Strašidlo vydírání

Lydie Junková

Zveřejněno s laskavým souhlasem autorky
Zdroj: Neviditelný pes, http://pes.internet.cz

Inženýr Suchý se podíval z okna. Větve cizokrajných jehličnanů se mírně komíhaly nad úhledně sestříhaným trávníkem a velkými trsy ozdobných travin, příjemný pohled jako obvykle. Tu idylu přece nenaruší nějaký hloupý vtip, pomyslel si.

"Ahoj Edoušku! Nevyrušuju?" V paprscích večerního slunce zazářily mezi dveřmi Květiny nazlátlé vlasy.

Smetl dopis kvapně do zásuvky a zavrtěl hlavou.

"Určitě ti přišel nějaký účet, že se tak škaredíš!" zasmála se. "Ale - brzo dostaneš ještě jeden - potřebuju něco teplého na zimu."

"Ten kožich od loňska ti nestačí?" Občas to přeháněla.

Naklonila hlavinku ke straně, první stupeň nelibosti. "Nezapomínáš, že za pár měsíců už bych ho nezapnula?"

"Promiň, Květuško, já jsem si neuvědomil -"

Blahosklonně se usmála, opět už v dobré náladě. Nálady střídala naštěstí častěji, než kožichy. Mladá, pro mne až příliš mladá, konstatoval v duchu, nikoli poprvé.

Zřejmě už vyčerpala, co měla na srdci. "Dobrou noc, Edoušku!" Políbila ho někam za ucho. Dvéře za ní zaklaply.Ani ji nezajímá, jestli on už taky půjde spát! Takřka proti své vůli vytáhl dopis opět ze zásuvky.V té chvíli zazvonil na psacím stole telefon.

"Doufám, že jste již obdržel náš přípis!" ozval se odměřený hlas.

"Cože?" Kdo volá?" Inženýr si přendal sluchátko do druhé ruky.

"Na tom nesejde!" pokračoval hlas studeně. "A co chceme, to jsme vám už napsali."

"Nezbláznil jste se? Vyprošuji si -"

"Nepokoušejte se činit potíže! To by se vám - mohlo nevyplatit. Čekejte na další zprávu." V sluchátku klaplo.

Ten hlas! Jako by ho už někde slyšel! Stejně to bude jen pitomý vtip, pokoušel se to pustit z hlavy.

Přesto si druhý den dával v práci pozor, jestli nenarazí na podobnou odměřenou intonaci. Podezíravě sledoval, jestli nezachytí nějaké gesto nebo zasvěcený úšklebek. Nervózně se utrhl na sekretářku, která zas jednou vešla bez zaklepání.

Oběd mu nechutnal. Pořád mu hořklo na jazyku pomyšlení, že si z něj dělají blázny.

" Bedřichu, jak jste daleko s tou kompletací?" zeptal se nevrle svého zástupce,který se proti němu s chutí cpal meruňkovými knedlíky.

"Víš přece, že ještě nemáme všecky části!"

Dívá se na mne, jako bych se pomátl. "Máš pravdu, zapomněl jsem," řekl suše. "Vyřiď za mne poštu, musím na poradu." Potřeboval co nejrychleji vidět svoji ženu, svůj dům, svoji zahradu, svoje jistoty.

Všecko bylo na svém místě. Květa odpočívala na lehátku pod stříbrným smrkem. Spala, krásná, svěží, nevinná. Nevinná? V práci se mu nepokrytě posmívali, že jí několikrát za den telefonuje, byli přesvědčeni, že na ni žárlí. Ale nyní, když čekala dítě...Jeho dítě! Kdesi v suterénu podvědomí se vlezle zavrtěl ošklivý nápad. Rychle ho potlačil. Nesmysl! Ten jeho sklon podezřívat je opravdu nemožný.

Probudila se, jako by na ni zaútočily jeho pochybnosti. "To jsi ty, Edoušku? Jdeš dneska nějak brzy!"

Nezazněla v tom nelibost? "Vzal jsem si práci domů," řekl.

Stáhl se do pracovny, ale do ničeho se mu nechtělo. Neuspořádaně křižoval velkou pracovnou; ani pohled do zahrady tentokrát nezabral.. Nakonec nevydržel a vytáhl ze zásuvky dopis. Probíral ho slovo za slovem, ale nebylo to k ničemu. Takové svinstvo!

"Ty jsi skoro nic nejedl!" řekla Květa u večeře. "Nač se potom dělám s těmi řízky, Edoušku!" Zřetelné pokárání.

Položil příbor. "Já dneska nemám nějak hlad. A nevím, proč mi musíš říkat Edoušku!"

"Nikdy ti to přece nevadilo!"

"Vadilo mi to odjakživa!"

"Tak promiň, Eduarde!" protáhla kousavě a uraženě se zvedla od stolu. "Abych nezapomněla - někdo tě volal!"

"A kdo?"

"Nepředstavil se!" odsekla. "Prý se ozve."

Už způli schodiště slyšel tlumené vyzvánění telefonu. Udýchaně se ohlásil, ale byl to jen tajemník fakulty.. Zapomněl se ho zeptat, jestli už jednou volal.Jenže ten by se Květě ohlásil, znali se ještě z doby, kdy byla sekretářkou na katedře fyziky. Všichni za ní běhali - i posluchači. Ale ona dala přednost jemu, o tolik staršímu! Pomlouvali ji, že si ho vzala z vypočítavosti. Prostě mu ji záviděli -- jako všecko: postavení, peníze, úspěch - Ale nejvíc právě Květu...

Nalil si koňak a naráz ho vypil. Připíjel tu sám sobě? Ze zrcadla na zadní stěně bufetu strnule zírala unavená, nevlídná tvář. Jakýsi cizí chlap s neznámými myšlenkami a city...City! Všecko postupně ztrácí smysl, zůstávají jen solidní věci: tenhle mahagonový stůl, masivní drahý nábytek, luxusně vybavený dům...Zhluboka se nadechl. Jistě, Alena by s tímhle nesouhlasila... Alena byla dobrá manželka...Začínali spolu kdysi bez ničeho - a byli šťastní. Jenomže to bylo dávno!

Shodil z nohou pantofle a dlouhými kroky se prošel po měkkém koberci. Jak dlouho jsem ji vlastně už neviděl? A děti - Vybavil se mu její mírný, vyčítavý hlas:... Založil jsi jim vkladní knížky a myslíš, že ty jim nahradí tátu! Že jsi je zabezpečil pro život...Jako bys to už nebyl ty, Eduarde...

Náhle zazvonění - sáhl po sluchátku, ale - Co blázním! To někdo zvonil dole u vrátek! Vyklonil se z okna, ale nikoho neviděl. Jenom stíny se šálivé míhaly mezi keři, v nich se mohl skrývat kdokoli. Odněkud ze tmy stoupala tíseň, beztvará, naléhavá, zákeřná.

Po dva dny se nic zvláštního nedělo, telefon mlčel. Byla to opravdu pitomost... V pátek odpoledne si vyjeli s Květou za město, povečeřeli v drahé restauraci. Byla nezvykle milá: "To byl moc hezký výlet, Eduarde!"

Pozdě večer si v pracovně spokojeně zapálil doutník. Zabořil se do ušáku před krbem, po ruce sklenku s koňakem, nakonec usnul.Telefon tu idylu neurvale přerval.

"Připravil jste ty peníze?" otázal se studený hlas.

"Tak vy s tím nepřestanete!" zaječel.

"Celou sumu v stokorunách a pětistovkách.Odevzdáte nám je-"

"Okamžitě s tím přestaňte, nebo - " Rozčilením se rozkašlal.

"Nebo?"

"Nebo to oznámím!"

"A komu? Policii? To by se vám mohlo velice nevyplatit. Víme toho dost - o vašem podnikání! A -nezapomeňte na svoji manželku!"

"Tu nechte na pokoji! Tady už přestávají žerty!"

"A kdo vám řekl, že jde o žert?" Neznámý zavěsil

Inženýr Suchý ztěžka, hlasitě oddechoval. Kdo všecko ví, že podniká? Pochopitelně kdekdo, i z okolí. Ale o tom, jak hospodaří? Že by přece jen otravoval někdo z práce? Vyházím je všecky!

"To přece nemůžeš!" protestoval druhý den Bedřich. "Jako bys nevěděl, že z těch šmejdů se ten počítač dá těžko kompletovat"

"Chceš mě naštvat?Jedeš v tom se mnou! A taky sis už přišel na hezký prachy!"

"Ale musíme si dát pozor! Co když někdo začne čenichat, zač fakulta vyklopila kolik milionů? A kdyby se přišlo na to, od koho ty krámy jsou a že to tvoji firmu nestálo ani třetinu..."

Inženýra Suchého zamrazilo: nesouvisí s tím ty telefonáty?

Když si po večeři naléval v pracovně koňak, všiml si, že se mu chvějí prsty. To mu ještě tak scházelo! Z čeho - Konečně si přiznal, že teď každý večer podvědomě čeká, jestli se ozve telefon. Ano, byl tím už posedlý! Divoce potřásl hlavou. "Ale jen počkej, já si tě nahraju!" zasípal . "Ten tvůj odporný hlas: A potom..."Jenomže - co potom?

Telefon ho vzbudil po půlnoci. "Peníze připravte na příští týden. A celou sumu!" přikázal hlas.

"Tolik nemám!"

"To vykládejte někomu jinému."

"Myslíš, že nevím, kdo jsi?" zaječel inženýr.

"Od neděle čekejte každý večer od půl desáté u telefonu. Dostanete přesné instrukce, kam dáte peníze. A neměl byste tolik pít!"

"Vy -" Ale telefon už byl hluchý. Inženýr vzal skleničku a třískl s ní na dlaždice před krbem. Zatočila se mu hlava.

Ve dveřích se objevila Květa. "Co tu vyvádíš? Vzbudil jsi mě - A jak to vypadáš? Ty jsi nemocný! Já zavolám doktora!"

"Nic mi není! A stejně nejde telefon."

"Ale vždyť jsi s někým mluvil!"

"Ty posloucháš za dveřmi?"

"Křičel jsi, že to bylo slyšet až do ložnice! A co na mě spouštíš?" zaječela hystericky. "Já toho už mám dost! Já tady s tebou nebudu!" kvílela.

Zakryl si uši. "Tak si jdi!"

Rázem přestala naříkat, chytla se rukou za břicho, zapotácela se.

"Květuško!" vyděsil se. "Co je ti? Odpusť mi - Pojď si lehnout, to bude v pořádku...Postarám se!" ..

"Poručík Gall," řekl druhý den zvečera muž v světlé bundě.

"Posaďte se, prosím," vyzval ho inženýr zdvořile a ukázal rukou na křeslo. "Jste velmi laskav, že jste - k nám přišel. Totiž, je to velmi naléhavé. Abyste věděl, já -""

"Co nám chcete sdělit?" zeptal se.kriminalista.

"Vydírají mě! Poslechněte si to." Inženýr zapnul přehrávač.

"Jak dlouho to už trvá?"

"Dobře dva měsíce. Začalo to tím dopisem."

"Ukažte mi ho," řekl poručík .

"No totiž - já jsem ho spálil. Protože jsem to považoval za hloupý vtip. Ale ten hlas v telefonu je mi něčím povědomý. Mohl by to být někdo z fakulty."

"Můžeme sledovat váš telefon a zachytit další hovory. Určitě přesněji, než vy."

"Ale - to snad nebude nutné!"

Poručík Gall vstal. "Pokud nám hodláte podstatné věci tajit, potom vám nemůžeme pomoci."

"Ale to je přece - vaše povinnost! Vyhrožoval mi, že když nezaplatím, odnese to moje manželka!" Inženýr zalapal po dechu. Byl zvyklý vydávat příkazy. "Vy nás musíte chránit! Nemůžete nás - nechat na pospas nějakým zločincům!"

"Žádný zločin se zatím nestal," řekl poručík nevzrušeně, "je to na vás."

Inženýr rozčileně vyskočil. "Je tu hrozné dusno!" Běžel k oknu a otevřel je dokořán. Vtom zadrnčel telefon. "To je určitě on!"

"Ohlaste se jako jindy."

Poslechl. "Cože! Už jsem vám říkal, že tolik nemám!"vykřikl. Okamžik zíral, pak položil sluchátko.

Poručík Gall se vyklonil z okna, snad se chtěl nadýchat čerstvého vzduchu. "Dejte mi ten dopis!" řekl. "Já se teď rozhlédnu po zahradě."

"Poslechni si, co mu napsali, Josefe!" řekl druhý den kapitánu Doubkovi. "Vážený pane, naše organizace zajišťuje bezpečnost občanů a chrání jejich majetek. Za tuto ochranu inkasuje poplatky, stanovené dle výše příjmu dotyčné osoby. Ve vašem případě činí počáteční taxa tři sta tisíc korun. Pokud byste uvedenou sumu neuhradil, předáme na příslušná místa údaje o vašem podnikání. To by se vám však mohlo nevyplatit...A tak dál, ještě pár frází. Takových - kožených vět."

"Kdo je ten inženýr Suchý, Viktore?" otázal se kapitán.

"Je vedoucím fakultního výpočetního střediska a kromě toho vlastní soukromou firmu, která dováží výpočetní techniku. A dodává ji také na fakultu. Myslím, že tam mají jisté pochybnosti. Nic konkrétního mi však nesdělili. Budou to spletité vztahy!"

Kapitán si prohlížel dopis. "Je to kopie. Pisatel chtěl ztížit možnost identifikace psacího stroje."

"Technik tvrdí, že to musí být nějaká stará mašina. A tomu by odpovídal i ten staromódní způsob vyjadřování!".

"To nevypadá na běžnou vyděračskou partu! V každém případě jde o člověka, který má o inženýrovi určité informace. A určitě ho zná...Všiml sis? Na konci jednoho telefonátu je slyšet zvuk motoru, jakoby kolem jelo auto. Buď volal někde zvenku, nebo měl otevřené okno."

Nevyhlíželo to příliš nadějně. Kromě dopisu žádné stopy, na fakultě dál jen krčili rameny. Příbuzné Suchý neměl, nedopátrali se ani žádných nepřátelských vztahů.

,,Něco mě napadlo,ale může to být jenom chiméra." prohlásil poručík o několik dní později. "A tak jsem navštívil inženýrova souseda. Nějaký pan Hruška. Bydlí v starém, oprýskaném domku vedle té luxusní rezidence. A považ - v kuchyni má lednici, která dělá rámus -"

"Jako motor vozu?" dovtípil se kapitán Doubek

"A stojí na ní telefon. Z okna je vidět do inženýrovy pracovny."

"A jaký má psací stroj?"

"Předpotopní Remingtonku. Ovšem podle kopie to stěží prokážeme. A otisky na dopise také nezanechal. Mimochodem - vystudoval pět semestrů práva a potom pracoval jako soudní sluha. Je mu sedmaosmdesát. Co teď?"

"I kdybychom mu něco prokázali, byl by to nejvýš přestupek Ničím konkrétním přece nevyhrožoval,." usoudil kapitán Doubek."A po tvé návštěvě si dá už pokoj.Chtěl asi inženýra jenom vytrestat. Z odporu k tomu přepychu za plotem. Nebo ze závisti?"

"Kdyby neměl Suchý máslo na hlavě, nemohlo ho to vyvést z míry!"

"Jistě, ten stařík to vlastně uvedl do pohybu, takže vylezly na světlo ty podvody. Pan inženýr bude mít pořádný průšvih!"

" Už takhle byl zralý pro psychiatra. A až se doví, že to prasklo zbytečně..."