PROLOG
„A Charlie, jak se maminka s tatínkem seznámili?"
„To je dlouhý povídání, Zachu, a teď je právě tak nej vyšší čas, abyste šli všichni tři spát."
Charlie One Horše, starý komančský správce Hawk Way, čechral vlasy sedmiletému chlapci, který seděl na kožené stoličce u nohou jeho židle.
Zach Whitelaw byl věrnou kopií svého otce Gartha. Měl černé vlasy, které mu padaly do čela a jeho tmavohnědé oči mohly být stejně tak vážné jako šelmovské.
„Taky to chci slyšet," řekl Falcon. Garthův šestiletý syn ležel na břiše u krbu s hlavou podepřenou dlaněmi. Měl otcovy černé vlasy, ale oči modré po matce. Falcon zdědil po své komančské prapra-babičce bronzovou pleť, vystouplé lícní kosti a ostrý nos.
„Já taky!" přidala se čtyřletá Callen. Garthovo nejmladší dítě, jediná holčička, měla matčiny jemné rysy, otcovy černé vlasy a tmavé oči. Zavrtěla se Charliemu na klíně a podívala se mu do obličeje. Pohladila ho po ošlehané tváři a řekla: „Prosím, Charlie!"
Charlie sklouzl pohledem z dětí na jejich rodiče, sedící na pohovce proti nim. Garth objímal Candy. Její blonďatá hlava mu odpočívala na rameni. Stiskl jí ruku. Vypadali jako dokonalý milující se pár. Ale vždycky to takové nebývalo.
„Takže vy chcete vědět, jak se tatínek s maminkou seznámili?"
„Ano!"
„Jasně!" „Uhodls!"
„Ale až skončím vypravování, půjdete bez řečí spát." Tři hlavičky živě přikývly.
„Dobrá, teď mne chvíli nechte, abych si to promyslel." Charlie si pohrával s řemínkem svazujícím jeden z jeho šedých copů. Když začal vyprávět, volil opatrně slova, protože věděl, že neexistuje způsob, kterým by mohl těm třem nevinným tvářičkám říci pravdu.
„Už před osmi léty, stejně jako teď, byl váš táta kovboj.
Vaše maminka byla bohatá dívka, jedna z těch pravých texaských slečen, které se chystají vstoupit do společnosti. Tenkrát..."
Když starý muž začal vyprávět, Gartho-va ruka stiskla Candinu pevněji. Podívali se na sebe. Zatímco Charlie vypravoval, jak se seznámili a zamilovali, oni dva vzpomínali, jak se to stalo doopravdy.
PRVNÍ KAPITOLA
Garth Whitelaw se s ženami stýkal pouze za jediným účelem. Nemíval tedy co do činění s takovými dámami, jako byla ta, která k němu měla zrovna namířeno. Střežil se pohlédnout do těch hloubavých očí, které ho tady v Amarillu tak bedlivě sledovaly z hlediště, když předváděl své dostihové koně. Když ale zahlédl její dlouhé nohy v džínách a pružnou postavu, ucítil podivný tlak ve slabinách.
Musel obdivovat ladnost její chůze a poletování blonďatých vlasů kolem ramen při chůzi. Znepokojení, které v něm vyvolala, způsobilo podivné napětí pod poklopcem džin.
Candice Baylorová byla jedna z mladých Texasanek, zrovna v tom věku, kdy se vstupuje do společnosti. Byla dcerou jednoho z nejbohatších mužů ve státě. Garth se s ní setkal poprvé před třemi lety, když jí bylo sedmnáct. Přišla se svým otcem na Garthův ranč v severozápadním Texasu, aby si prohlédla koňské dostihové šampióny, které prodával.
Gartha zpočátku bavilo, když se za ním
Candy táhla, kamkoliv šel. Měl mladší sestru, která ho naučila trpělivosti, takže odpovídal na všechny Candiny otázky s bratrskou shovívavostí. Protože byla chytrá a zajímala se o všechno, snášet ji bylo snadné.
Brzy ale bylo Garthovi jasné, že to nejsou pouze koně, co Candy Baylorovou zajímá. Dívka se do něj zamilovala tím nejhorším způsobem, jak se to v pubertě stává. Začala s ním flirtovat a posílala mu upejpavé, svůdné pohledy zpod řas.
Gartha její dovádění znepokojovalo. Věděl, že je pro něj příliš mladá, přesto v její přítomnosti pociťoval neurčité vzrušení. Začal se na ni dost mračit, ale neodradil ji.
Garth se zakabonil, když si vzpomněl, jak se s ním Candy ndc před plánovaným odjezdem z ranče střetla v pokoji v přízemí, který sloužil jako pracovna i jako přijímací pokoj. Byla v negližé. Měla na sobě hedvábnou róbu do půli stehen, sladěnou s lákavým hedvábným pyžamem. Mohlo jí být nanejvýš sedmnáct, ale Garth viděl pod smyslně splývající látkou vábné ženské tvary.
Candy tvrdila, že nemůže spát a že potřebuje s někým mluvit. Garth odpověděl několika hrubými otevřenými narážkami, ale nenechala toho. Posadil se tedy zpět na židli s whisky v ruce, jistý, že zvládne cokoliv, co tahle zhýčkaná bohatá slečinka může provést.
Candy bloumala po místnosti a dotýkala se věcí, občas i jeho. Našla sbírku trofejí, které vyhrál při dostizích dvojročků, zkoumala jejich jemný povrch. Zdvihla z římsy nad krbem fotku Gartha s jeho dvěma mladšími bratry, Faronem a Jessem, a jeho sestrou Tate, a něžně zkoumala jeho tvář. Pak přejela rukou podél borovicové římsy, která vedla pomalu, ale neúprosně k místu, kde na jedné ze dvou kožených židlí obrácených ke kamennému krbu seděl. Znepokojený zjištěním, že se neovládá, začal bojovat stejnými zbraněmi.
Když stála před ním, nechal svůj pohled nestoudně sklouznout po jejím těle. Zastavil se, aby obdivoval pevná, vysoko posazená prsa a ploché břicho, pak pokračoval k dlouhým bosým nohám. Když vzhlédl zpátky k jejímu obličeji, plála ohnivou červení. Ale neutekla. S nevolí k ní pocítil respekt, protože věděl, že takový pohled by starší, mnohem zkušenější ženy varoval. Candy se pouze otočila a šla k židli proti němu. Vyzývavě při tom kroutila boky. Místo toho, aby se normálně posadila, složila nohy pod sebe, lokty si opřela o opěradlo kožené židle a bradu si položila do dlaní.
„Proč ses ještě neoženil?" zeptala se.
Garth byl na tuhle otázku zvyklý. Kladlo mu ji spousta žen. Odpověděl obvyklou cynickou větou. „Proč kupovat krávu, když je mlíko zadarmo?"
Znechuceně nakrčila nos. „Tos řekl ošklivě! Kromě sexu je manželství i na jiný věci."
„Nic jinýho od ženský nechci, ani nepotřebuju."
„A co děti?"
Garh stiskl rty. „Kdybych si mohl bejt jistej, že budou mý, možná bych nějaký chtěl."
„Co tím myslíš, kdybych si mohl bejt jistej. A čí by byly?" „Někoho jinýho," odpověděl Garth stroze. „Tvoje žena by nikdy."
„Máš pravdu. Moje žena nikdy. Zabil bych ji," řekl Garth drsným hlasem. „Ale nedej se mýlit. Spousta žen svý muže podvádí."
Jeho vlastní matka toho byla příkladem. Jeho nevlastní bratr Faron byl její nevěry živým důkazem.
„A co přátelství?" dotazovala se Candy. „Žena může být přítelkyně, někdo, s kým sdílíš svoje naděje, sny i trable."
„Mám spoustu přátel," usmál se samolibě, „ovšem nikdo z nich není žena. Myslím, že jsou lepší věci, který můžu s ženskou dělat, než se s ní bavit."
Po tvářích se ji znovu rozlil okouzlující ruměnec, který napjal švy na jeho džínách. Byl rozhodnut přiznat porážku a opustit pokoj, ale položila mu ještě jednu tichou otázku: „A co láska?"
„Co je s ní?"
„Nikdy jsi nebyl zamilovaný a nechtěl jsi svoji lásku zpátky?"
Rty se mu zkřivily v sarkastickém úšklebku. „Nejsem zrovna ten typ, do kterýho se ženy zamilovávají."
Ztěžka polkla a řekla: „Garthe, já tě miluj u."
Oči měla rozevřené. Nikdy dřív nic podobného v ženských očích nespatřil. Její pohled se lišil od těch obdivných pohledů, stíhajících jeho tělo, široká ramena, úzký pas, rovný nos a ústa, černé vlasy a hluboké hnědé oči, s nimiž se tak často setkával u jiných žen, chtějí-cích ho jenom kvůli sexu nebo penězům. Garth ucítil v hrudi bolest, jako by se tam usadila nějaká velká tíha, která mu znemožňovala dýchat. Na jeden krátký okamžik si nepřál nic víc, než ji vzít do
náruče a pevně stisknout. Přijmout tak lásku, kterou mu nabízela. Ale byl to jen okamžik. To, co viděl, bylo přece jen další ženské hádě. Zatvrdil se a nakonec se i zmohl na odpověď: „To, co cítíš, to není láska, holčičko. To je zase jen ten starý dávný chtíč. Od tý doby, cos vešla do místnosti, si o to říkáš. Myslím, že je čas, abys to dostala."
Když odkládal sklenku whisky, všiml si, jak se mu třesou ruce. Rychle je zaťal v pěst. Pak se napřímil a povstal ve své plné výšce. Vzhlédla k němu ztuhlá jako králík při pohledu na pušku. Tvář jí zbělela a ruce sklouzly do klína. Naklonil se, pevně ji chytil za zápěstí a pomalu si ji přitáhl k sobě.
Čekal, že ho zastaví, nebo mu alespoň ukáže náznak strachu či odporu. Počítal s tím, že uteče zpátky ke svému bohatému tatínkovi do bezpečného úkrytu pokoje v nahoře. Když nic takového neudělala, byl překvapený
Candy položila dlaně na jeho nahá předloktí. Pak k němu pozdvihla tvář. Nevinné šedé oči byly plné lásky a důvěry. Garth se nikdy necítil tak zmatený. Kde se ho dotkla, tam se jeho tělo rozpálilo. Touha vykonala své. Cítil, že mu tvrdne jako skála. Chytil ji tak, jako nikdy žádnou jinou ženu, ale pořád byl rozhodnut, že si ji nevezme. Byla jen bohaté dítě, hloupě, dětinsky zamilované.
Když se přisál k jejím rtům a j azykem je pustošil a násilnil, ústa měl tvrdá, téměř brutální.
Sladká, můj ty Bože, je tak sladká.
Garth pocítil neklid i znechucení. Byl mizera, ale ne takový, aby pro své potěšení využil nezkušené dítě. Přitiskl ústa k jejím silněji. Dost silně na to, aby ji vystrašil. Ucítil krev.
Cítil, jak se mu začala bránit. Sáhl jí na prsa tím nejhrubším způsobem, co znal. Pod rukou ucítil něžné teplo. Potlačil ale nutkání začít se s jejími dívčími ňadry mazlit a zesílil sevření až za mez, kterou by dívka s malou zkušeností mohla pokládat ještě za příjemnou. To nebylo milování. To byl sex. Nízký a sprostý. Ten, který míval s ženami toužícími po násilníkovi. „Garthe, ne!"
Když se mu Candy vyškubla, nechal ji. Jak ji pustil, málem upadla. Stála a prudce oddychovala pootevřenými, dosud vlhkými rty, naběhlými od jeho polibků. Její šedé oči byly poraněné, plné
bolesti a zklamání. Utřela si dlaní ruky ústa, ale na tváři jí zůstala šmouha od krve. Cítil horko v žaludku.
„Proč?" zeptala se roztřeseným hlasem. „Miluju."
Přerušil ji oplzlým zaklením. „Tohle mi neříkej, ty blázne! Seš jen bohatý dítě, který si hraje na dospělou. Vrať se a zkus to se mnou, až budeš dost ženskou, abys zvládla, co ti nabídnu."
Oči měl tvrdé, rty zkřivené do úšklebku.
Ani pak neutekla. Sledoval slzy, které se jí objevily v očích. Díval se, jak se snaží je potlačit, když tu jí jedna stekla po tváři. Bylo zřejmé, že mu chce něco říct, ale nemohla mluvit, protože měla zaťaté zuby, aby ovládla chvění brady.
Stála tam několik napjatých okamžiků. Cítil naléhavou potřebu ji upokojit. Přinutil se zůstat v klidu. Je to přece pro její vlastní dobro. Ale tíha na prsou začala být nesnesitelná.
Nakonec polkla a řekla: „Seš blázen, Garthe Whitelawe. Zahazuješ nabízenou lásku. Chceš skončit jako osamělej, zahořklej, starej mládenec. Ale za tu lekci ti děkuju. Nabízet lásku někomu, kdo jako ty neumí nebo nechce lásku opětovat, by bylo jako postávat před posvátným býkem a doufat, že se pohne. Vím, kdy je čas na to dát si odchod." Otočila se a vypochodovala z místnosti s rameny napjatými a hlavou vztyčenou, hrdě a odvážně. Od té noci Candice Baylorovou neviděl. Až teď. Byla tu a kráčela s přátelským úsměvem přímo k němu, jako by ta noc nikdy nebyla. Alespoň že byli na neutrálním území tržiště v Amarillu. Bylo nepravděpodobné, že by plánovala udělat scénu na veřejném místě, ačkoliv i to se mu jednou či dvakrát v minulosti s jinými ženami stalo. Stiskl při té vzpomínce rty nelibostí. „Ahoj, Garthe!"
Zapomněl, jaký má chraptivý hlas. Ten zvuk ho drásal pod kůží a zježil mu chlupy na těle. Nevěděl, co říct, tak mlčel. Následovalo tíživé ticho. Candy byla dost blízko, takže mohl cítit její parfém, lehkou vůni fialek. Cítil, jak se mu napjalo tělo v okamžité reakci. Zchladla a zbledla v obličeji. Garth zaťal zuby a tiše stál.
„Potřebuju s tebou mluvit," řekla nakonec.
„Jestli chceš koupit koně, podívej se po dražebníkovi."
„O to nejde."
Garth jí odmítl pomoci otázkou, oč tedy jde. Sledoval měnící se výraz jejího obličeje. Zneklidnění, hněv a pak rozhodnost.
„Ráda bych tě pozvala na skleničku," řekla.
„Myslím, že nejseš dost stará na to, abys mohla pít na veřejných místech."
Bolestí se zarděla, ale zdvihla bojovně hlavu. „To nejsem. Taky si dám čaj. Navrhla jsem to tobě. Myslím, že bychom měli jít někam, kde budeme mít klid. Jdeš se mnou?"
Garth poslouchal dražebníkovo vyvolávání a koňské řehtání. Lidé chodili kolem se svými starostmi a trápeními a ani je nenapadlo, že on tu bojuje se stínem minulosti.
Věděl, že když s ní půjde, bude to chyba. Navzdory třem letům, které uběhly od té doby, kdy Candy viděl naposled, ho pořád přitahovala. Už vůbec nebyla dítě. Její hlas, tvář, tělo, všechno bylo vyzrálé. Byla ženou. A možná už nebyla panna.
Snažil se na to nemyslet, ale nemohl se té myšlenky zbavit. Nikdy by ji nezbavil nevinnosti, ale teď, když už byla dospělá, proč by to s ní nezkusil? Byl zvědav, zda by k tomu byla svolná. Rty se mu cynicky zvlnily. Proč by ho jinak vyhledávala? Nejspíš znovu vznese svou nabídku.
„Nemám moc času," začal a upřeně sledoval její tvář. Zahlédl zklamání, které nestačila skrýt. „Ale věnuju ti pár minut."
Úsměv se jí vrátil a jas ve světlešedých očích ho zalechtal v podbřišku. Chtěl ji. Ústa měl tak vyschlá, že mohl stěží polknout. Tělo se mu napjalo touhou.
Je to dobrý nápad. Napijí se v hotelu. v Alespoň to nebude daleko k nejbližší posteli.
DRUHÁ KAPITOLA
Candice Baylorová chtěla od Gartha Whitelawa jedinou věc, a tou nebyl zrovna sex. Bylo to pro ni důležité, ale z pohledu na jeho tvář, když se k němu přiblížila, usoudila, že není ani trochu rád, že ji vidí.
Její poslední setkání s ním ji vyléčilo z dětského pobláznění kovbojem, ale stále ho musela obdivovat. Když se postavil, měl určitě přes metr osmdesát a jeho pružné tělo hrálo všemi svaly. Pohyboval se s lehkou graciézností někoho, kdo strávil svůj život pod širým nebem, nespoután společenskými pravidly.
Během těch let, které uplynuly od oné noci v předpokoji na farmě, se Candy snažila zjistit, co způsobilo, že se do něj zamilovala. Sledovala ho, jak trénuje koně, a viděla, že je schopný něhy, nekonečné trpělivosti a soucitu. Její jedinou chybou bylo, že si myslela, že Garth je schopen projevit tyto city i vůči lidské bytosti. Zejména v blízkosti žen se měnil v tvrdého, drsného a nesmiřitelného protivníka.
Když šli ke Garthovu náklaďáku, aby se svezli do hotelu, Candy si toho muže, o kterém si kdysi myslela, že ho miluje, pokradmu prohlédla. Jeho obličej nebyl přitažlivý běžným způsobem. Byl drsný a vostře řezaný. Jeho tmavé hnědé oči byly divoké, téměř nebezpečné. Černé vlasy nosil příliš dlouhé a ani ve svém kovbojském obleku nevypadal moc civilizovaně.
Výraz měl přemýšlivý, oči přivřené, tělo napjaté, což Candy identifikovala jako první znamení touhy. Cítila, jak jí přeběhl mráz po páteři. Uvědomila si sílu, která ji k tomu drsnému kovbojovi táhla a o které si myslela, že už je dávno pryč.
Candy byla vděčná, že hotel je tak blízko. Ani jeden z nich nepromluvil. V hotelové restauraci jí Garth objednal čaj a sobě whisky.
Candy nechtěla být přerušována, až bude Garthovi říkat, co od něj chce, a tak když čekali na objednávku, zeptala se ho na rodinu, se kterou se setkala během své osudné návštěvy před třemi roky.
„Jesse a Tate si založili rodiny a mají děti," řekl Garth. „Faron," zamračil se a pokračoval hlasem, který nepřipouštěl další vyptávání, „Faron odjel do Wyomingu vyřídit si nějaký svý záležitosti."
„Takže seš teď na ranči sám?"
„Jo, kromě Charlieho One Horše."
„Jak se má?"
„Je bručoun, jako vždycky."
Candy věděla, že Garth není ženatý, ale chtěla se zeptat, jestli má nějakou stálou přítelkyni. Tomu nutkání se však bránila. Přivolalo by to příliš mnoho vzpomínek, na které chtěla zapomenout. Ale nenapadalo ji nic jiného, nač by se zeptala. Naštěstí si Garth vzal slovo.
„Slyšel jsem, že velkej černej hřebec tvýho otce vyhrál další závody dvoj rocků."
Candy se usmála. „Myslíš Comanche Moona? Ten kůň se umí zastavit na pětníku," řekla pyšně. „Myslím, že má šanci stát se tenhle rok šampiónem. Nebude už tak snadný dobýt vítězství za vaši farmu. Vím, že v minulejch dvou letech byl šampiónem tvůj hřebec, ale tenhle rok bude titul patřit Comanche Moonovi."
„Je nějaká šance koupit ho?"
Candy potřásla hlavou. „Comanche Moon není na prodej. Otec by se s ním nerozloučil ani za všechnu naftu Texasu."
Číšník dorazil s jejich objednávkou a Candy si začala nervózně pohrávat s čajem. Vymačkala citron a rozmíchala cukr, aby tak oddálila okamžik, kdy bude muset kovbojovi přednést svou nabídku.
„Takže...?" vybídl ji Garth, když si lokl whisky. „Tak ven s tím.
Co chceš?"
„Chci si tě najmout, abys mě naučil všechno, co víš o chovu a trénování koní." Pospíchala dál, aby ji nepřerušil. „Pokud chci bejt nejlepší, a to já chci, myslím, že se potřebuju učit u toho nejlepšího. A to seš ty. Jako jezdec jsi vyhrál všechny závody, co se kdy konaly. Jako chovatel máš koně, který se stávají šampióny."
Garth byl Candiným návrhem omráčen. Bylo to hodně vzdálené sexuální nabídce, kterou očekával. Byl překvapen, jaké ostré zklamání pocítil, když zjistil, že ho nevyhledala z osobnějších důvodů. Na druhé straně mu lichotil její zřejmý obdiv k tomu, čeho s
koňmi dosáhl. Byl nucen si přiznat, že by ji do učení vzal, to věděl. Ale odrazovaly ho dvě věci. Za prvé, mít ji kolem sebe by znamenalo stálé rozptylování od práce. Nezapíral si, jak na ni reagovalo jeho tělo. Chtěl ji. Kdyby přišla na farmu, dostal by ji.
Avšak mít ji nebyl ten problém. Ten byl v tom, jak se jí zbaví, až se jí nabaží.
Ani v nejmenším ho nenapadlo, že by jeho zájem o ni mohl přetrvat. Žádná žena si nikdy neudržela jeho pozornost dlouho po tom, co se s ní vyspal.
Jeho druhý důvod odmítnout její nabídku byl zcela nepřekonatelný. Podle jeho zkušenosti si bohatí lidé myslí, že si za peníze můžou koupit všechno. Jeho matku vlákaly do milostného poměru klenoty a peníze, kterými ji sváděl její milenec. Garth Whitelaw by se nenechal najmout nikým, zejména ne nějakou rozmazlenou bohatou slečinkou.
Zatímco přemýšlel, zíral na svou sklenku. Nyní vzhlédl a viděl, že si Candy hryže spodní ret. Zamrazilo ho, když si vzpomněl, jak sladce chutnal její polibek. Když promluvil, zachraptěl touhou.
„Nemám zájem. Vrať se zpátky na školu a dokonči si vzdělání."
V očích se jí zablýsklo podrážděním, ale hlas zůstal klidný. „Za prvé, už jsem dostudovala. Procházela jsem bez problémů, a tak jsem skončila brzy. A za druhé, jsem rozhodnutá ti dobře zaplatit."
„Nech si svý peníze, zlatíčko. A teď bys mi mohla udělat jinší nabídku." Hlas mu sugestivně klesl.
„Jako například?" zeptala se váhavě.
„Mám dojem, že mezi náma je nějaká nedořešená záležitost."
Candy si náhle uvědomila, co od ní Garth chce. Cítila, jak jí hrdlem stoupá horko. Modlila se, aby na její mladistvou nerozvážnost zapomněl. A najednou to bylo zase tady.
„Mám zájem jenom o obchodní vztahy, Garthe. Jestli se bojíš, že ti budu dělat nějaký další návrhy, tak se můžeš uklidnit. Nechci se ti vnucovat."
„Naneštěstí nemůžu slíbit totéž. Seš proklatě přitažlivá ženská. Teď, když už nejsi panna, nemůžu zaručit, že se udržím, abych se tě
nedotkl."
Candy už už otevírala ústa, aby mu řekla, že se plete, ale včas se zarazila.
„Jak tě mám přesvědčit, že s tebou nic mít nechci?"
„Nikdy jsem ženský nenutil," řekl Garth. „Nikdy jsem to nepotřeboval." Zvolna se na ni usmál tak, že se v ní probudily všechny smysly.
Candy stiskla stehna k sobě, ale ani to nemohlo zastavit žár, který jí stoupal mezi nohama. Byla dosud rozhodnuta získat, co chtěla, dokonce i kdyby to znamenalo, že by se měla účastnit na Garthových sexuálních návrzích. Mohla by ho zvládnout. Zvláště když slíbil, že nepoužije násilí.
„Podívej," řekla. „Jsem ochotna s tebou pracovat na čistě profesionální bázi."
„Tady je jádro věci. Já s tebou pracovat nechci."
Candy zaťala zuby, aby mu neodsekla něco, co by jí pravděpodobně navždy zavřelo cestu na farmu. „Dám ti nějaký čas na rozmyšlenou."
„Nepotřebuju žádnej čas," přerušil ji Garth. „Odpověď zní ne. Ani teď, ani jindy!"
„Ty j si ten nejtvrdohlavěj ší, nej aro-gantněj ší..."
Přimhouřil oči. „Myslím, že už si mi toho řekla dost."
Něco v jeho hlase Candy řeklo, že je u konce s trpělivostí. Jediný pohled do jeho tváře jí přesvědčil, že svůj názor nezmění. Skryla své zklamání.
„Dobrá, Garthe. Jestli to bereš takhle, myslím, že se budu muset poohlídnout po někom jiným, kdo by mne naučil to, o co mi jde."
Garth zapřemýšlel, koho by mohla najít. Snad Sama Longreena z Double Baru. Ten byl dobrý. A byl rovněž svobodný. Garth najednou pocítil neodůvodněnou žárlivost, ale potlačil ji. Vstal, když vstala Candy, a natáhl ruku, aby jí pomohl z boxu.
Candy vyklouzla sama. Očima se ještě naposledy střetla s Garthovýma a pátrala po nějakém znamení změny. Když žádné nenašla, řekla: „Sbohem, Garthe." Otočila a kráčela pryč.
Garth za ní zíral a přemýšlel, jestli udělal dobře. Sedl si zpět a dopil whisky. Pomyslel si, že byl možná příliš ukvapený, a objednal
si další rundu. Pomalu upíjel a snažil se z mysli vypudit obraz Candy Baylorové.
Candy mezitím zamířila do svého pokoje do apartmá, které sdílela se svým otcem. Byla ráda, že tam nebyl, protože se jí chtělo plakat. Nepřiznávala si, jak moc počítala s tím, že Garth Whitelaw bude s jejím návrhem souhlasit. Své naděje a sny o budoucnosti spojovala s tímto jediným aktem a nevyšlo to.
Vklouzla do ložnice a zavřela za sebou dveře. Cítila se vyčerpaná. Lehla si na postel a objala polštář. Přitiskla si ho na obličej, aby zadržela vzlyky a slzy, které se jí draly na rty.
Byla už tma, když na dveře zaklepal otec.
„Candy, čekal jsem tě dole. Myslel jsem, že jsme chtěli povečeřet společně. Jsi v pořádku?"
„Je rni prima, tati." Candy rychle rozsvítila lampičku a setřela z očí slzy. Měla je však od předešlého pláče červené.
„Můžu jít dál?" zeptal se.
Vyskočila a přešla do koupelny pro vlhký ručník. Lehce si poklepávala na oči a snažila se odstranit spoušť, kterou slzy zanechaly.
„Pojď dál, tati."
Když vyšla z koupelny, otec na ni pohlédl a zeptal se: „Co se stalo? Děje se něco?" „Vypadá to tak?"
Otevřel náruč a Candy se v ní schovala. V objetí se mu přiznala, oč žádala Gartha a jak její nabídku odmítl. O Garthově osobním zájmu o ni se ovšem nezmínila. Evan Baylor svou dceru starostlivě ochraňoval, a kdyby se s mladým mužem sešel, věci by to nepomohlo.
„Ale to nevadí, tati," skončila. „Myslím, že asi bylo dost troufalý myslet si, že by byl ochotnej mě učit. Najdu si někoho jinýho."
„Ale Garth Whitelaw je nejlepší!" namítl Evan.
Candy pokrčila rameny a pokusila se o úsměv. „Pak si asi budu muset najít druhýho nejlepšího."
Evan stáhl přísně rty. Nezačínal jako jeden z nejbohatších mužů Texasu a za ta léta se naučil, jak dostat, co chce. Teď právě chtěl z dceřina obličeje zaplašit ten výraz porážky a beznaděje. To
znamenalo, že bude muset najít způsob, jak donutit Gartha Whitelawa, aby změnil své rozhodnutí.
„Neboj se, miláčku," řekl. „Možná, že až si to Garth promyslí, změní názor."
„O svým rozhodnutí se vyslovil úplně jednoznačně," namítla Candy.
Evan se neobtěžoval s ní přít. „Máš ještě hlad?" „Raději bych si nechala poslat něco do pokoje, kdyby ti to nevadilo."
„Vůbec ne," řekl Evan. To mu poskytovalo možnost vyslídit Gartha Whitelawa a přesvědčit ho, aby změnil názor. „Objednej si, co chceš. Já půjdu ven a dám si pořádnej řízek. Uvidíme se zítra ráno."
„Dobrou noc, tati."
„Dobrou noc, zlatíčko." Evan dceru objal a políbil ji na tvář. Své jediné dítě zbožňoval. Byla světlem jeho života. Udělal by cokoli, jen aby byla šťastná. Když v duchu začal probírat své možnosti, oči se mu zúžily.
Zašel dolů. Candy opustila Gartha v hotelové restauraci. Byla tedy ještě šance, že ten muž tam dosud bude. Když Evan vešel do restaurace, Garth byl právě na odchodu. Paži měl ovinutou kolem atraktivní rusovlásky.
„Dobrej den, Garthe," řekl Evan. „Vidím, že na večer už máte program."
„Ano, pane," souhlasil Garth s úsměvem.
„Byl bych rád, kdybyste se mohl na chviličku zdržet, než odejdete. Mám pro vás návrh."
Garth pohlédl na rusovlásku. Nebyla to zrovna žena, na kterou by chtěl upozorňovat, když se objeví Evan Baylor.
Evan využil Garthových rozpaků a dal rusovlásce sto dolarů. „Nechcete si zatím zajít někam na drink?"
Rusovláska pohlédla z Gartha na Evana, široce se usmála a řekla: „Proč ne, pane. Jak si přejete."
Garth pozdvihl obočí. To, co viděl, v něm posílilo jeho nedůvěru, k ženám a přesvědčení, že bohatí zaJ své peníze vždycky dostanou,
co chtějí. Pohlédl zkoumavě na Evana, a když mu starší muž pokynul, připojil se k němu do boxu v baru. „Co pijete?" zeptal se Evan. „Whisky."
Evan zdvihl dvacetidolarovku a číšnice se rychle objevila. „Dvě whisky, prosím."
Garth mlčel. Znal Evana Baylora dost dobře a cenil si jeho bystrého obchodního smyslu. Věděl, že Evan od něj něco chce, a nebylo těžké uhádnout, že to bude mít něco společného s jeho nedávným rozhovorem s Candy.
Evan nečekal na whisky. Šel rovnou k věci. „Co byste chtěl za to, abyste přijal návrh mý dcery?"
„Nejsem na prodej," řekl Garth rezolutně.
„Ovšem že ne," uklidňoval ho Evan. „Ale musí existovat něco, co chcete a co nemůžete mít. Kousek nový země, abyste rozšířil farmu. Nebo byste měl rád nějakýho novýho koně, plemeníka."
„Tím vás pověřila Candy?" zeptal se Garth.
„Neví, že jsem tady. Ve skutečnosti je ochotna poohlídnout se po druhým nejlepším. Já ale ne. Musí být něco, co mám já a co vy chcete," naléhal Evan.
Garth chtěl Evanu Baylorovi říct, aby mu vlezl na záda. Pak se ale zamyslel. Přece jen tu bylo něco, co Evan vlastnil a Garth o to měl zájem.
„Chci Comanche Moona," řekl klidným hlasem. Evan zasyčel. „Tenhle kůň bude letos šampiónem." „To je moje cena." Garth si byl jistý, že na to starý muž nikdy nepřistoupí. Což je jediný důvod, pro který svůj návrh vznesl.
„Platí." „Cože?"
„Naučíte mou dceru všechno, co víte o koních, a já vám dám Comanche Moona."
„Co když toho nechá dřív, než ji naučím všechno, co znám?" Garth tušil, že by se to mohlo stát.
Evan se díval na své ruce, zhrublé prací. Byl bohatý, ale dosud dřel každý den do úmoru. A svou dceru naučil tomu, v co věřil. Ze cestou k úspěchu je těžká práce a neústupnost.
„Candy to nevzdá," řekl Evan jistě. Vzhlédl ke Garthovi. „Jsem si tak jistej, že to nevzdá, že kdyby to udělala, dal bych vám koně i
tak."
Garth potřásl hlavou. „Jestli to vzdá, koupím ho za férovou cenu." Nechtěl Evana ošidit a byl si docela jist, že Candy Baylorová na farmě moc dlouho nevydrží. Už jí řekl, že od ní chce jenom jednu věc. Kdyby nesplnil svou část úmluvy s Evanem a dívka by nezvládla vše, co by na ni naložil, chtěl Garth za koně zaplatit.
„Platí." Evan k němu natáhl ruku. Znal svou dceru dobře. Garth Whitelaw ho svým nápadem, že by to jeho dcera mohla vzdát, překvapil.
„Je tu ale ještě jedna podmínka," řekl Evan. Věděl, jak Candy rozčilovalo, když využíval svůj majetek, aby dostal, co chtěl. Kdyby na to přišla, byla by dost tvrdohlavá na to, aby jejich dohodu odmítla. „Neříkejte mý dceři právej důvod, proč jste změnil názor."
„Dobrá," řekl Garth. Řekl přece Candy, že si ho nemůže koupit. Nebyl ochoten připustit, dokonce ani sobě, že strávil velkou část odpoledne hledáním způsobu, jak ji dostat na farmu.
„A je tu ještě jedna věc," řekl Evan. „Jaká?"
„Znám vaši pověst, co se týče žen," řekl Evan.
Garth ztuhnul. „Co to má s tím co dělat?"
„Nechci, aby někdo mou dceru zranil."
Evan to vyslovil varovným tónem, v jeho hlase byla však znát i obava. Garth nebyl uražen. Měl úmysl dostat Candice Baylorovou do postele, ale vůbec ne se s ní oženit, takže otcovu zájmu rozuměl.
„Ujišťuju vás, že se vaše dcera neocitne v žádný situaci, ve který by nechtěla být," řekl nakonec.
Nebylo to moc uspokojivé, ale Evan si uvědomil, že to bylo jediné ujištění, kterého se mu mohlo dostat. Své dceři plně důvěřoval. V tísnivých situacích si uměla poradit.
„Dobrá," řekl. „Řekl bych, že to je všechno, co jsem chtěl vědět. Zítra budeme snídat tady dole. Řekněme tak kolem osmé."
„Budu tady," řekl Garth. „A nebojte se. Vymyslím si důvěryhodnou historku, která by vysvětlila změnu mýho názoru, i když vaše dcera nečeká, že by k něčemu takovýmu mohlo dojít."
TŘETÍ KAPITOLA
Candy na Gartha nedůvěřivě zírala. Navzdory všemu se v jídelně připojil k ní a jejímu otci. Pak si její otec najednou vzpomněl na jakousi schůzku a nechal ji s kovbojem samotnou.
„O co jde?" zeptala se
Garth pokrčil rameny. „Změnil jsem názor."
Candy na okamžik seděla jako omráčená. Pak se usmála. „To jsem ráda." Tvář se jí rozjasnila štěstím, ale netrvalo to dlouho. Její radost brzy zkalil stín pochybností. Stiskla spodní ret mezi zuby a nakrčila obočí.
„Proč si změnil názor, Garthe? Můj otec."
„Myslel jsem si, že budu mít lepší šanci dostat od tebe, co chci, když tě budu mít doma," řekl Garth.
„Ach," Candy se na okamžik zamyslela. Šelmovský úšklebek na Garthově tváři ji vedl k úvahám, co od ní chce výměnou za znalosti, které ona chce od něj.
„Obávám se, že tě musím varovat. Nejsem ten typ, kterej se musí spálit dvakrát, aby se naučil, že je nebezpečný strkat ruku do ohně."
„To znamená.?"
„To znamená, že plánuju držet si tě na farmě daleko od těla."
„To bude trochu složitý, uvážíš-li skutečnost, že budem denně pracovat vedle sebe," poukázal Garth.
Candy podrážděně odfrkla. „Ty víš, co mám na mysli."
„Mám obavy, že vím. Bojím se, aby nevzniklo nějaký nedorozumění. Souhlasím s tvým návrhem, protože tě chci dostat do postele. Budu se snažit být co nejlepší, zatímco budeš na farmě, abych tě přesvědčil a dostal tě. Teď jsou všechny karty na stole. Pořád o to stojíš?"
„Přijdu," ujistila ho Candy. „O tom nepochybuj. Ale na rovinu ti říkám, že z poblázněnosti do tebe jsem už dávno vystřízlivěla. Jestli seš trochu chytrej, nebudeš zbytečně marnit čas."
„Jde o můj čas." Gartha cosi podráždilo, ale nevěděl přesně co. Nechtěl její lásku. Chtěl jenom, aby si oba společně užili v posteli. Candino protivenství jen zvýšilo jeho touhu po ní. Nikdy ještě nepotkal ženu, která by mu nebyla po vůli.
„Čekám tě na farmě na konci příštího tejdne," řekl.
„Tak brzy?"
Garth pozdvihl tázavě obočí. „Máš něco na práci před tím, než začneme?"
„Vlastně ne." Candy si vzpomněla na dobročinný ples ve Fort Worthu, kterého se plánovala zúčastnit. Bude muset zavolat Edwardu Vargasovi a zrušit jejich schůzku. „Ne, to je v pořádku/' řekla. „Budu tam příští pátek."
Následující pátek byl Garth od okamžiku probuzení pěkně nervózní. Nemohl se ani nasnídat, a když si Charliemu stěžoval na kávu, Charlie ho vyhodil z kuchyně.
„Padej vodsaď. Mazej do práce, ať už se ta tvoje kočka objeví nebo ne," poručil mu. „Starostma stejně nic nezměníš."
Garth osedlal tříletého koně a zajel s ním na cvičiště. Trénoval koně k oddělování krávy či telete od stáda. Bylo to důležité kvůli značkování zvířat i při podávání léků. Garth byl spokojen, protože netrénoval koně jenom pro sport, ale i proto, aby dávali nějaký užitek. Někteří z koňů byli vhodní pro sport, jiní ne. Schopnost zastavit a otočit se na místě byla bezpodmínečně nutná k tomu, aby se kůň dokázal držet před krávou.
Garth s tříročkem vyzkoušel všechny druhy chůze, aby se přesvědčil, že se v každém zastaví a otočí. Zvíře tedy drželo váhu na zadních, aby dalo předku větší pohyblivost. Sevřel hrušku sedla a pevně se držel, dával povely koleny, zatímco kůň vyskakoval, uhýbal a kroužil s větrem o závod, aby udržel krávu u ohrady.
Garth se na to, co dělal, silně soustředil. Když skončil, poplácal koně po krku, a až tehdy si uvědomil, že Candy stojí s pažemi přehozenými přes nejvyšší příčku ohrady a sleduje ho.
„Je báječný," řekla.
„Potřebuje víc cviku," odpověděl Garth.
Candy spolkla kompliment, který málem složila Garthově jízdě.
Garth zavedl koně ke Candy. Proklouzla mezi dřevěnými tyčemi ohrady a šla mu v ústrety. Když Garth sesedl, Candy koně znalecky poplácala. Zkoumala zda má nízká podkolení, která mu mohla pomoci při nesčetných zastávkách, smycích a obrátkách, které se od těchto koní vyžadují.
„Je krásnej. Jak se jmenuje?"
„Stopandgo."
Candy se ušklíbla. „To na něj perfektně sedí." Následovala Gartha na cestě do stodoly. „Co jsi ho dnes učil?"
„Základy," řekl Garth a bezděky začal se slíbeným vyučováním. „Souběh s krávou, zastavování, sbírání a pohyb předkem, všechno proto, aby zůstal u krávy."
Garth zavedl koně do jednoho z boxů. Candy za ním zavřela dveře a stoupla si pak na spodní trám, aby viděla, jak Garth koně odstrojuje.
„Všimla jsem si, že Stopandgo běhá se zdviženou hlavou.
Nebrzdí ho to?"
Garth pokrčil rameny. „Každej kůň je jinej. Některý maj hlavu zdviženou, jiný ji maj dole. Nejdůležitější je, jak zastavu-jou a dělaj otáčky." Garth dal sedlo na stranu boxu, sundal uzdu a přemístil ohlávku. Candy slezla ze dveří a otevřela je, když Garth vycházel se zpoceným koněm ven.
„Můžeš se s ním vrátit a umejt ho."
Candy otevřela ústa k námitce, že koupání koní nebylo to, co se sem přišla naučit, ale zase je zavřela. Řekla si, že bude lépe jeho příkazy poslouchat. Vyhne se tak střetům s ním. Pohlédla na svoje ustrojení a ušklíbla se. Modelové džíny, červená hedvábná košile a boty, ve kterých cestovala, byly na koupání koně poněkud nevhodné.
„Dáš mi chvilku na převlečení?"
„To je dobrý. Udělám to sám."
Candy mu nechtěla dát příležitost k výtkám, že se starala víc o své šaty než o práci.
„Dej mi ho," řekla. „Postarám se o něj."
Když od něj přebírala lano, na kterém měla koně vést, bezděky se dotkla jeho ruky. Ke svému úžasu pocítila, jak jí při tom projelo mrazení.
Než se Candy rozhodla požádat Gartha, aby ji učil, přesvědčila se, že už se přes své pobláznění přenesla. Její reakce na bezvýznamný dotyk byla šokující, doslovně i obrazně.
Candy věřila, že už ji Garthovo živočišné kouzlo nepřitahuje. Od té doby před třemi lety, co si zakázala jakékoliv city, si řekla, že neexistuje kovboj, který by ji mohl zlákat. Náhlé a nečekané vzedmutí vzrušení ji tak zmátlo. Na chvíli ztuhla na místě, pak aby nesplašila koně, pomalu odtáhla svou ruku a rychle si to namířila ke dveřím stáje.
„Moc se nezamáčej," zavolal za ní.
Candy se po něm přes rameno ohlédla. „Neboj, šéfe. Nejsem z cukru." Ve skutečnosti právě teď potřebovala pořádně se smočit ve studené vodě.
Garth pozoroval, jak se vzdaluje a najednou si uvědomil, jak snadno sem Candy zapadla.
Jednu věc Garth neuvážil. Zdálo se, že se Candy vážně zajímá o chov a výcvik koní. To dávalo jejich vztahu zcela odlišný rozměr. Všechny Garthovy plány se dosud točily kolem jeho záměru s Candy se pomilovat. Teď mu došlo, že se s ní bude muset dělit i o práci na farmě. Pobaveně se zasmál. To tu ještě nebylo. V minulosti odděloval zábavu od práce.
Vešel do dalšího boxu a začal sedlat jiného koně, dvouročáka, kterého vychovával od narození. Brzy shledal, že měl naprostou pravdu, když v duchu namítal, že ho Candy bude rozptylovat od práce. Když nechal hříbě potřetí minout otočku dřív, než se mu ho podařilo zastavit, ukončil raději výcvik. Nechtěl, aby si kůň osvojil špatné návyky, a to jenom proto, že mysl jeho trenéra se zaobírá nějakou ženskou.
Mezitím Candy zavedla odpočinutého koně do stáje a šla se do domu převléci. Hedvábná blůza koupel nepřestála. V červených botkách se jí pracovalo dobře, ale k práci se nehodily. Nejlíp udělá, když vyhledá Charlieho, aby jí řekl, kam dal její kufr.
Candy se zastavila a hleděla na místo, které mělo být příštích pár měsíců jejím domovem. Zamilovala se do farmy hned na poprvé, co ji uviděla. Ranč tvořila působivá dvouposchoďová budova. Vypadal jako předválečné sídlo. Podél obvodu měl vysoké roubené ohrazení a verandu, která přepažovala první a druhé poschodí po celé délce domu. Cesta vedoucí k domu byla lemována mágnoliemi, zatímco dům sám stál ve stínu rozložitých dubů.
Přes celou velkolepost zvenčí byl ranč uvnitř velice útulný. Dubový a borovicový nábytek, který se dědil z generace na generaci, vykazoval stopy těžkého života za války. Avšak ačkoliv byl poškrábaný, stále se pěkně leskl lakem.
Candy otevřela dveře a vstoupila do kuchyně.
„Charlie? Kde jsi, Charlie?"
Když nedostala žádnou odpověď, šla nahoru. Očekávala, že své věci najde v pokoji pro hosty, kde bydlela minule. Letmý pohled dovnitř ji ale přesvědčil, že se mýlila. Stiskla rty a začala pátrat v pokojích v horním patře. Každý pokoj prozrazoval povahu svého obyvatele a Candy tak získala představu o Garthových sourozencích. Nakonec se přiblížila k pokoji Gartha. Zamračila se, když jí došlo, že své kufry nejspíš najde v pokoji vedle jeho.
Vešla dovnitř a zavřela za sebou nespokojeně dveře. Začala si svlékat mokré šaty. Navzdory zlosti musela svůj nový pokoj obdivovat. Přes postel byl po celé šíři přehozen baldachýn zdobený krajkou. Umyvadlo a prádelník byly starožitné skvosty a houpací křeslo vedle postele vyřezal opravdový umělec. Garth ji ubytoval v pokoji, který svědčil o bohaté Whitelawské tradici. Candy v pokoji téměř cítila lásky i nenávisti, touhy i beznaděje generací Whitelawů, jak vyvstávaly a pomíjely v průběhu času.
Pohled z okna jí vyrazil dech. Hornatá plocha kaňonu Palo Duro byla rájem jako stvořeným pro divoké jízdy Komančů. Krajina to byla drsná a nemilosrdná, stejně jako muž, který ji vlastnil.
Zrovna si zapínala modrou košili, když se otevřely dveře.
„Candy? To jsem já, Garth. Seš tam?"
„Garthe, já..." dřív než stačila říci, že na sobě ještě nemá džíny, vešel do pokoje. Nasupeně na něj pohlédla a řekla: „Mohl jsi zaklepat."
„Jsem rád, že jsem to neudělal." Garth pohlédl na Candiny nahé nohy. „Jen jsem se přišel zeptat, jestli by ses se mnou neprojela. Musím se na něco podívat na severní pastvině."
Zaváhala, ale pak přikývla. „Chtěla bych vědět, proč nemůžu bydlet v tom samém pokoji, který jsem užívala minule."
„Odpověď je jasná. Chci tě mít blízko sebe."
Candy dala pěsti v bok. „Myslím, že v tom není žádný rozdíl, kde budu bydlet. Do postele ti stejně nevlezu."
„Pak na tom nesejde, v kterým pokoji bydlíš," odsekl Garth. Oči se mu od nohou přesunuly výš, tam, kde pod košilí odhalila další centimetry nahé kůže navíc. Jeho srdce, které bušilo jako o závod, když ji hledal po domě, se roztlouklo ještě víc.
Když ji nemohl najít, dostal na chvilku strach, že to zabalila a odjela domů. Odmítl si připustit, jaká to byla úleva, když ji nakonec objevil.
„Jestli ses dost vynadíval, ráda bych se oblékla," řekla Candy. Garth přikývl, otočil se a vyšel ze dveří. Zastavil se za prahem a řekl: „Jestli nebudeš u stodoly do pěti minut, odjíždím sám."
Candy za ním přibouchla dveře. Uvažovala o tom, že ho na sebe nechá čekat. Teď si musela přiznat, že by neměla. Popadla proto džíny, vhupla do nich, zastrčila košili, přidala zdobený kožený pásek, pak se posadila na kanape, natáhla si ponožky a pevné jezdecké boty. O čtyři minuty později stála u dveří stodoly.
Garth kráčel středem a vedl dva osedlané koně. Pro Candy držel za otěže valacha se čtyřmi bílými skvrnami a pro sebe vedl uhlově černého hřebce.
Candy prověřila délku třmenů, aby se ujistila, že budou pevné. Pak nasedla a následovala Gartha dolů cestou, vedoucí k severní pastvině. Potěšilo ji, když si všimla, že Garth jí dal ohnivé zvíře. Kovboj tak ocenil její jezdecký um a jí vzrostlo sebevědomí.
Učila se jezdit dřív než chodit a ještě před svým osmnáctým rokem se několikrát stala šampiónkou. Za jízdy si prohlížela okolí, když v tom na ni Garth promluvil: „Jsem rád, když vidím, jak máš lehkou ruku při zacházení s uzdou. O jednu věc míň k učení."
„Jsem ochotná zlepšit nebo změnit cokoliv, co navrhneš."
„To je dobrý vědět. Protože mám návrh."
„Ano?" ztuhla Candy.
„Klídek. Nechystám se tě zbít. Alespoň ne tak brzy." Candy se zasmála. „Dávej si pozor. Mohla bych ti to vrátit." Pohlédla v té chvíli na Gartha. V jeho očích zahlédla náhlý záblesk touhy.
Naštěstí dorazili na pastvinu, kde se páslo několik klisen a hříbat. Candy sesedla a následovala Gartha. Uvázala koně k plotu. Garthův hřebec zaržál na klisny, které jen vzhlédly a pásly se dál. Candy si přála, aby mohla být stejně tak lhostejná, když si Garth vynucuje její pozornost. Pátravě si prohlédla čtvrtroční klisnu a uvědomila si, že tu vidí to nejlepší z nejlepších. Vypískla nadšením. K jejímu překvapení jeden z jednoročků začal klusat jejich směrem. Pak si všimla, že Garth drží v dlani jablko a čeká, až se hřebeček přiblíží.
Kůň nejdřív ukročil stranou, a než k němu přistoupil a vzal si jablko, několikrát potřásl hlavou. Když tam pak stál a přežvykoval, Garth mu přejel rukou po krku a prsou přes zadek dolů a zase nahoru.
„Pojď sem," řekl tiše Candy. Připojila se a on začal s přednáškou. Stoupl si za ni, vzal její ruku a vedl ji toutéž cestou po koňské kůži, kterou před tím podnikl sám. Snažil se ji naučit poznávat hmatem silná a slabá místa, až se nakonec dostal k hřebečkově hlavě.
„Je krátkej mezi nozdrama a očima, má široký čelo, pěkně formovaný čelisti a přiměj profil. Oči jsou posazený ze široka a uši dopředu, blízko sebe. Je zatraceně dobrej."
Garth nechal Candinu ruku pokračovat, ale nepoodešel. Jejich těla byla těsně u sebe, takže mohli cítit teplo jeden druhého. Candy se přinutila soustředit se na koně a ne na muže, který stál za ní. Na hlavě hříběte našla lysinu a řekla: „Neříkal jsi nic o způsobu, jakým je jeho krk napojenej k ramenům."
„Měl by bejt posazenej trochu níž, ale ne o moc, není to tak hrozný, aby to vadilo," řekl Garth.
Candy cítila Garthův horký dech v zátylku. Trochu se pootočila a uvědomila si, že jejich ústa jsou jen kousek od sebe. Zdvihla k němu oči a viděla, že má přivřená víčka, temnost jeho očí jen zlehka probleskovala. Zděsila ji touha, kterou pocítila až kdesi mezi
nohama. Měla pocit, jako by se jí nalila prsa a začala ji bolet. Bradavky měla vztyčené.
Když k ní Garth sklonil ústa, stála Candy jako zmrazená. Jeho rty se bez ostychu dotýkaly jejích a zase se oddalovaly, jen aby se znovu přiblížily pro další ochutnání. Ústa držela zavřená, nic jí to ale nebylo platné. Líbal nejdřív jeden a pak druhý její ret, a pak neoblomně vklouznul jazykem mezi ně.
Candy zasténala. Když ucítila jeho jazyk ve svých ústech, roztřásla se jí kolena. Ale nemusela se bát, že upadne. Garth ji rukou objal kolem pasu a přitiskl ji pevně k sobě.
Candy mezi sebe a jeho hruď vklínila svoje dlaně s úmyslem odstrčit ho od sebe, ale místo toho se prsty zaťaly do jeho bavlněné košile a sevřela ho ještě pevněji -
Začalo jí to přerůstat přes hlavu. Věděla, jak je Garth v těchto věcech zkušený a že by se před ním měla mít na pozoru. Díky své zkušenosti byl nepřekonatelným svůdcem. Kdykoliv se zdálo, že mu žena nedovolí udělat další krok, ustoupil. Láska drásala Candino hrdlo. Zasténala. To mělo za následek jen další dráždivé polibky, které ji vrhaly zpět do jeho objetí.
Prsty jí zajel do vlasů, pak sklouzl dolů k bradavkám a něžně masíroval jejich jemnou kůži.
Candy byla nevinnější, než si Garth myslel. Traumatický zážitek, který s ním měla před třemi lety, ji vedl k tomu, aby si muže držela od těla. Žádný z mužů, s nimiž kdy měla na škole schůzku, se jí tedy ani nedotkl.
Takže když Garthovy ruce sklouzly k jejím bradavkám, připomnělo jí to bolest, kterou jí svým dotykem*dříve způsobil. Vykřikla úlekem a uskočila od něj. Její výkřik poděsil hříbě, které se otočilo a vykoplo předníma nohama. Garth ji popadl a vrhl se s ní z dosahu kopyt. Při pádu ji chránil vlastním tělem. Když se dokutáleli, ocitla se pod ním.
Zírala na něj s očima doširoka rozevřenýma strachy.
„Zatracenej blázne! To neumíš nic lepšího, než ječet vedle koně?" zasípěl Garth se zaťatými zuby.
„Byla jsem."
„Proč jsi vůbec ječela? Copak jsem se tě sakra dotkl nějak
hrubě?"
„Tentokrát ne," odsekla Candy.
Sledovala, jak v Garthově tváři pracují svaly. Sevřela mu ramena. „Teď už ze mne můžeš slízt."
Garth se nadzvedl, ale nepustil ji. Tráva pod ní byla překvapivě chladná a několik stébel ji lechtalo na šíji. Zavřela oči a odvrátila obličej, protože nedokázala snést jeho pohled. Ale nenechal ji odvracet se od něj. Uchopil ji za bradu a otočil ji tváří k sobě.
„Otevři oči, Candy."
„Ani mě nenapadne."
Sklonil se k ní tak, že se jí dotýkal mezi stehny. Pocítila znovu vzrušení.
„Otevři oči," žádal.
Zamrkala oslepena slunečním svitem a vzdorně se na něj podívala. „Nech mě vstát."
„Za chvíli. Nejprve si musíme vyjasnit pár věcí." „Nechci nic slyšet."
„To je zatraceně zlý," řekl Garth. „Myslím, že to, co se mezi náma stalo, dokázalo, že ke mně nejseš lhostejná."
Candy stiskla rty. Nemohla zapřít vášeň, kterou v jeho objetí cítila. Nebo skutečnost, že se těšila z každého jejich polibku. Ale dosud nepřijala, že by mohla cítit sexuální touhu po muži, o kterém si nebyla jista, že ho miluje.
Když setrvávala v tvrdošíjném mlčení, Garth jí poručil: „Candy, mluv se mnou."
„Co chceš, abych říkala? Že se mi líbilo, co se stalo? Líbilo. Že to chci opakovat? Nechci! Tlačíš na mě moc dlouho.!"
Garth se nadlehčil. Nerozuměl tomu. Chce asi trochu dvoření, než si dovolí podlehnout touze. Bude asi muset tuhle hru hrát podle jejích pravidel.
„Jistě, zlatíčko." Vstal, postavil Candy na nohy a začal ji oprašovat. Candy ho ale odstrčila. „Nech mě bejt. Postarám se o sebe." Oklepala si ze zad trávu a otočila se ke Garthovi. „Čemu se ušklíbáš?"
„Nemůžu, když jsem šťastnej?"
Candy se zamračila. Odpochodovala k místu, kde měla uvázaného koně, a slyšela Gartha, jak jde těsně za ní. Cítila horko jeho kůže a uparriatovala se na vzrušení, které pocítila před třemi roky. Otočila se a přiměla tak zastavit i Gartha. Zabodla prst do jeho prsou a řekla: „Neobtěžuj mě už, Garthe. Nebude se ti pak líbit, co udělám."
Garthův úsměšek se rozšířil. „Zkus to."
Candy ho vzala za slovo. Ruka jí vylétla a otevřenou dlaní dopadla s hlasitým plesknutím na jeho tvář. Zděsil ji otisk její ruky na jeho obličeji, který rychle tmavnul. Garth přivřel oči a stáhnul rty, ale neudělal ani pohyb, aby jí v tom zabránil.
Candy se chvěla, otřesena tím co udělala.
„Já, já jsem."
„Zapomeň na to," řekl Garth stroze. „Bude lepší, když se vrátíme domů. Charlie už na nás bude čekat s večeří."
Candy nasedla na koně a rozjela se v tichosti na ranč. Nechápala, co ji přimělo reagovat na Garthovy provokace tak prudce. Nikdy nikoho před tím neudeřila.
Když se před nimi objevil ranč, uvědomila si, že jestli se nechce omlouvat před Charliem, musí to udělat hned.
„Omlouvám se."
Garth se na ni úkosem podíval. „Není to poprvý, co jsem dostal facku."
Candy zčervenala a ostře odpověděla: „Ale je to poprvý, co jsem já facku někomu dala. Přijímáš mou omluvu nebo ne?" „Omluva se přijímá."
Když ve stáji sesedli, Candy měla strašný pocit, že Garth není ten typ muže, který by snadno odpouštěl a zapomínal. Měla s ním být na farmě několik dalších měsíců, dokud se něco nenaučí, aby si mohla otevřít si vlastní stáj. Teď ale zřejmě měli před sebou válku nervů.
Candy si byla jistá, že dokáže odolat jakémukoliv jeho svádění. Jak ale právě zjistila, věci se neměly docela tak, jak si plánovala. Rozhodla se, že nebude žádné snadné sousto na talíři Gartha Whítelawa. Věděla, že kovboj rád ochutná mladou dívku, ale má ve zvyku ji brzy vyplivnout.
ČTVRTÁ KAPITOLA
Charlie zrovna kontroloval pekáč v troubě, když Candy prošla kuchyní do hořejšího patra. Zamumlala něco o mytí nádobí a zmizela směrem ke schodům. Charlie pohlédl na Garthův obličej, když vešel, a nalil mu whisky z láhve, kterou měl nad sporákem.
„Co jsi jí provedl, že ti musela jednu vrazit?"
Garth si mnul tvář a podivil se, jak to mohl Charlie poznat. Ke své zlosti ucítil, že mu na tváři zbylo pár šrámů po jejích nehtech.
„Do toho ti nic není, Charlie." Garth se posadil k těžkému dubovému stolu doprostřed kuchyně. Obrátil do sebe sklenku whisky a natáhl ruku se sklenkou pro další.
„Není jako ostatní tvoje ženské," řekl Charlie, když mu nalíval druhou sklenku.
„Nech to bejt, Charlie. To není tvoje věc."
„Jo, není to moje věc, ale já jedinej potom musím snášet tvou náladu, když ti dá nějaká pěstí."
„Charlie," Garthův hlas dostal varovné zabarvení, které donutilo Charlieho, aby se ohlédl. Candy stála v kuchyňských dveřích.
„Budeme jíst tady?" zeptala se.
„Na stříbro a křišťál můžeš zapomenout," řekl Garth. „Nejsi na farmě hostem."
Candy vrazila ruce do kapes, aby skryla rozčarování. „Nečekala jsem žádný zvláštní zacházení. Jenom jsem se ptala, kde se bude podávat večeře."
„Obávám se, že tě zklamu ještě víc. Jídlo je totiž na sporáku. Každý si pomoz sám," řekl Garth.
Charlie střelil po Garthovi nevěřícným pohledem. Bylo to poprvé, co o takových způsobech slyšel. Když byla rodina doma, večeřeli v
jídelně. Charlie obvykle servíroval, ačkoliv ho občas vystřídali Tate nebo Faron. Sebral pár chňapek, vyndal pekáč z trouby a pleskl ho na sporák. Podíval se významně na Gartha. „Tady to máš. Nandej si."
Garth se na něj zlověstně podíval, ale starý muž ho ignoroval. Vzal dva talíře, nandal brambory, maso a mrkev. Jeden talíř dal sobě, druhý Candy. Pak se ujistil zda mají příbory a sklenky na čaj. Usadil se na židli proti Garthovi a pokynul Candy vedle sebe.
„Výtečné," řekla Candy, když ochutnala. „Jseš opravdu dobrej kuchař Charlie."
„Díky."
Garth chvíli lavíroval mezi pocity hladu a pýchy. Konečně vstal a naservíroval si talíř s jídlem. „Zítra začneme pracovat za rozbřesku," řekl Candy. „Měla by ses v naučit, jak se krmí koně."
„Ty si nenajímáš lidi, aby se o tyhle věci postarali?" zeptala se Candy.
„Jistě, ale někdo jim musí říct, co mají dělat. Prevence proti parazitům, čerstvá voda, proteiny, vitamíny a minerály, správná míra píce. To všechno se při krmení musí podávat ve správné chvíli a ve správném poměru," řekl Garth.
Candy se cítila poněkud zdrceně. „Budu se to všechno muset
učit?"
„To je na tobě. Ale u koňů se dá říct stejně jako u lidí: Jseš to, co jíš. Pokud chceš mít zdravý zvířata, musíš věnovat pozornost stravě."
Candy s porozuměním přikývla. „Chápu. Je o tom nějaká kniha, kterou bych si mohla přečíst?"
Charlie si s Garthem vyměnili pohledy. Byla určitě víc než rozmazlená bohatá holčička.
Garth věděl, že Candy je chytrá. Nyní dokázala, že je také zvídavá, což u žáka není vlastnost k zahození. „Jistě," řekl. „Mám spoustu materiálu, které si můžeš přečíst. Když se mnou po večeři půjdeš do přijímacího pokoje..."
Candy se téměř zadusila kouskem masa, který zrovna polykala. Charlie ji plácl do zad, ale chvíli trvalo, než přestala kašlat. Nechystala se následovat to zvíře do jeho doupěte takhle brzo.
Garth zaklel pod vousy, když si uvědomil, že Candina vzpomínka na jejich tři roky starý výstup je stejně tak živá jako jeho vlastní.
Vstal, ačkoliv měl jídlo napůl nedojedené. „Připravím knihy na stůl. Můžeš si je vzít pozdějc, až půjdeš nahoru. Odcházím."
„Kam jdeš?" zeptal se Charlie. „Budeš ráno brzo vstávat."
„To není tvoje věc." odsekl Garth. Popadl z věšáku klobouk, nasadil si ho na hlavu a bouchnul dveřmi. Pak se vrátil zpátky. Předusal kuchyní do pokoje a za chvíli slyšeli, jak hází knihy na stůl. Vrátil se o pár minut později. „Nečti moc dlouho," zavrčel a odešel.
„Co se mu stalo?" zamumlal Charlie.
Candy to nebyla s to vysvětlit. Byla vděčna za Garthovu ochotu zajistit jí knihy. Vedlo ji to k přesvědčení, že pokud zamýšlel dostat ji do postele, stejně tak chtěl dostát co nejrychleji dohodě.
Zůstala v kuchyni, aby pomohla Charliemu s nádobím, ačkoliv jí starý muž řekl, že to zvládne sám.
„Ve dvou to půjde rychleji," řekla Candy a seškrábla zbytek Garthovy večeře do koše.
Charlie jí podal talíř a řekl: „Nemyslel jsem si, že bohatý lidi si sami mejou nádobí."
Candy se trochu kysele usmála. „Můj otec mě vychovával ve víře, že práce zušlechťuje. Pokud mě rozmazlil, pak v tom, že ve mně utvrdil pocit, že můžu mít všechno, co chci, když na tom budu ochotna dost tvrdě pracovat."
„Tak proč se chceš věnovat koním?"
„S koňmi je svázaná dlouhá tradice a historie. Chci bejt její součástí."
„Holka, máš peněz jako želez. Proč si nekoupíš ranč a nenecháš někoho, aby ti ho spravoval?"
„Chci chovat a trénovat svý koně sama. Proto jsem tady."
Odmítla přiznat další důvod. Dokonce i sobě.
„Pak bude líp, když půjdeš a vrhneš se na knihy," řekl Charlie. „Dodělám to sám."
Candy nechtěla odejít, ale na druhou stranu měla velkou chuť vrhnout se do materiálů, které pro ni nechal Garth na stole. Když vstupovala do jeho pokoje, cítila se divně. Divila se, že kdy měla tu odvahu setkat se tu s Garthem a říci mu, že ho miluje. Když se ve vzpomínkách ohlédla zpět k tomu večeru, pocítila obrovské rozpaky.
Krb byl nyní studený a vypadal jako zčernalé srdce. Šla k římse nad ním, kde visela mapa vyznačující hranice farmy v minulosti a přítomnosti. Candy přešla ke stolu, odkud bylo posledních sto let řízeno hospodářství Whitelawů. Ležel na něm stoh knih a časopisů téměř půl metru vysoký. Vzala postupně několik prvních knih shora a četla: Krmení koňů a řízení farmy, Pravidla koňského krmení podle oka, Krmení koně. Vzala si jednu z nich a zamířila ke kožené židli ke krbu. Rozsvítila lampu vedle židle a začala číst.
Garth si nadával do zpropadených bláznů. Když vycházel z domu, neměl na mysli žádný cíl, jen cítil neodolatelnou potřebu utéct. Všechno, co nyní doopravdy chtěl, bylo vrátit se domů. K půlnoci se rozhodl, že Candy musí být už určitě v posteli, a že by tedy měl mít přijímací pokoj pro sebe. Potřeboval se něčeho pořádného napít. Aby nikoho neprobudil, vstoupil do domu potichu. Zamířil do přijímacího pokoje, ale brzy se zarazil, když si uvědomil, že v místnosti se dosud svítí. Rozpačitě vzal za kliku.
Byla tam.
Tvrdě usnula, natažená na židli. Jedna její nahá noha spočívala na stoličce. Druhá visela přes opěradlo židle. Její botky se válely na podlaze jako padlí vojáci. Kniha jí ležela otevřená na břiše, tváří spočívala na opěradle židle.
Vypadala mladě a zranitelně. Garth pocítil náhlý hněv, když ho napadlo, že možná čeká na něj. Přibližoval se k ní opatrně jako vlk k návnadě, jako by ostražité ocelové čelisti pasti čekaly, aby se za ním zaklaply.
Klekl si vedle židle a jemně ji oslovil: „Candy!"
Vydala jakýsi zvuk, ale spala dál. Ani se nepohnula.
Věděl, že by ji měl probudit a poslat do postele, ale nemohl odolat příležitosti pořádně se na ni podívat. Nikdy před tím si nevšiml drobounkých věchýtků vlasů na jejích spáncích nebo mateřského znamínka právě pod uchem, či lehce vystouplé brady. Řasy měla dlouhé a na tvářích měla rozesety drobounké pihy. Nehty, jimiž ho škrábla, byly krátce střižené, pokryté jemným lakem.
Dotkl se prsty jejích rtů, které vypadaly jako sladké jahody. Instinktivně k němu otočila obličej. Garthova fyzická reakce byla
silná a okamžitá. Spolkl zaklení. Poslední věc, kterou by chtěl, bylo probudit ji, aby ho spatřila na kolenou u svých nohou, jak se na ni dívá se zbožňujícím výrazem v očích. Sebral z jejího klína knihu, zavřel ji a uložil na vršek stohu dalších knih vedle její židle. Skutečně toho spoustu přečetla, od té doby, co odešel. Čím víc toho o Candy věděly tím méně si byl jist, kým doopravdy je. Žádný z rostoucího seznamu přívlastků, které k ní mohl přiřadit, ho neuspokojoval. Nechtěl obdivovat její inteligenci, zvláštnost či rozhodnost. Chtěl se s ní pobavit v posteli.
Garth věděl, že by pravděpodobně mohl Candy vzrušit i ve spánku. Časem, až by byla úplně vzhůru, by se k němu radostně připojila. Ale tento příliš snadný způsob ho podivně odpuzoval. Marně pátral, co ho v případě Candy Baylorové zadrželo, aby jednal způsobem, který by se u jiné ženy nerozpakoval použít.
Nebyla nejkrásnější z žen, co znal, ačkoliv byla dost hezká. Snad to byl způsob, kterým se na něj dívala svýma svět-lešedýma očima, co způsobovalo ten bolestivý pocit na prsou. Něco v ní bylo čisté a čestné, nebylo tu nic podvodného, co tak často nacházel u jiných žen.
Snad to bylo tím, že všechno, co ji učil, nasávala jako houba. Nebo že jí nevadilo, že si zašpiní ruce nebo zničí drahou hedvábnou košili. Nebo že musí jíst u kuchyňského stolu, když už byl takový idiot a řekl, že je to na farmě zvykem.
V duchu se ptal, co by se bývalo stalo, kdyby před třemi lety přijal její nabídku. Garth cítil, jak se mu svírá žaludek, a uvědomil si pocit strachu. Vzpomněl si, jak matčina nevěra zničila život jeho otci. Starý muž se každou noc opíjel, aby zapomněl na vlastní bolest. Jednoho dne šel opilý do práce. Spadl z koně a srazil si vaz. Na Garthovi pak ležela odpovědnost za vedení farmy i rodiny. Garth se zapřísáhnul, že se nikdy s ženami nezaplete tak, aby ho mohly zničit, jako zničily otce. V letech po matčině nevěře nebyl schopen v souvislosti s láskou na ženu ani pomyslet.
Dokud nepotkal Candice Baylorovou.
Garth si neuvědomoval prázdnotu a osamělost, kterou cítil během uplynulých tří let, dokud se nevrátila zpět do jeho života. Každý den se stávalo těžším přesvědčovat se, že všechno, co k ní cítí, je jenom touha.
Byl víc a víc přesvědčen, že by se s ní měl vyspat a vypudit ji ze svého života dřív, než ho jeho city zradí a ona mu zlomí srdce tak, jako se to stalo otci.
Garth uvažoval, že nechá Candy tam, kde je. Ale pohled na úhel jejího krku ho přesvědčil, že kdyby to udělal, nebyla by mu ráno mnoho k užitku. Vklouzl tedy paží pod její rameno a druhou pod její nohy. Když vstal, uvelebila se mu v náručí a hlavu mu položila na rameno. Obličejem se přitiskla k jeho tváři a něco nesrozumitelného zamumlala.
Garth marně bojoval s touhou mít ji a chránit, které v něm narůstaly. Objal ji trochu těsněji a políbil na čelo. „Pojď, srdíčko, je čas jít spát." „Dobrou noc," zamumlala.
Nesl ji po schodech a pak pokračoval chodbou. To nejtěžší, co kdy v životě udělal, bylo zastavit se s ní přede dveřmi její ložnice a neudělat dva kroky dále ke své vlastní. Dvěma prsty dosáhl k peřině a rozložil ji, dříve než ji položil do postele. Okamžitě se stočila do klubíčka a spokojeně si povzdechla.
Rád by ji svlékl, ale nedůvěřoval tak dalece své vůli. Natáhl jí přes ramena deku, budíka vedle postele nařídil na pátou ranní a odešel z pokoje.
Druhý den ráno, když dorazila do kuchyně na snídani, měla Candy na obličeji ostýchavý výraz.
„Ty jsi mne uložil do postele?" zeptala se. Garth zabručel na souhlas.
„Děkuju ti. Asi jsem usnula. Je mi líto, že jsem tě tak obtěžovala."
„Příště, až budeš unavená, tak jdi spát." Candy podráždění v jeho hlase zabolelo. „Naučila ses něco?" zeptal se.
Candy mu podala vzrušeným hlasem přednášku o koňském trávení, kterou zakončila slovy: „Neměla jsem ani zdání o všem, co se v koni děje."
Garth se musel jejímu nadšení pousmát. Mluvila celou cestu ke stodole a pokládala překvapivě bystré otázky, když on a jeden z pomocníků krmili koně ve stáji.
„Kdo krmí koně na severní pastvině?" „Tom. My dnes máme na starosti jiné věci."
„Ano?"
„Potěšilo by tě zajezdit si na Stopandgovi?"
Candy na něj zírala. „Ty bys mě na něm nechal jezdit?"
„Byl bych raději, kdybys začala s koněm, který ví, co dělá, zatímco tě budu učit základy. Pak ti dám vlastního koně," vysvětlil Garth.
Candy nečekala, že bude pracovat s jedním z Garthových koní tak brzy. Ačkoliv když o tom přemýšlela, jak jinak by ji to Garth naučil, než že ji posadí na zvíře a dá jí pokyny, jak co dělat. O dvě hodiny později měla Candy jiný názor na jízdu, koně i Gartha Whitelawa.
Garth se jí neustále dotýkal. Ovšem vždy pod pláštíkem výuky. Poloha jejích rukou, úhel nohou, tvar ramen, nic neuniklo jeho pozornosti. Když se jí nedotýkal, vyštěkával povely.
„Když jde kráva, kůň také. Když zastaví, zastavíš i ty. Přitáhni mu uzdu."
Candy popadla hrušku sedla a držela se, užívajíc kolena k řízení koně.
„Zůstaň v sedle. Tlač pánev dopředu. Ne takhle. Zadrž ho. Tak!"
Garth k ní vyrazil. Jednu ruku jí položil na zadek, druhou na břicho. „Zastrč zadek. Posaď se hluboko do sedla a drž se pohybů koně. Rozumíš?"
Candy byla tak nervózní z Garthových rukou na místech, kam je žádný jiný muž nesměl dosud položit, že ztratila hlas.
„Rozumíš?" zeptal se.
Candy kývla. „Můžeš už teď dát ty ruce pryč?"
Zdálo se, že až teď si Garth uvědomil, kde je má. Ke Candině zlosti je dával pryč pomalu a změnil tak dotyk v mazlení. Zavřela oči a stiskla rty, aby zadržela sten.
Když je zase otevřela, Garth byl na druhé straně ohrady. „Soustřeď se, abys koně donutila jít souběžně s krávou. Drž mu hlavu u kravských plecí."
Candy stiskla Stopandga koleny.
„Netiskni se ke krávě příliš."
Candy se pomalu vrátila.
„Teď si se opozdila, drž se u ní," namítl Garth.
Když trénink skončil, Candy byla vyčerpanější než Stopandgo, ale věřila, že ona i kůň se zlepšili. Očekávala od Gartha slůvko ocenění. Nepřišlo.
„Odstroj ho a vykoupej," poručil Garth. „Až to uděláš, vrať se. Budeš se dívat, jak pracuju s dvouročkem."
„Ano, Vaše Veličenstvo," zašeptala Candy, když ho míjela. Nemyslela si, že by ji mohl slyšet. O okamžik později ji Garth strhl ze sedla a náhle stála na zemi před ním.
„Tady není žádný království, srdíčko. Jenom pilně pracující kovbojové. Jestli s tím máš problémy, můžeme to skončit a ty můžeš pádit domů."
Garth svá slova zdůraznil tím, že si Candy přitáhl blíž a důrazně ji políbil. Candy měla ústa pevně sevřená, ale násilím jí je otevřel a vrazil jazyk dovnitř. Nebyl moc jemný a Candy měla pocit, jako by chtěl, aby s ním zápasila.
Byla ale chytřejší než tenkrát. Políbila ho také. Vklouzla svým jazykem do jeho úst a ochutnávala ho stejným způsobem jako on ji. Nebylo jisté, kdo byl víc překvapen tím, co dělá. Začínala je zmáhat touha.
Přinutila se spíš myslet, než cítit. Byla 4 to válka nervů. Rozhodla se nepodlehnout touze, která volala po uspokojení. Jestli ale bude někdy někdo plakat, nebude to ona.
Všude, kde se jí Garth dotkl, dotkla se i ona jeho. Ramena, paže, hruď, zadek. Když konečně líbání přerušili, oba těžce oddychovali.
„Zatracená holka! Nechala jsi tu stát zpocenýho koně. Postarej se o něj."
Candy zuřila. Byl za koně zodpovědný stejně tak jako ona. Ale nehodlala ztratit náladu a dát Garthovi důvod, aby ji poslal balit a nebo ji dál sváděl.
„Příště se mi kliď z cesty," odsekla, když ho míjela.
Garth se za ní díval, když vedla koně za uzdu ke stodole. Třásl se, jak byl blízko k tomu, aby si ji vzal tady, venku. Nikdy nebyl ženskými dotyky vzrušen tak rychle a tak úplně. Když byl s ní, cítil se, jako by balancoval na hraně mořského útesu.
Podobné myšlenky běžely i Candinou myslí. Nikdy nechápala sílu své vášně. Nebylo moc příjemné vědět, že všechno, co musel Garth udělat, bylo dotknout se jí, a ona okamžitě reagovala. Po dnešku bude každá hodina očistcem.
Během dalších pár týdnů si Candy uvědomila, že se ve svých citech ke Garthovi mýlila. Ke své hrůze zjistila, že pobláznění, které k němu cítila v sedmnácti, vůbec nezmizelo. Bylo tu pořád a pálilo, skryto zahanbením a ponížením, které utrpěla onoho večera v jeho náruči.
Kdykoliv se jí Garth dotkl, a dotýkal se jí často, byla nucena si uvědomit nejen okamžitou reakci na jeho fyzickou přítomnost, ale se vzrůstající silou i to, že její srdce i mysl mu patří.
Candy věděla, že přijde den, kdy ji Garth dožene k tomu, že si bude muset vybrat. Nemohla se rozhodnout, jestli by ji víc bolelo milovat se s ním s tím, že on ji nemiluje, nebo ho opustit a vědět, že se nikdy nemůže vrátit zpátky.
Během snídaně 4. července oznámil Charlie, že stráví svátek v Amarillu.
„Nechcete jet se mnou?" zeptal se.
„Máme práci," odpověděl Garth.
Candy se zasmála. „Je svátek. Určitě můžeme..."
Tvrdý výraz v Garthových tmavých očích ji zarazil.
Garth se otočil k Charliemu a řekl: „Zůstaneme."
Charlie pokrčil rameny. „Jak chcete."
Když Candy zaslechla, jak Charlieho rozhrkaný náklaďák odjíždí, po páteři jí přeběhl mráz. Uvědomila si, že starý muž mezi nimi dosud působil jako tlumič i nárazník. Teď byl pryč.
Rozdíl byl okamžitě patrný. Panovalo mezi nimi lehké napětí, které koně poplašilo. Stopandgo špatně reagoval a Candy se musela kousat do jazyku, aby zadržela omluvy za to, zač nemohla. „To stačí."
Garthův příkaz, který přišel dlouho před západem slunce, jí dal na srozuměnou, že není jediná, kdo si všiml rozdílu. Následoval ji pak do stáje a sledoval ji, jak odstrojuje koně. A poprvé se k ní připojil, když vzala Stopandga ke koupání.
Pod jeho pohledem byla dost nervózní.
„Udělám to," nabídl se ochotně.
Candy mu s radostí předala hadici a byla překvapená, když ji obrátil proti ní. Užasle na něj zírala. Voda jí stékala z řas, nosu a brady. Blůza se jí přilepila na tělo.
„Proč jsi to udělal?" zadrmolila.
Garth se zašklebil. „Myslel jsem si, že se taky potřebuješ zchladit."
Candy k němu přiskočila a v dalším okamžiku už byl promočený stejně jako ona.
„Bude lepší, když se půjdeme usušit," řekl nakonec Garth.
Candy sledovala směr jeho pohledu. Podívala se dolů a uvědomila si, že skrz tričko může vidět její podprsenku. Z nenasytného výrazu v Garthových očí věděla, že vidí víc, než náznak krajky. Když mohla vidět bradavky skrz jeho promočenou košili, byla si jistáA že její podprsenka je na tom stejně. Červeň jí zalila tváře. Usoudila, že jít s Garthem teď do domu není zrovna ten nejlepší nápad.
„A co Stopandgo? Nemůžeme ho tady přeci takhle nechat." „Tom se o něj postará."
Candy ztuhla. Pro Gartha bývalo neslýchané, aby odešel od neošetřeného zvířete. „Pojďme," řekl.
Natáhl k ní ruku. Nebylo pochyb o tom, kam ji zavede nebo co má v úmyslu, když nechal věci dojít až sem. To byl ten okamžik pravdy, na nějž Candy mnohokrát myslela. Jít s ním, nebo se vzepřít. Měla před sebou rozhodnutí, kterého se týdny děsila. Věděla, že na konci cesty by ji mohla čekat bolest. Garth už jednou její lásku odmítl. Ale síla jejích citů se nedala zapřít dříve ani nyní.
Chytila se Garthovy nabízené ruky. Když žena miluje, neexistuje jiná volba.
PÁTÁ KAPITOLA
Garth šel přímo k domu. Oba byli promočení až na kost. Aby nenechali na podlaze dva páry mokrých stop, vzal Candy do náruče a nesl ji nahoru. Když míjel dveře její ložnice, nezaváhal ani na vteřinu. Pokračoval jistě ke svým vlastním.
Postavil ji zády k sobě a položil jí ruce na ramena. Jestli to udělal, aby ji upokojil, nebo aby ji zadržel, tím si nebyla jista.
Candy v Garthově pokoji nikdy předtím nebyla. Dívala se a pátrala po něčem, co by jí řeklo o muži, kterého milovala, více. První věc, jíž si všimla, byl strohý pořádek. Garth byl muž, který měl rád přehled. To ji nepřekvapilo.
Zatoužila prohlédnout si fotografie jeho rodiny, sestry a bratrů, rozmístěné v rámečcích na různých místech pokoje. Byla tu také fotka starého muže, o kterém se domnívala, že to byl Garthův otec. Podivila se, proč tu není žádný obrázek matky.
Z fotek usoudila, že rodina je pro Gart-ha přece jen důležitá. Nyní věděla, že se může starat o lidi stejně jako o koně. Zda je schopen milovat ženu a svěřit se jí na celý život, byla ale věc jiná.
Jeho pokoj byl plný starožitností, kousků historie rodiny Whitelawů, které se dědily z otce na syna. Nikdy nepochybovala o tom, že si Garth cení tradic vlastní rodiny. Divila se ale, že zřejmě vůbec neuvažoval o tom, že by mohl přenést tyto tradice na další generaci Whitelawů. Místo toho měl málo důvěry k ženám a už vůbec žádnou chuť vzít si nějakou za manželku.
Spal na široké posteli pokryté kostkovaným přehozem. Zírala na postel a nebyla schopná od ní odtrhnout oči.
„Candy?" Hlas měl nízký, plný vášně, žádostivý, stejně jako vyzývavý.
Náhle si uvědomila, proč sem přišla.
„Myslím, že v tyhle posteli bylo už mnoho žen."
„Jo. Bylo."
Když pomyslela na všechny ty ženy, které si sem Garth přivedl, klesla Candy na duchu.
„Moje matka, babička, prababička."
Srdce jí poskočilo radostí. Takže postel byla rezervována pro ženy Whitelawů. Skutečnost, že ji přinesl sem do tohoto pokoje znamenala jistě, že k ní cítí něco zvláštního, a možná, ale jen možná, ho bude schopna přimět, aby se přiznal ke svým citům.
Candy pomalu otočila obličej ke Garthovi. V jeho tmavých očích byla tak silná touha, že se zachvěla očekáváním rozkoše. *
„Miluj mě, Garthe."
Tolik spěchal, aby ji sem dostal. Očekávala, že bude netrpělivý. Nebyla by překvapena, kdyby z ní jenoduše strhl šaty a vzal si ji ve zběsilé touze. Neskutečně horší bylo čekání, až jí pomalu sundá tričko s jedním knoflíčkem.
Když jí tahal tričko z ramen, mokrá bavlna jí pevně lpěla na kůži. Pokrčila rameny a zatáhla za rukávy, aby mu pomohla. Zkušenýma rukama jí rozepjal a svlékl podprsenku. Když sahal k zipu džin, chytila ho za zápěstí.
„Teď jseš na řadě ty," řekla třesoucím se hlasem. Odtáhla se a začala mu rozepínat košili. Prsty se jí chvěly, takže to trvalo déle, než by mělo, ale nevadilo mu to. Konečně byl rozepnutý poslední knoflík. Naklonila se, aby mu stáhla košili z ramen. Rukama se lehce dotýkala hladkého a teplého těla. Pod konečky prstů cítila, jak se mu v odpovědi zachvívají svaly.
Fascinovaná jeho reakcí, sklouzla mu rukama přes hruď a pohrávala si s tmavými kudrlinami. Tvořily trojúhelník, který směřoval dolů k džínám. Když se ho dotýkala, stahovalo se mu břicho.
Popadl ji za zápěstí tak silně, že k němu překvapeně vzhlédla. Tmavé oči měl přivřené, chřípí se mu rozšiřovalo, jak vdechoval její vůni, a obličejové svaly se mu napjaly.
„Udělala jsem něco špatně?"
„Chce to svůj čas. Způsobem, jakým ty na to jdeš, by všechno skončilo zatraceně rychle," řekl.
Candy se opět zatřásla. Tentokrát od chladu.
„Pojď sem." Garth ji vzal za ruku a vedl k velké moderní koupelně připojené k ložnici. Než stačila cokoliv namítnout, svléknul nejdřív ji a pak sebe. Pak ji nahnal do sprchy a vběhl za ní. Krátký pohled na jeho vzrušené mužství v ní něčím vzbudil úctu.
Teplá voda byla nádherná. Candy zavřela oči a s požitkem se oddávala příjemnému pocitu horka, který se jí rozléval po těle. Když na sobě ucítila Garthovy ruce, zamrkala. Každý její pocit byl nový a intenzivní, uvítala každé nové vzrušení.
Garthovy ruce klouzaly po jejích prsou k břichu, kolem zadečku, pak ji objal a přitiskl k sobě.
„Candy," zamumlal. Ústa jí přitiskl na čelo, rukama sklouznul k jejím stehnům. „Chutnáš tak sladce, holčičko."
Candy pálilo tělo všude, kde se jí dotkl. Rukama mu přejížděla po zádech a mazlila se s ním způsobem, po kterém léta toužila.
„Garthe, já."
Candy zaváhala. Nebyla si jistá, zda má přiznat, že je ještě panna. Doopravdy na tom ale nezáleží, řekla si. Za pár minut už pannou nebude. „Co je zlatíčko?"
„Neměli bychom to dělat v posteli?" zeptala se chraptivým hlasem.
Garth se hluboce zasmál. „Jen jsem se chtěl ujistit, že ti nebude zima."
Tentokrát se zasmála Candy. „Věř mi, že jsem zahřátá dost."
Garth už nemarnil čas a vynesl ji ze sprchy. Ji zabalil do bílého froté a sám se osušil velkým ručníkem, který si uvázal kolem pasu. Znovu ji zdvihl a nesl do ložnice.
„Mohu jít sama," zaprotestovala Candy.
„Vím to. Ale líbí se mi nosit tě v náručí."
Garth se zastavil vedle postele a naklonil se tak, aby mohla dosáhnout na pokrývku. „Dej pryč deku."
Candy se natáhla, sundala kostkovanou deku a odkryla čistá bílá prostěradla. Zamrazilo ji, když si pomyslela, jak budou vypadat poznamenaná její krví. Otevřela ústa, aby mu řekla pravdu, ale rychle a tvrdě ji políbil. Prudkost polibku jí vzala dech.
O chvíli později byla v posteli a Garth ležel vedle ní. Mohla by si přát tmu, protože se cítila nahá dokonce i s Garthovým ručníkem kolem sebe, ale ani za nic jí nesměl uniknout výraz jeho očí, když z ní ručník sňal a kochal se pohledem na její tělo.
„Jseš tak krásná."
Když Garthovy mozolnaté konečky prstů začaly zkoumat její tělo od šíje přes ňadra až k hloubce jejího lůna, zmocnilo se Candy vzrušení.
Její tělo se pod jeho laskáním vyklenulo. Shodila z jeho boků ručník. Popadla Gartha za ramena a přitiskla ho k sobě. Když se rukama a teplými vlhkými ústy toulal po jejím těle, nespouštěl z ní své tmavé oči. Když jí vklouzl rukou mezi nohy, slabě vykřikla. Instinktivně stiskla stehna, aby zabránila průniku.
„Klid, zlatíčko, chováš se jako."
Candy udělala první věc, která ji napadla, aby odvedla jeho pozornost dřív, než si uvědomí pravdu. Rukama sklouzla k jeho břichu a uchopila pohlaví. Byla překvapena, že je zároveň tvrdé i jemné.
„Ach, Candy, pomalu, zlatíčko."
Candy neměla tušení, jaký je rozdíl mezi pomalu a rychle. Ale přinutila se ke klidu. Jeho ruce mu znovu vklouzly mezi její nohy. Když prsty vnikl dovnitř, slabě vyjekla.
„Jsi tak pevná. Přesně jako."
Candy si uvědomila, že musí opět odvést jeho pozornost. Udělala to, co jí přišlo přirozené. Přitáhla si k sobě jeho hlavu a políbila ho, aby ho umlčela. Když do ní vnikl svým jazykem, hluboce zasténala.
„Zatraceně, Candy, chci tě," zachraptěl.
„Já tebe taky," zamumlala bez dechu.
Koleny jí roztáhl nohy a tvrdě do ní vstoupil. Její tělo chvilku odporovalo, pak se bariéra protrhla a on vplul dovnitř úplně. Candy si zkousla ret, ale výkřik bolesti jí přesto unikl ze rtů.
Garth zaklel. „Panna! Měl jsem to tušit! Jaký jsem to jenom blázen."
Candy ho objala nohama a pevně ho chytila za ramena. „Už se to stalo a nejde to vzít zpátky. Prosím tě, Garthe, miluj mě." „Ublížil jsem ti." „Ne."
Garth vědci, že udělal chybu. Měl couvnout, dokud to šlo. Nezeptal se ani, jestli se nějak chrání. Jednoduše se jí zmocnil. Ty ženy, které si běžně bral do postele, neměly šanci otěhotnět. Candy byla panna. Bylo jisté, že si neudělala žádné opatření, aby zamezila
těhotenství. Ale právě teď po ní toužil nade vše, co kdy v životě cítil. Nebylo už možné přestat. Jestli budou následky, podělí se o ně.
„Dobrá, ty bohatá holčičko. Máš, co jsi chtěla. Teď se podíváme, jak to zvládneš."
Garth se začal pomalu hýbat, ale uviděl grimasu bolesti na její tváři.
„Proklatě! Bolíte to."
Začal ho vytahovat, ale Candy jej znovu zastavila. „To je v pořádku, opravdu.
To jenom.   Já jsem ne.   Jseš tak velký, že já." Zčervenala.
Garth se pousmál. „Nu, dobrá, zlato. Začneme znovu." Vyklenula tázavě obočí. „To je možné?"
Přiblížil své boky k jejím a Candy ucítila spirálu touhy, která jí kroužila uvnitř břicha. Bradavky jí ztvrdly.
„Nespěchej," řekl Garth s úsměvem. „Vraťme se trošku zpět."
Candy nejdřív nerozuměla, co tím, Garth myslí, ale o pár minut později se pod ním svíjela rozkoší. Byl dosud v ní, ale na jejím těle nebylo kousku, s kterým by se nemazlil, který by nelízal, nekousal, nesál nebo nelíbal.
Ovšem, že nebyla nečinná. Poznávala, jak se ho má dotýkat, aby ho přiváděla až k pokraji orgasmu. Mohla vidět napětí v jeho tváři, když odsouval své vlastní vyvrcholení, aby se ujistil, že dosáhla svého.
Zdálo se, že nespěchá. Vedl ji až k vrcholu, jen aby se vrátil zase k počátku. Nakonec si myslela, že se zblázní, jestli neskončí, co začal.
„Teď," naléhala, „teď, Garthe."
To byla slova, na která čekal. Pomalu a lehce do ní znovu vnikl, ale Candy ho nenechala, aby byl jemný. Když se pod ním vyklenula, zanechaly její nehty šrámy na jeho kůži. Vzklouzl rukou mezi jejich těla, aby našel její nejcitlivější místo.
Jakmile se ho začal dotýkat, úplně se ztratila v záchvěvech rozkoše.
Cítil, jak ho k sobě tiskne. Tuhé svaly se rytmicky stahovaly kolem jeho údu. Těžko už oddaloval svůj vlastní vrchol. Can-din
Výkřik ho osvobodil. Konečně i on mohl tam, kde už ona byla. Zaklonil hlavu a tělo se mu napjalo. Rozkoš k němu přicházela v energických stazích.
Když se Garth nad ní nadzvedl, Candy ho ovinula pažemi. Cítila se dobře, báječně. Cítila se být milována.
„Miluju tě," zašeptala.
Okamžitě ztuhnul. Přenesl svou váhu na dlaně a zíral na ni dolů. „Víckrát to nechci slyšet. Ani teď, stejně jako tenkrát," řekl chraptivě. „To byl sex, zlato. Řekla sis o to, dostala jsi to.".
Candy otočila hlavu, aby skryla svou bolest. Najednou nebyla schopna promluvit.
Blázne, blázne! Měla jsi vědět, že nemá srdce. Měla jsi se líp chránit. Možná se může změnit. Možná že všechno, co potřebuje, je žena, která by ho milovala jen pro něj samotného a nežádala by nic zpátky.
„Nic po tobě nechci," řekla.
„To je dobře, protože já ti ani nic nenabízím. Měla jsi mi říct, žes ještě nikoho neměla."
„Byl by v tom nějakej rozdíl?"
„Zatraceně velkej. Není mým zvykem deflorovat panny." Slabě se usmála. „Ale děláš to skvěle." „To není legrace," zabručel.
Úsměv se jí rozšířil. „Nevím, ale já to shledávám docela zábavným."
„Mohl jsem tě zranit."
„Ale neudělal jsi to." Položila mu ruce na obličej a přinutila ho, aby se jí podíval do očí. „Dal si mi obrovskou rozkoš. Víc od tebe nežádám. Opravdu ne, Garthe. Vím, že mě nemiluješ."
Ztěžka polkla. „Ale těší tě milování se mnou. Když je to to, co oba chceme, v čem je teda problém?"
Garth věděl, kde je problém. Problém byl v tom, že ji teď chtěl tak moc, jako nikdy předtím. To se mu nikdy nestalo. Když hon skončil, byl ženou obvykle brzy nasycen. U Candy stačilo, aby se na něj podívala, a už po ní toužil zase.
Řekl si, že by si jí měl užít, dokud tu je. Jednoho dne se naučí to, co potřebuje znát, aby rozběhla svou vlastní stáj, a odejde. Pocítil tu
samou ošklivou tíhu na prsou, kterou poznal před třemi lety. Převrátil se na záda a přetáhl ji na sebe.
Vklouzl rukama do jejích vlasů. Políbil ji prudce, aby ucítila jeho hněv i zneklidnění. Když mu položila ruce na prsa, měl pocit, jako by ho ve stejnou chvíli zároveň konejšila i vzrušovala. Jak to je možné?
Rukama sjel k jejímu zadečku. Popadl ji a nasadil na své mužství. Když do ní vklouzl, vzdychl uspokojením. Vlhká.
Pevná. Teplá. Jak mohla pro něj být tak rychle připravena? Našpulil rty. Pravděpodobně stejně, jak on byl připraven pro ni. Byli pro sebe jako stvoření. Muž a jeho žačka. Jeho žačka.
Garth zapřel sílu svého citu k Candy. Byla jako každá jiná žena. Nemohl jí důvěřovat. Dej ženě srdce a jistě ho rozdrtí podpatkem svého střevíčku. Garth Whitelaw se nikdy do žádné ženy nezamilo-val. Nejméně ze všeho do nějaké rozmazlené bohaté slečinky.
Posadil a urovnal kolem sebe Candiny nohy. Rukama jí vklouznul do vlasů a zajal její ústa polibkem. Pátral jazykem po sladkosti, které se nemohl nasytit. Zasténal, když její jazyk vnikl do jeho úst, ochutnával rty, zuby a hledal rozkoš.
Garth ukázal Candy nové vrcholy, o kterých se jí při prvním milování ani nesnilo. Oddávala se jeho dotykům a vracela mu je zpět. Milovali se prudce a divoce. Oba byli ochromeni obrovskými city, které předznamenávaly jejich křehký vztah.
Candy nakonec usnula v jeho náruči vyčerpaná milováním. Garth ležel, zíral na strop a byl zděšen tím, jak bezbranný se cítil. Nikdy před tím nezažil to, co se mu stalo v ložnici s Candice Baylorovou. Byl vyčerpán sebou i jí, a přesto ji stále chtěl. Pravdu nebude moci popírat příliš dlouho. Potřeboval ji nejen kvůli sexu. Zdálo se, že něco hluboko uvnitř něj po ní touží.
Nedokázal se smířit s myšlenkou, že by se na ni mohl smát, držet ji nebo milovat jiný muž. Bylo to šílenství, ale věděl jistě, že by takového muže zabil. Tak silné city ho rozrušily a rozhněvaly. Zatřásl s ní. „Candy, probuď se!"
Candy se probudila ze snu, ve kterém se jí zdálo, že jí Garth právě vyznal lásku. Když k němu vzhlédla ospalýma očima, měla na tváři něžný úsměv.
„Co je, Garthe?" Pohladila ho na prsou.
Garth zaklel, když se jeho tělo, ubité celodenním milováním, opět vzepjalo touhou. Popadl zručně Candiny blonďaté vlasy a zaklonil jí hlavu do bolestivého úhlu.
„Stalo se něco, Garthe?"
Nezápasila s ním, nenadávala mu, ani se neprotivila jeho síle. Ležela mu v náruči a hleděla na něj soustředěně a s láskou. Garth cítil v prsou něhu, ale přinutil se ji ignorovat. Bojoval o život.
„Nejsem typ na ženění," procedil skrz zaťaté zuby. „Chci od tebe jedinou věc. Jenom jednu!" Lehl si na ni, aby se jí zmocnil.
Vykřikl v agónii rozkoše, jak se Candy vypjala a vítala ho, když do ní vnikl. Brala a toužila po všem, co jí nabídl.
Byla čarodějkou a on byl očarován. To bylo jediné vysvětlení mučivé touhy, kterou k této zvláštní ženě cítil. Když už byl jednou v ní, nebyl čas na přemýšlení. Přirážel a přirážel, bral i dával rozkoš, rychle, tvrdě a zhluboka, dokud neuslyšel její výkřik, když dosáhla vrcholu.
Ležel na ní a prudce oddechoval. Oba ještě voněli milováním, když řekl: „Dokud budeš na farmě, budeš mi patřit." „Dobře, Garthe."
Její vážná odpověď trochu ulevila jeho úzkosti. „Kdykoliv to tu budeš chtít skončit a odejít, můžeš." „Máme dohodu," řekla Candy. „Slíbil jsi, že mě naučíš všechno, co víš o koních."
„Jo."
„Pak nevím, v čem je problém."
Garth na ni podezíravě zíral. Něco na ní mu nesedělo, ale nevěděl co. „Tak si teda rozumíme. Ode dneška budeš spát tady se mnou," řekl nakonec.
Candy se k němu přivinula těsněji. „Dobře, Garthe."
Garth ji pevně objal a zavřel oči. O chvíli později již tvrdě spal. Candy byla úplně vzhůru.
Zírala přes jeho rameno na zarámovaný obrázek starého muže bez ženy po svém boku. Věděla o pár lidech, kteří by jí řekli, že je pošetilá, když si myslí, že Garthův pohled na ženy změní. Ale přinesl ji sem, do postele svých předků. A když objevil, že je panna, nevyhodil ji, ale znovu a znovu se s ní miloval. Sex bylo silné
vábidlo, kterého ženy využívaly po věky. Candy nebyla proti užití takového druhu zbraně.
Milovala ho tak moc, že už nebyla schopna bez něj žít. Byla úspěšná tam, kde každá jiná žena zkrachovala. Měla by vyčkat. Dřív nebo později bude muset Garth připustit, že to, co dělá, není sex, ale milování. Pak ji požádá, aby se stala jeho ženou.
ŠESTÁ KAPITOLA
„Je strašně divokej. Jak tě vůbec může napadnout, že ho zkrotíš?" Candiny oči starostlivě hleděly na Gartha, pak sklouzla pohledem zpátky k černému hřebci, který se vzpínal, kopal a řehtal na cvičišti. „Existuje způsob, jak mu znovu vrátit důvěru v lidi?"
„Hmm. Bude to trvat a chce to/trpělivost. Možná ani to nebude dost. Santos mi Midnighta poslal, protože s ním žádný z jeho mužů nedokázal nic udělat."
„Proč je takovej? Co myslíš?"
„Pravděpodobně ho někdo zbil. Santos ho koupil na aukci, ale před tím měl kůň už tři nebo čtyři majitele, takže těžko říct."
Candy byla zděšená. „Zbít ho? Jak to mohl někdo udělat?"
Garth stiskl rty. „Žiješ ve vysněným světě. Myslíš si, že neexistujou lidi, který týraj zvířata? Santos mi řekl, že jestli tu černou bestii nezkrotím, utratí ho."
„To snad ne, Garthe. Přece ho nenecháš zabít!"
Candy popadla kovboje za paži, jako by tím něčemu mohla zabránit. „Zkrotíš ho. Vím, že to dokážeš."
„Nemám moc času nazbyt," řekl Garth. „Santos mi neřekl, v jak špatným stavu kůň je. Takhle bych ho nikdy nepřijal."
„Já mám čas!" řekla Candy. „Udělám to. Jen když mi řekneš, jak na to."
Garth se zamračil. „Nevím. Potřebuješ se soustředit na výuku toho, co jsi se sem přišla naučit."
Candy zčervenala rozpaky. Garth to neřekl nahlas, ale v minulých týdnech její učební výkonnost značně poklesla. Snažila se zpomalit záměrně. Ale Garth o tom nevěděl.
„Já, já se to naučím," uzavřela. „Je to pro mě důležitý, Garthe. Prosím tě, nech mě, abych to zkusila."
Garth si pozorně prohlédl velkolepého hřebce. „Vypadá pěkně, byla by ho škoda."
„Pak je to jasný," řekla Candy. „Budu s ním pracovat." Položila Garthovi ruce kolem pasu a objala ho. „Díky, Garthe."
Garth si přivinul Candy do náručí. „Nemysli si, že to bude procházka růžovým sadem. To rozhodně nebude."
„Já vím. Ale zkrotím ho, když mi ukážeš, jak se to dělá."
„To jsem rád, že mi tolik důvěřuješ."
Garth byl zděšen, nakolik mu její komplimenty dělaly dobře. Byla to další z věcí, které si začal uvědomovat jako počátek rostoucí závislosti na ní. Nebyl si jist, jak se to stalo, protože v jeho životě se nic nezměnilo. Alespoň nic, co by se projevilo navenek.
Doposud pracoval do úmoru, jen s Candy po boku. Po večeři v jídelně (naštěstí se už nechoval jako paličatý blázen a netrval na tom, že se má jíst v kuchyni) odpočívali společně s Candy v přijímacím pokoji, kde si ona četla a on se věnoval svým obchodům. Pak spali v jeho ložnici a jednou či dvakrát, někdy i třikrát za noc se milovali.
Byla vždy přístupná a během minulých týdnů se naučila dost, aby podnítila jeho vášeň v míře, o jaké se mu nikdy ani nesnilo. Cítil, jak se jeho mužství napjalo, když mu živá vzpomínka na jejich milování projela hlavou. Chutě, pachy, zvuky, vše dohromady ho neustále vzrušovalo.
„Zatraceně."
Candy k němu vzhlédla. „Co je?" Pak se podívala dolů a řekla:
„Už zase?"
„Zase a zase a pořád."
Usmála se na něj. „Myslím, že je to okouzlující." Potřásl hlavou. „To jsi celá ty."
Pohladil ji po zádech a pak uchopil obě její ňadra. Palci přejel po bradavkách, které se okamžitě ztopořily.
Candy vyloudila z hrdla kočičí vzdech a sklouzla rukou na tvrdý výstupek v jeho džínách.
Dotýkali se jeden druhého, svírali, tiskli se a hráli si se sebou a byli neustále ve střehu, aby udrželi to, co dělají, v tajnosti před muži pracujícími kolem nich.
Když Garth ukončil jejich smyslnou hru tím, že ji jednoduše sevřel těsně do své náruče, Candy byla bez dechu vzrušením.
„Máme spoustu práce, madam," zabručel jí do ucha. Otočil ji a trochu ji postrčil ke stáji.
Když krmili koně večerním přídělem zrní a sena z vojtěšky, Candy se zeptala: „Řekneš mi, co bych měla prvně udělat, kde bych měla začít, abych toho hřebce zkrotila?"
„Nechal bych ho venku na cvičišti, dal mu nějakej prostor, aby se kolem mohl volně pohybovat, ale nepřibližoval bych se k němu příliš
blízko."
Candy pokývla. To by zvládla.
„Měla bys být jediná, kdo ho krmí a napájí. Nikdo jinej než ty. Mluv na něj, když to budeš dělat. Buď jemná, mazlivá."
„Dobře."
„Pak se k němu můžeš začít přibližovat s něčím sladkým. Asi s cukrem. Nejdřív ho nech tam, kde ho může najít. Třeba na prkně na ohradě. Pak se snaž, aby si pro něj přišel k tobě."
„Nebude mě chtít kousnout?"
„To by mohl. Až přijde, dávej pozor."
„A pak co?"
„Když k tobě začne přicházet pro cukr, budeš mít šanci se ho dotknout. Nespěchej. Hýbej se pomalu. Neuchvátej to. Nech ho, ať tě pozná."
„A až mě pozná, můžu mu dát uzdu," zakončila Candy. „K čertu, to ne, ženská! To bys zničila všechno, cos až doteď udělala."
Candy popošla z boxu a dala si ruce v bok. „Za jak dlouho mu teda budu moct nasadit ohlávku?"
Garth pokrčil rameny. „Bude to trvat, možná pár týdnů, měsíc, půl roku. Možná nikdy." „Kdy to budu vědět jistě?"
„Poznáš to, až ten čas přijde. Na takový věci neexistuje žádná předpověď. Všechno závisí na koni, na jeho minulosti. Jestli se přes to, co se mu stalo kdysi, nedostane, nebude užitečnej ani sobě, ani nikomu jinýmu."
„Vím," řekla Candy zamyšleně. „Ach, to já přece vím."
Candy se na Gartha začala dívat jinak. Nemohla nevidět určitou podobnost mezi bitvou, kterou bojovala, aby získala Garthovu lásku a důvěru, a problémem zkrocení divokého hřebce. Byla rozhodnuta koňovu důvěru získat. Udělala by cokoli, jen aby zachránila zvíře před zkázou. A jestli vyhraje v jedné bitvě, jistě to dokáže i v té druhé.
„Dobře, Garthe. Udělám to, jak říkáš."
„Jen buď opatrná, to zvíře je nebezpečný. Když bude moct, zničí
tě."
Candy se Garthovo varování dotklo. On ji taky mohl zničit, kdyby to tušil. Ale byla dcerou svého otce a nevzdávala se.
Zkrotí hřebce i muže. Jen počkej a uvidíš, jestli ne!
Když kráčeli zpět do domu, Garth ji objal. „Mimochodem," řekl, „na Svátek práce budeme mít společnost."
„Ano?"
„Budou tu křtiny syna mý sestry Tate. Při tý příležitosti sem přijede celá rodina."
Garth cítil Candino zaváhání. Zpomalil a zastavil se. Otočila k němu tvář a zeptala se: „A kde mám být já, Garthe?" „Budeš u mě. Tak jak tomu bylo v minulejch tejdnech." „To mi nepřijde jako dobrej nápad."
„Proč ne?"
„Nechci, aby si tvá rodina myslela..." „Neboj se, neřeknou ani slovo." „Ale oni to budou vědět."
„Vědět co?"
Že s tebou spím, i když jsi mi ani jednou neřekl, že mě miluješ, pomyslela si Candy. Nesměla to však říci nahlas.
„Kdys říkal, že přijedou?" „Na Svátek práce."
Má na to jen tři týdny, aby přiměla Gartha vyjádřit své city. Candy se v mysli rázem vynořil nápad: dej mu nějaký prostor, aby se mohl hýbat kolem. Nepřibližuj se k němu příliš blízko.
Věděla ale, že se tak dostala i ke druhému bodu, který jí Garth vytyčil. Měla bys být jediným, kdo ho krmí a napájí. Byla jediná pokud šlo o krmení a napájení hřebce. Pokud šlo o Gartha, věci byly poněkud složitější.
Norrnálně připravoval jídlo Charlie One Horse. Candy se rozhodla popadnout příležitost za pačesy a říci Charliemu o svém plánu. Chytila ho v kuchyni, kde připravoval večeři.
Když mu všechno vyložila, starý Indián chytil konec kožené tkaničky, která držela jeden z jeho copů, a zeptal se: „Opravdu si myslíš, že to dokážeš?"
„Musím," řekla Candy.
Charlie byl skeptický. Nevěřil, že by Garth někdy nějaké ženě mohl důvěřovat potom, co odešla jeho matka. Její nevěra se stala zásadním problémem jeho života. Ale na vlastní oči viděl, že se Garth choval ke Candy jinak, než k ostatním ženám.
„Dobrá," řekl nakonec. „Pojedu na dovolenou. Řeknu Garthovi, že si beru tři tejdny volno. To je ale všechno, co pro tebe můžu udělat."
Candy dala starému muži pusu na tvář a viděla, jak jeho červená tvář ještě víc zrudla. „Děkuju ti Charlie." „To je v pořádku."
„Kdy odjedeš?" zeptala se nedočkavě Candy. Charlie se uchechtnul. „Odjedu hned. Třeba ještě před večeří, jestli ti jde o to."
„Děkuju ti, Charlie."
„Hodně štěstí, děvče." Když ho opustila a běžela nahoru, aby si převlékla šaty, zamumlal: „Budeš ho sakra potřebovat."
Zatímco vařila večeři, probírala si v hlavě zbytek toho, co Garth řekl o krocení hřebce. Mluv na něj. Buď jemná a mazlivá.
Garth ten večer neměl nejlepší náladu. Když před něj Candy položila talíř, zabručel: „Ten starej hlupák mi nedal ani den na přípravu. Kdo tu teďka bude vařit?"
„Já."
Garth na ni skepticky pohlédl. „Ty umíš vařit?" „Jasně že umím."
„Máš už tak dost co na práci. Jak to všechno zvládneš?"
„Zařídím se podle toho. Neboj se o mě, miláčku." Candy vypustila něžnost chraptivým hlasem.
Garth se na ni ostře podíval, ale to právo nazývat jej tak jí neodepřel. Candy se k němu připojila a čekala, až začne rozhovor. Brzy pochopila, jak byl u těchto okamžiků důležitý Charlie. Obvykle se jednoho nebo druhého vyptával, jak proběhl den, a oni mu odpovídali. Candy si nikdy před tím nevšimla, že ona a Garth mluvili vždycky s Charliem, ale ne spolu navzájem.
Čas po večeři v přijímacím salonu byl příjemný, protože byli pohromadě a nevadilo ani, když mezi nimi proběhl jen krátký rozhovor. Candy si uvědomovala důležitost Garthových lekcí. Ale potřebovala s ním mluvit, aby spolu komunikovali taky jinak než jen v zájmu Výměny vědomostí, což naplňovalo jejich dny, a milování, které naplňovalo jejich noci.
„Vyprávěj mi, jaký to bylo vyrůstat na farmě," řekla.
Garth vypadal tou žádostí překvapený. Po chvíli, kdy už se bála, že neodpoví, řekl: „Byla tu spousta práce. Dělal jsem ji."
„Musel jsi mít přece nějakej čas na hraní," přela se Candy.
„Moc ne," zamumlal Garth.
„Ale vždyť vás tu bylo tolik, tvůj otec, bratři, sestry, kovbojovév."
„Když jsem byl malý, tak jsme si nemohli dovolit najímat pomocníky."
„Ale farma je tak veliká a úspěšná. Myslela jsem si, že to tak muselo být vždycky."
„Velká byla vždycky. Ale ocitli jsme se mockrát v těžkejch situacích. Začali jsme s naftou, pak jsme přešli na chov dobytka, pozdějc na rodeový koně. Úspěšní jsme byli až se šampióny a teprve potom jsme si mohli dovolit najmout kovboje."
„To jsem netušila," řekla Candy. Teď o jeho dětství dostala úplně jinou představu.
„Viděla jsem nahoře fotografii tvýho otce. Musí ti moc chybět."
Garthovou tváří se mihl zoufalý výraz, který však zmizel tak rychle, až si Candy myslela, že se jí to snad jen zdálo.
„Byl to dobrej táta, dokud ho nezabila moje matka."
„Cože? Faron mi před třemi lety tvrdil, že tvůj otec spadl z mustanga a srazil si vaz. Lhal?"
Candy čekala na Garthovo vysvětlení, ale Garth zůstal němý. Nakonec už nemohla déle vystát napětí.
„Nechci se vtírat. Musí to pro tebe bejt bolestná zkušenost."
„Tak toho nech," zachraptěl.
Candy si připomněla, že chtěla být jemná a mazlivá, a tak změnila námět.
„Řekni mi teda něco o tvejch bratrech a sestře." Jeho výraz téměř okamžitě zjemněl.
„Můj bratr Jesse je odpadlík. Byli jsme si příliš blízcí věkem. Po otcově smrti jsme se často střetávali. Nakonec Jesse odešel, aby si našel svou vlastní cestu."
„Jak je to dlouho, co odešel?"
„Už to bude deset let. Byl rančerem v Texasu, pak se oženil s vdovou Honey Farrellovou. Teď má dva nevlastní syny a vlastní dceru. Vedou s Honey ranč v jihovýchodním Texasu. Moje sestra Tate je taky na vlastních nohou. Víš, že utekla z domova?"
„Musel jsi bejt šílenej strachem," řekla Candy.
„Byl jsem. Ve svých třiadvaceti se rozhodla, že má svejch starostlivejch bratříčků dost."
„Ve třiadvaceti? Děláš si legraci?"
„Bohužel, ne," řekl Garth se smutným úsměvem. „Odešla a Jesse sem za pár měsíců zčistajasna zavolal, že se Tate odstěhovala s nějakým rančerem do jižního Texasu. Brzy jsme je s bratrem našli a dali věci do pořádku."
Candy byla užaslá. „Vy jste ji přinutili, aby se vdala?"
„Byla těhotná," řekl Garth. „Ale na tom nezáleželo. Když potkala Adama Philipse, byla nevinná. Neměl si s ní začínat. Stejně se ale
všechno obrátilo v dobrý. Teď sem přijedou, aby pokřtili svýho syna Bretta."
Candy skousla rty, aby zabránila vyřčení věty, kterou měla na mysli. Pokud Garth sám neviděl souvislost mezi ní a jeho sestrou, marnila by dech, kdyby ho na to upozorňovala.
„A co tvůj bratr Faron, kterýho jsem tu potkala před třemi lety?"
„Myslíš mýho bratra-svůdníka?"
Candy se zasmála, když si připomněla způsob, jakým s ní Faron flirtoval.
„Jo, toho. Řekl jsi, že je pryč v nějaký záležitosti. V jaký?" Na Garthově tváři se znovu objevil tvrdý a uzavřený výraz. „Faron je ve Wyomingu u svý nevlastní matky." Candy otevřela ústa překvapením.
„Cože? Jak může mít Faron nevlastní matku, když je tvým bratrem?"
„Mysli si, co chceš." Tón v Garthově hlasu jasně signalizoval, že diskuze je u konce. Večeře také. Zvedl svůj talíř a nesl ho do kuchyně. Nechal Candy o samotě.
Nemohla své úsilí nazvat zcela úspěšným, ale dozvěděla se o Garthovi víc osobních informací, než za celý ten čas, který na farmě strávila. To jí dodalo odvahu pokračovat dalším krokem z Garthova trénovacího programu.
Můžeš ho začít lákat, aby k tobě přišel blíž, něčím sladkým. Třeba cukrem. Nech ho tam, kde ho může nejlíp najít. Třeba na prkně ohrady. Pak se snaž, aby přišel k tobě.
Candy zdvihla svůj talíř a šla do kuchyně za Garthem. Garth už opláchnul svůj talíř, dal ho do myčky a dělal si kávu.
„Dám si taky," řekla Candy a opláchla svůj talíř. Garth vzal další šálek a nalil jí kávu. Přisunul ho před ni. Usrkla, dříve než ho postavila na stůl. Přišla ke Garthovi, dala mu ruce kolem pasu a přitiskla mu obličej k prsům.
„Hmm, to je tak příjemný."
Garth neřekl nic. Candy sklouzla rukama přes obrysy jeho hýždí a zpět po páteři k šíji, kde si hrála s vlasy splývajícími přes límec. Lehce natočila obličej a štípla ho rty přes košili.
„Zkurvysyn," zamumlal Garth.
Candy ho pustila a poodešla, jako kdyby si nevšimla tupého vyboulení v jeho džínách. Vyhoupla se na vysoký dubový stůl. Pak roztáhla kolena a vzadu se pohodlně opřela dlaněmi o stolní desku.
Jdi a vezmi si svůj cukr, miláčku..
Garth se k ní pomalu blížil, až se dostal mezi její nohy. Popadl ji za stehna a přitáhl k sobě. Pak ji přitlačil dolů, až nakonec spočívala na stole celým tělem.
Když k tobě přijde pro cukr, budeš mít šanci se ho dotknout. Neuchvátej to. Hýbej se pomalu.. Nespěchej na něj. Nech ho, aby tě poznal.
Když se Garth dotknul zapínání jejích džin, Candy se ani nepohnula. Když rozepnul zip, nespustila z něj oči. Položil jí ruku na břicho a palcem se dotýkal jejího poštěváčku. Těžce vydechla, ale nechala ho.
Ukročil zpět a stáhl jí boty a ponožky. Pak jí začal stahovat džíny. Nadzdvihla lehce boky, aby mu pomohla. Pak před ním ležela od pasu dolů nahá.
Tmavé oči měl téměř černé, zakalené touhou. Svaly na tvářích se mu chvěly. Těžce dýchal, jako by běžel.
Stáhl ji k okraji stolu a znovu jí roztáhl nohy. Candy odolala naléhavé touze zakrýt se. Místo toho se natáhla a dotkla se jeho rukou, které jí spočívaly na nahých stehnech. Posunula je k pažím.
Věděla, co přijde. Dal jí spoustu času k tomu, aby ho odmítla, když ji nadzdvihl a sklonil se, aby jí políbil pohlaví. Ruce jí ztuhly na jeho pažích a projela jí vlna rozkoše. Když ji miloval tímto novým způsobem, nespouštěla oči z jeho obličeje. Její pocity byly nebesky intenzivní, smysly nesnesitelně vzrušené. Vlastnil ji totálně. Přinášel jí tak silné uspokojení, až se roztřásla.
Chtěla mu říci, co cítila. Jak báječný dar jí dal. Ale nemohla popadnout dech a stejně by nevěděla, jaká má užít slova. Ležela před ním s láskou v očích a tímto jediným možným způsobem mu říkala, jak ho miluje. Ze s ním chce být celý život.
Za jak dlouho mu můžu dát uzdu? Bude to trvat. Možná pár týdnů, měsíc, půl roku.. Možná nikdy.
Posadila se. Dosud stál mezi jejíma nohama. Natáhla se ke cvoku jeho džin, ale zastavil ji. Vyčkávala, aby zjistila, co bude dělat. Co řekne.
Zamumlal jen: „Zkurvysyn," pak ji zdvihl do náruče a nesl po schodech nahoru.
„Pojď, ženská. Půjdeme do postele."
Garth miloval Candy celým svým tělem, všemi způsoby, co znal, i těmi, které sám vymyslel. Málem se zbláznil, když ho milovala stejně jako on ji v kuchyni. Bylo to báječné. Nikdy netušil, že by to mohlo být takové. Cítil její čekání na slova lásky. Téměř slyšel, jak se ticho odráží od stěn. Ale neřekl je.
Ani ona ne.
Candy mu ležela v náruči, uspokojená, ale ne úplně. Kdy budu mítjistotu?
Poznáš, až přijde ta chvíle. Na tohle neexistuje předpověď.
Musí přijít na to, co způsobuje, že je tak odmítavý a zdráhá se ženě svěřit. Dal jí už několik klíčů. Prvním byla skutečnost, že nikde v domě nebyla žádná fotografie matky. Druhým bylo jeho prohlášení, že matka zabila jeho otce. Posledním byl příběh Farona, který měl nevlastní matku. Protože měl jiného otce.
Náhle se jí rozsvítilo. Bylo to tak jasné. Divila se, že ji to nenapadlo dřív. Gartho-va matka byla svému muži nevěrná. Fa-ron byl výsledek a Garth už nikdy nemohl žádné ženě důvěřovat.
Alespoň teď věděla, proti čemu bojuje.
Jestli se nezbaví minulosti, nebude užitečný sobě ani nikomu jinému.
Candy se cítila svými novými poznatky zcela zaplavena. Jak změní Garthovu celoživotní nedůvěru? Co může udělat, aby ho přesvědčila, že by mu nebyla nikdy nevěrná? To teď nebylo možné vyřešit.
Vzpomínala na poslední Garthovo varování, když jí říkal, jak zkrotit divokého koně. Buď opatrná. To zvíře je nebezpečný. Když bude moct, zničí tě.
Candy se v Garthově objetí otočila. Alespoň pro teď byl její a ona jeho. Mohla ho udržet jedinou uzdou, kterou měla. Někdy snad najde
nějaký způsob, jak ho dostat. Tím si byla jista. Zítra začne na cvičišti s černým hřebcem a vyzkouší si, co se dá dělat.
SEDMÁ KAPITOLA
Candy vyhrála s černým hřebcem několik bitev, ale prohrávala válku. Ať se snažila sebevíc, zvíře jí odmítalo důvěřovat. Její prohra ji sklíčila o to víc, že svázala své naděje na život s Garthem svým úspěchem se vzpurným koněm. Oba ale byli neuvěřitelně tvrdohlaví.
S Garthem byla stejně daleko. Neuměla si to vysvětlit, ale zdálo se jí, že čím více se milovali, tím větší mezi nimi byla vzdálenost. Ne že by se zmenšovala touha. Ve skutečnosti se milování občas stávalo zoufale vášnivým. Jako kdyby měli jen ten jediný okamžik, jen těch pár chvilek, aby milovali jeden druhého.
Možná, že tohle léto bude vše, co kdy měli společné.
Candy podávala cukr černému koni. „Pojď sem ty lotře. Pojď sem a vezmi si, co ti dávám. Všechno bude v pořádku. Nikdo ti neublíží. Nevěříš mi, co?" Sklesla na cvičiště. „Tamten taky ne. Věří mi víc než první den, co jsem přišla. Chce mě, ale nevěří mi."
Garthovu rodinu už očekávali každým dnem, ale Candy ještě nevymyslela, co udělá. Nemohla snést pomyšlení, že pro ně bude jen jednou z dalších žen, které se občas mihly Garthovým životem. Ještě neučinil ani náznak, z kterého by si mohla usuzovat, že bude stát po jeho boku i v budoucnosti.
Vystoupila na spodní prkno ohrady a natáhla se přes ně. V ruce držela kostku cukru. Hřebec zařehtal, ale stál na místě.
„Pojď sem ty tvrdohlavý osle," naříkala.
Kůň udělal dva kroky a zastavil se. „Tak do toho, ty ďáble, pojď sem," bručela.
Náhle na sobě ucítila Garthův pohled. Otočila se k němu a ztratila balanc. Když padala, stačil ji zachytit. Hřebec ale utekl na druhou stranu cvičiště.
„Proklatý Garthe! Skoro jsem ho měla!" vybuchla. Snažila se mu vyvinout z náručí, ale odmítal ji pustit.
„No tak, holčičko, přišel jsem ti říct, že Jesse a Honey už jsou tady s dětmi. Myslel jsem si, že by ses s nimi ráda seznámila."
Candy pohlédla na svoje rozdrbané džíny a špinavé tričko, ve kterém celý den pracovala, a zamumlala: „Koukni se na mne, jak vypadám. Jsem špinavá."
„Neřekl bych." Stáhl kolem ní paže. „Mně se líbíš."
Když ucítila jeho horký dech na tváři, celá se zachvěla. „Tobě se líbím nezávisle na tom, jestli na sobě něco mám nebo nemám. Chtěla jsem, abys mě upozornil dřív, než přijdou. Chtěla jsem na ně udělat dobrej dojem."
„Proč se obtěžovat? Stejně za pár dní odjedou." Dal jí stranou vlasy a políbil ji na šíji.
Candy skryla tvář na jeho prsou. Jak jen může být tak nechápavý? Jestli si ji vezme, setká se s jeho rodinou víc než jednou. V tom byl ten problém. Garth s ní asi v budoucnosti nepočítal.
„Ahoj, vy tam!"
Candy se při těch slovech, vyslovených hlubokým mužským hlasem vytrhla Garthovi z náručí. Otočila se k přicházejícímu a okamžitě zrudla, neboť v něm na první pohled poznala Garthova bratra. V rozpacích si objala hruď pažemi. „A-ahoj."
„Já jsem Jesse, Ty musíš být určitě Candy Baylorová. Garth nám o tobě vyprávěl."
Candy střelila po Garthovi pohledem. Co asi říkal? Potřásla si s Jessem pravicí. „Těší mne, Jesse."
Jesseova pleť byla ve srovnání s Garthovou tmavší, bronzová. Rysy měl neotesanější, jinak ty samé husté černé vlasy jako Garth, ty samé tmavé oči, jen se zdály zapadlejší.
Garth se natáhl, aby ji znovu objal kolem ramen, ale uhnula před ním.
„Musím se jít převléct. Bude čas k večeři," řekla a pospíchala k domu.
Když vkročila dovnitř, ztuhla. Vypadalo to tam jako po nájezdu. V rohu se válela sbírka dětských hraček, jinde dětská výbava a spousta dalších věcí.
Mohlo ji napadnout, že kuchyně bude místo, kde se všichni sejdou. Ke své hrůze tu nenašla pouze Honey, ale i Tate a jejího manžela Adama.
Jesseho manželku poznala ihned, protože Garth jí řekl, že má vlnité dlouhé blonďaté vlasy a jasně modré oči. Tate byla zase jemnou verzí svých bratrů s krátce střiženými černými vlasy a přátelskýma oříškovýma očima. Blonďatý, modrooký Adam na první pohled nebyl Whitelaw.
Candy otevřela pusu a zase ji zavřela, nevěda jak začít.
Charlie jí pomohl z rozpaků. „To je Candy Baylorová. Tohle léto pracuje na farmě a učí se tady farmaření. Candy, tohle je Jesse a jeho žena Honey, Tate a její manžel Adam. Jejich děti, Lauren a Brett, jsou v postýlkách. Jack a Jonat-han, děti Jesseho, jsou nahoře. Seznámíš se s nimi pozdějc."
Candy si potřásla s muži rukama a navzdory jejímu pracovnímu oděvu ji každá z žen objala. Odolala touze jít se podívat na děti.
„Těší mne," řekla. „Doufám, že mě teď omluvíte. Potřebuju se dát trochu do pořádku."
„Jistě," řekla Tate. „Ale pospěš si. Ráda bych slyšela, co dělal můj velký bratr celé léto."
„Dával rozkazy," zamumlala. Candy pro sebe.
„Co to?" zeptala se Tate.
Z rozpaků ji tentokrát zase pomohla Honey. Dala jí ruce na ramena a vedla ke dveřím. „Běž se převlíknout, až se vrátíš, ještě tady budem."
Candy se osprchovala, a než šla dolů, oblékla si čisté džíny a kovbojskou košili. To samé, co měly na sobě ženy v kuchyni, nyní usazené v přijímacím salonu. Kluci si dosud hráli nahoře. Honey seděla s Jessem na židli před krbem. Adam a Tate seděli těsně vedle sebe na gauči. Garth stál opřený o krbovou římsu. Diskutovali o krmení pro koně.
Kdo ji zajímal, nebyli ale dospělí. Candy se fascinovaně přibližovala ke kolébce se dvěma dětmi v rohu místnosti. Upravila jim pokrývku a pohladila Laureniny černé kudrlinky.
„Nakrm ji," řekla Honey. „Neboj se, neukousne tě."
„Opravdu ti to nebude vadit?" zeptala se Candy.
Honey neodpověděla. Jen vstala a přešla ke kolébce. Zdvihla dceru a položila ji Candy do náruče. „Podpírej jí hlavičku."
„Co když ji upustím?"
„Neupustíš," řekla Honey a usadila se Jessovi zpátky na klín.
Candy děti milovala. Možná to bylo proto, že nikdy neměla vlastní bratry nebo sestry. Během svého života naneštěstí nepřišla s malými dětmi vůbec do styku. Byla fascinována Laureninými malinkými prstíky a úplně titěrnými nehtíky. Smála se, když ji dítě popadlo za ruku.
„Je tak silná."
Candy vzhlédla a dívala se přímo Garthovi do jeho tmavých očí. Nevšimla si, kdy přešel od krbu k ní. Neslyšela ho přicházet. Byla zcela zaujatá hrou s dítětem.
Garth cítil, jak se mu při pohledu na Candy s dítětem v náruči stahuje žaludek. Vypadala tak mateřsky. Nikdy si neplánoval mít ženu a nikdy by na svět nepřivedl dítě bez zákonného manželství. Před dávnou dobou tedy přijal fakt, že děti nebude mít nikdy. Spokojil se tím, že bude nadšeným strejdou.
Nyní cítil, jak si celá léta lhal. Radost z vlastního dítěte. Příležitost sdílet to štěstí s milovanou ženou. Bolí to, pane Bože, to
bolí.
Čelisti mu ztuhly. Nebude tu radost nikdy cítit, ale na druhou stranu nepozná ani bolest ze ženské zrady. To první přežije, to druhé by nemusel.
„Chceš si ji pochovat?" zeptala se Candy-.
Čert tomu chtěl. „Jistě," řekl.
Candy položila dítě do jeho náruči. K jejímu překvapení byl Garth úplně klidný. „Vypadáš, jako bys to dělal běžně."
Střelil pohledem přes rameno směrem k Tate, „Léta jsem přebaloval svou sestru."
Tate zčervenala. „Prosím tě, Garthe, musíš mi to pořád připomínat?"
s,Nějak si tě neumím představit, jak přebaluješ dítě," řekla Candy Garthovi ironicky.
„Matka zemřela, když se Tate narodila," řekl chraptivým hlasem. „Otec brzy po ní a Charlie měl plný ruce práce s Jes-sem a Faronem. Tak zbyla na mě."
Vzniklo dlouhé ticho.
„To jsem nevěděla," řekla konečně Candy. „Muselo to pro tebe být těžký."
Garth položil dítě zpět do kolébky a obrátil se k místu u krbu. „Pár nocí mě nenechala spát, ale dalo se to snýst."
Candy zahlédla pohled,, který si Garth a Tate vyměnili. Byla v něm láska i úcta. Láska k rodině nebyla totéž co láska k ženě, ale vlilo to do ní trochu optimismu. Určitě existuje způsob, jak přesvědčit Gartha, že milování nekončí vždy katastrofou.
Zvuk kroků přede dveřmi je upozornil, že dorazil další host.
„To musí být Faron," řekl Garth. „Jsme v přijímacím salónku," zavolal.
Candy si Garthova nevlastního bratra prohlížela poněkud déle. Setkala se s ním už dříve, ale teď, když věděla, že měl jiného otce než ostatní Whitelawové, ho viděla odlišně. Jeho oči měly nezvyklou, šedozelenou barvu. Vlasy měl černé, ale jeho rysy byly kultivovanější. Byl až neuvěřitelně hezký.
Faron nebyl sám. Přivedl s sebou dvě ženy.
„To je moje babička, Madelyn Prescottová," řekl. „Já jí říkám
Maddy."
Mladší žena, elegantní, vysoká blondýna s fialkovýma očima, byla výrazně nesvá. Zdálo se, že by z pokoje nejradši utekla. Faron ji představil jako nevlastní matku, Belindu Prescottovou.
„Velmi pěkná nevlastní matka," zašeptal Jesse.
Jeho žena ho šťouchla loktem, aby ho umlčela.
Celá rodina zřejmě o Faronově nelegitimním narození věděla. A bylo jasné, že mezi ním a jeho nevlastní matkou je něco víc než jen příbuzenský vztah.
Garth promluvil první, aby zachránil situaci, která začala být velmi nepříjemná.
„Jsem rád, Belindo, že vás poznávám."
Candy znala Gartha dost dobře, aby zaslechla posměch v jeho hlase. Bylo jasné, co si o krásné mladé ženě, která si vzala bohatého starého muže, myslel. Candy to nemohla vystát. Natáhla ruku směrem k Belindě.
„Ahoj. Jsem Candice, Candy Baylorová. Myslím, že ty a já jsme tady jediní dva, kteří nepatří do rodiny." Usmála se na ni. „Tohle léto pracuju na farmě a dokážu si představit, jak se asi musíš cejtit, když se setkáš poprvé s takovou tlupou."
„Jsem trochu ohromená," řekla Belinda.
Candy viděla, jak k ní Faron přistoupil a objal ji kolem ramen, aby jí poskytl oporu. Natáhl ruku ke Candy a řekl: „Nevím, jestli si na mě pamatuješ?"
„Ovšem že se pamatuju. Minule jsem tu byla se svým otcem a ty jsi mne tahal za copy u snídaně."
Faron se zašklebil. „Přiznávám se. To ale bylo před třemi lety a ty jsi od tý doby trochu povyrostla."
Čím déle Garth sledoval, jak jeho bratr flirtuje s Candy, tím to pro něj bylo nesnesitelnější. Faron byl muž, který se líbil ženám, a ženy se zase líbily jernu. Přece ho nenechám dělat do Candy, myslel si Garth.
„Myslím, že je na čase, abys ukázal Maddy a Belindě, kde budou bydlet." V okamžiku, kdy odcházeli, se obrátil ke Candy a řekl: „Pojď se mnou. Mám tam březí klisnu, která bude dnes nebo zítra rodit. Potřebuje prohlídnout."
Candy měla vztek, že jí Garth poroučí jako nějakému najatému pomocníkovi, místo aby se jí zeptal, jestli by s ním chtěla jít. Krom toho to bylo poprvé, co o březí klisně slyšela. Podezírala ho, že je to jenom záminka, aby ji vylákal z pokoje. Kdyby tu s nastraženýma ušima neseděli jeho sourozenci, jistě by se s ním pohádala.
„Dobře," řekla. Dám mu kázání, až budem z doslechu, umínila si. Ale Garth rázoval tak rychle, že měla co dělat, aby s ním udržela krok. Když dosáhli stodoly, Garth se k ní náhle otočil. „Cos tím k čertu myslela?"
Candy byla jeho výpadem úplně vyvedena z míry. „O čem to
mluvíš?"
„Mluvím o způsobu, jakým jsi flirtovala s mým bratrem." „Flirtovala s..."
„Má pravdu, že jsi za ty tři roky vyrostla. Sám jsem si toho rozdílu všiml. Už nejseš dítě, co?"
Popadl ji ruce a zdvihl jí je nad hlavu, pak ji přimáčkl k dřevěné stěně a boky přitiskl k jejím. Ke Candinu překvapení byl vzrušen. Ke svému zděšení si uvědomila, že jeho prudká reakce vyvolala žádost i v ní.
Chytil obě její zápěstí jednou rukou, druhou rozepnul a stáhnul jí i sobě kalhoty.
„Garthe, já ne."
„Patříš mně. Nikomu jinýmu. Jsi moje."
Svá slova zdůraznil tím, jak do ní vnikl. Candino tělo se zavlnilo a podvolilo se. Ústy se přisál k jejím rtům a silou mezi ně vjel jazykem. Na tom milování nebylo nic jemného. Bylo tvrdé, rychlé a zoufalé jako nikdy před tím.
Bylo hrubé, ale nebylo to znásilnění, protože Candy se celým srdcem podílela na všem, co dělal on. Sála jeho jazyk ve svých ústech a odrážela ho svým. Vyklenula své tělo a pohyby ho donutila dávat v víc a víc, dokud nevykřikl rozkoší. Její vlastní tělo se jako v odpověď roztřáslo. Pustil jí ruce a skryl svou tvář na jejím hrdle. Oba byly zmoženi a vyčerpáni. Kdyby se pohnuli, asi by upadli. Nakonec ji pustil.
Když se k ní obrátil zády, cítila se zhrzená. Slyšela zvuk jeho zipu a uvědomila si, že jen dlouhá košile zakrývá její ženství. Obrátila se, aby si oblékla kalhotky a džíny. Co si o ní musí myslet? Je už úplně bez zábran.
Garth si projel prsty ve vlasech. Nikdy se mu nestalo, aby kvůli ženě ztratil sebeovládání. Nikdy! Odvážil se pohlédnout na Candy a viděl, že má zarudlý obličej a zaťaté zuby. Dlouze zaklel.
Candina tvář náhle zbělela. Věděla, že Garth si nikdy nepřál, aby sem přišla. Věděla, že ji právě dnes pošle pryč. A věděla, že by měla raději jít, než bude hanobena před tváří celé rodiny.
„Myslím, že chceš, abych odtud odešla."
„Je tu klisna, která potřebuje, aby ses o ní postarala, ale ty chceš se vším praštit a odjet domů."
Candy mohla těžko věřit svým uším. Skutečně tu byla březí klisna! A on ji neposílá pryč.
„Nejsem žádný zbabělec," řekla. Byla spousta věcí, které si budou muset vysvětlit. Jeho strach z Faronova šarmu, způsob jakým ji miloval Ale věděla, že teď na to není dost času. Řekne mu to později. „Pojďme se podívat na klisnu."
Těhotná klisna byla oddělena od ostatních zvířat na konci stodoly. Později si bude muset lehnout, nyní ale neúnavně chodila po boxu.
„Je březí poprvý?" zeptala se Candy.
Garth potřásl hlavou. „Podruhý. Poprvý měla nějaký problémy, ale dostala se z toho. Mám na telefonu veterináře v případě, že budou zase trable, ale nečekám je."
Garth vkročil do boxu a mazlivě ke klisně promluvil. „No tak, Starlight, to bude dobrý. Nic si z toho holka nedělej." Když jí přejížděl rukama po bocích, zavolal Candy. „Pojď sem na chvilku."
Candy k němu tiše přistoupila.
„Dej ruku sem."
Udělala oč ji požádal.
„Co cítíš?"
Candy zdvihla překvapeně obočí. „Stahy." Garth kývl. „Správně. Ale nelíbí se mi, jak je neklidná. Myslím, že s ní dnes večer zůstanu. Společnost by ji mohla trochu uklidnit." „A co tvoje rodina?"
„Jsou to všichni rančeři. Pochopí, že koně jsou na prvním místě." „Jestli zůstaneš ty, zůstanu i já," řekla
Candy. Raději stráví čas s Garthem, než aby snášela zvídavé pohledy jeho sourozenců a jejich partnerů.
„Jak chceš," řekl Garth. „Pak řekni Charliemu, ať nám udělá nějaký sendviče a připraví termosku s kávou, abysme vydrželi přes noc. Já vezmu z pokoje nějaký přikrývky."
Candy šla zpátky do kuchyně. V poslední chvíli se zkontrolovala, aby se ujistila, že z jejich milování na ní nezbyly žádné stopy. Ke své
zlosti zjistila, že jí z džin napůl kouká košile. Zastavila se a zastrkala si ji dovnitř, pak si rukama prohrábla vlasy.
Náhle stála ve dveřích a pobaveně sledovala dovádění. Každý, kdo byl v kuchyni, se ho zúčastnil. Zdálo se, že si hrají na honěnou s bramborem, Tate ho hodila Faronovi, nebo spíš na něj, ten Jessovi, ten Honey a dál Adamovi a zase zpátky Tate. Ta ho podala Charliemu, který ho rozkrájel na čtyři kousky a hodil do hrnce s vodou na sporáku.
Candy se chtěla zúčastnit legrace a rychle vešla dovnitř.
„Kde je Garth?" zeptal se Faron.
„Ve stodole. Poslal mě, abyste věděli, že tam strávíme noc." Faron pozdvihl obočí. „Ach, skutečně?" Candy zčervenala, když si uvědomila, jak její slova vyzněla. „Je tam březí klisna," vysvětlovala.
„Garth si myslí, že by ji společnost mohla uklidnit. Tak tam s ní zůstaneme."
Sourozenci si vyměnili pohledy. Garth přivedl na farmu spoustu žen, ale před tím vždy odděloval obchod od radovánek. Žádná z žen, kterou kdy Garth na ranč pozval, by nebyla ochotná strávit noc na seně vedle neklidné klisny, která čeká hříbě.
Takže si všichni tři Candy Baylorovou pozorně prohlédli.
Candy se snažila ignorovat tři páry očí, které si ji měřily, a šla k Charliemu. „Garth vzkazuje, abys nám udělal kávu do termosky. Já udělám nějaký sendviče, protože tu na večeři nebudeme."
Vracela se ke dveřím, když ji zastavila Tate. „Nemusíš strávit noc ve stodole, jestli nechceš. Můj nejstarší bratr se občas chová jako tyran."
Candy ocenila Tateinu starost, ale pospíšila si, aby ji ujistila, že nejednala pod nátlakem. „Přišla jsem na tuhle farmu, abych se naučila všechno, co potřebuj u, abych mohla řídit svou vlastní. Nikdy před tím jsem neviděla klisnu rodit hříbě."
„Nikdy? To může být docela nepříjemnej zážitek. Jseš si jistá, že tam chceš bejt?"
Candy kývla hlavou. „Vždyť tam bude Garth."
Candy si uvědomila, až když ta slova vyřkla, co tím odkryla. Svou absolutní důvěru v Gartha. Svou absolutní jistotu, že když je po jeho boku, tak se jí nemůže nic stát.
Tate se usmála. „Dobrá, dobrá."
Už nebylo nic, co by Candy mohla říct, aby svou situaci ještě zhoršila. „Raději půjdu. Garth na mě čeká."
Znovu zrudla, když si uvědomila, jak to znělo. „Myslím," opravila se, „že už to nemůže vydržet."
To bylo ještě horší.
„Bez jídla, myslím," dodala.
Tate vybuchla smíchy. Kývla na Candy od kuchyňských dveří. „O nás se nestarejte. My se budeme mít prima. Jen doufám, že vám klisna dovolí od ní odejít zítra ke křtinám."
„Ach, Garth by nikdy."
Tate potřásla hlavou. „Obávám se, že neznáš mýho bratra tak dobře, jak si myslíš. Ranč je na prvním místě. Je to všechno, co kdy
měl."
Candy zaslechla v Tateině hlase výstražný tón. Garthova sestra říkala, že zatímco ostatní Whitelawové mohli mít rodinu, Garth ne. Tate tak Candy varovala, aby Garthovi nenabízela srdce, protože by jí ho mohl zlomit.
Candy pochopila. Ale nesouhlasila. Alespoň nechtěla souhlasit. Zdálo se jí, že Garth by mohl překročit tu stěnu, kterou si vytvořil během let, aby se udržel stranou od bolesti. Nenechala se Tateiným dobře míněným varováním zastrašit.
„Budu opatrná," řekla Candy.
Dřív než Tate mohla říci cokoliv navíc, Candy popadla termosku a sáček se sendviči a pospíchala ze dveří.
Kontrast mezi sluncem venku a šerem stodoly Candy na chvíli oslepil. Volala na Gartha, ale nedostala žádnou odpověď.
„Garthe?" opakovala. Žádná odpověď. Pocítila náhle strach. Něco se dělo. Pospíchala dál, ačkoliv měla stále potíže s viděním, což způsobilo, že zakopla o kolečko.
Garth viděl, jak sendviče a termoska letí jedním směrem a Candy druhým. Dostal se k ní těsně před tím, než dopadla na zem. Zachytil ji, s úsilím udržel rovnováhu a postavil ji zpět na nohy. Dosud se
třásla, takže ji držel v náručí. Jeho vlastní srdce bušilo rozčilením, jak ji už už viděl s rozbitou hlavou ležet na zemi.
„Panebože, ženská! Jak to, že sis nevšimla toho kolečka?" řekl hněvivě.
„Kde jsi byl ty? Volala jsem tě, ale neodpovídal jsi," odsekla neméně hněvivě.
„Snažil jsem se vyrobit pohodlné místo na spaní," zavrčel.
Pohlédli jeden na druhého, Candy sklopila oči a skryla tvář na jeho hrudi.
„Myslela jsem, že se ti něco stalo. Asi jsem zpanikařila," zamumlala.
„Asi jo," zachraptěl.
Cítil pnutí v tříslech a rostoucí napětí. Už zase ji chtěl. Jeho potřeba ho děsila víc, než si byl ochoten přiznat. Znovu ji odstrčil. Pak řekl: „Neslyšel jsem termosku dopadnout, možná přistála někde v seně. Podívej se po ní, ale bez dalšího pádu, jestli můžeš."
Candy se Garthova narážka na její nemotornost dotkla. Pochodovala k boxu, kam termoska skutečně bezpečně přistála na sloupec sena, a zdvihla ji.
„Tady je," řekla. „Chytej."
To bylo jediné, čím Gartha upozornila, než mu termosku hodila. Sbíral právě sáček se sendviči a musel ho znovu upustit, aby termosku chytil. Candy k němu přistoupila, sebrala sendviče ze země a podala je Garthovi. „Něco ti upadlo," řekla sladce.
Garth otevřel a zase zavřel ústa.
Candy se zasmála, když spatřila výraz zlosti, který se mu objevil na tváři.
Garth se k ní otočil zády a šel k boxu vedle rodící klisny. „Pojď. Najíme se."
Candy se rozmýšlela, jestli ho má následovat. Nechápala, jak se tak rychle mohl měnit z jemného na hrubého člověka. A ke všemu neměl žádný smysl pro humor. Ale měla hlad a jít žádat zpět do domu o další sendvič a vysvětlovat, co se stalo, se jí nechtělo.
Našla Gartha, jak sedí na tlustém sloupci sena přikrytém vlněnou přikrývkou. Natáhl se a opřel se o box. V rukou měl masový sendvič a šálek s kávou. Candy se k němu připojila, ale držela se na
nejzazším koutku deky. Nalila si kávu z termosky a popadla sendvič. Jedli mlčky. Candy upínala svou pozornost na klisnu.
„Zdá se mi teď trochu klidnější," řekla.
„Přestala rodit."
„To je normální?"
„Občas se to stává."
„Neměli bychom zavolat veterináře?" starostlivě se zeptala Candy.
„Ještě ne. Počkáme chvíli a uvidíme, jestli znovu nezačne."
Ale chvíle se změnila v několik hodin. Garth udržoval ledové ticho, které odrazovalo od konverzace. Candy ho nechtěla celý večer nechat ve špatné náladě.
„Paní Prescottová je velmi krásná, nemyslíš?"
„Je dost pěkná."
„A velmi mladá."
Garth odsekl. „To Faron jistě nečekal." „Tak je to pravda?"
„Co?"
„Že měl Faron jiného otce než vy?"
Pleť na Garthově obličeji se napjala. Sevřel pěsti.
„Nesnažím se to ventilovat mezi lidmi.
„Muselo to být pro tebe dost ošklivý."
„Přežil jsem to a řekl jsem ti, že o tom nechci mluvit."
„Proč ne?"
„Ptáš se mě, proč nechci mluvit o tom, že moje vlastní matka byla
kurva?"
Candy ztuhla. „Jak můžeš takhle mluvit o matce?" Garth vstal a překročil ji. „Protože je to pravda." „Každej dělá chyby."
„Který vedou k ničení životů," řekl Garth nemilosrdně. „Moje matka zabila otce tak jistě, jako by ho propíchla nožem."
„Spadl z koně. Srazil si vaz. Tvoje matka s tím neměla nic společnýho."
„Byl opilý. Pil hodně, potom, co se dozvěděl, co mu udělala." „Ale odpustil jí," protestovala Candy. „Jak to k čertu víš?"
Dala si ruce v bok. „Tate je důkaz." „Tate není žádnej důkaz," namítl Garth.
„Jak to, že ne. Tvůj otec se musel s matkou milovat, aby znovu otěhotněla."
„Nemiloval se s ní," řekl Garth sklíčeně. „Znásilnil ji." Candy zbledla. „Ach ne, Bože, ne."
„Jseš teď šťastná?" Garth si přiložil ruce k očím. „Nikdy jsem to nikomu neřekl."
O chvilku později ho Candy objímala. Neměla, co by řekla, tak mlčela. Garth ale její útěchu odmítl. Odstrčil ji a poodstoupil od ní. Teď už nebyl schopen zastavit povodeň slov, která se mu tlačila na
rty.
„Jesse a já jsme chtěli strávit noc s přáteli. Já jsem si zapomněl nůž a vrátil jsem se. Matka s otcem se hádali. Ona ho prosila, aby jí odpustil a dovolil jí všechno napravit. Řekl jí, že jí nikdy neodpustí, že ani nemůže nikdy zapomenout, protože je tu Faron jako stálá připomínka. Ale dosud vyžadoval manželská práva. Řekla mu, aby šel od ní pryč. Byl silnější. Já. Nemohl jsem si pomoci. Všechno jsem slyšel. Její křik, její pláč.
Potom litoval. Slíbil, že jí odpustí. Víš, zrada jejich lásky byla u obou stejná. Stejně hrozná.
Matka zemřela při porodu Tate. A můj otec. Můj otec plakal. Litoval, že zemřela. Nechtěl bez ní žít. Myslím, že hledal způsob, jak zemřít."
Garthův hlas se stával hrdelnější. Jeho řeč končila v chraplavém šepotu.
Candy naslouchala v šoku a hrůze příšerným okolnostem, které změnily Gartha na muže, kterým byl nyní. Cítila strašný pocit zoufalství. Jak by mohla doufat po vyslechnutí takového příběhu, že by jí mohl důvěřovat. Co je ještě horší. Jak by mu mohla věřit ona, že se nezmění jako jeho otec.
„Garthe, já."
„Běž odsud."
„Chci ti jen nabídnout."
„Sex? Ovšem. Budu rád. Pomůže mi zapomenout. To je to, co chceš, ne? Dokázat, abych zapomněl na matčinu zradu, na to, že ji otec tak miloval, že se raději zabil, než aby žil bez ní."
Garth udělal krok a popadl ji za hedvábné blonďaté vlasy. Zaklonil jí hlavu a přinutil ji, aby se na něj podívala. Pak si ji přitáhl k tělu.
Candy zápasila, jak mohla. Teď tu nebylo nic, čím by se oklamala, že tohle je láska. Bylo to prudké, bolestivé. A to by mohlo navždy zabít všechny city, které k němu kdy cítila. Byla si jistá, že Garth přesně věděl, co cítí, že se ji snaží odradit, protože se bál, že jestli se někdy zamiluje, stane se mu to, co otci.
„Garthe, přestaň. Ty nejsi jako on. Nejsi. A já nejsem ona. Nedělej to."
Zatlačila slzy, které se jí draly do očí.
„Nebuď blázen," řekl jízlivě.
„Ty jsi blázen, Garthe Whitelawe. A já tu nezůstanu a nenechám tě udělat něco, čeho budeš později litovat." Dupla mu na nohu. Vyjekl a pustil ji. Candy vyběhla ze stodoly a ani se neohlédla, jestli ji pronásleduje. Nezastavila se, dokud nedosáhla kuchyňských dveří. Pak zabrzdila, aby se ujistila, že nikdo neuvidí její slzy, které ji pálily na tvářích. Proklouzla kolem přijímacího pokoje, kde viděla, jak matky krmí děti. Bodlo ji u srdce, když si vzpomněla na své tajné sny a uvědomila si, že nikdy nebude na této farmě sedět před krbem s Garthovým dítětem na kolenou.
Šla po špičkách do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Zírala na postel a věděla, že nebude schopná usnout.
Musela myslet na to, co udělá dál. Možná, že přišla chvíle, aby opustila farmu. Nebyla schopna zůstat a dívat se na Gartha a jeho bolest, když věděla, že odmítá to, co mu chtěla nabídnout.
Ale možná by měla zůstat. A dát mu klid, ať ho chce, nebo ne. Byla to dlouhá noc, ale přesto nebyla k ránu moudřejší. Měla by na farmě zůstat, alespoň dokud neskončí krtiny. Potom... Dobrá, pak se uvidí.
OSMÁ KAPITOLA
Candy byla v kuchyni ráno první a připravovala snídani. Oblékla si zástěru přes jednoduché žerzejové šaty, které si vybrala ke krtinám.
Cítila se zvláštně, když měla na sobě zase nylon. Téměř už zapomněla na svůj další život, život dcery milionáře Evana Baylora. Brzy se k ní připojil Charlie.
„Kde je Garth," zeptal se. „Myslel jsem si, že přijdete na snídani společně."
„Spala jsem nahoře. Nevím, kde spal Garth. Bude prima, když ho najdeš. Já zatím uvařím snídani."
„Ženské," zamumlal Charlie. „Nemůžeš žít s nimi, nemůžeš být bez nich."
Sami dlouho nebyli. Jesse a Honey, Adam a Tate se brzy ukázali i s dětmi. Candy si pomyslela, že jestli včerejší večeře byla chaotická, snídaně bude dokonce ještě chaotičtější.
Tate a Jesse si začali házet s vejci. Jeden z nich chybil a Candy uviděla, jak syrové vejce kape z ledničky. Skořápka ležela prasklá a rozbitá na podlaze pokryté vrstvou mouky, ze které dělala Honey vedle na pultě sušenky.
Když byla vejce hotová, dali se do jídla. Charlie už rozbil další dvě vejce pro Farona a Belindu, když si uvědomil, že ti dva tu ještě nejsou.
„Tate, jdi zavolat bratříčka," řekl.
Tate vyšla z kuchyňských dveří a zaječela: „Faaroonee! Tvoje vejce jsou hotovááá!"
„To jsem mohl udělat sám," zamumlal Charlie.
O chvíli později se Faron objevil. „Mám hlad jako vlk. Kde je moje snídaně?"
„Ještě na pánvi," odpověděl Charlie. „Kde je Garth?" zeptal se Faron Candy.
„Proč se ptáš mě?" odpověděla.
„Myslel jsem, že vy dva."
„Tak to jsi se spletl," odsekla Candy.
V tu chvíli vstoupil Garth do kuchyně. Zřejmě ani on nestrávil noc ve stodole. Do kostela byl oblečen v tmavém kovbojském obleku a bílé košili, která mu slušela k temné pleti.
Candy se k němu dotčeně otočila zády a soustředila svou pozornost na sporák.
Nepostřehla záblesk bolesti v jeho očích, ale Charlie ano. Potřásl hlavou a řekl: „Ženské."
Garth se cítil jako raněné zvíře na ústupu, připravené zaútočit. Zíral na své bratry a sestry a toužil, aby něco řekli, cokoliv, co by dalo průchod jeho vzteku. Naštěstí pro všechny právě přicházela Belinda.
Každé mužské oko v místnosti se otočilo a zíralo na ni. Své dlouhé blonďaté vlasy měla upravené do drdolu. Na sobě měla těsně přiléhavé šaty, které zvýrazňovaly její postavu, ačkoliv ji zahalovaly od krku až ke kolenům.
„Vypadáš absolutně skvěle," řekla Tate.
Faron ji objal a řekl: „A je stejně tak prima, jako je krásná." Naznačil tak něco víc, než synovské city k nevlastní matce a vyzýval rodinu, aby k tomu něco řekla.
Tentokrát to byl Charlie, kdo vešel a rozptýlil napětí. Dal ruku kolem Maddiných ramen a řekl: „A já si myslím, že tohle je nejlepší ženská v téhle místnosti."
Candy pohlédla přes rameno a viděla, jak Maddy zčervenala. Nebylo pochyb, že Charlieho kompliment ji uvedl do rozpaků.
Aby nebyl pozadu, oznámil Jesse: „A Honey je ze všech nejsladší." Adam se přidal: „A Tate nejmazanější."
Teď zůstala Candy jedinou ženou v místnosti, které nikdo nesložil poklonu. Stála u sporáku s měchačkou v ruce, dívala se na Gartha a čekala.
Řekni. Pochlub se se mnou. Nazvi mne svou a budu. Dělej Garthe. Nutila ho mluvit, ale nic neřekl.
Nakonec se otočil k Tate. „Měli bychom se raděj pohnout, jestli máme bejt v kostele včas. Dojezte. Jdu pro auto." Otočil se a vyšel ze dveří.
Candy byla bledá. Za chvíli opustila kuchyni s omluvou, že se musí ještě přimalovat.
„Ale vždyť ještě nejedla," protestoval Jesse. Honey do něj šťouchla: „Mlč."
Když nadešel čas jít do kostela, nebyl už nikdo na pochybách, že mezi Garthem a Candy něco nehraje. Projevilo se to, že jela v jiném autě než on. Faron ale nastrojil věci tak, že byla přinucena sedět vedle něj během krtin.
Candy ho nikdy nevnímala tak intenzivně. Byl jak balíček dynamitu, připravený k explozi. Všechno, co potřeboval, bylo zapálit. Candy ale neměla v úmyslu ten oheň vznítit. Plánovala si, že bude Gartha ignorovat tak dlouho, dokud nebudou zpátky v domě a ona nebude mít zabaleno.
Incident z dnešního rána jí konečně přesvědčil. Garth se nezmění. Nemohl zapomenout na minulost, stejně jako černý hřebec, který vzdoroval a odmítal se zbavit strachu a divokosti. Naučila se vše, co se přišla naučit. Byl čas odejít.
Jenže Garth měl trochu jiné plány.
Garthova rodina oslavovala krtiny Bretta Patricka Philipse piknikem pod dubem, který vzadu stínil trávník. Candy zůstala právě tak dost dlouho, aby nebyla nezdvořilá. Omluvila se pak z hraní softbalu a šla nahoru.
Byla ve svém pokoji, když uslyšela klepání, či spíše bušení na své dveře. Srdce jí začalo tlouci obrovskou silou.
„Kdo je to?"
„Ty zatraceně dobře víš, kdo to je," vykřikl Garth. „Otevři dveře!"
„Mám práci, Garthe."
Dveře se prudce otevřely a bouchly o stěnu. Stála a zírala na něj s očima plnýma strachu.
Pohlédl na její kufr na posteli a řekl: „Co to, k čertu, děláš?" Co dělala bylo oběma úplně jasné. „Balím."
„Proč?"
Další hloupá otázka. „Protože odjíždím." „Starlight rodí. Potřebuju tvou pomoc."
Na dvorku byli nejméně tři muži, kteří by mu mohli pomoci. Na telefonu měl veterináře.
Candy cítila, že dluží Garthovi vysvětlení, proč nemůže zůstat na farmě déle. Nebude to snadné ani příjemné, ale dá jí to klid, který potřebovala. Života bez Gartha Whitelawa.
Dokončila skládání džin, které držela v rukou a položila je na vršek šatů v kufru.
„Dobře, Garthe. Půjdu s tebou. Potřebujeme si promluvit."
Když k ní natáhl ruku, uhnula před ním. Když kolem něj vycházela z ložnice, cítila napětí.
„Volal jsi veterináře?"
„Má jinou pohotovost. Bude tady, jak bude moci."
Candy cítila malé zamrazení. Možná, že Garthovo napětí nebylo všechno způsobeno jí samotnou. Možná očekával problémy. Když prošla venkovními dveřmi, řekla: „Možná by měli pomoct Faron a Jesse."
„Není nic, co by oni znali a já ne," odpověděl Garth. Možná by to znělo nadutě, kdyby ho Candy neznala a nevěděla, že má pravdu.
Candy se zastavila u dveří stodoly a zeptala se: „Nač potřebuješ
mě?"
Jeho odpověď byla dost nejasná a mohla se vztahovat ke spoustě věcí. „Začala jsi to."
Začala co? Rození klisny? Krocení hřebce? Učení chovat a trénovat koně? Myslela si, že Garth má na mysli jejich vztah. Dobrá. Jestli chce vidět formální ukončení později, postará se o to.
„Dobře, Garthe. Dovedu to do konce," řekla nakonec.
Její odpověď byla stejně nejasná jako jeho. Přesto si byla jistá, že Garth rozuměl. Když se Candy podívala na klisnu, její neklid vzrostl. Otočila se ke Garthovi a řekla: „Zdá se, že má velké bolesti, Garthe, je to normální?"
„Nějaká bolest je normální," prohrábl si rukou vlasy, „ale ne taková. Něco není v pořádku." Nadechl se. „Jen doufám, že se veterinář dostaví včas, aby zjistil příčinu."
Caňdy si náhle uvědomila, že Garth ji chtěl tady. Měl strach o kobylu. Se svými bratry nebo sestrou by musel udržovat zdání klidu. Byla to maska, kterou nosil, aby skryl své city. Dnes poprvé, možná ale že příliš pozdě, jí dal pod tuhle masku nahlédnout.
Krátce poté, co Candy dorazila do stodoly, si klisna lehla. Bylo jasné, že se od hříběte pokouší osvobodit, ale bez výsledku.
„Neměli bychom zase zavolat veterináři?" zeptala se Candy se strachem v hlase.
„Řekl, že přijde, až bude moči. Doktor Stellan ví, že bych mu nevolal, kdybych ho nepotřeboval. Bude tu, jakmile to půjde."
Oba se potili. Garth měl vytažené rukávy, aby mohl občas sledovat pokroky v rození. Nechali klisnu v boxu chvíli samotnou, aby si Garth mohl umýt ruce v dřezu ve stodole.
„Měl jsem zavolat doktora hned napoprvé, co Starlight přestala rodit, neměl jsem čekat," zamumlal si Garth napůl pro sebe.
„Jak si to mohl vědět?" řekla Candy. „Je to má práce, vědět to," odsekl jí. „Nemůžeš vědět všechno."
„V čem jsem si jistý, jsi ty," vrátil jí ostře. „Myslel jsem si, že bys mohla být jiná, ale jsi stejná jako všechny ženské."
Výkřik zařehtání ho přerušil.
„To je Starlight," zvolala Candy.
Oba se rozběhli k boxu, kde byla klisna. Na chvíli stáli jako omráčeni. Starlight ležela na boku příliš vyčerpaná, aby dělala, co bylo třeba k dokončení porodu. Malinké hříbě leželo na seně dosud v novorozeneckém vaku.
Candy nikdy neviděla Gartha, aby se pohyboval tak rychle. Byl na kolenou vedle hříběte. Roztrhl vak na jeho tlamičce a nosu a sáhl mu do ní, aby vyčistil průchod a zvíře mohlo volně dýchat. Ale nestačilo to.
„Dýchej, zatraceně," žádal nehybné zvíře v náruči. Mezitím se Candy přiblížila ke kobyle. Starlight byla slabá, ale dosud naživu.
„Bojuj, holčičko," broukala ke kobyle. „Dokážeš to. Vydrž bojovat a všechno bude v pořádku."
Candy sledovala, „jak se Garth snaží rozdýchat hříbě. Viděla, že hříbě má na čele bílou hvězdu. Bylo přesnou kopií své matky.
Nakonec Garth položil hříbě do slámy. Byl zády ke Candy, takže mu nemohla vidět do obličeje, ale nebylo pochyb o tom, co se stalo, protože mu tělo ztěžklo smutkem. Poplácala kobylu, aby ji upokojila, pak si ale uvědomila, že je také mrtvá.
„Garthe! Garthe!"
Než se ke Candy otočil, utřel si Garth čelo. Viděl hrůzu v jejích očích. Podíval se na klisnu. Starlight vykrvácela a on byl tak zaneprázdněn hříbětem, že si ani nevšiml, co se stalo.
„Je mrtvá, Garthe. Starlight je mrtvá."
„K čertu!"
Candy chtěla Garthovi padnout do náručí, chtěla, aby ji objal. Ale ani jeden se dlouhou dobu nepohnuli.
„Candy, já."
Tmavé oči měl plné bolesti. Přešla k němu. Pak už byla v jeho náruči. Držel ji pevně a líbal jí tváře a krk.
„Drž mě, drž mě, prosím tě," řekl.
„Držím a budu tě držet," odpověděla Candy.
Nevěděla, jak dlouho tak zůstali. Téměř jí zlomilo srdce, když na jeho tváři uviděla slzy. Dokázal cítit. Trápil se. Jen nebyl schopen dopustit, aby rodina viděla jeho zranitelnost. Potřeboval být silný, aby udržel rodinu pohromadě, aby mohl být rodičem, když jeho vlastní tu nebyli dost dlouho.
Když ji nakonec pustil, Candy pátrala v jeho obličeji a doufala, že maska zůstane dole. Ale zranitelný muž, který plakal pro klisnu a hříbě, už byl pryč. Na jeho místě byl Garth Whitelaw, který chtěl ženu jenom kvůli jednomu.
V tom okamžiku ho nenáviděla. Dovolil jí podívat se, jaký by mohl být, a dal jí tak naději, kterou jí vzápětí vzal. A udělal to všechno o to složitější. Musí mu to nějak říct.
„Odejdu ráno."
„Nikdo ti nebrání."
To bolelo. Candy ztěžka polkla. „Chci ti poděkovat za vše, co jsi mne naučil."
„Je toho víc, co se ještě potřebuješ naučit."
„Trvalo by to roky, než bych se naučila všechno. Vím dost, abych začala s vlastní farmou. Děkuju ti."
„Až uvidíš otce, řekni mu, že mi může poslat Comanche Moona, kdykoli se mu to hodí."
„Proč by ti měl posílat Comanche Moona?" „Udělali jsme s tvým otcem malou dohodu." Candy stiskla rty. „Jakýho druhu?"
Garth pokrčil nedbale rameny. „Souhlasil jsem, že tě naučím všechno, co chceš vědět o koních, a on souhlasil, že mi prodá Comanche Moona za dobrou cenu. Koupě je uzavřena v den, kdy opustíš farmu."
„Byly ty hodiny v ložnici taky součástí smlouvy?" zeptala se zraněným hlasem. „Jak jsi jen mohl? Jak jsi mohl takhle vydírat mého otce?"
„Přišel za mnou sám. Chtěl jsem za koně zaplatit," bránil se Garth.
„Nenávidím tě. Nemyslela jsem si, že bych si někdy někoho mohla tak hnusit, jako tebe. Nemůžu se dočkat, až budu pryč."
Candy vyskočila na nohy, ale málem zase upadla, protože nohy ji odmítly poslouchat. Garth napůl vstal, aby jí pomohl, ale odstrčila
ho.
„Nesahej na mě. Dostaneš, co sis umluvil. Zajistím, aby sem otec poslal Comanche Moona okamžitě, jak dorazím domů. Sbohem Garthe, zaplať pánbůh, že už to mám z krku."
Odešla ze stodoly krokem. Ale brzy začala spěchat a za chvíli běžela. Když hledala bezpečí svého pokoje, všechno jí splynulo v jednu velkou rozmazanou barevnou skvrnu.
Garth stál chvíli bez hnutí. Nevěděl, proč ji odehnal. Nechal ji nahlédnout tak daleko do sebe. V poslední chvíli se ale odvrátil od něhy, kterou mu nabízela. Byl jak ten černý kůň, neschopný zapomenout na minulost. Zničilo ho to tak, jako to jednou zničí i to zvíře.
Garth se po zbytek dne držel stranou od rodiny. Poručil, aby se Tom postaral o odklizení klisny a hříběte. Příliš se bál, že by ho to mohlo zlomit a rozplakat, kdyby je znovu uviděl. Zavolal veterináři, aby mu řekl, že už nemusí chodit.
Pak osedlal koně a odjel přes širé pláně farmy, kaňonem a roklí, křižujíc kamenitý terén. Jel bez zastávky, dokud nebyli oba, on i kůň, úplně vyčerpáni.
Když dorazil domů, byla téměř půlnoc.
Vydechl si úlevou, když viděl, že se nikde v domě nesvítí. Jenom v kuchyni, ale Charlie obvykle nechával světlo, kdyby někdo v noci dostal hlad.
Garth šel do přijímacího salonu, ale když míjel kuchyňské dveře, vběhl do náruče Charliemu.
„Kde jsi byl?" zeptal se starý muž. „Byl jsem se projet."
„Možná že jsi to nezaznamenal, ale dnešek měl bejt rodinnou oslavou."
„Neměl jsem moc náladu oslavovat," řekl zlomeným hlasem. „Přišel jsem o Starlight i o hříbě." „Candy mi řekla, co se stalo."
Garth se nechtěl zeptat, ale nemohl si pomoct. „Je tu ještě?" „Kde jinde by měla být?" Garth vydechl úlevou.
„Ženské," zamumlal Charlie. „Vezmeš si ji?" Garthovy tmavé oči byly kalné. „Rozhodla se farmu opustit." „Byla by chyba ji nechat odejít." „Co mám dělat? Uvázat ji, abych ji zadržel?" Charlie otevřel ledničku a začal hledat něco k jídlu. „Řekl jsi jí, že chceš, aby tady zůstala?" „Chci ji," řekl Garth.
„Chceš se s ní oženit?" zeptal se Charlie znovu. „Chci ji," opakoval Garth tvrdohlavě.
Charlie znovu potřásl hlavou. „Nemůžeš ji mít bez slibu manželství. S holkou, jako je Candy, se musíš oženit nebo nic. Jinak ji určitě ztratíš."
„Už jsi skončil?"
„Jo."
„Tak ti přeju dobrou noc."
Když Garth odešel, starý muž zavřel ledničku a zíral na strop. „Určitě si ho ten zajíček připoutal pevně. No a ještě neodchází."
Mezitím si Garth nalil v přijímacím salonu whisky. Nerozsvítil a posadil se do kožené židle před krbem. Dal si nohy na stoličku, která nosila generace Whitelawovských bot. Zíral do žhnoucích plamínků, které zbyly z večerního ohně.
Vypil whisky a snažil se zahnat bolest. Myslel na to, co mu řekl Charlie. Zastavila by nabídka manželství Candy před zítřejším odjezdem? Připomněl si slova, která na něj vykřičela. Nenávidím tě. Nemůžu se dočkat, až odsud budu pryč. Nějak si nemyslel, že by právě teď uvítala nabídku k sňatku.
Garth nevěděl, jak dlouho tu seděl sám, když do koženého křesla vedle něho najednou vklouzl Faron.
„Co tu děláš potmě?" zeptal se Faron.
„Mohl bych se tě zeptat na totéž," odpověděl Garth.
„Ženské," řekl Faron tónem, který mu připomněl Charlieho.
Ani jeden neřekl víc. Oba se ponořili do svých vlastních myšlenek. Garth se občas napil ze své skleničky. Aniž by věděli, jak se to stalo, Faron mu najednou začal líčit své problémy s Belindou Prescottovou. Zamiloval se do své nevlastní matky, ale nebyl si zcela jistý, jestli ona miluje jeho. Oba tvrdě dřeli, aby opravili ranč, kde Belinda žila, aby ho mohla prodat, kdyby se s ní Faron chtěl oženit a usadit v King Castlu.
Garth nabádal Farona, aby si ranč ponechal a nejdřív se ujistil, jestli Belindu opravdu chce.
„Proč se tady skrejváš? Nikdy jsem si nemyslel, že seš takovej zbabělec."
Faron sebral odvahu, aby řekl: „Nejsem jedinej Whitelaw, kterej tady sedí potmě. Co je s tebou a s Candy Baylorovou?" „To není tvoje věc," řekl Garth ostře.
Na Faronově tváři se objevil jemný úsměv. „Dobrá, dobrá, velký bratře. Tak padáme." „Co tím myslíš?"
„Tys mě k tomu dohnal. Půjdu nahoru, kde na mě, jak doufám, čeká jedna mladá dáma... A myslím, že jedna taky čeká na tebe." „Bude čekat dlouho," řekl Garth. Faron se zasmál. „Dobrou noc a spi dobře, Garthe." „Vypadni a dej mi pokoj."
„Půjdu, ale pochybuju, že budeš mít klid, dokud nezajdeš za jistou blonďatou šedookou ženou."
K čertu! Garth se chtěl zoufale zachovat podle rady mladšího bratra. Chtěl jít ke Candy, najít zapomnění, poprosit ji, aby zůstala. Ale to by znamenalo přiznat jí, jak moc ji potřebuje. A to bylo příliš. Takže ji bude muset nechat jít. Když přemýšlel nad životem, který ho čekal, zdál se mu kalný.
Hodil do krbu svou sklenkou a dal do toho všechen svůj hněv, který cítil. Rána a praskot rozbité sklenice zněly po domě jako výbuch. Čekal, že se někdo vzbudí a přijde požádat o vysvětlení.
Ale všichni spali dál. Uvědomil si v náhlém prozření, že jediná žena, kterou kdy miloval, odchází z jeho života. Zítra. Zítra, než odjede, se s ní musí naposledy sejít. Řekne jí, co cítí. Jeho další štěstí bude ležet v jejích rukou. Dá jí své srdce a počká, aby poznal, jestli ho zlomí.
DEVÁTÁ KAPITOLA
Když Garth ráno zaklepal na Candiny dveře, byla už pryč. Příliš se opozdil. Brzy po tom měli Faron s Belindou telefon. Museli zkrátit a přerušit návštěvu a odjet do Wyomingu, protože se ozval případný kupec King Castlu. Druhý pár odjel po obědě, aby se vyhnul dopravní špičce.
Pozdě odpoledne už byli všichni pryč a Garth byl najednou sám. Vyhnul se Charliemu, protože nechtěl slyšet jeho vyčítavé „Říkal jsem ti to."
Od té doby, co sourozenci odjeli, se Garth snažil vklouznout zpátky do zvyku své osamělosti. Pracoval na farmě s Charliem vedle sebe a snažil se dát věcem starý smysl a řád. Ale něco se změnilo.
Garth si uvědomil, že tu je někdo, kdo mu v životě chybí. Dny byly holé a neradostné.
Během týdne dorazil hřebec Evana Baylora ve voze se vzkazem, že posílá splátku. Garth nyní měl, co si koupil, ale ne to, co chtěl.
Potuloval se po farmě a snažil se zaplnit své dny a zapomenout na osamělost nocí. Další týden to už nemohl vydržet a napsal Evanu Baylorovi. Myslel, že neexistuje nic, co by mohlo změnit jeho ná-vzor na ženy. Ale mýlil se.
Dva týdny poté, co ho Candy opustila, se probudil a dostal nápad, který ho nadchnul. „Pospěš si se snídaní, Charlie. Mám před sebou dlouhou cestu."
„Někam jedeš?"
„Beru Comanche Moona zpátky Evanu Baylorovi." Charlie se na Gartha nedůvěřivě podíval. „Máš na mysli zase nějakej obchod?"
„Může být."
„Dobrej nápad," řekl Charlie. „Potřebuješ ženskou víc než koně."
Garth se zašklebil: „Pro tentokrát s tebou souhlasím."
Úšklebek mu ale na tváři dlouho nezůstal. Ve skutečnosti byl jeho výraz, když dorazil ke dveřím Evana Baylora, naprosto pochmurný. Cesta byla dlouhá a namáhavá. Terén byl rovný, počasí horké. Najednou před sebou spatřil španělskou haciendu Baylorových.
Ranč byl postaven z bíle natřených cihel, které ho chránily před horkem. Vešel do domu, chladného a tmavého, obloukovými dveřmi. Nábytek tvořily těžké starožitné kousky zdobené navajskými a hopijskými indiánskými dekoracemi. Obývací pokoj byl prostorný a podél stěn se klenuly oblouky, které dávaly místnosti španělský nádech.
Garth stál s kloboukem v ruce a čekal na Candina otce. Nebyl si jistý, k čemu bude jeho návštěva, ale trval na tom, že si s ním chce promluvit.
Evan byl srdečný, ne-li přátelský. „Jsem překvapen, že vás tady vidím, Garthe. Co vás k nám přivádí?"
„Přišel jsem, abych vám vrátil Comanche Moona. Nechal jsem ho ve stodole."
Evan pozdvihl obočí. „Vždy své úmluvy dodržuju, Garthe. Vydělal jste si ho, je váš."
„Já jsem ale nedodržel úmluvu."
„Ano?"
„Řekl jsem vaší dceři o naší dohodě."
„Ach, tak." Evanovi náhle svitlo. To vysvětlovalo Candino chladné chování vůči němu v posledních dnech. O tom, co se stalo na farmě, mu moc neřekla, kromě toho, že se naučila hodně. A že co bude naživu, nechce Gartha Whitelawa vidět.
„Chci s ní mluvit."
„Proč si myslíte, že je tady?"
Bylo ticho. „Není?"
Evan si uvědomil marnost zapírání. Garth tu bude, dokud ji nenajde.
„Candy vás nechce vidět."
„To je zlé. Ale já ji vidět chci a odmítám každou." „Podívejte se, mladíku."
„Buď jí řeknete, aby přišla, nebo si pro ni půjdu sám." „To ale budete muset jít prese mě." „Budu-li muset, udělám to," trval na svém Garth. „To nebude nutné."
Oba muži se otočili na Candy, která stála v klenutých dveřích. Garth na ni hladově zíral, přímo ji hltal očima. Všiml si, jak se změnila. Pod očima měla kruhy, které mu prozradily, že moc dobře nespala. Džíny na ní visely, což znamenalo, že nejspíš ani moc nejedla. Ale její šedé oči plály ohněm a brada bojovně vystupovala.
„Promluvím s ním, tati."
„Chceš, abych tu zůstal?"
Garth ani okem nemrkl.
„Ne, tati, to je v pořádku."
Evan pohlédl z dcery na muže. „Zavolej, kdybys mě potřebovala." Evan střelil po Garthovi opět pohledem, kterým mu dával na srozuměnou, že sice odchází, ale ne daleko.
Candy postoupila do pokoje a obrátila se k Garthovi. „Řekni, co jsi mi přišel říct a pak se seber a jdi."
Garth nebyl muž, který by někdy něco vysvětloval, nebo se dokonce omlouval. Ale pro Candy byl ochoten udělat obojí. Jen kdyby ta slova šla ven. Ale něco chtít a být schopen to udělat, jsou dvě rozdílné věci.
„Nemyslel jsem si, že se tak snadno vzdáváš."
„Nevzdávám," řekla Candy. Garth na ni zíral a snažil se očima říct, co nebyl schopen vysvětlit slovy. Chci tě zpátky na farmu. Potřebuju tě.
Místo toho řekl: „Jestli chceš bejt druhej nejlepší kovboj v Texasu, musíš se učit mnohem víc."
Candy se ovládla a hledala slova. Nehodlala se nechat Garthem vyprovokovat. Byla ale popuzena posměchem v Garthově hlase a znepokojena tím, že zcela opomíjel jejich intimní vztah, který se na farmě rozvinul.
Doufala a modlila se každou noc od té doby, co farmu opustila, aby Garth poznal, že udělal chybu. Snila o tom, že za ní přijde a požádá ji o ruku. Dobrá. Byl tu, ale nesledoval scénář, který mu předepsala. Ale byla právě tak rozzuřená, aby vyslyšela jeho výzvu.
„Dobrá. Však se uvidí, kdo se snadno vzdává!" Odpochodovala ke dveřím, kterými odešel otec, a zavolala: „Tati, pojď sem."
Evan přiběhl. Podíval se s obavami na dceru a s kamenným výrazem na muže, který za ní přišel.
„Vracím se na farmu," oznámila.
„Jseš si jistá? Nenutil tě?"
„Ne, nikdo mě k ničemu nenutil. Vím přesně, co dělám." Setkala se s Garthovýma zářícíma očima.
Candy doufala, že má pravdu. Riziko, které podstupovala, bylo obrovské. Ale odměna, jestli se jí podaří protrhnout Garthovu cynickou hráz, kterou se obehnal, aby se chránil, byla ještě větší. Uvědomila si, že jen to, že přišel, byl pro něj obrovský výkon.
„Půjdu si zabalit. Jakmile budu hotová, mužem jet," řekla Garthovi.
Když Candy odešla, Evan se podezíravě zahleděl na Gartha. „Napijete se?"
„Dal bych si sklenku," přiznal se Garth, „ale mám dneska ještě spoustu práce."
„Šálek kávy?" „To bych mohl."
Evan odvedl Gartha do kuchyně a nalil mu šálek z konvice na plotně.
„Udělejte si pohodlí." Posadil Gartha na stoličku a přisunul si k němu židli. „Zlomil jste mý dceři srdce," řekl. „Nechtěl jsem jí ublížit."
„Udělal jste to. Bylo by líp, kdybyste si byl zatraceně dobře jistý tím, co teď děláte, mladíku. Protože další šanci od mý dcery už nedostanete."
Garth se s Candiným otcem nechtěl přít. Vypil kávu přesto, že byla dost horká a spálila mu jazyk, a myslel na sebe.
Evan měl strach. Candy byla dva týdny po svém návratu z farmy zoufalá. Jeho jemné snahy dostat z ní, co se stalo, byly marné. Odmítla o tom mluvit. Garthův příjezd vysvětlil Evanovi mnoho věcí, kterým nerozuměl. Jeho dcera a Garth spolu zřejmě něco měli. Bylo pro něj jako pro otce složité, nechat ji s tímhle kovbojem odejít. Ale byla dospělá a snad věděla, co chce. Nikdy nechápal, co Candy vidí v muži, jako je Garth. Ale stejně tak nechápal, proč si jeho samého vybrala jeho žena Roberta. Přesto se radovali z milování a ze šťastného vztahu, dokud žila.
Garthovo náhlé objevení u Baylorů si Evan vyložil jako dobré znamení. Skutečnost, že vrátil hřebce, mu přišla ještě nadějnější. To, jak neústupně trval na tom, že chce vidět Candy, a nedal se odradit, bylo nejlepší ze všeho. Evan potřeboval nějaké jistoty, aby mohl nechat dceru odejít. Odejít s mužem, který ji tak hrozně zranil. Doufal, že Candy ví, co dělá. Protože Evan si byl jistý, že Garth Whitelaw má sílu ji zničit.
„Jsem připravená," řekla Candy a připojila se k nim v kuchyni.
Garth vstal a vzal jí kufr. „Nechal jsem vůz za stodolou."
Na Candin tázavý pohled dodal: „Přivezl jsem Comanche Moona zpátky."
„Nedodržel svou část úmluvy," vysvětlil Evan. „Řekl ti, že jsem získal jeho souhlas s tvojí výukou výměnou za koně." „Co všechno jste si ještě domluvili?" „To je všechno," řekl Evan dotčeně.
„Bude lepší, když pojedeme, abychom se dostali na farmu ještě dnes v noci," řekl Garth.
Ve tmě toho nebylo moc k vidění a ani jeden nechtěl poslouchat rádio. Candy se posadila, opřela se loktem o okno a zírala do krajiny mizející v šeru.
„Hodně jsem přemýšlel od tý doby, co jsi opustila farmu," řekl Garth.
„Ano?" Candino srdce začalo bít trochu rychleji. „Já.   obviňoval jsem každou ženskou, se kterou jsem se setkal za to, co má matka udělala mýmu otci." Candy mlčela.
Garth ztěžka polkl a pokračoval: „Vždycky jsem si myslel, že jestli se někdy zamiluju, zraní mě to."
„Takže jsi nikdy žádnou nemiloval," řekla Candy jemně. Dokonce ani mě? chtěla se zeptat. Ale byla to příliš přímá otázka. Skutečnost, že Garth za ní přišel, byla již tak dost významná. Neznamenalo to ale, že se zbavil minulosti. Jen to, že to chtěl zkusit.
Ani jeden neřekl víc, dokud neuviděli v dálce světla farmy. Candy se otočila ke Garthovi a řekla: „Co ode mě chceš, Garthe?"
Chci, abys mě milovala, ale ještě to neumím říct nahlas. „Nevím," řekl chraplavě. „Chci tě. Chtěl jsem tě vždycky a budu
chtít."
Candy vzdychla. Důvěřuj muži, který touží jen po fyzické lásce. „To není dost, Garthe."
„Já vím," přiznal se s lehkým a dlouhým povzdechem.
Candy se zhluboka nadechla a zeptala se: „Myslíš, že se můžeš změnit?"
Garth se na ni podíval s kalným výrazem v očích. „Nevím."
Nebyla to moc uspokojivá odpověď, ale byla čestná. Candy si uvědomila, že jenom čas jí poví, zda může Garth zapomenout na minulost.
Když dorazili na farmu, Charlie nebyl k nalezení. Garth odnesl Candin kufr nahoru do jejího pokoje, sousedícího s jeho vlastním. Tázavě se na něj podívala, ale neudělal víc, než že jej postavil na zem a šel pryč.
„Víš, kde co je," řekl. Pak za sebou zavřel dveře.
Candy se zamračila. Poznala, že Garth je vzrušen. Viděla třpyt v jeho tmavých očích, napětí těla, když ji míjel, nehledě na hrbolek na jeho džínách. Byla zmatena jeho ovládáním. Ale nezbavilo ji to odvahy.
Jenže Garthovo neobvyklé chování pokračovalo dalších několik dní a týdnů. Když zachytila jeho pohled, uhnul očima, ačkoliv žár, který v nich zahlédla, byl dostatečný na to, aby ji uvnitř zahřál. Ale chodili kolem sebe dál po špičkách, aby svůj křehký vztah nerozbili.
Candy znovu začala pracovat s černým hřebcem. Každý den vstávala před rozedněním, aby měla chvíli na setkání s ním. Byla už blízko tomu, aby získala jeho důvěru.
Věděla to.
Nakonec přišel den, kdy natáhla ruku a kůň přišel a vzal si od ní cukr. Ale okamžitě odtančil pryč. Candy věděla, že jestli to udělal jednou, dříve nebo později to udělá znovu. Byl to jen první krok, ale veliký.
„Nedoufal jsem, že se to povede."
Candy se otočila a uviděla Gartha přímo za sebou. Usmála se na
něj.
„Je hodně jako ty."
„Jak to?"
„Bojí se důvěry."
Garth ztuhl. Candy právě překročila neviditelnou čáru, která je poslední dobou oddělovala.
„Domnívám se, že příště půjdeš s kostkou cukru na mě," řekl kousavěí
„Půjdu, když si budu myslet, že je to to nejsladší, co ti můžu nabídnout," odpověděla. Když chtěla odejít, Garth ji chytil za zápěstí a přitáhl k sobě zpátky.
„Kam jdeš?" zeptal se.
„Mám práci."
„Určitě to není nic, co by nemohlo počkat." Vážně se na ni zadíval. „Pojď se mnou," odmlčel se a dodal, „prosím tě." „Když je to tak," řekla, „myslím, že se k tobě připojím." Garth ji zdvihl do náručí a nesl do domu. „Garthe, každej nás uvidí," řekla se smíchem.
„Nech je, ať se dívají. Je mi to jedno."
Bral schody po dvou a za chvíli byl v pokoji. Oba byli vzrušení na nejvyšší míru. Když ji Garth postavil, objala ho a políbila. Dotyk rtů ji rozechvěl.
„Garthe."
To bylo všechno, co řekla, ale stačilo to, aby se v Garthově těle horečně rozproudila krev. Hořel netrpělivostí, ale přinutil se zpomalit. Ústy bloumal po jejích spáncích, tvářích a ušních lalůčcích. Zvrátila hlavu. Líbal jí hrdlo, sál a láskyplně ji objímal.
Candy vnímala jeho tělo ostře jako nikdy. Smysly se jí bouřily a celá se chvěla touhou. Rychle se svlékli a stáli jeden před druhým nazí.
„Seš tak krásná," řekl Garth, když se zlehka dotkl jejích ňader. Sklonil k nim hlavu a začal sát. Candino tělo se prudce vyklenulo. Rukama mu sjela po bocích až k hýždím. Nehty nechala zaťaté, jako by ho chtěla zadržet na celý život.
Garth ji zdvihl, položil na postel a přikryl ji svým tělem. O chvilku později do ní vstoupil. Vítala ho vlhká, pevná, te-plounká zahrada rozkoše.
„Nemáš tušení, jak báječně mu tam je," zamumlal spokojeně.
„Ach, myslím, že mám," řekla Candy. Vzdychla. Garth jí položil ruce na tváře a přinutil ji, aby se na něj podívala. Hlas měl divoký, tmavé oči měly barbarský odstín. „Už mě nikdy neopouštěj, Candy. Potřebuju tě."
Nebylo to sice pravé vyznání lásky, ale mělo to k tomu blízko. Chytila ho kolem krku a řekla: „Miluju tě."
E$ála se, že se po těch slovech otočí, jak to dělával dříve. Tentokrát se mu na obličeji objevil výraz pýchy.
Garth ani ona už víc neřekli. Ale jejich milování bylo jiné. Silnější, hlubší než kdykoliv před tím.
Potom leželi těsně vedle sebe, dokud se nezklidnili.
„Strávíš se mnou noc?" zeptal se Garth.
Candy si pamatovala, co Garth řekl, když se ho poprvé ptala, proč se nikdy neoženil. Proč kupovat krávu, když je mléko zadarmo. Ale nedokázala se přimět k tomu, aby ho opustila. Jestli ji nemiluje
natolik, aby se s ní oženil, brzy se to dozví. A jestli se všechno v dobré obrátí...
Candy se k němu přivinula těsněji a položila mu paži na prsa. Nos měla pod jeho bradou, když řekla: „Zůstanu."
Garth si ji přitáhl ještě blíž. Cítil to správně. Ji bylo správné milovat. Najde způsob, jak ji přesvědčit, aby mu důvěřovala beze slov.
Garth usnul v přesvědčení, že Candy nebude potřebovat slyšet ta slova, aby věděla, jak moc ji miluje.
DESÁTÁ KAPITOLA
Candy byla i přes své nejzoufalejší úvahy s hřebcem úspěšná. Během týdnů k ní nejen začal přicházet pro cukr, ale mohla mu i dávat uzdu a vodit ho.
„Myslím, že zavolám panu Santosovi a řeknu mu, že jsem se rozhodnul přijmout, co nabízel, po tý námaze," řekl Garth, když došel ke Candy na cvičiště.
„Co to bylo?"
„Řekl, že když ho dokážu zkrotit, můžu ho připustit ke klisně podle svýho výběru."
Candy se zajíkla. „Ale vždyť nevíme, jak se k ní bude chovat. Co když zjančí."
Garth se zašklebil. „Nemyslím. Měl problémy s lidmi. Nikdo ho ještě nepřipustil k pravý kobyle. Cítím bezpečně, že bude vědět, jak se má chovat až k takové situaci dojde."
„Ale."
Garthův hlas zhrubl. „Říkám, že je připravenej, zítra odpoledne ho tady chci mít ke krytí Starlightiny prvorozený klisny."
Candy zbledla. Od smrti Starlight a jejího druhého hříběte její prvorozenou, už pětiletou klisnu neviděla. Jmenovala se Star a byl to krásný temně černý kůň s hvězdou na čele.
Ačkoli byla z Midnighta více než šťastná, nechtěla, aby byl připuštěn ke Star. Představa, jak divoký kůň kryje klisnu, ji děsila.
„Bojím se," řekla.
„Čeho?"
„Že ji zraní."
„Přiznávám, že páření koňů vypadá divoce a brutálně, ale není to takový. Dohlídnu na Midnighta, abych měl jistotu, že Star nezdivočí."
Candy těžce polkla a řekla: „Jestli u toho budeš, chci u toho bejt
taky." „Určitě?"
„Midnight mě zná líp. Bude na mě snáz reagovat, kdyby bylo třeba ho odtrhnout."
„Jakmile s ní jednou bude, nebude mít ani pomyšlení na to, že by ji nechal," zavrčel Garth.
„Stejně u toho chci být."
Pro někoho, kdo chtěl vlastnit stáj a chovat koně jako Candy, bylo bezpodmínečně nutné vědět o páření koní všechno. Bylo jí jasné, který hřebec může být připuštěn ke klisně a jaké budou výsledky. Chápala, že je nutné hledat, jaké vlastnosti zvířete je možné spojit. Ale zdálo se jí nějak divné stát a sledovat, jak hřebec kryje klisnu, i když věděla, že se to dělá ve prospěch obou zvířat. Klisna by mohla kopyty hřebce pokopat, nebo on by ji mohl rozdivočit, a naopak. V divočině by jedno zvíře mohlo od druhého utéci. Na cvičišti nebylo úniku. Lidé, kteří je dali dohromady, museli zachránit toho, kdo potřeboval pomoc.
Nezklidnilo ji ani to, když se druhý den dozvěděla, že Star ještě neměla hříbě.
„Bude vyděšená. Bude s ním bojovat."
„Ne, nebude. Je připravená. Měl jsem je ráno bok po boku na cvičišti. Flirtovala s hřebcem jako dvoudolarová..." Garth přerušil větu, kterou se chystal zakončit vulgárním výrazem.
„No prostě s ním celý ráno flirtovala."
„Je tak mladá," protestovala Candy. „Bude v pořádku." „On vypadá tak divoce."
„Uklidní se."
„Je to poprvý."
„Jednou je to poprvý pro každýho."
Sexuální napětí zvířat se přeneslo i na lidi. Candino tělo bylo napjaté, byla vzrušena každým pohybem, který Garth udělal. Chtěla ho a nevědomky ho celý den dráždila. Dotýkala se ho a zase uhýbala, nutíc ho, tak jako klisna hřebce, aby ji následoval.
Garth měl v ústech vyprahlo. Tělo měl napružené jako ostnatý drát a nebyl si zcela jist, zda se ho Candy dotýkala vědomě, ale byl si zatraceně jist, že to nebude dlouho trvat a bude s tím něco muset udělat.
I když už bylo jasné, že se snesou, byl Garth v jejich připouštění stejně opatrný jako Candy. Rozdíl byl v tom, že on věděl, jak divoký bude akt, který přijde. Ona ne.
Garth otevřel vrata a Candy přivedla Midnighta do malé chovné ohrady. Nechala mu uzdu, aby bylo snazší ho chytit. Odešla a Garth za ní zavřel. Tom tu byl také, aby vypomohl, kdyby bylo třeba.
Ale Star nebyla ani trochu plachá a Midnight věděl přesně, co chce. Candy ale nebyla připravena na prudkost styku. Nemohla to snést. Namířila si to rychlou chůzí k domu. Jakmile byla pryč z Gart-hova dohledu, rozběhla se.
Garth váhal mezi povinností zůstat a touhou běžet za ní.
„Pohlídám je," nabídl se Tom.
Garth kývl a odešel za Candy. Charlie-ho náklaďák tam nebyl, takže věděl, že v domě je jenom Candy. Vyběhl po schodech a před její ložnicí se zastavil, aby popadl dech.
„Candy? Jdu dál." Nečekal na vyzvání, protože si nebyl jistý, zda by přišlo. Candy byla zkroucená na posteli s polštářem přes obličej.
Sedl si vedle ní a dotkl se jí: „Candy?"
Vrhla se mu hned do náruče. „Ach, Garthe."
Garth se cítil tváří v tvář ženským slzám bezmocný. Jediné, co mohl udělat, bylo pevně ji držet a říkat jí, že všechno bude v
pořádku. Bolelo ho její trápení a kdyby to šlo, vzal by ho všechno na sebe. Takhle musel vystačit s mumláním slov útěchy.
„To jen tak divoce a hrubě vypadá. Milování kobylu nebolí." Odsunul vlasy z jejího obličeje a políbil ji na čelo. Pak slíbal slzy v koutcích očí a tváří, dokud se nedostal k jejím ústům.
Candy ucítila jemný, něžný polibek. Celou ji to uvnitř rozpálilo. Zamrazilo ji, když slyšela hřebcovo zařehtání a odpověď klisny.
Podívala do Garthových tmavých očí a uviděla tam divokost, podobnou hřebcově. Neměla ani na okamžik chuť ho odmítnout. Vracela mu polibky s naléhavostí, které nerozuměla. Jen věděla, že se musí s Garthem milovat jako nikdy před tím, protože jejich čas vypršel.
„Miluj mě, Garthe. Prosím tě, miluj mě."
Byla to naléhavá prosba srdce, která vybízela nejen k fyzickému, ale i k citovému odevzdání se.
Garth jí neodpověděl slovy. Nečekala to ani. Svlékl nejdřív ji a pak i sebe a položil si ji nahou před sebe a tiše se jí obdivoval.
„Seš tak dokonalá. Máš krásný prsa, plochý břicho, silný pevný
nohy."
Vychvaloval ji slovy, rukama ji uctíval. Ústy miloval. Jeho milování bylo něžné jak nikdy.
Ale vášeň brzy zvítězila nad jeho ovládáním. Nakonec popustil své žádosti uzdu tak prudce, jako tomu bývá u zvířete. * Candy se prohla, aby vyšla vstříc jeho mužství. Když do ní vklouzl, prudce oddychovala. Jak se v ní začal pohybovat, zaťala mu nehty do ramen. Byla bez sebe touhou.
Škrábala ho nehty.
Rukama ho svírala.
Nohama ho obkroužila a sevřela.
Ústy se přisála k jeho rtům.
V okamžiku konečného vyvrcholení její divoký výkřik doprovodil i jeho naplnění.
Jejich milování vyjádřilo všechnu tu nevyslovenou lásku, kterou.jeden k druhému cítili. Ale nakonec pouze ona byla schopna vykřiknout ta slova.
„Miluju tě, Garthe!"
Dlouhé ticho, které nastalo, jako by žebralo po odpovědi. Candy čekala a Garth zůstával němý.
Ležela v jeho náruči a cítila zoufalství. Její sen, že ji Garth jednoho dne bude milovat, se právě obrátil vniveč. Toužil po ní, to jí dokázal. Ale nikdy nebude schopen jí důvěřovat, natož ji milovat. Uvědomila si, že s ním už nikdy nebude moci žít.
Vyklouzla z Garthova objetí a vzdálila se od postele. Hledala šaty, které ležely rozházené tam, kde je z ní strhl.
Garth měl zavřené oči a tělo zcela uvolněné. Radoval se ze zemdlenosti sexem, která jej uspokojovala. Byl si vědom, že Candy odešla, ale předpokládal, že se hned vrátí. Jeho náruč se bez ní cítila prázdná. Věděl, že s ním chtěla mluvit o lásce nahlas. Ale dosud to pro něj byl zbrusu nový cit a cítil se příliš slabý na to, aby ta slova vyřkl. Ale věděl, že ji miluje. Cítil téměř závrať nad svým poznáním. Jednou jí to bude dokonce schopen říci. Garth se nadechl a pustil to z hlavy.
Když ucítil váhu na Candině straně postele, myslel si, že to je její tělo. Pak uslyšel dvojí cvaknutí. Podíval se vzhůru a vytřeštil oči na to, co spatřil.
Candy byla úplně oblečena. Balila si kufr k odchodu. Popadl džíny a rychle si je natáhl. Pak se vrhl přes postel. „Co to k čertu děláš?" „Myslím, že je to docela zřejmý. Balím."
„Proč?"
„Odjíždím."
„Proč?"
Candy zavřela oči a zhluboka se nadechla. Vydechla a otevřela je. „Myslela jsem si, že bych mohla čekat navždy, až mě budeš milovat. Nemůžu. Moc to bolí."
„Postarám se o tebe."
„Ach, Garthe." Candy věděla, že to bylo víc, než kdy které ženě řekl. Ale nebylo to dost, aby na tom postavili společný život. „To není dost," řekla nakonec. „Co ode mě chceš?"
„Udělala jsem všechno, abych ti ukázala, co cítím," řekla divoce. „Chci slova. Chci, abys to řekl nahlas. Nevadilo by mi, kdybys to vykřičel k nebi," řekla se smutným úsměvem.
Ale Garth neříkal nic.
Candy se vrátila k balení.
Garth jí chtěl vytrhnout šaty z ruky. Chtěl vyhodit kufr z okna. Chtěl ji popadnout do náruče a.
Sledoval, jak zavřela kufr. Kdyby vyšla ze dveří, ztratil by ji navždy.
Garth stál tváří v tvář okamžiku pravdy. Musel nechat minulost jít nebo pustit Candy. Když mu to došlo, výběr byl úplně jednoduchý.
„Miluju tě, Candy."
Slova měla ostrý, skřípavý odstín, ale byla to ta nejsladší slova, co kdy Candy slyšela. Zírala na Gartha a srdce jí tlouklo až v krku. Těžko mohla věřit tomu, co slyšela.
„Řekni to ještě jednou."
„Miluju tě."
„Slyším dobře?"
„Jo, Candy. Miluju tě."
„Ach, Garthe." Vrhla se mu z půli pokoje do náruče. Políbili se.
„Seš moje, teď a navždycky," zašeptal.
„A ty jsi můj a taky navždy," řekla prudce.
„Budeme mít děti, spoustu dětí," slíbil.
„Ach, to doufám. Ostatně, myslím si, že jedno už čekáme."
Garth na ni užasle zíral. „Cože?"
Candy se zasmála. „Řekla jsem, že jedno už čekáme."
Garth vystřízlivěl. Teprve teď si uvědomil, co všechno bylo v sázce. A jak blízko byl k tomu, aby všechno ztratil. Nikdy by už nedostal novou šanci. Musí ta slova říkat často, aby Candy o jeho lásce nikdy nepochybovala.
„Miluju tě, Candy."
„I já tě miluju, Garthe. Všechno bude v pořádku. Uvidíš." Odnesl ji zase do postele. Tentokrát bylo jejich milování něžné. V okamžiku vyvrcholení řekl slova, která navždy spojila jejich osudy. „Budu tě milovat vždycky."
„Jako já tebe, vždy a navždy," slíbila bohatá dívka.
EPILOG
„O osm, ne o devět měsíců později jsi se narodil ty, Zachu. Tři měsíce poté porodila Star pěkný hříbátko s hvězdou na čele."
„A maminka ji pojmenovala Midnight Star," vykřikl Falcon;
„Jo, pane, tak je to." Charlie One Horse pohlédl dolů na dívenku, která mu spala v náruči. Zach ležel roztažený na podlaze před krbem. Falcon seděl s roztaženýma nohama u Charlieho židle.
„Tak to byl příběh o tom, jak se tatínek s maminkou seznámili a zamilovali."
Zach pohladil otce po tváři a zeptal se: „Doopravdy se to tak stalo, tati?"
Garth něžně políbil Candy na ústa a řekl: „Věř strýčkovi Charliemu, chlapče. Stalo se to přesně tak, jak „řekl. Jenom jednou jsem pohlédl na tvou matku a hned jsem věděl, že je to žena pro mě. Tak a teď už je čas, abyste šli všichni spát."
„Musíme?" zeptal se Falcon.
„Vždyť sotva držíte oči otevřené," řekla Candy. „Pojďte." Postrkovala chlapce před sebou, zatímco Garth vzal dceru z Charlieho klína.
„Spí jako andílek," řekl Charlie, když se zbavil svého břemene. Starý muž obdivoval, jak něžně ji Garth drží.
Chtěl by u toho jednou být, až přijde první nápadník požádat o ruku Callen Whitelawovou.
Garth dohonil Candy a paží ji objal kolem pasu. Charlie slyšel jejich společný smích, když stoupali po schodech nahoru.
„Tak," zamumlal si pro sebe, když sledoval, jak mizí. „Tak se to doopravdy stalo. Kovboj a bohatá dívka budou žít šťastně až do smrti."