JAROSLAV HRBEK, ivan Hrbek: Vítězství přichází z moře Naše vojsko praha 1999 ÚVOD Tato kniha uzavírá čtyřsvazkové dílo o námořních operacích druhé světové války a navazuje tak na již vydané knihy SALVY NAD VLNAMI(Naše vojsko 1993, 1997), KRVAVÉ OCEÁNY (Naše vojsko 1994) a NÁMORNÍ VÁLKA VRCHOLI (Naše vojsko 1995). Údaje o technicko-taktických parametrech lodí a informace o jejich osudu nalezne čtenář v doplňkovém svazku LOĎSTVA ; STÁTŮ ÚČASTNÍCÍCH SE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY (Naše vojsko 1994). Salvy německé školní řadové lodě SCHLESWIG-HOLSTEIN vypálené ve 4.45 ráno l. září 1939 na polské Westerplatte byly prvními výstřely v konfliktu, který nemá v historii lidstva obdoby. Válka, jež se postupně stala světovou, nabyla záhy charakteru globální totální války, o jejímž výsledku nerozhodovala jen vytrvalost a hrdinství vojáků, letců a námořmků, zkušenosti a um generálů a admirálů a vůle a schopnosti politiků, nýbrž i početní a materiální sila válčících stran, surovinové zdroje, hospodářská efektivita, kapacita zbrojních závodů a loděnic, produktivita práce, obětavost a odhodlání civilního obyvat.elstva. V této globální válce hrála námořní válka a námořní operace, vedené ostatně od prvmho až do posledního dne války, významnou roli. S výjimkou východoevropské fronty, kde se v nelítostném zápase střetly obrovské armády Německa a Sovětského svazu a kde námořní operace na okrajových vnitrozemských mořích měly jen vedlejší význam, sehrála na všech evropských bojištích a ještě více na rozlehlém válčišti tichomořském rozhodující úlohu námořní moc. V počátečních taženích druhé světové války zachraňovalo Královské námořnictvo znovu a znovu britskou armádu před totálním zničením na kontinentu a bez ohledu na utrpěné ztráty ji evakuovalo od norského Namsosu, Andalsnesu a Nar- viku, od Dunkerque i ze západní Francie, z pevninského Řecka i z ostrova Kréta. Právě převaha britského lodstva nad německým způsobila, že se luftwaffe musela pokusit získat před chystanou invazí do Anglie nikoliv převahu, nýbrž nadvládu ve vzduchu a utrpěla v letecké bitvě o Británii katastrofální porážku. Britská námořní moc sehrála rozhodující roli při odražení první Rommelovy ofenzivy u Tobrúku i při obraně Malty a s vydatnou pomocí zpravodajských informací získaných pomocí "Ultra" se zasloužila výrazným způsobem i o konečné ví- tězství spojenců na severoafrickém bojišti. Italské námořnictvo naopak své převahy nedokázalo využít. Těžce vybojované a draze zaplacené vítězství spojeneckých eskort nad německými ponorkami v nelítostné bitvě o Atlantik znamenalo nejen zachování schop- nosti Británie vést válku jako takovou, nýbrž bylo i nutným předpokladem pro spojenecký útok na evropský kontinent a posléze do srdce Německa. Zajištění transatlantických námořních komunikací usnadnilo přepravu amerických vojsk , a zejména amerického válečného materiálu na evropské válčiště. Ostatně veškerá vojenská sila Spojených států (s výjimkou těžkých bombardérů) se musela před nasazením na bojištích značně vzdálených od mateřského území USA nejprve přesunout tisíce mil po moři. Řečeno jinými slovy, ovládnutí podstatné části světo-vého vodstva bylo, vzhledem ke geografické poloze, hezpodmínečně nutné pro to, aby Spojené státy a Velká Británie mohly přenést válku na území protivníka. Také ve Středomoří umožnila námořní převaha spojenců invazi na Sicílii a po vyřazení Itálie z války nabídla nadvláda nad Středozemním mořem spojeneckému velení možnost provést celou řadu obojživelných operací, ve větší míře ovšem ne-využitou. Konečně i dodávky spojeneckého válečného materiálu do Sovětského svazu byly nemyslitelné bez globální spojenecké námořní převahy, i když ani ta ne-mohla zabránit tomu, aby nebyly konvoje plující arktickou trasou do severorus-kých přístavů Murmansk a Archangelsk po celou dobu války vystaveny nebezpečí útoků německých letadel a ponorek z nedalekých norských základen. Válka v Tichomoří byla bezesporu především námořním konfliktem. Vítězství amerického lodstva v námořních bitvách v Korálovém moři a u Midway otupilo údernou sílu japonského námořnictva a tím i celé japonské agrese. Také přechod amerických ozbrojených sil do strategické ofenzivy na Šalomounových ostrovech závisel v prvé řadě na schopnosti amerického námořnictva vysadit, zásobovat a podporovat pozemní jednotky, schopnosti, potvrzené v řadě nebývale krvavých bitev s japonským lodstvem které v nich naopak nedokázalo uplatnit svou celko-vou převahu. V následujících letech se spojenecké operace na tichomořském vál-čišti staly klasickou ukázkou kombinovaných operací, opírajících se o převahu na moři. Charakter bojiště ostatně ani jinou alternativu neumožňoval (jediné po-zemní fronty ve skutečném smyslu slova byly na tomto válčišti v Číně a v Barmě). Obrovskou roli v oslabení válečného potenciálu Japonska sehrála ofenziva americ-kých ponorek proti japonským námořním komunikacím, což bylo ještě umocněno závislostí japonského hospodářství na dovozu téměř všech surovin. Počátkem roku 1944 již krvavá válka na světových oceánech překročila svůj vrchol. Německé diesel-elektrické ponorky byly smeteny z hlavních tras spojenec-kých konvojů nebývale zesílenými eskortami a letectvem a revoluční typy nových podmořských člunů schopných vysokých rychlostí pod vodou Němci prozatím do služby nezařadili. Německé hladinové lodstvo již nepředstavovalo pro spojenec-kou námořní moc vážnější hrozbu a spojenci se chystali k invazi na evropský konti-nent, jež měla umožnit, aby jejich pozemní sily zasadily, společně s Rudou armá-dou, německé válečné mašinerii smrtící úder. Oslabené Císařské námořnictvo se sice v souladu s japonskou tradicí nevzdávalo naděje na vítězství v závěrečné roz-hodující bitvě, ale převaha amerického loristva, podporovaného mohutnou silou námořního i armádního letectva ze souše, však již byla taková, že o jejím výsledku nebylo možné pochybovat. Ofenziva amerických ozbrojených sil, postupujících Ti-chomořím z jihovýchodu i z východu, hrozila odříznout Japonsko od surovinových zdrojů v jihovýchodní Asii. Bylo zřejmé, že potom se spojenci obrátí proti mateř-skému území Japonska. Převaha spojenecké námořní moci, přerůstající postupně v globální nadvládu na světových mořích a oceánech, umožnila spojeneckému velení přistoupit v posled-ních dvou letech války k rozsáhlým vylodovacím operacím s cilem definitivně po-razit své zbývající nepřátele a přinutit je k bezpodmínečné kapitulaci. Vítězství spojenců přicházelo z moře. l. STRATEGICKÁ SITUACE Koncem roku 1943 již drželi na všech bojištích ve svých rukách strategickou inicia- tivu spojenci, kteří zatlačili mocnosti Osy do defenzivy a její nejslabší článek, Itálii, dokonce z války vyřadili. Bylo zřejmé, že se situace změnila v jejich prospěch. Na východní frontě se po bitvě u Kurska chopilo sovětské velení iniciativy a za- hájilo sérii ofenziv s cílem vyhnat německá vojska z území Sovětského svazu. Zá- sadním způsobem se změnila situace u černomořského pobřeží, kde byli Němci nu- ceni vyklidit předmostí na Kubáni a sovětská vojska se znovu uchytila na Krymu. Sovětské velení zahájilo přípravy k dobytí Krymského poloostrova a tamní ná- mořní základny Sevastopol. Oslabené Cernomořské lodstvo nebylo dosud schopno vybojovat nadvládu nad Černým mořem a muselo se spokojit i nadále s podporou akcí Rudé armády na pevnině. Na Baltu se situace nezměnila a Baltské lodstvo bylo stále uzavřeno ve východním cípu Finského zálivu. Němci také nadále blokovali Leningrad. Doposud poměrně pasivní Severní lodstvo očekávalo, že mu předání či zapůjčení britských a amerických válečných lodí zajistí převahu nad ně- meckými námořními jednotkami v severním Norsku. Sovětské válečné námořnic- tvo mělo ovšem i nadále hrát ve válečném úsilí země druhořadou roli a jeho úko- lem zůstávala především podpora pozemních operací Rudé armády. Radikálně se změnila situace ve Středomoří. Po vyřazení italského lodstva z války přeměnili spojenci svou námořní převahu na tomto bojišti v nadvládu, kte- rou však nedokázali využít. Tažení spojeneckých vojsk na Apeninském poloos- trově koncem roku 1943 uvázlo a podmínky na této frontě připomínaly zákopo- vou válku let 1914 až 1918. Válka na Středozemním moři nabyla charakteru malé války, v níž byla protivníkem spojeneckých lehkých námořních sil především luft- waffe. Ukončení větších námořních operací ve Středomoří však uvolnilo těžké spojenecké lodě pro jiná bojiště. Vítězství spojeneckých eskort nad německými ponorkami v bitvě o Atlantik v květnu 1943 a krach Dnitzových pokusů o návrat vlčích smeček na hlavní trans- atlantickou konvojovou trasu přinesly spojencům úlevu, neznamenaly však ještě ukončení německé ponorkové války jako takové. Německé čluny musely hledat kořist ve vzdálených vodách a jejich ztráty narůstaly, zejména díky "Ultra". Akce německých hladinových lodí skončily na konci roku 1943 potopením bitevní lodě SCHARNHORST, což bylo jasným znamením, že i v evropských vodách se za- číná spojenecká převaha na moři měnit v nadvládu. Praktické odstranění ponorkové hrozby konvojům a narůstající převaha spojenců ve vodách u břehů Evropy vytvořily příznivou situaci pro provedení invaze na evropský kontinent, dlouho plánované operace "Overlord". Také v Tichomoří přešly americké ozbrojené sily v roce 1943 do strategické ofenzivy, jejírzv cilem byla definitivní porážka Japonska. Nové letadlové lodě zajistily americkému námořnictvu převahu v palubním letectvu, jež bylo nejdůležitější zbraní námořní války v Tichomoří. Tuto kvantitativní převahu umocnily ztráty ja- 10 2. MALA VALKA NA STŘEDOZEMNÍM MOŘI Kapitulace Itálie v září 1943 změnila poměr sil ve Středomoří ve prospěch spo- jenců Vyřazení italského lodstva uvolnilo těžké lodě pro operace na jiných bojiš- tích.l Námořní operace nabyly od podzimu 1943 charakteru malé války, v níž byly protivníkem spojeneckých válečných lodí především německé ponorky, tor- pédové čluny a letadla. Hlavním úkolem spojeneckých námořních sil byla ochrana konvojů před německými útoky, doprava materiálu a zásob podél pobřeží Itálie a napadání německých lodí zajišfujících pobřežní dopravu v Egejském moři, na Jadranu a u francouzského a italského pobřeží. Přestože se Středomoří stalo ob- lastí zcela zjevné spojenecké námořní nadvlády a také spojenecké letectvo mělo jasnou převahu ve vzduchu, neprobíhaly operace na pozemní frontě v Itálii podle očekávání spojenců. Po obsazení Neapole 1.10.1943 postup spojenecké 15. sku- piny armád generála Harolda R. Alexandera uvázl a boje v Itálii začaly nabývat charakteru vleklé poziční války. Naprostá převaha na moři nabízela však spojen- cům možnost útoků do nechráněného týlu německé italské fronty, což vzbuzovalo nemalé obavy vrchniho velitele wehrmachtu v Itálii (Oberbefehlshaber Siidwest) polního maršála Alberta Kesselringa. Změna charakteru námořních operací na Středozemním moři se odrazila i ve změně organizace britského námořnictva. Veliteli Středomořského lodstva admi- rálu Johnu Cunninghamovi byla od počátku roku 1944 podřízena čtyři oblastní ve- litelství - v Gibraltaru, v Alžíru, na Maltě a v Alexandrii. Velitelství námořních sil na Středním východě bylo zrušeno. Organizace Royal Navy se tak značně přiblížila stavu na počátku války. Přechod Itálie na stranu spojenců na podzim 1943 znamenal další posilení jejich námořní moci. Po dohodě admirálů Andrewa Cunninghama a Raffaela de Cour- tena byly k eskortě atlantických konvojů nasazeny italské lehké křižmky DUCA DEGLI ABRUZZI a DUCA DAOSTA, od března 1944 pak také GIUSEPPE GARIBALDI. Všechny tři lodě se pak v dubnu vrátily na Středozemní moře. Posilou bylo i nové francouzské lodstvo, vytvořené spojením původně vichystic- kých a gaullistických sil, jež disponovalo 3 bitevními loděmi (poškozený RICHE- LIEU, nedokončený JEAN BART a stará LORRAINE),1 starou letadlovou lodí (BÉARN), 9 křižníky,13 torpédoborci,19 ponorkami a přibližně 100 menšími pla- vidly. První akcí, jíž se francouzské lodě aktivně účastnily, bylo osvobození Korsiky na přelomu září a října 1943. Po opravě a přezbrojení v USA se počátkem roku 1944 bitevní lod RICHELIEU připojila k britskému lodstvu na Indickém oceánu. 2.1. Pat u Anzia du myšlenky obchvatného úderu do týlu německých vojsk bránících opev- Uváznutí spojeneckého postupu na něnou "Gustavovu linii", která po- Řím vedlo již koncem října 1943 ke zro- stupně nabyla konkrétnějších rysů vylo- 12 děním u Anzia, přibližně 50 km jižně od Říma a 100 km za německou frontou. Hlavním advokátem této akce se stal britský ministerský předseda Winston Churchill, podle jehož názoru měla tato operace vést vedle dobytí Říma i k rychlému postupu spojeneckých vojsk na čáru Pisa - Rimini. S oživením italské fronty spojoval Churchill své naděje na obsazení Rhodu (operace "Accolade") a otevření druhé fronty na Balkáně. Zásadním problémem bylo, že tato operace vyžadovala nejméně 88 výsad; kových plavidel. Ve Středomoří jich sice koncem roku 1943 bylo 102, z toho však mělo být 68 (včetně 56 britských) přesunuto zpět do Anglie pro potřeby operace "Overlord". Britové museli přesvědčit Američany (kteří byli vždy odpůrci rozšiřování operací ve Středomoří na úkor hlavního úderu přes kanál La Manche), že je výhodné ponechat tyto výsadkové prostředky ve Středomoří o 3 týdny déle. Americký prezident Franklin D. Roosevelt vyjádřil svůj souhlas telegraficky 28. 12. 1943. / Operace "Shingle" Operační svaz (Task Force) 81 k provedení výsadku u Anzia a Nettuna (kódový název "Shingle") vyplul z Neapole 21.1.1944 pod velením amerického kontradmirála Franka J. Lowryho na velitelské lodi USS BISCAYNE. Cílem bylo vylodit vojáky dvou divizí amerického VI. sboru generálmajora Johna P. Lucase v týlu německých jednotek a útokem na Albanské hory pomoci americké 5. armádě generálporučíka Marka W. Clarka prolomit německou frontu. Severní úderný svaz (kódový název "Peter") tvořila britská 1. pěší divize a dvě jednotky commandos na 2 britských a 1 polské mateřské výsadkové lodi, 27 britských a 4 amerických LST a 53 britských a 3 amerických výsadkových člunech. Eskortu zajištovala část 15. eskadry křižmků kontradmirála J. M. Mansfielda (SPARTAN a ORION) spolu s protiletadlovou lodí PALOMARES,11 torpédoborci,16 minolovkami (z toho 4 americké), 4 trawlery, 3 remorkéry a 21 menšími plavidly. Námořní části operace v britském sektoru velel kontradmirál Thomas H. Troubridge na velitelské lodi HMS BULOLO. Jižní úderný svaz (kódový název "X-Ray") tvořila americká 3. pěší divize spolu se 3 prapory rangers, přepravovaná na 5 britských mateřských výsadkových lodích, 40 britských a 10 amerických LST a celkem 61 amerických a 43 britských výsadkových člunech. Eskortu tvořily křižníky HMS PENELOPE a USS BROOKLYN,13 torpédoborců (2 řecké a 1 britský), 2 nizozemské dělové čluny, 23 amerických minolovek a 27 menších lodí. Operaci v americkém sektoru velel přímo admirál Lowry. Jako navigační majáky sloužily britské ponorky ULTOR ("Peter") a UPROAR ("X-Ray"). Díky výtečnému průzkumu invazních pláží a pečlivé přípravné práci štábů proběhla počáteční fáze operace "Shingle", zahájená 22. l. v 02.00 hod ., poměrně hladce, přestože z navigačmho hlediska byl přístup k plážím dosti náročný. Během týdne bylo u Anzia a Nettuna vyloděno 68 886 vojáků, 508 děl, 237 tanků a 27 250 tun materiálu a zásob nejrůznějšího druhu. Sporadický odpor německých pozemních jednotek u Anzia byl z námořmho hlediska zanedbatelný, mnohem větší problémy působila přes celkovou spojeneckou převahu ve vzduchu aktivita luftwaffe. Němci nasadili stíhací a torpédové bombardéry a rádiem řízené letounové střely Henschel Hs 293 (kluzákové pumy). Torpédové letouny potopily 23.1. torpédoborec HMS JA 13 o Vyloděni u Anzia 22. I.1944 NUS, zatímco HMS JERVIS a USS PLUNKETT byly vážně poškozeny kluzákovými pumami. Stejnou pumou byla 24. l. potopena britská nemocniční lod "St. David". Torpédoborec USS MAYO narazil 24. 1. na minu a bylo nutné jej odvléci do Neapole. Nejtěžší ztrátou bylo potopení křižníku HMS SPARTAN, který se po zásahu kluzákovou pumou 29.1. převrátil a potopil. Námořní část operace " Shingle" skončila 2. 2.1944, kdy velení nad zásobováním předmostí po moři převzal spojenecký námořní velitel v Tyrhénském moři (Flag Office, Western Italy) britský kontradmirál John A. V. Morse (velitelství v Neapoli). / Krvavé bitvy o Monte Cassino Úspěch námořní části operace " Shingle" neznamenal celkový úspěch výsadku u Anzia. Díky špatnému plánování a operačním chybám velitelů útok americké 5. armády ztroskotal 14 Americké tanky Sherman sjiždějí na břeh u Anzia a vedl ke 4 krvavým bitvám u Monte Cassina, v nichž se americké, britské, novoze anaské, indické, Srancouzské a polské jednotky postupně pokoušely prolomit opevnění "Gustavovy linie". U Anzia se situace záhy změnila v neprospěch vysazených spojeneckých vojsk a po přisunutí záloh zahájila německá 14. armáda (genplk. E. von Mackensen) útok proti předmostí, který VI. sbor (od 23. 2. genmjr. L. K. Truscott) jen stěží odrazil. Boje na italské frontě měly nadále charakter vleklé zákopové války v těžkých terénních podmínkách a operace "Shingle" se namísto rozhodující akce stala jen prázdnou demonstrací spojenecké námořní sily. Zásobování předmostí bylo značnou zátěží kapacity námořních sil spojenců ve Středomoří zejména díky tomu, že původní plán operace "Shingle" se zásobováním po moři vůbec nepočítal, protože po 14 dnech mělo dojít ke spojení výsadku s havnínil šzami 5. azmády, postupujícími po souši. V prvních měsících roku 1944 se navíc ukázalo, že špatně koncipované tažení v Itálii, které si britské vojenské a politické velení přes odpor Američanů prosadilo, vázalo mnohem víc spojeneckých než německých silz a vyžadovalo přes 1 milion brt britského lodmho prostoru v době, kdy se pro jiné operace zoufale nedostávalo tonáže. / Námorní operace u Anzia Dělostřelecká podpora VI. sboru byla hlavním úkolem námořních sil admirála Morse, jejichž jádrem byla britská 15. eskadra křižmků admirála 15 i Mansfielda, složená obvykle ze 4 až 5 britských křižníků posílených americkými křižmky BROOKLYN a PHILADELPHIA a 12 britskými a americkými torpédoborci. V dubnu se k nim připojil ještě francouzský křižník GLOIRE a protiletadlový křižmk HMS DELHI. Pro okamžitou dělostřeleckou podporu byly obvykle k dispozici 2 křižníky a 2 torpédoborce, které křižovaly u pobřeží a na výzvu ostřelovaly německá postavení. Ostatní lodě kotvily v Neapolském zálivu a byly připraveny je posilit. Navíc bylo úkolem těchto sil zabezpečení zásobování spojeneckého předmostí u Anzia. Prováděly je lodě nejrůznějších typů plující koridorem mezi Neapolí a Anziem, vyčištěným od min a střeženým torpédoborci a minolovkami. Tento koridor vedl zprvu nedaleko pobřeží, rozmístění baterie německých těžkých děl na mysu Circeo si však vynutilo jeho posunutí dále na širé moře. Přes útoky spojeneckých lodí a letadel se tuto baterii nepodařilo vyřadit z činnosti. Vykládku u pláží na předmostí ztěžovaly časté bouře, jež si občas vyžádaly dokonce i její přerušení. V takovém případě se spojenecký přísun omezoval na přístav Anzio, který byl častým cilem německého dalekonosného dělostřelectva.s Přes tyto potíže bylo během prvmho měsíce po vylodění (do 20. 2.) dopraveno na předmostí 97 669 tun materiálu a zásob. Denní průměr dodávek dosáhl již v únoru 3441 tun. Dělostřelecká podpora spojeneckých válečných lodí dosáhla vrcholu po útoku německé 14. armády na předmostí 3. 2., jenž málem zahnal spojenecké jednotky do moře. V období krize operovaly u Anzia britské křižmky ORION, MAURITIUS, PHOEBE a PENELOPE, americký BROOKLYN, nizozemské dělové čluny SOEMBA a FLORES a všechny torpédoborce schopné nasazení. Podle hlášení admirála Mansfielda spotřebovaly jeho lodě do, konce února při ostřelování cilů na pobřeží 8400 granátů ráže 152 mm, 7800 ráže 132 a 127 mm a 3500 ráže 102 mm. Spojenci se snažili čelit nebezpečí útoků německých kluzákových pum kouřovou clonou a rádiovým rušením. Přesto se Němcům podařilo potopit 15. 2. obchodní lod typu "Liberty" a 25. 2. britský torpédoborec INGLEFIELD. Situace u Anzia se z námořniho hlediska mnoho nezměnila ani po odražení německého útoku v březnu. Zásobovací úsilí dosáhlo vrcholu 29. 3., kdy bylo vyloženo 7828 tun materiálu a zásob; za celý březen to bylo úctyhodných 158 274 tun. Německá dělostřelecká palba na vykládající lodě před pobřežím však v té době již natolik zesilila, že vykládku bylo nutné přesunout 7 až 8 mil od břehu. Na druhé straně klesly nároky na dělostřeleckou podporu lodním dělostřelectvem, nebot situace na pozemní frontě se stabilizovala a také u Anzia zavládla poziční válka. V průběhu dubna bylo Středomořské lodstvo oslabeno přesunem válečných lodí do Británie pro nadcházející p " o eraci "Overlord, křižníků ORION a MAURITIUS, 4 torpédoborců, velitelské lodi BULOLO a 46 LST (polovina z nich byla amerických). Přesto bylo v dubnu na předmostí dopraveno 97 658 tun materiálu a zásob. Němci se pokusili čelit námořnímu přísunu k Anziu nasazením řízených torpéd typu "Marder". Počátkem dubna bylo do Itálie přesunuto 40 těchto plavidel, z nichž 23 bylo v noci na 21. 4. vysláno dó útoku z pozice přibližně 18 námořních mil od Nettuna. Některá narazila na mělčinu a ke kotvišti spojeneckých lodí před invazními plážemi vůbec nedorazila. Celá akce se proti původnímu plánu (útok koordinovaný s luftwaffe) opozdila a "Mardery" se dostaly k cili až po svítání. Útok skončil fiaskem. Němci ztratili 10 řízených torpéd, 16 z nichž 4 byla zničena hlubinnými pumami a 1 dokonce zajato, aniž dosáhli jediného zásahu. Operace "Diadem" V květnu byly ze Středomoří staženy do Británie křižmky SIRIUS a AJAX a 12 torpédoborců, takže admirálu Mansfieldovi zůstaly jen křižnlky HMS DIDO (vlajkový) a USS BROOKLYN a PHILADELPHIA. Po určitou dobu se v květnu účastnil akcí k podpoře pozemních vojsk také francouzský křižmk ÉMILE BERTIN. Po zahájení nové ofenzivy 15. skupiny armád (operace "Diadem") prováděly spojenecké válečné lodě v období 12. -19. 5. prakticky denně ostřelování cilů na pobřeží v úseku amerického II. sboru (genmjr. G. Keyes). Například DIDO ostřeloval pobřeží v těchto dnech celkem sedmnáctkrát a vystřilel 1865 granátů ráže 132 mm, zatímco BROOKLYN a PHILADELPHIA spotřebovaly v tomto období 1735 granátů ráže 152 mm. Když přešel 23. 5. do útoku také americký VI. sbor na předmostí u Anzia, přesunula se dělostřelecká podpora spojeneckých válečných lodí na jeho úsek (do 29. 5.). Útoky luftwaffe a palba německých dalekonosných děl ztratily v průběhu května u Anzia poněkud na intenzitě, a tak byl jedinou ztrátou americký křižník PHILADELPHIA, který se 22. 5. srazil s torpédoborcem eskorty. Obě lodě musely do opravy. V květnu bylo na předmostí dopraveno 131424 tun materiálu a zásob. Od vylodění 22. l. 1944 dosáhl objem námořmho přísunu k Anziu 523 358 tun. Operace "Diadem" nakonec svého primárního cile, zničení německé 10. armády (genplk. H. von Vietinghoff-Scheel), nedosáhla, protože generál Clark odklonil útok amerického VI. sboru od Anzia do týlu ustuujících německých vojsk směrem na Rím, aby si zajistil slávu dobyvatele "věčného města". Americká vojska vstoupila triumfálně do Říma 5. 6.1944 a tento úspěch načas oživil britské představy o možnosti tažení do Dunajské kotliny. I Útoky luftwaffe na středomořské konvoje Vedle konvojů plujících z Velké Británie a zpět (KMS/MKS) a z Ameriky a zpět (UGS/GUS) s vojenským materiálem a zásobami pro spojenecká vojska i obyvatelstvo osvobozených území organizovali spojenci ve Středomoří místní konvoje: jihoitalské přístavyAugusta (HA/AH), Augusta - Neapol (NV/VN), Neapol - severoafrické přístavy (SNF/NSF) a Alžír - Ajaccio (AC/CA). Hlavním místem vykládky byla Neapol. V lednu připluly do Neapole 3 spojenecké konvoje a v témže měsíci zahájila admiralita 37denní cyklus konvojů KMS. Na rozdil od pobřežních vod Velké Británie, kde přestaly být akce luftwaffe vážnou hrozbou již v roce 1943, představovalo nebezpečí útoků ze vzduchu pro plavbu v pobřežních vodách severní Afriky vážný problém ještě téměř po celý rok 1944. Počátkem roku soustředila luftwaffe v jižní Francii téměř 100 bombardovacích letounů a přes značné ztráty tento počet v květnu 1944 ještě vzrostl na přibližně 125 strojů. Jednalo se o torpédové letouny Ju 88 a He 111 a řízenými pumami vyzbrojené letouny He 177. Obranu konvojů zajištovaly válečné lodě eskorty (zahrnující zpravidla protiletadlový křižník) společně s letouny Středomořského spojeneckého pobřežmho letectva (MACAF) pod velením air vice-marshala Hugha Lloyda. V lednu provedla luftwaffe větší útok (30 torpédových letounů) jen na konvoj KMS-37. Navečer 10. l. zasáhly německé letouny torpédy 2 obchodní lodě, z nichž jedna se potopila, Němci 17 ztratili 6 letadel. Večer l. 2. zaútočilo 40 německých letadel u Oranu na konvoj UGS-30 a přes zásah spojeneckých dálkových stíhaček proniklo 7 torpédovým letounům ke konvoji, potopilo jednu a poškodilo druhou lod. Akce luftwaffe 10. 3. proti konvoji s vojskem skončila bez úspěchu útočníků, kteří narazili na silný svaz stíhaček již daleko před cílem, protože air vice-marshal Lloyd přesunul křídlo dálkových stíhaček na Sardinii. Německé velení se potom soustředilo na noční akce, útoky na konvoje KMS-44 a KMS-45 však skončily 19. a 29. 3. bezvýsledně. První dva dubnové útoky německého letectva na konvoje UGS-36 a UGS-37 nezaznamenaly větší úspěch. Po setmění 20. 4. však na konvoj UGS-38 zaútočilo u alžírského pobřeží 60 německých letadel (většinou Ju 88) a podařilo se jim potopit torpédy americký torpédoborec LANSDALE a 2 obchodní lodě ( 15 077 brt). Další 2 obchodní lodě byly poškozeny. U Alžíru potopila německá letadla další obchodní lorl plující z Korsiky. V odpověd na tento úspěch luftwaffe se britské velení pokusilo zavést do služby lodě navádějící noční stíhačky na cil; vybavení první z nich, ULSTER QUEEN, však prozatím na technicky náročnou roli nestačilo. Celkové zlepšení obranných opatření proti nočním útokům luftwaffe se projevilo při útoku na konvoj UGS-40 (82 obchodních a 16 eskortních lodí) u alžírského pobřeží 11. 5. Přestože Němci nasadili téměř 100 letounů (z toho 62 torpédových Ju 88), nepodařilo se jim zasáhnout ani jednu lod a ztratili 16 letadel. Německé velení bylo nuceno při dalších akcích snížit počet nasazovaných letadel, přesto se 31. 5. při útoku na konvoj KMS-51 podařilo 20 bombardérům potopit jednu obchodní lod při ztrátě 4 letounů. Nebezpečí, hrozící konvojům ve Středomoří ze strany luftwaffe, však nebylo v květnu 1944 ještě zdaleka zažehnáno. 2.2. Jadran jako bojiště Vedle Anzia bylo oblastí nejaktivnějších spojeneckých námořních akcí v prvních měsících roku 1944 Jaderské moře. Úkolem britského námořnictva zde bylo mařit přísun německým vojskům v Itálii, bránit přesunu německých obchodních a válečných lodí z Egejského moře a poskytovat pomoc a podporu jugoslávským partyzánům. Hlavní silou Royal Navy na Jadranu byla 24. flotila torpédoborců (asi 10 jednotek) se základnou v Bari. Torpédoborce systematicky ostřelovaly cile na severoitalském, albánském a dalmatském pobřeží, kryly výsadky commandos a zajištovaly akce lehkých sil proti německým námořním komunikacím na Jadranu. Koncem února se k britským silám připojily i 3 velké francouzské torpédoborce. Díky své rychlosti (řádově 40 uzlů) mohly tyto lodě navečer vyplout z Bari a dostihnout německé konvoje v severní části Jaderského moře ještě pod rouškou tmy. Přes veškerou snahu spojenců dokázali Němci v prvním pololetí roku 1944 dopravovat podél jaderského pobřeží Itálie (zejména na trase Benátky - Ancona) měsíčně 4000 až 6000 tun vojenských zásob.4 / Operace commandos Kromě boje proti německým námořním komunikacím byly hlavním úkolem spojeneckých (zejména britských) námořních sil na Jadranu útoky na postavení německých vojsk na pobřeží a ostrovech Jaderského moře. Přepady prováděly britské jednot)ky commandos a jugoslávští partyzáni. Koncem prosince 1943 přijel do Bari britský brigádní generál Fitzroy McLean, náčelmk spojenecké mise u maršála Josipa Broze-Tita, s návrhem vyslat na ostrov Vis britskou jednotku, která by posilila 18 tamní partyzány. Generál Alexander s akcí vyslovil souhlas a 16. 1. přistálo na Visu prvních 30 mužů 2. commanda pod velením kapitána R. W. Keepa. Do konce ledna se na Vis přesunulo celé 2. commando (pplk. J. Churchill), jež spolu s částí 10. (mezispojeneckého) commanda (převážně Američané jugoslávského a řeckého původu) vytvořilo Force 133, smíšenou jednotku o 1000 mužích, vyzbrojenou dokonce protiletadlovým a polním dělostřelectvem. Primárním úkolem byla pomoc jugoslávským partyzánům při obraně Visu. Nejbližší německé pozice na ostrově Hvar byly vzdáleny necelých 30 km, německé posádky byly také na ostrovech Brač a Solta (118. myslivecká divize). Podplukovník Churchill zvolil taktiku agresivních přepadů a již 27. 1. vedl 3 čety 2. commanda a 30 Američanů do útoku na letiště na Hvaru. Koncem února se na Vis přesunul štáb 2. speciální (Special Service) brigády (brig. gen. T. Churchill) spolu se 43. commandem námořní pěchoty, koncem května následovalo i 40. commando námořní pěchoty. Podporu commandos poskytovaly britské torpédoborce a motorové torpédové a dělové čluny pod velením korvetního kapitána Morgana Gilese. Po sérii drobných přepadů a průzkumných akcí provedli commandos v noci na 17. 5. útok na německou posádku na ostrově Solta. Akci velel osobně podplukovník Jack Churchill. Výsadek přepravovaly 3 LCI s eskortou 6 MGB, leteckou podporu poskytlo 36 letounů Kittyhawk Středomořského spojeneckého letectva (MAAF). Útok skončil úspěšně zajetím více než 100 německých vojáků a byl učebnicovým příkladem kombinované akce válečného námořnictva, pozemních jednotek a letectva. / Egejské moře Po neúspěchu britského pokusu o ovládnutí některých ostrovů v Egejském moři na podzim 1943 bojová činnost v této oblasti zeslábla. Hlavní sily britského i německého letectva se přesunuly na italské bojiště, což jednak znemožnilo Britům účinněji napadat německou námořní dopravu v Egejském moři (útoky na Pireus v lednu 1944 nedosáhly větších úspěchů), jednak způsobilo značné potíže německé námořní skupině Jih (Marinegruppe Siid, Sofie) při zásobování německých posádek na jednotlivých řeckých ostrovech. Tyto problémy se Němcům podařilo odstranit částečně nasazením malých lodí a kaiků, částečně přesunem lodí z Černého moře. Určitého úspěchu dosáhli Britové v únoru 1944, kdy letouny RAF potopily 2 německé obchodní lodě a ponorka SPORTSMAN poslala 7. 2. u pobřeží Kréty ke dnu německý transport (4785 brt). Nového úspěchu dosáhla tato ponorka 28. 4., kdy potopila u Kandie další německou lod. Vcelku však nebylo rušení německých komunikací na Egejském moři Brity v prvních 3 měsících roku 1944 účinné. Po dobytí Sevastopolu sovětskými vojsky zesilily pokusy Němců řepravit válečné i obchodní lodě z rného do Egejského moře. Dardanelami proplul 26. 5. konvoj 5 ozbrojených trawlerů a krátce poté připlulo do Egejského moře prvních 15 obchodních lodí (s celkovou tonáží přibližně 7000 brt), jež posilily německé námořní komunikace. Teprve po ostrých protestech spojeneckých diplomatů přijaly v polovině června 1944 turecké úřady opatření, jež zabránila dalšímu přesunu německých lodí z Černého moře. Posilení německého lodstva v Egejském moři tak do určité míry neutralizovalo úspěchy, kterých dosáhly britské ponorky a letectvo v této oblasti 19 (zejména u Kréty) v dubnu a květnu 1944, kdy zničily 18 německých lodí o tonáži 28 300 brt. 2.3. Operace ponorek K l. 1. 1944 disponovalo německé velení na Středozemním moři 13 ponorkami, z nichž jen 3 operovaly na moři a v lednu nezpůsobily spojenecké plavbě žádné škody. Z "Ultra" se Britové dověděli o plánovaném přesunu dalších německých ponorek do Středomoří, pokus o jejich napadení u španělského pobřeží však skončil bezvýsledně. Od konce ledna do 25. 3. se Gibraltarskou úžinou pokusilo proplout celkem 9 německých člunů; 1 pokus vzdal a vrátil se zpět do Francie, 2 byly potopeny na přístupech k Gibraltarskému průlivu (viz oddil 4) a 6 do Středozemního moře proniklo. Neznamenaly však velkou posilu, protože U 380 (freg. kpt. Brandi) a U 410 (npor. Fenski) byly zničeny bombardéry USAAF l 1. 3. v Toulonu a další 3 čluny se potopily na bojových plavbách. Proti námořnímu přísunu k Anziu byly nasazeny 2 německé ponorky. U 230 (Siegmann) potopila 16. 2. britskou LST 418, U 410 (Fenski) zasáhla 18. 2. třemi torpédy britský křižmk PENELOPE vracející se do Neapole; ten se během několika minut potopil. O dva dny později potopila U 410 americkou LST 348, zatímco obětí U 230 se téhož dne stala britská LST 305. V Tyrhénském moři operovaly 2 čluny. U 952 (Curio) potopila 10. 3. americkou obchodní lod "William B. Woods" (7176 brt). Téhož dne potopily britské eskortní torpédoborce EXMOOR, BRECON, BLANKNEY a BLENCANTHRA spolu s USS MADISON jižně od Ostie U 450 (npor. Bdhme), zatímco trawler MULL poslal jižně od Sardinie ke dnu U 343 (npor. Rahn). Třetí německou ponorkou ztracenou v tomto období byla U 223 (npor. Gerlach), potopená 30. 3. severně od Palerma britskými torpédoborci LAFOREY, TUMULT, HAMBLEDON a BLENCANTHRA. Předtím však stačila ponorka potopit HMS LAFOREY. V dubnu pronikla do Středozemmho moře Gibraltarskou úžinou další německá ponorka, při náletu na Toulon však byla 29. 4. zničena U 421 (npor. Kolbus), takže celkový počet německých člunů ve Středomoří se nezvýšil. V průměru bylo na moři 5 člunů. Jediným větším úspěchem byl útok U 407 (npor. Kornddrfer) na konvoj UGS-37 u Derny 16. 4., při němž byla potopena americká obchodní lod "Meyer London" (7210 brt) a těžce poškozena americká "Thomas G. Masaryk" (7176 brt), jež byla sice dovlečena do Alexandrie, stala se však totální ztrátou. V květnu ztratili Němci na Středozemním moři 4 čluny. Již 4. 5. podlehla v boji s eskortními torpédoborci HMS BLANKNEY, USS PRIDE, USCG CAMPBELL a FFS SÉNÉGALAIS ponorka U 371 (npor. Fenski); po útoku na konvoj, při němž byly poškozeny 2 obchodní lodě (17 754 brt), poslala eskorta 7 amerických torpédoborců společně s HMS HAMBLEDON a britskými letadly 14. 5. východně od Cartageny ke dnu U 616 (Koitschka); americké torpédoborce NIBLACK a LUDLOW potopily ve spolupráci s letouny RAF 19. 5. U 960 (npor. Heinrich) a po potopení britské nákladní lodě "Fort Missanabie" (7147 brt) skončila 21. 5. v Jónském moři po zásahu britských torpédoborců LIDDESDALE, TERMAGENT a TENACIOUS na dně i U 453 (npor. Liihrs). Jedinými německými úspěchy v květnu (kromě výše uvedených) bylo potopení amerického eskortního torpédoborce FECHTELER ponorkou U 967 (Brandi) a amerického stillače ponorek PC 558 ponorkou U 230 (Siegmann). Byly 20 to poslední úspěchy německých ponorek na Středozemním moři za druhé světové války vůbec. Celkem potopily německé ponorky za prvních 5 měsíců roku 1944 na Středozemním moři 10 obchodních lodí o tonáži 76 760 brt,6 což byl značný pokles proti roku 1943, kdy v této oblasti potopily 59 lodí s tonáží 241 215 brt. Luftwaffe zničila od ledna do května 1944 dalších 10 obchodních lodí o tonáži 61217 brt. Také britské ponorky nedosáhly v tomto období větších úspěchů proti německé plavbě ve Středomoří, ať již se jednalo o čluny 10. flotily se základnou na ostrově Maddalena u Sardinie nebo o ponorky l. flotily, jež se v únoru přesunula z Bejrútu na Maltu (viz tabulka č.1 ). Tabulka č.1 Ztráty německých obchodních lodí ve Středomoří od ledna do května 1944 3. V EVROPSKÝCH MOŘÍCH Námořní aktivita v evropských mořích počátkem roku 1944 byla zcela ve znamení chystané spojenecké invaze do západní Evropy, operace "Overlord". Probíhalo soustředění sil a prostředků, jež měly zajistit návrat spojeneckých vojsk na evrop-ský kontinent. Oslabené německé námořnictvo a letectvo již nebylo schopné pří-pravu invaze výrazněji ovlivnit. Jedinou hrozbou zůstávala bitevní lod TIRPITZ, proti níž zaměřilo svou pozornost britské námořní letectvo a později i RAF. Také nebezpečí německých ponorek značně pokleslo, přestože byly nadále schopné do-sáhnout dilčích individuálních úspěchů. Celkově se spojenecká námořní převaha v evropských vodách začínala pomalu měnit v nadvládu. 3.1. Murmanské konvoje Potopení bitevní lodě SCHARNHORST britským lodstvem u Severmho mysu 26. 12. 1943 spolu s předchozím vyřazením TIRPITZU (22. 9.) odstranilo hrozbu arktickým konvojům ze strany německých těžkých lodí, takže nebylo nadále nutné poskytovat jim krytí bitevních lodí (britských či amerických). Zůstávalo však nebezpečí útoků německých ponorek a letadel z norských základen a také nepřízeň počasí v podmínkách drsné arktické zimy. První konvoj roku 1944, JW-56A (20 obchodních lodí), jenž opustil Loch Ewe 12. l., narazil po 3 dnech u Faerských ostrovů na silnou bouři, jež lodě rozptýlila, takže komodor musel zavést konvoj do islandského přístavu Akureyri. 5 lodí utrpělo taková poškození, že je nebylo možné na místě opravit, a v další plavbě pokračovalo jen 15 lodí, jež vypluly z Islandu 21. l., doprovázeny eskortou 9 torpédoborců a 2 korvet (nám. kpt. Robson). Krytí poskytovaly 3 křižmky viceadmirála Arthura F. E. Pallisera. Konvoj byl 25. l. napaden u Medvědího ostrova ponorkami německé skupiny "Isegrin" (10 člunů). Vrchní velitel kriegsmarine a zároveň velitel německých ponorek velkoadmirál Karl DOnitz totiž v reakci na potopení SCHARNHORSTU posilil flotilu německých ponorek na norských základnách. Díky nezkušenosti eskorty se U 278 (Franze), U 716 (npor. Dunkelberg) a U 957 (npor. Schaar) podařilo potopit 3 obchodní lodě (21 530 brt) a U 360 (K. Becker) poškodila akustickým torpédem torpédoborec OBDURATE. Všechny čluny unikly útokům eskorty a sledovaly konvoj JW-56A až ke Kolskému poloostrovu. Pak se obrátily proti konvoji JW-56B (vyplul z Loch Ewe 22.1.). Eskorta tohoto konvoje (nám. kpt. I. M. R. Campbell), posilená torpédoborci z eskorty RA-56, jehož odplutí z Murmanska admiralita záměrně pozdržela, všechny útoky v noci z 29. na 30. l. odrazila za cenu ztráty torpédoborce HARDY, potopeného U 278. Němci přišli o U 314 (Basse), poslanou ke dnu torpédoborci WHITEHALL a METEOR. Zpáteční konvoj RA-56 s 37 obchodními loděmi a blízkou eskortou 26 lodí válečných vyplul z Murmanska 3. 2. a proplul bez vážnějšího ohrožení. 22 S nástupem jara se velitel britského Domácího lodstva admirál Bruce A. Fraser rozhodl znovu uplatnit taktiku velkých silně chráněných konvojů a k ochraně následujícího konvoje JW-57 (42 obchodních lodí plus tanker) nasadil silnou eskortu pod velením viceadmirála I. G. Glennieho, složenou z protiletadlového křižmku BLACK PRINCE (vlajkový), eskortní letadlové lodě CHASER a 17 torpédoborců. Krytí poskytovaly křižníky BERWICK, JAMAICA a ORP DRAGON admirála Pallisera a letouny Pobřežmho velitelství. Díky spolupráci letadel a eskortních lodí dopluly do Murmanska všechny lodě. Při marných pokusech o útok ztratila smečka 14 německých ponorek 2 čluny, U 713 (npor. Gosejacob) potopenou 24. 2. HMS KEPPEL a U 601 (Hansen) zničenou létajícím člunem Catalina 210. perutě RAF. Eskorta přišla o torpédoborec MAHRATTA, potopený akustickým torpédem U 990 (Nordheimer). Přes veškerou snahu torpédoborce IMPULSIVE se z ledové vody podařilo včas vylovit jen 17 členů posádky, ostatní zahynuli. Při ochraně konvoje RA-57 (31 lodí), jenž vyplul z Kolského zálivu 2. 3., poškodila letadla z HMS CHASER 4. 3. ponorku U 472 (W.-F. svobodný pán von Forstner), kterou definitivně poslal ke dnu torpédoborec ONSLAUGHT, a 5. 3. letouny Swordfish z téže lodě potopily U 366 (npor. Langenberg) a U 973 (npor. PaepenmOller). Jediným úspěchem 15 útočmků bylo potopení britské nákladní lodě "Empire Tourist" (7062 brt) ponorkou U 703 (npor. Briinner). Toto střetnutí vedlo ke změně německé taktiky a pro akce proti následujícím konvojům dostaly německé ponorky instrukce útočit výhradně v noci (vzhledem k nastávajícímu období polármho dne ovšem těžko uskutečnitelné). Eskorta konvoje JW-58 (49 lodí) pod velením viceadmirála Fredericka H. G. Dalrymple-Hamiltona, složená z křižmků HMS DIADEM (vlajkový) a USS MILWAUKEE (plul na předání sovětskému námořnictvu, ve kterém sloužil pod jménem MURMANSK), britských eskortních letadlových lodí ACTIVITY a TRACKER, 20 torpédoborců, 5 šalup a 4 korvet, však byla nad sily německé vlčí smečky o 16 člunech. Již 29. 3. potopil HMS STARLING (freg. kpt. F. Walker) ponorku U 961 (npor. K. Fischer), palubní letouny TRACKERU poslaly 31. 3. společně s HMS BEAGLE ke dnu U 355 (La Baume), torpédoborec KEPPEL 2. 4. U 360 (K. Becker) a palubní letouny 3. 4. ještě U 288 (npor. W. Meyer). Konvoj RA-58 (36 lodí) s totožnou eskortou proplul prakticky bez kontaktu s nepřítelem (německé velení odhadlo špatně jeho kurz). Současně s plavbou konvoje JW-58 podniklo britské palubní letectvo útok na bitevní lod TIRPITZ, jejíž oprava skončila, což admiralita věděla z "U1tra". Po neúspěšném únorovém náletu sovětského letectva vyplul TIRPITZ 15. 3. na první zkušební plavbu. Přípravou akce proti německé bitevní lodi byl pověřen viceadmirál Henry R. Moore, zástupce velitele Domácího lodstva. V rámci krytí konvoje JW-58 vyplul 30. 3. ze Scapa Flow silný svaz admirála Frasera, složený z bitevních lodí DUKE OF YORK (vlajková) a ANSON, letadlové lodě VICTORIOUS, křižníku BELFAST a 5 torpédoborců. Téhož večera vyplul i kontradmirál A. W. de la T. Bisset s protiletadlovým křižníkem ROYALIST, letadlovou lodí FURIOUS, eskortními letadlovými loděmi EMPEROR, SEARCHER, FENCER a PERSUER, křižmky SHEFFIELD a JAMAICA a eskortou torpédoborců. Po spojení pokračovaly oba svazy k severovýchodu a 1. 4. odeslal admirál Fraser svaz admirála Moora proti TIRPITZU. Tvořily jej bitevní lod ANSON 23 (vlajková) a všech 6 letadlových lodí. Ráno 3. 4. odstartovala úderná skupina 40 bombardérú Barracuda (z VICTORIOUS a I:URIOUS) a 81 stíhaček. Bombardéry zaútočily na TIRPITZ ve dvou vlnách a zasáhly jej 4 pumami o váze 725 kg a 10 o váze 225 kg. Způsobené škody vyřadily lod na 3 měsíce ze služby, padlo 122 členů posádky, dalších 316 bylo raněno. Povzbuzen těmito výsledky, rozhodl se admirál Moore útok opakovat a 21. 4. vyplul ze Scapa Flow s totožným úderným svazem. Vzhledem ke špatnému počasí však musel útok palubmho letectva, naplánovaný na 24. 4., odvolat. Stejně dopadl i další pokus o útok plánovaný na 15. 5. (viz tabulka č.15). Konvoj RA-59 (45 lodí) s eskortou pod velením kontradmirála Rodericka R. McGrigora, složenou z protiletadlového křižníku DIADEM (vlajkový), eskortních letadlových lodí ACTIVITY a FENCER,16 torpédoborců a 4 fregat vezl z Ruska i posádku USS MILWAUKEE a sovětskou posádku, jež měla v Británii převzít bitevní lod ROYAL SOVEREIGN, zapůjčenou sovětskému námořnictvu jako záloha na část italského lodstva, kterou si SSSR nárokoval. Konvoj ztratil americkou nákladní lod "William S. Thayer" (7176 brt) potopenou 30. 4. ponorkou U 711 (H.-G. Lange), letouny Swordfish však potopily U 277 (Liibsen), U 674 (npor. Muhs) a U 959 (npor. Weitz). Arktické konvoje byly v květnu 1944 přerušeny a trasa spojeneckých dodávek válečného materiálu do SSSR byla přes léto přesunuta do Perského zálivu. 3.2. V norských a francouzských pobřežních vodách V prvních 5 měsících roku 1944 měly bojové operace spojenců proti německé plavbě v pobřežních vodách Norska, 24 Lctecký útok nn TIRPITZ 3. 4.1944 Francie a Nizozemí stejný charakter jako v období předcházejícím. Ofenzivní akce Pobřežního velitelství RAF však neustále silily a zintenzivnila také bojová činnost lehkých námořních sil. V norských pobřežních vodách navíc operovalo britské palubní letectvo, které se sice soustředilo hlavně na těžké lodě v Altafjordu (především na TIRPITZ), provádělo však i operace proti německé plavbě v norských vnitřních vodách. V pobřežních vodách samozřejmě nadále operovaly britské a spojenecké ponorky a flotily pobřežních sil (zejména MTB a MGB). Pokračovala i minová válka, které se aktivně účastnily i letouny Bombardovacího velitelství RAF, shazující miny zejména na Baltu. V daném období provedly také spojenecké těžké bombardéry, zejména americké 8. letecké armády, několik náletů na německé námořní základny a přístavy. Bylo při nich sice zničeno jen poměrně nevelké množství lodí, způsobily však značné škody na přístavních zařízeních. Pokud jde o německé ofenzivní akce, přerušila luftwaffe s výjimkou ojedinělých minových operací prakticky svou činnost v kanálu La Manche a v Irském moři. Nedařilo se jí ani přiliš zajištovat vlastní plavbu v pobřežních vodách, natož pak bránit či ztěžovat soustředění obrovských sil pro připravovanou invazi na evropský kontinent. Německé letectvo nebylo v prvních měsících roku 1944 již schopné ani provádět systematický letecký průzkum oblastí soustředění námořních sil (zejména výsadkových plavidel). Ani nálet německých bombardérů vyzbrojených řízenými pumami na Portsmouth a Plymouth v dubnu 1944 nezpůsobil větší škody. Nejvážnějším protivníkem spojenců v pobřežních vodách byly německé torpédové čluny, přestože jich v západoevropských vodách nikdy nebylo víc než 36. Flexibilní nasazení a vhodné časování útoků proti jednotlivým konvojovým trasám zajistilo této německé zbrani stále ještě velmi slušné úspěchy. Navíc poskytoval obrovský nárůst počtu spojeneckých lodí a konvojů u jihoanglického pobřeží v souvislosti s přípravou invaze S-bootům dostatek vhodných cilů. Zvýšení celkového počtu plavidel znamenalo také relativní oslabení eskorty jednotlivých konvojů, zatímco Němci mohli vyčlenit pro své nečetné a nepočetné konvoje poměrně silné eskorty. Vzhledem k nebezpečí leteckých útoků se hlavní těžiště německé lodní dopravy v pobřežních vodách Severmho moře přesunulo z Rotterdamu do Emdenu, takže 16. skupina Pobřežmho velitelství nalézala z holandského pobřeží stále méně vhodných cllů. Přestože se letecké operace nad Severním mořem posouvaly stále více k východu, nepodařilo se spojeneckému letectvu v tomto období výrazněji ovlivnit plavbu v ústí řek Emže a Labe. Pokud jde o taktiku, zasazovala 16. skupina do akce většinou 20 až 30 bombardérů Beaufighter, z nichž část vyzbrojená kanony a kulomety byla určena k umlčení protiletadlové palby na válečných lodích eskorty, zatímco ostatní nesly torpéda či rakety určené k ničení cilů. Bombardéry doprovázel velký počet stiliaček. U 18. skupiny operující v norských pobřežních vodách nepřicházelo stíhací krytí pro velkou vzdálenost operačních oblastí od základen v úvahu, takže je částečně přejímaly letouny Beaufighter vyzbrojené kanony. Přesto dosáhly bombardéry Beaufighter operující z letišt na Shetlandských ostrovech v této době slušných úspěchů a mezi lednem a březnem 1944 potopily u pobřeží Norska 9 obchodních lodí (21317 brt). V dubnu byly perutě letounů Beaufighter 18. skupiny přesunuty do jižní Anglie v souvislosti s připravovanou invazí. Silná eskorta německých konvojů u holandského pobřeží a z toho vyplý 25 vající značné ztráty si vynutily, aby 16. skupina přešla k nočním útokům, při nichž letouny Wellington osvětlovaly cíl světelnými pumami. Po počátečních nezdarech přinesla tato taktika v březnu první úspěchy. V Biskajském zálivu byla 19. skupina Pobřežmho velitelství vytížena operacemi proti ponorkám a nemohla proto věnovat větší pozornost boji s německou pobřežní plavbou. V březnu se britské velení dovědělo, že dovozželezné rudy ze Španělska do okupované Francie značně vzrostl, a nasadilo proti lodím přepravujícím tuto rudu ponorky. HMS SCEPTRE (MacIntosh) potopila v květnu na trase Bilbao - Bayonne 2 lodě s rudou (5 460 brt), třetí lod padla za obět HMS UPSTART (Chapman) na Středozemním moři. Letouny Stíhacího velitelství RAF operující nad kanálem La Manche sice čas od času napadaly malá německá plavidla, jejich hlavním úkolem však byl boj s německými S-booty. V květnu 1944 bylo Skl roztrpčeno skutečností, že napadání lehkých námořních sil spojeneckým letectvem okamžitě po vyplutí ze základny zabránilo zřízení minových přehrad před francouzským pobřežím v místech očekávané invaze (konkrétně v ústí Seiny). Noční hlídky před německými torpédovými čluny byly úkolem letounů Albacore, které námořnictvo předalo RAF. K posilení úderné sily nad kanálem La Manche byly v květnu do Manstonu v Kentu přesunuty dvě perutě FAA s torpédovými letouny Swordfish a Avenger. Britské palubní letectvo potopilo od 3. 4. do l. 6. v norských vodách 8 obchodních lodí (30 027 brt) a dalších 11 (33 428 brt) poškodilo, během 5 měsíců potopilo britské letectvo všeho druhu 44 lodí (78 034 brt) a poškodilo dalších 18 (63157 brt). Tabulka č. 2 Výsledky přímých útoků letounů RAF proti německému obchodnímu lodstvu od ledna do května 1944 Měsíc Počet Potopeno Poškozeno Ztráty vzletů/útoků počet/brt počet/brt letadel leden 942/123 4/15 659 2/ 2 379 14 únor 847/140 5/ 4 488 - 11 březen 1093/177 9/14 470 2/18 286 9 duben 1095/154 9/ 5 537 3/ 9 064 9 květen _ _ 1 _ 625/248 _ __ _ _ 9/ 7 853 - 12 celkem 5 602/842 35/48 007 T 7/29 729 55 I Minové operace Při minových operacích zavedlo Bombardovací velitelství RAF nový způsob shazování min z výšky až 4600 m; jeho nevýš odou byla poměrně malá přesnost. Na žádost admirality bylo minování koncem března rozšiřeno na Gdaňský záliv, kde probíhal výcvik německých ponorkových posádek. Navíc shodily letouny Mosquito 12. 5. miny i do Kielského průplavu. Výsledky neodpovídaly vynaloženému úsilí, protože v období od ledna do května 1944 se na Baltu na minách potopily jen 2 německé ponorky. Minové operace probíhaly i v Biskajském zálivu, kde se u La Pallice 20. 1. 1944 potopila na minách ponorka U 263 (korv. kpt. Ndlke). K nárůstu objemu minových operací 26 došlo v souvislosti s přípravou invaze. V dubnu a v květnu 1944 byly zřízeny minové přehrady chránící prostor vylodění v Normandii. To si vyžádalo nasazení části letadel Bombardovacího velitelství využívaných předtím pro minové operace na Baltu. Miny kladly také hladinové lodě; minonosky APOLLO a PLOVER položily společně s deseti flotilami torpédových člunů a motorových bárek od poloviny dubna do začátku června celkem 2867 min v pobřežních vodách nepřítele. Tabulka č. 3 Výsledky minových operací britského letectva 1.1. - 31. 5.1944 Měsíc Počet Potopeno Poškozeno Ztráty vzletů/min počet/brt počebbrt __ letadel leden 363/1 101 10/14 572 1 / 1668 3 únor 673/1661 12/ 1226 5/ 8123 11 březen 518/1472 19/19 496 4/ 4 929 4 duben 855/2 643 17/ 7 930 3/10 492 20 květen 812/2 760 21/18 317 2/ 2 922 10 celkem 3 221/9 637 79/61541 15/28134 48 / Malá válka v kanálu La Manche Britské ofenzivní hlídkování prováděné u holandského pobřeží silami námořního velitelství Nore a v kanálu La Manche silami námořmho velitelství Dover se nelišilo svým charakterem od akcí v předcházejícím období. Podobně jako v jeho závěru se hlídkování v západní části kanálu La Manche účastnila flotila britských torpédoborců z Plymouthu, obvykle podporovaná lehkým , křižníkem. Ukolem britských lehkých sil byly noční útoky na poměrně silně chráněnou německou pobřežní plavbu , (samostatně plující lodě či konvoje), přičemž docházelo často ke srážkám s německými eskortami. Úspěchy britských sil byly stále ještě ojedinělé. Na druhé straně operovaly v britských domácích vodách a v kanálu La Manche německé torpédové čluny, jejichž aktivita v prvních měsících roku 1944 neochabovala. Přenášením útoků , z jedné pobřežní konvojové trasy na druhou značně komplikovaly britská obranná opatření a při svých akcích využívaly vedle torpédových útoků ve velké míře i min. Flotily S-bootů ze Cherbourgu a Emdenu působily značné starosti britskému námořnímu velení, přestože v tomto období již vážněji námořní plavbu v britských domácích vodách narušit nemohly. U cornwallské Mounts Bay napadlo 6. 1. 1944 sedm S-bootů konvoj WP457, plující z Bristolského zálivu do Portsmouthu a potopilo 3 obchodní lodě (celkem 3801 brt) a trawler WALLASEA. Využily přitom nepříznivého počasí, jež britskému letectvu neumožnilo konvoj účinněji chránit. K dalšímu úspěšnému útoku německých torpédových člunů došlo 31. 1. u sussexského Selsey Bill, kde 6 S-bootů napadlo na západ plující konvoj CW-243 a potopilo 2 lodě (2619 brt) a trawler PINE. V únoru se hlavní úsilí německých torpédových člunů zaměřilo na plavbu u pobřeží východní Anglie, kde 13. 2. potopily v ústí Humberu trawler CAP DANTIFER.13 S-bootů napadlo 24. 2. u Yarmouthu konvoj FS-1371. Ten však byl chráněn britskými eskortními torpé 27 doborci VIVIEN a EGLINGTON a Němcům se podařilo potopit jen 1 obchodní lod. V únoru se také poprvé od roku 1940 objevily v britských pobřežních vodách německé ponorky. U 413 (Poel) dostala rozkaz zaútočit na konvoje mezi Bristolským zálivem a Portsmouthem; na základě "Ultra" byl tento úmysl odhalen, konvoje odkloněny a ke Cornwallu byl vyslán HMS WARWICK. Ponorka obchodní lodě nenašla a tak se 20. 2. stal obětí jejího akustického torpéda starý torpédoborec. Po útoku se U 413 přesunula do severní části kanálu La Manche a unikla tak pronásledování britských lehkých sil a letadel. Tato akce naznačila, jaké nebezpečí by mohlo hrozit plavbě v britských pobřežních vodách v případě útoku většího počtu ponorek vybavených šnorchelem. V březnu došlo sice k řadě útoků německých torpédových člunů, jež vedly k tvrdým bojům s britskými lehkými silami, žádná strana v nich však nedosáhla podstatnějších úspěchů. Ve snaze odstranit hrozbu německých torpédových člunů provedlo 26. 3. USAAF nálet na betonové bunkry v Emdenu. Výsledek akce 358 středních bombardérů Marauder byl hubený, byly poškozeny 2 čluny a narušena stavba dalších bunkrů. Největším úspěchem S-bootů ze Cherbourgu byl útok na konvoj amerických LST u Portland Bill 28. 4. v době nácviku invaze u devonského pobřeží. Souhrou náhod a chyb tvořila eskortu jen jediná korveta, která nedokázala útok tuctu S-bootů odrazit. Potopily se dvě LST, ztráty na životech mezi vojáky byly těžké. Neúspěšné pronásledování ustupující německé flotily ukázalo, že jedinou efektivní obranou proti torpédovým člunům je eskorta přímo na místě. Za prvních 5 měsíců roku 1944 ztratily německé flotily S-bootů jen 7 jednotek (z toho 2 srážkou). Neefektivní bylo i letecké hlídkování; jediným člunem potopeným v tomto období spojeneckým letectvem byl S 87, zničený 19. 5. u Ostende letounem Swordfish. Bez ohledu na utrpěné ztráty představovalo prvních 5 měsíců roku 1944 přelom v situaci v kanálu La Manche, protože spojenecké námořní a letecké siy získaly i v tomto prostoru převahu, umocněnou ještě lepším technickým vybavením, zejména radarem (S-booty jím v této době dosud vybaveny nebyly). Mělo to velký význam pro vytvoření podmínek pro úspěšné provedení invaze. 3.3. Přípravy invaze do Normandie Přípravy invaze spojeneckých sil na evropský kontinent přes kanál La Manche, jejímž cilem byla konečná porážka Německa, vstoupily počátkem roku 1.944 do závěrečné fáze. Dříve než se budeme věnovat plánům operace "Overlord", opatřením k maskování místa, data a způsobu jejího provedení a konkrétním přípravám vylodění, je třeba se vrátit zpět k počátkům plánování invaze na kontinent. Dávno před vstupem USA do války dospěli američtí a britští představitelé 27. 3.1941 k dohodě ABC-1, jež stanovila, že operace spojenců se zaměří nejprve proti Německu, považovanému za silnějšího a nebezpečnějšího protivmka než Japonsko. Britské a americké názory na strategii ve válce proti Německu se však diametrálně lišily. Zatímco Američané byli stoupenci invaze na kontinent a přímého útoku na Německo, dávali Britové v souladu se svou tradicí strategie "nepřímých akcí" přednost útokům na periférii, zejména ve Středomoří. Tyto rozpory vedly ke střetům amerického a britského velení na konferencích v Casablance ("Symbol"), Washingtonu ("Trident") a Quebecu ("Quadrant").y Po vylodění v severozápadní Africe (operace "Torch"), která byla Ameri 28 čany přijata jako jediná možnost ofen- / První plány invaze zivní akce v situaci, kdy pro invazi do západní Evropy neměli spojenci kon- Přípravy na návrat britských vojsk na cem roku 1942 ještě dostatek sil, se evropský kontinent začaly záhy po eva- Američané nechali, nutno zdůraznit že kuaci od Dunkerque zřízením štábu neochotně a s velkým odporem, zatáh- kombinovaných operací, v jehož čele nout do tažení ve Středomoří, které stál admirál lodstva Roger Keyes (Di- bylo výsledkem částečně logických, ale rector of Combined Operations). ve svém celku improvizovaných po- Tento štáb dostal při svém zřízení dvojí stupných kroků a vyvrcholilo italským úkol: jednak plánovat a provádět pře- tažením, v němž spojenecký postup na pady pobřeží Němci okupované tomto bojišti uvázl. Vyřazení Itálie Evropy jednotkami commandos, jed- z války sice uvolnilo těžké spojenecké nak zahájit vývoj vhodných výsadko- lodě pro jiná bojiště či válčiště, v roce vých prostředků, vyzkoušet je v boji , 1944 však tažení ve Středomoří vázalo, a stanovit taktiku jejich použití. Akti- přes veškeré předchozí argumenty vita commandos vzrostla v roce 1942, Britů o tom, že umožní úsporu lodí, kdy provedly řadu bojových akcí proti více lodního prostoru než uvolnilo. německým postavením na pobřeží zá- Odložení invaze do západní Evropy padní i severní Evropy. Důležitost až na rok 1944 vzbudilo podrážděnou těchto operací pro přípravu invaze do reakci Josifa Vissarionoviče Stalina. So- západní Evropy byla formálně po- větský svaz naléhal od svého vstupu do tvrzena jmenováním námořního kapi- války na otevření "druhé fronty", jež tána lorda Louise Mountbattena (DCO by ulehčila postavení Rudé armády. od října 1941) členem britského výboru Agitace komunistů v Británii a Spoje- náčelmků štábů (CSC). Přípravné akti- ných státech, vyzývající do června 1941 vity štábu kombinovaných operací vy- k sabotování války jako "imperialistic- vrcholily v létě 1942 operací "Jubilee", ké", začala obratem požadovat "dru- výsadkem kanadských a britských jed- hou frontu hned", aniž brala ohled na notek u Dieppe. to, zda mají spojenci pro takovou akci Britští vojenští představitelé s invazí dost sil a prostředků. V prioritě, kterou na kontinent pro rok 1942 nepočítali. britští představitelé dávali Středomoří Přesto vypracoval imperiální generální a jež u několika z nich vyústila v nechut štáb plán výsadku ve Francii (operace vůči invazi do západní Evropy jako ta- "Sledgehammer"), měl však být jen kové (generál Alan Brooke), spatřovali nouzovým opatřením pro případ hrozí- komunisté a sovětofilové neochotu po- cího zhroucení Rudé armády pod tla- moci východnímu spojenci.0becnou kem wehrmachtu nebo naopak zhrou-, sovětskou neschopnost vidět širší stra- cení německých armád na východě tegické souvislosti námořní války de- a oslabení německé obrany ve Francii. monstroval na konferenci v Teheránu Ani konference "Arcadia" ve Washing- Kliment Jefremovič Vorošilov, když tonu v lednu 1942 záměr invaze na kon- přirovnal invazi přes kanál La Manche tinent prozatím nestanovila. Američané k překročení širší řeky. Stalin nechápal na rozdíl od Britů naléhali na brzké globální strategii o nic lépe než jeho otevření "druhé fronty" a v únoru 1942 maršál a domáhal se "druhé fronty" zahrnuli "Sledgehammer" do memo- stejně vehemenně jako dodávek spoje- randa, jehož základem byla doporučení , necké pomoci. tehdejšího náčelníka divize operačního plánování americké armády brigádního generála Dwighta D. Eisenhowera, 29 rozpracovaná strategickým výborem JCS." Memorandum bylo příznivě přijato náčelníkem štábu americké armády generálem Georgem C. Marshallem a 27. 3. 1942 předloženo prezidentu Rooseveltovi. Memorandum zahrnovalo tři fáze celé aktivity, z nichž první byla přeprava a soustředění amerických sil na Britských ostrovech (operace "Bolero"), letecké bombardování a přepady pobřeží Němci okupované Evropy a případně i nouzová invaze na poloostrov Cotentin (operace "Sledgehammer") v případě zhroucení SSSR či nenadálého oslabení německých sil ve Francii, druhou obojživelný útok přes kanál La Manche k obsazení širokého předmostí kdesi mezi Boulogní a Le Havrem (operace "Roundup") a třetí konsolidace tohoto předmostí a postup do nitra Německa. Termín operace "Roundup" byl výhledově stanoven na jaro 1943 a mělo se jí účastnit 48 divizí s podporou 5800 letadel (USA jich měly dodat 3250). Také plán operace "Roundup" byl britské provenience a byl původně čistě teoretickým plánem invaze. Pro odpor Britů se generál Marshall nakonec operace "Sledgehammer" vzdal a naopak souhlasil s operací " Torch". Nereálnost úvah o možné spojenecké invazi na kontinent roku 1942 byla krutě demonstrována porážkou u Dieppe (operace "Jubilee"). Ta ukázala, že spojenecká vojska nejsou dosud schopna úspěšného vylodění na pobřeží Němci okupované západní Evropy (záměrem britského velení byl pravý opak, totiž demonstrovat schopnost a možnost invaze). Výsadek u Dieppe proto nemohl přimět německé velení k posilení svých vojsk ve Francii a ulehčit tak situaci Rudé armády. Spojenci však získali cenné zkušenosti, které později uplatnili při plánování a provádění operace "Overlord". CSC uložil v dubnu 1942 námořnímu kapitánu Mountbattenovi a veliteli britské armády na domácím teritoriu generálu Bernardu Pagetovi, aby zahájili plánování operace "Roundup", invaze na evropský kontinent roku 1943. Jejich hlavními úkoly bylo: l. Prostudovat a utřídit obrovské množství potřebného zpravodajského materiálu, připravit podrobnou studii nepřátelské pobřežní obrany a topografie pobřeží severozápadní Evropy. 2. Studovat taktiku bojových výsadků jako podklad pro výcvik a rozhodnout o typech a množství potřebných prostředků. 3. Připravit rámcový plán, který by tvořil základ dalšího plánování na úrovni polních velitelů. Největším problémem první fáze plánování byla volba místa budoucí invaze. Bližší rozbor zúžil výběr na dvě možné lokality, Normandii a oblast Pas de Calais. Generál Paget dával přednost Pas de Calais, které bylo nejblíže, poskytovalo možnost postupu na Německo nejkratší cestou a zaručovalo maximální letecké krytí ze základen v jižní Anglii. Na druhé straně bylo Pas de Calais zjevně nejvhodnějším místem pro invazi a Němci zde připravili silnou obranu a dislokovali hlavní sily své armády ve Francii. Navíc byly přístavy této oblasti s výjimkou Le Havru přiliš malé pro potřeby invazní armády, která vyžadovala přísun obrovského množství posil, výzbroje, proviantu a materiálu. Mountbatten s Pagetovým výběrem nesouhlasil a namítal, že nejprve je třeba zvolit nejvhodnější místo invaze a teprve potom se věnovat podrobným plánům, jak ji provést. Měl za to, že nejdůležitějším faktorem je rychlé posilení vyloděných pozemních jednotek, což vyžadovalo dostatečné přístavní kapacity. Předpokládal, že přístavní zařízení v Le Havru Němci zničí, což způsobí velké problémy. Mnohem 30 vhodnějšími místy k vylodění byly po- nův názor, že pro počáteční fázi operací dle něj Normandie a Bretaň s četnými na evropském kontinentu nelze počítat přístavními městy včetně velkokapacit- s využitím dobytých přístavů vzhledem ních přístavů v Brestu a Cherbourgu. k vysoké pravděpodobnosti jejich po- Spory o zásadní východiska plánu ope- škození a vyřazení z provozu Němci. race "Roundup" zabránily britským ve- COSSAC odmítl zjevné výhody Pas de litelům vypracovat do jara 1943 byt jen Calais a vyslovil se proti této oblasti rámcový plán invaze. Zároveň se po jako místu operace "Overlord". Zdů- rozšiření spojeneckých operací ve Stře- vodnil to silným opevněním a nedostat- domoří ukázalo, že ani v roce 1943 ne- kem přístavů, čímž by se invaze v tomto bude možné invazi do severozápadní místě stala nepraktickou a přiliš ris- Evropy provést. kantní. Navrhl vylodění v prostoru Caen v Normandii, po němž měla být obsazena letiště a přístav Cherbourg. / Plán operace "Overlord" Pláže u Caen byly jen slabě opevněny a výborně se hodily pro výsadek i ná- Nová fáze plánování invaze začala slednou logistickou podporu. Německá v dubnu 1943, kdy byl zřízen britsko- letiště v oblasti nebyla početná a bylo americký štáb pro plánování operace, možné je neutralizovat operacemi na jejíž kódový název byl změněn hranici doletu stíhaček z jižní Anglie. z "Roundup" na "Overlord".12 Do První údernou vlnu invaze měly po- čela štábu COSSAC (Chief of Staff to dle tohoto plánu tvořit 3 divize vysa- the Supreme Allied Commander - ná-zené z moře v prostoru od Vierville- čelmk štábu vrchmho spojeneckého ve- -sur-Mer na západě k Lion-sur-Mer litele) byl jmenován britský generálpo- u řeky Orny na východě na frontě ručík Frederick E. Morgan, dosavadní o šiřce přibližně 50 km a vzdušný výsa- velitel I. sboru. Jeho zástupcem se stal dek u Caen. Po vylodění měl následo- americký brigádní generál Ray W. Bar- vat postup k jihu a jihovýchodu k zajiš- ker, britské námořnictvo zastupovali tění prostorů vhodných k vybudování kontradmirál George E. Creasy a ko- letišt a získání prostoru pro manévr modor John Hughes-Hallett, americké směrem k poloostrovu Cotentin a pří- námořní kapitáni Lyman A. Thackreystavu Cherbourg. To byly cile pro a Gordon Hutchins. Koncem 1943 mělprvních 14 dní, během kterých mělo štáb 489 důstojmků (z toho 215 americ- být na předmostí v Normandii přepra- kých) a 614 vojáků (204 amerických). veno 18 spojeneckých divizí a vybudo- Podle směrnic kombinovaného vý- váno 14 letišt, z nichž mělo operovat 28 boru britských a amerických náčelmků až 33 stíhacích perutí. Po pádu Cher-I , štábu (CCS) bylo úkolem štábu vypra- bourgu měl vrchní velitel rozhodnout, covat plány "porážky německých zda budou další operace spojeneckých ozbrojených sil v severozápadní Evro- vojsk směřovat na východ k přístavům pě". Během 3 měsíců utřídil COSSAC na Seině nebo na západ k bretaňským směsici původních návrhů a plánů přístavům. COSSAC dával v této fázi a shromážděnou masu informací zpra- plánování přednost Bretani. coval do použitelného rámcového plá- Plán měl celou řadu nedostatků. nu invaze, který Morgan 27. 7. 1943 První vlna invaze byla příliš slabá, pro- předložil CCS. V souladu s předchozími tože byla limitována množstvím výsad- závěry považoval za vhodné k prove- kových prostředků a COSSAC dostal dení invaze jen oblasti Pas de Calais příkaz vycházet při formulaci plánu a Caen - Cotentin a přejal Mountbatte- z počtu, který byl již k dispozici. Morga- 31 nův štáb neměl čas na podrobný rozbor alternativních řešení a vycházel jen z hrubého odhadu sil nepřítele. V roce 1943 byla "Festung Europa" nacistickým propagandistickým trikem (s výjimkou oblasti Pas de Calais), Normandie byla takřka neopevněna a bránily ji slabé německé jednotky. Přesto byl P p " rvní lán "Overlord důležitým milníkem, nebot poskytl britským a americkým vojenským představitelům podklad k jednání na konferenci "Quadrant" v srpnu 1943. Po schválení Churchillem a CSC zde Morganův plán přijali i američtí představitelé a stal se oficiálním spojeneckým plánem pro operace v Evropě v roce 1944. Datum invaze bylo již na předchozí konferenci "Trident" předběžně stanoveno na 1. 5.1944. Následující přetváření rámcového plánu do podrobných plánů obojživelné operace bylo ztíženo tím, že vrchní velitel pro "Overlord" nebyl dosud jmenován a generál Morgan byl nucen přijímat rozhodnutí, ke kterým nebyl formálně oprávněn, což vyžadovalo složité schvalování jeho kroků CCS. Zároveň s druhou fází plánování byly zahájeny i organizační přípravy. Pokračovala operace "Bolero", přeprava a soustředění amerických sil a prostředků na Britských ostrovech, vlivem přesunu amerických jednotek do Středomoří však početní stav amerických pozemních vojsk ve Velké Británii v první polovině roku 1943 klesl. Přípravou zbylých amerických jednotek ve Velké Británii na invazi na evropský kontinent byl pověřen velitel americké armády na evropském válčišti (ETOUSA) generálporučík Jacob L. Devers. Organizaci, výcvik a přípravu britského kontingentu vedl již zmíněný generál Paget, který byl dočasně pověřen funkcí velitele britské 21. skupiny armád. Vrchní velitel spojeneckých sil v operaci "Overlord" však nebyl až do konce roku 1943 jmEnován. / Personální problémy Zpočátku se předpokládalo, že vrchním velitelem invaze bude britský generál (vrchním spojeneckým velitelem ve Středomoří byl generál americký, operace měla být vedena z Britských ostrovů a britská vojska v ní měla, alespoň v první fázi, hrát dominantní roli). V červenci 1943 oznámil Churchill generálu Brookovi, že si přeje, aby velení nad invazí převzal on, na konferenci v Quebecu byl však nucen souhlasit s Rooseveltovým návrhem, aby invazi velel generál Marshall (jeho nástupcem ve funkci náčelmka štábu americké armády měl být Eisenhower). Roosevelt však byl zmítán obavami, jak se bez Marshalla ve Washingtonu obejde (zejména při jednání s Brity) a řada vlivných osobností (generál Pershing, admirálové King a Leahy) vyslovila námitky proti střídání osob ve funkci náčelníka štábu americké armády v kritické chvili války. Rozhodnutí padlo na konferenci v Teheránu v listopadu 1943 a přičinil se o ně Stalin otázkou, kdo bude invazi velet. Pro podezíravé Rusy znamenala neochota jmenovat vrchního velitele neochotu provést celou invazi a tak Roosevelt sdělil Marshallovi, že operaci "Overlord" velet nebude. Namísto něj byl velením invaze pověřen generál Eisenhower, jehož jmenování vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil v západní Evropě bylo oficiálně oznámeno 6.12.1943. Všechny klíčové funkce pod Eisenhowerem obsadili Britové. Zástupcem vrchního velitele byl jmenován air chief marshal Arthur Tedder, bývalý velitel RAF na Středním východě. Námořním velitelem invaze se stal již v říjnu 1943 britský admirál Bertram H. Ramsay, který měl ze spojeneckých námořních velitelů na evropském válčišti nejvíce zkušeností s obojživelnými operacemi, leteckým air chief marshal Trafford 32 Leigh-Mallory, bývalý velitel Stíhacího velitelství RAF. Eisenhower převzal po příjezdu do Velké Británie i funkci velitele ETOUSA (generál Devers odešel ve stejné funkci do Středomoří). Již od září 1943 se k účasti na invazi ve Velké Británii připravoval štáb americké 1. armády, jejíž velení převzal generálporučík Omar N. Bradley, který také vedl prozatím jen kádrový štáb pozdější 12. skupiny armád. I Problémem byl výběr velitele britské 21. skupiny armád, jež měla v počáteční fázi operace plnit funkci spojenecké skupiny armád a jejíž velitel byl de facto vrchním velitelem pozemních sil v operaci "Overlord". Nakonec prosadil generál Brooke do této funkce gene, rála Bernarda L. Montgomeryho, býva, lého velitele 8. armády v Itálii. Koncem roku 1943 došlo tedy k velkým přesunům ve spojenecké velitelské struktuře na evropském válčišti. Eisenhower vzal do Velké Británie značný počet důstojmků svého štábu ze Středomoří, kteří společně s částí důstojníků COSSAC vytvořili nový štáb vrchmho velitelství spojeneckých expedičních sil (Supreme Headquarters Allied Expeditionary Forces - SHAEF), v jehož čele stál generálporučík Walter Bedell Smith. Generál Morgan byl jeho zástupcem. ho, aby je tlumočil spojeneckým plánovačům v Londýně. Montgomery se cestou setkal v Marrákeši s Churchillem, který ho požádal` aby se vyjádřil k plánu "Overlord". Montgomery předložil své připomínky písemně, přičemž opomněl zmínit, že již o nedostatcích plánu hovořil v Alžíru s Eisenhowerem a Smithem. Vytvořil tak falešný dojem, že prvním, kdo kritizoval závažné nedostatky původmho rámcového plánu "Overlord", byl on sám. Tato epizoda byla předobrazem složitých vztahů generálů Eisenhowera a Montgomeryho v závěrečné fázi války v Evropě. V prvních dnech roku 1944 se Montgomery pustil do revize dosavadního plánu operace "Overlord". Na schůzce s Bedellem Smithem a důstojníky bývalého štábu COSSAC 3. 1. a na konferenci SHAEF 12. l. odmítl dosavadní koncepci plánu. Navrhoval vylodění na co nejširší frontě ohraničené dostřelem německých těžkých děl u Cherbourgu a Le Havru, vyslovil se pro co nejrychlejší obsazení velkého přístavu a poukázal také na nutnost vylodit se západně od bažin na patě poloostrova Cotentin. Podle jeho představ se měli Američané vylodit napravo, zmocnit Cherbourgu a potom postupovat směrem k přístavům v ústí Loiry a k Brestu. Britové a Kanadané se měli vylodit nalevo a vypořádat se s hlavními silami nepřítele, / Změna plánu a odklad invaze jejichž nástup do Normandie se očeká-i val od východu a jihovýchodu. Cilem Již 27.12.1943 si Eisenhower povo- první fáze operace mělo být získání lal do svého štábu v Alžíru Montgome- pevného předmostí od Caen po Nantes ryho, aby s ním probral rámcový plán včetně velkých přístavů Cherbourg invaze vypracovaný štábem COSSAC, a Brest. V zájmu rychlého úspěchu na- k němuž měl výhrady. Podle Eisenho- vrhoval Montgomery udeřit na frontě 5 werova názoru byl útok pouhých 3 di- divizemi a rozširit vzdušný výsadek. vizí přiliš slabý a invazní fronta přiliš Předpokládal nasazení 2 armád (brit- úzká. Považoval za nutné rozšiřit siu ské a americké) po 2 sborech. Sektor první vlny invaze na nejméně 5 divizí od Bayeux k řece Orne měl být britský, s dalšími 2 divizemi plovoucí zálohy. na západ od Bayeux americký. Na schůzce v Alžíru sdělil Eisenhower Představitelé námořnictva a letectva své výhrady Montgomerymu a pověřil nebyli novým plánem nijak nadšeni. Při 33 rozšíření invazní fronty muselo námořnictvo nasadit další eskortní a výsadková plavidla. Letečtí velitelé se obávali, že zřízení vhodných frontových letišt bude záviset na brzkém obsazení Caen. Přestc přijali rozšíření úderné vlny invaze s pochopením. Zejména američtí velitelé byli s novým plánem spokojeni, nebot jim v invazi svěřil mnohem důležitější roli. Podstatou změny bylo přidání druhé americké invazní pláže ("Utah"). Rozšíření úderné vlny vyžadovalo navíc 4 mateřské výsadkové lodě, 47 výsadkových lodí pro tanky (LST), 71 výsadkových člunů pěchoty (LCI) a 144 výsadkových člunů pro tanky (LCT). Získat je bylo možné jen odložením invaze o měsíc a získáním měsíční produkce amerických loděnic. Také krytí a eskortování potřebovalo navíc 3 křižníky a 27 torpédoborců. Změna plánu operace "Overlord" se podstatně dotkla operace "Anvil", současného vylodění v jižní Francii, pro které nebylo ani při měsíční produkci navíc dost výsadkových prostředků. Britové byli ostatně vždy proti této operaci, nebot odčerpávala sily z Itálie. A tak se operace "Anvil" stala v následujících 8 měsících ústředním bodem mezispojeneckých sporů. Hlavním advokátem vylodění v jižní Francii byl Eisenhower (s podporou Marshalla), odpůrcem Churchill (podporován Brookem). Přes obavy o "Anvil" se Eisenhower postavil za Montgomeryho návrh změny plánu. Již 21. 1. rozhodl, že pozměněný plán invaze bude předložen ke schválení CCS. Přes určité výhrady JCS byl nakonec tento revidovaný plán , Overlord" l. 2.1944 schválen jako vý, chozí plán "Neptune" (Neptune Initial Joint Plan). Termín invaze byl stanoven na konec května; přesné datum bylo ponecháno na výběr vrchnímu veliteli podle meteorologických předpovědí. V únoru padlo rozhodnutí i o operaci "Anvil". Eisenhower nakonec souhlasil s jejím odložením, aby se získaly dodatečné výsadkové prostředky pro invazi do Normandie. Nepodlehl však nátlaku britských představitelů, aby se od vylodění v jižní Francii zcela upustilo a místo toho se rozšířily operace v Itálii (Churchill rozvinul znovu své představy tažení z Itálie do Podunají a na Vídeň). Američané a zejména Eisenhower nehodlali tyto vize britského premiéra podporovat a viděli v operaci "Anvil" určitou pojistku proti vtažení dalších sil do operací na italském či dokonce balkánském bojišti. S konečnou platností byla otázka operace "Anvil" vyřešena 24. 3., kdy JCS souhlasil s jejím odložením, což znamenalo, že výsadková plavidla určená původně pro tuto operaci bylo možné použít pro operaci "Overlord". Problém zajištění dostatečného počtu výsadkových plavidel pro invazi rozšířenou na 5 divizí způsobil, že se vypracování a vydání definitivních plánů operace "Overlord" zdrželo. Jejich rozpracování do operačních rozkazů zahrnovalo m.j. schémata palebné a letecké podpory, nalodovací programy, plány ženijních opatření na plážích včetně použití řady technických novinek či harmonogram eskortní služby. Začala závěrečná fáze příprav, během níž byly do tisku v nejpřísnější tajnosti dány miliony map a tisíce kopii leteckých fotografii. Byly budovány a přesunovány obrovské sklady dělostřelecké i pěchotní munice, výzbroje, výstroje, materiálu a proviantu všeho druhu. Rychlým tempem probihala závěrečná " p fáze operace "Bolero. V osledních měsících před zahájením operace " Overlord" připlouvala do Británie každý týden další americká divize. Přeprava každé si vyžádala přibližně 40 lodí (obrněná divize potřebovala 380 000, pěší 270 000 brt). 34 Tabulka č. 4 Stav amerických vojáků a materiálu ve Velké Británii v letech 1942-1944 Datum Počet amerických vojáků Množství m álu (t) 31.1.1942 4 058 31. 7.1942 81273 181 979 31.1.1943 122 097 881554 31. 7.1943 238 028 1492 757 31.1.1944 937 308 __ 3 497 761 _ 30. 5.1944 1 526 965 5 297 306 / Plán operace "Neptune" ; Příprava operačních plánů se opírala o výsledky předběžných studii a obrovské množství zpravodajského materiálu. Informace o evropském pobřeží od Den Helderu v Nizozemí až po ústí Loiry, společně s podrobným zmapováním oblasti sahající přibližně 50 km do vnitrozemí, začala v říjnu 1941 shromaždovat zpravodajská sekce štábu velitelství britských vojsk na domácím teritoriu (Home Forces). K ní se později připojila sekce námořmho zpravodajství, zabývající se německým pobřežním opevněním; počátkem roku 1942 byly obě sekce sloučeny do Spojené zpravodajské sekce (Combined Intelligence Section). Toto zpravodajské oddělení fungovalo později u štábu COSSAC jako TIS (Theatre Intelligence Section). Jeho úkolem bylo shromažrio; vat, doplňovat a poskytovat zpravodaji ské informace potřebné pro vypracování plánů invaze. í Po výchozím plánu "Neptune"13) z 1.2. 1944 vydal admirál Ramsay 28. 2. podrobnější námořní plán (Naval Outline Plan), který stanovil, že britskou 2. armádu (genpor. M. C. Dempsey) bude na třech plážích s kódovými názvy "Gold", "Juno" a "Sword" vylodovat britský Východní námořní opei rační svaz (Eastern Naval Task Force) pod velením kontradmirála Philipa L. Viana a americkou 1. armádu (genpor. O. N. Bradley) na dvou invazních plážích po obou stranách ústí řeky Carentan americký Západní námořní operační svaz (Western Naval Task Force) kontradmirála Alana G. Kirka. Americké pláže byly zprvu nazývány jen "X" a "Y", teprve později dostaly jména "Omaha" a "Utah",14) Vedle již zmíněného problému s výsadkovými plavidly řešil štáb admirála Ramsayho i problém, kde vzít dostatečný počet válečných lodí. Britské námořnictvo se od začátku války početně rozrostlo (ze 127 000 mužů na 750 000 Ad .mirál Sir Bertram Ramsay 35 mužů a 55 000 žen), přesto však mělo problémy se zajištěním posádek pro přírůstky, zejména pro nové eskortní letadlové lodě. Koncem roku 1943 byly proto ze služby vyřazeny 4 staré nemodernizované bitevní lodě (RESOLUTION, RAMILLIES, REVENGE a MALAYA), 5 křižníků tříd "C" a "D" a 40 starých torpédoborců. Britské námořnictvo nemohlo samo dodat 6 bitevních lodí či monitorů, 25 křižníků a 56 torpédoborců, potřebných pro zajištění dělostřelecké podpory a krytí invaze. Požádalo proto o pomoc vrchního velitele amerického námořnictva admirála Ernesta J. Kinga (chyběla 1 bitevní lod, 7 křižníků a 14 torpédoborců). K překvapení Britů nabídl King 3 bitevní lodě, 2 křižmky a 34 torpédoborců. Navíc poskytl v dubnu ještě 83 člunů USCG, jež sloužily během invaze jako záchranné. Podrobné operační rozkazy (Operation Neptune - Naval Orders) zahrnující předběžné akce a pohyby více než 4000 lodí a člunů všech typů během prvních 3 dnů operace vydal admirál Ramsay 10. 4.1944. Skládaly se z 22 částí a jen jejich základní text měl bez přiloh 579 stran, spolu s administrativními a komunikačními směrnicemi pak přes 1000 stran. První část (ON1) stanovila velitelské pravomoce a úkoly obou spojeneckých operačních svazů (Východního a Západmho), které byly v souladu s údernými vlnami pozemních jednotek rozčleněny do 5 svazů: americký svaz "U" ("Utah", 4. americká pěší divize) - kontradmirál Don P. Moon americký svaz "O" ("Omaha", americká l. a 29. pěší divize) - kontradmirál John L. Hall britský svaz "G" ("Gold", britská 50. pěší divize) - komodor Cyril E. Douglas-Pennant britský svaz "J" ("Juno", kanadská 3. pěší divize) - komodor Geoffrey N. Oliver ` britský svaz "S ` ("Sword", britská 3. pěší divize) - kontradmirál Arthur G. Talbot. Další části operačních plánů se týkaly přípravných akcí námořnictva i letectva (ON2), diverzních operací proti Pas de Calais (ON3), nakládky a shromáždění lodí (ON4). Část ONS určila kompetence námořních sil. Vzdálené krytí zajištovalo Domácí lodstvo, velitelství Západních přístupů a velitelství v Plymouthu pod dohledem admirality. Blízké krytí před útoky torpédoborců, S-bootů a R-bootů bylo svěřeno velitelstvím v Plymouthu (8 britských a 4 americké torpédoborce), Portsmouthu (4 torpédoborce a 4 fregaty) a Doveru (4 torpédoborce). Tato velitelství měla navíc k dispozici lehké sily (torpédové, dělové a strážní čluny). Velká pozornost byla věnována minolovným operacím (ON6), do kterých mělo být nasazeno 255 minolovek. Vyčištěné průjezdy v minových polích byly detailně popsány v části 0N17, která se týkala lodního provozu v průběhu operace "Neptune". Byly vytyčeny 4 koridory od jihoanglického po" y , břeží k pozici "Z, což b lo místo kterým měla procházet veškerá doprava k invazním plážím (leželo přibližně 15 mil jihovýchodně od St. Catherinés Head na Isle of Wight na S0o25 s. z. š. a 058 z. z. d.). Odtud vedlo 8 koridorů k invazním plážím. Plán předpokládal podle potřeby až 76 etap minolovných operací. Odminování bylo nutným předpokladem úspěšného výsadku. Většinu minolovek (i pro Západní operační svaz) dodalo britské námořnictvo. Velitelem minolovek Západ se stal britský fregatní kapitán J. G. B. Temple (vlajková lod USS CHIMO), velitelem minolovek Východ britský námořní kapitán R. B. Jennings. Navíc byla vyčleněna silná záloha minolovek pro po 36 třeby umělých přístavů, k eskortování / Časování útoku v den D a k vystřídání. Ramsayho rozkazy dále stanovily Výběr dne D a hodiny H patřil k nej- přístupové trasy k invazním plážím větším problémům při plánování ope- (ON7) a detailně rozepsaly úkoly ná- race "Overlord". Bylo bezpodmínečně mořních bombardovacích svazů (ON8). nutné, aby přeprava úderných jednotek Plán předpokládal, že u Západmho přes kanál La Manche byla kryta co operačmho svazu budou pobřeží ostře- největší tmou, vzdušné výsadkové jed- lovat 3 americké bitevní lodě,1 britský notky naopak potřebovaly k identifikaci monitor,9 křižmků (z toho 5 britských svých cílů při nočním výsadku dostatek a 2 francouzské) a 25 torpédoborců (3 měsíčního svitu.0d počátku pak ne- britské a l nizozemský), u Východního bylo pochyb, že vylodění musí probíhat operačního svazu 2 bitevní lodě,1 mo- za denmho světla, tedy krátce po sví- nitor,11 křižmlců a 40 torpédoborců. tání. S těmito požadavky bylo nutné , V záloze zůstávala 1 bitevní locY a 1 ještě sladit přiliv (na pobřeží Norman- křižmk. Vypracování palebného sy- die v průměru 6, maximálně 8 m). Ar- stému a stanovení cilů bylo (přes odpor máda požadovala výsadek za přilivu, Montgomeryho) v kompetenci váleč- aby vojáci překonali nekryté pláže co ného námořnictva. Problémem bylo nejrychleji, námořnictvo dávalo před- jeho sladění s leteckým bombardová- nost odlivu, aby mohly čluny přistát ním, protože Bombardovací velitelství před odhalenými překážkami a demo- RAF neposkytlo včas informace o roz- liční čety je mohly zničit. Definitivní sahu a cilech svých akcí. rozhodnutí o hodině H padlo 1.5.1944 Následující části operačních rozkazů na konferenci SHAEF a bylo určitým se týkaly úkolů výsadkových plavidel kompromisem. Měla být 1 až 3 hodiny I a zásobovacích lodí po hodině H po vrcholu odlivu,12 až 90 minut po (ON9) a přepravy posilových jednotek východu slunce, který byl 6.6.1944 (0N10), která byla svěřena operač- v 05.58 dvojitého letního času. Bylo r nímu svazu "L" v britském a "B" stanoveno 5 odlišných hodin H pro 5 v americkém sektoru. Byl vypracován výsadkových svazů v rozmezí 85 minut detailní plán spolupráce s taktickým le- (06.30 až 07.55) vzhledem k odlišným tectvem (0N11), jehož součástí byl podmínkám na jednotlivých invazních i plán vzdušné výsadkové operace na plážích. křídlech invazních sil. Další části plánu Všechny požadavky splňovala v červ- se týkaly přísunu výzbroje, munice, nu jen dvě období vždy po 3 dnech, zásob a materiálu (0N13), pohybu mezi 5. a 7. a mezi 18. a 20., naprosto pomocných lodí (0N14), umělých pří- příhodné počasí se však nedalo očeká- stavů (0N16), navigačních a meteoro- vat. Rozhodnutí záviselo na meteorolo- logických pomůcek (0N18),0rganizač- gieké předpovědi a bylo nutné ho při- ních a administrativních záležitostí ná- jmout 6 dní předem. Do plánu byla mořního velení (0N19), celkového proto zapracována možnost odložit in- harmonogramu pohybů lodí (0N20) vazi pro nepříznivé počasí. a podmořského potrubí (0N21). Po- slední částí (0N22) byl slovníček vy- světlující obrovské množství zkratek / "Mulberry a "Pluto" a pojmů. Pro svou metodičnost a po-, drobnost patří námořní plán operace Jedním ze zásadních problémů in- "Neptune" k vrcholům štábní práce vaze bylo zajištění přísunu munice, zá- v dějinách vojenství. sob a materiálu vyloděným jednotkám 37 po dobu, než bude dobyt přístav Cherbourg. Vzhledem k počasí nebylo možné nadlouho spoléhat na vykládku na otevřených invazních plážích. S nápadem na vytvoření umělého přístavu přišel již v roce 1942 námořní kapitán John Hughes-Hallet a první experimenty prováděl brigádní generál Bruce White. Projekt byl zařazen do plánu operace "Overlord" v červenci 1943 pod kódovým názvem "Mulberry". V konečné podobě předpokládal plán vybudování dvou umělých přístavů, "Mulberry A" pro americké pláže a "Mulberry B" pro britské. Tvořila je celá řada unikátních zařízení. Nejdále do moře byly vysunuty "bombardony", plovoucí ocelové konstrukce sloužící jako vlnolam. Za nimi byl 2000 metrů dlouhý pevný vlnolam tvořený 31 betonovými kesony "phoenix", které bylo nutné přivléci přes kanál La Manche. Vytvářely bazén o velikosti 5 km, do něhož se vešlo najednou 5 lodí typu "Liberty" a 12 menších plavidel. Uvnitř každého přístavu byly 3 pontonové vozovky ("whale") ukotvené na moři k "Lobnitzovým" plošinám, zdvihajícím se a klesající.m podle přílivu a odlivu. Umožňovalo to stálou vykládku LST. Kolová vozidla sjížděla až na břeh. Vedle "Mulberry" zde byly umělé vlnolamy "Gooseberry", poskytující chráněnou vodní plochu k přistávání výsadkových člunů na plážích. Tvořily je řady starých lodí, potopených paralelně s pobřežím v hloubce 6 metrů. Přístavem "Gooseberry" byla opatřena každá ze 2 amerických a 3 britských invazních pláží. Výroba umělých přístavů byla obrovským projektem vyžadujícím množství oceli a pracovních sil. K vytvoření umělých vlnolamů "Gooseberry" bylo obětováno přibližně 70 obchodních i válečných lodí. K vlečení konstrukce bylo třeba 132 remorkérů (51 poskytla americká armáda, 19 americké námořnictvo). Dalším britským nápadem bylo položit přes kanál La Manche podmořské potrubí "Pluto" (zkratka "Pipeline under the Ocean"), jež mělo zajistit okamžitý přísun dostatečného množství ropných výrobků na předmostí. Tankerů bylo málo a navíc zde byla obava, že by se na ně mohly soustředit německé ponorky. Pružné potrubí kladla malá lod plující rychlostí 5 až 10 uzlů. I Přípravné operace V rámci přípravy podnikli spojenci celou řadu operací s cílem získat zpravodajské informace, zneklidňovat nepřítele a odříznout prostor plánovaného vylodění. Letecký fotoprůzkum RAF probíhal téměř neustále celý předchozí rok a byl nejdůležitějším zpravodajským zdrojem pro operaci "Neptune". Poskytl informace o invazních plážích, dělostřeleckých postaveních a soustředění vojsk nepřítele. Určitou roli v průzkumu invazních pláží sehrály i britské ponorky a spojenecké torpédové čluny, jež navštěvovaly invazní pláže v noci a prováděly dokonce i odběr vzorků písku. Po 17. 4.1944 zesililo také ofenzivní minování před Němci okupovaným pobřežím. Celkem bylo do pobřežních vod mezi Ijmuidenem a Brestem položeno 6850 min, většinou z letounů Bombardovacího velitelství RAF. Při jedné z četných spojeneckých minových operací došlo 29. 4. u Isle de Batz k boji kanadských torpédoborců ATHABASCAN a HAIDA s německými T 27 a T 28. Rozstřilený T 27 najel na břeh (7. 5. zničil vrak MTB 673), ATHABASCAN se po výbuchu ve skladišti střeliva rozlomil a potopil. Letecké operace spjaté s přípravou invaze vyvolaly spor ve spojeneckém velení. Air chief marshal Leigh-Mal 38 lory předložil návrh na útoky na želez- / Německá opatření k odražení niční sít, jež měly nálety na železniční invaze uzly a seřazovací nádraží ve Francii, Belgii a Německu ochromit dopravu Již v prosinci 1941 nařídil Adolf Hit- záloh na budoucí spojenecké před- ler stavbu opevnění, jehož linie měla mostí. Narazil na odpor zastánců stra- sahat od severního Norska po španěl- tegického bombardování (operace ské hranice a zabránit spojenecké in- "Pointblank"), kteří odmítali uvolnit vazi do západní Evropy. Po dlouhou potřebné letouny. Britové se také obá- dobu zůstaval "Atlantický val" přede- vali velkých ztrát mezi francouzským ci- vším výtvorem německé propagandy. ` vilním obyvatelstvem. Spor o podřízení Po nájezdech britských commandos amerického strategického letectva a zejména po výsadku u Dieppe (19.8. (genpor. C. A. Spaatz) a britského 1942) vydal Hitler příkaz k urychlení Bombardovacího velitelství RAF (air práce. Do l.3.1943 mělo být posta- chief marshal A. Harris) potřebám in- veno 15000 objektů hájených 300000 vaze vedl až k hrozbě rezignace gene- vojáky, což byl naprosto nereálný poža- rála Eisenhowera."Bombardovací ba- davek. Vrchní velitel německých vojsk roni" nakonec ustoupili a 17.4.1944 le- na Západě (Oberbefehlshaber West) tecká ofenziva proti německé dopravě maršál Gerd von Rundstedt ve svém začala. Skončila úspěchem. Již 26.5. hlášení o stavu pobřežních opevnění byla přerušena železniční doprava přes v říjnu 1943 uvedl, že jsou nedostatečná Seinu mezi Paříží a mořem a 1600 a posádky jsou rozmístěny přiliš řídce. vlaků včetně 600 německých vojen- Směrnicí č.51 ze 3.11.1943 si Hitler ských transportů uvázlo na rozbitých vyhradil pro sebe souhlas se stahová- tratích, což vedlo k přetížení německé ním jednotek ze Západu a nařídil posí- automobilové dopravy. Na opravu že- lení statické i mobilní obrany ve Francii lezniční sítě stáhli Němci 28000 pracov- včetně zřízení tankové zálohy. Směr- mků Todtovy organizace ze stavby nice byla prvním krokem k celé řadě ` "Atlantického valu" (ochromené nedo- opatření OKW, jež se rozhodlo dát od- statkem cementu a armatury). ražení očekávané spojenecké invaze do Součástí příprav invaze byla i operace západní Evropy prioritu před východní "Fortitude", rozsáhlá dezinformační frontou. Strategickým zámyslem bylo akce s cílem zmást německé velení po- vrhnout anglo-americká vojska zpět do kud šlo o místo a čas vylodění. Zahrno- moře a uvolnit tak většinu jednotek ve vala m.j. rádiové protihry prostřednic- Francii k nasazení na východní frontě. tvím dvojitých agentů, falešné tanky Zevrubným prostudováním problému a děla k oklamání německého fotoprůz- obrany západoevropského pobřeží a vy-, kumu či předstíranou činnost velitelství pracováním operačních plánů pro pří- neexistující spojenecké 1. skupiny ar- pad invaze byl 6.11.1943 pověřen mar- mád v čele s americkým generálem Pat- šál Erwin Rommel (skupina armád pro tonem. Spojenecké zpravodajství se zvláštní účely).0d 15.1.1944 pak pře- snažilo vzbudit dojem, že k invazi do- vzal jako velitel skupiny armád "B" pří- jde v Pas de Calais a i po zahájení in- mou odpovědnost za obranu pobřeží od vaze předstíralo, že v Normandii se Nizozemí po Bretaň. jedná jen o klamný či vedlejší útok, po Na rozdíl od Rundstedta, který chtěl němž bude následovat hlavní úder v Pas invazi čelit mohutným protiútokem mo- de Calais. bilnich pěších a tankových záloh z hloubky, hodlal Rommel svést bitvu přímo na čáře přilivu. V jeho pojetí 39 byly první linii obrany podmořské miny, druhou překážky na pláži a třetí bunkry a mobilní děla "Atlantického valu". Záložní pěší a tankové divize chtěl rozmístil 10 km od pobřeží, aby mohly vstoupit do boje již v den D. Rommel považoval s ohledem na spojeneckou převahu ve vzduchu přisunování záloh z hloubky za problematické až nemožné, nepodařilo se mu však prosadit rozmístění tankových divizí těsně u pobřeží. 5 Veškeré německé úvahy o rozmístění tankových záloh v hloubce či na pobřeží byly čistě akademické, protože Němci nevěděli, kde a kdy se spojenci vylodí. Hitler a DOnitz si nebyli jisti, Skl však správně odhadlo místo vylodění podle spojeneckých minových operací (v ústí Seiny a u přilehlého pobřeží Normandie spojenci miny nekladli). Vojáky ovládané OKW však na mínění námořníkú nedbalo. Rundstedt věřil, že k invazi dojde v nejužším místě kanálu La Manche, tedy v Pas de Calais, a že spojenci budou riskovat vylodění na tomto místě, aby mohli záhy proniknout na pláně Pikardie a postupovat na Porúří. Rommel se na jaře 1944 domníval, že k invazi dojde dále na západ, většina německých generálů však pokládala terén v Normandii za tak neprůchodný, že tuto možnost vylučovala. Dodatečným důvodem pro očekávání invaze v Pas de Calais byla skutečnost, že právě zde byly budovány odpalovací rampy pro německé "odvetné" zbraně V-1 a V-2. V projevu ke generalitě 21. 3. 1944 poukázal Hitler na Cotentin a Bretaň jako možné cile, když logicky usuzoval, že spojenci se budou chtít co nejrychleji zmocnit velkého přístavu. Nebyl si však jist , o čemž svědčí jím stanovené priority pro budování opevnění: l. Pas de Calais, 2. Normanské ostrovy, 3. "pevnost" Cherbourg, 4. poloostrov Cotentin, 5. pobřeží Normandie. Protože o místě invaze se německé velení stále jen dohadovalo, stál Rommel před těžkým úkolem opevnit co nejdelší úsek francouzského pobřeží. Po jeho prostudování se soustředil na miny a podmořské překážky. Žádal 10 milionů min měsíčně, což německá výroba zajistit nemohla, a tak místo 100 milionů min, které chtěl mít Rommel na pobře í, jich byly rozmístěny jen 4 miliony. Největší koncentrace pobřežmho dělostřelectva byla v oblasti Pas de Calais, v okolí Le Havru a Cherbourgu a na Normanských ostrovech; pobřeží Normandie bylo sice kryto dělostřelectvem, palebný systém však nebyl zdaleka dokončen. V souladu se strategickým záměrem odrazit invazi a pak se soustředit na východní frontu zvýšil se počet německých divizí na Západě od listopadu 1943 do dne D ze 46 na 60, včetně 9 tankových. Vzrostla také jejich kvalita." Úkoly kriegsmarine pro případ invaze do Francie byly čistě defenzivní. Námořní skupina Západ (Marinegruppe West) admirála Theodora Kranckeho měla k dispozici 8. flotilu torpédoborců (5 velkých torpédoborců) v Biskajském zálivu, 5. flotilu torpédovek (1 velkou a 4 malé torpédovky) v Le Havru, 5 flotil S-bootů (38 člunů) v kanálu La Manche, 19 minolovných flotil, flotilu stiliačů ponorek, 6 flotil strážních člunů a 6 flotil dělostřeleckých prámů. Členila se na tři oblastní velitelství pro pobřeží kanálu La Manche (kontradmirál Rieve, Rouen), atlantické (kontradmirál Schirlitz, Angers) a jižní pobřeží (kontradmirál Scheuzern, Aix). Toto členění bylo administrativní, operace na moři řídilo velitelství minolovek (kontradmirál E. Breunig) a velitelství S-bootů (freg. kpt. R. Petersen). Pro případ invaze se předpokládalo nasazení 37 ponorek skupiny "Landwirt" (9 se šnorchelem), zůstávaly však nadále podřízeny štábu BdU. Nejúčinnější zbraní, kterou měla 40 kriegsmarine k dispozici, byly miny. Začátkem jara 1944 položili Němci přehradu kontaktních a anténových min v ose kanálu La Manche, byly však nastaveny na sebedestrukci počátkem června, kdy již mělo podle německého velení nebezpečí invaze pominout. Němei měli k dispozici také mnohem účinnější tlakové ("ústřicové") miny, které však přísně tajili a jejichž shození z letounů luftwaffe do jihoanglických přístavů se plánovalo až na okamžik odhalení příprav invaze. Původně jich bylo 2000 uskladněno na letišti v Le Mans, Gring je však nechal v květnu 1944 převézt do Magdeburku, aby v případě nenadálé invaze nepadly do rukou spojenců. Převoz byl ukončen 4. 6.1944. Překážky na plážích instalovala německá armáda. Byly použity "české ježky" (3 železné tyče svařené v pravých úhlech) a "belgická vrata od stodoly" (asi 2 m vysoké překážky tvaru brány). Navíc množství ocelových a dřevěných tyčí zaražených do písku. Všechny překážky byly zaminovány. Podle původního plánu měly tyto podmořské překážky tvořit na plážích 4 řady v celém pásu zaplavovaném přilivem. Do 13. 5. jich bylo umístěno přes půl milionu; nejdál pokročila instalace na pláži "Omaha". Ještě slabší než námořnictvo bylo německé letectvo. Během prvních 5 měsíců roku 1944 byla 3. letecká armáda (Luftflotte 3) maršála Huga Sperrleho téměř smetena z oblohy nad Francii a měla jen 496 letounů schopných zasáhnout proti invazi. Akce proti přípravám invaze a později soustředění invazních plavidel v jihoanglických přístavech byly jen sporadické. Pouze v noci na 28. 5. zaútočilo 15 bombardérů na spojenecké lodě v Portlandu (poškozena transportní lod "Thomas Jefferson" a 2 LCT). Přípravy k odražení invaze nebyly koncem května 1944 zdaleka ukončeny a německé armády ve Francii byly jen částečně připraveny k boji. Letectvo bylo slabé a námořnictvo mohlo proti invazi vyslat jen pár torpédoborců, hrstku S-bootů a ponorky. 41 o 4. ÚPADEK PONORKOVÉ VÁLKY Na počátku roku 1944 byla již německá ponorková zbraň v krizi. Bez dostatečných informací o pohybech nepřátelských konvojů, jejichž eskorty zesilily a operovaly pod stálým deštmkem letadel ze souše i z eskortních letadlových lodí, nedokázalo německé velení soustředit své čluny ke koordinovaným útokům. Ponorky hlídko-valy na Atlantiku v malých skupinách a později dokonce jednotlivě ve snaze za-chytit konvoje či samostatně plující lodě a z dřívějších lovců se stávala štvaná zvěř. Uspěchy byly řídké a ztráty vysoké. Velkoadmirál Ddnitz brzy uznal marnost ope-rací ve středním Atlantiku a na západních přístupech k Británii a přesunul část člunů do vzdálenějších vod: do Norska proti arktickým konvojům (viz oddil 3), na Indický oceán a do jižmho Atlantiku. Návrat na Atlantik byl možný jen s novými typy ponorek, které dosud nebyly k dispozici. Operace klasických člunů na Atlan-tiku měly šanci jen na ojedinělé úspěchy. Mnohem větším úspěchem skončil přesun německých ponorek do Středozemmho moře. Gibraltarská úžina I v roce 1944 bylo pro spojence těžké zabránit německým ponorkám proplouvat Gibraltarskou úžinou, nebot zde byly obtížné podmínky pro sonar a počet letadel, hlídkujících v této oblasti, nebyl dostatečný. Proto se již v prvním lednovém týdnu roku 1944 podařilo 2 člunům proplout do Toulonu. Koncem ledna a počátkem února se totéž zdařilo dalším 4 ponorkám. Spojenecké velení na to reagovalo přeložením perutě létajících člunů Catalina USN do Port Lyautey. Ty byly vyb aeny magnetickými detektory MAD, jež jim umožňovaly odhalit z nízkého letu ponorku pod vodou. Pro úspěšný boj s odhalenými ponorkami byl ovšem nutný značný počet eskort. Prvním úspěchem nové taktiky bylo potopení U 761 (npor. Geider) 24. 2. na přístupech k Gibraltarské úžině torpédoborci HMS ANTHONY a WISHART ve spolupráci s americkými létajícími čluny Catalina. Podobně se vedlo i U 392 (npor. Schiimann), kterou 16. 3. před Gibraltarem potopily torpédoborce VANOC a AFFLECK také po odhalení létajícím člunem Catalina 63. perutě USN. Přesto se v prvních 3 měsících roku 1944 podařilo 9 ze 12 německých ponorek Gibraltarskou úžinou proniknout, což bylo více než v předchozích letech (viz tabulka č. 5). Stálý pokles počtu německých ponorek na Středozemním moři přinutil Ddnitze, aby se v dubnu 1944 pokusil znovu vyslat své čluny Gibraltarskou úžinou; po potopení U 731 (hrabě von Keller), která byla odhalena létajícím člunem 63. perutě,15. 5. u Tangeru HMS KILMARNOCK a BLANKNEY se však dalších pokusů vzdal. Od září 1941 vyslali Němci do Středomoří 95 ponorek;11 bylo odvoláno nebo se z různých důvodů vrátilo z Atlantiku a 5 se potopilo při plavbě na jih. Ze 78 ponorek, které k Gibraltaru dorazily, spojenci 6 potopili, dal 42 ších 6 poškodili a přinutili k návratu a 4 čluny na pokus proplout úžinou rezignovaly. Úžinou proplulo 62 němec / Atlantik Počátkem roku 1944 bylo v severním Atlantiku 30 německých ponorek, z nichž přibližně 20 operovalo v malých skupinkách po 2 či 3 západně od Irska a jižně od Islandu a 10 asi 500 mil severovýchodně od Azor proti konvojům do Gibraltaru a Sierry Leone a zpět. Po neúspěšném zahájení bojových akcí na trase do Gibraltaru stáhl Dnitz 5 zbylých člunů k severu a rozptýlil i ostatní. Ponorky operovaly jednotlivě a hlídkovaly asi 30 mil od sebe, což jim neumožňovalo efektivní útok na konvoje s poměrně silnou eskortou. Důvodem byl naprostý nedostatek zpravodajských informací o pohybech konvojů. XB-dienst dokázala v roce 1944 již jen sporadicky přečíst některé britské depeše. V polovině ledna rozmístil Dnitz své čluny ve vzdálenosti 250 mil od Britských ostrovů v oblouku od Faerských ostrovů k Brestu. Podle operačních rozkazů měly hlídkovat pod vodou a na hladinu vyplouvat jen k nabití akumulátorů. Ukolem vyhledávat konvoje byla pověřena luftwaffe. Byl to první pokus Němců o návrat na západní přístupy k Británii od jejich vypuzení dále do Atlantiku na jaře 1941. Situace pro ně však byla počátkých ponorek, jejich stav ve Středozemním moři však nikdy nepřevýšil 26 člunů. kem roku 1944 mnohem nepříznivější, protože spojenecké letectvo operující nad mořem (palubní i ze souše) zesílilo a počet podpůrných skupin eskortních lodí, jež byly schopny přijít na pomoc ohroženým konvojům, výrazně vzrostl. Na poradě s Hitlerem 26. 2. požadoval Dnitz zvýšení počtu dálkových letadel pro průzkum nad mořem a nejvyšší priority pro výrobu ponorek typu XXI a XXIII. Rozpustil skupiny u západního pobřeží Irska a vyslal 18 člunů hlídkovat jednotlivě o 700 mil dál do středmho Atlantiku. Německé operace v této části oceánu skončily fiaskem, které Dnitz přiznal a 22. 3. stáhl německé ponorky z rozlehlé oblasti středmho Atlantiku. Hitlerovi sdělil, že nemůže obnovit akce proti atlantickým konvojům, dokud do služby nevstoupí ponorky nových typů. Zdůraznil také nutnost posilit letecký průzkum. Porážka německých ponorek se stala definitivní a napřiště již nepředstavovaly pro spojenecké konvoje vážnou hrozbu. Od ledna do března 1944 proplulo severním Atlantikem ve 105 konvojích celkem 3360 obchodních lodí, z nichž se německým ponorkám podařilo potopit jen tři. Uspěch zaznamenaly U 744 (npor. Blischke), U 66 (Seehau 43 Tabulka č. 5 Přesuny německých ponorek na Středozemní moře sen) a U 311 (Zander).2 Za tyto 3 měsíce ztratili Němci na Atlantiku 36 ponorek, z toho 29 na konvojových trasách nebo v jejich blízkosti. Po l. 5. zůstalo v severním Atlantiku již jen 5 německých ponorek. Tabulka č. 6 Operace palubniho letectva při ochraně konvojů 1. 6.1942-31. 5.1944 I Biskajský záliv Koncem roku 1943 unikala většina německých ponorek, které proplouvaly Biskajským zálivem z či do francouzských přístavů, pozornosti spojeneckého letectva tím, že plula pod vodou. Skutečnost, že se počet leteckých útoků snížil, vedla spolu s přeceněním protiletadlové výzbroje člunů k přehnané sebedůvěře některých velitelů, kteří nerespektovali příkaz o tom, že ponorky se mají zdržovat i v noci na hladině jen po dobu nutnou k dobití akumulátorů. Dnitz ostatně povolil těm člunům, jež byly vyzbrojeny novými kanony, vynořovat se i ve dne. Pobřežní velitelství RAF mělo ovšem k dispozici 224. peru letounů Liberator s Leightovými reflektory, jež byly schopny objevit a napadnout ponorku i v noci. Již v lednu byly 4 čluny poškozeny a ponorku U 426 (Reich), která se snažila odehnat útočící letoun palbou protiletadlového kanonu, potopil 8. l. západně od Nantes létající člun Sunderland 10. perutě RAAF. Po poškození dalšiho člunu zakázal Dnitz vynořovat se ve dne. V reakci na snížení počtu cilů přeneslo Pobřežní velitelství RAF oblast leteckého hlídkování blíže ke břehu ve snaze objevit ponorky u ústí plavebních kanálú v minových polích před francouzskými základnami. Výsledkem bylo potopení U 364 (npor. Sass) letounem Wellington 172. perutě 30.1., přestože posádce se podařilo letadlo sestřelit. Celkově však bylo potopení 2 a poškození 4 ponorek z celkem 66 proplouvajících Biskajským zálivem v lednu 1944 hubeným výsledkem. V únoru zaznamenala 19. skupina Pobřežmho velitelství ještě větší fiasko, když přes zvýšení počtu letadel nedokázala způsobit sebemenší škody ani jedné z 50 německých ponorek, jež Biskajským zálivem propluly. Navíc U 763 (Cordes) sestřelila v noci na 5. 2. dokonce 2 letadla (Liberator a Halifax). V březnu se hrozba ponorek na západních přístupech k Británii zmenšila a celá sila 19. skupiny Pobřežního velitelství byla nasazena opět v Biskajském zálivu. Úspěchy však byly i nadále jen sporadické a z 53 proplouvajících německých ponorek byla potopena jen jediná (U 665) a 2 poškozeny. Koncem března nařídil Hitler Dnitzovi, aby zformoval skupinu 40 ponorek a udržoval ji v pohotovosti v pobřežních vodách pro případ spojenecké invaze na kontinent. Způsobilo to snížení aktivity německých ponorek na Atlantiku a samozřejmě i počtu plaveb 44 " Ve spolupráci s jinými silami. přes Biskajský záliv v dubnu a květnu telství RAF v Biskajském zálivu cel-1944. V období od 1. l.1941 do 31. 5. kem 50 nepřátelských ponorek a dalších 1944 potopila letadla Pobřežmho veli- 56 poškodila (viz tabulka č 7.).21 Tabulka č. 7 Operace letadel Pobřežního velitelství RAF nad Biskajským zálivem 1.1.1941- 31.1.1944 Období Letový čas Ztráty Ponork Proplutí , hodin letadel potopené poškozené ponorek 1.1. - 31.12. 41 9 658 16 1 2 451 1.1. - 31. 5. 42 5 041 6 - 2 265 1. 6. 42 - 30. 4. 43 65 744 148 9 20 959 1. 5. - 2. 8. 43 32 243 57 28 22 270 3. 8. 43 - 31. 5. 44 114 290 123 __ 12 10 480 celkem 226 976 350 50 56 2 425 Vedle Biskajského zálivu pronikaly německé ponorky na Atlantik také severní cestou kolem Faerských ostrovů a Islandu. Hlídkování na této trase bylo úkolem 18. skupiny Pobřežního velitelství RAF ve Skotsku a 15. skupiny na Islandu. Německá aktivita na této trase vzrostla na jaře 1944, když roztál led na Baltu, což umožnilo obnovit plavbu nových ponorek z tohoto výcvikového prostoru přes Kielský průplav do Arktidy a na Atlantik. Ve snaze umožnit vyplouvajícím ponorkám případný útok na britské letadlové lodě, jež prováděly útoky na německou plavbu v norských pobřežních vodách, nařídil jim DOnitz plout hlouběji v Severním moři a nikoliv vnitřními vodami podél pobřeží Norska. , Pobřežní velitelství reagovalo na zprávu o plavbě německých ponorek k severu zesileným hlídkováním a 16. 5. potopil Sunderland norské 330. perutě severozápadně od Faerských ostrovů U 240 (npor. Link). O dva dny později zničila Catalina 210. perutě severovýchodně od Faerských ostrovů U 241 (npor. Werr) a jiná Catalina téhož dne poškodila severozápadně od Trondheimu U 476 , (npor. Niethmann). Přes zoufalou obranu, při níž sestřelili útočící Sunderland, se německé posádce nepodařilo člun zachránit a 24. 5. se potopil. Trosečníky převzala na palubu U 990 (Nordheimer), jež sama podlehla přištího dne západně od BodO útoku Liberatoru. Mezitím potopil 24. 5. Sunderland 4. výcvikové perutě o něco jižněji u Alesundu U 675 (npor. Sammler) a nakonec poslal 27. 5. Liberator 59. perutě ke dnu severně od Shetland U 292 (npor. W. Schmidt). Celou akci proti přesunu německých ponorek na sever završil kanadský letoun, který 3. 6. potopil U 477 (npor. Jenssen). Mezi 16. 5. a 3. 6. zaútočily letouny 18. skupiny Pobřežního velitelství RAF na 15 z 32 proplouvajících ponorek, 7 jich potopily a 4 přinutily k návratu. / V dalekých vodách Počátkem roku 1944 neoperovaly ve vodách u amerických a afrických břehů žádné německé ponorky a ačkoliv se počátkem února u pobřeží západní Afriky a Newfoundlandu několik člunů objevilo, nedosáhly podstatnějších úspěchů. V únoru vyplula nová skupina 6 ponorek na Indický oceán, což byla 45 poslední oblast, kde německé ponorky ještě dosahovaly větších úspěchů. Koncem dubna se na Indický oceán vydalo dalších 10 člunů a cestou se jim podařilo potopit 3 samostatně plujžcí britské obchodní lodě (17 276 brt). Naopak 5 ponorek operujících u břehů západní Afriky a další 3 u východního pobřeží Ameriky nedosáhly žádného úspěchu. Teprve 29. 5. se U 549 (Krankenhagen) plující do operační oblasti u Brazilie podařilo torpédovat jihozápadně od Madeiry americkou eskortní letadlovou lod BLOCK ISLAND a eskortní torpédoborec BARR. Ponorka podlehla odvetě amerických eskortních torpédoborců EUGENE ELMORE a AHRENS, letadlová lod se však také potopila. Koncem května již operovaly v odlehlých částech Atlantiku jen dvě německé ponorky v západoafrických vodách a dvě u východmho pobřeží USA. Další 4 se dosud přesunovaly na Indický oceán. Během 9 měsíců od l. 9. 1943 vyslali Němci do vzdálených částí Atlantiku 42 ponorek, kterým se podařilo potopit 27 spojeneckých lodí při ztrátě 12 ponorek. Na Indický oceán bylo v tomto období posláno 21 ponorek,10 člunů se však potopilo cestou. Počátkem roku 1944 se stal Indický oceán poslední oblastí světového vodstva, kde německé (a japonské) ponorky dosahovaly ještě slušných úspěchů. V této oblasti neměli spojenci dostatečné množství eskortních lodí a v prosinci 1943 přistoupila admiralita ve snaze zvýšit obrat lodmho prostoru v některých oblastech Indického oceánu dokonce ke zrušení konvojového systému. Většina lodí proto plula samostatně. V lednu 1944 dosáhly největšího úspěchu 4 ponorky operující v Adenském zálivu a severně od Malediv, zejména U 188 (Liidden), jež potopila 5 obchodních lodí (31 575 brt).23 V únoru sice velitel Východního lodstva admirál James F. Somerville konvoje na Indickém oceánu obnovil, trvalo však nějaký čas, než se to projevilo. Všech 10 obchodních lodí potopených v tomto měsíci německými a japonskými ponorkami byly samostatně plující lodě. Jediného úspěchu proti konvoji (JC-36) dosáhla 11. 2. japonská ponorka RO 110 (Ebato) poškozením britské obchodní lodě "Asphalion" (6274 brt), sama však podlehla protiútoku eskorty a byla potopena šalupou HMIS JUMNA a eskortními minolovkami HMAS IPSWICH a LAUNCESTON. Ztráty spojeneckých obchodních lodí na Indickém oceánu vyvrcholily v březnu 1944 (nejvyšší od července 1943), potom rapidně klesly a v dubnu a květnu se nepotopila žádná lod (viz tabulka č. 8). Během prvních pěti měsíců roku 1944 potopily německé a japonské ponorky na Indickém oceánu 29 obchodních lodí (188 040 brt) a britskou záchrannou lod SALVIKING (výtlak 1490 tun).24 Tabulka č.8 Obchodní lodě potopené ponorkami Osy na Indickém oceánu 1.1.- 31.5.1944 Měsíc Německé ponorky Japonské ponorky Celkem počeVbrt počet/brt počeVbrt leden 6/38751 2/17462 8/ 56213 únor 6/37344 4/26825 10/ 64169 březen 3/16686 8/50972 11/ 67658 duben - květen _ - celkem 15/92781 14/95259 29/188040 46 5. VE VYCHODOEVROPSKYCH . VODACH Podobně jako v předchozích obdobích, hrály operace ve vnitřních východo-evropských mořích a ve vodách kolem severmho pobřeží SSSR v prvních měsí-cích roku 1944 jen okrajovou roli. Sovětské Baltské lodstvo bylo nadále bloko-váno ve východním cípu Finského zálivu, zatímco operace Černomořského lod-stva se po těžkých ztrátách v předchozím průběhu války omezovaly na lehké sily. Také Severní lodstvo aktivitou příliš neoplývalo, přestože se pokoušelo poprvé o kombinované akce ponorek, lehkých hladinových sil a letectva. Letectvo zůstá-valo ostatně na všech východoevropských námořních bojištích v prvních měsících roku nejúčinnější sovětskou zbraní. Německé námořnictvo bylo aktivnější jen v arktických vodách, kde hlavní pozornost věnovalo konvojům do severoruských přístavů. 5.1. Baltské moře Počátkem roku 1944 ovládala prakticky celé východní a jižní pobřeží Baltského moře německá a finská vojska. Také Finský záliv byl pod nadvládou německo-finských námořních sil. Jeho severní břehy byly až k Sestrorecku, vzdáleném 20 km od Leningradu a 18 km od Kronštadtu, obsazeny vojsky finskými (operační skupina "Karelská šíje"), jižní německými (skupina armád "Sever"). Sovětské jednotky držely na jižním břehu nevelké předmostí u Oranienbaumu, od Koporské zátoky v blízkosti Sista-Palkina po Petrodvorec. Fronta vedla jihozápadními předměstími Leningradu. Baltské lodstvo bylo zatlačeno do Kronštadtského zálivu a tísnilo se v Kronštadtu a Leningradu. Sovětské jednotky držely také ostrovy Seiskari, Peninsaari a Lavansaari na přístupech ke Kronštadtu. Lodě Ladožské flotily byly na začátku roku 1944 odříznuty od Leningradu německými jednotkami na Něvě východně od města. Sovětské válečné lodě mohly operovat jen na omezeném prostoru přibližně do vzdálenosti 50 mil západně od Kronštadtu. Dále na západ byly hlídkové linie německo-finských námořních sil a za nimi minové přehrady a sítě, zřízené v letech 1941-1943 a v roce 1944 ještě zesilené. Na obou březích Finského zálivu byly rozmístěny početné baterie německého a finského pobřežního dělostřelectva, celý prostor byl v dosahu letectva z obou břehů. Složitý systém blokády doplňovalo finské lodstvo posilené německými jednotkami. Počátkem roku 1944 mělo finské velení k dispozici pobřežní obrněnou lod VINlMINEN, 6 dělových člunů, 5 ponorek, 12 doprovodných lodí nejrůznějšího typu, 2 velké a 4 malé minonosky, 21 torpédových člunů, 16 malých a 19 pomocných minolovek, 16 strážních a 8 doprovodných člunů. Nejdůležitějšími základnami byly Viipuri, Kotka a Helsinki. Německé námořní sily ve Finském zálivu byly sice poměrně početné, jednalo se však téměř výlučně o malá plavidla. 47 Hlavním úkolem německo-finských sil bylo zabránit proniknutí sovětských lodí na otevřený Balt. V situaci, kdy nemohlo prolomit německo-finskou blokádu, zůstávala hlavním úkolem Baltského lodstva (admirál V. F. Tribuc) dělostřelecká a letecká podpora pozemních vojsk. Lodstvo bylo nadále podřízeno velení Leningradského frontu (arm. gen. L. A. Govorov) a tvořilo součást jeho sil. Počátkem roku 1944 mělo k dispozici bitevní lod OKŤABRSKAJA REVOLUCIJA, křižmky KIROV a MAXIM GORKIJ, 2 velké torpédoborce ("liděry"), 9 torpédoborců, 27 ponorek, 6 strážních lodí,13 dělových člunů, 51 torpédových člunů, 9 kladečů min a sítí, 55 minolovek a 169 minolovných člunů, 85 stíhačů ponorek, 19 obrněných člunů a množství malých a pomocných plavidel. Navíc poškozenou bitevní lod PETROPAVLOVSK (ex MARAT), sloužící jako ploroucí batezie (výzbzoj 9 x 305 mm) v Kronštadtu, a stejnojmenný křižntk (ex LLJTZOW, od září 1944 TALLIN, výzbroj 4 X 203 mm), plnící tutéž funkci v Leningradu. Námořní letectvo mělo k l. l.1944 celkem 389 letadel a bylo, kromě torpédových a strážních člunů zajištujících spojení s předmostím u Oranienbaumu a ostrovy Seiskari, Peninsaari a Lavansaari, jedinou aktivní částí lodstva. Situaci mohlo změnit jen vytlačení nepřítele z břehů Finského zálivu útokem pozemních sil. / Prolomení blokády Leningradu Sovětská vojska zahájila 14. 1. 1944 ofenzivu s ciem prolomit blokádu Leningradu. Vojska Leningradského a Volchovského frontu využila své početní a materiální převahy a donutila německou 18. armádu (genplk. G. Lindemann) skupiny armád "Sever" (maršál G. von Kiichler) ustoupit od Leningradu k řece Narvě. Hlavní úder vedla 42. armáda (arm. gen. I. I. Maslennikov) z Leningradu a 2. úderná armáda (genplk. I. l. Feduninskij) z oranienbaumského předmostí. Utok podporovalo námořní dělostřelectvo a letectvo. Dělostřelectvo Baltského lodstva bylo rozděleno do 5 skupin. První (pplk. J. A. Proskurin) tvořilo pevnostní dělostřelectvo v Kronštadtu, 2 obrněné vlaky a část lOl. brigády námořního železničního dělostřelectva plus dělostřelectvo válečných lodí se základnou v Kronštadtu (bitevní lod PETROPAVLOVSK, torpédoborce STRAŠNYJ a SILNYJ a dělový člun VOLGA), disponovala 84 děly (16 ráže 305 mm, 2 ráže 254 mm a 2 ráže 180 mm) a podporovala útok z předmostí u Oranienbaumu. Druhou (viceadmirál J. F. Rall) tvořilo dělostřelectvo válečných lodí v Leningradu (bitevní lod OKŤABRSKAJA REVOLUCIJA, křižníky PETROPAVLOVSI, IIROV a MAxIM GORKIJ, "liděr" LENINGRAD a torpédoborce SVIREPYJ, SLAVNYJ a VICEADMIRAL DROZD). Měla celkem 42 děl (12 ráže 305 mm, 4 ráže 203 mm a 18 ráže 180 mm). Třetí (nám. kpt. M. G. Ivanov) tvořily válečné lodě stojící na Něvě (torpédoborce OPYTNYJ, STROGIJ, STROJNYJ a GROZJAŠČIJ a dělové čluny OKA, ZEJA a SESTRORECK) a měla celkem 21 děl ráže 130 mm. Čtvrtá (nám. kpt. I. D. Snitko) disponovala 7 těžkými děly námořní zkušebny v Leningradu (1 ráže 406 mm, 1 ráže 356 mm a 5 ráže 180 mm). Pátou představovala 101. brigáda námořního železničního dělostřelectva (genmjr. D. S. Smirnov) s celkem 51 děly (3 ráže 356 mm a 8 ráže 180 mm). Během prvních 2 dní operace vstoupilo námořní dělostřelectvo do akce 526krát a vystřilelo 14 533 granátů, v celém období 14.-31. l. potom zahájilo palbu l005krát a spotřebovalo 23 642 granátů. Letectvo Baltského lodstva (genmjr. M. 48 I. Samochin) podporovalo v první fázi operace (do 21. l.) jednotky na předmostí u Oranienbaumu (722 bojových letů), později se soustředilo na útoky proti ustupujícímu nepříteli (373 bojových letů). Druhé fáze operace (31.1.-14. 2.) se dělostřelecké skupiny Baltského lodstva neúčastnily, protože fronta se posunula dále na západ. Vojska Leningradského frontu dosáhla řeky Narvy a zmocnila se několika předmostí na jejím západním břehu. V souvislosti s chystaným útokem přes Narvu provedlo Baltské lodstvo v 03.30 ráno 14. 2. taktický námořní výsadek v sile praporu v týlu německé fronty u Hungenburgu v ústí řeky Narvy. Vojáci se vylodili z obrněných člunů a shhačů ponorek, dělostřeleckou podporu poskytly dělové čluny a minolovky. Výsadek se však dostal do obklíčení a byl posléze zlikvidován, protože německá operační skupina "Narva" (gen. pěch. J. Frieáner) sovětský útok přes řeku odrazila a fronta na řece se stabilizovala (linie "Panther"). Ofenziva tedy prolomila blokádu Leningradu a odstranila bezprostřední ohrožení lodí a základen Baltského lodstva německým dělostřelectvem, nerozšiřila však jeho operační prostor. I Německá protiopatření Na rozdil od Baltského lodstva nezasáhlo německé námořnictvo v rozhodujících dnech u Leningradu na podporu pozemních sil, přestože zima 1943/44 byla na Baltu mírná a Finský záliv zamrzl jen od Leningradu až těsně na východ od Suursaari. Většina lodí byla totiž s příchodem zimy stažena do Německa na nutnou údržbu a opravy. Teprve 14. 2. dorazila do Tallinu 1. flotila minolovek a 3 torpédoborce. Absence podpory námořních děl byla citelná, protože téměř celé těžké dělostřelectvo skupiny armád "Sever" bylo ztraceno u Leningradu včetně 32 armádních pobřežních baterii (ráže 155 až 305 mm) a značného počtu baterii námořních (ráže 100 až 280 mm).25 Německé lodě začaly operovat ve Finském zálivu 5. 3. a ihned se staly cílem útoků sovětského letectva, které se předtím soustředilo na finské přístavy (zejména Helsinki a Kotku). Vedle minolovek a strážních člunů velitelství minových sil "Východ" (později 9. zajištovací divize), jež ve Finském zálivu operovaly již v roce 1943, zde byly nyní i 6. flotila torpédoborců, 2 torpédovky a 6. flotila torpédových člunů. Německé torpédoborce ostřelovaly 11. -12. 3. sovětské linie u Hungenburgu, hlavní pozornost však velitel německých námořních sil ve Finském zálivu kontradmirál Kurt Bóhmer věnoval opatřením, jež měla zabránit proniknutí sovětských ponorek, případně i hladinových lodí z východmho cípu Finského zálivu. Již 13. 3. byla znovu položena protiponorková síf Nargón - Porkkala a zajištěna přehradními balony před sovětským letectvem, byly obnoveny a rozšířeny staré minové přehrady. Od 13. 3. probíhala celá řada minových operací (minonosky LINZ, ROLAND a BRUMMER, torpédoborce Z 25, Z 28, Z 35 a Z 39, 24. flotila pomocných minolovek a značné množství M-bootů a R-bootů). Do konce května bylo položeno celkem 10 394 min. Především byla posílena p " minová řehrada "Seeigel. Pozemní frontu měla před útoky sovětských válečných lodí chránit 17 mil dlouhá přehrada mezi Hungenburgem a Suur-Tytrsaari. Torpédoborce 6. flotily se 13. 3. - 26. 4. 1944 účastnily 8 minových operací, všechny minonosné jednotky nejméně 6. Rozsáhlé minové přehrady vyžadovaly pokládání po etapách a k označení jejich prozatímmho konce používali Němci bójí, což nezůstalo sovětskému velení utajeno a sovětská le 49 tadla shazovala do jejich blízkosti miny z letadel. Na 2 takové miny narazila 21. 4.1944 minonoska ROLAND a potopila se. Kladení min a sítí bylo ukon" čeno v květnu, vznikla přehrada "A, jež kryla Narevský záliv směrem na západ (celkem l 628 min a nástrah), a přehrada "B" mezi Suursaari a Suur-Tytársaari v délce 9 mil (810 min). Tyto přehridy bránily sovětským lodím pronikat západně od Narevského zálivu, zároveň však nutily Němce udržovat zde stálé hlídky, jež se staly cilem stále silících sovětských leteckých útoků. Až do června totiž neměly německé námořní síly ve Finském zálivu žádné stíhací krytí (potom nakrátko JG 54). 5.2. Černé moře Koncem prosince 1943 zahájila Rudá armáda rozsáhlé operace s cílem zničit německá vojska na jižním úseku východní fronty, očistit jižní oblasti Sovětského svazu od nepřítele, proniknout na přístupy k jižnímu Polsku a k Balkánu a zajistit si nadvládu nad Černým mořem. Po rozdrcení německých vojsk u Nikopolu na Dněpru měl 3. ukrajinský front osvobodit celé nepřítelem okupované pobřeží Černého moře, zatímco úkolem 4. ukrajinského frontu bylo společně se Samostatnou přímořskou armádou, Černomořským lodstvem a Azovskou flotilou dobýt Krymský poloostrov. Německá obrana Krymu Po ústupu německých vojsk k Dněpru koncem roku 1943 byla obrana Krymu svěřena 17. armádě (gen. žen. vojsk E. Jaenecke), složené z 5 německých a 7 rumunských divizí (128 000 německých a 66 000 rumunských vojáků k 8. 4. 1944). Přes naléhání rumunského diktátora maršála Iona Antonesca na evakuaci trval Iitler na tom, že Krym je třeba bránit. Přesné důvody jeho rozhodnutí nejsou dodnes objasněny.2 Počátkem roku 1944 došlo ve válce na Černém moři k poklesu aktivity. Celé Černé moře až po pobřeží Kavkazu bylo sice v dosahu luftwaffe a lehkých námořních sil z Krymu, což Němcům teoreticky umožňovalo útoky na sovětskou plavbu na Azovském moři, v Kerčské úžině a mezi kavkazskými přístavy, německé letectvo na Krymu však bylo velmi slabé (po l skupině stíhacích a bitevních letounů a 1 letka průzkumných letounů) a námořnictvo bylo vytíženo zásobováním Krymu. Na druhé straně byly německé konvoje mezi Konstancou, Oděsou a Krymem v prvních měsících roku l944 relativně v bezpečí, protože sovětské námořní a letecké základny byly daleko. Pro námořní spojení s Krymem měli Němci a Rumuni k dispozici 18 větších obchodních lodí (46 960 brt), několik tankerů, stovku motorových bárek a jiná malá plavidla (celkem 74 120 brt), kryté lehkými silami a letectvem. V březnu však bylo plavbyschopných jen 14 velkých lodí (35 440 brt) a přibližně polovina lodí malých (36 944 brt). Po pádu Oděsy (10. 4.) musely navíc lodě plout oklikou, což snížilo obrat Iodnlho prostoru ojednu třetinu. Němečtí velitelé na Krymu neměli iluze o možnostech obrany poloostrova. Připravili sice obranná postavení u Simferopolu a Sevastopolu, bylo jim však jasné, že v případě sovětského průlomu na Perekopské šíji nebude možné bránit Krym déle než 8 dní. K evakuaci vojsk ze Sevastopolu bylo třeba nejméně 3 týdnů, o možnosti tak dlouhé obrany pevnosti však všichni pochybovali. Pokud jde o přísun posil, proviantu, munice a dalšího vojenského materiálu, dokázalo námořnictvo splnit požadavky 17. armády. Minimální potřeba byla 612 tun denně, tedy 18 354 tun mě 50 síčně; v prosinci bylo dodáno 34 000, v lednu 35 000, v únoru 52 000, v březnu 45 000 tun. Absolutní denní maximum (5. 4.1944sbylo 8139 tun, 293 vojáků a 22 koní. Pro zvýšení bezpečnosti konvojů položili Němci nová minová pole a přehrady, čímž se počet německých a rumunských min na Černém moři zvýšil na 20 000. Německé námořní síly na Černém moři (kontradmirál H. Brinkmann) byly nadále velmi slabé, největšími jednotkami bylo 6 ponorek typu IIB a S-booty, Rumuni měli 4 torpédoborce, 3 torpédovky, 3 ponorky,1 minonosku a řadu menších a pomocných lodí a plavidel. Oslabení luftwaffe na Krymu znamenalo, že převaha ve vzduchu přešla na stranu sovětského letectva, jež hrálo nejdůležitější roli v operacích proti německému přísunu na Krym. Černomořské lodstvo (viceadmirál L. A. Vladimirskij) disponovalo sice nepoměrně silnějšími loděmi než nepřítel (1 bitevní lod, 4 křižmky, 6 torpédoborců) a mělo i větší počet malých bojových jednotek, ve využití této převahy mu však kromě odlehlosti základen bránil i špatný technický stav lodí, z nichž mnohé potřebovaly opravu (z 29 ponorek bylo jen 16 bojeschopných, ze 47 torpédových člunů čekalo 34 na údržbu či opravu). I Výsadky u Nikolajeva, Očakova a Oděsy V prvních měsících roku 1944 zlomila sovětská vojska odpor německé skupiny armád "Jih" (maršál E. von Manstein) a dobyla větší část pravobřežní Ukrajiny. Zároveň přinutil 3. ukrajinský front (arm. gen. R. J. Malinovskij) německou skupinu armád "A" (maršál E. von Kleist) k ústupu za Jižní Bug. V březnu začala oděská operace, podporovaná aktivně i letectvem Černomořského lodstva (genmjr. V. V. Jermačenkov). Do Skadovska v Karkinické zátoce se z Gelendžiku přesunulo také 15 jednotek 2. brigády torpédových člunů (freg. kpt. V. T. Procenko), která zahájila akce u Očakova a Oděsy. Jejich přítomnost západně od Krymu Němce zneklidnila, sovětské torpédové čluny však nevěnovaly pozornost konvojům na trase Oděsa - Sevastopol, nýbrž výsadkovým operacím. V noci na 26. 3. se v Nikolajevu vylodila z rybářských člunů skupina 55 vojáků 384. praporu námořní pěchoty a 12 armádních ženistů (npor. K. F. Olšanskij), jež měla odlákat pozornost Němců od fronty. V těžkých bojích do 28. 3., kdy byl Nikolajev osvobozen vojsky 3. ukrajinského frontu, téměř všichni padI1.29 Námořní pěchota (pplk. J. I. Nejmark) se podílela i na osvobození Očakova. Vojáci se přepravili přes deltu Bugu na rybářských člunech, obsadili ostrov Fort Pervomajskij a posléze se vylodili i u vlastmho města, které Němci 31. 3. vyklidili. Bojů o Oděsu se účastnil 384. prapor námořní pěchoty, 2. brigáda torpédových člunů a námořní letectvo. K blokádě přístavu měly být nasazeny sovětské ponorky a torpédové čluny, Němcům se však podařilo 1. - 9. 4. stáhnout z oděského přístavu 185 nejrůznějších plavidel při ztrátě jediného přístavmho strážního člunu. Jediným úspěchem sovětských torpédových člunů bylo potopení stíhače ponorek UJ 104. Vedle obvyklého zničení přístavních zařízení a zaminování se Němci pokoušeli zabránit využití ztracených přístavů položením 3 minových polí u Očakova. / Dobytí Sevastopolu a německá evakuace Krymu Krymskou operaci, zahájenou 8. 4. 1944, prováděla vojska 4. ukrajinského frontu (arm. gen. F. I. Tolbuchin) a Sa 51 e mostatné přímořské armády (arm. en. A. J. Jeremenko) ve spolupráci s Cernomořským lodstvem (od 28. 3. znovu viceadmirál F. S. Okťabrskij) a Azovskou flotilou (kontradmirál S. G. Gorškov), které byly směrnicí Stavky vyňaty 31. 3. z dosavidní podřízenosti armádnímu velení a podřízeny přímo lidovému komisaři válečného námořnictva (admirál loástva N. G. Kuzněcov). Koordinací celé operace byl pověřen maršál Alexandr Michailovič Vasilevskij. Sovětská vojska (2. gardová a 51. armáda) prolomila 13. 4. postavení německo-rumunských vojsk na Perekopské šíji (XXXXIX. horský sbor) a donutila je k ústupu k Sevastopolu. Současně zaútočila od východu z předmostí u Kerče Samostatná přímořská armáda a 11. 4. dobyla Kerč. Již 15. 4. stály sovětské jednotky před Sevastopolem, který byl jediným přístavem, z něhož se německá 17. armáda mohla evakuovat. Při ústupu od Kerče bylo z Alušty a Jalty evakuováno po moři do Balaklavy 6(100 vojáků. Hlavní zbraní Černomořského lodstva v operacích u Krymu bylo letectvo, které mělo v té době 467 strojů. Již 11.4. provedly letouny I1-2 nálet na Feodosiji a hlásily potopení 2 výsadkových člunů, minolovky a ledoborce, poškození 3 torpédových člunů a 2 bárek a zničení zařízení v přístavu (Němci ho o dva dny později vyklidili bez boje). Dne 13. 4. sovětské letectvo bombardovalo a ostřelovalo lodě nalodující vojáky ve Feodosiji a Sudaku a hlásilo zničení 5 a poškození 2 motorových bárek. Na přístupech k Sevastopolu byly od 19. 4. kromě letectva nasazeny i torpédové čluny 2. brigády přesunuté ze Skadovska do Jevpatorije a l. brigády (freg. kpt. G. D. Djačenko) přesunuté z Anapy do Jalty. Německé velení zahájilo již 14. 4. evakuaci 17. armády z Krymu a ve dnech 14.-26. 4. odvezly lodě a čluny ze Sevastopolu do Rumunska 79 969 mužů a 2453 tun materiálu. Ztráty byly poměrně lehké (1 člun a 406 mužů). Hitler však 20. 4. evakuaci zakázal a nařídil bránit Sevastopol do posledního muže. Generál Jaenecke využil toho, že lodě se vrátily do Sevastopolu ještě před doručením rozkazu, a poslal do Rumunska dalších 38 000 vojáků (celkem bylo v období 20. 4.-3. 5. do Rumunska přepraveno 13 400 německých a přibližně 29 000 rumunských vojáků). V 09.30 ráno 5. 5. zahájila sovětská vojska 48hodinovou dělostřeleckou přípravu útoku. V Sevastopolu bylo v té době přibližně 70 000 německých a rumunských vojáků (5 německých pěších a 3 rumunské horské divize). Již 7. 5. byla 17. armáda nucena vyklidit severní část města a 8. 5. se zbytky německých jednotek (asi 30 000 vojáků se 120 děly) stáhly na poloostrov Chersones. Teprve 9. 5. povolil Hitler vyklizení Sevastopolu. Závěrečná evakuace probíhala v podmínkách sovětské nadvlády ve vzduchu (luftwaffe měla v Sevastopolu 5. 5. jen 50 letadel, 9. 5. odlétlo posledních 13 stíhaček z letiště Chersones do Rumunska) a Němci se proto snažili nalodovat vojáky večer či v noci. V noci na 10. 5. dorazily k Sevastopolu dvě transportní lodě a naložily 3000 vojáků, cestou do Konstance však byla "Helga" (2200 brt) potopena sovětskými letadly. Těžké ztráty utrpěl konvoj tvořený německými motorovými loděmi "Totila" a "Teja" (původně stavěny v Madarsku pro SSSR), které vypluly 8. 5. z Konstance s eskortou torpédoborců REGELE FERDINAND a MARASESTI a německých minolovek R 164 a R 209 (rumunské lodě však konvoj 9. 5. opustily). Lodě připluly k pobřeží Krymu v 02.30 ráno 10. 5. a v dělostřelecké palbě vzaly na palubu asi 5000 vojáků. Poškozená Totila" (2773 brt) zůstala již v 05.45 bezvládně stát u pobřeží a R 209, který se jí snažil pomoci, byl poškozen pu52 mou."Teja" (3600 brt) odplula v do- ské lodstvo nadvládu nad Černým mo- provodu R 164 a R 35 směrem k jihozá- řem, protože mu jeho centrální pozice padu, v poledne však byla zasažena 6 umožňovala útoky na nepřátelské lodě pumami (R-booty vystřílely munici). u pobřeží Rumunska a Bulharska. Fo Vlekla se dál rychlostí 5 uzlů, sovětské ztrátě přístavů na severním břehu Čer-, torpédové letouny Boston ji však za- ného moře (Nikolajev,0čakov,0děsa) sáhly 2 torpédy a potopily. Z 3000 tro- ovládali Němci a jejich stále váhavější sečmků ve vodě vylovily R-booty 400 spojenci již jen pobřežní vody v zápidní mužů, s nimiž dopluly 1 l.5. do Kon- a jihozápadní části Černého moře. stance.0statní zahynuli. Cestou ke Krymu se odpoledne 12.5. potopil rumunský parník "Durostar" 5.3. Severní lodstvo (1200 brt). Tanker "Dresden" dora- zil v doprovodu 3 stíhačů ponorek K 1.1.1944 mělo sovětské Severní 11.5. k Chersonu, kde na něj ihned za- lodstvo (viceadmirál A. G. Golovko) útočily letouny I1-2. Později byl ostřelo- velký torpédoborec BAKU,8 torpédo- ván ze břehu a odpoledne znovu napa- borců,23 ponorek,20 strážních lodí, I4 den letadly. Přesto se mu podařilo do- torpédových člunů,63 stíhačů ponorek plout zpět do Suliny. Poslední konvoj a strážních člunů,36 minolovek,40 mi-i vyplul z Konstance navečer 10.5. a tvo- nolovných člunů a řadu pomocných řilo jej 8 obchodních lodí,3 rumunské plavidel. Námořní letectvo disponovalo torpédoborce a torpédovky,3 německé 353 letadly. Počátkem roku vstoupilo stíhače ponorek a několik R-bootů a S- do služby 20 torpédových člunů zapůj- -bootů. Konvoj byl 11.5. napaden po- čených USA, jež vytvořily samostatnou norkou, která poškodila tanker "Fi- brigádu. Během roku 1944 přišly ješlě ruz". další lodě půjčené od Británie (bitevní V noci na l2.5. evakuace Krymu lod ARCHANGELSK, 9 bývalých skončila, protože sovětská vojska do- amerických torpédoborců,4 ponorky) s byla poloostrov Chersones. Během tří a USA (křižník MURMANSK, celkem posledních nocí bylo odvezeno 34800 32 torpédových člunů a 62 stíhačů po- mužů,3.-12.5. celkem 37500 vojáků norek). Také námořní letectvo dostalo (32000 Němců) včetně 9500 raněných. další dodávky spojeneckých (torpédové Dalších 16000 vojáků a 1000 raněných letouny Boston) a sovětských letadel. bylo evakuováno letecky. Během 2 Posilení letectva Severnlho lodstva nocí po 12.5.0dvezly S-booty skupin- (genpor. A. Ch. Andrejev) umožnilo ku asi 60 mužů, která se skryla na úte- jednak zlepšit ochranu spojeneckých sech. obchodních a válečných lodí v Kolském Celkem bylo z Krymu evakuováno zálivu, jednak rozšířit letecký průzkum 137000 voáků (96800 Němců a 40200 a aktivní operace směrem na západ až Rumunů), ztráty činily 60000 pad- k Tromsd. lých, nezvěstných a zajatých, z toho Počátkem roku 1944 se velení Sever- 6000-9000 zahynulo na moři.32 Eva- mho lodstva pokoušelo organizovat kuaci provádělo 190 německých a ru- koordinované akce k napadání němec- munských lodí, ztraceno bylo 48(12 ně- kých konvojů v severonorských vodách meckých válečných a pomocných lodí, ponorkami (operační hranice mezi zó- 1 rumunská torpédovka,7 obchodních nou sovětských a britských ponorek a 7 vlečnýchlodí a 21 oceánských a říč- byla na úrovni Hammerfestu), torpédo- ních člunů). borci, torpédovými čluny a letadly. Dobytím Krymu získalo Černomoř- K první takové akci došlo 16. I.-5.2. i 53 6. OD ATOLU K ATOLU V Tichomoří pokračovala v prvních měsících roku 1944 americká strategická ofen-ziva ve středním i v jihozápadním Pacifiku. Ofenziva ve středním Pacifiku, řízená admirálem Chesterem W. Nimitzem a opírající se o narůstající údernou silu ame-rického palubního letectva, přestala být americkým velením chápána jako pouhý pomocný směr hlavmho útoku z Nové Guineje přes Filipíny na Japonsko a stala se postupně, k velké nelibosti velitele spojeneckých sil v jihozápadním Pacifiku ge-nerála Douglase MacArthura, rovnocenným strategickým směrem útoku na Japon-sko.34) / Spojenecký strategický plán pro zemská východní Indie - Filipíny rok 1944 bude pokračovat současně s opera- cemi k obsazení mandátních ostrovů. Spojenecká strategie v Tichomoří pro rok 1944 byla stanovena spojeným výborem britských a amerických náčelníků štábu (CCS) na konferenci v Káhiře (krycí název "Sextant"). Jednotlivé kroky byly formulovány v dokumentu s přijatém 3.12.1943 (Specific Orders for the Defeat of Japan,1944) takto: "Je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby bylo Rusko přivedeno do války v nejbližším možném termínu. , Cilem následujících operací je získat základny, z nichž by bylo možné si vynutit bezpodmínečnou kapitulaci Japonska. Vedle toho je třeba vyvíjet , úsilí ke zničení japonského lodstva, k zintenzivnění letecké a ponorkové blokády Japonska a operací proti lodní dopravě a pokračovat v úsilí udržet Čínu ve válce. 1. Severní Pacifik: shromaždovat sily a připravit se na vstup na Kurily a na Sibiř v případě, že se Rusko rozhodne vstoupit do války proti Japonsku. 2. Střední, jižní a jihozápadní Pacifik: I postup po ose Nová Guinea - NizoNa Guamu, Tinianu a Saipanu bude zřízen svaz strategických bombardérů ke strategickému bombardování vlastního Japonska. 3. Čína: posilovat a zřídit další základnu B-29 u Čchang-Te. 4. Údery palubního letectva: zintenzivnit." Zároveň s touto směrnicí byl přijat doprovodný časový harmonogram (ve skutečnosti byl postup rychlejší). Admirál Nimitz a generál MacArthur dostali tyto dokumenty 23.12.1943 a v polovině ledna 1944 se konala v Pearl Harboru štábní porada o podrobnostech. Generál MacArthur se ještě v únoru pokusil získat JCS pro svůj plán útoku jen po ose Nová Guinea - Mindanao, avšak neuspěl.3s Diskuse o strategii skončily 12. 3. 1944, kdy JCS zaslal Nimitzovi a MacArthurovi směrnici, která definitivně stanovila další postup americké ofenzivy v Tichomoří: "JCS došel k závěru, že nejvhodnějším přístupem k Formose, Lu 55 zonu a Číně je cesta přes Mariany, Karolíny, Palauské ostrovy a Mindanao. K dosažení těchto cílů je nezbytné: 1. Zrušit operaci proti Kaviengu. 2. Urychleně dokončit obsazení Admiralitních ostrovů a rozvinout tamní letecké a námořní základny. 3. Obsadit do 15. dubna Hollandii (generál MacArthur); Nimitz poskytne rychlé letadlové lodě a další krytí a podporu lodstva. 4. Neutralizovat, nikoliv dobýt, Truk a další Karolínské ostrovy (Nimitz). 5. Obsadit Saipan, Tinian a Guam počínaje 15. červnem a Palauské oslrovy počínaje 15. zářím (Nimitz) s cílem ovládnout východní přístupy k Filipínám a Formose a zřídit základny lodstva a letectva. 6. Obsadit Mindanao (MacArthur) s podporou Pacifického lodstva počínaje 15. listopadem s cílem zřídit letecké základny, z nichž by mohly být v rámci přípravy na další postup k Formose, at již přímo nebo přes Luzon, oslabeny a vázány japonské sily na Filipínách a podnikány letecké útoky na nepřátelské základny v Nizozemské východní Indii." Bitevni lodMARYLAND na jaře 1944 I Japonské záměry Na podzim 1944 předložil velitel Spojeného lodstva admirál Mineiči Koga císařskému hlavnímu stanu návrh "Nových operačních zásad", které předpokládaly defenzivní perimetr od Marian přes Palauské ostrovy a poloostrov Vogelkop na Nové Guineji k Timoru, žádaly zdržovací akce v Bismarckově souostroví, na Bougainvillu, Gilbertových a Marshallových ostrovech a počítaly s rozhodnou bitvou s americkým Pacifickým lodstvem v příhodný okamžik, například až bude toto lodstvo vázáno obojživelnou operací. Koga nastínil 8. 3. 1944 plán operace "Z", která měla vést ke zničení Pacifického lodstva. Za vhodný moment byl považován okamžik, kdy americké lodstvo vpluje do Filipínského moře, at již od Marian nebo kolem Palauských ostrovů či pobřeží Nové Guineje. Počítal s tím, že k 1. 4. bude k dispozici 500 palubních letounů s vycvičenými piloty a dalších 400-500 letadel na Marianách či Pa"p plauských ostrovech. Plán "Z řed o kládal soustředění všech námořních sil, jež mělo Japonsko počátkem roku 1944 k dispozici. Admirálu Kogovi však nebylo souzeno, aby se pokusil plán "Z" realizovat. Opustil totiž svou vlajkovou lod MUSASI a rozhodl se přestěhovat štáb Spojeného lodstva do Davaa na ostrově Mindanao. Večer 31. 3. 1944 odletěl se svým štábem dvěma létajícími čluny Mavis z ostrova Babelthuap. Jeho letoun do Davaa nedoletěl (pravděpodobně se zřítil do moře v silné bouři). Admirálovu smrt japonské velení dlouho tajilo a teprve 5. 5. 1944 oznámilo jmenování jeho nástupce ve funkci velitele Spojeného lodstva. Stal se jím admirál Soemu Tojoda. 56 6.1. Dobytí Marshallových ostrovů Marshallovy ostrovy, dva řetězy korálových atolů v délce 700 mil, byly hlavním cilem první fáze americké ofenzivy ve středním Pacifiku. Ze strategického pohledu byly nejdůležitější atoly Wotje, Maloelap a Miri ve východním pásu, které Japonci opevnili, a Kwajalein, Jaluit a Eniwetok v pásu západním. Většina vyšších velitelů ve středním Pacifiku (např. admirálové Spruance a Turner a generálmajor Holland Smith) byla pro vylodění na východních atolech Wotje a Maloelap , admirál Nimitz však prosadil za ci útoku Kwajalein. Jako dočasná předsunutá námořní základna měl být obsazen také nebráněný atol Majuro. Ostatní se měly prostě obejít. Vylodění plánované původně na přelom roku bylo nutné pro nedostatek transportních lodí odložit až na konec ledna 1944. I Plán operace "Flintlock" Invazí na Marshallovy ostrovy (krycí název "Flintlock") bylo pověřeno 5. lodstvo viceadmirála Raymonda A. Spruance. Vlastní vylodění prováděl Spojený expediční svaz (Task Force 51) kontradmirála Richmonda K. Turnera, který velel osobně i Jižnímu invaznímu svazu (TF 52), vysazujícímu na ostrov Kwajalein ve stejnojmenném atolu 7. pěší divizi (genmjr. C. H. Corlett). Severnímu invaznímu svazu (TF 53) vysazujícímu na navzájem propojené ostrovy Roi a Namur na severní straně atolu Kwajalein 4. divizi námořní pěchoty (genmjr. H. Schmidt) velel kontradmirál Richard L. Conolly. Operační skupina kontradmirála Harryho W. Hilla (TG 51.1) tvořila zálohu, jež zahrnovala také invazní skupinu pro Majuro (TG 512). Byla určena ke krytí invaze na Kwajalein, případně k pozdějšímu výsadku na atolu Eniwetok. Krytí a podporu zajištoval svaz letadlových lodí (TF 58) kontradmirála Marca A. Mitschera a kombi ostrov Roi i~ostrov Namur C 1 . . . . KWAJq(El/ , . SK,q N,q . Y r` i i ATOL KWAJALEIN 0 5 10 15 20 nam. mi e ř : ostrov Kwajalein Atol Kwajalein 57 novaný letecký svaz (TF 57) kontradmirála Johna H. Hoovera, tvořený armádní 7. leteckou armádou a letouny námořnictva a námořní pěchoty ze základen na Gilbertových ostrovech a Ellice (celkem 350 bojových letadel). Po vylodění přebíral velení pozemních operací velitel V. obojživelného sboru námořní pěchoty generálmajor Holland M. Smith. Turnerův invazní svaz disponoval 297 loděmi včetně 7 bitevních lodí, 11 eskortních letadlových lodí, 12 křižníků, 75 torpédoborců, 46 transportních a 27 nákladních lodí, 45 LST a 5 LSD. Na jeho palubách bylo 53 000 vojáků a námořních pěšáků. Údernou silou 5. lodstva byl 58. operační svaz. Členil se do čtyř operačních skupin: TG 58.1 (kontradmirál John W. Reeves) - letadlové lodě ENTERPRISE, YORKTOWN a BELLEAU WOOD, bitevní lodě WASHINGTON, INDIANA a MASSACHUSETS TG 58.2 (kontradmirál Alfred E. Montgomery) - letadlové lodě ESSEX, INTREPID a CABOT, ostrov Roi 0 1000 2000 stopy Vyloděni na ostrovech Roi a Namur l. 2.1944 bitevní lodě SOUTH DAKOTA, ALABAMA a NORTH CAROLINA TG 58.3 (kontradmirál Frederick C. Sherman) - letadlové lodě BUNKER HILL, MONTEREY a COWPENS, bitevní lodě IOWA a NEW JERSEY TG 58.4 (kontradmirál S. P. Ginder)letadlové lodě SARATOGA, PRINCETON a LANGLEY, těžké křižníky BALTIMORE a BOSTON. Po krvavých zkušenostech z Tarawy byl počet obojživelných transportérů LVT přidělených invazním jednotkám, zejména námořní pěchotě, zvýšen. Námořnictvo nasadilo poprvé do akce LCI(G), výsadkové čluny vyzbrojené kulomety, kanony ráže 20 a 40 mm a raketomety (6 x 72 střel), které měly sloužit k přímé podpoře úderné vlny po skončení ostřelování lodními děly. Váha samotné dělostřelecké přípravy byla ve srovnání s Tarawou trojnásobná. Od prosince 1943 bombardovalo letectvo TF 57 po 7 týdnů clle na Marshallových ostrovech, zejména na Wotje, Miri, Maloelapu a Jaluitu. Nezískalo ostrov Namur 58 , Tl CH y CEÁ však totální nadvládu ve vzduchu, té dosáhlo až palubní letectvo. Jeho operace začaly 27. l. a Japonci při nich přišli o všech 150 letadel na ostrovech. Při největším útoku 29.1. zaútočily palubní letouny z USS ESSEX, INTREPID a CABOT na hlavní japonskou leteckou základnu na ostrově Roi a zničily 100 japonských letadel. / Vylodění na Kwajaleinu Atol Kwajalein je největším atolem celého Tichomoří (průměr 70 mil) a tvoří jej 93 ostrovů a ostrůvků. Cilem operace "Flintlock" byly spojené ostrovy Roi a Namur v severní části a Kwajalein v jižní části atolu, vzdálené od sebe 45 mil. Roi - Namur bránilo 3750 mužů pod velením námořního kapitána Seihó Arimy, Kwajalein 4000 mužů kontradmirála Monzó Akijamy. K překvapení Japonců se americké invazní jednotky vylodovaly uvnitř laguny, kde byla japonské obrana mnohem slabší než na mořském břehu. Výsadkům předcházelo mohutné ostřelování lodním dělostřelectvem. Již 30. l. ostřelovaly ostrov Kwajalein bitevní lodě MASSACHUSETS, INDIANA a WASHINGTON (vystřilely přes 700 granátů ráže 406 mm). Ráno 31. 1. vpluly bitevní lodě MISSISSIPPI a PENNSYLVANIA přímo do laguny a střilely do japonských postavení z bezprostřední blízkosti. Později se k nim připojily ještě IDAHO a NEW MEXICO a těžké křižníky MINNEAPOLIS, SAN FRANCISCO a NEW ORLEANS, zatímco TENNESSEE ostřelovala Roi - Namur. Palba lodních děl spolu s leteckým bombardováním silně rozrušila obranu, takže výsadky l. 2. nenarazily na vážnější odpor. Celý atol Kwajalein byl 4. 2. obsazen. Jeho dobytí stálo Američany 372 padlých a 1582 raněných, Japonci ztratili 7870 padlých, zajato bylo jen 265 vojáků (z toho 165 Korejců). Na atolu Majuro (265 mil jihovýchodně od Kwajaleinu) se silnější odpor nepředpokládal a k jeho obsazení byl určen jen 2. prapor 106. pěšího pluku. Vylodění zajištovala TG 51.1 (útočná transportní lod CAMBRIA, 2 transportní torpédoborce), krytí 2 lehké letadlové lodě, křižník PORT 59 Vyloděni na ostrově Kwajalein 1. 2.1944 LAND, 4 torpédoborce a 1 minolovka. Výsadek nenarazil na odpor - Japonci na atolu nebyli. I Nálety na Truk Vylodění na atolu Eniwetok v severní části Marshallových ostrovů (krycí název "Catchpole") bylo původně naplánováno až na l. 5.1944, Nimitz však schválil Spruancův návrh, aby bylo provedeno ihned po skončení operací na Kwajaleinu. Podmínkou však bylo vyřazení japonských základen a letišt, z nichž mohlo být ohroženo, tedy Ponape a Truku. Neutralizací Ponape byla pověřena 7. letecká armáda (genmjr. W. H. Hale), která z letišt na Tarawě provedla 15.-26. 2. pět útoků na Ponape a vyřadila tuto základnu z provozu. Truk, hlavní japonská námořní základna v Tichomoří, byl cilem útoků palubního letectva 5. lodstva. Průzkumný let dálkového Liberatoru nad Truk 4. 2. však Japonce varoval a admirál Koga stáhl z Truku většinu lodí na Palauské ostrovy. Útok na Truk provedl 17. a 18. 2. svaz rychlých letadlových lodí viceadmirála Mitschera (TF 58 - 9 letadlových lodí, 6 bitevních lodí, 6 těžkých a 4 lehké křižníky, 28 torpédoborců). Za svítání 17. 2. odstartovalo ve vzdálenosti 90 mil severovýchodně od Truku 72 amerických stíhaček (při ztrátě 4 vlastních letadel bylo zničeno 30 japonských letadel ve vzduchu a dalších 40 na zemi). Potom následovaly nálety bombardérů na letiště. Zároveň zaútočila americká letadla na 50 obchodních lodí v laguně a na několik válečných lodí, které se snažily z Truku uniknout. Japonci dokázali vyslat proti TF 58 jen 7 torpédových letounů Kate, jednomu z nich se však podařilo zasáhnout torpédem letadlovou lod INTREPID a vyřadit ji na několik měsíců ze služby. Útoky amerických letadel pokračovaly 18. 2. s neztenčenou intenzitou. Operační skupina TG 50.3 pod osobním velením admirála Spruance (bitevní lodě NEW JERSEY a IOWA, letadlová lod COWPENS, křižníky MINNEAPOLIS a NEW ORLEANS a 4 torpédoborce) dostihla několik prchajících japonských lodí a potopila školní křižmk KATORI a torpédoborec MAIKAZE (torpédoborec NOWAKI unikl, stihán nepřesnými salvami granátů ráže 406 mm USS NEW JERSEY a IOWA). Americká letadla potopila ve 30 náletech (1250 vzletů) u Truku lehký křižník NAKA, pomocné křižníky AKAGI MARU, AIKOKU MARU a KIJOZUMI MARU, torpédoborce TAČIKAZE, FUMIZUKI a OITE,s 2 plovoucí základny ponorek, 2 stíhače ponorek, dopravní lod letadel, 5 tankerů a 19 transportních lodí (137 100 brt). Bylo zničeno 250 japonských letadel při ztrátě 25 amerických. K novému útoku amerického palubmho letectva na Truk došlo 29. a 30. 4. a japonská posádka tentokrát uvítala Američany útokem letadel na operační svaz TF 58. V letecké bitvě bylo sestřeleno 127 japonských letadel za cenu 27 amerických. Americké palubní stíhačky zničily již 29. 4. ve vzdušných soubojích 59 japonských letadel a dalších 34 na zemi. Po tomto bombardování byl Truk jako námořní základna vyřazen. Ve stejné době srovnaly hladinové lodě se zemí základnu na Satawanu a letiště na Ponape. Ostrov Satawan ostřeloval 30. 4. svaz 9 těžkých křižníků kontradmirála Jesse B. Oldendorfa, letiště na Ponape l. 5. svaz 6 bitevních lodí viceadmirála Willise A. Lee. i Obsazení atolu Eniwetok Operace "Catchpole" začala 17. 2. ostřelováním japonských postavení na ostrovech Parry, Engebi a Eniwetok ve stejnojmenném atolu. Již od 31.1. bombardovaly několikrát Eniwetok palubní letouny TF 58. Japonská posádka 60 (genmjr. J. Nišida) měla asi 3500 mužů. Výsadek prováděla Expediční skupina Eniwetok admirála Hilla, jejíž hlavní složkou byl Záložní svaz námořmho kapitána D. W. Loomise, nenasazený na Kwajaleinu. Invazní sily tvořila 1. taktická skupina brigádního generála Thomase E. Watsona (22. pluk nám. pěch. a 106. pěší pluk 27. pěší divize) o 8000 mužích. Podpůrná skupina admirála Oldendorfa disponovala 3 bitevními loděmi (PENNSYLVANIA, TENNESSEE, COLORADO), 3 těžkými křižníky a 15 torpédoborci. Le, tecké krytí poskytovala skupina 3 eskortních letadlových lodí kontradmirála Van H. Ragsdalea (SANGAMON, SUWANNEE a CHENANGO) s eskortou 4 torpédoborců. 9 Americké jednotky se opět vylodovaly z laguny a nejprve obsadily 17. 2. ; dva malé ostrůvky, kde rozmístily dělostřelectvo. Výsadek na ostrově Engebi začal 18. 2., na vlastním Eniwetoku ) 19. 2. a na ostrově Parry 22. 2. Díky silnému bombardování a ostřelování před útokem (vylodění na ostrově Parry předcházely 3 dny ostřelování z bitevních lodí PENNSYLVANIA, TENNESSEE a COLORADO) nenarazil výsadek na vážnější odpor a operace měla spiše charakter vyčištování nepřehledného terénu. Později kladla posádka Eniwetoku (plk. M. Hašida) fanatický odpor. Přesto byl celý atol 23. 2. obsazen americkými jednotkami. Američané ztratili na Eniwetoku 195 padlých a 521 raněných, z posádky 3500 Japonců byli s výjimkou 64 zajatých všichni zabiti. Po obsazení Eniwetoku byly japonské posádky na východním pásu Marshallových ostrovů (Wotje, Miri a Maloelap) odříznuty a ponechány vlastnímu osudu. 6.2. Žabí skoky na Nové Guineji Ofenziva v jihozápadním Pacifiku se stala v roce 1944 jen jedním ze dvou směrů strategické ofenzivy v Tichomoří. Přestože generál MacArthur považoval nadále osu postupu Nová GuineaMindanao za nejkratší a nejvýhodnější směr útoku na Japonsko, nepodařilo se mu přesvědčit JCS o nutnosti soustředit zde veškeré americké úsilí (zejména pro odpor námořnictva a letectva). Po odříznutí Japonců v Rabaulu a Kaviengu urychlil MacArthur ofenzivu na Nové Guineji "žabím skokem" o délce téměř 500 mil k Hollandii. / Odříznutí Rabaulu V lednu 1944 zahájila americká 1. divize námořní pěchoty (genmjr. W. I. Rupertus) postup k hlavním pozicím japonské 38. pěší divize (genmjr. I. Macuda) v západní části ostrova Nová Británie a 13. -14.1. je dobyla. Padlo 3000 japonských vojáků, zbylých 1100 ustoupilo do džungle. Na žádost velitele japonských vojsk v západní části Nové Británie generálporučíka Jasuši Sakaie dal pak velitel 8. oblastní armády generálporučik Hitoši Imamura 23. 2. souhlas se stažením zbytků japonských vojsk do Rabaulu. K zajištění stálého tlaku na japonskou posádku Rabaulu (přibližně 100 tisíc vojáků) se velitel spojeneckých sil v jižním Pacifiku viceadmirál William F. Halsey rozhodl obsadit Zelené ostrovy (40 mil severovýchodně od Bougainville) a vybudovat tam letiště pro operace stíhaček u Rabaulu a Kaviengu (vzdálen 220 mil). Po průzkumu slabě obsazených ostrovů (jen 100 Japonců) se na ostrově Nissan 15. 2. vylodilo 5800 mužů novozélandské 3. divize (genmjr. H. E. Barrowclough). Výsadek kryly operační svazy kontradmirálů Waldena L. Ainsworthe (TF 38) 61 n a Stantona A. Merrilla (TF 39). Invazní lodstvo bylo ráno 15. 2. napadeno 32 letadly 11. vzdušného lodstva viceadmirála Džiniči Kusaky, jež poškodila pumou lehký křižník ST. LOUIS. Výsadek nenarazil na větší odpor a novozélandští vojáci ostrov do 20. 2. vyčistili. Zároveň začaly námořní stavební jednotky budovat letiště. Již 4. 3. byla hotova přistávací dráha pro stíhačky. Nissan se stal důležitou leteckou základnou pro nálety na Rabaul a Kavieng. Po rozhodnutí JCS nedobývat Rabaul byla k završení jeho izolace napláp " , ý nována o erace Brewer v sadek na Admiralitních ostrovech (200 mil severovýchodně od Rabaulu). Zátoka Seeadler představovala ideální přírodní přístav, letiště Mamote (Los Negros) a Lorengau (Manus) bylo možné rozšířit. Velitel letectva v jihozápadním Pacifiku generálporučík George C. Kenney předložil MacArthurovi 23. 2. návrh na okamžité obsazení ostrova Los Negros, protože jeho průzkumné letouny neobjevily na ostrovech žádné Japonce (dokonale se zamaskovali). Přes odpor zpravodajského důstojníka brigádního generála Charlese A. Willoughbyho schválil MacArthur předložený návrh a již 29. 2. se na Los Negros vylodilo 1026 vojáků americké 1. jezdecké divize pod velením brigádmho generála Williama C. Chase. Krycí skupinu kontradmirála Russella S. Berkeyho (TF 75) tvořily křižníky PHOENIX a NASHVILLE a 4 torpédoborce. Na palubě USS PHOENIX se akce osobně účastnili generál MacArthur a velitel 7. lodstva viceadmirál Thomas C. Kinkaid. V noci po výsadku podnikli Japonci (plk. J. Ezaki) zuřivý protiútok, byli však odraženi. Počátkem března vyřadil operační svaz britského kontradmirála Victora A. C. Crutchleyho (TF 74) s křižnlky HMAS AUSTRALIA a SHROPSHIRE japonské baterie u vjezdu do zátoky Seeadler a 15. 3. se na ostrově Manus vylodily jednotky l. jezdecké divize (genmjr. I. P. Swift). Do 18. 3. byl Manus obsazen a brzy se stal důležitou leteckou základnou. Také zátoka Seeadler sloužila jako spojenecká námořní základna. V době, kdy MacArthur obsazoval Admiralitní ostrovy, měl admirál Halsey dobýt japonskou základnu Kavieng (na Novém Irsku), již koncem roku 1943 však vyslovil své výhrady proti této akci. Nakonec JCS útok na Kavieng 12. 3. 1944 zrušil a namísto toho nařídil obsadit ostrov Emirau v souostroví sv. Matyáše (160 mil severozápadně od Rabaulu). Na ostrově se 20. 3. vylodil bez odporu 4. pluk námořní pěchoty a Emirau se stal další základnou náletů na Rabaul, Kavieng a Truk. V době výsadku ostřelovaly americké bitevní lodě NEW MEXICO a WEST VIRGINIA základnu Kavieng. Obsazení Emirau ukončilo sérii spojeneckých operací, jejichž cilem byla izolace hlavní japonské základny v jižním Pacifiku. V Rabaulu sice zůstalo 98 tisíc mužů Imamurovy 8. oblastní armády a Kusakova 11. vzdušného lodstva se 43 pevnostními a 367 protiletadlovými děly, jejich ofenzivní sila však byla podlomena častými leteckými útoky spojenců a námořní blokádou. V téže době byla poražena i japonská vojska na ostrově Bougainville, kde 8. 3. 1944 zahájila japonská 17. armáda (genpor. H. Hjakutake) útok na předmostí amerického XIV. sboru (genmjr. O. W. Griswold) v zátoce císařovny Augusty. Poslední japonská ofenziva na Šalomounových ostrovech skončila katastrofální porážkou. Do 27. 3. ztratili Japonci 5500 padlých a 3000 raněných 3A) , Američané jen 263 padlých vojáků. / Vylodění u Saidoru Koncem roku 1943 ustupovala část jednotek japonské 18. armády po po 63 břeží Nové Guineje od Finschhafenu na západ. K jejich odříznutí od hlavních sil této armády (mezi Madangem a Wewakem) se 2. l. 1944 u Saidoru vylodilo 7200 mužů posílené 124. plukovní skupiny 32. pěší divize (brig. gen. C. A. Martin). Invazní skupinu kontradmirála Daniela E. Barbeyho tvořilo 9 transportních torpédoborců, 2 LST a 16 výsadkových člunů. Výsadek nenarazil prakticky na odpor a pevně se uchytil v okolí Saidoru. Velitel 18. armády generálporučík Hatazó Adači nařídil japonským jednotkám, aby Saidor obešly a spojily se s jeho hlavními silami u Madangu. Přes 350 km dlouhý pochód hustou džunglí přes pohoří Finisterre přežila je 9olovina z 20 000 japonských vojáků. Americká 32. pěší divize ze Saidoru a australská 9. pěší divize postupující od východu se 10. 2. setkaly 20 km od Saidoru. Potom zahájily spojenecké jednotky postup na západ. Mezitím vydal císařský hlavní stan Adačimu rozkaz vyklidit Madang a stáhnout se na západ k Wewaku, Aitape a Hollandii. Zároveň byla 18. armáda namísto 8. oblastní armádě podřízena 2. oblastní armádě (gen. K. Anami). Spojenci vstoupili do Madangu 24. 4. 1944 bez boje. I Urychlení postupu na Nové Guineji Úspěšné ovládnutí Admiralitních ostrovů a izolace Rabaulu umožnilo generálu MacArthurovi podstatně urychlit postup na severním pobřeží Nové Guineje. Původní plán JCS předpokládal, že dalším krokem ofenzivy v jihozápadním Pacifiku bude obsazení Hanzovní zátoky (120 mil západně od Saidoru), MacArthur však navrhl obejít japonské pozice u Wewaku, vylodit se o 600 km dále na západ u japonských základen Aitape a Hollandie a sevřít tak japonské jednotky u Wewaku a v Hanzovní zátoce do kleští. JCS souhlasil a změnu plánu zahrnul do již zmíněné strategické směrnice z 12. 3.1944, která předpokládala obsazení Hollandie a Humboldtovy zátoky k 15. 4., přičemž výběr případných dalších cilů na pobřeží Nové Guineje ponechala na MacArthurovi.4o Vylodění u Hollandie mělo probíhat současně na 3 místech a přepravou a krytím vojáků amerického I. sboru (genpor. R. L. Eichelberger) bylo pověřeno americké 7. lorlstvo admirála Kinkaida. Tvořily ho následující operační svazy: TF 70 - speciální jednotky přímo pod admirálem Kinkaidem (např. eskadra torpédových člunů freg. kpt. Selmana S. Bowlinga), TF 71 (kontradmirál Ralph W. Christie) - ponorky, Fremantle, TF 72 (námořní kapitán John M. Haines) - ponorky, Brisbane, TF 73 (komodor Thomas S. Combs)námořní letectvo, TF 74 (kontradmirál Victor A. C. Crutchley, RN) - křižníky HMAS AUSTRALIA a SHROPSHIRE s torpédoborci eskorty, TF 75 (kontradmirál Russell S. Berkey) - křižníky USS PHOENIX, NASHVILLE a BOISE s torpédoborci eskorty, TF 76 (kontradmirál Daniel E. Barbey) - 7. obojživelný svaz, transportní a výsadkové lodě a jejich eskorty, TF 77 - toto označení bylo vždy užíváno pro invazní svaz v právě prováděné operaci. Svým rozsahem bylo vylodění u Hollandie největší obojživelnou operací v jihozápadním Pacifiku, které se účastnilo 215 válečných, transportních a výsadkových lodí a člunů 7. lodstva s podporou svazu rychlých letadlových lodí (TF 58) 5. locYstva. 64 / Letecké útoky na Palauské ostrovy, Hollandii a znovu na Truk V rámci přípravy vylodění u Hollandie hodlalo palubní letectvo 5. lodstva zasadit úder japonskému Spojenému lodstvu, které se v únoru přesunulo z Truku na Palauské ostrovy, admirál Koga však ještě před útokem nařídil hlavním silám svého lodstva z ostrovů odplout. Zůstaly, jen pomocné lodě a menší plavidla. Utok zahájily 30. 3. letouny Avenger z letadlových lodí LEXINGTON, BUNKER HILL a HORNET, které zaminovaly vjezdy do přístavu. Během dvou dní zničily letouny operačních skupin admirálů Montgomeryho a Gindera (TG 582 a TG 58.4) v okolí Palauských ostrovů 36 japonských obchodních a válečných lodí (1 torpédoborec, 1 strážní lod, 4 stíhače ponorek, 2 plovoucí základny ponorek a torpédových člunů, 2 kladeče sítí, 1 dopravní lod pro letadla, 7 tankerů a 6 transportů). Současně provedla operační skupina admirála Reevese (TG 58.3) útok na ostrov Jap v Karolínách, nezastihla však na tamních letištích japonská letadla. Letiště u Hollandie byla již před úderem palubního letectva cilem americké 5. letecké armády, jež zničila většinu japonských letadel na zemi. Při útocích palubmho letectva 58. operačmho svazu útočila operační skupina kontradmirála Josepha J. Clarka (TG 58.1, HORNET, BELLEAU WOOD, COWPENS a BATAAN) 21.-24.4. na Wakde, Sawar a Sarmi (120 mil západně od Hollandie), operační skupina admirála Montgomeryho (TG 582, BUNKER HILL, YORKTOWN, MONTEREY a CABOT) udeřila 21. 4. na letiště u Hollandie a potom podporovala vylodění v Humboldtově zátoce a operační skupina admirála Reevese (TG 58.3, ENTERPRISE, LEXINGTON, PRINCETON a LANGLEY) zaútočila 21. 4. na letiště a obranná postavení u Hollandie a pak podporovala vylodění v Tanahmerahském zálivu. Navíc ostřelovaly křižníky SANTA FE, MOBILE a BILOXI s 5 torpédoborci v noci 21. 4. letiště Wakde a Sawar. / Vylodění u Aitape Z námořního hlediska představovaly všechny 3 výsadky u Hollandie jednu operaci, pro větší přehlednost je však nutné je popsat jednotlivě. Výsadek u Aitape (operace "Persecution"), ležícího 125 mil východně od Hollandie, prováděla Východní invazní skupina (TG 77.3) pod velením námořního kapitána Alfreda G. Nobleho (jinak náčelník štábu admirála Barbeyho), která vylodila 22. 4. v devíti vlnách na pláže 8 mil jižně od Aitape posílený 163. pěší pluk americké 41. pěší divize pod velením brigádního generála Jense A. Doea. Akce proběhla téměř bez odporu, místní posádka v síle 1000 mužů (z toho jen 260 od bojových jednotek, ostatní stavební) utekla do džungle a Američané snadno ovládli letiště, jež bylo cilem jejich výsadku. Po 48 hodinách usilovné práce stavebních čet RAAF bylo letiště v provozu. Již 23. 4. se u Aitape vylodily první jednotky 65 Vyloděni u Hollandie americké 3?. pěší divize (genmjr. W. H. Gill), která převzala ohranu předmostí od 163. pluku. Americké ztráty u Aitape hyly 2 padlí a 13 raněných. I Vylodění u Hollandie Součástí vylodění u Hollandie (operace "Reckless") hyly výsadky v ranahmerahské a Humholdtově zátoce. Výhěr invazních pláží v Tanahmerahské zátoce, kdc Střední invazní skupina (TG 77.2) kontradmirála Williama M. Fechtelera 22. 4. vylodila jednotky americké 2I. pěší divize (genmjr. F. A. Irving), se ukázal chybným. Na jedné invazní pláži narazili vojáci na neprůchodnou bažinu, druhá byla příliš úzká a výsadkové čluny nemohly přistávat. Naštěstí nenarazil výsadek na žádný odpor. Tanahmerahská zátoka se nemohla stít zamýšleným hlavním prostorem vylodění a po posouzení situace rozhodli američtí velitelé přenést hlavní úsilí operace "Reckless" do Humholdtovy zátoky. V Humboldtově zátoce vylodila Západní invazní skupina (TG 77.1 ) pod přímým velením admirála Barheyho 22. 4. vojáky americkc: 41. pěší divize (genmjr. H. H. Fuller). Ani zde nebyl odpor nepočetných japonských jednotek silný. Již prvního dne obsadili Američané Hollandii (dnes Kota Bharu). Největší ztráty způsobil výbuch muničmho skladu po útoku jediného japonského bomhardéru (24 mrtvých a přes 100 raněných), při kterém bylo také zničeno 60o/ dosud vyloděných amerických zásob. Přesto se podařilo do 26. 4. obsadit všechna 3 letiště v okolí Hollandie. Japonci zahájili ústup džunglí směrem na západ.4 Z původních 7200 vojáků dorazilo asi tisíc k Wakde právě v okamžiku, kdy se tam začali 17. 5. vylodovat spojenci. Jen pár set se jich nakonec dostalo k japonské základně u Sarmi, ostatní v džungli zahynuli. V Hollandii bylo také velitelství japonského 9. lodstva viceadmirála Jošikazu Enda, kterému hylv podřízeny poměrně slahé japonské námořní síly na Nové Guineji, skládající se z několika minolovek, stíhačů ponorek a menších hlídkových plavidel. Přihližně 300 mužú pozemního personálu námořnictva sdílelo osud ostatních japonských vojáků, admirál Endo spáchal po dobytí Hollandie sebevraždu (v červenci bylo 9. lodstvo zrušeno). / Výsadky u Sarmi a na ostrově Wakde Ještě před vyloděním u Hollandie doporučovali generál Kenney a jeho zástupce brigádní generál Ennis C. Whitehead, aby byla operace rozšiřena (v zájmu získání dalších letišf na severním pobřeží Nové Guineje) o útok na ostrov Wakde a poloostrov Sarmi ( 100 mi1 západně od Hollandie), provedení těchto útoků však muselo hýt prozatím odloženo. Bylo možné až po obsazení letišť u Hollandie. K výsadkům u Wakde a Sarmi byl přiřazen také výsadek na ostrově Biak v ústí Geelvinkovy zátoky o 10 dní později. V oblasti Wakde - Sarmi bylo 11000 japonských vojáků (genpor. Tagami), jen polovinu však tvořily bojové jednotky.42 Po rozsáhlé letecké přípravě a námořním ostřelování se začal 17. 4. na invazní pláži naproti ostrovu Wakde vylodovat posiený 163. pěší pluk 41. pěší divize (brig. gen. Doe, 7800 mužů). Výsadek proběhl prakticky bez odporu, Japonci byli naprosto zaskočeni. Na mnohem větší odpor narazil 18. 2. výsadek na Wakde, kde si vyčištění ostrova od Japonců vyžádalo 40 padlých a 107 raněných amerických vojáků. Po dvouapůldenních bojích napočítali Američané 759 mrtvých japonských vojáků, 4 padli do zajetí, zbytek byl zahrnut buldozery v podzemních úkrytech. 66 / Výsadek na ostrově Biak Biak je největší ze Schoutenových ostrovů v ústí Geelvikovy zátoky mezi vlastní Novou Guineou a poloostrovem Vogelkop. Japonci zde vybudovali 3 letiště, která měla na jaře 1944 velký strategický význam, protože se jednalo o jediná letiště mezi Hollandii a Halmaherou (Moluky). Na rozdi od předcházejících operací Američané silně podcenili sílu japonské posádky, jejíž jádro tvořil ostřílený 222. pěší pluk (plk. N. Kuzume). Na ostrově bylo také 1500 mužů námořního 7. útvaru obrany základen (kontradmirál S. Senda). Celkem bylo na ostrově 10 000 Japonců. Úkolem ohsadit Biak byla pověřena 41. pěší divize (genmjr. Fuller), námořní část operace řídil admirál Fechteler. Po náletech bombardérů americké 5. a 13. letecké armády se 27. 5. začaly americké jednotky vylodovat u administrativmho střediska Schoutenových ostrovů Bosniku na jižním pohřeží ostrov. Palebnou podporu poskytovaly křižníky PI-IOENIX, BOISE a NASHVILLE a několik torpédoborců. První vlna nenarazila na velký odpor a výsadek proběhl úspěšně. Do večera bylo vyloděno 12 000 vojáků,12 tanků, 28 děl, 500 vozidel a 2400 tun materiálu a zásob. Pokus obsadit letiště však v následujících dnech vedl k těžkým bojům s Japonci. 6.3. Boj o japonskou obchodní tonáž Rok 1943 přinesl podstatné zlepšení výkonnosti amerických ponorek a tento trend pokračoval i v roce 1944. K 1. 1. měli Američané k dispozici 75 ponorek; základnami byly Pearl Harbor, Brisbane a Fremantle. Cluny na Havaji byly podřízeny přímo veliteli ponorek Pacifického lodstva (COMSUBPA() viceadmirálu Charlesi A. Lockwoodovi, v Austrálii veliteli ponorek v jihozápadním Pacifiku (COMSUBSOWESPAC) kontradmirálu Ralphu W. (:hristiemu. Téměř všechny čluny byly oceánského typu, protože většina ponorek typu "S" byla stažena r operační služby a používána jen pro výcvik. / Operace amerických ponorek Američtí ponorkáři přivítali Nový rok potopením několika lodí. Ponorka HERRING (Johnson) poslala ve Východočínském moři ke dnu pomocnou lod pro přepravu letadel "Nagoja M." (6071 brt), PUFFER (Selby) torpédovala v Suluském moři nákladní lod "Rjúhó M." (6707 brt), RAY (Harral) potopila u ostrova Halmahera bývalý dělový člun "Okujó M." (2904 brt) a BALAO (C. Cole) poškodila transportní lod KIJOZUMI MARU (8613 brt) natolik, že se stala snadnou kořistí palubních letadel na Truku. V lednu dosáhly největších úspěchů USS SEAWOLF (Gross), jež potopila 10.-15. l. u Palauských ostrovů 4 lodě (23 361 brt), USS SEAHORSE (Cutter), která poslala 16. 1. -1. 2. ke dnu 5 lodí (13 712 brt) a HMS TALLYHO (Bennington), jež potopila 1 l.1. v Malackém průlivu křižník KUMA. Americké 4p onorky potopily také 2 torpédoborce. Nejúspěšnějším z prvních měsíců roku 1944 byl pro americké ponorky únor, kdy společně s palubními letadly poslaly ke dnu 486 000 tun japonské tonáže. Ponorka SKATE (Gruner) torpédovala 16. 2. odpoledne 160 mil severně od Truku lehký křižmk AGANO. Úspěch ponorky GRAYBACK (freg. kpt. Moore), která na své 10. bojové plavbě mezi Luzonem a Formosou potopila transportní lod a tanker (celkem 14 938 brt) a poškodila transport "Asama M." (16 975 brt), byl zkalen skutečností, že se z bojové plavby nevrátila (patrně potopena japonskými letadly). Jeden z veteránů ponorkové války v Pacifiku, po 67 norka I,ROUI (Clark), která v roce 1942 odvezla z (:orregidoru filipínský zlatý poklad, se 29. 2.1944 potopila s celou posádkou po úspěšném útoku na japonský konvcj, při němž torpédovala transport "Sakitó M." (7126 brt) s 4124 vojáky na palubě (?5(14 z nich zahynulo). Pozoruhodnou panenskou bojovou plavbu absolvovala SANDLANCE (freg. kpt. Garrison), která v únoru a březnu potopila v severním Pacifiku 3 obchodní lodě ( 12 756 brt) a lehký křižník TACUTA.`` V únoru potopily americké poncrky také další 2 japonské torpédoborce. 5 V rámci cperace proti Palauským ostrovům byl koncem března v jejich okolí shromážděno 7 amerických ponorek. GAR a TUNNY byly pověřeny záchranou letců, kteří by byli v akci sestřeleni, TLINNY (Lautrup) navíc torpédovala 23. 3. velkou japonskou ponorku I 42. Ponorkz TULLIBEE (freg. kpt. Brindupke I byla 26. 3. při útoku na japonský konvuj zasažena vlastním vadným torpédem, které opsalo kruh, a potopila se. Zachránil se jediný člen posádky. Japonské lodstvo využilo této mezery v ponorkové cloně k úniku, pouze TUNNY zisáhla 29. 3. torpédem příd superbitevní lodě MUSAŠI. Bylo zabito 7 japonských námořníků, mamutí lod však nebyla prakticky poškozena a opravy byly hotovy během 3 týdnů. Americké velení správně odhadovalo, že Japonci musí mít velký nedostatek torpédoborců,4t a admirál King vydal 13. 4. ponorkám Pacifického lodstva rozkaz věnovat prvořadou pozornost vedle těžkých lodí i torpédoborcům, nikoliv transportům, tankerům a nákladním lodím. Ještě téhož dne poslal HARDER (freg. kpt. D aley) u Guamu ke dnu IKAZUČI. Ponorka BLUEGILL (Barr) potopila 27. 4. u Palauských ostrovů malý japonský křižmlc JÚBARI. Po obsazení Gilbertových a Marshallových ostrovů a prolomení japonské obrany v Bismarckově souostroví se americké ponorky mohly více zaměřit na námořní trasy blíže k Japonsku. Admirál Lockwood vypracoval systém rotace operačních oblastí ponorek, který zajišťoval, že se podílely jak na nebezpečí, tak i na kořisti přibližně rovným dilem. Ponorky admirála Christieho zahájily na jaře 1944 operace v Suluském a Celebeském moři. Jedním z cílů amerických ponorek byly konvoje s posilami pro japonské posádky na Marianách a Nové Guineji. Ponorka TRIGGER (Harlfinger) zaútočila 26. a 27. 4. na transportní lodě konvoje "Macu 5", potopila "Miike M." (11 738 brt) a těžce poškodila "Asosan M." (8811 brt) a fregatu KASADO. Konvoj "Take Iči" byl nejprve 26. 4. napaden u Manilského zálivu ponorkou JACK (Dykers) a ztratil "Jošida M." (5425 brt), znovu potom 6. 5. v Suluském moři ponorkou GURNARD (freg. kpt. Andrews), jež potopila 3 transportní lodě (19 704 brt). Přitom se utopilo značné množství japonských vojáků. CREVALLE (Walker) potopila 6. 5. u severního Bornea velký tanker "Nisšin M." (16 801 brt). Jihočínské moře bylo operační oblastí ponorek z Fremantlu, které hlídkovaly na trasách ze Singapuru do Saigonu a Hongkongu. LAPON (freg. kpt. Stone) poslal 24. 5. u Saigonu ke dnu 2 lodě japonského konvoje (11 253 brt), zatímco RATON (freg. kpt. Davis) téhož dne potopil fregatu IKI a zmrzačil MACUWU. Ponorky z Fremantlu nadále navštěvovaly s nejrůznějšími úkoly Filipíny. NARWHAL (freg. kpt. Latta) podnikl takových plaveb, většinou zaměřených na podporu filipínských partyzánů, v prvních 6 měsících roku 1944 celkem 7. V květnu se ponorky COMSUBPAC soustředily na narušování námořmho spojení Japonska s Palauskými a Mariánskými ostrovy. Úspěšná byla opět SANDLANCE, která v tomto měsíci 68 potopila 5 japonských lodí (1K 328 brt). V květnových útocích na konvoje u Marian poslala SILVERSIDES (Coye) ke dnu dalších 5 lodí ( 13 128 brt). Ve vodách u Kurilských ostrovů potopil TAUTOG (Baskett) v květnu 4 obchodní lodě (16 037 brt). U Formosy rozbila bojová skupina (nám. kpt. G. E. Patterson) tvořená ponorkami BANG, PARCHE a TINOSA v noci na 4. 5. japonský konvoj plující na sever a potopila celkem 5 lodí (30 540 brt). Během prvních 5 měsíců roku 1944 potopily americké ponorky nejméně 227 japonských obchodních lodí o více než 1 milion brt (viz tabulka č. 9, 3 křižníky (AGANO, TACUTA a JUBARI), 9 torpédoborců, 2 fregaty a dělový člun. Britské ponorky operující v indonéských vodách k tomu přidaly 8 obchodních lodí (13 223 brt), křižník KUMA a minolovku W 7. Nizozemské ponorky operující z Fremantlu v tomto období žádného úspěchu nedosáhly (většinou byly používány ke zvláštním operacím). V období 1. 1. až 31. 5. 1944 ztratili Američané v Tichomoří 5 ponorek (GRAYBACK, SCORPION, TROUT, TULLIBEE, GUDGEON). Zachránil se jen jeden námořník. / Operace japonských ponorek V prvních 5 měsících roku 1944 nedosáhly již japonské ponorky v Tichomoří prakticky žádných úspěchů at proti válečným či obchodním lodím spojenců. Potopily jedinou lod, malý americký strážní člun YO 159, torpédovaný RO 42 (Wada) severně od Nouméy (Nová Kaledonie) 14. 1., a poškodily americký tanker "Cache" ( 12 000 brt), torpédovaný RO 37 (Sató) u Šalomounových ostrovů 23. 1. Nepoměrně lepší výsledky dosáhly japonské ponorky na Indickém oceánu (viz tabulka č. 8), kde potopily 14 lodí (95 259 brt). 6.4. Britské lodstvo na Indickém oceánu Britské Východní lodstvo admirála Somervilla mělo počátkem roku 1944 k dispozici 3 bitevní lodě, 2 letadlové lodě, 14 křižníků, 24 torpédoborcú, 17 ponorek a určitý počet menších eskortních a výsadkových lodí.4s Pro slabosl britského palubmho letectva (ILLUSTRIOUS měla pouze torpédové letouny Barracuda, UNICORN byla púvodně určena pro doplňování a opravy letadel) zapůjčili Američané pro plánované ofenzivní akce letadlovou lod SARATOGA s eskortou 3 torpédoborců. Útoky na japonskou základnu Sabang 19. 4. a na rafinerii ropy v Surabaji 17. .5. však nepřinesly větší výsledky. Ztráty spojenců byly naštěstí minimální.` 69 Tabulka č. 9 Úspěchy amerických ponorek 1.1. - 31. 5.1944 v 7. ZAVER Prvních 5 měsíců roku 1944 bylo především obdobím příprav na rozhodující ná- stup spojenců na evropském i tichomořském válčišti. Vrcholily přípravy na invazi do Normandie i na velkou výsadkovou operaci na Marianách. Námořní komuni- kace spojenců již byly zajištěny před nebezpečím německých ponorek, které dosa- hovaly dičích úspěchů jen ve vzdálených vodách a proti jednotlivě plujícím lodím. Také v Tichon>oří zajistilo americké palubní letectvo spojencům převahu nad ja- ponským lodstvem, které se však ještě nevzdávalo myšlenky na svedení rozhodu- jící námořní bitvy. V evropských vodách se Královské námořnictvo pokoušelo zbavit definitivně hrozby německé bitevní lodě TIRPITZ, prozatím ji však Britové nedokázali poto- pit. Neuspěl ani pokus využít námořní nadvlády nad Středozemním mořem k oboj- živelné operaci, jež by rozhodujícím způsobem ovlivnila průběh italského tažení. Výsadek u Anzia nesplnil očekávání a stal se, řečeno Churchillovými slovy, "vel- rybou uvázlou na mělčině". Neúspěch této operace odradil spojenecké velení od obojživelných operací na italské frontě i v dalším průběhu války. Na východní frontě hrály námořní operace nadále jen podružnou roli. Obsaze- ním severniIo pobřeží Černého moře a dobytím Krymu přešla nadvláda nad čer- nomořskými vodami plně na sovětskou stranu, hlavní silou nad mořem však nadá- le zůstávalo letectvo, protože velké jednotky Černomořského lodstva drželo sovět- ské velení nadále mimo bojovou činnost v obavě o ztrátu námořní převahy na Černém moři v poválečném období. Aktivní tak zůstávaly jen lehké síly a ponorky. Baltské lodstvo zůstávalo i po prolomení blokády Leningradu nadále uzavřeno ve východní části Finského zálivu a jeho operace se omezovaly na podporu pozem- ních vojsk a pokusy o narušení německo-finské minové přehrady. Ani Severní lod- stvo přiišnou aktivitou nevynikalo a omezovalo se nadále na útoky na německou pobřežní plavbu v severním Norsku lehkými silami a ponorkami. Hlavní pozornost na evropském válčišti poutala nadcházející spojenecká invaze na kontinent a přípravy na její provedení na straně jedné a odražení na straně druhé hrály primární úlohu v aktivitě spojeneckých i německých sil. Vzhledem k drtivé převaze spojenců na moři bylo však zřejmé, že kriegsmarine nebude hrát v odrážení invaze významnější roli a bylo otázkou, zda bude vůbec schopna pod- statněji průběh invaze narušit. Německé velení bylo, při slabosti luftwaffe v této fázi války, nuceno spoléhat ve svých opatřeních proti invazi téměř výlučně na po- zemní sily. V Tichomoří pokračovala strategická ofenziva spojenců, vedená ovšem převáž- ně americkými silami, na obou směrech a podle rozhodnutí JCS tomu tak mělo být i v nadcházejícím období. V obou případech měly rozhodující význam obojži- velné operace. Charakter námořního krytí a podpory byl však odlišný. Tažení ve středním Pacifiku bylo doménou amerického námořnictva a svazu rychlých leta- dlových lodí, který byl jeho údernou silou, většinu výsadků prováděla námořní pě- 70 l. ST RATE GICKA SITUAC E V prvních měsících roku 1944 byly již zbývající mocnosti Osy, Německo a Japon- sko, zatlačeny do hluboké defenzivy. Spojenci se chopili pevně strategické inicia- tivy a na obou válčištích, evropském i tichomořském, rozvinuli ofenzivní operace, jejichž cílem byla definitivní porážka Osy. Stále více se projevovala převaha mate- riálních a lidských zdrojů spojencú. Přes určitý nárůst se německá a japonská zbrojní výroba nemohla rovnat souhrnu vzlečné produkce spojeneckých mocností a také lidské zdroje obou mocností Osy se začínaly povážlivě tenčit. Lidské a mate- riální ztrátv, kleré Německo a Japonsko v dosavadním průběhu války utrpěly, byly takového rozsahu, že je obě země nahrazovaly se stále většími obtížemi. Navíc se jim začínalo nedostávat některých strategických surovin, bezpodmínečně nutných k dalšímu vedení války. ,Stávalo se stále zřejmějším, že porážka Osy je již jen zále- žitostí času. Na východní lrontě vyprostila Rudá armáda Leningrad z ohrožení německou blokádou a uvolnila Baltské lodstvo ze sevření ve východním cípu Finského zálivu. Přesto však zůstávalo toto lodstvo nadále uzavřeno ve Finském zálivu z na pronik- nutí na otevřený Balt nemohlo prozatím ani pomýšlet. Po dobytí znzčné části sever- ního černomořského pobřeží a zejména po znovuovládnutí Krymu přešlz sice nad- vláda nad (erným mořem do rukou sovětských ozbrojených sil, Cernomořské lod- stvo bylo však natolik oslzbené předchozími ztrátami, že to mohlo využít jen k rozvinutí operací lehkých sil. Sovětské letectvo však bylo schopno ze základen na Krymu tento prostor poměrně bezpečně kontrolovat. Severní lodstvo i přes probí- hající posilczvání zápůjčkami lodí od západních spojenců mohlo jen stěží pomýšlet na ovládnutí vod kolem severonorského pobřeží a také eskorta a krytí arktických konvojů, dcpravujících válečnou pomoc západních spojenců do Sovětskčho svazu, musely být i nadále zajišfovány spojeneckým, zejména britským námořnictvem. So- větské námořnictvo hrálo nadále jen podružnou úlohu ve válečném úsilí země a jeho úkolem byla - stejně jako v předchozích obdobích - především podpora po- zemních operací Rudé armády na obou křídlech východní fronty. Středomoří zůstávalo sice nadále oblastí téměř absolutní spojenecké nadvlády nad vlnami, této skutečnosti však spojenecké velení nevyužilo k překonání slepé uličky, do níž se dostalo tažení v Itálii. Po nezdaru strategického záměru vylodění u Anzia se již spojenci o další obchvat německých pozic výsadkem z moře nepoku- sili. Jejich pozornost se soustředila pouze na plánovanou invazi do jižní Francie, je- jíž strategická hodnota byla více než sporná. Válečné operace ve Středomoří tak nadále negativně ovlivňoval onen nedostatek jasných strategických koncepcí, který je chzrakterizoval již od samého počátku. Aktivní námořní operace na Stře- dozemním moři již v prvních měsících roku 1944 prakticky skončily a pouze v okrajových vodách ještě probzlzala malá válka. Na širých prostorách oceánu mezi Evropou a Amerikou sklízely spojenecké eskorty plody svého vítězství v bitvé o Atlantik a úspěšně čelily německým poku- 74 sům obnovit ponorkovou hrozbu spojenecké námořní dopravě. Celkovou situaci výrazněji nezměnil ani nástup ponorek se šnorchelem, schopných operovat delší dobu pod hladinou. Nízká rychlost jim nedovolovala efektivní operace na širém moři a v pobřežních vodách byly německé čluny vystaveny častým leteckým úto- kům. Revoluční elektrické ponorky nebyly dosud k dispozici a bez jejich nasazení nemohli Němci doufat v zásadní obrat v I>růběhu ponorkové války. Německé hla- dinové lodstvo v norských vodách bylo prakticky neutralizováno spojeneckým le-I, tectvem a bylo jen otázkou času, kdy budou zbývající těžké německé lodě bud po- topeny, nebo donuceny k útěku do Němccka. Zajištění bezpečnosti transatlantic- kých námořních komunikací vytvořilo podmínky k úspěšnému provedení invaze západních spojenců na evropský kontinent a přenesení válečných operací na území Němci okupovaných zemí a později Německa samotného. Obrovské zdroje americké válečné výroby umožňovaly, aby i v době přechodu do rozhodujícího útoku na evropský kcntinent nadále pokračovala strategická ofenziva v Tichomoří. Po úspěšné neutralizaci japonských základen Truk, Rabaul a Kavieng se obě ramena americké ofenzivy v jihozápadním a středním Pacifiku přiblížila vnitřní japonské obranné linii a začala ohrožovat Mariany a Filipíny. Přestože se v obraně této linie japonské velení chystalo svést rozhodující námořní bitvu, nemohlo již být pochyb o tom, kdo v ní zvítězí. Pouze na vedlejších frontách v Barmě a v Číně nepřešli dosud spojenci do strategické ofenzivy, i když se k tomu již chystali. Vrcholila také ofenziva amerických ponorek proti japonským ná- mořním komunikacím, chráněným jen nedokonalou protiponorkovou obranou. Také válka v Tichomoří spěla do závěrečné fáze útoku na Japonsko. 75 2. INVAZE DO ZAPADNI EVROPY Po vítězství v bitvě o Atlantik, které zajistilo bezpečnost spojeneckých námořních komunikací a umožnilo provést operaci "Bolero", přesun amerických vojsk a ma- teriálu do Británie, a rozpracování původně rámcového projektu operace "Over- lord" do detailních plánů operace "Neptune", označovaných právem za "mistrov- ské dílo plánování", mohli západní spojenci přistoupit k provedení operace, nema- jící svým rozsahem a složitostí v dějinách obdoby. Téměř pňl milionu vojáků, námořníků a letců, kteří na palubách 7000 plavidel a 10 000 letadel mířili ke břehům evropského kontinentu, bylo jen předvojem mo- hutných sil západních demokracii, připravených k nasazení do závěrečné fáze války proti Německu, sil opírajících se o obrovské zdroje materiální i lidské. Tyto síly se soustředily do operace "Overlord", aby využitím již získané převahy na moři a ve vzduchu vytvořily předpoklady pro nasazení pozemních armád Spoje- ných států, Velké Británie a jejich spojenců do ofenzivy, jejímž cilem bylo porazit německá vojska v západní Evropě, proniknout do nitra Německa a vynutit si jeho bezpodmínečnou kapitulaci. Invaze do západní Evropy byla jen prvním krokem k dosažení tohoto cile, avšak krokem zcela jistě nejdůležitějším. Námořní moc pak hrála rozhodující roli v zajištění toho, že tento krok bude úspěšný. 2.1. Vylodění v Normandii a spojenecké velení zvažovalo odklad celé operace, jejíž den D byl původně Operace "Neptune" byla zahájena stanoven na 5. 6. Již 3. 6. svolal gene- l. 6. 1944, kdy admirál Ramsay převzal rál Eisenhower velitelskou poradu, je- velení nad námořními silami určenými jímž výsledkem bylo, že nalodování k jejímu provedení a podpoře. Večer vojsk přes nepřízeň počasí pokračo- j 2. 6. vypluly první válečné lodě pově- valo. Týkalo se to zejména operačmho řené ostřelováním pobřeží z ústí řeky svazu "U" (invazní pláž "Utah"), který Clyde a miniponorky X 20 a X 23 byly vyplouval z přístavů Darmouth, Brix- vyvlečenv z Portsmouthu, aby se vy- ham a Salcombe v západní Anglii j daly k francouzskému pobřeží, kde a musel urazit k místu vylodění nej- měly sloužit jako navigační majáky. Zá- delší cestu. Další porada SHAEF pro- roveň začalo nalodování invazních jed- běhla 4. 6. ráno v 04.15. Předpověd po- notek na výsadkové Iodě a čluny. časí na 5. 6. byla chmurná. Nepříznivé podmínky v podstatě vylučovaly nasa- zení vzdušných výsadkových jednotek / Odklad na poslední chvi7ia bránily operacím letectva včetně po- zorovatelských letounů řídících palbu Velkým problémem počáteční fáze lodí. Z námořmho pohledu sice bylo invaze bylo počasí. Předpověd pro možné provést výsadek, vyloděné jed- první dny června byla nepříznivá notky by se však musely obejít bez 76 podpory letectva a námořního dělostřelectva. Za této situace se Eisenhower rozhodl odložit invazi o 24 hodin, tedy na 6. 6. V 05.15 vydalo SHAEF příslušné rozkazy, právě v okamžiku, kdy miniponorky X 23 (kpt.-por. Hudspeth, RANVR) a X 20 (kpt.-por. Honour, RANVR) dorazily k pobřeží Normandie. Bylo nutné odvolat invazní svazy "U" a "O", které již byly na moři, stejně jako některé lodě určené k vytvoření umělých vlnolamů pro přístavy "Mulberry". Invazní skupina U-2A složená ze 128 výsadkových plavidel plně naložených americkými vojáky se 4 eskortními loděmi a záchranným remorkérem signál nezachytila a pokračovala dál k francouzskému pobřeží. Dopoledne 4. 6. již byla 25 mil jižně od Isle of Wight. Britské námořní velitelství v Portsmouthu muselo vyslat torpédoborce, aby ji zastavily dříve, než ji zachytí německé radarové stanice. Další porada o zahájení operace začala v Eisenhowerově štábu 4. 6. ve 21.00. Při dalším odkladu na 7. 6. hrozilo podle admirála Ramsayho nebezpečí, že moře před invazními plážemi bude ještě rozbouřenější, odklad o 14 dní na další vhodné období nepřipadal pak podle mínění námořních velitelů vůbec v úvahu, protože nebylo možné vylodit a znovu nalodit jednotky a dokončit včas přípravy. Předpověd meteorologů však byla pro 6. 6. příznivější a Ramsay vydal ještě téhož večera příslušné rozkazy námořním silám, v nichž byla také s konečnou platností stanovena hodina H pro jednotlivé invazní pláže: 0725 pro "Sword" a "Gold", 07.35 pro pravé p ` křídlo láže "Juno `, 07.45 pro levé křídlo pláže "Juno" a 06.30 pro americké "Omaha" a "Utah". Definitivní rozhodnutí o tom, že operace "Overlord" se uskuteční 6. 6.1944, padlo na poradě v Eisenhowerově štábu ráno 5. 6. krátce po 04.15. I Plavba přes kanál La Manche Ráno 5. 6. se začaly přístavy na jihoanglickém pobřeží vyprazdňovat a lodě nejrůznějších typů vyplouvaly na moře, aby se řadily do konvojů úderných a posilových vln. Všechny konvoje směřovaly k pozici "Z" jižně od ostrova Wight. V pohybu bylo přibližně 3600 plavidel (nepočítaje dalších 1897 menších výsadkových člunů na jejich palubách) od bitevních lodí o výtlaku 30 000 tun po říční čluny z Temže. Na palubách bylo 195 000 námořníků válečného i obchodmho námořnictva, 120 000 vojáků, 12 000 vozidel, 2000 tanků a téměř 10 000 tun vojenského materiálu. V podvečer 5. 6. začaly minolovky čistit v německých minových polích 10 koridorů o šířce 2 mil a značit jejich kraje světelnými bójemi. Invazní lodstvo jimi proplulo v průběhu noci. Navigačních omylů bylo málo. Největším překvapením byla pasivita nepřítele. O jediné ztráty invazmho lorlstva se postaraly miny, na kterých se potopila minolovka USS OSPREY, zatímco torpédoborec HMS WRESTLER a jedna LST byly poškozeny. Přibližně 50 malých plavidel na rozbouřeném moři ztroskotalo. Nenaplnily se však obavy z útoků ponorek a S-bootů. Spojenci dosáhli při operaci "Overlord" nejen strategického, nýbrž i taktického momentu překvapení. Po proplutí německými minovými poli zamiřilo invazní lodstvo k příslušným pozicím pro ostřelování pobřeží či spuštění výsadkových člunů. Američané nastupovali do člunů ve vzdálenosti 11 mil od pobřeží, tedy mimo dostřel německého dělostřelectva, Britové ve vzdálenosti 8 mil, protože spoléhali na to, že lodní dělostřelectvo německá děla umlčí. Američané měli k invazním plážím 3 hodiny plavby, Britové jen 2 hodiny. Vzhledem k dřívější hodině H na amerických plážích 77 Tabulka č.10 Válečné lodě nasazené v operaci "Neptune" Typ lo__di _ ___Západn_í sva_z__ bitevní lodě 3 monitory 1 křižníky dělové čluny 14 torpédoborce 35 šalupy oceánské minolovky 56s jiné minolovky 629 fregaty (esk.tce) 12o korvety 4 2 strážní čluny 18 trawlery minonosky pobřežní čluny 113,s hydroplán.1odě miniponor_k__y__ celkem 324 I hritský z toho 5 hrilských a 2 francouzské j z toho I luilský i nizozemský i z toho 1 nizc,zemský 5 z toho 3 norské, 2 polské a I francouzský z toho 4 imerické a 2 polské H z toho 47 hritských z toho 46 hrilských (06.30) museli američtí vojáci přestoupit do výsadkových člunů ještě za hluboké tmy přibližně v 03.30, britští až v 05.30, tedy za rozbřesku. Invazní lod,stvo soustředovalo obrovské množství výsadkových prostředků. Bylo zde 6 velitelských lodí, 55 výsadkových lodí pro pěchotu LSI (bývalých pasažérských lodí), 6 specializovaných dokových výsadkových lodí LSD, 236 výsadkových tankových lodí LST (každá pro 20 tanků či 300 vojáků), 502 středních výsadkových lodí pro pěchotu (až pro 400 vojáků), 248 výsadkových plavidel pro pěchotu LCI odní svaz I Záloha Celkem 1 2 133 23 2s) 3 44s 26 105 4 10 14 42 gg 87 40 189 19" 32 63 173 504 71 - - 18 21 30 60 2 2 4 90 292s 495 1 1 2 __ _ _ __ 2 348 ; 483 , 1155 III) z toho 4 hritské a 2 lrancouzské I I z toho 21rancouzské z loho 2 hritské a 2 francouzské I I z toho 2 řecké I z toho 3 norskó a 1 francouzskí I5) hrilské I/ z toho 32 hritských I z toho 30 amerických IH) 7 toho 8 francouzských, 13 nizozemských a 3 norské (až pro 200 vojáků) a 837 výsadkových tankových plavidel LCT (až 11. vozidel či 55 vojáků). Navíc specializovaná výsadková plavidla podpory, například 29 protiletadlových či 36 raketových výsadkových lodí. Z velkých výsadkových lodí bylo na vodu spuštěno 656 výsadkových člunů LCA (po 30 vojácích), 464 člunů LCM (pro vozidla), 181 člunů LCP (po 22 vojácích) a množství dalších specializovaných výsadkových člunů. Navíc zde byly ještě početné obojživelné transportéry DUKW (pro 25 vojáků). 78 Tabulka č.11 Výsadková plavidla nasazená v operaci "Neptune" Výsadkové lodě Typ lode Zapadn1 svaz Vycho_dní svaz Celkem velitelské štábní lodě 2 4 útočné transporty a britske LS I 18) 37 55 výsadkové dokové lodě LSD 3 32 výsadkové tankové lodě LST 106 130 236 střední výsadkové lodě 943 408 502 výsadkové lodě LSI (americké) 189 1 velitelské výsadkové lodě LCH 15 11 26 výsadková plavidla pěchoty LCI 93 1554 248 výsadková tanková plavidla LCT 3505 487 837 protiletadlové výsadkové lodě 11 18 29 dělové výsadkové lodě 9 16 25 podpůrné výsadkové lodě 386 83 121 raketové výsadkové lodě 14 22 36 _kouřome_ tn_é v_ý_ sad_kov_ é lo_dě__ 54s _ _100_, 154 celkem 996 1474 2470 z toho R britských 5 z toho 120 hritských z toho 37 amcrických z toho 2 hritské j z toho 40 britských 1 hritské ci z toho ?5 amerických z toho 6 hritských Výsadkové čluny 1 / Organizace invazních sil velitel letectva v Normandii 6. 6.1944 - air chief marshal Trafford Leigh- -Mallory vrchní velitel (SHAEF) - generál Dwight D. Eisenhower Západní operační svaz (TF 122) námořní velitel (ANCXF) - kontradmirál Alan G. Kirk - admirál Bertram H. Ramsay americká 1. armáda pozemní velitel (21. skupina armád) - genpor. Omar N. Bradley - generál Bernard L. Montgomery 79 invazní svaz "U" (TF 125) - kontradmirál Don P. Moon podpůrná skupina "S" - kontradmirál Morton L. Deyo VII. sbor - genmjr. J. Lawton Collins 4. pěší divize - genmjr. Raymond O. Barton 82. vzdušná výsadková divize - genmjr. Matthew B. Ridgway 101. vzdušná výsadková divize - genmjr. Maxwell D. Taylor invazní svaz "O" (TF 124) - kontradmirál John L. Hall podpůrná skupina "A" - kontradmirál Carleton F. Bryant V. sbor - genmjr. Leonard T. Gerow l. pěší divize - genmjr. Clarence R. Huebner posilový svaz "B" (TF 126) - komodor C. D. Edgar 29. pěší divize - genmjr. Charles H. Gerhardt Východní operační svaz - kontradmirál Phillip L. Vian britská 2. armáda - genpor. Miles C. Dempsey invazní svaz "G" - komodor Cyril E. Douglas-Pennant podpůrná skupina "K" - nám. kpt. Longly-Cook XXX. sbor - genpor. Gerald C. Bucknall 50. pěší divize - genmjr. Douglas A. H. Graham 79. obrněná divize - genmjr. Percy C. S. Hobart invazní svaz "J" - komodor Geoffrey N. Oliver podpůrná skupina "E" - kontradmirál Frederick H. G. Dalrymple-Hamilton kanadská 3. pěší divize - genmjr. Rod F. L. Keller 4. brigáda commandos - brig. gen. B. W. Leicester invazní svaz "S" - kontradmirál Arthur G. Talbot podpůrná skupina "D" - kontradmirál W. R. Patterson I. sbor - genpor. John T. Crocker britská 3. pěší divize - genmjr. Thomas G. Rennie 6. vzdušná výsadková divize - genmjr. Richard N. Gale l. brigáda commandos - brig. gen. lord Lovat posilový svaz "L" - kontradmirál William E. Parry 7. obrněná divize - genmjr. George W. Erskine / Námořní dělostřelecká příprava V 05.00 začaly miniponorky X 20 a X 23 ze svých pozic 3 mile před invazními plážemi "Juno" a "Sword" vysilat naváděcí signál. V 05.30 udeřily na německá postavení salvy lodí Východního operačmho svazu, v 05.50 začala střilet děla Západmho operačmho svazu. Přestože výsadek první vlny americké l. armády byl naplánován o hodinu dříve než britské 2. armády, zařadil admirál Kirk pouze 30 až 40minutovou palebnou přípravu, protože Američané chtěli dosáhnout co největšího překvapení. Dělostřeleckou přípravu v sektoru "Sword" prováděly bitevní lodě WARSPITE a RAMILLIES2 a monitor ROBERTS, jejichž těžká děla ráže 381 mm ostřelovala pobřežní baterie mezi ústím Orny a Seiny. Na západ od ústí Orny a za invazními plážemi "Sword" střilely na cile na pobřeží křižmky HMS DANAE, FROBISHER a ARETHUSA a ORP DRAGON. Celkem 7 německých baterii v úsecích "Juno" a "Gold" si vzaly na mušku britské křižmky AJAX, ORION, BELFAST, ARGONAUT, DIADEM a EMERALD a nizozemský dělový člun FLORES. 80 U americké pláže "Omaha" byla dělostřelecká příprava před výsadkem úkolem amerických bitevních lodí TEXAS a ARKANSAS, francouzských křižníků MONTCALM a GEORGES LEYGUES a britského GLASGOW, jež se soustředily na malý přístav Port-en-Bessin, obranná postavení na pláži a německou baterii na Pointe du Hoc. U invazní pláže "Utah" se americká bitevní lod NEVADA, britský monitor EREBUS, americké křižníky TUCSALOOSA a QUINCY, britské HAWKINS, ENTERPRISE a BLACK PRINCE a nizozemský dělový člun SOEMBA snažily zničit či vyřadit německé pobřežní baterie táhnoucí se od St. Martin-de-Varreville k severu až po mys Barfleur. Na všech plážích poskytovaly přímou podporu první úderné vlně výsadku torpédoborce, kterých bylo celkem 57. Znovu zasáhlo spojenecké letectvo. Krátce před 06.00 přilétlo pod mraky 269 bombardérů Marauder americké 9. letecké armády a zaútočilo na německá postavení za pláží "Utah". Potom svrhlo své pumy dírami v mracích 329 letounů Liberator a B-17 americké 8. letecké armády. Jejich cilem byly pozice německých vojsk za pláží "Omaha", z obavy před zasažením vlastní úderné vlny však bylo svržení pum na poslední chvili pozdrženo o 30 sekund stejňě jako u přibližně 1000 letounů B-17 a Liberator 8. letecké armády, jež útočily na cile za britskými invazním plážemi. Výsledkem této opatrnosti bylo, že většina z 3000 tun pum jen nadělala krátery do normandských luk a polí. Bombardování ze vzduchu a ostřelování z moře, při nichž bylo na pobřeží Normandie vrženo kolosální množství výbušnin, z boje většinu německých pobřežních baterii a opěrných bodů nevyřadilo, pouze otřáslo německými vojáky a přerušilo spojení. Umístění německých baterii, které miřily paralelně s pobřežím a nikoliv na širé moře, prokázalo svou hodnotu a dvoumetrové betonové stropy zahrnuté zeminou svou odolnost. Palba Západmho operačního svazu měla menší účinek než Východmho, částečně kvůli rovnoměrnému rozprostření přípravy po celém invazním pobřeží a částečně kvůli omylu námořních dělostřelců, kteří nemiřili na německá děla, nýbrž na záblesky výstřelů o 100 metrů výše. Admirál Kirk později přiznal, že 40 minut bylo na řádnou dělostřeleckou přípravu málo. / Výsadek v sektoru "Utah" V 02.29 ráno 6. 6. zakotvila vlajková lod invazního svazu "U" pro vylodění na pláži "Utah" BAYFIELD, na jejíž palubě byl vedle admirála Moona i velitel amerického VII. sboru generál Collins, přibližně 11 mil od pobřeží na místě určeném k přestupu vojáků výsadku do výsadkových člunů. Následovaly ji ostatní transportní lodě svazu "U", které začaly okamžitě spouštět na vodu výsadkové čluny. Od 04.05 do nich pak nastupovali vojáci americké 4. pěší divize určení k vylodění v prvních vlnách. Již od 02.00 čistily britské a arnerické minolovky (freg. kpt. M. H. Brown, RN) pro čluny plavební dráhy k invazním plážím. Vedle umlčení početných pobřežních baterii byla úkolem námořního dělostřelectva také palba proti vybraným invazním plážím. Již 40 minut před hodinou H postřelovaly pláže vedlejší baterie americké bitevní lodě NEVADA a křižmku QUINCY, křižník HMS ENTERPRISE a torpédoborce HOBSON a SHUBRICK, posledních 10 minut také těžká děla NEVADY a QUINCY (ráže 356 a 203 mm). Lodě byly zakotveny ve vytralovaných koridorech, bitevní lodě a křižníky ve vzdálenosti 11 000 yardů, torpédoborce 5000 yardů od pobřeží. Těsně před výsadkem vypálily raketometné výsad 81 to byl štastný cmyl, protože pobřeží zde bylo méně opevněno a odpor německých jednotek (I. prapor 919. pěšího pluku 709. pěí divize) hyl slabší než na plánované pláži. raké překážek na pláži "Utah" bylo málo a během 90 minut vyčistili ženisté druhé vlny ( I I demoličních družstev USN) pruh v délce 600 metrú (odpoledne ještě 800 metrů). Na pláži "LJtah" se 6. 6. vylodilo všech plánovaných 26 vln vvsadku (prvních 5 přesně na čas). Po zprávě, že předmostí je pod silnou palbou nepřítele, zadržel admirál Moon dočasně 6. až 12. vlnu, v 10.45 však vylodování obnovil. Do večera vysadil invazní svaz "U" na břeh 21 328 vojáků, 174? vozidel a 1695 tun materiálu. Vojáci. americké 4. pěší divize narazili na pláži "Lltah" na velmi slabý odpor a poměrně snadno pronikli do vnitrozemí, kde navázali spojení s parašutisty 101. výsadkové divize. "Atlantický val" byl prolomen bez větších problémů a na pobřeží poloostrova Cotentin bylo vytvořeno předmostí o šiřce 10 kilometrů a přibližně stejné hloubce. Ztráty 4. divize byly první den bojů v Normandii velmi nízké -197 padlých, nezvěstných a raněných. I Námořní podpora výsadku v sektoru "Utah" Důležitou roli při zlomení německého odporu v sektoru "Utah" sehrála mohutná a přesná palba námořního dělostřelectva, zejména proti vzdáleným bateriim těžkých děl, na něž nemohly invazní jednotky prozatím útočit. Po hodině I-I ostřelovaly bitevní lod NEVADA a křižmky USS TUSCALOOSA a QUINCY a HMS BLACK PRINCE spolu s monitorem HMS EREBUS po dobu 50 minut těžké německé baterie severně od invazní pláže v okolí St. Vaast-le-Hougue. Potom společně s HMS ENTERPRISE a torpédoborci ostřelovaly bližší cíle a poskytovaly podporu na vyžádání.5 Bitevní lod NEVADA (nám. kpt. P. M. Rhea) poskytovala na požádání palebnou podporu americké 82. vzdušné výsadkové divizi a během 6. 6. vystřílela 337 granátů ráže 356 mm a 2693 granátů ráže 127 mm. USS TUSCALOOSA spotřebovala 487 granátů ráže 203 mm a 115 ráže 127 mm, USS QUINCY, střilející na podporu 101. vzdušné výsadkové divize, 585 granátů ráže 203 mm, 660 tříštivých a 53 fosforových granátů ráže 127 mm. HMS ENTERPRISE vystřilela na německá opevnění severně od Pouppenville 145 granátů ráže 152 mm. Velmi účinná byla palba monitoru HMS EREBUS proti baterii 3 děl ráže 210 mm u St. Marcouf, kde přímý zásah granátu ráže 381 mm zničil jedno z německých děl. Značnou podporu poskytly americkým vojákům torpédoborce, např. USS SHUBRICK (korv. kpt. W. Blenman) vystřílel mezi 06.35 a 10.26 celkem 440 granátů ráže 127 mm. Německé námořnictvo proti výsadku nezasáhlo, 12 S-bootů ze Cherbourgu se vrátilo pro nepřízeň počasí (velké vlnobití a špatná viditelnost) již za svítání zpět do přístavu a tak největším nebezpečím byly v sektoru "Utah" vedle pobřežmho dělostřelectva německé námořní miny, na nichž se potopily kromě torpédoborce CORRY a strážního člunu PC 1261 ještě 3 LCT a 2 LCI. / Krvavá "Omaha" Po odminování koridorů do prostoru spuštění výsadkových člunů zakotvily v 02.51 před pláží "Omaha" útočné transporty a velké výsadkové lodě in", J y vazního svazu "O ehož velitelem b 1 kontradmirál Hall na velitelské lodi ANCON, na jejíž palubě byl také velitel amerického V. sboru generál Ge 84 row. Výsadkové lodě začaly ihned spouštět na vodu své čluny, zatímco malé motorové minolovky YMS jim do 03.55 vyčistily plavební dráhy ke břehu. Na přístupech k sektoru "Omaha" však nenalezly jedinou minu. Stejně jako na pláži "Utah" neumlčela palba lodí podpůrné skupiny (kontradmirál C. F. Bryant) a plavidel blízké palebné podpory (nám. kpt. L. S. Sabin) německou obranu. Její sila nebyla ovšem v ráži děl (na "Omaze" byly nejtěžší mobilní kanony ráže 88 mm), nýbrž v rozmístění jednotlivých děl (většinou ráže 75 mm a kořistní francouzské ` tankové věže s kanonem 47 mm), která miřila na pláže a od moře byla dostatečně kryta. Navíc spojenci špatně odhadli s1u německých jednotek a očekávali na pláži "Omaha" jen jeden pluk 716. pěší divize (poziční). V březnu však německé velení do tohoto prostoru přesunulo 352. pěší divizi (genpor. D. Kraiá), což spojenecké zpravodajské službě uniklo. Hodina ti v sektoru "vmana eyia 06.30, kdy začal výsadek první úderné vlny. Na plážích "Dog Green", "Dog White", "Dog Red" a "Easy Green" mezi Vierville a Les Moulins vylodovala invazní skupina O-2 námořmho kapitána W. O. Baileyho bojovou skupinu 116. pěšího pluku 29. pěší divize, východně od ní na plážích "Easy Red" a "Fox CJreen" u Saint-Laurent a Colleville pak skupina O-1 námořmho kapitána E. H. Fritzscheho bojovou skupinu 16. pěšilio pluku 1. pěší divize. Prakticky současně se vylodovalo 14 podmořských demoličních družstev, jejichž úkolem bylo vyčistit průchody v překážkách na pláži. Druhá vlna pěchoty měla následovat v 07.00, další potom v intervalech 10 minut. Cílem jednotlivých výsadků na pláži "Omaha" byly 4 výstupy z pláže přes útesy do vnitrozemí, jejichž obsazení bylo nutné k rozvinutí invazních jednotek do hloubky a vytvoření předmostí. Obsazení nejzápadnějšího z těchto pří 85 Na palubě LST cestou k Normandii stupů, silnice u Vierville, bylo úkolem 1. praporu ll6. pěšfho pluku. Vyřadit německá postavení bránící přístupy k tomuto východu mělo námořní ostřelování (bitevní lod TEXAS, torpédoborec McCOOK, strážní člun PC 568, výsadkové lodě podpory LCG 424 a LCT 464), bylo však příliš krátké a německá postavení vážněji nepoškodilo. Další silnice vedla k pobřeží 2 km východně od Vierville (u Saint Laurent), kde se měl 2. prapor 116. pluku vylodit u malé osady Les Moulins. Ani zde nebyla německá postavení vážněji poškozena palbou námořmho dělostřelectva. Samotná osada byla cilem bitevní lodě ARKANSAS (zničena radarová stanice), útesy nad ní ostřeloval HMS GLASGOW a pozice v okolí torpédoborec CARMICK, strážní člun PC 567, raketometná výsadková lod LCT 423 a dva tanky z paluby LCT 2050. Německá postavení u dalších dvou silnic dále na východ ostřelovaly křižník GEORGES LEYGUES, eskortní torpédoborec HMS TANATSIDE, výsadková lod podpory LCG 811 a strážní člun PC 553. Těsně před útokem vypálil LCT(R) 447 na útesy 1000 raket, také zde však nemělo námořní ostřelování očekávaný výsledek. Čtvrtý, nejvýchodnější výstup od pláže v sektoru "Fox Green" (ke Colleville), byl cílem výsadku 3. praporu 16. pěšího pluku a německá postavení měla být vyřazena palbou 4 torpédoborců (DOYLE, EMMONS, HARDING, BALDWIN), výsadkové lodě LCG 687 a tanky z paluby jedné LCT. Celkově nesplnila dělostřelecká příprava svůj účel. Cas mezi rozbřeskem (05.58) a hodinou H (06.30) ostatně na intenzivnější ostřelování ani nestačil. Cíle byly navíc zakryty hustou clonou dýmu a prachu z výbuchů granátů. Sporadická německá palba proti spojeneckým lodím byla nepřesná. Ještě před první vlnou pěchoty se měly na pláži "Omaha" vylodit americké tanky DD, jejichž mizerné plavební vlastnosti byly dobře známy. Na návrh admirála Halla bylo proto rozhodnuto, že v případě rozbouřeného moře nebudou vysazeny na hloubce, nýbrž přímo na pláži. V souladu s tím také kapitán-poručík D. L. Rockwell vysadil 28 z 32 tanků DD 743. tankového praporu určených k podpoře 116. pluku přímo na pláži (současně se 14 normálními tanky). Hůře dopadly tanky 741. tankového praporu přidělené k podpoře 16. pluku. Na žádost armádních velitelů byly tanky vysazeny na hloubce a na neklidném moři se jich 27 z 32 potopilo. Pouze 2 dopluly ke břehu vlastní silou. Pouze velitel LCT 600 (por. H. P. Sullivan) zastavil vykládání poté, co první tank šel okamžitě ke dnu, zdvihl rampu a vysadil zbylé 3 přímo na pláži. První údernou vlnu výsadku tvořilo 48 výsadkových člunů (americké LCVP a britské LCA); z každého se vylodoval v průměru I důstojník a 31 vojáků. Z dodnes nejasných důvodů, zejména však pro špatnou viditelnost (kouř a prach z leteckého a námořmho bombardování), byla většina vojáků vyloděna na nesprávném místě. Čelní rota "A" 1. praporu 116. pluku se sice vylodila na "Dog Green" podle plánu (výsadek ze 6 britských LCA), dostala se však do vražedné palby z pevnůstky u východu z pláže k Vierville. Jen část vojáků se dostala ke zdi na okraji pláže, většina se kryla za překážkami ve vodě. Ztráty dosáhly 66 procent. Z 16 tanků DD vylodovaných přímo na pláž se na břeh dostalo jen 8. Výsadek čelních 3 rot 2. praporu 116. pluku proběhl ve velkém zmatku (vysazovány z 18 amerických LCVP). Rota "G" byla vysazena o dvě pláže dále na východ (místo na "Dog White" až na "Easy Green"), takže rota "F", která se vylodila proti východu z pláže u Les Moulins na rozhraní "Dog Red" a "Easy Green", se ocitla na pravém 86 křídle místo ve středu sestavy praporu. tečně bez velitelů, zcela bez dělostřelec- Podobně jako na "Utahu" byl omyl tva a jen s několika tanky. Jen 2 roty z 8 s výsadkem roty "G" štastný, protože přistály na přiděleném úseku pláže. Na pláž "Dog White" byla pod silnou ně- dvou úsecích se oproti plánu nevylodil meckou palbou z opevněné vily u Ha- nikdo. Vojáci se krčili za betonovou či , mel-du-Prétre. Jednotky u Les Moulins dřevěnou stěnou ohraničující pláž nebo se dostaly do těžké palby a betonové za překážkami přímo na ní. zdi na kraji pláže dosáhly až za 45 mi- Ve zmatku se vylodilo také 16 demo- nut. Nejhůře dopadl výsadek roty "E". ličních družstev (vždy 7 námořniků a 5 Místo na "Easy Green" ji vylodili po armádních ženistů), která měla vyčistit částech mnohem dále k východu v sek- pláže od německých překážek a min, toru 16. pluku. přičemž 2 byla při výsadku pobita. Zde proběhl výsadek ještě ve větším Přesto se podařilo vyčistit v překážkách zmatku. Roty "E" a "F" 2. praporu 16. na pláži 5 kompletních a 3 částečné prů- pluku se měly vylodit na pláži "Easy chody. Naneštěstí však nebyl čas na je- Red". Tuto mili dlouhou pláž však do- jich řádné označení bójemi a pod vo- kázaly najít jen 2 ze 12 výsadkových dou je nebylo vidět. člunů, jež vysadily své vojáky na vý- Výsadek druhé vlny proběhl podle chodním konci pláže, kde se vylodili ze plánu v 07.00 a přestože většina člunů 2 člunů také vojáci 116. pluku (již zmí- byla snesena poněkud k východu, vše- něné roty "E"). Pro tyto vojáky bylo chny vylodily své vojáky na určených štěstím, že v tomto úseku nebyly žádné plážích. V 0730 se na břehu vylodili německé pevnůstky. Zbytek vojáků plukovník Charles D. W. Canham (ve- roty "E" a "F" (10 výsadkových člunů) litel 116. pluku) a brigádní generál Nor- se vylodil na pláži "Fox Green" spo- man D. Cota (zástupce velitele 29. di- lečně s vojáky roty "E" 116. pluku (4 vize), aby převzali velení v úseku 29. di- čluny, které zabloudily o celé 2 mile). vize. Další vlny následovaly podle Východ z pláže ke Colleville Němci plánu v intervalech 10 minut až do mohutně opevnili a výsadek přivítala 10.15. Ve vylodování však nadále pano- silná dělostřelecká a kulometná palba. val zmatek, protože čluny osmé a násle- Na pláži "Fox Green" se američtí vo- dujících vln (dělostřelectvo a divizní jáci nemohli krýt ani za betonovou zdí jednotky) byly od pláží, kde nebyly ohraničující pláž (byla tam jen dřevěná průlomy v překážkách, posílány jinam palisáda) a výsadek první vlny se zde a došlo k dalšímu promíchání jednotek. změnil v masakr. Některé výsadkové čluny narazily na Ironii osudu vojáci, kteří měli na překážky či miny a potopily se, jiné pláži "Fox Green" v první vlně přistát byly zasaženy dělostřeleckou palbou. , (roty "I" a "L" 3. praporu 16. pluku), Mnohým vyloděným vozidlům na- na místo nedorazili. Rota "L" byla tekla voda do motorů a zůstala stát, jiná omylem vysazena na pláži "Fox Red" byla zasažena dělostřeleckou palbou. (ta neměla být v první vlně vůbec Osádky se připojily k pěchotě kryjící se užita), čluny s muži roty "I" zamiřily u zdi. Prakticky až do 08.00, tedy půl- k Port-en-Bessin, kde si posádky chybu druhé hodiny po hodině H, se v západní uvědomily a obrátily plavidla zpět na části pláže "Omaha" z pláže nedostal moře. Na "Fox Green" se rota "I" do- ani jediný muž či vozidlo. Generál Cota stala se zpožděním 90 minut. a plukovmk Canham se usilovně snažili Celkovým výsledkem bylo, že po vý- své jednotky uspořádat a popohnat ku- sadku první vlny se na pláži "Omaha" předu. V 08.30 signalizoval námořní dů- ocitla promíchaná masa pěchoty, čás- stojmk řídící vylodění z pláže všem lo- 87 dím, aby zastavily další vylodování vozidel, jež se hromadila na plážích a byla snadným terčem německých děl. Potom však začali američtí vojáci po malých skupinách postupovat z pláže kupředu. Nejprve ve východním sektoru, kde jednotky od 08.15 organizovali plukovník George A. Taylor (velitel 16. pluku) a brigádní generál Willard G. Wyman (zástupce velitele 1. divize), později i v západním sektoru. Velkým problémem byl nedostatek dělostřelectva. K výsadku většiny děl mezi 08.00 a 09.00 bylo použito obojživelných transportérů DUKW, jež se nedokázaly vyrovnat s neklidným mořem. Ke břehu jich dorazilo jen 5 a tak se v den D dostala do akce na "Omaze` jen 1 baterie armádmho dělostřelectva. Palebnou podporu vojákům na břehu poskytovalo téměř výlučně námořnictvo. / Námořní dělostřelba u pláže Omaha" Bezprostřední podporou amerických vojáků na "Omaze" po výsadku bylo pověřeno 9 amerických a 3 britské torpédoborce. Přibližně v 08.00 se přibližily k pobřeží a zahájily palbu na cíle podle vlastního výběru (spojení s vyloděnými pozorovateli a s jednotkami pěchoty v prvních hodinách invaze na "Omaze" prakticky neexistovalo). McCOOK (korv. kpt. Ramey) ostřeloval cile mezi Vierville a Pointe de la Percée, přiblížil se k pobřeží až na 1200 metrů a spotřeboval 975 granátů ráže 127 mm. CARMICK (freg. kpt. Beer) se přiblížil k pobřeží na 800 metrů a vystřilel na cile na pobřeží mezi Pointe de la Percée a pláží "Fox Red" 1127 granátů. V mělkých vodách u pobřeží se pohyboval i FRANKFORD (korv. kpt. Semmes); ten však spotřeboval jen 343 granátů, protože sloužil i jako protiponorková hlídka. EMMONS (freg. kpt. Billigsey) se věnoval cilům u Port-enBessin a vystřilel 767 projektilů. DOYLE podporoval od 10.48 svou palbou vojáky na pláži "Easy Red" a spotřeboval proti cílům na pobřeží 558 granátů. Potopil také německý strážní člun v Port-en-Bessin. HARDING (freg. kpt. Palmer) vypálil jen 457 granátů, protože dostal rozkaz dopravit pozorovatele JCS (kontradmirál Cook a genmjr. Hardy) z velitelské lodě ANCON blíže k pobřeží, aby mohli obhlédnout situaci. THOMPSON (korv. kpt. Gabelin) se po rozstřilení radarové stanice západně od Pointe de la Percée věnoval cílům u "Easy Red" a spotřeboval 638 granátů. Potom vystřídal SATTERLEE na hlídce u Pointe du Hoc (viz níže). Také BALDWIN (korv. kpt. Powell) ostřeloval pobřeží u pláží "Easy" a byl zasažen 2 německými granáty, které však vybuchly při dotyku a způsobily zanedbatelné škody. Vystřllel 660 granátů. Těžší lodě se s ohledem na ponor a menší obratnost musely držet dále od pobřeží a soustředily svou palbu na cile v hloubce německé obrany, několikrát však úspěšně zasáhly i do akcí přímo u invazních pláží. V poledne připlul admirál Bryant s bitevní lodí TEXAS (nám. kpt. C. A. Baker) k pobřeží a ostřeloval německá postavení bránící východ z pláže u Vierville, později měl za ci1 soustředění německých vojsk a vozidel u Longueville a Formigny. Během dne D vystřilel TEXAS 421 granátů ráže 356 mm a 254 ráže 127 mm. ARKANSAS (nám. kpt. F. G. Richards) střilel nejprve na mobiln baterii ráže 88 mm na silnici BayeuxIsigny, později na pobřežní baterie u Port-en-Bessin a Colleville. Spotřeboval 350 granátů ráže 305 mm. Do ostřelování pobřeží se zapojily i křižmky kontradmirála R. Jaujarda GEORGES LEYGUES a MONTCALM (174 granátů 152 mm) a HMS GLASGOW (505 granátů 152 mm). 88 / Překonání krize na "Omaze" rangers speciální vybavení (lana a pro- vazové žebříky vystřelované raketo-V prvních hodinách po výsadku se mety,1ehké skládací žebříky a telesko-generálové Bradley, Gerow a Huebner pické žebříky půjčené od londýnských obávali, že invaze na "Omaze" skončí hasičů). Palebnou podporu poskytoval katastrofou. Pouze admirál Hall zůstal torpédoborec SATTERLEE (korv. klidný a ujistil je, že při výsadkové ope- kpt. Leach). K výsadku bylo nasazeno raci vládne vždy na invazních plážích 12 britských LCA a 1 LCT (pro pře-zmatek, postupně se však jednotky zor- pravu 4 DUKW),2 LCS a 1 ML tvořily ganizují. Byl přesvědčen, že útok se eskortu. Navigačním omylem miřil vý-možná zdrží, s ohledem na silu, která sadek nejprve k Pointe de la Percée, zá-za ním stojí, však nemůže selhat. měna však byla včas zpozorována. Vý-Kolem poledne se situace na pláži sadkové čluny se však dostaly v silném "Omaha" konečně zlepšila a zadržené pobřežním proudu do palby němec-výsadkové čluny, jež kroužily 3 hodiny kých kulometů a výsadek se o 35 minut před plážemi, dostaly rozkaz obnovit vy- zdržel, takže dorazil k cíli až dlouho po lodování. Nakonec proběhl i výsadek ukončení námořní palební přípravy posilového svazu "B" (komodor C. D. (TEXAS vystřilel na Pointe du Hoc asi Edgar). Do setmění byla na břehu větši- 240 granátů ráže 356 mm). Čluny při- na vojáků 5 amerických pluků. Ame- stály v 07.08 za plného světla. ričané postoupili 0 2 až 3 km do Německý odpor na Pointe du Hoc vnitrozemí a vytvořili poměrně souvislé byl překvapivě slabý, rangers zdolali předmostí, i když mnohem menší než s podporou palby SATTERLEE a ML předpokládal plán."Atlantický val" byl 304 útes, ke svému překvapení však ne-i na "Omaze" prolomen, v týlu americ- našli děla v palebných postaveních, ný-kých vojáků zůstaly jen izolované sku- brž hlouběji ve vnitrozemí, kam je pinky obránců. Ztráty byly přes s2000 Němci odvezli již před dnem D. Spoje-padlých, nezvěstných a raněných. Za necká zpravodajská služba přesun ne-krvavě zaplacený úspěch na "Omaze" zaregistrovala, a tak se spektakulární vděčila armáda hlavně námořnictvu. zteč Pointe du Hoc stala prázdnou de-Američtí generálové si to plně uvědo- monstrací schopností raners, kteří movali. První depeše odeslaná generá- v akci utrpěli značné ztráty. lem Gerowem po vylodění na břeh v 19.00 generálu Bradleymu (na palubě USS AUGUSTA) zněla: "Díky Bohu za / Výsadek v sektoru "Gold" válečné námořnictvo Spojených států!" " V sektoru "Gold vysazoval invazní " svaz "G komodora Douglase-Pennan-/ Pointe du Hoc ta (vlajková lod BULOLO) vojáky 50. (Northumbrian) pěší divize britského Spojenecké velení považovalo baterii XXX. sboru. Britové vypracovali po-děl ráže 155 mm na Pointe du Hoc za drobné schéma námořmho výsadku, jednu z největších překážek úspěšnému které použily s malými odchylkami vše-vylodění v sektoru "Omaha" a rozhodlo chny brigády prvního sledu operace se ji vyřadit útokem americké speciální "Neptune". jednotky. Úkolem dobýt baterii na vr- Jako první miřily k pláži 4 LCT, cholku více než 30metrového útesu byl které vezly po 4 tancích, jež měly při-pověřen 2. prapor rangers (pplk. J. E. stát již 5 minut před hodinou H. Potom Rudder). K překonání srázu použili měly dorazit v samotnou hodinu H 89 další 4 LCT se specializovanými obrně- který urychlil přiliv a voda zaplavovala nými vozidly (cepní, plamenometné, ra- překížky na pláži rychleji, než se před- ketové a ženijní tanky) a ženisty, kteří pokládalo. Silně to zkomplikovalo měli vyčistit průchody v překážkách. práci demoličních družstev, která mu- Teprve potom následovalo v hodinu H sela čekat, až voda opadne. Systém pře-i plus 7 minut 8 LCA se 2 čelními rotami kážek byl v úseku "Gold" stejně dů- pěchoty a o 20 minut později opět 8 kladný jako na "Omaze", na 5 km po- LCA s dalšími 2 rotami. V H plus 25 břeží jich bylo 2500. Nedostatečný minut přistávaly 2 LCA s personálem počet průchodů v překážkách ztěžoval řídícím provoz na pláži, v H plus 35 mi- přistání dalších vln výsadku. nut buldozery a další speciální obrněná Na pravém křídle 50. divize (pláže ; vozidla. Nakonec v H plus 60 minut 9 "Item" a "Jig") se vylodovala 231. pěší ; LCT se samohybnými děly a v H plus brigáda, na levém (pláž "King") 69. 90 minut 10 LCT s kompletní rotou pěší brigáda. Na pláži "Item" proběhl tanků. V 9. a 10. vlně výsadku každé výsadek čelních rot 1. praporu dorset- brigády bylo další dělostřelectvo a 21 shirského pluku celkem podle plánu transportérů DUKW s proviantem a specializovaná obrněná vozidla (cep- a municí. Není bez zajímavosti uvést, že ní tanky, buldozery) prokázala své kva- štáb COSSAC předpokládal, že 10% lity. Poměrně rychle byly zřízeny 3 prů- výsadkových člunů bude zničeno a 20% chody v překážkách na pláži. Další po- poškozeno. Na rozdíl od Američanů, stup směřoval jižně k Arromanches, kteří pro úspěch prvního sledu spolé- zde však byl silným odporem německé hali především na iniciativu a elán vo- 352. pěší divize zastaven. jáků a nižších velitelů, kladli Britové V prostředním úseku sektoru "Gold" důraz na techniku a nasycení těžkými se na pláži "Jig" vysazovaly čelní roty l. zbraněmi. S ohledem na to, že v Mont- praporu hampshirského pluku. Tento gomeryho plánu hrál britský sektor in- úsek kryla německá postavení v Le Ha- vaze rozhodující roli pro zajištění před- melu a Asnelles-sur-Mer a menší mostí, vyžadovaly úkoly I. a XXX. opěrný bod u Les Roguettes. Výsadek sboru svižný průběh výsadku. Napnutý provedený východně od Le Hamelu na- harmonogram se však na mnoha mís- razil na silný odpor německé posádky tech již v prvních hodinách zhroutil tohoto opěrného bodu (I. prapor 916. a invazní pláže byly ucpány vozidly pěšího pluku). Navíc musely být tanky a vojáky. DD pro silné vlnobití vysazovány místo V úseku "CTold" se 50. divize dostala na vodu přímo na pláž a opozdily se , ; brzy do potíží. Také zde mířila ně- takže na břeh dorazily až po demolič- mecká děla na pláže, nikoliv na moře, ních družstvech. Z 10 obojživelných ,: což snížilo účinnost námořního ostřelo- tanků britské námořní pěchoty jich ;; vání, jež německou obranu vážněji ne- bylo vyloděno jen 5 a brzy zůstal boje- oslabilo.1 Závažné problémy působila schopný jen jeden. Ztráta vysílaček německá baterie 4 děl ráže 155 mm znemožnila povolat na pomoc lodní v Longues (severně od Bayeux), kterou dělostřelectvo. Útok čelní vlny pěchoty se před hodinou H nepodařilo vyřadit proto postrádal jakoukoli dělostřelec- z činnosti a jejíž první salvy orámovaly kou podporu. Přesto překonali vojáci 1. velitelskou lod BULOLO. K jejímu praporu hampshirského pluku pláž umlčení vypálil křižník HMS AJAX ze a obešli Le Hamel z týlu; německý od- vzdálenosti l2000 yardů 114 granátů por se jim však dlouho nedařilo zlomit. ráže 152 mm (vyřazena 3 ze 4 děl bate- Západní část pláže "Jig" proto zůstala rie). Dalším problémem byl silný vítr, prozatím nepoužitelná. 90 Ve východní části úseku ,Gold" se na pláži "King" vylodovala 69. pěší brigáda. Tuto pláž kryla německá postavení u La Riviére a Halbe-de-Heutot, cepní tanky spolu s úspěšnou prací demoličních družstev a palbou námořmllo dělostřelectva zde však umožnily celkem bezproblémový výsadek čelních rot 5. praporu východoyorkshirského pluku. Německý opěrný bod v La Riviére se udržel jen několik hodin, potom jeho obránci utekli (441. Ostbataillon přidělený k 716. pěší divizi). Také druhá vlna 69. brigády (6. prapor Green Howards) si brzy probojovala cestu do vnitrozemí a zahájila postup k silnici Caen - Bayeux, které měla dosáhnout u St. Léger (13 km ve vnitrozemí). Na západním křídle úseku "Gold" se vylodovalo 47. commando námořní pěchoty (pplk. C. F. Phillips), jehož úkolem bylo dobýt přístav Port-en-Bessin. Commando se vylodilo ze 14 LCA v 08.25 východně od Le Hamel (4 LCA se potopily 400 m od břehu, vojáci se však na pláž "Jig" dostali) a postupovalo ke svému cíli vnitrozemím, pro německý odpor a dezorganizaci však svůj úkol 6. 6. nesplnilo (Port-en-Bessin bylo dobyto navečer 7. 6.). ` Od 10.00 začal v úseku "Gold` výsadek druhého sledu 50. divize (151. pěší brigáda a posilová 56. samostatná brigádní skupina) a do 1230 byly všechny 4 brigády generála Grahama na břehu. Předmostí XXX. sboru bylo tehdy již široké 5 km a hluboké 4 km, obránci Le Hamelu však stále ještě kladli odpor. Teprve v 16.00 dobyli vojáci l. praporu hampshirského pluku tuto německou pozici. Navečer obsadila 50. divize přístav Arromanches a zajistila tak západní křídlo předmostí XXX. sboru. Zároveň bylo zabezpečeno místo budoucího umělého přístavu "Mulberry" jehož přeprava přes kanál La Manche měla zanedlouho začít. Do večera pronikla 56. brigáda až k Bayeux, ale nepodařilo se jí město obsadit. Také 151. brigáda byla při svém postupu k silnici Bayeux - Caen zadržena německým 915. pěším plukem. Po setmění mělo předmostí 50. divize rozměry 10 X 10 km a na východním křídle bylo navázáno spojení s kanadskými vojáky v sektoru "Juno". Směrem na západ, k americkému sektoru "Omaha", však zůstávalo pobřeží v délce 11 km obsazeno nepřítelem. / Výsadek v sektoru "Juno" V sektoru "Juno" vysazoval invazní svaz "J" komodora Olivera (vlajková lod HILARY) vojáky kanadské 3. pěší divize britského I. sboru generála Crockera. Překážkou navíc byl útes před pláží s jedinou mezerou naproti malému přístavu Courseulles. Na tuto mezeru se soustředila německá obrana, která zahrnovala překážky na pláži, husté drátěné překážky, minová pole, opevněné domy a betonové kasematy s děly mířícími na vjezd do přístavu. Aby se výsadkové čluny dostaly přes útes byla hodina H o 45 minut posunuta a v době výsadku první vlny pěchoty již příliv zaplavoval překážky na pláži. Výsadek probíhal přímo uprostřed překážek místo před nimi. Průchody se nepodařilo včas vyčistit a malé výsadkové čluny LCA se proplétaly mezi překážkami, zatímco větší LCT skrz ně prostě prorážely. Voda brzy zakryla překážky docela a tím znemožnila práci demoličních družstev. Podporu první vlně měly poskytovat tanky Centaur námořní pěchoty s houfnicemi ráže 95 mm, na břeh se jich však dostalo jen 6 ze 40. Obojživelné tanky DD sice dorazily, ale až za pěchotou (vyloděny 800 m od břehu). V čele výp " " sadku na lážích "Love a "Mike byla kanadská 7. pěší brigáda, jejíž vojáci dobyli postavení na plážích. Zdržení specializovaných vozidel a tím i vyčiš 91 tění průchodů v minových polích (v sektoru "Juno" jich Němci položili obrovské množství) vedlo k tomu, že na pláži se nahromadila technika a vozidla a vytvořila se obrovská zácpa. Dále na východ se na pláži "Nan" vylodovala kanadská 8. pěší brigáda (bez tanků DD) a i zde vznikla na pláži příšerná zácpa, když se postup do vnitrozemí jižně od Berniéres zastavil. V této zácpě uvázla i kanadská 9. pěší brigáda, která se vylodovala ve druhém sledu společně s částí britské 51. (Highland) pěší divize. Na levém křídle Kanadanů se u St. Aubin vylodilo 48. commando námořní pěchoty (pplk. J. L. Moulton). Jeho úkolem bylo navázat spojení se 41. commandem ze sektoru "Sword" a zajistit tak styk 3. kanadské a 3. britské divize. Po výsadku uprostřed překážek na pláži "Nan" dosáhlo commando podle plánu vesnice Langrune-sur-Mer, nedokázalo však dobýt tamní německý opěrný bod. Již dopoledne bylo v sektoru "Juno" ztraceno či poškozeno 90 ze 306 nasazených výsadkových člunů a pozemním jednotkám se z pasti na pláži podařilo s podporou tanků kanadské 2. obrněné brigády proniknout dále do vnitrozemí až po těžkých bojích. Večer držela 3. kanadská divize předmostí hluboké až 10 km, od levého boku 50. divize v sektoru "Gold" přes Villons-les-Buissons až k pozicím 48. commanda u Langrune-sur-Mer. Spojení s jednotami v sektoru "Sword" se prozatím nepodařilo navázat. / Výsadek v sektoru "Sword" Dále na východ od Lion-sur-Mer k Ouistrehamu v ústí Caenského průplavu vysazoval v sektoru "Sword" invazní svaz "S" admirála Talbota (vlajková lod LARGS) britskou 3. pěší divizi a l. brigádu commandos I. sboru. Výsadek v sektoru "Sword" byl nejdůležitější z celé operace "Neptune", protože britská 3. divize měla dobýt Caen (13 km od pobřeží) a zároveň získat předmostí na pravém břehu řeky Orny. V záměrech generála Montgomeryho představovalo Caen opěrný bod pro zajištění celého předmostí před protiútokem od východu a výchozí bod dalšího postupu směrem na Falaise, kde měla být vybudována letiště (terén v Normandii se pro jejich stavbu nehodil). Na jediné pláži "Queen" se na frontě od Lion-sur-Mer k letovisku La Bréche, široké jen 3 km, měly postupně vylodit všechny 3 brigády divize. První sled výsadku v sektoru "Sword" tvořily 2 prapory 8. pěší brigády (brig. gen. T. G. Cass); vpravo se na pláži "Queen White" vylodoval l. prapor jiholancashirského pluku, vlevo na "Queen Red" 2. prapor východoyorkshirského pluku. Na obou plážích poskytovaly pěchotě podporu tanky a speciální obrněná vozidla, jež se v sektoru "Sword" dostaly na břeh v souladu s plánem dříve než čelní jednotky pěchoty. Ze 40 obojživelných tanků bylo 34 vysazeno do vody, ke břehu však dorazily všechny kromě 2 (zbylých 6 bylo vyloděno přímo na pláži). Ještě při překonávání pobřežních útesů jich však 10 vyřadily z boje německé kanony ráže 88 mm. Přestože se demoličním družstvům podařilo vyčistit jen jeden průchod překážkami dříve, než pláž zaplavil přiliv, proběhl výsadek na pláži "Queen White" poměrně snadno zejména díky posádkám výsadkových člunů (většinou od RM a RNVR), které mezi překážkami obratně manévrovaly. Postup do vnitrozemí se však zdržel a až v 10.00 se l. praporu jiholancashirského pluku podařilo dobýt německý opěrný bod La Bréche. Také na pláži "Queen Red" se britské jednotky dostaly záhy do těžkého boje s jednotkami 736. pěšiho pluku 716. pěší divize (genpor. W. 92 Richter). Největší potíže působila palba 3 samohybných děl ráže 150 mm 3. baterie 1716. dělostřeleckého pluku od Plumetotu (3 km ve vnitrozemí). V bojích na pláži uvázl nejen druhý sled 8. brigády, nýbrž i jednotky 185. pěší brigády a 27. obrněné brigády, které měly urychleně postupovat na Caen. Namísto celé 185. pěší brigády (brig. gen. K. Pearce Smith) tak vyrazil po 13.00 ke Caen jen 2. prapor královy shropshirské lehké pěchoty (pplk. F. J. Maurice) s četou tanků staffordshirské yeomanry. Ostatní tanky tohoto pluku stály již od dopoledních hodin na pláži, beznadějně zacpané vozidly a dělostřelectvem. Situaci nijak neprospělo, když se v odpoledních hodinách na přeplněné pláži začala vylodovat také 9. pěší brigáda. Součástí vylodění v sektoru "Sword" byl i výsadek 1. brigády commandos 2 , kterou tvořila 4 commanda (3., 4., 6. a 45.) plus 2 francouzské čety 10. commanda. Prvním úkolem commandos bylo vyčistit Ouistreham, potom se měli přesunout k mostům u Blouville a Ranville a spojit se s výsadkáři britské 6. vzdušné výsadkové divize. Ouistreham byl úspěšně obsazen Francouzi, pokus o vytvoření většího předmostí na východním břehu řeky Orny se však nezdařil. Také 41. commando námořní pěchoty (pplk. T. M. Gray) které se vylodilo na pravém křídle britské 3. divize, nedokázalo dobýt Lion-sur-Mer a mezi ním a 48. commandem v sektoru ,Juno" u Langrune nadále zůstala mezera.ls Význam této mezery vzrostl v okamžiku, kdy se ukázalo, že sily 2. praporu KSLI na dobytí Caen nestačí. Britští vojáci sice s podporou několika tanků vnikli do Bieville (8 km od pobřeží), do Caen však proniknout nemohli. Odpoledne 6. 6. se totiž právě odtud začal rozvíjet německý protiútok. A tak spojenecké jednotky dobyly Caen, jehož obsazení v den D považoval Montgomery za klíčové pro rozvinutí pozemních operací v Normandii, až o měsíc později.i4 Výsadek v sektoru "Sword" skončil tedy úspěchem v tom smyslu, že vytvořil pevné předmostí, hlavních cilů však nedosáhl. / Německá reakce na invazi Hlavním problémem německého velení byl naprostý nedostatek informací. Byl způsoben především neschopností luftwaffe odhalit soustředění a pohyby spojeneckých lodí v britských pobřežních vodách a nemožností přesnější předpovědi počasí způsobené tím, že meteorologické lodě byly již dávno smeteny z Atlantiku. S ohledem na nepřízeň počasí, silný vítr a oblačnost nad kanálem La Manche i nad Biskajským zálivem oznámila 4. 6. německá námořní skupina "Západ", že bezprostřední nebezpečí invaze nehrozí. Armádní velitelé vzali toto oznámení za bernou minci a řada z nich nebyla v noci z 5. na 6. 6.1944 na svých velitelstvích přítomna. Velitel skupiny armád " p"B, odpovědné za obranu celého o břeží severní Francie, maršál Rommel, odjel na dovolenou do Německa. Část velitelů divizí z Normandie byla v noci na 6. 6. v Rennes, kde se chystala válečná hra štábu 7. armády (genplk. F. Dollmann). Přibližující se spojenecké invazní lodstvo neodhalily ani německé pobřežní radarové stanice, protože RAF několik z nich (např. na mysu Barfleur, jež kryla západní přístupy k Seinskému zálivu) vyřadilo a všechny byly elektronicky rušeny (např. v Arromanches přímo uprostřed invazních pláží). První upozornění na možné nebezpečí tak Němci dostali až o půlnoci, kdy Bombardovací velitelství RAF zahájilo první z útoků, jež měly v následujících 5 hodinách svrhnout z 1056 letounů 5000 tun pum na 10 nejsilnějších a nejdůležitějších německých pobřež 93 ních baterii v Normandii. Krátce po půlnoci začal výsadek britské 6. vzdušné výsadkové divize u Orny, jehož cílem bylo zmocnit se přechodů přes řeku a zajistit levé křídlo invazní pláže "Sword" před protiútokem. V 01.30 následovaly americké 82. a 101. vzdušné výsadkové divize v jižní části poloostrova Cotentin, jejichž úkolem bylo krýt přístupy k invazní pláži "Utah" od jihu. Až v 03.00, kdy byly spojenecké lodě zpozorovány před Port-en-Bessin, si německá námořní skupina "Západ" uvědomila, že v Normandii probíhá výsadek, a admirál Krancke vydal v 03.48 sérii rozkazů jednotkám kriegsmarine. 8. flotila torpédoborců dostala rozkaz přesunout se z Royanu v ústí Girondy do Brestu, 5. a 9. flotila S-bootů (celkem 12 člunů) měly vyrazit z Cherbourgu a hlídkovat mezi mysy Cap de la Hague a Barfleur a 5. flotila torpédovek v Le Havru dostala rozkaz zaútočit na invazní konvoje hlášené z oblasti Grandcamp - Port-en-Bessin. Německé pobřežní baterie byly po objevení invazního lodstva uvedeny do stavu bojové pohotovosti a v 05.05 zahájily palbu na spojenecké válečné lodě v sektoru "Utah", o něco později pak i v ostatních sektorech. K velké úlevě admirála Viana mlčely těžké německé baterie u Le Havru (kanony ráže 406 a 280 mm). Bylo to způsobeno tím, že byly vážně poškozeny předchozími nálety RAF a také tím, že v kouři a prachu z bombardování a ostřelování nad invazním pobřežím němečtí dělostřelci na své cile neviděli. Podpůrný svaz "D" byl prakticky v okamžiku, kdy lodě začaly ostřelovat pobřeží, napaden 5. flotilou torpédovek (korv. kpt. H. Hoffmann) z Le Havru (T 28, JAGUAR, MWE a FALKE). Německé lodě využily špatné viditelnosti a vyslaly 15 torpéd, z nichž 2 proplula těsně mezi bitevními loděmi WARSPITE a RAMILLIES. Další projektil, kterému se jen stěží vyhnula velitelská lod invazního svazu "S" LARGS, klesl neškodně ke dnu před torpédoborcem VIRAGO, jiný však zasáhl norský torpédoborec SVENNER, který se potopil. Tím německá aktivita na moři 6. 6.1944 skončila. Proti invazi nemohlo mnoho podniknout ani německé letectvo. 3. letecká armáda maršála Sperrleho měla 6. 6.1944 jen 319 bojeschopných letadel (z toho 119 stíhaček) proti celkovému počtu 12 837 bojeschopných letadel spojeneckých. Luftwaffe se v den D zmohla na 319 vzletů ve srovnání s 10 585 vzlety spojeneckých letounů. Pouze 22 německých letadel se pokusilo o útok na invazní lodstvo. Způsobené škody byly zanedbatelné. Odražení invaze tak zůstalo zcela na bedrech německých pozemních sil, armády a zbraní SS. Protože Němci neznali předem místo spojenecké invaze, mohlo v den D zasáhnout do bojů v Normandii jen 6 pěších a 1 tanková divize. 5 Pěší divize rozmístěné na pobřeží v Normandii podléhaly LXXXIV. armádnímu sboru (gen. děl. E. Marcks), 21. tanková divize u Caen byla v záloze Rommelovy skupiny armád "B". Po prvních hlášeních o výsadcích spojeneckých parašutistů vyhlásil v 02.15 štáb 7. armády bojovou pohotovost v sektoru LXXXIV. sboru. Přestože situace byla nejasná, došel již v 03.00 náčelník štábu 7. armády generálmajor Max Pemsel k závěru, že se jedná o rozsáhlou invazi a označil za místa hlavmho úsilí spojeneckých vojsk poloostrov Cotentin a okolí města Caen. Krátce poté dostalo německé velení hlášení námořmho velitele v Normandii kontradmirála Walthera Henneckeho o tom, že k pobřeží míří velké válečné lodě. Ostatní němečtí velitelé (Rundstedt, Sperrle, Krancke a náčelmk štábu skupiny armád "B" Speidel) zastávali názor, že se jedná o diverzi, přesto však nehodlali ponechat místní útok, za 94 který prozatím spojeneckou akci považovali, bez odezvy. Skupina armád "B" uvolnila ze zálohy 91. pěší divizi (genpor. W. Falley) a 7. armáda ji přidělila LXXXIV. sboru. Spolu se 709. pěší divizí (genpor. K.-W. von Schlieben) dostala rozkaz zahájit protiútok na spojenecké p rašutisty na poloostrově Cotentin. Maršál von Rundstedt nehodlal nic riskovat a mezi 03.00 a 04.00 vydal 12. tankové divizi SS "Hitlerjugend" (brf. F. Witt) rozkaz okamžitě vyrazit ke Caen a instrukční tankové divizi (genpor. F. Bayerlein) nařídil, aby se připravila ji následovat. Obě tyto divize však patřily k záloze OKW, jejíž nasazení si vyhradil Hitler. Ten vždy po ránu spal a tak v 07.30 sdělil náčelník operačního štábu OKW generálplukovník Alfred Jodl Rundstedtovi, že tyto divize nemohou být prozatím nasazeny. Přibližně v 06.00 dostala 7. armáda hlášení o ostřelování pobřeží Normandie z moře, Dollmann si však nebyl až do 06.45 jist, zda se přece jen nejedná o diverzi. Přibližně ve stejnou dobu dal generál Speidel souhlas s nasazením 21. tankové divize (genpor. E. Feuchtinger), která byla již od 02.15 u Caen v pohotovosti. Právě tehdy se zhroutilo spojení LXXXIV. sboru (velitelství v St. Ló) a bylo obnoveno až za 2 hodiny. Kromě zdržení operačních rozkazů pro 21. tankovou divizi to vedlo i k tomu, že generál Dollmann dostal zprávu o výsadku z moře v sektoru LXXXIV. sboru až v 09.00. Přerušení spojení bylo částečně dilem francouzského odbojového hnutí, částečně výsledkem spojeneckého námořmho a leteckého bombardování.ls Generál Kraiá, velitel 352. pěší divize bránící pobřeží v sektoru "Omaha" a "Gold", si byl celé dopoledne jist, že invazi zadrží, později však změnil názor a žádal posily. LXXXIV. sbor měl záloh nedostatek, protože 6. parašutistický pluk (mjr. F.-A. von der Heydte) dislokovaný u Carentanu byl nasazen na poloostrově Cotentin, kam byl již ráno poslán i 915. pěší pluk od Bayeux. Později byl sice 915. pluk odvolán zpět, přesunem však promeškal nejvhodnější okamžik k protiútoku v sektoru "Omaha" a "Gold". Také protiútok 21. tankové divize proti sektoru "Sword" a proti mezeře na jeho pravém křídle směrem k "Juno" přišel pozdě (až v 16.00). V takticky nepřiliš zdařilé akci ztratil 22. tankový pluk (plk. H. von Oppeln-Bronikowski) téměř polovinu ze svých 127 bojeschopných tanků. Jediným výsledkem bylo zmaření britského postupu na Caen. Hitler dal sice v 16.00 souhlas s nasazením 12. tankové divize SS a instrukční tankové divize, v den D však již do boje zasáhnout nemohly. / Výsledky prvmho dne operace "Neptune" Večer 6. 6.1944 bylo jasné, že první a nejdůležitejší fáze operace "Neptune", výsadek na pobřeží a zajištění předmostí, skončila úspěchem spojenců. Na sklonku dne D bylo v Normandii na 150 000 spojeneckých vojáků. Ztráty byly překvapivě nízké, přibližně 10 ODO padlých, nezvěstných a raněných. Britské a americké jednotky zřídily čtyři momentálně oddělená předmostí, která byla dostatečně velká k zajištění přísunu posil. Německé velení nemělo prozatím v Normandii dost sil na jejich vypuzení. Další vývoj situace na nově otevřené frontě závisel na schopnosti obou stran přisunout čerstvé sily. Jejich přeprava na bojiště na spojenecké straně byla zcela závislá na námořních komunikacích a schopnosti válečného námořnictva je zajistit. 9S Tabulka č.12 Dislokace jednotek námořní skupiny "Západ" 6. 6.1944 Pobřeží kanálu La Manche (Ijmuiden - St. Malo) Ijmuiden Bruggy Ostende Dunkerque Boulogne Dieppe Fécamp Le Havre Ouistreham, Isigny, St. Vaast, Port-en-Bessin Cherbourg St. Malo 8. flotila S-bootů (4 jednotky) 8. flotila R-bootů (12 jednotek) 18. flotila strážních člunů (13 jednotek) 2. flotila S-bootů (5 jednotek + 5 v opravě) 36. flotila minolovek (35 jednotek) 2. flotila R-bootů (11 jednotek) 4. flotila S-bootů (8 jednotek) 4. flotila R-bootů (11 jednotek) 2. flotila dělostřel. prámů (16 jednotek) 14. flotila R-bootů (12 jednotek) 8. flotila dělostřel. prámů (15 jednotek) 5. flotila torpédovek (5 jednotek) 15. flotila strážních člunů (21 jednotek) 38. flotila minolovek (50 jednotek) 10. flotila R-bootů (12 jednotek) 6. flotila dělostřel. prámů (11 jednotek) 5. flotila S-bootů (5 jednotek + 4 v opravě) 9. flotila S-bootů (7 jednotek) 46. flotila minolovek (20 jednotek) 2. flotila strážních člunů (23 iednotek) Pobřeží Atlantiku (Brest - La Pallice) Brest Concerneau Bénodet Lorient St. Nazaire Paimboeuf Nantes Les Sables, dOlonne La Pallice torpédovka T 24 40. flotila minolovek (28 jednotek) 24. flotila minolovek (8 jednotek) 7. flotila strážních člunů (16 jednotek) 6. flotila minolovek (7 jednotek) 6. flotila M-bootů (12 jednotek) 2. flotila minolovek (6 jednotek) 14. flotila stíhačů ponorek (16 jednotek) 6. flotila strážních člunů (15 jednotek) 10. flotila minolovek (8 jednotek) 26. flotila minolovek (8 jednotek) 42. flotila minolovek (20 jednotek) torpédoborec Z 23 (v opravě) Biskajský záliv (Royan - Bayonne) Royan 8. flotila torpédoborců (Z 24, Z 32, ZH 1) 8. flotila minolovek (8 jednotek) 2. flotila M-bootů (8 jednotek) Paullac 28. flotila minolovek (8 jednotek) Blaye 44. flotila minolovek (23 jednotek) Bordeaux torpédoborec Z 37(v opravě) Bavonne 4. flotila strážních člunů (12 iednotek) 96 2.2. Námořní podpora předmostí a přísun do Normandie Po úspěšném provedení první fáze operace "Neptune", tedy výsadku invazních sil na pobřeží Normandie, pokračovaly spojenecké námořní síly pod velením admirála Ramsayho v podpoře pozemních jednotek na předmostí a přísunu posil, vozidel a materiálu do Normandie. Zároveň chránily námořní komunikace v kanálu La Manche před německými námořními silami a letectvem. / Dělostřelecká podpora spojeneckých armád Při posilování předmostí v Normandii ostřelovaly spojenecké lodě nadále cíle na pobřeží podle požadavků armádních velitelů. Zejména v prvních dnech hrála palba těžkých lodních děl významnou roli. Již 7. 6. vystřilel křižník QUINCY 302 granátů ráže 203 mm na cíle v bezprostředním zázemí sektoru "Utah", zatímco bitevní lod NEVADA vyřadila 34 granáty ráže 356 mm z činnosti baterii u St. Vaast a 43 granátů stejné ráže vypálila na soustředění německých vojsk. V sektoru "Omaha" spotřebovaly 7. 6. nejvíce munice křižníky GLASGOW (423 granátů ráže 152 mm) a MONTCALM (309 granátů ráže 152 mm). Podobně tomu bylo i 8. 6., kdy například LlSS TUSCALOOSA vystřilela 352 granátů ráže 203 mm. Některvm lodím však docházelo střelivo a musely odplout, aby je doplnily. Například NEVADA spotřebovala 6.-8. 6.1944 celkem 926 granátů ráže 356 mm a 3491 ráže 127 mm. Po 10. 6. se lodní dělostřelectvo v úseku americké 1. armády věnovalo více podpoře sektoru "Utah", kde byla v jeho dostřelu celá operační oblast na poloostrově Cotentin. Námořní děla podporovala 1. armádu až do 18. 6., později zaměřilo americké námořnictvo svou pozornost především na přístav Cherbourg. V úseku britské 2. armády vystřílely spojenecké válečné lodě v období 6.10. 6. na podporu pozemních vojsk 72 000 granátů ráže 102 až 381 mm. I po 10.6., kdy spojenecká vojska spojila předmostí do souvislé fronty od Orny po Cotentin, byly německé jednotky vedle téměř stálých útoků taktického letectva vystaveny také salvám bitevních lodí a křižmků. Ode dne D ostřelovala cile na pobřeží denně těžk.á děla ráže 381 mm bitevních lodí WARSPITE a RAMILLIES, později se k nim připojila i děla ráže 406 mm bitevních lodí NELSON a RODNEY. V americkém sektoru střílela děla ráže 305 mm (ARKANSAS) a 356 mm (TEXAS a NEVADA). Bitevní lodě střilely na cíle poměrně hluboko ve vni Americké LST u pláže Omaha r 97 r Y ie z lath o,n O O A oe00 ,.. 00+L.. A O\a 0 ... b rn O O rS , t .6ěré e?y., "h ooe/ a/es,. .% o po ro n nOoo o..0 é, o Ar vezd ,..oo6řa, , , O e2 řě . 0 .oh ... Č/Gn O oos O eb 2 Oerriés., ,ooto 0 O /n oenyo O o/an h /o o O o re2 Uniělý přistav "Mulberry A" trozemí, např. RODNEY střilel 30. 6. na soustředění německých tankových jednotek 30 km jižně od invazní pláže "Gold". Svědectvím o účinnosti palby těžkého námořmho dělostřelectva je hlášení Hitlerovi z 11. 7., v němž maršál Rommel uvedl, že palba těžkých lodních děl zcela brání operacím pěších i tankových jednotek v jejich dostřelu. Americké válečné lodě vystřilely za prvních 18 dní operace "Neptune" celkem 55 000 granátů ráže 102 až 356 mm, britské lodě spotřebovaly v Normandii 97 000 granátů ráže 102 až 406 mm. I Posilování předmostí Po dni D pokračoval plynule přísun posil na spojenecké předmostí v Nor" mandii. V sektoru "Utah bylo do 10. 6. bez obtíží vyloděno 62 550 vojáků, 4133 vozidel a 9986 tun materiálu. Mnohem větší problémy byly v sektoru "Omaha", kde se před plážemi nahromadila nevyložená plavidla. Bylo to způsobeno jednak zatarasením pláží vraky, jednak americkou vojenskou byrokracii. Admirál Ramsay 10. 6. nařídil, aby bylo upuštěno od pedantského dodržování složitých priorit při vykládce a lodě byly prostě vyloženy na pláž. Během 36 hodin zácpa zmizela. Také v sektoru "Gold" došlo již 7. 6. ve vylodování ke l2hodinovému zpoždění, zejména vlivem špatného počasí. Během prvních 6 dní operace "Neptune" bylo na invazních plážích v Normandii vyloděno celkem 326 547 vojáků, 54186 vozidel a 104 428 tun materiálu. Od 7. 6. začala přeprava jednotlivých částí umělých přístavů "Mulberry". Na cestu se vydaly remorkéry s neohrabanými ocelovými "bombardony" i betonovými kesony "phoenix", 8. 6. je následovala pohyblivá mola a prefabriko 98 vané vykládací rampy. Práce na budování přístavů "Mulberry" ("A" v americkém a "B" v britském sektoru) byla zahájena 9. 6. a 10. 6. již byly vytvořeny umělé vlnolamy "Gooseberry", jež začaly být ihned využívány,. K invazním plážím a umělým přístavům miřilo denně přes kanál La Manche v průměru 25 lodí "Liberty", 38 pobřežních parníků, 40 výsadkových tankových lodí LST, 75 menších výsadkových tankových LCT, 9 transportních lodí a 20 velkých výsadkových plavidel pro pěchotu LCI (L). V období 7.-30. 6. připlulo do Normandie celkem 180 transportních lodí, 570 lodí " "Liberty, 372 LCI, 905 LST, 1442 LCT a 788 pobřežních parníků. Na invazní pláže v úseku "Utah" bylo do 17. 6. přepraveno 110 227 vojáků,14 907 vozidel a 41298 tun materiálu, v úseku "Omaha" do 18. 6. celkem 197 444 vojáků, 27 340 vozidel a 68 799 tun. Podle jiných pramenů to bylo za toto období v americkém sektoru celkem 314 514 vojáků, 41000 vozidel a 116 000 tun, v britském sektoru pak 31.4 547 vojáků, 54 000 vozidel a 102 000 tun. / Německé pokusy o rušení přísunu Německé námořnictvo a letectvo nedokázalo spojenecký přísun vážněji narušit, přestože se o to pokoušelo. V noci na 7. 6. dorazila do Brestu 8. flotila torpédoborců (nám. kpt. svob. pán von Bechtolsheim), jež cestou unikla útokům britských bombardérů Beaufighter a Mosquito, a admirál Krancke jí nařídil, aby v noci na 9. 6. zaútočila na spojenecké invazní lodstvo. Britové zjistili podrobnosti o chystané akci z "Ultra" a vyslali proti německé flotile 8 jednotek 10. flotily torpédoborců (nám. kpt. B. Jones). V okamžiku, kdy 4 německé lodě (Z 32, ZH 1, Z 24 a T 24) vplouvaly kolem ostrova Ouessant do kanálu La Manche, byly v 01.15 ráno 9. 6. zachyceny radarem lodí 19. divize 10. flotily (HMS TARTAR a ASHANTI, HMCS HAIDA a HURON). O 10 minut později zahájily spojenecké lodě palbu. Hned na začátku boje byl ZH 1 zasažen a ztratil chod a poškozený Z 24 se obrátil k západu a unikl, následován T 24. Obě lodě marně pronásledovaly HMCS HAIDA a HURON. Bechtolsheim zůstal s vlajkovým Z 32 na bojišti sám a protože nemohl pro poškození radiostanice navázat spojení se zbytkem flotily, obrátil se na severozápad, přímo proti 20. divizi (HMS ESKIMO a JAVELIN, ORP BLYSKAWICA a PIORUN). Přes řadu zásahů Z 32 unikl k jihu, narazil však na TARTAR a ASHANTI. V krátké přestřelce byl TARTAR poškozen, další škody však utrpěl i Z 32, takže Bechtolsheim volil ústup. ASHANTI ho pronásledoval a přitom se setkal s poškozeným ZH 1 (korv. kpt. Barkow), kterého poslal 2 torpédy ke dnu. Z 32 zamířil zpět do Brestu, střetl se však s vracejícími se kanadskými loděmi a pokusil se proplout mezi Normanskými ostrovy do Cherbourgu, byl však dostižen a poškozen dalšími zásahy do strojovny (rychlost klesla na 15 uzlů). V 05.51, když Z 32 vystřilel všechnu munici, najel Bechtolsheim s rozstřilenou lodí na skalnaté pobřeží ostrova Ile de Batz a nařídil ji opustit. HAIDA a HURON vrak ostřelovaly, za svítání však odpluly. Dílo zkázy dokonal nálet 24 bombardérů Beaufighter, které 65 pumami zničily Z 32 nadobro.y Po fiasku Bechtolsheimovy akce zbývaly admirálu Kranckemu z hladinových lodí jen S-booty. Ani jejich úspěchy nebyly nijak oslnivé, v prvním týdnu po invazi potopily jen 3 malé obchodní lodě (celkem 1812 brt), 2 výsadkové lodě a 6 menších plavidel. Při neúspěšných útocích 5. a 9. flotily 99 z Cherbourgu 6.-8.6. byly na britských minách u mysu Barfleur ztraceny S 139 a S 140. Teprve v noci na 9. 6. se podařilo potopit v kanálu La Manche americké LST 376 a LST 314, v noci na 11. 6. pak S-booty poslaly ke dnu oceánský remorkér USS PARTRIDGE a poškodily torpédoborec USS NELSON. V boji s torpédoborci HMCS SIOUX, HMS DUFF a ORP KRAKOWIAK byl ztracen S 136. Již 14. 6. zahájili Němci demolici přístavu v Cherbourgu a přeložili obě flotily do Le Havru. Také 4. flotila z Boulogne neměla mnoho štěstí při útocích na východní křídlo invazmho lodstva, jež kryly britské Pobřežní sily (nám. kpt. P. V. McLaughlin), zejména britská 55. a kanadská 29. flotila MTB. Nepomohl ani výpad torpédovek JAGUAR a MWE z Le Havru. Větším úspěchem bylo jen poškození fregaty HMS HALSTEAD, které zásah torpédem 100 Šestitnová puma Tallboy utrhl v noci na 11. 6. příď. Mezitím se již v noci na 9. 6. přesunula 4. flotila S-bootů do Le Havru a její místo v Boulogni zaujala 2. flotila (z Ostende). Toto soustředění na jednom místě bylo nakonec německým torpédovým člunům osudné. Britové se o něm dověděli z "Ultra" a na Ramsayho žádost podniklo RAF v noci na 15. 6. na Le Havre mohutný nálet. Nejprve svrhlo 22 Lancasterů 6 tunové pumy "Tallboy" na betonové bunkry v přístavu (prorazila je jen jediná), potom svrhlo dalších 325 Lancasterů na přístav 1230 t tříštivých a zápalných pum. Zničily 3 torpédovky (JAGUAR, FALKE a MWE), 13 S-bootů a 40 menších lodí (včetně 15 R-bootů). Další byly poškozeny. Podle námořní skupiny "Západ" šlo o katastrofu, která zcela změnila situaci v Seinském zálivu. Přistí noc provedlo 285 bombardérů Lancaster a Halifax nálet na Boulogne, kde zničily dalších 26 německých lodí (včetně 7 R-bootů). V kanálu La Manche zbylo komodoru Petersenovi jen 10 S-bootů (plus 4 v opravě). I po přesunu posil ze Severního moře a Finského zálivu nehrály již S-booty v akcích proti invazním silám větší roli a německé naděje se upíraly výhradně pod moře. / Ponorky proti invazi Německým ponorkám se ovšem nedařilo o mnoho lépe, protože jejich operační sektory a rozkazy spojenci znali z "Ultra" a navíc zde byla hustá sít hlídkových letounů a lodí, takže Ddnitzovy čluny neměly velkou šanci přísun do Normandie ohrozit. Ráno 6. 6. poslal štáb BdU do akce 36 ponorek z Francie (skupina "I,andwirt") a 22 člunů z Norska (skupina "Mitte"). Pouze 8 člunů se šnorchelem z Brestu se mělo pokusit proniknout do kanálu La Manche; u západmho vjezdu do průlivu je mělo krýt dalších 9 člunů bez šnorchelu. Zbývajících 19 člunů skupiny ,.Landwirt" mělo vytvořit řetěz hlídek v Biskajském zálivu (pro případ, že by se tam chtěli spojenci vylodit). Britské velení tyto dispozice znalo z "Ultra" a ponorky plující do kanálu La Manche (skupina "Holzbein") se staly cílem útoků letounů 19. skupiny Pobřežního velitelství RAF. Již v noci na 7. 6. bylo fi ponorek poškozeno a přinuceno k návratu (včetně U 212 se šnorchelem). V noci na 8. 6. byly 2 ponorky (LJ 373 i U 629) potopeny a další 2 poškozeny. V akci zůstalo jen 5 člunů se šnorchelem. Zbylé 2 čluny bez něj (U 740 . U 821 ) dostaly rozkaz k návratu, při plavbě do Brestu však byly také potopeny. Ddnitz proto nasměroval do kanálu La Manche další 4 ponorky se šnorchelem z Atlantiku. Německé poiiorky operující v kanálu La Manche 1>yly často nuceny hledat útočiště v St. 1eter Port na ostrově Guernsey, i zde však byly terčem útoků britského letectva ("Ultra" prozradila jejich pohyby). Dosažené úspěchy byly minimální. U Isle of Wight potopila 15. 6. ponorka U 621 (npor. Struckmann) americkou LST 280, téhož dne poslala U 767 (npor. Dankleff) u Lands Endu ke dnu fregatu HMS MOURNE a U 764 (npor. von Bremen) zasáhla torpédem u Cap de la Hague fregatu HMS BLACKWOOD, která se nazítří potopila ve vleku u Portland Billu. O 10 dní později torpédovala U 984 (npor. Sieder) fregatu HMS GOODSON a vážně ji poškodila. Tatáž ponorka zaútočila 29. 6. u Selsey Billu na konvoj EMC-17 a zasáhla torpédy 4 americké lodě "Liberty". Poškozené lodě se sice podařilo odvléci do blízkých přístavů, 3 z nich (21 550 brt) však byly odepsány jako totální ztráty.2 Posledním úspěchem první vlny člunů vyslaných Dnitzem do akce v červnu bylo potopení britské "Glendinning" (1927 brt) 5. 7. ponorkou U 953 (Marbach). e 1 Ol Ztráty ponorek v kanálu La Manche PRINCE LEOPOLD a 30.7. poškodila byly značné. Z 21 člunů, které tam D- britskou obchodní lod "Ascanius" nitz poslal, bylo 10 potopeno a prak- (10048 brt), U 667(Karl-Heinz Lange) ticky všechny ostatní poškozeny. Kro- potopila 8.8. u Trevose Head americ- mě již zmíněných 4 člunů bez šnorchelu kou "Ezra Weston" (7176 brt) a kanad- bylo ztraceno i 6 člunů se šnorchelem. skou korvetu REGINA a 14.8. u corn- U 441(Klaus Hartmann) poslaly 18.6. wallského pobřeží americké LST 921 ke dnu u Ouessantu letouny 304. pol- a LCI 99(při návratu z této relativně ské perutě RAF, U 767 potopily téhož úspěšné plavby byla U 667 ztracena dne jižně od Guernsey hlubinné bomby 25.8. na mině před La Pallice). britských torpédoborců FAME, IN- Jihovýchodně od St. Catherines Po- CONSTANT a HAVELOCK. Torpé- int zaútočila U 413 (npor. Sachse) doborce HMS ESKIMO a HMCS 19.8. na konvoj ETC-72 a potopila HAIDA zničily 24.6. společně s le- britskou "Saint Egonat" (2360 brt), touny 311. československé perutě RAF sama však podlehla nazítří protiútoku severně od Ouessantu U 971(npor. Ze- torpédoborců HMS FORESTER, VI- plin). Fregata HMS BICKERTON po- DETTE a WENSLEYDALE. Z téhož slala 25.6. ke dnu jihovýchodně od pobřežmho konvoje potopila 20.8. ješ- mysu Start Point U 269(npor. Uhl), tě U 764(npor. v. Bremen) parníček kde téhož dne potopily britské fregaty "Coral" (638 brt). Nejúspěšnější byla AFFLECK a BALFOUR i U 1191 U 480(npor. Frster),0patřená jako (npor. Grau). Tamtéž zničily britské le- první německá ponorka krycím pogu- touny 29.6. společně s fregatami U 988 movacím nátěrem "Alberich", tlumí- (npor. Dobberstein). Bez úspěchu cím odraz radaru. Nejprve potopila 3 skončil DOnitzův pokus odvést pozor- válečné lodě (18.8. britskou pomocnou nost britské protiponorkové obrany vy- abordážní lod FRATTON,21.8. ka- sláním 2 ponorek k Severnímu průlivu nadskou korvetu ALBERNI a 22.8. a k průlivu Minch. Torpédoborec HMS britskou minolovku LOYALTY) a po- BULLDOG potopil 26.6. u západního tom 23.8. britskou obchodní lod "Fort vjezdu do Severního průlivu U 719 Yale" (7134 brt) z již zmíněného kon- (Steffens); jedinou obětí U 247(npor. voje ETC-72 a 25.8. britskou nákladní Matschulat) v Minchi byla rybářská lod lod "Orminister" (5712 brt). Posled- "Noreen Mary" (207 brt). ních úspěchů ponorek proti přísunu do Tyto neúspěchy neodradily Dnitze Normandie dosáhla U 989(Rodler von od vyslání nové vlny ponorek.0d 2.7. Roithberg), která poškodila 23.8. ame- do 16.8. vyrazilo do kanálu 20 člunů, rickou "Louis Kossuth" (7176 brt) všechny se šnorchelem. Úspěchy byly a 26.8. potopila britskou nákladní lod opět minimální. U Isle of Wight napad- "Ashmun J. Clough" (1791 brt). la 5.7. ponorka U 763(Cordes) konvoj Němci za tyto nevelké úspěchy za- ETC-26 a potopila norskou obchodní platili ztrátou 8 ponorek. Kromě již lod "Ringen" (1499 brt), stěží však zmíněných U 413 a U 667 byly ztraceny unikla protiútoku eskorty (během 30 ještě U 212(Vogler), potopená 21.7. ji- hodin dopadlo v těsné blízkosti člunu hovýchodně od Brightonu fregatami 252 hlubinných bomb,61 ve střední HMS CURZON a EKINS, U 672 vzdálenosti a 51 ve velké). U 309 (npor. Lawaetz), poškozená 18.7. fre- (npor. Mahrholz) poškodila 25.7. brit- gatou HMS BALFOUR a zničená ský parník "Samneva" (7219 brt), U 621 vlastní posádkou, U 214(npor. Con- (npor. Struckmann) poslala 29.7. ke rad), potopená 26.7. fregatou HMS dnu britskou výsadkovou lod pěchoty COOKE u majáku Eddystone, U 333 102 (H. Fiedler), zničená 31.7. šalupou HMS STARLING a fregatou HMS LOCH KILLIN mezi ostrovy Lizard a Scilly, U 678 (npor. Hyronimus), zničená 6. 7. torpédoborci HMCS KOOTENAY a OTTAWA a korvetou HMS STATICE u Brightonu a U 741 (npor. Palmgren), potopená 15. 8. korvetou HMS ORCHIS jihovýchodně od St. Catherines Point. Celkem potopily německé ponorky u Normandie 12 spojeneckých obchodních lodí (49 994 brt), 4 výsadková plavidla různého typu, 3 fregaty, 1 korvetu, 1 minolovku a 1 abordážní lod. U dalších 2 obchodních lodí (9444 brt) a 1 trawleru není jisté, zda je potopily ponorky nebo letecké miny. Ztraceno bylo 19 Dnitzových člunů ze 41. Při takové efektivitě nemohly ovlivnit posilování spojeneckého předmostí na kontinentu bez ohledu na jeho tvrzení, že "bojový duch onorkové zbraně opět skvěle obstál. / Fiasko malých bojových prostředků Speciální jednotky německého námořnictva, tzv. K-jednotky (Kleinkampfverbánde der KriegsmarineKdK), vyzbrojené malými bojovými prostředky (miniponorky, živá torpéda, výbušné čluny), se formovaly od roku 1943 a jejich velitelem byl kontradmirál Helmuth Heye. Nejprve se Němci pokusili nasadit koncem června 1944 rádiem řízené výbušné motorové čluny "Linse", akce však skončila naprostým fiaskem a zničením či ztroskotáním všech 24 člunů. Úspěšnější byl útok 361. K-flotily, vyzbrojené živými torpédy "Neger", podniknutý v noci na 5. 7. proti lodím před invazním sektorem "Sword". Za cenu ztráty 15 torpéd z 26 se Němcům podařilo potopit 2 britské minolovky (CATO a MAGIC). Druhý útok v noci na 8. 7. skončil ztrátou všech 21 torpéd "Neger", kterým se podařilo potopit jen minolovku HMS PYLADES a poškodit křižník ORP DRAGON (neopraven, použit jako část vlnolamu). Další útok v noci na 3. srpna podniklo 58 živých torpéd zdokonaleného typu "Marder" společně se 48 čluny "Linse" 211. K-flotily. Skončil potopením eskortmho torpédoborce HMS QUORN, trawleru HMS GAIRSAY a obchodní lodě "Samlong" (7219 brt) a poškozením křižmku HMS DURBAN (potopen jako součást vlnolamu) ` a obchodní lodě "Fort Lac la Rouge` živými torpédy a potopením britského výsadkového člunu LCG 764 výbušnými čluny. Němci ztratili 31 torpéd "Marder" a 6 řídících člunů. Nezdarem skončily akce 363. K-flotily s živými torpédy "Marder", zaměřené proti francouzské bitevní lodi COURBET, potopené jako součást vlnolamu, což ovšem Němci nevěděli. V noci na 17. 8. bylo ztraceno 26 z nasazených 42 torpéd. Úspěch neměla ani 261. K-flotila vyzbrojená miniponor"J J kami "Biber e íž útok v noci na 31. 8. byl poslední akcí KdK proti přísunu do Normandie. Celkem ztratili Němci v Normandii na 200 malých bojových prostředků. Výsledky byly zanedbatelné.22 I Minová a letecká válka Nejúčinnější německou zbraní nasazenou v Normandii byla nová tlaková mina, spojenci nazývaná "ústřice". Již v noci z 6. na 7. 6. nakladla německá pobřežní plavidla značný počet těchto min na západním a východním konci Seinského zálivu, od 11. 6. je začala shazovat i letadla (rozkaz k jejich použití přišel již 7. 6., doprava zpět z Magdeburku však trvala 4 dny). V přistích měsících bylo do Seinského zálivu a u pobřeží Bretaně shozeno na 4000 těchto min, minuly se však účinkem, protože Britové jejich tajemství záhy odhalili. Nej i103o více minami utrpěl americký operační svaz admirála Moona, který ztratil na nejzápadnějším úseku invaze za prvních 10 dní operace "Neptune" na minách 4 torpédoborce a 2 minolovky (dalších 25 plavideÍ bylo poškozeno). Již 7.6. v 0820 narazil u pláže "Omaha" na minu transport "Susan B. Anthony" a šel rychle ke dnu. U pláže "Utah" najel 8. 6. v 08.03 na minu asi 3 míle severně od ostrovů St. Marcouf torpédoborec LISS GLENNON (freg. kpt. (. A. Johnson), jemuž výbuch poškodil zád. Lod vzala do vleku minolovka, dostala se však do palby pobřežní baterie. Eskortní torpédoborec USS RICH (korv. kpt. E. A. Michel) se přiblížil k poškozené lodi, aby jí nabídl pomoc, narazil však sám v 08.40 na minu a o 3 minuty později na druhou, která utrhla 20 metrů jeho zádi. Za další 2 minuty vybuchla třetí mina přímo pod nástavbami a RICH se potopil. Od prvního výbuchu uplynulo jen 15 minut. Z posádky 215 mužů 27 zahynulo, 52 zůstalo nezvěstných a 73 bylo raněno. Mezitím uvizl GLENNON utrženou zádí na dně a byl posádkou opuštěn. Ráno 10. 6. ho pak rozstřílela německá baterie od Quinéville, vrak se potopil ve 21.45. Na GLENNONU padlo 25 námořníků, 38 bylo raněno. Koncem června vzrostly ztráty na minách v britském sektoru, kde se na nich mezi 22. a 29. 6. potopilo 5 válečných a 4 obchodní lodě a dalších 7 lodí bylo poškozeno, mezi nimi i vlajková lod admirála Viana, křižník SCYLLA (23. 6.). Na minách se potopily 24. 6. torpédoborec HMS SWIF"T a obchodní lod "Derry Cunahy", na níž přišel o život velký počet vojáků. "Ústřice" byly náročné na tralování a jejich obětí se staly i minolovky USS TIDE a HMS MINSTER. Do 3. 7. bylo v americkém sektoru zne" škodněno 261 "ústřic, v britském 291. Miny kladly i ponorky. Například 6. 7. byla minami z U 218 (Becker) poškozena britská "Émpixe Halberd". Aktivizovala se i luftwaffe, která v prvním týdnu operace "Neptune" provedla proti spojeneckým lodím 1683 bojových letů, zejména v noci. Dne 8. 6. byl kluzákovou pumou letounu He 177 zasažen torpédoborec USS MEREDITH (freg. kpt. G. Kneupfer); přes zoufalé pokusy o záchranu se 9. 6. rozlomil a potopil. Dne 7. 6. v 06.00 byla poškozena velitelská lod komodora Cyrila Douglase-Pennanta BULOLO, 8. 6. v 05.15 se po zásahu pumy v úseku "Juno" potopila fregata HMS LAWFORD a 10. 6. byla při leLeckém útoku zasažena americká obchodní lod "Charles Morgan". Přestože její zád klesla na dno, lod byla i s nákladem zachráněna. I Ukončení operace "Neptune" Přísun spojeneckých posil a materiálu do Normandie nabral takové tempo, že již 10 dní po vylodění se spojenecké expediční síly rozrostly na 13 pěších, 3 vzdušné výsadkové a 3 obrněné divize plus množství dalších samostatných jednotek. V polovině června již německá armáda závod v přísunu posil prohrála a ztratila tak naději, že by mohla zahnat spojenecká vojska zpět do moře. Nezpůsobila to samozřejmě jen neschopnost německého námořnictva a letectva narušit dopravu přes kanál La Manche či zničení francouzské dopravní sítě spojeneckým letectvem, ale i nejednotnost německého velení a pozdní uvolnění tankových záloh. Přes dobré výsledky spoje~ckého přísunu v prvních dnech po vylodění potřebovali spojenci získat co nejdříve velký přístav, zejména poté, co umělé přístavy "Mulberry" byly 19. 6. vážně poškozeny bouří. Americký "Mulberry A` (nám. kpt. A. D. Clark) tak fungoval pouhé 3 dny (zahájil provoz 16. 6.). V těchto 3 dnech prošlo přes přístavy , ,Mulberry" v průměru 34 712 vojáků, 104 5894 vozidel a 24 974 tun materiálu denně, od 19. do 22. 6. pak tento průměr klesl na 9847 vojáků, 2426 vozidel a 7350 tun. Britská 2. armáda kvůli tomu nedostala další 3 divize jak bylo plánováno a vždy opatrný generál Montgomery proto odložil nový útok na Caen. "Mulberry A" (v sektoru "Omaha") nebyl tedy obnoven a až do 29. 6. byl omezen i provoz "Mulberry B" (u Arromanches). Pak však britský umělý přístav obnovil provoz a 19. 7. dosáhl plného výkonu 7000 tun denně. O 10 dní později již byl vytvořen rekord vykládkou 11 000 tun plus 4000 vojáků a 400 vozidel. Operace "Neptune" byla 24. 6. formálně ukončena. Odpovědnost za zásobování spojeneckých vojsk na kontinentu převzal v britském sektoru kon" tradmirál J. W. Rivett-Carnac (Courseulles), v americkém kontradmirál J. W. Wilkes (Port-en-Bessin, od 14. 7. Cherbourg). V období 6.-24.6. vylodilo spojenecké námořnictvo v Normandii 714 000 vojáků, 111 571 vozidel a 259 724 tun materiálu. Ukončení operace "Neptune" bylo potvrzením skutečnosti, že západní fronta byla již napevno vytvořena (5. 7. vstoupil na půdu kontinentu miliontý voják), a v Normandii se rozhořela materiálová bitva, v níž spojenecké síly brzy nabyly převahy. Za uplatnění této materiální převahy na bojišti vděčily spojenecké armády námořní moci, která zajistila plynulý přísun tanků, děl, munice, vozidel, proviantu, pohonných hmot a posil do Normandie a názorně tak demonstrovala, že je základním předpokladem spojeneckého vítězství na evropském válčišti. 2.3. Následné operace Po ukončení operace "Neptune" bylo hlavním úkolem námořních sil spojenců v západoevropských vodách zajistit uspokojení stále narůstajících potřeb spojeneckých armád na kontinentu přísunem dalších jednotek, výzbroje, munice, proviantu a materiálu. Stále naléhavěji se projevovala nutnost zmocnit se velkých přístavů na západoevropském pobřeží. Plán operace "Overlord" předpokládal od samého počátku, že prvním z nich bude Cherbourg. / Dobytí poloostrova Cotentin Nutnosti dobýt rychle Cherbourg si bvli spojenečtí velitelé dobře vědomi. Generál Bradley původně předpokládal, že americká l. armáda se tohoto přístavu zmocní v den D + 8, tento termín se však nepodařilo dodržet. Potřeba velkého přístavu byla umocněna bouří 19.6., jež zničila "Mulberry A" a poškodila "Mulberry B". Američané pronikli již 17. 6. na západní pobřeží poloostrova Cotentin a odřízli německé jednotky bránící Cherbourg. Již den před utišením bouře v kanálu La Manche (21. 6.) nařídil velitel amerického VII. sboru generál Collins útok na Cherbourg. Také Němci si uvědomovali, že spojenci se potřebují co nejdříve zmocnit velkého přístavu, a Hitler proto nařídil generálu von Schliebenovi, který převzal velení v "pevnosti" Cherbourg, aby ji učinil nedobytnou. Schlieben měl k dispozici asi 40 000 mužů. Admirál Deyo, jenž převzal 15. 6. velení nad všemi loděmi dělostřelecké podpory v americkém sektoru, nabídl 18. 6. armádě pomoc při dobývání Cherbourgu a Collins ho požádal, aby námořnictvo umlčelo německé pobřežní dělostřelectvo na severním a východním výběžku poloostrova. Němci zde měli 20 kasematových baterii (z toho 15 s děly o ráži větší než l50 mm, 3 z toho dokonce o ráži 280 mm) a značný počet mobilních baterii (ráže 75 a 88 mm), které mohly střilet do vnitrozemí i na moře. Utok VII. sboru začal 22. 6. a zprvu 105 probíhal hladce, protože německé jednotky ustoupily do postavení těsně u Cherbourgu. Potom však jejich odpor zesilil a 23. 6. požádal Collins Deya, aby námořnictvo vstoupilo do akce následujícího dne. Jelikož se však Deyovy lodě dosud neshromáždily, bylo nutné ostřelování odložit až na 25. 6. Mezitím pronikl VII. sbor do bezprostřední blízkosti města, což nasazení lodmho dělostřelectva zkomplikovalo. / Námořní ostřelování Cherbourgu Deyův svaz vyplul z Portlandu v 04.30 ráno 25. 6. kryt ze vzduchu stíhačkami Lightning americké 9. letecké armády (genmjr. E. R. Quesada) a proti ponorkám letouny Liberator Pobřežního velitelství RAF a Avenger FAA. Jeho složení bylo následující: Operační svaz TF 129 - kontradmirál Morton L. Deyo 1. skupina (kontradmirál Deyo) - bitevní lod NEVADA, křižníky TUSCALOOSA, QUINCY, HMS GLASGOW, HMS ENTERPRISE, torpédoborce ELLYSON, HAMBLETON, RODMAN, EMMONS, GHERARDI, MURPHY, 2. skupina (kontradmirál Carleton F. Bryant) - bitevní lodě TEXAS, ARKANSAS, torpédoborce BARTON, OBRIEN, LAFFEY, HOBSON, PLUNKETT minolovky (freg. kpt. R. W. N. Thomson, RN) britská 9. flotila minolovek (Thomson) - 8 minolovek, 4 kladeče bójí, 4 ML, 8 YMS americká 7. minová eskadra (freg. kpt. Henry Plander) - 8 minolovek, 1 kladeč bójí (britský), 4 ML. Jelikož již jednotky VII. sboru pronikaly do samotného Cherbourgu, požádal generál Collins admirála Deya, aby jeho lodě střilely jen na ty německé baterie, které na ně zahájí palbu, nebo na výzvu pozemních jednotek. Detailně rozpracovaný palebný plán amerického admirála tak nemohl být využit a akce se změnila v souboj válečných lodí se dvěma německými bateriemi. Potvrdila se v něm odvěká zkušenost, že námořní dělostřelba není příliš účinná proti kasematovému dělostřelectvu na pobřeží. Baterie 4 děl ráže 150 mm u Querqueville byla cílem křižníků HMS GLASGOW a ENTERPRISE, jež potřebovaly 318 granátů ráže 152 mm na její dočasné umlčení. Později na baterii střilely také těžké křižníky USS TUSCALOOSA a QUINCY, torpédoborce ELLYSON a GHERARDI a několika salvami i bitevní lod NEVADA, přesto se ji však nepodařilo zničit. Stejně neúčinná byla palba křižníku GLASGOW (111 granátů ráže 152 mm) a torpédoborce RODMAN (36 granátů ráže 127 mm) na německou baterii u Gruchy (4 děla ráže 150 mm), kterou se nepodařilo ani na chvíli umlčet. Naštěstí byla palba německých děl nepřesná a pouze HMS GLASGOW (nám. kpt. C. P. Clarke) byl zasažen dvěma granáty, které však nezpůsobily velké škody. Druhá skupina lodí pod velením admirála Bryanta svedla mezitím souboj s těžkou německou baterii "Hamburg" (4 námořní děla ráže 280 mm). Přestože bitevní lod TEXAS vypálila na tuto baterii 206 granátů ráže 356 mm, ARKANSAS dalších 28 ráže 305 mm a 5 torpédoborců dohromady 552 ráže 127 mm, podařilo se vyřadit z akce jen jediné ze čtyř německých děl (přímý zásah z TEXASU). I palba baterie " Hamburg" však byla nepřesná. Dva granáty ráže 280 mm, které zasáhly bitevní lod TEXAS (1 padlý, 11 raněných) a torpédoborec OBRIEN (13 106 padlých, 19 raněných), způsobily naštěstí jen malé škody. Dva granáty ráže 240 mm jiné německé baterie, jež zasáhly torpédoborce BARTON a LAFFEY, nevybuchly. Úspěšnější bylo ostřelování cilů vytipovaných pozemními jednotkami prováděné na požádání skupinou pod přímým velením admirála Deya. NEVADA takto vystřílela 112 granátů ráže 356 mm a 985 ráže 127 mm na pozice mezi Querqueville a La Riviére, torpédoborec EMMONS vyřadil 64 granáty ráže 127 mm pevnůstku Fort de 1Est na přístavní hrázi a HAMBLETON a QUINCY umlčely 8 německých kanonů ráže 88 mm ve Fort de Flamand na východním konci vnitřního mola. Palba na podporu pozemních jednotek splnila svůj účel a pomohla zdolat německý odpor na přístupech k městu. Generál von Schlieben a námořní velitel Cherbourgu, kontradmirál Walther Hennecke, kapitulovali 26. 6., jednotlivé pevnosti pak v příštích dnech poslední na Cap de la Hague 1. 7.).2 / Vyčištění Cherbourgu Dobytí Cherbourgu nevyřešilo okamžitě ani dlouhodobě problém spojeneckého námořmho přísunu. V souladu s Hitlerovými rozkazy byl přístav zničen, zablokován a zaminován. Okamžitě po jeho dobytí zahájili spojenci vyčištování přístavu, jež řídil komodor W. A. Sullivan, USN. Největším problémem byly miny. Minolovky (freg. kpt. J. B. G. Temple, RN) tralovaly vjezdy do přístavu 85 dní (vždy 8krát magneticky a 8krát akusticky) a přesto stále nebylo jisté, zda odhalily všechny miny. Bylo zneškodněno 133 námořních min, ztraceny 3 minolovky a 7 minolovných člunů. Bylo třeba vyzvednout desítky vraků (samozřejmě zaminovaných) a prakticky znovu vybavit přístav zařízením. První náklad byl v Cherbourgu vyložen 16. 7. z lodí stojících před rejdou, do přístavu začaly lodě vplouvat koncem července. Od srpna již Cherbourg fungoval naplno a denně přijímal 8500 tun nákladu.z4) O měsíc později se jeho kapacita ještě zdvojnásobila. Cherbourg hrál významnou roli v zásobování až do konce války.25) / Logistické problémy západní fronty Počátkem srpna prolomili Američané frontu v Normandii a zahájili rychlý postup Francii, 6. 8. odřízli Bretaň a 10. 8. se zmocnili přístavu Nantes v ústí Loiry. Německé velení reagovalo na průlom v Normandii posilením obrany francouzských přístavů, které Hitler prohlásil za "pevnosti". Jejich ovládnutí se stalo předpokladem dalšího postupu spojenců do hloubi kontinentu. Nárůst požadavků plně motorizovaných spojeneckých armád vedl totiž počátkem září k logistické krizi. Do konce srpna vylodili sice spojenci ve Francii 2 052 000 vojáků, 438 461 vozide1 a 3 098 259 tun materiálu, zásobovat nadále postup na široké frontě (Eisenhower mu dával přednost především z politických důvodů) přes invazní pláže v Normandii, umělý přístav "Mulberry B" a jediný větší přístav Cherbourg však nebylo možné. Spojenecký průlom z Normandie přinutil německé námořnictvo k vyklizení francouzských základen, nejprve na pobřeží Atlantiku, později i v kanálu La Manche. Již 16. 8. nařídil DOnitz přesun německých ponorek do Norska a betonové bunkry ve francouzských přístavech osiřely. Počátkem září se stáhly flotily německých torpédových člunů a minolovek z kanálu La Manche do Severmho moře. Tím se uvolnily i eskortní sily spojeneckého námořnic 107 tva, které byly dosud vázány bojem proti německým lehkým silám. Již od července blokovaly britské lehké sily (později i americké PT) přístav Le Havre. Tato blokáda přerostla 23. 8. -1. 9. v opakované útoky britských Pobřežních sil (s podporou několika britských torpédoborců a fregat a francouzské LA COMBATTANTE) na německá plavidla vplouvající a vyplouvající z přístavu. V noci na 27. 8. se Němci naposled pokusili dopravit do Le Havru posily, skupina britských MTB a amerických PT (npor. Saltsman, USNR) však s podporou HMS RETALLICK konvoj malých plavidel rozprášila. Postup kanadských jednotek po pobřeží kanálu La Manche odřízl ve dnech 6.-8. 9. přístavy Boulogne, Calais, Dunkerque a Ostende, avšak pouze Ostende padlo hned do rukou spojenců. Německá posádka v Boulogni se držela do 22.9., v Calais do l. 10. a v Dunkerque až do konce války. Blokováním posádky tohoto přístavu (viceadmirál Frisius) byla od října 1944 pověřena Československá obrněná brigáda (brig. gen. A. Liška). Přístav v Boulogni byl zablokován vraky 26 záměrně potopených lodí a teprve v polovině října do něj mohly vplout první menší lodě. Ostende bylo zablokováno 14 vraky, podařilo se je však zprovoznit již 25. 9. a koncem měsíce mohlo přijímat 1000 tun nákladu denně (koncem listopadu pak 5000 t). Přístavy v kanálu La Manche tedy nemohly řešit zářijovou zásobovací krizi spojenců. Z velkých francouzských přístavů padl jako první do rukou spojenců Le Havre, dobytý 12. 9. po týdenním obléhání britskými divizemi I. kanadské armády (za asistence bitevní lodi WARSPITE a monitoru EREBUS). Přes okamžité zahájení vyčištovacích operací bylo zablokování, zaminování a zničení přístavu tak důkladné, že mohl být uveden do plného provozu až v polovině října. I Bretaň a francouzské atlantické přístavy Dobytí Bretaně a zejména Brestu mělo být po průlomu z Normandie úkolem americké 3. armády (genpor. G. S. Patton). Počátkem srpna se však spojenecké velení pokusilo obklíčit německá vojska v Normandii a nasměrovalo 3. armádu do nitra Francie. Dobytím Bretaně byl pověřen pouze americký VIII. sbor (genmaj. T. Middleton). Po odříznutí Bretaně a obsazení několika menších přístavů přistoupil VIII. sbor k obléhání Brestu; jeho posádka (genpor. B. Ramcke) kapitulovala až po 40 dnech tvrdých bojů a po ostřelování pevnosti těžkými děly bitevní lodě HMS WARSPITE. Brestský přístav byl zablokován potopenými loděmi a množstvím tlakových min natolik, že se spojenci o jeho vyčištění v roce 1944 ani nepokoušeli. Podobně jako Brest, prohlásil Hitler i ostatní francouzské atlantické přístavy za "pevnosti", které měly být hájeny do posledmho muže. Na konci roku 1944 tak zůstaly v rukou německých posádek přístavy Lorient, St. Nazaire, Rochefort, La Rochelle a Bordeaux a ostrov Ile dOleron. V kanálu La Manche pak ještě Normanské ostrovy a již zmíněný Dunkerque. I Problém Antverp Belgický přístav Antverpy byl britskou 11. obrněnou divizí (genmjr. P. Roberts) obsazen bez boje 4. 9. dříve, než Němci stačili zničit přístavní zařízení. Přestože byly Antverpy ideálním hlubokým přístavem příhodně umístěným v týlu 21. skupiny armád maršála Montgomeryho, nebylo možné je využít, dokud spojenci neovládli ústí řeky Šeldy. Němci však drželi předmostí na jižním břehu řeky a ovládali Jižní Beveland a Walcheren na severní straně je 108 jího ústí. Ve své strategické směrnici z 13. 9. zdůraznil generál Eisenhower (na popud admirála Ramsayho) důležitost brzkého ovládnutí přístupů k Antverpám či Rotterdamu 21. skupinou armád, Montgomery však dal přednost pokusu proniknout přes Rýn do Porúří (a otevřít si cestu k tažení na Berlín) a zahájil 17. 9. operaci "Market-Garden", která skončila porážkou britských výsadkářů u Arnhemu. Nařídil také 1. kanadské armádě (genpor. H. D. G. Crerar), aby nejprve obsadila přístavy Boulogne a Calais a až potom věnovala pozornost přístupům k Antverpám. Teprve pod nátlakem Eisenhowera, Ramsayho a dalších se Montgomery vzdal své vize tažení na Berlín a ukončení války ještě na podzim 1944 a dal útoku 1. kanadské armády na německé pozice na severní straně ústí Šeldy zelenou (z předmostí na jižním břehu se Němci mezitím stáhli). Operace k ovládnutí přístupů k Antverpám tak začaly až 24. 10., tedy 6 týdnů po obsazení města britskými jednotkami. Plány vypracovali admirál Ramsay a generálporučík Guy G. Simonds, velitel 2. kanadského sboru. Nejprve zaútočili Kanadané na šíji Jižmho Bevelandu, později vstoupila do akce i britská 52. pěší divize, která se vylodila na jeho severním břehu. / Výsadek na Walcherenu K dobytí Walcherenu byl podniknut opět kombinovaný útok ze souše a z moře. Již 31.10. si Kanadané začali probojovávat cestu po úzké hrázi z Jižmho Bevelandu na Walcheren a 2.11. získali malé předmostí na ostrově, který Němci přeměnili ve skutečnou pevnost. Bylo zde 30 baterii pobřežmho dělostřelectva ráže 75 až 220 mm a několik dalších mobilních baterii, břehy kryly podmořské překážky a minová pole, vojáky betonové bunkry. Posádku tvořila 70. poziční divize (genmjr. W. Daser).2 Již 3. 10. prolomily pumy RAF mořskou hráz u Westkzppelle, takže ostrov byl zaplaven, což později ztížilo při útoku přesuny spojeneckých záloh. Výsadek prováděl námořní svaz "T" (nám. kpt. A. F. Pugsley), na břeh se vylodovala 4 commanda 4. brigády zvláštních služeb (brig. gen. B. W. Leicester) posílená britskými ženisty a tankovou rotou. Dělostřeleckou podporu poskytovala bitevní lod HMS WARSPITE, monitory HMS EREBUS a ROBERTS a mohutné armádní dělostřelectvo z jižního břehu eldy u Breskensu. Vlastní výsadek úderných vln commandos krylo 27 dělových a raketových výsadkových člunů. Hlavní úder výsadku l. 1 l. směřoval na Westkappelle na nejzápadnějším výběžku Walcherenu, kde se vylodovala 3 commanda britské námořní pěchoty (41., 47. a 48.), vedlejší na město Vlissingen na jihu ostrova, kde probíhal výsadek 4. commanda (armádního). Přes zničení přibližně 20 výsadkových člunů německou dělostřeleckou palbou se výsadek u Westkappelle brzy zmocnil pobřežních baterii a potom postupoval krok za krokem po hrázích na sever z na jih (s podporou letounů Typhoon, vyzbrojených raketami). Tvrdé pouliční boje ve Vlissingenu trvaly 4 dny. Spojenecké velení využilo 3.1 l. mobilitu námořní moci k výsadku dvou britských pěších brigád na východním břehu Walcherenu a obchvatu německých pozic, bránících Kanadanům v postupu po spojovací hrázi z Jižmho Bevelandu. O pět dní později generál Daser se zbývajícími 2000 muži kapituloval. Oba břehy řeky Šeldy tak byly konečně očištěny od německých vojsk, zbývalo však vyčistit 40 mil ústí a toku řeky od min. Admirál Ramsay k tomuto úkolu nasadil deset eskader minolovek (nám. kpt. H. G. Hopper). Za cenu ztráty jedné minolovky (s celou posád 109 Vyloděni na Walcherenu l.11.1944 kou) bylo zneškodněno 267 min. Tralování bylo ukončeno 26.1 l., kdy do Antverp připluly první 3 pobřežní parníky. První konvoj 19 lodí "Liberty" vplul do přístavu 28.11. a Antverpy tak byly, 60 dní po obsazení spojenci, konečně v provozu. / Překonání zásobovací krize spojenců Tehdy již byl vyčištěn též Le Havre a přístavy v kanálu La Manche a položeno nové potrubí "Pluto" mezi Dungeness a Boulogní (nazývané "Dumbo"), kterým počátkem prosince teklo denně 600 tun benzinu. Do března 1945 bylo položeno celkem 11 potrubí a denní průměr dodávek se zvýšil na 3000 tun. Zásobovací krize spojenců byla konečně překonána a od listopadu 1944 byl přísun potřebných posil a materiálu plně zajištěn. O jeho rozsahu svědčí následující tabulka, uvádějící objem dodávek v dubnu 1945. Přesvědčivým důkazem efektivmho využití lodmho prostoru v kontinentální strategii využívající krátkých námořních tras přes kanál La Manche ve srovnání s oceánskou strategii je skutečnost, že průměrně bylo k zásobování západní 110 Tabulka č.13 Dodávky materiálu a pohonných hmot na západní frontu v dubnu 1945 Příst_av Antverpy Ostende Calais a Boulogne Le Havre a Rouen Cherbourg3 Marseil_I_e4_ celkem Z toho 2/3 pro americkou armádu z Pro 21. skupinu armád _Materiál (t) Ropné výrobky (t) Celkem (t) 1341 610 288 809 1 630 419 91 5052 - 91 505 4 893 - 4 893 406146 144 721 550 867 228 585 161045 389 630 _ 483 631 153 871 637 502 2 556 370 748 446 3 304 816 Včetně menších přístavů v Normandii 4 Včetně menších přístavů v jižní Francii fronty mezi červnem a prosincem 1944 zapotřebí jen 17 procent lodního prostoru oceánských lodí, jaký v roce 1942 vyžadovalo zásobování Středního východu, Perského zálivu a Indie. A existuje ještě pádnější důkaz správnosti strategie přímého úderu na Německo. Zatímco zásobování až 90 spojeneckých divizí na západní frontě vyžadovalo nasadit v průměru l milion tun lodního prostoru, bylo ve Středomoří třeba celých 7 milionů tun pro pokrytí potřeb nanejvýš 27 spojeneckých divizí na italské frontě. Zajištění zásobování po moři bylo nejdůležitějším příspěvkem spojenecké námořní moci k úspěchu tažení spojenců na evropský kontinent. Nelze ovšem opomenout přímou podporu bojových akcí pozemních vojsk námořním dělostřelectvem. Jen britské lodě vystřílely za 7 měsíců ode dne D na podporu pozemních sil 140 000 granátů ráže 102 až 406 mm a dalších 8000 při speciálních ostřelovacích operacích (u Cherbourgu, Brestu a Walcherenu). 111 3. MARE NOSTRUM . . V CIZICH RUKACH Námořní a letecká nadvláda nad Středozemním mořem umožňovala spojencům provádět operace zásadmho strategického významu, tomu však bránil obnovený spor o středomořskou strategii. Podle amerického mínění měly operace ve Středo-moří sloužit pouze k podpoře hlavního úsilí na západní frontě, zatímco britští před-stavitelé v čele s Churchillem rozvinuli v létě 1.944 znovu své vize tažení do Po-dunají a na Vídeň. Tento zásadní rozpor mezi názory spojenců nakonec zabránil efektivnímu využití spojenecké námořní moci na Středozemním moři k rozhodněj-ším operacím. 3.1. Vylodění v Provence Vylodění v jižní Francii, připravované od konce roku 1943 pod kódovým názvem operace "Anvil", bylo předmětem dlouhodobého sporu mezi spojenci (viz l. část, oddil 3.3), v němž se odrážel zásadní britsko-americký rozpor v pohledu na strategii. Američané jako zastánci strategie přímého úderu na Německo v severozápadní Evropě viděli v invazi do jižní Francie operaci podporující úsilí na hlavní frontě evropského válčiště, zatímco Britové byli od samého počátku spíše pro periferní strategii nepřímých akcí s důrazem na operace ve středomořském prostoru a zejména na Balkáně. Podle původmho záměru měla být operace "Anvil" provedena současně s invazí do Normandie, ještě před zahájením operace " Neptune" však byla odložena o dva měsíce. I Nové spory o strategii Na jednání CCS v Londýně 11. až 15. 6. 1944 navrhli Britové znovu zrušení vylodění v jižní Francii, místo něhož chtěli rozvinout operace z Itálie přes Istrii a Terst do Podunají. K postupu na Budapešt či Vídeň hodlali využít "ljubljanskou průrvu".2 Churchill vyvinul značné úsilí, aby tuto koncepci prosadil, narazil však na rozhodný odpor Američanů (zejména Eisenhowera). Přestože bylo stále zřejmější, že operace "Anvil" není pro úspěch invaze do Normandie nutná, vzrostla postupně důležitost jihofrancouzských přístavů, zejména Marseille, pro zásobování spojeneckých expedičních sil.2x Na naléhání Američanů instruoval CCS počátkem července vrchmho velitele spojeneckých sil ve Středomoří, britského generála Henryho M. Wilsona, aby provedl operaci "Anvil" co nejdříve, pokud možno 15. 8.1944. Churchill se však nevzdal svého úsilí o zrušení operace, jejíž kódový název " se mezitím změnil z "Anvil na "Dragoon". Počátkem srpna, po průlomu z Normandie, navrhl Eisenhowerovi, aby se jednotky shromážděné ve Středomoří k operaci "Dragoon" vylodily místo v jižní Francii v Bretani nebo ve francouzských přístavech na pobřeží Biskajského zálivu. Návrh, podporovaný admirálem Andrewem B. Cun 112 ninghamem, a překvapivě i náčelmkem štábu SHAEF, generálem Smithem, narazil na odpor isenhowera a admirála Ramsayho. Také generál "Jumbo" Wi1son odmítl návrh CSC, aby byl připraven provést namísto invaze do jižní Francie vylodění v Biskajském zálivu. Jednotky pro výsadek v Provence se již nalodily do malých výsadkových člunů, které nebyly vhodnými plavidly pro přesun do Atlantiku. Jejich přestup na větší lodě by si vyžádal značný čas. Ke konečnému rozhodnutí, že operace "Dragoon" bude provedena podle původmho plánu, přispělo i to, že útok americké 3. armády se obrátil do nitra Francie a bylo zřejmé, že bretaňské přístavy nebudou v nejbližších dnech dobyty. Ovládnutí přístavu v Marseille se tak stalo logistickou nutností. / Plán operace "Dragoon" Velitelem námořní části operace "Dragoon" byl americký viceadmirál H. Kent Hewitt (velitel 8. lodstva), jehož Západní operační svaz vylodoval americkou 7. armádu generálporučíka Alexandera M. Patche. Jejím základem byly 3 divize amerického VI. sboru (genmjr. L. K. Truscott) z italské fronty, posilené 2 divizemi francouzského II. sboru (arm. gen. J. de Lattre de Tassigny).zy Plán byl dílem štábu v čele s námořním kapitánem R. A. J. Englishem, jeho vypracování se účastnili i zástupci 7. armády (brig. gen. G. H. Davidson) a Středomořského spojeneckého letectva (brig. gen. G. P. Saville, velitel 12. letecké armády). Prvním problémem byl výběr invazních pláží (pobřeží mezi Marseille a Nice nabízelo stovky možností). Byl ovlivněn nejen hydrografii, možností výjezdu vozidel a silou nepřátelské obrany, ale také možností rychlého postupu z předmostí a obsazení Toulonu a Marseille (od počátku hlavní ci1 operace). Topografie a těžká děla ráže 240 mm u Toulonu vylučovala 70kilomc:trový úsek pobřeží mezi Marscille a Rade dHyéres a k vylodění muselo dojít ve Fréjuském zálivu, odkud bylo možné postupovat na Toulon, na Marseille i do údolí Rhóny. Zdejší terén byl vhodný i pro seskok parašutistů. Množství pláží s dobrým výjezdem neuniklo pozornosti Němců, v porovnání s okolí.m velkých měst však byly pobřežní baterie u Fréjusu slabé. Výhodou byla blízkost spojeneckých základen (zejména leteckých) na Korsice. Nakonec bylo k výsadku vybráno 5 pláží mezi mysem Cavalaire a La Calanque dAnthéor. Podle Wilsonova operačního rozkazu z 8. 7. měl být výsadek v jižní Francii proveden na frontě 3 divizí s podporou vzdušného výsadku. Cílem bylo předmostí pro dobytí Toulonu a Marseille a postup na Lyon a Vichy. Veliteli 3 invazních svazů (každý měl vylodit jednu divizi) byli jmenováni kontradmirálové Frank J. Lowry (západní křídlo "Alpha"), Bertram J. Rodgers (střední úsek "Delta") a Don P. Moon (východní křídlo "Camel"). Hodina H byla stanovena na 08.00 dne 15. H.1944. Výsadek za plného denního světla byl ve Středomoří novinkou. zkušenosti z Normandie však ukazovaly, že takový výsadek umožňuje mohutné bombardování a ostřelování pozic nepřítele. Pro akce speciálních jednotek na křídlech a pro seskok parašutistů však byla tma nadále nezbytná. V souladu s Wilsonovým požadavkem brzkého průlomu byl pro hlavní výsadek naplánován rychlý postup z předmostí; již v den D + 2 měla americká vojska dosáhnout linie 25 km od pobřeží. Francouzský II. sbor (vylodovaný v den D + 1) měl rychle vyrazit na Toulon a Marseille, americká 7. armáda do údolí Rhóny. Svazu dělostřelecké podpory velel kontradmirál Lyal A. Davidson, který měl značné zkuše 113 /j / I ( l i o ž.. a\. Í L. ..2 W Z N 2 \ m w W 2 é é XQ w \ Ó e Ó O w W ó w C7 á m 2 e é O Q N e . m Q ^ á ~ w . /. e N N o / 2 č N N w á > 2 w w - \ S N w I L8 a.o lsl ` o o_ J SI k é W I I, T N é 5 ó o i I N Q? W I č č a éJJ oCc x a Ct 2 m 2 m QOv ó č Ú a c Ct2=Nó0 I , 8a 2 C7 v O Jro y Y s Y jS f5 I I / i I x^ > I I E >; I _ a _/ / I / Y I /// \i\ v I , P 2 P i , s = /, o ( J5 P i.eJ v i 5 o 5 \ I I I I om I I .N c I 7 0 ó EP ó ó I Qc (O m m . M ca.. N N I m Y _N I ^ .i N I +I o IQ č I I 4 m m s s Ť Ť C C oj oj Q 4 o o a a o m U V ó ó a a c o a o c i1 o LJ!I N úl: áá Qmm M c J 50 c Go5 eeP\f\ EE *G5GlP 55 \l fl J5 \J5 4 J55g\P P P I I m I L I I zó U . O I I I I Í I ; I Í x 0 I U I 0 Č c a I o II 0. a:o M N ~ 2 n č a ňU . o E Vyloděni v Provence 15. 8.1944 114 nosti ze Sicílie a z Itálie, ale nedostatek lodí (lehké křižníky BROOKLYN a PHILADELPHIA byly nejtěžšími loděmi amerického 8. lodstva). Nakonec bylo pro ostřelování pobřeží k dispozici 5 bitevních lodí (NEVADA, TEXAS, ARKANSAS, RAMILLIES, LORRAINE) a 3 těžké křižníky (AUGUSTA, QUINCY, TUSCALOOSA), pro blízkou podporu a krytí pak svaz letadlových lodí britského kontradmirála Troubridge (7 britských a 2 americké eskortní letadlové lodě, 4 protiletadlové křižníky a 13 torpédoborců). / Německá obrana jižní Francie Obrana jižní Francie byla úkolem skupiny armád "G" (genplk. J. Blaskowitz), podřízené vrchnímu veliteli na Západě (Oberbefehlshaber West). Na biskajském pobřeží stála l. armáda, na středomořském 19. armáda (gen. pěch. F. Wiese). Tato armáda rozvinula 4 divize mezi ústím Rhóny a španělskou hranicí, další 2 byly v Marseille a Toulonu a záložní divize bránila pobřeží na východ od Toulonu. Po odhalení spojeneckých invazních konvojů leteckým průzkumem dostala 11. tanková divize (od 1. armády) 13. 8. rozkaz k přesunu od Bordeaux k Rhóně. V oblasti invaze bylo asi 30 000 německých vojáků, v jižní Francii celkem 200 000, zasáhnout do boje však mohli jen v případě, že německá pobřežní obrana první nápor nepřítele zadrží. Pobřežní obrana v Provence byla slabší než v Normandii, přestože Němci využili železniční kanony, těžké pobřežní dělostřelectvo, polní dělostřelectvo, stará francouzská a italská děla i námořní děla odmontovaná z francouzských válečných lodí, z nichž mnohá byla umístěna v betonových kasematech. Za plážemi byla linie obranných pozic s betonovými bunkry, protitankovými zdmi a příkopy, pevnůstkami, ostnatým drátem, minovými poli, tankovými věžemi upevněnými v betonu a děly zamaskovanými v nevinně vypadajících vilách. Na plážích i za nimi byly položeny tisíce min, podmořské překážky však nebyly přiliš mohutné. Námořní skupina Západ očekávala od 12. 8. spojenecké vylodění v jižní Francii (přesné místo neznala), nemohla však proti němu mnoho podniknout, protože Němci měli v oblasti výsadku z větších lodí jen flotilu ukořistěných italských torpédovek v Janově. Velitel námořních sil na jihofrancouzském pobřeží, kontradmirál Scheurzen, disponoval jen 1 ponorkou, 2 torpédovkami, 32 stíhači ponorek, 29 minolovkami, 29 dělostřeleckými prámy a 70 pomocnými loděmi. Také luftwaffe neměla mnoho sil a v doletu invazních pláží bylo ráno 15. 8. jen 1.4 letounů Do-217 (.s kluzákovými pumami) a 85 torpédových letounů Ju-88. K tomu asi 40 stíhaček. / Spojenecké přípravy Spojenci se na zdolání překážek připravovali na zkušební pláži u Salerna, kde vyzkoušeli technické novinky (rakety, řízené výbušné čluny, trubky s výbušninami), a zformovali 41 demoličních družstev potápěčů (vždy 1 námořní důstojník, 5 námořnilců a 5 armádních ženistů). U Salerna probihal také nácvik samotného vylodění. Bez ohledu na nešťastnou sebevraždu kontradmirála Moona byla celá akce dobře nacvičena a vyzkoušena. 31 Předběžné bombardování bylo rozsáhlejší než při předchozích operacích ve Středomoří. Cílem bylo zničit opěrné body obrany a zároveň zmást nepřítele pokud šlo o místo vylodění. Proto bombardovali spojenci několik úseků ihofrancouzského pobřeží najednou.2 Leteckou přípravu zahájily strategické bombardéry MAAF náletem na 115 Toulon 29. 4. a do dne D provedlo spojenecké strategické letectvo celkem .540X vzletú proti cílům v jižní Francii a severní Itálii (železnice, mosty) a svrhlo b407 tun pum (zničeny mosty přes Rhónu, Durance a Var). Taktické letectvo útočilo na pobřežní baterie a radarové stanice. Celkem svrhlo letectvo 12 500 tun pum a potopilo 98 (většinou malých) německých válečných lodí a 44 obchodních lodí (104 162 brt). Krátce před začátkem operace se část 1.2. letecké armády přesunula na Korsiku. Operace "Dragoon" se zúčastnilo 8H0 lodí, na jejichž palubách bylo dalších 1370 malých výsadkových člunů. Invazní konvoje pluly z Neapole Bonifácovou úžinou a potom podél západmho pobřeží Korsiky. Od Cap Corse však mířily nejprve k východu, což mělo utvrdit Němce v přesvědčení, že cílem výsadku je Janov, a teprve po soumraku 14. 8. se obracely zpět na západ. / První výsadky v noci na 15. 8. Vylodění předcházel seskok téměř 5000 parašutistů (genmjr. R. T. Frederick) z 396 dopravních letounů, jenž začal v 03.15. Probíhal v okolí města Le Muy, jež bylo 15. 8. odpoledne dobyto. Spojenci také předstírali útok na Ciotatskou zátoku mezi Marseille a Toulonem, kde shodili figuríny parašutistů a simulovali hluk invazmho lodstva. Jinou diverzí byla operace "Rosie", při níž se svaz spojeneckých lodí (korv. kpt. D. E. Fairbanks) pokoušel vyvolat dojem, že se spojenci vylodují u Janova (naváděcí lod stíhaček simulovala rádiový provoz). Neúspěchem skončil výsadek francouzských commandos (67 mužů) u Pointe de 1Esquillon. Na levém křídle vylodoval operační svaz "Sitka" 2300 mužů americko-kanadského 1. útvaru zvláštních služeb (plk. E. A. Walker) a 800 francouzských commandos (pplk. Bouvet), jejichž cílem byla německá baterie 3 děl ráže 164 mm na Ile de Levant, ovládající přístupy k invaznímu úseku "Alpha". Po překonání sporadického odporu Němců vojáci zjistili, že děla jsou pouhé atrapy. Na větší odpor narazil výsadek na Ile de Port Cros, kde byla německá posádka tří starých pevností donucena kapitulovat teprve granáty ráže 20 3 mm křižníku AUGUSTA a ráže 381 mm bitevní lodě RAMILLIES. Úspěchem skončil i výsadek na pobřeží u Rade de Bormes, který odřízl přístup k invazní pláži "Alpha" od Toulonu. Torpédoborec USS SOMERS zároveň potopil německou pomocnou lod ESCABURT a eskortní UJ 6081 (ex italská korveta CAMOSCIO). / Předehra vylodění hlavních sil K odminování pobřežních vod nasadili spojenci množství minolovek, které vytralovaly plavební dráhy lodí určených pro ostřelování pobřeží a přístupy k plážím pro výsadková plavidla. Hodinu po rozbřesku, v 05.50, začal nálet 1300 bombardérů ze základen na Korsice, Sardinii i v Itálii, krytých početnými stíhačkami. Jejich útok trval prakticky bez přestávky až do 07.30, kdy letadla vystřídaly lodě dělostřelecké podpory. Proti spojeneckému letectvu nevystartovalo ani jediné německé letadlo. Ostřelování pobřeží zahájil v 06.06 křižník HMS AJAX, o 45 minut později již střilela většina spojeneckých lodí. Palbu zprvu ztěžovala mračna prachu a kouře zvednutá leteckým bombardováním. Lodě proto střilely na předem stanovené cile naslepo. Jednalo se většinou o pobřežní baterie a pevnůstky. Po zlepšení viditelnosti byla palba řízena pozorovatelskými letouny Seagull. 116 / Výsadek hlavních sil V nejzápadnějším sektoru "Alpha" vysazoval operační svaz kontradmirála Lowryho americkou 3. pěší divizi (genmjr. J. W. ODaniel) po obou stranách úzkého poloostrova Presquile de Saint Tropez v zátokách Cavalaire a Pampelonne (pláže od sebe vzdáleny 13 mil po moři). Bezprostředním cílem bylo zmocnit se městečka Saint Tropez a postoupit do vnitrozemí na "modrou linii". Na pláži v zátoce Cavalaire ("Alpha Red") se vyloďoval 7. pěší pluk (plk. W. H. OMahondro), jehož první vlnu tvořilo 38 výsadkových člunů LCVP s vojáky, 2 výsadková plavidla LCT s tanky DD a celá řada podpůrných plavidel vyzbrojených děly, raketomety či kouřomety. Výsadek proběhl hladce. Podmořské překážky, které se nepodařilo zničit raketami, bylo v čiré vodě dobře vidět. Čelní jednotky nenarazily prakticky na odpor a postupovaly rychle do vnitrozemí. Již v 08.50 (50 minut po první vlně) byla pláž vyčištěna a připravena pro přijetí dalších vln. Krátee po poledni navázaly hlídky 7. pluku styk s francouzskými commandos dále na západ a do večera bylo předmostí u "Alpha Red" hluboké 10 km. Podobně probíhal výsadek i na pláži ,.Alpha Yellow" v zátoce Pampelonne, kde se vylodoval 15. pěší pluk. Také zde ustal slabý odpor obránců v 08.40 a vylodění dalších vln proběhlo v klidu. V 15.00 dorazili vojáci 15. pluku do Saint Tropez, kde již několik parašutistů (přistáli zde omylem) odzbrojovalo spolu s odbojáři Němce. Do večera byl obsazen celý poloostrov a lodě typu "Liberty" začaly vykládat zásoby a materiál. Celkem bylo v sektoru "Alpha" vyloděno v den D asi 16 000 mužů, 2150 vozidel a 225 tun materiálu. Ztráty 3. divize byly 264 padlých, raněných a nezvěstných. Minami na pláži byly poškozeny 2 LCI. V prostředním úseku "Delta" vysazoval operační svaz kontradmirála Rodgerse americkou 45. pěší divizi (genmjr. W. W. Eagles) u zálivu Saint rropez na SOOOmetrovém úseku pláže mezi Pointe des Sardinaux a Pointe de la Garonne. Vzhledem k tomu, že pláž 117 Část invazniho lodstva operace "Dragoon" "Delta" krylo i německé dělo ráže 220 mm, byly ostřelováním pobřeží pověřeny bitevní lodě TEXAS a NEVADA, lehký křižník PHILADELPHIA a svaz francouzského kontradmirál Jaujarda (GEORGES LEYGUES, GLOIRE a 3 velké torpédoborce). Námořní dělostřelba trvala od 06.40 do 08.15 a měla velký podíl na tom, že německý odpor byl zanedbatelný. Výsadek se změnil v učebnicový příklad dobře organizované akce a v 09.10 se vylodila již sedmá vlna amerických vojáků 157. a 180. pěšího pluku. Odpoledne vstoupil na břeh i záložní 179. pluk a po něm jednotky VI. sboru. Do večera navázala 45. divize styk s 3. divizí na západě, zmocnila se přímořského letoviska Saint Maxime a postoupila 15 km do vnitrozemí. Celkem bylo v sektoru "Delta" vyloděno v den D 33 000 mužů a 3300 vozidel. Ztráty 45. divize byly 109 padlých, raněných a nezvěstných, ke ztrátám na lodích nedošlo. Na rozdíl od předchozích dvou sektorů byl sektor "Camel", kde operační svaz kontradmirála Lewise vysazoval 36. pěší divizi (genmjr. J. E. Dahlquist), důkladně zaminován a silně bráněn. Ústí řeky Argenty do Fréjuského zálivu pokládali Němci za přirozené místo výsadku, bylo však jediným místem, odkud se mohl rozvinout spojenecký útok k severu. Proto se Američané vylodovali nejprve východně od Saint Raphael a teprve později se měly hlavní sily 36. divize vylodit v ústí řeky. Výsadek 141. pěšího pluku na pláži , Camel Green" proběhl hladce a také na pláži "Camel Blue" byl německý odpor brzy zlomen. Německé baterie ve Fréjuském zálivu však bránily vytralování přístupových drah na místě hlavniho výsadku ("Camel Red") a admirál Lewis vylodil na svou odpovědnost vojáky 142. pěšího pluku na pláži "Camel Green". Pozemní jednotky se potom zmocnily invazní pláže obchvatem ze souše. Odminování přístupů k pláži "Camel Red" trvalo až do 19. 8., na minách byly ztracenv 2 motorové minolovky, 2 americké PT a britská ML. Přesto byl výsadek v sektoru "Camel" úspěšný a do večera 15. 8. se zde vylodilo 17 390 vojáků a 2790 vozidel (do 18. 8. pak 30 000 vojáků a 5000 vozidel). Ztráty 36. divize za první 3 dny invaze činily přibližně 1000 padlých a raněných. / Podpora předmostí v Provence Hlavními místy vykládky posil a zásob pro 7. armádu byly pláž "Alpha Red", Pampelonne a pláž "Camel Red". Pohyb konvojů s posilami a zásobami řídil americký námořní kapitán James P. Clay, vykládku námořní kapitán Sydney B. Dodds, USNR. Do 2. 9. bylo na invazních plážích vyloděno 190 565 vojáků, 41534 vozidel a 219 205 tun materiálu, do 25. 9. to bylo 324 069 vojáků, 68 419 vozidel, 490 237 tun materiálu a 325 730 barelů pohonných hmot. Námořní dělostřelectvo podporovalo nejprve pravé křídlo 36. divize ve směru na Cannes a Nice. Již 17.8. ostřelovaly křižníky, TUSCALOOSA, BROOKLYN a EMILE BERTIN spolu s torpédoborci německé pozice a pobřežní baterie u Cannes, později podpořily spojenecké lodě postup amerických parašutistů směrem k italským hranicím (BROOKLYN, WOOLSEY, LE TERRIBLE). Krytí východmho křídla převzal 17. 9. svaz torpédoborců (nám. kpt. H. Sanders) spolu s eskadrou PT (korv. kpt. S. M. Barnes) z korsické Bastie. Kromě S-bootů a MAS nasadili Němci do akce výbušné čluny "Linse" a živá torpéda "Marder" 364. K-flotily, úspěchu však nedosáhli. Po vstupu parašutistů do Cannes 24. 8. se ostřelování spojeneckých lodí přeneslo na německé pozice u Nice, Němci však město 30. 8. vyklidili a do 9. 9. se stáhli na 118 italské hranice, kde se fronta stabilizovala. Na levém křídle invaze došlo ráno 17. H. ke střetnutí lehkých sil, při němž torpédoborec USS ENDICOTT (freg. kpt. J. D. Bulkeley) a dělové čluny HMS APHIS a SCARAB potopily německý UJ 6082 (ex ANTILOPE). Ponorka U 230 (npor. Eberbach) ztroskotala 21. 8. u zátoky Hyéres a potopila ji vlastní posádka. Již o dva dny dříve zničily v Toulonu vlastní posádky ponorky U 466 a U 967, poškozené předtím náletem amerických letadel. Byly to poslední německé ponorky na Středozemním moři. / Dobytí Toulonu a Marseille Zmocnit se námořní základny a loděnic v Toulonu a přístavu v Marseille bylo úkolem II. francouzského sboru. Jelikož obě města byla silně opevněna, vyžádal si generál de Lattre de Tassigny podporu námořmho dělostřelectva. Admirál Davidson měl pro tento účel 3 bitevní lodě (NEVADA, RAMILLIES a LORRAINE), 2 těžké a 9 lehkých křižníků a 14 torpédoborců. Opět se potvrdilo, jak je složité vyřadit pobřežní baterie námořní dělostřelbou. Davidsonův svaz potřeboval ke zdolání odporu německých baterii u Rade dHyéres celé 4 dny a teprve 23. 8. začalo tralování min v zátoce, do které musely lodě vplout, aby se vypořádaly s bateriemi kryjícími vjezd do Toulonu. Mezitím se Francouzi dostali na předměstí města. Ve snaze zajistit náhradní vykládku pro případ, že by Marseille a Toulon dlouho vzdorovaly (Hitler je prohlásil za "pevnosti" a nařídil obranu do posledmho muže), rozhodl se admirál Hewitt obsadit přístav Port-de-Bouc ve Foském zálivu, spojený průplavem s Rhónou. Němci přístav již 21. 8. vyklidili (obsazen FFI). Ostřelování baterii na mysu Cépet u Toulonu bylo stejně zdlouhavé jako předchozí akce v zátoce Hyéres. Celý mys pokrývaly baterie různých ráží včetně 2 děl ráže 340 mm sejmutých z bitevní lodě PROVENCE. Přes týdenní ostřelování se podařilo vyřadit z akce jen jedno. Německá posádka Toulonu (kontradmirál Ruhfus) kapitulovala 28.8. pod tlakem francouzského náporu na souši, nikoliv pod tilou ostřelování z moře. Stejného dne se vzdala i posádka v Marseille, kde spojenecké lodě ostřelovaly od 24. 8. baterie na mysu Croisette. Ani zde nehrálo námořní dělostřelectvo rozhodující roli. Brzké ovládnutí Marseille mělo velký význam pro zlepšení zásobovací situace spojeneckých armád na západní frontě. Přístav v Marseille byl uveden do provozu 3.9. (v Toulonu 4.9.) a 15. 9. již těmito přístavy procházelo víc vojáků a materiálu než přes invazní pláže. Toho dne operace "Dragoon" formálně skončila a americko-francouzskí vojska vyloděná v jižní Francii přešla pod velení generála Eisenhowera. Do konce války prošlo jihofrancouzskými přístavy 905 512 spojeneckých vojáků a 4123 794 tun materiálu (z toho naprostá většina přes Marseill.e). Role, kterou jihofrancouzské přístavy sehrály v logistice, byla jediným ospravedlněním operace "Dragoon". Ze strategického hlediska se jednalo o operaci zcela zbytečnou, která po odložení termínu provedení nemohla nijak pomoci spojeneckému úsilí v severozápadní Francii. Po průlomu z Normandie ostatně Němci stejně větší část jižní Francie vyklidili bez boje. Zdá se, že v létě 1944 bylo ze strategického pohledu nejvýhodnějším spojeneckým krokem ve Středomoří vylodění v Janovském zálivu; to by vyvedlo italské tažení ze slepé uličky války v horách a otevřelo spojeneckým armádám cestu k postupu na Německo od jihu. V Pádské nížině by se totiž mohla nejlépe projevit převaha spojeneckých mecha 119 nizovaných armád. Ve strategickém sporu mezi Brity a Američany se však obě strany příliš vázaly na své předchozí záměry, na tažení na Balkán a vylodění v jižní Francii, a strategická výhodnost obojživelné operace v Janovském zálivu tak spojeneckému velení unikla. Po operaci "Dragoon" nebyli již Američané ochotni uvažovat o dalších akcích na středomořském bojišti, které považovali za tříštění sil. Námořní válka ve Středomoří tak definitivně nabyla charakteru malé války. 3.2. Operace v pobřežních vodách Operace "Dragoon" byla jedinou velkou námořní operací ve Středomoří v druhé polovině roku 1944. Bojová aktivita v období 1. 6. - 31.12.1944 zeslábla a bojové akce se soustředily jen do 3 uzavřených prostorů, do Tyrhénského a Ligurského (později pouze Ligurského) moře, na Jadran a do Egejského moře. Zároveň však vzrostl objem spojenecké námořní dopravy ve Středomoří, kde bez ohledu na malé nebezpečí napadení nepřítelem spojenci stále ještě udržovali konvojový systém. Jen východním Středomořím proplulo v jediném měsíci - červnu - 6 rychlých vojenských a 17 pomalých nákladních konvojů, v nichž plulo 45 respektive 347 lodí. Ve stejném měsíci vyplulo jen z Neapole 496 lodí nejrůznějších typů a velikostí. V tomto období proplouvaly navíc Středozemním mořem a Suezským průplavem britské válečné lodě, pro něž na evropském válčišti ubývalo úkolů, k posílení Východního 1odstva. I Poslední německé ponorky ve Středomoří V červnu 1944 bylo na Středozemním moři ll německých ponorek, ale již 5. 7. provedlo americké letectvo mohutný nálet na Toulon, při němž 233 bombardérů Liberator zničilo U 596 a dalších 6 člunů poškodilo (U 466, LI 471, U 642, U 952, U 967 a U 969), takže zbyla jediná bojeschopná ponorka (U 230). Při dalším náletu 6. 8. byly 4 z poškozených ponorek zničeny (U 471, U 642, U 952, U 969) a 2 poškozeny znovu (U 466 a U 967), unikla opět jen U 230. Všechny 3 byly nakonec potopeny vlastní posádkou. Zbývající 3 čluny operovaly ve východním Středomoří a byly narychlo vybaveny šnorchelem v Pule. Ponorky se šnorchelem se mohly stát velkým nebezpečím pro spojenecké námořní komunikace, pakliže by ovšem byly nasazeny ve větším počtu. U 596 (Nonn) propula již v dubnu a znovu koncem června Otrantskou úžinou, přestože spojenci věděli o její plavbě z "Ultra" a nasadili značný počet letadel i lodí, aby ji chytili. Skutečnost, že U 596 nadále operovala neodhalena na trase Malta - Benghází a později doplula bez úhony do přístavu Salamis, je důkazem, že ponorku se šnorchelem bylo i v úzkých vodách velmi těžké objevit. Německé ponorky však ve východním Středomoří v létě 1944 již žádného úspěchu nedosáhly. Po celonoční honičce byla U 407 (npor. Kolbus) potopena 19. 9. severně od Kréty torpédoborci ORP GARLAND, HMS TROUBRIDGE a TERPSICHORE, zbývající dvě (U 565 a U 596) byly téhož dne poškozeny americkými letouny Liberator v přístavu Salamis a krátce poté potopeny vlastními posádkami. Za necelé 3 roky svých operací na Středozemním moři potopily německé ponorky 95 obchodních lodí (449 206 brt) a 24 větších válečných lodí včetně letadlových lodí ARK ROYAL a EAGLE, bitevní lodě BARHAM, 4 křižmky a 12 torpédoborců. Ztráty byly 62 člunů. Také operace britských ponorek ve Středomoří prakticky končily. l20 Po operaci "Dragoon" byla britská 10. flotila ponorek rozpuštěna, 1. t7otila se základnou na Maltě operovala v Egejském moři (do října). Od 10. 6.1940 do 31.12.1944 potopily spojenecké (převážně britské) ponorky na Středozemním moři 286 obchodních a válečných lodí (celkem 1 030 960 tun) včetně 4 křižníků, 9 torpédoborců, 8 torpédovek a korvet, 16 italských a 5 německých ponorek. Cena za tento úspěch byla poměrně vysoká - bylo ztraceno 45 britských, 4 řecké, 2 francouzské a 1 italská ponorka. Po zničení zbývajících německých ponorek zmizela poslední hrozba spojeneckým námořním komunikacím na Středozemním moři (nebezpečí leteckých útoků na konvoje u severoafrického pobřeží bylo odstraněno obsazením německých leteckých základen v jižní Francii) a plavba se stala téměř zcela bezpečnou. Jen za 3 měsíce od 1. 7.1944 proplulo Středozemním mořem v konvojích 14 898 obchodních lodí. Celkové spojenecké ztráty ve Středomoří za 7 posledních měsíců roku 1944 činily pouhých 5 lodí (7013 brt). Německé ztráty naopak vzrostly (viz tabulka č.14). Tabulka č.14 Ztráty německých obchodních lodí na Středozemním moři od června do prosince 1944 / Německá evakuace z Egejského moře V létě 1944 pokračovaly v Egejském moři ofenzivní akce spojenců. Ponorky 1. flotily z Malty (6 britských a 3 řecké čluny) hlídkovaly u krétských a jihořeckých přístavů a pronikaly mezi ostrovy v Egejském moři. Patrně na mině se v Egejském moři 14. 6. potopila HMS SICKLE. Velký význam měly samostatné plavby zásobovacích lodí k jednotlivým posádkám. V červnu potopila letadla RAF u ostrova Rhodos německou transportní lod a ponorka HMS VOX poslala ke dnu další, plující z ostrova Leros do Pirea. V noci na 17. 6. zaútočili příslušníci speciální jednotky britské námořní pěchoty (RMBPD) na německé lodě na ostrově Leros a vážně poškodili torpédovky TA 14 a TA 17. V noci na 14. 7. přepadly britské speciální jednotky ostrov Symé u pobřeží Malé Asie. Rychlý postup Rudé armády do Rumunska a Bulharska v létě 1944 donutil Němce vyklidit jižní část Balkánského poloostrova. Rozkaz k evakuaci vydal Hitler 27.8.; německé velení chtělo ovšem držet linii Korfu - Soluň. Již 5. 9. začalo stahování části německých vojsk z jižniho Řecka, Kréty a ostrovů Egejského moře. K tomuto účelu soustředili Němci v Athénách 80 doprav r 121 ních letounů a mobilizovali všechna plavidla (52 větších lodí o celkem 27 000 brt, množství malých lodí a 200 kaiků). Německá evakuace skončila úspěchem. Britové poslali do východního Středomoří operační svaz kontradmirála Troubridge (7 eskortních letadlových lodí, 2 lehké křižníky plus torpédoborce), nemohli však zabránit evakuaci prováděné v noci letecky (např. z Kréty odletělo 12 000 vojáků). Britské torpédoborce potopily v noci na 13. 9. mezi Krétou a Thérou konvoj 4 nevelkých Iodí. O 3 dny později se britské jednotky vylodily na ostrově Kythéra u pobřeží Peloponésu, kde byla vybudována základna lehkých sil. Britské palubní letouny provedly ve dnech 6.-20.9. celkem 640 vzletů a spolu s torpédoborci potopily na 60 lodí, přesto však nemohly zcela eliminovat německou námořní dopravu. Němci dokázali ještě na konci září provést 3 hývalé italské torpédovky Otrantskou úžinou a Korintským průplavem z Terstu do Pirea. Rozhodnutí o stažení německých jednotek z celého Řecka včetně Soluně padlo 3. 10. a již 12.10. Němci vyklidili Athény. Do 31. 10. evakuovali Němci z Kréty a ostrovů v Egejském moři celkem 67 000 mužů a značné množství výzbroje, z toho po moři 37 000 vojáků, 400 děl a 2000 vozidel. Zaplatili za to ztrátou více než poloviny lodního prostoru, který měli v této oblasti k dispozici (bylo ztraceno 29 z 52 větších obchodních lodí) a prakticky všech válečných lodí. Letadla USAAF potopila již 15. 9. v přístavu Salamis torpédovku TA 14, torpédoborce TERMAGENT a TUSCAN poslaly v noci na 7.10. v Soluňském zálivu ke dnu TA 37, letouny STALKERU poškodily 9.10. ve Volosu TA 38, kterou 12.10. potopila vlastní posádka, letouny RAF podnikly 12.10. nálet na Pireus, kde poslaly ke dnu TA 15 a TA 17, na minách u Soluně se 16. 10. potopila TA 39 a torpédoborce TERMAGENT a TUSCAN rozstřílely 19. 10. u Volosu torpédovku TA 18. Na Krétě, Rhodosu, Lerosu, Kósu a řadě menších ostrovů zůstaly německé posádky (celkem 26 000 mužů). V prosinci se Britové vylodili v Mudrosu na ostrově Lémnos, ovládajícím vjezd do Dardanel, výsadek na ostrovy Mélos a Télos však narazil na takový odpor, že bylo nutné vyloděné jednotky stáhnout. Německé posádky nepřinutily ke kapitulaci ani letecké útoky a ostřelování z křižníků a bitevní lodi KING GEORGE V. / Občanský konflikt v Řecku Po stažení německých vojsk z Řecka vyvrcholil v této zemi vnitropolitický konflikt mezi komunisty a ostatními politickými stranami a směry. Britský kabinet to předpokládal, a proto byla již v předstihu k zajištění pořádku a zásobování obyvatelstva naplánována operace ,Manna", vyslání britských vojsk do Recka. Námořní části operace velel kontradmirál Mansfield, velitel 15. eskadry křižmků (vlajková lod ORION). Pod krytím palubních stíhaček 2 eskortních letadlových lodí zakotvil 15. 10. britský svaz v Pireu a vylodil na břeh 2 britské brigády. Britská vojska (genpor. R. M. Scobie) obsadila Athény. Do 24.10. byl Athénský záliv vyčištěn od min, což umožnilo plynulý přísun materiálu a zásob. Přestože již 18.10. vstoupila na břeh řecká vláda (od roku 1941 v exilu), vnitropolitická situace se dále zostřovala a 4.12. zahájila komunistická armáda ELAS útok na pozice vlády a britských vojsk. S podporou námořmho dělostřelectva a letetva se řeckým a britským jednotkám podařilo do 12.12. stabilizovat pozice v Pireu, britské jednotky v Athénách však byly obklíčeny. Těžké boje pokračovaly až do konce roku. Teprve 122 11.1. 1945 bylo uzavřeno příměří a ELAS vyklidila Athény, Soluň a Patras. I Válka na Jadranu Po úspěchu akcí britských commandos v Jaderském moři v prvních 5 měsících roku 1944 se koncem května situace změnila. Německý útok na Drvar (Tito byl málem zajat) rozrušil organizaci partyzánské armády. Přesto se Tito rozhodl podniknout velkou diverzní akci 6000 partyzánů a britských commandos z Visu. Cilem útoku byla německá posádka na Brači (1200 mužů). Útočící jednotky byly rozděleny do 4 skupin. Ukolem první (500 partyzánů) bylo odříznout německá postavení na ostrově od přístavu Šupetar, druhé (vojáci Highland Light Infantry a 20 partyzánů) dobýt německou pozorovatelnu. Obě tyto skupiny se vylodily 1. 6.1944 a zaujaly nepozorovaně výchozí postavení k útoku. Hlavní sily (43. commando RM a 1300 partyzánů) se měly vylodit na jihozápadním břehu ostrova. Podporu jim poskytovala čtvrtá skupina tvořená dělostřelectvem (britská 25liberní děla a jugoslávské houfnice 75 mm). Akci velel plukovník Jack Churchill. Podporu poskytovaly stíhací bombardéry Hurricane s raketami. Druhého dne se vylodilo ještě 40. commando RM, přesto se však německé pozice nepodařilo dobýt. Britská 2. brigáda commandos ztratila v akci 143 padlých, raněných a nezvěstných, ztráty partyzánů se odhadují na 500 mužů. Přes nezdar splnila akce svůj účel a přiměla Němce k posílení posádek na pobřeží a ostrovech Dalmácie. Commandos z Visu vysilali nadále bojové hlídky na okolní ostrovy a zneklidňovali německé posádky. Operace britských speciálních jednotek se rozšiřily i do Albánie. V červenci se 700 mužů 2. commanda (pplk. F. W. Fynn) vylodilo 6 km jižně od Spilje a asistovalo při dobytí tohoto města partyzány, v září se u Sarandy vylodila 2. brigáda commandos. V době, kdy se německá vojska začala stahovat z Řecka, vystupňovaly spojenecké lehké námořní sily a letectvo tlak na pobřeží Dalmácie. Byla provedena celá řada místních výsadků a vytralovány přístupy k přístavům. Britské a jugoslávské jednotky se 6. a 11.9. vylodily na Hvaru a Brači. V noci na 12.10. potopily britské MTB a MGB u Visu 3 německé zásobovací lodě, 20. 10. se z 8 německých lodí, jež vypluly z Dubrovmku s vojáky na palubě, nepodařilo ani jediné doplout na místo určení. Od září 1944 do konce roku ztratili Němci na Jadranu 68 obchodních lodí (z toho 23 větších než 500 brt). Tyto ztráty přinutily německé velení zahájit ústup po pobřeží Dalmácie směrem k severu. V Jónském moři obsadil 13. 10. výsadek ostrov Korfu, z něhož se však již větší část německé posádky evakuovala. Postup spojeneckých vojsk po západním břehu Jadranu (18. 6. obsadila britská 8. armáda Anconu, 21. 9. Rimini) podporovala britská 14. flotila torpédoborců. V září se německá živá torpéda dvakrát pokusila bez úspěchu o útok na spojenecké lodě v Anconě. Koncem roku 1944 se oblast ovládaná Němci zúžila na Benátky, přístavy v ústí Pádu, poloostrov Istrii a přístavy Terst, Pulu a Rijeku. Celé albánské a jugoslávské pobřeží až k Rijece, stejně jako všechny ostrovy u pobřeží Dalmácie, obsadili spojenci. / V Tyrhénském a Ligurském moři Americká 5. armáda vytlačila při svém postupu k severu v červnu 1944 německé jednotky z pobřeží Tyrhénského moře. Na Elbě se 17. 6. vylodili 123 francouzští commandos a 19. 6. ostrov dobyli při ztrátě 10 výsadkových člunů a 900 padlých, raněných a nezvěstných. Většina německé posádky 3000 mužů byla zajata. Dobytí Elby však nebylo nutné, protože mohla být neutralizována letecky. Německá námořní doprava v Ligurském moři byla cilem útoků spojeneckých lehkých sil (Pobřežní eskadra, základna v Bastii) a ponorek (10. f7otila, základna La Maddalena). V červnu potopily ponorky HMS ULTOR a ULTIMATUM v Ligurském moři 5 lodí ( 19 920 brt). Také útoky hladinových lodí a letectva se zaměřovaly zejména na německé námořní komunikace u obou břehú Apeninského poloostrova. Přes časté nálety však hlavní přístavy (Janov a La Spezia v Ligurském, Benátky a Terst v Jaderském moři) nebyly vyřazeny z provozu. Efektivnější byly útoky letounů Spojeneckého pobřežmho letectva MACAF na německou plavbu (na Jadranu způsobily 2/3 německých ztrát). Vedle lehkých si1 (operace ponorek hrály stále menší roli) operoval v Ligurském moři také TF 86 (kontradmirál Davidson), jehož úkolem bylo krýt mořský bok americké 7. armády (Západní námořní operační svaz byl 26. 9. rozpuštěn). Tento svaz byl podřízen námořnímu veliteli v severní oblasti Středomoří (Flag Officer Northern Area Mediterranean), kterým byl kontradmirál Morse. Později byl TF 86 přejmenován na Flank Force a protože jej většinou tvořily francouzské lodě, stal se od 10.10. jeho velitelem kontradmirál Jaujard. Tvořily jej francouzské křižníky MONTCALM, GEORGES LEYGUES a GLOIRE, několik francouzských torpédoborců a minolovek, 29. eskadra PT (freg. kpt. S. S. Daunis), 378. a 421. eskadra MTB (Juanův záliv u Cannes). 1 pobřeží italské Riviéry operovaly střídavě vždy 2 americké a 2 francouzské torpédoborce. Francouzský torpédoborec FORBIN také potopil 26. 9. poslední živé torpédo "Marder", jejichž základny byly v té době v Janově a San Remu (411. K-flotila). Úkolem Flank Force bylo ostřelování německých baterii pobřežmho dělostřelectva na italské Riviéře, teprve 27. 12. povolal admirál Morse torpédoborce GLEAVES, WOOLSEY a BENSON do Livorna (obsazeného 19. 6.) k podpoře 5. armády. Největším nebezpečím pro spojeneckou plavbu byly miny. Jen 32. divize minolovek (korv. kpt. H. V. Brown) zneškodnila 11. 10. 27 min. Pobřežní eskadra z Bastie (PT a MTB) podnikala po dokončení operace "Dragoon" útoky na německé komunikace v Janovském zálivu. Německé námořní síly v Janově byly slabé (4 torpédovky, 5 korvet a 6 torpédových člunů, vše ex italské) a nemohly účinně chránit pobřežní plavbu. Koncem září se torpédové čluny přesunuly z Bastie do Livorna, jejich operacím však bránilo počasí (od I. 11. 1944 do 31. 3. 1945 mohly vyplout jen během 57 nocí ze 150). Němci nadále omezovali pobřežní plavbu tak, jak se délka jejich pobřeží zkracovala a spojenecké námořní a letecké sily měly méně cílů. Přesto se lehkým silám podařilo 20.11. potopit UJ 2207 a 17.12. došlo k výpadu Pobřežní eskadry (5 britských trawlerů, 7 PT a 8 MTB) proti německému konvoji, během něhož byly u mysu Mesco u La Spezie potopeny 2 F-booty a pomocná minolovka. 124 4. VÁLKA V SEVERNÍ EVROPÉ V době invaze do Normandie byla plavba spojeneckých konvojů do severoruských přístavů přerušena a námořní operace v severních vodách se omezily na výpady Domácillo lodstva do Severního moře a k norskému pobřeží, které měly utvrdit Němce v přesvědčení, že hrozí invaze do Norska. Britský kabinet však znovu pod-lehl sovětskému tlaku a rozhodl o obnovení arktických konvojů od srpna, přestože bylo zřejmé, že existují mnohem bezpečnější trasy pro dopravu pomoci západních spojenců do Sovětského svazu.4 4.1. Murmanské konvoje První z nové série arktických konvojů vyplul 15. 8.1944 z Loch Ewe pod označením JW-59. Tvořilo jej 33 obchodních lodí,1 záchranná lod a 11 stíhačů ponorek zapůjčených sovětskému námořnictvu. Eskortu pod velením admirála Dalrymple-Hamiltona tvořily eskortní letadlové lodě VINDEX (vlajková) a STRIKER, křižník JAMAICA a 18 eskortních lodí. Téměř současně (17. 8.) vyplula ze Scapa Flow do Murmanska i bitevní lod ARCHANGELSK (ex HMS ROYAL SOVEREIGN). Německý letecký průzkum objevil konvoj 20. 8. východně od ostrova Jan Mayen. Němci však mohli proti konvoji nasadit jen ponorky, protože 5. letecká armáda neměla k útoku na konvoj dost sil. Přestože Britové tentokrát neznali z "Ultra" dispozice německých ponorek,5 podařilo se konvoji vážnějšímu ohrožení uniknout. Palubní letouny eskortních letadlových lodí totiž nutily německé ponorky zůstat pod vodou. Zbylé 4 čluny skupiny "Trutz" u ostrova Jan Mayen se do akce vůbec nedostaly, pouze U 344 (Pietsch) se podařilo 21.8. potopit šalupu KITE. Sama však byla 24. 8. eskortou potopena. Ani další 4 čluny neměly v akcích proti JW-59 štěstí. Po neúspěšném útoku na konvoj potopily 25. 8. letouny Swordfish z HMS VINDEX ponorku LI 354 (npor. Stahmer). Téhož dne dopluly všechny lodě konvoje JW-59 do Kolského zálivu. Zpáteční konvoj RA-59A se skládal z 9 obchodních lodí a vyplul z Kolského zálivu 28. 8. se stejnou eskortou. Do jeho blízkosti se dostala jen U 394 (Borger), byla však zahnána pod hladinu letounem Swordfish a potopena 20. eskortní skupinou. Další konvoj JW-60 o 30 obchodních lodích vyplul z Loch Ewe 15. 9. s eskortou 2 eskortních letadlových lodí,1 křižníku a 12 eskortních lodí. Admiralita se natolik obávala výpadu TIRPITZE že k jeho krytí nasadila bitevní lod RODNEY. Konvoj však proplul beze ztrát a díky informacím z "Ultra" se vyhnul 6 ponorkám skupiny "Grimm" jihozápadně od Medvědího ostrova. Zpáteční konvoj RA-60 o 30 lodích se stejnou eskortou, který vyplul z Kolského zálivu 28. 9., takové štěstí neměl. Číhalo na něj 6 ponorek skupiny "ZOrn" (neodhalených "Ultra") a 29.9. poslala U 310 (npor. Ley) ke dnu 2 obchodní 125 Mr r . \ x G \ if 07 \ N Ňii i C \\ i \ O N O ( N Q Č Y i\ O C I 01 Í W N m m I, á Ó x C OQ M O f N `7N 0 / Ň I n Q o I ..7i7 i IM\I + I YI M >I I yrc : > N O J Y f C O 1 ef N .N N Q O O > Ó N Ň O oJ , C Q .Č Q ,,, z o ; ,r o NriI f , I I r I III I ~ m _ó I 1 É>,n / ll >/ ól áó Qm o c N > o i Y II N \ Ý \h oi N\ m Č E O ÓM Ň `j ÝO Y N (q a2 N M o V. o m v Q \ \1 --. Ý\ 4 O M O O `Šc O I ň ň ň N e N á ef -,N O nj ` N + _Ó ,ow vé M Ň cMO M I I s i m _ il ; I I II Ý I. / o Y o o m cn o wš ž > C W(0 01 O, Ó o Ó \\ > ni ť\ \ 7 m I2 Q ó c . \ Ó Ý \ tn \ M \ + 2 W Ý : \2 f Z _ \ \ N Ň Ó \\ Ý x \\ O \ 4 \\\ Ó Ý `N \ ,O \ C O L Ó n \r: N _s c Konvoj JW 59 20. -24. 8.1944 126 lodě (14 395 brt). Odvetě eskorty ponorka unikla, letoun Swordfish z HMS CAMPANIA však 30. 9. potopil severozápadně do Hammerfestu U 921 (npor. Werner). Německé velení bylo dosavadními výsledky ponorek proti obnoveným arktickým konvojům zklamáno a rozhodlo se nasadit čluny vybavené šnorchelem přímo před Kolským zálivem, kam ve druhé polovině října poslalo 19 člunů skupiny "Panther". Britové byli o tomto německém tahu informováni z "Ultra" a zesilili eskortu následujícího konvoje JW-61, jehož 29 lodí vyplulo 20.10. z Loch Ewe, na 3 eskortní letadlové lodě, 1 křižník a 24 eskortních lodí. Tato opatření byla účinná, konvoj neztratil ani jedinou lod. Také zpáteční konvoj RA-61 o 30 lodích, který vyplul z Kolského zálivu ve dvou skupinách 30.10. a 2.11., proplul beze škod, pouze U 295 (Wiebolt) poškodila 1.11. akustickým torpédem fregatu MOUNSEY. Bez újmy proplul také konvoj JW-61A tvořený 2 pasažérskými loděmi s 11 000 osvobozenými sovětskými válečnými zajatci na palubě, krytý eskortní letadlovou lodí, křižníkem, 6 torpédoborci a 6 fregatami, který vyplul z ústí řeky Clyde 29.10. Také 17 ponorek skupin "Stock" a "Grube", rozvinutých před Kolským zálivem v listopadu, úspěch nemělo. Konvoj JW-62 o 30 lodích vyplul 29.11. z Loch Ewe a jeho běžná eskorta 2 letadlových lodí, 1 křižmku a 20 eskortních lodí pod velením kontradmirála Rhodericka R. McGrigora byla posilena dvěma zkušenými eskortními skupinami staženými ze Západních přístupů. Konvoj proplul beze ztrát. Zpáteční RA-62 o 28 lodích vyplul z Kolského zálivu 10.12. se stejnou eskortou; její část poslal admirál McGrigor na moře již den před vyplutím, aby vyčistila trasu od německých ponorek. Asistovaly jí sovětské torpédoborce. U 997 (Lehmann) naadla neúspěšně torpédoborec ŽIVUCIJ, podařilo se jí však uniknout jeho odvetě (spolu s RAZUMNYJ), U 387 (Biichler) však podlehla útoku korvety BAMBOROUGH CASTLE a klesla ke dnu s celou posádkou. Ostatní ponorky se stáhly od Kolského zálivu a vytvořily linii, kterou však konvoj proplul v noci. Pouze U 365 (npor. Todenhagen) se jej podařilo 11. 12. dostihnout a akustickým torpédem poškodit torpédoborec CASSANDRA, o dva dny později však podlehla jihovýchodně od ostrova Jan Mayen útoku letounu Swordfish z HMS CAMPANIA. Neuspěly ani útoky torpédových letounů Ju 88 (I. a II. skupina KG 26), přesunutých ze Středomoří. Ve druhé polovině roku 1944 proplulo v konvojích do severoruských přístavů beze ztrát celkem 159 obchodních lodí, ze 100 lodí plujících zpět do Británie se potopily dvě. Za tento minimální úspěch (plus potopení šalupy KITE) zaplatili Němci ztrátou 9 ponorek (zejména dilcy informacím z "Ultra"). 4.2. Zkáza TIRPITZE Hlavní hrozbou pro plánované obnovení konvojů do severního Ruska zůstávala německá bitevní lod TIRPITZ, jejíž oprava skončila (22.6.1944 úspěšně absolvovala zkušební plavbu). Britové to věděli z "Ultra" a viceadmirál Henry Moore, který 14. 6. převzal velení Domácího lodstva, se rozhodl leteckým útokem TIRPITZ znovu vyřadit. Pod jeho velením vyplul 14. 7. ze Scapa Flow svaz tvořený bitevní lodí DUKE OF YORK (vlajková), 4 křižníky a 12 torpédoborci, kryjící letadlové lodě FORMIDABLE, INDEFATIGABLE a FURIOUS (kontradmirál McGrigor). Útok palubních letadel 17.7. skončil bez úspěchu, protože Němcům se podařilo TIRPITZ včas za r127 halit kouřovou clonou a pumy shozené naslepo Iod nezasáhly (viz tabulka č. 15). Admiralita chtěla použít pro útok na TIRPITZ místo pomalých letounů Barracuda mnohem rychlejší Mosquito, generál Eisenhower je však odmítl uvolnit z nasazení na kontinentu. Další útok provedlo britské palubní letectvo v době plavby konvoje JW-59. Domácí lodstvo vyplulo ze Scapa Flow 18. 8. a bylo tentokrát rozděleno do dvou operačních skupin. První z nich tvořily letadlové lodě FORMIDABLE, INDEFATIGABLE a FURIOUS, bitevní lod DUKE OF YORK, 2 křižníky a 14 torpédoborců, druhou eskortní letadlové lodě TRUMPETER a NABOB, křižník KENT a několik fregat. Útok byl naplánován na 20. 8., pro nepřízeň počasí jej však bylo nutné odložit. Od 22. do 29. 8. pak provedlo britské palubní letectvo sérii útoků na TIRPITZ v Altafjordu. Pouze při třetím se 24. 8. podařilo zasáhnout bitevní lod jednou 225 kg (Hellcat) a jednou 725 kg pumou (Barracuda). Menší zasáhla dělovou věž "B", větší pronikla pancéřovými palubami pod můstek, ale nevybuchla. Skody byly minimální a TIRPITZ (nám. kpt. Junge) zůstal plně bojeschopný. Za tento nepatrný úspěch Domácí lodstvo draze zaplatilo. Při plavbě k doplnění paliva byly britské lodě 22. 8. napadeny ponorkou U 354 (Stahmer), která potopila fregatu BICKERTON a poškodila eskortní letadlovou lod NABOB natolik, že se již do konce války do služby nevrátila. Vzhledem k neefektivnosti dosavadních operací FAA proti TIRPITZU rozhodl se CCS nasadit proti německé bitevní lodi těžké bombardéry. Bombardovací velitelství RAF proto naplánovalo "kyvadlovou" operaci s využitím letišt v severním Rusku (Jagodnik). K útoku 28 bombardérů Lancaster 9. a 617. perutě došlo 15. 9. a jeho výsledkem byl přímý zásah S,Stunovou pumou a dopad 2 dalších těsně vedle lodě. TIRPITZ byl vážně poškozen a na Dnitzův rozkaz přeměněn v pouhou plovoucí baterii. Po provizorní opravě odplul v noci na 16. 10. rychlostí 8 uzlů na kotviště jižně od ostrova HaakOy 3 míle od Troms, kde natrvalo zakotvil. Hrozba spojeneckým konvojům byla odstraněna. Britové se však rozhodli vypořádat se s TIRPITZEM definitivně. Jeho pozici zjistily 18.10. letouny z IMPLACABLE a 29.10. zaútočilo na nehybnou bitevní lod 38 bombardérů Lancaster z Lossienmouthu. Pro nízkou oblačnost žádná z S,Stunových pum nezasáhla. Výbuchy v blízkosti lodi však způsobily poškození hřídele jednoho ze šroubů. K novému náletu došlo 12.11., kdy 32 bombardérů Lancaster zasáhlo TIRPITZ 3 pumami o váze 5,5 tun. První dopadla na středoboku a způsobila náklon 30, druhá na přídi za dělo` vou věží "B `, třetí rozmetala zadní věž děl ráže 150 mm a přivedla k výbuchu věž "C". Bitevní lod se převrátila na pravobok a zůstala ležet obrácena o 135". Zahynulo 1204 mužů posádky včetně velitele, námořmho kapitána Roberta Webera. Tabulka č.15 Letecké útoky na bitevní lod TIRPITZ (leden 1942 - listopad 1944) Datum Příslušnost Počet Místo zása- Ztráty _ letounů __ a typ _ hy 28./29.1.42 RAF 9 Halifax Fdtenfjord 0 0 7 Stirling 9.3.42 VICTORIOUS 12 Albacore u Lofot 02 2 128 Datum Příslušnost Počet Místo Zása- Ztráty _ _ _ _ _ __leto_u_nů __ _ a typ_ _ _ __ _ _ _ __ hy_ _ 30./31.3.42 RAF 34 Halifax Fdtenfjord 0 6 27./28.4.42 RAF 26 Halifax F6tenfjord 0 5 21 Lancaster Í 28./29.4.42 RAF 23 Halifax F6tenfjord 0 4 I 11 Lancaster 3.4.44 VICTORIOUS FURIOUS, 40 Barracuda Altafjord 14 2 SEARCHER, PERSUER, 21 Corsair EMPEROR, FENCER 20 Hellcat 40 Wildcat 24.4.44 VICTORIOUS, FURIOUS, Altafjord SEARCHER, EMPEROR, STRIKER, PERSUER 15.5.44 VICTORIOUS, FURIOUS 27 Barracuda Altafjord 28 Corsair 4 Seafire 4 Wildcat 28.5.44 VICTORIOUS, FURIOUS Altafjord 4 i 17.7.44 INDEFATIGABLE, 44 Barracuda Altafjord FORMIDABLE, FURIOUS 18 Corsair 12 Firefly 18 Helicat , 22.8.44 INDEFATIGABLE, 31 Barracuda Altafjord 03 3 FORMIDABLE, FURIOUS 24 Corsair TRUMPETER, NABOB 11 Firefly I 8 Seafire 9 Hellcat 22.8.44(večer) INDEFATIGABLE 8 Firefly Altafjord0 0 6 Hellcat 24.8.44 INDEFATIGABLE, 33 Barracuda Altafjord 2 2 FORMIDABLE, FURIOUS 24 Corsair 10 Firefly 10 Hellcat 29.8.44 INDEFATIGABLE, 26 Barracuda Altafjord 0 2 FORMIDABLE 17 Corsair 10 Firefly 7 Hellcat , 7 Seafire 15.9.44 RAF6 28 Lancaster Altafjord 1 0 29.10.44 RAF 38 Lancaster Troms6 0 1 12.11.44 RAF ,32 Lancaster Tromsd 3 0 1 noční útok 2 torpédový útok 3 pro špatné počasí jen částečný útok 4 útok odvolán pro špatné počasí 5 útok neproveden pro špatné počasí s z ruských základen TIRPITZ potopen 129 4.3. Malá válka u norského pobřeží a v Severním moři / Operace v norských vodách Norské pobřežní vody byly operační oblastí 18. skupiny Pobřežního velitelství RAF, jejímž hlavním úkolem byl boj s německými ponorkami (viz oddíl 5 níže). Britské operace proti německé plavbě v norských vodách zintenzivněly v září, kdy se tato vodní cesta stala ro Němce mimořádně důležitou. Svédsko a později (po uzavření příměří se SSSR) i Finsko totiž uzavřely německým lodím své přístavy. Do ofenzivních akcí proti německé plavbě se zapojily i spojeneckc: ponorky. Již v září potopily HMS VENTURER (Launders) a SCEPTRE ve spolupráci s francouzskou minovou ponorkou RUBIS (korv. kpt. Rousselot) dvě velké německé transportní lodě ( 1 I 044 brt) a 2 eskortní lodě. V téže době vnikla do přístavu Bergen miniaturní ponorka X 24 (Shean) a časovanou minou vyhodila do vzduchu plovoucí dok. Již v srpnu byly obnoveny útoky britského palubního letectva na německou plavbu v norských vodách a letecké minové operace. Palubní letouny potopily 3 německé obchodní lodě a 3 malé válečné lodě. K zářijovým úspěchům spojeneckých ponorek se připojila i 18. skupina Pobřežmho velitelství RAF, která obnovila operace proti německé pobřežní plavbě, přerušené v květnu v souvislosti s přípravou invaze do Normandie. Za jediný měsíc potopila 11 lodí (7024 brt). Z obavy před spojeneckým letectvem se německé obchodní Iodě začaly přes den ukrývat v norských fjordech. Na podzim činnost ponorek vyvrcholila. VIKING potopila 14.10. německou obchodní lod (1350 brt), SCEPTRE hlásila potopení dvou lodí a VENTURER poslala 1 I.11. u Harstadu ke dnu německou U 771 (npor. Block). V prosinci vyplula na poslední, již 22. bojovou plavbu v těchto vodách, francouzská minová ponorka RUBIS, na jejíchž minách se od dubna 1940, kdy začala operovat v rámci Domácího lodstva, potopilo 14 obchodních lodí (21 410 brt) a 7 malých válečných lodí (další lod o 4360 brt potopila torpédem). Celou dobu operovaly v norských vodách také britské a norské torpédové čluny (většinou po dvou). Jejich úkolem byla vedle napadání německé pobřežní plavby a malých jednotek kriegsmarine také doprava osob (oběma směry), zbraní a materiálu pro norské odbojové hnutí. Do akce občas vstupovaly i větší jednotky Domácího lodstva. Admirál Moore si v listopadu počihal u mysu Lister na německý konvoj s křižníky KENT a BELLONA a 4 torpédoborci a potopil 2 obchodní lodě a 5 ze 6 lodí eskorty. Současné operace různých druhů námořních a leteckých sil ve vodách kolem Norska vedly samozřejmě k celé řadě problémů. Bylo třeba stanovit a přísně dodržovat operační oblasti. Docházelo i k omylům. Již 27. 7. potopila letadla 18. skupiny Pobřežmho velitelství RAF severozápadně od Shetlandských ostrovů sovětskou ponorku V l, zapůjčenou Královským námořnictvem a plující do Murmanska. Přes tyto problémy způsobily operace spojeneckých námořních a leteckých sil vážné problémy německé námořní dopravě v norských vodách, takže koncem roku 1944 byly německé posádky v severním Norsku odříznuty a také doprava železné rudy z Narviku do Německa byla stále složitější. / Severní moře Po ukončení námořních operací v kanálu La Manche, jehož jižní břehy byly obsazeny spojeneckými vojsky, se 130 bojová činnost spojeneckých lehkých námořních sil a letounů Pobřežmho velitelství přesunula dále k východu. Proto byly lehké sily dosud podřízené námořnímu velitelství v Doveru předány 18. 10. 1944 námořnímu velitelství Nore, které bylo od té doby zodpovědné za všechny bojové akce námořních sil probíhající u nepřátelského pobřeží. V téže oblasti operovala 16. skupina Pobřežního velitelství RAF. Letouny s malým doletem, mezi které patřilo i několik perutí FAA, hlídkovaly nad ústím a deltami holandských řek, za / Minová válka Pokračovala také minová válka v pobřežních vodách, oblasti minování prováděného letouny Bombardovacího velitelství RAF se však přesunuly od břehů Normandie a kanálu La Manche do holandských a severoněmeckých pobřežních vod. Byly také obnoveny minové operace na Baltu a v posledních 4 měsících roku 1944 se letouny Bombardovacího velitelství věnovaly shazování min výlučně do vod Baltského moře, průlivu Kattegat a Oslofjordu. Ztráty tímco letouny Beaufighter útočily na německé konvoje dále na východ až k Helgolandu. 16. skupina se snažila používat novou taktiku hromadného útoku na konvoj v okamžiku, kdy se hodlal krátce před svítáním ukrýt do některého přístavu či ústí řeky, trpěla však nedostatkem vhodných cilů, protože německé konvoje byly v té době již vzácností. V září se letounům Beaufighter podařilo potopit jen 2 obchodní a 5 eskortních lodí. Ve snaze nalézt kořist zalétávaly v té době letouny Beaufighter až k jihozápadnímu cípu Norska, ale i tam nalézaly cile jen ojediněle. německého obchodmho lodstva na minách vzrostly a dosáhly v tomto období 52 lodí (49 927 brt). Němci navíc trpěli nedostakem minolovek a tralování plavebních kanálů bylo pro ně stále obtížnější. Nebezpečí min na Baltu vedlo navíc ke zdržení ve výcviku ponorkových posádek a zejména ve zkouškách nových ponorek (typu XXI a XXIII). Na minách nakladených letectvem se v období 1. 6.-31.12.1944 potopilo 5 německých ponorek (včetně U 2342 nového typu XXIII) a 5 dalších bylo poškozeno. 131 Tabulka č.16 Výsledky přímých útoků britského letectva proti německému obchodnímu lodstvu od čewna do prosince 1944 v 5. BEZNADEJNY BOJ NĚMECKÝCH PONOREK V létě 1944 se hlavní pozornost velitelství německých ponorek (BdU) i samotného velkoadmirála Ddnitze soustředila ke kanálu La Manche, kde se německé po-norky marně pokoušely zasadit úder spojeneckým invazním silám (viz oddil 22). Ve stejné době se staly německé čluny, operující v Biskajském zálivu a v norských vodách, cilem útoku letounů Pobřežního velitelství RAF. Během několika měsíců se pak strategická situace výrazně změnila, což mělo dalekosáhlé důsledky pro další operace německých ponorek. / Evakuace Biskajského zálivu V okamžiku spojenecké invaze do Normandie bylo 19 člunů skupiny Landwirt" bez šnorchelu, které nebyly určeny k operacím v kanálu La Manche, pověřeno hlídkováním v Biskajském zálivu proti případnému spojeneckému výsadku v této oblasti. Byly však vystaveny útokům 19. skupiny Pobřežmho velitelství RAF. Již 7. 6. potopil Sunderland 228. perutě západně od Bordeaux ponorku U 970 (Kettels) a létající člun téhož typu 201. perutě poslal severně od mysu Ortegal ke dnu U 955 (npor. Baden). Když se stalo zřejmým, že k invazi v Biskajském zálivu nedojde, odvolalo BdU ponorky zpět do přístavů, aby je urychleně vybavilo šnorchelem. V červenci se staly obětí letounů 19. skupiny i ponorky vracející se z bojových plaveb na Atlantiku. Již 8. 7. potopil Sunderland 10. perutě RAF západně od Nantes U 243 (Mártens) plující do Brestu, o tři dny později poslal létající člun 201. perutě západně od La Rochelle ke dnu U 1222 (Bielfeld). Když počátkem srpna ohrozila americká 3. armáda Bretaň, přesunulo BdU část ponorek z Brestu, Lorientu a St. Nazaire na jižnější základny v La Pallice a u Bordeaux. Tyto pohyby nezůstaly Britům utajeny ("Ultra") a 19. skupina zesílila hlídky nad Biskajským zálivem, kam vpluly také křižníky a torpédoborce viceadmirála DalrympleHamiltona (10. eskadra křižníků). Zároveň stupňovalo Bombardovací velitelství útoky na západofrancouzské přístavy. Britská ofenziva začala 4. 8. a jejím cilem bylo zničit vedle ponorek i ostatní německé válečné a obchodní lodě. Již 6. 8. potopila fregata LOCH KILLIN západně od St. Nazaire U 736 (npor. Reff), zatímco křižník BELLONA se 4 torpédoborci rozstřílel v téže oblasti německý konvoj (2 malé sabotážní lodě, plovoucí letecké dílny a 5 eskortních lodí). O 2 dny později zničil letoun Beaufighter ve stejných vodách 4 malé čluny. Křižmk DIADEM potopil 12.8. u Roayonu ve spolupráci s letouny RAF minolovku M 370 a MAURITIUS spolu s doprovodem 15. 8. u Les Sables dOlonne M 385. Němci se pokusili čelit tomuto náporu britských lodí útokem 3 ponorek na britský svaz, letouny Halifax 501. perutě však potopily 12.8. ponorku U 981 (npor. Keller) a šalupa l?3 HMS WREN poslala 19. 8. společně / Letecká protiponorková ofenziva s letouny 53. perutě ke dnu západně od v norských vodách La Rochelle i U 608 (npor. Reisener). V poslední dekádě srpna spojenecký Hitler byl vždy zneklidňován oba- nápor na německé lodě v Biskajském vami ze spojenecké invaze do Norska zálivu vyvrcholil. Již 16. 8. však ně- a jeho obrana proto měla v německých mecké velení došlo k závěru, že další plánech prioritu. Po zahájení invaze do setrvávání ponorek v západofrancouz- Normandie bylo v norských vodách ských přístavech by bylo příliš riskantní udržováno v pohotovosti 22 ponorek a rozhodlo o jejich přesunu do Norska, skupiny "Mitte" a polovina z nich byla kam postupně odpluly všechny čluny dokonce vyslána na moře k vytvoření schopné plavby s výjimkou 3 velkých protiinvazní hlídkové linie. Utočily na ; ponorek poslaných na Indický oceán ně letouny 18. skupiny Pobřežmho veli- (U 195, U 219 a 1J 871 ) a 9 člunů nasa- telství RAF. Již 11. 6. potopil létající zených do závěrečného pokusu ohrozit člun 162. perutě RCAF u Bergenu přísun na předmostí v Normandii. U 980 (Dahms) a 13. 6. poslal letoun 0 dva dny později vydal Hitler rozkaz Canso stejné perutě severovýchodně í 0 stažení německých vojsk z jižní Fran- od Faersk ch ostrovů ke dnu U 715 i cie. Prakticky všechny německé vá-(ROttger). V Norském moři byla lečné a obchodní lodě v Biskajském zá- 16.6.1etounem Mosquito 333. norské livu byly ztraceny. Již 21.8. zničila brit- perutě RAF poškozena U 998(npor. ská letadla v La Pallice torpédoborec G. Fiedler) tak, že byla po návratu do Z 23,0 tři dny později pak v Bordeaux Bergenu vyřazena ze služby.0 den poškozený Z 37 a v Le Verdon Z 24 později potopila Catalina téže perutě a velkou torpédovku T 24. Během tří severozápadně od Kristiansandu U 423 srpnových týdnů potopily spojenecké (npor. K. Hacklánder). námořní a letecké si1y v Biskajském zá- Přes rozkaz BdU, aby ponorky zůstá- livu také 1 I velkých obchodních lodí valy co nejdéle pod hladinou, byly kon- (58835 brt),53 malých válečných lodícem června ztraceny další 3 ponorky, a obrovské množství menších plavidelvšechny vybavené šnorchelem. Canso a také 12 ponorek (kromě 3 uvedených162. perutě RCAF napadl 24.6. hlubin- výše ještě U 107, U 180, U 270, U 385, nými pumami 120 mil severovýchodně U 445, U 618, U 621, U 667 a U 984).od Shetland U 1225(npor. Sauerberg) Další 4 poškozené čluny byly zničenya potopil ji, přestože letoun byl těžce vlastní posádkou v Lorientu (U 123 poškozen protiletadlovou palbou po- a U 129) a v Bordeaux (U 178 a U 188). norky a později se zřítil do moře.s Ve Vlastní přesun německých ponorek stejné oblasti potopil 26.6. Liberator do Norska se však podařil. Z 26 člunů 86. perutě RAF ponorku U 317(npor. plujících přímo z Biskajského zálivu a 9 Rahlf) a severovýchodně od Faerských vyslaných do kanálu La Manche dora- ostrovů poslaly 30.6.1etouny 162. pe- zilo na norské základny 31. jednotek. rutě RCAF ke dnu U 478(npor. R. Ra- Strategicky to byl ovšem ústup, protože demacher). Koncem června bylo ně- z norských základen musely do svých meckému velení zřejmé, že nebezpečí operačních prostorů ponorky plout invaze do Norska prozatím nehrozí mnohem déle než z francouzských. Cel- a počet ponorek hlídkujících mezi kem ztratili Němci na všech mořích Trondheimem a Lindesnas se snížil. z různých příčin v červnu 25, v červenci Počátkem července bylo v Norsku 32 24 a v srpnu dokonce 38 ponorek. německých ponorek, dosud ovšem většinou nevybavených šnorchelem. 134 V rámci krytí útoku britského palubmlio letectva na TIRPITZ 17. 7. zintenzivnila 18. skupina hlídkovou činnost u norského pobřeží a již večer toho dne potopil Liberator 86. perutě RAF západně od Narviku U 361 (Seidel). Jen o několik minut později zaútočila Catalina 210. perutě na U 347 (npor. de Buhr) plující na hladině a poslala ji ke dnu hlubinnými bombami. Létající člun byl silně poškozen, podařilo se mu však dovléci zpět na základnu.x Catalina téže perutě potopila 18. 7. u Lofotských ostrovů U 742 (Schwassmann). Další 3 čluny stejné skupiny "Trutz" byly 19. 7. poškozeny. Ve stejné době se terčem útoků letounů Liberator a Mosquito staly i německé ponorky hlídkující u jihozápadmho pobřeží Norska. Liberator 206. perutě potopil 15. 7. před Stavangerem U 319 (npor. Clemens). Těchto úspěchů dosáhlo britské letectvo proti ponorkám bez šnorchelu, ale se silnou protiletadlovou výzbrojí (sestřeleno 1 letadlo, řada poškozena). / Návrat ponorek do britských domácích vod Přesun německých ponorek z Francie do Norska si vyžádal změnu jejich operačních oblastí, kterými se staly znovu britské vnitřní a pobřežní vody. Zintenzivnění ponorkových operací v domácích vodách znepokojovalo admiralitu mnohem víc než ztráta několika málo lodí ve vzdálenějších mořích. V červenci byla 18. skupina Pobřežmho velitelství operující nad vodami na sever od Británie posilena na úkor 19. skupiny v Biskajském zálivu a toto posilování pokračovalo i v srpnu. Cilem bylo zlepšit hlídkování mezi Shetlandami a Islandem, kde musely proplouvat všechny německé ponorky cestou z a do německých a norských základen. Letecké hlídkování prováděné společně silami námořnictva a letectva řídil kombinovaný štáb v Rosythu. V součinnosti s letectvem operovaly 4 podpúrné skupiny eskortních lodí. V polovině srpna začaly ze základen vyplouvat ponorky první vlny nového Dtnitzova tažení proti plavbě v britských vodách. Jednalo se jednak o 8 člunů bez šnorchelu z Biskajského zálivu, vyslaných do Svatojiřského průlivu a Bristolského zálivu v rámci krytí přesunu do Norska, jednak o 7 člunů skupiny "Mitte" se šnorchelem poslaných z Norska do Severního průlivu, úžiny Severní Minch a zálivu Moray Firth. Později se k nim připojily ještě další 4 ponorky. Úspěchu dosáhla jen U 482 (hrabě von Matuschka), která potopila 4 obchodní lodě (31 611 brt) ze 3 různých konvoů a korvetu HMS HURST CASTLE. Z 19 ponorek byly 3 potopeny (U 247, U 484 a U 743), všechny eskortními loděmi. V době, kdy německé ponorky opouštěly Biskajský záliv, rozhodla se admiralita posunout trasy severoatlantických konvojů k jihu a nasměrovat je do britských přístavů přes jihozápadní přístupy, nikoliv kolem Irska. Klesla tím diiležitost námořních a leteckých základen na Islandu a vzrostl význam nových základen na Azorách (247. skupina byla posílena Liberatory 19. skupiny). Reorganizace konvojů na Atlantiku si vyžádala určitý čas a tak teprve koncem srpna proplul spojený konvoj SL-167 a MKS-58 z jižmho Atlantiku a Gibraltaru kolem Portugalska a 27. 8. dorazil k jihozápadním přístupům. Byl to první konvoj plující touto trasou od pádu Francie v červnu 1940. V polovině září tudy proplul i první severoatlantický konvoj HXS-306 a 17. 9. vydala admiralita instrukce, že všechny konvoje mají plout, pokud to bude možné, jižně od Irska. Zároveň byla obnovena i plavba oceánských konvojů do přístavů jižní a východní Anglie. Přesun tras spojeneckých konvojů ol35 k jihu nezůstal Němcům utajen a Ddnitz nasměroval v říjnu 6 ponorek z Norska do kanálu La Manche, další 2 do Bristolského zálivu a 2 do Severmho průlivu. Ani talo druhá vlna útoku na plavbu v britských vodách nepřinesla větší kořist. V kanálu La Manche uspěla jen U 978 (Pulst), která potopila 23. 11. u mysu Barfleur americkou obchodní loá "William D. Burnham" (7176 brt), zatímco 3 čluny byly ztraceny již cestou do operační oblasti (U 1006, U 1200 a U 1226) a další poškozen natolik, že se musel vrátit (U 246). V Bristolském zálivu poslala U 1202 (Thomsen) ke dnu 10. 12. americkou obchodní lod "Dan Beard" (7176 brt),4 severně od Lough Swilly poškodila U 483 (von Morstein) l. 11. fregatu HMS WHITAKER natolik, že byla vyřazena ze služby. V průběhu listopadu vyplulo z norských základen 13 ponorek třetí vlny ofenzivy v britských vodách. Ze 3 člunů vyslaných do Svatojiřského průlivu byla U 322 potopena již cestou (viz níže) a U 400 (Creutz) klesla ke dnu 17. 1.2. u jihoirského mysu Clear po útoku fregaty NYASALAND. Do operačního prostoru dorazila jen U 979 a ničeho nedosáhla. Podobně se v prosinci vedlo i U 482 operující v Severním průlivu. Jediným úspěchem 2 člunů nasazených v průlivu Severní Minch bylo potopení fregaty BULLEN 6.12. ponorkou U 775 (npor. Taschenmacher), která po útoku unikla l4hodinovému pronásledování fregat LOCH INSH a GOODALL. Ty si neúspěch vynahradily krátce poté potopením U 297 (npor. Aldegarmann) v průlivu Pentland Firth, kam byla tato ponorka vyslána v rámci neúspěšného pokusu napadat britské letadlové lodě vyplouvající ze Scapa Flow (společně s U 1020). Z 5 člunů poslaných do kanálu La Manche narazila U 1209 (npor. Hiilsenbeck) 17.12. na útesy Wolf Rock (u mysu Lands End) a ztxoskotala (celá posádka byla zajata), zatímco U 485 a U 680 ničeho nedosáhly. Jedinými ponorkami třetí vlny, které zaznamenaly úspěch v kanálu La Manche, byly U 486 a U 772. Ponorka U 486 (npor. G. Meyer) poslala 18. 12. ke dnu britskou obchodní lod "Silver Laurel" (6142 brt) z konvoje BTC-10 plujícího z Falmouthu a na Stědrý den torpédovala před Cherbourgem belgickou transportní lod "Leopoldville" ( 11 509 brt), na níž zahynulo 819 amerických vojáků. O dva dny později potom potopila fregatu HMS CAPEL a HMS AFFLECK poškodila. U 772 (E. Rademacher) zaútočila v posledním prosincovém týdnu čtyřikrát na konvoje v Kanálu. Z konvoje WEG-14 potopila 23.12. parník "Slemish" (1536 brt), z MUS-71 poslala téhož dne ke dnu britskou obchodní lod "Dumfries" (5149 brt), 28.12. potopila britskou transportní výsadkovou lod "Empire Javelin" (7177 brt) a 29. 12. napadla konvoj TBC-1 a poškodila americké obchodní lodě "Black Hawk" (7191 brt) a "Arthur Sewall" (7176 brt), přičemž poškození "Black Hawk" bylo takového rázu, že lod bylo nutné posadit na mělčinu a stala se totální ztrátou. Krátce po tomto úspěšném útoku však U 772 u mysu Portland Bill 30.12. potopil Wellington 407. perutě RAF. Za 4 měsíce nového tažení proti plavbě v britských vodách zničily německé ponorky 12 obchodních lodí (84 667 brt), 2 fregaty a 1 korvetu.4l Ze 42 člunů, které Dnitz do britských vod vyslal v prvních třech vlnách, bylo 13 ztraceno. / Fiasko britských protiponorkových operací na severních trasách Britské operace proti německým ponorkám v oblasti severně od Británie ovlivnila výrazně skutečnost, že po 136 norku vybavenou šnorchelem bylo při plavbě pod hladinou těžké odhalit ze vzduchu. Koncem srpna proplulo touto oblastí 16 německých ponorek a jen dvě byly objeveny letadly (útoky skon, čily bez úspěchu). Efektivitě operací Pobřežmho velitelství mnoho nepomohla ani směrnice náčelníka leteckého štábu air chief marshala Sholto Douglase z Il. 9., dávající prioritu hlídkování kolem mysu Rattray, u Severmho Irska, ve Svatojiřském průlivu a Bristolském zálivu a posilující za tímto účelem 15. skupinu na úkor 18. a 19. Nová dislokace oslabila hlídky v oblasti na sever od Britských ostrovů, kterou musely proplout všechny německé ponorky, at již směřovaly do blízkých či vzdálených vod. V důsledku toho bylo z 25 ponorek, které tudy koncem září propluly, objeveno leteckým průzkumem jen pár (a žádná nebyla potopena). Jedinou německou ztrátou byla U 867 (nám. kpt. von Miihlendahl), která utrpěla při návratu do Norska havárii a jejíž volání o pomoc Britové zachytili. Po útoku Liberatoru 224. perutě RAF ji potopila 19.9. vlastní posádka. Při operacích v pobřežních vodách dosáhla 18. skupina také jen jediného úspěchu, potopení U 855 (npor. Ohlsen) letounem 224. perutě 24. 9. západně od Bergenu. 1 Úspěšnost protiponorkových operací se nezvýšila ani v říjnu, kdy na trasách z a do norských přístavů proplulo 49 německých člunů. Jediným úspěchem bylo potopení U 1006 (npor. Voigt) fregatou HMCS ANNAN 16.10. jihozápadně od Faerských ostrovů. V pobřežních vodách napadly 27.10. palubní letouny HMS IMPLACABLE U 1060 (npor. Brammer), která musela najet na břeh severozápadně od Namsosu, kde ji o dva dny později zničily letouny Liberator 311. československé perutě. Malou efektivitu spojeneckých protipot norkových sil ovlivnilo i to, že BdU nařídilo německým ponorkám plout do operačních oblastí a zpět výhradně pod vodou. Díky tomu klesly celkové ztráty německých ponorek na všech mořích z různých příčin v září a říjnu 1944 na 19 respektive 12 člunů. Počátkem listopadu dorazily do Norska poslední čluny z Biskajského zálivu. Potom provoz na severní trase zeslábl. Zesilil až koncem listopadu a v prosinci, kdy do operačních oblastí v kanálu La Manche a v Irském moři vyplouvaly ponorky třetí a čtvrté vlny německého útoku na plavbu v britských vodách. V listopadu bylo jediným britským úspěchem na této trase potopení U 322 (npor. Wyak) fregatou ASCENSION 24.11., v prosinci byly výsledky ještě hubenější a z 50 proplouvajících ponorek nebyla ani jediná leteckým hlídkováním odhalena. Celkové ztráty německých ponorek klesly na 7 člunů v listopadu a 14 v prosinci. Přesto přinutila aktivita britského letectva (ze souše i palubního) německé ponorky držet se dále od norského pobřeží a prodloužila tak dobu plavby do operačních oblastí, protože z obavy před útoky ze vzduchu pluly pod hladinou. Tím se dále snížila operační doba bojové plavby. Zde je nutné poznamenat, že přes vítězství šnorchelu nad hlídkovými letouny a celkové fiasko spojeneckého hlídkování na severní trase v posledních 3 měsících roku 1944, jež umožnilo německým ponorkám dostat se do operačních oblastí, byly jejich úspěchy minimální. Šnorchel totiž omezoval jejich pohyblivost, i když zajištoval větší míru neviditelnosti. Vlčí smečky roku 1941, útočící na hladině, byly větším nebezpečím než skryté ponorky se šnorchelem v roce 1944, které přes všechny nepříjemnosti, jež způsobily britské admiralitě, námořní komunikace na Atlantiku vážněji neohrozily. 137 / Nálety na ponorkové bunkry a lodenice Po přesunu ponorek z Francie do Norska záviselo další vedení německé ponorkové války do značné míry na dokončení betonových krytů v Bergenu a Trondheimu, kterých bylo v létě 1944 hotovo jen několik (kapacita přibližně 30 člunů). Proto byly větší čluny typu IX zprvu nuceny operovat z Německa. Britové sledovali nárůst kapacity norských ponorkových základen leteckým průzkumem a rozhodli se na ně zaútočit těžkými bombardéry. K prvnímu náletu RAF došlo ráno 4. 10., kdy 47 bombardérů Lancaster a 93 Halifax svrhlo 630 tun pum na přístav v Bergenu. Přestože 7 pum dopadlo na střechy ponorkových bunkrů, žádná je neprorazila. Nehotové stavby však byly poškozeny a dokončení se zdrželo. V přístavu byly potopeny 3 lodě a 8 dalších poškozeno, zničeny byly také 4 ponorky (U 92, U 228, U 437 a U 993). Nálet byl opakován v noci na 29. 10., pro hustou mlhu nad Bergenem však své pumy (189 tun) svrhlo jen 51 letounů Lancaster z 237. Tentokrát nebyly ponorkové bunkry vůbec zasaženy, zpustošeny však byly opravárenské doky (kapacita se snížila ze 30 ponorek na 6). RAF provedlo také několik náletů na loděnice a přístavy. V Gdyni byla 7. 10. zničena ponorka U 2323 (pobřežní typ XXIII) a vážně poškozena další ponorka nového oceánského typu XXI, v Hortenu u Oslo byla 29.12. potopena U 735 (typ VII C). Na konci roku 1944 pak útoky těžkých bombardérů výrazně přispěly k boji proti ponorkám (viz III. část, oddíl 22.). Koncem října byla dokončena stavba téměř 60 ponorek nových typů a Němci jimi začali postupně nahrazovat staré a malé čluny. Poslední zkoušky nových člunů probíhaly v Oslofjordu. Po zvýšení opravárenských kapacit norských základen bylo počátkem listopadu vše připraveno na přechod k akcím pod hladinou s použitím šnorchelu. Od této chvíle zůstávaly německé ponorky pod hladinou prakticky po celou dobu bojové plavby a vynořovaly se až po návratu (plavba pod vodou trvala až 8 týdnů). Jedinou možností, jak mohlo Pobřežní velitelství RAF reagovat na novou německou taktiku, bylo neustálé krytí konvojů ze vzduchu a hlídkování letounů v šestimílovém pásmu před konvojem, což vyžadovalo obrovské množství letadel. V tomto ohledu se 1.5. a 19. skupina dostaly, vzhledem k nárůstu počtu konvojů na jihozápadních přístupech, do složité situace. Německé ponorky v pobřežních vodách nemohly, přes dílčí úspěchy, výrazněji ovlivnit spojeneckou strategickou ofenzivu v západní Evropě, nebezpečí však nemohli spojenci podceňovat. Nasazení ponorek se šnorchelem a potopení 6 obchodních lodí v kanálu La Manche v posledních dvou týdnech prosince naznačovalo, na jaké problémy spojenci narazí, jestliže Němci nasadí do akce větší počet nových ponorek typu XXI a XXIII. 138 Tabulka č.18 Stav německých ponorek v období od 1.1.1944 do 31.12.1944 / Operace na Atlantiku Koncem roku 1944 byly již německé ponorky na širém oceánu jen řídkým jevem. Kromě dvou člunů sledujících počasí v severním Atlantiku operovaly již jen tři v oblasti Halifax - Newfoundland a jeden hlídkoval u Gibraltaru. V období od 30. 8. do 31.12. zničily německé ponorky vedle 12 obchodních lodí v pobřežních vodách na celém Atlantském oceánu již jen 6 dalších lodí (22 593 brt), ačkoliv za tuto dobu proplulo přes Atlantik celkem 12 168 spojeneckých obchodních lodí. V témže období ztratili Němci na všech mořích celkem 55 ponorek (z toho 37 v britských, atlantických a arktických vodách). V období od l.. 6. do 31. 12.1944 se do operací na Atlantiku zapojilo 23 německých ponorek, z nichž 3 byly ztraceny (U 233, U 869 a U 1229). Uspěchy byly skutečně ojedinělé. Z člunů, jež vypluly do svých operačních oblastí před 1. 6.1944, potopila U 539 (Lauterbach-Emden) již 5. 6. u Portorika obchodní lod "Pillory" (1517 brt) plující pod panamskou vlajkou, U 547 (npor. Niemeyer) poslala 14. 6. ke dnu v Guinejském zálivu francouzskou obchodní lod "Sainte Basile" (2778 brt) a britský trawler BIRDLIP a 2. 7. u liberijského pobřeží nizozemskou obchodní lod "Bodegraven" (5593 brt) a U 516 (Tillesen) potopila 7. 7. v Karibském moři americký tanker "Esso Harrisburg" (9887 brt). Ze člunů, jež vypluly později, potopila U 541 (Petersen) 3. 9. u mysu Breton britský parník "Livingston" (2140 brt), U 518 (npor. Offermann) torpédovala 12. 9. americkou "George Abe" (7176 brt), jež se později potopila v bouři ve vleku, U 1227 (npor. Altmeier) poškodila 4.10. v severním Atlantiku při útoku na konvoj ONS-33 fregatu HMCS CHEBOGUE natolik že byla trvale vyřazena ze služby, U 300 (npor. Hein) potopila u Reykjavíku 10.11. celkem 3 obchodní lodě (7819 brt) z konvoje UR-1424z a U 1230 (Hilbig) poslala 3.12. u pobřeží Maine ke dnu kanadskou "Cornwallis" (5458 brt). Samostatně operující ponorky bylo p ", p těžké odhalit omocí "Ultra rotože rádiový provoz byl poměrně slabý. Navíc zavedli Němci v prosinci 1944 nový způsob kódování šifrovacím strojem Enigma, v němž měla každá ponorka zvláštní klíč. Nedostatek srovnávacího materiálu zabránil britským kryptoanalytikům do tohoto klíče proniknout až do konce války. A tak přispěla "Ultra" ke zničení jen jediné ponorky na Atlantiku, U 1229 (korv. kpt. Zinke), potopené 20.8. jihovýchodně od Newfoundlandu letouny eskortní letadlové lodě USS BOGUE (ponorka měla vysadit německé agenty na pobřeží Maine). Z ponorek operujících na 139 " V předchozím kvartále ""i V běžném kvartále Atlantiku byla ztracena ještě U 233 (Steen), zničená 6. 7. východně od Halifaxu americkými eskortními torpédoborci BAKER a THOMAS. V severním Atlantiku operovalo v tomto období také 11 ponorek, jejichž úkolem bylo shromaždování údajů pro meteorologickou službu. Ty samozřejmě neměly za úkol napadat spojeneckou plavbu a také žádná z nich nic nepotopila. Ztraceny byly 3 z nich. I Indický oceán Větších úspěchů než na Atlantiku dosáhly německé ponorky na Indickém oceánu. K 1.6.1944 bylo na tomto oceánu 5 člunů, v průběhu léta jich tam DOnitz poslal ještě 13, ale dva byly ztraceny cestou. Letouny 220. perutě RAF kryjící konvoj CU-40 potopily 26. 9. severozápadně od Azorských ostrovů U 871 (Ganzer) plující pod hladinou, letouny 107. perutě USN poslaly 29. 9. mezi Brazílii a ostrovem Ascension ke dnu U 863 (von der Esch). Některé čluny na druhé straně dosáhly úspěchu již cestou do své operační oblasti. U 181 (korv. kpt. Freiwald) potopila 1. 5. jižně od ostrova Ascension britskou obchodní lod "Janeta" (5312 brt), U 861 (korv. kpt. Oesten) poslala 20. 7. jižně od Rio de Janeira ke dnu brazilskou "Vital da Oliveira" ( 1737 brt) a 24. 7. u brazilského pobřeží americkou "William Gaston" (7177 brt), zatímco U 862 (korv. kpt. Timm) potopila 25. 7. jihozápadně od ostrova Sv. Helena americkou "Robin Goodfellow" (6885 brt). (Úspěchy jednotlivých člunů na Indickém oceánu viz tabulka č.19.) Za tyto úspěchy zaplatili Němci ztrátou 4 člunů. Krátce po příjezdu na Indický oceán byla 15. 6. potopena palubními letouny USS SOLOMONS východně od Durbanu U 860 (freg. kpt. Biichel), 12. 8. poslaly šalupa HMIS GODAWARI a fregata HMS FINDHORN u Seychel ke dnu U 198 (npor. Heusinger von Waldegg), 23. 9. torpédovala britská ponorka TRENCHANT (Hezlet) poblíž hlavní základny německých ponorek v Penangu U 859 (Jebsen) a 5. 10. potopila nizozemská ponorka ZWAARDVIS (Gossens) u Samarangu na severním pobřeží Jávy U 168 (Pich). Tabulka č.19 Úspěchy německých ponorek na Indíckém oceánu 1. 6.1944-9. 5.1945 děje. 140 x Včetně 1/7180 na Tichém oceánu. V Atlantiku před pobřežím Namibie. xxx xx rčetně 1/3 268 v Atlantiku u mysu Dobré na Na Indickém oceánu operovaly také japonské ponorky, v období od l. 6. do 31.12.1944 však dosáhly úspěchu jen dva čluny. I 8 (korv. kpt. Ariizumi) potopila 29. 6. u Čagoských ostrovů britskou pasažérskou loá "Nellore" (6942 brt) a 2. 7. o něco severněji americkou obchodní lod "Jean Nicolet" (7176 Protože v roce 1945 potopily německé ponorky na Indickém oceánu jen 2 obchodní lodě o 14 312 brt (japonské již žádného úspěchu nedosáhly), můžeme zde líčení jejich operací v této oblasti ukončit. Německé velení ostatně koncem roku 1944 zbylým ponorkám na japonských základnách nařídilo, aby se vrátily do německých přístavů. Podařilo se to však jen 4 člunům (U 510, U 532, U 843 a U 861). Z ostatních byly dva potopeny ještě ve východních vodách; U 537 (Schrewe) poslala 9.11.1944 v Jávském moři ke dnu torpédem ponorka USS FLOUNDER (Stevens), U 196 (npor. Striegler) zmizela beze stopy koncem listopadu jižně brt). Rozsáhlou akcí se britským letadlům a lodím podařilo zachránit 234 trosečníků z "Nellore" a 23 mužů, kteří přežili masakr po potopení "Jean Nicolet".4 Druhou úspěšnou japonskou ponorkou byla RO 113 (Harada), která potopila 6. 11. u Cejlonu britskou obchodní lod "Marion Moller" (3827 brt). od Jávy (patrně se potopila 30.11. na minách v Sundském průlivu). Při plavbě zpět do Německa byla již 30. 9. jihozápadně od Kapverdských ostrovů potopena eskortním torpédoborcem USS FESSENDEN také U 1062 (npor. Albrecht). Zbylých pět německých ponorek ve východních mořích zůstalo. U 183 (Schneewind) byla potopena 23. 4. v Jávském moři ponorkou USS BESUGO (Miller) a zbývající 4 čluny (U 181, U 195, U 219 a U 862) byly předány po kapitulaci Německa 8. 5. 1945 v Penangu Japoncům spolu s 2 kořistními italskými ponorkami (UIT 24 a 25). 141 Tabulka č. 20 Obchodní lodě potopené ponorkami Osy na Indickém oceánu 1. 6.-31.12.1944 6. SOVĚTSKÉ LOĎSTVO ZNOVU . VYPLOUVA Pro generální ofenzivu na východní frontě stanovila Stavka úkoly jednotlivých lod- stev a jejich podřízenost: Cernomořské lodstvo a Severní lodstvo s Bělomořskou flotilou zůstaly pod velením lidového komisaře válečného námořnictva, Azovská flotila byla podřízena velitelství Samostatné přímořské armády, Baltské lodstvo s Ladožskou flotilou Leningradskému, Oněžská flotila Karelskému a Dněperská flotila 2. běloruskému frontu. 6.1. Na otevřený Balt V červnu 1944 zahájila sovětská vojska rozsáhlé operace s cilem vyřadit Finsko z války a o něco později zaútočila také v Pobaltí. Na podporu pozemních operací bylo nasazeno i Baltské lodstvo, před nímž se v létě 1944 otevírala možnost proniknout z Finského zálivu. Samo toho ovšem dosáhnout nemohlo a obnovení sovětských námořních operací na otevřeném moři tak záviselo na obsazení obou břehů Finského zálivu pozemními jednotkami Rudé armády. I Ofenziva na Karelské šíji Leningradský (arm. gen. L. A. Govorov) a Karelský (arm. gen. K. A. Mereckov) front zahájily 9.6. ofenzivu proti hlavním silám finské armády na Karelské šíji a mezi Ladožským a Oněžským jezerem. Akci podporovalo Baltské lodstvo (admirál V. F. Tribuc) a Ladožská a Oněžská flotila. Po palebné a letecké přípravě, které se účastnila i bitevní lod OKŤABRSKAJA REVOLUCIJA, křižníky KIROV a MAXIM GORKIJ, pevnostní děla z Kronštadtu a letectvo Baltského lodstva (genpor. M. I. Samochin), zdolala sovětská vojska 10. 6. první finskou linii na Karelské šíji a postupovala na Viipuri (dnes Vyborg). Již 17. 6. prolomila z chodu "Mannerheimovu linii". Pod tlakem 21. armády (genpor. D. N. Gusev) byl finský IV. sbor nucen 20. 6. vyklidit Viipuri. Ve snaze zabránit Baltskému lodstvu v přístupu k Vyborgskému zálivu položili Finové jižně od Koivistosundu nová minová pole (667 min), nemohli však úzké vody zcela zaminovat, aby v nich mohly operovat vlastní lehké sily. Minových operací se účastnila minonoska RUOTSINSALMI (noc na 14. 6. a na 15. 6.) a torpédové čluny. Miny kladly i německé lodě, sovětské letectvo však 20. 6. při útoku na Kirkomansaari potopilo německou minonosku OTTER (146 min na palubě) a finský minový prám PARGAS 17 (124 min). Na zemi přitom zničilo dalších 476 min a bójí, takže minová pole ve Vyborgském zálivu mohla být položena až počátkem července. Prakticky současně s obsazením Viipuri zaútočilo Baltské lodstvo na ostrovy Bjdrk chránící přístup k Vyborgskému zálivu od jihu. Námořní základna Koivisto (dnes Primorsk) byla Finy 18.6. vyklizena, na ostrovech 142 Koivusaari, Tiurinsaari a Piisaari však zůstala část 2. pluku pobřežního dělostřelectva. Ve dnech 21. a 22. 6. se na Piisaari vylodily jednotky sovětské 260. brigády námořní pěchoty. Operaci velel viceadmirál Jurij Fjodorovič Rall. Výsadku měly bránit německé torpédovky T 30 a T 31. Jejich výpad k Piisaari skončil v noci na 20. 6. střetnutím se sovětskými torpédovými čluny (korv. kpt. S. A. Osipov), které krátce po půlnoci zasáhly 2 torpédy T 31 a potopily ji. V noci na 24. 6. vyklidili Finové zbývající ostrovy Koivusaari a Tiurinsaari. V noci na 20. 6. obsadily sovětské jednotky z námořní základny Lavansaari (kontradmirál G. V. Zukov) ostrov Narvi dále k severu. Německé i finské velení přecenilo význam ostrova a pokusilo se jej znovu dobýt.44 Operaci "Steinháger" velel kontradmirál Kurt Bhmer (velitel 9. zajištovací divize), který měl k dispozici torpédovky T 30, T 8 a T 10 (2. flotila), 5 člunů 3. flotily M-bootů, 4 čluny 1. flotily R-bootů, 4 dělostřelecké prámy,10 finských torpédových člunů (1. a 2. flotila) a 10 člunů finské pobřežní stráže. Akce zahájená 28. 6. však narazila na silnější odpor než se předpokládalo a skončila fiaskem.45 / Výsadky ve Vyborgském zálivu Dobytím ostrovů BjrkO a přesunem lehkých sil do Koivista se zlepšily operační možnosti Baltského lodstva. Po dobytí Viipuri se sovětské velení rozhodlo zaútočit na jižní pobřeží Finska přes ostrovy ve Vyborgském zálivu. Pro operace ve Vyborgském zálivu se od Narvy přesunula 59. armáda (genpor. I. T. Korovnikov), jejíž operace zajišťovaly námořní sily viceadmirála Ralla včetně brigády výsadkových lodí (kontradmirál N. E. Feldman), l. gardové brigády železničmho dělostřelectva a letectva Baltského lodstva. Výsadkové operace začaly l. 7. neúspěšným průzkumným výsadkem na Teikarsaari. Hlavní úder přišel 4.7., kdy došlo současně k výsadku na Teikarsaari, kde 36 výsadkových plavidel a 9 "broněkatěrů" vylodovalo 160. střelecký pluk, na Suonionsaari, kde 32 výsadkových plavidel a 6 "broněkatěrů" vylodovalo 143. střelecký pluk, a na Ravansaari, kde probihal výsadek 185. střeleckého pluku. Krytí zajištoval svaz 10 torpédových a 9 strážních člunů (kontradmirál I. M. Zajdulin). Výsadky na Suonionsaari a Ravansaari proběhly hladce, na Teikarsaari narazil 160. pluk na úpornou finskou obranu (mjr. Myntti) a byl prakticky zničen. Teprve po nasazení záloh se podařilo zlomit odpor finské posádky, která se večer evakuovala z ostrova po moři. Do 15. 7. obsadila 59. armáda ve spolupráci s Baltským 1odstvem ještě 15 menších (většinou nebráněných) ostrovů, pokus o výsadek na poloostrově Niemilautta byl však odražen. Důležitou roli při těchto výsadkových operacích hrálo sovětské letectvo, námořní i armádní (1. až 15. 7. provedlo celkem 7650 bojových letů). Aktivita sovětského letectva bránila nasazení německých a finských námořních sil ve Vyborgském zálivu. Do Finského zálivu sice dorazily německé posily (6. flotila torpédovek a několik ponorek), neměly však stihací krytí. Německé velení proto přisunulo protiletadlovou plovoucí baterii NIOBE, ta však byla 16. 7. napadena celkem 108 letadly, zasažena 2 torpédy a několika pumami a potopila se (zahynulo přes 400 mužů posádky). Sovětské letectvo poslalo 25. 7. u Tráskd ke dnu finskou minonosku VILPPULA a poškodilo pobřežní obrněnou lod VINMINEN. Operace ve Vyborgském zálivu byly prvním sovětským vítězstvím v otevřeném boji na moři, což ovšem 143 nebylo výsledkem taktických fines, ný- útocích potopila vlastní posádka, T 23 brž hrubé materiální převahy, zejména vyvázla nepoškozena.4 ve vzduchu a na souši. Postup sovětských vojsk na Rigu a Libavu donutil koncem července Skl, aby pro podporu pozemních vojsk vy-/ Boje o přehradu "Seeigel tvořilo 2. operační skupinu (Kampf- gruppe 2) viceadmirála Augusta Thie-V Narevském zálivu pokračovaly leho. Ani palba německých torpédo-;i v červnu útoky sovětského letectva na borců však nezabránila sovětským německé lodě střežící minovou pře- vojskům dobýt ústí Dviny (5.8.) a do-hradu "Seeigel", přesto se ji však Něm- sáhnout břehu Rižského zálivu u Tu-cům podařilo zesilit. Sovětská I. flotila kumsu (19.8.), čímž byla skupina ar- minolovek (nám. kpt. F. L. Jurkovskij)mád "Sever" odříznuta. i se nenechala odradit útoky letounů Lodě 2. operační skupiny (těžký křiž-Ju 87 a koncem července vytralovala ník PRINZ EUGEN, torpédoborce koridor přehradou. Německé torpédo- Z 25, Z 28 a Z 36 a torpédovky T 23 borce a torpédovky pak musely hlídko- a T 28) ostřelovaly 20.8. sovětské po-vat na druhé straně přehrady (hloubka zice u Tukumsu (PRINZ EUGEN spo-byla 7 mil) naproti průlomu. třeboval 265 granátů ráže 203 mm). Osud minové přehrady "Seeigel" Díky této podpoře se nakonec němec-však závisel především na vývoji si- kým jednotkám podařilo pozemní spo-tuace na březích Finského zálivu. Rudá jení obnovit. Situace skupiny armád armáda zahájila 23.6.0fenzivu v Bělo- "Sever" byla ovšem nadále složitá. rusku (operace "Bagration"), která ovlivnila i postavení skupiny armád , ,Sever", jež ohrozil i útok 2.(arm. gen./ Operace sovětského Ietectva A. I. Jeremenko) a 3. pobaltského (arm. gen. I. I. Maslennikov) frontu Zároveň se zahájením rozhodných mezi Západní Dvinou a Pskovem. Na- operací na souši vystupňovalo své akce víc hrozilo, že postup 1. pobaltského na Baltském moři sovětské letectvo. Již frontu (arm. gen. I. Ch. Bagramjan) na v červnu došlo k prvním útokům na ně-Rigu odřízne německá vojska v Eston- mecké obchodní lodě (plující v konvoji sku a severním Lotyšsku. Leningradský i samostatně) v Irbenském průlivu, so-front vyvíjel stálý tlak na linii na Narvě větské torpédové letouny Boston napa-a od 23.7. zatlačoval německá vojska daly také lodě před Tallinem (bezvý-směrem na západ (25.7. vyklidili Něm- sledně). Největším úspěchem bylo již ci Hungenburg na pobřeží,26.7. padla zmíněné potopení minonosky OTTER. Narva). Němci se však nadále snažili U Narvy sovětské letouny těžce poško-hlídkovat u minové přehrady, klást dily torpédoborec Z 39(v opravě až do nová minová pole a bránit sovětským ledna 1945),3 minolovky a několik ; minolovkám v tralování leteckými menších lodí. útoky (l.1etka SG 5 ve dnech 8. a 9.8.). V červenci provedlo sovětské letectvo K nové minové operaci byla večer 18 útoků na lodě plující západně od pře-18.8. vyslána 6. flotila torpédovek hrady "Seeigel" (7 v Irbenském průlivu, (korv. kpt. Koppenhagen), krátce po 3 v Narevském zálivu,3 ve Finském zá-půlnoci však narazila na vlastní minové livu,3 před Tallinem a po 1 před Rigou pole. T 30(vlajková) a T 32 se téměř o- a Libavou), výsledky však byly hubené. kamžitě potopily, boj o záchranu T 22 Za cenu ztráty 7 letounů ze 49 nasaze-trval až do 20.8., kdy ji po leteckých ných byla potopena l obchodní lod a 2 144 poškozeny. Úspěšnější byly útoky na válečné lodě. Sovětská letadla potopila 2 minolovky, několik menších plavidel a již zmíněnou protiletadlovou lod NIOBE a řadu dalších poškodila. V srpnu napadlo sovětské letectvo při 39 útocích 20 obchodních lodí, potopilo plovoucí dok a poškodilo nemocniční lod, nepotopilo však již žádnou větší válečnou lod. Sovětské letectvo provádělo také ofenzivní minové operace před baltskými přístavy, kde se na minách potopil plovoucí bagr. Německé letectvo bylo sice dosud schopné průzkumných letů nad Kronštadt a Leningrad, průzkumné letouny však nedoprovázely stíhačky a bitevní letouny, takže sovětské lodě nemohly být napadány.4 I Operace německých a finských ponorek Ve snaze posilit námořní sily ve Finském zálivu se německé velení rozhodlo vyslat do těchto úzkých vod ponorky. Již 16. 6. dorazily do Tallinu první 3 čluny (U 481, U 748 a U 1193), jejichž akce řídil od 28. 6. ponorkový štáb v Kotce. V červenci byly nasazeny ještě 2 čluny (U 679 a U 479) a v srpnu dalších 6 (U 348, U 475, U 250, U 370, U242aU745). Jejich úkolem mělo být zajištění před nenadálými sovětskými výsadky na ostrovech západně od Vyborgského zálivu, útoky na sovětské lodě v úžině Koivistosund a později také krytí přehrady "Seeigel". Vzhledem k převaze sovětského letectva byly operace ponorek, které nebyly vybaveny šnorchelem, v úzkých a zaminovaných vodách velmi obtížné. I dobíjení baterii v noci bylo velkým rizikem a ponorky měly pro svá torpéda málo cilů, děla pak mohly pro nebezpečí útoků ze vzduchu použít jen málokdy. Úspěchy byly jen minimální. U 475 (StOffler) zasáhla 28. 7. východně od ostrova Narvi torpédem MO 304 a těžce ho poškodila, U 250 (Schmidt) potopila 30.7. severně od Koivistosundu MO 105, sama však podlehla sovětskému protiútoku (DS 910 a MO 103), U 481 (Andersen) poslala téhož dne v Narevském zálivu ke dnu 2 minolovky a U 370 (npor. Nielsen) poškodila 31. 7. jižně od Koivistosundu MO 107. V srpnu byly úspěchy ještě menší: U 242 (npor. Pancke) potopila 25. 8. sovětskou hydrografickou lod. Německá 5. flotila S-bootů se v noci na l. 9. pokusila neúspěšně zničit vrak U 250 (na 4áteční plavbě ztratila na mině S 80). U 250 byla vyzdvižena Sověty a dopravena do Kronštadtu. Do rukou jim padla nejen akustická torpéda "Zaunkdnig", ale i přístrojové vybavení ponorky (typ VII C) včetně radiolokátorů, šifrovacího stroje "Enigma" a příslušných šifrovacích klíčů. Ve Finském zálivu operovalo od poloviny června také 5 finských ponorek, 3 větší jižně od Koivusaari, 2 menší západně od Tiurinsaari. Vcelku nedosáhly německé a finské ponorky větších úspěchů a celkovou situaci nijak neovlivnily. Pokud jde o sovětskou protiponorkovou obranu, shodují se německé prameny v tom, že byla velmi agresivní, ale až na jedinou výjimku neúčinná. / Vystoupení Finska z války a německá protiopatření Nepříznivý vývoj na frontě a hrozba vpádu Rudé armády do Finska přinutily Finy hledat cestu z války. Nová finská vláda se 25. 8. obrátila na SSSR s návrhem zahájit jednání o příměří či míru, 4. 9. přijala předběžné sovětské podmínky a přerušila styky s Německem. Bojové akce byly 5. 9. zastaveny. Podle podmínek příměří mělo Finsko do 15. 9. zajistit stažení německých jednotek, tento termín však nemohl být 145 dodržen. Evakuace německých vojáků a válečného materiálu z finských přístavů probíhali 4.-21. 9.,`y německé válečné lodě se přesunuly do Tallinu. Němci chtěli původně v případě vystoupení Finska z války okupovat celou zemi, neměli k tomu však dostatek sil. Nakonec rezignovali i na obsazení Aalandských ostrovů (operace "Tanne West") a pokusili se obsadit jen ostrov Suursaari uprostřed minové přehrady "Seeigel" (operace "Tanne Ost"). V noci na 15. 9. provedl námořní svaz kontradmirála Bhmera výsadek 2000 vojáků 23. pěší divize, finská posádka však s podporou sovětského letectva útok odrazila.5 Útok na Suursaari se prakticky rovnal vyhlášení války a Finsko zahájilo I5. 9. bojové akce proti svému bývalému spojenci, jejichž cilem bylo vytlačit německé jednotky z finského území (válku vypovědělo až 3. 3.1945). Němci si hodlali podržet oblast Petsama s niklovými doly a evakuovali proto jen malou část 20. horské armády. Její jádro ustupovalo pomalu k severu. Ve snaze urychlit vytlačování Němců ze severních oblastí země provedli Finové počátkem října 1944 výsadky v hloubi Botnického zálivu. Finský 11. pěší pluk vytlačil 1.-2. 10. Němce z přístavu Tornio, o Kemi se však několik dní tvrdě bojovalo. Německé letouny z Rovaniemi potopily 4. 10. finské transportní lodě Bore IX" (4512 brt) a "Maininki" (329 brt), finské námořnictvo nasadilo k podpoře pozemních vojsk dělové čluny UUSIMAA a HlMEENMAA a trawler AUNUS. Teprve po dobytí Rovaniemi finským III. armádním sborem se Němci stáhli k severu. I Německý ústup z Finského zálivu a boj o Moonsundské ostrovy Po ztroskotání pokusu o dobytí Suursaari se stala minová přehrada "Seeigel" neudržitelnou. Skupina armád "Sever" zahájila všeobecný ústup z Estonska a 18. 9. byl III. tankový sbor SS (obergrf. F. Steiner) nucen pod tlakem sovětských vojsk od Čudského jezera ustoupit od Narvy. Postup sovětské 8. armády (genpor. F. N. Starikov) po pobřeží Baltského moře byl podporován taktickými výsadky zajištovanými l. brigádou torpédových člunů (nám. kpt. G. G. Olejnik), jež obsadily Němci vyklizené ostrovy Suur-Tytársaari (20. 9.) a Pien-Tytársaari (25. 9.) a přístavy Kunda (21.9.) a Loksa (22. 9.). Němci evakuovali z Tallinu asi 50 000 vojáků a 85 000 civilních uprchlíků; poslední konvoj 4 parníků a nemocniční lodi (9000 mužů na palubě) odplul 23. 9. pod ochranou 4 torpédovek a téhož dne vstoupila do města Rudá armáda. V září položili Němci spěšně u vjezdu do Finského zálivu nové minové přehrady ( 1490 min a 738 dalších prostředků). Bez krytí hlídkovými loděmi však tyto minové přehrady nemohly dlouho odolat sovětským minolovkám a navíc mohly sovětské lodě po uzavření příměří s Finskem proplouvat vnitřním koridorem finských šér. Aktivizovalo se také sovětské letectvo, které potopilo 17. 9. severozápadně od Paldiski torpédovku T 18. Po německém ústupu z Estonska zahájila Rudá armáda útok na Moonsundské ostrovy. Mezi 23. a 26.9. ovládla pobřeží Rižského zálivu včetně přístavů Haapsalu, Rohukiila a Virtsu. Výsadky prováděla 8. armáda (genpor. F. N. Starikov), Baltské lodstvo pro ně vyčlenilo 90 výsadkových prostředků, 55 torpédových člunů, 8 "broněkatěrů",13 strážních člunů,13 minolovek , 20 přístavních hlídkových člunů, 20 tendrů a 260. samostatnou brigádu námořní pěchoty. Námořním silám velel kontradmirál I. G. Svjatov. Operace začala 27.9. obsazením ostrova Vormsi, který Němci již 25. 9. vyklidili. Večer 29. 9. se sovětské jed146 notky vylodily na ostrově Muhu a donutily německé obránce stáhnout se na ostrov Saaremaa, spojený s Muhu hrází, kterou Němci při ústupu vyhodili do vzduchu. 2. 10. následoval výsadek na ostrově Hiiumaa a také zde se německá posádka po krátkém boji stáhla na ostrov Saaremaa, který byl hlavní německou pozicí na Moonsundských ostrovech (4 prapory 23. pěší divize, v říjnu též jednotky 218. divize). Již 5. 10. se sovětské jednotky vylodily na severovýchodním pobřeží Saaremaa a do 10.10. zatlačily Němce na poloostrov SOrve. Sovětský pokus prolomit německou obranu z chodu ztroskotal, úspěch neměly ani výsadky na východním pobřeží. Třetí sovětský útok zahájený 19. 10. sice zdolal první pásmo německé obrany, s podporou děl 2. operační skupiny (těžký křižmk LLÍTZOW, 2 torpédoborce a 5 torpédovek) ho však Němci 22.-24.10. zastavili. / Odříznutí německých vojsk v Kuronsku Rudá armáda zahájila 5.10. novou ofenzivu v Pobaltí, jejíž součástí byl i úder l. pobaltského frontu směrem k Baltu mezi Klajpedou a Libavou. Již 10.10. dosáhly sovětské jednotky pobřeží u Polangy a Rucavy a znovu přerušily spojení se skupinou armád "Sever" po souši. Zároveň prolomila vojska 2. a 3. pobaltského frontu německou obranu na přístupech k Rize, kterou museli Němci urychleně vyklidit. Sovětské jednotky pronikly 13.10. do města a do 15.10. je i s přístavem obsadily. Jejich další postup po pobřeží Rižského zálivu se však 19.10. zastavil u města Tukums. V těžkých bojích o Klajpedu, od souše zcela obklíčenou, měly německé jednotky podporu 2. operační skupiny. Těžký křižmk PRINZ EUGEN vystřílel ve dnech 10. - I5.10. celkem 1196 granátů ráže 203 mm na 20 různých cílů na pobřeží, sovětské pozice ostřelovaly také LLlTZOW, torpédoborce Z 25, Z 35 a Z 36 a torpédovky T 13, T 16, T 20 a T 21 (zejména 23. a 24. 10.). S podporou lodnlho dělostřelectva se Němcům nakonec podařilo Klajpedu udržet. Na poloostrově SOrve přešla 18.11. sovětská vojska do nového útoku, který podporovaly dělové čluny, "broněkatěry", minolovky a torpédové čluny, jež svedly několik šarvátek s německými dělostřeleckými prámy, S-booty a torpédovkami T 23 a T 28. S podporou tanků se sovětským jednotkám podařilo 20.1 l. prolomit německou obranu. Ani palba děl 2. operační skupiny (těžký křižník ADMIRAL SCHEER, torpédovky T 5, T 9, T 13 a T 16) nedokázala sovětský postup zastavit. Kryty těžkými děly křižníků PRINZ EUGEN, ADMIRAL SCHEER a LLlTZOW ustupovaly v následujících dnech německé jednotky pomalu na jižní cíp poloostrova a po prolomení poslední obranné linie začala 23.11. evakuace přes Irbenský průliv, jež skončila 24. 11. ráno. Němcům se podařilo odvézt celkem 6608 vojáků, 3674 raněných, 1395 civilních uprchlíků, 317 zajatců a cenný materiál (z toho 4694 mužů poslední noc). 1 Přes sovětskou nadvládu ve vzduchu byly německé ztráty lehké (1 dělostřelecký prám, od 19.11. celkem 3). Sovětské velení se nepokusilo napadnout německé těžké lodě u SOrve ponorkami či torpédovými člunly a až 23. 11. na ně ZaLltOČllO IeteCtV0,52 Operace na podporu pozemních vojsk u Klajpedy a SOrve ukázaly, že německé hladinové lodě mají dosud převahu nad Baltským lodstvem, přestože se počet těžkých lodí pronikavě snížil. Od roku 1943 sloužily prakticky všechny německé křižníky (z bitevních lodí zůstal jen TIRPITZ) jako školní 147 lodě na Baltu. V této funkci byly nasazeny PRIN7 EUGEN, ADMIRAL SCHEER i LLlTZOW (ADMIRAL HIPPER nel>yl již nikdy zcela opraven po poškození v boji o konvoj JW-51 31.12.1942). EMDEN byl pověřován jen kladením min v dánských vodách stejně jako NlJRNBERG a LEIPZIG. Ten byl po rásahu britským torpédem v prosinci 1939 schopen jen 22 uzlů a navíc byl 15. 10. 1944 poškozen srážkou s PRINZ EUGEN před Gdyní. Proti 3 německým těžkým křižníkům, přibližně 6 torpédoborcům a 6 až 10 torpédovkám mohlo Baltské lodstvo postavit (po opravě lodí poškozených 1941/42) jen 2 křižníky, 12 torpédoborců a 10 torpédovek (a za určitých okolností ještě starou bitevní lod OKŤABRSKAJA REVOLUCIJA). Navíc trpělo díky dlouhému uzavření v cípu Finského zálivu nedostatkem výcviku a nemělo na středním Baltu ani vhodné přístavy. To vedlo k tomu, že prakticky až do konce války neopustily větší sovětské válečné lodě Finský záliv. I Operace sovětských ponorek a letectva na otevřeném Baltu Po uzavření příměří s Finskem se 10 sovětských ponorek přesunulo šérami do HankO a Turku. Odtud vyplouvaly na bojové plavby ke Kuronsku, jehož námořní spojení s Gdaňským zálivem a Pomořanskou zátokou měly ohrožovat. Sovětské ponorky se po roční přestávce a nedostatečném výcviku potýkaly s celou řadou problémů a nedokázaly využít slabé ochrany německých námořních komunikací na Baltu. V první fázi obnovených operací do konce října potopily jen 8 německých obchodních lodí (20 437 brt). ŠČ 407 (Bočarev) potopila 5.10. u Viidavy Němci zabavenou finskou motorovou lod "Leda" (594 brt), ŠČ 310 (Bogorad) poslala 6. 10. jihozápadně od Vindavy ke dnu školní lod NORDSTERN, 7. 10. tamtéž parmk "Zonnewijk" (4499 brt) a 14. 10. u Klajpedy transportní lod "Carl Zeiss" (1320 brt), S 4 (K1juškin) potopila 13.10. motorové tankery "Thallata" (3145 brt) a "Terra" (1533 brt), S 13 (Marinesko) poslala 13. 10. u Helu ke dnu parníček "Siegfried" (563 brt), ŠČ 318 (Loškarev) potopila 20.10. motorovou lod "Thann" (7412 brt) a D 2 (freg. kpt. Lindenberg) poslala 27.10. ke dnu parník "Nina" (1371 brt). Určitý úspěch mělo i kladení min sovětskými ponorkami. Na minách ponorky LEM.BIT (Matijasevič) se 11.12. u Ut potopila německá U 479 (npor. Sons), na minách L 3 (Konovalov) pak 20.11. východně od Rujany torpédovka T 34. Operace sovětských ponorek v listopadu a prosinci přinesly hubené výsledky. Podle německých pramenů potopily jen 4 německé ( 16 426 brt) a 2 švédské obchodní lodě. Největších úspěchů dosáhla ŠČ 407, jež potopila 2. 12. v Pucké zátoce německou motorovou lod "Seeburg" (12181 brt), a K 56 (Popov), která poslala 25.12. ke dnu parník "Baltenland" (3042 brt). Sovětské ponorky výrazněji neovlivnily ani evakuaci německých vojsk z Kuronska (24.9.-25.11. evakuováno 245 642 osob včetně 68 562 raněných vojáků, 6432 vozidel, Il 626 koní a 290 děl), ani zásobování obklíčené skupiny armád "Sever" po moři. Větší škody německé námořní dopravě a lehkým námořním silám způsobily útoky sovětského letectva, jež napadalo námořní dopravu ve východním Baltu a především přístavy. Němci totiž měli vážný nedostatek eskortních lodí s dostatečně silnou protiletadlovou výzbrojí. Své oběti si vyžádaly i miny shazované sovětskými letadly před kuronskýmí přfstavy. V řInu potopílo sovětské letectvo 4 malé pomocné mino 148 lovky a poškodilo dalších 17 válečných lodí pumami a 9 palubními zbraněmi. Jeho operace byly usnadněny skutečností, že Němci měli k dispozici jen 3. Staffel JG 54. V listopadu potopilo sovětské letectvo 1, v prosinci 2 malé válečné lodě, dalších 14 resp. 6 poškodilo. Pokud jde o obchodní lodě, potopily sovětské letouny podle německých údajů v září 2, v říjnu 8 a v prosinci 7 lodí.5s Dalších 12 obchodních lodí se potopilo na leteckých minách (zejména před Libavou). Sovětské minové operace v posledních měsících roku 1944 byly však všeobecně velmi málo intenzivní, o čemž svědčí počet Němci vylovených min (celkem 31 ). Ani německé minové operace u vjezdů do Moonsundské úžiny a na dolním toku a v ústí Dviny, jejichž cilem bylo bránit akcím sovětských lehkých sil, nepřinesly větší úspěchy. Miny nakladené U 242 u Porkkaly nemohly zabránit operacím sovětských ponorek. Nesmyslný pokus ztížit pronikání sovětských lodí na otevřený Balt posilením starých minových přehrad ve Finském zálivu vedl k vyslání 5 jednotek 6. flotily torpédoborců (nám. kpt. Koht) v noci na 12. 12. k Tallinu. Akce skončila katastrofou, protože flotila vplula do vlastní minové přehrady "Nashorn" , kde se Z 35 (vlajkový) a Z 36 potopily.54) 6.2. Konec války na Černém moři Po dobytí Krymu byly námořní akce na Černém moři na určitý čas přerušeny. Na sovětské straně probíhala reorganizace námořních a leteckých sil, zatímco jedinou aktivitu na německé straně vyvíjely ponorky operující před kavkazským pobřežím. Uspěchy byly ojedinělé. V červenci začaly u západního pobřeží Černého moře operovat sovětské ponorky (posilené přesunem malých člunů od Severního a Tichomořského lodstva), ani ony však nedosáhly proti relativně řídké německé námořní dopravě, kryté minovými poli, větších úspěchů. Ironii osudu se 5. 8. stal u Bosporu jejich obětí turecký člun "Mefkure" (53 brt), převážející židovské uprchlíky. Rozhodující význam pro vývoj situace na Černém moři měly opět operace na souši. Vojska 2. (arm. gen. R. J. Malinovskij) a 3. ukrajinského frontu (arm. gen. F. I. Tolbuchin) zahájila 20.8.1944 mohutný útok proti německo-rumunským jednotkám skupiny armád "Jižní Ukrajina" (genplk. J. Frieáner). Během několika dní využila sovětská vojska (představitelem Stavky byl maršál S. K. Timošenko) své převahy, rozbila většinu rumunských a obklíčila značnou část německých jednotek. Na rozkaz krále Michala byl maršál Antonescu 23.8. zatčen a nová "vláda národní jednoty" zastavila válečné akce. Vzhledem k porážce na frontě neměli Němci dost sil na to, aby situaci vojensky zvrátili a pod tlakem sovětských a rumunských vojsk byli nuceni z Rumunska ustoupit. Černomořské lodstvo (admirál F. S. Oktabrskij) hrálo v operaci jen vedlejší roli. Námořní letectvo potopilo 20. 8. v Konstanci ponorku U 9 (npor. Klapdor) a torpédový člun S 42 a v Sulině torpédový člun S 52 (již 19. 8. poslalo sovětské letectvo v ústí Dunaje ke dnu S 26, na mině se pak 22. 8. potopil S 148). Lehké síly nově vytvořené Dunajské flotily (kontradmirál S. G. Gorškov, ex Azovská flotila) nejprve kryly přechod 46. armády přes deltu Dněstru a koncem srpna potom pronikly na Dunaj. Německé námořní jednotky ztratily kapitulací Rumunska svou černomořskou základnu a 25. 8. odpluly zbylé německé válečné lodě do bulharské Varny. Před Konstancou či přímo v přístavu potopili Němci řadu poškozených či z jiného důvodu plavby neschopných 149 lodí včetně U 18 (npor. Fleige) a U 24 (npor. Lenzmann), R 203 a R 205, S 28 a S 149 a 7 bývlých italských MAS. Pouze malá část německých plavidel s plochým dnem vplula do ústí Dunaje, přesunula se pod velením kontradmirála Zieba proti proudu řeky a podařilo se jí navázat spojení se zadním vojem německých vojsk ustupujících z Rumunska. Proniknout Zeleznými vraty se však německým lodím nepodařilo. V Bulharsku německé lodě dlouho nevydržely. Pod tlakem spojenců nepovolili Turci proplutí zbylých německých lodí Bosporem a Dardanelami do Egejského moře, a tak ještě před ustavením nové Maravjevovy vlády, která vyhlásila 8. 9. Německu válku, potopily německé posádky 30. 8. před Varnou 8 zbylých minolovek (R 35, R 37, R 196, R 197, R 206, R 207, R 209 a R 248) a torpédové čluny S 45, S 49 a S 51. Poslední 3 německé ponorky zůstaly na moři. V noci 1. 9. se U 23 (npor. Arendt) pokusila v Konstanci torpédovat rumunský torpédoborec REGELE FERDINAND, zasáhla však jen parník "Oituz" (26861>rt), který se stal totální ztrátou, v noci na 2. 9. potopila U 19 (npor. Ohlenburg) jihovýchodně od Konstance sovětskou minolovku TŠČ 410 VZRYV. Nakonec nezbylo německým posádkám, než své čluny u tureckého pobřeží potopit. U 20 (npor. Grafen) a U 23 klesly ke dnu 10. 9., U 19 o den později. Námořní válka na Černém moři tak skončila, přestože si ještě měla vyžádat řadu obětí.55 Zbývalo totiž vyčistit toto moře od min, což byl úkol, kterému se Černomořské 1odstvo věnovalo po celý zbytek války. Aktivně se jí účastnila již jen Dunajská flotila. 6.3. V arktických vodách Od května 1944 se sovětské Severní 1odstvo (admirál A. G. Golovko) pokoušelo o koordinované akce hladinových lodí (zejména torpédové čluny), letadel a ponorek proti německé pobřežní plavbě, úspěchy však hyly minimální. V létě 1944 dosáhly určitých úspěchů sovětské letecké útoky, prováděné stále silnějšími svazy námořních i armádních letounů. Sovětské ponorky potopily, přes značný počet útoků, jen 1 stíhač ponorek a 1 obchodní lod. Brigáda torpédových člunů, vyzbrojená americkým materiálem, se po prvotních nezdarech propracovala konečně v srpnu k několika úspěšným akcím, nikoliv ovšem bez vlastních ztrát. Německému velení se podařilo až do října provozovat konvoje s relativně malými ztrátami, což bylo připisováno především reorganizaci konvojové služby. Lodě byly shromaždovány do poměrně velkých konvojů 8 až 12 lodí plujících v několika kolonách, kterým bylo možné dát silnější eskortu strážních člunů a stíhačů ponorek a také minolovek (počet eskortních lodí často převyšoval počet lodí eskortovaných). Navíc byly konvoje u polárního pobřeží kryty stfhačkami JG 5, které dosáhly přes snižující se stav v roce 1944 vysokého počtu sestřelů a dokázaly spolu s flakem na eskortních i eskortovaných lodích často letecký útok úspěšně odvrátit. Na léto 1944 plánovalo německé velení také operace na sibiřské vodní cestě, pro spojeneckou převahu v Barentsově moři však do nich nemohlo vyslat těžké lodě. Vzhledem k nutnosti nasadit od srpna ponorky proti obnoveným arktickým konvojům nebylo také možné použít další čluny jako zá:.:obovací a naváděcí stanice létajících člunů jako v roce 1943. Sovětská doprava na severní ledové cestě byla zahájena 5. 7. a k východu postupně vyrážely jednotlivé ledoborce, většinou se 2 obchodními loděmi a eskortou. Jejich úkolem bylo dovést lodě do Karského moře a přivést nazpět ty, jež zůstaly na podzim 1943 150 u Port Diksonu. Německé rádiové zpravodajství tuto akci odhalilo a německé velení vyslalo do Karského a Západosibiřského moře na osmitýdenní bojovou plavbu skupinu "Greif" (6 člunů), která dorazila do operačmho prostoru 10. 8. Již 12.8. zaútočila U 365 (Wedemeyer) na konvoj BD-5 s eskortou 3 minolovek a potopila torpédem obchodní lod "Marina Raskova" (5685 brt). Eskorta považovala explozi za výbuch miny a U 365 potopila i minolovky TŠČ 114 a TŠČ 118. Většina konvojů však unikla a ponorky nenalézaly dost vhodných cílů, pouze 26.8. potopila U 957 (npor. Schaar) dělostřelbou malou vyměřovací lod "Nord" (200 brt). Po návratu 3 člunů základny se zbylé 3 pokusily zaútočit 5. /6. 9. na Dampferpulk. Sovětská minolovka TŠČ 116 (kpt.-por. Babanov) přitom potopila U 362 (npor. Franz). Ve druhé polovině září se 3 německé ponorky vydaly na východ až k Vilkického průlivu za konvojem, který však nedohnaly a byly donuceny k návratu silným ledem. Po návratu do Západosibiřského moře nalezly 3 ponorky 21. 9. konvoj 4 obchodních lodí plující z východu s eskortou 5 minolovek a 2 trawlerů (později ještě 2 torpédoborců) a podnikly na něj celkem 10 torpédových útoků. Díky špatnému fungování torpéd v arktických podmínkách byl úspěch mizivý. U 97 potopila 23. 9. malý trawler, U 739 (npor. Mangold) pak 24. 9. minolovku TŠČ 120. Německé ponorky pak vylodily 24. 9. výsadek na ostrov Sterligova, aby zničily tamní rádiovou stanici a zmocnili se sovětských kódů. Po návratu posledních člunů 4.10. se pozornost velitele německých ponorek v severním Norsku (freg. kpt. Suhren) zaměřila výhradně na spojenecké konvoje do severmho Ruska a námořní doprava z Karského moře již nebyla rušena. Po kapitulaci Finska se německá 20. horská armáda (genplk. L. Rendulic) v severním Finsku ocitla ve složité situaci. Německé velení se zprvu snažilo udržet niklové doly u Kolosjoki, počátkem října se však stalo zřejmým, že je bude nutné opustit a vyklidit i celou severonorskou provincii Finmark. Němci proto zahájili přípravy ústupu XIX. horského sboru (genpor. F. Jodl) na novou obrannou linii u Lyngenfjordu. Karelský front (arm. gen. K. A. Mereckov) zahájil v září 1944 v součinnosti se Severním lodstvem přípravy ofenzivy, jejímž cilem bylo zničit německá vojska na murmanském směru. Útok sovětské 14. armády (genpor. V. I. Ščerbakov) byl zahájen 7. 10. a předešel tak německý ústup. Jeho součástí byly i námořní výsadky. V noci na 10. 10. se v zálivu Malaja Volokovaja vylodilo 2800 mužů 63. brigády námořní pěchoty (plk. A. M. Krylov) a společně s 12. brigádou námořní pěchoty (plk. V. V. Rassochin) zahájili útok na Petsamo. O dva dny později pronikly sovětské Iehké sily do Petsamofjordu a vylodily v Lilahamari výsadek 658 mužů (mjr. I. A. Timofejev). Ti se 13.10. zmocnili přístavu. Námořní pěchota vstoupila 15. 10. společně se 14. armádou do Petsama a postupovala dále na západ, kam ustoupily hlavní sily německého XIX. sboru, kterým se podařilo uniknout obklíčení. Následovaly další výsadky. V zálivech Suonovuono a Aresvuono se 18.10. vylodil 4. prapor 12. brigády (485 mužů), v Kobbholmfjordu 23.10. posilený 3. prapor téže brigády (625 mužů) a v ústí BOkfjordu (Holmengrofjord) se 25.10. vylodily 2 prapory 63. brigády (835 mužů). Následujícího dne obsadily jednotky námořní pěchoty společně s jednotkami 14. armády přicházejícími od jihu severonorské město Kirkenes, které již Němci vyklidili. Ke krytí a podpoře výsadků bylo nasazeno letectvo Severního lodstva (genpor. A. Ch. Andrejev) a 6 torpédo 151 7. ROZHODUJICI BITVY . . NA TICHEM OCEANU V červnu 1944 zahájili Američané útok na Mariany, jež tvořily část japonského vnitřního obranného perimetru a jejichž ovládnutí mělo americkým strateg5 kým bombardérům B-29 umožnit bombardování mateřského území Japonska. Ja-ponské velení nedocenilo schopnost amerického lodstva přenést operace o 1000 mil dále na západ a předpokládalo, že rozhodující bitva, k jejímuž svedení dostalo japonské námořnictvo 3. 5.1944 rozkaz z císařského hlavmho stanu, bude svedena v oblasti Karolín či u Palauských ostrovů. / Japonský plán "A-Gó" Nový velitel Spojeného lodstva admirál Tojoda nahradil plán "Z" svého předchůdce novým plánem "A-Gó"; cílem bylo zničit americké lodstvo, zejména svaz rychlých letadlových lodí. Zároveň reorganizoval Spojené lodstvo. Jeho údernou silou se stalo 1. mobilní lodstvo viceadmirála Džisaburó Ózawy rozdělené na 3. (vzdušné) lodstvo (letadlové lodě) a 2. lodstvo (bitevní lodě a křižníky). Velitelem 3. lodstva byl Ózawa, který velel i 1. divizi letadlových lodí (TAIHÓ, ŠÓKAKU, ZUIKAKU), velitelem 2. divize (DŽUNJÓ, HIJÓ, RJÚHÓ) byl kontradmirál Takadži Džošima, 3. (ZUIHÓ, ČITOSE, ČIJODA) kontradmirál Sueó Obajaši. Jádrem 2. lodstva viceadmirála Takeó Kurity bylo 5 bitevních lodí (JAMATO, MUSAŠI, NAGATO, KONGO, HARUNA) a 10 těžkých křižníků (ATAGO, TAKAO, MAJA, ČÓKAJ, MJÓKÓ, HAGURO, KUMANO, SUZUJA, TONE, ČIKUMA). Důležitou roli v plánu "A-Gó" hrálo námořní letectvo ze souše. Štáb l. vzdušného lodstva viceadmirála Kakudži Kakuty se přesunul na Tinian, základnami byly Tinian, Guam, Saipan a Rota (vše Mariany), Iwodžima, Jap a Palauské ostrovy. Podle původmho plánu mělo mít 1. vzdušné lodstvo k dispozici na 2000 letounů, tento záměr se však zdaleka nepodařilo naplnit. Velkým problémem bylo zásobování palivem. Po opuštění Truku se hlavní sily japonského lodstva přesunuly do jihovýchodní Asie, blíž k tamním nalezištím ropy. Jádro 1. mobilmho lodstva se zprvu zdržovalo na kotvišti Lingga Roads u Singapuru, v květnu 1944 se přesunulo k Tawitawi (mezi Borneem a Filipínami), kde lodě doplnily své nádrže surovou (lehkou) ropou z nalezišt na nedalekém Tarakanu. Touto ropou byly naplněny i tankery lodstva. / Operace "KON" Spojenecký výsadek na ostrově Biak (viz I. část, oddil 6.2.), provedený ve výroční den slavného japonského vítězství v bitvě u Cušimy, vedl k dočasnému přerušení příprav operace "A-Gó". Původně měla Biak bránit jen 23. letecká flotila (kontradmirál J. Itó) se základnou v Sorongu (16 bojeschopných letadel), již 28. 5. však námořní sekce císařského hlavního stanu nařídila její posí 153 lení 50 letouny z Japonska a 40 z Marian a 31. 5. vydala rozkaz křesunu dalších 76 letadel z Karolín. Stáb Spojeného lodstva vypracoval 29. 5. plán operace "KON", přesun 2. obojživelné brigády (2500 mužů) z Mindanaa na Biak. Provedením byl pověřen kontradmirál Naomasa Sakondžu (vlajková lod AOBA); pro převoz vojáků dostal lehký křižník KINU a torédoborce ŠIKINAMI, URANAMI a SIGURE, pro krytí bitevní lod FUSÓ, těžké křižníky MJOKÓ a HAGURO a 5 torpédoborců. Vojáci měli být vyloděni 3. 6., 23. letecká flotila měla neutralizovat spojenecké lodě u Biaku a Jihozápadní oblastní lodstvo dopravit posily z Manokwari malými plavidly. Akce 23. letecké flotily začala 2. 6. útokem 54 letounů na 8 výsadkových lodí u Biaku, při ztrátě 12 letadel však Japonci pouze poškodili LST 467. Tři japonské torpédoborce nalodily 31. 5. v Zamboanze 1700 vojáků a 2. 6. vyrazily z Davaa v doprovodu křižnílců AOBA, MJÓKÓ a HAGURO a dalších 3 torpédoborců k Biaku. Dalších 800 mužů nalodily minonosky ICUKUŠIMA a CUGARU a transport č. 127 doprovázené stíhači ponorek. FUSÓ se 2 torpédoborci tvořilo vzdálené krytí. Sakondžův svaz byl 3. 6. zpozorován a sledován letounem Liberator z Wakde, což zneklidnilo admirála Tojodu natolik, že akci odvolal. Místo na Biaku byli vojáci 4. 6. vyloděni v Sorongu.5 Letouny 23. flotily (32 stíhaček Zeke, 9 námořních a 10 armádních bombardérů) zaútočily 3. 6. u Bosniku na americké výsadkové lodě a torpédoborce, nezpůsobily však větší škody při ztrátě 11 letadel. Admirál Kinkaid vyslal k Biaku svaz admirála Crutchleyho (HMAS AU,STRALIA, USS PHOENIX, BOISE a NASHVILLE a 14 torpédoborců), který byl 4. 6. napaden japonskými letouny (28 stíhaček a 6 bombardérů). Útok skončil bez úspěchu, jen NASHVILLE byl mírně poškozen blízkým dopadem pumy. Při večerním útoku 2 bombardérů na letiště na Wakde se však Japoncům podařilo zničit či těžce poškodit přes 60 letadel. Při druhém pokusu dopravit posily na Biak vzaly v noci na 7. 6. torpédoborce ŠIKINAMI, URANAMI a ŠIGURE na palubu v Sorongu po 600 vojáků a s eskortou HARUSAME, ŠIRACUJU a SAMIDARE, jež vlekly čluny s vojáky, vyrazily o půlnoci k ostrovu. Akci velel opět admirál Sakondžu (ŠIKINAMI). Krátce po poledni 8. 6. byl japonský svaz napaden skupinou 10 bombardérů Mitchell z letiště Sentani, které potopily HARUSAME a poškodily SIRACUJU (vážně), ŠIKINAMI a SAMIDARE (lehce). Sakondžu plul dál k Biaku, přestože byl v 19.00 varován leteckým průzkumem, že se k němu od východu blíží Crutchleyho svaz. Krátce před půlnocí se oba svazy spatřily a Japonci začali ihned ustupovat k severu. V přestřelce na velkou vzdálenost mezi torpédoborci byl znovu poškozen ŠIRACUJU. Na popud admirála Ózawy byly do operace "KON" nasazenysuperbitevní lodě JAMATO a MUSASI, které odpluly 10. 6. z Tawitawi s eskortou lehkého křižníku NOŠIRO a 6 torpédoborců a 11. 6. dopluly k ostrovu Batjan (Moluky). Měly krýt dopravu posil společně s křižmky MJÓKO a HAGURO. Transportnímu svazu velel opět Sakondžu a tvořily ho křižníky AOBA a KINU, torpédoborce ŠIKINAMI, URANAMI, JAMAGUMO, NOWAKI, minonosky ICUKUŠIMA a CUGARU, transport č.127 a několik obchodních lodí s krytim stíhačú ponorek. Toto lodstvo mělo k Biaku dorazit 15. 6. pod velením viceadmirála Matome Ugakiho (JAMATO), který chtěl zároveň ostřelovat spojenecké pozice na ostrovech Biak a Owi. Po útocích amerického palubmho letectva na Mariany 11. a 12. 6. vydal admirál Tojoda v 18.30 večer 12. 6. roz 154 kaz zahájit operaci "A-Gó". Operace "KON" byla "načas" odložena a admirál Ugaki odplul urychleně s jádrem svého svazu na sever, aby se připojil ve Filipínském moři k 1. mobilnímu lodstvu admirála Ózawy. Zároveň nařídil Tojoda 23. letecké flotile, aby přesunula všechna námořní letadla z Nové Guineje na Palauské ostrovy.5x Japoncům se podařilo dopravit na Biak jen 1100 vojáků, přesto kladli tvrdý odpor a teprve 22. 6. uvedli spojenci letiště do provozu. Japonští obránci padli téměř všichni (2700), Američané ztratili 474 padlých a nezvěstných a 2429 raněných. 7.1. Invaze na Mariany Již 23. 2. provedlo americké palubní letectvo útok na japonská letiště na Marianách. TG 58.2 kontradmirála Montgomeryho napadla Guam a Saipan, rG 58.3 kontradmirála Fredericka C. Shermana Tinian a Rotu. Na zemi se podařilo zničit 101 letounů, ve vzduchu dalších 67. Americké ztráty byly 6 strojů. Stejně jako na Truku vedl útok k útěku japonských lodí z ohrožené oblasti, z čehož těžily americké ponorky. SUNFISH (Shelby) potopila 2 transportní lodě (9437 brt), TANG (OKane) 4 lodě (14 572 brt). Palubní letouny pořídily navíc první snímky japonských postavení. Američané měli o Marianách nedostatek informací (kromě Guamu byly pod 9onskou správou již od roku 1918) a fotoprůzkum hrál při přípravě výsadku velkou roli. Námořní průzkumné letouny Liberator z "Hendersonova letiště" na Guadalcanalu létaly k Marianám s mezipřistáním na Eniwetoku a od c1e se vracely zpět přes letiště Los Negros na Admiralitních 155 Děla japonské bitevni lndě JAMA TO 145 146 SAIPAN ~ ~ÁTOKA MAGICIENNE 15 1 TINIAN ROTA 14 1 přístav Apra / ; , GUAM lAmer. výsadky,1944 Orote Japon.1etiště 0 20 40 nam. mile 145 146 Jižni Marián.ské ostrovy ostrovech. Trvalo 5 dní, než se snímky průzkumných letounů dostaly k plánovačům v Pearl Harboru. Podobně jako Japonci provedli i Američané na jaře 1944 reorganizaci svých námořních sil v Tichomoří. Admirál Halsey byl odvolán z funkce velitele jižmho Pacifiku (nyní jen týlová oblast) a stal se velitelem 3. lodstva. U Tichomořského lodstva tak vznikly 2 týmy (v čele se Spruancem a Halseym), z nichž jeden vždy vedl probíhající operaci a druhý plánoval tu následující. Námořní jednotky 3. a 5. lodstva zůstávaly stejné, měnilo se jen jejich označení. Svaz rychlých letadlových lodí měl u Halseyho označení TF 38, u Spruance TF 58. Toto nezvyklé uspořádání podstatně urychlilo závěrečnou fázi války v Tichomoří. Zároveň se stal viceadmirál Turner velitelem obojživelných sil Tichomořského lodstva a vedle jeho vlastního V. svazu mu byl podřízen ještě III. obojživelný svaz (kontradmirál Wilkinson). Každý svaz měl vlastní sbor pozemních jednotek se stejným číslem. I Plán operace "Forager" Dobytím Marianských ostrovů bylo pověřeno 5. lodstvo admirála Spruance. Vlastní obojživelnou operaci prováděl Spojený expediční svaz (TF 51) viceadmirála Turnera, expedičním vojskům velel generálporučík Holland M. Smith. Spojený svaz se členil na Severní invazní svaz (TF 52) pod velením samotného Turnera, jehož úkolem bylo 156 vylodit na ostrovech Saipan a Tinian jednotky V. obojživelného sboru generála Smithe (2. a 4. divize námořní pěchoty), které se nalodovaly na Havaji a na západním pobřeží, a Jižní invazní svaz (TF 53) kontradmirála Richarda L. Conollyho, jehož úkolem bylo vylodit na Guamu III. obojživelný sbor generálmajora Roye S. Geigera (3. divize a l. provizorní brigáda námořní pěchoty), které se nalodovaly v oblasti Guadalcanal - Tulagi. Plovoucí záloha (TG 51.1 ) pod velením kontradmirála Williama H. P. Blandyho měla na palubě vojáky 27. pěší divize (genmjr. Ralph Smith), v záloze byla 77. pěší divize na Havaji. Bezprostřední dělostřeleckou podporu výsadku zajištovaly bitevní lodě, křižmky a torpédoborce kontradmirálů Oldendorfa a Ainsworthe, letecké krytí a podporu palubní letouny eskortních letadlových lodí kontradmirálů Geralda F. Bogana, H. B. Sallady a Ragsdalea. Celou operaci kryl svaz rychlých letadlových lodí (TF 58) admirála Mitschera. Armádnímu a námořnímu letectvu z pozemních základen ve středním Pacifiku velel viceadmirál Hoover, průzkum zajištovaly ponorky COMSUBPAC admirála Lockwooda. Za místo prvmho výsadku byl zvolen Saipan, kde bylo nejlepší letiště (Aslito na jižním konci ostrova) a který byl nejblíže k Japonsku. Později měly následovat výsadky na ostrovech Tinian (oddělen od Saipanu úzkou úžinou) a Guam. Datum bylo stanoveno na 15. 6., krycí název operace byl "Forager". Na Saipan bylo od nejbližší americké základny na Eniwetoku 1017 mil a Eniwetok byl pouhým kotvištěm, kde bylo jen letiště, písek a pár kokosových palem. Většina invazního svazu vyplouvala z Pearl Harboru, vzdáleného od Saipanu 3500 mil, část vojáků se nalodovala na Guadalcanalu, vzdáleném od Guamu 2400 mil. Celkem bylo v operaci "Forager" nasazeno 533 bojových a pomocných lodí, na jejichž palubách byl výsadek 127 571 vojáků. 157 Americký bombardér Avenger nad ostrovem Tinian I Japonská obrana Saipanu Obrana Marian byla úkolem 31. armády s velitelstvím na Saipanu; její velitel, generálporučík Hidejoši Qbata, se však v době amerického útoku právě vracel z inspekční cesty na Palauské ostrovy a uvázl na Guamu. Japonskou posádku Saipanu tvořilo asi 32 000 mužů, z nichž většina patřila ke 43. pěší divizi generálporučíka Jošicugu Saitó. Po americké invazi na Marshallovy ostrovy se japonské velení pokusilo posilit obranu Marian, jen malá část vyslaných vojáků, navíc většinou bez výzbroje a výstroje, se však na místo určení dostala, protože většinu transportních lodí potopily americké ponorky. Na Saipanu bylo celkem 25 569 vojáků pozemní armády, z toho 22 702 mužů 43. divize a 47. samostatné smíšené brigády (plk. Óka), ostatní byli vojáci týlových složek a trosečníci z potopených lodí. Směsici malých strážních plavidel, bárek a námořních pozemních jednotek na Marianách (Středopacifické lodstvo) velel viceadmirál Čuiči Nagumo, jehož velitelství bylo také na Saipanu. Do obrany ostrova se však nevměšoval a ponechal ji na Saitóvi. Námořnictvo k ní přispělo 6690 muži. Na Saipanu bylo i velitelství 6. lorlstva (ponorky), jehož velitel viceadmirál Takeó Takagi také do záležitostí obrany ostrova nezasahoval. Přípravy k obraně nebyly v červnu 1944 zdaleka dokončeny, opevnění se skládalo jen z jednotlivých bunkrů a pevnůstek. Po celém ostrově bylo poměrně rovnoměrně rozmístěno japonské dělostřelectvo (8 děl ráže 152 mm, 9 ráže 140 mm, 8 ráže 120 mm a 4 minomety ráže 200 mm). Pokud šlo o taktiku, dostal Saitó od svých nadřízených jedinou instrukci, zničit nepřítele na plážích. / Letecké útoky a dělostřelecká příprava Americké armádní letectvo se od 3. 6. věnovalo neutralizaci okolních japonských leteckých základen a provedlo útoky na Palauské ostrovy, Peleliu, Woleai, Jap, Truk, Puluwat a Satawan. Od 11.6. vstoupilo do akce palubní letectvo TF 58 (celkem 15 letadlových lodí). Po sestřelení několika japonských průzkumných letounů byl ve 13.00 proveden útok 208 stíhaček a 8 torpédových letounů na japonské základny a letiště na Saipanu a Tinianu, při kterém bylo zničeno 36 japonských letadel. Potom se letouny TG 58.1. (kontradmirál Joseph J. Clark) věnovaly Guamu (letiště Orote), zatímco ostatní skupiny TF 58 útočily nadále na Saipan a sousední Tinian. Pokus o útok japonských letadel v 03.15 až 04.15 ráno 12. 6. byl neúspěšný, letouny TG 58.4 (kontradmirál William K. Harrill) však asi 160 mil severozápadně od Saipanu zničily konvoj plující ze Saipanu do Jokohamy (potopena torpédovka OTORI, 3 stíhače ponorek,10 obchodních a několik rybářských lodí). Během 3 dní bylo japonské letectvo na Saipanu a Tinianu prakticky eliminováno a intenzita útoků palubních letounů TF 58 v příštích dnech poněkud poklesla (dvě skupiny doplňovaly palivo, dvě odpluly na sever k útoku na Vulkánové a Boninské ostrovy). K dalším japonským leteckým útokům došlo až 15. 6., kdy se za soumraku přiblížily letouny z Guamu. Stihačky z USS SAN JACINTO jich však 7 sestřelily a zbytek rozehnaly. Po západu slunce se o další útok pokusilo 13 torpédových letounů (3 Judy a 10 Frances) krytýeh I l Zery, které si za svůj ci1 vybraly letadlové lodě LEXINGTON a ENTERPRISE, torpéda však nezasáhla. Od rána 13.6. ostřelovalo Saipan a Tinian 7 nových bitevních lodí viceadmirála Willise A. Lee (WASHING 158 TON, NORTH CAROLINA, IOWA, NEW JERSEY, INDIANA, SOUTH DAKOTA, ALABAMA). Akce skončila fiaskem, protože lodě neměly praxi v ostřelování pobřeží a piloti pozorovatelských letounů nedokázali rozpoznat cile. Většina z 2432 granátů ráže 406 mm a 12 544 ráže 127 mm nic nezasáhla a zničila jen několik viditelných cilů bez vojenského významu. Druhý den převzaly ostřelování lodě admirála Oldendorfa staré bitevní lodě s děly ráže 406 mm (MARYLAND a COLORADO) a 356 mm (PENNSYLVANIA, TENNESSEE, CALIFORNIA, MISSISSIPPI, NEW MEXICO, IDAHO), 6 těžkých křižníků s děly ráže 203 mm, 5 lehkých křižníků s děly ráže 152 mm a 26 torpédoborců s děly ráže 127 mm. Střilely také baterie středmho dělostřelectva bitevních lodí a křižníků. Bylo dosaženo mnohem lepších výsledků, zejména díky pečlivé přípravě štábů kontradmirálů Oldendorfa a Ainsworthe. Na Saipanu nekladli japonští dělostřelci velký odpor a ukryli se v jeskyních, intenzivnější byla palba děl z Tinianu. Baterie u města Tinian brzy zarámovaly křižmk CLEVELAND a krátce poté zasáhly bitevní lod CALIFORNIA a torpédoborec BRAINE. O den později pak baterie u severmho výběžku Tinianu zasáhla bitevní lod TENNESSEE. Ostřelování z moře sice ochromilo japonské spojení, dělostřelecké pozice však nevyřadilo, stejně jako kulometná a minometná postavení v bezpostředním zázemí pláží. Generál Saitó zprvu pokládal letecké útoky l.l. 6. za rutinní akci, císařský hlavní stan však jeho mínění nesdilel a s jeho souhlasem vyslal admirál Tojoda 1. mobilní lodstvo do rozhodující bitvy. Po dvou dnech došel i Saitó k závěru, že hrozí nebezpečí výsadku. Zprvu se domníval, že k němu dojde v zátoce Magicienne, kde byly nejpřístupnější pláže bez útesů, pod vlivem silného ostřelování oblasti kolem Charan Kanoa však došel 14. 6. k závěru (zcela správnému), že k výsadku dojde zde a přesunul tam své jednotky a dělostřelectvo. Své velitelské stanoviště umístil na kótu 500, odkud měl výhled na celou jižní třetinu ostrova. I Výsadek na Saipanu Jako první zamířily k pobřeží Saipanu americké podmořské demoliční jednotky, jež prováděly průzkum pobřežních útesů a zřizovaly v nich pomocí výbušnin průchody. Tyto jednotky pracovaly již v průběhu námořmho ostřelování. Námořní dělostřelectvo zahájilo bezprostřední přípravu a podporu výsadku v 04.30 ráno 15. 6. a střílelo až do 06.30, kdy je na 30 minut vystřídalo palubní letectvo, útočící na cíle v bezprostřední blízkosti pláží. Potom lodě svou palbu v 07.00 obnovily. Výsadek na Saipanu byl prováděn na frontě dvou divizí v úseku širokém 6 km. K 8 invazním plážím vyrážely výsadkové prostředky ze vzdálenosti 3600 metrů od břehu, přičemž u každé pláže stálo 8 LST s vojáky jednoho praporu (celkem tedy tvořilo údernou vlnu 8 praporů námořní pěchoty převážených na 64 LST). První vlnu dopravovalo na každou pláž vždy 12 obojživelných transportérů LVT, na bocích pluly velitelské výsadkové čluny LCC. Před první vlnou miřilo ke břehu 24 výsadkových dělových člunů (LCI-G) s kanony ráže 40 mm, jež poskytovaly bezprostřední palebnou podporu vylodujícím se jednotkám, a doprovázelo ji 18 obrněných obojživelných transportérů, jejichž úkolem bylo proniknout na břeh a zlikvidovat nepřátelská kulometná hnízda. V okamžiku, kdy LVT vyrazily k invazním plážím, bitevní lodě, křižmky a torpédoborce, zakotvené jen 1250 159 yardů od břehu, stále ještě střilely. Když přejížděly LVT přes útesy, nalétlo 72 letounů z eskortních letadlových lodí. Jako první přistály v 08.44 u břehu jednotky 6. pluku námořní pěchoty (plk. J. P. Riseley) na pláži Red 2, do 08.52 byli již vojáci první vlny na všech 8 plážích. Potom následovaly v rychlém sledu další 3 vlny. Celkem se v prvních 4 vlnách vylodilo 8000 námořních pěšáků, přepravovaných přibližně 600 výsadkovými prostředky. Obojživelné transportéry utrpěly těžké ztráty, výsadkových člunů bylo naopak ztraceno překvapivě málo. V první fázi výsadku došlo ke zmatku. Na levém křídle se 2. divize námořní pěchoty (genmjr. T. E. Watson) vylodila přiliš na severu, protože dva prapory 6. pluku přistály na plážích Red 1 a 2 místo na Red 2 a 3 a také 2. prapor 8. pluku (plk. C. R. Wallace) se místo na pláži Green 2 vylodil na Green 1 přidělené 3. praporu téhož pluku. Ke zmatkům přispělo i zranění velitelů všech 4 čelních praporů 2. divize v prvních hodinách akce. Svou roli hrálo i to, že námořní ostřelování přes veškerou mohutnost nevyřadilo japonskou obranu a Japonci znovu obsadili připravené dělostřelecké pozice na svazích hory Fina Susa. Jejich palba postupně silila a při výsadku 4. vlny již dopadaly granáty na pláže a útes před nimi. Nejhorší byla situace v sektoru 4. divize námořní pěchoty (genmjr. H. Schmidt), a to na nejjižnějších plážích Yellow 1 a 2, kde se vylodily 2 prapory 25. pluku námořní pěchoty (plk. M. J. Betchelder); na krajní pláži byl 2. prapor přibit k zemi hned po výsadku, vedlejší 1. prapor postoupil asi 500 metrů do vnitrozemí v LVT, pak však musel zalehnout. Také na pláži Blue 2 byla většina 2. praporu 23. pluku námořní pěchoty (plk. L. R. Jones) přibita k zemi již po 100 metrech. Postup do vnitrozemí brzy uvázl i v sektoru 2. divize. Několik LVT, jež pronikly z pláže Red, záhy zastavil skalnatý terén a bažina u jezera Susupe. Naštěstí se před polednem podařilo vylodit 36 tanků divize. Tanky 4. divize takové štěstí neměly a na břeh se jich dostalo jen pár. A tak se linii postupu pro první den podařilo dosáhnout jen na svazích hory Fina Susa. Výsadek na široké frontě měl na Saipanu za ci1 zajistit rychlý postup do vnitrozemí a ovládnout celý ostrov během několika dnů, což se nezdařilo. Zcela bez efektu byla diverze u přístavu Tanapag na východním pobřeží ostrova, kde byl simulován výsadek. Generál Saitó nebyl touto demonstrací ani v nejmenším vzrušen.l 7.2. Bitva ve Filipínském moři Americké útoky na japonské pozice na Marianách 11. a 12. 6. přesvědčily admirála Tojodu, že cilem hlavmho úderu amerických sil budou právě Mariany.z Nařídil proto, aby se hlavní sily l. mobilmho lodstva spojily s Ugakiho svazem. Admirál Ózawa odplul 13. 6. z Tawitawi, proplul Guimaraskou úžinou mezi ostrovy Negros a Panay a zamířil do Filipínského moře. Toho rána vydal v 08.55 Tojoda ze své vlajkové lodě ÓJODO, kotvící v japonském vnitřním moři, Ózawovi rozkaz zaútočit na nepřítele u Marian a zničit invazní lodstvo v souladu s plánem "A-Gó". I Ózawovy záměry Ózawovův svaz proplul 15. 6. Visajanským mořem a večer zamiřil úžinou San Bernardino do Filipínského moře. Tento pohyb byl v 18.35 zpozorován a ohlášen ponorkou FLYING FISH (Risser). Tím však americké zprávy 160 o pohybu nepřítele nadlouho skončily. Ózawův svaz se 16. 6. odpoledne spojil ve Filipínském moři s Ugakiho loděmi, jež připluly z Batjanu společně s tankery l. zásobovacího svazu.4 Po dotankování vyrazilo celé 1. mobilní lodstvo večer 17. 6. k východu, aby napadlo hlavní stly amerického lodstva, o jehož dislokaci byl Ózawa slušně informován. Věděl, že dvě skupiny amerických letadlových lodí útočily 15. a 16. 6. na Čičidžimu (Boniny) a Iwodžimu (Vulkánové ostrovy), zatímco dvě tankovaly, a že invazní jednotky kryjí eskortní letadlové lodě a rychlé letadlové lodě nejsou pro tento účel nutné. Předpokládal však, že admirál Spruance, jehož měli Japonci za opatrného, se nevzdálí více než 100 mil na západ od Marian a bude spíše krýt vylodění než usilovat o bitvu s japonskými letadlovými loděmi. Ózawa si byl také vědom toho, že TF 58 má nad jeho svazem téměř dvojnásobnou převahu v lodních jednotkách a více než dvojnásobnou v počtu letade1 (viz tabulka č. 21). Japonci však mohli využít 3 taktické výhody.,První bylo, že oblast, v níž hodlal Ozawa svést bitvu, byla v doletu japonských letadel ze souše (z Guamu, Roty a Japu, Saipan a Tinian již byly vyřazeny), což mělo kompenzovat převahu amerického palubního letectva, druhou to, že japonská palubní letadla měla o 100 mil větší dolet než americká, což umocňovala třetí výhoda, spočívající v tom, že převládající východní vítr umožňoval Japoncům start a přistání, aniž by jejich letadlové lodě musely měnit kurz. Tabulka č. 21 Poměr sil v bitvě ve Filipínském moři 19.-21. 6.1944 Počet lodí: Počet letadel: Velkou důležitost přikládal Ózawa (poučen zkušeností od Midway) včasnému odhalení nepřítele průzkumem, ke kterému použil hydroplány z bitevních lodí a křižníků, jež měly nad svými americkými protějšky převahu doletu (560 mil proti maximálně 350). Ózawovi se navíc dlouho dařilo unikat americkému leteckému průzkumu. Většího doletu svých letadel hodlal využít k tomu, aby útočil z pozice mimo dolet amerických palubních letadel. Jeho letadla mohla navíc přistávat na Guamu, doplnit palivo a výzbroj a při zpátečním letu k mateřským lodím provést druhý útok. Ózawa hodlal pokračovat v akci 161 " Z toho 71 stihacích bombardérů. skupina / ČIJODA i/ ,// skupina / / - ZUIHÓ / vitr / skupina / ČIJODAi PŘEDVOJ (Kurita) O DŽUNJÓ HIJO RJÚHÓ skupina , HLAVNÍ, r TAIHÓ SÍLY , ZUIKAKU (Ózawa) ; ÓÓKAKU skupina 0 10 20 30 40 50 nam. mi e Formace japonského 1. mobilniho lodštva 19. 6.1944 až do úplného zničení nepřátelského operačního svazu. Kalkuloval přitom s tím, že v souladu s plánem "A-Gó" zasadí první úder americkému lodstvu letadla ze souše. Tento jeho předpoklad se však ukázal jako mylný. Přes veškerá ujištování císařského hlavního stanu o tom, že l. mobilní lodstvo bude v rozhodující bitvě podpořeno nejméně 500 letouny ze souše, bylo počátkem června na Marianách jen 172 japonských letadel a část z nich byla odeslána na jih k podpoře operace "KON".5 Velitel 1. vzdušného lodstva admirál Kakuta navíc ve svých hlášeních bagatelizoval vlastní ztráty a nafukoval ztráty Američanů, čímž uvedl Ózawu v omyl. Ten dokonce v noci na 19. 6. porušil rádiové ticho, aby informoval Kakutu o pozici TF 58 a sdělil mu svůj plán koordinovaného leteckého útoku. Takové akce však již japonské letectvo na Marianách nebylo schopno. Aniž to tušil, provedl Ózawa, jehož průzkumné letouny zpozorovaly 18. 6. odpoledne TF 58 asi 200 mil západně od Saipanu, přípravy na útok přištího rána.) Předsunutý svaz admirála Kurity (tři skupiny lodí vždy kolem jedné lehké letadlové lodě) vyrazil na pozici 300 mil jihozápadně od TF 58. S odstupem asi 100 mil ho následovalo jádro 1. mobilmho lodstva pod velením Ózawy, zformované do dvou do kruhu uspořádaných skupin ve středu vždy se třemi letadlovými loděmi (svaz "A" a "B"). Většina japonských těžkých lodí byla u Kuritova svazu, kde měly silným protiletadlovým dělostřelectvem odrazit první úder nepřítele, kdyby TF 58 přešel do útoku (s tím ovšem Ózawa přiliš nepočítal). Všechna Ózawova opatření byla dobře promyšlena, stejně jako v předchozích akcích (např. u Midway) však byly jednotlivé části japonského lodstva přiliš daleko od sebe, takže si nemohly přijít v případě potřeby na pomoc. Slabá byla protiponorková ochrana letadlových lodí. Těchto nedostatků si však Japonci nebyli vědomi a ráno 19. 6., kdy se na letových palubách chystalo 300 strojů k útoku, byli japonští velitelé, námořníci i letci odhodláni vybojovat vítězství srovnatelné 162 s triumfem u Cušimy před 49 lety. Admirál Tojoda nechal ostatně již 15. 6. v 09.00 předat všem jednotkám Spojeného lodstva slavný Tógův rozkaz: Osud řise závisí na této bitvě. Necht každý nasadí všechny své síly. / Spruance a Mitscher Americké 5. lodstvo bylo 14. 6. rozptýleno a jeho pozice byla podobná situaci Japonců při bitvě u Midway. Invazní skupina pro Saipan směřovala k cili, plovoucí záloha a skupina pro Guam čekaly východně od Marian. Polovina TF 58 s admirálem Mitscherem se připravovala zaujmout zajištovací postavení západně od Saipanu, zatímco druhá polovina pod velením admirála Clarka odplula na sever, aby provedla útok na japonské základny na Iwodžimě a Cičidžimě a vzdálila se tak na 500 mil od Saipanu. Tím však paralela s bitvou u Midway končila, protože Japonci nevěděli o americkém útoku předem a nemohli tudíž zničit americké lodstvo po částech. Navíc věděl admirál Spruance až do 15. 6. z hlášení ponorek poměrně přesně, kde japonské lodstvo je. Když vplulo do Filipínského moře, bylo jasné, že dojde k bitvě. Spruance proto odložil výsadek na Guamu a povolal k TF 58 od Saipanu 8 křižníků a 21 torpédoborců. Staré bitevní lodě admirála Oldendorfa pak poslal 25 mil západně od Saipanu s úkolem krýt předmostí. Admirál Clark dostal 16.6. rozkaz ukončit útoky na Čičidžimu a Iwodžimu a plout s oběma skupinami letadlových lodí k jihu, kde se měl připojit ke 163 Viceadmirál Marc A. :Ilitscher ÓWPENS BÉ ÉÁÚ WOOD LANGLEY BATAAN ESÓE ŘK ÓWN Víff o o P 0 0 P PŘIIVBČETON Spruance ENTERPRIS 1 .0 LEXINGTON LeeNAo ANJACINTO nm 0 á o MitScher forpédoborce 0 radarové hlidky v o WAŇ ŇGTON ,E NORTH CAROLINA TG 58.2 W JERSEY 0 CABOT SOUTH DAKOTA ` o I WASP ALABAMA 0 oo MONTEREY 0 BUNKER HILL 0 S lO 1S 20 nám. mile Formace amerického TFSB 19. 6.1944 zbytku TF 58. Spruance sám odplul na křižmku INDIANAPOLIS od Saipanu, nepřevzal však taktické velení v nadcházející bitvě a přenechal je Mitscherovi. Vyhradil si však právo vydat "nezbytné všeobecné směrnice" a vymínil si, že bude dopředu informován o Mitscherových záměrech. Protože ponorka SEAHORSE (Cutter) zpozorovala 15. 6. Ugakiho bitevní lodě a křižníky na severovýchodním kurzu, domnívali se Američané, že japonské lodstvo je rozděleno nejméně na dvě od sebe dosti vzdálené skupiny. Spojení Ózawy a Ugakiho 16. 6. americký průzkum neodhalil a Spruance zůstával v nejistotě, zda nepřítel nasadí své sily hromadně nebo použije problematickou taktiku rozdělení sil, charakteristickou pro dosavadní japonské operace. Dvě hlášení ponorky CAVALLA (Kossler) ze 17. 6. ukazovala, že nepřítel pluje nadále směrem k Marianám, ponorka však viděla jen část l. mobilního lod,stva a Spruance tak stále nevěděl, zda již byly odhaleny všechny nasazené japonské sily. V poledne 18. 6. se obě Clarkovy skupiny připojily k TF 58 a Spruance vytvořil ze svých 7 nových bitevních lodí, 4 těžkých křižníků a 14 torpédoborců novou operační skupinu (TG 58.7) pod velením viceadmirála Lee. TF 58 byl tedy rozdělen do 5 skupin, vždy v kruhové formaci, vzdálených od sebe asi 12 až 15 mil. Skupina bitevních lodí byla jednou ze dvou skupin vysunutých nejdál na západ, odkud se očekával japonský útok (podobně jako Ózawa chtěl i Spruance využít protiletadlových děl bitevních lodí a umístil je tak, aby přes ně musela japonská letadla přelétat). TF 58 mezitím zaujal pozice západně od Marian. Mitscher se rozhodl, že ve dne popluje směrem na západ a v noci se stáhne zpět na východ, aby zabránil jakémukoliv nepřátelskému svazu proniknout ve tmě k Saipanu, jehož krytí bylo hlavním úkolem 5. lodstva. Během dne 18. 6. směřoval tedy TF 58 na západ k poslední ohlášené pozici nepřftele. Průzkumné letouny (palubní stíhačky) ho však nespatřily a Mitscher 164 tak neměl až do soumraku žádné zprávy o jeho pozici. Vydal tedy rozkaz, aby se TF 58 ve 20.30 obrátil na opačný kurz (tehdy byl 270 mil jihozápadně od Saipanu). O necelé dvě hodiny později přišlo z Pearl Harboru hlášení o tom, že rádiové vysilání japonského lodstva (Ózawova depeše Kakutovi) bylo zaměřeno 335 mil jihozápadně od TF 58. Mitscher zvážil tuto zprávu a ve 23.25 navrhl Spruanceovi radiotelefonem, aby TF 58 obrátil v 01.30 znovu na západ a za svítání vyslal údernou vlnu k útoku na nepřítele. Mitscher se tak chtěl vyhnout situaci, kdy po celonoční plavbě směrem na východ bude TF 58 ráno 19. 6. v dosahu japonských palubních letadel, ale japonské lodstvo nebude v doletu letadel amerických. Navíc si uvědomoval, že i po obratu na západní kurz za svítání bude vždy pro start či přistání letadel nutné obracet lodě proti větru zpět na východ a tím se budou od nepřítele znovu vzdalovat. Pokud šlo o krytí předmostí na Saipanu a invazmho lodstva, domníval se, že eskortní letadlové lodě a staré bitevní lodě mají dost sil na to, aby odrazily případný pokus Japonců o útok z boku. Spruance studoval tento návrh se svým štábem celou hodinu a v 00.38 ráno 19. 6. ho zamítl. Protože úkolem 5. lodstva bylo "dobýt, obsadit a zajistit Saipan, Tinian a Guam", nehodlal podniknout akci proti japonskému lodstvu v situaci, kdy neměl jasné informace o pozici nepřítele. Měl za to, že 1. mobilní lodstvo je mnohem dál na východ , než uvádělo zaměření HF/DF z Pearl Harboru. Hlavním úkolem TF 58 byla podle něj ochrana předmostí a výsadkových sil na Saipanu. Vzhledem k tomu, že Japonci v Korálovém moři, u Midway i u Guadalcanalu vždy útočili z křídel, hodlal zaujmout takovou pozici, aby nepřátelské sily nemohly proniknout do jeho týlu a napadnout invazní lodstvo.s Výkonnost amerického leteckého průzkumu v předchozích dnech mu nedávala jistotu, že by takový pokus byl včas odhalen. Proto nařídil návrat TF 58 k Marianám a vzal na sebe riziko operací v doletu japonských palubních letounú bez možnosti napadnout jejich mateřské lodě. Za rozbřesku 19. 6. byl TF 58 asi 90 mil jihozápadně od Saipanu a 80 mil severozápadně od Guamu. Nutno poznamenat, že ani v té době ještě admirál Spruance nedostal zaručenou zprávu o pozici 1. mobilmho lodstva.y Složení sil Američané: 5. lodstvo - admirál Raymond A. Spruance (INDIANAPOLIS) Operační svaz rychlých letadlových lodí (TF 58) - viceadmirál Marc A. Mitscher (LEXINGTON) Operační skupina TG 58.1 - kontradmirál Joseph J. Clark letadlové lodě HORNET, YORKTOWN, BELLEAU WOOD, BATAAN (267 letadel) 10. divize křižníků (kontradmirál L. H. Thebaud) - BOSTON, BALTIMORE, CANBERRA, SAN JUAN. OAKLAND l4torpédoborců Operační skupina TG 582 - kontradmirál Alfred E. Montgomery letadlové lodě BUNKER HILL, WASP, MONTEREY, CABOT (244 letadel) 13. divize křižníků (kontradmirál L. T. DuBose) - SANTA FE, MOBILE, BILOXI 12 torpédoborců Operační skupina TG 58.3 - kontradmirál John W. Reeves letadlové lodě ENTERPRISE, LEXINGTON, SAN JACINTO, PRINCETON (228 letadel) 165 křižníky INDIANAPOLIS, RENO 12. divize křižníků (kontradmirál R. W. Hayler) - MONTPELIER, CLEVELAND, BIRMINGHAM 13 torpédoborců Operační skupina TG 58.4 - kontradmirál William K. Harrill letadlové lodě ESSEX, LANGLEY, COWPENS (163 letadel) 11. divize křižníků (kontradmirál L. J. Wiltse) - SAN DIEGO 14. divize křižníků (kontradmirál W. D. Barker) - VINCENNES, HOUSTON, MIAMI 14 torpédoborců Operační skupina 58.7 - viceadmirál Willis A. Lee 6. divize bit. lodí (viceadmirál Lee) - WASHINGTON, NORTH CAROLINA 7. divize bit. lodí (kontradmirál O. M. Hustvedt) - IOWA, NEW JERSEY 8. divize bit. lodí (kontradmirál G. B. Davis) - INDIANA 9. divize bit. lodí (kontradmirál E. W. Hanson) - SOUTH DAKOTA, ALABAMA 6. divize křižníků (kontradmirál C. T. Joy) - WICHITA, MINNEAPOLIS, NEW ORLEANS, SAN FRANCISCO 14 torpédoborců Operační svaz hlídkových ponorek TF 17 - viceadmirál Charles A. Lockwood (Pearl Harbor) PLUNGER, GAR, ARCHERFISH, PLAICE, SWORDFISH, PINTADO, PILOTFISH, TUNNY, ALBACORE, SEAWOLF, BANG, FINBACK, STINGRAY, FLYING FISH, MUSKALLUNGE, SEAHORSE, PIPEFISH, CAVALLA, GROWLER Ponorky 7. lodstva - kontradmirál Ralph W. Christie HAKE, BASHAW, PADDLE, HARDER, HADDO, REDFIN, BLUEFISH, JACK, FLIER Japonci: l. mobilní lodstvo - viceadmirál Džisaburó Ózawa (TAIHÓ) Předsunutý svaz - viceadmirál Takeó Kurita (ATAGO) 3. divize letadl. lodí (kontradmirál S. Obajaši ) - ČITOSE, ČIJODA, ZUIHÓ (88 letadel) 1. divize bit. lodí (viceadmirál M. Ugaki) -JAMATO, MUSAŠI 3. divize bit. lodí (viceadmirál J. Suzuki) - HARUNA, KONGO 4. divize křižníků (viceadmirál Kurita) - ATAGO, TAKAO, MAJA, ČÓKAI 7. divize křižníků (viceadmirál K. Širaiši) - KUMANO, SUZUJA, TONE, ČIKUMA 2. eskadra torpédoborců (kontradmirál M. Hajakawa) - lehký křižník NOŠIRO, torpédoborce NAGANAMI, ASAŠIMO, KIŠINAMI, OKINAMI, TAMANAMI, FUDŽINAMI, HAMA TAZE, ŠIMAKAZE Svaz "A - viceadmirál Ózawa l. divize letadl. lodí (viceadmirál Ózawa) - TAIHÓ, ŠÓKAKU, ZUIKAKU (207 letadel) 5. divize křižníků (kontradmirál Š. Hašimoto) - MJÓKÓ, HAGURO 166 10. eskadra torpédoborců (kontradmirál S. Kimura) - lehký křižník JAHAGI, torpédoborce ASAGUMO, URAKAZE, ISOKAZE, HACUZUKI, WAKACUKI, AKIZUKI, ŠIMOCUKI Svaz "B" - kontradmirál Takadži Džošima 2. divize letadl. lodí (kontradmirál Džošima) - DŽUNJÓ, HIJÓ, RJÚHÓ (135 letadel) bitevní lod NAGATO, těžký křižmk MOGAMI torpédoborce MIČIŠIO, NOWAKI, JAMAGUMO, ŠIGURE, SAMIDARE, ŠIRACUJU, HAJAŠIMO, HAMAKAZE, AKIŠIMO 1. zásobovací svaz tankery - HAJASUI, NIČIEI MARU, KOKUJÓ MARU, SEIJÓ MARU torpédoborce - HIBIKI, HACUŠIMO, JÚNAGI, CUGA 2. zásobovací svaz tankery - GENJÓ MARU, AZUSA MARU torpédoborce - JUKIKAZE, UZUKI 6. lodstvo (ponorky) - viceadmirál Takeó Takagi (na Saipanu) I 5, I 10, I 38, I 41, I 53, I 184, I 185, RO 36, RO 41, RO 43, RO 44, RO 47, RO 68, RO 104, RO 105, RO 106, RO 108, RO 112, RO 113, RO 114, RO 115, RO 116, RO 117 / "Velké marianské stři7ení krocanů" Aniž o tom admirál Ózawa věděl, mělo japonské letectvo na Marianách 19. 6. k dispozici jen 30 bojeschopných letounů (na Guamu). Navíc zasadil admirál Clark těžký úder leteckým jednotkám přesunovaným z Japonska přes Iwodžimu (do boje vůbec nazasáhly) a ani letouny poslané na Biak se nevrátily na původní základny. Jedinou posilou bylo 19 letounů z Truku. Letouny z Guamu se od rána 19. 6. pokoušely přiblížit k TF 58, většina z nich se však hned po startu střetla s americkými stíhačkami. V této fázi boje sestřelilo 33 stíhaček Hellcat (z BELLEAU WOOD, CABOTU, YORKTOWNU a HORNETU) 30 japonských stíhaček Zeke a Hamp a 5 bombardérů. Jen jedinému stíhacímu bombardéru Zeke se podařilo shodit pumu na torpédoborec STOCKHAM, nezasáhl však. Přestože z Guamu vzlétala i v dalším průběhu bitvy letadla do útoku proti TF 58, žádnému se již nepodařilo přiblížit natolik, aby provedlo útok. Akce l. vzdušného lodstva, které mělo v rámci operace "A-Gó" vyřadit třetinu amerických letadlových lodí, skončila naprostým fiaskem. V očekávání japonského útoku plul TF 58 od 06.00 ráno k jihozápadu. V 09.59 zachytily americké radary ve vzdálenosti 150 mil letouny první z celkem čtyř úderných vln 1. mobilního lodstva. V 10.23 se celý TF 58 obrátil zpět k východu a poslal proti větru do vzduchu spojenou sílu svých sUhaček, více než 450 strojů. Po nich odstartovaly také všechny bombardéry, střemhlavé i torpédové, které měly po dobu vzdušných bojů kroužit dále na východ. Letové paluby tak zůstávaly volné pro stíhačky, které přistávaly a doplňovaly palivo a střelivo podle potřeby. 1. mobilní lodstvo zaujalo již zmíněnou formaci s Kuritovým svazem 100 mil před hlavním svazem letadlových lodí. Již v 04.45 vyslal Ózawa prvních 16 průzkumných hydroplánů Jake z Kuritových bitevních lodí a křižníků, z nichž jeden uviděl v 07.30 dvě nejzápadnější skupiny TF 58. Druhá skupina 167 japonských průzkumných letadel (13 Kate a 1 Jake z Kuritových lodí) odstartovala v 05.15, zpozorovala však jen torpédoborce kryjící TG 58.7. Třetí sku ina průzkumných letadel (11 Judy ze ÓKAKU a 2 Jake z MOGAMI) objevila nejsevernější americkou operační skupinu (TG 58.1 ), navigačním omylem však hlásila také neexistující skupinu na jihu. Ze 43 japonských průzkumných letadel bylo 21 ztraceno. Z letadlových lodí ČITOSE, ČIJODA a ZUIHÓ vystartovala v 08.30 první japonská úderná vlna, 69 letadel (16 stíhaček Zeke a Hamp, 45 stíhacích bombardérů Zeke a 8 torpédových Jill). V 09.59 ji zachytily radary TG 58.7 a v okamžiku, kdy začal start stíhaček TF 58, již byla vzdálena jen 72 mil. Japonská letadla však ztratila 10 až 15 minut formováním před útokem, čehož využily americké stíhačky, zaútočily asi 60 mil od Mitscherovy vlajkové lodě LEXINGTON a sestřelily přibližně 25 japonských letadel. Zbylých 40 strojů pokračovalo v letu, napadly je však další Hellcaty a sestřelily asi 16 útočníků. Několik japonských letadel zaútočilo na torpédoborce YARNALL a STOCKHAM (radarová hlídka západně od TF 58), některá pronikla k TG 58.7, kde narazila na silnou protiletadlovou obranu 7 bitevních lodí. V 10.49 dostala SOUTH DAKOTA přímý zásah pumou, bojeschopnost však neutrpěla. K letadlovým lodím neproniklo žádné letadlo této vlny, z níž se na mateřské lodě vrátilo jen 27 strojů. Druhá vlna, kterou tvořilo 128 japonských letadel (48 stíhaček Zero, 53 střemhlavých Judy a 27 torpédových Jill) začala startovat z letadlových lodí TAIHÓ, ŠÓKAKU a ZUIKAKU v 08.56, pro poruchy se však 8 z nich muselo vrátit a jedno bylo ztraceno v akci, o níž ještě uslyšíme. Navíc sestřelili dělostřelci Kuritova předsunutého svazu 2 vlastní letadla a 8 poškodili tak, že se musela vrátit. Americké radary zachytily v 11.07 druhou vlnu ve vzdálenosti 115 mil. V 11.39 zahájily americké stíhačky útok na zbývajících 109 letounů této vlny a přibližně 70 z nich sestřelily. Část z těch, kterým se podařilo uniknout, zaútočila bez úspěchu na STOCKHAM, jiné si vybraly za ci1 americké bitevní lodě. ALABAMA, SOUTH DAKOTA i IOWA pumám i torpédům unikly, do boku INDIANY narazil u čáry ponoru japonský torpédový letoun, torpédo však nevybuchlo. Pouze 6 bombardérů Judy proniklo k TG 582 admirála Montgomeryho, kde 4 zaútočily na WASP a mírně poškodily jeho letovou palubu (puma vybuchla nad ní) a 2 na BUNKER HILL, na kterém 2 blízké dopady způsobily požár a načas přerušily rozvod benzinu na hangárové palubě. Několik torpédových letounů Jill zaútočilo také na TG 58.3 kontradmirála Reevese dále k severu. Jedno torpédo vybuchlo v 11..57 ve vlně za zádí ENTERPRISE. Z druhé vlny ztratili Japonci celkem 97 letounů. Třetí vlna 47 japonských letadel (IS stíhaček Zero, 25 stíhacích bombardérů Zeke a 7 torpédových letounů Jill) vzlétla z letadlových lodí DŽUNJÓ, I-l IJÓ a RJÚHÓ po 10.00 a měla zaútočit na nepřátelské lodě, které japonský průzkum lokalizoval mylně dále na sevcr. Během letu zachytila část z nich rozkaz navádějící je na správnou pozici TF 58, ostatní se vrátila na mateřské lodě. Asi 20 letounů, jež v akci pokračovaly, zachytila radarem TG 58.1. ve vzdálenosti 99 mil k severu a ve 13.00 je napadlo 40 sthaček Hellcat, jež sestřelily 7 japonských letadel. Útok několika osamocených letounů, kterým se podařilo prorazit, na TG 58.4 admirála Harrilla skončil bezvýsledně. Ze třetí vlny se na mateřské lodě vrátilo 40 japonských letadel, většina z nich se však vůbec nedostala do kontaktu s nepřítelem. Čtvrtá vlna japonského útoku starto 169 vala z letadlových lodí DŽUNJÓ, / Intervence amerických ponorek HIJÓ, RJÚHÓ a ZUIKAKU mezi 11.00 a 11.30 a tvořilo ji 82 letadel (30 Již 15.6. vyslal COMSUBPAC vi- stihaček Zero,10 stíhacích bombardérů ceadmirál Lockwood ponorky ALBA- Zeke,9 střemhlavých Judy,27 střem- CORE, FINBACK, BANG a STIN- hlavých Val a 6 torpédových Jill). Také GRAY do imaginármho čtverce ve Fili- tato vlna byla poslána proti neexistují- pínském moři, kterým podle jeho címu nepříteli, tentokrát na jihu. Část odhadu mělo proplout japonské 1. mo- letadel (z 2. divize) zaútočila na TG bilní lodstvo. Na základě již zmíněného 58.2 admirála Montgomeryho, jejíž ra- zaměření HF/DF je potom 18.6. pře- dary je zachytily ve vzdálenosti 45 mil. sunul o 100 mil dále na jih. V 08.16 Skupině 6 bombardérů Judy se podaři- ráno 19.6. zpozorovala ponorka AL- lo podlétnout clonu amerických stíha- BACORE (freg. kpt. Blanchard) ja- ček a zaútočit ve 1423 na WASP, poz- ponské letadlové lodě a v 09.09 vypus- ději se objevila ještě 3 další z nichž 2 tila z necelých 1800 metrů na jednu zaútočily na BUNKER HILL a zbýva- z nich salvu 6 torpéd. Potom se musela jící také na WASP. Žádné nezasáhlo,8 ponořit hlouběji, aby unikla protiútoku bylo ztraceno. Skupinu 18 letounů ze 3 japonských torpédoborců, posádka š ZUIKAKU rozbily americké stíhačky, však zřetelně slyšela výbuch 2 torpéd. ( jež sestřelily polovinu útočníků. Přibliž- Později podala ALBACORE hlášení ; ně 49 letadel 2. divize (20 Zero,27 Val a COMSUBPAC jí přiznal "pravdě- a 2 Jill) ci1 nenašlo a zamířilo ke Gua- podobné poškození" letadlové lodě. mu. U ostrova odhodila letadla pumy Lodí, na kterou vyslala ALBA- do moře, byla však ve 14.49 zachycena CORE salvu torpéd, byla vlajková lod radarem a napadena 27 stíhačkami admirála Ózawy TAIHO. Těsně před Hellcat, jež sestřelily 30 japonských le- tím z ní odstartovalo 42 letadel druhé tadel. Zbývajících 19 strojů bylo při po- vlny japonského útoku na TF 58 a pilot kusu přistát na rozbombardovaném le- jednoho z nich, praporčík Sakió Ko- tišti Orote na Guamu poškozeno nato- macu, uviděl stopu torpéda, mířícího lik, že je bylo nutné odepsat. Ze čtvrté k lodi. Se svým letounem Hamp se vrhl vlny se na mateřské lodě vrátilo pou- dolů a podařilo se mu svým strojem tor- hých 9 letadel, celkem 73 bylo ztraceno. pédo zasáhnout a přivést k výbuchu. Po skončení útoků japonského pa- Jiné torpédo však zasáhlo TAIHÓ na lubmho letectva pokračovaly až do tmy pravoboku poblíž nádrží benzinu na vzdušné boje nad Guamem. Bitva 19.6. přídi. Výbuch zablokoval přední výtah, skončila obrovským vítězstvím Ameri- jehož šachta se naplnila vodou, benzi- čanů, kteří nazvali masakr japonského nem a palivem - surovou ropou. K po- námořního letectva "Velké marianské žáru nedošlo, rychlost klesla jen o jeden střilení krocanů".1. mobilní lodstvo uzel a letová paluba zůstala v provozu. ztratilo 243 letounů ze 373, jež vyslalo Zdálo se, že lodi nehrozí vážnější ne- do akce,o l. vzdušné lodstvo přibližně bezpečí a admirál Ózawa zůstával 50 strojů, Američané celkem 30 letadel. klidný. " p p Přesto nebyli američtí "letečtí admi- V 11.52 z ozorovala onorka CA- rálové spokojeni. Podle jejich měří- VALLA (Kossler), která již od 17.6. tek bylo vítězstvím jedině potopení ja- pronásledovala 1. mobilní lodstvo, vel- ponských letadlových lodí a americká kou letadlovou lodv doprovodu 2 křiž- letadla se k nim prozatím nedostala ani mků a torpédoborce a ve 12.20 vypus- na dohled. Netušili, že je zastoupily tila proti ní z 900 metrů salvu 6 torpéd, americké ponorky. z nichž 3 zasáhla. Potom se ponořila do 170 hloubky a 3 hodiny unikala protiútoku japonských torpédoborců (106 hlubinných bomb). Krátce po 15.00 uslyšel Kossler výbuchy a monstrózní praskot, smrtelné křeče své oběti. Zasaženou lodí byla ŠÓKAKU, kterou zachvátily plameny a vybočila z formace. Ózawa u ní zanechal torpédoborec URAKAZE, aby jí asistoval. Havarijní čety sice první požáry zvládly, lod však stále zaplňovaly benzinové páry a vysoce výbušné výpary z lehké tarakanské ropy. Došlo k dalším výbuchům a požárům, až nakonec vybuchlo skladiště pum a celá lod se v sérii dalších explozí rozpadla. V 15.01 zmizela pod hladinou. Lehká tarakanská ropa nakonec spolu s nezkušeností velitele havarijních čet způsobila i zánik letadlové lodě TAIHO. V době, kdy se lod obrátila proti větru rychlostí 26 uzlů, nechal tento důstojník otevřít naplno ventilaci v domnění, že vysaje z lodi benzinové páry a výpary z nerafinovaného paliva. Výsledkem bylo, že celou lod naplnily tyto plyny a stala se plovoucí časovanou pumou. Výbuch nastal v 1532 a měl takovou sílu, že prohnul pancéřovanou palubu, vyvalil stěny hangáru, prorazil dno a pobil obsluhu strojoven. Následovaly další exploze a lod se začala potápět. Admirál Ózawa přesedl na torpédoborec WAKACUKI a v 17.06 vztyčil svou vlajku na křižníku HAGURO. V té době bylo již TAIHÓ v jednom ohni a pro stálé výbuchy se k němu nemohly přiblížit torpédoborce, aby zachránily posádku. Nakonec se převrátilo a potopilo. Z posádky 2150 mužů přežilo sotva 500. Admirál Ozawa nařídil v 18.20 z křižníku HAGURO všeobecný ústup k severu, kde hodlal doplnit palivo a obnovit 20. či 21. 6. útok s pomocí tehdy již neexistujících letadel Kakutova 1. vzdušného lodstva. Japonští piloti totiž hlásili potopení nejméně 4 amerických letadlových lodí.2 Je otázkou, do jaké míry Ózawa jejich hlášení věřil, každopádnč však byl přesvědčen, že TF 58 byl tvrdě zasažen. Na svém plánu nehodlal prozatím nic měnit. / Americký protiúder 20. 6. Prakticky po celý den 19. 6. plul TF 58 k východu a odpoledne se dostal na dohled ostrovů Rota a Guam. Admirál Spruance se po odražení 4. vlny japonského útoku rozhodl přejít do protiútoku a v 15.00 k tomu vydal rozkaz, TF 58 však nejprve musel plout k severu, aby přijal na palubu všechna letadla. Admirál Mitscher nařídil TG 58.4 admirála Harrilla, která měla nejméně paliva, aby je doplnila a neutralizovala japonské letectvo na Guamu a Rotě. Ostatní skupiny TF 58 nabraly ve 20.00 kurz na západ a zvýšily rychlost na 23 uzlů ve snaze dostihnout nepřítele. Největším Mitscherovým problémem byl nedostatek informací o pozici a pohybech nepřítele (netušil, že Ózawa miří na sever). Podobně jako v Korálovém moři (ale i u Midway) byl slabinou Američanů průzkum. Mitscher se spokojil s ranními a poledními průzkumnými lety a nevyslal v noci na průzkum ani jediné letadlo, přestože měl 24 nočních stíhaček Hellcat s doletem 400 mil. Patrně si myslel, že na průzkum stačí létající čluny Mariner z kotviště u Garapanu na Saipanu. Ty však Japonce nenašly a Ózawa se již od počátku držel mimo dolet letounů Liberator z Manusu. Stíhačky, jež v 0530 vystartovaly na ranní průzkum do vzdálenosti 325 mil, japonské lodě neobjevily. Další letouny Mitscher nevyslal, aby nezdržoval plavbu směrem na západ, což byla chyba, protože mezi 09.00 a 12.00 se některé japonské lodě v okruhu 325 mil od TF 58 nacházely. Pozici, kurz a rychlost nepřítele Mitscher proto až do odpoledne 20. 6. jen odhadoval. Admirál Ózawa měl ráno 20. 6. jiné 171 starosti. Ja once ani nenapadlo, že by se TAIH mohlo potopit a neměli proto připravenu záložní vlajkovou lod. Admirálův štáb se tísnil na HAGURU bez možnosti velet (rádiové vybavení křižníku bylo tak chabé, že se Ózawa nemohl spojit s ostatními veliteli, ani kdyby chtěl). Navíc se v noci HAGURO oddělilo od ostatních lodí. Japonští velitelé sice průzkum nezanedbali a v 0530 vystartovalo z Kuritových křižníků 9 hydroplánů, nic však nenašly a jen 6 se vrátilo. Admirál Obajaši vyslal v 06.45 dalších 6 letadel, z nichž jedno hlásilo v 07.13 setkání se 2 americkými palubními letouny (náznak přítomnosti amerických letadlových lodí). Admirál Kurita proto navrhl ústup do Japonska, Ózawa však jeho návrh (když se k němu spolu s hlášením průzkumného letounu složitě dostal) odmítl a trval na původním rozhodnutí doplnit palivo a zaútočit. V 1. mobilním lodstvu vládl v té době určitý zmatek, protože TAIHÓ bylo ústředním bodem japonské formace, od kterého určovaly ostatní lodě své pozice. V prostoru plánovaného doplnění paliva lodě v obavě z útoku amerických letadel jen křižovaly. Když připlulo HAGURO, dal Ózawa ve 12.30 rozkaz zahájit tankování, ale vzápětí ho odvolal. Ve 13.00 pak přesedl na ZUIKAKU a zjistil, že mu zbylo jen 100 bojeschopných letadel.3 Přesto se nehodlal vzdát útoku, pouze ho odložil na příští den. Doufal, že Kakutovo 1. vzdušné lodstvo bude mezitím posileno letouny z Iwodžimy, Japu a Truku a poskytne mu podporu. Ve 13.00 vyslaly ČITOSE a ZUIHÓ po 3 průzkumných letounech, z nichž jeden zpozoroval v 17.15 část TF 58 a ohlásil jeho pozici, což však již Ózawovi nijak nepomohlo, protože mezitím americké palubní letouny japonské lodstvo našly. Během rutinmho odpoledního průzkumu zpozoroval letoun z ENTERPRISE v 15.40 japonské 1. mobilní lodstvo. V 15.53 informoval admirál Mitscher Spruance, že hodlá vyslat silnou údernou vlnu bez ohledu na to, že bude muset po návratu přistávat za tmy. V 16.05 pak dostal hlášení upřesňující pozici japonského svazu, plujícího ve 3 skupinách ve vzdálenosti 257 mil. V 16.10 dal rozkaz ke startu, v 1621 se TF 38 začal obracet proti větru, v 16.36 byla úderná vlna ve vzduchu. Tvořilo ji 216 letadel (85 stíhaček, 77 střemhlavých a 54 torpédových letounů) ze 6 velkých (HORNET, YORKTOWN, BUNKER HILL, WASP, ENTERPRISE, LEXINGTON) a 5 lehkých letadlových lodí (CABOT, BATAAN, BELLEAU WOOD, MONTEREY, SAN JACINTO). Japonci se o hrozícím nebezpečí dověděli v 16.15, kdy ATAGO zachytilo rádiové signály amerických letadel, z nichž vyplývalo, že 1. mobilní lodstvo bylo zpozorováno. Ózawa zkusil uniknout, změnil kurz ze západmho na severozápadní a zvýšil rychlost na 24 uzlů. V 18.25 byla americká úderná vlna zpozorována japonskými letadly a v 18.40 uviděli američtí letci nepřítele. Po letu dlouhém 270 až 300 mil byla americká letadla na hranici doletu a nemohla proto koordinovat útok, do kterého vstupovala většinou v malých skupinách. Ani obrana 1. mobilmho lodstva nebyla tak koncentrovaná jako předchozího dne a bitevní lodě a křižníky nebyly předsunuty před velké letadlové lodě. Američané narazili nejprve na 6 tankerů se 6 torÓpédoborci, jež zůstaly pozadu, když zawa zvýšil rychlost, potom objevili další 3 skupiny japonských lodí. Kurita plul s letadlovými loděmi ČITOSE, ČIJODA a ZUIHÓ a většinou bitevních lodí a křižmků 38 mil západně od tankerů, Džošimova 2. divize letadlových lodí (DŽUNJÓ, HIJÓ a RJÚHÓ) s bitevní lodí NAGATO, křižmkem MOGAMI a 8 torpédoborci 8 mil severně do něj. Obě skupiny miřily plnou rychlostí k severo 173 západu. Ózawova nová vlajková lod ZUIKAKU plula se 3 křižníky a 7 torpédoborci 18 mil severovýchodně od 2. divize a 40 mil severozápadně od tankerů severnějším kurzem. Krytí bylo nevyvážené; většina těžkých lodí byla u Kuritova "předvoje". Ve vzduchu bylo asi 75 japonských letadel (35 stíhaček Zero, 16 strojů 3. divize vracejících se z nepodařené akce na základě mylné lokalizace TF 58 a průzkumné letouny) proti 216 americkým strojům. Podle amerických letců si japonští stíhači počínali v boji proti přesile velmi dobře. Část amerických střemhlavých bombardérů (z WASP) zaútočila na tankery a zasáhla GENJÓ MARU a SEIJÓ MARU, jež byly opuštěny a potopeny eskortou. Letouny Dauntless, Helldiver a Avenger z TG 58.1 a TG 58.3 napadly Džošimovu 2. divizi. Skupina 4 torpédových letounů Avenger z BELLEAU WOOD zaútočila na HIJÓ a zasáhla je 1 či 2 torpédy. Lod začala hořet a ztratila chod. Požár se dostal do skladiště pum a došlo ke 3 mohutným výbuchům. Krátce po setmění se HIJÓ potopilo přídí napřed. Střemhlavé bombardéry z LEXINGTONU poškodily letadlovou lod DŽUNJÓ a patrně i RJÚHÓ. Největší pozornost věnovali američtí letci ZUIKAKU. Postupně ho napadlo 14 letounů Avenger z HORNETU, vyzbrojených ovšem jen pumami, 4 letouny téhož typu z YORKTOWNU s torpédy a střemhlavé bombardéry z ENTERPRISE a SAN JACINTA. Dvěma svrženým torpédům se lod vyhnula, byla však poškozena 3 přímými zásahy a 5 blízkými dopady pum. Požáry na hangárové palubě se vymkly z rukou a byl dokonce vydán rozkaz lod opustit, havarijní čety však požáry zvládly. Těžce poškozené ZUIKAKU nakonec doplulo do Kure. Další skupina letadel (4 Avenger z MONTEREY, 8 z BUNKER HILL, 4 z CABOTU a 8 Hellcat z BUNKER HILL) zaútočila na Kuritův svaz a za cíl si vybrala skupinu kolem letadlové lodě ČIJODA. Všechny letouny Avenger této skupiny byly vyzbrojeny jen 225kg pumami, z nichž jedna zasáhla ČIJODU na zádi a způsobila požár, který vyřadil z provozu letovou palubu, druhá zasáhla bitevní lod HARUNA , na níž bylo nutné zaplavit jedno skladiště střeliva, a třetí dopadla v těsné blízkosti křižníku MAJA a způsobila požár. Během 20 minut poškodila americká letadla 4 letadlové lodě, z nichž HIJÓ se potopilo a ZUIKAKU k tomu nemělo daleko, bitevní lod a těžký křižmk a zničila 2 tankery. Navíc sestřelili Američané asi 40 japonských letadel. Výsledek útoku mohl být ještě lepší, kdyby bylo víc letounů Avenger vyzbrojeno torpédy. Admirál Ozawa se stále ještě nevzdával, přestože mu zbylo jen 35 palubních letadel a 12 hydroplánů. Okamžitě po náletu nařídil v 19.00 noční útok hladinových lodí, který měl provést admirál Kurita se všemi těžkými loděmi svého svazu, křižníky MJÓKO a HAGURO a eskadrou torpédoborců. O 2 hodiny později Ózawa tento útok odvolal, protože ve 20.46 dostal od admirála Tojody rozkaz k ústupu, a Kurita se obrátil zpět na západ. Také admirál Mitscher chtěl vyslat kupředu své bitevní lodě, Spruance to však nepovolil (ani admirál Lee neměl do nočmho boje velkou chut). Návrat amerických letadel, jež se vracela ke svým mateřským lodím již v naprosté tmě, byl dramatický. Admirál Mitscher rozvinul 3 operační skupiny TF 58 na 15 mil od sebe, aby je piloti snáze našli. První stroje se objevily ve 20.45 a TF 58 se obrátil na východ a zvýšil rychlost. Všechny lodě rozsvítily signální červená světla a střilely osvětlovací granáty, letadlové rozsvítily navíc i naváděcí světla na letové palubě a vlajkové 174 lodě všech 3 skupin namířily světlomety do nebe. Návrat letadel trval do 22.52, ne všem však při zpátečním letu vystačilo palivo. Ve vzdušných bojích bylo ztraceno 20 letadel (6 Hellcat,10 Helldiver a 4 Avenger), dalších 80 ( 17 Hellcat, 35 Helldiver a 20 Avenger) muselo přistát nouzově na moři či havarovalo při přistání. Pohřešovalo se 209 letců, 160 z nich však bylo zachráněno z moře ještě téže noci nebo v následujících dnech.4 / Závěr a výsledky bitvy Admirál Spruance vydal rozkaz nepřítele pronásledovat, TF 58 však plul k západu velmi pomalu, protože viceadmirál Mitscher nařídil rychlost pouhých 16 uzlů, aby bylo z vody záchráněno co nejvíc letců. Protože Ózawa plul 20 uzly, vzdálenost narůstala a v 01.30 již byla 327 mil. Spruance nepočítal s tím, že dostihne jádro japonského lodstva, chtěl jen zničit zmrzačené lodě.5 Mitscher vyslal na noční průzkum letouny Avenger z ENTERPRISE a BUNKER HILL, které našly 1. mobilní lodstvo a sledovaly je až do 07.43, kdy hlásily, že je na severozápadním kurzu 360 mil od TF 58, tedy mimo dolet amerických letadel. Večer dorazil svaz bitevních lodí admirála Lee na místo bitvy 20. 6., což znamenalo záchranu dalších amerických letců, ke kontaktu s nepřítelem však již dojít nemohlo a ve 20.30 nabral TF 58 kurz zpět k Saipanu. V té chvili byl již l. mobilní svaz 300 mil od Okinawy. Večer 21. 6. napsal Ózawa dopis Tojodovi a nabídl svou rezignaci. Japonskou porážku připsal velkoryse svým vlastním pochybením a také nedostatečnému výcviku pilotů. Tojoda rezignaci odmítl a tak zústalo l. mobilní lodstvo, jež odpoledne 22. 6. zakotvilo v zátoce Nakagasuka na Okinawě, nadále pod Ózawovým velením. Ztratilo však svou údernou sílu a v dalším průběhu války hrálo již jen podružnou roli. Rozhodující nebyla ztráta 3 letadlových lodí, protože Jarponci zařadili do služby ještě 4 nové (SINANO, UNRJÚ, AMAGI, KACURAGI), nýbrž ztráta 406 palubních letounů s osádkami. Nové p lubní letce se již nepodařilo vycvičit. Americký TF 58 se 23. 6. odpoledne vrátil k Saipanu, odkud odpluly 3 skupiny letadlových lodí na odpočinek k Eniwetoku, zatímco Clarkova skupina (TG 58.3) vyrazila znovu k Iwodžimě, kde Japonci soustředili 122 letadel k přesunu na Guam a Tinian. Ve střetnutí s japonskou 27. leteckou flotilou (kontradmirál S. Macunaga) sestřelily 24. 6. stíhačky Hellcat nad Iwodžimou 29 japonských letadel (24 Zeke a EIamp a 5 Judy) při ztrátě 6 vlastních, dalších 37 letounů (10 Zero a 27 Jil1) ztratila 27. flotila při neúspěšném útoku na TG 58.3. Po novém americkém útoku 4. 7. byly zbytky 27. flotily (41 stíhaček a 13 bombardérů) odvolány zpět do Japonska. Japonské letectvo v okolí Marian oslabily i útoky 13. letecké armády z Los Negros na Woleai a Jap a námořních letounů Liberator z Kwadžaleinu na Truk. První americké reakce na bitvu ve Filipínském moři byly rozporné. "Letečtí" admirálové byli zklamáni, že nepřítel unikl, zejména jeho letadlové lodě. Američané se totiž domnívali, že byla potopena jen 1 velká letadlová lod a 2 až 3 lehké poškozeny. "Letečtí" admirálové kritizovali Spruance, který podle nicli až přiliš lpěl na krytí výsadku na Saipanu. Na druhé straně bylo všem jasné, že příšerné ztráty japonského palubmho letectva znamenají jeho vyřazení z boje na dlouhou dobu (ve skutečnosti již navždy) i bez potopení letadlových lodí. Zde připomeneme, že tyto ztráty byly způsobeny hlavně hromadným nasazením amerických stiliaček 19. 7., jež by v případě ofenzivnějšího 175 vedení boje nebylo možné (musely by krýt vlastní úderné vlny). Také americké ztráty (celkem 130 strojů) by při útoku na l. mobilní lodstvo již 19. 6., kdy Kuritovy bitevní lodě a křižníky byly vysunuty 100 mil před jádro l. mobilního lodstva a právě na ně by americký útok směřoval, byly větší. Ke kritice admirála Spruance je nutno znovu připomenout, že hlavním úkolem 5. lodstva (TF 58 byl jen jednou jeho částí) bylo dobýt Mariany a bitva s japonským lodstvem byla jen vedlejším produktem této operace. Z globálního pohledu bylo lhostejné, zda vyřazení japonského palubmho letectva bylo dosaženo zničením letadlových lodí či letadel a pilotů. I Dobytí jižních Marian Po vítězství v bitvě ve Filipínském moři mohlo 5. lodstvo věnovat veškerou pozornost Saipanu, kde byly boje mnohem těžší než se původně předpokládalo a vyžádaly si nasazení plovoucí zálohy, 27. pěší divize. Po tvrdých bojích se Američanům podařilo 20. 6. odříznout jižní konec ostrova s letištěm Aslite, Japonci se však stáhli na sever a kladli nadále houževnatý odpor. Po celou dobu podporovalo palubní letectvo a lodní dělostřelectvo americké jednotky na souši. Japonské pokusy napadat americké lodě osamělými letouny neměly velký úspěch, přestože se 22. 6. podařilo bombardéru Betty z Truku torpédovat bitevní lod MARYLAND a vážně ji poškodit. V bojích o horu Tapotchau selhala americká 27. divize a její velitel byl sesazen, což vedlo k roztržce mezi armádou a námořní pěchotou. Počátkem července byli Japonci zatlačeni k útesům na severním konci ostrova. Odtud vyrazili v noci na 7. 7. do sebevražedného útoku na bodáky, při kterém sice zmasakrovali 2 prapory 27. divize (genmjr. G. W. Griner), byli přitom však téměř všichni pobiti (4300 padlých). Tím skončil organizovaný odpor (generál Saitó i admirál Nagumo spáchali sebevraždu) a 9. 7. obsadily jednotky americké námořní pěchoty nejsevernější výběžek Saipanu. Zde se jim naskytl hrůzný pohled na tisíce japonských civilistů, kteří páchali hromadně sebevraždu a vraždili přitom i své děti. Zahynulo jich asi 8000. Vyčištovací akce trvaly ještě měsíc. Přesný počet padlých obránců není znám (Američané jich pohřbili 23 811 ), do zajetí padlo 1780 vojáků (z toho 921 Japonců). Američané ztratili na Saipanu 3426 padlých a 13 099 raněných ze 67 451 nasazených vojáků. Po dobytí Saipanu přistoupili Američané k útoku na sousední Tinian. Operaci prováděl Severní invazní svaz (TF 52), kterému velel Turnerův zástupce, admirál Hill, pozemním jednotkám generál Schmidt. Za místo výsadku bylo zvoleno severovýchodní pobřeží ostrova, které umožňovalo vylodění jen na úzké frontě 3 praporů. Japonské pozice na Tinianu byly již od 20. 6. cilem dělostřelectva XXIV. sboru ze Saipanu, jež na ně vystřilelo celkem 32107 granátů. Z letiště Isely (dříve Aslite) na Saipanu operovaly stíhací bombardéry Thunderbolt (od 23.6.) a noční stíhačky Black Widow (od 24. 6.). Američané zde poprvé použili napalm. Japonci měli na Tinianu asi 9000 mužů, z nichž polovina byli vojáci a polovina námořníci. Nominálním velitelem japonských sil byl zprvu admirál Kakuta, ten však přesunul ještě před pádem Saipanu velitelství svého 1. vzdušného lodstva na Palauské ostrovy. Základem armádních jednotek na ostrově byl 50. pěší pluk (plk. K. Ogata) od 29. pěší divize, velmi dobře vycvičená a zkušená jednotka s 12 děly ráže 75 mm, 6 protitankovými kanony a 12 lehkými tanky. Námořní jednotky (nám. kpt. G. Ója) měly 25 děl pobřežní obrany (3 děla ráže 152 mm,10 děl 176 ráže 140 mm, 7 děl ráže 120 mm a 5 děl ráže 75 mm). 2000 mužů námořního strážmho útvaru na letišti u mysu Uši sice nemělo valný pěchotní výcvik, ale o to víc fanatismu. Postavení byla většinou polmho charakteru, betonové pevnostní objekty byly jen u mysu Uši a zátoky Asiga. Dělostřeleckou přípravu prováděly opět lodě admirálů Oldendorfa a Ainsworthe a bitevní lod COLORADO při ní 23. 7. zničila 60 granáty ráže 406 mm baterii 3 děl ráže 140 mm u mysu Faibus San Hilo. Účinný odpor kladla obsluha 3 starých britských námořních děl ráže 152 mm u města Tinian, jež zahájily v 07.40 ráno 24. 7. palbu na americké lodě kryjící klamný výsadek 2. divize námořní pěchoty. Torpédoborec NORMAN SCOTT, operující 1600 metrů od břehu, byl zasažen 6 granáty, bitvení lod COLORADO, křižující 3 km od břehu, dokonce 22 granáty.s Baterie pak byla umlčena palbou bitevní lodě, křižníku CLEVELAND a torpédoborce REMEY, definitivně však byla zničena až 28. 7., kdy na ni bitevní lod TENNESSEE vystřílela 70 granátů ráže 356 mm a 150 ráže 127 mm. První vlna přistála v 08.20 ráno 24. 7., kdy se na pláži White 1 vylodil 2. prapor (mjr. F. E. Garretson) 24. pluku námořní pěchoty a na pláži White 2 pak 2. (pplk. L. C. Hudson) a 3. prapor (pplk. J. M. Chambers) 25. pluku. Potom následovalo v rychlém sledu dalších 14 vln, takže odpoledne již byla na břehu celá 4. divize námořní pěchoty (genmjr. C. B. Cates). Do večera se vylodilo 15 614 Američanů. Postup z předmostí byl rychlý a do 2. 8. byl celý ostrov dobyt. Američané ztratili 389 padlých a 1816 raněných, z japonské posádky bylo zajato 252 mužů (přes 5000 pohřbeno). Po zhroucení organizovaného odporu (Ogata a Ója spáchali sebevraždu) trvalo vyčištění ostrova další 3 měsíce, k hromadné sebevraždě civilistů tentokrát nedošlo. Tinian se stal hlavní základnou amerických těžkých bombardérů B-29, operujících zejména z rozšířeného letiště na mysu LJši. Posledním z Marianských ostrovů dobytých Američany v létě 1944 byl Guam, kde mělo dojít k vylodění již 18. 6., akce však byla odložena kvůli bitvě ve Filipínském moři a nečekaně těžkým bojům na Saipanu. Výsadek prováděl Jižní invazní svaz admirála Conollyho, který dopravoval na břeh III. obojživelný sbor generála Geigera, tvořený 3. divizí a l. provizorní brigádou námořní pěchoty a armádní 77. pěší divizí, přisunutou z Oahu. Nominálně velel obraně Guamu generálporučík Obata, který se nestačil přesunout na své velitelství na Saipanu, taktické velení však měl velitel 29. pěší divize, generálporučík Rakeši Takašima. Vedle části své divize měl k dispozici ještě 48. samostatnou smíšenou brigádu (genmjr. K. Šigemacu), námořní strážní jednotku (nám. kpt. J. Sugimoto) a různé dělostřelecké a týlové jednotky. Celkem bylo na Guamu přibližně 19 000 japonských vojáků a námořníků.s Obranná postavení byla poměrně dobře připravena, dělostřelectvo zakopáno, byly zde bunkry i podmořské překážky. Již v červnu a počátkem července byla japonská postavení na Guamu cílem útoků palubniho letectva TF 58 a palby bitevních lodí a křižníků, systematické ostřelování a bombardování bylo zahájeno 8. 7. podle podrobného palebného plánu připraveného admirálem Conollym. Hlavní roli zprvu hrály křižníky kontradmirála Joye a eskortní letadlové lodě kontradmirála Ragsdalea, bitevní lodě se připojily později. Za 13 dní bylo spotřebováno 6258 granátů ráže 406 a 356 mm, 3862 ráže 203 mm, 2430 ráže 152 mm a 16 214 ráže 127 mm. Bylo to nejintenzivnější námořní ostřelování v dosavadním prů 177r běhu války v Tichomoří, delší než pozdější akce u Leyte, Iwodžimy a Okinawy. Výsledkem byla demoralizace obránců a zničení řady pozic, zejména dělostřeleckýeh. Vylodění na Guamu bylo zahájeno 21. 7. na dvou místech na západním pobřeží severně a jižně od poloostrova Orote. Severně se na invazních plážích u Asanu vylodila 3. divize námořní pěchoty (genmjr. A. H. Turnage), jejíž tři pluky se vysazovaly na břeh vedle sebe,sl jižně na invazních plážích v zátoce Agana l. provizorní brigáda námořní pěchoty (brig. gen. L. C. Sheherd) se dvěma pluky vedle sebe. V následujících dnech se v zátoce Agana vylodila také 77. pěší divize (genmjr. A. D. Bruce). Po odražení silných japonských protiútoků byla obě americká předmostí 28.6. spojena a příštího dne dobyly americké jednotky poloostrov Orote, čímž zajistily jak tamní letiště, tak i přilehlý přístav Apra. Generál Óbata, který převzal velení japonské obrany (Takašima i Šigemacu již padli), ustoupil se zbývajícími jednotkami na severní konec ostrova. Po tvrdých bojích dospěly americké jednotky 10. 8. na severní cíp ostrova a 12. 8. dobyly velitelské postavení generála Obaty. Tím skončil organizovaný odpor japonských jednotek. Američané ztratili na Guamu 1345 padlých a nezvěstných a 5648 raněných z 54 891 nasazených mužů. Do 1.9. pohřbili Američané 10 693 japonských vojáků a 98 zajali, přibližně 8500 Japonců uteklo do džungle, kde většina z nich zahynula. Celkové japonské ztráty se odhadují na 19 500 dlých (včetně civilistů) a 1250 zajatců. / Pád Tódžovy vlády Z japonského pohledu byl pád Tinianu a Guamu jen dovětkem celonárodní ztráty tváře způsobené ne pádem, ale již samotnou invazí na Saipan. Ztráta prvního území, jež patřilo již před válkou Japonsku, měla obrovský psychologický a politický dopad. Mariany byly součástí sféry absolutní národní obrany, o jejímž území armáda prohlašovala, že nebude nikdy dobyto nepřítelem. Navíc právě pro zajištění této obrany soustředil generál Tódžó ve svých rukách obrovskou moc. Fiasko obrany Marian způsobilo pád Tódžovy vlády (generál rezignoval 18. 7.), v němž sehrál největší roli důvěrník císaře Hirohita, markýz Koiči Kidó. Novým předsedou vlády byl 22. 7. jmenován generál Kuniaki Koisó, který byl, stejně jako nový ministr námořnictva a silný muž vlády, admirál Micumasa Jónai, zastáncem realističtější politické linie.s4 7.3. Před invazí na Filipíny Po vítězství ve Filipínském moři a dobytí jižních Marian se v americkém velení rozhořel spor o další postup války proti Japonsku, jejíž strategická koncepce byla pouze vágní. Směrnice CCS z 3.12. 1943 totiž stanovila jen obecný úkol "získat základny, ze kterých by bylo možné si vynutit bezpodmínečnou kapitulaci Japonska", směrnice JCS z 12. 3.1944 potom uváděla, že "nejvhodnější přístup k Formose (dnešní Tchaj-wan), Luzonu a Číně vede přes Mariany, Karolíny, Palauské ostrovy a Mindanao". I Spory o spojeneckou strategii Zmíněná směrnice JCS považovala za vhodné základny pro konečnou fázi útoku na Japonsko Tchaj-wan, Luzon a Čínu, Američané však nebyli v tomto názoru jednotni a shoda nepanovala ani v otázce, jakým způsobem takové základny zajistit. Z této trojice byl za 178 nejdůležitější cí1 považován ostrov Tchaj-wan, jehož ovládnutí mělo umožnit spojení s Čankajškovými silami na čínském pobřeží, přerušit japonské komunikace s jihovýchodní Asii a poskytnout další základny k útokům bombardérů B-29 na Japonsko. Hlavním advokátem invaze na Tchaj-wan byl admirál King, do jisté míry ho podporoval i Nimitz. Admirálové byli pro útok na Japonsko ze základen na Marianách přes Boninské ostrovy na pravém a Tchaj-wan a základnu na pobřeží Číny na levém křídle. MacArthur měl podle Kinga dobýt Mindanao a zřídit letecké základny, z nichž by Dálněvýchodní letectvo neutralizovalo Luzon. Později měl pomoci obsadit Tchaj-wan. Dobývání Filipín považoval admirál King za zbytečnou, zdlouhavou a draze zaplacenou operaci. Naprosto odlišné stanovisko zastával generál MacArthur, který nekompromisně požadoval osvobození celých Filipín předtím, než budou podniknuty jakékoli akce proti Tchaj-wanu, jihočínskému pobřeží či vlastnímu Japonsku. Jeho hlavním argumentem bylo, že Američané mají morální závazek splnit slib, který dal Filipíncům po svém odjezdu do Austrálie na jaře 1942.H5 Generál trval na tom, aby byl dodržen harmonogram směrnice JCS z 12. 3.1944, podle něhož měl zaútočit do 15. l l. na Mindanao a v únoru 1945 na Luzon. Spojeneckou strategii ovlivnili v létě 1944 i Japonci, kteří zahájili v květnu ofenzivu, jejímž cílem bylo obsadit pobřeží Číny a zbavit Američany základen, ze kterých 14. letecká armáda (genmjr. C. L. Chennault) zahájila útoky bombardérů B-29 na Japonsko. Američtí generálové chtěli zprvu urychlit útok na Tchaj-wan a domnívali se, že v případě obejití Filipín by k němu mohlo dojít již v listopadu, později však pod dojmem krize v Cchung-čchingu, jež oslabila čínsko-americkou spolupráci, útok na Tchaj-wan zavrhli. Z podnětu generála Marshalla vzešel z londýnského jednání CCS návrh, aby bylo upuštěno od dobývání Filipín i Tchaj-wanu a přistoupilo se přímo k útoku na Kjúšú. Tento návrh odmítli oba velitelé v Tichomoří, Nimitz i MacArthur. Nimitz ho považoval za neproveditelný a domníval se, že i k invazi na Tchaj-wan či Luzon bude možné přistoupit až po obsazení jižních či středních Filipín. MicArthur se postavil kategoricky proti. Jeho hlavním argumentem bylo i nadále tvrzení, že osvobození Filipín je věcí cti Spojených států. Proto předložil 15. 6. vlastní plán "Reno V". Navrhoval zaútočit 25.10. na Mindanao a potom udeřit 25.11. na ostrov Leyte. Po jeho obsazení se měly Nimitzovy sily vylodit 1.5. 1. 1945 na severním Luzonu a MacArthurovy jednotky v únoru na ostrově Mindoro a Bicolském poloostrově. Nakonec se s podporou Nimitze hodlal MacArthur vylodit 1. 4. 1945 v Lingayenském zálivu a zahájit útok na Manilu. Admirál King tento MacArthurův plán zcela zavrhl a oprávněně přitom poukázal na to, že se jedná pouze o plán osvobození Filipín, nikoliv o plán porážky Japonska. Spor se pokusil vyřešit prezident Roosevelt, který se setkal 26. 7. v Pearl Harboru s Nimitzem a MacArthurem na palubě křižníku BALTIMORE. Oba velitelé se shodli, že MacArthurovy sily by se měly nejprve uchytit v jižní či střední části Filipín, to však bylo vše. Nimitz navrhoval obejít Luzon a udeřit na Tchaj-wan, MacArthur trval na osvobození celých Filipín. Roosevelt sice generálovy politické argumenty chápal, výsledkem schůzky však bylo jen rozhodnutí obsadit jižní či střední Filipíny. Otázka dalšího postupu zůstala otevřená a diskuse pokračovaly. Na schůzce JCS l. 9. vznesl otázku tichomořské strategie náčelník Nimitzo 179 va štábu kontradmirál Forrest P. Sherman. King nadále prosazoval útok na Tchaj-wan, Marshall však podpořil útok na Luzon. Výsledkem byla směrnice MacArthurovi, aby do 20. 12. provedl invazi na Leyte. Harmonogram dalšího postupu v Tichomoří schválila konference "Octagon", zahájená v Quebecu 11. 9. 1944 za účasti Roosevelta, Churchilla, kanadského premiéra Mackenzieho Kinga a představitelů CCS: 1. Do 15. 9. 1944 obsadí MacArthurovy sily ostrov Morotai (mezi Novou Guineou a Mindanaem), do 5.1.0. Nimitzovy sily Peleliu v Palauských ostrovech a následně i atol Ulithi a ostrov Jap. 2. Do 15.10. obsadí MacArthurovy sily ostrov Salebaboe v Talaudských ostrovech, do 15. 11. se vylodí v zálivu Sarangani na jižním pobřeží Mindanaa a do 20. 12. na Leyte. 3. Následně se MacArthurovy a Nimitzovy síly spojí a zaútočí bud, na Luzon, kde do 20.2.1945 osvobodí Manilu, nebo do l. 3. obsadí Formosu a přístav Amoj (Šan-Ťchou) na jihočínském pobřeží. Ani tento nový harmonogram však dlouho nevydržel. I Uspisení amerických plánů Změnu inicioval admirál Halsey, který vyplul 28. 8. s jádrem 3. lodstva (9 velkých a 8 lehkých letadlových lodí, 6 bitevních lodí,13 křižnlků a 58 torpédoborců) z Eniwetoku k útoku na Palauské ostrovy, Jap a Mindanao. Cilem bylo eliminovat japonské letectvo v oblasti plánovaných operací. Utoky palubních letounů TF 38 na Palauské ostrovy a Mindanao nenarazily na větší odpor a Halsey proto přenesl úder na střední Filipíny. Ve dnech 6. -12. 9. zničili Američané na 200 letadel a Halsey došel k závěru, že japonské letectvo na Filipínách je na konci sil. V poledne 13. 9. poslal Nimitzovi hlášení, v němž navrhl, aby byla vylodění na Palauských ostrovech, Japu, Morotai a Mindanau zrušena a prostředky určené k těmto operacím předány MacArthurovi k okamžitému útoku na Leyte. Ironii je, že tento návrh byl založen částečně na nesprávných předpokladech. Japonské letectvo nebylo totiž tak bezmocné, jak se Halsey domníval, nýbrž bylo drženo v záloze proti očekávaným velkým výsadkovým operacím. Nimitz Halseyho návrh schválil, trval však na výsadku na Palauských ostrovech. Zároveň informoval o návrhu admirála Kinga a generála MacArthura. Jelikož MacArthur byl v té době na palubě křižníku NASHVILLE, jenž zachovával rádiové ticho, poslal jeho náčelník štábu generálporučík Richard K. Sutherland 14. 9. jeho jménem souhlas s Halseyho návrhem JCS a Nimitzovi. Oznámil jim, že v případě přijetí návrhu se MacArthurovy jednotky vylodí na Leyte již 20.10., tedy 2 měsíce před původním termínem. Konference "Octagon" dosud probíhala. Halseyho návrh dorazil do Quebecu 15. 9. večer a byl okamžitě přijat. MacArthur a Nimitz dostali rozkaz provést invazi na Leyte (krycí název , King II"). Vylodění na Japu, Saleba, boe a Mindanau byla zrušena. MacArthur dostal k dispozici námořní a pozemní jednotky původně určené pro Jap a po vylodění na Palauských ostrovech i lodě dělostřelecké podpory, eskortní letadlové a transportní lodě, jež převzalo 7. lodstvo viceadmirála Thomase C. Kinkaida. Zároveň padlo rozhodnutí JCS o dalším postupu po dobytí Leyte. MacArthur měl od 20.12. osvobozovat Luzon, Nimitz k 20.1.1945 obsadit některý z Boninských či Vulkánových ostrovů (Iwodžima) a do 1. 3.1945 provést invazi na Rjúkjú (Okinawa). MacArthur dosáhl svého, osvobození Filipín do 180 stalo přednost, vylodění v Číně bylo zrušeno, Tchaj-wan měl být přeskočen.s / Plán operace "King II" Struktura sil v operaci "King II" byla poměrně složitá. Generál MacArthur velel všem pozemním jednotkám, Dálněvýchodnímu letectvu (genpor. G. C. Kenney) a 7. lodstvu, admirál Nimitz 3. locřstvu a 7. letecké armádě (ge mjr. W. H. Hale). Operace se účastnilc. ké americké strategické letectvo, přičemž 20. letecká armáda (genmjr. C. E. LeMay) podléhala přímo vrchnímu veliteli USAAF generálu Arnoldovi, zatímco 14. letecká armáda v Číně byla podřízena enerálporučíku Josephu W. Stilwellovi. Vylodění na východním pobřeží ostrova Leyte měly provést jednotky 6. armády generálporučíka Waltera Kruegera. U Taclobanu na severu X. sbor generálmajora Siberta (24. pěší a l. jezdecká divize), jižněji u Dulagu XXIV. sbor generálmajora Johna R. Hodge (7. a 96. pěší divize). V záloze byly 32. a 77. pěší divize. Podrobná operační směrnice č. 70, vydaná MacArthurem 21. 9., stanovila 7. lodstvu následující úkoly: 1. Dopravit a vysadit na břeh invazní jednotky v oblasti Leytského zálivu a průlivu Surigao podle dohody s 6. armádou. 2. Podpořit tyto operace: - poskytnutím leteckého krytí a přímé letecké podpory při vylodění a dalších operacích včetně protiponorkových hlídek v zálivu a bojových hlídek letadel z eskortních letadlových lodí nad výsadkovými loděmi a čluny, - dopravou posil a zásobováním Leyte výsadkovými loděmi, - zamezením posilení japonské posádky na Leyte po moři, - otevřením průlivu Surigao pro spojence a vysláním námořních sil do "Visajanských vod"ss k podpoře stávajících a budoucích operací, - zabezpečením ponorkového průzkumu, záchranné služby a eskortováním konvojů. Ke splnění těchto úkolů mělo 7. lodstvo celkem 271 bojových lodí (mj. 18 eskortních letadlových lodí, 6 bitevních lodí, I 1 křižníků a 91 torpédoborců), 56 pomocných lodí (remorkérů, tankerů, tendrii apod.) a 383 transportních a výsadkc ich lodí. Úk ly 3. lodstva stanovil operační plán ..,-44 27. 9. takto: a) Gaútočit 10. -13. 10. na Okinawu, Formosu a severní Luzon. b) LIieřit 16.-20.10. na Bicolský polostrov, Leyte, Cebu a Negros a podporovat vylodění na Leyte. c) Poskytnout strategickou podporu operace u Leyte zničením nepřátelských námořních a leteckých sil ohrožujících oblast Filipín počínaje 21.10.1944. Třetí článek obsahoval dovětek, aby v případě, že se naskytne přiležitost zničit větší část nepřátelského lodstva, bylo toto považováno za hlavní úkol 3. lodstva. Pro tyto úkoly disponoval admirál Halsey 176 bojovými loděmi (17 rychlých letadlových lodí, 6 bitevních lodí,17 křižmků, 80 torpédoborců) a 56 pomocnými loděmi (remorkéry, tankery, muniční lodě apod.). I Japonský plán "Šó-Gó" V létě 1944 Japonci předpokládali, že po dobytí Marian budou dalším cílem spojenců Filipíny, nevěděli však, na kterém ostrově se vylodí. Bylo zřejmé, že ve vnitřním obranném pásu od Kuril přes vlastní Japonsko, Rjúkjú, Tchaj-wan a Filipíny do Indonésie mají Filipíny klíčový význam, protože jejich ztráta by odřízla Japonsko od surovin z jihovýchodní Asie. 181 Císařský hlavní stan dospěl již v březnu 1944 k závěru, že oba proudy americké ofenzivy (z jihozápadního a ze středmho Pacifiku) se spojí na Filipínách a pak se obrátí k severu přes Rjúkjú. V srpnu potom rozhodl, že v oblasti Filipín bude svedena "generální rozhodující bitva". Filipíny ležely ve sféře japonské Jižní skupiny armád maršála Hisaiči hraběte Teraučiho. Bezprostřední obranou ostrovů byla pověřena 14. armáda, jejíž velení převzal S. 10. nejslavnější japonský generál, Tomojuki Jamašita (jeho předchůdce, genpor. S. Kurodu, nepovažovali za dost agresivního). Na Filipínách bylo 1. vzdušné lodstvo viceadmirálá Kimpei Teraoky (20. 10. ho vystřídal viceadmirál T. Oniši), které 10.10. disponovalo 203 letadly (115 stíhaček), a 4. letecká armáda generálporučilca Kjódži Tominagy s 237 letadly (83 stíhaček). Japonské letectvo na jižním Kjúšú, Rjúkjú a Tchaj-wanu podléhalo 2. vzdušnému lodstvu viceadmirála Šigeru Fukudomeho a mělo k 10. 10. ve stavu 737 letadel (223 stíhaček). Dalších 688 letadel bylo přisunuto 10. až 14. 10., takže k obraně Filipín mohli Japonci teoreticky nasadit 1865 letadel. Námořní sekce císařského hlavmho stanu vypracovala koncem července čtyři varianty plánu "generální rozhodující bitvy" - "Só-Gó". Jednotlivé varianty byly pro vylodění na Filipínách ("Šó-1"), na Tchaj-wanu či Rjúkjú ("Šó-2"), Honšú či Kjúšú ("Šó-3") a Hokkaidu či Kurilách ("Šó-4"). Japonci obecně očekávali výsadek na Filipínách. Poslední směrnice námořní sekce císařského hlavního stanu předpovídala, že k vylodění dojde na Filipínách koncem října, a předpokládala, že cilem bude Leyte. Základní rysy plánu "Šó-1" byly následující: zatímco hlavní sily Ózawova 1. mobilního lodstva (letadlové lodě) odlákají Halseyho 3. 1odstvo k severu, pronikne část 1. úderného svazu bitevních lodí a křižníků admirála Kurity (svaz "A") průlivem San Bernardino mezi ostrovy Samar a Luzon a druhá část pod velením viceadmirála Šódži Nišimury (svaz "C") průlivem Surigao mezi Leyte a Mindanaem do prostoru vylodění v Leytském zálivu, sevřou invazní svaz amerického 7. lodstva do kleští a zničí je. Plán odrážel celkovou situaci japonského námořnictva. Palubní letectvo utrpělo ve Filipínském moři takové ztráty, že se z nich již nevzpamatovalo, a letectvo ze souše je nemohlo nahradit. Proto se admirál Tojoda rozhodl obětovat letadlové lodě (pro než Japonci stejně neměli vycvičené piloty) jako návnadu, která měla odlákat hlavní sily 3. lodstva (TF 38) od místa vylodění, a zasadit invaznímu lodstvu u Leyte úder pomocí dělostřelectva bitevních lodí a křižníků. Ve svých kalkulacích vycházeli Japonci z psychologického hodnocení osobnosti admirála Halseyho, jehož agresivitu dobře znali a proto předpokládali, že si nenechá ujít přiležitost zničit nepřátelské letadlové lodě. V hlavních bodech byl plán "Šó-Gó" celkem reálný, trpěl však řadou dilčích nedostatků. Jako většina japonských plánů byl přiliš komplikovaný a náročný na časovou koordinaci. I sami Japonci si uvědomovali, že k úspěchu "Šó-Gó" bude třeba nasadit všechny sily císařského námořnictva a vyvinout nadlidské úsilí. Přes poměrně dobrý odhad celkových amerických záměrů nebylo japonské zpravodajství schopné zjistit přesné datum vylodění na Leyte a úderné svazy japonských b:evních lodí a křižmků proto nemohly dorazit v době pro vylodění nejkritičtější, tj. ve chvili, kdy jsou vojáci již na plážích, ale dosud nestačili upevnit předmostí, a kdy je moře před invazními plážemi přeplněno výsadkovými loděmi. Na druhé straně se jim podařilo uchovat své záměry před spojenci v tajnosti a zachovat si iniciativu. 182 Informace spojenců o japonských záměrech a plánech byly kusé a mylné. Obecně převládalo mínění, že po bitvě ve Filipínském moři nejsou větší námořní akce pravděpodobné a Japonci se omezí na posilování svých pozic na Leyte menšími skupinkami lodí. / Obsazení Noemfooru, Sansaporu a Morotai Ještě v průběhu bojů o Biak se generál MacArthur rozhodl obsadit ostrov Noemfoor jako leteckou základnu k podpoře operací na poloostrově Vogelkop. Invazní svaz kontradmirála Williama N. Fechtelera, podporovaný svazem křižníků a torpédoborců komodora Johna A. Collinse, vylodil 2. 7. na Noemfooru 7100 vojáků "Cyclone Task Force" (brig. gen. E. D. Patrick). V přistích dnech seskočily na letiště Kamiri 2 prapory 503. parašutistického pluku (pplk. G. M. Jones).Odpor 2000 japonských obránců (plk. Simizu) trval až do 31. 8., americké ztráty činily 66 padlých a 343 raněných, bylo zajato 186 japonských vojáků, ostatní padli. Pro útok na Filipíny potřeboval generál MacArthur letecké základny na poloostrově Vogelkop a púvodně chtěl obsadit hlavní japonskou základnu Sorong. Později se rozhodl pro vylodění u Sansaporu a Maru, kde invazní svaz admirála Fechtelera vysadil 27.7. "Typhoon Task Force" (6. pěší divize , genmjr. F. C. Sibert). Ten obsadil i nedaleké ostrovy Amsterdam a Middelburg. K zajištění letecké podpory operací na Filipínách bylo nutné získat také letecké základny na Molukách. Protože na největším ostrově Halmahera byla silná japonská posádka (asi 40 000 vojáků), rozhodl se MacArthur obsadit severnější ostrov Morotai. Invazní jednotky byly součástí XI. sboru generálmajora Charlese P. Halla (28 000 vojáků plus 12 000 příslušníků stavebních a pracovních jednotek), výsadek prováděl VII. obojživelný svaz admirála Barbeyho 15. 9. Palebnou podporu poskytovalo 5 křižníků (USS NASHVILLE, PHOENIX a BOISE, HMAS AUSTRALIA a SHROPSHIRE) a 10 torpédoborců kontradmirála Russella S. Berkeyho, letecké krytí zajišfovalo 6 eskortních letadlových lodí kontradmirála Thomase L. Spraguea a 5. letecká armáda (z Nové Guineje). Vzdálené krytí poskytovala operační skupina viceadmirála Johna S. McCaina (TG 38.1 ). / Operace "Stalemate II" I po přijetí Halseyho návrhu na urychlení útoku na Leyte trval admirál Nimitz na částečném obsazení Palauských ostrovů. Plán operace "Stalemate II" předpokládal obsazení jižních ostrovů Peleliu a Angaur a neutralizaci sevcrnějších Babelthuap a Koror, později obsazení atolu Ulithi a ostrova Jap (zrušeno). Palauské ostrovy bránila japonská 14. pěší divize (genpor. S. Inoue) s velitelstvím na Kororu. Většina jednotek obsadila největší ostrov Babelthuap. Ieleliu bránil posi ený 2. pěší pluk (plk. K. Nakagawa), celkem 10 500 mužů, na Angauru byl posilený prapor 59. pěšího pluku (asi 1500 mužů). Celkem bylo na Palauských ostrovech přibližně 25 000 japonských vojáků. Provedením operace "Stalemate II" bylo pověřeno 3. lodstvo admirála Halseyho, který velel přímo krycímu svazu a skupině pro zvláštní úkoly (TF 30). Invaznímu svazu (TF 31 ) velel viceadmirál Theodore S. Wilkinson, Západnímu svazu pro výsadek na Pelliu a Angauru kontradmirál George H. Fort. Tento svaz tvořila invazní skupina pro Peleliu (osobně Fort), pro Anga.ur (kontradmirál Blandy) a pro odmino 183 vání Kossolského průlivu (freg. kpt. předmostí. Následovaly krvavé boje, Loud). v nichž 1. divizi námořní pěchoty Pro invazi na Palauské ostrovy dispo- (ztráty 3946 padlých a raněných) vystří- novalo 3. lodstvo 8 velkými, 8 lehkými dala 81. pěší divize (genmjr. P. J. Muel- a 20 eskortními letadlovými loděmi, 14 ler). Organizovaný odpor skončil bitevními loděmi,22 křižníky,136 tor- 27.1I.1944, poslední skupinka Ja- pédoborci a množstvím nejrůznějších ponců (poručík a 26 mužů) se vzdala pomocných, transportních a výsadko-21.4.1947 a jednotliví vojáci ještě poz- vých lodí. Vrchním velitelem pozem-ději. Američané ztratili 1794 padlých ních sil byl generálmajor Julian C. a 8010 raněných, japonské ztráty se od- Smith, Západnímu výsadkovému svazu hadují na 10900 padlých. velel generálmajor Roy S. Geiger (ve- Palebnou přípravu k výsadku na litel III. obojživelného sboru) Východ- ostrov Angaur zahájila 12. 9. skupina nímu generálmajor John R. Hodge admirála Blandyho (2 bitevní lodě,4 (velitel XXIV. sboru). křižníky a 4 torpédoborce). Výsadek dvou pluků 81. pěší divize ráno 17.9. nenarazil na odpor, japonská posádka / Výsadky na Peleliu, Angauru (mjr. U. Gotó) však bránila postupu a Ulithi z předmostí a teprve 21.10. bylo do- byto poslední japonské postavení. Operace "Stalemate II" začala 12.9.Američané ztratili na Angauru 260 v 05.30 ráno, kdy podpůrná skupina ad- padlých a 1354 raněných, Japonci 1338 mirála Oldendorfa (5 bitevních lodí,4 padlých a 59 zajatých. těžké a 4 lehké křižníky a 14 torpédo- Ve dnech 21.-25.9. se na atolu Uli- borců) zahájila palebnou přípravu vý- thi vylodil bez odporu (Japonci zde ne- sadku na Peleliu. Zároveň začaly na ja- byli) 323. pěší pluk (81. divize). Poté ponské pozice útočit palubní letouny 4 vybudoval velitel předsunutých oblastí (později 10) eskortních letadlových západního Tichomoří admirál Hoover lodí.0ldendorfovy lodě vystřilely za 3 z Ulithi hlavní základnu amerického dny na clle na břehu 519 granátů ráže Pacifického lodstva (Eniwetok již ne- 406 mm,1845 ráže 356 mm,1427 ráže mohl v této funkci sloužit, protože byl 203 mm,1020 ráže 152 mm a 12937 přiliš vzdálen od bojiště). Na ostrově ráže 127 mm (celkem 2255 tun mu- Falalop bylo postaveno letiště, na nice). Přesto nebyly japonské pozice Asoru velitelství, na Sorlenu nemoc- (zejména dělostřelecké) zničeny. nice a na Mogmogu rekreační středis- Vlastní výsadek na Peleliu začal ko. Laguna sloužila jako kotviště pro 15.9. v 05.30 ráno palbou lodního dělo- více než 600 lodí. střelectva, v 07.50 nalétlo 50 letounů z eskortních letadlových lodí. V 08.00 zamiřily ke břehu LVT s vojáky 1. di- 7.4. Bitva u Leyte vize námořní pěchoty (genmjr. W. H. Rupertus). Na jihozápadním pobřežíPo porážce ve Filipínském moři se 1. ostrova se na plážích White 1 a 2 vylo- mobilní lodstvo admirála Ózawy stáhlo doval 1. pluk (plk. L. B. Puller), na plá- do japonského vnitřmho moře,0dkud žích Orange 1 a 20 něco jižněji 5. pluk se přibližně po týdnu bitevní lodě (plk. H. D. Harris) a na nejjižnější pláži a křižníky l. úderného svazu (bývalé 2. Orange 3 pak 7. pluk (plk. H. H. Hen- lodstvo) admirála Kurity přesunuly na neken). Po odražení japonského proti- kotviště Lingga Roads u Singapuru útoku bylo do večera zřízeno pevné (blíže zdrojům paliva). V Hirošimském 184 zálivu zůstaly jen letadlové lodě s eskortou a 2. úderný svaz (2 těžké a 1 lehký křižník plus 7 torpédoborců) viceadmirála Kijohide Šimy. Velkou slabinou Japonců byla špatná součinnost dvou složek ozbrojených sil, vyplývající z jejich řevnivosti. Obě sekce císařského hlavmho stanu nadále vedly operace samostatně. Na nižších úrovních spolupráce prakticky neexistovala ani uvnitř jednotlivých složek. V oblasti "Šó-1" byla obrana Filipín svěřena 14. armádě generála Jamašity, která disponovala 260 000 vojáky v 10 divizích a 5 brigádách, neměla však vlastní letectvo, protože 4. letecká armáda byla podřízena přímo maršálu Teraučimu. Námořní letectvo armádě samozřejmě nepodléhalo a spolupráce s ním byla možná jen prostřednictvím císařského hlavmho stanu. 1. a 2. vzdušné lodstvo podléhalo přímo admirálu Tojodovi a námořní letecké jednotky ze souše koordinovaly své akce s operačními svazy lodstva na moři jen prostřednictvím štábu Spojeného lodstva. Při provádění plánu "Só-Gó" měli tedy admirál Tojoda a maršál Terauči přiliš mnoho odpovědnosti za koordinaci bojového úsilí svých podřízených. Složitost velitelské struktury a roztřistění sil tak předem snižovalo japonskou šanci na úspěch. / Předběžné údery TF 38 Již 10.10. napadly letouny TF 38 viceadmirála Mitschera (9 velkých a 8 lehkých letadlových lodí, 6 bitevních lodí, 4 těžké a 10 lehkých křižníků a 58 torpédoborců) japonská letiště v souostroví Rjúkjú. Americké palubní letectvo provedlo 1396 bojových vzletů, potopilo řadu menších lodí a zničilo 111 japonských letadel při ztrátě 21 vlastních. Po prvních útocích nařídil v 09.25 ráno náčelmk štábu Spojeného lodstva viceadmirál Rjúnosuke Kusaka pohotovost podle plánu "Šó-1" a "Šó-2" a vydal viceadmirálu Fukudomemu rozkaz, aby nepřítele napadl a zničil. Odpoledne 11.10. zaútočilo 61 letounů TF 38 na letiště Aparri na Luzonu, kde zničilo 15 japonských letadel při ztrátě 7 vlastních. Po tomto útoku doplnil TF 38 letadlový park stroji, jež přelétly z eskortních letadlových lodí. V noci na 12.10. se pak přesunul do prostoru východně od Tchaj-wanu. Útoky na Tchaj-wan trvaly 3 dny. První den provedly letouny TF 38 celkem 1378 bojových vzletů, přičemž TG 38.1 viceadmirála McCaina se zaměřila na jižní, TG 382 kontradmirála Geralda F. Bogana na severní a TG 38.3 kontradmirála Fredericka C. Shermana na střední část ostrova, zatímco TG 38.4 kontradmirála Ralpha E. Davisona útočila na Takao, hlavní japonskou námořní základnu na Tchaj-wanu. Stálé útoky amerických letadel vyčerpaly japonskou obranu. Za cenu 48 ztracených letounů získali Američané nadvládu ve vzduchu nad Tchaj-wanem. Druhý den provedlo americké palubní letectvo 974 vzletů a zaměřilo se na pozemní cíle. Japonské pokusy o útok na TF 38 neměly velký úspěch. Večer 12. 9. zkoušel k americkým lodím proniknout elitní úderný svaz T (nám. kpt. Š. Kunó), ničeho však nedosáhl a ztratil 42 letadel. Za soumraku 13. 9. napadly 4 bombardéry Betty letadlovou lod FRANKLIN jež byla lehce poškozena sestřeleným japonským letounem, který při pádu do moře sklouzl po její letové palubě. Úspěšnější byl útok na TG 38.1, kdy jeden z 8 útočících letounů zasáhl torpédem těžký křižmk USS CANBERRA. Výbuch vyrval do boku obrovskou díru pod čarou ponoru, lod ztratila chod a vniklo do ní 4500 tun vody. V takových případech byla lod obvykle potopena vlastními silami, Halsey však trval na její záchraně. Ústup e185 Americký těžký křižnik BOSTON měly krýt nové nálety na Tchaj-wan. Poškozenou lod vzal do vleku těžký křižník WI(:HITA a zamířil rychostí 3,8 uzlů na jihovýchod k Ulithi. Ráno 15.10. pak WICHITU vystřídal oceánský remorkér MUNSEE. TF 38 vyslal proti Tchaj-wanu 14.10. celkem 246 palubních letadel, z nichž 23 bylo ztraceno. Zároveň napadla TG 38.4 letiště Aparri a Laoag na severním Luzonu. Navíc zaútočilo 109 bombardérů B-29 20. letecké armády na Takao. Výsledkem třídenní letecké bitvy nad Tchaj-wanem bylo zničení více než 500 japonských letadel za cenu ztráty 95 amerických. 14.10. těsně před setměním zaútočilo na TG 38.1, jež kryla ustupující CANBERRU, asi 15 bombardérů Frances a jeden z nich zasáhl v 18.45 torpédem lehký křižník HOUSTON. Poškozená lod ztratila chod a tak ji vzal do vleku křižník BOSTON (16.10. jej vystřídal oceánský remorkér PAWNEE). Eskortou poškozených křižníků byl pověřen kontradmirál Laurence T. DuBose s křižníky SANTA FE, BIRMINGHAM a MOBILE a 8 torpédoborci, leteckým krytím letadlové lodě COWPENS a CABOT s eskortou 4 torpédoborců. Halsey se pokusil využít poškozených lodí jako návnady pro japonské hladinové lodě. Rozdělil TF 38 na dvě části a poslal dvě skupiny k novému útoku na Luzon, zatímco druhé dvě stáhl na východ od poškozených lodí. Admirál Tojoda podlehl propagandě císařského hlavního stanu o tom, že u Tchaj-wanu byly potopeny či poškozeny všechny americké letadlové lodě a většina bitevních lodí, křižníků a torpédoborců,xy a 14.10. nařídil Fukudomemu, aby napadl všemi letadly "zbytky" amerického lodstva, a Šimovi, aby s 2. úderným svazem zničil lodě, jež letectvu uniknou. Halsey byl z dešifrovaných depeší o Šimově vyplutí včas informován. Ráno 15.10. zaútočily palubní letouny TG 38.4 admirála Davisona na japonská letiště v okolí Manily a sestřelily většinu ze 60 stíhaček, jež proti nim vzlétly. Japonci však odhalili pozice TG 38.4. V 10.46 zaútočily 3 střemhlavé bombardéry Judy na FRANKLIN, jenž 186 byl lehce poškozen pumou. Odpoledne vystartovalo dalších 90 japonských letadel. Jeden z bombardérů Judy pilotoval osobně velitel 26. letecké flotily kontradmirál Masafumi Arima. Americké stíhačky napadly japonská letadla již daleko před cilem a 19 strojů včetně Arimova sestřelily. Ostatní se vrátily, aniž nalezly cíl. Podle legendy šířené japonskou propagandou zamiřil Arima s hořícím letounem proti americké letadlové lodi a zasáhl ji, čímž se stal příkladem pro piloty sebevrahy - kamikaze. Ani další japonské útoky na americké lodě 15.10. ničeho nedosáhly. Císařský hlavní stan chtěl do boje nasadit i palubní letouny Ózawova 1. mobilmho lodstva (asi 150 letadel), admirál Tojoda je však s ohledem na plán "Šó-Gó" odvolal. Odpoledne byla TG 38.1 admirála McCaina napadena 107 letadly. Stíhačky z letadlových lodí CABOT a COWPENS přibližně 40 z nich sestřelily a část zahnaly na ústup, jeden bombardér Frances však zasáhl torpédem poškozený HOUSTON. Výbuch zničil hangár hydroplánů a prorazil řadu přepážek. Celkové množství vody v lodi dosáhlo 6300 tun, přesto se však křižník udržel na hladině. Admirál Šima nakonec do Halseyho pasti nevplul. Po útoku 2 letounů z BUNKER HILL na jeho lodě východně od Okinawy 16.10. ráno dospěl k závěru, že Američané jsou mnohem silnější, než jeho nadřízení předpokládají, a dal se na ústup. Také Tojoda zjistil z hlášení leteckého průzkumu, že na moři je dosud silný svaz amerických letadlových lodí, a Šimův ústup schválil. Japonská letadla toho dne ci1 většinou nenašla nebo byla stIhačkami zahnána na útěk ještě daleko od TF 38. Během 5 dní nasadili Japonci proti TF 38 téměř 1000 letadel, z nichž polovinu ztratili, aniž potopili jedinou americkou lod. Admirál Halsey tak mohl 17.10. zahájit operace k podpoře vylodění na ostrově Leyte. I Invaze na Leyte Od 17. 10. útočil TF 38 znovu na Filipíny. První den vzlétly jen letouny TG 38.4, protože admirál Halsey držel ostatní 3 skupiny v záloze v naději, že se přece jen objeví část japonského lodstva. Druhý den již nasadil do boje celou sílu svého palubmho letectva. Letiště u Manily a manilský přístav byly cílem letounů z WASPU, HORNETU, FRANKLINU a ENTERPRISE, letiště Laoag a Aparri na severním Luzonu a nedaleký ostrov Camiguin letadel z INTREPIDU, HANCOCKU a BUNKER HILL. Útoky pokračovaly 19.10. (WASP a HORNET), potom je Halsey pro nedostatek cilů zastavil. Operace "King II" začala 17.10. v 06.30 ráno, kdy svaz minolovek (freg. kpt. Loud) začal tralovat přístupy k Leytskému zálivu a skupina 8 transportních torpédoborců (kontradmirál A. D. Struble) vysadila 6. prapor rangers (plk. H. Mucci) na ostrovech Suluan a Diligat v ústí zálivu. Krytí zajištovaly křižmky DENVER a COLUMBIA a 4 torpédoborce (kontradmirál R. W. Hayler). Zprvu bylo brzdou počasí, jež bránilo minolovkám v práci. Teprve 1.8.10. vplul do Leytského zálivu admirál Oldendorf s částí svého svazu (bitevní lod PENNSYLVANIA, křižníky LOUISVILLE, MINNEAPOLIS a DENVER) a začal ostřelovat japonské pozice na břehu. Nebezpečí min však trvalo (v noci na 19.10. poškozen torpédoborec ROSS). Až 19.10. proběhla palebná příprava podle plánu. Zároveň útočily letouny svazu eskortních letadlových lodí kontradmirála Thomase L. Spraguea (3 skupiny po 4 jednotkách). Vlastní útok na Leyte byl zahájen 20.10. současným výsadkem na 4 plážích. Obrovské invazní lorlstvo admirála Wilkinsona (Středofilipínský invazní svaz - TF 77) připlulo z Hollandie 187 Iravazni loctštvo v Leytskén zcílivu (471 lodí) a od Manusu (267 lodí). Členilo se na Severní invazní svaz (TF 78) pod velením admirála Barbeyho a Jižní invazní svaz (TF 79) pod velením samotného Wilkinsona. Na palubách transportních a výsadkových lodí bylo přibližně 160 000 vojáků. První vlna LVT přistála u břehu v 10.00. Na nejsevernější invazní pláži "White" u Taclobanu vysazovala invazní skupina admirála Fechtelera vojáky 1. jezdecké divize (genmjr. V. D. Mudge), o něco jižněji skupina admirála Barbeyho na pláži "Red" vojáky 24. pěší divize (genmjr. F. A. Irving). Zhruba o 18 km jižněji u vesnice Dulag vysazovala skupina kontradmirála Forresta B. Royala na plážích "Orange" a "Blue" vojáky 96. pěší divize (genmjr. J. L. Bradley) a skupina admirála Conollyho na plážích "Violet" a "Yellow" vojáky 7. pěší divize (genmjr. A. V. Arnold). Na nejjižnějším výběžku Leyte vysazovala invazní skupina admirála Strublea vojáky 21. pěšího pluku (24. divize). Výsadek probíhal hladce a prvních 13 vln bylo vloděno přesně podle harmonogramu. Japonský odpor byl slabý. Leyte patřilo do sektoru 35. armády (genpor. S. Suzuki) v síle 4 divizí a 2 brigád, jež byla odpovědná za obranu Visajanského souostroví a Mindanaa. Samotný ostrov bránila 16. pěší divize (genmjr. S. Makino), jejíž 33. pěší pluk byl rozvinut u Taclobanu a 9. pluk u Dulagu, zatímco 20. pluk zůstával v záloze. Američané uplatnili od počátku svou převahu a postupovali rychle do vnitrozemí. / Zrození kamikaze Neúspěch japonského letectva v útocích na TF 38 vedl k prosazení myšlenky sebevražedných útoků, jež dostaly později jméno kamikaze. Organizátorem prvních jednotek kamikaze byl viceadmirál Takadžiró Óniši, který priletěl 17.10. na Filipíny převzít velení 1. vzdušného lodstva. Z jeho popudu vznikla na letišti Mabalacat 19.10: první sebevražedná jednotka 24 pilotů 188 201. letecké skupiny. Vzápětí byly zformovány další, následovalo i armádní letectvo (první útok armádních kamikaze byl 6.1 l .). První úspěch japonského letectva u Leyte byl však dosažen konvenčním útokem. 20. l0. v 16.02 odpoledne byl leteckým torpédem zasažen vlajkový křižmk admirála Ainsworthe HONOLULU (zahynulo 60 mužů posádky). Také první úspěšný útok kamikaze neprovedl žádný z pilotů-sebevrahů 201. skupiny, nýbrž neznámý letec, který 21.10. v 05.30 ráno narazil do velitelského můstku těžkého křižníku HMAS AUSTRALIA (nám. kpt. E. F. V. Deschaineuax).y Na rozdil od Ónišiho, který si byl dobře vědom žalostného stavu japonského letectva na Filipínách v předvečer "generální rozhodující bitvy", podlehl maršál Terauči propagandě Tokia a po zprávě o invazi na Leyte se přes odpor generála Jamašity rozhodl posilit tamní japonskou posádku a "zničit nepřítele". / Zahájení operace "Šó-1" Admirál Tojoda byl v 07.49 ráno 17.10. informován o tom, že se k Leyte blíží americké invazní lodstvo, a již v 08.09 vyhlásil pohotovost podle "Só-1". Rozkaz k provedení této operace pak vydal 18.10. v 11.00, přestože císařský hlavní stan váhal se souhlasem a defintivně schválil její provedení až v 17.00. K útoku na výsadek mělo dojít 25.10. v časných ranních hodinách. l. úderný svaz admirála Kurity vyplul z Lingga Roads 19.10. v 01.00 ráno a v poledne 20.10. dorazil do Brunejského zálivu. Zde se rozdělil. Jeho silnější část pod velením Kurity (Japonci nazývaná svaz "A" a Američany střední svaz) zdvihla kotvy 22.10. v 08.00 ráno a zamířila kolem Palawanu k Filipínám, aby proplula k Leyte průlivem San Bernardino. Kuritův svaz tvořilo 5 bitevních lodí (JAMATO, MtISAŠI, NAGATO, KONGO, HARUNA),10 těžkých (ATAGO, MAJA, TAKAO, ČÓKAJ, MJÓKÓ, HAGURO, KUMANO, SUZUJA, ČIKUMA, TONE) a 2 lehké křižníky (NOŠIRO, JAHAGI) a 15 torpédoborců. Slabší část l. úderného svazu pod velením admirála Nišimury (Japonci nazývaná svaz "C" a Američany jižní svaz) vyplula v 15.00 a zamiřila Balabackým průlivem do Suluského moře, aby dospěla k Leyte průlivem Surigao. Nišimurúv svaz tvořily bitevní lodě JAMAŠIRO a FUSÓ, křižník MOGAMI a 4 torpédoborce. Podle plánu "Šó-1" měly roli návnady, která odláká americké 3. lodstvo od Leyte a umožní tak Kuritovi a Nišimurovi proniknout k invazním plážím, hrát letadlové lodě admirála Ózawy. Jeho svaz (nazývaný Japonci hlavní síly l. mobilmho lodstva a Američany severní svaz) tvořily 4 letadlové lodě (ZUIKAKU, ZUIHO, ČITOSE, ČIJODA), hybridní bitevní lodě HJÚGA a ISE (s letovou palubou na zádi), 3 lehké křižníky (bJODO, TAMA, ISUZU) a 8 torpédoborců. Ózawa však disonoval jen 108 palubními letouny. Ózawův svaz vyplul 20.10. odpoledne z vnitřmho moře a pronikl neodhalen na širé moře. Ózawa doufal, že narazí na americké ponorky, protože k tomu, aby mohl sehrát roli návnady, potřeboval, aby byl jeho svaz včas zpozorován. Ironii osudu byly onorky 19.10. odvolány a tak právě zawovy lodě nejdéle unikaly pozornosti Američanů. Na poslední chvíli byly do operace "Šó-l" nasazeny ještě dva další svazy. Stejnou trasou jako Nišimurův svaz měl k Le te dorazit i 2. úderný svaz admirála my (těžké křižníky NAČI a AŠIGARA, lehký křižník ABUKUMA a 7 torpédoborců), který se po ústupu k Rjúkjú přesunul 18.10. do Mako na Pescadorských ostrovech a byl 189 Mobilní lodstvo (Ózawa) 24.10./01.00 25. 10./00.00 m. Engaňo 4o Y 24.10./11 / 25. 70,/06.00 skupina, A" 7 (Macuda) 24.10.l20.00 . 25.10./0822 24. 10./09.35 zasažena letadlová lod PRINCETON, potápi se v 16.30 23.10./12.00 Z4. 10./10.26-15.30 Utoky amer. palubniho letectva, bitevni lod MUSAŠI se potápi v 19.35, poákozený křiinik MJÓKÓ se stahuje 23.10/12.00 svaz ,A (Kurita) 23. 10./06.32 ponorky USS DARTER a DACE potápéji kiiiniky ATAGO a MAJA" poškozené TAKAO se stahuje 1. úderný ( .. .-r.. TG 38.4 (Davison) 7. IorPstvo (Kinkaid) PRŮLIV SURIGAO TG 38.1 (M~ in) k Ulithi Bitva u Leyte 24. -26.10.1944 podřízen Jihozápadním9 lodstvu (vi- křižmk AOBA, lehké křižníky KINU ceadmirál G. Mikawa). Šima, který a KITAKAMI, torpédoborec URA-nebyl formálně podřízen ani Kuritovi KAZE a 5 transportních torpédo-ani Nišimurovi, vyplul 21.10. v 16.00 borců) měl dopravit na Leyte posily z Mako a zamířil do Coronské zátoky pro Teraučiho rozhodující bitvu na na ostrově Busuanga.94 Transportní souši. svaz viceadmirála Sakondžu (těžký 24. 10./22.41 3. loostvo (Halsey) odplouvá 3.3 k severu proti Ózawovu 3 )/ svazu RINCETON 2q,10,/23.45 TG 38.2 24. lo./zo.oo ., (Bogan) : 190 Tabulka č. 22 Poměr sil v bitvě u Leyte _ Letadlové lodě Bitevní _ Kř_iž_ník Torpédo- _ v_elké lehké _eskortní lodě těž_ké_ lehké borce Američané 9 8 16 12 10 13 94 Japonci 1 3 - 9 14 8 33 / Americké dispozice a reakce Jak již bylo řečeno, spojenci japonské záměry neznali a větší japonskou akci v souvislosti s invazí na Leyte nečekali. Dlouho také nevěděli, že japonské lodstvo vyplulo. První zprávy přišly až 22. 10., kdy krátce po půlnoci zachytila ponorka DARTER (freg. kpt. McClintock) u Palawanu radarem skupinu lodí plujících k severu. Společně s ponorkou DACE (freg. kpt. Claggett) ji neúspěšně pronásledovala a ráno kontakt ztratila. Její hlášení bylo prvním náznakem, že na moři jsou japonské válečné lodě. 23. 10. v 01.16 ráno zaznamenal radar DARTERU novou skupinu lodí, plující kolem Palawanu rychlostí 15 uzlů (Kuritův svaz). Krátce poté potvrdila kontakt i DACE. O pozici japonského svazu byl okamžitě informován admirál Christie, admirál Halsey však dostal tuto zprávu v 06.20 ráno. Obě americké ponorky zaujaly pozice k útoku. V 06.32 vypustil DARTER ze vzdálenosti 900 yardů 6 torpéd na čelní lod levé japonské kolony, kterou byla Kuritova vlajková lod ATAGO.S Potom se obrátil a vyslal z 1500 yardů salvu 4 torpéd na druhou lod téže kolony, těžký křižník TAKAO. ATAGO bylo zasaženo 4 torpédy, která vyrvala obrovské díry do trupu a již v 06.53 se potopilo. Admirála Kuritu a jeho štáb vylovil torpédoborec KIŠINAMI. Taktické velení svazu "A" převzal dočasně admirál Ugaki, na jehož vlajkové lodi JAMATO vztyčil v 16.20 svou vlajku i Kurita. TAKAO bylo zasaženo 2 torpédy, jež prorazila díry do trupu (voda zaplavila 3 kotelny). Krátce po zániku ATAGA zaútočila DACE salvou 6 torpéd na třetí lod pravé kolony a zasáhla 4 projektily křižník MAJA, který se po sérii vnitřních výbuchů rozpadl a potopil.y Obě americké ponorky unikly protiútoku japonských torpédoborců a pokusily se dorazit poškozené TAKAO, které ztratilo chod (Ugaki u něj nechal torpédoborce NAGANAMI a ASAŠIMO). Při zaujímání pozice k útoku však DARTER najel na útes a DACE dala přednost záchraně jeho posádky. DARTER byl 24.10. zničen DACE a japonským letectvem. Kuritův svaz nebyl jedinou částí japonského lodstva, kterou americké ponorky objevily. 23.10. v 03.24 ráno torpédovala ponorka BREAM (Chapple) v Manilském zálivu těžký křižmk AOBA a poškodila ho. Navíc ohlásila další křižmk a torpédoborec. Ponorka ANGLER (Hess) objevila u Manily 23.10. ráno svaz japonských lodí a později ohlásila jeho proplutí Mindorským průlivem. Americké velení tak získalo informace o 3 japonských svazech (Kurita, Šima a Sakondžu), 2 (Ózawa, Nišimura) unikaly. 22. 10. si začali Američané uvědomovat, že hrozí nebezpečí velké japonské námořní akce. Admirál Halsey hodlal původně poslat jednotlivé operační skupiny TF 38 po dvou k Ulithi doplnit palivo a letadla, pod dojmem japonské aktivity však 23.10. odeslal k Ulithi jen TG 38.1 admirála McCaina, zatímco 191 ostatní 3 skupiny se přesunuly blíže k Filipínám. Admirál Kinkaid, jehož 7. lodstvo zodpovídalo za invazní jednotky u Leyte, varoval 23.10. americké velitele před větší akcí nepřítele. V noci na 24.10. zaujal TF 38 své pozice. Nejsevernější TG 38.3 byla východně od ostrova Polillo (u severmho Luzonu), TG 382 (k ní patřila i Halseyho vlajková lod NEW JERSEY) 140 mil dále k jihu, kde kryla průliv San Bernardino, a TG 38.4 ještě o 120 mil jižněji u Leytského zálivu. 24.10. za svítání vyslal TF 38 své letouny na průzkum zasahující až do Sibuyanského moře. I Složení sil v bitvě u Leyte Američané: 7. lodstvo - viceadmirál Thomas C. Kinkaid Podpůrné s1y - kontradmirál Jesse B. Oldendorf (LOUISVILLE) Bitevní lodě - kontradmirál George L. Weyler WEST VIRGINIA, MARYLAND, MISSISSIPPI 2. divize bitevních lodí (kontradmirál Chandler) - TENNESSEE, CALIFORNIA, PENNSYLVANIA " X" divize torpédoborců (freg. kpt. H. Hubbard) - CLAXTON, CONY, THORN, AULICK, SIGOURNEY, WELLES Levé křídlo - kontradmirál Oldendorf 4. divize křižmků (Oldendorf) - těžké křižmky LOUSVILLE, PORTLAND, MINNEAPOLIS 12. divize křižníků (kontradmirál R. W. Hayler) - lehké křižníky DENVER, COLUMBIA 56. eskadra torpédoborců (nám. kpt. R. Smoot) - NEWCOMB, RICHARD P. LEARY, ALBERT W. GRANT 112. eskadra torpédoborců (nám. kpt. Conley) - ROBINSON, HALFORD, BRYANT, HEYWOOD L. EDWARDS, BENNION, LEUTZE Pravé křídlo (TG 77.2) - kontradmirál Russell S. Berkey lehké křižníky PHOENIX, BOISE, těžký křižník HMAS SCHROPSHIRE 24. eskadra torpédoborců (nám. kpt. K. M. MacMannes) - HUTCHINS, DALY, BACHE, KILLEN, BEALE, HMAS ARUNTA 54. eskadra torpédoborců (nám. kpt. J. G. Coward) - REMEY, McGOVA.N, MELVIN, McDERMUT, MONSSEN Svaz eskortních letadlových lodí (TG 77.4) - kontradmirál Thomas L. Sprague Taffy 1 (TG 77.4-l, T. L. Sprague) - eskortní letadlové lodě SANGAMON, SUWANNEE, SANTEE, PETROF BAY, torpédoborce RICHARD S. BULL, RICHARD M. ROWELL, EVERSOLE, COOLBAUGH Taffy 2 (TG 77.4-2, kontradmirál F. B. Stump) - eskortní letadlové lodě NATOMA BAY, MANILA BAY 27. divize letadlových lodí (kontradmirál W. D. Sample) - MARCUS ISLAND, KADASHAN BAY, SAVO ISLAND, OMANNEY BAY 192 torpédoborce HAGGARD, FRANKS, HAILEY eskortní torpédoborce R. W. SUESENS, ABERCROMBIE, DE RAY WILSON, W. C. WANN Taffy 3 (TG 77.4-3, kontradmirál C. A. F. Sprague) 25. divize letadlových lodí (C. Sprague) - FANSHAW BAY, ST LÓ, WHITE PLAINS, KALININ BAY 26. divize letadlových lodí (kontradmirál R. Oftsie) - KITKUN BAY, GAMBIER BAY torpédoborce HOEL, HEERMAN, JOHNSTON eskortní torpédoborce DENNIS, JOHN C. BUTLER, RAYMOND, SAMUEL B. ROBERTS 3. lodstvo - admirál Walliam F. Halsey (NEW JERSEY) Operační svaz rychlých letadlových lodí (TF 38) - viceadmirál Marc A. Mitscher (LEXINGTON) Operační skupina TG 38.1 - viceadmirál John S. McCain letadlové lodě WASP, HORNET, HANCOCK, MONTEREY, COWPENS těžké křižníky CHESTER, PENSACOLA, SALT LAKE CITY, BOSTON lehké (protiletadlové) křižníky SAN DIEGO, OAKLAND 14 torpédoborců Operační skupina TG 38.2 - kontradmirál Gerald F. Bogan letadlové lodě INTREPID, BUNKER HILL, CABOT, INDEPENDENCE bitevní lodě (kontradmirál Badger) IOWA, NEW JERSEY lehké křižmky VINCENNES, BILOXI, MIAMI 16 torpédoborců Operační skupina TG 38.3 - kontradmirál Frederick C. Sherman letadlové lodě ESSEX, LEXINGTON, LANGLEY, PRINCETON bitevní lodě (kontradmirál Davis) MASSACHUSETTS, SOUTH DAKOTA lehké křižníky SANTA FE, BIRMINGHAM, MOBILE, RENO 13 torpédoborců Operační skupina TG 38.4 - kontradmirál Ralph E. Davison letadlové lodě FRANKLIN, ENTERPRISE, SAN JACINTO, BELLEAU WOOD bitevní lodě (kontradmirál Hanson) ALABAMA, WASHINGTON těžké křižníky WICHITA, NEW ORLEANS ltorpédoborců Japonci: Spo,jené lodstvo - admirál Soemu Tojoda l. mobilní lodstvo - viceadmirál Džisaburó Ózawa (ZUIKAKU) Hlavní si7y - viceadmirál Ózawa 3. divize letadlových lodí (kontradmirál S. Obajaši) ČITOSE, ČIJODA, ZUIHO, ZUIKAKU (108 letadel) 4. divize letadlových lodí (kontradmirál Č. Macuda) - bitevní lodě HJÚGA, ISE lehké křižníky ÓJODO, TAMA 11. eskadra torpédoborců (kontradmirál H. Enó) - lehký křižmk ISUZU, torpédoborce ŠIMOCUKI, FUJUCUKI, SUZUCUKI, HACUCUKI, WAKACUKI, AKIZUKI, torpédovky KUWA, MAKI, SUGI, KIRI l. úderný svaz (2. lodstvo) - viceadmirál Takeó Kurita (ATAGO) 193 Svaz "A" (Střední svaz) 1. eskadra torpédoborců (kon-- viceadmirál Kurita tradmirál M. Kimura) l. divize bitevních lodí (viceadmi- - lehký křižník ABUKUMA, rál M. LJgaki) torpédoborce UŠIÓ, AKE-- JAMATO, MUSAŠI, NAGA- BONO, ŠIRANUI, KASUMI TO Transportní svaz 3. divize bitevních lodí (viceadmi- - viceadmirál Maomasa Sakondžu rá1 J. Suzuki) (AOBA) - KONGO, HARUNA 16. divize křižn1ků (viceadmirál 4. divize křižníků (Kurita) Sakondžu) - ATAGO, MAJA, TAKAO, - těžký křižník AOBA,1ehké ČÓKAJ křižníky KINU, KITAKAMI 5. divize křižníků (viceadmirál Š. torpédoborec URANAMI Hašimoto - MJÓKO, HAGURO 7. divize křižmků (viceadmirál / Potopení PRINCETONU K. Širaiši) - KUMANO, SUZUJA, TO- V souladu s plánem "Šó-1" mělo NE, ČIKUMA 24.10. japonské letectvo ze souše vyvi-2. eskadra torpédoborců (kon- nout co největší úsilí o oslabení americ-tradmirál M. Hajakawa) kého lodstva před rozhodující bitvou. - lehký křižník NOŠIRO, torpé- Admirál Fukudome k tomuto účelu doborce ŠIMAKAZE, HA- přesunul na Filipíny 196 letounů 2. JAŠIMO, AKIŠIMO, KIŠI- vzdušného lodstva. Na noční průzkum NAMI,0KINAMI, NAGA- vyslal létající čluny, z nichž jeden NAMI, ASAŠIMO, HAMA- krátce po půlnoci TF 38 zahlédl. Leta-NAMl, FUDŽINAMI dla 2 úderných vln, startujících již před 10. eskadra torpédoborců (kon- svítáním, americké lodě nenašla, avšak tradmirál S. Kimura) japonský ranní průzkum lokalizoval - lehký křižník JAHAGI, tor- všechny 3 americké operační skupiny pédodorce URAKAZE, ISO- před východním pobřežím Filipín KAZE JUKIKAZE, HA- a v 06.50 startovala další japonská leta-MAKAZE, KIJOŠIMO, NO- dla do útoku. WAKI Také americký ranní průzkum byl Svaz "C" (Jižní svaz) úspěšný. V 08.10 spatřil letoun z IN-- viceadmirál Šódži Nišimura (JA- TREPIDU část Kuritova svazu a hlásil, MAŠIRO) že obeplouvá Mindoro od jihu. Halsey 2. divize bitevních lodí (Nišimura) se to dověděl o 10 minut později a rych--JAMAŠIRO, FUSÓ le zareagoval. V 08.22 informoval ostat-těžký křižník MOGAMI ní velitele o situaci, v 08.27 nařídil torpédoborce - MIČIŠIO, ASA- Shermanovi a Davisonovi, aby se co GUMO, JAMAGUMO, ŠIGU- nejrychleji připojili k TG 38.2, v 08.37 RE vydal všem skupinám TF 38 rozkaz ; 2. úderný svaz (Jižní svaz) k útoku a v 08.46 odvolal TG 38.1 od - viceadmirál Kijohide Šima (NA- Ulithi. Halsey převzal velení v nadchá-ČI) zející bitvě do vlastních rukou a odsou-21. divize křižníků (Šima) dil admirála Mitschera do role diváka. - NAČI, AŠIGARA Ve chv1li, kdy se připravoval ame- rický útok na Kuritův svaz, přiblížila se : 194 k TG 38.3 první vlna japonských letadel. V 08.33 se s ní střetlo 7 stíhaček Hellcat z ESSEXUýež sestřelily asi 50 japonských letadel. Také druhá vlna v 08.45 byla rozbita. V 09.38 však osamělý střemhlavý bombardér Judy zasáhl 250kg pumou lehkou letadlovou lod PRINCETON (nám. kpt. W. H. Buracker). Puma dopadla na letovou palubu na levoboku asi 25 metrů před zadním výtahem, prolétla jí, prorazila hangárovou palubu a pod ní vybuchla. Vznícení 6 torpédových letounů připravených k akci na hangárové palubě spolu se závadou na hasicím zařízení způsobilo, že se požár nepodařilo zvládnout. V 10.10 začala posádka opouštět hořící lod a v 10.20 zůstaly na PRINCETONU jen havarijní čety. Letadlová lod ztratila chod a stala se hříčkou vln a větru. Admirál Sherman zanechal u poškozené lodě protiletadlový křižník RENO a 3 tcrpédoborce. Později připlul také lehký křižník BIRMINGHAM (nám. kpt. T. B. Inglis). Ten měl z přítomných lodí nejvýkonnější hasicí zařízení, a proto se přiblížil k boku hořící lodě, aby pomohl při hašení. V 15.23 se však požár na PRINCETONU rozšířil do skladiště plného pum a lodí otřásla obrovská exploze. Tlakovou vlnou a smrští trosek byla zabita či raněna většina posádky BIRMINGHAMU. V 16.38 byl PRINCETON opuštěn a vyhořelý vrak poslal v 17 50 ke dnu 2 torpédy křižník RENO.H / Bitva v Sibuyanském moři Kuritův svaz pokračoval po útoku DARTER a DACE k severu kolem Palawanu, proplul Mindorským průlivem, kde ho 23.10. kolem půlnoci zahlédla ponorka GUITARRO (Haskins), obeplul Mindoro a ráno 24.10. zamiřil Tablaským průlivem do Sibuyanského moře. Tam jej v 08.10 zpozoroval letoun z INTREPIDU. Kuritův svaz se rozdělil na 2 skupiny 8 mil od sebe, jež zaujaly kruhovou obranu. První vlna 45 letounů z INTREPIDU a CABOTU přilétla v 10.45 a za cíl si vybrala bitevní lodě JAMATO a MUSAŠI. Každá z nich byla zasažena jedním torpédem a na MUSAŠI vyřadily zásahy pum z činnosti dělostřeleckou centrálu. Pumy však nemohly proniknout silně pancéřovanou palubou. Druhá vlna 45 letounů TG 38.2 zaútočila ve 12.45 a soustředila se na MUSAŠI (kontradmirál B. Inoguči).9l Lod byla zasažena 4 pumami a 8 torpédy. Tolika zásahům neodolalo ani její pancéřování a začala do ní pronikat voda. Zdeformované pancéřové pláty 195 Křižnik BIRMINGNAM se přibližuje k hořici USS PRINCETON USS BIRMIGHAM u boku letadlové lodě PRINCETON krátce před výhuchem na přídi ji brzdily a začala se opoždovat za zbytkem svazu. Kurita u ní zanechal křižník TONE. Ve 13.30 zahájila útok třetí vlna amerických letadel (24 letounů z LEXINGTONU a několik z ESSEXU). Ještě před jeho skončením přilétla ve 14.14 další vlna 65 letounů TG 38.4. Polovina strojůčtvrté vlny se zaměřila opět na MUSASI. tehdy již 20 mil za hlavními silami Kuritova svazu. Lod byla zasažena několika dalšími torpédy a pumami. Náklon na pravobok se sice podařilo vyrovnat zaplavením komor na levoboku, příd se však stále hlouběji nořila do vln. Rychlost klesla na 12 uzlů. V 15.10 se nad japonskými loděmi objevila pátá vlna amerického útoku, více než 60 letounů z 5 letadlových lodí (INTREPID, CABOT, ESSEX, FRANKLIN, ENTERPRISE). Cilem byla opět MUSAŠI, kterou zasáhla další torpéda. Rychlost klesla na 6 uzlů a lod se stala neovladatelnou. Během posledních dvou útoků ji zasáhlo nejméně 10 torpéd a přibližně stejný počet pum. V 15.35 útok skončil. Celkem se ho účastnilo 259 amerických letadel. Po návratu hlásili letci potopení několika japonských lodí, ve skutečnosti však dosud žádná ke dnu neklesla (ani MUSAŠI). Řada jich však byla poškozena. JAMATO a NAGATO byly zasaženy vždy 2 torpédy (JAMATO navíc 3 pumami), zůstaly však plně bojeschopné, naopak HARUNA byla poškozena blízkými dopady 5 pum natolik, že rychlost klesla na 20 uzlů, těžký křižník MJÓKÓ měl po zásahu torpédem poškozenu hřídel šroubů a musel odplout do Bruneje a rychlost JAHAGI, poškozeného pumami, klesla na 22 uzlů. V 15.50 nařídil Kurita obrat o 180o a jeho svaz se začal stahovat zpět Sibuyanským mořem. Tento manévr neunikl letounu z INTREPIDU, který pohyb Japonců sledoval, a v 16.20 o něm byl informován admirál Halsey. Kurita však neměl v úmyslu ustoupit a v 17.14 se znovu obrátil a zamířil k průlivu San Bernardino. Tento obrat již americká letadla nezaznamenala. Mezitím se naplnil osud MUSAŠI, kterou zasáhlo celkem 19 torpéd a nejméně 17 pum, což bylo i na tuto mamutí lod přiliš. Příd se potápěla stále hlouběji a k vyrovnání nového náklonu na pravobok bylo třeba zaplavit 3 ze 4 strojoven, takže lod se jen těžce pohybovala vpřed a manévrovat nemohla. V 16.30, kdy po obratu Kuritův svaz MUSAŠI míjel, nařídil Ugaki Inogučimu, aby najel s poškozenou lodí na mělčinu u ostrova Sibuyan, pro nebezpečí převrácení to však již nebylo možné. Ve stejnou dobu odvolal Kurita křižník TONE a nahradil jej torpédoborci KIJOŠIMO a HAMAKAZE. V 18.50, kdy japonské lodě opět proplouvaly kolem MUSAŠI, byla již její příd hluboko ve vodě a vlny omývaly přední dělové věže. V 19.30 dosáhl náklon lodi 30" a Inoguči vydal rozkaz ji opustit. V 19.37 se MUSASI prudce naklonila, za minutu se převrátila a zmizela pod hladinou. Z posádky 2400 mužů zahynulo 1024 námořníků včetně kontradmirála Inogučiho. Kuritův svaz již mezitím miřil k průlivu San Bernardino a v 19.51 změnil kruhové formace v kolony (ve tmě již letecké útoky nehrozily). O pár minut později nařídil admirál Tojoda Kuritovi, aby pokračoval v akci podle plánu. Ve 20.20 došla první zpráva od Nišimury, který informoval Kuritu, že pronikne 25.10. v 04.00 ráno průlivem Surigao do Leytského zálivu. Sám Kurita hlásil Tojodovi, že propluje průlivem San Bernardino 25.10. v 01.00 a do Leytského zálivu dorazí kolem 11.00. S Nišimurou si pak dal sraz v 09.00 asi 10 mil severovýchodně od ostrova Suluan. 196 / Bitva v průlivu Surigao Nišimurův svaz byl 24. 10. v 09.18 napaden v Suluském moři 50 mil severně od Negrosu letouny z ENTERPRISE a FRANKLINU, jež jej krátce předtím objevily. Zasáhly jen 2 pumy. Jedna zničila zábradlí a stožár na zádi bitevní lodě FUSÓ, druhá dopadla na přední dělovou věž torpédoborce ŠIGURE a pobila její obsluhu. Obě lodě byly však nadále plně bojeschopné. K dalším leteckým útokům na Nišimurův svaz nedošlo, protože Halsey soustředil akce TF 38 proti Kuritovu svazu. Šimův 2. úderný svaz, který byl objeven 3 hodiny po Nišimurovi u ostrova Cagayan v Suluském moři průzkumným bombardérem 5. letecké armády, nebyl vůbec napaden. Američtí velitelé věděli v poledne 24.10. o tom, že 3 svazy japonských hladinových lodí se blíží k Leyte, stále však neznali pozici japonských letadlových lodí, o jejichž účasti v operaci byl Halsey pevně přesvědčen. Prozatím soustředil útoky TF 38 proti Kuritovu svazu, představujícímu podle jeho mínění největší nebezpečí pro americké invazní lodstvo u Leyte, a přenechal oba nepřátelské svazy v Suluském moři, zjevně mířící k průlivu Surigao, na starost admirálu Kinkaidovi. Oprávněně předpokládal, že spojená síla těchto japonských svazů (2 bitevní lodě, 3 těžké a 1 lehký křižník a 8 torpédoborců) se nevyrovná síle 7. lodstva (6 bitevních lodí, 4 těžké a 4 lehké křižníky a 26 torpédoborců). Kinkaid nepochyboval o tom, že si s japonskými jižními svazy poradí, předpokládal však, že Halsey ochrání invazní lodstvo před Kuritovým svazem. V tom ho utvrdilo Halseyovo sdělení velitelům 3 operačních skupin TF 38 z 15.12. o tom, že ze 4 bitevních lodí (IOWA, NEW JERSEY, WASHINGTON, ALABAMA), 2 těžkých a 3 lehkých křižmků a 14 torpédoborců bude vytvořen zvláštní operační svaz TF 34 pod velením viceadmirála Lee, jehož úkolem bude napadnout Kuritův svaz v případě, že propluje průlivem San Bernardino. Kinkaid (a ani Nimitz) netušil, že si Halsey vzápětí vymínil (sdělením mezilodním komunikačním systémem s omezeným dosahem), že ke zformování TF 34 dojde až na jeho výslovný rozkaz. Kinkaid zahájil odpoledne 24. 10. přípravy k odražení Japonců v průlivu Surigao. Stáhl 3 velitelské lodě a křižník NASHVILLE (s MacArthurem na palubě) do severní části Leytského zálivu k 28 dosud nevyloženým nákladním lodím typu "Liberty", chráněným torpédoborci. Ve 14.45 nařídil admirálu Oldendorfovi, veliteli podpůrné skupiny 7. lodstva, aby zformoval v ústí průlivu linii bojových lodí a připravil se na noční střetnutí s nepřítelem. Oldendorf přehradil průliv, široký 12 mil, linii 6 bitevních lodí admirála Weylera (PENNSYLVANIA, CALIFORNIA, TENNESSEE, MISSISSIPPI, MARYLAND, WEST VIRGINIA). Před ní operovaly ve vzdálenosti 2,5 mil dvě skupiny křižníků, vlevo 5 křižníkú (těžké LOUSVILLE, PORTLAND, MINNEAPOLIS, lehké DENVER, COLUMBIA) pod velením Oldendorfa, vpravo 3 křižníky (lehké PHOENIX, BOISE, těžký HMAS SHROPSHIRE) admirála Berkeyho. Weylerovy lodě krylo 6, Oldendorfovy 9 a Berkeyho 6 torpédoborců. Hlouběji v průlivu operovalo dalších 5 torpédoborců a ještě před nimi 39 torpédových člunů (freg. kpt. S. S. Bowling). Přestože bitevní lodě a těžké křižmky měly málo protipancéřových granátů,2 nepochybovali američtí admirálové o tom, že mají dost sil k odražení nepřítele. Ve 22.36 se Nišimurův svaz, plující ve dvou skupinách, objevil na radaru PT 131 (v Mindanajském moři mezi ostrovy Bohol a Camiguin). Americké torpédové čluny podnikly řadu útoků, 197 LEyTSKý ZALl Pdůms 7. locfstva(OldendorfJ bitevni lodě (Weyler) llJ.i-i křižniky (Oldendor Pe óuó ,a o Ql J o U Q a Q O svaz "C" (Nišimura) j JAMASIRO FUSO MOGAMI J O aJ . "e erické torpédové óluny INDANAJSKÉ MORE ,r 2. úderný svaz (Šima) / yv G v fG - - I křižniky i ; (Berkey) I7PPPP-L a o Q -t . Mindanao Bitva v průlivu Surigao 25. I0. 7944 žádné z torpéd však nezasáhlo, několik člunů bylo poškozeno a jeden ztracen (PT 493). Poskytly však admirálu Oldendorfovi průběžné informace o pohybu japonského svazu, zatímco admirál Nišimura o amerických dispozicích nic nevěděl a vplul přímo do pasti. V 00.40 Nišimura svůj svaz reorganizoval. Vpředu plul torpédoborce ASAGUMO a MIČIIO, 4000 yardů za nimi JAMAŠIRO, kryté torpédoborci IGURE a JAMAGUMO, v odstupu 1000 yardů pak FUSÓ a MOGAMI. Kolem 03.00 zaútočily americké torpédoborce. Největšího úspěchu dosáhla 54. eskadra (freg. kpt. J. G. Coward); v 03.01 vypustily REMEY, McGOWAN a MELVIN z 8000 yardů celkem 27 torpéd, z nichž edno zasáhlo v 03.09 bitevní lod FUS (kontradmirál M. Ban), jež ztratila rychlost a vybočila. V 03.11 zaútočily McDERMUT a MONSSEN a zasáhly torpédy 3 Nišimurovy torpédoborce. JAMAGUMO 198 . O O , vylétlo do povětří a šlo ke dnu, MIČIŠIO bylo vážně poškozeno a ASAGUMO mělo utrženou příd. Jedno torpédo zasáhlo i JAMAŠIRO, vážněji jej však nepoškodilo. Úspěch mělo i 6 torpédoborců 24. eskadry (nám. kpt. K. M. MacManes), z nichž KILLEN zasáhl nejméně jedním torpédem JAMAŠIRO a HUTCHINS vyslal salvu 5 torpéd na poškozené MICIŠIO, jež se v obrovské explozi potopilo. Z 9 torpédoborců 56. eskadry (nám. kpt. R. N. Smoot) se k útoku dostaly jen ALBERT W. GRANT, RICHARD P. LEARY a NEWCOMB, které vyslaly v 04.04 ze 6000 yardů 10 torpéd, z nichž 2 zasáhla JAMAŠIRO. Po prvním zásahu torpédem klesla rychlost JAMAŠIRO na 5 uzlů, brzy se však zvýšila na 1 l uzlů a admirál Nišimura vedl své zbývající lodě, křižník MOGAMI a torpédoborec ŠIGURE, neohroženě k výjezdu z úžiny. Američané zachytili jeho svaz radarem v 03.23 a admirál Weyler vydal rozkaz, aby bitevní lodě zahájily palbu, až se Japonci přibliží na 12,5 mile. Oldendorf dal křižníkům rozkaz k palbě v 03.51, kdy byl LOUISVILLE 7 mil od nepřítele. O 2 minuty později začaly střilet i bitevní lodě. Střetnutí bylo spiše popravou Nišimurovy vlajkové lodě než námořní bitvou. Američané měli moderní radary, Japonci nepřítele skoro neviděli. První zahájila palbu WEST VIRGINIA (vystřilela 93 granátů ráže 406 mm), o 2 minuty později se přidaly CALIFORNIA (63 granátů 356 mm) a TENNESSEE (69 granátů 356 mm). Tyto lodě měly nejnovější dělostřelecké radary a miřit ve tmě jim nečinilo potíže. MARYLAND (48 granátů 406 mm) miřil podle dopadů salv WEST VIRGINIE, avšak MISSISSIPPI vystřelila jen 1 salvu a PENNSYLVANIA dokonce žádnou, protože nemohly ci1 zaměřit. V 04.06 nařídil Oldendorf bitevním lodím palbu zastavit. Během 15 minut vypálily na JAMAŠIRO celkem 285 protipancéřových granátů. Také křižníky zzhájily rychloalbu, kterou později přenesly z JAMASIRO na MOGAMI, a vystřílely celkem 4281 granátů ráže 203 a 152 mm. Přes tento příval oceli a výbušnin a obrovské množství zásahů se hořící JAMAŠIRO (kontradmirál Šinoda) obrátilo, zvýšilo rychlost na 15 uzlů a pokusilo se uniknout. V 04.11 jej však zasáhla již zmíněná torpéda 56. eskadry, jež dilo zkázy dokonala. V 04.19 se JAMAŠIRO převrátilo a potopilo. Zahynula naprostá většina posádky včetně admirálů Nišimury a Sinody. Těžký křižník MOGAMI (nám. kpt. R. Toóma) prokázal ještě větší odolnost než JAMAŠIRO a přes velké množství zásahů se obrátil spolu se ŠIGURE, jež uniklo vážnějšímu poškození, na ústup. Ještě předtím vyslalo MOGAMI v 03.53 torpc:da, jež těsně minula torpédoborec ALBERT W. GRANT. Ten se dostal do křížové palby obou stran a Oldendorf byl proto nucen v 04.10 palbu všech amerických lodí zastavit. Přesto byl ALBERT W. GRANT (freg. kpt. T. A. Nisewaner) zasažen 7 japonskými granáty ráže 127 mm a 11 americkými ráže 152 mm. Na lodi vypukl požár a v 04.20 ztratila chod, takže musela být odvlečena dobezpečí torpédoborcem NEWCOMB. Když nařídil admirál Oldendorf v 04.19 svým lodím obnovit palbu, zmizely již zbylé japonské lodě z obrazovek jejich radarů. Do průlivu Surigao mezitím vplul Šimův svaz, plující původně asi 40 mil za Nišimurou. Po zachycení Kuritovy depeše Nišimurovi se Sima rozhodl, že se připojí ke sjednanému setkání japonského lodstva 25.10. v 09.00 ráno u Suluanu a nechal zvýšit rychlost na ?2 uzlů. Od 03.15 na jeho svaz útočily americké torpédové čluny a v 03.25 zasáhlo torpédo PT 137 (npor. I. M. Kovar) lehký křižmk ABUKUMA. Rych 199 lost lodě klesla na 10 uzlů a zaostala za v 08.45 na MOGAMI, jež se přes vážná Šimovým svazem, jenž ve snaze pro- poškození stále drželo za Šimovým sva-; plout nebezpečnými vodami co nej- zem a plulo rychlostí 15 uzlů. Po zásahu rychleji zvýšil rchlost na 28 uzlů. několika torpédy ztratil křižník chod. V 04.10 zahlédl Sima vrak FUSÓ, jež Posádku vzal na palubu torpédoborec se po výbuchu skladiště munice krátce AKEBONO, který vrak MOGAMI ve po 03.10 rozlomilo, a jehož hořící příd 1.2.30 potopil. V Mindanajském moři a zád se ještě držel na hladině. zaútočilo 26.10. dopoledne 44 bombar-V 04.20 míjel mův svaz jižní po- dérů 5. a 13. Ietecké armády na ABU-břeží ostrova Leyte a po falešném po- KUMU,jež se v doprovodu torpédo-plachu zaútočil torpédy na imaginární borce USIÓ vlekla rychlostí 10 uzlů. Po nepřátelské lcdě. V 04.25 se Šima roz- zásahu několika pumami vypukl požár, hodl ustoupit a obrátil se k jihu. Krátce který zasáhl skladiště torpéd. Po obrov-poté se jeho vlajková lod NAČI (nám. ské explozi se ABUKUMA ve 12.42 ji-kpt. E. Kanooka) vinou chybného od- hozápadně od ostrova Negros potopila. hadu velitele srazila s hořícím MO- Ostatní Šimovy lodě unikly. AŠI-GAMI. NAČI byl při srážce poškozen GARA se ukryla u Palawanu, poško- a jeho rychlost klesla na 18 uzlů. Touto zený NAČI v Manilském zálivu (tam rychlostí pak Šimův svaz spolu se ŠI- ho 5.11. poslaly ke dnu letouny USS GURE z průlivu Surigao ustoupil a za- LEXINGTON, 4 torpédoborce od-miřil do Coronské zátoky na ostrově pluly spolu se SIGURE do Bruneje. fi Busuanga. Admirál Oldendorf vyrazil v 0430 za ustupujícími Japonci se svými křižníky. / Bitva u Samaru V 05.20 dostihly americké křižníky po-škozený MOGAMI, který nestačil Si- Dne 24.10. v 17.30 odpoledne dostal movu ústupu, a zahájily na něj palbu. admirál Halsey zprávu, že průzkumné Po několika salvách byla celá lod v pla- letouny TG 38.3 objevily 200 mil vý-menech a Američané se domnívali chodně od mysu Engaňo japonský svaz (předčasně), že je s ní konec.0lden- zahrnující i letadlové lodě. První i poz-dorf proto vydal v 05.40 rozkaz k ná- dější hlášení však obsahovala nepřesné vratu na sever, později však poslal zpět informace o složení Ózawova svazu, je-do úžiny křižníky DENVER a CO- hož silu Halsey přecenil. V souladu se LUMBIA a 3 torpédoborce (kontrad- svou povahou a s Nimitzovým rozka-mirál Hayler). Ty dostihly v 07.07 po- zem o tom, že má využít přiležitosti ke škozené ASAGUMO, jež se vleklo na zničení japonského lodstva, rozhodl se jih s utrženou přídí, a přes zuřivý odpor plout s TF 38 k severu a udeřit na Óza-posádky jej potopily. wův svaz. Ve 2022 nařídil Halsey ope-Potom se americké lodě z průlivu Su- račním skupinám TG 38.2 a TG 38.4, rigao definitivně stáhly. Vzápětí dostal aby se připojily k TG 38.3, a na sever Oldendorf šokující zprávu, že u Samaru povolal i TG 38.1. Zároveň informoval zaútočil Kuritův svaz na americké Nimitze a Kinkaida, že odplouvá na se-eskortní letadlové lodě. Velitelé 7.1od- ver, aby zaútočil na japonské letadlové stva se začali připravovat na nový boj lodě. Nimitz i Kinkaid byli přesvědčeni, s mnohem silnějším protivmkem a Ši- že Halsey zanechal ke krytí průlivu San movy lodě přenechali na starosti letec- Bernardino operační svaz bitevních tvu. Iodí admirála Lee (TF 34), velitel 3. Skupina 17 letounů Avenger z es- lodstva však pokládal Ózawovy leta-kortních letadlových lodí zaútočila dlové lodě za mnohem větší nebezpečí 200 3. lodsvo (Halsey) 0300 nm seveměji ,0 PeO ee 5P 9 ó svaz "A" (Kurita) e 00.37 003.00 0 1 1.3 0 3g. eto ánl Mc o Og 10.55 I 06.45 13.10 i 07.00 / R v Ta I b V 8 Taffy 2 Ormoc `` 1(Stump) LEYTSKÝo o, 09.30 ZÁLIV 0 Taffy 3(C. A. F. Sprague) DO 0 Dinagat v Bohol J , 12.00 ; -ó 07.40 r a. .. Taffy 1 MINDAŘÉSKÉ (T L. Sprague) Bitva u Samaru 25.10.1944 = celková situace než Kuritův svaz a odplul na sever s celým 3. lodstvem. Japonská kalkulace s použitím letadlových lodí jako návnady k odlákání Halseyho tedy beze zbytku vyšla. Noční průzkumné letouny z INDEPENDENCE objevily Kuritův svaz u ostrova Ticao v 19.35 a o hodinu později pak potvrdily, že pluje k průlivu San Bernardino. Halsey o tom informoval Kinkaida, nemělo to však vliv na jeho rozhodnutí vypořádat se s letadlovými loděmi na severu. Další zprávy o Kuritově svazu americký průzkum nepřinesl. Kurita vplul v 00.35 do průlivu San Bernardino a ke svému překvapení zde nenarazil na nepřítele. Potom rozvinul své lodě do 4 kolon. Vlevo plula 10. eskadra torpédoborců (křižmk JAHAGI, NOWAKI, URAKAZE, JUKIKAZE a ISOKAZE), dále k západu 7. divize křižmků (KUMANO, SUZUJA, ČIKUMA, TONE) a v odstupu 5000 yardů 3. divize bitevních lodí (KONGO, HARUNA), další kolonu tvořila 5. divize křižmlců (HAGURO, ČÓKAJ) a 5000 yardů za ní 1. divize bitevních lodí (JAMATO, NAGATO) a pravou 2. eskadra torpédoborců (křižník NOŠIRO, ŠIMAKAZE, HAJASIMO, AKIŠIMO, KIŠINAMI, OKINAMI, HAMANAMI a FUDŽINAMI). Kuritův svaz plul k jihu podél východního pobřeží ostrova Samar rychlostí 18 mil. Krátce po východu slunce (06.27) 201 uviděli Japonci na jihovýchodě neznámé lodě, identifikované o několik minut později jako letadlové. Kurita je pokládal za americký svaz rychlých letadlových lodí a nařídil všeobecný útok. Jeho svaz právě měnil formaci na kruhovou (proti očekávaným leteckým útokům) a přechod do útoku proto chvili trval. V 06.58 zahájilo JAMATO palbu na nepřítele ze vzdálenosti 18,5 mile. V palbě Kuritova svazu se ovšem neocitly rychlé letadlové lodě TF 38, ale pomalé eskortní letadlové lodě TG 77.4, konkrétně Taffy 3 kontradmirála Cliftona A. F. Spraguea (6 eskortních letadlových lodí plus 3 torpédoborce a 4 eskortní torpédoborce). V 06.45 byl Kuritův svaz objeven americkým průzkumným letounem a prakticky současně jej zachytil i radar FANSHAW BAY. Když Japonci zahájili palbu, zamířil Sprague rychlostí 16 uzlů přímo na východ a zahalil své lodě kouřovou clonou. Zároveň volal o pomoc. Okamžitou pomoc však mohla poskytnout jen Taffy 2 kontradmirála Felixe B. Stumpa, operující asi 30 mil jižněji. Admirál Kurita vyslal v 07.03 proti nepřátelskému svazu, který po celou dobu bitvy Japonci považovali za rychlé letadlové lodě třídy "Independence", své těžké křižníky a eskadrám torpédoborců nařídil, aby zaujaly pozice k útoku torpédy. Bitevní lodě měly podpořit akci palbou na velkou vzdálenost. Kuri 202 Bitva u Savnaru 25. l0. 7944 - japonský citok tův bitevní plán však narušilo několik faktorů. Prvním byla absence přesných informací o nepříteli, způsobená malou viditelností (deštové přeháňky a kouřová clona) a nekvalitním radarem. Kurita sice vyslal 2 průzkumné hydroplány, ty však byly záhy sestřeleny. Druhým byly neustálé útoky amerického palubmho letectva, k nimž se přidaly i torpédové útoky torpédoborců. Stálá nutnost vyhýbat se nalétávajícím letounům, pumám a torpédům vedla k tomu, že se japonská formace rozpadla a bitva se stala akcí jednotl lvy h divizí či dokonce jednotlivých lodí. Nejbližší americké eskortní letadlové lodě FANSHAW BAY (vlajková) a WHITE PLAINS unikly japonským křižníkům jen díky dešťové přeháňce, do níž se skryly. V 0724 byl vlajkový křižmk viceadmirála Kazutaky Siraišiho KUMANO (7. divize j zasažen jedním z 10 torpéd vystřelených torpédoborcem JOHNSTON (freg. kpt. E. E. Evans) a začal hořet. Rychlost klesla na 14 uzlů. Admirál Širaiši přesedl na SUZUJU, ta však byla poškozena americkými letadly a její rychlost spadla pod 20 uzlů. Také JOHNSTON, který byl jako první z amerických lodí již od 07.10 v boji s Japonci, utrpěl v této fázi bitvy vážné škody a mohl plout jen 17 uzly. Zbylé 4 japonské těžké křižníky se přiblížily ve dvou skupinách k Taffy 3 a hrozilo, že vezmou americké lodě do kleští. Admirál Sprague proto nařídil veliteli eskorty, fregatnímu kapitánu W. D. Thomasovi, aby provedl torpédový útok. Vlajkový torpédoborec HOEL (freg. kpt. L. S. Kintberger) zaútočil v 0725 na bitevní lod KONGO a v 07.35 na křižmk HAGURO, obě lodě se však torpédům vyhnul. V 07.44 napadla křižmky TONE a IKUMA, jež nejvíce ohrožovaly Taffy 3, skupina 8 amerických letounů (3 torpédy a 5 pumami). Obě lodě útok vymanévrovaly, protože se však obrátily každá na jinou stranu, dělilo je po návratu na původní kurz 6000 yardů. Tím se 7. divize křižníků definitivně rozpadla. Nečekaný efekt měla torpéda, jež v 07.54 vyslal torpédoborec HEERMANN (freg. kpt. A. T. Hathaway) a jejichž stopu zahlédly hlídky na JAMATU. Admirál Kurita nařídil osobně úhybný manévr směrem na sever (chybný) a mamutí lod musela tímto kurzem plout 10 minut, dokud nedospělo 6 torpéd, plujících s ní paralelně, na hranici svého dosahu. Tím se nejsilnější japonská lod vzdálila 7 mil od bojiště a Kurita již nemohl průběh bitvy nijak ovlivnit. Vc: snaze zadržet přibližující se japonské křižníky poslal Sprague v 07.42 do itoku i 4 eskortní torpédoborce (SAMUEL B. ROBERTS, RAYMOND, DENNIS a JOHN C. BUTLER). Tyto pomalé lodě sice neměly šanci na úspěšný útok torpédy, vázaly však na sebe palbu a pozornost Japoncú. Přes hrdinný boj však americké torpédoborce nemohly odvrátit nebezpečí od eskortních letadlových lodí. Taťfy 3 vyplul v 0720 z ochrany deštové přeháňky a admirál Sprague zahájil ústup k jihozápadu. Do čela formace se dostala WHITE PLAINS, napravo od ní pluly FANSHAW BAY a ST LÓ, nalevo KITKLIN BAY a GAMBIER BAY (26. divize) a zcela vzadu KALININ BAY. Největší nebezpečí hrozilo KALININ BAY vzadu a GAMBIER BAY na levém okraji formace (silný vítr od ní odháněl kouřovou clonu). V 07.50 byla KALININ BAY poprvé zasažena a v 08.00 zahájila ze svého jediného děla ráže 127 mm palbu na japonské křižmky vzdálené 9 mil. Naštěstí prolétaly japonské protipancéřové granáty trupem a vybuchovaly až ve vodě. Přesto byla KALININ BAY těžce poškozena 16 zásahy. FANSHAW BAY byla zasažena 6 granáty, WHITE PLAINS jedinou salvou, ST LÓ a KITKUN BAY přímým zásahům 203 unikly. GAMBIER BAY (nám. kpt. W. V. R. Vi.eweg) unikala až do 08.10, kdy ji zasáhl granát ráže 203 mm a začala hořet. Potom se křižník ČIKUMA (nám. kpt. S. Norimicu) přiblížil až na 1 míli a rozstřilel ji. V 08.50 začala posádka opouštět lod,, v 09.07 se GAMBIER BAY převrátila a potopila (zahynulo 104 mužů posádky). Již předtím klesl v 08.35 ke dnu rozstřilený torpédoborec HOEL, který ve snaze odvrátit pozornost od letadlových lodí vplul mezi japonské křižníky a bitevní lodě a dostal se do křížové palby. Protipancéřové granáty sice prolétaly trupem, aniž explodovaly, přesto však způsobily velké škody. V 08.30 se HOEL zastavil, potom se převrátil a potopil (zahynulo 253 námořníků). Přibližně v 08.45 se 10. eskadra torpédoborců kontradmirála Masafuku Kimury (JAHAGI plus 4 torpédoborce) pokusila o torpédový útok na americké letadlové lodě, torpédoborec JOHNSTON však svou intervencí donutil Japonce k předčasnému odpálení torpéd, jež nic nezasáhla. V tomto boji byl JOHNSTON těžce poškozen, dilo zkázy pak dokonaly granáty těžkých křižníků TONE a HAGURO. V 09.40 ztratil chod, v 10.10 se převrátil a potopil l6ahynulo 186 mužů včetně velitele). Stejný osud potkal i eskortní torpédoborec SAMUEL B. ROBERTS (korv. kpt. R. W. Copeland). Křižmk TONE rozstřílel americkou lod natolik, že musela být v 09.10 opuštěna a v 10.05 se potopila (zahynulo 89 mužů posádky). Rozhodující roli v tom, že osud GAMBIER BAY nesdilely ostatní eskortní letadlové lodě Taffy 3, měly palubní letouny TG 77.4, jež po celou dobu bitvy napadaly japonské lodě a nutily je provádět úhybné manévry. Často podnikaly i klamné nálety bez výzbroje.l Útoků na Kuritův svaz se účastnily letouny napadené Taffy 3 (často přistávaly k doplnění výzbroje na lodích Taffy 2 či na letišti Tacloban), úderné vlny z lodí Taffy 2 a menší množství letadel Taffy l. Koordinací leteckých akcí byl pověřen velitel letecké skupiny z KITKUN BAY fregatní kapitán L. Fowler. Krátce po úspěšném zakončení akce proti GAMBIER BAY byly japonské křižníky napadeny skupinou letadel Taffy 2. V 08.53 zaútočily na ČIKUMU současně 4 torpédové letouny a jeden z nich ji zasáhl torpédem na zádi. Pro poškození kormidla ztratil křižník schopnost manévrovat, zůstal na bojišti a později musel být potopen torpédy asistujícího torpédoborce NOWAKI. V 09.05 byl křižník ČÓKAJ těžce poškozen letouny Avenger z KITKUN BAY, po výbuchu skladiště střeliva ztratil chod a v 09.30 se potopil. V akci zůstaly z japonských těžkých křižmků jen TONE a HAGURO. Ty však již byly v bezprostřední blízkosti eskortních letadlových lodí Taffy 3 (zbylé 4 lodě eskorty již spotřebovaly svá torpéda a stáhly se, dvě z nich byly navíc poškozeny). Boj se přesunul do blízkosti lodí Taffy 2 admirála Stumpa, které ohrožovaly rychlé bitevní lodě KONGO a HARUNA (v 0 9.24 byly vzdáleny jen 17 mil). V okamžiku, kdy se křižmky TONE a HAGURO chystaly zaútočit torpédy na eskortní letadlové lodě, vzdálené pouhých 5 mil, vydal admirál Kurita v 09.11 rozkaz, aby se všechny lodě připojily k vlajkové lodi JAMATO. V 09.24 přerušily křižníky boj a obrátily se k severu. Kurita chtěl původně jen znovu zformovat svůj svaz a zjistit utrpěné a způsobené škody, potom se však rozhodl akci ukončit. Celé 3 hodiny křižoval svaz "A" východně od Samaru, než se ve 12.36 admirál definitivně vzdal pokusu proniknout do Leytského zálivu. Místo toho chtěl zaútočit na svaz amerických letadlových lodí, který se měl podle hlášení leteckého průzkumu nalézat 113 mil severně od 204 majáku Suluan. Hlášení však bylo falešné a žádný americk svaz v té době na dané pozici nebyl. Odplutím Kuritova svazu z bojiště ještě bitva u Samaru neskončila, protože se na scéně objevili kamikaze. Jejich prvním cílem se stala Taffy 1 admirála Thomase L. Spraguea. Již v 07.40 se objevilo 6 kamikaze a jeden z nich prorazil přední část letové paluby eskortní letadlové lodě SANTEE a dopadl na hangárovou palubu. Po obrovské explozi se rozhořel požár. V 08.00, jen 5 minut poté, co byl požár lokalizován, zasáhlo SANTEE torpédo ponorky I 56 (Morinaga). Lod sice nabrala značné množství vody, po provizorní opravě však byla schopna plout rychlostí 16,5 uzlů. Jiný kamikaze narazil na zadní část eskortní letadlové lodě SUWANNEE a jeho puma vybuchla mezi letovou a hangárovou palubou. Vzniklé požáry však havarijní čety rychle zvládly a po provizorní opravě byla do provozu uvedena i letová paluba. Druhého dne byla SUWANNEE vážně poškozena dalším kamikaze, který narazil na přední výtah. Následné exploze 10 letounů rozstříkly benzin po letové palubě. Zahynulo 143 námořníků,102 bylo raněno. V 10.50 zaútočila na Taffy 3 skupina 5 kamikaze. Letoun Zero prorazil letovou palubu eskortní letadlové lodě ST LÓ (nám. kpt. F. J. McKenna) a explodoval v hangáru. Vznikl požár a vybuchla torpéda a pumy uskladněné na hangárové palubě. V sérii 7 výbuchů byla část letové paluby odmrštěna i s letadlovým výtahem. Celou lod zachvátily plameny. V 11.00 začala posádka opouštět lod, jež se v 11.25 potopila (zahynulo přes 100 mužů posádky). V 11.00 následoval další útok 15 sebevražedných letounů Judy na Taffy 3. Část kamikaze byla sestřelena stíhací obranou a část pronikla k eskortním letadlovým lodím. Japonci se soustředili na KALININ BAY, jež byla zasažena dvěma kamikaze a dva ji jen těsně minuli. Požáry se však podařilo brzy zvládnout. LÍtoky palubního letectva na Kuritův svaz pokračovaly i po ukončení hladinové akce. Ve 12.40 přilétlo 32 letounů Taffy 2, docililo však jen jednoho zásahu na přídi bitevní lodě NAGATO a jednoho na zádi křižníku TONE. Poškození nebyla velká. Ještě hůře dopadl útok 100 letounů TG 38.1 admirála McCaina, zahájený ve 13.16.y McCainovu skupinu poslal admirál Halsey v 08.30 k Leyte na základě naléhavých Kinkaidových žádostí o pomoc, byla však tak daleko, že do vlastní bitvy u Samaru zasáhnout nemohla. Teprve v 1030 vyslal McCain údernou vlnu proti Kuritovu svazu ze vzdálenosti 335 mil. Dosáhla jediného zásahu na křižníku TONE, puma však nevybuchla. Druhá vlna 47 letounů TG 38.1 nezasáhla vůbec, stejně jako poslední vlna 50 letounů Taffy 2. Ve 13.22 však klesl ke dnu křižmk SUZUJA, poškozený dopoledne. Odpoledne 25.10. se Kurita smiřil s tím, že se mu nepodaří zaútočit na americké letadlové lodě, a zamiřil k průlivu San Bernardino, do kterého 205 Zkáza letadlové lodi ST LÓ vplul ve 21.40 v kýlové formaci. Pouze torpédoborec NOWAKI, který předtím zachraňoval trosečníky z ČIKUMY, se opozdil, což se mu stalo osudným. Po přímé intervenci admirála Nimitze odeslal Halsey v 10.55 k Leyte TG 38.2 admiríla Bogana s letadlovými loděmi INTREPID, CABOT a INDEPENDENCE a TF 34 admirála Lee s bitevními loděmi WASHINGTON (vlajkový), ALABAMA, MASSACHUSETTS, SOUTH DAKOTA, IOWA a NEW JERSEY, 3 křižníky a torpédoborci. Lee zamiřil k jihu rychlostí 20 uzlů, později však musel zpomalit kvůli dotankování torpédoborců a Halsey proto z jeho svazu vyčlenil operační skupinu TG 34.5 kontradmirála Oscara C. Badgera s bitevními loděmi IOWA a NEW JERSEY, křižníky VINCENNES, BILOXI a MIAMI a 8 torpédoborci. Ta měla plout na jih rychlostí 28 až 30 uzlů a odříznout ústup Kuritovu svazu. TG 34.5 dorazila k průlivu San Bernardino v 01.00 ráno 26. 10., tedy 3 hodiny po Kuritovi, a zastihla tam jen torpédoborec NOWAKI, který v 01.10 potopila. I Bitva u mysu Engaňo Jak již víme, Ózawův svaz dlouho unikal pozornosti Američanů. Ani Ózawova průzkumná letadla 21.-23.10. nic neobjevila a 6 jich bylo ztraceno. Teprve 24.10. v 08.20 zahlédl průzkumný letoun část TF 38 a Ózawa vyslal od 11.45 ve dvou vlnách proti TG 38.3 na vzdálenost 210 mil celkem 76 letadel. Nedostatečně vycvičení piloti dostali rozkaz, aby po útoku přistáli na Luzonu. Na mateřské lodě se vrátily jen 3 stroje (zabloudily hned po startu), takže na palubách 4 letadlových lodí zbylo jen 29 letadel. Protože Američané stále nejevili o japonské letadlové lodě zájem, vyslal Ózawa ve 14.30 kupředu svaz kontradmirála Čiaki Macudy (hybridní bitevní lodě ISE a HJÚGA, lehký křižník TAMA a 4 torpédoborce) v naději, že vzbudí jejich pozornost. Tyto lodě byly konečně v 15.40 objeveny americkým průzkumem a v 16.40 zpozorovaly americké letouny také Ózawovy letadlové lodě. Admirál Halsey reagoval přesně podle japonských předpokladů a ve 23.45 zamířil po setkání 3 operačních skupin TF 38 k severu. V nadcházející bitvě přenechal velení admirálu Mitscherovi, který měl pro útok na Ózawův svaz k dispozici 5 velkých (INTREPID, ESSEX, LEXINGTON, FRANKLIN, ENTERPRISE) a 5 lehkých letadlových lodí (CABOT, INDEPENDENCE, LANGLEY, SAN JACINTO, BELLEAU WOOD), 6 bitevních lodí (IOWA, NEW JERSEY, MASSACHUSETTS, SOUTH DAKOTA, ALABAMA, WASHINGTON), 2 těžké (WICHITA, NEW ORLEANS), 5 lehkých (VINCENNES, BILOXI, MIAMI, SANTA FE, MOBILE) a 1 protiletadlový křižník (RENO) a 41 torpédoborců. Noční průzkumné letouny z INDEPENDENCE získaly 25.10. v 02.05 ráno radarový kontakt s nepřítelem 205 mil severovýchodně od mysu Engaňo. Krátce poté zformoval Halsey TF 34 admirála Lee (6 bitevních lodí, 2 těžké a 5 lehkých křižmků a 19 torpédoborců), který vysunul 10 mil před letadlové lodě. Mitscher nečekal na hlášení . rannlho průzkumu a nařídil za svítání start 180 letadel první úderné vlny, i která do 07.10 kroužila před TF 38. Od-. letěla teprve po upřesnění pozice japonských lodí, vzdálených 145 mil. Ózawa měl jen 12 až 15 stihaček .:. (posledních 10 bombardérů poslal na Luzon) a jeho lodě musely spoléhat na manévrování a protiletadlovou palbu. ;; První vlna zahájila útok krátce po 08.00 e a soustředila se na letadlové lodě. Ózawova vlajková lod ZUIKAKU byla zasažena torpédem, komunikační systém " 206 byl vyřazen a obtížně manévrovala, takže admirál přesedl na ÓJODO. ZUIHÓ byla lehce poškozena pumou, ČITOSE se po zásahu několika pumami v 09.37 potopila. Ke dnu šel také torpédoborec AKIZUKI. Druhá vlna 36 amerických letadel přilétla v 09.45 a za ci1 si vbrala nepoškozenou letadlovou lod CIJODA, jež po zásahu 2 torpédy začala hořet. Zásah pumou zničil strojovnu a lod se zastavila. Nové nálety zmařily pokus bitevní lodi HJÚ GA vzít ji do vleku i snahy křižmku ISUZU a torpédovky MAKI zachránit její posádku. Nezbylo než ponechat lod i s posádkou osudu. Ózawův svaz se před polednem rozptýlil. Vpředu pluly ZUIKAKU a ZUIHÓ se čtyřčlennou eskortou, za nimi pak bitevní lod ISE. Asi 20 mil za ISE se vlekl rychlostí 11 uzlů poškozený křižník TAMA, 5 či 6 mil jižněji plula bitevní lod HJÚGA. Ještě o 10 mil jižněji byly 2 zbývající lehké křižníky (ÓJODO a ISUZU), kolem nehybné letadlové lodě ČIJODA kroužil torpédoborec HACUCUKI. Ve 13.10 přilétla třetí vlna asi 200 amerických letadel. Jejich úkolem bylo poškodit co nejvíce japonských lodí a zabránit jim uniknout. Letouny z LEXINGTONU útočily na ZUIKAKU, z ESSEXU na ZUIHÓ, stroje z LANGLEY rozdělily svou pozornost mezi obě letadlové lodě. ZUIKAKU bylo zasaženo několika torpédy, ve 14.14 se převrátilo a potopilo. ZUIHÓ sice dostalo 207 Letadlová lodZUIHÓ v bitvc u mysu Éngaňo několik zásahů torpédy, vzniklé požáry se však podařilo uhasit. Čtvrtá vlna amerických letadel přilétla ve 14.45 a zaměřila se na poškozené ZUIHÓ, které neodolalo náporu pum a v 15.16 se potopilo. Krátce po 17.00 dorazila pátá vlna, jež se soustředila na bitevní lod ISE (kontradmirál N. Nakase). Ta však obdivuhodně vymanévrovala 34 pum, jež dopadly v těsné blízkosti, a nedostala žádný přímý zásah. Poslední šestou vlnu, která zaútočila kolem 18.00, tvořilo 36 letounů TG 38.4. Žádnou lod se však již potopit nepodařilo. Celkem provedlo americké palubní letectvo v průběhu bitvy u mysu Engaňo 527 vzletů (z toho 326 bombardéry). Měřeno tímto počtem, nebylo potopení 3 letadlových lodí a torpédoborce a zmrzačení čtvrté letadlové lodě až tak brilantním výkonem. Admirál Halsey měl od počátku v úmyslu použít bitevní lodě a křižmky k potopeni poškozených japonských lodí, případně k boji s hybridními bitevními loděmi ISE a HJUGA (proto otálel s odesláním TF 34 k Leyte). I po odplutí bitevních lodí na jih ponechal na severu několik křižníků, jež původně tvořily součást TF 34, a vytvořil z nich skupinu admirála DuBoseho (WICHITA, NEW ORLEANS, SANTA FE, MOBILE a 9 torpédoborců). V 16.25 dostihly křižmky bezvládnou letadlovou lod CIJODA a během 30 minut ji poslaly ke dnu. Později se střetly s torpédoborcem HACUCUKI, ten však dlouho unikal a teprve v 19.15 byl zpomalen torpédy torpédoborců COTTEN, PATTERSON a CLARENCE K. BRONSON. Křižmky jej pak zasypaly granáty a po výbuchu skladiště střeliva se HACUCUKI ve 20.59 převrátil a potopil. Američané se pokusili napadnout ustupující Ózawův svaz ponorkami, ze 6 ponorek dokázaly však jen 2 na japonské lodě zaútočit. V 18.44 vyslal HALIBUT (Galantin) salvu 6 torpéd na bitevní lod ISE, žádné však nezasáhlo. Od 23.00 zaútočila JALLAO (Icenhower) postupně 7 torpédy na poškozený křižník TAMA, který se po zásahu 3 projektilů rozlomil a potopil. I Závěr bitvy a její hodnocení V noci na 26.10. se operační skupiny admirálů McCaina a Bogana přesunuly dále na západ, v 05.00 se spojily a v 06.00 startovala první vlna amerických letadel. Celkem vzlétlo ve 3 vlnách proti Kuritovu svazu, ustupujícímu Sibuyanským mořem,174 letounů TG 38.1 a 83 strojů TG 38.2. První vlna dostihla Kuritův svaz v 08.30 u ostrova Mindoro a jeden Avenger zasáhl torpédem křižmk NOŠIRO, který se v 11.37 potopil. Kuritova vlajková lod JAMATO byla zasažena 2 pumami při útoku první vlny a 3 pumami při útoku druhé vlny. Do lodi proniklo asi 3000 tun vody (plus další 2000 tun nabrané k vyrovnání náklonu). Křižmk KUMANO byl zasažen pumou do kotelny a jeho již tak omezená rychlost klesla na 5 uzlů. Přesto se v doprovodu HAMANAMI dokázal dovléci do Manily. Po provizorní opravě byl cestou do Japonska napaden ráno 6.1 l. u mysu Bolinao skupinou 4 amerických ponorek (GUITARRO, BREAM, RATON, RAY), jež na něj vystřelily celkem 23 torpéd, z nichž nejméně 2 zasáhla. KUMANO bylo odvečeno do Dasolského zálivu, kde bylo 25.11. potopeno letouny USS TICONDEROGA. V 11.44 dopoledne 26.10. byl Kuritův svaz napaden západně od ostrova Panay 47 bombardéry Liberator Dálněvýchodního letectva. Utok se soustředil na JAMATO, NAGATO a KONGO, ze 140 svržených SOOkg pum však zasáhly jen 4, a to bitevní lod NAGATO (poškození nebyla vážná). Na můstku JAMATA byl střepinami z blíz 208 kých dopadů pum zraněn Kuritův náčelník štábu kontradmirál Tomidži Kojanagi. Japonské torpédoborce měly při zpáteční plavbě velké problémy s palivem (tankery Kuritu nedoprovázely), a proto zamiřily do Coronského zálivu. HAJAŠIMO byl cestou poškozen pumou letounů TF 38 natolik, že musel najet na mělčinu u ostrova Semirara (jižně od Mindora). V příštích dnech se jeho vrak stal cvičným ctlem amerických pilotů. Ostatní Kuritovy lodě unikly. Bitevní lodě spolu se 3 zbylými křižmky (HAGURO, TONE a JAHAGI) dopluly 28.10. do Bruneje, odkud se přesunuly do Kure. Neúspěch operace "Šó-Gó" měl dalekosáhlé důsledky nejen pro průběh spojenecké ofenzivy na Filipínách, ale i pro konečný výsledek války. Japonské lodstvo totiž utrpělo v bitvě u Leyte ztráty, z nichž se již nevzpamatovalo, a americké lodstvo získalo nadvládu nad Tichým oceánem. Bitva tak zdaleka přesáhla svůj okamžitý výsledek, zabezpečení invaze na Leyte. Obě strany se při vedení operací dopustily celé řady chyb a omylů. Přestože byl plán "Šó-Gó" poměrně reálný, japonským velitelům se jej nepodařilo realizovat. V jejich neprospěch mluvil samozřejmě celkový poměr sil. Spojená sila amerického 3. a 7. lodstva představovala před zahájením operace "King II" 9 velkých a 8 lehkých letadlových lodí,18 eskortních letadlových lodí,12 bitevních lodí,12 těžkých a 16 lehkých křižmků a 171 torpédoborců. Americké palubní letectvo mělo přes 1500 strojů. Proti tomu mohli Japonci postavit jen 1 velkou a 3 lehké letadlové lodě, 9 bitevních lodí,14 těžkých a 8 lehkých křižníků a 36 torpédoborců. Palubních letadel bylo jen 108 a letectvo ze souše nemohlo ohrozit americkou převahu ve vzduchu. Před začátkem operace bylo na Filipínách 440 japonských letadel a přestože další byla přisunována, nepřekročil počet bojeschopných strojů v průběhu bitvy nikdy 300. Z 1000 letounů nasazených do akce byla většina ztracena. Ztráty amerického palubního letectva byly navíc průběžně nahrazovány (3. lodstvo mělo 11 eskortních letadlových lodí jako plovoucí zálohu letadel a pilotů). Americká převaha ve vzduchu byla jedním z rozhodujících faktorů japonské porážky. Tato převaha byla ještě umocněna nevhodným operačním nasazením japonského letectva, které se soustředilo na útoky proti americkým válečným lodím a ponechalo své lodě takřka bez stíhací ochrany. To se projevilo zejména během bitvy v Sibuyanském moři (Kurita dostal k ochraně 12 stíhaček, jež byly sestřeleny hned při prvním americkém útoku). Hlavním nedostatkem plánu "Šó-Gó" byla jeho komplikovanost, náročnost na koordinaci a zejména na časovou synchronizaci. Dvě ramena kleští, jež se měla spojit v Leytském zálivu, nebyla stejně silná, neboť Kuritův svaz byl mnohem silnější než sily, jež měli k dispozici admirálové Nišimura a Šima, i v případě, že by se spojili (oba admirálové se osobně nesnášeli). Připomeňme, že poměr byl 5 ku 2 u bitevních lodí,10 ku 3 u těžkých křižmků, 2 ku 1 u lehkých křižmků a 15 ku 8 u torpédoborců, vždy ve prospěch Kuritova svazu. Slabší jižní křídlo tak mělo od samého počátku jen malé šance proniknout průlivem Surigao. Zůstává otázkou, zda si to Nišimura uvědomoval. Při naprosté převaze Američanů v bitvě u Surigaa nelze ovšem odpovědně posoudit ani jeho taktické schopnosti. Admirál Šima projevil ovšem svým ústupem smysl pro realitu, u japonských důstojníků poměrně vzácný. Větší naději na úspěch měl admirál Kurita, nedokázal se jí však chopit. Dopustil se během akce několika chyb, z nichž dvě byly skutečně závažné. Jeho obrat v Sibuyanském moři sice zmýlil americké velení, ale znemožnil 209 splnění časového harmonogramu celého plánu "Šó-1", a jeho špatné taktické velení či spíše absence vedení v bitvě u Samaru zabránilo Japoncům zničit svaz 6 eskortních letadlových lodí a ohrozil ještě druhý. Tato chyba je o to překvapivější. že Kurita byl mezi japonskými admiríly skutečným "mořským vlkem", který strávil většinu své kariéry na velitelských můstcích lodí, nikoliv v tokijských kancelářích. Jeho neschopnost vést útok na Taffy 3 rozhodnějším způsobem měla za důsledek, že Japonci promarnili velkou příležitost. Tuto přiležitost Kuritovu svazu poskytl admirál Ózawa, který se zhostil výtečně svého úkolu odlákat hlavní sily 3. lodstva k severu a dokonce s velkou částí svého svazu unikl. Právem je považován za nejschopnějšího japonského admirála po smrti Jamamota. Pozornost zasluhuje ještě jedna skutečnost. Znovu selhala japonská protiponorková obrana. Ve druhé polovině roku 1944 již měli Japonci velký nedostatek torpédoborců a navíc za spojenci silně zaostávali v technickém vývoji (sonar, radar, protiponorkové zbraně). Ani organizace nebyla na výši. Projevila se dávná japonská nechut k protiponorkovým operacím pokládaným za defenzivní činnost. Japonci dávali při výcviku přednost ofenzivním akcím torpédoborců, zejména v nočním boji. Důsledkem byla neschopnost zabránit opakovanému oslabení japonského lodstva přímo v průběhu námořní bitvy (dvakrát potopena vlajková lod). Přes dosažené vítězství nelze přehlédnout chyby na americké straně. Jedná se zejména o diskutabilní rozhodnutí, a ne pouze jedno, admirála Halseyho. Rozhodnutí stíhat Ózawův svaz k severu celým TF 38 vedlo sice k potopení 4 letadlových lodí, umožnilo však Kuritovi proniknout k Samaru. Zde musíme zmínit, že někteří Halseyho podřízení (Mitscher, Bogan) navrhovali, aby u průlivu San Bernardino byly ponechány nejen bitevní lodě TF 34, nýbrž i jedna operační skupina letadlových lodí, a že admirál Lee dokonce prohlédl lest Japonců a byl přesvědčen, že letadlové lodě obětovali k odlákání 3. lodstva k severu. 1) Odeslání TF 34 a TG 38.2 na jih před polednem 25.10. (po Nimitzově intervenci) bylo také diskutabilní, protože bylo zřejmé, že již nebudou moci proti Kuritově svazu účinně zasáhnout, a v té chvíli by bylo výhodnější vyslat bitevní lodě TF 34 proti Ózawovým bitevním lodím ISE a HJÚGA, jež takto unikly. Komunikace mezi Halseyem, Kinkaidem a Nimitzem byla špatná, takže Halseyho záměry nebyly jeho kolegovi a nadřízenému zcela zřejmé. Rozhodující generální bitva" skončila drtivou porážkou Japonců, kteří v ní ztratili 4 letadlové lodě, 3 bitevní lodě, 6 těžkých a 4 lehké křižniky a celkem 11 torpédoborců.lll) Navíc byly těžké křižníky TAKAO, AOBA, MJÓKÓ, NAČI a KUMANO těžce poškozeny. V bitvě padlo 5 japonských admirálů (Nišimura, Inoguči, Ban, Šinoda a kontradmirál Kaizuka, velitel ZUIKAKU). Američané ztratili v bitvě u Leyte 1 lehkou a 2 eskortní letadlové lodě, 2 toléŽ borce a 2 eskortní torpédoborce. tráty v bitvě u Samaru však mohly být mnohem těžší, kdyby si Japonci uvědomili, že proti nim stojí slabostěnné eskortní letadlové lodě a použili kontaktních roznětek místo zpožděných protipancéřových. . Bitva u Leyte byla svým rozsahem i počtem lodí, které se operace zúčastnily, největší námořní bitvou v dějinách. Na obou stranách bylo do akce nasazeno :: celkem 545 válečných lodí, na kterých bylo více než čtvrt milionu námořníků. 7.5. Operace ve filipínských vodách Porážka japonského lodstva v bitvě u Leyte neznamenala konec bojů o tento ostrov, hlavním protivníkem 210 spojeneckých sil se však stalo japonské letectvo ze souše (námořní i armádní) a japonské pozemní síly. Japonci se snažili posílit své pozice a přisunovali na Filipíny další letadla a na Leyte další vojáky. Největší nebezpečí pro spojenecké námořnictvo představovali kamikaze. / Operace TF 38 Po bitvě u Leyte zajištoval TF 38 stíhací ochranu předmostí, kterou pro nedostatek letišt nemohlo prozatím převzít armádní letectvo. Již 28. 10. odpluly operační skupiny TG 38.1 a TG 38.3 doplnit palivo a výzbroj na Ulithi. Stíhací krytí tak zajištovala jen TG 38.4 admirála Davisona, zatímco TG 38.2 admirála Bogana útočila na letiště u Manily (29.10. hlásila zničení 71 japonských letounů ve vzduchu a 13 na zemi při ztrátě 1.1 vlastních). Největším nebezpečím pro americké lodě byli kamikaze. Již 29.10. byla INTREPID lehce poškozena zásahem jednoho sebevraha a 30. 10. prorazil kamikaze letovou palubu FRANKLINU, do níž udělal díru o průměru 13 metrů. Jiný sebevrah zasáhl BELLEAU WOOD, prorazil palubu zničil 12 letounů a způsobil požár.l Příštilio dne byla napadena skupina admirála Weylera (3 bitevní lodě, 4 křižníky a 13 torpédoborců), jež zůstala u Leyte po odplutí většiny 7. lodstva na Ulithi. Po zásahu kamikaze vybuchlo skladiště střeliva na torpédoborci ABNER READ, který se potopil, útoky sebevrahů poškodily torpédoborce CLAXTON (těžce) a AMMEN, pumy KILLEN (těžce), BUSH a ANDERSON. Navíc ponorka I 41 (Kondo) vážně poškodila 3. 11. u Luzonu protiletadlový křižník RENO. Ve snaze odstranit nebezpečí kamikaze zahájil operační svaz TF 38, jehož velení převzal 30.10. viceadmirál McCain, 5.11. nové útoky na japonská letiště na Luzonu a na lodě v Manilském a Lin ayenském zálivu (potopen křižník NAI). Přesto se 5.11. podařilo jednomu kamikaze zasáhnout LE 211 Obojživelný transportér LVT proplouvá kolem bitevni lodě TENNESSEE XINGTON. Škody byly poměrně malé, ztráty však vysoké (50 padlých, 132 raněných). Výsledkem útoků na Luzon byl pokles aktivity japonského letectva. TF 38 se poté zaměřil na japonské konvoje s posilami pro Leyte. Celkem 350 palubních letounů napadlo 11. 11. ve dvou vlnách konvoj 6 transportních lodí a 7 torpédoborců v Ormockém zálivu a poslalo ke dnu všechny transportní lodě, torpédoborce HAMANAMI, NA(ŤANAMI, ŠIMAKAZE a WAKACUKI a minolovku W 30 spolu s přibližně 10 000 japonskými vojáky. O dva dny později zničilo palubní letectvo další konvoj v Manilském zálivu, kde potopilo 7 transportních lodí, lehký křižník KISO a torpédoborce AKEBONO, AKIŠIMO, OKINAMI a HACUHARU. K dalším útokům na letiště na Luzonu došlo 19. a 25.11., kamikaze však poškodily letadlové lodě INTREPID, ESSEX a CABOT. Toho dne admirál Halsey všechny operace TF 38 na podporu invaze na Leyte ukončil a 3. lodstvo se stáhlo z operační oblasti. Celkem byl TF 38 na moři 84 dnů, během kterých ztratil jedinou lod (PRINCETON) a potopil,4 letadlové lodě (ZUIKAKU, ZUIHO, ČITOSE, ČIJODA),1 hitevní lod (MUSAŠI), 3 těžké (MOGAMI, NAČI KUMANO) a 2 lehké (NOŠIRO, KISO) křižníky, 17 torpédoborců (SACUKI, WAKABA, HACU(:UKI, AKIZUKI, NOWAKI, HAJAŠIMO, FUDŽINAMI, ŠIRANUI, HAMANAMI, NAGANAMI, ŠIMAKAZE, WAKACUKI, AKEBONO, AKIŠIMO, OKINAMI, HACUHARU, UŠIO), 8 torpédovek a eskortních lodí, 2 mateřské lodě hydroplánů, 4 ponorky, 22 menších bojových lodí, 23 tankerů, 214 obchodních lodí a 131 malých plavidel. / Vylodění v Ormockém zálivu a na Mindoru K odříznutí Japonců na Leyte naplánoval generál MacArthur vylodění v Ormockém zálivu, kde 7. 12. invazní svaz kontradmirála Strublea (TG 78.3) vysadil dva pluky 77. pěší divize (genmjr. A. D. Bruce). Operaci krylo 12 torpédoborců, jež se staly cilem útoku japonského letectva. Američané ztratili torpédoborec MAHAN a transportní torpédoborec WARD, poškozeny byly LAMSON a LIDDLE. Po tomto výsadku bylo o osudu Leyte rozhodnuto a MacArthur prohlásil 25.12. operaci "King II" za ukončenou. Vyčištěním Leyte a Samaru byla pověřena 8. armáda (genpor. Eichelberger). Boje pokračovaly do května 1945; větší či menší skupinky Japonců zůstaly na Leyte až do konce války. Američané ztratili na ostrově 5000 padlých a 14 000 raněných, Japonci asi 60 000 padlých. Generál Jamašita nepochyboval o tom, že po Leyte bude hlavním cilem spojenců Luzon, Japonci však očekávali, že před tímto útokem budou chtít Američané vybudovat letiště na ostrovech Panay či Negros. Ostrov Mindoro nepovažovali s ohledem na terén za vhodný pro stavbu letišt. Výsadek na Mindoru však byl součástí MacArthurových plánů a jeho datum bylo stanoveno na 15.12.1944. Provedením výsadku byl pověřen Visajanský invazní svaz kontradmirála Strubla, složený ze 3 skupin. Mindorskou invazní skupinu (Struble) tvoril lehký křižmk NASHVILLE (vlajkový), 12 torpédoborců eskorty, 8 transportních torpédoborců, 30 LST,12 LSM, 31 LCI, 17 minolovek a 14 menších lodí, skupinu blízké podpory (kontradmirál Berkey) pak 1 těžký a 2 lehké křižmky a 7 torpédoborců a skupinu torpédových člunů (korv. kpt. N. B. Davis) celkem 23 člunů. Krytí poskytoval svaz 7. lodstva pod velením kontradmirála 212 Theodora D. Ruddocka (6 eskortních letadlových lodí, 3 bitevní lodě, 3 lehké křižmky a 18 torpédoborců). Leteckou podporu zajištovala 5. letecká armáda (genmjr. Whitehead), operační svaz rychlých letadlových lodí (TF 38) měl akci podpořit novým útokem na letiště na Luzonu. Odpoledne 13.12. byl u jižmho cípu ostrova Negros zasažen sebevražedným letounem Val křižník NASHVILLE, jehož poškození bylo tak vážné, že musel v doprovodu torpédoborce STANLY odplout do Leytského zálivu.l 4 V 0730 ráno 15.12. začal výsadek bojové skupiny 24. pěší divize pod velením brigádního generála Williama C. Dunckela na Mindoru, který narazil jen na minimální odpor (na ostrově bylo pouhých 500 japonských vojáků). V poledne obsadil 503. parašutistický pluk městečko San José, do setmění bylo na břehu 11 878 amerických vojáků, 9578 příslušníků USAAF a na 5900 mužů amerických a australských stavebních jednotek. Během týdne byly připraveny přistávací dráhy pro spojenecké letouny. Na přilcaz císařského hlavního stanu podnikl generál Jamašita pokus dobýt Mindoro zpět. Z Camranhské zátoky vyplul 24.12. k Mindoru 2. úderný svaz kontradmirála Masafuke Kimury (těžk křižmk AŠIGARA, lehký křižmk JODO a 6 torpédoborců). Admirál Tojoda chtěl tento svaz posilit i novou letadlovou lodí UNRJU, tu však 19.12. 213poslala ve Východočínském moři ke dnu ponorka REDFISH (viz oddíl 7.7). Kimurův svaz se přiblížil k předmostí na ostrově večer 26. 12. a po 40 minut je ostřeloval, potom se však stáhl pod tlakem útok ů amerických letounů z ostrova k severu. Přitom byl napaden americkými torpédovými čluny, jež 27.12. ráno potopily torpédoborec KIJOŠIMO. Japonská akce proti výsadku na Mindoru skončila fiaskem, v příštích dnech se však spojenecké konvoje na ostrov staly cílem útoků kamikaze, jež trvaly až do 4. l.1945, kdy se pozornost Japonců přenesla do Lingayenského zílivu. I Tajfun Ve dnech l 4. -16. 12. provedly palubní letouny TF 38 nové útoky na japonské letecké základny na Luzonu a paralyzovaly je v době vylodění na Mindoru. Podle amerických hlášení bylo zničeno 270 japonských letadel při ztrátě 65 vlastních (z toho 38 haváriemi). V následujících dnech byly operace TF 38 narušeny silným větrem a vlnobitím, jež bránily tankování na moři. Bouře byla předzvěstí tajfunu, jehož vznik však nedokázala americká meteorologická služba předvídat, protože v nově obsazených oblastech Tichého oceánu neměla vybudovánu sít meteorologických stanic, které by jí poskytly dostatek informací ke kvalifikované předpovědi. Proto se jádro 3. lodstva (7 velkých, 6 lehkých a 5 eskortních letadlových lodí, 8 bitevních lodí, 4 těžké a 11 lehkých křižníků, 55 torpédoborců, 10 eskortních torpédoborců, 12 tankerů a 3 remorkéry) dostalo přímo do centra tajfunu. Před polednem 18.12. byl admirál Halsey narůstající silou větru donucen 214 Torpédoborec A UL T na rozbouřeném moři zrušit formaci TF 38 a vyzvat jednotlivé lodě, aby si zvolily kurz podle vlastního uvážení. I velké bitevní lodě byly zmítány rozbouřeným mořem, menší lodě byly přímo ohroženy. Nejhůře byly postiženy torpédoborce, eskortní a lehké letadlové lodě. Torpédoborec HULL (korv. kpt. J. A. Marks) se v poledne naklonil o více než 90, voda zalila nástavby i můstek a lod se potopila (zahynulo 203 námořníků). Převrátil se také MONAGHAN (korv. kpt. F. B. Garrett), který měl potíže již v 09.36. Lod se nakláněla na bok tak dlouho, až se nad ní voda zavřela (zahynulo 256 námořníků včetně velitele). Obětí tajfunu se stal i SPENCE (korv. kpt. J. P. Andrea), který pro nedostatek paliva nemohl manévrovat. Také ten se převrátil a zmizel pod hladinou (zahynulo 317 námořníků včetně velitele). Heroický výkon při záchraně trosečníků podala posádka eskortního torpédoborce TABBERER (korv. kpt. H. L. Plage), která ve dnech 18.-20.12. zachránila z rozbouřeného moře celkem 55 námořníků z potopených lodí.l5 Značné škody způsobil tajfun také na 4 lehkých (COWPENS, MONTEREY, SAN JACINTO a LANGLEY) a 3 eskortních (CAPE ESPERANCE, ANZIO a ALTAMAHA) letadlových lodích, na křižnících BALTIMORE a MIAMI, na 8 torpédoborcích a 2 eskortních torpédoborcích. Ztraceno bylo 146 letadel, jež byla na lodích bud přímo zničena, nebo musela být shozena přes palubu (to se týkalo eskortních a lehkých letadlových lodí, velké letadlové lodě třídy "Essex" neztratily ani jediný letoun). Zahynulo celkem 790 námořniků, 80 bylo vážně raněno. Žádná lod však nebyla poškozena natolik, aby nemohla být opravena na Ulithi, odkud 30.12.1944 vyplulo 3. lodstvo k invazi na Luzon. 7.6. Britské Iodstvo na Indickém oceánu V létě 1944 pokračovalo britské Východní lodstvo admirála Somervilla, jehož síly postupně narůstaly, v operacích proti japonským silám v Malajsku a Nizozemské východní Indii. Spojenci měli nadále nedostatek výsadkových prostředků a CCS je přednostně přidělovali pro rozhodující operace na evropském i tichomořském válčišti (Normandie, Mariany, Filipíny). Vrchní velitel spojeneckých sil v jihovýchodní Asii admirál Mountbatten byl proto nucen odložit ofenzivní akce na barmské frontě, jejichž součástí byly i obojživelné operace, až na rok 1945. I Operace Východmho lodstva V létě a na podzim 1944 provedlo Východní lodstvo několik útoků palubmho letectva na cíle v Malajsku a v Nizozemské východní Indii. Letouny Barracuda z ILLUSTRIOUS zaútočily 20. 6. na Port Blair na Andamanách, způsobené škody však byly jen malé. Koncem června připluly na Cejlon letadlové lodě VICTORIOUS a INDOMITABLE s eskortami, což umožnilo admirálu Somervillovi podniknout nový útok na Sabang, jehož součástí bylo tentokrát i ostřelování japonských pozic bitevními loděmi a křižníky. Východní lodstvo pod velením Somervilla vyplulo 22.7. z Trinkumalí v dosud nejsilnějším složení: 2 letadlové lodě (ILLUSTRIOUS, VICTORIOUS), 3 bitevní lodě (QUEEN ELIZABETH, VALIANT, RENOWN), těžký křižník CUMBERLAND, 6 lehkých křižníků (KENYA, NIGERIA, CEYLON, GAMBIA, PHOEBE a nizozemský TROMP) a 10 torpédoborců (QUALITY, QUICKMATCH, QUILLIAM, RACEHORSE, RAIDER, RAPID, RELENTLESS, ROCKET, 215 ROEBUCK, ROTHERHAM). Za soumraku 25. 7. zaútočilo 80 letounů Corsair a Barracuda na letiště, bitevní i lodě ostřelovaly přístav a TROMP se 3 Í torpédoborci do něj přímo vplul. i Ostatní křižníky uzavřely vjezd a ostřelovaly pozice japonské pobřežní obrany a radarové stanice. V akci bylo ztraceno jen 1 britské letadlo, ničeho podstatného však nedosáhla. Po této akci převzal velení Východi mho lodstva admirál Bruce Fraser, pod jehož velením byly v září provedeny útoky palubního letectva (FORMIDABLE a VICTORIOUS) na Sumat; ru. Část lodstva pod velením viceadmii rála Arthura J. Powera (zástupce velitele Východního lodstva) podnikla ve dnech 17. -1 . 10. akci proti Nikobarám (částečnč jako diverzi k odlákání pozornosti Japonců od Filipín), nenalezla však na těchto ostrovech vhodné cile. S posilováním britského lodstva na Indickém oceánu šlo ruku v ruce i posilování letectva. V říjnu 1944 již byly v Indii a na Cejloně 4 perutě průzkumných letounů Liberator a Wellington a 7 perutí létajících člunů, což umožňovalo zesilit letecké krytí konvojů. Postupně se rozvíjely také letecké minové operace. / Britské Tichomořské lodstvo Na přelomu listopadu a prosince 1944 se na Cejlonu začalo formovat britské Tichomořské lodstvo, jehož velitelem se stal admirál Fraser. Ten také počátkem prosince odletěl do Pearl Harboru, aby s admirálem Nimitzem dohodl nasazení tohoto lodstva v závěrečné spojenecké ofenzivě na tichomořském válčišti. Protože vzhledem k senioritě admirála Frasera bylo nemyslitelné, aby velel britským lodím přímo na moři, kde by musel být podřízen služebně mnohem mladším americkým admirálům, převzal operační velení Tichomořskému lodstvu jeho nový zástupce, viceadmirál Bernard Rawlings (viceadmirál Power se stal velitelem britského Východoindického lodstva). Jádrem Tichomořského lodstva byla 1. eskadra letadlových lodí kontradmirála Philipa L. Viana.ll) Pod velením admirála Viana provedlo britské Tichomořské lodstvo operaci "Outflank", útok palubního letectva na rafinerii ropy Pangkalan Brandan na Sumatře, jíž se zúčastnily 2 letadlové lodě (INDOMITABLE a ILLUSTRIOUS), 3 křižníky (NEWCASTLE, ARGONAUT, BLACK PRINCE) a 5 torpédoborců (KEMPENFELT, WHIRLWIND, WRANGLER, WESSEX, WAKEFUL). Nálet 27 bombardérů Avenger, krytých 28 stihačkami Corsair a Hellcat proběhl 20. 11. beze ztrát. Při návratu ještě britské palubní letectvo zaútočilo znovu na Sabang. 7.7. Ponorková válka v Tichomoří vrcholí V posledních 7 měsících roku 1944 vyvrcholilo tažení spojeneckých ponorek proti japonské námořní dopravě. Čluny COMSUBPAC (viceadmirál Lockwood) operovaly nadále nejen v operačních oblastech amerického Tichomořského lodstva, nýbrž i v japonských vodách, čluny COMSUBSOWESPAC (kontradmirál Christie) ve vodách jihovýchodní Asie (jejich předsunutou základnou se stal Manus). Do ponorkové války se zapojily také britské ponorky z Indického oceánu, operující zejména u Malajska a v Jihočínském moři. Japonské ponorky dosáhly úspěchů již jen ojediněle. 216 / Operace amerických ponorek V červnu dosáhly americké ponorky dalších úspěchů proti japonské dopravě posil na Mariany. Skupina 3 ponorek (SHARK, PILOTFISH, PINTADO) pod velením námořního kapitána Leona N. Blaira ("Blairs Blasters") poslala ve dnech 1. - 6. 6. ke dnu 7 lodí japonského konvoje č. 3530 s posilami na Saipan (7200 vojáků a 22 tanků). PINTADO (Clarey) potopila 1.6. "Tóhó M." (4716 brt) a 6. 6. pak pronikla přímo doprostřed konvoje, kde poslala ke dnu nákladní "Kašimasan M." (2825 brt) a transport "Havre M." (5652 brt) s 1120 vojáky a 11 tanky na palubě. SHARKBlakley) potopila již 2. 6. nákladní " ijó M." (4700 brt), 4. 6. poslala ke dnu transport "Kacukawa M." (6886 brt) s 2800 vojáky a 5. 6. potopila nákladní "Tamahime M." (3080 brt) a transport "Takaoka M." (7006 brt) s dalšími 3300 vojáky a 11 tanky na palubě. Většina vojáků byla sice zachráněna eskortou a vyloděna na Saipanu, ale bez výzbroje a materiálu. HERRING (Zabriskie) poslal 1. 6. u ostrova Macuwa ke dnu 2 japonské lodě (7490 brt), sám se však stal obětí dobře miřené salvy pobřežní baterie z ostrova. Mezi 24. 6. a 6. 7. potopila ponorka TANG (OKane) na své 3. bojové plavbě ve Východočínském moři u pobřeží Kjúšú a ve Žlutém moři u pobřeží Koreje celkem 10 lodí (40 159 brt).11 Pokračovala akce amerických ponorek proti torédoborcům; v červnu jich potopily 5.11 Navíc potopil DARTER (McClintock) 29. 6. západně od Morotai minonosku CUGARU. Největším úspěchem amerických ponorek v červnu bylo potopení letadlových lodí ŠÓKAKU a TAIHÓ ve Filipínském moři (viz oddil 7.2.). Po této bitvě se centrum pozornosti amerických ponorek přesunulo do Jihočínského moře do oblasti mezi Luzonským průlivem, Tchaj-wanem a čínským pobřežím, kde skupina "Mickey Finns" (nám. kpt. W. V. ORegan), tvořená ponorkami GUARDFISH, PIRANHA, THRESHER a APOGON, během 5 dní (12.-17.7.) potopila 7 lodí (33 944 brt). GUARDFISH (Ward) navíc potopila 19. 7. lehký křižník ÓI. Skupina "Parks Pirates" (freg. kpt. L. S. Parks) napadla v noci na 31. 7. jižně od Takaa japonský konvoj, z něhož ponorky STEELHEAD (Whelchel) a PARCHE (Ramage) potopily během 2 hodin 5 lodí (39 063 brt) a další poškodily. Úspěšný byl FLASHER (Whitaker), který při své 3. bojové plavbě potopil od 29. 6. do 26. 7. celkem 4 obchodní lodě (23 582 brt) a lehký křižmk ÓI a poškodil v Singapuru tanker NOTORO (14 O50 brt). V červenci potopily americké ponorky také další 3 torpédoborce.ll K 1. 7.1944 mělo japonské obchodní lodstvo k dispozici celkem 4 189 319 brt, o 730 000 brt méně než v lednu 1944 a téměř o 2 miliony brt méně než na začátku války. Dovoz surovin vázl a strategické rezervy se začaly povážlivě tenčit. Nejsložitější byla situace v dovozu ropy, který se snížil z 1,5 milionu barelů měsíčně v polovině roku 1943 na 600 000 barelů v květnu 1944. Jak již víme, musely hlavní sily japonského lodstva kotvit v Lingga Roads či na Tawitawi, aby byly blíže zdrojům paliva. Největší úspěch v srpnu zaznamenala ponorka RASHER (Munson), jež potopila 22. 8. u Luzonu 3 obchodní lodě (27 928 brt) a eskortní letadlovou lod TAIJÓ. PINTADO poslala 6.8. ke dnu "Šonan M." (5401 brt) a 22. 8. tanker "Tonan M." (19 262 brt). I v srpnu potopily americké ponorky řadu válečných lodí. CROAKER (Lee) poslal 7. 8. jižně od Nagasaki ke dnu křižník NAGARA, HARDHEAD (McMaster) 18. 8. ve Filipínském moři křižník NATORI a SEALION (Reich) 217 31. 8. v Luzonském průlivu minonosku ŠIRATAKA. Potopenbyly opět 3 japonské torpédoborce. V září žně amerických ponorkářů pokračovaly, i když celkový objem zničené japonské tonáže poněkud poklesl (viz tabulka č. 22). Nejúspěšnější byly SPADEFISH (Underwood), jež potopila 8.9. celkem 4 obchodní lodě (11930 brt) a SEALION, která poslala od 31. 8. do 12. 9. ke dnu 3 lodě (17 734 brt). Ke dnu šla i řada válečných lodí. GROWLER (Oakley) potopil v Jihočínském moři 12. 9. torpédoborec ŠIKINAMI a eskortér HIRADO, BARB (Fluckey) 16. 9. asi 220 mil od Honkongu eskortní letadlovou lod UNJ, FLASHER (Whitaker) 18. 9. u Manily pomocný křižník SAIGON MARU, SHAD (Julihn) 19. 9. u Honšú malý křižnlk IOŠIMA a PARGO (Bell) 26. 9. asi 120 mil severně od Labuanu minonosku AOTAKA. V říjnu dosáhly americké ponorky kromě potopení křižníků ATAGO, MAJA a TAMA a poškození TAKAA a AOBY v bitvě u Leyte ještě dalších úspěchů a tento měsíc byl nejúspěšnějším v celé ponorkové válce proti Japonsku. Pokud jde o další válečné lodě, potopil SNAPPER (Walker) l.10. u Boninských ostrovů minonosku ADŽIRÓ a SAWFISH (Banister) 23.10. západně od Luzonu mateřskou lod hydroplánů KIMIKAWA MARU. Nizozemská ponorka ZWAARDVIS (Goossens) pak poslala 7.10. v Jávském moři ke dnu minonosku ICUKUŠIMA. V boji proti japonským komunikacím byla nejúspěšnější ponorka TANG (freg. kpt. OKane), jež vyplula počátkem října na 5. bojovou plavbu. Nejprve potopila 11.10. ve Východočínském moři 2 malé nákladní lodě (celkem 2369 brt) a ráno 23.10. napadla konvoj, z něhož poslala ke dnu další 4 malé obchodní lodě (7118 brt). Večer 24.10. zaútočila na jiný konvoj a potopila 3 velké obchodní lodě (20 581 brt). Celkem tedy TANG na této lavbě potopil 9 lodí (30 068 brt).l2i Poslední torpédo ponorky však bylo vadné, po odpálení opsalo kruh a zasáhlo samotný TANG, který se v noci na 25. I0. potopil. Zahynulo 78 členů posádky, 9 (včetně velitele, který byl vymrštěn výbuchem přes palubu) zachránily japonské eskortní lodě. TANG byl nejúspěšnější americkou ponorkou a fregatní kapitán Richard H. OKane nejúspěšnějším ponorkovým velitelem US Navy se skóre 24 potopených lodí (93 824 brt). Značného úspěchu dosáhla CABRILLA (Thompson), jež potopila od 1. do 7.10. celkem 5 obchodních lodí (26 964 brt), z toho 3 tankery. HAMMERHEAD (Martin) poslal l.10. ke dnu 3 japonské lodě (16 037 brt) a 20.10. další 2 lodě (9142 brt). V závěru roku 1944 absolvoval velmi úspěšné bojové plavby i FLASHER. Při 4. plavbě (Whitaker) potopil 3 obchodní lodě (18 610 brt), při 5. plavbě (Grider) pak 4 tankery (38 668 brt) a torpédoborec KIŠINAMI. V listopadu dosáhly americké ponorky dvou velkých úspěchů při útocích na japonské válečné lodě. Asi 40 mil severně od Tchaj-wanu zaútočila 21.11. v 02.56 ráno ponorka SEALION (Reich) ze vzdálenosti 3000 yardů 6 torpédy na svaz japonských lodí a v 02.59 vypustila další 3 torpéda. Z první salvy zasáhly 3 projektily bitevní lod KONGO, z druhé jeden torpédoborec URAKAZE. V 05.12 se KONGO po výbuchu skladiště střeliva potopilo, krátce poté klesl na dno i URAKAZE. Po sedmihodinové honičce (při níž ponorka vyvinula neuvěřitelnou rychlost 19,5 uzlů) torpédovala přibližně 160 mil jižně od mysu Muroto (Šikoku) v 03.18 ráno 29.11. ponorka ARCHERFISH (freg. kpt. Enright) letadlovou lod ŠINANO. Z 6 torpéd, vystřelených ze 1400 yardů, 4 zasáhla. Mamutí lod, původně sesterská lod su 218 perbitevních lodí JAMATO a MUSAŠI, plula z Jokosuky do Kure s eskortou 4 torpédoborců. Její stavba nebyla ukončena, přestože lod formálně vstouila do služby. V 11.00 dopoledne se SINANO, jehož přepážky nebyly ještě zdaleka vodotěsné a jemuž chyběla čerpadla, převrátilo a potopilo. Bylo největší lodí na světě, potopené ponorkou. Kromě letadlové lodě ŠINANO a bitevní lodě KONGO potopily americké ponorky v listopadu ještě řadu dalších japonských válečných lodí. PINTADO (Clarey) poslala 3.11.160 mil západně od Luzonu ke dnu torpédoborec AKIKAZE, GUNNEL (ONeil) 8.11. 60 mil jihozápadně od stejného ostrova torpédovku SAGI a 17.11. v Jihočínském moři torpédovku HIJODORI, SPADEFISH téhož dne 140 mil východně od Šanghaje eskortní letadlovou lod ŠlNJÓ a CAVALLA (Kossler) 25.11. v Jihočínském moři torpédoborec ŠIMOCUKI. V prosinci dosáhly americké ponorky dalších úspěchů proti japonským válečným lodím. Krátce po 01.00 ráno 9.1?. zasáhl SEA DEVIL (Styles) jihozápadně od Homozaki nejménějedním torpédem letadlovou lod DZUNJÓ a poškodil ji natolik, že její rychlost klesla na 10 uzlů. O 2 hodiny později zasáhl DŽUNJÓ dalším torpédem REDFISH (McGregor). Poškozená lod byla odvlečena do Saseba, stala se však totální ztrátou. Ponorka BERGALL (Hyde) torpédovala 13.12. ve 20.37 v Jihočínském moři těžký křižník MJÓKÓ, který se v obrovské explozi rozpůlil. Zád lodi se potopila, přední část se Japoncům podařilo odvléci do Singapuru, nikdy však již křižmk neopravili. Ponorka REDFISH zaútočila 19.12. v 16.37 ve Východočínském moři salvou 4 toréd na novou letadlovou lod UNRJU. Po zásahu jedním projektilem se lod zastavila a naklonila na bok. V 16.49 vystřelila REDFISH do bezmocné lodě ještě jedno torpédo, po jehož zásahu se UNRJÚ převrátilo a v 16.59 potopilo. Americké ponorky potopily v prosinci také další 2 japonské torpédoborce.l22) Tabulka č. 23 Úspěchy amerických ponorek 1. 6. - 31.12.1944 Měsíc Podle Aldena (lodě/br_t) Pod__le Roscoea (brt) červen 45/ 198 057 195 020 červenec 56/ 218 493 212 907 srpen 57/ 261673 245 348 září 42/ 166 567 181363 říjen 72/ 348 031 328 843 listopad 56/ 235 902 220 476 prosinec _ _ _ _ 16/ 110 012 103 836 celkem 344/1538 735 1487 793 / Britské ponorky Mnohem menších úspěchů dosáhly britské ponorky. V červnu se jim podařilo potopit 4 japonské obchodní lodě (7730 brt), v červenci ponorku I 166, v září 3 obchodní lodě (5450 brt), v říjnu 2 lodě (2169 brt), v listopadu také 2 (2790 brt) a v prosinci 4 (5554 brt). Celkem tedy potopily britské ponorky od 1. 6. do 31.12.1944 jen 15 japonských obchodních lodí (23 693 brt) 219 a ponorku. Jediným větším úspěchem nizozemských ponorek bylo potopení minonosky ICLlKUŠIMA. Operace japonských ponorek Podobně jako v předchozím období, snažili se Japonci nadále nasazovat své ponorky do akce ve spolupráci s hladinovým lodstvem, jejich úspěchy však byly minimální. Válku proti spojenecké námořní plavbě v Tichomoří japonské ponorky nadále nevedly a za celé období od června do prosince 1944 potopily jen 2 americké obchodní lodě, nákladní "John A. Johnson (7l76 brt), torpédovanou 30.10. ponorkou I 12 (Kudo), a tanker MISSISSINEWA (11316 brt), který poslala 20.11. u atolu Ulithi ke dnu I 47 (Orita) pomocí sebevražedného torpéda Kaiten. ` V rámci operace "A-Gó ` nasadil velitel 6. (ponorkového) lodstva viceadmirál Takeó Takagi do akce 25 ponorek, kterým se však nepodařilo potopit a dokonce ani poškodit jedinou americkou lod. Od 14. 5. do 4. 7. jich však bylo 17 ztraceno. Již 16. 5. potopila 94. divize torpédoborců (freg. kpt L. K. Reynolds) severozápadně od Salomounových ostrovů I 176 (Kazuó Jamaguči). Na přístupech k ostrovu Bougainville, jehož odříznutou posádku se Japonci snažili zásobovat právě pomocí ponorek, potopil americký eskortní torpédoborec ENGLAND (korv. kpt. W. B. Pendleton) během 12 dní od 19. 5. celkem 6 japonských ponorek (I 16, RO 106, RO 104, RO 116, RO 108 a RO 105). Ve stejných vodách potopil 11.6. torpédoborec USS TAYLOR (freg. kpt. N. J. Frank) ponorku RO 111. Další dva čluny byly ztraceny u Marshallových ostrovů (RO 42 a RO 44). Největší ztráty utrpěly japonské ponorky přímo u Saipanu. RO 36 byla potopena na průzkumné plavbě u ostrova již 13. 6., RO 114 (Ata), jež připlula k Saipanu z Japonska, sice hlásila l6. 6. potopení bitevní lodě třídy "Iowa", nic však nezasáhla a sama podlehla americkým torpédoborcům. Přištího dne potom námořní Liberator z Eniwetoku potopil ve stejných vodách RO 117. Poblíž Saipanu potopil 19. 6. letoun Avenger eskortní letadlové lodě SUWANNEE ponorku I 184, vracející se od ostrova Jaluit, kam dovezla zásoby japonské posádce. Po invazi na Saipan povolal admirál Takagi ve snaze zasadit úder americkému 5. lodstvu k ostrovu další 3 japonské ponorky, ani ty však ničeho nedosáhly a všechny byly ztraceny. I 185 (Arai) sice ohlásila 19. 6. potopení americké lodě, ve skutečnosti však nic nezasáhla a sama byla potopena 22. 6. torpédoborci NEWCOMB a CHANDLER, I 10 poslaly 4. 7. ke dnu torpédoborce RIDDLE a DAVID W. TAYLOR a I 5 zmizela beze stopy (pravděpodobně potopena 19.7. východně od Guamu). Ani proti válečným lodím nezaznamenaly japonské ponorky v druhé polovině roku 1944 velké úspěchy (od 23. 2. do 3.10. nepotopily ostatně ani tu nejmenší spojeneckou lod). Teprve 3.10. potopila RO 41 (Šiizuka) u Morotai eskortní torpédoborec SHELTON.z Jak již bylo zmíněno, poškodila v průběhu bitvy u Leyte I 56 eskortní letadlovou lod SANTEE a I 46 (Kawašima) potopila 28.10. eskortní torpédoborec EVERSOLE. I 41 poškodila 3.11. východně od Luzonu protiletadlový křižník RENO. Za tyto nepatrné úspěchy zaplatili Japonci ztrátou 23 ponorek (I 33, I 29, I 10, I 6, I 5, I 184, I 185, I 55, I 364, I 177, I 54, I 45, I 38, I 41, I 37, I 365, RO 42, RO 111, RO 44, RO 114, RO 117, RO 48 a RO 47). Zde je na místě několik poznámek k japonské protiponorkové obraně. O mizerné ochraně japonských svazů válečných lodí před ponorkami jsme se 220 v 8. ZAVER V polovině roku 1944 již spojenci zahájili na obou válčištích operace, směřující k definitivní porážce obou zbývajících mocností Osy, Německa a Japonska. Na evropském válčišti využili západní spojenci své námořní převahy k provedení in- vaze na kontinent, která byla prvním krokem k tažení anglo-amerických armád do nitra Německi. Nasazení mohutných námořních, leteckých a pozemních sil zajis- tilo úspěch operace "Neptune" a celková převaha námořních sil umožnila plynulé posilování a zásobování spojeneckého předmostí v Normandii, které německé hla- dinové lodstvo nedokázalo ohrozit. Ani německé ponorky a malé bojové pro- středky nijak nezpomalily nárůst síly spojeneckých armád, jež v létě 1944 prolo- mily německou obranu v Normandii a posunuly frontu k hranicím Německa. Ve- dlejším produktem tohoto postupu bylo, že se spojenci zmocnili řady západoevropských přístavů, jež však nemohli pro demolice a zaminování zprvu použít. Proto se anglo-americké armády na kontinentu ocitly počátkem září 1944 v zásobovací krizi, která jim znemožnila využít porážky německých vojsk v Nor- mandii k rychlému proniknutí do srdce Německa a případnému ukončení války v Evropě již v roce 1944. Německé pokusy ovlivnit situaci na evropském válčištI nasazením ponorek v britských pobřežních vodách sice způsobily určité starosti spojeneckému námoř- nímu velení, nemohly však zvrátit dosavadní vývoj bitvy o Atlantik, protože Němci dosud nezařadili do operační služby nové typy ponorek s vysokou rychlostí pod vodou. Bitva o Atlantik tak spěla k definitivnímu vítězství spojeneckých eskort nad Dnitzovými čluny. Ve Středomoří nedokázalo spojenecké velení využít nadvlády nad mořem k po- kusu o obchvat německých pozic na italské frontě z moře a jedinou spojeneckou obojživelnou operací zůstalo vylodění v Provence, plánované jako podpora hlav- niho spojeneckého úsilí v Normandii a provedené v zájmu získání francouzských středomořských přístavů pro zásobování západní fronty. Ze strategického po- hledu by bylo ovšem výhodnější, kdyby se spojenci vylodili v Janovském zálivu, což by jim otevřelo cestu do Pádské nížiny a přinutilo Němce stáhnout se z hor- ských oblastí Itálie. Na východní frontě pokračovala Rudá armáda v ofenzivě s cilem vytlačit ně- mecká vojska z území Sovětského svazu. Tato ofenziva změnila zásadně i situaci na mořských křídlech východní fronty. Po vyřazení Finska z války a vstupu sovět- ských vojsk do Pobaltí se sovětské Baltské lodstvo konečně vymanilo ze sevření ve Finském zálivu. Ponorky a lehké slly pronikly na otevřený Balt, kde spolu s le- tectvem ze souše zahájily akce proti německé námořní plavbě. Německé námoř- nictvo však bylo stále ještě schopno poskytovat svým pozemním jednotkám na břehu podporu lodních děl. Zcela se změnila situace na Cerném moři, kde válečné akce po přechodu Rumunska a Bulharska na stranu spojenců skončily a po ztrátě základen Němcům nezbylo, než své zbylé lodě potopit. Také na dalekém severu 222 přinutila ofenziva Rudé armády německé jednotky ustoupit hluboko na norské území. Tím se snížilo také nebezpečí hrozící arktickým konvojům, přestože útoky německých ponorek a letadel stále ještě pokračovaly. Na tichomořském válčišti vedla vylodění na Marianách a na Leyte k rozhodují-cím námořním bitvám, v nichž bylo japonské lodstvo na hlavu poraženo. V bitvě ve Filipínském moři bylo definitivně otupeno ostří japonského palubního letectva a v bitvě u Leyte zničena úderná síla japonského hladinového lodstva. Přestože ja-ponskému námořnictvu zbyl určitý počet lodí, jejich nasazení bylo při nadvládě spojeneckého letectva prakticky nemožné a japonské velení se napřistě muselo spoléhat na sebevražedné jednotky, jejichž první formou byly kamikaze. Zároveň působilo vrcholící tažení amerických ponorek proti japonské námořní plavbě stále větší problémy japonskému hospodářství. Navíc hrozilo, že spojenecký postup na Filipínách Japonsko zcela odřízne od zdrojů surovin v jihovýchodní Asii. Bylo zřejmé, že po dobytí Filipín se spojenci obrátí proti mateřskému území Japonska, a dalo se očekávat, že v závěrečné fázi války se chopí iniciativy i na pozemních frontách v Barmě a Číně, kde zatím situace nebyla pro Japonce kritická. Koncem roku 1944 bylo zřejmé, že materiální, početní a technická převaha umožní spojencům v nejbližším období přenést bojové operace na území svých ne-přátel a vynutit si tak bezpodmínečnou kapitulaci Německa a Japonska. 223 l. BEZVYCHODNA SITUACE NEMECKA A JAPONSKA Počátkem roku 1945 stály již zbývající mocnosti Osy na prahu porážky. Po neúspě- chu protiofenzivy v Ardenách, do níž německé velení vrhlo na Hitlerův popud své poslední tankové zálohy, již nemohly vyčerpané ozbrojené sily Třetí říše nadlouho odolávat tlaku stále silnějších spojeneckých armád, stojících před branami Ně- mecka. Válka na evropském válčišti spěla nevyhnutelně ke svému závěru a bylo zřejmé, že ji spojenci v nejbližší budoucnosti vítězně završí. Naděje, jež Hitler vkládal do "zázračných" odvetných zbraní, reprezentovaných zejména letounovými střelami V-1 a raketami V-2, se nenaplnily a německé mož- nosti odvrátit porážku se přesunuly do iracionální sféry čekání na zázrak. Válka tedy pokračovala s neztenčenou zuřivostí, protože Hitler si nechtěl přiznat po- rážku a nebyl ochoten přijmout požadavek bezpodmínečné kapitulace za žádných okolností. Rozvinul naopak vizi zániku Německa a německého národa v závěreč- ném triumlu smrti a zmaru ve stylu starogermánského "Gtterdmmerung". Německé námořnictvo nebylo již počátkem roku 1945 schopné závažnějším způ- sobem ovlivnit celkovou situaci na evropském válčišti, ačkoliv ponorková válka stále pokračovala a vstoupily do ní i nové typy německých ponorek, od jejichž na- sazení si admirál Dnitz tolik sliboval. Němečtí námořníci byli také čím dál častěji posíláni do boje na pozemních frontách, ačkoliv několik námořních pěších pluků a později divizí nemohlo změnit poměr sil na bojištích, na kterých měli spojenci ob- rovskou materiální a početní převahu. Podobně jako celý wehrmacht, byla i kriegs- marine, jež bvla ostatně vždy jeho nejslabší složkou, na konci svých sil. Ani Japonci nehodlali prozatím vyvodit ze stále se zhoršující situace na ticho- mořském válčišti příslušné důsledky a o ukončení války se i v nové vládě premiéra Koisó odvážili uvažovat jen ti nejodvážnější (a i ti jen potichu). Po drtivých poráž- kách japonského lodstva v roce 1944 se stávalo stále zřejmějším, že císařské ná- mořnictvo nebude schopné uchránit mateřské území Japonska před invazí spoje- neckých armád, podporovaných stále silícím námořnictvem a letectvem. V situaci, kdy se v rostoucí miře projevovala materiální a technická převaha spo- jenců, spoléhalo japonské velení stále více na fanatické odhodlání svých důstoj- níků a vojáků a hodlalo jí čelit formováním sebevražedných jednotek, jež zahrno- valy nejen piloty kamikaze, nýbrž i sebevražedná torpéda, pumy či výbušné čluny. Spojenecké velení proto pohlíželo na invazi Japonska se značnými obavami. Mělo strach ze ztrát, které si boj proti nevzdávajícímu se nepříteli vyžádá, a bylo odhod- láno oslabit jeho obranu a vůli k odporu všemi prostředky. K dispozici byly nakonec i prostředky nebývalé ničivé sily. V době, kdy se blížil konec války, dospěl do závěrečného stadia i projekt "Manhattan", vývoj a výroba atomových zbraní. Americké vojenské velení i politické vedení bylo rozhodnuto tyto zbraně, na jejichž konstrukci byly vynaloženy obrovské prostředky, použít, byt i jen v závěrečné fázi války. Zprvu se předpokládalo, že první atomová puma (či pumy) bude svržena na Německo. 226 v 2. PO SLEDNI NAMORNI OPERACE V EVROPE Počátkem roku 1945 měla již námořní válka v evropských vodách charakter malé války, do které se větší válečné lodě zapojovaly jen zřídka a která byla vedena především ponorkami, lehkými silami a letectvem. Spojenci v ní získali jasnou pře-vahu a Němci již nebyli schopni narušovat spojeneckou námořní dopravu, zejména posilování a zásobování anglo-amerických armád na západní frontě. Jediným ne-bezpečím byly nové typy německých ponorek, do operační služby však vstoupily prozatím jen pobřežní čluny typu XXIII, jež nemohly pro malý akční rádius a ome-zený počet torpéd na palubě vážněji ohrozit spojenecké komunikace. 2.1. V Severním moři a pobřežních vodách Primárními úkoly britského námořnictva, které neslo v roce 1945 tíhu spojeneckých operací v evropských vodách, bylo zajištění konvojů do severního Ruska, operace proti německé námořní dopravě v pobřežních vodách a ochrana vlastní námořní plavby před útoky ponorek a lehkých sil. Pozornost bylo také nutné věnovat zbývajícím německým hladinovým lodím, jež se ukryly na Baltu. / Domácí lodstvo v norských vodách Pro operace v norských pobřežních vodách disponovalo britské Domácí lodstvo (admirál Moore) jen 1 bitevní lodí, 7 křižmky, 4 flotilami torpédoborců a 6 (později 8) eskortními letadlovými loděmi. Akce Královského námořnictva byly koordinovány s 18. skupinou Pobřežmho velitelství, Domácí lodstvo zodpovídalo za norské pobřeží na sever od Stadlandetu, RAF na jih. Hranice však nebyla striktní a raketové letouny Mosquito a noční bombardéry Halifax 18. skupiny létaly dále k severu, zatímco námořní letectvo naopak kladlo miny i do úzkých norských vod dále k jihu. V lednu potopily britské hladinové lodě spolu s námořním letectvem u norského pobřeží 12 německých lodí (29 043 brt). Zvláštní pozornost věnovali spojenci lodím se železnou rudou. Čluny 54. norské flotily MTB poslaly ve dnech 6.-8. l. ke dnu 3 lodě se železnou rudou a svaz kontradmirála McGrigora (křižniky NORFOLK a BELLONA a 3 torpédoborce) potopil v noci na 12. l. u Egersundu 2 nákladní a 1 eskortní lod z německého konvoje. Koncem ledna se Domácí lodstvo pokusilo dopadnout 3 velké německé torpédoborce, které vypluly 26.1. z Narviku, aby se přesunuly na Balt. Britské křižmky sice v noci na 28.1. poškodily Z 31, nedokázaly však zabránit jeho útěku do Bergenu, kde se k němu později připojil i Z 33 (z Narviku 5. 2.). Přes veškerou snahu britských lodí a letadel dorazily všechny německé lodě nakonec na Balt (Z 31 a Z 33 až koncem března). 227 Ve snaze donutit německé obchodní lodě vyplouvat na širé moře položilo Domácí lodstvo v březnu jižně od mysu Stadlandet miny, na kterých se 22. 3. potopila lod s železnou rudou. Útok na plavbu mezi Trondheimem a Kristiansandem však skončil fiaskem. Admiralita měla určité obavy z toho, že se německé lodstvo pokusí ve chvili, kdy se porážka Německa stane nevyhnutelnou, vyplout na moře k závěrečné sebevražedné akci (takový záměr císařského námořnictva zmařila v roce 1918 jen vzpoura německých námořníků). K posílení Domáciho lodstva byl proto z Indického oceánu odvolán bitevní křižník RENOWN a admiralita vypracovala příslušné plány pro případ německého pokusu probít se kanálem La Manche nebo proniknout na Atlantik severní cestou. Ani v dubnu neměly útoky britských hladinových lodí na německou pobřežní plavbu u Norska úspěch. U majáku Lister sice 4. 4. objevily 4 britské torpédoborce malý konvoj, německé lodě se však skryly v Jossingfjordu. Stejně dopadlo i podobné střetnutí o několik dní později u Egersundu. K poslední větší bojové akci Domácího lodstva došlo v prvních květnových dnech, kdy svaz kontradmirála McGrigora (3 eskortní letadlové lodě, 2 křižníky a 7 torpédoborců) zaútočil ve Vestfjordu na plovoucí základnu německých ponorek a potopil ji palubním letectvem. / Na přístupech k Antverpám Význam Antverp pro zásobování spojeneckých armád na západní frontě počátkem roku 1945 ještě vzrostl. Například 3. l. bylo z 57 060 tun dopravených na evropský kontinent 28 760 tun vyloženo v Antverpách (včetně 9010 tun pohonných hmot a 2722 tun munice pro britská vojska). Útoky na spojeneckou námořní dopravu do Antverp se německé námořnictvo snažilo v roce 1945 ulehčit těžké situaci pozemních sil a oslabit stále rostoucí tlak spojeneckých armád. Za zásobování a podporu armád na kontinentu odpovídal námořní velitel spojeneckých expedičních sil, kterým se po smrti admirála Ramsayho 2. l. 1945 (letecká havárie) stal 19.1. britský viceadmirál Harold M. Burrough (bývalý námořní velitel v Gibraltaru). Již 14. 11.1944 vydal Ramsay po jednání s admirálem Starkem směrnici, podle níž mělo správu francouzských přístavů převzít americké námořnictvo společně s Francouzi, přístavy dále na východ Britové. Výjimkou byly Brémy a Bremerhaven, které byly přiděleny Američanům. Za velitele amerických námořních sil v Německu byl předurčen viceadmirál Robert L. Ghormley. Ochrana konvojů přes kanál La Manche však již v roce 1945 nebyla v kompetenci námořmho velitele expedičních sil, nýbrž příslušných britských velitelství v domácích vodách. Konvoje do Antverp se formovaly v ústí Temže a za jejich ochranu tedy odpovídalo námořní velitelství Nore (admirál Tovey). Německé velení si bylo důležitosti Antverp vědomo. Přístav se proto stal cílem útoků V-1 a V-2, což způsobilo, že vykládka byla načas přeložena do Gentu a Ostende. Námořní komunikace se navíc staly cílem útoků S-bootů z Den Helderu, Rotterdamu a Ijmuidenu a K-flotil ze základen mezi Rotterdamem a ústím Másy, takže britské konvoje musely mít silné eskorty. Nebezpečné bylo minování dolmho toku řeky Šeldy (z letadel i malými loděmi), kde jediná potopená lod mohla zablokovat plavební dráhu. Již 23.1. zaminovalo 20 letounů Ju 88 Šeldu, to však byla poslední minová operace luftwaffe, protože Němci měli k inování jen hrstku bombardérů a používali je především k podpoře pozemních vojsk. Krytí ze vzduchu zajištovala 16. sku 228 pina Pobřežního velitelství, na odrážení nočních německých útoků se podilely i britské lehké námořní sily, přesunuté ze Zeebrugge do Vlissingenu. Najít útočící jednotky ze vzduchu bylo obtížné a ještě těžší bylo je napadnout. Ze 118 nočních útoků letounů 16. skupiny na S-booty na moři nebyl žádný úspěšný, neuspěly ani letouny Spitfire 2. taktické letecké armády (nad mořem od ledna). Naštěstí byly ztráty spojenců nízké. V roce 1945 se na přístupech k Antverpám a v okolních vodách potopilo 47 obchodních lodí (108 213 brt). Většina padla za obět německým torpédovým člunům. I S-booty Počátkem roku 1945 měli Němci v Nizozemí celkem 48 S-bootů, z nichž bylo v průměru 36 nasazeníschopných (Den Helder - 2. a 5. flotila, Ijmuiden8. flotila, Rotterdam - 4., 6. a 9. flotila, vše po 8 člunech). Úspěchy v nočních torpédových útocích byly ojedinělé. V noci na 16.1. poškodily čluny 4. a 8. flotily u Margate britskou LST 415, takže musela najet na mělčinu, v noci na 23. l. poslaly S-booty severně od Dunkerque ke dnu britskou obchodní lod "Halo" (2365 brt), pobřežní dělostřelectvo u Margate v ústí Temže však potopilo téhož dne S 199 a poškodilo S 168 a S 175. Větší úspěchy měly S-booty při kladení min, na kterých se v lednu potopilo 5 lodí (16 312 brt). Špatné počasí bránilo S-bootům v akci až do 18. 2., kdy nakladly do ústí řek Humber a Wash miny, na nichž se později potopil francouzský torpédoborec LA COMBATTANTE a rybářský parníček "Aquarius" (187 brt). V torpédových útocích dosáhly S-booty největšího úspěchu v noci na 22. 2., kdy napadly 23 mil severně od Yarmouthu britský konvoj, potopily britské "Goodwood" (2780 brt) a "Blacktoft" (1109 brt) a poškodily "Skjold". Téže noci zničily v ústí Temže britský I,CP 707, pobřežní dělostřelectvo však rozstřilelo S 193. Na minách nakladených v noci na 28. 2. se později potopily 3 lodě (18 912 brt). Celkem potopily S-booty v únoru torpédy 2 lodě (3889 brt) a jednu (1345 brt) poškodily, na minách se potopilo dalších 10 lodí (19 551 brt) a 3 (11956 brt) byly poškozeny. I v březnu přinesly S-bootům větší úspěch miny než torpéda. Torpédy totiž dokázaly uspět jen v noci na 19. 3., kdy potopily u Lowestoftu britské lodě "Crichtoun" ( 1097 brt) a "Rogate" (2871 ) z konvoje FS-1759. Němci ztratili v březnu 2 S-booty. Již 2. 3. potopila fregata HMS SEYMOUR jihozápadně od Ostende S 220, ráno 22. 3. pak letouny Beaufighter 236. perutě poslaly ke dnu u Texelu S 181. Celkem potopily S-booty v březnu torpédy jen 2 lodě (3968 brt), zatímco na minách šlo ke dnu 8 lodí (31 714 brt) a jedna (7176 brt) byla poškozena. V dubnu již aktivita S-bootů rapidně klesla. V boji s britskými MTB byly v noci na 7. 4. ztraceny v ústí řeky Humber S 176 a S 177 a v noci na 8. 4. se u F-Ioofdenu srazily S 202 a S 703, zatímco S 223 se potopila tamtéž na mině. Poslední akcí bylo kladení min v ústí Šeldy v noci na 13. 4., kdy byl v boji s fregatou HMS EKINS a britskými MTB těžce poškozen S 205. Pak již akcím S-bootů (15 člunů schopných boje) bránil nedostatek paliva a dezorganizace na základnách. Vcelku lze operace německých torpédových člunů v roce 1945 hodnotit jako úspěšné (viz tabulka č. 24). Torpédy i minami potopily S-booty celkem 31 spojeneckých obchodních lodí (88 971 brt) a dalších 8 lodí poškodily (27 753 brt). Ztraceno bylo 12 člunů (kromě uvedených deseti ještě S 33, který ztroskotal 16.1. u ostrova Unie, a S 180 na vlastní mině 17. l. u ostrova Texel). o 229 / K-Verb9nde Počátkem roku 1945 vkládal velkoadmirál Dnitz velké naděje do nových miniponorek "Seehund" (měly potápět 100 000 tun měsíčně). Kontradmirál Heye se rozhodl nasadit tyto dvoumístné čluny v ústí Šeldy, jednomístné "Biber" a živá torpéda "Molch " na dolním a výbušné čluny "Linse" na středním toku řeky. Již na Nový rok byly do akce nasazeny první miniponorky "Seehund". Útoku se účastnilo 17 člunů z Ijmuidenu, jediným úspěchem však bylo potopení parníčku "Hayburn Wyke" (324 brt) 2. 1. u Ostende. Z akce se vrátily jen 2 miniponorky. Druhá akce 5 člunů "Seehund" u Margate 6. l. nedosáhla úspěchu a jedna miniponorka byla ztracena. K 20. l.1945 byl stav K-Verbánde ` následující: Den Helder - 27 "Linse `, Ijmuiden - 26 "Seehund", Scheveningen " - 33 "Linse", Rotterdam - 30 "Molch, Poortshaven - 20 "Biber", Hellevoetsluis - 27 "Linse" (záloha Amersfoort a Zeist po 60 "Molch"). Lednové akce jiných malých bojových prostředků ("Biber" a "Linse", živá tor I Pobřežní velitelství RAF Letouny 18. skupiny Pobřežního velitelství RAF operovaly od ledna 1945 zejména proti plavbě v norských pobřežních vodách.2 Dosud silný odpor péda "Molch" nenasazena pro chladné počasí) úspěch nepřinesly. V únoru byl ` miniponorkou "Seehund` 15. 2. u North Foreland těžce poškozen nizozemský tanker "Liseta" (2628 brt) a 22. a 24. 2. u South Falls potopeny britská LST 364 a kabelová lod "Alert" (941 brt). V březnu dosáhly miniponorky Seehund" úspěchu u východního pobřeží Anglie, 13. 3. potopily u Southwoldu "Taber Park" (2878 brt), 26. 3. u North Foreland "Newlands" (1556 brt) a 30. 3. jihovýchodně od Orfordnessu parníček "Jim" (833 brt). K 8. 4. byl stav K-Verbánde následující: Ijmuiden - 29 "Seehund", Rotterdam - 24 ,Biber", Amersfoort - 60 "Molch" , , Scheveningen a Hellevoetsluis - 51 , ,Linse". V dubnu potopily minipo" ( norky "Seehund další 2 lodě 8019 brt), v roce 1945 pak celkem 9 lodí (18 451 brt). Další 3 lodě (18 384 brt) poškodily. Oproti Dnitzovu očekávání to bylo žalostně málo. Přímé útoky ostatních malých bojových prostředků neuspěly, na nakladených minách se potopilo 7 lodí (491 brt) a další 2 (15 516 brt) byly poškozeny. německých stIhaček vyžadoval krytf stíhačkami (zejména nad přístavy), dostatečný dolet však měly pouze letouny Mustang, kterých byl nedostatek a St1hací velitelství RAF mohlo pro akce nad Norskem postrádat jen jed 230 Tabulka č. 24 Operace německých lehkých sil v pobřežních vodách v roce 1945 nu peruť. Při 5 akcích u norského pobřeží proto 18. skupina ztratila 14 letadel. Koncem ledna přenesly noční bombardéry Halifax akce z norských vnitřních vod, kde bylo téměř nemožné nalézt cile radarem, do Skagerraku, čímž se efektivnost operací zvýšila. Celkem potopila 18. skupina v lednu 12 německých obchodních lodí (17 491 brt). Měsíc únor již nebyl tak úspěšný, protože operace ovlivňovalo zprvu špatné počasí. Teprve 9.2. provedly letouny Beaufighter útok na německé válečné lodě jižně od Stadlandetu. Bez ohledu na eskortu stíhaček Mustang bylo ztraceno 9 letadel, aniž byla nepříteli způsobena jakákoli škoda. Během pouhých 3 akcí byly v tomto měsíci potopeny 4 lodě (9885 brt) a ztraceno 13 letadel. V březnu byly podmínky o něco příznivější, počasí se uklidnilo, letouny Mosquito byly konečně vybaveny přídavnými nádržemi a k dispozici byla druhá perut stíhaček Mustang , což se odrazilo na lepších výsledcích. Bylo potopeno 19 lodí (23 315 brt) a dalších 14 (41 800 brt) poškozeno. Nejúspěšnější akcí byl útok 45 letounů Mosquito na Oslofjord 30. 3., při němž bylo potopeno 5 lodí. V dubnu provedla 18. skupina celkem 14 útoků, vždy s krytím stíhaček Mustang. Letouny Mosquito útočily na kotviště v Oslofjordu a na konvoje proplouvající Skagerrakem a Kattegatem a úspěchu dosáhly i noční bombardéry Halifax, které potopily celkem 10 lodí. Útoky 18. skupiny se rozšiřily i na východní cíp Baltského moře, kde probíhala německá evakuace. Celkem potopila letadla 18. skupiny v dubnu 23 lodí (48 610 brt). Letouny 16. skupiny se v prvních měsících roku 1945 zaměřily na krytí konvojových tras do Antverp a na ofenzivních operacích proti německé plavbě se pňliš nepodílely. Teprve od dubna, kdy aktivita německých lehkých sil v Nizozemí výrazně poklesla, se zapojily do akcí proti plavbě v německých vodách až k ústí Labe. Po rozvinutí spojenecké ofenzivy na západní frontě v březnu a obklíčení Porúří v dubnu získala britská 2. taktická letecká armáda nová letiště, ze kterých mohly letouny Spitfire a Typhoon operovat proti lodní dopravě u nizozemského a německého pobřeží. K l. 5. se letouny Beaufighter 18. skupiny přesunuly do Norfolku k 16. skupině a zahájily akce v Kattegatu a Kielském zálivu. V posledních dnech války hlídkovaly stíhací bombardéry Typhoon nad západním cípem Baltského moře, letouny 16. a 18. skupiny nad Skagerrakem, Kattegatem a Kielským zálivem. Letecká ofenziva proti německé plavbě vyvrcholila počátkem května. Za pouhé 3 dny bylo potopeno 29 lodí (66 229 brt) a 12 dalších (66 714) poškozeno. Vyvrcholily i nálety spojeneckého bombardovacího letectva na německé přístavy (viz oddil 3.). Večer 4. 5. vydala admiralita rozkaz zastavit útoky na německé obchodní lodě s výjimkou těch, které pluly u norského pobřeží, a soustředit letecké sily na pokračující boj proti ponorkám. Rozkaz admirality ukončit veškeré bojové akce proti všem německým lodím pak přišel 7. 5. v 02.45. Tím skončily spojenecké operace proti německé plavbě v pobřežních vodách, vedené s nestálou intenzitou prakticky od prvních dnů války. / Minové operace Pokračovaly minové operace Bombardovacího velitelství RAF na Baltu a v norských vodách. Tyto operace měly velký úspěch v lednu, kdy Němci ztratili na minách 18 lodí. V únoru kladly bombardéry RAF miny zejména u jihozápadního pobřeží Norska. Na minách RAF se v lednu a únoru potopily r 231 r také 2 ponorky. Na druhé straně byly německé minové operace na trase Temže - Šelda zprvu omezené, protože Němci se obávali, že naruší operace miniponorek. V březnu a dubnu minovalo RAF zejména Kattegat, Oslofjord, západní Balt a Kielský záliv. Počátkem března svrhly letouny Mosquito miny i do Kielského průplavu (provoz přerušen na několik dní). Skl muselo nasadit rezervu minolovek a obchodní lodě často vyplouvaly na moře bez doprovodu. Ztráty na minách narostly v březnu na 26 obchodních lodí (včetně 2 velkých pasažérských) plus 2 S-booty a 2 ponorky. Minové operace byly stejně inténzivní i v dubnu, ztráty však klesly, protože rozloha vodní plochy pod německou kontrolou se stále zmenšovala. Podobně jako ostatní britské operace, bylo i minování 3. 5. zastaveno. V roce 1945 překonaly letecké útoky poprvé svou efektivností kladení min z letadel, to však bylo výjimkou. Celkově byly minové operace RAF efektivnější než klasické útoky ze vzduchu. Od dubna 1940 do konce války nakladla RAF jen z Británie 48 148 min, na nichž se potopilo 762 obchodních a válečných lodí a 17 ponorek (poškozeno bylo 196 lodí a dalších 17 ponorek). Ztráty byly 533 letounů. Minové operace se staly bezesporu největším příspěvkem Bombardovacího velitelství RAF ke spojeneckému vítězství na moři. Tabulka č. 25 Výsledky akcí britského letectva proti obchodním lodím od 1. ledna do 3. května 1945 Přímé útoky Měsíc Počet Potopeno Poškozeno Ztráty vzletů/útoků lodí/brt lodí/brt letadel leden 1116/ 447 14/ 18421 - 26 únor 1179/ 198 4/ 9885 4/ 7581 18 březen 1780/ 472 44/ 24090 14/ 41800 28 duben 2388/ 891 38/ 50726 11/ 51215 41 květen 1377/ 868 29/ 66229 12/ 66714 18 celkem 7840/2876 129/169351 41 N 67310 131 Minové operace 232 / Německé "pevnosti" na pobřeží Na počátku roku 1945 zůstávaly německé posádky v řadě francouzských přístavů, které Hitler prohlásil za "pevnosti". Také Normanské ostrovy odmítl přes naléhání svých generálů vyklidit. Velitelem tamní posádky přibližně 36 000 vojáků a námořmků byl viceadmirál Friedrich Hiiffmeier. Na poměrně dobře opevněných ostrovech byla řada malých válečných lodí, aktivnějšímu nasazení však bránil nedostatek uhlí. Ve snaze zmocnit se uhlí podnikl admirál Hiiffmeier dva přepady francouzského přístavmho městečka Graville. První útok jediného S-bootu byl v noci na 7.2. snadno zmařen americkým strážním člunem PC 552 (kpt.-por. Speilmann), druhý útok ve stylu commandos v noci na 9. 3. byl úspěšnější a Němci se zmocnili parníčku s nákladem 112 tun uhlí. Ztratili však minolovku DIE SCHELDE, jež najela před přístavem na útes a musela být opuštěna. Také americký strážní člun PC 564 (kpt.-por. Sandel) byl poškozen a musel najet na mělčinu. Pokus německého komanda (18 mužů), které se 5. 4. vylodilo na mysu Cap de la Hague s cilem zničit železniční most u Cherbourgu, skončil fiaskem a zajetím útočmků, závěrečný přepad francouzského pobřeží, naplánovaný Hiiffmeierem na 7. 5., velkoadmirál Ddnitz zakázal. V dubnu obrátili spojenci pozornost k Biskajskému zálivu, kde francouzské jednotky blokovaly přibližně 100 000 německých vojáků na malých předmostích u Bordeaux, La Rochelle, La Pallice, Lorientu a Nantes. Do ústí Girondy vplul námořní svaz francouzského kontradmirála Rue (bitevní lod LORRAINE, křižmk DUQUESNE, 3 torpédoborce, 1 eskortní torpédoborec) a poskytl podporu útoku na německé pozice, které bránily využití Bordeaux (to bylo již 8 měsíců v rukách spojenců). Akce začala 15.4. a po ostřelování z moře a bombardování ze vzduchu se Němci vzdali. Francouzské jednotky se vylodily 30. 4. také na severním i jižním břehu ostrova Ile dOleron v ústí řeky Charante, jehož německá posádka bránila využití přístavů La Rochelle a Rochefort. Krytí poskytoval opět operační svaz admirála Rue. Francouzi donutili 2. 5. německou posádku ke kapitulaci. / Námořní jednotky při překročení Rýna Přcd překročením Rýna v březnu 1945 se 21. skupina armád (maršál Montgomery) obrátila na Královské námořnictvo s žádostí o poskytnutí specializovaných výsadkových prostředků. Byl zformován svaz přibližně 90 výsadkových člunů, který byl dopraven z Antverp na místo překročení řeky po souši americkými vozidly. Podobnou spolupráci sjednala 12. skupina armád (generál Bradley) s americkým námořnictvem již v září 1944. Byly zformovány tři jednotky po 24 LCVP (freg. kpt. Whiteside), později posílené 45 výsadkovými čluny LCM. V březnu 1945 byly nasazeny v sektoru Remagenu, kde se velmi uplatnily po zřícení Ludendorffova mostu. Celkem se námořníci podileli na přechodu Rýna na 4 místech (u l., 3. a 9. armády). Navíc poskytlo US Navy přibližně 4000 pontonů a stavební prapor " "mořských včel. 2.2. Poslední útoky německých ponorek Počátkem roku l945 se ponorková válka dostala do slepé uličky. Německé čluny se šnorchelem se nemusely obávat objevení leteckým l0cm radarem a navíc byly stále častěji vybaveny radiolokátorem, který je varoval před hlídkovými 233 letouny. V pobřežních vodách mohly také využít vrsLev vody o odlišné teplotě (zejména v ústí řek) a vraků ležících na dně a skrýt se před sonarem eskortních lodí. Na druhé straně jim však početní síla spojeneckých eskort neumožňovala útoky na konvoje bez rizika drtivého protiútoku. Ponorky se tedy na moři pohybovaly poměrně bezpečně, v případě útoku však na sebe braly obrovské riziko zničení. Spojenci se museli spoléhat na početní převahu eskortních lodí a letadel. Letecké hlídkování nebylo efektivní, protože šnorchel nebylo možné existujícími leteckými radary zachytit (jen přístroji o vlnové délce 3 cm a menší), a i další prostředky lokalizace ("Ultra" a vysokofrekvenční zaměřovače HF/ DF) selhávaly pro malý objem rádiového provozu (ponorky operovaly jednotlivě a větší část bojové plavby trávily pod vodou). Ztráty lodního prostoru spojenců byly přijatelně nízké, malé (v poměru k celkovému počtu operačních člunů) však byly i ztráty německých ponorek. Byly zde však již známky toho, že ponorková válka vstupuje do nové fáze. Operační nasazení nových ponorek typu XXI a XXIII mělo dát Ddnitzovi do rukou zbraň, umožňující obnovit bitvu o Atlantik v celé její zuřivosti, tentokrát však s větší nadějí na úspěch. I Obavy admirality Vzhledem k malé účinnosti dosavadních technických prostředků proti ponorkám vybaveným šnorchelem byla admiralita počátkem roku 1945 zneklidněna počtem německých ponorek. V roce 1944 vyráběli Němci průměrně 18 člunů měsíčně, v lednu 1945 však do služby vstoupilo 30 ponorek a početní stav se zvýšil z maxima 432 člunů v roce 1944 na 463 v březnu 1945.3 Bylo to způsobeno především poklesem ztrát německých ponorek z průměru 18 měsíčně v roce 1944 na 12 v prvních 2 měsících roku 1945. Ještě větší obavy vzbuzovala skutečnost, že většina nově vyroben ch ponorek byla typu XXI a XXIII. uny typu XXI mohly doplout do Tichomoří bez tankování a dosahovaly pod vodou rychlosti 16 až 17 uzlů, což nebylo o mnoho méně než u většiny britských eskortních lodí (fregat třídy "River" či korvet třídy "Castle"). Navíc bránil při takové rychlosti hluk strojů činnosti sonaru. Ponorky typu XXI mohly urazit pod vodou 300 mil rychlostí 6 uzlů (VIIC 100 mil rychlostí 2 uzlů), takže plocha oceánu, kterou bylo nutné prohledávat, geometricky rostla. Spojenci neměli na ponorky typu XXI protizbraň. Navíc byla admiralita o jeho vývoji a výrobě dobře informována z "Ultra" a leteckého průzkumu. Námořní zpravodajská služba hlásila 18.12.1944, že stavba 35 člunů typu XXI již byla ukončena a jsou ve fázi vystrojování a předávání do služby a dalších 95 je ve stavbě. Admirál Andrew Cunningham varoval CSC, že hrozí nová fáze bitvy o Atlantik, při níž mohly ztráty při nasazení 70 až 90 nových německých ponorek dosáhnout 70 až 90 obchodních lodí měsíčně (v roce 1943 to bylo 60 ponorek na moři a 60 potopených lodí), což mohlo ohrozit zásobování spojeneckých vojsk ` v Evropě. Nasazení ponorek pobřežniho typu ` XXIII vzbuzovalo obavy spiše jen zpro- : středkovaně, protože by bylo značnou zátěží pro eskortní sily, jež by potom v severním Atlantiku chyběly. / Protiponorkové si7y Spojenecké protiponorkové sily, v evropských vodách i na Atlantiku především jednotky Královského námořnictva a letouny Pobřežmho velitel234 ství RAF, musely v boji s německými ponorkami (starými i novými) spoléhat na hrubou početní převahu, časté hlídkování a zaminování Irského moře a Kanálu. Velitelství západních přístupů nasadilo proti ponorkám 37 eskortních skupin (z toho 14 kanadských), námořní velitelství v domácích vodách 5 / Nálety na loděnice Obavy z nových ponorek přiměly admiralitu, aby se 19.12. obrátila (se souhlasem CSC) na spojenecké letectvo s požadavkem, aby byly výrobní kapacity nových typů ponorek zařazeny mezi prioritní cile strategického bombardování. Již v noci na 19. 12. svrhlo 227 bombardérů Lancaster neplánovaně 817 tun pum na Gdyni (náhradní ci1). Útok byl úspěšný a byly při něm potopeny 2 zásobovací ponorky a vážně poškozena ponorka U 2512 (typ XXI). flotil torpédoborců plus eskortní svaz z Rosythu, což bylo celkem 426 torpédoborců, fregat, šalup a korvet (viz tabulka č. 26). Pokud jde o letectvo, bylo v únoru 1945 protiponorkovou službou pověřeno 528 z celkem 793 strojů Pobřežního velitelství. Prvním plánovaným útokem na výrobní kapacity ponorek byl nálet americké 8. letecké armády na Hamburk 31.12., při kterém svrhlo 324 bombardérů 740 tun pum na závody na výrobu syntetického benzinu a loděnice. Byly potopeny 4 ponorky typu XXI (U 2530, U 2532, U 2537 a U 2547) a 2 poškozeny (U 2515 a U 2556), zničena zásobovací lod a 3 menší lodě. Ztráty činily 24 letadel. Na Nový rok vyřadil útok spojeneckého letectva na průplavy Dortmund-Emže a Mitteland Kanal dočasně z pro 235 Tabulka č. 26 Dislokace eskortních lodí v britských vodách k 1.1.1945 vozu vnitrozemskou vodní cestu, po níž byly přepravovány prefabrikované ěásti ponorek k finílní montáži. Výroba typu XXI se značně zdržela. 8. letecká armáda svrhla 17.1. na loděnici Blohm ďr Voss v Hamburku 360 tun pum. Byly zničeny 2 již převzaté ponorky typu XXI (U 2515 a U 2523) a 10 poškozeno (U 2542, U 2544, U 2545, U 2546, U 2548, U 2550, U 2551, U 2555, znovu U 2556 a U 2557). Navíc bylo potopeno 5 obchodních lodí a 3 další poškozeny. V únoru se spojenci soustředili na loděnici Deschimag v Brémách, kde probíhala konečná montáž typu XXI. Nejúspěšnější byl útok letounů Mosquito v noci na 22. 2., který těžce poškodil 2 ponorky typu XXI (U 3048 a U 3052). O dva dny později zničil nálet 198 bombardérů 8. letecké armády ponorku U 3007 (typ XXI) a poškodil výrobní zařízení. Nový nálet 407 amerických bombardérů 1l. 3. pak loděnici prakticky vyřadil z provozu. V noci na 4. 3. byla novými spojeneckými nálety na průplavy ochromena vnitrozemská vodní cesta a doprava prefabrikovaných ponorkových dílů musela být přeložena na železnici. Koncem března provedlo spojenecké letectvo těžké nálety na Hamburk a Brémy. V Hamburku bylo zničeno 5 konvenčních ponorek a 15 dalších lodí a prakticky vyřazena loděnice Blohm & Voss, kde se montáž typu XXI zastavila. Při náletu 133 bombardérů Lancaster na Brémy byl 21. 3. zničen i torpédoborec Z 51. V posledním náletu na Brémy 30. 3. zničilo 319 amerických bombardérů 6 opravovaných konvenčních ponorek a poškodilo 5 ponorek typu XXI (U 3036, U 3042, U 3043, U 3045 a U 3046) natolik, že již nebyly opraveny. V Kielu zničilo 11. 3. americké letectvo 3 minolovky a poškodilo 2 ponorky typu XXI (tJ 2502 a U 2503), v Hamburku potopilo U 2530, ve Swinemiinde zničilo 6 menších lodí a ve Wilhelmshavenu 30. 3. těžce poškodilo 3 ponorky včetně právě dokončené U 3508 (typ XXI), křižník KLN a 7 dalších lodí. Koncem března se cilem staly obrovské betonové bunkry ve Farge (20 km po proudu od Brém), které byly součástí programu výroby nových typů ponorek v krytých montážních halách odolných proti náletům. Při útoku 27. 3. svrhlo 109 bombardérů Lancaster 694 tun pum. Dvě pumy "Grand Slam" prorazily nedokončenou střechu a vybuchly uvnitř, kde zničily dvě montážní haly. Při druhém náletu 30. 3. použilo 32 bombardérů B-17 speciální pumy s vysokou průrazností. Výsledkem útoků bylo, že bunkr nebyl nikdy dostavěn. Němci však již dokončili stavbu 4 menších krytých hal pro loděnice Deutsche Werft v Hamburku a Kielu a Howaldts Werke tamtéž. Ponorky typu XXI měly být vyráběny v obou Howaldtových loděnicích, typ XXIII v Deutsche Werft v Hamburku, miniponorky "Seehund" v továrně téže firmy v Kielu. Od konce března se spojenecké nálety soustředily na Kiel. Ve dnech 3. a 4. 4. svrhlo 1144 amerických bombardérů celkem 3138 tun pum a zničilo 3 ponorky typu XXI (U 2542, U 3003 a U 3505), 3 konvenční ponorky a řadu dalších lodí. V noci na 9. 4. přišel na řadu znovu Hamburk, kde 427 bombardérů Lancaster a Halifax svrhlo 1508 tun pum a zničilo 6 hotových ponorek typu XXI (U 2509, U 2532, U 2537, U 2547, U 2552 a U 3512). Loděnice Blohm & Voss a Howaldts Werke byly natolik poškozeny, že výroba ponorek v nich skončila. Na Hamburk podniklo spojenecké letectvo ještě dva menší nálety v dubnu, žádná ponorka však již nebyla zasažena. Kiel byl v noci na 14. 4. cilem 467 britských bombardérů a od 21. do 27. 4. pokračovaly nálety 236 každou noc. Byly při nich zničeny 2 dokončené čluny typu XXI (U 2516 a U 3525) a 7 konvenčních ponorek. / Zpoždění výroby nových ponorek Další ranou výrobnímu programu německých ponorek byl postup Rudé armády do Východního Pruska. Koncem ledna se zastavila práce loděnic v Gdaňsku a v Gdyni, což znamenalo ukončení výroby typu XXI v loděnici Schichau v Gdaňsku (kapacita 6 člunů měsíčně). Projevil se i nedostatek baterii, způsobený vybombardováním závodů na jejich výrobu v Hannoveru a Hagenu a ztrátou dalšilzo v Poznani, dobytého Rudou armádou. Na druhé straně stačila výroba motorů v Berlíně a Mannheimu prozatím krýt sníženou potřebu. Výroba ponorek pobřežmho typu XXIII neutrpěla takové škody, protože v Deutsche Werft v Hamburku probíhala montáž v krytém bunkru a druhá loděnice, vyrábějící tento typ, Germania Werft v Kielu, neutrpěla tolik bombardováním. Přesto klesla pro nedostatek d1ů a součástí produkce z 9 člunů měsíčně v roce 1944 na 4 v únoru 1945. Do konce války bylo nálety zničeno či těžce poškozeno 5 člunů typu XXIII (U 2340 v Hamburku 30. 3., U 4708 v Kielu 9. 4., U 4709, U 4711 a U 4712 v Kielu 4. 5.). Program výroby nových typů německých ponorek, v jehož čele stál náčelník úřadu pro stavbu válečných lodí viceadmirál Karl Topp, trpěl ještě celou řadou dalších problémů technického rázu. Podle údajů britské zpravodajské služby, získaných z "Ultra", mělo být do l. 5.1945 dodáno celkem 381 ponorek typu XXI a 95 ponorek typu XXIII. Zpoždění výroby bylo u 202 člunů prvmho a 13 člunů druhého typu způsobeno potížemi s organizací výroby a projektovou dokumentací či jinými výrobními či technickými problémy a jen u 60 resp. 19 spojeneckým bombardováním. Kriegsmarine převzala do konce války od výrobců 118 ponorek typu XXI a 59 typu XXIII, dalších 91 resp. 38 člunů procházelo v posledních dnech války přebíracím řízením či zkouškami. Celkem 12 člunů typu XXI a 15 typu XXIII bylo považováno za plně bojeschopné, nebyly však operačně nasazeny. Na bojové plavby se dostala jen jediná ponorka typu XXI a 6 člunů typu XXIII. Hlavním důvodem prodlení v operačním nasazení nových ponorek bylo zdržení ve výcviku posádek. Díky častým technickým závadám se výcvik protáhl na dvojnásobek (z předpokládaných 3 až 3,5 měsíce na 6 až 7 měsíců), jeho hladkému průběhu bránilo i časté zaminovaní Gdaňského zálivu letadly RAF (poprvé již v srpnu a září 1944), jež nakonec přinutilo Skl, aby 21. 12. veškerou činnost v zálivu přerušilo. Po novém minování RAF v lednu 1945 přeložil admirál Hans-Georg von Friedeburg, odpovědný za přípravu ponorek a výcvik jejich posádek, od l. 2. výcvik do Lubeku. Zdržení byla nakonec taková, že první ponorka typu XXIII, U 2324 (von Rapprad), vyplula na první bojovou plavbu 29.1.1945, 6 měsíců po předání kriegsmarine. První ponorka typu XXI, U 2511 (korv. kpt. Schnee), vyplula 30. 4., 7 měsíců po svém předání. / V pobřežních vodách V lednu 1945 byla do britských pobřežních vod vyslána čtvrtá vlna německých ponorek (15 člunů), takže jich zde operovalo 39. BdU očekával dobré výsledky zejména od 5 člunů v Irském moři, kde procházela hlavní trasa konvojů odkloněných ze Severního 237 průlivu. Největšího úspěchu dosáhla U 1.055 (npor. R. Meyer), jež potopila mezi 9. a 15.1. celkem 4 sojenecké obchodní lodě (19 413 brt).4 U 1051 (npor. von Holleben) poslala 21.1 ke dnu norskou "Galatea" (1152 brt),5 při útoku na konvoj HX-332 však byla 26. l. odhalena eskortou a potopena. Na stejný konvoj zaútočila o den později 27 mil jihozápadně od ostrova Bardsey v zátoce Cardigan i U 825 (npor. Stlker), zničila norský tanker "Solr" (8262 brt) a poškodila americkou "Ruben Dario" (7198 brt), fregaty eskorty ji však pronásledovaly a poškodily. U 1172 (npor. J. Kuhlmann) potopila 23. l. v Liverpoolském zálivu norskou "Vigsnes" (1599 brt) a 26. 1. zaútočila 21 mil západně od ostrova Man na fregatu HMS MANNERS, kterou poškodila. Poté však podlehla protiútoku. Podobně se vedlo i U 482 (hrabě von Matuschka), která 15. l. u ústí řeky Clyde poškodila norský motorový tanker "Spinanger" (7429 brt) a eskortní letadlovou lod HMS THANE (již neopravena), podlehla však 16. 1. odvetě 22. eskortní skupiny. Dalších 5 ponorek bylo vysláno do kanálu La Manche. Z nich měla úspěch jen U 1017 (npor. Riecken), která hlásila 26. 1. potopení americké "Fort Douglas" (7129 brt), 6. 2. poslala z pobřežmho konvoje TBC-60 ke dnu u mysu North Foreland britskou " Everleigh" (5222 brt) a 11. 2. potopila z konvoje západně od Plymouthu bel` ( ) gickou "Persier ` 5382 brt. Ostatní úspěch neměly a U 650 (npor. Zorn) navíc zmizela beze stopy. Jediná ponorka poslaná do Severmho průlivu (U 1009) neuspěla, stejně jako 4 čluny vyslané proti letadlovým lodím ve Scapa Flow. Přesto nutily operace německých ponorek v pobřežních vodách Královské námořnictvo, aby vyčlenilo pro těžké lodě početné eskorty a nepřetržitě hlídkovalo u Orknejských ostrovů. V lednu vyplouvaly do svých operačních oblastí také ponorky páté vlny ofenzivy v pobřežních vodách, celkem 17 klasických a 1 elektrický člun typu XXIII. U 2324 (von Rapprad) vyplula z Kristiansandu 29. l. do operační oblasti mezi Aberdeenem a Newcastlem, kde měla věnovat největší pozornost zálivu Firth of Forth. Kontakt s nepřítelem získala 18. 2. a odpálila bez úspěchu 2 torpéda na konvoj u Newcastlu. Potom se vrátila na základnu, protože čluny typu XXIII na palubě víc torpéd neměly. Z 9 člunů vyslaných do kanálu La Manche jich 6 dosáhlo úspěchu. U 1199 (Nollmann) zaútočila 21. 1. u Lands Endu na konvoj plující do Bristolu a poškodila americkou "George Hawley" (7176 brt) natolik, že musela být odepsána jako totální ztráta, sama však podlehla protiútoku torpédoborce HMS ICARUS a korvety HMS MIGNONETTE u ostrovů Scilly. U 1004 (npor. Hinz) zaútočila 22. 2. na pobřežní konvoj BTC-76 východně od Falmouthu a potopila britskou "Alexander Kennedy" (1331 brt) a fregatu HMCS TRENTONIAN. Na stejný konvoj zaútočila 24. 2. u Lands Endu U 480 (npor. H.-J. FOrster) a poslala ke dnu britskou "Oriskany" (1644 brt), sama však byla potopena 3. eskortní skupinou. Téhož dne potopil letoun Warwick 179. perutě jihovýchodně od Falmouthu i U 927 (Ebert). U 1203 (npor. Seeger) poslala naopak ke dnu trawler HMS ELLESMERE doprovázející 60 mil jižně od mysu Lizard konvoj výsadkových lodí. U 1018 (Burmeister) zaútočila 27. 2. na konvoj západně od tohoto mysu a potopila norskou "Corvus" (1317 brt), sama však podlehla fregatě HMS LOCH FADA. Téhož dne byla 45 mil jižněji zničena i U 327 (H. Lemcke), kterou poslal ke dnu Liberator 112. perutě USN a britské eskortní lodě. Do Irského moře bylo vysláno 5 238 člunů. U 1279 (npor. Falke) byla potopena 3. 2. při plavbě k Shetlandským ostrovům britskou 10. eskortní skupinou (fregaty BAYNTUN, BRAITHWAITE, LOCH ECK a LOCH DUNVEGAN), jež ve stejné oblasti potopila 14. 2. také U 989 (Rodler von Roithberg) a 17. 2. ještě U 1278 (npor. Miiller-Bethke). Z člunů v Irském moři zaznamenala úspěch jen U 1208 (korv. kpt. Hagene), která při zpátečné plavbě potopila 20. 2. jižně od Waterfordu korvetu HMS VERVAIN doprovázející konvoj HX-337; zbytek eskorty ponorku potopil hlubinnými bombami. Z ponorek v Severním průlivu byla U 1014 (npor. Glaser) potopena 4. 2. u Lough Foyle fregatami 23. eskortní skupiny. U 245 (korv. kpt. Schumann-Hindenberg) vyzkoušela novou operační oblast u North Forelandu v ústí Temže, kde 5. 2. potopila americkou "Henry B. Plant" (7240 brt) a 15. 2. poškodila nizozemský tanker "Liseta" (2628 brt). V šesté vlně ofenzivy v pobřežních vodách byly nasazeny další dvě ponorky typu XXIII. U 2322 (npor. Heckel) vyplula 6. 2. z Kristiansandu k východnímu pobřeží Skotska, U 2321 (npor. Barschkis) vyrazila 12. 2. tamtéž. Úspěchu dosáhla jen U 2322, která 25. 2. potopila jihovýchodně od St. Abbs Headu z konvoje FS-1739 britskou "Egholm" (1317 brt). Z 28 konvenčních ponorek této vlny bylo 12 vysláno do kanálu La Manche. Z nich byly 3 potopeny cestou do operační oblasti a 6 přímo v úzkých vodách průlivu. Celkem potopily 5 lodí (30 896 brt) a 1 poškodily. U 275 (npor. Wehrkamp) zaútočila 8. 3. u Beachy Head na konvoj ONA-289 a potopila britskou "Lornaston" (4934 brt), sama však vjela 10. 3. do minového pole a potopila se s celou posádkou. U mysu Lizard byla 21. 3. potopena americká "John R. Park" (7184 brt) a téhož dne byla u majáku Eddystone poškozena americká "James Eagen Layne" (7176 brt) natolik, že i bylo nutné odepsat jako totální ztrátu. U 315 (npor. Zoller) potopila 22. 3. u Lands Endu britskou "Empire Kingsley" (6996 brt) a U 399 (npor. Buhse) poslala 26. 3. jihozápadně od mysu Lizard ke dnu malou. nizozemskou motorovou lod "Pacific" (362 brt), sama však byla zničena HMS DUCKWORTH (vlajková lod 3. eskortní skupiny). U 246 (Raabe) poškodila 29. 3. u Lands Endu fregatu HMCS TEME natolik, že již nebyla opravena, ponorka však podlehla HMS DUCKWORTH. U 1195 (Cordes) poslala při útoku na konvoj VWP-16 u ostrova Wight 6. 4. ke dnu britskou "Cuba" (11420 brt), sama však byla potopena torpédoborcem HMS WATCHMAN. Tento útok byl posledním úspěchem proti námořní dopravě v průlivu La Manche. U 681 (npor. Gebauer) najela 11. 3. na mělčinu u ostrovů Scilly. Při pokusu doplout do irských vod byla poškozena letounem Liberator 103. perutě USN tak těžce, že ji vlastní posádka raději potopila. U 683 (G. Keller) byla potopena 12. 3. u mysu Lizard 2. eskortní skupinou (fregata LOCH RUTHVEN a šalupa WILD GOOSE). Z 8 ponorek vyslaných do Irského moře byly 4 ztraceny a jen 2 dosáhly úspěchu. U 1064 (korv. kpt. H. Schneidewind) poslala 21. 2. u ústí Clyde ke dnu islandskou "Dettifoss" (1564 brt), U 1302 (W. Herwatz) potopila 28 2. až 2. 3. celkem 4 lodě (10 308 brt).s Její útok 6. 3. již nebyl úspěšný a skončil poškozením britské "Empire Geraint" (6991 brt). Ponorka sice unikla protiútoku, 7. 3. ji však poslaly ke dnu fregaty 7. kanadské eskortní skupiny (LA HULLOISE, STRATHADAM a THETFORD MINES). Dalších 8 ponorek operovalo v Moray Firth, průlivu Severní Minch a v Severním průlivu, u Hebrid a Reykjavíku. 239 U 722 (npor. Reimers) poslala 16. 3. západně od ostrova Skye ke dnu britskou "Inger Toft" (2190 brt), U 1022 (Ernst) potopila 26. 2. u Reykjavíku panamskou ,Alcedo" (1392 brt) a 3. 3. u Skagi britský velrybářský parníček "Southern Flower" (328 brt). U 722 a U 965 (npor. Unverzagt) byly potopeny 27. 3., U 1021 (npor. Holpert) 30. 3., všechny loděmi 21. eskortní skupiny. U východního pobřeží potopila U 714 (Schwebke) u Dundee 10. 3. norskou pomocnou minolovku NORDHAV II a před Firth of Forth poslala 14. 3. ke dnu "Magne" (1226 brt), sama však byla téhož dne zničena fregatou SAS NATAL. Liberator 120. perutě potopil 20. 3. u Faerských ostrovů U 905 (npor. Schwarting), stejný letoun 224. perutě poslal 29. 3. ke dnu u Shetland U 1106 (npor. Bartke). Ztráta 17 ponorek ze 30 nasazených byla pro BdU signálem, že spojenecké eskorty získaly v britských pobřežních vodách převahu. Velkoadmirál Ddnitz na poradě u Hitlera 1. 3. konstatoval, že s vyššími ztrátami se bude nutné smířit protože staré typy německých ponorek nemohou být nasazeny jinde a nové nejsou stále ještě bojeschopné. Nárůst ztrát se brzy potvrdil, protože z 25 ponorek, vyslaných na moře v březnu, bylo 14 ztraceno a jen 7 se vrátilo na své základny (zbývající 4 zůstaly na moři až do konce války). Úspěchy byly minimální. Určité snížení intenzity akcí německých ponorek v britských pobřežních vodách pramenilo také z narůstajících obav BdU z min.9 Německé podezření bylo potvrzeno 13. 3. hlášením ponorky U 260 (npor. K. Becker), která narazila předchoziho dne u útesů Fastnet (15 mil jižně od mysu Clear) na minu v hloubce 90 metrů (potopena vlastní posádkou 14. 3.). Britové kladli miny již od října 1944, nejprve v Svatojiřském průlivu od jihovýchodmho pobřeží Irska k severnímu pobřeží Cornwallu, potom na přístupech do Severmho průlivu u Malin Head a severozápadně od Hebrid. Pět minových polí položili i uprostřed kanálu La Manche. Do konce války bylo v britských vodách nakladeno na 17 000 min. V dubnu vyrazilo do britských pobřežních vod dalších 33 německých ponorek, držely se však již dále od nejnebezpečnějších oblastí. Celkem 8 ponorek se přesunulo na jihozápadní přístupy (v dubnu tam operovalo 18 člunů), jejich výsledky však byly hubené. Jediného většího úspěchu dosáhla U I 107 (npor. Parduhn), jež 18. 4. napadla konvoj HX-348 a potopila americkou "Cyrus H. McCormick" (7181 brt) a britský tanker "Empire Gold" (8028 brt). Sama však byla o týden později zničena severně od mysu Ortegal letounem Liberator 103. perutě USN, který proti ní použil novou spojeneckou zbraň, letecké akustické torpédo Mk 24 Mine. V téže oblasti byly ztraceny ještě U 774 (npor. Sausmikat), U 1001 (Blaudow) a U 285 (Bornhaupt) potopené eskortami, U 321 (npor. Berends) zničená letounem Wellington polské 304. perutě a U 1055 (npor. R. Meyer), kterou poslaly ke dnu letouny 103. perutě USN, vybavené další technickou novinkou, detektorem magnetických anomálii MAD (nesl ho létající člun Catalina). Při pokusu proniknout do Irského moře se již 5. 4. potopila na minách ve Svatojiřském průlivu U 1169 (npor. . Godbeck). Jižně od ostrova Man poškodila U 1024 (Gutteck) 12. 4. americké lodě "James W. Nesmith" (7176 ) brt) a "Will Rogers" (7200 brt), při útoku 8. eskortní skupiny však byla výbuchy hlubinných bomb doslova vymrštěna na hladinu a zajata (potopila se ve vleku fregaty LOCH GLENDHU na rozbouřeném moři). V Irském moři byla 30. 4. potopena 14. eskortní skupinou U 242 (npor. Riedel). Poslední ponorkou ztracenou v prú 240 livu La Manche se stala U 1063 (Stephan), jež zkusila 15. 4. u mysu Start Point zaútočit na pobřežní konvoj a byla zničena eskortou. Němcům se však podařilo navázat pomocí ponorek spojení s posádkami v přístavech v Biskajském zálivu. V dubnu tam připluly (a zase odpluly) 2 čluny. V zálivu však byla 10. 4. ztracena U 878 (Manchen). U pobřeží Severmho Irska operovalo 7 ponorek, úspěchy však byly minimální. Na minách U 218 (Stock) se 18. 4. potopil u ústí Firth of Clyde britský rybářský parníček "Ethel Crawford" (200 brt) a U 1105 (npor. Schwarz) poškodila 29. 4. před Mulletským poloostrovem fregatu HMS REDMILL (vyřazena ze služby). Britská 4. eskortní skupina poslala 21. 4. západně od Irska ke dnu U 636 (npor. Schendel) a Liberator 120. perutě RAF zničil 29. 4. na severozápadních přístupech U 1017 (Riecken). Nejaktivnější byly německé ponorky v posledních 5 týdnech války u východního pobřeží Británie. Mezi Aberdeenem a St. Abbs Head (u mysu North Foreland) operovalo několik člunů typu XXIII, z nichž ani jediný nebyl ztracen. U 2324 (von Rapprad) potopila 16. 4. u mysu Orfordness kabelovou lod "Monarch" (1150 brt), U 2329 (npor. Schlott) zaútočila 23. 4. asi 13 mil východně od Ramsgate na konvoj a poškodila norskou "Sverre Helmersen" (7209 brt). Oba čluny spotřebovaly v těchto útocích svá torpéda a vrátily se na základny. U 2336 (npor. Klusmeier) vyplula 1. 5. z Kristiansandu, a protože nezachytila rozkaz k ukončení bojových akcí a návratu na základnu zaútočila večer 7. 5. na konvoj u ostrova May v zálivu Firth of Forth, z něhož potopila norskou "Sneland I" (1791 brt) a britskou "Avondale Park" (2878 brt). Byl to poslední úspěch německé ponorky za 2. světové války. U 2336 unikla pronásledování eskorty a 14. 5. připlula zpět do Kielu. Také U 2326 (npor. Jobst) nezachytila rozkaz k ukončení bojových akcí a hlídkovala před východním pobřežím Skotska až do 10. 5., na žádnou kořist však nenarazila. Jediná ponorka typu XXI vyplula na moře 30. 4., do operační oblasti Karibského moře. Severně od Faerských ostrovú zachytila U 2511 (korv. kpt. Schnee) 4. 5. rozkaz ukončit bojové akce a vrátit se na základnu. Krátce poté zahlédla britský těžký křižmk a úspěšně simulovala torpédový útok. Potom odplula, aniž by byla eskortou torpédoborců odhalena. Byl to jasný důkaz toho, že obavy britské admirality z ponorek typu XXI nebyly liché a tyto čluny mohly opravdu změnit poměr sil v boji o námořní komunikace. Naštěstí pro spojence se na moře nedostaly. Z konvenčních ponorek dosáhla největšího úspěchu U 245 (korv. kpt. Schummann-Hindenberg), jež zaútočila 18. 4. před ústím Temže na konvoj TAM-142 a potopila norskou "Karmt" (4 991 brt) a britskou "Filleigh" (4856 brt). U 1274 (npor. Fitting) poslala 16. 4. u ostrova Farne ke dnu britský tanker "Athelduke" (8966 brt), vzápětí však podlehla protiútoku eskorty. U 979 (Meermeier) potopila 2. 5. u Reykjavíku britský rybářský parníček "Ebor Wyke" (348 brt) a 4. 5. poškodila britský tanker " Empire Unity" (6 368 brt). Téhož dne však ztroskotala a byla potopena vlastní posádkou. Poslední útok na spojeneckou válečnou lod provedla U 1023 (Schroeteler), která 7. 5. v 19.52 torpédovala norskou pobřežní minolovku NYMS 382 a potopila ji. V posledních týdnech války narostly také ztráty německých ponorek při plavbě do a z operační oblasti na severních trasách. Ponorka HMS TAPIR (J. C. Z. Roxburgh) potopila 12. 4. u Bergenu U 486 (npor. G. Meyer), Liberator 224. perutě poslal 3. 4. tamtéž ke dnu U 1276 (npor. Wendt) a Liberator 86. perutě zničil 23. 4. jihozápadně od Shetland U 396 (Siemon). Catalina 210. 241 perutě poškodila 7. 5. u norského pobřeží U 320 (npor. Emmerich) natolik, že ji posádka potopila. Byla poslední ze 696 německých ponorek zničených za druhé světové války spojeneckými loděmi a letadly. Tabulka č. 27 Operace německých ponorek v britských pobřežních vodách 1945 Měsíc leden únor březen _du_ben_+ kv_ěten celkem I Ve vzdálených vodách Počátkem roku 1945 zůstávalo v Atlantiku vedle 10 ponorek sledujících počasí i 5 operačních člunů typu IX, převážně u východmho pobřeží USA a západně od Gibraltaru. Největších úspěchů dosáhla U 1232 (nám. kpt. Dobratz), jež potopila 4.1. před Halifaxem norskou "Polarland" (1591 brt) a poškodila kanadský tanker "Nipiwan Park" (2373 brt) a 14. l. napadla konvoj BX-141, poslala ke dnu britské tankery "British Freedom" (6985 brt) a "Athelviking" (8779 brt) a poškodila americkou "Martin Van Buren" (7176 brt) natolik, že se stala totální ztrátou. U 857 (npor. Premauer) poškodila 5. 4. tanker "Atlantic States" (8537 brt), byla však 7. 4. ztracena u Bostonu, U 879 (Manchen) potopila 14. 4. u mysu Hatteras belgickou "Belgian Airman" (6959 brt), sama však klesla ke dnu 19. 4. u Nového Skotska, U 190 (npor. Reith) poslala 16. 4. u Halifaxu ke dnu eskortní minolovku HMCS ESQUIMAULT, U 548 (npor. Krempl) potopila 18. 4. u mysu Hatteras americký tanker "Swoftscout" (8300 brt) a 23. 4. poškodila norský "Katy" (6825 brt), sama však byla potopena 30. 4., U 853 (Frmsdorf) potopila 24. 4. u Portlandu americký strážní člun EAGLE 56 a 5. 5. americkou "Black Point" (5353 brt), byla však potopena 6. 5. před New Yorkem. Před Gibraltarskou úžinou poškodila U 870 (korv. kpt. Hechler) 3. l. americkou "Henry Miller" (7207 brt), 9. l. potopila francouzský stíhač ponorek LENJOUÉ a 10. l. poslala ke dnu britskou "Blackheath" (4637 brt). U 300 (npor. Hein) poškodila 17. 2. americkou "Michael L. Stone" (7176 brt) a britskou "Regent Lion" (9551 brt), jež se stala totální ztrátou, byla však pri protiútoku eskorty poškozena a ukryla se v Tangeru. Na moře znovu vyplula 22. 2. a při pokusu o útok na druhý konvoj byla potopena minolovkami HMS RECRUIT a PINCHER. Americké námořnictvo se pokusilo o systematický hon na ponorky s meteorologickými úkoly, objevilo však jen U 248 (npor. Loos), kterou 16.1. poto- a pily 4 eskortní torpédoborce. Obecně ; lze říci, že německé ponorky námořnf dopravu před americkým pobřežím vážněji neohrozily. Stejně tomu bylo = i v ostatních oblastech Atlantiku, kde německé úspěchy byly jen ojedinělé. Při návratu z Penangu potopila U 532 (freg. kpt. Junker) 10. 3. západně od ostrova Ascension britskou "Baron Je 242 burgh" (3656 brt) a 28. 3. ve středním Atlantiku americký tanker "Oklahoma" (9298 brt). U 878 (Rodig) potopila 17. 3. u Ouessantu eskortní minolovku HMCS GUYSBOROUGH, sama však byla zničena 10. 4. západně od St. Nazaire britskými eskortními loděmi. V březnu vyslal Ddnitz na Atlantik skupinu "Seewolf" (6 člunů typu IX C) v naději, že nové nasazení vlčí smečky zaskočí severoatlantické eskorty. Čluny se 10. 4. shromáždily u Azorských ostrovů, odkud měly plout k východnímu pobřeží USA. Admiralita znala obsah operačních rozkazů skupiny z "Ultra" (použit starý kód "Triton") a průběžně sledovala jejich pohyb. Američané nasadili proti skupině 4 eskortní letadlové lodě a 20 eskortních torpédoborců. U 1235 (npor. Barsch) byla potopena 15. 4. ještě uprostřed Atlantiku USS FROST a STANTON, které 16. 4. zničily i U 880 (Schótzau), zatímco U 518 (npor. Offermann) poslaly 22. 4. kde dnu USS CARTER a NEAL A. SCOTT. U 546 (Just) kladla 24. 4. tvrdý odpor a podařilo se jí potopit eskortní torpédoborec FREDERICK C. DAVIS, nakonec však útoku celkem 8 lodí podlehla. K americkému pobřeží dorazily jen U 858 (Bode) a U 805 (korv. kpt. Bernadelli). Vzdaly se až po válce. Za celý rok 1945 potopily německé ponorky na Atlantiku 12 lodí (72 421 brt) a 5 (39 294 brt) poškodily, ztráty činily 12 člunů (všechny potopeny hladinovými loděmi). Na konci války zůstala na Atlantiku vedle dvou zmíněných ponorek u amerického pobřeží již jen jediná ponorka u Portugalska; dalších 7 člunů bylo právě na cestě do nebo z operační oblasti. / Konec ponorkové války S blížící se porážkou německých armád přesunovalo Skl stále více ponorek na norské základny (včetně člunů jen částečně plavbyschopných či neschopných se ponořit). Tato skutečnost admiralitě neunikla a od dubna začalo Pobřežní velitelství RAF věnovat stále větší pozornost německým ponorkám proplouvajícím Skagerrakem a Kattegatem. Útoky vyvrcholily počátkem května. Letouny Mosquito 18. skupiny operovaly nad Kattegatem, bombardéry Beaufighter 16. skupiny nad úžinami Velký a Malý Belt a stíhací bombardéry Typhoon 2. taktické letecké armády nad západní částí Baltského moře. V posledních dnech se k akci připojily i letouny Liberator 18. skupiny. Největší ztráty způsobily raketové útoky. Do tohoto závěrečného náporu spojenců proti německým ponorkám nasadily protiponorkové slly svou nejnovější výzbroj: nový britský vrhač hlubinných bomb Squid, americké letecké akustické torpédo, řídící se hlukem šroubu ponorky (Mk 24 Mine), novou "retrobombu", což byl Hedgehog svrhívaný dozadu z letadla používajícího zaměřovač magnetické anomálie MAD a americké sonarové bóje, vysilající zvuk ponorek hlídkovým letounům. Celkově zničily spojenecké hlídkové letouny na moři od l. 4. do konce války 27 ponorek (dalších 18 zničily při náletech na přístavy a základny těžké bombardéry). Počet zničených ponorek narostl zejména od 3. 5., kdy letouny Pobřežmho velitelství RAF ukončily útoky na obchodní lodě a soustředily se prakticky jen na ponorky. Skupina stíhacích bombardérů Typhoon potopila 3. 5. raketami 6 ponorek (včetně 3 typu XXI), 4. 5. potopily Typhoony další 3 ponorky a bombardéry Beaufighter 4 čluny, 5. 5. potopily bombardéry Liberator 6 ponorek (z toho 4 typu XXI). V podstatě byl závěrečný spojenecký útok na ponorky mimo operační oblasti zbytečný, protože Dónitz vydal 4. 5. v 15.14 rozkaz všem německým ponor 243 kám, aby ukcnčily bojové akce a vrátily se na základny. Další ponorky již na bojové plavby nevyplouvaly. Od 1. 1. do 8. 5. 1945 ztratili Němci z různých příčin 151 ponorek. Britské námořnictvo (včetně námořmho letectva) jich potopilo 36, americké 12 a kanadské 3. Většinu ostatních zničilo spojenecké letectvo. V tomto období dokázaly německé ponorky potopit jen 46 obchodních lodí (281 716 brt), což dávalo slabý průměr 70 000 brt měsíčně. 2.3. Poslední arktické konvoje Počátkem roku 1945 se cyklus konvojů do severnfho Ruska zrychlil a konvoje vyplouvaly každých 30 dní. Ve velení eskortě se nyní pravidelně střídali velitelé 1. a 10. eskadry křižníků Domácího lodstva. Konvoj JW-63 (35 lodí) vyplul z Loch Ewe 30.12.1944 s eskortou pod velením viceadmirála Dalrymple-Hamiltona (vlajková lod VINDEX), zpáteční konvoj RA-63 (30 lodí) pak z Kolského zálivu 11.1.1945. Němci proti nim nasadili skupinu "Stier", rozmístěnou jihovýchodně od Medvědího ostrova, její pozice však admiralita znala z "Ultra" a konvoje se jí ve velmi špatném počasí, jež snížilo viditelnost na minimum, vyhnuly.ll) Také konvoj JW-64 (26 lodí), který vyplul z ústí řeky Clyde 3. 2. s eskortou pod velením kontradmirála McGrigora (vlajková lod CAMPANIA), se snažil vyhnout skupině "Rasmus" (12 člunů), odhalené "Ultra" jižně od Medvědího ostrova, byl však 4. 2. objeven průzkumným letounem severovýchodně do Faerských ostrovů. Špatné počasí a silná eskorta (2 eskortní letadlové lodě, křižník a 17 eskortních lodí) znemožnily skupině "Rasmus" útok, proto se stáhla na jihovýchod k dalším 7 ponorkám hlídkujícím před Kolským zálivem. Krátce po půlnoci z 12. na 13. 2. zasáhla U 992 (npor. Falke) torpédem korvetu HMS DENBIGH CASTLE, kterou sice odvlekli do přístavu, ale odepsali jako totální ztrátu. Ráno 14. 2. napadly 3 čluny skupiny "Rasmus" malý konvoj směřující v doprovodu sovětských torpédoborců z Bílého rnoře ke Kolskému poloostrovu, kde se měly lodě připojit ke konvoji RA-64, formujícímu se k plavbě do Británie. U 711 (H.-G. Lange) poškodila torpédem americkou "Horace Gra y" (7200 brt), která se později potopila ve vleku sovětského remorkéru, U 968 (npor. Westphalen) poškodila norský tanker "Norfjell" (8129 brt) natolik, že bylo nutné ho odepsat jako totální ztrátu. Již den před vyplutím RA-64 (34 lodí) objevila šalupa LARK 17. 2. ponorku U 425 (Bentzien) a ve spolupráci s fregatou ALNWICK CASTLE ji potopila. Zůstalo však 9 člunů skupiny ,Rasmus". Když konvoj vyplouval, U 968 zasáhla HMS LARK torpédem "ZaunkOnig", které utrhlo lodi zád (odvlečena do přístavu, nikdy neopravena). O půl hodiny později potopila U 968 americkou "Thomas Scott" (7176 brt). Odpoledne 17. 2. torpédovala U 711 korvetu HMS BLUEBELL, která po zásahu do skladiště střeliva vylétla do povětří. Špatné počasí způsobilo, že se konvoj začal rozpadat a několik lodí za ním zaostalo. Německé ponorky je však marně stíhaly a tak jediného úspěchu dosáhly letouny luftwaffe, které potopily 23. 2. americkou "Henry Bacon" (7176 brt), jíž se dostalo trpké cti být poslední lodí potopenou luftwaffe za druhé světové války, zbylé lodě dopluly l. 3. do ústí Clyde. Konvoj JW-65 (24 lodí) vyplul z Clyde 11. 3. s eskortou 2 eskortních letadlových lodí,1 křižníku a 19 eskortních lodí pod velením admirála Dalrymple-Hamiltona (vlajková lod CAMPANIA). Před Kolským zálivem na ně čekalo ve dvou řadách 10 ponorek sku 244 piny "Hagen" vybavených šnorchelem. Silná sněhová bouře navíc znemožnila letecké krytí v okamžiku, kdy se konvoj dostal 20. 3. na přístupy k Murmansku. U 995 (npor. Hess) poškodila americkou "Horace Bushnell" (7176 brt) natolik, že se stala totální ztrátou, U 716 (npor. Thimme) potopila šalupu HMS LAPWING a U 968 americkou obchodní lod "Thomas Donaldson" (7210 brt). Zpáteční konvoj RA-65 (26 lodí), který vyplul v noci na 24. 3., obelstil skupinu "Hagen" (vykradl se, zatímco několik lodí eskorty simulovalo přípravy k vyplutí a shazovalo hlubinné bomby na klasické trase) a doplul 1. 4. do Skotska beze ztrát. Beze ztrát proplul i poslední konvoj JW-66 (26 lodí) s eskortou pod velením kontradmirála A. Cunninghama-Grahama (vlajková lod VINDEX, další eskortní letadlová lod PREMIER, křižník BELLONA a 22 eskortních lodí), který se vyhnul skupině "Faust" (16 člunů). Při odplutí z Ruska se eskorta konvoje RA-66 (24 lodí) pokusila znovu ponorky oklamat. Při simulovaném vyplutí konvoje 29. 4. přinutila fregata LOCH INSH ponorku U 307 (npor. E. Kriiger) vynořit se a zničila ji dělostřelbou, U 968 však zasáhla torpédem "ZaunkOnig" fregatu GOODALL a potopila ji. Fregaty LOCH INSH, ANGUILLA a COTTON poslaly ke dnu U 286 (npor. Dietrich), jež se stala poslední německou ponorkou potopenou v arktických vodách. RA-66 doplul do ústí Clyde beze ztrát 8. 5.1945. Další dva konvoje (JW-67 a RA-67) propluly arktickou trasou až po skončení války v Evropě. Heroický příběh konvojů do severního Ruska skončil formálně 31. 5.1945, kdy poslední konvoj 23 lodí připlul do ústí řeky Clyde. Od 15. 8.1941 do 31. 5.1945 vyplulo ve 40 konvojích do severoruských přístavů 811 lodí, z nichž 33 se muselo z různých příčin vrátit a 58 bylo potopeno. 720 lodí, které do Murmansku a Archangelsku dorazily, přivezlo na 4 miliony tun válečného materiálu včetně 5000 tanků a 7000 letadel. Ze 715 lodí, které se vydaly na zpáteční plavbu (5 jich bylo ztraceno letadly či minami v ruských přístavech), se 31 potopilo. Celkem ztratili spojenci v těchto konvojích 89 obchodních (plus dalších 6 plujících samostatně) a 18 válečných lodí, většinou britských (padlo na nich 2783 britských námořníků). Na druhé straně přišli Němci o bitevní lod SCHARNHORST, 3 torpédoborce a 38 ponorek. Zde je nutné zdůraznit, že z obrovského množství materiálu dodaného za druhé světové války do SSSR v rámci spojenecké pomoci (viz příloha č. 1) bylo arktickou trasou dodáno jen 22,7 procent, zbylých 77,3 procenta potom jinými trasami, přes Dálný východ a Perský záliv. Zejména poslední trasa byla spojeneckými experty považována již od roku 1941 za nejvýhodnější, Stalin však bránil z politických důvodů posilení anglo-americké vojenské přítomnosti v Íránu, který považoval za sféru ruských imperiálních zájmů. Arktické konvoje kladly obrovské nároky na spojenecké, zejména britské válečné námořnictvo a vyžadovaly nasazení obrovského počtu eskortních lodí v době, kdy se těchto jednotek Královskému námořnictvu nedostávalo. Jejich zahájení i provozování bylo strategickou chybou vnucenou britským admirálům politiky (zejména Churchillem), kteří nebyli schopni přesvědčit Stalina o nutnosti dopravovat spojeneckou pomoc jinudy. Ztráty materiálu převáženého konvoji do severního Ruska nakonec dosáhly neuvěřitelných 7,5 procent, zatímco globálně činily ztráty spojeneckých konvojů jen 0,9 procenta. Není pochyb o tom, že vysilání konvojů do Ruska arktickou trasou bylo, řečeno slovy admirála lodstva Andrewa B. Cunninghama, "jedním z nejnevděčnějších úkolů války na moři". 245 2.4. Konec války na Středozemním moři Počátkem roku 1945 bylo Středozemní moře zcela ovládáno námořními a leteckými silami spojenců. Jedinými oblastmi, kde dosud operovaly německé námořní síly, byla část Ligurského moře (mezi francouzsko-italskou hranicí a přístavem La Spezia) a severní část Jaderského moře. Německé posádky na ostrovech Rhodos, Kós, Léros a dalších v Egejském moře a v západní části Kréty byly zcela odříznuty a nehrály vážnější roli (přestože byly poměrně početné). Pro nebezpečí min ovšem .musel být zachován spojenecký konvojový systém. Tralování min (německých i spojeneckých) se stalo hlavním úkolem spojeneckých námořních sil. Kladení nových min bylo prakticky jedinou ofenzivní aktivitou německých námořních sil. Přes spojeneckou nadvládu dokázali ovšem Němci provozovat poměrně efektivně až do posledních dní války pobřežní konvoje v Ligurském i Jaderském moři. V Ligurském moři dopravovaly konvoje mezi Savonou či Janovem a La Spezii měsíčně v průměru asi 1500 až 2000 tun, na Jadranu mezi Terstem a Benátkami a mezi přístavy v ústí řeky Pád přibližně 2500 až 4000 tun. / Ligurské moře Němci měli v Ligurském moři počátkem roku 1945 ve službě 1 torpédoborec (ex jugoslávský), 2 torpédovky (ex italské), 4 větší (ex MS) a 35 malých (ex MAS) torpédových člunů, 2 minolovky, 5 stíhačů ponorek a 10 R-bootů. Vedle min měli pro ofenzivu k dispozici jen malé bojové prostředky, dislokované v rámci 213. a 611. K-flotily v San Remu. Jediným úspěchem člunů "Linse" bylo poškození torpédoborce TROMBE 17. 4., živá torpéda "Marder" neuspěla (poslední útok na konvoj u Livorna 24. 4. byl sebevražednou akcí a ze 17 člunů bylo IS potopeno). V Ligurském moři operoval v roce 1945 nadále spojenecký Flank Force kontradmirála Jaujarda (3 francouzské křižníky plus několik torpédoborců) se základnou v Toulonu a spojenecké lehké sily (freg. kpt. R. A. Allan, RN) z Livorna. Torpédové a dělové čluny v tomto přístavu byly v únoru 1945 posileny 6 britskými torpédoborci. K jedinému většímu střetnutí spojeneckých a německých lodí došlo 18. 3., kdy německá flotila (TA 24, TA 29 a TA 32) vyplula z Janova klást miny severně od Korsiky a byla dopadena torpédoborci HMS LOOKOUT a METEOR, jež rozstřilely torpédovky TA 24 a TA 29 (torpédoborec TA 32 unikl). Již 19. 2. byla v Janově živými torpédy těžce poškozena nedostavěná italská letadlová lod AQUILA, kterou později Němci sami potopili, přístavy La Spezia a Janov se také staly cilem spojeneckých leteckých útoků. V posledních šarvátkách lehkých sil potopila 23. 4. u Janova americká 22. eskadra torpédových člunů (freg. kpt. Dressing) německý stíhač ponorek UJ 2222 a v noci na 24. 4. poslaly americké PT 405 a PT 307 ke dnu S 621 a S 622. V noci na 29. 4. vedl pak admirál Jaujard (vlajková lod GLOIRE) téměř celý Flank Force, posílený mezitím křižníkem HMS ORION, na výpad podélligurského pobřeží. Jednalo se však spiše o přehlídku vítězství než bojovou akci. I Jaderské moře V Jaderském moři měli počátkem roku 1945 Němci k dispozici 1 torpédoborec, 4 torpédovky (vše ex italské),18 torpédových člunů (německé i ex italské),1 minolovku, 22 R-bootů a různé výsadkové čluny, většinou s protiletadlovou výzbrojí. 246 Jaderské pobřeží obsazovaly v roce 1945 postupně jednotky Jugoslávské národně osvobozenecké armády maršála Tita, kterým spojenecké námořnictvo poskytlo nezbytné výsadkové prostředky a podporu letectva a lehkých námořních sil. Díky své nadvládě ve vzduchu spojenecké letectvo zničilo či poškodilo řadu válečných lodí pod německou vlajkou (bývalých francouzských, italských, jugoslávských či řeckých). Při náletech na Terst 17. a 20. 2. byla potopena rozestavěná bitevní lod IMPERO, dosud neopravená CONTE DI CAVOUR, torpédoborec TA 44 a minonoska LAURANA a poškozeny torpédovky TA 40 a TA 41, při útoku na Rijeku 20. 2. byly zničeny či těžce poškozeny nedokončené malé torpédovky TA 46, TA 47 a TA 48, v Benátkách byla 21. 3. bombardéry USAAF potopena TA 42. Také na Jadranu byly hlavním německým ofenzivním nástrojem K-flotily, jež podnikaly časté útoky na spojenecké lodě v Zadaru, Splitu a Anconě, nedosáhly však žádného úspěchu. V únoru navíc utrpěly těžké ztráty při spojeneckých náletech na Pulu a poslední byly zničeny 24. 4. anglo-americkým letectvem na ostrově Brioni. V únoru začaly spojenecké lehké sily pronikat do Rijeckého zálivu a k západnímu pobřeží Istrie, přičemž podnikaly útoky na německou plavbu mezi tamními přístavy. Spojenecké letectvo navíc zaminovalo přístupy k Pule a Benátkám a útočilo na obchodní lodě i na přístavní zařízení. Aktivizovaly se také spojenecké lehké sily na Jadranu (28., 57. a 59. flotila MTB). Mezi úspěchy patřilo potopení malé torpédovky TA 45 v noci na 13. 4. u Rijeky britskými MTB 670 a MTB 697. Do 22. 4. osvobodila jugoslávská armáda s podporou spojeneckých výsadkových plavidel, minolovek a torpédových člunů všechny ostrovy na dalmatském pobřeží. / Egejské moře Hlavním úkolem spojeneckých (britských) námořních sil v Egejském moři byla v roce 1945 podpora akcí proti německým posádkám na Rhodu, Krétě a dalších ostrovech včetně jejich ostřelování, tralování min a zásobování řeckého obyvatelstva. Britské jednotky provedly 20. 2. poslední výsadkovou operaci ve východním Středomoří na ostrově Piskopi (výsadek 500 mužů), kde se německá posádka druhého dne vzdala. Na ostatních ostrovech se však Němci drželi až do kapitulace. Spojenecké námořní sily se však zároveň účastnil na straně vlády i občanské války v Recku, v níž britská 15. eskadra křižníků blokovala velké přístavy a britské torpédoborce hlídkovaly na komunikačních liniich k ostrovům ovládnutým ELAS. Počátkem roku 1945 došlo k otevření Dardanel a Bosporu pro spojeneckou plavbu a 19. 2. proplul úžinami první konvoj 4 amerických obchodních lodí (plujících přímo z USA do Oděsy). Byla to nová trasa dodávek do SSSR, nepoměrně bezpečnější než trasa arktická. Otevření úžin souviselo se vstupem Turecka do války na straně spojenců, strategickou situaci to však již výrazněji neovlivnilo. / Kapitulace německých vojsk v Itátii Spojenecká vojska v Itálii přešla 9. 4. 1945 do závěrečné ofenzivy. Postup americké 5. armády (genpor. L. K. Truscott) podél ligurského pobřeží podporovaly svou palbou lodě Flank Force i torpédoborce z Livorna, postup britské 8. armády (genpor. R. McCreery) do Pádské nížiny byl usnadněn klzmným výsadkem 2. brigády commandos na jezeře Commachio v noci na l. 4.2 247 Německá vojska nemohla spojenecký nápor zadržet a jejich odpor se začal hroutit. Navíc vypuklo v severní Itálii 25. 4. povstání. Americká 5. armáda vstoupila 24. 4. do La Spezie a 27. 4. do Janova (osvobozeného již 25.4. italskými povstalci), britská 8. armáda obsadila 29. 4. Benátky. Téhož dne podepsali zástupci německého vrchního velitele v Itálii generálplukovníka Heinricha von Vietinghoff-Scheela v Casertě na velitelství vrchního velitele spojeneckých sil ve Středomoří britského maršála Harolda R. Alexandera protokol o bezpodmínečné kapitulaci všech německých vojsk v Itálii. Kapitulace měla vstoupit v platnost ve 14.00 dne 2. 5. 1945, ve skutečnosti však byla oznámena spojenci až v 18.30. Přesto však toho dne válka v Itálii, a tím vlastně i ve Středomoří, formálně skončila. Německé obchodní lodstvo ztratilo v roce 1945 ve Středomoří 104 lodí o 80 940 brt (viz tabulka č. 28), což byly prakticky všechny obchodní lodě, jež mělo v této oblasti k dispozici. Většinu válečných lodí potopili sami Němci. Již 19. 4. zničily německé posádky při ústupu z La Spezie minonosku WESTMARK a 2 malé torpédové čluny, v Janově potopili Němci sami 24. 4. torpédoborce TA 31 (poškozený) a TA 32, 2 bývalé italské miniponorky (nebojeschopné), 9 stíhačů ponorek (ex italské korvety, 3 z toho nedostavěné), 5 R-bootů, 8 minolovek RA (ex italské), minonosku OLDENBURG a 2 torpédové čluny (ex italské). V Monfalcone kleslo ke dnu 5 větších a 2 malé italské ponorky, které ovšem )` mci d služby nezařadili, a torpédový !un S f 3 al ších 10 bývalých italsk h torp vých člunů zničily německé posádk v Alto Tirrenu a Imperii. V Terstu potopily německé posádky v prvních dnech května poškozené torpédovky TA 22, TA 40, TA 41 a TA 43, v ústí řeky Tagliamento poslaly pak ke dnu 4 R-booty a minonosku FASANA a v Pule další R-boot, zatímco 5 německých S-bootů bylo vydáno spojencům v italské Anconě (S 157 byl potopen 1. 5. západně od Terstu spojeneckým letectvem). Výsledkem námořní války ve Středomoří byla drtivá porážka mocností Osy. Za 5 let let jejího trvání bylo na Středozemním moři potopeno 3082 obchodních lodí Osy (4147 453 brt) a 1390 válečných lodí a plavidel včetně 62 německých a 65 italských ponorek. Spojenci za tuto dobu ztratili 413 obchodních lodí (1740 250 brt) a 169 lodí válečných. Tabulka č. 28 Ztráty německého obchodního lodstva ve Středomoří 1.1: 2. 5.1945 (počet lodí/brt) _ hlad.1odě letectvo miny jiné celkem leden - 2/ 7463 1/ 32 1/ 81 4/ 7576 únor 1/332 5/ 9008 - 5/ 2835 11/12175 březen - 3/ 4451 1/ 30 4/12681 8/17162 duben 1/279 2/ 71 - 56/28242 59/28592 květen - - 1/ 44 21/15391 22/15435 celkem 2/611 12/20993 3/106 87/59230 104/80940 248 2.5. Německý útěk z Baltu Celková situace na Baltu počátkem roku 1945 byla, stejně jako v předchozích obdobích, ovlivňována situací na přilehlých úsecích východní fronty. Na přímořském severním křídle probíhala tato fronta na začátku roku 1945 po řece Němen na hranicích Východmho Pruska, německé jednotky však byly obklíčeny na dvou předmostích severněji, v Kuronsku skupina armád "Sever", v Klajpedě XXVIII. armádní sbor. OKW zvažovalo v lednu 1945 stažení všech vojsk z Kuronska, podle názoru Skl to však nebylo možné časově zvládnout. Proto měla být evakuována jen část bojových jednotek, týlové jednotky, dopravní prostředky a nepotřebný vojenský materiál. Zásobování přibližně 20 divizí v Kuronsku vyžadovalo lodní prostor a eskortní lodě, jež později chyběly při evakuačních operacích v jiných oblastech Baltského moře. Německé lodstvo na Baltu (generál-admirál Oskar Kummetz) bylo dosud poměrně silné a disponovalo 4 těžkými (LLJTZOW, ADMIRAL SCHEER, PRINZ EUGEN a ADMIRAL HIPPER) a 4 lehkými (EMDEN, KLN, NlRNBERG a poškozený LEIPZIG) křižníky, přibližně 30 torpédoborci a torpédovkami, 70 S-booty, 64 minolovkami, asi 200 výsadkovými čluny a značným množstvím menších a pomocných plavidel. Sovětské Baltské lod,stvo (admirál V. F. Tribuc) mělo v lednu 1945 k dispozici bitevní locY OKŤABRSKAJA REVOLUCIJA, křižmky KIROV a MAXIM GORKIJ,12 torpédoborců, 20 ponorek (dalších 8 bylo v opravě), 78 torpédových člunů, 73 minolovek a 204 malých minolovek, 5 strážních lodí, 220 malých stíhačů ponorek a hlídkových člunů, 47 obrněných člunů ("broněkatěrů"), řadu pomocných lodí a plavidel a 781 letounů námořního letectva. Sovětské velení se obávalo vyslat své větší lodě (včetně torpédoborců) na moře a do akce nasadilo jen lehké sily a ponorky (a samozřejmě letectvo, často podpořené i armádními stroji). To však k narušení německých námořních komunikací od Rižského zálivu po Pomořanskou zátoku a k podpoře vlastních vojsk nestačilo. / Sovětská lednová ofenziva Lednová ofenziva Rudé armády zásadně změnila situaci na přímořském úseku východní fronty a postavila německé námořnictvo před celou řadu nových úkolů. Sovětská vojska zahájila 13. 1. operaci, jejímž cilem bylo dobýt Východní Prusko. Utokem od řeky Narew směrem na Elbing rozštěpil 2. běloruský front (maršál K. K. Rokossovskij) skupinu armád "Střed" (genplk. H. G. Reinhardt) a po proniknutí sovětských tankových jednotek k Viselskému zálivu 27. 1. u Tolkemitu odřízl německé jednotky ve Východním Prusku. Mezitím 3. běloruský front (arm. gen. I. D. Čerňachovskij) postupoval na Královec. Koncem ledna byla skupina armád "Střed" (od 26. 1. "Sever") rozbita na tři části. Jednotky 3. tankové armády (genplk. E. Raus) ustoupily na Samlandský poloostrov a ke Královci, 4. armáda (gen. pěch. F. Hoábach) jihozápadně od města. Pokus prolomit obklíčení a spojit se s 2. armádou (genplk. W. Weiá), zatlačenou za dolní tok Visly, ztroskotal. Ve snaze posilit pozice na Samlandském poloostrově a udržet spojení mezi Královcem a Pilavou vyklidilo německé velení 28. l. Klajpedu a přesunulo 4 divize XXVIII. sboru po Kurské kose do Cranzu. K podpoře pozemních jednotek nasadila kriegsmarine koncem ledna 2. operační sku.pinu (viceadmirál August Thiele). Křižmk PRINZ EUGEN spolu s torpédoborci Z 25 a PAUL JACOBI e 249 ostřeloval 29.-31. 1. sovětské jednotky ohrožující Samlandský poloostrov (spotřeboval 871 granátů ráže 203 mm), v ostřelování pokračovaly 4. a 5. 2. torpédovky T 23, T 33 a T 35. Sovětské pozice u Elbingu byly 8. 2. cílem děl křižníku LLlTZOW (vystřilel 350 granátů ráže 280 mm) a torpédovek T 8, T 28 a T 33, ve dnech 9. a 10. 2. ho vystřídal ADMIRAL SCHEER, torpédoborec Z 34 a 3 jiné torpédovky. Stejný křižník podporoval 19. 2. německé jednotky u Pilavy snažící se obnovit spojení s obklíčeným Královcem, lehké námořní sily v čele s Z 43 ostřeloval 23. 2. sovětské pozice u Heydekrugu.i4 / Začátek evakuace Němci zahájili 25. l. evakuaci Východmho Pruska, jež se stala první fází největší evakuace v dějinách. Rídil ji štáb admirála Kummetze, za oblast od Kuronska po Gdaňský záliv odpovídala 9. (freg. kpt. A. von Blanc), od Rixhftu po Pomořanskou zátoku 10. zajištovací divize (kontradmirál H. Biitow). Přidělování lodního prostoru bylo v kompetenci náčelníka námořní dopravy wehrmachtu (kontradmirál C. Engelhardt). Do akce byly nasazeny obchodní lodě včetně velkých pasažérských lodí (např. "Cap Arkona", "Robert Ley", "Hamburg") a nejrůznější válečné lodě včetně pomocných. Hlavní překážkou první fáze evakuace (z Východmho Pruska) byla britská minová ofenziva v západní a střední části Baltského moře, která působila velké potíže při čištění plavebních drah minolovkami 1. a 2. zajištovací flotily. Vzhledem k rozsahu akce byly však německé ztráty přijatelné. / Sovětský útok do Pomořan V únoru zahájila Rudá armáda ofenzivu v Pomořanech s cilem ovládnout pobřeží Baltského moře mezi ústím Visly a Odry s důležitými přístavy Gdaňsk, Gdyně a Stětín. Pomořany bránila skupina armád "Visla" (řišský vedoucí SS Heinrich Himmler). Po několikatýdenních bojích a krachu německé protiofenzivy prolomila sovětská vojska "Pomořanský val" a koncem února se přiblížila k baltskému pobřeží. Vojska 1. běloruského frontu (maršál G. K. Žukov) směřovala od Stargardu na Kolobřeh a Štětín, 2. běloruského frontu od Friedlandu na Kdslin. Již 3. 3. pronikly sovětské tanky severně od Kslinu k moři. Pak postupoval l. běloruský front podél baltského pobřeží směrem na západ k ústí Odry, zatímco 2. běloruský front na východ k ústí Visly. Na podporu 3. tankové armády (přesunuté začátkem února z Východního Pruska do Pomořan) ustupující k Odře byly znovu nasazeny lodě 2. operační skupiny. Křižník ADMIRAL SCHEER, 3 torpédoborce a 1 torpédovka ostřelovaly 9. 3. sovětské jednotky útočící na malé německé předmostí proti ostrovu Wollin. Obránce "pevnosti" Kolobřeh, obklíčené 7. 3. polskou l. armádou, podporovaly 11. až 18. 3. torpédoborce Z 34, Z 43 a T 33, což umožnilo evakuaci přibližně 75 000 osob. 5 Sovětský útok k ústí Visly zahájený 7. 3. narazil na tuhý odpor 2. armády (gen. tank. vojsk D. von Saucken), která až do 21. 3. odolávala náporu Rokossovského vojsk. Teprve pak prolomily sovětské jednotky německou frontu, 23. 3. se zmocnily Sopot a po těžkých bojích dobyly 28. 3. Gdyni a 30. 3. Gdaňsk. Německá 2. operační skupina se ve dnech 21.-23. 3. přesunula ze Swinemiinde do Gdaňského zálivu. Křižmk PRINZ EUGEN ostřeloval každý den sovětské pozice na březích zálivu již od 10. 3. (do 4. 4. spotřeboval 2025 gra 250 nátů ráže 203 mm a 2446 granátů ráže 105 mm), od 23. 3. se odrážení sovětských útoků u Sopot, Olivy a Gdyně účastnil i křižník LLJTZOW a torpédoborce Z 31 a Z 34. / Evakuace Gdaňského zálivu Dočasná stabilizace fronty 2. armády na linii Rixhdft - Neustadt - Karthaus v polovině března umožnila získat čas pro evakuaci obrovského množství německých uprchlíků, shromážděných u Gdaňského zálivu. Hlavní sily německého lodstva (křižmky PRINZ EUGEN a LJTZOW, školní řadová lod SCHLESIEN, torpédoborce a torpédovky, plovoucí baterie) kryly evakuaci před sovětským letectvem a lehkými námořními silami. K ochraně nalodování na pasažérské i nákladní lodě vytvářely torpédoborce, torpédovky, minolovky a pomocné lodě protiletadlovou přehradu, nemohly však odrazit všechny útoky sovětských torpédových a bitevních letounů. V průběhu evakuace byly naloděny rekordní počty osob (např. parmk ` "Deutschland ` vzal 23. 3. na palubu 11145 osob, 28. 3. pak 11295 osob). Ještě po pádu Gdyně a Gdaňsku se 4. a 5. 4. podařilo flotile 25 rybářských a 27 výsadkových člunů, 5 dělových člunů a 5 jiných plavidel evakuovat z předmostí severně od Gdyně na Hel zbytky VII. tankového sboru (8000 mužů) a 30 000 uprchlíků (operace "Walpurgisnacht"). Jejich nalodění na větší lodě kryly v následujících dnech LJTZOW, 3 torpédoborce, 1 torpédovka a 4 dělové čluny. Pasažérské lodě znovu braly na palubu až 10 000 osob. Jen 21. 3.-10. 4. bylo odvezeno 157 270 uprchlíků a raněných. V dubnu bylo z přístavů v Gdaňském zálivu, které dosud drželi Němci (Pilava, Kahlberg, Schiewenhorst a Oxhdft), převezeno malými plavidly a výsadkovými čluny na Hel 264 687 lidí. Sovětské letecké útoky na Iodě při nalodování zintenzivněly od 7. 4. a počet zásahú na německých transportních lodích, ale i válečných jednotkách poskytujících protileteckou ochranu, vzrostl. K letectvu se přidaly i sovětské torpédové čluny, které se 9. 4. přesunuly do Neufahrwasseru. Německé těžké lodě měly problémy i s palivem a municí, a proto musely být nejprve křižmky (8. 4.) a pak i torpédoborce (16. 4.) staženy. Svou roli v tom sehrálo i sovětské letectvo, které provedlo koncem března 23 útoků na křižmky a torpédoborce, aniž by ovšem potopilo některou větší lod 2. operační skupiny. Pouze PRINZ EUGEN byl l. 4. lehce poškozen pumou a 8. 4. znovu zasažen bitevními lctouny II-2 na zpáteční plavbě do Swinemiinde, stejně jako torpédoborec Z 31. Sovětské pobřežní baterie docilily po 1 zásahu na křižmku LLÍTZOW a torpédoborci PAUL JACOBI. Jediný útok ponorky (L 3) neuspěl. / Kuronsko Přes veškerou snahu se Baltskému lodstvu nepodařilo přerušit německé námořní spojení s Kuronskem. Do přístavů Libava a Vindava připlouvaly denně se silnou eskortou 3 až 4 obchodní lodě, také zásobování jednotek odříznutých na Samlandském poloostrově bylo poměrně hladké. V lednu odvezli Němci z Kuronska 4 pěší divize a část divize tankové, v únoru pak přesunuli do Štětína po moři celý III. tankový sbor SS (4 divize). Přes toto oslabení dokázala skupina armád "Kuronsko" (gen. pěch. C. Hilpert) odrazit koncem března již 6. ofenzivu sovětských vojsk (zahájena 18. 3.). Baltské lodstvo trpělo nedostatkem základen, vhodných pro nutnou údržbu a opravy (přístavy dobyté na Němcích byly vesměs poničené), což mělo negativní vliv na operace ponorek a lehkých 251 sil. Torpédové čluny se sice po obsazení Klajpedy přesunuly 6. 2. ze zátoky Kihelkonna (Sarema) do zátoky Sventoj (18 mil severně od Klajpedy) a přímo do Klajpedy, bylo jich však málo a jejich operace před Libavou nebyly přiliš efektivní. Přístav v Libavě byl také ze 30 km ostřelován sovětskými dalekonosnými děly ( I. brigáda námořmho železničmho dělostřelectva). I Operace ponorek Baltské lodstvo disponovalo počátkem roku 1945 pouze 20 bojeschopnými ponorkami, což mu neumožňovalo vyslat najednou na moře více než 4 až 6 člunů. Sovětské ponorky operovaly z Finska a jejich operační oblasti ležely u pobřeží Kuronska a v Gdaňském zálivu (větší čluny operovaly ojediněle také mezi ostrovem Bornholm a mysem Rixhift), později potom dále k západu. Zajištění německé evakuace proti sovětským ponorkám bylo zpočátku nedostatečné, protože admirál Kummetz neměl k dispozici žádné stíhače ponorek, německé ztráty způsobené ponorkami mohly být ovšem daleko vyšší, kdyby sovětské ponorky směly operovat v pobřežních vodách, kudy procházela většina německé plavby na středním a západním Baltu a kde také byla kotviště s desítkami lodí čekajícími na vytralování příslušných plavebních drah. Uspěchy sovětských ponorek nebyly časté, některé však byly spektakulární (měřeno počtem obětí). S 13 (Marinesko) zasáhla 30.1. u Stolpské mělčiny 3 torpédy pasažérskou lod "Wilhelm Gustloff" (25 484 brt), plující v doprovodu torpédovky LWE z Gdyně. Na palubě bylo asi 6100 (podle jiných pramenů 8000) osob,l Němci zachránili z ledové vody jen 904 trosečmků.s U pomořanského pobřeží pak S 13 torpédovala 10. 2. pasažérskou lod "General Steuben" (14 660 brt), plující v doprovodu torpédovky T 196 z Pilavy s přibližně 3000 vojáky (většinou raněnými) na palubě. Po zásahu 2 torpéd vybuchly kotle a lod šla ke dnu. Přežilo 300 trosečníků; víc se jich na palubu T 196 nevešlo.y Útok L 3 (Konovalov) na pasažérskou lod "Cap Arkona" se 31..1. nezdařil, ponorka si to však vynahradila 16. 4., kdy potopila severně od mysu Rixhbft transportní lod "Goya" (5230 brt), na jejíž palubě bylo přibližně 7000 osob evakuovaných z Pilavy (většinou vojáci ale i civilní uprchlíci). Podařilo se zachránit jen 176 vojáků a pouze 4 civilisty.2 K 51 (Drozdov) poslala u Libavy 28.1. ke dnu ,Viborg" (2028 brt), zatímco ŠČ 318 (Loškarev) potopila 4. 2. vojenský tanker HIDDENSEE (1480 tun) a po pokusu ji taranovat se údajně 10. 2. potopil u Libavy i parmk "Ammerland" (2452 brt). Ponorka ŠČ 309 (Větčinkin) poslala 23. 2. u Libavy ke dnu "Gbttingen" (4565 brt). Téhož dne potopila na přístupech ke Gdaňskému zálivu K 52 (Travkin) transportní lod "Erika Fritzen" (7200 brt).z2 U Libavy se 11. 3. potopil Borbeck" (6002 brt), zatímco v Gdaňském zálivu klesl 22. 3. ke dnu "Robert Miiller 7" (985 brt) a 10. 4. parmk Neuwerk" (804 brt).zs Ponorka K 53 " (Jaroševič) poslala 17. 3. u Bornholmu ke dnu "Margarethe Cords" (1912 brt) a ŠČ 310 (Bogorad) potopila 16. 4. Cap Guir" (1536 brt). Celkové výsledky torpédových útoků sovětských ponorek na Baltu v roce. 1945 byly tedy hubené,13 obchodních lodí (74 863 brt) potopen ých na celkem : 26 bojových plavbách. Sovětské ponorky kladly také miny, na kterých se. potopily 4 německé obchodní lodě (8607 brt) a značné množství lodí válečných. Na minách ponorky LEMBIT (Matijasevič) se potopilo celkem 6 lodí, z nichž parmk "Liitjehdrn" (1953 brt) 252 klesl ke dnu již 4. 1. u Kolobřehu, ostatní byly válečné (1 minolovka, 2 strážní čluny a 2 stíhače ponorek). Miny této ponorky také údajně poškodily "Berlin" (15 286 brt), který se po návratu do Swinemiinde l. 2. potopil. Na minách L 21 (Mogilevskij) se u Helu 14. 3. potopily torpédovky T 3 a T 5, o den později ponorka U 367, 23. 3. remorkér "Emil" (105 t) a strážní člun V 2022. Miny L 3 pak poslaly ke dnu 2 obchodní lodě (6549 brt), minolovku M 3138 a strážní člun. Sovětské ponorky tedy v roce 1945 potopily torpédy i minami 17 obchodních lodí (83 470 brt).z5 Operace ponorek Baltského lodstva prakticky skončily 28. 4., kdy velení lodstva stáhlo své čluny z jižního Baltu. Jedinou ztrátou v roce 1945 byla S 4 (Kljuškin), potopená již 6.1. v Gdaňském zálivu torpédovkou T 33. Německé ponorky dosáhly v roce 1945 na Baltu ještě horších výsledků a potopily jen 2 remorkéry.2 Zaplatily za to ztrátou U 679 (npor. Aust), kterou poslal 9. l. u Paldiski ke dnu sovětský stíhač ponorek MO 124, U 745 (npor. von Trotha) a U 676 (npor. W. Sass), jež se potopily v únoru ve Finském zálivu na minách. V březnu Němci operace svých ponorek na Baltu zastavili. Ani v minové válce nedosáhli Němci v roce 1945 větších úspěchů, vyjma toho, že miny bránily operacím Baltského lodstva. V letech 1941-44 položili Němci a Finové do Finského zálivu celkem 42 372 min (z toho 15 414 v roce 1944). Z celkového počtu bylo 34 158 min a nástrah umístěno v protiponorkových přehradách v ústí zálivu, 4259 v jeho vnitřních vodách a 3955 použito k blokování přístavů. V roce 1945 nakladli Němci omezené množství min na sovětských námořních komunikacích Finska a Estonska. Potopila se na nich však jen finská minonoska LOUHI (12. 1. u poloostrova Hank) a jedna finská obchodní lod (u Porkkaly). I Operace sovětského letectva Při malém počtu sovětských ponorek a obtížích s nasazením torpédových člunů neslo hlavní tíhu boje proti německé námořní plavbě sovětské letectvo, zejména letectvo Baltského lodstva (genpor. M. I. Samochin). Podle německých pramenů potopilo sovětské letectvo v lednu 4 obchodní lodě (7695 brt), v únoru opět 4 obchodní lodě (13 360 brt) a dělový člun SAT POLARIS (5. 2. v Pilavě), v březnu 16 obchodních lodí (44 783 brt) a 11 malých válečných lodí, v dubnu 13 obchodních lodí (42 460 brt) a 8 válečných lodí včetně protiletadlových lodí luftwaffe HANS ALBRECHT WEDEL (9. 4. u Helu) a BOELCKE (17. 4. u Rujany) a školní dělostřelecké lodě DRACHE (18. 4. u Pilavy) a v květnu 3 obchodní lodě (3851 brt) a několik lodí válečných včetně bývalého pomocného křižmku ORION, protiletadlové lodě luftwaffe HUMMEL a velké torpédovky T 36. Celkem tedy potopilo sovětské letectvo přímými útoky 40 obchodních lodí ( 112149 brt) a přes 20 lodí válečných (nepočítaje malé čluny, např. výsadkové).z Nejrozsáhlejší akcí sovětského námořmho letectva byl útok na konvoj v Pomořanské zátoce 12. 3., kdy celkem 192 letadel (56 bitevních I1-2, 26 torpédových Boston, 25 bombardérů Pe-2 a 85 stíhaček) potopilo 4 obchodní lodě (4255 brt) a několik menších plavidel a válečných lodí. Celkem poslalo toho dne sovětské letectvo (včetně armádního) ke dnu 7 obchodních lodí (19 994 brt). Jiným úspěchem bylo zničení tankeru "Saánitz" s nákladem 5000 tun pohonných hmot pro skupinu armád "Kuronsko" před Libavou 26. 3., přestože k překonání obrany 4 lodí eskorty bylo třeba 5 útoků sovětských letounů. Nakonec šel tanker po zásahu 8 pumami a 2 torpédy ke dnu společně se 3 R-booty eskorty. 253 Sovětské letectvo kladlo také miny před německé přístavy a do plavebních drah lodí provádějících evakauci. Podle německých pramenů se na nich potopilo 11 obchodních lodí (57 885 brt) a 7 lodí válečných. Podle německých pramenů potopilo tedy sovětské letectvo na Baltu v roce 1945 torpédy i minami celkem 51 obchodních lodí (170 034 brt). Zde je na místě ještě zmínit, že úspěchů proti německým obchodním lodím dosáhlo i armádní dělostřelectvo, které potopilo 20. 4. mezi Štětínem a Swine( ) miinde výletní lod "Leda 2415 brt a téhož dne na dolní Odře i "Swinemiinde" (177 brt). Školní plachetnice kriegsmarine GORCH FOCK (5230 brt) byla počátkem května potopena ve Stralsundu vlastní posádkou po poškození způsobeném sovětskými minomety. I Závěr evakuace I po pádu Gdyně a Gdaňska pokračovala evakuace z Gdaňského zálivu. Již 19.-25. 3. zatlačil 3. běloruský front (maršál A. M. Vasilevskij) německou 4. armádu ke břehům Viselského zálivu jižně od Královce. Ta byla od ledna obklíčena a zásobována jen přes tento záliv, přes který bylo také do Pilavy evakuováno 11 365 raněných, 324 vojáků a 14 520 civilistů. V Pilavě se shromáždilo také velké množství uprchlíků z Královce, jejichž počet narostl po zahájení sovětského útoku na město (6. 4.). Po kapitulaci Královce 10. 4. pokračovala sovětská vojska v útoku na západ a 15. 4. prolomila frontu na Samlandském poloostrově. Část 70 000 uprchlíků v Pilavě unikla na Viselskou kosu, část byla evakuována po moři. Od 25.1. do 25. 4. bylo z Pilavy evakuováno 141000 raněných a 351000 uprchlíků, během poslední noci před konečným vyklizením města odvezly výsadkové čluny ještě posledních 19 200 uprchlíků. Po pádu Pilavy se německé jednotky stáhly 26. 4. na Viselskou kosu, odkud se je sovětské jednotky pokusily 28. 4. vytlačit námořním výsadkem na obou stranách této úzké šíje.2s Přes úspěch námořní části operace se 11. gardové armádě nepodařilo rozvinout útok směrem k jihu a německé jednotky se na Viselské kose udržely až do 9. 5., kdy se vzdaly.2A tak až do posledních dní války pokračovala, přes stále silící tlak sovětského letectva, evakuace z Viselské zátoky na Hel a odtud dále na západ. Německé ztráty v posledních týdnech války sice vzrostly (17. 4. byla potopena Goya"), evakuace však pokračovala. Z Helu bylo 21. 4. odvezeno 28 000 osob, 28. 4. pak 24 000 lidí. Přestože se na minách v západní části Baltského moře potopilo několik velkých pasažérských lodí, Němci je poměrně úspěšně nahradili menšími. Například Eberhard Essberger" (5064 brt) nalodil 20. 4. v Gdaňském zálivu 6200 lidí, Lappland" (7650 brt) vzal 21. 4. na pa, lubu dokonce 7700 osob. Evakuaci nezabránilo ani zvýšené úsilí sovětských torpédových člunů, které potopily 28. 4. u Helu, Emily Sauber" (2475 brt). V době, kdy Rudá armáda zahájila útok na Berlín, překročila vojska 2. běloruského frontu 20. 4. dolní tok Odry. 2. úderná armáda (genplk. I. I. Feduninskij) začala postupovat na Štětín a na Stralsund, čímž donutila německé velení evakuovat 4. 5. Swinemiinde, které se stalo v předchozích dnech cilem mohutných útoků sovětského letectva. Německé lodě, které byly dosud schopné plavby, vzaly na palubu přibližně 35 000 lidí a odpluly do Kodaně, zatímco lodě poškozené sovětským letectvem či minami byly potopeny vlastní posádkou. Na dno přístavu tak klesla školní řadová lod SCHLESIEN, poškozená v předchozích dnech sovětskými minami a pumami, a Němci zničili i LLlTZOW, těžce poškozený náletem britských letadel 16. 4., po němž si křižník sedl na dno řeky Odry (část dělostřelectva byla 254 ovšem nadále použitelná pro podporu pozemních jednotek). V prvních květnových dnech pokračovala evakuace z Gdaňského zálivu. Z předmostí v ústí Visly bylo ve dnech 1.-8. 5. dopraveno na Hel ještě dalších 150 000 německých uprchlíků a vojáků, kteří byli postupně odváženi na západ. Jen 3. 5. vyrazily z Helu nákladní a válečné lodě s 8500 lidmi na palubě. Téhož dne vydalo OKM v očekávání bezpodmínečné kapitulace Německa směrnici, že všechny německé lodě mají potopit vlastní posádky, aby nepadly do rukou nepřítele. Signál k provedení tohoto rozkazu však již nepřišel. Namísto toho byly všechny dosud plavbyschopné obchodní a válečné lodě vyslány 5. 5. k východu, aby evakuovaly co největší počet německých uprchlíků i vojáků z dosud držených předmostí. Ráno 5. 5. vypluly, v rozporu s podmínkami kapitulace německých sil v severozápadním Německu, Nizozemí a Dánsku, podepsané den předtím u Liineburgu (viz oddil 3.), z Kodaně torpédoborce KARL GALSTER, HANS LODY, THEODOR RIEDEL a Z 25, torpédovka T 23, minonoska LINZ a pomocná lod HANSA a spolu s dalšími loděmi nalodily 6. 5. na Helu celkem 43 000 osob, které dopravily do Kodaně. Torpédoborce vysadily své pasažéry na rejdě a společně s těmi, které připluly ze Swinemiinde, vyrazily ještě jednou na východ. V noci ze 7. na 8. 5., tedy ještě předtím, než vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa, nalodily torpédoborce KARL GALSTER, FRIEDRICH IHN, HANS LODY, THEODOR RIEDEL, Z 25, Z 38 a Z 39 a torpédovky T 17, T 19, T 23, T 28 a T 33 dalších 22 000 vojáků a uprchlíků, které vylodily 9. 5. v Gliicksburgu. Zároveň odpluly od Helu také 2 nákladní lodě s 5730 uprchlíky na palubě a malý výletní parníček s 500 lidmi a propluly, přes pokusy sovětských torpédových člunů je zadržet, stejnou trasou. Celkem bylo v období 25. l.-8. 5. 1945 z prostoru Gdaňského zálivu evakuováno 1420 000 uprchlíků a vojáků. V posledních dnech války probíhala také částečná evakuace Kuronska. Z Libavy vypluly 8. 5. večer 4 konvoje s celkem 65 malými plavidly, na jejichž palubách bylo 14 400 mužů, z Vindavy pak 2 konvoje o 61 plavidlech s 11300 vojáky. Také jim se podařilo, přes pokusy o útok ze sovětské strany, kterým padlo 9. 5. za obět několik nejpomalejších lodí, doplout na západ. Největší evakuační akce v dějinách skončila bezesporu německým úspěchem. Podle námořní skupiny Východ (Marinegruppe Ost) bylo do 9. 5. evakuováno jen z Východmho Pruska (včetně Západních Pomořan) přes 2 miliony vojáků a civilistů. Ztráty byly přijatelné a představovaly 1 % (zahynulo přibližně 20 000 osob). Celkový počet lidí evakuovaných v roce 1945 po Baltském moři z východu na západ přesáhl zcela jistě dva a čtvrt milionu.3o Tabulka č.29 Německá evakuace na Baltu 1.1.-8. 5.1945 Místo (doba) Civilisté Vojáci Celkem Gdaňský záliv (1.1: 8.5.) 1047000 300000 1347000 Kuronsko (1.1: 8.5.) 100000 100000 200000 Východní Prusko (25.1.-25.4.) 451000 141000 592000 Kolobřeh (13.-18.3.) 70000 5000 75000 Swinemiinde (4.5.) 30000 5000 _ 35_000_ Celkem 1698000 551000 2249000 255 / Výsadek na Bornholmu Bornholmu ke kapitulaci na dálku ztro- skotaly (nálety, jež si vyžádaly oběti V době, kdy se rozvíjel útok 2. bělo- i v řadách dánského civilního obyvatel-ruského frontu přes Odru na západ, na- stva, byly tedy zbytečné), vyslal kon-vrhl 23.4. admirál Kuzněcov obsazení tradmirál A. N. Alexandrov (náčelmk Bornholmu.0strov měl sice v té době štábu Baltského lodstva) ráno 9. 5. určitý vojenský význam, jeho obsazení k ostrovu 4. oddil torpédových člu-však bylo především součástí sovět- nů (korv. kpt. J. V.0seckij) s vojáky ských snah o ovládnutí záp adní části 344. námořní střelecké roty (mjr. Baltu a přístupů k Dánsku. Ty byly I. I. Antonik) na palubě. Akci velel fre-počátkem května zablokovány vstupem gatní kapitán D. S. Šavcov (náčelmk britských jednotek do Lubeku.3z Za štábu námořní základny Kolobřeh). této situace se sovětské velení muselo Sovětské lodě vypluly v 06.15 z Kolo-spokojit s obsazením Bornholmu a jeho břehu a v 15.30 vplulo 5 torpédových dominantní pozicí na přístupech do člunů do přístavu Rnne, aniž narazilo střední části Baltského moře. Z vojen- na odpor. Po krátkém vyjednávání od-ského hlediska přestal hrát Bornholm plul generál Wuthmann na sovětském významnější roli v okamžiku, kdy so- torpédovém člunu do Kolobřehu, kde větská vojska dobyla na jižním pobřeží podepsal protokol o kapitulaci. Mezi-Baltu přístavy Stralsund (l.5.), Warne- tím již probíhalo na ostrově odzbrojo-miinde, Rostock, Wismar (vše 2.5.) vání německých vojáků. V přištích a Swinemiinde (5.5.) a ostrovy Wollin, dnech se na Bornholmu vylodily jed-Usedom (oba 4.5.) a Rujanu s přísta- notky 132. střeleckého sboru (genmjr. vem Saánitz (5.-6.5.). Německá po- F. F. Korotkov). sádka na Bornholmu sice čítala 12000 Kolem Bornholmu proplouvaly 9.5. mužů (gen. děl. R. Wuthmann) a dispo- německé konvoje s vojáky z Kuronska novala silným dělostřelectvem, nemoh- a ty se sovětským jednotkám vzdát ne-la však nijak ohrozit sovětské námořní chtěly. V podvečer 9.5. tam došlo k po-; komunikace (nebylo tam letectvo, ani slednímu střetnutí sovětských a němec-letiště). kých námořních sil. Tři sovětské torpé-Bornholm však byl důležitým opěr- dové čluny se pokusily zadržet konvoj ným bodem závěrečné fáze německé eskortovaný jednotkami 9. zajištovací evakuace z Kuronska a Gdaňského zá- divize. Pokus o torpédový útok ztrosko-livu, kterou se sovětské velení snažilo tal a palba silnější německé flotily za-zmařit.33 Definitivní rozhodnutí o vý- hnala útočníky na útěk. Také sovětské sadku na ostrově padlo 4.5., kdy Kuz- letectvo podniklo 9.5. několik útoků ! něcov sdělil Tribucovi, že Bornholm na německé lodě směřující do západní musí být v každém případě obsazen. části Baltského moře (admirál Tribuc Následujícího dne zahájilo letectvo vydal již 8.5. ve 23.00 v souladu s pro-Baltského lodstva ze základen u Kolo- tokolem o bezpodmínečné kapitulaci břehu útoky na německé lodě v okolí Německa příkaz, aby všechny německé ostrova. Ve snaze přimět německou po- lodě pluly do Klajpedy nebo do Kolo-sádku ke kapitulaci zaútočilo sovětské břehu). V té době bylo na moři přibliž-námořní letectvo 7.5. dvakrát na ně- ně 700 lodí, bárek, jachet, člunů i oby-mecké lodě v okolí Bornholmu a na pří- čejných veslic s německými vojáky ; stav Rnne.34 Protože Němci nadále a uprchlíky. Většině z nich se podařilo j odmítali složit zbraně, sovětské letectvo doplout do Kielu či Flensburgu, sovět-své útoky 8.5. ještě vystupňovalo.35 ská letadla však některá bez ochrany Když veškeré pokusy přimět posádku plující plavidla poslala ke dnu. 256 / Konec války na Baltu Doplutím německých konvojů z Kuronska do Stradské zátoky odpoledne 11. 5.1945 prakticky skončily poslední námořní operace na Baltském moři za druhé světové války. Podle sovětských pramenů ztratili Němci na Baltu v roce 1945 celkem 151 obchodních lodí (479 816 brt) a 96 bojových a pomocných lodí kriegsmarine. Dalších 24 obchodních lodí (45 640 brt) mělo být poškozeno. Sovětské ztráty v tomto období byly nízké -1 ponorka,1 větší a 2 malé minolovky, 5 torpédových člunů a 2 remorkéry, Finové ztratili 1 minonosku a 1 obchodní lod. Podle německých pramenů byly německé ztráty způsobené činností sovětských námořních a leteckých sil nižší, celkem 7l obchodních lodí (258 571 brt) a 67 bojových a pomocných lodí válečného námořnictva. Za celou dobu války proti SSSR ztratili Němci a jejich spojenci na Baltu činností sovětských sil podle německých pramenů 320 obchodních lodí (cca 820 000 brt), podle novějších sovětskch pramenů 382 lodí (990 128 brt). Pokud jde o ztráty Německa (a jeho spojenců) na dalších východoevropských bojištích, činily podle sovětských pramenů na Černém moři celkem 217 obchodních lodí (317 522 brt), v operační oblasti Severmho lodstva pak 192 lodí (530 569 brt).3s Celkem tedy měly ztráty způsobené činností sovětských ozbrojených sil dosáhnout 791 lodí (1838 219 brt). 257 3. KAPITULAC E NĚMECKA Od počátku roku 1945 se strategická situace Německa neustále zhoršovala a v únoru již bylo Německo sevřeno mezi spojenecké síly na východní a západní frontě. Zatímco anglo-americké armády se přiblížily na široké frontě k Rýnu, po-stoupila Rudá armáda od Visly k Odře a zastavila se necelých 100 km od Berlína. Sovětská vojska postupně rozbila německé armády ve Východním Prusku a v Po-mořanech a donutila oslabenou kriegsmarine k vypětí sil při evakuaci německých vojáků a obrovského množství civilistů, kteří prchali v hrůze před Rudou armá-dou. Západní spojenci překročili v březnu Rýn a obklíčili v Porúří jádro němec-kých armád na západní frontě. V polovině dubna již stála anglo-americká vojska na Labi u Magdeburku a po zahájení dlouho očekávaného sovětského útoku na Berlín 16. 4. se spojila 25. 4. s Rudou armádou u Torgau, čímž spojenci přetali Ně-mecko vedví. Konečná porážka Německa se stala již jen záležitostí několika dnů, maximálně týdnů. / Bezpodmínečná kapitulace Po sebevraždě Adolfa Hitlera v berlínském bunkru 30. 4. 1945 se jeho nástupcem stal velkoadmirál Karl Ddnitz, který zformoval novou německou vládu, sídlící ve Flensburgu.y Po pádu Berlína byla vojenská situace Německa neudržitelná a Ddnitz si uvědomil, že bude muset souhlasit s bezpodmínečnou kapitulací. Zároveň však chtěl jednání se spojenci protahovat, aby získal co nejvíce času pro pokračující evakauci německých vojsk a uprchlíků z východu. Proto vyslal 3. 5. svého nástupce ve funkci vrchního velitele válečného námořnictva generál-admirála Hanse Georga von Friedeburga do štábu 21. skupiny armád, aby tam jednal o možnostech kapitulace německých vojsk v severozápadním Německu. Tato jednání vedla k tomu, že 4. 5. podepsal admirál von Friedeburg na velitelském stanovišti maršála Montgomeryho v jeho stanu na Liineburském vřesovišti akt kapitulace všech německých sil v Nizozemí, severozápadním Německu (včetně Fríských ostrovů a Helgolandu), Šlesvicku-Holštýnsku a Dánsku, včetně všech námořních jednotek a lodí nacházejících se v těchto oblastech, vstupující v platnost 5. 5. 1945 v 08.00 ráno. Po poradě se členy své vlády a představiteli OKW,4o na níž bylo konstatováno, že další odpor již nemá smysl, vydal Ddnitz 4. 5. rozkaz k ukončení bojových akcí německých ponorek a odvolal připravované zničení německých lodí vlastními posádkami (akce "Regenbogen"). Tyto rozkazy byly součástí pokusu kapitulovat jen před západními spojenci a dostat německé vojáky bojující na východnf frontě do anglo-amerického zajetí. V této snaze však Dbnitz neuspěl. Generál Eisenhower odmítl 5. 5.: Friedeburgovy návrhy na německou kapitulaci jen na západě a neuspěl ani ná-: čelník operačnlho štábu OKW generál258 plukovmk Alfred Jodl, který od 6. 5. vyjednával v Remeši s náčelmkem štábu SHAEF generálem Beddellem Smithem. Jodl dostal nakonec ultimátum: bud podepíše bezpodmínečnou kapitulaci všech německých sil na všech frontách, nebo spojenci obnoví bombardování dosud neobsazených částí Německa. Jodl se spojil s Flensburgem, sám však neviděl jinou možnost, než podepsat, a Dnitz s ním souhlasil. Protokol o bezpodmínečné kapitulaci Německa podepsal v Remeši 7. 5. v 02.41 ráno generál Jodl a v platnost vstupoval 8. 5. o půlnoci (ZEC). Týkal se všech německých sil na všech frontách, tedy i na východní.4 Za SHAEF ho podepsal generál Beddell Smith, jako svědci pak sovětský styčný důstojník generál Susloparov a náčelmk štábu francouzské armády generál Sevez. Z politických důvodů si Stalin vymohl dodatečné podepsání protokolu stejného znění v Berlíně. Slavnostní akt v Karlshorstu začal ovšem až poté, co kapitulace vstoupila v platnost. Dne 9. 5.1945 mezi 00.16 a 00.43 ráno podepsali protokol za německé vrchní velení šéf OKW maršál Wilhelm Keitel, za námořnictvo admirál von Friedeburg a za letectvo generálplukovník Hans-Jiirgen Stumpff, za sovětské velení maršál Georgij Konstantinovič Žukov, za SHAEF Eisenhowerův zástupce air chief marshal Tedder a jako svědci velitel amerického strategického letectva generál Carl Spaatz a velitel francouzské 1. armády generál Jean de Lattre de Tassigny. Druhá světová válka v Evropě tak formálně skončila.4z / Konec německého hladinového lodstva V okamžiku, kdy 8. 5. ve 23.01 hod. (SEČ) vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil, z německého hladinového lodstva mnoho nezbývalo. Z větších lodí kapitulovaly jen křižníky PRINZ EUGEN a NLJRNBERG, které se vzdaly Britům v Kodani, stejně jako poškozený LEIPZIG. V Kielu, kam vstoupily 8. 5. britské jednotky, se nalézal vrak těžkého křižníku ADMIRAL SCIF,ER, který se převrhl po náletu RAF v noci z 9. na 10. 4., a poškozený ADMIRAL HIPPER, který koncem dubna natřeli Němci černo-červeně, aby splýval s okolními cihlovými budovami, a který 3. 5. posadili na dno doku. V Kielském zálivu ležel na dně i vrak křižmku EMDEN, poškozený 14. 4. náletem RAF a potopený 3. 5. vlastní posádkou, zatímco vrak křižníku KLN ležel již od 30. 4. ve Wilhelmshavenu, kam 6. 5. vstoupila polská 1. tanková divize. Ohořelý vrak těžkého křižmku LLJTZOW, zničený vlastní posádkou, padl u Swinemiinde 5. 5. do rukou sovětských vojsk stejně jako vrak školní řadové lodě SCHLESIEN, poškozené 4. 5. a potopené nazítří vlastní posádkou. V Gdyni se Sověti zmocnili vraku bitevní lodi GNEISENAU, částečně odstrojené již v roce 1942, kterou Němci potopili 27. 3., aby zablokovali vjezd do přístavu. V přístavu potopila vlastní posádka 21. 3. také školní řadovou lod SCHLESWIG-HOLSTEIN (poškozena náletem 18.12.1944), takže tato lod jakoby symbolicky zakončila svou kariéru nedaleko míst, kde svými výstřely na Westerplatte ráno 1. 9.1939 zahájila druhou světovou válku. Sověti se zmocnili také 2 nedostavěných lodí, těžkého křižníku SEYDLITZ (plánovaná přestavba na letadlovou lod se neuskutečnila) v Královci, kde byl 29.1. potopen vlastní posádkou, a letadlové lodě GRAF ZEPPELIN, potopené 24.4. vlastní posádkou na jezeře Dabie u Štětína.4 Vedle zmíněných 3 křižníků, zbylo z německého hladinového lodstva již 259 jen 15 torpédoborců, 12 torpédovek, dva tucty minolovek a několik desítek menších lodí. Celkem ztratila kriegsmarine 4 bitevní lodě, 2 školní řadové lodě, 5 těžkých a 4 lehké křižníky, 30 torpédoborců, 71 torpédovek, 7 pomocných křižníkú, 23 minonosek, 146 S-bootů,119 minolovek,163 R-bootů,12 eskortních člunů, 13 stíhačů ponorek, 64 pomocných minolovek, 39 dělových výsadkových člunů, 821 výsadkových či hlídkových člunů a 600 dělostřeleckých člunů a prámů. Obchodní lodstvo potom 2035 lodí (3 675 655 brt). I Konec německého ponorkového oasta V okamžiku, kdy se stala porážka Německa neodvratnou, začalo OKM připravovat zničení všech válečných lodí, aby nepadly do rukou nepřítele jako německé lodstvo po první světové válce. Podle hesla, na které měly vlastní posádky lodě potopit, se tato akce nazývá "Regenbogen". V souladu s podmínkami kapitulace podepsané u Liineburgu byl však Ddnitz nucen tuto akci rozkazem ze 4.5. zakázat a namísto toho poslal (s tichým souhlasem Britů) všechny bojeschopné torpédoborce a torpédovky do poslední evakuační akce na Baltu. Tyto lodě se pak již vracely do přístavů obsazených britskými jednotkami, kterým se vzdaly. Stejný den, tedy 4. 5., nařídil Ddnitz všem německým ponorkám na moři, aby ukončily bojové plavby a vrátily se na své základny. Ne všechny čluny však tento rozkaz dostaly a ne všechny se mu okamžitě podrobily. Přestože dodnes panují nejasnosti o tom, zda bylo heslo "Regenbogen" skutečně vydáno, či zda se jednalo spiše o iniciativu velitelů německých ponorek, potopily vlastní posádky v noci ze 4. na 5. 5. (tedy předtím než liineburská kapitulace vstoupila v platnost) většinu německých ponorek nacházejících se v německých, dánských a norských přístavech. Několik člunů bylo zničeno vlastními posádkami ještě v následujících dnech. Ke dnu tak kleslo nebo bylo zničeno výbušninami celkem 221 německých ponorek, z toho 82 člunů typu XXI a 29 typu XXIII. Zničeny byly také 4 experimentální Walterovy čluny poháněné peroxidem vodíku. V okamžiku kapitulace Německa bylo na moři 43 německých ponorek, z nichž některé se vracely z bojové plavby a jiné teprve pluly do operační oblasti. V poledne 8.5. dostaly německé ponorky v souladu s protokolem o bezpodmínečné kapitulaci rozkaz britské admirality, aby se vynořily, oznámily rádiem polohu a zamiřily do vyznačených britských přístavů. Tento rozkaz vzápětí potvrdil štáb BdU, žádná německá ponorka se mu však okamžitě nepodřídila. Bylo třeba urgencí ze strany BdU, OKM i samotného Ddnitze.44 Přesto dala část německých ponorkových velitelů přednost návratu do Kielu či do norských přístavů pod vodou. Ze zmíněných 43 člunů, jež byly na moři 8. 5., nakonec 23 kapitulovalo v britských přístavech, 3 v Kanadě, 4 v USA a 7 se vrátilo na základny. U 287 (npor. H. Meyer) najela 16. 5. v ústí Labe na minu, U 979 (Meermeier) ztroskotala 23. 5. na mělčině u pobřeží Šlesvicka-Holštýnska, U 963 (npor. Wentz) a U 1277 (npor. Stever) potopily vlastní posádky 20. 5. a 3. 6. u portugalského pobřeží. Poslední dvě německé ponorky zů- : staly na moři až do léta 1945. U 530 (npor. Wermuth) oceánského typu ! IXC odplula ze své operační oblasti á u východního pobřeží USA do jižního Atlantiku a 10. 7. vplula do přístavu Mar del Plata, kde byla internována argentinskými úřady, U 977 (npor..: Schaeffer) vyplula počátkem května : z Kielu a 17. 8. byla internována taktéž v Mar del Plata. Plavba této ponorky 260 dává dodnes podnět k nejrůznějším dohadům. S určitostí však lze říci jen to, že operační oblast ponorky menšího typu VIIC jistě neležela v jižním Atlantiku.45 Obě ponorky byly později předány spojencům. Celkem kapitulovalo 156 německých ponorek, z toho 17 typu XXIII a jedna typu XXI.46) Během druhé světové války sloužilo v kriegsmarine 1162 ponorek, z nichž 830 vyplulo na bojovou plavbu. Německé ponorky byly nejvážnějším nepřítelem spojenecké námořní plavby, o čemž svědčí i to, že na celkových ztrátách 5150 obchodních lodí o 21570 720 brt se ponorky podílely 2828 loděmi o tonáži 14 687 231 brt.4 Z toho naprostou většinu potopily německé čluny. Pozoruhodné je, že za první světové války, která byla o 17 měsíců kratší, dokázaly německé ponorky potopit ještě větší počet lodí, ovšem velikostí menších (celková tonáž 11 milionů brt). Německé ponorky potopily také 175 spojeneckých válečných lodí včetně 2 lodí bitevních a 3 letadlových. Za tyto úspěchy ovšem DOnitzova ponorková zbraň tvrdě zaplatila. Bylo ztraceno 784 člunů (z toho 632 na moři), padlo 25 870 ponorkářů (téměř dvě třetiny celkového počtu 40 900 mužů, kteří na ponorkách sloužili). / Poslední spojenecké námořní operace Bezpodmínečná kapitulace německých sil ještě neznamenala ukončení spojeneckých námořních operací. Bylo třeba převzít kapitulaci německých námořních jednotek a zejména zajistit přepravu spojeneckých jednotek do dosud Němci okupovaných zemí, Dánska a Norska. Již večer 6. 5. odpluly britské křižníky BIRMINGHAM a DIDO se 4 torpédoborci z Rosythu do Kodaně, propluly Skagerrakem a švédskými výsostnými vodami a 9. 5. dorazily k cíli. O dva dny později doprovázel křižník DEVONSHIRE se 3 torpédoborci (jeden norský) rychlé minonosky APOLLO a ARIADNE převážející z Rosythu do Osla členy norské vlády. Křižníky BIRMINGHAM a DIDO se 2 torpédoborci eskortovaly 24. 5. z Kodaně do Wilhelmshavenu německé křižníky PRINZ EUGEN a NLlRNBERG. Později vplul křižník NORFOLK do Bergenu a BIRMINGHAM do Trondheimu, aby kryly britské okupační jednotky, které až do podzimu postupně přijímaly kapitulaci roztroušených německých posádek. Na palubě křižníku NORFOLK odplul 5. 6. z Rosythu do Osla král Haakon VII. a členové jeho rodiny. Krytím byl záměrně pověřen křižník DEVONSHIRE, na jehož palubě norský král svou vlast v roce 1940 opustil, což udělalo symbolickou tečku za operacemi Královského námořnictva v norských vodách. V téže době odplul z Evropy poslední operační svaz amerického námořnictva, divize eskortních lodí, jež doprovázela konvoj do Le Havre. Její velitel, korv. kpt. J. K. David na eskortním torpédoborci BORUM, nechal 6. 6.1945 křižovat své lodě u invazních sektorů "Omaha" a "Utah" a vystřelit čestné salvy na památku mužů, kteří zde před rokem zahynuli. A tak mohl 16. 6. admirál Stark prohlásit, že v evropských vodách není jediná lod US Navy. Krátce předtím odpluly poslední z celkem 2493 lodí všeho druhu, jež kdysi tvořily americké 12. lodstvo a XI. obojživelný svaz o 124 000 mužích nasazené v operaci "Neptune", do Tichomoří. 261 4. SOUMRAK VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNC E Počátkem roku 1945 byla již situace Japonska kritická. Císařský hlavní stan vydal 20. 1. 1945 novou operační směrnici, podle níž měla být závěrečná bitva svedena na mateřském území Japonska. Stanovil vnitřní linii obrany od Boninských ostrovů přes Tchaj-wan k pobřeží Číny a jižní Koreje a klíčové opěrné body - Iwo-džima Okinawa, Tchaj-wan, Šanghaj a jihokorejské pobřeží. Cína a jihovýchodní Asie byly označeny za druhořadá bojiště. Proti ozbrojeným silám USA, považova-ným za hlavního protivmka, měla být v případě proniknutí touto linii zahájena ma-teriální válka, jež měla vyčerpat jejich převahu, otřást jejich morálkou a zdržet in-vazi do Japonska. Japonské letectvo mělo být v zóně obranného perimetru nasa-zeno až v průběhu vylodění a zaměřit své útoky na invazní lodstvo. Důraz byl kladen na užití kamikaze. Letadla měla být soustředěna na Kjúšú, Rjúkjú, Tchaj-wanu a ve východní Číně. Pozemní siZy měly vydržet co nejdéle bez posil. 4.1. Osvobození Filipín a Bornea Vítězství v bitvě u Leyte otevřelo Američanům cestu k osvobození celých Filipín. Generál MacArthur stanovil koncem listopadu 1944 datum vylodění na Luzonu s konečnou platností na 9. 1. 1945 a za místo výsadku zvolil Lingayenský záliv. Složení sil bylo téměř stejné jako při invazi na Leyte. Invazní svaz pod přímým velením velitele 7. lodstva viceadmirála Kinkaida přepravoval na Luzon jednotky 6. armády generálporučíka Kruegera. Bezprostřední ochranu zajišfovala skupina křižníků a torpédoborců kontradmirála Berkeyho, palebnou přípravu a podporu skupina bitevních lodí, křižníků a torpédoborců viceadmirála Oldendorfa a nově vytvořená skupina eskortních letadlových lodí kontradmirála Calvina T. Durgina (TG 77.4). Vzdálené krytí a podporu poskytovalo 3. lodstvo admirála Halseyho, leteckou podporu Dálněvýchodní letectvo generálporučíka Kenneyho (5. a 13. letecká armáda). / Japonská obrana Luzonu Luzon bránila 14. oblastní armáda generála Jamašity (260 000 vojáků). Japonci měli nedostatek potravin, infrastruktura byla narušena spojeneckými nálety, letectvo nestačilo na účinnou obranu (zbývalo 150 námořních i armádních letadel). Navíc poslal Jamašita na rozkaz nadřízených své nejbojeschopnější jednotky na Leyte. Teprve po přesunu velitelství Jižní skupiny armád do Saigonu získal Jamašita větší svobodu jednání a prosadil při návštěvě náčelníka operačmho oddělení armádní sekce císařského hlavmho stanu generálporučilca Šuiči Mijazakiho 21. až 23.12.1944 evakuaci zbylých jednotek z Leyte. Ty však mezitím vykrvácely. Jamašita mohl nejvýš doufat, že bude co nejdéle vázat co nejvíce spojeneckých vojáků na Luzonu a oddálí tak jejich postup k mateřskému území Japonska. Na odražení invaze pomýšlet ne- . mohl. Jamašita předpokládal, že se spo- 9 262 n. m. n Luzon c2 síly jihozápadního Pacifiku (7.1oástvo) b síly středního Pacifiku (5.1oástvo) _ plánované, ale neprovedené operace "Clark Field" Subic Mail MANDŽUSKO BATAAN . 0 okkádo . PEG\0 D ;0 0 Mindoro JAPONSKÉ MOŘE VNIT7NÍ 0 J JAPONSKO MOtE 05 okio ŽLUTÉ MOŘE . a " JS Kjúšú . ko 46 Šanghaj o, ,OHOČÍNSKÉ 7, 11, 45 MOŘE , Rjúkjú .. goniny ČÍNA 14b bkinawa Tchaj- 22. 1. 45 Iwodžima ulkánové o -wan 19. 2.45 o ong-15. 1.45 V kong BENGÁLSKÝ gARMA ZÁLIV LINGAYENSKY ZALIV Rangún s. 1 45 or Mariany ;, výpad THAJSKO e, a\a FILIPÍNY TF3B Saipan,. M Guam : Andaman O 12. 1.45 Mindoro, JIHOČÍNSKÉ5 1 t b~ Ó 10. 44 vyplutí o ,. MOŘE ~ j z Ulithi Nikobary,. v 26. 2. 8 3 30.12. 44 , BRUNEJSKÝZÁLIV 1 !I Palauské o. 10. 6.~ .~ 17. 4. arakan 1. 52 4 Ý RRŮLIV o O AKASARSK orotai MALACKÝ G, Singapur gorneo PRŮLIV ~o Balikpapan o ó O oe o ai o 1.7. o emba, JÁVSKE Nová. drE , .B e 4 . Gulnea áVa Q ra,aja o 0 . o AUSTRÁLIE Spojenecké operace v Tichomoři v roce 1945 263 jenci vylodí v Lingayenském zálivu a budou postupovat Centrální nížinou na Manilu, uvědomoval si však, že kdyby se tomu pokusil zabránit, spojenecké letectvo by jeho jednotky zničilo. Proto soustředil své sily do 3 oblastí odporu, jejichž obranou chtěl spojence vyčerpat. V severovýchodní části Luzonu zaujala pozice skupina Šóbu (152 000 vojáků) pod jeho přímým velením, v Zambaleském pohoří a na Bataanu skupina Kembu (30 000 vojáků) generálmajora Rikiči Cukady a na jihovýchodě skupina Šimbu (80 000 mužů) generálporučíka Šizuó Jokojamy. Ten dostal od Jamašity výslovný rozkaz nebránit Manilu. / Vylodění v Lingayenském zálivu Spojenecké invazní lodstvo se v posledních dnech roku 1944 shromáždilo v Leytském zálivu a v prvních dnech roku 1945 vyrazilo průlivem Surigao a Mindanajským mořem k Luzonu. Jako první vypluly skupina palebné podpory admirála Oldendorfa (6 bitevních lodí, 6 křižníků a 19 torpédoborců), skupina admirála Durgina (12 eskortních letadlových lodí a 20 torpédoborců), minolovná skupina fregatmho kapitána Louda (celkem 72 lodí), 10 transportních torpédoborců s podmořskými demoličními četami,11 výsadkových LCI, 2 remorkéry a mateřská lod hydroplánů. Admirál Oldendorf rozdělil těchto 159 válečných lodí do dvou formací kolem eskortních letadlových lodí, jež poskytovaly sthací krytí. Ve dnech 3.-9.1. zaútočilo na O1dendorfův svaz celkem 120 japonských letadel, většinou kamikaze. V 17.20 odpoledne 4.1. zasáhl dvoumotorový kamikaze letovou palubu eskortní letadlové lodě OMMANEY BAY (nám. kpt. H. L. Young). Jedna puma vybuchla na hangárové palubě, druhá ve strojovně. Lod začala hořet a ztratila chod. Požáry se nepodařilo zvládnout, lod bylo nutné opustit a v 18.18 vybuchlo skladiště torpéd. Na Oldendorfův rozkaz potopil hořící OMMANEY BAY torpédoborec BURNS. Krátce po 16.00 odpoledne 5. l. zasáhl kamikaze dělovou věž na přídi křižníku LOUISVILLE, požár se však podařilo zvládnout a lod zůstala plně bojeschopná. Jiný kamikaze dopadl na HMAS AUSTRALIA, ani zde však nebyly škody vážné. Horší následky měl zásah kamikaze na eskortní letadlové lodi MANILA BAY, kde puma pronikla letovou palubou a vybuchla na hangárové palubě. Naštěstí začala hořet jen dvě letadla a požár byl brzy uhašen. Zásahem kamikaze byl poškozen také eskortní torpédoborec STAFFORD. Časně ráno 6.1. dorazil Oldendorfův svaz do Lingayenského zálivu, kde se stal cilem dalších kamikaze. V poledne narazil jeden z nich na velitelský můstek bitevní lodě NEW MEXICO (nám. kpt. R. W. Fleming), ostřelující pobřeží zálivu. Mezi padlými byl velitel lodě a generálporučík Herbert Lumsden, Churchillův styčný důstojník v MacArthurově štábu. Se štěstím vyvázli admirálové Fraser a Weyler. Kamikaze poškodili torpédoborce WALKE a ALLEN M. SUMNER a transportnf torpédoborec BROOKS. Po zásahu 2 264 Bitevni lodWEST VIRGINIA v I.ingayenském zálivu kamikaze byla těžce poškozena minolovka LONG, jež se 7.1. potopila. V odpoledních hodinách byla zasažena Oldendorfova vlajková lod CALIFORNIA, jež sice vyvázla bez vážnějších škod, ztráty posádky však byly značné. Na křižníku COLUMBIA prorazil kamikaze palubu na zádi a jeho puma vybuchla hluboko v nitru lodě. Bylo nutné zaplavit skladiště střeliva a kormidlo vypovědělo službu. Požáry se podařilo uhasit a po opravě kormidla pokračoval křižmk v akci, přestože zadní dělové věže nefungovaly. Jiný kamikaze zasáhl velitelský můstek křižníku LOUISVILLE. Požár způsobil těžké škody a lod musela odplout na opravu. Mezi padlými byl i kontradmirál Theodor E. Chandler. Krátce před 18.00 byla znovu zasažena HMAS AUSTRALIA, na níž byla z akce vyřazena dělová věž. Útoky kamikaze 2.-6. 1. americké velení znepokojily. Byly ztraceny 2 lodě a 30 dalších poškozeno, padlo 330 námořmků, 760 bylo raněno. Jen 6.1. bylo při poškození 16 lodí zabito téměř 170 mužů a dalších 500 raněno.4s Admirál Oldendorf pokračoval v akci, žádal však intenzivní podporu letectva. V následujících dnech útočila na japonská letiště na Luzonu palubní letadla TF 38 a letouny Dálněvýchodního letectva ze souše. Intenzita útoků kamikaze klesla, přesto potopili 7.1. dvě minolovky a 8.1. znovu zasáhli HMAS AUSTRALIA (nám. kpt. J. M. Armstrong). Vlastní invazní svazy, plující z Admiralitních ostrovů, již nebyly vystaveny tak intenzivním útokům a kamikaze poškodily jen eskortní letadlové lodě KADASHAN BAY a KITKUN BAY, jež musely odplout na opravy do Leytského zálivu. Invaze na Luzon začala v 07.00 ráno 9.1. ostřelováním pobřeží. Jeden ze 3 kamikaze, kteří na invazní locYstvo zaútočili, zasáhl již poškozený křižník COLUMBIA, škody se však podařilo brzy opravit. První vlna přistála u pobřeží v 09.40 a do večera bylo na břehu 68 000 mužů. Na pravém křídle vylodoval Lingayenský invazní svaz viceadmirála Wilkinsona XIV. sbor generála Griswolda, na levém Sanfabianský invazní svaz viceadmirála Barbeyho I. sbor generála Swifta. Zcela vpravo vysazovala invazní skupina kontradmirála Royala na plážích "Green" a "Orange" 40. pěší divizi (genmjr. R. Brush), u města Lingayen invazní skupina kontradmirála I. N. Kilanda na plážích "Carmine" a "Yellow" 37. pěší divizi (genmjr. R. S. Beightler). Zcela vlevo vysazovala u městečka San Fabian invazní skupina pod přímým velením admirála Barbeyho na pláži "White" 43. pěší divizi (genmjr. L. F. Wing), dále vpravo pak invazní skupina kontradmirála Fechtelera na pláži "Blue" 6. pěší divizi (genmjr. E. D. Patrick). Výsadek proběhl bez odporu a během týdne postoupili Američané 50 km od břehu. Akce kamikaze u Luzonu záhy skončily. Admirál Óniši opustil se štábem l. vzdušného lodstva Filipíny již 8.1. a admirál Fukudome stáhl zbývajících 47 letounů 2. vzdušného lodstva na Tchajwan. Na Luzonu zůstalo k 15. 1. jen 10 japonských letadel. Posledního úspěchu ve filipínských vodách dosáhli kamikaze 13.1., kdy poškodili eskortní letadlovou lod SALAMAUA. V noci na 10.1. však Japonci nasadili poprvé jiný druh sebevražedného prostředku, motorové výbušné čluny. Několika z celkem 70 člunů se podařilo proniknout k invaznímu lodstvu a potopit výsadkovou lod (dalších 9 bylo poškozeno), ostatní však Američané rozstřileli. / Operace TF 38 V rámci podpory vylodění na Luzonu provedlo 3. lodstvo admirála Halseyho řadu útoků na japonské letecké a námořní sily v oblasti vylodění. Pa 265 lubní letouny svazu rychlých letadlových lodí (TF 38) viceadmirála McCaina podnikly 3. a 4. 1. nálety na japonská letiště na Luzonu, Tchajwanu a Rjúkjú, kde zničily přes 100 japonských letadel. Později se soustředily na Luzon a zničily na zemi zbylá japonská letadla. Při útoku na Tchaj-wan 9. l. byly potopeny 2 eskortní a 5 obchodních lodí a zničeno asi 50 letadel. V noci na 10. 1. vplul TF 38 do Jihočínského moře a zamiřil ke Kamranhskému zálivu. Americké palubní letouny potopily 12.1. japonský školní křižník KASII a při náletu na Saigon zničily odstrojený francouzský lehký křižník LAMOTTE-PICQUET. Později provedly také útoky na japonské lodě v Kantonu, Hongkongu a Sanghaji a na ostrov Chaj-nan. Ztráty, včetně havárii, byly pouhých 61 amerických letadel, u Tchaj-wanu však byla 21. l. zásahem kamikaze těžce poškozena letadlová lod TICONDEROGA. / Dobytí Luzonu Protože japonské jednotky kladly v prvních dnech po vylodění na Luzonu jen slabý odpor, pokusil se generál MacArthur dobýt urychleně Manilu. Jednotky americké 1. jezdecké divize (genmjr. V. D. Mudge) dosáhly 3. 2. okrajů města, narazily však na tvrdý odpor. V rozporu s Jamašitovými rozkazy vytvořil velitel Jihozápadního lodstva viceadmirál Denšiči Okoči k obraně Manily silnou pozemní jednotku Císařského námořnictva (16 000 mužů) pod velením kontradmirála Sandži Iwabučiho, jež spolu s 4000 vojáky plukovmka Kacuó Nogučiho kladla Američanům fanatický odpor. Těžké boje v Manile trvaly celý měsíc a padlo v nich 12 500 Iwabučiho námořníků a 3500 Nogučiho vojáků. Americký XIV. sbor ztratil asi 1000 padlých a 5500 raněných, zahynulo na 100 000 filipínských civilistů (část byla Japonci povražděna). Již před dobytím Manily přistoupili Američané k útoku na Bataan a Corre 266 Část amerického 3. lodštva na Ulithi v prosinci 1944 gidor. U Mariveles na jihu Bataanu se 15. 2. vylodil 151. pěší pluk 38. divize (genmjr. W. C. Chase) a společně s 1. pěším plukem 6. divize zahnal zbytky japonské posádky (plk. S. Nagajoši) do džungle, kde většina zahynula. Na Corregidor, který bránila japonská posádka pod velením námořního kapitána Akiry Itagakiho (4500 námořníků a 500 vojáků), byl 16. 2. podniknut kombinovaný útok. Vzdušný výsadek 503. parašutistického pluku (plk. G. M. Jones) začal v 08.33, vylodění 34. pluku 24. pěší divize z moře v 10.28. Boje na ostrově trvaly do 26. 2., do 2. 3. byl Corregidor vyčištěn. Naprostá většina obránců padla (zajato 19 vojáků), ztráty Američanů byly 215 padlých a 790 raněných. Mnohem déle trvaly boje v jižní části Luzonu. Skupina Kembu byla brzy zatlačena do hor a v dubnu se rozpadla, skupina Šimbu však kladla tvrdý odpor a její zbytky (6300 vojáků) se udržely v džungli až do konce války. K uvolnění nejkratšího spojení mezi Leytským a Manilským zálivem po moři (průlivem San Bernardíno, Sibuyanským mořem a průlivem Verde Island) zahájil generál Krueger 19. 3. útok na Bicolský poloostrov, bráněný 13 000 vojáky skupiny Fudži (plk. M. Fudžišiga). V Legaspi se vylodil 158. pěší pluk, který se 2. 5. setkal s jednotkami 1. jezdecké divize ze severu. Zbytky skupiny Fudži se skrývaly v horách až do konce války. Do 16. 5. byl celý Bicolský poloostrov obsazen Američany. Odlišná situace byla v severní části Luzonu. Generál Krueger musel několikrát odložit rozhodující útok na skupinu Šóbu, protože generál MacArthur zahájil ještě před skončením bojů na Luzonu osvobozování dalších ostrovů. A tak teprve koncem dubna měla 6. armáda dost sil k ofenzivě a koncem června skupinu Šóbu rozdrtila. Vyčištovací operace převzala l. 7. americká 8. armáda (genpor. Eichelberger), zbytky Jamašitových vojsk se však v horách Sierra Madre a u Kianganu bránily až do kapitulace Japonska 15. 8.1945. Na Luzonu padlo přibližně 200 000 japonských vojáků, Američané ztratili 10 297 padlých a 29 557 raněných. / Osvobození jižních Filipín Osvobozením jižních Filipín pověřil generál MacArthur již v únoru 1945 americkou 8. armádu generálporučilca Eichelbergera, jejíž operace podporovalo 7. lodstvo a Dálněvýchodní letectvo. První akcí bylo obsazení břehů Suluského moře 41. pěší divizí (genmjr. J. A. Doe). Již 28. 2. se na ostrově Palawan vylodil posilený 186. pěší pluk (brig. gen. H. Haney) a do konce března jej ovládl. Následovalo vylodění na Zamboangském poloostrově, bráněném 9000 vojáky japonské 54. brigády (genpor. T. Hódžó). Invazní skupina kontradmirála Royala (TG 78.1 ) vylodila 10. 3. s podporou 2 lehkých křižníků a 6 torpédoborců kontradmirála Berkeyho u města Zamboanga dva pluky 41. divize. Do konce března byl zbytek Japonců zatlačen do hor a blokován partyzány.4y Ovládnutí Suluského moře bylo dovršeno výsadky na ostrovech Basilan (16. 3.), Sanga Sanga (2. 4.), Bangao (6. 4.) a Jolo (9. 4.). Tím skončila první fáze osvobozování jižních Filipín. Již předtím vydal generál Eichelberger rozkaz k zahájení operací v jižní části Visajanského souostroví. Invazní skupina kontradmirála Strublea (TG 78.3) vysadila 18. 3. na ostrově Panay vojáky 40. pěší divize (genmjr. Brush). Výsadek nenarazil na odpor, protože značnou část ostrova ovládali filipínští partyzáni (plk. M. Peralta) a větší část japonské posádky (pplk. R. Tocuki) ustoupila od přístavu Iloilo do hor. Ve dnech 30. a 31. 3. se dva pluky 40. divize vylodily bez odporu na severní čás 267 ti ostrova Negros (503. parašutistický pluk následoval 8. 4.). Také na tomto ostrově operovaly silné jednotky filipínských partyzánů (plk. S. Abceda), byla zde však početná japonská posádka 15 000 vojáků (genpor. T. Konó). Boje trvaly až do konce války. Zahynulo v nich 4000 Japonců, dalších 3500 zemřelo hladem a nemocemi, Američané ztratili 370 padlých a 1025 raněných. Výsadek dvou pluků divize "Americal" (genmjr. W. H. Arnold) u městečka Talisay na východním pobřeží ostrova Cebu 26. 3. zprvu uvázl, protože narazil na nečekaně mohutné minové pole. Palebná podpora 4 křižníků a 6 torpédoborců kontradmirála Berkeyho nebyla v tomto případě nic platná. Naštěstí Japonci pobřeží nebránili. Japonská posádka byla početná (15 000 mužů), velení však nebylo jednotné a jen malou část tvořily bojové jednotky.5 Koncem března se obranu Cebu pokoušel organizovat velitel 35. armády generál Suzuki, záhy však byl při pokusu přeplout na Mindanao zabit spojeneckým letectvem. Již v dubnu byly hlavní japonské sily poraženy a od 20. 6. převzali jejich blokování filipínští partyzáni (plk. J. H. Cushing). Na konci války se na Cebu vzdalo 8500 Japonců včetně 3 generálů a admirála. Mezitím probíhaly výsadky na okolních ostrovech. Zbývající pluk divize "Americal" (164. pěší) se vylodil 11. 4. na Boholu a 26. 4. na jižní části ostrova Negros. Jeho osvobozením skončily operace v jižní části Visajanského souostroví. Američané v nich ztratili 835 padlých a 2300 raněných, Japonci 10 250 padlých a 500 zajatých (4000 dalších zemřelo hladem či nemocemi). Dalším cilem 8. armády bylo Mindanao. Generál MacArthur vydal rozkaz k osvobození druhého největšího filipínského ostrova již 1 l. 3., přestože neměl strategický význam a japonská posádka mohla být ponechána svému osudu. Tvořilo ji 43 000 vojáků, z toho 28 600 příslušníků pozemních jednotek (včetně 7350 nováčků), asi 8000 mužů pozemmho personálu armádmho letectva a 6450 námořníků. Nejbojeschopnější byly 100. divize (genpor. D. Harada), 30. divize (genpor. G. Morozumi) a 32. námořní útvar (kontradmirál N. Dói). Vrchním velitelem byl generálporučík Gjósaku Morozumi, který se po smrti generála Suzukiho stal i velitelem 35. armády. Japonské jednotky byly ve špatném stavu a i mezi veliteli se již začínaly projevovat poraženecké nálady. Operace ve východní části ostrova Mindanao prováděl X. sbor generálmajora Siberta, tvořený 24. a 31. pěší divizí, vylodění zajištovala invazní skupina kontradmirála Noblea (TG 782). První výsadek proběhl 17. 4. u Parangu a čelní jednotky 24. divize (genmjr. R. B. Woodruff) nenarazily na odpor. O 5 dní později se vylodila 31. divize (genmjr. C. A. Martin). Pro postup po řece Mindanao využili Američané 47 výsadkových člunů a 3 stíhače ponorek, což jim umožnilo obsadit centra ve vnitrozemí (silnice na ostrově byly špatné). Americké jednotky pronikly k Davaoskému zálivu a 15. 5. dobyly Davao. Japonci byli postupně zatlačeni do nepřístupných oblastí na severovýchodě a generál Eichelberger prohlásil 30. 6. operace na Mindanau za ukončené. Přesto však došlo ještě 12. 7. k výsadku amerických jednotek v Saranganiském zálivu. Přes úspěšný průběh bylo dobývání Mindanaa zbytečnou operací, která stála Američany 820 padlých a 2280 raněných. Japonské ztráty byly 13 000 mrtvých a 350 zajatých. / Borneo Podle původmho záměru CCS mělo být britské Tichomořské lodstvo nasazeno k operacím v Nizozemské Východní Indii. Prvním cilem mělo být 268 Borneo, jehož dobytí mělo zbavit Japonce přístupu k ropě a zároveň poskytnout spojencům základnu k doplňování paliva. Churchill však prosadil nasazení Tichomořského lodstva v rámci amerických námořních sil proti mateřskému území Japonska a dobytí Bornea se stalo úkolem australské armády a amerického 7. lodstva. Operace na Borneu začaly 1. 5. výsadkem 13 000 mužů 26. australské brigádní skupiny (brig. gen. D. Whitehead) s podporou amerických a australských křižníků a torpédoborců na ostrově Tarakan. Výsadek proběhl bez odporu, ve vnitrozemí však japonská posádka (23 000 mužů) kladla odpor. Australané ztratili 894 padlých, nezvěstných a raněných. V červnu došlo k dalším výsadkům 9. australské divize u Labuanu a v Brunejském zálivu a do l. 7. bylo osvobozeno celé Britské (Severní) Borneo. Invazní svaz kontradmirála Noblea vylodil l. 7. u Balikpapanu na pobřeží Makasarského průlivu poslenou 7. australskou divizi. Krytí poskytovaly 3 eskortní letadlové lodě, podporu americké, australské a nizozemské námořní a letecké sily. Palebná příprava lodmho dělostřelectva trvala 16 dní (spotřebováno 38 000 granátů a 7300 raket). Při výsadku celkem 17 vln nebylo ztraceno jediné plavidlo, na břehu však narazily australské jednotky na silný odpor, k jehož překonání bylo třeba podpory spojeneckých křižníků (za týden vystřílely dalších 23 000 granátů). Do 9. 7. byl dobyt Balikpapan a okolní letiště, do kapitulace Japonska vyčištěna oblast sahající 50 km do vnitrozemí. Ztráty Australanů byly 229 padlých a 634 raněných, 7. lodstva 7 padlých. Po ukončení operací na Borneu plánoval generál MacArthur vylodění na Jávě, JCS se však rozhodli soustředit všechny sily k útoku na Japonsko. V rámci jeho přípravy byl MacArthur jmenován 3. 4.1945 vrchním velitelem americké armády v Tichomoří. 4.2. Vylodění na Iwodžimě a Okinawě Zatímco MacArthurovy slly z jihozápadmho Pacifiku pokračovaly v osvobozování Filipín, zahájily Nimitzovy stly ze středmho Pacifiku postup k mateřskému území Japonska plánovanými operacemi proti Vulkánovým ostrovům a soustroví Rjúkjú. Provedením těchto výsadkových operací bylo pověřeno americké 5. lodstvo admirála Spruance. Za první cíl byl vybrán ostrov Iwodžima ve Vulkánových ostrovech na polovině cesty ze Saipanu k Tokiu, jehož letiště USAAF potřebovalo k zajištění stíhacího krytí náletů na Japonsko a nouzových přistání letounů B-29, poškozených při těchto akcích. / Plán výsadku na Iwodžimě Nimitzův štáb v čele s kontradmirálem Forrestem Shermanem zpracoval rámcový plán vylodění na Iwodžimě již 7.10. 1944 (kódový název "Detachment"). Velitelem expedičního svazu (TF 51 ) byl viceadmirál Turner, velitelem pozemních jednotek generálporučík Holland Smith. Vlastní výsadek prováděl invazní svaz (TF 53) kontradmirála Harryho W. Hilla, krytý podpůrným svazem (TF 52) kontradmirála Blandyho. Podporu poskytoval svaz rychlých letadlových lodí (TF 58) viceadmirála Mitschera. Pozemní část operace byla výlučně záležitostí námořní pěchoty. V. obojživelný sbor generálmajora Schmidta tvořily 3. divize námořní pěchoty (na Guamu), 4. divize (na Maui) a nová 5. divize (na Havajských ostrovech). Vzhledem k odložení vylodění v Lingayenském zálivu na 9. l. bylo nutné odložit i výsadek na Iwodžimě na 19. 2.1945. Již od 10.8.1944 bombardovaly Iwodžimu letouny 7. letecké armády (genmjr. W. H. Hale). Po zřízení zákla 269 / Japonská obrana Iwodžimy Liberator nad ostrovem Iwodžima den bombardérů B-29 na Marianách, jež se staly záhy cilem japonských leteckých útoků, se neutralizace letišt na Iwodžimě stala důležitým úkolem. Dne 8. 12. 1944 je ostřelovala 5. divize křižníků kontradmirála Allana E. Smithe (CHESTER, PENSACOLA, SALT LAKE CITY, 6 torpédoborců), jež akci opakovala 23.12., 27.12. a 5.1., kdy byly mezi cile zahrnuty i Čičidžima a Chachadžima (Boniny). Do akce se zapojila 25. l. také bitevní lod INDIANA (svaz kontradmirála Oscara C. Badgera). Celkem vystřilely americké lodě na Iwodžimu 203 granáty ráže 406 mm, 6472 ráže 203 mm a 15 251 ráže 127 mm. Stupňovaly se letecké útoky. Celkem 164 bombardérů B-24 a B-29 svrhlo již 8. 12. na Iwodžimu 814 tun pum, nálety pak pokračovaly a od konce ledna bombardovaly Iwodžimu dnem i nocí letouny 7. letecké armády (celkem svrženo téměř 6800 tun pum). Přesto nebyla letiště vyřazena na delší dobu z provozu a Japonci ostrov silně opevnili. Obrana Iwodžimy začala být posilována až v průběhu roku 1944, zejména po invazi na Saipan, kdy byla na ostrov poslána 109. pěší divize. Generálporučík Tadamiči Kuribajaši měl v únoru 1945 k dispozici asi 21000 mužů.5 Jedinými vhodnými místy pro výsadek na hornatém ostrově bez přístavu byly pláže severně a východně od hory Suribači, Kuribajaši však soustředil obranu na svahy Suribači na jihu a na planinu u vesnice Motojama na severu. Na nátlak námořních důstojníků nechal ovšem vybudovat na plážích řadu bunkrů a pevnůstek, kryjících se navzájem palbou. Námořní děla pobřežní obrany (ráže 120 a 155 mm) byla rozmístěna tak, aby postřelovala pláže a přístupy k nim. I protiletadlové kanony byly zakopány, takže je vyřadil jen přímý zásah. Všechny pozice byly zamaskovány a navzájem propojeny podzemními tunely v celkové délce 18 km (ostrov byl dlouhý 8 km a široký nejvýše 4 km). Císařské námořnictvo se pokusilo přispět k obraně Iwodžimy vysláním 3 ponorek se sebevražednými torpédy proti invaznímu lodstvu. I 370 potopil 26. 2. eskortní torpédoborec FINNEGAN, I 368 poslaly ke dnu 27. 2. letouny eskortní letadlové lodě ANZIO a I 44 témuž osudu jen stěží unikla. Žádná ničeho nedosáhla.52) I Útoky TF 58 na Japonsko V rámci přípravy vylodění na Iwodžimě zaútočil TF 58 admirála Mitschera 16. - I 7. 2.1945 na cíle v Japonsku. Byl to první útok letounů z palub amerických letadlových lodí od Doolittleova náletu v roce 1942. TF 58 tvořilo 5 operačních skupin: TG 58.1 (kontradmirál J. J. Clark) - letadlové lodě HORNET, WASP, BENNINGTON, BELLEAU WOOD, bi 270 Vyloděni na Iwodžimě I9. 2.1945 tevní lodě MASSACHUSETTS, INDIANA, lehké křižníky VINCENNES, MIAMI, SAN JUAN a 15 torpédoborců, TG 58.2 (kontradmirál R. E. Davison) - letadlové lodě LEXINGTON, HANCOCK, SAN JACINTO, bitevní lodě WISCONSIN, MISSOURI, těžké křižníky SAN FRANCISCO, BOSTON a 19 torpédoborců, TG 583 (kontradmirál F. C. Sherman) - letadlové lodě ESSEX, BUNKER HILL, COWPENS, bitevní lodě NEW JERSEY, SOUTH DAKOTA, bitevní křižník ALASKA, těžký křižník INDIANAPOLIS, lehké křižníky PASADENA, WILKES-BARRE, ASTORIA a 14 torpédoborců, TG 58.4 (kontradmirál A. W. Radford) - letadlové lodě YORKTOWN, RANDOLPH, LANGLEY, CABOT, bitevní lodě WASHINGTON, NORTH CAROLINA, lehké křižmky SANTA FE, BILOXI, SAN DIEGO a 17 torpédoborců, TG 58.5 (kontradmirál M. B. Gardner) - letadlové lodě ENTERPRISE, SARATOGA, těžký křižník BALTIMORE, lehký křižmk FLINT a 12 torpédoborců. Nově zformovaná pátá operační skupina se specializovala na noční stIhání. Kvůli nebezpečí kamikaze se změnilo složení leteckých skupin na amerických letadlových lodích. Jednotky třídy "Essex" nesly nejméně 70 stíhaček Corsair či Hellcat a jen 30 bombardérů. 271 Z pozice 125 mil jihovýchodně od Tokia (60 mil od pobřeží Honšú) odstartovaly ráno 16. 2. americké stíhačky proti letištím v okolí Tokijského zálivu. Pouze letouny TG 582 narazily na odpor a sestřelily přibližně 40 japonských stíhaček. Následovaly útoky palubních bombardérů na letecké závody severně od Tokia (Óta a Koizumi). Následujícího dne byly napadeny další letecké továrny (Musašimo, Tama, Tačikawa), výsledky však limitovala nepřízeň počasí. Přesto bylo v Tokijském zálivu potopeno několik lodí včetně "Jamaširo M." (10 600 brt). Americké palubní letouny provedly celkem 2761 vzletů při ztrítě 88 letadel.5s I Palebná příprava a podpora výsadku na Iwodžimě Veškerou předinvazní přípravu a podporu řídil kontradmirál Blandy, jemuž byla podřízena skupina 12 eskortních letadlových lodí (kontradmirál Durgin), minolovky (kontradmirál A. Sharp), podmořské demoliční týmy (nám. kpt. B. H. Hanlon), skupiny výsadkových dělových, minometných a raketometných člunů (freg. kpt. M. J. Malanaphy). Navíc ještě krycí a podpůrný svaz kontradmirála Bertrama J. Rodgerse (TF 54) tvořený 6 bitevními loděmi (IDAHO, TENNESSEE, NEVADA, TEXAS, ARKANSAS, NEW YORK), 4 těžkými křižníky (CHESTER, PENSACOLA, TUSCALOOSA, SALT LAKE CITY), lehkým křižníkem VICKSBURG a řadou torpédoborců. V den D se k ostřelování cilů na pobřeží připojily bitevní lodě NORTH CAROLINA a WASHINGTON a křižmky INDIANAPOLIS, SANTA FE a BILOXI. Palebná příprava lodmho dělostřelectva nebyla příliš efektivní a většina japonských děl se prozatím zdržela palby. Pouze křižník PENSACOLA byl a : Aa..:. .. Hodina H na Iwodžimě 272 17. 2. poškozen 6 zásahy granátů ráže 120 až 152 mm. Do těžké palby se dostalo 12 dělových výsadkových člunů, kryjících průzkum žabích mužů podmořských demoličních týmů. Byl ztracen L(I(G) 474, ostatní poškozeny, padlo 44, raněno bylo 152 námořníků. Zasažen byl také torpédoborec LEUTZE, který přispěchal spolu s bitevní lodí NEVADA t7otile LCI(G) na pomoc. Japonská letadla poškodila 18. 2. minonosný torpédoborec GAMBLE (do služby se již nevrátil) a transportní torpédoborec BLESSMAN. V den D zahájily americké lodě palbu v 06.40 a v 08.59 ji přenesly z cilů na pobřeží do vnitrozemí. Spotřebou střeliva se jednalo o nejmohutnější podporu výsadku za druhé světové války (1950 granátů ráže 406 mm, 1500 ráže 356 mm, 400 ráže 305 mm, 1700 ráže 203 mm, 2000 ráže 152 mm a 31 000 ráže 127 mm). V následujících dnech podporovaly americké lodě akce námořní pěchoty na souši (již v den D byl TF 54 posilen bitevní lodí WEST VIRGINIA, jež připlula urychleně z Ulithi). Největší nebezpečí představovali opět kamikaze. 273 Poškozený výsadkový člun LCI Paluba USS SARA TOGA po zásahu kamikaze 21. 2.1945 V 16.59 odpcledne 21. 2. zaútočilo 6 japonských letounú na letadlovou lod SARATOGA, pověřenou nočním stíhacím krytím předmostí na Iwodžimě. První dva byly sestřeleny v těsné blízkosti lodě, odrazily se od hladiny a narazily do boku, přičemž jejich pumy pronikly dovnitř. Další puma vybuchla u kotevního průvlaku a vyřadila část letové paluby na přídi. Jiný kamikaze vybuchl u katapultu a pátý zasáhl jeřáb na pravoboku. Lod byla těžce poškozena, požáry zničily 36 letadel (dalších 6 bylo ztraceno po nouzovém přistání na vodě), padlo 123 námořníků, 192 bylo raněno. SARATOGA byla vyřazena z akce na 3 měsíce. Téhož dne zasáhl v 1K.45 jeden kamikaze palubu eskortní letadlové lodě BISMARCK SEA (nám. kpt. J. L. Pratt) a prorazil ji. O 2 minuty později došlo k velkému výbuchu na hangárové palubě, který způsobil požár letadel. Druhá exploze utrhla celou zadní čásl Ietové paluby. V l9.OS musel být dán rozkaz k opuštění hořící lodě, jež se po dalších explczích za 3 hodiny převrátila a pctopila.. Zal>ynulo 218 námořníků z posádky 94 mužú. Útoky kamikaze byly poškozeny eskortní Ietadlová lod LtJNGA POINT, zásobovací lcd KE()KL7K a LST 477. Kromě útokú na japonské pozice na IwodžimL prcvedlo americké palubní letectvo 3 nílety na Okinawu. V období od 1H. 2. ilo I. 3. hlásil TF 58 sestřelení 3i3 japonských le.lounú ve vzduchu a zničení dalších 2i0 na zemi při ztrátě K4 vlastních letadel v boji a dalších 59 hváriemi. / Dobytí Iwodžimy V 06.45 zahájil invazní svaz kontradmirála Hilla (TF 53) výsadek jednotek Vylodění na Iwodžirně 274 námořní pěchoty na ostrově. Prvních 5 vln se vylodovalo z obojživelných transportérů LVT (první vlna celkem 68 transportérů) podporovaných obrněnými LVT(A). Výsadek probíhal na 7 invazních plážích o šířce 500 yardů, na severu se vylodovala 4. divize námořní pěchoty (genmjr. C. B. Cates), na jihu 5. divize (genmjr. K. E. Rockey). Japonci kladli zuřivý odpor a brzy se rozhořely krvavé boje. Do večera se americké námořní pěchotě podařilo za cenu 566 padlých a 1854 raněných vybojovat předmostí o délce 3000 yardů a hloubce 700 až 1500 yardů. Těžké boje pokračovaly i v přištích dnech. Zatímco 28. pluk (plk. H. B. Liversedge) se po vylodění na nejjižnější pláži "Green" obrátil proti hoře Suribači, ostatní jednotky zahájily útok na hlavní japonské pozice na severu. Po tvrdých bojích byla 23. 2. Suribači dobyta.54 Následujícilzo dne se vylodila 3. divize námořní pěchoty (genmjr. G. B. Erskine) a 10. 3. byla prolomena obrana na severu. Odpor Japonců byl zlomen 16. 3., kdy generál Schmidt prohlásil Iwodžimu za dobytou (následovaly vyčišfovací operace). Boje byly velmi tvrdé. Poprvé v průběhu války v Tichomoří byly americké ztráty vyšší než japonské. Námořní pěchota ztratila na Iwodžimě 5931 padlých a 17 272 ra Vojáci 5. divize námořni pěchoty od horou Suribači něných, celkové americké ztráty činily 28 68(> padlých. nezvěstných a raněných,5 japonské 20 919 (20 703 padlých a 216 zajatých). / Plán operace "Iceberg" Smčrnice JCS z 30. 10. 1944 stanovila admirálu Nimitzovi za úkol obsadit do l. 3. 1945 také jednu či více pozic v Nansei Šótó (souostroví Rjúkjú), z nichž nejdůležitější byla Okinawa. Provedením operace bylo pověřeno 5. lodstvo admirála Spruance, který vydal 3. 1. 1945 rámcový plán invaze na Okinawu (kódový název "Iceberg"). Vzhledem k odložení invaze na Luzon byl posunut i termín vylodění 10. armády (genpor. S. B. Buckner) na Okinawě na 1. 4. 1945. Podrobný operační plán vydal 9. 2. velitel Spojeného expedičního svazu viceadmirál Turner. Předpokládal neutralizaci japonského letectva palubními letouny TF 58 viceadmirála Mitschera a strategickými bombirdéry B-29 generálmajora LeMaye a rozsáhlou dělostřeleckou a leteckou přípravu jednotkami krycích a podpůrných svazů kontradmirálů Blandyho a Deya. Ještě před výsadkem na Okinawě měly být obsazeny ostrůvky Kerama Rettó. Celkem mělo být na Okinawě vyloděno 172 000 vojáků bojovvch a 115 000 mužů týlových jednotek tvořících III. obojživelný sbor generálmajora Geigera (l., 2. a 6. divize námoi-ní pěchoty) a XXIV. armádní sbor generálmajora Hodge (7., 27., 77. a 96. pěší divize). Další pěší divize (81.) byla v záloze na Nové Kaledonii. Za místo výsadku bylo zvoleno západní pobřeží mezi mysy Zampamisaki a Kezusaki, invazní pláže v délce 5 mil měly pojmout první vlnu 4 divizí. Po vylodění měla námořní pěchota postupovat na východ a na sever, armádní jednotky na jih. Plán předpokládal postup k šíji Išidži, hornatá severní část ostro 275 Vyloděni na Okinawě 7. 4.1945 va měla být zprvu ponechána v rukou nepřítele. Teprve ve druhé fázi operace, jež měla být zahájena přibližně měsíc po výsadku, se předpokládalo dobytí poloostrova Motobu, ostrova Ješima a pak celé Okinawy. / Složení sil pro invazi na Okinawu 5. lodstvo - admirál Raymond A. Spruance (INDIANAPOLIS) Spojený expediční svaz (TF 51) - viceadmirál Richmond K. Turner (ELDORADO) 10. armáda - generálporuč7t Simon Bolivar Buckner Podpůrný a krycí svaz (TF 54) - kontradmirál Morton L. Deyo (TENNESSEE) Jednotka 1 (kontradmirál P. K. Fishler) - bitevní lodě TEXAS, MARYLAND, těžký křižmk TUSCALOOSA, torpédoborce LAWS, LONGSHAW, MORRISON, PRITCHETT Jednotka 2 (kontradmirál C. Turner Joy) - bitevní lodě ARKANSAS, COLORADO, těžké křižmkjt MINNEAPOLIS, SAN FRAN= CISCO (vlajkový), torpédoborce HALL, HALLIGAN, PAUL HAMILTON, LAFFEY, TWIGGS 276 Jednotka 3 (kontradmirál B. J. Rodgers) - bitevní lodě TENNESSEE, NEVADA, těžký křižník WICHITA, lehké křižník BIRMINGHAM (vlajkový), S r. LOUIS, torpédoborce MANNERT L. ABELE, ZELLARS, BRYANT, BARTON, OBRIEN Jednotka 4 (kontradmirál Lynde D. McCormick) - bitevní lodě IDAHO, WEST VIRGINIA, těžké křižníky PENSACOLA, PORTLAND, lehký křižník BILOXI, torpédoborce PORTERFIELD, CALLAGHAN, IRWIN, CASSIN YOUNG, PRESTON Jednotka 5 (kontradmirál Allan E. Smith) - bitevní lodě NEW MEXICO, NEW YORK, těžké křižníky INDIANAPOLIS, SALT LAKE CITY (vlajkový), torpédoborce NEWCOMB, HEYWOOD L. EDWARDS, LEUTZE, RICHARD P. LEARY, BENNION Jednotka 6 (freg. kpt. W. B. Hinds) - eskortní torpédoborce SAMUEL S. MILES, WESSON, FOREMAN, WHITEHURST, ENGLAND, WITTER, BOWERS, WILLMARTH (později se k TF 54 připojily ještě křižmky NEW ORLEANS a MOBILE, torpédoborec DALY a rychlá minolovka FORREST) Výsadkový krycí svaz (TF 52) - kontradmirál William H. P. Blandy (ESTES) Skupina eskortních letadlových lodí (TG 52.1) - kontradmirál C. T. Durgin Jednotka 1 (kontradmirál C. A. F. Sprague) - eskortní letadlové lodě MAKIN ISLAND, FANSHAW BAY, SANGAMON, LUNGA POINT, NATOMA BAY, SAVO ISLAND, ANZIO, torpédoborce INGRAHAM, PATTERSON, BAGLEY, HART, BOYD, BRADFORD, eskortní torpédoborce LAWRENCE C. TAYLOR, MELVIN R. NAWMAN, OLIVER MITCHELL, ROBERT F. KELLER, TABBERER, RICHARD M. ROWELL, RICHARD S. BULL, DENNIS, SEDERSTROM, FLEMING, OFLAHERTY Jednotka 2 (kontradmirál F. B. Stump) - eskortní letadlové lodě SAGINAW BAY, SARGENT BAY, RUDYERD BAY, MARCUS ISLAND, PETROF BAY, TULAGI, WAKE ISLAND, torpédoborce CAPPS, EVANS, JOHN D. HENLEY, eskortní torpédoborce WILLIAM SEIVERLING, ULVERT M. MOORE, KENDALL C. CAMPBELL, GOSS, TISDALE, EISELE Jednotka 3 (kontradmirál W. D. Sample) - eskortní letadlové lodě SUWANEE, CHENANGO, SANTEE, STEAMER BAY, torpédoborce METCALFE, DREXLER, FULLAM, GUEST, HELM, eskortní torpédoborce EDMONDS, JOHN C. BUTLER Zvláštní skupina eskortních letadlových lodí (nám. kpt. C. L. Lee) - HOLLANDIA, WHITE PLAINS, SITKOH BAY, BRETON, transportní torpédoborce KILTY, MANLEY, GEORGE E. BADGER, GREENE 277 Invazní skupina pro západní ostrovy (TG 51.1) - kontradmirál I. N. Kinkaid 77. pěší divize - generálmajor Andrew D. Bruce eskorta (nám. kpt. F. Moosebrugger) - torpédoborce PICKING. WICKES, WILLIAM D. PORTER, ISHERWOOD, KIMBERLEY, LUCE, CHARLES J. BADGER, eskortní torpédoborce RICHARD W. SUSENS, ABERCROMBIE, OBERRENDER, RIDDLE, SWEARER, STERN, transportnítorpédoborce HUMPHREYS, HERBERT, DICKERSON Minová f7otila (TG 52.2) - kontradmirál Alexander Sharp Severní invazní svaz (TF 53) - kontradmirál L. F. Reifsnider (PANAMINT) III. obojživelný sbor - generálmajor Roy S. Geiger Transportní skupina "Able" (TG 53.1 ) - komodor H. B. Knowles 6. divize námořní pěchoty - generálmajor Lemuel C. Shepherd Transportní skupina "Baker" (TG 53.2) - komodor J. G. Moyer 1. divize námořní pěchoty - generálmajor Pedro A. del Valle Severní tlotila transportérů (TG 53.3) - nám. kpt. J. S. Laidlaw Eskorta (TG 53.6) - nám. kpt. J. H. Wellings torpédoborce MORRIS, LANG, STACK, STERETT, PRINGLE, HUTCHINS, MASSEY, RUSSELL, WILSON, STANLY, HOWORTH, HUGH W. HADLEY, eskortní torpédoborce GENDREAll, FIEBERLING, WILLIAM C. COLE. PAUL G. BAKER, BEBAS, transportní torpédoborce CHARLES LAWRENCE, ROPER Jižní invazní svaz (TF 55) - kontradmirál John L. Hall (TETON) XXIV. armádní sbor - generálmajor John R. Hodge Transportní skupina "Dog" (TG 55.1 ) - komodor M. O. Carlson 7. pěší divize - generálmajor Archibald V. Arnold Eskorta (TG 55.6) - nám. kpt. E. W. Young torpédoborce ANTHONY, BACHE, BUSH, MULLANY, BENNETT, HUDSON, HYMAN, PURDY, BEALE, WADSWORTH, AMMEN, PUTNAM, ROOKS, transportní torpédoborec SIMS, eskortní torpédoborce CROATER, CARLSON, DAMON M. CUMMINGS, VAMMEN, ONEILL, WALrER Č. WANN Plovoucí záloha (TG 51.3) - komodor J. B. McGovern 27. pěší divize - generálmajor George W. Griner Průzkumná skupina (TG 50.5) - komodor Dixwell Ketcham mateřské lodě hydroplánů HAMLIN, ST. GEORGE, CHANDELEUR, tendry YAKUTAT, ONSLOW, SHELIKOF, BERING STRAIT, THORNTON, GILLIS, torpédoborec WILLIAMSON (celkem 54 létajících člunů) 278 Demonstrační skupina "Charlie" (TG 51.2) - kontradmirál Jerauld Wright (ANCON) 2. divize námořní pěchoty - generálmajor Thomas E. Watson Svaz rychlých letadlových lodí (TF 58) - viceadmirál Marc A. Mitscher (BUNKER HILL) Operační skupina 1 (TG 58.1 ) - kontradmirál J. J. Clark letadlové lodě HORNET, WASP, BENNINGTON, BELl.EAU WOOD, SAN JACINTO (celkem 371 letadel), bitevní lodě MASSACHUSETTS, INDIANA, těžké křižníky BALTIMORE, PITTSBURGH, lehké křižníky VINCENNES, MIAMl, VICKSBURG, SAN JUAN, 22 torpédoborců Operační skupina 2 (TG 58.2) - kontradmirál R. E. Davison letadlové lodě ENTERPRISE, FRANKLIN, RANDOLPH (celkem 20H letadel), lehký křižník SANTA FE, 8 torpédoborcú Operační skupina 3 (TG 58.3) - kontradmirál F. C. Sherman let.adlové lodě ESSEX, BUNKER HILL, HANCOCK, CABOT, BATAAN (celkem 369 letadel), bitevní lodě WASI-IINGTON, NORTH CAROLINA, SOUTH DAKOTA, lehké křižníky PASADENA, SPRINGFIELD, ASTORIA, WILKES-BARRE,17 torpédoborců Operační skupina 4 (TG 58.4) - kontradmirál A. W. Radford letadlové lodě YORKTOWN, INTREPID, LANGLEY, INDEPENDENCE (celkem 264 letadel), bitevní lodě WISCONSIN, MISSOURI, NEW JERSEY, bitevní křižníky ALASKA, GUAM, lehké křižmky FLINT, OAKLAND, SAN DIEGO, 18 torpédoborců Skupina logistické podpory (TG 50.X) - kontradmirál D. B. Beary (DETROIT) eskortní letadlové lodě SHAMROCK BAY, MAKASSAR STRAIT, ATTU, ADMIRALTY ISLANDS, BOUGAINVILLE, WINDHAM BAY, lehký křižník DETROIr, 11 torpédoborců, 24 eskortních torpédoborců Svaz britských letadlových lodí (TF 57) - viceadmirál Bernard H. Rawlings (KING GEORGE V) 1. eskadra bitevních lodí (TG 57.1 ) = viceadmirál Rawlings KING GEORGE V, HOWE l. eskadra letadlových lodí (TG 57.2) = kontradmirál Philip L. Vian INDOMITABLE, VICTORI()US, ILLUSTRIOUS (do 1. 5.), I~,ORMIDABLE (od 14. 4.), INI)EFATIGABLE (celkem 261 letadel) 4. eskadra křižníkú (TG 57.4) - kontradmirál E. J. P. Brind SWIFTSURE, BLACK PRINCE, I:URYALUS, ARGONAUT (do I. 5.), HMNZS GAMBIA, HMCS QUEBEC (od 10.4.), HMNZS ACHILLES (od 23. 5.) Eskorta (TG 57.8) - kontradmirál J. H. Edelston (EURYALUS) 4., 24., 25. a 27. flotila torpédoborců (15 jednotek) / Japonská obrana Okinawy Okinawa byla jedním z klíčových bodů japonského vnitřního obranného perimetru a japonské velení přikládalo její obraně velkou důležitost. Důraz byl kladen na soustředění dostatečného počtu letounů a vyevičení příslušného počtu pilotů-sebevrahů. V nové směrnici císařského hlavmho stanu 279 z 20. 3. bylo souostroví Rjúkjú označeno za "ohnisko rozhodující bitvy v obraně vlasti" a proti invaznímu lodstvu byl naplánován mohutný útok kamikaze i konvenčních letounů (operace "Ten-Gó"). Když se štáb Spojeného lodstva dověděl o vyplutí amerického invazního lodstva z Ulithi, nařídil admirál To; joda veliteli 5. vzdušného lodstva na Kjúšú viceadmirálu Matome Ugakimu, aby soustředil útoky na americké transporty a výsadkové lodě, což byla chyba, protože japonské letectvo bylo nejprve vystaveno útokům le; tounů TF 58. Obrana Okinawy byla úkolem 32. armády generálporučíka Micuru Ušidžimy, jež měla přibližně 77 000 mužů. Navíc bylo na Okinawě asi 20 000 příslušníků místní milice a pracovních jednotek. Ušidžima měl k dispozici poměrně silné dělostřelectvo (genpor. K. Wada) v počtu asi 250 hlavní ráže 75 a více, naopak tanků měl jen 27. Rozhodl se vést pružnou obranu s cílem způsobit nepříteli co největší ztráty, teprve po zatlačení do okolí historického hlavmho města Šuri měli jeho vojáci klást fanatický odpor. / Zformování britského Tichomořského lodstva Na přelomu let 1944/45 bylo z britského Východmho lodstva zformováno nové Tichomořské lodstvo pod velením admirála Bruce Frasera. Jeho jádro tvořilo 5 letadlových lodí (ILLUSTRIOUS, VICTORIOUS, INDEFATIGABLE, IMDOMITABLE, FORMIDABLE), 2 bitevní lodě (HOWE, KING GEORGE V), 7 křižníků (SWIFTSURE, NEWFOUNDLAND, CEYLON, HMNZS GAMBIA, ARGONAUT, BLACK PRINCE a HMNZS ACHILLES) a 22 torpédoborců. Toto lodstvo se počátkem roku 1945 přesunulo do Austrálie, přičemž cestou provedl Force 63 kontradmirála Viana (4 letadlové a 1 bitevní lod, 4 křižníky a 10 torpédoborců) útok na rafinerie ropy v Palembangu, odkud pocházela polovina japonské nafty a tři čtvrtiny leteckého benzinu (operace "Meridian"). Palubní letouny zaútočily 24. l. na rafinerii Pladjoe (Royal Dutch Shell) a 29. 1. na Songei Gerong (Standard Oil) a poškodily je. Před polednem 29. l. napadlo britský svaz 7 japonských bombardérů, byly však sestřeleny, aniž něčeho dosáhly (jen IL-LUSTRIOUS byla zasažena protiletadlovou palbou). Od února se britské Tichomořské lodstvo shromáždilo v Sydney, jež se stalo jeho hlavní základnou. Po dohodě s Američany bylo jeho jád-ro nasazeno do operace "Iceberg" jako samostatná součást 5. lodstva (TF 57). / Předběžné operace TF 58 Svaz letadlových lodí viceadmirála Milschera (TF 58) vyplul 14. 3. z Ulithi k útoku na japonské letectvo na Kjúšú. První nálet na japonská letiště 18. 3. nebyl přiliš efektivní, protože většina Ugakiho letounů byla ve vzduchu. Japonský protiútok (asi 50 letadel) se soustředil na TG 58.4 kontradmirála Radforda křižující 75 mil jižně od Šikoku. Již ráno byla ENTERPRISE zasažena pumou, jež naštěstí nevybuchla, a INTREPID troskami sestřeleného bombardéru Betty. Odpoledne napadly 3 bombardéry Judy YORKTOWN a jeden z nich ho zasáhl pumou, která prorazila letovou palubu a vyrvala do boku lodě 2 díry nad čarou ponoru. Žádná z lodí nebyla vážněji poškozena. Útoky TF 58 se 19. 3. zaměřily na lodě v japonském vnitřním moři, v Kure a Kóbe. Bylo zasaženo 17 japonských lodí (včetně superbitevní JAMATO a nové letadlové AMAGI), žádná 280 z nich však nebyla vážněji poškozena. Japonský protiútok tentokrát zasáhl TG 58.1 kontradmirála Clarka a TG 582 kontradmirála Davisona. Již v 07.10 byla letadlová lod WASP zasažena pumou, jež prorazila letovou palubu, prolétla hangárovou palubou, pronikla ubikacemi mužstva na druhé palubč a vybuchla na třetí palubě. Vzniklý požár se naštěstí podařilo během 15 minut uhasit. Krátce po 08.00 dopadl těsně u boku lodi kamikaze, který poškodil vnější letadlový výtah. Bojeschopnost lodi nebyla vážněji narušena, zahynulo však 101 námořníků a 269 dalších bylo raněno. Krátce po 07.08 byla 2 pumami zasažena Davisonova vlajková lod FRANKLIN (nám. kpt. L. H. Gehres). První vybuchla v hangáru, kde zničila přední výtah a způsobila požár mezi letadly, druhá na letové palubě, kde zapálila letouny, jež se chystaly vzlétnout. Celá lod byla okamžitě v plamenech. Série výbuchů pum a raket vlastních letadel prakticky zničila letovou palubu. Admirál Davison přesedl na HANCOCK a zanechal na místě křižmk SANTA FE, který se přiblížil k poškozené lodi, jež v 10.00 ztratila chod, pomohl uhasit požáry a vzal na palubu 826 námořníků. Na FRANKLINU zůstaly hava 281 Letadlová lodFRANKLIN po ;.ásahu kamikaze Útok amerických palubnich letounů na Kure 79. 3.1945 rijní čety, kterým se podařilo stabilizovat náklon lodě, takže ji mohl vzít do vleku křižník PITTSBURGH. Později byly stroje opraveny a zmrzačená lod odplula vlastní silou do New Yorku (přes Pearl Harbor). Záchrana FRANKLINU, jehož poškození bylo těžší než LEXINGTONU v Korálovém moři či YORKTOWNU u Midway, byla důkazem výtečné organizace práce havarijních čet na amerických letadlových lodích. Ztráty byly těžké (724 mrtvých a 265 raněných) a lod byla vyřazena ze služby až do konce války. Odpoledne 20. 3. zaútočil kamikaze na letadlovou lod HANCOCK, hořící letoun ji však minul a zřítil se na torpédoborec HALSEY POWELL, který právě doplňovztl z letadlové lodě palivo a nestačil se vzdálit. Puma, kterou nesl, prolétla dnem torpédoborce, aniž vybuchla, takže škody nebyly velké. Při odrážení dalšího útoku byla ENTERPRISE zasažena protiletadlovou palbou amerických lodí. LÍtoku 21. 3. se účastnilo 48 bombardérů Betty, z nichž 18 neslo ilotovanou pumu, nazývanou Japonci Oka (Třešňový květ) a Američany Baka (Cvok). První nasazení této sebevražedné zbraně však úspěch nepřineslo. Útoky TF 58 pokračovaly až do 23. 3. a američtí letci nárokovali zničení 528 japonských letadel ve vzduchu i na zemi (japonskými prameny potvrzena ztráta 161 ze 193 letounů nasazených proti TF 58). Japonské letectvo bylo oslabeno natolik, že až do 6. 4. do akce prakticky nezasáhlo.5 282 Hořicí USS FRANKLIN / Vylodění na Okinawě Spojený expediční svaz viceadmirála Turnera (TF 51 ), který prováděl operaci "Iceberg", měl celkem 1213 lodí a plavidel včetně 179 útočných transportních lodl a 187 výsadkových LST. Navíc zde bylo ještě 88 bojových lodí TF 58, 22 bojových lodí britského TF 57, 95 pomocných lodí logistické skupiny admirála Bearyho a přibližně 100 dalších lodí zásobovacích. Na palubě Turnerových lodí bylo celkem 182 112 příslušníkú amerických ozbrojených sil, kteří se měli na Okinawě vylodit. Ve druhé polovině března vypluly spojenecké námořní svazy k Rjúkjú. TF 58 přenesl 23. 3. své útoky z Kjúšú na Kerama Rettó a Okinawu. Odpoledne 24. 3. ostřelovaly bitevní lodě NEW JERSEY, WISCONSIN, MISSOURI, MASSACHUSETTS a INDIANA v doprovodu 11 torpédoborců japonské pozice na pobřeží. Až do l. 4. probíhaly útoky TF 58 prakticky bez odporu, k jedinému protiútoku došlo 27. 3., kdy torpédo osamělého bombardéru Jill zasáhlo torpédoborec MURRAY, proniklo celou šířkou lodě a vybuchlo až ve vodě za ní. Značným problémem byly japonské miny. Pro jejich vyhledání disponoval kontradmirál Sharp 122 minolovkami a hlídkovými čluny. Bylo zneškodněno 6 minových polí a vytralováno 184 min. Navečer 27. 3. narazil jihovýchodně od Maješimy na minu torpédoborec HALLIGAN, po výbuchu skladiště střeliva se rozlomil vpůli a potopil. Zahynulo 154 členů posádky, 39 bylo raněno. Vlastnímu vylodění na Okinawě předcházel výsadek na Kerama Kettó, skulině ostrovů 15 mil západně od Okinawy. Invazní skupina kontradmirála Kilanda vysadila 26. 3. na ostrovech vojáky 77. pěší divize (genmjr. A. D. Bruce). Palebnou přípravu provedla skul>ina kontradmirála Joye (2 křižníky a 3 torpédoborce), výsadek proběhl prakticky bez odporu. Do 28. 3. bylo dobvto všech 8 ostrovů Kerama Rettó. Americké ztráty byly 155 padlých a 311 raněných, japonské 530 padlých a 121 zajatců. Ostrovy sloužily při vlastním vylodění na Okinawě jako logistická základna a báze létajících člunů. Pro předběžné ostřelování a palebnou podporu disponoval kontradmirál Deyo dosud nejsilnějším podpůrným svazem. TF 54 tvořilo 10 bitevních lodí (TENNESSEE, COLORADO, MARYLAND, WEST VIRGINIA, NEW MEICO, IDAHO, NEVADA, TEXAS, NEVV YORK, ARKANSAS), 7 283 Americké invazni lodštvo u Keramn Rettci I těžkých a 3 lehké křižníky, 24 torpédoborců, 8 eskortních torpédoborců a 53 výsadkových LCI a LSM vyzbrojených raketomety a minomety. Ostřelování začalo 26. 3. a Deyovy lodě se při něm staly cílem několika útoků kamikaze. Již v noci na 27. 3. byly lehce poškozeny bitevní lodě NEVADA a TENNESSEE, křižník BILOXI a minolovný torpédoborec DORSEY a těžce torpédoborec OBRIEN, který musel odplout na opravu na západní pobřeží USA.SH Ráno 31. 7. zasáhl kamikaze vlajkový křižník admirála Spruance INDIANAPOLIS, jehož rychlost byla omezena, a musel proto odplout na opravu na ostrov Mare. Admirál Spruance přenesl svou vlajku na NEW MEXICO. Vlastnímu vylodění 1. 4. předcházela mohutná palebná podpora, při níž americké lodě spotřebovaly 475 granátů ráže 406 mm, 1325 ráže 356 mm, 175 ráže 305 mm, 2100 ráže 203 mm, 3000 ráže 152 mm a 36 260 ráže 127 mm. Většina granátů dopadla do bezprostředního zázemí invazních pláží, generál Ušidžima však stáhl své jednotky do jižní a severní části ostrova. První fáze operace "Iceberg" proběhla hladce a americké jednotky se zmocnily předmostí na Okinawě prakticky bez odporu. Těžké boje začaly až při jejich postupu na jih a na sever. 284 Vyloděni na Akašimě 26. 3. I945 / Začátek operace "Ten-Gó" Přestože se japonskému velení zdaleka nepodařilo soustředit na letištích na Kjúšú a Tchaj-wanu původně zamýšlený počet letadel (4500), zahájilo 6. 4. první z celkem deseti leteckých úderů na invazní lodstvo u Okinawy.5y Mělo pro něj k dispozici celkem 699 letounů, z toho 355 kamikaze. Hlavní thu útoku 6. 7. nesly americké torpédoborce tvořící radarové a protiponorkové hlídky. V 15.13 zasáhl sebevražedný letoun Jill torpédoborec BUSH (freg. kpt. R. E. Westholm) mezi komíny. Výbuch pumy zničil strojovnu a dvě kotelny, takže lod ztratila chod. COLHOUN (freg. kpt. G. R. Wilson), který se pokusil krýt poškozenou lod před dalšími útoky, byl mezi 17.00 a 17.17 zasažen 3 kamikaze, jež způsobily obrovský požár a díru do boku pod čarou ponoru. Také BUSH byl znovu zasažen na středoboku, v 18.30 se rozlomil vpůli a potopil. Vyhořelý COLHOUN poslal ke dnu torpédoborec CASSIN YOUNG. Krátce po 18.00 zasáhly 3 kamikaze NEWCOMB a způsobily rozsáhlý požár. LELITZE, který se pokusil pomoci zmrzačené lodi, byl v 18.15 zasažen dalším kamikaze. Obě lodě byly sice odvlečeny ke Kerama Rettó, nebyly však již opraveny a do služby se nevrátily. O něco později byl 5 kamikaze zasažen EMMONS (korv. kpt. E. N. Foss) a poškozen tak, že ho musela posádka opustit. Později jej potopil ELLYSON. Také torpédoborec MORRIS a eskortní torpédoborec WITTER byly zasáhy kamikaze poškozeny natolik, že byly vyřazeny ze služby. Těžce poškozeny byly i torpédoborce MULLANY a RODMAN a vlajková lod admirála Sharpa DEFENCE, jejichž oprava trvala až do konce války. Menší škody po zásahu kamikaze utrpěly HOWORTH, HYMAN, HAYNSWORTH a FIEBERLING. Při útoku kamikaze na kotviště u Kerama Rettó byla potopena výsad 28S Výsadková plavidla u hřehů Okinawy 286 Japonská.sebcvražednci pcsma Óka Torpédoborec NEWCOMB po z,ásahu kamikaze ková lod LST 447 a muniční lodě "Hobbs Victory" a "Logan Victory". Japonské útoky pokračovaly s menší silou i v následujících dnech. Kamikaze poškodili 7.4. bitevní lod, MARYLAND, torpédoborec BENNETT a eskortní torpédoborec WESSON. V poledne zaútočil osamělý kamikaze na letadlovou lod, HANCOCK (nám. kpt. R. F. Hickey). Nejprve svrhl pumu na letovou palubu a pak se na ni sám zřítil. Vzniklý požár byl sice brzy uhašen, lod však musela odplout na opravu. Navečer 8.4. zasáhl jeden kamikaze také torpédoborec GREGORY. O den později byl sebevražedným člunem poškozen torpédoborec CHARLES J. BADGER (opraven až po válce) a zásahem kamikaze STERETT. / Potopení bitevní lodě JAMATO V 15.20 odpoledne 6. 4. vyplul z přístavu Tokujama zvláštní úderný svaz, jehož úkolem bylo napadnout americké invazní lodstvo u Okinawy. Svazu velel viceadmirál Seiči Itó a jeho jádrem byla superbitevní lod JAMATO. Eskortu tvořila 2. eskadra torpédoborců (kontradmirál Keizó Komura) - křižník JAHAG I a 8 torpédoborců. Akce byla od samého počátku sebevraždou a JAMATO nemělo ani dost paliva na zpáteční plavbu. Při obeplouvání ostrova Kjúšú byl japonský svaz odhalen americkými ponorkami a admirál Mitscher vydal svým operačním skupinám letadlových lodí rozkaz, aby zaujaly ráno 7. 4. vhodné pozice severovýchodně od Okiniwy (TG 58.2 se to však nepodařilo pro zdržení při tankování). V 08.20 ráno 7.4. bylo JAMATO se svou eskortou zpozorováno hlídkovým letounem z letadlové lodě ESSEX jihozápadně od Košiki Rettó. Američané vyslali nejprve 16 stíhaček, jež měly sledovat japonský svaz a hlásit jeho polohu. V 10.00 začala startovat úderná vlna TG 58.1 a TG 287 Posledni plavba bitevni lodě JA MA TO 6. - 7. 4.1945 288 Posledni chvile superbitevni lodě JAMA TO 58.3, kterou tvořilo 280 letounů, o něco později vystartovalo 106 letadel TG 58.4 (zajištovala zároveň i krytí nad Okinawou). Celkem bylo do útoku nasazeno 180 stíhaček (nesly po 3 pumách 225 kg), 75 střemhlavých a 131 torpédových bombardérů. První vlna letadel se přiblížila k JAMATU ve 12.32 a jeho velitel, kontradmirál Kósaku Ariga, vydal okamžitě rozkaz k palbě. Stíhací krytí japonský svaz neměl. Již ve 12.41 zasáhly lod první 2 pumy a ve 12.45 vpředu na levoboku první torpédo. Ve stejné době byl torpédoborec HAMAKAZE zasažen pumou a torpédem a krátce nato se potopil. Zároveň byl křižmk JAHAGI poškozen pumou a torpédem a ztratil chod. Ve 13.00 začala další vlna útoku, při níž bylo JAMATO během 45 minut zasaženo nejméně 10 pumami, které ovšem nemohly způsobit mamutí lodi vážnější škody. Mezi 13.37 a 13.44 však zasáhlo na levoboku lodi dalších 5 torpéd a JAMATO začalo rychle nabírat vodu. Ve snaze vyrovnat vzniklý náklon nechal kontradmirál Ariga zaplavit kotelny a strojovnu na pravoboku, to však nepomohlo a lod rychle ztrácela rychlost. Závěrečná fáze útoku začala ve 14.00 a v rychlém sledu byla lod zasažena dalšími 3 pumami. Ve 14.07 ji zasáhlo torpédo do pravoboku a ve 14.12 další 2 torpéda do levoboku. Náklon lodi vzrostl na 35 a zásah na zádi způsobil přerušení veškerého spojení můstku s lodí. Ve 14.17 zasáhlo na levoboku další torpédo, které osud JAMATA zpečetilo. Mamutí lod se položila na bok a ve 1423 zmizela pod hladinou za přišerného rachotu hroutících se přepážek. Již pod vodou pak došlo k výbuchu skladiště střeliva. Zahynuli admirálové Itó a Ariga, z posádky 2767 mužů se zachránilo jen 269. Americké letouny potopily i křižník JAHAGI, který prokázal obrovskou životnost a klesl ke dnu teprve po zásahu 12 pum a 7 torpéd. . Torpédoborce ASAŠIMO, ISOKAZE a KASUMI byly natolik poškozeny, že je potopili sami Japonci. Admirál Komura, který přežil potopení JAHAGI, chtěl pokračovat se zbylými 4 torpédoborci v plavbě k Okinawě, dostal však rozkaz k návratu do Japonska. Za potopení superbitevní lodě, lehkého křižmku a 4 torpédoborců zaplatil TF 58 ztrátou 10 letadel, v boji padlo 3665 japonských námořníků a 12 amerických námořních letců. / Reorganizace TF 58 Ztríty v předchozích operacích si vynutily reorganizaci svazu amerických rychlých letadlových lodí (TF 58). Od 7. 4. večer bylo složení jednotlivých operačních skupin následující: TG 58.1 (kontradmirál Clark) - letadlové lodě HORNET, BENNINGTON, BELLEAU WOOD, SAN JACINTO, bitevní lodě MASSACHUSETTS, INDIANA, křižníky VINCENNES, MIAMI, VICKSBURG, SAN JUAN, TG 58.2 (kontradmirál Davison) - letadlové lodě RANDOLPH, ENTERPRISE (do 10. 4.), INDEPENDENCE, bitevní lodě WASHINGTON, NORTH CAROLINA, křižmky BALTIMORE, PITTSBURGH, FLINT, OAKLAND, TG 58.3 (kontradmirál Sherman) - letadlové lodě ESSEX, BUNKER HILL, SHANGRI LA (od konce dubna), BATAAN, bitevní lodě NEW JERSEY, SOUTH DAKOTA, křižmky PASADENA, SPRINGFIELD, ASTORIA, WILKES-BARRE, TG 58.4 (kontradmirál Radford)letadlové lodě YORKTOWN, INTREPID, ENTERPRISE (od 10.4.), LANGLEY, bitevní lodě WISCONSIN, MISSOURI, bitevní křižníky ALASKA, GUAM, protiletadlový křižmk SAN DIEGO. 289 / Druhý úder "kikusui" Pro druhý letecký úder na spojenecké lodstvo u Okinawy shromáždili Japonci 380 letadel (z toho 185 kamikaze), jež vrhli 11. 4. do útoku. Hlavním cílem byl vedle hlídkujících torpédoborců TF SX. Dva zásahy kamikaze na ENTERPRISE (nám. kpt. G. B. H. Hall) znemožnily na 48 hodin letové operace, zásah dalšiho do boku MISSOURI nemohl silně pancéřované bitevní lodi nijak ublížit a vzniklý požár byl během 3 minut uhašen. Letadlová lod ESSEX byla lehce poškozena blízkým dopadem pumy. Největší škody utrpěl torpédoborec KIDD, ktery musel odplout na Ulithi na opravu.2 Na radarové hlídce byly 12. 4. zásahy kamikaze poškozeny torpédoborce CASSIN YOUNG a PURDY a výsadkový člun LCS (L) 57, zatímco LCS (L) 33 byl potopen. Torpédoborec MANNERT L. ABELE (freg. kpt. A. E. Parker) se stal první lodí potopenou řízenou sebevražednou pumou Óka (po předchozím zásahu kamikaze ztratil chod). Jiná Óka poškodiia STANLY. Minonosný torpédoborec LINDSEY byl zásahem dvou kamikaze poškozen natolik, že již nebyl do konce války opraven, stejně jako ZELLARS. Jeden kamikaze jen těsně minul velitelský můstek Deyovy vlajkové lodě TENNESSEE, bitevní lod však neutrpěla vážnější škody. Poškozeny byly také eskortní torpédoborce RALL a WHITEHURST a LSM (R) 189. / Třetí "kikusui" K třetímu úderu "kikusui" ve dnech 15. -16. 4. shromáždili Japonci dalších 165 kamikaze. Nejintenzivnější útok se soustředil na torpédoborec LAFFEY (freg. kpt. F. J. Becton), který během 80 minut od 08.27 ráno 16. 4. napadlo celkem 22 kamikaze. Lod byla zasažena 6 sebevražednými letouny a 4 pu .řrrt b t * Ž c::. : . Torpédoborec LAFFEY po útoku kamikaze 16. 4.1945 290 mami, přesto se však dovlekla ke Kerama Rettó (opravena až po válce). Téhož dne byly kamikaze těžce poškozeny i torpédoborce BRYANT a HOBSON a eskortní torpédoborec BOWERS (všechny vyřazeny ze služby až do konce války). Torpédoborec PRINGLE (korv. kpt. J. L. Kelley) byl zasažen sebevražedným letounem Val mezi komíny, po obrovské explozi se rozlomil vpůli a během 5 minut potopil. Na minolovném torpédoborci HARDING způsobil výbuch kamikaze v těsné blízkosti boku takové škody, že musel být vyřazen ze služby. Poškozen byl i LCS (L) 116. Nejtěžší ztrátou však bylo poškození letadlové lodě INTREPID, do jejíž letové paluby narazil ve 13.36 kamikaze, vyrval do ní díru a způsobil intenzivní požár. Výbuch způsobil takové škody na konstrukci lodě, že musela odplout do doku.` Ztráta dalších letadlových lodí (také ENTERPRISE musela na opravu) si vynutila rozpušění operační skupiny kontradmirála Davisona (TG 58.2) a rozčlenění TF 58 jen do tří operačních skupin (místo původních pěti). / Námořní podpora operací na souši Po třetím úderu "kikusui" následovalo období relativmho klidu, v němž vysilali Japonci proti spojeneckým lodím u Okinawy jen jednotlivé letouny. Osamělý kamikaze zasáhl navečer 22.4. torpédoborec ISHERWOOD (vyřazen do konce války), zatímco jiný potopil minolovku SWALLOW. V té době již podpora 10. armády námořní dělostřelbou dostala určitý ráz, který si potom podržela další 2 měsíce, jež si zdolávání japonských pozic na Okinawě vyžádalo. Pro přímou podporu byly každému pluku přiděleny dvě lodě, z nichž jednou byl vždy torpédoborec vystřelující v noci osvětlovací granáty. Každá divize dostala bitevní lod či křižník pro ostřelování cílů v hloubce obrany a každý sbor disponoval jednou či dvěma těžkými loděmi. Námořní děla podporovala také výsadek na ostrově Ješima, provedený 16.4. ráno vojáky 77. pěší divize. Ostrov byl během 5 dní dobyt.5 O intenzitě ostřelování japonských pozic na Okinawě svědčí spotřeba střeliva. Bitevní lod MISSISSIPPI vystřílela za 6 týdnů 2289 granátů ráže 356 mm a 6650 ráže 127 mm, COLORADO do 21. 5. celkem 2061 granátů ráže 406 mm a více než 6000 ráže 127 mm. Těžký křižník WICHITA spotřeboval za 36 dní a 30 nocí v akci 4800 granátú ráže 203 mm a 14 125 ráže 127 mm, lehký křižník ST. LOUIS za stejnou dobu 13 175 granátů ráže 152 mm a 13 090 ráže 127 mm. Celková spotřeha munice TF 54 v operaci "Iceberg" činila 23 210 granátů ráže větší než 3()5 mm, 31 550 ráže 203 mm, 45 450 ráře 152 mm a přes 475 000 granátů ráže 127 mm (včetně osvětlovacích). Úspěchy pobřežních baterii proti lodím byly ojedinělé. Po zásahu bitevní lodě NEVADA 5. 4. se japonští dělostřelci dočkali až 18. 5., kdy rozstříleli torpédoborec LONGSHAW (freg. kp. C. W. Becker), jenž uvázl na mělčině. Císařské námořnictvo se pokusilo napadnout invazní lodstvo u Okinawy ponorkami a již 18. 3. vyslalo proti TF 58 ze zátoky Saeki na Kjúšú 4 ponorky. Všechny byly potopeny. Již 23.3. přinutil torpédoborec HAGGARD hlubinnými bombami k vynoření RO 41 a zničil ji taranováním. MORRISON a STOCKTON poslaly 31. 3. ke dnu I 8, HUDSON pak 5. 4. potopil RO 49 a MONSSEN a MERTZ zničily 9. 4. ještě RO 56. Další dvě japonské ponorky byly k Okinawě vyslány v dubnu. HORACE A. BASS potopil 25. 4. RO 109 a letouny z eskortní letadlové lodě ANZIO poslaly 30. 5. ke dnu I 361. 291 / Další údery "kikusui" Japonci zahájili 27. 4. již čtvrtý úder "kikusui", pro který shromáždili 115 kamikaze. Byly poškozeny torpédoborce RALPH TALI3OT a RATHBURNE (neopraven a vvřazen ze služby) a potopena muniční lod "Canada Victory". Za plného měsíčního svitu byla 50 mil jihovýchodně od Okinawy zasažena 28. 4. ve 20.41 nemocniční lod COMFORT plující s raněnými k Saipanu, řádně osvětlená v souladu s Ženevskou konvencí. Téhož dne byl zasažen i evakuační transport PINKNEY. Při útoku na TF 58 poškodili kamikaze 29. 4. torpédoborce HAGGARD (vyřazen ze služby) a HAZELWOOD. V zálivu Nakagusuku byl již 27. 4. sebevražednými čluny těžce poškozen torpédoborec HUTCHINS (vvřazen ze služby). Pátý úder "kikusui" začal 3. 5. a bylo do něj nasazeno 125 kamikaze. Podvečerní útok se soustředil na radarovou hlídku č.10 západně od Kerama Rettó. Torpédoborec LITTLE (freg. kpt. M. Hall) byl v rychlém sledu zasažen 4 kamikaze a po výbuchu kotlů se rozlomil vpůli a potopil, minonosný torpédoborec AARON WARD byl zasažen 3 kamikaze a přestože se ho podařilo dovléci ke Kerama Rettó, bylo nutné jej vyřadit ze služby jako totální ztrátu. Při témže útoku byl potopen také raketový LSM (R) 195 a LCS (L) 25 poškozen." Stejného dne byl při jiném útoku kamikaze poškozen torpédoborec MACOMB. Následujícího dne útok na americké radarové hlídky pokračoval. V 08.08 byl zasažen torpédoborec LUCE (freg. kpt. J. W. Waterhouse) a během 7 minut se potopil. Ve stejné akci byl potopen také LSM (R) 190. Torpédoborec MORRISON (freg. kpt. J. R. Hansen) unikl dopoledne útoku 5 kamikaze, potom však byl zasažen 4 dalšími a během 10 minut se potopil. V tomto útoku byl potopen také LSM (R) 194 a poškozen torpédoborec INGRAHAM (opraven až po válce). Pátý "kikusui" zasáhl ovšem 4. 5. i větší lodě. Lehký křižník BIRMINGHAM, na který přenesl svou vlajku admirál Deyo, byl na kotvišti u Haguši zasažen kamikaze, jehož puma pronikla do podpalubí, kde explodovala. Přestože vzniklé požáry byly poměrně brzy uhašeny, musel BIRMINGHAM odplout na Guam do opravy. Ještě horší bylo poškození eskortní letadlové lodě SANGAMON, zasažené 2 kamikaze. Konstrukce lodě 292 Torpécloborec USS HAZELWOOD po zásazich kamikaze u Okinawy byla natolik oslabena, že se již do aktivní služby nevrátila. Minonosný torpédoborec SHEA byl téhož dne poškozen sebevražednou pumou Óka a zásobovací lod CARINA sebevražedným člunem (obě lodě opraveny až po válce).y Ještě před zahájením dalšího "kikusui" byly 9. 5. poškozeny eskortní torpédoborce OBERRENDER a ENGLAND (oba natolik, že byly vyřazeny ze služby). Šestý "kikusui" v sile 150 letadel začal 10. 5. a tentokrát byl napaden i TF 58. Krátce po 10.00 dopoledne 11. 5. zasáhl letovou palubu vlajkové lodě admirála Mitschera BUNKER HILL (nám. kpt. G. A. Seitz) sebevražedný Zeke a způsobil spoušť mezi zaparkovanými letadly. Jeho puma pronikla letovou palubou a vybuchla pod ní. Jen o několik sekund později prorazil letovou palubu před velitelským můstkem letoun Judy a způsobil obrovský požár. S pomocí křižníku WILKESBARRE a několika torpédoborců se podařilo plameny zvládnout a těžce poškozenou lod zachránit. Její oprava se však protáhla až do konce války. Na radarové hlídce byly téhož dne poškozeny torpédoborce EVANS a HUGH W. HADLEY natolik, že musely být vyřazeny ze služby. O den později byla 2 kamikaze zasažena i bitevní lod NEW MEXICO (zůstala bojeschopná a teprve 28. 5. odplula na Guam na opravu). Po vyřazení BUNKER HILL vztyčil admirál Mitscher svou vlajku na ENTERPRISE. Nikoliv nadlouho. Při útoku kamikaze ráno 13. 5. zasáhl jeden sebevražedný letoun letovou palubu u předmho výtahu, prorazil do ní díru a vzedmul ji. Jeho puma pronikla 15 metrů do nitra lodě, kde vybuchla. Požáry se sice podařilo brzy uhasit, letadlová lod však musela na opravu do doku, kde zůstala až do konce války. Admirál Mitscher byl nucen přenést svou vlajku na RANDOLPH. Téhož dne byly poškozeny i torpédoborce BACHE a BRIGHT a 17. 5. byl na radarové hlídce zasažen kamikaze i DOUGLAS H. FOX šechny do konce války neopraveny). 293 USS AARON WARD po zásazici kamikaze 3. 5.1945 Íásah kctmikaze na letarllové lodi ÉNTERPRIŠE Sedmý úder "kikusui" začal večer 23. 5. a účastnilo se ho 165 kamikaze. Na radarové hlídce byl 25. 5. zasažen torpédoborec STORMES (opraven až po válce). Téhož dne poškodili kamikaze transportní torpédoborec BARRY a výsadkový LSM 135 natolik, že se staly totální ztrátou. Po zásahu 2 kamikaze se u Haguši potopil transportní torpédoborec BATES. Těžké škody utrpěly minolovky BUTLER a SPECTACLE a transportní torpédoborec ROPER (vyřazeny ze služby). Opravy eskortního torpédoborce ONEILL, trvaly do konce války, torpédem `bl poškozena "William B. Allison. " Během osmého "kikusui, do kterého Japonci nasadili 110 letadel, byl 27. 5. zasažen 2 kamikaze a těžce poškozen torpédoborec BRAINE. Vyhořelou lod se podařilo odvléci ke Kerama Rettó (opravena až po válce). Téhož dne byl minolovný torpédoborec FORREST poškozen natolik, že musel být vyřazen ze služby. Poškozeny byly také transportní torpédoborec REDNOUR a LCS (L) 119 (obě lodě opraveny až po válce) a transportní torpédoborec LOY. O den později byl 2 kamikaze zasažen torpédoborec DREXLER (freg. kpt. R. L. Wilson). Druhý zásah letounu Frances se 2 pumami byl fatální a lod se během necelé minuty převrátila a potopila. Téhož dne byla poškozena také transportní lod SANDOVAL (opravena až po válce). V 00.13 ráno 29. 5. byl dvoumotorovým kamikaze zasažen torpédoborec SHUBRICK. Poškození bylo vážné, nakonec byla sice lod dovlečena ke Kerama Rettó, ale musela být vyřazena ze služby.2 294 / Závěr bojů o Okinawu V průběhu osmého úderu "kikusui" došlo ke změně v americkém velení. Admirála Spruance vystřídal 27. 5. admirál Halsey, takže z amerického 5. lodstva se stalo znovu 3. lodstvo. O den později se TF 58 změnil v TF 38, jehož velení převzal viceadmirál McCain (vlajková lod SHANGRI LA). Již 17. 5. vystřídal viceadmirál Hill admirála Turnera ve velení invaznímu lodstvu (TF 51, pak TF 31 ). Pcslední dva údery "kikusui" se již nevyrovnaly svou silou předchozím. Japonci do nich nasadili jen 50, respektive 45 kamikaze. Při devátém "kikusui" 3. až 7. 6. byly poškozeny minonosný torpédoborec J. WILLIAM DITTER a LCI (L) 90 (obě lodě vyřazeny ze služby), osamělý sebevražedný letoun Val však 10. 6. potopil torpédoborec WILLIAM D. PORTER. O den později byl poškozen LCS (L) 122. Torpédoborec TWIGGS (freg. kpt. G. Philip) byl 16.6. večer zasažen torpédem, které způsobilo výbuch skladiště střeliva. Lod se rozlomila vpůli a během hodiny potopila. Během posledního, desátého úderu "kikusui" 21.-22.6. byl těžce poškozen tender hydroplánů CURTISS a výsadkové LSM 213 a LST 534 (do konce války neopraveny). Výsadkový LSM 59 byl spolu s vrakem BARRY potopen. Poškozen byl také eskortní torpédobo 295 Viceadmirál John S. McCain Bitevni lod TENNESSEF: při ítoku kamikaze rec HALLOREN.4 Útoky jednotlivých kamikaze však nadále pokračovaly. V 00.41 ráno 29. 7. byl jedním kamikaze zasažen torpédoborec CALLAGHAN, který se po výbuchu přípravny munice potopil. Příští noc byl v 03.26 zasažen kamikaze také CASSIN YOUNG (opraven až po válce).5 Byl to poslední z řady úspěchů kamikaze u Okinawy. Celkem bylo proti spojeneckým lodím u Okinawy nasazeno asi 1900 kamikaze (z toho 1465 v deseti úderech "kikusui"), kterým se podařilo potopit 32 válečných lodí a dalších 368 poškodit, z toho řadu tak vážně, že musely být vyřazeny ze služby nebo se jejich oprava protáhla až do. konce války. Na zasažených lodích bylo 4907 námořníků zabito a 4824 raněno. Spojenecké námořní letectvo ztratilo u Okinawy 763 letadel, Japonci 7830 (včetně havárii). Po 2 měsících tvrdých bojů na Okinawě dobyla 10. armáda 27. 5. hlavní město ostrova Naha, to však ještě neznamenalo konec japonského odporu. Salvou japonského dělostřelectva byl 18. 6. na předsunuté pozorovatelně zabit generál Buckner. Velení 10. armády převzal dočasně generálmajor Geiger, který 21. 6. prohlásil Okinawu za dobytou. O den později spáchal generál Ušidžima sebevraždu. Vyčištovací operace ovšem pokračovaly. Velení 10. armády převzal 23. 6. generálporučik Stilwell a tažení na Okinawě bylo oficiálně ukončeno 2. 7.1945. Sporadický odpor Japonců však pokračoval až do 7. 9., kdy japonská posádka na Rjúkjú formálně kapitulovala. Američané ztratili v pozemních bojích na Okinawě 7613 padlých a 31 807 raněných, Japonci 110 549 padlých (včetně milice a civilistů) a asi 7400 zajatých. I Operace TF 57 Úkolem britského svazu letadlových lodí (TF 57) v operaci "Iceberg" bylo krýt jižní přístupy k Okinawě útoky na japonské letecké sily na Sakišimě Guntó (nejjižnější část souostroví Rjúkjú). Jádro TF 57 (4 letadlové a 2 bitevní lodě, 5 křižníků a 11 torpédoborců) vyplulo 18. 3. z ostrova Manus a 20. 3. připlulo na Ulithi. Po doplnění paliva vyrazil 23. 3. britský svaz k Sakišimě Guntó a zaujal pozici asi 100 mil jižně od jejího nejvýchodnějšího ostrova, Mijako Rettó. Logistickou podporu mu poskytoval zajištovací svaz (TF 112) kontradmirála Douglase B. Fishera (5 eskortních letadlových lodí, 10 tankerů, záchranné a zásobovací lodě, 3 torpédoborce a několik šalup). Britské palubní letectvo (celkem 202 letounů) zahájilo 26. 3. útoky na letiště na ostrovech Išigaki a Mijako, které pak 31. 3. opakovalo. Japonci reagovali leteckým útokem 1. 4., při kterém byla v 07.05 letadlová lod INDEFATIGABLE (nám. kpt. Q. D. Graham) zasažena jedním kamikaze. Zásah však vyřadil pancéřovanou letovou palubu jen nakrátko z provozu (k překvapení amerického styčného důstojníka u TF 57, nám. kpt. E. C. Ewena). V 07.55 byl blízkým zásahem pumy poškozen torpédoborec ULSTER, který musel být po ztrátě chodu odvlečen do Leytského zálivu křižníkem GAMBIA a po provizorní opravě odplul do Británie. V 17.30 došlo k útoku kamikaze na VICTORIOUS (nám. kpt. M. M. Denny), jež se však zachránila rychlým manévrem, takže letoun jen škrtl křídlem o letovou palubu a zřítil se do moře. Po doplnění paliva 3. - 5. 4. (britské lodě měly menší kapacitu nádrží a větší spotřebu než americké, proto je musely doplňovat častěji) pokračovaly 6. a 7. 4. útoky TF 57 na Išigaki a Mijako. Jeden kamikaze pronikl k ILLUSTRIOUS (nám. kpt. C. E. Lambe), opět však jen 296 zachytil křídlem o její palubu. Protože Dálněvýchodní letectvo nedokázalo vyřadit japonská letiště na Tchaj-wanu, pověřil admirál Spruance TF 57 útokem na některé tamní japonské základny. Britské palubní letouny napadly 12. 4. letiště Šinčiku a přístav Kiirun, zatímco nad loděmi TF 57 se rozhořela letecká bitva (k lodím však Japonci nepronikli). Akce pokračovala 13. 4. útoky na letiště Šinčiku a Macujama a na radarovou stanici na ostrově Jonakumišima. Od 16. 4. útočily palubní letouny TF 57 (14.4. připlula FORMIDABLE) znovu na japonská letiště na Sakišima Guntó, japonská aktivita ve vzduchu již slábla. Po posledním útoku 20. 4. se TF 57 od Rjúkjú stáhl a vrátil se na svou předsunutou základnu na ostrově Manus. Od začátku operace "Iceberg" sestřelili Britové 30 letadel a na zemi zničili dalších 97 (část byly jen makety) při ztrátě 59 vlastních. Admirál Rawlings vyplul znovu k Rjúkjú l. 5. s bitevními loděmi KING GEORGE V a HOWE, letadlovými loděmi INDOMITABLE, VICTORIOUS, FORMIDABLE a INDEFATIGABLE, křižníky SWIFTSURE, HMCS QUEBEC, HMNZS GAMBIA, EURYALUS a BLACK PRINCE a 14 torpédoborci (další 4 tvořily eskortu doprovodných tankerů). Po prvních leteckých útocích na Sakišimu Guntó 4. 5. odpluly obě bitevní lodě, 5 křižníků a 6 torpédoborců ostřelovat japonské pozice u letišt Nobora, Hirare a Sukuma. Akce probíhala bez odporu, ve 12.50 však dostal Rawlings zmatenou zprávu o poškození FORMIDABLE, a proto se vrátil k letadlovým lodím. 297 Paluba HMS FORMIDABLF. po útoku kamikaze Mezitím se asi 20 kamikaze vrhlo na britské letadlové lodě, kryté jen 8 torpédoborci. V 11.31 zaútočil sebevražedný Zeke na FORMIDABLE (nám. kpt. W. G. Andrews), dostal se pod úroveň protiletadlové palby a narazil plnou rychlostí do pravého boku těsně pod letovou palubou. Výbuch udělal díru do boku, vyřadil z provozu letovou palubu a radar a způsobil značné ztráty v řadách posádky. Do 12.54 se však vzniklé požáry podařilo zvládnout, lod plula rychlostí 24 uzlů a letecké operace byly obnoveny. V 11.34 zaútočil jiný kamikaze na INDOMITABLE (nám. kpt. J. A. S. Eccles), přiblížil se k ní z pravoboku, zřítil se pod malým úhlem na palubu, smetl radary a skouzl se do moře, kde vybuchl vedle boku. Škody nebyly naštěstí velké. Další útoky na Sakišimu Guntó provedl TF 57 (FORMIDABLE byla mezitím plně bojeschopná) 5. a 9. 5. po doplnění parku letadel z eskortních letadlových lodí STRIKER a RULER. Při útoku kamikaze 9. 5. dopadl v 16.54 hořící japonský letoun na letovou palubu VICTORIOUS u předmho výtahu a prorazil do ní díru. Výbuch pumy zničil výtah a dělovou věž ráže 114 mm. Krátce poté dopadl na palubu druhý kamikaze. V 17.05 zasáhl další kamikaze FORMIDABLE, zničil 4 zaparkované letouny Corsair a poškodil baterii kanonů ráže 40 mm. Požár se rozšiřil i na hangárovou palubu, kde bylo zničeno 16 letadel (zbylo jen 15 strojů). Jako zázrakem byl zabit jen jediný člen posádky. Již v 17.55 byly obě letadlové lodě schopné omezeného letového provozu a po doplnění paliva a letového parku se 11. 5. vrátily do akce. K novým útokům TF 57 na Sakišimu Guntó došlo 12. -13. 5. a 16. -17. 5. a obešly se tentokrát bez japonského protiútoku. Další škody však způsobily britským lodím nehody a havárie. Na VICTORIOUS havarovala při přistání stíhačka Corsair (zničena 3 letadla), na FORMIDABLE došlo po náhodném výstřelu k požáru na hangárové palubě (zničeno 28 letadel) a 20. 5. se torpédoborec QUILLIAM srazil s INDOMITABLE (torpédoborec byl odvlečen na Leyte, letadlová lod odplula do Sydney). Po závěrečném útoku na na Sakišimu Guntó 25. 5. odplul celý TF 57 z operační oblasti u souostroví Rjúkjú (KING GEORGE V se 3 torpédoborci na Guam, ostatní lodě na Manus). V průběhu operace "Iceberg" provedly palubní letouny TF 57 celkem 5334 vzletů a svrhly na ci1958 tun pum, britské lodě pak vystřilely na pozemní cile 200 tun granátů. Bylo zničeno 96 nepřátelských letadel a 200 malých plavidel při ztrátě 98 vlastních strojů (dalších 62 zničeno haváriemi). 4.3. Závěrečné operace proti Japonsku Již za bojů na Okinawě vydal 15. 5. 1945 admirál Nimitz operační plán 4-45, kterým pověřil 3. lodstvo admirála Halseyho útokem na japonské námořní a letecké sily, lodní dopravu, loděnice a cile na pobřeží ve vlastním Japonsku. O měsíc později, po zhroucení organizovaného odporu na Okinawě, dostal admirál Halsey rozkaz, aby zahájil operace podle tohoto plánu. Ještě předtím se však 3. lodstvo muselo vypořádat s jiným nepřítelem, s přírodními živly. I Červnový tajfun Podobně jako v prosinci 1944 dostalo se počátkem června 1945 Halseyho 3. lodstvo do blízkosti tajfunu a některé jeho jednotky přímo do jeho středu. Nejhůře postihl operační skupinu letadlových lodí (TG 38.1 ) kontradmirála Clarka a skupinu logistické podpory (TG 30.1) kontradmirála Bearyho, zatímco operační skupina letadlových 298 dokonce doporučila zvážit odvolání Halseyho a McCaina z velitelských funkcí. lodí (TG 38.4) kontradmirála Radforda, s níž operovala i Halseyho vlajková lod MISSOURI a McCainova vlajková lod SHANGRI LA, se středu tajfunu vyhnula. Tajfunem byly poškozeny všechny 4 letadlové lodě TF 38.1 (HORNET, BENNINGTON, BELLEAU WOOD, SAN JACINTO), křižníky PITTSBURGH, BALTIMORE a DULUTH a torpédoborec SAMUEL N. MOORE. Těžký křižník PITTSBURGH (nám. kpt. J. E. Gingrich) přišel 5. 6. v silném vlnobití o 30 metrů přídě a do konce války již nebyl opraven. U TG 30.1 byly poškozeny eskortní letadlové lodě WINDHAM BAY a SALAMAUA, tanker MILLICOMA a eskortní torpédoborec CONKLIN. TG 38 ztratila také 76 letadel (smetených či svržených z paluby). Opětovné poškození řady lodí 3. lodstva tajfunem vedlo k vyšetřování, jež sice konstatovalo, že meteorologická služba amerického Tichomořského lodstva dosud efektivně nefunguje, došlo však k závěru, že odpovědnost nesou především admirálové Halsey, McCain, Clark a Beary. Vyšetřovací komise, jíž předsedal viceadmirál John H. Hoover, / Útoky na Japonsko Po provedení oprav a údržby v Leytském zálivu vyplul svaz rychlých letadlových lodí (TF 38) l. 7. k operacím proti Japonsku. Tvořily jej 3 operační skupiny (po 3 velkých a 2 lehkých letadlových lodích) kontradmirálů Thomase L. Spraguea (TG 38.1 ), Bogana (TG 38.3) a Radforda (TG 38.4). Letadlové lodě doprovázela mohutná clona bitevních lodí, křižníků a torpédoborců. Cílem prvního náletu 10. 7. bylo Tokio. Následovaly útoky na severní Honšú a Hokkaidó 14. 7. (první spojenecké nálety na tyto oblasti Japonska mimo dolet strategických bombardérů B-29). Vedle letišt byly cilem přístavy Hakodate a Muroran. Byla potopena eskortní torpédovka TAČIBANA, 2 eskortní a 8 pomocných lodí, poškozeny eskortní torpédovka JANAGI, 3 eskortní a 4 pomocné lodě. Ke dnu kleslo 20 obchodních lodí včetně 7 trajektů a dalších 21 bylo poškozeno. Utok byl opakován následujícího dne. Výsledkem bylo kompletní přerušení dopravy uhlí nákladními vlaky a trajekty na trase Ómori - Hakodate, protože všech 12 trajektů bylo zničeno. Ke dnu klesla minolovka W 24, další eskortní a pomocné lodě a desítky menších obchodních lodí a plavidel. Zároveň došlo 14.7. k prvnímu ostřelování mateřského území Japonska z moře. Cilem byly ocelárny v Kamaiši. Akci prováděl svaz kontradmirála Johna F. Shafrotha tvořený 3 bitevními loděmi (SOUTH DAKOTA, INDIANA, MASSACHUSETTS), 2 těžkými křižmky (QUINCY, CHICAGO) a 9 torpédoborci. Toto ostřelování opakoval 9. 8. stejný svaz, posilený ještě těžkými křižmky BOSTON a ST. 299 e USS PITTSBURGH bez přidě po červwvém tajfunu PAUL a britským svazem kontradmirála Brinda (lehké křižníky NEWFOUNDLAND, HMNZS GAMBIA a 3 torpédoborce). Svaz kontradmirála Badgera, tvořený 3 bitevními loděmi (IOWA, MISSOURI, WISCONSIN), 2 lehkými křižníky (DAYTON, ATLANTA) a 8 torpédoborci, ostřeloval v noci na 16. 7. druhé největší japonské ocelárny v Muroranu. V noci na 18. 7. ostřeloval stejný svaz, posllený bitevními loděmi NORTH CAROLINA a ALABAMA, průmyslový komplex Hitači (100 km severně od Tokia), zatímco britská bitevní lod KING GEORGE V se 2 torpédoborci si vzala za ci1 jiný závod o 10 km severněji. Při dalších útocích palubního letectva na cile v Japonsku byl TF 38 posílen britským operačním svazem TF 37.s Tento svaz pod velením viceadmirála Rawlingse vyplul l. 7. z ostrova Manus ve složení: bitevní lod KING GEORGE V (vlajková), letadlové lodě FORMIDABLE, VICTORIOUS, IMPLACABLE, křižníky NEWFOUNDLAND, HMCS QUEBEC, HMNZS GAMBIA, HMNZS ACHILLES, EURYALUS, BLACK PRINCE a 15 torpédoborců.y TF 37 vytvořil 16. 7. nejsevernější operační svaz 3. lodstva. Prvním cilem byla letiště v severním Japonsku, později japonské lodě v oblasti Ósaky. TF 37 provedl 24. 7. celkem 416 vzletů a 227 letounů FAA proniklo nad japonské vnitřní moře. Zaútočily na letiště Jokušima na Šikoku a na eskortní letadlovou lod KAIJÓ, kterou těžce poškodily. Potopily také 2 eskortní lodě. Za soumraku 25. 7. se asi 30 japonských bombardérů Grace pokusilo zaútočit na britské lodě v době návratu letadel FAA, byly však odraženy (s pomocí nočních stíhaček z USS BON HOMME RICHARD). Americké palubní letectvo se soustředilo na japonské válečné lodě. Již 18. 7. byl v Jokosuce potopen obrněný křižmk KASUGA a těžce poškozeny bitevní lod NAGATO a obrněný křižník AZUMA. Nálety vyvrcholily 24. a 28. 7. útoky na Kure a Kóbe. Jen 24. 7. vzlétlo z palub letadlových lodí TF 38 celkem 1747 letadel. Poblíž Kure klesla po zásahu neméně 12 pum ke dnu bitevní lod HJUGA, u Kurihašidžimy letadlová lod AMAGI, u Kure se po zásahu 3 pum potopil křižník TONE, tamtéž skončil na dně i obrněný křižník IWATE. Americké letouny prakticky zničily nedostavěné letadlové lodě ASO (v Kure) a IKOMA (v Kóbe). Poškozeny byly bitevní lodě ISE a HARUNA, jež klesly ke dnu 28. 7. poblíž Kure, zasaženy desítkami pum. Toho dne se po dalších zásazích vrak AMAGI převrátil, nové škody utrpěl v Kure křižmk AOBA, zatímco lehký křižnik ÓJODO se potopil. Těžce poškozena byla letadlová lod KACURAGI, ke dnu klesl obrněný křižník IZUMO. Poškozen byl křižník KITAKAMI, 5 torpédoborců a další menší lodě. Po těchto útocích přestalo Císařské námořnictvo prakticky existovat. Koncem července již spojenecké námořní sily operovaly v japonských vodách bez omezení. V noci na 25.7. ostřeloval svaz kontradmirála J. C. Jonese (PASADENA, SPRINGFIELD, WILKES-BARRE a ASTORIA) námořní hydroplánovou základnu na mysu Šionomisaki. Ve dnech 29. a 30. 7. zaútočil TF 37 na japonské základny na jižním Honšú, vyřadil z provozu přístav Harima a na námořní základně Maizuru v Japonském moři potopil fregatu OKINAWA, několik válečných a 12 obchodních lodí. Do ostřelování pobřeží se v té době pouštěly již i spojenecké torpédoborce. Například v noci na 31. 7. pronikla americká 25. eskadra torpédoborců (nám. kpt. J. W. Ludewig) do zálivu Suruga a ostřelovala hlimkárnu v Šimizu. V následujícím týdnu bránilo spojeneckým operacím špatné počasí (3. lodstvo se úspěšně vyhnulo dalšímu taj 300 funu) a palubní letectvo obnovilo útoky na Japonsko až 9. 8., kdy se zaměřilo na severní Honšú. Japonci tam soustředili 200 bombardérů, jež měly dopravit 2000 vojáků na Mariany v sebevražedné akci proti základnám B-29. Spojenecký úder tuto operaci zhatil, TF 38 hlásil 9. 8. zničení 251 a poškození 141 letadel. Toho dne došlo k poslednímu úspěšnému útoku kamikaze na torpédoborec BORIE (48 padlých a 66 raněných). Britské palubní letouny napadly 9. 8. japonské lodě v zálivu Onagawa, kde potopily fregatu AMAKUSA a několik obchodních lodí. Při tomto útoku se vyznamenal kapitán-poručík Robert H. Gray, velitel 1841. perutě stíhaček Corsair z FORMIDABLE (posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem). K poslednímu útoku spojeneckých palubních letadel na Japonsko došlo 13. 8. a jeho cílem bylo Tokio. Tohoto útoku se již nezúčastnil celý TF 37, nýbrž jen jeho část, jež byla po dohodě admirálů Nimitze a Frasera zařazena přímo do operačmho svazu rychlých letadlových lodí (TF 38) viceadmirála McCaina jako operační skupina TF 38.5 (viceadmirál Rawlings). Tuto skupinu tvořila bitevní lod KING GEORGE V, letadlová lod INDEFATGABLE, křižníky NEWFOUNDLAND a HMNZS GAMBIA, 6 britských a 2 australské torpédoborce.s Brzy ráno 15.8. vystartovala spojenecká palubní letadla k dalšímu útoku na Tokio, v 06.00 však admirál Nimitz nařídil přerušit letecké operace, protože Japonsko projevilo ochotu kapitulovat. Krátce nato vydal všem jednotkám amerického námořnictva rozkaz, aby ukončily ofenzivní akce proti Japonsku. Odpoledne 15. 8. a ráno 16. 8. se nad loděmi TF 38 znovu objevily japonské letouny. Kamikaze, kteří se nechtěli smiřit s ukončením války, se pokoušeli o poslední útok. Byl mezi nimi i velitel 5. vzdušného lodstva viceadmirál Ugaki. Všechna letadla byla sestřelena, aniž způsobila jakékoli škody. A tak se poslední spojeneckou lodí zasaženou Japonci stala ironii osudu bitevní lod PENNSYLVANIA, před válkou vlajková lod amerického námořnictva a veterán osudného útoku na Pearl Harbor 7.12. 1941. U Okinawy, na kotvišti nazvaném Američany Bucknerův záliv, byla 12. 8. ve 20.45 zasažena na zádi torpédem osamělého japonského letounu. Padlo 20 námořmků, mezi raněnými byl i viceadmirál Jesse Oldendorf. 4.4. Na Indickém oceánu Po odplutí britského Tichomořského lodstva do Austrálie zůstalo na Indickém oceánu Východoindické lodstvo (admirál A. Power), tvořené počátkem roku 1945 bitevními loděmi QUEEN ELIZABETH a RICHELIEU, bitevním křižníkem RENOWN, 5 eskortními letadlovými loděmi, 8 křižníky a 24 torpédoborci. Jeho úkolem byla podpora spojenecké ofenzivy v jihovýchodní Asii. Harmonogram z konference "Octagon" v Quebecu na podzim 1944 předpokládal vylodění v Malajsku a tažení na Singapur, který chtěli Britové dobýt ještě před koncem války proti Japonsku, tehdy předvídaném na jaro 1946. Aby mohlo toto tažení včas začít, bylo nutné zahájit co nejdříve ofenzivu v severní Barmě a na arakanském pobřeží. I Ofenziva v Barmě Po odražení japonské ofenzivy u Imphalu v létě 1944 dostala japonská vojska v Barmě výlučně defenzivní úkoly. Nový velitel Barmské oblastní armády, generálporučik Hjótaró Kimura, měl držet jižní Barmu jako boční zajištění japonské Jižní skupiny armád (maršál Terauči). Pro tento úkol disponoval 10 japonskými divizemi, 2 samostatnými bri e 301 gádami a 2 divizemi Indické národní armády, zformované indickým nacionalistou Subhásčandrou Bosem. Dlouho odkládaná ofenziva v Barmě začala v listopadu 1944, kdy britská 14. armáda (genpor. W. Slim) zahájila útok směrem k řece Iravádí a čínská vojska (genpor. D. Sultan) postupovala k "barmské cestě". XV. sbor (genpor. P. Christison) útočil na arakanském pobřeží, podporován indickými námořními silami a několika torpédoborci a šalupami Východoindického lodstva, jež prováděly taktické výsadky na pobřeží. Již 3.1.1945 se 3. brigáda commandos (brig. gen. C. Hardy) vylodila na ostrově Akyab, kde obsadila důležitá letiště, 12.1. následoval výsadek téže brigády u Myebonu (40 km jižně od Akyabu). Od 16. l. probíhaly výsadky 26. indické divize (genmjr. H. M. Chambers) na ostrovech u pobřeží Arakanu, podporované křižníky a torpédoborci. Postup 14. armády měla usnadnit rozsáhlá výsadková operace "Dracula" u Rangúnu, do níž mělo být nasazeno 6 divizí. Takové síly však nebyly v jihovýchodní Asii k dispozici a admirál Mountbatten musel 23. 2. operaci odvolat.H Po úspěchu dalšího útoku 14. armády se zdálo, že útok na Rangún z moře je zbytečný a admirál Mountbatten proto navrhl zahájit operace v Malajsku. V červnu se měly 2 divize vylodit na šíji Kra (operace "Roger"), v říjnu mělo následovat vylodění 4 divizí na západním pobřeží Malajska (operace " Zipper") a v prosinci až dubnu 1946 útok na Singapur (operace "Mailfist"). Nové komplikace na barmské frontě po stažení čínských vojsk však vedly k rozhodnutí podniknout operaci "Dracula" alespoň omezenými silami. Výsadek 26. indické divize byl naplánován na 2. 5. a kryly ho hlavní sily Východoindického lodstva. Blízké krytí invazmho svazu W (kontradmirál B. C. S. Martin) tvořily 4 eskortní letadlové lodě, 2 křižníky a 4 torpédoborce, vzdálené 2 bitevní lodě (QUEEN ELIZABETH, RICHELIEU), 4 křižníky a 6 torpédoborců, jež 30. 4. ostřelovaly japonské pozice na Nikobarách. Téhož dne potopila eskadra torpédoborců (komodor A. L. Poland) v Martabanském zálivu konvoj I1 japonských lodí s I.000 vojáky. Výsadek u Rangúnu proběhl bez odporu, protože Japonci město vyklidili a stáhli se k Moulmeinu. Tím byla prakticky celá Barma osvobozena. / Poslední operace Východoindického lodstva Vedle zajištění výsadkových operací mělo Východoindické lodstvo bránit Japoncům ve využití Malackého průlivu k zásobování a později evakuaci Barmy. V únoru, březnu a dubnu 1945 podnikly britské torpédoborce vždy dva výpady do Andamanského moře, kromě malých pobřežních plavidel však zastihly jen jeden konvoj (potopeny 2 malé parníčky a 2 stíhače ponorek). Také britské ponorky, operující v Malackém průlivu, nalézaly jen zřídka cile. Britské torpédoborce c7střelovaly několikrát japonské pozice na Andamanách a Nikobarách a na pobřeží Martabanského zálivu na severní straně ústí Malackého průlivu. Svaz viceadmirála Walkera (bitevní lodě QUEEN ELIZABETH, RICHELIEU, křižmk LONDON a 3 torpédoborce) ostřeloval 11. 4. Sabang na ostrově We severně od Sumatry. Zároveň napadly palubní letouny eskortních letadlových lodí EMPEROR a KHEDIVE cile na Andamanách a Sumatře. Po pádu Rangúnu se Japonci rozhodli evakuovat Andamany a Nikobary s pomocí těžkého křižmku HAGURO a torpédoborce KAMIKAZE. Po vyplutí ze Singapuru byly japonské lodě odhaleny v Malackém průlivu ponorkami STATESMAN a SUBTLE. První pokus admirála Walkera zastihnout je v průlivu 302 Desátého stupně nevyšel, protože britský svaz byl zpozorován japonským průzkumným letounem a HAGURO se stáhlo do Penangu. Po novém vyplutí na moře byl japonský křižník v noci na 16. 5. dostižen britskou 26. f7otilou torpédoborců námořmho kapitána M. L. Powera (SAUMAREZ, VERULAM, VENUS, VIRAGO, VIGILANT). Torpédoborce sledovaly HAGURO radarem a krátce po 01.00 na něj zaútočily. Salvy těžkých děl křižmku poškodily SAUMAREZ, britské lodě však vypustily ze vzdálenosti 2000 metrů celkem 38 torpéd, z nichž 7 nalezlo cil. Po těchto zásazích se HAGURO rychle potopilo (KAMIKAZE vyvázl). Počátkem června byl k dopravě vojáků mezi Singapurem a Batávii nasazen poslední nepoškozený japonský těžký křižník AŠIGARA (opět s eskortou KAMIKAZE). V úžině Bangka byl 8.6. napaden ponorkou TRENCHANT (Hezlet), jež vyslala proti křižníku salvu 8 torpéd. Po zásahu 5 z nich se AŠIGARA potopil. Koncem července se začali Britové připravovat na invazi do Malajska. Při tralování severního ústí Malackého průlivu se u Phuketu 24. 7. na minách potopila minolovka SQUIRREL a 26. 7. poslala tamtéž japonská letadla ke dnu minolovku VESTAL. Při jediném úspěšném útoku kamikaze na Indickém oceánu byla 28. 7. poškozena eskortní letadlová lod AMEER. Koncem července zaútočily britské miniaturní ponorky na těžké křižníky TAKAO a MJÓKÓ, jejichž oprava v Singapuru se chýlila ke konci. Ponorky STYGIAN a SPARK přivlekly z Labuanu k Singapuru miniponorky XE 1 a XE 3. Úpěchu dosáhla jen XE 3 (I. E. Fraser), která potopila TAKAO.H2) K britskému vylodění v Malajsku však již nedošlo, protože Japonsko přijalo bezpodmínečnou kapitulaci a 15. 8. zastavili spojenci ofenzivní akce. Viceadmirál Walker připlul 28. 8. před Penang s bitevní lodí NELSON, na jejíž palubě podepsali místní japonští velitelé 2. 9. kapitulaci. Následujícího dne vplul admirál Power na křižníku CLEOPATRA do Singapuru, kam o den později dorazily britské pozemní jednotky. V Singapuru také přijal 12. 9. admirál lord Mountbatten kapitulaci všech japonských ozbrojených sil v jihovýchodní Asii. Za nemocného maršála Teraučiho ji podepsal jeho náčelník štábu generálporučík Seiširó Itagaki, za japonské námořnictvo viceadmirál Sigeru Fukudome. 4.5. Operace ponorek v závěrečné fázi války v Tichomoří Rok 1944 znamenal pro japonské obchodní lodstvo katastrofu. Po ztrátě 3,8 milionů brt v tomto roce (z toho 2,5 milionu brt ponorkami) a 6,5 milionu brt od zičátku války (z toho 4,5 milionu brt ponorkami) mělo na začátku roku 1945 k dispozici jen necelé 2 miliony tun lodnlho prostoru, což zdaleka nestačilo krýt potřeby.H) Japonský dovoz surovin také rapidně klesal. Poněkud lepší byla na začátku roku 1945 situace v kapacitě tankerů, kde měli Japonci dosud k dispozici 860 971 brt (na začátku války 587 245 brt, maximální stav byl k 1. l.1944, totiž 873 070 brt). V roce 1945 však stav cisternového lodstva rychle klesal (k l. 4. na 562136 brt, k 1. 7. na 324 782 brt). / Triumf amerických ponorek Válka proti japonskému obchodnímu lodstvu byla triumfem amerických ponorek. Obrovské ztráty, jež Japonci v této válce utrpěli, však vedly k tomu, že úspěchy amerických ponorek v roce 1945 prudce poklesly, protože počet japonských lodí na moři se pronikavě snížil a ponorky si jen těž 303 ko hledaly kořist. Přestože operovaly prakticky kolem celého Japonska, v čínských vodách i u jihovýchodní Asie, byly často nuceny spokojit se s útoky na malá pobřežní plavidla, plachetní džunky nevyjímaje. Tabulka č. 30 Japonský dovoz v letech 1940-1945 (v 1000 t) uhlí železná bauxit železo sůl rýže dovoz ruda __a ocel _ _ celkem 1940 7 011 6 073 275 621 1 728 1694 22 039 1941 6 459 6 309 150 921 1438 2 232 20 004 1942 6 388 4 700 305 993 1499 2 629 19 402 1943 5181 4 298 909 997 1425 1 135 16 411 1944 2 635 2153 376 1097 989 783 10129 1945 548 341 15 170 386 151 2 743 Nejlepším příkladem toho, jak složitá byla již počátkem roku 1945 plavba japonských obchodních lodí, je konvoj, který vyplul 31.12.1944 z Japonska do Singapuru. Skládal se z 8 tankerů, 5 nákladních lodí a 8 jednotek 1. eskortmho lodstva. Již 8. l. byl konvoj v Tchajwanském průlivu napaden skupinou amerických ponorek (BARB, QUEENFISH a PICUDA), jež potopily tankery "Hikošima M." (2854 brt) a "Sanjó M." (2854 brt), muniční lod "Tacujó M." (6892 brt) a nákladní pasažérskou lod "Anjó M." (9256 brt). Konvoj se uchýlil na námořní základnu Takao na Tchajwanu, kde na něj 9. l. zaútočilo americké letectvo, jež potopilo 2 tankery a 2 nákladní lodě. Zbývající lodě byly včleněny do konvoje, jenž zamířil z Takaa k ostrovu Chaj-nan, ukryl se však v Hongkongu, kde byl znovu napaden americkým letectvem, jež zničilo 2 nákladní lodě a poškodilo 4 tankery, zásobovací lod KAMOI (potopena 5.4. v Hongkongu letectvem) a několik lodí eskorty. Z lodí původniho konvoje unikl jen tanker "Sarawak M." (5135 brt), který odplul v doprovodu 4 eskortních lodí z Hongkongu a 24. l. byl východně od malajského pobřeží napaden ponorkami BLACKFIN a BESUGO. Po zásahu torpédem na zádi dorazila poškozená lod 27.1. do Singapuru (zde však po opravě najela 19. 3. na minu a potopila se). Přes nedostatek cilů dosáhly některé americké ponorky v roce 1945 úspěchu. BESUGO (Wogan) potopila 6.1. u Singapuru tanker "Ničiei M." (10 020 brt), BARB (Fluckey) pronikla 23.1. do zátoky Ting-čchung-wan, kde napadla přibližně 30 obchodních lodí, zničila "Taikjó M." (5244 brt) a další poškodila. Jižně od Sanghaje poslala SPADEFISH (Underwood) 28.1. ke dnu transport SANUKI MARU (7158 brt) a fregatu KUME. Její úspěchy pokračovaly v únoru, kdy potopila 4. 2. "Tairai M." (4273 brt) a 6. 2. ještě "Šóhei M." (1092 brt). BOARFISH (Gross) poslala u přístavu Binhdinh 31. l. ke dnu tanker "Enki M." (6968 brt) a spolu s letouny USAAF transportní lod "Dajecu M." (6890 brt). GUAVINA (Lockwood) potopila u Malajska 7. 2. nákladní "Taigjó M." (6892 brt) a 20. 2. tanker "Eijó M." (8673 brt). Téhož dne poslala PARGO (Bell) ke dnu u mysu Varella torpédoborec NOKAZE, zatímco BLENNY (Hazzard) 26. 2. u Saigonu tanker "Amato M." (10 238 brt). BAYA (Jarvis) potopila 4. 3. u mysu 304 Varella tanker "Palembang M." (5236 brt), BASHAW (Simpson) u Hue 5. 3. tankery "Seišin M." (5239 brt) a "Rjóei M." (10 016 brt) a BLUEGILL (Barr) u vietnamského pobřeží 29. 3. tanker "Honan M." (5542 brt). Tyto ztráty přiměly japonské velení, aby upustilo od dalších pokusů dopravit palivo z jihovýchodní Asie do Japonska. BALAO (Worthington) potopila 19. 3. ve Žlutém moři tanker "Hakazaki M." (10 413 brt) a rybářský parníček "Daitó M." (156 brt) a poškodila transportní lod "Tacuharu M." (6345 brt). BLENNY poslala v Jihočínském moři 20. 3. ke dnu malé tankery "Nanšin M." (834 brt) a "Hosen M." (1039 brt) a rybářskou lod "Jamaguči M." (asi 500 brt). QUEENFISH (Loughlin) zaútočila 1. 4. v Tchajwanském průlivu v husté mlze na neznámý ci1 lokalizovaný radarem. Všechna 4 torpéda zasáhla a lod se rychle potopila. Byla jí nemocniční lod "Awa M." (11 249 brt), jejíž bezpečnou plavbu do Singapuru a zpět garantovala vláda USA (lod vezla potraviny a léky spojeneckým zajatcům v Malajsku a Indonésii) a o jejíž plavbě měli být ponorkoví velitelé informováni. Velitel ponorky byl později za nedbalost odsouzen válečným soudem. SEA DEVIL (McGivern) poslala 2. 4. ke dnu nákladní lodě "Taidžó M." (6866 brt) a "Nisšin M." (1179 brt) a pomocné lodě EDOGAWA MARU a TAMA MARU. U ostrova Soembawa v Jávském moři zaútočily časně ráno 7.4. ponorky GABILAN (Parham) a CHARR (Boyle) na křižmk ISUZU. Po zásahu torpédem z GABILANU klesla rychlost křižníku na 10 uzlů a začal se naklánět. Zásah dalších 3 torpéd z CHARRU ho pak poslal ke dnu. V posledních měsících války operovaly americké ponorky přímo u japonského pobřeží, cilem však byly většinou jen malé pobřežní lodě či rybářské parníčky. V červnu byly jedinými většími obchodními loděmi potopenými americkými ponorkami "Ošikasan M." (6892 brt), poslaná 13. 6. ke dnu ponorkou BONEFISH (Edge), "Eisó M." (6890 brt), potopená 1.6.6. ponorkou PIRANHA (Irvine), a "Eikan M." (6903 brt), zničená 26. 6. ponorkou PARCHE (Mc(rory). SPADEFISH (Germershausen) pak 13. 6. potopila omylem sovětský "Transbalt" (10 000 brt). V červenci a srpnu již americké ponorkv nalézaly cile jen ojediněle. HADDO (Lynch) poslala l. 7. u mysu Čangsan ke dnu 2 menší lodě (celkem 5326 brt), SENNET (C. Clark) potopila 28. 7. u přístavu Noširo 3 lodě (celkem 7063 brt) a 30. 7. "Juzan M." (6039 brt), PARGO poslala 8. 8. ke dnu "Rašin M." (5455 brt), a JALLAO (Icenhower) potopila 11. 8. "Teihoku M." (5794 brt). Posledmho úspěchu ve válce proti tonáži dosáhla ponorka TORSK (Lewellen), která 13. 8. potopila "Kaihó M." (873 brt). Tato ponorka také vystřelila poslední torpéda války v Tichomoří, když 14. 8. poslala ke dnu japonské korvety č. 47 a 13. V roce 1945 bylo ztraceno dalších 8 amerických ponorek (SWORDFISH, BARBEL, KETE, TRIGGER, SNOOK, LAGARTO, BONEFISH a BULLHEAD). Nezachránil se ani jediný námořník. / Operace japonských ponorek Úspěchy japonských ponorek byly v roce 1945 jen ojedinělé. Pokusy japonského velení vyslat je proti invaznímu lodstvu u Iwodžimy a později Okinawy skončily bezvýsledně při ztrátě většiny nasazených člunů. A tak lze mezi úspěchy počítat jen poškození obchodní lodě "Cavalier" (7800 brt) ponorkou RO 46 (npor. Tokunaga) 29. l. západně od Iby, poškození torpédoborce RENSHAW ponorkou RO 43 (npor. Cukigata) 21. 2., případně ještě poškození obchodní lodě "Marathon" 305 Tabulka č. 31 Úspěchy spojeneckých ponorek proti japonské plavbě v roce 1945 (počet potopených lodí/brt) _ __ _ americké leden 25/ 95 943 únor 21/ 57 329 březen 31 / 68 467 duben 24/ 60 790 květen 20/ 28 556 červen 50/100 700 červenec 17/ 32 917 _srpen 5/ 1 _5 433 celkem 193/460135 (7607 brt) neznámou ponorkou 21. 7. východně od Okinawy. Ponorka I 53 (Oba) potopila 24.7. ve Filipínském moři eskortní torpédoborec UNDERHILL (korv. kpt. R. M. Newcomb), jenž se po zásahu torpédem řízeným sebevrahem (Kaiten) rozlomil vpůli (zahynulo 112 mužů posádky včetně velitele). Největší úspěch japonských ponorek však přišcl až těsně před koncem války a změnil se ve velkou americkou tragédii. / Potopení křižníku INDIANAPOLIS Těžký křižník INDIANAPOLIS (nám. kpt. C. B. McVay) byl po poškození kamikaze u Okinawy opraven a vyslán ze San Franciska na Tinian se součástkami první americké atomové pumy, jež měla být svržena na Japonsko. Po splnění tohoto úkolu vyplul křižník 28. 7. ráno z Guamu do Leytského zálivu. Křižmk plul bez eskorty a v noci nekličkoval, protože obloha byla zatažená. Krátce před půlnocí 29. 7. se INDIANAPOLIS dostal přímo před torpédomety japonské ponorky I 58 (korv. kpt. M. Hašimoto), jež ve 23.32 vyslala proti křižníku ze vzdálenosti 1500 metrů salvu 6 torpéd. Dvě z nich zasáhla INDIANAPOLIS na pravoboku a vyrvala do boku velké díry. Zásahy způsobily selhání komunikačmho systému a lod plula nadále 45 sekund plnou parou vpřed, takže se do ní nahrnula spousta vody. Brzy se naklonila na bok a ve 23.50 potopila. Přibližně 800 až 850 mužů z posádky čítající 1199 mužů se dostalo do vody, nebyl však pro ně dostatek záchranných člunů a prámů. Křižník nikdo nepostrádal a nebyla tedy podniknuta pátrací akce. Teprve v 10.00 ráno 2. 8. objevil trosečmky letoun Ventura a v 16.30 přistál na místě létající člun Catalina. O půlnoci 2. /3. 8. dorazily americké lodě a v následujících hodinách vylovily z vody 316 mužů. Zahynulo 883 členů posádky, z toho asi 500 ve vodě. Vyšetřování vedlo k válečnému soudu s kapitánem McVayem, který byl odsouzen za to, že lod neplula klikatým kurzem (později omilostněn). Za prodlení v pátrání a zmaření stovek životů nebyl odsouzen nikdo. 306 5. KAPITULAC E JAP O N S KA Pád Tódžovy vlády v červenci 1944 ještě neznamenal definitivní vítězství japon-ských politiků usilujících o mír. Nový předseda vlády Koisó podmiňoval ukončení války alespoň částečným japonským vítězstvím na bitevním poli, naděje na ně však byly iluzorní. Invaze na Okinawu vedla 5. 4.1945 k pádu Koisóvy vlády a vytvoření nového kabinetu v čele s admirálem Suzukim, v níž se ministrem zahraničí stal vý-znamný zastánce míru Šigenori Tógó. Přestože i císař Hirohito byl nakloněn ukon-čení války, zůstavaly pozice militantních představitelů japonské armády a námoř-nictva, kteří chtěli vést válku až do konce, silné. Japonská veřejnost neměla o si-tuaci na frontě ani potuchy a propaganda Císařského hlavního stanu líčila i pád Okinawy jako strategickou výhodu pro Japonsko. Značnou překážkou ukončení války bylo, že spojenecký požadavek bezpodmí-nečné kapitulace Japonska ponechával otevřenu otázku postavení císaře. Mož-nost, že by byl císař sesazen nebo dokonce souzen, byla nepřijatelná pro všechny japonské politiky bez ohledu na to, jak realistický názor měli na válečnou situaci. Spojenci nebyli ovšem v této otázce jednotní a i Američané dlouho váhali (poža-davek sesazení Hirohita byl v USA velmi populární). / Plány invaze do Japonska Na jaře 1945 se porážka Japonska přiblížila rychleji než spojenci očekávali. Na konferenci v Quebecu v září 1944 odhadovali CCS, že po porážce Německa si vynucení kapitulace Japonska vyžádá 18 měsíců (ve skutečnosti stačily 3 měsíce) a předpokládali, že k tomu bude třeba obsadit mateřské území Japonska. Všeobecný plán této invaze (kódový název "Downfall") zahrnoval vylodění na Kjúšú (operace "Olympic"), kde mělo americké 5. lodstvo (admirál Spruance) k 1. 11. 1945 vylodit americkou 6. armádu (generál Krueger), vybudování leteckých základen na tomto ostrově a konečně vylodění na Honšú v oblasti Tokijského zálivu (operace "Coronet"), kde mělo americké 3. lodstvo (admirál Halsey) k 1. 3. 1946 vylodit jednotky americké 8. a 10. armády (v záloze byla ještě l. armáda přesunutá z Evropy). Pozemní operace měl řídit generál MacArthur, námořní operace admirál Nimitz. Plán předpokládal vystupňování bombardování Japonska, jež bylo úkolem amerického strategického letectva USSTAF generála Spaatze, tvořeného 20. (genpor. N. F. Twining) a 8. (genpor. J. H. Doolittle) leteckou armádou. Vedle palubmho letectva je podporovaly i letecké jednotky americké armády, námořnictva a námořní pěchoty z pozemních základen na Iwodžimě a Okinawě. Strategická bombardovací ofenziva postupně měnila japonská města ve spáleniště a hromady sutin. Již v únoru 1945 vyzkoušela americká 20. letecká armáda (tehdy genmjr. LeMay) na japonských městech zápalné pumy a od útoku 333 bombardérů B-29 na Tokio 9. /10. 3. (v jediném náletu 308 Plán operace " Olympic" (I.1 I.1945) spáleno 26 čtverečních kilometrů japonské metropole, zabito 130 000 obyvatel a milion připraven o přístřeší) se vypalování japonských měst stalo standardní metodou USAAF (USSTAF). Jediným limitujícím faktorem bylo, že nečekaně vysoká spotřeba vedla k nedostatku zápalných pum. Japonské hospodářství, škrcené ponorkami a námořní blokádou, se v létě 1945 pod údery ze vzduchu zhroutilo.s4 Přestože bylo zřejmé, že Japonsko nemůže ve válce pokračovat a veškerá výroba se pro nedostatek surovin zastaví, trvali militantní generálové a admirálové na tom, že je nutné bojovat až do konce, a přiměli nejvyšší válečnou radu, aby v tomto duchu přijala 8. 6. směrnici pro další vedení války.s5 S podporou císaře se toto rozhodnutí podařilo zvrátit a za přítomnosti Hirohita došla nejvyšší rada 22. 6. k závěru, r 309 že je naopak třeha usilovat o mír prostřednictvím neutrálních zemí. Hlavním prostředníkem měl hýt Stalin, sovětská strana však reagovala na japonské návrhy chladně. Sovětský svaz ostatně krátce poté potvrdil na konferenci v Postupimi (krycí název "Terminal") svůj závazek vstoupit do 3 měsíců po ukončení války v Evropě do války proti Japonsku. V průběhu konference vyzvali také 26. 7. představitelé 3 velmocí, jež již proti Jáponsku bojovali, Spojených států, Velké Británie a Číny, Japonce k okamžitému přijetí požadavku bezpodmínečné kapitulace. Jinak hrozili okamžitým a úplným zničením Japonska. / Svržení atomových pum Právě ve dnech konference v Postupimi byl ukončen vývoj americké atomové pumy (projekt "Manhattan"), jež byla 16. 7. úspěšně vyzkoušena na pouštní st.řelnici u Alamogorda v Novém Mexiku. Prezident Truman byl pevně rozhodnut použít atomovou pumu proti Japonsku, pakliže odmítne postupimské ultimátum. Protože Japonci nadále váhali s přijetím požadavku kapitulace bez záruk zachování pozice císaře, vydal Truman 2. 8. rozkaz pumu svrhnout. První puma (uranová) byla svržena v 09.15 ráno 6. 8. z bombardéru B-29 (plk. P. W. Tibbets) na Hirošimu. Výsledkem bylo zpustošení města a obrovské ztráty na životech. Na místě zemřelo 70 000 lidí, celkový počet obětí se odhaduje na 200 000. Druhá puma (plutoniová) byla svržena 9. 8. v 11.01 na přístav Nagasaki opět z bombardéru B-29 (mjr. C. Sweeney). Přestože se jednalo o ničivější zbraň, byl tentokrát počet obětí menší. Na místě zahynulo 40 000 lidí, celkový počet obětí se odhaduje na 74 000. / Přijetí bezpodmínečné kapitulace Ještě před výbuchem druhé atomové pumy dorazila do Tokia zpráva, že Sovětský svaz vypověděl 8. 8. Japonsku válku. Přesto nedokázali zastánci ukončení války přimět nejvyšší radu či kabinet k přijetí kapitulace. Rozhodnutí přinesla až konference ve 23.50 večer 9. 8. za přítomnosti císaře Hirohita. Suzukiho návrh na ukončení války podpořili jen Tógó a Jónai, zatímco Anami, Umezu a Tojoda byli kategoricky proti, Suzuki však bezprecedentně požádal o názor císaře a Hirohito se vyslovil jasně pro ukončení války. Jeho rozhodnutí schválil pak jednomyslně celý kabinet a v 07.00 ráno 10. 8. zaslala japonská vláda Spojeným státům, Velké Británii, Sovětskému svazu a Číně depeši, oznamující, že je připravena přijmout podmínky předložené v Postupimi za předpokladu, že nebude narušeno výsadní postavení císaře. Zastánci dalšfho boje se však stále ještě nevzdali a až do 14. 8. mařili formální přijetí kapitulace, přestože Spojené státy jménem spojeneckých velmocí slíbily, že postavení císaře bude zachováno. Teprve po přiletu 7 bombardérů, jež ráno 14. 8. svrhly na Tokio 5 milionů letáků s textem japonské depeše o přijetí kapitulace a americké odpovědi, potvrdil Hirohito své rozhodnutí z 10. 8. a nařídil je vtělit do císařského reskriptu. Ve 14.49 odpoledne 14. 8. oznámilo Rádio Tokio světu císařovo rozhodnutí a ve 22.50 podepsal Hirohito formální dokument o přijetf bezpodmínečné kapitulace. Vzápětf o tom byly uvědoměny spojenecké velmoci, které 15. 8. 1945 ukončily ofenzivní akce proti Japonsku. V Tokiu se sice skupinka radikálních zastánců války z ministerstva války pokusila (s vědomím, ale bez podpory Anamiho a Umezu) zvrátit vývoj vojenským pučem, ten však byl v zárodku po 310 tlačen zásahem velitele Východní oblastní armády generálporučíka Šizuiči Tanaky. V poledne vysilaly všechny japonské rozhlasové stanice projev císaře, který oznámil ukončení války. V 16.00 odpoledne 16. 8. podepsal Hirohito formální rozkaz všem jednotkám japonské armády a námořnictva, aby ukončily boj. Většina uposlechla, pouze někteří kamikaze v čele s viceadmirálem Ugakim odstartovali do útoku proti spojeneckým lodím. Jejich duchovní otec, viceadmirál Óniši, spáchal harakiri, stejně jako generál Anami a celá řada dalších vysokých důstojmků. Je nepochybné, že při přijetí japonské kapitulace sehrál císař Hirohito rozhodující roli a že použití atomových pum, jimiž Japonsko nedisponovalo a proti nimž nemělo žádnou protizbraň, mu poskytlo dodatečný argument. Na tom nic nemění skutečnost, že na Anamiho, Umezu a Tojodu neudělaly jaderné zbraně velký dojem (byli přesvědčeni, že Američané jich stejně víc nemají). Na druhé straně zůstává otázkou, zda by námořní blokáda a pokračující bombardování a ostřelování japonských měst bez nasazení jaderných zbraní přinutilo Japonsko ke kapitulaci dříve, než by došlo ke spojenecké invazi. Je však naprosto zřejmé, že toto bombardování a ostřelování by způsobilo větší lidské ztráty než dvě atomové pumy.s6 Navíc disponovalo Japonsko v polovině srpna 1945 stále ještě značnou vojenskou silou. K obraně mateřského území země bylo k dispozici 53 divizí a 35 brigád s celkem 2 350 000 muži, dalších 250 000 vojáků sloužilo v posádkách. Navíc zde bylo asi 1,5 milionu příslušníků Císařského námořnictva, sice bez lodí, ale s vůlí bojovat. Milice měla celkem 32 milionů příslušníků (totální mobilizaci podléhali muži od 15 do 60 let a ženy od 17 do 45 let), z nichž 4 miliony měly být začleněny přímo do vojenských jednotek. K dispozici bylo 10 000 letadel (z toho 5350 kamikaze), 7000 dalších bylo ve skladech či v opravě a 5000 kamikaze se cvičilo. Byly připraveny stovky sebevražedných pum Oka, tisíce sebevražedných motorových člunů a speciální jednotky sebevrahů pro boj s tanky. Podle japonských představ měl boj trvat dlouho (jen obrana císařského paláce v Tokiu byla plánována na rok) a po porážce v otevřeném boji měla následovat časově neomezená partyzánská válka. Americké velení mělo z fanatické obrany mateřského území Japonska značné obavy. Generál MacArthur sice nepochyboval, že s pomocí obrněných divizí přesunutých z Evropy rozdrtí na pláních u Tokia japonskou armádu, přesto však odhadoval, že Američané ztratí při útoku na Japonsko na 1 milion padlých, nezvěstných a raněných. Američané předpokládali, že budou muset v přímém střetnutí pobít přibližně 2,5 milionu japonských vojáků. I Okupace Japonska a formální ukončení války Americké plány na okupaci Japonska se připravovaly od konce července 1945 a neobešly se bez sporů. Admirál Nimitz schválil 25. 7. plán obsazení Tokijského zálivu a strategických bodů v Japonsku jednotkami 3. lodstva a námořní pěchoty ještě před příchodem okupačních vojsk generála MacArthura. JCS plán přijali, přestože MacArthur naléhal na to, aby jednotky armády, armádmho letectva, námořnictva a námořní pěchoty dorazily současně. Velké spory vyvolala otázka vyslání amerických vojsk do jiných oblastí Dálného východu. Velitel amerických vojsk v Číně, generál Wedemeyer, žádal počátkem srpna prioritu pro obsazení Mandžuska a čínských přístavů, jež by zabránilo proniknutí sovětských 311 a čínských komunistických vojsk do těchto oblastí, ve své snaze však neuspěl, protože generál MacArthur a admirál Nimitz dávali přednost vyslání okupačních vo,jsk do Japonska a Koreje. JCS sice naléhal na vyslání dvou divizí námořní pěchoty do Sanghaje, pro nedostatek lodmho prostoru to však nebylo před 30. 9. možné. A tak bylo pro akce v Číně uvolněno jen americké 7. lodstvo (admirál Kinkaid).s Mnohem aktivnější byli při obsazování pozic v Číně Britové. Již 15. 8. měl admirál Fraser rozkaz obsadit Hongkong, kam byla vyslána silná eskadra kontradmirála Cecila H. J. Harcourta (letadlové lodě INDOMITABLE, VENERABLE, VENGEANCE, bitevní lod ANSON, křižmky SWIFTSURE , BLACK PRINCE a 4 torpédoborce). Do Šanghaje vyslal Fraser eskadru kontradmirála Servaese (letadlová lod COLOSSUS, křižmky BERMUDA, ARGONAUT a 4 torpédoborce).ss Plány okupace Japonska vycházely z původní koncepce operace "Downfall". Ostrov Honšú východně od 135o v.z.d. byl přidělen 8. armádě (generál Eichelberger) a 3. lodstvu (admirál Halsey), západní Honšú, Kjúšú a Šikoku 6. armádě (generál Krueger) a 5. lodstvu (admirál Spruance), Hokkaidó obsazovaly jednotky 8. armády a Severopacifický svaz (viceadmirál Frank J. Fletcher), Koreu XXIV. armádní sbor (genmjr. J. R. Hodge) a 7. lodstvo (admirál Kinkaid). Vrchním velitelem spojeneckých sil byl již 14. 8. jmenován generál MacArthur, který byl také pověřen přijetím formální kapitulace Japonska v závěrečné ceremonii. Podrobnosti tohoto aktu byly projednány 19. 8. v Manile s generálporučíkem Toraširó Kawabem (zástupce náčelmka generálmho štábu). Ještě před formálním ukončením války kapitulovaly některé japonské posádky. Na ostrově 312 Americké 3. lod;stvo vplouvá clo Tokijského zálivu 313 ,/aponský ministr zahraniči Šiemicic podepi.sccje protokol o bezpoc/minečné kapitulaci Japonska Generál MacArthur podepisuje protokol o bezpodminečné kapitulaci Japonska Miri v Marshallových ostrovech se 22. 8. vzdalo 2395 japonských vojáků námořnímu kapitánu H. B. Growovi (LEVY), 29. 8. kapitulovaly zbytky japonské posádkv na Kerama Rettó a téhož dne se generálmajoru H. H. Johnsonovi (93. pěší divize) vzdali všichni Japonci na Halmaheře (36 700 vojáků a 5000 civilistů). Přibližně 2500 japonských vojáků na ostrově Marcus se 31. 8. vzdalo kontradmirálu F. E. M. Whitingovi (BAGLEY). Americké 3. lodstvo v čele s Halseyho vlajkovou lodí MISSOURI a vlajkovou lodí admirála Frasera DUKE OF YORK vplulo 27. 8. do zálivu Sagami. Minolovky pak vytralovaly ústí Tokijského zálivu. První jednotky americké armády vstoupily do Japonska 28. 8., kdy na letišti Acugi přistáli vojáci 11. vzdušné výsadkové divize. O den později zakotvily 3 bitevní lodě, 2 křižníky a torpédoborce před námořní základnou v Jokosuce, kde se vylodila námořní pěchota. Generál MacArthur přistál 30. 8. a zřídil velitelství v Jokohamě. Zde dojednal detaily formálnillo kapitulačmho aktu, stanoveného na 09.00 ráno 2. 9.1945. Za místo tohoto aktu zvolil admirál Nimitz bitevní lod MISSOURI.s Spolu s 257 dalšími spojeneckými válečnými loděmi byla zakotvena v Tokijském zálivu a její děla symbolicky mířila na Tokio. V 08.56 přivezl torpédoborec LANSDOWNE japonskou delegaci, jíž tvořili Mamoru Šigemicu, ministr zahraničí v nové vládě prince Tošihiko Higašikuniho, generál Jošidžiró Umezu, náčelník generálmho štábu armády, a zástupci ministerstva zahraničí, války a námořnictva (vždy po 3).9 Akt řídil generál MacArthur, přihlíželi mu generálporučíci Jonathan Wainwright a Arthur E. Percival (donucení v roce 1942 Japonci ke kapitulaci na Filipínách a v Singapuru), zástupci dalších spojeneckých zemí a obrovské množství amerických důstojmků a námořníků. V 09.04 podepsal Šigemicu protokol o bezpodmínečné kapitulaci japonských ozbrojených sil a po něm připojili své podpisy ostatní japonští zástupci. Potom podepsal generál MacArthur jako vrchní velitel spojeneckých sil a zástupci jednotlivých zemí. Za Spojené státy admirál Nimitz, za Čínu generál Su Jung-čchang, za Británii admirá1 Fraser, za Sovětský svaz generálporučílc Děrevjanko, za Austrálii generál Blamey, za Kanadu plukovmk Moore-Gosgrove, za Francii generál Leclerc, za Nizozemsko admirál Helfrich a za Nový Zéland air vice marshall Isitt. V 09.25 byla ceremonie kapitulace Japonska ukončena. Druhá světová válka tím formálně skončila. I Sovětské námořní operace v závěru války Na rozdíl od západních spojenců se Sovětský svaz na formality kolem kapitulace Japonska přiliš neohlížel a řídil se pouze vlastními politickými zájmy. Po vyhlášení války Japonsku zahájila sovětská vojska na Dálném východě (maršál Vasilevskij) 9. 8. útok do Mandžuska z několika směrů, využila své drtivé převahy nad Kwantungskou armádou (generál O. Jamada) a na hlavu ji porazila. Ofenzivní operace Rudé armády pokračovaly bez ohledu na ochotu Japonska kapitulovat až do 20. 8., kdy byla Kwantungská armáda přinucena se vzdát. Sovětské jednotky pak obsadily celé Mandžusko a bez ohledu na smlouvu uzavřenou 14. 8. s Čankajškovou vládou je později předaly do správy čínským komunistům. Operace na souši podporovalo Tichomořské lodstvo (admirál I. S. Jumašov) a Amurská flotila (kontradmirál N. V. Antonov).9z Úkolem Tichomořského lodstva bylo zprvu narušovat nepřátelské komunikace v Japonském moři, ničit lodě v severokorejských pří 314 Bitevni lodIOWA v Tokijském záliiu při přehlidce vitězstvi stavech, zabezpečit vlastní námořní spoje a nepřipustit vylodění nepřátelských výsadků na sovětském území.y Teprve když se ukázalo, že takto stanovené úkoly jsou nesmyslné, dostalo za úkol vylodit výsadky v severní Koreji, na Sachalinu a Kurilách. Po položení minových polí v Tatarském průlivu, Sachalinském zálivu, před Vladivostokem a před Petropavlovskem a zorganizování konvojového systému se Tichomořské lodstvo začalo věnovat výsadkům na korejském pobřeží, po kterém již od 10. 8. sovětská 25. armáda pronásledovala ustupující japonské jednotky. Průzkumný oddíl se 11. 8. zmocnil bez boje Juki (Unggi) a 358. prapor námořní pěchoty obsadil 12. 8. Rasin (Nadžin). Obě města Japonci vyklidili, odpor kladli jen na ostrovech u vjezdu do přístavu Rasin. Zde najela 14 8. na minu (americkou) minolovka TŠČ 279 a přistího dne ještě 3 obchodní lodě. Větší odpor kladla posádka námořní základny Seisin (Čchongdžin), kde začal 13. 8. výsadek jednotek 13. brigády námořní pěchoty (genmjr. V. P. Trušin). Akce trpěla rozvleklým vylodováním a teprve po výsadku hlavních sil 15. 8. byl odpor překonán. Námořní základna a pevnost Genzan byla obsazena 21. 8. již po kapitulaci Kwantungské armády. Na Sachalinu zaháil 56. střelecký sbor (genrpjr. A. A. Djakonov) 11. 8. útok na opevněné pásmo kryjící japonskou polovinu ostrova, nepodařilo se mu je však z chodu prolomit. Tvrdé boje trvaly do 18. 8., kdy se japonští vojáci začali pod vlivem zpráv o kapitulaci vzdávat. Ve snaze urychlit postup k jihu provedla Severotichomořská flotila (viceadmirál V. A. Andrejev) 16. 8. taktický výsadek u Toru (2 prapory) a 20. 8. u Mooky (113. střelecká brigáda). Ve snaze zabránit evakuaci Japonců na Hokkaidó byl ještě 25. 8. proveden výsadek v Otomari (3 prapory), toho dne však již japonské jednotky na Sachalinu kapitulovaly. Útok na Kurily byl zahájen výsadkem na nejsevernějším a nejvíce opev 315 v l. NAMORNI STRATEGIE Druhá světová válka byla globálním konfliktem, v němž se světové vodstvo stalo postupně dějištěm urputného zápasu o nadvládu nad vlnami i o námořní komuni-kace, zápasu, jehož výsledek zásadním způsobem ovlivnil celkovou strategickou si-tuaci. Válka se dotkla v menší či větší míře všech čtyř světových oceánů a většiny světových moří, nejaktivnější námořní operace však byly vedeny v západní části Tichého oceánu, v severní části Atlantského oceánu a v evropských vnitřních mo-řích. Z osmi velmocí, jež se války zúčastnily, bylo sedm zároveň nejsilnějšími ná-mořními mocnostmi (jen Čína neměla větší lodstvo) a námořní válka více či méně ovlivňovala jejich válečné úsilí. Platí to především o Velké Británii a Japonsku, jež byly díky své ostrovní poloze zcela závislé na námořních komunikacích a dovážely po moři nejen suroviny nutné pro válečnou výrobu, nýbrž i potraviny pro výživu obyvatel. Francie a Itálie nezá-visely sice tolik na dovozu po moři, jejich středomořské a zaoceánské državy však vyžadovaly zajištění námořmho spojení, bez něhož by byly dříve či později v pří-padě konfliktu ztraceny. I Německo muselo dovážet suroviny, na rozdíl od první světové války, kdy bylo německé hospodářství uškrceno britskou námořní bloká-dou, však tento problém řešilo technicky (výrobou náhražek), politicky (spoje-nectvím se Sovětským svazem) i vojensky (okupací Evropy), takže se plně projevil až v závěrečné fázi války. Autarkní ekonomika Spojených států nevyžadovala větší objem dovozu, vzhledem ke geografické poloze však nebylo nasazení ozbrojených sil USA na vzdálených bojištích možné bez zajištění námořních komunikací. Po-dobně soběstačné bylo i hospodářství Sovětského svazu, jenž byl klasickou konti-nentální velmocí, dodávky spojenecké pomoci však přicházely po moři, takže jeho nezávislost na námořní moci byla pouze zdánlivá. Stejně tomu bylo i s Čínou, kam směřovala spojenecká pomoc přes Indii (po souši či letecky), nejprve tam však mu-sela být dopravena po moři. l.l. Námořní moc v globální strategii Již od samého počátku války ovlivňovala námořní moc strategická rozhodnutí válčících mocností. Slabost německých námořních sil (podle plánu "Z" měla být jejich výstavba ukončena až v roce 1944) byla v počáteční fázi války faktorem limitujícím strategické možnosti Německa. Jediná německá strategická námořní výsadková operace v Norsku v dubnu 1940, provedená tváří v tvář britské námořní převaze, navíc zcela vyčerpala sily kriegsmarine. V létě 1940 stálo německé velení před problémem, jakým způsobem pokračovat ve válce proti Velké Británii. Drtivá převaha britského lodstva mohla být pro účely invaze na Britské ostrovy eliminována pouze nadvládou ve vzduchu, tu však luftwaffe nedokázala vybojovat a byla naopak v bitvě o Británii poražena. V situaci, kdy in 318 vaze do Anglie byla neproveditelná, nabídl velkoadmirál Erich Raeder alternativní možnost periferní strategie války ve Středomoří, jež měla vyčerpat omezené britské sily. Její úspěch však do značné míry závisel na diskutabilní slle a neověřených schopnostech italského námořnictva. Slabost německého námořnictva byla jedním z důvodů, proč se Hitler rozhodl tuto alternativu odmítnout a zahájit raději válku proti Sovětskému svazu, jež zásadním způsobem změnila strategickou situaci na evropském válčišti. Skutečnost, že Velká Británie disponovala silným válečným námořnictvem, sehrála tedy zásadní roli v jejím přežití v počátečním období války, ve kterém musela čelit německému útoku na své námořní komunikace a hrozbě, že italské lodstvo ovládne po porážce Francie větší část Středozemmho moře. Navíc dokázalo válečné námořnictvo vždy evakuovat poražené britské armády z evropského kontinentu. Až koncem roku 1941 se vstupem Japonska do války vytvořila strategická situace, k jejímuž zvládnutí neměly ozbrojené sily Britského impéria - a v prvé řadě britské námořnictvo, dostatek prostředků (tato situace byla ostatně již od konce 30. let strašákem britského CSC). Britové prostě nemohli vést najednou bitvu o Atlantik, zápas o Středozemní moře, tažení v severní Africe a boj o jihovýchodní Asii. Absence vyváženého britského lodstva na Dálném východě byla jednou z příčin rychlého pádu tamních britských držav včetně Singapuru. Když do války vstoupily Spojené státy, jež v roce 1941 disponovaly nejsilnějším válečným námořnictvem na světě a měly zdaleka největší kapacitu lodařského průmyslu, změnila se celková situace na světových mořích a oceánech jasně ve prospěch spojenců, přestože se tato skutečnost ještě v prvním půlroce války v Tichomoří neprojevila. Po zvratu v bitvě u Midway však americké námořnictvo vybojovalo do konce roku 1943 rozhodující převahu nad japonským lodstvem, jež umožnila americkému velení zahájit strategickou ofenzivu proti Japonsku ze dvou směrů, přičemž mělo vždy možnost volby místa a času dalšího úderu. Celková nadvláda nad světovým vodstvem nebyla ovšem na některých bojištích dostatečně využita. Platí to především o Středomoří, kde byly spojenecké operace jen řadou improvizovaných akcí bez jasnějšího strategického plánu. Navíc chyběl všem operacím na tomto bojišti odvážnější strategický či operační záměr.z Po přelomu v bitvě o Atlantik v květnu 1943 byly spojenecké námořní komunikace definitivně zajištěny, k čemuž přispěl i rozmach americké výroby obchodních lodí. Relativní dostatek lodního prostoru se ovšem nikdy nezměnil v absolutní nadbytek a problémy s kapacitou námořní dopravy zůstaly až do konce války jedním z limitujících faktorů spojenecké strategie. K tomu přistupoval ještě relativní nedostatek výsadkových prostředků, jež omezoval možnosti spojeneckých námořních výsadkových operací. Spojenecké velení tak bylo až do konce války nuceno pracovat se systémem priorit, kdy posílení logistiky či výsadkových kapacit na jednom bojišti znamenalo jejich zkrácení na bojišti jiném. Soustředění výsadkových prostředků pro invazi do Normandie v červnu 1944 si například vynutilo odložení invaze do Provence o dva měsíce. Prioritní přidělení těchto prostředků na evropské válčiště v roce 1944 pak znamenalo, že CCS museli rezignovat na brzké zahájení spojenecké ofenzivy v Barmě. Veškeré operace západních spojenců od přechodu do strategické ofenzivy v roce 1943 byly ovšem nadále úzce provázány s problémy námořní 319 ných Hitlerových armád na půdu Britských ostrovů a jejich dobytí ještě před zahájením tažení proti Sovětskému svazu a stejná slabost nedovolila Německu postavit se americkým ozbrojeným silám již na atlantických přístupech k evropskému válčišti. A námořní moc pak umožnila nejen návrat spojeneckých armád na evropský kontinent, nýbrž i dodávky rozsáhlé spojenecké vojenské pomoci Sovětskému svazu, jejichž význam pro sovětské válečné úsilí nelze rozhodně bagatelizovat (viz příloha č.1 ). moci a námořních komunikací. Primární příčinou byla geografická poloha Spojených států a Velké Británie. Zajištění nadvlády nad vlnami v místě plánovaných operací a bezpečnosti námořních komunikací bylo předpokladem úspěšného provedení prakticky všech spojeneckých ofenzivních operací včetně pozemních operací v severozápadní Evropě v letech 1944-45 a strategické bombardovací ofenzivy proti Německu. Jinak by totiž nebylo možné logisticky podporovat ani spojenecké armády bojující na západní frontě, ani bombardéry létající nad okupovanou Evropu. Námořní moc hrála tedy v globální strategii druhé světové války velmi důležitou roli. O jejím rozhodujícím významu pro výsledek válečných operací v Tichomoří jistě nikdo nepochybuje, sehrála však zásadní roli i ve válce v Evropě. Z pohledu suchozemského Středoevropana se sice může zdát, že o porážce Německa se rozhodovalo především na rozlehlých pláních východní Evropy, pouze slabost kriegsmarine však zabránila přesunu vítěz1.2. Boj o nadvládu nad vlnami Druhá světová válka tedy v zásadě potvrdila tradiční Mahanovy teorie o rozhodující roli námořní moci a nadvlády nad vlnami, přestože k dosažení této nadvlády již sloužily jiné prostředky, než si zastánci Mahanových teorii v řadách admirálů na počátku války představovali. V my,slení většiny z nich totiž stále ještě dominovala mohutná lodstva bitevních lodí, svádějících bitvy o námořní převahu podle vzoru bitev u Cušimy či u Skagerraku. Boj o nadvládu nad vlnami byl ovšem za druhé světové války mnohem komplexnější. Nástup letectva znamenal konec éry bitevních lodí (viz tabulka č. 32) a roli rozhodující kategorie bojových lodí převzaly lodě letadlové. V Tichomoří se palubní letectvo stalo rozhodující údernou silou námořní války a námořní bitvy byly často vedeny jen prostřednictvím letounů z letadlových lodí, takže lodstva se k sobě na dostřel děl vůbec nedostala. Nad mořem ovšem operovalo i letectvo ze souše, jež zasahovalo díky zvětšujícímu se doletu stále výrazněji do námořních operací. 320 Americká letadlová lodFRANKLIN po vstupu do slicžby Tabulka č. 32 Bitevní lodě potopené letectvem 1939-1945 x Vyzdvižena, ale oprava nedokončena. xxx 17o poškození hladinovými loděmi. xx Utržena příd s dělovou věží, sloužil jako plo- voucí baterie. Tabulka č. 33 Letadlové lodě potopené letectvem 1939-1945 Jméno Datum _Místo _ Typ letectva HERMES 9. 4.1942 Cejlon jap. palub. ŠÓHÓ 7. 5.1942 Korálové moře amer. palub. LEXINGTON 8. 5.1942 Korálové moře jap. palub. KAGA 4. 6.1942 Midway amer. palub. SORJÚ 4. 6.1942 Midway amer. palub. HIRJÚ 5. 6.1942 Midway amer. palub. AKAGI 5. 6.1942 Midway amer. palub. RJÚDŽO 24. 8.1942 Šalomoun. ostrovy amer. palub. HIJÓ 20. 6.1944 Filipínské moře amer. palub. PRINCETON 24.10.1944 Leyte jap. námoř. ZUIHÓ 25.10.1944 Leyte amer. palub. ZUIKAKU 25.10.1944 Leyte amer. palub. ČITOSE 25.10.1944 Leyte amer. palub. AMAGI 24. 7.1945 Kure amer. palub. Letectvo způsobilo za druhé světové války největší ztráty prakticky všech kategorii válečných lodí. Kromě 14 bitevních a 14 letadlových lodí (viz tabulka č. 33) potopilo či zničilo také 5 eskortních letadlových lodí,16 těžkých a 24 lehkých křižmků a 184 torpédoborců. 321 Vedle soubojů palubního letectva docházelo za druhé světové války ovšem i ke klasickým střetnutím hladinových sil, bitevních lodí, křižníků, torpédoborců. V Tichomoří byly poměrně časté noční bitvy, v nichž měli zprvu díky lepšímu výcviku a optice převahu Japonci, později však nabyli vrch Američané, disponující mnohem kvalitnějším radarem. Vedle 7 bitevních (viz tabulka č. 34) a 3 letadlových lodí (viz tabulka č. 35) potopily hladinové lodě 13 těžkých a 15 lehkých křižniků a 90 torpédoborců. Tabulka č. 34 Bitevní lodě potopené hladinovými loděmi 1939-1945 " Po poškození Ietectvem. Tabulka č. 35 Letadlové lodě potopené hladinovými loděmi 1939-1945 Jmé_no GLORIOUS HORNET ČIJÓDA " Po poškození letectvem. Do boje o námořní převahu zasáhly také ponorky, jež potopily či trvale vyřadily ze služby 3 bitevní (viz tabulka č. 36) a 9 letadlových lodí (viz tabulka č. 37),10 eskortních letadlových lodí, 8 těžkých a 24 lehkých křižníků a 70 torpédoborců. 322 Tabulka č. 36 Bitevní lodě potopené ponorkami 1939-1945 Tabulka č. 37 Letadlové lodě potopené ponorkami 1939-1945 Jméno Datum Místo Ponorka COURAGEOUS 17. 9.1939 Irsko U 29 ARK ROYAL 14.11.1941 Gibraltar U 81 YORKTOWN 7. 6.1942 Midway 1168" EAGLE 11. 8.1942 Alžír U 73 WASP 15. 9.1942 Guadalcanal I19 TAIHÓ 19. 6.1944 Filipínské moře USS ALBACORE ŠÓKAKU 19. 6.1944 Filipínské moře USS CAVALLA ŠINANO 29.11.1944 Tchaj-wan USS ARCHERFISH UNRJÚ 19.12.1944 Tchaj-wan USS REDFISH X Po poškození letectvem. V evropských vodách mělo britské námořnictvo od prvních dnů války značnou převahu nad německým, což mu umožňovalo uplatnit znovu jednu z rozhodujících zbraní první světové války, námořní blokádu. O efektivitě této zbraně svědčí skutečnost, že od roku 1943 museli Němci k dovozu životně důležitých surovin z Dálného východu používat výlučně ponorky. Německé námořnictvo se pro svou slabost nemohlo pustit do otevřeného zápasu o nadvládu nad mořem a muselo se spoléhat na to, že se mu podaří oslabit britskou námořní moc ponorkovou, leteckou a minovou válkou. Pouze boj v pobřežních vodách západní a severní Evropy, vedený lehkými námořními silami za spoluúčasti letectva, probíhal až do roku 1944 za přibližně rovných podmínek pro obě strany. Tato malá válka však nemohla zásadněji ovlivnit celkový poměr námořní moci. Jiná byla situace v evropských vnitřních mořích. Na Baltu si Němci podrželi námořní převahu prakticky až do posledních dní druhé světové války a na dlouhou dobu uzavřeli sovětské Baltské lodstvo do nejvýchodnějšího cípu Finského zálivu. Na překvapivě dlouhou dobu se Němcům podařilo ovládnout i Černé moře, přestože se německé (a zprvu i italské) lehké síly podporované nepřiliš kvalitním rumunským námořnictvem nemohly rovnat sovětskému Černomořskému lodstvu. Sovětskou převahu na moři však více než vyrovnala luftwaffe, jež si udržela nadvládu nad Černým mořem prakticky až do německé evakuace Krymu na jaře 1944. Boj o nadvládu nad Středozemním mořem, zahájený vstupem Itálie do války v červnu 1940, byl charakterizován na jedné straně neschopností italského námořnictva uplatnit svou celkovou převahu nad britským Středomořským lodstvem, na druhé straně opakovanou intervencí německého letectva, jež se postupně stalo hlavním protivníkem britských námořních sil. Symbolem zápasu o nadvládu nad Středozemním mořem se stala Malta. Tento opěrný bod v centrálním Středomoří se Britům nakonec podařilo ubránit, přestože byl ostrov v době největšího náporu luftwaffe jako námořní základna eliminován. Neuskutečnění invaze na Maltu bylo jednou ze zásadních strategických chyb mocností Osy za druhé světové války. Koncem roku 1942 dokázalo britské Středomořské lodstvo obnovit svou převahu, jež se po kapitulaci Itálie změnila v naprostou nadvládu spojenců nad Středozemním mořem. Dějištěm klasického zápasu o ná 323 mořní převahu byl Tichý oceán. Císařské námořnictvo využilo momentu překvapení na začátku války a dosáhlo nadvlády nad západním Tichomořím, opakovaně však nedokázalo využít své dočasné převahy k vítězství v rozhodující bitvě a utrpělo naopak zdrcující porážku v bitvě u Midway, jež zásadním způsobem zmčnila poměr sil v Tichomoří.4 Po období určité rovnováhy sil získalo americké námořnictvo v roce 1943 zařazenírn nových lodí (zejména letadlových) převahu a v sérii námořních bitev v roce 1944 vybojovalo nadvládu nad celým Tichým oceánem včetně jeho západní části, dosud ovládané Japonci. Po praktickém vyřazení japonského námořnictva z boje v bitvě u Leyte se hlavním protivníkem spojeneckých námořních sil stali kamikaze, kteří však nedokázali oslabit spojenecké lodstvo natolik, aby ztratilo svou nadvládu nad vlnami. 1.3. Boj o námořní komunikace Nadvláda nad vlnami ještě nezaručuje dané námořní mocnosti bezpečnost námořních komunikací, jež mohou být nadále vystaveny útokům námořních sil i mnohem slabšího protivmka. Boj o udržení (a přerušení) námořních komunikací byl v letech 1939-45 stejně významnou součástí námořní války jako boj o nadvládu nad vlnami. Zivotně důležitý byl zejména pro ty mocnosti, jež byly závislé na dovozu po moři, tedy především pro Velkou Británii a Japonsko. / Křižm7zová válka Boj proti námořním komunikacím nepřítele, jehož cilem je rušit jeho námořní dopravu zajímáním či potápěním obchodních lodí, se historicky nazývá křižníková válka. Nástrojem tohoto způsobu boje jsou lodě křižující na oceánech, později nazývané křižníky. Obecně ovšem mohou křižmkovou válku vést jakékoli ozbrojené lodě (nejen válečné), hladinové i ponorné. Boj proti britským námořním komunikacím byl za druhé světové války (podobně jako za první) hlavní německou zbraní ve válce proti Velké Británii. Zprvu hodlalo Německo vést klasickou křižníkovou válku pomocí hladinových válečných lodí a maskovaných ozbrojených obchodních lodí (pomocných křižníků), jejímž hlavním advokátem byl admirál Raeder. V počáteční fázi války operovaly na moři německé těžké lodě, jejichž úkolem bylo napadat spojeneckou plavbu. První z nich, "kapesní bitevní lodě" DEUTSCHLAND a ADMIRAL GRAF SPEE, vypluly již před zahájením války, později je následoval ADMIRAL SCHEER, těžký křižmk ADMIRAL HIPPER a dvojice bitevních lodí SCHARNHORST a GNEISENAU. Přes ztrátu ADMIRAL GRAF SPEE v takticky špatně vedeném střetnutí s britskými křižmky hodlalo Skl v roce 1941 křižníkovou válku vystupňovat současným nasazením několika těžkých hladinových lodí; akce však skončila fiaskem a zkázou bitevní lodě BISMARCK. Po potopení BISMARCKU byly operace německých těžkých hladinových lodí na Atlantiku přerušeny a pokračovaly pouze akce pomocných křižmků, jež byly v boji proti spojenecké námořní plavbě nakonec úspěšnější než klasické hladinové válečné lodě. 324 Tabulka č. 38 Ztráty spojeneckých a neutrálních obchodních lodí (počet lodí/brt) Příčiny ztrát Oblasti ztrát / Ponorková válka Indický oceán 1/ 706 24/ 173 416 15/ 99 531 20/ 73155 246/ 458131 205/ 724 485 214/ 550 745 82/ 486 324 26/ 132 967 50/ 322 802 8/ 57 523 __3/ 8 982 8/ 48 613 385/1789 870 515/1347 510 Tichomoří I Celkem 221/ 755 237 1059/ 3 991641 1299/ 4 328 558 1664/ 7 790 697 597/ 3 220137 205/ 1045 629 105/ 438 821 5150/21570 720 Speciální formou křižmkové války byla válka ponorková, kterou vedly proti námořním komunikacím nepřítele za druhé světové války prakticky všechny námořní mocnosti (snad s výjimkou Francie, jež k ní neměla před vstupem Itálie do války ve Středomoří, které bylo hlavní operační oblastí francouzského lodstva, vhodné podmínky), nejintenzivnější však byla německá ponorková válka proti námořní plavbě spojenců a americká ponorková válka proti Japonsku. Německo vedlo ponorkovou válku prakticky od zahájení války a záhy ji přeměnilo ve válku neomezenou, vedenou v rozporu s mezinárodními konvencemi, jež zakazovaly potápět neozbrojené obchodní lodě bez výstrahy. Nutno ovšem zdůraznit, že ostatní mocnosti vedly ponorkovou válku stejným způsobem a jejich ponorky potápěly své oběti také bez varování. Hlavním teoretikem a praktikem německé ponorkové války byl komodor (později velkoadmirál) Karl Ddnitz, který byl po celou dobu války velitelem německých ponorek (BdU). Ddnitzova teorie "války o tonáž" vycházela v zásadě z toho, že cilem ponorkové (křižmkové) války je snížit celkový objem lodního prostoru, jenž má protivmk k dispozici, na takovou úroveň, aby se jeho námořní doprava zhroutila, což ho 325 donutí ukončit válku. Podle této teorie nezáleželo na místě, kde byla lod potopena, ani na tom, zda byla prázdná či naložená (zničení nákladu bylo jen doplňkovým bonusem, nikoliv cílem). Rozhodující byl objem tonáže, o níž byl nepřítel připraven. Němečtí ponorkoví velitelé byli také hodnoceni podle množství zničené tonáže, nikoliv podle počtu potopených lodí (úspěchy ponorkových velitelů. jednotlivých zemí viz příloha č. 2). Později DOnitz vykalkuloval, že k porážce Británie je třeba potápět nejméně 750 000 brt spojenecké tonáže měsíčně. Tento ci1 se však nepodařilo naplnit. Dokonce i v kritickém roce 1942 ztratili spojenci "jen" 7 790 697 brt (celkem 1664 lodí), z čehož 5 686 107 brt (celkem 1097 lodí) potopily ponorky Osy (naprostou většinu německé čluny). Dnitz navíc podcenil výrobní kapacity USA, kde se již v roce 1942 rozjela proudová výroba obchodních lodí natolik, že koncem roku začala řevyšovat průběžné spojenecké ztráty. Navíc se od srpna 1942 snižovala efektivita německých ponorek a po přelomu v bitvě o Atlantik v květnu 1943 rapidně klesla. Za celou válku potopily ponorky Osy 2828 spojeneckých a neutrálních obchodních lodí o celkové tonáži 14 689 231 brt, z toho německé ponorky přibližně 14 milionů brt. Za tento úspěch zaplatila Osa ztrátou 996 ponorek (viz tabulky č. 39, 40, 41). Tabulka č.39 Ztráty německých ponorek od 1. 9.1939 do 8. 5.1945 Příč_in_a ztráty 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 Celkem Hladinové lodě 5 11 24 33 59 68 46 246 Letadla - 2 3 37 140 68 40 290 Lodě plus letadla - 2 2 6 13 23 2 48 Ponorky 1 2 1 2 5 7 3 21 Nálety - - - - 2 24 36 62 Letecké miny - - - 3 1 8 4 16 Námořní miny 3 2 - - - 1 3 9 Jiné _ - 5 5 6 17 43 17 93 ; Celkem 9 24 35 87 237 242 151 785 Tabulka č.40 Ztráty italských ponorek od 10. 6.1940 do 9. 9.1943 Příčina ztráty 1940 1941 1942 1943 Celkem Hladinové lodě 12 12 15 15 54 Letadla 3 1 4 6 14 Lodě plus letadla 2 1 1 1 5 Jiné 3 4 2 2 11 Celkem 20 18 22 24 84 326 Tabulka č. 41 Ztráty japonských ponorek od 7.12.1941 do 15. 8.1945 Příčina ztráty 1941 1942 1943 1944 1945 Celkem Hladinové lodě - 11 18 41 15 85 Letadla 1 - - 3 6 10 Lodě plus letadla - 1 - - 2 3 Miny - 1 2 - 1 4 Jiné 2 3 7 _ 10 3 25 Celkem 3 16 27 54 27 127 Ponorkovou válku vedli také spojenci. V evropských vodách operovaly především britské, v Tichomoří americké ponorky. V letech 1939-45 potopily spojenecké ponorky ve vodách severní a západní Evropy od Norska po Gibraltar celkem 104 lodě (318 387 brt), což představovalo jen necelých 10 % tonáže v těchto vodách ztracené (celkem potopeno 1821 lodí/3 230120 brt, z toho na minách 604 lodí/660 533 brt a navíc ještě 251 lodí válečných či pomocných). V letech 1940-45 potopily britské ponorky ve Středomoří 361 obchodních lodí (1157 tisíc brt). Celkové skóre britských ponorek za druhé světové války činilo 493 obchodních lodí (1 524 000 brt), 6 křižníků,16 torpédoborců, 35 ponorek a 112 menších válečných lodí a plavidel. Za tento úspěch zaplatilo britské ponorkové lodstvo ztrátou 74 ponorek, na nichž padlo 3142 námořníků a 359 dalších bylo zajato. Vyčíslit úspěchy sovětských ponorek je vzhledem k nedostatku spolehlivých pramenů obtížné, nejnovější publikace uvádějí potopení 160 německých či neutrálních lodí o 402 437 brt při ztrátě 109 sovětských ponorek. Největšího úspěchu dosáhla americká ponorková válka proti Japonsku, přestože byla v prvních dvou letech války v Tichomoří limitována špatnou kvalitou amerických torpéd. Válka vedená spojenci proti námořním komunikacím Japonska způsobila obrovské ztráty japonského obchodního locYstva a ochromila japonský dovoz. Japonsko ztratilo 2615 obchodních lodí (8 924 195 brt), z čehož spojenecké ponork potopily 1154 lodí (4 870 317 brt). Takové ztráty nedokázal japonský lodařský průmysl nahradit, přestože se jeho produkce za války zvýšila o 250%. V letech 1941-45 vzrostla tonáž japonského obchodmho lodstva o 4 123 777 brt (postavené i ukořistěné lodě), zatímco ztráty bojovou činností nepřítele dosáhly 8 617 234 brt (zbytek jsou jiné či neznámé příčiny). Stav japonského obchodmho lodstva klesl do konce války zhruba na čtvrtinu předválečného (z 5 996 657 brt na konci roku 1941 na 1503 200 brt v srpnu 1945). Americké ponorky se o to zasloužily potopením přibližně 57% ztracené japonské tonáže.o Američané ztratili za války 52 ponorek, ze 14 700 důstojmků a námořmků, kteří u ponorkového lodstva sloužili, jich 3505 padlo.lo 327 Tabulka č. 42 Výsledky ponorkové války proti Japonsku 1941-1945 Rok_ Potopeno lodí/brt (Alden) lodí/brt (Roscoe) 1941 6/ 23149 6 / 31693 1942 136/ 577 786 133,5/ 561472 1943 307/1366 977 308 /1366 962 1944 571/2 546 844 548,5/2 460 914 1945_ _ 198/ 464 844 _ 156,_5/ 449 276 celkem 1218/4 979 600 1 152,5/4 870 317 1.4. Výsadkové operace Velmi významnou roli hrály za druhé světové války námořní výsadkové operace, uskutečňované většinou v podmínkách námořní převahy či nadvlády (jedinou výjimkou byla německá invaze do Norska, provedená, jak bylo zmíněno výše, navzdory britské námořní převaze). Vzhledem k charakteru válčiště byla válka v Tichomoří vlastně sledem výsadkových operací obou stran (pozemní fronty zde byly pouze v Barmě a v Číně), námořní výsadky však hrály zásadní roli také na válčišti evropském (Středomoří, invaze do Normandie). Námořním výsadkům obvykle předcházelo vedle bombardování ze vzduchu i ostřelování z moře, při kterém se uplatnily vedle tradičních kategorii válečných lodí (bitevní lodě, křižmky, torpédoborce) i monitory a výsadková plavidla vyzbrojená zejména raketomety. Podpora lodního dělostřelectva hrála důležitou roli i při vlastním vylodění úderných vln na břeh. Na druhé straně se potvrdila zkušenost z první světové války, že ani moderní bitevní lodě nemají velkou šanci na úspěch proti pevnostním dělům velké ráže (viz ostřelování Cherbourgu). Pro výsadkové operace vyvinuli spojenci za druhé světové války obrovské množství specializovaných výsadkových prostředků. K místu vylodění byla vojska převážena velkými výsadkovými loděmi včetně dokových, z nichž potom úderné vlny vyrážely ke břehu ve výsadkových člunech. Vojenská technika se dopravovala na výsadkových lodích pro tanky různých velikostí. Přímou podporu poskytovaly nejrůznější výsadkové lodě a čluny dělové, minometné či raketometné. Americká námořní pěchota používala v Tichomoří obojživelné obrněné transportéry, nejrůznější obojživelná vozidla se objevila i na jiných bojištích. Pro řízení výsadkových operací stavěli spojenci speciální velitelské lodě, zajištující spojení při stále složitější organizaci výsadků. Obojživelné operace se za druhé světové války staly nejnázornějším příkladem těsné spolupráce námořnictva, letectva a pozemních sil v moderní válce. Schopnost vylodit svá vojska na břeh obsazený a hájený nepřítelem poskytovala spojeneckému velení celou škálu strategických možností. V Tichomori byla uplatněna strategie "žabích skoků", při níž byly nejsilnější japonské pozice obcházeny a neutralizovány námořní blokádou a leteckými útoky. Tato strategie však byla koncem války opuštěna a nahrazena strategii přímého úderu, jež byla dominantní pro americké představy války na evropském bojišti již od samého počátku. Možnosti obojživelných operací tak nebyly ze strategického pohledu spojenci za druhé světové války plně využity. 328 329 Americké LST u břehů Iwodžimy / V / 2. NAMORNI OPERAC E A TAKTIKA V průběhu druhé světové války se podstatně změnila organizace operačních jed-notek lodstva. Tradiční členění do eskader, divizí a flotil sice zůstalo formálně za-chováno, lodě však operovaly v rámci operačních svazů či skupin tvořených jed-notkami různých kategorii. Nejdále dospěl tento trend v americkém námořnictvu, kde se jednotlivá lodstva členila na operační svazy (Task Force), ty dále na ope-rační skupiny (Task Group) a ty případně ještě na operační jednotky (Task Unit). Jádrem úderných uskupení se staly letadlové lodě, kryté bitevními loděmi, křižní-ky a torpédoborci. V boji zaujímala tato uskupení kruhovou sestavu, v níž ostatní lodě chránily letadlové lodě před útoky letadel (torpédoborce tvořily zároveň protiponorkovou clonu). Nebývale vzrostl prostorový i časový rozsah námořních operací. Tankování na moři zvětšilo akční rádius prakticky všech kategorii válečných lodí, později k němu přistoupilo i doplňování střeliva a zásobování. Rozvinutí logistického systému umožnilo americkému námořnictvu, aby svaz rychlých letadlových lodí (TF 38 či 58), tvořící jeho hlavní údernou silu ve válce v Tichomoří, operoval prakticky nepřetržitě ve značné vzdálenosti od vlastních námořních základen. Doplňování paliva, střeliva, proviantu, vody, leteckého parku či pilotů se stalo rutinní součástí jeho operací. Navíc byly předsunuté základny (Eniwetok, Ulithi, Leytský záliv a Okinawa) vybaveny opravárenskými kapacitami včetně plovoucích doků schopných pojmout i bitevní lodě, takže poškozené lodě odplouvaly k opravám do vzdálených loděnic na americkém kontinentě jen v případě skutečně velmi vážných poškození. Zvýšila se i důležitost průzkumu, v němž hrálo primární roli letectvo (letadla ze souše, létající čluny či palubní letouny). Odhalení nepřítele, at již vizuálně nebo detekčními prostředky, bylo základním předpokladem pro účinné nasazení vlastních sil. Zásadní význam mělo brzké objevení nepřítele ve střetnutích letadlových lodí, které umožňovalo zasazení prvmho úderu, jehož cilem bylo zničit či vyřadit nepřátelské letadlové lodě dříve, než z nich odstartuje úderná vlna letadel. Včasné odhalení nepřítele však mělo často rozhodující význam i v klasických bitvách hladinových lodí a samozřejmě i v ponorkové válce. Nebezpečí hrozící všem lodím ze vzduchu si vynutilo posílení protiletadlové výzbroje válečných lodí všech zemí a také složení leteckého parku na letadlových lodích se v průběhu války změnilo stálým zvyšováním podílu stf-. haček. Zpočátku tvořily 2/3 strojů bombardéry, na konci války se poměr obrátil, americké i japonské palubní stfhačky však byly většinou schopny nést i pumy (britské letadlové lodě byly v roce 1945 přezbrojeny americkými le- :31 tadly), takže úderná síla letadlových ; ; lodí se tím nesnížila. Taktika střetnutí hladinových lodí se ! 330 v průběhu války přiliš nezměnila. Při manévru se námořní velitelé nadále snažili položit klasickou "čárku na té" (například v bitvě u mysu Esperance, v první bitvě u Guadalcanalu či v průlivu Surigao), využít převahy rychlosti a palebné sily. Rozsáhle se používalo kouřové clony, zejména ve střetnutí se silnějším protivníkem. Z technických novinek ovlivnil taktiku boje hladinových sil v prvé řadě radar (viz níže oddi13). K velkým změnám došlo v průběhu války v taktice ponorek a protiponorkových sil. Útoky jednotlivých německých člunů na hladině v noci vystřídaly více či méně synchronizované útoky vlčích smeček", což si vyžádalo ze" jména posilení spojeneckých eskort (admirál Dnitz odmítal od samého počátku návrhy na to, aby se německé ponorky zaměřily ve svých útocích na eskortní lodě a vyřazením většího počtu těchto jednotek způsobily krizi britského konvojového systému). Rozšíření leteckého hlídkování na celou operační oblast severmho Atlantiku zahnalo postupně německé ponorky pod hladinu, kde se však po zavedení šnorchelu mohly poměrně bezpečně pohybovat, aniž by jim hrozilo odhalení (až do okamžiku útoku). Také americké ponorky operovaly v Tichomoří ve skupinách (většinou po třech), ponorkoví velitelé však při svých útocích spoléhali stále více na radar a vysílali často torpéda proti cílům, jež vůbec neviděli. Znovu byla potvrzena zkušenost první světové války, že nejúčinnějším opatřením v boji proti ponorkám je zavedení systému konvojů. Zcela jasně se to ukázalo na Atlantiku v první polovině roku 1942, kdy se admirál King bránil zavedení konvojů u pobřeží USA, a v Tichomoří v roce 1944, kdy Japonci nedokázali zavést včas účinný konvojový systém. Zvětšení počtu eskortních lodí umožnilo zavést účinnější taktiku útoku na odhalenou ponorku, kdy jedna či několik lodí lokalizovaly ponorku detekčními prostředky (sonarem či radarem) a další prováděly vlastní útok. Zásadní význam pro bezpečnost konvojů mělo zavedení eskortních letadlových lodí do konvojové služby, jež umožnilo stálé letecké hlídkování nad konvojem a v jeho bezprostředním okolí, což prakticky znemožňovalo útok ponorek ve dne a znesnadňovalo dostižení konvoje v noci (ponorky musely ve dne zůstávat pod hladinou, kde měly nízkou rychlost, a dohánět konvoj v noci na hladině). / Úloha zpravodajství Vedle průzkumu, zejména leteckého, hrály v námořních operacích druhé světové války velmi důležitou roli i zpravodajské informace o záměrech a pohybech nepřítele. Nejdůležitějším zdrojem těchto informací bylo rádiové zpravodajství (sigint). Britské dešifrovací středisko v Bletchley Parku (GC&CS) dokázalo v průběhu války rozbít německý šifrovací stroj Enigma používaný všemi složkami wehrmachtu a zprvu namátkově, později pak průběžně poskytovalo britskému velení informace pocházející přímo z německých depeší, označované jako "Ultra". Zprávy "Ultra" sehrály zásadní roli v rozhodující fázi bitvy o Atlantik a přispěly k porážce německých ponorek. Na druhé straně rozbila i německá dešifrovací služba xB-dienst celou řadu spojeneckých šifer včetně britského námořního kódu používaného pro konvojovou službu a poskytovala v některých fázích války admirálu Dnitzovi základní údaje o pohybu spojeneckých konvojů a eskort. Bitva o Atlantik se tak často měnila v souboj dešifrovacích služeb. "Ultra" poskytovala množství informací také pro válku ve Středomoří, zejména o konvojích Osy do severní Afriky. Ty pak byly 331 e 3. TECHNICKY VYVOJ Velký vliv na námořní operace měl také zrychlený rozvoj vědy a technický vývoj v průběhu druhé světové války. Vedle konstrukce a stavby nových typů lodí, zdo-konalení dosavadních a zavedení nových zbraňových systémů se týkal především rozvoje detekčních prostředků, z nichž nejdůležitější byl radar. Využití radaru mělo dalekosáhlé důsledky jak pro vedení námořních operací, tak i pro vlastní tak-tiku námořmho boje (použití radaru pro řízení palby). / Konstrukce a stavba lodí Začátek války znamenal definitivní konec omezení velikosti lodí jednotlivých kategorii vyplývajících z Washingtonské smlouvy (mocnosti Osy se jimi již předtím stejně neřídily) a výtlak lodí dané kategorie stále narůstal.ll Objevily se také zcela nové kategorie lodí, zejména eskortních. V prvé řadě se jednalo o eskortní letadlové lodě, jejichž přestavba z obchodních lodí byla sice nouzovým řešením, nalezly však mnohostranné využití. Svou hodnotu prokázaly v boji proti ponorkám, při podpoře obojživelných operací i jako plovoucí záloha letadlového parku rychlých letadlových lodí. V bitvě u Samaru pak dokázaly, že v případě potřeby jsou schopné nahradit velké letadlové lodě i v boji proti hladinovým lodím. Nedostatek torpédoborců a nutnost jejich primármho nasazení jako doprovodu při operacích těžkých hladinových lodí vedl ke kontrukci a stavbě celé plejády typů spojeneckých eskortních lodí, jejichž prvořadým úkolem byl boj proti ponorkám. Velikost těchto lodí se v průběhu války postupně zvětšovala. Britové zpočátku nasadili do bitvy o Atlantik velké množství upravených či nově postavených rybářských lodí (trawlerů a whalerů), které záhy vystřídaly korvety a později ještě větší fregaty. Americké loděnice produkovaly v obrovském počtu eskortní torédoborce, fregaty a stíhače ponorek. Také Japonci stavěli v průběhu války stále větší množství eskortních lodí (eskortní torpédovky, fregaty a korvety). Německé námořnictvo používalo k doprovodu konvojů, plujících ovšem většinou pobřežními vodami, především stíhače ponorek, jež se však v některých případech svou velikostí rovnaly korvetám (KUJ). Všechna námořnictva používala v eskortní službě v případě potřeby běžně i minolovky. K výraznému pokroku došlo při konstrukci ponorek, zejména německých. Experimenty profesora Waltera s jednotným pohonem pro plavbu ponorky na hladině i pod vodou s využitím peroxidu vodíku nevedly sice ke konstrukci člunu schopného operačního nasazení, jeho práce však bylo využito při vývoji nových typů ponorek s mnohem výkonnějšími akumulátory a dynamičtějším tvarem trupu, což umožnilo podstatné zvýšení rychlosti a akčního rádia pod vodou (čluny typu XXI byly pod vodou stejně rychlé nebo rychlejší než většina 333 spojeneckých eskortních lodí). Přestože německé loděnice dokázaly vyrobit poměrně velký počet těchto nových elektrických ponorek, operačmho nasazení se dočkalo jen několik člunů pobřežmho typu XXIII (vyzbrojeného jen 2 torpédy) a jediný člun oceánského typu XXI, který vyplul na moře až v posledních dnech války v Evropě. Mnohem větší dopad mělo zavedení šnorchelu, který umožňoval ponorkám plout za pomoci jednoduchého zařízení v malé hloubce pod vodou na dieselové motory a unikat tak odhalení. Velký rozvoj zaznamenal vývoj malých podmořských bojových prostředků, "živých torpéd" a miniponorek. Nejúspěšnější v jejich využití byli Italové (na straně Osy i na straně spojenců) a Britové (útok na TIRPITZ či na TAKAO), německé malé bojové prostředky zdaleka nesplnily naděje, jež do nich německé velení vkládalo, přestože určitých úspěchů dosáhly. Japonci se zaměřili na torpéda řízená sebevrahy (Kaiten), jejich úspěchy však byly v porovnání s kamikaze minimální. / Zbraňové systémy Pokud jde o konstrukci letounů operujících nad mořem, at již palubních či startujících ze souše, směřoval jejich vývoj za druhé světové války především ke zvýšení rychlosti, doletu a únosnosti pum. V zásadě však vývoj palubních letadel neznamenal revoluční změnu (tou byl ažlnástup proudových letounů po válce). Vedle stále vzrůstající váhy pum používaných při útocích na válečné lodě přinesla druhá světová válka také zavedení řízených protilodních pum (německé PC 1400 X a Henschel Hs 293 či japonská sebevrahem řízená Jokosuka MXY7 Óka). Určité zvýšení váhy granátů a zvětšení dostřelu nastalo také u lodmho dělostřelectva, výrazněji to však neovlivnilo palebnou silu jednotlivých kategorii lodí (parametry některých děl viz příloha č. 3). Podobně tomu bylo i s torpédy, kde se však objevila celá řada technických novinek (parametry některých torpéd viz přlloha č. 4). Je zajímavé, že jak německé, tak i americké námořnictvo, jejichž ponorky dosáhly za druhé světové války zdaleka největších úspěchů, mělo velké problémy s kvalitou torpéd, přestože obě země patřily k technicky nejvyspělejším na světě. Problémy působila zejména magnetická torpéda, reagující na magnetické pole lodě. Navíc jim bylo možné poměrně snadno čelit odmagnetizováním lodních trupů, jež se stalo později běžným opatřením u všech spojeneckých lodí. Mnohem nebezpečnější byly jiné typy řízených torpéd. Zprvu Italové a později i Němci zavedli torpéda kroužící ve spirále, určená zejména proti konvojům (německé FAD). V roce 1943 nasadili Němci akustická torpéda "Zaunknig", reagující na hluk lodmho šroubu, používaná zejména v boji ponorek s eskortními loděmi. Přestože spojenci záhy vyvinuli účinné protiopatření ve formě zařízení přehlušujícího zvuk lodmho šroubu ("Foxer"), vlečeného za lodí, bránilo toto zařízení funkci sonaru a nebylo je možné používat při vyšších rychlostech. Akustická torpéda tak zůstala až do konce války účinnou zbraní německých ponorek. Téměř současně s německým torpédem " Zaunkdnig" zavedli spojenci do výzbroje protiponorkové akustické lep " " tecké tor édo Fido Američané ak podle německého vzoru vyvinuli vlastní akustické torpédo proti eskortám (Mark 27 ráže 483 mm). Na podobném principu jako torpéda fungovaly i nové typy magnetických a akustických min, reagujících také na změny v magnetickém poli při průjezdu lodě nebo na zvuk lodního šroubu. Obrana byla stejná jako proti přísluš 334 ným torpédům. Navíc vyvinuli Němci novou tlakovou minu (spojenci nazvanou "ústřice") reagující na změnu tlaku vody při průjezdu lodě, proti které se spojencům protizbraň najít nepodařilo. Všechny typy min včetně klasických kontaktních byly často opatřovány zpoždovacím mechanismem, aby vybuchly až při několikátém zaktivování, což mělo zabránit nepříteli v jejich zneškodnění. Podstatných změn doznaly i protiponorkové zbraně. Vedle klasických hlubinných bomb, svrhávaných ze zádi lodě či z letounu nad předpokládanou pozicí ponorky, se objevily na spojeneckých eskortních lodích speciální vrhače hlubinných bomb ("ježek" a "oliheň"), jež umožňovaly napadnout ponorku i před přídí lodě. Účinnou protiponorkovou zbraní letounů se staly neřízené rakety, později odpalované dozadu po průletu letounu nad člunem. / Detekční prostředky Obrovským rozvojem prošly detekční prostředky. Nemyslitelnou součástí všech spojeneckých námořních operací se stal radar, v jehož vývoji spojenci za druhé světové války mocnosti Osy zdaleka předstihli.4 Radar byl postupně montován nejen na všechny válečné lodě, nýbrž i do letounů hlídkujících nad mořem. Zásadní roli sehrál především v bitvě o Atlantik, a to nejen v boji proti německým ponorkám, nýbrž i proti hladinovým lodím (BISMARCK byl sledován po potopení HOODU radarem britských křižníků). Vybavení spojeneckých lodí a letadel účinnými radarovými přístroji druhé generace o vlnové délce 10 cm zahnalo německé ponorky ze severního Atlantiku a zavedení citlivého přístroje třetí generace o vlnové délce 3 cm odvrátilo koncem války i nebezpečí ponorek vybavených šnorchelem, jež mohly být těmito přístroji zachyceny i při plavbě pod hladinou. V Tichomoří vyrovnalo zavedení radaru na americké lodě v průběhu roku 1942 počáteční japonskou výhodu kvalitních nočních dalekohledů při nočních operacích. Radar poskytoval také včasné varování před japonskými leteckými útoky (v bitvách roku 1944 již odhaloval radar na amerických lodích nepřátelské letouny na vzdálenost přes 100 mil, což dávalo americkým velitelům dostatek času k zorganizování stíhací obrany). Zavedení dělostřeleckých radarů na bitevních lodích a křižnících umožnilo Američanům vést efektivní palbu i v situaci, kdy během nočních střetnutí nepřítele neviděli (bitva v průlivu Surigao). Svou roli sehrál radar i v boji s japonskými ponorkami. Vedle radaru sehrál v první fázi války důležitou roli při odhalování nepřátelských lodí i vysokofrekvenční zaměřovač (HF/DF čili "huff-duff"), umožňující zaměřit zdroj rádiového vysilání a objevit nepřítele v případě, že přerušil rádiové ticho (německé ponorky měly za povinnost podávat rádiem častá hlášení BdU a tím svou pozici opakovaně prozrazovaly). Také HF/DF byl postupně namontován na většinu spojeneckých eskortních lodí. Při vlastním útoku na ponorku hrál nezastupitelnou úlohu sonar, pracující na bázi zvukových vln, jejichž odraz byl na lodi monitorován (britský název pro tento přístroj byl "asdic"). Pomocí sonaru hyla poměrně přesně stanovena pozice ponořené ponorky, kterou radar nemohl zachytit. Problém lokalizace ponorky v poslední fázi útoku protiponorkového plavidla, kdy již pro přílišnou blízkost nebylo možné odražené zvukové vlny zachytit, odstranila až těsná spolupráce několika eskortních lodí při pronásledování ponorky. V závěrečné fázi války začali Američané pro lokalizaci nepřátelských ponorek používat sonarové bóje shazované z le 335 .. 2I Druhá světová válka byla nejkrvavějším konfliktem v dějinách a také na moři pře-konaly ztráty svým rozsahem předchozí války. Největší ztráty lodí utrpěly obě ve-doucí mocnosti Osy, Německo a Japonsko, jejichž válečná námořnictva přestala na konci války existovat (zbývající lodě byly zabaveny spojenci). Také třetí moc-nost Osy, Itálie, utrpěla obrovské ztráty, po přechodu na stranu spojenců jí však byly některé válečné lodě vráceny. Tabulka č. 43 Ztráty hlavních kategorii lodí námořních velmocí Británie" Francie SSSR _US_A_ Německo Itálie Japonsko bitevní lodě 5 5 1 2 4 2 11 letadlové lodě 5 - - 5 - - 16 eskort.let.lodě 5 - - 7 - - 5 těžké křižníky 5 4 - 7 5 7 15 lehké křižníky 29 6 2 3 4 9 24 torpédoborce 136 52 34 81 27 56 118 ponorky 74 61 109 52 785 84 127 " včetně dominii Ztráty, jež utrpěly hlavní spojenecké námořní mocnosti, Velká Británie a Spojené státy, byly sice značné, díky stavbě nových lodí se je však podařilo již v průběhu války nahradit a válečná námořnictva obou zemí byla na konci druhé světové války silnější než na jejím začátku. Spojenecká stavba lodí v letech 1939 - 45 převýšila stavbu Osy ve všech kategoriich s výjimkou ponorek, na jejichž výrobu se soustředilo německé úsilí (viz tabulka č. 44). Jedním z výsledků druhé světové války bylo, že USA získaly pozici zdaleka nejsilnější světové námořní velmoci. V září 1945 mělo americké válečné námořnictvo ve výzbroji 20 velkých, 8 lehkých a 70 eskortních letadlových lodí, 23 bitevních lodí, 2 bitevní, 23 těžkých a 48 lehkých křižníků, 355 moderních torpédoborců a 199 moderních ponorek (dalších 10 velkých, 2 lehké a 7 eskortních letadlových lodí, 9 těžkých a 9 lehkých křižmků, 56 torpédoborců a 21 ponorek bylo dostavěno krátce po válce).ls 337 Tabulka č. 44 Stavba hlavních kategorii lodí námořních velmocí (Zahrnuty lodě, které vstoupily do služby během válečného stavu, v závorce lodě nedokončené) _ _Brit_áni_e_ _Franc_ie S_S_SR _ USA N_ěmecko Itálie Japonsko bitevní lodě 5 (1) 1 (3) - (5) 12 (3) 2 (2) 3 (1) 2 (2) letadlové lodě 13 (25) - (2) - 26 (14) - (2) - (2) 11 (4) esk. let. lodě 5 - - 110 (g) - - 5 těžké křižni1cy - - 2 (6) 12 (14) 1 (2) - - (2) lehké křižníky 29 (5) - (3) - 33 (17) - (4) 4 (10) 5 (1) torpédoborce 151 (91 ) 8 (8) 5 (16) 256 (63) 18 (13) 5 (2) 33 (1 ) torpédovky - - (7) - - 24 (21) 1 (15) _ost. _esk. _lodě" 507 (178) 2 (18) __ 5 (5) 605 (27) 20 (5) 34 (30) 32 (13) ponorky" 160 (70) 1 (24) 29 (15) 177 (26) 1 131 (321) 34 (28) 93 (11) " eskortní torpédoborce, šalupy, fregaty a korvety Lidské oběti, jež si válka na moři v letech 1939- 45 vyžádala, lze jen těžko vyčíslit. Britské námořnictvo ztratilo 73 642 důstojníků a námořmků, z nichž 50 860 padlo,14 685 bylo raněno a 7401 zajato, britské obchodní lodstvo pak 50 525 mužů, z nichž 37 651 zemřelo v přímém důsledku akcí nepřítele.t Jen v bitvě o Atlantik zahynulo 8875 spojeneckých letců (z toho patřilo 5866 k Pobřežnítnu velitelství RAF), tisíce dalších padly samozřejmě také nad vlnami ostatních moří a oceánů. Do britských ztrát nejsou také započítány ztráty námořnictva dominii (jen pro RCN je to 1965 padlých). Americké válečné námořnictvo (včetně námořní pěchoty) ztratilo celkem 145 432 důstojmků a námořmků, z nichž 56 206 padlo, 8967 zůstalo nezvěstných a 80 259 bylo raněno.l Přibližně 15 000 námořníků zahynulo na amerických obchodních lodích. Těžko lze odhadnout ztráty sovětských námořmků, zejména v bojích na souši při obraně námořních základen či Leningradu. Pokud jde o mocnosti Osy, vykazují poměrně přesné německé statistiky k 30. 11. 1944 ztráty kriegsmarine ve výši 60 029 padlých a 100 256 nezvěstných a zajatých. Pro zbývající půlrok války se však odhady různí od 10 000 padlých, nezvěstných a zajatých nahoru. Italské válečné námořnictvo ztratilo 28 837 padlých, japonské ztráty lze odhadovat na 200 000 padlých námořmků (včetně posádek obchodních lodí).Is Celkové ztráty všech válečných námořnictev za druhé světové války představují řádově půl milionu padlých. Tímto číslem lze také vyjadřit přibližný počet všech námořmků, letců, vojáků či civilních pasažérů, kteří na moři, ve vzduchu nad ním či pod jeho hladinou nalezli za druhé světové války smrt. 338 POZNAMKY / Poznámky k l. části V prvních měsících roku 1944 odpluly na Indický oceán britské letadlové lodě ILLUSTRIOUS a FORMIDABLE a bitevní loá VALIANT. z Němci měli v červenci 1943 v Itálii 195 000 vojáků, o rok později potom 411 000, zatímco počet spojeneckých vojsk ve Středomoří včetně týlových jednotek narostl v roce 1944 až na neuvěřitelných 1677 000. t Těžké železniční kanony ráže 280 mm, podle spojenců "Anzio Annie" a "Anzio Express", Němců "Leopold" a "RoberY. 4 Podél západmho pobřeží Itálie dokázali Němci bez ohledu na aktivitu spojeneckých lehkých sil ze základny v korsické Bastii dopravovat měsíčně dokonce 8000 až 12 000 tun. 5 Britským spojencem byla Národně osvobozenecká armáda Jugoslávie, tedy Titovi partyzáni. Podle Roskilla. Podle Rohwera (Die U-Boot Erfolge) potopily německé ponorky od l. 1. do 31. 5. 1944 na Středozemním moři 9 obchodních lodí (včetně 3 malých plachetnic) o tonáži 50 924 brt, další 3 poškozené lodě (21528 brt) byly totální ztráty. Celkem tedy zničily 12 lodí o tonáži 72 470 brt. V sovětském námořnictvu jako ARCHANGELSK. SSSR nárokoval 1 italskou bitevní lod jako náhradu za MARAT a samozřejmě požadoval jednu z lodí třídy "Littorio". To pochopitelně západní spojenci odmítali a jako zálohu do doby, než se vše vyřeší, zapůjčilo Royal Navy právě ROYAL SOVEREIGN. s Projevilo se to při minových operacích na Baltu, kde část min dopadla na území neutrálnfho Švédska, 30 mi1 od cile. ` Yodrobnosti viz Námořní válka vrcholí, . 233-4, 293-5. rermín "druhá" fronta je sám o sobě zavádějící. Fronta v západní Evropě byla druhou pouze z německého pohledu v roce 1944. Pro Brity a zejména Královské námořnictvo byla v letech 1940-43 první frontou bitva o Atlantik, pro americké námořnictvo bylo první frontou po celou dobu války válčiště tichomořské. Ve vzduchu probíhala strategická ofenziva proti Německu dávno před invazí. Bráno strategicky, otevřelo si Německo svou "druhou" Irontu útokem na SSSR 22. 6.1941 samo. Tehdejším předsedou strategického výboru .ICS byl kontradmirál Richmond Kelly Turner, členy námořní kapitán Forrest P. Sherman a podplukovník Albert C. Wedemeyer. z Nové jméno, které vešlo do dějin, vybral operaci ze seznamu předloženého britskými náčelníky štábu sám Churchill. Kódový název "Neptune" byl původně přijat pro dodatečné utajení data a místa invaze, stal se však obecně názvem pro obojživelnou část operace "Overlord". 4 Původní návrh admirála Kirka zněl na "Omaha" a "Oregon", kdesi v armádní hierarchii se však "Oregon" změnil na "Utah". 5 Odpůrcem nasazení tanků na pobřeží byl velitel tankové skupiny "Západ" generál Geyr von Schweppenburg, který se na základě zkušeností od Gely na Sicilii a od Salerna domníval, že tanky se nemohou postavit námořnímu dělostřelectvu. 6 Proto také vydal již předtím rozkaz, v němž označil všechny velké přístavy za "pevnosti", který doplnil 23. 3.1944 příkazem, že všechny přístavy, které nebude možné udržet, musí být zcela zničeny a zablokovány. 339 Položení 100 milionú min by zmimenalo 60 000 min na jeden čtvereční kilometr pohřežního pásma, což hy donutilo spojence před vyloděním pohřeží po několik dní ostřelovat z moře. n Na Západě hyla koncem května 1944 celá řada elitních divizí včetně 1. tankové divize SS "Leibstanclarte Adolf Hitler" (druhá nejsilnější divize německých ozhrojených sil vůhec), 2. tankové divize SS "Das Reich", 12. tankové divize SS "Hitlerjugend", armádní instrukční tankové divize (Panzerlehrdivision) či 2. parišutistické divize luftwaffe. i Vysloužily si I>roto od amerických letců přezdívku "Madcat". ` U 66 vykonala v únoru a březnu 1944 jednu z posledních úspěšných bojových plaveb německých ponorek na Atlantiku; potopila 4 obchodní lodě o 19 754 brt. Je s podivem, že její velitel kpt.-por. Gerhard Seehausen nedostal Rytířský kříž. ` Nad Biskajskvm zálivem operovala také 311. československá bombardovací peruť, která zde potopila 2 ponorky. `2 Dvě z těchto lodí (11 964 brt) padly za ohěť U 129 (von Harpe), třetí potopila U 1H1 (freg.kpt. Ireiwald). `st V Indickém oceánu potopila U 188 celkem 7 ohchodních lodí (42 549 brt) a několik plachetnic (podle německých údajů 7, podle britských 3) a další obchodní lod poškodila (9977 brt). Kpt. por. Siegfried Ltidden byl za úspěšnou hojovou plavbu v Indickém oceánu vyznamemín Rytířským křížem. z4 Vedle zmíněné U 788 se na těchto úspěších podilely U 570 (Eick, 4/30 971 plus 1 menší lod o 249 hrt a 1 plachetnice, dostal též Rytířský kříž), U .532 (freg.kpt. Junker, 2/9 457 brt), U 168 (Pich, 1/4 385 brt plus SALVIKING), U 1H3 (Schneewind,1/5 419 brt), I 26 (korv.kpt. Kusaka, 4/30 767 brt), I 37 (korv. kpt. Nakagawa, 3/19 312 hrt), I 165 (Šimizu, 2/14 202 hrt), I 8 (korv.kpt. Ariizumi, 2/12 376 brt plus 1 plachetnice), I 27 (Fukumura, 1/7 513 brt), I 162 (Doi,1/7127 brt), RO I11 (Nakamura,1/3 962 brt). `5 802. a H56. těžký dělostřelecký pluk, 530., 531., 70H. a 768. těžký dělostřelecký oddil a 914. armádní oddíl pobřežmho dělostřelectva. 3. tlotila strážních člunů, 25. a 3l. tlotila minolovek, 24. a 2H. tlotila pomocných minolovek a 3. flotila M-hootů. Mezi politickými důvody bývá uvtíděna obava z odpadnutí Turecka, Bulharska a Rumunska v případě pádu Krymu. Strategický význam Krymu měl Hitlerovi koncem roku 1943 objasnit Diinitz, který ho upozornil na důležitost centrílní pozice poloostrova, umožňujícilio ovládat celé Černé moře. Svou roli jistě sehrála i Hitlerova obava z ohrožení rumunských nalezišť ropy sovětským letectvem. Zn Přesná čísla pro dodávky na Krym v dubnu nejsou k dispozici, objednáno však bylo 5H 000 brt. Ještě mezi 20. 4. a 5. 5. dorazilo do Sevastopolu 1300 vojáků dvou náhradních praporů, 15 protitankových děl ráže 75 mm,10 moždířů a 4 těžké polní houfnice. zy Přežilo jen 12. Všichni účastníci akce včetně civilmho průvodce se stali Hrdiny Sovětského svazu. t Podle sovětských pramenů potopila "Durostar" ponorka A 5 (kpt: por. V. I. Matvejev), Meister líčí útoky sovětských letadel (od 10.30 4 B-25 a 4 Airacobra, od 16.00 16 Pe-2), z nichž poslední měly poslat parník ke dnu přímým zásahem. t Viz Meister, s. 281. Německé statistiky nejsou v tomto případě důkladné. Uvádějí počty evakuovaných ve čtyřech položkách: 14.-26.4.-79969 20. 4. - 3. 5. - 42 400 3.-12.5.-37500 letecky -17 000 Tato čísla však nelze prostě sečíst, protože oněch 38 000 mužů, jejichž evakuaci nařídil Jaenecke 20. 4., je zřejmě započteno dvakrát. Od součtu 176 869 je třeba odečíst 38 000, což je 138 869, a tedy řádově odpovídá Meisterovu údaji. zt Údaje o ztrátách v sovětských publikacích či údaje z nich přejaté se od těchto čísel (a od sebe navzájem) liší. Oficiální Dějiny druhé světové války (sv. VIII, s.104) uvádějí, že 17. armáda ztratila v bojích na pevnině 100 000 vojáků, z čehož 61 587 padlo do zajetí. Na moři pak (s.145) činily jen za 3.-13. 5. ztráty 37 000 Němcú a asi 5000 Rumunů. Celkem tedy 142 000. Stejně oficiální Krasnoznamen 340 nyj Černomorskij flot (druhé vydání, M. 1979, s. 243) uvádí, že ztráty nepřítele na Krymu byly 111 5H7 padlých a zajatých na souši a 42 000 zahynulých na moři. Celkem tedy 153 5H7. s Meister, s. 2H1. Německé válečné a pomocné lodě F 132, FZ 10, G 3106, G 3111, KT 17, KT 1H, KT 104, SM O1, SM 20, UJ 310, UJ 2313, UJ 2314, rumunská torpédovka NALUCA, obchodní lodě "Danubius" (14H9 brt), "Durostar", "Helga", "Prodomus" (H77 brt), "Romania" (3152 brt), "Teja" a "Totila". Sovětská literatura často uvádí, že během evakuace bylo potopeno H2,H "/o tonáže Německa, Rumunska a Madarska na Černém moři. Nejvyšší uváděný počet potopených lodí a plavidel je 19H (více než se podle německých pramenů akce účastnilo), přičemž námořnímu letectvu bývá připisováno potopení až 150 plavidel. Podle Meistera ztratila Osa v dubnu a květnu 1944 na Černém moři jen 11 větších obchodních lodí (24 5H1 brt). s4 V řadě publikací, zejména obecnějšího charakteru, bývá útok na Japonsko na dvou strategických směrech označován za strategický luxus, plýtvání prostředky i životy amerických vojáků a námořníků. Viněni bývají obvykle admirálové King a Nimitz, případně američtí admirálové jako celek, kteří nepřijali MacArthurovu koncepci jednoho úderu na Japonsko. Málokdy již bývají rozebírány důvody, jež je k tomu vedly. Vedle averze vůči megalomanskému generálovi, vyvolané jeho charakterem, to byla také nedůvěra v jeho velitelské schopnosti (admirálové si pamatovali jeho "výkon" z Filipín na začátku války) i skutečnost, že jeho posedlost osvobozením Filipín hrozila zatáhnout americké loástvo do boje v úzkých vodách tohoto souostroví, kde by ztratilo své největší přednosti, totiž manévrovací schopnost silných svazů letadlových lodí a schopnost vylodit početné jednotky na místech velmi vzdálených od základen (vlastních i nepřátelských). Nimitzovo Pacifické loástvo bylo v roce 1944 oceánským loástvem, zatímco na dobývání Filipín stačilo loástvo pobřežmho typu se silnou podporou letectva ze souše. 5 Koncepci útoku amerického námořnictva střdním Pacifikem k Marianám podpořilo americké armádní letectvo, které mělo eminentní ztíjem na brz.kém zajištění základen, z nichž by mohly bombardéry B-29 bombardovatJaponsko. Ni OITE byla posádka potopeného lehkého křižníku AGANO, torpédovaného 17. 2. severně od atolu ponorkou lJSS SKATE (korv. kpt. W. B. Gruner). Zíklad tvořila 1. obojživelná brigáda v síle 25H6 vojáků, přesunutá v lednu 1944 od Kuantungské armády v Mandžusku. Značná část raněných zemřela při ústupu džunglí do výchozích postavení japonského útoku. Jednalo se z větší části o vojáky 6. pěší divize (genpor. M. Kanda), považované za jednu z nejtvrdších divizí japonské armády. Americký XIV. sbor v té době tvořila divize "Americal" (genmjr. J. R. Hodge) a 37. pěší divize (genmjr. R. S. Beightler). Ni pochod džunglí se nejprve vydala .51. pěší divize, zatímco 20. pěší divize se měla z Gali přepravit po moři, což však nebylo vzhledem ke spojenecké převaze ve vzduchu nad Novou (iuineou možné, a proto i 20. divize postupovala džunglí. `" Přestože MacArthur vykonával funkci vrchního velitele spojeneckých ozbrojených sil v jihozápadním Pacifiku, nebyl nikdy v této funkci formálně potvrzen spojeneckými vládami. Také organizace jeho velitelství byla poněkud zvláštní. Jeho štáb byl výlučně záležitostí US Army a Australané a američtí námořní důstojníci byli pouhými poradci. Velitelem pozemních vojsk byl formálně australský generál Thomas Blamey, ve skutečnosti však velel jen australským jednotkám, americké byly podřízeny 6. armádě (genpor. Walter Krueger). MacArthur zřizoval pro každou operaci americko-australský operační svaz "Alamo", jehož velitel (počátkem 1944 Krueger) byl podřízen přímo jemu. Velitelem letectva byl americký generálporučík George C. Kenney, jemuž podléhalo vedle americké 5. letecké armády i letectvo australské a nizozemské, velitelem námořních sil byl velitel amerického 7. loástva viceadmirál Thomas C. Kinkaid, jemuž podléhaly i australské 341 lodě a několik plavidel nizozemských a francouzských. i Přihližně 11 I)00 japonským vojákúm u Hollandie velel 2?. 4. generálmajor Kitazano, při ústupu pak gnerálmajor Inada, krátce předtím sesazený z 1unkce velitele 6. letecké divize. ` Obranou západní části Nové Guineje hyla pověřena 2. armáda (genpor. F. Tešima). `r ALBACORE: (Blanchard) potopil 14. l. jihovýchodně od Karolín SAZANAMI, SKIPJACK (Molumphy) 26.1. severozápadně od Ponape SUZl IKAZE. `4 Potopila ovšem také omylem sovětský parník "Bělorussija". a5 GUARDFISli (N.G. Ward) potopil 1. 2. jižně od Truku UMIKAZE, POGY (Metcalf) 10. 2. severovýchodně od Formosy MINEKAZE. 4 V březnu a nti začátku dubna potopily americké ponorky další 2 japonské torpédohorce, TAUTOG (Sieglaff) poslal 16. 3. u ostrova Hokkaidó ke dnu ŠIRAKUMO, REDFIN (M. H. Austin) potopil 11. 4. u filipínské Zamboangy AKIGl7MO. V květnu potopily americké ponorky opět 2 japonské torpédoborce, obětí BONEFISH (Hogan) se stal 14. 5. u Bornea INAZUMA a POLLACK (Lewellen) potopil 22. 5. asi 200 mil severně od Boninských ostrovů ASANAG I. ") Počátkem roku připluly na Indický oceán hitevní lodě QUEEN ELIZABETH a VALIANT, letadlová lod ILLUSTRIOUS, několik moderních křižmků a torpédoborců, které vytvořily svaz pod velením Somervillova zástupce viceadmirála A. J. Powera. Přesun letadlových lodí FORMIDABLE, INDOMITABLE a VICTORIOUS se naopak zdržel, dorazily však francouzská bitevní locf RICHELIEU a nizozemský křižmk TROMP. 4y) Útoku na Sabang se účastnilo 46 bombardérů a 40 stíhaček, ztracena byla 1 stíhačka, útoku na Surabaju 45 bombardérů a 40 stíhaček, ztracena opět 1 stíhačka. Po akci SARATOGA odplula (i s eskortou) zpět do Tichomoří. 5) Kdo byl na kterém bojišti dominantní silou, je dobře vidět i z toho, kdo obsluhoval výsadkové prostředky. Ve středním Pacifiku měly výsadkové čluny posádku námořnictva, zatímco v jihozápadním Pacifiku je obsluhovali američtí ženisté, kteří vytvořili pro tento účel zvlíštní obojživelné hrigády. / Poznámky ke 2. části ) K zajištění strategického překvapení sloužila celá řada již zmíněných opatření operace "Fortitude", s taktickým překvapením však spojenecké velení nepočítalo, protože se domnívalo, že přesun obrovského invazmho loďstva nemůže zůstat Němcům utajen. z Bitevní lod WARSPITE hyla po poškození německou kluzákovou pumou u Salerna opravena jen provizorně a střilelo jen 6 děl ráže 381 mm. Vyřazení bitevní lodě RAMILLIES (a REVENGE) ze služby bylo kvůli "Overlord" o několik měsíců odloženo. Invazní pláž "Utah" byla v dostřelu 28 baterii německého pobřežmho dělostřelectva (110 hlavní ráže 75 mm a více), z nichž nejtěžší byla námořní baterie u mysu Barfleur (ráže 170 mm). Některá z děl na pobřeží kryla i sousední "Omahu", většina jich však byla rozmístěna 3 až 5 km ve vnitrozemí za východním pobřežím poloostrova Cotentin severně od Quinéville. Na pláže miřilo také 18 baterii umístěných dále ve vnitrozemí, z nich nejtěžší tvořila 4 děla ráže 210 mm v kasematách u St. Marcouf. Dále zde bylo 8 děl ráže 152 mm, 6 děl ráže 155, 8 děl ráže 122 mm a 16 děl ráže 105 mm a navíc značný počet mobilních kanonů ráže 88 mm. 4) Syn amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Za účast v první vlně invaze a řízenf prvních akcí 4. divize na předmostí v Normandii vyznamenán nejvyšším americkým vyznamenáním za statečnost, Kongresovou medailí cti. Zemřel nedlouho po invazi na celkové vyčerpání. 5) Jako pozorovatelské letouny hlásící lodím dopad granátů byly místo amerických palubních hydroplánů Kingfisher a Seagull použity stíhačky RAF (Spitfire a Mustang) a FAA (Seafire). 6) Odminování přístupů k prostoru překládky 342 prováděly britská 4. tlotila minolovek (freg. kpt. John S. Cochrane) a kanadská 31. flotila (freg. kpt. H. G. Storrs), odminování plavebních drah ke břehu britská 104. a 167. flotila YMS. 352. pěší divize převzala od 716. divize 726. pěší pluk (na pobřeží severně od Bayeux) a rozvinula vlevo od něj 9l6. pěší pluk (proti pláži "Omaha") a 914. pěší pluk (proti Pointe du Hoc a u Carentanu). 915. pěší pluk tvořil s 352. fyzilírským praporem a 352. protitankovým oddílem bojovou skupinu Meyer, jež byla jedinou zálohou LXXXIV. armádmho sboru v Normandii. sl Podle oficiální historie (Harrison, s. 330) činily ztráty odhadem 2000 padlých, nezvěstných a raněných. Původní údaje však byly vyšší, oficiální historie V. sboru uváděla na základě bojových hlášení ztráty 2374 mužů (l. divize 1190, 29. divize 743, sborové součásti 441 ). Hlášení 1. divize z 8. 6. 1944 však "opravilo" počet ztrát za 6.-7. 6. z původně uváděných 1870 na 1036. y Na rozdil od pozdějších popisů akce připisují americké oficiální historie většinu ztrát rangers až bojům na vrcholku útesu, nikoliv výsadku a slézání srázu. Invazní skupina O-4 podle Morisona (Ll.S. Naval Operations, Vol. XI, s.127-128) ztratila jen LCS 91 a všech 8 LCA vylodilo své vojáky. Ztráty pod útesem byly 15 raněných. Podle Harrisona (s. 322) nebyl boj až do obsazení prázdné baterie těžký a ztráty při výsadku a slézání útesu byly 30 až 40 mužů. Ladd (s. 191) vyčísluje ztráty na 40 až 50 mužů a popisuje potopení LCA 860. V žádném případě nebyl tedy útok na Pointe du Hoc (v řadě publikací nesprávně Point du Hoe) masakrem. Tím naopak skončil výsadek zbytku 2. a celého 5. praporu rangers (pplk. M. Schneider) u Vierville v 07.45, kde byla pláž pod silnou palbou. 10) V sektoru "Gold" to byla zejména polní děla na pahorcích nad Arromanches a pevnostní děla mezi Crépon a Ver-sur-Mer. l Jednalo se o cepní a plamenometné (Crocodile) tanky 22. gardového dragounského pluku (22nd Dragoon Guards) a pluku westminsterských dragounů (Westminster Dragoons). z Všechny britské jednotky commandos nasazené v Normandii byly součástí skupiny speciílních jednotek (velitel genmjr. Robert G. Sturdees, zástupce brig. gen. John Durnford-Slater). 4I. a 48. commando tvořilo se 46. a 47. commandem 4. brigádu commandos (brig. gen. B. W. Leicester). 46. commando (pplk. C. R. Hardy) se vylodilo až ráno 7. 6. v Luc-sur-Mer. " Sclhání operace k obsazení Caen bylo největším spojeneckým neúspěchem dne D. Pro ilustraci nutno uvést, že britská 27. obrněná brigída, která měla na Caen postupovat, měla 1)0 středních tanků Sherman a 33 lehkých tanků, zatímco německá 21. tanková divize, jež od Caen podnikla protiútok proti předmostí britské 3. divize, jen 127 bojeschopnvch tanků. 5 243., 91., 709., 3.52., 716., 711. pěší a 21. tanková divize. " Tato divize nesla označení "Luftlande", což však neznamená, jak bývá někdy v literatuře chybně uváděno, že se jednalo o speciální jednutku proti vzdušným výsadkům, nýbrž to, že měla být původně přepravována letecky. Oba velitelé byli v Rennes na plánovaném štábním cvičení. Von Schlieben dorazil zpět v poledne, Falley byl cestou na své velitelství zabit americkými parašutisty. " 7aké štáb 709. divize neměl spojení s prapory bojujícími v ohnisku invaze;1. praporem 919. pluku na pláži "Utah" a 795. gruzínským praporem u Turqueville. y Ztráty na životech na Z 32 byly překvapivě malé, padlo jen 30 mužů z posádky 321 námořníků. Na ZH 1 padlo 39 mužů včetně kapitána Barkowa,140 bylo zajato, 28 se podařilo doplout na člunu do Francie, na Z 24 zahynulo v bitvě 13 námořniků, T 24 vyvázl beze škod i beze ztrát. z Npor. Sieder byl za tento úspěch vyznamenán Rytiřským křížem. z Válečný deník BdU, 15. září 1944. Viz Tarrant, s. 82. 22 Přes mnohá tvrzení o trestním charakteru těchto jednotek sloužili u KdK v zásadě dobrovolníci. 2s (elkem se vzdalo 45 000 německých vojáků 343 a námořníků, ztráty VII. sboru v bojích na poloostrově Cotentin byly 2H00 padlých a 13 000 raněných. Tíhu bojů a tedy i ztrát nesly 4., 9. a 79. pěší divize. Měsíční vyklídka v Cherbourgu dosáhla v listopadu 1944 objemu 433 000 tun materiálu a 164 OOU tun pohonných hmot. z5 Od 16. 7. 1944 do konce války připlulo do Cherbourgu 2137 plavidel, bylo vyloženo 2 H26 740 tun nákladu, vylodilo se 130 210 cestujících a nalodilo 307 939 osob (včetně l24 206 německých zajatcú a 148 753 spojeneckých raněných). 2 Jednalo se o "rohlíkovou" divizi, tvořenou vojáky s chorobami zažívacího traktu, avšak s dobrou bojovou morálkou. 2 "Ljubljanskou průrvou" byla nazývána oblast mezi Julskými Alpami a pohořím Velká Kapela, kde hory sice nebyly tak vysoké jako dále na severu a na jihu, přesto se však jednalo o horský terén. Vedly jím komunikace zbudované Rakušany v 19. století: dvojkolejná železnice a 6 m široká silnice s nekvalitním povrchem. Ta procházela dvěma průsmyky s 600metrovými srázy a v dlouhých úsecích se vinula zalesněným terénem, kde nebylo místo pro manévr. Také železnice vedla hlubokými soutěskami a průsmyky. Nebylo pravděpodobné, že by nasazené jednotky prošly "ljubljanskou průrvou" dříve než v létě 1945 a za ní mohli spojenci podle odborníků na logistiku rozvinout nejvýš 6 divizí. " Z Marseille bylo k německým hranicím u Belfortu o l50 km blíže než z Cherbourgu do Sárska a navíc byla v jižní Francii k dispozici nejen výtečná silniční síf, nýbrž i systém vnitrozemních vodních cest. Zy 1. motorizovaná divize (div. gen. D. Brosset) a 3. alžírská pěší divize (div. gen. J. de G. de Monsabert). s V létě 1944 se němečtí maršálové na tomto postu rychle střídali. Von Rundstedta vystřídal 4. 7. von Kluge a toho 17. 8. Model. Kruh se uzavřel 5. 9., kdy Modela vystřídal znovu von Rundstedt. Admirál Moon se zhroutil z přepracování a pochyboval o úspěchu operace "Dragoon". Přestože se ho admirál Hewitt snažil uklidnit, 5. H. 1944 se zastřelil. Ve funkci velitele invazního svazu "Camel" ho nahradil Hewittův náčelník štábu kontradmirál Spencer S. Lewis. j2 l. oblast u Séte od mysu Agde po Montpellier, 2. Marseille a Toulon, 3. skutečné místo výsadku, 4. italskou Riviéru od mysu Mele po Janov. Vojska z jižní Francie vytvořila 6. skupinu armád pod velením amerického generálporučíka Jacoba L. Deverse, tvořenou americkou 7. armádou generála Patche a francouzskou 1. armádou generála de Lattre de Tassignyho. ` V červenci 1944 bylo do Ruska dopraveno přes Perský záliv rekordních 2H2 097 tun materiálu. Ponorky v Norsku používaly od května Enigmu pracující se 4 rotory (kód "Niobe", v britské terminologii "Narwhal"), který se Britům podařilo rozbít až v září. Byla první ponorkou potopenou při větrání člunu šnorchelem v periskopové hloubce. Zraněný velitel letounu flight lieutenant D. E. Hornell zemřel krátce po vytažení do gumového člunu. Posmrtně byl vyznamenán Viktoriiným křížem. " Velitel letounu, flying officer J. A. Cruickshank, dostal za tuto akci, při které byl těžce raněn, Viktoriin kříž. y Hrabě von Matuschka hlásil potopení 5 obchodních lodí o 28 000 brt a torpédoborce. Ve skutečnosti potopil sice méně lodí (torpédo vybuchlo předčasně), ale více lodního prostoru, což bylo v této fázi války již skutečně výjimkou. Zajímavé je, že za tento úspěch nedostal Rytiřský kříž. Při této bojové plavbě urazila U 4H2 celkem 2729 mil, z toho 2473 pod vodou a jen 256 na hladině. 4 Thomsen hlásil potopení 4 obchodních lodí o 26 000 brt (ve skutečnosti potopil jednu o 7176 brt), za což dostal Rytirský kříž (srovnej von Matuschka). 4 Na tomto úspěchu se podílelo 6 člunů: U 482 (hrabě von Matuschka) 4/31611 brt + korveta HURST CASTLE U 772 (Rademacher) 4/21053 brt U 4H6 (G. Meyer) 2/17 651 brt + fregata CAPEL 344 U 978 (Pulst) 1/ 7176 brt U 1202 (Thomsen) 1/ 7176 brt U 483 (von Morstein) fregata WHITAKER. 4z Islandský parník "Godafoss" (1542 brt), britský parní tanker "Shirvan" (6017 brt) a britský parní remorkér "Empire World" (260 brt). 4 Japonci nechali 96 trosečníků z "Jean Nicolet", které vylovili z vody, "proběhnout uličkou". Potom naházeli 61 z nich, kteří přitom utrpěli těžká zranění, do moře. Ostatní se později, když se člun ponořil, zachytili plovoucích trosek a 23 bylo nakonec zachráněno britskou Catalinou. Korvetní kapitán Ariizumi spáchal před předáním svého nového člunu I 400 Američanům 27. 8.1945 sebevraždu. Zde je vhodné připomenout, že již po potopení americké obchodní lodě "Richard Hovey" (7176 brt) japonskou ponorkou I 26 (korv. kpt. T. Kusaka) 29. 3. 1944 byla část trosečníků ve člunech i ve vodě postřílena z kulometů. Na německé straně je nejznámějším případem takového zločinu potopení řeckého parníku "Peleus" (4695 brt) ponorkou U 852 (Eck) v rovníkových vodách západní Afriky 13. 3.1944, kdy byli trosečníci postříleni ve vodě z kulometů (3 přežili). Po válce byli kapitán-poručík Heinz-Wilhelm Eck a 2 další členové posádky U 852 odsouzeni britským válečným soudem k trestu smrti a 20.11.1945 popraveni. 44 Operaci řídil z Tallinu viceadmirál Burchardi (velitel německých námořních sil ve východní části Baltského moře) a z Kotky kontradmirál Rahola (velitel finského loástva). 45 I po tomto neúspěchu zneklidňoval ostrov Narwi nadále německé velení, které proti němu zorganizovalo v noci na 16. 7. nový přepad (operace "Buchenwald"). Ani tentokrát nevedla akce k úspěchu a došlo při ní jen k jalovému střetnutí německých torpédovek (T 30, T 8 a T 10) a finských torpédových člunů se sovětskými strážními čluny a minolovkami. 4I Zahynulo celkem 385 německých námořmků (137 na T 32,105 na T 30 a 143 na T 22), německý létající člun Do 24 zachránil 91 mužů, Sověti vylovili po 3 dnech 106 trosečníků. 4 Průzkumné Iety prováděly letouny Fernaufklárungsgeschwader 1, Nahaufklűrungsstaffel I/31 a Seeaufklárungsstaffel I/127. 4H) Ve Finském zálivu operovala na jaře 1944 německá 6. flotila S-bootů, jež byla 13. 6. odvelena do Francie. Místo ní přišla do finských šér v červenci nově zformovaná 5. flotila (6 člunů a doprovodná loď HERMANN VON WISSMANN). Později byla flotila posílena na 10 jednotek, v 99 akcích však potopila jen 2 sovětské strážní čluny a 2 malé minolovky. 4` Evakuováno celkem 4049 vojáků, 3336 raněných, 332 civilních osob, 746 vozidel a 42144 tun materiálu. 5" Němci ztratili 155 padlých a 1131 zajatých (včetně 175 raněných), Finové 37 padlých, 79 raněných a 8 nezvěstných. 5 Podle Potter - Nimitz - Rohwer: Seemacht, s. 618. Meister, s. 108 uvádí číslo 4491 mužů evakuovaných v noci na 24. I1. 5` Sovětské letectvo nárokovalo poškození ADMIRAL SCHEER pumou. 5 Meister, s. 111. Podle seznamu německých ztrát však sovětské letectvo potopilo na Baltu v září pouze obchodní loď "Moero" (5277 brt) torpédovanou u Tallinu, v říjnu pak "Blexen" (759 brt) u Libavy (9.), "Inge Christophersen" (1352 brt) a "Marie Siedler" (438 brt) u Saaremy (9.), "Elbing I" (466 brt), "Wega" (337 brt) a "Vacuum" (622 brt) u Libavy ( 15. a 27.), "Bremerhaven" (5355 brt) u Helu (31.) a "Inger Johanne" (1202 brt), v listopadu "Henny" (764 brt) u Klajpedy (20.) a "Adele" (2575 brt) u Libavy (22.) a v prosinci "Nordenham" (4592 brt) torpédovaný u Libavy (7.), "Otterberg" (1293 brt), "Clara L.-M. Russ" (1600 brt), "Erika Schiinemann" (1177 brt), "Menna Cords", vše při náletu na Libavu (14.) a "Eberhardt" (749 brt) v Gdaňském zálivu. Celkem tedy 17 lodí (přes 28 558 brt). 54 Zahynulo na 600 námořníků včetně velitele flotily. 55) Jednou z posledních se v roce 1955 stala i sovětská bitevní loá NOVOROSSIJSK (ex GIULIO CESARE). 56 původní záměr JCS předpokládal, že základny bombardérů B-29 pro útoky na Japonsko budou v Číně, jejich vybudování a hlavně zásobování však bylo přiliš velkou 345 zátěží. Představitel USAAF v JCS generál Henry H. Arnold proto vehementně podporoval US Navy v jeho záměru obsadit co nejdříve Marianské ostrovy (Saipan, Tinian, Guam), jež byly ideálním místem pro zřízení základen letounů B-29. 5i Po návratu japonských lodí do Davaa byl před vjezdem do přístavu 8. 6. potopen ponorkou USS HAKE (freg. kpt. Broach) torpédoborec KAZEGUMO. 5x předtím ještě dosáhla 23. flotila svého největšfho úspěchu, když 12. 6. jediný letoun zasáhl pumou a těžce poškodil torpédoborec USS KALK (30 padlých a 40 raněných). 5y Na většině ohydlených Marianských ostrovů (námořníci jim řílcali Ladrones čili Zlodějské) byla převážná část obyvatel japonského původu (osadníci z Japonska či souostroví Rjúkjú), domorodí Čamorrové tvořili většinu obyvatel jen na Guamu. Na Saipanu žilo před válkou asi 2R 000 lidí, z toho asi 2500 Čamorrů a 1000 Korejců, na Tinianu 18 000 lidí, v naprosté většině Japonců. Z ostatních ostrovů byla hustěji obydlena jen Rota, ostatních 10 ostrovů bylo prakticky neobydlených, jen na Anatahanu žilo pár desítek domorodců. s Z toho bylo asi 800 mužů I. jokosuckého zvláštmho mímořmho výsadkového útvaru (japonská ohdoba námořní pěchoty), 400 mužů 55. strážní jednotky, ostatní byl týlový personál .5. zvláštmho útvaru námořní základny. Předem plánovaný ústup diverzmho výsadku a zásah na TENNESSEE přiměl Rádio Tokio k předčasným vítězným fanfárám: potopena bitevní loá (pravděpodobně NEW JERSEY), sestřeleno 124 letadel a Američani zahnáni zpět do člunů! 21 Hlášení průzkumného letounu (kpt.-por. T. Čihaja), který 1. 6. objevil obrovské množství amerických lodí u atolu Majuro, vyvolalo v japonském velení spor o směr dalšttto amerického útoku. Na poradě na Tojodově vlajkové lodi ÓJODO v Tokijském zálivu odhadl jen freg. kpt. Čikataka Nakadžima správně, že cilem je Saipan, admirál Tojoda však rozhodl, že hlavní americké úsilí je u ostrova Biak. Tawitawi nebylo dobrou základnou 1. mobilmho loástva; nemělo letiště a bylo snadno přístupné americkým ponorkám. Již 22. 5. zasáhl PUFFER (Selby) letadlovou lod ČITOSE dvěma torpédy, ta však nevybuchla. O 2 dny později potopil GURNARD (Andrews) tanker TATEKAWA MARU (10 090 brt), 5. 6. poslal PUFFER ke dnu zásobovací lodě AŠIZURI (7951 t) a TAKASAKI (4465 t) a HARDER (Dealey) potopil 6. až 8. 6. torpédoborce MINAZUKI, HAJANAMI a TANIKAZE. Také vyplutí Ózawova loďstva z Tawitawi zpozoroval a ohlásil REDFIN (Austin). Po půlnoci 14. 6. se srazily tanker SEIJÓ MARU a torpédoborec ŠIRACUJU, který se potopil. Při výbuchu nezajištěných hlubinných bomb přišlo o život přes 100 mužů jeho posádky. 51 Dislokace 1. vzdušného lodstva pro operaci "A-Gó" byla následující: Čičidžima 4 letouny, Saipan 3.5, Tinian 67, Guam 70, Truk 67, Jap 40, Palauské o.134, Davao 2.5, Cebu 40, Halmahera (Kaoe a Wasile) 42, Sorong 16, celkem 540 letadel. Plán "A-Gó" stanovil, že námořní letectvo ze souše musí zničit nejméně třetinu letadlových lodí nepřátelského operačmho svazu ještě před rozhodující bitvou. "" Kontradmirál Obajaši, velitel 3. divize letadlových lodí, jež tvořila součást Kuritova předvoje, u vědomí důležitosti prvmho úderu v námořní letecké válce, nařídil útok 67 svých letadel na americké lodě a úderná vlna začala v 16.37 startovat z jeho letadlových lodí (ČITOSE, ČIJODA, ZUIHÓ). Byla však ještě před dokončením startu odvolána, protože Obajaši dostal mezitím Ózawův plán útoku na přtští den a domníval se, že je to přímý rozkaz útok odvolat. 6 Tógův rozkaz byl parafrází Nelsonova rozkazu od Trafalgaru. hH Ugakiho svaz se superbitevními loděmi JAMATO a MUSAŠI, o jehož spojení s Ózawou neměl Spruance informace, nebyl rozhodně silou, s níž by si snadno poradily staró bitevní lodě či pár bombardérů z eskortních letadlových lodí. by Ponorka FINBACK (Tyree) zpozorovala 346 18. 6. ve 20.10 záři japonských světlometů na pozici potvrzující zaměření HF/DF, její hlášení však Spruance dostal až v 01.50. Zdálo se neuvěřitelné, že by japonský svaz chystající se k útoku na nepřítele takto prozrazoval svou pozici a Spruancův štáb v tom viděl dezinformaci (ve skutečnosti to byly světlomety 3. divize letadlových lodí navádějící opozdivší se piloty). Definitivním potvrzením pozice Japonců byl radarový kontakt námořního létajícího člunu Catalina získaný v O1.15 ráno 19. 6., jen 75 mil severovýchodně od lokalizace HF/DF. Vlivem atmosférických poruch však rádiové hlášení nedošlo a zpráva o kontaktu se 40 loděmi ve dvou skupinách (jádro Ózawova lodstva) se ke Spruancovi dostala až v 08.00 ráno. Vedle uvedených ztrát jednotlivých vln a ranního průzkumu byla ztracena ještě 2 průzkumná letadla vyslaná v 10.00. Mezi americké "letecké" admirály patřili Marc A. Mitscher (námořní letec od 1915, velitel HORNET 1941-42), John W. Reeves (námořní letec od 1936, velitel WASP 1939 až 42), Albert E. Montgomery (námořní letec od 1922, velitel RANGER 1940-41), Joseph J. Clark (námořní letec od 1925, velitel SUWANNEE 1942-43 a YORKTOWN 1943-44) i William K. Harrill (námořní letec od 1921, velitel RANGER 1941-42). 2 Rádio Tokio to promptně zveličilo na I1 potopených amerických letadlových lodí, nemluvě již o lodích jiných. 3 1. divize - 32 (17 Zero, 7 Kate, 3 Judy, 5 průzkumných) 2. divize - 46 (38 Zero, 8 Jill) 3. divize - 22 ( 13 Zero, 9 Jill) Ze 68 stíhaček bylo 28 upraveno na stíhací bombardéry. 4) Nejvíce letadel ztratil HORNET, celkem 21, ale jen 3 letce. 5 Američané nevěděli, že ŠÓKAKU a HIJÓ se již potopily, a nepředpokládali, že by jedno torpédo mohlo vyřídit TAIHÓ. 6) 1. mobilní loástvo ztratilo 11 letounů již před bitvou (havárie), 330 letounů 19. 6. a 65 letounů 20. 6. ) Holland Smith se ujal velení nad pozemní částí operace 20. 6. a již 24. 6. nahradil generálmajora Ralpha Smithe na místě velitele ?7. divize generálmajorem Sanderfordem Jarmanem. Bylo to poprvé v historii amerických ozbrojených sil, kdy generál námořní pěchoty odvolal z funkce generála armády. Holland Smith tento krok projednal s admirály Turnerem a Spruancem (ten vydal formální příkaz k odvolání Ralpha Smithe, což ovšem popuzené představitele armády nijak neuklidnilo, ba ještě více podráždilo). Podle Morisona bylo nasazení 27. divize chybou, protože neprošla výraznější personální obměnou a mnoha rotám a praporům dosud veleli přestárlí a neschopní velitelé z mírové doby (divize byla vytvořena z Národní gardy státu Nový York). Ti však měli rozsáhlé politické konexe a spustili po odvolání velitele divize velký povyk. Rozruch nakonec utichl, když rozhodnutí Hollanda Smithe ospravedlni1 závěr vyšetřovací komise složené ze zástupců armády i námořnictva. n Na torpédoborci NORMAN SCOTT padlo I9 mužů včetně velitele (freg. kpt. S. D. Owens), dalších 47 bylo raněno, COLORADO ztratilo 43 padlých a 97 raněných. ` Co se přesně stalo se zbytkem japonské posádky není jasné. Část vojáků spáchala sebevraždu v jeskyních a podzemních krytech, časti se patrně podařílo odplout na malých člunech na ostrovy Rota či Aguijan. Při vyčišťovacích operacích padlo dalších 542 Japonců, ztráty amerického 8. pluku námořní pěchoty byly 38 padlých a 125 raněných. H Na Guamu bylo 11500 vojáků bojových jednotek, nebyla zde však celá 29. divize (50. pluk na Tinianu, 1 prapor 38. pluku na Saipanu). Na transportní lodi SAKITÓ MARU potopené 29. 2. ponorkou TROUT (Clark) zahynulo 2400 vojáků (18. pluk). Byl zde také 6. expediční útvar (5100 mužů 1. a 11. pěší divize z Mandžuska). Námořní strážní jednotka měla 3000 mužů. s 3. pluk námořní pěchoty na plážích "Red 1" a "Red 2", 21. pluk na pláži "Green" a 9. pluk na pláži "Blue". sz 4. pluk námořní pěchoty (plk. A. Shapley) na pláži "White" a 22. pluk (plk. M. F. Schneider) na pláži "Yellow". Plovoucí zálo 347 hou byl 305. pěší pluk (plk. V. J. Tanzola) 77. divize. x Poslední nrganizovaná jednotka (pplk. H. Takeda, operační důstojník 29. divize) o 114 mužích se vzdala 4. 9. 1945, poslední voják (des. J. Šoiči) až v lednu 1972. x4 Jmenování Koisóvy vlády ještě neznamenalo absolutní vítězství zastánců míru (ani oni sami se o něm ještě neodvažovali hovořit). Novým ministrem války se ostatně stal bojovný generál Hadžime Sugijama a náčelníkem generálního štábu armády neméně agresivní generál Jošidžircí Umezu (bývalý velitel Kwantungské armády). xs Egocentrický generál tehdy v rozhlasovém projevu pateticky zvolal "Já se vrátím!" a veškerou svou pozdější aktivitu zaměřil na to, aby tento slib, učiněný bez pověření amerických politických či vojenských představitelů, splnil. x Rozhodnutí JCS je dodnes předmětem diskusí historiků. Někteří považují zvolenou strategii za jedinou možnou, jiní tvrdí, že Američané mohli zaútočit na Rjúkjú či přímo na Japonsko. Dobývání celých Filipín, prosazené MacArthurem, hylo nesporně zbytečnou zt.rátou času, nemluvě již o ztrátách na životech. x Generál Stilwell byl zároveň vrchním velitelem amerických sil na čínsko-barmsko-indickém válčišti, náčelníkem štábu generalissima Čankajška, zástupcem velitele spojeneckých sil v jihovýchodní Asii a velitelem čínských armád na barmské frontě. Jeho spory s generalissimem v létě 1944 vyvrcholily a Roosevelt ho musel 18.10.1944 odvolat, aby si Čankajška usmířil. Velitelem amerických sil v Číně a náčelníkem Čankajškova štábu se stal generálmajor Albert C. Wedemeyer, velitelem čínských vojsk na barmské frontě generálporučik Daniel I. Sultan a zástupcem velitele spojeneckých sil v jihovýchodní Asii generálporučík Raymond A. Wheeler. xx Visajanskými vodami" byla míněna filipínská vnitřní moře: Mindanajské, Visajanské, Samarské a Sibuyanské. x` Oficiální komuniké císařského hlavmho stanu uvádělo 16.10., že bylo potopeno 11 amerických letadlových lodí, 2 bitevní lodě, 3 křižníky a 1 torpédoborec či lehký křižník a 8 letadlových lodí, 2 bitevní lodě, 4 křižníky,1 torpédoborec či lehký křižník a 13 blíže neurčených lodí poškozeno. Císař vydal zvláštní reskript a po celém Japonsku probíhaly oslavy "slavného vítězství u Formosy". yi Přibližně ve 14.00 vystoupil na břeh i generál MacArthur v doprovodu filipínského prezidenta Sergia Osmeni a pronesl krátký rozhlasový projev, určený Filipíncům, jehož jádrem bylo prohlášení: "Já jsem se vrátil!" y Bylo zabito 20 mužů posádky včetně velitele, dal-sích 54 včetně komodora Johna A. Collinse bylo raněno. 2 ZUIKAKU nesla 60 letadel, ZUIHÓ, ČITOSE a ČIJODA po 16, HJÚGA a ISE neměly žádná. Po předčasném nasazení palubních letounů 1. mobilního lodstva 16. 10. byl Ózawa nucen zabavit letouny AMAGI a UNRJÚ (1. divize) a DŽUNJÓ a RJÚHÓ (2. divize). i Toto lodstvo tvořily transportní skupina viceadmirála Sakondžu (těžký křižník AOBA, lehký křižník KINU a 4 torpédoborce), část ponorek 6. loástva viceadmirála Šigejoši Miwy, řada menších plavidel a pozemní a týlové jednotky císařského námořnictva na Filipínách. Administrativně mu byly podřízeny i jednotky námořního letectva na Filipínách (3. a 5. pozemní svaz námořního letectva), jež však operačně řídilo 1. vzdušné loástvo podřízené Spojenému lodstvu. y" Šima ovšem musel odeslat 3 své torpédoborce ke konvojové službě mezi Takaem a Manilou. Pro tento úkol určil 21. divizi (WAKABA, HACUHARU, HACUŠIMO). WAKABA byla potopena 24.10. u ostrova Panay letouny TF 38. ys Kuritův svaz plul v 5 kolonách. Levou (kterou DARTER neviděl) tvořily 2 torpédoborce, NOŠIRO a v odstupu 3000 yardů další 3 torpédoborce, druhou zleva ATAGO, TAKAO, ČÓKAJ, NAGATO, a v odstupu 3000 yardů KUMANO, SUZUJA a HARUNA, prostřední 3 torpédoborce, druhou zprava MJÓKÓ, HAGURO, MAJA, JAMATO, MUSAŠI a v odstupu 3000 yardd TONE, ČIKUMA a KONGO a krajní pravou opět 5 torpédoborců a JAHAGI. 348 os Na 3 křižnících zahynulo celkem 623 japonských námořníků (ATAGO 359, MAJA 231 a TAKAO 33 padlých). ozF Velitel letecké skupiny ESSEXU fregatní kapitán McCampbell sestřelil za 95 minut 9 japonských letadel, nadporučík Rushing 6, Američané neztratili ani jediné letadlo. 9s Na PRINCETONU padlo či zůstalo nezvěstnými 108 mužů, dalších 190 bylo raněno, na BIRMINGHAMU bylo zabito 233 členů posádky a 420 raněno (včetně velitele). Mezi raněnými na PRINCETONU byl i námořní kapitán John M. Hoskins, který měl za několik dní převzít jeho velení. Tomu musela být na místě amputována noha. Na podzim 1945 převzal Hoskins velení nové letadlové lodě PRINCETON (CV 37, třída "Essex"). oy První a druhou vlnu tvořilo vždy 12 Avenger, 12 Helldiver a 21 Hellcat. oo) Třetí vlnu tvořilo 11 Avenger, 5 Helldiver a 8 Hellcat z LEXINGTONU a menší počet letadel z ESSEXU, čtvrtou 18 Avenger, 21 Helldiver a 26 Hellcat. o Halsey totiž noční průzkumné letouny z INDEPENDENCE nevyslal. ioz) Bitevní lodě měly ve skladištích 77 % tříštivých granátů určených k ostřelování pobřeží (58 % z nich již spotřebovaly v palebné přípravě), těžké křižníky 66 % tříštivých granátů. os Těžko říci, zda jeho motivem byl fanatismus či fatalismus. toa ALBERT W. GRANT ztratil 34 padlých a nezvěstných a 94 raněných. ios) Řada autorů proto viní Kuritu z toho, že v bitvě u Samaru žádný bitevní plán neměl a jen nařídil svým lodím útok na nepřítele. Z japonských pramenů je však jasné, že Kurita se alespoň v první fázi snažil bitvu řídit. ioó V boji padlo 50 mužů, 45 těžce raněných zemřelo na záchranných vorech a 91 dalších členů posádky včetně kapitána Evanse se utopilo či vykrvácelo ve vodě. lo Velkým problémem palubních letounů eskortních letadlových lodí byl nedostatek torpéd a protipancéřových pum, protože s ohledem na jejich úkoly při podpoře invaze byly v lodních skladištích většinou jen třištivé pumy určené proti pozemním cílům. V závěru hitvy museli Američané použít i tyto pumy. o" Fodle Kuritova náčelníka štábu kontradmirála Tomidži Kojonagy obsahovaly rozkazy l. údernému loástvu v operaci "Šó-1" možnost dát přednost zničení nepřátelských letadlových lodí před napadením invazmho loástva. oy Tuto vlnu tvořilo 33 Helldiver, 19 Avenger a 48 Hellcat. "o Svou roli zde sehrála i to, že Halseyho vlajkovou lodí byla NEW JERSEY, jedna ze 2 rychlých bitevních lodí TF 38, a v případě zanechání TF 34 u průlivu San Bernardino by se Halsey nemohl účastnit pronásledování Ózawových letadlových lodí. Výhodnější by bylo, kdyby svou vlajku vztyčil na křižníku jako Spruance ve Filipínském moři (INDIANAPOLIS). " WAKABA 24. 10. u ostrova Panay letouny USS FRANKLIN, JAMAGUMO, MIČIŠIO a ASAGUMO 24. /25.10. v průlivu Surigao, AKIZUKI a HACUCUKI 25. 10. v bitvě u mysu Engaňo, NOWAKI 26. 10. ráno v průlivu San Bernardino, HAJAŠIMO 26. 10. u ostrova Mindoro letouny TF 38, URANAMI 26.10. u ostrova Panay letouny TG 77.4, FUDŽINAMI a ŠIRANUI 27. 10. severně od Iloilo letouny USS ESSEX. "z SAMUEL B. ROBERTS 25. 10. u Samaru a EVERSOLE, potopený 28. 10. východně od Leyte ponorkou I 45 (Kawašima). "s Ztráty: INTREPID 10 padlých,16 raněných, FRANKLIN 56 padlých,14 vážně raněných a BELLEAU WOOD 92 padlých a 54 těžce raněných. "n Na NASHVILLE bylo zabito 133 mužů a 190 raněno. " Celkem bylo torpédoborci TABBERER, SWEARER a BROWN zachráněno 91 mužů (62 z HULLU, 23 ze SPENCE a 6 z MONAGHANU). " Organizace britského Tichomořského loástva: 1. eskadra let. lodí - kontradmirál P. L. Vian. 3. eskadra křižníků - kontradmirál E. J. Brind 4. eskadra křižmků- kontradmirál R. M. Servaes .349 velitel torpédoborců - kontradmirál J. H. Edelsten (4., 7., 24., 25., 27. flotila) podpůrné a eskortní síly-kontradmirál D. B. Fisher námořní letectvo na souši - kontradmirál R. H. Portal TANG potopila 24. 6. "Tamahokó M." (6780 brt), "Nasusan M." (4399 brt), "Tainan M" (3175 brt) a pravděpodobně i "Kenniči M." ( 1937 brt), 30. 6. "Nikkin M." (5705 brt),1. 7. tanker "Takatori M." (1878 brt) a "Daiun M." (998 brt), 4. 7. "Asukasan M." (6886 brt) a "Jamaoka M." (6932 brt) a 6. 7. "Dori M." (1469 brt). "s) HARDER (Dealey) poslal 6.-9. 6. ke dnu 3 torpédoborce (MINAZUKI, HAJANAMI, TANIKAZE), HAKE (Broach) 8. 6. KAZEGUMO, SWORDFISH (Montross) 9. 6. u Čičidžimy MACUKAZE. "y PADDLE (Nowell) 6. 7. u Celebesu HOKAZE, MINGO (Stanley) 7. 7. 150 mil jihozápadně od Manily TAMANAMI a SKATE (Gruner) 8. 7. u Paramuširu USUGUMO. z HADDO (Nimitz) 23. 8. u Luzonu torpédoborec ASAKAZE, PICUDA (Donaho) 25. 8. tamtéž JÚNAGI, BATFISH (Fyfe) téhož dne u Palauských ostrovů SAMIDARE (předtím ztroskotala). z TANG potopil 11.10. "Džóšú M." (1658 brt) a "Oita M." (711 brt), 23. 10. "Toún M." (1915 brt), "Tacudžu M." (1944 brt), "Wakatake M." (1920 brt) a "Kori Gó" (1339 brt) a 24. /25.10. "Macumoto M." (7024), "Ebara M." (6957 brt) a "Kogan M." (6600 brt). 2z FLASHER 4. 12. v Jihočínském moři KIŠINAMI a RAZORBACK (Brown) 30.12. 65 mil jihovýchodně od Tchaj-wanu KURETAKE. z3 Tato akce měla ještě tragickou dohru, když 4.10. potopil eskortní torpédoborec RICHARD M. ROWELL americkou ponorku SEAWOLF v domnění, že se jedná o RO 41. Z4 Na 10 z nich zahynula celá posádka. Pouze z DARTERU se zachránila celá posádka, z FLIERU 8 mužů, z TANGU bylo 9 námořmků zajato, ale přežilo, zatímco 4 zajatci z ROBALA ne. I Poznámky ke 3. části Těžce poškozen byl i S 701, který se srazil s S 199 a byl odvlečen do Wilhelmshavenu. Vrak již nebyl opraven. z Skupina byla tvořena 2 křídly, z nichž jedno mělo ve výzbroji letouny Mosquito, druhé Beaufighter. Navíc disponovala ještě 2 perutěmi nočních bombardérů Halifax a později stíhacími letouny Mustang (zprvu jedna, pak dvě perutě). Podle Roskilla. Barnett uvádí počet 459 člunů ve službě v březnu 1945. 4 9. 1. západně od St. Davids Head americkou "Jonas Lie" (7198 brt), 11. 1. u Holyheadu britskou "Normandy Castle" (1428 brt) a americkou "Roanoke" (2606 brt) a 15.1. jihozápadně od ostrova Man britský tanker "Maja" (818I brt). 5 Podle některých pramenů se "Galatea" stala obětí U 1172 (npor. Kuhlmann). Protože se U 1051 a U 1172 z této bojové plavby nevrátily, je těžké zjistit, čí torpéda loď potopila. 6 Zda U 1017 skutečně tuto loá potopila, nenf ovšem jisté. Autoři připisují zničení těchto lodí různým ponorkám. Zdá se nejpravděpodobnější, že "John R. Park" potopila U 399 (Buhse) a "James Eagan Layne" poškodila U 1195 (Cordes). Zcela vyloučit nelze ani možnost, že jedním z útočníků byla U 246 (Raabe). Všechny 3 ponorky se z této bojové plavby nevrátily. Připsání jedné či obou těchto lodf U 315 (Zoller), jež se jediná z bojové plavby vrátila, není opodstatněné. s 28. 2. u Bardsey panamskou "Soreldoc" (1926 brt) a u St. Davids Head britský trajekt "Norfolk Coast" (646 brt), 2. 3. z konvoje SC-167 britskou "King Edgar" (4536 brt) a norskou "Novasli" (3204 brt). y Vzbudit tyto obavy bylo cflem zpravodajskB protihry vedené Brity již od podzimu 1944 prostřednictvím dvojitého agenta "Tate", který hlásil 24. listopadu., že Britové nakladli do Irského moře 2000 min, což BdU bralo s rezervou vzhledem k jeho předchozf evidentně falešné zprávě z 15. listopadu. o tom, že se jižně od Irska potopila na minách U 1006 (ve skutečnosti ji 16. října. po 350 topila u Faerských ostrovů fregata HMCS ANNAN). Ponorkám, které se připravovaly v norských přístavech ke své první bojové plavbě, veleli zkušení ponorkáři a několik es. U 2502 velel Heinz Franke (Rytiřský kříž, skóre 3/13 O10 brt + MONTBRETIA), U 2503 Karl-Jiirg Wáchter (3l17 526 + CUCKMERE), U 2506 Horst von Schroeter (Rytířský kříž, 4/20126 + ponorka P 615), U 2507 Paul Siegmann (1/2868 + 2 LST, 1 eskorta), U 2511 korv. kpt. Adalbert Schnee (Rytiřský kříž s dubovými ratolestmi, 21/86 350 + LAERTES), U 2513 freg. kpt. Erich Topp (Rytiřský kříž s dubovými ratolestmi a meči, 33/192 209 + 2 eskorty), U 2519 korv. kpt. Peter Erich Cremer (Rytiřský kříž, 7/41 O51 + CROCUS). U 3008 (Helmut Manseck) vyplula 3.5. z Wilhelmshavenu, druhého dne se však vrátila zpět. Určitý úspěch měly německé ponorky v lednu proti sovětským lodím. U 997 (npor. Lehmann) potopila 16. 1. u Kolského poloostrova torpédoborec DĚJATĚLNYJ, U 293 (Wieboldt) poškodila 20. 1. u Rybářského poloostrova RAZJARENNYJ. z Za tuto akci byl posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem major Anders Lassen, původem Dán, jediný cizinec, který dostal za 2. světové války nejvyšší britské vyznamenání za statečnost. 3 Za největší nebezpečí pro těžké lodě byly považovány miny, sovětské velení však mělo také obavy z německých ponorek a hladinových Iodí. V pozadí stála zřejmě obava, aby SSSR neztratil námořní převahu na Baltském moři pro období poválečné. Často uváděné sovětské argumenty o nemožnosti vyslat torpédoborce na moře, aby je případně nezničily německé křižníky (o několik uzlů pomalejší) či proto, že byly nezbytně třeba pro ochranu sovětských námořních komunikací v severní části Baltského moře, je nutné brát jako výmluvy. la Pro ostřelování sovětských pozic používala kriegsmarine celou řadu nejrůznějších dělových člunů, dělostřeleckých prámů a plovoucích baterii soustředěných do 3. a 7. dělové flotily. 5Ti byli převáženi čluny 11. výsadkové flotily i 5. flotily dělostřeleckých prámů k obchodním a válečným lodím stojícím na rejdě, jejichž kapacita byla beze zbytku využita (např. Z 34 vzal na palubu 250 těžce raněných a 1300 civilních uprchlíků). Evakuovány byly dokonce i zadní voje obránců. 6 Počátkem února měla kriegsmarine akutní nedostatek granátů ráže 203 a 280 mm (10 resp.13 palprůměrů na 1 lod) a nové granáty již nebylo možné vyrobit, nakonec se však našly v armádních skladech (zásoba pro SCHLESIEN vzrostla na 844 a pro LLlTZOW na 2556 kusů). Palivo ovšem představovalo na jaře 1945 již skutečně neřešitelný problém. Mezi nimi byl i personál 2. školní ponorkové divize včetně 3750 čerstvých absolventů ponorkové školy a také několik set vojáků, zbytek tvořili civilní uprchlíci. s Komunistická historiografie často tvrdila, že velitelé německých lodí (ADMIRAL HIPpER, T 36 a M 341) podlehli strachu z torpédování a zanechali většinu trosečníků svému osudu. K tomu je nutné uvést, že ADMIRAL HIPPER měl na palubě 1.500 raněných německých vojáků a zásah torpédem skutečně riskovat nemohl. O tom, že německé obavy byly oprávněné, svědčí to, že ADMIRAL HIPPER i T 36 byly přištího dne skutečně poškozeny torpédy sovětských ponorek. lv potopením 2 pasažérských lodí (40 124 brt) se korv. kpt. Marinesko vyhoupl na místo nejúspěšnějšího sovětského ponorkového velitele 2. světové války, když mu bylo přiznáno potopení 52 144 brt (ve skutečnosti 4 lodě/ 42 357 brt). z Podle jiných pramenů bylo zachráněno jen 165 osob ze 6395 na palubě. Počtem zahynulých soupeří "Goya" (přes 6000 obětí) a "Wilhelm Gustloff" (až přes 7000) o smutný primát nejhorší katastrofy v dějinách námořní plavby. z Podle německých pramenů se potopil po srážce se strážním člunem. zz podle německých pramenů. Není jasné, které sovětské ponorky těchto úspěchů dosáhly. Podle dobových hlášení měla být velmi 351 úspěšnou zejména K 52 (korv. kpt. Travkin), jež nárokovala potopení 7 transportních lodí (německými prameny nepotvrzeno). z Podle německých pramenů tuto lod potopilo sovětské letectvo. z4 Třináctou lodí byla podle německých pramenů "Tolina" (2000 brt). Podle sovětských pramenů byla potopená tonáž 75 428 brt, starší prameny uváděly potopení celkem 26 lodí (107 O(l0 brt), aniž by je jmenovaly. Hrdiny Sovětského svazu se v roce 1945 stali 4 ponorkoví velitelé: Samuil Nachmanovič Bogorad (Š( 310), Michail Stěpanovič Kalinin (ŠČ 307). Vladimir Konstantinovič Konovalov (L 3) a Ivan Vasiljevič Travkin (K 52). z5 Podle Kosiarze potopily sovětské ponorky v roce 1945 celkem (torpédy i minami) 24 obchodních lodí (98 612 brt) a 10 lodí válečných. z Oba remorkéry potopila 11.1. u estonského pobřeží U 745 (npor. von Trotha). z Podle starších sovětských údajů mělo letectvo Baltského lodstva potopit v roce 1945 torpédy i minami celkem 96 lodí (278 026 brt) a 12 dalších (24 410 brt) poškodit. z" Západní výstldek z Gdaňského zálivu tvořilo 600 mužů 83. střelecké divize (plk. L. I. Belyj), přepravovaných 12 minolovnými a 7 torpédovými čluny pod velením nám. kpt. A. V. Kuzmina (velitel 1. brigády torpédových člunů). Východní výsadek tvořilo 1300 mužů 260. brigády námořní pěchoty a kombinovaného pluku 43. armády (genmjr. I. N. Kuzmičev) vysazovaných 10 "broněkatěry" a rybářskými čluny pod velením kontradmirála N. E. Feldmana (velitel námořní základny Pilava). Námořní operace koordinoval viceadmirál N. I. Vinogradov (velitel Jihozápadmlio námořmho rajonu). pozemní genplk. K. N. Galickij (velitel 11. gardové armády). zy Německé ztráty v bojích na Viselské kose byly 1700 padlých a 5800 zajatců, 9. 5. se vzdalo dalších 22 000 mužů. st Jiné německé prameny uvádějí celkem 2116 500 osob. st Ovládnutí dánských úžin a tím i vjezdu do Baltského moře by,lo (spolu s ovládnutím úžin černomořských) jedním z tradičních cilů ruského (sovětského) imperialismu. Nebezpečí sovětské okupace Dánska si byl dobře vědom Churchill, který proto naléhal koncem dubna na urychlené ohsazení Lubeku Brity. jz Lubek obsadila 2. 5. britská I1. obrněná divize v okamžiku, kdy se k němu od východu blížil sovětský 3. tankový sbor. Protože také britská 6. vzdušná výsadková divize pronikla k baltskému pobřeží západně od Wismaru, musely se sovětské jednotky stáhnout na linii Wismar - Schwerin - Labe. zt V posledních dnech války byly sovětské operace vedeny především s ciem zajmout co nejvíce německých vojáků. Nelze se ubránit dojmu, že hlavním motivem byla snaha zajistit rozvrácenému sovětskému hospodářství co největší množství levných pracovních sil. z4 Vždy 78 bitevních letounů Il-2 a 24 stíhaček Jak 9. 5 Nasazeno 91 bitevních letounů II-2, 28 bombardérů Boston a 62 stíhaček Jak-9. z" Na Bornholm bylo v květnu 1945 dopraveno 7686 sovětských vojáků, zatímco 11 138 německých zajatců a přibližně 4500 německých civilistů bylo v témže měsíci odvezeno na pevninu. Přestože na Bornholmu žádní Němci nezbyli, opustila sovětská vojska ostrov po urgencích dánské vlády až 5. 4.1946. Sovětské údaje o německých ztrátách vykazují v poválečných letech nejprve stoupající trend, později byly korigovány s ohledem na německé. Nejvyšší údaj pro ztráty německých obchodních lodí na Baltu je 624 lodí (1 590 000 brt). z" Tyto údaje mají být, podle sovětského tvrzení, potvrzeny i z německých pramenů. Celkové počty včetně Němci nepotvrzených ztrát jsou pro Černé moře 322 lodí (388 422 brt) a pro Severní loástvo neuvěřitelných 414 lodí (1142 819 brt). Celkem tedy měli Němci ztratit činností sovětských sil 1360 lodf (3121241 brt). 3y D6nitz převzal vedle funkce říšského prezidenta i funkci řišského ministra války a vrchního velitele wehrmachtu. Po smrti Goebbelse (1. 5.) pak i funkci řišského kancléře. Ve Flensburgu sídlil D6nitz od 3. 5., předtim byl společně s OKM v Pldnu (od 24. 4.), zatímco ve Flensburgu byl štáb BdU. 352 a) OKW se 23. 4. přestěhovalo z Berlína do Neuruppinu, o několik dní později do Dobbertinu a nakonec do Flensburgu. a) Odklad 48 hodin mezi podpisem a vstupem v platnost si německé velení vymínilo s ohledem na nedostatečné spojení s některými jednotkami na východní frontě, DOnitz však doufal, že během této doby se podaří odvést značnou část německých vojáků na západ do anglo-amerického zajetí. Okamžitě po souhlasu s kapitulací proto vydal velitelům na východní frontě rozkaz, aby německé jednotky do půlnoci 8. 5. ustoupily a případně si cestu do zajetí i probojovaly přes sovětské linie. a2) Krátce poté kapitulovaly obklíčené německé posádky na francouzském pobřeží. Dunkerque se vzdal 9. 5. veliteli čsl. obrněné brigády generálu Aloisi Liškovi, admirál Hliffmeier na Normanských ostrovech sice nejprve uvažoval, že bude bojovat dál, 9. 5. však dorazil britský výsadek (vlajková lod HMS BULLDOG), a tak se vzdal. Posádky Lorientu, Belle Isle a Saint-Nazaire se 10. a 11. 5. vzdaly veliteli americké 66. pěší divize generálmajoru Hermanu F. Kramerovi. 43) bě posledně zmíněné lodě později Sověti vyzdvihli. SEYDLITZ přejmenovali POLTAVA, ale záhy vyřadili ze služby, GRAF ZEPPELIN se potopil v roce 1947 u Rujany, když při jeho vlečení do Kronštadtu byla jeho paluba využita jako skladištní plocha pro zařízení odvážené z Německa v rámci reparací, čimž se těžiště zvýšilo a lodse převrhla. aa) Nejasná situace kolem kapitulace německých ponorek byla hlavním důvodem, proč až do 23. 5. 1945 fungovala ve Flensburgu D6nitzova vláda, OKM a BdU. 45) Zdá se pravděpodobné, že U 977 skutečně v Argentině někoho vysadila, lze však jen hádat koho. ab) Většina německých ponorek byla na přelomu let 1945/46 potopena Brity severně od Malin Head (operace "Deadlight"). a) Čísla se u jednotlivých autorů poněkud liší. Pokud jde o ztráty spojeneckých lodí, jsou uvedeny tradiční údaje podle Roskilla. Některé novější publikace (Barnett) uvádějí celkové ztráty 5I42 obchodních lodí (21543 026 brt), z toho na ponorky připadá 2967 lodí ( I4 915 921 brt). Pokud jde o počet námořníků, jež zahynuli na ponorkách, uvádí se též číslo 37 657 padlých z 55 000 mužů ponorkového loďstva (Deighton: Krev, slzy a pošetilost, s.121 ). an) Největší ztráty utrpěla CALIFORNIA - 45 padlých a 151 raněných, následovaly NEW MEXICO - 30 padlých, 87 raněných, LOUISVILLE - 32 padlých, 56 raněných, COLUMBIA -13 padlých, 44 raněných, ALL.EN M. SUMMER - 14 padlých, 29 raněných, HMAS AUSTRALIA -14 padlých, 26 raněných, LONG - 1 padlý, 35 raněných, BROOKS - 3 padlí,11 raněných atd. ay) Na Mindanau bylo silné partyzánské hnutí, organizované do 6 divizí. Velitelem byl americký plukovmk Wendell W. Fertig, který v roce 1942 uprchl na ostrov z Bataanu. V lednu 1945 měl k dispozici 38 000 mužů ( l6 500 v bojových jednotkách). s") V oblasti vylodění (u Cebu City) to bylo 1500 vojáků 102. divize (původně genpor. Š. Fukure, později formálně kontradmirál K. Harada a fakticky genmjr. T. Madžome), na severním (ebu 750 vojáků 1. divize (genpor. T. Kataoka). s)Přibližně 1500 japonských vojáků zahynulo při přepravě na Iwodžimu na lodích potopených či poškozených ponorkami a letectvem. Největší ztrátou bylo 28 tanků, které šly ke dnu spolu s nákladní lodí "Nisšu M." (7785 brt), potopenou 18. 7. 1944 ponorkou COBIA (Becker). 52) I,etouny z USS ANZIO potopily navíc 26. 2. u Čičidžimy RO 43. s3) TF 58 nárokoval zničení 341 japonských letadel ve vzduchu a 190 na zemi (neověřeno japonskými prameny). sa) Námořní pěšáci vztyčili na jejím vrcholu americkou vlajku. Její nahrazení větší zachytil druhého dne fotoreportér Associated Press Joe Rosenthal a tento snímek se stal jednou z nejslavnějších válečných fotografii. ss) Námořní pěchota 25 851, námořnictvo 2798 (z toho 881 padlých) a armáda 37. sb) Japonci opět podléhali sebeklamu a admirál ligaki hlásil do Tokia potopení 5 letadlových lodí, 2 bitevních lodí a 3 křižmků s tím, že 353 Američané budou muset invazi na Okinawu odložit. Císařský hlavní stan mu však tentokrát nevěřil. 5 Z toho 9H 567 vojáků americké armády, H1 16S námořních pěšáků a 23H0 příslušníků námořnictva. 5x) Druhá lod tohoto jména. Padlo 2H námořníků, 22 zústalo nezvěstných a 76 bylo raněno. y Japonci nlzvali tyto údery "kikusui" (plo5 voucí chryzantémy). Ztráty na životech na potopených a poškozených lodích byly značné - BUSH 94 padlých a 32 raněných, COLHOUN 35 padlých a 21 raněných,14OWORTH 9 padlých a 14 raněných, HYMAN 10 padlých a 40 raněných, LEUTZE 7 padlých a 34 raněných, MORRIS 13 padlých a 45 raněných, MULLANY 30 padlých a 36 raněných, NEWCOMB 40 padlých a 24 raněných, HAYNSWORTH 7 padlých a 25 raněných, WITTER 6 padlých a 6 raněných, EMMONS 64 padlých a 71 raněných, RODMAN 16 padlých a 20 raněných, DEFENCE 9 raněných, LST 447 5 padlých a I7 raněných, "Hobbs V." 15 padlých a 3 ranění a "Logan V." 16 padlých a 11 raněných. (elkem tedy 367 padlých a 408 raněných. Ztráty posádek zasažených lodí byly opět značné - HANCOCK 72 padlých a 82 raněných, MARYLAND 16 padlých a 37 raněných, BENNETT 3 padlí a 18 raněných, WESSON H padlých a 23 raněných a GREGORY 2 ranění. Celkem tedy 99 padlých a 162 raněných. "2 Padlo 3H námořníků, 55 bylo raněno. x Ztráty byly opět těžké - TENNESSEE 25 padlých a 104 raněných, MANNERT L. ABELE 79 padlých a 35 raněných, PURDY 13 padlých a 27 raněných, CASSIN YOUNG 1 padlý a 59 raněných, ZELLARS 29 padlých a 37 raněných, RALL 21 padlých a 38 raněných, WHITEHURST 37 padlých a 37 raněných, LINDSEY 56 padlých a 51 raněných, LSM 1H9 4 ranění, LCS (L) 33 4 padlí a 29 raněných, LCS (L) 57 2 padlí a 6 raněných. Celkem tedy 267 padlých a 427 raněných. 4 Ztráty na životech při třetí "kikusui" byly opět značné - INTREPID 10 padlých a 87 raněných, BRYANT 34 padlých a 33 raněných, LAFFEY 31 padlých a 72 raněných, PRINGLE 65 padlých a 110 raněných, BOWERS 4H padlých a 56 raněných, HARDING 22 padlých a 10 raněných, HOBSON 4 padlí a H raněných, LCS (L) 11612 padlých a 12 raněných. Celkem 226 padlých a 388 raněných. 5 V bojích na Ješimě byl 18. 4. zabit kulometnou dávkou slavný americký válečný korespondent Ernie Pyle. Na NEVADĚ padli 2 námořníci a 16 bylo raněno, na LONGSHAW padlo 86 mužů posádky včetně velitele a 97 bylo raněno. Ztráty byly opět velké - "Canada V." 12 padlých a 27 raněných, COMFORT 30 padlých (včetně 7 pacientů a 6 zdravotních sester) a 48 raněných (včetně 10 pacientů a 4 sester), PINKNEY 35 padlých a 12 raněných, HAGGARD I1 padlých a 40 raněných, HAZELWOOD 46 padlých a 26 raněných. fix Při tomto velmi intenzivním útoku celkem 14 kamikaze bylo zabito 86 a raněno 156 amerických námořníků. y Ztráty 4. 5. byly opět těžké - LUCE 149 padlých a 94 raněných, MORRISON 159 padlých a 10 2 raněných, LSM (R) 190 13 padlých a 18 raněných, LSM (R) 19413 padlých a 23 raněných, INGRAHAM 14 padlých a 37 raněných, BIRMINGHAM 51 padlých a 81 raněných, SANGAMON 46 padlých a 116 raněných, SHEA 27 padlých a 91 raněných a CARINA 6 raněných. Celkem tedy 472 , padlých a 568 raněných. Ztráty při šestém "kikusui" - OBERREN- . DER 8 padlých a 53 raněných, ENGLAND 35 padlých a 27 raněných, BUNKER HILL 396 padlých a 264 raněných, EVANS 30 padlých a 29 raněných, HUGH W. HADLEY 28 padlých a 67 raněných, NEW MEXICO 54 ; I padlých a 119 raněných, ENTERPRISE 13 j padlých a 68 raněných, BACHE 41 padlých i a 32 raněných, BRIGHT 2 ranění, LCS (L) 88 7 padlých a 9 raněných. Celkem 612 padlých a 670 raněných. i 1 Ztráty při sedmém "kikusui" nebyly našt8stf tak těžké jako v předchozích útocích STORMES 21 padlých a 6 raněných, ; j 354 Ir BARRY 30 raněných, LSM 135 I1 padlých a 10 raněných, BATES 21 padlých a 35 raněných, BUTLER 15 raněných, SPECTACLE 29 padlých a 6 raněných, ROPER 1 padlý a 10 raněných, ONEILL 16 raněných a "William B. Allison" 8 padlých a 2 ranění. Celkem 91 padlých a 130 raněných. z Ztráty při osmém "kikusui" - BRAINE 66 padlých a 78 raněných, FORREST 5 padlých a 13 raněných, REDNOUR 3 padlí a 13 raněných, LCS (L) 11912 padlých a 6 raněných, LOY 3 padlí a 15 raněných, DREXLER 158 padlých a 51 raněných, SANDOVAL 8 padlých a 26 raněných, SHUBRICK 32 padlých a 28 raněných. Celkem 287 padlých a 230 raněných. 3 Ztráty při devátém "kikusui" - J. WILLIAM DITTER 10 padlých a 27 raněných, LCI (L)901 padlý a 7 raněných, WILLIAM D. PORTER 61 raněných, LCS (L) 122 I1 padlých a 29 raněných, TWIGGS 126 padlých a 34 raněných. Celkem 148 padlých a 158 raněných. 4 Ztráty při desátém "kikusui" - CURTISS 41 padlých a 28 raněných, LSM 213 3 padlí a 10 raněných, LST 534 3 padlí a 35 raněných, LSM 59 2 padlí a 8 raněných. Celkem 49 padlých a 81 raněných. 5 Ztráty - CALLAGHAN 47 padlých a 73 raněných, CASSIN YOUNG 22 padlých a 45 raněných. 6 Složení letadlového parku TF 57: INDOMITABLE -15 Avenger + 22 Hellcat VICTORIOUS -14 Avenger + 37 Corsair + 2 Walrus INDEFATIGABLE - 20 Avenger + 40 Seafire ILLUSTRIOUS -16 Avenger + 36 Corsair 1 Tajemník námořnictva James Forrestal chtěl Halseyho odvolat, nakonec se však nechal přemluvit, aby to nedělal, protože sesazení populárního admirála by pomohlo morálce Japonců. s Po stažení TF 57 od Okinawy koncem května musely všechny 4 britské letadlové lodě do opravy a k dispozici byla jen IMPLACABLE, jež připlula z evropských vod. Kolem ní byl zformován nový operační svaz TF 111/2 kontradmirála Brinda ve složení IMPLACABLE, eskortní letadlová lod RULER, křižníky HMCS QUEBEC (vlajkový), SWIFTSURE, NEWFOUNDLAND, HMNZS ACHILLES a 5 torpédoborců, který provedl 14. -15. 6. letecké útoky a ostřelování Truku. y Bitevní 1oá HOWE byla v opravě v Durbanu. INDEFATIGABLE se musela vrátit z Manusu pro havárii a připojila se až 20. 7., HMCS QUEBEC nahradil později HMS ARGONAUT. " Ostatní britské lodě odpluly na Manus, aby se připravily na plánovanou operaci "Olympic" (vylodění na Kjúšú). Britské plány na zformování druhého operačmho svazu, tvořeného 11. eskadrou letadlových lodí (GLORY, COLOSSUS, VENERABLE, VENGEANCE), 2. eskadrou bitevních lodí (DUKE OF YORK, ANSON), dalšími křižníky a torpédoborci, ztroskotaly na nedostatečném logistickém zajištění. s Shóené 4 divize z Evropy nemohly být po porážce u Arnhemu a problémech v Ardenách přesunuty, generalissimus Čankajšek navíc v obavě z nové japonské ofenzivy, jež mohla ohrozit i Čchung-čching, žádal uvolnění Američany dobře vyzbrojených a vycvičených čínských divizí z Barmy na čínské bojiště. Naštěstí zajistilo již v lednu spojení čínské 1. a 11. armády obnovení dopravy po "barmské cestě". sz Za tento útok byli velitel XE 3, kapitán-poručík Ian Edmond Fraser, a potápěč, námořní desátmk James Joseph Magennis, vyznamenáni Viktoriiným křížem. Hs Japonská stavba lodí zdaleka nestačila krýt ztráty. V letech 1942-1944 postavili Japonci 2,7 milionu brt, v roce 1945 ještě 0,5 milionu brt. Navíc se v prvním období války zmocnili asi 1 milionu brt spojenecké a neutrální tonáže. s4 Např. výroba železa klesla do července 1945 o 65 %, chemická výroba o 48 %, výroba tekutých paliv o 66 %. Podle některých odhadů bylo zničeno až 96 % strojmho vybavení větších strojírenských závodů. Doprava ve dne prakticky neexistovala, zásobování potravinami se dostalo do kritické situace a země stála na pokraji hladomoru. xs Rozhodující slovo v nejvyšší radě pro řízení 355 války měla "velká šestka" tvořená předsedou vlády, ministry zahraničí, války a námořnictva a náčelníky enerálmho a námořmho štáhu (tehdy admirál Suzuki, Šigenori Tógó, generál Anami, admirál Jónai, generál Umezu a admirál Tojoda). x Jen v Tokiu si nálety od 9. 3. do 14. 8. vyžádaly podle neúplných údajů 200 700 mrtvých a 27 000 raněných. Jeho priority byly na konferenci v Manile 18.-19. 8. stanoveny takto:1. Zřízení Severočínského námořního svazu ke kontrole Žlutého moře, Iochajského (Č-lijského) zálivu a podpoře okupace Koreje. 2. Zřízení Jang-c-ťianské hlídky, jakmile to dovolí vytralování min. 3. Zřízení Jihočínské hlídky, jakmile se čínské nacionalistické jednotky zmocní námořního přístavu. Navíc mělo být Čankajškovi poskytnuto 72 LCI k přepravě jeho jednotek po proudu řek a podél pobřeží. H Navíc byla do Rabaulu vyslána letadlová loď GLORY a 2 fregaty a do Batávie křižmk CUMBERLAND a 2 fregaty. Nesla jméno rodného státu prezidenta Trumana a její kmotrou byla prezidentova dcera Margaret. , Náčelník námořmho štábu admirál Soemu Tojoda neuposlechl příkazu Hirohita, aby se aktu účastnil, a poslal místo sebe náčelníka operačmho oddělení námořmho štábu kontradmirála barona Sadatoši Tomioku se slovy: "Vy jste prohrál válku, tak půjdete vy!" Dalšími zástupci Císařského námořnictva při kapitulačním aktu byli kontradmirál I. Jokojama a námořní kapitán K. Šiba. Teprve po tomto podepsání formálního dokumentu o bezpodmínečné kapitulaci byl japonským ozbrojeným silám vydán eísařův rozkaz, aby se vzdaly. yz Tichomořské loďstvo mělo k dispozici 2 křižmky (KA(iANOVIČ a KALININ), "liděr" TBILISI,12 torpédoborců,19 strážních lodí, 78 ponorek, 52 minolovek, 49 stfhačů ponorek a 204 torpédových, dělových a strážních člunů. Amurská flotila 6 monitorů, 11 dělových člunů, 7 minonosek, 12 minolovek, 52 "broněkatěrů" a další plavidla. Letectvo loástva disponovalo 16l8 letouny (z toho 1382 bojových). " Dohodou s Američany byla 5. H. Tichomořskému loástvu vymezena operační oblast v Japonském moři kolem pobřeží SSSR a severní Koreje (po 38" s.z.š.), v níž ovšem žádné japonské námořní komunikace neprocházely, a proto neměly sovětské lodě na co útočit (v té době ovšem už ani americké), v severokorejských přístavech, na které útočilo sovětské námořní letectvo, mnoho lodí nebylo, sovětské námořní spoje Japonci neměli čím ohrozit a o nebezpečí japonského výsadku na sovětském pobřeží se nedalo ani uvažovat. I Poznámky ke 4. části Další byl nedostatek moderních letounů. Zde je na místě připomenout, že Britové poslali v druhé polovině roku 1941 do Sovětského svazu 600 stíhacích letounů Hurricane. Podle mínění většiny britských vojenských historiků mohlo odeslání těchto letadel do Malajska zabránit pádu Singapuru a patrně i Nizozemské Východní Indie. 2 Při invazi do severní Afriky došlo k výsadkům při7iš daleko na západě (Američané trvafi opatrnicky na vylodění v Maroku), což umožnilo Němcům zřídit předmostí v Tunisku a prodloužit severoafrické tažení o 6 měsíců, při invazi na Sicilii se americká 7. armáda vyloďovala přiliš na východě (na nátlak opatrnického generála Montgomeryho), správným směrem k útoku na Itálii po dobytí Sici7ie nebylo vylodění v jižní Itálii, nýbrž postup přes Sardinii a Korsiku a vylodění v Janovském zálivu, místo u Salerna se mohli spojenci v září 1943 vylodit u Anzia, místo u Anzia v lednu 1944 severně od Říma a vyloděnf v Provence v srpnu 1944 bylo patrně zbytečné a strategicky výhodnější by bylo vylodění u Janova. t Americký admirál Alfred T. Mahan zformuloval zásady teorie námořní moci na přelomu 19. a 20. století. Viz Mahan: The Influence of Sea Power upon History, 1660 -1783, Boston 1890. 4 Bitva u Midway pouze vyrovnala poměr sil palubmho letectva, jenž byl v předchozím ob 356 dobí zcela jasně ve prospěch Japoncú. Před bitvou disponovalo Císařské námořnictvo 10 letadlovými loděmi (maximální kapacita 650 letadel), z nichž jedna byla v opravě, americké námořnictvo 6 letadlovými loděmi (515 letadel), z nichž jedna byla v opravě a dvě operovaly v Atlantiku. Počátkem srpna 1942 měli Japonci ve službě 7 letadlových lodí (367 letadel), Američané 5 (430 letadel), z nichž jedna byla na Atlantiku. Nejkritičtější byla pro Američany situace v listopadu 1942, kdy Japonci disponovali 7 letadlovými Ioděmi (349 letadel) a Američané jen 3 (260 letadel), z nichž však dvě byly v opravě a jedna na Atlantiku. 5 V roce 1942 vyrobily britské a americké loděnice 7 390 000 brt, v roce 1943 již 15 490 000 brt, v roce 1944 celkem 12 951000 brt a v roce 1945 ještě 7 592 000 brt, za celou válku pak přes 46 milionů brt. Celková kapacita lodního prostoru britského a amerického obchodniho loďstva vzrostla v letech 1939-45 z 30 milionů brt na 54 miliony brt. Do srpna 1942 připadalo na každou ztracenou německou ponorku 20,5 potopených obchodních lodí, v druhé polovině války to bylo již jen l,7 obchodních lodí, za celou dobu války pak v průměru 3,6 obchodních lodí. Van der Vat: Ponorky ve válce, s. 342. H Podle Roscoea, podle Aldena dokonce 1218 lodí/4 979 600 brt. Spojenecké letectvo si připsalo zničení 737 obchodních lodí o 2 745 965 brt (z toho USAAF 300 lodí/909 662 brt, námořní letectvo ze souše 144 lodí/383168 brt a palubní letectvo 393 lodí/1 453 135 brt), miny 358 lodí o 818144 brt, hladinové lodě pouhých 18 lodí o 85 956 brt (vše podle Roscoea). y Dosáhly přitom zdaleka nejvyšší efektivity potopením nejméně 22 obchodních lodí na každý ztracený člun. Efektivita britských ponorek byla 6,6 lodí potopených na každou ztracenou ponorku, sovětských jen 1,5 lodě na každou ztracenou ponorku. Na japonských obchodních lodích (oceánských) padlo 27 000 námořníků a 89 000 bylo raněno (z toho bylo 16 200 padlých a 53 400 raněných při útocích ponorek). " Podrobněji ke konstrukci lodí viz PejčochNovák - Hájek: Válečné lodě 4. z V britské terminologii byly americké eskortní torpédoborce označovány jako fregaty, britské eskortní torpédoborce byly jinou kategorii lodí. t (tenáře zde odkazujeme na bohatou literaturu o letadlech a letectvu za druhé světové války. Nejpřehledněji k vývoji letadel viz Němeček: Vojenská letadla 3. 4 Na počátku války přitom německé lodní radary zcela jasně předčily britské. 5 Britské námořnictvo mělo v září 1945 ve výzbrojí (bez dominii) 6 velkých, 8 lehkých a 36 eskortních letadlových lodí,14 bitevních lodí a křižníků, 8 těžkých a 43 lehkých křižníků, 116 moderních torpédoborců a 121 ponorek (další 2 velké a 13 lehkých letadlových lodí, 1 bitevní loá, 4 lehké křižníky, 52 torpédohorců a 19 ponorek dostavěno po válce). 6 Yodle Deightona. Starší literatura tradičně udává, že na britských obchodních lodích padlo 30 248 námořmků. Ztráty námořní pěchoty činily 9171H mužů (z toho 19 733 padlých či nezvěstných, 67 207 raněných v boji a 4778 nebojových ztrát). n Velké množství příslušníků Císařského námořnictva padlo či zahynulo na souši. Také němečtí námořníci bojovali koncem války ve stále větším počtu na pozemních frontách, pro něž vytvořilo OKM dokonce 3 námořní pěší divize. 357 DOKUMENTACE 1. Vylodění na Kwajaleinu 31. ledna 1944 (Je to nejbrilantnější úspěch, kterého jsem se kdy účastnil... Nic nemohlo přežít námořní a letecké bombardování... Zarážející sia byla vybudována v těchto obojživelných operačních svazech. Je to něco zcela nového v námořní válce... absolutně fascinující na pohled... Obecně řečeno byla organi- zace absulutně perfektní. (Bombardování) bylo nejničivější věcí, jakou jsem kdy viděl. (Nikdy v životě jsem neviděl na břehu takovou spoušť. Když jste vstoupili na pláž, byla pokryta vrstvou různobarev- ných ryb, které tam byly vrženy okolními výbuchy. Britský fregatní kapitán Anthony Kimmins (Van der Vat: The Pacific Campaign, s. 306) 2. C7 operace "Overlord `, únor 1944 Vstoupíte na evropský kontinent a ve spolupráci s ostatními Spojenými národy podniknete operace zaměřené do srdce Německa a ke zničení jeho ozbrojených sil. Směrnice CCS generálu Eisenhowerovi ze 12. února 1944 (Morison: History of U.S. Naval Operations, Vol. XI, s. 3) 3. O japonských trosečnících a zajetí,1944 Ne všichni Japonci se však chtěli vzdát. Existovala celá řada nejpodivnějších způsobů, jak spáchat se- bevraždu... Mnozí si podřízli hrdlo, jiní však neměli nože, a tak se pokoušeli mlátit hlavou o trosky, kterých se drželi. Nakonec se jim to podařilo a utopili se. Nedokázali totiž udeřit tak silně, aby se za- bili. Pokoušeli se potopit a utopit a kupodivu bylo velmi těžké, aby člověk sám sebe dobrovolně utopil. Na levoboku byl jeden muž, který se nechtěl utopit a plaval velmi pomalu k Iodi. Měl už toho dost. Hodili jsme mu záchranný kruh a on se usmál na můstek. Natáhl po kruhu ruku a ten mu vykouzl. Za- tvářil se poněkud překvapeně a potopil se. Bylo vidět, jak malátně bojuje a topí se. Bylo smutné, že to- lik těch, kdo chtěli zemřít, nemohlo zemřít, a ten, kdo chtěl žít, žít nemohl. Jedna sebevražda byla obzvláště nechutná. Ten muž měl nůž, ale patrně ne dost ostrý. Zkoušel si podříznout hrdlo a nešlo mu to. Sekal sám do sebe a dost krvácel, nepoškodil však správné tepny. Pak se rozhodl, že se bodne do srdce. Zkoušel to, ale bez úspěchu. Nakonec si vsunul ostří nože do úst a udeřil na něj pravou pěstí. To konečně zabralo. Dokázal se zabít. Americký námořní kapitán Arleigh Burke (Van der Vat: The Pacific Campaign, s. 310) 358 4. Plán operace "Neptune", dnben 1944 Ci7em operace "Neptune" je provést z Velké Británie operaci k zajištění předmostí na kontinentu, 2 něhož by mohly být vedeny další operace. Toto předmostí musí zahrnovat dostatečné přístavní kapa-city k zásobování armády o 26 až 30 divizích a k jejímu posilování druhosledovými jednotkami tempem 3 až 5 divizí měsíčně. Námořní operační rozkaz "Neptune",10. 4.1944 (Barnett: Engage the Enemy More Closely, s. 781) 5. Krvavá Omaha, 6. června 1944 Palba nepřítele na pláže byla přišerná - děla ráže 105 mm, 88 mm, 40 mm, minomety, kulomety, miny-tedy vše. Jen málo granátů miřilo na moře. Nepřítel čekal, až výsadkové čluny spustily své rampy, a pak zahájil palbu ze všeho, co měl k dispozici. Komusi se podařilo dostat na břeh s radiotelefonem FM, po-si7al instrukce a řídil přibližování člunů. Odvedl výtečnou práci. Torpédoborce byly téměř až na pláži a střtlely na bunkry a pevnůstky. Raketové a dělové čluny nijak nepřítele nazastrašily, byl schován pří-liš hluboko. Vojáci, bitevní lodě, křižníky a torpédoborce odvedli všechnu práci. Vypadá to jako zá-zrak, že pláž byla vůbec dobyta. Kapitán-poruč7c W. L. Wade, USNR, hlášení veliteli 10. tlotily LCI (Morison: History of U.S. Naval Operations, Vol. XI, s.142) " 6. "Velké marianské stř7ení krocanů ,19. června 1944 Čtyřiadvacet nepřátelských letadel v těsné formaci v 18 000 stopách, s 16 dalšími stíhačkami výše a vzadu, bylo napadeno 11 Hellcaty z ESSEXU vedenými korvetním kapitánem C. W. Brewerem. Brewer si vybral za první cíl velitele formace, zahájil palbu ze vzdálenosti 800 stop a japonské Ic-tadlo vybuchlo. Brewer proletěl hořícími troskami bombardéru, vybral nahoru a vystřelil na další; od-létly z něj velké úlomky a letadlo se v plamenech zřítilo dci moře. Potom se obrátil, aby se vypořádal s jedním Zeke, které zmasakroval, když zasáhl uchycení jeho křídel. Vtom si velitel letky všiml Zeke řítícího se na něj střemhlav, dostal se mu za ocas a vypálil několik dávek; po každé z nich Zeke zoufale manévrovalo, potom se otočilo, "nakrátko zůstalo na zádech, potom zabočilo a přešlo do přemetů a vý-krutů". Brewer se ho držel, zasáhl ho do trupu, křídel i kahiny, až nakonec Zeke začalo hořet a zřítilo se v těsné vývrtce. Poruči7s R. E. Fowler, Brewerova dvojka, sestřelil dvojku tohoto Zeke, dvě další Zeke a jednu stthačku Hamp. Nadporučík G. R. Carr, USNR, který vedl druhou skupinu čtyř Hell-catů, pomohl Brewerovi rozbít nepřátelskou formaci přelety nad ní. První bombardér, na který vystře-lil, okamžitě vybuchl; Carr musel proletět troskami, než se mohl pustit do výkrutu, na jehož vrcholu do-stal druhý bombardér jako "na hřadu sedící kachnu". Zachvátily ho plameny a "dostal se do hrobařské vývrtky, kterou již nevybral". Carr si pak všiml Hampu za svým ocasem, pustil se do strmého letu střemhlav, při němž tachometr ukazoval 430 uzlů, provedl výkrut doprava, setřásl Hamp a také svou dvojku. Když vystoupal zpět do slušné bojové výšky, zjistil, že osaměl a že se k němu rychle blíží japon-ský bombardér; vystřelil krátkou dávku do jeho motoru a uchycení křídel a bombardér vybuchl. Zvedl stroj a uviděl dva další bombardéry před sebou asi o 2000 stop výše na paralelním kurzu. Vrhl se na jeden z nich, pokropil ho dávkou a "viděl, jak letadlo opustilo něco, co mohl být pilot", nezdržoval se však, aby se o tom přesvědčil, nýbrž sklouzl doleva, aby se dostal za ocas druhému. Zasáhl ho dlouhou dávkou, která ho zapálila. Carr provedl S-obrat, aby chytil bombardér při sestupu, ten však explodoval 359 dřív, než ho dostal zpět do miřidel. Když znovu nabral výšku, nebyla v dohledu žádná nepřátelská leta-dla; vydal se tedv zpět k ESSEXL1 a cestou počítal kola od zřícených letadel a olejové skvrny na hla-dině, "při 17 to však vzdal". Bojové hlášení VF-15 z 13. 7.1944 (Morison: History of U.S. Naval Operations, Vol. VIII, s. 266-7) 7. Ostřelování Cherbourgu 25. června 1944 Námořní doktrína před druhou světovou válkou tvrdila, že se válečné lodě nemohou beztrestně vysta-vovat palbě pobřežního dělostřelectva přibližně stejné ráže. Zkušenosti ze Středomoří a z Tichomoří před červnem 1944 touto doktrínou značně otřásly; lodě palebné podpory se často přibližovaly k po-břeží a ničily pohřežní baterie. Problém byl v tom, že pobřežní baterie ve Středomoří postrádaly dob-rou a odhodlanou obsluhu a japonští pobřežní dělostřelci neměli dostatečný výcvik. US Navy si díky tomu začalo v této otázce příliš věřit. Přestřelka u Cherbourgu uvedla věc znovu na správnou míru a potvrdila předchozí zkušenost, že je velmi těžké zničit kasematové dělo přímým zásahem z rychle ma-névrující válečné lodě, přestože několik salv do okolí pozic pobřežní obrany děla dočasně umlčí. (Morison: History of the U.S. Naval Operations, Vol. XI, s. 212) 8. Bitva u Tchaj-wanu,12.-16. řijna 1944 Admirál Nimitz obdržel od admirála Halseyho uklidňující ujištění, že nyní ustupuje směrem k nepříteli, poté co byly zachráněny všechny lodě 3. loástva, o nichž nedávno Rádio Tokio hlásilo, že byly poto-peny. Tiskové prohlášení admirála Nimitze z 19.10.1944 (Van der Vat: The Pacific Campaign, s. 349) 9. Počátek míru 2. září 1945 Dnes děla mlčí. Velká tragédie skončila. Velké vítězství bylo vybojováno. Z oblohy již neprší smrt, moře nesou jen obchod, lidé chodí všude vzpřímeně na slunci. Celý svět spočívá klidně v míru. Svatá mise byla završena. A když toto oznamuji vám, národe, mluvím jménem tisíců tichých rtů, které zmlkly navždy uprostřed džunglí, na plážích a v hlubokých vodách Pacifiku, jež lemovaly tuto cestu. Mluvím jménem milionů neznámých statečných, kteří se vracejí domů, aby přijali výzvu oné budoucnosti, o jejíž záchranu z pra.hu katastrofy se tolik přičinili. Když se ohlédnu za dlouhou, mučivou cestou od oněch chmurných dní Bataanu a Corregidoru, kdy celý svět žil ve strachu, kdy demokracie byla všude v defenzivě a kdy se moderní civilizace chvěla na vážkách, děkuji milosrdnému Bohu, že nám dal víru, odvahu a sílu, z nichž jsme zformovali své vítěz-ství. Poznali jsme hořkost porážky i opojení triumfem a z obojího jsme se poučili o tom, že již není ná-vratu. Musíme jít kupředu a uchovat v míru to, co jsme vyhráli ve válce. Vstupujeme do nové éry. Dokonce i poučení z vítězství s sebou přináší hlubokou starost jak o naši budoucí bezpečnost, tak o přežití civilizace. Ničivost potenciálu války, dosažená postupným pokrokem vědeckého výzkumu, dosáhla nyní skutečně bodu, jenž reviduje tradiční pojetí války. Od počátku věků usilovali lidé o mír. Během staletí byly vyzkoušeny nejrůznější metody jak vytvo- 360 řit mezinárodní proceduru, jež by odstranila nebo urovnala spory mezi národy. Již na samém počátku byly nalezeny použitelné metody, pokud šlo o jednotlivé občany, mechanismy nástrojů v širším meziná-rodním měřítku však nikdy neuspěly. Vojenské aliance, mocenská rovnováha, Společnost národů, to vše postupně selhalo, a tak zůstala jen jediná cesta, zkouška ohněm války. Naprostá ničivost války dnes tuto alternativu vylučuje. Dostali jsme poslední šanci. Pakliže nevytvoříme nějaký lepší a použitel-nější způsob, potom před našimi dveřmi stane Armageddon. Tento problém je v zásadě teologický a zahrnuje duševní zjitření a zlepšení lidského charakteru, jež by odpovídalo nezměrnému pokroku vědy, umění, literatury a všeho materiálmho a kulturmho vývoje v posledních dvou tisíciletích. Musí se týkat ducha, aby bylo možné zachránit tělo. Armádní generál Douglas MacArthur v poselství americkému národu z paluby bitevní lodě MIS- SOURI po podepsání bezpodmínečné kapitulace Japonska v Tokijském zálivu 2. 9.1945 (Hunt: The Untold Story of Douglas MacArthur, s. 362) 1981 lokomotiv 11155 železničních vagonů 540 000 tun kolejnic přes 1 O50 000 mil telefonmho drátu 2 760 000 tun benzinu 840 000 tun chemikálii 3 786 000 pneumatik 49 000 tun usní 15 000 000 párů vojenských bot potraviny v hodnotě 1312 milionů dolarů celková hodnota:11260 343 603 dolarů Pramen: Zprávy Kongresu o Lend-Lease č.19, 20, 21 a 22 (Schoffield, B. B.: The Russian Convoys, Pan Books, London 1984, s. 224-225) Přiloha č. 2 / Nejúspěšnější ponorkoví velitelé (počet potopených lodí/brt): Německo: 1. Otto Kretschmer (U 23, U 99) 2. Wolfgang Llith (U 9, U 138, U 43, U 181 ) 3. Erich Topp (U 57, U 552) 4. Herbert Schultze (U 48) 5. Victor Schiitze (U 25, U 103) 6. Heinrich Lehmann-Willenbrock (U 96) 7. Karl-Friedrich Merten (U 68) 8. Heinrich Liebe (U 38) 9. Giinther Prien (U 47) 10. Joachim Schepke (U 3, U 19, U 100) 11. Heinrich Bleichrodt (U 48, U 109) 12. Georg Lassen (U 160) 13. Werner Henke (U 515) 14. Carl Emmermann (U 172) 15. Ernst Kals (U 130) 16. Robert Gysae (U 98, U 177) 17. Johann Mohr (U 124) 18. Engelbert Endrass (U 46, U 567) 19. Klaus Scholtz (U 108) 20. Adolf Piening (U 155) 21. Reinhard Hardegen (U 147, U 123) 22. Werner Hartmann (U 37, U 198) 23. Giinther Hessler (U 107) 24. Hans Jenisch (U 32) 25. Albrecht Achilles (U 161) 44/265 818 + DARING 46/224 729 + DORIS 33/192 209 + REUBEN JAMES 28/183 432 35/180 073 24/174 356 27/170 275 31/168 506 30/164 952 + ROYAL OAK 38/160 697 27/159 678 + DUNDEE 26/156 032 24/155 714 + CHANTICLEER 27/152 904 21/150 991 24/139 413 28/137 224 + DUNEDIN, MIMOSA 24/135 418 25/127 990 25/127 736 + AVENGER 23/119 418 26/119 238 21/118 822 18/115 207 19/102 229 Celkem 119 německým (a 3 italským) ponorkovým velitelům byl udělen za války Rytirský kříž, 28 z nich k němu dostalo ještě dubové ratolesti, 5 navíc i meče a 2 dokonce brilanty. Nositeli Rytirského 363 kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilanty byli Wolfgang Liith a Albert Brandi (U 617, U 380, U 967, 9/26 639 brt + 3 válečné lodě), Rytířského kříže s dubovými ratolestmi a meči Otto Kretschmer, Erich Topp a Reinhard Suhren (U 564, 17/94192 brt). Nositeli Rytířského kříže s dubovými ratolestmi se v průběhu války postupně stali Glinther Prien, Joachim Schepke, Heinrich Liebe, Engelbert Endrass, Herbert Schultze, Victor Schiitze, Heinrich Lehmann-Willenbrock, Reinhard Hardegen, Rolf Miitzel-burg (lJ 203,19/80133 brt), Adalbert Schnee (U 60, U 201, 21/86 350 brt + LAERTES), Klaus Scholtz, Heinrich Bleichrodt, Karl-Friedrich Merten, Friedrich Guggenberger (U 81, U 513, 13/35 434 brt + ARK ROYAL), Johann Mohr, Georg Lassen, Otto von Blilow (U 404,13/69 536 brt + VETERAN), Robert Gysae, Carl Emmermann, Werner Henke, Werner Hartmann, Rolf Thomsen (U 1202,1/7176) a Hans-Glinther Lange (U 711, 2/14 376 + BLUEBELL). Itálie: 1.. Gianfranco Gazzana-Priaroggia (ARCHIMEDE, DA VINCI) 11/88 718 2. Carlo Fecia di Cossato (TAZZOLI) 16/86 535 3. Athos Fraternale (MOROSINI) 5/35 600 4. Luigi Longanesi-Cattani (BRIN, DA VINCI) 8/34 439 5. Emilio Oliveiri (CALVI) 4/26 870 Mezi úspěšné italské ponorkáře se řadí ještě freg. kpt. kníže Valerio Borghese (SCIRÉ), jenž vysa-dil "maiale" do úspěšného útoku na britské lodě v Gibraltaru 20. 9. 1941 (potopeny či poškozeny 3/21482 brt) a v Alexandrii 19.12.1941 (těžce poškozeny bitevní lodě QUEEN ELIZABETH a VA-LIANT, torpédoborec JERVIS a tanker "Sagona"), a kpt.-por. Mario Arillo (AMBRA), jenž potopil 31. 3.1941 u Kréty křižník BONAVENTURE a vysadil 11.12.1942 žabí muže k úspěšnému útoku na přístav v Alžíru (potopeny či poškozeny 4/20 266 brt). Japonsko: 1. Tošiaki Fukumura (I 27) 11/61966 2. K. Macumura (I 21 ) 9/57 057 + PORTER 3. Džuiči Izu (I 29) 7/45 095 4. T. Jamada (I 20, I 10)8/37 614 5. K. Tonozuka (I 3, I 10) 6/35 591 Japonské velení ovšem nevedlo ponorkovou válku proti spojenecké tonáži, a proto cenilo spiše ty ponorkové velitele, kteří dokázali potopit nepřátelské válečné lodě. Připomeňme zde tedy, že korv. kpt. M. Inaba (I 6) poškodil 11.1.1942 letadlovou lod SARATOGA, kpt.-por. J. Tanabe (I 168, I 176) potopil 7. 6.1942 letadlovou loá YORKTOWN a torpédoborec HAMMANN a 20.10.1942 poškodil těžký křižmk CHESTER, korv. kpt. Minoru Jokota (I 26) poškodil 31. 8.1942 znovu SARATOGU a 13.11.1942 potopil křižmk JUNEAU, kpt.-por. Takeiči Kinaši (I 19) potopil 15. 9.1942 letadlovou loá WASP, těžce poškodil torpédoborec OBRIEN a lehce bitevní loó NORTH CAROLINA, korv. kpt. M. Tagami (I 11) poškodil 20. 7.1943 křižmk HMAS HOBART, kpt.-por. Sunaó Tabata (I 175) potopil 3.10.1943 eskortní letadlovou lod LISCOME BAY, korv. kpt. M. Morinaga (I 56) poškodil 25. 10. 1944 eskortní letadlovou loá SANTEE a korv. kpt. Močicura Hašimoto (I 58) potopil 30. 7. 1945 těžký křižmk INDIANAPOLIS. USA: 1. Richard H. OKane (TANG) 24/93 824 2. Eugene B. Fluckey (BARB) 14/73 453 + UNJÓ 3. Slade D. Cutter (SEAHORSE) 16/65 292 4. Charles O. Triebel (SNOOK) 15/62 343 364 Tabulka č.45 Ztráty spojeneckých a neutrálních obchodních lodí od 1. ledna 1943 do 31. srpna 1945 Měsíc Ponorky Letadla Miny Hladinové Neznámé Celkem 1943 -: :.... lodě leden 37/ 203128 5/ 25 503 5/ 18 745 1/ 7 040 2/ 6 943 50/ 261359 únor 63/ 359328 1/ 75 7/ 34153 1/ 4858 1/ 4648 73/ 403062 březen 108/ 627377 10/ 65128 2/ 884 - - 120/ 693389 duben 56/ 327943 2/ 3034 5/ 11961 1/ 1742 - 64/ 344680 květen 50/ 264852 5/ 20942 1/ 1568 - 2/12066 58/ 299428 červen 20/ 95753 3/ 6083 3/ 4334 2/17655 - 28/ 123825 červenec 46/ 252145 13/106005 1/ 72 1/ 7176 - 61/ 365398 srpen 16/ 86579 5/ 14133 1/ 19 - 3/19070 25/ 119801 září 20/ 118841 4/ 22905 3/ 4396 1/ 9977 1/ 300 29/ 156419 řijen 20/ 97407 4/ 22680 5/ 19774 - - 29/ 139861 listopad 14/ 66585 7/ 62452 3/ 6666 4/ 8538 1/ 150 29/ 144391 prosinec 13/ 86967 17/ 75471 1/ 6086 - - 31/ 168524 celkem 4_63/_2586905 76/424411 37N 08658 11/5698610/43177587/3220137 1944 leden 13/ 92278 4/ 24237 1/ 7176 5/ 6420 3/ 524 26/ 130635 únor 18/ 92923 3/ 21616 - 1/ 2085 1/ 231 23/ 116855 březen 23/142944 - 1/ 7176 1/ 7840 - 25/ 157960 duben 9/ 62149 3/ 19755 - 1/ 468 - 13/ 82372 květen 4/ 24424 1/ 873 - - - 5/ 27297 červen 11/ 57875 2/ 9008 6/24654 3/ 1812 4/10735 26/ 104084 červenec 12/ 63351 - 3/ 8114 1/ 7219 1/ 72 7/ 78756 srpen 18/ 98729 - 3/ 7194 1/ 7176 1/ 5205 23/ 118304 září 7/ 43368 - 1/ 1437 - - 8/ 44805 řijen 1/ 7176 - 3/ 4492 - - 4/ 11668 listopad 7/ 29592 1/ 7247 - 1/ 1141 - 9/ 37980 prosinec 9/ 58518 5/ 35920 10/35612 - 2/ 4863 26/ 134913 celkem 132/773327 19/120656 20/95855 14/34161 12/21630205/1045629 1945 _ leden 11/ 56988 1/ 7176 5/16368 1/ 2365 - 18/ 82897 únor 15/ 65233 1/ 7177 6/18076 2/ 3889 2/ 941 26/ 95316 březen 13/ 65077 - 7/36964 2/ 3968 5/6095 27/111204 duben 13/ 72957 3/22822 6/ 8733 - - 22/104512 květen 3/ 10022 1/ 7176 - - - 4/ 17198 červen 1/ 11439 - 1/ 7176 - - 2/ 18615 červenec - - 2/ 7210 - 1/ 27 3/ 7237 srpen - - 1/ 36 - - 1/ 36 neznámé - - - - 2/1806 2/ 1806 datum celkem 56/281716 6/44351 28/93663 5/10222 10/8869 105/438821 368 / Označení letadel použité v textu Airacobra - Bell P-39 Airacobra - americká stíhačka Albacore - Fairey Albacore - britský palubní torpédový letoun Avenger - Grumman TBF Avenger - americký palubní torpédový letoun B-17 - Boeing B-17 Flying Fortress - americký bombardér B-29 - Boeing B-29 Superfortress - americký bombardér Barracuda - Fairey Barracuda - britský palubní bombardér Beaufighter - Bristol Beaufighter - britský bombardér Betty - Micubiši G4M "Hamaki" - japonský bombardér Black Widow - Northtrop P-61 Black Widowamerická stíhačka Boston - Douglas DB-7 - americký bombardér (A-20 Havoc) Canso - kanadská verze létajícího člunu Catalina (PB2B) Catalina - Consolidated PBY Catalina - americký létající člun Coronado - Consolidated PB2Y Coronadoamerický létající člun Corsair - Vought F4U Corsair - americká palubní stilzačka Dakota - obecný název pro dopravní letoun Douglas C-47 Skytrain Dauntless - Douglas SBD Dauntless - americký palubní střemhlavý bombardér Do 24 - Dornier Do 24 - německý létající člun Do 217 - Dornier Do 217 - německý bombardér Firefly - Fairey Firefly - britská palubní stíhačka Frances - Jokosuka P1Y "Ginga" - japonský bombardér Halifax - Hadley Page Halifax - britský bombardér Hamp - Micubiši A6M3 "Reisen" - japonská palubní stíhačka He 111- Heinkel He 111- německý bombardér He 177 - Heinkel He 177 - německý bombardér Hellcat - Grumman F6F Hellcat - americká palubní stíhačka Helldiver - Curtiss SB2C Helldiver - americký palubní střemhlavý bombardér II-2 - Iljušin I1-2 - sovětský bitevní letoun Jak-9 - Jakovlev Jak-9 - sovětská stíhačka Jake - Aiči El3A -japonský hydroplán Jill - Nakadžima B6N "Tenzan" - japonský palubní torpédový letoun Ju H8 - Junkers Ju 88 - německý bombardér Judy - Jokosuka D4Y "Suisei" - japonský palubní střemhlavý bombardér Kate - Nakadžima BSN - japonský palubní torpédový letoun Kingfisher - Vought-Sikorski OS2U Kingfisher;imerický hydroplán Kittyhawk - britské označení americké stíhačky Curtiss P-40 Lancaster - Avro Lancaster - britský bombardér Liberator - Consolidated B-24 Liberator - americký bombardér Lightning - Lockheed P-38 Lightning - americká stíhačka Mariner - Martin PBM Mariner - americký létající člun Marauder - Martin B-26 Marauder - americký hombardér Mavis - Kawaniši H6K - japonský létající člun Mitchell - North American B-25 Mitchell - americký bombardér Mosquito - De Havilland Mosquito - britský víceúčelový letoun Mustang - North American P-51 Mustang - americká stiačka Pe-2 - Petljakov Pe-2 - sovětský bombardér Seafire - palubní verze britské stíhačky Supermarine Spitfire Seagull - Curtiss SOC Seagull - americký hydroplán Spitfire - Supermarine Spitfire - britská stíhačka Stirling - Short Stirling - britský bombardér Sunderland - Short Sunderland - britský létající člun Swordfish - Fairey Swordfish - britský palubní torpédový letoun Thunderbolt - Republic P-47 Thunderbolt - americká stiliačka Typhoon - Hawker Typhoon - britský stíhací bombardér Val - Aiči D3A - japonský palubní střemhlavý bombardér Ventura - Lockheed PV-1 Ventura - americký průzkumný letoun 369 Warwick - Vickers Warwick - hritský bomhardér Wellington - Vickers Wellington - britský bombardér Wildcat - Grummin F4F Wildcat - americká paluhní stíhačka Zeke - Micubiši A6M2 "Reisen" - japonská palubní stíhačka Zero - obecný název pro letouny Micubiši A6M všech verzí / Seznam zkratek ANČXF - Allied Naval Commander, Expeditionary Forces - nímořní velitel (velitelství) spojeneckých expedičních sil ASRC - Air-Sea Rescue Craft - člun letecké námořní záchranné služby B-dienst - Beohachtungsdienst - německá námořní rádiová rozvědka BdU - Befehlshaber der U-Boote - velitel (velitelství) německvch ponorek CCS - Combined Chiefs of Staff - kombinovaný (anglo-americkv) výbor náčelníků štábů (IS -Combined Intelligence Section - spojená zpravodajskí sekce (pro plánování invaze do Evropy v roce 1942) COMSUBPAC - (ommander, .Submarines, Pacific Fleet - velitel ponorek Pacifického lodstva COMSUBSOWESPAC - Commander, Submarines, SouthWest Pacific - velitel ponorek v jihozápadním Pacifiku COSSAC - Chief of Staff, Supreme Allied Commander - náčelník štábu vrchního spojeneckého velitele CSC - Chiefs of Staff Committee - britský výbor náčelníků štíbu DCO - Director of Combined Operations - náčelník kombinovaných operací ELAS - Ethnikos Laikos Apeleutherotikos Stratos - Řecká národní osvohozenecká armáda (komunistická) ETOUSA - European Theatre of Operations, United States Army - velitelství americké armády na evropském válčišti FAA - Fleet Air Arm - hritské námořní letectvo FFI - Forces Franais dInterieur - ozbrojené síly francouzského odboje FFS - Free French Ship - gaullistická francouzská válečná lod GCBcCS - Government Code and Cipher School - britské dešilrovací středisko HMAS - His Majestys Australian Ship - australská válečná loá HMCS - His Majestys Canadian Ship - kanadská válečná lod HMIS - His Majestys Indian Ship - indická válečná lod HMNZS - His Majestys New Zealand Ship - novozélandská válečná lod HMS - His Majestys Ship - britská válečná loá JCS - Joint Chiefs of Staff - americký výbor náčelníků štábů JG - Jagdgeschwader - stíhací eskadra luftwaffe KdK - Kleinkampfverbánde der Kriegsmarinejednotky malých bojových prostředků německého námořnictva KG - Kampfgeschwader - bombardovací eskadra luftwaffe LCA - Landing Craft, Assault - úderný výsadkový člun (britský) LCC - Landing Craft, Control - velitelský výsadkový člun LCF - Landing Craft, Flak - protiletadlový výsadkový člun LCG - Landing Craft, Gun - dělový výsadkový člun LCH - Landing Craft, Headyuarters - velitelský výsadkový člun LCI - Landing Craft, Infantry - výsadkový člun pro pěchotu LCI(G) - Landing Craft, Infantry (Gun) - dělový výsadkový člun pěchoty LCM - Landing Craft, Mechanized - výsadkový člun pro vozidla LCP - Landing Craft, Personnel - pěchotní výsadkový člun LCS - Landing Craft, Support - výsadkový člun podpory LCT - Landing Craft, Tank - výsadkový člun pro tanky LCVP - Landing Craft, Vehicle, Personnelúderný výsadkový člun (americký) LSB - Landing Ship, Bombardment - výsadková lod podpory LSD - Landing Ship, Dock - výsadková doková loď 370 LSI - Landing Ship, Infantry - výsadková lod pěchoty LSE - Landing Ship, Emergency - výsadková pohotovostní lod LSG - Landing Ship, Gantry - výsadková jeřábová lod LSP - Landing Ship, Personnel - výsadková lod pěchoty LST - Landing Ship, Tank - výsadková lod pro tanky LVT - Landing Vehicle, Tracked - obojživelný transportér MAAF - Mediterranean Allied Air ForcesStředomořské spojenecké letectvo MACAF - Mediterranean Allied Coastal Air Force - Středomořské spojenecké pobřežní letectvo MAD - Magnetic Anomaly Detector - detektor magnetické anomálie M-boot - Minenboot - německý minový člun (víceúčelový) MGB - Motor Gun Boat - britský motorový dělový člun ML -Motor Launch - britský víceúčelový motorový člun MTB - Motor Torpedo Boat - britský motorový torpédový člun OKM - Oberkommando der Kriegsmarinevrchní velitelství německého námořnictva OKW - Oberkommando der Wehrmacht - vrchní velitelství německých ozbrojených sil ORP - Okret Rzeczipospolitej Polskiej - polská válečná lod PC - Patrol Craft - americká strážní 1od PT - Patrol Torpedo (Boat) - americký torpédový člun RAAF - Royal Australian Air Force - australské letectvo RAF - Royal Air Force - britské letectvo RAN - Royal Australian Navy - australské válečné námořnictvo RANVR - Royal Australian Navy Voluntary Reserve - dobrovolná záloha australského válečného námořnictva R-boot - Ráumboot - německý minolovný člun RCN - Royal Canadian Navy - kanadské válečné námořnictvo RM - Royal Marines - britská námořní pěchota RMPBD - Royal Marine Patrol Boom Detachment - speciální sabotážní jednotka britské nímořní pěchoty RN - Royal Navy - britské válečné námořnictvo SAS - South African Ship - jihoafrická válečná lod S-boot - Schnellboot - německý rychlý torpédový člun SHAEF - Supreme Headquarters Allied Expeditionary Forces - vrchní velitelství spojeneckých expedičních sil Skl = Seekriegsleitung - německý námořní štáb TF - Task Force - operační svaz TG - Task Group - operační skupina TIS - Theatre Intelligence Section - zpravodajská sekce pro evropské válčiště (u štáhu COSSAC) US(G - United States Coast Guard - americká pobřežní stráž USAAF - United States Army Air Force - americké armádní letectvo lISMC - United States Marine Corps - americká námořní pěchota LlSN - United States Navy - americké válečné námořnictvo LJSNR - United States Navy Reserve - záloha amerického válečného námořnictva USS - United States Ship - americká válečná lod USSTAF - United States Strategic Air Forceamerické strategické letectvo VC - Victoria Cross - Viktoriin kříž, nejvyšší britské vyznamenání za statečnost, přidává se zajméno / Kódové názvy použité v textu "A-Gó" - japonský plán rozhodující bitvy na jaře 1944 "Accolade" - britský plán neuskutečněné invaze na Rhodos 1943/44 "Alberich" - německý protiradarový krycí nátěr "Anvil" - spojenecký plán invaze do jižní Francie "Arcadia" - spojenecká konference ve Washingtonu v prosinci 1941 až lednu 1942 "Bolero" - přesun amerických vojsk z USA do Británie "Brewer" - spojenecké vylodění na Admiralitních ostrovech 29. 2.1944 371 "Buchenwald" - německo-finský útok na Narvi 16. 7.1944 "( atchpole" - americké vylodění na Eniwetoku 17. 2.1944 "Coronet" - americký plán vylodění na Honšú 1. 3.1946 "Dawnfall" - invze do Japonska v roce 1945 "Detachment" - ;imerické vylodění na Iwodžimě 19. 2.1945 "Diadem" - spojenecká ofenziva v Itálii 12. 5. 1944 "Dracula" - vylodění u Rangúnu 2. 5. l945 "Dragoon" - vylodění v Provence 15. 8.1944 "FausY - skupini německých ponorek v dubnu 1945 "Flintlock" - americké vylodění na Kwajaleinu 31.1.1944 "Forager" - americké vylodění na Marianách 15. 6.1944 "Fortitude" - spojenecká operace k utajení místa a času invaze "Gold" - britský invazní sektor v Normandii "Gooseherry" - umělé vlnolamy v Normandii "Greif" - skupina německých ponorek v září 1944 "Grimm" - skupina německých ponorek v září 1944 "Grube" - skupina německých ponorek v listopadu 1944 "Hagen" - skupina německých ponorek v březnu 1945 "Hamburg" - německá baterie u Cherbourgu "Holzbein" -- skupina německých ponorek v červnu 1944 "Iceberg" - americké vylodění na Okinawě 1. 4. 1945 "Isegrin" - skupina německých ponorek v lednu 1944 "Jubilee" - britskv výsadek u Dieppe 19. 8.1942 "Juno" - britský invazní sektor v Normandii "King II" - americké vylodění na Leyte 20. 10. 1944 "KON" - japonská operace k posílení ostrova Biak v červnu 1944 "Landwirt" - skupina německých ponorek v červnu 1944 "Liberty" - typ timerické sériově vyráběné obchodnílodě "Macu 5" -japonský konvoj v dubnu 1944 "Magic" - americké označení zpravodajských informací získaných dešifrovaním japonských depeší "Mailfist" - britský plán útoku na Singapur v prosinci 1945 "Manna" - britský výsadek v Řecku 15.10.1944 "Market-Garden" - spojenecká operace v Nizozemí 17. 9.1944 "Mitte" - skupina německých ponorek v červnu 1944 "Mulberry" - umělý přístav v Normandii "Neptune" - vylodění v Normandii 6. 6.1944 "Octagon" - spojenecká konference v Quebecu v září 1944 "Olympic" - americký plán vylodění na Kjúšú l. 11.1945 "Omaha" - americký invazní sektor v Normandii "Oregon" - původní název sektoru "Utah" "Outflank" - britský nálet na Pangkalan Brandan 20.11.1944 "Overlord" - celkový plán invaze na kontinent v roce 1944 "Panther" - německá obranná linie na řece Narvě "Panther" - skupina německých ponorek v říjnu 1944 "Persecution" - americké vylodění u Aintape 22. 4.1944 "Peter" - severní invazní svaz u Anzia 22.1.1944 "Pluto" - podmořské potrubí do Normandie "Pointblank" - spojenecké strategické bombardování Německa "Quadrant" - spojenecká konference v Quebecu v srpnu 1943 "Rasmus" - skupina německých ponorek v únoru 1945 "Reckless" - americké vylodění u Hollandie 22. 4.1944 "Regenbogen" - heslo ke zničení německých lodí vlastní posádkou v květnu 1945 "Roger" - britský plán vylodění na šíji Kra v červnu 1945 "Rosie" - spojenecká diverzní operace v Provence 15. 8.1944 "Roundup" - plán invaze na kontinent v roce 1943 "Seeigel" - minová přehrada ve Finském zálivu "Seewolf" - skupina německých ponorek v dubnu 1945 372 BIBLIOGRAFIE I I. Oficiální di7a Austrálie Australia in the War of 1939-1945, Ser. 2: Navy 1. Gill, G. H.: Royil Australian Navy 1939-1942, Canberra 1957 2. Gill, G. H.: Roycil Australian Navy 1942-194.5, Canberra 1968 Indie Collins, D. J. E.: The Royal Indian Navy 19391945, Calcutta 1964 Itálie La marina italiana nella Seconda Guerra mondiale.19 sv.. Roma 1950-1969 Jižní Afrika Turner, L. C. F. - Gordon-Cumming, H. R.Betzler, J. E.: War in the Southern Oceans 1939-1945, Cape Town 1961 Kanada Schull, Joseph:fhe Far Distant Ships. An official Account of Canadian naval operations in Second World War, Ottawa 1952 Nizozemí Bosscher, Ph. M.: De Koniklijke Marine in de Tweede Wareldoorlog, 3 sv., Franeker 1984 až 1990 Norsko Steen, Erik Anker: Norges Sj6krieg 1940-1945, 7 sv., Oslo 1954-1969 Nový Zéland Waters, S. D.: The Royal New Zealand Navy, Wellington 1956 SSSR Boevoj puť Sovetskogo voenno-morskogo tlota, Moskva 1964,1975 Istorija Velikoj otečestvennoj vojny Sovetskogo sojuza 1941-1945, 6 sv., Moskva 1960-1965 (český překlad: Dějiny Velké vlastenecké války Sovětského .svazu 1941-1945. Praha 1961-1967) Istorija vtoroj mirovoj vojny 1939-1945, 12 sv., Moskva 1973-1982 (český překlad: Dějiny druhé světové války 1939-1945,Praha 1977-1984) USA Morison, Samuel E.: History of the United States Naval Operations in World War II,15 sv., Boston 1947-1962 United States Army in World War II: Appleman, Roy E.: Okinawa: the Last Battle, New York 1993z Harrison, Gordon A.: Cross Channel Attack, New York 19932 American Forces in Action: Anzio Beachhead (22 January - 25 May 1944), Washington 1947 Omaha Beachhead (6 June 1944), Washington 1947 Utah Beach to Cherbourg (6 June - 27 June 1944), Washington 1947 U.S. Strategic Bombing Survey. Campaigns of the Pacific War, Washington 1947 U.S. Submarine Losses. World War II, Washington 1946 Velká Británie History of the Second World War. United Kingdom Military Series: Butler, J. et al.: Grand Strategy, 6 sv., London 1956-1972 Derry, T. K.: The Campaign in Norway, London 1952 374 Hinsley, Francis et al.: British Intelligence in the Second World War. Its Influence on Strategy and Operations, 5 sv., London 1979-1988 Playfair, J. S. - Malony, C. J. C.: The Mediterranean and the Middle East, 6 sv., London 1954-1984 Roskill, Stephen W.: The War at Sea 19391945, 3 sv., London 1954-1956 British Vessels Lost at Sea 1939-45, London 1947, Cambridge 19762 Combined Operations 1940-42, London 1945 (český překlad: Jak se připravovala invaze, Praha 1947) Edwards, Kenneth: Operation Neptune, London 1946 (český překlad: Operace Neptun, Praha 1947) Naval Staff History: Defeat of the enemy attacks on shipping 1939-1945, London 1957 U-Boat Warfare in the Atlantic, 3 sv., London 1945 / II. Dokumenty Hubatsch, Walter: Hitlers Weisungen fiir die Kriegsfiihrung 1939-1945. Dokumente des OKW, Frankfurt a. M.1962 Jacobsen, Hans-Adolf 1939-1945. Der Zweite Weltkrieg in Chronik und Dokumenten, Darmstadt 1961 King, Ernest J.: The United States Navy at War 1941-1945. Official Report to the Secretary of the Navy, Washington 1945 Kriegstagebuch des Oberkommando der Wehrmacht (Wehrmachtfiihrungsstab) 1940-1945, hrsg. von Percy Ewald Schramm u.a., 4 sv., Frankfurt a. M.1961-1969 Marshall, George C.: Cieneral Marshalls Report. The Winning of the War in Europe and the Pacific, Washington 1945 (český překlad: Vítězství v Evropě a v Tichomoří, Praha 1946) Report by the Supreme Allied Commander Mediterranean to the Combined Chiefs of Staff on the Italian Campaign 8 January 1944 to 10 May 1944, London 1946 / lII. Vzpomínky a životopisy Agawa, Hiroyuki: The Reluctant Admiral. Yamanuto and the Imperial Navy, New York 1979 Alexander of Tunis: Memoirs 1940-1945, London 1962 Allaway, Jim: Hero of the Upholder. The Story of Lieutenant Commander M. D. Wanklyn, VC, DSO, London 1991 (český překlad: l4rdina z Upholderu, Plzeň 1996) Alman, Karl: Wolfgang Lilth. Der ertlogreichste 1J-Boot-Kommnandant der Zweiten Weltkrieges, Stuttgart 1995 (český překlad: Wolfgang Liith, Plzeň 1996) Borghese, Valerio J.: Decima Flottiglia MAS. Dalle origine allarmistizio, Milano 1957 Buell, T. B.: Master of Sea Power. A Biography of Fleet Admiral Ernest J. King, New York 1981 Butcher, Harry C.: Three Years with Eisenhower, New York-London 1946 (český překlad: Tři roky s Eisenhowerem, Praha 1946) Clark, Mark W.: Calculated Risk, New York 1951 Cooper, Bryan: The Battle of the Torpedo F3oats, London 1970 Cork and Orrery, Earl: My Naval Life, 18861941, London 1952 Cunningham, Viscount: A Sailors Oddyssey. Autohiography, London 1952 De Gaulle, Charles: Válečné paměti 1939-1944, Praha 1989 Dnitz, Karl: Zehn Jahre und Zwanzig Tage, Bonn 1958 Dulm, Jan F. van: Onder de bloedvlag van O 21, 1940-1945, Amsterdam, b.d. Edwards, Kenneth: Men of Action, London 1943 Eisenhower, Dwight D.: Crusade in Europe, New York 1948 (český překlad: Invaze do Evropy, Praha 1983,1993s) Fisanovič, Izrail Iljič: Istorija Malutki, Moskva 1956 Forrestel, E. P.: Admiral Raymond A. Spruance, USN. A Study in Command, Washington 1966 Fuchida, Mitsuo - Okumiya, Masatake: Midway. The Battle that dommed Japan, Annapolis 1955 (český překlad: Midway, Praha 1990) (alland, Adolf: Die ersten und die letzten (český překlad: První a poslední, Plzeň 1994) Golovko, Arsenij Grigorjevič: Vmeste s flotom, Moskva 1984 . 375 Gretton, Peter: (onvoy Escort Commander, London 1964,1 )7I Gretton, Petcr: Formal Naval Person. Winston Churchill and the Royal Navy, London 1968 Halsey, William I. - Bryan, Joseph: Admiral Halseys Story, New York 1947 Hara, Tameichi: .lapanese Destroyer Captain, New York 1961 Hashimoto, Mochitsuri: Sunk. The Story of the Japanese Submarine Fleet 1941-194.5, London 1954 Helfrich, Conrad E. L.: Memoirs, 2 sv., Amsterdam-Brusseles 1950 Hunt, Frazier: The Untold Story of Douglas MacArthur, New York 1954 Chalmers, William S.: Max Horton and the Western Approaches, London 1954 Čhalmers, William S.: Full Circle. The Biography of Admiral Sir Bertram Ramsay, London 1959 Churchill, Winston S.: The Second World War, 6 sv., London I94H-1953 (český překlad: Druhá světová válk:, Praha 1992-1995) lachino, Angelo: Lc due Sirti. Guerra di convogli in Mediterraneo, Milano 1953 lachino, Angelo: Tramonto di una grande marina, Milano 1962 lachino, Angelo: Li Sorpesa di Matapan, Milano 1962 Kampen, A. van: "Ik val aan, volg mij". Het leven van Kirel Doorman, schout-bij-nacht. Amsterdam 1947 Kesselring, Albert: Soldat bis zum letzten Tag, Bonn 1953 Kon, Waclaw: Cyrk niszczycieli, Gdaňsk 1969 Krancke, Theodor - Brennecke, Jochen: RRR. Das gllickliche Schiff, Biberach 1955 Kuzněcov, Nikolaj Gerasimovič: Nakanune, Moskva 1969 Kuzněcov, Nikolaj Gerasimovič: Na flotach boevaja trevoga, Mciskva l971 Kuzněcov, Nikolaj Gerasimovič: Kursom k pobede, Moskva 1975 Lamb, Charles: War in a Stringbag, London 1987 Layton, Edwin T. - Pineau, R. - Costello, John: "And I Was There". Pearl Harbor and Midway. Breaking the Secret, New York 1985 Lockwood, Charles A.: Sinkem All! New York 1951 Liith, Wolfgang - Korth, Claus: Boot greift wieder an! Berlin 1943 Macintyre, Donald: U-Boat Killer, London 1956 Macintyre, Donald: Fighting Admiral. The Life and Battles of Admiral of the Fleet Sir James Somerville, London 1961 Manchester, William R.: American Caesar. Douglas MacArthur lHHO-1964, Boston 1978 Manstein, Erich von: Verlorene Siege, Miinchen 1955 (český překlad: Ztracená vítězství, Brno 1995) McGeoch, Ian: The Princely Sailor Mountbatten of Burma, London 1996 McLachlan, Donald: Room 39. Naval Intelligence in Action,1939-1945. London 196H Montgomery of Alamein: The Memoirs of Field Marshal Montgomery, London 195H (český překlad: Paměti polmho maršála, Praha 1993) Morgan, Frederick E.: Overture to OVERLORD, London 1950 MIlenheim-Rechenberg, B. von: Schlachtschiff Bismarck 1940/41. Der Bericht eines LÍberlebenden, Berlin 1980 Padfield, Peter: DOnitz, the Last Fiihrer, London 1984 (český překlad: Dnitz - poslední vůdce, Plzeň 1994) Pantělejev, Jurij Alexandrovič: Morskoj front, Moskva 1959 Pogue, Forrest C.: George C. Marshall. Organiser of Victory 1943 5, New York 1973 Potter, Elmer B.: Nimitz, Annapolis 1976 Potter, John Deane: Admiral of the Pacific. The Life of Yamamoto, London 1965 Prien, Giinther: Mein Weg nach Scapa Flow, Berlin 1940 (český překlad: Má cesta do Scapa Flow, Praha 1941) Raeder, Erich: Mein Leben, 2 sv., Tiibingen 1956-1957 Robertson, Terence: Walker RN. The Story of Captain Frederic John Walker, London 1956 Robertson, Terence: The Golden Horseshoe, London 1958 Rogge, Bernhard - Frank, W.: Schiff 16 (Atlantis), Oldenburg 1960 Romanowski, Boleslaw: Torpeda w celu, Warszawa 195H Ruge, Friedrich: In vier Marinen, Miinchen 1979 Sakai, C. - Caidin, M. - Saito, F.: Samurai, New 376 York lys7 (český překlad Zer7 nrd Pacrfi= kem, Praha 1994) Scott, Peter: The Battle of the Narrow Seas, London 1946 Sherman, Frederick S.: Combat Command. The American Aircraft Carriers in the Pacific War, New York 1950 Schepke, Joachim: U-Boot-Fahrer von heute, Berlin 1940 Steinhof, Johannes: Strasse von Messina. Tagebuch des Kommodore (český překlad: Mesinská silnice, Praha 1994) Thierry dArgenlieu, Georges-Marie: Souvenirs de guerre, Paris 1973 Tribuc, Vladimir Filipovič: Baltijci nastupajut, Kaliningrad 1968 Ugaki, Matome: Fading Victory. The Diary of Admiral Matome Ugaki,1941-1945, Pittsburg 1991 Van der Rhoer, Edward: Deadly Magic. A Personal Account of Communication Intelligence in World War 2 in the Pacific, New York 1978 Vause, Jordan: U-Boat Ace. The Story of Wolfgang Lilth, Annapolis 1990 (český překlad: Ponorkové eso. Přiběh Wolfganga Liitha, Praha 1994) Vian, Philip: Action This Day, London 1960 Warner, Oliver: Cunningham of Hyndhope, Admiral of the Fleet ( 1883-1963), London 1967 Weyher, Kurt - Ehrlich, H. J.: Vagabunden auf See. Die Kreigsfahrt des Hilfskreuzers Orion, 1940/41, Tiibingen 1953 Whinney, Reginald: The U-Boat Peril, London 1989 Winterbotham, Frederick W.: The Ultra Secret, London 1974 (český překlad: Přísně tajné, Praha 1981) Ziegler, Philip: Mountbatten. The Official Biography, London 1985 / IV. Historické studie 1. Obecné k druhé světové válce na moři Albion, R. G.: Naval and Maritime History. An Annotated Bibliography, Mystic (USA) 1.974 Assmann, Kurt: Deutsche Seestrategie in zwei Weltkriegen, Heidelberg 1957 Auphan Paul - Morda/ Jacques Le Marine Francaise pendant la Seconde Guerre Mondiale, Paris 1958,1967 Barnett, Correlli: Engage the Enemy More Closely. The Royal Navy in the Second World War, London 1991 Beach, Edward: The United States Navy. A 200Year History. Boston 1986 Beesly, Patrick: Very Special Intelligence. The Story of the Admiraltys Operational Intelligence Centre in World War II, London 1978 (český překlad: Námořní tajná válka, Praha 1995) Behrens, C. B. A.: Merchant Shipping and the Demands of War, London 195.5 Belli, V. A. - Penzin, K. V.: Boevie dejstvija v Atlantike a na Stredozemnom more 1939 až 1945 gg, Moskva 1967 Bernadac, Christian: La Kriegsmarine, Paris 1983 Bertrand, Michel: Les Forces Navales Francaises Libres, Paris l980 Bezemer, K. W. L.: Zij vochten op de Zeven Zeen, Utrecht 1954 Bogolepov, V. P. et al.: Blokada i kontrblokada. Borba na okeanskich soobščenijach vo vtorej minvoj vojne, Moskva 1966 Bonatz, Heinz: Seekrieg im Aether, Herford 1981 Bragadin, Marco Antonio: Che ha fatto la Marina? (1940-1943), Milano 1951,1959 Bruce, George: Sea Battles of the 20th Century, I.ondon 1975 Calvocoressi, Peter: Top Secret Ultra, London 198ll Ciesla, J. - Maltowski, J.: Morska broň minowa, Warszawa 1969 Cocchia, A.: The Hunters and the Hunted. Advantures of the Italian Naval Forces, Annapolis 1958 Compton-Hall, R.: The Underwater War 19391945, Poole 1982 Deighton, Len: Blood, Tears and Folly, London 1993 (český překlad: Krev, slzy a pošetilost, Praha 1996) Dinklage, Ludwig - Witth6ft, Hans-Jrgen: Die deutsche Handelsflotte 1939-1945, 2 sv., Gdttingen 1971 Ellis, John: Brute Force. Allied Strategy and Tactics in the Second World War, London 1990 Ferguson, B.: The Watery Maze. The Story of the Combined Operations, London 1961 Gelewski, Tadeusz: Zbrodnie wojenne na morzu w drugiej wojnie šwiatowej, Gdaňsk 1976 Giese, F. E.: Dic deutsche Marine 1930-1945. Aufbau und Untergang, Frankfurt/M 1972 Gorškov, Sergej Georgijevič: Morskaja mošč gosudarstva, Moskva 1976 Groos, Otto: Der Seekrieg, Praha 1943 Hackmann, W.: See and Strike. Sonar, Anti-submarine Warfare and the Royal Navy 19141945, London 1984 Hezlet, Arthur: The Electron and Sea Power, London 1975 Hillgruber, Andreas - Hmmelchen, G.: Chronik des zweiten Weltkrieges, Frankfurt/M 1966 Hough, Richard: Dreadnought. A History of the Modern Battleship, London 1964 Hough, Richard: A History of Fighting Ships, London 1969 Hough, Richard: rhe Longest Battle. The War at Sea 1939-1945, London 1986 Hrbek, Ivan: Na nořích a oceánech, Praha 1989 Hubáček, Miloš: Moře v plamenech, Praha 1974, 1977s Hubatsch, Waltcr: Der Admiralstab und die oberste Marinebeh&rden in Deutschland 1848-1945, Frmkfurt/M 1958 Chronology of the Second World War, London 1947 Irving, David: Hitlers War, London 1983 Jeremejev, L. M. - Ščergin, A. P.: Podvodnye lodki inostrannych flotov vo vtorej mirovoj vojne, Moskvti 1962 Johnson, B.: The Secret War, London 1979 Jouan, René: Histoire de la Marine Francaise, Paris 1950 Kahn, David: Hitlers Spies. The Extraordinary Story of German Military Intelligence, London 1978 Kemp, Peter: Fleet Air Arm, London 1954 Kemp, Peter: Victory at Sea, London 1957 Kosiarz, Edmund: Wojna na morzach i oceanach 1939-1945, Gdaňsk 1988 Kuenne, Robert: The Attack Submarines. A Study in Strategy, Newhaven - London 1965 Ladd, James: Commandos and Rangers of World War II, London 1978 Langmaid, K.: The Sea Raiders, London l963 Ledebur, G. von: Die Seemine, Mtinchen 1977 Le Masson, Henri: La Marine de guerre moderne: porte-avions, sous-marins, escorteurs, Paris 1951 Le Masson, Henri: Propis maritimes, Paris 1970 Le Masson, Henri: Guérilla sur mer, Paris 1973 Leporier, Amiral: Les derniers torpilleurs, Paris 1969 Lewin, Ronald: Ultra Goes to War. The First Account for the World War IIs Greatest Secret based on Official Documents, New York 1978 Lipiňski, Jerzy: Druga wojna šwiatowa na morzu, Gdynia 1976 Lipscomb, F. W.: The British Submarines, London 1970 Love, Robert W.: History of the U.S. Navy, 2 sv., Harrisburg 1992 Ltzow, Friedrich: Seekrieg und Seemacht, 2 sv., Berlin 1941-1942 Macintyre, Donald: Wings of the Neptune. The Story of Naval Aviation, London 1963 Macksay, Kenneth: Military Errors of World War II, London 1987 (český překlad: Vojenské omyly druhé světové války, Praha 1996) Maine, René: La Marine volante. Le duel avionnavire commence, Paris 1981 Manning, T. D.: British Destroyers, London 1961 Mars, Alistair: British Submariners at War 19391945, London 1971, Annapolis 1977 Martienssen, A. T.: Hitler and His Admirals, New York 1949 Mikeln, Miloš: Pekel 1941. Ljuhljana 1981 Millett, Allan R.: Semper Fidelis. The History of the United States Marine Corps, New York 1991z Morison, Samuel Elliot: American Contribution to the Strategy of World War II, London 1958 Moskin, J. Robert: The U.S. Marine Corps Story, New York 1977 (český překlad: Dějiny námořní pěchoty USA, Plzeň 1998) Muggenthaler, K. A.: German Raiders of the World War II, London 1978 Nimitz, Chester - Potter, Elmer B.: The Grand Sea War, New York 1962 Padfield, Peter: Guns at Sea, London 1973 Padfield, Peter: The Battleship Era, London 1975 Perepeczko, Andrzej: Komandosi v akcji, Gdaňsk 1978 Pertek, Jerzy: Morze w ogniu, 2 sv., Poznaň 1970-1971 Piekalkiewicz, Janusz: Der Seekrieg 1939-1945, 378 Miinchen 1980 (český překlad: Námořní válka 1939-1945, Plzeň 1997) Porten, Edward P. von der: The German Navy in World War II, New York 1969 Potter, Elmer B. - Nimitz, Chester - Rohwer, Jrgen: Seemacht. Von der Antike bis zum Gegenwart, Miinchen 1974 Preston, Anthony: Submarines. The History and Evolution of Underwater Fighting Vessels, London 1975 Preston, Anthony: Histoire de la guerre sur mer, Bruxelles 1976 Preston, Anthony: Navires et combats 19391945, Paris 1980 Preston, Anthony: Histoire des porte-avions, Paris 1980 Preston, Anthohy: Histoire des croiseurs, Paris 1981 Preston, Anthony: History of the Royal Navy in the 20th century, London 1987 Rohwer, Jiirgen - Hiimmelchen, Gerhard: Chronik des Seekrieges 1939-1945, Oldenburg 1968 Rohwer, Jiirgen - Jdekel, E. (ed.): Die Funkaufklárung und ihre Rolle im Zweiten Weltkriegs, Stuttgart 1979 Rohwer, Jiirgen - Jckel, E. (ed.): Kreigswende Dezember 1941, Koblenz 1983 Roscoe, Theodor: U.S. Submarine Operations in World War II, Annapolis 1949 Roscoe, Theodor: U.S. Destroyer Operations in World War II, Annapolis 1963 Roskill, Stephen W.: H.M.S. Warspite, London 1957 Roskill, Stephen W.: The White Ensign. The Britisch Navy at War 1939-1945, Annapolis 1960 Ruge, Friedrich: Torpedo und Minenkrieg, Mlinchen 1940 Ruge, Friedrich: Der Seekrieg 1939-1945, Stuttgart 1954 Sadkovich, J. J. (ed.): Re-evaluating Major Naval Combatants of World War II, New York 1990 Salewski, Michael: Die deutsche Seekriegsleitug 1935-1945, 3 sv., Frankfurt/M.1970-1975 Saunders, Hilary St.G.: The Green Beret. The Story of the Commandos,1941945, London 1949 Smith, Stanley F. (ed.): The U.S. Navy in World War II, New York 1966 Stevens, David (ed.): The Royal Australian Navy in World War II, Sydney 1996 Thomas, David A.: Submarine Victory. The Story of British Submarines in World War II, Lundon 1961 Till, George: Air Power and the Royal Navy 1914-1945. A Historical Survey, London 1979 Tuleja, Thaddeus: United States Naval Chronology, World War II, Washington 1955 Van der Vat, Dan: Stealth at Sea. The History of the Submarine. London 1994 (český překlad: Pcroorky ve válce, Praha 1997) Warren, C. E. T. - Benson, J.: Above Us the Waves. The Story of the Midget Submarines and Human Torpedoes, London 1963 Watters, John M.: Bloody Winter 1941-1942, Princeton 1967 Winton, John: Ultra at Sea, London 1988 Woodward, David: The Secret Raiders, New York 1955 Zaddach, F. H.: Britische Kommandotruppen und Kommando-Unternehmen in Zweiten Welkrieg, Darmastadt 1953 2. Válka v evropských vodách Arendt, Peter: Deutsche Sperrbrecher 19141945, Stuttgart 1985 Barjot, Pierre: Hitler et Ia guerre aeronavale, Paris 1961 Bekker, Cajus: Kampf und Untergang der Kriegsmarine, Hannover 1953 Bekker, Cajus: Einzelkámpfer auf See. Die deutschen Torpedoreiter, Froschmánner und Sprengbootpiloten im Zweiten Weltkrieg, Hamburg 1968 Busch, F. O.: Narvik, Berlin 1940 Busch, F. O. - Brennecke, J.: La tragédie de cuirassés allemands, Paris 1950 Calin, Harold: Dieppe, New York 1978 Campbell, Ian - Macintyre, Donald: The Kola Run. A Record of Arctic Convoys 1941-1945, London 1958 Courtney, G. B.: SBS in World War Two, London 1983 D-Day. Operation Overlord, London 1993 (český překlad: D-Day. Operace Overlord, Praha 1994) dEste, Carlo: Decision in Normandy. The 379 Unwritten Story of Montgomery and the AIlied Campaign, London 1983 Divine, A. D.: The Nine Days of Dunkirk, London 1959 Fleming, Peter: Operation Sea Lion, London 19.57 Gallagher, Thomas: The X-craft Raid, New York 1971 (český překlad: Zkáza bitevní lodi Tirpitz, Praha 1976) Gelb, Norman: Ike and Monty. Generals at War, Londonl994 Hase, Georg von: Die Kriegsmarine erobert Norwegens Fiorde, Leipzig 1940 Hastings, Max: Bomber Command, London 1981 (český překlad: Velitelství bombardovacího letectva, Praha 1994) Hastings, Max: Overlord. D-Day and the Battle for Normandy, London 1984 Hubáček, Miloš: Invaze, Praha 1984 Hubatsch, Walter: Weserlibung. Die deutsche Besetzung von Dňnemark und Norwegen 1940, Gdttingen l960 Irving, David: The Destruction of Convoy PQ-17, London l960 Kennedy, Ludovic: Fursuit. The Chase and Sinking of the Bismarck, London 1974 (český překlad: Pronásledování bitevní lodi Bismarck, Praha 1978,1991 ) Kennedy, Ludovic: Menace. The Life nad Death of the Tirpitz, London 1979 Klee, Karl: Das Unternehmen "Seel&we". Die geplante deutsche Landung in England 1940, Gdttingen 1958 Kosiarz, Edmund: Flota Bielego Orla, Gdaňsk 1980 Lord, Walter: The Miracle of Dunkirk, New York 1982 (český překlad: Dunkerský zázrak, Praha 1987) Lucas, James: Kommando. German Special Forces of World War Two, London 1985 Lucas-Phillips, C. E.: Čockleshell Heroes, London 1956 Macintyre, Donald: Narvik, London 1959 (český překlad Prahal988) Mellor, John: The Dieppe Raid, Toronto 1975 Pertek, Jerzy: Wielkie dni malej floty, Poznaň 1972 Pope, Dudley: 73 North. The Battle of the Barents Sea, London 1960 Potter, John D.: Fiasco. The Breakout of the German Battleships, I.ondon 1970 Robertson, Terence: The Ship with Two Captains, London 1957 RoskiII, Stephen W.: Churchill and the Admirals, London 1977 Ryan, Cornelius: The Longest Day, London 1960 (český překlad: Nejdelší den, Praha 1968) Schofield, B. B.: The Russian Convoys, London 1964 Schofield, B. B.: The Loss of the Bismarck, London 1972 Schwadtke, K. H.: Die deutsche Handelsflotte 1939-1945 und ihr Schicksal, Hamburg 1953 Tarrant, V. E.: The Last Year of the Kriegsmarine, London 1994 (český překlad: Poslední rok kriegsmarine, Plzeň 1995) Woodward, David: The Tirpitz, New York 1956 3. Bitva o Atlantik Bailey, V. N. - Ryan, P. B.: Hitler vs. Roosevelt. The Undeclared Naval War, New York 1979 Belot, Raymond: La guerre aeronavale dans IAtlantique, Paris 1950 Bennett, Geoffrey: The Battle of the River Plate, Londonl972 Brennecke, Jochen: JJger - Gejagte! Deutsche U-bootel939-1945,Biberbach 1956 Brennecke, Jochen: Das Grosse Abenteuer. Deutsche Hilfskreuzer 1939/1945, Biberach 1958 Brennecke, Jochen: Die Wende im U-Boot Krieg. Ursachen und Folgen, Augsburg 1994 Busch, Gerhard: So war die U-bootskrieg, Bielefeld 1952 Costello, John - Hughes, Terry: The Battle of the Atlantic, New York 1977 D&nitz, Karl: Die U-Bootswaffe, Berlin 1939 Frank, Wolfgang: The Sea Wolves. The Story of German U-Boats, New York 1955 Freyer, P. H.: Der Tode auf allen Meeren, Berlin 1970 (český překlad: Ponorky číhají, Praha 1973,19802) Herzog, Bodo: Die deutschen U-Boote 190fr 1945, Mllnchen 1959 Hoyt, Edwin: The Death of the U-Boats. The Rise and Fal1 of the Iron Coffin, London 1989 Hdmmelchen, G.: Handelsst&rer. Handelskrieg 380 deutscher Llberwasserstreitkrňfte im Zweiten Weltrieg, Mllnchen 1967 Jeschke, Hubert: U-bootstaklik. Zur deutschen U-bootstaktik 1900-1945, Freiburg 1972 Jones, Geoffrey: Defeat of the Wolf Packs, London 1986 Kon, Waclaw: Bitwa o Atlantyk, Gdynia 1967 Lakowski, Richard: U-Boote. Zur Geschichte einer Waffengattung der Seestreitkrňfte, Berlin 1985 Macintyre, Donald: The Battle of the Atlantic, London 1961 Mason, David: U-Boat. The Secret Menace, New York 1968 Middlebrook, Martin: Convoy. The Battle for Convoys SC 122 and HX 229, London 1976 Peillard, Léonce: La bataille de IAtlantique, 2 sv., Paris 1970 Roskill, Stephen W.: The Secret Capture, London 1958 Van der Vat, Dan: The Atlantic Campaign. The Great Struggle at Sea 1939-1945, London 198H Watts, Anthony: The U-Boat Hunters, London 1976 4. Válka ve Středomoří Antier, Jean Jacques: La bataille de Malte 19401943, Paris 1983 Antier, Jean Jacques: Le drame de Mers el-Kébir 1940, Paris 1990 (český překlad: Drama v Mers-el-Kebíru, Plzeň 1996) Antier, Jean-Jacques: La tlotte se saborde. Toulon 1942, Paris 1992 (český překlad: Toulon 1942. Flotila se potápí, Plzeň 1995) Baum, Werner - Weichold, Eberhard: Der Krieg der AchsenmJchte im Mittelmeerraum. Die Strategie der Diktatoren, Zlirich - Frankfurt/M 1973 Belot, Raymond: La guerre aeronavale en Mediterranée, Paris 1949 Bennett, Ralph: Ultra and Mediterranean Strategy 1941-1945, London 1989 Bernotti, Romeo: Storia della guerra nel Mediterraneo 1940-1943, Roma 1960 Bradford, Ernie: Siege. Malta 1940-1943, London 1987 Breuer, William B.: Agony at Anzio. The Allies Most Čontroversial Operation on World War II, New York 1985 (český překlad: Agónie u Anzia, Praha 1997) Breuer, William B.: Operation Dragoon. The AIlied Invasion of the South of France, New York 1987 Elliot, P.: The Cross and the Ensign. A Naval History of Malta 1798-1979, Cambridge 19H0 dEste, Carlo: Bitter Victory. The Battle for Sicily, July-August 1943, London 1988 dEste, Carlo: Fatal Decision. Anzio and the Battle for Rome, New York 1991 Gabriele, M.: Operazione C 3: Malta, Roma 1975 Gelb, Norman: Desperate Venture. The Story of Operation Torch, the Allied Invasion of North Africa, London 1992 Harding, John: Mediterranean Strategy 19351945, London 1960 Haupt, Werner - Bingham, J. K. W.: Der Afrika-Feldzug, Dorheim 1968 Hickey, D. - Smith, G.: Operation Avalanche. he Salerno Landings 1943, London 1983 Higgins, Trumball: Soft Underbelly. The AngloAmerican Controversy over the Italian Campaign 1939-1945, London-New York 1977 Howard, Michael: Mediterranean Strategy in the Second World War, London 1968 Ireland, Bernard: War ín the Mediterranean 1940-43, London 1993 (český překlad: Válka ve Středomoří 1940-1943, Plzeň 1995) Lowry, Thomas P. - Wellham, John W. G.: The Attack on Taranto. Blueprint for Pearl Harbor, Mechanicsburg 1995 Macintyre, Donald: The Battle for the Meditarranean, London 1964 Newton, D. - Hampshire, A. C.: Taranto, London 1961 (český překlad Praha 1994) Novarra, H. J.: Geleitzugschlachten im Mittelmeer, Mlinchen 1978 Pack, S. W. C.: The Battle of Matapan, London 1967 Pack, S. W. C.: The Battle for Crete, London 1976 Rawski, Tadeusz: Wojna na Balkanach 1941. Agresja hitlerowska na Jugoslawie i Grecje, Warszawa 1981 Santoni, Alberto: I1 vero tradittore. I1 ruolo documentato di Ultra nella guerra del Mediterraneo, Milano 19H1 3 1 Shankland, Peter - Hunter, Anthony: Malta Convoy, London 1961 Schr&der, Jiirgen: Italiens Kreigsaustritt 1943, Gdttingen 1969 Smith, P. C. - Walker, E.: The Battles of the Malta Striking Force, London 1974 Spencer, John R.: The Battle for Crete, London 1962 Thomas, David A.: Crete 1941. The Battle at Sea, Londonl972 Turner, J.: Periscope Patrol. The Saga of Malta Submarines, London 1957 Vaughan-Thomas, Wynford: Anzio, London 1961 5. Válka ve východoevropských vodách Ačkasov, V. I. et al.: Krasnoznamennyj Baltijskij Flot v bitve za Leningrad 1941-1944, Moskva 1973 Ačkasov, V. I. et al.: Krasnoznamennyj Baltijskij Flot v zaveršajuščij period Velikoj otečestvennoj vojny, Moskva 1975 Bolgari, P. N. et al.: Černomorskij Flot, Moskva 1967 Dmitriev, V. I.: Atakujut podvodniki, Moskva I964,1973 Kosiarz, Edmund: Obrana Helu 1939, Warszawa 1971 Kosiarz, Edmund: Druga wojna šwiatowa na Baltyku, Gdaňsk 1988 Kozlov, I. A. - Šlomin, V. S.: Severnyj Flot, Moskva 1966,1983 Kozlov, I. A. - Šlomin, V. S.: Krasnoznamennyj Baltijskij Flot v geroičeskoj oborone Leningrada,Leningrad 1976 Markov, J. J.: Kerčensko-feodosijskaja desantnaja operacija, Moskva 1956 Meister, Jdrg: Der Seekrieg in der osteuropJischen GewJssern, Mlinchen 1958 Ruge, Friedrich: The Soviets as Naval Opponents, Annapolis 1979 Tribuc, Vladimir Filipovič: Podvodniki Baltiki atakujut, Leningrad 1963 Trusov, G. D.: Podvodnye lodki v russkom i sovetskom flotach, Moskva 1975 Vajner, B. A.: Severnyj Flot v Velikoj Otečestvennoj vojne, Moskva 1964 Vjumenko, N. P.: Černomorskij Flot v Velikoj Otečestvennoj vojne, Moskva 1957 Zotkin, N. P. et al.: Krasnozmanenyj Černomorskij Flot, Moskva 1979 6. Válka v Tichomoří Allen, Louis: Burma. The Longest War 19411945, London 1984 Barker, A. J.: Suicide Weapon, New York 1971 Blond, Georges: Le survivant du Pacifique. LOdyssée de IEnterprise, Paris 1949 Costello, John: The Pacific War, London 1981 Davis, Burke: Get Yamamoto, New York 1969 Donovan, Robert: PT 109. John F. Kennedy in World War II, New York 1961 Dull, Paul S.: A Battle History of the Imperial Japanese Navy 1941-1945, Annapolis 197H Farago, Ladislas: The Broken Seal. Operation Magic and the Secret Road to Pearl Harbor, New York 1967 Foster, Simon: Okinawa 1945. Final Assault on the Empire, London 1994 (český překlad: Okinawa, Plzeň 1995) Frank, Richard B.: Guadalcanal. The Definitive Account of the Landmark Battle, New York 1990 Griffth, Samuel B.: The Battle for Guadalcanal, Philadelphia 1963 (český překlad: Bitva o Guadalcanal, Praha 1970) Holmes, W. J.: Undersea Victory, Garden City 1966 Holmes, W. J.: Double-Edged Secrets. U.S. Naval Intelligence Operations in the Pacific during World War II, Annapolis 1979 Horton, D. C.: New Georgia: Pattern for Victory, New York 1971 Hough, Richard: The Hunting of Force Z, London 1963 Howarth, Stephen: Morning Glory. The Story of the Imperial Japanese Navy, London 1985 Hoyt, Edwin P.: The Battle of Leyte Gulf, New York 1972 Hoyt, Edwin P.: Blue Skies and Blood. The Battle of the Coral Sea, New York 1975 Hoyt, Edwin P.: The Lonely Ships. The Life and Death of the U.S. Asiatic Fleet, New York 1976 Hoyt, Edwin P.: To the Marianas. War in the Central Pacific 1944, New York 1980 Hoyt, Edwin P.: Japans War. The Great Pacific Conflict, London 19R9 382 Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech, Praha 19H0,1990 Hubáček, Miloš: Vítězství v Pacifiku, Praha 19H5 Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku, Praha 1987 Hubáček, Miloš: Boj o Filipíny, Praha 1990 Ienaga, Saburo: The Pacific War 1931-1945, New York 197H Inoguchi, R. - Nakajima, T. - Pineau, R.: Divine Wind, Annapolis 1958 Kent, Graeme: Guadalcanal: Island Ordeal, New York 1971 Lee, Robert Edward: Victory at Guadalcanal, Novato (USA) 19H1 Lewin, Ronald: The American Magic. Codes, Ciphers and the Defeat of Japan, New York 1982 Lord, Walter: Day of Infamy, New York 1957 Lord, Walter: Incredible Victory, New York 1967 Macintyre, Donald: The Battle for the Pacific, London 1966 Marder, A. J. - Jacobsen, M. - Horsfield, J.: Old Friends, New Enemies. The Royal Navy and the Imperial Japanese Navy, Vol. II, The Pacific War,1942-1945, New York 1990 Miller, Edward: War Plan Orange. The U. S. Strategy to Defeat Japan, 1897-1945, Annapolis 1991 Millot, Bernard: La guerre du Pacifique 19411945, 2 sv., Paris 196H Millot, Bernard: Lepopée Kamikaze, Paris 1970 Millot, Bernard: The Battle of the Coral Sea, London 1974 Okumiya, M. - Horikoshi, J. - Caidin, H.: Zero! The Story of the Japanese Navy Air Force 1939-1945, London 1957 Oosten, F. C. van: The Battle of the Java Sea, London 1975 Prange, Gordon W.: At Dawn We Slept. The Untold Story of Pearl Harbor, New York 19H1 Prange, Gordon W.: Miracle at Midway, New York 1982 Preston, Anthony (ed): Decisive Battles of the Pacific War, London 1979 Rooney, David: Burma Victory, London 1992 (český překlad: Vítězství v Barmě, Plzeň 1995) Rusbridger, J. - Nave, Eric: Betrayal at Pearl Harbor. How Churchill Lured Roosevelt into War. London 1991 Rutherford, Ward: Fall of the Philippines, New York 1971 Saunders, Hrowe H.: Duell im Pazifik. Von Pearl Harbor bis Hiroshima. Die Zweite Weltkrieg im Ostasien 1941-1945, Mlinchen 1994 (český překlad: Duel v Pacifiku, Plzeň 1995) Shaw, Henry I.: Tarawa: A Legend Is Born, New York 1968 Smith, Peter C.: Task Force 57. The British Pacific Fleet 1944-1945, London 1969 (český překlad Plzeň 1996) Theobald, Robert: The Final Secret of Pearl Harbor. New York 1954 Thomas, D. A.: Java Sea 1942, London 1968 Thomas, D. A.: Japans War at Sea. Pearl Harbor to the Coral Sea, London 197H Thorne, Christopher: Allies of a Kind. The U.S., Britain and the War against Japan, Oxford 1979 Toland, John: But not in Shame. The Six Months after Pearl Harbor, New York 1961 Toland, John: Infamy, New York 1976 Tuleja, Thaddeus: Climax at Midway, New York 1960 Van der Vat, Dan: The Pacific Campaign. The LJ.S.-Japanese Naval War 1941-1945, New York 1991 Winton, John: War in the Pacific. Pearl Harbor to Tokyo Bay, London 1978 Wolny, Antony: Wojna na Pacyfiku, Warszawa 1971 / V. Ročenky a příručky o lodích Abelson, Frank: Marinens Fardyer 1939-1945 og deres Skjebne, Oslo 1986 Alden, John D.: U.S. Submarine Attacks during World War II, Annapolis 1989 Bagnasco, E.: I MAS e le motosilurante italiani 1905-1966, Roma 1967 Brown, David: Warship Losses of World War II, London 1990 Conways All the Worlds Fighting Ships 1906 až 1921, London 1985 Conways All the Worlds Fighting Ships 1922 až 1946, London 1980 Couhat, Jean Labayle: French Warships of World War II, London 1971 383 Fioravanzo, G.: I cacchiatorpedinieri italiani 1900-1966, Roma 1966 Fraccaroli, Aldo: Italian Warships of World War II, London 1978 Galuppini, Gino: Guida alle navi dItalia. La marina da guerri dal 1861 ad oggi, Milano 1982 Giorgerini, G. - Nani, A.: Gli incrociatori italiani 1861-1962, Roma 1964 Giorgerini, G. - Nani, A.: Le navi di linea italiana 1861-1962, Roma 1962 Grégr, René: Vládcové oceánů. Válečné lodi 20. století, Praha 1968 Grdner, Erich: Die Schiffe der deutschen Kriegsmarine und Luftwaffe 1939-1945 und ihr Verbleib, Mtinchen 1976x Janes Fighting Ships 1940, 1941, 1944/45, 1946/ 47, London Janes Fighting Ships of World War II, London 1995 Janes Battleships of the 20th Century, London 1996 (český překlad: Bitevní lodě 20. století, Praha 1997) Jantschura, H. - Jung, D. - Mickel, P.: Die japanischen Kriegsschiffe 1869-1945, Miinchen 1970 Klepsch, Peter: Die Fremden Flotten im 2. Weltkrieg und ihr Schicksal, Miinchen 1968 Lenton, H. T.: Royal Netherlands Navy, London 1967 Lenton, H. T.: Warships of the British and Commonwealth navies, London 1971 Lenton, H. T. - Colledge, J. J.: Warships of World War II, London 1973j Miinching, L. L. van: Schepen van de Koniklijke Marine in de Tweede Wereldoorlog, Alkmaar 1978 Němeček, Václav: Vojenská letadla 3. Letadla druhé světové války, Praha 1977z Pejčoch, Ivo - Novák, Zdeněk - Hájek, Tomáš: Válečné lodě 4. Druhá světová válka, Praha 1993 Pollina, Paolo: I sommergibili italiani 1895-1962, Roma 1963 Pollina, Paolo: Le torpedinieri italine 1881-1964, Roma 1964 Rohwer, Jrgen: Die U-Boots-Erfolge der Achsenmáchte 1939-1945, Miinchen 1968 Silverstone, P. H.: US Warships of World War II, London 1965 Taylor, John Charles: German Warships of World War II, London 1966 Vichot, Jacques: Répertoire des navires de guerre francais, Paris 1967 Watts, A. J.: Japanese Warships of World War II, London 1974z Weyers Taschenbuch der Kriegsflotten 1938, 1939,1940,1941/42, Miinchen Weyers Flottentaschenbuch 1954/55, Miinchen 384 v i REJSTRIK O SOB I = Salvy nad vlnami (Naše vojsko 1993,1997) II = Krvavé oceány (Naše vojsko 1994) III = Námořní válka vrcholí (Naše vojsko 1995) IV = Vítězství přichází z moře (Naše vojsko 1998) V = Lodstva států účastnících se druhé světové války (Naše vojsko 1994) Abceda, Salvadore, filipínský plukovník, IV/268 Abdulláh, irácký regent, I/236 Abe, Hiroaki, japonský kontradmirál, II/125,169, 244, 254, 25H, 259, 261; III/96, 111-113, 117, 120-123,125,126, 221, 222 Abe, Kósó, japonský kontradmirál, II/229 Abel-Smith, E. M. C., britský námořní kapitán, III/209, 210 Abele, Mannert L., americký korvetní kapitán, III/142 Abercrombie, Laurence A., americký fregatní kapitán, III/135 Abrial, Jean, francouzský viceadmirál, I/4H, 132, 159 Adači, Hatazó, japonský generálporučík, III/134, 141;IV/64 Adams, J. H., australský námořní kapitán, II/14 Afanasjev, V. K., sovětský korvetní kapitán, III/ 178 Agar, A. W. S., britský námořní kapitán,1/170; II/ 81, 223 Agnew, William G., britský námořní kapitán, II/ 93, 94; III/301 Achilles, Albrecht, německý kapitán-poručík, III/ 15; IV/364 Aicardi, Giuseppe, italský kapitán-poručík, I/1H7 Ainsworth, Walden Lee, americký kontradmirál, III/217, 255, 256; IV/61,157,159,189 Aittola, J., finský kapitán-poručík, II/37; III/179 Akijama, Monzó, japonský kontradmirál, IV/59 Akijama, Teruó, japonský kontradmirál, III/255 Albrecht, Conrad, německý generál-admirál, I/ 37,49 Albrecht, Karl, německý nadporučík, IV/141 Aldegarmann, Wolfgang, německý nadporučík, IV/136 Aldiss, C.. T., britský námořní kapitán, III/315 Alexander, Albert Victor, britský politik, I/43, 11H,139 Alexander, Harold Rupert A., britský generál (mušál), III/235, 293, 295; IV/12,19, 24H Alexandrov, A. N., sovětský kontradmirál, IVl 256 Alexejev, Boris Andrejevič, sovětský korvetní kapitán, III/244 Allan, R. A., britský fregatní kapitán, IV/246 Altmeier, Friedrich, německý nadporučík, IV/139 Amari, Hiroši, japonský poručík, II/253, 254 Anami, Korečika, japonský generálporučík (generál), IV/64, 310, 311, 356 Anders, Wladyslaw, polský generál, III/301 Andersen, Klaus, německý kapitán-poručík, IV/ 14i Anderson, Kenneth A. N., britský generálporučík, III/193 Andrea, J. P., americký korvetní kapitán, IV/215 Andrejev, A. Ch., sovětský generálporučík, IV/ 53,151 Andrejev, V. A., sovětský viceadmirál, IV/315 Andrews, Adolphus, americký viceadmirál, III/ 19-21 Andrews, Charles H., americký fregatní kapitán, IV/6H, 346, 366 Andrews, W. G., britský námořní kapitán, IV/29H Antonescu, Ion, rumunský maršál a diktátor, IV/ 50.149 Antonik, I. I., sovětský major, IV/256 Antonov, Neon Vasiljevič, sovětský kontradmirál, IV/314 Aoki, Taidžiró, japonský námořní kapitán, II/258 Aosta, Amedeo, vévoda, místokrál Italské východní Afriky, I/294 Arai,r., japonský nadporučfk, III/276; IV/220 Arbuthnot, G. S., britský viceadmirál, I/237; II/14 Arendt, Rudolf, německý nadporučík, IV/150 Ariga, Kósaku, japonský námořní kapitán (kontradmirál), II/271; IV/289 Ariizumi, Tacunosuke, japonský korvetní kapitán, IV/141, 340, 345 Arillo, Mario, italský kapitán-poručík, I/221; III/ 54; IV/365 Arima, Masafumi, japonský námořní kapitán (kontradmirál), III/114; IV/187 385 Arima, Seihcí,japonský námořní kapitán, IV/59 Arita, Juzcí, japcinskv námořní kapitán, III/101 Arliss, S. H. T., britský námořní kapitán, I/235 Armstrong, ,I. M., australský námořní kapitán, I V/265 Arnim, Hans-Jiirgen von, německý generálplukovník, III/235 Arnold, Archibtld V., americký generálmajor, IV/188, 278 Arnold, Henry li., americký generál, II/181; III/ 294; IV/181, 46 Arnold, William H., americký generálmajor, IV/ 268 Asano, Šinpei, jiponský námořní kapitán, III/91 Ashbourne, Edward Russell Gibson, baron, britský námořní kapitán, III/290 Askim, Per, norký námořní kapitán, I/107 Ata, J., japonsky nadporučík, IV/220 Aube, Hyacinthe Théophile, francouzský admirál, II/16 Audet, J., francouzský brigádní generál, I/115 Auchinleck, C.laude J. E., britský generál, II/94; III/184 Auphan, Paul, francouzský kontradmirál, I/48 Aust, Eduard, německý nadporučík, IV/253 Austin, Bernard L., americký fregatní kapitán, III/262 Austin, Marshall H., americký korvetní kapitán, IV/342, 346 Baade, Ernst-Giinther, německý plukovník, III/ 293 Babanov, V. A., sovětský kapitán-poručík, IV/ 151 Baberg, Kurt, německý kapitán-poručík, III/148 Back, G. R. B., hritský námořní kapitán,1l234 Baden, J., německý nadporučík, IV/133 Badger, Oscar (,., americký kontradmirál, IV/ 193,206,270,300 Badoglio, Pietro, italský maršál, I/140, 141; III/ 294 Bagramjan, Ivan Christoforovič, sovětský armádní generál, IV/144 Bahr, Rudolf, německý kapitán-poručík, III/284 Bailey, W. O., americký námořní kapitán, IV/85 Baillie-Grohman, Harold T., britský kontradmirál, I/226, 29 Bájándor, íránský admirál, II/14 Baker, C. A., americký námořní kapitán, IV/88 Baker-Creswell, A. J., britský fregatní kapitán, I/ 260 Balbo, Italo, italský maršál, I/186 Balme, David, britský poručík, I/260 Ban, Masami, japonský námořní kapitán (kontradmirál), IIl/91; IV/198, 210 Banfi di Pinerolo, A., italský korvetní kapitán, I/ 187 Banister, Alan B., americký fregatní kapitán, IV/ 218 Banks, W. E., britský námořní kapitán, III/310 Barber, Rex T., americký nadporučík, Ill/226 Barbey, Daniel E., americký kontradmirál (viceadmirál), III/267; IV/64-66,183,188, 265 Bargsten, Klaus, německý kapitán-poručík, II/72; III/149 Barker, J. F., britský korvelní kapitán, I/123 Barker, Ray W., americký brigádní generál, IV/ 31 Barker, W. D., americký kontradmirál, IV/166 Barkow, J., německý korvetní kapitán, IV/99, 343 Barnes, Stanley M., americký korvetní kapitán, IV/118 Barone, Pietro, italský kontradmirál, III/293 Baroni, Luigi, italský korvetní kapitán, I/178 Barr, Eric L., americký fregatní kapitán, IV/68, 305, 366 Barrois, J., francouzský námořní kapitán, I/158 Barrowclough, H. E., novozélandský generálmajor, IV/61 Barry, (. B., britský kontradmirál, III/310 Barsch, Franz, německý nadporučík, IV/243 Barschkis, Hans-Heinrich, německý nadporučilc, IV/239 Bartels, Robert, německý kapitán-poručík, II/66 Bartke, Erwin, německý nadporučík, IV/240 Barton, Raymond O., americký generálmajor, IV/80 Basistyj, Nikolaj Jefremovič, sovětský námořní kapitán, III/71, 244 Baskett, Thomas S., americký korvetní kapitán, I V/69 Basse, Georg-Wilhelm, německý kapitán-poručík,IV/22 Bátge, J., německý kapitán-poručík, II/63 Bauer, Ernst, německý kapitán-poručík, II/66, 80; III/15 Bauer, Harold F., americký podplukovmk, III/ 322 Baumann, Arend, německý korvetní kapitán, II/ 76 Baur, G&tz, německý kapitán-poručik, III/145 Bayerlein, Fritz, německý generálporučík, IV/95 Beamish, J. H., britský group captain, III/30 Beary, Donald B., americký kontradmirál, IV/ 279,283,298,299 Beattie, Stephan Halden, britský korvetní kapitán, III/39, 41 Beaverbrook, William Maxwell Aitken, lord, britský politik, II/13 Becker, Albert L., americký korvetní kapitán, IV/353 Becker, C. W., americký fregatní kapitán, IV/291 Becker, Klaus, německý kapitán-poručík, IV/22, 23, 240 Becton, Frederick J., americký fregatní kapitán, I V/290 Beduhn, Heinz, německý kapitán-poručík, I/66 Beer, Robert O., americký fregatní kapitán, IV/ 88 386 Bechtolsheim, Theodor sv. pán von, německý námořní kapitán, IV/99 Beightler, Robert S., americký generálmajor, IV/ 265,341 Bell, David B., americký korvetní (fregalní) kapitán,IV/218 Bell, F. S., britský námořní kapitán, I/77, 78 Bell, N. G., americký námořní kapitán, IV/304 Bellinger, Patrick, americký kontradmirál, II/131, 140,147,268 Bělousov, S. F., sovětský námořní kapitán, I/93 Bělyj, L. I., sovětský plukovník, IV/352 Benker, Hans, německý kapitán-poručík, III/173, 307 Bennington, L. W. A., britský korvetní kapitán, IV/67 Bennion, Mervyn S., americký námořní kapitán, II/151 Benson, Roy S., americký korvetní kapitán, III/ 230 Bentlage, Arnold, německý námořní kapitán, II/ 22 Bentzien, Heinz, německý kapitán-poručík, IV/ 244 Berends, Fritz, německý nadporučík, IV/240 Bérenger, Régis, francouzský námořní kapitán, I/ 293 Bergamini, Carlo, italský admirál, III/299 Berger, Fritz, německý korvetní kapitán, I/98 Berkey, Russell S., americký kontradmirál, IV/ 63,64,183,192,197,212,262,267,268 Bernadelli, Richard, německý korvetní kapitán, I V/243 Berounský, Josef, československý plukovník, II1/ 320 Berthon, E. L., britský námořní kapitán, II/72 Béthouart, Émile, francouzský divizní generál, I/ 118,119 Betchelder, Merton J., americký plukovník USMC, IV/160 Bevan, J. H., britský námořní kapitán, I/296 Bey, Erich, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/112,114,126; III/312-314, 316, 317 Biancheri, Luigi, italský kontradmirál, II/102 Bickford, E. O. B., britský korvetní kapitán, I/69, 174 Bickford, J. H., britský námořní kapitán, I/99 Bielfeld, Heinz, německý kapitán-poručík, III/37, 166,172; IV/133 Bigalk, Gerhard, německý kapitán-poručík, II/77, 276 Biggs, H. W., britský fregatní kalpitán, I/229 Billigsey, Edward B., americký korvetní kapitán, IV/88 Binford, Thomas, americký fregatní kapitán, II/ 194,198,203,210,269,270 Binney, J. H., britský fregatní kapitán, I/175 Birnbacher, Heinz, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/169; III/74 Birot, J., francouzský fregatní kapitán, III/22 Bisciani, Ugo, italský námořní kapitán, II/93, 94 Bisset, A. W. de la T., britský námořní kapitán (kontradmirál), I/213; III/299; IV/23 Blackburn, J. A. P., britský námořní kapitán, I/ 269 Blagrove, H. E. C., britský kontradmirál, I/89 Blair, Leon N., americký námořní kapitán, I V/ 217 Blakley, Edward N., americký korvetní kapitán, I V/217 Blamey, Thomas, australský generál, IV/341 Blanc, Adalbert von, německý fregatní kapitán, 1 V/250 Blandy, William H. P., americký kontradmirál, 1 V/157,1 R3,184, 269, 275, 277 Blanchard, James W., americký fregatní kapitán, IV/170,342 Blaskowitz, Johannes, německý generálplukovník, IV/I 15 Blaudow, Ernst, německý kapitán-poručík, IV/240 Bleichrodt, Heinrich, německý kapitán-poručík, 1/245; III/13; IV/364 Blenman, William, americký korvetní kapitán, 1 V/84 Blischke, Heinz, německý nadporučík, IV/43 Block, Helmut, německý nadporučík, IV/130 Bloch, Claude Ch., americký kontradmirál, II/ 131,147,160 Blomberg, Werner von, německý maršál, I/20 Bočarev, P. I., sovětský korvetní kapitán, IV/14R Boldam-Whetham, E. K., britský komodor, III/ I70 Bode, Howard D., americký námořní kapitán, III/88, 91, 322 Bode, Thielo, německý kapitán-poručík,1 V/243 Boehm, Hermann, německý admirál, I/38, R7 Bogan, Gerald F., americký kontradmirál, IV/ t 57,185,193, 206, 208, 210, 211, 299 Bogorad, Samuil Nachmanovič, sovětský korvetní kapitán, IV/148, 352 Bohmann, Heino, německý kapitán-poručík, III/ I66 B&hme, Kurt, německý nadporučík, IV/20 Biihmer, Kurt, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/98; III/67; IV/49,143,146 Boison, Pierre, francouzský politik, I/161 Bolt, A. S., britský korvetní kapitán, I/215 Boltunov, P. I., sovětský námořní kapitán, II/43; III/181 Bone, H. F., britský fregatní kapitán, II/55 Bonezzi, G., italský kapitán-poručík, I/296 Bonham-Carter, Stuart S., britský kontradmirál, III/35-37,170 Bonte, Friedrich, německý komodor, I/38, 70, 72, 98,106,107,109,110,112,126 Borger, Wolfgang, německý kapitán-poručík, IV/ 125 Borghese, Junio Valerio kníže, italský kapitánporučík (námořní kapitán), I/201, 202; II/88, 102, 275; IV/365 387 Borgini, F., italskv korvetní kapitán, I/294 Bornhaupt, Konrad, německý kapitán-poručík, I V/240 Bose, Subhásčandra, indický politik, III/213, 324; I V/302 Bouan, J., francouzský námořní kapitán, I/117 Bourragné, J., trancouzský kontradmirál, I/160, 161, 301 Bouvet, J., francouzský podplukovník, IV/116 Bouxin, J., francouzský kontradmirál,1/158 Bovell, Henry C., britský námořní kapitán, I/281 Bowling, Selman S., americký fregatní kapitán, IV/64,197 Bowyer-Smith, Philip, britský námořní kapitán, I/ 229 Boyd, Denis, britský námořní kapitán (kontradmirál), I/189, 2II4; II/239 Boyle, Francis D.. americký fregatní kapitán, IV/ 305 Bradley, James I.., americký generálmajor, IV/ 188 Bradley, Omar Nelson, americký generálporučík, IV/33, 35, 79, 89,105, 233 Brammer, Herbert, německý nadporučík, IV/ 137 Brandenburg, Karl, německý korvetní kapitán, III/164,172 Brandi, Albert, německý korvetní kapitán, III/ 232, 325; IV/20. 36.5 Bremen, Hans-Kurt von, německý nadporučík, IV/101,102 Brereton, Lewis 1 f., americký generálmajor, II/ 162,163,167 Brett, George H., imerický generálmajor, II/181 Breunig, Erich Alfred, německý kontradmirál, I V/40 Brewer, C. W., americký korvetní kapitán, IV/ .360 Brewer, G. N.. britský fregatní kapitán, III/209, 21 () Brewer, Samuel B., americký námořní kapitán, III/97 Bridgeman, C. E., britský korvetní kapitán, III/ 144 Bridson, J. H., novozélandský korvetní kapitán, III/218 Brind, E. J. P., britský kontradmirál, IV/279, 300, 349 Brindupke, Charles F., americký fregatní kapitán, IV/68 Briggs, Dennis, britský flying officer, I/282 Brill, dr. Karl Friderich, německý korvetní kapitán, II/23 Brinkmann, Hellmuth, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/279, 286; III/29; IV/51 Briseid, Tryggve, norský námořní kapitán, I/104 Brivonesi, Bruno, italský kontradmirál, II/93, 94 Brivonesi, Bruto, italský kontradmirál, I/201 Broach, John C., americký fregatní kapitán, IV/ 346,350 Brockman, William H., americký korvetní kapitán, II/254 Brocksien, Ulrich, německý námořní kapitán, III/ 152, 21.5 Brodda, Heinrich, německý kapitán-poručík, III/ 211 Brooke, Alan Francis, britský generál (maršál), II/181; III/192, 234, 246, 302; IV/29, 32-34 Broome, John E., britský fregatní kapitán, III/ 162,164,166 Brosset, Diego, francouzský divizní generál, IV/ 344 Brosy-Steinberg, J. von, německý korvetní kapitán, II/55 Brown, H. V., americký korvetní kapitán, IV/124 Brown, C.harles D., americký korvetní kapitán, I V/350 Brown, M. H., britský fregatní kapitán, IV/81 Brown, Wilson, americký viceadmirál, II/216, 217 Brownrigg, H., hritský admirál, I/44 Bruce, Andrew D., americký generálmajor, IV/ 178, 212, 278, 283 Brtlller, Ernst-Ulrich, německý kapitán-poručík, III/196, 293 Brunetti, Francesco, italský kapitán-poručík, I/ 201 Br(ínner, Joachim, německý nadporučík, III/307; I V/23 Brush, Rapp, americký generálmajor, IV/265, 267 Bryant, B., britský korvetní kapitán, I/125 Bryant, Carleton O., americký kontradmirál, IV/ 80, 85,106 Buck, Paul, americký kapitán obchod. lodstva, III/152 Buckmaster, Elliott, americký námořní kapitán, II/260, 264 Bucknall, Gerald C., britský generálporučík, IV180 Buckner, Simon Bolivar, americký generálporučík, IV/275, 276, 296 Buhr, Johann de, německý nadporučík, IV/135 Buhse, Heinz, německý nadporučík, IV/239, 350 Biichel, Paul, německý fregatní kapitán, IV/140 Biichler, Rudolf, německý kapitán-poručík, IV/ 127 Buldrini, Cesare, italský kapitán-poručík, III/324 Bulkeley, John D., americký kapitán-poručík (fregatní kapitán), II/167; IV/119 Biilow, Otto von, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), III/324; IV/365 Bulteel, T. O., britský námořní kapitán, III/184 Buracker, William H., americký námořní kapitán, IV/195 Burghagen, Walther, německý korvetní kapitán, III/283 Burch, R. J., britský korvetní kapitán, I/125 Burchardi, Theodor, německý viceadmirál, IV/ 345 Burke, Arleigh Albert, americký námořní kapitán (komodor), III/262, 263, 266; IV/359 Burkitt, J., britský intendant-poručtlc, I/311 388 Burmeister, Walter, německý kapitán-poručík, IV/238 Burnett, John, australský námořní kapitán, II/79 Burnett, Robert L., britský kontradmirál (viceadmirál), III/170,172,174,175, 313-316 Burrough, Harold M., britský kontradmirál (viceadmirál), II/61, H8, 89; III/37, 162, 1H5,186, 193, 330; I V/228 Busknill, H., britský soudce, III/327 Bussemaker, A. J., nizozemský korvetní kapitán, II/178; IV/366 Butler, William O., americký brigádní generál, II/ 248 Biitow, Hans, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/3H,169; IV/250 Cabanier, L., francouzský korvetní kapitán, I/125, 174 Cadart, J., francouzský kontradmirál, I/117 Caesar, Julius, římský diktátor, I/166 Cain, T. J., britský fregatní kapitán, I/321 Calenza, G., italský námořní poručík, I/296 Callaghan, Daniel J., americký kontradmirál, III/ 121-124,128, 221, 323 Callahan, Joseph W., americký korvetní kapitán, III/93, 94 Cameron, Donald, britský kapitán-poručík, III/ 311 Campbell, Ian M. R., britský námořní kapitán (viceadmirál), III/312, 330; IV/22 Campbell, Kenneth, britský flying officer, I/275 Campioni, Inigo, italský admirál, I/142, 180-1H2, 192,196 Canham, Charles D. W., americký plukovník, IV/ 87 Canzoneri, Francesco, italský kontradmirál, I/ 222 Carabelli, Aristide, italský poručík, II/HH Carls, Rolf, německý generál-admirál, I/37, 96; III/163 Carlson, Evans F., americký podplukovník, III/ 142 Carlson, M. O., americký komodor, IV/27H Carne, W. P., britský námořní kapitán, I/227 Carr, G. R., americký nadporučík, IV/360 Carroll, Chester E., americký korvetní kapitán, III/93 Carton de Wiart, Adrian, britský generálmajor, I/ 115 Cartwright, P. A., britský korvetní kapitán, I/22H Casardi, Ferdinando, italský kontradmirál, I/183, 184 Caslon, J. H., britský námořní kapitán, I/175 Cass, T. G., britský brigádní generál, IV/92 Castellano, Giuseppe, italský divizní generál, III/ 296 Cates, Clifton B, americký generálmajor USMC, IV/177, 275 Cattaneo, Carlo, italský viceadmirál, I/212, 213, 216, 218, 219 Cavagnari, Domenico, italský admirál, I/140,143, 196; II1/311 Cavallero, Ugo, italský generál, III/1H9 Cavley, R. D., britský korvetní kapitán, II/92, 94 Cecil, Charles P., americký námořní kapitán, III/ 112 Ciliax, Otto, německý viceadmirál, I1133; III/29, 31, 32, 34 Cistofaro, Pietro di, italský fregatní kapitán, I/221 Claggett, Bladen D., americký fregatní kapitán, IV/191 Clarey, Bernard A., americký korvetní kapitán, IV/217,219 Clark, A. Dayton, americký námořní kapitán, IV/ I.04 Clark, Albert H., americký korvetní kapitán, IV/ 347 Clark, Charles R., americký fregatní kapitán, IV/ 6H, 305 Clark, Joseph J., americký kontradmirál, IV/65, 158,163,165,167,175, 270, 279, 281, 2H9, 298, ?99,347 Clark, Mark W., americký generálporučík, III/ 295, 296, 299; IV/13,17 Clark-Hall, J. H., britský námořní kapitán, I/229 Clarke, C. P., britský námořní kapitán, IV/106 Clausen, Nicolai, německý korvetní kapitán, I/ 247, 253; III/I5, 36 Cltiusewitz, Carl von, německý vojenský teoretik, I/20; III/234 Clay, James P., americký námořní kapitán, IV/11H Cliyton, John, britský kontradmirál, III/165,166 Clemens, Johannes, německý nadporučík, IV/135 Cohausz, Hans, německý korvetní kapitán, I/66; III/14 Cochrane, John S., britský fregatní kapitán, IV/ 343 Cole, Cyrus C., americký korvetní kapitán, IV/67 Čole, William M., americký fregatní kapitán, III/ 124,135,136 Collinet, L. , francouzský námořní kapitán, I/158 Collins, John A., australský námořní kapitán (komodor), I/183, 1H4; II/182, 196, 211; IV/ 183,348 Collins, Joseph Lawton, americký generálmajor, IV/80,105,106 Colthurst, A. P., britský fregatní kapitán, III/172 Combs, Thomas S., americký komodor, IV/64 Conley, J. H., americký námořní kapitán, IV/192 Conolly; Richard L., americký kontradmirál; III/ 289; IV/57,157,177,188 Conrad, Gerhard, německý nadporučík, IV/10 2 Cook, Arthur B., americký kontradmirál, IV/HH Cooke, G. C., britský námořní kapitán, II/97 Copeland, R. W., americký korvetní kapitán, IV/ 204 Cordes, Ernst, německý kapitán-poručík, IV/44, 102, 239, 350 Cork and Orrery, William Boyle, hrabě, britský admirálloástva, I/11H,119,121 389 (orlett, Charles fi., americký generálmajor, III/ 273;IV/S7 Corsi, Luigi, italský námořní kapitán, I/216 Costachescu, J., rumunský korvetní kapitán, II/50 (:ota, Norman D., americký brigádní generál, IV/ 87 Coumou, H., nizozemský korvetní kapitán, II/178 Coward, Jesse G.. americký korvetní (námořní) kapitán, III/I23; IV/192,198 Cowel, P. J., britský korvetní kapitán, I/174 Coye, John S., americký korvetní kapitán, IV/69 Crace, John G., britský kontradmirál, II/229-231, 233, 236, 237 Creasy, George E., britský kontradmirál, IV/31 Cremer, Peter Erich, německý kapitán-poručík, III/27, 328; IV/351 Crerar, Henry D. (i., kanadský generálporučík, IV/109 Creutz, Horst, německý kapitán-poručík, IV/136 Crocker, John T., hritský generálporučík, IV/80, 91 Cromwell, John f., americký námořní kapitán, I I I/275 Cross, A., britský kapitán-poručík, I/313 Cruickshank, J. A., britský flying officer, IV/344 Crutchley, Victor A. C., britský námořní kapitán (kontradmirál), I/112; III/84, 87, 88, 92, 322; IV/63, 64,154 Cubison, J. H., britský fregatní kapitán, III/169 Cukada, Rikiči. jal>onský generálmajor, IV/264 Cukahara, Nišizc5, japonský viceadmirál, II/124, 163,164; III/85. 97, 32I Cukigata, Masaki, japonský nadporučík, IV/305 Cunningham, Alin, britský generálporučík, I/ 294; II/98 Cunningham, Andrew Browne, britský admirál (admirál lodstva),1/44, 45, 144, 145, 155,178, 180-184,18),191,196, 202, 204, 205, 212-216, 218, 220, 22?, 2?6, 231, 233-237, 301, 302, 318, 319; II/97, 100, 101, 104, 270, 274; III/44, 45, 50,192, 193,195, 231, 235, 236, 290, 293-296, 298, 299, 300, 311, 324, 326, 331; IV/12, 113, 234,245 Cunningham, ,lohn D. H., britský viceadmirál (admirál), I/117,160,161, 301; III/311; IV/12 Cunningham, Winfield S., americký fregatní kapitán, II/168,170 Cunningham-Graham, A., britský kontradmirál, I V/245 Curio, Oskar, německý kapitán-poručík, III/284; I V/20 Currin, Michael S.. americký podplukovmk USMC, III/254 Curteis, Alban T.B., britský kontradmirál (viceadmirál), I/280; II/88; III/54, 55 Cushing, James H., americký plukovník, IV/268 Cutau, Araki, japonský námořní kapitán, III/90, 107 Cutter, Slade D., americký korvetní kapitán, IV/ 67,164, 365 Czygan, Werner, německý korvetní kapitán, III/ 282 Čankajšek, čínský generalissimus, II/112-115, 132,134,179, 218; III/80; IV/179, 348, 355 Čerňachovskij, Ivan Danilovič, sovětský generálplukovník,IV/249 Čihaja, Takehikó, japonský kapitán-poručík, IV/ 346 Da Zara, Alberto, italský viceadmirál, III/55, 57 Dahlquist, John E., americký generálmajor, IV/ 118 Dahms, Hermann, německý kapitán-poručík, IV/ 134 Daigó, Tadašige, japonský kontradmirál, II/124, 245 Daladier, Édouard, francouzský premiér, I/21 Dalrymple-Hamilton, Frederick H. G., britský námořní kapitán (viceadmirál), I/286; IV/23, 80,125,133, 244 Dalyell-Stead, J., britský kapitán-poručík, I/214, 215 Dangschat, Giinther, německý kapitán-poručík, III/149 Dankleff, ing. Walter, německý nadporučík, IV/ 101 Darlan, Jean Franois, francouzský admirál, I/48, 132,138,139, I 54,155,157-159,161, 237, 238, 301; III/311, 326 Daser, Wilhelm, německý generálmajor, IV/109 Daspit, Lawrence R., americký korvetní kapitán, I I I/229 Dau, Heinrich, německý námořní kapitán, I/90, 91 Dau, Rolf, německý kapitán-poručík, I/63 David, J. K., americký korvetní kapitán, IV/261 Davidson, Garrison H., americký brigádní generál, IV/113 Davidson, Lyal A., americký kontradmirál, III/ 298; IV/113,119 Davis, Arthur C., americký námořní kapitán, III/ 99 Davis, George F., americký fregatní kapitán, IV/ 68 Davis, Glenn B., americký námořní kapitán (kontradmirál), III/218; IV/166,193 Davis, J. H., americký korvetní kapitán, II/72 Davis, N. Burt, americký korvetní kapitán, IV/ 212 Davison, Ralph E., americký kontradmirál, IV/ 185, 186, I 93, 194, 211, 271, 279, 281, 289, 291 De Courten, Raffaele, italský admirál, IV/12 De Gaulle, Charles, francouzský generál a politik, I/139,155,159-162; II/239 De Vries, J. H., nizozemský korvetní kapitán, II/ 209 Dealey, Samuel D., americký korvetní (fregatní) kapitán, III/275; IV/68, 346, 350 390 Decoux, Jean, francouzský admirál, I/291 Deecke, Joachim, německý nadporučík, III/76 DellAnno, Francesco, italský korvetní kapitán, II/95 Dempsey, James C., americký kapitán-poručík, II/190 Dempsey, Miles C., britský generálporučík, IV/ 35, 80 Deneys, J. G. W., britský korvetní kapitán, I/256 Denham, H., britský námořní kapitán, I/276 Denning, Norman, britský fregatní kapitán, III/ 165 Denny, Michael M., britský námořní kapitán, IV/ 296 Densch, Hermann, německý viceadmirál, I/38 Dentz, Fernand Henri, francouzský generál, I/23H Děrevjanko, Kuzma Vasiljevič, sovětský generálporučík, IV/314 Derrien, J., francouzský kontradmirál,1/102,117 Deschaineaux, E. F. V., australský námořní kapitán,IV/189 Deslaurens, J., francouzský brigádní generál, I/ 130 Detlefsen, J., německý nadporučík, I/135 Detmers, Theodor, německý korvetní (fregatní) kapitán, I/271; II/79; III/215 Devereux, James P. S., americký major, II/16H170 Devers, Jacob L., americký generálporučík, IV/ 32,33,344 Devjatko, A. D., sovětský kapitán-poručík, II/49 Dewhurst, R. H., britský korvetní kapitán, I/209 Deyo, Morton L., americký kontradmirál, IV/80, 105-107,275,276,2H3,2H4,290 Dickinson, Clarence E., americký kapitán-poručík, II/279 Dierksen, Reiner, německý korvetní kapitán, III/ 144 Dietl, Eduard, německý generálporučík (generál horských vojsk), I/106, 115, 11H, 121, 122; II/ 51, 52 Dietrich, Willi, německý nadporučík, IV/245 Dill, John G., britský maršál, II/1H1 Djačenko, G. D., sovětský fregatní kapitán, IV/52 Djakonov, A. A., sovětský generálmajor, IV/315 Djakov, N. V., sovětský kapitán-poručík, III/68, 178 Djakov, P. I., sovětský generálmajor, IV/316 Dobberstein, Erich, německý nadporučík, IV/102 Dobbie, William, britský generálporučík, II/1H4; III/53 Dobratz, Kurt, německý námořní kapitán, IV/242 Dodds, Sydney B., americký námořní kapitán, IV/118 Doe, Jens A., americký brigádní generál (generálmajor), IV/65, 66, 267 Dói, J., japonský kapitán-poručík, IV/340 Dói, Naodži, japonský kontradmirál, IV/268 Doležal, Oldřich, československý rotmistr, III/ 241 Dolinin, M. M., sovětský kontradmirál, II/51 Dollmann, Friedrich, německý generálplukovník, IV/93, 95 Dommes, Wilhelm, německý korvetní kapitán, III/196 Donaho, Glynn R., americký korvetní kapitán, III/129; IV/350 D6nitz, Karl, německý komodor (velkoadmirál), 1/1 H, 33, 37, 3H, 54-56, SH, 60, 62, 63, 66, HH, 12(, 239-243, 245-247, 249, 252-262, 2H7, 289, 29), 300, 310; II/65, 66, 6H-70, 72, 74, 76, 77, 95--97,110, 240; III/13-17, 21-24, H0,144-147, 149-151, 153, 160, 195, 198, 202-205, 208, 2l)-213, 240, 250, 278, 279-286, 312, 313, 325, 32H, 329; IV/22, 40, 42-45, 101, 102, 133,135, 136, 222, 226, 230, 234, 240, 243, 258-261, 325, 32l,, 340, 352, 353 Doolittle, James H., americký podplukovník (generálporučík), II/226, 227; IV/30H Doorman, Karel, nizozemský kontradmirál, II/ 13H,1H9,190-192,194,195,197-207, 211, 270 Dornin, Robert E., americký fregatní kapitán, I V /366 Douglas, Sholto, britský air chief marshal, IV/137 Douglas-Pennant, Cyril E., britský komodor, IV/ 36, H0, 89,104 Douhet, Giulio, italský generál, I/141; II/16 Dowding, Hugh, britský air chief marshal, I/164 Dowding, J. C. K., britský komodor, III/163,16H, 17?,173 Drayson, R. Q., britský kapitán-poručík, III/152 Dresky, Hans-Wilhelm von, německý kapitánporučík, I/65 Dressing, J. H., americký fregatní kapitán, IV/246 Drew. H., britský námořní kapitán, III/1H6 Drewitz, Hans-Joachim, německý kapitán-poručík, I11/2H3 Drozd, Valentin Petrovič, sovětský kontradmirál (viceadmirál),11/20, 25, 39, 40 Drozdov, A. A., sovětský korvetní kapitán, IV/ 25? DuBose, Laurence T., americký námořní kapitán (kontradmirál), III/124; IV/165,1H6, 20H Dumrese, J., německý kapitán-poručik, III/35 Dunbar-Nasmith, Martin, britský admirál, I/44, 249, 302 Dunckel, William C., americký brigádní generál, IV/213 Dunkelberg, Hans, německý nadporučilc, IV/22 Duplat, J., francouzský viceadmirál, I/143 Durand de la Penne, Luigi, italský kapitán-poručík, II/102-104, 275 Durgin, Calvin T., americký kontradmirál, IV/ 262, 264, 272, 277 Durnford, J. W., britský námořní kapitán, I/115 Durnford-Slater, John, britský brigádní generál, I V /343 Durrtmt, Thomas Frank, britský seržant, III/41 Dušenov, Konstantin Ivanovič, sovětský flagman 1. stupně, II/17 391 Dykers, Thomas M., americký korvetní kapitán, 1 V/6H Džošima, Takal`r.i, japonský kontradmirál, IV/ 1.53,167,173.174 Eagles, William W., americký generálmajor, IV/ 117 Eaton, J. W., hritský fregatní kapitán, I/221 Ebato, Kacuro,japonský kapitán-poručík, IV/46 Eberhach, Heinz-Eugen, německý nadporučík, IV/119 Ebert, J(irgen, nmecký kapitán-poručík, IV/238 Ebert, Walter G., americký korvetní kapitán, III/ 230, 274 Eccles, J. A. S., hritský námořní kapitán, IV/298 Eck, Heinz-Wilhelm, německý kapitán-poručík, I V/345 Eckermann, Hans, německý korvetní kapitán, I/ 255 Eckhardt, Hermann, německý korvetní kapitán, III/205 Edelston, J. FI., hritský kontradmirál, IV/279, 350 Eden, Anthony Robert, britský politik, I/301; II/ 136 Edgar, C. D., americký komodor, IV/80, 89 Edge, Lawrence L., americký fregatní kapitán, I V/305 Edward-Collins, Frederick, britský viceadmirál, I/ 99,116,117 Edwards, H. L., americký korvetní kapitán, II/72 Egusa, Takašige. japonský korvetní kapitán, II/ 145, 223 Eichelberger, Rcibert L., americký generálporučík, III/141; IV/64, 2I2, 267, 268, 312 Eick, Alfred, německý kapitán-poručík, IV/140, 340 Eisenhower, Dwight David, americký brigádní generál (gencrál armády), III/81, 192, 235, 236, 294. ?95. 301, 320; IV/29, 32-34, 39, 76, 77, 79, 107" 109, 112, 113, 119, 128, 258, 259, 359 Elliot, George E., americký vojín, II/149 Ellis, J. H., britský poručík, III/44 Ellis, Robert M., britský námořní kapitán, I/275 Elrod, J. H., americký kapitán (USAAF), II/169 Emmerich, J.. německý nadporučík, IV/242 Emmermann, (arl, německý kapitán-poručík, III/150, 213; IV/364 Endo, J., japonský fregatní kapitán, II/240 Endo, Jošikazu, japonský viceadmirál, IV/66 Endrass, Engelbert, německý kapitán-poručík, I/ 66, 245, 258, 309; II/77, 267; IV/364 Engel, Herbert, německý kapitán-poručík, III/ 284 Engelbrecht, Erwin, německý generálporučík, I/ 105 Engelhardt, (onrad, německý kontradmirál, IV/ 250 English, Robert A. J., americký námořní kapitán, IV/113 English, Robert H., americký kontradmirál, II/ 247; III/143, 325 Ennecceruss, Walther, německý major, I/204 Enó, á.,japonský kontradmirál, IV/I93 Enright, Joseph F., americký fregatní kapitán, IV/ 218 Epp, Dietrich, německý nadporučík, III/284 Ernst, Hans-Joachim, německý kapitán-poručfk, I V/240 Erskine, George W. E. J., britský generálmajor, I V/8U Erskine, Graves B., americký generálmajor USMC, IV/275 Esch, Dietrich von der, německý kapitán-poručík, III/238; IV/140 Esmonde, Eugene Kingsmill, britský korvetní kapitán, I/281; III/31 Estéva, Jean-Pierre, francouzský viceadmirál, I/ 48,158 Evans, Edward, britský admirál, I/99,102 Evans, Ernest E., americký fregatní kapitán, IV/ 203, 349 Evans, H., britský námořník, I/313 Evans, M. J., britský korvetní kapitán, III/284 Ewen, E. C., americký námořní kapitán, IVl296 Eyssen, Robert, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/270, 271; II/78; III/215 Ezaki, Jošió, japonský plukovník, IV/63 Fadějev, V. F., sovětský kontradmirál, II/43 Faggioni, Luigi, italský kapitán-poručík, I/211 Fairbanks, Douglas E., americký korvetní kapitán,IV/116 Falke, Hans, německý nadporučík, IV/239, 244 Falkenhorst, Nikolaus von, německý generál pěchoty, I/96 Falley, Wilhelm, německý generálporučík, IV/95, 343 Fecia di Cossato, Carlo, italský korvetní (fregatní) kapitán, III/16, 323; IV/365 Feduninskij, Ivan Ivanovič, sovětský generálplukovník, IV/48, 254 Fegen, Edward S. F., britský námořní kapitán, I/ 271 Fechteler, William M., americký kontradmirál, IV/66, 67,183,188, 265 Fein, Otto, německý námořní kapitán, III/29 Feldman, N. E., sovětský kontradmirál, IV/143, 352 Feldt, Klaus, německý kapitán-pporučík (korvetní kapitán), II/63 Fell, R. A., britský korvetní kapitán, III/185 Felt, Harry D., americký fregatní kapitán, III/99 Fenski, Horst-Arno, německý nadporučik, IV/20 Ferák, Josef, československý četař, III/320 Ferrall, William E., americký korvetní kapitán, III/134 Fertig, Wendel) W., americký plukovník, IV/353 Feuchtinger, Edgar, německý generálporučík, I V/95 392 Feuerstein, Valentin, německý generálporučík, I/ 120 Fiedler, Gerhard, německý nadporučík, IV/134 Fiedler, Hans, německý kapitán-poručík, IV/103 Fimmen, J., německý nadporučík, I/135 Fisanovič, Izrail Iljič, sovětský kapitán-poručík, III/321 Fisher, Douglas B., britský námořní kapitán (kontradmirál), I/318; IV/296, 350 Fisher, John A., lord, britský admirál loďstva, I/43 Fishler, P. K., americký kontradmirál, IV/276 Fischer, Hans-Georg, německý korvetní kapitán, I/261 Fischer, Klaus, německý nadporučík, IV/23 Fitch, Aubrey W., americký kontradmirál, II/ 229-231, 234-236; III/104,113, 217 Fitting, Hans-Hermann, německý nadporučík, IV/241 Flachsenberg, Walter, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), II/77,146; III/146 Fleige, Karl, německý kapitán-poručík, IV/150 Fleischer, J., norský generál, I/118 Fleming, R. W., americký námořní kapitán, IV/ 264 Fleming, Richard E., americký kapitán, II/263 Fletcher, Frank Jack, americký kontradmirál (viceadmirál), II/170, 215, 216, 229-231, 233237, 246, 247, 251, 255, 256, 259, 260, 268, 271; III/84, 85, 87, 88, 96-100, 102, 220, 321; IVl3l2 Fluckey, Eugene B., americký fregatní kapitán, IV/218, 304, 365 Folkers, Ulrich, německý kapitán-poručík, III/13, 210 Fontana, Giuseppe, italský korvetní kapitán, I/ 204 Forbes, Charles M., britský admirál, I/43, 87, 89, 90, 99, 102, 108, 109, 112, 121, 124, 164, 167, 311 Forbes, J. H., britský korvetní kapitán, I/109 Ford, William, britský viceadmirál, II/89,102 Forrestal, James V., americký tajemník námořnictva, II/130; IV/355 Fdrster, Hans-Joachim, německý nadporučík, IV/ 102, 238 Fdrster, Hugo, německý kapitán-poručík, II/69 Forstner, Siegfried sv. pán von, německý korvetní kapitán, III/149, 204 Forstner, Wolfgang-Friedrich sv. pán von, německý kapitán-poručík, IV/23 Fort, George H., americký námořní kapitán (kontradmirál), III/99; IV/183 Foss, Eugene N., americký korvetní kapitán, IV/ 285 Fowler, L., americký fregatní kapitán, IV/204 Fowler, R. E., americký poručik, IV/360 Fox, Douglas H., americký korvetní kapitán, III/ 124 Fraatz, Georg-Werner, německý kapitán-poručík, II/69, 71; III/46 Franco y Bahamonde, Francisco, španělský diktátor, I/154, 206, 242, 297, 301; II/77 Frank, N. J., americký fregatní kapitán, IV/220 Franke, Heinz, německý kapitán-poručils, IV/351 Franz, Ludwig, německý nadporučík, IV/151 Franze, Joachim, německý kapitán-poručík, IV/ 22 Franzius, Rudolf, německý kapitán-poručík, III/ 145,149 Fraser, Bruce A., britský viceadmirál (admirál), III/162, l70, 774, 238, 309, 312-316, 326; IV/ 23, 216, 264, 280, 301, 312, 314 Fraser, lan Edmund, britský kapitán-poručík, IV/ 35> Fraser, Thomas E., americký fregatní kapitán, III/131 Fraternale, Athos, italský korvetní kapitán, II/67; III/16; IV/365 Frauenheim, Fritz, německý kapitán-poručík, I/ 245 Fredendall, Lloyd R., americký generálmajor, III/193 Frederick, Robert T., americký generálmajor, IV/ 116 Freiwald, Kurt, německý korvetní (fregatní) kapitán, IV/140, 340 Freyberg, Bernard, novozélandský generálmajor, I/229,230,235 Freyberg-Eisenberg-Allmendingen, Walter sv. pán von, německý kapitán-poručík, III/206 Fricke, Kurt, německý kontradmirál, I/37 Friedeburg, Hans-Georg von, německý generáladmirál, IV/237, 258, 259 Friel3ner, Johannes, německý generál pěchoty (generálplukovník), IV/49,149 Frisius, Wilhelm, německý viceadmirál, IV/108 Fritsch, Werner sv. pán von, německý generálplukovník, I/20 Fritzsche, E. H., americký námořní kapitán, IV/ 85 Frolov, Alexandr Sergejevič, sovětský viceadmirál, III/69, 71 Fr&msdorf, Helmut, německý nadporučík, IV/ 242 Frost, L. H., americký korvetní kapitán, II/71 Fučida, Micuó, japonský fregatní kapitán, II/144, 146,155,157,193, 222, 223, 250-252, 269, 271, 278 Fudžišiga, Masatoši, japonský plukovník, IV/267 Fudžita, Ruitaru, japonský kontradmirál, II/125, 165,190, 244 Fukudome, Šigeru, japonský viceadmirál, II/120; IV/182,185,186,194, 265, 303 Fukumura, Tošiaki, japonský kapitán-poručík, III/276; IV/340, 365 Fukure, Šimpei, japonský generálporučík, IV/ 353 Fulgosi, Giuseppe, italský kapitán-poručík, I/232 Fuller, Horace A., americký generálmajor, IV/66, 67 e 393 Furlong, William R., americký kontradmirál, II/ 154 Furusawa, Kejiči, japonský námořní poddústojmk, II/276 Fyfe, John K., americký korvetní kapitán, IV/350 Fynn, F. W., britský podplukovník, IV/123 Gabelin, Albert L., americký korvetní kapitán, I V/88 Gadow, Hans-Joachim, německý námořní kapitán, II/43 Gadžijev, Magomet Imadutinovič, sovětský fregatní kapitán, Il I/76, 321 Galantin, Ignatius J., americký korvetní kapitán, I V/208 Gale, H. N., britskv komodor, III/169 Gale, Richard N., britský generálmajor, IV/80 Galickij, K. N., sovětský generálplukovník, IV/ 352 Gallaher, W. E., americký kapitán-poručic, II/ 258 Gándhí, Mahátmá. indický politik, III/324 Ganzer, Erwin, německý kapitán-poručík, IV/140 Gardner, M. B.. americký kontradmirál, IV/271 Garretson, Frank I;., americký major USMC, IV/ 177 Garrett, F. Bruce, :imerický korvetní kapitán, IV/ 215 Garrison, Malcolm E., americký fregatní kapitán, I V/68 Garside, F. R., hritský námořní kapitán, I/180 Gatch, Thomas L., americký námořní kapitán, III/117,131,13? Gazzana-Priaroggia, Gianfranco, italský korvetní kapitán, III/16; IV/365 Gebauer, Werner, německý nadporučík, IV/239 Gehres, Leslie H., americký námořní kapitán, IV/ 281 Geider, Horst, německý nadporučík, IV/42 Geiger, Roy S., americký brigádní generál (generálmajor) USMC, III/104; IV/157,177,184, 275, 278, 296 Geisler, Hans-Ierdinand, německý generál letců, I/109, 203 Gelder, J. de, nizozemský fregatní kapitán, II/ 198 Gelhaar, Alexander, německý kapitán-poručík, I/ 63 Gelhaus, Harald, německý kapitán-poručík, III/ 14 Genda, Minoru, japonský fregatní kapitán, II/ 122,143,157, 250, 253, 254, 265, 271 Gengelbach, Dietrich, německý nadporučík, II/77 Gensoul, Marcel Bruno, francouzský viceadmirál, I/155-158 Gerhardt, Charles H., americký generálmajor, IV/80 Gerhicke, Otto, německý korvetní kapitán, III/21 Gerlach, Horst, německý námořní kapitán, III/26, 151,152, 215, 3?4 (erlach, Peter, německý nadporučík, IV/20 (ierlach, W., německý nadporučík, III/283 (Jermerhausen, Walliam J., americký fregatní kapitán, IV/305 Gerow, Leonard T., americký generálmajor, IV/ 80, 84, 89 (ietting, Frank E., australský námořní kapitán, III/9l Geyr von Schweppenburg, Leo sv. pán, německý generál tankových vojsk, IV/339 al-Ghajlání, Rašíd Alí, irácký politik, I/236, 237 Ghormley, Robert L., americký viceadmirál, III/ H2-85, 87, 96, 97,110, 221, 321; I V/228 Giacomo, Antonio de, italský korvetní kapitán, I I/67 Giffen, Robert (., americký kontradmirál, II/71; III/36,162, 218, 219, 221,273 Gigli, Pascuale, italský kapitán-poručík, III/196 Giles, Morgan, britský korvetní kapitán, IV/19 Gill, William H., americký generálmajor, IV/66 (ilmore, Howard W., americký korvetní (fregatní) kapitán, III/142, 230 Ginder, S. P., americký kontradmirál, IV/58, 65 Gingrich, John E., americký námořní kapitán, IV/ 299 Giobbe, Giorgio, italský korvetní kapitán, II/86, 88 Giorgis, Giorgio, italský námořní kapitán, I/216 Giovannini, Adalberto, italský korvetní kapitán, I/263 Giudice, Ugo, italský korvetní kapitán, III/16 Glaser, Wolfgang, německý nadporučík, IV/239 Glasford, C. E., britský fregatní kapitán, I/123 Glassford, William A., americký kontradmirál, II/ 131,182,188, I 96 Glattes, Gerhard, německý kapitán-poručík, I/62 Glennie, I. G., britský kontradmirál (viceadmirál), I/231, 232; IV/23 Godbeck, H., německý nadporučík, IV/240 Godfrey, John H., britský kontradmirál, I/249 Godfroy, René (Robert-Émile), francouzský viceadmirál, I/155,159 Godt, Eberhard, německý kontradmirál, III/204, 205 Goebbels, Joseph, německý ministr propagandy, I/54; IV/352 Golovko, Arsenij Grigorjevič, sovětský viceadmirál (admirál), II/51; III/307, 312; IV/53,150 Good, Howard H., americký kontradmirál, III/ 112 Goossens, H. A. V., nizozemský korvetní kapitán, IV/140, 218 Goranson, J., finský fregatní kapitán, II/36 Gordon, O. L., britský námořní kapitán, II/ 201,209,210 Gordon-Smith, J. H., britský korvetní kapitán, I/ 313 Gdring, Hermann, německý polní (řišský) maršál, I/17, 20, 21, 37, 38, 39, 72, 136,153,165, 167,168, 240, 253; III/146,147, 285; IV/41 394 Gorškov, Sergej Georgijevič, sovětský námořní kapitán (kontradmirál), II/43, 46, 267; III/69, 244; IV/.52,149 Gort, John S. S. P. Vereker, vikomt, britský generál, I/131,132; III/53 Gosejacob, Henri, německý nadporučík, IV/23 Gotó, Aritomo, japonský kontradmirál, II/125, 16R, 169, 214, 229-231, 233, 234, 237; III/RR, 92, 96,105-107, l09, 222 Gotó, Ejdži, japonský viceadmirál, II/125 Gotó, Ušio, japonský major, IVll B4 Gouton, J., francouzský kontradmirál, I/237 Govorov, Leonid Alexandrovič, sovětský generálplukovník (maršál), IV/4R,142 Goybet, J., francouzský námořní kapitán, I/161 Gračev, I. V., sovětský korvetní kapitán, III/68 Gradwell, L. J. A., britský kapitán-poručík, III/ 16R Grafen, Karl, německý nadporučík, IV/150 Graham, J. H., americký korvetní kapitán, III/ 94 Graham, Douglas A. H., britský generálmajor, IV/R0, 91 Graham, H., britský fregatní kapitán, III/46 Graham, Q. D., britský námořní kapitán, IV/296 Gramitzki, Franz, německý nadporučík, I/314 Gran, Oscar, italský kapitán-poručík, III/320 Grantham, Guy, britský námořní kapitán, I/228 Grantham, H., britský fregatní kapitán, III/45, 46, 327 Grau, Peter, německý nadporučík, III/173, 1R3, 307, IV/102 Gray, G. T. S., britský kapitán-poručík, II/275 Gray, Robert Hampton, britský kapitán-poručík, IV/301 Gray, T. M., britský podplukovník RM, IV/93 Graziani, Rodolfo, italský maršál, I/186, 200 Greenman, William G., americký námořní kapitán, III/92 Greger, Eberhard, německý nadporučík, II/69; III/21 Gregor, Orville F., americký fregatní kapitán, III/ 124 Gren, I. I., sovětský kontradmirál, II/34 Gretton, Peter W., britský korvetní (fregatní) kapitán, III/1R4, 210 Grew, Joseph C., americký diplomat, II/133,139, 140 Grider, George W., americký korvetní kapitán, IV/218 Griner, George W., americký generálmajor, IV/ 176, 278 Griswold, Oscar W., americký generálmajor, III/ 256; IV/63, 265 Griščenko, P. D., sovětský fregatní kapitán, III/ 178 Groeneveld, C. A. J. van Well, nizozemský korvetní kapitán, II/1R0,186; IV/366 Gross, Royce L., americký fregatní kapitán, IV/ 67, 304, 366 Gr6sse, Harald, německý kapitán-poručik, I/65 Grossi, Enzo, italský korvetní kapitán, III/16 Grow, H. B., americký námořní kapitán, IV/314 Grudziňski, Jan, polský kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/52,102,125, 308 Gruner, William P., americký korvetní kapitán, IV/67, 341, 350 Guderian, Heinz, německý generál tankových vojsk, I/131. Guggenberger, Friedrich, německý kapitán-poručík, II/69, 96; IV/365 Gumprich, Giinther, německý námořní kapitán, III/25, 26,152, 213-215 Gusev, D. N., sovětský generálporučík, IV/142 Gutteck, Hans-Joachim, německý kapitán-poruřík, IV/240 (ysae, Robert, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/261; III/213; IV/364 Haakon VII., norský král, I/105,121,123; IV/261 Habekost, Johannes, německý kapitán-poručík, I/66 Hacklánder, Burkhard, německý kapitán-poručík, III/34 Hacklánder, Klaus, německý nadporučík, IV/134 Hagene, Georg, německý korvetní kapitán, IV/ 239 Haines, John M., americký námořní kapitán, IV/ 64 Hajakawa, Mikici, japonský námořní kapitán (kontradmirál), III/90; IV/166,194 Halder, Franz, německý generálplukovník, I/165 Hale, J. W., britský korvetní kapitán, I/190 Halc, Willis H., americký generálmajor, II/247; I V/60,181, 269 Hall, G. B. H., americký námořní kapitán, IV/290 Hall, Charles P., americký generálmajor, IV/1R3 Hall, John L., americký kontradmirál, III/2R9, 29R; IV/36, R0, 89, 278 Hall, Madison, americký fregatní kapitán, IV/292 Halloran, P. M., americký podporučfk, III/128, 323 Halsey, William Frederick, americký viceadmirál (admirál), II/151,158, 215-217, 227, 228, 237, 246, 256, 271; III/110, 112,118-120,12R, 135, 216-218, 221, 222, 252, 257, 260, 265, 268, 274; IV/61, 63, 156, 180-183, 186, 187, 191-194, 196,197, 200, 201, 205, 206, 208, 210, 212, 214, 262, 265, 295, 298, 299, 308, 312, 314, 349, 3.55, 361 Hamilton, Louis K. H., britský kontradmirál, II/ 60; III/162-166,169 Hamm, Horst, německý kapitán-poručík, III/196 Hampton, T. C., britský námořní kapitán, I/233 Handmann, Bruno, německý kapitán-poručík, II/ 74 Haney, Harold, americký brigádní generál, IV/ 267 Hank, William E., americký korvetní kapitán, III/ 123 395 Hanlon, Byron H.. americký námořní kapitán, I V/272 Hansen, J. R., americký fregatní kapitán, IV/292 Fiansen, Otto, německý kapitán-poručík, IV/23 Hanson, E. W., americký kontradmirál, IV/166, 193 Hanuš, Zdeněk, československý kapitán, III/241 Happe, Werner, německý nadporučík, III/210 Hara, Akisaburó, jiponský kontradmirál, II/124 Hara, Čuiči, japonský kontradmirál, II/125, 193, 229, 230, 232-234; III/96, 98,112 Hara, Kenzaburó, japonský kontradmirál, II/165, 191,208 Hara, T. , japonský námořní kapitán, III/257, 263 Hara, Tameiči, japonský fregatní (námořní) kapit n, II/277; III/I?5 Harada, Džiró, japonský generálporučík, IV/268 Harada, Hakue, japonský kapitán-poručík, II/173 Harada, Kakuó, japonský kontradmirál, IV/353 Harada, Kjóši, japonský nadporučík, IV/141 Harcourt, Cecil H. J., britský kontradmirál, III/ 231, 290, 293, 298; IV/312 Hardegen, Reinhard, německý kapitán-poručík, II/72; III/1.3,16; IV/364 Hardison, Osborne B., americký námořní kapitán, III/116 Hardy, Campbell R., britský podplukovník (brig. gen.) RM, IV/30, 343 Hardy, G. C., hritský námořní kapitán, III/55, 57 Hardy, H. N. M., britský námořní kapitán, I/269 Hardy, Thomas T., americký generálmajor, IV/88 Harlfinger, Frederick J., americký korvetní kapitán, I V/68 Harlinghausen, Martin, německý plukovník, I/253 Harms, Erich, německý nadporučík, III/307 Harmsen, W., nizozemský fregatní kapitán, III/44 Harpe, Richard von, německý kapitán-poručík, I V/340 Harral, Brooks J., americký korvetní kapitán, IV/ 67 Harrill, William K.. americký kontradmirál, IV/ 158,166,169,171, 347 Harriman, William Averell, americký politik, II/ 13 Harris, Arthur T., britský air chief marshal, I/251; III/147, 211; IV/39 Harris, Harold D., americký plukovník USMC, I V/184 Harrison, J. H., britský kapitán-poručík, III/51 Harrison, S., britský podplukovník, IIISO, 60 Hart, Thomas C., americký admirál, II/131, 162, 164,1.73,182,188-190 Hartenstein, Werner, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), III/15,145,146 Hartmann, Klaus, německý kapitán-poručík, III/ 283; IV/102 Hartmann, Werner, německý korvetní (námořní) kapitán, I/62, 63, 66; IV/364 Harvey, J. R., britský korvetní kapitán, I/198 Harwood, Henry H., britský komodor (admirál), I/77-79, 82, 83; III/50, .58-60, 62, 23I Haselfoot, W. F., britský korvetní kapitán, I/124 Haskins, Enrique D., americký korvetní kapitán, IV/19i Hasler, E. G. "Blondie", britský major, III/1.57 Hašida, Masahiró, japonský plukovník, IV/61 Hašimoto, J., japonský kontradmirál, II/182 Hašimoto, Močicura, japonský korvetní kapitán, IV/306, 365 Hašimoto, Šintaró, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/724, 171, 183, 208, 244; III/102, 110,129-132, 219, 221, 325; IV/166,194 Hatano, J., japonský fregatní kapitán, III/101 Hathaway, Amos T., americký fregatní kapitán, I V/203 Haward, G., britský korvetní kapitán, I/125 Haydon, Charles, britský brigádní generál, I/175; I I/61 Hayler, Robert W., americký kontradmirál, IV/ 166,187,192, 200 Hazzard, William H., americký fregatní kapitán, I V/304 Heathcote, R. S., britský fregatní kapitán, III/148 Heckel, Fridtjof, německý nadporučík, IV/239 Hechler, Ernst, německý korvetní kapitán, IV/242 Heidtmann, Hans, německý kapitán-poručík, II/ 68, 97 Hein, Fritz, německý nadporučík, IV/139, 242 Heinrich, Giinther, německý nadporučík, I11/307; I V/20 Heinsohn, Heinrich, německý kapitán-poručík, III/210 Helfrich, Conrad E. L., nizozemský viceadmirál (admirál), II/137,178, l82, 192, 194, 196,197, 198, 206-209,212; IV/314 Hellriegel, Hans-Jlirgen, německý kapitán-poručík, II/37 Henderson, Lofton R., americký major USMC, II/253; III/322 Henke, Werner, německý kapitán-poručík, III/ 196; IV/364 Henne, Wolf, německý korvetní kapitán, III/21 Hennecke, Walther, německý kontradmirál, IV/ 94,107 Henneken, Harman H., americký plukovmk USMC, IV/184 Henty-Creer, H., britský kapitán-poručík, III1310 Hepp, Horst, německý kapitán-poručík, III/284, 325 Heppel, G., britský kapitán-poručík, Il313 Herbschleb, Karl-Heinz, německý kapitán-poručík, III/174, 307 Herring, Edmund F., australský generálporučík, III/141 Herzog, F., německý svobodník, I/322 Herwatz, Wolfgang, německý kapitán-poručík, I V/239 Hoss, Frank G., americký korvetní kapitán, IV/ 191 396 Hess, Hans-Georg, německý nadporučík, IV/245 Hesse, Hans-Joachim, německý korvetní kapitán, III/149 Hesse, Hermann, německý kapitán-poručík, III/ 44 Hessler, GGn(her, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/260; II/69; IV/364 Hester, J. H., americký generálmajor, III/254 Heusinger von Waldegg, Burkhard, německý nadporučík,IV/140 Hewitt, H. Kent, americký kontradmirál (viceadmirál), III/195, 235, 289, 295, 298; IV/113, 119,344 Heyda, Wolfgang, německý kapitán-poručík, II/ 77 Heydel, Werner, německý kapitán-poručik, I/65 Heydte, Friedrich-August von der, německý major, IV/95 Heye, Hellmuth, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/98,101,106; IV/103, 230 Hezlet, A. R., britský fregatní kapitán, IV/140, 303 Hibbard, J. C., kanadský fregatní kapitán, II/69 Hickey, R. F., americký námořní kapitán, IV/287 Hideó,J.,japonský plukovník,II/116 Hichens, R., britský kapitán-poručík, II/63 Higai, Džódži, japonský korvetní kapitán, III/218 Higašikuni, princ Tošihiko, japonský ministerský předseda,IV/314 Hilbig, Hans, německý kapitán-poručík, IV/139 Hill, Harry W., americký kontradmirál, IV/57, 61, 176, 269, 274, 295 Hilpert, Carl, německý generál pěchoty, IV/251 Himmler, Heinrich, říšský vedoucí SS, IV/250 Hinds, W. B., americký fregatní kapitán, IV/277 Hinsch, Hans-Peter, německý kapitán-poručík, I/ 66; II/74 Hintze, Fritz, německý námořní kapitán, III/313, 317 Hinz, Rudolf, německý nadporučík, IV/238 Hippel, Friedrich von, německý kapitán-poručis, I/258 Hirohito, japonský císař, II/115,116,133, 268; III/ 140; IV/178, 308-311, 356 Hirose, Suetó, japonský kontradmirál, II/ 125,164,186 Hisamune, Jonedžiró, japonský námořní kapitán, III/92,107 Hitler, Adolf, německý diktátor, I/9, 17, 18, 2022, 32, 33, 36-38, 42, 43, 48, 53-55, 75, 82, 96, 97,108,118,127,129,136, 139,140,146,147, 151-155,159,164-168,175,177,187, 202, 203, 209, 224, 230, 237, 253, 287, 289, 290, 293, 297, 298, 300, 302, 323; II/10,17, 21, 33, 56, 57, 60, 61, 72, 74, 83, 95, 99, 101,104,106, 109,112, 113,126,134,183,184, 278; III/13-15,17, 28, 32, 33, 39, 43, 44, 53, 62, 63, 65, 67, 145,160, 163,168,172, 235, 240, 279, 285, 300, 306, 30 9, 321, 330; IV/39, 40, 43, 44, 50, 52, 95, 98,105, 107,119,134, 226, 233, 240, 258, 319, 340 Hjakutake, Harukiči, japonský generálporučík, lll/87, 94,104,134,140, 217, 260, 266; IV/63 Hobart, Percy C. S., britský generálmajor, IV/80 Hodge, John R., americký generálmajor, IV/181, 184,275,278,312,341 Hódžó, Tokiši, japonský generálporuči7c, IV/267 Hoffman, G. D., americký korvetní kapitán, IV/ 82 Hoffmann, Eberhard, německý kapitán-poručík, I I/74 Hoffmann, Heinrich, německý korvetní kapitán, IV/94 Hoffmann, Kurt Caesar, německý námořní kapitán, III/29 Hogan, Thomas W., americký korvetní (fregatní) kapitán, III/274; IV/342 Holland, C. S., britský námořní kapitán, I/156,157 Holland, Lancelot E., britský kontradmirál, I/192, 193,196,276,278-280 Holleben, Heinrich von, německý nadporučils, I V /238 Holpert, Wiliam, německý nadporučfk, IV/240 Homma, Masaharu, japonský generálporučík, II/ 166,167 Honour, G. B., australský kapitán-poručík, IV/77 Hoover, Gilbert C., americký námořní kapitán, I I 1 / 107,124,126 Hoover, John H., americký kontradmirál (viceadmirál), III/19, 269; IV/58,157,184, 299 Hopkinson, G. F., britský generálmajor, III/292, 299 Hoppe, Joachim, německý kapitán-poručík, I/259 Hopper, H. G., britský námořní kapitán, IV/109 Horii. Tomitaró, japonský generálmajor, III/I40, 141 Hornell, D. E., britský flight lieutenant, IV/344 Horrer, Hans-Joachim, německý kapitán-poručík, III/172,183 Horrocks, Brian, britský generálmajor, III/295 Horton, Max, britský viceadmirál, I/124, 282, 300; III/204, 209, 284 Hoskins, John M., americký námořní kapitán, IV/ 349 Hosogaja, Boširó, japonský viceadmirál, II/126, 244, 248, 264; III/226-228, 325 Hoábach, Friedrich, německý generál pěchoty, I V /249 Howden, H. L., australský námořní kapitán, II/ 197 Howe, H., americký korvetní kapitán, III/21 Hubbard, Harry, americký korvetní (fregatní) kapitán, III/109; IV/192 Hube, Hans-Valentin, německý generál tankových vojsk, III/293 Hudson, Lewis C., americký podplukovník USMC, IV/177 Hudspeth, K. R., australský kapitán-poručík, III/ 310; IV/77 Huebner, Clarence R., americký generálmajor, IV/80, 89 397 HIIffmeier, Frieclrich, německý námořní kapitán (viceadmirál). III/310; IV/233, 353 Hughes, Charles Evans, americký politik I/12 Hughes-Hallett, John ("Jock"), britský námořní kapitán (komudor), III/154; IV/31, 38 Hulewicz, Aleksander, polský korvetní kapitán, I/120 Hull, Cordell, americký státní tajemník, II/114, 132,134,145 Hillsenbeck, Ewild, německý nadporučík, IV/136 Hurd, Kenneth (., americký korvetní kapitán, II/ 166 Hustvedt, O. M., americký kontradmirál, IV/166 Hutchins, Gordcro, americký námořní kapitán, I V/31 Hutchison, C. H., britský korvetní kapitán, I/109 Hutchison, J. H., britský námořní kapitán, II/101 Hyde, John M., americký korvetní kapitán, IV/ 219 Hymmen, Reinhard von, německý kapitán-poručík, III/172 Hyronimus, Guido, německý nadporučík, IV/103 Chamberlain, Arthur Neville, britský ministerský předseda, I/20, 21,117,128,150 Chambers, H. M., britský generálporučík, IV/ 302 Chambers, Justice M, americký podplukovník USMC, IV/177 Chandler, Theodor E., americký námořní kapitán (kontradmirál), II/7 ; IV/192, 265 Chapman, P. C., britský kapitán-poručík, IV/26 Chappell, Lucius H., americký korvetní kapitán, III/275 Chapple, Wreford G., americký kapitán-poručík (korvetní kapitán), II/166; IV/191 Charlton, J. H., britský kapitán obchodního loďstva, III/168 Chase, William C., americký brigádní generál (generálmajor), IV/63, 267 Chennault, Clair L., americký generálmajor, IV/ 179 Chialamberto, Giulio, italský korvetní kapitán, I/ 242 Cholosťakov, Georgij Nikitič, sovětský kontradmirál, III/304 Choroškin, B. I., sovětský námořní kapitán, II/28 Christie, Ralph W., americký kontradmirál, III/ 274, 325; IV/64, 67, 68,166, 216 Christiansen, Georg, německý nadporučík (korvetní kapitán), I/132,135 Christison, Philip, britský generálporučík, IV/302 Churchill, Jack, britský podplukovník, IV/19,123 Churchill, Tom, hritský brigádní generál, IV/19 Churchill, Winston Spencer, britský první lord admirality, ministerský předseda, I/21, 42, 43, 48, 54, 62, 91, 95, 96,118,128,139,147,150152,154,156,159-161,185,188,196, 222-224, 251, 263, 289, 298, 301, 311; II/12, 13, 54, 55, 58, 60, 61, 70.109--I11,116,129,132,134-136, 141.161,173,177.17H,181,183, 212, 267, 268; III/ll, 12, 20, 32, 33, 35, 52, 54, 64, 147, 161, 169,170,192. 200. 234, 246, 30U-302, 311, 321. 324, 326; IV/13, 32-34, 70, I 12, 180, 245, 264, 269, 339, 352 Iachino, Angelo, italský admirál, I/196, 206, 211, 212, 213, 214-216, 220; II/89, 101; III/46, 49, 50, SS, 59 Ibheken, Hans, německý námořní kapitán, III/ 150, 213 Icenhower, Joseph B., americký korvetní (fregatní) kapitán, IV/208, 305 Ičiki, Kijonaó, japonský plukovník, III/95, 96,101 Idžuin, Macudži, japonský kontradmirál, III/259, 260, 262, 325 lida, Šódžiró, japonský generálporučík, II/218 Imamura, Hitoši, japonský generálporučík, II/ 207; III/134,139,141, 216, 268; IV/61, 63 Inaba, M., japonský korvetní kapitán, II/215, 270; I V/365 Inada, J., japonský generálmajor, IV/342 Ingersoll, Royal E., americký kontradmirál (admirál), II/130; III/18,19 Ingham, J. P., britský námořní kapitán, I/268 Inglis, Thomas B., americký námořní kapitán, IV/ 195 Ingram, D. C., britský korvetní kapitán, I/174 Inoguči, Binpei, japonský kontradmirál, IV/195, 196, 210 Inoue, Sadae, japonský generálporučík, IV/183 Inoue, Šigejoši, japonský viceadmirál, II/125,169, 228, 229, 233, 237 Irikiin, Jošiaki, japonský kapitán-poručík, III/118 Irvine, Donald G., americký fregatní kapitán, IV/ 305 Irving, Frederick A., americký generálmajor, IV/ 66,188 Isakov, Ivan Stěpanovič, sovětský admirál, II/19 Isitt, Leonard M., novozélandský air vice marshal, IV/314 Išizaki, Noburu, japonský kontradmirál, II/240 Itagaki, Akira, japonský námořní kapitán, IV/267 Itagaki, Seiširó, japonský generálporučík, IV/303 Itaja, Šigeru, japonský korvetní kapitán, II/144 Ites, Otto, německý kapitán-poručík, II/69 Itó, Jošioka, japonský kontradmirál, IV/153 Itó, Seiči, japonský viceadmirál, IV/287, 289 Ivancov, E. I., sovětský kapitán-poručík, II/38 Ivanov, M. G., sovětský námořní kapitán, IV/48 Iwabuči, Sandži, japonský námořní kapitán (kontradmirál), III/132; IV/266 Izaki, S., japonský kontradmirál, III/256 Izawa, I., japonský námořní kapitán, II/234 Izu, Džuiči, japonský korvetní kapitán, IV/365 Jaenecke, Erwin, německý generál ženijních vojsk, III/303, IV/50, 52 Jamada, K., japonský fregatní kapitán, II/240 Jamada, Otozó, japonský generál, IV/314 398 Jamada, Sadajoši, japonský kontradmirál, II/229, 233; I11/85,97 Jamada, T., japonský korvetní kapitán,1 V/365 Jamagata, SeizcS, japonský viceadmirál, I ll/97 Jamaguči, Kazuó, japonský kapitán-poručík, IV/ 220 Jamaguči, Tamon, japonský kontradmirál, II/125, 193,244,254,255,259-261 Jamamoto, Isoroku, japonský admirál (admirál loďstva), I/192; II/117, 11R,120,122,124,138, 139,142,145,146,156-159,169,193, 216, 224, 226, 228, 237, 238, 240, 242-244, 246, 250-252, 261-266; III/R5, 94-96,100,101,104,109,1.11, 112,118,119,128,129, 216, 222, 224, 226, 247, 311, 331; IV/210 Jamašita, Tomojuki, japonský generálporučík (generál), II/171, 172, 179,182, 184, 190, 218; IV/182,185, 212, 213, 262, 267 Jamazaki, Jasuširó, japonský plukovník, III/229 Jamazaki, Šigeaki, japonský kontradmirál, II/126, 245; III/97 James, William W., britský admirál, I/44; III/327 Janagimoto, Rjúsaku, japonský námořní kapitán, II/259 Jarman, L. J., nizozemský korvetní kapitán, II/180 Jarman, Sanderford, americký generálmajor, IV/ 347 Jaroševič, D. K., sovětský korvetní kapitán, III/ 179; IV/252 Jarvis, Benjamin C., americký fregatní kapitán, I V/304 Jasutake, Š., japonský námořní kapitán, III/100 Jaširo, Jukiči, japonský kontradmirál, II/216 Jatrides, J., řecký nadporučík, I/198 Jaujard, R., francouzský kontradmirál, IV/88, 124,246 Jebsen, Johann, německý kapitán-poručík, III/45; IV/140 Jegipko, N. P., sovětský fregatní (námořní) kapitán, I/94; II/20 Jegorov, Pavel Iljič, sovětský korvetní kapitán, III/307 Jegorov, V. A., sovětský fregatní kapitán, III/6H Jelisejev, A. B., sovětský generálmajor, II/36,37 Jelisejev, Ivan Dmitrijevič, sovětský kontradmirál, II/273 Jenisch, Hans, německý kapitán-poručík, I/66, 160,245,247,302;IV/364 Jenkins, Samuel P., americký námořní kapitán, III/126 Jennings, R. B., britský námořní kapitán, IV/36 Jennings, W. H. T., britský flying officer, III/282 Jenssen, Karl-Joachim, německý nadporučík, IV/ 45 Jeremenko, Andrej Ivanovič, sovětský armádní generál, IV/52,144 Jermačenkov, V. V., sovětský generálmajor, IV/51 Jerome, J. H., britský fregatní kapitán, III/186 Jerošenko, V. N., sovětský korvetní (fregatní) kapitán, III/74 Jesscn, Ralf von, německý kapitán-poručík, III/ 2I0 Jiří II., řecký král, I/227 Jobst, Karl, německý nadporučík, IV/241 Jodl. Alfred, německý generálporučík (generálplukovník), I/11R; IV/95, 259 Jodl. Ferdinand, německý generálporučík, IV/151 Johannesson, Rolf, německý námořní kapitán, Il I/314 Johannsen, Hans, německý nadporučík, III/211 Johns, J. H., britský korvetní kapitán, IIIll7S Johnson, Clifford A., americký fregatní kapitán, IV/104 Johnson, H. B., americký generálmajor, IV/314 Johnson, Raymond W., americký fregatní kapitán, IV/67 Jokojama, I., japonský kontradmirál, IV/356 Jokojama, J japonský plukovnfk, III/140 Jokojama, Šizuó, japonský generálporučík, IV/ 264 Jokota, Minoru, japonský korvetní kapitán, III/ 102,106,126; IV/365 Jónai, Micumasa, japonský admirál a politik, IV/ 77R,310,356 Jones, B., britský námořní kapitán, IV/99 Jones, George M., americký podplukovník (plukovník), IV/183, 267 Jones, J. Cary, americký kontradmirál, IV/300 Jones, Louis R., americký plukovník USMC, IV/ 160 Jope. Bernhard, německý major, III/299 Jošitome, Secuzó, japonský kontradmirál, II/124, 1H2; III/97 Jošitome, Z., japonský kapitán-poručík, II/180 Joubert de la Ferté, Philip, britský air chief marshal, III/147 Joy, C. Turner, americký kontradmirál, IV/166, 177,276,283 Julihn, Lawrence V., americký korvetní kapitán, I V/218 Jumašov, Ivan Stěpanovič, sovětský admirál, IV/ 37 4 Junge, Wolf, německý námořní kapitán, IV/128 Junker, Otto-Heinrich, německý fregatní kapitán, IV/242, 340 Jurkovskij, F. L., sovětský námořní kapitán, IV/ 144 Jlirst, Harald, německý kapitán-poručík, I/66, 248 Just, Paul, německý kapitán-poručík, IV/243 Kabanov, S. I., sovětský generálporučík, II/39, 40 Kabo, I. S., sovětský korvetní kapitán, III/178 Kačarava, Anatolij A., sovětský nadporučík, III/ 1R3 Kadackij-Rudněv, Ivan Nikitič, sovětský flagman 1. stupně, II/17 Kadžioka, Sadamiči, japonský kontradmirál, II/ 12.5,169,170, 215, 217, 228-230, 233 Káhler, Otto, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/268, 269; III/215 399 Kaizuka, J., japonský kontradmirál, IV/210 Kaku, Tomeó, japonský námořní kapitán, II/260, 261 Kakuta, Kakudži, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/125, 244, 248-250, 252, 261, 264, 271; III/112, 117; IV/153, 162, 165, 171, 173, 176 Kalinin, Michail Stěpanovič, sovětský korvetní kapitán, IV/352 Kals, Ernst, německý korvetní (fregatní) kapitán, III/13,195; IV/364 Kameke, Horst-Jessen von, německý kapitán-poručík, III/282 Kanaoka, E., japonský námořní kapitán, IV/200 Kanda, Masatane, japonský generálporučík, IV/ 341 Kapitzky, Ralph, německý kapitán-poručík, III/ 324 Karnicki, Borys, polský korvetní kapitán, II/92 Kataoka, Tadasu, japonský generálporuči7c, IV/353 Kató, Tadao, japonský námořní kapitán, III/99 Kauffman, J. H., americký kontradmirál, III/19 Kaufmann, Karl, říšský komisař pro lodní dopravu, III/160 Kaufmann, Wolfgang, německý kapitán-poručík, I I/66 Kawabara, Toraó, japonský kontradmirál, II/124 Kawabe, Toraširó, japonský generálporučík, IV/ 312 Kawaguči, Kijótaki, japonský generálmajor, III/ 1 O1,102,104 Kawasaki, R., japonský kapitán-poručík, III/134 Kawašima, Mamoru, japonský kapitán-poručík, IV/220, 349 Kearon, E. A., britský kapitán-poručík, III/310 Keep, R. V., britský kapitán, IV/19 Keerens, Charles L., americký brigádní generál, III/292 Keitel, Wilhelm, německý generálplukovník (maršál), I/37;1 V/259 Keithly, Roger M., americký korvetní kapitán, IV/ Kekewich, Pierre, britský kontradmirál, I/170 Kelbling, Gerd, německý kapitán-poručík, III/40, 144,289 Kell, Walter, německý kapitán-poručík, II/68,74 Keller, Alexander hrabě von, německý kapitánporučík, IV/42 Keller, G(inther, německý kapitán-poručilc, IV/ 133, 239 Keller, Rod F. L., kanadský generálmajor, IV/80 Kelley, J. L., americký korvetní kapitán, IV/291 Kelly, Colin P., americký kapitán (USAAF), II/ 165 Kemnade, Friedrich, německý korvetní kapitán, I/169; II/267; Ill/43 Kennedy, E. C., britský námořní kapitán, I/89, 301 Kennedy, John F., americký kapitán-poručík, III/ 256, 325 Kenney, George C., americký generálmajor (generálporučík), III/224, 267; IV/63, 66, 181, 262, 341 Kentrat, Eitel-Friedrich, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/258, 285; II/68; IV/140 Kershaw, J., britský korvetní kapitán,1 II/52 Kerr, R., britský námořní kapitán, I/276 Kesselring, Albert, německý maršál, II/99, 100; III/43, 44, 51-53, 62, 63, l89; IV/12, Ketcham, Dixwell, americký komodor, IV/278 Kettels, Hans Heinrich, německý kapitán-poručík, IV/133 Kettner, Paul-Hugo, německý kapitán-poručík, III/144 Keyes, Geoffrey, americký generálmajor, IV/17 Keyes, Roger J. B., britský admirál loástva, I/175, 301;IV/29 Kidd, Isaac C., americký kontradmirál, II/151 Kidó, markýz Koiči, japonský politik, IV/178 Kieseritzky, Gustav, německý viceadmirál, III/ 304 Kikawa, Kijóši, japonský fregatní kapitán, III/125 Kiland, Ingolf N., americký kontradmirál, IV/265, 283 Kimes, Ira L., americký podplukovník USMC, II/ 247 Kimmel, Husband E., americký admirál, II/130, 133,141,147,148,153,157,160,170; III/17 Kimmins, Anthony, britský fregatní kapitán, IV/ 359 Kimura, Hjótarcí, japonský generálporučflc, IV/301 Kimura, Masafuku, japonský kontradmirál, III/ 272; IV/194, 204, 213, 214 Kimura, Sacuma, japonský kontradmirál, II/244; III/96, 112, 125, 129, 130, 132, 133, 221, 224, 324;IV/167,194 Kinaši, Takeiči, japonský kapitán-poručík, III/ 102;IV/365 King, E. L. S., britský kontradmirál, I/231-233, 235, 237 King, Ernest Joseph, americký admirál (admirál loástva), I/290, 291; II/160,181, 215, 219; III/ 17-21, 81, 82,110, 205, 218, 220, 234, 252, 282, 286, 294, 320; IV/32, 36, 68,179, 341 King, Henry A., britský fregatní kapitán, Il233 King, Mackenzie, kanadský premiér, IV/180 Kinkaid, I. N., americký kontradmirál, IV/278 Kinkaid, Thomas C., americký kontradmirál (admirál), II/230, 247; III/84, 97,111-113,117, 120, 135, 136, 226; IV/63, 64, 154, 180, 192, 197,200,210,262,312,341 Kinloch, D. C., britský fregatní kapitán, III/175 Kintberger, L. S., americký fregatní kapitán, IV/ 203 Kinzel, Manfred, německý kapitán-poručils, III/ 206, 284 Kirejev, Grigorij Petrovič, sovětský flagman 1. stupně, II/17 Kirk, Alan G., americký kontradmirál, III/289; IV/35, 79, 80, 339 400 Kirk, Oliver G., americký korvetní kapitán, II/ 237 Kirkpatrick, Charles C., americký korvetní kapitán, III/142 Kiši, Fukudži, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/124, 244; IV/221 Kitamura, Sočiči, japonský korvetní kapitán, II/ 174 Kitazano, J., japonský generálmajor, IV/342 Kitcat, C. A. de, britský korvetní kapitán, Il234 Kitts, Willard A., americký námořní kapitán, III/ 138 Klakring, Thomas B., americký korvetní kapitán, III/230 Klapdor, Heinrich, německý nadporučík, IV/149 Klassmann, Hellmuth, německý kapitán-poručík, III/306 Kleinschmidt, Wilhelm "Peter", německý kapitán-poručík, I/261; II/70 Kleikamp, Gustav, německý námořní kapitán, I/ 50,98 Kleist, Ewald von, německý maršál, IV/51 Kljuškin, A. A., sovětský korvetní kapitán, IV/ 148, 253 Kliiber, Otto, německý kontradmirál, III/172,174 Kluge, Giinther von, německý maršál, IV/344 Klusmeier, Emil, německý nadporučík, IV/241 Kneupfer, G., americký fregatní kapitán, IV/104 Knowles, H. B., americký komodor, IV/278 Knox, Frank (William Franklin), americký tajemmk námořnictva, II/130,161 Kobajaši, Kenzó, japonský kontradmirál, II/125 Kobajaši, Mičió, japonský kapitán-poručík, II/ 259, 260 Koga, Mineiči, japonský admirál (admirál lodstva), II/126; III/226, 265, 266, 269; IV/56, 65 Koga, Tadajoši, japonský praporčík, II/250 271 Koht, J., německý námořní kapitán, IV/149 Koch, Heinz, německý kapitán-poručík, III/211 Koisó, Kuniaki, japonský generál a politik, IV/ 178, 226, 308, 348 Koitschka, Siegfried, německý kapitán-poručík, IV/20 Kojanagi, Tomidži, japonský kontradmirál, III/ 21.7, 219, 221, 325; IV/209, 349 Kolling, Bach, nizozemský korvetní kapitán, II/ 178 Kolbus, Hans, německý nadporučik, IV/20,120 Kolyškin, Ivan Alexandrovič, sovětský fregatní kapitán, III/321 Komacu, Sakió, japonský praporčík, IV/170 Komacu, Teruhísa, japonský viceadmirál, II/126, 245; I II/97,112 Komura, Keizó, japonský námořní kapitán (kontradmirál), III/114; IV/287, 289 Kondo, Fumitake, japonský kapitán-poručík, IV/ 211 Kondo, Nobutake, japonský viceadmirál, II/ 123, 124,166,171,174,178,185,197, 210, 211, 243, 244, 250, 252, 261, 262; III/95, 96, 100, 110 až 112,117,11H, 120,12H,129, 131-133, 216, ?22 K&nenkamp, JGrgen, německý kapitán-poručík, III/2H9 Koniši, Kaname, japonský námořní kapitán, II/ l57 Konjajev A. M., sovětský kapitán-poručík, I/301 Konó, Činoki, japonský kontradmirál, II/124, l82, 245 Konó, Takeši, japonský generálporučík, IV/268 Konoe, Fuminaro kníže, japonský politik, II/113I15,117,122 Konovalov, Vladimir Konstantinovič, sovětský korvetní kapitán, IV/148, 252, 352 Koppenhagen, J., německý korvetní kapitán, IV/ 144 Korndórfer, Hubertus, německý nadporučík, IV/ 20 Korotkov, F. F., sovětský generálmajor, IV/256 Korovnikov, I. T., sovětský generálporučík, IV/ 143 Korth, Claus, německý kapitán-poručík, I/261, 314 Kosmin, D. M., sovětský námořní kapitán, I/94 Kossler, Herman J., americký korvetní kapitán, IV/164,170,171, 219 Kostylev, L. N., sovětský kapitán-poručík III/179 Kovalenko, J. G., sovětský kapitán-poručík, III/77 Kovar, I. M., americký nadporučík, IV/199 Kozlov, Dmitrij Timofejovič, sovětský generálporučík, III/69, 72 Kožanov, Ivan Kuzmič, sovětský flagman flota, II/17 Kraiá, Dietrich, německý generálporučík, IV/85, 95 Kramer, Herman F., americký generálmajor, IV/ 353 Krancke, Theodor, německý námořní kapitán (admirál), I/96, 271, 272; IV/40, 94, 99 Krankenhagen, Detlef, německý kapitán-poručík, IV/46 Kraus, Hans-Werner, německý kapitán-poručík, II/72 Krech, Giinther, německý kapitán-poručilc, II/68, 72 Krempl, Erich, německý nadporučík, IV/242 Kretschmer, Otto, německý kapitán-poručík (fregatní kapitán), I/66, 243, 244, 245, 247, 255-257,302;IV/364 Krips, F., nizozemský korvetní kapitán, II/19H Kroese, A., nizozemský korvetní kapitán, II/201 Kr&ning, Ernst, německý nadporučík, III/21 Krlider, Ernst-Felix, německý námořní kapitán, I/269, 270; III/215 Krueger, Walter, americký generálporučík, IV/ 181, 262, 267, 308, 312, 341 Krűger, Erich, německý nadporučilc, IV/245 Krylov A. M., sovětský plukovmk, IV/151 Kubó, Kjúdži, japonský kontradmirál, II/125,165, 166,190,194,218 401 Kučerenko, Ivan Fomič, sovětský korvetní kapitán, III/325 Kudo, Kaneo, japonský korvetní kapitán, IV/220 Kuhlmann, Jtirgen, německý nadporučík, IV/238, 350 Kuhnke, Giinther, německv kapitán-poručík, 1/ 245 Ktlchler, Georg von, německý maršál, IV/48 Kummetat, Heinz, německý nadporučík, III/32.5 Kummetz, Oskar, německý kontradmirál (generál-admirál), I/98, 104, 105, 126; III/163, 165, I74,175, 309;1 V/249, 250 Kunó, Šúzó, japonský námořní kapitán, IV/185 Kuppisch, Herhert, německý kapitán-poručík, I/ 247, 260, 261;1 II/283 Kuribajaši, Tadamiči, japonský generálporučík, I V/27U Kurita, Takeó, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/124,171,172,174,191, 208, 224, 244, 250, 261, 262; III/109, 112, 265; IV/153, 162, l66,167,169, I73,174,176,182,184,189-191, 193-197,199-205, 208-210, 346, 348, 349 Kuroda, Šigenoru,japonský generálporučík, IV/ 182 Kurošima, Kametó, japonský námořní kapitán, II/138, 226 Kurusu, Saburó, japonský diplomat, II/115, 131, 145 Kusaka, Džiniii, japonský viceadmirál, IV/63 Kusaka, Rjúnosuke, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/I57; III/112, 254, 262, 263, 266, 324; IV/18.5 Kusaka, T., japonský korvetní kapitán, IV/340, 345 Kutschmann, Gtinther, německý kapitán-poručík, I/65 Kuusinen, Otto Vilgelmovič, komunistický politik, I/92, 301 Kuzmičev, I. N., sovětský generálmajor, IV/352 Kuzmin, A. V., sovětský námořní kapitán, IV/352 Kuzněcov, K. M., sovětský námořní kapitán, I/94 Kuzněcov, Nikolaj Gerasimovič, sovětský admirál (admirál lodstva), I/52, 95, 301; II/18, 19, 23, 45, 273; III/30.5, 311; IV/52, 256 Kuzume, Naojuki, japonský plukovník, IV/67 Kwiatkowski, Stefan, polský korvetní kapitán, I/ 51 La Baume, Giinther, německý kapitán-poručfk, III/166; IV/23 Laborde, Jean de, francouzský viceadmirál, I/48, 138; III/196 Lacomblé, J. H., nizozemský fregatní kapitán, II/ 206 Lacroix, J., francouzský viceadmirál, I/161 Lafond, Gervais de, francouzský námořní kapitán, I/237 Laidlaw, J. S., americký námořní kapitán, IV/278 Lake, Richard C., americký fregatní kapitán, III/ 143,230 Lamh, Raymond S., americký korvetní kapitán, III/133 Lambe, C. E., hritský námořní kapitán, IV/296 Lancelot, Pierre, francouzský korvetní (námořní) kapitán, I/161, 301 Landriau, J., francouzský kontradmirál, I/132, 160 Lane, R. D. H., hritský fregatní kapitán,1/228 Lange, Hans-Giinther, německý kapitán-poručík, IV/24, 244, 36.5 Lange, Karl-Heinz, německý kapitán-poručík, IV/10 2 Langenberg, Bruno, německý nadporučík, IV/23 Langfeld, Albert, německý kapitán-poručík, III/ 205 Langsdorff, Hans, německý námořní kapitán, I/ 74, 7.5, 77-79, 82, 83, 300 Lanphier, Thomas G., americký kapitán, III/224 Larcom, C. A. A., britský námořní kapitán, I/284 Larsen, Leif, norský kapitán, I/174,175 Larson, Harold O., americký námořní kapitán, III/260; IV/ Lassen, Anders, dánský major, IV/351 Lassen, Georg, německý kapitán-poručík, III/16; IV/364 Laštovička, Vratislav, československý četař, III/ 320 Latta, Frank D., americký fregatní kapitán, IV/68 Lattre de Tasigny, Jean de, francouzský armádní generál, IV/113,119, 259, 344 Launders, J. S., britský kapitán-poručík, IV/130 Lauterbach, Hans-Jiirgen, německý kapitán-poručík, IV/139 Lautrup, George W., americký korvetní kapitán, IV/68 Laval, Pierre, francouzský politik, I/139 Lawaetz, Ulf, německý nadporučík, IV/102 Layton, Edwin T., americký fregatní kapitán (kontradmirál), II/246, 252, 268, 270 Layton, Geoffrey, britský viceadmirál, I/108,117; II/136,173,178, 220, 222 Le Luc, J., francouzský kontradmirál, I/48 Le Pivain, Louis, francouzský námořní kapitán, I/ 158 Leahy, William D., americký admirál (admirál lodstva), II/181; IV/32 Leach, John C., britský námořní kapitán, I/276, 279; II/176,177 Leach, R. W., americký korvetní kapitán, IV/89 Leary, H. Fairfax, americký viceadmirál, II/219 Leatham, Ralph, britský kontradmirál (viceadmirál), I/45, 294 Leclerk, Phillip, francouzský generál, IV/314 Lee, C. L., americký námořní kapitán, IV/277 Lee, John E., americký korvetní kapitán, III/274; IV/217 Lee, Willis Augustus, americký kontradmirál (viceadmirál), III/111,113,128,129,132, 220; IV/60, 158, 164, 166, 174, 175, 197, 200, 206, 210 402 Leese, J. H., britský námořní kapitán, I/22H Legnani, Antonio, italský viceadmirál, I/212 Lehmann, Hans, německý nadporučík, IV/127, 351 Lehmann-Willenbrock, Heinrich, německý korvetní kapitán, IV/364 Leicester, B. W., britský brigádní generál, IV/H0, 109, 343 Leigh-Mallory, Trafford, britský air chief marshal, III/154; IV/33, 38, 79 Leimklihler, Wolfgang, německý kapitán-poručík, III/324 Leino, J., finský kapitán-poručík, III/179 Leissner, Hellmuth, německý námořní kapitán, I/ 98 Lemaire, J., francouzský korvetní kapitán, II/270 LeMay, Curtis H., americký generálmajor, IV/ 181,275,30H Lemcke, Hans, německý kapitán-poručík, IV/238 Lemcke, Rudolf, německý kapitán-poručík, III/ 144 Lemp, Fritz-Julius, německý kapitán-poručík, I/ 54, 62, 89, 240, 256, 260, 300 Lenderberg, J. G., sovětský korvetní kapitán, III/ 179 Lenin, Vladimír Iljič (Uljanov), ruský revolucionář, II/15 Lenzmann, Dieter, německý nadporučík, IV/150 Leopold III., belgický král, I/131 Lerchen, Kai, německý kapitán-poručík, III/23 Leslie, Maxwell F., americký korvetní kapitán, II/ 259 Levčenko, Gorděj Ivanovič, sovětský viceadmirál, II/19, 47; III/303 Lewellen, Bafford E., americký korvetní (fregatní) kapitán, IV/305, 342 Lewis, Spencer S., americký kontradmirál, IV/ 11 H, 344 Ley, Wolfgang, německý nadporučík, IV/125 Lianazza, Carlo, italský fregatní kapitán, III/ 213 Liebe, Heinrich, německý kapitán-poručík, I/245, 246, 260; IV/364 Liebenstein, Gustav sv. pán von, německý námořní kapitán, III/293 Lichodziejewski, Ludwik, polský korvetní kapitán, III/57 Lilienfeldt, Erich von, německý nadporučík, III/ 148 Lindemann, Ernst, německý námořní kapitán, I/ 280, 322 Lindemann, Georg, německý generálplukovník, IV/48 Lindenberg, P. V., sovětský fregatní kapitán, IV/ 148 Linder, Hans-Heinz, německý kapitán-poručík, II/69, 74 Lindsey, Eugene E., americký korvetní kapitán, II/256 Link, Giinter, německý nadporučík, IV/45 Linton, John Wallace, britský korvetní kapitán, I/ 15H; III/232; IV/366 Lisin, Sergej Prokofjevič, sovětský kapitán-poručík, III/179 List, Wilhelm, německý maršál, I/225 Liški, Alois, československý brigádní generál, IV/lOH, 353 Liversedge, Harry B., americký plukovník USMC, I V/275 Lloyd, Hugh, britský air vice-marshal, IV/17,18 Lloyd George, David, lord, britský politik, I/139 Lockard, Joseph L., americký vojín, II/149 Lockwood, Charles A., americký kontradmirál (viceadmirál), III/142, 229, 274, 275, 325; IV/ 67, 68,157,166,170, 216 Lockwood, Ralph H., americký fregatní kapitán, I V/304 Loerzer, Bruno, německý generál, II/99; III/52 Loewe, Axel-Olaf, německý korvetní kapitán, I I I/23 Lohmann, Dietrich, německý korvetní kapitán, III/149 Lohmeyer, Peter, německý kapitán-poručík, I/ 262 L6hr, Alexander, německý generálplukovník, I/ 2?5 Lohse, Bernhard, německý kapitán-poručík, III/ 35 Lochner, J. H., britský brigádní generál, II/14 Longanesi-Cattani, Luigi, italský korvetní kapitín, III/16; IV/365 Longly-Cook, J. H., britský námořní kapitán, IV/ HO Longobardo, Primo, italský fregatní kapitán, I/ 263 Lonsdale, R. P., britský korvetní kapitán, I/125, 301 Loomis, D. W., americký námořní kapitán, IV/ 6I Loos, Johann-Friedrich, německý nadporučík, I V/242 Lorentz, Giinther, německý nadporučík, I/65 Loškarev, L. A., sovětský korvetní kapitán, IV/ 148, 252 Loud, Wayne R., americký fregatní kapitán, IV/ 187, 264 Loughlin, Charles R., americký fregatní kapitán, I V/305 Lovut, Simon C. J. Fraser,17. baron, britský brigádní generál, IV/80 Lowe, Frank L., americký námořní kapitán, III/ 13H Ldwe, Odo, německý kapitán-poručík, III/210 Lowry, Frank J., americký kontradmirál, IV/13, 113 Liibsen, Robert, německý kapitán-poručík, IV/24 I.ucas, John P., americký generálmajor, IV/13 I.tldden, Siegfried, německý kapitán-poručík, IV/ 46, 340 I.udcwig, J. W., americký námořní kapitán, IV/300 403 Ludri, Ivan Martynovič, sovětský flagman 1. stupně, II/17 Liihrs, Dierk německý nadporučík, IV/20 Luis, Wilhelm, německý kapitán-poručík, III/283 Lumsden, Herbert, britský generálporučík, IV/ 264 Lunin, Nikolaj Alexandrovič, sovětský kapitánporučík, III/16, 321 Luterotti, Julian, jugoslávský admirál, I/225 Lllth, Wolfgang, německý kapitán-poručík (fregatní kapitán). I/66, 300, 314, 325; III/213; IV/ 364 Liitjens, Giinther. německý viceadmirál, I/38, 70, 72, 98, 106, 107, 124, 272, 273, 275-282, 284286, 323; II/33 Lvov, Vladimir Nikolajevič, sovětský generálporučík, III/69, 7. Lynch, Frank C., americký fregatní kapitán, IV/ 305 Lynch, J. H., americký kapitán-poručík, III/114 I.yster, A. Lumley, brit.ský kontradmirál, I/184, 188,189 MacArthur, Douglas, americký generál (generál armády), IIlll4, 129. 133, 162, 163, 166, 167, 173, 219, 229, 233; III/82, 83, 134, 140, 141, 222, 224, 251 53, 266, 267, 321; IV/55, 56, 61, 63, 64, I79-l8l, 183, 197, 212, 262, 264, 266269, 308, 311, 312, 3 l4, 341, 348, 362 Maclntosh, I. S., hritský kapitán-poručík, IV/26 Macintyre, Donald, britský fregatní kapitán, I/ 256. 302. 318; III/330 Mack, Philip J., hritský námořní kapitán, I/213, 218,221,231 Mackaig-Jones, Vl. T., britský námořní kapitán, I/ 62 Mackendrick, D. W., britský fregatní kapitán, II/77 Mackensen, Eberhard von, německý generálplukovník, IV/15 Mackesy, Pierse Joseph, britský generálmajor, I/ 118,119,127 Mackintosh, L. D., britský námořní kapitán, III/ 184 MacMannes, K. M., americký námořní kapitán, IV/l92,199 MacMillan, Harold, britský politik I/160 MacMillin, G., americký námořní kapitán, II/168 Macubara, Hiroši, japonský kontradmirál, III/ 262, 263, 265 Macuda, Čiaki, jiponský kontradmirál, IV/193, 206 Macuda Iwaó, japonský plukovník (generálmajor), III/219; IV/61 Macumura, K., japonský korvetní kapitán, IV/365 Macujama, Micuharu, japonský kontradmirál, III/88 Macunaga, Sadaiči, japonský kontradmirál, II/ 124,174,176;1 V/175 Madden, Charles, britský fregatní kapitán, I/320 Madžome, Takeó. japonský generálmajor, IV/353 Maerten, J., francouzský fregatní (námořní) kapitán, (/158; II/239 Magennis, James Joseph, britský desátník, IV/35.5 Mahan, Alfred Thayer, americký admirál a námořní teoretik, IV/320, 356 Mahrholz, Hans-Gert, německý nadporučík, IV/102 Maitland-Makgill-Crichton, D. H., britský korvetní kapitán, III/1H5 Makino, Širó, japonský generálporučík, IV/188 Makowski, Kurt, německý nadporučík, III/148 Malanaphy, Michael J., americký fregatní kapitán,IV/272 Malančenko, P. P., sovětský kapitán-poručík, III/ 178 Malinovskij, Rodion Jakovlevič, sovětský armádní generál (maršál), IV/51,149 Maltby, C. M., britský generálmajor, II/179 Mangold, J., německý nadporučík, IV/151 Manchen, Erwin, německý kapitán-poručík, IV/ 241, 242 Mannstein, Alfred Manhardt von, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), III/17 Manseck, Helmut, německý kapitán-poručík, IV/ 351 Mansergh, C. A. L., novozélandský námořní kapitán, II1/217 Mansfield, J. M., britský kontradmirál, IV/13,16, 122 Manstein, Erich von, německý generálplukovmk (maršál), III/69, 71, 72; IV/51 Manvaring, P. C. W., britský námořní kapitán, I/ 270; II/223 Marbach, Karl-Heinz, německý kapitán-poručík, IV/101 Marceglia, Antonio, italský kapitán nám. ženij. služby, II/102,103 Marcks, Erich, německý generál dělostřelectva, I V/94 Margotti, Carlo, italský námořní kapitán, I/186 Marinesko, Alexandr Iljič, sovětský kapitán-poručík (korvetní kapitán), III/178; IV/148, 252, 351, 366 Marks, Friedrich-Karl, německý kapitán-poručík, III/168 Marks, James A., americký korvetní kapitán, IV/ 215 Mars, Alistair, britský kapitán-poručík, III/186 Marshall, Elliot E., americký korvetní kapitán, III/274 Marshall, George C., americký generál (generál armády), II/129, 133, 148, 167, 181; III/21, 192, 193, 234, 246, 294, 324; IV/30, 32, 34, 180 Marshall-ADeane, W. R., britský fregatní kapitán, Il233 Marschall, Wilhelm, německý admirál, I/89, 90, 98,122-124,127 Martellotta, Vincenzo, italský kapitán nám. děl., II/10 2,103 Mártens, Hans, německý kapitán-poručík, IV/133 404 Martin, Benjamin C. S., britský námořní kapitán (kontradmirál), I/2H6; IV/302 Martin, Clarence A., americký brigádní generál (generálmajor), IV/64, 26H Martin, Frederick L., americký generálmajor, II/ 140,147 Martin, John C., americký fregatní kapitán, IV/ 218 Marumo, Kuninori, japonský kontradmirál, II/ 125, 229 Maslennikov, Ivan Ivanovič, sovětský armádní generál, IV/4H,144 Mason, Charles P., americký námořní kapitán, III/113 Mason, D. W., britský kapitán obchodního Iodstva, III/186, 330 Mássenhausen, Wilhelm von, německý kapitánporučík, III/210 Massey, Lance E., americký korvetní kapitán, II/ 257 Mašera, Sergej, jugoslávský kapitán-poručík, I/225 Mathes, Ludwig, německý kapitán-poručík, I/66 Matijasevič, A. M., sovětský korvetní kapitán, IV/l48, 252 Matschulat, Gerhard, německý nadporučík, IV/102 Matuschka, hrabě Hartmut von, sv. pán von Topolczan und Spaetgen, německý kapitán-poručík, IV/135, 238, 344 Matvějev, V. I., sovětský kapitán-poručík, IV/340 Matz, Joachim, německý kapitán-poručík, I/245, 255, 2.56 Maud, J. H., britský korvetní kapitán, III/172 Maund, L. E. H., britský námořní kapitán,1/2H2; II/96 Maurice, F. J., britský podplukovmk, IV/93 May, C., britský fregatní kapitán, II/201, 202 Maydon, S. L. C., britský kapitán-poručík, III/59 McCain, John Sidney, amerieký kontradmirál (viceadmirál), III/H4, 97; IV/183, IHS,187,191, 193, 205, 20H, 211, 266, 295, 299, 301 McCall, H., britský námořní kapitán, III/45, 46 McCampbell, David, americký fregatní kapitán, IV/349 McCandless, Bruce, americký korvetní kapitán, III/124 McCarthy, E., britský námořní kapitán, I/186 McClintock, David H., americký fregatní kapitán, IV/191, 21.7 McClusky, Clarence W., americký korvetní kapitán, II/258 McCombs, Charles E., americký korvetní kapitán, III/124 McCormick, Lyndon D., americký kontradmirál, I V/277 McCoy, John A., britský námořní kapitán, III/ 209, 210, 315 McCreery, Richard L., britský generálmajor (generálporučík), III/295; IV/247 McCrory, Woodrow W., americký fregatní kapitán, IV/305 McGivern, Charles F., americký fregatní kapitán, I V/305 McGovern, John B., americký námořní kapitán (komodor), IV/278 McGregor, Louis D., americký korvetní kapitán, IV/219 McGrigor, Rhoderick R., britský kontradmirál, III/290; IV/24,127, 227, 22H, 244 McKnna, F. J., americký námořní kapitán, IV/205 McKinney, Eugene B., americký korvetní kapitán, III/276 McL;iughlin, P. V., britský námořní kapitán, IV/ 1(IO McLan, Fitzroy, britský brigádní generál, IV/1H McMaster, Fitzhugh, americký korvetní kapitán, I V/217 McMorris, Charles H., americký námořní kapitán (kontradmirál), III/106, 226-22H; McVay, Charles Butler, americký námořní kapitán, IV/306 Medina-Sidonia, Alonso Pérez de Guzmán, vévnda, španělský admirál, IfI/32 Meeks, J. H., britský komodor, III/173 Meendsen-Bohlken, Wilhelm, německý námořní kapitán (kontradmirál), III/1H3 Meermeier, Johannes, německý kapitán-poručík, IV/241, 60 Meesters, J. H., nizozemský fregatní kapitán, II/ 15 Meisel, Wilhelm, německý námořní kapitán (kontradmirál), I/37, 272 Mengersen, Ernst, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/247; II/72; III/14H Mereckov, Kirill Afanasjevič, sovětský armádní generál, IV/142,151 Merill, Stanton Aaron, americký kontradmirál, III/222, 262-264; IV/63 Merten, Karl-Friedrich, německý kapitán-poručík (fregatní kapitán), II/69; III/23, 213; IV/364 Metcalf, Ralph M., americký korvetní kapitán, IV/342 Metz, Constantin, německý nadporučík, III/282 Meyer, Fritz, německý nadporučík, II/69 Meyer, Gerhard, německý nadporučílc, IV/136, 241, 344 Meyer, Heinrich, německý nadporučík, IV/260 Meyer, Rudolf, německý nadporučík, IV/238, 240 Meyer, Willy, německý nadporučík, IV/23 Meyrick, S., britský viceadmirál, I/44 Micklethwait, S. J. A., britský fregatní (námořní) kapitán, I/114; III/46, 49, 327, 328 Middleton, Troy, americký generálmajor, IV/108 Miers, Anthony C. C., britský korvetní (fregatní) kapitán, II/92; III/52 Michal, rumunský král, IV/149 Michalowski, Hans-Bernhard, německý kapitánporučík, I/134 Michel, E. A., americký korvetní kapitán, IV/104 Mijamoto, Sadatome, japonský námořní kapitán, II/244 4Q5 Mijazaki, Šuiči, japonský generálporučík, IV/262 Mikawa, Guniči, japonský viceadmirál, ll/125, 244: III/x4, x5. H7-92, 94, 96, 100, 109, 111, 120,216,221,321;IV/190 Milano, Mario, italský kapitán-poručík, II/93 Mileškin, A. A., sovětský fregatní kapitán, II/25 Miller, W. J., americký fregatní kapitán, IV/141 Mimhelli, Francesco, italský fregatní kapitán, I/ 231; I I I/74 , Mirbach, Gtz sv. pán von, německý nadporučík (kapitán-poručík), I/132 Mitchell, J., americký major, III/224 Mitchell, William, americký generál, II/16 Mitscher, Marc A., americký námořní kapitán (viceadmirál), II/226, 256; IV/57, 60,157,163165,169,171,173-175,1 x5,193,194, 206, 210, 269,270,275,279,2x0,2x7,293,347 Mittelstaedt, Gert von, německý kapitán-poručík, 1 I/37 Miwa, Jošitoke, japonský námořní kapitán, II/277 Miwa, Šigejoši, jiponský kontradmirál (viceadmirál), II/126; IV/34x Mocagatta, Vittorio, italský fregatní kapitán, II/ x6, xx Model, Walter, německý generálplukovník (maršál), IV/344 Mogilevskij, S. S., sovětský korvetní kapitán, IV/ 253 Mglich, Hans, německý kapitán-poručík, III/240 Mohr, Johann, nčmecký kapitán-poručík (korvetní kapitán), I I/69, 74; III/16, 22; IV/364 Molotov, Vjačeslav Michajlovič (Skrjabin), sovětský politik, l/22 Molumphy, George G., americký korvetní kapitán, IV/342 Moehle, Karl-Ieinz, německý kapitán-poručík, I/ 245,247 Mochov, N. K., sovětský kapitán-poručík, III/6x Momot, N. O., sovětský korvetní kapitán, III/ 179 Monacci, Ettore, italský hrigádní generál, III/293 Monecchi, Paolo, italský korvetní kapitán, III/63 Montgomery, Alfred E., americký kontradmirál, III/265, 269, 270; IV/Sx, 65,155,165,169,170, 347 Montgomery, Allen, americký korvetní kapitán, III/109 Montgomery, Bernard Law, britský generálporučík (maršál), III/235, 290, 293, 295, 296; IV/33, 37, 79, 92, 93, l Ox,109, 233, 258, 356 Montross, Edmund K., americký korvetní kapitán, IV/350 Montsabert, Joseph de Goislard de, francouzský generál,IV/344 Monzen, Kanae, japonský námořní kapitán, III/ 321 Moon, Don P.. americký kontradmirál, IV/36, x0, 104,113,115, 344 Moore, Henry R., britský viceadmirál (admirál), III/312; IV/23, 24,127,130, 227 Moore, John A., americký korvetní (fregatní) kapitán, III/276, IV/67 Moore, John R., americký korvetní kapitán, III/ 94 Moore, Samuel N., americký námořní kapitán, III/92 Moore-Gosgrove, M. L., kanadský plukovník, IV/314 Moorman, W., britský námořní poddůstojník, I/ 144 Moosehrugger, Frederick, americký námořní kapitán, III/2.57; IV/27x Moran, Edward J., americký námořní kapitán, IIIllO6, lOx Moravec, Emanuel, český kolaborant, III/324 Morgan, C. E., hritský námořní kapitán (admirál), II/104 Morgan, E., britský korvetní kapitán, II/210 Morgan, Frederick E., britský generálporučík, IV/31-33 Morgan, William D., hritský generálmajor, I/116 Morgunov, P. A., sovětský kontradmirál, II/44 Móri, Tomoiči, japonský kontradmirál, III/226 Morin, R., francouzský fregatní kapitán, I/163 Morinaga, M., japonský korvetní kapitán, IV/205, 365 Morozumi, Gjósaku, japonský generálporučík, I V/26x Morse, John A. V., britský kontradmirál, IV/14, 15,124 Morstein, Hans-Joachim, německý kapitán-poručík, IV/136, 345 Morton, Dudley W., americký fregatní kapitán, I V/366 Moskalenko, M. Z., sovětský kontradmirál, II/39 Moulton, James L., britský podplukovník RM, IV/92 Mountbatten, lord Louis, britský námořní kapitán (admirál), I/175, 222, 233; III/154, 287, 325;IV/29-31,215,302,303 Mrázek, Karel, československý štábní kapitán, III/324 Mucci, Henry A., americký plukovník, IV/187 Mudge, Vernon D., americký generálmajor, IV/ 18x, 266 Mueller, P. J., americký generálmajor, IV/184 Mugler, Gustav-Adolf, německý kapitán-poručfk, I/65 Muhammad Rezá Pahláví, íránský šáh, II/15 M(ihlendahl, Arved von, německý námořní kapitán,IV/137 Muhs, Harald, německý nadporučík, IV/24 Muklevič, Romuald Adamovič, sovětský flagman flota, II/17 Mulcahy, Francis, americký brigádní generál USMC, III/217 Miillenheim-Rechberg, Burkhard von, německý korvetní kapitán, I/322 M(iller, Friedrich-Wilhelm, německý generálporučik, III/301 406 Miiller-Bethke, Erich, německý nadporučík, IV/ 239 Miiller-Stckheim, Gilnther, německý kapitánporučík (korvetní kapitán), II/69; III/15,17 Mullinnix, Henry M., americký kontradmirál, III/ 272 Munn, W. J., britský korvetní kapitán, Il234 Munson, Henry G., americký korvetní kapitán, III/87; IV/217 Murakami, Jonosuke, japonský námořní kapitán, III/102 Murata, Šigenoru, japonský korvetní kapitán, II/ 144; III/113 Muravjev, Konstantin, bulharský politik, IV/150 Muroi, Sutedži, japonský fregatní kapitán, III/331 Murray, George D., americký námořní kapitán (kontradmirál), II/256; III/111,112 Murzi, Francesco, italský korvetní kapitán, II/67 Musenberg, Werner, německý fregatní kapitán, III/212 Mussolini, Benito, italský diktátor, I/9, 21, 23,138, 140,145-147, 151, l54, 180,18(r188, 200, 202, 203, 206, 21l, 293, 297; II/101,109,112,126; III/ 13, 43, 57, 62, 63,184, 293, 294, 300 Műtzelburg, Rolf, německý kapitán-poručík, I/ 261; II/66, 69, 74; III/16; IV/365 Mylnikov, A. I., sovětský korvetní kapitán, III/ 178 Myntti, J., finský major,1 V/143 Nagajoši, Saneobu, japonský plukovník IV/267 Nagano, Ósami, japonský admirál, II/117, 120, 141; III/94,140, 311 Nagumo, Čuiči, japonský viceadmirál, II/125,132, 138,142,143,145,146,148,155-159,161,169, 185,193, 210, 211, 216, 219, 221-224, 230, 238, 243, 244, 250-256, 258-262, 265, 27l, 278; III/ 95,96,100,111-113,117; IV/158,176 Nakadžima, Čikataka, japonský fregatní kapitán, IV/346 Nakadžima, Torohiko, japonský viceadmirál, IV/ 221 Nakagawa, Kunió, japonský plukovník, IV/183 Nakagawa, T., japonský korvetní kapitán, IV/340 Nakahara, Gijčiró, japonský námořní kapitán, III/135,136 Nakamura, M., japonský nadporučík, III/276 Nakamura, Naozó, japonský kapitán-poručík, IV/ 340 Nakase, N., japonský kontradmirál, IV/208 Napier, L. W., britský kapitán-poručík, II/92 Napoleon I., francouzský císař, I/150 Nardi, Corrado, italský korvetní kapitán, I/144 Narykov, V. M., sovětský fregatní kapitán, II/39 Nave, Eric, australský námořní kapitán, II/268 Návesník, Josef, československý rotný, III/320 Neame, D. M. L., britský námořní kapitán, III/46 Neckel, Herbert, německý kapitán-poručík, III/ 210 Nedorost, V., americký korvetní kapitán, II/270 Negoda, G. (i., sovětský fregatní kapitán, III/305 Negadelle. J., francouzský námořní kal5itán (kontradmirál), I/48 Nehrú, Džavalharál, indický politik, III/324 Nejmark, J. I., sovětský podplukovník, IV/51 Nelson, Horatio lord, britský admirál, II/143; IV/ 3.t6 Nesanon, H., nizozemský korvetní kapitán, II/ 178 Nesvickij, Nikolaj Nikolajevič, sovětský viceadmirál, I/93 Neumann, Heinz-Joachim, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), II/68; III/62, 283 Neurath, Konstantin von, německý politik, I/20 Newcomb, R. M., americký korvetní kapitán, I V/ 3(16 Newman, Augustus Charles, britský podplukovník, III/40, 41 Nielsen, Karl, německý nadporučík, IV/14.5 Niemeyer, Heinrich, německý nadporučík, IV/ 139 Niethmann, Otto, německý nadporučík, IV/45 Nicholl, A. D., britský námořní kapitán, II/94 Nicholson, Claude N., britský hrigádní generál, I/ 131 Nicholson, H. St. L., britský námořní kapitán, I/ 213 Niimi, J., japonský admirál, II/126,179 Nimitz, Chester William, americký admirál (admirál loďstva), II/158, 160, 215, 219, 228, 229, 233, 236-238, 246, 247, 251, 252, 264, 265; III/ 8I, 82, 104, 110, 118, 221, 2.53, 266, 268, 274, 329; IV/55, 56, 179, 180, 183, 197, 200, 206, 2I0, 269, 275, 298, 301, 308, 311, 314, 341, 361 Nimitz, Chester William ml., americký korvetní kzpitán, IV/350 Nisewaner, Thomas A., americký fregatní kapitán, IV/199 Nišida, .lošima, japonský generálmajor, IV/61 Nišida, Masaó, japonský námořní kapitán, III/126 Nišimura, Šódži, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/124,165,186,188,197-201, 203, 244; III/96, 112, 120, 256; IV/182, 189-191, 194, 196-199,209,210 Nišizawa, Hirojoši, japonský praporčík, III/321 Noble, Alfred G., americký námořní kapitán (kontradmirál), IV/65, 268 Noble, Percy, britský admirál, I/45, 250, 264; III/ 73, 204 Noguči, Kacuó, japonský plukovmk, IV/266 Nlke, Kurt, německý korvetní kapitán, IV/26 Nollmann, Rolf, německý kapitán-poručík, IV/ 238 Nomura, Kičisaburó, japonský admirál a diplomat, II/114,115,131-134,145 Nonn, Victor-Wilhelm, německý kapitán-poručík, IV/120 Nordheimer, Hubert, německý kapitán-poručík, I V/23, 45 Norfolk, J. H., britský korvetní kapitán, III/51 407 Norimicu, Saidži, jiponský námořní kapitán, IV/ 204 Norman, E. D., britský kapitán-poručík, I/207 Norris, Benjamin W., americký major LlSMC, II/ 253 North, Dudley, britský admirál, I/44, 156, 160, 301 Novikov, T. A., sovětský kontradmirál, II/43, 44 Nowell, Byron H., :imerický korvetní kapitán, IV/ 350 Noyes, Leigh, americký kontradmirál, II/130; III/ H4, 97,103,104, 21 OConnor, Richard N., britský generálporučík, I/ 201 OConnor, Rory, britský námořní kapitán, II/102 ODaniel, John W., americký generálmajor, IV/ 117 OKane, Richard H., americký korvetní (fregatní) kapitán, IV/155, 217, 218, 365 OMahondro, Vliley H., americký plukovník, IV/ 117 ONeil, Guy E.. americký korvetní kapitán, IV/ 219 ORegan, W. V., americký námořní kapitán, IV/ 217 Oakley, Thomas B., americký korvetní kapitán, IV/21H Óba, S., japonský kapitín-poručík, IV/306 Ohajaši, Sueó, japerg-Grusztynski, Hans-Achim von, německý nadporučík, III/206 Rosenl>aum, Helmut, německý kapitán-poručík, I/258; III/184 Rosendahl, Charles E., americký námořní kapitán, III/138 Rosenstiel, Jiirgen von, německý kapitán-poručík, III/15 Rosenthal, Joe, americký fotoreportér, IV/353 R6sing, Hans, německý korvetní kapitán, I/245 Rostin, Erich, německý kapitán-poručík, III/17, 21 R&ther, Josef, německý kapitán-poručík, III/196 Rttger, Helmut, německý kapitán-poručík, IV/ l34 Rousselot, H., francouzský korvetní kapitán, I/ 174;IV/130 Rowland, J. M., britský fregatní kapitán, I/256 Rowley, H. A., britský námořní kapitán, Il233 Roxburgh, J. C. Z., britský korvetní kapitán, IV/ 241 Royal, Forrest B., americký kontradmirál, IV/ 18H,265,267 Ruckteschell, Hellmuth von, německý korvetní (námořní) kapitán, I/268, 302; III/26,151,152, 215,324 Rudder, James E., americký podplukovmk, IV/89 Ruddock, Theodor D. americký kontradmirál, IV/213 Rudel, Hans-Ulrich, německý nadporučík, II/35 Rue, G. S., francouzský kontradmirál, IV/233 Ruge, Friedrich O., německý komodor (kontradmirál), I/38, 98,171; III/42; Ruge, Otto, norský generál, I/117,122 Ruhfus, J., německý kontradmirál, IV/119 Rundstedt, Gerd von, německý generálplukovmk (maršál), I/136,165; IV/39, 40, 94, 95, 344 Rupertus, William H., americký generálmajor USMC, III/268, 321; IV/61,184 Rusbridger, K., australský novinář, II/268 Rushbrooke, E., britský komodor (kontradmirál), I/249 o 411 Rushing, Roy, americký nadporučík, IV/349 Russell, A., britský korvetní kapitán, I/246 Ruta, Mario, italskv kapitán-poručík, I/1H7 Ryan, Thomas J., americký námořní kapitán, III/ 259 Rybalko, N. T., sovětský fregatní kapitán, II/273 Ryder, Robert Edward Dudley, britský fregatní kapitán, III/40, 41 Saalwáchter, Alfred, německý generál-admirál, I/ 38; III/29 Sabin, Lorenzo S., americký námořní kapitán, IV/85 Saccardo, Guido, italský kapitán-poručík, III/150 Sachse, Dietrich, německý nadporučík, IV/102 Saíd, Núrí, irácký politik, I/236 Saitó, Jošicugu, japonský generálporučík, IV/ 158-160,176 Sakai, Jasuši, japonský generálporučík, IV/61 Sakai, Saburó, japonský praporčík, II/179; III/ 321 Sakamoto, Eiči, japonský fregatní kapitán, III/ 218 Sakellariu, J., řecký admirál, I/230 Sakondžu, Naomasa, japonský kontradmirál (viceadmirál), IV/153,190,191,194, 348 Salazar, António de Oliveira, portugalský diktátor, III/281 Sallada, H. B., americký kontradmirál, IV/157 Salman, Otto, německý kapitán-poručík, I/245, 247 Samedžima, Tomošige baron, japonský viceadmirál, III/265 Sammler, Karl-Heinz, německý nadporučfk, IV/45 Samochin, M. I., sovětský generálmajor (generálporučík),11/27; IV/49,142, 253 Sample, W. D., americký kontradmirál, IV/192, 277 Sanada, Džojčiró, japonský plukovník, III/140 Sandel, Percy, americký kapitán-poručík, IV/233 Sanders, Harry, americký námořní kapitán, IV/ 118 Sansonetti, Luigi, italský viceadmirál, I/192, 212, 213, 215; III/189 Sasaki, Henmacu, japonský námořní kapitán, III/ 97 Sasaki, Noboru, japonský generálmajor, III/254, 256 Sasaki, Seigó, japonský námořní kapitán, III/100 Sass, Paul-Heinrich, německý nadporučík, IV/44 Sass, Werner, německý nadporučík, IV/253 Sató, Cutomu, japonský kontradmirál, II/126 Sató, Sakuma, japonský kapitán-poručík, IV/69 Sató, Toradžiró, japonský námořní kapitán, III/ 135,136,138,139 Saucken, Dietrich von, německý generál tankových vojsk, IVI2SO Sauer, Edward P., americký námořní kapitán, III/ 97 Sauerberg, Ernst, německý nadporučík, IV/134 Saundt, G., britský kapitán-poručík, I/214, 21.5 Sausmikat, Werner, německý nadporučík, IV/240 Saussine, Bertrand de, francouzský korvetní kapitán, I/162 Savage, William Alfred, britský nám. svobodník, I I I/41 Saville, Gordon P., americký brigádní generál, IV/113 Sawa, Masaó, japonský námořní kapitán, III/92, 107,128 Scandola, Renato, italský kapitán-poručík, III/ 324 Scobie, Ronald M., britský generálporučík, IV/122 Scott, Norman, americký kontradmirál, III/88, 97, 105-109,120-122,124,221,323 Scott-Moncrieff, A. K., britský námořní kapitán, III/209 Scurfield, B. G., britský fregatní kapitán, III/55 Seale, A. G. L., britský korvetní kapitán, I/124 Searles, John M., americký kapitán-poručílc, III/ 139 Seeger, Sigurd, německý nadporučík, IV/238 Seehausen, Gerhard, německý kapitán-poručík, IV/43,340 Seidel, Hans, německý kapitán-poručík, IV/135 Seitz, G. A., americký námořní kapitán, IV/293 Seki, Mamoru, japonský korvetní kapitán, III/99, 113 Selby, Frank G., americký korvetní kapitán, IV/ 67, 346 Senda, Sadatoši, japonský kontradmirál, IV/67 Senkel, Hans, německý kapitán-poručík, III/149 Servaes, R. M., britský kontradmirál, IV/312, 349 Sevez, Francois, francouzský generál, IV/259 Shafroth, John F., americký kontradmirál, IV/299 Shapley, Alan, americký plukovník USMC, IV/ 347 Šharp, Alexander, americký kontradmirál, IV/ 272, 278, 283 Shaw, J. H., britský korvetní kapitán, II/77 Shean, M. H., britský kapitán-poručík, IV/130 Shelby, Edward E., americký korvetní kapitán, IV/155 Shepherd, Lemuel C., americký brigádní generál USMC, IV/178, 278 Sherbrooke, Robert St. Vincent, britský fregatní kapitán (kontradmirál), I/114; III/174, 175, 177 Sherman, Forrest P., americký námořní kapitán (kontradmirál), III/103; IV/180, 269, 339 Sherman, Frederick C., americký námořní kapitán (kontradmirál), II/236, 270, 277; III/265; IV/58,155,185,193,194, 271, 279, 289 Sherwood, R. E., britský korvetní kapitán, III/210 Short, Walter C., americký generálporučík, II/ 130,133,147,148,160 Schaar, Gerd, německý nadporučík, IV/22,151 Schaeffer, Heinz, německý nadporučík, IV/260 Scháfer, Heinrich, německý kapitán-poručík, III/ 17 412 Schacht, Harro, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), III/17,144 Schendel, Eberhard, německý nadporučík, IV/ 241 Schendel, Rudolf, německý kapitán-poručík, II/ 56 Schepke, Joachim, německý korvetní kapitán, I/ 243, 245, 247, 256, 302, 317; IV/364 Scheringer, Heinz, německý kapitán-poručík, I/ 116 Schetelig, Robert, německý nadporučík, III/284 Scheuzern, J., německý kontradmirál, IV/40,115 Schewe, Georg, německý kapitán-poručík, I/258, 260; II/69 Schirlitz, J., německý kontradmirál, IV/40 Schlieben, Karl-Wilhelm von, německý generálporučík, IV/95,105,107, 343 Schlieper, Alfred, německý nadporučík, II/74 Schlippenbach, Egon-Reiner sv. pán von, německý kapitán-poručík, III/289 Schlott, Heinrich, německý nadporučilc, IV/241 Schmandt, J., německý nadporučík, III/283 Schmidt, Harry, americký generálmajor USMC, IV/57,160,176, 269, 275 Schmidt, Werner, německý nadporučik, IV/45 Schmidt, Werner von, německý korvetní kapitán, III/17,144 Schmidt, Werner-Karl, německý kapitán-poručík, IV/145 Schmundt, Hubert, německý kontradmirál (viceadmirál), I/38, 98,106; III/35,163 Schnee, Adalbert, německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), I/245; II/68-70; III/144; IV/237, 241, 3.51, 365 Schneewind, Fritz, německý kapitán-poručík, IV/ 140,141, 340 Schneider, Adalbert, německý korvetní kapitán, Il323 Schneider, Herbert, německý kapitán-poručík, III/149 Schneider, Max, americký podplukovník, IV/343 Schneider, Merlin F., americký plukovmlc USMC, IV/347 Schneidewind, Hermann, německý korvetní kapitán, IV/239 Schneidewind, P., německý korvetní kapitán, III/ 27 Schniewind, Otto, německý kontradmirál (admirál), I/37,165; III/1.63,168, 238, 312, 313 Schnorr, Heinrich, německý kapitán-poručík, III/ 283 Scholtz, Klaus, německý kapitán-poručilc (korvetní kapitán), II/77; IV/264 Schonder, Heinrich, německý kapitán-poručilc, III/58 Sch&nermark, Hans-Caspar von, německý fregatní kapitán, II/23 Sch&tzau, Gerhard, německý kapitán-poručík, IV/243 Schreiber, Gerd, německý kapitán-poručík, II247 Schrewe, Peter, německý kapitán-poručík, IV/ 141 Schroeder, Wilhelm, německý korvetní kapitán, I/98, 245 Schroeteler, Heinrich, německý kapitán-poručík, I V/24l Schroeter, Horst von, německý kapitán-poručík, I V/351 Schriiter, Karl-Ernst, německý kapitán-poručík, III/?11 Schuhart, Otto, německý kapitán-poručík, I/62 Schuch, Heinrích, německý korvetní kapitán, III/ 146 Schulte, Werner, německý kapitán-poručík, III/ 144 Schultze, Heinz-Otto, německý kapitán-poručík, II/69, 72 Schultze, Herbert, německý kapitán-poručík, IV/ 364 Schulz, Wilhelm, německý kapitán-poručtlc, I/ 114, 245 Schulze-Hinrichs, Alfred, německý námořní kapitán, II/53; III/36 Schtimann, Henning, německý nadporučík, IV/42 Schumann-Hindenberg, Friedrich, německý korvetní kapitán, IV/239, 241 Schiitze, Victor, německý kapitán-poručilc (fregatní kapitán), I/247, 260; IV/364 Schwantke, Hans-Joachim, německý nadporučík, III/241 Schwarting, Herbert, německý nadporučík, IV/ 240 Schwarz, Hans-Joachim, německý nadporučík, IV/?41 Schwassmann, Heinz, německý kapitán-poručík, IV/13.5 Schwebke, Hans-Joachim, německý kapitán-poručík, IV/240 Schweichel, Hans-Adolf, německý nadporučík, III/195 Sibert, Franklin C., americký generálmajor, IV/ 181,183, 268 Sickel, Herbert, německý kapitán-poručfk, III/307 Sieder, Heinz, německý nadporučík, IV/101, 343 Sieglaff, William B., americký korvetní kapitán, III/230; IV/342 Siegmann, Paul, německý kapitán-poručík, IV/20, 351 Siemon, Hilmar, německý kapitán-poručik, III/ 165;IV/241 Sim, E., britský námořní kapitán, II/101 Simard, Cyril T., americký námořní kapitán, II/ 247 Simonds, Guy G., kanadský generálporučik, IV/ 109 Simovič, Dušan, jugoslávský generál, I/224 Simpson, G., britský námořní kapitán, II/92 Simpson, H. S., americký fregatní kapitán, IV/305 Simpson, J. H. britský podplukovmk RM, I/117 Sims, William, americký admirál, IIIO2O 413 Sinclair, George A., americký korvetní kapitán, I I I/91 Sivkov, Alexandr Kuzmič, sovětský flagman 2. stupně,11/17 Sladen, B. M., britský fregatní kapitán, II/55; III/ 33 Slaughter, John E., britský korvetní kapitán, I/ 124 Slessor, John, britský air marshal, III/204 Slim, William J., britský generálporučík, IV/302 Small, Ernest G., americký námořní kapitán, III/ 106 Smirnov, D. S., sovětský generálmajor, IV/48 Smith, Allan E., :imerický kontradmirál, IV/270, 277 Smith, Holland M., americký generálmajor (generálporučfk) lJSMC, III/269; IV/57, 58, 156, 157, 269, 347 Smith, Chester C., americký korvetní kapitán, II/ 165,189 Smith, Julian C., imerický generálmajor USMC, III/270; IV/184 Smith, K. Pearce, britský brigádní generál, IV/ 93 Smith, R., britský korvetní kapitán, I/260 Smith, Ralph C., americký generálmajor, IV/157, 347 Smith, Walter Bedell, americký generálporučík, IV/33,113, 259 Smith, William W., americký kontradmirál, II/ 230, 247 Smoljar, N. I., sovětský korvetní kapitán, III/179 Smoot, Roland, americký námořní kapitán, IV/ 192,199 Snippe, P., nizozemský korvetní kapitán, II/178 Snitko, I. D., sovětský námořní kapitán, IV/48 Sobe, Ernst, německý fregatní kapitán, II/213 Solouchin, S. D., sovětský fregatní kapitán, II/28, 29 Solověv, M. G., sovětský námořní kapitán, II/43 Somerville, James F., britský viceadmirál (admirál), I/156-158, 160, 192, 193, 196, 204-206, 224, 282, 284; II/86, 88, 89,1.04, 220-224, 238; III/286 ,287, 326; IV/46, 69, 215, 342 Soucek, Apollo, americký fregatní kapitán, III/ 323 Spaatz, Carl A., americký generálporučík (generá1), IV/39, 259, 308 Spahr, Johann, německý námořní poručík, I/309 Spasič, Milan, jugoslávský kapitán-poručik, I/225 Spee, Maximilian hrabě von, německý viceadmirál, I/300 Speidel, Hans, německý generálporučík, IV/94, 95 Speilmann, James S., americký kapitán-poručík, IV/233 Sperrle, Hugo, německý maršál, IV/41, 94 Sponeck, Hans hrabě von, německý generál pěchoty, III/71, 72 Spooner, E. J., britský kontradmirál, II/269 Sprague, Clifton A. F., americký kontradmirál, IV/193, 202, 203, 277 Sprague, Thomas L., americký kontradmirál, IV/ 1 H3,187,192, 205, 299 Spruance, Raymond Ames, americký kontradmirál (admirál), II/216, 246, 247, 251, 256, 2.58260, 262, 263, 265, 270; III/268, 270, 274, 275; I V/57, 60. 156, 161, 163-16.5, 171, 173-176, 269, 275, 276, 284, 295, 297, 308, 312, 346, 347, 349 Stahmer, Hans-Jiirgen, německý nadporučík, IV/ 125,128 Stalin, Josif Vissarionovič (Džugašvili), sovětský diktátor, I/22, 92,152; II/11-13, 17, 18, 20, 22, 23, 30, 33, 44, 47, 57, 108, 267; III/10, 35, 65, 74, 75,169,170, 250, 302, 305, 307, 311; IV/29, 32, 24.5, 259, 310 Stánge, Rudolf, německý námořní kapitán, III/ 175 Stankiewicz, Roman, polský fregatní kapitán, I/49 Stanley, Joseph J., americký korvetní kapitán, IV/ 350 Stannard, Richard Been, britský kapitán-poručík, I/116 Stanning, G. H., britský intendant-poručík, I/170, 313 Starikov, Valentin Georgijevič, sovětský kapitánporučík, III/321 Starikov, F. N., sovětský generálporučík, IV/146 Stark, Harold R., americký admirál, I/290; II/128, 130, 132, 133, 148, 157, 160, 181; III/17, 311; IV/228, 261 Staudinger, Oskar, německý kapitán-poručík, III/ 210 Stěcenko, A. M., sovětský námořní kapitán, II/38 Steen, Hans, německý kapitán-poručík, IV/140 Steffens, Klaus-Dietrich, německý kapitán-poručík, IV/102 Steiner, Felix, německý obergruppenfűhrer SS, IV/146 Stěpanov, Georgij Anadrejevič, sovětský viceadmirál, II/51 Stephan, J., německý kapitán-poručík, IV/241 Stevens, E. B. K., britský námořní kapitán, I/120 Stevens, James E., americký korvetní kapitán, IV/141 Stever, Peter, německý nadporučík, IV/260 Stiebler, Wolf-Harro, německý korvetní kapitán, III/283 Stilwell, Joseph W., americký generálporučík, IV/ 181,295,348 Stimson, Henry L., americký ministr války, III/81 Stock, Rupprecht, německý kapitán-poručík, IV/ 241 Stockhausen, Hans-Gerrit von, korvetní kapitán, I/245, 247 St6ffler, Otto, německý kapitán-poručík, IV/145 Stokes, G. H., britský fregatní kapitán, II/99 Stokes, Thomas M., americký fregatní kapitán, III/121,122 414 Stólker, Gerhard, německý nadporučík, IV/238 Stone, Lowell T., americký fregatní kapitán, IV/ 68 Stormes, Max C., americký fregatní kapitán, III/ 130 Storrs, H. G., kanadský fregatní kapitán, IV/343 Strelow, Siegfried, německý kapitán-poruči7c, III/ 172, 324 Striegler, Johannes Werner, německý nadporučík, IV/141 Struble, Arthur D., americký kontradmirál, IV/ 187,188, 212, 267 Struckmann, Hermann, německý nadporučík, IV/ 101,102 Stubbs, J. H., kanadský korvetní kapitán, III/ 144 Student, Kurt, německý generál, I/230 Studholme, J., britský korvetní kapitán, I/125 Studt, B., německý nadporučík, III/283 Stump, Felix B., americký kontradmirál, IV/192, 202, 204, 277 Stumpff, Hans-Jiirgen, německý generálplukovník, I/97; III/172; IV/259 Sturdees, Robert G., britský brigádní generál (generálmajor) RM, II/239; IV/343 Styles, Ralph C., americký korvetní kapitán, IV/ 219 Su Jung-čchang, čínský generál, IV/314 Sugijama, Hadžime, japonský generál (maršál), II/117, 268; III/94,140; IV/348 Sugijama, Rukuzó, japonský viceadmirál, II/126 Sugimoto, Jutaka, japonský námořní kapitán, IV/ 177 Suhren, Reinhard, německý kapitán-poručík (fregatní kapitán), II/68, 72; IV/151, 365 Sucharski, Henryk, polský major, I/50 Sullivan, H. P., americký poručík, IV/86 Sullivan, William A., americký komodor, IV/107 Sullivanové, bratři Albert, Francis, George, Joseph a Madison, američtí námořníci, III/323 Sultan, Daniel I., americký generálporučík, IV/ 302, 348 Sundlo, Konrad, norský plukovník, I/107 Susloparov, Ivan Ivanovič, sovětský generálmajor, IV/259 Sutherland, Richard K., americký generálmajor, II/162,163; IV/180 Suzuki, Jošió, japonský viceadmirál, IV/166,194 Suzuki, Kantaró, japonský admirál a politik, IV/ 308,310,356 Suzuki, Masakane, japonský námořní kapitán, III/l23 Suzuki, Sósaku, japonský generálporučík, IV/188, 268 Svjatov, I. G., sovětský kontradmirál, IV/146 Swain, J. H., britský korvetní kapitán, III/186, 330 Sweeney, Charles W., americký major, IV/310 Swenson, Lyman K., americký námořní kapitán, III/124 Swift, Innis P., americký generálmajor, IV/63, 265 Syfret. E. Neville, britský kontradmirál (viceadmirál), II/86, 239; III/184-186,193 Šavcov, D. S., sovětský fregatní kapitán, IV/256 Ščedrin, Grigorij Ivanovič, sovětský kapitán-poručík, III/325 Ščerbakov, Vladimir Ivanovič, sovětský generálporučík, IV/151 Šestakov, L. A., sovětský poručík, II/53 Šiba, K., námořní kapitán, IV/356 Šibasaki, Keiči, japonský kontradmirál, IIIl270 Šiga, .lošió, japonský nadporuči7c, III/116 Šigemacu, Kijóši, japonský generálmajor, IV/177, 178 Šigemicu, Mamoru, japonský politik, IV/314 Šiizuka, M., japonský kapitán-poručík, IV/220 Šima, Kijohide, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/126, 213, 217, 229, 230, 237; IV/185187,189-191,194,197,199, 200, 209, 348 Šimada, Ši etaró, japonský admirál, II/120 Šimazaki, igekazu, japonský korvetní kapitán, II/145, I55 Šimizu, J., japonský plukovmk, IV/183 Šimizu, Micumi, japonský viceadmirál, II/126, 216 Šimizu, T., japonský kapitán-poručtk, IV/340 Šimizu, Tošió, japonský námořní kapitán, III/135, 323 Šindó, Saburó, japonský kapitán-poručtk, II/145 Šinoda, J., japonský kontradmirál, IV/199, 210 Širaiši, Kazutaka, japonský viceadmirál, IV/166, 194, 203 Šoiči, J., japonský desátník, IV/348 Šwirski, Jerzy, polský kontradmirál, I/49 Tabata, Sunaó, japonský kapitán-poručtk, III/ 272, 275, 276; IV/365 Tada, Takeó, japonský kontradmirál, II/l24, 163 Tagami, Hačiró, japonský generálporučík, IV/66 Tagami, M., japonský korvetní kapitán, III/142, 276; IV/365 Tait, A. A., britský fregatní kapitán, III/205 Takagi, Takeó, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/125, 165, 1.68, 197-199, 201-203, 205-210, 229-237, 244, 270; III/96; IV/158, 167, 220 Takahaši, Ibó, japonský viceadmirál, II/124,164, 166,185,186,188,197,209 Takahaši, Júdži, japonský námořní kapitán, III/94 Takahaši, Kakuiči, japonský korvetní kapitán, II/ 144,146, 235, 236 Takahaši, Sadamu, japonský kapitán-poručík, III/ 100 Takama, Tamocu, japonský kontradmirál, III/96, 121,125, 322 Takanada, J., japonský kontradmirál, II/124,163 Takasu, Širó, japonský viceadmirál, II/124, 243, 244, 250 Takašima, Rakeši, japonský generálporučilc, IV/ 177,178 415 Takeda, H., japonský podplukovník, IV/348 Talbot, Arthur G., britský kontradmirál, IV/36, 80. 92 Talbot, Paul H., americký fregatní kapitán, II/188 Tanabe, J., japonský korvetní kapitán, II/264; IV/ 365 Tanaka, Makió, japonský kapitán-poručík, III/ 276 Tanaka Raizó japonský kontradmirál, II/725, 165, 168 188,189,195,197-201, 204, 244, 250, 251, 276; III/95-97, 100-102, 112, 118, l20, 129, I 32-136, I 38,139, 221, 322 Tanaka, Šizuiči, japonský generálporučík, IV/311 Tanzola, V. J., americký plukovník, IV/348 Taschenmacher, Erich, německý nadporučík, IV/ 136 Taylor, Edmund B., americký korvetní (fregatní) kapitán, III/107 Taylor, George A., americký plukovmk, IV/88 Taylor, John B., americký korvetní kapitán, III/ 131 Taylor, Maxwell D., americký generálmajor, IV/ 80 Tedder, Arthur W., britský air chief marshal, III/ 235, 295; IV/32, 259 Tei, Mario, italský kapitán-poručík, III/16 Teichert, Max-Martin, německý kapitán-poručík, III/36,166 Temple, John G. B., britský fregatní kapitán, IV/ 36,107 Tennant, William G., britský námořní kapitán (kontradmirál). I/132; II/176,177; III/58, 59 Ter Poorten Hein, nizozemský generálporučík, II/137,182, 0 9 Teraoka, Kimpei, japonský viceadmirál, IV/182 Terauči, Hisaiči hrabě, japonský maršál, IV/182, 185,189,19(I, 301, 303 Terraux, J., francouzský kontradmirál, I/293 Tesei, F., italský major, II/88 Tešima, Fusataró, japonský generálporučík, IV/ 342 Thackrey, Lyman A., americký námořní kapitán, IV/31 Thebaud, L. H., americký kontradmirál, IV/165 Theobald Robert A., americký kontradmirál, II/ 246, 248, 249, 265 Thew, N., britský korvetní kapitán, II/205 Thiele August, německý námořní kapitán (viceadmirál), I/105; IV/144, 249 Thierry dArgenlieu, Georges-Marie, francouzský fregatní kapitán, I/162 Thimme, Jiirgen, německý nadporučik, IV/245 Thoma, Kurt, německý korvetní kapitán, I/98 Thomas, J. F., americký korvetní kapitán, II/152, 153 Thomas, W. D., americký námořní kapitán, IV/203 Thompson William C., americký fregatní kapitán,IV/218 Thomsen Rolf, německý nadporučík, IV/136, 344,345,365 Thomson, R. W. N., britský fregatní kapitán, IV/ 106 Thurmann, Karl, německý kapit.án-poručík, II/72 Tibbets, Paul W., americký plukovník, IV/310 riesenhausen, Hans-Diedrich sv. pán von, německý kapitán-poručík, II/97 Tillesen, Hans-Rutger, německý kapitán-poručík, IV/139 Timm, Heinrich německý kapitán-poručík (korvetní kapitán), III/168; IV/140 Timofejev, I. A., sovětský major, IV/151 Timošenko Semjon Konstantinovič, sovětský maršál, I V/l49 Tirpitz, Alfred von, německý velkoadmirál, I/18 Tisdale, Mahlon S., americký kontradmirál, III/ 97,112,135,137,138 Tito, Josip (vlastním jménem Broz), jugoslávský maršál, IV/18,123, 247, 339 Tobin, Robert G., americký námořní kapitán, III/ 97,106,107,121 Tocuki Rjóiči,japonský podplukovník,IV/267 Todenhagen, Dietrich, německý nadporučík, IV/ 127 Tódžó, Hideki japonský generál a politik, ministerský předseda, II/115-117, 138, 266, 278; IV/178, 308 Tógó Heihaširó, japonský admirál, II/120, 143; IV/163,346 Tógó Šigenori, japonský politik, IV/308, 310, 356 Tojoda, Soemu, japonský admirál, IV/56, 153155,160,163,174,175,182,185-187,189,193, 196, 213, 280, 310, 311, 346, 356 Tokunaga, M., japonský nadporučík, IV/305 Tolbuchin Fjodor Ivanovič, sovětský armádní generál, IV/51,149 Tolman, Charles E., americký fregatní kapitán, III/219 Tominaga, Kjódži, japonský generálporučilc, IV/ 182 Tomioka Sadatoši baron, japonský námořní kapitán (kontradmirál), II/225; IV/356 Tomkinson E. P., britský korvetní kapitán, II/92, 101; III/51 Tomonaga Džoiči, japonský kapitán-poručík, II/ 251-254, 260, 265 Tonozuka, K., japonský kapitán-poručík, III/276; I Vl365 Toóma R., japonský námořní kapitán, IV/199 Topp, Erich, německý korvetní (námořní) kapitán, II/68, 72, 267; III/16, 22; IV/351, 364 Topp, Karl německý námořní kapitán (viceadmirál), III/34; IV/237 Toscano, Antonino, italský viceadmirál, II/99,100 Toscano Salvatore, italský námořní kapitán, I/ 212, 219, 242 Toschi, Elio, italský konstruktér, I/201 Tosoni-Pittoni, Franco, italský korvetní kapitán, I/144, 242 Toulouse-Lautrec, Guy de, francouzský korvetní kapitán, I/135 416 Tovey, John Cronyn, britský admirál, I/I7R, 1H0, 1R1, 275-277, 2R0-282, 2H4, 2H6; II/SH; III/33, 34, 37,161,162,165,170,174, 238; IV/22R Travkin, Ivan Vasiljevič, sovětský korvetní kapitán, III/243; IV/252, 352 Trenchard, Hugh Montague, lord, britský maršál RAF, II/16 Tribolet, Hervey A., americký plukovník, IV/83 Tribuc, Vladimir Filipovič, sovětský viceadmirál (admirál), II/20, 23, 26, 30-32; IV/48,142, 249, 256 Triebel, Charles O., americký fregatní kapitán, IV/365 Tripolskij, Alexandr Vladimirovič, sovětský kapitán-poručík (námořní kapitán), I/301; II/3H Trojer, Hans, německý kapitán-poručík, III/14H, 331 Trotha, Wilhelm von, německý nadporučík, IV/ 253, 352 Troubridge, Thomas H., britský námořní kapitán (kontradmirál), III/1R5, 193, 290; IV/13, 115, 122 True, Arnold E., americký fregatní kapitán, III/ 112 Truman, Harry S., americký prezident, IV/310, 356 Trumanová, Margaret, dcera amerického prezidenta, IV/356 Truscott, Lucian K., americký generálmajor, IV/ 15,113, 247 Trušin, V. P., sovětský generálmajor, IV/315 Turajev, Vasilij A., sovětský korvetní kapitán, III/179 Turcio, Aldo, italský kapitán-poručík, III/292 Turnage, Allen H., americký generálmajor USMC, III/262; IV/17H Turner, Bradwell, britský kapitán-poručík, I/311 Turner, Richmond Kelly, americký kontradmirál (viceadmirál), II/130, 160, 268; III/82, H4, 87, 88, 94, 102, 104, 110, 120, 221, 254, 269, 321, 322, 325, 329; IV/57, SR, 156, 176, 269, 275, 276, 283, 295, 339, 347 Twining, Nathan, americký brigádní generál (generálporučík), III/217; IV/30H Tyree, John A., americký korvetní kapitán, IV/ 346 Tyrwhitt, St. R. J., britský fregatní kapitán, I/231 Ugaki, Matome, japonský kontradmirál (viceadmirál), II/226, 242, 266, 270, 271; III/111,118, 331; IV/154,155, 160,161,164,166, 191,194, 196, 280, 301, 311, 346, 353 Uhl, Georg, německý nadporučík, IV/102 Umezu, Jošidžiró, japonský generál, IV/310, 311, 314, 348, 356 Underwood, Gordon W., americký korvetní kapitán, IV/21.8, 304, 366 Unrug, Józef, polský kontradmirál, I/49, 52, 300 Unverzagt, Giinther, německý nadporučilc, IV/ 240 Uphoff. Horst, německý kapitán-poručík, III/149 Urvoy de Portzamparc, Yves, francouzský námořní kapitán, I/131,135 Ušidžima, Micuru, japonský generálporučík,1 V/ 280, 2H4, 296 Valle, Pedro A. del, americký generálmajor USMC, IV/278 Van der Stadt, J. H., nizozemský kontradmirál, I/ 130 Van Dulm, J., nizozemský korvetní kapitán, II/97 Van Fleet, James A., americký plukovník, IV/83 Van Hook, C., americký kontradmirál, III/19 Van Oyen, J., nizozemský generálmajor, II/137 Van Staveren, Jan, nizozemský kontradmirál, II/ 137,196,211 Van Straelen, Philip, nizozemský námořní kapitán, II/206 Van Valkenburgh, F., americký námořní kapitán, II/151 Vandegrift, Alexander Archer, americký generálmajor USMC, III/85, I 19, 262, 321 Vasilevskij, Alexandr Michajlovič, sovětský maršál,1 V/52, 254, 314 Vdovičcnko, D. D., sovětský fregatní kapitán (kontradmirál), I/93, II/20, 24, 45 Veršinin, F. G., sovětský kapitán-poručík, I/301 Větčinkin, P. P., sovětský korvetní kapitán, IV/ 252 Vian, Philip L., britský fregatní kapitán (viceadmirál), I/90, 91, 117, 174, 2H2, 284, 2H5, 301, 311; II/54, 55, SR, I01, 102; III/44-47, 49, 50, 55, 58-60, 290, 296, 29H, 328; IV/35, H0, 104, 216, 279, 2H0, 349 Vietinghoff-Scheel, Heinrich von, německý generálplukovník, IV/17, 248 Vieweg, William V. R., americký námořní kapitán, (V/204 Viktor Emanuel III., italský král, I/21; III/293, 299 Viktorov, Michail Vladimirovič, sovětský flagman flota, II/17 Vilém I I., německý císař, I/53 Vilemína, nizozemská královna, I/130 Villiers, L. de, britský korvetní kapitán, I/110 Vinogradov, N. I., sovětský námořní kapitán (kontradmirál), II/54; IV/352 Vladimirskij, Lev Anatoljevič, sovětský kontradmirál (viceadmirál), II/41, 46; III/244; IV/51 Vlasov, Andrej Andrejevič, sovětský renegát, III/ 324 Vlasov, V. J., sovětský kapitán-poručík, II/50 Vogelsang, Ernst, německý kapitán-poručík, III/ 149 Vogler, Helmut, německý kapitán-poručík, IV/ 102 Voigt, Horst, německý nadporučík, IV/137 Vorošilov, Kliment Jefremovič, sovětský maršál, II/30; IV/29 Vose, James E., americký kapitán-poručík, III/114 Vowe, Bruno, německý kapitán-poručík, III/283 417 Wada, Kósuke,japonský generálporučík, IV/2R0 Wada, Mucuó, jaonský kapitán-poručík, IV/69 Wade, W. L., am.rický kapitán-poručík, IV/360 Wagner, Frank, americký námořní kapitán, II/ 131 Wáchter, Ktirl-Jiirg, německý kapitán-poručík, IV/351 Wainwright, Jonathan M., americký generálporučík, II/167; IV/314 Wakabajaši, Kazucí, japonský fregatní kapitán, III/95 Wake-Walker, William F., britský kontradmirál, I/135, 27R-2R1: II/55, 58 Walden, Stefan, polský fregatní kapitán, I/51 Waldron, John C., americký korvetní kapitán, II/ 256 Walker, Edwin A., americký plukovník, IV/116 Walker, Francis D., americký korvetní kapitán, IV/6R Walker, Frank R., americký fregatní (námořní) kapitán, III/91.. 260 Walker, Frederick John, britský fregatní (námořní) kapitán, II/76-78, 275; III/22, 23, 209, ?R2, 2R3; IV/23 Walker, J. H., britský viceadmirál, IV/303 Walker, William W., americký fregatní kapitán, IV/21R Wallace, Clarence R., americký plukovník USMC, IV/16(1 Waller, H. M. L., australský námořní kapitán, I/ 21.3, 218, 219; I I/206, 208 Walter, Hellmuth, německý konstruktér, III/27R, 279; IV/333 Walther, Erich, německý hauptmann, I/105 Wanklyn, Malcolm David, britský korvetní kapitán, I/222; II/92, 93; III/51; IV/366 Warburton-Lee, Bernard Armatage, britský námořní kapitán, (/99,109,110,112, 313 Ward, Norvell G., americký korvetní kapitán, IV/ 342 Ward, Robert E. M., americký korvetní kapitán, I I I/275 Warder, Frederick B., americký korvetní kapitán, II/165, 218 Waterhouse, J. W., americký fregatní kapitán, I V/292 Waterhouse, John, britský korvetní kapitán, III/ 14R Watkins, J. H., britský kapitán-poručík, I/21R Watson, B. C., britský kontradmirál, I/68 Watson, Thomas E., americký brigádní generál (generálmajor) USMC, IVl6l,160, 279 Wavell, Archibald P., britský generál (maršál), I/ 201, 203, 209, 221, 224, 235; II/181,191,195 Weber, J., německý nadporučík, III/59 Weber, Robert, německý námořní kapitán, IV/128 Wedemeyer, Albert C., americký podplukovník (generálmajor), IV/31i, 339, 348 Wedemeyer, Heimar, německý kapitán-poručík, IVll S1 Wehrkamp, Helmut, německý nadporučík, IV/ 239 Weichold, Eberhard, německý viceadmirál, I/206 Weiá, Walter, německý generálplukovmk, IV/249 Weitz, Friedrich, německý nadporučík, IV/24 Wellings, J. H., americký námořní kapitán, IV/ 27R Wendt, Karl-Heinz, německý nadporučík, IV/241 Weniger, J., německý námořní kapitán, II/64 Wenneker, Paul, německý námořní kapitán, I/74 Wentz, Rolf-Werner, německý nadporučík, IV/ 260 Wermuth, Otto, německý nadporučík, IV/260 Werner, A., německý nadporučík, IV/127 Werr, Arno, německý nadporučík, IV/45 Westholm, R. E., americký fregatní kapitán, IV/ 285 Westphalen, Otto, německý nadporučilc, IV/244 Weygand, Maxime, francouzský generál, I/132, 139 Weyher, Kurt, německý korvetní kapitán, I/267, 268; II/78; III/215 Weyler, George L., americký kontradmirál, IV/ 192,197,199, 211, 264 Wheeler, Raymond A., americký generálporuči7c, IV/348 Whelchel, David L., americký korvetní kapitán, IV/217 Whitaker, Reuben T., americký fregatní kapitán, IV/217,218,366 White, Bruce, britský brigádní generál, IV/38 Whitehead, D., australský brigádní generál, IV/ 269 Whitehead, Ennis C., americký brigádní generál (generálmajor), IV/66, 213 Whiteside, William J., americký fregatní kapitán, I V/233 Whiting, F. E. M., americký kontradmirál, IV/314 Whitworth, William J., britský viceadmirál, I/99, 102,107,109,112,118 Wieboldt, Gimther, německý kapitán-poručík, IV/127,351 Wiese, Friedrich, německý generál pěchoty, IV/ 115 Wichers, J. J., nizozemský korvetní kapitán, II/ 179; III/279 Wichmann, Walter, německý nadporučik, III/307 Wilkes, John W., americký námořní kapitán (kontradmirál), II/131,166; IV/105 Wilkinson, Edwin, americký fregatní kapitán, III/ 123 Wilkinson, Theodore S., americký kontradmirál (viceadmirál), II/130; III/257, 262, 325; IV/156, 183,187,188, 265 Wilkinson, Thomas, britský kapitán-poručík, II/ I92 Willamowicz-Mdllendorf, Georg von, německý korvetní kapitán, III/14, 282, 325 William-Powlett, H. A., britský námořní kapitán, Il233 418 Williams, Harold N., americký fregatní kapitán, III/89 Williams, J. H., britský poručík, I/215, 302 Williamson, Kenneth, britský korvetní kapitán, I/ 189,190 Willingham, Joseph H., americký korvetní kapitán, III/274 Willis, Algernon U., britský viceadmirál, II/221; III/290, 296 Willoch, J., norský námořní kapitán, I/106 Willoughby, Charles A., americký brigádní generál, IV/63 Wilson, G. R., americký fregatní kapitán, IV/285 Wilson, Henry Maitland, britský generálporučík (maršál), I/237; IV/112,113 Wilson, R. L., americký fregatní kapitán, IV/294 Wilson, Ralph E., americký fregatní kapitán, III/ 108 Wilson, William, britský korvetní kapitán, III/153 Wiltse, L. J., americký kontradmirál, IV/165 Wiltsie, J. D., americký námořní kapitán, III/272 Wing, L. F., americký generálmajor, IV/265 Winkler, Werner, německý nadporučik, III/210 Winn, Rodger, britský fregatní kapitán, I/249 Winter, Werner, německý kapitán-poručík, II/69; III/14 Witt, Fritz, německý brigadefiihrer SS, IV/95 Witte, Helmut, německý kapitán-poručík, III/213 Wogan, Thomas L., americký korvetní (fregatní) kapitán, III/214; IV/304 Wohlfarth, Herbert, německý kapitán-poručík, I/ 261,262, 285 Woldag, Heinrich, německý námořní kapitán, I/ 105 Wood, Louis, americký brigádní generál, III/119 Woodhouse, C. H. L., britský námořní kapitán, I/ 77; III/290 Woodhouse, N., britský kontradmirál, I/44 Woodruff, Roscoe B., americký generálmajor, IV/268 Woods, Wilfred J.W., britský fregatní kapitán, II/ 92 Woodward, E. A., britský kapitán-poručík (korvetní kapitán), II/92; III/51 Worthington, Robert K., americký fregatní kapitán, IV/305 Wright, Carleton H., americký kontradmirál, III/ 97,135,136, 221 Wright, Jerauld, americký kontradmirál, IV/279 Wuppermann, Siegfried, německý nadporučík (kapitán-poručík), II/23; III/59, 320 Wtirdemann, Erich, německý kapitán-poručík, III/17,146 Wuthmann, Rolf, německý generál dělostřelectva, IV/256 Wyak, Gerhard, německý nadporučík, IV/l37 Wyman, Willard G., americký brigádní generál, IV/88 Young, Cassin, americký námořní kapitán, III/123 Young, E. W., americký námořní kapitán, IV/278 Young, H. L., americký námořní kapitán, IV/264 Zabriskie, David J., americký korvetní kapitán, IV/217 Zaostrovcev, A. T., sovětský kontradmirál, II/20 Zajdulin, I. M., sovětský kontradmirál, IV/143 Zander, Joachim, německý kapitán-poručík, IV/ 44 Zanussi, Giacomo, italský divizní generál, III/296 Zapp, Richard, německý kapitán-poručík (fregatní kapitán), II/70; III/13 Zbrickij, J. A., sovětský kapitán-poručík, II/28 Zeplin, Walter, německý nadporučík, IV/102 Zerbe, J., německý korvetní kapitán, I/315 Zieb, Ing. P. W., německý kontradmirál, IV/150 Zikmund, Bohuslav, československý rotný, III/320 Zimmermann, Heinrich, německý kapitán-poručík, III/144 Zinke, Armin, německý korvetní kapitán, IV/139 Zoepffel, Kurt, německý korvetní kapitán, I/312 Zoller, Herbert, německý nadporučík, IV/239, 35(i Zorn, Rudolf, německý nadporučík, IV/238 Ždanov, Andrej Alexandrovič, sovětský politik, I/52 Žilin, I. S., sovětský plukovník, II/273 Žukov, Gavril Vasiljevič, sovětský kontradmirál, II/45; IV/143 Žukov, Georgij Konstantinovič, sovětský maršál, IV/2S0, 259 e419 v i REJSTRIK LODI A 5, sovětská ponorka, IV/340; V/141 AARON WARD (DD 4H3), americký torpédohorec, III/97,112,121,124-126; V/157 AARON WARD (DM 34), americký minolovný torpédoborec, IV/292; V/163 ABBA viz GIUSI:PPE CESARE ABBA ABDIEL, britský minový křižník, I/231, 234, 235; II/90; III/233, 299; V/196 ABERCROMBIE (DE 343), americký eskortní torpédoborec, IV/193, 277; V/175 ABERCROMBIE, britský monitor, III/295, 29R; V/192 ABNER READ (DD 526), americký torpédoborec, IV/211; V/159 ABRAHAM CRIJNSSEN, nizozemská minolovka,11/211; V/125 ABRUZZl viz LUIGI DI SAVOIA DUCA DEGLI ABRUZZI "Abruzzi", italská cisternová lod, III/1R9 ABUKLIMA, japonský lehký křižník, II/125, 245; III/226; IV/IR9,194,199, 200; V/49 ACASrA, britský torpédoborec, I/123, 124; V/ 198 ; ACCIAlO, italská ponorka, I/32; V/38 ACERBI viz GIOVANNI ACERBI ACONIT, francouzská korveta, III/205; V/23, 88 ACTÉON, francouzská ponorka, III/194; V/22 ACTIVE, britský torpédoborec, II/239; V/38, R2, 86,19R ACTIVITY, britská eskortní letadlová loá, IV/ 23, 24; V/R4,194 , "Acutasan Maru", japonská obchodní lod, II/165 "Adana", německá obchodní loá, I/221 ADELAIDE, australský lehký křižmk, I/45; II/ 136; III/240; V/11 "Adele", německá obchodní lod, IV/345 ADJUTANT, německá pomocná průzkumná lod, I/270, 271; II/7R ADMIRAL GRAF SPEE, německá obrněná loá, I/16, 33, 74, 75, 77-79, 82, R3, 87, 90, 310; IV/324, 366; V/74 ADMIRAL HIPPER, německý těžký křižník, I/ 33, 90, 9R, l0l, 102, 106, 109, 122, l 74, 253, 272; II/21, R2; III/33, 35, 37, 163-165, 16R, i 172-175, 1R3, 238; IV/14R, 249, 259, 324, 351, I, 367; V/74,199, 214 ADMIRAL SCHEER, německá obrněná loá (těžký křižník), I/16, 33, 38, 72, 75, 271, 272, i i í 296; II/21, 3 3, 60, R0, 82; III/33, 37,161, 163 165, 16R,172, 174, 181, 1R3; IV/147, 14R, 249, 250, 324; V/74, 220 ADMIRALTY ISLANDS (CVE 99), americká eskortní letadlová loá, IV/279; V/152 ADRIAS, řecký eskortní torpédoborec, III/301; V/136 "Adriatico", italská obchodní loá, II/94 ADVENTURE, britský minový křižník, II/55; III/187, 241; V/196 ADŽIRÓ, japonská minonoska, IV/218; V/62, 166 "Aegina", německá obchodní loá, I/221 AETOS, řecký torpédoborec, I/230; V/136 AFFLECK, britská fregata, IV/42,136; V/80, 86, R7, 99, 212 AFRIDI, britský torpédoborec, I/117; V/200 "Afrika Shell", britská cisternová loď, I/77 AGANO, japonský lehký křižník, I/29; III/262, 263; IV/67, 69, 341, 367; V/49,16R AHRENS (DE 575), americký eskortní torpédohorec, IV/46; V/90,172 ACHATES, britský torpédoborec, III/174, 175, 194; V/198 ACHÉRON, francouzská ponorka, III/196; V/22 ACHILLES, novozélandský/britský lehký křižník, I/45, 75, 77-79, 267, 26R; II/136; III/217; IV/279, 2R0, 300, 355; V174,132,195 AIGLE, francouzský torpédoborec, III/196; V/19 AIJÓ MARU, japonská transportní loď, III/325 AIKOKU MARU, japonský pomocný křižmk, II/239; III/153; IV/60; V/62 AIREDALE, britský eskortní torpédoborec, III/ 60; V/205 AIRONE, italská torpédovka, I/30,1R6,187; V/ 34, 207 AJANAMI, japonský torpédoborec, III/129-131, 133; V/50 "Ajata Maru", japonská obchodní loá, II/268 AJAX, britský lehký křižník, I/44, 75, 77-79,185187,189, 213, 216, 224, 228, 229, 231, 234, 237, 302; III/232; IV/17, 80, 90,116; V/32, 74,195 AJAX, francouzská ponorka, I/161; V/22 AKACUKI, japonský torpédoborec, III/123-125; V/51 "Akademik Šokalskij", sovětská vyměřovací loá, III/307 "Akagane Maru", japonská transportní loá, III/ 226 AKAGI, japonská letadlová loá, I/13, 26; II/125, 420 142-146, 244, 251-254, 25H, 261, 27H, 279; IV/ 321; V/l 1, 46 AKAGI MARU, japonský pomocný křižník, II/ 126; IV/60; V/61 AKEBONO, japonský torpédoborec, II/209; III/ 96; IV/194,199, 212; V/50 AKIGUMO, japonský torpédoborec, III/96,112, 118, 219, 260; IV/342; V/52,151 AKIKAZE, japonský torpédoborec, III/267; IV/ 219; V/49 AKIŠIMO, japonský torpédoborec, IV/167,194, 201., 212; V/52 Akita Maru", japonská obchodní loá II/269 AKIZUKI, japonský torpédoborec, I/30; III/96, 106, 322, 325; IV/167,193, 207, 212, 349; V/52 ALABAMA (BB 60), americká bitevní loď, III/ 23H, 309; IV/SH, 159, 166, 169, 193, 197, 206, 300; V/150 ALAGI italská ponorka, III/1H6, 324. Vl37 ALASKA (CB 1), americký bitevní křižník, IV/ 271, 279, 289; V/151 ALBACORE (SS 21H), americká ponorka, III/ 143, 230; IV/166,170, 220, 323, 342; V/47, 49, 50, 51,167 ALBATROS, britská mateřská loá hydroplánů, I/44 ALBATROS, francouzský torpédoborec, I/144; III/195; V/19 ALBATROS, německá torpédovka, I/9H, 104; IV/367; V/76 ALBERNI, kanadská korveta, II/69; IV/102; V/ 71, H9 ALBERT W. GRANT (DD 649), americký torpédoborec IV/192,199, 349. V/160 ALBERTICO DA BARBIANO, italský lehký křižník, I/142,1H0; II/99; V/30 ALBERTO DI GIUSSANO, italský lehký křižník, I/142,1H0; II/99; V/30 ALCANTARA, britský pomocný křižník, I/26H, 269; V/219 "Alcedo", panamská obchodní loá, IV/240 ALCIONE, italská torpédovka, I/186; V/34 "Alcoa Ranger", americká obchodní loá, III/166 ALDEN (DD 211), americký torpédoborec, II/ 198; V/155 "Aldersdale", britská cisternová loá, III/166 "Alert", britská kabelová loá, IV/230 ALESSANDRO MALASPINA, italská ponorka, II/67; V/3H "Alexander Kennedy", britská obchodní loď, IV/ 238 ALEXANDER SIBIRJAKOV, sovětský ledoborec, III/183 ALFIERI viz VITTORIO ALFIERI ALFREDO ORIANI, italský torpédoborec, I/ 212, 216, 219; II/93; V/32 ALGÉRIE, francouzský těžký křižmk, I/144; III/ 196; IV/367; V/18 ALCHIBA, americká transportní loď, III/323 ALKIONI, řecká torpédovka, I/226; V/137 ALL.EN M. SUMNER (DD 692), americký torpdoborec, IV/264, 353; V/53,161 "Almaak", americká transportní loá, III/196 "Almeria Lykes", americká obchodní lod, III/1H6 ALNWICK CASTLE, britská korveta, IV/244; V/87, 214 ALPINO, italský torpédoborec, I/212; II/93; IlI/ 233; Vl32 ALpINO BAGNOLINI, italská ponorka, I/144, 242; III/16; V/38,104,194 "Alsterufer", německý lamač blokády, III/241 ALTAMAHA (CVE 1H), americká eskortní letadlová loá, IV/215; V/151 "Althena", americká obchodní loá, III/323 "Altmark", německá zásobovací loď, I/77, 90, 91, 96, 311; V/120 ALVISE DA MOSTO, italský torpédoborec, II/ 95; V/31 ALYNBANK, britská protiletadlová lod, III/37, 193; V/220 ALYSSE, francouzská korveta, II/72; III/22; V/93 AMACUKAZE, japonský torpédoborec, II/19H, 276, 277; III/96,112,124-126; V/51 AMAGI, japonská letadlová lod, IV/175, 2H0, 300, 321, 348; V/47 AMAGI japonský bitevní křižník, I/13 AMAGIRI, japonský torpédoborec, II/1H3; III/ 102, 255, 256, 265, 266; V/50,197 AMAKUSA, japonská fregata, IV/301; V/59 ,.Amasis", německá obchodní lod, I/124 "Amato Maru", japonská cisternová loá, IV/304 AMAZON, britský torpédoborec, I/260; V/19H AMAZONE, francouzská ponorka, III/195; V/ ?2,19H AMBERJACK (SS 219), americká ponorka, III/ 143; V/167 AMBRA, italská ponorka, I/221; III/54; IV/365; V/37,196 AMEER, britská eskortní letadlová loá, IV/303; V/193 "American Leader", americká obchodní loá, III/ 152 AMIRAL CHARNER, francouzské avízo, I/293; V /23 AMIRAL MURGESCU, rumunská minonoska, 11/43; V/135 AMMEN (DD 527), americký torpédoborec, IV/ 211, 278; V/159 "Ammerland", německá obchodní loá, IV/252 AMMIRAGLIO CAGNI, italská ponorka, III/ 213; V/38 AMMIRAGLIO MILLO, italská ponorka, III/ 51; V/38 AMMIRAGLIO SAINT-BON, italská ponorka, III/51; IV/366; V/3H AMPHITRITÉ, francouzská ponorka, III/195; V/ 22 "Amsterdam", italská obchodní loď, III/190 ANCON (AGC 4), americká velitelská loď, IV/ 84, 88, 279; V/188 421 ANDANIA, hritský pomocný křižník, I/66; V/ 219 ANDERSON (DD 411 ), americký torpédohorec, II/247; III/112. IIH; IV/211; V/157 ANDREA DORIA, italská hitevní lod, I/23,140, IH4, 206; II/l0l; III/300; IV/366: V/30 ANEMONE, hritská korveta, I/263; V/37, 212 ANGLER (SS 210), americká ponorka, IV/191; V/167 "Anglo Saxon", hritská obchodní lod, I/268 ANGUILLA, britská fregata, IV/245; V/H4, 211 "Anjó Maru", japonská nákladní/pasažérská lod, 1 V/304 ANKING, hritskcí depotní lod, II/211 "Anna W.", němccká obchodní lod, III/178 ANNAN, hritskí/kanadská fregata, IV/137, 350; V/71, 9H, 211 ANSON, hritská bitevní lod, III/170, 174, 23H, 309, 312; IV/23, 312, 355; V/192 ANTARES (AKS 3), americká pomocná lod, II/ 14H "Antares", německá ohchodní lod, I/124 ANTELOPE, britský torpédoborec, I/65,248; III/ 55; V/38, 79,1 )8 ANTHONY (DD 515), americký torpédohorec, IV/27H; V/159 ANTHONY, hritský torpédoborec, II/239; IV/42; V/94,198 ANTILOPE, italská korveta, IV/119; V/39,107 ANTIOPE, francouzská ponorka, III/195; V/22 ANTON SCHMl hT (Z 22), německý torpédohorec, I/9H,110, I 1 l; V/75 ANTONIO DA NOLI, italský torpédoborec, III/ 299; V/31 ANZIO (CVl 57), americká eskortní letadlová lod, IV/215, 270, 277, 291, 3.53; V/55, 57,152 AOBA, japonskv těžký křižník, II/125, 229; III/ HH, 90-92, 96, 106-109, 224, 322; IV/154, 190, 191,194, 210, 21H, 300, 34H; V/11, 48 AOSTA viz E:MANl7ELE FILIBERTO DUCA DAOSTA AOTAKA, japonská minonoska, II/124; IV/21H; V/62,168 APHIS, britský dělový člun, IV/119; V/220 APOGON (SS 30H), americká ponorka, IV/217; V/169 APOLLO, britskv minový křižmk, IV/261; V/197 "Aquarius", britskí rybářská lod, IV/229 AQUILA, italskí letadlová lod, IV/246; V/45 AQUILONE, italský torpédoborec, I/186; V/31 "Aquitania", hritská pasažérská lod, III/149 ARAB, britský trawler, I/116 ARABIS, britská korveta, I/246; V/92, 213 "Arabistan", britská obchodní lod, III/152 ARADAM, italská ponorka, III/320; V/37, 200 "Arandora Star", britská pasažérská lod, I/121 ARARE, japonský torpédoborec, III/142; V/51, 167 ARAŠI, japonský torpédoborec, II/211, 254, 258, 271; III/112, 256, 257, 322; V/51 ARAŠIO, japonský torpédohorec, II/195; III/ 141,219,224; V/51 ARAWA, britský pomocný křižník,1/269; V/219 ARBL7TLIS, britská korveta, I/256; III/22; V/H0, H1, 213 ARDENT, hritský torpédoborec, I/123, 124; V/ 19H ARDENTE, italská eskortní torpédovka, III/191; V/35, 208 ARETHUSA, britský lehký křižník, I/45, 90, 99, I 17,131,156; II/60; III/SH; IV/80; V/195 ARETUSA, italská torpédovka, III/191; V/34, 206 ARGO, italská ponorka, III/196; V/37 ARGONAUT (SS 166), americká ponorka, III/ 142; V/165 ARGONAUT, britský protiletadlový křižmk, III/ 193, 231; IV/80, 216, 279, 280, 312, 355; V/32, 196 ARGONAUTA, italská ponorka, I/144; V/36 ARGONAUTE, francouzská ponorka, III/194; V/22 ARGUS, britská letadlová lod, I/185; II/58; III/ 52, 54,193; V/193 ARCHANGELSK, sovětská bitevní lod (ex HMS ROYAL SOVEREIGN), IV/125, 339; V/139 ARCHER, britská eskortní letadlová lod, III/ 206, 209, 211; V/94,193 ARCHERFISH (SS 311), americká ponorka, IV/ 166, 21H, 323; V/47, 60,169 ARCHIMEDE, italská ponorka, I/142; III/16, 150; IV/365; V/38 ARIADNE, britský minový křižník, IV/261; V/ 197 ARIAKE, japonský torpédoborec, III/267, 322; V/51 ARIEL, italská torpédovka, I/142,1H6,187; V/34 ARIGUANI, britská katapulová lod, I/265, 319; II/72 ARIZONA (BB 39), americká bitevní lod, II/ 151,155,156, 268; IV/321; V/150 ARIZONA MARU, japonská transportní lod, III/323 ARK ROYAL, britská letadlová lod, I/26, 62, 72, 73, 75, 82, 120, 122, 156, 158, 160, 161, 174, 185, 192, 193, 196, 204, 205, 224, 273, 282, 2H4-286; II/74, 86, 88, 89, 96, 97; IV/120, 323, 365; V/74, H0,193 ARKANSAS (BB 33), americká bitevní lod, IV/ H1, H6, 88, 97,106,115, 272, 276, 283; V/150 ARMANDO DIAZ, italský lehký křižník, I/142, 207; V/30 ARNIM viz BERND VON ARNIM "Arta", německá obchodní lod, I/221 ARTĚM, sovětský torpédoborec, II/28, 31, 32; V/ 140 "Arthur Sewall", americká obchodní lod, IV/136 ARTIGLIERE, italský torpédoborec, I/186,187; IV/367; V/32 422 ARUNTA, australský torpédoborec, IV/192; V/ "Atlcintis". britská nemocniční lod, I/121,122 11,57 ATI.ANTIS, německý pomocný křižník, I/260, ASAGl RI, japonský torpédoborec, III/101; V/50 267, 296; II/74, 7H-H3; III/15, 26, 27, 146, 215; ASAGUMO, japonský torpédoborec, II/198, /120 202,203,270; III/96,106,121,123,125,132, ATTACKER, britská eskortní letadlová loď, III/ 219, 224; IV/167,194,198-200, 349; V/51,199 294, 296; V/193 ASAKA MARU, japonský pomocný křižník/ ATTENDOLO viz MUZIO ATTENDOLO transportní lod, II/126,245; III/226; V/61 ATTILIO REGOLO, ital.ský lehký křižník, III/ ASAKAZE, japonský torpédoborec, IV/350; V/ 299; IV/367; V/31 50,167 ATTU (ČVE 102), americká eskortní letadlová "Asama Maru", japonská obchodní loá, IV/67 loá, IV/279; V/152 ASANAGI, japonský torpédoborec, III/140; IV/ AUBRIETIA, britská korveta, I/260; V/81, 212 , 342; V/50,166 AUCKLAND, britská šalupa, I/116, 117,227, ASAŠIMO, japonský torpédoborec, IV/166,191, 229; II/91; V/210 194,289; V/52 "Audace", italská obchodní loď, III/191 ASAŠIO, japonský torpédoborec, II/194, 195; AUDACITY, britská eskortní letadlová loá, I/ III/224; V/51 265; II/69,76,77,275; V/H1,94,193 "Ascanius", britská obchodní loá, IV/102 "August Leonhardt", německá zásobovací loá, I/ ASCARI, italský torpédoborec, I/212; III/233; V/ 125; 32 AUGLISTA (CA 31), americký těžký křižník, ASCENSION, britská fregata, IV/137; V/85,211 Il I/195; IV/H9,115,116; V/19,153 ASHANTI, britský torpédoborec, I/174; III/37, AUGUSTO RIBOTY, italský torpédoborec, I/ 172,186; IV/99; V/75,76,109,110,111,200 142; V/31 ASHEVILLE (PG 21), americký dělový člun, II/ AULICK (DD 569), americký torpédoborec, IV/ 211; V/177 192; V/160 "Ashlea", britská obchodní loá, I/77 AUNUS, finský trawler, IV/146; V/16 "Ashmun J. Clough", britská obchodní loď, IV/ AURA, finská eskortní loá, I/94; V/16 102 AURICULA, britská korveta, II/240; V/213 ASKOLD, sovětská minolovka (TŠČ 42), III/307 AURORA, hritský lehký křižník, I/43, H8,99, ASO, japonská letadlová loá, IV/300; V/66 102,109,11H,120,2H0; II/55,93,101,102; III/ "Asosan Maru", japonská obchodní loá, II/26H; 52,193,194,231,236,298,299,301; V/19,20, I V/68 3 I,32,195 "Asphalion", britská obchodní lod, IV/46 AUSBURNE viz CHARLES AUSBURNE ASSINIBOINE, kanadský torpédoborec, III/144; AUSTRALIA, australský těžký křižník, I/45, V/70, H3,199 160,161; II/230; III/HH: IV/63,64,154,1H3, ASTORIA (CA 34), americký těžký křižník, II/ 1H7,264,265,353; V/11 131,230,247,259,260; III/HH,92,94,322,323, "Automedon", britská obchodní lod, I/267; III/26 366; V/153 AVENGER, britská eskortní letadlová lod, III/ ASTORIA (CL 90), americký lehký křižmk, IV/ 170,172,193,196; IV/364; V/H1,91,193 271,279,289,300; V/154 AVIERE, italský torpédoborec, I/1H6,1H7; V/32 "Asukasan Maru", japonská obchodní loá, IV/350 AVON VALE, britský eskortní torpédoborec, AŠIGARA, japonský těžký křižník, II/124,164, III/46; V/77,204 165,209,210; IV/1H9,194,200,213,303; V/4H, "Avondale Park", britská obchodní loď, IV/241 I 155,199 "Awa Maru", japonská nemocniční loď, IV/305 AŠIZURI, japonská zásobovací loó, IV/346 AWATA MARU, japonský pomocný křižník, II/ ATAGO japonský těžký křižmk II/124,244; III/ 126; V/61 I 96112120,12H,129,132265; IV/153166 Awatea", britská transportní loá III/196 173,189,191,193,194,218,,348,349; V/48,167 AXLJM, italská ponorka, III/I H6; V/37,195 ATHABASCAN, kanadský torpédoborec, III/ AYl.WIN (DD 355), americký torpédoborec, II/ 287 IV/38; V/70 247. V/156 "Athelduke", britská cisternová loá, IV/241 AYRSHIRE, britský trawler, III/168 i, "Athelviking", britská cisternová loá, IV/242 AYUTHIYA, thajská pobřežní obrněná Ioá, I/ "Athenia", britská pasažérská loá, I/54,60 293; V/191 ATLANTA (CL 51), americký lehký (protileta- "Azerbajdžan", sovětská cisternová loď, III/164, dlový) křižník, I/29; II/127,247; III/97,113, 16H 120,121,123-126,323; V/51,153 AZIMUT, sovětský kladeč sítí, II/40 ATLANTA (CL 104), americký lehký křižník, AZllMA, japonský obrněný křižmk, IV/300; V/ IV/300; V/154 48 "Atlantic States", americká cisternová loď, IV/ AZlIMASAN MARU, japonská transportní loď, 242 II/229; III/109,322 423 AZl7SA MARU, japonská cisternová lod, IV/ BARI, italský křižník, III/233; V/30 167 BARKER (DD 213), americký torpédohorec, II/ "Azusa Maru", japonská ohchodní lod, III/134 189,192; V/155 "Baron Jeburgh", britská obchodní lod, IV/242 I3, rcnestavěná německá letadlová lod, I/19; V/ BARR (DE 576), americký eskortní torpédobo- 12I rec, IV/46; V/176 B 2, norská ponorka, I/105; V/129 BARRY (APD 29), americký torpédohorec, IV/ B 5, norská ponorka, I/105; V/129 294,295,355; V/164 BABR, íránský dlový člun, II/14; V/29 BARTOLOMEO COLLEONI,italský lehký BADSWORTH, hritský eskortní torpédoborec. křižník, I/142, IH3,184; V/30 III/55; V/I28,?04 BARTON (DD 599), americký torpédoborec, j BAGLEY (DD 386), americký torpédohorec, III/112,121,123-125; V/1.58 III/88,91,93; IV/277,314; V/156 BARTON (DD 722), americký torpédoborec, BAGNOLINI viz ALPINO BAGNOLINI IV/106,107277. V/161 BACHE (DD 470), americký torpédoborec, IV/ BASHAW (SS 241,), americká ponorka, IV/166, 192,278,293,354; V/159 304; V/167 BAILEY (DD 492), americký torpédoborec, III/ BASILISK, britský torpédohorec, I/135; V/198 227,228; V/158 BASQUE, francouzský torpédoborec, I/155; V/ " BAKER (DE 190), americký eskortní torpédo- 20 borec, IV/140; V/83,173 BATAAN (CVL 29), americká letadlová lod, IV/ BAKLI, sovětský torpédoborec, III/173,245,307; 65,165,173,279,289; V/56,151 IV/53; V/139 BATES (DE 68/APD 47), americký eskortní tor- BALAO (SS 285), americká ponorka, I/31; IV/ pédoborec, IV/294,3.55; V/172 67,305; V/62,168 BATFISH (SS 310), americká ponorka, IV/350; BALDWIN (DD 624), americký torpédoborec, V/51,169 IV/86,88; V/158 BATHURST, australská eskortní minolovka, II/ BALENO, italskv torpédoborec, I/142,221; V/32, 136; V/11 205 BATTLER, britská eskortní letadlová lod, III/ BALFOLJR, hritká fregata, IV/102; V/93,99, 287,294,296; V/193 212 BAYA (SS 318), americká ponorka, IV/304; V/ BALCH (DD 363), americký torpédoborec, II/ 53,169 " 247; Ill/97,10(1; V/156 BAYFIELD (APA 33), americká velitelská lod, .,Baltenland", německá obchodní lod, II/38; IV/ IV/81 148 BAYNTUN, hritská fregata, IV/239; V/91,94,97, BALTIMORE ((,A 68), americký těžký křižník, 100,212 IV/58,165,17),215,271,279,289,299,366; BDITĚLNYJ, sovětský torpédoborec, II/43; III/ V/153 74,75; V/140 "Balzac", hritská uhchodní lod, I/267 BEAGLE, britský torpédoborec, I/121; IV/23; V/ BAMBOROUGII CASTLE, hritská korveta, 86,198 IV/127; V/87,214 BEALE (DD 471), americký torpédoborec, IV/ BANCKERT, nizozemský torpédoborec, II/189, 192,278; V/159 192; V/122 BÉARN, francouzská letadlová lod, I/13,75,155; BANDE NERE viz GIOVANNI DELLE IV/12; V/18 BANDE NERE BEATTY (DD 640), americký torpédoborec, III/ BANG (SS 385), americká ponorka, IV/69,166, 291; V/157 170; V/170 "Beaulieu", britská cisternová lod, I/268 BANGKOK MARU, japonský pomocný křižník, BEBAS (DE 10), americký eskortní torpédobo- III/230; V/62 rec, IV/278; V/171 BARACCA viz MAGGIORE BARACCA BEDOUIN, britský torpdéoborec, I/112, 114, BARB (SS 220), americká ponorka, IV/218,304, 175; III/55,57; V/200 365; V/47,60,62,167 BEILUL, italská ponorka, I/180; V/37 BARBARIGO, italská ponorka, II/67; III/16; V/37 BELFAST, britský lehký křižmk, I/27,43,57,70, "Barbaro", italskí obchodní lod, III/189 300; III/238,313,315,316; IV/23,80; V/74,196 BARBEL (SS 316), americká ponorka, IV/305; "Belgian Airman", belgická obchodní lod, IV/242 V/169 BELLEAU WOOD (CVL 24), americká leta- BARBIANO viz ALBERTICO DA BAR- dlová lod, III/269,270; IV/58,65,165,173, BIANO 174,193,206,211,270,279,289,299,349; V/ BARHAM, britská bitevní lod, I/44,160,161, 47,151 189,196,213,218,222,234; II/97,274; IV/120, "Bellingham", americká obchodní lod, III/168, 322; V/85,192,199 173 424 BELLONA, britský protiletadlový křižmk, IV/ 130,133, 227, 245; V/106,109,111,196 BELMONT, britský torpédoborec, III/21; V/80, 203 "Bělorussija", sovětská obchodní loď, IV/342 "Bělostok", sovětská obchodní lod, III/74 "Benavon", britská obchodní loá, I/269 BENGAL, indická minolovka, III/153; V/28, 62 BENHAM (DD 397), americký torpédoborec, II/ 247; III/97,112,130,131,133; V/156 "Benjamin Harrison", americká obchodní locf, III/168 BENNETT (DD 473), americký torpédoborec, IV/278, 285, 354; V/159 BENNINGTON (CV 20), americká letadlová loď, IV/270, 279, 289, 299; V/151 BENNION (DD 662), americký torpédoborec, IV/192, 277; V/160 BENSON (DD 421 ), americký torpédoborec, IV/ 124; V/157 "Beppe", italská obchodní loá, III/190 BERGALL (SS 320), americká ponorka, IV/219; V/169 BERILLO, italská ponorka, I/200; V/37 BERING STRAIT (AVP 34), americký tendr hydroplánů, IV/278 BERKELEY, britský eskortní torpédoborec, III/ 156; V/204 "Berlin", německá pasažérská loá, IVl253 BERLlN, německý křižník, I/15 BERMUDA, britský lehký křižník, III/193, 238, 312; IV/312; V/196 BERNADOU (DD 153), americký torpédoborec, III/19.5; V/154 BERND VON ARNIM (Z 1.1), německý torpédoborec, I/98,101,106,107,110-112,114,115; V/75, 200 BERSAGLIERE, italský torpédoborec, I/212; II/ 93; III/233; V/32 BERWICK, britský těžký křižmk, I/44, 75, 99, 102, 189, 192, 193, 272; III/34, 174; IV/23; V/ 194 "Besarabia", rumunská pasažérská loá, II/43 BESUGO (SS 321), americká ponorka, IV/141, 304; V/60, 63, 82,169 Bett H." finská obchodní loá, III/179 BÉVEZIERS, francouzská ponorka, I/161; II/ 239; V/22 BEZPOČADNYJ, sovětský torpédoborec, II/ 43, 46, 47; III/181, 305; V/140 BEZUPREČNYJ, sovětský torpédoborec, II/43, 46; III/74; V/140 "Bhutan", britská obchodní loá, III/59 BIANCHI viz MICHELE BIANCHI BICKERTON, britská fregata, IV/102,128; V/84, 86, 94, 212 BIDEFORD, britská šalupa, I/134; V/210 BILOXI (CL 80), americký lehký křižmk, IV/65, 165,193, 206, 27l, 272, 277, 284; V/154 BIRDLIP, britský trawler, IVll39; V/216 BIRMINGHAM (CL 62), americký lehký křižník, III/270; IV/166, 186, 193, 195, 277, 292, 349, 354; V/154 BIRMINGHAM, britský lehký křižmk, I/45,117; III/58, 60; IV/261; V/195 BISCAYNE (AGC 18), americká velitelská loá, IVil3 BISMARCK, německá bitevní loď, I/18, 19, 23, 32, 38, 224, 260, 273, 275, 277-282, 284-287, 291, 298, 299, 322, 323; II/21, 57, 58, 61, 70, 89, 176; III/39, 165, 282; IV/322, 324, 366; V/74, 192 BISMARCK SEA (CVE 95), americká eskortní let:sdlová loá, IV/274; V/152 BISON, francouzský torpédoborec, I/117; V/19 BISON (ex LE FLIBUSTIER), francouzský torpédoborec, III/1.96; V/21, 33 BITER, britská eskortní letadlová loá, III/193, 206, 209, 210, 324; V/18, 80, 83,193 BITTERN (AM 36), americká minolovka, II/l64; V/180 BITTERN, britská šalupa, I/116; V/210 "Black Hawk", americká obchodní loá, IV/136 "Black Point", americká obchodní loá, IV/242 BLACK PRINCE, britský protiletadlový křižmk, IV/23, 81, 84, 216, 279, 280, 297, 300, 312; V/ 76,196 BLACK SWAN, britská šalupa, I/116; V/210 BLACKFIN (SS 322), americká ponorka, IV/ 304; V/51,169 "Blackheath", britská obchodní loá, IV/242 "Blacktoft", britská obchodní loá, IV/229 BLACKWOOD, britská fregata, IV/101; V/212 BLANKNEY, britský eskortní torpédoborec, II/ 77: III/55; IV/20, 42; V/81,86,88,204 BLENCATHRA, britský eskortní torpédoborec, IV/20; V/83, 88, 204 BLENNY (SS 324), americká ponorka, IV/304, 305;V/60,169 BLESSMAN (DE 69/APD 48), americký torpédoborec, IV/273; V/172 "Blexen", německá obchodní loď, IV/345 BLOCK ISLAND (CVE 21), americká eskortní letadlová loá, IV/46; V/79, 83, 90, 95, 98,152 BLUE (DD 387), americký torpédoborec, III/88, 89, 95, 322; V/156 BLUEBELL, britská korveta, I/116; II/74; IV/ 244, 365; V/83, 93, 213 BLUEGILL (SS 242), americká ponorka, IV/68, 304, 366; V/49,167 BLUEFISH (SS 222), americká ponorka, IV/166; V/167 BLLlCHER, německý těžký křižmk, I/33, 38, 98, 104,105,126, 312; V/74 BLYSKAWICA, polský torpédoborec, I/49; IV/ 99; V/75,133 BOARFISH (SS 327), americká ponorka, IV/ 304; V/169 BOBOLINK (ATO 131), americký oceánský remorkér, III/126; V/180 425 "Bodegraven", nizozemská obchodní lod, IV/139 BODRYJ, sovětskv torpédoborec, II/43, 47, 49; V/140 BOELCKE, německá protiletadlová lod (luftwaffe), IV/253 BOGUE (CVE 9), americká eskortní letadlová lod, III/205, 206. 209, 2I1, 282; IV/139; V/8083, 90, 91, 95, 99,151 BOISE (CL 47), americký lehký křižník, II/131, 188; III/105-108, 291, 298, 299; IV/64, 67,154, 183,192,197; V/48,153 BOJKIJ, sovětský torpédoborec, II/43; III/181; V/ 140 "Bolheim", německá obchodní lod, I/94 "Bolton Castle", britská obchodní lod, III/166 BOLZANO, italský těžký křižmk, I/142,180,181, 192, 212; II/92; III/186, 300; V/30 BOMBARDE, francouzská torpédovka, III/197; V/21,35,77 BOMBARDIERE, italský torpédoborec, III/233; V/32 BON HOMME RICHARD (CV 31), americká letadlová lod, III/325; IV/300; V/151 BONAVENTURE, britský protiletadlový křižník, I/204, 221, 272; IV/365; V/34, 37,196 "Bonden", finská ohchodní lod, III/178 BONEFISH (SS 223), americká ponorka, III/274; IV/305, 342; V/51,167 "Borbeck", německá obchodní lod, IV/252 "Bore IX", finská trmsportní lod, IV/l46 BOREA, italský torpédoborec, I/186; V/31 BORDELAIS, francouzský torpédoborec, III/ 196; V/20 BORIE (DD 704), americký torpédoborec, IV/ 301; V/16I BORUM (DE 790), americký eskortní torpédoborec, IV/261; V/172 BOSTON (CA 69), americký těžký křižník, IV/ 58,165,186,193, 271, 299; V/153 BOSTON MARLJ, japonská transportní lod, III/97 BOUGAINVILI.E (CVE 100), americká eskortní letadlová lod,1 V/279; V/152 BOUGAINVILI.E, francouzské avízo, I/163; V/ 23 BOUGAINVILI.E, francouzský pomocný křižník, II/239 BOULONNAIS, francouzský torpédoborec, III/ 19S; V/20 BOURRASQUE, francouzský torpédoborec, I/ 135; V/20 BOWERS (DE 637), americký eskortní torpédoborec, IV/277, 291, 354; V/172 BOWFIN (SS 287), americká ponorka, III/274; V/60,168 BOYD (DD 544), americký torpédoborec, IV/ 277; V/159 BRADFORD (DD 545), americký torpédoborec, IV/277; V/1.59 BRAINE (DD 630), americký torpédoborec, IV/ 159, 294, 355; V/53,160 BRAITHWAITE, britská fregata, IV/239; V/97, 100,212 BRAMBLE, britská minolovka, III/174, 175; V/ 216 BRAMHAM, britský eskortní torpédoborec, III/ 186; V/204 BRAZEN, britský torpédoborec, I/164; V/79,198 BRAZIL MARU, japonská transportní lod, III/ 143 BREAM (SS 243), americká ponorka, 1V/191, 208; V/167 BRECON, britský eskortní torpédoborec, IV/20; V/88, 205 BRECONSHIRE, britská zásobovací lod, I/222; II/101,102; III/44, 45, 50 "Bremerhaven", německá obchodní lod, IV/345 BREMSE, německá dělostřelecká školní lod, I/ 98, l06; II/55; V/107 BRESTOIS, francouzský torpédoborec, III/195; V/20 BRETAGNE, francouzská bitevní lod, I/155, 158; IV/322; V/18 BRETON (CVE 23), americká eskortní letadlová lod, IV/277; V/152 BRIGHT (DE 747), americký eskortní torpédoborec, IV/293, 354; V/174 BRILLIANT, britský torpédoborec, III/194; V/ 198 BRIN, italská ponorka, IV/365; V/37 BRIONI, italský pomocný křižník, III/191 BRISBANE MARU, japonská transportní lod, III/323 "Brisbane Star", britská obchodní lod, III/186, 324 "Britania", britská pasažérská lod, I/269 "British Emperor", britská cisternová lod, I/270 "British Freedom", britská cisternová lod, IV/242 "British Petrol", britská cisternová lod, I/268 BROADWATER, britský torpédoborec, II/72; V/80, 203 BROADWAY, britský torpédoborec, I/260; V/ 80, 81, 203 BROCKLESBY, britský eskortní torpédoborec, III/156; V/204 BROKE, britský torpédoborec, III/194; V/197 BRONZO, italská ponorka, III/293, 324; V/38, 209 BROOKLYN (CL 40), americký lehký křižmk, I/ 15, 29; II/127; III/195; IV/13,16,17, I15,118, 367; V/19,153 BROOKS (DD 232/APD 10), americký torpédoborec, IV/264, 353; V/155 BROWN (DD 546), americký torpédoborec, IV/ 349; V/159 BRUMMER, německá školní dělostřelecká lod, I/125; V/107 BRUMMER, německá minonoska (ex OLAV TRYGGVASON), II/23; III/77; IV/49; V/107 BRUNO HEINEMANN (Z 8), německý torpédoborec, I/98; III/29; V/75 426 BRYANT (DD 665), americký torpédoborec, IV/l92, 277, 291, 354; V/160 ,Buenos Aires", německá obchodní loď, I/125 BUGEL, sovětská minolovka (TŠČ 214), II/31; V/146 BUCHANAN (DD 484), americký torpédoborec, III/88 97,106 108,120, 256. V/157 BUJ, sovětská minolovka (TŠČ 202), II/29; V/ 146 BULLDOG, britský torpédoborec, I/260; III/36; IV/102, 353; V/80, 81, 94,198 BULLEN, britská fregata, IV/136; V/212 BULLHEAD (SS 332), americká ponorka, IV/ 305. V/169 BULMER (DD 222), americký torpédoborec, II/ 189,192; V/155 BULOLO, britská velitelská loá, III/193; IV/13, 16 89 90 104. V/219, 226 BUNKER HILL (CV 17), americká letadlová loá, III/265; IV/58, 65, 165,169,170,173-175, 187,193, 271, 279, 289, 293, 354; V/49, I51 Burdwan", britská obchodní loá III/57 BURJA, sovětská torpédovka, II/31; V/145 BURNIE, australská eskortní minolovka, II/211; V/12 BURNS (DD 588), americký torpédoborec, IV/ 264; V/49, 64,160 BURWELL, britský torpédoborec, II/68; V/203 BURZA, polský torpédoborec, I/49, 131; V/91, 133 BUSH (DD 529), americký torpédoborec, IV/ 211, 278, 285, 354; V/159 BUTLER (DD 636/DMS 29), americký torpédoborec/minolovka, III/291; IV/294, 354; V/158 BYSTRYJ, sovětský torpédoborec, II/43, 44; V/ 140 CABOT (CVL 28), americká letadlová loá, III/ 322, 325; IV/58, 59, 65,165,173,174,186,187, 193 195,196 206 212, 271, 279; V/151 CABRILLA (SS 288), americká ponorka, IV/ 218. V/168 CACHALOT, britská ponorka, I/302; II/85, 93; V/79 206 CAÍMAN, francouzská ponorka, I/237; III/196; V/21,169 CAIO DUILIO, italská bitevní lod, I/23, 140, 184 190; II/101; III/300 V/30 CAIRO, britský protiletadlový křižmk, I/43 106, 115,120,121; III/52, 54, 55, 57,184,186; V/37, 195 CALCUTTA, britský protiletadlový křižmk, I/ 117,138,184, 222, 226, 227, 228, 235, 236; V/ 70 195 CALEDON, britský lehký křižmk, I/43, 222; II/ 220. V/194 CALIFORNIA (BB 44), americká bitevní lod II/ 151,155; IV/159,192,197,199, 265, 353; V/150 CALLAGHAN (DD 792), americký torpédoborec, IV/277, 296, 355; V/161 CAl.PE, britský eskortní torpédoborec, III/154; V /20, 91, 204 CALVI viz PIETRO CALVI CAI.YPSO, britský lehký křižník, I/43, 144, 200; V/38,194 CAI.YPSO, francouzská ponorka, III/197; V/21, 39 CAMBRIA (APA 36), americká výsadková loá, I V/59 CAMELLIA, britská korveta, I/256; V/80 CAMICIA NERA, italský torpédoborec, I/ 186187 V/32 CAMOSCIO, italská korveta, IV/116; V/39,107 CAMPANIA, britská eskortní letadlová loá, IV/ 127, 244; V/86, 96 CAMPBELL (WPG 32), americký kutr USCG, IV/20 V/86,188 CAMPBELL, britský torpédoborec, III/31; V/91, l98 CAMPBELTOWN, britský torpédoborec, III/ 39-41; V/203 "Camperio", italská obchodní loď, III/189 "Canada Victory", americká muniční loá, IV/292 CANBERRA (CA 70), americký těžký křižník, 1V/165,185,186; V/153 CANBERRA, australský těžký křižník, I/45, 269; III/88, 90, 91, 322, 323; V/11 CANBERRA MARU, japonská transportní loá, I II/323 CANOPUS (AS 9), americká doprovodná loá ponorek, II/164 "Cap Arcona", německá pasažérská loá, IV/250, 252 CAP DANTIFER, britský trawler, IV/27 "Cap Guir", německá obchodní loá IV/252 CAPE ESPERANCE (CVE 88), americká eskortní letadlová loá, IV/215; V/152 CAPEL britská fregata, IV/136; V/89, 212 CAPELIN (SS 289), americká ponorka, III/274; V/168 CAPETOWN, britský lehký křižník, I/44, 294, 296 V/194 CAPITANO TARANTINI, italská ponorka, I/ 242. V/38 CAPPELLINI viz COMMANDANTE CAPPELLINI CAPPS (DD 550), americký torpédoborec, IV/ 277 V/159 CARABINIERE, italský torpédoborec, I/212; III/299; V/32 CARADOC, britský lehký křižník, I/43; V/194 Carbonia" italská obchodní loá III/189 CARD (CVE I1), americká eskortní letadlová lod III/283; V/81, 87 90, 91 93 95,151 CARDIFF, britský lehký křižmk, I/43; V/194 CARDUCCI viz GIOSUE CARDUCCI CARINA (AK 74), americká zásobovací lod, IV/ 293 354 CARINTHIA, britský pomocný křižník, I/66; V/ 79, 219 427 "Carl Zeiss", německá obchodní lod, IV/148 CARL PETERS, německá doprovodná lod,1/98, 106 CARLISLE, britský protiletadlový křižmk, I/140, 227-229, 233; II1101; III/44-46, 50, 301, 302; V/ 195 CARLO MIRABELLO, italský torpédoborec, I/ 142; V/31 CARLSON (DE 9), americký eskortní torpédoborec, IV/278; V/171 "Carlton", americká obchodní lod, III/166 CARMICK (DD 493), americký torpédoborec, IV/86, 88; V/15H CARNARVON CASTLE, britský pomocný křižmk, I/269; V/219 CAROL I viz RE(ELE CAROL I CARTER (DE 11?), americký eskortní torpédoborec, IV/243; V/89,173 CASABIANCA, francouzská ponorka, III/197; V/22 CASQLlE, francouzský torpédoborec, III/196; V/ 20 CASSANDRA, britský torpédoborec, IV/I27; V/ 202 CASSARD, franccuzský torpédoborec, III/196; V/19, 20 CASSIN (DD 372), americký torpédoborec, II/ I53,156; V/156 CASSIN YOUNG (DD 793), americký torpédoborec, IV/277, 21š5, 290, 296, 355; V/161 CATHAY, britská výsadková lod pěchoty, III/ 196 CATO, britská minolovka, IV/103; V/218 CAVALLA (SS 244), americká ponorka, IV/164, 166,170, 219, 323; V/47, 52,167 CAVOUR viz (ONTE DI CAVOUR CB 5, italská ponorka, III/74; V/39 "Cederbank", britská obchodní lod, I/I 16 CELANDINE, britská korveta, I/262; V/90, 212 CENTURION, britská bitevní/cílová lod, III/58 "Ceramic", britská transportní lod, III/196 CERES, britský lehký křižník, I/43, 294; V/194 CESARE viz GIUl,IO CESARE CESARE BATTISTI, italský torpédoborec, I/ 296; V/31 CEYLON, britský lehký křižník, IV/280; V/196 "C. F. Liljevalch", švédská obchodní lod, III/178 CICALA, britský říční dělový člun, II/180; V/220 CICLONE, italská cskortní torpédovka, I/142; V/ 35 CIGNO, italská torpédovka, II/99; V/34, 201 CIKLON, sovětská torpédovka, II/31, 32; V/145 CIMARRON (AO 22), americká cisternová lod, II/247 CIRCÉ, francouzská ponorka, III/197; V/21, 39 CISCO (SS 290), americká ponorka, III/274; V/168 "City of Calcutta", hritská obchodní lod, III/59 "City of London", britská obchodní lod, I/228 "City of Rayville", britská obchodní lod, I/269 "City of Rubaix", britská obchodní Iod, I/226 "City of Venice", britská obchodní lod, III/289 "C lan Chattan", britská obchodní lod, III/44 "Clan Campbell", britská obchodní lod, III/44, 45, 50 "Clan Cumming", britská obchodní lod, I/226 "C lan Ferguson", britská obchodní lod, III/186, 324 "Clan Fraser", britská obchodní lod, I/226 "C lara I..-M. Russ", německá ohchodní lod, IV/ 345 "Clara H. Stiness", německá obchodní lod, I/125 CLARENCE K. BRONSON (DD 668), americký torpédoborec, IV/208; V/160 CLAXTON (DD 571), americký torpédoborec, III/262, 266; IV/192; V/50, 52,160 CLEMENCEALI, francouzská hitevní lod, I/2.5; V/26 CLEOPATRA, britský protiletadlový křižník, III/45, 46, 49, 58, 231, 292, 294, 327; IV/303; V/ 196 CLEVELAND (CL 55), americký lehký křižník, I/29; III/195, 218, 222, 262; 1 V/159, 166, 177; V/51,154 CLYDE, britská ponorka, I/77,174; III/187; V/206 COBALTO, italská ponorka, III/185; V/38 COBIA (SS 245), americká ponorka, IV/353; V/ 167 COBRA, německá minonoska, I/98; II/23, 29; V/ 119 CODRIN(iTON, britský torpédoborec, I/164; V/ 198 COGHLAN (DD 606), americký torpédoborec, III/227, 228; V/158 COGSWELL (DD 651 ), americký torpédoborec, IV/; V/53,160 COLBERT, francouzský těžký křižník, I/I44; III/ 196; V/18 COLE (DD 155), americký torpédoborec, III/ 195; V/154 COLHOUN (APD 2), americký torpédoborec, III/102; V/163 COLHOUN (DD 801), americký torpédoborec, IV/285, 354; V/161 COLLEONI viz BARTOLOMEO COLLEONI; COLOMBO, britský protiletadlový křižník, I/44, 269; V/195 COLORADO (BB 45), americká bitevní lod, II/ 131; III/270; IV/61, 159, 177, 276, 283, 291, 347; V/150 COLOSSUS, britská letadlová lod, IV/312, 355; V/193 COLUMBIA (CL 56), americký lehký křižmk, III/218, 262; IV/187,192,197, 200, 265, 353; V/ 154 COMFORT (AH 6), americká nemocniční lod, IV/292, 354 COMMANDANT BORY, francouzská eskortní minolovka, I/144; V/24 COMMANDANT DOMINÉ, francouzská eskortní minolovka, I/160; V/24 428 COMMANDANT DUBOC, francouzská eskortní minolovka, I/1.60; V/24 COMMANDANT TESTE, francouzská mateřská lod hydroplánů,1/155; III/196; V/18 COMMANDANTE CAPPELLINI, italská ponorka, III/16; V/37, 57,104 COMMANDANTE FAA DI BRUNO, italská ponorka, I/242; V/37 CONCORD (CL 10), americký lehký křižník, II/ 731; V/153 CONDOR, americká pomocná minolovka, II/148 CONKLIN (DE 439), americký eskortní torpédoborec, IV/299; V/56,175 CONSOLE GENERALE LIUZZI, italská ponorka, I/144; V/38 CONTE DI CAVOUR, italská bitevní loď, I/23, 140,1H0,181,189-191; IV/247, 321; V/30 "Conte Roso", italská pasažérská loá, I/222 CONVERSE (DD 509), americký torpédoborec, III/262, 266; V/52,159 CONVOLVULUS, britská korveta, II/267; V/212 CONWAY (DD 507), americký torpédoborec, III/222; V/51,159 CONY (DD SOH), americký torpédoborec, III/ 222; IV/1.92; V/51,159 CONYNGHAM (DD 371), americký torpédoborec, II/247; III/112; V/156 COOKE, britská fregata, IV/102; V/83, 97, 212 COOLBAUGH (DE 217), americký eskortní torpédoborec, IV/192; V/172 "Copeland", britská záchranná lod, III/22 "Coral", britská obchodní lod, IV/102 CORAZZIERE, italský torpédoborec, I/212; V/ 32 CORE (CVE 13), americká eskortní letadlová loá, III/282; V/79, 80, 82, 89,151 COREOPSIS, britská korveta, I/246; V/213 CORNWALL, britský těžký křižník, I/45, 75, 161, 26H, 270; II/220, 222, 223; V/120,194 "Cornwallis", kanadská obchodní loá, IV/139 CORONEL, německý pomocný křižník, III/215 "Corrientes", německá zásobovací loá, I/258 CORRY (DD 463), americký torpédoborec, IV/ 82, 84; V/94,157 CORSARO, italský torpédoborec, III/233; V/32, 77 CORVINA (SS 226), americká ponorka, III/275, 276; V/55,167 "Corvus", norská obchodní loá, IV/238 COSSACK, britský torpédoborec, I/90, 91, 112, 114,174, 282, 31 l; II/72, 90; V/200 "Costa Rica", nizozemská transportní lod, I/228, 229 COTTEN (DD 669), americký torpédoborec, IV/ 20H; V/160 COTTON, britská fregata, IV/245; V/84, 212 COURAGEOUS, britská letadlová loá, I/13, 43, 62, 66; IV/323; V/78,193 COURBET, francouzská bitevní loá, I/155; IV/ 103; V/18 COVENTRY, britský protiletadlový křižník, I/ 45,121,122,184,192, 226, 227, 229, 235-237, 3(I1; III/5H,190; V/195 COWIE (DD 632), americký torpédoborec, III/ 291; V/15H COWPENS (CVL 25), americká letadlová loá, I11/270; IV/58, 60, 65,166, 1H6, 187,193, 215, 271; V/49,151 CRAVEN (DD 382), americký torpédoborec, II/ 127; III/257; V/51,156 CREVALLE (SS 291 ), americká ponorka, IV/68; V/168 "Crichtoun", britská obchodní loď, IV/229 CRISPI viz FRANCESCO CRISPI CROAKER (SS 246), americká ponorka, IV/217; V/49,167 CROATAN (CVE 25), americká eskortní letadlová loá, III/2H3; V/89,152 CROATER (DE 11), americký eskortní torpédoborec, IV/278; V/171 CROCUS, britská korveta, IV/351; V/85, 212 "Cuba", britská obchodní loá, IV/239 CU(KMERE, britská fregata, IV/351; V/83, 211 CUGA, japonská torpédovka, IV/167; V/52 CUGARU, japonská minonoska, II/126, 168, 217, 228; III/87,140,167; IV/154, 217; V/62 CULVER, britská šalupa, III/2l; V/80, 210 CUMBERLAND, britský těžký křižmk, I/44, 75, 77, 82, 126, 160, 161, 269; III/162, 170, 174, 193, 238; IV/356; V/194 CURACOA, britský protiletadlový křižník, I/ 116; III/150,162; V/195 CURLEW, britský protiletadlový křižník, I/121, 126; V/195 CURTATONE, italská torpédovka, I/142; V/34 CURTISS (AV 4), americká mateřská loá hydroplánů, II/154,156; III/113, IV/355 "Curuga Maru", japonská transportní lod, II/186 CURZON, britská fregata, IV/102; V/83, 212 CUSHING (DD 376), americký torpédoborec, III/112,121-123,125,126; V/46,156 CYCLONE, francouzský torpédoborec, I/131, 135; V/20 CYCLOPS, britská mateřská loá ponorek, I/68 CY(iNET, britská šalupa, III/209; V/97, 210 "Cyrus H. MeCormick", americká obchodní loď, IV/240 ČAPAJEV, sovětský těžký křižník, II/18; V/149 ČERVONA UKRAJINA, sovětský křižmk, II/ 43, 46, 47; V/139 "Čijó Maru", japonská obchodní loá, IV/217 ČIJODA, japonská mateřská lod hydroplánů/letadlová loď, II/244; IV/153,166,169,173,174, 189,193, 207, 208, 212, 322, 346, 348; V/47 ČIKUMA, japonský těžký křižmk, II/125, 145, 169, 192, 244, 251; III/96-98, 111, 112, 114, 118, 265; IV/153,166,189,194, 201, 203, 204, 206, 348; V/48,152 ČITOSE, japonská mateřská lod hydroplánů/le 429 tadlová lod, II/1?5, 165, 1H6, 1H9, 190, 20H, 244; III/100, 105, l06; IV/153, 166, 169, 173, 1 H9,193, 207, 212, 321, 346, 34H; V/47 ČÓGEJ, japonská doprovodná loá, II/124 ČÓKAJ, japonský těžký křižník, II/124,191,192, 20H, 224, 244; III/H8-93, 96,109,120,129, 216, 256, 265; IV/153, I66, 189,194, 201, 204, 34H, 367; V/11, 48,152 ČÓKÓ MARU, japonská transportní loá, III/143 ČUJÓ, japonská eskortní letadlová loá, III/275, 325; V/47,166 D 2, sovětská ponorka, III/178,179; IV/148; V/141 D 3, sovětská ponorka, III/76; V/141 DENTRECASTEAUX, francouzské avízo, II/ 239; V/23 DIBERVILLE, francouzské avízo, II/239; V/23 DA VERAZZANO viz GIOVANNI DA VERAZZANO DA VINCI viz LEONARDO DA VINCI DACE (SS 247), americká ponorka, IV/191,195; V/48,167 DAGABUR, italská ponorka, III/184; V/37 DAIFUKU MARU, japonská transportní loá, III/97 DAINTY, britský torpédoborec, I/20H; V/37, 38, 199 "Daiun Maru", japonská obchodní loá, IV/350 "Dajecu Maru", japonská transportní loá, IV/304 DALE (DD 353), americký torpédoborec, III/ 227, 228; V/156 "Dalhousie", britská obchodní loď, III/151 DALY (DD 519), americký torpédoborec, IV/ 192, 277; V/159 DAMON M. CUMMINGS (DE 643), americký eskortní torpédoborec, IV/27H; V/172 "Dan Beard", americká ohchodní lod, IV/136 DANAE, britský lehký křižmk, II/136, 197; IV/ 80; V/133,195 DANDOLO, italská ponorka, III/292; V/37 "Dandolo", italská obchodní loá, III/189 "Daniel Morgan", americká obchodní loá, III/166 DANIELE MANIN, italský torpédoborec, I/296; V/31 "Danubius", německá obchodní loá, IV/341 DARDO, italský torpédoborec, I/142; V/32,77 DARING, britský torpédoborec, I/66,302; IV/ 364; V/78,199 DARTER (SS 227), americká ponorka, IV/191, 195, 217, 221, 34H, 350; V/48, 62,167 DASHER, britská eskortní letadlová loá, III/193, 206, 238; V/193 DAUNTLESS, britský lehký křižmk, II/136; V/195 DAUPHIN, francouzská ponorka, III/197; V/21, 39 DAVID W. TAYLOR (DD 551), americký torpédoborec, IV/220; V/55,159 "Davis", britská obchodní loá, III/289 DAYTON (CL 105), americký lehký křižník, IV/ 300; V/154 "D. Bianchi", italská ohchodní lod, III/189 DE HAVEN (DD 469), americký torpédoborec, III/217, 219; V/159 DE RAY WILSON (DE 414), americký eskortní torpédoborec, IV/193; V/175 DE RUYTER, nizozemský lehký křižník, II/137, 1H9, 190, 192, 194, 198-201, 206, 207; III/322; IV/367; V/122 DECOY, hritský torpédohorec, I/227-229, 234; V/70,199 DEFENCE (AM 317), americká minolovka, IV/ 285, 354; V/181 DEFENDER, britský torpédoborec, I/228, 229; II/91; V/38,199 DĚJATĚLNYJ, sovětský torpédoborec, IV/351; V/98,141 DELFINO, italská ponorka, I/1H7, 200, 301; V/ 36,136 DELFINUL, rumunská ponorka, II/46, 50; V/135 DELHI, britský lehký/protiletadlový křižník, I/ 89,161; III/193, 29H; IV/16; V/195 DENBIGH CASTLE, hritská korveta, IV/244; V/97, 214 DENNIS (DE 405), americký eskortní torpédoborec, IV/193, 203, 277; V/175 DENVER (CL SH), americký lehký křižník, III/ 222, 262, 263; IV/187,192,197, 200; V/51,154 DEPTFORD, britská šalupa, II/77, 267; V/91, 210 "Derry Cunahy", britská obchodní lod, IV/104 DÉSAIX, francouzský torpédoborec, I/30; V/26 DESPATCH, britský lehký křižník, I/192, 301; V/ 195 DESSIÉ, italská ponorka, III/324; V/37 DETROIT (CL 8), americký lehký křižník, II/ 154; III/229; IV/279; V/153 "Dettifoss", islandská obchodní loá, IV/239 "Deucalion", britská obchodní loď, III/324 DEUTSCHLAND, německá obrněná loá, I/16, 1H, 23, 32, 55, 74, 87, 89, 90; IV/324; V/74 "Deutschland", německá pasažérská loď, IV/251 DEUTSCHLAND, německá řadová loá, I/15 DEVONSHIRE, britský těžký křižmk, I/45, 99, 102,117,121,123,160; II/55, SH, 80, H1, 239; IV/261; V/120,194 DEWEY (DD 349), americký torpédoborec, II/ 247; V/155 DHOMBURI, thajská pobřežní obrněná loá, I/ 293; V/191 DIADEM, britský protiletadlový křižmk, IV/23, 24, 80,133; V/196 DIAMANT, francouzská ponorka, III/197; V/22 DIAMANTE, italská ponorka, I/144; V/36 DIAMOND, britský torpédoborec, I/201, 227, 228; V/37,199 DIANA, britský torpédoborec, I/I 17; V/70,199 DIANA, italská eskortní loď (ex duceho jachta), II/86, 87; V/39 DIANTHUS, britská korveta, III/144; V/86, 212 DIAZ viz ARMANDO DIAZ 430 DICKERSON (DD 157/APD 21), americký torpédoborec, IV/277; V/154 DIDO, britský protiletadlový křižník, I/27, 231, 234, 302; II/101; III/44-46, 58,187, 299; IV/17, 261, 367; V/196 DIE SCHELDE, německá pomocná minolovka, IV/233 "Dielpi", italská obchodní lod, III/189 DIETER VON ROEDER (Z 17), německý torpédoborec, I/98,110-112,114; V/75 "Dietrich Hasseldick", německá obchodní lod, I/ 94 "Dilwara", britská transportní lod, I/228 DIOMEDE, britský lehký křižník, I/43; V/195 DOGGERBANK, německá pomocná minonoska, III/27, 241; V/79,120 "Donbas", sovětská obchodní lod, III/168 "Dora", německá obchodní lod, III/191 "Dori Maru", japonská obchodní lod, IV/350 DORIA viz ANDREA DORIA "Doric Star" britská obchodní lod, I/77 DORIS, francouzská ponorka, I/66, 314; IV/364; V/21,78 DORIS, řecká torpédovka, I/226; V/137 "Dorset", britská obchodní lod, III/186 DORSETSHIRE, britský těžký křižmk, I/45, 75, 269, 285, 286; II/81, 220, 222, 223; V/74,194 DORSEY (DMS 1), americký minolovný torpédoborec, IV/284; V/163 DOUGLAS H. FOX (DD 779), americký torpédoborec, IV/293; V/162 DOWNES (DD 375), americký torpédoborec, II/ 153,156; V/156 DOYLE (DD 494), americký torpédoborec, IV/ 86, 88; V/158 DRAGON, britský/polský lehký křižník, I/43; II/ 197, 220; IV/23, 80,103; V/133,195 DRACHE, německá školní dělostřelecká lod, IV/253 DRAUG, norská torpédovka, I/106; V/129 DRAYTON (DD 366), americký torpédoborec, III/135,136; V/156 "Dresden", německá zásobovací lod, I/267 "Dresden", německá cisternová lod, IV/53 DREXLER (DD 741), americký torpédoborec, IV/277, 294, 354; V/161 DS 910, sovětský strážní člun, IV/145 DUCA DAOSTA viz EMANUELE FILIBERTO DUCA DAOSTA DUCA DEGLI ABRUZZI viz LUIGI DI SAVOIA DUCA DEGLI ABRUZZI DUCKWORTH, britská fregata, IV/239; V/84, 87, 89, 92, 97, 212 DUFF, britská fregata, IV/100; V/212 DUGUAY TROUIN, francouzský lehký křižník, I/155; V/18,19 "Duchess of Atholl", britská pasažérská lod, III/ 150 "Duchess of York", britská pasažérská lod, I/121 DUILIO viz CAIO DUILIO DUKE OF WELLINGTON, britská výsadková lod, I11/154 DUKE OF YORK, britská bitevní lod, II/180; III/34,162,193, 309, 312-316; IV/23,127,128, 314, 322, 355; V/74,192 DULUTH (CL 87), americký lehký křižmk, IV/ 299; V/154 DULVERTON, britský eskortní torpédoborec, III/302; V/90, 204 "Dumfries", britská obchodní lod, IV/136 DUMONT DURVILLE, francouzské avízo, I/ 293; V/23 DUNCAN (DD 485), americký torpédoborec, III/106-108; V/158 DUNCAN, britský torpédoborec, III/209; V/84, 86,199 DUNDEE, britská šalupa, IV/364; V/79, 210 DUNEDIN, britský lehký křižník, I/43, 272; II/ 74; IV/364; V/81,195 DUNKERQUE, francouzská bitevní lod, I/16, 23, 75,140,155,157,158; III/196; IV/366; V/18 DUNLAP (DD 384), americký torpédoborec, III/257; V/51,156 DUPLEIX, francouzský těžký křižmk, I/75,144; III/196; V/18 "Duquesa", francouzská obchodní lod, I/272 DUQUESNE, francouzský těžký křižmk, I/155; IV/233; V/18 DURBAN, britský lehký křižník, II/136; IV/103; V/ 195 DURBO, italská ponorka, I/200; V/37 "Durmitor", jugoslávská obchodní lod, I/267 DURMITOR, jugoslávský torpédový člun, I/225; V/68 "Durostar", rumunská obchodní lod, IV/53, 340, 341 DYSON (DD 572), americký torpédoborec, III/ 262, 266; V/50, 52, 62,160 DZERŽINSKIJ, sovětský torpédoborec, II/43; III/74; V/140 DŽINCÚ, japonský lehký křižmk, II/125, 165, 168, 188, 197-200, 202, 204, 244, 276; III/96, 100,101, 216, 256; V/49 DŽINGEJ, japonská doprovodná lod, II/125 "Džóšú Maru", japonská obchodní lod, IV/350 DŽUNJÓ, japonská letadlová lod, II/245, 250, 271; III/109,110,112,116-118,120,128, 216; IV/153,167,169,170,173, 219, 348; V/47 EAGLE, britská Ietadlová lod, I/75,140,144,178, 18182,184,189,190,196, 201, 202, 296; II/84; III/52-54,184; IV/120, 323; V/31, 37, 80,193 "Earlston", britská obchodní lod, III/166 "Ebara Maru", japonská obchodní lod, IV/350 "Eberhard Essberger", německá obchodní lod, IV/254 "Eberhardt", německá obchodní lod, IV/345 "Ebor Wyke", britská rybářská lod, IV/241 ECLIPSE, britský torpédoborec, III/35, 209, 301; V/37, 75, 76,199 431 "Edgar Allan Poe", americká ohchodní loá, III/ 323 EDINBURGH, hritský lehký křižník, I/43, 118, 175, 280, 285; II/86, 88; III/36, 37, 320; V/75,196 EDMONDS (DE 406), americký eskortní torpédoborec, IV/277; V/175 EDOGAWA MARU, japonská pomocná lod, I V/305 EDSALL (DD 219), americký torpédoborec, II/ 1 H2, 210, 211; V/54,155 EDWARDS (DD 619), americký torpédoborec, II/189; V/158 EFFINGHAM, britský lehký křižník, I/43, 120, 126; V/195 "Egholm", britská obchodní loď, IV/239 EGLINGTON, britský eskortní torpédoborec, IV/28; V/204 EGRET, britská šalupa, III/2H7; V/210 EIDSVOLD, norská pobřežní obrněná loď, I/ 106,107; V/128 "Eijó Maru", japonská cisternová lod, IV/304 "Eikan Maru", japonská obchodní lod, IV/305 EISELE (DE 34), americký eskortní torpédohorec, IV/277; V/171 "Eisó Maru", japonská obchodní Ioá, IV/305 EKINS, britská fregata, IV/102, 229; V/H3, 212 "E1 Capitan", panamská obchodní loá, III/I6H "El-Djezair", francouzská transportní loá, I/117 "EI-Kantara", francouzská transportní loá, I/117 "EI-Mansour", francouzská transportní loď, I/117 ELAN, francouzské avízo, I/237; V/24 "Elbe", německý lamač blokády, II/84 "Elbing I", německá obchodní lod, IV/345 "Elbing IX", némecká obchední loď, III/179 ELDORADO (AGC llj`, americká velitelská loá, IV/276; V/1H8 ELECTRA, britský torpédoborec, I/279; II/136, 173,197-202, 206; V/199 ELLESMERE, britský trawler, IV/238; V/99,215 ELLET (DD 398), americký torpédoborec, II/ 247; III/97; V/56,156 ELLYSON (DD 454), americký torpédoborec, IV/106, 285; V/92,157 EMANUELE FILIBERTO DUCA DAOSTA, italský lehký křižník, I/142,180; II/101; III/59, 293, 299; IV/12; V/31 EMANUELE PESSAGNO, italský torpédoborec, I/212; IV/366; V/32 EMDEN, německý lehký křižník, I/16, 33, 72, 98, 104,105; II/33, 37; IV/148, 249, 259; V/74 EMERALD, britský lehký křižník, I/43, 237; II/ 220; IV/80; V/195 EMÉRAUDE, francouzská ponorka, I/31; V/27 "Emil", německá vlečná loá, IV/253 ÉMILE BERTIN, francouzský lehký křižmk, I/ 102,115,155; IV/17,118, 367; V/19 "Emily Sauber", německá obchodní loá, IV/254 "Emma", italská obchodní loá, III/232 EMMONS (DD 457), americký torpédoborec, IV/86, 88,106,107, 285, 354; V/92,157 EMPEROR, britská eskortní letadlová lod, IV/ 23,129, 30 2; V/193 "Empire Byron", britská obchodní locf, III/166 "Empire Down", britská obchodní lod, III/152 "Empire Geraint", britská obchodní loá, IV/239 "Empire Gold", britská cisternová loď, IV/240 "Empire Halberd", britská ohchodní lod, IV/104 "Empire Hope", britská ohchodní lod, III/1H6, 324 "Empire Howard", britská obchodní loá, III/36 "Empire Javelin", britská transportní výsadková loď, IV/136 "Empire Kingsley", britská obchodní loá, IV/239 "Empire Lawrence", hritská katapultová loá, III/ 37 "Empire Lynx", britská muniční lod, III/149; V/ 81 "Empire March", britská obchodní loá, III/152 "Empire Morn", hritská katapultová loá, III/36 "Empire Song", britská obchodní loá, I/224; "Empire Tide", britská katapultová loď, III/168 "Empire Tourist", britská obchodní loá, IV/23 "Empire Unity", britská cisternová loď, IV/241 "Empire World", britský remorkér, IV/345 "Empress of Britain", britská pasažérská lod, I/ 247 ENCOUNTER, britský torpédoborec, II/136, 197,19H, 201, 202, 205, 209, 210; V/199 ENDICOTT, (DD 495), americký torpédoborec, IV/119; V/158 ENGELS, sovětský torpédohorec, II/28, 29; V/ 140 ENGLAND (DE 635), americký eskortní torpédoborec, IV/220, 277, 293, 354; V/56,58,172 "Enki Maru", japonská cisternová loá, IV/304 ENRICO TAZZOLI, italská ponorka, III/16, 323; IV/365; V/36 ENRICO TOTI, italská ponorka, I/200; V/36, 206 ENTERPRISE (CV 6), americká letadlová loď, II/127, 131, I51, 157, 158, 168, 215-217, 226, 227, 229, 235, 237, 246, 247, 256-260, 263; III/ 84, 97-101, 111-114, 116-118, 120, 126, 128, 129, 216-220, 270, 286, 287, 322, 323; IV/58, 158,165,169,173-175,187,193,196,197, 206, 271, 279, 2H0, 282, 289, 290, 293, 354; V/46, 48, 50, 55, ENTERPRISE, britský lehký křižmk, I/118,120, 1.56, 237; II/220, 223; III/241; IV/81, 84,106; V/ 75, 76,195 ÉPERVIER, francouzský torpédoborec, III/194; V/19, 210 EREBUS, britský monitor, III/292; IV/81, 84, I08,109; V/192 ERICH GIESE (Z 12), německý torpédoborec, I/98,110,114; V/75, 200 ERICH KOELLNER (Z 13), německý torpédohorec, I/98,110,112,114; V/75, 200 "Erika Fritzen", německá obchodní loá, IV/252 "Erika Schiinemann", německá obchodní lo%d, IV/345 432 ERITREA, italský koloniální křižník, I/142, 296; V/39 ESCABURT, německá pomocná lod, IV/116 ESCOLAR (SS 294), americká ponorka, IV/221; V/168 ESCORT, hritský torpédohorec, I/65, 200; V/38, 199 ESK, britský torpédohorec, I/72,170; V/199 ESKIMO, britský torpédoborec, I/112, 114, 175; IV/102; V/75, 97, 200 ESPADON, francouzská ponorka, III/197; V/21, 39 ESPERO, italský torpédoborec, I/178; V/31 ESQUIMAULT, kanadská eskortní minolovka, IV/242; V/72, 82 ESSEX (CV 9), americká letadlová lod, I/26; III/ 265, 269, 270; IV/58, 59, 166, 193, 195, 196, 206, 212, 271, 279, 287, 289, 290, 349, 360, 361; V/47,151 "Esso Harrisburg", americká cistern. lod, IV/139 ESTES (AGC 12), americká velitelská lod, IV/ 277; V/188 "Ethel Crawford", britská rybářská lod, IV/241 "Ettrick", hritská transportní lod, III/196 EUGENE E. ELMORE (DE 686), americký eskortní torpédoborec, IV/46; V/90,173 "Eugenie Livanos", řecká obchodní lod, III/152 EUGENIO DI SAVOIA, italský lehký křižník, I/ 142,180; I II/55, 293, 299; V/31 EURO, italský torpédoborec, II/93; III/301; V/31 EURYALLIS, hritský protiletadlový křižník, II/ 88, 101; III/446, 49, 58, 187, 231, 296; IV/ 279, 297, 300; V/196 EURYDICE, francouzská ponorka, III/196; V/21 EVANS (DD 552), americký torpédoborec, IV/ 277, 293, 354; V/159 "Everleigh", britská obchodní lod, IV/238 EVERSOLE (DE 404), americký eskortní torpédohorec,1 V/192, 220, 349; V/56,175 EVERTSEN, nizozemský torpédoborec, III/322; V/122 "Executive", americká obchodní lod, III/238 EXETER, britský těžký křižník, I/44, 75, 77-79, 83; II/192, 197-203, 207, 209, 210, 276; V/74, 194 EXMOOR, britský eskortní torpédoborec, II/ 267; IV/20; V/81, 88, 204 EXMOUTH, britský torpédoborec, I/66, 302; V/ 78,199 EXPRESS, britský torpédoborec, I/72; II/136, 173,176,177; V/70,199 "Ezra Weston", americká obchodní lod, IV/102 F 6 KNIGIN LUISE, německá eskortní lod, I/ 98; V/105 F 9, německá eskortní lod, I/69; V/105 F 132, německá eskortní lod, IV/341 FAA DI BRUNO viz COMMANDANTE FAA DI BRUNO "Fairfield City", americká obchodní lod, III/166 FALKE, německá torpédovka, IV/94,101; V/76, 128 FALMOUTl i, britská šalupa, I/144; V/38, 210 FAME, britský torpédoborec, III/148, 204; IV/ 102; V/H3, 94,199 FANSHAW BAY (CVE 70), americká eskortní letadlová lod, IV/193, 202, 203, 277; V/152 FARENHOLT (DD 491 ), americký torpédoborec, III/97,106-108; V/158 FARINA viz GIUSEPPE LA FARINA FARRAGUr (DD 348), americký torpédoborec, III/97; V/155 FASANA, německá minonoska, IV/248; V/119 "Favor", italská ohchodní lod, III/232 FEARLESS, britský torpédoborec, II/86; V/79, 81,199 FECHTELER (DE 157), americký eskortní torpédoborec, III/325; IV/20; V/97,172 FEMMA, italská pomocná lod, I/200 FENCER, britská eskortní letadlová lod, III/281; IV/23, 24,129; V/84, 93, 97,193 "Ferncastle", norská obchodní lod, III/213 FERNIE, britský eskortní torpédoborec, III/154, 156; V/204 FERRARIS, italská ponorka, I/142; II/67; V/36 FESSENDEN (DE 142), americký eskortní torpédohorec, IV/141; V/98,174 FIDELITY, britská katapultová lod (ex LE RHIN), III/149, 324 FIEBERLING (DE 640), americký eskortní torpédoborec, IV/278, 285; V/56,172 FIJI, hritský lehký křižník, I/160, 224, 231-233, 302; V/196 "Filefell", norská cisternová lod, I/269 "Filleigh", hritská ohchodní lod, IV/241 FINBACK (SS 230), americká ponorka, IV/166, 170, 346; V/167 FINDHORN, britská fregata, IV/140; V/82, 2l1 FINNEGAN (DE 307), americký eskortní torpédoborec, IV/270; V/57,171 "Finnland", německá obchodní lod, III/179 FINZI viz GIUSEPPE FINZI FIREDRAKE, hritský torpédoborec, II/86; V/37, 79, 83,199 "Firuz", německá cisternová lod, IV/53 FIUME, italský těžký křižník, I/142, 180, 192, 193, 212, 216, 278; V/30 FLAMINGO, britská šalupa, I/116, 228, 229; V/210 FLASHER (SS 249), americká ponorka, IV/217, 218, 350, 366; V/49,52,62,167 FLEETWOOD, britská šalupa, I/117,120; V/86, 90, 210 FLEMING (DE 32), americký eskortní torpédoborec, IV/277; V/57,171 FLETCHER (DD 445), americký torpédoborec, III/112,121,124,135, 217; IV/367; V/56,158 FLIER (SS 250), americká ponorka, IV/166, 221, 350; V/167 FLINT (CI. 97), americký lehký (protiletadlový) křižník, IV/271, 279, 289; V/154 433 FLORES, nizozenský dělový člun, IV/16, 80; V/ 123 "Florida", německí zísohovací lod,1/125 FLOL)NDER (SS 2.51), americká ponorka, IV/ 141; V/90,167 FLYING FISH (SS 229), americká ponorka, III/ 129; IV/160,16t,; V/167 FOCA, italská ponorka, I/32, 200; V/37 FHN, německý hlídkový člun (V 5108), II/61 FOCH, francouzský těžký křižník, I/75, 144; III/ 196; V/18 FOLGORE, italský torpédohorec, III/231; V/32 FOOTE (DD 5I 1 ), americký torpédoborec, III/ 262, 263; V/159 FORBIN, francouzský torpédoborec, I/155; IV/ l24; V/20 FOREMAN (DE 633), americký eskortní torpédoborec, IV/277; V/172 FORESIGHT, britský torpédoborec, I/161; III/ 36,18.5; V/22, 7i, 81.199 FORESTER, britský torpédohorec, I/113, 114; III/36; IV/102; V/75, 7R, 81, 87, 9.5,199 FORFAR, britský pomocný křižník, I/247, 302; V/R0, 220 FORMIDABLE, hritská letadlová lod, I/209, 213-215, 21 R, ?20, 222, 231, 234; II/220; II I/ 193, 2R6, 290. 296; IV/127-129, 216, 279, 280, 297, 298, 300, 301, 339, 342; V/59, 60, R5, I93 FORREST (DD 461/DMS 24), americký torpédohorec/minolovka, IV/277, 294; V/157 "Fort Douglas", americká ohchodní lod, IV/23R "Fort Lac la Roue", hritská ohchodní lod, IV/ I03 "Fort Missanabie". hritská obchodní lod, IV/20 "Fort Yale", hritskí ohchodní lod, IV/102 FORTH, hritská mateřská lod ponorek, I/43, 67 FORTLINE, britský torpédoborec, 1/161; V/22, 70, 7R, 79,199 "Fosculo", italská obchodní lod, III/191 FOLJDROYANT, francouzský torpédoborec, I/ 135; V/20 FOUDROYANT (ex FLEURET), francouzský torpédoborec, IfI/196; V/20, 33 FOUGUEUX, frmcouzský torpédoborec, III/ 195; V/20 FOWEY, britská šalupa, I/65, 245; V/79, 90, 210 FOXHOUND, hritský torpédohorec, I/113, 114, 156; V/70, 79, 8I ,199 FRANCE, francouzská bitevní lod, I/23 FRANCESCO CRISPI, italský torpédoborec, I/ 211; V/31, 77 FRANCESCO NLlLLO, italský torpédoborec, I/ 294; V/31 FRANCOL, australská cisternová lod, II/211 FRANKFORD (DD 497), americký torpédoborec, IV/8R; V/1.5R FRANKLIN (CV 13), americká letadlová lod, IV/1R5-1R7, 193, 196, 197, 206, 211, 279, 281, ?R2, 349; V/47, 51,151 FRANKS (DD 554), americký torpédohorec, IV/ 193; V/55, I S9 "Franz Rudolf", německtí ohchodní lod, III/179 FRASER, kanadský torpédoborec, I/13R; V/70 FRATTON, britská abordážní lod, IV/102 FRECCIA, italský torpédohorec, III/191; V/32 FREDERICK C. DAVIS (DE 136), americký eskortní torpédoborec, IV/243; V/90,174 FRESNEL, francouzská ponorka, III/194,196; V/ 22 "Friedenau", německá transportní lod, I/124 FRIEDRICH ECKOLDT (Z 16), německý torpédoborec, I/98; II/53; III/174,175; V/75 FRIEDRICH IHN (Z 14), německý torpédoborec, IV/255; V/75 FROBISHER, britský těžký křižník, IV/R0; V/ 194 FRONDEUR, francouzský torpédohorec, I/131; III/195; V/20 FROST (DE 144), americký eskortní torpédohorec, IV/243; V/81, R9, 96,100,174 FRYA, norská minonoska, I/106; V/79 FRUNZE, sovětský těžký křižmk, II/45; V/149 FRUNZE, sovětský torpédoborec, II/43, 46; V/ 140 FL)BUKI, japonský torpédoborec, I/27; II/208, 209, 270; III/106, l OR; V/50, 65 FUCILIERE, italský torpédohorec, I/212; II/93; III/299; V/32 FUDŽINAMI, japonský torpédoborec, IIIl265; IV/166,194, 201, 349; V/52 FLI(iAS, sovětská minolovka (TŠČ 204), II/26, 30; V/146 FLIJUCUKI, japonský torpédohorec, IV/193; V/ 52 FL)LLAM (DD 474), americký torpédoborec, IV/277; V/159 FULMINE, italský torpédohorec, II/93; V/32 FULTON (AS 1.1), americká depotní lod ponorek, III/274 FUMIZUKI, japonský torpédoborec, III/219, 224, 260; IV/60; V/50 FURIOUS, britská letadlová lod, I/43, 73, 87, 109,112,120, 224; II/55; III/184,187,193, 309; IV/23, 24,127-129; V/193 FURUTAKA, japonský těžký křižník, I/24; II/ 125, 229; III/88, 90-94, 96,106-109, 321; V/I1, 48,158 FURY, britský torpédoborec, III/35, 36, 209; V/ 75, 91,199 FUSÓ, japonská bitevní lod, II/124, 244; IV/154, 189,194,197,198, 200, 322; V/46 FZ 10, německá eskortní lod, IV/341 G 3106, německá eskortní lod, IV/341 G 3111, německá eskortní lod, IV/341 GABILAN (SS 252), americká ponorka, IV/305; V/49,167 GAFEL, sovětská minolovka (TŠČ 205), II/30, 40; V/146 434 GAIRSAY, britský trawler, IV/10 3; V/215 Gajsma", sovětská obchodní lod, II/23 GAK, sovětská minolovka (TŠČ 210), II/31; V/146 GALATEA, britský lehký křižník, I/45, 99, 116, ll7,131, 280; II/97,101; V/90,195 "Galatea", norská obchodní loď, IV/350 GALATÉE, francouzská ponorka, III/196; V/21 GALILEI, italská ponorka, I/142,144; V/36, 209 GALLANT, britský torpédoborec, I/132, 204; III/52; V/37,199 GALVANI, italská ponorka,1/142, t44; V/3H GAMBIA, britský/novozélandský křižník, IV/ 279, 280, 296, 297, 300, 301; V/132,196 GAMBIER BAY (CVE 73), americká eskortní letadlová loá, IV/193, 203, 204; V/152 GAMBLE (DD 162/DM 15), americký minonosný torpédoborec, III/102; IV/273; V/54,163 GAR (SS 206), americká ponorka, I/31; IV/68, 166; V/166 GARIBALDI viz GIUSEPPE GARIBALDI GARLAND, polský torpédoborec, III/37, 3H; IV/ 120; V/H7,133,199 GASCOGNE, francouzská bitevní loá, I/25; V/26 GATO (SS 212), americká ponorka, I/31; V/59, 166 GEIER, německý strážní člun, II/60 GEMMA, italská ponorka, I/200; V/37 GENDREAU (DE 639), americký eskortní torpédoborec, IV/278; V/172 GENERAL HALLER, polský dělový člun, I/51; V/134 "General Steuben", německá pasažérská loď, IV/ 252 GENERALE ACHILLE PAPA, italská torpédovka, II/85; V/34 GENIERE, italský torpédoborec, I/1H6; III/233; V/32 GENJÓ MARU, japonská cisternová loá, IV/ 167,174 GEORG THIELE (Z 2), německý torpédoborec, I/9H,106,110-112,114; V/74, 200 "George Abe", americká obchodní loď, IVll39 GEORGE E. BADGER (DD 196/APD 33), americký transportní torpédoborec, IV/277; V/82,155 GEORGE F. ELLIOT (AP 13), americká transportní loá, III/85, 321 "George Hawley", americká obchodní loď, IV/238 GEORGES LEYGUES, francouzský lehký křižník, I/160; IV/H1, 86, 88,118,124; V/19 GEORGIOS AVEROFF, řecký obrněný křižník, I/230; V/136 GERARD CALLENBURGH, nizozemský torpédoborec I/130; V/76,122 GERFAUT, francouzský torpédoborec, III/196; V/19 GHERARDI (DD 637), americký torpédoborec, IV/106; V/158 GILLIS (AVD 12), americký tendr hydroplánů, IV/278 GIOBERTI viz VINCENZO GIOBERTI GIOSl7E CARDUCCI, italský torpédoborec, I/ 212, 216, 218; V/32 GIOVANNI ACERBI, italská torpédovka, I/ 142, 296; V/33 GIOVANNI DA VERAZZANO, italský torpédoborec, I11/1H9,190; V/31 GIOVANNI DELLE BANDE NERE, italský lehký křižník, I/142, 183, 1H4; (II/46, 51; IV/ 367; V/30 GIULIO CESARE, italská bitevní loď, I/23,142, 1H0,181,192, 204, 206; II/101; III/300; IV/345; V/30 "Giulio (iordani", italská cisternová lod, III/191 GIUSEPPE CESARE ABBA, italská torpédovka, I/142; V/33 GIUSEPPE FINZI, italská ponorka, III/16; V/36, 104 GIUSEPPE GARIBALDI, italský lehký křižník, I/142, 1H0, 212; II/92; III/59, 293, 299; IV/12, 367; V/31 GIUSEPPE LA FARINA, italská torpédovka, I/ 142, 222; V/33 GIUSSANO viz ALBERTO DI GIUSSANO GLADIOLUS, britská korveta, I/248, 259, 262; II/72; V/7H, 79, 90, 213 GLAFKOS, řecká ponorka, I/230; III/51; V/137 GLASGOW, britský lehký křižník, I/43, 99, 102, 115,116,1H9, 270, 296; III/23H, 241; IV/81, H6, HH, 97; V/75, 76,195, 200 GLAU(,O, italská ponorka, I/263; V/36 GLEANER, britská minolovka, I/65; V/79, 216 GLEAVES (DD 423), americký torpédoborec, IV/124; V/92, 757 "Glendinning", britská obchodní loá, IV/101 GLENEARN, britská výsadková loá, I/227; V/225 GLENGYLE, britská výsadková loá, I/227, 235, 237;111/154; V/225 GLENNON (DD 620), americký torpédoborec, III/291; IV/104; V/158 Glenorchy", britská obchodní loď III/186 GLENROY, britská výsadková loá, I/302; II/90; V/225 GLOIRE, francouzský lehký křižník, I/7i, 160, 161; IV/16,118,124, 246; V/19 GLORIOUS, britská letadlová loď, I/13, 44,116, 121-l24,126,1H8, 315; IV/322; V/193 GLORY, britská letadlová loá, IV/355, 356; V/ 193 GLOUCESTER, britský lehký křižmk, I/45,140, 144,17H,180,189, 204, 205, 213, 222, 231-233, 302; V/31,196 GLOWWORM, britský torpédoborec, I/99,101, 102; V/199 GNAT, britský dělový člun, II/96; V/80, 221 GNEISENAU, německá bitevní loď, I/17,18, 23, 32, 40, 72, H7, 89, 90, 9H, 99,107,109,122,123, 164, 174,175, 272, 273, 275; II/21, 61, 82; III/ 28, 29, 32, 33, 327; IV/259, 322, 324; V/74,193, 198 435 "(ineisenau", nčmecká pasažérská lod, III/239 (RENADE, hritský (orpédohorec, I/134; V/199 CNĚVNYJ, sovětský torpédohorec, II/25,2H; V/ "Grcy Ranger", hritsktí obchodní lod, III/I73 140 GREYFlOLIND, hritský torpódohorec, I/99,134, "Cioalpara", hritskí ohchodní lod,1/226 ?13, 21H, 2I9, 231, 233, 31H; V/36. 37, I99 "(iodaloss", islandskí ohchodní lod, IV/345 ,.()reylock", americká ohchodní lod, III/23H GODAWARI, indickcí šalupa, IV/140; V/2H, H2 GRlFFIN. hritský torpc:dohorec,1/117,213,21H, (OEBEN, nmecký hitevní křižník, II/16 219,227-229; V/37,70, I99 GOLET (SS 361), americká ponorka, IV/22l; V/ GRILLE, německá minonoska, II/22 16y GRIMSE3Y, hritská šalupa, II/90; V/210 ; GONDAR, italská ponorka, I/200,201; V/37 (ROM, polský torpódohorec,1/49.120; V/133 GOODALL,1>ritská Iregata, IV/136.245; V/H5, (iROMKIJ, sovětský torpédoborec, I1/53; III/77; 97.212 V/140 (OODSON, hritská fregata, IV/IUl; V/212 "(;romov", sovětská cisternová lod, III/74 "Goodwood", hritská ohchodní lod, IV/229 (iROVE, hritský eskortní torpédohorec, III/5H, "(oolistan", hritskí obchodní locf, III/173 63: V/H(l, 91, 204 (ORDYJ, sovětskv torpc:doborec, 11/25, 30, 32, GROWLER (SS 215), americká ponorka, III/ 34,39: V/140 142, 230: IV/166. 21H, 221; V/50, 51, 59,167 GOR(H FO(K, německá školní plachetnice, (ROZA, sovětská strážní lod, II/52; V/145 IV/254 (ROZJAŠČIJ, sovětský torpédohorec, II/34; IV/ I GORIZIA, italský těžký křižník, I/142,1H0; II/ 4H; V/140 101; IlI/46,59,3(l0; V/30 GROZNYJ, sovětský torpédohorec, II/3.5; I11/77; GOSS (DE 444),imerický eskortní torpédobo- V/140 rec, IV/?77; V/175 GRUNION (SS 216), americká ponorka, III/142; GTEBOR(i, švédský torpédohorec, I/101 V/55,64, I67 GOTLAND, švédský lehký křižník, I/275 GRUZ, sovětská minolovka (TŠČ 403),111/244; .,Gtttingen", německá ohchodní locf, IV/252 V/147 COllCAL, americká záchranná lod, III/274 "Gruzija", sovětská ohchodní locf, III/74 GOUDEN LEELIW, nizozemská minonoska, II/ GRYF, polská minonoska, I/49,51; V/134 205; V/I24 GUAM (CB 2), americký hitevní křižník, IV/279, "Goya", německá ohchodní locf, IV/252,254,351 2H9; V/151 "(radisca", italská nemocniční lod, I/302 GUARDFISH (SS 216), americká ponorka, III/ GRAF SPEE vir ADMIRAL GRAF SPEE 230; IV/217,341; V/50,51,53,167 GRAF ZEPPEI.IN, německá letadlová locf, I/19, GUAVINA (SS 362), americká ponorka, IV/304; 26,27.3H; IV,i2S).353; V/121 V/I69 (RAFTON, britský torpédoborec,1/134; V/79, GUDGEON (SS 211), americká ponorka, III/ ly 143; IV/69,366; V/55,59,166 GRAMPlJS, hritskí ponorka, I/l9H; V/206 GUÉPARD, francouzský torpédohorec, 1/237; GRANATIERF;, itilský torpédohorec, I/212; II/ III/196; V/19 93; V/32 GL)EST (DD 472), americký torpédohorec, IV/ (RAPH, britská ponorka (ex U 570), II/6H; V/91, 277; V/55,159 ?09 GUGLIELMO MARCONl, italská ponorka, I/ GRAYBACK (SS ?OH), americká ponorka, III/ 200,242,263; II/67; V/3H,199 276; IV/69; V/50,62,166 GUGLIELMOTTI, italská ponorka, I/142; III/ GRAYLIN G (SS 209), americká ponorka, III/ 51; V/37 274; V/166 GUITARRO (SS 363), americká ponorka, IV/ GRAYSON (DD 435), americký torpédohorec, 195,20H; V/169 III/97,100; V/157 GUNNEL (SS 253), americká ponorka, IV/219; GRECALE, italský torpédoborec, I/142; II/93; V/53,167 V/32,35 GLlR, turecká ponorka, I/16 GREENE (DD 266/APD 36), americký torpédo- GURKHA, britský torpédohorec, I/65,109; V/79, borec, IV/277; V/l55 H1,200 GREENLING (SS ?13), americká ponorka, III/ GLTRKHA II, hritský torpédoborec, III/44,63; V/ 143; V/53,167 37,201 GREER (DD 145), americký torpédoborec, II/ GURNARD (SS 254), americká ponorka, IV/6H, 7I,72; V/154 346,366; V/167 GREGORY (DD H02), americký torpédoborec, GUYSBOROUGH, kanadská eskortní mino-IV/2H7,354; V/16I lovka, IV/243; V/72,96 GREIF, německá torpédovka. I/9H,105; V/76 GWIN (DD 433), americký torpédoborec, II/247; GREMJAŠČIJ, sovětský torpédoborec, II/53; III/130,131,256; V/157 III/77; V/140 GYLLER, norská torpédovka, I/105; V/77,129 436 H, rozestavěná německá hitevní lod, I/19, 32; V/ 121 HACUCUKl, japonský torpédohorec, IV/lfi7, 193, 207, 20R, 212, 349; V /52 HAClIHARU, japonský torpédohorec, IV/212, 348; V/51 HAClIJUKl, japonský torpédohorec, I1/1R3; III/ 102,106.107. l?9, 255; V/50,1.58,197 HACUKAZE, japonský torpédoborec, II/19R; III/96,112, 217, 262-264, 325; V/51 HACUŠIMO, japonský torpédoborec, III/226; IV/167, 34R; V/.5I HADDO (SS 255), americká ponorka, IV/166, 305. 350; V/50, 59. 60. 62,167 HAGGARD (DD 555), americký torpédohorec, IV/193, 291, 292, 354; V/.55, 57,159 HAGIKAZE, japonský torpédoborec, Ill/256, 257, 322; V/51 HAGLIRO, japonský těžký křižník, II/125, 165, 197-201, 204, 206, 209, 229, 244, 269; III/96, 262, 263; IV/153, 1.54, 166, 171, I73, 174, 1R9, 194. 201, 203. 204, 209, 302, 303, 348; V/4R, 122,17.5,194 HAIDA, kanadský torpédoborec, IV/3R, 99.102; V/70, 75, 76, 97,109.111 HAILEY (DD 556), americkv torpédohorec, IV/ 193; V/1.59 "Hainan Maru", japonská obchodní lod, III/274 HAJANAMl, japonský torpédoborec, IV/346, 350; V/52,168 HAJASAKI, japonská zásohovací lod, I11/230 HAJASlll, japonská cisternová lod, IV/167 HAJAIMO, japonský torpédohorec, IV/167. 194, 201, 209, 212, 349; V/52 fAJAŠIO, japonský torpédohorec, III/96, 112; V/51 "Hajataka Maru", japonská ohchodní lod, II/166 HAJATE, japonský torpédoborec,11/169; V/50 "Hajo Maru", japonská obchodní lod, II/166 "Hakazaki Maru", japonská cisternová lod, IV/ 305 HAKAZE, japonský torpédoborec, III/224, 230; V/49,167 HAKE (SS 256), americká ponorka, IV/166, 346, 350; V/65,167 HALCYON, britská minolovka, I/43; V/216 HALFORD (DD 4R0), americký torpédohorec, IV/192; V/159 HALIBUT (SS 232), americká ponorka, IV/208, 221; V/62,167 HALL (DD 5R3) americký torpédoborec, IV/ 276; V/160 HALLIGAN (DI 5R4), americký torpédohorec, IVl276; V/160 HALLOREN (DE 305), americký eskortní torpédoborec, IV/296; V/171 Halo", britská obchodní loá IV/229 HALSEY POWELL (DD 686), americký torpédoborec, IV/282; V/16l HALSTEAD, hritská fregata, IV/100; V/212 HAMAKrZE, japonský torpédoborec, Ill/112, 141, 21), 255, 256. 259, 322: IV/166. 167, I94, 196, 28) lAJl Al AMl, aponský océaoborec,1V I194, 201, 2()R, 212; V/52 HAMBLEDON, hritský eskortní torpédohorec, IV/20; V/R3, 204 HAMBLETON (DD 455), americký torpédohorec, IV/106,107; V/92,157 "Hamburg", německá pasažérská lod, IV/250 IjiMEENMAA, finský dělový člun, IV/146; V/ 16 HAMLIN (AV 15), americká mateřská lod hydroplánú, IV/27R "Hamm", německá ohchodní lod, I/125 HAMMlN (DD 412), americký torpdohorec, II/247, 264; V/157 HAMMI:.RHEAD (SS 364), americká ponorka, IV/21R; V/59, 60.169 HANCOCK (CV 19), americká letadlová lod, IV/1R7,193, 271, 279, 2R0, 2R2, 2R7, 354; V/1.51 "Hannover", německá ohchodní IocT, I/265 HANS ALBRECHT WEDEL, německá protiletadlová lod (luftwaffe), IV/2.53 HANS I.ODY (Z 10), německý torpédoborec, II/ 53; IVI2SS; V/75 HANS I.1)DEMANN (Z 18), německý torpédohorec, I/98,111,114,1 I5; V/75 HANSA, německá pomocná lod, IV/255 HANSESTADr DANZIG, německá minonoska, I/)R; II/23,26; V/1 I9 HARDI:R (SŠ ?57), americká ponorka, III/275; IV/6R,166, 221, 346, 350; V/51, 52, 59. I68 IlARDIiEAD (SS 365), americká ponorka, IV/ 217; V/49, 6U,169 HARDlNG (DD 62.5/DMS 2R), americký torpédoborec/minolovka, IV/86, R8, 291, 354; V/ 15R HARDY, britský torpédoborec, I/110, 111, 313; IV/3t,7; V/75.200 HARDY II, hritský torpédohorec, IV/20; V/84, 202 HART (DD 594), americký torpédoborec, IV/ 277: V/160 HARTI.AND, britská šalupa, III/194; V/210 "Hartlehury", hritská ohchodní loct, III/166 HARLlKAZE, japonský torpédoborec, II/165, 20R; V/50 HARUNA, japonská bitevní loá, II/124,165,171, 218, 221, 223, 244, 251, 253; III/109, 112,120, 128, 2I6, 322; IV/153, 166,174, 189,194,196, 201, ?04, 300, 321, 34R; V/46,153 HARUSAME, japonský torpédoborec, II/l98; III/125, 322; IV/154; V/51 HARVESTER, britský torpédoborec, I/247; III/ 205; V/79, 88, 201 HASTY, britský torpédoborec, I/184, 213, 227229. 231; II/267; III/46, 59; V/37, 80, 200 HAŠIDATE, japonský dělový člun, II/179; V/61, 170 437 tjATAKAZE, japinský torpédoborec, II/208; V/50 HAVANT, hritskv torpédoborec, I/135; V/201 HAVEL, německ:í minolovka, I/130; V/108 HAVELOCK, britský torpédohorec, I/120, 302; IV/102; V/94, 2(ll IiAVOCK, britskv_ torpédohorec,1/110,111,184, 2I3, 218, 219, ?27, 229; II/I02; III/46, 49, 50, 52, 320; V/37, 75, 83, 200 "I Iavre Maru", jalonská obchodní lod, IV/217 HAWKINS, britský těžký křižník, IV/81; V/194 "Haxby", hritská ohchodní lod, I/267 "Hayhurn Wyke", hritská ohchodní lod, IV/230 HAYNSWORTH (DD 700), americký torpédohorec, IV/28.5, 54; V/161 IJAZELWOOD (DD 531), americký torpédoborec, IV/292, 354; V/159 HEBE, hritská miiulovka, III/54, 57; V/88 HE(:TOR, britský pomocný křižník, II/222; V/220 HEERMANN (DD 532), americký torpédoborec, IV/193, 203: V/56,159 "Helen", finská obchodní lod, III/t78 HELENA (CL 50), americký lehký křižník, II/ 154. 156; III/l0i-107, 113. 120, 121. 124-126, 217, 2.55; V/56, I53 "Helga", německá ohchodní lod, IV/52, 341 HELIOTROPE, britská korveta, I/246; V/213 HELLl, řecký křižník, Il187, 200; V/36,136 HELM (DD 388), americký torpédoborec, II/ 150; I II/88, 93; I V/277; V/55,1 S6 HENLEY (DD 39I ), americký torpédohorec, III/ 276; V/S8, l56 "Henny", německá obchodní lod, IV/345 HENRI POIN(ARÉ, francouzská ponorka, III/ l 96; V/21, 39 "Henry B. Plant", imerická obchodní lod, IV/239 "Henry Bacon", americktí obchodní lod, IV/244 "Henry Miller". americká obchodní loď, IV/242 HERBERT (DD 160/APD 22), americký torpédohorec, IV/277; Vl1.55 HEREWARD, britský torpédoborec, I/130, 204, 213, 228, 229, 23I, 234; V/34, 36, 200 HERMANN KLTNTE (Z 19), německý torpédoborec, I/98,111,114; V/75 HERMANN SCHOEMANN (Z 7), německý torpédoborec, II/53; III/36; V/75 HERMANN VON WISSMANN, německá eskortní loď, IV/345 HERMES, britská letadlová loá, I/43, 75, 77,159, 237, 294, 295; II/220, 222, 223; IV/321; V/193 HERMES, německý torpédoborec, viz ZG 3 HERMIONE, britský protiletadlový křižník, I/ 280; II/88, 239; I II/58, 60, 63; V/37, 83,196 HERO, britský torpédoborec, I/99,113,114,184, 228, 229, 231; III/46, 70; V/79, 90, 91, 200 HERON (AVP 2), americká mateřská loá hydroplánů, II/131 HERRING (SS 233), americká ponorka, IV/67, 217, 221; V/59,167 HESPERUS, britský torpédoborec, I/120; V/80, 82, 83, 86, 20I HEYTHROP, hritský eskortní torpédoborec, III/ 46, 63; V/92, 204 HEYWOOD L. EDWARDS (DD 663), americký torpédohorec, IV/192, 277; V/160 HIBIKl, japonský torpédoborec, IV/167; V/51 HIBISCllS, hritská korveta, I/246; V/213 HIDDENSEE, německá cisternová loá, IV/252 HIEI, japonská hitevní lod, I/13; II/125, 221, 244, 269; III/96, 97, 112, ll9, 120, 123-126, 133, 220, 323; IV/321; V/46,153,155-1.57 HIGHLANDER, britský torpédohorec, I/247; V/ 79, 201 HIJÓ, japonská letadlová lod, III/109-111; IV/ 1.53,167,169,170,173,174, 321, 347; V/47 HIJODORI, japonská torpédovka, II/179; IV/ 219; V/53,167 "Hijoši Maru", japonská obchodní loď, II/269 "Hikošima Maru", japonská cisternová loá, IV/ 304 HILARY, britská velitelská loá, IV/91; V/226 HIPPER viz ADMIRAL HIPPER HIRADO, japonská fregata, IV/218; V/59,167 HIRJÚ, japonská letadlová loá, I/26; II/125,144, 145,169,189,190, 211, 244, 251, 253, 259-261, 266; IV/321; V/11, 46,151 .,Hiro Maru", japonská cisternová loď, II/229 HIROKAWA MARU, japonská transportní loá, I I I/323 HJtÍGA, japonská bitevní loá, II/124, 244; IV/ 189,193, 206-208, 210, 300, 321, 348; V/46 HOBART, australský lehký křižník,1/45; II/192, 197, 230; III/88, 276; V/11 "Hobbs Victory", americká ohchodní loá, IV/354 HOBSON (DD 464), americký torpédoborec, IV/81,106, 291, 354; V/91,1S7 "Hegh Silverdawn", norská obchodní loá, III/ 213 HOEL (DD 533), americký torpédoborec, IV/ 193, 203, 204; V/159 "Hohenfreiburg", německý lamač hlokády, III/ 240, 241 HOKAZE, japonský torpédoborec, IV/350; V/ 50,168 "Hokkai Maru", japonská obchodní lod, II/269 "Hokkó Maru", japonská obchodní loá, III/275 HOKOKU MARU, japonský pomocný křižmk, II/239; III/153; V/62 "Hokusan Maru", japonská obchodní lod, III/ 325; V/166 HOLLAND (AS 3), americká doprovodná loá ponorek, II/164 HOLLANDIA (CVE 97), americká eskortní letadlová loď, IV/277; V/152 HOLLYHOCK. britská korveta, II/223; V/213 "Holmwood", britská obchodní lod, I/270 "Honan Maru", japonská cisternová lod, IV/305 HONOLULU (CL 48), americký lehký křižmk, II/156, 248; III/135-138, 255, 256; IV/189; V/ 153 "Honomu", americká obchodní lod, III/166 438 HOOD, hritský bitevní křižník, I/13, 43, HH, 156, 158, 273, 276, 27H-282, 286, 321, 323; IV/322, 366; V/18,192 "Hoosier", americká obchodní lod, III/168 "Horace Bushnell", americká obchodní lod, IV/ 245 "Horace Gray", americká obchodní lod, IV/244 HORACE H. BASS (DE 691/APD 124), americký eskortní/transportní torpédoborec, IV/ 291; V/57,176 HORNET (CV 8), americká letadlová lod, II/ 143, 226, 227, 229, 237, 246, 247, 256, 257, 260, 263, 265; III/102, 104, 105, 110-114, 116-11H, 220,286,322,323;IV/322,347; V/48 HORNET (CV 12), americká letadlová locf, IV/ 65, 165,167, 173, 174, 1H7, 193, 270, 279, 2H9, 299, 347; V/49 "Hosen Maru", japonská cisternová lod, IV/305 HOSTILE, britský torpédoborec, I/110,111; V/200 HÓŠÓ, japonská letadlová loá, II/124, 244, 252; V/46 HOTSPUR, britský torpédoborec, I/110, 213, 227-229, 234, 238; V/37, 80, 200 HOUSTON (CA 30), americký těžký křižník, II/ 131,189,190,193,198-201, 206, 208, 209, 270; III/322; V/153 HOUSTON (CL 81 ), americký lehký křižník, IV/ 166,186,l87; V/154 HOWE, britská bitevní loď, III/23H, 290, 294, 299, 309; IV/279, 280, 297, 355; V/192 HOWORTH (DD 592), americký torpédoborec, IV/27H, 285, 354; V/160 HUBBARD viz JOSEPH C. HUBBARD HUDSON (DD 475), americký torpédoborec, IV/27H, 291; V/55, 57,159 HUGH W. HADLEY (DD 774), americký torpédoborec,IV/27H,293,354; V/162 HUGHES (DD 410), americký torpédoborec, II/ 247, 264; III/112; V/157 HULL (DD 350), americký torpédoborec, IV/ 215, 349; V/155 HUMMEL, německá protiletadlová loá (luftwaffe), IV/253 HUMPHREYS (DD 236/APD 12), americký torpédoborec, IV/278 V/155 HUNTER, britská eskortní letadlová loá, III/294, 296; V/193 HUNTER, britský torpédoborec, I/110, 111; V/ 75,200 "Huntsman", britská obchodní loď, I/77 HURON, kanadský torpédoborec, IV/99; V/70, 75 HURST CASTLE, britská korveta, IV/135; V/89, 214 HURWORTH, britský eskortní torpédoborec, III/301; V/90, 204 HUTCHINS (DD 476), americký torpédoborec, IV/192,199, 278, 292; V/51,159 HYACINTH, britská korveta, I/227, 229; V/36, 37, 213 HYDARABAD, hritská korveta, III/174,175; V/ 8H,213 HYDRA viz IDRA HYMAN (DD 732), americký torpédohorec, IV/ 27H. 285, 354; V/161 HYPERION, britský torpédoborec, I/99, 184, 200; V/30, 36, 200 HYTHE, britská minolovka, III/54; V/86, 217 CHACAL, francouzský torpédoborec, I/131; V/19 CHAMBLY, kanadská korveta, II/69; V/71, 89 CHANDELEUR (AV 10), americká mateřská locf hydroplánů, IV/278 CHANDLER (DMS 9/AG lOH), americký minolovný torpédohorec, IV/220; V/55,163 "Chant", americká obchodní 1od, III/57 CHANTI(LEER, hritská šalupa, IV/364; V/210 CHARKOV, sovětský torpédoborec, II/43-45, 49; III/74,181, 305; V/139 ČHARLES AUŠBURNE (DD 570), americký torpédohorec, III/262, 266; V/50, 52, 53, 62, 160 CHARLES J. BADGER (DD 657), americký torpédoborec, IV/278, 287; V/160 CHARLES LAWRENCE (DE 53/APD 37), americký torpédoborec, IV/278; V/171 "Charles Morgan", americká obchodní lod, IV/ 104 "Charlotte Schliemann", německá zásobovací loá,1/258; III/213 CHARR (SS 32H), americká ponorka, IV/305; V/ 49,169 CHARYBDIS, britský protiletadlový křižník, III/54,193, 288, 294, 296; V/196 CHASER. britská eskortní letadlová loá, IV/23, ; V/H6, 88, 97,193 "Chauser", britská obchodní lod, Il/78 CHEBOGUE, kanadská fregata, IV/139; V/71, 99 CHENANGO (CVE 2H), americká eskortní letadlová Inď, III/195; IV/61, 277: V/55,152 CHESTER (CA 27), americký těžký křižník, II/ 131, 216, 230, 270; IV/193, 270, 272; V/153 CHEVALIER (DD 451), americký torpédoborec, III/259, 260; V/52, V/158 CHEVALIER PAUL, francouzský torpédoborec, I/23H; V/19 CHICAGO (CA 29), americký těžký křižmk, II/ 131, 230; III/H8, 90, 91, 218, 219, 221, 323; V/ 153 CHICAGO (CA 136), americký těžký křižník, IV/299: V/153 CHIDDINGFORD, britský eskortní torpédoborec, II/61; V/204 CHILDS (AVD 1), americká mateřská loá hydroplánů, II/131 CHIMO (ACM 1), americká pomocná minonoska, IV/36 "Chisone", italská obchodní loá, III/191, 232 CHONBLIRI, thajská torpédovka, I/293; V/191 439 "(hristopher Newlxrt",rmerická obchodní lod III/164 ,.Chrobry", polská transportní lod,1/120 I l,japonská ponorka,111/112, 218; V/54 I 2, japonská ponorka, III/1 I2; V/54 ( 3, japonská ponc,rka, ll/225; III/112, I39; IV/ 365; V/54 I 4, japonská ponor-ka, III/112,134, 323; V/54, I66 I 5, japonská ponorka, II/225; III/112; IV/167, 220; V/.54 I 6, japonská ponorkr, II/?25; IV/220, 36.5; V/54 I 7, japonská ponorktr, II/126, 225; III/I 12, 229; V/ 54 I 8, japonská ponorka,11/126; I V/141, 291, 340; V/ 54 I 9, japonská ponnrka, I/31; II/l26, 245; III/97, I 12, 229; V/55 1 10, japonská ponnka,11/126, 240, 276; IV/167, 220, 365; V/55 1 11, japonsktí ponorka, II/143; III/97, 27(; IV/ 365; V/.55 I 12, japonská ponorka, IV/220; V/55 I 15, japonská ponirka, 1/31; II/245; III/97, 112; V/55, l 57 I 16, japonská poncrrka, II/126, 143, 240; III/323; IV/220; V/56 I 17, japonská ponorka, II/245; III/97,112,134; V/ 55 I I8, japonská ponorka. II/126,143, 240; V/56,166 I 19, japonská ponorka, II/125, 245; lll/97, 103; I V/323, 365; V/55,1 S 1 I 20, japonská ponorka, ll/126, 143, 240; I11/323; I V/365; V/56 I 21, japonská ponurka, II/125; 111/112, 323; IV/ 36.5; V/55, ISf, 122, japonsktí ponorka. II/126,143; V/56 I 23, japonská ponor-ka, II/125; V/55 124, japonská ponorkr, II/126, 143; III/l 12, 229, 323; V/56 I 25, japonská ponorka, II/245; III/142, 24.5; V/55, 141,167 I 26, japonská ponorka, II/126, 245; III/97, 10 2, 126; IV/340, 365; V/55,153 I 27, japonská ponorka, III/214, 276; IV/340, 365; V/55 129, japonská ponor-ka, IV/220, 365; V/55,168 I 30, japonská ponorka, II/239, 240; V/56 I 31, japonská ponorka, III/97,112, 229; V/56 I 33, japonská ponorka, III/97; IV/220; V/56 I 37, japonská ponorka, III/214; IV/220, 340; V/56 I 38,japonská ponorka, IV/167, 220; V/56 I 39, japonská ponorka, III/276; V/56 I 41, japonská ponorka, IV/211, 220; V/56 I 42,japonská ponorka, IV/68; V/56,168 I 44,japonská ponorka, IV/270; V/56 I 45, japonská ponorka, I V/220; V/56 146, japonská ponorka, IV/220; V/56 I 47, japonská ponorka, IV/220; V/56 I 52, japonská ponorka, III/276; V/56 I 53,japonskí ponorka, IV/167, 306; V/56 154.japonská ponorka, IV/220; V/S6 I 55,japonská ponorka, IV/220; V/56 I 56,japonská ponorka, IV/220, 365; V/56 I SH, laponská ponorka, IV/306. 365; V/56,153 I 60,japonská ponorkr, II/182; V/54 I 72, japonská ponorka, II/143; V/.55 I 76,japonská ponorka, I/3l; V/55 I 121, japonská ponorka, II/245; III/97; V/54 I 122, japonská ponorka, II/245; III/97; V/54,168 I (23, jrponská ponorka, II/245; III/97,102; V/54 I 124, japonská ponorka, II/182; V/54 I 156, japimská ponorka, II/24.5; V/54 1 157, japonská ponorka, II/245; V/54 I I58, japonská ponorka, II/174, 245; V/54 I 159, japonská ponorka, II/245; V/54 I 162, japonská ponorka, II/24.5; IV/340; V/54 I 164, japonská ponorka, II/245; V/54,166 I 165,japonská ponorka, II/173,174; IV/340; V/55 I 166,japonská ponorka, II/180, 24.5; IV/219; V/55 I 168, japonská ponorka, II/245, 264; IV/323, 365; V/55.151,168 1 169, japonská ponorka, II/245; V/55 I 17l,japonská ponorka, II/245; V/55 I 172, japonská ponorka, III/112; V/5.5 1 174, japonská ponorka, II/245; III/97, 112, 274; V/.55 I 17.5, japonská ponorka, II/245; III/97, l12, 272, 276; IV/365; V/55 I I76, japonská ponorka, III/112, 275; IV/220; V/ 55.167 I 177,jaopnskí ponorka, IV/220; V/55 I 184, japonská ponorka, IV/167, 220; V/55 I 185, japonská ponorka, IV/167, 220; V/55 I 36l,japonská ponorka, IV/291; V/56 1364, japonská ponorka, IV/220; V/57 I 365,japonská ponorka, IV/220; V/57 1368,japonská ponorka, IV/270; V/57 I 370, japonská ponorka, IV/270; V/57 ICARllS ( WPC 110), americký hlídkový kutr lISCG, III/21; V/86,188 ICARUS, britský torpédoborec, I/72, 113, 114; III/209; IV/238; V/79, 94, 99, 200 ICUKUŠIMA, japonská minonoska, II/725; IV/ 154, 218; V/62,123 IDAHO (BB 42), americká bitevní locf, II/71; III/ 229, 270; IV/59,159, 272, 277, 283; V/150 IDRA, řecký torpédoborec, I/226; V/136 IERAX, řecký torpédoborec, I/230; V/136 IKAZUČI, japonský torpédoborec, II/209; III/ 125,126, 226; IV/68; V/51,168,194 IKI, japonská fregata, IV/68; V/59,168 IKOMA, japonská letadlová loá, IV/300; V/66 IKU-TURSO, finská ponorka, III/179; V/16,142 ILEX, britský torpédoborec, I/184, 213, 231, 238; V/30, 37, 38, 79, 200 ILLUSTRIOUS, britská letadlová loá, I/26,184, 189. 190, 202, 204, 205, 209; II/239; III/286, 287, 294, 296; IV/69, 215, 216, 279, 280, 296, 339, 342, 355; V/22, 53, 64,193 440 ILMARINEN, finská pobřežní obrněná lod, II/ 36, 39: V/16 ILTIS, německá torpédovka,1/16; III/26; V/76, 78 IMOGEN, britský torpédoborec, I/65; V/79, 200 IMPERIAL, britský torpédoborec, I/117, 234; V/ 200 IMPERO, italská bitevní lod, I/25; IV/247; V/30 IMPETUOSO, italská torpédovka, III/299: V/35 IMPLACABLE, britská letadlová lod, IV/128, 137, 300, 355; V/98,193 IMPULSIVE, britský torpédoborec, I/72; III/209; IV/23; V/88, 200 INAZUMA, japonský torpédoborec, III/125, 129,141, 226, 227; IV/342; V/.51, l67 INCONSTANT, britský torpédoborec, IV/102; V/87, 94, 201 INDEFATIGABLE, britská letadlová locf, IV/ 127-129, 279, 280, 296, 297, 301, 355; V/192 INDEFATIGABLE, britský bitevní křižník, I/279 INDEPENDENCE (CVL 22), americká letadlová lod, III/265, 269, 270, 272; IV/193, 201, 206, 279, 289, 349; V/I51 India", norská cisternová lod, III/214 INDIANA (BB 58), americká bitevní lod, III/ 135, 216; IV/S8, 59, 159, 166, 169, 270, 271, 279, 283, 289, 299: V/150 INDIANAPOLIS (CA 35), americký těžký křižník, II/131, 248; III/226, 270; IV/164-166, 271, 272, 276, 277, 284, 306, 349; V/.56,153 INDOMITABLE, britská letadlová loá, II/136, 177, l82, 220, 239; III/45, 184, 185, 290, 292, 294; IV/215, 216, 279, 280, 297, 298, 312, 342, 355; V/23,193 INDOMITABLE, britský bitevní křižník, I/301 INDUS, indická šalupa, I/I44; V/28 "Indus", britská obchodní lod, IIIIl S2 "Inge Christophersen". německá obchodní locl, I V/345 "Inger Johanne", německá obchodní lod, IV/34.5 "Inger TofY`, hritská obchodní locf, IV/240 INGLEFIELD, britský torpédoborec, I/6.5, 161; III/209; IV/16; V/22, 79, 200 INGRAHAM (DD 694), americký torpédoborec, IV/277, 292, 354; V/161 INTREPID (CV 11), americká letadlová loá, IV/ 58-60, 187, 193-196, 206, 211, 212, 279, 280, 289, 291, 349, 354; V/151 INTREPID, britský torpédoborec, I/72, 90, 132; III/301, 326; V/79, 200 INVICTA, britská výsadková loď, III/154 INVINCIBLE, britský bitevní křižník, I/279 "Ionia", německá obchodní loá, I/125 IOŠIMA, japonský lehký křižmk, IV/218; V/49, 167 IOWA (BB 61), americká bitevní loď, I/25; IV/ 58, 60, 159, 166, 169, 193, 197, 206, 300, 366; V/150 IPSWICH, australská eskortní minolovka, IV/46; V/12, 58 "Irene", německý lamač blokády, III/241 IRIDE, itilská ponorka, I/200, 201; V/37 "Iridio Mintovani". italská obchodní locf, II/94 IRIS, francouzská ponorka, III/197; V/22 "Ironclad, hritská obchodní lod, III/168 IRON Dll KE, britská bitevní lod, I/300 IRWIN (DD 794), americký torpédoborec, IV/ 277; V/l61 ISAAC SWEERS, nizozemský torpédohorec, I/ 130; I1/99: III/44,196; V/30, 88,122 ISABEL I PY 10), americký dělový člun, II/211 ISE, japonská hitevní lod, II/124, 244; IV/189, 193, 206-20H, 210, 300, 321, 348; V/46 "Iserlohn", německá obchodní lod, I/221 ISHERWOOD (DD 520), americký torpédoborec, IV/278, 291; V/1.59 ISIS, britský torpédoborec, I/227-229, 238; III/ 236: V90, 200 "Isle de France", francouzská pasažérská loá, lll/ 149 ISOKAZE, japonský torpédoborec, III/97, 112, I 13. 2I9, 259, 260; IV/167,194. 201, 289; V/51 ISONAMl, japonský torpédoborec, III/141, 224, 230; V/50 "Istria", italská obchodní loď, III/189 ISUZU, japonský lehký křižník, II/126, 179; III/ 112,1?9; IV/189,193, 207, 305; V/49 "Isuzugawa Maru", japonská obchodní loá, III/ 274 ITALIA. italskí bitevní lod (ex LITTORIO), III/ 299; V/30 ITIiLJRIEL, britský torpédoborec, III/55,185; V/ 38, 20I ITC.HEN. britská tregata, III/284; V/93, 211 IVANH()E, britský torpédoborec, I/72, 90, 170: V/79. 00 IWATE.japonský obrněný křižník, I1I126; IV/ 300; VI4B IZUMO, japonský obrněný křižník, IV/300; V/48 JACK (SS 259), americká ponorka, IV/68, 166; V/168 JACKAl, britský torpédoborec, I/222, 238; III/ 53; V/200 JACOB JONES (DD 130), americký torpédoborec, III/19; V/91,154 JACOB VAN HEEMSKERCK, nizozemský lehkv křižník, I/130; II/220; III/240; Vl122 "Jacobus Fritzen", německá obchodní loá, III/179 JAEJAMA, japonská minonoska, II/125; V/62 JAGUAR, hritský torpédoborec, I/134; II/102; III/63; V/92, 200 JAGUAR, francouzský torpédoborec, I/132; V/19 JAGUAR, německá torpédovka, III/41; IV/94, 100,101; V/76,128 JAJOI, japonský torpédoborec, III/97,100,141; V/ 50 JAHA(fI, japonský lehký křižník, IV/167, 189, 194,196, 201, 209, 287, 289, 348; V/49 JAKOV SVERDLOV, sovětský torpédoborec, II/30, 32; V/139 441 JALLAO (SS 368), americká ponorka, IV/208, 305; V/49,169 JAMACUKI MARlI, japonská transportní lod, I I1/323 "Jamaguči Maru", japonská rybářská loá,1 V/305 JAMAGUMO, japonský torpédoborec, II/186; III/106; IV/154,1(,7,194,198, 349; V/51,166 JAMAICA, britský lehký křižník, II1/170, 174, I 7.5,193, 194, 312, 313, 3l6; I V/23, 125; V/74, 196 JAMAKAZE, japonský torpédoborec, II/186, 198, 209; V/51,12d,165 "Jamaoka Maru", japonská obchodní lod, IV/350 JAMAŠIRO, japonská bitevní loá, II/124, 244; IV/189,194,198,199, 322; V/46 "Jamaširo Maru", japonská obchodní loá, IV/272 JAMATO, japonská bitevní lod, I/24, 26; II/I 18, 124, 243, 244, 250, 261, 262, 271; I II/96, 1 l 1, 112, 216, 276, 323;1 V/153,154, 166,189,191, f% i9 ZDI-2D4, 208, 2I9, 280, 287, 289, 321, 346, 348, 366; V/46 JAMAURA MARU, japonská transportní lod, III/323 "James Eagan Layne". americká obchodní loá, IV/239, 350 "James Stowe", norská cisternová lod, I/144 "James W. Nesmith", americká obchodní loá, IV/ 240 JANAGI, japonská eskortní torpédovka, IV/299; V/54 "Janeta", britská obchodní lod, IV/140 JANTINA, italská ponorka, II/92; V/36 JANUS, britský torpédoborec, I/116, 213, 221, 238; IV/13; V/32, 34, 200 JARVIS (DD 393), americký torpédoborec, III/ 85, 90, 94, 321; V/156 JASON, britská minolovka, I/246; V/216 JASTRZAB, polská ponorka, III/37; V/133 JAVA, nizozemský lehký křižník, II/137, 192, 194,198,199, 206, 207, 269; III/322; V/122 J AV ELIN, britský torpčaoboxec,1V I99, V I34, 41, s, zon JEAN BART, francouzská bitevní loď, I/23,138, 155; III/195; IV/12; V/18 JEAN DE VIENNE, francouzský lehký křižník, I/75; III/196; V/19, 3l "Jean Nicolet", americká obchodní loá, IV/141, 345 JEANNE DARC, francouzský školní křižník, I/ 155; V/19 JED, britská fregata, III/209, 210; V/83, 85, 210 JENKINS (DD 447), americký torpédoborec, III/ 255; V/58,158 JEREVAN, sovětský torpédoborec, II/45; V/149 JERSEY, britský torpédoborec, Il72, 222; V/200 JERVIS, britský torpédoborec, I/213, 218, 219, 221, 231; II/103, 104; III/46, 53, 301; IV/14, 365; V/32, 34,107, 200 JERVIS BAY, britský pomocný křižník, I/271; V/ 220 JOFFRE, francouzská letadlová loá, I/26; V/26 "John A. Johnson", americká obchodní lod, IV/ 220 JOHN C. BUTLER (DE 339), americký eskortní torpédoborec, IV/193, 203, 277; V/175 JOHN D. EDWARDS (DD 216), americký torpédoborec, II/192,194,198; V/155 JOHN D. FORD (DD 228), americký torpédoborec, II/1H8,194,198; V/15.5 JOHN D. HENLEY (DD 553), americký torpédoborec, IV/277; V/159 "John R. Park", americká obchodní lod, IV/239, 350 "John Witherspoon", americká obchodní lod, III/ 166 JOHNSTON (DD 557), americký torpédoborec, IV/193, 203; V/55,159 "Jonas Lie", americká obchodní lod, IV/3.50 "Joseph He wes ", americká obcbodni lod lll/y5 JOSIF STALIN, sovětský ledoborec, III/307 "Josif Stalin", sovětská pasažérská lod, II/40 "Jošida Maru", japonská obchodní lod, f V/68 JÚBARI, japonský lehký křižník, II/125, 169, 217; III/88, 91, 93, 94, 265, 321; IV/68, 69, 366; V/49,167 JÚDAČI, japonský torpédoborec, II/198; III/102, 123-126, 322; V/51 JÚGIRI, japonský torpédoborec, III/101, 102, 266; V/50 JÚGURE, japonský torpédoborec,111/256; V/51 JÚGUMO, japonský torpédoborec, III/96, I12, 141, 219, 260; V/52,158 JUKIKAZE, japonský torpédoborec,11/198, 277; III/112, 123, 125, 219, 224, 256; 1 V/167, 194, 201; V/51 JUMNA, indická ,"salupa, II/21 l; IV/46; V/28, 58 "Jumna", britská obchodní lod, I/272 JÚNAGI, japonský torpédoborec, III/88, 89, 94, 25.5, 260; IV/167, 350; V/.50,170 JUNEAU (CL 52), americký lehký (protiletaďlový) křižník, IlIIll2,120,121,124-126,143, 323; IV/365; V/55, I53 JUNIPER, britský trawler, I/122; V/214 JUNO, britský torpédoborec, I/230, 231, 302; V/ 200 JUNON, francouzská ponorka, III/158; V/22 JUPITER, britský torpédoborec, II/136,182,197, 198, 201, 204, 205, 269; V/54, 200 JURA, japonský lehký křižník, II/124, 180, 208, 244; III/96; V/49 JUSTIFIED, britská minolovka, III/57 "Juzan Maru", japonská obchodní loá, IV/305 JÚZUKI, japonský torpédoborec, II/230; III/140, 141; V/50 K 1, německý dělový člun, I/130; V/107 K 3, německý dělový člun, I/130; V/107 K 3, sovětská ponorka, II/38; V/144 K 12, nizozemská ponorka, II/178; V/123 K 13, nizozemská ponorka, II/179; V/123 442 K 14, nizozemská ponorka, II/180; IV/366; V/123 K 16, nizozemská ponorka, II/178,180; V/123 K 17, nizozemská ponorka, II/171,178; V/123 K 18, nizozemská ponorka, II/186; V/123 K 21, sovětská ponorka, III/168; V/144 K 22, sovětská ponorka, III/245; V/I44 K 23, sovětská ponorka, III/76; V/144 K 51, sovětská ponorka, IV/252; V/144 K 52, sovětská ponorka, IV/252, 352; V/144 K 56, sovětská ponorka, IV/148; V/144 KACURAGI, japonská letadlová loá, IV/175, 300; V/47 "Kacuragi Maru", japonská obchodní loď III/143 "Kacukawa Maru", japonská obchodní loá, IV/ 217 KADASHAN BAY (CVE 76), americká eskortní letadlová loá, IV/192, 265; V/152 KAGA, japonská letadlová loď, I/13, 26; II/125, 144,145, 244, 251, 253, 254, 258, 261, 270, 278, 279; III/321; IV/321; V/46 Kaganovič", sovětský ledoborec I/270 KAGANOVIČ, sovětský těžký křižník, IV/356; V/139 KAGERÓ, japonský torpédoborce, III/97, 112, 132,133,135,136,141, 224; IV/367; V/51 Kaihó Maru", japonská obchodní loá, IV/305 KAIJÓ, japonská eskortní letadlová loá, IV/300; V/47 KAISER, německá minonoska, II/23, 29; III/67, 243; V/119 KAJMAKČALAN, jugoslávský torpédový člun, I/225; V/68 KAKO, japonský těžký křižník, II/125, 229; III/ 88, 90-94, 321; V/Il, 48 KALEV sovětská ponorka, II/30, 38; V/144 KALININ, sovětský těžký křižník, IV/356; V/139 KALININ, sovětský torpédoborec, II/31, 32; V/140 KALININ BAY (CVE 68), americká eskortní letadlová loá, IV/193, 203, 205; V/152 KALK (DD 611), americký torpédoborec, IV/ 346; V/158 KAMIKAWA MARU, japonská mateřská loá hydroplánů, I/124, 180, 229, 244, 230; IV/218; V/47 KAMIKAZE, japonský torpédoborec, IV/302, 303; V/50 KAMOI, japonská zásobovací loá, IV/304 KAMOI MARU, japonská transportní loá, III/ 143 KANDAHAR, britský torpédoborec, I/144, 227229, 231, 233, 235; II/102; V/38,200 KANIMBLA, australský pomocný křižník, I/269; II/14 KARANJA, britská výsadková loá pěchoty, III/ 196 KÁRKAS, íránská hlídková loá, II/14; V/29 KARL GALSTER (Z 20), německý torpédoborec II/53. IV/255; V/75 KARLSRUHE, německý lehký křižmk, I/38, 98, 105,109,126; V/74 "Karmt", norská obchodní loá, IV/241 KASADO, japonská fregata, IV/68; V/59 KASASA(I, japonská torpédovka, II/179; V/53, 167 KASHMIR, britský torpédoborec, I/222, 233; V/ 79,200 KASUGA, japonský obrněný křižmk, IV/300; V/ 48 KASUMI, japonský torpédoborec, III/142; IV/ 194, 289; V/51 KAŠII, japonský lehký (školní) křižník, II/124, 171; IV/266; V/49 "Kašii Maru", japonská obchodní loá, II/165 KAŠIMA, japonský lehký (školní) křižník, II/ 228; V/49 "Kašima Maru", japonská obchodní loď, III/274 "Kašimasan Maru", japonská obchodní loď, IV/ 217 KAŠINO, japonská muniční loá, III/143 KATORl, japonský lehký (školní) křižník, II/ 216; I V /60; V /49 "Katori Maru", japonská obchodní loá, II/269 KATSONIS, řecká ponorka, I/230; V/137 , Katy", norská cisternová loá, IV/242 KAWAKAZE, japonský torpédoborec, II/198 209; III/95, 97,112,135,138,141, 219, 257; V/ 51,156 KAZEGtlMO, japonský torpédoborec, III/96, 112,14t, 219, 260; IV/346, 350; V/52,167 KEARNY (DD 432), americký torpédoborec, II/ 72; V/157 KEIŠÓ MARU, japonská transportní loá, III/260 KEITH, britský torpédoborec, I/135; V/90,198 KELLY, britský torpédoborec, I/117, 222, 233; V/ 200 KELVIN, britský torpédoborec, I/222, 235; III/ 46; V/34, 41, 200 "Kem", německá obchodní loá, I/125 KEMPENFELT, britský torpédoborec, IV/216; V/202 KENBU MARU, japonská transportní loá, III/ 325 KENDALL C. CAMPBELL (DE 443), americký eskortní torpédoborec, IV/277 V/175 "Kenniči Maru", japonská obchodní loá IV/350 KENOGAMI, kanadská korveta, II/69; V/71 KENT, hritský těžký křižník, I/45; III/37, 238, 312; IV/128,130; V/106,111,194 Kentucky", americká cisternová 1oá III/57 KENYA, britský lehký křižník, I/280; II/60, 88; III/37, 54, 57,185,186; IV/215; V/196 KEOKUK (AKN 4), americká zásobovací loá, IV/274 KEPPEL, britský torpédoborec, III/162, 284; IV/ 23; V/83, 86, 87, 93,198 KERSAINT, francouzský torpédoborec, I/155; III/196; V/19 "Kertesono", nizozemská obchodní lod I/268 KETE (SS 369), americká ponorka, IV/305; V/ 169 443 KHARTOIJM, hritský torpédoborec, I/I44; V/ 3H, 200 KHEDIVE, hritskí eskortní letadlová lod, IV/ 3(l2; V/193 "Khedive Ismail", hritská transportní lod,1/22H KIDD (DD 66I), americký torpédoborec, IV/ 290: V/160 KIJEV, sovětský tirpédohorec, II/45; V/149 KIJOKAWA MARLI, jtponská mateřská lod hydrnplánů/transportní lod, V/47 KIJONAMl, japonský torpédoborec, III/256; V/.52 KI,IOŠIMO,japonský torpédoborec, IV/194. l96, 214; V/.52 KIJOZUMI MARU, japonský pomocný křižník, IV/60, 67: V/62 ,.Kiku Maru", japonská obchodní lod, III/134 Kf KIlZLlKl, japonký torpédoborec, II/2.30; V/50 KILKIS, řecká řad.ivá lod, I/226; V/136 KILLEN (DD .593), americký torpédohorec, IV/ 192,199, 211; V/160 KILMARNOCK, hritská korveta, IV/42; V/94, 214 KILTY (DD 137/APD 15), americký transportní torpédoborec,1 V/277; V/I i4 KIMBERLEY (DD S21), americký torpédoborec, IV/27H; V/I 9 KIMBERI.EY, hrilský torpédohorec,1/113, 227229, 294; V/3I, 2U0 KIMIKAWA MARIl, japonská mateřská lod hydroplánů/transportní lod, IV/21H; V/47 "King Edgar", britská obchodní lod, IV/350 KING (iEOR(E V, hritská bitevní lod, 1/23, 273, 277, 2H0, 2H1, 2H4-286; 11/.SH, 135; Ill/34, 37, 5H, 170, 174. 23H, 290. 294. 299, 309, 320; IV/122, 279, 297. 29H, 300, 301, 366; V/74,192 KINGSTON, britský torpdohorec, 1/144, 227229, 231, 233; Ill/45, 46, 49. 50. 52: V/3H, 79, 200 KINRJLl MARU, japonská transportní lod, III/ 97,101 KINLI, japonský lehký křižník, II/174; IV/154. 190,194, 34H; V/d9 KINLlGASA, japonský těžký křižník, II/125, 229; III/HH, 91, 92, 96, 106-109, 119, 120, 12H, 129, 321; V/11, 48 KINLlGAWA MARU, japonská transportní lod, III/323 KIOS, řecká torpédovka, I/226; V/137 KIPLING, britský torpédoborec, I/222, 233; III/ 46, 53; V/H0, 200 KIRI, japonská eskcirtní torpédovka, IV/193; V/ 53 KIRIŠIMA, japonská bitevní lod, II/125, 221, 244, 269; III/96, 97, 112, 119, 120, 123, 126, 128,132,133; IV/322, 366; V/46,153,155,157 KIRIŠIMA MARLl, japonská transportní lod, I I I/274 KIROV, sovětský těžký křižník, II/16, 20, 26, 27, 30, 31, 34, 35; III/67; IV/4H, 142, 249, 367; V/ 139 KISARA(iI, jtjponský torpédohorec, II/169; V/50 KISO, japonský lehký křižník, II/126, 245; IV/ 212: V/49 KIŠINAMI, japonský torpédohorec, IV/I66,191, I 94, 20I, 21 H, 350; V/52,167 KITAKAMl, japonský lehký křižník, II/I24, 244; IV/190,194, 300; V/49 KITE, hritská šalupa, III/209; IV/125, 127; V/H3, H6. HH, 210 KITKUN BAY (CVE 71), americká eskortní letadlová lod, IV/I93, 20 3, 204, 265; V/4H,152 KIWl, novozélandský trawler, III/2IH; V/54,132 KJELL, norská torpódovka, I/90, 91; V/12H KJl7KUSE1 MARLl, japonská transportní lod, III/32.5 KJIÍŠÚ MARU. japonská transportní lod, I11/ I09, 322 KLJIlZ, sovětská minolovka, II/40 KNĚCHT, sovětská minolovka (TŠČ 209), II/29; V/I46 KOELLNER viz ERICH KOELLNER "Kogan Maru", japonská obchodní lod, IV/350 KÓKOKU MARLI, japonská transportní lod, III/325 KOKUJÓ MARU, japonská cisternová lod, IV/ 167 KLN, německý lehký křižník, I/49, 69, H7, 98, 106: 11/21. 33, 37; III/170, 172, 174, 23H: IV/ 236, 249; V/74 KOMENDANr PILSIlDSKl, polský dělový člun,1/51; V/134 KOMET, německý pomocný křižník, I/26H; II/7H, HO-H3; III/25,152,15H, 21.5; V/120 KOMINTERN, sovětský křižník, II/45; V/139 KONDOR, německá lorpédovka,1/9H,104; V/76 KONGO, japonská bitevní lod, II/124, 165, 171, 21 H, 221, 244:11 I/ 109, 112, I 20, 12H, 216, 322; IV/I53, 166, 1H9. l94, 201, 203, 204, 208. 218, 219, 322, 34H; V/46,153,169 KONGO MARU, japonský pomocný křižník,11/ 217; V/62 KNIGIN LUISE (F 6), německá eskortní lod/ minonoska, II/23, 29, 3H; V/105 KNIGIN LLlISE II, německá minonoska, I/98; V/I 19 KNIGSBERG, německý lehký křižník, I/98, 106.109.126; V/74 KOOTENAY, kanadský torpédoborec, IV/103; V/70, 92, 93, 97,199 "Kori Gó", japonská obchodní lod, IV/350 KORMORAN, německý pomocný křižník, I/270; II/78-80, H2, H3; III/215; IV/367; V/I1,120 KORTENAER, nizozemský torpédoborec, II/ 192,19H,199, 201, 205, 207; V/122 "Kosmos", norská velrybářská lod, I/269; "Kota Nopan", nizozemská obchodní lod, II/78 KOUNDOURIOTIS, řecký torpédoborec, I/230; V/136 KRAKOWIAK, polský eskortní torpédoborec, IV/100; V/117,133 444 KRAMBOL, sovětská minolovka (TŠČ 2I3), II/ 29; V/146 KRASNOJE ZNAMJA. sovětský dělový člun, I11/l79; V/146 KRASNYJ KAVKAZ, sovětský křižník, II/43, 46, 49; III/69, 71. 72: V/139 KRASNYJ KRYM, sovětský lehký křižník, II/16, 43, 46. 47. 49; III/69, 7l; V/139 KREBS, německý trawler, I/175 KRONŠTADT, sovětský bitevní křižník, I/24; V/ 149 KT 17, německý dělový prám, IV/341 KT 18, německý dělový prám, IV/341 KT 104, německý dělový prám, IV/341 KUJAWIAK, polský eskortní torpédohorec, III/ 55, 57; V/133 KUJBYŠEV, sovětský těžký křižník, II/45; V/149 KUJBYŠEV, sovětský torpédoborec, viz VALERIAN KLIJBYŠEV KUMA, japonský lehký křižník, IIll24; IV/67, 69; V/49 KUMANO, japonský těžký křižník, II/124, 174, 180, 244, 261, 262; III/96, 97, 112, 120, 216, 256; IV/153, 166, I89, 194, 201, 203, 208, 212, 348; V/48 KUME, japonská fregata, IV/304, 366; V/59.170 KL)NNE viz HERMANN KLÍNNE "Kuretaka Maru", japonská obchodní loá, II/269 KURETAKE, japonská torpédovka, IV/350; V/ 52,170 KUROŠIO, japonský torpédoborec, III/96, 112, 135,136,138, 219, 224; V/51 KL7WA, japonská eskortní torpédovka, IV/193; V/53 "Kuznec Lesov", sovětská obchodní loá, III/173 "Kyvig", německá obchodní loá, I/125 L 2, sovětská ponorka, II/32; V/141 L 3, sovětská ponorka, II/26,38; III/178, 179; IV/ 148, 251, 253, 351; V/141 L 7, sovětská ponorka, III/181; V/141 L 15, sovětská ponorka, III/245; V/141 L 16, sovětská ponorka, III/245; V/141 L 21, sovětská ponorka, IV/253; V/141 L 24, sovětská ponorka, II/45; III/181; V/141 L 25, sovětská ponorka, II/45; V/141 LADROIT, francouzský torpédoborec, I/132; V/ 20 LADROIT (ex ÉPÉE), francouzský torpédoborec, III/196; V/20, 33 LAUDACIEUX, francouzský torpédoborec, I/ 160,161; V/20 LAURORE, francouzská ponorka, I/31; III/197; V/22 LENJOUÉ, francouzský stíhač ponorek, IV/242; V/26 LESPOIR, francouzská ponorka, I/31; III/197; V/22 LINDOMPTABLE, francouzský torpédoborec, III/196; V/20 LIPHICiÉNIE, francouzská torpédovka, III/197; V/21, 35. 77 LA COMBATTANTE, francouzský torpédohorec, I V/ 108, 229; V /21,117 LA ClJRIEUSE, francouzská eskortní minolovka, I/I44; V/24, 37, 40 LA GALISSONNIÉRE, francouzský lehký křižník,1/15, 30; III/196; V/19, 31 LA HL7LLOISE, kanadská fregata, IV/239; V/7I, 100 LA MAL()UINE, francouzská korveta, III/168; V/23 LA PALME, francouzský torpédohorec, III/196; V/20 LA POMONE, francouzská torpédovka, III/197; V/21, 35, 77 LA PSYCHÉ, francouzská ponorka, III/195; V/ 22 LA SIBYI:LE, francouzská ponorka, III/195; V/ 22 LA SURPRISE, francouzská šalupa, III/194; V/ 23 LA VALETTE (DD 448), americký torpédoborec, III/?19, 260; V/158 LACONIA, britská transportní loď (ex pomocný křižník), III/145,146, 329; V/220 LADY SHIRLEY, hritský trawler, II/70; V/81 LAERTES, britský trawler, IV/351, 365; V/83, 215 LAFFEY (DD 459), americký torpédoborec, III/ 106,107,121,123,125; V/157 LAFFEY (DD 724), americký torpédoborec, IV/ 106,107, 276, 290, 354; V/161 LAFOLÉ, italská ponorka, I/200; V/37 LAFOREY, hritský torpédoborec, III/298; IV/20; V/23, 37, 83, 201 LAGAN, I>ritská fregata, III/284; V/80, 84, H8, 94, 211 LAGARTO (SS 371), americká ponorka, IV/305; V/.57,170 LAINE, sovětský dělový člun, II/40 LAMOTTE-PICQUET, francouzský lehký křižník, I/155, 293; IV/266; V/18,191 LAMPO, italský torpédoborec, I/221,222; III/233; V/32 LAMSON (DD 367), americký torpéodoborec, III/135,136,138; IV/212; V/156 LANCE, hritský torpédoborec, II/93,102; III/52; V/31, 32, 201 LANCIERE, italský torpdéoborec, I/193; III/50; V/32 LANG (DD 399), americký torpédoborec, III/97, 257; IV/278; V/156 LANGLEY (CV 1/AV 3), americká transportní letadlová loá, II/210 LANGLEY (CVL 27), americká letadlová lod, IV/58, 65, 166, 193, 206, 207, 215, 271, 279, 289; V/d7,151 LANSDALE (DD 426), americký torpédoborec, IV/18; V/157 445 LANSDOWNE (DD 486), americký torpédobo- LE FANTASQUE, francouzský torpédohorec,1/ rec, III/103,113; IV/314; V/H1,158 I60; V/20 LANSQUENET, francouzský torpédoborec, III/ LE FIER, francouzská torpédovka, I/30; V/27,77 196; V/20,33 LE FORTUNÉ, francouzský torpédoborec, Il LANZEROTTO MALOCELLO, italský torpé- 155; V/20 doborec, III/233; V/31 LE GLORIEUX, francouzská ponorka, II/239; LAPON (SS 260). americká ponorka, IV/68; V/ III/196; V/22 168 LE HARDI, francouzský torpédoborec, 1/30, "Lappland", německá obchodní loá, IV/254 138; III/196; IV/367; V/20,33 LARDNER (DD 487), americký torpédoborec, LE HÉROS, francouzská ponorka, II/239; V/22 III/113135,136,138; V/l58 LE MALIN, francouzský torpédohorec, I/I60; V/ LARGS, britská velitelská loá, III/193; IV/92,94; 20 V/226 LE MARS, francouzský torpédoborec, III/196; LARK, hritská šalupa, IV/244; V/87,97,210 V/20 LATONA, britský minový křižník, II/90; V/197 LE PHÉNIX, francouzská ponorka, I/31; V/27 LAUB (DD 613), americký torpédoborec, III/ LE TERRIBLE, francouzský torpédoborec,1/ 291; V/158 155; IV/118; V/20 LAUENBURG německý trawler,1/176 LE TONNANT, francouzská ponorka, III/195; LAUNCESTON, australská eskortní minolovka, V/22 IV/46; V/12,58 LE TRIOMPHANT, francouzský torpédoborec, LAURANA, německá minonoska, IV/247; V/119 I/155; II/136; V/20 LAURENTIC, britský pomocný křižník, I/247, LEAMINGTON, britský torpédoborec, II/69; V/ 302; V/80,220 83,91,203 LAWFORD, britská fregata, IV/104; V/212 LEANDER, novozélandský/hritský lehký křiž-LAWRENCE C. TAYLOR (DE 415), americký ník, I/15,45,237,270,296; II/136; III/256; IV/ eskortní torpédoborec, IV/277; V/55,175 367; V/132,195 LAWS (DD 558), americký torpédoborec, IV/ LEBERECHT MAASS (Z 1), německý torpédo-276; V/160 borec, I/51,72; IV/367; V/75 LCA 250, hritský výsadkový člun, III/156; V/227 LEDA, britská minolovka, III/172; V/88,216 LCA 315, britský výsadkový člun, III/156; V/227 "Leda", finská/německá obchodní lod, IV/148 L(G 424, americké výsadkové plavidlo, IV/86 "Leda", německá výletní loá, IV/254 LCG 687, americké výsadkové plavidlo, IV/86 LEGION, britský torpédoborec, I/175; II/99; III/ LCG 764, britský výsadkový člun, IV/103 46,50; V/30,37,201 LCG 811, americké výsadkové plavidlo, IV/86 LEGNANO, italská minonoska, III/301; V/41 LCI 99 americké výsadkové plavidlo, IV/102 LEIPZIG, německý lehký křižník, I/16,33,49, LCI(G) 474, americké výsadkové plavidlo, IV/ 69,164; II/33,37; IV/I48,249,259,367; V/74 273 LEITH, hritská šalupa, I/245; V/210 LCI(L) 90 americk výsadkové plavidlo, IV/295 LEMBIT, sovětská ponorka, II/30,38; III/178; LCP 707, britský výsadkový člun, IV/229 IV/148,252; V/16,89,145 LCS 91 americké výsadkové plavidlo, IV/343 LENIN, sovětský torpédoborec, II/26; V/140 LCS(L) 25, americké výsadkové plavidlo, IV/292 "Lenin", sovětský ledoborec, I/270 LCS(L) 33, americké výsadkové plavidlo, IV/290, LENINGRAD, sovětský torpédoborec, II/20,39; 354 IV/48; V/139 LCS(L) 57, americké výsadkové plavidlo, IV/290, LEON, řecký torpédoborec, I/226; V/136 354 LEONARDO DA VINCI, italská ponorka, III/ LCS(L) 88, americké výsadkové plavidlo, IV/354 16,214; IV/365; V/38 LCS(L) 116, americké výsadkové plavidlo, IV/ "Leonardo Palomba", italská obchodní loá, III/189 291,354 LEONE, italský torpédoborec, I/142,296; V/31 LCS(L) 119, americké výsadkové plavidlo, IV/ LEONE PANCALDO, italský torpédoborec, III/ 294,354 233; Vl32 LCS(L) 122. americké výsadkové plavidlo, IV/ LÉOPARD, francouzský torpédoborec, I/131, 355 155; III/233; V/19,81 LCT 423, americké výsadkové plavidlo, IV/86 LEOPARD, německá torpédovka, I/98,106; V/ LCT 464, americké výsadkové plavidlo, IV/86 76 LCT 597, americké výsadkové plavidlo, IV/82 "Leopoldville", belgická transportní loď, IV/136 LCT 600, americké výsadkové plavidlo, IV/86 "Lerici", italská obchodní loď, III/189 LCT 2050 americké výsadkové plavidlo, IV/86 LEUTHEN, německá zásobovací loá (ex "Nan-LCT(R) 447, americká výsadkové plavidlo, IV/86 kin"), III/152 LE CONQUÉRANT, francouzská ponorka, III/ LEUTZE (DD 481), americký torpédoborec, IV/ 195; V/22 192,273,277,285; V/159 446 "Levante", německá obchodní lod, I/106 LEVIS, kanadská korveta, II/69; V/71, HO LEVY (DE 162), americký eskortní torpédoborec, IV/314; V/173 LEXINGTON (CV 2), americká letadlová lod, I/ 13; II/127, 131, 151, 216, 217, 229, 230, 234237, 270, 277; IV/2H2, 321; V/46, 62,1S1 LEXINGTON (CV 16), americká letadlová loď, III/269, 270; IV/65, 15H, 165, 169, 173, 174, 193,196, 200, 206, 207, 211, 271, 349; V/47, 4H, 151 LIBECCIO, italský torpédoborec, I/190; II/93, 94; IV/366; Vl32 LIDDESDALE, britský eskortní torpédoborec, IV/20; V/88, 204 LIDDLE (DE 206/APD 60), americký transportnítorpédoborec,IV/212; V/172 LIGHTNING, britský torpédoborec, III/233; V/ 201 LIGURIA, italská transportní loá, I/198 LIMBOURNE, britský eskortní torpédoborec, III/2HH; IV/367; V/205 LINDSEY (DM 32), americký minonosný torpédoborec, IV/290, 354; V/163 LINZ, německá minonoska, IV/49, 255 LION, britská bitevní lod, I/25 LION, francouzský torpédoborec, III/196; V/19, 33 "Liseta", nizozemská cisternová lod, IV/230, 239 LISCOME BAY (CVE 56), americká eskortní letadlová loá, III/272, 276; IV/365; V/55,152 LITTLE (APD 4), americký transportní torpédoborec, III/102; V/163 LITTLE (DD 803), americký torpédoborec, IV/ 292; V/161 LITTORIO, italská bitevní loá, I/23, 25,142,1H4, 190, 218; II/H9, 100,101; III/46, 47, 49, 50, 59, 299, 328; IV/366; V/30 LIUZZI viz CONSOLE GENEKALE LIUZZI LIVELY, britský torpédoborec, II/93, 94, 102; III/46, 49, 53; V/31, 32, 201 "Livingston", britská obchodní loá, IV/139 LIVERPOOL, britský lehký křižmk, I/45, 140, 144,1H0,187, 270, 301; III/37, 54, 55; V/31,196 LI-WO, britská pomocná hlídková loď, II/192 LOCUST, britský dělový člun, III/154; V/221 "Logan Victory", americká muniční lod, IV/354 LOCH DUNVEGAN, britská fregata, IV/239; V/ 86, 97, 211 LOCH ECK, britská fregata, IV/239; V/97, 100, 211 LOCH FADA, britská fregata, IV/238; V/85, 98, 211 LOCH GLENDHU, britská fregata, IV/240; V/ 98, 211 LOCH INSH, britská fregata, IV/136, 245; V/84, H5, 211 LOCH KILLIN, britská fregata, IV/103,133; V/ 85, 94, 9H, 211 LOCH RUTHVEN, britská fregata, IV/239; V/ 93, 211 LOMBAKDIA, italská transportní loá, I/198 LONDON, britský těžký křižník, III/37,162,170; IV/302; V/194 LONG (DD 209/DMS 12), americký minolovný torpédoborec, IV/265, 353; V/163 LONG ISLAND (AVG 1), americká eskortní letadlová loď, III/95; V/l 51 LONGSHAW (DD 559), americký torpédoborec, IV/276, 291, 354; V/160 LOOKOL)T, britský torpédoborec, III/298; IV/ 246; V/77, 201 LOOSESTRIFE, britská korveta, III/270; V/92, 213 "Loreto", italská obchodní loá, III/190 "Lornaston", britská obchodní loá, IV/239 LORRAINE, francouzská bitevní loá, I/144,155; IV/12,115,119, 233; V/18 "Lot", britská obchodní loá, III/325 LOTUS, hritská korveta, III/16H; V/91, 93 LOUHI, finská minonoska, IV/253; V/16, 89 "Louis Kossuth", americká obchodní lod, IV/ 102 LOUISVILLE (CA 2H), americký těžký křižník, II/13l, 24H, 270; III/218, 229; IV/187,192,197, 199, 264, 265, 353; V/153 LWE, německá torpédovka, IV/252; V/77 LOWESTOFT, britská šalupa, I/245; V/210 LOY (DE 160/APD 56), americký eskortní/transportní torpédoborec, IV/294, 354; V/172 LOYAL, britský torpédoborec, III/298; V/201 LOYALTY, britská minolovka, IV/102; V/217 LS 4, německý torpédový člun, III/26 LSM 59, americká výsadková loá, IV/295, 355; V/ 1H7 LSM 135, americká výsadková loá, IV/294, 354; V/187 LSM 1H9, americká výsadková loá, IV354 LSM 213, americká výsadková loá, IV/295, 355 LSM(R) 189, americká výsadková loá, IV/290; V/ 1H7 LSM(R) 190, americká výsadková loá, IV/292; V/ 187, 354 LSM(R) 194, americká výsadková loá, IV/292; V/ 187,354 LSM(R) 195, americká výsadková loá, IV/292; V/ 187 LST 2H0, americká výsadková lod pro tanky, IV/ 101; V/186 LST 305, hritská výsadková loá pro tanky, IV/20; V/226 LST 314, americká výsadková loá pro tanky, IV/ 100; V/186 LST 342, americká výsadková loď pro tanky, III/ 276; V/58,186 LST 348, americká výsadková lod pro tanky, IV/ 20; V/186 LST 364, britská výsadková loá pro tanky, IV/ 230; V/226 LST 376, americká výsadková loď pro tanky, IV/ 100; V/186 447 LST 418, britská výsadková lod pro tanky,1 V/2U; V/226 LST 447, americkv výsadková lod pro tanky, I V/ 287, 354; V/186 LST 477, americkí výsadková lod pro tanky, IV/ 274, 354 LST 534, amcrickí výsadková lodpro tanky, IV/ 295, 355 LS1 92I, americkí výsadková lod pro tanky, IV/ I02; V/I87 LUCA TARIGO, italský torpédoborec, I/221; V/ 32 LLlCE (DD 522). americký torpédoborec, IV/ 27H, 292, 3.54; V/I59 "l.uceafarul", rumunská královská jachta, II/43 LUCIA, britská dcprovodná lodponorek, II/222 LllDEMANN viz IiANŠ LllDEMANN LL7DLOW (DD 438), americký torpédoborec, I V/20: V/97,157 LtICHS, německá torpédovka, I/98,10.5,174; V/76 LUIGI CADORNA, italský lehký křižník, III/ 300; V/30 LUIGI DI SAVOIA DUCA DEGLI ABRLlZZl, italský lehký křižník, I/142, 180, 212; II/89, 94; I1I/299; IV/12; V/31 LLllGI TORELLl, italská ponorka, I/263; II/67; III/23; V/38, 57, I04 "Luisiano", italská cisternová lod, III/191 1.llKOMSKIJ, sovčtská minonoska, II/45 LL)NGA POINT (ČVE 94), americká eskortní letadlová lod, I V/274, 277; V/152 LLlPO, italská torpédovka, t/231; III/191 "Liitjehiirn", německá obchodní locf, IV/252 Lll7ZOW, německý těžký křižník, I/33, 38; II/22; I V/48; V/74, I 39 LLlTZOW, německý těžký křižník (ex obrněná lod DEUTSCHLAND), I/75, 98, 104, 105, 109, 287; Il/21; lIl/33, 37, 163-165, 170, 174, 175, 238, 306, 3()7, 309-312; IV/147, 249-251, 254, 259, 351; V/74, 216 LYNX, francouzský torpédoborec, I/155; III/196; V/19 M 6, německá minolovka, I/125; V/108 M 3I, německá minolovka, II/28; V/109 M 33, sovětská ponorka, III/181; V/143 M 54, sovětská poncnka, II/50; V/143 M 60, sovětská ponurka, III/181; V/143 M 61, německá minolovka, I/130; V/107 M 71, sovětská ponnrka, II/26; V/143 M 76, sovětská poncuka, II/26; V/143 M 78, sovětská ponorka, II/37; V/81,143 M 79, sovětská ponorka, II/26; V/143 M 81, sovětská ponorka, II/26; V/143 M 83, sovětská ponorka, II/26; V/143 M 89, německá minclovka, I/130; V/108 M 94, sovětská ponorka, II/35,37; V/143 M 95, sovětská ponorka, II/31; III/68; V/143 M 96, sovětská ponorka, III/178; V/143 M 97, sovětská ponorka, III/68,178; V/143 M 98, sovětská ponorka, II/31; V/143 M IO 2, sovětsktl ponorka, II/31; III/178,179; V/143 M 118, sovětská ponorka, III/181; V/144 M 136, německá minolovka, viz HAVEL M 171, sovětská ponorka, III/321; V/143 M 172, sovětská ponorka, III/321; V/I43 M 175, sovětská ponorka, III/76; V/143 M I76, sovětská ponorka, III/76; V/143 M 201, sovětská ponorka, IV/54; V/144 M 341, německáminolovka, IV/351; V/110 M 370, německá minolovka, IV/133; V/I 10 M 385, německá minolovka, IV/133; V/110 M 511 (ex M 111 ), německá minolovka, II/22; V/ 108 M 529, německá minolovka, viz OTTO BRAUN M 1503, německá minolovka, I!1/77 M 3138, německá minolovka, IV/253 MACAI.LÉ, italská ponorka, I/142,144; V/37 MacDONOUGH (DD 351), americký torpédoborec, III/97; V/155 MACKAY, britský torpédoborec, 1/134; III/31; V/198 MACKINAČ (AVP 13), americká mateřská lod hydroplánů, III/113 MACOMB (DD 458), americký torpédoborec, IV/292; V/92,157 MACUKAZE, japonský torpédoborec, III/260; 1 V/350; V/50 "Macumoto Maru", japonská obchodní loá, IV/ 350 MACUWA, japonská fregata, IV/68; V/59,168 MADDOX (DD 622), americký torpédoborec, Ill/292; V/158 MADISON (DD 425), americký torpédoborec, IV/20; V/88,157 MAESTRALE, italský torpédoborec, II/93; V/32 MAGGIORE BARACCA, italská ponorka, II/ 67; V/38 MAGIC, britská minolovka, IV/103; V/218 "Magne", britská obchodní loá, IV/240 MAHAN (DD 364), americký torpédoborec, III/ 112; IV/212; V/156 MAHRATTA, britský torpédoborec, IV/23; V/ 97, 201 MAIKAZE, japonský torpédoborec, III/96,112, 219; IV/60; V/51 MAILLÉ BRÉZÉ, francouzský torpédoborec, I/ 301; V/19 "Maininki", finská transportní lod, IV/146 "Maja", britská cisternová loá, IV/350 MAJA, japonský těžký křižník, II/124, 245, 250; III/96, 110, 112, 120, 128, 226, 227, 265; IV/ 153, 166, 174, 179, 191, 194, 218, 348, 349; V/ 48,167 MAKASSAR STRAIT (CVE 91), americká eskortní letadlová loá, IV/279; V/152 MAKI, japonská eskortní torpédovka, IV/193, 207; V/53 MAKIGUMO, japonský torpédoborec, III/96, 112,118,141, 219; V/52,151 448 MAKIN ISLAND (CVE 93), americká eskortní letadlová loá, IV/277; V/152 MAKINAMI, japonský torpédoborec, III/112, 134-136, 219, 266; V/52 MALASPINA viz ALESSANDRO MALASPINA MALAYA, britská bitevní loď, I/44, 144, 180, 181, 189, 191, 196, 204, 205, 273; II/96, 239; III/54, 23H; IV/36; V/192 MALCOLM, britský torpédoborec, III/194; V/ 92,198 MALLARD, britská korveta, II/74; V/212 MALLOW, britská korveta, II/95; V/83, 213 MALOCELLO viz LANZEROTTO MALOCELLO MAMELUK, francouzský torpédoborec, III/196; V/20 MANCHESTER, britský lehký křižník, I/45, l OH, 1.16,117,192; II/86; III/1H5,1H6; V/196 MANILA BAY (CVE 61), americká eskortní letadlová loá, IV/192, 264; V/152 MANLEY (DD 74/APD 1 ), americký transportní torpédoborec, IV/277. V/163 MANNERS, britská fregata, IV/238; V/99, 212 MANNERT L. ABELE (DD 733), americký torpédoborec, IV/277, 290, 354. V/161 MANXMAN, britský minový křižník, Il I/53,1 H7; V/197 MAORI, britský torpédoborec, I/90, 174, 2H2, 286; II/99; III/44; V/30, 200 MAPLIN, britská katapultová loá, I/263 MARASESTI, rumunský torpédoborec, IV/52; V/135 MARAT, sovětská bitevní loá, I/93; II/20, 33-35, 273, 274; IV/48, 321, 339; V/139 "Marathon", americká obchodní loá, IV/305 MARBLEHEAD (CL 12), americký lehký křižník, II/131,18H-190; V/153 MARCELLO, italská ponorka, I/263; V/37 MARCONI viz GUGLIELMO MARCONI MARCUS ISLAND (CVE 77), americká eskortní letadlová loď, IV/192, 277; V/152 "Margarethe Cords", německá obchodní loá, IV/ 252 "Marie Siedler", německá obchodní loď, IV/345 MARIGOLD, britská korveta, II/96, 267; V/88, 213 "Marion Moller", britská obchodní loá, IV/141 "Marina Raskova", sovětská obchodní loá, IV/151 "Marino Sanudo", italská zásobovací loá, III/52 MARNE, britský torpédoborec, III/55; V/119, 201 MARNE, francouzské avízo, I/293; V/24 MARSEILLAISE, francouzský lehký křižník, III/196; V/19 MARSOUIN, francouzská ponorka, I/237; III/ 197; V/21 "Maritza", německá obchodní loá, II/94 MARTI, sovětská minonoska (ex carská jachta ŠTANDART), II/24, 35, 39, 267; V/146 MARTIN, britský torpédoborec, III/196; V/87, 119,201 "Martin Van Buren", americká obchodní lod, IV/ 242 MARYLAND (BB 46), americká bitevní loá, II/ 151, 155; III/16, 270; IV/159, 176, 193, 197, 199, 276, 2H3, 2H7, 354; V/150 MAS 213. italský torpédový člun, I/296; V/42 MAS 451. italský torpédový člun, II/H6, 8H; V/42 MAS 452, italský torpédový člun, II/H6, 88; V/42 MAS 532, italský torpédový člun, II/86; V/42 MAS 533, italský torpédový člun, II/H6; V/42 MASHONA, britský torpédoborec, I/117, 286; V/ 200 MASSA(HUSETTS (BB 59), americká bitevní loá, III/195; IV/58, 59,193, 206, 271, 279, 2H3, 2H9, 299; V/150 MASSEY (DD 778), americký torpédoborec, IV/ 278; V/162 MATABELE, britský torpédoborec, III/34; V/ H8, 200 MATCHLESS, britský torpédoborec, III/55, 57, 315, 316; V/201 "Mauretania", britská pasažérská loá, III/149 MAURITIUS, britský lehký křižmk, III/287, 295; IV/16,133; V/110,196 MAURY (DD 401), americký torpédoborec, II/ 247; III/97,112,135,136, 257; V/51,156 MAX S(,HULTZ (Z 3), německý torpédoborec, I/72; V/75, 76 MAXIM GORKIJ, sovětský těžký křižník, II/20, 25, 34; III/67; IV/48,142, 249; V/139 MAYO (DD 422), americký torpédoborec, IV/ 14; V/157 MAZUR, polská torpédovka, I/51; V/133 McCALI.A (DD 488), americký torpédoborec, III/106,113; V/55,158 McCAWLEY (APA 4), americká transportní loá, Il I/105, 254 McCOOK (DD 496), americký torpédoborec, IV/86, H8; V/158 McDERMUT (DD 677), americký torpédoborec, IV/192,198; V/51,160 McFARLAND (DD 237), americký torpédoborec, III/110, 322; V/155 McGOWAN (DD 678), americký torpédoborec, IV/192,19H; V/161 MEADE (DD 602), americký torpédoborec, III/ 133; V/158 MEDUSA, italská ponorka, III/51; V/36 MÉDUSE, francouzská ponorka, III/195; V/22 MEDWAY, britská mateřská lod ponorek, I/45; III/54, 62, 63; V/86 "Mefkure", turecký člun, IV/149 MEIJÓ MARU, japonská zásobovací loá, III/87 "Mein", německá obchodní loď, I/106 "Melbourne Star", britská obchodní loá, III/ 186 MELVIN (DD 680), americký torpédoborec, IV/ 192,19H; V/57, 58,161 449 MELVIN R. NAWMAN (DE 416), americký eskortní torpédoborec, IV/277; V/175 "Menelaus", britská obchodní lod, III/26 "Menna Cords", německá obchodní lod, IV/345 MENŽINSKIJ, suvětská minolovka (TŠČ 35), II/ 40 MEREDITH (DD 434), americký torpédoborec, III/109, 322; V/157 MEREDITH (DD 726), americký torpédoborec, IV/104; V/161 MERIDIAN, sovětská hydrografická loá, II/53 MERTZ (DD 691), americký torpédoborec, IV/ 291; V/56, SH,161 METCALFE (DD 595), americký torpédoborec, IV/277; V/160 METEOR, britský torpédoborec, IV/22, 246; V/ 77. H.S, 201 "Meyer London" americká obchodní loá, IV/20 MGB 314, britskv motorový dělový člun, III/40, 41; V/224 MGB 625, britský motorový dělový člun, III/239 MIAMI (CL 89), zmerický lehký křižmk, IV/166, 193, 206, 215, 271, 279, 2H9; V/154 MIČIŠIO, japonský torpédoborec, II/195; IV/ 167,194,19H,199, 349; V/51 MIDDLETON, britský eskortní torpédoborec, III/55; V/204 MIGNONETTE, britská korveta, IV/23H; V/H1, 99, 213 "Michael L. Stone", americká obchodní loá, IV/ 242 MICHEL, německý pomocný křižník, III/25-27, 151-153, 213-2IS; V/120,166 MICHELE BIANCHl, italská ponorka, I/254, 263; II/67; V/38 "Miike Maru", japonská obchodní lod, IV/6H "Mijdrecht", nizozemská cisternová loá, I/255 MIKASA, japonská řadová loá, II/143 MIKAZUKI, japonský torpédoborec, III/255, 256, 267; V/SO MIKUMA, japonský těžký křižník, II/124, 208, 244, 261-263; V/I1, 48,153 MILAN, francouzský torpédoborec, III/195; V/19 MILFORD, britskí šalupa, I/163; V/210 MILLICOMA (AO 73), americká cisternová loď, I V/299 MILNE, britský torpédoborec, III/172; V/H5, 201 MILWAUKEE ((L 5), americký lehký křižník, III/16; IV/23, 24; V/139,153 MIMOSA, francouzská korveta, III/22; IV/364; V/23, 81 MINAZUKI, japonský torpédoborec, III/259; IV/346, 350; V/50 MINEGUMO, japonský torpédoborec, II/198, 202, 203; III/96, 222; V/51,166 MINEKAZE, japonský torpédoborec, IV/342; V/ 50 MINERVE, francouzská ponorka, I/31; V/22 MINGO (SS 261), americká ponorka, IV/350; V/ 52,168 MINNEAPOLIS (CA 36), americký těžký křižník, I/2H; II/131, 229, 230, 247; III/97,135-13H, 323; IV/59, 60, 166, 1H7, 192, I97, 276; V/49, 153 MINSK, sovětský torpédoborec, II/20, 31, 32, 35; V/139 MINSTER, britská minolovka, IV/104 MIREBELLO viz CARLO MIRABELLO MISSISSINEWA (AO 59), americká cisternová lod, IV/220 MISSISSIPPI (BB 41), americká bitevní loď, II/ 71; III/16, 270, 272; IV/.59, 159, 193, 197, 199, 291; V/150 MISSOURI (BB 63), americká bitevní loá, I/7; IV/271, 279, 283, 2H9, 290, 300, 314; V/150 MISTRAL, francouzský torpédoborec, I/131, 155; V/20 MITRA(iLIERE, italský torpédoborec, III/299; V/32 "Mittelmeer", německá cisternová loá, III/178 MIZUHO, japonská mateřská loá hydroplánů, II/125,165,1H9,190, 208; V/47,167 MJÓKEN MARU, japonský pomocný dělový člun, II/1H9 MJÓKÓ, japonský těžký křižník, II/125,165,186, 209, 210, 229, 244; III/96, 1I0, 112, 262, 263; IV/153,154, 166, 174, 189, 194, 196, 210, 219, 303, 34H; V/4H, 51,155,199 MMS 51, britská minolovka, II/211 MO 103, sovětský stíhač ponorek, IV/145; V/H4 MO 10.5, sovětský stíhač ponorek, IV/145; V/84 MO 107, sovětský stíhač ponorek, IV/145 MO 124, sovětský stíhač ponorek, IV/253; V/93 MO 301, sovětský stíhač ponorek, II/39 MO 304, sovětský stíhač ponorek, IV/145 MOA, novozélandský trawler, III/218; V/54,132 MOBILE (CL 63), americký lehký křižník, III/ 270; IV/65, 165,1H6, 193, 206, 20H, 277; V/47, 154 MOCENIGO, italská ponorka, III/63; V/37 MOČIZUKI, japonský torpédoborec, III/100, 101, 255, 256; V/50 "Moero", německá obchodní loá, IV/345 MOFFETT (DD 362), americký torpédoborec, II/16; V/81, 91,156 MOGADOR, francouzský torpédoborec, I/155, 15H; III/196; IV/367; V/20 MOGAMI, japonský těžký křižník, I/15, 29; II/ 117, 124, 20H, 244, 261-263; III/265; IV/167, 169,173,189,194,198-200, 212; V/11, 48,153 MOHAWK, britský torpédoborec, I/189, 213, 22I; V/32, 200 MOLOTOV, sovětský těžký křižník, II/43; III/69, 179; V/139 MONAGHAN (DD 354), americký torpédoborec, II/247; III/227, 228; IV/215, 349; V/54,156 "Monarch", britská kabelová loá, IV/241 "Monark", německá obchodní loá, I/125; "Monas Queen", britská transportní loá, I/134; MONGE, francouzská ponorka, II/239; V/22 450 MONSSEN (DD 436), americký torpédoborec, II/247; III/88, 97,121,124-126; V/157 MONSSEN (DD 798), americký torpédoborec, IV/192,198, 291; V/58,16l. MONTANA (BB 67), americká bitevní loá,1/26 MONTBRETIA, norská korveta, III/149; IV/ 350; V/84,129 MONTCALM, francouzský lehký křižník, I/75, 117,160; IV/81., 88, 97,124; V/19 MONTE GARGANO, italská motorová loó, I/ 201; MONTECUCCOLI viz RAIMONDO MONTECUCCOLI MONTEREY (CVL 26), americká letadlová loá, III/270; IV/58, 65, 165, 173, 174,193, 215; V/ 57,151 MONTGOMERY, britský torpédoborec, I/263; V/203 MONTPELLIER (CL 57), americký lehký křižmk, III/218, 222, 262; IV/166; V/51,154 MONTROSE, britský torpédoborec, I/134; V/198 MOONSTONE, britský trawler, I/144; V/36 MOOSEJAW, kanadská korveta, II/69; V/71, 89 MOROSINI, italská ponorka, II/67; III/16; IV/ 365; V/37 MORRIS (DD 417), americký torpédoborec, II/ 247; III/112,117,118; IV/278, 285; V/157 MORRISON (DD 560), americký torpédoborec, IV/276, 291, 292, 354; V/54,160 MOSKVA, sovětský torpédoborec, II/43, 44; V/ 139 MOSQUITO, britský říční dělový člun, I/135; V/ 221 MOTH, britský říční dělový člun, II/180; V/221 MOUNSEY, britská fregata, IV/127; V/212 MOURNE, britská fregata, IV/101; V/94, 210 MWE, německá torpédovka, I/16, 98, 104; III/ 40; IV/94,100,101; V/76,128 MRS 11, německá pomocná minolovná lod (ex "Osnabriick"), II/28, 267 MTB 12, britský torpédový člun, II/180 MTB 26, britský torpédový člun, II/180 MTB 74, britský torpédový člun, III/40 MTB 219, britský torpédový člun, III/26 MTB 220, britský torpédový člun, III/26 MTB 221, britský torpédový člun, III/26 MTB 236, britský torpédový člun, III/152; V/120 MTB 314, britský torpédový člun, III/190 MTB 670, britský torpédový člun, IV/247; V/38 MTB 673, britský torpédový člun, IV/38 MTB 697, britský torpédový člun IV/247 MUCU, japonská bitevní loá, I/13; II/124, 244, 325. V/46 MUCUKI, japonský torpédoborec, III/97, 100, 101; V/50 MUGFORD (DD 389), americký torpédoborec, III/85, 321; V/156 MULL britský trawler IV/20; V/86, 215 MULLANY (DD 528), americký torpédoborec, IV/278, 285; V/159 MLJNCHEN, německý trawler, I/175, 287 MUNSEE (ATF 107), americký oceánský remorkér, IV/186 , Mtinsterland" německá zásobovací loá, II/78 MURAKUMO, japonský torpédoborec, II/208, 209; II I/10 2,106,109, 322; V/50,166 MURASAME, japonský torpédoborec, II/198; III/121,123,125, 222; V/51 "Murman", sovětský ledoborec, III/168 MURMANSK, sovětský křižník, IV/23; V/139 MURPHY (DD 603), americký torpédoborec, IV/106; V/158 MURRAY (DD 576), americký torpédoborec, IV/283; V/160 MUSAŠI, japonská bitevní loá, I/24. II/118. III/ 111, 216, 323; IV/68, 153, 154,166, 189,194196, 212, 219, 321, 346, 348; V/46 MUSKALLUNGE (SS 262), americká ponorka, IV/166; V/168 MUSKETEER, britský torpédoborec, III/315, 316; V/201 MUSSON, sovětská strážní loď, II/52 MUSTIN (DD 413), americký torpédoborec, III/ 112,117,118; V/157 Miisterland" německá obchodní loá, III/288 MUZIO ATTENDOLO, italský lehký křižník, I/ 142,180; II/89,101; III/186, 231; V/30 NABOB, britská eskortní letadlová loá, IV/128 NACU(UMO, japonský torpédoborec, III/96, 106,109, 322; V/51 "Nacusan Maru", japonská obchodní loá, IV/350 NACUŠIO, japonský torpédoborec, II/190; V/52, 165 NAČI, japonský těžký křižmk, II/125 165 186 197-199, 201, 205, 206, 244; III/226, 227; IV/ 189,194, 200, 210, 211, 212; V/48,122,194 NAGACUKI, japonský torpédoborec, III/219, 255 V/50 NAGANAMI, japonský torpédoborec, III/112, 134-136,139, 262; IV/166,191,194, 212; V/52 NAGARA, japonský lehký křižmk, II/125, 165, 190, 194, 218, 244, 251, 258; III/96, 97, 112, 120,123-125,129,130,132, 267; IV/217; V/49, 153,156,167 NAGARA MARU, japonská transportní lod, III/323 NAGATO, japonská bitevní loá, II/124,146, 244; IV/153,167,173,189,194,196, 201, 205, 208, 348, 366; V/46 Nagoja Maru" japonská obchodní lod, IV/67 NAIAD, britský protiletadlový křižmk, I/224, 231, 232, 272; II/101; III/44, 45, 62; V/90,196 NAIADE, francouzská ponorka, III/196; V/21 NAIADE, italská ponorka, I/200; V/36 NAKA, japonský lehký křižmk, II/124,165,186, 197 198, 200, 201, 218; IV/60; V/49 NAKO MARU, japonská transportní loá, III/323 NALUCA, rumunská torpédovka, IV/341; V/ 135 45l NAMINOLJE MARU, japonská transportní loá, 118, 119, 272, 273, 277, 283, 284, 291, 354; V/ III/143 I5() NANI, italská ponrka, I/26.3; V/37 NEW JERSEY (BB 62), americká bitevní lod, "Naniwa Maru", japonská obchodní lod, III/143 IV/5H, 60, 1.59, 166, 193, 197, 206, 27I, 279, NANKAI MARU, japonská transportní loá, III/ 283, 289, 346, 349; V/I50 322 NEW MEXICO (BB 40), americká bitevní loá, "Nankin", britská itevní lod, I/13,23,43,87, III/217,255,256,259; V/55,158 272,300; II/86,88,89,136; III/170,184,290, NIIZUKI, japonský torpédoborec, III/255; V/52 295296; IV/97,303; V/192 "Nikkin Maru", japonská obchodní lod, IV/350 NEMBO italský torpédoborec, I/184; V/31 "Nikkó Maru", japonská obchodní lod, III/275 NENOHI, japonský torpédoborec, III/142; V/166 "Nina", německá obchodní loá, IV/148 NEOSHO (AO 23), americká cisternová lod, II/ NIOBE, německá plovoucí protiletadlová bate- 230,234 rie, IV/143; V/120 NEPTUN sovětská strážní loá, II/31 "Nipiwan Park", kanadská cisternová loá, IV/242 NEPTUNE, britský lehký křižník I/44,77,140, NISSIN, japonská mateřská lod hydroplánů, II/ 144,180,181,269; II/102; V/31,195 244; III/105,106,256; V/47 "Neptuna", australská muniční lod, II/193 "Nisšin Maru", japonská cisternová lod, IV/68 "Neptunia", italská pasažérská loá, II/92,93 "Nisšin Maru", japonská nákladní lod, IV/305 NEREUS, řecká ponorka, I/230; V/137 "Nisšú Maru", japonská obchodní loď, IV/353 NESTOR, britský/australský torpédoborec, II/74; NIZAM, britský/australský torpédoborec, I/231, III/60; V/11,81,201 235; V/11,20I ,Neuwerk" německá obchodní lod, IV/252 NOKAZE, japonský torpédoborec, IV/304; V/50 NEVADA (BB 36), americká bitevní loď, II/152, "Nord", sovětská vyměřovací lod", IV/151 153, I55; III1229; IV/81,84,97,106,107,115, "Nordenham", německá obchodní lod, IV/345 452 NORDHAV II, norská pomocná minolovka, IV/ 240 NORDSTERN, německá školní navigační loá, IV/148 "Nordvar", norská ohchodní lod, I/269 "Noreen Mary", hritská rybářská lod, IV/102 Norfjell", norská cisternová lod, IV/244 NORFOLK, britský těžký křižník, I/275, 27R, 285, 286; III/37, 162, 170, 193, 313, 315; IV/ 227, 261, 366; V/74,109,194 Norfolk Coast", hritský trajekt, IV/350 NORGE, norská pohřežní obrněná loá, I/107; V/ 128 NORMAN SCOTT (DD 690), americký torpédoborec, IV/177, 347; V/161 "Normandy Castle", hritská obchodní lod, IV/ 350 NORTH CAROLINA (BB 55), americká hitevní loá, I/24; III/97, 99,103, 135, 216; IV/58,159, 166, 271, 272, 279, 289, 300; V/150 NORTHAMPTON (CA 26), americký těžký křižmk, II/131, 247, 270; III/112,118,120,135, 136,13R, 323; V/153 NORTHERN GEM, hritský trawler, III/174 NORTHERN CHIEF, britský trawler, II/68 NOŠIMA, japonská zásohovací loď, II I/325 NOŠIRO, japonský lehký křižník III/265. IV/ 154,166,189,194, 201, 20R, 212, 348; V/49 NOTORO, japonská cisternová loá, IV/217 Novasli" norská obchodní loá, IV/350 NOVOROSSIJSK, sovětská hitevní lod (ex GIl)LIO CESARE), IV/345; V/30 NOWAKI, japonský torpédoborec II/211; III/ 96; IV/60, 154, 167, 194, 204, 206, 212, 349; V/52 NUBIAN, britský torpédohorec, I/ll7, 1R9, 213, 219, 221, 229, 231, 234; I I I/236, 298; V /32, 34, 200 NUMAKAZE, japonský torpédoborec, III/275; V/50,166 NLTRNBERG, německý lehký křižník, I/16, 33, 49, 69,164; II/21, 33; III/23R; IV/14R, 249, 259, 261. V/74 NYMS 382, norská minolovka, IV/241; V/98,130 NYASALAND, britská fregata, IV/136; V/87, 98, 211 O 16, nizozemská ponorka, II/171,178; IV/366; V/123 O 19, nizozemská ponorka, II/178; V/123 O 20, nizozemská ponorka, II/178. V/123 O 21, nizozemská ponorka, I/130; I,I/97,179; V/123 O 23 nizozemská ponorka, II/92 V/123 O 24, nizozemská ponorka, I/130; II/92, 179; V/ 123 O 25, nizozemská ponorka, I/130; V/123 O 27, nizozemská ponorka, I/130; V/123 OBANNON (DD 450), americký torpédoborec, III/121,123,126, 217, 255, 259, 260; V/46, 57, 58,158 OBRIEN (DD 415), americký torpédoborec, III/ 103; V/i5,157 OBRIEN (DD 725), americký torpédoborec, IV/ 106, 277; V/161 OFLAHI:RTY (DE 340), americký eskortní torpédoborec, IV/277; V/175 ONEILL (DE 1R8), americký eskortní torpédohorec, IV/294, 355; V/173 OAKLAND (CL 95), americký lehký (protiletadlový) křižník IV/165,193, 279, 289; V/154 OBDURATE, britský torpédoborec, III/174, 209; I V /22; V /201 OBEDIENT, britský torpédohorec, III/174, 175, 209; V!201 OBERRI:NDER (DE 344), americký eskortní torpédohorec, IV/27R, 293, 3.54 V/175 "Ocean Freedom", britská obchodní lod, III/166, 168 "Ocean Voice", britská ohchodní loá III/173 "Oceania", italská pasažérská lod, II/92, 93 "Odenwald", německý lamač hlokády, II/73, 84 ODIN, britská ponorka, I/19R; V/205 ODIN, norská torpédovka, I/105; V/129 OFFA, britský torpédohorec, II/61; III/209, 210; V /201. OGLALA (CM 4), americká minonoska, II/154, 156; V/179 "Ogurasan Maru", japonská cisternová lod, III/ 274 Ohio", hritská cisternová locf, III/186, 330 ÓI, japonský lehký křižník, 11/124, 244; IV/217, 366; V/49.167 OIGAW A MARU, japonská transportní lod,, III/ 325 "Oil Pioneer", britská cisternová lod, I/122; , Oita Miru", japonská obchodní loď, IV/350 OITE, japonský torpédoborec, III/141; IV/60, 341; V/50 "Oituz", rumunská obchodní lod, IV/150 OJAŠIO, japonský torpédoborec, III/96, 112, 132 133,135,136 138,141,222; V/52 ÓJODO, japonský lehký křižník I/29;; IV/160, 1R9,193, 207, 213, 346, 367; V/49 OKA., sovětský dělový člun, IV/48; V/146 OKIKAZE, japonský torpédoborec, III/224, 230; V/50,167 OKINAMI, japonský torpédoborec, IV/166,194, 201,12; VIS2 OKINAWA, japonská fregata, IV/300; V/59 OKINOŠIMA, japonská minonoska, II/126, 213, 229, ?30 237. V/62 OKLAHOMA (BB 37), americká bitevní loď, II/ 151, I55; IV/321; V/150 "Oklahoma", americká cisternová loď, IV/243 OKŤABRSKAJA REVOLUCIJA, sovětská bitevní loá, I/93; II/20, 34; III/67; IV/48, 142, 148, 249, 366; V/139 "Okujó Maru", japonská obchodní loá, IV/67 OLAV TRYGGVASON, norská minonoska, I/ 104; V/107,112,130 453 OLDENBURG. německá minonoska, IV/248; V/ 119 "Ole Jacob", norská cisternová loá, I/267 "01e Wegger", norská velrybářská loá, I/270 OLIVER MITCHELL (DE 417), americký eskortní torpédoborec, IV/277; V/175 "Olopana", americká obchodní loď, III/166,168 OLYMPUS, britská ponorka, III/51; V/205 OMAHA (CL 4), americký lehký křižmk, II/73, 84; V/153 OMMANEY BAY (CVE 79), americká eskortní letadlová lod, IV/192, 264; V/152 ÓNAMI, japonský torpédoborec, III/266; V/52 "Ondina", nizozemská cisternová loá, III/153 ONSLAUGHT, britský torpédoborec, III/209; IV/23; V/88,119, 201 ONSLOW (AVP 48), americký tendr hydroplánů,IV/278 ONSLOW, britský torpédoborec, II/61; III/174; V/91, 201 OPPORTUNE, britský torpédoborec, III/209, 315, 316; V/201 OPYTNYJ, sovětský torpédoborec, IV/4H; V/141 ORAGE, francouzský torpédoborec, I/131; V/20 "Orama", britská pasažérská lod, I/l21,122 "Orari", britská obchodní loď, III/57 "Orcades", britská transportní loá, III/150 ORDŽONIKIDZE, sovětský těžký křižník, II/45 ORÉADE, francouzská ponorka, III/195; V/22 ORCHIS, britská korveta, IV/103; V/2l3 ORIANI viz ALFREDO ORIANI ORIBI, britský torpédohorec, II/61; III/174, 209, 210; V/81, 20I ORILLIA, kanadská korveta, II/69; V/71 ORION, britský lehký křižník, I/44,140,144,180, 189, 213, 214, 22H, 229, 231, 234,302; III/231, 236, 29.5; IV/13, l6, H0, 246; V/31,195 ORION, německý pomocný křižník, I/267, 26H, 270, 271; II/78, HO-H3; III/752, 215; IV/253; V/ 120 ORIONE, italská torpédovka, II/97; V/90 "Oriskany", britská obchodní loá, IV/238 "Orminister", britská obchodní loá, IV/102 "Ormonde", britská pasažérská loá, I/121 "Oronsay", britská pasažérská loď, I/121; III/150 ORPHÉE, francouzská ponorka, III/195; V/22 ORPHEUS, britská ponorka, I/198; V/205 ORSA, italská eskortní torpédovka, I/30,142; III/ 299; V/35, 206 ORSINI viz VINCENZO ORSINI ORWELL, britský torpédoborec, III/174, 209; V/ 201 ORZEL, polská ponorka, I/52, 68,102,124,125, 308; V/133 OSIRIS, britská ponorka, I/198; V/34, 205 "Osorno", německý lamač blokády, III/241 OSPREY (AM .56), americká minolovka, IV/77; V/180 "Ostia", italská obchodní loá, III/191 OSTRO, italský torpédoborec, I/184; V/31 OSWALD, britská ponorka, I/198; V/205 Ošikasan Maru", japonská obchodní locf, IV/305 ÓŠIO, japonský torpédoborec, II/194, 195; III/ 219, 224, 230; V/51,167 OTTAWA (ex HMS GRIFFIN), kanadský torpédoborec, III/14H; IV/103; V/70, 92, 97,199 OTTER, německá minonoska, IV/142, 144; V/ 119 "Otterberg", německá obchodní loá, IV/345 OTTO BRAUN, německá minolovka, II/22; V/ IOH OTUS (AS 20), americká doprovodná loá ponorek, II/164 OTUS, britská ponorka, III/1H7; V/205 OURAGAN, francouzský torpédoborec, I/155; V/20 OXLEY, britská ponorka, I/69; V/205 P 32, britská ponorka, II/93; V/208 P 32, japonský eskortní/transportní torpédoborec, II/169,170; V/53 P 33, britská ponorka, II/93; V/208 P 33, japonský eskortní/transportní torpédoborec, II/169,170; V/53 P 35, britská ponorka (UMBRA), III/189,190; V/ 208 P 36, britská ponorka, III/46,51; III/189; V/208 P 36, japonský eskortní/transportní torpédoborec, II/lHH; V/53 P 37, britská ponorka (UNBENDING), III/190; V/20H P 37, japonský eskortní/transportní torpédoborec, II/188; V/53 P 3H, britská ponorka, III/52; V/208 P 3H, japonský eskortní/transportní torpédoborec, II/188; V/53,124 P 39, britská ponorka, III/50; V/208 P 42, britská ponorka (UNBROKEN), III/186; V/ 208 P 44, britská ponorka (UNITED), III/189; V/20H P 46, britská ponorka (UNRUFFLED), III/189; V/208 P 211, britská ponorka (SAFARI), III/190; V/207 P 615, britská ponorka, IV/351; V/81, 209 P 711, britská ponorka (ex X 2), I/144; V/209 P 715, britská ponorka (ex U 570), II/68; V/209 "Pacific", nizozemská obchodní loá, IV/239 PADDLE (SS 263), americká ponorka, IV/166, 350; V/50,168 "Padenna", italská obchodní loá, III/189 PAINLEVÉ, francouzská letadlová loá, I/26; V/26 PAKENHAM, britský torpédoborec, III/233; V/ 34, 36, 90; V/201 PALANG, íránský dělový člun, II/14; V/29 "Palau Maru", japonská obchodní loá, III/143 "Palembang Maru", japonská cisternová loá, IV/ 304 PALESTRO, italská torpédovka, I/142,198; V/34 PALOMARES, britská protiletadlová loá, III/ 162,193; IV/13; V/220 454 "Pampas", britská obchodní loá, III/45, 50 "Pan Atlantic", americká obchodní loá, III/166 PANAMINT (AGC 13), americká velitelská loá, IV/278; V/188 PANDORA, britská ponorka, I/ISH, 198; III/51; V/23, 205 "Pankraft", americká obchodní loď, III/166 PANTERA, italský torpédoborec, I/296; V/31 PANTHER, britský torpédoborec, II/239; V/201 PANTHER, řecký torpédoborec, I/230; V/136 PANTHÉRE, francouzský torpédoborec, III/ 196; V/19, 33 PAPA viz GENERALE ACHILLE PAPA PAPANIKOLIS, řecká ponorka, I/198, 230; V/ 137 PARGAS, finský minový prám, IV/142 PARGO (SS 264), americká ponorka, IV/21H, 304; V/50, 62,16H PARCHE (SS 384), americká ponorka, IV/69, 217, 305; V/63,170 PARIS, francouzská bitevní lod, I/155; V/1H PARIŽSKAJA KOMMUNA, sovětská bitevní loá, II/16, 41, 4H; III/69, 73,179; V/139 PARRAMATTA, australská šalupa, II/90, 97; V/ l.l, 90 PARROTT (DD 218), americký torpédoborec, II/188,192,194; V/53,155 PARTHIAN, britská ponorka, I/19H, 238; V/36, 205 PARTRIDGE (ATO 13H), americký oceánský remorkér, IV/100 PARTRIDGE, britský torpédoborec, III/55, 57; V/90, 201 PASADENA (CL 65), americký lehký křižmk, IV/271, 279, 2H9; V/154 PASCAL, francouzská ponorka, III/196; V/21 PASSAT, německá pomocná minonoska, I/269 PASSAT, sovětská strážní loá, II/53 PATHAN, indický strážní člun, I/144; V/3H, PATHFINDER, britský torpédoborec, III/209; V/38, 82, 83, 201 PATROCLUS, britský pomocný křižník, I/247, 302; V/80, 220 PATTERSON (DD 392), americký torpédoborec, III/88, 91; IV/20H, 277; V/57,156 PAUL G. BAKER (DE 642), americký eskortní torpédoborec, IVI27B; V/172 PAUL HAMILTON (DD 590), americký torpédoborec, IV/276; V/160 PAUL JACOBI (Z 5), německý torpédoborec, I/ 98; IV/249, 251; V/75 PAUL JONES (DD 230), americký torpédoborec, II/188,198; V/155 "Paulus Potter", nizozemská obchodní loá, III/166 PAWNEE (ATF 74), americký oceánský remorkér, IV/1H6 PC 553, americký strážní člun, IV/86; V/185 PC 564, americký strážní člun, IV/233 PC 567, americký strážní člun, IV/86; V/185 PC 56H, americký strážní člun, IV/H6; V/185 PC 1261, americký stážní člun, IV/82, H4; V/185 PEARY (DD 226), americký torpédoborec, II/ 193; V/l55 PECOS (AO 6), americká cisternová lod, II/210 PEGASO. italská eskortní torpédovka, III/52, 299; V/35, 206 PEGASUS, britská mateřská lod hydroplánů, I/ 89, 265 "Pelagos". norská velrybářská loá, I/270 "Peles", rumunská obchodní loá, II/49 "Peleus", řecká obchodní loá, IV/345 PELICAN, britská šalupa, I/116; III/209, 210; V/ H1, 85, HH, 210 PENELOPE, britský lehký křižník, I/45, 99,102, 111; I I/93, 94,101, 102; III/44, 46, 50, 52, 236, 298, 299; IV/13,16; V/31, 87,195 PENN, britský torpédoborec, III/1H6, 301, 330; V/ 107, 20I "Pennland", britská transportní lod, I/227 PENNSYLVANIA (BB 38), americká bitevní loá, II/ 150, 153, 156; III/229, 270; IV/59, 61, 159,187,193,197,199, 301, 366; V/150 PENSACOLA (CA 24), americký těžký křižník, II/131, 247, 260; III/16, l12,120, l35-13H, 323; IV/193. 270, 272, 277; V/152 PENTSEMON, britská korveta, II/267; V/213 "Perikles", řecká cisternová loá, I/2l 1 PERIWINKLE, britská korveta, I/245; V/81, 213 PERKINS (DD 377), americký torpédoborec, III/1.35,136; V/156 PERLA, italská ponorka, I/31, 32,142, 296; V/37, 209 PERSÉE, francouzská ponorka, I/161; V/22 PERSEUS, britská ponorka, II/93; V/205 "Persier", helgická obchodní loá, IV/23H PERSLIER, britská eskortní letadlová loá, IV/23, 129; V/ l 93 PERTH, australský lehký křižník, I/44, 45, 213, 226, 227-229, 231, 235, 268; II/197-199, 201, 206, 208, 209, 270; III/322; V/11 PESSAGNO viz EMANUELE PESSAGNO PETARD, britský torpédoborec, III/236; V/34, 37, 55, 90, 201 "Peter Kerr", nizozemská obchodní loá, III/166 PETROF BAY (CVE HO), americká eskortní letadlová loď, IV/192, 277; V/152 PETROPAVLOVSK, sovětská bitevní loá (ex MARAT), II/35; IV/48; V/139 PETROPAVLOVSK, sovětský těžký křižník (ex LÍJTZOW), II/22, 34; III/67; IV/48; V/74,139 "Petrovskij", sovětská obchodní loá, III/307 PETROF BAY (CVE HO), americká eskortní letadlová loá, IV/192; V/152 PETUNIA, britská korveta, III/16; V/213 PHELPS (DD 360), americký torpédoborec, II/ 236; III/97; V/57,156 PHILADELPHIA (CL 41), americký lehký křižník, III/195, 298; IV/16,17,115,118; V/153 PHOEBE, britský protiletadlový křižník, I/222, 227, 228, 235, 237; IV/l6, 215; V/196 455 PHOENIX (CL 4(>), americký lehký křižník, IV/ 63, 64. 67, I.54, I83,192,197; V/153 PHOENIX, britskí ponorka, I/180,198; V/205 PHOQUÉ, francouzská ponorka, III/197; V/2I, 39 "Picci Fas.sin", italská cisternová lod, III/189 PICKING (DD 685), americký torpédoborec, IV/ 278; V/161 PICUDA (SS 382), americká ponorka, IV/350; V/ 50, 65,170 PIER CAPPONI, italská ponorka, I/209; V/35 PIET HEIN, niz(l, f;l Partheni, zátoka, III/3()I Paříž, I/13H, 1>6. ?40, ?82; III/32H; IV/39; V/114, 11> Pas de Calais, IV/30, 31, 3?. 3fi. 39, 40 Pasir I.ahu, IT/?H; Passarn. mys, V/39 Patani, (I/172,17H Patras, IV/123 Pauillac, IV/96 V/I09,110 Pearl Harhor. I/9, 192, 291; II/104, lU6, 114, 116, 120,122,123,127,129-131, I33,134, I38-143, 145-148,150,152. l 54-l 63,170, 172, 173, 193, 210, 211, 215-217, 222. 224, 225, 22H-230, 237, 245-248, 2.52, 261, ?63, 268, 270; lIl/99, 111, 112, 142, 143, 252, 275, 2H6, 311; IV/55, 67, 156, 157, 165, 166, 179, 216, 2H2, 301, 3?l; V/ .58,150,156,165.170,179,186 Pečorské moře, III/306, 307 Peleliu, ostrov, I V/15H,1 H0,1 H 3,1 H4 Peloponés, poloostrov, 1/178, 22H, 229, 23I, 232; II/93; IV/122; V/31, 37,107,137 Penang, II/1H2, 239, 240; III/153, 283, 286; IV/140, 141, 242, 303; V/49, 64,166 Peninsaari, ostrov, II/40; fll/67; IV/47, 48 Pentlandský průliv (Yentland Firth), I/66; IV/136; V/85 Penzance, V/9H Perekopská šíje (Perekop), II/47; IfI/70; IV/50, S2 Perim, ostrov, I/144; V/38, 200 Pernambuco, I/26H; II/70; V/82, 91 Pernava (Pjarnu), II/?6; V/108 Perstord, III/76 Persie, III/169 Perský záliv,1/41, 42, 236, 237; II/12, 14, 220; IV/ 24,111, 245, 344 Peru, V/158,159,170,173,174,1H1,196 Pescadorské ostrovy (Pescadory, dnes Pchengchu), II/164,166,185; IV/189; V/52, 61 Peterhead, V/99 Petrodvorec, IV/47 Petropavlovsk (Kamčatskij), IV/315; V/145 Petsamo (dnes Pečenga), II/51, 52, 55, 56; III/330; IV/15I Petsamofjord (Petsamský fjord), II/56; IV/1.51 Philippeville, III/193, 232; V/158 Phuket, IV/303; V/217 Pien-Tytársaari, ostrov, IV/146 Piisaari, ostrov, f V/143 Pikardie, IV/40 Pilava (Pillau, dnes Baltijsk), I/51; II/22; IV/249254, 352; V/78, 80, 87, 98,112 Pina, řeka, V/134 498 Piombino, V/44, 77 Piran, V/1 I2 Pireus, 1/210, 213, 226, 231, 301; III/191; IV/19, 121,122; V/31, 34, 41-43, 67, 77,136,137 Pisa, IV/12 Pisa, řeka,1/22 Piskopi, ostrov, IV/247 Pitcairn, ostrov, II/78 Pizzo, III/296 Placentia, V/155 Pladjoe (rafinérie Royal Dutch Shell), IV/280 Ploešti, II/45 Pln, IV/352 Plumetot IV/93 Plymouth, I/44, 46 155, 168, 264, 300; III/157, 288; IV/25, 27, 36, 235, 238; V/186 Pobaltí, II/12, 36, 41; IV/142, 222 Pobřeží slonoviny, III/145 Podgorica, I/225 Podunají, IV/34,112 Pochajský (-lijský) záliv, IV/356 Pointe de 1Esquillon, mys, IV/116 Pointe de la (iaronne, mys, IV/l17 Pointe de la Percée, mys, IV/88, 89 Pointe de Plouezec, mys, III/156 Pointe de Saire, mys, III/156 Pointe des Sardinaux, mys, IV/117 Pointe du Hoc, mys, IV/81, 88, 89, 343 Polanga (Polangen), IV/147; V/114 Polensa, III/299; V/35 Polilo, ostrov, IV/192 Pol(j)arnoje, II/50, 51, 53-55. III/76, 330; V/140 Polsko, I/17, 20-22, 36, 48, 49, 51-.54, 66,140,146, 148, 298: II/7; IV/50; V/1.00,133,165,195,199, 201, 204, 206, 208, 223, 224 Pomořanská zátoka, III/178; IV/249, 250, 253 Pomořany, IV/250 258 Ponape, ostrov, IV/60, 342 V/51 Ponte Grande, IIT/292, 326 Poortshaven, IV/230 Porkkala, II/23; III/67, 179, 243, 303; IV/49,149, 25; V/142,144 Poros, ostrov, V/136 Porsangerfjord, II/55 Port Blair, III2l B; IV/215; V/63 Port Castries, III/15 Port Darwin, III/274; V/155 Port-de-Bouc, IV/119 Port Dikson, III/183, 307; IV/151 Port-en-Bessin, IV/81, 87, 88, 91, 94, 96 Port Lyautey, III/195; IV/42 Port Mahon III/299 Port Moresby, II/217, 226, 228-230, 233, 237; ITI/ 104,140,141, 224, 268, 323; V/57 Port of Spain III/15 Port Said, III/58, 59, 62; V/90 Port Stanley, I/77 Port Súdán I/144, 296. II/182; III/45. V/31 37 Portland (Británie), I/43, 69, 73; IV/41, 106; V/ 198,199, 220, 224 Portland (USA), III/238; IV/242; V/179 Portland Bill, mys, I/165; IV/2H,101,136 Porto, V/100 Porto Ercole, V/112,114 Porto Rafti, V/137 Portoferraio, V/35, 42, 44 Portoriko, III/19 Portovenere V/44 Portsmouth (Británie), I/44, 45, 70 73, 135 155, 164, I65; II/179; III/154,157; IV/25, 27, 28, 36, 76, 77, 235. V/203, 221, 224 Portsmouth (USA), III/325. V/166 Portugalsko, I/259; II/69, 195; IV/135 243; V/81, 175,193,204,207,210,211,213-216 Porúří, IV/40,109, 258 Postupim, IV/310 Poti, II/43; III/75,179; V/139,142 Poupenville, IV/84 Pourville, III/154 Poznaň (Posen), IV/237 Pozzuoli, V/39 40 Presquille de Saint Tropez, poloostrov, IV/117 Pripjať, řeka V/134 Provence, IV/112,113,115,118, 222, 319, 356 Prut řeka, II/45 Přední východ, I/151,153,186 200, 230, 237, 294; II/84, 85,111,136, 238; III/12 Pskov, II/26; IV/144 Puck, l/51 Pucká zátoka, IV/148 Puerto Delgado, V/91 Pula (Pola), III/300; IV/120, 123, 247 248; V/39, 40, 42, 77, 80,104,114,116,117, 205 Pulau Djang, II/178 Pulau Tiuman, II/178 Puluwat, ostrov, IV/158 Punta Stilo, I/177,182, 301 Puolo Kondor, ostrov, II/171 Pusan, V/52, 60 Puys, III/154 Pyrenejský poloostrov, I/150; III/285 Quebec, III/294; IV/28, 32,180, 308 Queensland, V/12 Querqueville, IV/106,107 Quinéville, IV/104, 342 Quinhon, záliv, V/60 Rabat, III/235; V/96 Rabaul, II/213-217, 224, 226, 228-233 237. III/82, 84, 85, 94-96,101,104,110,134,139,141,143, 20l, 217, 222-224, 230, 250, 251 253 257 259, 260. 262, 264-270, 321, 322; IV/61, 63, 64, 75, 356; V/50, 52, 62, 63,167 Rabi, III/104, 323 Race, mys, III/21 Rade dHyéres, mys, IV/113,119 Rade de Bormes, mys, IV/116 Rafina, I/228, 229 Raftis, I/227, 228 499 Rakousko, I/20, 21, 53 Rikousko-Uhersko,1/12, I50 Ramnes,1/106 Ramri, ostrov, V/201 Ramsgate I/134,165,169; IV/241 Rangún, II/21H; IV/30 2; V/21H Rttnville, IV/93 Rás Mustafa,111/233 Rasa, ostrov, V/65 Rasin (dnes Nadžin), IV/315 Rattray, mys, IV/137 Rauy, ostrov, I/104 Ravansaari, ostrov, IV/143 Recife, V/H1,195 Reggio di Calabria,1 II/295 Recherche, ostrov, V/55 Reine, II/60 Rekata, zátoka, III/259, 322 Remagen, IV/233 Remeš, IV/259 Rendova, ostrov, III/129, 222, 254; V/4H, 51, 52 Rendsburg, V/94 Rennellův ostrov, III/111, 218, 279; V/153 Rennes, I/13H; IV/93, 343 Rethimion, I/231 Réunion, ostrov, II/239 Reykjavik, I/265; II/67; III/163,169, IV/139, 239241 Rhode Island, V/70 Rhodos, ostrov, I/196, 210; III/45, 300, 301; IV/12, 121, l22, 246; V/40, 77 Rhóna, řeka, IV/113,115,116,119 Riga, II/20, 26-29; IV/144,147 Rijecký záliv, IV/247 Rijeka (Fiume), IV/123, 247; V/33, 77, 7A,119 Rimini, IV/12,123; V/223 Rio de Janeiro, I/75, 77, H2, 269; IV/140; V/H2 Riouw, ostrov, V/124 Ristna, mys, II/37 Riviéra, IV/124, 344 Rixhiift (dnes Rozewie), mys, IV/250-252; V/108 Rižský záliv, II/20, 21, 23, 229, 36; IV/144,146, 249; V/140 Rjúkjú (Nansei Šóló), souostroví, IV/lA0-182, 185, l A9, 262, 266, 269, 275, 2A0, 283, 296, 297, 346, 34H; V/62,167 Rohukiila, IV/146 Rockall, skalisko, I/245, 246 Rochefort, IV/108, 233 Roi, ostrov (Ile de), II/216; IV/57-59 Rokugo, mys, V/54 Rombaksfjord, I/114,121; V/79 Romsdalfjord, I/116 Rónne, IV/256 Rossel, ostrov (Lousiády), V/165 Rostock, IV/256; V/119 Rostov na Donu, II/12; III/69 Rosyth, I/43, 44, 45, 52, 68, 99,102,125,175; IV/ 134, 235, 261 Rota, ostrov, IV/153,155,161,171, 346, 347 Rotterdam, III/26; IV/25, 109, 22H-230; V/l21123,125 Rouen, IV/40,111; V/112 Rovaniemi, IV/146 Royalist Bank, mělčina, V/4H Royan, III/153; IV/94, 96,133; V/110 Rucava, IV/147 Rudé moře,1/59,142,144,1.51, 200, 230, 240, 294, 296; III/62; V/36 Rufisque, I/161 Rujana (Riigen), ostrov, IV/14H, 253, 256, 353; V/ 76, 98,108,121 Rumunsko, I/20, 209, 297; II/43, 45, H4; IVlS2, 53, 121,149,150, 222, 340, 341; V/39,135,141, 22I Rusko, I/12, 150; II/12, 13, 20, 32, 50, 51, 57, 5H, 60, 105, 106, 112,113; III/33, 35, 75,170,19H, 234, 306, 307, 312, 319; IV/24, 55, 127, 128, 151,152, 227, 244, 245, 344 Russar&, maják, II/24 Russellovy ostrovy, III/104,120, 216, 222, 259; V/ 57 Rybářský (Rybačij) poloostrov, I/92, 94; II/51-53, 56; III/245; IV/351 Rýn, řeka, I/53; III/43; IV/109, 233, 258 Řecko, I/36,151,177,17H,181,184,187,196,197, 200, 202-205, 207, 209-214, 220, 221, 225-230, 234, 236-238, 297; II/8,10, 84, 85, 94, 98,104, 134; III/10, 301; IV/7,121-123, 247; V/31,136, 157,159-163,16H-170,173,174,1H5,186,198, 204, 205, 20H, 209, 213, 217, 218 Řím, I/14, 189, 192, 206; II/H9, 99; III/52, 57, 62; IV/12,13,17, 356; V/21H Saaremaa (Sarema, sel), ostrov, II/23, 28, 3537,140,144; IV/147, 252, 345 Sabang, II/21H; IV/69, 215, 302, 342; V/37, 65 Saeki, záliv, IV/291; V/63 Sáfí, III/195 Sagami, záliv, IV/314; V/63 Sahara, poušť, III/52 Sachalin, ostrov, IV/315 Sachalinský záliv, IV/315 Saidor, IV/63, 64 Saigon, I/48,293; II/124,135,172,174,176; IV/68, 262, 266, 304; V/19, 22 Saint Nazaire (St. Nazaire), I/138, 170, 239, 281; II/64, 70, 74, 96; III/39, 41; IV/96, 108, 133, 243, 353; V/H8, 92, 94, 96,110, I11, 203, 224 Saint Laurent, IV/85, 86 Saint Maxime, IV/118 Saint Raphael, IV/118 Saint Tropez, IV/117 Saint Valéry-en-Caux, I/136 Saipan, ostrov, II/168; IV/55, 56, 153, 155, 157165,167,175-178, 217, 220, 269, 270, 292, 345; V/53-55,57,58 Sajda (Sidon), I/237, 238 Sakuradžima, V/59 Sakišima Guntó (ostrovy), IV/29fr298 I 5 I Salamaua, II/214, 217; III/83, 140, 143, 216, 224, 267,26H Salamina (Salamis), II/97; IV/120, 122; V/77, H1, 90,91,136,137 Salangen, I/11H Salcombe, IV/76 Salebaboe, ostrov, I V/ 1 HO Salerno, III/293, 296, 29H, 299; IV/115, 339, 342, 356; V/37,112,156,157,1H0 Salernský záliv, III/295, 298 Saltfleet, V/124 Samah, záliv, II/170 Samar, ostrov, IV/1H2, 200, 201, 204, 205, 210, 212, 333; V/4H,152,159,160,175, 349 Samarské moře, IV/34H Samarang, IV/140 V/82 Samlandský poloostrov, IV/249-251, 254 Samoa, souostroví, I/13; II/215, 226, 22H; III/H4, 142, 269; V/55,157 Samos, ostrov, III/301; V/120 Sams, V/119 San, řeka, I/22 San Bernardino, průliv, IV/160, 182, 189, 192, 196,197, 200, 201, 205, 206, 210, 267, 349 San Cristóbal (dnes Makira), ostrov, II/230; III/ 104; V/55, 57, 58,153,157 San Diego, II/131,143 San Domingo, V/86 San Fabian, IV/26S San Francisco, IV/306 San Jacyues, mys, V/59, 60 San José (Mindoro), IV/213 San Juan (Portoriko), III/19 San Remo, IV/124, 246; V/119 San Rocco, V/7H Sand, ostrov, II/246 Sandokan, II/1H0 Sanga Sanga, IV/267 Sansapor, IV/1H3 Santa Cruz, ostrovy, III/83, 110, 118, 119, 220, 221; IV/322; V/151.,156,157,185 Santa Isabel (dnes Bogotu), ostrov, III/216, 259; V/50 Santiago, mys, V/64,183 Santos, V/89 Sanur, záliv, II/194 Sarajevo, I/225 Saranda, IV/123 Saranganiský záliv (Sarangani), IV/180, 268 Sarawak, II/180; V/50, 63 Sardinie, ostrov, I/142,185,192, 203, 206, 208; II/ 85, 86, 89, 92; III/54,185, 234, 299; IV/18, 20, 21, l 16, 321, 356; V/30, 36, 37, 40, 86, 217, 221, 226 Sarema viz Saaremaa Sargasové moře, III/283; V/79, 95 Saria, II/180 Sark, III/156 Sarmi, poloostrov, IV/65, 66 Saronský záliv (Saronikos), I/227; V/41,136,137 Saroský záliv (Saros), V/42 Sársko, IV/344 Saryč, mys, V/144 Sasebo, IV/219; V/52, 60 Saánitz, IV/256; V/75 Satawan, ostrov, IV/60,1.5H Saúdská Arábie, I/296; V/31 Savo, ostrov, III/H7-91, 94, 95,105,109, I 10,129131,133,136, 220, 221, 322, 329; V/ 11, 46, 4952, 54,153 Savona, IVl246; V/33 Sawar,1 V/6S Scaletta, III/293 Scapa Flow, I/15, 43, 66, 73, HH, 89, 99, 10 2, 116, 164, 245, 275, 276, 280, 286, 309; II/61, 23H; III/2H, 23H, 309, 310; IV/23, 24, 125, 127, 12H, 136, 38, 322; V/192 Scarpanto, úžina III/301; V/195 Scilly, ostrovy, IV/103, 23H, 239; V/79, H5, HH, 93, 94, 99 Scrabster, V/214 Sebuku, ostrov, II/209 Seeadler, zátoka, IV/63, Seina, řeka, IV/26, 31, 39, 40, 80 Seinský záliv, IV/93,101,103; V/76, 87, 112,117, 186 Seisin (dnes Čchongdžin), IV/315 Seiskari, ostrov, I/93; II/32, 40; III/67; IVl47, 4H Selsey Bill, mys, I/165; IV/27,101 Semirara, ostrov, IV/209 Sendai, V/63 Sentani, letiště, IV/154 Sestri Ponente, I/144 Sestroreck, IV/47 Séte, IV/344 Sevastopol, II/41, 43-49, 105; III/65, 69-75, 179, 244, 304, 306; IV/10,19, .50-52, 340; V/139-142 Severní Amerika, I/61 Severní Borneo, II/180 Severní Dvina, III/172 Severní Irsko, I/257; IV/137 Severní Karolína, V/185 Severní ledový oceán, I/7; II/50 Severní Minch viz Minch Severní moře, I/7, 38, 40, 41, 48, 51, 52, 55, 56, 64, 66, 67, 72, 86, H7, 9H, 127, 146, 164,167, 169, 170, 249, 300, 301; II/21; III/31, 42, 43, 162, 239, 287; IV/25, 45,101,107,125,130, 227; V/ 76, 79, 87, 101, 113, 124, 126, 130, 133, 197, 199, 206, 212, 216, 221-224 Severní mys, II/54; III/76,162,163, 314, 315, 317; IV/22, 322; V/74, 86, 93,107,143,193 Severní průliv, I/61, 70, 250, 257, 259, 264; IV/102, 135.136, 237-240; V/85, H9, 9H,199 Severní záliv, II/49 Severnyj (Gusinyj) Nos, mys V/145 Seychelské ostrovy (Seychely), I/26H; IV/140; V/ 82,120 Sfakion, I/234, 235 Sfax, III/289; V/30, 44 501 Sheerness, III/1.59 Shetlandské ostrovy (Shetlandy), I/4U, 62, 64, 66, H7, 99, 174, 239; III/liH; IV/25, 45, 130, 134, 135, 239-241; V/79, Hd, H5, H7, 92, 9H.131,145, 223 Shoeburyness, I/70 Shoreham hy Sea, III/154 Shortland, III/135, 216, 219 Shortlandské ostrovy, II/217 Scheveningen,IV/230 Schiedam, V/119,121 Schiermonnikoog, ostrov, V/110 Schiewenhorst (dnes Šwibno), IV/251 Schlei, řeka, V/H3,114 Schoutenovy ostrovy, IV/67 Schwerin, IV/352 Siam viz Thajsko Siamský záliv, II/171,172,174,178; V/51,123,170 Sibiř, II/113,132; III/307; IV/55 Sibuyan, ostrov, IV/196 Sibuyanské moře, IV/192, l95,196, 208, 209, ?67, 34H Sibutu, průliv, V/52 Sicilie, ostrov, I/142, 1H0, 1H1, lHH,197, 203-205, 210-212; II/84, H5, 95, 99, 105, 111; III/12, 43, 53, 55, 62, 63,193, 233.-236, 246, 250, 2H7, 2H9, 290, 292-296, 318; IV/8, 115, 339, 356; V/32, 34-38, 40, 41, 43, I >8, 1 H6, 20l, 202, 2U6, ?2?, 223 Sicilský průliv (moře), 1/143, 14, 177, l8>, 1H6, 192, 2U 3, 207, 224; II!85. H6, H9; IIlí3, ; V/ 32, 15, 37, 42 Sídí Barrání, I/186, 2U1;11I/44, H; V/37, l99, 204 Sierra Leone, I/i4, 61,159; II/6H; III/145, l,>1: IV/ 43 Sikawang II, letiště, II/I50 Simbari, ostrov, V/4H Simferopol,IV/50 Singapur, I/42; II/73,106, t>?,1?9,134-136, l70174,177,178,18-1H5,1H9-193, 21 l, 2l?, 216, 21 H, 220, 225, 23H. 26H, 269; II I/2H, 45, 64, 274; IV/68, 153, 1H4, ?l7, 219, 301-305, 314, 319, 356; V/38, 48, 52, 55, 59, H2, 21H, 2l9, 22l Singigai, III/262 Singora, II/172-174 Sio, III/268 Sista-Palkino, IV/47 Skadovsk,IV/51,52 Skagen, V/98 Skagens Horn, V/111 Skagerrak, průliv, I/69, H8, 97-99, 102, 122, i24, 125,127,175, 279, 301; II/51; IV/231, 243, ?61, 320; V/74-76,11U,123, 206, 224 Skagi, IV/240 Skandinávie, I/66, 68, 91,14H Skomvaerský maják, I/107 Skotsko, I/44, 52, 64, 72, 86, H9, 90,170,174, 301; II/57, 58; III/28, 310; IV/4.5, 239, 241, 245; V/ 78, 87, 97, 99,197, ?1?, 214, 215, 2?5 Skudesnes, I/66 Skve, ostrov, IV/240 Slovensko, I/2I Soči, V/142 Soelský průliv,11/23, 37 Soembawa, ostrov, IV/305 Sofie, IV/19 Sofrano, ostrov, I/212 Sognefjord, V/12H,129 Sokotra, ostrov, I/270 Sola, letiště,1/106. IOy,115 Sollúm, I/221; II/9H; V/92,192, 200 Solta, ostrov, I V/79 Soluň, I/225, 2?7, 23H; II/H5; IV/121-123; V/4U, 78, 107,113, l 14,116,119, 218 Soluňskýzáliv. IV/122; V/77,119 Somálko (Italsks:).1/144, 267, 293; V/95 Someri, ostrov, III/67,17H; V/143 Somma, řeka, I/132,13>,136,146 Sonderburg, záliv, V/7l Songei Gerong (rafinérie Standard Oil), IV/ 2HU Sopoty, IV/2.50, 51 Sorong, IV/15,,14, 346 Sorlen, ostrov, IV/IH4 S&rve (Sworbe), poloostrov, II/37; IV/147 Souostroví sv. Matyíše viz St. Matthias South Falls, I ?30 Southarnpton. I/168 Southend,1/6I Southvuld, IV/230 Spatha, rnys, I/I7H, l84 Spartiventl, 3>6. 363, 366, 368: V/ 16, 30-32, 35, 3H, 4?=44, 52-54, >9, 62-65, 70, 73-76, 9H-ltl3, 10, IOfi, IOH-ll9, 12H, 135, 139, I4H,179,1H1, IH3--1H5,1H7,192, 2U;, 206, 218,22? Št. Abbs Head, mys. IV/?39, 24l St. Andries, V/126 St. Aubin, IV/9? St. Catherines (Point), IV/36.102,103 St. Davids Head, mys, IVl350 St. Johns, I/265; III/?10 Št. Kilda, I/259 St. Léger, IV/91 502 St. I.ucia, ostrov, I/2.51; III/15 St. Malo,1 V/96; V/109, 218 St. Marcoul, IVIB4,104, 342 St. Martin-de-Vareville,1V/81 St. Matthias, souostroví (sv. Matyáše), IV/63 St. Nazaire viz Saint-Nazaire 51.. Pcter,s Purt, IV/101 St. Tropez, V/186 St. Vaast-Ie-Hougue, IV/84, 9(i, 97 St. Vinent, mys, I/253; V/8H, 9(i Stadlandet, mys, I/)6. 99; IV/2?7. 228, 2.3l Stalingrad (dnes Volgograd). fll/.51, 17R, 198, 2()0, 243, 244, 247 Stampalia, ostrov, Il211; V/43 Stanička, Ill/244 Stanmore, III/?22 Stargard,IVÍ2SO Staring, záliv, II/189,193. ?16 Start Point, IV/102 Starý hahamský prúliv, II1/I5 Stavanger, (/66, 96, 97, 99.102,105,106, l OR,109, 115,1?4, ?53: V/78, 93, 97. I29, 200. ?05, 206 Stavern, V/128 Ste Honorine, III/156 Steinort, V/144 Sterligovt, ostrov, IV/151 Stockholm, I/99, 276; III/170 Stolpská mf;lčina (dnc:s Slu.pská), IV/252 Stradská zátoka, IV!?57 Stralsund, IV/2.54, 256 Stromholi. I/?0); V/30, 3S Strumica, I/?25 Střední (Srednij) poloustrov, lii)2, l4; II/51, 5? Střední východ, I/209, ?36; II/14; IIlí63, 81, lR4, 20 , 32 l ; I V, 1 , Z",111 Stredomot-í, l/ 1?.i 6. 47, 61, b7.139,14U,141. I47, 15 L,153.157,15R,173, l74,1?6.177-17), I t5?. 185, I R7,192,196, l9R, 20?. 204, ?()5, 2()7, ?fi9, 212, 224, 230, 242, ?58, ?60, ?)8, ?99; lli7, R, 10. 13, 73, 81, 85. R9, 92, 9>, 97, 99. IOU, 105, 106.108, I34, 173, 181, 183, ?2fl; III/%, 13. 52, 58, 62, R0, 158, !?0, 18d, I87. 193, IlS, li)8. ?(10, ?31 ?3R, ?46, ?50. ?52, ?85, 2R7, ?R9, ?92 95, 302, 303, 309, 3l8: (V/X, 10, 1?, 13. 15,17,1 h, 20, ? 1, 28. ?), 31-33, 42. 43, 74,112, 115,120-I?2,1?4,127, 222, 247, ?48. 319, 322, 323, 325, 327, 328, 331, 339; V/36, 44, 91. 114, 215, 216, 2?6 Středozemní moře, I/7, 26, 42, 45. 4R, 49, 59.. f,R. 140-142,144,145.151,153,156,177-179,18?, 184,1 R5,1 RB,191,196-19R. 200, 20I 203. 205, ?23, ?24. 230. 238 ?96 299 30l; II/7. 13. 74, 84, 85, 9?, 95-y7. 99,104,105,111, 267: III/12, 13, 15, 43. 45, 51, 52, 58-60. 63, 64, 150,187. 193, 195, 196, 23?. 236, 300, 323; IV/R,10,1?, ?0, 21, 26, 42, 43, 70, 112,113, 119, I?0. 121, 246, 319, 339; V/222 Suhic (Bay), zátoka V/64 Suda, záliv, I/187, 188, ?09, 211, 225-231; V/34, 43,136,194, 216, 222 Sudak, IV/52 Súdán, I/294, 296 .Sudety, I/2I Suezský průplav (Suez), I/42, 151, 1.53,186, ?05. 237, 293, 296; II/13, R4, 220; III/62, 63, 80.1R4; IV/120 Suchumi, V/147 Sukuma, letiště, IV/297 Sulina, II/4.5, 50, 53: IV/149; V/116,142 Suluan, maják, IV/205 Suluan, ostrov, IV/187,196 Suluské moře, III/274; IV/67, 68,189,197, 267; V/ 168, lR3 Sumatra, ostrov, II/1?0, 181-185, 188, 190-192, I97. 2l8, 219, 2??, 224; IV/216, 302; V/63,124 Sumhawa. ostrov, V/49, 63 Sundský j>rúliv (Sund, Dánsko), I/108. V/108 Sundský jrůliv (Indonésie), II/182,197. 208, 209; IlI/32?;IV/141 V/11, 54,122,153 Suonionsaari, ostrov, IV/143 Suonovuono, záliv. IV/151 Súr. I/237 Surahaja,11/131,13R,164.186, IR9,192,194,195, 197-1)9, 203, 2í)5-207, 209, 210, 269, 270; IV/ 69; V/53, 61, 63, 61, 9(),122-126,155,166 Surihači. hora, IV/270, 275 Šurigao, Irůliv, IV/l81, 189, 196, 197, 199, 200, 209,?61. 331, 335, 349: V/4fi, 49. 51, 5S, 56 Suruuci. zál.iv, IV/300 Suursaari (Hogland). ostrov, I/93; II/32, 33, 3840: I11/66-68; IV/49, 50,146; V/17,142-144 Suur=Tytirsaari, ostrov, IV/49, 50,146 Svacrholthavet, II/.54; III/76 Svatojiřsl:ý průliv (sv. Jiří), I/250; III/87; IV/135, l3li,1.;7. ?40; V/98-100. 212 sv. Eilcna. ostrov I/77; II/R0, 81; III/26; IV/140 sv. Jiří (St. George), mvs, III/2li6; V/50, 52 sv. Vavřince, řeka, III/13,144 sv. V:rvřince, záliv, V/70-72 Swinmiinde (dnes Šwinoujščie), I/49; IV/?36, 250, 251, 253, 254, 256. ?59; V/74, 95,100, l OR, 1 l(),1 l.d,1?0 Šydney (Austrálie), I1/195, ?2), ?40; III/127; IV/ 280, 9R: V/58 Svdnv (Kanada), I/61; lIl/13 Svlt,1/73; V/112 Symé, ostrov (Symi) IV/t? I; V/42, 4.3 Svrakusv, I/142; TII/235, 291, 292, ?95; V/38, 40, 206, 207 Svric, 1/I53, 163, 37, 238, ?97; II/85; V/19, 25, 115 Syros, o;trov, V/40, 41 Syrta, záliv, I/177; IIilOl. 102; III/45, 49, 50, 55, 58, 3?7 Šahla, mys. V/142,143 Šalomounovy ostrovy (Šalomouny), I/7 13; II/ 111, l28,158, 207, 213, 217, 21R, 226, 230, 269; III/1?, RO-84, R7-89, 94, 95, 97, 101,109-111, 119. 12R,134. I3jť-1.10,143,198, 2lfi-220, 22?, 503 230, 247, 2.50, 253, 254, 256, 259, 260, 266, 26H, Tandjong Priok, II/197, 206, 20H, 209; V/64, 124- 274, ?76; IV/H, 63, 69, 220, 321; V/156,1H4 126 Šanghaj, II/1?6; IV/2l9, 262, 266, 304, 3I2; V/4U, Tanger, II/95; IV/42, 242; V/H3, 86, 94 41, 47, 4H, 53, 57, 61, I77, 22l Tarakan, ostrov, II/1H6, l HH, 269; IV/153, 269; V/ Šangri-La. ll/227 63,124,1H3 ! Šatt al-Arab, II/I4 Tarawa, atol, II/111, 213; I11/12, 142, 269-272, i Šelda, řeka, I/130, l71; III/31; IV/lOH, 109, 22H- 275; IV/5H, 60; V/55 230, 232; V/l09,197, 212, 21H, 223 Tarent, I/142, 178, 1H0, 1H1, 18H-192, 197, 198, Šerkí, mělčiny, III/l H.S 212, 215, 216, 240, 29H; II/94, 100, 101, 122; I Šibenik, I/225; V/42, 6H, I l7,11 H III/46, 50, 191, 290, 295, 296, 299, 300; V/30, Šikoku, ostrov, IV/21H, 2H0, 300, 312 36, 202, 207, 218, 321 Šimizu, IV/300 Tarentský záliv, V/34, 39, 205, 207 Šimonoseki, V/47, 53, 59 Tarchankut, mys, V/141,142 Šimušu, V/59 Taroa, atol, II/215, 216 Šinčiku, letiště, IV/297 Tasmanovo moře, I/26H Šionomisaki, mys, IV/30(I Tassafaronga, mys, III/94,119,134,135,138,139, Šlesvicko-Holštýnsko, II/267; f V/25H, 260 222; V/52,153 Šlisselburg, II/32; III/243 Tatarský průliv, IV/315 Španělsko, I/41, 141, 147, 153, 177, 247, 301; III/ Taupota, ostrov, III/141 157, 2H7; IV/26; V/91, 116,117,151,159,161- Tawitawi, ostrov, IV/153,154,160, 217, 346; V/51 163,169,170 Teherán, ll/14; III/250, 302; IV/29, 32 Špicberky, II/55, 57; III/173, 309; V/H0, 91 Teikarsaari, ostrov, IV/143 Štětín (Stettin, dnes Sczecin), III/32H; IV/250, Télos, ostrov, IV/122 251, 254, 259; V/80, 90,114,121 Temrjucká zátoka, III/306 Šumšu, ostrov, IV/316 Temže, řeka, I/44, 70, 164, 165, 16H; IV/77 169, Šupetar, IV/123 229, 232, 239, 241; V/116, 117, 124, 197, 198, Šuri, IV/280 214, 21H, 221 ; Šušan (Šuen-ling-šan-tao), ostrov, V/59 Tendra, řeka, II/47; V/141 " Švédsko, I/52, 93-96, 30?; II/21, 25, 29, 33, 61; III/ Tenerife, ostrov, V/8l, 90 i 66, 6H; IV/130, 339; V/14,15, 31, 34, 42,133 Ténés (Alžírsko), V/87 j Švýcarsko, I/73 Ténos, ostrov, I/ IH7; V/136 Terciera, ostrov, III/2H1 Tahlaský průliv, IV/l95 Terioki (dnes Zelenogorsk), I/92 Tacloban, IV/181,18H, 204 Termini Imerese, V/42 Tačikawa, IV/272 Tersche0ing, ostrov, I/72, 170, 302; II/64; III/29; Tadosaki, V/63 V/78,125, 223 Tagliamento, řeka, IV/24H; V/112,114,119 Terst (Trieste) IV/112, 122-124, 246-24H; V/30, Tahkuna, mys, II/36, 37 32, 39, 41, 77, 78,104,117,119 Tairašima, V/64 Testa mys, I/206 Taivu, mys, III/102 Teulada, mys, I/177,192. II/H8 Takao (dnes Kao-siung), II/164; IV/185,1H6, 217, Texel ostrov, I/170; III/239; IV/229; V/110, 117, 221, 304, 34H; V/50, 62, 64, 65 199 Takamacu, V/65 Thajsko, I/291, 293; II/120,123 132,133,171,172, Takoradi, I/200 218; V/45,174,178,191, 213, 217 Talaudské ostrovy, IV/ 180 Théra, ostrov, IV/122 Talisay, IV/268 Thermopyly I/226, 227 I, Tallin, I/52, 94, 308; II/20, 23-25, 29-33, 38-41, Tchaj-wan (,Formosa), ostrov II/123 124 129, Í 47; III/17H; IV/49, 144-146, 149, 345; V/75, 132, 162-164, 166; IV/55 56, 67, 69, 70, 178, 139,140,142,144=146 179,180,181,182,185,186, 217, 218, ti2 265, Tama, IV/272 266, 297, 304, 323, 342, 348, 350, 361; V/50, 52, Tamaň, III/71 53, 59, 62, 64,157,159-163, l71,173,176,177, Tamaňský poloostrov III/71,179 180,181,186 Tambelan, ostrovy, II/269 Tchajwanský průliv, IV/304, 305; V/59, 61,168 Tamrjuk, III/71 Tiber, řeka, V/114 Tanafjord, II/53, 54; III/76; V/110,143 Tibet, II/227 Tanahmerahský záliv, IV/65, 66 Ticao, ostrov, IV/201 Tanambongo, III/85, 321 Tigrid, řeka II/14 Tanapag, IV/160 Tichomoří, I/268, 271. II/10 78 79,124,139,168; Tandjong Bugel, V/64 III/10, 80-8?,142, 201, 216, 220, 247, 250, 257, 504 ,?86, 294, 309, 319; IV/8,10, 55, 59 60 69, 70, 74, 75, 156, 178, 179, 1R0, lR4 216, 220, 261, 269, 275, 305, 319, 320, 322, 324, 325, 327, 32R, 331, 332, 335 Tichý oceán (Pacifik), I/7, 8 26, 155 267, 270, 271, 290; II/R,12, 73, 7R, 79,104,106,108-110, 112,118,122,123,128,129,133,135,139-141, 151,16R,169,177, 207, 212, 215-217, 219, 224, 226-229, 237, 23R, 240, 242, 243, 245-24R, 250, 255, 266 268; III/8, 11, 19, 58, 66 76 81-83, R7, 95, 1,04, 110, 134,135, 140 142, 19R 201, 217, 218, 220, 222, 224, 250-253 268 269, 274, 275, 276, 286, 319, 320, 325; IV/55, 57 5R 61, 63, 64, 67, 68, 70, 71, 75, 140 153 156 ,157, 182, 209, 214, 269 31R, 324 341. V/55, 209 Timor, ostrov, II/185, lRR, lR9,193,195, 222; IV/ 56; V/11,12, 64 Tinian, ostrov, III/85; IV/55, 56 153 155,157-159. 161,165,175,176,177,17R, 306, 346, 347; V/56 Tind, II/60 Ťing-čchung-wan, zátoka IV/304 Titovka, řeka, II/52; III/77 Tiuman, ostrov, II/171 Tiurinsaari, ostrov I/93 IV/143,145 Tjilatjap, II/188, 190, 194, 20R, 210, 211, 224; V/ 124 Toba, V/60 Tobrúk, I/142, 178,184, 201, 202 208 221, 223, 224; II/R9-91, 98; III/44, SR, 59 62 63 188191, 268; IV/7; V/11,19 30 31, 33 34, 36 67, 80, 91, I15, 195, 196, 199, 200, 205, 210, 214, 216, 221, 222 Todosaki, V/60 Tokijský záliv I/7. IV/308, 311, 314, 346 Tokio, I/291; II/132,133,138-140,142,143, 217, 219, 226-22R; III/140; IV/189, 269, 272, 299, 301, 308, 310, 311, 353, 356 Tokujama IV/287 Tolkemit (dnes Tolkmicko), IV/249 Tolon, I/227, 228 Tongatabu, ostrov, III/82 Tonkin, I/291 Tonkinský záliv, V/25 Tbnsbergfjord, V/128,129 Torgau,IV/258 Tornio, IV/146 Torokinův mys, III/262 Torsaari, ostrov, I/93; II/40; III/66, 67 Toru, IV/315 Toulon, I/42, 48,143,158,160 238. III/193,194, 196; IV/20, 42, 113, 115, 116 1,19, 120 246, 344; V/18-25, 31, 33, 39, 40, 42, 77, 83, 85, 87, 88, 91, 92, 97,106,111,119,183 Townsville II/236. III/140 Trafalgar, I/301; II/143, 264; III/311 Trandy, I/110 Trapani, III/191; V/40-44 Trasko, IV/143 Travemiinde, V/85, 96, 99,101-103 Trevose Head, mys, IV/102 Trinidad, ostrov, I/251, 268, 2H9; III/13, I5,17, 26, 144,151, 204. V/82 91 222 Trinkumalí, III22O, 222-224; IV/215, Tripolis, I/142,182,188,197, 207, 209, 221,222; II/ R4, 94, 102; III/43-45, 52, 188, 190, 191, 2R9, 295; V/31, 34-36, 200, 205, 206, 208 Tripolsko, I/201; III/200, 232, 235 Tripolský záliv V/195 Tristan da Cunha, ostrov, V/82 Trobriandovy ostrovy III/266 TromsO, I/117, 121, 174; III/15; IV/53, 128, 129, 321 V/74 Trondheim, I/66, 90, 97-99, 102, 106 109, 11?, 115-117 120, l22 123, 174; II/58; ,III/15 3335, 37, 163,164, 205; IV/45,134,138, 228; V/ 19, 85, 89, 92, 97,119,129,130,199 Trouville, V/112 Truk, atol, II/125, 213-216, 229, 230 235 III/95, 96,111,112,118,143, 216, 217 230, 265, 266, 270, 272, 274-276; IV/56, 60, 63, 67 75 153, 155,15R,167,173,175,176 342 346 355; V/ 49-51, 53, 55, 57, 59, 61, 62, 64,166,167 Tuapse, II/44; III/75,179, 244, 305 Tuban, záliv, II/205 Tuguegarao, II/163 Tukums, IV/144 147 Tulagi, ostrov, II/226, 22R-231; III/82, R4 85 87 88, 94,126,138,143, 255, 274, 321; IV/157; V/ 50 Tuluvu, III/267 Tunis, III/233, 295; V/32-34, 41 43, 44, 207, 208 Tunisko, I/145, lR6, 208; III/193, 196 200, 231235, 320; IV/356; V/24, 32, 33, 35, 4l, 221-223, 225 Tuniský průliv III/43 Turecko, I/16,,41,151, 236, 238; II/14 16 41; III/ 75, 301, 305, 306; IV/247, 340; V/24, 157-163, 169,170, 201, 209, 217, 218 Turku, I/16, 93; II/23, 25 Turqueville, IV/343 Tyboron I/98 Tyne, řeka, I/64, 69 164; V/218 Tyrhénské moře, IV/14 20,120 123; V/201 Tytársaari, ostrovy (viz též Pien-Tytkrsaari a Suur-Tytársaari), V/142 Ubangi-Šari, I/159 Ukrajina, II/12 50 51 Ulithi, atol, IV/180,183,184,186 191 194 211, 215, 220, 273, 280, 290, 296, 330; V/56,183 Ulversund, II/60 Umasani, řeka, III/134 Umgami, řeka, V/67 Unalaska, ostrov, II/248, 249 Unie, ostrov, IV/229; V/116 Unggi viz Juki Ural, pohoří, II/12 Uruguay, V/172,185 Urup, ostrov, V/63 USA (Spojené státy), I/12-15,19, 20, 23-25, 29, 31, 67, I51, 205, 251, 264, 265, 267, 2HH-291. 2)H, 300; II/7, 10.12, 13, 16, 57. 60, 71--73, 7H, l04, lOH-1 I7,122,126-133,135=137,1SH-1b0, 164,16H, IHl,1H5,19.5, 215, 219, 2?6, 242, ?66, 26H, 269; III/H, 10-I3, 17, H1, 103, I44, I5i), 1 H4,193, I 95, 200, 202, 203, 226, 234, 236, 237. 250, 278, 2H9, 32H; I V/7, H, 12, 2H. 29. 30, .>3, 76, 17), 243, 247, 2b0, ?62, 30H, 310, 3I4, 31 H320, 326, ;37, 33H, 363, 365, 36H; V/18, 23, 25, 52, 63. 71, 75. 76, 90, 96, 97. 99, 102, 107--119, 130,136,1 >0, 203, 211, 217, 227, 228 Usedom, ostrov, IV/256 llskedal, V/130 Uši, mys, IV/l77 Usť-Dvinsk, II/20, 26, 2H Llstka, V/112,114 Ut, I1/3b; IV/14H; V/I6, H9 Vaagsy, ostrov, II/60, 61 Vado, I/144 Vads,1!/54; IV1152 Vaindlo, ostrov, III/243; V/143 Valona viz Vlora Vangun, V/5H Vánoční ostrov, II/210, 211, 21H Var, řeka, IV/l16 Varangerfjord, II/54; III/76 Varazze, V/43, 44 Vardii, II/54; lII/76;1V/152; Vl13,115 Vrella. mys, IV/3(14, 3()>; y. i9, fi(), 64 Varengeville, IIl/1 4, Ifi Varkiza, V/137 Varna, II/44; IV/149.150; V/112-t 14, t I6,135 Varšava, I/49 Vathi, V/77 Vdenga, II/5H Vegatord, V/111 Vegesack, V/93 Velblungsnes,1/117 Velikonoční ostrov, III/214 Velká Británie (Spojené království), I/8, 12-I5, 17-23, ?5, 26, 3.3, 36, 37, 40-42, 44, 45, 47--49, 51-55, 6(63, 66, 6H. 73, 94, 99,1 l7,11H,127= 129,138,140,141,146-l48,150-15i,163-16H, 173,177,1H0, 200, 20 2, 209, 236, 239, 247, 249, 2.53, 258, 263, 265, 273, ?H6, 28H-290, 293. 294, ?97, 298, 300; II/7, 8,10, 1?-14,1(i, 21, 43, 54, S7, 60, 65, 69, 70, 97, 10,106, l OH-1.10, 112116,126-128,132,134-137,172,1H4, I95, 226, 269; III/11, 17, 19, 20, 28, 32, 35, 43, H1, 149, l51,153,1 7,172,1 H4,193, 200, 20?, 209, 234, 236, 250, 287, 294, 311, 312, 320; IV/7, H, 16, 17, 24, 29, 32-35, 4?-44, 53, 76, 127,135, 136, 232, ?41, 244, 310, 314, 318-320, 324, 337, 338, 360, 363, 366, 368; V/1H-27, 41, 62, 71, 74, 75, H1.-H7, 89, 90. 92-95, 97-103. 105, 106, 108119,129,132,134,164,165,192, 226 Velká Kapela, pohoří, IV/344 Velké Sundy, ostrovy, lI/185 Velký australský záliv,1/268 Velký Belt, úžina, V/101, I02, I 13 Velký, korálovy útes, Vll HS Vella, zátoka. III/257. 259; V/51 Vila l.uvella, ostrov, Ill/?7, 259-2bl; V/5?, lHS, 1H6 Vemork, I(I/156 Venezuela, IllilS; V/I62,16H,1H0 Vr-sur-Mer, IV/343 Verd Island, prúliv, IV/26? Verdun, III/64 Versailles, I/12,16 Vcstfjord, I/b6, 96, 99, 106,107,109,120: IIl l61; IV/22H; V/I95 Vestvagiiy, ostrov, I/175 Viareggio, V/41,43 V ictoria, I I/ I 79, l HO Vídeň, IV/31,1 I1,11? Vierville-sur-ivler, IV/31, H5, H6, 88 Vietnam, II/113,124, I?0; V/49, l81,182 Vigan, II/16; V/63, fid Vigo, V/H 1, H9, 94 Vichy, I/l39, 159, ?38, 29I, 293; Il/113. 114, I11/145,193,196, 3?4; IV/113 Viipuri (dnes Vyborg), 1/94; IV/47, 142, 143 116 Vila, III/222, ?55, ?56 Vila Valenta, V/41 Vilkického priiliv, II/51; III/1H3, 307; IV/151 Villa (isneros V/22 Villons-les-Buissons, IV/)2 Vindava (dnes Ventspils), II/20, 23, 24, 26, 3H I4H, 2il,?5: V/I i3,143 Virtsu, IV/l4fi Vis, ostrov, IV/lH,19, I23; V/117 Visajanské moře, IV/16U, 348; V/46 Visajanské souostroví, IV/lHH, 267,?6H Viselská kosa, IV/24, 352 Viselský záliv,1 V/249, 254 Visla, řeka,1/22, 49, 50; I V/249, ?50, 255, 258 Viťjaze, prúLiv. ViSH Vizagapatam, II/224; V/58 Vladivostok,11/227; IV/315 Vlieland, lII/š?: V/I 11, l 13 Vlissingen, 1/130; 1V/109, 229; V/12I, 122, 197 /1 b3, 23H; ; V/ IV/ I25, Vlora (Valona).1/196,19H; V/34 Vogelkop, poloostrov, IV/56, 67,1H3; V/156 Volha, řeka, II/105; II1/17H Volos, IV/122; V/77,78 Voltrí, V/42, 43 Vormsi (Wormsi), ostrov, II/25, 35-37; IV/146; V/ 143 Vouliagmeni, záliv, V/136,137 Vulkánové ostrovy, IV/15H,161,180, 269 Vyborgský (Viborský) záliv, I/93, 94; IV/142, l43, 145 Východní Prusko,1/21, 49; IV/237, 249, 250, 255, 25H; V/111 Východočínské moře, IV/67, 214, 217=Z19; V/lb6 Waal, řeka, VI126 506 Wakamija, V/60 Wakde, ostrov, IV/65, 66,1.54, Wake. atol, lll3; fl/l16, 120. 123, 125, 12H, 129, 131, I S l, l 57,160. l 6 l ,16H-170, 217, 224, 263, 26x, 270; II1/269: V/50, 53, 5H Wales, V/223 Walcheren, ostrov, I/l30; IV/IOx,109,111 Warnemiinde, I/IOx; IV/256; ViH6, 92. 96, 100, 103 Wash (The), záliv, IVI229; V/206 Washington. I/I2, 290, 291. 300: I1I114, 115, 129, 133.136, l40-142,1.5, l47, l4H, l57,159,160, 162, 170, 17?, 1H1, l95, 2?2, 215, 23H; III/11, 50, 205, 235, 252, 294; f V/2H, 29, 32 Wasile, letiště, IV/346 Wasserlehen, záliv, V/102 Waterford, lV/239 Waterloo, I/15x Wau, III/224 We, ostrov, IV/302 Wellington, fII/x4 Wesera (Vezera), řeka, I/72; V/102 Wesermiinde, V/79, xl, 95, 99, 102, 103, 113, 121 Westerplatte. ostrov, I/7, 49-Sl; IV/7, 259 Westkappelle IV/109 Wewak, IIU2l6, 224; IV/64 Weymouth, V/95 Wheeler Éield, letiště II/155 Wight, ostrov (Isle of Wight), I/169; IV/7i, 101, 102, 239; V/117, 20L) Wilhelnshaven, Ií72, 90, 109, 125: III/32: lV/259, 261, 350; VI7d, 7x-xl, HS-H7, 90, 93, 95, 102, 103,110,117.120 Wismar, lV/256, 52; V/9H Wolf Ko;:k, útesy, IV/136 Woleai ostrov, Iv/15x,175 Wollin (dnes Wolin), ostrov, IV/250, 256 Woodlarkovy ostrovy, III/266 Wotje, atol, I1/215, 216, 245; IVIS7, Sx, 61; V/57 Yarmouth, I/170; IIIIl S7; IVI27, 229; V/216 Yeu, ostrov, V/106,109 Yucatan. poloostrov, III/19 Zabíb, mys, V/41 Zadar (Zara),1/225; IV/247; V/77, I06, IlA, 223 Zakavkarsko (Zakavkazí), III/73 Zambaleské pohoří, IVi264 Zamboan;a, IV/154, 267, 342. V/52 Zamboangský poloostrov, IV/267 Zampamisaki, mys, IV/275 Zante, oslrov, V/206 Zanzibar, ostrov, II/?40 Západní Dvina, řeka, I1/26, 2x; IV/144, )49 Západní Indie, I!105; V/126 Západní Lica, `reka, II/52; IIIi77 Západní Pomořany, IV/?55 Západ,;í (Libyjská) poušť, II177, 224, 237; III/59, 62, 63 Západní přístupy,1I44 62. 65, 249, 251, 25H, 263265, 300; II/72. 73; I,II/204, 2H4 Západofríské ostrovy, V/121 Západosibiřské moře, IIII3O7: lV/151 Zátuka císařcvny Augusty, III/?62-264; IV/63; V/ 49, 51 Zeebrugge, Ii301; IVI229 Zeist, lV/230 Zelen ostrovy, IV/61 Země Irantiška Josefa I..111I170 Zlaté pobřeží (Ghana). Ii200 Zloděj,ké ostrovy viz Mariánské ostrovy Zloselu, I/?25 Zrjuk, mys, Il I/71 Zuára. V/41 Želanija, mys, IIIIlx3; V/92 Železná vrata, IV/150 Ženeva, lII/329 Žluté moře, IV/21.7, 305, 356; V/59,16H Ž,-aločí záliv, III79 OBSAH LlVOD PRVNÍ ČÁST. PŘED ROZHODUJÍCÍM NÁSTUPEM SPOJENCÚ (od 1. ledna do 31. května 1944) 1. STRATEGICKÁ SITUACE . .. ............................ ......................... ... .............. 10 2. MALÁ VÁLKA NA STŘEDOZEMNÍM MOŘI 2.1. Pat u Anzia (Operace "Shingle" - Krvavé bitvy o Monte Cassino - Námořní operace u Anzia- Operace "Diadem" - Útoky luftwaffe na středomořské konvoje) .................... .. .............. 12 2.2. Jadranjako bojiště (Operace commandos - Egejské moře) ................. .................................. ......................... .. 18 2.3. Operace ponorek ................................... ......................... ............. 20 3. V EVROPSKÝCH MOŘÍCH 3.1. Murmanské konvoje ..... . .... ......................... .. .............................. .................. 22 3.2. V norských a francouzských pobřežních vodách (Minové operace - Malá válka v kanálu La Manche) .... ...... ........................ ....................... 24 3.3. Přípravy invaze do Normandie (První plány invaze - Plán operace "Overlord" - Personální problémy - Změna plánu a odklad invaze - Plán operace "Neptune" - Časování útoku - "Mulberry" a "Yluto"- Přípravné operace - Německá opatření k odražení invaze) ................... .......................... .. 28 4. ÚPADEK PONORKOVÉ VÁLKY (Gibraltarská úžina - Atlantik - Biskajsk záliv - V dalekých vodách) ...................... ... ............ 42 5. VE VÝCHODOEVROPSKÝCH VODACH ........ . .. .............. ............................... . .. ............ 47 5.1. Baltské moře (Prolomení blokády Leningradu - Německá protiopatření) ... .................................. .......... 47 5.2. Černé moře (Německá obrana Krymu - Výsadky u Nikolajeva, Očakova a Oděsy - Dobytí Sevasto- polu a německá evakuace Krymu) .... .... .................................................... . ...................... 50 5.3. Severní IorPstvo ................. ........ ...................................................... . .. .................................. 53 6. OD ATOLU K ATOLU (Spojenecký strategický plán pro rok 1944 - Japonské záměry) ... . . ... ...................................... 55 6.1. Dobytí Marshallových ostrovů (Plán operace "Flintlock" - Vylodění na Kwajaleinu - Nálety na Truk - Obsazení atolu Eniwetok) ...... . . . .... .......................................... . . . .. .................................... ...... ............ 57 6.2. Žabí skoky na Nové Guineji (Odříznutí Rabaulu - Vylodění u Saidoru - Urychlení postupu na Nové Guineji - Le- tecké útoky na Palauské ostrovy, Hollandii a znovu na Truk - Vylodění u Aitape - Vy- lodění u Hollandie - Výsadky u Sarmi a na ostrově Wakde - Výsadek na ostrově Biak). 61 6.3. Boj o japonskou obchodní tonáž (Operace amerických ponorek - Operace japonských ponorek) ......................... .. ..... ...... 67 6.4. Britské lodstvo na Indickém oceánu .... ....................................... . .. ................................... 69 7. ZÁVĚR .............................................. ... ...... ....................................... ........................................ 70 DRUHÁ ČÁST. KONEC SE BLÍŽÍ (od 1. června do 31. Qrosince 1944) 1. STRATEGICKA SITUACE ........................... . . . ................................................ ... ............... 2. INVAZE DO ZÁPADNÍ EVROPY ... ... . ................................................ .. ............................ 2.1. Vylodění v Normandii (Odklad na poslední chvíli - Plavba přes kanál La Manche - Námořní dělostřelecká 74 76 příprava - Výsadek v sektoru "Utah" - Námořní podpora výsadku v sektoru "Utah"- Krvavá "Omaha" - Námořní dělostřelba u pláže "Omaha" - Překonání krize na "Omaze" - Pointe du Hoc - Výsadek v sektoru "Gold" - Výsadek v sektoru ,Juno"- Výsadek v sektoru "Sword" - Německá reakce na invazi - Výsledky prvmho dne ope- 76 race "Neptune") ................... ............. 2.2. Námořní podpora předmostía přísun do Normandie (Dělostřelecká podpora spojeneckých armád - Posilování předmostí - Německé po- kusy o rušení přísunu - Ponorky proti invazi - Fiasko malých bojových prostředků- Minová a letecká válka - Ukončení operace "Neptune") ..... ... .... .. .... 2.3. Následné operace (Dobytí poloostrova Cotentin - Námořní ostřelování Cherbourgu - Vyčištění Cher- bourgu - Logistické problémy západní fronty - Bretaň a francouzské atlantické pří- stavy - Problém Antverp - Výsadek na Walcherenu - Překonání zásobovací krize spo 15 jenců) 112 3. MARE NOSTRUM V CIZICH RUKACH ... ... ... .. ... ... ... ... ... ... .... ... 3.1. Vylodění v Provence (Nové spory o strategii - Plán operace "Dragoon" - Německá obrana jižní Francie- Spojenecké přípravy - První výsadky v noci na 15. 8. - Předehra vylodění hlavních sil- Výsadek hlavních sil - Podpora předmostí v Provence - Dobytí Toulonu a Marseille) ... 112 3.2. Operace v pobřežních vodách (Poslední německé ponorky ve Středomoří - Německá evakuace z Egejského moře- Občanský konflikt v Řecku - Válka na Jadranu - V Tyrhénském a Ligurském moři) .... 120 4. VÁLKA V SEVERNÍ EVROPĚ .. ... ... ... 125 4.1. Murmanské konvoje ..... .. ... ... .... ... ... 125 4.2. Zkáza TIRPITZE ..... .. ... ... ... ... .... .. ... 127 4.3. Malá válka u norskéhopobřežía v Severním moři (Operace v norských vodách - Severní moře - Minová válka) ..... ... .... ... ... .... ... . 130 5. BEZNADĚJNÝ BOJ NĚMECKÝCH PONOREK (Evakuace Biskajského zálivu - Letecká protiponorková ofenziva v norských vodách - Ná- vrat ponorek do britských domácích vod - Fiasko britských protiponorkových operací na se- verních trasách - Nálety na ponorkové bunkry a loděnice - Operace na Atlantiku - Indický 133 oceán .. . 142 6. SOVETSKE LODSTVO ZNOVU VYPLOUVÁ ...... ... .. .... ... ... ... ... ... ... .... ... ... .. 6.1. Na otevřený Balt (Ofenziva na Karelské šíji - Výsadky ve Vyborgském zálivu - Boje o přehradu "Seei- gel" - Operace sovětského letectva - Operace německých a finských ponorek - Vy- stoupení Finska z války a německá protiopatření - Německý ústup z Finského zálivu a boj o Moonsundské ostrovy - Odříznutí německých vojsk v Kuronsku - Operace so- 142 větských ponorek a letectva na otevřeném Baltu) ... .... ... .... .. .... ... 6.2. Konec války na Černém moři .... .. .... ... .. ... ... .. .... ... 149 6.3. V arktických vodách ... ..... 150 7. ROZHODUJICÍ BITVY NATICHÉMOCEÁNU (Japonský plán "A-Gó" - Operace "KON") ...... .. ... ... ... ... ... .. ... ... .... ... . 153 7.1. Invaze na Mariany (Plán operace "Forager" - Japonská obrana Saipanu - Letecké útoky a dělostřelecká příprava - Výsadek na Saipanu) ..... I55 7.2. Bitva ve Filipínském moři (Ózawovy záměry - Spruance a Mitscher - Složení sil - "Velké marianské střlení kro- canů" - Intervence amerických ponorek - Americký protiúder 20. 6. - Závěr a výsledky bitvy - Dobytí jižních Marian - Pád Tódžovy vlády) ...... ... ... .... ... ... ... ... ... ... ... . 160 7.3. Před invazí na Filipíny (Spory o spojeneckou strategii - Usptšení amerických plánů - Plán operace "King II"- Japonský plán, Šó-Gó" - Obsazení Noemfooru Sansaporu a Morotai - Operace "Stalemate II" - Výsadky na Peleliu, Angauru a Ulithi) ... ... ... ... .... .... ... ... ... ... ... 178 7.4. Bitva u Leyte (Předběžné údery TF 38 - Invaze na Leyte - Zrození kamikaze - Zahájení operace "Šó-1" - Americké dispozice a reakce - Složení sil v bitvě u Leyte - Potopení PRIN- CETONU - Bitva v Sibuyanském moři - Bitva v průlivu Surigao - Bitva u Samaru- Bitva u mysu Engaňo - Závěr bitvy a její hodnocení) ... .... ... ... ... ... ... .... ... .. ... . 184 7.5. Operace ve filipínských vodách (Operace TF 38- Vylodění v Ormockém zálivu a na Mindoru - 7ajfun) ........... ........210 7.6. Britské lodstvo na Indirkém oceánu (Operace Výchcxlního lodsLvi - BritskéLichomořské loástvo) ......................................... 215 7.7. Ponorková válka v Tichomoří vrcholí (Operace amerických ponorek - Britské ponorky - Operace japonských ponorek) ........216 8. ZÁVĚR ............................. ................................. . .... ......................222 TŘETÍ ČÁST. VÍrĚZSTVÍ PŘICHÁZÍ Z MOŘE (Od 1.1edna 1945 do 2. ráří I9.15) 1. BEZVÝCHODNÁ SITLlACE: NĚMECKA A JANONSKA ..................................................226 2. NOSIEDNÍ NÁMOŘNf OPERACE V fšVROPĚ ......................... . . ...................................... 227 2.1. V Severním moři a pobřežních vodách (Domácí lodstvo v norských vodách - Na přístupech k AnLverpám - S-booty - K-Ver- búnde - Pohřeiní velitelství RAF = Minové operace - Německé "pevnosLi" na pobřeží - Námořní jednotky při překročení Rýna) .... ....................... . .. . .............................. .... . . 227 2.2. Poslední útoky německých ponorek (Obavy admirality - Protiponorkové síly - Nálety na loděnice - Zpoždění výroby no- vých ponorek - V pohřežních vodách - Ve vzdálených vodách - Konec ponorkové války) ... ....................... ............................. .................... ............. 233 2.3. Poslední arktické konvoje ........................... . . .................... . ............................ ..... 244 2.4. Konec války na Středozemním moři (Ligurské moře - Jaderské moře - Egejské moře - Kapitulace německých vojsk v Itálii) 246 2.5. Německý útěk z Baltu (Sovětská lednová ofenziva - Začátek evakuace - Sovětský útok do Pomořan - Eva- kuace Gdaňského zálivu - Kuronsko - Operace ponorek - Operace sovětského letec- tva - Závěr evakuace - Výsadek na Bornholmu - Konec války na Baltu) ....................249 3. KAPITULACE NĚMECKA (Bezpodmínečná kapitulace - Konec německého hladinového loástva - Konec německého ponorkového lodstva - Poslední spojenecké námořní oparace) .................................................258 4. SOUMRAK VYCHÁZEJÍCÍHO SIUNCE .............................................................. ...........262 4.1. Osvobození Filipín a Bornea (Japonská obrana Luzonu - Vylodění v Lingayenském zálivu - Operace TF 38= Do- bytí Luzonu - Osvobození jižních Filipín - Borneo) ............................................. ........262 4.2. Vylodění na Iwodžimě a Okinawě (Plán výsadku na Iwodžimě -- Japonská obrana Iwodžimy - Útoky TF 58 na Japonsko - Palebná příprava a podpora výsadku na Iwodžimě - Dobytí Iwodžimy - Plán operace "Iceberg" - Složení sil pro invazi na Okinawu - Japonská obrana Okinawy - Zformo- vání britského Tichomořského loďstva - Předběžné operace TF 58- Vylodění na Oki- nawě - Začátek operace "Ten-Gó" - Potopení bitevní lodě JAMATO - Reorganizace TF 58- Druhý úder "kikusui" - Třetí "kikusui" - Námořní podpora operací na souši - Další údery "kikusuí" - Závěr bojů o Okinawu - Operace TF 57) ................................269 4.3. Závěrečné operace proti Japonsku (Červnový tajfun - Utoky na Japonsko) .............................................................. ............298 4.4. Na Indickém oceánu (Ofenziva v Barmě - Poslední operace Východoindického lodstva ..... . .....................301 4.5. Operace ponorek v závěrečné fázi války v Tichomoří (Triumf amerických ponorek - Operace japonských ponorek - Potopení křižmku IN- DIANAPOLIS) ....................................................... ...............................303 5. KAPITULACE JAPONSKA (Plány invaze do Japonska - Svržení atomových pum - Přijetí bezpodmínečné kapitulace - Okupace Japonska a formální ukončení války - Sovětské námořní operace v závěru války) .. 308 ČTVRTÁ ČÁST. BILANCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY NA MOŘI l. NÁMOŘNÍ STRATEGIE .......... .. . .............. . .................. .......... . ..................... 318 1.1. Námořní moc v globální strategii ........................................................ . ..... 318 1.2. Boj o nadvládu nad vlnami ......................... ................ ..............................320 1.3. Boj o námořní komunikace (Křižníková válka - Ponorková válka) .............................................................. .......... 324 1.4. Výsadkové operace .................................................... ......... .. . 328 2. NÁMOŘNÍ OPERACE A TAKTIKA