásil: "Teď vím jistě, že jsi šilený - dovedu ji jen useknout, ne připevnit zpět." Teď se rozesmál Buddha: "Neumíš-li tvořit, měl bys zanechat niče- ní. To dokáže i malé dítě, není na tom nic odvážného! I dítě dokáže ABSURDNÍI NELOGICKÉI 12S useknout takovou větev, ale vrátit ji zpět vyžaduje mistra. Nedokážeš-li vrátit stromu větev, jak můžeš stínat lidské hlavy? Pomyslel jsi na to někdy?" Angulimala zavřel oči, padl mu k nohám a zvolal: "Ty si mne při-vedl na pravou stezku!" Říká se, že byl v tu chvíli osvícen. Příští den se z něj stal bhikkhu, žebrák, Buddhův učedník. Vydal se žebrat do města, ale to se uzavřelo. Lidé se stále třásli strachem. "Ne-ní radno mu věřit, i když se stal žebrákem. Je přece tak nebezpečný!" Nikdo nevycházel z domu a nikdo se neodvážil dát mu almužnu. Sle-dovali jej z bezpečí svých teras a pak začali házet kamením. Zabil de-vět set devadesát devět obyvatel toho města a takřka každá rodina mě-la někoho v řadách obětí, začali ho tedy kamenovat. Upadl na chodmk a z mnoha ran mu tryskala krev. Tu přišel Budd-ha se svými učedmky a zvolal: "Pohleďte! Angulimalo, jak se cítíš?" Angulimala otevřel oči a zašeptal. "Nemohu ti dost dobře vyjádřit svou vděčnost. Mohou zabít tělo, ale mě se nemohou dotknout. Sám jsem to .dělal celý život, ale až nyní si to uvědomuji." Tu pravil Buddha: "Tento muž došel osvícení, stal se brahmínem, tím, kdo poznal Brahmu." Může k tomu dojít v jediném okamžiku, je-li k dispozici dostateč-né množství energie. Bez ní je to velice obtížné. Celý systém jógy se zabývá tím, jak vytvořit více energie. Celá dynamika tantry je v tom, vytvořit jí ve vás tolik, aby vás zaplavila. Pak můžete být dobří nebo špatní. Ježíš říká: Jedna pak pobloudila, ta z nich největši. Jen ti velcí, ti nejlepší mohou pobloudit. Hříšníci jsou nejkrásnější lidé - samozřejmě, zmýlili se v cestě. Ale mohou se kdykoli změnit ve světce. Svatí a hříšní jsou krásní, ale lidé, kteří se nacházejí upro-střed, jsou oškliví... jen nemohoucnost je skutečně ošklivá: nemáte-li žádnou energii, pak jste jen neživé tělo, mrtvola, která se nějak sama vleče nebo kterou táhnou druzí. Proč jen nejlepší schází ze stezky? To je tajemství, jež musíte po-chopit. Proces růstu probíhá tak, že nejdříve musíte dospět k egu. Ne-dospějete-li ke krystalicky čisté podobě svého ega, nemůžete se jej vzdát. Ať už to vyhlíží jakkoli paradoxně, je tomu tak. Nejdříve jej mu-síte dosáhnout, pak teprve je můžete odhodit. Bez této fáze to nejde. Jak se můžete vzdát něčeho, co nemáte? 12( HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Boháč se může zříci svých pokladů, ale co žebrák? Nemá žádné, kterých by se zřekl. Učenec může odvrhnout intelekt, ale co mohou odvrhnout prostřední lidé, jak se mohou zříci znalostí, které nemají? Máte-li velké vědomosti, můžete je zavrhnout a přijmout nevědomost, pokoru ale nemáte-li žádné vědomosti, jak je můžete zavrhnout? Sokrates mohl říct: "Vím, že nic nevím." Je to druhá etapa - věděl a poznal mnoho, ale pak pochopil, že toto vědění je bezcenné. Nemů-žete ale dosáhnout téhož, pokud jste neprošli stejnou cestou jako Sokrates. Musíte ostřit intelekt, nabývat vědomostí, nechat ego vytří-bit, vyhranit se to je první etapa života. Když máte bohatství, může-te se jej zříci - v tom je propastný rozdíl. Žebrák na ulici a Buddha na ulici vypadají na pohled úplně stejně, ale vnitřní jakost je absolutně odlišná. Buddha je žebrákem z vlastní vůle - nebyl k tomu donucen, rozhodl se zcela svobodně. Poznal chuf bohatství a shledal, že je neplodné poznal touhu a shledal, že je mar-ná. Buddha je žebrákem, protože království tohoto světa zklamalo. Je-ho nuzota v sobě skrývá bohatství - takové, jaké nemá žádný z panov-níků, protože ti stojí v půli cesty - Buddha dokončil kruh. Žebrák, který nikdy nebyl bohatý, postává u stejné cesty, ale jeho nuzota je prostě nuzota, protože nikdy nepoznal opak. Jak může zavrh-nout touhu, která nebyla nikdy naplněna? Jak může tvrdit o palácích, že jsou k ničernu, když v nich nikdy nežil? Jak může říct, že krásné ženy jsou hanebné? Jedině zkušenost vám dá klíč k odmítnutí. Bez ní se můžete jedině utěšovat, tak, jak to mnoho chudých lidí, z různých stanovisek chudých, dělá. Máte-li ošklivou ženu, budete všude vykládat: "Co je to krása? Je to jen tělo, smrtelné tělo, které podléhá zkáze a zmaru." Ale hluboko ve vás zůstává touha, které se můžete zbavit jedině zkušeností, jedině skutečným poznáním - ostatní je jen útěcha. Nuzák se může utěšovat tím, že na palácích vlastně není nic přitažlivého, ale v koutku mysli ví, že to není pravda proč by jinak všichni tak bláznili po bohatství? On sám je jím posedlý - ve snech se prochází komnatami v císařském hávu. Ale přes den, když žebrá na nároží, vykřikuje: "Nemám zájem o bohatství, nepřitahuje mne, zříkám se jej!" Je to zbytečná útěcha lži- vá, a tedy nebezpečná. V první části svého života musí přirozeně zrající člověk dosáhnout svého ega v druhé části pak uzavřít kruh tím, že je odvrhne. Dítě roste jen tehdy, když vzdoruje svým rodičům, bojuje s nimi: když je opustí a postaví se proti nim, najde své individuální ego. Jest- liže visí na svých rodičích a následuje je krok za krokem, nenajde ABSURDNÍI NELOGICKÉI dy sebe sama. Musí zbloudit - takový je smysl života. Musí si vy- jovat nezávislost, a to je bolestivé. Je to zápas můžete jej podstou- tjen tehdy, když cítíte, že skutečně jste. To je onen kruh - cítíte-li, jste, můžete bojovat čím více bojujete, tím více jste - pocítíte ono ,Tá jsem". Dítě dosáhne zralosti tehdy, když se plně osamostatní. r kvůli této samostatnosti musí sejít z cesty. Hříšník hledá také nezávislost - na společnosti, matce či otci - ale ledá ji v nesprávném směru. Světec se snaží být nezávislý, ale tím správným způsobem. Jsou to rozdilné cesty, ale ty chybné jsou vždy snažší a pohodlnější. Stát se světcem je obtížné, neboť k tomu je za-potřebí být nejprve hříšmkem. Hříšník nemusí být nejdříve světcem, ale světec se nesmí tomuto postupu vyhnout. Udělá-li to, bude jeho svatost nuzná, ne bohatá bude plochá, vybledlá a neživá bude to vy-schlá letní říčka, ne rozvodněná řeka. Jedna pak pobloudila, ta z nich největši Slovo ,největší má mezi lidmi kolem ovcí význam ,nejlepší. Nej-větší ovce má více vlny, více tuku, má tedy také větší cenu - prodáte-li ji, vyděláte víc než na jiných. Čím větší, tím lepší - a naopak. Nej-větší znamená tedy nejlepší - a právě ta pobloudila. Je to symbolické. Ovčák opustil devětadevadesát - nestály mu za tu jedinou. Proč Ježíš vždy vybírá podobenství s pastýřem a ovcemi? Má to hluboký, symbolický význam: dav prostředních lidí je jako stádo ov-cí, drží se v houfu. Prohlédněte si někdy stádo ovcí, když je ženou po cestě -jdou, jako by měly jedinou společnou mysl, ne jako svobodné, nezávislé bytosti. Tisknou se k sobě a choulí, každá zděšena možnos-tí, že by mohla zůstat osamocena. Slyšel jsem: při hodině matematiky položil učitel malému chlapci, jehož otec byl ovčák, otázku: "Máme-li deset ovcí a jedna z nich pře-skočí plot, kolik ovcí zbyde za plotem?" "Žádná!" odpověděl chlapec. Učitel se rozzlobil. "Co to povídáš! Dávám ti početní příklad k vy-řešení - tak trochu přemýšlej. Deset ovcí, jedna vyskočila z ohrady, kolik jich zbylo?" Ale chlapec trval na svém: "Žádná! Možná se vyznáte v počtech, ale v ovcích ani za mák." Ovce mají kolektivní myšlení, stádo je je-den celek. Přeskočí-li jedna, ostatní to udělají po ní. Pastýř opustil těch devadesát devět a vydal se hledat jednu poblou-dilou. 128 HOŘČIČNÉ SEM ÍNKO Ježíš často říkal, že Bůh se vydá hledt íšníka, ne člověka prů-měrného, - prostřední lidé nejsou hodnotni, JeJich hodnota je zanedba-telná. A navíc zůstávají na stezce, není třeba po nich nijak pátrat - ne-mohou z ní sejít. Z tohoto důvodu pastýř Opustil stádo v temném lese, v noci, a vydal se za jedinou zbloudilou ocí. Ta našla svou osobnost, své ego. V ostatních osobnost nenajdete, j sou stádo. Podívejte se na své bytí - dosáhli jste ega, nebo zůstáváte součástí davu? Jestliže jste našli své ego, pak jste natolik cenní, že po vás Bůh átrá - musíte být hledáni a nalezeni. Jste v polovině cesty, v polo-p vině kruhu. Druhá polovina je kapitulac, odevzdání: toho je možné dosáhnout skrze Boha. Na vás je uskutečnit první část. On se postará o tu druhou. Najdete-li ego, pak někde, nějakým způsobem po vás Bůh pátrá, protože vy už jste své udělali - dosáhli jste individuality. Jest-liže ji v tuto chvili odhodíte, změní se ve všeobecnost. To je velký rozdíl - nejdříve jste jen dav, ne univerzální, ale jen omezený, lokální dav. Pak dosáhnete jedínečnosti, sejdete z cesty jste nezávislí a projevíte plně své ego - a ve chvili, kdy jej pozbydete, stanete se oceánem, celkem. Právě ve skutečnosti nejste, nemůžete se tedy stát tímto celkem. V této chvíli jste jen čísla v davu. Správně to dělají v armádě, když vojáky jen číslují: jednička, dvojka, trojKa a čtyřka... Po bitvě jedno- duše napíší na tabuli, že padla ta a ta čísla. V armádě je proto také vel- mi snadné někoho nahradit. Padne-li ,číslo jedna, postaví se prostě na jeho místo kdokoli jiný. Armáda jedná s lidmi jako se stádem ovcí, a armáda je model ideální společnosti, společnosti ne nepodobné orga- nizaci v mraveništi. Chcete-li vidět, jak yPadá skupinová mysl, podí- vejte se na armádu. Veškerý výcvik a dísciplína jsou zaměřeny k to- mu, zbavit vás veškeré nezávislosti. RoZkaz jc rozkaz, nemáte o něm co přemýšlet. Přikáží-li vám: "Vpravo vbok", nezbude vám než po- slechnout. Tato poslušnost se postupně nJe velice hluboko. Známý psycholog mi vyprávěl příběh o manželce jednoho plukov- níka, která měla se svým manželem velké obtíže. Chrápal totiž pokaž- dé, když spal na levém boku. Velmi ji to trápilo navíc plukovnické chrápání se nedá s chrápáním prostého člověka srovnat. Bylo to burá- cení hromu, které jí nedalo usnout. Kdykoli však ležel na pravém bo- ku, spal plukovník úplně tiše. Navštívila tedy psychoanalytika a požá- dala jej o radu. "Je to prosté," odpověděl, "kdykoli začne chrápat, obraťte ho na pravý bok." "Ale to není snadné! Je hrozně těžký a když s ním zatřesu, rozčt í se navíc se to za noc stane tolikrát, že bych nedělala nic jiného." ABSURDNÍ NELOGICKÉ! Psychoanalytik jí ale poradil: "Žádný strach - jen mu prostě zašep-tejte do ucha: Vpravo vbok!" A ono to pomohlo! Rozkaz je rozkaz-zakoření hluboko v podvědomí. Společnost existuje jako dav. Můžete ji také v krátkém čase a bez větších potíží přeměnit v armádu. Jen dilcy tomu mohl Hitler tak úspěš-ně přeměnit celou zemi ve vojenský tábor, stejně jako to později udě-lal Mao. Společnost se pohybuje na samé hranici, takže uskutečnit ta-kový převrat je snadné - stačí trochu disciplíny a kázně. Individualita se nepřipouští, je zakázáno se prosazovat. Zůstává stádo, ovčí myšle-ní. Máte své vlastní vědomí, nebo jste jen fungující součástkou společ-nosti, v níž jste se narodili? Jste Hind, Mohamedán, křesťan, Sikh nebo džinista - ale jste skutečný člověk? Nemůžete to o sobě tvrdit, proto-že opravdový člověk není součástí žádné společnosti. Sokrates je člo-věk, Ježíš je člověk, i Napak je člověk - ale ne vy! Vy k někomu při-náležíte skutečný člověk nepřináleží nikam, stojí na svých vlastních nohou. To je to, o čem mluví Ježíš: nejlepší sešli ze stezky. A jakmile se-šli, pastýř... opustil devětadevadesát a tu hledal až nalezl. Neustále se modlíte k Bohu, ale on vás nehledá, proto ho pohřešu-jete. Nejdříve se staňte sami sebou, pak on sám začne s pátráním, ne-má smysl pokoušet se ho najít -jak byste to ostatně chtěli udělat, ne-znáte adresu ani telefonní číslo!? Znáte jen prázdná slova a tecrie, kte-ré vám nijak nepomohou. Jistý kněz kdysi přicestoval do nového působiště. Taxikáři stávko-vali, ale on se nutně potřeboval dostat do kostela, protože ještě ten ve-čer měl přednést první kázání. Zeptal se tedy malého chlapce na ces-tu a ten jej ochotně vedl. Když přišli na místo, poděkoval chlapci a řekl mu: "Jsem ti velmi vděčný za tvou pomoc. Nejen že jsi mi ukázal ces-tu, ale ještě jsi mě na ní doprovázel. Zajímáš-li se alespoň trochu o to, kde přebývá Bůh, přijď dnes na mé kázání. Budu hovořit o cestě do jeho království." Chlapec se jen zasmál: "Netrefíte ani ke kostelu. Co pak můžete vě-dět o cestě k Bohu? Nemá smysl, abych sem chodil!" A já dodávám, že i přesto, že víte, kde kostel leží, není tu žádný rozdil. Každý zná cestu do kostela, ale tady Bůh nebydlí a nikdy ne-bydlel. Nevíte o něm nic, nemá tedy smysl po něm pátrat. On může hledat, protože vás zná - toto je jedno z Ježíšových učení: Člověk ne-může dosáhnout božství, ale božství může dosáhnout člověka. Udělá to ve chvili, kdy budete připraveni. 130 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO d otázka hledání, ale čekání a připravenosti. A prvním Není to te y krokem je dosáhnout osobitosti, individuality, sejít ze stezky. Nejdří-ve se musíte bouřit, a pak najít své ego. Nejdříve musíte opustit tupý dav - význarn slova pobloudit je totiž opustit vyhraněný, uniformova-ný, limitovaný vzorek společnosti, protože za jeho hranicemi leží pus-tina, divočina, v níž Žije Bůh. Společnost je jako průsek v lese. Není přirozená, je to dilo lidských rukou. V aše zákony, měřítka pro to, co nazývat ctností a co hříchem, všechno vytvořili lidé. Ve skutečnosti nevíte, co je ctnost. Latinské slo- které dnes značí ctnost, znamená v původním významu vo ,virtus, , ale ,silný. ,mocný. Ne ,dobrý Budte silní, prosazujte svou osobnost, stůjte si za svým. Nestaňte se obětí davu. Začněte přemýšlet, začněte být sami sebou. A sledujte svou osamělou stezku - odmítněte být ovcí. Devadesát devět ovcí může být ponecháno v lese bez dozoru - ne-ní třeba mít o ně strach. Neztratí se. Semknou se do houfu a bude snad-né je kdykoli najít. Starost nemáte o ně, ale o tu jednu, o tu z nich nej-lepší, která utekla. Dokázala-li opustit stádo, znamená to dostatek ener- gie, znamená to, že se nebojí lesa, divokých zvířat, ničeho dokázala se zbavit strachu - to je první krok k tomu, být připraven. rvním lsrokem ke své vlastní kapitulaci. Vypadá to napros- Ego je p to paradoxně. Myslíte, že jsem blázen, protože se domníváte, že je tře- Ř vám, ne - nejdříve je zapotřebí ego, jinak bude va- ba pokory. še pokora falešná. Ego, ego břitké a ostré jako meč. Dá vám jasnost bytí a význačnost až ho budete mít, pak jej můžete odhodit. Pak při- chází úplně rozdi ná pokora - ne pokora chudoby a slabosti, ale poko- ra sily, skromnost moci. Pak se můžete vzdát. dříve ne. O ustil on devět a devadesát p nalezl a tu hledal, až Pamatujte si, že není třeba Boha hledat, přijde sám. Jen musíte za pak vás najde. Vyšlape si k vám cestičku. Kdykoli kdekoli ve to stát stalizuje něčí osobnost, napře se veškerá božská energie světě vyki7 tímto směrem. Může vás navštívit v podobě osvíceného muže, mistra nebo guru - je milión různých způsobů. Není důležité, jak se to sta- obstará Bůh, není to vaše starost. Vy dosáhněte svého ega, ne - to budte připraveni staňte se jedinečným, pak je vám přístupná univer-zalita. ABSURDNÍI NELOGICKÉ 1 znavil se a ji pravil: tebe vice miluji. Bůh vždy více miluje ty vzdorné a odbojné. Kněží jistě začnou kři-čet: "Takový nesmysl! Bůh že miluje více ty, kteří sešli z cesty pra-vé?" Neuvěří tomu, ale je tomu tak. Ježíš je ztracená ovce, Buddha je ztracená ovce, Mahávíra zrovna tak. Dav kráčí dál ve své prostřednos-ti, ale Mahávíra, Buddha a Ježíš jsou vyvolení - spěchá k nim Bůh. Tak se to stalo, když Buddha seděl pod stromem poznání. Pouta společnosti, kultury, náboženství - všechna byla zlomena, byl úplně sám. A tu odevšad, ze všech stran přispěchal Bůh - protože Bůh je všude - a Buddha sám se stal bohem. Mnohokrát předtím popřel Bo-ží existenci, nebof to je jeden ze způsobů, jak sejít z cesty. Říkával: "Není Bůh, nevěřím v žádného." Popíral společnost i náboženství. Za-vrhl védy a s nimí celý kastovní systém, brahmíny i šúdry. Zapřel ce-lý hindský způsob myšlení. "Nejsem Hind," říkával, "nepřináležím k žádné společnosti - nevěřím žádným naukám, nevěřím ničemu, do-kud nepoznám skutečnou pravdu!" Vydržel tak dlouho, až přišla chvile, kdy jej už s ničím nic nespo-jovalo, všechny vazby byly zpřetrhány. Změnil se v osamělý ostrov. Pod strom bódhi přichvátal před pětadvaceti staletími Bůh k tomuto muži, k této zbloudilé ovci a promluvil k němu... I znavil se a pravil ovci: tebe vice než jich devětadevadesát miluji. Také Ježíši sdělil tento věčný, ustavující zákon: Bůh hledá člověka, ne naopak - člověk jen musí být připraven. Jak toho dosáhnout? Musíte se osamostatnit, vzbouřit. Opustit spo-lečnost, zbavit se strachu, rozbít všechny vazby a vztahy k jiným. Zů-stat sám a chovat se jako jediný uprostřed vesmíru. Pak k vám přispě-chá Bůh a s jeho příchodem se ego ztratí, ostrov zmizí v nezměrném oceánu - najednou nejste. Nejdříve se musíte oprostit od společnosti - mám na mysli vnitřní proces - protože bez ní ego nemůže existovat. Jestliže se krok za kro-kem zbavíte vazeb, které vás k ní váží, přijde chvile, kdy ego zůstane osamoceno. Zároveň ale bez společnosti nemůže existovat to ona vám dává možnost je mít a prosazovat. Jestliže se zbavujete pout společ-nosti, odbouráváte postupně samotný základ. Není-li žádné ,Ty, ne-může existovat ani ,Já, ,Já mizí zároveň s odmítnutím ,Ty. Nejsi-li ,Ty nejsem ,Já. K tomu ale dochází až v poslední fázi. Zpočátku se odmítáním ,Ty stává ,Já, ostřejší, krystalicky jasné, krásné a silné. Tehdy je pohlceno božským. Pro takováto slova byl Ježíš uižován. Nabádal ke vzpouře, učil to-mu, jak sejít ze stezky. Tvrdil, že Bůh miluje především pobloýdilé-hříšnlky, rebelanty, egoisty. Židé to nemohli tolerovat. Musel b t uml-čen: za každou cenu - zachází přiliš daleko "Musíme jej zastavit do záhuby " Vytvářel situaci, v níž bylo a uvrhne celou společnost pro kněze a celou církev nemožné se udržet. Postavil se proti davu - rozhlédněte se a uvidíte, že kolem vás ne-ní ni jiného - a tu dav zachvátila panika: "Ten muž Jedav?rítel, úto-čí na samou podstatu všeho Jak můžeme přežít mimo Pokusil se naučit zbylých devadesát devět ovcí zbloudit, ale ony se ještě těs-něji semkly. Pokusíte-li se o něco takového, ovce se pomstí zabijí vás, protože čeho je moc, toho je příliš. Jsme už jen částečka davu, zapomněli jsme, jak žít po svém. Nedo-vedome se bez něj obejít, tak jsme si zvykli na přítomnost druhých, že se neodvážíme samoty. Druzí jsou pro nás nutnost. Bez nich nejsme nic, zácíme vlastní identitu. Devadesát devět ovcí vytvořilo veškerá náboženství, ale skutečné bo2ského může dosáhnout jen jediná, zbloudilá. Dodejte si odvahy Opusťte průsek a vydejte se do divočiný. Jen taz můžete žít a růst. Také trPět, ale růst bez utrpení není možn. Na- jdete tam možná svůj kříž, ale bez něj nedosáhnete zralosti. Společnost se vám může pomstít ukřiŽováním - přijměte je. Musí k toHř ňoce! Protože když se ovce vrátí ke stádu, budou ostatní křičet: To je ona, co sešla z cesty P ravé! Nepatří k nám, nemá s námi nic spo- lečného!" Nebudou nikdy schopné pochopit, že tuto ovci nese pastýř na svých raenou - protože zbloudila a byla nalezena. A Ježíš říká, že pastýř se vrátí domů a svolá své přátele k oslavě, neboť ovce zběhla a byla nalezena. Řilcá, že kdykoli vstoupí hříšník na nebesa, propukne velká radost, nebof ovce zbloudila a byla nalezena. Pro dnešek dost! Poklad, který přetrvá W ~ POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ 13S I pravil Ježis: Královstvi otce našeho podobá se muži, kupci, jenž zboži vlastnil a perlu naleznul. Obezřetný bylť onen kupec. Prodal on zboží i koupil si pro sebe perlu jedinou. I vy tedy poklad hledejte jenž neztrati se, jenž přetrvá, jehož mol jediný zžirat nepřileti ni červ žádný nezniči. iiv uu ivvvv v uv,u . , y--... .. .. .. jediné - což je ale pravé centrum, bezněhož promeškáte vše. Můžete dosáhnout mnohého, ale na konci to nebude nic moc znamenat, proto-že dokud člověk nedosáhl sebe sama, nedokázal vůbec nic. Jste-li sami sobě cizinci, neuspokojí vás ani celý svět. Pokud jste se neponořili do svých nejbytostnějších hloubek, veškerými bohatství-mi dokonce zchudnete. Bývá tomu tak: čím více bohatství máte, tím ubožeji se cítíte, protože váš vnitřní svět vypadá ve srovnání s vněj-ším bohatstvím čím dál tím bídněji. Proto bohatý člověk zažívá tako-vý paradox: čím je bohatší, tím bídněji se cítí čím více má, tím více cítí, jak je prázdný - protože vnitřní prázdnotu nelze vyplnit ničím vnějším. Vnější věci nemohou vstoupit do vaší bytosti. Vnitřní prázd-nota se dá vyplnit jedině tehdy, když dosáhnete sebe sama, když do-sáhnete až ke svému bytí... Zřetelně to rozlišujte: svět venku je svět mnohého, ale to jediné tam chybí - a to jediné je cilem. Nachází se uvnitř vás, takže hledáte-li vně, chybíte. I když uděláte cokoli, nebu-de vám to nic naplat, prostě neuspějete. Mysl vám neúnavně opakuje: "Dosáhni ještě tady toho! - to tě uspo-kojí." Jestliže uspějete, opět vás popožene: "Dokaž ještě něco jiného, pak budeš spokojený." Mysl vám bude tvrdit, že když nemáte úspěch, znamená to, že nevyvíjíte dostatečné úsilí, a že jste ničeho nedocilili, protože jste neběželi dost rychle. A pokud nasloucháte logice své mys-li - která však logicky jen vypadá - tak budete uhánět dál a dál a na konci vás nebude čekat nic jiného než smrt. Mnohost je říší smrti, jedinečnost je nesmrtelným královstvím. Du-chovní hledající musí hledat, ne však ve vnějších objektech, ale ve své subjektivitě musíte se obrátit dovnitř. Je potřeba se převrátit, otočit, je 136 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ 13% třeba provést naprostý obrat, aby se oči hledící ven začaly dívat do- Pokud byste cítili vnější, periferní prázdnotu, mohli byste ji vypl-vnitř. Ale jak na to? _vat domy, auty, koni nebo čímkoli jiným. Prázdnotu však pociťuje- Dokud nejste světem totálně znechucení, nezměníte se pokud vám uvnitř sebe, cítíte se vnitřně nesmyslní. Nejde o to, že nemáte vel-zbývá byť jen špetička naděje, půjdete dál ve starých šlépějích. Ne- _ dům a to vám přináší potíže, ale že se uvnitř cítíte zbyteční a beze úspěch je skvělá věc: neuspějete-li ve světě mnohosti, vydáte se na yslu: proč vůbec žít Proč se nechávat životem tolik soužit? Nač zů-novou cestu. Čím dříve neuspějete ve vnějším světě, tím lépe, čím dří- stávat naživu? Kam to vede? ve dojdete na pokraj znechucení, tím lépe - protože vnější neúspěch Den co den se ráno probouzíte a nemáte kam jít! Každé ráno se je prvním krokem na cestě do nitra. oblečete a už večer je vám jasné, že jste nedosáhli ničeho, žádného cí- Dříve než přistoupíme k této Ježíšově sútře, bude ještě zapotřebí po- le. Zase usnete a ráno vás zase čeká tatáž cesta - celá ta nesmyslná rozumět mnoha věcem. Kdo je moudrý? Ten, kdo je připraven ztratit záležitost! Uvnitř se pořád cítíte prázdní, nic tam nemáte. Vnějšími vše pro jedno. A kdo je pošetilý? Ten, kdo ztratil sám sebe a nakou- věcmi můžete nanejvýš oklamat své okolí, ale ne sebe. Jak byste moh-pil samé obyčejné věci, kdo prodal mistra a domů si natahal samé zby- li oklamat sami sebe? tečnosti. Čím více něco hromadíte, tím více marníte svůj život, protože si to Kdysi jsem zaslechl tuto historku: jeden Nasreddinův přítel velmi Icupujete za cenu života. Ztrácíte život, přibližujete se ke smrti, věcí je zbohatl. Když někdo zbohatne, chce se jít ukázat svým starým přáte- čím dál víc, hromada stále děsivěji narůstá a vy uvnitř sesycháte. Na-lům a sousedům z vesnice, čeho všeho že dosáhl. Onen zbohatlík se čež vás přepadne nával strachu: "Co z toho mám, čeho jsem docilil? tedy přijel z velkoměsta podívat zpátky do vesničky. Hned na nádraží Co jsem to provedl s celým svým životem?" potkal Hodžu Nasreddina a povídá mu: "Abys věděl, Nasreddine, já to A nelze se vrátit, promarněný čas vám nikdo nijak nenavrátí. Ne-dokázal! Hrozně moc, přímo nepředstavitelně jsem zbohatnul! Vlast- lze ho dostat zpět, nemůžete říci, že je vám to líto a že začnete zno-ním teď palác s pěti sty pokoji, úplný zámek!" _. va, to nejde. Takže čas plyne dál a vy zestárnete a velice zesmutníte. "Znám pár lidí, kteří mají dům o pěti stovkách pokojů." opáčil Hod- Tento smutek není zapříčiněn fyzickým věkem, jeho příčinou je, že si ža Nasreddin. nyní uvědomujete, co jste to se sebou provedli: vydělali jste si na dům, Přítel pokračoval: "A taky mám dvě golfová hřiště po osmnácti jam- samozřejmě jste uspěli, jste bohatí, dosáhli jste uznání v očích druhých kách, tři bazény a pár obrovitánských skleníků!" - ale jak jste na tom ve vlastních očích? Nasreddin se nenechal: "Znám v sousedním městě jednoho muže, Tehdy pocíťujete velice bolestné utrpení z promarněného života který má tři golfová hřiště a tři bazény." a ztraceného času. Smrt k vám chvátá znilovými kroky a brzy se roz- Boháč na to: "U sebe doma" plynete s prázdnýma rukama. Je to vnitxní prázdnota nelze ji vyplnit Nasreddin řekl: "Poslouchej - třeba sis vydělal hodně peněz, ale já ničím, co je k získání na světě - vyplníte ji, až získáte sami sebe. Pro-si taky nepočínal špatně. Mám osly, koně, prasata, býky, krávy a ku- to Ježíš trvá na tom, že i velbloud projde uchem jehly, ale bohatý člo-řata." věk branou nebeskou neprojde. Proč? Co s ním není v pořádku? Přítel se rozesmál: "Ale Nasreddine, osly, koně, krávy a kuřata má S boháčem není nic v nepořádku. Důraz se klade na to, že člověk, přece tolik lidí... který promarnil svůj život shromažďováním světských věcí - čímž se Nasreddin ho zarazil v půlce věty: "U sebe doma?" míní boháč - nemůže vstoupit do Božího království, protože tam se Cokoli však získáte - ať už jde o osmnáctijamková golfová hřiště, dostane pouze člověk, který dosáhl svého nitra. V nebeské bráně ne-trojici bazénů a pět set místností anebo osly, koně a krávy - cokoli Ize podvádět. Boháč se dovnitř nedostane, protože je přiliš zpustoše-zvenčí získáte, vás neobohatí, protože dům ve skutečnosti zůstává nou a brzcennou troskou. Na prahu brány nedokáže tančit a zpívat. Ne-prázdný, vy sami jste nadále prázdní. Dovnitř do domu se nic nedo- může vstoupit s tím, že by v životě něčeho významného dosáhl. Je vy-stane, tyto věci zůstanou venku, protože tam patří - nikterak je nelze kořeněný: vlastnil toho spoustu, ale nikdy sám sebe - a to je bída. uložit dovnitř. Chudoba je vnitřní. Kdyby byla bývala vnější, bylo by Vlastníte-li sami sebe, jste bohatí, doopravdy bohatí. Nevlastníte-li se, po problému. tak i kdybyste byli císař, budete stejně ubozí. g HoŘčičVř ENtíKo 13 Je zapoti-ebí purozumět ještě jedn: otázce: proč íl I clíl hromadí-me věci. Pravda je naprosto jasllá, úle nzv ste_jnč pokračiij::ne po sta.- . Ježíše či Buddllu nildn neposlcnicllá. i i kclzbys:e jim szasl.oucha-rém . li a cítili, že jim ruzuizíte, Izikdy hyste sc ,jicl rad:xmi rleiídili. Musí v tom být Izějaký lzlubuký dilvoc). Jeříšc i ř3.clc:lzi tedy opoizlíjíte a dál ploužíte svou cestou. Občas vás z:čue ll:od it pocllybnost, ale to je 3 se : znovll sc lltVrdíte a nikter8k n(znlělzítC. V I?lČell1 QSI IllUSítC bVt vše hluboce zakořeizění, že vás ani Budllza, ani Ježíš Iemolzou zviklat, vy-trhnout z korenů. V čem spočívá ullo illuboké zr:ořellění7 Žijeme v očích druhých lidí: naše totnžnost sc sestává z jejich mí-nění. Jejich oči jsou zrcadla, ve kterých pohlížínle IIi své tváře. Je v tom ale háček - ustatní totiž nemollou spatřit vašc vnitřní bytí. Va-še nitro se prostě nemůže jakkoli odrážet v žá dnčm zrcadle. Zrcadlit se může jen váš vlzějšek: jen tn vnější, lyzickó Izlá své udrazy. I když se postavíte před sebelepší zrcadlo, uvidíte jeiz oelrzz své fyzické čás-ti . Žádné oči nenlohou zrcadlit vnitTní část vaší lyLosti. Takže oči drullých lidí odrážejí vaše rullatství, vaše i.íspěchy ve svě-tě a vaše oblečení ci.c samntné odrářet nenololl. A když vidíte, ře si ostatní myslí. že jste clludí - čili že ucjste ),ěkni ulllei:ení, nehvnosíte se domem a prvotřídním autem - začnetc usilvat n majetk. Věci hrcr madíte, jen abyste viděli, řc jste buhaí v oícli svélio okoí. Ty potonl začnou odrážet, že víc a víc buhatllecc, ž.e nbývále moc a lrestiž... Vaše totožnost závisí na vašem odrazr okulí ovšen reflektuje toliko věci, ne vás. Z toho dilvodu je pro vás nleditcc nanejvj% nezllytnz. Meditovat znamená zivřít uči Ilepolzlížet Ia odrar, zle Iza své vlast- ní bytí. Celý den se totiř jinak zabývíte ostatníni. Stejně tak v noci: bud jste pohrouženi do lllubokéllo spánku i nic nevllíulítc, ancbo za- se sníte o druhýcll lidecll. V tonl je ta nesnáz, neustá le iít s ostatními: narodili jste se do společnosti, žijete v ní a umřetc v uí - cel:i vaše existence je společenská. A společnust zncizleuá Ilít všude kolum se- be oči. Ať už reflektují cokoli, působí na vás. Jstliže kai.dý bude tvrdit, že jste dobrý člověk, začnete :e cítit cicbře. Jetliře si o vás všichni za- čnou myslet, že jste špatný, budete se cítit mizerizi:. Jestliže :tc podle ostatních nemocný, cítíte se tak. Va.se totuřllost :ívisí na usta.níc,, jst.e jimi zhypnotizováni. Odeberte se do vnitřní sanzoty, - s ostatními lid- mi žijte, ale nevyčerpávejte se jimi. Aspoň hodinku denně prostě zIvřetc clči - tik sc izzařte se před společností, společnost pro vás přestanc existovt, cxisovat budete jen vy - takže se můžete přímo postavit sobč tváří v tvář. JedIIuu za rok POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ e na několik dní do hor, na poušť, kde nikdo není, jenom vy, a po- áte se takoví, jací jste. Jinak vás neustálé spolužití s druhými zhyp- zuje. Z důvodu oné hypnózy stále ovlivňujete a děláte dojem na " tatní. V podstatě vám nejde o to, jak žít bohatý život, ale jak udělat jem na okolí, že jste bohatí, což ale jsou dvě naprosto rozdllné věci. Druhým lidem imponuje cokoli, co vlastníte, nikdy na ně nepůso- vy sami. Kdybyste potkali Alexandra v žebráckých hadrech, ne-oznali byste ho, ale kdybyste uviděli žebráka, který den za dnem ža-onil o almužnu na vaší ulici, jak sedí na trůnu jako Alexandr, padli byste mu k nohám, poznali byste jej, císaře! Urdskému básníku Gálibovi se kdysi přihodilo, že byl pozván k cí-saři na večeři. Pozváno bylo ještě mnoho jiných lidí, snad půl tisíce. Gálib byl chudý člověk, pro básníka je nesnadné být bohatý - bohatý v očích druhých. Přátelé mu navrhli: "Gálibe, klidně by sis mohl vypůjčit nějaké ša-ty, boty a kvalitní slunečnlk... víš, máš ho hrozně mizerný, kabát máš celý vybledlý, skoro na vyhození, a pak ty hrozné šaty a děravé boty, nebudeš vypadat dobře!" Gálib však opáčil: "Když si něco vypůjčím, budu se uvnitř cítit ve-lice nepříjemně, protože jsem si nikdy nic od nikoho nepůjčoval - sto-jím na vlastních nohou, jsem samostatný. Nehodlám si odvykat něče-mu, na co jsem eelý život zvyklý." Na císařův dvůr tedy odešel ve svých šatech. Když u brány předlo-žil pozvánku, hlídač se při pohledu na něj rozesmál: "Komu jsi to ukradl? Okamžitě odsud uháněj pryč, nebo tě dám zadržet!" Gálib nemohl uvěřit vlastním uším: "Byl jsem pozván - běž se ze-ptat císaře!" "To si myslí každý žebrák, že byl pozván. Nejsi tady první, pěk-ných pár už jich klepalo na bránu. Táhni odsud! Moc tu nepostávej, co nevidět přijedou hosté." Gálib odešel. Jeho přátelé předpokládali, že to tak skončí, a vypůj-čili si pro něho kabát, boty a slunečnlk. Gálib se oděl do vypůjčených věcí a šel zpátky. Hlídač se před ním uklonil a pozval ho dál. Gálib byl slavným básnlkem a sám císař jeho básně miloval, bylo mu tedy dovoleno sedět po jeho boku. Když započala hostina, Gálib provedl něco hodně divného. Císař na něj začal zírat jako na pomaten-ce - Gálib totiž začal krmit svůj kabát se slovy: "Kabátku můj, jen si dej! To tys přece přišel na hostinu, ne já." "Co to provádíš, Gálibe? Nezbláznil ses náhodou?" divil se císař. "Kdepak - já přišel už dřív, ale vstup na tvou hostinu mi byl zapo- 140 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO vězen. Nyní přišel můj kabát - já jej jen doprovázím, sám by přijít ne-mohl - bez něj bych se sem nedostal!" odvětil Gálib. Totéž si zažívá každý: ostatní nepoznávají vás, ale váš kabát pro-to si ho pořád přikrašlujete a vystrojujete se. Potřebujete meditovat, abyste se odtrhli od ostatních, jejich očí, je-jich zrcadel. Zapomeňte na ně! Na pár minut se prostě dívejte dovnitř - pak pocítíte vnitřní bolest a utrpení z prázdnoty, kterou uvnitř sebe máte. Potom dojde k transformaci: začnete se ohlížet po bohatstvích nitra, po pokladu, který se nachází uvnitř vás - a ne po pokladech, kte-ré jsou roztroušeny všude kolem. Mnoho je vnějších bohatství, pouze jediný je poklad uvnitř vás. Venku je mnoho rozměrů a směrů, zato vnitřní cíl je jediný a směřu-je k jedinému cíli. Ježíš říká: Královstvi otce našeho podobá se muži, kupci, jerl zboži vlastnil a perlu naleznul. Obezřetný bvli onen kupec. Prodal ori zboži i koupil si pro sebe perlu jedinou. Jde o tento příběh: jeden muž odjel do vzdálené země, aby si vy-dělal peníze. Vydělal si jich spoustu, nabral si hodně zboží, ale na po-slední chvíli objevil perlu. Rozhodl se pro výměnu: prodal veškeré zbo-ží a koupil si jedinou perlu. Když se vracel domů, došlo k nehodě, a lod se potopila. S jedinou perlou však mohl doplavat až ke břehu a domů dorazil s celým svým bohatstvím. Ježíš odkazuje k tomuto příběhu: onen muž si koupil jedno namís-to mnoha, takže i když se loď potopila, nic neztratil. Jedno se zachrá-nit dá, mnohé ne. Když přijde smrt a vaše loď se potopí, budete-li mít jedinou perlu, budete schopni ji dopravit na druhý břeh avšak máte-li mnoho přemnoho věcí, nepodaří se vám to. Perlu lze přenést, ale jak byste mohli přepravit hromadu zboží? Ježíš řilcá: Královstvi otce našeho podobá se muži, kupci, jenž zbožf vlastnil a perlu naleznul. Obezřetný byli onen kupec... Byl moudrý, protože jen blázen prodá jedno a nakoupí mnohé. To-hle je moudrost: prodal mnohé a nakoupil jedno. Perla symbolizuje ono jediné, symbolizuje nitro. POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ Obezřetný bylť onen kupec. Prodal on zboži i koupll si pro sebe perlu jedinou. I vy tedy poklad hledejte, jenž neztrati se, jenž přetrvá, jehož mol jediný zžirat nepřileti ni červ žádný nezniči. Budte jako onen kupec, obezřelý a moudrý. Cokoli, co lze získat tomto světě, vám bude vyrváno z rukou. Což jste si nikdy neuvě- mili skutečnost, že na tomto světě, v realitě nemůžete nic vlastnit? ostě jen máte pocit, že něco vlastníte - ale předmět vašeho vlastně-pf už tady byl před vámi, už ho vlastnil někdo jiný. Brzo už tady ne-udete, ale ona věc tu zůstane a bude ji mít někdo jiný. Vaše přivlast-ilování se podobá snu: nejprv je a pak není. Byl jednou jeden král jménem Ebrahim. Jedné noci zaslechl na stře-še své komnaty hluk, někdo se tam procházel. "Kdo je tam? " zvolal. "Nenech se rušit - ztratil se mi velbloud a já jej právě hle-dám," ozvalo se. Na střechu paláce se mu zatoulal velbloud! Ebrahim se rozesmál: "Ty blázne, slez odtamtud! Na střechách pa-láců se velbloudi neztrácejí. Běž domů!" Potom ale nemohl usnout, byl to hodně hloubavý člověk. Přemýš-lel: "Možná že to nebyl blázen, snad tím myslel něco symbolického třeba to byl velký mystik, protože když mi řekl, abych se nenechal ru-šit, pověděl to s takovou útěchou a tichem, znělo to tak melodicky a harmonicky, šílenec by se tak nevyjádřil. A když mi řekl, že hledá velblouda, který se mu ztratil, znělo to tak výrazně, jako by tím něco naznačoval. Zítra ráno jej musím najít! Musím zjistit, jestli je ten člo-věk duševně narušený anebo božsky bláznivý, jestli ho na mou stře-chu přivedlo šilenství anebo jestli mi byl seslán z nějakého konkrétní-ho důvodu - třeba aby mi předal poselství." Celou noc král oka nezamhouřil. Ráno poručil dvořanům, af jdou hledat muže s takovýmto hlasem. Prohledali celé město, ale muž nebyl k nalezení, neboť jak se dá najít člověk jen podle hlasu? Velice těžko! Okolo poledne nastal u hlavní brány značný rozruch. Přišoural se tam fakír, žebrák a žádal po hlídači: "Dovol mi jít dál, chci totiž po-být po několik dní tady v této sarai, v tomto hostinci." Hlídač namítal: "Tohle není žádný hostinec, žádná sarai - palác pat-ří králi, je to jeho sídlo!" "Moc dobře vím, že je to hostinec: návštěvníci sem přijíždějí, po-bývají tu a odjíždějí. Nikdo tu nesídlí a proto mě nech vejít. Hodlám hovořit s králem, vypadá na pěkného blázna," nedal se fakír. 142 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Doneslo se to až k uším krále, který poručil pustit fakíra dovnitř, Byl vzteky bez sebe: "Co si to dovoluješ!" Muž řekl: "Poslouchej! Už jsem sem jednou přišel, ale na trůnu se-děl někdo jiný. Byl to ale stejný pošetilec jako ty, myslel si totiž, že je to jeho sídlo. A teď jsi to ty, kdo si myslí, že mu palác patří!" "přestaň si vymýšlet takové hlouposti! A chovej se trochu civilizo-vaněji - byl to můj zesnulý otec," odpověděl mu král. Fakír pokračoval: "Abys věděl, přijdu sem zas a ty už tady nebu-deš. Na nu bude sedět někdo jiný. Bude to tvůj syn a řekne mi, že je to jeho sídlo! Co je tohle za dům? Lidé sem přicházejí a odcházejí - podle mne je to hostinec pro pocestné." ál najednou rozpoznal jeho hlas: "Tak ty jsi ten blázen, který na střeše hledal velblouda!" Fakír odpověděl: "Ano, jsem blázen, a ty taky: hodláš-li se hledat v bohatství, hledáš velblouda na střeše!" ál sestoupil z trůnu k fakírovi: "Zůstaň v této sarai, já ale odchá-zím. Přebýval jsem zde, jen protože jsem věřil, že je to mé sídlo, můj domov. Jestliže toto není můj domov, musím ho jít hledat, dokud ne-ní přiZiš pozdě!" Ebrahim se stal svérázným mystikem. Když se proslavil, když do-šel poznání, začal žít mimo město - své vlastní město. Kdysi ho vlast-nil, nyní mu bylo pouhým hostincem. Přebýval za městem a lidé se ho chodili ptát: "Kde je basti?" "Basti" znamená "město" jde ale o vel- pěkné slovo, znamená to "kde sídlí lidé". Ebrahim je posilal ke hřbitovu se slovy: "Běžte napravo, tudy se dostanete k basti, kde pře- bývají lidé." Lidé ho vždy poslechli na slovo - načež se vraceli hrozně rozhně- vaní: "Co ty jsi zač? Ptali jsme se tě na basti, na město, kde sídlí lidé - a ty nás pošleš na hřbitov!" Ebrahim se jen smál: "Jak to vypadá, každý používáme tyto termí- ny jinak - přece jak se jednou dostanete na hřbitov, už se tam usídlí- te navěky. To je opravdové basti, trvalé sídlo, kde se vám adresa nikdy nezmění, protože tam zůstanete až navěky věků. Vy se tedy neptáte po opravdovém basti, ptáte se asi na město, které je vlastně hřbitovem, protoŽe lidé tam jen stojí v řadě na smrt. Někomu vypršel čas dnes, ji- ného to čeká zítra a někoho jiného až pozítří - ale každý jen čeká na smrt A vy tomu říkáte "basti"? Podle vás tam sídlí lidé? Já tomu ří- kám maryhat - hřbitov, kde lidé zkrátka a prostě čekají, až umřou, kde není nic kromě smrti." proč bývá život pouhým čekáním na smrt, jak je to vůbec možné? POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ 143 jen může být tak přechodný? Jak to, že bývá pouhým snem? Je ta- - a najednou není, je po něm. Život musí být něco věčného. Avšak te-li věčnost, musíte se zachovat jako onen prozíravý kupec: pro- "te vše, co máte. Prodejte to a kupte si jediné, jedinou perlu svého třního bytí, která se nepotopí, kterou vám nikdo nevyrve z rukou- tože perlou jste vy sami. Vlastnit můžete jen sebe, nic jiného ve tečnosti vlastnit nelze. Můžete žít v nějakém klamu - a to je něco jiného. Můžete žít v ilu-i, že vlastníte tento dům, manželku, manžela a děti, ale jde jen o ilu- íve nebo později se sen rozplyne. Vlastnit můžete pouze sebe, protože to nezmizí. Bytí je trvalé a věčné, je věčně vaše. Nikdo vám je nevezme. V tom tkví rozdíl mezi světským a náboženským hledáním: nábo-ženství znamená hledat věčnost, svět je hledání dočasného. Svět exis-tuje v čase a náboženství ve věčnosti. Všimněte si, že kdykoli zavřete oči a zanecháte myšlenek, čas přestane existovat kdykoli zavřete oči a myšlenky zmizí, zmizí i čas. Když myslíte, tak čas existuje stejně tak existuje čas, když existují věci. Kolem vás je čas, celý oceán času. Uvnitř je věčnost, uvnitř jste bez času. Proto všichni osvícení mistři tvrdí, že když jste transcendovali čas, když jste se dostali za jeho hranice, dosáhli jste sebe, došli jste domů. Povím vám příběh o muži, který pracoval v továrně. Byl velice nuz-ný a do práce jezdíval na oslu. Každý den se však vracel z práce do-mů pozdě a jeho ženu to velice popouzelo. Jednou se na ni obrátil: "Pokus se pochopit mou situaci: tenhle osel si uvykl tomu, že jen co se ozve poslední zvonění, signál, že máme skončit s prací, tak i když se zpozdím o dvě nebo tři sekundy, už jde domů sám, jde beze mne. A všichni spolupracovníci hrozně spěchají, každý se snaží odejít z fab-riky co nejdřív, takže když vyjdu ven, vždycky dřív než nasednu, osel už je v tahu! Čeká na mě nanejvýš dvě nebo tři sekundy. Jestliže na něho včas naskočím, je to v pořádku jinak odejde beze mě, a domů musím jít pěšky. V tom je ta potíž." Myslel si, že jí to vysvětlil a otá-zal se tedy: "Chápeš, co z toho plyne?" "Rozumím tomu velmi dobře," odpověděla manželka. "I to hovado ví, kdy se má vrátit domů!" I osel ví, kdy nastal čas, aby se vrátil domů - ale vy jste si dosud neuvědomili, kde domov máte a kdy tam odejít. Stále bloudíte, dál a dál klepete na cizí domovy dočista jste zapomněli, kde máte svůj vlastní. Není divu, když jste celí nesví a neklidní. Není na tom nic div- 144 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ného, když jste dosud nikde nezakotvili a nenašli svůj klid. Nadále pu-tujete z jednoho koutu světa do druhého. Nač toto šílenství - jít od města k městu? Co hledáte? Každý, jen co si to může dovolit, se dá na cesty. Lidé pracují a šetří si peníze, jen aby se vydali na cestu ko-lem světa - pročpak? Čeho tím hodláte dosáhnout? Kdysi jsem slyšel o americkém lovci, který se byl v Řecku podívat na sopku. Jak se tak koukal přímo do kráteru, povídá průvodci: "Pro-boha! Vždyť to vypadá jako peklo!" A průvodce mu opáčil: "Vy Američané jste už museli byt všude! Až si to jednou budete moci dovolit, půjdete i do pekla!" Proč jste ale tak neklidní? Proč je člověk hluboko uvnitř tulákem? - protože vám chybí domov a vy ho hledáte. Máte chybný směr a váš neklid vám to jasně dává najevo. Ať už jste kdekoli, není to váš do-mov, v tom je ten problém. Nepřetržitě ho hledáte, hledáte ho třeba i v pekle, ale nikde ho nenajdete, protože domov máte uvnitř sebe. A i osel ví, kdy se má vrátit domů! Je na čase, už nastal čas, už jste se dost načekali. Nehledejte si do- mov ve věcech ani v ostatních lidech, nehledejte ho vně - tam se se- tkáte s mnohostí a rozmanitostí, čemuž hindové říkají mája. Mája zna- mená to mnohé, mnohočetné mája znamená to nekonečné. Pořád hle- dáte a hledáte a ono to nemá konce. Je to čarovný svět - mája zname- ná kouzlo mnohosti. Kouzlo zůstává, vy hledáte dál, ale nikdy nic ne- získáte, protože jde o svět kouzel: kdykoli se mu přiblížíte, zmizí jako duha. Z dálky vypadá nádherně. Polapí vás, stanete se tím posedlí, vstoupí do vašich snů a tužeb rádi byste duhu popadli. A tak se žene- te bez ustání dopředu a duha stále ustupuje. Ať už dorazíte kamkoli, nic tam nenaleznete. Duha byla sen, iluzor- ní realita. V hinduismu se tomuto světu mnoha věcí říká mája - kou- zelný svět jako by ho stvořil kouzelnilc. Nic ve skutečnosti neexistu- je, vše existuje jen díky touhám a snění. Sami si máju tvoříte svými tužbami, jste stvořitelé skrze svou touhu - vytváříte svět mnoha věcí. Máme tady, dejme tomu, překrásné auto. Kdyby na zemi nebylo je- diného člověka, jakou by mělo hodnotu? Komu by se líbilo? Kdo by se nad ním vzrušoval? Ptákům nestojí za pohled, zviřata si nad ním hlavu lámat nebudou. Nikdo by si ho nevšímal - zrezivělo by, nako- nec b z něj byla hromada šrotu. Auto má cenu jenom pro člověka. Z čeho pochází jeho cena? Pochází z vaší touhy: jestliže po něm tou- žíte, má pro vás cenu, jestliže po něm netoužíte, ztrácí ji. Nejde o hod- notu, ale o vaši touhu. Starý ekonomický zákon zněl takto: po poptávce následuje nabíd-POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ 14S ka. Nyní se však tento zákon úplně změnil: nejprv nabízíte a pak při-chází poptávka. Dokážete si představit, že by někdo v době, kdy žil Buddha, snil o autu? Nikdo takový problém neměl, protože nikdo ni-komu auto nenabízel, takže kdo by po něm toužil? Teď ale celý ob-chodní svět funguje na principu vytváření nových nabídek. Obchodní-ci nejprve něco nabídnou, potom udělají reklamu a vytvoří touhu po-té přichází požadavek - horempádem se přiřítíte vy: "Ted je tu cil, kte-rý jsem postrádal po celý život. Mám tady ci1 a až ho dosáhnu, dosáh-nu všeho!" Obchodník ale dál vynalézá nové výrobky, pomocí reklam se dále vytvářejí nové tužby. Každoročně se na trhu objeví nové modely aut, nové typy domů, nové clle. Nepřetržitě jste zásobováni způsoby, kte-rak se obrátit navenek nedostanete ani chvilku na rozmyšlenou. Mů-žete mít dost dobré auto, na trhu se však objeví nový model. A ted, když jezdíte starým autem, je vaše ego zraňováno. Nový typ nemusí být lepší - vždyť může být i horší - ale ten nový si koupit musíte. Mu-síte ho mít, protože už ho mají sousedi, protože o něm všichni mluví. Přijde žena k lékaři a povídá: "Proveďte na mně nějakou operaci!" "Cože? Zbláznila jste se snad? Nač chcete operovat? Jste přece úpl-ně zdravá a v pořádku!" užasl doktor. "Víte, nemám to lehké - kdykoli přijdu do klubu, všechny ženské vyprávějí, jak přišly o slepé střevo anebo jak jim vytrhli mandle, a já se cítím tak nějak nenormálně - nemám o čem hovořit! Něco mi vy-operujte, abych o tom v klubu mohla vyprávět!" Soutěží se dokonce i v chorobách! Musíte předčit každého každič-kého - ať už si ponesete jakékoli následky, musíte se dostat do čela. Tři muži si ráno na cestě do práce povídali ve vlaku. Jeden se za-čal chvástat: "Mám ženu. Vzali jsme se před deseti lety, a přece za mnou každou noc přichází na nádraží, když se vracím z práce domů." Neuvěřitelné! "Rozumím ti, já se totiž oženil před dvaceti lety a dosud se nic ne-změnilo - manželka za mnou stále ještě na nádraží dochází, " připojil se druhý. "Cha chá, já vás můžu trumfnout!" zvolal třetí. "Žena za mnou cho-dí k vlaku třicet let - a to jsem se s ní ani neoženil. A přece za mnou chodí - na mě nemáte!" I když vám lidé lžou, musíte je předčit, musíte být první - ať už jde o cokoli. Změní-li se móda, z nového oblečení jste přímo vynervovaní, ale vy se stejně oblečete podle módy. Nikdo není doma, protože všich-ni si navzájem klepou na dveře. 146 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Dobře si zapamatujte: nikdo pro vás není cílem kromě vás saxných. Vy jste si cilem, musíte dosáhnout sami sebe - nic jiného nemá cenu. Právě toto má na mysli Ježíš: Královstvi otce našeho podobá se muži, kupci, jenž zboŽi vlastnil a perlu naleznul. Obezřetný byli onen kupec. Prodal on zboží své i koupil si pro sebe perlu jedinou. I vy ted poklad hledejte, jenž neztrati se. jenž přetná, jehož mol jediný zžirat nepřileti ni čen, Žádnv nezničí. Vyhledávejte to nesmrtelné a setrvávejte v bdělosti nepromarňujte čas s tím, co nepřetrvá, nepromarňujte svůj život s tím, co se změní, co je součástí měnícího se světa. A co si myslíte, že přetrvá? Přišli jste ve svém životě na nějakou skutečnost, z které máte pocit, že přetrvá? Viditelný svět se nachází všude kolem vás - a nic z něj nepřetrvá. Ani kopce nevydrží navěky, také zestárnou a zaniknou už zmizely i kontinenty, V dobách véd Himálaje ještě neexistovaly, původní Rigvéda se o nich totiž nikde nezmiňuje. Kdyby existovaly, opravdu by se o nich nešlo nezmínit. Jak byste si mohli nevšimnout Himálají? V celých véd-ských spisech se hovoří o jiných věcech, o Himálajích v nich není zmínky. Z toho důvodu Lokmanya Tilak usoudil, že védy vznikly as-poň před pětasedmdesáti tisíci lety. Vypadá to, že to asi má smysl snad nebyly napsány před tak dávnými časy, ale po mnoho tisíc let musely být předávány v ústní podobě. Proto v nich nejsou Himálaje zmiňovány. Dnešní vědci tvrdí, že Himálaje přibyly na svět jako poslední, že jsou nejmladším pohořím jsou nejvyšší, ale nejmladší. Stále ještě ros-tou, jsou dosud mladé - každým rokem poporostou o kus výš. Vind-hya je nejstarší horou na zeměkouli - proto je možná sehnutá jako umí-rající stařec. Hindové o ní mají krásný příběh. Prorok Agastja se jednou vydal na cestu na jih. V té době nebylo snadné přes Vindhyu přejít, nebyly k tomu prostredky. V onom krás-ném příběhu se Vindhya při prorokově příchodu sklonila, aby se do-tkla jeho chodidel, a on ji požádal: "Brzy přijdu zůstaň takto skloně-ná, abych tě mohl snadno přejít!" Vindhya se tedy nenarovnala, ale prorok se už nikdy nevrátil - zemřel na jihu. Přěh je to ale překrás- ný: Vindhya, nejstarší kus země, je schýlená jako stařec. POKLAD, KTERÝ PŘETRVÁ I kopce jsou mladé a staré umírají a rodí se. Ve vnějším světě ne-ní nic trvalé. Pohlédněte na stromy, na řeky a hory: jde z nich pocit, že vše je trvalé, ale popatřte ještě o kousek hlouběji a tento pocit zmi-zí. Potom se obraťte dovnitř a pohlédněte na své myšlenky - jsou do-konce ještě dočasnější. Neustále jsou v pohybu, ani myšlénečka se ne-zastaví: před chvilí jste se rozzlobili a mysl byla naplněna zlobnými myšlenkami o chvilku později se smějete, zlobné myšlenky se dočis-ta vypařily, jako by ani nikdy neexistovaly. Stejně jako mraky na ne-bi přicházejí a odcházejí pořád mění svůj tvar, přesně jako mraky-jsou jim vyloženě podobné. Meditujte nad oblaky a uvidíte, že se jejich podoba neustále mění. Pokud se do nich nezadíváte, možná si to ani neuvědomíte, jinak ale uvidíte, jak se jejich tvar plynule mění ani na malou chvíli není oblak stejný. Totéž se děje ve vaší mysli: myšlenka má podobu mraku, pod-léhá ustavičné změně. Z toho důvodu se lidé nedokáží koncentrovat, protože koncentrace znamená, že by podoba mraku měla zůstávat ta-táž. A to je těžké, protože myšlenka je pořád v pohybu a mění se. Té-to proměnlivosti nezabráníte: jedna myšlenka se mění v druhou, jedna podoba v druhou podobu. Svět myšlenek také nepřetrvává. Mění se hory, mění se oblaka, jen obloha zůstává stejná - ta přetr-vává. To samé se nachází uvnitř vás: kolem vás se vše mění, i myš-lenky se jako mraky uvnitř vás mění - ale obloha vašeho nitra, já, kte-ré je pouhým svědkem, zůstává beze změny. Svědek ve vás je onou perlou. Nemá tvar, takže se nemůže změnit. Tvar se vždy mění. Není-li tvar, jak může ke změně dojít? Je to beztvaré, nirakar. Ponoříte-li se do této vnitřní beztvarovosti, bude se vám zpočátku zdát prázdná, protože ji neznáte, znáte jenom prázdnotu. Ale nebojte se, neděste se, vstupte do ní. Až se s ní obeznámíte, až se v ní usadí-te, tak prázdnota přestane být prázdnotou: stane se beztvarostí. Až do-sáhnete beztvarosti, naleznete perlu. Tehdy si koupíte jediné za cenu mnohého. Právě nyní jste si za cenu jediného nakoupili mnohé. A ono jediné je perla, mnohé je jen falešné kamení. Snad vypadá velice hod-notně, ale žádnou cenu nemá, protože nic nepřetrvá. Přetrvání, nitijáta, věčnost je kritériem pravdy - to si dobře pama-tujte. Co je pravda? To, co přetrvává navěky. Co je sen? To, co začí-ná a končí co nemůže přetrvat navěky. Obraťte se k oné perle, kterou vám nikdo, ani smrt, nevezme. V okamžiku smrti vám umře tělo a myšlenky se rozplynou zato vy sami budete pokračovat ve své ces-tě dál a dál. UINIT ZE DVOU JEDNO 151 r Spatřil Ježiš děti sajici prs i pravil učednikům svým: Jako děti tyto jsou ti, kdož vstoupi v královstvi. I ptali se oni: Jestli my jako ony budeme, vejdeme v královstvi tvé? Tu on jim pravil: Až ze dvou jedno zrobite, a vnitřni ve vnějši i vnějši ve vnitřni převrátite, i vysoké jak nizké, tehdy až muže s ženou v bytost jedinou spojite tak, že muž nebude vice mužem ni žena ženou, pak vejdete v ono královstvi. dosáhnout toho, co požaduje, nezbyde nic, čeho by ještě mělo být do-saženo. Než začnu s jejím objasňováním, zkuste nejprve pochopit ně-kolik věcí. Člověk, který žije se svou myslí, nemůže být nikdy nevinný - ale jen v nevinnosti však sestupuje božské, jen ona se může pozvednout k božskému. Jen nevinností tam vkročíš. Mysl je mazaná a vypočíta-vá, je zchytralá, a kvůli těmto vlastnostem se míjíte s Božím králov-stvím. Je možné dosáhnout s její pomocí království na zemi, neboť k tomu je zapotřebí prohnanosti. Čím prohnanější, tím lepší čím vy-počítavější, tím úspěšnější na stezkách světa. Ale brána do Božího království leží na přesně opačné straně. Není zapotřebí chladného uvažování a obratnosti. Není vůbec zapotřebí mys-li, ta je jen pomůckou k počtům, přístrojem na chytrost. Nemají-li chyt-rost a počty žádný význam, je i ona bezcenná. Zdrojem všeho bytí se stává srdce, a srdce je nevinné. Proč se tak usilovně držíme chytračení? Proč mysl neustále přemýš-lí o nových a nových způsobech, jak oklamat? Protože k úspěchu v tomto světě nevede jiná cesta. Proto ti, kdo uspějí na této zemi, jsou odsouzeni k nezdaru v království Božím. Jste-li ochotni přiznat své se-lhání tady, pak jste připraveni vstoupit do jiného světa. Ve chvíli, kdy dokážete pochopit: "Nejsem stvořen pro úspěch na tomto světě, ani on pro mne," tehdy proběhne přeměna, obrácení. Tehdy se vědomí pře-stane pohybovat směrem k vnějšku a obrátí se do nitra. Ježíš klade na nevinnost velký důraz. Proto tak často mluví o krá-se dětí, o čistotě květů lilii, o nevinnosti ptáků. Ale tento druh nevin-nosti jste již dávno ztratili, nemůže vám tedy nijak pomoci. Neberte 152 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jej doslovně, nezkoušejte napodobovat větu za větou, je to pouze sym-bolické vyjádření. Nemůžete se stát znovu dítětem - jak byste to chtěli provést? Jak-mile jste okusili chuť poznání, nemůžete se jí jednoduše zbavit. Může-te tento stav transcendovat, ale není tu žádná cesta zpět. Můžete se vy-dat kupředu, překonat jej, ale není možné vrátit se znovu do bodu, od-kud jste kdysi vyšli. Nemůžete se stát dítětem v původním slova smys-lu. Jak byste chtěli uniknout již nabytému vědění? Můžete je ale trans-cendovat, dostat se za něj. Pamatujte na to, jinak se může stát, že budete dítě jen napodobovat a bude to pouze pusté předstírání, vypočítavé a vychytralé... Ježíš ří-ká: "Budte jako děti," a tak začnete cvičit dětské chování. Ale dítě nikdy necvičí. Dítě je prostě dítě, svůj stav si ani neuvědomuje, stej-ně jako svou nevinnost. Je nevinné, ale vlastně o tom vůbec neví. Vy se ale chováte všelijak z vlastmho rozhodnutí, jste si vědomi toho, jak se chováte. Taková dětskost je pak jen podvod. Můžete hrát, ale nikdy nemůžete být znovu dítětem v doslovném smyslu. Světec, mudrc se stává dítětem zcela odlišným způsobem. Trans-cendoval a překonal svou mysl, neboť pochopil, že je marná a bezcen-ná. Pochopil nesmyslnost úspěchu v tomto světě a odložil touhu po něm, vzdal se snahy udělat dojem na druhé neláká jej být velký a dů-ležitý nehodlá uspokojovat své ego. Došel k pochopení, že je prázd-né. Takovýmto poznáním lze dosáhnout zcela odlišné úrovně. Pak přichází to, čemu se říká druhé dětství. Hindové je nazývají "druhé zrození", dwij. Narodíte se znovu, ale není to zrození z otce a matky. Ne ze spojení dvou těl, z duality, ale z vašeho vlastního já, skrze vás samé. Zde je odhaleno tajemství Ježíšova původu - jeho narození z pan-ny. Lidé berou všechno doslovně, proto se míjejí s pravdou. Zrození z panny znamená "z jedné osoby": není tu nikdo druhý, kdo by se na něm podilel a kdo by jej mohl narušit. Panenství zůstává naprosto ne-porušeno dilcy nepřítomnosti kohokoliv druhého. Je-li v mysli někdo druhý, je-li zde vědomí a touha po jiné osobě, je připravena o čistotu. Jen druhé zrození může být panenské první je vždy nutně a bez vý-jimky svázané se sexem. Ježíš byl počat při tělesném spojení jako každý jiný a je to tak v na-prostém pořádku. Jako semínko je stejný jako vy, ale květ se napros-to liší, protože on dosáhl druhého zrození narodil se nový člověk. Ne-ní to už Ježíš, syn Marie skrze sebe sama přišel znovu na svět. V dáv-né sektě Essenských se řilcalo, že člověk, který projde proměnou, se UČINIT ZE DVOU JEDNO 1Sž svým vlastním otcem. Říkáme-li tedy, že Ježíš neměl otce, zna-to, že se jím stal on sám. Je to tak i přesto, že se to zdá být ab- Druhé zrození je neposkvrněné - dosahujete jím nevinnosti, která :je hodnotnější než nevinnost dítěte. Dítě o svou čistotu dosud nepři-šlo. Je to přirozený dar, nemuselo si ji nijak zasloužit, a proto o ni ta-ké brzy přijde. Ztratí ji tím, že bude růst - musí růst! Ale mudrc setr-vává ve své nevinnosti. Nemůže o ni být připraven -je to nejvyšší stu-peň, vyvrcholení dál už růst nemůže. S růstem se věci mění. Jakmile však dosáhnete cíle, za kterým už není nic, změny ustanou. Dítě se mění ze dne na den, nevinnost je postupně nahrazena zku-šeností musí nabýt vědomostí a naučit se, jak být chytré a vypočíta-vé. Jestliže ale budete posedlí těmito schopnostmi, zůstanete navždy lidmi zrozenými ze sexu, z duality. Nikdy se nezbavíte vnitřniho kon-fliktu, který plyne z podvojnosti. Pokud jste se narodili ze dvou lidí, zůstane tato podvojnost ve vás, protože jsou zde zastoupena obě po-hlaví: muž není pouze mužem, je v něm i kus ženy stejně i v ženě je velká část muže jak muž, tak žena byli počati spojením dvou lidí. Váš otec i vaše matka ve vás zůstávají, protože se oba podileli na vašem vzniku. Setkávají se ve vás jejich vlivy a společně vás ovlivňují. Pro-to se nemůžete cítit vyrovnaně, proto ve vás trvá neustálý konflikt. Spojily se ve vás protikladné póly, takže žijete v neustálém napětí. Ne-můžete se jej zbavit a marně se snažíte být tiší a smíření, marně se po-koušíte dosáhnout míru a blaženosti. Nepůjde to, dokud jsou ve vás dvě osoby. K utišení je zapotřebí jednoty, proto se musíte znovu narodit - tak, jak to poradil Ježíš Nikodémovi, když ten se ho ptal, co má udělat: "Nejdříve se musíš znovu narodit. Jen pak je možné něco učinit. Ve stavu, v jakém se nyní nacházíš, nelze nic měnit." A totéž řilcám já vám: až do chvíle, kdy se znovu narodíte a stane-te se svým vlastním otcem, dokud se nezbavíte duality a nestanete se jednotnou bytostí, nelze udělat nic. Jestliže se setkají muž a žena ve vás, uzavřou kruh. Přestanou spolu bojovat zmizí, negují jeden druhé-ho a zavládne jednota. Tato jednota je panenství. To má na mysli Ježíš, když říká: "Budte jako děti." Nesmíte jej brát doslovně. Je-li dítě počato, není u něj po prvních několik týdnů ještě rozlišeno pohlaví. Můžete se zeptat biologů. Dítě není zpočátku ani mužem, ani ženou - případně je obojí: rozdil není dosud zřetelný. Pro-to dokáže lékařská věda změnit pohlaví dítěte. Dá se to uskutečnit po-mocí několika injekcí, protože jsou zde zárodky obou. Tato rovnová- 154 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO UČINIT ZE DVOU JEDNO ISS ha se brzy poruší a jedna ze složek převáží druhou ta pak rozhodne _ ojde, nemůžete se vymanit z koloběhu zrození a umírání. Hindové o výsledném pohlaví. Zpočátku jsou ale mužská a ženská složka v rov- j nazývají k olem života a smrti. Mudrc může z tohoto kola seskočit, nováze. Výsledek je pouze otázkou hormonů. zná ho již zapotřebí, neboť se sám stal kruhem. Dodáme-li mužské hormony, narodí se chlapec dodáním ženských Co se ale děje v běžné mysli? Rozdělenost přetrvává až do úplné-holčička. Pohlaví je možné ovlivnit, protože je to jen vnější faktor ne- ho konce, stejně jako sex. I poté, co tělo zeslábne, zůstává dualita po-přináleží k bytí samému, pouze k povrchové složce, k tělu je to věc . h]aví hluboko zakořeněná v mysli. Jedinost, nedualita, Brahma se ne-hormonů a chemie. Bytí je něco úplně odlišného. Pohlavní orientace ůže uskutečnit, dokud sex nezmizí. Pamatujte si, že nerozdvojenost se však projevuje velmi brzy. - adwaita, Brahma - není hypotéza ani teorie, není to dogma. Není to Na počátku je jednotnost. Při narození je již tělesný rozdrl plně vy- lozofický systém, o kterém by bylo možné polemizovat, není to ani tvořen, ale do hlubokého vědomí ještě nepronikl zde ještě trvá neroz- víra - je to transcendence sexuality. Je to hluboce biologický jev, al-lišenost, dítě neví, co je zač. Do mysli se toto poznání vkrade až po chymie - celé vaše tělo potřebuje transformaci. několika měsících. Pak si dítě začne pojednou uvědomovat sebe sama. Tři starci seděli na lavičce a jed Zpočátku bylo tělo jedním, a pak se rozdělilo. Dítě ale ještě něja- pení - staří lidé obyčejně nemají, o čem ji émsbytsi povídalis První, kou dobu zůstává psychicky nerozdělené. Ve chvíli, kdy k tomu do- kterému bylo sedmdesát tři let, vyprávěl: "Ztrácím sluch. Lidé mi mu-jde, se vytrácí lidská bytost a vy se ztotožňujete s mužským nebo žen- sí křičet přímo do ucha, a ani pak nevím jistě, co mi povídají " ským způsobem bytí na celý zbytek života. To znamená, že se nikdy Druhy osmasedmdesátiletý, si postě nevrátíte ke zdroji, nikdy nedokončíte kruh. Mudrc tohoto dosáhne, drmen stmy a navíc, už ani nedokázu rozlišit,blondýnu od ruso áskyl vrací se na místo, odkud vyšel. Sjednocení probíhá přesně opačným Pak se ptali posledního: "Nu, Nasreddine, jaké ty máš problémy?" směrem - nejprve zmizí rozdvojení mysli. Nasreddin, kterému byly devadesát tři roky, odpověděl: "Mé trápe- U dítěte diferenciace začíná v těle a poté se rozšiřuje na mysl. m e mnohem horší než vaše. Stalo se to včera večer: měli jsme dob-U mudrce se nejprve sjednocuje vědomí, pak tělo, takže před smrtí je rou večeři, po ní víno, pak jsem se natáhl na lehátko a chvrli si zdříml. jednotný v úplnosti. Toto je druhé dětství, znovunabytá nevinnost, kte- Vzbudil jsem se asi po půlhodince a zjistil, že žena už odešla do po-rá je plná a bohatá. stele. Jdu tedy do ložnice a šeptám jí: Udělej mi místo, trochu si za- Nevinnost dítěte je bezvýznamná, protože postrádá zkušenost je to špásujeme! A ona mi říká: Cože? Vždyť jsme si trochu zašpásovali pouhá nepřítomnost něčeho. U mudrce je tomu naopak. Poznal a pro- před dvaceti minutami!" šel všechny stezky světa a zakusil vše, co zakusit lze. Byl až na opač- Nasreddin potřásl smutně hlavou a dokončil vyprávění: "V tom to né straně kruhu: hřešil, hluboko upadl a oddal se požitkům vyzkou- je, přátelé. Už úplně ztrácím paměť!" šel, co svět může nabídnout, a pak to opustil. Jeho nevinnost je plná Sex vás následuje až do posledních chvil. Možná jste o tom nepře- a bohatá, protože nepostrádá zkušenost. Jak by o ni mohl být připra- mýšleli a nevšimli si toho, ale pokud člověk netranscenduje svou mysl, ven, když poznal vše, co poznat lze? Nemůžete jej k ničemu podnítit, budou se její poslední úvahy před smrtí týkat sexu a pohlaví - jestli- veškeré pohn utky zmizely. že byly takové první myšlenky po narození, budou takové přirozeně Dosáhnete-li tohoto stavu - na počátku jste byli dětmi a můžete ji- i ty poslední - vyzkoušejte si to! mi být i na konci - bude váš život dokončený kruh to je dokonalost. Pozorujte večer před usnutím svou poslední myšlenku, tu úplně po- Jinak váš život zůstane nenaplněný. Tato nenaplněnost je bolestivá. slední, po které již následuje spánek. Jestliže si ji zapamatujete, bude- Buddha ji nazývá dukkha, utrpení. Jen jste-li úplní, můžete dosáhnout te překvapeni - bude shodná s první ranní myšlenkou, pokud tuto do- uspokojení. kážete zachytit. Můžete to udělat i obráceně - zjistíte, že první ranní Mudrc umírá naplněn - nenásleduje už žádné nové zrození, není myšlenka je zároveň poslední večerní myšlenkou je tomu tak, proto- žádný důvod, proč by se měl vracet do světa zkušenosti. Vy umíráte že život je cyklický. Sex je první věcí v životě a bude i tou poslední. neúplní, proto se opětovně rodíte. Vaše bytí tvrdošíjně setrvává, zno- Jestliže jej nedokážete transcendovat, zůstanete jeho obětí nebudete vu a znovu se vrací a snaží dosáhnout takové úplnosti. Dokud k tomu nikdy svým pánem. 156 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Víte, co se stane, je-li někdo oběšen? Je-li to muž, dojde u něj v po-slední chvili k výstřiku semene. Tuto zkušenost mají v každém věze-ní, kde popravují provazem. Poslední úkon před smrtí je ejakulace. Ja-ký je smysl a proč se to děje? Život je cyklus a snaží se uzavřít kruh - je to první počin, skrze který život začne bude také posledním, skr-ze který se člověk dostane k dalšímu zrození. Mudrc překonává sex - ale nesnaží se jej popřít, pamatujte, repre-se není transcendence. Jestliže něco zavrhujete, jste stále uvázáni, stá-le ještě rozděleni. Mudrc nezavrhuje nic. Spíše naopak, mužská a žen-ská energie v něm vytvořily jednotu není teď ani muž, ani žena. Ta-kové lidi nazývá Ježíš "eunuchy Božími" to mají také na mysli Hin-dové, když boha Šivu nazývají ardhanarišvar - půl-muž, půl-žena: stal se jedním. Řilcají o něm také, že je to dokonalý bůh, nejvyšší ze všech - Mahádéva. Je to proto, že je polo-muž a polo-žena pokud tohoto stavu dosáhnete vědomě, spojí se poloviny v kruh a obě zmizí. Ponú-ne podvojnost a vy se stanete jednotní. Toto je jednota, o níž mluví Ježíš - ardhanarišvar, napůl muž a na-půl žena. Nejste-li mužem ani ženou, začíná pro vás nové dětství, dru- hé dětství stane se z vás dwij, znovuzrozený. Nový svět nevinnosti se pro vás otevírá. Nyní začneme s výkladem sútry: Spatřil Ježiš děti sajici prs i pravil učednikům svým: jako děti tyto jsou ti, kdož vstoupí v královstvi. 1 ptali se oni: Jestli my jako ony budeme, vejdeme v královstvi tvé? Jde o obvyklý případ toho, jak se učedníci mýlí - berou vše doslov-ně a kladou při išný důraz na konkrétní obsah vět - sdělení je přitom bezeslovné. Příliš tíhnou k symbolům, přiliš je konkretizují, ale Ježí-šova řeč není pevná, jeho symboly jsou jasné, plynou jako voda. Jsou to jen náznaky, jako prst ukazující beze slov na Měsíc. Jakmile pronese Ježíš slova: Jako děti ... jsou ti, kdož vstoupi v krá-lovstvi, nenapadne vás v tu chvíli nic jiného, než že prostým napodo-bením budete schopni, budete připraveni vstoupit do Božího králov-ství. Žáci se tedy ptají: Jestli my jako ony budeme, vejdeme v královstvi tvé? Tu Ježíš odpovídá: "Ne! Jen být jako děti nestačí." UČINIT ZE DVOU JEDNO IS% Tu on jim pravil: Až ze dvou jedno zrobite, a vnitřni ve vnějši i vnějši ve vnitřni převrátite, i vysoké jak nizké, tehdy až muže s ženou v by,tost jedinou spojite tak, že muž nebude vice mužem ni žena ženou, pak vejdete v ono královstvi. Toto je význam slov ."být znovu dítětem". Zkuste pochopit každou jednotlivou větu: "Když ze dvou jedno zrobite... " Zde leží jádro problému. Pozorovali jste, jak skleněný hranol roz-kládá sluneční paprsek na sedm složek? Objeví se všechny barvy du-hy. Samotná duha vzniká za deštivého počasí, kdy je vzduch nasycen párou nebo drobounkými kapičkami vody, z nichž každá funguje jako malý hranol. V nich se sluneční paprsky rozkládají na sedm barev vy-tvářejících duhu. Dochází k tomu ve chvili, kdy za deštivého dne vy-koukne slunce z mraků. Sluneční paprsek je čistě bilý, ale skrze hra-nol se štěpí. Místo bělostného světla se objeví sedm různých barev. Mysl funguje stejně jako hranol svět je jeden, existence je nesmí-šená, bílá, ale vaše mysl tuto jednotu rozbíjí. Všechno, co vidíte skr-ze mysl, se rozdělí na mnohost prvků. Budete-li velmi pozorní, uvidí-te sedm prvků v každém pojmu, v každém duševním úkonu. Mysl ště-pí na stejný počet částí jako hranol. Proto máme například sedm dní v týdnu. Mahávíra s ohledem na tuto vlastnost mysli rozdělil celou svou logiku na sedm kroků. Nazývají se "sedm logických aspektů" a jestliže položíte Mahávírovi jakoukoli otázku, dostanete sedm odpo-vědí. Co jediná otázka, to sedm okamžitých odpovědí. Bylo to velice ma-toucí, po takovém rozhovoru jste odcházeli popletenější, než jste při-šli. Kvůli těmto sedmi byl Mahávíra nesrozumitelný. Jeho reakce by-ly ale naprosto správné: "Ptáte se skrze mysl, tedy i já musím skrze ni odpovídat," vysvětloval, "a mysl vše dělí na sedm částí." Tyto části si navzájem odporují, musí si odporovat, protože pravda je jen jedna, nikdy jich není sedm. Pokud odpovídáte na otázku sedmi různými způsoby, musíte vytvo-řit rozpor. Jestliže byste se zeptali Mahávíry na Boží existenci, odpo-věděl by: "Ano, Bůh existuje" a také: "Ne, Bůh neexistuje." Pak by řekl: "Ano i ne, obojí - bůh existuje i neexistuje, " a ještě: "Ani jed-no, ani druhé" a takto by pokračoval až do počtu sedmi. Mysl je podobná hranolu. Kdykoli se díváte skrze ni, vše se rozdě-lí na sedm složek. Na sedm, díváte-li se pečlivě jestli ne, pak na dvě. 158 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Zeptáte-li se prostého člověka, odpoví vám: "Jsou jen dvě možné od-povědi. Ptáte-li se na Boha, je odpověd buď, že je, nebo, že není - víc možností tu není." Opomíná zbylých pět, protože není dostatečně bdě-lý a ostražitý jinak by musel vidět všech sedm. Dvě jsou počátkem mnohosti, sedm je jejím ukončením. Ježíš řllsá: Až ze dvou jedno zrobite... Mluvil přitom k těm nejprostším lidem, kdežto Mahávírovy poslu-chači byli největší myslitelé a logikové jeho doby. Je to rozdíl v úrov-ni publika: Ježíš se obrací k chudým, obyčejným lidem - k masám Mahávíra k vybrané elitě. Mohl si tedy dovolit hovořit o sedmi tam, kde Ježíš o dvou - oba ale mají na mysli totéž. Mahávíra říká: "Až učiníte ze sedmi jedno, až sedm zmizí a jedno bude ponecháno, pak jste dosáhli cile." Ježíš: "Až dvě zmizí a jedno bude ponecháno, pak jste dosáhli cíle." Oba mluví o téže věci, jen úro-veň posluchačů je různá. Jak to udělat, aby rozdvojení zmizelo? S pomocí mysli nedosáhnete ni-čeho, podvojnost zůstává tak dlouho, dokud je mysl zúčastněna. Jak do-sáhnout toho, aby se ztraúla duha? Odstraníte skleněný hranol, zbavíte vzduch rozptýlených kapek a ona zmizí. Přestanete se dívat slQze mysl a svět mnohosti tu najednou nebude. Podívejte se skize ni a opět se vrátí. Nepozorujte skrze svou mysl, odsuňte ji stranou a dívejte se. Tak-to, bez užití mysli, se na svět dívají děti prisma mysli se vyvíjí postu-pem času. Následuje až po těle a jeho vytvoření ve skutečnosti trvá mnoho let. Když se narozené dítě podívá na svět poprvé, je tento svět jednotný, nedokáže v něm rozlišovat. Nevidí rozdily, nemůže říct: "To-to je zelené a toto červené." Nezná červenou ani zelenou barvu, pros-tě se dívá - a svět je jednotný. Je natolik "jeden", že nedokáže rozli-šit mezi tělem svým a tělem matky. Jean Piaget, švýcarský psycholog, se otázkou vytváření mysli peč-livě zabýval. Celoživotním úsilím odhalil mnohá důležitá fakta: dítě nečiní rozdíl mezi svým tělem a věcmi kolem sebe. Bude se pokoušet sníst svůj vlastní palec, protože nedokáže rozlišovat. Nenapadne jej, že sát vlastní palec nemá žádný smysl, uchopí jej jako cokoli jiného v do- sahu, nebude o tom přemýšlet. Bude jíst i vlastní výkaly - nemá mě- řítka pro dobré a špatné. Řeknete, že je to odporné, ale ono nedovede rozpoznat rozdi, co tedy má dělat? Proto se v Indii už po staletí objevují lidé, kteří se pokoušejí napo- dobovat děti. Přijímají potravu na stejném místě, kde kálejí blázniví důvěřivci je nazývají paramahansa, ti, kteří dosáhli cile. Jednoduše na- podobují děti, snaží se nečinit rozdíly - ale přitom je neustále dělají UČINIT ZE DVOU JEDNO 159 aký by jejich chování mělo jinak význam? Rozlišují mezi věcmi, ale násilím se nutí k opaku. Buddha, Ježíš ani Krišna by to nikdy neděla-]i, jen tito paramahansové - a můžete je najít po celé zemi - se nutí k tomu, nedělat rozdily. Ať už rozlišujete, nebo se vědomě nutíte k tomu to nedělat, mysl zůstává ohniskem vašeho jednání: odmítáte rozdily, ty však zůstávají. Chováte se infantilně, ale vaše chování není nevinné. Když se dvě změní v jedno... přesně jako u dítěte. Když se narodí a otevře oči, vidí, ale nedokáže myslet myšlení následuje až po zra-ku, ten je prvotní. Potrvá nějaký čas, někdy i několik let, než bude dí-tě schopno jasného rozlišování. Vytrhne hračku z ruky druhému dítě-ti, a vy jej budete kárat: "To nesmíš! To není správné, ta hračka není tvoje!" Rozlišujete, čí co je, protože věříte v osobní vlastnictví. Mys-líte v pojmech: "To je moje, to není moje." Pro dítě v tom není žád-ný rozdil - hračka je prostě hračka. Nemůže pochopit, proč není jeho: "Dosáhnu-li na ni a můžu ji popadnout, je moje." Neexistuje dosud přesná hranice mezi "mým" a "tvým". Dítě nedokáže odlišit sen od skutečnosti. Bude po probuzení plakat a křičet, protože se mu zdálo o krásné hračce: "Kam se poděla?" Chce ji okamžitě zpátky. Nerozpozná přechod mezi snem a realitou. Nevidí žádné rozdlly a v tom je jeho nevinnost. Nevinnost mudrce pochází z toho, že odhodil veškeré rozlišování. Ne, že by nevěděl, že zelená je zelená a červená červená, že by nepo-znal chléb od kamene - odhodil však svou mysl. Žije nyní skrze zrak, ne skrze myšlení. Proto hindové nazývali své filozofy daršanas. Dar-šan znamená dívat se, ne myslet. Filozofie tedy není správný překlad, protože slovo ,filosofié znamená něco založeného na rozumu - toto je pravý opak. Daršan znamená dívat se, filosofie přemýšlet - stojí proti sobě, ne-ní nijak možné spojit je dohromady. Daršan znamená dětský pohled, když všechno rozlišování ustalo: Až ze dvou jedno zrobite a vnějši ve vnitřni převrátite... Protože "vnější" a "vnitřní" je také druh distinkce. Musím vám říkat: opusťte vnější, obraťte se k vnitřnímu vydejte se do svého nitra. Můžete si to ale celé vyložit úplně špatně, protože s od-hozením vnějšího mizí automaticky i vnitřní. Neexistuje-li žádné "vně", jak by mohlo být nějaké "uvnitř"? Tyto pojmy jsou relativní, existují jen jako protiklady jeden k druhému zmizí-li jeden, zmizí i druhý. Zbavte se vnějšího, pak vnitřní pomine samo o sobě - stane-te se jedním. Dokud je zde vnější a vnitřní, jste stále ještě dva, niko-liv jeden stále ještě trvá rozdvojení. 160 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Proto zenoví mniši hlásají prapodivnou myšlenku: říkají, že tento svět je Bůh že prostý život je náboženstvím že vše je v pořádku tak, jak to je. Není třeba nic měnit, protože už samotné pojetí změny s se-bou přináší podvojnost: to, co je třeba změnit a to, co by mělo být A se musí změnit v B, nastupuje rozdvojenost. Říkají, že tento svět je božský Bůh není někde mimo něj, protože s tímto "mimo něj" vzni-ká dualita. Bůh není stvořitel a vy nejste stvoření - sami jste Bohem. Bůh není stvořitel - vše stvořené je božské, tvořivost sama je Bůh. Typickou vlastností mysli je, že se vždy pokouší rozlišovat. Čím ví-ce rozlišení jste schopni vytvořit, tím chytřejší je vaše mysl. Přesvěd-čuje vás, že mystikové jsou pošetilí a potřeštění, protože nevymezují přesně hranice. Proto se náboženství tak často označuje za mysticis-mus, a není to myšleno jako kompliment. Myslí se tím, že je to cosi mlhavého a zastřeného, cosi, co se spíše než jasné skutečnosti podobá snu. Logikové považují mystiky za blázny, neboť se nepokoušejí rozli-šovat - to je přece podle logiků to jediné, co je třeba dělat musíte vě-dět, co je co! Logické myšlení se domnívá, že čím přesnějšího rozli-šování dosáhnete, tím více se přiblížíte realitě. Proto věda - která ne-ní ničím jiným než aplikací logiky - objevila atom. Postupným děle-ním, separováním částí krok za krokem, se dostali vědci až k němu. Náboženství, které nerozděluje, ale spojuje, které ruší hranice místo toho, aby tvořilo nové, dosáhlo konečného a podstatného, jediného. Věda se dostala až k atomu, který znamená mnohost, nekonečnou mno-host náboženství proniklo k nekonečné jednotě. Je to rozdil přístupů: věda užívá mysli, rozumu, který vytváří hranice, přesná rozlišení ná-boženství neužívá mysl, proto se všechna ohraničení ztrácí, vše je vzá-jemně zaměnitelné, věci se setkávají. Stromy dorůstají oblohy a ta pa-dá do jejich větví. Země dosahuje nebe, nebe se setkává se zemí. Podíváte-li se dostatečně pečlivě na plynutí života, zjistíte, že mys-tici mluví pravdu. Všechna rozdělení jsou vytvořena člověkem, v rea-litě žádná neexistují. Jsou výhodná a praktická, ale ne pravdivá pomá-hají vám orientovat se, ale mohou být také na překážku. Zkuste najít přesné hranice: celý minulý týden jste se cítili nešfast-ní - můžete přesně označit chvili, kdy tento stav započal? Můžete vést přesně dělící linii? Můžete říci: "Tento den, přesně o půl desáté dopo- ledne jsem se začal cítit neštastný?" To jistě ne. Budete-li po tom pát- rat, najednou se ukáže, že je to všechno nejasné, že nedokážete určit chvili, ve které to všechno začalo. Váš stav se změní - zkuste tento- krát zjistit, kdy přesně se naopak začnete cítit šťastní. Dříve jste si to-UČINIT ZE DVOU JEDNO možná nevšimli, nebyli jste dost pozorní, ale dnes jste nešfastní tra budete šťastní, protože nemůžete zůstat ve stejném stavu věčně. můžete tomu nijak pomoci. I když se pokusíte zůstat už natrvalo ne- í, prostě to nesvedete. Pozorujte tedy, kdy přesně se začnete cí-t šťastní. Ale stane se to a vy to zase promeškáte, protože bod obra- je příliš neurčitý. Jaký to má význam? Znamená to, že štěstí a neštěstí nejsou dvě růz-né věci. Nemůžete je přesně odlišit, protože se mísí, slévají jedno s dru-hým, jejich hranice splývají. Ve skutečnosti žádné hranice nemají, je to jako vlna nebo kopec a údolí údolí následuje kopec přichází vlna, vzdouvá se a pak klesá. Ve kterém místě kopec začíná a údolí končí? Nikde! Nejsou to dvě věci, jen jedna. Jen vaše mysl řfká: "Toto je údolí a toto vrch." Můžete si předsta-vit jedno bez druhého? Může být štěstí bez neštěstí? Pokoušíte-li se o to, doufáte v nemožné. Může být čisté neštěstí bez příměsi štěstí? Zapomeňte na to! Mluvit o štěstí a neštěstí je jen poetičtější. Pojmy zdraví a nemoc zní, jakoby se skutečně týkaly vnitřních pochodů, ale pozorujte se: v kterou chvíli konkrétně jste onemocněli? Kde chcete položit dělící čáru? A kdy přesně jste se uzdravili? Nikdo nedokáže tu-to hranici vymezit: nemoc se mění ve zdraví a zdraví v nemoc láska splývá s nenávistí jako nenávist s láskou vztek přechází ve slitování a naopak. Není možná lehké to přijmout, ale mystici mají pravdu. Kdy jste se změnili z dítěte v mladého člověka? Kdy dětství přešlo v mládí? Jednoho dne zestárnete. Pozorujte tento proces a vyznačte si v kalendáři: "Od tohoto dne jsem starý." Jestliže nedokážete rozpoznat hranici stáří, dokážete rozlišit, kdy jste naživu a kdy mrtví? Dokonce i odborníci jsou v nejistotě, kdy je možné prohlásit člověka za mrtvé-ho. Vše, co dosud víme, je pouze funkční, ne pravdivé. Kdy prohlásit o člověku, že je mrtvý? Když nedýchá? Jsou ale jo-gíni, kteří v laboratorních podmínkách pod dohledem vědců předved-li, že vydrží nedýchat po plných deset minut. Dýchání tedy nemůže být rozhodujícím kritériem pro posouzení života nebo smrti. Ten člověk možná už nikdy dýchat nebude, ale jiní lidé dokázali vydržet bez kys-hku deset minut. Může to být jogín. Možná se nechce vrátit zpátky, ale nemáte právo jej prohlásit za mrtvého. My však musíme rozhodo-vat, protože mrtvoly je třeba se zbavit. Kdy je tedy člověk skutečně mrtvý? Když přestane pracovat srdce? Nebo když vynechá mozek? Ve vědeckých laboratořích dnes najdete mozky bez těla - které fungují. Kdo ví, co si myslí? - Mohou snít? Vědci, kteří je pozorují, tvrdí, že pracují ve stejném rytmu jako ty, kte- 160 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO UČINIT ZE DVOU JEDNO Proto zenoví mniši hlásají prapodivnou myšlenku: říkají, že tento ho možná nevšimli, nebyli jste dost pozorní, ale dnes jste nešťastní svět je Bůh že prostý život je náboženstvím že vše je v pořádku tak, a zítra budete šťastní, protože nemůžete zůstat ve stejném stavu věčně. ak to e. Není třeba nic měnit, protože už samotné pojetí změny s se- Nemůžete tomu nijak pomoci. I když se pokusíte zůstat už natrvalo ne-j J y ý šťastní rostě to nesvedete. Pozorujte tedy, kdy přesně se začnete cí-bou přináší podvojnost: to, co je třeba změnit a to, co b mělo b t tit šťastní. Ale stane se to a vy to zase promeškáte, protože bod obra-A se musí změnit v B, nastupuje rozdvojenost. Říkají, že tento svět je božsk Bůh není někde mimo něj, protože s tímto "mimo něj" vzni- tu je příliš neurčitý. ý Jak to má v znam? Znamená to, že štěstí a neštěstí nejsou dvě růz-ká dualita. Bůh není stvořitel a vy nejste stvoření - sami ste Bohem. ý ý Bůh není stvořitel - vše stvořené je božské, tvořivost sama je Bůh. né věci. Nemůžete je přesně odlišit, protože se mísí, slévají jedno s dru- Typickou vlastností mysli je, že se vždy pokouší rozlišovat. Čím ví- hým, jejich hranice splývají. Ve skutečnosti žádné hranice nemají, je ce rozlišení jste schopni vytvořit, tím chytřejší je vaše mysl. Přesvěd- to jako vlna nebo kopec a údolí údolí ntá k due áopňá,á dolízkončí ču e vás, že mystikové jsou pošetilí a potřeštění, protože nevymezují vzdouvá se a pak klesá. Ve kterém mís ě ope řesně hranice. Proto se náboženství tak často označuje za mysticis- Nikde! Nejsou to dvě věci, jen jedna. mus, a není to myšleno jako kompliment. Myslí se tím, že je to cosi Jen vaše mysl řIká: "Toto je údolí a toto vrch." Můžete si předsta- mlhavého a zastřeného, cosi, co se spíše než jasné skutečnosti podobá vit jedno bez druhého? Může být štěstí bez neštěstí? Pokoušíte-li s o to, doufáte v nemožné. Může být čisté neštěstí bez příměsi štěstí sn Logikové považují mystiky za blázny, neboť se nepokoušejí rozli- Zapomeňte na to! Mluvit o štěstí a neštěstí je jen poetičtější. Pojmy šovat - to je přece podle logiků to jediné, co je třeba dělat musíte vě- zdraví a nemoc zní, jakoby se skutečně týkaly vnitřních pochodů, ale dět, co je co Logické myšlení se domnívá, že čím přesnějšího rozli- pozorujte se: v kterou chvili konkrétně jste onemocněli? Kde chcete šování dosáhnete, tím více se přiblížíte realitě. Proto věda - která ne- položit dělící čáru? A kdy přesně jste se uzdravili? Nikdo nedokáže tu-ní ničím jiným než aplikací logiky - objevila atom. Postupným děle- to hranici vymezit: nemoc se mění ve zdraví a zdraví v nemoc láska ním, separováním částí krok za krokem, se dostali vědci až k němu. splývá s nenávistí jako nenávist s láskou vztek přechází ve slitování Náboženství, které nerozděluje, ale spojuje, které ruší hranice místo a naopak. Není možná ledhkéttovplá ého člo ěka?cKmají pravdu. toho, aby tvořilo nové, dosáhlo konečného a podstatného, jediného. Kdy jste se změnili z ítě e dy dětství přešlo Věda se dostala až k atomu, který znamená mnohost, nekonečnou mno- v mládí Jednoho dne zestárnete. Pozorujte tento proces a vyznačte si host náboženství roniklo k nekonečné jednotě. Je to rozdl přístupů: v kalendáři: "Od tohoto dne jsem starý." Jestliže nedokážete rozpoznat p hranici stáří, dokážete rozlišit, kdy jste naživu a kdy znrtví? Dokonce věda užívá m sli, rozumu, který vytváří hranice, přesná rozlišení ná- y j i odborníci sou v ne istotě, kd e možné rohlásit člověka za mrtvé- boženství neužívá mysl, proto se všechna ohraničení ztrácí, vše e vzá- j j y J p emně zaměnitelné, věci se setkávají. Stromy dorůstají oblohy a ta pa- ho. Vše, co dosud víme, je pouze funkční, ne pravdivé. dá do e ich větví. Země dosahuje nebe, nebe se setkává se zemí. Kdy prohlásit o člověku, že je mrtvý? Když nedýchá? Jsou ale jo- j J y íni, kteří v laboratorních odmínkách od dohledem vědců předved- Podíváte-li se dostatečně pečlivě na plynutí života, zjistíte, že m s- g p p tici mluví pravdu. Všechna rozdělení jsou vytvořena člověkem, v rea- li, že vydrží nedýchat po plných deset minut. Dýchání tedy nemůže být litě žádná neexistují. Jsou výhodná a praktická, ale ne pravdivá pomá- rozhodujícím kritériem pro posouzení života nebo smrti. Ten člověk ý p možná už nikdy dýchat nebude, ale jiní lidé dokázali vydržet bez kys- hají vám orientovat se, ale mohou b t také na řekážku. hku deset minut. Může to b t o ín. Možná se nechce vrátit zpátky, Zkuste najít přesné hranice: celý minulý týden jstecal?cMůlžetetvést ale nemáte právo jej prohlás ť á mrtvého. My však musíme rozhodo- ní - můžete přesně označit chvli, kdy tento stav zapo p - vat, protože mrtvoly je třeba se zbavit. přesně dělící linii? Můžete říci: "Tento den, přesně o půl desátém pát- Kd e ted člověk skutečně mrtv Když přestane pracovat srdce? ledne jsem se začal cítit nešťastný?" To jistě ne. Budete-li po to Nebo kd y echá mozek V rat, na ednou se ukáže, že je to všechno nejasné, že nedokážete určit yž vyn . e vědeckých laboratořích dnes najdete J to mozky bez těla - které fungují. Kdo ví, co si myslí? - Mohou snít? chvili, ve které to všechno začalo. Váš stav se změní - zkuste ten - Vědci, kteří je pozorují, tvrdí, že pracují ve stejném rytmu jako ty, kte- krát zjistit, kdy přesně se naopak začnete cítit šťastní. Dříve jste si to- 162 HOitČIČNÉ SEMÍKO ré se nacházejí v živém těle: střídají periody spánku a bdění vykazu-jí známky toho, že se jim zdají sny, i znárnky bdělé činnost zdá se, že myslí, že pociťují občas vztek, vzrušení a napětí, nebo naopak vy-rovnanost a klid. O čem asi přemýšlejí? Neví snad ani o ztrátě těla můžete tyto osamocené mysli označit za mrtvé? Fungují výborně. Kte-rá část těla, který okamžik může být rozhodujícím kritériem? Za druhé světové války došlo v Rusku nejméně k šesti případům, kdy přežili lidé proldášení za mrtvé v důsledku ného srdečnrlzo selhání. Byli prohlášeni za mrtvé, ale přesto oživeni pomocí krevní pumpy, a šest z nich je dosud naživu. Byli vyrváni smrti a navráceni životu. Existuje skutečná hranice, na níž končí 2ivot a nastupuje smrt? Ne! Je to jako vlna. Zivot následuje smrt tak, jako za vlnou následuje opad-nutí. Nejsou odděleny, nemají hranice -je to rytmus jednoty. Mystici říkají, že je v pořádku, rozlišujete-li pro praktické účely, ale ve skutečnosti je realita nedělitelná. Jak máte tuto nedělitelnou realitu poznat Prostě odstraňte mechanismus, který ji rozděluje - to je me- ditace. Odložte mysl a dívejte se bez její pomoci. Zůstaňte uvědomělí bez ní. Dívejte se! - a nedovolte, aby myšlenky stály jako clona me- zi vámi a vesmírem. Pokud se zbavíte myšlenek, zatemňujících mra- ků, vysvitne slunce plného vědomí a svět se sjednotí. Až ze dvou jedno zrobite n vnitřni v vnější i vlějši ve vnitřni převrátite, i lysoké jak nízké, telidy až muže s enou , bytost jedinou spojíte tak, že muž nebude vice mužem ni žena ženou, pak vejdete v ono královstvá. Největší a nejhlubší rozdil je mezi muem a ženou. Všimli jste si, že nikdy nezapomenete, jaké je pohlaví čl ověka? Můžete zapomenout jeho jméno a vyznání, vzhled jeho tváře, a le nikdy nezapomenete, byl-li to muž nebo žena. Zdá se, že je nemožn.é to zapomenout. Tento roz-di1 zanechává v paměti nejhlubší stopy. Potkali jste někoho před dvaceti lety: éiepamatujete si nic, zmizela tvář i jméno, ale byl-li to muž či žena?... t se udrželo, zachovalo v pa-měti. Zanechalo to nejvýraznější dojem, jakoby to byla první věc, kte-rou vyhledáváte u druhých první věc, kCeré si všimnete, a poslední, která ve vás přetrvá. Možná tento proces není vědomý, ale při pohle-du na druhého člověka je jeho pohlaví vc, kterou hluboko uvnitř za-znamenáte nejdřív. Jde-li o ženu, budete se chovat jinak než v přípa-UČINIT ZE DVOU JEDNO 163 dě, že se jedná o muže. Je-li to žena, je k ní muž ve vás přitahován, ať už to víte nebo ne. Může to být podvědomá reakce, ale vaše chová-ní bude jemnější a citlivější. Majitelé obchodů s pánským zbožím jsou si dobře vědomi tohoto faktu, proto jsou prodavači postupně nahrazováni prodavačkami. Mu-sí to tak být - je-li zákazníkem muž, je lépe mít prodavačku, protože ženě muž nedokáže odmítnout tak snadno jako jinému muži. Jestliže vám žena obouvá boty, dotýká se vašich nohou - krásná žena - stane se obuv samotná druhořadou záležitostí. Možná vás tlačí, ale vy přes-to řeknete: "Nádherné. Padnou skvěle! " a musíte je koupit. Koupě se však týká ženy, nikoli obuvi. Proto ke každému reklamnímu inzerátu - ať už vhodně či nevhod-ně, v souladu s celkem či bez souvislosti bez ohledu na to, zda pro-dáváte automobil, boty nebo cokoli jiného - musíte někam poblíž na-aranžovat svlečenou ženu. Ne vůz, ale ona je to, co zákazmk kupuje. Prodáváme a kupujeme sex, všechno ostatní je nedůležité. V hloubi mysli vždy hledáte sex - ve všem. Ježíš řtlcá, že nemůže-te být nevinní, dokud tato touha přetrvává. Zůstáváte rozděleni: jste-li muž, hledáte ženu, jste-li žena, pak muže. Hledání se soustředuje pou-ze navenek, nemůže změnit směr nemůžete se obrátit dovnitř a být meditativní. Žena vás bude neustále vyrušovat, bude vás pronásledo-vat. Budete-li se tomu bránit a vzpírat, budete-li zavírat oči, bude jen čím dál tím krásnější a přitažlivější. Co dělat? Jak tuto dualitu transcendovat? Užívá se mnoha různých metod, ale většina z nich je pouhý podvod. Lidé radí: "Myslete na kaž-dou ženu jako na svou matku," ale uvidíte, že vám to nijak nepomůže, je to jen klam. "Myslete na každou ženu jako na svou sestru" - nic se nezmění, protože zůstane ženou. Sestra, matka... Je to totéž žena zů-stane ženou, vy mužem. Je to pochopení tak hluboké, tak biologické, že probíhá mimo meze vašeho vědomí, je to "spodní proud" mysli. Pozorujte se, když do místnosti, kde sedíte, vstoupí žena. Sledujte, co se stane. Je z vás v tu chvrli někdo úplně jiný. Změna je ještě vý-raznější, pokud je to krásná žena. Co se vlastně přihodilo? Najednou už to nejste vy, zůstává pouze muž, místo vás jsou zde pohlavní hor- mony. Začnou pracovat a vás odsunou z cesty, takřka ztrácíte vědomí sebe sama, sebeovládání chováte se jako opilý. Dosud jsme nebyli schopni vytvořit opojnější alkohol, účinnější dro- gu, než je sex v mžiku vše změní. Vezmete-li si LSD, stane se svět barevnější - sex je jakési vnitřní LSD. Kdykoli se zvýší vaše pohlav- ní aktivita, celý svět se vám zdá barevnější věci mají nový vzhled, no- 164 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO vý lesk úplně ožijete, vaše chůze se mění v běh a místo hovoru si zpí-váte. Život se vám stává euforickým tancem, žití dostává nové rozmě-ry. Jakmile pohlavní pud opadne, vracíte se náhle do matného a šedi-vého světa obyčejných věcí. Nedokážete běhat ani zpívat, na vše padá ospalost. Pak do vašeho života vstoupí muž nebo žena a všechny bar-vy se znovu rozzáří, znovu je ve vašem žití romantika a poezie. Co se to děje? Ať už je to cokoli, nacházíte se znovu v hluboké rozdvojenos-ti, v té nejhlubší, která vám nedovolí zahlédnout skutečný stav věcí. Skutečnost je blažená, ne šťastná či nešťastná. Skutečnost přesahuje pojmy štěstí i neštěstí. Není napjatá ani uvol- něná, temná ani jasná přesahuje všechny tyto kategorie. Jestliže jste se zbavili veškeré podvojnosti, jste blažení. Hindové nazývají takový stav ananda - znamená to "mimo dvě". Nemůžete o mudrci říct, že je šťastný. Není, protože štěstí je nutně následováno smutkem. Nemůže- te ani říct, že je nešťastný. Je blažený, opustil rozdvojenost. Nejsou již vršky a údolí jde po rovině, pohybuje se stále na stejné úrovni. Ne- jsou žádná stoupání ani klesáními, protože "nahoru" a "dolů" existují v protikladu. Proto Ježíš říká: "Když není už nic nad, ani pod, žádné ,nahoře, ani ,dole, tehdy, když jste se zbavili rozdvojení, pak už nedokážete vybírat, pak zbývá pouhé prosté bytí." Toto bytí, tato existence probí- há v jedné rovině: utichly vlny a hladina oceánu je klidná bez jediné- ho zčeření. Ustal veškerý pohyb nahoru a dolů. Jste nyní jako zrcadlo bez jediného kazu, přestalo zmítání a otřesy. Všechny otřesy jsou následkem podvojnosti, jejíž základ leží v se- xu. Všeho ostatního se dokážete vzdát velmi lehce, ale to první, čeho e třeba se zbavit, je sex. Je to zároveň to nejtěžší, protože pronikl do každé jednotlivé buňky vašeho těla, vašeho bytí. Jste pohlavní bytos- ti, narodili jste se tak. Proto Ježíš volá: "Dokud se znovu nenarodíte, není vám pomoci". Zůstanete-li ve svém nynějším stavu, zůstanete ve stálém napětí zůstanete ubozí. Tehdy až muže se ženou v bytost jedinou spojite tak, nebude vice mužem ni žena ženou, že muz pak vejdete v ono královstvi. Co je tedy třeba udělat? Uvnitř musí být dokončen kruh. Ježíš nic podobného nikdy nevyslovil přímo, protože takováto tajemství nelze UČINIT ZE DVOU JEDNO 165 otevřeně hlásat, mohou být sdělena jedině učedníkům. Těm je musel vyjevit, protože jen radou: "Budte jednotní" se nikdo takovým nesta-ne. Tím, že řeknu, že muž by měl být ženou a žena mužem, nikdo jed-noty nedosáhne - to je cíl všeho snažení, jaká je ale metoda? Ježíš ji musel udržovat v tajnosti. Musel ji předat svým učedmkům jako skrytý klíč, protože velká tajemství k dosažení jednoty mohou být také velice nebezpečná. Pokud něco opomenete, pokud jich užijete jen trochu nesprávným způsobem, zešílíte. Zde leží problém i důvod k oba-vám. Ve svém obvyklém stavu jste rozdvojená bytost: vaše mužská ener-gie hledá někde mimo vás ženskou energii, a naopak - tak se chová běžná lidská bytost. Celý proces je ale třeba změnit - mužská energie musí začít hledat ženskou energii uvnitř. Jestliže muž ve vás pátrá po ženě ve vcís, je to velice nebezpečné, protože na to vás příroda nevy-bavila. Dala vám potřebu střetávat se s jinými muži nebo ženami, a ta-to potřeba je přirozená. Pokusit se ale vyvolat stejné setkání v sobě sa-mém přirozené není. Klíč musí být používán velmi opatrně a zlehka. Můžete to provádět jen pod dohledem mistra, někoho, kdo už touto stezkou prošel. Proto nejhlubší náboženská tajemství nemohou být pře-dávána písemně, ale jen zasvěcením. Přesto vám poskytnu několik náznaků, kde můžete hledat cestu. Ale pečlivě si zapamatujte: chcete-li se podle nich řídit, buďte velmi opa- trní, abyste nedělali něco, co jsem vám neřekl, jinak můžete špatně skončit. To už je lepší zůstat raději normální - mnoho zbožných lidé se zbláznilo. Důvod je v tom, že máte-li klíč a nevíte, jak jej užít, mů- žete nevhodným zacházením s ním porouchat zámek opravit jej bývá v takových případech velice nesnadné. Tyto metody je možné aplikovat jen pod dohledem mistra, který ne-ustále sleduje, co se ve vás děje. Dám vám několik rad jen proto, že jsem zde, a proto, chcete-li, můžete se vydat směrem, který vám na-značím. Zaprvé: kdykoli se milujete s ženou či mužem, je to vhodná chví- le pro to, abyste začali hledat ženu či muže uvnitř. Kdykoli máte po- hlavní styk, provádějte jej se zavřenýma očima, změňte celou věc v meditaci. Vnější žena pomáhá probudit se ženě uvnitř. Při milování vaše vnitřní energie, mužská i ženská, dosahují vrcholu. Dojde-li k or- gasmu, neprobíhá mezi vámi a vnější ženou, ale mezi vámi a ženou uvnitř. Budete-li ostražití, uvědomíte si, že uvnitř probíhá setkání energii. Kdykoli k tomu dojde, rozšiří se orgasmus, původně místní a vázaný 166 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO na sexuální centra, na celé tělo. Pokud je omezen na tato centra, není to nic jiného než pouhá masturbae. rgasmus znamená, že se celé tě-lo do posledního vlákna chvěje novým životem, novou energii, proto-že při spojení vzniká množství energie. Spojení se odehrává uvnitř, tak-že budete-li se dívat ven, promeškáte je. Vnější žena či muž jsou pouhý zástupci, ztělesněním svých vnitř-ních protějšků. Zamilujete-li se, je to jen proto, že určitý muž nebo že-na se nějak shodují s těmi uvnitr. oto nemůžete udat žádný důvod ení ani v nejmenším racionální. pro svou volbu, celá věc totiž nKdykoli potkáte někoho, kdo jí odpo- Nosíte s sebou ženu uvnitř. vídá , pocítíte v tu chvili lásku. Takový cit nemůžete nijak usměrňovat, není totiž zamilována vaše mysl, ale něco hluboce podvědomého ve vás. Stačí jediný pohled a cítíte, že je to ta pravá. Proč právě ona?... Pro ostatní tomu tak nebude: najdou se lidé, kte-ří ji budou nenávidět, které bude odpuzovat. Najdou se takoví, kteří se na ni nikdy podruhé nepodívají, takoví, kteří na ní nenajdou nic zají-mavého nebo přitažlivého. Mnozí se budou smát a íkat vám: "Jak jsi se mohl zaznilovat do někoho takového? Jsi blázen." Ale tato žena či muž nějak odpovídají vnitřním pTotějškům. Proto nemá láska nic spo- lečného s rozumem: zasáhne vás a nemůžete proti tomu nic dělat když se to stane, jste bezbranní. Při milování se s ženou dosahuje vnitřní energie vrcholu, nejvyšší- ho stupně. V tuto chvili se nedívejte vně, jinak promeškáte něco krás- ného a tajemného, co se děje uvnitř - měníte se v uzavřený kruh. Že- na a muž ve vás se potkávají, stává se z vás ardhanarišvar. Celé vaše tělo se rozechvěje od hlavy až k patě. Každý nerv bude vibrovat živo- tem , protože kruh se rozšíří na všechny strany. Nesouvisí to již s po- hlavím , je to více než sex. Pozorujte to! Pozorujte, jak vystupujete na vrchol setkání sil. Pak sledujte, jak přiliv opadá a otevírá se znovu pro- past, opětovné vzdalování energlí. Uděláte-li to tak několikrát, uvědomíte si pojednou, že vnější žena či muž nejsou zapotřebí. Všechno se může uskutečnit bez nich, je to vnitřní proces - vnějškové funguje jen jako spoušť, kterou dokážete vy- tvořit i uvnitř. Jakmile jednou víte jak, můžete všeho dosáhnout uvnitř. Musíte ale nabýt osobní zkušenosti, nemohu vám slovy vysvětlit, jak k tomu dochází. Musíte pečlivě pozorovat, až poznáte, jak se energie zvedají, jak dochází k orgasmu, i jak se znovu oddělují a vyvstává opět podvojnost. Na kratičkou chvli ve vás dojde ke sjednocení, jednotě. Proto má sex takovou přitažlivou moc, proto přináší orgasmus takovou rozkoš-UČINIT ZE DVOU JEDNO 16% na chvíli zmizí dva a zůstane jen jeden. V momentě orgasmu není žád-ná mysl. V její přítomnosti se nemůže orgasmus odehrát. Jste bez je-diné myšlenky... je odhozen skleněný hranol. Jste, ale bez přemýšle-ní. Existujete, ale bez mysli. Jde však o tak nepatrný okamžik, že jej můžete snadno zmeškat už po mnoho životů se s ním míjíte. Je to na-tolik drobounká mezírka, že při své orientaci na vnějšek si jí ani ne-všimnete. Zavřete oči a pozorujte, co se děje uvnitř. Nepokoušejte se cokoli vynutit, jen sledujte probíhající děj. Krok za krokem se to stane, jako když přijdete do místnosti poté, co jste se procházeli na slunci. Je nej-dříve temná, nevidíte nic, protože vaše oči se ještě nestačily přizpůso-bit. Počkejte! Sedněte si a tiše se dívejte. Poznenáhlu se tma rozjasní a vy si uvědomíte mnoho věcí, neboť oči již přivykly. Přechod z vnějšku dovnitř je nesnadný a namáhavý jen proto, že váš zrak je navyklý na venkovní svět. Uvnitř je tma a vytoužený oka-mžik proběhne dříve, než se stačíte přizpůsobit. Meditujte proto víc a víc se zavřenýma očima, snažte se zvyknout si na temnotu uvnitř. Není to ve skutečnosti tma, tak se jeví pouze vašemu nezkušenému zraku. Postupně se v rozptýleném světle vše rozjasní přijde chvíle, kdy věci uvnitř budou jasné natolik, že s otevřením očí zjistíte, že temno-ta je ve skutečnosti venku. Arvind prý řekl: "Když jsem poprvé poznal, co je uvnitř, zdálo se najednou vnější světlo jako temnota. Vnější život je ted jako smrt, pro-tože se událo něco vyššího, dokonalejšího, něco, co vytrysklo z nej-hlubšího zdroje." Pozorujte, jak se uzavírá vnitřní kruh, jak se dvě energie sjednocu-jí. V této jednotě není mysl ani myšlenka. Dívejte se! - krůček po krůč-ku budete schopni zahlédnout probíhající děj. Jakmile poznáte, co je třeba, můžete odhodit všechno vnější - není nutné to udělat, ale také tomu nic nebrání. Žena i muž jsou krásní. Láska je dobrá, není na ní nic špatného, je čistá a úplná. Není třeba se jí zbavit, ale pokud to můžete udělat, ne-jste na ní už více závislí. Pak necháte tento jev probíhat uvnitř, pak zůstane vnitřní kruh uzavřen navždy. S pomocí vnějškového toho ne-lze dosáhnout natrvalo, protože vnější se nakonec musí oddělit, je to nevyhnutelná nutnost. Vnitřní kruh není nutné rozdělit vnitřní sňatek nezná rozvod ani odloučení není to možné, protože oba jsou vždy pří-tomni. Jakmile se jednou setkali, je otázka rozchodu nepodstatná. Ve vnějším světě je odloučení nevyhnutelné a trvalé jednu chvili jste spo-lu a hned příští se musíte rozloučit. 168 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Jestliže je kruh trvalý, stává se z vás ardhanarišvar - to má na mys-li Ježíš: Tehdv nž muže se ženou v bytost jedinou spojite tak, že muž nebude vice mužem ni ž.ena etou, pak vejdete v Boží královsní. Nejen že vejdete, pak jste již vstoupili: jste dokonalí, nerozdvojení, není již možné vás rozdělit. Nyní máte skutečné já: jste svobodní a ne-závislí, nic vám nechybí, jste úplní v sobě samých. Dokud není kruh ukončen, stále vám něco schází a naplnění je závislé na druhých. Proto sex vypadá jako otroctví - skutečně jím je. Vypadá jako zá-vislost, a vy cítíte k jakékoli závislosti odpor. Odtud neutuchající boj s milencem - jste rozmrzelí, protože nedokážete odejít, jste odkázáni na dnzhého. Nikdo nesnáší dobře tento stav, neboť každá závislost představuje omezení: druhý se vás pokouší ovládat a vlastnit - a vy jste nuceni do-volit mu alespoň částečnou převahu, protože se bojíte, aby vás neopus-til. Je to oboustranný souhlas: "Já závisím na tobě a ty na mně, takže každý z nás jistým způsobem vlastní i ovládá druhého." Nikomu ale není příjemné být vlastněn a ovládán. Proto s sebou lás-ka přináší takové trápení. Jestliže někoho milujete a zároveň nemůže-te vystát, jak můžete být šťastni? Sebekrásnější partner se brzy zoškli-ví. Hodža Nasreddin seděl s přítelem. Přišla jeho žena a přítel prohlásil: "Mám za to, že tohle je tvá nejpůvabnější manželka!" Nasreddin posmutněl a odpověděl: "Je to má jediná manželka!" Milence nerozlučně provází smutek, protože žádná žena nemůže skutečně uspokojit muže. Dokonce ani všechny ženy světa vám nepři-nesou naplnění, protože žena uvnitř vás je víc než všechny ostatní. Všichni muži světa dohromady nemohou uspokojit ženu, není to mož- né. Pořád bude chybět to nebo ono, protože žádný muž se nevyrovná tomu uvnitř. Je to také problém času - na kratičkou chvili dojde k se- tkání, ale pak hned přichází rozkol a odluka, protože není muž, který by se vyrovnal vnitřnímu. Nedosáhnete-li vnitřní jednoty, budete se trmácet od jednoho utrpe- ní k druhému od ženy k ženě, od muže k muži od jednoho strasti- plného života k druhému. Změna vám může dát naději - marnou na- ději je to bezvýchodný a zoufalý stav. UČINIT ZE DVOU JEDNO 169 Když je ale kruh uzavřen, dosahujete znovu jednoty a dětské nevin-nosti - vyšší než dětské, jste nevinní tak, jak dítě nikdy nemůže být-stali jste se mudrci. Meditujte nad Ježíšovými slovy a zkuste praktikovat, co jsem vám poradil já. Chcete-li to ale vyzkoušet, dejte mi o tom vědět. Začnete-li pracovat na vnitřním kruhu, neustále mne zpravujte o tom, co se dě-je, protože setkají-li se dvě energie nesprávným způsobem, propadne-te šílenství. Na cestě k moudrosti číhá nebezpečí: upadnete-li, bude to pád až na nejhlubší dno, pád do duševní choroby. Dosáhnete-li cíle, je to nej-vyšší možný vrchol a nejvyšší moudrost. Je tomu vždycky tak. Cesta k výšinám vyžaduje odvahu, neboť pád je o to lutější, oč dál jste se již dostali. Propast se otevírá hned vedle vrcholu. Pamatujte si tedy, že kromě jiného je třeba, aby vaše úsilí bylo vy-vážené a vyrovnané. Chcete-li se o to pokusit, poradím vám, ale mo-hu to učinit jen já osobně. Ježíš hovoří o cili, nikdy o metodě, proto-že metoda může být předána jen přímo, cestou zasvěcení. Pro dnešek dost! CO JE S MOU ŽENOU V NEPOŘÁDKU , W )ežis pravil: Mrvu, jež je v oku bratra tvého, zřiš, avšak trám ve vlastnim oku již nespatřis. Až trám vyvrhnete z oka svého, tehdy jasně uzřite i mrvu z oka bratrova vyvrhnete. , i j.riu ovvu aaiiiyllt. lulllULu strachu se musí porozumět Dokud se bojíte, tak ať už učiníte cokoli, nebude vám to nic platné. Můžete si myslet, že se chcete poznat, ale pro svůj nevědomý strach se budete svému poznání ustavičně vyhýbat, ustavičně se budete zkoušet skrýt a oklamat. Na jedné straně se bude-te pokoušet poznat a na druhé straně budete vytvářet všechny možné překážky, abyste se poznat nemohli. Vědomě si snad myslíte: "Rád bych se poznal," ale v nevědomí, které je větší, silnější a mocnější než vědomí, se budete sebepoznání vyhýbat. Je tedy třeba onomu strachu porozumět. Proč se bojíte? Jed-na důležitá okolnost: jestliže skutečně proniknete dovnitř sebe, tak ob-raz, který jste si o světě vytvořili, se ukáže být falešným. Postupně zjis-títe, že celá vaše minulost nic neznamená, protože byla prožita jako sen. Tolik jste do ní vložili, žili jste pro ni, a najednou zjistit, že to ce-lé byl falešný úkaz, je bolestné: promarňovali jste tedy celý svůj život. Jestliže cokoli, co jste prožívali, byl neautentický pseudoživot, jest-liže jste nikdy nemilovali a lásku jen předstírali, jak se můžete se se-bou setkat?... Tehdy si totiž uvědomíte celý svůj klam: nejenom že jste předstírali lásku, dokonce jste i předstírali, že jste šťastni, když mi-lujete. Neobelhávali jste nikoho jiného než sebe. A nyní, když se má-te ohlédnout a podívat dovnitř, vás svírá strach. Dříve jste si tak jako každý mysleli, že jste něco ojedinělého. Mys-let si o sobě, že jsem výjimečný, zvláštní a "vyvolený" je tou nejoby-čejnější věcí na světě. Podíváte-li se však na sebe, zjistíte, že tam ne-ní vůbec nic, co by vás opravňovalo k egoismu. Na čem pak ale bude vaše ego stát? Zřítí se, padne v prach. Kvůli svému strachu se na sebe nedíváte. Takhle si můžete dál o so- I%4 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO CO JE S MOU ŽENOU V NEPOŘÁDKU lS bě snít a dělat představy. Něco si o sobě představovat je velice snad- A osoba, která se nedokáže na sebe podívat, se v podstatě nebojí jenom né a levné, ale skutečně něčím být je neobyčejně těžké a náročné. Člo- podívat na sebe - v podstatě se bojí vůbec dívat. Poněvadž pohlédne-věk si vždy vybírá to nejlevnější - vy jste si to vybrali. A teď se na te-li na někoho jiného, může vám ukázat něco z vás samých. Odráží-sebe dokáže te podívat jen s obtížemi. te se v očích druhých lidí, proto se na ně nedokážete podívat. Vytvá- Uprostřed noci, ve čtyři hodiny ráno, zazvonil v jednom domě te- říte si pouhé smyšlenky nejprv o sobě a pak i o druhých žijete ve svě-lefon. Muž, který tam bydlel, celý rozzuřený vstal a zařval do sluchát- tě snů - tak jako každý. ka: "Co chcete?" A potom se ptáte, jak dosáhnout blaženosti. Vaše noční můra je při- y rozená: z toho, co činíte, přece nemůže vykvést nic jiného. A vy se mě "Nic!" odvětil muž na druhém konci link. To ho rozvzteklilo ještě víc: "Tak proč mi voláte uprostřed noci?" ptáte, jak být v klidu. V zajetí svých představ nemůže být nikdo klid- "Protože noční sazby jsou levnější!" ný, klid přichází až se skutečností. Jakkoli může být těžké skutečnost Je-li sazba levnější, zrovna si nic nekoupíte. Což je právě váš pří- přijmout, jen ona vás zbaví napětí, jedině skutečnost vás povede pad. Vytvořit si představu, že jste ojedinělí, je levné, ale skutečně být k pravdě. Pokud popíráte skutečný stav věcí, tak pravdu nenaleznete jedinečný je svízelné, velice těžké. Mnoho přemnoho životů plných bo- a budete se motat pořád dokola a centrum nikdy nezasáhnete. je, námahy a úsilí vyvrcholí ve vaši jedinečnost. Ale víra, že jste oje- Jednou se stalo, že lékař přišel za svou pacientkou, která byla veli-dinělí, je prostě levná, uvěřit tomu můžete úplně hned, nemusíte ani ce nemocná. Vstoupil do jejího pokoje a po pěti minutách vyšel ven. pohnout malíčkem. Celou dobu jste věřili levným věcem - a proto má- Manžela, který tam čekal, požádal o vývrtku. Ten z toho byl úplně te strach. vedle - nač potřebuje vývrtku? Ovšem po dalších pěti minutách byl Nedokážete na sebe pohlédnout. Vše, co jste si o sobě mysleli, že doktor zpátky, celý zpocený, a poprosil o šroubovák. Manžela to veli-jste, tam nenajdete - to víte moc dobře. Kdo jiný by to taky věděl lé- ce znepokojilo, ale ani nešpitl - doktor přece ví, co má dělat. Po pěti pe? Myslíte-li si, že jste krásní, tak se nedokážete podívat do zrcadla, minutách se doktor vrátil a tentokrát po něm chtěl dláto a kladivo. To je-li tato krása jen vaší představou. Dobře to víte! Raději porozbíjíte už bylo přiliš, silně rozrušený manžel to už nemohl vydržet a zeptal všechna zrcadla kolem, než abyste na sebe pohlédli. Kdykoli se kouk- se: "Co je s mou ženou v nepořádku?" ne do zrcadla ošklivý muž nebo žena, myslí si, že se zrcadlem není Doktor odvětil: "Ještě nevím, zatím jsem si totiž nedokázal otevřít něco v pořádku - je totiž hrozně bolestné si uvědomit, že jste nicka. brašnu!" Ve svých očích jste někdo. Kdokoli jiný snad ví, že nic nejste a nic A to vám povídám, vy dosud zápolíte se svými brašnami! A neje-neznamenáte, ale vy to nevíte. I duševně chorý člověk si myslí, že ce- nom že je nejste schopni otevřít, vy ani nechcete. Všechny vývrtky, lý svět je vyšinutý. Celý svět mu opakuje, že je šilený, ale on nepo- šroubováky, dláta a kladiva, co si s sebou taháte, jsou prostě falešné. slouchá, protože to přiliš bolí. Bude si vymýšlet všechny možné dru- Svůj vak ani otevřít nechcete, protože až ho otevřete, co potom? Po-hy námitek a argumentů, aby vysvětlil, že šilený není. tom se pacient, což jste vy, bude muset vyšetřit, budete se na sebe mu- Hodža Nasreddin jednou večer přiběhl na statek a zeptal se statká- set podívat. ře: "Neviděl jste náhodou běžet kolem jednu šílenou ženskou?" Každý je tedy zaměstnán svou brašnou - právě o ni se staráte, vě- "Jak vypadala?" vyptával se statkář. nujete se jí, jste jí zaneprázdněni. Mohou z vás být básníci, maliri nebo Nasreddin ji popsal: "Je aspoň dva metry vysoká a hrozně tlustá hudebníci, ale vy jste dočista zaměstnáni způsoby, kterak se nadále za-a váží pětadvacet kilo." bývat vnějškem. Proto není nikdo připraven ani na chvilinku být sám. Statkář užasle vytřeštil oči: "Když má dva metry na výšku a je hroz- Jde z toho strach, protože o samotě byste mohli narazit na sebe sama. ně tlustá, jak může vážit pouze pětadvacet kilo?" Co budete dělat, až budete o samotě? Když jste sami, jste sami se se- "Jste mi to ale Janek," rozesmál se Nasreddin, "copak jsem vám ne- bou - a to by skutečnost mohla vyrazit na povrch. povídal, že je tak trošku bláznivá?" Takže každý se snaží být něčím nepřetržitě zaměstnán, po čtyřiadva- Vždy je to ten druhý, kdo dělá chybu, kdo je špatný a šlený. Tak- cet hodin denně. Když jste něčím zaměstnáni, vypadáte o trochu šťast-to si chráníte svůj takzvaný zdravý rozum - prostě se ochraňujete. něji, když nemáte nic na práci, jste nešťastní. Psychologové tvrdí, že 176 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jestliže nemá člověk delší dobu co dělat, že se zblázní. Ale proč? Jste-li duševně zdrávi, proč byste se měli zbláznit, když nebudete mít dlou-ho co dělat? Jste-li duševně zdraví, tak v dlouhém neplodném období, v době nečinnosti, se vaše duševní zdraví ještě utuží, prostě vyrostete. Ale proč byste se měli zbláznit, když zůstanete dlouho sami? - proto-že už šilení jste! Tuto skutečnost prostě zakrýváte svou zaměstnanos-tí. Rozhlédněte se kolem - na sebe je totiž pohlédnout obtížné - roz-hlédněte se však kolem, po lidech. Člověk se neustále zabývá penězi. Co ale ve skutečnosti provádí? Soustředuje svou mysl na peníze, aby se sám sobě mohl vyhnout. Pořád myslí na peníze, ráno, večer i v no-ci. Dokonce i v posteli přemýšlí o penězích a svém účtu v bance. A co s nimi dělá? Proto je na rozpacích, když peníze získá - co ted s nimi? V okamžiku, kdy dostane peníze, na které myslel, začne myslet na dal-ší, ať jich má víc - protože o peníze nejde. Jinak by ho snad uspoko-jily, ale ani Rockefeller nebo Ford nejsou spokojení. Když dostanete peníze, okamžitě jich začnete požadovat víc, proto-že základní motivací nejsou peníze, ale jak být stále něčím zaměstnán. Pokaždé, když nemáte co dělat, se necítíte ve své kůži, vyvstává ve vás hluboké znepokojení. Co dělat? Jestliže nemáte co dělat, budete číst zas a znova tytéž noviny - ty samé, které jste si už celé pročetli. Jestliže se nemáte čím zabývat, uděláte třeba cokoli, co vůbec není za- potřebí, ale v klidu zůstat neumíte. Proto všichni duchovní mistři trva- jí na tom, že pokud dokážete několik hodin sedět a skutečně nic nedě- lat, brzy dosáhnete osvícení. Nezaměstnaným stavem mysli je meditace. Zaměstnaným stavem mysli je svět, sansára. Není důležité, čím je mysl zaměstnaná - nese- jde na tom, jestli se zajímáte o peníze, politiku, sociální služby nebo revoluci: vždy jde o týž zdravý rozum. I takový Lenin se o samotě zblázni: potřebuje společnost a revoluci nebude-li mít co dělat, nebu- de schopen žít, přijde o rozum. Díky vám je duševně zdravý. Jen dí- ky spoustě práce, ve které se zbavíte energie, se vyčerpáte a můžete jít spát. Staří lidé vypadají výstředně, skoro jako šilenci, a to z toho důvo- du, že nemají co dělat. Příčinou není jejich vysoký věk: jsou neza- městnaní, nepotřební, na odpočinku. V důchodu se lidé vždy stanou trochu výstřední. Něco s nimi přestane být v pořádku. Takový starý člověk byl v pořádku - mohl být třeba prezidentem nebo předsedou vlády, ale pošlete ho do důchodu a uvidíte, co se stane. Okamžitě zchátrá. Upadne na těle i na mysli a začne být trochu výstřední, šl e-CO JE S MOU ŽENOU V NEPOŘÁDKU I77 ný, bláznivý, protože se už nemá čím zaměstnat, nikdo k němu ne-vzhlíží, nikoho nezajímá. Nemá nic na práci, nemá kam soustředit svou mysl. Celý ten zmatek a rozruch jej začne prostupovat, až mu sám propadne. Podle psychologů lidé ve výslužbě umírají o deset let dřív, než by zemřeli, kdyby dál pracovali. Co se to děje? Proč je tak těžké být se sebou? A přitom si vždy myslíte, že by se s vámi vaše okolí mělo cí-tit šťastné, že by se vaše manželka nebo manžel s vámi měli cítit dob-ře. Vy sami se se sebou šťastni necítíte, tak jak by vedle vás mohl být šfastný kdokoliv jiný? Jestliže jste natolik nudný člověk, že jste ze se-be samého znuděný, jak by vás mohli snášet ostatní? Snášejí vás z ji-ných důvodů - ne proto, že byste si zasluhovali tolik lásky, kdepak! Snášejí vás, protože jim poskytujete zaměstnání. Manžel dostatečně za-městnává svou manželku a naopak. Jde o vzájemné klamání: oba se dohodli navzájem se klamat a pomáhat si ve svém zaneprázdňování. Nedokážete se na sebe podívat, nedokážete dojít ke své sebereali-zaci, tento cíl je hodně vzdálený. Nedokážete se obrátit a spatřit sku-tečný stav věcí ohledně vás samých, a to z důvodu falešného obrazu, falešné totožnosti, falešné představy, že jste někým důležitým a vý-znamným - že by se zeměkoule přestala otáčet, kdybyste zemřeli. Co by se stalo se světem, kdyby vás nebylo? Kdybyste neexistovali, jak by to vypadalo? Svět by byl trošku pokojnější, nic víc. Kdybyste na světě nebyli, bylo by tady trochu núň problémů, tof vše - poněvadž by zmizel jeden neklidný člověk, který jen znepokojoval ostatní. Ovšem vy všechny ony fikce nezbytně potřebujete - a to na podporu svého ega. Napoleon byl ke sklonku života uvězněn. Byl držen na malém ostrůvku, na Svaté Heleně. Nebyl už ničím - nikdo nikdy nikým ne-ní, ale pro Napoleona muselo být obtížné dokonce i setrvávat ve své fikci. Byl císařem, byl jedním z největších dobyvatelů: "A co ted? Jak se mám vyrovnat se skutečností, že už nejsem nic, že nejsem nic než vězeň, obyčejný vězeň?" Avšak Napoleon si tuto skutečnost nepřipus-til a dál věřil svým smyšlenkám. Šest let si neměnil šaty, protože mu ve vězení neposkytli šaty hodné císaře. Měl na sobě úplně shnilé had-ry, zašedlé a špinavé, ale vyměnit si je nechtěl. Vězeňský lékař se ho ptal, proč si nepřevleče plášť, že je přece hrozně špinavý, že mu mů-žou poskytnout lepší, čistší oděv. Napoleon si ho jen změřil pohledem :"Tohle je císařský plášf - tře-bas je špinavý, já ho však za obyčejný plášť nevyměním! " Procházel se jako císař, jako císař hovořil a poroučel - nikdo ho neposlouchal, HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ale on v rozkazech neustával. Vzal si s sebou dokonce i pečetidlo, aby mohl psát dopisy a udilet rozkazy. Ve své mysli nepřestal být císařem. Co se stalo tomu nebožákovi? Neměl co dělat a těžce se rozstonal. Lékař, který se o něj staral, napsal do deníku: "Mám pocit, že není do-opravdy nemocný, svýmí neduhy se jen zaměstnává. Někdy je to ža-ludek, jindy zase hlava a nohy." Podle lékaře byl Napoleon v pořád-ku, tělo měl naprosto zdravé. Najednou se však neměl čím zabývat a místo světa ostatních lidí, který pro něj přestal existovat, si našel vlastní tělo. Zůstal tedy zaměstnán svým tělem, které mu představova-lo zbytek světa. Mnoho lidí je zaneprázdněno svými chorobami padesát procent všech nemocí je způsobeno tím, že se lidé musejí něčím zaměstnat. Když se máte čím zabývat, tak se nemusíte postavit se sobě tváří v tvář. Co by se jinak stalo Napoleonovi, kdyby si sám pohlédl do tváře? Teh-dy by pochopil, že byl jen žebrákem - což by bylo přlliš. Zemřel jako císař. Před smrtí ještě napsal instrukce ohledně každého detailu svého pohřbu a náležitých poct. Nikoho to ovšem nezajímalo, nikdo ho ne-vyslyšel. Stejně ale rozdal příkazy, určitě zemřel klidný, protože si myslel, že se s ním všichni naposledy rozloučí jako s Jeho veličen- stvem. U Napoleona jde o jasnou záležitost, protože býval císařem. Byla to také fikce - podporovaná společností. Ale po jeho uvěznění se nic nezměnilo, Napoleon zůstal stejný, zmizela jen ona podpora. Není snadné tomu porozumět: existují fikce, ve kterých vás podporuje spo- lečnost, a fikce, kdy vás v nich nepodporuje nikdo. V tom spočívá roz- di1 mezi duševně zdravým a vyšinutým člověkem: zdravý, rozumný je ten, jehož fikce společnost podporuje a on ji k tomu manipuluje. Šile- nec je zase člověk, jehož smyšlenky nepodporuje nikdo je sám a pro- to se musí poslat do blázince. Vaše podpora ale ve skutečnosti nic nezmění - fikce zůstává fikcí. Kdybyste se na sebe podívali, pochopili byste, že nikým nejste, že ne- jste nic důležitého. Pak by vám ale celá země, půda pod nohama uje- la a ocitli byste se nad propastí. Raději se ani nedívat a dále snít. Tře- ba to jsou jenom sny, ale pomáhají vám žít rozumným způsobem. Nedokážete pohlédnout na sebe a ani na ostatní, protože druhý člo- věk vám také něco představuje. I o druhých si vytváříte smyšlené před- stavy: pro nenávist si tvoříte fikci, že ten druhý je dábel pro lásku si tvoříte fikci, že je anděl nebo bůh. I o ostatních si vytváříte fikce: ne- dokážete se na ně podívat přímo, prohlédnout je, nedokážete je vnímat bezprostředně, intuitivně, v okamžiku. Žijete v máji, v iluzi, kterou jste CO JE S MOU ŽENOU V NEPOŘÁDKU si sami utvořili. Tudíž cokoli vidíte, je přehnané: jestliže někoho ne-návidíte, je z něj hned ďábel, jestliže někoho milujete, je z něj ihned bůh. Prostě přeháníte: když vidíte něco špatného, přeženete to a pro-měníte v něco krajně zlého jakmile vidíte něco dobrého, uděláte z to-ho božské dobro. Udržovat si tyto fikce je ovšem nesnadné, proto si je musíte zas a zas měnit. Proč tolik přeháníte ve svých dojmech? Proč nevidíte jas-ně, o co jde? - protože se bojíte vidět jasně. Kolem sebe chcete mít mraky, vše chcete nechat zahalené v mlze nechcete se poznat. A všich-ni vědoucí trvali na sebepoznání. Buddha, Ježíš a Sokrates pořád zdů-razňovali: "Poznej sebe!" Celé náboženství klade důraz na sebepozná-ní. A vy se mermomocí poznat nechcete. Někdy dokonce hrajete hru na sebepoznávání. Narazil jsem na mnoho lidí, kteří si na to hrají, a při-tom se poznat nechtějí. Je to hra: chtějí si vytvořit novou fikci, nábo-ženskou fikci, a za mnou přicházejí, abych je podpořil. Říkají, že si uvědomili tohle a tamto, a koukají na mne a očima žebrají. Jestliže jim potvrdím, že si to a to opravdu prožili, tak je podpořím a oni odcházejí celí šťastní. A když jim to nepotvrdím, jsou nešťastní a už se ke mně nikdy nevrátí. Prostě odejdou, protože si musí najít někoho jiného, nějakou jinou autoritu. Ale proč si vyhledáváte autori-tu? Nač potřebujete svědka? Jestliže jste si něco uvědomili, tak jste si to uvědomili - žádné autority není třeba, protože ona zkušenost ve své podstatě dokazuje samu sebe. Uvědozníte-li si svou duši, nebudete potřebovat, aby vám to někdo uznal a potvrdil. I kdyby vám celý svět tvrdil, že jste si ji neuvědomi-li, nic by to na situaci neměnilo: nikdo vám to nemůže odhlasovat, prostě vite, co jste zažili. Kdyby se slepci najednou vrátil zrak, taky by nepotřeboval ničí svědectví, že už vidí - prostě vidí a to stačí. Ovšem pokud o tom jen sní, tak autoritu, která mu potvrdí, že je to pravda, že vidí, potřebovat bude. Lidé hrají hry, hrají je i na poli duchovna. Ale dokud nepřestanete hrát a nevystřízlivíte ze svých fikcí, neodhodíte je a nepostavíte se tvá-ří v tvář tvrdé pravdě, nic nedokážete - pravdě takové, jaká je, se ote-vírají dveře. Ovšem když vás nepodporuje nikdo, své smyšlenky si podpoříte sami a s lidmi přestanete komunikovat, protože vám nebu-dou rozumět. Před pár měsíci za mnou přišel jeden muž: "Vy mě pochopíte, ni-kdo jiný mě nechápe, já totiž každou noc dostávám od Boha posel-ství." A měl jich s sebou celý archív -jaký nesmysl! Myslel si ale, že 1g HOŘČIČNÉ SEMÍNKO k němu hovoří Bůh. A myslel si, že je to nový korán, že od dob Mo-hameda nikdo taková poselství neobdržel - že už je korán zastaralý. Kdyby se o tom doslechli muslimové, zabili by ho, protože věří jiné fikci a onen muž se vlastně pokouší jejich fikci zničit. A tento člověk, který přijímá od Boha poselství, se třásl samou nervozitou, když če-kal, co mu odpovím - protože každý, koho potkal, se mu vysmál, že se zbláznil. Začal mě uplácet slovy: "Vím, že jste osvícený mistr," a pořád žebral: "Jen povězte, že mám pravdu." Já mu ale pověděl: "Jestliže vám Bůh dává poselství, tak nemusíte chodit za mnou, Bůh stačí." To ho trochu zmátlo, začal pochybovat: "Ale kdo ví, třeba mě jenom podvádí vlastní mysl." Moc dobře to věděl. Kdykoli se vodíte za nos, hluboko uvnitř to víte, a nikdo vám nic prokazovat nemusí-vy ovšem chcete zakrýt, že podvádíte. Řekl jsem mu, že je šilený, načež se za mnou víckrát nevrátil - už nejsem osvícený! Chtěl po mě vzájemný obchod: já bych mu potvrdil, že dostává zprávy od Boha, a on by mohl odejít a prohlásit: "Tento člověk dosáhl osvícení!" Jestliže přijmu já vaši fikci, vy pomůžete mé o tuto vzájemnou hru jde. Natolik vás uspokojuje, že ji nechcete přerušit. Avšak zároveň vás jako stín sleduje hluboká nespokojenost. Musí tomu tak být, protože celá záležitost je jen fikcí. Žebrák, který si myslí, že je císař, ví, že je žebrák. Zde tkví onen problém: myslí si, že je císař, předstírá, že jím je, a hluboko uvnitř ví, že je jen žebrák. Jeho císařství ho velice uspokojuje, ale jako stín ho pronásleduje hluboká nespokojenost: "Jsem jenom žebrák." I vy máte problém, že si o sobě něco myslíte, a víte, že to není pravda. Nikdy jste nemilovali, lásku jste jen předstírali nikdy jste nebyli uprimní a opravdoví, jen jste to hráli - celý váš život je dlouhým sle- dem předstírání. A přiznat, že to celé byla pouhá fikce, je pro vás ny- ní prostě příliš - takový kus života jste v ní totiž promarnili. Ted si myslíte, že vše nějak dotáhnete do konce. Ovšem pokud se svými fik- cemi neskončíte, tak i když je dotáhnete až do konce, nic vám nedají. Jde jen o zbytečné promarňování života prostě jej promarňujete a na konci vás čeká výbuch plný frustrací. Proto je pro vás tak těžké umřít. Smrt v sobě nemá nic nebezpeč- ného, je to jeden z nejnádhernějších jevů na světě - prostě jdete spát! Vše se ukládá ke spánku: vyraší semínko a je tu strom potom se zas objeví nová semínka, spadnou na zem a usnou později zase vyvsta- nou. Po každé činnosti je třeba odpočívat. Život je aktivita a smrt od-CO JE S MOU ŽENOU V NEPOftÁDKU lól počinek. Je zapotřebí smrti, aby mohl vzniknout nový život. Na smrti není nic špatného ani nebezpečného. Proč se ale každý tolik bojí smrti? - protože v okamžiku smrti se všechny vaše fikce rozplynou, tehdy uvidíte, že jste celý život zbyteč-ně promarnili. Proč se říká, že svůj život člověk v okamžiku smrti na-jednou uvidí? Je to totiž pravda: když člověk zemře, musí se setkat tváří v tvář s celým životem, protože v té chvili neexistuje budoucnost a nelze tedy dál vytvářet fikce. Fikce potřebují budoucnost, protože existují v naději, fikce žijí zítř-kem. Smrt vám ukáže, že už není žádné zítra zítřky skončily, teď už zítřek neexistuje. Kde můžete snít? Kam si nyní můžete projektovat své fikce? Není kam! Najednou jste v koncích. Po celý život jste si vytvářeli fikce do budoucna. Nyní jste v koncích, budoucnost není-kam se obrátíte? Musíte pohlédnout do minulosti, a v okamžiku smrti zmizí společnost musíte se podívat na sebe, nic jiného vám nezbývá. Tehdy pocítíte bolestná muka nad promarněným životem. Prožijete-li si toto ještě před smrtí, stanete se náboženským člově-kem. Náboženský je člověk, který si ještě před smrtí uvědomil, co si ostatní uvědomí, až zemřou. Náboženský je člověk, který se ještě na-živu podíval do minulosti, prohlédl celou tu hru, uvědomil si fiktiv-nost svého života - pohlédl do sebe. Pohlédnete-li dovnitř sebe, jistojistě dojde ke změně, protože jak-mile si fikci uvědomíte, začne se samosebou ztrácet. Pokud o ni ne-chcete přijít, musíte si ji udržovat jako skutečnost má-li se v ní po-kračovat, i nepravda se musí považovat za pravdu. V okamžiku, kdy si uvědomíte, že to není pravda, kdy fikci prohlédnete, vám vyklouz-ne z rukou a už ji nechytíte. Jestliže má člověk ve snu pokračovat, mu-sí věřit, že to není sen, ale skutečnost. Sen se rozplyne již v momen-tu, kdy si začnete uvědomovat, že jde o sen. Celé vaše úsilí však směřuje k tomu, abyste nic nevěděli, sebepo-znání se vyhýbáte - proto nejste nikdy o samotě klidní a vyrovnaní. I když jedete do Himálají, berete si s sebou rádio, čímž i celý svět i když odjedete do Himálají, vezmete si s sebou manželku, přátele a dě-ti. Na dovolenou jedete a přitom nejedete - onu starou atmosféru si na pláž nebo do hor nesete s sebou a zase jste celým tím nesmyslem ob-klopeni. Stalo se, že ztroskotala loď a jeden námořmk se zachránil na opuš-těném ostrově. Musel tam přebývat pět let, protože kolem neproplula žádná loď. Postavil si skromnou chatrč, ve které žil, ale na svět mys-let nepřestal. Ostrov byl plný pokoje a míru, nikdy nic takového neza- 182 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO žil. Nikdy netušil, ani si nedokázal představit, že je takový mír vůbec možný. Jediný problém byl, že šlo o úplně pustý ostrov, nikdo tam ne-žil - jinak bylo vše dokonalé. Nádhérné říčky, stromy obsypané ovo-cem mohl jíst a odpočívat do sytosti, nemusel se o nic starat, nikdo ho nesužoval, nikdo mu nedělal potíže. Vždy si představoval, že by rád odjel na nějaké klidné místo - a najednou se tam ocitnul! Nebylo to ale k vydržení. Ticho se nedá vydržet, člověk musí mít schopnost ho snášet - ticho vás může zabít. gylo to pro něj nesnadné, ale protože byl povoláním architekt, za-čal si stavět malé domečky, jenom malé napodobeniny, aby měl co dě-lat. Postavil si malou ulici a pojmenoval si ji vybudoval si ne jeden, ale dva kostely - jeden poblíž domu a druhý na opačném konci měs-ta udělal si i obchůdky, ve kterých se dalo nakupovat. Postavil si ce-lé město. Za pět let, když připlula loď a zakotvila v přístavu, se málem zbláz-nil štěstím. Ke břehu dorazil člun. Vyřítil se z chatrče a vzrušením ce-1 bez sebe doběhl na pobřeží, plný nadšení, že se zase může vrátit do ý civilízace. Jenže ze člunu vystoupil muž s obrovským stohem novin, což trosečníka vskutku vyvedlo z míry: "Nač máte ty noviny, proč jste je sem přinesl?" ,Nejprv si je pročtěte, podívejte se, co se děje ve světě - a pak nám povězte, jestli vůbec chcete zachránit!" odpověděl mu kapitán lodi. "Nesmysl!" zvolal a zahodil noviny do moře: "Ale ještě než odplu-jeme, rád bych vám ukázal své město." provedl tedy kapitána po městě, ale když došli ke druhému koste-lu, poněkud zmatený se kapitán zeptal: "Chápu, že jste si postavil kos-tel, abyste se mohl modlit, nač ale máte kostely dva?" ,Do tohohle kostela chodím a do tamtoho ne." potřebujete dva kostely, aspoň dvě náboženství, protože mysl máte dualistickou. "Tenhle kostel přijímám a tamhleten zamítám. Tamten kostel je špatný, chodí tam špatní lidé, kteří ke mně nepatří." Byl sám, ale stvořil si celý svět. Toužil se do něj vrátit, nebyl připraven se po-dívat do novin. A dobře udělal, protože jakmile do nich nahlédnete, už nebudete chtít dát se zachránit. Koukněte se do novin! Co se děje ve světě? Stojí za to v něm žít? Vy ale noviny čtete, ve skutečnosti se do nich vůbec nedíváte nečte-te je s otevřenýma očima, čtete jako ve spánku. Vůbec si neuvědomu-jete, co se děje ve světě, co člověk člověku provádí, co si to lidé ce-lou dobu dělají: takového násilí, takových hloupostí, všelijakého otra-vování - vše, co je krásné, opravdové a dobré, je otráveno. V tomhle CO JE S MOU ŽENOU V NEPOŘÁDKU chcete žít? Když se na to pořádně podíváte, jen stěží se rozhodnete pro život ve světě. Proto je lepší se nedívat a jít dál jako v hypnóze. Ježíš v této sútře hovoří ještě o jiné technice, která se používá pro-to, abyste se nemuseli dívat na sebe. Dívejte se u druhých na vše, co je na nich špatné, abyste mohli usoudit, že jste dobří. Existují dva způsoby, jak být dobrý: prostě dobrý být - což je těž-ké pak je tady ještě jeden způsob, relativní: dokažte, že ten druhý je špatný. Nemusíte být dobří, stačí, když dokážete, že druhý je špatný. Budete z toho mít pocit, že jste dobří. Z toho důvodu všichni dokazujeme, že ten druhý je zloděj, že je vrah a že je zlý. Poté, když dokážete, že jsou všichni špatní, budete mít najednou pocit, že jste dobří. Jde o relativní jev: není třeba změ-nit sebe, stačí prokázat, že druhý je špatný. A toto je velmi snadné-není nic snazšího. Můžete zveličovat špatnosti u ostatních, nikdo vám ve zveličování nebrání. A před zveličeným a zviditelněným zlem a špatností budete vy sami vypadat zkrátka jako neviňátka. Proto když někdo o někom řekne, že je špatný, nikdy proti tomu nic nenamítáte, nikdy prostě to přijmete. Naopak raději potvrdíte: "Jasně, vždycky jsem si to myslel." Zato když někdo o někom řekne, že je dobrý, tak máte námitky a požaduje důkazy. Už jste si všimli, že miliony lidí prohlásily: "V Boha uvěříme, ale nejdřív nám ho dokažte"? Avšak nikdo ještě nenapsal knihu, ve které by požadoval důkazy ďábla - nikdo! Nikdo nechce slyšet důkaz o exis-tenci ďábla, nikdo netvrdí: "V ďábla uvěřím, až mi ho dokážete." Kde-pak, již víte, že ďábel je všude kolem. Jenom Bůh chybí, Bůh tady ne-ní. Proč dobro potřebuje důkaz a zlo ne? Všímejte si této tendence a ob-jevíte nádherný fenomén, jeden z tajů lidské mysli. Hluboko uvnitř se každý snaží být dobrý. Je to však těžké, tak jak na to? Dokažte, že ten druhý je špatný: "Jsi horší než já - takhle jsem aspoň trochu dobrý!" Ježiš pravil: Mrvu, jenž je v oku bratra tvého, zřiš, avšak trám ve vlastnfm oku již nespatřiš. Až trám vyvrhnete z oka svého, tehdy jasně uzříte i mrvu z oka bratrova vyvrhnete. Na ostatní stále pohlížíte jako na temnotu. Může vám to dát iluzor-ní pocit, že jste světlo, ale světlo vám to nedá. A pokud se pokoušíte osvítit druhého, protože si myslíte, že se nachází v temnotách, jen se vše zhorší - natropíte víc škody než užitku. V první řadě jde o tem- 184 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO notu promítanou vámi a v druhé řadě ve vás není tolik světla, abyste někoho mohli osvítit. Lidé, kteří se pokoušejí změnit společnost, jen nadělají škodu lidé, kteří se snaží změnit druhé, jsou vždy nebezpeční. Jsou velice jemný- mi vrahy, avšak jejich vraždění je tak jemné, že je nelze zachytit. Ne- zabijí vás přírno, ale zmrzačí vás a ochromí - a to "pro vaše dobro", takže ani nernužete protestovat. Vaši takzvaní svatí se jen snaží zničit temnotu, ktetá ve vás není anebo nemusí být, kterou ale ve vás vidí. Vidí ve vás peklo, poněvadž jedině takto se mohou cítit nebesky. Hodža Nasreddin zemřel. Když zaklepal na nebeskou bránu, otevřel mu svatý Pe tf, podíval se na něj a říká: "Dneska ale nikoho neočeká- vám, v registrační knize není objednáno žádné jméno, dneska nemá ni- kdo přijít. JaK to...? Překvapujete mě, jak jste se sem dostal? Hlasitě mi řekněte své jméno. Hláskujte ho, ať si to můžu zkontrolovat." "H - -D-Ž-A N-A-S-R-E-D-D-I-N,"hla- sitě hláskoval hodža. ,. Svatý Petr odešel za bránu, nahlédl do seznamu, ale ten den oprav- du nebyl na řadě nikdo. Vrátil se za Nasreddinem: "Hele, dneska oče- káván nejsi, přijít máš až za deset let. Pověz mi, kdo je tvůj lékař?" Lékaři vás mohou zabít dřív, než vyprší váš čas oni "dobrodějové" vás mohou zabít předčasně, vždy jsou nebezpeční. Avšak i vy všichni _ jste takovými dobroději po svém, ať už menší nebo větší. Každý chce změnit ostatní, protože každý si myslí, že druhý je špatný. Každý chce změnit svět. Zde je vidět rozdil mezi politickou a nábožensknu myslí. Politická ysl chce vždycky změnit svět, protože podle ní je špat- ný svět a ne ona sama. Je-li špatná, může za to situace celého světa. Musí být šp atná, jinak by to byla mysl světce. Náboženský člověk se na to dívá z úplně opačného konce: "Jsem špatný, a proto je špatný svět, protože inám na jeho zlu podil. Díky mně je svět špatný. Dokud á, nezmění se nic." se nezměnírn 1 Politik zaíná u světa, ale nikdy ničeho nedosáhne, protože svět je obrovský - a onen problém netkví ve světě. Politická mysl nadělá ješ- tě více problémů: svou medicínou dá vzniknout dalším nemocem, kte- ré neexistovaly svým úsilím způsobí ještě více neštěstí. Náboženský člověk změni sám sebe. Změní jenom sebe, protože jedině tato změna je uskutečnitelná. Změnit můžete jen sebe, a od té chvile, co se změníte, se začne mě- nit svět, protože vy jste jeho živou součástí. A až dosáhnete osvícení - až se změníte, totálně změníte - ještě více ožijete už nyní v sobě máte onu vrcholnou energii. Buddha si prostě sedí pod stromem bód-CO JE S MOU ŽENOU V NEPOŘÁDKU 185 hi a svět je transformován. Nikdy už nebude stejný, jako byl před Bud-dhou. Ježíš byl ukřižován a je z toho symbol: dějiny jsou od toho dne roz-děleny, už nikdy nebudou tytéž, jako byly. Je dobře, že uznáváme a od-dělujeme roky ve jménu Ježíše: řIkáme "před Kristem" a "po Kristu". Je to dobře, protože před Kristem existovalo naprosto odlišné lidstvo po Kristu vzniklo jiné. Jde o tak živý úkaz, že kdykoli se na světě ob-jeví Kristus, kdykoli se zvyšuje vědomí na úroveň vědomí Ježíše, za-působí to zároveň na všechna ostatní vědomí. Rovněž stoupají, zaží-vají letmé vhledy - a už nemůžou být stejné jako dřív, nemůžou se vrátit na starou úroveň. Náboženský člověk prostě transformuje sám sebe, ale transformace je možná, jedině když máte otevřené oči je možná, jedině když odho-díte své fikce. Jakmile si začnete uvědomovat bezvýznamnost, nicot-nost a neautentičnost svého žití, fikce se začnou okamžitě ztrácet. Poznání je revolucí - ne poznání, které shromažduje vaše mysl, ale poznání, které si přivlastníte, když se setkáte sám se sebou. Sebepo-znání je transformující silou, nic dalšího už není třeba. Pochopte to, prosím: lidé si myslí: "Nejprv se poznám a pak se změním." Ne Ve chvíli, kdy se poznáváte, dochází ke změně. Poznávání samo o sobě je transformací není to tak, že nejprv poznáte a pak nějak uskutečníte změnu. Není to metoda ani prostředek poznání je ve své podstatě ko-nečným cílem. Když ale užívám slova poznání, mám na mysli sebepoznání. Všech-na jiná poznání jsou prostředkem: nejprv musíte vědět, jak na to, a pak musíte něco provést. Avšak ohledně sebepoznávání jde o dočista jinou kvalitu: poznáváte se a znalost samotná vás mění. Upusťte od svých smyšlených představ. Sbírejte odvahu k sebepo-znávání. Zanechte svých strachů a nesnažte se od sebe uniknout! A Ježíš řIká: Až trám vyvrhnete z oka svého, tehdy jasně uzřite... jedině až upustíte od svých fikcí. Ony jsou trámem ve vašich očích, staly se mlhou, kouřovou clonou, mrakem ve vašem zraku. Nevidíte jasně, nic nedokážete vidět zřetelně, vše máte zastřené. Jasně uvidíte, až vyvrhnete trám z oka svého. Jasnost musí být cilem -jasnost vaše-ho zraku, abyste viděli přímo a prohlédli skutečnost bez toho, že by-ste si vytvářeli nějaké představy. Je to však velmi obtížné, protože jste se naučili žít automaticky, jako stroje. Díváte se na květinu a mysl se vám okamžitě rozpovídá: "To je ale překrásná květina, nikdy jsem takovou neviděl." Na mysli vám vyvsta-ne nějaká poezie, samozřejmě vypůjčená. Květinu propásnete, jasnost ló6 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO postrádáte. Slova vše zastřou - copak se neumíte podívat na květinu bez toho, že byste ji pojmenovali? Je pojmenování nezbytné? Pomůže vám nějak? Bude květina krásnější, když o ní budete vědět něco z bo-taniky? Tady je rozdil mezi botanikem a básmkem: botanik zná hod-ně o květině, básník zná květino. Botanik je prostě ignorant - ví hod-ně, ale jeho vědění je jen něco o něčem - zato básnfk vidí. V sanskrtu je jediné slovo pro riši a knvi, pro proroka a básníka. Nemají pro ně dvě slova, protože prý kdykoli je básník doopravdy bás-mlcem, je i prorokem každý prorok je vždy i básníkem. Rozjasněný život se stává poezii. Pak se ale na květinu musíte dívat bez pojmeno-vání - je to růže nebo něco jiného? Nač potřebujeme slova? Proč říkáte: "To je krása?" Copak se ne-dokážete dívat na krásu beze slov? Je nutné opakovat si, že je něco krásné? Co tím opakováním zamýšlíte? Znamená to, že květina vám nestačí potřebujete si připomenout, že je krásná, a pak si ji opředete krásou. Květinu nevidíte, je vám jen plátnem, na které si krásu promí-táte. Pohlédněte na květinu a nic neřilcejte. Nebude to snadné, mysl bu-dete mít celou neklidnou, protože si zvykla pořád brebentit. Spočiňte zrakem na květině a udělejte si z toho meditaci. Dívejte se na strom a nepojmenovávejte ho, neříkejte si nic. Není třeba mluvit strom je ta-dy - nač něco říhať? Kdysi jsem slyšel přilzodu, ve které vystupuje Lao-c, velký čínský mystik. Lao-c rád chodíval každé ráno na procházku. Doprovázel ho i jeho soused, který věděl, že Lao-c má rád ticho, takže se s ním ce-lé roky chodil ráno procházet, ale nepromluvil ani slova. Jednoho dne ra ním přijel na návštěvu přítel, který také zatoužil po ranní procház-ce. Soused ho upozornil, aby mlčel, že Lao-c vede bezprostřední ži-vot, aby tedy nic neříkal. Vyšli si ven, ráno bylo opravdu nádherné a tiché, ptáčci cvrlikali a sousedův host jen ze zvyku prohodil: "Jaká krása! " Ale Lao-c se na něho podíval, jako by spáchal nějaký hřích. Když se vrátili domů, Lao-c se ve dveřích obrátil na souseda: "Už tě nechci ani vidět! A už vůbec s sebou nikoho neber - tenhle muž se zdá být pěkně upovídaný." A přitom jenom řekl: "Jaká krása!" - pří-liš upovídaný. Lao-c ještě dodal: "Ráno bylo opravdu krásné, bylo pl-né ticha. Ten mluvka to celé pokazil." "Jaká krása!" Jako kdyby hodil kámen do ztichlé tůňky. "Jaká krá-sa" spadla jako kámen do ztichlé tůňky a rozčeřila vše. Meditujte se stromem, meditujte s hvězdami, nad řekou a oceánem, CO JE S MOU ŽENOU V NgpOŘÁDKU meditujte na tržišti nad kolemjdoucími lidmi, Nic neřilsejte, nesudte, nepoužívejte slova - jen se dívejte. Dokážete-li rozjasnit své vnírnání, dokážete-li jasně vidět, dosáhli jste všeho. A až dosáhnete této jasnos- ti, budete schopni dívat se i na sebe. Jen jasná mysl se může poznávat mysl přeplněná znalostmi, mysl, která soudí, co je dobré a co špatné, co je krásné a co ošklivé, se ne- pozná - mysl musí být beze slov. Jen bezeslovná mysl může poznat samu sebe. Sebepoznání je trvale přítomné, poti-ebujete pouze rozjas- nit mysl, aby mohlo být reflektováno potřebujete t mysl čistou jako zrcadlo, aňébyl odraz možný. Až tehdy můžete pomáhat svým bliž- ním, dřív . Nikomu neraďte! Všechny vaše rady jsou nebezpečné, protože ne- víte, co děláte. Nepokoušejte se nikoho změnil, ani svého syna nebo bratra. Nikdo nepotřebuje nechat se vámi měnit, protože jste nebezpeč- ní. Můžete je ochromit, zabít nebo zmrzačit, ale v transformaci jim ne- pomůžete. Dokud se nezměníte vy sami, nezasal,ujte nikomu do živo- ta. Lidem pomůžete, až když budete plní světla, Skutečně, p ak se vů- bec nebudete muset snažit pomáhat. Pomoc z vás bude plynout stejně ako světlo se line z lucerny, vůně se rozlévá 2 květiny anebo měsíc v noci svítí - ze strany měsíce nejde o žádné ú přirozeně. silí, světlo z něj plyne p Někdo se otázal zenového mistra Bašóa: "Pověz nám něco o svých řednáškách, Bašó. Vykládáš nám něco, a přece hovoříš proti slovům. Vykládáš a vykládáš a přitom pořád slova a mlu li nám to!" vení zamítáš. Vysvět- Co odpověděl Bašó? "Ostatní hovoří -já kvetu" Když chybí úsilí, jde o vykvétání. Stejně jako květina kvete a ne- snaží se kvést, Bašó či Buddha hovoří - bez úsilí, prostě se to děje! Jdeý přirozený úkaz, když mluví Buddha. Když hovoříte vy, o přiro-zen úkaz nejde, jsou v tom zapleteny i další okolnosti: chcete na ostat-ní udělat dojem, chcete je změnit chcete je ovládnout, zmanipulovat, dominovat nad nimi chcete na ně udělat dojem, ie hodně víte - chce-te živit své ego. Účastní se toho mnoho dalších okolností. Nekvetete. Když hovoříte, jde o velkou politickou hru, která má svou strategii a taktiku. Zato Bašó kvete, když mluví. Jestliže mu někdo naslouchá, bude spěje bezlúš lí Květpnao ák nekním ale není Bašdův cil, on jim pro- y vete pro vás. JesLliže projdete po ces- tičce kolem ní, vůně vás dosáhne můžete se z ní těšit, pocítit extázi a být vděčný - květina ale nikdy nekvetla pro vás, ona prostě kvetla. 1gg HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Buddha i Ježíš kvetou a prospívají celému světu. Ale vy se stále snažíte prospět ostatním a přitom nikomu neprospějete, spíše uškodí-te. Na světě by bylo lépe, kdyby bylo méně kazisvětů, kteří se ho sna-ží změnit a přetvořit. Veškeré revoluce nadělaly prostě ještě více ško-dy a každá reforma přivedla lidi do ještě hlubších potíží. D. H. Lawrence jednou navrhnul, že bychom na sto let měli zane-chat všech revolucí, pozastavit činnost všech univerzit, zanechat všech reforem a diskusí o nich, že bychom měli jedno století žít jako primi-tivové. Je to nádherný návrh. Lidstvo by zase mohlo obživnout, zved-la by se tady energie a lidé by se rozjasnili. Slova se zakalila, přespřiliš se přetížila a vy si s sebou nesete tolik vědomostí, že už nemůžete létat v oblacích. Jste tolik zatížení, nejste lehouncí, nemáte volná křídla. Lpíte na věcech, které si vás uvěznily a zotročily, protože si myslíte, že mají velkou cenu. Jsou bezcenné a dokonce taky nebezpečné: slova, písma, znalosti, teorie, všechny "ismy" - to vše vás mrzačí. Jasnosti jimi nedosáhnete. Odložte veške-ré svaté knihy, odložte veškeré soudy. Dívejte se na život jako dítě, které neví, na co se dívá, jen se dívá - tak začnete vše vnímat z nové perspektivy. Právě o tomto novém vnímání hovoří Ježíš. Zopakujme si jeho slova: Mrvu, jenž je v oku bratra tvého, zřiš, avšak trám ve vlastním oku již nespatřiš. Až trám vyvrhnete z oka svého, tehdy jasně uzřite i mrvu z oka bratrova vyvrhriete. Není jiné pomoci. Stanete-li se sami sobě světlem, stanete se svět-lem i pro ostatní. Tehdy ale budete kvést a každému prospějete - ať už vědomě či nevědomě, každý z vás bude nllt prospěch. Budete po-žehnáním. Pro dnešek dost! vv Teste se ze sebe sama 10 TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA r )ežis pravil: )est nemožné člověku v sedla dvou koni vsednout neb tětivy dvou luků napinat jest i nemožné sloužicimu dvěma pánům sloužit, neb tehdy uctěnim jednoho druhého urazi. ianw ac vc vaa vyviut uvala uGxvSl, xLera ukazuje, že jste nějakým způsobem v sedle dvou koní. Jak byste moh-li být klidní a vyrovnaní? Není to možné, protože ti dva koně tníří dvě-ma různými směry, takže se nemůžete hnout z místa. Jedete-li na jednom koni, můžete se někam dostat. Se dvěma to ne-ní možné, jeden se postaví proti druhému a nedojedete nikam. Odtud pramení úzkost - z vědomí, že nemůžete ničeho docilit. Jsou to hlu-boká muka, život vám protéká mezi prsty, času je stále méně a méně, smrt se blíží a vy jste se dosud nehnuli z místa. Jste jako stojatá vo-da, pomalu vysycháte až k smrti. Žádný cíl, žádné uspokojení. Ale proč tomu tak je? - protože se pokoušíte o nemožné. Pokuste se pochopit, jak funguje vaše mysl, pak budete schopni po-rozumět Ježíšovým slovům. Chcete být stejně svobodní jako chudák, protože jen on je opravdu volný - netíží jej žádné břímě, nic, co by bylo třeba střežit, nemůžete jej o nic oloupit. Je bez obav. Nemůžete jej okrást, protože není o co proto se cítí klidný nemá ve svém vlast-nictví nic, oč by mohl přijít. Nemá nepřátele, protože vůbec s nikým nekonkoruje, s nikým nesoupeří. Chcete být stejně svobodní jako on, jako žebrák, ale zároveň za-bezpečeni jako boháč, ochraňováni jako císař. Bohatý člověk je v bezpečí a zajištěný, cítí pevmější kořeny. Navenek udělal vše po-třebné pro to, aby byl nezranitelný: chrání se proti sznrti, nemůžete jej lehce zabít, má pevné brnění. A vám by se líbilo být volný jako chuďas a jistý jako vládce - tím ale sedláte dva koně a nedostanete se proto nikam. Jste-li zamilovaní, chtěli byste, aby se dotyčná osoba chovala jako poslušná věc ve vašich rukou. Nemůžete ale pociťovat lásku k věci, 192 HOŘČIČNÉ SÉMÍNKO protože je mrtvá a nemá k vám žádný vztah. Skutečný člověk nemů-že být vlastněn, je jako rtuť: uniká vám z ruky tím víc, čím pevněji ji svíráte - protože být člověkem znamená být svobodný. Nemůžete te-dy vlastnit partnera jestliže ano, nemůžete jej zároveň milovat, nebof přestává být pannerem. Stává se neživou věcí, a kdo může skutečně milovat věc? Opět dva koně - chcete mít druhého jako předmět v osobním vlast-nictví, a to je nemožné. Člověka můžete milovat jen tehdy, je-li živý a volný. To je vám na obtíž, začínáte si jej přivlastňovat, začínáte jej zabíjet pomalu jej trávíte. Pokud to dovolí, zmční se dříve či později v mrtvý majetek. Manželka se často mění v pouhou dekorativní část nábytku, kterou manžel žárlivě střeží - ale láska se vytrácí. Děje se to, kamkoliv se jen podíváte. Pochybujete, protože pochybnost má své výhody: poskytuje vám schopnost chladného uvažování, chrání vás tak, že není snadné vás podvést. Pochybujete, ale tím vzniká úzkost, v hloubi duše pociťujete tíseň. Pochyby jsou jako nemoc. Nedokážete-li důvěřovat, nemůžete být nenucení a spokojení, protože pochybovat znamená váhat váhání je zneklidňující. Pochybnost našeptává: "Co udělat - to nebo ono?" Pochybnost znamená: "Být či nebýt? " a není možné se rozhodnout. Nedokážete se skutečně rozhodnout ani v jednotlivostech. Rozhod-nutí záleží povětšině v tom, která část mysli nabude okamžité převa-hy. Ale menšina zůstává, a není to malá a slabá menšina. A protože jste rozhodli proti ní, bude čekat na chvíli, kdy vám bude moci vyčíst, že jste se rozhodli špatně. Je tu, aby se bouřila důsledkem je neustá-lý vnitřní zmatek a vřava. Pochyby zapřičiňují tíseň. Jsou jako nemoc, přesně jako duševní cho-roba. Člověk naplněný pochybnostmi jí propadá víc a víc. Ale nemů- žete jej snadno oklamat - je mazaný a zkušenější v tom, jak to na svě- tě chodí. Není možné jej podvést, ale je nemocný. Za výhodu platí ve- likou, velikou ztrátou. Cena za jeho zisk je obrovitá - je stále váhavý a nesvůj, nerozhodný. I v případě, že učiní rozhodnutí, postaví pouze většinu proti menšině. Je neustále vnitřně rozpolcený a plný rozporů. Chcete důvěřovat. Cítíte potřebu víry, protože ta vám dává zdraví zbavíte se nerozhodnosti, jste si vším úplně jistí. Jistota vám přináší pocit štěstí: rozhodujete se bez váhání jste úplní, nerozdělení - úpl- nost znamení zdraví. Důvěra léčí, ale stáváte se zranitelnými, lehce pří- stupnými lži a podvodu. Jste v nebezpečí, protože všude kolem jsou lidé, kteří se vás snaží zneužít. Vaše důvěra jim to umožňuje, jen po- chyby vás mohou před nimi chránit. TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA Vyšplhali jste do sedel dvou koní, pochybnosti a víry - ale snažíte se o nemožné. Zůstává napětí i trápení, váš stav se ještě zhorší. V tom-to sporu dvou koní i zemřete. Dříve nebo později dojde k nehodě, kte-rou bude vaše smrt. Všechno skončí dřív, než čehokoli dosáhnete, než stačíte rozkvést dříve, než pochopíte smysl a význam života. Vaše by-tí se rozplyne, zmizí. Ježiš pravil: Jest nemožné člověku v sedla svou koní vsednout Každý se ale o něco tak nemožného pokouší, proto jsou všichni ne-ustále v nesnázích. A říkám vám - děje se tak ve všech směrech, v kaž-dém ohledu. Ne tedy dva, ale milióny koní, každá vteřina vašeho živo-ta je ve znamení rozporu. Proč? Jen tím, že porozumíte principu celého mechanismu, se mu můžete vymknou. Proč? Důvod leží ve výchově, ve způsobu, jakým je dítě uváděno do tohoto světa plného šilenců. Jeho okolí je učí nesrovnalostem, vytváří v jeho mysli protiklady a rozpory. Učili vás napřildad milovat všechny lidi bez výjiznky, být každému bratrem, milovat bližního svého jako sebe sama. Zároveň jste ale byli vychováni a důkladně připraveni soutěžit, soupeřit s ostatními. Tehdy je ale každý člověk vaším nepřítelem. Musíte jej porazit, přemoci mu-síte jej ve skutečnosti zničit. Nebudete-li nemilosrdní, zničí jiní vás. Jste-li v roli soupeře, je celá společnost nepřátelská, neexistuje bližní ani bratr. Nemůžete milovat - musíte nenávidět a žárlit, být nesnášen-liví a zlostní. Musíte být připraveni kdykoli bojovat a zvítězit, což je velice náročné. Máte-li měkké srdce, jste ztraceni. Buďte tedy silní a agresívní, nevyhýbejte se násilí. Vždy buďte ten, kdo zaútočí první. Musíte zvítězit dříve, než bude pozdě, jinak je s vá-mi konec, protože nejen dva nebo tři, ale milióny jiných soupeří o stej-nou věc. Jak může potom mysl milovat bližmho svého? Není to mož-né! Ale učili vás obojí - "s poctivostí nejdál dojdeš" i že "byznys je byznys"! Jedno i druhé, oba koně vám dali společně. A dítě, nezkuše-né a neznalé světa, nevidí a necítí tuto nesrovnalost a rozpor. Abyste pochopili něco takového, k tomu je zapotřebí neobyčejně vy-zrálé inteligence, je zapotřebí být Ježíšem nebo Buddhou. Dítě se ne-vyzná ve světě a jeho učitelé - otec, matka, rodina - jsou ti, které mi-luje. Jak by je mohlo napadnout, že je učí navzájem protichůdným vě-cem? Nedokáže si to ani představit, vždyf jsou to jeho dobrodinci -jsou k němu laskaví, vychovávají jej. Jsou mu zdrojem energie, života, vše-ho. Proč by v něm měli vytvářet rozpor? Otec i matka skutečně dítě 194 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO milují, ale problém spočívá v tom, že oni sami byli vychováni chyb-ným způsobem a nedokáží než tuto chybu opakovat. Učí své děti jen to, co rodiče naučili je samé. Jen předávají dál zhoubnou nemoc z gen-erace na generaci. Není to nic jiného než nemoc, ať už ji nazýváte "po-klad věků" nebo "tradice". Skrze ni se ještě nikdo nikdy neuzdravil. Neuróza společnosti se neustále prohlubuje. Dítě je tak prosté, tak nevinné, že není těžké formovat je libovolným způsobem. Když po-chopí celou rozpornost svého vychování, je už pozdě. Ztratili jste vel-kou většinu svého života, aniž byste si uvědomili, že jste vysazeni na dva koně najednou. Přemýšlejte o těchto rozporech a snažte se je na-jít ve svém životě. Objevíte milióny protikladů - nejste než zmatek a chaos. Dívám se na všechny ty, kdo mne přicházejí žádat o utišení, a je mi jich velice líto, protože v takových případech je těžká pomoc. Ti-cho přichází jen tehdy, když odhodíte všechny rozpory. Je zapotřebí houževnatého úsilí, pronikavé inteligence, porozumění a zralosti. Nic z toho zde není a vy doufáte, že vám pomůže bezduché odříkávání ně-které mantry? Kdyby to bylo tak jednoduché, byli by dávno všichni tišší. Myslíte, že všechno přijde skrze opakování "Ram, Ram"? S va-ším miliónem koní? Mantra se stane dalším koněm navíc - vzejde z ní jen větší zmatek. Je samozřejmé, že přidáním nového koně se váš vnitř-ní chaos jedině zvýší. Podívejte se na takzvaného zbožného člověka: nachází se v mno-hem větším zmatku než člověk světa, protože si přibral dalšího koně. Člověk, který žije svůj život na tržišti, ve světě obchodu, je vnitřně ucelenější má možná mnoho koní, ale alespoň jsou všichni z tohoto světa, mají všichni něco společného. Koně zbožného muže přináležejí k úplně odlišným světům. Vzniká mnohem hlubší trhlina - zbožný člo-věk se nějak obrací k Bohu, k jeho království, ale přitom se stále po-hybuje v tomto světě. V jeho bytí se odehrává ostřejší spor. Je rozťa-tý vedví, jeho jednota se rozpadá na kusy - tak vzniká neuróza. Celá vaše výchova byla chybná, ale ted je pozdě na ní něco měnit, nemůžete se vrátit zpět. Musíte ji pochopit a teprve skrze pochopení se jí zbavit. Jestliže ji popřete proto, že vám to říkám já, je to jen dal-ší kůň. Zbavíte-li se jí však skrze porozumění - sami jste ji pochopili a proto ji odhazujete - bude tomu naopak. Vaši staří koně dostanou volnost, svobodu vydat se za svými cili... pak i vy se můžete vydat za svým cilem. Nejen že vy máte trápení se svými koňmi, i oni mají trápení s vá- mi ani oni se nemohou dostat tam, kam by chtěli. Mějte soucit se se-TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA 19S bou i s nimi, ale skrze porozumění - vaše porozumění ne proto, že to-mu učím já, Ježíš nebo Buddha. Můžeme vám ukázat cestu, ale vydá-te-li se po ní, aniž byste ji pochopili, nepovede nikam. Teď se pokuste porozumět: Ježiš pravil: Jest nemožné člověku v sedla dvou koni vsednout neb tětivy dvou luků napinat jest i nemožné sloužicimu dvěma pánům sloužit, neb tehdy uctěnim jednoho druhého urazi. Proč nemožné, a co to vlastně znamená? Nemožné není něco, čeho je velmi těžké dosáhnout, to ne. Cokoli, čeho lze dosáhnout byť i s vel-kými těžkostmi, není nemožné. Nemožnost je něco, co nelze uskuteč-nit za žádných podmínek, žádným způsobem. Když řiká Ježíš nemož-né, myslí skutečně nemožné, ne velmi obtížné - a vy se právě nemož-ného pokoušíte dosáhnout. K čemu dojde? Místo abyste něčeho dosáh-li, zničíte sebe. Co se asi stane, budete-li se pokoušet o neuskutečni-telné? Zhroutíte se, váš život se rozpadne. Stane se to, pokud se to už dokonce nestalo. Podívejte se na lidi s pochybnostmi. Viděli jste někdy člověka, kte-rý už má jen je, který ztratil veškerou víru? Takový člověk už není schopen žít. Zajděte do ústavu pro choromyslné - najdete tam ty, kte-ří už pochybují úplně o všem. Nemohou se ani pohnout, protože si už nejsou jisti byť nejprostším jednáním. Znal jsem muže, který si pro samé pochyby nebyl schopen nakou-pit, ačkoliv na tržiště bylo jen pár kroků. Neustále se vracel a kontro-loval, jestli je zamčeno. Jako děti jsme si z něj tropili kruté šprýmy. Jakmile se trochu vzdálil od svého domu, volali jsme na něj: "Vyzkou-šel jste, jestli je zamčeno?" Rozzuřil se, ale pokaždé se vrátil. Nablíz-ku nebyla živá duše, ale on byl pln obav! Stávalo se, že se jej na to někdo zeptal, když se koupal v řece. Zlobil se a vztekal, ale přesto koupel přerušil a běžel domů, aby zkontroloval zámek. Takto se pro-jevuje dokonalý skepticismus. Zajdou-li pochyby přiliš daleko, přive-dou vás do blázince, protože si už nebudete jisti vůbec ničím. Je to je-den typ lidí, kteří se vnitřně úplně rozpadli. Pokud si oproti tomu zvolíte víru, stanou se z vás slepci. Kdokoli vás může zavést kaznkoli, nemáte žádný vlastní rozum, žádnou inteli-genci. Najdete plno takových kolem lidí, jako byl např. Hitler -jejich důvěra je přivedla k porážce. 196 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Proto se pokoušíte o nemožné - dosáhnout kompromisu, vyhnout se extrémům, z nichž jeden vede k neuróze, druhý ke slepotě. Co dě-lat? Tu vám přijde na pomoc jednoduchá úvaha: "Udělej kompromis, půl na půl - trochu víry, trochu pochyb." Tehdy se ale pokoušíte osed-lat dva koně najednou. Copak není možné žít bez důvěřování i pochyb-ností? Jistě že je to možné! Je to ve skutečnosti jediná možná cesta, jak růst: žít bez nich žít prostě, spontánně, s uvědoměním. Toto je skuteč-ná důvěra - ne v někoho druhého. Je to důvěra v život - necháte se jím vést kamkoli bez pochyb i víry jen se nevinně pohybujete životem. Ten, kdo pochybuje, se nemůže chovat a jednat nevinně. Před kaž-dým pohybem přemýšlí, někdy dokonce tak dlouho, že úplně promeš-ká příležitost, která se nabízela. Lidé, kteří kladou na přemýšlení vel-ký důraz, toho obyčejně mnoho neudělají. Nedokáží jednat, spoléhají se pouze na mozek ke každému činu se musí pečlivě rozhodnout, zvá-žit všechna pro i proti a učinit závěr obvykle však nemůžou k žádné-mu dojít - jak by mohli začít jednat? Zdá se jim proto lépe vyčkat. Ale život na nikoho nepočká. Nebo se z vás stanou nekriticky věřící slepci. Pak vás kterýkoli po- litik, šílenec, papež nebo kněz může zavést, kam se mu zlíbí. Oni sa- mi nevidí, a vede-li slepý slepého, musí nutně dojít ke katastrofě. Co si počít? Rozumová úvaha, průměrná rozumová úvaha vám radí: "Udě-lej kompromis." Významný vědec B. F. Skinner kdysi provedl pokus, který stojí za zapamatování. Objektem pokusu byla bilá myš, kterou nechal během dvou nebo tří dnů vyhladovět natolik, že byla ve stavu schopném na-padnout a sníst cokoli v dosahu. Pak ji umístil na plošinu, pod níž se nacházely dvě podobné krabice, stejné barvy a velikosti, ve kterých byla připravena potrava. Myš mohla skočit do pravého i levého z boxů. Okamžitě a bez sebemenšího zaváhání tak učinila. Kdykoli si ale vybrala pravý box, dostala elektrický úder. Navíc propadla skrze faleš- né dvířka do další krabičky, odkud se nemohla k potravě dostat. Levý box neobsahoval ani elektrický obvod, ani past. Během dvou nebo tří dnů prohlédla úskok, vybírala si vždy krabici vlevo a vyhýbala se té vpravo. Tehdy Skinner oba boxy prohodil. Myš skočila do levého a byla za- sažena elektrickým proudem. Byla rozrušena a zmatena, nevěděla, co si počít. Třásla se a váhala, než se rozhodla skočit. Stejně si počíná i filozof - třesoucí se bílá myška, zmítaná pochybnostmi - vybrat si nalevo nebo napravo? Kdo ví...? Potom ale opět přivykla. Skinner zno-TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA vu provedl výměnu. Tentokrát byla myš popletená natolik, že i přes silný hlad čekala a třásla se, jen bázlivě nahlížela do obou boxů - ne-věděla, jak se rozhodnout. Nakonec se rozhodla stejně jako vy: skoči-la mezi ně - ale tam nebyla žádná potrava, nijak si tím nepomohla. Po několika týdnech experimentu zešilela, propadla neuróze. Toto se děje i s vámi -jste popletení, nevíte co dělat a co ne. A je-diné řešení, které vás napadne je, že pokud je obtížné rozhodnout se pro to nebo ono, bude nejlepší učinit kompromis - skočit doprostřed. Tam ale nenajdete žádnou potravu. Samozřejmě, nečeká vás tu žádný elektrický šok, ale ani žádné jídlo. Tím, že skočíte doprostřed, míjíte se se životem. Kdyby mohla bí-lá myš vlézt do obou boxů najednou, udělala by to. Jedině tyto dvě možnosti se otvírají průměrnému myšlení - usednout na dva koně na-jednou nebo skočit mezi ně. Inteligence, pronikavé a dychtivé inteli-gence je zapotřebí, abyste porozuměli celému problému - porozumět je jediné řešení. Nemohu vám dát laciný klíč ke šfastnému životu, stej-ně jako jej nikomu nedal Ježíš znovu opakuji, že řešení je v pocho-pení. Porozumíte problému a on zmizí. Myslíte, že není možné žít bez víry i pochyb, neutíkat se ke kom-promisu? Kompromis je jako jed. Vyskytnou se natolik protichůdné je-vy a myšlenky, že se váš život sám změní v rozpor a vy budete roz-dělení, rozštěpení konečným výsledkem je schizofrenie. Vyberete-li si jednu možnost a zavrhnete druhou, budou vám odepřeny výhody, jež jste z ní mohli získat. Pochybnosti vás chrání před zneužíváním a vy-kořisťováním, víra vám dává jistotu. Odhodte jedno z nich a připraví-te se o užitek, který z něj plyne. Zůstanete-li u obou, pokoušíte se jet na dvou koních najednou, rozhodnete-li se pro kompromis, nevyhnete se vnitřnímu rozdvojení. Co si tedy počít? Stačí pochopit celý problém a z obou koní sesednout - neuchylo- vat se ke kompromisům. Pak se uskuteční zcela nový druh bytí, nová jakost vědomí. Proč to neuděláte? - protože tato nová jakost vědomí vyžaduje bdělost a uvědomění. Nemusíte o nikom pochybovat, stačí být plně bdělý a ostražitý. To vás ubrání před zneužitím. Pokud se na vás skutečně ostražitý člověk podívá, nedokážete jej již podvést jeho pohled vás odzbrojí. Pokud připustí,. aby byl využí-ván, není to proto, že jste mazaní podvodníci, ale proto, že je laskavý a nechá vás to udělat. Není možné skutečně ošidit takového člověka, protože pro něj jste průhlední, vidí skrze vás. Pro jeho vědomí je kaž-dý váš čin čirý jako sklo. Jedině jeho soucit vám umožňuje na něj vy-zrát, nic jiného. Ošidit ho nemůžete. HOftČIČNÉ SEMÍNKO Zdá se to být velice těžké, nabýt takového vědomí proto jste se rozhodli pro nemožné. Ale nemožné je opravdu nemožné - jen věří-te, Le by se mohlo uskutečnit, ale nikdy se to ještě nestalo a ani ne-stane. Rozhodli jste se pro ně, protože na první pohled se jeví méně namáhavé. Kompromis se vždy zdá méně náročný - utíkáte se k ně-mu pokaždé, když se dostanete do těžkostí. Ale ničemu tím nepomů-žete, protože ve vás zůstávají dva protiklady mezi nimi bude trvale napětí a vy se rozdělíte vedví. Rozpolcený člověk nikdy nemůže být šťastný. To měl na mysli Ježíš, ale křesťané mu vúbec nerozuměli. Selhali, protože připustili, aby si mysl vyložila jeho slova po svém. Jaká je je-jich interpretace? Myslí si, že Ježíš chtěl říci: "Vybene si jednoho ko-ně! Tento svět nebo onen -jeden z nich! Nepokoušejte se osedlat dva koně, protože je to nemožné a přivede vás to jen do těžkostí. Rozhod-něte se pro jednoho!" K takovému závěru došli. Slyšel jsem takový příběh: Jedné noci se žena hodži Nasreddina pro-budila a zjistila, že má hlad. Pátrala tedy po něčem k zasycení, ale ne-našla nic než psí suchar. Nedůvěřivě kousek ochutnala a shledala, že je kupodivu velice dobrý. Zachutnal jí natolik, že ráno přikázala Nas-reddinovi, aby jí opatřil dostatečnou zásobu takových sucharů. Nasreddin se tedy vydal do krámu a koupil jich tolik, až se jej míst-ní obchodník udiveně zeptal: "Copak to provádíte?. , , vy přeci máte jen úplně malého psa, k čemu tedy taková spousta sucharů?" "Taky nejsou pro psa, ale pro manželku," odpověděl Nasreddin. Kupec jej varoval: "Musím vás upozornit, že tyhle suchary jsou ur-čené výhradně pro psy a vaše žena umře, bude-li je jíst - pro člověka jsou velice škodlivé." A vskutku, za šest měsíců byla Nasreddinova manželka mrtvá. Nedlouho poté, když znovu navštívil kupce, se Nasreddin přiznal, že jeho žena zemřela. Kupec pokýval hlavou: "Vždyť jsem vám povídal, že ji ty suchary zabijí." Ale Nasreddin odporoval: "To není těmi suchary. Zabilo ji, jak se bez ustání honila za vozy." Mysl odmítá vzdát se závěrů, které si vytvořila, protože to by mě-lo za následek ztrátu sebedůvěry. Ať už se situace vyvine jakkoli, umí-něně trváte na svém. Je to základ, o který se opírá vaše ego i mysl. Jednoho dne se hodža Nasreddin procházel s ohromnou holí, která pro něj byla příliš dlouhá. Uviděl ho přítel a poradil mu: "Nasreddine, proč neuřízneš několik palců ze spodmho konce?" TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA Nasreddin odpověděl: "To by nepomohlo - to ten horní konec je přiliš dlouhý." Taková argumentace může být a je sebevražedná. Není to ve sku-tečnosti argumentace, jak se domníváte, jen šizení sebe sama. Bojíte se ztratit půdu pod nohama, bojíte se o své sebevědomí. Všechno se-bevědomí, které přichází skrze mysl je však falešné. Mysl vám ani žád-né jiné dát nemůže, všechno, co z ní pochází, je takové. Nemá v sobě ani špetku skutečnosti a opravdovosti, je to jen stín. Je složena z myš-lenek a přeludů, není v ní nic podstatného, substanciálmlzo. Může si ale pohrávat s racionálními důkazy, a vás to uspokojuje. Křesťané nepochopili to nejdůležitější. Domnívají se, že Ježíš radí: "Vyberte si," nic podobného on nikdy nevyslovil - naopak, nabádá k tomu, přestat úplně vybírat. Vybíráte-li totiž, je tím mysl posilena, ne zničena je to ona, kdo vybírá, každým výběrem je tedy upevněna její pozice. Ne, není to otázka volby. Volba vám nikdy nemůže dát úplnost a ucelenost, protože nutně vyžaduje popření některé ze zúčast-něných stran. Když si vyberete víru, musíte zavrhnout pochybnosti. Kam se ale podějí? Není to nic vnějšího, co lze snadno zahodit, jsou hluboko ve vás. Kam mají jíť? Můžete jednoduše zavřít oči, to je všechno může-te je potlačit do podvědomí. Ale ony zůstávají, jako červ užírající ze-vnitř vaši mysl. Zůstanou, a dříve nebo později se jednoho krásného dne proderou na povrch. Co si s nimi chcete počít? Jak se jich zbavit? Vyberete-li si pochybování, co se stane s vírou? Je to jedna ze složek vás samých. Proto dochází ke kompromisu -jste jako sloučenina mno-ha věcí nakupených bez ladu a skladu ne syntéza, jen zmatená smě-sice. Ježíš má na mysli pravý opak, říká: "Nevybírejte." Jest nemožné člověku v sedla dvou koni usednout neb těttvy dvou luků napínat jest i nemožné sloužicimu dvěma pánům sloužit, neb tehdy uctěním jednoho druhého urazi Podívejte se na poslední větu: ... neb tehdy uctěnim jednoho druhé-ho urazi. Jestliže se rozhodnete pro jedno, jeho uctíte, ale bude to uráž-ka druhého - vaše uražená část se bude chtít pomstít, začne se bouřit. To není pouhá teorie - jak určitě chápete, věda záleží jen a jen na pochybnostech, víra je zde nepřípustná. Všimli jste si, pozorovali jste někdy vědce? Mimo své laboratoře jsou neuvěřitelně důvěřiví, nenaj- 200 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO dete důvěřivější lidi než je, nikoho, koho by bylo snadněji podvést. Je to proto, že část jejich bytosti zasvěcená pochybám pracuje v labora-toři, část určená důvěře, mimo ni. Jsou velmi prostomyslní ve vztahu k vnějšímu světu, ačkoliv ve svých pracovnách udivují bystrostí a in-teligencí. Není těžké je napálit. Přesně naopak je to u takzvaných nábožen-sky založených lidí. Uvnitř chrámu jsou ponořeni v hlubinách víry, za-to mimo něj jsou velice vychytralí. Podívejte se na ně - mimo chrám na ně nedokážete vyzrát, nelze je podvést ani zneužít uvnitř z nich však čiší prostota. Užívají zde složku své osobnosti určenou víře, po-chybnosti si vyhrazují pro vnější svět. Jsou to výborní obchodníci, leh-ce hromadí majetek - vykořisťují celý svět. Z vědce se nikdy nestane dobrý obchodnlk nebo politik. Není to možné, protože jeho pochybnostní složka se plně vyčerpává v labora-toři, mimo ni nastupuje víra. Mezi vědcem doma a vědcem na výzkum-ném pracovišti je propastný rozdil. Nepochybně jste slyšeli mnoho pří-běhů o roztržitosti vědců. Všechny se skutečně udály, nejsou to pou-hé smyšlenky. Jelikož musí být tito lidé velmi pozorní při práci, nedo-káží už takoví zůstat, když je práce u konce - jedna složka osobnosti je úplně vyprázdněna. Vedou tedy dvojí život - v laboratoři pečlivý a pozorný, mimo ni roztržitý a nesoustředěný. O Albertu Einsteinovi se vypráví tato přfhoda: Navštívil jednou své-ho přítele, povečeřel u něj a poté seděli a klábosili. Nebylo řečeno mnoho, protože Einstein nebyl přiliš hovorný typ a neměl sklony ke klevetění. Proto se přítel začal posléze nudit. Pomalu se setmělo, pad-la noc, a kolem jedenácté hodiny by už byl rád, kdyby Einstein odešel. Bylo by ale neslušné říct něco takového tak slavnému muži, proto če-kal a čekal. Chvilemi utrousil nenápadný náznak, jako: "Dnes je veli-ce temná noc," nebo: "Zdá se, že už je půl dvanácté." Ale jeho host se neměl k odchodu, jen seděl a zívat. Když byla už téměř půlnoc, hos-titel poznamenal: "Musíte být velice ospalý, když tolik zíváte." To byla poslední zoufalá narážka. Einstein odpověděl: "Ano, to jsem, ale čekám, až odejdete, abych mohl jít spát." Přítel překvapeně zvolal: "Co to povídáte? Vždyť jste v mém domě!" Einstein vstal a zkroušeně se omlouval: "Promiňte. Celou dobu ta-dy sedím a přemýšlím, kdy už odejdete, abych mohl jít do postele." V laboratoři je takovýto člověk dokonale pozorný a uvědomělý. Ale část osobnosti se zde úplně vypotřebuje, venku je to pak někdo úplně jiný. TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA Proto nacházíte hluboké rozpory v životech takzvaných zbožných lidí, je to přirozené. Podívejte se jim do tváře, když se v chrámu mod-lí. Vypadají tak nevinní, z očí naplněných hlubokým citem jim kanou slzy. Nedovedete si představit, jak bude takový člověk vypadat venku, jak se bude chovat ve svém krámě, když k němu přijdete nakupovat. Citová, věřící složka jeho bytí je vyčerpána v chrámu, mešitě či kos-tele je od ní v běžném životě osvobozen. Teď je stejně opatrný jako kterýkoli vědec ve své laboratoři tak nedůvěřivý, jak je jen možné. Takto žijeme své rozdvojené životy, toto je onen kompromis. Ježíš ne-říká: "Zvolte jedno proti druhému." Uděláte-li to, bude se jedna slož-ka cítit uražená a pomstí se. Tento stav způsobuje velké těžkosti, dělá život téměř nesnesitelným. Čím více se snažíte žít jednou z částí, tím více ta druhá narušuje všechny vaše plány a představy pozvedá se zno-vu a znovu. Co počít? Jediná možnost je nezvolit si. Porozumět celému rozporu vašeho bytí. Nevybírat si, nestavět jedno proti druhému - nemůžete nikdy sku-tečně odhodit jednu stránku věci. Je to jako když máte drobnou minci, jednu rupii. Nemůžete zaho-dit jednu její stranu, zahodit rub nebo líc. Možná jednu z nich nemá-te rádi, ale musíte si ponechat obě. Kvůli jedné ze stran se musíte smí-řit s tím, že vám zůstane celá mince. Můžete to zařídit tak, že jednu stránku ukryjete a navenek budete předvádět pouze tu, která se vám zamlouvá. Tak vzniká vědomé a nevědomé. Vědomé je ta část, ten kůň, kterého jste si oblíbili, nevědomé ten, kterého nemáte rádi. Vědomé je to, pro co jste se rozhodli, nevědomé to, co popíráte. Je to jako kostely dvou různých církví - jeden navště-vujete, druhému se vyhýbáte. Naproti tomu v člověku, jako byl Budd-ha, se vědomé i nevědomé vytrácí, protože se nerozhodl pro ani proti. Odhodil celou minci. Můžete odhodit minci, nikdy jen její rub nebo líc. Pochybnosti a víra jsou dvě strany mince, tak jako teplo a chlad vyhlížející jako protiklady, ale přináleží k sobě. Jsou to rozdilné póly jediného celku, jako anoda a katoda v elektrickém obvodu, jako muž a žena. Jsou to jen dvě stránky jediného jevu. Nemůžete se zbavit klad-ného elektrického pólu, aniž byste odstranili i záporný. Nemůžete po-nechat jeden bez druhého. Uděláte-li to, vaše bytí se rozštěpí: odhoze-ná, potlačená a zrazená složka se stane nevědomou přijatá, vítaná slož-ka zůstane ve vědomí. Pak se mezi nimi rozpoutá nikdy nekončící zá-pas. Vy jste však stále v sedlech dvou koní. Jediným řešením je odho-dit celý komplex, přičemž ale tajemství není v odhození samém - od- 202 HOŘČIČNÉ SEMINKO hození se může stát volbou. Toto je nejspletitější a nejsubtilnější místo: můžete odvrhnout, a přitom si vlastně vybrat odvržení proti neodvrže-ní - pak jsou zde opět dva koně. Ne, zde jde především o to porozu-mět. To hlavní není odvrhnutí, to hlavní je porozumění. Pochopte všechno to šilenství: co jste provedli sobě samým, co jste dovolili, aby se vám stalo, kolika typy rozporností jste se obtížili -jen to všechno pozorujte. Nestavte se do pozice pro ani proti, nezatracuj-te ani nesuďte - jen se dobře podívejte, co všechno se ve vás odehrá-vá. Nic neukrývejte, nad ničím se nepohoršujte, nerozhodujte: "Toto je dobré a toto špatné." Nesnažte se oceňovat. Nestavte se do role soud-ce, ale nezávislého pozorovatele, svědka. Jen pozorujte vše, co najde-te uvnitř, co skutečně jste, ať už je to sebevětší nepořádek a nečistota. Najednou probleskne pochopení, které se změní v odvržení. Je to, jako kdybyste se dlouhá léta snažili dostat na druhou stranu zdi, a v je-diné chvili si náhle uvědomili, že v ní nejsou žádné dveře, žádná bran-ka. Je nyní zapotřebí se nějak nutit k tomu, abyste se přestali pokou-šet o nemožné? Prostě odejdete. Prostě a bez úsilí, bez pro nebo pro-ti jasně pochopíte, že nemá žádný smysl se dál snažit. Toto má na mys-li Ježíš: jediným pohledem zjistíte nesmyslnost svého počínání a zane-cháte je. Není k tomu třeba žádného rozhodnutí mysli, žádného úsilí. Je-li přítomno poznání, není zapotřebí žádné námahy. Cokoli je a probiliá bez námahy, je krásné, protože je to úplné. Námaha přináší ošklivost, protože je jako taková vždy spojena s částí, nikdy ne s celkem. Musíte-li se namáhat, znamená to, že hluboko uvnitř proti něčemu bojujete. Ale proč? - protože to, proti čemu bojujete, má pro vás stále ještě význam. Nepřítel má význam stejně jako přítel - jen s opačným znaménkem, záporným. Napadlo vás někdy, že zemře-li váš sok, umírá s ním i něco z vás? Nejen sznrt přátel, ale i nepřátel ve vás vyvolá bolest - nemůžete zůstat nezměněni. Stalo se to tady v Indii: Mohamed Ali Jinnah a Mahátma Gandhí stáli celý život proti sobě. Když pak Gandhího zavraždili, vypráví se, že Jinnah řekl: ,.Pociťuji za něj hluboký smutek. Cosi ve mně zemře-lo." Proti komu měl teď bojovat? Ego upadá, nemá-li nepritele. Jste vytvářeni svýml nepřáteli stejně jako přáteli - jste rozporní. Úplný je jedině ten, kdo nemá přátele ani nepřátele, kdo nevybírá, nepodléhá náklonnostem k tomu či onomu ten, kdo prochází z oka- mžiku v okamžik uvědomělý a přijímá vše, co život přináší. Nechává se unášet proudem, nepokouší se plavat nebojuje, jen nechává věci proběhnout. Pokud toto dokážete pochopit, porozumíte i Ježíšovým slovům: TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA 2O3 Jest nemožné člověku v sedla dvou koni vsednout neb tětivy dvou luků napinat jest i nemožné sloužícimu dvěma pánům sloužit, neb tehdy uctěnim jednoho druhého urazi. Obvyklý výklad zní: "Vyberte si jednoho pána, ne dva." Ale skrze volbu nebudete nikdy úplní, není to proto otázka toho, kterého z nich zvolíte v obou případech zůstanete nesvobodným otrokem. Jedině od-mítnete-li volit, můžete získat svobodu. Poté už není zapotřebí se roz-hodovat, usilování ustane samo od sebe, skrze porozumění. Pánem jste teď vy. V Indii řfkáme sanjásinům také swami. Znamená to pán sebe sama, ten, kdo se rozhodl nevybírat a neposlouchat jiné příkazy než své vlast-ní. Není to sobectví, ale hluboké pochopení faktu, že vybírat si mezi dvěma protiklady znamená být jejich obětí, zůstat v zajetí rozpornos-ti. Sanjásin se nestaví proti tomuto světu, ani nehoruje pro onen, san-jásin je mimo tato pro a proti - kráčí volně bez přátel i nepřátel. Je o tom krásný zenový příběh. Po ránu stál na vrcholku kopce san-jásin. Stál nehybně, osamělý jako ten vrch šli kolem tři přátelé na ran-ní procházce. Dívali se na něj a diskutovali o tom, co vlastně dělá. Každý měl na jeho chování jiný názor. "Znám toho mnicha. Občas se mu zaběhne kráva a on musí vylézt na kopec a obhlížet okolí, aby ji našel," tvrdil první. Druhý odporoval: "Ale on vůbec nevypadá, jako by se rozhlížel. Ani se nehne a zdá se, že se dívá do jednoho místa. Takhle se člověk nedívá, když něco hledá. Myslím, že si vyšel po ránu na procházku s přítelem a ten se opozdil, tak na něj čeká." Třetí řekl: "Nemyslím si, že by to byl ten pravý důvod. Když na někoho čekáte, občas se ohlédnete, abyste viděli, jestli se přítel už ne-blíží. Ale on se ani nepohne, vůbec se neohlíží. Vůbec nevypadá, jako by na někoho čekal. Řekl bych, že se modlí nebo medituje." Nemohli se nijak shodnout a debata je zaujala natolik, že se roz-hodli, že bude nejlepší zeptat se přímo toho muže. Nebylo to lehké, kopec byl strmý, ale nakonec se vydrápali až nahoru. První se hned udýchaně ptal: "Rozhlížíte se po své krávě? ...vím, že se vám někdy zaběhne a pak ji musíte hledat." Muž otevřel oči a odpověděl: "Nemám ve vlastnictví nic, co bych mohl ztratit. Nehledám krávu ani nic jiného." S tím znovu zavřel oči. "Pak jsem to uhádl já," prohlásil druhý, "čekáte na přítele, který se opozdil." 204 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Muž znovu zvedl víčka: "Nemám nepřátele ani přátele, jak bych te-dy mohl na někoho čekat? Jsern sám - nenechal jsem nikoho druhého za sebou, protože nikdo druhý neexistuje. Jsem sám, úplně sám." Tu třetí radostně zvolal: "Pak jsem měl určitě pravdu já, jiná mož-nost už není. Určitě se modlíte a meditujete." Ale muž se zasmál: "Vy jste největší blázen ze všech. Nevím, ke komu bych se měl modlit ani tu není nic, čeho bych chtěl dosáhnout, jak bych tedy mohl meditovat?" Tu se všichni najednou zeptali: "Co tedy vlastně děláte?" A on odpověděl: "Prostě tu stojím, nedělám vůbec nic." Ale taková je skutečná meditace, to, co nazýváme sannjas - pros-té bytí. Tehdy jste svobodní - svobodní od přátel i nepřátel, od vlast-nění i nevlastnění od tohoto i onoho světa. Jste osvobození od hmoty i ducha, od všech voleb i rozdělování. Tehdy je nemožné opuštěno, tehdy jste přirození, měníte se v Tao, plynete volně. Ustane-li nesmyslná námaha, zmizí úzkost, opustí vás sklíčenost. Tehdy ve vás povstane blaženost. Blaženost není něco, čeho by bylo třeba pracně dosahovat. Musíte pro ni pouze uvolnit místo, vytvořit ka-pacitu. Zbavíte-li se sklíčenosti a trápení, dostaví se blaženost. Umož-nili jste jí to, otevřeli jste dveře a sluneční paprsky pronikají dovnitř a vyplňují vaši bytost. Tak, jak jste teď, ve spárech úzkosti a rozpol-cení, usazeni na dvou koních a pokoušející se napnout tětivy dvou lu-ků najednou, jste schizofrenní, nemocní, chvějete se a potácíte. Ane-bo, jak je tomu nejčastěji, jste se uchýlili ke kompromisu a trpíte ob-vyklou, normální průměrnou neurózou. Obyčejný člověkjakžtakž pokračuje v cestě neuróza nepřesáhne ur- čitý stupeň, to je to celé - zůstává spořádaným občanem. Tento stav je ale bezcenný. I když jste spořádaný a slušný občan, normální lidská bytost, nezažijete nikdy žádnou extázi. Zůstanete smutní a cokoli, če- ho dosáhnete na tomto světě, tento smutek ještě prohloubí. Podívejte se na úspěšné lidi, na ty, kteří vás předstihli, kteří se dostali až na sa- mý vrchol a uvidíte, že jsou mnohem smutnější než lidé, kteří neuspě- li - je to tím, že ztratili naději. Jednoho jitra se hodža Nasreddin procházel po tržišti ponořen v hlu- bokém smutku. Potkal jej přítel a ptal se: "Copak se stalo?" "Ani se neptej! Jsem tak smutný a utrápený, že bych se mohl roz- plakat," odtušil Nasreddin. Ale přítel se nedal odbýt: "O co běží? Nikdy jsme tě neviděli tak smutného. Měl jsi plno těžkostí, finančních i jiných, ale takhle hrozně sklíčený jsi ještě nikdy nevypadal. Co se stalo? Co tě trápí?" TĚŠTE SE ZE SEBE SAMA zOS Hodža Nasreddin odpověděl: "Před dvěma týdny zemřel jeden můj strýc a odkázal mi sto tisíc rupii." Přítel vykřikl: .,Ty jsi se zbláznil! Jestliže jsi zdědil po strýci tolik peněz, měl bys být radostí bez sebe!" Nasreddin si povzdechl: "Ano, to máš pravdu - ale minulý týden zemřel můj druhý strýc a zanechal mi dvěstě tisíc rupii." "Ty jsi musel opravdu zešilet," kroutil muž hlavou, "měl bys tan-čit, veselit se a oslavovat, není žádný důvod ke smutku! Jsi tím nej-šťastnějším člověkem ve městě!" "Já vím," řekl Nasreddin, "ale trápí mě, že už nemám žádné další strýce." To se stává všem, kdo dosáhnou úspěchu. Jakmile už nemáte jiné-ho strýčka, jste najednou připraveni o naději. Neúspěšný člověk stále doufá - jsou zde dosud strýcové a s nimi i možnost, že se všechno od základů změní. S úspěchem vzrůstá i úzkost a znepokojení, protože úspěch svědčí vaší neuróze, odhaluje před vámi schizofrenní prvky va-šeho bytí. Proto je v Americe více šilenství než kdekoli jinde na svě-tě, neboť Amerika je země úspěšná v mnoha směrech. Chudé země trpí duševními chorobami mnohem méně, lidé dosud neztratili naději. Pokud máte v co doufat, vaše vnitřní poruchy nevy-plynou na povrch - jen se ženete dál a dál. Jakmile ale dosáhnete cí-le, na chvíli se tiše zastavíte a jste nuceni pohlédnout na sebe sama, na nepořádek a špínu, kterými jste naplnili své bytí, na vnitřní chaos. Jste najednou na pokraji psychického zhroucení. Byli jste v tomto sta-vu po celou dobu, ale teprve úspěch vám tuto skutečnost odhalil - ne-ní o čem více snít, musíte se střetnout se sebou samým. Ve vašem sta-vu není možná blaženost ani štěstí. Můžete v ně jedině doufat a dál snášet bolest a utrpení, které jste si sami přivodili. Ale blaženost je možná. Dosáhli jí Ježíš a Buddha, můžete jí do-sáhnout i vy - ale musíte nechat stranou nemožné. Přemýšlejte o při-rozeném, možném a snadném. Nezabývejte se nemožným a problema-tickým. Ego se vždy pokouší o nemožné, je to pokus odsouzený k ne-úspěchu, musi být. Vaše ego tuto výzvu, tuto hozenou rukavici, rádo přijímá, protože skrze nesmyslný boj se cítíte být větší a silnější. Tvá-ří v tvář nemožnému je z vás velký bojovnilc. Náboženství je prosté, lehké a přirozené - znamená neosedlat ani jednoho z mnoha koní. Je to jen bezcílná ranní procházka. Na konci je jen volná chůze neděláte nic určitého, jen se těšíte z čerstvého vět-říku, slunce a ptáků - těšíte se ze sebe sama. Pro dnešek dost! U W W )ežis pravil: Ntěsto, jež na hoře vysoké jest vystavěno i opevněno, nepadne ani nebude skryto. Co ucho vaše zaslechne do světa zvěstujte uším ostatních neb nikdo nezažehne svíci a pod kbelec ji nestavi ani na místo skryté, avšak nad dveře si ji vystavi, aby každý, kdo vcházi i vycházi, světlo zřiti mohl. )estliže slepce slepec vede, oba padnou v jámu. ZVOLTE VĚČNOST 209 ezi pomíjivým a věčným spočívá volba - to je celý lidský problém. Zvolíte-li pomíjivé, stavíte si dům na písku - brzy spadne. Zvo- líte-li věčné, dosáhnete čehosi, co přetrvá na věky věkoucí. Nic menšího než věčnost vás nemůže uspokojit. Pomíjívé vás uspo-kojit nedokáže naopak budete spíše ještě hladovější a žíznivější. Je to jako když hasíte oheň olejem - oheň se olejem přiživí a ještě více se rozhoří. Pomíjivé se podobá oleji v ohni tužeb vaší mysli pomáhá mu, je mu potravou. Jenom věčné může uhasit vaši žízeň, není jiného vý-chodiska. Když vám ale povím: "Zvolíte-li věčnost, jedině tehdy si vystavíte dům na vrcholku hory, na něčem skalnatém, co přetrvá, čímž vaše úsi-lí nedojde zmaru"... co tím míním, když říkám, abyste si zvolili věč-né? - věčnost totiž nelze zvolit. Pokud si něco vyberete, vyberete si to pomíjející, protože volba samotná je pomíjivá. Co tedy myslím, když vám doporučuji volbu věčného? Jestliže chápete, že to pomíjivé, oka-mžité je zbytečné, prostě jste pochopili jeho nesmyslnost. Zkrátka zmi-zí a věčné je zvoleno - a přitom jste si ho vůbec nezvolili. Až upustíte od pomíjivého, věčné vstoupí do vašeho života. Avšak pomíjivé se pro vás musí stát naprosto zbytečné a nesmyslné, musíte s ním totálně neuspět. "Požehnáni budiž ti, kdož neuspěli ve světě"-tato krásná pravda se musí přidat k ostatním Ježíšovým výrokům. Buďte ve světě neúspěšní! Snažíte se o pravý opak: snažíte se v něm uspět. Pokud se vám to povede, poznáte opravdový neúspěch, protože zůstanete u pomíjivého - ale nikdo nikdy na světě neuspěje máme štěstí, protože uspět se nám nikdy nepodaří. Nanejvýš můžete svůj ne-úspěch pořád oddalovat, nic víc. Můžete ho odložit na příští život, mů-žete ho odkládat po milióny životů. Ale nikdo nikdy ve světě neuspě-je, protože jak byste mohli uspět s něčím, co je pomíjející a prchavé? 210 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ZVOLTE VĚČNOST 211 Jak si na tom lze postavit dům? Jak si můžete postavit dům, své byd-liště na tom, co každou chvilí pomíjí? Onen okamžik uplyne dříve, než si ho dostavíte. Proto jste každým momentem frustrováni - stejně ale zůstává vše při starém. Zdá se, že nejste uvědomělí, že nejste bdělí vůči tomu, co děláte-zdá se, že jste se ze života vůbec nic nenaučili. Stejně život nadále ignorujete, nemáte žádnou zkušenost. Možná hodně víte, možná víte, jak postavit dům - třeba jste inženýr a architekt - ale dosud jste se ne-poučili ze zkušenosti, že na pomíjivém dům postavit nelze. Tímto Je-žíš započíná svůj výrok. Ježiš pravil: Město, jež nn hoře vysoké jest vvstavěrro i opevněno, nepadne ani nebude sknto. Je toho hodně. Zaprvé: Město, jež na hoře vysoké jest vystavěno... Vy vždycky stavíte v údolí. Je to symbolické: údolí znamená tem-nou noc vysoká hora znamená více vědomí, více uvědomění čím jste vědomější, tím výše se dostáváte. Až budete dokonale vědomí, bude-te na Mount Everestu. Proto hindové říkávali, že Šiva žije na Gouri-šankaru, na nejvyšším vrcholku hor. Šiva je nejvyšším vědomím ne-ní to osoba, Šiva je dokonalé vědomí. Dokonalé vědomí žije na Gou-rišankaru. Když jste nevědomí, padáte do temného údolí - vaše noc, váš spá-nek je údolí. Když jste vědomí, začnete stoupat vzhůru v naprosté ne-vědomosti se nacházíte na nejnižší úrovni existence. Na nejnižší příč-ce žebřilcu jsou skály, jsou totiž dokonale nevědomé. Nejsou mrtvé-žijí a rostou nejprve jsou mladé a pak zestárnou a umírají. Procháze-jí všemi fázemi jako vy, nejsou však vědomé -jsou na nejnižším stup-ni. Občas se skále podobáte: když jste hluboce ponořeni do spánku, ja-ký je mezi vámi a skálou rozdil? Když vás neprozařuje ani jediný pa-prsek vědomí, jaký je potom rozdíl mezi vámi a zemí? Padáte zpět na dno. Ve spánku míříte do údolí. "Hříšník" je člověk, který neustále žije ve spánku "svatý" je člověk, který ani ve spánku nespí. Krišna pravil Ardžúnovi: "Když každý spí, jogín je pořád vzhůru. Když každý po-dřimuje, jogín je pořád bdělý." Jogín se nikdy neuloží ke spaní celou svou bytostí. Určité svědectví tu ale zůstává je svědkem svého vlast-ního spánku. Ve spánku padáte dolů, v uvědomění stoupáte vzhůru. Jestliže ve vás nic nespí, jestliže se celé vaše vědomí stalo světlem, jestliže ani sebemenší kousíček není nevědomý a celá vaše bytost je naplněna světlem - čímž rozumíme Buddhu nebo Krista: neexistuje žádné nevědomí - pak je to nejvyšší vrchol. Odtud vychází symbolic-ký význam Ježíšových slov... Město, jež na hoře vysoké jest vystavě-no. Svá města a domy si stavíte v údolí, a nestačí vám obyčejný spá-nek, vy vyhledáváte i drogy, abyste usnuli ještě tvrději vyhledáváte různé hypnózy, abyste byli ještě ospalejší a nevědomější - protože vě-domí vás bolí, působí vám muka. Proč ta muka? Vždyť Buddha a Je-žíš řilcají, že je to největší možné blaho Ale proč je pro vás vědomí tolik bolestivé? A proč chcete na všechno zapomenout? Jak to, že vás vědomí bolí? Bolí, pokud jediné procento z vás bude vědomé a devadesát devět nevědomých - pak ono jedno procento trpí, když vidí všude kolem tu hrůzu. Ono jediné procento trpí, když vidí zbylých devadesát devět ve stavu šilenství, a tak vyhledává alkohol, drogy, LSD, marihuanu nebo cokoli jiného - sex, hudbu nebo mantry - aby se zhypnotizovalo. Na-čež také upadne zpět a stane se částí celku. Poté se už ničím netrápí-te, protože ve vás nemá kdo vědět, být bdělý a vědomý - je po pro-blému. Tomu se říká pštrosí logika. Kdykoli pštros zjistí, že nějaký nepří-tel je na obzoru, schová hlavu do písku. V ten moment nic nevidí a je-ho logika zní: "Jak by tady mohl být nepřítel, když ho nevidím?" Pštros se zdá být dokonalým ateistou, ateisté totiž tvrdí totéž: "Jestliže Boha nelze vidět, jak by tady mohl být? Něco existuje, jen když to vidíme," jako kdyby existence čehokoli závisela na vašem zraku a jestliže věc nevidíte, pak mizí. Pštros schovává hlavu, zavírá oči a v tu ránu je po strachu, proto-že nepřítel zmizí. Avšak nepřítel vaší logice nevěří. Naopak mu nahrá-váte, když máte oči zavřené hrajete mu do ruky a stáváte se jeho obě-tí. Mohli jste utéci, ale už není jak, protože si myslíte, že žádný nepří-tel neexistuje. Snad budete mít i pocit momentálního štěstí, když si drogou přivodíte stav nevědomí: je po problému, všichni nepřátelé zmi-zeli, úzkost se vytratila - protože úzkost si člověk uvědomuje, jen když je bdělý. Jestliže se sto procent vaší bytosti stane vědomými, pocítíte blaho, protože konllikt zmizí - Buddha má pravdu. Vy máte pravdu taky, pro-tože ze zkušenosti víte, že čím jste bdělejší, tím více cítíte problémy kolem sebe. Takže je lepší setrvávat v dlouhé dřímotě, v celoživotním spánku. Proto sí stavíme města v údolích a ne na vrcholcích hor. Je tady ještě jeden důvod. 212 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Město, jež na hoře vysoké jest vystavěno i opevněno, nepadne ani nebude skryto. Města si stavíme města právě na tak prchavé existenci, na něčem pomíjivém a dočasném, že dříve než jsou dostavěna, padají jsou z nich ruiny dříve, než jsou hotova. Proč? - protože vidíme jen to pomíjivé, nemáme schopnost vidět celek. Vidíme jen to, co je blízko, úplně nej-blíž. Jenom okamžik je blízko - vidíte jeden okamžik, který uplyne, a pak další, který uplyne taky. Vidíte tyto míjející momenty a nedoká-žete vidět celkově. Pro celkové vidění je třeba mít dokonalé vědomí. Když vidíte celek, můžete vidět celý život, a nejenom to, ale i celý svět. Tohle mají dži-nisté na mysli, když tvrdí, že Mahávíra dosáhl osvícení, že mohl vidět minulost, přítomnost i budoucnost - celý čas. Co tím míní? Míní tím, že se vám rozjasní celá existence, a jedině tehdy, až je celek jasný, si Ize postavit opevněné město. Jak byste si ho jinak mohli postavit? Nevíte, co se v následujícím okamžiku stane. Cokoli učiníte, může být příštím okamžikem zrušeno. A cokoli děláte, závisí na pomíjivém, ne na celku. Celek to může nepřijmout, zamítnout, z hlediska celku to může být absolutně nesmyslné. Jeden čínský mistr měl kdysi žáka z Ameriky. Když se žák vracel domů, dal mu mistr dárek, malou krabičku vyřezanou ze dřeva, a po-znamenal: "Musíš se vždy řídit podle jedné podmínky pokud dáš kra-bičku někomu jinému, podmínka se musí splnit. Slib mi to... já jsem slib dodržel, a není to nic nového, jde o velmi starověkou věc a po mnoho přemnoho generací byla podmínka dodržována." Krabička to byla nádhemá, cenná a starobylá, takže žák souhlasil: "Ať už je podmínka jakákoli, já ji splním." "Je to prosté: dar musíš mít doma obrácený na východ. Vždy tomu tak bylo, respektuj tedy tradici." "To je jednoduché, dám pozor," slíbil žák. Když však doma položil krabičku směrem na východ, pochopil, že je to velmi obtížné, protože uspořádání celého obývacího pokoje na-jednou vypadalo absurdně. Krabička nastavená k východu se do poko-je nehodila. Musel tedy uspořádat celý pokoj jinak, aby ladil s krabič-kou. Pak ale vypadal absurdně celý dům, takže ho musel změnit. A pak zas vypadala nesmyslně zahrada! Úplně vyčerpán napsal mistrovi: "Ta krabička je nebezpečná! Budu muset změnit celý svět - protože jak-mile upravím jinak zahradu, přijde na řadu sousedství..." Byl to hod-ně citlivý člověk, proto se nemohl zachovat jinak. ZVOLTE VĚČNOST 213 Pokud si postavíte život na pomíjivém, budete mít potíže s celkem, protože váš život do něj nebude zapadat. Nikdy nebudou v harmonii, to či ono bude v nepořádku. Dříve než si vystavíte město, své obydlí, musíte pohlédnout na celek měli byste žít s viděním celku. Jedině pak bude váš život harmonii a melodii, jinak budete vždy nějak nesvůj a výstřední. Každý člověk je výstřední. Půvabné slůvko. Být výstřední zname-ná být mimo svůj střed, postrádat centrum, nebýt úplně takový, jak se patří. Proč je každý člověk výstřední, mimo své centrum, mimo ohnis-ko, proč nedrží krok se životem? - protože každý se snaží přizpůsobit si život okamžiku a okamžik není celek. Okamžik je jenom zlomek, malý a nedůležitý zlomek věčnosti. Jak se můžete přizpůsobit věčnos-ti, jestliže život přizpůsobujete okamžiku? Proto řfká Ježíš: "Utvářej-te, dávejte svůj život do souladu s věčností, ne s pomíjivým." Město, jež na hoře vysoké jest vystavěno i opevněno, nepadne ani nebude skryto. Vaše město se bude vždy hroutit, vždy bude v troskách. Je to tak! Ani se nemusíte ptát Ježíše, stačí, když na svůj život pohlédnete: je troskou. Ještě než jste si ho vystavěli, už je z něj troska. Jste město, které leží v rozvalinách. Proč k tomu dochází? - kvůli pomíjivému. Mějte na zřeteli bezčasnou věčnost. Jak dosáhnout vidění celku? Čím vyšší máte vědomí, tím více vi-díte čím je nižší, tím vidíte méně. Postavte se pod strom a podívejte se: dohlédnete na nejbližší roh ulice, která potom zatáčí a dál už ne-spatříte nic. Vylezte na strom a rozhlédněte se shora - pak vidíte víc. Proleťte se v letadle - pak uvidíte ještě víc jděte níž a uvidíte míň. Žebřilc vědomí má své stupně. Jste-li na vrcholu svého vědomí, roz-hlédněte se odtamtud: zjeví se vám věčnost. Už jste si někdy všimli takové maličkosti? Stojíte pod stromem a dí-váte se na východ - nic nevidíte. Na vrcholku stromu někdo sedí a po-vídá: "Tamhle přijíždí volský povoz." "To není pravda!" tvrdíte. "Já ho nevidím, a když ho nevidím, jak by mohl existovať?" Vůz se pro vás nachází v budoucnosti, ale pro to-ho, kdo sedí nahoře na stromě, je vůz současností. Nemyslete si tedy, že přítomnost znamená pro každého totéž. Vaše přítomnost je omeze-ná vámi, nemusí to být přítomnost má má přítomnost je vázána na mne a nemusí být vaší přítomností. Záleží na stupni vědomí. Pro Buddhu je vše přítomnost, protože budoucnost neexistuje - on 214 HOŘČIČNÉ SEMÍlTKO vidí celek. Pro Ježíše je vše přítomnost: minulost a budoucnost pro něj neexistují, protože má patřičný rozhled. Z nejvyššího vrcholu vědomí Ize vidět celek, tudíž budoucnost a minulo5t nejsou nic vše je tady a teď. Budoucnost existuje jen skrze vaše ornezené vidění, ne protože by byla na světě, v existenci nezbytná. Prostě ukazuje, že máte zúže-né vidění to, co již není ve vašem zorném poli, je minulost to, co ješ-tě do vašeho zorného pole nevstoupilo, je budoucnost. Ale vše se sa-mo o sobě nachází ve věčnosti. Čas jste vynalezli, protože žijete v údolí. Z toho důvodu se tradič-ně zdůrazňuje, že čas zmizí, když se dostanete do samádhi, extáze, hlu-boké meditace. Co se tím myslí? Myslí se tím, že zmizí jeho rozděle-ní na minulost, přítomnost a budoucnost existence je, ovšem bez roz-dělení, nadčasová. Město si postavte na nadčasovém, nebudujte jej na pomíjivém jinak z něj bude troska, protože přítomnost je prchavá a mění se v minulost. Co mám na mysli, Když řilcám, že z něj bude troska dokonce dříve, než ho vybudujete?.. Vždyť přece moment, kdy ho stavíte, je už minulostí, je po něm, proklouzl vám mezi prsty. Ze-mě vám neustále ubíhá pod nohama. Město, jež na l2oře vysoké jest vystavěno i opevněno... Proč Ježíš používá slova opevněno? Tak, jakjste, v údolí, máte vždy strach, nejste v bezpečí, něco vám hrozí. Celičké údolí je plné duchů, stínů, nepřátel a zášti všude kolem. Jednou jsem slyšel vyprávět o mouše, která letěla kolem obchodní-ho domu. V jedné výloze byly vystaveny insekticidy. Moucha si pře-četla nápis vyvedený ve velkých červených písmenech: "Nový sprej zabíjí mouchy zaručeně okamžitě!" Přečetla si to a když odlétala pryč, naštvaně si pro sebe bzučela: "Na světě se vyrojilo nenávisti až hrů-za" Žijete ve světě údolí, kde vše zaručeně v okamžiku zabíjí. Žijete v údolí smrti, zaručené tu není nic, jen smrt, ta zaručená je. Už jste si všimli, že v životě je nejisté vše kromě smrti? Mělo by to být jinak, avšak jediná vaše jistota je smrt, nic víc. V údolí platí ta-kový zákon: tolik je jisté, totiž že zemřete. Vše ostatní je nejisté a ná-hodné - může se to stát a nemusí. Co je to za druh života, když jenom smrt máte zaručenou? Ovšem je tomu tak, protože v temnotě najdete jenom smrt v nevědomosti může existovat pouze ona. Nevědomost je stezka vedoucí ke smrti. Kdykoli chcete být nevědomí, chcete zemíít. Je ve vás hluboké nut-ZVOLTE VĚČNOST 215 kání zemřít, jinak byste se již vydali na cestu do výšin. Freud v po-sledním období svého života narazil na velmi hlubokou skutečnost: na-zval ji thanatos - touha zemřít. Po celý život uvažoval o libidu - což je teorie, která tvrdí, že člověk existuje na základě vůle k životu čím více ale pronikal do vůle k životu, tím méně si byl jistý. Čím více poro-zuměl vůli k životu, tím také nacházel, že hluboko uvnitř máme vůli zemřít. Pro Freuda nebylo lehké něco takového přijmout, protože myslel li-neárně, v jednom rozměru, používal aristotelovskou logiku. Značně si odporovalo, že vedle libida - chuti, vůle k životu - existuje i vůle ze-mřít, thanatos. Velice ho to rozrušilo. Jde však o to, co vždy říkával Buddha i Ježíš: tak, jak jste, jste tak zbyteční, celý váš život je tak marný a plný frustrací, že byste raději zemřeli. Kdykoli si něco vezmete, abyste dosáhli stavu nevědomí, jde o přá-ní zemřít - protože nevědomí je dočasná smrt. Nedokážete bez spán-ku přežít třeba jen pár dní, protože spánek je taky takovou dočasnou smrtí. Velice hluboce ho potřebujete. Jestliže byste nemohli každý den na osm hodin zemřít, nedokázali byste další den žít - protože celý ži-vot je hrozná šlamastyka, být není žádné blaho spíš je blaženější ne-být. Takže kdykoli se můžete ztratit, cítíte se blaženě. Můžete-li se ztratit v politickém hnutí, můžete-li se stát nacisty a ztratit se v davu, máte skvělý pocit, protože to je smrt - je po vás, existuje pouze dav. Proto mají diktátoři úspěch - díky vaší touze po smrti. Diktátorům se daří dokonce i ve dvacátém století, protože vám dávají přiležitost velice snadno zahynout. Proto se tady vždycky válčilo a válčit se bude i nadále, lidé se totiž vůbec nemění. V člověku ještě ke transformaci nedošlo. Války se tady vést vždy budou, jsou totiž projevem hluboké touhy po smrti. Chcete zabíjet a být zabíjeni. Život je takové břeme-no, že sebevražda se zdá být jediným řešením. Pokud jste doposud se-bevraždu nespáchali, nemyslete si, že doopravdy milujete život. Ne! Prostě máte strach. Nejste milovníky života, protože ten, kdo miluje život, míří k výšinám - čím vyšší vrchol, tím více života. Proto může Ježíš slibovat: "Následujte mne a já život v hojnosti vám dám!" Proto řilcá Ježíš: "Já životem jsem, skvělým životem. Následujte mne!" Následovat Ježíše je ale velmi těžké, protože jste již toho tolik vložili do údolí, do temných způsobů života, a tolik se bojíte být na- živu. Život si stále upravujete tak, abyste nebyli moc živí, žijete s mi- nimem života. Žijete jako automaty, vše si mechanizujete, abyste se tím nemuseli obtěžovat - abyste v tom nemuseli žit. Války a násilí tady budou i nadále, lidé se budou pořád zabíjet. Veš- 21( HOŘČIČNÉ SEMÍNKO keré úsilí směřuje k vytvoření prostředku, který by se stal globální se-bevraždou, a taky už byl vynalezen - atomová bomba. Proč vědci po-řád pracují a věnují své životy tomu, aby vynalezli ničivé věci? - pro-tože to je nejhlubší lidská touha: zemřít, jakkoli zemřít. Není příliš vě-domá, protože když si ji uvědomíte, začnete se měnit. Častokrát pro-hlašujete: "Bylo by lepší, kdybych se nebyl býval narodil!" Řecký filozof Philo prý pravil: "První požehnání je nebýt zrozen druhé požehnání je zemřít co nejdřív." Podle něj jsou to jediná požeh-nání. Zaprvé, nenarodit se - nikdo ale toto štěstí nemá, všichni jsme se již narodili. Pouze ono druhé je dosažitelné - zemřít co nejdřív. Philo sám se dožil sedmadevadesáti let. Někdo se ho otázal, proč on sám se-bevraždu nespáchal. Philo odpověděl: "Život jsem jenom toleroval, abych předal ostatním poselství - poselství, že zemřít je jediné řešení." Sebevražda je hluboce zakořeněný instinkt. Jen co pocítíte, že něco není v pořádku, chcete se zabít, zničit. Náboženský je člověk, který si uvědomí, že hluboko ve skrytu duše si přeje zemřít. Jak to? Musíte se nechat ještě více prostoupit světlem, abyste si uvědomili koutek, kde se skrývá smrt a odkud vás neustále požírá. Není to tak, že jednoho dne znenadání umřete - umíráte pomalu pomaloučku sedrzdesát let. Smrt není úkaz, který přijde na konci, smrt začíná s narozením. Kaž-dý vdech a každý moment pak není nic jiného, než nepřetržité postup-né umírání. Završí se až v sedmdesáti letech, protože jde o velmi po-zvolný proces. Umíráte však a z hloubi sebe čekáte, až bude konec - čím dříve, tím lépe. Sebevraždu jste dosud nespáchali, protože máte velký strach, hrů-za a děs vás jímá při představě - co se stane? Život tedy tolerujete a ne-těšíte se z něj jako z daru od Boha. Prostě ho snášíte, nějak ho prostě přetrpíte, než se dočkáte chvile, kdy konečně z vlaku vystoupíte. Thomasu Edisonovi se stalo, že byl pozván na večeři, kterou pořá-dalo pár jeho přátel. Edison byl málomluvný člověk a pokaždé ho vy-vádělo z míry, když měl být ve velké společnosti. Pracoval ve své la-boratoři sám, byl to badatel, hloubavý člověk přítomnost druhých ho vždy rušila. Večeře se účastnilo hodně lidí, a když byli všichni zrov-na zaneprázdněni jídlem, drby a debatami, Edison dostal pocit, že teď, v téhle chvili by mohl z večírku uniknout. Jen co se začal rozhlížet po dveřích, všiml si ho hostitel, chytl ho za ruku a zeptal se: "Pane Edi-sone, na čem nyní pracujete?" "Na útěku!" vyhrkl Edison. Každý pracuje na útěku. Uvědomte si to! Proč se neumíte těšit ze života - jenž je darem? Nijak jste si ho ne-zasloužili, proto říkám, že je to milost. Existence vám ho darovala-ZVOLTE VĚČNOST můžete jí říkat Bůh -je to prostě dar, ryzí dar neudělali jste nic, aby-ste ho dosáhli, získali. Proč nedokážete být blažení a vděční a znít z něj radosť? Tančit byste měli radostí. V čem je tedy problém? V tom, že člověk, aby se blaženě radoval, potřebuje být mnohem uvědomělejší na to, abyste trpěli úzkostí, být uvědomělí nemusíte. Potřebujete více tmy a méně vědomí, abyste trpěli úzkostí - noc, ne den, je vám zapo-třebí. Ale aby se člověk těšil blaženosti, musí být bdělejší. Uvidíte-li svatého, který je smutný, buďte si jisti, že není svatý, pro-tože uvědomění mu dá blaženost a smích z plné hloubi duše, díky uvě-domění se bude chovat jako dítě. Může se rozběhnout za motýlem, mů-že si vychutnat prosté jídlo, může se tolik těšit z obyčejných životních maličkostí, že je mu vše darem. Vše je pro něj milostí od Boha a je každým okamžikem vděčný - třeba i za to, že může dýchat. Umí se radovat i ze svého dechu, prostě že dýchá - úplné blaho! Narazíte-li na smutného svatého, vězte, že s ním něco není v pořádku. Pořád ješ-tě žije v údolí, na vrchol dosud nevystoupil. Jinak by zářil, byl by pl-ný světla, radoval se jako dítě, bez starostí a bez obav - opevněn ve svém vědomí. Jak to, že vás vědomí opevňuje? - protože čím jste vědomější, tím jistěji víte, že zemřít nemůžete, že smrt neexistuje. Smrt se nachází pouze v temném údolí. A jste-li opevněni proti smrti, jste v bezpečí. Čím jste vědomější, tím lépe víte, že jste věční a božští. Právě teď ne-víte, kdo jste. Toto je údolí nevědomosti, kde vás nepotká nic jiného než smrt žijete tak, že se chvějete a zajíkáte strachy. Pohlédnete-li do-vnitř, najdete tam jenom strach a nic víc, protože vás obklopuje jen a jen smrt. Je to tedy přirozené: kolem vás se rozprostírá smrt, uvnitř máte strach jako její přirozený protějšek. Půjdete-li do výšin, uvnitř budete mít lásku a všude kolem věčnost. Nebude tam žádný strach - ani nemůže, protože vás nelze zničit, jste nezničitelní. Smrt není v žádném případě možná, jste nesmrtelní. To-to je opevnění, o kterém hovoří Ježíš. Město, jež na hoře vysoké jest vystavěno i opevněno - pamatujte však, že ona výška je opevněním- nepadne ani nebude skryto. Je to značně paradoxní: v údolí padáte pořád, z vrcholu nikdy. Je to paradox, protože vždy vidíme padat lidi z vrcholu. Proč by se mě-lo padat v údolí? To, že se po rovné zemi kráčí a že se padá z výšek - to je mýtus. Ve vnitřním světě nikdo z výšek nepadá jakmile člo- 218 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO věk dosáhne vnitřních výšin, nikdy nespadne. Nikdo vám nevezme něco, čeho jste dosáhli uvnitř. Ale ve vnějším světě je váš mýtus prav-divý. Lidé padají, kdykoli se ocitnou ve výšinách, tyto výšiny však nále-ží údolí, nejsou skutečnými výšinami. Jste-li slavní, můžete si být jis-ti, že dříve či později o slávu přijdete sedíte-li na trůnu, dříve či po-zději z něho budete sesazeni. Ať už na tomto světě dosáhnete čehoko-li, bude vám to odňato. Zato ve vnitřním světě, čehokoli dosáhnete, dosáhnete navěky, nemůžete o to přijít. Poznání vás nemůže opustit: stane se vaší součástí, jakmile ho dosáhnete. Není to nic, co byste vlast-nili - stává se vaší bytostí, nemůžete to neznat. Jakmile se dozvíte, že jste nesmrtelní, jak byste to mohli přestat vě-dět? Nelze na to nikterak zapomenout - už to víte. A jen to, co se ne-lze odnaučit, je skutečná znalost. To, co lze, je paměť, ne poznání za-pomenout lze jen paměť, ne poznání. Poznání je něco, na co prostě v žádném případě nejde zapomenout. Stává se vaším bytím, vaší součástí, součástí samotné vaší existence. Není třeba si ho pamatovat - zapamatovat si potřebujete jedině věci, které nejsou vaší součástí. Město, jež na hoře vysoké jest oevněno i vystavěno, nepadne nni nebude sknto. Nelze ho skrýt. O městu vystavěném na vrcholku se bude vědět, na-věky se o něm bude vědět, nijak se nedá ukrýt. Jak byste mohli skrýt Buddhu? Není to možné, stejně jako není možné zatajit Ježíše. Jde o tak ohromný fenomén, o tak pronikavou existenci, že jejich vliv tr-vá napořád. Ježíše můžete ukřižovat, ale popřít ho nedokážete. Ti, kdo ho ukři-žovali, za to ještě pořád trpí. Zabit byl prostý člověk, obyčejný tesa-řův syn - nikdo důležitý. Židé si něco takového museli myslet, proto-že si nikdo hlavu nelámal: všechno je v pořádku, když zabijete tesa-řova syna a zabijete ho podle zákona. Avšak po dva tisíce let Židé za jeho ukřižováni pykali, generace za generací. Byli nepřetržitě ukřižo-váváni, jen pro toho jediného člověka. Vypadá to velice nelogicky, a Židé stále tvrdí: "My jsme nic neprovedli" V jistém smyslu mají ravdu, protože ti, kdo to provedli, už dávno zemřeli. Avšakáopěk p ko Ježíš se nepohybuje v čase. Co se jeho osoby týče, ukřižov la tí navěky věků. Není minulostí, protože člověk jako on nikdy není ml-nulostí - je skutečností právě ted: Ježíš je ukřižován. Židé si mohou ZVOLTE VÉČNOST 219 myslet: "Zabili jsme ho v minulosti, ale ti, co to provedli, už nežijí. My jsme to nikdy neudělali - snad k těm, co ho ukřižovali, patříme, ale my jsme to nebyli!", avšak Ježíšovo ukřižování je teď věčnou sku-tečností. Nyní to nelze odsunout do minulosti, je to živá rána, jež v srd-ci zůstane na věčnost. A za to Židé pykali, protrpěli si až přiliš, jak se zdá, protože za jediného muže byly během dvaceti staletí zabity mili-óny Židů. Miliony za jednoho? Zdá se to nespravedlivé. Vy ho však neznáte, proto se to zdá nespravedlivé. Ježíš je cenněj-ší než miliony lidí. Toho dne, kdy ukřižovali tesařova syna, si hráli se strašlivým ohněm. Pokoušeli se vše zatajit, což ale nelze. Chtěli to uta-jit: neexistuje žádný židovský záznam o Ježíšově ukřižování. Křesťané ukřižování zaznamenali, ale Židé nezaznamenali ani fakt, že byl ukři-žován. Toto však zatajit nejde a Židů začalo ubývat. Trpěli, protože se pokoušeli zavřít před sluncem oči. Největší bída přitom byla, že byl zrozen z nich. Ježíš byl Žid a Židem zůstal až do posledního okamžiku - nikdy nebyl křesťan. A Židé na něho čekali mnoho tisíc let. Dávní proroko-vé jim pravili, že přijde muž, který je osvobodí, že se brzy objeví člo-věk, který bude jejich spásou. Tisíce let proroci veřejně zvěstovali Ži-dům toto poselství a Židé čekali a čekali. Modlili se a stále čekali-a toto je ironie. Když Ježíš přišel, zavrhli jej! Když přišel a zaklepal jim na dveře, odmítli jej se slovy: "Ne! Ty nejsi onen zaslíbený!" Proč? Mysl snadno čeká, protože umí stále doufat, toužit a snít. Ale až Bůh zaťuká na vaše dvířka, pamatujte, že ho také odmítnete - třebaže jste se snad i modlili. V čem je ale potíž, když Bůh vám klepe na dve-ře? Proč ho odmítáte? - protože v domě může být jenom jeden. Když Bůh se ozve, vy musíte zmizet - v tom je ta potíž. Když čekáte, existujete, vaše ego existuje. Židé pociťovali značnou samolibost, že se onen zaslíbený má zrodit v jejich rase. Byli těmi vyvolenými Bůh si je vybral a Syn boží se měl narodit v židovské ro-dině - ego z toho mělo velice dobrý pocit. Když ale Ježíš přišel a za-klepal na jejich dveře, že přichází splnit slib, řekli mu: "Ne, ty nejsi onen vyvolený, a jestli se pokusíš tvrdit, že ano, zabijeme tě!" V čem byl problém? Problém je v člověku. Jestliže je tady Ježíš, vy musíte zmizet, roz-plynout se v něm - musíte se poddat. Pro ego byla představa, že za-slíbený muž se objeví právě u nás, u vyvolené rasy světa, příjemná, ovšem přijmout ho, když přišel, bylo obtížné. Ježíše zabili, ale ani to nezaznamenali. Na celou záležitost chtěli za-pomenout, aby mohli zase doufat - a doufají pořád. Židé stále žijí v na- 22O HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ději, že zaslíbený přijde. A já vám povídám, jestli opět přijde - už ne-přijde, protože se ze své zkušenosti musel poučit - jestliže se vrátí, ukřižují ho znovu. Protrpěli si své, jen protože se pokusili ignorovat město postavené na vrcholku hory. Pokusili se ukrýt město na vrcholku hory postavené, pokusili se ukrýt slunce, pravdu. Ukřižovali pravdu. Pravda se ale ukřižovat nedá, nelze ji zabít: je věčná a nesmrtelná. A Židé si dosud neuvědomili, proč tolik vytrpěli: vina... v sobě si dál nesou hluboký pocit viny. Na světě není Žida bez pocitu viny - pronásleduje je jako stín. Cítí vinu, že za-vrhli zaslíbeného, když přišel. A Židé moc dobře vědí, že spáchali nej-větší mořný hřích: odmítnout Boha, když u vás zaklepe. Bůh nesplní vaše očekávání - kdykoli přijde, přijde jako cizinec. Protože kdyby splňoval vaše očekávání, nebyl by už Bohem. Bůh je vždy cizinec, vždy je neznámý, který klepe na dveře známého. Nemů-že přijít v podobě známého, není to možné - napořád zůstává nezná-mým a tajemným. Chtěli byste po něm, aby přišel podle předpisu. Kde-pak! Bůh se neřídí žádným předpisem, není mrtvý -jen mrtvé věci za-chovávají předpis. Vše živé žije jako záhada. Město, jež na hoře vVsoké jest vvstavěno i opevněno, nepadne arii nebude skryto. Ježiš prmil: Co ucho vaše zaslechne, do světn zvěstujte ušim ostatnich neb nikdo nezažehne svici n pod kbelec ji nestavi ant na místo skryté, nvšak nad dveře si ji vystavi, aby každý, kdo vcházi i vychází, světlo zřiti mohl. Ježíš praví k svým učedníkům: "Cokoli jste vyslechli, běžte vyvo-lávat do světa, ať si to i ostatní poslechnou... neb nikdo nezažehne svi-ci a pod kbelec ji nestavi ani na misto skryté... Ježíš říká: "Běžte povědět dobré zprávy! Běžte povědět, že nezná-mý vstoupil do známého, že do vašeho světa vstoupilo tajemství! Zvěs-tujte to do světa, ať lidé vše slyší a mohou přijít k prospěchu svému-a nestyďte se!" Tkví v tom hluboký problém. Je to velmi obtížné - pro Ježíšovy učedmky to obtížné být muselo, vždy je tomu tak - povědět ostatním, že přišel Syn boží. Nadmíru obtížné, protože lidé se vám vysmějou, že jste se zbláznili. Neuvěří, že Ježíš je zaslióeným Kristem - uvěří leda, že jste zešileli. Povíte-li jim, že Ježíš je Bůh, budou si myslet, že jste ZVOLTE VĚČNOST 221 se dočista zbláznili: "Potřeboval byste psychoanalýzu - běžte za léka-řem, vemte si nějaké léky, odpočiňte si a uklidněte se! Pokud si oprav-du tohle myslíte, něco s vámi nebo ve vás není v pořádku!" Těžko se lidem povídá, že někdo dosáhl osvícení. Proč? - protože kdykoli ho někdo dosáhne, je to pro vás hluboká rána, citlivé zranění: mohli jste dosáhnout téhož, ale nepovedlo se. Vaše ego se cítí raněno a začne srovnávat: "Ježíš že je Božím synem? Proč ne já? Mělo by to být jinak. Jak se Ježíš stal Božím synem?" Je snazší to popřít než se změnit a stát Synem božím. Je to snažší, protože "ne" je vždy nejsnaz-ší věcí na světě: není třeba učinit nic, řeknete ne a konec! Řeknete-li ano, vše začíná, nic nekončí. Ne znamená vždy konec, ano začátek. Potvrdíte-li, že Ježíš je synem Boha, budete se muset změnit. Ne-stačí říci ano, musíte se dát do pohybu, něco udělat. Řeknete-li ne, pro-blém je vyřešen. Pak čímkoli jste, kdekoli se nacházíte - v údolí, v temnotách, ve smrti -jste v klidu. Ježíš ve vás vytváří neklid Budd-ha jde mezi vás a zneklidňuje vás, a tak se mstíte - protože když ně-jaký člověk dokáže dosáhnout takových výšin, jak to, že vy jste ne-uspěli? Je lepší říct, že výšiny neexistují, že jich nikdo dosíci nemůže. Pak se ve své temnotě cítíte v pohodě, můžete spočívat v klidu a po-hodlí. Ježíšové a Buddhové pro vás znamenají ohromné napětí, protože vás vykořeňují z údolí, burcují vás ze spánku se slovy: "Vstaň a běž - tady se nezdržuj!" Ježíš má rčení: "Svět je pouhým mostem. Jděte dál! Není kde se ta-dy usadit. Přejděte jej, ale nezastavujte se. Na mostě si nikdo dům ne-postaví." Tento svět je jenom most a vy jste si na něm postavili dům. Nechcete vědět, že je to most, protože co by pak bylo s vašim úsilím a prací a se vším, co jste vložili do života zasvěceného vybudování do-mu? A najednou si sem přijde nějaký pobuda, který do vás začne dlou-bat: "Co blázníte? Je to most! " Tudíž je lepší se do řeky nedívat. Proč most? - Ježíš a lidé jemu podobní totiž nikdy nepoužívají jed-noduchého slova bez hlubšího významu. Je to most, protože je nad ře-kou, řekou pomíjivého. Čas je jen pomíjivá řeka - plyne pořád dál. Hérakleitos kdysi pravil: "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky" - po-něvadž chcete-li do řeky vstoupit podruhé, už je pryč plyne kolem vás jiná voda, už tam není tatáž. Řeka vátn dává zdání, že je pořád stejná, ale nic jako řeka není ustálené. Řeka znamená změnu - stále teče a te-če. Proč Ježíš označuje tento svět jako most? - protože jste si ho po-stavili na pomíjivém čas, řeka času, je celý v pohybu. Slezte z toho mostu. Není kde si na něm postavit dům. 222 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Když však za vámi někdo přijde a poví vám tohle, když jste si pa-desát let stavěli dům a už je skoro hotov... a pamatujte, vždy je hotov skoro, nikdy ho nedostavíte! Nelze ho dostavět, nic takového nemá v povaze. Když je bezmála hotov a vy se chystáte odpočinout si od veškerého úsilí a napětí nad jeho stavbou a tu přijde tento muž a po-ví vám: "Vždyť je na řece," raději než abyste mu uvěřili a shlédli do-lů, pošlete ho pryč, že je blázen. Anebo pokud na tom stále trvá, jako že Ježíš na vás neodbytně naléhá dál, rozhněváte se. Z toho důvodu byl ukřižován - byly s ním samé potíže. Sokrata počastovali jedem, protože byl pro celé Athény nepohodl-ný. Kdekoli na tržišti se na vás přilepil a začal klást nepříjemné otáz-ky a rušit vaše pohodlné Iži. To vám byl ale dotěra! V údolí vás osví-cený člověk vždy obtěžuje. Sokrates s sebou přinášel samou úzkost a muka. Lidé nemohli spát, nemohli pořádně pracovat. Sokrates je při-váděl do pochybností: "Co děláte? Vždyť tohle je řeka a toto most-a vy si stavíte dům tady, na tržišti? Vyhledávejte věčné, pravdu!" So-krates je začal tolik otravovat, že ho museli otrávit. V údolí tomu tak bylo vždy. Jestliže přijde vidoucí člověk do měs-ta slepých, zabijí ho - anebo budou-li laskaví, vyoperují mu oči. Něco ale provedou, protože tím, že mezi ně onen muž přišel, z nich udělal slepce! Nikdy si nemysleli, že jsou slepí - nevěděli to - a tu přijde člověk, který říká: "Jste slepí, jste šilení! " Donutí je uvědomit si vě-ci, které si uvědomit nechtějí, a z kterých pociťují úzkost. Ježíš se obrací na učedmky: "Běžte a do světa slova má vyvolávej-te!" Proč vyvolávať? - protože lidé jsou takřka hluší, neslyší, nechtějí slyšet. I když poslouchají, neslyší, jsou někde úplně jinde. I když sou-hlasně přikyvují, jsou prostě znuděni. Pravdu mohou tolerovat, ale nikdy je nepotěší. Pravda pro vás bude vždy nepohodlná, nezbytně mu-sí být - protože žijete v údolí lží. Celý váš život je lež: lžete ostatním i sobě, opředli jste vše spous-tou lží. A teď přijde někdo s pravdou. Když někdo přijde za člověkem, který věří, že je zdravý, a přitom má všechny možné choroby, a poví mu: "Co jsou to za nesmysly - vždyť jste nemocný! ", tak onen nemoc-ný si pomyslí: "No to je ale mizera - udělal ze mne nemocného. Byl jsem úplně v pořádku." Nutí vás být bdělými a uvědomovat si pravdu, boří vaše paláce, snové paláce postavené z hracích karet. Ježíš říká: "Cokoli jste si ode mne vyslechli... do světa zvěstujte neb nikdo nezažehne svici a pod kbelec ji nestavi. Nestyďte se a neboj- te! Světlo je tu, už ho neskrývejte:... ani na misto skryté, avšak nad dveře své ji vvstavi, aby každý, kdo vcházi i vycházi, světlo zřiti mohl. " ZVOLTE VĚČNOST 223 To byl vždy problém. Buddha, Mahávíra, Lao-c, Ježíš, Mohamed, Zarathustra - všichni museli na své žáky neustále naléhat, aby šli je-jich přítomnost zvěstovat ostatním. Přiležitost netrvá věčně - Ježíš ta-dy navždy ve svém fyzickém těle nebude, a nepoznáte-li ho v těle, jak byste ho mohli poznat, když v něm není? Nedokážete-li ho poznat zje-veného v jeho fyzické přítomnosti, jak byste ho mohli odhalit, když se rozplyne do vesmíru? Jen zřídka někdo dosáhne osvícení, jen zřídka se někdo vymaní z temnot. Jde o tak vzácný úkaz, netrvá věčně - proto byl Ježíš pořád ve spěchu. Dobře to věděl. Ježíš měl na zemi vymezeno ze všech mis-trů nejmíň času zemřel v třiatřiceti letech. Kázat začal ve třiceti, zemřel v třiatřiceti - pouhé tři roky. Hrozně moc pospíchal. Věděl, že bude ukřižován, a proto doporučoval: "Učiňte co nejvíc lidí vědomý-mi a bdělými. Dveře jsou otevřeny, nyní můžete přistoupit k Bohu." Ovšem žáci byli vždy na vahách. Kázat začali až po Ježíšově smr-ti - tak to chodí - protože až když Ježíše ztratili, teprve pak si uvědo-mili, co se vlastně stalo s jejich životy. Je-li přítomen, uvyknete si na světlo, kterým on je až zmizí, nastane zde tma až poté cítíte, jaké světlo postrádáte a jdete kázat do světa. Ještě když tady Ježíš byl, lec-cos bylo možné, ale teď už se nedá nic dělat. Pokračujete v tom po staletí - církev stále po celém světě káže, že Ježíš je světlo. Teď už to však není nic naplat, protože dveře zmizely, Ježíš se stal neviditelným. Může pomoci, jenže když nedokážete vidět světlo, které je viditelné, jak byste je mohli vidět, když je Ježíš nevi-ditelný? Jestliže nedokážete vejít do dveří, které se otevírají přímo před vámi, jak byste mohli vejít do dveří, které vůbec nejsou vidět? Je to těžké! I sami učedníci se ovšem stali bdělými, až když o světlo přišli. Roz-plakali se a rozkřičeli, a najednou věděli, že jen rozporem můžete po-znat že jste byli naživu si uvědomíte, teprve až umíráte. Až v okamži-ku smrti si uvědomíte, co je to život a jak jste ho promeškali. Lidé prý přijdou na to, že žili, až když umírají - jinak jim nic nedojde. Pravil Ježiš: Jestliže slepce slepec vede, oba padnou v jámu. Tak se nestyďte! Jděte říct ostatním, že je tu člověk, který má oči jinak se lidé nechají zavést na nesprávnou cestu, lidé totiž mají potře-bu být vedeni. Nedokážete-li nalézt Buddhu nebo Ježíše, přece něko-ho následovat budete, protože to silně potřebujete - potřebujete za ně- 224 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO kým jít, protože nevíte kam. A co dělat, když vám někdo poví, že ces-tu zná? Ježíšové nejsou dostupní každý den, ani Buddhové se každý den ne-rodí. Potřebu následovat však máte! Pokud si nemůžete sehnat správ-nou stravu, budete jíst špatnou, protože hlad máte každý den. Je ne-smírně snadné najít slepce, poněvadž sami jste slepí - rozumíte jeho jazyku. Slepce lze snadno následovat, protože oba patříte do stejně temného světa, do stejného údolí. Je mnohem lehčí nechat se přesvěd-čit slepcem, že je mistr, než člověkem, který slepý není - protože po-užívá jiný jazyk, hovoří o jiném světě je tak zvláštní, že mu nemůže-te rozumět. Je snadné následovat špatného mistra, jelikož vy sami jste špatní něčím se mu podobáte. Avšak: Jestliže slepce slepec vede, oba pad-nou v járrtu. Hodža Nasreddin jednou zemřel a dva jeho žáci spáchali sebevraž-du - protože co by si počali bez mistra? Hodža je vedl, oni jej násle-dovali - všichni tři společně zaklepali na překrásnou bránu do onoho světa. Nasreddin pravil: "Hleďte! Toto jsem vám shóil - a já vždy pl-ním veškeré své sliby. Jsme na nebesích!" A vešli dál. Průvodce je zavedl do nádherného paláce a pověděl jim: "Teď tady budete žít až navěky, a až budete cokoli potřebovat, stačí mi říct a hned vám to splním." "Hle Toto jsem vám slíbil a slib dodržel!" Sedm dní si žili jako u vytržení, protože vše, co potřebovali, jim bylo vyplněno - ať už to bylo cokoli. Všechny jejich touhy za milió-ny životů se jim byly splnily během týdne, protože se nemuseli o nic snažit a mnit čas. Po týdnu ale byli hrozně znechucení, protože když něco dostanete přiliš snadno, nejde se z toho těšit. A když vše dostá-váte okamžitě a mezi touhou a jejím splněním není ani škvírka, otrá-ví vás to - proto jsou bohatí lidé tolik otrávení. Chudý člověk si v ži-votě může trochu zatančit, ale boháč ne. Podívejte se na krále: jsou mrtví, ze všeho otrávení, protože vše je jim k dispozici. Dostupnost je obrovský problém - větší než bída anebo nedostatek. Sedmého dne byli celí znechuceni, protože se těšili s nejpůvabněj-šími ženami, ochutnali nejdražší vína a nejlahodnější pokrmy, obléka-li si nejluxusnější šaty - žili si jak císaři. Co si pak ale počnout? Sed-mého dne hodža požádal průvodce: "Rádi bychom se podívali dolů na svět. Chtěli bychom otevřít okno, abychom mohli nahlédnout na zem." "Proč?" otázal se průvodce. "Pomůže nám to, abychom znovu získali zájem o naše tužby." Prů-ZVOLTE VĚČNOST 22S vodce jim tedy otevřel bránu, všichni se podívali dolů na nás, na lidi, jak bojujeme po celé své životy a nic moc nedosahujeme, a rozporem znovu dostali hlad. Sedm dní se zase radovali, ale zase je vše znechutilo. Stejná medi-cína už by nefungovala, jen tak se mrknout na svět by jim moc nepo-mohlo. Už byli imunní. Hodža se obrátil na průvodce: "Nyní mám dal-ší přání, které nestojí za řeč: rádi bychom, abyste nám otevřel bránu do pekla, abychom se tam mohli podívat a znovu dostali chuf. Máme ale obavy - protože co potom?" Průvodce se rozchechtal: "A kde si myslíte, že jste?" Byli v pekle! Budou-li vyplněny všechny vaše touhy, ocitnete se v pekle, poně-vadž ani nevíte, jaké blaho je nemít tužby - znáte jenom boj. Proto básníci říkávají, že potěšení je v čekání, ne v setkání příjemné je tou-žit, ne mít tužby splněny. A mají pravdu, co se vás týče. Co potom, až se vám vše splní? Potom vám dojde, že jste v pekle. K tomu ale dojde, následujete-li slepce: i když dosáhnete nebes, ukáží se být peklem, protože slepota vás k nebi nikdy nezavede. Ne-be není místo, kterého by šlo dosáhnout, je to stav vědomí není to žádné místo na světě, není to nic geografického - je to něco ve vás. Peklo i nebe jsou ve vás. Jdete-li za slepcem, jak by vás mohl zavést do výšin? Zavede vás do údolí. Ovšem potřebu nechat se vést máte-uvědomujte si ji. Chcete být vedeni, protože potom přechází zodpovědnost na někoho ji-ného. Je lepší mít slepého vůdce než žádného - tak je na tom vaše mysl. Proto Ježíš hlásá: "Běžte povědět do světa lidem, že je zde mistr!" Když se objeví Ježíš, nabízí se vám vzácná šance, a je nanejvýš pravděpodobné, že tuto příležitost promeškáte. Běžte za ním, připojte se k němu, protože je jen málo okamžiků, kdy se otevírá brána k ne-besům! Právě když člověk dosahuje osvícení, stává se dveřmi: může-te prohlédnout skrze něj a uvědomit si celou pravdu. Mistr není člověk, který vás učí, ale člověk, který vás probouzí. Ne-ní to někdo, kdo pro vás má nějaké informace, mistr je ten, kdo vám umožní náhle vhlédnout dovnitř vašeho nejvlastnějšího bytí. Jenže to je problematické: kdyby zůstal Ježíš potichu, nikdo by ho neukřižoval. On však spěchal, začal dokola obcházet zemi a hovořit k lidem. Pro-blém byl, že mu nikdo nerozuměl - jeden vedle druhého ho nepocho-pili. Není divu, protože mezi dvěmi různými dimenzemi je komunika-ce nemožná. Ježíš hovořil o Božím království a lidé si mysleli, že jde o nějaké království tady na zemi. Řekl, že je král, a lidé si mysleli, že chce svrhnout z trůnu jejich 22 j HOŘČIČNÉ SEMÍNKO krále. Učil, že "blaze těm, kdož pokorní jsou, neboť oni dostanou ze-mi za dědictví" - hovořil o něčem jiném, ale lidi si mysleli, že slibu-je svým učedmkům, že zdědí zemi. Politici z něj dostali strach, proto-že termíny "království", "král" a "dědictví země" jsou všechny poli-tické. I kněží z něj dostali strach, protože vše co říkal, bylo mimo zá-kon. Láska vždy stojí mimo zákon. Láska se nemůže řídit žádným záko-nem, protože ona sama je nadřazený zákon, zákon nejvyšší. Když mi-lujete, je vše v pořádku, protože láska nemůže nic pokazit. Nemá žád-né předpisy a pravidla - pravidla a předpisy existují, jen protože ne-umíte milovat, protože lásky nejste schopni. Proto je zde tolik pravidel: abyste nemohli poškodit někoho druhého, aby vám nikdo neublížil. Jest-liže však milujete, proč byste někomu ubližovali? Pravidla zmizí. Ježíš hovořil o zákonu nejvyšším, o lásce. Kněží, soudci, právní sys-tém se začal obávat, že tady Ježíš nastolí chaos a anarchii. Byl ukři-žován, protože s ním byly samé potíže. Nemuselo se to stát. Stalo se to v minulosti, ale teď už k tomu do-jít nemusí, protože teď, po tisíciletých zkušenostech Buddhů, Maháví-rů, Zarathustrů, Ježíšů a Mohamedů se prostě musime stát bdělejšími! Ale kdepak, nic nového pod sluncem - člověk jako kdyby se ani nepoučil. Člověk se zdá být krajně a definitivně hloupý, a dál si svo-ji hloupost racionalizuje. Svou hloupost a nevědomost si posilňuje, a kdokoli ho jí přichází zbavit, vypadá, jako kdyby by1 nepřítel. Přá-telé vypadají jako nepřátelé, nepřátelé jako přátelé. Ti, kdo vás mohou vést, vypadají, jako kdyby vás sváděli na scestí, a ti, kdo jsou slepí, vás vedou. Nejprve pochopte svou potřebu být veden. Je překrásná, protože ukazuje, že hledáte - ale za nikým nespěchejte. Jak se rozhodnete? Jaká jsou kritéria? Pro ty, co hledají, je to jedna z nejzáhadnějších otá-zek: jak se rozhodnout, kdo je Ježíš a kdo slepec? Nic asi není jisté-ho, ale záblesky jistoty jsou možné. Od samého začátku si nemůžete být absolutně jisti, protože přirozená povaha věcí je takováto: jak se může slepec rozhodnout, jestli ten druhý vidí? Jediné řešení, jediná možná jistota nastává, když začne vidět. Tehdy už bude schopen se rozhodnout - avšak vedení už potřebovat nebude. Když se stanete bud-dhou, bez Buddhy se už klidně obejdete když jste jako Ježíš, už ne-potřebujete Ježíše poznávat nebo následovat. To je právě ten paradox. Jste slepí a musíte si zvolit - jak se rozhodnete? Podle slov? Potom budete oklamáni, protože učenci, vědci a kněží jsou velmi chytří co do slov. Nikdo je neporazí, protože jsou v branži už hodně dlouho. Ježí-ZVOLTE VĚČNOST 22% šova slova budou vypadat uboze - nejvyšší židovský kněz ho mohl po-razit snadno. To by nebyl vůbec žádný problém. Kábir nebo Buddha se dají argumenty, logikou, porazit snadno. Podle slov nic neposoudí-te, oklamou vás - toto kritérium nepoužívejte. Ježíše Ize soudit leda podle jeho bytosti: budte mu poblíž - nesnaž-te se poslouchat, co říká, poslouchejte, co je. To je klíč: jenom být po-blíž něj. Staří Indové tomu říkávali satsang, být blízko pravdě. Jenom být nablízku - neposlouchejte, co říká, nezabývejte se jím intelektuál-ně - poslouchejte jen, jaký je. Bytí vibruje a kvete, bytí má svou vůni. Dokážete-li být v blízkos-ti Ježíše potichu, začnete naslouchat jeho tichu. A tohle ticho vás ne-vídaně oblaží a naplní, přetéká totiž láskou a soucitem - toto je krité-rium. Postavíte-li se takto k učenci, ke vzdělanému člověku, naplní vás bídou - protože je stejně ubohý jako vy. Posloucháte-li jeho slova, bude vypadat, jaký není ohromný. Nasloucháte-li jeho bytí, jeho vibra-cím, tepu jeho života, zjistíte, že je bídný stejně jako vy - ne-li bíd-nější. Proto se stal mužem slov: aby skryl svou ubohost. Proto hovoří o teoriich, filozofiich a systémech, proto se dohaduje - protože neví. Člověk, který ví, ve skutečnosti nediskutuje, prostě konstatuje, pros-tě říká... Přečtěte si Ježíšovy citáty - nepoužívá argumenty, neuvádí žádné důvody, on prostě oznamuje, konstatuje fakta. Město, jež na hoře vysoké jest vystavěno i opevněno, nepadne ani nebude skryto- neargumentuje, prostě konstatuje skutečnost. Co ucho vaše zaslechne, do světa zvěstujte ušim ostatnich neb nikdo nezažehne svici a pod kbelec ji nestavi ani na misto skryté, avšak nad dveře si ji vystavi, aby každý, kdo vcházi i vycházi, světlo zřiti mohl- neargumentuje a nesnaží se něco dokázat, prostě konstatuje. Ježiš pravil: Jestliže slepce slepec vede, oba padnou v jámu - prostě oznamuje skutečnost! Učený člověk dokáže tato slova užít mnohem krásněji, ale oklame vás. Kdykoli vyhledáte mistra, naslouchejte jeho bytí. Učte se umění na-slouchat jeho bytí, budte mu jen poblíž, pociťujte ho přes srdce. Na-jednou ucítíte, že se měníte, protože mistr je magnetickou silou. Na- 22g HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jednou ucítíte, že se ve vás uvnitř odehrává hluboká změna. Už nejste titíž, místnost se naplní nepoznaným světlem - jako kdybyste na chví-li přišli o své břemeno jako byste skrze něj dostali křídla a rozletěli se vzhůru. A to je opravdová zkušenost. Jedině tak najdete pravou oso-bu, zřícího člověka, který vás může vést. Kam vás zavede? Zavede vás k sobě samým. Učenec vás odvede někam jinam, do nebes, která jsou někde na obloze, k nějakému cili v budoucnosti. Avšak bytostný člověk jako Ježíš a Buddha vás neza-vedou nikam jinam, zavedou vás jenom do vás samých - protože tam se nachází cíl. Všechno je zaměřeno na vás, jste cílem. A poslouchejte srdcem kritérium je satsang. Slepci vás totiž vedou už po mnohé životy, a zas a zas padáte vy i slepý vůdce do jámy. Na závěr bych rád něco dodal o jámě: když Ježíš ř1ká, že padnou do jámy, myslí tím lůno. Vždy když někoho vede slepec, oba spadnou opět do lůna - to je ta jázna. Zase se narodí do stejně bídného života, stejná muka začnou v nové formě. Nic podstatného se nezmění, příběh se zopakuje: vše zůstane při starém, změní se jen vnější formy. Zase budete v pekle, zase nešfastní - lůno je onou jámou. Když vás povede bytostný člověk, do jámy nikdy nespadnete. Na-rodíte se v jiné dimenzi. Už nemá cenu, abyste se vraceli do tohoto světa. Zmizíte odsud, objevíte se někde jinde. Ono někde jinde je Bůh, někde jinde je nirvána. Pro dnešek dost! Pojď ven a já ti ukážu 12 U z POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU U \ Ježis pravil učednikům svým: Nyni mne porovnejte i povězte, kým se vám zdám býti. Šimon Petr jemu pravil: Tys jak anděl spravedlivý Matouš jemu pravil: Tys jak velký mudřec i porozuměni plný Tomáš jemu pravil: Mistře, neni můj jazyk vypovědit schopen jakým ty jsi. Ježis pra vil: Nejsem tvým mistrem, neb tys pil i sebe opil z pramene kolotajicro, který já poměřil jsem. Vzal jej i stranou odvedl a tehdy tři slova jemu pravil. Když on Tomáš mezi druhy své se navrátil, tázali se oni jeho: Co Ježis tobě pravil? I odpověděl jim: Jestliže jediné ze slov jeho povim vám, kamenů se chopite i po mně vrhati jich budete a oheň vzejde z oněch kamenů a vás na popel spáli. uivc.i iiv, v te, najdete pro něj chytré výmluvy. Budete se v duchu obhajovat: "Ten-hle člověk není Kristus, není osvícený." Najdete na něm něco špatné-ho, abyste se uklidnili. Vyhnete se takovému muži. Je nebezpečné s ním přijít do styku, protože žije a vidí, vidí skrze vás, jste pro něj průhlední. Nemůžete před ním ukrýt své já ani všechnu svou faleš-čte ve vás jako v otevřené knize. Po celý život jste něco ukrývali. Po celou tu dobu jste se pokouše-li žít nepravdivý, neautentický život naplněný lží, a on vás snadno pro-hlédne. Tváří v tvář Ježíši jste jako chvějící se list omezeni na pros-tou pravdu, zbaveni možnosti ukrýt se pod falešný zevnějšek - tako-vý člověk pro vás znamená katastrofu. Jen velmi odvážní se tedy mo-hou přiblížit k osvícenému. Je k tomu zapotřebí té největší statečnos-ti. Znamená to totiž, že jste odhodláni vrhnout se do propasti, připra-veni pozbýt sebe sama. Zůstat s Ježíšem v nejistotě nevědomého, v nezmapovaném oceánu, kde druhý břeh je v nedohlednu, to vyžaduje až neuvěřitelnou odvahu. Je to palčivý problém: jen velmi málo lidí bude následovat Ježíše. Ti, kdo uprchnou, se s ním minou, nesetkají se nikdy se skutečným vý-znamem svých životů, protože pokusit se jemu utéct znamená pokusit se hluboko uvnitř utéct své vlastní pravdě. Není ničím jiným než vaší budoucností - vy jste semínko, on vzrostlý strom on již vykvetl, je vaší možností do budoucna. Prcháte-li před ním, prcháte před svou poslední přiležitostí. Není ale jisté, že ti, kdo se odváží přijít blíž, se s Ježíšem skuteč-ně střetnou. Ti, kdo utekli, tedy utekli - tím to pro ně končí. Ale i ti, kdo přišli a žijí v jeho blízkosti, se mu mohou vyhnout, přivedla-li je HOŘČIČNÉ SEMÍNKO špatná příčina. Z tisíců si jej tedy vyvolí jen někteří. A z těchto ne-mnoha zase ne všichni setrvávají ze správných důvodů. I ti promeška-jí svou přiležitost, kdo se zmýlili v důvodech. Můžete vyhledat osvícenou osobnost za zcela nevhodným účelem. Zamyslete se na tím -jaký je váš skutečný důvod pro to, že vyhledá-váte mistra? Hledáte pravdu? To se stává jen zřídka. Možná spíše než pravdu hledáte štěstí. Štěstí se ale dostaví, jestliže dosáhnete pravdy, nikdy jinak, je to jen vedlejší produkt pravdy není možné jej žádným způsobem dosáhnout přímo - přichází skrze pravdu. Když se dobere-te pravdy, bude ji štěstí následovat jako stín. Hledáte-li však přímo je, nepovede se vám nikdy najít ani jedno, ani druhé. Ze sta hledačů jich devadesát devět touží po štěstí. Mnoho vytrpě-li - život byl bědný a bolestivý teď hledají opak, protiklad. Pobývat s Buddhou či Ježíšem však v tomto případě tak jako tak znamená se s nimi nesetkat, protože máte zavřené oči. Štěstí se nemůže stát cilem přichází samo od sebe, není třeba dělat si o ně starosti. Je to něco, co vzniká mimochodem. Pečujte o strom a květy přijdou. Není nutné za-bývat se jimi v prvé řadě - udělat to znamená neuspět. Pokud usiluje-te jedině o květy, nedosáhnete nikdy svého staráte-li se o strom, v pra-vou chvili se objeví i ony. Nemusíte se kvůli nim trápit, dokonce o nich nemusíte ani přemýšlet. Tento fakt je znám i z běžného života, ale nikdy jste jej neprocíti-li jako hlubokou vnitřní zkušenost. Kdykoli jste šťastni... na několik okamžiků jste pocítili štěstí je těžké najít někoho, kdo je nikdy necí-til alespoň na chvíli - ten, kdo by je nikdy neokusil, by neměl žádný důvod o ně usilovat, nebylo by proč je hledat. Nemáte-li se štěstím žádnou zkušenost, proč by mělo být vaším cílem? Znáte tedy, jak chut-ná. Byl to okamžik, záblesk v temnotě, chvilička, po níž opět následo-vala sklíčenost. Jen nakrátko vystřídal úsvit trvalou půlnoc. Dostalo se vám malého ždibce, který vás navnadil, ale nevstoupili jste do tohoto stavu natrvalo. Proč k tomu nedošlo? Zkuste tam vstoupit. Kdykoli se cítíte šťastni, je to ve chvili, kdy jste tento stav nevyhle-dávali. To je první z vlastností štěstí: přichází tehdy, když pátráte po něčem jiném. Znáte například tu historku o Archimédovi: hledal vě-decký poznatek. Pracoval, experimentoval a přemýšlel, hloubal nad problémem několik dní a nocí. Zapomněl na sebe. Pak najednou při koupeli, když ležel ve vaně, se to stalo, vytrysklo to v něm - pocho-pil. Byl nahý, ale úplně na to zapomněl. V okamžiku štěstí na sebe za-pomínáte nedokážete-li to, nejste šťastní. Štěstí znamená, že už tu víc nejste, jen tehdy k vám přichází. POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 233 Problém byl vyřešen a všechno napětí z Archiméda spadlo. Vyběhl do ulic a volal: "Heuréka! Heuréka! Nalezl jsem, nalezl jsem!" Lidé mysleli, že zešílel. Vždycky jej měli v podezření, a to se teď potvrdi-lo. "Příliš mnoho myšlení škodí" - takový byl vždy jejich názor, a tento muž přemýšlel příliš. Teď se zbláznil a vykřikoval: "Heuréka! Nalezl jsem!" Co se přihodilo? Jak extatická byla pro něj tato chvíle! A přitom nešlo o nalezení nějaké zásadní pravdy, jen o průměrný, obyčejný pro-blém. Nyní obyčejný, protože vědecké poznatky, jakmile jsou jednou objeveny, rychle zevšední. Ale on učinil objev. V tu chvili povolilo napětí a zaplavilo jej takové štěstí a vytržení, že zapomenul na sebe sama. Kdykoli jste šfastní, musíte si v prvé řadě uvědomit, že jste hle-dali něco jiného. Pokusíte-li se najít přímo štěstí, nepodaří se vám to do skonání světa. Je to vedlejší produkt: jste plně zaujati pátráním po něčem jiném, a nakonec to objevíte. Objev vám přinese naplnění, mů-žete polevit v úsilí, uvolnit se jste spokojení, klidní, relaxovaní a jste až po okraj vyplnění pocitem štěstí, druhotným následkem objevu. Přemýšlejte: usilujete-li přímo o štěstí, jak můžete ztratit sebe sa-ma? Toto se nikdy tomu, kdo hledá, nemůže stát ego zůstává, jste stá-le vztažným i výchozím bodem. V okamžiku štěstí zde nejste. Jen si vzpomeňte na chvile, kdy jste byli skutečně šťastní. Mohlo to být ve chvíli hluboké lásky nebo závažného poznání, nebo jen během karet-ní hry, ale najednou jste zmizeli -je to náhlý, prudký vzestup! Coko-li může spustit tento proces, ale přímé hledání je nebezpečné, protože se míjí cile. Vyhledáte-li mistra s úmyslem dosáhnout štěstí, pobýváte s ním z chybné příčiny. Pak ale zůstáváte v ní ukryti. Tělesně jste v blízkos-ti mistra, ale duchovní odstup je dosud velký. Vaše oči jsou slepé a ne-jste schopni takového člověka, Ježíše nebo Buddhu, skutečně poznat. Čekáte zbytečně, zaslepeni mylnými cili. Nebo nehledáte dokonce ani štěstí, existují přízemnější cile. Můžete hledat v blízkosti mistra moc, siddhi, snažit se dosáhnout nějakého so-beckého postavení pak chybíte úplně. Jsou znnohá nízká zaměření. Čím nižší, tím větší je riziko ztroskotání, protože tím hlubší je vaše slepota. Můžete s ním být z nějakého úplně obyčejného důvodu, jako je napří-klad touha po zdraví. Jste nemocní a čekáte, že vás Ježíš vyléčí nebo jste chudí a očekáváte od něj finanční pomoc -jeho požehnání se vám mění v peníze nebo nemáte děti a myslíte, že vám je může dát. Čím nižší požadavky, tím fatálnější je váš omyl, o to hlouběji se nalézáte v temném údolí, zatímco Ježíš je na vrcholu kopce - vzdále- 234 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO nost mezi vámi se zvětšuje. Mnozí prchli, ale ne všichni z těch, kdo přistoupili blíže, tak opravdu učinili - jen ti, kteří k tomu měli pravý důvod. Tím je pravda. Proč ji nikdy nehledáte? Pravda se zdá být tak pustá a vyschlá, že nenacházíte žádný důvod, proč po ní pátrat. Štěstí naopak má na pohled velkou cenu a když na tom trvám: "Hledejte pravdu a štěstí přijde po ní," můžete mne po-slechnout jen proto, že vám štěstí také slibuji. Ve skutečnosti berete pravdu jen jako prostředek. Zjistíte-li, že k nalezení štěstí je pravda ne-zbytná, uvolíte se ji hledat - ale střed vašeho zájmu se nemění. Ale toto soustředění je chybné. Jedině když skutečně hledáte pravdu, můžete proniknout k Ježíši, Buddhovi, Zarathustrovi jinak jim zůstanete na hony vzdáleni. Všech-ny ostatní důvody vás přivádějí do tělesné blízkosti v duchovní oblas-ti zůstává mezi vámi prázdný prostor. Nyní se podívejte na Ježíšova slova: Ježiš pravil učednikům svým: Nyni mne porovnejte i povězte, kým se vám zdám býti. Proč položil Ježíš tuto otázku, není si snad vědom toho, kým je? Musí teprve skrze své žáky zjistit svou totožnosť? Proč se jich ptá prá-vě na toto? - protože cokoli řeknou, teprve odhalí pravý důvod, pro který s ním zůstávají. Vytváříte si představu o svém mistru na zákla-dě osobních tužeb. Jste-li s ním proto, že jste nemocní, bude Ježíš zá-zračným léčitelem. Hledíte na něj skrze svou touhu, přenášíte ji. Hle-dáte-li moc, pak vám bude Ježíš připadat všemohoucí, nejmocnější ze všech, protože jen tak můžete očekávat, že část ze své moci poskytne vám. Hledáte-li nesmrtelnost, máte-li strach z umírání, pak vaše před-stavy o něm tomu budou odpovídat. Proč se Ježíš ptá učedníků: "Řekněte mi, kdo jsem?" Chce vědět, jaké představy si do něho promítají. Ať už si promítáte cokoli, zname-ná to neúspěch, protože k poznání Ježíše či Buddhy je zapotřebí úpl-ně se vyhnout vytváření představ. Musíte se pouze dívat na skutečnost. Ježíš je fakt, nejživotnější, jaký je v tomto světě možný. Dívejte se pří-mo na něj, okamžitě. Nestavte mezi něj a sebe své touhy. Nevytvářej-te si uměle jeho podobu jinak jediné, co uvidíte, budou vaše vlastní odražené sny. Ježiš pravil učednikům svým: Nyni mne porovnejte i povězte, kým se vám zdám býti. POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 23S Šimon Petr jemu pravil: Tys jak anděl spravedlivý. Tento muž musel být moralista, puritán. Dozajista byl pronásledo-ván pocitem viny za vlastní nemorálnost, protože cokoli z toho, co řek-nete o druhých, nevypovídá nic o nich, jen o vás samých. Vaše soudy se netýkají jiných lidí, týkají se vás. Ježíš opakuje znova a znova: "Nesuďte!", protože všechny vaše sou-dy budou nutně chybné - budou jedině naznačovat něco o tom, kdo je pronesl. Zloděj je u vás hříšmlc. Proč? - protože bezmezně lpíte na osobním vlastnictví. Není tím řečeno nic o zloději, jen o vaší chtivos-ti a sobeckosti. Vypráví se o jednom Angličanovi, který se po smrti dostal do pek-la. Ďábel se jej otázal: "Kterému peklu dáte přednost?... máme zde všechny druhy: anglické, německé, čínské, ruské, indické... Angličan odpověděl: "Samozřejmě že indickému!" Ďábel byl zmaten: "Vypadáte jako Angličan, tak proč indické?" Muž vysvětloval: "Jsem sice Angličan, ale byl jsem v Indii a vím určitě, že v indickém pekle nebude fungovat vytápění!" Vaše mysl shromažďuje zkušenosti. Ať už řeknete cokoli o pekle či nebi nebo o jiných lidech, mluvíte na základě nabytých zkušeností va-še osobnost se odráží v každém slově, v každém tvrzení. Šimon Petr řIká: Tys jak anděl spravedlivý. Vypovídá se tím dvojí: zaprvé, slovo ,spravedlivý - musel se vždy obávat, aby se nedopustil nepravosti nebo hříchu, bát se, že by mohl být nemorální. Přesný opak si promítá do Ježíše a proto s ním zůstává. Pamatujte si, že protiklady se přitahují. Jste-li muž, přitahují vás že-ny - a to je problém! Protože je žena váš pravý opak, je velice lákavá. Ale proto také bude velice těžké s ní žít. Proto sňatek přináší tolik trá-pení: začíná půvabem protikladu, ale jste-li nuceni se ženou žít, způso-bí to plno starostí, protože je vaším opakem ve všem. Její způsob myš-lení se diametrálně odlišuje. Muž nikdy nemůže porozumět ženě. Není to uskutečnitelné, protože muž myslí jako muž, a žena jako žena kaž-dý v úplně jiném rozměru, v jiné dimenzi. Žena je intuitivnější nespo-léhá na logiku, dochází k závěrům dychtivě a překotně - a téměř vždy má pravdu! To ovšem celou věc jen zhoršuje - ať už řekne cokoli, je-jí rozhodnutí postrádají logiku a nedokáží vás tedy přesvědčit. Přesto má žena vnitřní zrak, kterým okamžitě proniká do věcí. Jednou byl hodža Nasreddin postaven před soud. Podíval se na po-rotce: bylo to dvanáct žen. Otočil se k soudci a prohlásil: "Přiznávám 236 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO se ke všemu!... Jestliže nedokážu oklamat jedinou ženu, kterou mám doma, je v tomto případě naprosto nemožné oklamat všech dvanáct. Jsem vinen, vyneste rozsudek." Každý muž ví, že je těžké podvést v něčem manželku. Ať už jste si to naplánovali jakkoli, vše se zvrtne ve chvili, kdy vkročíte do dveří. Vaše žena vás okamžitě prohlédne, neomylně uhodí hřebfk na hlavič-ku. Není si ani vědoma toho, jak k tomu došlo její mysl pracuje na odlišných principech. Žena nemůže nikdy porozumět muži. To je také jeden z důvodů, proč přitahují jeden druhého - záhadné láká. Ale žít s někým, komu nerozumíte, nutně přináší potíže, a pak dochází k boji. Láska je vždy doprovázena sváry, bojem v každou chvili. Protiklady se přitahují: jste-li lakotní, budou vás fascinovat lidé, kteří se vzdali všeho vyberete si světce, který odmítl cokoli vlastnit. Je snad-né si vybrat, ale v takových pripadech následují nevyhnutelně obtíže. Podívejte se na džinisty v Indii: jsou to ti nejbohatší lidé ze všech - a bohatství není možné získat bez chtivosti a lakoty - ale nade vše uctívají světce, kteří vše odmítli. Nedovolí svým svatým ani se oblék-nout. Ne, ani toto. Skutečný digamber, džinistický světec, je nahý a ne-vlastní vůbec nic s výjimkou svého těla. Musí jíst rukama. Nesmí jíst více než jednou denně, dvakrát by bylo přiliš. Spí na zemi, odtud po-chází jméno digamber: nebe, obloha je jeho jedinou přikrývkou, jedi-ným domem a střechou nad hlavou. Jaké jsou ale příčiny tohoto jevu? Proč se tak děje? Mohamed mnoho hovořil o míru: samotné slovo "islám" znamená mír. Ale podívejte se na mohamedány - patří k nejhrubším a nejnásil-nějším lidem na zemi. Proč je tak oslovil Mohamed a jeho nábožen-ství míru? Protivy se přitahují. Protiklad je přitažlivý, neboť takový je základní vzorec sexu, a ten vás následuje, af už se hnete kamkoli. Šimon Petr řekl Ježíši: Tys jak anděl spravedlivý. Cítil se zcela jis- tě provinilý a nemorální - bez ohledu na to, zdali právem nebo neprá- vem - to na pocitu viny nic nemění. Proto byl přitahován Ježíšem, kte- rý vypadal jako anděl - čistý, nevinný, nezatížený jediným hříchem. Křesťané dodnes zarytě trvají na tom, že se narodil z neposkvrněné panny, ač je to absurdní. Proč se tak pevně drží neposkvrněného po- četí? - protože sex se zdá být nemorální. A narodíte-li se z nemorál- mho aktu, jak sám můžete být absolutně morální? Je-li otráven pra-men, co pak? Můžete se o dokonalou mravnost pokoušet, ale nikdy to nebude ono. Nemorálnost musí být odťata přímo u zdroje. Odtud dů-raz na Ježíšovo zrození z panny. POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 23% Nikdo se tak nikdy nenarodil - je to očividná hloupost, něco tako-vého se prostě nemůže stát! Oni na tom ale trvají, jsou na tomto fak-tu závislí. Pokud se s konečnou platností prokáže, že Ježíš měl otce, křesfané od něj okamžitě zběhnou, odmítnou jej: "Je to člověk jako my! Jsme nemorální, zrození v hříchu je-li on také zrozen v hříchu, kde je potom rozdil?" Tys jak anděl spravedlivý. Andělé symbolizují naprostou dokonalost, čistotu a nevinnost. Ukazuje to mnohé o Šimonu Petrovi. Tento Petr se stal skálou celé křesťanské církve, jejím základem. Křesťanská církev se proto neustá-le angažuje v otázkách morálnosti a nemorálnosti. Je postavena na eti-ce, nikoli na skutečné zbožnosti. V Šimonu Petrovi leží kořen toho všeho: vytvořil vinu, protože jste-li příliš zaujatí tím, co je správné a co špatné, vynoří se přirozeně pocit provinilosti - ale život nezná nic z toho. Život je naprosto amorální, ne morální nebo nemorální. Neví nic o tom, co je dobré a co špatné. Plyne v obou směrech, jsou v něm spo-jeny. Nazvete rozvodněnou řeku morální nebo nemorální? Tisíce ves-ničanů se utopily a další tisíce jsou bez přístřeší. Nazvete řeku zlem? Ne, nepoužijete toto slovo, protože víte, že řeka nezná, co je dobro a co zlo. A Bůh existuje v řece stejným způsobem jako ve vás. Spad-ne strom a zabije meditujícfho světce. Nazvete tento strom hříšnfkem a vrahem? Donutíte jej stanout před soudem? Ne, řeknete jednoduše: "Je to strom. Naše morálka hříchu se na něj nevztahuje." Etika je lidský výtvor, zdá se, že Bůh je amorální, stejně jako celá existence. Amorální znamená ani jedno, ani druhé - nebo obojí. Bu-deme-li však k Ježíšovi přistupovat skrze morálku, nedojde k setkání. Svatý Petr, Šimon Petr, se s Ježíšem úplně minul. Hledal muže doko-nalé morálky, světce, ne mudrce. Rozdil mezi nimi je nápadný. Mudrc je amorální jako život, se kte-rým se sjednotil, neuvažuje v protikladných termínech světec si vy-bral dobro a odmítl zlo je jen napůl naživu, protože popřel polovinu života. Světec není skutečně zbožný, nebof opravdu zbožný člověk při-jímá život takový, jaký je. Nic z něj nezapírá, protože to by znamena-lo zapírat Boha. Jakoby jste se pokoušeli dokázat, že jste lepší než on. Podívejte: Bůh stvořil sex - jestli ne on, kdo tedy? - a vy jej popírá-te. Můžete se tak stát svatým, ale bude to jen morální svatost, nikoli náboženská. 238 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Hindové to velmi dobře chápali. Vrátíte-li se do doby, kdy byly se-psány Védy, zjistíte, že tehdy rišové, hindští kněží, žili velmi obyčej-ným životem: měli ženy a děti, vlastnili domy a nic si neodpírali. Od-řIkání přišlo až s džinisty a buddhisty. Jinak hindští světci žili své ži-voty stejně jako všichni ostatní lidé, protože věděli, došli k poznání, že život musí být přijímán ve své úplnosti nic není třeba zavrhovat, naopak vše přijmout. Takový je skutečný smysl teismu: astika je ten, kdo přitakává celému životu, kdo nikdy neřfká ne. Svatý Petr se mohl stát dobrým knězem, světcem, ale nikdy mudrcem. Měl své vlastní představy o věci, proto přišel za Ježíšem. Jste-li naplněni příliš mnoha morálními pojetími, co to způsobí? Od-soudíte a zavrhnete sebe sama, protože jsou věci, které nezmizí jen proto, že je označíte za špatné zůstávají dál. I takový člověk bude při-tahován ženami -jsou krásné a touha existuje -je to dar Boží. Je hlu-boko v každém póru, v každé buňce vašeho těla. Vědci řilcají, že va-še tělo se skládá ze sedmdesáti miliónů buněk, z nichž každá je vy-plněna sexuálním bytím. Celé vaše tělo je sexuální fenomén! Cokoli uděláte - můžete zavřít oči, můžete prchnout do Himálají, ale krása vás bude vždy znovu a znovu přitahovat. Květiny jsou nádherné - všimli jste si? Jejich krása je také spojena se sexem. Pták zpívající brzy ráno poblíž světcovy poustevny je nád-herný, ale uvědomili jste si, že jeho zpěv je sexuální vábení? Volá a přitahuje partnera, milence. Co je květ? Pohlavní fenomén, vábnič-ka protože se strom nemůže pohybovat, musí jeho pohlavní buňky pře-nášet včely, motýli a jiný hmyz. Kdysi jste se jistě učili, že jsou sam-čí a samičí stromy, které nemohou přijít jeden k druhému, protože pev-ně koření v zemi. Květ má oklamat a přitáhnout včely a ostatní hmyz: usadí se na květ, a když odlétají, mají na sobě přichycena zrnka pylu odletí na samičí strom, kde pyl spadne do samičích květů. Kdekoliv je krása, je přítomen i sex. Celý život je sexuální jev. Co s tím uděláte? Můžete sex jako takový odmítnout, je to ve vašich ru-kou, ale potom budete pociťovat vinu, protože hluboko uvnitř potlače-né přetrvává. Pocit viny zůstane, něco je v nepořádku. Nemůžete být s tímto pocitem šťastni, pamatujte, nemůžete s ním tančit. Ochromuje vás: ať už se obrátíte kterýmkoli směrem, nemůžete se smát a vznášet v extázi, protože ve vás zůstává strach z potlačeného. Tančíte-li a zpíváte, cítíte-li se blaženě, co se stane s potlačeným? Mohlo by vyplynout na povrch, musíte jej tedy neustále hlídat. Stává se z vás strážce a =lídač, ne pán vlastního života, který z něj má po-žitek, ale jen znuděný dozorce. Celá věc se zoškliví, protože vnitřní POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 239 konflikt je nekonečný. Veškerou energii promrháte vnitřními zápasy. A takový člověk, který zapřel některou z částí svého bytí, bude vždy na ostatní hledět s odsouzením - musí tomu tak být. Je velmi těžké žít s moralistou, protože vás neustále za něco odsu-zuje: děláte špatně, že jste si vzali čaj. Pijete čaj? Tedy jste propadli peklu - nesmíte jej pít. Skutečně, cokoli, z čeho můžete mít požitek, je amorální. V Gandhího ašrámu nebylo dovoleno vychutnávat jídlo-aswad, nemít žádnou chuf, bylo závazné pravidlo mohli jste jíst, ale ne vychutnávat. Proč? Proč se stavět proti chuti? - protože chuť je požitek, a proti němu se světci staví. Nenajdete světce, který by se smál či usmíval-nemožné! Tváří se posmutněle, pln odsouzení k sobě i druhým. Celý jeho život je chorobný, nedokáže být šťastný. Šimon Petr je symbolická postava. Tys jak anděl spravedlivý, řiká, což znamená: "Přišel jsem k tobě, protože jsi čistý: narozen z panny, nikdy jsi se neoženil, nikdy jsi nevychutnával život, ani doopravdy ne-žil. Jsi neposkvrněný, vidím tě tedy jako anděla." Matouš jemu pravil: Tys jak velký mudřec i porozuměni plný. Evangelista Matouš nehledá morálku, hledá poznání - je vědečtěji založený. A Ježíš vypadá jako někdo, kdo porozuměl, doufá tedy, že od něj obdrží nějaké klíče k mystériu života: "Tento muž zná nějaké tajemství. Ví, a snad nebude skoupý na slovo a poví." Matouš touží po vědění. Nechoďte k Ježíši ani k nikomu jemu podobnému pro rozumy. Je-žíš vypadá jako moudrý muž, protože jeho řeč vždy trefí do černého, vše, co vysloví, zní pravdivě. Jeho promluvy jsou smysluplné, ale vy věnujete přílišnou pozornost jeho slovům a ne jeho bytosti. Matouš je učenec, badatel hledá principy a teorie, systémy, filozofie. Vyhledáte-li Ježíše s takto zaměřenou myslí, minete jej, protože on není člověk vědění - je to člověk byti. Jaký je v tom rozdil? Vědění je povrchní, vypůjčené, mrtvé. A Ježíš je živý, absolutně ži-vý! Nevypůjčil si od nikoho nic - došel k pochopení sám. Může s vá-mi sdilet své bytí a jste blázni, odnášíte-li si jen slova. Ta můžete na-jít i v knihách, není proč kvůli nim chodit za Ježíšem. Lépe vám po-slouží knihovna - je v ní uloženo mnohem více po staletí ukládaných vědomostí. Přijdete k muži, u něhož vaše bytí může uhasit palčivou žízeň, a co 240 HOitČIČNÉ SEMÍNKO si odnášíte? - slova. Přicházíte k císaři a on říká: "O cokoli požádáš, bude ti dáno," a vy si řeknete o krajíček chleba a šfastni odcházíte. Ce-lá říše ležeLa u vašich nohou, jen říct - a vy se spokojujete se slovy, učíte se zpaměti teorie, stává se z vás teolog. Matouš je u kořenů křes-ťanské teologie. Církev se zapletla do dvou osidel - proto jsou v citátu zmiňovány. Petr položil základy církevní morálky a antisexuality, které pevně sto-jí dodnes Matouš byl, je a bude východiskem teologie. Křesfanství se zabývá dvěma přízemními nohsledy, ani v nejmenším Kristem. Zabý-vá se morálkou - co je správné a co špatné, a teologii, teoriemi o Bo-hu. Teologie znamená teoretizovat o božském, což je samo o sobě ne-smyslné. Bůh není teorie, není to hypotéza, kterou je třeba dokázat nebo vy-vrátit nemůžete o něm vést spory. Když zde byl Ježíš, měli jste přile-žitost setkat se s Bohem, neboť ten byl s ním, prostupoval tohoto muže - ale touha po vědění vám byla na překážku. Neměli byste po Ježíšovi žádat poznání, ale bytí. Shromaždovat poznatky je však snadné, není tře-ba se při tom měnit. Nasloucháte slovům a hromadíte je není třeba žád-né transformace, žádného úsilí z vaší strany. Pokud ale žádáte o bytí, musíte být tiší, musíte se ponořit do hluboké meditace, musíte se změ- nit v tichou přítomnost. Pak teprve do vás může proudit Ježíšovo bytí. Matouš mu řekl: Tys jak velký mudřec i porozuměni plnv. Ježíš není mudrc. Je moudrost sama, ale ne mudrc, protože moud-ří můžete být, aniž byste byli osvíceni. Jsou takoví: Konfucius byl mu-drc, ale ne osvícený, stejně jako Maní. Buddha a Laoc byli osvícení - jejich moudrost pochází z úplně odlišného zdroje. Dosáhli samého středu života - poznali. Jejich poznání neprochází skrze intelekt, ale skrze bytí. Proto Ježíše nazývám mužem bytí, ne vědomostí. Moudrosti můžete nabýt zkušeností - každý starý člověk jí dosáh-ne. Dokonce i pošetilci, protože se říká, že setrváte-li ve své pošetilos-ti dost dlouho, změní se v moudrost. Moudrost je otázkou času - pro-cházet životem, dělat chyby, scházet z cesty, bloudit a zase se vracet - stačí nahromadit sdostatek zkušeností. Ježíš není moudrý tímto způ- sobem: nebyl starý, bylo mu teprve třicet, což není vůbec mnoho. Ne- měl ani bůhvíjaké životní zkušenosti, nezmoudřel tímto způsobem. Ale něco věděl, něco pro život velice podstatného. Nevydal se do větví stromu života, ale ke kořenům. To je něco úplně odlišného - Matouš to nechápe. Bude si dělat poznámky cokoli Ježíš řekne, zaznamená. Vytvoří na tomto základě evangelium, bude spřádat teorie. Oba, on i Petr, se minuli daleko cíle. POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU Tomáš, třetí zmiňovaný v této promluvě, je učedmk Ježíšovi nej-bližší. Nenajdete ale jeho zápisky v bibli, neboť z té museli být Ježíš a jeho nejbližší žáci vyloučeni jako nebezpeční. Tomáš jemu pravil: Mistře, neni můj jazyk vyovědit schopen, jakým ty jsi. Nelze to sdělit. Jsi tak mnoho, tolik věcí - jsi jako potopa, zápla-va, mnohorozměrný a zase bezrozměrný má ústa to nedokáží vypově-dět. Nelze tě s nikým srovnat, jsi neporovnatelný. Cokoli o tobě řek-nu, bude špatně, protože to nebude dost. Slova jsou tak omezená, a ty tak obrovský! Proto Tomáš říká: Mistře, neni můj jazyk vypovědit schopen, jakým ty jsi. "Ne, to je nemožné! Neřeknu nic, protože to nejde. Nelze tě za-chytit, vyjádřit ve slovech!" Dostal se nejblíž ze všech, ale i nejblíž je pořád ještě na míle daleko, na druhé straně propasti. Něco podobného se přihodilo Bódhidharmovi. Žil v Číně devět let. Učil mnoho lidí, mnoho z nich se k němu v meditacích dostávalo blíž a blíž, a když odcházel, požádal čtyři ze svých učedníků, aby povědě-li něco o dharmě, o pravdě. Tři z nich byli přesně takoví jako ti, o kte-rých jsem již mluvil: Šimon Petr, muž morálky - nejpovrchnější z nich pak Matouš, hledající vědění, o málo hlubší než Petr a konečně To-máš, který řekl "Nemohu říci nic." Ale Bódhidharma byl šťastnější než Ježíš, protože čtvrtý z žáků zů-stal skutečně zticha. Neřekl ani: "Nemohu nic říci"... jaktnile totiž řek-nete byť jen toto, už jste cosi vyslovili tomu je třeba porozumět. Čtvr-tý zůstal stát naprosto mlčky. Jen se podíval Bódhidharmovi do očí a uklonil se mu až k nohám Bódhidharma zvolal: "Jeden má mé kos-ti, druhý maso, třetí krev - a ty, ty jsi samotná dřeň mého bytí!" Čtvr-tý z nich nevyslovil ani tolik, co Tomáš. Pronikl nejhlouběji, až do morku kostí. Ježíš neměl takové štěstí. Není to bezdůvodné: horší celkové klima, naprosto odlišná situace. Čína poznala Laoc, ale Židé nikdy nepozna-li nikoho podobného. Laoc připravil půdu, v níž mohlo Buddhovo se-mínko vyklíčit do krásy. V době, kdy do Číny přišel Bódhidharma, byla půda již zúrodněna. Zoral ji Laoc a Konfucius - vzácné úkazy-a on přinesl zrnko Buddhova učení, které nádherně vzklíčilo a vykvet-lo. Ježíš neměl to štěstí najít již zúrodněnou půdu. V židovské kultu-ře se našli proroci, ale ne mudrci formátu Konfucia a Laoc. Byli zde světci, proto bylo možné najít zde Šimona Petra. Bylo zde dostatek 242 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO moralistů, protože Mojžíš položil morálku do samého základu židov-ské tradice v podobě Desatera přikázání. Byli zde lidé jako Šimon Petr, protože nic neexistuje bez příčiny, bez dlouhé tradice. Přítomnost muže jako on není náhodná, musí za ní stát dějiny. Mojžíš je nejhlubší příčinou, kořenem, z kterého Šimon Petr vzešel: Desatero, morální přístup k životu a ke světu. Ale nebyl tu nikdy nikdo, kdo by jako Laoc řekl: "Veškeré rozlišování je mylné: ve chvíli, kdy rozlišíte: "Toto je dobré a toto špatné", rozštěpíte život a tím jej zabijete." - někdo stavící se za celek, ne za dělení. Bódhid-harma byl šťastný muž, protože z těchto důvodů měl čtyři učedníky, ne tři. V židovské kultuře je nejzazší možností Tomášův přístup. Podívej-te se na tento fenomén, na jeho slova - základní problém vztahu k bož-skému. Najdou se lidé, kteří tvrdí: "O Bohu nelze nic říci," ale tím už něco řekli. I touto větou jste už o Bohu něco vyslovili. Je-li toto tvr-zení správné, pak jste se vlastně zmýlili. Jestliže máte pravdu a sku-tečně nelze o Bohu nic říci, pak nemělo být vyřčeno ani toto - měli jste mlčet. Takto jste vytvořili dilema: na jedné straně říkáte, že nelze nic říci, ale může-li být řečeno tolik, proč ne víc? Co tomu brání? Mů-žete-li tvrdit o Bohu toto, proč ne i něco jiného? Je-li možné jedno tvr-zení, stávají se tím logicky přípustná i další. Proto Buddha zůstává tichý. Nevyslovil nikdy, že o Bohu nelze nic říci, nedovolil si ani tak málo. Pokud jste se jej zeptali na Boha, začal mluvit o něčem jiném. Vaši otázku přešel, jako by ani nebyla polože-na, prostě změnil téma, odvedl hovor k něčemu jinému. Neřekl, že ne-lze nic říci, protože to je absurdní. Proč to tedy říkáte vy? I skrze ne-gaci je mnohé naznačeno, i negativní tvrzení zůstává tvrzením. "Bůh nemá žádnou formu," říkáte. Co to znamená? Poznali jste jej? Znáte Boha v jeho úplnosti natolik, že můžete tvrdit, že nemá žádnou formu? Jestliže jste jej poznali v jeho úplnosti celého, pak má formu. Je to jako byste například řekli, že tento oceán je tak hluboký, že jej nelze změřit. Pak jsou jen dvě možnosti: buďto jste jeho hloubku změ-řili, protože jen tehdy můžete tvrdit, že není změřitelný, nebo jste ji neměřili, ale jak potom můžete tvrdit, že ji nelze změřit? Neexistuje hloubka, která by byla nezměřitelná, af už je jakákoli. Jestliže tvrdíte: "Bůh nemá žádnou formu," znamená to snad, že jste se dostali až k jeho hranicím a zjistili, že je nemá? Jestliže jste se ovšem dostali k hranicím, pak Bůh formu má. Jestli ne, pak neřikejte, že ji postrádá, protože ji může mít, aniž byste o tom museli vědět. Jen nalezení hranic vám může dát jistotu. Proto ti, kteří se náhodou setka-POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 243 li s Bohem - je to náhodná srážka - a padli do něj, neřeknou ani to nejmenší, nebof i to nejmenší s sebou přináší rozpor. Jeden z nejpronikavějších logiků tohoto století, Ludwig Wittgen-stein, napsal na dané téma krásnou větu. Jeho Traktát logicko-filozo-fický obsahuje mnoho obdivuhodných tvrzení, ale toto je z nich nej-lepší: "O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet." Tomáš se dostal nejblíž, ale odstup zde zůstal. Pokusil se ještě vy-slovit nevyslovitelné. Tomáš jemu pravil: Mistře, neni můj jazyk vypovědit schopen, jakým ty jsi. Ježiš pravil: Nejsem tvým mistrem... protože jak bych jím mohl být, když mi nikdo nerozumí? Jedině když rozumíte, jste skutečně učedmkem, jedině tehdy může-te vstoupit do řádu. Porozumění vám umožňuje vejít do bytí mistra. Ježíš pravil: Nejsem tvým mistrem... Tato slova jsou určena všem třem. Tomáš se nejvíce přiblížil, ale přesto ještě chybil cíl. Je nejlepší, ale ne dokonalý -jen relativně nej-lepší. Je hodně blízko, ale bariéra se dosud nezřítila. Ještě věří ve slo-va, protože se pokouší vyjádřit, co vyjádřit nelze. Nejsem tvým mistrem, neb tys pil i sebe opil z pramene kolotajiciho, který já poměřil jsem. Zde Ježíš sděluje závažnou a hlubokou pravdu. Říká: "Všichni tři promlouváte z mysli - z pramene kolotajiciho, který já poměřil jsem - kterou já přesáhl, dostal se dál, za ni - poměřil jsem. Vy dosud mlu-víte skrze mysl: jeden skrze morální, druhý skrze teologickou, třetí skr-ze mystickou - ale to vše jsou ještě role mysli. Mluvíte-li takto skrze mysl, nejsem vašim mistrem... já kladu důraz na toto: odhodte ji!" Skutečný mistr neustále trvá na odhození mysli. A vy se pokoušíte o úskok - mluvíte o něm ze stejné mysli, kterou vás nutil odhodit. Pro-to řfkám, že Bódhidharma byl šťastnější - měl žáka, která zůstal zti-cha, neodpověděl. Byli i mistři, kteří měli ještě větší štěstí. Jedním z nich byl Rinzai. Zeptal se na totéž - neboť je to vskutku znovu a znovu tentýž příběh: 244 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Buddha a jeho učedníci, Ježíš a jeho učedníci, Bódhidharma a Rinzai - historie se opakuje. Nemůže zde být žádná odlišnost, vztah mezi mis-trem a učedníky je v podstatě neměnný fenomén. Rinzai byl ještě šťast-nější. Co se stalo? Když požádal svého hlavního učedníka: "Pověz něco o pravdě", víte, co tento učedmk udělal? Nenapadlo by vás to ani ve snu. Vlepil mistrovi políček! A ten se jen zasmál a souhlasil: "Dob-ře jsi to provedl. Jaká může být odpověď, je-li samotná otázka pomý-lená?" A to je nejšfasnější mistr! Jak můžete zodpovědět otázku, je-li ve své podstatě chybná? Žák chce říct: "Nebuď pošetilý, nesnaž se mne oklamat a poplést. Nezaváděj mne na pole nelogické absurdity: odpo-vím-li, bude to špatně, ale budu-li mlčet, nebude to o nic správnější-protože se mě ptá můj mistr. Odpověď nemůže být než chybná - v sa-mé podstatě pravdy je, že ji nelze vyjádřit neodpovědět na mistrovu otázku však znamená být nezdvořilý." Toto měl na mysli, když na mis-tra vztáhl ruku. Rinzai se smál a povídal: "Výborně! Jestliže žák do-káže uhodit mistra, stal se již sám mistrem. Nyní jdi a uč jiné." Ježiš pravil: Nejsem tvým mistrem, neb tys pil i sebe opil z pramene kolotajiciho, který já poměřil jsem. Vy všichni jste opilci, zpití stejným šilenstvím mysli! To ona je zdrojem všeho bláznění - mohou zde být různé stupně, ale každý, kdo má mysl, je více či méně šilený. Mysl je ekvivalentem šílenství. Mož-ná vás to nepostihlo přiliš, je to dosud jen vlažné, ještě uvnitř nevřete a nevypařujete se, nikdo zatím nepomýšlí na to, poslat vás do blázin-ce. Vlažné a práceschopné šilenství můžete dosud pracovat i jednat, držet vše pod pokličkou. Překonat takové šilenství lze jedině tím, že překonáte mysl. Proto vás Ježíš nazývá opilými: ... tys sebe opil z pra-mene kolotajiciho, kterv já poměřil jsem. "Všichni tři hovoříte skrze mysl. Ani jste na mne nepohlédli, protože když se opravdu díváte, žádná mysl tu není." Neberte svou mysl s sebou, jdete-li k mistrovi. Je to hloupost, tak-to se mu nikdy nemůžete přiblížit. Nikdy nedosáhnete stavu satsang, nebudete v jeho přítomnosti zůstanete přeplnění, zpití pod obraz vlast-ní myslí. Mistr je tady, ale vy ne a ne přestat přemýšlet a tlachat. Ve vaší hlavě pobíhá mysl dokola tak dlouho, až vystaví zed, kterou již ani Ježíš nepronikne. POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 24S Vzal jej - Tomáše, toho, který se dostal nejblíž, toho nejlepšího i stranou odvedl - aby s nim byl o samotě- a tehdy tři slova jemu pravil. Když on Tomáš mezi druhy své se navrátil, tázali se jeho: Co Ježiš tobě pravil? Musel si vybrat druhého nejlepšfho, když skutečně nejlepší nebyl k dispozici. Vybral si Tomáše. Odvedl jej stranou a řekl mu tři slova. Když on Tomáš mezi druhy své se navrátil, tázali se jeho: Co Ježiš tobě pravil? Stále je zajímá jen to, co Ježíš řekl, nikoliv to, čím je. Jsou zauja-ti věděním a slovy, ne bytím. Tomáš jim odpověděl: Jestliže jediné ze slov jeho povim vám, kamenů se chopite i po mě vrhati jich budete a oheň vzejde z oněch kamenů a vás na popel spáli. Je to velice záhadné. Zmiňovaná tři slova nebyla nikde zaznamená-na a Tomáš je nikdy nesdělil ostatním učedníkům. Ale něco přeci na-značuje - nejste-li totiž připraveni, lze vám to, co je důležité, sdělit jen v náznacích, v nepřímých narážkách. Hledáte-li a pátráte, můžete skr-ze tyto narážky odhalit klíč je skrytému. Nejhlubší tajemství vám ne-může být sděleno, dokud na ně nejste připraveni. Čím více postupuje-te, tím více je vám odhaleno. Tomáš nám poskytuje nepřímé pokyny, proto se nejprve snažte porozumět jim. Jestliže jediné ze slov jeho povim vám, kamenů se chopite i po mě vrhati jich budete a oheň vzejde z oněch kamenů a vás na popel spáli. Jedna věc, kterou řfká: "Jestliže povím jediné slovo" - Ježíš řekl tři, ale: "Jakmile byť jen jediné z nich vyslovím, začnete po mně oka-mžitě házet kamením." Co to znamená? Člověk žije ve lžích - každý bez výjimky, lži jsou velmi příhodné a pohodlné. Pravda je úplně odlišná, tvrdá a nepříjemná. Lež je jako scházet z kopce - chůze je snadná a nohy vám přímo tančí. Pravda znamená škrábat se vzhůru -je to svízelné, namáhavé, stojí to mnoho 246 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO sil a potu. Lži jsou příhodné a pohodlné, protože si je můžete vytvo-řit, vymyslet tak, aby vám dokonale vyhovovaly není možné si však vytvořit pravdu, v tom je ta potíž. Je snadné vymyslet si lži: zajdete ke krejčímu a on vám ušije sako na míru stejně tak lze postupovat v případě lží. Pravda vám ale ne-padne, nemůžete ji stvořit k obrazu svému naopak, vy se budete mu-set přizpůsobit jí, sami sebe přistřihnout na míru. S pravdou nelze za-cházet jako s oblekem, přidávat nebo ubírat to vy se budete muset změnit. Lži jsou krásné na pohled, protože od vás nevyžadují žádnou snahu o změnu - samy se lehce přizpůsobí podle vašich potřeb. Poho-dlně přiléhají, nikde netlačí a umožňují vám, abyste zůstali nehybní a stagnující. Lež je vždy na vaší straně, nikdy proti vám. A pravda - s tou zdán-livě není třeba se obtěžovat. Pokud ovšem chcete být opravdoví a sku-teční, musíte se změnit. Pravdu nelze vynalézt, jen objevit, protože je zde již přítomna. Proto lidé žijí ve lžích, je možné vymyslet si své vlastní. Každá země má své typické lži, stejně jako každá rasa, nábožen-ství, církev, kult či řád gurudwara má své. Jsou velice příjemné a uspo-kojující - chrání vás před pravdou. Proto, kdykoli je někde vyslovena pravda, budete jejího hlasatele kamenovat: řfká-li tento člověk pravdu, je celý váš život faleš. Je obtížné to pochopit a přijmout - tolik jste do falše investovali, žili jste pro ni. Vaše sny, vaše osobní lži jsou všechno, co máte, a někdo přijde a začne je bombardovat pravdou...? Jsou jen dvě možnosti: buď jste připraveni se zhroutit úplně pod ta-kovým náporem, nebo po tom muži začnete házet kamením a tak za-bráníte jeho pravdě roztříštit vaše lži - pak bude všechno jako dřív. Psychologové došli k názoru, že člověk není schopen žít bez lží. Co se týče devadesáti devíti procent populace, mají úplnou pravdu jedno procento výjimečných můžete klidně nechat stranou, potvrzuje pravid-lo. Freud, Jung a Adler, tři největší objevitelé tajů lidské mysli, se zce-la shodují v názorech na jedinou věc - žít bez lží je pro člověka ne-možné patří k základním potřebám stejně jako jídlo, či k ještě základ-nějším. Můžeme žít bez jídla tři měsíce, ale bez lží ani tři vteřiny -je to jako dýchání. Dobře se podívejte, v jakém druhu lží žijete! Skláníte se v úctě před každým, kdo vás v nich utvrzuje a upravuje je tak, aby vypadaly co nej-pravdivěji. Bojíte se umřít, proto věříte v nesmrtelnost duše. Je to vaše osobní lež - o duši nevíte ve skutečnosti ani to nejmenší nevíte dokon-ce ani, jestli existuje, ale přesto věříte, že je nesmrtelná. A pokud tento POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 24% názor někdo obhajuje, klaníte se mu a máte jej ve velké vážnosti: "To-to je člověk, který poznal pravdu!", řfkáte. Co ve skutečnosti udělal? Jen podpořil váš klam, posilil jej a oživil. Zůstáváte stále stejní: neví-te, co je duše, a ani vás to nezajímá. Ale lež vám pomáhá žít. Nemu-síte se už bát smrti, protože žádná není - duše je nesmrtelná. Proto došlo k velice zvláštnímu jevu: má země, Indie, je nejzbabě-lejší na celém světě. Jak by ji jinak bylo při její rozlehlosti možné zot-ročit na stovky let? Navíc pod nadvládou národa menšiho, než je oby-vatelstvo jediné její provincie! Pět set miliónů Indů zotročených trice-ti milióny Angličanů se zdá být absurdní. Ale af přišel kdokoli - Hu-nové, Mongolové, Turci či Angličané - Indie byla připravena sloužit. Proč? Přitom jsou Indové lidé, kteří ,poznali své já: tvrdí, že dosáhli pravého vědění, že zjistili, že duše je nesmrtelná! Je-li tomu skutečně tak, jak se pak můžete něčeho bát? Nikdo ne-může být v tomto případě odvážnější než vy, protože vy víte, že ni-kdo skutečně neumírá nebudete mít strach dokonce ani ze zavraždě-ní, jestliže smrt neexistuje. Je tomu ale přesně naopak: duše je nesmr-telná, Indové jsou nicméně ti největší zbabělci pod sluncem. Ve sku-tečnosti ukrývají svou zbabělost pod slupkou takovéto filozofie. Ne-smrtelnost duše není jejich poznáním. Buddha to možná věděl, i Jadž-ňaválka, ale takovéto vědění je nepřenosné. Sebepoznání zůstává individuální. Nemůže je vlastnit žádná země, není to dědictví ani tradice. Jeden člověk ví, a jeho vědění mizí ze svě-ta ve chvíli, kdy zemře. Je třeba objevovat je znovu a znovu, není to přenosný majetek. Lidé této země jsou zbabělci, ale znají spousty nádherných teorii. Ani si nedovedete představit, jaký strach mají ze smrti. Dokonce i vy-stoupit na Everest museli jako první cizinci. Indy to nezajímalo, všich-ni řikali: "K jakému bláznovství se to chystáte? Co tam chcete najít? Proč se vystavovat takovému nebezpečí?" Indové nikdy nepodstoupí nebezpečí dobrovolně. A takoví lidé tvrdí, že ví, že duše je nesmrtel-ná. To je lež! Ne že by to nebyla pravda jako taková - ve vašem pří-padě to je lež, kterou zastíráte svou zbabělost. Jen se podívejte! Indie je specifický jev - rozhlédněte se po ní. Na celém světě nenajdete tak nenasytné a ubohé lidi. A to prosím říkají o celém zbytku světa, že je materialistický - jak dokonalá lest mysli. Oni jsou spiritualisté kdykoli se podívají na člověka ze Západu, v hloubi duše si s opovržením pomyslí: "Ty materialisto!" Přitom ne-dokážete najít nikoho více zaměřeného na hmotné statky než běžného Inda. Žije pro peníze, je chtivý majetku nedokáže si představit, že by 248 HOitČIČNÉ SEMÍNKO někomu něco dal, zapomněl, jak se to dělá, lpí na věcech. O celém světě se však vyjadřuje jako o materialistickém, "kdežto my jsme du-chovní lidé" - lež, očividná lež, ale opakovaná už tolikrát, že vypadá jako pravda. Je to podvod. Každý z nás si také vytváří své osobní lži. Některé lži jsou veřej-né, a pak máte ty své, ve kterých žijete. Jistým způsobem vám pomá-hají žít. Jste kupříkladu zbabělec, ale považujete se za odvážného mu-že a podle toho se snažíte i jednat. Trochu to pomůže, protože být zba-bělcem a přiznat si to znamená vskutku přestat se pohybovat životem. Řeknete-li si: "Jsem zbabělec, " budete tímto faktem paralyzováni. Proto psychologové tvrdí, že život bez lží je pro člověka nemožný - i zbabělec musí žít den za dnem. Tak to chodí: ke kterékoli své vlast-nosti vytváříte protichůdnou lež a afektovaně ji přehráváte tak, aby jí druzí uvěřili, abyste jí uvěřili vy sami. Tak jako zbabělec provádí kr-kolomně odvážné kousky, ale zůstává přesto zbabělcem jinak by totiž žádného přehánění nebylo zapotřebí. Bude se vrhat do nebezpečí, i když to bude zcela zbytečné, jen aby se předvedl před druhými a pře-svědčil sebe: "Nejsem zbabělý." Hluboko uvnitř se však své zbabělos-ti bojí strach jej nutí k tomu, předvádět opak. Chamtivý člověk je schopen vzdát se celého světa a zůstat nahý, jen aby přesvědčil sebe sama, že chamtivý není. Ale to není řešení. Je to lež. Tím, že zahodíte šaty a opustíte dům, se ještě nezbavíte chamti-vosti, neboť ta není ničím vnějším, je vaši součástí. Ať jdete kamkoli - nazí nebo oblečení - není v tom žádný rozdil. Lakota se jen pokouší ukrýt sebe sama pod přemrštěné vzývání opačného extrému - odříkání. Ten, kdo nezná chtivost, nemá odřikání zapotřebí, nemá proč pře-hrávat jakoukoli roli. Ten, kdo nepoznal strach, bude postrádat i onu takzvanou statečnost. Člověk, který porozuměl svému bytí nikdy ne-sklouzne k některému z extrémů. On i jeho život zůstávají v rovnová-ze, ve vyváženém stavu Co myslíte? Buddhovi vleze do cesty had, co udělá? Jednoduše uskočí stranou! Nazvete ho zbabělcem nebo hrdinou? Je prostě jen cit-livý člověk, který pochopil. Vám se hbí ten, kdo zůstane na místě bez ohledu na to, co dělá had - třeba jej i uštkne, ale on se nepohne - a na-zvete jej statečným. Přitom je to jen blázen. V hloubi duše musí být zbabělý tím že zůstává stát na místě to jen ukryvá. Uvidíte-li však, jak Buddha uskakuje před hadem, pomyslíte si: "Koho to vlastně následuji? Vždyť je to strašpytel?" Není to pravda. Je-li na cestě had, je třeba z ní uhnout. To je prostá úvaha. Je to jako když někdo usilovně tiskne klakson a vy přesto zůstáváte stát upro-POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU 249 střed silnice a domníváte se, že jste odvážní. Přihlouplí - to jste! Ko-ho tím o čem přesvědčujete? Jedině sebe, uvnitř: "Jsem hrdina." Člověk, který chápe, nikdy neupadá do protikladů. Řídí se porozu-měním. Af už dojde k jakékoli situaci, řídí se jeho reakce uvědomě-ním není statečný ani zbabělý. Vy jste obojí, ale jedno ukrývá druhé: i zbabělec se může za určitých podmínek zachovat odvážně, i hrdina se může v jisté chvili projevit jako strašpytel. Podívejte se na tento problém zblízka: i ten nejodvážnější muž se po návratu domů mění v opak - dokonce i Napoleon před Josefinou ztrácel kuráž. Jak se stane, že manžel, který je hrdinným bojovmkem ve světě, kapitánem průmyslu a odvážným obchodníkem, se třese před svou slabou ženou? Co se děje? A nemyslete si, že vás se to netýká-každý manžel je pod pantoflem! Toto tvrzení se zdá přehnané, ale ne-ní. Je to čirá nutnost: manžel, který je celý den nucen projevovat od-vahu, si chce od ní doma odpočinout. Kde jinde než tam by si mohl dovolit relaxovaY? Proto ve chvili, kdy vkročí domů, odkládá meč a štít. Hájil se statečně na trhu, bojoval bez oddechu - soutěžení, nepřá-telé, pořád dokola. Je to válka, nikdy nekončící válka ve světě boju-je po celý den. Vrátí se domů unavený tím vším - nemůžete zůstat od-vážní dvacet čtyři hodin denně. Pamatujte si, nikdo to nedokáže - mů-žete být jedině čtyřiadvacet hodin denně bdělí. Kromě bdělosti se všechno nutně obrací ve svůj protiklad. Vracíte se tedy domů unaveni, chcete odpočívat nemůžete teď bo-jovat, dělali jste to po celý den. Ale co vaše žena? V jejím okolí ne-probíhá žádné soutěžení, žádná válka zůstává chráněná doma, odpo-čívala celý den. Ani na chvili nebyla přiležitost, kdy by mohla před-vést svou odvahu. Je unavena tím, být jen zbabělou manželkou. Vra-cíte se a ona je připravena. Vrhne se na vás jako lvice. Žil jednou krotitel lvů, velice statečný chlapfk. Hrozně se ale bál své drobné ženy. Kdykoli se večer vrátil pozdě domů, měl s ní velké nepříjemnosti. Jednou se úplně zapomněl s přáteli, přiliš pil, a teprve okolo půlnoci si uvědomil, že na něj doma manželka čeká. Vrátit se teď neodvažoval, ale kam se ukrýt? Nemohl na nic prijít - městečko bylo malé a v hotelu by jej snadno objevila - a když už ho nic jiného nenapadlo, vydal se do lví klece v zoo, kde pracoval. Klíč měl s se-bou uvnitř bylo šest velkých, divokých Ivů! Usnul, a záda jednoho z nich mu posloužila jako polštář. Jeho žena zatím pátrala po celém městě. Když ho nikde nemohla najít, vydala se brzy ráno na jeho pracoviště. Tam ho našla, jak tvrdě 250 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO spí a chrápe. Probudila jej pícháním deštníku a volala: "Ty zbabělče! Pojď ven, já ti ukážu!" Musí tomu tak být: vyberete-li si jeden extrém, druhý vás bude pro-následovat. Můžete se chovat jako hrdina na jednom místě, ale bude-te se strachy třást na jiném. Je to nutné, zbabělost vám slouží jako re-laxace. Proto tvrdím, že manžel musí být nevyhnutelně ušlápnutý. Lze se tomu vyhnout jediným způsobem - nahradí-li manželku v domác-nosti, a ona bude místo něj chodit do práce. Tehdy nebude pod pan-toflem, protože už ve skutečnosti nebude ani manželem - změní se v manželku, role se vymění. Každý lajní případ v sobě skrývá svůj opak, který musíte někde nechat vyjít na světlo. Jinak se změní v břímě, které vás bude nesne-sitelně tížit. Jedině pochopení, bdělost, to, co Buddha nazýval pradž-na, vyvážený meditativní stav, je vždy uvolněný. Připomíná kočku-i ve spánku zůstává ostražitá. Sebeslabší zvuk v okolí a je v mžiku na nohou, svěží, opatrná, probuzená. Mysl, která zůstává vyrovnaná ve středu, neztrácí bdělost ani s usnutím. Není zde zapotřebí žádné rela-xace - takový člověk nezná napětí, nikdy nebyl odvážlivcem ani zba-bělcem. Porozuměl oběma těmto stavům a překonal je. Žijete ve lži. Je to nutné, protože se nesnažíte přijmout celé své by-tí, jen jeho část. Co je zbytkem? Musíte vytvořit lež, a tak jej skrýt. I odpvěděl jim: Jestliže jediné ze slov jeho povim vám, kamenů se chopite i po mně vrhati jich budete... Pravda byla vždy vítána kamením. Není snadné ji hlásat: ti, kdo ji vyslechnou, se změní ve vaše nepřátele a chopí se klacků. Nejsou ve skutečnosti proti vám, jen chrání sebe a své lži:... kamenů se chopite i po mně vrhati jich budete... Potom řilcá Tomáš velice krásnou větu: ...a oheň vzejde z oněch ka-menů a vás na popel spáli. Budete házet kamením po mně i po prav-dě - ale z těch kamenů vyšlehne oheň a sežehne vás. Nemůžete spálit pravdu, ani ji ukřižovat. Ukřižovali jste Ježíše. Pro-to jsem vám včera vyprávěl, že když k tomu došlo, neukřižovali ve skutečnosti Židé jeho, ale sebe samé. Od té chvíle je spaluje oheň, sna-ží se mu vyhnout, uprchnout z něj, ale on je následuje. Můžete házet kamením, ale pravdu nezraníte. Ve chvili, kdy po ní hodíte kamenem, budete vy poraněni a nako-nec i sežehnuti z vašich vlastních kamenů vyšlehne plamen. Zde je POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU ZSI celá židovská historie v kostce: po dvacet století jsou páleni tímto oh-něm. Neřlkám, že ti, kdo je mučili a mučí, se chovají správně. Ne! Ne-podporuji Hitlera a jemu podobné, kdo Židy vraždili a vyhlazovali ne, v tom to není. Židé si nesou svoji ránu uvnitř - sami vytvářejí své mu-čitele. Jde to velice obtížně pochopit. Provinilec pátrá kolem sebe po někom, kdo by jej potrestal. Nena-chází-li nikoho takového, zdá se mu život obtížnější. Když je potres-tán, uleví se mu. Pozorovali jste děti? Nepotrestáte-li je vy, udělají to samy uštědří si pár pohlavků - tím se uvolní. Něco provedly a sledu-jí, jestli na to otec nebo matka přijdou. Pokud ano, mohou dítěti na-plácat a ono bude spokojené, protože bylo potrestáno. Tím je vše skon-čeno, případ je uzavřen udělalo chybu a přijalo trest. Pokud však je-ho prohřešek nikdo neodhalí, necítí se dobře: něco zůstává nehotové. Schová se do kouta a samo si vlepí pohlavek. Pak je spokojené. Přesně tak je to s lidmi, kteří se věnují odříkání: udělali něco špat-ně - jestli to ve skutečnosti bylo či nebylo špatné, není důležité mys-li si, že tomu tak je - a proto trestají sebe sama. Vy se domníváte, že dosahují hluboké tapašarja, stavu odříkání a askeze máte je za velké světce. Ale jde jen o obyčejné provinilce, kteří si sami uložili trest. Mohou hladovět, bičovat si záda nebo se dokonce upálit zaživa, ale ne-jsou než provinilými, nevyspělými dětmi. Něco provedli a snaží se opět dosáhnout rovnováhy. Chtějí říci Bohu: "Už mne nemusíš trestat, udě-lal jsem to sám." Tak to dělali a dělají Židé. Je to jedna z nejhlubších spletitostí lidské mysli. Židé stále hledají svého Adolfa Hitlera, někoho, kdo by je zabil-pak cítí ulehčení. Pokud se o ně nikdo nestará, jsou neklidní vina je pronásleduje. Kamenujete-li pravdu, musí se něco takového stát do-konce ani po dvaceti stoletích utrpení Židé dosud nepřiznali, že uděla-li chybu. Ne! Ježíš není přijat, stále ještě se chovají, jako by nikdy ne-existoval není dosud součástí židovského národa. Tvrdím, že dokud Ježíše nezískají zpět, zůstanou ve strastech. Tyto strasti nevytvářejí druzí, oni sami je vyhledávají. Jsou to provinilí lidé a jejich vina je obrovská. Ukřižovat Buddhu, ukřižovat Ježíše nebo Krišnu - dovedete si před-stavit něco horšího? Ježíš, který měl být následován a uctíván, násle-dován a prožíván - a vy jste udělali přesný opak. Měl se stát vaším nejopravdovějším životem, vaším tlukoucím srdcem - a vy jste jej za-bili. Než byste z něj učinili svůj život, raději jste jej připravili o jeho. Tato rána bude Židy sledovat. Velice nesnadno se hojí a bude tomu tak i nadále, dokud se Židé k Ježíši pokorně neobrátí. 2S2 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Hindové byli v tomto směru vždycky rozumnější. Proto nejsou tak štváni pocitem viny - nikdy nezabili Buddhu. Buddha byl nebezpeč-nější než Ježíš, vykořenil hinduismus jako celek - od nejhlubších zá-kladů. Ježíš říkal: "Nepřišel jsem zničit tradici, ale naplnit ji." Ne tak Buddha! Ten volal: "Přicházím celou tradici vytrhnout i s kořeny a spá-lit. Védy jsou plevel!" Ale Hindové jej nezabili, proto mohou žít bez viny. A nejen to - jsou npravdu chytří a prozíraví - prohlásili Budd-hu přímo za avatára. Přijali jej - jen trochu prý sešel z pravé cesty, nic, čemu by bylo třeba věnovat přilišnou pozornost. Přijali jej a uči-nili z něj součást tradice. "Je to náš desátý avatár," prohlásili, a vytvo-řili kolem něj příběh - proto říkám, že jsou moudří a obezřetní. Žádná jiná rasa není tak chytrá je to přirozené, Hindové jsou nej-starší, nezkušenější. Zkušenost je naučila mnohému: jestliže ukřižuje-te Buddhu, nikdy se od něj neosvobodíte, půjde s vámi, bude vás pro-následovat - lépe jej nebrat na vědomí. Ale i když jej budete ignoro-vat, něco ve vás se bude znovu a znovu ohlížet zpět. Ten muž je tu, je tedy nejlepší ho přijmout - a oni to specificky zavrhujícím způso-bem učinili. To je prozíravost. Vymysleli příběh: Bůh stvořil peklo a nebe, ale po milióny let do pekla nikdo nepřišel, protože nebyl nikdo, kdo by hřešil. Všichni byli zbožní a spravedliví všichni odcházeli do nebe. Tehdy přišel k Bohu ďábel a zeptal se: "K čemu jsi stvořil peklo? Nikdo do něj nejde a já už jsem unavený věčným čekáním. Udělej něco - nebo peklo zruš." Bůh odpověděl: "Počkej, pošlu na svět muže - Gautamu Buddhu. Bude mást lidi, a oni potom sejdou z pravé cesty a skončí v pekle." Od té chvile je peklo přeplněno. Ale Hindové přijali Buddhu jako ava-tára seslaného Bohem - a pak jej odvrhli jemným a obratným způso-bem. Nebyli nikdy vinni. Židovská vina přetrvává poranění je sleduje a oni ne a ne přijmout Ježíše zpět. Měli by to udělat. Byl to Žid - narodil se tak, žil i zemřel - nikdy se nestal křesfanem bylo by dobré, aby jej opět získali pro se-be. Nikdy se již neobjevil Žid jeho formátu. Mnoho velkých se naro-dilo, dokonce v tomto století. Největší postavy tohoto století byli Ži-dé - lidé velkých možností: Freud, Marx a Einstein - největší utváře-jící jedinci našeho věku - ale nikdo srovnatelný s Ježíšem. Odvrhli nej-většího ze svých řad. Jakmile jej získají zpátky, ulehčí se jim, jejich rána se zahojí. Budou zdraví a ucelení, nebudou potřebovat žádného dalšfho z řady Hitlerů. Vytvořili si je sami, a dobře si pamatujte, co vám říkám: kdykoli se cítíte provinile, hledáte někoho, kdo by vykonal trest. Toužíte po POJĎ VEN A JÁ TI UKÁŽU ZS3 restu, protože ten vás od viny osvobozuje, pak si můžete oddechnout. Braňte se pocitu viny, jinak začnete hledat potrestání. Vychutnávejte život v jeho úplnosti, jinak se podobným pocitům ne-vyhnete. Přijměte život takový, jaký je, budte mu vděční hluboký vděk - ten vytváří zbožného člověka. Ve chvíli, kdy přijmete celek, i vy sa-mi se ucelíte. Zmizí rozdělení, stoupá ve vás hluboké ticho... jste na-plněni neznámým, protože pokud jste ucelení, neznámé klepe na vaše dveře. Pro dnešek dost! OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ ZS% U ~ ., )ežiš pravil: Povi-li vám ti, kdož vedou vás: "Hle, královstvi ono jest na nebesich, pak ptáci nebes předejdou vás. I povi-li vám: "Ono v moři jest, pak i ryby půjdou před vámi. Avšak královstvi ono jest uvnitř vás a mimo vás. Jestliže sebe poznáte, pak znáni budete i znát budete, že syny jste otce živouciho. Jestliže však sebe neznáte, pak bidou jste a v bidě zůstanete. Proč je v budoucnosti anebo někde za horami za doly? Je to kvůli lidské mysli. Lidská mysl se v přítomnosti ztrácí. Žije v budoucnosti, v naději, v příslibu budoucnosti její pohnutkou je tou-ha. Touha potřebuje čas, nemůže existovat, když ho nemá. Přijde-li na vás najednou chvíle, kdy si uvědomíte, že čas zmizel, že už není žád-ný čas, žádný zítřek, co se stane s vaší touhou? Strne a s časem zmizí. Čas není v podstatě fyzikální jev, je to jev psychologický. Čas ne-ní nikde mimo vás, je to vlastní činnost vaší mysli, která ho vytváří. Ježíš žije bez času, vy žijete v čase. Proto všichni buddhové - Ježíš je buddha, osvícená osoba - zdůrazňovali: "Buďte bez tužeb! Pak se vám brány nebeské otevřou." Avšak abyste byli bez tužeb, museli byste být zde a nyní, protože tehdy přestane existovat most, po kterém se pohy-bujete do budoucnosti anebo kamkoli jinam most zmizí. Touha je oním mostem. Mysl potřebuje čas, nedokáže bez něj existovat. Čím více času má-te, tím více má mysl prostoru, aby si s vámi mohla zahrávat. Potom si můžete neomezeně toužit, a snít a ve svých snech a touhách žít. Kně-ží vždy o nebi hovořili, jako by bylo někde v budoucnosti, protože mysl rozumí pouze budoucnosti, a jenom díky této budoucnosti vás lze zneužívat - a taky se cítíte ulehčeni. Slyšel jsem o jednom duchovním, který v kostele velebil Králov-ství boží: "Jsou tam ulice ze zlata a pole smaragdová! " Chvalořečil je ze všech sil a pak vyzval přítomné: "Kdo z vás by tam rád šel?" Zved-ly se všechny ruce, jen jeden stařec se zdržel. Duchovní tomu nemo-hl uvěřit. Proč ten stařec nezdvihnul ruku? Měl by ji pozvednout jako první, vždyf brzy zemře. Poté začal odsuzovat peklo a líčit jeho obraz, ZSó HOřtČIČNÉ SEMÍNKO s veškerou jeho ohavností, muky, bolestí, utrpení a ohněm. A zase všechny vyzval: "A kdo z vás by teď rád šel do Božího království, do nebes? " Zvedly se všechny ruce - ale stařec seděl dál bez pohnutí. Duchovní se vyjeveně otázal starce: "Copak mne neslyšíte? Jste hlu-chý? Vy nechcete jít do Božího království, do nebes?" Stařec odpověděl: "Koneckonců chtěl bych. Ale podle způsobu, ja-kým si vedete, se zdá, že si s sebou chcete nést pěkný náklad. Konec-konců bych chtěl, ale právě teď ne!" Když vám někdo poví, že Království boží je tady a ted, nejste při-praveni. Mnoho je tužeb, které si chcete splnit, než odejdete, mnoho přemnoho je věcí, které se musí udělat dřív, než pomyslíte na vstup do království Boha. Stále sníte a nejste připraveni se probudit, potřebuje-te čas. Kněží na vás apelují - avšak Buddha a Ježíš ne, protože Ježíš hovoří v termínech neasu: není to přítel, který by uklidňoval. Žít s ním znamená žít v neustálém nepohodlí. Nedopřeje vám výhodu sně-ní, nedopřeje vám čas, budoucnost - podle něj zítřek neexistuje. Zítřek vám pomáhá i jinak: tak jak nyní jste, se neakceptujete, ví-te, že nemáte cenu. Takoví, jací jste, se ani vy sami nedokážete při-jmout, a dobře to víte. Jak by vás mohl přijmout Bůh? Ne, není to možné! Nedokážete si to představit. Tolik jste se již odsoudili, jste pře-plnění pocity viny, jak vás může Bůh přijmout? Přijetí je nemožné. Kdyby se právě teď království otevřelo, kdyby vás jeho dveře vyzva-ly, ať vstoupíte, asi byste k tomu nesebrali dost odvahy. Potřebujete trochu času, abyste se změnili, abyste byli dobří, aby se z vás stal sva-tý člověk. Potřebujete trochu času, abyste provedli hodně věcí, díky nimž by se vaše bytost stala přijatelnou, aby vás mohl milovat i Bůh. Máte hodně tužeb, které potřebují čas. Čeká vás ještě mnoho "měl bych", která potřebují čas. Celá morálka světa - její podoby se různí, ale podstata je stejná - vás odsuzuje jste špatní, něco se musí udělat musíte se dát do pořádku, mu-síte se nablýskat, musíte zvýšit svou cenu. Takže když vám někdo poví, že brána je právě teď otevřena, necítíte se ve své kůži. Pak vstoupit ne-lze. Poví-li vám ale, že je v budoucnosti, pak máte času dost. Jste v kli-du, můžete se vypracovat, nablýskáte se. Můžete si udělat ideální obraz, který budete následovat, až se toho či onoho dne stanete svatými. A ta-dy jde o lest vaší mysli: můžete-li vše oddalovat, mysl zůstává stejná aby mohla zůstat stejná, chce vše oddalovat. Je tšeba ideálů, aby nedošlo ke změně není třeba skočit, ale mít čas, abyste mohli vše odkládat. Odkládání je podstatou toho, že jste nepřetržitě takoví, jací jste. Jestli se váš dům ocitne v plamenech, nebudete nic odkládat, prostě OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ ZS9 vyskočíte ven. Nebudete se ani ptát, kde jsou dveře, kde schody a ku-dy jít. Nebudete hledat učitele nebo průvodce - prostě vyskočíte. Dve-ře pro vás budou kdekoli! Ať už budete kdekoli, bude to místo, odkud vyrazíte na cestu. A nebudete váhat: "Stojím vskutku za to, abych se zachránil? Nejsem bezcenný?" Kdepak, žádná taková otázka se vůbec nevynoří. Filozofie je pro přepychové okamžiky, kdy můžete klást otázky a dostávat odpovědi a vše oddalovat. Když jste ale v nebezpečí, veš-kerou filozofii odložíte stranou. Už jste si všimli, že vždy, když se ocit-nete v nebezpečí, odložíte svou mysl? Už na nic nemyslíte, není na to dost času - dům je v plamenech a tak vyskočíte! A jakmile jste ven-ku, můžete si sednout pod strom a zase přemýšlet, co se to přihodilo. Ale v momentě, kdy je zde nebezpečí, kdy je zde smrt, čas zmizí. Pros-tě musíte jednat a nezbývá vám ani škvírka, ve které byste mohli pře-mýšlet, musíte jednat, jedině akce vás zachrání. Čas je oddalování a vy byste rádi vše oddalovali pro miliony důvo-dů. Jedním z nich je, že jste si ještě mnohé nesplnili -ještě jste si ne-vychutnali tento svět. Na světě jste již byli milionkrát, okusili jste ho miliony způsobů, ale přece máte pořád hlad a žízeň. Ne že byste ne-měli dostatek času... byli jste tady celou minulost - celá minulost zna-mená věčnost, nemá to počátek - od věčnosti jste tady, jednali jste mi-liony způsobů, vyplnili si miliony tužeb, a stejně jste ještě hladoví a žízniví. Myslíte si, že potřebujete více času? Už jste ho měli víc než dost! Není třeba více času, ale více porozumění a uvědomění, že vlast-ní přirozeností touhy je, že zůstává nesplněna. Touha zůstane vždy nesplněna, af už se jí dá jakékoli množství času, třeba i několik věčností. Ve své přirozené povaze je neukojitelná. Vy-vstane zas a znova, a čím více ji zkoušíte vyplnit, tím více bude naléhavá prostě si ji živíte, když si myslíte, že ji plníte. Jdete za sexem, myslíte si, že se uspokojíte - prostě živíte svou touhu. Zítra se vám vrá-tí dokonce ještě lačnější, ještě žádostivější, dokonce s ještě větším oče-káváním. Zase ji nalmíte a zítra vám bude klepat na dveře s ještě vět-ším šllenstvím a větší nadějí - a každým dnem poroste. A jak ji zakou-šíte, cítíte se čím dál hladovější. Svou touhu živíte, ale nenaplníte. A tak je tomu s každou touhou. Podívejte se na obyčejné touhy, ty nejobyčejnější: dáte si něco k jídlu, hlad zmizí, ale zmizí jen proto, aby se opět vrátil. Může se hlad navždy ztratit skrze potravu? Je vů-bec možné, aby se tím, že jíte, hlad navždy ztratil? Máte žízeň a na-pijete se vody - myslíte, že se vám žízeň navždy ztratí? Ne, touha to nemá v povaze. A tady jde o obyčejné touhy, které chápete. Opakují 26O HOŘČIČNÉ SEMÍNKO se, a čím více je opakujete, tím více jste zhypnotizováni, protože opa-kování je hypnóza: učinili jste tak včera, činíte tak dnes a doufáte, že i zítra opakujete svou touhu. A čím víc ji opakujete, tím víc se do ní dostáváte a propadáte jí. Toužili jste mnoha způsoby po miliony životů a rodíte se přesně podle toho, jak toužíte. Svou touhu si plníte: člověk, který chce sou-ložit jako pes, se jako pes narodí člověk, který je nenažraný jako pra-se, se narodí jako prase, aby si mohl vyplnit svou touhu. Narodili jste se už všemi možnými způsoby, protože už existujete celou věčnost-jako strom, jako pták, jako zvíře... Tomuhle hindové říkávají jónis. Hindové tvrdí, že jste se narodili přes zniliony lůn, vaše touha že na sebe vzala mnoho forem a vy že jste už vyzkoušeli všechny možné rozměry. Nic se dosud nezměnilo, nikdy se nic nezmění, protože v při-rozené povaze touhy je, že zůstane neukojena. Chápete-li to, budouc-nost už nepotřebujete - můžete zůstat tady a teď. A až zmizí budouc-nost, zmizí i touha. Zkuste tomu porozumět ještě z jiného ohledu: všemi způsoby jste se již zkoušeli změnit - na své minulé životy si nepamatujete, ale tento znáte - už jste učinili vše, abyste se změnili. A změnili jste se aspoň trošku? Aspoň trošičku? Došlo u vás k sebemenší transformaci? Ane-bo je zkrátka a prostě vše při starém - trochu jste se přeleštili tady, něco málo tamhle, trochu jste se tady či jinde upravili - ale jde sku-tečně o nějakou změnu? Změnili jste se aspoň v nějakém ohledu? A po-kud se tak dosud nestalo, z jakého důvodu si myslíte, že k tomu do-jde v budoucnosti? A jestliže žijete dál stejně, jak jste žili, a vše od-kládáte, pak ke změně nedojde nikdy, protože odkládáním vás obelstí-vá vaše mysl, která nechce, aby k transformaci došlo. Je to její nejhlubší lest, čemuž se musí porozumět. Proč vše odklá-dáte na zítřek? - protože to nechcete udělat teď, právě ted. Hrajete lo-gickou hru, řrkáte si: "Právě teď je to těžké, zítra to bude jednoduché." Ale každý zítřek přichází jako dnešek, a když přijde znova zítřek, bude to dnešek a vy si řeknete, že právě teď je to obtížné a že to uděláte zítra! Tak se chová a uklidňuje vaše mysl - a zítřek nikdy nepřijde. Oddalování k transformaci nevede. Dosud jste vše oddalovali - zas a znova. Každou chvrlí jste vše odkládali - a proto jste zůstali stejní. Pokud tomu rozumíte, transformací je tato chvile... protože žádného úsilí není zapotřebí, jde o probuzení. Nejde o otázku úpravy, ne že by-ste se sebou museli něco dělat. Tak, jak jste, jste dokonalí, jste božští tak, jak jste, vám vůbec nic nechybí - potřebujete jenom probudit. Jen opusťte své snění a svůj spánek, otevřte oči a pohlédněte na skuteč-OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ 261 nost, a ta vás změní: zčistajasna už vůbec nebudete takoví, jací jste by-li v minulosti. Až se zbavíte budoucnosti, minulost se ztratí ihned. Je to jeden ze základních životních zákonů: můžete-li se zbavit budoucnosti, minu-lost se ztratí okamžitě, protože už nebude moci přetrvávat. Podobá se to mostu nad řekou. Most potřebuje ke své existenci oba břehy. Zmi-zí-li jeden břeh, druhý nemůže nést most sám - most spadne, vše zmi-zí. Minulost a budoucnost jsou dva břehy, mezi nimiž jste si vystavě-li most touhy. Vždy někam jdete, úplně vždy. Jakmile ničeho nedosa-hujete, mysl vás popožene: "Přidej do kroku!" Proto je rychlost moderním trendem. Mysl vám řilcá: "Ničeho ne-dosahuješ, protože nevyvíjíš dostatečně velkou rychlost. Cr1 je právě tady, uvidíš, že zítra ho máš nadosah, nebo nejpozději pozítří ci1 je před tebou, máš ho na obzoru. Nejsi dost rychlý - zrychli, běž! Vyrob si nějaký nový stroj, abys byl rychlejší a cíl je nadosah." Díky této logice jsme dorazili na měsíc - a žádného crle jsme ne-dosáhli. Rychlost čím dál tím víc narůstá dříve nebo později se bude-me pohybovat rychlostí světla, už teď létáme rychlostí zvuku. Čím rychlejší budete, tím budete ztracenější, protože pak bude velmi těžké se vrátit domů. Zatím se ještě neumíme dostat nijak zvlášť daleko čím budete rychlejší, tím bude návrat domů obtížnější. Proto se stalo sebepoznání v tomto věku, ve věku rychlosti, takřka ne-možné. Buddha dosáhl svého osvícení snadno, Ježíš také, protože oba ži-li v době, kdy rychlost neexistovala - prostě se chodilo. Volský potah byl ze všeho nejrychlejší a přitom je chůze vlastně rychlejší než ten potah. Tehdy se chodilo po zemi, my létáme v oblacích, pronikli jsme do ves-míru, a čím rychleji se pohybujeme, tím těžší začíná být vrátit se domů. Jednou jsem zaslechl příběh o dvou žebrácích, kteří na ulici našli motocykl - někdo si zapomněl vytáhnout klíček ze zapalování. Moto-cykl měl postranní vozík, takže jeden tulák si sedl za řídítka a druhý do sajdkáry a odfrčeli si to k sousednímu městu. Asi po čtvrthodině se muž, který řídil, ohlédl na přítele. Ten měl tvář celou zrudlou, jako kdyby právě prodělal záchvat šílenství anebo byl v posledním tažení. "Co se s tebou děje? " zeptal se ho. "Trochu zpomal, vono to nemá dno a já celou cestu uukám!" Touha také nemá dno. Umíráte, protože celou cestu běžíte, a to čím dál rychleji, a ono je to bez dna. Touha nemá žádné dno, proto se ne- dá naplnit. Kdybyste se pokusili naplnit vodou hrnec bez dna, za jak dlouho by se vám to povedlo? Vždyť něco takového naprosto nejde. Proč nejste schopni naplnit bezedný hrnec touhy? Nikdy jste se nepo- 262 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO dívali, jestli dno má nebo ne - skočili jste do toho rovnýma nohama. p utíkáte tak rychle, že nemáte ani chvilku času se zastavit a podívat co se děje. Všichni kněží toho zneužívají. Avšak Ježíš není kněz - nenajdete čloěka, který je méně knězem než on. Skutečně náboženský člověk nikdy není knězem, nemůže jím být, protože kněz zneužívá vašich sla-bostí. Skutečně náboženský člověk, mistr, vás chce učinit silnějšími, Kněz je jenom chytrák, který zná vaše slabiny. Onou slabostí je dívat se do budoucna a vše oddalovat: nakonec jednou vstoupíte do Božího království - ale ne hned teď. Musí se udělat mnoho dalších důležitěj-ších věcí, mnoho důležitějších tužeb si musíte ukojit. Bůh je vždy po-slední položkou na vašem seznamu, a seznam je to nekonečný. Bůh u vás nemá pražádnou šanci. Je na posledním místě. Nyní se podívejme na Ježíšova slova. Povi-Ii vám ti, kdož vedou vás: "HIe, královstvi ono jest na nebesich, " ..ne tady, někde vysoko v nebi, někde hodně daleko Království boží je něco hodně, hodně vzdáleného - pak ptáci nebes předejdou vás. Dosáhnou nebes dřív, vy prohrajete. Ježíš žertuje, vlastně říká: "Pak nedoufejte, protože ptáci nebes tam dorazí před vámi!" Ilovi-li vám: "Ono v moři jest," pnk i ryby půjdou před vámi. O kom Ježíš hovoří Hovoří o kněžích. Kněží jsou nepřátelé nábo-ženství, ale přitom ho řídí. Řídí kdeco a člověku jako je Ježíš do svých chrámů vstoupit nedovolí. V Dostojevského Bratrech Karamazových je překrásný příběh. Po osmnácti stech letech si Ježíš pomyslel: "Teď musím jít navštívit ze- znova, protože po osmnácti staletích křesťanství už může být země připravena mne přijmout. Už mne neodmítnou jako dřív, protože když jsem tam přišel minule, nebylo tam jediného křesťana a já byl cizin-cem. Teď je půlka země křesfanská miliony kostelů a kněží neustále velebí slovo Ježíšovo. Nyní mne přijmou a uvítají všechny dveře mi budou dokořán otevřeny. Teď nastal ten pravý čas. Neměl jsem tam tehdy chodit - přišel jsem nevhod, v nepravý čas." přišel znova, samozřejmě v neděli dopoledne, protože během všed-OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ 263 ních dnů se křesťan pozná těžko. Pouze v neděli lze rozlišit, kdo je lesťan, protože náboženství je nedělní záležitost. Nemá nic do činění se životem, jde o pouhý rituál, který se musí dodržet, formalitu, která se má splnit - bez účasti srdce. Ježíš došel do vesnice, kde se zjevil před osmnácti sty lety - do Betléma. Zastavil se na tržišti a měl tro-chu zlou předtuchu, protože lidé se na něho dívali a nepoznávali ho, a odcházeli a přicházeli do kostela. A potom se kolem něho shromáž-dila skupinka lidí: "Jé, vy vypadáte jako Ježíš = to se vám teda poved-lo, jste vážně dobrý herec!" "Nic nehraji. Skutečně jsem Ježíš." Lidé se rozesmáli: "Jestli jsi doopravdy Ježíš, tak uteč dřív, než při-jde kněz, jinak se zaručeně dostaneš do pěkné šlamastyky." Uličníci po něm začali házet kamením a lidé se smáli a volali: "Přišel skuteč-ný Ježíš, král Židů! Tady je muž, kterého ukřižovali - vstal z mrt-vých!" A smáli se a žertovali. A Ježíš měl ohromný pocit... byli to totiž jeho lidé, už to nebyli Židé. Byli to totiž křesťané následovali ho, třebaže ho nedokázali po-znat. Nicméně čekal a doufal: "Aspoň můj kněz mne pozná. Tohle jsou možná pošetilci a ignoranti, ale můj kněz mě pozná." A pak přišel kněz. Lidé se přestali smát, jen z úcty ke knězi. Udě-lali mu cestu, dav se rozestoupil, všichni se klaněli až k zemi na zna-mení hluboké úcty. Ježíš se v srdci zasmál: "Nepoklonili se přede mnou, neprojevili mi žádnou úctu, ale kněze uctívají. Aspoň tohle je dobré znamení, protože to je můj kněz. Skrze něj mne poznají. Pozna-jí mne přes kněze, ne přímo, protože jsou slepí a nic nevidí." A tu na něj shlédl kněz a povídá: "Pojď sem, pobudo! Co si o so-bě myslíš, urážet našeho Boha?" "Cožpak mne nepoznáváš?" divil se Ježíš. Kněz ho popadnul za límec: "Moc dobře tě poznávám. Pojď za mnou." Zavedl ho do kostela a zavřel do cely. Ježíš nevěděl kudy kam: "Co se stane? Že by mne vlastní lidé zase ukřižovali?" Později v noci přišel kněz znova s malou svíčkou a odeznlsnul dve-ře. Zavřel je zevnitř, uklonil se až k zemi, dotkl se Ježíšovy nohy a po-vídá: "Dobře tě poznávám! Ne však na tržišti, ne před věřícími, pro-tože s tebou jsou samé potíže. Tak nějak jsme vše zvládli, ale ty vše pokazíš. Vše jde teď hladce, křesťanství stojí na pevných základech půlku světa jsme obrátili na víru, dříve nebo později zvládneme i tu druhou. Už se nevracej! Na víru jsi nedokázal obrátit ani jediného člo-věka, když jsi byl tady, a nám se daří, všechno jsme zvládli na výbor-nou, měl bys nám být vděčný. ZC4 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Víš, poznat tě můžeme, když u toho nikdo není, ale před ostatními to nejde, protože ty jsi proti kněžím, proti církvi a proti řádu. A po-kud si nedáš říct, budeme tě muset ukřižovat znova. Uctívat tě může-me, když zde nejsi, protože to pořádek nenaruší. Všechno jde hladce, vše je na dobré cestě - koukni se, jak jsme to zvládli! Půlka světa je křesťanská, miliony kostelů a duchovních velebí tvé slovo. Měl bys být spokojený. Takže okamžitě běž odtud a už se nevracej. Jsme tady tvý-mi agenty a cokoli budeš chtít provést, můžeš provést přes nás. Nemů-žeme ti dovolit, aby ses osobně pohyboval mezi masami. Jsi nebezpeč-ný," Onen kněz vyslovuje jednu ze základních pravd: totiž že kněz ne-může být náboženský. Může být Buddhovým knězem, bude ale proti Buddhovi. Pracuje pro něho, jak se aspoň zdá zdánlivě cituje jeho slo-va. Objeví-li se však Buddha, kněz se postaví mezi něj a vás a dál vás nepustí, protože Buddha a Ježíš jsou vždy buřiči, nikdy nejsou kon-formní. Můžou podnítit revoluci, neutvoří nic organizovaného. Když Ježíš říká: Povi-li vám ti, kdož vedou vás - míří na kněze - "Hle, královstvi ono jest na nebesich. " pak ptáci nebes předejdou vás. 1 povi-li vám: "Ono v moři jest," pak i ryby půjdou před vámi. A podle kněží se vždy nachází někde úplně jinde. Stalo se tak v Indii... protože Indie je nejstarší země s kněžskou tradicí. Nikde se nenajde takové kněžstvo, jaké vzniklo v Indii - kně-ží se stali kastou, bráhmany. Totálně se odloučili od společnosti, vše utajili, jejich jazyk nesměl znát každý. Málokdo dostal takové vzdělá-ní jako oni, protože když jsou lidé vzdělaní a mohou si posvátné knihy číst sami, pravda se před nimi ukryje těžko. Pouze kněží měli volný vstup do nejskrytější svatyně vědomostí - nikdo jiný. Brahmani vládli Indii tisíce let. Nejprve tvrdili, že Bůh se nachází v Himálajích, protože Himálaje byly nepřístupné. Lidé však do nich zanedlouho pronikli a žádného Boha tam nenašli. Brahmani tedy pra-vili: "Tohle nejsou Himálaje, které jsme měli na mysli, tohle je kopie skutečných Himálají, které jsou v nebi. Toto je jen jejich odraz - v od-razu Boha nenajdete. Skutečný Kajláš, Himálaje jsou na onom světě." Načež se jejich bohové přestěhovali na planety, na měsíc a na slunce. Když člověk poprvé doletěl na Měsíc, hindy to značně zneklidnilo, stejně tak džinisty. Západ ani neví, jak je to vyvedlo z rovnováhy, pro-tože neví, kolik bylo do měsíce investováno. Indie byla velmi rozrušena. OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ ZCS Je jeden velmi učený kněz, který se snaží dokázat, že celá záleži-tost, tento lidský let na měsíc, byl podvod. Proč? Takový prostý fakt - skutečně se to stalo! - proč se ho snaží popřít? Založil velký insti-tut. Mnoho lidí mu věnovalo stovky rupii, aby dokázal, že je čirý mý-tus, že člověk doletěl na měsíc, že prý měsíce nikdo nedosáhnul. Proč? - protože do něj tolik investovali. Jestliže člověk doletěl na měsíc a Bůh tam nebyl, tak se bude muset přestěhovat někam jinam. A tihle vědci brzy doletí kamkoli. Nyní už nemůžete Bohu dovolit, aby zůstal kdekoli nadlouho - člověk dorazí kamkoli, kde řeknete, že se Bůh na-chází. Nebe bylo nepřístupné, moře také. Jsou primitivní náboženství, která tvrdí, že Bůh žije v moři, pod jeho hladinou, a jsou náboženství, podle kterých žije na nebesích. Jedním jsou si ale kněží jisti: že Bůh nežije tady, protože kdyby žil tady, měli by velice svízelnou pozici-nač bychom zde potřebovali kněze? Kněze je zapotřebí jako zprostředkovatele. Je agentem, prostřední-kem. Je-li Bůh přítomný právě zde, pak se s ním lze setkat přímo-proč bychom potřebovali kněze? Kněz je nezbytný, protože Bůh je vzdálený, jeho hlas k vám nemůže proniknout přímo. Dává poselství knězi a kněz je interpretuje pro vás. A přes svůj výklad získává moc: zná klíč, vy jste věci neznalí vede vás, je vaším mistrem, guru - a vy jej máte následovat. Nejvychytralejší povolání na světě je povolání kněze. Proč nejvy-chytralejší? - protože kněz zneužívá velice nevinná srdce. Člověk, kte-rý hledá Boha a čistotu, člověk, který hledá pravdu - tento člověk je zneužíván. Vykořisťujete-li člověka, který hledá peníze, moc se od se-be nelišíte, protože on je hledá také není mezi vámi velký rozdil. Zne-užíváte-li však člověka, který hledá pravdu, je to vychytralé -je to vů-bec ze všeho nejvychytralejší a nejhorší. Kněží by se měli zamyslet a dokázat, zdali skutečně zastupují Boha anebo ne. Zastupují-li coko-li jiného, zastupují ďábla. Oni však převzali vedení, ovládli nábožen-ství. Ježiš pravil. Povi-li vám ti, kdož vedou vás: "Královstvi ono jest na nebesich, " neposlouchejte je, jinak o ono království přijdete navěky věků. Avšak královstvi ono jest uvnitř vás - nikde jinde není, nachází se přesně tam, kde právě jste - a mimo vás. Je uvnitř vás a vně vás. Je uvnitř vás jako centrum a vně vás jako obvod. 2(( HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Co to Ježíš řilcá? Uvnitř a vně je celý svět, uvnitř a vně je celé uni-versum - nezbývá nic. Ježíš praví: "Bůh je tento vesznír, celá existen-ce. Tak, jak to je, je to božské. Bůh se rozplynul do svého stvoření." Není jako malíř, který namaluje obraz a zůstane oddělen. Podobá se tanečníkovi, který tančí a splývá se svým tancem - tanečníka a tanec od sebe nelze oddělit. Mahře od malby oddělit lze, poezii od básníka také, ale tanečnilca od tance neoddělíte. Proto nazývají hindové svého Šivu Natarajem, největším tanečníkem: je se svým tancem nerozluči-telně spjat, je tancem. Rozumíte-li tanci, rozumíte tanečnilcovi jestliže můžete zachytit ta-nec, zachytili jste i tanečnfka. Umíte-li milovat tento svět, milujete Bo-ha. Najdete ho, i když proniknete třeba do květiny. Bůh je zde ukryt - ne však, protože se snaží skrýt je vám ukryt, protože nejste otevře-ni. Jinak je otevřeným tajemstvím. Je tady všude, všude kolem, uvnitř a vně. Ono království je uvnitř vás i mimo vás. Jestliže poznáte sebe, pak znáni budete i znát hudete, že syny jste otce živouciho. Jestliže všnk sebe neznáte, rak bidou jste a v bidě zůstanete. Poslouchejte: Boží království se nachází uvnitř vás! Všechny chrá-my jsou zbytečné, protože vy jste chrámem, vy jste kostelem. Vatikán je pak zbytečný, Řím je pouhé břemeno. Potom není potřeba Mekky a Mediny, ani Girnánu a Kaši. Vy prostě jste chrám, živý chrám Bo-ha. Je uvnitř vás. Nač je potom třeba kněz, prostředník? Celé jeho po-volání ztrácí smysl. Bůh existuje ve vás, tak jak jste. Vždy ve vás bý-val, v takových, jací jste. Někdo se zeptal Rinzaje: "Rád bych byl Buddhou. Co mám dělat?" Rinzaj řekl: "Budete-li se o něco snažit, chybíte - protože již Budd-hou jste." Je to absurdní: Buddha, který se snaží, který usiluje stát se Budd-hou! Boha nemůžete najít, protože není nikde jinde, je uvnitř vás. A tam se nikdy nedíváte, protože všichni kněží tvrdí: "Hle, je na ne-besích, žije daleko odtud. Cesta k němu je dlouhá, potřebujete kněze, aby vám pomohl." Ježíš bere půdu pod nohama všem kostelům, chrámům, kněžím a prostředníkům. Říká: "Je uvnitř vás." Zároveň ovšem vyslovuje vel-rni vzácnou a krásnou skutečnost, říká také: "a je mimo vás." Na světě jsou tři druhy náboženství: v prvním se tvrdí, že Bůh je vně. OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ 2C% Hindové a mohamedáni trvají na tom, že je vně. Podle druhého typu ná-boženství je Bůh uvnitř. Všichni džinisté a buddhisté tvrdí, že jste Bo-hem, ale nikdy netvrdí, že je Bůh vně, nikdy. Ježíš řrká, že Bůh je uvnitř a vně. To je největší syntéza, nejvyšší vůbec možná. Nechce krajnosti. Jeden extrém je, že Bůh je vně. Proto tolik vadí muslimům, když jim povíte, že jste Bůh. Zabijí vás, protože je to jedno z nejhorších tvr-zení, je to kufra, rouhání se. Proto zabili Mansoora, protože tančil v ex-tázi a prohlašoval: "Anal Haqq, Aham Brahmasmi -jsem Bůh." Rou-hal se, což mohamedáni nemohou tolerovat, protože Boha mají vně. Nanejvýš se mu můžete postupně přibližovat, ale nikdy se jím nemů-žete stát. Jak se může stvoření stát stvořitelem? Stvoření zůstává stvo-řením a stvořitel stvořitelem. Proto si myslí, že je neuctivé prohlásit: "Jsem Bůh." Znamená to, že stvoření, otrok, vytvořená věc prohlašu-je, že je stvořitelem. To je rouhání, které je proti náboženství. Opačným pólem je džinismus: Bůh je prý uvnitř vaše duše je nej-vyšší Bůh a jiného není. Došli do druhého extrému, neuctívají žádné-ho Boha, uctívání pro ně ztratilo smysl, nemohou se modlit. Ke komu by se modlili? Ačkoli je modlitba přenádherným aktem, pro ně se sta-la nesmyslnou. Podívejte se na muslima v modlitbě. Je překrásný. Může se modlit, protože má Boha. Muslimskému modlení se nic nevyrovná. Chcete-li vidět, jak se modlit, pohlédněte na muslima: vypadá tak nevinně, úpl-ně odevzdaně - ale je nebezpečný. Prohlásíte-li, že jste Bůh, zabije vás - tento člověk, který se modlil. Džinisté se modlit nemohou, ne-mohou nikoho uctívat dimenze modlitby a uctívání se u nich prostě vytratila. Můžou jedině meditovat. Meditace je jim dovolena, protože Boha mají uvnitř, stačí jen zavřít oči a meditovat. Ježíš dosahuje nejvyššího vrcholu syntézy. Zde prohlašuje jednu z nej-větších pravd: že Bůh je uvnitř a vně. Můžete se modlit, můžete i medi-tovat můžete zpívat v extázi nad vnějším a ztišit se u vytržení nad vnitř-ním - Bůh je všude. Není třeba upouštět od modlitby ani od meditace. V mohamedánské tradici neexistuje nic jako modlitba. Džinisté vůbec ne-znají modlení, pouze meditují. Obě strany se nacházejí v extrému. Ježíš setrvává v rovnováze. Říká, že Bůh, Boží království, je uvnitř vás a mimo vás. Jestlie sebe poznáte, pak znáni budete. Toto je syntéza. Pokud se poznáte, jak vám poví džinisté, poznali jste vše. Konec Nikam dál se dostat nelze. Podle muslimů poznat ne- 268 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO můžete podle nich můžete poznat Boha a být naplněni jeho milostí. Sebepoznání vůbec není možné, protože by vás učinilo Bohem. Jen Bůh se zná, stvoření se nezná. Člověk může poznat Boha, tof vše. Mů-že žít v jeho nádheře a být naplněn jeho milostí a světlem může si do-přát toho, že splývá a plyne s boží silou, ale poznat sebe nemůže. Podle džinistů je možné pouze sebepoznání poznáte-li sebe sama, poznali jste vše, co se má poznat, nic nezbude. Ježíš však říká: Jestliže pozná-te sebe, pak ziáni budete. Velmi jemná záležitost. Co tím míní, když říká: ...pak znáni bude-te? Poznáte-li se, bude vás znát celá existence ve vašem poznání na vás bude pohlížet celá existence. Nejenom vy budete pohlížet na ni, ona celá bude také odpovídat, protože Bůh je uvnitř a vně. Když se někdo pozná, není to jenom sebepoznání - celá existence o vás ví. Ve svém sebepoznání jste znáni. Bůh se na vás dívá z kaž-dého květu, z každého lístečku a skály - ve svém sebepoznání se ne-cítíte osamoceni. Skutečně, dokud se nepoznáte, budete sami. Až se poznáte, bude vás znát celý svět. Vaše poznání není osamělý akt, ne-ní to sólo, ale symfonie. Víte-li o sobě, ví o vás vše když se pozná-te, vše vás poznává - dokonce i strom nebo skála budou jiní, dokon-ce i pták se zachová jinak. Proč? - protože totéž jediné vědomí exis-tuje uvnitř a vně. Když znáte sebe sama, zná vás a oslavuje celá existence. A mělo by tomu tak být, protože jste její součástí. Celý svět musí slavit vaše konečné poznání, protože jeho část se stala vědoucí, stala se Buddhou a Kristem skrze onu součást dosáhla celá existence vrcholu, crescen-da. Celý svět bude oplývat štěstím a nevídaně rozkvete. Budete pozná-ni, bude se o vás vědět. Ve svém sebepoznání nebudete sami - půjde o oslavu celku. Zde Ježíš hlásá tu vůbec nejkrásnější skutečnost: oslava existence nad va-ším sebepoznáním, blaženost celého světa nad tím, že jeho část roz-kvetla a dosáhla svého naplnění. Jestliže sebe poznáte, pak znáni budete. Máme hluboce zakořeněný sklon být znáni, hlubší než poznat se. Chcete, aby se o vás vědělo, hluboce toužíte, aby vás každý poznal. Může se to obrátit špatným směrem, můžete se snažit získat pozornost lidí špatným způsobem, ale hluboko uvnitř má tato touha semínko, vel-mi smysluplné semínko. Nebudete naplněni, dokud vás nepozná a ne-bude s vámi šťastná celá existence. OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ 269 Potřebujete milovat a být milováni. Potřebujete se poznat a být po-znáni. Potřebujete odezvu, jinak je celá existence mrtvá jinak jste po-znání dosáhli sami a celý svět zůstává potichu, jakoby se nic nestalo. Člověk se stane Kristem, a celá existence že si nic neuvědomí a že je lhostejná, o nic se nestará a vůbec není šťastná, jakoby se nic nestalo? Jak by tomu tak mohlo být? Celá existence to prostě musi poznat, pro-tože jí nejsme cizí. Tento svět je rodina, existuje jako úkaz propojený vzájemnými vztahy. Když je jeden osvícen a jeho světlo naplňuje všechna srdce, vědomě i nevědomě vše se raduje a slaví. Proto říká Ježíš: Jestltže sebe poznáte, pak znáni budete i znát budete, že syny jste otce Živoucího. Co tvrdí křesťané? Pravý opak. Podle nich je Ježíš Kristus jediným sy-nem, kterého zplodil Bůh. Celé jejich dogma se točí kolem slova ,jedi-ný", protože pokud bychom byli syny všichni, v čem by byl Ježíš zvlášt-ní? V čem je potom výjimečný? A proč by měl být uctíván? Jen aby z něj udělali něco zvláštmho - a přitom zapomněli, že jdou proti němu. Ježíš praví: ... i znát budete, že syny jste otce živouciho. Dvě věci: za prvé - vše, co ve vesmíru existuje, je synem celku, musí být. Narodili jste se v něm a skrze něj. Celá existence k vám má otcovský - anebo ještě lépe řečeno - mateřský vztah. Bylo by vhod-nější použít slova matka, ale to bylo těžké, protože Židé vždy byli muž-skými šovinisty. Nebylo snadné říci "matka". Na světě jsou mužské šovinistické země, mužské rasy: Němci nazý-vají svou vlast "Vaterland" -jediná země, která je vlast - tatínek všech-ny ostatní se nazývají matička vlast. Tihle Němci jsou nebezpeční lidé - proč "Vaterland"? Muž a jeho ego! Proč by měl být Bůh otcem? Proč by nemohl být matkou? Proč by měl být on a ne ona? Matka se zdá být závažnější, protože otec se moc na stvoření syna nepodilí. Celou záleži-tost nanejvýš jenom spouští, nic jiného. Otec se dá nahradit. I obyčejná injekce to může zvládnout, otcův úkol může provést in-jekční stříkačka, otec je nahraditelný. Celé stvoření uskutečňuje mat-ka: nosí dítě devět měsíců, její krev, celé její bytí přechází do dítěte. Ve vesmíru existujete jako v lůně. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Někteří lidé pro Boha užívali označení "matka". Mají větší pravdu, ale jen větší úplnou pravdu nemají, to by byl Bůh zároveň otcem i matkou. Nemůže být muž ani žena, protože zrození nezpůsobuje jenom jeden z nich. Je obojím: ardánnrišvar, polomuž, položena je obojím, on i ona. Ovšem záleží na tom, jak kdy. Když tady byl Ježíš, nebylo pro něj snadné říct "Matka Bůh", protože by ho nikdo nepochopil. Jeho poslu-chačstvem byli Židé, kteří věřili v hrůzostrašného otce Boha, velice pomstychtivého - šli jste proti němu a on se pomstil. Matka nikdy ne-může být pomstychtivá, vždy je odpouštějící a chápající. Matka nikdy nevyžaduje poslušnost, zato otec vždy. Desatero přikázání nemůže po-cházet z matky, jedině z otce. Přikázání - slovo samotné je ohavné, jako kdyby Bůh byl generál a existence něco jako vojenský tábor-přikázání! Pak neuposlechnete jedině na vlastní zodpovědnost a riziko. Ježíš používal běžné vyjadřování, ale vím, že by dal přednost "mat-ce". Matka je více než otec: matka je v centru, otec na periferii - ovšem Bůh je obojí. Pamatujte, že o něm vždy hovořím v mužské osobě, ale vždy mějte na paměti, že tak činím, pouze protože je to příhodnější. Bůh je on i ona. A... vy, syny jste otce živouciho. Každý je synem. Není to tak, jak smýšlejí logici, sociologové a psy-chologové - není to antropomorfismus. Zdá se, vypadá to tak, že když se uvažuje o Bohu jako o otci či o matce a o vás jako o synech, že se tím promítají lidské vztahy do vesmíru, že se z celého kosmického fe-noménu dělá rodinná záležitost myslíte v lidských termínech. To je odsouzení. Sociologové a psychologové, kteří tvrdí, že je to antropocentrismus - když o sobě člověk uvažuje, jako by byl v centru, a na vše si pro-mítá vlastní termíny a pocity - kdykoli tvrdí, že je to antropocentric-ké, říkají, že je to špatné. Oni však nic nepochopili: antropocentrické se to zdá, musí zdát, protože ať člověk řekne cokoli, vždy to bude nut-ně lidské. I objektivní pravda bude zabarvena osobou, která ji prohla-šuje. Ani objektivita nemůže být bez subjektivity subjektivní všemu dodává specifický odstín. Ani vědecké pravdy nejsou objektivní: člověk, který je objevil, do nich vstoupil. Nikdy není možné přijít na objektivní pravdu, protože ten, kdo ji pozná, ji skoro vždy vybarví. Veškeré poznání je osobní. A kdykoli něco řekne člověk, bude to lidské, protože to říká člověk. A není třeba si nic ospravedlňovat - vždyť je to krásné. Když pravil Ježíš, že jsme všichni syny Boha, šlo pouze o symbol, OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ podobenství. Co má na mysli? Míní tím, že mezi tvůrcem a stvořeným není mechanický, ale organický vztah. Není to vztah, jako když me-chanik postaví stroj - není otcem, protože zůstává opodál, mimo, od-dělený. Zde je smysl: Bůh od vás nemůže být oddělen. Je jako váš otec, je k vám připojený, pohybuje se a pracuje vámi, stará se o vás, miluje vás a hledá, všemi možnými způsoby kolem vás vytváří blaže-ný svět, abyste dosáhli naplnění. Když Ježíš říká, že Bůh je otcem, má na mysli všechny tyto věci: že se o vás vesmír stará, že vám pomáhá. Nejenom vy hledáte Boha, ale i on vás. Vesmír není mrtvý a oddělený, odpovídá vám se srdcem plným lásky. Pláčete-li, pláče s vámi. Smějete-li se, směje se s vámi. Prožíváte-li bolest, cítí ji. Jste-li šťastní, celý svět se raduje spolu s vá-mi. Mezi vámi a vesmírem je hluboký vztah. Tady se klade důraz: na vztah otce k synovi. Otec, i kdyby zemřel, doufá, že bude žít svým synem bude někde v synovi, syn se stává jenom novou verzí otce. Takový je smysl: syn je toliko znovuzrozením otce. Proto Ježíš stále opakuje: "Já a můj otec jsme jedno." Míní tím, že syn zastupuje otce - je otcem. Jsou spolu spojení nejsou dva, jsou jedno a jejich vztah je organický a vy se ne-musíte cítit sami. Celý svět nyní pocifuje osamocení. Každý se cítí cize a je v obtíž-né situaci. Lidé za mnou přicházejí s otázkou: "Jak vycházet s ostat-ními?" Co se to stalo? Je to docela nová otázka - před dvěma sty le-ty se nikdo neptal, jak si má vytvářet vztahy. Nyní se ptá každý, jak na to. Vztah se stal velice nesnadnou záležitostí. Jde o logickou sou-vislost: pokud nedokážete mít vztah k celku, nemůžete najít vztah k ni-komu dokážete-li mít vztah k celku, dokážete mít vztah ke komuko-li. S otcem vztah nenavážete, nemáte-li vztah k vesmíru - není to mož-né, protože tady jde o zdroj všeho. Když zmizelo náboženství, zmize-ly i vztahy. Země, které nemá náboženství, bude mít se vztahy vždy potíže. Ne-dokážete navázat vztah k manželce, bratrovi, sestře, synovi, otci ani matce - nejde to! Vztah není možný, protože se vytratil základ všech vztahů. Zavrhli jste Boha, popřeli jste, že existuje, podle vás je mrtvý. Pročež je vám celý vesmír cizí, cítíte odcizení, cítíte se odříznuti a bez vztahů nemáte v něm zapuštěny žádné kořeny a necítíte, že by se o vás vesmír staral. Vesmír vědce a vesmír náboženského člověka jako je Ježíš, jsou na-prosto odlišné. Pro vědce je vesmír náhodný: mezi ním a vámi neexis-tuje žádný vztah vesmír se o vás nestará a nezajímá. Jste jenom ná- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO hoda kdybyste tady nebyli, existence by vaši neúčast nepociťovala ani v nejmenšírn jste-li tady, vesmír o vaší přítomnosti neví. Jestliže zmi-zíte, vesmír nad vámi neuroní ani slzičku. Vědcův vesmír je mrtvý. Kdykoli řeknete, že Bůh je mrtvý, je pro vás mrtvý celý vesmír. A pokud žijete v mrtvém světě, jak byste moh-li mít vztahy? Potom žijete mezi věcmi. Vše se přihodí nahodile a li-bovolně. Musíte leccos upravit, ale není tady žádná organická jedno-ta. Žijete sami a sami nesete celé břímě. Podobáte se malému ztrace-nému dítěti drželo se taťky za ruku, ale ztratilo ji a pláče a nařiká-a nikdo ho neslyší. Podívejte se, v jaké situaci se ocitl člověk: malé dítě, které se dr-želo tatínka za ruku, se najednou ztratilo v lese. Když se procházelo s taťkou ruku v ruce, kráčelo jako císař, beze strachu. Nemělo strach, protože otec byl blízko byl za dítě zodpovědný, dítě nemělo zodpo-vědnost za nic. Dostalo cokoli co potřebovalo, nemuselo se o nic sta-rat. Procházelo se a koukalo na motýly a květiny a nebe a ze všeho se radovalo. Život byl plný blaha. Najednou si uvědomilo, že už ruku ne-drží - ztratilo otce. V té chvli motýli i květiny zmizí. Vše je chladné jako kámen a mrtvé, vše je cizí a nepřátelské. Všude kolem ve stínu každého stromu čfhá nebezpečí začne se bát smrti. Z každičkého kout-ku na něj může každou chvslí smrt vyskočit a zabít ho. Ještě před chvilkou bylo vše živé a přátelské, mezi dítětem a celým vesmírem bylo spojení. Proč? - protože drželo tatínka za ruku. Diky otci byl vesmír přátelský, byl zde vztah. Ztratil se otec a s ním i vztah. Dítě teď křičí a nařiká, prožívá mučivou úzkost. V této situaci se na-chází moderní člověk, protože přestal být schopný pohlížet na vesmír jako na otce a matku. Není divu, že každý má neurózu! Takovéto dí-tě bude neurotické a nenormální. Pořád si ponese na prsou ránu, kte-rá rozruší všechny jeho vztahy. Nikde nedokáže mít pocit domova. Podívejte se na svou dlaň. Cítíte v ní kosmickou ruku? Jestli ne, bu-dete mít život plný potíží. Ježíš řiká toto: "Bůh je otec. Celý vesznír o vás pečuje." Proč byste tady jinak byli? Proč by vám bylo dopřáno žít? Celý vesmír se o vás stará. Vychoval vás až k tomuto stupni vě-domí a chce vás dovést až k nejvyššímu vrcholu, ke konečnému vr-cholu osvícení - všemožně vám pomáhá. Následuje vás, i když sejde-te z cesty. Pocifujte jeho ruku v ruce a znenadání se celková perspek-tiva změní. Ježíš zdůrazňuje, že každý je synem - nejenom on sám. Křesfan-ství by ale nemohlo existovat, kdyby byl synem každý, protože pak by na Ježíši nebylo nic výjimečného. Tento přístup je falešný. Každý je OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ 2%3 synem a stejně je Ježíš výjimečný, protože on si to uvědomil, což vy stále hledáte. Výjimečnost netkví v povaze bytí, ale v povaze poznání. Ježíš to ví a vy ne. Hindové vždycky řikávali, že rozdil mezi osvíceným a nevě-domým není v bytí, ale pouze v poznání. Je to jako když někdo spí a vy jste vzhůru bytí máte totožné, ale ten, kdo spí, má sny a vy ne. Když jím zatřesete a vzbudíte ho, bude vzhůru stejně jako vy - jeho sny se rozplynou a zmizí do nenávratna. Je potřeba jenom člověkem zatřepat. Ježíš je vzhůru a vy tvrdě spíte, v tom je rozdil. V tomto ohle-du je výjimečný, ne však v bytí. Sám řiká: Jste syny otce živouciho. Druhý důraz je kladen na "otce živoucilio", protože obyčejný otec umírá. Jeho fyzická, biologická část zemře, avšak vesmírný celek je pořád naživu, nikdy neumírá - je věčností. Jen před několika málo desítkami let Nietzsche prohlásil: "Bůh je mrtev!" Což není možné, protože vesmír nemůže zemřít, a Bůh není osoba. Kdyby byl osoba, zemřít by mohl - lidé umřít musí. Bůh není forma - formy zaniknout musí Bůh nemá tělo - těla umírají. Bůh je vše. V Bohu se rodíme a umíráme. Bereme si podobu, která mizí, ale celek zůstává. Celek nemůže zemřít, celek je životem saým. Nežijete tedy v mrtvém vesmíru, ale v živém Bohu, který je vaším otcem a mat-kou vztah je to hluboký a organický. Nejste mu lhostejní, někdo vás hledá. Tímto pocitem zakořeníte a nebudete se cítit cize pak nebudete stát mimo, ale ve středu dění. Tam máte domov. Jestliže však sebe neznáte, pak bidou jste a v bidě zůstanete. Toto je jediná bída: neznalost sebe sama - jiné bídy není. Nemusí-te být bohatí, nemusíte mít ohromné paláce a říše, to nejsou skutečná bohatství. Jenom jedno je opravdovým bohatstvím, totiž sebepoznání, protože se nedá zničit. A Ježíš pravil: Jestliže však sebe neznáte, pak v bidě zůstanete - a nejenom to... a bidou jste. Jste ubozí. Na světě existuje jediná bída: když se neznáte. Proč je to bída? - protože jste císaři, syny Boha žijíciho! Stala se vám nej-skvělejší možná věc a vy si ji neuvědomujete a dál žebráte. Veškeré touhy jsou žebrání. Kdyby prý přání byla koňmi, žebráci 2%4 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO by vůbec nemuseli chodit pěšky. Ovšem všechny touhy skutečně jsou koňmi a žebráci na nich jezdí - vy všichni na nich jezdíte. Pohlédně-te na své koně: jsou to vaše touhy, žebrání, požadavky a přání - a při-tom v sobě máte vše, ale nikdy svému nitru nevěnujete ani pohled. Jak-mile se dovnitř podíváte, vaše věčná a hojná bohatství, jichž nelze vy-čerpati, se vám zjeví. Jakmile před sebou odhalíte své nitro, celá exis-tence pozná vaše císařství, pozná, kdo jste: jste syny celého vesmíru. Veškeré vaše žebrání zmizí, rozplyne se a vy poprvé zbohatnete. Jestliže však sebe neznáte, pak bidou jste a v bidě zůstanete. Kdosi mi vyprávěl příběh o velkém císaři, kterého sužoval jeho syn a jeho způsoby a styl života. Byl to jedináček, ale tolik už vadil své-mu otci, že ho z království vyhostil. Byl synem velkého císaře, tudíž nic neznal, vůbec nic neuměl - císařové se nevyznají v ničem. Vůbec nevěděl, jak se co dělá, nic se nenaučil vše dělali za něj, naprosto ne-tušil, že se leccos musí udělat samostatně. Miloval však hudbu. Hud-ba bylo jediné, co uměl, naučil se ji ze záliby. Hrál na sitar, nic jiné-ho neuměl. Začal tedy žebrat. Hrával na sitar a žebral. Císařové, když přijdou o své bohatství, nedokážou nic jiného než žebrat. Je to něco nádher-ného, ukazuje to, že hluboko v sobě jsou císaři žebráky. Jen kvůli cí-sařství nelze vidět jejich žebráctví. Vezmete-li jim císařství, začnou žebrat, nic jiného dělat neumí. Deset let v kuse žebral. Dočista zapo-mněl, že byl synem velkého císaře. Deset let je přiliš dlouhá doba na pamatování. A když jste žebrákem každý den od rána do večera, jak byste si mohli pamatovat, že jste císařským synkem? Stal se z něho žebrák a úplně na sebe zapomněl, přišel i o paměť. Taková paměť není příjemná, je jako noční můra, chcete na ni zapo-menout, protože díky ní se v mysli hodně trápíte. Vyvstává vám srov-nání: "Jsem syn velkého císaře - a žebrám! " Žebrota se pak stane pří-liš bolestnou. Celou myšlenku prostě vypustil z hlavy, zapomněl a zto-tožnil se se svým žebráním. Po deseti letech se otci začalo stýskat. Nebyl to úplně správný syn, měl divné způsoby, ale byl to jedináček. A otec už zestárnul a jedno-ho dne měl zemřít. Syn byl jeho dědic, bylo nezbytné, aby se vrátil. Císařův vezír se ho tedy vydal hledat. Vezír ho našel. I když docela zapomněl, že je císařským synkem, i když se naprosto ztotožnil se svým žebráním, přece něco zůstávalo-OTEVŘENÉ TAJEMSTVÍ 2%S protože nešlo o součást jeho paměti, ale bytosti. Způsob, kterým cho-dil, i když při tom žebral, byl zjevně císařský. Žebral, jako kdyby vám tím prokazoval laskavost pohledem, kterým vás obdaroval, vám jako-by činil milost. Kráčel jako král měl sice shnilé a rozpadlé šaty, ale pořád to byl stejný oděv, který si oblékal jako princ. Byl špinavý a ne-mytý, ale pod špínou byla vidět překrásná tvář. A teprve jeho oči: i když žebral, měl pořád oči toho samého ega, té samé hrdosti. Dušev-ně, vědomě zapomněl, kým je, ale nevědomě byl stále králem, dědi-cem velkého císaře. Vezír ho poznal. Všiml si ho zrovna, když žebral. Pod stromem hrá-lo pár lidí karty, bylo velice horké letní odpoledne a on byl bos a po-til se a žadonil o pár grošů: "Dejte mi něco - už dva dny jsem nic ne-jedl." Vezír ho poznal a zastavil s kočárem u cesty. Sešel dolů a dotkl se jeho nohy. Syn na něj pohlédl a zeptal se: "Co je?" Vezír odvětil: "Tvůj otec císař tě povolává zpět. Odpustil ti." V tu ránu žebrák zmizel. Nic nemusel udělat - v okamžiku si uvědomil, že ho otec volá zpátky domů, že je mu odpuštěno... a bylo po žebráko-vi. Šaty měl stejné, byl pořád špinavý, ale vše se změnilo: okolo něj se rozzářila svatozář, světlo, aura. Vezírovi hned zadal rozkazy, po žebrání ani stopy: "Běž na trh, kup mi boty a šaty a připrav pěknou koupel." Nastoupil do kočáru a poru-čil: "Zavezte mne do nejlepšího pohostinství ve městě! " A vezír mu-sel jít za kočárem pěšky. Je to súfijský příběh. Nacházíte se v naprosto stejné situaci: až vás pozná váš otec, Bůh, vaše žebrání dočista zmizí, pomine - najednou, v okamžiku! Nic nemusíte vykonat, poněvadž jeho syny jste byli vždy. Jenom totožnost se pomýlila, jenom v povrchní části mysli jste se sta-li něčím jiným. Hluboko uvnitř zůstáváte božími syny. K tomu však dojde, jedině až se poznáte. Pak vás bude znát a po-znávat celičký vesmír. A Ježíš říká: Jestliže však sebe neznáte, pak bidou jste a v bidě zůstanete. Pro dnešek dost! SPĚCHEJTE POMALUI 2%9 \ \ >V Ježis pra vil: Požehnaný je ten, který trpěl neb nalezl život. Ježis pra vil: Pohližejte na živouciho, dokud i vy žijete, by nepřišla smrt a vy usilujíce jej shlédnout, již neshlédnete jej. Uviděli oni Samaritána s jehnětem na cestě do Judey. Otázal se učedniků svých: Proč vede s sebou ono jehně? Od větili Proto, by zabil je a snědl. I pravil jim: Nepoji jej, dokud naživu bude až jestli zabil jej , a v mrtvolu se proměnilo. Řekli oni: Jinak tomu býti nemůže. Pra vil jim: Vy samotni, hledejte sobě misto poklidné, než v mrtvolu se proměnite a snědeni budete. Ježis pra vil: Dva budou spočivat na loži: zemře jeden, žit bude druhý i.r.. ,. ,. existovat bolí? Nenašla se nikdy uspokojující odpověď. Vy ale pocho-píte, rozumíte-li Ježíšovým slovům. Člověk trpí, protože je to jediná cesta, jak vyzrát, vyrůst. Trpí, nebof jen tak lze dosáhnout hlubšího uvědomění. A uvědomění je klíčem. Pozorujte svůj život: kdykoli jste bezstarostní, spokojení a šťastní, uvědomění je ztraceno. Žijete v jistém druhu spánku, jako v hypnóze či náměsíčném stavu pohybujete se a jednáte - ale somnambulně. Pro-to kdykoli chybí utrpení, vytrácí se z vašeho života náboženství. Ne-má pro vás žádný smysl zajít do chrámu nemodlíte se k Bohu, proč taky? Zdá se, že to nemá smysl. Když utrpení přijde, zamíříte k chrámu, obrátíte oči k Bohu a srd-ce k modlitbě. Skrývá se v něm něco, co způsobuje, že si více uvědo-mujete, kým jste, proč jste a kam vlastně jdete. Ve chvilích utrpení je toto vědomí intenzivnější. Nic v tomto světě není bez významu. Svět je kosmos (toto slovo původně v řečtině znamená "řád"), ne chaos. Možná nejste schopni mu porozumět - to je jiná věc - protože znáte jen fragmenty a nemáte po-nětí o celku. Vaše zkušenost se životem je jen jako jediná vytržená stránka románu: čtete ji, ale nedává žádný smysl, protože je jen malou částečkou, neznáte celý příběh. Jestli jej jednou poznáte, stane se i ta-to strana srozumitelnou, koherentní a smysluplnou. Co je to smysl? Znamená to znát část ve vztahu k celku je to vzá-jemný poměr těchto dvou. Blázen vyprávějící na ulici smysl postrádá. Proč? - protože se jeho řeč k ničemu nevztahuje, je to izolovaný frag-ment. K nikomu nemluví, ani tu není nikdo, ke komu by hovořil. Je-ho řeč je zlomkovitá, není částí něčeho obecnějšího, proto je nesou- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO vislá. Stejná slova může užít někdo jiný - přesně tatáž - ale bude ho-vořit k druhému člověku a dostanou smysl. Proč Slova, věty i gesta jsou shodná, jednoho muže však považujete za šíleného a druhého ne. Proč? - protože někdo naslouchá části nejsou útržkovité, jsou prvkem většího celku, mají významný obsah. Vyřízněte kousek z Picassova obrazu: je nesmyslný, je to jen mrt-vý fragment. Vraťte jej zpět a smysl se v tu chvíli vynoří dostal se do souvislostí, neboť se stal součástí celku. Jedinějste-li také takovou sou-částí, máte smysl. Vypadá-li to, že ztráta smyslu existence, tato moro-vá rána našeho století je zapříčiněna tírn, že byl zapřen - nebo zapo- menut - Bůh. Bez Boha nemůže být člověk nikdy smysluplný, proto- že Bůh znamená celek všeho a člověk je pouhou částí. Jste jen jako jediný verš, který osamoceně vypadá jako nesrozumitelná hatmatilka. Jeho význam se projevuje v rámci básně, leží ve vztahu k celku. Pa- matujte si to. Vzpomínám si na sen, který se zdál Bertrandu Russellovi. Byl ateis- tou, nikdy v Boha nevěřil a neviděl nikde žádný hlubší, všezahrnující smysl. Kdysi vyprávěl, co se mu zdálo: jedné noci uslyšel ve spánku klepání na dveře. Ve snu šel otevřít a na prahu uviděl stát starého Bo-ha. Nechtěl věřit svým očím, vždyť nikdy nebyl věřící - dokonce i ve snu si pamatoval: "Nevěřím v Boha." Ale ten starý muž vypadal tak zapomenutý a opuštěný všemi měl roztrhané šaty a špínu ve tváři i po těle jakoby byl zastaral - vybledlá malba, na které už nedokážete přes-ně rozeznat motiv - až ho Russellovi přišlo velice líto. Pozval jej dál, aby jej trochu povzbudil. Poplácal jej po zádech jako starého přítele se slovy "Hlavu vzhůru!" A tu se najednou probudil a sen zmizel. Takový je postoj moderního člověka, moderního myšlení: Bůh je zastaralý. Jste proti němu, nebo jej přinejlepším litujete. Snažíte se mu tedy trochu dodat odvahy, ale nemá už pro vás žádný význam - z mó-dy vyšlý obraz, zaprášený a neužitečný starý lám. Je buď mrtev, nebo leží na smrt nemocný. Zemřel-li však celek, jak může mít osamocený fragrnent nějaký smysl? Je-li celek zastaralý, jak může být fragment svěží, mladý a neotřelý? Je-li strom mrtev, pak list, který se domnívá být naživu, je prostě k smíchu. Může trvat o něco déle, než zemře, ale je-li strom mrtvý, nemá list žádnou naději - vlastně už teď urnírá. Je-li Bůh mrtev, nemůže člověk přežít. Kope si vlastní hrob, proto-že část bez celku nemá žádný význam, je nesmyslná. Cítíte-li se ale šťastní - jsou to jen záblesky štěstí, nikoliv štěstí skutečné - spokoje-ní a klidní, když vás nic netrápí a nevyrušuje, pak se domníváte, že vy sami jste celkem. Je to marný a klamný závěr. Přijde-li utrpení, uvě-SPĚCHEJTE POMALU! 2g1 domíte si náhle, že nejste takoví, jací byste měli být, že něco je v ne-pořádku - bota tlačí. Něco je špatně a je zapotřebí změny, transforma-ce. Odtud utrpení. Utrpení dává uvědomění: poznání, že je třeba se proměnit, touhu omladit se, znovu se narodit. Stav, ve kterém jste nyní, vás nutí trpět, je tedy nezbytné s ním něco udělat. Ježiš pravil: Požehnaný je ten, který trpěl neb nalezl život. Vypadá to jako absurdní paradox. Požehnaný je ten, který trpěl... Zvykli jsme si nazývat požehnaným člověka, který nikdy nepoznal utr-pení. Ale viděli jste někdy někoho takového? Pokud ano, jistě jste shle-dali, že takový člověk je úplně dětinský a infantilní, beze stopy růstu, bez hloubky či uvědomění - idiot. A nemůžete nikdy říct, že by byl požehnaný. Jen ten, kdo nikdy nezakusil žít, kdo se úzkostlivě vyhýbal životu, může zůstat bez trápení. Proto se ve velmi bohatých rodinách rodí tak často imbecilové - jsou přespřrliš ochraňováni. Chráníte-li někoho v nezdravé míře, není to už ochrana před smrtí, ale před životem. V tom je problém - chcete-li někoho uchránit před smrtí, musíte to udělat tak, že mu zabráníte žít, protože život ke smrti nutně vede. Jest-liže máte tedy strach z umírání, nežijte - to je prostá logika zbavte se všech dimenzí, na kterých život existuje. Pak můžete bezproblémově vegetovat. Živoření nemůže Ježíš ani nikdo jiný nazvat požehnaným. Je to nej-větší neštěstí, jaké může člověka potkat, protože nikdy nevyroste k uvědomění a zralosti bude postrádat vyšší vrstvy vědomí, protože ty se probouzejí k životu jedině tehdy, jsou-li vyzvány. Utrpení je výzva starosti a problémy vás stimulují a provokují. Utkáte-li se s problé-mem, máte přrležitost růst. Čím větší nejistota, tím vyšší vzrůst, a na-opak. Je-li ve vašem okolí vše bezpečné, ležíte už vlastně v hrobě, ne-jste mezi živými. Život se nachází v nebezpečí, v možnosti kdykoli se-jít z cesty. Ale ten, kdo pobloudil, se může vrátit zpět, kdo selhal, mů-že uspět. Napoleon byl poražen. Do svého deníku si poznamenal krásnou vě- - někdy i blázni zpozorují něco obdivuhodného - píše: "Jen boj, je-diná bitva je prohrána, nikoli válka." Chcete-li však vyhrát válku, bu-dete muset ztratit mnoho bitev. Obáváte-li se toho a nikdy nezačnete válčit, pak prostě nemůžete nic očekávat. 282 HOŘIČNÉ SEMÍNKO Kdykoli na něčem ztroskotáte, není prohra nikdy konečná, můžete ji transcendovat. Příště se jí můžete vyhnout, není zapotřebí opakovat stejný omyl, znovu si působit utrpení. Moudrý muž trpí stejně tak jako hlupák, ale pokaždé jiným způsobem. Dělá zrovna tolik chyb, ne-li ví-ce, ale nikdy žádnou neudělá dvakrát. To je jediný rozdíl - kvantita může být větší, ale kvalita je odlišná. Idiot možná spáchá méně omy-lů, snad dokonce žádný, protože se nikdy nerozhodne k činu. Zmýlit se můžete, jedině když něco děláte. Můžete zbloudit, jestliže hledáte a snažíte se jít po stezce. Ne tak, sedíte-li doma za pecí. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, budete bez chy-bičky, ale zůstanete nehybní budete živořit a uhnívat až k smrti. Ne-bojte se chyb, jen si pamatujte, že není třeba je opakovat. Proč k to-mu dochází - protože když jste se jich dopustili poprvé, nenaučili jste se z nich nic. Děláte stejné chyby znovu a znovu, pořád dokola. Lidé své chyby opakují po celý život, pohybují se v kruhu. Proto říkají Hin-dové tomuto světu sansára. Samsára znamená kolo: opakujete své omyly zas a znova. Situace se může měnit, ale chyba zůstává stejná, stejného typu. Co to ukazu-je To, že nejste bdělí proč byste to jinak dělali? Udělejte nějakou ji-nou chybu, protože pak se budete učit. Chybami se člověk učí. Bude-te při tom samozřejmě trpět, učení bolí. Hindové ale říkají, že ten, kdo nedospěl, se musí rodit znovu a znovu. Jedině dospělý člověk překračuje tento svět. Ostatní musí padnout zpátky do propasti, musí se učit. Je to velice tvrdá cesta, na které ne-existuje zkratka. Touto cestou je utrpení. Nebraňte se mu naopak, vy-jděte mu vstříc s natolik jasným vědomím, jak jen je možné. Vyzvěte, je na souboj! Skrze ně budete růst. Zkuste je transcendovat, dostat se skrz a dál. Nemějte strach - jakmile se začnete bát, je to, jako byste byli mrtví. Proto Ježíš řIká: požehnaný je ten, který trpěl neb nalezl život. Trpící člověk se stává bdělejším, a bdělost je klíčem k chrámu života. Čím bdělejší jste, tím více jste i vědomí. Jaký je rozdil mezi stromy a vámi? Stromy jsou krásné, ale nesto- jí výše než vy, protože zůstávají nevědomé. Kameny, skály jsou na ješ- tě hlubší úrovni nevědomí než stromy. Kámen také trpí, ale neví o tom stejně tak strom - a trpíte-li i vy, aniž byste si to uvědomovali, kde je potom rozdíl? Jste jen strom s pohyblivými údy. Hluboko uvnitř se neuskutečnilo to základní, co vás dělá člověkem. Tou věcí je vědomí. A v tom spočívá jeho krása: je-li přítomno, trá-pení mizí. Utrpení přináší vědomí, ale čím více toto vědomí prohlubu- jete, tím více utrpení utichá. Je to zákon, kterému musíte porozumět. SPĚCHEJTE POMALU I Zó3 Když vás bolí hlava, přináší bolest uvědomění, jste si své hlavy vědo-rni jinak nikdo ani neví, že ji má. Uvědomíte si své tělo, jedině když je s ním něco v nepořádku. V sanskrtu mají pro utrpení obdivuhodné slovo. Nazývají je veda-na, což má dva významy: za prvé - utrpení, a za druhé - vědění. Ti, kdo razili toto pojmenování, pochopili jednotu utrpení a vědění. Od-tud užití stejného slovního kořene. Trápení si povšimnete okamžitě. Existence žaludku se projeví až tím, že začne bolet. Předtím mohl být ve vašem těle, ale vůbec jste si jej nebyli vědomi. Proto medicínské vědy, především Jadžur-véda, de-finují zdraví jako absenci těla: nevíte-li, že máte tělo, jste zdraví ví-te-li o něm, je něco v nepořádku o existenci věcí se dozvídáme, až když se něco v nich pokazí. Jste-li řidič, povšimnete si i lehoučkého šramotu v motoru jindy vše monotónně hučí a je tedy v pořádku. Drobný hluk v motoru nebo jiné části vozu okamžitě upoutá vaši po-zornost, něco se porouchalo. Jen není-li něco v pořádku, probudí se vědomí k životu. Dosáhnete-li plného uvědomění, přestanete být v těchto problémech zainteresováni spíše naopak, budete ve vědomí růst víc a víc. Tehdy se odehraje následný jev: poznáte ve svém vědomí, že je zde nemoc, nepokoj, nějaké trápení - ale zároveň budete vědět, že není ve vás, jen kolem vás, na povrchu. Ve vašem středu je jen vědomí, utrpení zůstá-vá na periferii, jako by patřilo někomu jinému: neztotožňujete se s ním. Je zde bolest hlavy, ale vás se nedotýká je bolestivá pro tělo, vy jste si jí jen vědomi. Tělo se stává objektem a vy subjektem - vytváří se odstup. V tomto stavu jsou strženy všechny mosty a spojení už nikdy ne-bude obnoveno. Vidíte, že tělo trpí, ale ztotožnění s ním je rozbito. Utrpení přináší uvědomění a to ničí ztotožnění - zde je klíč k životu. Požehnaný je ten, který trpěl neb nalezl život. Ježíš na kříži je jen symbolem úplného, absolutmho utrpení. Když byl ukřižován, v poslední chvili trochu zakolísal. Útrapy byly příliš velké nejen obyčejná tělesná bolest, ale strašná, hluboce psychologic-ká muka, svíravá úzkost. V tu chvíli jej napadlo: "Opustil mne Bůh? Proč se tohle muselo stát? Neudělal jsem nic špatného. Proč bych měl být ukřižován? Proč taková bolest? Proč kříž? Proč právě já mám sná-šet tolik utrpení?" A ptal se Boha, křičel otázku: "Proč?" 2g4 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Musela to být chvlle velice hluboké úzkosti, kdy všechny základy jsou otřeseny, kdy i víra se zachvěje. Bolest byla přiliš intenzivní a po-nížení nesnesitelné - všichni ti lidé, pro které žil a pracoval, ti, kterým sloužil a které uzdravoval - ti jej vraždili pro nic. Tázal se Boha: "Proč? Proč se to přihodilo mě? " A najednou pochopil důvod, proto-že dospěl k nejpronikavějšímu vědomí ve chvtli ukřižování dosáhl do-konalého uvědomění. Říkávám, že do této chvile to byl Ježíš, až tehdy se změnil v Kris-ta. Došlo k naprosté, totální transformaci. Předtím se dostával blíž a blíž, ale tento moment znamenal rozhodující skok: Ježíš zmizel a na jeho místě stanul Kristus - výsledek okamžité přeměny. K čemu došlo? Volal: "Za co musím takto trpět? Opustil jsi mne? Jsem ponechán sám svému osudu?" Ale po této mučivé chvili si sám odpověděl: "Ne! Musí se stát tvá vůle." Přijal. Slovo ,proč znamena-lo odmítání, protože tázat se znamená pochybovat. Hned poté však po-chopil: "Rozunúm a přijímám. Tvá vůle se musí dít, ne má, má vůle by byla pomýlená." Poté se uvolnil, nechal vše proběhnout, byla to ko-nečná kapitulace. Ve chvíli smrti přijal i ji. Tímto přijetím získal věč-ný život - klíč byl nalezen. Proto řilcá: "Požehnaný je ten, který trpěl neb nalezl život. " Až vás bude příště něco trápit, zkuste si nestěžovat, nevytvářejte z trápení muka. Spíše je pozorujte a pociťujte, prohlédněte si je ze všech možných úhlů. Změňte je v meditaci a všímejte si, co se stane: energie, která živila chorobu, která vytvářela utrpení, získá novou kva-litu. Stane se vaším uvědoměním, protože uvnitř vás neexistují dvě energie, jen jediná. Můžete ji užít jako sex, nebo ji transformovat v lás-ku můžete ji změnit v ještě vyšší stupeň, v modlitbu, nebo v ještě vyšší - ve vědomí. Je to jedna a tatáž energie. Trpíte-li, mrháte touto energii v mukách se neplodně ztrácí, uniká. Kdykoli se objeví bolest, zatřeste sebou, proberte se. Zavřete oči a po-zorujte bolest. Ať je jakákoli - mentální, tělesná nebo existenciální-ať se tváří jak chce, změňte ji v meditaci. Dívejte se na ni jako na před-mět. Pozorujete-li trápení jako objekt, jste od něj odděleni, neztotožňu-jete se s ním, most je stržen. Potom se k němu energie nemůže dostat, není kudy, a zastaví se. Ztotožnění je most. Cítíte-li, že jste tělo, pak energie zásobuje tělo. Kdykoli cítíte nějaké ztotožnění, napře se ener-gie odpovídajícím směrem. Možná jste to nevěděli, ale na důkaz si můžete vyzkoušet jednodu-chý experiment: posaďte se vedle ženy, kterou hluboce milujete, a po-SPĚCHEJTE POMALUI ZóS kuste se cítit s ní sjednoceni, jako byste vy sami byli milovanou oso-bou dovolte jí, aby i ona se cítila vámi, svým milencem. Čekejte a pro-žívejte ztotožnění. Najednou oba obdržíte silný impuls energie. Ucítí-te, že z druhého na vás přešla energetická vlna. Milenci někdy i nevě-domky pocítí něco jako elektrický šok, který zasahuje i druhého. Kdykoli se identifikujete s druhým člověkem, vzniká most, po kterém může energie proudit. Když matka kojí dítě, nedává mu jen mléko, jak se dříve myslelo. Biologové narazili na zajímavý fakt, totiž že matka dítěti poskytuje ener-gii - mléko je jen hmotná složka. Provedli množství pokusů, při kterých je dítě uměle zaopatřeno, dostává nejdokonalejší stravu, jakou je věda schopna vytvořit. Má všechno, ale není milováno, nikdo jej neobjímá a nelaská nedotýká se jej matka. Mléko je podáváno mechanickými pří-stroji, vitamíny a ostatní látky v injekcích - vše je zdánlivě dokonalé. Ale dítě přestane růst, začne ztrácet na váze, jako by z něj odcházel ži-vot. Co se děje?... Vždyť přece dostává vše, co by dostalo od matky?! V Německu bylo za války do nemocnic umístěno mnoho osiřelých, nedávno narozených dětí. Během několika týdnů většinou zemřely, celá polovina - přitom se jim dostávalo veškeré péče z vědeckého hle-diska nechybělo vůbec nic, měly všechno, čeho je zapotřebí. Proč te-dy tito kojenci umírali? Pak jeden psychoanalytik vypozoroval, že prostě vyžadují trochu mazlení, chybí jim někdo, kdo by je tisknul a objímal, kdo by jim dal pocit důležitosti. Samotná strava nestačí. Je-žíš říká: "Nejen chlebem živ jest člověk." Je zapotřebí vnitřní, nevidi-telné potravy. Tento psychoanalytik proto stanovil pravidlo, že kdoko-li vejde do místnosti - sestřička, lékař či služka - musí alespoň pět mi-nut věnovat hraní a mazlení se s dítětem. Tehdy přestala úmrtí a děti začaly znovu růst. Od té doby se uskutečnilo na tomto poli mnoho dalších experimentů. Tiskne-li matka k sobě své dítě, energie plyne. Je neviditelná - na-zvali jsme ji láskou, mateřským teplem. Něco přechází z matky na dí-tě, a nejen to, i naopak, z dítěte na matku. Proto žena není nikdy tak krásná, jako když se stane matkou. Předťím jí něco schází, je nehoto-vá, konce kruhu se nestřetly. S mateřstvím se kruh zceluje, uzavírá. Ja-koby z neznámého zdroje naplňuje matku zvláštní půvab. Nejen že te-dy ona dítě, i ono vyživuje ji. Jsou šťastně ,jeden v druhém". Neexistuje žádný užší vztah. Ani milenci si nejsou tak blízko, ne-boť dítě pochází z matky, přímo z její krve, jejího masa a kostí je ja-kýmsi prodloužením jejího bytí. Něco takového se už nikdy nebude opakovat, nikdo nemůže být druhému člověku blíž. Milenec může být ZóC HOŘČIČNÉ SEMÍNKO blízký vašemu srdci, ale dítě žilo přímo v něm. Údery matčina srdce byly i údery jeho srdce matčina krev kolovala v jeho těle, nebylo sa-mostatné, bylo jen její částí. Po devět měsíců zůstávalo dítě organicky spojenou a sjednocenou částí matky. Její život byl jeho životem, její smrt by znamenala smrt i pro něj. Přenos, komunikace energii pokra-čuje i po porodu. Kdykoli se objeví utrpení, začněte si je intenzivně uvědomovat. Tehdy je zničen most, energie už nepřechází tímto směrem. Krok za krokem se trápení zmírní a zeslábne, protože je to vaše dítě. Zrodilo se z vás, vy jste jeho příčinou krmíte-li je a napájíte, roste a silí. Pak si stěžujete, cítíte se mizerně, pak se veškerá vaše pozomost s utrpe-ním ztotožňuje. Povím vám, co se jednou přihodilo: na tržišti se setkaly dvě staře-ny. Jedna se už ze zvyku poptávala druhé na zdraví, protože ta se vždy cítila hrozně špatně. Některé ženy jsou už takové. Něco není v pořád-ku není to nemoc, ale něco hlubšího, neuróza, protože nejsou-li tyto ženy nemocné, jsou neklidné a nespokojené nemoc se stala součástí jejich ega. První stařena se ptala druhé: "Jak se ti daří?" Žena, která se nevěnovala ničemu jinému než svým chorobám nebo rozhovorům o nich, spustila: "Úplně strašně, hůř než kdy předtím. Zhoršila se mi artritida, mám hroznou migrénu, břicho mě bolí k ne-vydržení, trápí mě nohy..." A tak pořád dál. "Tak proč nezajdeš k doktorovi?" zeptala se první. "Jistě, ano, zajdu tam, hned jak se mi trochu uleví, " vysvětlovala druhá. Tak to chodí: navštívíte lékaře, až se budete cítit o něco lépe. Ni- kdo to však neudělá - pomine-li bolest, není k tomu už žádný důvod. Jděte k lékaři tehdy, když vás něco bolí, modlete se a meditujte ve chvílích utrpení. Neříkejte: "Budu meditovat, až mi bude trochu lépe." Nepomůže to - stejně to neuděláte a navíc propasete blaženou chvili, chvlli utrpení. Meditujte, zvyšujte svou bdělost a uvědomění, nepro- meškejte přiležitost, která se vám nabízí. Veškeré trápení změňte v meditaci a brzy poznáte, že bolesti mizí, neboť energie se obrací dovnitř. Neproudí do okrajových částí, k utr-pení, neživíte své trápení. Zdá se to být nelogické, ale je to závěr, ke kterému dospěli všichni myslitelé světa: pravda je taková, že živíte své utrpení a máte z něj jistým subtilním způsobem požitek, nechcete být v pořádku - musí pro vás být něčím výhodné. Buddhové, Ježíšové a Zarathustrové mluvili zbytečně, vůbec jste je neposlouchali. Řlali, že je možné dosáhnout nejvyššího blaženství. SPĚCHEJTE POMALUI Zó% Vyslechli jste je a prohlásili: "Dobrá, uvidíme, až mi někdy bude líp." Ale cítíte-li se šťastni, co vás nutí k činnosti? Jen proto Buddha trvá na tom, že celý váš život je utrpení, dukkha - nečekejte na nic! V ži-votě, který žijete, nebude nikdy žádné štěstí. Probuďte se a pozorujte. To, čemu říkáte "život", jsou muka pekelná. Lidé jej považují za pe-simistu. Není tomu tak, jen zdůrazňuje. A vy jste natolik přilnuli ke svému utrpení, že to nechcete pochopit. V čem spočívají výhody utrpení? Od samého počátku, od raného dětství, se v jedné složce výchovy téměř pokaždé chybuje: je-li dítě nemocné, věnuje se mu zvýšená pozornost. Tak vznikají v mysli dítě-te mylné asociace: matka je více miluje, otec se o ně více stará rodi-na je staví do svého středu, stává se jejím nejdůležitějším členem. Ji-nak dítě nikoho nezajímá - je-li zdravé a v pořádku, jako by nebylo. Pokud však onemocní, začne si diktovat podmínky. Tento trik si po-stupně osvojíte - kdykoli jste nemocní, stáváte se něčím výjimečným - každý se o vás musí zajímat, a jestli ne, můžete v něm snadno vy-volat pocit viny. Nikdo vám nemůže nic říct, nikdo vás nemůže obvi-nit, učinit vás zodpovědnými za vaši chorobu. Pokud dítě něco vyvede, můžete říct: "Je to tvoje vina." Když ale onemocní, musíte být zticha, protože na tom nemá žádný podil. Ne-znáte však fakta: devadesát procent nemocí je uměle vytvořených va-ší vlastní myslí, aby připoutaly pozornost, náklonnost, aby vám doda-ly důležitosti. Děti se tento úskok naučí velice snadno, protože pro dí-tě je zásadním problémem jeho bezmocnost, to, že se neustále cítí bez-branné a slabé proti všem ostatním. Je-li však nemocné, role se obrá-tí - bezmocní jsou teď ti druzí. Brzy, velice brzy to pochopí. Děti jsou k těmto věcem velice citlivé. Dojde jim, jak jsou v tako-vých chvílích otec i matka bezbranní. Choroba se pak stává něčím ve-lice smysluplným, dobrou investicí. Kdykoli se takový člověk později v životě cítí zanedbávaný, kdykoli cítí bezmoc, uchýlí se k nemoci, vy-tvoří si ji. Je to hluboký, palčivý problém co můžete proti tomu dě-lat? Když dítě onemocní, musite mu věnovat pozornost. Psychologové doporučují zaopatřit je, ale vyhnout se přilišné sta-rostlivosti. O dítě má být pečováno z lékařského hlediska, nikoliv psy-chologického. Nevytvářejte v jeho mysli ani náznak asociace, že ne-moc se vyplácí, jinak se k ní bude později v životě utíkat pokaždé, když bude mít pocit, že je něco v nepořádku. Ví, že nikdo nesmí utrou-sit kritické slovo, nikdo mu nemůže nic vyčíst. Naopak jej všichni mu-sí litovat a zahrnovat láskou. Devadesát procent utrpení existuje jen proto, že jste si je spojili 2Rg HOŘČIČNÉ SEMÍNKO s něčím, co je pro vás výhodné. Zbavte se těchto asociací, nikdo jiný to za vás udělat nemůže. Úplně je odhodte, vykořeňte je ze své mys-li. Trápení je jedině plýtvání energii. Nezaplétejte se s ním, přestaňte si myslet, že se vyplácí. Je jediný způsob, jakým je lze zhodnotit, a tím je bdělost. Buďte bdělí. Zapamatujte si, jak se takových asociací zbavit: v prvé řadě nikdy nemluvte o svých trápeních. Prožijte si je, ale nevyprávějte o nich. Proč to děláte? Proč lidé pořád nudí druhé řečmi o svých strastech? Koho to zajímá? Vaše nekonečné tirády o chorobách a úzkostech tolerují dru-zí jen, aby se vás nedotkli - ale budou se snažit utéct, budou se vás chtít nějak zbavit. Nikdo to nemá zapotřebí poslouchat, každý má své-ho trápení až až. Kdo se stará o to vaše? Nemluvte o něm, protože ta-kové hovory vytváří v druhých bolestivé asociace. Nestěžujte si, tím jedině loudíte na druhých náklonnost a lítost, soucit a lásku. Nedělejte to, neprodávejte své utrpení. Trpte v soukromí, nedě-lejte z toho veřejnou záležitost - pak se z utrpení stává tapašarja, odřlká-ní, jedno z nejlepších. Podívejte se ale na své světce: vyznávají-li odří-kání, prostotu, vyhlašují to do celého světa. Tvrdím, že jedině když svá trápení udržíte v soukromí, je to skutečná tapa, odřikavost. Oni ji vysta-vují navenek, roztrubují, že drží dlouhý půst - každý to musí vědět. Jsou to děti, které zešilely, infantilní lidé. Vložili do svého utrpení více než vy: jsou na něm závislí, stojí na něm jejich pověst -jak dlou-ho vydrží hladovět, jak dlouho dokáží poutat pozornost celé země, ce-lého světa. Jsou velice vychytralí, užívají utrpení k zneužívání druhých. Dělají to tak ovšem všichni lidé, oni jen dovedli tento způsob k vrcho-lu. Nepokoušejte se o to, nesnažte se být mučedniky, je to neplodné. Nedělejte ze sebe exhibicionisty. Udržujte svá trápení v soukromí tak, aby nikoho ani nenapadlo, že nějaká máte. Pak nad nimi meditujte: neventilujte je navenek, shromaž-ďujte je uvnitř a pak zavřete oči a meditujte o nich. Tehdy bude str-žen most. To má na mysli Ježíš slovy: Požehnaný je ten, který trpěl - jedná se o specifickou techniku trápení: užijte utrpení jako metody - neb na-lezl život. Utrpení náleží do sféry smrti, bdělost do sféry života. Zničte most a poznáte, že něco z vás, okolo vás, zemře - náleží smrti a něco uvnitř, vaše bdělost, přežije, je nesmrtelná, patří životu. Proto vám utrpení mů-že dát k životu klíč. Ježiš pravil: Pohližejte na živouciho, dokud i vy žijete, SPĚCHEJTE POMALUI Zó9 by nepřišla srnrt a vy usilujice jej shlédnout, již rteshlédrrete jej. Techniky sjou tyto: Pohližejte na živoucího... Uvnitř vás je jeden, který je živoucí a dru-hý, který je již mrtev. Střetávají se ve vás dva světy, svět hmoty a svět ducha - existujete na rozhraní. Setkávají se zde dvě hájemství, smrti a ži-vota - věnujete-li přilišnou pozornost tomu, co náleží smrti, zůstanete navždy v obavách, utrpení a strachu. Zaměříte-li se na střed své osoby, který patří životu, věčnému životu a nesmrtelnosti, strach vás opustí. Ježíš řiká: Pohližejte na živoucilro, dokud i vy žijete... Nepromeškejte příležitost, protože ve chvili, kdy budete umírat, bude už velice nesnadné na něj pohlédnout. Pokud jste si po celý život všímali pouze sféry smrti - sféry věcí, sféry hmoty a světa - pokud jste byli zaměřeni pouze tímto směrem, bude těžké, skoro nemožné podívat se na sféru života, až budete mrt-ví nebo umírající. Chtěli byste se najednou otočit, obrátit hlavu? Ne-půjde to, budete jako paralyzovaní. Po celý život jste hleděli navenek a krk máte ztuhlý. Je zapotřebí neutuchajíciho pohybu směrem ke svě-tu beze smrti, dokud jste naživu. Pohližejte na živouciho, dokud i vy žijete... Kdykoli máte tichou chvilku, zavřete oči a dívejte se dovnitř, tak, aby váš krk zůstal pohyblivý jinak ve chvili smrti zůstanete strnulí. Toužíte zahlédnout věčný život, ale už to nebude možné, nedokážete se otočit, ohlédnout. ...by rrepřišla smrt a vy usilujfce jej shlédnout, již neshlédnete jej. Je ve vás, ale vy jste se fixovali, jste posedlí. Posedlost vnějším mu-sí být zničena. Není zapotřebí utéct do lesů, to není k ničemu, ale bě-hem čtyřiadvaceti hodin máte k dispozici dostatek okamžiků na pohled dovnitř. Nepromarněte je! Kdykoli si najdete chvilku času, jen zavře-te oči, byť na okamžik, a hleďte dovnitř, směrem k živoucímu. Je tam, je jen potřeba trochu cviku, aby vaše oči uvykly vnitřní temnotě. Teď je nepropustná, protože jste zahleděni na vnější světlo. Přivyknete-li vnitřnímu prostředí, uvidíte, že zde vládne rozptýlené světlo, nikoliv tma velice tiché, útěšné a uklidňující světlo, ne inten- HOÍtČIČNÉ SEMÍNKO zivní - je to spíše příšeří. Jako když slunce dosud nevyšlo a noc je už téměř u konce. To je chvile, kterou Hindové nazvali Brahmamuhurta. Proč právě Brahmamuhurta, okamžik Boha? Je to kvůli tomuto vnitřnímu jevu: když se obrátíte dovnitř, vnější světlo zmizí ale vnitř-ní temnota se ještě nerozptýlila rozptýlí se až poté, co se přizpůsobí-te. To je přítmí, sandhjakal, chvile, kdy není světlo a není tma. Na-zvali ji Brahmamuhurtou, chvilí božského. Přizpůsobte se, dívejte, če-kejte a pozorujte. Brzy se vaše oči přizpůsobí a budete schopni vidět. Uvnitř není prudké, pouze rozptýlené světlo, které není vyzařováno sluncem. Je to přirozené světlo vás samých, nepřichází odnikud zven-čí. Je to vaše vnitřní aura - je tam. Kdykoli si najdete čas, využijte jej. Objevíte spoustu takových chvil: podívejte se dovnitř, když jdete spát den je za vámi, utichá a mizí svět smrti, chystáte se odpočívat - vhléd-něte do sebe. Po ránu, když si poprvé uvědomíte, že spánek odešel, není zapotřebí vyskočit okamžitě z postele do světa. Počkejte chvili, zavřete oči, pohlédněte do nitra: je tiché. Celonoční klid pomáhá, ne-jste napjatí, bude snadnější vydat se dovnitř. Proto všechna náboženství trvají na modlitbě ve chvili, kdy se uklá-dáte ke spánku, a na další modlitbě, když se ze světa snů navracíte. Ty-to okamžiky jsou velice přfhodné. Večer jste unaveni světem, přesyce-ní věcí, a tedy připraveni poohlédnout se po něčem jiném. I ráno jste naladěni k introspekci, odpočinek velmi pomáhá. O tom mluví Ježíš: Pohližejte na živouciho, dokud i vy žijete, by nepřišla smrt a vy usilujice jej shlédnout, již neshlédnete jej. Bude tam, ale vy jej nebudete schopni uvidět, vinou nedostatečné-ho procvičování po celý předchozí život. Uviděli oni Samaritána s jehnětem na cestě do Judey. Otázal se učedniků svých: Proč vede s sebou ono jehně? Odvětili: Proto, by jej zabil a snědl. I pravil jim: Nepojí jej, dokud ono naživu bude, až jestli zabil jej a v mrtvolu se proměnilo. Řekli orii: Jirtak tomu býti nemůže. Pravil jim: Vy samotni, hledejte sobě misto poklidné, než v mrtvolu se proměnite a snědeni budete. SPĚCHEJTE POMALUI Vaše tělo se stane potravou pro červy a ptáky. Je to krmivo, nic ji-ného, ničím jiným ani být nemůže - samo totiž z potravy pochází. To je důvod, proč když nejíte, začne se tělo ztrácet. Budete-li delší dobu hladovět, ztrácíte téměř kilogram váhy každý den. Kam tělo mizí? Den-ně je musíte plnit jídlem, je vedlejším produktem potravy. Zemřete-li, co se s ním tedy stane? Svět je také použije jako potravu: pozemští červi vás rozežerou, ptáci nebeští rozklovají. To vás děsí, začínáte chá-pat pro vás hroznou pravdu. Proto po celém světě lidé vymysleli mno-ho metod, jak tomu zabránit. Chovají se při tom jako blázni. Hindové pálí mrtvá těla jen z jediného důvodu - zabránit tomu, aby byla snědena. Mohamedáni vkládají mrtvé do rakví, jen aby je ochrá-nili, stejně jako křesťané. Jedině Zoroastristé nic podobného nedělají: ponechávají tělo, aby naposled posloužilo jiným. Jsou nejpřirozenější a také nejracionálnější není dobré ničit potravu zbytečně. Pojídali jste ptáky, zvířata, ovoce po celý život a nyní jste nashromáždili osmdesá-tikilové tělo, které zničíte, spálíte. To není dobré, znamená to, že ne-jste světu patřičně vděčni. Měli byste vrátit tělo do potravniho řetězce - nic jiného než potrava není! Proč se vlastně domníváte, že zpopelnit tělo, hodit je do ohně je lepší než dát je sežrat červům, ptákům a zvěři? Proč? ... zde přece ta-ké hoří oheň - v žaludku ptáka, v žaludku lva - vaše tělo rozloží stej-ně dobře, jako pohřební hranice. Je to přirozený oheň, který alespoň zažene někde něčí hlad. Jedině Pársové zůstali přirození, ale i oni začínají kolísat protože je ostatní zahrnují výčitkami: "To je hrůza - pohodit takto tělo svého ot-ce, matky... Co jste to za lidi? Jste strašně krutí!" Copak hodit mrtvo-lu do ohně není kruté? Nebo pohřbít ji hluboko do země? Jsou ekolo-gičtější, nechávají kruh uzavřít. Hindové, mohamedáni ani křesfané se ekologicky nechovají, narušují koloběh, a to rozhodně není správné. Ježíš řfká: "Pokud si neuvědomíte vnitřmho ve vás, živoucího a vě-domého, budete nakonec jen pozřeni, nic víc." Celý váš život byl ne-plodný a zbytečný: celý život jíst, prací získávat potravu, pak být sně-den - nic víc... "Povídačka vyprávěná idiotem, plná zběsilosti a rámu-su, nedávající žádný smysl." Život jako neutuchající zápas o potravu, v kterou se pak sám změní. Jaký to má význam? Ježíš říká: "Než zemřete a změníte se v potravu, pochopte to ve vás, co potravou není, co ve vás není vytvořeno skrze jídlo." Pak budete muset porozumět ještě jedné věci. Všechna náboženství vyzkoušela metodu hladovění. Proč? - proto-že během půstu se zintenzivňuje vědomí, ta vaše část, která není vy- 292 HOitČIČNÉ SEMÍNKO živována jídlem. Potrava skutečně ničí uvědomění a když si ji odpírá-te, posilujete je, neboť jídlo způsobuje určitý druh spánku, intoxikaci. Jestliže se přejíte, okamžitě se začnete cítit ospalí, jako po alkoholu po vydatném jídle se musíte prospat. Budete-li celý den hladovět, zjis-títe večer, že je velice obtížné usnout. Myslíte, že to působí hlad? Ne, je to tím, že bez jídla roste vědomí. Zahájíte-li dlouhý půst, po třetím, čtvrtém nebo pátém dni hlad zmi-zí, protože vaše tělo déle nevydrží naléhat - nemá přlliš dlouhou pa-měť. Dokáže se držet starých zvyků jen pár dní a pokud mu nedopřá-váte sluchu, zařídí se jinak. Má totiž dvojí systém, je to nutné v zájmu bezpečnosti. Denně musíte jíst a poskytnout tím tělu jeho příděl. Ne-uděláte-li to po pět až sedm dní, přejde na nouzový režim: tím je na-shromážděná svalová hmota, podkožní tuk... Průměrný zdravý člověk má dostatečné zásoby tuku minimálně na tři měsíce úplný rezervoár energie. Pokud si tělo myslí, že se je už nechystáte zásobovat zvenčí, začne zpracovávat své rezervy. Dojde-li k tomu, vědomí se to ani v nejmenším netýká. Nemusíte pracovat a vy-dělávat, unavovat se a pak své tělo sytit. Pokud tělu poskytujete potra-vu, je k jejímu rozložení a strávení zapotřebí veškeré vaší energie. Pro-to ten útlum myšlení, únava hned po jídle: energii, která sloužila vě-domí, nyní vyžaduje žaludek, trávicí orgán směr energetického prou-dění se bezodkladně mění. Není proto možné, aby dobře meditovali ti, kdo přiliš jedí. Možná mají dobrý spánek, ale jejich vědomí nemůže stát za mnoho. Nejsou nic než potrava - a budou snědeni jejich život je prostý potravní ře-tězec. Všechna náboženství pochopila, že hladovění napomáhá růstu vědomí, protože není-li co trávit, uvolňuje se energie. Tělo nic nepři-jímá a ničeho se nezbavuje, tato funkce se zastaví. Továrna těla pře-stává pracovat. Pak se veškerá energie, kterou máte, stává uvědomě-ním. Proto je v době půstu obtížné spát. Pokud vydržíte hladovět alespoň dvacet, třicet nebo čtyřicet dní, vy- tvoříte si nový druh spánku: tělo bude spát, ale vy zůstanete bdělí. Jak řekl Krišna Ardžunovi: "Když všichni usnuli, jogín zůstává vzhůnz." Buddha pravil: "I když spím, nespím - pouze mé tělo." Mahávíra se nikdy ani sebeméně ve spánku nepohnul. Nikdy se neobrátil na druhý bok, protože zůstal bdělý. Řllcával o tom: "Není dobré se převracet, mohl by kolem lézt nějaký drobný hmyz, " - spával totiž na podlaze nebo pod stromem - " kdybych se potmě hýbal, mohl bych se, byť ne- vědomky, dopustit násilí... Mohu se tomu přece vyhnout." Zůstával proto po celou noc v jedné poloze, přesně tak, jak ulehl, nehnul ani SPĚCHEJTE POMALU 293 rukou. Dá se to dokázat, jen jste-li i ve spaní dokonale při vědomí ji-nak nebudete vůbec ani vědět, že jste se vrtěli a převraceli. Probudíte-li vědomí, uvědomíte si rozdilné dimenze uvnitř sebe. Vi-ditelné patří smrti neviditelné nesmrtelnosti. Ježíš říká: Vy samotni, hledejte sobě misto poklidné- hledejte stav utišení, klidu, ničím nerušené rovnováhy, ve kterém si můžete začít uvědomovat živoucího- než l mrtvolu se proměnite a snědeni budete. Jcžiš pravil: Dva budou spočivat na loži: zemře jeden, žit bude druhý. Naprosto shodná slova se najdete v Upanišádách. Hovoří se zde o dvou ptácích na jednom stromě, jeden z nich sedí na nižší, druhý na vyšší větvi. Ten, který sedí na nižší větvi, přemýšlí, strachuje se, touží, dožaduje se věcí, shromažďuje, bojuje a soupeří zůstává v úzkostech a napětí, poskakuje z větve na větev, stále v pohybu, bez chvilky odde-chu. Druhý, ten, který sedí výš, je poklidný. Je tak tichý, jako by ani ne-byl. Nemá touhy, nesní o ničem. Nemá potřeby, které by musel uspoko-jovat, jako by již všechny uspokojil, všeho dosáhl, jako by už nebylo kam jít. Jen sedí a těší se sebou samým, pozoruje ptáka na nižší větvi. Takové jsou dvě dimenze vás samých. Vy jste strom. Nižší z ptá-ků je stále vzrušený. Je to vaše tělo, jeho potřeby a touhy, a jestliže se v něm úplně zapomenete, sjednotíte se s ním. Na vyšší větvi, na vr-cholku stromu sedí pták, který je pouhým svědkem, jen se dívá shora na toho blázna, jak se plácá v mukách úzkosti, vzteku a sexu. Všech-no se děje s ním druhý je jen nezainteresovaný pozorovatel. Vy jste ten strom. Ježíš vyslovuje totéž pomocí rozdilných symbolů: Dva budou spočivat na loži - vy jste to lože - dva budou spočivat na loži: zemře jeden, žit bude druhý. Vy jste lože, na kterém leží dva: ...zemře jeden, žit bude druhý. Celý problém nyní spočívá v tom, kterému z nich věnovat pozor-nost. Ke kterému byste se měli obrátit, ke kterému by měla proudit všechna energie? Kdo z nich by se měl stát crlem? 294 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Obvykle bývá vaším cilem ten, který zemře. Proto jste neustále zne-pokojení, stavíte totiž dům na písku. Spadne - a to dokonce dlouho předtím, než jej stačíte dokončit. Změní se v ruinu. Chvějete se stra-chy, protože se pokoušíte podepsat na vodu - vaše jméno zmizí mno-hem dříve, než uděláte poslední čárku. Úzkost pramení z toho, že se zabýváte pouze hájemstvím smrti, že jste dosud nepohlédli ve směru života. Na každé z postelí spí dva - druhý je pouhým svědkem. Věnujte mu větší pozornost, obracejte se jeho směrem víc a víc-to je pravý význam slova konverze. Konvertovat neznamená stát se z Hinda křesťanem nebo z křesťana Hindem. To je bláznovství, nic ji-ného než nový název pro staré zboží. Nic se nezmění, vnitřní člověk zůstává naprosto stejný, stará struktura je zachována. Konverze zna-mená odvrácení pozornosti od sféry smrti ke sféře života. Je to "čelem vzad": pohled na svědka, ztotožnění se s ním, znamená ztratit sebe v něm, ve vědomí, a poté pochopit, že to, co má zemřít, zemře. Tento fakt vás již nemusí trápit, nemusíte se bát, protože víte, že vy neze-mřete. Ježiš pravil: Dva budou spočivat na loži: zemře jeden, žit bude druhý. Záleží jen na vás. Chcete-li zůstat v zajetí stresu, nevěnujte vnitřní-mu pozornost chcete-li trpět navždy v mukách úzkosti, zůstaňte na okraji, neobracejte se dovnitř. Pokud ale toužíte po klidu, věčném mí-ru, po pravdě a otevřených branách nebes, pak se dívejte tímto smě-rem. Je to těžké - těžké, protože to, co dychtíte zahlédnout je velice prchavé a křehké. Tak je tomu vždy, když se střetá viditelné s nevidi-telným, hmota s duchem. Můžete vidět hmotu, ne ducha, ten je nevi-ditelný. Můžete dohlédnout jen tam, kde viditelné končí, ne dál. Co tedy dělať? Zůstat na hranici viditelného a více už na něj nepo-hlížet, dívat se prostě opačným směrem. Poznenáhlu je možné nevidi-telné ucítit. Je to pocit, nikoliv porozumění neviditelné nelze spatřit. Je jako čerstvý větřík: přichází a vy jej cítíte, nevidíte. Jako obloha: je tady, ale nemůžete říct, kde přesně, nelze ji vymezit ani se jí dotknout. Je pořád tady a vy v ní, ale sáhnout si na ni nemůžete. Zůstaňte na hraně viditelného a hleďte opačným směrem. Toho se týká veškerá meditace. Kdykoli si najdete klidnou chvilku, zavřete oči a odložte tělo s jeho záležitostmi, celý svět smrti tržiště a kancelář, ženu, děti - nechte to všechno stranou. Napoprvé neucítíte uvnitř nic. Hume řekl: "Mnoho lidí hovořilo o tom vstoupit a rozhlížet se SPĚCHEJTE POMALU! 29S uvnitř. Kdykoli to však udělám, nenacházím nic - jen myšlenky, tuž-by, sny přelétající sem a tam - nezměrný chaos." Budete se cítit stej-ně. A pokud z toho usoudíte, že nemá žádnou hodnotu obracet se do-vnitř znovu a znovu a pozorovat tento chaos, chybíte cíle. Na začátku vaše oči nemohou vidět nic jiného - musí si nejdříve přivyknout. Zůstaňte a pozorujte plynoucí sny. Jsou jako oblaka na ob-loze, ale mezi dvěma takovými oblaky občas zahlédnete modř. Mezi dvěma sny, dvěma myšlenkami se občas ukáže záblesk oblohy. Jen ne-spěchejte. Správně se řIká, že spěch je špatným rádcem. Jedno zenové přísloví praví: "Spěchej pomalu." Je to tak. Spěchej-te, nezastavujte se, smrt se blíží - v tomto smyslu je skutečně naspěch. Ale budete-li přiliš pospíchat ve chvilích, kdy vcházíte do vnitrnilzo světa, ztroskotáte, vytvoříte si unáhlené závěry dřív, než se váš zrak přizpůsobí. Nesuďte předčasně. Spěchejte pomalu. Buďte trpěliví! Vejděte, posaďte se a čekejte. Krok za krokem se svět neviditelného projasní, přijde k vám. Přizpů-sobíte se, pak zaslechnete tichou harmonii ticho vyluzuje svou vlast-ní hudbu. Zní pořád, ale je tak tichá, že k jejímu vnímání je zapotře-bí cvičeného sluchu. Není jako hluk, naopak. Hudba uvnitř se podobá tichu, vnitřní tvar je beztvarý. Není zde čas ani prostor, a přitom vše, co jste dosud znali, patřilo nejméně k jedné z těchto kategorii. Věci jsou v prostoru, události v čase, a fyzikové tvrdí, že ani tyto dvě veli-činy nejsou ve skutečnosti dvě čas je jen čtvrtým rozměrem prostoru. Znáte jen čas a prostor, svět věcí a dějů. Nevíte nic o světě pozo-rujícího já, které přesahuje obojí. Naleznete zde trvání bez času, pro-stor bez výšky, délky a šířky - zcela odlišný svět. Budete se mu mu-set přizpůsobit, nebuďte proto netrpěliví - netrpělivost je tou největší překážkou. Došel jsem k závěru, že pro ty, kdo se vydávají směrem k vnitřnímu, je to ta nejnezdolnější hradba. Je zapotřebí nekonečné vy-trvalosti. Dosáhnout cile můžete v příští vteřině, ale neomezená trpě-livost je nutná. Jestliže jste netrpěliví, nemusí se nic stát po mnoho životů, právě netrpělivost vám zabrání dosáhnout klidu, o které mluví Ježíš, utišení. Dokonce i vaše očekávání vás budou vyrušovat. Myslíte-li na to, že k něčemu dojde, že se stane něco výjimečného, pak se nestane vůbec nic. Čekáte-li a předpodkládáte přitom, že dojdete osvícení, zkrachu-jete. Neočekávejte nic. Všechna očekávání přináleží ke světu smrti, k dimenzím času a prostoru. K vnitřnímu světu nepatří žádný cil. Nevede k němu žádná cesta s výjimkou nekonečně trpělivého čekání. Ježíš řekl: "Pozorujte a buď- BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 299 U )ežis pra vil: Já světlo jsem, jenž nade já vše jsem, a vše ze mne pošlo i ke mně dospělo. Však dřivi kus rozštípni i hle, já tam jsem kaminek pozvedni a mne tam nalezneš. všemi jest, nic. Částečně se ví o jeho dětství, zaznamenány jsou i léta mezi jeho třicátým a třiatřicátým rokem, kdy byl ukřižován - ví se toho málo. Ovšem Líkaz jako Ježíš není náhoda musel projít dlouhou přípravou, na tak vysokou úroveň se nemohl dostat jen tak znenadání. Ježíš byl během oněch třiceti let ustavičně připravován a školen. Nejprve byl vyslán do Egypta a pak šel do Indie. V Egyptě se vyučil jedné z nejstarších tradičních tajných metod a v Indii se poté dozvě-děl o učení Buddhy, o védách a Upanišádách a prošel dlouhou přípra-vou. Na těchto školách studoval jako neznámý žák. Křesťané tato fak-ta vědomě opominuli, protože se jim nelíbilo, že by Syn boží byl ta-ky něčím žákem. Samotná myšlenka, že byl připravován, vyučen a vy-školen, se jim nelíbila - zdálo se jim to ponižující. Podle nich přichá-zí Syn boží naprosto připraven. Nikdo však nepřichází naprosto připra-ven. Je-li někdo úplně zralý, přijít nemůže. Na tento svět se vždy rodíte nedokonalí. Dokonalost z našeho svě-ta prostě zmizí. Dokonalost není odtud, nemůže být - bylo by to pro-ti zákonu samému. Jakmile je někdo dokonalý, celý jeho život vstupu-je do vertikálnlho rozměru. Tomu se musí porozumět: vy postupujete v horizontálním plánu, od A k B, od B k C a D a tak dál až k Z ho-rizotálně, v přímce, od minulosti k současnosti a ze současnosti do bu-doucnosti. Takto cestuje nedokonalá duše, stejně jako voda plyne ře- kou z hor a vlévá se do moře - v linii, horizontálně, vždy si udržuje svou úroveň. Dokonalost se pohybuje ve vertikálních liniich, ne horizontálně. Z A nepostupuje k B, z A vychází výš, nad A, pak ještě výš a ještě výš. Pro lidi žijící v horizontálním rozměru je dokonalost zkrátka 300 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO a prostě nepostřehnutelná. Dívají se totiž do budoucnosti a minulosti. Mohou se ohlédnout, ale dokonalého člověka tam neuvidí mohou se podívat vpřed. ale ani tam není mohou se podívat sem, ale on zde ne-ní - protože už začal postupovat v nové vertikální linii. Jde výš a výš. Pohybuje se ve věčnosti, ne v čase. Věčnost je vertikální, proto je teď věčná - nemá žádnou budouc-nost. Pohybujete-li se v přímce, čeká vás budoucnost: jdete-li od A k B, B je v budoucnosti. Když se B stane současností, A je v minulosti a C v budoucnosti. Vždy se nacházíte mezi minulostí a budoucností, vaše přítomnost je jenom pomíjivá fáze: B se mění v C, D se mění v E, vše odchází do minulosti. A vaše přítomnost znamená pouze vý-sek přímky, malý zlomek. Než si ji uvědomíte, už je v minulosti. Du-še, která je dokonalá, se pohybuje v docela jiné dimenzi: z A do AI a do A2 a do A3 - a tohle je věčnost. Žije nyní ve věčnosti. Proto se z tohoto světa ztrácí. Musíte být nedokonalí, abyste se zrodili do tohoto světa. Ve starých svatých knihách se píše, že kdykoli se člověk dostane na pokraj doko-nalosti - mnohokrát se to již přihodilo - zanechá něco nedokonalé, aby se mohl vrátit a pomáhat lidem. Rámakrišna prý byl závislý na jídle, prostě jím byl posedlý, jako kdyby na ně myslel celý den. Kdykoli se mu během přednášek k žákům naskytla příležitost, odešel do kuchyně, aby se manželky zeptal, co je nového, co nového k snědku připravuje na dnešek. I manželku to mnohokrát velice zaráželo a řIkala mu: "Pa-ramahansa Dévo, vždyť ti to nedělá dobře." A on se smál. Jednoho dne to jeho manželka nevydržela a pověděla mu: "Už se ti smějí i tvoji žáci - prý co je to Paramahansa za svobodného člověka - takhle závislý na jídle!" Pokaždé, když mu manželka Šarda přinesla večeři, se okamžitě zvednul, aby se podíval do talíře, jakou dobrotu přichystala. On, brahman, vypustil veškerou védantu z hlavy a někdy to bylo dost zarážející, protože tam byli lidé, kteří by si o něm něco takového vůbec nepomysleli, nepředpokládali... Jednou mu tedy manželka namítla: "Proč to děláš? Musíš přece mít důvod." Rámakrišna odvětil: "Dne, kdy tak neučiním, můžeš počítat, že budu naživu ještě tři dny. Den, kdy s tím skoncuji, bude signál, že ta-dy budu už jen tři dny." Manželka i žáci se smáli: "Tohle není vysvětlení!" Nedokázali po-chopit, co jim povídá. Stalo se však, jak pravil. Jednoho dne za ním manželka přišla s ve- čeří a on ležel na posteli dál. Obrátil se na bok - obyčejně by hned BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 301 vyskočil z postele. A jeho žena si pamatovala, že bude žít už jen tři dny, když projeví o jídlo nezájem. Tallř nedokázala udržet v rukou, spadl jí na zem a ona se rozplakala. Rámakrišna jí řekl: "Vždyť jsi chtěla, aby tomu tak bylo. Teď už se netrap. Ještě tři dny tady budu." A třetího dne zemřel. Ještě než umřel, všem vysvětlil, že lpěl na po-travě jako na součásti něčeho v něm nedokonalého, aby zde mohl se-trvat a sloužit lidem. Mnoho mistrů tak učinilo. V okamžiku, kdy vycítí, že br2y budou do-konalí, upoutají se k nějaké nedokonalosti, jenom aby tady zůstali jinak pro ně tento břeh není. Jestliže se všechna pouta zpřetrhají, loďka od-pluje na druhý břeh, nemůže tady zůstat. Zachovají si jedno pouto: ně-jaký vztah, vyberou si nějakou svou slabinu a nedovolí jí, aby zmizela. Kruh nebude úplný, zůstane mezera. Skrze onu mezeru zde zůstanou. Hindové, buddhisté a džinisté, kteří poznali mnoho mistrů, jsou moudri a dobře vědí, že dokonalost na tento svět nepatří. V momentu, kdy je kruh uzavřený, celý, vám zmizí z očí. Nevidíte ho, nemáte ho ve svém zorném úhlu, dostal se nad vás - někam, kam proniknout nemůžete. Křesťané ovšem upustili od veškerých záznamů o Ježíši, aby moh-li tvrdit, zdůrazňovat skutečnost, že byl dokonalý už pri narození. Je-žíš však hledal stejně jako vy, byl hořčičným semínkem stejně jako vy. Stal se stromem, obrovským stromem, v jehož koruně se ukryly mili-ony nebeských ptáků - byl ale taktéž hořčičným semínkem. Pamatuj-te, že dokonce i Mahávíra, Buddha a Krišna se všichni narodili nedo-konalí, protože narození náleží k nedokonalosti. Dokonalí se nerodí když jste dokonalí, převtělování se vás netýká. Ježíšův výcvik - cesty do Egypta a Indie, výuka tajných egyptských společností, pak buddhistické školy a hinduistická védanta - z něj uči-nil pro Židy cizince. Proč se jim stal tolik cizí? Proč ho Židé nemoh-li vstřebat? Proč mu nedokázali odpustit? - dosud mu neodpustili! Z ja-kého důvodu? Přinášel něco odlišného, něco cizího předložil jim ta-jemství, která k jejich rase nepatřila. Proto ho ukřižovali. Hindové Buddhu tolerovali, protože nic z toho, co hlásal, jim ne-bylo cizí. Možná odporoval, ale pouze povrchovému hinduismu. I když ho popírá, dokazuje jeho hlubší pravdu. Snad tvrdí, že jeho zřízení, or-ganizace a všichni následovníci jsou pomýlení, nemůže však říci, že se hindové v podstatě mýlí. Hindové mohou porozumět všemu, co říká, není jim to cizí a zcizitelné. Hindové klidně tolerovali i veškeré Ma-hávírovy teze. Možná že je revolucionář, ale zůstává hindem. Stejně tak Buddha možná je buřič, vzpurný syn, ale k hindům patří - není proč se přiliš znepokojovat. iO2 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Ovšem Ježíš je nejenom revolucionář, on k Židům ani nepatří. Jak došlo k tomu, že se jim odcizil? Křesťané odpověď neznají. Odkud při-nesl ono cizí učení? Z Egypta a Indie. Indie je zdrojem všech náboženství. Indie je základním zdrojem do-konce i těch náboženství, která jsou namířená proti hinduismu. Jak to? Je to nejstarší civilizace a celá indická mysl neustále soustavně praco-vala v náboženských dimenzích. Přišla na všechny jeho taje - žádné jim nezůstaly ukryty. Po tisíce let jste vlastně nebyli schopni naučit In-dii nějaké náboženské taje, protože již vsechny zná. Objevili vše, v jis-tém smyslu završili celou cestu. Takže vše, co je na náboženství krás-né, ať už se nachází kdekoli, určitě pochází ze zdroje. Stejně jako řec-ká mysl je zdrojem vědy - celý vědecký vývoj vychází z řecké, logic-ké, aristotelovské mysli - je veškerá mystika z Indie. Na světě existu-jí pouze dva druhy mysli: řecká a indická. Je-li ve vaší podstatě řecké myšlení, je pro vás vůbec nemožné po-chopit Indii, protože vypadá absurdně. Vše, co říkají, vypadá, že není prokázané, cokoli prohlašují, vypadá nesmyslně. Aristoteles bude v In-dii naprostým cizincem, protože věří v definice, přesná vymezení a roz-díly. Věří zákonu protikladů, že dvě protikladné věci nemohou být po-staveny dohromady: A nemůže být zároveň A a ne-A, není to možné člověk nemůže být zároveň mrtvý i živý, to nejde. Zdánlivě pravdu má. Hindové věří v protiklady. Tvrdí, že člověk je živý a mrtvý, obojí zároveň, protože život a smrt nejsou dvě věci, nelze je oddělit. Řecká mysl je matematická, indická je mystická. Veškerý mysticismus pochá-zí z Indie stejně jako mystika i slunce vychází na východě - a Indie je jeho srdcem. Abyste pochopili tuto sútru, musíte se obrátit na Upa-nišády, tam naleznete kořeny. Ve Starém zákoně anebo jiných židov-ských záznamech nezjistíte, odkud tento výrok nemůže pocházet. Pro-to Židé nemohli Ježíšovým slovům uvěřit. Ježíš znova a znova opakuje: "Nepřišel jsem stará písma popřít, avšak naplnit." Avšak která písma? Nikde to nevysvětluje. Jestliže při-šel naplnit Starý zákon, tak je jeho tvrzení lživé, protože ho popírá sko-ro pořád. Ve Starém zákonu záleží na odplatě - otec Bůhje velmi msti-vý. Strach je podstatou Starého zákona a jeho náboženství: měli byste být bohabojnými. A Ježíš praví: "Bůh je láska." Lásky se bát nelze, lás-ka se strachem nejdou dohromady. Pokud se bojíte, jak byste mohli mi-lovat? Strach je pro lásku jedem a smrtí. Jak můžete někoho milovat, když se ho bojíte? Ze strachu může vzejít nenávist, ale ne láska. Ve Starém zákonu se tedy náboženský člověk Boha bojí a v No-vém Boha miluje. Láska a strach jsou dvě naprosto odlišné dimenze. BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 3O3 Ježíš pravil: "Říkává se, že pokud někdo poškodí vám jedno oko, vy-ražte mu obě. Já však povídám vám, udeří-li kdos vás v jednu tvář, nastavte mu i druhou." Toto je docela nežidovské, Židé nic takového v tradici nemají. Když tedy Ježíš řtlcá, že přišel vyplnit písma, která má na mysli? Jestliže tohle opravdu řekl a jestliže navštívil Indii, pak je celá záležitost zcela pochopitelná, protože Upanišády jsou ona pís-ma, která naplňuje Dhammapáda, Buddhovy výroky jsou písmy, kte-rá přišel naplnit - odkazují na lásku a na soucit. Židovská písma se ale láskou a soucitem vůbec nezabývají, zabý-vají se strachem a vinou. Proto Židé dobře rozuměli, že cokoli Ježíš říká, znamená, že jejich písma naplnit nepřišel. Podobné rčení ve Sta-rém zákonu nenajdete: Já světlo jsem, jež nade všemi jest, já vše jsem, a vše ze mne pošlo i ke mně dospělo. Však dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem kaminek pozvedni a mne tam nalezneš. Tisíce podobných rčení lze nalézt v Upanišádách, v Gítě, u Budd-hy, ale ve Starém zákoně nenajdete ani jednoduché přirovnání. Která písma tedy přišel vyplnit? Nějaká jiná, jinou tradici. Tento výrok je vé-dantě navýsost příbuzný, tak se pokuste nejprve pochopit hledisko vé-danty, abyste mohli pochopit Ježíše. Ježíš se jako Žid narodil, žil a zemřel - ale jen co se těla týče jinak byl ryzím hindem. A nenajde-te ryzejšího hinda, než byl on, protože základ upanišádského nábožen-ství je jeho základem. Vybudoval na něm celou strukturu svého uče-ní, tak se ho pokuste pochopit. Židé říkali: "Bůh je stvořitel a tento vesmír je jím stvořený a stvo-ření se nikdy nemůže stát stvořitelem. Jak by se odraz mohl stát ma-hřem? A báseň básníkem? Nemožné! A pokud se báseň pokouší stát básníkem, zbláznila se pokud se obraz pokouší dokázat a tvrdit a dě-lat si nárok, že je malířem, tak není v pořádku. Člověk je stvoření a Bůh stvořitel. A tato vzdálenost se nikdy úplně neztratí, zůstane me-zi vámi prostor. Můžete se Bohu čím dál víc přibližovat, ale nikdy se jím nestanete." Toto je základ židovského myšlení. A muslimové se tomu od Židů přiučili jsou židovštější než Ježíš, co se myšlení, způ-sobů myšlení týče. Mohamed stojí blíž Mojžíšovi než Ježíši. Mohamed se od hindů moc nenaučil. Védanta však říká: "Bůh je stvoření, mezi Bohem a stvořením ne-ní rozdil. Nevytvořil vesmír jako básník skládá báseň, jde o podobný 304 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO vztah, jaký je mezi tanečnilcem a tancem: jsou jedním. Přestane-li ta-nečnik tančít, tanec zmizí a zmizí-li tanec, je po tanečníkovi. Vesmír není oddělený, je jednotný. Vesr nebyl stvořen v čase a ukončen, je vytvářen každým okamžikem, protože je to vlastní bytí Boha. Stejně jako se pohybujete, zpíváte a lujete, Bůh tvoří - každou chvilí. A stvoření od něj není nikdy oddělené, je to jeho pohyb, tanec." Pro-to mohou Upanišády prohlásit: "Aham Brahmasmi. " Upanišády a pro-roci, kteří přišli na toto tajemství, mohou říci: "Jsem Bůh." A nikdo si nemyslí, že by šlo o rouhání - je to pravda. Židé nikdy nemohou tvrdit: "Jsem Bůh" - rouhali by se, nic horší-ho by prohlásit nemohli. Vy se snažíte být Bohem? Stvoření se pokou-ší být Bohem? Otrok zkouší tvrdit, že je pánem? To je egoismus! Co je ve védantském učení ryzím náboženstvím, je egoismem pro Židy a muslimy. Podle védanty zde o ego nejde, protože pocit, že jste bůh, se uskuteční, jen když "já" dočista zmizí. Když už nejste, když je dům volný a člun prázdný, tak si najednou uvědomíte, že jste vším. Účast-níte-li se, jak byste si mohli myslet, že jste vším? Jste-li tady přítom-ni, pak máte hranici, osobnost - a vaše prohlášení je lživé. Když "já" zmizí, když přijdete o ego, jedině tehdy můžete pocítit, že jste vším. Ježíšovo prohlášení pochází z Upanišád. Zapamatujte si první věc: stvoření a stvořitel nejsou dva, ale jedno. Druhá věc k zapamatování: podle obyčejné matematiky není část nikdy rovnocenná celku, nikdy nemůže být celkem. V mechanismu je to pravda: vyjměte z auta součástku - autem očividně být nemůže uřízněte si ruku - ruka nejste vy. Část nemůže být celkem, jak řiká obyčejná logika. Kdyby byl svět mechanický, byla by to pravda. Ale védanta učí, že existenco je organická a ne mechanická. U or-ganické jednoty se používá jiný druh matematiky: část je celkem. To je ta největší absurdnost! Proto mohli prohlásit: "Jsem Bůh - protože jsem pouhá jeho část, on je celek." Jak ale může část být celkem? Jest-liže je mezi ní a existencí mechanický vztah, tak to možné není. Jde-li však o organickou jednotu, možné to je. A organická jednota ve ves-míru skutečně je. Neexistujete jako oddělená jdnotka sebou završená. Ne! Neexistu-jete jako ostrov, ale jako vlna v oceánu, jako organická jednota, jste jedním: oceán se přelévá a vlní ve vás - bez něj existovat nemůžete. A je-li vaše porozumění hluboké, tak chápete, že oceán taky nemůže existovat bez vás jste spolu úplně spojení. Lze říci, že v každé vlně oceán je a že oceán není nic jiného než souhrn všech vln. Takže vlna není oddělená, nelze ji z oceánu vzít a zanést domů ukázat dětem: "Byl BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 3OS jsem u oceánu a přinesl vám vlnu." Vlnu nepřinesete. Můžete přinést vodu, nebude to však vlna - nebude živá. Podívejte se na oceán, když se vlní: vlny jsou živé, protože oceán je jejich život. Když se vlny vzedmou a vystřikují vzhůru k nebi na desítky metrů vysoko, i oceán se ho jimi dotýká. Oceán vidět nemusí-te, vidět můžete pouze vlnu, ale od oceánu ji neoddělíte - jsou orga-nicky jedním. Podle védantského učení je stvořené organicky jednotné se stvoři-telem, svět bez Boha existovat nemůže. Tomu dokáží porozumět i Ži-dé a mohamedáni. Ale hindové řikají ještě něco navíc, totiž že Bůh ne-může existovat bez světa. Což zní Židům jako rouhání. Co to řikáte-že by Bůh nemohl beze světa být? Je to tak - nemohl by existovat, bylo by to pro něj nemožné. Je-li stvořitelem, je-li tvořivost jeho kva-litou, jak by mohl bez vesmíru existovat? Když se nic netvoří, jak by mohl být stvořitelem? Svět na něm závisí a on na světu, jde o vzájem-ný vztah. Svět na Bohu není nezávislý, ani on na světu. Je mezi nimi hluboký milostný vztah: navzájem na sobě závisí a naplňují se, jsou jedním. Naplnění je tak naprosté, že je nelze oddělit a odloučit. Tudíž prorok, ten, kdo došel k poznání, může prohlásit: "Aham Brahmasmi, Anal Haqq -jsem Bůh." A tím prostě oznamuje: "Já a ta-to existence nejsme dva. Najdete mne, kamkoli půjdete, kdekoli mne lze najít. Podoba se může různit, ale budu tam já." Totéž praví Ježíš: Dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem... Jak tam může být Ježíš, když rozštípnete polínko? Nenaleznete tam formu, syna Marie a Josefa, ono-ho tesařského synka v rozštípnutém kusu dřeva nenaleznete. A co te-dy? Najdete tam bytí - a Ježíš řllcá: "Jsem bytí. Změní se má podoba, ale ne já." Dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem kaminek pozvedni a mne tam nalezneš. To je védanta sama - organická jednota. Proto jsou hindové na svě-tě jedinými, kdo si nelámou hlavu s chrámy, svůj chrám si mohou po-stavit kdekoli. Jenom položí kámen pod strom - jakýkoli kámen, ne-musí být ani přitesaný - a nabarví ho načerveno a mají Boha, kterého mohou uctívat. Postačí jim jakýkoli strom, řeka nebo hora, cokoli se jim hodí, protože: Dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem kaminek po-zvedni a mne tam nalezneš - nač si dělat starosti? 3O6 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Samotní hindové se svých bohů zbavují. Udělají si boha na dva nebo tři týdny, uctívají ho, a až ho přestanou uctívat, jdou s ním k mo- ři a klidně ho tam zahodí. Je nepředstavitelné, aby se muslim anebo Žid zbavoval svého boha. Co to děláte? Zahazovat boha do oceánu? Jste kacíři? Zbláznili jste se? Tohle mohou provést jenom hindové, pro- tože podle nich je Bohem i oceán. A proč se s nějakým bohem tahat příliš dlouho? Když splnil svou funkci, odstraníte jej, protože on je všude, všude kolem, a lze si ho kdykoli udělat znova - stačí kterýko- li kámen. Bytí, ne podobu Ježíše, Ize nalézt všude. A tuto "jsoucnost" je třeba pochopit - "jsoucnost" je Bůh. Když kvete strom, kvete Bůh, když raší semínko, raší Bůh, když plyne řeka, plyne Bůh. Bůh není osoba. Je-li Bůh osoba, nastává pro- blém - a Židé měli představu, že Bůh osoba je. Bůh je neosobní: je to čisté bytí, existence samotná, existuje ve všem, ale nejde ho najít ni- kde konkrétně. Nemá příbytek, nemůžete k němu přijít a zaklepat na dveře nemá adresu, nemůžete mu napsat dopis. V jistém smyslu není nikde, protože je všude. Nelze ho přesně vymezit, nelze říci: "Tady je Bůh," protože by to nebyla pravda. Jenom něco, co má formu, co se od něčeho liší, se dá přesně stanovit. Jak můžete vymezit něco, co ne- má tvar, co je ve všem a všude rozprostřené? Židé ovšem pojali představu velice osobmho Boha. A kdekoli je osob- nost, je i ego. Židovský Bůh je velice egoistický - hrozně moc egoistic- ký. Neuposlechnete jej a navěky budete trpět v pekle. Je to vážná zále- žitost: Bůh je panující silou a celá existence je otroctví. Svoboda není pro vás, svoboda je Boží přirozeností, ne vaší. Otroctví vás ukázní. Ježíš hlásá naprostý opak, že Bůh není osoba Bůh je energie, sa- motná životní síla, kterou Bergson nazýval élan vital - existence jako stuje, existuje tam Bůh, protože nic jiné taková. A kdekoli něco exi ho existovat nemůže. V tom byla ta potíž, proč nemohl být pochopen a musel být ukřižován. Židé mu nemohli odpustit, i když řIkal, že je f:. Syn boží, ale v podstatě prohlašoval ještě víc. Jak se s ním jeho žáci uváděli v soulad, šel ještě dál. V této sútře říká: Já světlo jsem, jenž nade všemi jest... Tady neříká, že je synem, ale že je otcem: Já světlo jserrr, jenž na-de všemi jest, já vše jsem... Tady praví: "Jsem Bůh, ne syn." a vše ze nrne pošlo i ke mně dospělo. BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 3O% Však dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem kaminek pozvedni a mne tam nalezneš. V této sútře hlásá: "Jsem Bůh a ne jeho syn." Dokonce i syn se dá odpustit, protože odlišení zůstává: otec je nadále zdrojem, syn je jeho produkt. Třebas jsou v důvěrném vztahu, ale syn zůstává synem a otec otcem. Rozdil se dá zachovávat a syn otce poslouchat musí, je tady vztah. Není to vztah otroka a pána, ale syna a otce - důvěrnější, ale stále ještě vztah nadále jsou dva. Tato sútra není v bibli zaznamenána - nemůže být. Musel ji pro-hlašovat pouze před učedníky, protože jen ti, kdo s ním byli hluboce důvěrně obeznámeni, ho mohli pochopit. Nedá se to vyvolávat na tr-žišti. Tam prohlašoval, že je Syn boží. Učedmkům říkával: "Jsem Bůh, ne jeho syn. Jsem zdroj všeho, jsem alfa i omega. Vše ze mne pochá-zí a vše ke mně dospěje." Toto je ryzí védanta. Podobná prohlášení nikde jinde nenajdete, je-dině v Gítě a Upanišádách. Totéž říká Krišna Ardžúnovi: "Jsem vše, zdroj všeho. Vše ze mne pochází a vše se ve mně rozpouští. Zahod své ego a odevzdej se mi." Zní to jako Krišnova slova. Podle krásné tradice - nevím, nakolik se to dá prokázat, ale je to krásné a nepotřebuje to žádný důkaz - traduje se, že slovo Kristus je pouhá podoba jména Krišna. Je to možné: v Bengálsku se dosud Kriš-novi řIká Kristo, poněvadž "Krišna" není něčí jméno, "Krišna" zname-ná to, čeho úplně nakonec dosáhl, stejně jako "Buddha". "Buddha" ne-ní jméno, je to absolutní dosažení, osvícení. Slovo buddha znamená to-ho, který se probudil. Co znamená "Krišna"? Znamená toho, který se stal středem světa. "Krišna" značí magnetický střed, toho, kdo přita-huje, kdo je nyní centrem celé existence. "Kristus" má stejný význam. Marie dala svému synovi jméno Ježíš. Ježíš získal přídomek Kristus, když se stal středem světa. Zde prohlašuje: "Jsem střed, jsem vše. Vše ze mne pochází a ke mně se vrací. Vycházíte ze mne a pak mne mu-síte dosíci." Je to pravděpodobné, protože "Kristus" je jenom podoba "Krišny". Má to svůj smysl, protože Krišnovy výroky v Gítě se Ježí-šovým podobají, ba jsou totožné. Třetí záležitost, které musíte u védantského učení porozumět, je, že védanta vás bere takové, jací jste, protože odmítání by bylo odmít-nutím Boha samotného. Odmítnutí znamená, že se musí cosi učinit: tak, jak jste, jste špatní, něco se musí ořezat a zahodit. Tak, jak jste, nejste přijímáni a vítáni. Budete se muset změnit, jedině tak budete přijatelní. 308 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Védanta řilcá, že takoví, jací jste, jste vítáni. Nic už se dělat nemu-sí - představa, že se něco má, je příčinou vaší bídy. Samotná předsta-va, že se něco musí učinit, je příčinou vašeho neštěstí, protože cokoli uděláte, vás zavede do světa. Proto hindové tvrdí, že kvůli karmě-karma znamená konání -jste ve světě. Karma neznamená, že něco dě-láte špatně, karma prostě znamená, že něco děláte. Jste ve světě, pro-tože věnujete přiliš moc pozornosti dělání toho či onoho. Nevěnujte přiliš pozornost konání, ale bytí. Nepřemýšlejte, co se má udělat, myslete jenom, kdo jste. Védanta je amorální, nestará se, co je morální a nemorální. Nemá žádné Desatero přikázání, nic nepřikazu-je, nehovoří o tom, co by se mělo. Říká, že takoví, jací jste, jste vítá-ni - tak, jak jste, jste dobří, překrásní a opravdoví. Problém není, že vás odmítají ostatní, ale že odmítáte sami sebe. A pokud se odmítáte, nacházíte se v bludném kruhu. Pak se budete snažit zdokonalit, ovšem nic se zdokonalit nedá, protože jste Bůh samotný. Potom se ocitnete v bídě, protože zdokonalení možné není. Tak, jak jste, jste božští. Jak by se mohlo božské zdokonalit? A jest-liže se pokoušíte zdokonalit božské, tak půjdete od života k životu a budete se pořád zdokonalovat a nikdy se nezdokonalíte, zůstanete po-řád titíž. Je to jako běhat na místě - myslíte si ale, že běžíte rychle, protože se potíte a těžce dýcháte a tolik toho děláte myslíte si, že rych-le běžíte a někam doběhnete a přitom se nepohnete z místa. Celý svůj život běžíte. Nikam nedojdete, protože není kam nezdo-konalujete se, protože zdokonalit se nejde. To vrcholné, co je uvnitř vás, se nedá zdokonalit - neexistují pro to žádná "dále" a "lépe", jak učí védanta. Védanta říká, že jste božští. Je třeba si to uvědomit, ne se o to přičinit zkrátka a prostě musíte pohlédnout dovnitř sebe a uvědo-mit si, kdo jste. Problém není, že jste špatní, ale že se na sebe nedívá-te problém tkví v poznání, ne v konání. Problém tkví ve správné per-spektivě, ze které máte sebe sama spatřit. Je to podobné, jako kdyby jste diamant učili, jak se stát drahým ka-menem, a diamant se toho nápadu chytil a začal se snažit. Jenom myš-lenka samotná je překážkou. Veškeré jeho možné úsilí bude marné, protože už nejvzácnějším kamenem je. Až diamant konečně pochopí marnost svého úsilí, tak od něj úplně upustí a uvědomí si, co je. Pro-blém bude vyřešen. Povím vám historku o muži, který přichvátal za psychiatrem a po- vídá mu: "Doktore, musíte mi pomoci - už to přesahuje všechny me- ze! Ztrácím pamět. Nepamatuji se ani, co se stalo včera. Vůbec si ne- pamatuji, co jsem řekl ráno. Pomozte mi, nebo se zblázním!" BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 3O9 Psychiatr se zeptal: "Kdy jste začal mít tyhle potíže? Odkdy si je uvědomujete?" Celý zmatený se na něj muž zahleděl: "Jaké potíže?"... on totiž na vše zapomněl. V tom je ta potíž: zapomněli jste na sebe. To je ta potíž. Ať provedete cokoli, vytvoří to karmu, a karma je cyklus, kolo: jed-na karma vede k druhé - A k B, B k C - přecházíte od jedné louko-tě kola k druhé. Je to kolo, které se neustále točí, neustále. Karma vás nikdy nemůže zavést k osvobození, protože již osvobození jste. Toto se nejobtížněji chápe: že už nyní jste svobodní a volní. Přicházejí za mnou lidé a já jim přikazuji, aby udělali tohle a tam-to, protože mi nebudou rozumět, když jim povím, že už jsou osvobo-zení. Musím je poslat udělat to či ono, jen abych je vyčerpal, aby se jednoho dne cítili vším úsilím tak vyčerpaní, že za mnou přijdou s tím, že už nic dělat nechtějí. Pouze potom jim mohu povědět, že není tře-ba dělat nic. Ale když jste přišli na začátku, potřebovali jste toho hod-ně udělat. A jestliže řeknu, že není co dělat, přejdete k někomu jiné-mu, kdo vám dá na vědomí, že je. Není zapotřebí učinit nic. Jste božští úplně takoví, jací jste. Toto je védanta. Není to morálka, ale ryzí náboženství. A proto na světě není mnoho lidí, kteří uctívají učení védanty - ani být nemůže. Proto se vé-danta nemůže stát světovým náboženstvím jako křesfanství nebo islám - není to možné! - protože vy hluboce potřebujete něco udělat. A jest-liže vám někdo poví: "Nic dělat nemusíte, už ted jste brahma, jste bož-ský," nebudete ho poslouchat. Plácá nesmysly... protože sami sebe ne-přijímáte, odmítáte se. Musíte dosíci nějakého cíle. Proč k tomu v lidské mysli došlo? Je to kvůli dětství a každý si ho prožije téměř stejně. Liší se jen v maličkostech jinak má dětství jeden základní prvek, který způsobuje celý problém. Jde o to, že žádné dítě není přijímáno takové, jaké je. Narodí se dítě... taky jste byli dítě a společnost, rodiče, matka, otec, bratři a lidé všude kolem vás oka-mžitě začali měnit, ať jste krásnější a morálnější a lepší. Tak, jak jste, jste špatní něco se s vámi musí udělat, jedině pak jste přijatelní. A dítě začne postupně cítit, že není přijímáno. Jestliže udělá něco dobrého, tak přijímáno je jestliže udělá něco špatně, je odmítáno. Po- kud poslouchá, je poslušné, je přijímáno neuposlechne-li, nikdo je ne- miluje, všichni je nenávidí a zlobí se na ně. Naučí se jedno: že jde o dělání, ne o bytí. Udělej něco správně a každý tě bude milovat, udě-lej něco špatně a každý tě bude odmítat a nenávidět, zlobit se na tebe, bude proti tobě. O vás nejde. Udělejte něco správně a jste na světě ví- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO táni, udělejte něco špatně a všechny dveře se vám zabouchnou. A když dítěti zavřou dveře dokonce i maminka a tatínek - co říci tomuto div-nému světu? - když ani ti, kdo ho milují, nechápou jeho bytí... Dítě se naučí jedno, totiž že žít na tomto světě znamená zachová-vat tuto základní podmínku: mělo by se umět chovat, dělat vždy to správné a nikdy to špatné. Což v něm vytváří hluboké odmítání sebe sama, protože ony špatné věci se vynořují dál - jen když mu řeknete, že je něco špatné, tak to nezmizí, ale objevuje se dál. Dítě se pak za-čne cítit provinile a odmítá se. Říká si: "Nejsem vůbec dobrý a hod-ný. Jsem špatné dítě, špatný kluk, špatná holka." Problém tkví v tom, že věci, které máme za špatné, jsou přirozené a nutně zůstávají sou-částí osobnosti - dítě se jich zbavit nemůže. Každý hoch či dívka si začne hrát se svým pohlavím. Je to příjem-né, přináší to pocit úlevy, celé tělo se cítí blaženě. A ve chvíli, kdy se dítě dotkne svého pohlavního orgánu, každý ho hned zarazí - každé-ho to uvádí do rozpaků. Otec a matka ho zarazí, třeba mu i svážou ru-ce, aby se svého pohlaví dotýkat nemohlo. Načež se dítě cítí hluboce zmatené. Co ted? Má rádo onen pocit, těší je to, je to krásné, ale po-kud to vyhledává, každý je odmítá. Je špatné a rodiče ho trestají. Ma-jí moc, tak co s tím? "Děje se mi něco tak špatného," pomyslí si dítě. "Snad jenom já dělám tuhle špatnost, nikdo jiný to nedělá." A o ostatních nic neví, tak-že začne cítit vinu. "Celý svět je dobrý, jenom já se proviňuji." Jde o velice hluboký problém. Dítě nemá pocit hladu, protože o svém hladu ví víc než vy. Ovšem podle doporučení lékaře, podle obvyklé lékařské praxe se musí krmit každé tři hodiny. Píše se to v knihách, vy jste je četli a jste osvícený rodič, pročež každé tři hodiny, podle budilcu, je musíte nakrmit. Podí- vejte se na děti, když jsou násilím krmeny: jídlo odmítají, pusu neote- vírají a mléko jim stéká po bradě - nechtějí nic pozřít. Nespolknou nic, ani co by se za nehet vešlo, protože ví, kdy mají hlad. Nežijí podle zvyklostí, podle hodin, nevědí, co tvrdí vaše lékařská věda. Hlad ne-mají, toť vše - a vy jim jídlo nutíte. A když hlad mají a pláčou, jídlo jim nedáte, protože není pravý čas. Kdo má rozhodnout, dítě nebo vy? Rozhodnete-li vy, vytváříte v něm pocit viny, protože dítě si bude myslet, že je něco špatně: "Když bych měl být hladový, nejsem. Když bych hlad mít neměl, mám." Svatý Augustin pravil: "Odpusť mi Bo-že, protože cokoli je dobré, nikdy nečiním a cokoli je špatné, učiním pokaždé." Takto se ovšem modlí každé dítě. Vy rozhodujete a vytváříte vinu: BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 311 dítěti se na záchod nechce a vy je nutíte. Cvičit dítě v chození na zá-chod znamená cvičit v něm pocit viny - ani si nedokážete představit, co provádíte. Zkuste si to sami - jestliže se vám nechce, co naděláte? A když se dítěti čůrat nechce, nutíte je a přesvědčujete, přemlouváte a podplácíte - zkoušíte všechny možné způsoby. Vytváříte v něm po-cit viny: něco je špatně, něco není správné. Dítě se cítí provinile a nic s tím nemůže dělat. Neví, jak na to, proto-že tělo se nedá ovládat vůlí, jde o nedobrovolný jev. Dítěti se nechce jít spát, cítí se plné života a chce běhat kolem domu nebo po zahradě a vy mu přikážete, aby šlo spát. Co naděláte, když se necítíte ospale a někdo vám nařídí: "Běž spát"? Můžete zavřít oči - ale když je otec i matka pryč, dítě je prostě ponechané v propasti, co má dělat? Jak má uposlechnout prikaz? Jak má být hodným, poslušným hochem nebo dívkou? Vytváří se hřích a malé dítě je ponenáhlu otráveno. Začne si uvědo-movat: "Nejsem dobré. Všechno je špatně - ať už provedu cokoli, je to špatně." Když si hraje, je špatné, protože dělá hluk, ruší vás. Když sedí tiše v koutě, zase je něco v nepořádku: "Nejsi nemocný?" Vždy je špat-né, jenom protože je bezmocné, nic neznamená, a vy máte moc. Je ne-ustále zmatené, nedokáže si přebrat, co dělat má a co ne. A brzy odmí-tá vše, co je špatné a nutí se ke všemu, co si myslí, že je dobré. Nasa-dí si masku a hluboko v nevědomí si po celý život nese všechny rány. Proto když říkám, že jste božští takoví, jací jste, mi nemůžete uvě-řit. Nejste ani dobří - natož jak byste mohli být Bůh? Bůh znamená vrcholné dobro. Vy nejste ani obyčejně dobří - jak byste mohli být Bůh? Nebudete mě poslouchat a půjdete za jiným učitelem, který vás bude odsuzovat, který vám poví, že jste provinilí, že jste zavrženíhod-ní hříšníci. Poté budete v klidu: má pravdu, protože vy sami cítíte to-též. Proto uctíváte lidi, kteří vás odsuzují a pohlížejí na vás jako na červy, špinavé a ohavné. Když spatříte, jak se kolem svatého shluku-je hodně lidí, kolem takzvaného svatého, vždy tam najdete tento dů- vod: každého odsoudí. Poví vám: "Jste hříšní a když mne nebudete po- slouchat, budete svrženi do pekla." Cítí, že má naprostou pravdu, pro- tože jde o váš pocit, on s vámi souhlasí. Takže kdykoli vás zatracuje, cítíte se dobře. Jaká absurdita! Jaký nesmysl! A ke všemu se cítíte nesví, když vám někdo poví: "Jste skvělý člověk a já vás beru - ať už jste jakýkoli, be- ru vás takového, jaký jste. Božské si zvolilo být takovým, ve vás si Bůh zvolil být takovým, takhle ve vás existuje - a já to přijímám, vů-bec nic z vás neodmítám. Akceptuji váš sex, váš vztek a zášť, vaši žár-livost. Akceptuji vás celé, protože skrze toto přijetí, až když jste úpl- 312 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ní, dosáhnete jednoty - ona božská jednota okamžitě transcenduje veš-kerou žárlivost, vztek, sex a chtíč. Nikdo nemůže chtíč transformovat - člověk se rnusí stát jednotným, čímž dojde k transformaci." Proto Židé nemohli Ježíšovi odpustit, protože ze všech nejvíc vy-tvářejí vinu. Celý svět tak činí, ale se Židy se to nedá srovnat. Celý svět podle nich existuje kvůli Adamovi a Evě, že spáchali prvotní hřích. Narodili jste se z Adama a Evy a jejich hříchu, člověk se rodí v hříchu - hříšnost zůstává ústředním pojmem. Jak mohou přijmout, že jste Bůh? Bohu se můžete přiblížit, jestliže se kajete, jestliže se změ-níte a stanete dobrými. Potom vás Bůh otec přijme jinak takoví, jací jste, přijatelní nejste, jste mu daleko předaleko vzdáleni a musíte být zavrženi. Čím zhřešili Adam a Eva? Byli neposlušní. Ovšem proč by měl být Bůh posedlý jejich neposlušností? - protože každý otec jí je posedlý a váš Bůh není nic než vesmírný otec. Proč by měl být tolik posedlý neposlušností? Cožpak nerozumí legraci? Cožpak si nemůže trochu po-hrát s dětmi, které se mají rády? Nemohl by to vše brát trochu míň váž-ně? A co provedli? Vždyť jen snědli jediné jabličko ze stromu, který jim Bůh zakázal. Bůh se zdá být velice egoistický, protože ego je vždy posedlé poslušností: "Poslouchejte mne, já jsem zákon. Neuposlechne-te-li, zraníte mé ego." Bůh však nemůže mít ego, nemůže trvat na po-slušnosti. Musel to být kněz, ne Bůh, kdo celý příběh vymyslel. A tak se cítíte provinile: narodili jste se v hříchu, jste hříšní, už když se narodíte, od samotného zrození jste hříšnlk. Nezbývá vám než se nablýskat, tu a tam se přiříznout a vůbec se nějak učinit přijatelnými. Podle védanty nejste hříšní - můžete být nevědomí, ale ne hříšní. Jde o naprosto rozdilný přístup: Bůh není proti vám - snad vy proti němu - a vůbec se vám nehodlá mstít. Jste-li nevědomí, sami si ško-díte. Jde o dočista jiný přístup: nacházíte-li se v neznalosti, své pro-blémy si vytváříte sami. Když se zeptáte hindů, poví vám, že jste se snad dostali do potíží, protože jste snědli ovoce ze stromu nevědo-mosti, ne poznání. Člověk může být nevědomý - je, protože si sám sebe neuvědomuje, neví, kým je - a pak je vše špatně. Avšak hřích to není. Náboženství tedy znamená získávat více světla, více poznání, více uvědomění ne více morálnosti a ctnosti. Ctnost bude vedlejší produkt. Když budete uvědomělí, budete ctnostní, ctnost vás bude následovat jako stín. Když jste nevědomí, půjde za vámi hřích, protože z nevědo-mosti nemůže vzejít nic jiného, tehdy Ize jen dělat chyby. Hřích je jako chyba. Je to jako když někdo sčítá dvě a dvě a vy-BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO chází mu pět - není to ale hřích. Pokud si někdo myslí, že dvě a dvě je pět, myslíte, že bude svržen navěky do pekla? Je to chyba, omyl, ale ne hřích. Musí se to naučit, musí se na vše začít dívat ze správné perspektivy - možná neumí matematiku, toť vše. Védanta učí, že jste nevědomí, prostě ignorujete sebe sama. Jestli-že se stanete vědomými, budete Bůh sám. Není jiného Boha kromě vás. Nejde však o egoistické prohlášení, protože k tomu může dojít, jen když "já", centrum zmizí a stanete se vším. Ježiš pravil: Já světlo jsem, jenž nade všemi jest, já vše jsem, a vše ze mne pošlo i ke mně dospělo. Však dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem kaminek pozvedni a mne tam nalezneš. Je to jeden z nejpoetičtějších Ježíšových výroků. Rád bych vás upo-zornil, že člověk jako Ježíš je víc básníkem než filozofem, teologem nebo matematikem. Je spíš básnilcem a opominete-li jeho básnictví, úpl-ně opominete jeho poselství. Když něco praví básník, můžete mu pro-minout, protože si řeknete, že je pouhým básmkem. Avšak když něco prohlásí svatý, berete to velmi vážně, protože je toho více v sázce. Ježíš je básník, básník nejvyššího. A všichni, kdo dosáhli nejvyšší-ho, jsou básníci. Matematický jazyk je velmi zúžený, moc toho nevy-jádří. Je velice exaktní, proto je zúžený. V poezii o přesnost nejde, poe-zie je vágní, proto jí lze vyjádřit hodně. Ale u básníka si musíte pa-matovat, že hovoří o tajemství. Hindové nikdy nezabili žádného osvíceného. Jak je to možné?-protože si mysleli, že vše, co osvícení říkají, co tvrdí, je básnický způ-sob, jak něco vyjádřit nesmí se to analyzovat, jinak z toho bude hlou-post. Kdybyste například přišli za Ježíšem se slovy: "Dobrá, když ří-káš, že jsi světlo, které je nade všemi a že jsi vše, když říkáš, že vše z tebe vychází a tebe dosahuje, tak nám to ukaž, dej nám důkaz. Po-věz slunci, ať zapadne anebo udělej na obloze ještě jeden měsíc, pak ti uvěříme" - tak jste hloupí, nic jste nepochopili, protože jde o bás-nický výrok, nejde o vědecké konstatování. Kvůli tomu se křesťané neustále snažili dokázat, že dělal zázraky: že přeměnil kámen v chléb, že oživil mrtvého, že udělal tohle a tam-to, že otevřel oči slepcům, že se dotkl malomocných a oni se uzdravi-li. Proč tolik trvají na zázracích? Takovému Buddhovi jsme nikdy ne-věnovali pozornost jako tvůrci zázraků, nikdo se nikdy nestaral, zdali nějaké zázraky dokázal provést nebo ne. Proč na tom ale tolik trvají HOFtČIČNÉ SEMÍNKO u Ježíše? Jestliže někdo prokáže, že žádné zázraky neprovedl, tak to vše ztratí smysl - a křesťanství zanikne. Křesťanství nezávisí na Ježíšovi, ale na jeho zázracích. Jestliže ně-kdo dokáže, že nikdy nikomu nedal vstát z mrtvých a že nikdy nevy-léčil malomocné, křesťanství se okamžitě zhroutí. Kostelům a papežům odzvoní konec, vše se ztratí - protože křesfanství nezávisí přímo na Ježíši, ale na zázracích. Zázraky jsou důkazem, že je Synem božím. Žádný zázrak nic nedokáže. Zázraky ve skutečnosti dokazují nevě-domost těch, na které dělají dojem, nic jiného. Pokud já vím, Ježíš nikdy nic takového neprovedl. Nebyl tak hloupý, aby vás přesvědčo-val pomocí zázraků. Děly se kolem něho zázraky mnohem většího vý-znamu, než byste pomysleli. Ano, slepí lidé začali vidět, nejde zde však o fyzický zrak, týká se to hlubší duchovní slepoty. Ano, mrtví lidé ob-žili, ale nejde o jejich těla, týká se to vás, kteří si jen myslíte, že jste naživu a přitom nejste. Oživil mnoho mrtvých lidí, navrátil je k živo-tu z jejich mrtvolné existence. A toto je větší zázrak, protože ostatní zázraky dnes dokáže lékařská věda každým dnem. Tento den není da-leko - už se to povedlo. Za druhé světové války v Sovětském Rusku oživili šest mrtvých mužů. Úspěšně - dva nebo tři z nich jsou dosud naživu. Lékařská vě-da to dnes dokáže každým dnem, o nic nejde. Až toho bude jednou lé-kařská věda běžně schopna, co si počnete se svým Kristem, který ko-ná zázraky? Potom by pro vás mohl být dobrým lékařem, vědcem, ale ne osvíceným člověkem. Oči se dají vyléčit a budou se léčit. Nejde o tělo, tělem bychom se ve skutečnosti zabývat neměli. Ježíš činil zázraky, ale duchovní, týka-ly se vašeho vnitřmho bytí. Jste slepí, protože se nedokážete vidět. Ja-kým typem zraku disponujete? Jaképak má oči člověk, který sám se-be nevidí? Ježíš vám dal zrak pohlédli jste do vnitřního světa. Dal vám oči, správně - ale ne oči, které se dívají na tento svět. Pochopte to. Nikdy neučinil z žádného kamene chléb, protože by to byla hloupost. Násle-dovníci ale zázraky vyhledávají, protože nechápou osvícení a kristov-ství, nechápou ani Krišnu - vidí jen kámen, jak se mění v chléb. Vní-mají pouze tento svět a když se něco povede s hmotou, je to pro ně důkaz. Proto jdou raději za kouzelmky než za osvícenými lidmi, ná-sledují lidi, kteří umí kouzla. Ale všechna kouzla jsou zbytečná, nic nedokazují. Dokazují vaši nevědomost a že je druhý člověk vychytra-lý a zneužívá vás. Ježíš nebyl žádný chytrák, tak nevinného člověka nikde nenajdete. BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO 31S Nebyl vychytralý, nemohl dělat zázraky, nebyl kouzelnikem a neměl zájem zneužít vaší nevědomosti. A schválně se zamyslete, jestli to vše vskutku provedl - jestli obrátil kámen v chléb a vodu ve víno... Jedna žena prý jednou převážela přes hranici do druhé země láhev whisky. Na hranici ji zastavil celmk a otázal se jí, co má v tašce. "Svě-cenou vodu," odpověděla. Muž za přepážkou však byl podezíravý a požádal ji: "Rád bych se tam kouknul, protože lidé, co si s sebou vozí svěcenou vodu, jsou vždy podezřelí. Voda stačí! Nač svěcenou?" Nahlédnul do tašky a našel v ní whisky. "Cože?" A žena zvolala: "Proboha! Zase zázrak!" Ježíš že udělal z vody whisky? Že oživil mrtvoly? Lazarovi že dal povstat z hrobu? Že daroval zrak? Lidé, kteří nemohli chodit, že zase mohli a ti, co neviděli, zase uzřeli, co neslyšeli, uslyšeli? Kdyby se ty-to zázraky skutečně staly, pak by i samotní Židé uvěřili, že jde o bož-ského člověka, protože Židé jsou materialističtí jako nikdo jiný. Kdy-by se to vše doopravdy stalo, Židé by se do Ježíše přímo zbláznili. Jsou dokonce materialističtější než jakákoli jiná rasa - ale Ježíšovi po-zornost nevěnovali. Člověka, který provádí tyto zázraky, nelze nenásledovat, protože každý je nemocný a bojí se smrti a každý má potíže a Ježíš je ten správný člověk: i když zemřete, znovu vás oživí, jste-li nemocní, uzdraví vás, jste-li chudí, z kamení nadělá bankovky - s takovým člo-věkem je všechno možné. Celá židovská rasa by ho následovala, ale nestalo se tak a ukřižovali ho. Z jakého důvodu? Zázraky se totiž děly, ale ne viditelné. Pouze ti, kdo byli poblíž, je mohli pocítit. Zázraky se děly: Lazar byl mrtvý-stejně jako vy. Jestliže vás oživím, půjde o něco mezi mnou a vámi, nikdo jiný si nic neuvědomí. Nebude se to oznamovat v rádiu a tele-vizi. Nikdo jiný nepozná, jestli jsem vás oživil ve vašem vnitřním svě-tě, bude to záležitost jenom mezi námi. Nikomu nelze nic dokázat, pro-tože jde o neviditelný jev. Zázraky se skutečně děly, avšak Ježíšovi učedníci je nemohli nikomu dokázat, šlo o neviditelné úkazy. Nahléd-li dovnitř sebe - ale jak byste prokázali, že shlédli své nitro? Nic ne-jde vyfotografovat, nikdo jiný nic nedosvědčí. Začali obcházet lidi a hlásat: "Spatřili jsme zázraky: kdo nemohl vi-dět, uviděl, kdo byl mrtev, obživnul!" Z toho vzešly potíže a Židé po nich začali vyžadovat: "Ukažte nám je! Jestliže je to opravdu Syn bo-ží a dokáže takové zázraky, tak nás ho nechte ukřižovat a uvidíme, co se stane. Jestli dokáže oživit druhé lidi, tak umí vstanout z mrtvých 316 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO i on sám - když ho ukřižujeme, nezemře. Jestliže zná tajemství nesmr-telnosti, jestliže je tak úžasným léčitelem, tak dobře, naděláme mu po těle rány a uvidíme, zdali z nich poteče krev nebo ne." Kvůli hlouposti svých žáků - začali vyprávět o zázracích, které ná-leží nitru - se Ježíš dostal do ohniska zájmu celé země. Vypadal, že je falešný, že není pravý, autentický spasitel. Lidé očekávali zázraky. Nic se nestalo - zemřel stejně jako oba zločinci stejně jako oni dva, prostě stejně - jako obyčejná lidská bytost. Nic božského se nepřiho-dilo, z nebes nebyl seslán ani paprsek světla, ani země se nezatřásla, nedošlo k zemětřesení, ani Bůh se nerozzlobil a nezahřímal na nebe-sích. Vůbec nic! Boží syn byl ukřižován a Bůh zůstal potichu. Proto Židé nic nezaznamenali: měli ho za falešného spasitele, pro-tože při ukřižování nic nedokázal. Ukřižování byla zkouška, mělo se dokázat, zda pochází od Boha nebo ne. Zřící lidé však i zde viděli vel-ký zázrak. Křesťané si ničeho nevšimli, i Židé opominuli tento zázrak, protože čekali, že se stane něco vnějšího. Nic se nestalo a na Ježíše zapomněli - měli ho za podvodníka. Křesťané opominuli vnitřní úkaz, který se při ukřižování stal. Spat-řil ho jen málokdo. Ti, kdo viděli sebe sama, mohli vidět, co se přiho-dilo: tento člověk vše přijímal - to byl ten zázrak. Trpěl a přijímal to, trpěl a nadále zůstával naplněn láskou - to byl zázrak. Dokázal se mod-lit i za ty, kdo ho zabíjeli, kdo ho vraždili - to byl zázrak, největší zá-zrak, jaký se kdy na zemi stal. Poslední Ježíšova slova zněla: "Bože, odpusť jim, poněvadž nevě-dí, co činí. Netrestej je, jsou přece nevědomí." Tohle je největší zázrak u ukřižování: celé tělo trpí a umírá - ale přece je pořád plné lásky. Vztek by se dal pochopit. Kdyby naříkal a proklínal je: "Bože, pohléd- ni, co provádějí tvému synovi. Pozabíjej je všechny!" - bylo by to oby- čejné, lidské. Toto je božské. Při ukřižování prokázal, že je Synem bo- žím, protože jeho soucit zůstal ryzí. Jeho soucit nešlo otrávit, ani jeho modlitbu a srdce nešlo narušit a zničit. Cokoli jste provedli, akcepto- val. Neodmítal vás - ani v momentu utrpení a neštěstí vás neodmítnul. Pravil: "Odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají." Zázraky se děly, nešlo však o zázraky, které lze spatřit očima, šlo o zázraky, jež může pouze srdce pocítit. Nebyl kouzelmkem. Kdyby byl kouzelníkem a skutečně přeměnil kámen v chléb a snažil se při- vést malomocné ke zdraví, za nic by nestál, vůbec bych se o něj ne- staral. Celá záležitost by pak byla zbytečná. Zkuste to pochopit: stejně jako existuje vnitřní slepota, existuje i vnitřní malomocenství. Jste tak ohavní a sami jste se zohavili: týrá-BÁSNÍK NEJVYŠŠÍHO te se vinou, jste plni strachu, žárlivosti a úzkosti - toto je malomocen-ství. Jako červ to vyžírá váš vnitřní svět uvnitř máte zející ránu. Ježíš léčil, šlo však o soukromou záležitost. Dochází k ní mezi mistrem a je-ho žákem nikdo jiný si ji neuvědozní. I žák si vše uvědomí až pozdě-ji. Mistr pozná hned z počátku, že je rána vyléčena. Žákovi nějaký čas trvá, než si uvědomí, že už je zdravý. Obyčejně ještě mnoho, mnoho dní pokračuje ve staré smyšlence, že v sobě má ránu - ale nikdo jiný ji nevnímá. Ježíš říká: "Já jsem vše." Také jste vše - Ježíš prostě vyjadřuje něco, co by měl znát a pociťovat každý. Jste vším, jste zdrojem všeho a vše směřuje k vám. Ježíš je toliko představitel vás samých. Neříká nic o so-bě, vypráví o vás. Vy jste hořčičné semínko, on se stal rozkvetlým stro-mem - mluví o vás. Říká: "Jsem vše." Co má na mysli? Naznačuje vám, že se také můžete stát vším. Již vším jste, ale neuvědomujete si to. Vaše bída spočívá ve skutečnosti, že si nepamatujete, kdo jste. Po-třebujete pamatovat si sebe sama, nic jiného zapotřebí nemáte. Musí-te se stát vědomějšími, mít více vědomí. Musíte pozvednout své vědo-mí na vrchol, z kterého jasně uzříte. V té chvíli se osvětlíte ani kou-tek nezůstane temný, celá vaše bytost bude zářit v plamenech. Pak po-chopíte Ježíše a Buddhu a Krišnu anebo mne, protože veškeré naše úsi-lí směřuje k tomu, abyste si uvědomovali, kdo jste. Nezapomeňte tato slova. Nechte je prochvívat svým srdcem zas a znova, protože jejich vibrace otřesou vaším semínkem: Ježiš pravil: Já světlo jsem, jenž nade všemi jest, já vše jsem, a vše ze mne pošlo i ke mně dospělo. Však dřivi kus rozštipni i hle, já tam jsem kaminek pozvedni a mne tam nalezneš. Pro dnešek dost! U W )ežis pra vil: Kdokoli jest mi nablizku jest nablizku ohni kdokoli jest mi vzdálen jest vzdálen královstvi. )ežis pravil: Přijďte, neb lehké jest mé jařmo a vlidné panováni mé. )ežis pravil: Který pije z úst mých, ten takovým jak já stane se a i já jim stanu se a věci skryté budou tomu odhaleny. CHUŤ PUDINKU 321 " .. , bíhá neutuchající zápas proti otroctví. Náboženství spočívá v tom, být svobodný. Náboženství jako takové je svoboda a volnost. Přesto člo-věk pokračuje ve hře se sebou samým, ohlupuje se, protože je to snad-né. Být úplně svobodný je velmi obtížné. Je k tomu zapotřebí krystali-zace uvnitř vás, je zapotřebí najít střed. Právě teď ve vás nic takové-ho není, nejste vyhraněná bytost - jste pouhý chaos. Podobáte se spí-še shromáždění, nikoli individuálnímu jedinci. Občas vás některá z tu-žeb přemůže a stává se tak předsedou shromáždění. Jen za několik má-lo minut je však odstraněna, svržena, ovládne vás jiná. Identifikujete se s každou z nich, "Toto jsem já," říkáváte. Je-li u moci sex, stáváte se sexem stojí-li v čele vztek, jste vzte-kem nahradí-li je láska, stanete se zas jí. Nikdy si neuvědomíte fakt, že nemůžete být ani tím, ani oním - sexem, vztekem, láskou. Ne! Ne-ní to možné, ale ztotožňujete se s vůdcem, jste vždy na straně toho, kdo je v tu chvili u moci. Předsednictví se neustále střídá - jakmile je tužba naplněna, je svržena z trůnu. Na její místo se vyšlábe jiná, dal-ší v pořadí, žíznivá, hladovějící, dožadující se. Ztotožňujete se s kaž-dou z nich, s každým ze svých otroctví. U kořene všeho otroctví je identifikace a nebudete volní, dokud se jí nezbavíte. Svoboda znamená přestat se identifikovat, ztotožňovat se s tělem, myslí, srdcem, ať už to nazýváte jakkoli. Základní skutečnost, které musíte porozumět - člověk se rodí a zůstává otrokem, od prv-ních chvil křičí a kvllí po naplnění svých tužeb. První věc, kterou dí-tě udělá po svém příchodu na svět, je to, že se rozpláče. Tak je tomu po celý zbytek života - pláč pro to či ono. Dítě pláče kvůli mléku vy HOŘČIČNÉ SEMÍNKO možná pro palác nebo luxusní vůz nebo něco takového, ale pláč zůstá-vá. Utichá až po vaší smrti. Celý váš život je jedním dlouhým pláčem - to je důvod, proč je v něm tolik utrpení. Náboženství vám dává klíč ke svobodě, ale pro-tože jste otroky a život v poutech je pro vás pohodlný a příhodný, vytváříte si předstíraná náboženství, která vám místo svobody dáva-jí jen nový typ zotročení. Křesťanství, hinduismus, buddhismus či is-lám, tak jak jsou, zestátněné a organizované, představují nový způ-sob uvěznění. Ježíš je svoboda, Mohamed je svoboda, Krišna i Buddha, ale ne buddhismus, mohamedánství, křesťanství ani hinduismus - to je vý-směch. Rodí se nové nevolnictví - nejste již pouze otroky svých přá-ní, myšlenek, pocitů a instinktů, ale stali jste se otroky kněží. Jen to vám přinášejí falešná náboženství, ve vás se nemění nic. Jedenkrát byl hodža Nasreddin vystaven silnému pronásledování vě-řitelů. Nadělal mnoho dluhů u mnoha lidí a nebylo způsobu, jak se jich zbavit. Zeptal se tedy svého právníka a ten mu, jak už to právníci umě-jí, poradil takto: "Máš jen jedinou možnost, Nasreddine: přichystej fa-lešný pohřeb se sebou samým v rakvi. Nech, ať se po celém městě roz-křikne, žes zemřel, a pak prchni. Věřitelé dají pokoj, když se dozví, že jsi po smrti." Na Nasreddina udělala ta myšlenka dobrý dojem, vypadalo to pro-veditelně. Uspořádal nepravý pohřeb. Ležel v rakvi a celé město se shromáždilo dát mu poslední sbohem. Smutně se s ním rozloučil prv-ní věřitel, pak druhý, třetí, čtvrtý a pátý... Devátý však náhle vytáhl zbraň a vykřikl: "Vím, že jsi mrtev, Nasreddine, ale přesto tě zastře-lím, jen jako drobné vyrovnání." Nasreddin se v tu chvili vymrštil z rakve a volal: "Zadrž! Zaplatím, zaplatím!" Nemůžete si hrát se smrtí, nelze ji oklamat, nelze ji podvést. A vy si myslíte, že můžete falešným způsobem žít, když tak nelze ani ze-mřít? Není-li možné předstírat smrt, je téměř nepředstavitelné předstí-rat život. Jen kolem sebe vytváříte více trápení, nic se tak nevyřeší všechno se vám mění v čím dál neprůhlednější hádanku. Čím intenzivněji hledáte řešení, tím více šílenství vzniká, protože v hloubi srdce jste si vědomi, že podvádíte. Jdete do chrámu... byli jste tam skutečně aspoň jednou? Je to předstírané náboženství, jen jis-tý způsob, jak před ostatními dát najevo svou zbožnost. Ale čemu to pomůže? Chrám se změní v otroctví - ceremonie ničím jiným není. I kněz vás zneužívá, protože zná vaše slabosti. S náboženstvím jsme sehráli tu nejodpornější hru, hru, při které CHUŤ PUDINKU 323 jsme ze svobody vykovali okovy. Proto je člověk jako Ježíš nebo Kriš-na tak nebezpečný: nedá vám falešný život, dá vám skutečnost. Proto Ježíš říká: Kdokoliv jest mi nablizku, jest nabdizku ohni... Jaký oheň má na mysli? Takový, ve kterém nemůže vydržet vaše nynější já. Kde zmizíte se vším všudy. Tomu davu, kterým jste teď, nesmí být dovoleno setrvat, protože právě on je vaším utrpením a mu-kou. Musí zmizet, rozplynout se v krystalizovaném středu. Oheň je alchymistický pojem cokoli má vykrystalizovat, vytříbit se, musí jím projít. Jako když chcete vyrobit něco ze zlata: nejdříve je mu-síte roztavit, tím se pročistí - nabyde ryzosti - a potom je můžete od-lít do libovolného tvaru. Ohněm však bude muset nutně projít. Totéž se bude dít s učedníkem: mistr je oheň, a vy se musíte roztavit tak, aby se spálilo vše špatné, a dobré se rozpustilo a sjednotilo. Pak vy-krystalizujete. Mistr je zpočátku ohněm, až potom skrze něj přichází věčné ochla-zení. Začátek je však žhavý, odtud se vynořuje strach. Je snadné při-blížit se ke knězi - je stejně falešný jako vy. Dobře víte, že nehrozí nebezpečí. Je lehké projít ceremoniemi, když si uvědomujete, že jde o podvod. Ale přijít k Ježíši je obtížné: blížíte se k ohni, a čím jste blíž, tím více cítíte, jak vás spaluje. Když se učednfk dostane skuteč-ně blízko - takto to probiliá: sbírá odvahu, přichází blíž a blíž a ne-chává oheň pracovat - prochází pecí. Ježíš je tavící pec. Jakmile však vyjde ven, je to někdo úplně jiný: hlučný dav zmizel, a on se stal naprosto odlišným kovem. Výchozí materiál povýšil, že-lezo se změnilo ve zlato - došlo k transformaci. Mluvím-li o transfor-maci, myslím tím, že je nesouvislá s minulostí. Existuje-li doposud ně-jaká návaznost na to, co bylo, není to mutace, pouze modifikace. To je to, co provádíte vy. Modifikujete sebe sama po troškách tu v tom, tu v onom. Je to sešívání, záplatování - nikdy revoluce. Také vám to vposledku nepo-může záplatování je záplatování - nikdy nedojde k transformaci. V ně-čem se o málo změníte, ale celek zůstává takový jako předtím. Je na-tolik mocný, že ani to nové dlouho novým nezůstane. Dříve nebo po-zději je celek absorbuje a nové se změní ve staré. Snažíte se svou osob-nost vylepšovat, ale to vás k náboženství nepřivede. Náboženství není vylepšení. Koho to vlastně vylepšujete? Vy jste ta choroba, vy jste ta nemoc, a jen tuto nemoc se snažíte vylepšit. Můžete ji nalakovat a na- HOitČIČNÉ SEMlNKO barvit, dát jí masku - ani ošklivost sama nemusí pak vypadat tak ošk-livá - ale nemoc přetrvává. Transformace znamená nespojitost s minulostí, není to žádná zápla-ta úplně se rozpustíte a uskuteční se něco nového. Proto Ježíš řiká: znovuzrození, vzkříšení. Staré je pryč a na jeho místo nastoupilo no-vé, které ale nevzniklo ze starého, je to nové se vším všudy - proto zrození neznamená to pokračování toho, co bylo, v modifikované po-době. Ne! Staré zmizelo a uskutečnilo se něco, co nebylo nikdy dřív. Mezi nimi leží hluboká trhlina: minulé je odhozeno a nové nadchází bez jakéhokoli kauzálního spojení. Je to velmi obtížné pochopit, pro-tože výcvik mysli založený na vědě u vás způsobil posedlost kauzali-tou, příčinností. Myslíme si, že vše má svou příčinu - dokonce že Buddha a Ježíš vyplynuli z předchozfho vývoje, z minulosti. Kdepak! Pokud se do-mníváte, že Buddha je výsledkem tradice, nepochopili jste vůbec nic. Žádná minulost neexistuje. Buddha je absolutně nový - nikdy předtím tento člověk neexistoval byl zde Gautama Siddhárta, ale nikdy Budd-ha. Staré zapadlo do nicoty a nové z ní vyšlo. Nezrodilo se ze staré-ho, jen přišlo na jeho uvolněné místo, protože staré zmizelo a uvolni-lo prostor. Nové přišlo z neznáma. Staré se ztratilo ze známého světa a nové, které nalezlo místo, prázdný prostor v srdci, mohlo vstoupit. Je to podobné, jako když je ve vašem pokoji tma: dveře i okenice uzavřené, temno jak o půlnoci. A pak rozrazíte okno nebo dveře. Tma v tu chvíli zmizí, do pokoje vtrhlo světlo, vstoupilo slunce. Co řekne-te? Že slunce, světlo v pokoji, je způsobeno temnotou, která tam byla předtím? Že se změnila v toto světlo? To ne! Jednoduše se z pokoje ztratila a světlo vešlo. Není s ní žádným způsobem spojené, nezpůso-bila je, je úplně nové. Čekalo venku za branou dveře se otevřely a ono mohlo dovnitř - jen otevřít bylo třeba. Kdykoli meditujete, snažíte se o takové otevření stejně tak při mod-litbě. Všechno staré, všechna tma se rozplyne a zavládne světlo. Svět-lo, které již nijak nesouvisí s minulostí, stejně jako temnota nesouvisí s ním. Jsou to nespojité, odlišné dimenze, naprosto rozdilné existence. Pokuste se to pochopit, protože je to zázrak, na němž náboženství vždy trvalo a trvá. Věda mu nemůže rozumět, protože myslí v pojmech mo-difikace, změny, následnosti. Náboženství myslí v pojmech nesouvis-losti, transformace a mutace. Vy se nemůžete stát Ježíšem nebo Buddhou - vy jste překážka. Mu-síte být dokonale spáleni, zničení jednou provždy. Když k vám Ježíš sestoupí, nezůstane z vás nic. Budete se cítiti tak, jakoby vaše minu-CHUŤ PUDINKU 32S lost byla pouhým snem, který se vám zdál, nikdy jste to nebyli vy sta-rá identita je zlomena. Proto je Ježíš podobný ohni. Přiblížíte-li se k němu, budte připra-vení zemřít, protože pro vás může znamenat jedině smrt. Jen potom je možné znovuzrození. Bojíte-li se umřít, prchněte od takového člově-ka. Nepřibližujte se mu -je nebezpečný, je jako propast: roztřesete se závratí a zřítíte se do něj. Ježíš říká: Kdokoli jest mi nablizku, jest nablizku ohni... nablízku smrti, umírání staré zaniká, méně kvalitní kov se rozpouští. Řiká však i něco jiného. Dokážete-li snést žár, oheň Ježíše, Buddhy či Krišny, stane se pro vás náhle možné i to druhé. Kdokoli jest mi nnblizku, jest nablizku ohni, kdokoli jest mi vzdálen, jest vzdálen královstvi. Pokud dokážete projít Ježíšovým ohněm, pokud učednik dokáže projít ohněm svého mistra, otevře se před ním najednou nový svět: krá-lovství Boží, království nesmrtelnosti, věčného, skutečného života. Proto řiká Ježíš: "Kdokoli jest mi nablízku, jest nablízku ohni, a kdokoli jest mi vzdálen, jest vzdálen království." Prcháte-li od něj, utikáte zároveň pryč od nejvyššilio království, které mohlo být vaše. To je problém: přitažlivá a odpudivá síla mistra. Někdy cítíte, že chce-te blíž, tehdy, když vás zláká království - ale jakmile se dostanete dost blízko, ucítíte oheň a pokusíte se utéct. Jakmile se jednou dostanete do blízkosti osvíceného člověka, bude-te se tímto problémem trápit po zbytek života: nejdříve jak se přiblí-žit, a pak, jak prchnout. Kdykoli jste daleko, přemýšlíte o tom, jak se znovu dostat poblíž království - ve velké vzdálenosti účinek ohně mi-zí - neboť tohoto království je třeba dosáhnout, v něm je naplnění. Bez něj zůstáváte nenaplnění, neukojení jako jalové lůno, z něhož se ni-kdo nezrodil zůstáváte neplodní a bezvýznamní, nesmyslní bez něj bude váš život jen noční můrou, nepovede nikam - poběžíte rychle jako vítr, ale nedoběhnete k žádnému cili. Jedině v jeho blízkosti na-jednou pocítíte, jak rozkvést, jak dojít rozpuku. To se může stát jedině v blízkosti mistra, který již vydal květy. Je-dině zde se vaše semínka začnou neklidně, nepokojně vrtět ve svých mrtvých pouzdrech. Začnou proti nim bojovat, rozbijí jejich stěny a vy-raší ze země, aby se dostaly ke slunci. Ale jen tehdy, jste-li připrave-ni projít ohněm. V tomje problém žáka: přijde-li k mistrovi, v tu chví-li celá jeho mysl i tělo pomýšlejí na útěk. Najde si k tomu mnoho ro- 326 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO zumových zdůvodnění jeho mysl se bez přestání zabývá otázkou, jak tomuto muži, který se zdá být tak nebezpečný, uprchnout. Když to žák udělá, začne po mistrovi znovu pociťovat touhu. Musíte se rozhodnout, a je to konečné rozhodnutí, protože pak už se nedá couvnout. Jakmile jste jednou v ohni, nelze se už vrátit zpát-ky. Jste-li ve skutečně intimním vztahu k Ježíši, nedá se už nic dělat. Přišel bod bez návratu, neboť už tehdy, když procházíte ohněm, může-te chvilemi zahlédnout království. Pak už oheň není ohněm, pak jste šťastní a požehnaní. Pocítíte vděčnost k člověku, který se vám stal oh-něm. A nejsou už to jen letmá zahlédnutí z dálky - nyní je království opravdu blízko. Jakmile jednou třeba jen letmo zahlédnete, bolestivé plameny uti-chají. Jsou nyní naopak konejšivé, natolik, že jste nic konejšivějšiho v životě nepoznalí. Utečete-li však ze samé hranice těsně před skokem do tavicí pece, vrátíte se do stejných trápení jako předtím. Nejste na tomto světě noví, nikdo není jste stejně staří jako on, do-konce starší, protože jste žili i v jiných světech. Jste věkovití jako ves-mír. Vaše bytí trvá od věčnosti, protože cokoli jednou existuje, v exis-tenci setrvává - není způsob, jak uniknout. Jste integrální částí celku od nepaměti. Žili jste poblíž mnoha Buddhů, poblíž mnoha Ježíšů a Mohamedů. A vždy vás trápil stejný problém. Vábili vás, když jste se o nich doslechli. Dokud jste byli velice, ve-lice daleko, působili na vás magnetickou silou. Jak jste se však blížili krok za krokem, vzrůstal váš strach, protože zde byl oheň. Rozhodli jste se utéct - proto dosud bezcilně bloudíte po tomto světě. Jednou se však musíte rozhodnout ohněm projít, protože není jiná cesta. Proto svou bytost uklidňujete v blízkosti falešných mistrů, kteří oheň nezna-menají: vydáváte se ke kněžím, jdete do chrámu, mešity a kostela pro-vádíte ceremonie a všechny ostatní druhy předstírání, jen abyste utek-li Ježíši a Krišnovi, neboť s nimi dochází ke skutečnému - skutečné, opravdové se děje pouze skrze oheň. Musíte být očištěni, zcela beze zbytku rozpuštěni tak, aby přišla prázdnota. Do této prázdnoty pak vstoupí paprsek stvoření, Boží papr-sek, a budete naplněni. Poté už není žádné trápení, žádná dukkha, utichnou muka. Nacházíte se ve věčné blaženosti, přichází extáze. Ne-děje se tak skrze něco: je to teď vaše přirozenost, vaše nejvlastnější bytí. Dojde-li k extázi skrze něco jiného, nemůže být věčná, protože "něco", cokoli, můžete ztratit je-li způsobena něčím vnějším, může být pouze chvilková, ne trvalá. Extáze a blaženost s vámi mohou zůstávat trvale, věčně, bez časo-CHUŤ PUDINKU vého omezení jedině tehdy, pokud jste je uskutečnili jako své bytí-pak vám je nikdo nemůže vzít. Takové bytí ovšem vyžaduje krystali-zaci, pročištění, alchymistickou transformaci. Staré musí uvolnit místo novému, minulost zemřít, aby se mohla zrodit budoucnost. Je to roz-hodnutí, které musí učedník přijmout. Kdokoli jest mi nablizku, jest nablizku ohni, kdokoli jest mi vzdálen, jest vzdálen královstvi. Pamatujte, že kdekoli pocítíte žár ohně, rozhodujete se - tady leží místo, kam je třeba jít a skočit. Kdykoli cítíte pouhou útěchu, prchně-te - může zde pobývat kněz, ale nikdy mistr. Kněží vás vždy utěšují a konejší, proto v nich nacházíte zalióení. Přicházíte ke knězi pro útěchu, vždyť život je tak trpký. Kněz je te-rapeut, sedativum. Naslouchá vám a radí: "Nemějte obavy. Modlete se a Bůh udělá všechno ostatní." Promlouvá k vám medovými slovy: "Žádný strach, Bůh je soucitný, slitovný. Všechny hříchy vám budou odpuštěny." Vymluví vám i strach ze smrti: "Nebojte se, duše je věč-ná, pro ni není smrt." Trpíte-li nesnesitelným pocitem viny, nabídne prostředky a způsoby, jak se očistit, cosi jako: "Darujte chrámu něja-ké peníze, darujte kostelu... Darovat je dobré, takto odčiníte své hří-chy. Udělejte nějaký dobrý skutek: postavte nemocnici nebo školu, jdě-te a oddejte se službě masám, chudým, utlačovaným nebo nemocným." Každý kněz zná cesty, jak vás utěšit, ale není v nich ani špetka transformace. Můžete opustit svůj obchod nebo kancelář a stát se so-ciálním pracovníkem můžete se vydat na misii k zaostalým národům, ale zůstáváte přitom až k pláči stejní - staré a zažité přetrvává. Může-te přestat vykořisťovat a místo toho sloužit do úmoru, ale staré je tu-zůstává zachována kontinuita. Byli jste lakotní a shromaždovali bohatství. Ted dáváte plnýma ru-kama - ale co se změnilo? Mohli jste se znechutit vlastním lakomstvím a nahradili jste je rozdáváním nejdříve jste chamtivě brali druhým, teď dáváte - ale přitom nijak nezměněni, vnitřní bytí neprošlo žádnou transformací. Lidé vás budou vysoko hodnotit, kritikové zmlknou, všichni uznají, že je z vás úplně jiný člověk, ale tohle není změna. Je to jen způsob odvržení viny, kterou jste na sebe uvalili přilišným zne-užíváním druhých. Darování se stává jakýmsi ventilem, dává vám pocit, že jste dobří, ale je to skutečně jen pocit. Byli jste zlí a nyní se prostě jen snažíte vyrovnat misky vah v čele neochvějně stojí vychytralá mysl, uvažují- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO cí v pojmech matematiky, rovnováhy, kupeckých počtů. Jaká změna ve vás probčhla? Peníze byly důležité předtím a jsou důležité i nyní. Byly důležité, proto jste je shroznaždovali, nyní jsou důležité, proto je rozdáváte. Dříve jsto tuomadění považovali za velmi vhodné, prospěšné za-městnání byla to ta nejdůležitější věc pod sluncem - byli jste posed-lí penězi. Posedlost vás dosud neopustila: dáváte, a domníváte se, že tak sloužíte lidem, ale vaše peníze zůstávají beze smyslu. Jen to se změnilo: pozitivní vztah k bohatství, lakota, se změnil v negativní. Ale vy jste se nezměnili, vy ne - předtím byl váš přístup pozitivní, nyní je negativní. Věnovali jste se sexu, naplňoval váš život. Teď je z vás brahmačá-ri, celibátnl, Jste přesyceni ženami a muži, skoncovali jste s tím vším. Skutečně? Přístup se změnil v n egativní. Pamatujte si, kdykoli se po- zitivní stane negativním, získáte mylný dojem, že jste jiní. Je to jako člověk, který stojí na hlavě: je to stále on. Nejdřív stál na nohou - což je přirozenější - a teď stojí na hlavě, provádí širšasan, teď si myslí, že se změnil. Jak by vás ale mohl změnit pouhý stoj na hlavě? Začít žít v celibátu vám nijak nepomůže, pořád jste to vy, vy a znovu vy. Jednou so stalo, že se přítel hodži Nasreddina Abdullah vydával na hadž, zbožnou pouf do Mekky. gyl už starý, ale právě nedávno se ože-nil s mladou dívkou, která byla neobyčejně krásná. Radostné rozechvě-ní z cesty u proto kalily obavy. Byla to přiliš lákavá přiležitost, při níž by rnu cnanželka mohla být nevěrná. Co dělat? Zakoupil pás cud-nosti a svou ženu do něj uzarrul. Objevil se však problém, kam schovat klíč. Vzít jej s sebou na cestu se nezdálo být nejvhodnější, ne-boť by jako břímě sužoval jeho svědomí výčitkami, že nedůvěřuje vlastní ženž, Navíc by jej neustále upomínal na ni a na tu hroznou pří-ležitost... Přemýšlel, přemýšlel a nakonec se vydal ke svému příteli Nasreddinoi. Ten už byl tehdy téměř devětadevadesátiletým starcem, a každý vě-děl, že zanechal žen. Takový člověk, znechucený ženami, začíná hned mluvit o brahmačarji... Nasreddin o ní mluvil v jednom kuse a překy-poval odsouzením k lidem dosud mladým, kterým říkával: "Marníte svůj život. Sex je neužitečná ztráta času a nic víc, nevede to nikam." Proto za ním Abdulláh přišel a vysvětloval: "Nasreddine, mám sta-rosti. Má 2ena je mladá a je těžko jí věřit, a tak jsem ji raději uzaznkl pásem cudnosti. Ale kam ted s íčem? Ty jsi vždycky podporoval brahmačarju a jsi mým nejdůvěrnějším, nejlepším přítelem, proto jej chci svěřit tobě. Do tří měsíců budu zpět." CHUŤ PUDINKU 329 Nasreddin odvětil: "Jsem ti velice vděčný, že ve chvili obav sis vzpomněl na mě, a ujišťuji tě, že klíč by nemohl být v lepších rukou. Tvá manželka bude v bezpečí." Abdullah odešel s lehkým srdcem. Nebylo žádné rizíko: zaprvé, to-mu muži bylo devadesát devět let a taky už dlouho hlásal brahma-čarju, už alespoň dvacet let kázal celibát a pohlavní zdrženlivost. Šťast-ný, že to dobře dopadlo, se vydal na cestu. Sotva o hodinu později však za sebou zaslechl cval oslích kopyt, miřící přímo k němu. Když se pak osel přiblížil, spatřil v jeho sedle hodžu Nasreddina, jak zadýchaný a zpocený rychlou jízdou volá: "Abdulláhu! Abdulláhu, dal jsi mi špat-ný klíč!" Tady vidíte, jak to dopadne s negativní myslí. Můžete-li změnit po-zitivní přístup na negativní, můžete to udělat také obráceně. Jde jen o dva póly jedné mysli. Asi by vás překvapilo, jak brahmačarjové, ce-libátníci a mniši bez ustání myslí na sex: do úmoru jej zavrhují, ale prá-vě proto se jím nepřestanou zabývat ani na chvili. Je možné odhodit obojí, přitakání i zavrhnutí, ale nelze uskutečnit nemožné, zvolit si jed-no a zapřít druhé. Cokoli je zapíráno, upevňuje své pozice kdo utlaču-je, udržuje zároveň utlačené při životě a umožňuje mu růst a silit. Můžete se celé věci zbavit najednou, to lze, ale pak nejste ani brah-mačári, ani oddaný stoupenec pohlavních radovánek, jednoduše jste utekli od obou extrémů, nejste ani to, ani ono. Pak nejste ani muž, ani žena. To má na mysli Ježíš, když říká "eunuchové Boží": byly odvrh-nuty obě polarity. Jinak se můžete přidržovat vždy jedné z nich: od chamtivosti přejít k rozdávání a lásce k bližnímu mamonář ve vás zů-stává beze změny. Viděl jsem už lakomce, mnoho druhů lakomců... V zásadě jsou dva typy: negativní a pozitivní. Pozitivní lakomec shro-mažďuje peníze a společnost je proti němu negativní peníze rozdává, kde může a společnost stojí na jeho straně - je to ale zrovna takový lakomec jako ten první. Hodža Nasreddin zemřel a jen o šest měsíců později se loučila se životem jeho žena. Byli vždy tím nejchamtivějším párem v celém údo-lí. Nasreddinova manželka si zavolala sousedku a řekla jí: "Poslouchej mě, Rehamo, je třeba, abys mne pohřbila v mých černých hedvábných šatech. Ale jsou skoro nové a materiál je cenný, udělej to proto tak-hle: zadní část šatů prostě vyřízni a ušij si z ní něco pro sebe. Nikdo si toho nevšimne, protože v rakvi budu ležet na zádech." Ta žena nemohla uvěřit svým uším. V prvé řadě tomu, že by zrov-na žena hodži Nasreddina mohla projevit tolik dobročinnosti, a také samotnému tomu nesmyslu, který vyslovila. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Nasreddinova žena vysvětlovala: "Moc by mne potěšilo věnovat ti nějaký dárek, dříve než odejdu. Navíc se mi příčí nechat zničit tako-vou látku, je krásná, nová, a stála spoustu peněz. Tak jen ten pruh vy-řízni a neměj strach. Nikdo si toho nevšimne." Ale sousedka namítala: "Tady snad ne, ale co tam na zlatém scho-dišti, kam spolu s hodžou Nasreddinem vstoupíte, tam se vám budou všichni posmívat." Žena se však rozesmála: "Neměj strach, na mne se dívat nebudou. Pohřbila jsem totiž Nasreddina bez kalhot!" Chamtivec zůstává chamtivcem a zuřivec zuřivcem pamatujte si, že přejít na opačný pól není k ničemu. Je pro vás snadné uchýlit se k před-stíranému náboženství, protože právě ono tento opačný pól vždy veli-ce zdůrazňuje. Máte-li vztek, radí vám: "Mějte slitování, milujte bliž-ního svého jako sebe sama. Buďte přátelští, zbavte se hněvu - budete odměněni." Pokud jste lakotní, doporučí předstírané náboženství: "Ovládněte svou chamtivost, vyplatí se vám to na onom světě." Pri-tažlivost a půvab takových rad spočívá v tom, že se ve skutečnosti od-volávají na vaši lakotu, protože slibují vysokou návratnost. Darujte, ko-nejte dobročinnost! Dáte-li jedinou rupii na tomto světě, bude odmě-něna milionem rupii na onom. Tak pracuje falešné náboženství: pomá-há vám na cestě k opačnému extrému, na cestě snadné a pohodlné. Mysl ráda takto přechází z jedné strany na druhou, protože se jí kaž-dá věc brzy začne zajídat. Opak má příchuf nového, dává přiležitost k pohybu. Člověk, který přiliš jí, se po určité době znechutí. Tělo už necítí ani trochu hlad, jídlo jej přestává těšit, začne tedy pomýšlet na půst. Ne že by se takový člověk měnil - hladovění mu jen vrátí chuť k jídlu. Půst je vždy dobrý pro ty, kdo jsou posedlí potravou. Dva nebo tři dny a hlad je zpátky, znovu vás přejídání těší a uspokojuje. Pokaždé, když se milujete s mužem nebo ženou, je tělo uspokoje-no - jen na čtyřiadvacet hodin, ale uspokojeno, cítíte se sytí. Po po-hlavním styku každý muž i každá žena uvažují o tom, zanechat celé-ho toho nesmyslu, který se zdá být hloupý a absurdní. Vrcholu bylo dosaženo, teď je tu pokles a vy si myslíte, že jste se k něčemu rozhod-li jste na velkém omylu - během dvaceti čtyř hodin tělo opět načer-pá energii, za jediný den se obnoví chuť a vy přerušíte hladovku. Tak dlouhého půstu je zapotřebí pro sex, a jak budete stárnout, bude zapo-třebí víc a víc času. Ale energie se nakonec vždy znovu doplní, zno-vu se stanete sexuální bytostí. Sledujte polarity. Existuje zásadní rozdl mezi pravým a vylhaným náboženstvím: vylhané vám pomáhá dojít k opačnému extrému, ale to CHUŤ PUDINKU není transformace pravé náboženství vám pomůže spálit polarity se vším všudy. Proto skutečné náboženství znamená oheň, prudký a pal-čivý. Jak říká Ježíš: Kdokoli jest mi nablizku, jest nablizku ohni, kdokoli jest mi vzdálen, jest vzdálen královstvi. Když touha, jak pozitivní, tak negativní zmizí, je království zde. Ani teď není daleko, je už dlouho ve vás samých. Jen vaše touhy, kterými jste posedlí, vám brání uvidět je. Nejsou-li vaše oči zaslepeny touhou po tom či onom, nehorujete-li pro sex nebo proti němu, jestliže nejste posedlí jídlem nebo hladově-ním, pak vás objímá prostota bez přání a tužeb, vaše oči nenaplňuje žádný kouř, jsou čisté a jasné, schopné uvidět. V tomto jasu nalezne-te království. Vždy bylo a je uvnitř, ale váš zrak je přeplněný touha-mi. Oči máte zaslepené, proto jste nikdy nepoznali průzračnost vnitř-ního světa. Oči, ve kterých není touha, sny, naděje a frustrace, jen prázdnota - takovýma můžete poprvé letmo nahlédnout. Poblíž Ježíše, poblíž osvíceného muže musíte projít ohněm. Sežeh-ne vaše tužby - negativní jako pozitivní patřící k tomuto i onomu svě-tu. Zničí vaše naděje, protože skrze naděje touhy přežívají. Ve skuteč-nosti spálí i vaši budoucnost s minulostí a zanechá vás prostě tady a teď není už žádné předtím ani potom, nic, čím byste se mohli zabý-vat. Energie se obrací dovnitř, přichází konverze, transformace. Není k čemu se obracet ve vnějším světě. Minulost je bezcenná, mrtvá bu-doucnost ještě nepřišla - kam jít? Musíte se vydat dovnitř. Energie se musí hýbat když nenachází žádný průchod navenek, obrací se do stře-du. Tam je Království boží. Ježiš pravil: Přijďte, neb lehké jest mé jařmo a vlidné panováni mé. Této větě musíte porozumět co nejhlouběji a pamatovat si ji, pro-tože vám pomůže. Kdykoli přijdete k někomu, jako je Ježíš, vynoří se v mysli otázka: "Proč se odevzdat tomuto muži? To vypadá jako otroctví! " A najed-nou se to celé jeví jako rozpor, protože Ježíš přece neustále tvrdí: "Jsem zde, abych vás vysvobodil, abych vám dal neomezenou volnost" - a pak požaduje odevzdání. Zdá se to protichůdné: "Proč podléhat? Proč před někým kapitulovat?" A on říká: "Přináším vám dokonalou HOÍZČIČNÉ SEMÍNKO svobodu." Viditelný protimluv. "Ať mi ji tedy dá hned ted. Proč bych se měl někomu odevzdávat? Proč z něj dělat svého vládce? Proč by guru nebo mistr měli být pány mé duše a mého bytí? K čemu?" Ježíš praví: Přijďte, ieb leliké jest mé jnřmo a vlidrié pariováni mé. Říká tím: "Jistě, vím, že budete mít pocit, že toto je také druh otroc-tví." Dokud vás neosvobodí Ježíš, jak byste chtěli dosáhnout skuteč-ného osvobození? Poznali jste pouze otroctví. Ať už jste se vydali kterýmkoli směrem, našli jste jen je. Zakusili jste je ve jménu lásky, která slibovala, že bude osvobozením, ale nebyla. Podívejte se na kterýkoli manželský pár-bylo a je to zotročení a velice těžký chomout. Pátrali jste ve světě po svobodě a všude jste vystavěli vězení, af už jste udělali cokoli. Ve jmé-nu svobody existují všechny druhy nevolnictví: je jím národ, rasa i ná-boženství. Láska - takzvaná láska je také zotročením. Každý nese bří-mě příliš mnoha otroctví. Pak přichází Ježíš a také požaduje, abyste se vz.dali, podvolili. Samozřejmě, že vám mysl tvrdí: "I toto bude otroc-tví." Ježíš to nepopírá, protože v tuto chvíli, v tomto stavu mysli nejste schopni chápat, co je to osvobození. Proto říká: Přijďte, neb lehké jest mé jařmo.. . To je všechno, co slibuje. Neříká: "Dám vám volnost hned ted." K tomu může také dojít, ale on slibuje jediné: ... lehké jest mé jařmo a vlidné partováni mé. Jařmo vašeho života je těžké a všude kolem je plno pánů, kterým podléháte a kteří přikazují. Jsou navíc nebezpeční a divocí: jako lvi, kteří se na vás vrhnou a roztrhají na kusy. Ježíš vysvětluje: "V tuto chvíli může být řečeno jen tolik, čemu budete rozumět: mé jařmo ne-ní těžké, není zdrcující." A když vás pak napadá: "Proč se vzdávat?" pak volíte proti svobodě. Volíte jednoduše svá stará otroctví ve jménu svobody, protože ani vaše mysl a tužby nejsou ničím jiným než oko-vy. Nemůžete se z nich dostat bez pomoci zvenčí. Pobýváte už ve vězení tak dlouho, že vám připadá jako domov. Je střeženo natolik dobře, že není možné uprchnout, pokud vám nepomů-že někdo mimo ně, někdo, kdo uprchl už dříve a zná cestu ven. Mistr není nikdo jiný než ten, kdo byl také uvězněn na stejném mís-tě jako vy, ale nějak se mu podařilo utéct nalezl dveře, zámek a klíč, objevil způsob - nyní vám může být hodně platný. Spíte-li tvrdým CHUŤ PUDINKU 333 spánkem, nedokážete se sami probudit. Je třeba vnějšího impulsu-může posloužit i budík, i ten působí zvenčí. Dovedete ovšem také okla-mat sebe sama a snít o tom, že jste v chrámu a zvoní zvony obloudí-te se snem a spíte vesele dál. Někdo - ne mechanická pomůcka, ale živý člověk - probuzený mistr musí přijít, aby vám zabránil spřádat nové a nové sny, aby s vámi nepřestával třást. Ježíš říká: "Nakonec se vám dostane svobody, ale právě teď vám mohu slíbit jen tolik, že mé jařmo nebude tvrdé, ale lehké, a vlídné panování mé." A vy jste si vybrali panování mnohem krutější, jen se podívejte kolem sebe. Do jedné kanceláře kdysi přišel velice pokorný, drobný, ponížený a nezdravě vyhlížející mužík. "Slyšel jsem, že potřebujete nočního hlí-dače," vysvětlil. Ředitel si jej prohlížel s nedůvěrou: "Ano, potřebujeme nočního hlí-dače, ale musí to být člověk neustále nepokojný, především v noci. Ně-kdo, kdo nedůvěřuje ani svým rodičům, rozený skeptik. Potřebujeme takového, který nemá skutečné přátele, vyhledává jen problémy a bez ustání naslouchá, kde se co šustne polovičmho neurotika, z kterého, jakxnile ho jednou vyburcujete, se stane dábel v lidské podobě." Ten slabý a ponížený človíček vstal a prohlásil: "Tak to vám pošlu svou ženu." Takto muž smýšlí o své manželce a stejně tak ona o něm - man-želství je tyranie. Ale stejným způsobem, pokud si to uvědomíte, vás tíží každá vaše touha a bez přestání vás žene za zbytečnými cíli. Po-kud neuposlechnete příkazu, budou problémy pokud ano, čeká vás fru-strace. Každá tužba je vládce, a jsou jich milióny. Končíte jako ztra-cená existence, zubožený otrok miliónů otrokářů. Jsou tvrdí a bez-ohlední, každý z nich vás pohání za svým vlastním cílem bez sebe-menších ohledů na vás. Pokud nechcete uposlechnout, odpykáte si to odmítnutá touha vás jen tak lehce nepustí, protože jde o otázku nad-vlády. Pokud půjdete jejím směrem, budete frustrováni, protože dosáh-nete možná cile své touhy, ale nikdy to není váš cíl. Koneckonců ani nevíte, který ci1 je skutečně váš, protože neznáte sebe sama. Vzdát se znamená vybrat si jediného mistra jako svého pána proti miliónu pánů z řad tužeb a instinktů. Jeho panování je vlídné, a to z mnoha důvodů: v prvé řadě proto, že je jen jeden. Je vždycky dob-ré mít jen jednoho pána. Už ve chvili, kdy jsou dva, poznáte trápení, a mít jich milión znamená trvalý zmatek a strast. Obdržíte milión roz-kazů a budete vlečeni všemi představitelnými směry propukne ve vás chaos. Tak vzniká šilenství - nevíte, co dělat, koho následovat a koho HOitČIČNÉ SEMÍNKO ne. Chamtivost tvrdí: "Jen stále shromažďuj peníze." A sex zase: "P1-ně se oddej mým požitkům." Vzniká zde neřešitelný konflikt a z něj pramení problémy. Věnujete-li se zaujatě sexu, nemůžete shromažďovat peníze. La-komci jsou vždy antisexuální, musí být, protože všechna energie je vy-plýtvána na obstarávání peněz. Chamtivci nebývají dobrými milenci. A lidé sexem posedlí nebudou nikdy bohatí, není to možné. I kdyby zdědili bohatství po předcích, rozhází je, najdou si způsob, jak je pro-mrhat. Jedna z tužeb požaduje: "Střádej, protože peníze znamenají bezpeč-nost. Kdo ti pomůže, až budeš starý? Zařiď si bankovní konto, to tě ochrání." Ale sex volá: "Život utíká, proč myslet na stáří? Plýtváš svým mládím, jdi a užívej si dřív, než prchne a energie se vytratí. Vy-užij ji, těš se jí!" Sex říká: "Bud tady a teď, v tuto chvili, dopřávej si!" Lakota varuje: "Nemysli na tento okamžik, uvažuj v dlouhé perspek-tivě!" A je to všechno ještě mnohem složitější - každá tužba bojuje proti všem ostatním. Hněv řiká: "Zabij, hned zavraždi toho člověka!" Ale je zde strach, který nabádá: "Nedělej to, když budeš zabíjet dru-hé, zabijí oni tebe. Buď zdvořilý, usmívej se. Jsi přece dobrý člověk, žádný mordýř a kriminálník." Co dělat? Je tolik pánů a jen jediný ot-rok. Je dobré vybrat si jediného pána. Přinejmenším utichne sbor milió-nů hlasů. Jen Ježíšův hlas je třeba následovat. Navíc na něj můžete přenést veškerou zodpovědnost. A on říká: Lehké jest mé jařmo... Proč je lehké? - protože i když vás žádá, abyste se odevzdali, vy-žaduje vaši kapitulaci jen proto, aby vás osvobodil od ostatních pánů. Jakmile se vy osvobodíte od svých tužeb, on odstraní své jařmo. Na-bízí vám prozatímní uspořádání, které umožní přechod. Jakmile jste jednou odhodili všechna přání, není zapotřebí, abyste se vzdali. Mistr sám vám poví: "Nyní odvrhněte i toto podvolení se, neboť jste osvíce-ni ve svém vlastním světle, ve své vlastní pravdě." Ježiš pravil: Přijďte, neb lehké jest mé jařmo a vlidné panováni mé. Ježiš pravil: Který pije z úst mých, ten takovým jak já stane se a i já jim stanu se a věci skryté budou tomu odhaleny. Odevzdání se je pro učedníka způsobem, jak se sám stát mistrem. Pokud se odevzdáte absolutně, v tento veliký a čistý okamžik se sjed-CHUŤ PUDINKU 33S notíte se svým mistrem, neboť zde není žádný konflikt, žádný rozpor. Tehdy mizí ego, jeho "cesta" je u konce, zbavili jste se jej. Tehdy, když nejste, tehdy je to odevzdání: když řeknete: "Já nejsem, ty jsi, veď mne, kamkoli se ti zlíbí... Nebudu rozhodovat, jen ty budeš. Budu tě následovat jako stín, budu slepý ve své víře. I kdybys řekl: ,Vrhni se do propasti, zabij se! splním tvůj příkaz a zemřu. Nikdy víc z mých úst nevyjde ,ne mé ,ano je úplné, konečné a absolutní." Takové ab-solutní ,ano je odevzdání. Co to znamená? Znamená to, že vaše ego už ve vás nemá kde a jak setrvat, ztratilo smysl, neposkytujete mu potravu. Jestliže třeba jen na jediný okamžik dokážete nebýt, dveře se otevřou a vstoupí do vás Je-žíš, pronikne vás Buddhovo světlo. Proč máte obavy z odevzdání? - protože odevzdání otevře dveře k vaší bytosti a učiní ji zranitelnou. Máte strach z vnějšího světa žili jste uzavřeni ve své temné komoře tak dlouho, že jste se jí přizpůso-bili, sjednotili se s temnotou. Bojíte se světla. Jestliže otevřete dveře, může se stát, že nebudete schopni vidět vůbec žádné světlo. Zář vás oslepí natolik, že zavřete oči. Děsí vás, že když se odevzdáte, vstou-píte na neznámou stezku. A mysl má vždy hrůzu z neznáma. Ale ne-známé je Bůh, je to Ježíš. Ježíš je poslem neznámého, paprskem, při-chází od slunce, které může být velice, velice daleko, ale jeho paprsek zaklepal na vaše dveře. Odevzdání znamená otevřít je. Který pije z úst mých... Jsou to krásná, symbolická a smysluplná slova. Milenci pijí jeden druhému z úst. To je polibek, hluboký polibek: pít víno těla z úst dru-hého. Sát jednu z nejomamnějších látek, se kterou se žádný alkohol nemůže měřit. Stejný jev existuje i na spirituální úrovni: učedník pije z úst mistra. Není to tělesný fenomén, odehrává se až v nejhlubším jádru bytosti, kde se žák setkává s bytím svého učitele, kde sevřou v náručí jeden druhého, kde se políbí. To má Ježíš na mysli: Který pije z úst mých, ten takovým jak já stane se a i já jim stanu se a věci skryté budou tomu odhaleny. Ježíš velice často užíval symbolických pojmů spojených s jídlem a pitím. "Sněz mne a vypij, vstřebej mne úplně do sebe," řlkal. To je pravý význam jeho podobenství: nech mě vejít dovnitř, strav mě tak jj6 HOŘČINÉ SEMÍNKO bezezbytku, že se stanu částí tvého bytí - a pak už není žádný učed-mk a žádný mistr, rozdil zmizel. Není už pán ani otrok, žák sám se stal učitelem. Pak já jsem vy a vy jste Ježíš. Stal se vámi a vy jím. Rozdíl, který vás odděloval, zmizí. Nikdy zde ostatně z Ježíšovy stra-ny nebyl, jen z vaší. Odevzdání znamená, že i vy zboříte zed, že jste pripraveni k setká-ní. Stejně jako v případě milenců: i při běžné fyzické lásce musíte obě-tovat své ego - třeba jen na chvilku, ale musíte to udělat snad na vte-řinu, ale musíte se sjednotit s milovanou osobou. V tomto okamžiku vaše těla nejsou dvě, utvořila celek, jediný kruh. Na jediný okamžik se potkávají a mísí se jedno s druhým, splývají spolu, nejsou to dvě odlišné existence. Brzy se opět oddělí, neboť pro těla není možné spo-jit se věčně, jen duše to dokáží. Těla jsou pevná tělesa, mohou se při-bližovat blíž a blíž, ale opravdové splynutí to není. Duše není hmotná a pevná. Je jako světlo svíce, kterou zapálíte ve svém pokoji: vyplňuje jej zapalte druhou, a světla přibyde. Můžete rozpoznat, kde světlo jedné svíce končí a druhé začíná? Ne, není zde žádná hranice světla se setkávají, pronikají a sjednocují. Spirituální bytí je právě takové. Když učedmk dovolí mistrovi vniknout, je to jako sexuální vniknu-tí na vyšší úxovni: žák se přitom stává ženskou složkou. Proto ode-vzdání - žena dosahuje vrcholu milostného citu, jestliže se odevzdá. Nebývá útočná, představuje pasivní pól. Muž útočí. On musí usilovat a pronikat, jen tehdy je spojení možné. Učedník musí být podoben že- ně: pasivní, nestavějící žádné překážky, svolný a odevzdaný. Mistr nut- ně zastupuje mužský fenomén. Tím se osvětluje historický fakt, že bylo jen velice málo mistrů - žen. Je to velice vzácný jev a kdykoli se to stalo - jeden, dva, tři případy v celé historii lidstva - postrádaly do- tyčné ženy zcela ženskost. Jednou k tomu došlo v Kašmíru: žila zde žena jménem Lalla. (Pri- sloví praví, že v Kašmíru znají jména pouze dvě, Alláh a Lalla.) Byla to výjimečná osoba, ale těžko pochopitelná... nebyla to vůbec žena: zůstávala pořád nahá, po celý svůj život. Skutečná žena se skrývá, je stydlivá a pasivní - ona však byla velice agresivní, prostě mužská mysl v ženském těle. Měla učedmky, ale něco takového se skutečně stává jen zřídka, velice zřídka. Ženští mistři jsou vzácní, takřka nepředstavitelní, naopak počet žen - učedníků čtyřikrát převyšuje muže. Mahávíra měl padesát tisíc ná- sledovníků čtyřicet tisíc z nich byly jeptišky, jen zbylých deset tisíc představovali mniši - muži. A s učednicemi se nemůžete rovnat žád-CHUŤ PUDINKU 33% ný muž nedokáže být tak odevzdaný zaměření jeho mysli je agresív-ní a útočné. Mysl ženy se vzdává snadno, kapitulace přichází lehce-je to její nejvlastnější bytí. Nenajdete proto lepší žáky než s ženskou myslí a nenajdete větší mistry než s myslí mužskou. Mělo by tomu tak být, neboť polarita přetrvává na všech úrovních. Na fyzické úrovni se setkáváte s milencem žena se vzdává, nežá-dá se po ní, aby přebírala iniciativu. Ty ženy, které to dělají, ztrácejí ženskost i půvab a žádný muž je nebude milovat. Pokusí-li se vám že-na podbízet, jednoduše vás to odradí. Jejím úkolem je vyčkávat mů-že přemýšlet a snít, ale nesmí spěchat - návrh musí přijít ze strany mu-že on musí být iniciativní, on musí útočit. A ona se bude chovat tak, aby se zdála naprosto nevinná - jako by nevěděla, o čem to vlastně mluvíte - přitom však už dlouho spřádá plány a napjatě čeká, kdy při-jdete s návrhy. Hodža Nasreddin a jeho žena seděli v parku na lavičce ukryté za několika palmami. Po chvili se na opačné straně skupinky palem usa-dil mladý pár. Mladý muž začal okamžitě velmi romanticky, poeticky rozprávět. Nasreddinovy manželky se zmocnil neklid a začala se cítit jako na trní. Zašeptala manželovi do ucha: "Zdá se, že ten mladfk ne-tuší, že jsme tady, hvízdni na něj. Vypadá tak zamilovaně, že se mi zdá, že se co nevidět vysloví." Nasreddin se zamračil: "Proč bych to dělal? Když jsem já byl v je-ho situaci, také mě nikdo nevaroval!" Žena čeká, žena je lůno. Její tělo, její bytí naplňuje trpělivost, pa-sivita. K témuž jevu dochází na vyšší úrovni spirituality: učedmk mu-sí být právě takový jako ona. Musí se hluboce zamilovat do mistra, pak dojde k setkání, k splynutí vyšších duchovních bytostí. A toto sply-nutí je zrovna jako sexuální pronikání, ale existenciálnější a absolutně netělesné. Z něj se žák znovu narodí otěhotní z tohoto setkání, otěhot-ní sebou samým. Nyní ve svém lůně nosí nové bytí. Léta učednictví, čas strávený v blízkosti mistra mu slouží k tomu, aby donosil tento plod. Může se tak stát jen v okamžiku hluboké víry jestliže máte po-chybnosti, není to možné, protože okolo sebe vytváříte krunýř. Má vás chránit, ale přitom vás zaslepuje. Ježiš pravil: Který pije z úst mých, ten takovým jak já stane se a i já jim stanu se a věci skryté budou tomu odhaleny. Jakmile jednou došlo k úplnému odevzdání, stává se pro vás mistr dveřmi. Otvírá se před vámi nový svět světla, života a blaženosti - sat-čitananda, tak mu řilcali Hindové. Opravdová existence, opravdové vě-domí a blaženost, satčitananda, je vám umožněno. Mistr se mění ve dveře a vám je umožněno dojít osvícení. Pak můžete pomáhat jiným projít skrze váš oheň, pomáhat jim zahlédnout záblesk absolutního, do-brat se nejvyššího a rozplynout se v něm. Než však k tomu dojde, je třeba být naprosto a se vším všudy žá-kem. Než budete moci učit, musíte být učeni, dříve než budete pomá-hat, musí vám být pomoženo. Musíte svolit k tomu, aby vám někdo po-skytl hlubokou a intenzivní pomoc. To je ovšem možné jedině tehdy, když ,nejste, protože vy sami jste si na překážku, vy sami si bráníte v cestě. Bez ustání stavíte zábrany vlastnímu růstu ze strachu před ne-známým. Jako klíště se držíte poznaného a tehdy nemůže k žádnému setkání dojít, protože mistr představuje nepoznané. Zůstáváte ve svém důvěrně známém světě, v minulosti - mistr je neznámo, které vás leká. Střet těchto dvou různých rozměrů existence je možný: neznámé se se-tkává se známým a známé se rozplyne, shoří a více po něm nezbyde stopy, tak jako se rozplývá a mizí temnota, jakmile vyjde slunce. Buďte temnotou tváří v tvář mistru - pokorně přiznejte svou nevě-domost a buďte připraveni odevzdat se a čekat - pak vás Ježíš, Budd-ha mohou transformovat. Ve skutečnosti představují takoví lidé jen ja-kýsi katalyzátor. To vaše odevzdání vás transformuje, oni jsou jen zá-minkou k němu. Dokážete-li se vzdát i bez přítomnosti Buddhy, mi-mo blízkost Ježíše, dokážete-li se vzdát vesmíru, stane se totéž. Vzdát se jen tak je ale mnohem obtížnější, nebof zde chybí objekt, kterému se budete odevzdávat. Mnohem složitější - proto si myslím, že Budd-hu a Ježíše potřebujete. Nyní bych vás rád seznámil s podivným jevem, ke kterému čas od času dochází: i když se odevzdáte falešnému mistrovi, můžete někdy dosáhnout osvícení - i přesto, že on sám osvícený není. Stalo se to a může se to stát znovu, protože všechno skutečně spočívá v odevzdá-ní. Transformace probíhá skrze kapitulaci, mistr je jen předmět této ka-pitulace. Nepravý nebo pravý, v tom není velký rozdil. Vzdáte-li se, dveře se otevírají. Proto se přiliš nezatěžujte tím, kde a komu, jen přemýšlejte o tom, jak se odevzdat co nejvíce. Proto mů-že k osvícení dojít i před kamennou sochou, i před stromem. Tak se to stalo pod stromem bódhi - proto jej buddhisté tak dlouho ochraňo-vali, protože to on byl objektem Buddhova odevzdání. Samotný pocit, že Buddha dosáhl osvícení pod tímto stromem, vám může dopomoci k témuž. CHUŤ PUDINKU 339 Odevzdání je to, na čem záleží, všechno ostatní je jen pomůckou k němu. Povede-li se vám najít dobrého mistra, je to v pořádku jest-li ne, neberte si to příliš k srdci. Udělejte to kdekoli, ale udělejte to absolutně. Pokud je vaše odevzdání jen částečné, ani Ježíš s Buddhou dohromady vám nemohou pomoci. Je-li úplné, v jejich nepřítomnosti vám může posloužit i obyčejný člověk. Kladu důraz na tento fakt a na to, abyste si jej zapamatovali, jinak bude vaše mysl neustále podvádět. Uvažuje asi takto: "Jak si mohu být jíst, že tento mistr je ten pravý? A nemám-li jistotu, jak se mohu ode-vzdat?" Není možné být si jistý, dokud se neodevzdáte, prostě to ne-jde. Chcete-li zjistit kvalitu pokrmu, vzpomeňte si na anglické příslo-ví: ke zhodnocení pudinku je třeba jej ochutnat. Jak to také udělat ji-nak? Není jiná cesta. Musíte jíst a pít Ježíše - to je jediný způsob. Transformujete se, protože jste uvěřili a s důvěrou se odevzdali pak se vám odkryje mno-ho utajených rozměrů. To, co ze života vidíte nyní, není všechno je to droboučká, atomická část celku. Potěšení, kterájste až dosud pozna-li, jsou obyčejné smetí. Není v nich jediný paprsek blaženosti, které můžete dosáhnout, která je vaším přirozeným právem. Vše, co jste až dosud nashromáždili, je odpad - pokud naleznete poklad, který je ukryt ve vás. Celý vás život je žebrota a přitom císař čeká přímo ve vašem srdci - to Ježíš nazývá královstvím. Nezůstávejte žebráky, když můžete být králi! Je ovšem třeba se odvážit. Žebrák to-ho nemá zapotřebí, ale stát se králem znamená odvážit se projít trans-formací. A odevzdání se je branou. Zopakuji ta slova: Ježiš pravil: Kdokoli jest mi nablízku, jest nablizku ohni kdokoli jest mi vzdálen, jest vzdálen královstvi. Ježiš pravil.. Přijďte, neb lehké jest mé jařmo a vlidné panováni mé. Ježíš pravil: Který pije z úst mých, ten takovým jak já stane se a i já jím stanu se a věci skryté budou tomu odhaleny. Pro dnešek dost! POHYB A SPOČINUTÍ 343 U W )ežis pra vil: Blahoslaveni budiž osamoceni a vyvolení, neb vy královstvi ono nalézti musíte i poněvadž z něj pocMázite, opět k němu se navraťte. Ježis pravil. Povi-li vám oni: "Odkud pocházite?" povězte jim: "Ze světla pocházime, jež v sobě samém vzalo původ." I otázají-li se vás: "Jaké jest znameni otce vašeho ve vás?" povězte jim: "Jest ono pohyb i spočinuti." voboda, ale úplná, je nejhlubší lidskou potře- bou. Svoboda, mokša, je cilem. Ježíš to na- zývá Královstvím božím: být jako král, sym- bolicky vzato, žít v nespoutané a nezotroče- né existenci, bez hranic - existovat jako nekonečno, ve kterém nelze na nikoho jiného narazit... jako kdybyste byli sami. Svoboda a osamocení jsou dva aspekty téže věci. Proto nazval Ma-hávíra své pojetí mokši kajválija. Kajválija znamená být absolutně sám, jako kdyby nikdo jiný neexistoval. Když jste naprosto sami, kdo by vás mohl zotročiť? Když nic jiného neexistuje, kdo bude tím dru-hým? Proto ti, kdo hledají svobodu, musí najít své osamocení musí najít způsob, prostředek, metodu, jak dosáhnout vlastní samoty. Člověk se rodí jako součást světa, jako člen společnosti, rodiny, jako součást ostatních. Není vychováván jako osamělá bytost, ale jako společenská. Veškerý výcvik, výchova a kultura spočívají v tom, kte-rak z dítěte učinit vhodného člena společnosti, kterak ho upravit pro ostatní. Psychologové tomu říkají přizpůsobení. A kdykoli je někdo osamocený, vypadá nepřizpůsobeně. Společnost funguje jako síť, jako struktura složená z mnoha osob, z davu. Můžete v ní být trochu svobodní - za cenu mnohého. Řídíte-li se společností, jste-li poslušnou součástí ostatních lidí, pronajmou vám malý svět svobody. Stanete-li se otrokem, dostanete svobodu. Jde však o poskytnutou svobodu, o kterou můžete každou chvilí přijít. A zaplatíte za ni značně velkou cenu: musíte se přizpůsobit ostatním, takže jste zákonitě omezeni. Ve společnosti, ve společenském světě, nemůže být nikdo absolut-ně svobodný. Samotná existence druhých lidí vám přinese potíže. Sar-tre tvrdí: "Ten druhý je peklo," a skutečně má do značné míry prav-du, protože druzí ve vás vytvářejí napětí, znepokojují vás. Zaručeně dojde ke střetu, protože absolutní svobodu hledá každý, i vy ji hledá- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO te, každý ji potřebuje - ale absolutní svoboda se zde naskýtá jen jed-nomu. Ani vaši takzvaní králové nejsou a nemůžou být naprosto svobod-ní. Snad mívají zdání svobody, ale falešné: musí být ochraňováni, jsou závislí na ostatních -jejich svobodaje pouhé pozlátko. Ale stejně, kvů-li oné touze po absolutní svobodě se člověk chce stát králem nebo cí-sařem. Každý má falešný pocit, že císař je svobodný. Člověk chce být hrozně moc bohatý, protože bohatství dává iluzi svobody. Jak by mohl být chudý člověk svobodný Bude omezen svými potřebami. které si nemůže vyplnit. Ať už půjde kamkoli, vždy narazí na zeď, přes kterou se nedostane. Proto se touží po bohatství. Hluboko uvnitř máme touhu po abso-lutní svobodě, a z ní vycházejí všechny ostatní touhy. Jdete-li ovšem nesprávným směrem, můžete jít jak daleko chcete, ale cile nikdy ne-dosáhnete, protože držíte od samého počátku špatný směr - chybili jste již u prvmho kroku. Ve staré hebrejštině je slovo "hřích" velmi krásné. Znamená toho, kdo minul znamení ve skutečnosti vůbec nemá význam viny. Hřích znamená minout znamení, sejít z cesty, a náboženství znamená navrá-tit se na správnou cestu, abyste cile dosáhli. Cilem je absolutní svobo-da, náboženství je jen prostředkem k ní. Proto musíte pochopit, že ná-boženství funguje jako protispolečenská síla: jeho vlastní přirozenost je protispolečenská, protože ve společnosti není možné dosáhnout úpl-né svobody. Psychologie slouží společnosti. Psychiatr se všemožně snaží vás při-způsobit společnosti pracuje v jejich službách. Politik samozřejmě ta-ké. poskytne vám nepatrný kousíček svobody, jen aby vás zotročil. Ta-to svoboda je jen úplatek - můžete o ni každou chvílí přijít. Jestliže si myslíte, že jste dočista svobodní, brzy budete vsazeni do vězení. Poli-tika, psychologie, kultura, vzdělání - všechno slouží společnosti. Ná-boženství samotné je v podstatě buřičské. Společnost vás však ošálila a vytvořila si vlastní náboženství, jako křesťanství, hinduismus, budd-hismus a islám - to jsou ale jen takové společenské finty. Ježíš stojí proti společnosti. Pohlédněte na něj: nebyl to nijak zvlášť úctyhodný člověk, ani ne-mohl být. Pohyboval se ve společnosti nesprávných, protispolečen-ských elementů, byl to tulák a podivín - musel jím být, protože spo-lečnost neposlouchal a nehodlal se jí přizpůsobit. Vytvořil si náhradní společnost, malou skupinku následovmků. Ašrámy odjakživa fungova-1y jako protispolečenské síly - ovšem ne všechny společnost se vás POHYB A SPOČINUTÍ 34S vždy snaží podvést. Mezi stem ašrámů bývá jediný - a to taky jenom možná - opravdový onen jediný totiž bude fungovat jako alternativní společnost, proti společnosti a jejímu davu, proti těm, kterým Ježíš ří-ká "oni" - proti bezejmennému davu. Na světě byly i školy - kupříkladu Buddhovy bihárské kláštery-které se pokusily utvořit společnost, která vůbec společností není. Ma-jí své cesty a prostředky, kterak vás učinit skutečně a úplně svobod-nými - bez zotročujícfho omezení, bez jakýchkoli ukázňování, bez hra-nic je vám dopřáno být nekonečně vším. Ježíš a Buddha jsou proti společnosti, ale křesťanství a buddhismus ne. Společnost je velice vychytralá. Okamžitě vstřebá třeba i protispo-lečenské úkazy a přemění je na společenské. Vytvoří pro vás pozlát-ko, podvede vás - a vy jste pak šťastní, úplně jako miminka, která do-stala umělý, falešný prs. Cucají ho a dumlají a mají pocit, že je to sy-tí. Ukonejší je to a potom pochopitelně upadnou do spánku. Když je dítě neklidné, musí se mu dát falešný prs, dudlík. Dítě ho cucá a věří, že je živeno. Saje ho dál a dál, načež se z toho stane mo-notónní proces nic z toho nemá, jenom naprázdno saje - jako kdyby si říkalo mantru. Pak usne je utahané a ospalé, jde spát. Buddhismus, křesťanství, hinduismus a všechny ostatní "ismy", jež se staly zavede-ným náboženstvím, jsou jako falešné prsy, jako šidítka. Poskytnou vám útěchu a dobrý spánek, dopřejou vám uklidňující existenci, která je ob-klopena mučivým otroctvím dají vám pocit, že je všechno v pohodě, že nic není v nepořádku. Podobají se uklidňujícím prostředkům, jsou to drogy. Nejenom LSD, ale i křesťanství je droga, dokonce mnohem kom-plexnější a jemnější, jakýmsi způsobem oslepující. Nevidíte, co se dě-je, necítíte, jak promarňujete svůj život, nevidíte choroby, které jste si během mnoha existencí nastřádali. Sedíte na sopce a oni vás uklidňu-jí, že je vše v pořádku: Bůh na nebesích a vláda na zemi - všechno je v pohodě. Kněží vám opakují: "Nenechte se rušit, jsme tady s vámi. Prostě vše přenechejte v našich rukou a my se o vás postaráme na tom-to i na onom světě." A vy trpíte a jste nešfastní, právě protože jste se jim odevzdali. Společnost vám svobodu neposkytne. Není to možné, protože spo-lečnost nedokáže zařídit, aby byl každý naprosto svobodný. Co s tím? Jak se dostat za její hranice? Toť otázka pro náboženského člověka. Zdá se to být nevyřešitelný problém: ať už půjdete kamkoli, vždy bude tam společnost můžete přecházet od jedné společnosti ke druhé, ale společnosti nikdy neuniknete. Můžete odcestovat třeba do Himálají- 346 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ale i tam si ji vytvoříte. Začnete si hledat přátele mezi ptáky a zvířa-ty a dřív nebo později budete rodinou. Každý den budete čekat na ptáč-ka, který vás ráno přilétává oblažit písničkou. Ani si neuvědomíte, že jste se stali závislí, že tam vstoupil někdo druhý. Pakliže váš ptáček nepřiletí, pocítíte jistou úzkost. Co se mu stalo? Proč nepřiletěl? Objeví se napětí, které se nikterak neliší od va-šich starostí o ženu či o dítě. Není v tom žádný rozdil, jde o stejný vzorec: někdo druhý. Společnost si vytvoříte, i kdybyste odešli do hor. Pochopte to: společnost se nenachází mimo vás, je to něco uvnitř vás. A dokud ze sebe nevykořeníte hlavní příčinu její existence, tak i když utečete kdovíjak daleko, vznikne zas a znova. I kdybyste ode-šli do komunity hippies, společnost tam vstoupí, komunita se stane společenskou silou. Když odejdete do ašrámu, objeví se i tam. Ne že by šla za vámi, můžete za to sami. Vždy si kolem sebe společnost vy-tvoříte - jste jejími tvůrci. Je ve vás jakési semínko, z kterého společ-nost vzklíčí. Což ukazuje, že dokud se naprosto nepřetransformujete, nikdy se za její hranice nedostanete, pokaždé si vytvoříte svou vlast-ní. A všechny společnosti jsou stejné liší se jejich podoby, ale základ-ní struktura je tatáž. Proč nedokážete žít bez společnosti? V tom je právě háček! I v Himálajích budete na někoho čekat budete třeba sedět pod stro-mem a čekat na poutníka či lovce, který půjde cestou kolem. A jak-mile se někdo objeví, pocítíte slabounký příliv štěstí. O samotě bude-te smutní, ale objeví-li se lovec, poklábosíte spolu, zeptáte se ho:"Co se děje ve světě? Máte čerstvé noviny? " Anebo rovnou: "Sem s no-vinkama! Jsem na ně úplně nažhavený! " Proč? Musíme si posvítit na kořeny tohoto problému, abyste ho pochopili. Věc se má takto: potřebujete, aby vás někdo potřeboval, máte hlu-bokou potřebu být potřebováni. Když vás nikdo nepotřebuje, máte pocit zbytečnosti a nesmyslnosti potřebuje-li vás někdo, dává vám smysl, cí-títe se důležitě. Pořád opakujete: "Musím se jít podívat za ženou a za dětmi," jako kdybyste je nesli jako břímě - a to je chyba. Chováte se, jako kdybyste za ně byli ohromně zodpovědní a pouze plnili svou po- vinnost. V šechno špatně! Jen si představte - kdybyste ženu ani děti ne- měli, co byste si počali? Najednou byste pocítili, jak váš život bez nich ztratil smysl - oni vás totiž potřebovali. Ďěťátka, která na vás čekala, vám dávala význam, byli jste důležití. Teď, když jste nepotřební, se stáhnete do sebe, protože když vás nikdo nepotřebuje, nevěnuje vám pozornost, je jedno, jestli jste nebo nejste. Slyšel jsem o jednom duševně nemocném člověku, který podstupo-POHYB A SPOČINUTÍ 34% val psychoanalýzu, měl ovšem velice výstředmho psychoanalytika-jako že skoro vždy to jsou tak trochu blázni. Po dvou nebo třech letech analýzy se pacient svěřil příteli. "Tenhle člověk je v ještě větším zmat-ku než já, protože já mu pořád něco vykládám, ale on neřekne nikdy nic - za celé tři roky mi neřekl ani ano nebo ne - prostě tam jenom sedí. Docela mne to trápí, co mám dělat? Celou dobu něco vykládám, on mě poslouchá, a tak to trvá celé tři roky. Co s tím?" Přítel mu poradil: "Tak proč toho nenecháš?" Avšak on s tím ne-dokázal ani přestat. Nato vyvstal další problém: psychoanalytik zemřel. Pacient šel za přítelem: "Teď mám nový problém. Nejprv mi vadilo, že mi nikdy nic nepověděl, ani ano, ani ne. Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli mě odmí-tá nebo přijímá, jestli se chovám špatně nebo dobře. Prostě jsem v ku-se hovořil a on mě poslouchal. Ted, zemřel a všechno se tak zkompli-kovalo. Co mám dělat?" "Když se s tebou vůbec nebavil, tak o co ti jde? Prostě mluv dál," mávl rukou přítel. Ale muž řekl: "No jo, jenže on mě poslouchal!" Celá psychoanalýza a obchod s ní závisí na poslouchání. Nic moc v tom není, v psychoanalýze skutečně nic není, celá tato záležitost je vlastně jen takový hokus pokus. Ale proč to? Někdo vám věnuje po-zornost - a není to obyčejný člověk, ale slavný a uznávaný psychiatr, který napsal spoustu knih léčil mnoho známých lidí, z čehož máte dobrý pocit. Nikdo jiný vám nenaslouchá, ani vaše manželka. Nikdo vás neposlouchá a nevěnuje vám pozornost jdete světem jako nula, jako nikdo - tak tedy platíte psychiatrovi spoustu peněz. Je to luxus, který si mohou dovolit jen velice bohatí lidé. Proč to ale vyhledávají? Vždyť jen leží na pohovce a zpovídají se a psychoanalytik je jenom poslouchá - ale poslouchá, věnuje jim po-zornost. Samozřejmě mu musíte zaplatit, ale zahřeje vás to u srdce. Jenom proto, že někoho zajímáte, se cítíte dobře. Z ordinace odchází-te dočista jiní, změní se vaše kvalita: jdete si tanečním krokem, může-te si pobrukovat a zpívat. Nemůže to trvat napořád - příští týden se za svým psychoanalytikem budete muset vrátit - ale když vám někdo na-slouchá, věnuje pozornost a říká: "Jste někdo, stojí za to vás poslou-chat," zdá se, jakoby se ani nenudil. Nemusí vám povědět nic než to, ale to stačí, stejně vás to uspokojí. Máte hlubokou potřebu, aby vás někdo potřeboval. Někdo vás mu-si potřebovat, jinak ztratíte půdu pod nohama - potřebujete společnost. Je v pořádku, i když proti vám někdo bojuje, je to lepší než být sám, j4g HOÍtČIČNÉ SEMÍNKO protože vám aspoň někdo, nepřítel, věnuje pozornost můžete na něho let. mys Prohlédněte si tuto potřebu, až budete zamilovaní. Podívejte se na zamilované, sledujte je, protože když budete zamilovaní vy, nebude to snadné. Bude obtížné se sledovat, protože budete bezmála vyšinutí, ne-budete při smyslech. Sledujte však zamilované páry navzájem se ujiš-ťují: .,Miluji tě," ale hluboko uvnitř ve svých srdcích oni chtějí být mi-lováni. Ve skutečnost nejde o to milovat, ale být milován a oni milují, jen aby byli milováni. V podstatě nejde o to milovat, ale bý,t milován. Proto si milenci stále navzájem vyčítají: "Ty mě máš málo rád." Nic nestačí, nikdy nemůže nic stačit, protože jde o nekonečnou potřebu. Proto je to nekonečné zotročování, nemůže být naplněno. Ať už váš milý nebo milá udělá cokoli, budete mít pocit, že mohl i víc pořád můžete doufat a představovat si víc. Něco vám chybí a tak pociťujete značnou frustraci. A každý zamilovaný si myslí: "Já ho miluji, ale je-ho odezva není dost dobrá," a onen druhý si myslí totéž. Co se to děje? Nikdo nikoho nemiluje. A dokud se nestanete Ježíšem nebo Budd-hou, nikoho milovat nedokážete, protože milovat umí jenom ten, jehož potřeba být potřebován zmizela. Kahlil Gibran napsal překrásnou knihu - Ježíš, syn člověka. Je v ní fiktivní, ale nádherná příhoda - fikce někdy bývají skutečnější než fak-ta. Máří Magdaléna vyhlédla z okna a spatřila Ježíše, jak sedí na za-hradě pod stromem. Byl to krásný člověk. Máří už poznala mnoho mu-žů, byla to slavná prostitutka - i králové iádi zaklepali na její dveře-byla to jedna z nejpůvabnějších květinek. Ale nikoho podobného nikdy nepoznala - člověk jako on má kolem sebe neviditelnou auru, která mu dává krásu jaksi z onoho světa, která nepatří na tento svět. Zářil světlem, chůzi měl neobyčejně ladnou a když seděl, podobal se císaři v šatech žebráka. Vypadal úplně jako z jiného světa, proto Magdaléna poručila slu-hům, aby za ním zašli a pozvali ho dál. Ježíš ovšem odmítl. Pravil: "Mně se líbí tady, pod tímto krásným a stinným stromem." Takže za ním musela zajít s proslkem samotná Magdaléna - nikdy by nevěřila, že ji někdo odmítne. Uctivě ho vyzvala: "Pojd do mého domu a bud mým hostem." "Již jsem tam vešel, již jsem se stal tvým hostem. Nyní již nic ji-ného nepotřebuji," odvětil Ježíš. Máří to ne a ne pochopit: "Ne, pojd a neodmítej mne - nikdo mne nikdy neodmítl. Co ti udělá taková maličkosť? Bud mým hostem. Po jez se mnou, zůstaň u mne na noc." POHYB A SPOČINUTÍ 349 "Přijímám," řekl Ježíš. "A pamatuj: ti, kdož řilcají, že tě přijímají, tě vůbec nepřijali a ti, kdož tvrdí, že tě milují, tě vůbec nikdy nemi-lovali. A já ti povídám, miluji tě, a jen já tě mohu milovat." Do domu však nevstoupil odpočinul si a odešel. Co vlastně řekl? Smysl jeho slov zní: "Jenom já tě umím milovat. Ostatní, kdo tvrdí, že tě milují, tě milovat nemohou, protože láska ne-ní nic, co Ize učinit - láska je bytostná kvalita." Ve stavu, v jakém jste, nikoho milovat nedokážete vaše láska je fa-lešná. Lásku jenom ukazujete, abyste byli milováni. A ten druhý se chová nejinak. Proto se zamilovaní lidé pokaždé ocitají v nesnázích: oba se podvádějí a oba cítí, že jsou podváděni. Nikdy však své vzá-jemné podvádění neprohlédnou. Už jste někdy skutečně milovali něja-kého muže či ženu? Můžete říci, že jste někoho milovali z celého srd-ce? Ne! Nikdy jste se tím nezabývali, považovali jste za samozřejmé, že milujete. Problém vždy tkví v tom druhém, nikdy se nedíváte na se-be. Hodža Nasreddin slavil devadesát devět let. Z místních novin za ním přijel zpravodaj udělat rozhovor, protože hodža byl nejstarším člo-věkem v údolí. Po rozhovoru mu novinář poklepal na rameno: "Dou-fám, že vás budu moci navštívit i příští rok, až budete mít sto let, až završíte svou stovku. Doufám, že budu moci přijít." Hodža Nasreddin se na něj udiveně podíval: "Proč bys nepřišel, můj mladý příteli? Připadáš mi docela zdravý!" Nikdo se nedívá na sebe: oči se dívají na druhé, uši poslouchají dru-hé, ruce se natahují k druhým - nikdo nesahá po sobě nikdo se na se-be nedívá a neposlouchá se. Lásku prožijete, až když dosáhnete vy-krystalizované duše, sebe sama. S egem lásku nepoznáte ego chce být milováno, protože lásku potřebuje jako potravu. Milujete, aby vás ně-kdo potřeboval. Děti na svět nepřivádíte proto, že je milujete, ale pro-tože jste pak potřební, můžete chodit kolem a chlubit se: "Podívejte, jakou zodpovědnost já mám, jaké povinnosti já plním! Jsem otec, jsem matka..." Vše děláte jen pro oslavu svého ega. Dokud tato potřeba, aby vás někdo potřeboval, nezmizí, nedokáže-te být osamoceni. Běžte do Himálají - stejně si tam vytvoříte společ-nost. Jestliže však od této potřeby upustíte, kdekoli budete, na tržišti nebo uprostřed města, tak vždy budete sami. Nyní se pokuste pochopit Ježíšova slova: Ježiš řekl: Blahoslaveni budiž osamoceni a vyvoleni, neb vy královstvi ono nalézti musite 35O HOŘČIČNÉ SEMÍNKO i poněvadž z něj pocházite, opět k němu se navratie. Pronikněte do každého jednotlivého slova. Blahoslaveni budiž osa-niocetí.. . Kdo je osamocený? Ten který přestal potřebovat, aby ho ně-kdo potřeboval ten, kdo je úplně spokojený se sebou, jaký je ten, kdo nepotřebuje od někoho slyšet: "Ty jsi ale významný člověk." Svůj smysl má uvnitř sebe. Smysl mu už nedávají ostatní - nežebrá po něm, nevyžaduje ho - jeho vlastní bytí pro něho má smysl. Není žebrákem n umí se sebou žít. Vy se sebou žít neumíte. Kdykoli jste sami, nejste ve své kůži oka-mžitě se začnete cítit nepříjemně, cítíte hlubokou úzkost a znepokoje-ní. Co dělat Kam jít? Jdete do klubu, do kostela nebo do divadla-hlavně ale někam za ostatními - anebo na nákupy. Pro bohaté lidi je nakupování jedině hrou, jedině sportem chodí nakupovat. Jste-li chu-dí, do obchodu vsteupit nemusíte, jen se procházíte po ulici a kouká-te do výkladů. Ale koukáte! Být sám je neobyčejně obtížné, velmi neobvyklé a divné. Proč tak elychtíte po nakupování? - protože když jste sami, ztrácíte smysl. Běž-te si něco koupit do obchodu aspoň prodavač vám dá smysl... ne věc, kterou si koupíte, protože vy si nekupujete nic jiného než zbytečnosti. Nakupujete jenom kvůli nakupování. Ale prodavač se vůbec nestará o vás, úsměv má jenom namalovaný usmívá se na každého, jeho úsměv nepatří zrovna vám. Ovšem na tohle se nikdy nedíváte. On se na vás zubí a vítá vás a přijímá jako vítaného hosta. Cítíte se příjem-ně, jste někdo, jsou zde lidé, kteří jsou na vás závislí obchodník če-kal na vás. Všude kolem hledáte oči, které vám dají jistý smysl. Kdykoli na vás pohlédne žena, dává vám smysl. Psychologové nyní objevili, že když vejdete do místnosti - do čekárny na letišti nebo na nádraží anebo do hotelové haly - že když se na vás nějaká žena podívá dvakrát, je při-pravena nechat se svést. Podívá-li se ale jen jednou, už se jí nezabý-vejte, prostě na ni zapomeňte. Psychologové celý jev natáčeli a pozor-ně sledovali, a je to fakt - žena se na vás podívá dvakrát, jenom když touží po ocenění a chce, abyste si jí také všimli. Do restaurace vstoupí muž: žena se na něj může mrknout jednou, jestliže však pro ni nemá cenu, podruhé už se nekoukne. A lovci žen to dobře vědí, vědí to už celá století psychologové to objevili až nyní: sledují oči. Jestliže na vás žena pohlédne po druhé, má zájem. Ted už může k lecčemu dojít, naznačuje vám, že je připravena s vázni jít ane-POHYB A SPOČINUTÍ 3S1 bo hrát hru lásky. Jestliže však na vás opětovně nepohlédne, máte dve-ře uzavřeny raději zaklepejte na nějaké jiné, tyto se vám neotevřou. Kdykoli si vás všimne nějaká žena, stáváte se důležití a významní v tom momentu jste jedineční. Proto vás láska tolik prozařuje a dává vám tolik života a vitality. Ovšem skrývá se v tom problém: bude-li se na vás dívat každý den tatáž žena, nebude vám to moc platné. Proto je po čase manžel z man-želky otrávený a ona z něho - jak by vám mohly tytéž oči dávat zas a znova stejný smysl? Zvyknete si: je to vaše manželka, není co dobý-vat. Proto mají muži potřebu stát se Byronem nebo Don Juanem a pře-létat od jedné ženy k druhé. Nejde o sexuální potřebu, pamatujte, že to vůbec nemá se sexem nic společného, protože sex se prohlubuje s je-dinou ženou, v hluboce důvěrném obeznámení. Nejde ani o sex, ani o lásku, naprosto ne, protože když někoho milujete, chcete spolu být víc a víc, pronikat čím dál hlouběji láska jde do hloubky. Není to ani láska, ani sex, ale něco jiného: potřeba vašeho ega. Do-kážete-li každý den dobýt novou ženu, cítíte se velice, velice smyslupl-ně, jako dobyvatel. Když ale skončíte, uvíznete u jediné ženy a žádná si vás všímat nebude, ani žena ani muž vám nebudou dávat smysl, bude-te se cítit v koncích. Proto vypadají manželské páry jako bez života a bez špetky smyslnosti. Podíváte-li se pozorně, už z dálky poznáte, zdali je blížící se pár manžel s manželkou anebo ne. Jestliže nebudou svoji, po-cítíte rozdil oba budou šťastní, budou se smát, spolu si povídat a bavit se. Zatímco manžel s manželkou se pouze navzájem tolerují. Hodža Nasreddin s manželkou měli zrovna pětadvacáté výročí svat-by a hodža toho dne odcházel z domu pryč. Manželku to trochu na-štvalo, protože od něj očekávala něco zvláštního a on se přitom cho-val jako obyčejně. Zeptala se ho: "Nasreddine, cožpak jsi zapomněl, co je dnes za den?" "Vím, co je za den," odvětil Nasredin. "Tak mě něčím překvap!" Nasredin se zamyslel a pravil: "A což tak dvě minuty ticha?" Vždy, když máte pocit, že jste s životem v koncích, je to důkaz, že jste si jen mysleli, že jde o lásku... nebyla to láska, ale potřeba vaše-ho ega - potřeba dobývat, být potřebován každý den novým mužem, novou ženou, novými lidmi. Uspějete-li, cítíte se na chvili šťastní, pro-tože jste pozbyli své obyčejnosti. Politici netouží po ničem jiném, než aby je potřebovala celá země. O co se snažil Hitler? Aby ho potřebo-val celý svět! Ovšem tato potřeba vám nedovolí stát se osamělými politik se ne- 352 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO může stát náboženským člověkem - jde totiž opačným směrem. Proto říká Ježíš: "Bohatý člověk jen ztěží vstoupí do Království božího. Vel-bloud může projít uchem jehly, ale bohatý člověk do Království boží-ho neprojde." Proč? - protože ten, kdo shromažďuje bohatství, se sna-ží být skrze ně významný. Chce být někdo - ale takový člověk má dveře do onoho království uzavřeny. Pouze ti, kdo nikým nejsou, kdo dosáhli své nicoty, pouze ti, je-jichž člun je prázdný, tam mohou vstoupit pochopili totiž, že potřeby jejich ega jsou bezvýsledné, marné a neurotické pronikli jimi a zjisti-li, že jsou zbytečné - nejenom zbytečné, ale i škodlivé. Potřeby vaše-ho ega vás dovedou třeba až k šílenství, ale nikdy vás neuspokojí. Kdo je osamocený? Ten, jehož potřeba, aby ho někdo potřeboval, zmizela, ten, kdo nevyžaduje od vás, vašich očí a odpovědí, abyste mu dávaly význam. Vůbec ne! Jestliže ho zahrnete láskou, bude vděčný, ale jestliže k němu laskaví nebudete, stěžovat si nebude i když ho lás-kou neobdaříte, bude stále v pohodě. Přijdete-li za ním na návštěvu, bude šťastný, nepřijdete-li, bude šťastný stejně. Bude-li obklopen da-vem, bude rád, bude-li ale žít jako poustevnilc, bude také spokojený. Osamoceného člověka nikdy neučiníte nešťastným, protože se na-učil žít se sebou a být se sebou štastný. Vystačí si sám. Proto lidé, kte-ří spolu navázali vztah, nikdy nejsou rádi, když se partner obrátí k ná-boženství: manželku znepokojí, když se manžel začne zajímat o medi-taci. Proč? Možná si ani neuvědomuje, co se děje a proč ji to vyvádí z rovnováhy. Jestliže se manželka začne modlit, obrátí se k nábožen-ství a Bohu, manžel se cítí rozrušen. Proč? Do vědomí vstupuje nevědomý strach. On nebo ona má strach, že si partner vystačí sám o tento strach zde jde. Takže má-li manželka na vybranou, jestli by byla raději, kdyby se jí z manžela stal medita-tivní člověk anebo opilec, zvolí si raději opilce. Když se zeptáte man-žela: "Chtěl byste, aby se vaše žena stala sanjásinem anebo aby se vy-dala špatným směrem a sešla z cesty?", vybere si druhou možnost. Sanjásin je člověk, který si vystačí sám se sebou, který nikoho nepo-třebuje a není nikterak závislý. Z čehož dostáváte strach: budu zbytečný. Celá vaše existence se motá kolem partnerovy potřeby, že vás potřebuje. Bez vás nebyl ničím, bez vás byl jeho život bezvýsledný a pustý - pou-ze ve vaší přítomnosti rozkvétá. Když ale zjistíte, že může kvést ve svém osamocení, rozruší vás to, protože vaše ego se bude cítit zraněno. Kdo je osamocený? Ježíš řllcá: Blahoslaveni budiž osamocení... Li-dé, kteří umí žít se sebou tak snadno, jako kdyby při nich stál celý svět, kteří se mají rádi jako malé děti. POHYB A SPOČINUTÍ 3S3 Úplně malé děti umí mít rády sebe sama. Freud pro ně užíval spe-ciální termín: že jsou polymorfní. Dítě je se sebou rádo, hraje si se svým tělem, je autoerotické, cucá si vlastní palec. Jestliže potřebuje někoho jiného, jde pouze o tělesnou potřebu dáváte mu mléko, obra-cíte ho, měníte mu prádlo - tělesné potřeby. Ve skutečnosti ještě ne-má žádné psychologické potřeby. Netrápí se, co si o něm lidé myslí, jestli si myslí, že je krásné nebo ne. Proto je každé dítě krásné - pro-tože se nestará o váš názor. Děti se nikdy nerodí ošklivé, ale všechny časem zoškliví. Nalézt krásného starce je velmi těžké, jsou vzácní. Jen velmi těžko najdete še-redné dítě, velice zřídka. Všechny děti jsou krásné a všichni staří lidé jsou škaredí. V čem je háček? Když se všechny děti narodí krásné, mě-ly by krásné i zemřít! Ovšem leccos s nimi provede život... Všechny děti jsou soběstačné - v tom tkví jejich krása žijí tak, že jsou si samy světlem. Všichni staří lidé jsou zbyteční, uvědomili si, že je nikdo nepotřebuje. A čím jsou starší, tím mají pocit zbytečnosti sil-nější. Lidé, kteří je potřebovali, zmizeli děti vyrostly a založily si vlastní rodiny, manžel nebo manželka zemřeli. Nyní je svět nepotře-buje, nikdo za nimi nechodí domů, nikdo k nim nechová úctu. Ani ven-ku na procházce je nikdo nepoznává. Třebas byli i velice schopní, by-li přednosty úřadů a prezidenty bank, ale teď už je nikdo nepoznává, nikomu dokonce nechybí. Není jich třeba a oni cítí marnost, pouze če-kají na smrt. Ale ani nad jejich smrtí se nikdo nebude trápit, všem bude lhostejná. I smrt je pro ně nakonec něco ohavného. I při pouhém pomyšlení, že vaši smrt opláčí miliony lidí, se bude-te cítit šťastni tisíce a tisíce lidí vám přijdou na pohřeb vzdát poctu. V Americe se jednou stalo, že si jeden muž něco takového naplá-noval - v dějinách světa je to jediný člověk, kterému se to povedlo. Chtěl vědět, jak budou lidé reagovat na jeho sznrt. Takže před smrtí, když mu lékař oznámil, že během dvanácti hodin nebude mezi živý-mi, dal rozhlásit, že zemřel. Vlastnil spoustu cirkusů, zábavních pod-niků a reklamních agentur, věděl tedy, jak na to. Ráno jeho agent ozná-mil do všech novin, rádia a televize, že je mrtev. Hned se začaly psát novinové články, úvodniky, začaly vyzvánět telefony, vůbec nastal značný rozruch. A onen muž si přečetl vše a vskutku z toho měl ra-dost. Lidé vás vždy ocení, až když zemřete - okamžitě se stanete andě-lem. Lidé zastávají názor, že by nemělo cenu něco proti vám namítat, když už nejste naživu. Když jste naživu, nikdo o vás nic dobrého ne-řekne. Mějte na paměti, že až zemřete, uděláte jim radost - aspoň jed- 3S4 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO nu dobrou věc jste dokázali - zemřeli jste! Na onoho muže každý vzpo-mínal s úctou, tohle a tamto, v novinách vyšly jeho fotografie - a on se dokonale pobavil. A poté zemřel, úplně v pohodě, konec života měl krásný. Nejenže potřebujete ostatní během života, ale i u své smrti... Za-myslete se nad svou smrtí: jen dva nebo tři lidé, váš sluha a pes se s vámi půjdou naposledy rozloučit - nikdo jiný nepřijde žádný novi-nář, ani fotograf, nic - ani přátelé se neobjeví. Jeden vedle druhého budou štěstím bez sebe, jaké že shodili břímě. Jen pomyšlení na to vás rozesmutní. Vaše potřeba být potřebován vás neopouští ani při smrti. Jakýpak druh života to vedete? Copak jsou důležité jen názory ostatních a váš ne? Vaše existence nic neznamená? Když Ježíš říká: Blahoslaveni budiž osamocení... má na mysli člo-věka, který se naučil být šfastný sám se sebou, který může být na ze-mi sám a vůbec mu to nezkazí náladu, jeho klima zůstane stejné. Jest-liže celý svět zanikne při třetí světové válce - může se tak stát kaž-dým dnem - a vy zůstanete sami, co si počnete? Co byste udělali, kro-mě toho, že byste spáchali sebevraždu? Zato však osamocený člověk může sedět pod stromem a být buddhou i bez světa. Bude šťastný a bude zpívat a tančit, nebude nikterak skleslý - nálada se mu nezmě-ní. Osamocenému člověku náladu, jeho vnitřní podnebí, ničím nezmě-níte. Ježíš řilsá: Blahoslaveni budiž osamocení a vyvolení... Jsou to vy-volení lidé, protože ti, kdo potřebují dav, do něj budou zas a zas vr-ženi - potřebují ho, vyžadují a touží po něm. Bůh vám splní, cokoli chcete, a cokoli jste je pouze splnění vašich minulých tužeb. Neobvi-ňujte nikoho jiného - máte, oč jste se modlili. Zapamatujte si, že jed-na z nejnebezpečnějších věcí na světě je, že af už toužíte po čemkoli, splní se vám to. Nad vším, po čem toužíte, se nejdřív zamyslete. Je nanejvýš prav-děpodobné, že se vám vše splní - a pak budete trpět. Toto si zažívají bohatí lidé: byli chudí, toužili po bohatství, pořád po něm toužili, až zbohatli. Načež jsou nešťastní, pláčou a rvou si vlasy: "Celý život jsem shromažďoval samé bezcennosti a teď jsem nešťastný!" Mají však, po čem toužili. Dychtíte-li po znalostech, dočkáte se jich: z hlavy budete mít obrovskou knihovnu, plnou knih. Na konci ale budete srdceryvně naříkat a křičet: "Jenom samá slova a slova a slova a nic podstatného. Promarnil jsem celý svůj život!" Své tužby si plně uvědomujte, protože každá z nich se vám zaruče-POHYB A SPOČINUTÍ 3SS ně jednou vyplní. Může to chvilku trvat, protože pořád stojíte v řadě mnoho dalších touží po tomtéž, takže vše může nějaký čas trvat. Někdy se vám touhy z nynějšího života splní až v příštím, ale splňují se vždy, jde o jeden z nejnebezpečnějších zákonů. Uvažujte nad tím, než po ně-čem zatoužíte! Než si něco vyžádáte, zvažte to! Dobře si zapamatujte, že se vám vše jednou splní - a pak budete trpět. Osamocený se stává vyvoleným je vyvolen Bohem. Proč? - proto-že osamělý člověk nikdy netouží po ničem z tohoto světa. Nepotřebu-je toužit, naučil se vše, co se z tohoto světa naučit měl jeho škola je završena, prošel jí, transcendoval ji. Jakoby se stal vysokým vrchol-kem, jež sám zůstal na nebi - stal se vyvoleným, Gourišankarem, Mount Everestem. Buddha a Ježíš jsou osamocené vrcholky. V tom spočívá jejich krása: že existují sami. Osamocený je vyvolený. Co si zvolil? Pouze svou vlastní bytost. A když si zvolíte sami sebe, zvolíte si i bytí celého vesmíru - proto-že vaše a univerzální bytí nejsou dvě věci. Když si vyberete sebe sa-ma, vybrali jste si Boha, a když jste si vybrali Boha, Bůh si vybral vás - stali jste se vyvolenými. Blahoslaverii budiž osamoceni a vyvoleni, neb královstvi ono nalézti musite i poněvadž z něj pocházite, opět k němu se navraíte. Osamocený člověk, sanjásin je vlastně osamělá bytost, poutník, kte-rý je ve své samotě úplně šťastný. Je dobře, kráčí-li mu někdo po bo-ku. Jestliže ho jeho souputmlc opustí, je to taky v pořádku, je to dob-ře. Nikdy na nikoho nečeká a nikdy se neohlíží. Sám je celistvý. Ta-to "jsoucnost", celistvost z vás učiní kruh, kde se začátek a konec, al-fa a omega, setkávají. Osamocený člověk není jako přímka. Vy ano-váš začátek a konec se nikdy nestřetnou. Osamocený je jako kruh-začátek a konec se setkávají. Proto říká Ježíš: ...poněvadž z něj pochá-zíte, opět k němu se navraťte... sjednoťte se se zdrojem stanete se kru-hem. Ježíš má ještě jedno rčení: "Jestliže počátek i konec jedním se sta-nou, stali jste se Bohem." Možná jste už někdy zahlédli takový obrá-zek - jde o jednu z nejstarších pečetí tajných společností Egypta - ob-rázek hada, který si požírá ocas. Což znamená setkání začátku a kon-ce, znamená to znovuzrození a to, jak se stáváte dětmi: pohyb v kru-hu, zpět ke zdroji dojít tam, odkud jste přišli. SS6 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Ježiš pravil: Pová-li vám oni.. "Oni" znamená společnost, dav - ty, kdo dosud nejsou vyvoleni, kdo se dosud nezvolili, kdo neustále potřebují, aby je někdo potřebo-val - "oni". Povi-li vám oni... a taky že tak vskutku učiní, protože oni nikomu nedovolí, aby se stal osamoceným. Budou vás pronásledovat a snažit se nacpat zpět do společnosti. Budou vás chtít vrátit do věze-ní - nemohou uvěřit, jak jste z něj unikli. "Oni" budou z vašeho osa-mocení znepokojeni. Proč? - protože samotná vaše existence v nich vyvolá pochyby o jejich vlastní, je to pro ně nepříjemné. Kdykoli se mezi vámi objeví Ježíš, znepokojí vás, protože má-li on pravdu, pak vy se mýlíte - a on si jde tak, že vypadá, že pravdu má. Jestliže má tento muž pravdu, tak co s vámi? Celá společnost si pro-žívá zemětřesení, jen co se v ní Ježíš objeví - protože tento člověk vy-padá navýsost šťastně, nikoho nepotřebuje, je úplně osamocený, sám a blažený a vy jste bezmála samá neuróza, bezmála šílení. Něco není v pořádku s vámi, ne s Ježíšem. Všemi možnými způso-by se budete snažit dokázat, že nemá pravdu. Na světě byly napsány hromady knihy namířených proti Ježíšovi, ve kterých se dokazuje, že byl duševně narušený, že byl neurotik. Kdo je píše? "Oni" - oni je pí-ší, protože jedině když dokážou, že on se mýlí a že je to vyšinutý blá-zen, tak jsou v pohodě. Obojí však být pravda nemůže. Má-li Ježíš pravdu, vy ji nemáte. Ale co je to za potřebu? Je-li tento člověk neurotik, tak je neurotik - nač je třeba něco dokazovat? Proč se tím trápit? Proč se jím rozru-šovat? Ježíš vás totiž přivádí do pochybností o vás samých. Proto u nás nebyli takoví lidé vůbec nikdy vítáni! Vždy jsme je zavrhovali, když byli naživu. Vítáme až jejich smrt, protože potom jim můžeme poma-lovat tváře po svém. Podívejte se na tvář křesťanského Ježíše. Není to ani karikatura, ani tvář z kresleného filmu - je úplně falešná. Podle křesťanů se Ježíš nikdy nesmál, ale já ho nevidím jinak než rozesmátého. Určitě se hroz-ně rád smál nejde o to, zdali jste ho slyšeli nebo ne, ale určitě se po-dobal rozesmátému, šumícímu pramínku, který se rozlévá všude ko-lem. Avšak křesťané si ho malují co nejsmutnějšího. Na jejich malbách vypadá jako neurotik vypadá tak smutně, že být v jeho společnosti muselo být velice tíživé. Jen si zajděte do křesťanského kostela a po-dívejte se na jeho podobiznu. Chtěli byste s ním strávit jednu celou noc v jediné místnosti? Řeknete si, že vám klidně postačí nedělní rá-no. Být s ním celou noc? Z toho by jeden málem umřel strachy. Vy-POHYB A SPOČINUTÍ 3S% padá tak zasmušile... Vy sami jste už smutní dost, proč ještě svůj smu-tek stupňovat? Křesťané si vybrali za symbol kříž a přitom ho vůbec nepochopili. Ježíš hovořil o kříži a byl ukřižován, ale používal ho v úplně jiném smyslu. Křesťané si vybrali kříž, protože ukazuje utrpení a my jsme si již vytrpěli tolik, že nedokážeme věřit v rozesmátého Krista. Věříme v trpícího - tolik se nám podobá, je úplně jako my, trpí dokonce víc než my. Utrpení rozumíme: jazyku smutku, utrpení a smrti my rozu-míme. Životu nerozumíme. Proto zde existuje křesťanství - z Krišny žádné náboženství vzejít nemůže. Hindové uctívají Krišnu, ale s nevolí - protože je úplným protikla-dem vaší existence: hraje na flétnu, tančí s děvčaty, neustále šťastný a rozesmátý. Jeho život se natolik liší od vašeho, že mu nedokážete porozumět. Jak byste mohli chápat, že tančí? Rozumíte smrti a ukři-žování - flétně a písničce však nerozumíte. Křesťanství se po celém světě rozširilo jako oheň, ale Krišnu ne-uctívá vůbec nikdo. Jeho příznivci si pouze myslí, že ho uctívají - ta-ké s ním mají potíže. Musejí si ho mnoha způsoby vysvětlovat. Nemo-hou uvěřit, že Krišna tančil s číkoli manželkou anebo že měl šestnáct tisíc děvčat. Nemožné! Musí to mít nějaký jiný smysl. Vykládají si te-dy vše po svém: doopravdy prý nejde o přítelkyně, ale lidský nervový systém - šestnáct tisíc nervů. Já vám ale povídám, tento člověk sku-tečně měl šestnáct tisíc přítelkyň a smál se a zpíval a tančil - byl ex-táze sama. A Ježíš nebyl jiný proto tvrdím, že jeho jméno, "Kristus", je možná odvozeno od "Krišna". Ježíš byl stejný jako Krišna, nebyl smutný. Vy ale jazyku smíchu nerozumíte - dosud nikoli. Srdce ještě nemáte připraveno pro tančící-ho Boha svět pro něj dosud není domovem. Krišna se zdá být k ne- uvěření Ježíš vypadá skoro jako smrtka. Ukřižování se stalo symbolem, kříž je symbol, ale pro Ježíše zna- menal něco úplně jiného. Rád bych vám to vysvětlil. Kříž se skládá ze dvou přímek, prostých čar: jedna je vzhledem k zemi horizontální a druhá vertikální. Tohle je kříž - křižovatka, místo, kde se něco protíná. Horizontální čára znamená čas: minulost, přítomnost, budoucnost A, B, C, pohyb v přímce. Na této přímce ži- jete vy. Vertikální čára znamená věčnost, to co je ted. Je vždy v pří- tomnosti, nemá žádnou minulost ani budoucnost. Stoupá výš a výš jde vzhůru, ne dopředu. Čas a věčnost se setkávají tam, kde je Ježíš ukřižován okamžik, v kterém umírá, je právě tento, nyní. Zemřete-li v "nyní", jste znovu- 35g HOŘČIČNÉ SEMÍNKO zrozeni, vstali jste z mrtvých. Pak pro vás smrt neplatí, protože čas zmizel a jste věční. Kříž symbolizuje setkání času a věčnosti. V tom-to bodu musí nastat vaše smrt. Nelze jinak, protože když zmizíte ze světa času, stáváte se součástí věčnosti. Svět času a věčnost se protí-nají... V kterém místě? Tady a teď, kříží se v tomto momentu. Nyni je moment, v kterém stojí kříž. Avšak půjdete-li horizontálně, do budoucnosti, kříž minete. Pokud se dáte do pohybu právě teď, ver-tikálně, jste na kříži zemřete takoví, jací jste a budete znovuzrozeni-projdete úplně novým zrozením. A skrze toto zrození nikdy nepotkáte smrt, ale jen věčný život. Ježíšovi kříž symbolizoval čas: kříží se zde čas s věčností. Křesťané ho však chápou jako smutný symbol smrti a utrpení. Kdyby zůstal Ježíš v Indii a neodešel za Židy a kdyby kříž malo-vali Indové, byl by stejný, ale Ježíš by vypadal docela odlišně. Dočis-ta by se podobal Krišnovi: v extázi, s úsměvem na rtech, celé bytí úsměvem prozářené, protože tak vypadají chvile extáze. Když čas zmi-zí, umíráte z jeho světa a znovuzrozujete se do světa věčnosti - a v té chvili musíte pociťovat extázi. Tomuto hindové říkávají samádhi. Křesťanství však chybovalo. Děje se tak vždy, protože živý Ježíš je nnpříjernný, jako červ vás hryže v srdci. Takže se musíte nějak uklid-nit. Když je mrtvý, můžete si vše upravit podle sebe můžete si ho na-malovat po svém - pak Ježíš neznamená nic jiného, než že představu-Je vás satnotné. Povi-li vám oni - a taky že poví- "Odkud pocházite?" povězte jim: "Ze světla pocházime, jež v sobě samém vzalo původ. " Pocházíme z Boha, jsme jeho syny pocházíme ze zdroje veškeré eXistence. A zdroj celého vesmíru nemá jiného zdroje - pochází sám Zo sebe, sám se vytváří. Otec nemá žádného jiného otce, stvořitel ne-má žádného stvořitele - stvořitel je sebetvořící silou. "Ze světla pocházime, jež v sobě samém vzalo původ. " I otázaji-li se vás: "Jaké jest zrcameni otce vašeho ve vás?" A oni se vás skutečně zeptaji - zeptají se: "Dosáhli jste osvícení? Jaké je znamení? Dejte nám ho" protože se nedokáží podívat přímo, POHYB A SPOČINUTÍ 3S9 vždy se ohlížejí na znamení - nedokážou k vám proniknout přímo. I po Buddhovi nebo Ježíšovi se vyžaduje: "Ukaž nám nějaké znamení, aby-chom vše pochopili." A přitom je Ježíš tady. Není on sám dostateč-ným znamením? Ne, vy ho totiž nechápete - převyšuje vás. Za Ježíšem chodili lidé s otázkou: "Skutečně jsi onen zaslíbený? Jsi oním vyvoleným?" A to se ptali přímo jeho. Ještě častěji se museli ptát jeho žáků, protože "oni" mají žáky vždy na mušce. Jsou proti mistro-vi, ale proti žákům ještě více, protože žáci jsou s nimi v kontaktu čas-těji, žijí s nimi, musejí žít a tak dostávají pochybné otázky: "Jaké je ve vás znamení otce vašeho? Přeměňte vodu na víno a my tomu po-rozumíme. Anebo oživte mrtvého člověka anebo udělejte něco proti přírodě!" Pak až porozumí. Co pravil Ježíš? Neřekl: "Konejte zázraky a dávejte jim znamení." Jeho odpověď je jedna z nejkrásnějších věcí, jakou kdy kdo na světě prohlásil. Řilcá: Povězte jim: "Jest ono pohyb i spočinuti. " Toto je znamení Boha v nás: ...pohyb i spočinuti. Vůbec není snadné ho pochopit. Co tím míní? Říká: "Jsme v pohy-bu a přece spočíváme. Protiklad se v nás rozplynul. Nyní jsme synté-zou všech protikladů: hovoříme a přitom ne, hovoříme a přitom jsme tiší milujeme a nemilujeme, protože potřebu být milován jsme ztrati-li. Jsme sami a přitom mezi vámi, protože vy nám naši samotu nena-rušíte. Jsme v davu, ale nepatříme mu, protože jsme se jím nenechali prostoupit. Žijeme a chodíme po tomto světě, ale nepatříme k němu-mižeme v něm být, ale on v nás není." Ježíš říká: "Jest ono pohyb i spočinuti podívejte se na nás. Jsme v pohybu a přece v něm nejsme napjatí kráčíme, ale v centru našeho bytí se nepohybujeme, protože nemáme žádnou motivaci někam dosa-hovat - už jsme všeho dosáhli. Toto je znamení našeho otce. Pohléd-něte na nás! Po ničem netoužíme a přitom dál pracujeme. Nemáme žádnou motivaci a stejně dál dýcháme a žijeme. Podívejte se: protikla-dy se v nás rozplynuly. Chodíme a přitom nechodíme žijeme a přitom nežijeme. Vidíte nás v čase, ale čas pro nás zmizel - vstoupili jsme do věčnosti." Toto je však znamení dokonalého mistra. Chcete-li poznat dokonalého mistra, řiďte se podle tohoto znamení: pohyb a odpočinek. Snadno pochopíte mistra, který je aktivní, slouží lidem, mění spo-lečnost, uvádí do pohybu spoustu věcí pro nějakou utopickou myšlen- 360 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO POHYB A SPOČINUTÍ ku. Gándího je snadné pochopit: je neustále v pohybu, je aktivní - po-liticky, společensky i nábožensky věnuje se ostatním. Velice snadno v něm uvidíte mahátmu, velkou duši. Je to snadné, protože u něj vidí-te pouze pohyb, který je věnován ostatním. Jde o službu: nepracuje pro sebe, ale pro ostatní, žije pro ně. Spíš pochopíte i člověka, který je ve výslužbě, vzdal se světa a odešel do ústraní hor - k ničemu se nevy-slovuje, je potichu, nepohybuje se, nic nedělá nikomu neslouží, není společensky ani nábožensky aktivní, neprovozuje žádné rituály - pros-tě tam potichu sedí. I ho jste schopni pochopit: je v klidu. Ovšem oba si zvolili jednu jedinou polaritu. Jsou velice schopnými lidmi - jsou opravdu dobří - ale nejsou dokonalí. Znamení otcovo se v nich neprojevuje, protože znamením je dokonalost. Museli by být jako Ježíš: v pohybu a přitom potichu. Pohyb a spočinutí. Žít ve světě, nevzdávat se ho - a přitom se ho úplně vzdát. Tam, kde se setkávají protiklady, se zjevuje vrcholné. Vy-berete-li si jeden, chybíte, zhřešíte, minete znamení. Nic si nevybírej-te! Proto Lao-c, Ježíš a ostatní říkají: "Nevolte nic!" Zvolte si a chy-bíte. Nic si nevolte - neodmítejte pohyb ani odpočinek, nechte je oba existovat dohromady. Buďte symfonii, ne jedinou notou. Jediná nota je jednoduchá, ani nic nekomplikuje. Hodža Nasreddin měl housle a pořád na nich brnkal jedinou notu. Vadilo to celé rodině i sousedům a tak ho okřikli: "Co je tohle za hud- bu? Jestli se učíš hrát, tak se to nauč pořádně. Pořád hraješ tu samou notu! Je to taková nuda, že třeba i v poledne všichni kolem usnou." Žena mu taky pověděla: "Už toho mám dost. Celé měsíce a roky tě posloucháme, takového muzikanta aby člověk pohledal! Co to prová- díš?" "Ostatní se teprve snaží najít si svou notu, ale já už ji mám. Proto se mění, jsou stále na cestě, zkouší ji najít. Ale já svou notu našel, už nic nepotřebuji - dosáhl jsem svého cíle," odvětil Nasreddin. Jediná nota je jednoduchá, nic moc se učit nemusíte, není to složi- té. Avšak jediná nota postrádá vše, co je krásné, protože čím je něco komplexnější, tím je to krásnější. A Bůh je úplně nejkomplexnější: je v něm celý svět, setkává se v něm celý vesmír. Jaké je tedy znamení vašeho otce? Může jím být jedině sjednocení, symfonie, kde se všech- ny noty rozplynuly v jedinou. "Pohyb a spočinutí" je prostě symbol. Povězte jim: "Jest ono po- hyb i spočinuti. " Zkuste se tím řídit, zkuste to provést ve svém životě. Extrémy se volí snadno: můžete být aktivní a v aktivitě se ztratit, anebo ji může-te odmítnout a ztratit se v odpočinku. Obojí však bude volbou - Bo-hu se vzdálíte, jak jen to půjde, protože Bůh neodmítl nic, nevzdal se ničeho. Je ve všem a je vším. Jestliže se rovněž stanete vším a ničeho se nevzdáte, nic neodmítnete, nic si nezvolíte a uvědoměle si nic volit ne-budete, tak naleznete vrcholné znamení, znamení Boha. Vyvarujte se extrémů! Jsou nebezpečnou stezkou, ze které se člo-věk zřítí. Nechte je v sobě setkat tak, že ve vás vyvstane něco nové-ho - křehčího, jemnějšího a komplexnějšího, ale krásnějšího. Pro dnešek dost! PLAVBA V BOUitLIVÝCH VODÁCH 36S r Šimon Petr pravil jim: Nechť ať Marie spomezi nás odejde, neb nejsou ženy hodny života. )ežis pra vil: Pohled já povedu ji tak, že mužem ji učinim, by duchem živoucim stát se mohla vám mužům podobným. Neb každá, která mužem sebe učini v královstvi vejde. eď a dnes budeme plout v bouřlivých vodách. Mnoha věcem musíte porozumět - a také se oprostit od jakýchkoli předsudků, nebof ty pochopení takřka znemožňují. Za prvé: muž a žena se od sebe zásadně liší, jsou přímo protiklad-ní. Proto je mezi nimi taková vzájemná přitažlivost. Jen protiklady se přitahují podobné nemá velké kouzlo - neskrývá se v něm žádné ta-jemství. Pro muže znamená žena neznámo, které láká, vyzývá a přita-huje vyvolává zájem a zvědavost. Pro ženu je takovým neznámem muž. Mužům se zjevuje Bůh na tomto světě v podobě ženy, neboť Bůh je neznámo. Stejně tak muž reprezentuje pro ženu Boha, protože on je pro ni neznámo. Proto jsou protiklady tak významné. První věc, kterou je třeba pochopit, je odlišnost, ba protichůdnost muže a ženy - ale ne nesrovnatelnost, jsou si rovni. Existují mezi ni-mi hluboké rozdily, protikladnost, polarita, ale muž a žena jsou si na-vzájem rovnocenní. U protikladů je něco takového nezbytné, jinak by nemohly stát proti sobě Důležité je, že ženské tělo existuje ke zcela odlišnému účelu než mužské z biologického, fyziologického i chemického hlediska má pl-nit naprosto rozdllnou funkci. Je natolik jiné, že ani proniknutí do hlub-ších sfér biologické stavby vám tento rozdil dostatečně neobjasní. Mu-ži a ženy existují jakoby ve svou oddělených světech. Žena v sobě nosí lůno. Anglické slovo ,woman - žena pochází z, man with a womb - člověk s dělohou. Děloha je ohromně důležitá-neexistuje nic důležitějšího, fenomén života prochází skrze dělohu, to ona je jedinou branou do tohoto světa. Kvůli ní musí být žena ochot-ná přijímat, být vstřícná a poddajná. Lůno musí být hostitelem, jeho hostem je muž. Jelikož je lůno centrem ženského těla, je celá psychologie ženy od-lišná: není útočná, chtivá vědění, pochybovačná a nedůvěřivá, protože 366 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO všechny tyto vlastnosti jsou složkami agresivity. Vy muži pochybuje-te a hledáte žena čeká, až ji muž nalezne. Nechápe se iniciativy, pou-ze vyčkává - a dokáže čekat věčně. Je třeba pochopit její vyčkávavý přístup, protože v něm koření pro nás důležitý rozdil: Vstoupí-li žena do světa náboženství, je třeba, aby sledovala úplně jinou stezku než muž. Ten je útočný, pochybuje a pát-rá, jde cestou zkoumání, pokouší se nad vším zvítězit. Musí, neboť je zde k dispozici agresivnímu spermatu. Celé jeho tělo podléhá té podo-bě sexuality, která je nucena hledat a pronikat. Všechny zbraně, které člověk až dodnes vymyslel - včetně vodilco-vé pumy - jsou pouhou projekcí mužského pohlaví, projekcí penisu. Šíp, puška nebo bomba pronikají, dosahují ci e, překonávají vzdále-nost. I cesta na měsíc se zrodila v mysli mužů... žena se zasměje a po-myslí si, že je to bláznovství: "K čemu to je?" Ale pro muže stojí za to nasazovat život, neboť i to je jistý druh pronikání - vniknutí do ta-jemství života. Čím vzdálenější cil, tím lákavější. Muž vystoupí na Everest, doletí na Měsíc, půjde stále vpřed nelze jej zadržet ani odradit. Poznané je zby-tečným: přestává být zajímavé. Hluboké záhady je třeba odhalit a obna- žit, jakoby celá příroda byla ženou - muž musí vniknout a poznat. Muži vytvořili vědu ženy nemohou být nikdy tak racionální, chy- bí jim zásadní vlastnost - útočnost. Rády sní, protože snít znamená če- kat, je to úloha lůna, ale nemohou se stát vědci, neumí být logické- logika je také agresivní. Žena nesvede být skeptická a pochybovačná dovede důvěřovat, být plná víry, je to pro ni přirozené, nebof takové jsou vlastnosti jejího lůna. A celé tělo existuje jen proto, aby v něm lůno mohlo žít tělo je zařízení, které příroda vytvořila na pomoc lů-nu. Přírodu zajímá jedině děloha, protože skrze ní vzniká nový život. To způsobuje odlišnou ženinu orientaci. Náboženství pro ni může být druhem lásky, nikdy hledáním prav-dy - samotná slova "hledání pravdy" jsou mužsky zaměřená. Může být pro ni čekáním na milovaného Bůh může být syn nebo manžel, ale ne pravda. Ta se zdá přiliš pustá a plochá, vyschlá a mrtvá ve slově ,prav- da nenachází žena žádný život. Pro muže je naopak tím nejvýznam- nějším a nejsmysluplnějším slovem: "Pravda je Bůh, a kdo ji poznal, poznal všechno." A cesta, kterou muž sleduje, je cestou dobývání: pří- rodu je třeba porazit. Vzhledem k těmto rozdílům se náboženství už tisíce let potácí v problémech. Objevily se s Buddhou, jehož metoda byla jako celek mužsky orientována. Musí tomu tak být, protože vymýšlení metody ne-PLAVBA V BOUŘLIVÝCH VODÁCH 36% ní opět ničím jiným než agresí. Věda i systém jógy, veškeré úsilí slou-ží k tomu proniknout a projasnit tajemství, pochopit je veškerá snaha má za ci1 demystifikovat univerzum. Takový je smysl poznání: poro-zuměli jsme a záhada mizí. Dokud se tak nestane, nedokáže muž zůstat v klidu. Vesmír musi být zbaven tajemství, je třeba poznat všechno, nic nesmí zůstat ukry-to. Proto vymysleli - muži - všechny metody. Buddha je muž, Ježíš je muž, Zarathustra, Mahávíra, Krišna i Lao-c - všichni muži. Nikdy se nevyskytla žena, kterou by s nimi bylo možno srovnat. Byly tako-vé, které dosáhly osvícení, ale ani pak nedokázaly vytvářet systémy a zůstávaly následovnicemi. Nebyly toho schopné, neboť vypracovat metodologii, ukázat stezku vyžaduje agresivní mysl. Ženy umějí čekat, mohou čekat věčně, jejich trpělivost je nekoneč-ná. Je to nutné, protože dítě je třeba nosit v těle po devět měsíců. Den po dni je těžší a těžší a všechno je proto čím dál tím obtížnější. Mu-síte usmířeně čekat a nic se s tím nedá dělat. Milovat i své břímě, če-kat a snít o narození dítěte. Podívejte se na matku, či na ženu, která se jí v nejbližší době stane: zkrásní, protože čeká květy. Nabývá od-lišného, nového půvabu, obklopuje ji aura, protože teď se uskutečňuje její poslání - plní zásadní úkol, k němuž příroda určila její tělo. Ob-sypala se poupaty a brzy rozkvete. Pohlédněte na její sny: žádná z těhotných žen si nemůže myslet, že by se jí měl narodit obyčejný chlapec či dívka - v jejich snech je to vždy jedinečné dítě. Některé z těchto snů byly zaznamenány: snění Buddhovy a Mahávírovy matky - v Indii se už stalo tradicí zapisovat sny ženy, která porodí osvíceného. Domnívám se však, že takto sní kterákoli matka. Její sny se možná nezaznamenávají, to je jiná, není o ně zájem - ale každá sní o tom, že se jí narodí bůh. Jinak tomu ani nemůže být. Sny Buddhovy matky byly zaznamenány a té vaší ne, to je ten jediný rozdil. Jinak byste zjistili, že si také představovala Budd-hu, Ježíše, někoho výjimečného... vždyť nejde jen o to porodit dítě, ona sama se skrze ně narodí. Kdykoli přijde na svět dítě, nepřichází samo - to je jen část celé věci - matka se rodí s ním. Předtím to byla obyčejná, běžná žena Ny-ní se stala matkou. Na jedné straně se narodilo dítě, na druhé ona. Být matkou je něco naprosto odlišného než být ženou: je to výrazný pře-děl celé její bytí se kvalitativně mění. Předtím snad byla milovanou manželkou, ale to najednou není tak důležité. Na svět se prodral nový život a ona je nyní maminkou. Proto se manželé vždycky obávají dětí. V zásadě je nikdy nemají j(g HOŘČIČNÉ SEMÍNKO rádi - do milostného vztahu vstupuje třetí strana, a nejen to, stává se ústředním prvkem. Po narození dítěte už není žena tou manželkou, kte-rou bývala. Chce-li teď manžel skutečně její lásku, musí se stát jako-by synem, protože ona už nikdy nemůže být obyčejnou manželkou. Je z ní matka a nedá se proti tomu nic dělat. Jediné, co vám zbývá, je být jí synem. Je to jediný způsob, jak získat znovu její lásku, která bude jinak všechna zaměřena na dítě. Matka dosáhla vrcholku. Zdá se, jakoby manžel, milenec, byl pou-hým prostředkem k dosažení mateřství. Sledujte ten rozdíl: žena jde za cilem, kterým je mateřství, čeká na něj manžel či milenec jsou jen po-můcky k němu. Pro manžela nejsou clem děti: muž hledá ženu, kte-rou by miloval, a pokud přijdou potomci, bere je jako nutné zlo. Mu-sí je tolerovat jsou však stranou cesty, jejíž ci1 leží jinde. Tato situace vytváří odlišnosti, co se týče cesty k Bohu. Je to otáz-ka, která se vynořuje znova a znova. Tisíce žen byly zaujaty Buddhou a chtěly vstoupit na stezku, toužily po zasvěcení, ale on odolával, sna-žil se tomu vyhnout. Důvod byl v tom, že jeho metoda byla oriento-vána výhradně mužsky a připustit ženský faktor by narušilo celé sché-ma. Musel však ustoupit, neboť byl velmi soucitný, kapituloval, ale po-smutněle si tehdy povzdechl: "Mé náboženství mohlo být živou silou po pět tisíc let. Takto se udrží při životě sotva pět set." - vstoupil do něj protiklad a tím bylo jako takové odsouzeno ke zmatku. Přesně tak se také stalo - Buddhismus v Indii vymizel během pěti století. Nemohl si uchovat živý vliv, protože žena přináší nesčetné problémy: přináší s sebou své ženství, jenže metoda je vytvořena s ohledem k mužům. Dovedete-li pochopit Buddhovo stanovisko, bude se vám Ježíš je-vit soucitnější. Nebudete jej považovat za mužského šovinistu - nic ta- kového nebyl. Nestavěl se na stranu mužů proti ženám. A jeho meto- du, kterou církev naprosto nepochopila, mohou používat ti i ony. Ten, kdo vznesl otázku, byl zakladatel církve. Šimon Petr vybudoval křes- ťanskou hierarchii, a tak se samozřejmě právě on musel zeptat první. Šimon Petr pravil jim: Nechi ai Marie spomezi nás odejde, neb nejsou ženy hodny života. Církev zůstala mysoginská: existovaly kláštery, kam žena - kořen všeho zla - nesměla nikdy vstoupit. Cizí a nezvyklé se vždy jeví jako zlo, protože je nedokážete pochopit. Kdybyste to dokázali, pak by bylo možno něco dělat. Žena však zůstává tajemná a začne ovládat váš ži-vot, jakmile do něj jednou vstoupí. Její nadvláda je navíc tak nenápad-ná, že se proti ní nemůžete vzbouřit. PLAVBA V BOUŘLIVÝCH VODÁCH 3C9 Muži se jednoduše bojí - proto ti, kdo hledají tajemství přírody nebo Boha, se snaží vyvarovat žen. Kamkoli ony vstoupí, okamžitě se ujmou žezla. Žena vyžaduje vaši plnou pozornost: nehodlá strpět Boha jako soupeře, nehodlá strpět pravdu jako konkurenta nedovolí to, protože žárlí. Pokud tedy chcete hledat tímto směrem, střezte se žen. Vzpomíná se jedna Sokratova věta... Jakýsi mladík ho žádal o radu, zda se má oženit. Vybral si toho pravého. Solaates měl k tématu mno-ho co říci, neboť sám v manželství nemálo vytrpěl. Jeho manželka jmé-nem Xantipa byla jednou z nejnebezpečnějších žen v historii lidstva. Snášel s ní mnohá příkoří: bez ustání ho sekýrovala a rozkazovala mu, házela po něm různé předměty. Jednou ho dokonce polila vařícím ča-jem tak, že mu po zbytek života zůstala polovina tváře popálená. Mla-dý muž si nemohl zvolit lépe - Sokrates věděl své. Pravil tehdy: "Je tře-ba se oženit. Dostaneš-li dobrou ženu, budeš šťastný, jestli takovou jako já, staneš se filosofem. Plyne z toho prospěch v obou případech." Petr pravil jim - svým přátelům a ostatním učedníkům- Nechi ai Marie spomezi nás odejde, neb nejsou ženy hodny života. Bylo nebezpečné připustit přítomnost žen - pole zkoumání se za-stře a zamlží, nemáte tušení, kam vlastně jdete, ani co se stane v nej-bližším okamžiku. Žena pro muže symbolizuje záhadné, neznámé, ne-zvyklé personifikuje poetické, snové, nelogické, iracionální a nevědo-mé. Je symbolem absurdna. Není snadné nalézt v jejím počínání něja-kou logiku. Přeskakuje z jednoho na druhé bez souvislosti, je nepřed-vídatelná. Jednou došlo mezi Nasreddinem a jeho manželkou k dlouhé hádce. Nakonec Nasreddin jako pokaždé pomýšlel na kapitulaci. Je těžké svá-řit se se ženou. Musí vyhrát, jinak z vašeho vítězství vzejde tolik sta-rostí a problémů, že vám to ani nebude stát za to. Nasreddin proto uvažo-val: "Nač ztratit tři nebo čtyři dny? Člověk se nakonec stejně musí vzdát, proč to neudělat hned?" A tak řekl: "Dobrá, souhlasím s tebou." Ale jeho manželka odtušila: "To už je teď k ničemu - změnila jsem názor." Ti, kdo hledali Boha se vždy děsili nejistoty, ve které se v přítom-nosti ženy nacházíte. Není o nic lepší udělat z nich své souputnice-tak jako tak vám zamotají hlavu. Jejich jednání je nelogické, rozhod-nutí nejistá. A nejen to, je zde také všudypřítomná možnost, že se do nich zamilujete, možnost, že vás zlákají, že s nimi vstoupí sex. S pří- %O HOŘČIČNÉ SEMÍNKO chodem sexu je stezka ztracena, teď se pohybujete úplně jiným smě-rem. Mniši měli pochopitelný strach z takových konců. A tento muž, Šimon Petr, udal na staletí dopředu směr, zasel semínko obavy ze ztrá-ty čistoty náboženství, ztráty schopnosti rozumného uvažování... Proto řekl: Nechi ai Marie spomezi nás odejde... přitom to nebyla obyčejná žena - byla to matka Kristova! Ani ona nebyla přijatelná... neb nejsou ženy hodny života. Jakého života? Toho, který Ježíšovi učedníci hledali, života věčného. Zkuste porozumět, proč tomu tak je. Ohnisko bytí ženy je přirozené, má mnohem blíže k přírodě než mužské. V Indii ženu nazývali prakriti, matka přírody a země. Je při-rozenější, i její tendence a cile jsou takové. Nikdy netouží po nemož-ném. V muži je něco, co není nikdy uspokojeno možným a usiluje o nesplnitelné - být spokojeným manželem neznamená nic. Žena bude jako spokojená manželka a matka šťastná naplní to celý její život. Bio-logové tvrdí, že pro to existuje důvod. V muži zůstává fyziologická, hormonální nevyváženost žena je ucelenější, je jako střed kruhu. Ří-kají, že první zárodečná buňka rozhoduje o vašem budoucím pohlaví. Dvacet tři chromozómů poskytuje matka, stejný počet dává k dispozi-ci otec. Pokud vytvoří dohromady dvacet tři symetrických párů, vzni-ká hluboká rovnováha: narodí se děvčátko. Takové páry jsou vyváže-né a souměrné. Otec má ale i buňku s nestejnoměrným párem chro-mozómů na rozdil od matky, ve které je každý pár vyvážen. Pokud se buňka s třiadvaceti nevyváženými chromozómy střetne s mateřským vajíčkem, narodí se muž, chlapec, protože dojde k nerovnováze. Tuto nevyváženost můžete pozorovat od prvniho dne. Chlapec je od prvních chvil neposedný, děvče klidné a spokojené. Od samého začát-ku, i když je dítě dosud v děloze, uhádne matka jeho pohlaví: hošfk nezná klid, kope a vrtí se už teď, holčička odpočívá, spí. Matka ví do-předu, kdo se jí narodí. V muži je uložen hluboký nepokoj, který jej neustále žene kupředu, který způsobuje jeho touhu po vzdáleném, zá-jem o cestování. Žena je více zaujatá domovem a okolím zajímají ji spíše klepy v sousedství. Nestará se přiliš o to, co se děje ve Vietnamu, který je přiliš daleko, nebo na Kypru, to je bezvýznamné. Nedokáže ani pocho-pit, proč si o těch vzdálených zemích její manžel pořád čte: "Jak se to dotýká tvého života" - a on si myslí, že ji nezajímají vznešenější té-mata. V tom to není. Je spokojená sama se sebou, proto se stará jen o okolí. Že něčí žena utekla s jiným, někomu se narodilo dítě, že je někdo nemocen či zemřel, to jsou pro ni novinky. Osobnější, s domo-vem pevně spjaté zprávy vystačí s nimi. PLAVBA V BOUŘLIVÝCH VODÁCH Ještě spokojenější manželka či matka se obejde i bez nich, vystačí jen s vlastním domem. Cítí se výborně, a to z biologických důvodů: její hormony, její buňky jsou v rovnováze. Muže pronásleduje neklid, nutí jej k bádání, pochybnostem, k činnosti. Neuspokojí se, dokud ne-nalezne podstatné. A ani pak si nemůžete být jistí, že se uklidní, že se nevrhne znovu do zkoumání něčeho jiného. Z toho vzniká náš rozdíl. Všechna náboženství existují s cilem dosáhnout vzdáleného. Kdykoli tedy vyhledá Ježíše žena, není to proto, aby hledala Boha. Ne, tak vzdálená věc pro ni postrádá smysl. Pravděpodobně se do Je-žíše zamilovala. Přijde-li žena k Buddhovi, není to proto, aby poznala pravdu - možná k němu cítí lásku, přitahuje ji. Také to tak pociťuji: muž, který ke mě přijde, tvrdí: "Všechno, co říkáte, zní přesvědčivě, proto jsem se do vás zamiloval." Kdykoli hovoří žena, není to nikdy totéž: "Zamilovala jsem se do vás, a proto cokoli řikáte, zní přesvěd-čivě," povídá. Petr se naprosto správně obává, že i Marie, Ježíšova matka, způso-bí starosti. Pohybujete se v neznámu. Je lépe zůstat na území obklo-peném přesnou hranicí definic. Nedovolte ženě vstoupit! Na mužskou mysl se můžete spolehnout, víte, jak pracuje, znáte všechny její funk-ce. Muž staví na vědomém, žena na nevědomém základě. Muž proto dokáže nahromadit množství detailů, ale neumí jít do hloubky. Žena si nepamatuje detaily, ale dokáže být velice hluboká ve zdánlivě nedůle-žité drobnosti. Muž je schopen nabýt širokých vědomostí, ale ne inten-zivně milovat. U žen je tomu naopak, neboť znalosti představují vědo-mý jev, láska nevědomý. Šimon Petr pravil: Nechi ať Marie spomezi nás odejde, neb nejsou ženy hodny života. Všechna náboženství se v zásadě staví proti ženám, protože byla vytvořena muži. Nic se tím nehodnotí, není to ocenění, je to způsobe-no jen tím, že tvůrcem či zakladatelem byl vždy muž. Bál se žen a chtěl si své teritorium zachovat přehledné, odmítal ženu vpustit. Proto zůstala všechna náboženství v zásadě homosexuální: mniši ži-jí v homosexuální společnosti. Pokud byla někdy ženám umožněna účast, přisoudili jim druhořadou úlohu: nemají právo o ničem rozhodo-vat, jen se řídí podle pravidel - těch, o kterých muži rozhodli, že mají být následována, a tak nepůsobí problémy. Nikdy jim nebyla přiznána stejná důležitost, stejný význam jsou postaveny stranou, do sekundár- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ní pozice. Mohou se stát jeptiškami a založit si vlastní kláštery, ale nikdy nenabydou důležitosti, nikdy se nestanou rozhodujícím faktorem. Nemůže vás ani napadnout, že by se žena stala papežem, to je ne-představitelné. Rozbila by celý systém, celé zřízení. Protože uvažoval v termínech vytvoření systému, církve, velké organizace věřících, řekl Petr: "Ženám by se mělo zakázat účastnit se. A měli bychom začít s Je-žíšovou matkou, protože jestli v jejím případě učiníme jedinou výjim-ku, proniknou sem i další - pak už se nepůjde ubránit zmatku." Ježiš pravil: Pohleďte, já povedu ji tak, že mužem ji učiiiim, by duchem živoucím stát se mohla vám mužům podobným. Neb žena každá, která mužem .sebe učini, v královstvi vejde. Ježíš řfká: "Nemějte strach. Já povedu ji tak, že mužem ji učinim." Co to znamená? Změnit ženu v muže znamená učinit její nevědomí vě-domím vnést její vnitřní temnotu do vědomé mysli tak, že nevědomé zmizí a změní se zcela v uvědomované tajemno, které bylo kamenem úrazu, přeměnit v odrazový můstek. Je to možné, ale je zapotřebí vel-kého mistra, který je mužem i ženou, který dosáhl vnitřní dokonalos-ti, v níž se mužské i ženské rozpustilo a on už není nejednotný člo-věka, který dosáhl asexuálnosti. Jen ten může pomoci, protože rozumí oběma pohlavím. Ježíš tedy tvrdí: Mužem ji učinim. Co tím říká? Že změní její tělo? Ne, to není ono. Na těle nezáleží: existují femininní mysli v těle muže a maskulinní v těle ženy. Prikla-dem může být Marie Curie, jež dokázala být stejně dobrý vědec, stej-ně racionální myslitel jako kterýkoli muž tělo je ženské, ale mysl ne. Jsou také muži stejně absurdní, ne-li absurdnější, než kterákoli žena. Čaitanja Mahaprabhu byl dokonalým mužem, byl to velký logik a fi-losof. Dějiny by ho zaznamenaly jako jednoho z nejpronikavějších myslitelů, kdyby tak setrval, kdyby se těchto vlastností držel. Zapřel však všechnu logiku a stal se bláznem, tančil a prováděl kirtan, bláz-nivou meditaci v ulicích. Zženštěl, jeho tvář zjemněla a zněžněla. Ná-sledovalo i tělo, jehož křivky se vyklenuly a zvýraznily. Zamiloval se do Boha, s láskou zpíval a tančil. Tak se to stalo. Co řfká Ježíš? Řfká, že nevědomí ženy může být změněno ve vě-domí tak, že bude úplně jiná. "A já to udělám. Pohleďte, já povedu ji tak, že mužem ji učinim." Co znamená ,učinit mužem? Muži by se neměli domnívat, že se nacházejí ve zvýhodněné pozi- ci. mluvíme pouze o vnitřní temnotě, podle které žena obyčejně řídí PLAVBA V BOUŘLIVÝCH VODÁCH 3%3 svůj život, podle které jej musí řídit, protože je více tělesně orientová-na. Příroda ji potřebuje více než muže: ten je na okraji zájmu, je na-hraditelný a jednoúčelový ne tak žena. Muže není tolik zapotřebí, proto nikde v přírodě nenajdete otce. Matky jsou všude - u ptáků, zvěře i ryb, kdekoli - ale ne otcové. Ty najdete pouze v lidské společnosti, neboť otec je pouhá formalita, so-ciální konvence není to přírodní jev. Lingvisté tvrdí, že slovo ,strýc je mnohem staršfho původu než slovo ,otec- to vzniklo až o hodně později. Až když byl ustaven vztah jeden muž - jedna žena, přišli ot-cové. Strýc zde byl mnohem dříve, protože pro dítě býval každý muž strýcem, nikdo neznal svého otce. Stejně tak je to u zvířat, kde všich-ni samci hrají stejnou úlohu. Stále ještě je možné, že přijde čas, kdy otcové vymizí, protože ta-to instituce je spojena se soukromým vlastnictvím. Jedině v symbióze s ním existují otcové. Ti nejen vládnou majetkem, ale zároveň střeží svou soukromou ženu. Soukromé vlastnictví dříve nebo později vymi-zi. Zároveň s ním se vytratí status otcovství. Na západě se již tento fenomén projevuje: už dnes je mnoho žen, které jsou samy se svými dětmi a ani netouží po muži. Jejich počet bu-de dále růst. Matku nelze vyloučit, příroda ji nutně potřebuje. Proto matka představuje jev mnohem těsněji spojený s tělem ženy jsou si těla také více vědomy než muži. Pokud tráví přehnaně mnoho času ob-lékáním, je to z tohoto důvodu. Můžete zuřivě mačkat klakson a ony nejdou a nejdou... Tohle jsem kdysi slyšel říct jednu ženu: Seděl jsem ve voze s jejím manželem, který usilovně troubil. Vyklonila se z okna a volala. "Už jsem ti tisíckrát řekla, že budu hotová za dvě minuty!" Měla úplnou pravdu: řekla mu to poprvé už před hodinou. Proč jim to tak dlouho trvá? Protože si uvědomují své tělo. Muž je více myslí, žena tělem. Jedna známá herečka kdysi řekla: "Vím, že nejsem přiliš hezká že-na, ale co znamená mé mínění proti mínění zrcadla? Jakou váhu má můj názor? Já vím, že nejsem nijak pěkná, ale ono řiká: ,Jsi nejkrás-nější ze všech! " - lidé ji proto považovali za velice pokornou a skrom-nou, což u hereček nebývá zvykem. Hodiny a hodiny se dokáží pozorovat v zrcadle. Muž si ani nedo-káže představit, co se děje. Hodža Nasreddin zabíjel jednoho dne mouchy. Později sdělil man-želce: "Zabil jsem dva samce a dvě samice." Ta byla zmatená a ptala se: "Jak jsi přišel na to, která je samec a která samička?" HOitČIČNÉ SEMÍNKO "No, dvě seděly na zrcadle," vysvětloval. Ženy více cítí své tělo, pevněji se drží země - také žijí déle než muži, v průměru o čtyři roky. Proto je tolik vdov: Dříve než sebe, vy-čerpají manžela. Na sto dívek se rodí sto dvacet chlapců, ale kolem čtrnáctého roku věku je dvacet z nich mrtvých a příroda ustaví opět rovnováhu. Jen v zájmu rovnováhy nechává narodit se o dvacet chlap-ců více, protože ze sta dívek dosáhne čtrnácti let všech sto, ale ,nad-bytečných dvacet chlapců zemře. Jestliže jste neustále neklidní a nepokojní, mrháte energii. Vezme-me-li to všechno v úvahu, pak žena představuje silnější pohlaví než muž: déle žije, je méně nemocná - může předstírat, ale to je jiná věc -je zdravější a vitálnější, dokáže snadněji vzdorovat chorobám. Všim-něte si toho: v zimě, když jsou muži zabaleni ve svých kabátech a sve-trech, ona si vyjde v šatech bez rukávů a nic se jí nestane. Je vytrva-lejší a odolnější, lépe chráněna, neboť je více zakotvena v těle. Muž žije hlavou, je duchovnější. Proto více mužů zešilí, více jich spáchá sebevraždu. Ženy jsou v tomto ohledu silnější muži jsou slab-ší, protože mysl se silou nemůže tělu vyrovnat. Vznikla až o mnoho později, tělo má za sebou dlouhou zkušenost. Zakotvení v těle se však mění v problém, vstoupíte-li na stezku vedoucí k Bohu. V životě, přixozeném životě, ženy vítězí. Ale spirituální život jde proti a přes přírodu. Pak je jejich ustavení v těle na obtíž: neopustí je až do té chvile, kdy se celá jejich mysl stane vědomou. Muž je jako oblohu brázdící pták a ony jako pevně vkořeněné stromy. Jsou samo-zřejmě lépe vyživovány a kdykoli si pták - muž - chce odpočinout, musí se uchýlit do stínu ženy - stromu, aby se nasytil a byl chráněn. Je to dobré, a co se týče běžného života, pomáhá to ženy jsou na té-to půdě vítězkami. Ale jakmile se pokusíte tento svět překonat, mění se pomoc v překážku. Ježiš pravil. Pohleďte, já povedu ji tak, že mužem jt učinim, by duchem živoucím stát se mohla... Dosud je živoucím tělem a její cesta je delší. Mějte na paměti tři skutečnosti: živé tělo, živou mysl a živého ducha. Jsou to tři vrstvy. Žena je živým tělem, muž živou myslí a nad nimi oběma se nachází živý duch, átman. Od mysli k duchu je kratší vzdálenost od těla je nutno ujít větší kus cesty. Nesmí vás to ale nijak odradit, protože v pří-rodě je vše vyváženo. Je obtížné dosáhnout cile, neboť vzdálenost je velká, ale na druhou stranu snadnější, neboť žena je prostý fenomén. Muž je velice komplikovaný a jeho komplikovanost působí obtíže. PLAVBA V BOUÍtLIVÝCH VODÁCH 3%S Od mysli k duchu je blíž, ale odhodlat se ke skoku je z této pozi-ce nelehké, neboť mysl vás obtěžuje pochybnostmi. Pro ženu je skok snadný - koření v těle, má hlubokou schopnost důvěry, nepochybuje. Jakmile se zamiluje do muže, je ochotna následovat jej zcela bezsta-rostně do horoucích pekel. Jakmile jednou uvěří, půjde za ním. Proto je pro ženu nepředstavitelné, jak mohou muži tak snadno podvádět a podezřívat. Nemůže to pochopit, ona taková nikdy není. Zas a zno-vu důvěřuje, žije svou vírou a nerozumí tomu, jak muž dovede být bez rozpaků nevěrný. Na cestě žena nalezne velké obtíže: tělo je vzdálenější duši a exis-tuje mezi nimi propast. Ale také výhody nebude pro ni těžké odhod-lat se a skočit. Je-li zamilovaná a věří, udělá to lehce. Ze světa žen proto nevzešlo mnoho mistrů, ale byli zde ti nejlepší z učedníků. A co se týče učednictví, nemůže se s nimi žádný muž měřit, protože věří-li žena, věří bez výjimky. Pohleďte, projděte Indii: uvidíte džinistické mnichy a také džinistic-ké jeptišky. Mniši vypadají úplně obyčejně až na oděv jsou to nor-mální obchodníci. Dáte-li jim jiné šaty a postavíte na tržiště, nenajde-te žádný rozdíl. Ale jeptišky jsou odlišné: jsou čisté pokud jednou uvě-řily, zachovávají neposkvrněnou čistotu. Podívejte se na katolické jep-tišky. Odlišují se od katolických kněží i mnichů. Mniši jsou mazaní a nikdy si nemůžete být jistí, jestli skutečně dodržují celibát. Jedině snad jsou-li naprosto blázniví. Pokud mají alespoň náznak inteligence, musí si najít nějaký způsob... Ale jeptišky? U těch se na dodržování celibátu můžete spolehnout. Pokud učiní rozhodující krok, lpí na něm. Existují tedy těžkosti způsobené vzdáleností, ale také schopnosti na-víc dané jistotou skoku. Jakmile se žena rozhodne skočit, nezakolísá. Tělo kolísání nezná, jen mysl. Jeiš pravil: Pohleďte, já povedu ji tak, že mužem ji učinim, by duchem živoucim stát se mohla vám mužům podobným. Neb žena každá, která mužem sebe učini, v královstvi vejde. Uvedený citát je dozajista jen jednou z částí Ježíšova učení - dru-há nebyla zaznamenána. Je to možná způsobeno tím, že nebyla přítom-na žádná žena, která by to udělala - i tento citát byl zapsán mužem. Ale já vím, že existuje jiná část, kterou vám musím sdělit, aby se ta-ké dočkala zaznamenání. V nejvyšším vyvrcholení, v krescendu spirituálního bytí, se muž stá- iJ( HOŘČIČNÉ SEMÍNKO vá ženou neméně než žena mužem. Není to a nemůže být jednostran-ný pohyb, protože oba znamenáte extrém, jeden z protikladů. Jestliže bude žena jako muž, komu by se měl připodobnit on? Ženě pak se protiklady rozplynou. Žena bude muset převést své nevědomí ve vědomí, svou iraciona-litu v rozumovost, víru ve zkoumání a čekání v pohyb. A muž bude muset udělat přesný opak: změnit spěch v odpočinek, nepokoj v klid, pochyby v důvěru rozpustit svůj logický rozum v iracionálnu. Tehdy se rodí nad-rozumová bytost. Z obou stran je potřeba vydat se na ces-tu: muž od svého mužství, žena od svého ženství... neboť mysl muže je pouze poloviční, a stejně tak je poloviční mysl ženy polovina nikdy nemůže poznat celek. Oba se musí rozhýbat ze svých strnulých pozic, smísit se a rozplynout jeden v druhém, a tak dosáhnout asexuálnosti. Hindové to vyjadřují velice jasně: jejich termín pro nejvyšší a po-slední, Brahma, nepatří k mužskému ani ženskému rodu. Je to obdo-ba českého středního rodu v sanskrtu existuje rod mužský, ženský a třetí, určený pro toho, kdo transcendoval obojí. Brahma je ve třetím, neutrálním rodě a kdo jej dosáhne, stává se jemu podobným: muž ne-ní už mužem ani žena ženou, pomíjí protiklady. A jedině tehdy je by-tí úplné, jen tehdy je volné a osvobozené. Ježíš zcela jistě proslovil i druhou část. Nebyla zaznamenána, protože kdykoli něco zaznamená-váme, děláme to s ohledem na sebe. Řilcám vám mnoho věcí, které va-še mysl ihned ukládá, ale dělá to svým osobitým způsobem - mnohé vypustíte, aniž byste si vůbec uvědomili, že k tomu došlo. To je celá potíž: nemusíte o tom vědět, neděláte to schválně, jen něco prostě ne-vložíte do paměti, neuchováte provedete individuální výběr a ostatek vyloučíte. V Ježíšových časech šlo o mnohem palčivější problém než dnes. Je-žíš mluvil a učedníci naslouchali, nikdo v té chvili jeho promluvy ne-zapisoval. Někdy uplynuly roky, někdy staletí ústmho předávání, než došlo k písemnému zachycení. Je pravděpodobné, že se mnohé úplně změnilo. Zkuste si malý experiment, který vás o tom přesvědčí: Shromáždě-te dvacet přátel a usadte se do kruhu. Dejte každému kousek papíru a vy si vymyslete větu. První člověk v kruhu si ji zapíše a pošeptá ji do ucha svému sousedovi. Ten zapíše, co slyšel, papír ukryje a předá větu třetímu. Nechte ji proběhnout celým kruhem a uvidíte to překva-pení: ve chvili, kdy se vrátí k prvnímu, si už není podobná, mnohé se změnilo, něco bylo přidáno, něco vypuštěno. Jestliže k něčemu tako-vému může dojít během půlhodinového pokusu, pak je přirozené, že PLAVBA V BOUŘLIVÝCH VODÁCH 3%% slova uchovávaná v paměti stovky let se změnila mnohem víc - dru-há polovina promluvy schází. Pro člověka jako je Ježíš nejde o otázku, zda muž či žena, jde o do-sažení celku. Každý musí opustit svou stranu a stát se úplným. Nemys-lete si proto, že protože jste muži, máte jakousi prioritu, že jen s ohle-dem na své pohlaví máte k Bohu blíž že není třeba nic dělat, že už jste udělali dost jen tím, že jste se narodili s penisem. To ne, i vy se budete muset stát ženou, stejně jako ona mužem. Oba se musíte roz-hýbat ze statické strnulosti k dynamičnosti, k slučování a prolínání s druhým. Překročit rámec svých rolí a dosáhnout celistvosti. Proto bych vám rád sdělil, že povedu muže ke změně v ženu a že-nu ke změně v muže, tak, aby obojí zmizelo, aby bylo dosaženo trans-cendence a pominula pohlaví, sex, který existuje jako způsob rozděle-ní. Uvědomujete si, co znamená slovo ,sex? Původní latinský kořen má význam ,oddělovat, dělení! Proto až dosáhnete Boha, nebudete už ani mužem, ani ženou. Jste-li dosud muži, zůstáváte rozpolcení - jak se chcete dobrat úplnosti? Nevykládejte si tuto promluvu jako zvyšo-vání mužské prestiže, to ať vás ani nenapadne. Stačí, že takovou chy-bu udělala církev. Zkuste pochopit, že částečnosti je třeba se zbavit v zájmu celku. Ne-měli byste se ztotožňovat s žádným rozdělováním - tak, aby do vás mohlo vstoupit nedělitelné. Šimon Petr pravil jim: Nechf aí Marie spomezi nás odejde, neb nejsou ženy hodny života Je to názor Šimona Petra, ne Ježíše. Musí tomu tak být. Mysl učed-níka není dosud osvícena, není schopna vidět nedělitelné. Šimon Petr pozoruje jen v mezích své mysli. Učedník je vždycky napůl slepý. Za-číná prohlédat, ale ještě ne úplně. Mistr je otevřený, vidí obě strany mince, všechny složky problému. Učedmk se dosud nachází ve světě nevědomosti a rozpolcení. To je Šimon Petr a jeho myšlení. A až tu nebude Ježíš, stane se důležitějším než on, protože jeho názory budou lidem přístupnější - patří do stejného světa jako oni. Petr vytvořil církev, stal se jejím základním kamenem - slovo Pe-trus znamená ,skála. A ona stojí - osvědčil se vskutku jako velice pev-ný balvan! Nikdo se neosvědčil tak jako on, žáci Buddhy nebo Mahá-víry se s Petrem nemohou měřit, protože katolická církev je nejsilněj-ší, jaká se kdy na zemi objevila. Proto je ale i nebezpečnější - slla v nesprávných rukou. Není-li zde více mistrů, učedníci se sami stáva- 3Jg HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jí mistry a sami začnou rozhodovat. Jejich postoj je samozřejmě jen předsudek, zpola pochopená, nedopečená pravda. Dobře si pamatujte, že lež je lepší než polopravda. Lež může být jednoho dne odhalena, ale nelze odhalit polopravdu. Lež je nakonec nutné opustit nelze klamat lidi donekonečna. Ale poloviční pravda skrývá v sobě velké nebezpečí - nemůžete ji kom-promitovat, protože obsahuje pravdivý element. Dnešní promluva je polopravdou. Obsahuje část, že žena se musí stát mužem. To je však jen polovic, a pokud tvrdíte, že je to všechno, bude tato promluva ne-bezpečná a zraňující. Je nutné přidat druhou polovinu. Proto jsem říkal, že poplujeme v divokých vodách. Chtěl bych doplnit chybějící část: každý muž se musí připodobnit ženě, neboť i on se musí naučit čekat naučit se přijímat, osvojit si ne-agresivnost a pasivitu musí umět soucítit a milovat, sloužit - všechny kvality ženské mysli musí ovládnout. Jen tehdy, když se stanete celkem - to znamená ani mužem, ani ženou - budete schopni vejít do králov-ství. Pak jste vy sami bohem, protože Bůh není muž ani žena -je bud obojí, nebo nic. Pamatujte si druhou polovinu pravdy, protože bez ní ztroskotáte. Ni-kdo z vás není schopnější vstoupit do stavu božství než druhý. Exis-tují individuální rozdily, ale z hlediska celku mají všichni stejnou pří-ležitost každý, říkám, má rovnocenné možnosti. Jsou ovšem potřeště-ní lidé, kteří za všech okolností užívají své negativní vlastnosti - pro ty je nemožné vstoupit. A jsou moudří lidé, využívající to dobré, co v nich je, kteří vstoupí snadno. Uvedu příklad: ženská mysl obsahuje jak pozitivní, tak negativní vlastnosti. Pozitivní je láska, její negativní protějšek je žárlivost pro-ti sdílení stojí touha vlastnit pozitivem je trpělivost, negativem letar-gie, protože zdánlivá schopnost vyčkat může být pouze zástěrkou ne-tečnosti a lhostejnosti. Totéž platí pro mužskou mysl: ta obsahuje po-zitivní aspekt touhy po poznání a zkoumavé zvědavosti, proti které sto-jí negativní chronická pochybovačnost. Můžete být výzkumníkem bez pochybností? Pak jste zvolili pozitivní. Můžete se ovšem stát i skepti-kem, který nepátrá, jen sedí a všechno kolem zpochybňuje. Za druhé světové války odešel jeden mladý filosof bojovat na fron-tu. Brzy dostal od své dívky dopis, na který rozechvěle čekal a ve kte-rém mu poslala svou fotografii. Seděl na pláži, nedaleko něj byl šfast-ný rnilenecký pár v roztouženém rozhovoru, a on byl sám, smutný a v depresi. Na chvili se cítil velice šťastný, že po něm jeho děvče tesk-ní, ale hned nato přišly pochyby: "Kdo je ten chlapík, co udělal ten PLAVBA V BOUŘLIVÝCH VODÁCH 3%9 snímek?" Začal se trápit, protože tam musel být někdo druhý, kdo fo-tografoval - "Kdo to jen zatraceně může být?" Celou noc pak nemo-hl usnout. Takto pracují negativní pochybnosti. Pozitivní schopností muže je, že prahne po nalezení klidu a srmření, ale na druhé, negativní straně, je nesmiřitelný. Jen proto se však s tímto stavem ještě nemusí ztotož-ňovat. Může tuto neusmířenost použít jako odrazový můstek ke klid-nému spočinutí. Máte-li dostatek energie a nutkání k činnosti, můžete ji užít i k tomu, aby se z vás stal ten, kdo nejedná, člověk meditace. Negativní je třeba zapojit do služeb pozitivního, každá vlastnost má svůj protějšek. Kdekoli existuje dobrá vlastnost, nachází se hned ved-le její opak. Věnujete-li přilišnou pozornost negativnímu, minete se cí-le zaměřte se především na kladné složky povahy, a uspějete. Musí to udělat jak muži, tak ženy. Pak se odehraje to nejkrásnější na světě. Vznikne nedělitelná osobnost, ucelená jednota, vnitřní kos-mos symfonie, kde každá nota slouží zájmu ostatních, dodává rytmus a barvu celku. Tóny zde tvoří jednotu, podilejí se na ní, nestaví se jako osamocené fragmenty proti sobě, splynuly v celek. To je to, co Gurd-jieff nazývá ,vnitřní krystalizací, Hindové ,dosažením vlastmho Já či Ježíš ,vstupem do Božího království. Pro dnešek dost! BŮH NENÍ NIC UŽITENÉHO U Ježis pra vil: Jeden muž přátele své hostil, a když večeři přichystal, vyslal služebnika, aby hosty pozval. Přišel on k prvému i pravil: "Pánem mým jsi zván!" On mu odvětil: "Já jakési nároky vůči kupcům mám přijdou za mnou k večeru rád bych udělil jim rozkazy. Prosim, omluv mne, na večeři nepřijdu." I odešel služebnik za dalšim: "Pán můj zve tě." On pravil: "Koupil jsem sobě dům a tak si mne na den žádaji. Nemám času nazbyt." Šel on za dalšim: "Pán můj zve tě." Ten odvětil: "Přitel můj ženitbu koná a já hostinu uchystat mám. Nebudu moci přijít. Prosim, omluv mne na večer." I šel on za poslednim i pravil: "Pánem mým jsi zván." On pověděl: "Já koupil si statek a pachtovné vybrat si hodlám. Nebudu moci přijit. Prosim za prominuti." Vrátil se služebník za pánem svým: "Ti, kteréž tys na večeři pozval, se z ni omlouvaji." Pán pravil k služebnikovi: "Vyjdi na cesty a přiveď ty, jež nalezneš, nechť povečeřeti mohou. Obchodnici a kupci do mist otce mého nevstoupí." uny vyuuiu. Li,o ai,,iv aivva ynai uir tých typů, nejde konkrétně o obchodmky, ale o jejich typ. Nemusíte být obchodníky, ale můžete být jejich typ můžete být obchodmkem, ale nemusíte to mít v povaze. Pamatujte tedy, je zde určitý typ, který tvoří devadesát devět pro-cent lidí: jsou to všudepřítomní obchodníci a kupci. Třebaže dělají něco jiného, mají mysl obchodmka. Nejprv pochopte, kdoje vlastně obchod-ník. Obchodník je člověk, který se zabývá nepodstatnými věcmi, malič-kostmi, vnějškem, hmotnými předměty, druhy zboží, ale ne sebou sa-mým. Úplně na sebe zapomněl, ztratil se ve světě. Myslí na peníze, na postavení, ale nikdy ne na vědomí, protože vědomí není zboží, nedá se koupit ani prodat, je zbytečné. Obchodmk je prospěchář: poezie a náboženství pro něj nemají smysl. Bůh nemá smysl, protože ho ne-lze proměnit na prodejné věci, vydělat peníze. A peníze jsou pro tento druh lidí ze všeho nejdůležitější. Klidně zaprodají sami sebe, klidně sami sebe ztratí, zničí si celý život, jen aby nahrabali peníze. To je první charakteristický rys obchodmků. Dva byznysmeni se potkali v obchodním domě. Byl zrovna vrchol sezóny. Jeden povídá druhému: "Hele, to už jsi slyšel, že šejk Fachru-din, ten obchodmk s látkami, zemřel dneska ráno?" "Cože? Uprostřed sezóny?" Ani život, ani smrt nemají smysl, jenom sezóna. Jeho mírou jsou peníze, člověka měří podle peněz: kolik jich máte, ne kdo jste - to je nepodstatné. Máte-li peníze, máte pro něho význam, pokud je nemáte, jste pro něj nikdo. Chová-li k vám úctu, chová ji k vašemu postavení, k vám nikdy. Ztsatíte-li své postavení, už si vás ani nevšimne. HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Stalo se, že boháč zchudnul. Celý nešťastný povídá manželce: "Vě-řil jsem, že mám hodně přátel. Teď už mě jich půlka opustila a ta dru-há ještě neví, že jsem zchudnul." Všichni vás opustí, nikdy nebyli s vámi. S obchodníkem nelze na-vázat přátelský vztah. Kdepak, on se přátelí pouze s vašimi penězi. V okamžiku, kdy o ně přijdete, přátelství zmizí - nikdy nebyl s vámi. S obchodníkem nelze navázat vztah: nemůžete mu být manželkou, manželem, synem ani otcem, protože on má vztah pouze k penězům. Všechno ostatní je vedlejší, cilem jsou peníze. Sotva váš syn začne vy-dělávat peníze, získá na ceně pokud je váš otec bohatý, tak se k němu znáte je-li chudý, nebudete chtít, aby lidé dozvěděli, že jste jeho syn. Opravdu, je to jedna z nejběžnějších životních skutečností: znáte se jen k bohatému otci je-li chudý nebo žebrá, už se k němu znát nebu-dete - uznáváte jenom peníze. Typ obchodníka nedokáže nikoho mi-lovat, protože láska jde proti penězům ze všeho nejvíc. Láska se týká bytí. Láska znamená sdilet a rozdávat - nejenom co vlastníte, ale i co jste. Pro obchodníka je zamilovanost nepřijatelná, a svůj názor nezmění - myslí si, že zamilovaní jsou tak trochu vyši-nutí, že se zbláznili, že nejsou při smyslech, že provádějí nesmysly. "Proč marníte svůj čas? Čas jsou peníze! " tvrdí obchodník. Slyšel jsem o obchodníkovi, který si nakoupil sto hodinek a rozvě-sil si je po celém domě. Někdo se ho zeptal, jaký to má smysl. "Slyšel jsem, že čas jsou peníze, tak čím víc ho mám, tím líp." Celý jeho zájem se vztahuje k věcem, ne k osobám. Láska se týká lidí, mysl orientovaná na peníze se zabývá věcmi. A tento typ člově-ka je neustále zaměstnaný nikdy si neodpočine, nemůže, protože ke shromažďování je toho stále víc a víc. Nemá to konce. Láskyplný člověk odpočívat může. Odpočinek ho naplní a uspoko-jí. Avšak člověk, který jde za penězi, si nikdy neodpočine, protože to nemá konce. Nikdy není spokojený, protože peníze duši nenaplní du-še zůstává prázdná, nitro je prázdnota. Dál a dál do ní hážete věci, kte-ré ale vaší vnitřní prázdnoty nikterak nedosáhnou. Čím více jich hro-madíte, tím více si uvědomujete, že jste prázdní, že máte prázdné ru-ce peníze jsou s vámi, ale sami sebe jste ztratili. Celé vaše úsilí smě-řuje k tomu, abyste tuto skutečnost neviděli, je totiž velice bolestná. Obchodmk uhání za penězi čím dál zběsileji a soustavněji. Chce v nich na sebe dočista zapomenout peníze ho opájí. Je pořád zaměst-naný, a to ničím. Říkám ničím, protože na konci se vše ukáže být ni-čím. Chtít něco vlastnit je jako malovat obrázky na vodě: rozplynou se. Zemře a veškeré jeho úsilí přijde nazmar. Smrt obchodmka zruší. BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 3óS Rád bych vám pověděl, že pouze obchodmk umírá, nikdo jiný - on však tvoří devětadevadesát procent lidí. Umírá jenom obchodník, pro-tože jenom on hromadí věci, které mu smrt může vyrvat z rukou. Lás-ku, modlitbu, meditaci a Boha vám smrt nevezme. Obchodník se však o Boha zajímá, jen když jde o nějaký obchod. V mizerném a bouřlivém počasí se jednou ztratilo letadlo. Mlha byla tak hustá, že se všichni začali hrozně bát. Na palubě byl duchov-ní, všichni kromě něj kolem naříkali, zoufali si a potili se. Byly to ne-bezpečné okamžiky - každou chvilí mohli zemřít. I pilot byl krajně nervózní. Duchovní všem řekl, ať si kleknou a ať se modlí. Všichni až na obchodnilca, muže malého vzrůstu, si klekli a modlili se. "Proč se nemodlíte?" zeptal se ho kněz. "Odpusťte, Otče, ale já to neumím. Nikdy jsem se nemodlil." A nebyl čas ho to naučit: každou chvilí se letadlo mohlo zřítit a vy-buchnout. Kněz tedy pravil: "Dobrá, nemáme času nazbyt. Chovejte se, jako kdybyste byl v kostele." A mužík sešel dolů a začal od lidí vybírat peníze. Typ obchodníka ani v okamžiku smrti nezná jiný způsob, jak se chovat v kostele, než vybírat peníze. Peníze leží v ohnisku jeho zájmu i v posledních okamžicích života. Toto je první věc, které musíte po-rozumět, abyste pochopili tento Ježíšův citát. Za druhé: Ježíš v tomto podobenství vyjadřuje, že Bůh vás k sobě zve pořád. Mnohokrát za vámi přichází a klepe vám na dvěře, on nebo jeho posel. Zve vás na večeři, ale vy jste stále zaneprázdněni a přijít nemůžete. Chcete být omluveni. Zamyslete se nad sebou: přijde-li posel a pozve vás, budete připra-veni jít? Je toho tolik, co musíte provést a dokončit dřív - ale nikdy nic nedokončíte, protože to nemá konce. Pozvání odmítáte. Říkáte: "Šel bych, rád bych přišel...", ale všechny výmluvy jsou falešné. Proč nemůžete pozvání přijmout? - protože se musí udělat leccos mnohem důležitějšilzo: někdo má svatbu a vy tam musíte jít, protože je to váš obchodní partner anebo jste si koupili pozemek a musíte jít vybrat ná-jem anebo něco jiného. Bůh je vždy poslední položkou na obchodní-kově seznamu. A ke konci seznamu nikdy nedojde - dříve přijde sznrt. Bůh je nejzbytečnější fenomén. Lidé za mnou přicházejí s otázkou: "Proč máme meditovat? Čeho tím dosáhneme?" Ptají se mne: "Jaký budeme mít z meditace užitek? Dosáhneme tak něčeho?" A když jim povím, že ničeho, tak to prostě nedokážou pochopit. Proč za mnou při-cházejí? Aby se nic nenaučili? Aby ničeho nedosáhli? Obchodník po-třebuje něco viditelného, hmatatelného. Jestliže bude meditovat a pak 3g( HOŘČIČNÉ SEMÍNKO dosáhne ve světě úspěchu, tak to má cenu jestliže se díky meditacím zbaví tělesných neduhů, stojí to za to. Řeknete-li však: "Nic," anebo: "Bůh" - což znamená totéž, liší se jen slova, protože Bůh je nic - jestliže použijete měřítka, která užívá-te na tomto světě, tak co je Bůh? Nelze ho roztřídit do kategorii. Kam ho dáte Do které kategorie? Jakou nálepkou ho označíte? A jak ho ohodnotíte? Není nic, nepatří na tento svět. Jakým způsobem ho po-užijete? Nelze ho nikterak použít, protože není nic užitečného. Bůh je extáze. Extáze není nic užitečného. Můžete se z ní těšit, ale nemůžete ji ni-jak použít. Jaký je rozdíl mezi potěšením a užitím? Pohlédněte na strom, na zeleň, na východ slunce - líbí se vám, ale nejdou prodat. Při-čichnete si ke květině a máte z ní radost. Zato obchodník ji utrhne a pů-jde prodat na trh. Boha nelze utrhnout a prodat v obchodě. Už jste se o to pokusili: proto jsou tady chrámy, mešity, gurudváry a kostely. Takto se obchodník zachoval k Bohu: pokusil se ho také prodat a něco si vydělat. Jde o velký obchod. Kněz je obchodnlk, který se změnil na náboženského člověka-a vůbec není náboženský. Proto vždy stojí proti Ježíšovi, Buddhovi, Nanakovi a Kábirovi: je proti nim všem, protože jsou nebezpeční, mo-hou ho připravit o jeho pěkný obchůdek. Obchodník se o Boha, poe-zii, modlitbu, lásku, krásu a dobrotu nezajímá nezajímá se o extázi. Jen tak se z něčeho těšit pro něho nic neznamená. Ohradí se: "Jaký z toho budu mít užitek?" Jeden milionář jednou navštívil primitivní kmen. Když vystoupil z vlaku, uviděl domorodce, jak leží na nástupišti pod stromem. Ráno bylo krásné, sluníčko svítilo, vzduch byl voňavý, svěží a chladný, ptáč-ci zpívali a onen muž odpočíval. Obchodník to nemohl strpět. "Hej, šéfe, co tady děláš? Je čas vstát a jít si něco vydělat!" Odpočívající domorodec otevřel oči a nadmíru sladce se optal: "Proč?" Tohle "proč" nemohl obchodník pochopit. "Proč?! Přece aby sis vy-dělal nějaké peníze!" Priznitiv se rozesmál a opět se zeptal: "Proč?" To bylo přlliš. Obchodnfk se rozzlobil: "Jak proč? Aby sis je mohl uložit do banky a pak mohl jít do důchodu a odpočívat, pak už není třeba dělat nic." Priznitiv zavřel oči: "Já odpočívám ted." To nejde - odpočívat teď je nemožné. Obchodmk si .odkládá odpo-činek do budoucna: "Pracuj tady a teď. Udělej si v bance konto, pak BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 3ó% si dej pohov, odpočívej a užívej si!" Ale k tomu nikdy nedojde, ani nemůže. Obchodmlc si nikdy nemůže odpočinout - není to v jeho pod-statě, typ obchodmka není takový. Třeba ustoupí od jednoho obchodu, ale ihned anebo ještě před tím si zařídí jiný, protože nedokáže odpo-čívat. Vždy myslí do budoucna, svá potěšení si odkládá. Pamatujte si, že náboženský člověk si užívá tady a teď. Nebe náboženského člově-ka není někde na obloze, v budoucnosti. Kdepak! Takto se na nebe dí-vá obchodmls. Nebe náboženského člověka je zde a nyní. Těší ho právě tento oka-mžik, nic neodkládá, protože o budoucnosti nikdo nic neví. Přesněji řečeno, budoucnost není, existuje pouze přítomnost. Budoucnost je klam má vás jen nějak utěšit, že si jednou budete moci zadovádět. A celý život se cvičíte, jak si ničeho neužívat, a vše odkládáte - i když stojíte před nebeskou branou. Prý se jednou stalo, že se čtyři obchodníci dostali do nebe. Nevím, jak se jim to povedlo - museli se tam nějak propašovat, nějak si to za-řídili. Potom zemřel svatý, který ony čtyři džentlmeny znal. Vstoupil na nebesa a tu je celý zmatený uviděl vsazené do želez, nebyli na svo-bodě. Nemohl uvěřit svým očím a tak se rozpačitě otázal hlídače u brá-ny: "Co se tady děje?... Já totiž slyšel, že v nebi je naprostá svoboda, tak proč jsou tady ti čtyři uvěznění? Proč je omezujete?" Hlídač se zasmál: "Jsou to čtyři obchodníci a chtějí zpátky na svět. Což by ale nedělalo dobrotu. Nějak se sem dostali, ale dovolit jim ná-vrat... Celá prestiž nebes by značně utrpěla. Chtějí se vrátit na svět, prý tady není žádný byznys. Co teď? Museli jsme je tedy spoutat." Obchodník zůstává obchodmkem, protože tento typ se nemění snad-no - dokud si neuvědomíte celý klam odkládání, budoucnosti, peněz a postavení, nezměníte se nezměníte se, dokud nebude vaše uvědomě-ní natolik intenzivní, že samotná jeho intenzita ve vás obchodnictví spálí. A když už nebudete obchodnlkem, stanete se náboženským člo-věkem. Pozvání přichází každý den, každý den vám klepe na dveře - abych byl úplně přesný, každou chvili. Vy ale říkáte: "Omluv mě, musím to-ho ještě hodně udělat a teprve pak přijdu." Potěšení, štěstí, blaženost, odpočinek - ne, to není nic pro lidi s obchodnickým založením musí toho ještě hodně učinit, než si dopřejí odpočinek. Proto se pozvání od-mítá. Nyní se pokuste proniknout do tohoto podobenství. Je krásné. JeŽiš pravil: Jeden muž přátele své hostil, a když večeři přichystal, vyslal služebnika, aby hosty pozval. 3óó HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Přišel on k prvému i pravil: "Pánem mým jsi zlán. " On odvětil: "Já jakési nároky, vůči kupcům mám přijdou za mrtou k večeru rád bvch udělil jim rozkazy. Prosim, omluv mne, na večeři nepřijdu. " Večeře symbolizuje radost ze života. Kristus chápal večeři medita-tivně. Vždy miloval, když mohl povečeřet společně se svými učední-ky a přáteli. I poslední noc, ještě než byl zavražděn, uspořádal posled-ní večeři. Hrozně rád jedl s lidmi. A křesťanství pozvedlo celý tento fenomén na náboženskou úroveň. Něco takového hindové vůbec ne-znají. Pokuste se to, prosím, pochopit. Zvířata vždy jedí ráda sama, nikdy spolu - je to zvířecí. Když pes dostane kousek chleba, ihned s ním odběhne někam do kouta. Nechce, aby tam byl někdo další, protože mu hrozí nebezpečí, že by mu ho mohl vzít. Má strach, bojí se o svůj žvanec jí, ale sám. Zvířata nikdy potravu nesdílejí, sdílení je dočista lidské. A pokud se pokusíte pro-niknout do svého nevědomí, zjistíte, že je ve vás pořád skryto zvíře. Taky neradi jíte s lidmi, raději jste sami. Prohlédněte si brahmana cestujícího vlakem ke všem se otočí zády, bude-li jíst. Chová se jako zvíře, nikoho dalšího nepozve. Muslim pozve i ostatní, křesťan bude také rád jídlo sdílet, ale hind nikoli. Hindové postrádají cosi dost úžas-ného: pocit společnosti a sdílení. Když s někým sdílíte potravu, je vám bratrem. Proč jste někomu bratrem? - protože sdílíte totéž mléko. Ji-nak tady není už nic jiného, co by vás s někým sbratřovalo. Sdilíte tentýž prs, tutéž potravu od stejné matky - matka je vám první potra-vou. Když s někým jíte společně, sbratřujete se a nebojíte se ho: vyvstá-vá mezi vámi společenství. Hindové mají společnost, nemají ale žád-né společenské cítění. Muslimové a křesťané jsou více orientováni smě-rem ke společenství, protože umí sdílet potravu. A potrava je v živo-tě základ, protože na ní jste závislí, bez ní byste zemřeli. Sdilet s os-tatními jídlo znamená sdilet život. A Ježíš pozdvihl sdilení na úroveň modlitby: neměli byste jíst sami, během jídla byste měli být pohroma-dě. Toto je transformace vaší zvířeckosti. Poslední noc, kdy se musel se všemi naposledy rozloučit, shromáž-dil své přátele a učedníky k poslední večeři. Dokonce i před smrtí by-ste měli vše sdilet. Jídlo je také symbolem lásky. Už jste si všimli, proč milujete mat-ku? Proč mezi matkou a dítětem existuje tolik lásky? - protože matka mu je první potravou: dítě se jí nají, matka do něj přechází. A dítě si BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 3ó9 úplně poprvé neuvědomí matku jako zdroj lásky, ale jako zdroj potra-vy. Později, až se mu zvýší vědomí, začne ponenáhlu k matce pociťo-vat i lásku. Jídlo je na prvním nllstě, láska stojí až za ním. Jídlo s láskou se uvádějí do spojitosti, protože pocházejí ze stejného zdroje. Proto když někam přijdete na návštěvu a není vám tam nabídnuto nic k snědku, necítíte se dobře: odmítli vás, nezahrnuli vás svou láskou, nepohostili vás. Jestliže vám jídlo nabídnou - ač jsou chudí a nemají takřka co na-bídnout, ale dají vám, co mají - cítíte se příjemně. Dobře vás přijali, sdíleli s vámi jídlo - potrava se totiž spojuje s láskou. Žena, která miluje muže, mu vždy ráda připravuje něco k snědku. Ráda mu vše uchystá a dívá se, jak jí. Ovšem pokud jí není dopřáno ho obsloužit, necítí se ve své kůži, protože láska prochází žaludkem. Láska je neviditelná, potřebuje tedy nějaký viditelný prostředek. Teh-dy i kvalita jídla dozná změny: jestliže vám připraví jídlo žena, která vás miluje, bude mít odlišnou kvalitu. Nedá se chemicky analyzovat, ale jiná kvalita to je. Jestliže vám jídlo připraví rozhněvaný muž anebo žena, která vás nesnáší a nenávidí, tak bude otrávené - protože vztek, nenávist a žár-livost jsou jedy v krvi. Svým způsobem se vyzařují a toto záření pro-niká z rukou do potravy. Pokud vás nějaká žena z hloubi duše nená-vidí a vaří vám, může vás nevědomě i zabít - a žádný soud jí nic ne-prokáže. Je velice nebezpečné žít s ženou, která vám chystá jídlo s ne-návistí pomalu a jistě vás otráví. Pokud vás ale žena miluje, dává vám prostřednictvím jídla svůj život a lásku, celá do vás přechází. Potrava je úplný základ. Dá se sdilet a skrze její sdilení můžete svou zvířeckost odložit a stát se člověkem. Hindové vytvořili jednu z nej-starších společností, ale taky jednu z nejnelidštějších, jen protože se nikdy nezajímali o sdllení. Raději vytvořili všechny možné druhy zá-bran, aby spolu nic sdílet nemuseli: bráhman nesmí jíst se šúdrou ani s vai.šjou nesmí jíst společně s nižšími kastami, a když nemůžete s ně-kým druhým jíst, odmítáte ho jako člověka. Nemůžete-li s někým spo-lečně jíst, ukazuje to, že si myslíte, že jste mu nadřazený a on vám podřazený je mezi vámi mezera. Tato mezera je ze všeho na světě nej-nelidštější. Ježíš položil základy svého náboženství do značné míry na sdilení. Mnohokrát hovoří o Bohu, který vás zve na večeři. Muž v našem po-dobenství pozval přátele na večeři - večeře znamená potěšení, čiré po-těšení z bytí, z těla. Když vychutnáváte jídlo a na vše zapomenete, vy-jadřujete tak Bohu vděčnost. HOŘČIČNÉ SEMÍVKO Služebmk přišel za prvním přítelem, ten ale opáčil: "Je to těžké... nemohu přijít, omluv mě prosím." I odešel služebnik za dalšfm: "Pán múj zve tě. " On pravil: "Koupil jsem sobě dům a tnk si mne na den žádaji. Nemám času nazbyt. " Obchodnik na sebe nikdy nemá čas nemá čas na zábavu, ani na me-ditaci nebo na lásku. Pořád pospíchá. Jeho ambice ho nutí k horečnému spěchu, takže čas ani mít nemůže. Jste-li ctižádostiví, čas mít nebudete: jestliže o nic neusilujete, máte k dispozici celou věčnost. Člověk bez am-bicí má tolik času na zábavu, může tak svobodně tančit a zpívat, že si to ani nedokážete představit. Ambiciózní člověk nemá žádný čas. Nemá čas ani na lásku, protože vždy před ním stojí budoucnost, konto v ban-ce a peníze, které by mohl během tohoto času získat, kdyby ho využil. Obchodmk dokonce i sní a přemýšlí pouze o obchodu. Šel on za dalšim: "Pán můj zve tě. " Ten odvětil: "Přítel můj ženitbu koná a já hostinu připravit mám. Nebudu moci přijit. Prosim, omluv mne na večer. " I šel on za poslednim i pravil. "Pcinem mýnt jsi zván. " On pověděl. "Já koupil si .stntek, pachtovné vybrat si hodlánt. Nebudu moci přijit. Prosim za prominuti. " Všichni byli zaneprázdnění, vůbec neměli čas. Taky jste zaneprázd-něni? Pak jste obchodmkem. Anebo máte nějaký čas, kterým můžete plýtvat, máte čas na meditaci, jen tak být tady a teď, zpívat si a tan-covat? Anebo nic nedělat, jen tak ležet pod stromem a těšit se ze ži-vota. Zdá se vám to pošetilé?... pak jste obchodmkem, nejste nábo-ženským člověkem. Jestliže ale cítíte, že to má smysl a opodstatnění, jen tak být, bez obchodu, nikterak nebýt ničím zaměstnán, ničím se ne-zabývat, tak jste náboženský člověk. Zapamatujte si, že mysl potřebuje být něčím neustále zaměstnána-bez toho totiž nedokáže existovat. Povím vám pňběh: jeden muž jednou obživil ducha, džina. Džin pra-vil: "Mám jednu jedinou podmínku: potřebuji neustále pracovat. Pokud mi můžeš neustále nabízet nějakou práci, budu ti sloužit. Jestli mi však přestaneš dávat úkoly, ocitneš se v nebezpečí - okamžitě tě zabiju." BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 39I Ten člověk byl určitě obchodmk. Souhlasil: "Zrovinka něco tako-vého by se mi líbilo! Mám stovky sloužících, všichni jsou ovšem líní, vyhýbají se práci. Podmínka je to dobrá, hodí se mi to. Dám ti tolik práce, kolik chceš, víc než zvládneš!" Ani nevěděl, co řiká a co se stane. Domů přišel štěstím bez sebe. Mnoho přemnoho dlouholetých přání pověděl džinovi, ale během mi-nuty byla všechna splněna a džin se vrátil: "Teď mi dej na práci něco dalšiho." Muž z něho dostal strach, protože kde měl najít tolik práce? Ani on, jako obchodnfk, nemohl na nic přijít! Zadal džinovi další úkol a on se zase vrátil. K ránu se obchodnfk ocitl v smrtelném nebezpečí. Zaběhl za súfij-ským svatým a zeptal se ho: "Co mám dělat? Džin mě zabije - už do-končil vše, co si dokážu představit." Onen svatý súfi byl matematik. Poradil mu: "Poruč mu, ať vyrobí kulatý čtverec. Zadej mu nějaký nesplnitelný úkol, jinak tě zabije." Onen obchodnfk mezitím zemřel, ale džin se snaží dál, pořád je za-městnaný. Obchodník má džina uvnitř sebe a všechny touhy jsou neuskutečni-telné. Nejenže nelze udělat hranatý kruh, ani z touhy čtverec neudělá-te. Pokoušet se splnit touhu znamená pokoušet se o nemožné. Stejná je ale podmínka mysli: "Dej mi něco na práci, nenechávej mne prázd-nou." Ne že by vás vaše touha zabila, zabije ale vaše ego, jestliže jí nedáte žádnou práci. Kdykoli máte něco na práci, něco děláte, cítíte se velice dobře, jste někdo. Kdykoli nemáte co dělat a zahálíte, ztrácíte svou identitu, jste nikdo a nic neznamenáte. Nedávno jsem četl knihu o hnutí Hare Krišna. Jmenovala se Svět Hare Krišny. Žena, která ji napsala, píše o Dr. S. Rádakrišnovi, býva-lém indickém prezidentovi, jako o zesnulém prezidentovi - protože kdykoli se politik ocitne ve výslužbě, už je "zesnulý". Autorka možná neví, že je ještě naživu, protože noviny na muže, který přestane úřa-dovat, hned zapomenou. Kde je nyní Nixon? Zapomenut! Kde je Gi-ri? Je zapomenut a hozen do smetí, nikdo se o něho nezajímá. Jedině když zemřou, objeví se o nich v novinách stručná zprávička. Proto kaž-dý lpí na svém postu, na své práci, nikdo nechce jít do výslužby, pro-tože kde potom bude vaše totožnost? Byli jste někým a teď jste nikým. Džin mysli má podmínku: "Dáš-li mi práci, dám ti ego, budeš ně-kým. Parnatuj, jsem-li prázdný, jsi prázdný také - existujeme spolu." Obchodmk následuje svou mysl. Dál si zadává práci, posiluje ego, ale ztrácí duši. Jde o sebevraždu, byf velmi subtilní. Dokážete-li být pár okamžiků bez práce a přece cítit k Bohu vděč- 392 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO nost, dokážete-li být nikým a stejně děkovat, že žijete, tak jste nábo-ženský člověk. Pak vaše cena nevychází z vašich skutků, z nich ne vaše cena nevychází z toho, co děláte, ale z toho, jací jste pak nemá-te svou cenu v bance, ale v sobě. Pak jste vy sami cenní. Svět na vás může úplně klidně zapomenout. Třeba půjdete po ulici a nikdo vám nepopřeje dobrý den. Možná se na vás nikdo ani nepodívá, je to mož-né, stává se to, stejně se nikdo nikdy nedíval na vás. Šlo o práci, kte-rou jste dělali, která byla důležitá. Skončili jste s ní, je po vás - stali jste se ničím. Jestliže však dokážete být šťastní jako nikdo, stali jste se sanjási-nem, vstoupili jste do onoho Božiho světa. Teď už se můžete těšit krá-sou a úplňkem, můžete se kochat zelení stromů a vlnkami na hladině jezera. Teď už můžete mít radost ze všeho a celý svět je otevřený a zve vás. Pozvání je tady pořád, ale vy na něho nemáte čas. Jste stále za-neprázdněni a chcete se nechat omluvit. Po mnoho, mnoho životů jste se vymlouvali: "Omluv mne prosím, nemohu přijít. Někdo se žení a já tam musím. Nemohu přijít, protože si musím koupit dům." Co to povídáte? Život vás vyzývá k extázi a vy jeho pozvání odmítáte a pak si stěžujete: "Já trpím", "Byl jsem odmít- nut," anebo "Proč v životě zažívám tolik bolesti?" Odmítáte veškerá pozvání ke štěstí. Zve vás strom, měsíc, oblaka i řeka. Celá existence vás odevšad zve, ale vy se ohrazujete: "Omluvte mne." Zve vás růže a vy ji obchá-zíte a vysvětlujete: "Promiň, nemohu přijít, jsem pozvaný na kamará-dovu svatbu." Vrátil se služebnik za pánem svým. "Tt, kteréž tys na večeři pozal, se z ni omlouvaji. " - nechtějí přijít. Pán pravil k služebnikovi: " Vyjdi na cesty a jřiveď ty, jež nalezneš, nechi povečeřeti mohou. " Tomu se musí porozumět: nejprv byli pozváni úctyhodní lidé, lidé, kteří jsou "někým", kteří se svým egem dosáhli nějaké totožnosti-prezident anebo premiér pozváni byli ti, kdo jsou "někdo", velice dů-ležité osoby. Odmítli, protože jsou přiliš zaneprázdnění a přijít nemo-hou. Nyní jsou zváni žebráci a hippies, ti, kdo jsou prostě na cestě. Je důležité to pochopit: ti, kdo si myslí, že zasluhují značný respekt, o Bo-ha přicházejí. I žebráci Boha dosáhnou, ale císaři nikoli, protože žebráci jsou stá-BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 393 le na cestě. Pozvete je a oni jsou připraveni jít. Nikdy se nenechají z pozvání omluvit, nemají nic, pro co by se omluvili, prostě jen čeka-jí. Zavoláte je a oni přijdou. Proč by ne, jsou přece na cestě. Pán tedy pravil: " Vyjdi na cesty a přiveď ty, jež nalezneš... " Tam vážené lidi, jako je starosta, prezident a milionář, nenajdete. Ne, na ces-tách je nenajdete, tam nikdy nejsou. Potkáte tam žebráky, zbloudilce, lidi, kteří nemají co dělat, toulající se pobudy - ty tam naleznete. Má to značný význam. Buddha odešel z paláce a stal se žebrákem Mahávíra zanechal svého kralování a stal se nahým fakírem, vydal se na cesty - paribrajaka, v jednom kuse cestující. Co to znamená? Ny-ní obdrží pozvání tito lidé. Vždy jsou připraveni ho přijmout, nemají žádný důvod, pro který by odmítli: "Nemohu přijít." Nemají svatbu, které by se museli zúčastnit, nemají dům, který by prodávali nebo ku-povali nemají co dělat, vždy odpočívají a jsou doma. Pán pravil: " Vyjdi na cesty a přiveď ty, jež nalezneš, nechi povečeřeti mohou. " Ti, kdo jsou ve světě ega někým, vždy pozvání odmítnou, protože ego si vyžaduje neustálé zaměstnání a nedokáže se z ničeho těšit. Po-dobá se ráně: trpí, ale nemůže se radovat není jako růže, ale jako rá-na. A ti, kdo se podobají květinám, kdo se již radují, i když třeba ani nebyli pozváni, tak večeří jsou to ti, kdo již vstoupili do existence a mají z ní radost, kdo nemají starosti a nenesou s sebou žádná bře-mena - ti, kdo jsou na cestě... Možná že byl zrovna úplněk... "Ted vyjdi a přiveď ty, kdo nikým nejsou" - protože Bůh musi vše sdilet. Pokud za ním nepřijdou ony veličiny, pak tedy uvítá nicky - Bůh ale s vámi sdilet musí. A žebrá-ci se z Boha těší víc než císaři, protože se nacházejí v bytí volnosti. Nejsou obchodnlky ani prospěchári žijí právě tímto momentem, nic neodkládají do budoucna. Kdysi jsem slyšel o jednom žebrákovi... Šel kolem něho obchod-ník a žebrák ho požádal o dva nebo tři groše na šálek čaje. Obchod-ník měl naspěch, ostatně jako vždy. Zavrtěl hlavou: "Dám ti je, až pů-jdu kolem tebe příště. Teďka pospíchám." Žebrák ho poprosil: "Prosím vás, nejsem obchodnik a nemůžu žít ze slibů. Dejte mi je nebo nedejte, ale nechodte na mě s budoucnos-tí... Jsem žebrák, nemohu žít sliby - nemám žádnou budoucnost." Obchodník žije na slibech celý svůj život vložil do dlužních úpi-sů. Prodal svou přítomnost za nějaký sen o budoucnosti. 394 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Ježíš ještě dodává: "Obchodnici a kupci do mist otce mého nevstoupi. " Jde o shodnou situaci, co se Boha otce a jeho místa, jeho paláce tý-če. Vymlouváte-li se: "Přijdu někdy v budoucnosti," o Boha přijdete. Můžete-li odpovědět: "Právě teď jsem připraven, nic mě nezdržuje. Če-kal jsem na tvé pozvání a hned jdu za tebou," jedině pak budete mo-ci vstoupit do Božího království. Jak můžete odmítat, když vás zve živoť? Ovšem odmítáte ho. Jak vypadá mechanismus vašeho odmítání? Lidé si myslí, že se sanjásino-vé vzdávají života. Já vám povídám, že se naprosto mýlí: jedině ob-chodník se vzdává života, sanjásin se z něj těší, neodmítá ho. V očích kupce či obchodmka vypadá, že se ho zříká, ale sanjásinové se jen prostě radují, nic nezavrhují. Náruživěji se z něj radují, toť vše. Jejich potěšení je tak naprosté, že když k nim přijde smrt, nebudou si v tom okamžiku vůbec stěžovat. Řeknou: "Žili jsme a užili jsme si. Stačí!" Pro sanjásina je naplněním každinká chvilka v jeho životě. Jestliže umírá, umírá šťastný. Ale obchodmk prožil třeba i miliony životů a svou práci stejně nedokončil jde o takovou práci, že ji završit nelze. V Upanišádách se vypráví starý přfběh. Král jménem Jajáti umíral a měl sto let. Přišla za ním smrt a on ji poprosil: "Mohla by sis pro-sím vzít jednoho z mých synů? ... já jsem totiž dosud nežil. Tolik jsem se zabýval prací na svém království, až jsem dočista zapomněl, že to-to tělo musím opustit. Nic jsem si neužil - bylo by přiliš kruté, kdy-by sis mne vzala s sebou, protože bych tak přišel o celou příležitost. Sloužil jsem lidem a království a nemohl jsem žít. Buď tak laskava!" Smrt odvětila: "Dobrá, otaž se svých dětí." Jajáti měl sto synů. Požádal své nejstarší, ti již však byli zchytralí. Lidé se zkušenostmi stávají vychytralejší a více kalkulují. Otce si vy-slechli, ale ze svých paláců paty nevytáhli. Až nejmladší syn - byl tak mladinký, měl pouhých šestnáct let - k otci přistoupil a souhlasil: "Dobrá tedy." Dokonce i Smrt s ním pocítila soucit, protože pokud stoletý stařec nežil, jak by si mohl něco prožít šestnáctiletý chlapec? Vždyf ještě ani nezačal žít! Smrt mu řekla: "Nic nevíš, jsi nevinný. Na druhé straně tvých devětadevadesát bratrů mlčí. Někteří z nich už mají sedmdesát, sedmdesát pět let. Jsou staří a dříve nebo později zemřou, je to otáz-ka několika málo let. Ale proč ty, chlapče?" "Jestliže můj otec nic neprožil během sta let, jak bych mohl doufat, BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 39S že si něco prožiju já? Všechno je to zbytečné! Je mi jasné, že když mé-mu otci nestačilo sto let, tak i kdybych žil také jedno století, stěží bych si něco prožil. Žít se dá určitě i jinak. Zdá se, že skrze život se žít ne-dá, tak to zkusím skrze smrt. Dovol mi zemřít, nebraň mi ve smrti." Totéž říká sanjásin: "Nemohl-li jsem žít životem svého ega, budu žít jeho smrtí. Vem si mne!" Smrt si chlapce vzala s sebou a král žil dalších sto let. Pak přišla Smrt znova. Král otec byl opět překvapen: "Tak brzo? ...myslel jsem si, že sto let jsou víc než dlouhá doba, že si nemusím dělat starosti. Ještě jsem si nic neužil. Zkoušel jsem žít, naplánoval jsem si to, ale teď, když je vše hotovo a já začínám žít, přicházíš zase. To je přtliš!" A tak se stalo desetkrát: pokaždé daroval život jeden za synů a otec žil dál. Když měl tisíc let, přišla Smrt a zeptala se Jajátiho: "A co si myslíš nyní? Mám si vzít zase dalšího syna?" Jajáti zavrtěl hlavou: "Ne, protože ted už vím, že je zbytečné žít třeba i tisíc let. Jde o mou mysl, není to otázka času. Zas a zas jsem se zapletl do téhož nesmyslu, přivyknul jsem si na promarňování své existence a bytí. Teď už mi nic nepomůže." Jajáti napsal budoucím generacím poselství, aby si ho pamatovaly: "I když jsem žil tisíc let, nedokázal jsem díky své mysli žít. Vždy se zabývá budoucností a opomíjí přítomnost. A život je přítomnost." Jestliže nejste zde a nyní, dál a dál vás bude život míjet. Vždy jste byli zváni, ale nikdy jste nebyli, kde jste měli být, nebyli jste doma, měli jste jiné závazky. A pak se divíte, že trpíte a jste nešfastní. Kaž-dý se zdá být nešťastný: ti, kdo žili dlouho, vypadají nešťastně ti, kdo nežili, také. Mladí nebo staří, všichni vypadají nešťastně - protože jde o tutéž mysl. Jednou jsem zahlédl ve výloze restaurace nápis. ByI napsán na skle. "Nestůjte venku a netvařte se nešťastně - vejděte a nechte se otrávit!" Stojíte-li venku, jste hromádka neštěstí, a vejdete-li dovnitř, budete otrávení a zase nešťastní. Právě mysl je tím neštěstím. Je jedno, jestli jste venku nebo uvnitř sto nebo tisíc let, jeden život nebo hromadu životů - nebude vám to nic platné, dokud si neuvědomíte, že samotná mysl, mysl obchodmka, kterou s sebou vláčíte, je na překážku. Zahoďte svou obchodnickou mysl a stane se z vás sanjásin. A Ježíš říká: " Obchodnici a kupci do mist otce mého nevstoupi. " 396 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Dllcy sobě samým vstup promeškají - ne že by dveře nebyly ote-vřeny. Dilcy sobě samým o pozvání přijdou - ne že by ho neobdrželi. Pozvání platí navěky je tady stále, navěky věků. Posel za vámi při-chází každý den. Ježíš byl poslem, ale Židé ho odmítli. Buddha byl ta-ké posel a hindové ho odmítli. Posel za vámi přichází každý den, kle-pe vám na dveře, ale vy namítáte: "Máme něco na práci. Poslechněte si, co se kdysi přihodilo Buddhovi: Mnohokrát, snad třicetkrát procházel jednou vesnicí. Jeden vesnický obchodník si vždy-cky myslel, že za ním půjde, aby si ho vyslechl, ale pokaždé se mu něco postavilo do cesty: jednou byla manželka nemocná, podruhé zas těhotná, buď měl v domě spoustu hostů, anebo měl nějaké potíže s ob-chodováním, vždy to či ono. Buddha přišel a odešel onen muž se za ním nedokázal jít podívat. Třicetkrát během třiceti let prošel Buddha vesnicí. A pak jednoho dne, znenadání k ránu, když se onen obchodník chystal otevřít krámek, zaslechl, že Buddha má toho dne zemřít. Poté si uvědomil, o co při-cházel, ale bylo už přiliš pozdě. Vyběhl za Buddhou - byl od něho de-set či patnáct mil daleko - a večer tam doběhl. Buddha už odcházel do ústraní. Otázal se svých žáků: "Máte ještě něco, na co se mne chcete zeptat?" Oni však naříkali a rvali si vlasy: "Pověděl jsi nám dost a my ani to nepochopili. Nemáme se tě na co ptát." Buddha se jich zeptal třikrát, jak měl ve zvyku, protože tvrdil: "Jste tak hluší, že jste schopni mou odpověd zmeškat zas a znova." Každou větu pokaždé opakoval třikrát, abyste si ji mohli poslechnout. Pak si tedy odešel sednout pod strom. Pokojně se usadil, zavřel oči a začal se rozpouštět do vesmíru. Poté přiběhl onen muž, celý udýchaný a zpocený a vyptával se: "Kde je Buddha? Musím se ho na něco zeptat, dlouho jsem se nače- kal." "Přišel jsi při iš pozdě. Buddha procházel tvou vesnicí a vždy se na tebe ptal, ale tys nikdy nepřišel. Třicetkrát jí prošel. Vždy pobýval po- blíž tvého domu vesnice je maličká - došel bys k němu po minutě chůze. A on se vždy ptal, jestli je tady ten obchodník nebo ne, a my sme museli říci, že ne. Někdy za tebou přišel dokonce i posel a vy- zval tě, ať přijdeš, a ty ses vymlouval, že tedka nemůžeš, protože je sezóna, že tedlca nemůžeš, že máš totiž těhotnou ženu anebo že tento- krát máš v domě hosty. Přišel jsi sice, ale příliš pozdě." Je to přióěh navýsost prodchnutý soucitem: Buddha vyšel z medí- tace a pravil: "Možná chybil, ale mé pozvání platí dál. Možná se opoz-BŮH NENÍ NIC UŽITEČNÉHO 39% dil, já však jsem stále naživu. Nechte ho tedy, ať mi položí svou otáz-ku. Čekal jsem na něj, odkládal jsem své rozplynutí, protože jsem dou-fal, že by mohl přijít nyní, když uslyší, že mám zemřít." Zahoďte svou obchodnickou mysl! Jinak přijdete o buddhy zas a znova, jako jste o ně přišli již mnohokrát před tím. A pak se vám stane rutinou, že vše promeškáváte, uvyknete tomu. Ježíš má pravdu. "Kupci a obchodnict do mist otce mého nevstoupi. " Království boží pro ně není, protože se o ně vůbec nezajímají, za-jímají se o království tohoto světa. Oči mají zaměřeny dolů, dívají se dolů, na vše materiální a světské. Poněvadž klopí zrak dolů, nedoká-žou pohlédnout vzhůru. Pak přichází poselství nazmar - oni ho slyší, ale vymlouvají se. Vybrali jste si nepodstatné a odmítli podstatné. Zvolili jste bezcen-né, co ve skutečnosti zanikne a zavrhli jste vše nesmrtelné. Zvolili jste tělo a odmítli věčnost, nitro, vědomí. A cokoli si volíte, vám určuje směr. Budte toho pamětlivi. Podívejte se, jak vypadá vaše situace a ne-myslete si o ostatních: "Tento člověk je obchodník." Dívejte se na se-be, protože ze sta osob je devadesát devět obchodmkůje nanejvýš pravděpodobné, že vy také. Nemyslete si, že jste výjimkou, protože ta je vždy naprosto odlišná. Výjimka již vstoupila k Bohu, již s ním ve-čeří. Pro dnešek dost! Učednici pravili jemu: Kdy vzejde mrtvým spočinuti a nový svět, kdy on vzejde? Pravil jim: Co očekáváte vzešlo již, ale nepoznali jste toho. Učednici pravili jemu: tyři a dvacet promluvilo proroků v Izraeli a všichni o tobě promluvili. Pravil jim: Živým jste opovrhli který před vámi stoji a o mrtvých jste promluvili. )ežis pravil: Oheň na zemi jsem uvrhnul a hleďte, střežim ji až v plamenech stane. OPILÁ MYSL 401 . církve, velké organizace založené na kultu toho, koho nikdo nepoznal, když tu byl. Proč se míjíte s živým Kristem? Je nutné tomu porozu-mět, neboť to musí být něco hluboce zakořeněného v lidské mysli, v sa-motné její přirozenosti. Nejde o individuální nedostatek, chybu, které se dopouští ten nebo onen člověk. Po tisíce let je páchána lidskou mys-lí jako takovou. Mysl je třeba proniknout a pochopit. Za prvé: mysl nemá žádnou přítomnost, pouze minulost a budoucnost. Přítomnost je natolik úzce ohraničená, že ji mysl nedokáže zachytit. Ve chvili, kdy ji zazname-ná, změnila se už v minulost. Tak si mysl dokáže pamatovat minulé, toužit po budoucím, ale nikoli vidět přítomné. Minulé i budoucí je roz-lehlé a nesmírné přítomnost je atomická a sotva patrná, takže v oka-mžiku, kdy si jí začnete být vědomi, je už ta tam. Nejste dost vníma-ví! Je potřeba ohromné intenzity vnímání, aby vám umožnila uvidět přítomné. Musíte být úplně bdělí není-li tomu tak, není možn je za-hlédnout. Jste již zpití minulostí nebo budoucností, nebo obojím. Jednoho dne se mě hodža Nasreddin rozhodl navštívit. Mávl na ta-xi, nastoupil a poručil: "Řidiči, zavezte mne do Oshovy komuny." Značně znervóznělý taxikář vystoupil z vozu, neboť ten už stál před číslem 17, Koregaon Park. Otevřel dveře a pravil Nasreddinovi: "Jsme na místě, kamaráde. Vystupovat!" Nasreddin odvětil: "Dobrá, ale příště jeďte pomaleji." Mysl je zpitá, není schopna sledovat přítomnost, tedy to, co leží pří-mo před vámi. Je přeplněna sny a touhami. Postrádáte přítomné. Pro-to zůstává nepoznán Ježíš, Buddha i Krišna a po celá staletí pak plá-čete a voláte, po staletí cítíte vinu. Stovky let přemýšlíte, modlíte se 4O2 HOitČIČNÉ SEMÍNKO a představujete si, ale když je potom Ježíš tady, nepoznáte jej. Je mož-né setkat se s ním jedině tehdy, dosáhnete-li toho, co nazývám du-cha-přítomností, takovou přítomností mysli, která nezná minulost ani budoucnost. Jen ona může pohlížet na přítomné, které se vám mění ve věčné. Věčnost je však hlubina, nenajdete ji před sebou ani za sebou - jako by ležela na jakési vertikální ose. Druhé zjištění hodné zapamatování: jste schopni porozumět minu-losti, protože k porozumění je zapotřebí čas čas k přemýšlení, teore-tizování, filosofickým úvahám, systematizaci a hádkám. Intelektuálně umíte věci uspořádat. Je-li ale Ježíš teď a tady, nemůžete přemýšlet-není na to čas. Mysl vyžaduje chvili na rozmyšlenou. Tápe ve tmě. Domnívá se, že takto dojde porozumění, které ale ve skutečnosti po-rozuměním není. Jestliže skutečně rozumíte, můžete hledět přímo na holý fakt a jeho pravda se sama odkryje. Nejste-li takového porozu-mění schopni, musíte přemýšlet. Pamatujte si, člověk porozumění nikdy nepřemýšlí, jen prostě pozo-ruje fakta. Samotný pohled odhaluje. Člověk neporozumění přemýšlí. Je to, jako když chce slepec odejít ze svého domu: nejdříve musí uva-žovat: "Kde jsou dveře, kde je schodiště a kde branka?" Člověk obda-řený zrakem v takovém případě prostě vyjde ven. Nikdy nepřemýšlí o poloze dveří nebo schodů. Vidí, a tedy nemá zapotřebí rozvažovat. Pokud jste slepí, je potřeba přemýšlet velice silná. Myšlení je ná-hražka, zastírá vaši neschopnost vidět. Člověk, který je schopen vidět přímo, nikdy nemyslí: Ježíš není myslitel, Aristoteles ano, Buddha ne-ní myslitel, Hegel je. Osvícený člověk nikdy nepřemýšlí, pouze se dí-vá, k tomu má oči. Samotný pohled mu odkrývá, kudy vede cesta, kde se nachází dveře a kde brána, kudy vejít. Ve chvili, kdy je Ježíš zde, je brána otevřená. Ale vy jste slepí: zce-la určitě se přímo jeho budete ptát. "A kde jsou dveře, kde je vchod? Kudy mám jít?" William Hunt, anglický malíř, se proslavil zvláštním obrazem. Když byl poprvé vystaven v Londýně, vzbudil mezi kritiky značnou zvěda-vost. Je to jedno z nejkrásnějších zobrazení Ježíše. Ježíš stojí ve dve-řích, které jsou zavřené a zdá se, že je tomu tak od věčnosti, protože zarůstají plevelem. Vypadá to, že je po staletí nikdo neotevřel. Jsou na pohled věkovité a rozeschlé, Ježíš stojí v nich a malba je nazvána: "Po-hleďte, já stojím ve dveřích." Je na nich také klepadlo, které Ježíš dr-ží v ruce. Je to krásný obraz. Ale kritici vždycky hledají nějakou chybičku celá jejich mysl je soustředěna na pátrání po něčem, co podle jejich OPILÁ MYSL 4O3 mínění není v pořádku. Také zde našli, co hledali. Na dveřích je kle-padlo, ale úplně postrádají kliku. Vysvětlovali tedy Huntovi: "Dveře jsou pěkné, Ježíš je v pořádku, ale na něco jste zapomněl: namalovat kliku." Hunt se jen zasmál a odvětil. "Tyhle dveře se otevírají zevnitř."-Ježíš stojí ve dveřích člověka, jeho srdce. Nedají se otevrit zvenčí, je tedy zbytečné, aby z této strany byla klika, klepadlo posťačuje. Dveře srdce se otevírají z vnitřní strany. Ježíš přichází a klepe na vaše dveře... ale vy začnete přemýšlet. Ne-otvíráte, naopak, můžete se dokonce vylekat natolik, že raději ještě za-sunete zástrčku: "Kdo ví, co je to tam venku za člověka? Vypadá jako vandrák. Bůh ví, co udělá, jakmile mu jednou otevřu? " Tím, že ote-vřete svá srdce, je učiníte zranitelnými nejste už jistí a v bezpečí. Na-víc je vám ten muž cizí, nikdy jste nikoho takového neviděli. Nedove-dete důvěřovat. Proto když Ježíš přijde zaklepat na vaše dveře, pro-meškáte jedinečnou přiležitost. Jste v prvé řadě slepí, neschopní vidět, dovedete jenom myslet. V druhé řadě máte strach, obáváte se neznámého. Jste klidní, co se tý-če minulosti, protože už uběhlo dostatek času, mnoho lidí uvažovalo a vytvořilo teorie, aby zajistili vše potřebné. Teď se můžete dívat leda na knihy - a ty jsou mrtvé. Můžete sice uvažovat o Ježíši a dojít k do-znání viny. Není v tom nic nebezpečného, protože i když svá srdce otevřete knize, nic se nestane. Proto milióny křesťanů neustávají v kaž-dodenním čtení bible, Hindové Gíty a Buddhisté sútry Dhamma-pada. Opakují mechanicky věty, den za dnem - znova a znova. Není v tom žádné riziko, kniha není oheň. Ale Ježíš je oheň: otevřít jedinkrát své srdce znamená být spálen na popel. Jakmile tento cizinec jednou vejde, proniklo neznámé do zná-mého. Nyní už nemůže vaše mysl nikdy existovat tak, jako předtím nemůžete zůstat nezměněni. Došlo k nespojitosti, minulé je mrtvé-nemůže se už odrazit ani ve snech vše, co jste nashromáždili, zmize-lo. Ježíšův oheň vás sežehne se vším všudy, znamená smrt. Ale vy se děsíte, protože nevíte, že po každé sznrti následuje zrození, které je tím větší, čím větší byla ona smrt, tím úplnější, čím úplněji jste zemřeli. A tento muž vám dává absolutní smrt. Máte strach. Kdo je ten, kdo se bojí? Pochopte, že vy to nejste. Je to ego, vaše nashromážděná minulost, vaše identita: máte postavení, prestiž a moc, vědomosti a úctu druhých. Ježíš toto ego rozbije na-padrť. A ono vám radí: "Buď opatrný! Neotvírej lehkomyslně. Kdo ví, kdo je ten člověk za dveřmi. Nejdříve se ujisti." Ale ve chvili, kdy jste si jisti, je Ježíš už pryč, protože nemůže u vašich dveří stát věčně. Pro-niknutí neznáma do známého, věčnosti do času je velice vzácný jev. Střetnutí Ježíše s vámi je natolik vzácné, že k němu dochází pouze na kratičký okamžik, pak je přiležitost nenávratně pryč. Promeškáte ji-nemáte dostatek duchapřítomnosti. Slyšel jsem takový příběh: jeden lakomec dostal od státu padesát ti-síc rupii, protože vlak, kterým cestoval, vykolejil, a on žádal náhradu. Zlámal si spoustu kostí, ale byl velice šťastný z toho padesátitisícové-ho bolestného. Belhal se po městě a všem na potkání sděloval ty dob-ré zprávy: "Dostal jsem padesát tisíc rupii a má manželka pětadvacet tisíc!" Přítel se jej ptal: "Copak tvá žena byla při té nehodě také zraněna " Lakomec vysvětloval: "To ne, při nehodě se jí nic nestalo, ale i v tom hrozném zmatku po havárii jsem si zachoval dostatek ducha-přítomnosti na to, abych ji kopl do zubů. Tak dostala dvacet pět tisíc." V tomto světě občas užijete duchapřítomnosti - k nevhodným úče-lům, samozřejmě. Nikdy ji však nepoužijete, přijde-li Ježíš nebo Budd- ha - to je nebezpečné. Nic tím nemůžete získat, naopak připravíte se tím o všechno. Žádných pětadvacet tisíc rupii od pojišťovny vás neče- ká, naopak. Přijdete o všechny pracně nashromážděné poklady. Jakmi- le se zde objeví Ježíš, nedíváte se mu nikdy zpříma do očí. Rozhlíží- te se kolem sebe, hledíte stranou, nikdy se nestřetnete s jeho pohle- dem. Váš zrak těká nalevo napravo, vaše mysl od minulosti k budouc- nosti... zčistajasna jste mazaní a vychytralí. Ztrácíte při ežitost, proto- že ji v hloubi duše chcete ztratit. Ježíš znamená nepohodlí. Potkat jej je vám na obtíž, protože vás úplně vyvádí z rovnováhy. Nutí vás uvědomit si, že žijete naprosto mylně, nutí vás pocítit, že hřešíte, že se míjíte cílem. Vzbuzuje ve vás dojem, že celý váš dosavadní život byl zbytečným marněním času, kte- ré nikam nevede, že už po milióny životů přešlapujete na jednom mís- tě. Samozřejmě, že tváří v tvář takovému člověku cítíte neklid, něco hluboko uvnitř se třese a chvěje. Jediná možnost je vyhnout se setká- ní, v tom jste velice vynalézaví. Děláte to tak šikovně, že si ani ne- uvědomujete, co provádíte. Teď zkuste pochopit tato slova: Učedníci pravili jemu: Kdy vzejde mrtvým spočinutí a nový svět, kdv on vzejde? Židé stovky let čekali na chvli, kdy mrtví obživnou, kdy bude na-stolen nový svět plný míru a požehnání a zrodí se božský řád. Nyněj-ší svět je odpudivý a připomíná spíše noční můru. Jediný způsob, jak jej tolerovat spočívá v naději, že se to jednoho dne změní, že tento ošklivý svět zanikne a bude nahrazen novým, světem krásy, dobroty a pravdy. Jedná se o trik mysli: intoxikace nadějemi, silné alkoholic-ké opojení, kterému se nic nevyrovná. Pokud umíte doufat, můžete vy-držet v opilosti na věky věků. Dává vám možnost čekat: "Tenhle hnus ný svět není trvalý, život zde není skutečný život - ten teprve přijde. Takto uvažuje člověk, který není skutečně zbožný. Zbožný člověk přijímá to, co je, nečeká, až se stane něco jiného akceptuje svět i život v jejich současné podobě. Vyjadřuje hluboký souhlas: je vděčný za všechno a nestěžuje si. Nestýská si: "Tohle je odporné, tohle je špatné, tohle je noční můra." - "Ať je to jakékoli, je to nádherné," říká, "přijímám to." Jen skrze takové přijetí se znovu ro-dí, stává se novým člověkem a vzniká pro něj nový svět. Tudy vede cesta do nového světa. Jestli jen čekáte s nadějí, že se tento svět jed-noho dne změní sám, nedočkáte se nikdy - úplně stejně čekají lidé už od dob, kdy Adam s Evou opustili ráj. V Číně mají přísloví: ,Pokrok je nejstarší slovo ze všech. Lidská mysl se vždy domnívala a domnívá, že jdeme kupředu. Ve skutečnos- ti nejdeme nikam, svět zůstává beze změny. Snad se odlišuje v detai- lech, ale podstata je stejná kolo, které se znova a znova otáčí ve sta- rých kolejích. Zbožný člověk je takový, který přijímá tento konkrétní okamžik- v každém případě, ať už se děje cokoli - a tímto přijetím se rodí zno- vu, vstává z mrtvých. To je znovuzrození. Jsou-li vaše oči jiné než předtím, je i svět jiný, protože na něm nezáleží, důležitý je způsob, ja- kým se díváte. Úhel pohledu, osobní přístup, to rozhoduje - váš po- stoj je vaším světem. Svět jako takový je neutrální: Buddhovi se jeví jako mokša, zářivá krása a extáze vám jako sedmé, nejhlubší peklo- nedovedete si představit nic horšího. Záleží na tom, z kterého úhlu na svět pohlížíte. Jste-li vy znovuzrození, všechno se znovuzrodí s vámi. Stromy zů- stávají stejné, a přece ne stejné obklopují vás tytéž kopce, a přece ne tytéž - neboť vy jste se změnili. Jste středem svého světa, a změní-li se centrum, periférie musí následovat, protože tento svět není nic než stín. Jeho proměny odpovídají vaším proměnám. A ten, kdo čeká a doufá, že se stín jednoho dne změní sám od sebe, je blázen. Židé čekali jako všichni ostatní na den znovuzrození světa, den zmrtvýchvstání přijde mír, věčný mír a život. Proto se ptají Ježíše: OPILÁ MYSL 407 406 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Kdy vzejde mrtvým spočinuti a nový svět, kdy an vzejde? Ptali se na to, co bude právě tímto způsobem se míjíte s Ježíšem. Nedotazujte se jej na budoucnost, pro něj žádná neexistuje celá věč-nost je pro něj přítomná. Neexistuje pro něj žádná naděje, neboť nadě- je sen. Ježíš zná pouze pravdu, ne naději. Je to jen klam a droga je opíjí vaše oči tak, že se díváte na úplně odlišný svět. Pro Ježíše exis-tuje jedině pravda, ,fakticita - prázdné, nahé bytí nespojuje si s ním žádná doufání. Neznamená to, že by byl zoufalý - pamatujte si, že zou-falství je částí naděje. Doufáte-li v budoucnost, bude následovat beznaděj z minulosti. Zou-falství je stínem naděje: doufáte-li, dočkáte se frustrace přímo úměrné k tomu, jak moc jste doufali. Naděje vykresluje sen, který se potom ne- yplní. Ježíš si nezoufá, není frustrovaný. Nikdy se neoddává nadějím, v proto jej všechno uspokojuje nic nepředpokládá a proto je vše tak, jak má být nesní, proto nezná zklamání. Nic vás nemůže zklamat, pokud se neženete za úspěchem nic vám nemůže přivodit frustraci, pokud nevzhlí-žíte k budoucnosti. Ne! Neexistuje utrpení, dokážete-li se vyhnout snění. Sny s sebou nesou trápení existence sama je čistá extáze. Ježíš ži- je tady a ted, je to pro něj jediný způsob bytí. Proto říkám, že je pro j velmi obtížné se s vámi setkat, protože vy na rozdíl od něj žijete ně v budoucnosti. Jak se střetnout? Vzdálenost je nezměrná. Jsou dvě možnosti. Jedna z nich předpokládá, že by Ježíš začal snít tak jako vy - což je neuskutečnitelné, protože snít vědomě není mož- né. Vědomé snění si nelze přivodit, pokud je tu ten, kdo ví, sen nemů- že přijít. Ten, kdo ví, by musel tvrdě usnout. Ježíš proto nemůže se- stoupit na vaši úroveň, ať se snaží jakkoli. Rád by to udělal, i Budd- ha, rádi by se dostali k vám, aby se s vámi střetli, ale to skutečně ne- lze, nemohou upadnout do spánku, do nevědomí, nemohou propadnout snům a iluzím. Jak se tedy setkat? Možnost vejít do oblasti snů a bu- doucnosti se ukázala jako absurdní a planá. Jediný způsob je zatřást s vámi a probudit vás. Proto radí Ježíš svým učedníkům znovu a znovu: "Probud,te se, bud- te bdělí! Pozorujte, sledujte, dívejte se!" Neustále je upomíná: "Budte pozorní a duchapřítomní tady a ted hned!" Ale dokonce i oni se vy- ptávají na budoucnost. Nedívají se na Ježíše, ale přemýšlejí o tom, co bude, protože v minulosti trpěli. To je zákon rovnováhy: v minulosti se trápili, musí je proto v budoucnosti očekávat blaženost. Utěšují se zákonem rovnováhy, jinak by se museli zbláznit. Za dávných časů míval každý císař na svém dvoře kromě mudrce také blázna. Zdá se to absurdní - mudrce, dobrá, ale k čemu blázna? K udržení rovnováhy. Jen tak je to v pořádku. Stalo se kdysi, že jistý vladař zaměstnával pouze mudrce. Všechno se kazilo a obracelo k horšímu, došlo proto na hledání dokonalého blázna. Dokonalost je vzácná: najít takového blázna je dokonce ještě těžší než najít dokonale moudrého člověka. Ale úplnost má svou krásu, ať už se vyskytuje v čemkoli. Dokonalý blázen má v sobě nenapadnutelnou vlast- nost - dokonalost, která má svou vlastní přitažlivost a přirozený půvab. Chcete-li vědět, o čem mluvím, přečtěte si Dostojevského Idiota. Našli takového blázna. Král si chtěl vyzkoušet, zda opravdu stojí za to, a tak mu poručil: "Sepiš seznam deseti největších bláznů na mém - ten měl sto členů - "vyber deset osob a seřaď jejich jména, dvoře" blázen všech bláznů ať je v čele." Určil mu sedmidenní lhůtu. Sedmý den se král optal: "Už jsi se seznamem hotov?" "Ovšem," odpověděl blázen. Král začal být zvědavý. "A kdo je první?" "Vy," zněla odpověd. To krále dopálilo: "Pročpak? To mi budeš muset vysvětlit." Blázen ochotně objasnil: "Až do včerejška jsem nerozhodl o tom, kdo se umístí první. Pak jste ale jednomu ze svých ministrů svěřil mno- ho miliónů rupii a vyslal jej do dalekých zemí obstarat největší dia- manty, perly a jiné drahé kameny. Řilcám vám, že se nikdy nevrátí a vy že jste blázen, že mu můžete takhle důvěřovat." Král se zeptal: "Dobrá, ale když se vrátí, co pak?" "Přeškrtnu vaše jméno a napíšu tam jeho," zněla odpověd. Na dvorech dávných vládců to byla nutnost, takový člověk udržo- val v vážený stav. Váš život je poznamená prili stálou snžpůso udr- y š daleko bí její žení rovnováhy. Zajdete-li v jednom směru vnováhy sa- narušení nemoci a choroby. Choroba je projevem ztráty ro motné slovo ,choroba symbolizuje nevyváženost. Je-li vaše minulos ošklivá - dlouhotrvající trápení, suchopár a nuda - jak ji vyrovnáte. Musíte to nějak udělat, jinak vám hrozí šílenství. Vyvažujete ji budouc- ností, kterou si malujete v zářivých barvách. Ježíš nic takového nepotřebuje, neboť on sám je rovnováha. Nemá zapotřebí mudrce a blázna. Vaše minulost připomíná mudrce, nebot je vyplněna zkušenostmi skrze ně jste dosáhli moudrosti. Budoucnost se podobá bláznu: oddává se snění. Nemáte-li před sebou žádnou budouc- nost, co se stane? Přeskočí vám v hlavě až k zuřivosti. Postrádáte-li budoucnost, musíte se zbláznit. 408 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Tento proces probilzá na Západě a především v Americe. Vodfková bomba, jaderná energie způsobily, že budoucnost přestala existovat. Jestliže se Amerika stala zemí hnutí hippies, beatniků a jim podob-ných, je to proto, že je bdělejší. Američané za druhé světové války po-užili atomovou bombu a jsou ostražití: není už žádná budoucnost a mi-nulost je dlouhá a děsivá noční můra. Co dělat? Není zde nic, co by vám umožňovalo snít a tak udržovat rovnováhu: rodí se hippie - stal se z něj zuřivý silák bez rovnováhy. Buddha se rodí podobným způsobem, ale metoda je odlišná. Totéž platí pro Ježíše: zahazuje minulost a přestává myslet na budoucnost, vzpomínat na to, co bylo a snít o tom, co bude. Tehdy se on sám v je-diné chvíli stává rovnováhou. Nelze jej z tohoto stavu vyvést, kdepak. Můžete vyvést z míry člověka, který je pouze přizpůsobený, ale Ježíš takový není. Přizpůsobeného člověka vyvede z rovnováhy každá ne-předvídatelná událost, ale Ježíši se to stát nemůže, nemůže zešilet, pro-tože se změnila samotná podstata. Nežije už v minulosti, nežije v bu-doucnosti. Učedníci se ptají, co bude. Jak se s ním mohou setkat? Jak jej po-chopit? A přitom jsou to učedníci - co potom prostý a přízemní dav? Pravil jim: co očekáváte vzešlo již, ale nepoznali jste toho. Co očekáváte vzešlo již... ti, kteří zemřeli, vstali z mrtvých, dosáh-li klidu. Nastoupil nový svět, je přímo před vámi, ale vy o tom neví-te. Ježíš hovoří o sobě. "Já jsem ten nový svět, probuzený mrtvý, jsem život, sám střed života - jsem zde přímo před vámi a vy o tom nemá-te tušení. Ptáte se po budoucnosti a ona je tady." Pravil jim: co ořekáváte vzešlo již, ale nepoznali jste toho. Ve věčnosti neexistuje budoucnost. Budoucnost je částí přítomné-ho, ale omezenost vaší mysli vám zabraňuje vidět celek. Jste podob-ni člověku zamčenému v pokoji, který vyhlíží klíčovou dírkou: ne-může vidět všechno. Klíčová dírka neumožňuje spatřit celek - snad jedině pokud jste si vzali hašiš! Jinak klíčovou dírkou celek neu-vidíte. Povím vám přfběh. Tři muži se blížili k městu, zatímco slunce za-padalo. Pokoušeli se dorazit do cile dříve, než zajde, utilcali, nebof vě-OPILÁ MYSL 409 děli, že ve chvili, kdy zapadne slunce se uzavřou městské brány. Byli by nuceni strávit celou noc vně hradeb, vystaveni mnoha nebezpečím - dravá zvěř, loupežníci a podobně. I přes horečný spěch přišli pozdě. Brána byla již pevně uzavřená a slunce pod obzorem. Jeden z nich začal s bušícím srdcem hlasitě křičet, aby jej zaslech-ly stráže uvnitř. Volal a tloukl na dveře, až si rozedřel ruce do krve a sesul se v mdlobách. Druhý se vydal podél zdi. Snad by zde mohla být malá zadní vrátka, kterými by mohli vejít, vyschlá stoka nebo něco podobného. Třetí byl kuřák hašiše: klidně si zapálil, pak se podíval skr-ze klíčovou dírku a volal. "Podívejte! Nemusíme nikam chodit - vle-zeme dovnitř tady tudy!" Tak to chodí, když se ocitnete pod vlivem drog. Klíčová dírka se jeví natolik velká, že máte pocit, že skrze ni můžete vstoupit do Bo-ifho království. Nenechte se mýlit. Zůstanete venku, a až budete zno-vu při smyslech, přijde vám celý ten nápad k smíchu. Přemýšlejte o muži zavřeném v pokoji s jeho omezeným výhledem: nemůže vidět všechno, co je venku, jeho zorné pole je omezené. Před-stavte si také, že se jeho oko za klíčovou dírkou pohybuje: v obraze se mu objeví strom jeho pohled se opět o něco posune a spočine na druhém stromě. První strom přestal existovat stal se minulostí a ten člověk se domnívá, že prostě zmizel. S další změnou směru pohledu je do minulosti odsunut druhý strom a zjevuje se třetí muž se domní-vá - a uvažuje logicky - že: "Strom, který už nevidím, není, a ten, který ještě nevidím, dosud není. Jen ten, který vidím právě teď, exis-tnje." Přesně tak uvažujete i vy. Muže u klíčové dírky nenapadne, že se pohybuje jeho oko, bude se naopak domnívat, že stromy vcházejí do existence a zase ji opouštějí. Tak to říkáme: čas plyne. Pamatujte si, že čas nijak neplyne, jen vaše mysl se pohybuje. Kam čas může ply-nouť? Přemýšleli jste o tom? Kam?... Pohyb jako takový potřebuje jis-tý čas: jestliže se váš čas pohybuje, je zapotřebí jiného času, ve kte-rém by plynul ten váš. Přicházíte do tohoto domu ze svého domu, ces-ta vám zabere půl hodiny. Pohybujete se z místa na místo - to vyža-duje čas. Jestliže náš čas plyne tak, jak si to představujeme - jako ře-ka, odplouvající do minulosti a přitékající z budoucnosti - pak je za-potřebí jiného času, ve kterém by se náš čas pohyboval. Upadnete do nekonečného regresívniho kruhu: tento jiný čas pak vyžaduje opět dal- ší čas a tak dále. Tak to být nemůže. Čas je nehybný. Naopak, to vaše mysl se pohybuje, ale vy to nevi- díte. Je to jako jet ve vlaku velkou rychlostí a pozorovat, jak se za ok- 410 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO ny hají stromy: pohybujete se opačným směrem. Nemáte-li možnost porovnání a pohledu zvenčí... jistě znáte ten pocit - když se rozjíždíte, zdá se vám, že do pohybu se dal vlak stojící na vedlejším nástupišti. Člověk se na zemi vyskytuje už milióny let. Země se celou tu do-bu pohybuje, ale nikdo si toho nevšiml: všichni věřili, že se hýbe slun-ce. A vyjadřování se přes vědecká tvrzení dosud nezměnilo: stále ří-káme ,východ slunce a ,západ slunce. Slunce nevychází ani nezapa-dá, jen my uvažujeme, jako by tomu tak bylo: I vědci sami tak uva-žují. Přesto, že znají skutečnost, způsob myšlení je příliš hluboce za-kořeněný. Neexistují slovní spojení jako ,východ Země nebo ,západ Země pro nás je slunce stále ještě oběžnicí. Stejně falešné představy máme o čase. Čas se nepohybuje, je věč-ný. Mysl je v pohybu a ze skutečnosti proto zůstává pro vás otevřena jen uzoučká štěrbina - to, co je zrovna před ní, je přítomnost to, co P již opustilo zorné ole, e minulost, co se v němáo d nez evilo, na-zýváte budoucností. Ale kam může přítomnost o j Pokud se nad celou věcí zamyslíte, zjistíte, že je to absurdní. Jak by se přítomnost mohla tak najednou uchýlit do neexistence? Jak se může b tí zvrátit v nebytí? Minulost není nikde k nalezení, je tedy ne- existující. A jak může neexistující budoucnost začít existovat? Je to y napohled absurdní představa. Bytí zůstává bytím, nebytí nebytím - jen vaše mysl je v pohybu. Nejste schopni spatřit celek, proto rozlišujete. Ježíš žije v tomto celku. Proto říká: Co očekáváte vzešlo již, ale ne- poznalf jste toho. A nejen že to vzešlo ted: to, co očekáváte, je zde už od nepaměti. Proto Ježíš v jiné promluvě tvrdí: "Předtím než Abrahám byl, já jsem a vždy jsem byl." Mysl vás přesvědčuje, že Ježíš přijde až někdy v budoucnu. Tatáž mysl pak Ježíše popře, protože jakákoli komunikace s přítomným je pro ni nemožná. Odtud slova Židů: "To není ten pravý, ten, kterého čekáme." Nikdo nikdy nebude ten pravý. Ať už to bude kdokoli, nebude to nikdy ten, koho čekáte, protože to není otázka pravosti nebo nepravos- ti je to otázka mysli, nadějí vložených do budoucnosti a života v ní. Přišel-li již Ježíš, není zde žádná budoucnost - všechny vaše sny se hroutí. To on je ničí a vy jste do nich už investovali tolik, že je obtíž- né, velice obtížné něco takového připustit. Jakýsi doktor kdysi přesvědčoval opilce: "Okamžitě zanechte pití, nebo ohluchnete." Opilec odpověděl. ,.Ani mě nenapadne přestat - to, co slyším, se nevyrovná tomu, co piju. Tím, že ohluchnu, o nic nepřijdu to, co sly- ším, tak jako tak nestojí za nic." OPILÁ MYSL 411 Tolik jste toho vložili do budoucnosti, že věci, o kterých sníte, ne-uvěřitelně stouply v ceně. Udržují rovnováhu s vaší minulostí, dávají vám motivaci k jednání a činům, usnadňují ten nekonečný běh nikam. Ve skutečnosti pomáhají vám a vašemu egu vůbec být. Je těžké je opus-tit. Kdykoli proto Ježíš předstoupí a řekne: "Jsem zde!", voláte: "Ne, to není ten pravý!" Takový ale nikdy nepřijde, ne však proto, že by sku-tečně nebylo na tomto světě osvícených, ale proto, že mu nedovolíte být tím pravým. Jestliže jednou uznáte, že Ježíš je Kristus, pak se musíte bezodkladně změnit. Nemůžete setrvávat u starých způsobů, je třeba opustit dosavadní životní styl. Budete muset zemřít a narodit se znovu. Pravil jirn: Co očekáváte vzešlo již, ale nepoznali jste toho. Učednici pravili jemu - a znovu stejná posedlost - čtyři n dvacet prontluvilo proroků v IZraeli n všichrri o tobě promluvili. Číslo dvacet čtyři je velmi významné: Hindové mluví o dvaceti čty-řech avatárech, Džinisté o stejnétn počtu tirthankaras - tzv. ,tvůrců bro-dů - Buddhisté znají čtyřiadvacet buddhů a Židé zrovna tolik proroků. Proč právě tento počet, proč ne více či méně. Jak je možné, že se na tom všichni tak shodují? Na tomto světě se všechno vyskytuje v určité kvantitě i moudrost je omezena na přesně dané množství. To je takové, že dojde-li jeden člověk osvícení, je pro ostatní obtížné dosáhnout v krát-kém čase téhož. Všechno světlo pohltí on. Můžete žít v jeho stínu a on se vám bude snažit všemožně pomoci, ale nebude to snadné. Tím je způsoben následující fenomén. Buddha zemře, a mnoho učed-níků je osvíceno po jeho smrti. Mahávíra zemře, a velký počet žáků do-jde osvícení poté, co opustil tento svět. Jedná se o stejný jev jako když pod ohromným stromem nemohou drobné rostlinky přežít. Existuje pouze omezené množství světla, které člověk, jako je Kristus, bezezbyt-ku vstřebá. Je natolik rozlehlý, že pobere drobné částečky odevšad. Sta-ne se veškerým světlem. Stálo to mnoho času a počítání, ale všichni, kdo matematicky tento jev zkoumali, došli ke stejnému výsledku. V jed-né mahákalpa, od jednoho stvoření k všeobecnému zániku, je dvacet čtyři příležitostí, přesně dvacet čtyři osob může dosáhnout nejvyššiho vrcholu. Učedníci pravili Ježíši: Čtyři a dvacet promluvilo proroků v Izrae-li n išichrri o tobě promluvili. Ti všichni tvrdili: "My jsme jen hlasa-telé toho, co přijde. Ten skutečný, nejvyšší a poslední je na cestě. my 412 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jen zvěstujeme jeho příchod." Zde je rozdil mezi prorokem a Kristem. Kristus je vyvrcholením všech usilování, všech tužeb a snů, všech myš-lenek o jiném světě znamená završení, hrot, Everest. Prorok naznaču-je, ukazuje cestu, oznamuje jeho příchod je to posel, kurýr dobrých zpráv. Čtyřiadvacet jich vyhlásilo, že Kristus přichází, bod omega, ve kterém celé lidstvo, veškeré humánní vědomí dostoupí vrcholku. Učednici pravili jemu: čtyři a dvacet promluvilo proroků v Izraeli a všichni o tobě promluvili. Pravil jim: Živým jste opovrhli který před vámi stoji, a o mrtvých jste promluvili. "Proč je sem zatahujete? Nedíváte se na mě! Pořád dokola se poví-dají nesmysly o čtyřiadvaceti prorocích, kteří jsou dávno po smrti. Mluvili o mně a vy mluvíte o nich - a já jsem zde. Minuli se se mnou, protože hleděli do budoucnosti, a vy se se mnou míjíte, protože hledí-te do minulosti, ale já jsem zde!" Ježiš pravil: Oheň na zemi jsem uvrhnul n hleďte, střežim ji až v plamenech stane Tomuto místu je třeba velice do hloubky a s plným uvědoměním porozumět. Je neobyčejně snadné mluvit o mrtvých, protože i vy sami jste mrtví jste na stejné úrovni s nimi a jim podobní. Je obtížné dívat se na Ježíše, protože k tomu je nutné být naživu. Jen stejné dokáže vnímat stejné musíte se mu připodobnit, abyste ho poznali. Jak hod-láte rozeznat světlo, když sami jste temnotou? Jak chcete znát lásku, znát život, jestliže nejste naplněni ani jedním, ani druhým? Ježíš je pro-meškán právě proto, že nejste naživu. Váš ,život je otupělý a mrtvý. Je v nejhlubším poklesu, zatímco Ježíš je v bodu nejvyššítlo vzestupu. Vy jste alfa, on omega. Jste písmeno A, první v abecedě, ale on je Z, konečné vyvrcholení. Mluvíte a mluvíte, ani tváří v tvář takovému člověku nepřestáváte plácat nesmysly. Učedníci by udělali lépe, kdyby byli zticha a jen zů-stávali v jeho blízkosti, ale namísto toho kladou nesmyslné otázky. Na ty vám odpoví kdejaký učenec, není třeba vyhledávat Ježíše. Takových mudrců je dvanáct do tuctu, jsou lacino k mání, nikdy o ně není nou-ze. Ježíš se objevuje jen zřídka - na vrcholu lidské cesty vzhůru jen tehdy, když se kruh uzavírá. Je vzácný a vy mu kladete hloupé, dětin-ské otázky, vykládáte mu kuriozity jako: Čtyři a dvacet promluvilo proroků v Izraeli a v.šichni o tobě promluvili. OPILÁ MYSL 413 Ježíš to celé odmítá. "Šllenci," volá, "nekladte bláhové otázky! Ži- vým jste opovrhli... už samotnou vaší otázkou... živým jste opovrhli!" Jak se můžete před Ježíšem na něco ptát? Měli byste se dívat, jíst jej a pít, dovolit mu vstoupit do svého nejhlubšlho jádra, nejvnitřnější části bytí. Rozpustit se v něm a nechat jej rozpustit se ve vás. A vy se místo toho ptáte! Zajímají vás proroci! Dožadujete se zá- ruky, znamení, chcete, aby on sám řekl: "Ano, mluvili o mě!" Nedo- kážete jej vidět přímo? Potřebujete stvrzenku? Nestačí-li vám on sám, k čemu vám to bude? I když potvrdí, co řIkáte, a on neustále říkal: "Jsem ten, na koho čekáte," budete se ptát jako potřeštění znovu a znovu. Hluboko uvnitř přetrvávají pochyby, které takové otázky ži-ví. Učedník, který je klade, se musí na Ježíše dívat a pozorovat jeho reakce. Není to všechno nic než lest mysli. Jestliže Ježíš odpoví: "Ano, jsem to já, jehož příchod zvěstovali proroci," napadne vás, že proroci také tvrdili, že ten, kdo bude skutečně tím jediným, nebude uplatňovat žád-né nároky, nebude řIkat: "Já jsem ten jediný." Pokud Ježíš odpoví. "Ne, nejsem ten jediný," odejdete a budete všude vykládat: "Sám přiznal, že není ten pravý." Všímejte si, jako Istí se mu snažíte vyklouznout. Lidé se dotazují: "Došel jsi uskutečnění?" a odpovíte-li: "Ano," začnou vám namítat: "V Upanišádách se ale praví, že ten, kdo říká, ,došel jsem uskutečnění, jej ve skutečnosti nedošel." Když řeknete: "Ne," prohlásí: "Pak je to v pořádku. Musím si tedy najít někoho jiného, kdo jej dosáhl. Nemá smysl ztrácet s tebou čas." Mysl znovu a znovu hledá způsob, jak uhnout, a otázka je nesmysl-ná - proto na ni Ježíš neodpovídá. Otázka je jen lest. Ježíš nenápadně přechází k něčemu jinému, než na co se učedníci ptají. Nemůže odpo-vědět přímo, protože ať už by řekl cokoli, rozhodli by se ho opustit. Jste už už připraveni odejít. Je div, že jste to neudělali dávno, že ještě setrváváte. Možná to způsobuje nejasnost jeho slov, to, že neříká jen ano nebo ne. Proto, že jeho způsob hovoru je pro vás nepochopi-telný, že dosud nemáte jasno v tom, jak se zachovat. Kdyby potvrdil. "Ano, jsem ten jediný," zmocnilo by se vás podezření. "Jak někdo, kdo dosáhl uskutečnění, může říct, ,jsem ten jediný?" Řekl jim proto: Živým jste opovrhli. "Jsem zde a vy rozprávíte o mrtvých prorocích... Živým jste opovrhli který před vámi stoji a o mrtvvclt jste promluvili 414 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Děje se tak pořád. Jestliže pronesu něco, co jste jakožto Hindové nalezli napsané v Gítě, pokyvujete hlavou: "Ano, přesně tak." Není to určeno mně, odmítli jste živého. Nepřikyvujete mým slovům, ale své-mu Hinduismu a Gítě. Řilcáte: "Ano, to, co říká, musí být správné, vždyť ve svaté knize je to takto zapsáno." Jestli ovšem řeknu něco pro-ti ní, nebudete kývat, ale protestovat. "To se musí mýlit, tak to v Gí-tě není." Jestliže skutečně pohlížíte na živoucího, pak pokud řeknu něco, co knize odporuje, pak se mýlí ona, ne já. Pokud vyslovím něco, co s ní souhlasí, pak má i ona pravdu jen proto, protože jsem to řekl. Ale to zde nehraje roli. Jste-li Žid a já pronesu něco, co se vám ne-zdá, okamžitě to rozruší vaši židovskou mysl. Židé zůstávají nervózní během všech našich rozhovorů. Je jich zde spousta, ale jsou uvrženi ve zmatek a rozčilení: píší mi dlouhatánské, třicetistránkové dopisy-prý nemám pravdu: "Nerozumíte Židům! " Jakmile vyslovím názor, který se neshoduje s vaší židovskou myslí, jsem okamžitě zavržen já, nikoliv židovská mysl. Pokud řeknu něco, co jí vyhovuje, vezmete mě na milost - ale to není přijímání, to jen ohlupujete sebe sama. Pokud utvrzuji vaši mysl, jste ochotni mne přijmout. Středem všeho však zů-stává vaše mysl a jedině ona. To řilcá Ježíš. Živým jste opovrhli. "Pohleďte na mě, jsem tady! Slunce vyšlo a vy m?uvíte o noci, když kdosi hlásal, že brzy vzejde jitro, ale na slunce samé se nepodíváte. ,Brzy přijde ráno, přijde svítá-ní a temnota pomine. Dosud rozprávíte o těch, kteří žili v této tem-notě. Mluvíte o mě a já jsem tady a vy mi nevěnujete jediný pohled!" Velmi nelehké je být bdělý! Když se Hind, Žid a křesfan ve vás cítí ublížení, upamatujte se, že to nejste vy, že jde jen o vnější okolnost. Nevěnujte jí pozornost. Podívejte se, jak jsou si učedníci a odpůrci podobní. Nijak zvlášf se od sebe neliší, není zde žádný podstatný rozdi. Židé Ježíši sdělili: "Ty nejsi ten, kdo byl přislíben na věky věků, neboť čtyřiadvacet proroků nám zanechalo mnoho náznaků, podle kterých se můžeme řídít. Nejsi ten jediný, po mrtvých nám zůstala kritéria k posouzení živých. Ne- můžeme ti jen tak věřit. Dokaž svou pravost, af máme důkaz dokaž, aby zemřelý člověk vstal z znrtvých": A Ježíš nedokázal ani sám sebe zachránit před ukřižováním, co tedy mohl dělat? Jak by mohl oživit někoho jiného? Nedokázal ujít ani své vlastní smrti. Na kříži se pro- kázalo, že není ten přislíbený. A co dělali učedníci? Věřili, že Ježíš léčil malomocné, že vracel mrtvé k životu, věřili, že nezahynul na kříži a během tří dnů od jeho smrti jej několik lidí vidělo znovu naživu. OPILÁ MYSL 41S Ale oba však závisí na zemřelých. Mrtví stanovili měřítka, jako by je Ježíš musel slepě následovat, ubírat se cestou, vytyčenou čtyřiadva-ceti proroky, kteří udali směr. Jako by mu nebylo dovoleno být spon-tánní, být svůj. Jestliže řeknete, že nikdy neudělal jediný zázrak, Židé se velice potěší: "Ano, přesně tak jsme to vždycky říkali." A křesťané budou nešťastní, protože jestli se prokáže, že nebyl ani jediný zázrak, který by Ježíš vykonal, nebude už pro ně více Kristem. Není Kristus sám pro sebe dostačující? Tak jak je, není světlem? Není pravdou? Nevnesl snad do světa dosud nepoznanou milost? Ne, vy máte svá měřítka, kterým musí vyhovět. Jestliže uspěje, pak je vše v pořádku. Pokud jim neodpovídá, nebo se zdá, že neodpovídá, pak už to není ten pravý. Celá věc má jen jeden rozměr. Ti i oni - žáci i ne-přátelé - žijí s mrtvými. Nikdo se nedívá přímo a bezprostředně na Je-žíše - živého člověka. Pravil jim: živým jste opovrhli který před vámi stoji a o mrtvých jste promluvili. Ježiš prcvil: Oheň na zemi jsem uvrhnul... Proč tohle řilcá? - staří proroci přece tvrdili, že přinese mír, věčný mír. On však volá: Ne! Oheň na zemi jsem uvrhnul a hleďte, střežim ji, až v plamenech stane... Ne mír, ale oheň a zhoubu. Zdánlivě si odporuje, jen aby viděl, zda učedníci přikývnou či ni-koli. Chce jen vědět, co řeknou, jak budou reagovat. Ve skutečnosti se navíc nedopouští žádného protiřečení - pochopte, že mír může násle-dovat až po požáru. Jestliže je svět v jednom ohni a staré shořelo a zhynulo, jedině po-tom může povstat nové. Nové nadchází vždy se smrtí starého, které mu musí uvolnit místo, mrtví musí ustoupit živým. Známé musí ode-jít, poskytnout prostor k tomu, aby neznámé mohlo vstoupit. Nijak si neodporuje, v jeho řeči není žádný protimluv není to mož-né, protože proroci skutečně hovořili o něm - ale zavádí do rozporů své učedmky. Mnoho z nich ho jistě opustilo. "Staří tvrdili, že přine-se věčný mír, a tenhle říká: ,nesu oheň a plameny. Je úplně jiný. My už máme ohně dost a dost, proč rozněcovat další? Hoříme, celý svět už hoří v utrpení, mukách a úzkosti. Proč znovu oheň? Míru je nám potřeba." 41( HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Ale pamatujte, že se nacházíte ve stavu, kdy mír nemůže přijít, nemůže ve vás přežít. Není to otázka míru, ale vás samých: tak, jak jste, vás rozruší cokoli vytváříte trápení všude kolem sebe. Utrpení není nehoda, ktcrá náhodou postihla právě vás, je to růst. Tak, jako přicházejí listy u stromů, tak se objevuje strach a úzkost - jsou čás-tí vás samých. Můžete ty lístky trhat, ale ničemu se tím nepomůže, je to jako prořezávání, namísto jednoho lístku vyraší najednou čty-ři strastí a úzkostí přibude. Budou se vracet do té doby, dokud ne-budete spáleni na prach, dokud nezmizíte z povrchu zemského a nic z vás nezůstane. Hindové, především Patandžálí, užívali pro vnitřní transformaci dva pojmy: jednu nazývali snbeej samadhi, transformace se semínkem druhou nirbeej snrnadhi, transformace bez semínka. A první z nich ne-znamená nic, nemá žádný význam a k ničemu nevede, neboť zrnko zů-stává a vzklíčí zase znovu to nejpodstatnější nebylo spáleno. Uchová-váte je v sobě není zde strom, ale je jen otázkou času, kdy se objeví znovu. Potlačili jste a zadusili sebe sama, strom zmizel. Změnili jste se v semínko. Co je vlastně semeno? Strom stlačený natolik, že jej nemůžete vi-dět. Poskytněte mu ale při ežitost, vhodné podmínky a dobrou půdu, a ono vyklíčí, pak přijde silný kmen a mohutná koruna. Ukrývá v so-bě plán, drobné zrnko nese v sobě přesný výkres budoucího stromu, pečlivě vyvedený do nejmenších detailů: tvar listů, typ a barva květů, výška, věk - to vše je uvnitř. Dokážete-li rozluštit semínko, můžete si udělat přesný obrázek toho, co z něj vzejde. Strom je pouhým rozvinutím do prostoru. Není nijak důležité, jací ted jste důležité je, jaký druh semínka si nesete uvnitř. Můžete odře-závat větve tady a támhle, ale jsou to jen vnější úpravy. Můžete svou osobu zkrášlit, ale v ničem se tím nezmění. Můžete vyzdobit své pek- lo, ale neproměníte ho tím v nebe. Patandžálího nazývá skutečnou transformaci nirbeej samadhi. Řilcá, že není-li dosaženo samadhi postrádajícího semeno, není dosaženo ni- čeho - pokud není sežehnut zárodek, plán všech budoucích trápení, obav a úzkostí. To je smysl Ježíšových slov. Ohe>i na z.emi jsem uvrhnul, říká. "Přinesl jsem plamen, který vás spálí. Nejsem zde, abych vás utěšoval a upokojoval. Jsem tady, abych vás zničil, protože vaše semeno je špatné." To je třeba spálit přede- vším pokud je to vykonáno a vy jste vyprázdněni, až pak do vašeho lůna může vstoupit semínko božskosti. S ním přijdou nové pupeny a nové květy. OPILÁ MYSL Oheň na zemi jsem uvrhnul a hledte, střežim ji až v plamenech stane. A to je Ježíšův slib. "Budu hlídat," říká, "zůstanu tady až do chví-le, kdy vzplane celý svět." Kdykoli se člověk stane Kristem nebo Buddhou, nikdy už nezmizí. To pouze vy mizíte, neboť vy ve skutečnosti nejste, představujete pou-hé zdání. Přicházíte a odcházíte jako vnější tvar, forma. Podobáte se mořské vlně: postrádáte vnitřní substanci, nejste krystalizovaní. Obje-vujete se a zase mizíte stejně jako sen. Přicházíte každou noc a ztrá-cíte se s ránem. Milionkrát přijdete i odejdete. Ale kdykoli se objeví, uskuteční Kristus, nikdy už neodejde. Co to znamená být Kristem? Znamená to stát se tím, kdo získal podstatu, substanci: kdo pozbyl tva-ru a formy a nemůže zmizet někým, kdo už není vlnou, ale změnil se v oceán, který se nevytrácí. Buddha zůstává. Ježíš zůstává, Krišna a Mahávíra. To je myšleno slovy: Střežim zemi až v plamenech stane: "Budu zde." Nebyli jste však schopni vidět Ježíše, ani když se pohyboval v těle, jak to doká-žete ted, když už žádné tělo nemá? Všimněte si toho podivného jevu mnozí křesťané jej spatřili se zavřenýma očima během modlitby, měli zjevení - a nejbližší učedníci jej nedokázali uvidět, ani když byl osob-ně přítomen. Co se to děje? Kristové, které vídáte v modlitbách, jsou jen výplod imaginace, ha-lucinace a falešné představy. Sami jste si je v mysli vytvořili. Proto křesťan vidí Krista - Židovi se to stát nemůže a Hindovi - na to ne-Ize ani pomyslet! Hind vidí Krišnu, jeho představy mají svůj vlastní bod představivosti, svůj objekt. Džinista v životě nespatří Krišnu, do jeho vizí vstupuje Mahávíra. Kde se berou? Vaše mysl si je vymýšlí. Můžete si hrát s představami. Říká se tomu autohypnóza a je velice příjemná. Těší vás to, vytvořit si v sobě Krista. Cítíte se šfastní, ale je to štěstí krásného snu. Radost přetrvává i po probuzení, ale přesto je to jen sen, a zbytečný. Proč je Ježíš pokaždé promeškán? Když je přítoren, sám riká: "Ne-pohlédnete na živého." A jakmile zemře, milióny lidí zavřou oči, vidí jeho obraz a těší se z něho, stejní lidé, kteří jej, dokud byl v těle, ukri-žovali. Stejní lidé se ted utápí v představách a myšlenkách o něm-taková představa už nepálí, ale uklidňuje - utěšuje vás pomyšlení: "Vi-děl jsem Krista." Lidé za mnou přicházejí a vyprávějí mi o tom s pohledem, která mne žádá, abych řekl: "Ano, vskutku jste jej viděli." Tehdy odcháze- 418 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO jí rozradostněni - děti zaujaté novou hračkou. Pokud prohlásím: "To je pouhé bláznovství, zbavte se takových výmyslů! " roztrpčí je to a nikdy se ke mně nevrátí. Proč taky chodit za člověkem, který vám bourá vzdušné zámky? Míjeli jste se s živým Kristem tím méně jej můžete střetnout ted, když pozbyl tělo. Ale znovu a znovu se odehrává stejné divadlo: křes-ťané dnes mluví o Ježíši zrovna tak, jako kdysi tváří v tvář jemu sa-mému mluvili o čtyřiadvaceti prorocích. Teď je mrtvý. Hovoříte o mrt-vém a opět míjíte živé. Jakýsi křesfan navštívil zenového mnicha. Přinesl si s sebou bibli a vysvětloval: "Rád bych vám přečetl něco z Ježíšových slov." A muž, kterého vyhledal, byl přitom sám živým mistrem. Mistr se zasmál a souhlasil. Ten člověk tedy přečetl nahlas několik vět z kázání na Hoře. Jen asi v polovině odstavce jej mistr přerušil. "Dobrá, ten, kdo pronesl ta-to slova, byl osvícený." Návštěvníka nesmírně potěšilo takové uznání a nadšeně pokračoval ve čtení. Po chvi i mistr opakoval. "No ano, vý-borně. Af už to řekl kdokoli, byl to osvícený muž." Křesťan poděkoval a odešel, bezvýhradně šťastný, že Buddhista uznal a potvrdil Ježíše - a beznadějně na omylu, neboť ten, koho na-vštívil, byl Kristus osobně. Mistr to zkusil dvakrát, třikrát "Ano, ten člověk byl dozajista osvícený." Snažil se ve skutečnosti říct: "Nechte tu knihu být. To stačí!" Kdyby se host skutečně zajímal o pravdu, vzhlédl by k mistrovi, jakmile by ta slova zaslechl, nebof by chtěl vědět: "Kdo je ten, kdo ří- ká, že ten, kdo pronesl tato slova, je osvícený?" Odhodil by knihu. "Proč se zatěžoval mrtvými? Podívej se na tohoto muže!" Ale odešel i se svou knihou. Musel vyhledat ostatní ,bratry v Kristu a sdělit jim: "Ježíš byl skutečně osvícený. Právě jsem byl za jedním Buddhistou... pro ně je hrozně těžké Ježíše poznat. Ale tohle byl velký mudrc, při- jal ho a uznal za osvíceného." Hledáte uznání pro mrtvé u živých. Pamatujte na to, neboť je mož- né, že děláte totéž. Pro dnešek dost! Staňte se zahradníkem 21 , , H U z W STAŇTE SE ZAHRADNÍKEM , U )ežis pra vil: V život-li uvedete, co ve vás jest ono spasi vás, které máte Nemáte-li však, co ve vás jest které nemáte, zabije vás. )ežis pravil: Který hledá nedovolte jemu, by zanechal hledáni než nalezne. A až nalezne znepokojen on bude a žasnout bude i panovat nade všim. I pravil on: Kdo slov těchto vyloženi nalezne, smrti nezakusi. ledáte sebe sama. Ať už vyhledáváte v živo- tě cokoli, nejhlubším cilem je vždy vaše já. To proto se všechno navenek obrácené sna- aciii unac.uc iianvucc anv iiiaiiic. rnuccic usilovat o majetek, ale je to znovu jen hledání sebe sama. Podaří-li se vám uspět a nabýt bohatství, pochopíte najednou jeho zbytečnost pat-ří vám, ale vy sami zůstáváte nenaplněni. Bohatství není ani v nejmen-ším to, co jste chtěli, vydali jste se špatným směrem: zvolili jste ces-tu, která vás zavedla pryč od vašeho já, které jste toužili nalézt. Co ve skutečnosti člověk skrze bohatství hledá? Hledá život, více ži-vota, jeho hojnost a vydatnost. Mysl vám tvrdí: "Jak můžeš žít bez bo-hatství? Jak můžeš být v bezpečí," straší: ,jak se bez něj chceš ubránit smrti?" Majetek znamená ochranu před smrtí hledáte život. Jakmile ale nahromadíte hojnost všeho, poznáte pojednou, že hmotné statky žádnou ochranu neposkytují. Nedokáží-li ani to, jak od nich můžete očekávat plnější život? Ne, ve svém hledání jste si vybrali nesprávný směr. Jiní lidé touží po moci, po postavení. Co to vlastně je? Touha po všemocnosti, po moci tak velké, že ji smrt neohrozí. Ale tak je tomu hluboko uvnitř, sami si toho nejsou vědomi. Dosáhnou-li svého, odha-lí se celá bída takového snažení. Odtud plyne paradoxní tvrzení, že úspěch v tomto světě vám dá vždy neodvratně pocítit zklamání a prohru. Znovu a znovu opakuji, že nic neselhává tak, jako úspěch. Dokud nedosáhnete svého, zůstává vám obvykle iluze, můžete si myslet: "Dříve nebo později se mi podaří uspět a pak dospěji k cili." Jestliže ale skutečně uspějete, nelze již tu-to iluzi udržet. Uspěli jste, ale vnitřní prázdnota zůstala stejná. Dokon-ce v kontrastu vynikla: bohatství vás obklopuje ze všech stran a uvnitř panuje nouze kolem je světlo, uvnitř temnota kolem vás život, ve vás smrt. Jakmile proto společnost dosáhne nadbytku a hojnosti, nabývá pojednou na významu náboženství. STAŇTE SE ZAHRADNÍKEM 423 422 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO V chud ch zemích je jeho dosah utlumen, neboť lidé dosud neza-kusili zklá ání. Hledání, vnější hledání, má pro ně stále ještě smysl. Domnívají se, že jen co budou mít nový dům nebo o trochu víc pe-něz, bude vše v naprostém pořádku. Chudák může žít v iluzích, boháč ne. A jestliže takového boháče někdy uvidíte, pamatujte si, že je do-sud chudý, dosud nedosáhl toho, co si předsevzal. Buddha opustil palác, Mahávíra království. Okusili úspěch a ten e zklamal. Uvědomili si, že orientace samotná je chybná a obrátili se k ní zády. Vydali se na úplně opačnou stranu: z králů se změnili v žebrá-ky a nákladné šaty nahradili nahotou. Úspěch způsobil zklamání a zkla-mání přešlo v konverzi. Proč ale úspěch neplní vaše očekávání? Protože jste nehledali ma-jetek, moc, jistotu ani bezpečí nešlo vám o to získat honosnější dům a1e něco úplně jiného - věčný domov, ze kterého se neodchází. Věč-ný odpočinek, mír, který trvá bez ohledu na čas a nemá konce. O to skutečně jde - o hledání domova. Ne o nějaké vnější bydlení, al o stav bytí, ve kterém jste doma. Neusilovali jste o bohatství, ale o ochranu před smrtí pátráte po životě, který smrt nezničí. Váš současný život je odsouzen k zániku. Ani na chvli neuticha í obav. Jak můžete žít život, který se podobá pobytu na činné sopce? Každým okamžikem lze čekat výbuch, který vás uvrhne do zkázy. Mů- žete žít sto let, ale po celých sto let se budete třást strachy. Jen před několika málo lety začali vědci o tomto problému přemýš- let, to roto, že nyní se již pokládá za možné libovolně prodloužit lid- ský žipot. Ještě než skončí toto století, dokážeme pozměnit program zakódovaný v chromozómu základní buňky, kterou pak bude snadné ,přesvědčit, že tělo má žít tři sta let. Nyní se dožívá sedmdesáti let, neboť přibližně tak dlouho žili váš otec a matka a tím nevědomky za- kódovali ,směrné číslo vašeho života. Buňka v sobě nese program, ve kterém je po uplynutí určité lhůty zahrnuta i vaše smrt. Umíme-li jej změnit, může člověk žít tak dlouho, jak jen bude chtít. Vítězství nad smrtí a rodloužení života bylo vždy jedním z největších snů lidstva. Na zmíněnou skutečnost vědci narazili teprve nedávno. Dnes je možné takovou změnu provést v praxi, je to uskutečnitelná operace, ale vynořila se nová obtíž. Myslelo se, že s takovýmto objevem se li- dé zbaví strachu ze smrti a budou šťastní, vymlzí úzkost a tíseň. Ale kdepak! Když lékaři o celé věci hloubali, přišli na to, že tak, jako se dnes člověk bojí zemřít po sedmdesát let, prodlouží-li se jeho život na tři století, bude se strachovat tři sta let. Obavy se nezmírní, naopal vzrostou. Jak by tomu mohlo být jinak? Můžete žít třeba tři tisíce let, nebude v tom žádný rozdi - jen zůstáváte déle u okraje vulkánu, kte-rý neustále hrozí erupcí úzkost a stres neutuchají. Pátráte po existenci beze smrti. A ta je uvnitř, ve vás - vy jste uvnitř. Proto se nelze svého já dotknout: ruce nedosáhnou do nitra, jsou uzpů-sobeny k tomu, aby manipulovaly s vnějším světem nohy tá nedo-jdou, není toho zapotřebí, není zde prostor k chůzi oči nedohlédnou, k čemu taky - vaše bytí vytvořilo tyto mechanismy, aby vám umož-ňovaly existenci ve vnějším světě osob a věcí. Uvnitř není ničeho třeba. Tady jste dokonalí. Nic se nemusí měnit, vše je již tak, jak má být. Každé hledání má za cíl toto vnitřní bytí, které je všemocné. Žád-ná moc vnějšího světa je nemůže nahradit. Můžete se stát Napoleonem či Hitlerem, kýmkoli kdo vás jen napadne, ale přesto zůstanete bez-mocní. Všemocnost je naprosto nedosažitelná, nestanete-li se Ježíšem nebo Buddhou. Můžete být moudřejší než Einstein a Bertrand Russell dohromady, ale nikdy nebudete vědět všechno. Je možné sbírat infor- mace plnými hrstmi, ale vnitžní nevědomost se nezmění, dokud nebu- dete Ježíšem nebo Buddhou - tehdy poznáte a pochopíte vše. To, po čem pátráte, je latinská triáda omnipotence, omniscience a omnipresence - všemocnost, vševědoucnost a všudypřítomnost. Pa- matujte si tato slova. Vznikla derivací sanskrtského kořene aum, čte- ného óm. V sanskrtu je aum symbolem pro celek univerza. Obsahuje tři základní zvuky: a - u - m. Skrze ně se vyvinuly všechny ostatní hlásk a tóny. Proto je aum zvuk podstaty, syntéza všech kořenů by- tí. Hi dové říkají, že je to největší, tajná mantra, jež v sobě zahrnuje veškerenstvo. Slova s předponou omni jsou vytvořena jako varianty na toto aum. Ta, která jsem zmínil, znamenají toho, kdo se stal stejně mocným jako aum, stejně vědoucím a stejně přítomným jako aum - kdo je nyní uni- verzální, je vším. Není-li dosaženo veškerenstva, není možné být spo- kojený, nelze dojít hlubokého, konečného naplnění. Zůstanete žebrá- kem, který se trmácí z jednoho života do druhého žebrákem, který ne- dokáže být císařem. Zkuste nyní proniknout do smyslu krásných Ježíšových slov. ŘIlcá napohled nepochopitelné věci: Ježíš pravil: V život-li uvedete, co ve vás jest, ono spasí vás, které máte. Nemáte-li však, co ve vás jest které nemáte, zabije vás. 424 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Je to podivné: Říká: V život-li uvedete, co už nyní ve vás jest - po-kud mu dovolíte růst, pomůžete mu projevit se, rozvinout, tomu, co je dávno uvnitř, hořčičnému semínku... Je již ve vás zárodek božského, semínko Božilzo království. Pokud mu podáte pomocnou ruku, nechá-te je vZklíčit... ono spasi vás. Máte je již uvnitř, a ono vás zachrání. Pokud je však opomenete... Nemáte-li však, co ve vás jest, které ne-máte, Zubíje l,ás. Minete-li se s ním - říkal jsem vám už, že slovo hřích v hebrejšti-ně zna rnená minout se c1e - promeškáte-li své já, stane se z vás hříš-nilc. Nesete si v sobě hořčičné semínko, ale neposkytli jste mu živnou nezaléváte je, nestali jste se zahradnilcy. Přechováváte je mrtvé, půdu, y zapouZdřené v buňce, nezasadili jste je do země. Máte strach, že b mohlo zahynout. V jistém smyslu jsou vaše obavy oprávněné: semeno musí Zemrít, zrodí se strom. Každé rozvinutí je smrt i zrození. Staré, minulé musí zahynout, aby umožnilo přijít na svět novému. Takový je osud semene - proto se bojíte, proto je ochraňujete. slyšel jsem o tom příběh: Jeden král stál kdysi před těžkou volbou: měl tři syny, všechny moudré, silné a nadané, a nemohl se proto roz-hodnout, komu by měl odkázat království, který z nich by po něm měl zased nout na trůn. On sám rychle stárl a slábl ze dne na den. Bylo ob-tížné vybrat jednoho z nich, v ničem se nelišili a měli stejné vlohy a pře dnosti, jeden jako druhý. Poprosil proto o radu mudrce a ten vy- myslel plán. Navrhl králi: "Vydej se na pouť, nech je nějakou dobu o saxnotě." Podle jeho doporučení nejdříve král zavolal své syny a kaž- dému dal po stejném počtu semen, která plodila nádherné květy. "Opa- trujte je jako oko v hlavě, celý váš budoucí život závisí na nich," řekl ,až se vrátím domů, každý z vás mi poví, jak s nimi naložil." Pak jim, , opustil zemi. pfvní ze synů - nejstarší a nejzkušenější v tom, jak to na světě cho- dí, mazaný a vypočítavý, uvažoval: "Nejlepší bude je zamknout na bez- ečné místo. Až se po nich bude otec po návratu ptát, vrátím mu je p přesně tak, jak jsem je dostal. Zdá se, že na tom velmi záleží." Strá vil tnnoho času hledáním toho nejlepšího úkrytu a semena do ně uschoval. Zamknul na několik západů a klíč nosil při sobě čtyřiadva- cet hodin denně, neboť na tom závisel jeho život. Druhý dumal: "Je třeba semena ochránit, ale udělám-li to jako star- ší bfatr, může se stát, že v železné schránce shnijí." Otec pak řekne: "To nejsou ta, která jsem ti dal já. Zkazila se, zplesnivěla, a nejsou k ničemu! Co si počít?" Vydal se tedy na trh a ta vzácná a neobvyk- prodal. Uvažoval takto: "Je to ten nejlepší způsob: prodat je lá semena STAŇTE SE ZAHRADNÍKEM 425 a peníze uschovat až se otec vrátí, koupím úplně stejná a rozdil nikdo nepozná. Semena jako semena. Ta nová, která vrátím otci, budou čerst-vá a zdravá. Koho by zajímala ta stará? A pak, kdo ví, kdy se otec vrátí - může to trvat rok, dva i tři - neřekl přesně kdy, mohou uply-nout léta. Nemám zapotřebí se o ta zrníčka starat." Prodal je a uscho-val, co utržil. Třetí se zamyslel: "Dostali jsme semínka - v tom je jistě hlubší smysl." Byl z nich nejmladší, nejméně světem protřelý, trochu naivní a nevinný. "Semena jsou určena k tomu, aby rostla, " uvažoval. Sa-motné slovo ,semeno v sobě ukrývá růst, je to jeho vnitřní význam: není cilem, pouze mostem. Obsahuje smysl ,směřování k něčemu. Se-mínko jako takové je bezvýznamné, jestliže neroste, nestává se něčím. Je jen přechodným stadiem není završením, jen jakousi lávkou, přes kterou musíte přejít. Nejmladší syn odešel proto do zahrady a všech- na svá semínka zasadil. Po roce se otec vrátil a ptal se svých synů. První byl velice šťastný, neboť si myslel: "Nejmladší je zničil. Jak je chce nyní vrátit, stejná, kte-rá obdržel? Jak? Ted jsou z nich rostliny a kvetou. A prostřední také chybil, protože svá semena vyměnil, koupil jiná tady na tržišti." Druhý se těšil. "Nejstarší určitě neuspěje, jeho semena budou shni- lá, zkažená a mrtvá. A nejmladší zrovna tak - ten už ani žádná seme- na nemá. Jistě vyhraju já!" Ale třetí nepřemýšlel o vítězství, nezajímalo jej soupeření. Staral se jen o jediné: "Otec chtěl ta semena uchovat a uchránit. A ona přeci jsou jen přechod, ne ci. Jediný způsob, jak je uchovat, je nechat je růst. Teď kvetou, a brzy vytvoří milióny nových semen." A byl šťast- ný jen proto, že jeho otec bude také šťastný. Tehdy král řekl prvnímu ze svých synů: "Jsi hlupák. Semena nejsou určena k tomu, aby se uchovávala v nedobytné pokladně nebo bankov- ním sejfu, protože takovým uchováním je zabíjíš. Uchovat je lze jedi- ným způsobem, dovolit jim zemřít v půdě a poté se znovu narodit." Prostřední nepochodil o mnoho lépe: "Udělal jsi to rozumněji než nejstarší, neboť chápeš, že staré zrno umírá. Ale počet tvých semen se nemění, kdežto je-li semeno skutečně uchováno jak se patri, znásobí se miliónkrát, vydá ze sebe znnožství nových. Jednal jsi rozumněji než první, ale stejně jako on jsi neuspěl." Pak se zeptal nejmladšího a ten jej odvedl do zahrady: "Neukryl jsem je v pokladnici ani neprodal na tržišti zasel jsem je do země. To jsou ona, ale změnila se v květiny a jejich květenství brzy vydají mno- ho jiných. Chceš-li svá semena, vrátím ti je tisícinásobně." 426 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Otec zvolal. "Tys zvítězil Ty se staneš vládcem tohoto království, nebof jediná opravdová cestak uchování semene je dovolit mu zemřít tak, aby se narodilo znovu." O tom hovoří Ježíš: V ivot-li uvedete, co ve vás jest oio spasi vás, které máte. Nemáte-li však, co ve vás jest které nernáte, abije vás Ještě jste se však do sebe ani nepodívali, ani koutkem oka jste ne-nahlédli. Af už tedy máte cokoli, zničí vás to, nemůže vás spasit a za-chránit. Můžete mít bohatství, mít moc, mnoho věcí tohoto světa, ale nespasí vás žádná z nich. Naopak, jejich uha vás stáhne pod hladinu. Nabrali jste si přiliš a už teď se potápíte, přetížili jste člun, který se již z poloviny naplnil vodou. Nemůžete jej opustit, vždyť na palubě je vše-chen vás majetek, který usilujete převézt na druhý břeh. Ale jakékoli vlastnictví je svázáno s tímto břehem a není možné vzít je s sebou na druhý, Nikdo dosud nedokázal dopravit na onen svět ani to nejmenší ze světa tohoto. Jak se o něco takového hodláte pokusit ve chvili umírání? Smrt vám odebere tělo. Vše, co by mohlo být přeneseno, se přenáší skrze tělo, všechno, co vlastníte, vlastníte skrze tělo. Je-li tělo odhozeno, pak za-niká médium, jediný dopravní prostředek určený pro takovéto věci. Po-tom nemůžete s sebou přepravit nic, není to prostě možné. Z toho dů-vodu mnoho chytrých lidí uvažuje: "Neshromaždujme produkty toho-to světa, sbírejme vědění, to můžeme vzít na druhý břeh." Dobře si za-pamatujte, ani toto nelze, neboť s tělem odkládáte i mozek, ve kterém se znalosti kumulují. Mozek je podoben osobnímu počítači, ve kterém se shromažd,ují a uchovávají informace. Patří k vnějšku. Zbavíte-li Einsteina jeho mozku, zůstane z něj obyčejný idiot, neboť pozbyde veškeré nashro-mážděné moudrosti. Zbavíte-li mozku Ježíše, neshledáte jedinou od-lišnost, zůstane beze změny, neboť shromažďuje a vrší uvědomění, ne znalosti. Existují tedy tři různé typy lidí: ti navenek nejvíce zaměření shro-maždují věci, ale věci nelze převézt na druhý břeh. Druzí, méně orien-tovaní na vnější svět, ale nějak přece - ti schraňují vědomosti a posvát-né knihy, teorie a filosofické systémy. Jsou o něco chytřejší a přesto hlupáci, nebof poznatky se kumulují v mozku, který je částí těla - tou STEŇTE SE ZAHRADNÍKEM 42% nejvnitřnější, ale přece jen částí těla. A když ztrácíte tělo, ztrácíte i mo-zek. Pak je třetí typ osobnosti, shromaždující uvědomění, člověk, kte-rý pěstuje vědomí a za životní ci1 si stanovil více a více je prohlubo-vat. Vědomí je vaším nejvnitřnějšímjá. Jen ono je schopno cesty na dru-hý břeh, nebof k němu jako jediné náleží. V těle existují oba světy: tento i onen, svět hmoty i svět vědomí. Existuje mezi nimi spojovací článek, který je tvořen vašimi vědomostmi. Odvrhněte věci i vědomos-ti. Snažte se jen růst víc a víc ve vědomí, zvyšovat svou bdělost a ostra-žitost. Čím budete bdělejší, tím více si odnesete z tohoto světa na onen nepůjdete jako nuzák, ale jako boháč. V tomto světě snad vyhlížíte jako chuďas, jako Buddha, jako žebrák bhikkhu, ale na onom světě budete jako král, neboť si přinesete své já. Stalo se to tehdy, když byly Pompeje zničeny sopečnou erupcí, ce-lé město stálo uprostřed noci v plamenech, domy se řítily a lidé se sna-žili prchnout do bezpečí. Každý s sebou něco s námahou vlekl, město bylo bohaté. Odnášeli to nejcennější: někdo zlato, jiný diamanty a dal-ší peníze učenci byly obtíženi knihami a svitky - brali vše, co bylo možné zachránit. Mezi nimi však šel muž, jenž kromě vycházkové ho-le neměl vůbec nic. Ostatní, sehnutí pod tíhou majetku, byli rozčilení a zděšení jejich dosavadní životy ležely v troskách. Jedině on si klid-ně vykračoval davem, jako by se vydal jen na ranní procházku. Byl to ostatně vskutku jeho zaběhaný zvyk: vždy o třetí hodině ranní se vy-cházel projít, a nyní byl obvyklý čas. Ti, kdo jej zahlédli, volali na něj: "Co se stalo? Nemohls zachrá-nit ani to nejmenší? Vše je ztraceno?" A on odpovídal: "Nic jsem neměl, vše své si nosím s sebou." "Proč si ale u Dia všemohoucfho vykračuješ, jako by se nic nedě-lo, jako na nedělní procházku? Takové neštěstí, mrtví a zranění, zni-čené lidské osudy!" Smál se a volal: "Vše, co jste nahromadili, pochází z tohoto světa - smrt to vezme a oheň sežehne. Já nashromáždil jen uvědomění. Vy procházíte krizí a neštěstím, ale pro mne je čas ranní vycházky." Takový člověk je mystik, jogín, je jedním z těch, o kterých mluví Ježíš. V život-li uvedete, co ve vás jest ono spasi vás, které máte Nemáte-li však, co ve vás jest které nemáte, zabije vás. STEŇTE SE ZAHRADNÍKEM 429 428 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Jste-li vnitřně chudí, vnějškové bohatství je bezcenné. Budete zniče-ni svým vlastním majetkem. Jste-li bohatí uvnitř, nemusíte mít staros-ti. Tehdy, ať už něco vlastníte či nikoli, smrt vás nepřipraví ani o to nej-menší. Pouze vědomí transcenduje smrt jako jedfný paprsek světla, jenž proniká do lidského života. Jste schopni zemřít za plného vědomí? To e to celé, oč zde běží. Jestliže jste však nežili plně při vědomí, může-te takto zemříť? Váš život je ostudně neuvědomělý - co teprve smrt? Pamatujte si, že kdykoli se bolest přiliš zvýší, uvede tělo do provo-zu automatický mechanismus, který vás zbaví vědomí, jinak by se si-tuace stala neudržitelnou. Lékařská anestézie je dosud mladý vynález, který příroda již dávno zná a vždy znala. Kdykoli dojdete do bodu, kdy bolest přesáhne určitou mez, upadnete do mdlob, neboť další zvý-šení intenzity muk již není možné snést. Tělo má tedy jakýsi vnitřní termostat. Můžete tvrdit ostatním: "To se nedá vydržet, nesnesitelně tr-pím," ale mýlíte se kdyby tomu tak skutečně bylo, nemohli byste zů-stat při vědomí. Neexistuje bolest, kterou by bylo možné nazvat nesnesitelnou. Všechny bolesti, všechna utrpení se dají snášet. Proto zůstáváte v bdě-lém stavu, v opačném případě byste upadli do bezvědomí. Smrt je to nejbolestivější, co vás kdy potká, nejrozsáhlejší uskutečnitelný operač-ní zákrok, protože je třeba odebrat celé vaše bytí, oddělit je od těla, se kterým jste se již plně sjednotili a identifikovali. Není to jako ampu-tovat prst nebo ruku, či jako vyjmout slepé střevo - znamená to od-stranit tělo se vším všudy. Žádný lékař nedokáže oddělit tělo jako ta-kové. Žili jste s ním sedmdesát osmdesát let, a nejen žili: ztotožnili jste se s ním, domnívali jste se, že toto tělo jste skutečně vy. Bolest bude taková. že upadnete do mdlob. Celý život vám má sloužit k tomu, abyste se připravili, abyste do- kázali být během umírání při plném vědomí. To by měl udělat sann- jásin, to by měl udělat hledající. Být připraven! Neztrácejte ani oka- mžik, promeškané již nelze získat zpět. Jediný zisk, který je možné ze života vytěžit, je být více, intenzivněji při vědomí. Dělejte cokoli, ale dělejte to bděle a uvědoměle. Vaše životy se mohou odlišovat, ale vnitřní hledání ne, to je vždy stejné. Jste-li obchodmlc nebo profesor, lékař, inženýr či prostý dělmk, ne- ní v tom žádný rozdíl. Hledání uvnitř jde tímtéž směrem, směrem k hlubšímu a rozsáhlejšímu vědomí. Dostanete se až do bodu, kdy va- še vědomí bude natolik silné, že ani smrt vás o ně nedokáže připravit. To je smysl Ježíšových slov. Rozviňte to, co se nalézá uvnitř. Získá- te-li to, budete zachráněni jinak klesnete ke dnu. Na jiném místě tvrdí Ježíš něco velice zvláštmho. Řilcá. "Těm, kdo mají, bude dáno víc. Těm, kdo nemají, i to, co mají, bude odebráno." Zdá se to absurdní. Ti, kteří již mají, dostanou ještě, a ti, kteří téměř nemají, budou připraveni i o to málo. Mluví o vědomí - v případě vědomí platí, že vědomí přitahuje další vědomí. Pokud je rozvinete, umožní vám rozvinutí zrychlit cestu k cí-li každý krok vede k dalšímu postupu. Nejste-li vědomí, pak vás kaž-dý krok zavádí od ci e dál a dál. Hodža Nasreddin prý jednou zaklepal na dveře ve tři hodiny ráno, opilý na mol. Domácí pán otevřel okno, vyhlédl a zavolal: "Nasreddi-ne, po kolikáté ti mám vysvětlovat, že tohle nejsou tvoje dveře. Jdi do-mů a klepej tam - tady jsi na špatné adrese." Nasreddin vzhlédl a prohlásil: "Jak si jen můžete být tak ist To vy možná vyhlížíte z cizího okna." Opilost člověka dosáhla takové úrovně, že jej už ani nenapadne, že by se mohl mýlit. Na vině je pokaždé ten druhý. Přináší-li vám život utrpení, je to proto, že je na některém místě oslabeno vaše vědomí: chybujete, přesto se však domníváte, že to snad ostatní se vyklánějí z nesprávných oken. Nikdy jste ještě nezaklepali na správné dveře, neboť na tomto svě- tě ani takové nejsou - musíte se obrátit k vnitřním dveřím, které ne- patří k tomuto světu. Přemisťují se zároveň s vámi, ale k vnějšímu svě- tu nepřináleží. Nesete si v sobě něco specifického. Je to váš poklad, brána, skrze kterou je možné přiblížit se k Bohu. Ježíš řilcá. "Musíte růst v tom, co již máte uvnitř." Je zde jeden paprsek světla: jen zá- blesk vědomí zamlžené, kalné přítmí, velice kalné - nejdříve neuvidí- te nic. Ale přeci je tady, jen díky němu stojíte výše nežli zvířata, kte- rá nemají ani tolik. První paprsek vědomí vás tedy pronikl, ale je jen jako hořčičné se- znínko je třeba mu poskytnout půdu. Co je takovou půdou? Hindové ji nazvali satsang. Jděte blíž k těm, kdo vyrostli výše než vy, zůstaň- te jim nablízku, v jejich přítomnosti, tehdy bude váš paprsek stoupat výš a výš - potřebuje výzvu. Běžná tendence mysli však nabádá k po- bývání s méněcennými lidmi, s takovými, kteří jsou dokonce ještě mé- ně bdělí než vy. Proč - protože tehdy se cítíte být nadřazení, máte pocit převahy. Všichni vyhledáváte společnost podřadných, ale neuvědomujete si, že se tak stáváte podřadnými vy sami. Kdykoli vyhledáte člověka, ja- kým je Ježíš, jste nervózní a nesví, protože zde nemůžete uplatňovat svou nadřazenost. Tady jste méněcenní, není to pouhý komplex. Tvá- STEIITE SE ZAHRADNÍKEM 431 430 HOftČIČNÉ SEMÍNKO ří v tvář Ježíši jde o nezvratnou skutečnost, neboť vaše vědomí je na-nicovaté a on představuje jas tak nezměrný, že jste v porovnání s ním temní a nevýrazní. Váš mihotavý plamínek vědomí se zdá být jako nic. Musí to tak být: vynesli jste svou petrolejku na denní světlo, a co vi-díte? Mlhavé světélko, potemnělé ve slunečních paprscích. Odneste je zpátky do tmavého pokoje, a stane se samo sluncem. Odtud ta snaha mysli nalézat nižší a méně hodnotné. Jako voda, kte-rá vždy směřuje na nižší a nižší úroveň, tak se pohybuje i mysl. Man- _ která e ch třeší než on, kdepak. Neožení zei neIl ,., ... ..- - ., se ani s takovou, která je vyšší či starší. Pročpak. Biologicky by bylo výhodnější, kdyby měl manželku starší alespoň o pět let, neboť pak by mohli zemřít zároveň... ženy žijí asi o pět let déle než muži. Ze svě-ta by vymizely vdovy - velice smutný jev. Z biologického hlediska je nejsprávnější, když si dvacetiletý chlapec vezme pětadvacetiletou dív-ku, ale ego se cítí zraněno. Také odmítne dívku vyšší postavy, proto-že to uráží jeho důstojnost - a stejně tak, je-li žena chytřejší. Kdepak! Mysl si hledá podřadnější partnery. Podívejte se na své přátele - proč jste si je vybrali. V hlubinách mysli najdete důvod: jsou na nižší úrovni, ve srovnání s nimi záříte ako reflektor jinde jste jako chudičký plamínek olejové lampičky. Mysl si vybírá, aby se utvrdila ve své nadřazenosti. Lidé pzý znilují zvířata ale jestliže nedokážete milovat jiné lidské bytosti, kde by se vzala láska ke zvířatům? Pes je vám ovšem ideální oporou, to jiný člověk nedokáže. Nezáleží na tom, jestli jej tlučete holí nebo drbete za ušima, běhá za vámi a vrtí ocasem, nadšeně vás vítá. Následuje vás, af už jdete kamkoli, nemůžete mít lepšího společníka. Proč lidé vyhledávají společnost psů? Méněcenné zvíře vám dává pocit nadřa- zenosti. Hodža Nasreddin hrál jednou se svým psem karty. Náhodný kolem- jdoucí zůstal překvapeně stát - pes hru skutečně ovládal. Zvolal udi- veně: "Nasreddine, vy ale máte zvláštmho a inteligentního psa." Nasreddin odvětil: "Ani ne - není tak chytrý, jak vypadá. Kdykoli dostane dobrou kartu, neudrží se a vrtí ohonem!" Zaměření mysli na níže postavené může vyústit až do bodu, kdy i pes je vám v některých okamžicích nadřazen. V mnoha ohledech je tomu tak! Je silnější - kdyby se rozhodl vás napadnout, jste ztraceni. Lidé klesají hloub a hloub vyhledávají nakonec věci - automobil se stane objektem jejich lásky. Můžete udělat, co vás napadne, a on se nemůže nijak bránit a později dům, majetek, předměty. Mezi věcmi se cítíte jako neobyčejně nadřazená osobnost. Satsang znamená vyhledávat za všech okolností společnost lepších a dokonalejších. Mysl vám bude nápomocná jen tehdy, pokud se vy-dáte opačným směrem. Buďte bdělí a vyhněte se takovému pokušení, neboť v přítomnosti nízkých budete i vy klesat níž. Hlouběji a hloubě-ji se ztrácí paprsek vědozní v temnotě. Za všech okolností si vybírejte hodnotnější a dokonalejší, směřujte k němu. Ale ego se bude cítit poraněno. Je třeba je opustit. Satsang znamená žít roti egu, překonat je, vyhledávat nadřazené. Chcete se střetnout s Bohem, a přitom vás netěší setkání s Ježíšem a Buddhou? cholení veškeré existence, výkvět všeho života. YoKua poxauc 1 podřadné, jak můžete opravdu toužit vejít do Jeho království? Sledu-jete špatnou stezku. Pamatujte na to, jen jediné je třeba mít neustále v mysli: pohybuj-te se v kruzích - mezi stejnými lidmi, přáteli a knihami - ale mějte neustále na paměti, že je zde něco vyššího - pak budete schopni od-vrhnout své ego. Vyhledávejte vždy to, co vás přesahuje. Pomalu, je-den krůček za druhým... Nakonec se dokážete setkat s Bohem. To je smysl Ježíšova výroku: "Nemůžete dosáhnout jeho než skrze mne." Pravý význam je: neumíte-li se setkat ani se mnou, jak můžete pomýšlet na setkání s nejvyšším ze všeho? Střetnete-li se se synem, pak je naděje, že budete schopni střetnout otce, neboť syn je pouhým jeho zástupcem. Avatárové, buddhové i tirthankarové jsou pouze zpl- nomocněnci, světlo vysílané nejvyšším. Neumíte-li je potkat a žít s ni- mi, nedovolí-li jim vaše ego existovat ve vás, není zde žádná naděje na pochopení nejvyšší pravdy. Ježiš pravil: Který hledá, nedovolte jemu, by zanechal hledáni než nalezne. Mysl je letargická a vydáte-li se vzhůru, pak tato letargie ještě vzroste. Jdete-li směrem dolů, je plná sil, neboť taková cesta nevyža-duje žádné úsilí. Jako voda vodopádu, která teče úplně bez námahy. Dojít pekla je velice snadné, jde to samo od sebe nemusíte ani hnout prstem. Již nyní kloužete na nižší a nižší úroveň, a nejpřízemnější mož-ný stav vaší mysli není nic jiného než peklo. Není nikde mimo vás, je to pouze nejspodnější příčka vašeho žebříku, na které se vytrácí po-slední zbytky vědomí: změníte se ve vegetativní existenci. Pokud se však vydáte vzhůru, výš, pak bude zapotřebí úsilí, velkého úsilí. Pro-to praví Ježíš: 432 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Který hledá nedovolte jemu, by zanechal hledáni než nalezne. Mnohokrát přijde okamžik, kdy bude mysl radit: "Co to vyvádíš? K čemu se tak hrozně vysiluješ? Odpočiň si a užívej, relaxuj! " Jest-liže ji poslechnete, budete shozeni zpět tam, kde jste začali. Nenaslou-chejte tomu, co říká! Ten, kdo hledá, musí vytrvat ve snažení až do chvíle, kdy nalezne. Tato promluva se ovšem zdá být v rozporu s učením Zenu (za chví-li pochopíte, že tomu tak není), neboť zenoví mistři tvrdí: "Zanechte snažení. Nevyvíjejte žádné úsilí, jinak se minete cilem. Jediný pohyb, a vše je ztraceno. Buďte klidní a relaxování, nechte všechno, co vás obklopuje probíhat, přicházet a odcházet, jako byste ani nebyli, pak uspějete." Říkají: "Hledejte a zabloudíte, zanechte hledání a nalezne-te." Ježíšova slova se zdají stát proti Zenu. Není to pravda, protože ve vašem nynějším stavu není dokonalé uvolnění možné. I když se o ně pokoušíte, aktivita ve skutečnosti pokračuje. Zen dosud není určen pro vás, Ježíš je pro vás určen. Budete-li ná-sledovat Ježíše, přijde chvile, kdy vám Zen bude přístupný. Kdy k to-mu dojde? Až vyčerpáte veškeré své úsilí, uděláte všechno, co je ve vašich silách udělat, až dojdete na sám vrchol všeho snažení. Veškerá vaše energie byla vložena do snažení. Proto teď nejde o to, že by jste se vy zastavili, ale zastavení přichází k vám, přichází relaxace sama od sebe. Děje se, uvolnění se děje - vy je udělat nemůžete. Je to jako když člověk, který běžel, běžel bez ustání, v jedné chvíli už dál nemů-že. Ani když za ním budete stát s bajonetem a poroučet: "Hni se!" od-poví prostě: "Nemohu!" Znáte tu příhodu o žábě, která na blátivé venkovské cestě spadla do hlubokých vyježděných kolejí? Dostala se dovnitř, ale nemohla ven. Zkoušela to znovu a znovu, ale bezvýsledně. Ostatní žáby se jí pokou-šeli pomoci, vyzkoušely všechno, co je napadlo. Pak padl soumrak a tak ji neštastné a utrápené musely ponechat jejímu osudu. Druhého dne se vydaly znovu podívat na ono místo, předpokládaly, že je již mrtvá, neboť zůstala přímo ve vyježděné stopě. Nalezly ji však, jak po-skakuje kolem, a udiveně se ptaly: "Jak je to možné? Jak jsi se dosta-la ven? Vždyť je to zázrak! Co se stalo?" "Nic," odpověděla, "Blížil se těžký vůz a nedalo se nic jiného dě-lat. Prostě jsem se musela dostat ven!" Dokud nehrozilo bezprostřední nebezpečí, nebyly vynaloženy všechny síly. Uvidíte-li blížící se smrt, těžký povoz, pak vyvinete veš-keré úsilí, vložíte celé své bytí a vyškrábete se z jámy. Dosud jste ne-STEŇTE SE ZAHRADNÍKEM 433 uspěli, protože se držíte zpátky. Žijete i meditujete polovičatě. Vlaž-ným úsilím se nikdy nezačnete vypařovat, nebof zákony přírody jsou neměnné. Jen po dosažení rozhodujícího stupně, specifické teploty, do-chází k varu. Děláte to i ono, ale dobře víte, že je to vše jen polovičaté. Nejste-li ve věci cele ponořeni, k ničemu nedojde. Vůz ještě není v do-hledu a vy setrváváte ve vyježděných kolejích jedna část vaší bytosti chce ven, druhá chce raději zůstat. Chcete být svobodní, ale příkop vám dává určitý pocit bezpečí, jistým způsobem vás ochraňuje a vy-hlíží jako domov - dostat se ven vyžaduje napohled při iš velkou ná-mahu. Ježíš volá: "Hledejte, hledejte až naleznete." Nepolevujte v úsilí, do-veďte je až na sám vrchol - tehdy je možné obrátit se k Zenu. Začne-te-li s jeho studiem teď, můžete se vydat nesprávným směrem. V mno-ha případech je tomu tak dnes na Západě, neboť lidé, kteří zde o Ze-nu píší, nemají ani potučhy o tom, kolik námahy musí jeho vyznava-či vynaložit, než dosáhnou uklidnění. Zen je pro líné mysli velice při-tažlivý. Proto vzbudil v Evropě a Americe takový zájem: "nedělejte vůbec nic" - láká, neboť po vás nic nevyžaduje, vše je už jak má být. Láká, ale nepomůže. Je třeba udělat mnoho předtím, než dosáhnete bodu, kdy je relaxa-ce možná. Relaxace nepochází z vás, pouze se děje: všechna energie byla vydána, nezbylo nic, co by zůstávalo neklidné přichází upokoje- ní. A Zen má pravdu, neboť jen v tomto upokojení je odkryto nejvyš- ší. A Ježíš má také pravdu, protože takové upokojení se dostaví jedi- ně poté, co jste vynaložili všechny své síly. Ježíš představuje prvé sta- dium, počáteční fázi, Zen pak závěrečnou fázi jediného procesu. Zen je ukončení, Ježíš začátek. Doporučoval bych vám následovat Ježíše, je pro vás vhodnější, pro- tože všichni jste začátečníci. Zen vás může svést, může na vás dělat dobrý dojem z mylných důvodů. Může se stát, že si začnete myslet: "Není nutné něco dělat, jsem úplně v pořádku tak, jak jsem." To není pravda, kdybyste byli v pořádku, muselo by to na vás být vidět. Proč byste hledali Ježíše? Jestliže jste skutečně v pořádku, jaký to má vý- znam? Proč s takovými věcmi ztrácíte čas? Jsou pro vás všechny zby- tečné, nemáte zapotřebí žádné jógy, žádné tantry, žádné metody. To ale není váš případ. Něco je špatně. Nejste ani šfastní, ani blažení, ani extatičtí. Je na vás smutný pohled, jak trpíte v úzkostech a mukách- vaše bytí je nemocné. Ne, rozhodně nejste v pořádku, všechno je na- opak. Naslouchejte Ježíši: Který hledá nedovolte jemu, by zanechal hle- 434 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO dáni než nalezne. Až v úplném závěru zjistíte, že Zenoví mistři mají pravdu, protože pokud jste udělali všechno, co bylo možné udělat, úsi-lí se vytratí a přestanete usilovat. V tomto poklidu a utišení, kde není žádný pohyb, žádná činnost, neboť nezbyla energie k něčemu takové-mu, zde se nalézá samádhi, poslední dveře. Otevřít je můžete jedině skrze neusilování, ale cesta k nim vede přes vypjaté úsilí. Hledejte a nepřestaňte dříve, než naleznete. A až nalezne znepoko-jen bude... neobyčejně obtížná věc. A až nalezne znepokojen on bude a žasnout bude i panovat nade všim Proč? Proč budete znepokojeni, až naleznete? Protože to, co obje-víte, je obrovské. Tak nezměrné a nekonečné, že napoprvé nebudete vědět, kudy kam. První uvědomění je jako když člověk celý život dr-žený v temné, ponuré vězeňské cele je vyveden pod širé nebe, do pl-ného slunečmlzo světla. Bude rozrušen a nebude schopen otevřít oči. Dokonce i když to udělá, v oslepení mu světlo připadne jako temno-ta. První setkání s božským je krizové, neboť jste žili po mnoho a mno-ho životů chybně. Tak utýraně a usouženě jste žili, že nemůžete uvě-řit tomu, že na vás sestoupila blaženost: znepokojí vás to. Nikdy jste ji neočekávali, netušili jste, jaká vlastně je. Mluvíte o Bohu - znáte jej? Co tímto slovem myslíte? Slovo ,bůh není Bůh, teorie o Bohu ne-jsou Bůh. Znáte snad definici vyčtenou ze slovníků, ze svaté knihy, ale co máte skutečně na mysli, když říkáte: "Hledám Boha"? Malý chlapec maloval obrázek. Matka, která právě vešla do poko-je, se jej ptala: "Co to provádíš?" Byl zcela ponořen do práce a tak od-pověděl: "Počkej, teď mě nevyrušuj - dělám portrét Boha." Matka se podivila: "Jak jej můžeš malovat, když nikdo neví, jak Bůh vypadá, ani kde je?" "Neměj starosti. Jen co to dodělám, hned budou vědět, jak vypa- dá." Každý hledající je v takové situaci: nevíte, co hledáte, neznáte svůj cíl, nemáte ponětí o tom, kam jdete a proč. Je zde hluboké nutkání, tak je to v pořádku: palčivá žízeň. Nikdy jste však neochutnali to, po čem žízníte. Tápete a bloudíte - pak se to zčistajasna stane a vy upad- nete do rozpaků. Tato věta dokládá, že Ježíš věděl. Nikdo, kdo nepoznal Boha, by ji nemohl napsat, nemohl by říct: "Až jej najdete, nebudete vědět, kudy STEŇTE SE ZAHRADNÍKEM 43S kam." Neznalý člověk bude tvrdit. "Pocítíte blaženost, absolutní bla-ženost." Blaženost také přijde, ale až tehdy, až se krize stabilizuje. Bůh je ta největší katastrofa, která vás může potkat, otřese vámi v základech, najednou už víc nebudete, úder vás svrhne do bezedné propasti, změ-ní vás v nulu, v nic, celá vaše existence se rozplyne jako pára. Naráz se rozptýlíte jako mrak a vzejde slunce - to všechno znamená příliš mnoho světla a pravdy najednou. Vždy jste žili ve lžích, celý váš ži-vot byl jako látka, ke které jste na tkalcovském stavu mysli přidávali další a další falše a podvody. Budete rozdrceni na prach. Zemřete a vzejde Bůh je-li odkryta pravda, vaše dosavadní bytí se začne vy-trácet. Ježíš se nemýlí, budete znepokojeni. Mnoho lidí se z těchto míst vrátilo, obrátili se na podpatku a uprch-li. Nikdy se už nevrátili zpět, bránil jim v tom strach. Domnívám se, že ateisté jsou lidé, kteří se v některém ze svých minulých životů do-stali do této situace a zpanikařili natolik, že zavřeli oči a utekli. Nechtě-jí totéž prožít znovu, a nejlepší způsob, jak to udělat, je popřít Boha. Chovají se jako malé děti, kterým nakážete, aby nejedly tolik slad-kostí. Pokud na ně vyvinete velký tlak a vyděsíte je výhružkami, že kdykoli sní něco sladkého, onemocní a dostanou průjem a mnoho ji-ných hrůz, pak se podívejte na takového chlapce nebo děvče: kdykoli prochází tržištěm, zavírá oči pokaždé, když je nablízku cukrářství nebo nějaký podobný krámek. Ze strachu je popírá. "Není žádný obchod, nic," opakuje si protože pokud tu je obchod a jsou zde sladkosti, je obtížné ubránit se pokušení. Ateisté jsou ti z lidí, kteří kdysi v minulosti prošli situací, o které mluví Ježíš, a zděsili se natolik, že nyní zapírají a tvrdí, že Bůh ne-existuje. Je to popření vyrůstající z hlubokého strachu, nikoli filosofic-ky, ale čistě psychologicky motivované. Setkal jsem se s mnoha ateisty a kdykoli jsem pronikl hlouběji, vždy jsem narazil na stejnou skutečnost - tito lidé byli kdysi tak vystraše-ni, že samotný strach z možného opakování je svírá a paralyzuje. Jest-liže existuje Bůh, začne je přitahovat znova jestliže existuje, musí se znovu vydat na cestu k němu. "Není žádný Bůh, žádná pravda, vůbec nic. Všechno je to lež a život sám je jen náhoda." Tím se uklidňují a zažehnávají nebezpečí možné katastrofy. Ježíš se nemýlí: A až nalezne znepokojen on bude... I vy se dosta-nete do této situace. Mnoho z vás došlo ne sice přímo do bodu, o kterém mluví Ježíš, ale dost blízko. Přišli jste za mnou a vyprávěli: "Je to teď hrozně ob- HOŘČIČNÉ SEMÍNKO 436 tížné, nemohu a nechci meditovat. Drtí mě strach ze smrti. Přišel jsem k vám hledat žiot, ne umírání. Bojím se a je mi úzko: kdykoli zavřu oči a vydám se hlouběji, najednou mě zasáhne pocit, že ž mřu." Mno-zí z vás mi to přišli říct. Je to dobré znamení, které ukazu e, že vskut-ku pronikáte hlouběji, že se dokážete ponořit do meditace. Neutíkejte odsud, neboť zde se nalézá poklad veškerenstva. Jen o málo víc a dojdete do bodu, kdy pocítíte nepokoj tak inten-zivní, že celé vaše bytí bude v sázce - a je velice dobře možné, že ute-čete. Uděláte-li to však, po mnoho životů v sobě nenaleznete dost od-vahy na to, znovu se vKá tkoli t e veeva ěm vtnitřnl íme bytpovp noe a za-mítnete jako ří oba- takovou y vy, budte bdělí. Nezkoušejte uprchnout. Jděte, stále vpřed - všichni tu-dy museli projít. p kill, k Ilii nílleiel Ježíš. Essenští, Iněla pro tento stav s eciální ter- ,l,,,lli jej ,tenlná noc duše. ICaždy Jí musel projít. Jen telldy, Illlll. mníl noc duše. milže vzejít svítání. Čím je noc ve vašem cí te Illtlll tl lnn)1. t1111 štastnější byste měli být, neboť o to blíž je rozbřesk. 1 této noci narodí slunce brzy - není už daleko. Čím ne- Bri.y sť lIn 1 h d. Nepokoušejte se ltlpnji tnla, tím blíi je jeho příc o p utéct, kai- de rúno pcltřebilJe, aby je donosila noc. Připravuje pro ně ůdu. Rozru- itv tav je lůnem. skrre které přijde nekončící blaženost. ený a ne,l Jeii se nulnýlí - poslouchejte jej a pamatujte si, co řllcá. Tato chví- le přijde. mile se to stát kdykoli. čím dříve. tím lépe. Buďte blažení, jestliže poítíte nepokotiekterímpř čthází s odll lenímepravdy slpř bo- to světa. kvťlli úz c lí ale ieníln se k 111. StejnoLl ilkost ucítíte v blí-r.kosti osvíceného člověka Vydáte-li se za níln, rmoní se vás obavy. Uvnitř se začnete třást, na dete si důvo- dy k útěkLl, ůilvody, proč nejít dál. vyhnout se setkání. Jýte přitahová- ni. ale hluboký strach vás nutí racionálně uvažovat, kud odsud pryč, jak k tomu muži nepřistoupit. Neklid vám brání pobývat s Ježíšem a Buddhou. gudete to muset vydržet, je to fáze růstu. - rlnlezrle zriepokojen on bude.. A n. Ale jestliže neutekl, neobrátil se na podpatku a nevrhl zpátky do světa ak. ,nslout bude. Tehdy pocítí dotek tajemna, mystéria. Bude , p radovat, neboť z noci vzešlo nádherné jitro. Z hrozných ne-se smát a jistot. z p ekla strachu a úzkosti, najednou takové blaženství! Z kruté-ho trní krásné květy. Tehdy: STEŇTE SE ZAHRADNÍKEM 437 žasnout bude i panovat nade všim Přestává být žebrákem. Utichají všechny tužby - mohou utichnout jedině tehdy, když dosáhnete svého já, neboť všechny jsou vposledku zaměřeny k němu, k vnitřnímu vědomí, k nejniternějšímu - jakmile jste dosáhli nejvnitřnějšího, touhy umlkají, není již třeba žebrat. Stali jste se císařem a králem: ...i panovat bude nade všim. Celá exisLence je nyní vaším královstvím. I pravil on: Kdo slov těchto vyloženi nalezne, smrti nezakusí. Kdo slov těchto vyložení nalezne... Nemyslí se tím slovní výklad, ten je k ničemu. Objasnil jsem vám význam citátů, ale to vám ještě nedává nesmrtelnost. Ne, nejde o smysl slov - jde o vyložení v živo-tě, v živé zkušenosti. Slova jsou spíše zavádějící. Jedině zkušenost mů-že vysvětlit, jen ona vám může poskytnout objasnění. A Ježíš říká: Kdo slov těchto vyložerii nalezne... To je, kdo najde zkušenost, kde projde znepokojujícím úsekem - úzkostí, obavaxni, duchovní nocí - a užasne, zahlédne tajemné a mysteriózní. Tento proces vyjadřují nejpřesněji dvě slova. Rudolf Otto, jeden z nejpronikavějších a nejhlubších myslitelů tohoto věku, napsal velice moudrou a hlubokomyslnou knihu. Nazývá se Idea svatosti. Používá v ní dvojici pojmů - tremendum a mysterium. V první chvi i, kdy do-sáhnete bodu zmatení a všechno se jeví úděsné, je to tremendum, ,strach nahánějící. Ztrácíte se v něm, neschopni vyložit si, co se děje propa-dáte šílenství, jako by mysl nebyla s to fungovat. Je to hraniční bod, po který je ještě schopna uvažování. Nyní je třeba nechat ji za sebou, probíhá tremendum - zemětřesení, vnitřní zemětřesení, sopka se pro-budila: vše, co patřilo k minulosú je otřeseno, rozbito a rozdrceno. Dokážete-li projít tremendem, vchází mystérium, ,záhadné. Co to je mystérium? To, co nelze žádným způsobem vysvětlit, blažené, nád-herné, extatické, ale nerozluštitelné. Je to zdroj bytí - nelze jít dál, za něj, neexistuje už žádné ,za. Můžete je zažít, ale ne analyzovat. Mů-žete je znát, ne však mít o něm nějaké znalosti. Můžete je cítit, ale nikdy je nemůžete spoutat v nějaké teorii. Odtud mystérium, nejvyšší taj emno. I pravil on: Kdo slov těchto vyloženi nalezne, smrti nezakusi. STEŇTE SE ZAHRADNÍKEM 439 HOŘČIČNÉ SEMÍNKO Kdo zakusil nejvyšší tajemství existence, nezakusí smrt není pro něj žádná. Smrt se týká jen mysli a ega, existuje jen proto, že jste sjed-noceni s tělem. Jestli se neztotožňujete s tělem, nevládne ve vás ši e-né ego, jste-li soustředěni ve svém já, pak smrt mizí. Existuje jen teh-dy, jestliže lžete svým bytím. Stanete-li se pravdou, zmizí. Pravda nikdy neumírá je věčná, je ži-votem bez omezení. Pohybujete se dosud v mrzkém kruhu. Lhaní způ-sobuje smrt smrt má potom za následek to, že váš strach roste a na obranu si vytváří kolem sebe víc a víc lží. Jste lapeni v bezvýchodném kole. Je třeba být bdělý a vyskočit ven. Smrt vás děsí jen proto, že existuje ego. Ego je ta nejfalešnější a nej-klamnější věc, jakou jen si lze představit. Není tady samo o sobě-musíte je nějak prosadit a neustále udržovat - nejde o reálný fenomén. Jestliže je opustíte na čtyřiadvacet hodin, zemře. To je dokonce zby-tečně dlouhá doba, postačí dvacet čtyři minut - i dvacet čtyři sekund. Musíte je stále krmit, táhnout je s sebou a manipulovat s ním všelijak, ani na chvili je nepřestat podporovat. Celý život mu otročíte, jen aby jste si udrželi o sobě lživou představu, že jste někdo. A pak se má roz- plynout ve smrti. Dostanete strach: upadnete do bezvědomí a v bezvě- domí se znovu narodíte v jiném těle celý nesmyslný koloběh začne né, ale strom? Stane se nezměrným útočištěm, milióny nebeských ptá-ků se skryjí v jeho koruně. Pravda spasí nejen vás, ale skrze vás i druhé. Neznamená jen vaši svobodu, ale i bránu k volnosti pro mnoho jiných. Stanete-li se svět-lem, nejen váš život bude osvícen - milióny jim budou ozářeny mno-zí skrze vás projdou a dojdou cile. Stanete-li se světlem, změníte se v pověřence, v Krista. Nechci, aby z vás byli křesťané - je to nesmyslná, bezcenná lež. Chci, aby každý z vás byl Kristem. Můžete jimi být, i ve vás dřímá dosud nevyužité zrnko. Pro dnešek dost! nanovo. Přestaňte být lží! Začněte bezodkladně odhazovat falše a masky, vy-dejte se za autenticitou bytí. Zkuste být tím, kým skutečně jste, bez předstírání a stylizace do někoho jiného, neboť předstírání vás nespa-sí, je to naopak břímě, které vás stáhne ke dnu. Pravda je spásná. Ježíš pravil: "Pravda osvobozuje a zachraňuje. Pravda se stává ži-votem věčným." I pravil on: Kdo slov těchto vyložení nalezrie, smrti neznkusi. Totéž vám říkám i já: můžete-li okusit své já, neokusíte sznrt mů-žete-li poznat své já, nepoznáte umírání. To, co vás může spasit, je již přítomné, ale je to pouhé hořčičné se-mínko. Dovolte mu růst. Jediná pomoc, kterou mu můžete poskytnout, je umožnit mu zemřít. Nelpěte na něm, je to jen most, který vás zave-de k cili. Nechte je zemřít, rozplynout se tak, aby byl osvobozen vnitř-ní život v něm úkrytý a ono se proměnilo v mohutný strom. Je dro-bounké, ale strom bude obrovský. Semínko je téměř nezpozorovatel-I