Skicy



Jarní zvěřinec Sfinx, lamia, siréna, harpyje echidna, tritón, hekatoncheiros a všechna pokolení kentaurů, tož třeba: tauro-hippo-trago-kyno-arseno -panthero-hippokéto-grýfokentauroi, kohoutí satyr z kantabrijské kaple a jiné obludy, jež ani neznámm jménem, ty všechny přece mají lidskou tvář. Jestliže tedy všechněm našim bestiím narostly lidské tváře téměř přes noc, je z toho děsná maškaráda zrůd, ze které, soudruzi, nám, člověkům, je mdlo.		Spring bestiary The Sphinx, Lamia, Siréna, Harpy, Echidna, Triton, Hekatoncheiros and all the varieties of Centaur such as: Tauro-hippo-trago-kyno-arseno -panthero-hippokéto-grýfokentauroi, the cockerel-satyr of Canterbury Chapel and other monsters whose names I know not, don't they all have a human face, then. So if all our beasts have grown human faces overnight it makes for a monstrous masquerade which, comrades, makes us, humans, nauseous.

Odlet Ruzyně - přístav zakletého ostrova. Připlouvají a odplouvají vzdušní žraloci, každý má na ocasní ploutvi jiné znamení. Pro mne je ještě jednou připraven Polět Polětájevič Polětájev - pták velikán, křídlí se mrcha, křídlí, rozkřidluje. V jeho břiše je vejce mého osudu, nesu se do tmy, nesu se do tmy, prokomorovali mne přehradou prostoru vzedmul se, vynesl mne, vyvrhl. Také moje duše se křídlatí. Její prsty se prodlužují v kovové vějíře, víří v slunci poněkud úzkostně a její nohy šlapou do prázdna. Všichni draci, všechny saně, všichni šarkáni, zkálevše napřed vlastní hnízdo nad pomyšlení, natáhli krky za novými zdroji zobu, s kejháním hesel letí k západu. Prali se tak, až jejich hřbety bradavičnaté pozvedly na okamžik mříže pasti: Tak jako střízlík v peří supa Bradatiče nesu se s nimi v závrativém chvatu. - Svlékám se sebe tento národ: národ honimírů na rudých šemících, národ chalupníků, co se dáví na žule, rule, svoru pro hubenou kozu. Svlékám ho ze sebe, svlékám ho ze sebe. Svlékám ze sebe tuto zemi: zemi rozdupanou kopyty komoňů, zemi rozježděnou pásy pancéřů až po krvavou dřeň. Svlékám ji ze sebe. Svlékám ze sebe, co mého jest. V mystické noahotě vstupuji na váhu hodnot. Jen moje srdce poplašeně tluče, jen moje srdce nemohu svléci. A proto: vždycky, nadosmrti bude se mnou ten národ, který miluji s divokou nenávistí, ten národ, kterým pohrdám s divokou úctou, ta zem, již nikdy, nikdy nesetřepu a která bude navždy, navždy ve mně, že kteroukoliv řečí promluvím, vždy bude vonět dřevem pokřivených švestek. A kdykoliv se z jara bude jeřáb navracet s křikem k exilovým bahnům, vždycky se budu dívat k jihovýchodu. Vždycky se, Kyrne, budu dívat k jihovýchodu.		Departure Ryzyne - the port of a spellbound island Airborne sharks swim in and out each with a different tailfin symbol. In one-more-last- time readiness awaiting me Flyoff Flyoffovich Flyoffov - a big bird wings spread, the swine, spreading his wings. In his belly lies the egg of my Fate I am borne darknesswards, darknesswards They let me through the dam locks of space he rose up, carried me out, baulking. And my soul, she too is growing wings. Her fingers are out-spanned metal fans swirling a bit anxiously in the sun her legs tread into nothingness. All the dragons, she-dragons, dragonkin having shat their own nest beyond compare stretch their necks out for new granaries and are heading west, slogan-quacking They bickered so much their warty backs momentarily lifted the trap's grating bars Like a tiny bird among the Vulture's feathers I fly along with them in one dizzying hurry. - I disrobe from my nation: a nation of pacifichasers on red steeds a nation of crofters, choking on granite rocky screes for a skinny goat's sake. I am disrobing from it, I am disrobing from it. I disrobe out of this land: a land churned up by cavalry hooves a land scarred up by armed vehicle belts down to the bloody pulp. I am disrobing. I am removing all my belongings. Mystically naked I stand on the Scale of Values. Only my heart beats the alarm only my heart I cannot be rid of. Thus then: forever, till I die I shall carry around this nation I love with wild hatred this nation I disparage with reckless esteem this land I shall never, never shake off which will be in me, forever, for all time insomuch that whatever language I speak will always smell of twisted plum-wood. And whenever, in the Spring, the Crane returns calling to the mudflats of Exile I will be looking southeastward. Southeastward, Kyrnos, I'll always be looking.

Tvář Každý clown či klaun prý má svou masku, svůj vlastni osobitý způsob nalíčení, na který má jakési copyright dle etikety cirkusových klaunů. A někde v Londýně je jako skladiště, a tam se shromážďují vyfouknutá vejce, na němž na každém je namalovaná určitá maska určitého klauna a vzadu, jako v týle jeho personálie, čímž se ta maska jako zaregistruje, a který jiný klaun by ji chtěl použít byl by snad škrtnut z jejich seznamu a nedostal by místo v žádném cirkuse, protože ukrást masku - to se nedělá! Byl to tom jednou program na TV, a když jsem na něj koukal, jsem si uvědomil, že - ačkoliv to nemá s klauny nic co dělat což tady zdůrazniti chci co nejdůrazněji - kdyby se vzalo dosud prázdné vejce a namalovaly se na něj brýle, pod nimi ústa a pak, dole jako na bradě, jakýsi načrtnutý náznak malé bradky, vznikla by z toho velmi zřejmá tvář, již nelze zaměniti s žádnou jinou přes tuto zkratkovitou jednoduchost. To je tvář Vladimíra Novotného, kritika, jenž je mi příznivě nakloněn, takže, když něco neschvaluje, raději o tom mlčí, tak jako o Zuzaně a dvou starcích. Toto vajíčko si možná udělám a postavím je na svůj psací stůl, protože ve světě, kde na mne kydají polovzělaní papalášští parchanti, je dobré potkávat se s tváří přátelskou.		Face Every clown's mask, apparently, the specific make-up arrangement, comes under a kind of copyright by circus clown etiquette rules, at least. And somewhere in London is a repository where they keep blown-out egshells, on each having been painted a given clown's specific mask the backof which, the nape, carries his credentials, whereby the mask becomes registered and should another clown put it on he would be blacklisted or crossed off and become unemployable in any circus, because, to steal a mask - that's just not cricket! There was a program about it on TV once, and as I watched, I came to realise that - and this has nothing to do with clowns, I hereby declare in no uncertain terms - if one took an empty eggshell and drew spectacles on it, and beneath, a mouth and on the as-it-were chin a sketched hint of a small goatee, then a very recognisable face would emerge unmistakably unlike any other despite this shorthand simplification. This is the face of Vladimír Novotný, a critic, who is well disposed toward me so that, if he disapproves, he keeps mum, as in the case of my Zuzana and the two old men. I might make myself such an egg and put it on my writing table because, in a world where I keep getting crapped on by semieducated commie-gentry offsprung bastards, it is always nice to meet a friendly face.