Jádro

Michal Kasík

"Konec světa!", hlásily palcové titulky v novinách a článek pod nimi barvitě líčil nadcházející celosvětovou katastrofu. Planetka o průměru několika stovek kilometrů se za pár dní srazí se Zemí. Všechny výpočty to neomylně potvrzovaly.

"Ach jo, ty novinářský hyeny se nestydí ani v tuhle pohnutou dobu", odložil jsem znechuceně dnešní tisk. "Už vědci přišli s nějakým dalším řešením?"

"Bohužel ne, pane prezidente", odpověděl mi nejmladší z mých poradců.

To mám z toho, že jsem se stal prezidentem. Prezidentem Země.

Že já vůl se nechal ukecat. Ale to bylo pořád řečí, že jsem nejlepší možný kandidát, a že v krizových situacích zachovám vždy chladnou hlavu a správně rozhodnu . Tak a to mám za svoji blbost, protože rozumní lidé se do takové funkce nehnali. A na mě teď je zvolit, jak skončí pozemská civilizace. Jestli přímým střetem s planetkou, nebo s jejími částmi roztrhanými nukleárními výbuchy. Ono totiž použití atomových náloží je to jediné, na co se vzmůžeme, a posádka těch nejlepších z nejlepších vyrazila už před měsícem s nákladem vrtné soupravy a několika nukleárními náložemi smrtící planetce naproti jako pojistka, pokud vědci nepřijdou na lepší plán. Zatím nepřišli. V prezidentské pracovně se rozhostilo trapné ticho a každý z přítomných očekával moje rozhodnutí.

"Pane prezidente, z kosmické lodi Spasitel 1 hlásí, že dosáhli cíle a teď krouží na jeho orbitu. Jaké jsou vaše rozkazy?", přerušil ticho vrchní velitel vesmírných sil.

"Ať sestoupí na povrch a zahájí operaci Louskáček", rozhodl jsem pevně. Nakonec, když má naše civilizace skončit, tak ať nikdo neřekne, že jsem neudělal nic pro její záchranu. Stejně nemám na výběr. Mimochodem, kdo vymýšlí tak debilní názvy? Spasitel, Louskáček?

"Rozkaz", zasalutoval mi vrchní velitel a v místnosti to zašumělo. Ale čemu se všichni diví? Modlitby nepomohly, bůh je asi někde na dovolené. Nebo naopak si chce se Zemí zahrát kosmický biliár, protože nás má až po krk. Jenže tohle nahlas říci nemohu, neb víc jak polovina obyvatel Země je věřící. Včetně mě, jenže moje víra mi byla dobrá akorát k dosažení prezidentského křesla. Takže jediná naše naděje je síla štěpení atomu. A to i proti vůli boží.

"No přátelé, nezbývá nic jiného, než abych promluvil k národům", zvedal jsem se k odchodu do televizního studia a se mnou všichni ostatní.

"Pane prezidente!", zavolal nejstarší z poradců a v jeho hlase bylo cosi, na co jsem musel zareagovat.

"Ano, pane Kovalský ?", zastavil jsem se před prezidentským stolem. "Máte ještě něco k tématu?"

"Je tu ještě jedna možnost. V oblasti šedesát šest je jeden artefakt, který by mohl vyřešit naší situaci."

Při slovech oblast šedesát šest to zašumělo v místnosti ještě více. Mýtické místo o kterém věděli všichni a dokonce každý by bez zaváhání řekl, co je tam ukryté. Jenže důkazy o existenci oblasti šedesát šest chyběli. A právě proto byla oblast šedesát šest po desetiletí jen doménou spisovatelů sci-fi, kam umístili veškeré nevysvětlitelné věci od havárie mimozemského plavidla přes geneticky upravené jedince až po celosvětové spiknutí. Ani netušili v kolika případech se pisálci trefili. Já to můžu jen potvrdit, protože exkurze do oblasti šedesát šest patří mezi první společenské akce, které musí prezident Země po svém zvolení absolvovat.

"V šedesát šestce nic zajímavého není. Pár emzáků v lihu, jejich roztřískaná loď, brána do jiných světů, několik mutantů a spousta magorů v bílých pláštích, co si říkají vědci", nedal jsem najevo prozrazení veřejného tajemství. Stejně je to už teď jedno. "Co máte pane Kovalský přesně na mysli?"

"Jde asi o tohle", rozpovídal se poradce. V podstatě z něj vypadlo, že po létech zkoumání přišli vědci z oblasti šedesát šest na funkci mimozemského artefaktu inventárního čísla 598441367482. A k údivu všech nešlo o nic jiného, než o obdobu pozemského modemu k připojení na světovou síť. Jenže tenhle "modem" umožňuje připojit se na síť galaktickou. A vtip měl spočívat v tom, že poradce navrhoval, ať se připojíme a požádáme jiné civilizace o pomoc. Zoufalé. Šílené. Bez úspěchu. Ale proč si na závěr lidské existence nezabrouzdat po síti? Galaktické síti. Alespoň přijdu na jiné myšlenky. Nicméně posádku Spasitele 1 nechám pro jistotu udělat jejich úkol, odpálení jaderné nálože je stejně na mě.

***

"A jak to funguje?", zeptal jsem se individua v bílém plášti. Spíše než vědce bych ho tipoval na chovance psychiatrické léčebny. "Nevidím žádné dráty, ani konektory."

"To to to to je úplně ji ji ji jiný princip", koktal vědec, ve snaze vysvětlit mi funkčnost galaktického modemu. "K sí sí síti se při při připojí rovnou mo mo mozek, pane pre pre pre..."

"Prezidente", doplnil jsem raději, ať stihneme přednášku do konce světa, který mimochodem už klepal na dveře. Sice zde v podzemních laboratořích oblasti šedesát šest by se asi život nějaký čas ještě udržel, ale když jsem viděl místní obyvatele, rozhodl jsem se zachránit i zbytek světa. Jsem přeci prezident Země, tak se to ode mě očekává.

"Sta sta stačí být v blízkosti a chtí chtít se při při při..."

"Připojit?", opět jsem doplnil vědce. Některá slovní spojení mu dávala neskutečně zabrat.

"A a ano, připojit", povedlo se mu vyslovit odpověď.

"A už to někdo zkoušel?", zeptal jsem se naivně. Přeci jen pouze chtít ne vždy stačí. Vím o čem mluvím. Minulou noc jsme s manželkou taky chtěli, a nebylo to nic platný. Ale v mém věku je to prý normální a pak, prezidentský úřad je vyčerpávající.

"Pouze George", promluvil naštěstí druhý vědec, jehož zjev byl jen o něco málo šílenější, než jeho kolegy. Obrátil jsem se směrem, kam ukazovala vědcova ruka a poklesla mi čelist. George byl totiž šimpanz a vesele mi mával z klece banánem.

"Aha, a jak se to Georgovi líbilo, byl spokojený?" , nasadil jsem prezidentský tón ve snaze nenechat se rozhodit. Zase takový rozdíl mezi pokusnou opicí a prezidentem asi není.

"By by byl nadšený", rozzářil se kokta. To by mě zajímalo čím. Ale podle vyvíjející se situace to co nevidět zjistím. Zjistím to já osobně, protože žádost o pomoc přeci musí podat nejvyšší představitel Země. Tedy já. Prezident Země. Pokusný králík, který nahradí opici.

"Ta ta tady se posaďte a u u uvolněte se", přitlačil mě vědec do křesla a cíleně vynechal oslovení.

"A co mám dělat?", zeptal jsem se. Otočil jsem hlavu k artefaktu a přes něj se díval na skleněný válec plný formaldehydu, v kterém se vznášelo dávno mrtvé tělo mimozemské bytosti. Mají zvláštní vkus, tihle vědci. Naložené mrtvoly jako dekorace. Ve chvíli, kdy druhý z vědců otevřel ústa s radou, co mám dělat, jsem se připojil. A ještě moment předtím jsem měl dojem, že na mě mrtvý emzák v lihu mrknul a usmál se.

***

"Vítej v síti, galaktické studnici moudrosti a vědění", slyšel jsem, ale nic neviděl, protože oči jsem se bál otevřít. Ani nevím proč. Možná strachem z neznáma.

"Tvůj poskytovatel připojení ti nabízí využít svých služeb, nebo se můžeš nebezpečnou divočinou protloukat sám", ozval se hlas znovu. Čeho se bojím? Reklamních keců? Otevřel jsem oči a uviděl nade mnou se vznášející reklamní banner. Ztrhl jsem ho ze vzduchu a roztrhal na malé kousíčky, ale jeho místo ihned zaujal další a přilétaly další a další chrlíc na mě tuny komerčních nabídek. Od kartáčku na zuby, přes nejtvrdší porno až po věci, u kterých jsem vůbec netušil jak se používají a k čemu jsou. Bannery se na mě sesypaly jako dravci na štvanou zvěř a já propadal panice. Co teď? "Přemýšlej přeci, jsi prezident Země a všichni na tebe spoléhají. Osud lidstva je v tvých rukách", snažil jsem se vyhecovat a vcelku se mi to vydařilo. Musím brát galaktickou síť jako analogii té pozemské. A co bych dělal v případě, že by můj prohlížeč zahltily reklamy? Použil bych nějaké rozšíření, které by je automaticky detekovalo a nedovolilo je zobrazit. A co je v galaktické síti můj prohlížeč. Moje mysl! Takže by mělo stačit prostě reklamní bannery poslat do patřičných mezí. Zavřel jsem tedy oči. Množství bannerů mě pomalu dusilo. Soustředil jsem se a jediná moje myšlenka byla, aby všechny nabízené výhodné transakce, předměty, nabídky kvalitního sexu a prostě vše, co mě obtěžovalo, zmizelo. Najednou jsem měl pocit, jako by ze mě spadlo několikatunové závaží. Otevřel jsem oči a opravdu, po komerci ani památky. Jen tu a tam osamocené navigační menu, či nějaká ta zapomenutá ikonka.

Tak a je na čase dělat to, proč tu jsem. Tedy zachránit svět. Pokud se stačí jen někoho zeptat, tak to bude pohodička. Jenže kde jsou ty mimozemské civilizace, disponující několikanásobně vyspělejší technologií? Po průzkumů několika menu jsem se příliš daleko nedostal. Nějaké obecné informace, finanční zprávy a podobný balast. Chtělo by to najít něco... Jasně najít! Vyhledávač, potřebuji vyhledávač. Jenže jak se hledá vyhledávač? Znovu jsem se bezúspěšně probíral nejbližšími informacemi. Sesunul jsem se jako hromádka neštěstí na zem a málem jsem se rozplakal. Přeci nezklamu!

"Ty sám jsi vyhledávač, jen mysli na to, co by jsi chtěl vědět a nech pak myšlenky volně plynout po síti. Odpovědi na sebe nenechají dlouho čekat. Zkus a uvidíš", proplula kolem mě éterická bytost, která se představila jako Nápověda a rozplynula se. Ale ještě před tím, než zmizela dodala:" Ale dej pozor na co se ptáš, ať tě množství odpovědí nezahltí!"

Ano, vím o čem mluví. I na Zemi bylo nutné přesně definovat dotaz, jinak vyhledávač vrátil nechutné množství balastu bez valné informační hodnoty. Tak na co bych se tak zeptal?

"Záchrana planety před obřím meteoritem", vyslal jsem dotaz po síti. Chvíli se nic nedělo a já měl dojem, že nápověda mi lhala, ale pak jsem uslyšel z dálky burácení a hřmot, který se blížil. Za okamžik jsem viděl, jak se ke mně řítí neskutečné množství informací. Ohlédl jsem se a za mnou také. Podíval jsem se doprava a doleva. Ze všech směrů se s hlukem ohromnou rychlostí ke mně blížili informace vydrážděné mým dotazem. A já stál v jejich předpokládaném středu. Rozklepaly se mi nohy a uvědomil si, co Nápověda myslela tím zahlcením. Můj dotaz nebyl z nejšťastnějších. Ještě, než ke mně dorazily první z informací, jsem se schoulil na zemi do klubíčka, a přikryl si rukama hlavu. Právě včas. Byl jsem doslova zasypán informacemi o filmech týkající se zničení planet asteroidem, různými mě nic neříkajícími odkazy na náboženské sekty a spousty a spousty jiného humusu. A všemu samozřejmě kralovalo porno. Planeta rozdrcena obřím penisem, nestoudné orgie před drtivým dopadem, lesbický asteroid a podobné tituly. Teď už chápu, že tu byl ten opičák spokojený. Nebo spíše uspokojený. Ne, že by mě to také nelákalo, ale přeci jen já jsem na vývojovém žebříčku o stupínek výš než šimpanz a svoje pudy dokážu udržet na uzdě. Někdy.

"Zmizte!", zakřičel jsem na informace a ty se hned ztratili. Musím to zkusit jinak.

"Ochrana planet v planetárních systémech před asteroidy, kometami a jinými volně letícími objekty", vyslal jsem svůj druhý dotaz. Doufám že tentokrát je srozumitelnější. Opět se zdánlivě nic nedělo, ale pak ladně připluly informace a poslušně se řadily do fronty podle jejich relevance. Sice se opět pár nabídek na kvalitní sex snažilo prodrat dopředu, ale ostatní informace je srážely zpátky na poslední místa.

"Návody a postupy při stavbě planetárních systémů", začínal jsem se probírat první informací v řadě. Následoval jsem její odkaz , ale našel jsem jen velmi obecné informace, kterým jsem buď nerozuměl a nebo byly známé i nám pozemšťanům. Probíral jsem se jednou informací za druhou, ale nikde jsem nenašel nic, co by pomohlo. Sice tu bylo i pár odkazů na galaktické firmy poskytující poradenství a podporu při různých problémech, z čehož byla každá druhá reklama na jakousi firmu MircoFost, ale buď byly tyto odkazy placené a nebo chtěli při registraci i číslo bot mojí babičky. Až teprve skoro na konci jsem narazil na informaci odkazující se na diskuzní fórum zabývající se právě planetárními systémy a planetami samotnými. Začal jsem ho pročítat a bylo to opravdu velmi zajímavé, dokonce jsem našel několik návodů, co by mohlo řešit naši situaci. Vše jsem si pečlivě zaznamenal a odpojil se.

***

"Bohužel, pane prezidente, pozemská věda zatím nedisponuje takovými možnostmi, sic na informacích, které jste předložil, pracují ty nejlepší vědecké týmy z celého světa, ale obávám se, že na řešení přijdou příliš pozdě", sdělil mi omluvně nekoktající vědec.

"Pppppppp příliš pozdě", zatlačil mě hrubě jeho kolega kokta znovu do křesla, jako by tím chtěl říci - a teď přines něco pořádného. Otočil jsem hlavu na Georga, který mi ze své klece ukázal několik oplzlých gest, jako by mi snad další návštěvu galaktické sítě záviděl a já se raději soustředil na artefakt.

***

"Vítej v gala...", snažil se uvítací program, ale já ho nevybíravě přerušil a ihned se připojil na diskuzní fórum. Bylo mi jasné, že tentokrát nebude stačit jen pasivně prohledávat příspěvky ostatních, ale budu se muset do diskuzí aktivně zapojit. Problém byl ale v tom, že o planetárních systémech vím velký kulový. Jenže jsem prezident Země, tak mi nic jiného nezbývá. Zaregistroval jsem se na fórum pod přezdívkou Prezident74 a začal psát svůj problém.

Prezident74: "Zdravím všechny, potřeboval bych poradit. Mojí planetě hrozí střet s asteroidem, který s největší pravděpodobností vyhubí veškerý život. Můžete mi prosím poradit, jak střetu zabránit?"

Snad to bude stačit, myslel jsem si, když jsem svůj příspěvek ukládal. Ale brzo jsem se přesvědčil, že nestačí. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

ImPErátoR: "Nevlastníme křišťálové koule, můžeš blíže specifikovat, jakou máš planetu? Jakou verzi jádra?"

UFON11: "Přesně tak, nic proti, ale těžko můžeme radit, když nevíme všechny proměnné!"

Sakra, ImPErátoR má pravdu, jenže jak to mám vědět? O jádru vím jen to, že je z rozžhaveného železa a díky němu má Země magnetické pole. Ale naštěstí mám za sebou všechny největší mozky Země a tak jsem jim tentokrát bez odpojení od sítě předložil požadované informace. Vědci se nenechali dvakrát prosit a já mohl pokračovat na fóru dalším příspěvkem.

Prezident74: "Omlouvám se. Jde o planetu o průměru 40 075,004 km, stáří kolem 4,5 mld oběhů kolem mateřské hvězdy. Na planetě je 1/3 pevniny a 2/3 vodní plochy. Jo a okolo planety obíhá měsíc ve vzdálenosti 384 000 km a má průměr 3 476 km. Bohužel nevím, jak zjistit verzi jádra."

Odpověď přišla ihned.

ImPErátoR: "Docela stará planeta a pokud jsi první, kdo s ní něco dělá, bude asi i dost zanedbaná. S tím už se dá i něco dělat. Verzi jádra zjistíš tak, že do konzole napíšeš příkaz 'planet --kernel-version' a výsledek sem napiš.

Konzole? Copak Země má nějakou konzoli? Proč raději neodpálit jaderné nálože a nečekat v klidu na konec?

Prezident74: "A kde se pouští ta konzole?"

ImPErátoR:"No to bude s tebou na dlouho, to neznáš ani základy? Na čem jsi doposud žil? Neříkej, že planetách s jádrem od firmy MircoFost!"

UFON11:"Klid, ImPErátoRe, každý nějak začínal a rádi poradíme každému, kdo používá OpenSource jádro planety. O to přeci jde. Když chce někdo žít v diktátu MircoFostu, je to jeho volba, ale Prezident74 potřebuje poradit, jak dát do kupy jeho planetu a zabránit jejímu zničení. Takže, Prezidente74, konzoli vyvoláš tak, že na měsíci v největším jeho kráteru třikrát dupneš přesně v jeho středu."

Bezva, takže z podzemních laboratoří vzhůru na Měsíc.

***

"Prezident se zbaběle schoval na Měsíci", vyřvávala na mě první stránka novin.

"To je snad zlý sen", znechuceně jsem zmuchlal tisk a odhodil ho. Ovšem v třetinové přitažlivosti Měsíce se novinová koule několikrát odrazila a líně si to šinula napříč dómem s atmosférou, který narychlo postavili nejlepší pozemští inženýři nad kráterem Tycho, aby nebylo nutné používat skafandry. Celý můj tým se se mnou přestěhoval na pozemský satelit a to i včetně dvou vědců z oblasti šedesát šest, kteří se pasovali, jak říkal jeden z nich, na strá strá strážce ga ga ga galaktického mo mo mo modemu.

"Pane prezidente, vše je připraveno. Můžete aktivovat konzoli!", informoval mě jeden z inženýrů. Aktivovat konzoli. Připadal jsem si fakt divně. Třikrát dupnout. A co ještě se třeba třikrát otočit, podříznout krk černému kohoutovi a přeříkávat nějaké zaklínadlo? Mám pocit, že někdo krutě žertuje s osudem Země. To posádka Spasitele 1 určitě takovými pocity netrpí, a hrdinně vrtají do asteroidu díry pro nálože.

"Tak, pane pre pre pre prezidente", vytrhl mě kokta v bílém plášti z mých myšlenek. Nakonec ale, proč si nedupnout, když celý dóm nad kráterem stál neuvěřitelné peníze daňových poplatníků, tak ať nepřijdou na zmar. Došel jsem do podle geometry přesně vyměřeného středu kráteru, podíval se významně na ostatní a třikrát dupl patou pravé boty.

A neuvěřitelné se stalo skutkem! Jak jsem pochyboval, tak teď jsem nevycházel z údivu a se mnou všichni přítomní. Vedle mě se zhmotnila černá konzole na které bíle blikal prompt. Nezaváhal jsem ani na okamžik a tak jako jsem svoji psychikou ovládal galaktický modem, tak stejným způsobem jsem vložil příkaz, který mi poradil ImPErátoR a na konzoli se objevilo "planet --kernel-version". A hned, jak jsem příkaz odeslal, se na konzoli vypsal jeho výsledek. Planet kernel version 1.0.0 GNU/Planet. No vida, kdo by to byl řekl, funguje to.

"Rychle modem!", zakřičel jsem na vědce z podzemních laboratoří. Ti okamžitě přispěchali i s mimozemským artefaktem, položilo ho na jakýsi improvizovaný stojan a mě usadili do křesla, tentokrát mnohem pohodlnějšího, než to v laboratoři. Než jsem stačil dosednout, už jsem psal na fórum.

Prezident74: "Takže to vypsalo Planet kernel version 1.0.0 GNU/Planet"

ImPErátoR: "No vida. Tak staré planetární jádro a planeta stále funguje! Jaký má uptime?"

Prezident74: "Co to?"

UFON11: "Tím myslí, jak dlouho funguje bez restartu."

Prezident74:"Aha, no asi těch 4,5 miliard let."

ImPErátoR: "Fajn, ale teď máš problém, který musíš vyřešit. Aktuální planetární jádro je ve verzi 3.45.1. Obsahuje už i ochranu proti asteroidům, aniž by bylo nutné použít jakékoliv jiné zařízení, nebo jádro patchovat. Takže pokud se o planetu tak dlouho nikdo nestaral, že má první verzi jádra, musíš jádro překompilovat ručně. Předtím ovšem aktualizuj všechny planetární balíky, jinak se můžeš dočkat nepředvídatelných jevů."

UFON11:"Než se zeptáš, jak se to dělá, rovnou ti to napíšu. :-D . Planetu aktualizuj příkazem "planet --update", zdrojáky jádra stáhni z adresy planets-kernel.gal. Archiv rozbal a pomocí příkazu "planet --kernel-recompile" dojde k vytvoření nového jádra. Nelekni se, během kompilace může dojít k poklesu jiné planetární činnosti, protože kompilace si zabere veškeré zdroje pro sebe. A nakonec hotové jádro zavedeš pomocí "planet --new-kernel" a restartuješ planetu. Jasný?"

Bill1: "Vykašli se na jádro Planet! Nainstaluj si raději planetární systém Doors 7 a budeš mít po problémech! Vše za tebe obstará MircoFost a ty si jen budeš užívat své planety!"

UFON11: "Běž otravovat jinam, třeba na lživě.gal, tam je takových keců hromada."

ImPErátoR: "Když už tu prudíš, proč neřekneš i cenu? Celý systém Doors 7 stojí "pouze" všechny duše všeho živého na planetě!"

Prezident74: "Díky, hned se do toho pustím, protože příliš času už nezbývá!"

UFO11: "Jasně, hodně štěstí a pak se ozvi, jak jsi dopadl."

"Dámy a pánové", odpojil jsem se od galaktické sítě. "Mám návod, podle kterého by měla být naše civilizace zachráněna.

"Pane prezidente, zbývá už jen dvacet čtyři hodin", srazil moji euforii k zemi jeden z členů mého týmu.

"Velitel Spasitele 1 žádá o svolení odpálit nálože, čeká jen na váš rozkaz", obrátil se ke mně vrchní velitel.

"A na Zemi vypukla pa pa pa..."

"Panika", doplnil jsem koktajícího vědce. "Ne, zatím se nic odpalovat nebude. Všem sdělovacím prostředkům předložte následující zprávu a ať ji rozšíří po celé Zemi. Prezident Země zahájil operaci "Jádro", která povede k záchraně Země a tím celého lidstva. Je možné, že během této operace dojde k několika podivným úkazům, proto žádám všechny obyvatele Země o zachování klidu."

"Takže co teď?", zeptal se mě nekoktající z dvojice strážců modemu.

"Teď? Teď dám do pořádku, co jsme zanedbali. A mimo jiné zachráním lidstvo", vložil jsem do konzole příkaz k aktualizaci planety a odeslal ho. Na konzoli se začali vypisovat různá hlášení, které střídal ukazatel průběhu aktualizace.

Když jsem se podíval přes průhledný dóm na naši rodnou planetu, tak jsem měl dojem, že se mírně liší od pohledu ještě před chvilkou.

"Vědecké laboratoře hlásí, že se objevilo několik nových chemických prvků", prohlásil kdosi.

"A zmizelo několik nevyléčitelných nemocí", oznámil jiný.

"A i světové ekonomice se daří mnohem lépe a to i v tuto pohnutou dobu", slyšel jsem za sebou.

"Update dokončen", četl jsem na konzoli.

"Pane prezidente, Spasitel 1 naléhavě žádá o povolení odpálit nálože, čím později dojde k odpálení, tím větší části asteroidu dopadnou na pozemský povrch", mluvil ke mně vrchní velitel.

"Funguje to", nevěřícně jsem se díval na konzoli. I u ní došlo ke změně. "Řekl jsem, že odpálení nepovoluji!"

"I panika ustala", slyšel jsem z mého týmu a vrchního velitele jsem už nevnímal. Stáhl jsem zdrojové kódy poslední verze planetárního jádra, rozbalil je a zadal příkaz k rekompilaci. Na konzoli se rozjel zběsilý vodopád výpisu hlášek rekompilace. Měsíční přitažlivost o něco poklesla a Země na měsíčním obzoru jakoby ztmavla.

"Vědecké laboratoře hlásí pokles magnetického pole Země. I elektron má menší náboj", hlásil můj tým dění na Zemi.

"Došlo k poklesu teploty na celé planetě až o pět stupňů", ohlásil někdo jiný.

"Pane prezidente, posádka Spasitele 1 právě odpálila jaderné nálože na asteroidu. Ten se roztrhl na čtyři větší části a spoustu menších a daleko větší rychlostí míří k Zemi. Teď už nezbývá dvacet čtyři hodin, ale dvacet čtyři minut!", tahal mě za rukáv vrchní velitel.

"Cože? Jak to, že neuposlechli rozkaz?", odvrátil jsem se od konzole a přemýšlel, jestli mám vrchního velitele uškrtit nebo zastřelit."

"První úlomky dopadly na povrch", uslyšel jsem, to, čeho jsem se bál a nařídil spojení se Spasitelem 1.

"Tady prezident, jestliže tohle všichni přežijeme, postavím vás před vojenský tribunál", pronesl jsem pevně k posádce Spasitele.

"Při vší úctě, pane prezidente, váš slabošský postoj nás donutil k činu. Nemohli jsme nečinně přihlížet, jak kvůli vám vyhyne lidstvo", fanaticky na mě řval velitel Spasitele.

"Ty blbče, jen jsi to celé uspíšil", ukončil jsem spojení a obrátil svou pozornost zpět k výpisům na konzoli.

"Jak to ještě může dlouho trvat?", spíš řečnicky se ptal vědec v bílém plášti opírající se o mimozemský artefakt.

"Nevím, jádro kompiluji poprvé v životě", odpověděl jsem.

"Hlavní úlomky asteroidu minuly orbit", oznámil mi nejbližší člen týmu. Právě v okamžiku, kdy se na konzoli objevila hláška Rekompilace kompletní. Rychle jsem zavedl nově zkompilované planetární jádro a jen na okamžik jsem zaváhal při odeslání příkazu restartu planety. Zavřel jsem oči a neodvažoval jsem je otevřít. V Měsíčním dómu v kráteru Tycho bylo hrobové ticho a já jen doufal, že přívlastek hrobové nebude za pár vteřin doslovný. Když už všechno trvalo i na mně příliš dlouho a já se chtěl podívat pravdě do očí, tak se celým dómem ozvalo provolávání slávy a výkřiky vítězství.

"Restart planety Země kompletní, aktuální verze jádra 3.45.1", svítil na mě nápis na konzoli a já se rozhlédl po ostatních.

"Asteroid se v horních vrstvách atmosféry úplně vypařil! Normálně měl proletět až na povrch. To je zázrak!", vykřikovali vědci.

"Žádný zázrak, to je aktuální systém s poslední verzí jádra", zašeptal jsem dojatě a byl na sebe hrdý.

"Laboratoře hlásí, že se vrátili některé vymřelé živočišné druhy a že technologicky jsme o několik úrovní výše", dostal jsem hlášení.

"A co Spasitel?", obrátil jsem se na vrchního velitele.

"Nemáme s ním žádné spojení", odpověděl mi.

"No, co se dá dělat, svým způsobem to byli hrdinové", mávl jsem nad jejich osudem rukou a odstrčil vědce opírajícího se o galaktický modem. "Ještě si něco musím vyřídit."

Prezident74: "Tak se povedlo, ale bylo to jen tak tak."

UFON11: "No, tak to gratuluji."

ImPErátoR: "A aktualizuj pravidelně, vyhneš se spoustě problémů! A prostuduj si něco, příště nemusíš narazit na tak ochotný lidumily, jako jsme my :-D"

***

"Prezident zachránil Zemi a celé lidstvo", odložil jsem ranní noviny a usrkl si kávy. Přeci jen ty noviny někdy píší i pravdu. Prostě jsem se stal mezi slepými jednooký králem, ale to přeci nemusí nikdo vědět, ne? Spokojeně jsem si dal nohy na stůl, ruce za hlavu. A to mě příští týden čeká reinstalace Marsu. Jak výprava kosmické lodi Spasitel 2 z fragmentů na rudé planetě zjistila, Marsovská civilizace doplatila na fatální chybu v systému Doors 7, která sice byla dlouho známá, ale než se vysvětlily problémy s licencí, kterou licenční program firmy MircoFost označil, ačkoliv byla marťanskou civilizací řádně zakoupena, za pirátskou, tak došlo k celoplanetární katastrofě, při níž zahynul veškerý život a jako memento poslední zbytky marťanů vytesali do povrchu své umírající planety plačící tvář.

Instalovat samozřejmě budu jen GNU jádro Planet.