FRANTIŠEK FAJTL: POUTA NEBES ÚVODEM Tuto knihu připisuji všem věrným bojovnikům za svobodu a demokracii - bez ohledu na jejich národnost či válečné zařazeni. Autor František Fajtl, 2000 (C) Ladislav Sitenský, 2000 (C) Tomáš Kolátor, 2000 (C) Nakladatelství OSTROV, 2000 ISBN 80-86289-OS-2 Generál František Fajtl patři mezi nejznámějši české, v přes-ném historickém významu československé letce. Ve druhé světové válce bojoval na západni i vý,chodni frontě a dosáhl mnoha mimořádných vojenských úspěchů. Ve svém vnitřním lidském rozměru však byl František Fajtl nejen statečným bojovnikem, ale i nanejvýš zajímavým, citlivým účastníkem a pozorovatelem proživaných dějů. Již za války se projevil jako nadaný vypravěč, který umi své zážitky ztvárn v hodtTotné literárni podobě. Tak se s nim záhy po skončeni války seznámili rovrněž čtenáři u nás v jeho poté nejznámějši knize Se-střelen. Jenže po únoru 1948 začal komunistický režitn likvidovat v.šechnv "nepohodltzé", mezi něž hned v pnnim sledu zařadil i naše voják-s ze západni frontl. A tak misto toho, aby, se mohl vě-tTovat tnirno jiné svým chvstaným vzpomínkovýrn krtihám, se František Fajt1 octl ve vězeni. Částečrně rehabilitován byl až i roce I964 a na vdáni své dalši knihy musel čekat ještě deset let. Tept- e pak postuprně rtásledovaly i jirté. Br.ilarttně napsarté, aIe otázka zni, jaká by, by,la jejich definitivni podoba, kdybi, je mohl vvdávat ve svobodné demokratické zemi. To riaznačuji až jeho nová dila, vvdaná po roce l989. Literárně nejpozorhodnější Fajtlovou knihou je nesporně ta, kterou se právě chystáte čist. Autor v ni shrnul autentické při-běhy, našich letců do jimavého, románově ztvárněného pásma, které zabírá jejich osudy, od útěku z Němci okupované vlasti o Polska, přes podil na bojich ve Francii až po značrTou část jejich hrdinného vystoupeni v leteekých jednotkách Velké Británie. V ostrovni zen2i se také odehrává většina děje, jak to ostatně od-povidalo skutečným zážitkům. Autor tedy toto dilo tvořil s volnějši beletristickou fabcrlaci, ale základem stále zůstávaji faktické přiběhy, které scírn prožil nebo které mu svěřili jeho bojovi kamarádi. František Fajtl se tu ještě vi,razněji potvrdil jako sugestivni vypravěč, kter, s noble-5 soLl, dr-ar7?rztičr7osti i osobinn7 hLcmorr?1m 7ladhledern dokáe po-SllIlrlOlll r7?170l?O rLÍ;rlOYOdCh ClSlekILl ;11Ola 1CIIECrl1Ch IEICLl, ,JB-jicl7 obczv. 7tclději, statečr7osti i str-acl?lc, lásek i ;klczrnEini, a to .s jerr7rlir7? orflišenirrt nejer? osobr?ich poicLl7, ale i r?ároElr7ich a nci-rodr?ostr?ícl1 poial?oiEl? r:1sLi, :.pir.sobiz r7?.šler?í a jedr7áni. Všecllrlo kor-Llr?Ilje sr7ls.sler7? Jrr-o citlivoLl poir7tLl, ktercí je z r-od1< rlejlep.šicll tr-Ezdic če.ské liter-rztLzr-i. Nriš :.áprrdrti odboj ;. drzlhé siětové icílk_i. r77ěl rles porr7ě štěstí, :,e .sé/?o ir?ikcljiciIlo litercir-r?il7o t1c:lr-ce r?ašel . řcld jřirr7lch 1l(CISlrllkll. f IlalI( FrCJrlIl.Š(k FCIJll CeISr71 ,S1:1111 dlIel77 V(lCIla l?DI(l pÝCCIC1.Š1171 .SI:1r71 ,SpOIlfI70J01rllkllll. PrOka.llJ2 10 1 IOLflO krllllOll, kter-Ei je s:sn7 z.pLisober7? jedrtir7? :e ;.áklEzdr?i(l? kar7?er?Li .sir77bolic-kél?o Jonlr?ikll. Jistě iiotrlěj.šílto, rtež b1 r7?ohI ob.sál7r7ollt i sebe-l(p,Šl .SOLIlLlr.Sk nl0ltlli1lElll. Jiři Stegbalzer- Po tragérlii eskél7o národa v roce 1939 odcházeli mnozi letci do ei:.ir?_, r7ejiice do Pol.skcl, kde .se dočkali přátelského azvlu, někdy i.šak trzké r7epochopeni, r?edůvěn, bn i pohrdáni. Pelir7ěk ciir7i czívali sportem a trpělivvm vyčkávánim lepšich čc?.sli a rlczději, ž.e :.de nebo jir7de do.stanou možnost bojovat proti oku-parltzirn sié vlasti. ÚTĚK DO POLSKA Pět leteckých poddústojníků přestrojených za turisty šplhalo do strmé stráně česko-polského pomezí. Po ,"sestihodinovém pochodu usedli na paloučku k poslednímu oddechu na půdě své země. "Jsme tuhle," ukazoval Kobliha do mapy a nechtěl se dát odbýt. Novák si hluboce povzdechl. "Copak nevidíš. že to, co ukazuješ, je údolí, a ne hřeben? Koukej, di vod toho a radši votevři čutoru, to ti půjde líp." Josef Strnad s krajícem chleba a s kouskem salámu v ruce popošel k "uavigátorúm", nahnul se nad mapou, díval se jim přes hlavy a je-jich luštění rozťal zoufalým zvoláním: "Pánové, zrada! Podle této mapy jsme tamhle na tom kopci. Za-kufrovali jsme zpátky do protektorátu," ukazoval vlevo a dozadu na zalesněnou kupu, přičemž šilhal po Václavu Kunešovi. Ten se vydě-sil a začal se potit. Z tíživé situace ho vysvobodil Jaromír, který vstal a s mapou v ruce slavnostně prohlašoval: "Pánové, jsme na kótě 834. Před námi Polsko, náš azyl a naše na-děje. Ať žije svoboda, ať zhyne nacistická tyranie!" Kobliha otevřel slivovici. Jeden po druhém připili budoucnosti, kterou předpověděl Jaromír. Potom se všichni natábli blaženě do červnové husté trávy palouku a loučili se s domovem tichým sněním. Za hodinu skupinka sestupovala do Polska. Prodírala se dlouho křovisky podél potůčku, než narazila na pěšinku a dva polské celníky. "Páni z protektorata?" ptali se strážci hranic. "Ano," odpověděli unisono. Potom jim Jaromír Novák vysvětlil, proč se vydali právě do Polska. Uniformovaní muži se usrnáli a pokynuli, aby je následovali do vesnice. V celní služebně je krátce vyslechli a odvezli autem do Tě-šína. U jedné velké školy je předali polskému četaři, který je zavedl do jedné z tříd. V pološeru ukázal na prázdné kavalce a šeptal: "Tiše se odstrojte a zalehněte, ať neprobudíte ostatní. Dobrou noc." Ráno vstal četař Strnad mezi posledními. Vychutnával slast civil-ního jitra, protože nikdo neřval nástup na půlhodinku, na snídani nebo dokonce na poplach. Ale přesto ani zde nezapřel svou vojen-skou krev. Při návratu od korýtka školní umývárny do třídy se ve dve-řích srazil s kapitánem Trhou, svým bývalým velitelem letky. "Pane kapitáne, hlásím příchod do odboje." Překvapený Trha uznal za vhodné poděkovat, ale hned vyrukoval s otázkou: "Nějaký průšvih, četaři?" "Ne, pane kapitáne, všechno v pořádku." Rozešli se. Třída byla obsazena do poslední postele vojáky i civilisty. Všichni prchali do emigrace. Každý musel projít zpravodajským výslechem, který řídil blahobytný polský major. "Je to všechno na jedno kopyto," vyprávěli mu kamarádi, absol-venti prověrky. "Dá ti nejdřív dvě otázky. Jak se pan dostal do Polsky a co tu pan chce robit. Na tvou prvou odpověd zakývá hlavou a rejpá se dál v nehtech. Na druhou bez rozmýšlení odpoví: pomoc nepotře-bujeme, nepřátele porazíme sami. A potom hrdě přidá: nedáme se od-pichnuf od Baltyka! Končí výkladem světové vojenské a politické si-tuace. Všem stejně. Naše odpovědi nebere na vědomí, zdá se, že nás vůbec neposlouchá, klimbá při nich. Je to samolibec, chce se zřejmě pochlubit, že umí německy, protože některým klukům nabízel vý-slech v němčině. Je to votrava." To Strnada dráždilo. Rozhodl se k šílenému zásahu. Nikomu ho nebude prozrazovat, protože by s ním asi nikdo nesouhlasil. Potřebo-val sehnat jenom dvě polská slovíčka. Uspěl. "Dobrý den, pánové," pozdravil civilně, protože nebyl v uniformě. "Jak přijel pán do Polska?" zazněl blazeovaný, ospalý hlas majora. "V ponorce, pane majore," odpověděl Strnad. "okrentem podvod-nym." Komise nechala lelkování, ožila. "Co pán mluví za nesmysly," vyjel podrážděně major. "Okrentem podvodnym? Nevěřím. Či pán neví, že Čechy žádné moře nemají?" rozohňoval se už zcela probuzený šéf komise. "Či pán nerozuměl otázce? Položím ji německy. Zná pán tuto řeč?" "Rozumím vaší polštině všechno a velmi dobře, pane majore. Ně-mecky neznám," odpovídal vyšetřovaný. "Tak do Pěruna gromskégo, nechf pán všechno vysvětlí. Nebo si děláte legraci?" "Jeli jsme po Odře. Před česko-polskou hranicí jsme periskop schovali, v Polsku jsme se vynořili a jsme tu," pokračoval klidně český pilot. Major zrudl, ale ovládl se. Žádný zpravodajec na světě si nedá svou úlohu ničím a nikým krá-tit nebo rušit. Ani bláznem. To je zásada, kterou se všichni čmucha-lové učí nazpaměť. I zdánlivě nesmyslné výpovědi mohou skrývat překvapivé výsledky. "A co chce pán v Polsku dělat?" "Přijel jsem do Polska zabít Hitlera. Má se do čtrnácti dní dostavit v přestrojení do Krakova a provádět tu špionáž. Já toho ničemu dobře znám. Odhalím ho a potom ho probodnu. Zachráním Polsko, protože Hitler je chce napadnout a okupovat jako nás." Major sice začínal věřit, že má před sebou blázna, děcko boží, ale pro jistotu mu dal ještě jednu prověřovací otázku: "A proč jste se ne-bránili, když vás Hitler přepadl?" "Pane majore, nevěděli jsme, kam skočit dřív. Všichni z nás staho-vali kůži. Němci, Madaři a žel," nyní se Strnad zarazil, nechtěl, ale nakonec to řekl, "i Poláci." To už polský důstojník déle nevydržel. "Co si to pán dovoluje? Či se pán pominul?" zuřil hlavní vyšetřo-vatel a hledal ohlas u svých kolegů. "Vůbec jsem se nezbláznil, pane majore," vedl svou dál vyšetřo-vanec. "Jsme tu všichni jako vyjevení. My jsme sem přijeli skutečně Polsku nabídnout pomoc, ale vy o to nestojíte, a tak jsem chtěl..." Major ho nenechal domluvit. Zbrunátněl, otočil se k důstojníkům, nařídil, aby zavolali četaře. Když strážný vstoupil, major ukázal na Strnada a hřímal: "S povrotom. A okamžitě! ! !" Osud českého pilota byl zpečetěn. Bude vrácen do protektorátu. Ve třídě nastalo zděšení. , Proboha, Strnad, proč jste to udělal?" vytýkal mu kapitán Trha. , "Abych vstoupil do dějin, pane kapitáne," odpověděl poděšenému důstojníkovi, který vyslovil obavu, že Strnadovo nehorázné chování zavaří všem. "Někdo jim musí šlápnout na nohu, no ne? Tak jsem to udělal já." Polský četař čekal. Strnad se oblékl, přehodil přes ramena batoh se skromným obsahem a rozloučil se. Eskorta ho odvede na hraniční polský postěrunk a tam předá k vyhoštění. "Co pán panu majorovi udělal." ptal se polský četař. Strnad mu vše krátce vysvětlil, ale zmínku o nepřátelském postoji Polska zamlčel. Polský poddůstojník se usmál a dál se neptal. Zastavili před po-stranním vchodem do velké kamenné budovy. Četař zazvonil. Otev-řel jim vousatý strážník, vpustil je dovnitř a hned za sebou zase zamkl. "Chvilečku tu počkejte," řekl četař Strnadovi a z velké chodby vkročil do oprýskaných dveří. Zanedlouho se zase objevil, doprová-zen dvěma četníky. Popošel ke Strnadovi, usmál se na něho a loučil se s ním: "Šťastnou cestu, atentátníku." Četníci vzali Strnada mezi sebe a vydali se na cestu městem. Za-stavili se před nádražím. Jeden vešel dovnitř a koupil jízdenku. "Tu má pán lístek do Krakova. Až přijede vlak, pán nastoupí bez nás a pojede až do Krakova. Najme si u nádraží konědrožku a pojede do ulice Potockego 8, kde je československý konzulát. Pán porozu-měl?" "Velmi dobře, pánové, děkuju vám srdečně." Než se nadál, vnutili mu do dlaně hrst zlotých. Prý na drožku. Od té chvíle nedal četař Strnad na Poláky dopustit. Rozvalen na měkkém, pohodlném, širokém sedadle konědrožky spokojený četař Josef Strnad vjížděl do československého zahranič-ního odboje v růžové náladě. Zadržení čeští utečenci se museli nudit v těšínské škole plných dvanáct dní. Kapitán Trha měl dost času přemýšlet o kázeňském a společenském poklesku svého bývalého podřízeného. Chvílemi vě-řil, že Strnadovo vystoupení mohlo ovlivnit průtahy s internovanými. Přesto si velmi přál, aby se četař Strnad dostal do protektorátu bez-pečně a nepadl do rukou gestapa. Ne, to ne! To si Strnad rozhodně nezasluhoval. A tak si vlastně Trha spíše oddechl, než aby pocítil nelibost, když Strnada potkal hned druhý den svého pobytu v Krakově na pěkné promenádě pod hradem Wavelem. "Jak jste to, člověče, provedl?" V setrvačném myšlení nadřízeného k podřízenému čekal raportní zpověd,. Strnad se podíval na své tři kamarády, chvilku jakoby přemýšlel a potom řekl, aniž by se stavěl do pozoru: "Stihl jsen ještě punorku, pane kapitáne." Trha se ovládl, cítil, že Strnad chytil vítr rovnostářství, který slabě zavál už v Těšíně a tady se silně zvedal. Cestou domů si uvědomil. že si poddůstojník chtěl na něm zchla-dit žáhu za to, že ho dal několikrát doma zavřít. Ve funkci velitele letky a přímého představeného nemohl přece jednat jinak. Nekázeň musel odstraňovat trestem. A co se jí ten Strnad napáchal! Vzpo-mínky se vracely. Jednou šel Trha po nádvoří kasáren a potkal vojáčka, který nesl v náručí pyramidu jídelních misek. Nedbale ustrojený vojín, ještě k tomu bez čepice, vzbudil v Trhovi nelibost. Když se navíc vojín místo pozdravu hbitým otočením hlavy na něho po domácku usmál, Trha zlostně vykřikl: "Vojíne. zpět!!!" Vojáček se zastavil a čekal. "Copak neumíte zdravit? A postavte se do pozoru, když s vámi mluvím, ano?! Jak se jmenujete." "Václav Klíma, prosím." "Kde jste se tu vzal?" "Pustili mne sem za krávu." "Cože?" "Ano, prosím." "Tak ven s tím, jak to vlastně bylo?" Václav Klíma postavil jídelní misky na zem a všechno vysvětlil. "Já mám rád lítání a chodil jsem se k letišti dívat. To byla krása! Loudil jsem na pilotech, aby mě naučili lítat, že chci bejt taky pilot. Řekli mi, že mě přijmou, když přivedu krávu. Takjsemji přitáh. Do-10 11 stal jsem uniformu a nosím pilotům čerstvý mlíko. Až jim umeju ešusy, tak půjdu krávu podojit. Taky lítáte?" "Kde je ta kráva?" "V kantýně, prosím." Trha se šel přesvědčit. Kráva tam spokojeně žrala trávu složenou v bedně od pomerančů. Bez dlouhých úvah zavolal známou firmu Strnada a Krejneckého. Okamžitě se přiznali a jako důvod uvedli, že chtěli chlapci udělat ra-dost. Dostali oba čtrnáct dní vězení po službě... Jednou v rámci výcviku a udržovacích Ietů v orientaci nařídil Trha Strnadovi a jeho pozorovateli čtyři placené přelety na cizí letiště. Byly to lety přes sto kilometrů, tzv. "bažanti". Za jeden vykonaný a řádně ověřený přelet vyplatí účetní letky osádce po 50 korunách od-měny. Strnad svému pozorovateli aspirantu Skrčkovi řekl, že si cestou odskočí nad Ourazy, své rodiště, a tam shodí dopis. Nadšený Skrček souhlasil a odletěli. Po přistání na prvém cílovém letišti, kde jim po-tvrdili přílet, vložil Strnad dopis do lepenkového tubusu omotaného červenou stuhou. Bylo kolem třetí hodiny odpoledne, když se ocitli nad obcí Ourazy. Pilot zamával křídly "přebírám velení". Skrček po-tvrdil aviofonem, že rozumí, zamnul si ruce a moc se těšil. Strnad potlačil a přivedl svůj dvouplošník Š-328 nad střed Ourazů. Třikrát je přeletěl křížem krážem. Motor a vrtule řvaly jako běsy. Sle-pice, kuřata, husy a kachny zalézaly do stodol, kurníků a jiných úkrytů. Lojzkovi Stejskalovic se splašili koně u kapličky. Ančka Hý-kalová rozlila mléko, jak se lekla. U Ondřejů zastavili strojníci mlá-tičku a utíkali za humna. Křičeli, že aeroplán má poruchu, že chce přistát a že u toho musí být. Pepan Strnad byl v ráži. Jeho pozorovatel ho rozpaloval ještě víc. Skákal z jedné strany paluby na druhou, občas zvolal do mluvítka na pilota "prima, baštička" a na jeho rodáky vehementně mával. "A ted najdem Hanku," řekl si Pepan. Stočil letoun a nalétl najejí dům. Po střemhlavém piké doprostřed dvora, kde ustal život drůbeže a holubů, koček i psů, vytáhl stroj do strmé svíce, až se i Skrčkovi za-tajil dech. Strnada chytla zlost. Nemohl Hanku najít. Napikoval znovu na je-jich dvůr, až lana šmolíka zasvištěla a vzpěry zaúpěly. Přitáhl knypl a vehnal letoun do přemetu. Jenom díky plynulému kroužení a od-středivé síle zůstal vyděšený Skrček v sedle. Kde jenom ta Hanka vězí, vrtalo Pepanovi v hlavě. Létal těsně nad střechami a hledal. Našel ji teprve u rybníka. Stála stranou skupiny asi šesti lidí a mávala. Zlatá holka. Ulevilo se mu. Vystoupal nad ryb-ník, seškrtil plyn a řval na svého přítele za zády: "Tamhle je, vidíš? Má bílou blůzičku a je naboso," ukazoval dolů na milý objekt. "Už ji vidím, Pepane! Di dolů a leť kolem ní, abych viděl, jaký má nohy," žádal, protože mu Pepanjednou nadšeně řekl, žejsou nejhezčí na světě. Pepan vyhověl. Byl ostatně přesvědčen, že se jim žádné jiné nevy-rovnají, af tedy Skrčoun pukne závistí. A znovu sletěl do přízemní výšky a holil kolečky terén. Někteří diváci se rozprchli strachy, srd-natí zůstali stát. Hanka mávala a smála se na celé kolo. Skrčkovi mohly vypadnout oči z důlků. Skutečně, Pepan si uměl vybrat. Holka jako z obrázku, nohy jako vysoustruhované. "Pepane, je pěkná, skutečně pěkná," řval mu do uší. "Shod jí ten dárek." Pilot nabral výšku kolem pěti set metrů a připravil si tubus. Krou-žil nad rybníkem. Půjde o něco dolů a shodí ho Hance k nohám. Mezitím se na hrázi shromáždila celá obec. "Něco se stalo, mává křídlama," volali kluci. Hanka se pyšnila. Šmolík sestupoval ve spirále na ztlumeném plynu téměř neslyšně. Pak přešel krátce do horizontu a namířil na hráz. Pojednou z něho vy-létl předmět, za kterým vlála červená, dlouhá stuha. Půvabně se tře-potala ve svitu slunce a jasně ukazovala, kam dopadne. Pepan skončil. Přidal plyn, zamával křídly na rozloučenou. Musí spěchat, už ztratili hodně času. "Hrome, netrefil se, hlášení spadne asi do rybníka," klel Skrček, když se ohlédl za pilotovou prací. Dopad už nestačil postřehnout. Uhá-něli o závod k dalšímu postupnému cíli, aby "střelili" druhého bažanta. Tubus z vody vylovil Toník Zouhar a předal jej panu starostovi. Každý byl zvědav, co váleček obsahuje. Vtom přicválal na koni nadporučík pěchoty a zastavil se přímo před zvědavci. Za týden mělo přijet do okolí vojsko na manévry a on byl vyslán do sousední vesnice jako ubytovatel. Pozoroval leteckou scénu ze silnice a pokládal za oprávněné vyzvědět, zda byl letoun vy-slán služebně a proč. "Pane, předejte mi to hlášení." spustil stroze vojensky na hlavu obce, která se chystala přečíst poselství. "Pantáto, přečtěte to nejdřív vy. Vzal bych na to jed, že to patří nám, ourazovskejm," radil domkář Hrouda, velitel hasičů. "Odevzdejte to, prosím, je to vojenská záležitost, letoun byl vo-jenský," naléhal nadporučík. "To je náš pan starosta," protestoval malý František Králů proti ná-roku důstojníka na koni. Starosta Patočka, veterán světové války, však věděl, co se sluší a patří. Uzavřený tubus nadporučíkovi odevzdal. Důstojnický ubytovatel poděkoval a váleček otevřel na místě. Pře-četl si obsah stočeného listu jenom pro sebe: "Ahoj klucí. Přijedu v neděli dopoledne a budu hrát centra. Po-zdravujte Hanku a dejte jí balíček přiložených bonbónů. Vyřidte jí, že jsem četař. Všechny zdravím. Pepan." Ourazovští napjatě a zvědavě sledovali ruce a oči důstojníka. Dy-chtili po obsahu spisu. Jezdec sebou několikrát zavrtěl v sedle a po-tom pravil: "Děkuju, pane starosto. Sbohem!" A odcválal. "To muselo bejt určitě něco tajnýho," přerušil ticho zklamaných diváků Hrouda. Hanka ve skrytu duše věřila, že to byl Pepan, že jí chtěl udělat ra-dost... Nadporučík zatím nervózně bodal svého ryzáka a ulevoval si: "Frajeři letečtí. Elita! Každý den by je měli pěšácky ukázňovat, po-plachy, klencáky, a zavírat, až by zčernali!" Sepsal o celém případu hlášení a poslal je na letecký pluk. Po přistání si Pepan a Skrček gratulovali, jak to všechno dobře za-váleli a těšili se na dvě stě korun za čtyři bažanty. Druhý den je zavolal velitel letky do své kanceláře a bylo po ra-dosti. Dal si opakovat celou událost, porovnal ji s hlášením, které při-šlo z pluku s velkým nosem pro samotného Trhu. Z místa jim udělil přísný trest 21 dní po službě... Při cestě do Turistyčného domu si nyní Trha vzpomněl na kuriózní zakončení celého případu. Důtku velitele pluku snesl, ale dopálil ho závěr přípisu, který ne-měl s nehodou spojitost. Nařizovali mu, že má vlastními prostředky odvézt v nejkratší době z nádraží na letiště několikatunovou cisternu na benzín. "To je šílenství," chytal se za hlavu. "Copak to mohu udělat, když vlastní prostředky nemám? Ten technickej se snad zbláznil," pocho-doval kanceláří sem a tam. Vtom do ní vstoupil účetní Kuňka s denní poštou k podpisu. Když se zdvořile svého velitele zeptal, co mu je, a když se všechno dozvě-děl, řekl: "Věděl bych o jednom člověku, který by to dokázal, pane kapi-táne." Snažil se mu zmírnit nepříjemnou ránu. Trha se zastavil, roz-hodil rukama, zapochyboval, ale nakonec se zeptal: "To bych rád věděl, kdo to je." "Je to četař Strnad. Než přišel na vojnu, byl zaměstnán u veliké že-lezářské řirmy a pracoval v dopravním oddělení." Trha chvíli mlčel. eděl dobře, že velitel pluku nepřipustí žádné námitky a že jeho rozkaz musí vykonat. "Pošlete mi ho sem," řekl a uzrál v něm nápad, kterému sám ne-chtěl věřit. Za pět minut byl Strnad v kanceláři a dozvěděl se o potížích svého velitele. "Dokážete-li se Skrčkem cisternu bez nehody na letiště dopravit, zruším vám trest." "Hlásím, pane kapitáne, že ji přivezu. Budu potřebovat dvacet lidí a večer budeme hotovi." "Dostanete, co budete chtít." Běhali se Skrčkem hodiny po všech firmách ve městě. Sehnali je-řáb, těžký valník, silné řetězy, dřeva a zkrátka všechno, co bylo třeba. Vyžádali si od místní posádky nákladní tatru, vybrali dvacet vojínů a odjeli na nádraží. A večer byla cisterna na letišti... Neukázněné letecké osádce byla vrácena svoboda. Za čtyři "ba-žanty" však nedostali ani korunu, neboť to byla záležitost kontrolo-vaná plukem. Strnad odjel domů, vstřelil dva góly, ten druhý vítězný. Hanka zá-řila. Kamarádi ho odnesli z hřiště na ramenou do hospody, kde jim nádherně zapískal na prsty letecký pochod. Večer oslavil vítězství s Hankou. V třešňovce. Každé její objetí chutnalo jako číše šampaňského... Poláci zpočátku odmitali přijmout če.skoslovertské letce do svlclz služeb. Později své rozhodnuti znněnili a dokorzce jirn nabidli výlzodné podminky. Nabidka však přišla pozdě, a proto rzaši letci odjeli do Francie. V KRAKOVĚ Kapitán Trha, který odcházel opačným směrem než Strnad se svými kamarády, hodnotil s obavou situaci. Kam to všechno spěje? Sotva zmizel vnější znak respektu - uniforma, už se podřízení trhají ze řetězu. Jsme v.sichni sice na jedné lodi, to je pravda, ale bez kor-midelníka se přece plout nedá. Propadne-li navíc posádka neváza-nosti, na korábu zavládne chaos a nakonec může vypuknout úplně zbytečná vzpoura... Strnada okupoval zcelajiný problém. Držel se hojako klíště, takže nevěnoval obdivným řečem svých kamarádů, jak to Trhovi dal sežrat, žádnou pozornost. "Klucí, za čtrnáct dní hrajeme odveťák s Vislou. Měli bysme jim tu porážku voplatit," přerušil Honzu Kočku, který chválil Strnadovu od-pověd Trhovi a chtěl se jí ještě dál obírat. ,Nedá mi to spát. Pořád přemejšlím, jak na to. A tedjsem na to při-šel,. Mám plán. Ahoj klucí, musím za Pátkem," vykřikl a zmizel do města. Pátka, kapitána fotbalové jedenáctky Čechoslováků, zastihl v Tu-ristyčném domě na kavalci. "Pane poručíku, ten odveťák nemůžeme vyhrát, když budeme tak hubeně jíst jako dosud. Denně dva mrzácký rohlíky, tři nemaštěné brambory, dvě deka masa, talíř žblundy a tři skleni.čky herbáty, to je tak akorát pro ty svinský štěnice, který to z nás v noci vycucaj na-zpátek," rozpaloval se. "Na to už jsem taky přišel, Strnad, ale co s tím?" "Pane poručíku, mám nápad," a Strnad začal vyprávět: "Číšník Dolfus, kterej nosí jídlo na náš stůl, nemá rád Vislu. Řekl mi, že nás viděl hrát a že nejsme špatný. Zítra mu řeknu, že se při-pravujem na odvetnej zápas s Vislou, ale že máme pořád hlad a že po hodině tréninku padáme úplně vysílený. Požádám ho, aby pro naši je-denáctku obstaral nášupy, že mu je dobře zaplatíme." Pátek se usmíval. "Představujete si to všechno velice snadno. Myslím, že se podpla-tit nedá." "Pinglové jsou všude stejný, milujou korunky, červenat se přestali už jako učni. Uvidíte, že Dolfa není výjimka." "A kolik byste potřeboval?" "Myslím, že by na každýho vyšla dvacka zlotých. Když něco pro-dáme, něco si vypůjčíme, přestaneme chodit na pivo a omezíme kou-ření, bude to doma. Souhlasil byste, pane poručíku? Kluky přemlu-vím. Uvidíte, že bašta je zláká, i když je to něco bude stát." Pátkovi se plán mnoho nezamlouval, ale rozpáleným tvářím a zá-řícím očím Strnada kývl na souhlas. "Tak zatím vypátrejte co a jak, a hlavně kolik. Potom mi všechno přijdte říct." Starý Dolfa zářil, když zjistil, že český tým hodlá Vislu stůj co stůj porazit. O návrhu bude přemýšlet. Strnad velice slibně Dolfu zpracovával, takže se mu nakonec zdálo, že přídavky z vrchního vymámí zadarmo. Leč nevyznal se v zásadách profese, řízené především lišáctvím, které je základem světové číšnické tradice a solidarity. Stanoví, že za každý pohyb ve prospěch zákazníka je nutno čekat odměnu. Zavřelo ústa i Dolfovi, když chtěl jednat blahosklonně. "Uděláme to takhle," probudil se Dolfa z dilematu: Po každé snídani, obědě i večei-i Strnad zavede nenápadně celou jedenáctku do oddělené místnosti - kumbálku za jídelnou. Tam jim Dolfa naservíruje ještě jedno teplé jídlo. Po večeři přidá ještě po-lévku. "Ať pán svému kapitánovi poví, že každý hráč zaplatí za přídavek třicet zlotých. Polovinu složí jako zálohu. Jestliže Čechoslováci zá-pas vyhrají, dostanou devadesát procent slevy." Strnad nasadil zkormoucenou tvář a očima loudil na Dolfovi po-chopení. Číšník slevil na dvacet zlotých a zařídil trénink na Legii za-darmo. Po celých čtrnáct dní rostla svalová hmota hubené československé jedenáctky takovým tempem, že noční krvežíznivci její přírůstek ne-stihli zastavit. Přišel den odvetného klání. Bylo hezké, horké a slunné počasí. Poločas velmi ostrého, ale pohledného utkání končil jednobranko-vým náskokem Visly. V přestávce si Dolfa vyžádal vstup do kabin Čechoslováků. Strnadovi řekl: "Nechť pán poví svému kapitánu, aby více hráli na pravé křídlo. Je to dravec a dostává málo míčů." Strnad hrál levou spojku. Dolfa měl pravdu. Vencu Kůrku, výborné pravé křídlo, hodně opomíjeli. Během zápasu si na Dolfovu po-známku vzpomněl a Kůrkovi několikrát přihrál. Přesné a ostré Kůr-kovy rány však vynikající brankář Visly kryl. Do konce zápasu zbývalo pět minut. Visla stále vyhrávala o gól 4:3. Čechoslováci dřeli jako koně. Visláci si dali vnutit pekelné tempo, zvláště nyní, v druhém polo-čase. Ti emiranti jsou dnes docelajiní než posledně. Už aby byl ko-nec, přáli si Poláci. Pátek dostal míč. Chytrý taktik zahlédl dobře postavené levé křídlo a poslal mu přesný dlouhý pas. Rychlý Šiška vyrazil prudce vpřed, obešel kličkou beka, dostal se k postranní čáře blízko brány a z ne-možného úhlu překonal brankáře. Vyrovnáno, 4:4. "Ještě jeden, ještě jeden, ještě jeden!" skandovaly hurónsky emi-grantské bariéry. Do konce zápasu zbývaly dvě minuty. Po výkopu Visly se siiažili její hráči držet míč na svých kopačkách. Spokojí se s remízou. Nevyšlojim to. Uřícení, ale draví českoslovenští utečenci jim míč vzali a v prudkém běhu se s ním blížili k trestnému území Visly. Nemilosrdně prchající sekundy rvaly hráčům i divákům nervy. Str-nad dostal přihrávku. Jedna klička a už byl zase o dva metry blíže k trestnému území. Ted měl šanci. "Střílej!" zařval na něho Pátek, který ho sledoval a kryl. "Jinak to nestihnem!" Strnad si chtěl míě srovnat a rozkaz kapitána týmu provést, ale v posledním okamžiku postřehl, jak se proti němu řítí mohutný pol-ský bek a vrhá se mu pod nohy. "Hrůza! Míč ztratit nesmím!" prolétlo mu hlavou. Mrknutím oka stačil postřehnout, že zoufalým manévrem polský obránce uvolnil úplně Kůrku. Nezaváhal ani sekundu a rychle mu přihrál do ideální po-zice. Bleskově uhnul rozjetým nohám protivníka a potom v klidu po-zoroval, jak se míč blíží k pravému křídlu, na které srdceryvně zařval: "Venco, dvacet zlotých v talónu. Vypal, nebo sou včudu!" Kůrkovi, známému hladu, se mihla před očima dvacka zlotých. Se-třásl do pravé nohy všechnu energii načerpanou ze čtrnácti nášupú, napřáhl ji k míči a surově ho nakopl. Skvělá dělovka skončila v síti dřív, než se brankář ohlédl. První blahopřál Kůrkovi Strnad. Objal ho a nadšeně mu zakřičel do ucha: "Venco, to bylo dílo! Vejdeš do historie odboje." "Pepane, myslíš, že ten číšňas tu dvacku vrátí?" pověsil se očima nevěřící Venca na Strnada. "Je to džentlas! Dvacáka dostaneš určitě." Visla provedla výkop. Vzápětí soudce odpískal konec zápasu. Fa-nouškové vtrhli do hřiště a odnesli si své hrdiny do kabin na rame-nou. Odezva na výhru Čechoslováků byla obrovská. Nadšený Dolfa vrátil zálohu a prohlásil, že nechce ani těch smluvených deset pro-cent. Bylo to určitě poprvé v jeho životě, co odmítl "dyško". Nastalo velké stěhování do sběrného tábora. Byl to starý opuštěný zajatecký lágr z prvé světové války, který si museli emigranti od zá-kladú upravit. Jídla bylo přiměřeně, příborů poskrovnu. Na čtyři muže jeden šá-1g 19lek a jedna lžíce. Na týden dostali jeden zlotý žoldu a denně deset ci-garet činek. V posledních dnech ožíval tábor vidinou Francie. Všichni už po-depsali závazek na pět let služby ve francouzské cizinecké legii. Ni-kdo je tu nechtěl, tak co. Mnozí na nepříjemné pouto hleděli bezsta-rostně. eřili, že jejich osud dopadne lépe, než věštil podpis na kousku papíru se strašákem, že kdo nepodepíše, bude vrácen do pro-tektorátu. Začali se učit francouzsky. Zpěvnou, avšak obtížnou řeč jim vtlou-kali do hlavy učitelé důstojníci. Po několika lekcích přišel Strnad za utrápeným Václavem Kunešem: "Koukej, Venoušku. Francouzština je tak světová řeč, že stačí, když z ní budeš znát tři věty. Bon žúr znamená dobrý den. Toje nej-důležitější. Manžé znamená jíst a pít. Třetí je Kušé - ležet, spát. Když budeš mluvit s mužským, tak přidáš mesijé, ženskou oslovíš madam. A to je všechno." Venoušek dřel zázračné věty, až je zvládl s dokonalou výslovností. A tak mohl spokojeně usednout do vlaku, který zahajoval třetí tran-sport do Francie. V Gdyni, úhledném a čistém městě, sešli do přístavu. Vykulenýma očima totálních suchozemců hltali velké a malé lodě, mohutné jeřáby a vlnící se masy vody. Velitel transportu je zastavil před parníčkem, který se hrbil pod hrází mola jako ořechová skořápka. S ruksáčky, kufříčky nebo bez nich do něj sestupovali jeden za druhým. Nejistota osobní svobody a společenské úrovně, která je v táboře strašila, pojednou zmizela. Ovanul je větřík slibné změny. Těšili se na dosud nezažitou dlouhou plavbu po moři. Ubytovali se hromadně v nízkém podpalubí. Po vynikajícím obědě, bohatém na maso a ryby, se procházeli po vymydlených palubách švédského škuneru. Pojed-nou četař aspirant Novák zvolal: "Kluci, zírejte! Náš starej známej z Těšína!" Ukazoval na tlusťocha uprostřed čtyř mužů. Tři byli v uniformách, jeden v civilu. "To snad není možný, podívejte se, náš zlatej dobrej pan major!" křičel Strnad. Šibeničním humorem zakrýval malé mrazení po zádech. Nejde si snad major pro něho?! Avšak ze švédského teritoria by to nebylo snadné, utěšil se a zklidněl. Co tu ti čmuchalové chtějí? 20 Dva polští důstojníci, jeden civilista a český důstojník vstoupili na lod. Vyhledali kapitána Trhu, velitele transportu, a zavřeli se s ním v kabině důstojníků. Za půl hodiny vyšli. Trha dal svolat všechny letce a vysvětlil jim záhadu. "Páni polští důstojníci přišli nabídnout československým pilotům, pozorovatelům i pozemnímu personálu trvalý azyl a vojenskou exi-stenci. Přijmou každého vycvičeného letce do polského letectva, když se dobrovolně přihlásí. Každý dostane polskou uniformu a stej-nou hodnost, jakou měl u nás. Všechny požitky, včetně platu, obdrží ve stejné hodnotě, jaká prisluší Polákům." Několikasekundové ticho přerušil dotaz: "Pane kapitáne, a vy tu zůstanete?" "Jak jste slyšeli, je to dobrovolné, každý se rozhodne podle sebe. Polští delegáti nikoho nenutí. Já svůj úmysl neměním." "Tak my taky ne," ozvalo se několik hlasů najednou. "Mně se do cizineckej nechce," vystoupil rotmistr Kovanda. "Já půjdu s tebou," přidal se jeden a strhl ještě osm poddůstojníků ajednoho rotmistra. Všichni ostatní zůstali. Strnad už verbuňku přestal věnovat pozornost. Upřeně se díval z paluby na majora, volně se procházejícího po hrázi přístavu. Usi-lovně přemýšlel, jak by s ním uzavřel účet. "Už to mám," osvítil ho nápad. Obrátil se ke svým kamarádům a řekl: "Pánové, já se jdu přihlásit majorovi osobně." Václav Kuneš posmutněl. Takovej kamarád, a ted je opouští. Nej-raději by šel za ním, ale řeklo se kdysi, že menšina se musí podrobit většině. Tady je to přece jasný. Stoupl si od ostatních trochu stranou a provázel očima rychlý pochod Strnada k majorovi. Četař Strnad se zastavil na dva kroky od vysokého funkcionáře vy-jednávací delegace. Ztuhl v bezvadném pozoru, ale pozdravil prostě, jako civil: "Dobrý den, pane majore." Polský hodnostář přejel očima vysokého, nápadně kudrnatého, hezkého, silného muže. Upamatoval se a rychle reagoval. Nedávný nepřátelský vztah k tomuto českému svéráznému poddůstojníkovi začal vymazávat hraným úsměvem, nebof směrnicejasně říkaly: kaž-dého československého letce, který se dobrovolně přihlásí, přijmout, zvlášť jde-li o pilota. "Bardzo přeprášam pana majora za Těšín," nasadil Strnad pokor- 21 nou polsko-českou omluvu a co nejpřívětivěji se náhončímu díval do očí. "Těší mne velmi, že se pán rozhodl zůstat v Polsku." "A to se pan major nezeptá, jak jsem se zase dostal zpět do Pol-sky?" trčel Strnad dál v bezvadném pozoru. Majorovi se disciplína českého letce líbila. "To dnes není podstatné, ale jestli chce pán o tom podat raport, rád si ho poslechnu," přemohla ho vášeň profese... "Takjak to bylo? ho-řel zvědavostí. "Pane majore, nehudete rni véřit, ale je to svatá pravda. Pustil mne sem pan Wolodyjovský a jeho chrabří z.brojnoši." "No, to se pánu povedlo, pán jinač asi mluvit neumí, dobře, dobře, věřím pánovi všecko." Lrsmál se zeširoka major a ještě pochválil Str-nada za skvělou znalost polských dějin. "Pan Wolodyjovský bude na-dšen, že pán posílí jeho šiky," revanšoval se stejně žertovnou odpo-vědí. "Tak nyní pána pěkně do Polska vítám," nasadil major vážný tón a napřáhl ke Strnadovi přátelsky ruku. "Tak a už je ruka v rukávě," řekl si nešťastný Venoušek a nejraději by se byl rozbrečel. Pepan je detinitivně pro partu ztracen. "Pane majore, ať žije Polsko!" zvolal český emigrant a krutě stiskl svému polskému bratru jeho hedvábnou ruku. Majorovi se podlomily nohy, z očí se vykulily, hrachy slzí a sulco-vitý podkrční lalok se zatřásl jako při zemětřesení. Úsměv z jeho rtů zmizel, ústa zaúpěla a celé důstojnické tělo přešlo do klesající piru-ety. ,.Ať Polsko nikdy nezhyne," dodával Strnad v tvář mučeného zpra-vodajce a potom jeho ruku pustil, "odjíždím do Francie, pane majore, sbohem." erní Strnadovi kamarádi "spirálu smrti" pochopili a křičeli: "Nezapomeňte to dát do protokolu, pane majore!" Venoušek byl ze všeho zmaten. Před chvilkou se major choval přá-telsky a nyní zase Pepana vyhodil. Jakjinak? Pepan pospíchal na lod, jinde se ukrýt nemohl. Major se narovnal a odchází od lodi. Je jasné, že od pronásledování Pepana upustil. Copak ošklivého Pepan asi řekl? Ostatně, co na tom záleží. Hlavně že Pepan s nimi pojede a že je zase v partě. 3 Podrnirrkorr pro odsrn do Frarrcie bl pi.sernrrý slib emigrantů, že se podrohi odvodr.r do frcrncou:ské ci.inecké legie. Žcidná arrnida rrcr siětě i, době rrriru do svých slu;eb ciince ne-přijirrtcrlcr. Vi:jirrrkrr ti,ořilcr Frnrzcie. Pr-u če.skosloverrské letce to b1lo jedirié vi,rhodisko, i kdy:. se ni-korrrrr rriclr do poiěstrré vojerrské irT.stitrěly svůdně přehozené jednu přes druhou. Vábily je tváře blondýnek i brunetek. Některé byly jenom v košilích s kravatou. Od-ložily si blůzy, patrně aby se jim lépe dýchalo, myslel si Strnad. Všude vládlo absolutní ticho. Průvodce je nechal dlouho pozoro-vat práci personálu a celé zařízení. Potom je vyzval, aby ho následo-vali. Zastavil je v přilehlé místnosti, šatně, a tam jim řekl, že viděli naváděcí a kontrolní systém, který je vědecky probádaný a má slou-žit především pilotům k usnadnění boje a k bezpečnému návratu po něm, jestliže ztratili orientaci. "Podrobnosti, jak tento systém je organizován a jak funguje, není dovoleno prozrazovat. Postřehli jste jistě výstražné a varovné nápisy v každé místnosti Careless talks cost lives - lehkomyslné řeči stojí životy. O tom, co jste právě viděli, můžete hovořit jenom mezi se-bou a s nikým jiným. Je to rozkaz, který se musí přísně dodržovat. Hlavní smysl vaší prohlídky je v tom, abyste získali pocit a vědomí, že je o vás postaráno i ve vzduchu, že jste stále sledováni, že se o vás 118 119 ví a že vše slouží nejvíce právě vám, pilotům. Přeji vám hodně štěstí a úspěchů v boji." Skácel mu za všechny poděkoval. Velitel letky jim řekl, že budou létat vždy a všude s britskými ve-liteli rojů. Prozatím, než si zvyknou a osvojí si ještě více angličtinu, ať dělají vždy to, co oni. Když bude vedoucí sestřelen, af si poradí sami podle situace. Při každém letu, jakmile budou vyzváni, ať neza-pomínají zapínat pip-squeak, který udává jejich polohu. Každý pilot musí znát svou volací značku perutě a rovněž své osobní číslo, kte-rým se hlásí operačnímu sálu v případě nouze, například když ztratí orientaci, když chce vyskočit padákem, má-li ovšem čas. Na každý let si musí pilot obléknout záchrannou nafukovací plovací vestu-"Mae West" - a připravit si padák. Třetí den prožili bombardování. Menší zmatek načalo houkání po-plachové sirény. Vzápětí se ozval ječivý klakson na střeše pilotky a zmatek zvětšil. Chaos dovršily nepřátelské bomby. Ze stojánek vyrazilo do letiště šest hurricanů z ostré pohotovosti "stand by" a okamžitě začaly startovat. Nezkušenost z náletů - dnešní byl zde prvý - zvědavost a ignorace nebezpečí vylákaly zbytek pilotů před chatu. Shlukli se do hloučku a pozvedli oči k nebi, po jehož modři se valila obrovská vlna bom-bardovacích Heinklů He-111 v patnácti tisících stopách. Instinktivně sehnuli hlavy, když se z dvournotorákú začaly sypat bomby, ale do krytu neodešli. Jsou daleko, nás minou, souhlasili všichni s názorem jednoho. Nikdo nechtěl být označen za babu. Pozorovali všechno, eo mohli obsáhnout zrakem. Prvý tříčlenný roj hurricanů vzlétl v pořádku. Zato druhý chytly bomby při rozjezdu. Tlaková vlna první těžké pumy vychýlila směr vedoucího roje přímo na hangár. Sotva si pilot uvědomil možnost hrozící srážky své stíhačky s masou železa a oceli, dostal kopanec od další pumy, která utrhla hurricanu křídlo a smýkla jím o zem. Motor se vyvrátil z lože, urval se a letěl samostatně mimo. Zbytek trupu drhl o zem a boulo-val o ni tělo i hlavu pilota. Pomalu, ale jistě se trosky formovaly do koule, v níž pilota uvěznily a zachránily mu život. Konečně se balvan kovu a drátu zastavil. Pilot vyplivl z úst tři zuby a hlínu a marně se namáhal z koule vylézt. "Jak je vám, pane?" křičela do jeho žaláře ústa věrné dvojky, ser-žanta Charlese Wicka, kterého bomby vymrštily z hurricana i se se-dačkou právě sem. Skrčený poručík Cameroon ho poznal a smířlivě odpověděl: "Není to příliš zlé, řekl bych, ale dostaňte mne ven, prosím. Chtěl bych se osprchovat." "Ano, pane, okamžik, pane." Mezitím co si poručík uvolňoval kurty a něco štrachal uvnitř, ser-žantu Wickovi se podařilo uvolnit vchod do kabiny a svého velitele vytáhnout. "Doufám, Charlesi, že toto bylo poprvé a naposled," pronesl poru-čík Cameroon a oprašoval se. "Myslím si to i já, pane, nejste zraněn?" "Cítím se náramně, ale kdybych je měl po ruce, rozbil bych těm bastardům držky." "Zasloužili by si to, pane." "A jak vy jste dopadl." "Přesně tak jako vy, pane, cítím se také dobře. Byl to asi zázrak." V hloučku frajerských čumilů najednou někdo zařval. "Dobrá nebesa, koukejte! i i" Jako kdyby se nedívali. Nemohli nepostřehnout hrůzné divadlo. Třetí hurricane druhého roje dostal přímý zásah a vyletěl i s tříští bomby do vzduchu. Obrovská síla uvolněná z ocelového krunýře pumy vychrstla na kus modrého nebe velikou rudou skvrnu a čárovala do ní černými šlehy křížem krážem obraz absolutní destrukce. Hrůzné divadlo pře-trvávající zlomek sekundy podlehlo zemské tíži, kteráje smetla z ho-rizontu. Směs hlíny. železa a lidského těla padala do hlubokých krá-terů a vedle nich v širokém okruhu. "Ubohý Jimi," loučil se s nešťastníkem na dálku poručík Douglas nad skutečným hrobem Jimiho Broadhursta, neboť na oficiálním po-hřbu zabitého, který se bude konat za několik dní, uloží do země "na-lezené" pozůstatky jenom symbolicky. Svědectví apokalyptického výjevu trvalo mžik, bude však děsit po-řád. Odcházeli zamlklí do pilotní chaty. Někteří odmítli jít na oběd. Čtvrtý den vzlétla peruť na druhý úkol kolem tří hodin odpoledne. Po startu se rychle seskupila do úhledné sestavy čtyř trojic za sebou v tomto složení: 120 121 King Cervená sekce Punch T T T Green (red) Prendergasl Modrá sekce Dlck T T -r- Smith (blue) Woodhall Harry Whlte tluté sekce Jlmi -r T - Jack (yellow) Crown Brown Douglas Zelená sekce Krejnecký -r T T Václav (green) Lukák Ihned po startu velitel perutě volal operační sál. "Halo, globusi, falconi jsou ve vzduchtt, jak mne slyšíte? Přepí-nám." "Halo, veliteli falconů, slyším vás velmi dobře, jak slyšíte vy mne" "Slyším vás dobře, globusi, přepínátn. ,...oukej, vector one mine řlve, angels tifteen, gate, over." Rotný Krejnecký na trojce velitele letky a štábní rotmistr Lukáš v zadním roji všemu dobře rozuměli, protože An=ličané přesně dodr-žovali kódovanou řeč. Velitel sektoru nařídil majoru Kingovi, aby le-těl kursem sto devadesát pět stupňů, vystoupal do patnácti tisíc stop a s celou perutí aby hnal na plný plyn. Za chvíli volal King Harryho Whita. ...Harry, can you see the bastards on three oclock, over? - Harry, vidíš ty bastardy na třech hodinách?" "...yes, quite clearly, heaps of them - ano, docela zřetelně, je jich spousta!" Ted Češi všemu nerozuměli. Bastardy označovali Britové běžně Němce, zmínka o třech hodinách jim připomněla kódovaný směr ne-přítele. Krejnecký otočil hlavu doprava a strnul. Poněkud níž se tam valila obrovská vlna tříčlenných rojil dvoumotorákú. Směřovala do prostoru, do kterého nyní stočil i King. Situaci bedlivě pozoroval velitel sektoru wing commander (pplk.) Peter Nelson na horizontální stolové mapě. Vyměnil si s velitelem perutě několik vět. Byla to směs kódů s otevřenou řečí, Češi zase za-chytili jenom něco. Velká skupina osmdesáti Dornierů Do-17 se rozdělila do dvou. Ve-litel sektoru ze své zasklené galerie chvíli změnu pozoroval, jeho dva pomocníci, zkušení letečtí navigátoři, počítali kursy letů obou sku-pin. Velmi rychle se s nimi dohodl a ihned volal Kinga. Upřesnil mu kurs na optimální hodnotu vstřícného letu s dorniery a nařídil, aby zaíttočil na jižní část rozděleného nepřítele. , ...rozumím, přepínám," potvrdil King a táhl svou jednotku do boje. Ted se asi holky s hrabičkami potí, vzpomněl si Krejnecký který za mák nerozuměl větám vystřelovaným Kingem, Whitem i kontro-lorem do vlnícího se éteru. Cítil však, že se schyluje k bouřce. Blížili se rychle k dvoumotorákům. ...Harry, já na ně půjdu zleva, vy to zmáčknete z druhé strany. Mátne převýšení, mělo by to vyjít. Budeme útočit v line astern," kon-čil King a čekal odpověd. "...all right, Sir, jsou to myslím dorňasy, over." ...pozor na vrch. Zdá se mi, že se tam něco blejská, přepínám." ...těžko k poznání, vedle šupáků by to mohly bejt i spitfiry." Náhle se do jejich rozhovoru vmísil velitel sektoru a sděloval: , ...stíhací banditi na pěti hodinách. Máme zprávy, že na ně jdou spittiry ve výšce 25 000 stop. Vedle vás, trochu zleva, se přibližuje squadrona hurricanů, over." ...rozumím, globusi, budu útočit," vysílal King a dal rozkaz své peruti, aby se rozdělila do dvou částí na letky, vzápětí volal na fal-cony své šestky. ...falcon red and blue aircraft, line astern, go - červení a modří fal-koni, za sebou, ted!" V mžiku se šest Kingových hurricanů seřadilo do šňůry za sebou a dalších šest Whitových se oddělilo do strany, aby rovněž zaujaly východisko ke zteči. .,Tallyho!" vyslal King bojové heslo a vrhl se na kořist palbou. Střelci nepřítele odpověděli také ostře, avšak přesná dávka v přes-ném manévru velitele perutě prvému dornieru rvala trup. Vzápětí za ním se přidala Kingova dvojka sergeant Green stejným stylem a dor-niera dobila. Těžký německý dvoumotorák se zachvěl, explodoval a změnil se v ohnivou kouli. Zatímco se ostatní příslušníci Kingovy šestky vrhali na totéž křídlo 122 123 sestavy dornierů, piloti letky Harryho Whita se dravě zahryzli do pravé strany nepřítele. Zdálo se, že hurricany budou odrovnávat jednoho dorniera za dru-hým, protože bombardérům chyběl stíhací doprovod. Už hořel třetí německý vetřelec. Ostatních bombardérů na zádi skupiny se zmocnil zmatek, mnohé začaly kličkovat, velkoskupina se rozpadávala. Po dvou odpadlých dornierech se hnali oba čeští piloti, Krejnecký a Lukáš. Mezitím major King už točil vzhůru k druhému útoku zespodu. Dorniery obtěžkané bombami snadno vymanévroval. Vypálil po prv-ním, který mu přišel do rány, a dělal místo dalšímu hurricanu. Poměrně snadný souboj pro hurricany se zdárně vyvíjel. Jejich jed-notka byla stále pohromadě. "Falconi, pozor!" projelo náhle vzduchem. "Messerschmitty zleva. Falcon red two break! - červená dvě uhni!" volal velitel "B" letky Harry, který okamžitě postřehl rušitele. Není vyloučeno, že Messerschmitty Me-110 s dvojitou směrov-kou, jakou měly i dorniery, někdo z dálky považoval omylem právě za dorniery, ale Harryho Whita neoklamaly. Sergeant Green ihned na výstrahu reagoval, ale druhému Me-110 už nestihl uniknout. Hadím manévrem se mu zkušený německý stí-bač dostal za záda a stiskl odpal strašné dávce čtyř kulometů a dvou kanónů. Greenův hurricane se roztrhl a pohřbil svého pilota dřív, než dopadl na svou rodnou zem. Rotný Krejnecký, který se stal svědkem tragédie, zuřil. Upustil od pronásledování dorniera a musel se soustředit hlavně na prvou stode-sítku, která pokračovala napříč a pod sestavou dornierů. Stačil ještě postřehnout, že stodesítka zvítězivší nad Greenem náhle otočila če-lem vzad. Neměl důvod ani čas pátrat proč, hlavně, že ho neohrozí, když on napadne tu prvou. Už se rozhodl. Měl sice podle původního rozkazu sledovat velitele ajít po bombardérech, ale dva nacističtí stí-hači rozrazili sestavu hurricanů natolik, že musel jednat samostatně a jít především na pomoc svým kamarádům. Naskytla se mu krom toho nádherná příležitost k sestřelu. Vyšlápl prudce pravou nohu a snadno se dostal za nic netušící sto-desítku. Dotáhl ji, stiskl tlačítko spouště na rukojeti knyplu všem osmi kulometúm a držel. Zbraně fungovaly bezvadně a chrlily z ide-ální pozice do cíle zkázu. Stodesítka chytla, pilot i střelec vyskočili padáky, které je snášely do zajetí. Vzduch se plnil nervózními výkřiky. Seshora vletěly do poklid-ného boje Messerschmitty Me-109, nejnebezpečnější německé jed-nomístné stíhačky. Falconi se informovali a varovali. Nyní museli všichni přerušit nálety na dorniery a hájit samy sebe, neboť Me-109 dotíraly jako sršáni. Byly strašným protivníkem. V hromadných soubojích se stávají neuvěřitelné příhody oplývající pro někoho obrovským štěstím. Ted objalo štábního rotmistra Lu-káše, až se zhrozil. Kde se vzala, tu se vzala těsně před nosem jeho hurricanu stodevítka a pokládala hlavu na špalek. Stačilo, aby stiskl spoušť, a byla jeho. To také udělal. Zasažený Messerschmitt Me-109 se zachvěl, Lukáš střílel dál až do bezprostřední blízkosti k cíli. Oběť se náhle vzepjala, ulítlo jí křídlo, udělala dva zmrsklé výkruty a po-tom padala vířivě, bezvládně k zemi. Lukáš, věren svému návyku, sundal nohy z řízení, sklapl je do po-zoru vsedě a zařval do pilotní masky: "Štábní rotmistr Václav Lukáš, jméno mé." "Nesmírně mne těší, herr stábsrotmeister, jsem hauptmann Vorli-cek, Jagdgeschwader Leipzig," předalo svou vizitku Lukášovi na oplátku snopem jedovatých střel ze svého messerschmitta jedno z es luftwaffe. V hrozném a nekontrolovaném vzteku, že nestihl zabránit pádu svého kamaráda, udělal hauptmann Vorlicek zrovna takovou chybu jako Lukáš. Zapomněl se podívat dozadu za sebe. V mžiku se ocitl rovněž v bezvládném pádu k zemi po dávce od spitfira, který do souboje zasáhl čirou náhodou a hned využil situace. Zní to neuvěřitelně, ale ani pilot spitfira nebyl dostatečně bdělý. Nebe se mu zdálo být klidné a vlídné, ovzduší čisté. Jenže... a to je právě ono. Stíhači létají prostorem jako blesky, stačí okamžik pocitu bezpečí a přijde zrada, ani se nenaděješ. Další stodevítka mu prostře-lila nohu, roztříštila klíční kost a zahnala ho na nejbližší letiště. Spitfiry se rvaly s messerschmitty ve vrchním patře. Kousaly jeden druhého, přičemž piloti messerschmittů stodevítek museli šilhat po benzinoměrech, které diktovaly návrat domů. Jinak se všichni vy-koupou v Kanálu. Spokojili se s taktikou prvého úderu, prolétli až k zemi a z boje ustupovali. Štáb luftwaffe však jistil své úkoly dalšími stíhači na Messersch-mittech Me-109. 124 125 "Halo, falcon aircraft, banditi za vámi, výška dvacet," podával operační sál další informace. Varovaní "Sokoli" otáčel.i krky a brzy spatřili bílé čáry od špicí kří- del nových zuřivých nacistů, kteří zahajovali útok střemhlavým prud- kým letem a srazili poručíka Jacka Browna. "Dicku, próboha, uhni!" "Výborně!" řval někdo, když Dick Woodhall šikovně brejkoval. Čerstvá vlna německých stíhačů s dostatkem benzínů rozpoutala souboje, na štěstí pro hurricany v horizontální rovině, kde se obrat- ností britské stroje německým vyrovnaly. ...falcon žlutá tři, jsem napaden dvěma mezky, pojdte na pomoc!" volal Jimi Crown. Mělo to cenu? Nemělo a mělo. Každý měl starostí sám se sebou, to je pravda, ted šlo výlučně o individuální potyčky, do kterých se vždy hromadná střetnutí zvrtla. Dobře slyšitelné volání SOS ve směsi hlasů nemuselo zapadnout bez povšimnutí a hlavně bez ohlasu. Kdo momentálně měl trochu volna, nepodléhal panice, strachu nebo so-; beckosti a dokázal se chladnokrevně rozhlédnout, mohl dokonce snadno zjistit, kdo a kde je ten nešťastník sevřený a proháněný dvěma ; nepřátelskými letouny. Typem takového bojovníka a člověka byl ve- litel letky Harry White. "O.K., boy, comming up, keep turning, Harry calling - Dobrá, ka- maráde, toč pořád, volá Harry." A zakrátko zuřivě vyslal: "Uhni doprava, Jimi, jsem za tebou. Good show - výborně!" Rvali se ve čtyřech, nezvítězil nikdo, ale Jimi byl zachráněn. Při návratu ke svému veliteli zahlédl Krejnecký, že jeho cestu kříží dvě stodevítky. Prvá pokračovala v přímém letu, druhá se otočila a šla po něm velkým obloukem. Co je to za taktiku, není to fígl? Blesklo mu hlavou. Dobře, že se ohlédl. V témže směru se blížila třetí. Jest- liže on půjde lačně za druhou, třetí ho sundá jako kytku na střelnici. Prudce vzal huiricana u "huby" a ostře ho vytočil, aby z nebezpeč- ného prostoru na čas zmizel. Jenže v třetím messerschmittu seděl vynikající střelec. Vypálil na Krejneckého z nevýhodného úhlu a přesně. Hurrican "koupil" pat- náct zásahů od kulometů a dva od kanónu. Zatřásl se ajeho pilotještě víc. Zatímco českému pilotu zhořklo v ústech, projel éterem jásot. "I got him, gee, sir. I got the bloody hun - I got him - Dostal jsem ho, u dasa, dostal jsem toho hnusnýho huna..." Vítěz nad jednou sto-devítkou šílel radostí a chtěl pokračovat dál, až musel zakročit sám King. "Shut up, you fool and keep watching - Zavři hubu, blázne, a číhej kolem sebe!" "O.K., sir," odpověděl skromně hrdina a už mlčel. "Fighters gone, come up falcon aircraft - Stíhači zmizeli, pojdme falkoni," komentoval velitel a snažil se svolat dohromady svou roz-ptýlenou jednotku. Z dvanácti se dostavili na randez-vous čtyři. Dva se už nevrátí ni-kdy, to věděl určitě (byli to Green a Brown). Jak dopadli ostatní, se dozví až po návratu. Najednou bylo všechno pryč. Před malou chvílí letadel jako much a rámusu, až brněly uši, nyní prázdné nebe a hrobový klid. To byl další typický jev velkých hromadných bitev. Krejnecký něco podobného prožil ve Francii, ale tady všechno probíhalo ve větším měřítku a doslova v bleskovém tempu. Ohlédl se a ohlížel se stále. Letěl sám a divil se, že hurricane výprask vydržel a pěkně šlape dál. Inu tank, jak o něm říkali už ve škole. Měl z toho pochopitelně radost, kterou vzápětí zahnala starost o orientaci. Nevě-děl, kde je. Podíval se dolů. Ze dvou tisíc metrů zahlédl velký kus země, ale co z toho? Hustě obydlený Albión byl spletí cest, silnic, železničních tratí, ži-vých plotů, vodních kanálů, domů, farem, vesnic. Když se někde ob-jevily louky nebo pole, byly poseté obrovskými stromy a mezi nimi se pásl dobytek. "Hergot, to je blbý a eště pitomý," klel. Rozhodl se zavolat o asistenci rádiem. Směrnice to dovolovaly a doporučovaly. Proceduru znal, pro jistotu si vytáhl z kapsy ještě ta-bulku, kde měl všechno napsáno. "Halo, Globus, Globus, falcon twenty five calling. Request homing over - falcon dvacet pět prosí o kurs domů." Mluvil pomalu, srozu-mitelně a ještě jednou všechno opakoval. Dostal okamžitě odpověd. "Falcon 25, Globus calling, orbit, over." Rozuměl, bude kroužit na místě a čekat. Příjem potvrdil. Jak snadné, liboval si. Slyšitelnost byla perfektní. "Falcon 25, Globus calling, vector one five, one five, over." 126 127 ,...rozumím, kurs patnáct, konec." Přepnul na stálý příjem,jak se učili, vše bylojasné, vyrazil pod na- řízeným kursem k domovu. Rozhlížel se na všechny strany, nad i pod sebe, nesmí věřit ani na chvilečku šupákům, jsou nevyzpytatelní, ale přitom se cítil bezpečný a spokojený. "Kterápak holka v operačním sále asi posunuje jeho hurricanem?" vzpomněla si pojednou jinak neromantická, tvrdá duše. A světe div se Krejnecký se usmál. Představoval si ji krásnou, tu nejhezčí z ce- lého opsu. Byl přesvědčen, že na něho myslí. Z příjemného snění ho vyrušil stroj, který se trochu zatřásl a kte- rému zakašlal motor. No, no. Podíval se po palubních přístrojích. Všechny ukazovaly normálně, ale on měl pocit jiný, jako by ho pří- stroje klamaly. Obava se potvrdila. Motor zase zlobil. Musí to hlásit, i to je další povinnost každého pilota, jak se učil. ...Globus, falcon twenty five, engine trouble, over." ...rozumím, porucha motoru, pokračujte v kursu patnáct. Můžete držet výšku 6000 stop? Před vámi balónová baráž. Jste-li nucen kles- nout pod tuto výšku. musíte baráž obletět, pak určíme další kurs, pře- pínám." vzrušil se poněkud kontrolor v operačním sále. Bude mu český pilot rozumět? Pojistil se, sáhl po telefonu a pří- mou linkou se ptal letiště, zda v pilotní chatě je podporučík Skácel, ; o kterém věděl, že umí velmi dobře anglicky. "Ano pane, sedí tu, mám ho zavolat k telefonu?" ptal se telefo- nista. .,Ano." Kontrolor Skácelovi celou situaci vysvětlil a žádal, aby se nikam nevzdaloval a byl mu stále k dispozici. Mezitím si Krejnecký marně lámal hlavu, co mu vlastně kontrolor chtěl. Rozluštil baloons, balóny, zaslechl něco o výšce, ale co s tím, sakra? Motor občas zatrucoval, letěli však dál. Co se může stát? Nic. Po- ženu pořád pryč a objevím-li letiště, kterejch je tu dost, přistanu. když ne, plácnu s tím někde na břicho. i Znovu se ozval kontrolor a řekl dlouhou větu. .,Starostové, copak vím, co chcete?" Přepnul a vyslal: ,...not understand, engine trouble, not much. Flying." Ať si to dají dohromady. Dali. rozuměli, že porucha motoru není vážná, že stále letí. Kon-trolor sáhl znovu po telefonu, zavolal Skácela a sdělil mu, že se po-kusí mluvit s falconem 25 přes pilotní chatu. Vyzval ho, aby mluvil hlasitě a přiložil sluchátko od přímého telefonního spojení s letištěm ke svému mikrofonu od radiofonie, kterou mluvil s letci. Zesílil zvučnost na maximum. "Mluvte," řekl kontrolor. "O.K., sir. Halo, falcon dvacet pět, tady váš pritel poručík. Zastu-puju globusa a budu s vámi mluvit česky. Slyšíte mě?" Koukejme, to je paráda, pomyslil si radostně Krejnecký. Potvrdil, že slyší velmi dobře, přepíná. "Máte před sebou balóny. Udržíte výšku 6000 stop?" "Sotva, pane poručíku. Mašina votravuje čím dál tím víc." Když se to kontrolor dozvěděl, mrkl na stolovou mapu a řekl poručíku Skáce-lovi, že balóny pilot uvidí za chvilenku, af je obletí doprava a ihned za nimi zavolá znovu operační sál. Dostane nový kurs. Nový způsob radioprocedury fungoval docela dobře. Za chvíli Krejnecký volal: "Už ty nafouknutý vobludy vidím, obtáčím je, over." Radiogoniometrie i hlásná služba stále Krejneckého zaměřovaly a sledovaly trasu, kterou plotérka na stolové mapě značila. Kontrolor měl dobrý přehled, ale trochu se obával nové situace. Zprava totiž avizovala grupa další nálet luftwaffe se stíhacím doprovodem. Dopo-ručil Krejneckému, aby klesl na 3000 stop, balóny už mu nehrozí a v této výsce s kouřmem snáze Němcům unikne z dohledu. ...rozumím všechno, pane poručíku. Jak to mám ještě asi daleko na,letiště?" Kontrolor nemohl blokovat linku stálým rozhovorem s českým let-cem, šikovně rozděloval čas vedle své hlavní práce a stačil vodit i další dva piloty, kteří rovněž žádali o kursy k domovu. ...bude to asi za 3-5 minut, podle jeho rychlosti, která se asi sníží, když mu nejde dobře motor." Když chtěl zprávu Skácel předat, začlo vysazovat Krejneckému rádio, až se odmlčelo úplně. Ozývalo se jenom chrčení, protože byla prostřelená přívodová šňúra. "Zkuste to vy, Strnad, možná, že budete mít více štěstí." Předal mu slovo. "Halo, Gusto, tady Pepan, slyšíš mě? Odpověz." Opakoval volání několikrát. Krejnecký se neozval. 128 129 Rozzlobený Ostravák volal, makal po spojích i jinde, ale nikdo mu neodpovídal. Po marných pokusech končil s úlevou i se zlostí: "Tak, ajsme všichni v prdeli i s vaším vědeckým systémem, vážení pánové." Sektorový kontrolor se svými pomocníky - navigátory posuzoval novou situaci a sledoval zbytek staré. Hurricany falconů se vracely domů, někteří už volali letištní kontrolní věž a chystali se přistát. Zji-stil, že hlásná služba sleduje Krejneckého dál, což je dobré. Jeden navigátor vypočítal, že bude-li Krejnecký pokračovat ve stejném kursu jak nyní letí, určitě mine letiště. Bud jeho hurrican byl snesen větrem, nebo pilot nedrží přesně kurs, nebo i operačním sálem dříve stanovený směr nemusel být na stupeň precizní. To se stávalo a opravit jakoukoliv úchylku nedělalo potíže. Ovšem jenom v tom případě, když mohl kontrolor pilotovi opravu sdělit. Krejneckého rá-dio však bylo stále hluché. Kontrolor se rozhodl. Zavolal letiště, dal se spojit s letištní věží a nařídil: "Sdělte dvěma falconům, ať zůstanou ve vzduchn a čekají nad le-tištěm." Stalo se. Shodou okolností převzal vzkaz sám velitel perutě major King. Okamžitě volal operační sál. "...nějaké potíže?" a přepnul na příjem. "...nová situace..." Kontrolor rychle všechno vysvětloval a určil Kingovi na Krejneckého vstřícný kurs. , ...máte dost benzinu? Je to od vás přibližně deset mil." ...máme. Jakou má falcon 25 výšku?" ,...poslední byla kolem 2000 stop," a šilhal po mapě, protože do jeho sektoru mírila další vlna bombardérů luftwaffe. Grupa volala po akci. Okamžitě nařídil start peti hurricanů "Kiwi" a dirigoval ji do boje. Major King zamířil směrem ke Krejneckému v šestnácti stech sto-pách a své dvojce nařídil, aby šla ještě o padesát stop níže. Předpo-kládal, že Krejnecký bude výšku ztrácet, když mu nejde dobře motor. Dost možná, že svou výšku King ještě sníží, protože proti horizontu se letoun hledá snadněji než proti terénu. Navigační důstojník vypočítal nutnou opravu kursu záchranářů o plus pět stupňů. Podal ji napsanou na kousek papíru kontrolorovi, který kývl hlavou. a když ukončil hovor s velitelem kiwů, okamžitě volal Kinga a jeho směr letu opravil. Za necelou minutu zpozoroval kontrolor, že Kingova dvojice a Krejnecký musí být blízko sebe. , ...ted ho musíte vidět přímo před vámi, přepínám." "Mám ho, sir!" vykřikl radostně Johny Punch, Kingova trojka. Za-mával křídly a ukázal svému veliteli směr. Spěchali ke Krejneckému na plný plyn. Všechno se dělo na velké rychlosti, jenom falcon 25 se belhal a pomalu klesal do šesti set stop. Dva hurricany s identifikačními znaky Krejneckého perutě preru-šily proud nadávek, které občas během cesty dopálený český pilot pronášel, protože pustá samota a ještě k tomu vyhlídka na problema-tický nouzák mu znepříjemňovaly život. Nyní zrovna dostával svůj díl Němec, který ho osolil... ...kurnik šopa, tobě bych to chtěl jednou vrátit, šupáku nenažra-nej... Nedořekl a hned obrátil. "Pašáci, pašáci, kruci, vodkud jste se tady vzali?" Okamžitě poznal, co hoši od perutě chtějí. "Jen pěkně leťte, hošánci, já vás budu sledovat. Jenom aby ten můj žebrák vydržel," a zakýval křídly svým zachráncům na srozuměnou, že to půjde. Kontrolor, který nadšený výkřik Johnyho zaslechl, si oddechl, zvedl palec na své navigační pomocníky horečně kalkulující směry a rychlosti letadel kiwú a ještě jedné další peruti hurricanů, volané spěšně do boje ze zálohy. Kontrolní letištní věž zařídila přednostní právo v přistání falcona 25. kterému po dosednutí začal čadit motor. Krejnecký okamžitě vypnul zapalování a pro jistotu rychle opustil kabinu. "Fujtajxl," pronesl a odplivl si od plic. Z hangárů vyjelo auto hasičů, za ním spěchali mechanici. Od věže vyrazila ambulance s červeným křížem. Když bylo nebezpečí ohně nebo výbuchu zažehnáno, mechanici přivolali vlek a poškozeného hurricana z plochy odtáhli. Poraněný štábní rotmistr Lukáš s ustřeleným malíčkem levé ruky musel nouzově přistát. Uznal. že nemá cenu volat operační sál, stejně by se s ním těžko dorozuměl. Už měl malou výšku, motor vynechá-val, vrtule ztrácela tah, šli k zemi, všechno nějak spěchalo, soustředil 130 131 se jenom na vynucené sednutí a horečně hledal místo, i když věděl, že musí přistát před sebe děj se co děj. Manévrovat s invalidou už nešlo. Mířili ke kriketovému hřišti za humny řady vilek. "To se hodí," šeptl si pilot pro sebe. Měl před sebou rovinku. "Sednu s vytaženým podvozkem, zachráním mašinu, brzdama to vy-jde akorát," a choval se normálně. Vypustil podvozek a klapky a po-malu přitahoval řídicí páku. Hřiště bylo rovné, tvrdé, široké, ale nedostatečně dlouhé, protože po dosednutí brzdy nefungovaly. Hurricane jím proběhl sprintem až do zahrady manželů Hotchkinsonových. Pocuchal záhon zeleniny a květů, zanechal v něm dvě hluboké stopy po dvou kolech a mírně se odbrzdil. Měl však stále dostatek dopředné energie. Vyběhl na pruh pěstěného trávníku, který se táhl až k obytnému domu. S vypnutými magnety pro zapalování motor dohasínal a hurricane končil svůj běh. Vrtule, pomalu se dotáčející setrvačností, dloubla do velkého okna jídelny a totálně je hospodyni "vyčistila". Hlava zklid-něného hurricana vnikla do přijímacího pokoje a svým čumákem jemně postrčila skleněný lustr, který však zůstal celý. Náběžná hrana hurricanu dosáhla "stop polohy" asi pět centimetrů od domu, zbytek letounu odpočíval venku na zahradě. Byla to parádní ukázka kombinovaného nouzového přistání za velmi ztížených podmínek, ačkoliv pan Hotchkinson, jak uvidíme, měl na něj názor odlišný. Paní Hotchkinsová, která v kuchyni připravovala čaj, zásadně od firmy John Wood and Sons, odpočítávala v kuchyni čtyři lžičky syp-kých cejlonských lístečků vonné směsi. Přidalaještějednu lžičku na-víc, podle dodržovaných směrnic. Spařila ji vroucí vodou tradičně v krásné rodinné modré porcelánové konvici, kterou přikryla "čepicí" z pravé shetlandské vlny, aby čaj nevystydl. Dnes budou s manželem sami, vypijí si čaj v kuchyni, každý jako obvykle dva šálky z čín-ského porcelánu, bohatě zdobeného zelenou a zlatou barvou. Když šla pro cukr a mléko, vzpomněla si, že před chvílí přes okno přeběhl stín a kdesi zařinčelo sklo. To jí připadalo neobvyklé, po-divné. Zvedla hlavu a podívala se na okno své kuchyně. Táhlo se přes ně jakési cizí těleso. Náběžnou hranu letadla se čtyřmi dírami po sho-řelých zálepkách před hlavněmi kulometů pochopitelně nemohla identifikovat, přesto se na sekundu zamyslela. Ne, to nezná, zůstalo jí to záhadou. Pátrala po rozbitém sklu, ale ani jedna tabulka nebyla porušena. Praskot se ozval patrně odjinud. Podívá se vedle. Otevřela dveře do chodby a z ní přešla do salonu. Aha, tady se to stalo, konstatovala při pohledu na obludnou věc, která sem vnikla oknem a trčela nad podlahou. Nemohla se upama-tovat, že by podobný předmět kdy spatřila. Nevěděla, kam jej zařadit. Zanechala úvah a obešla celou místnost. Najednou zjistila, že kolem té věci se dovnitř prodírá člověk. eru podivné, a byla zvědavá. co ten cizí muž udělá. Cizinec seskočil z okna na podlahu a galantně se uklonil. Lehkým pohybem hlavy mu na přátelský pozdrav odpověděla. "I am sorry, madame," - je mi líto, madam, představoval se Lukáš poněkud odlišněji, než měl ve zvyku. Je nutno poznamenat, že jem-nost a zvláštní způsob civilního chování byly důsledkem slabého otřesu mozku. Nyní ho začal opouštět. Vzpamatoval se a hned to na-pravil. Vytáhl se do pozoru a hlasitě pronesl: "Štábní rotmistr Václav Lukáš, fighter pilot, sergeant, Czechoslo-vakia." Paní domu stále tápala v identifikaci věci i člověka. Jasně rozu-měla anglický,m slovům, až na to poslední. Žena, která tnohla hravě vyjmenovat všechny přítoky posvátného indického veletoku Gangu z obou břehů, nevěděla, zda slovo Czechoslovakia znamená věc či ži-vou bytost. Považovala však za neslušné se vyptávat. To Angličané nedělají. Pokud jde o muže, je nyní v jejím domě, musí se k němu chovat jako k hostu, podle všech zvyků a tradic. Kromě toho slovo "sorry" tohoto cizince, zřejmě majitele letounu - už obludný stroj po-znala - na ni příznivě zapůsobilo, jako ostatně na každého Angličana. Zdvořilost zavazuje. Cizí muž bude jejím hostem. "Have a nice cup of tea," zvala ho měkce na šálek čaje a pokynula ke dveřím. Lukáš rozuměl a pochopil. "Thank you, madame, very much," a následoval ji. Kolem krváce-jícího zbytku malíčku těsněji přitáhl kapesník. Pan Hotchkinson se vracel domů z procházky. Stal se přímým svědkem úhony svého majetku. Vnik1 do zahrady stopami Lukášova hurricanu a téměř se zhroutil. Popleněný záhon a po léta piplaný tráv-ník, jeho chloubu, po které chodila s citem jenom lidská noha, surově rozorala kola mnohametrákového monstra. 132 133 Zuřil a hledal zároveň způsob, jak se dostat ven ze stavu, který není hoden anglického džentlmena. Je doba čaje, posvátného obřadu, při kterém se lahodný nápoj má popíjet v klidu a rozvážně. Podešel křídlo letadla a vstoupil do jídelny dveřmi a znovu se zdě-sil. Postál drahnou chvíli a likvidoval svou zlost. Klid měl nyní větší význam než zloba. Potom vstoupil do chodby a z ní do kuchyně. Prvý pohled patřil cizímu muži, který rychle vstal od růžového šálku porcelánové soupravy pro hosty a který si levou ruku schová-val za záda. Viděl a slyšel, jak tělo návštěvníka vyrostlo do strnulé výše. Jeho ústa vystřelila nesrozumitelná slova, za nimiž následovaly tytéž výrazy v angličtině, jaké před chvílí zaslechla jeho manželka. "Vy jste z Československa?" "Me, tighter pilot, Czechoslovakia," tak se to naučil, nic jiného za-tím neznal. Dlouhé dorozumívání vedlo sice k cíli, ale všechny unavilo. Hos-titelka se dozvěděla, že nenadálý host pochází z daleké země a pan Hotchkinson jenom to, že mistr Lukáš je pilot seržant. Na víc cizinec nestačil. Popíjeli tedy čaj tiše, beze slov, přičemž pan Hotchkinson přemjšlel, kdo mu asi zaplatí škodu a jak on upraví poničenou za-hradní kulturu. Někdo zaklepal. "Dobrý den, paní Hotchkinsonová, dobrý den, Jamesi," zdravil vy-soký strážník v černé uniformě. "Zvláštní návštěva, že ano?" Vysvětlil manželům Hotchkinsonovým, že musí všechno popsat a podat raport. Lukáš se zase vzepjal a oznamoval bobymu své nacionále. Tento-kráte se setkal s velkým porozuměním. Britský strážce pořádku se rovněž postavil do pozoru a zasalutoval. ,.Charlesi, těžko se dozvíš podrobnosti. Pilot je Čech a nezná ang-licky," řekl pan Hotchkinson. "Nevadí, dátne to dohromady spolu s tebou. Strážník zavolal telefonicky nejbližší letiště a žádal, aby si pro pi-lota přijeli. Strážení letounu zajistí domobranou-homegardisty. Po-tom se obrátil na Lukáše a vyzval ho. aby mu ukázal ruku, kterou stále skrýval za zády. Odhalil zranění. Paní Hotchkinsonová zbledla a hned běžela pro slečnu Blackovou, absolventku ošetřovatelského kursu. Cestou si dělala výčitky, že utr-pení pilota neodhalila sama. Elizabeth Blacková ruku obvázala bílým sterilním materiálem a pátrala po malíčku. Lukáš nakonec pochopil, co chce, sáhl do kapsy a část svého tělají ukázal. Své strnutí dala miss Blacková najevo slabým povzdechem a žá-dostí na policistu, aby zajistil odvoz pacienta do nemocnice. Ten pi-lot je podivný člověk, ukazuje tady svůj malíček, jako kdyby to byl kapesní nožík. Obdivuje ho. Strážník telefonoval do nemocnice, pana Hotchkinsona přešla zlost, jeho manželka byla hrdá, že její dům hostí hrdinu. Škoda že mu to všechno nemůže říct, jistě by ho to potěšilo. Přijelo sanitní auto. Lukáš se loučil. Postavil se do pozoru a nej-dříve políbil paní Hotchkinsonové ruku. V Anglii se tento zvyk ne-pěstoval. Přesto paní Hotchkinsonová ruku neodtáhla, naopak, pova-žovala vše od tohoto hrdiny za velkou poctu. Po večeři všechno za-nese do rodinné kroniky a červeně podtrhne jako událost dne. Potom zraněný pilot řekl "I thank you very much" a odjel. 14 Nočni .stihárii rrěrrrecch bornbardérů bylo velmi obtižné, rieboi palrrbrii r-crdrrr- nebl.l je.ště k dispozici, takže stihač se musel spoléhat jenorn r2a své oči, i kdy; ho operaní sál přesně na nepřitele navedl. Avšak v tenzné noci iidi jenom kočka. Angličtina pro českosloven.ské emigranh zůstávala pořád tvrdým oři.škem a ča.sto jirz arnotala hlavu navzdor tomu, že Angličané se rinrrčili luštit jejich kornoleninv. PŘISTÁNÍ NA DUBU Zuřivá letecká bitva o Velkou Británii se rozbíhala do šířky i do výšky. Nepřítel měnil účinně svou taktiku. Veliteli britského stíha-cího letectva přibývaly na čele vrásky. Letecké továrny i letiště byly bombardovány, výroba stíhacích letounů nestačila nahrazovat ztráty. Nepřítel přešel k nočnímu bombardování Londýna i dalších měst, je-jichž obrana protiletadlovým dělostřelectvem byla nedostatečná a ne-134 135 přesná, noční stíhači nestačili nepřítele zadržet. Velitelství sáhlo do rezerv zkušených denních pilotů. Zpočátku budou vypomáhat jenom při setmění a před úsvitem. Do skupiny pomocných nočních stíhačů byli zařazeni Krejnecký, Skácel a Strnad. Snažili se všichni o úspěch, avšak bez palubních ra- darů tápali na nebi po cílech jako slepí. Až jednou se usmálo štěstí na Strnada. Seděl v pohotovosti v pohodlném křesle a podřimoval. Z otevře- ného krbu dřevěné pilotní chaty sálalo teplo a ohřívalo vzduch vlh- kého pozdně letního předjitra. Zvrátil hlavu do sklopného opěradla a vzpomínal na domov, na Hanku, kamarády, Francii, Venouška Kuneše, od kterého včera dostal dlouhý dopis. Sděloval mu, že se dozvěděl senzační zprávu. Česko-slovenští piloti mají být postupně odvoláni z britských squadron k československým jednotkám. To znamená, psal, že by se zase mo-hla sejít stará dobrá parta. Dále v dopise stálo, že Kočka se seznámil s jedním hokynářem, který dodává eráru rajská jablíčka. Obchod se rozbíhá na velkododávky, až se hokynáři z toho točí hlava. Vynáší to velké peníze a Kočku by klidně vzal do spolku. Obchodník se zele-ninou má pěknou dceru, Kočkovi se líbí, takže už k nim jezdí na 48hodinové volno. Celá rodina je prý ohromně pohostinná a zdá se mu, že ho nechtějí polapit a oženit. Jsou všichni zbláznění jenom do rajčat. Máček, který je s ním u perutě, se zoufale zamiloval do jedné řidičky, wat7cy. Měl šanci sundat jednoho mesáka 110, ale zapomněl odjistit kulomety, protože na ni myslel i v mašině. "V angličtině, Pepane, i když se snažím a učím se kudy chodím, mně to jde pomalu..." Přivřel oči a všechny vzpomínky zmizely. Zůstala jenom Hanka, její hezká tvářička s dolíčky, husté blond vlasy, pevné hedvábné tě-líčko sladká ústa a nejhezčí nohy na světě. Stála opravdu za to, aby se jí kořil i na dálku, líbal a miloval ji v duchu, aby se na druhou ani nepodíval, aby jí zůstával věrný a opovrhoval svody, které na něho útočily z operačního sálu a z jídelny. Často nevěděl, co si s nimi po-čít. Nosily jídlo, nápoje, pochodovaly po letišti v krátkých slušivých sukních, parádily se, na vycházce vymydlené. načesané, nalíčené, voňavé. Takové chvíle uprostřed nich přežít v klidu, to bylo hotové utrpení. Kdopak to má, moje zlatá Haničko, vydržet? Nezlob se, pro-sím, na mě, ale včera už jsem podlehl. Katrin, ta blondatá, která je celájako ty, se na mě zase smálajako celý týden před tím, a takjsem ji pozval na dnes večer k "Bílému koni" na drink. Asi to čekala, pro-tuže ihned svolila a že se moc těší... Hanka, ta česká holka za horama, ta nejhezčí, se najednou měnila na Hanku anglickou, která roznášela jídlo a ted ho hladila také po-mněnkovýma očima, až usnul. Laskal se s ní ve snu a byl rád, že ho ourazská Hanka nevidí. Telefonista zapnul sirénu, válečnou trumpetu, která vytrubovala náhlý poplach a nařídila mechanikům, aby okamžitě nahodili Strna-dův hurricane. Potom šel k pohotovostnímu pilotovi a zacloumal jím: "Seržante, okamžitě máte odstartovat. Další rozkazy dostanete ve vzduchu." Rozesněný a z blaženosti vytržený Strnad sundal z nosu tmavé brýle pro adaptační podporu zraku nočních stíhačů v temnotě a utí-kal ke své stíhačce, které se už točila vrtule. Zatímco se upravoval v kabině a naslouchal sympatickému bublání motoru, mechanik skočil na křídlo a ochotně mu pomáhal zapnout kurty. "Good hunting - dobrý lov," řekl šmírák, plácl ho po zádech a se-skočil. 136 137 Hned po startu navázal Strnad spojení s operačním sálem a dal se vodit kontrolorem po temném, ještě nočním nebi. Nebude však trvat dlouho a noc podlehne svítání. "Stear 275, angels 15, over - kurs 275 stupňů, výška 15 000 stop, přepínám." Rozumím," potvrdil Strnad a letěl za cílem. Na stolové mapě v operačním sále viděli situaci "na obloze" lépe než Strnad, který poslouchal kontrolorovy příkazy a přesně je plnil. Ale výsledek se nedostavil. Dvakrát sólově letícího Junkerse Ju-88 minul, aniž ho spatřil. Mimo svůj úsek spatřil v průsečíku tří světlo-metů siluetu nějakého bachráče, ale na toho nesměl. Musel poslou-chat jenom svého kontrolora, který mu po dvaceti marných minutách nařídil návrat na letiště. A ted se to stalo. Neletěl ani minutu, když ho kontrolor zuřivě vo-lal znovu. "Falcon 27, falcon 27, bandit 12 oclock, angels 10, engage! - ne-přítel na dvanácti hodinách, výška 10 000 stop, útočte!" Mrkl na výškoměr, ukazoval 10 000 stop. Šupák musí být tedy přesně vpředu. přímo před ním. "Kontrolor je sekáč," uvažoval Strnad. "Vybral jenom kódovaná slova, ví, na co v angličtině stačím." Všechno mu bylo jasné. A zapíchl zrak přímo před sebe. Ohromnou šanci umocnilo blednoucí nebe. Proti prosvítajícímu pruhu dalekého horizontu na východě spatřil náhle a zřetelně siluetu sólového Heinkla He-111. vracejícího se trochu opožděně z náletu na nenáviděnou Anglii domů. Rozšířené zornice slídiče Josefa Strnada držely heinklajako kočka myš. Už mu neunikne. Přidal plyn, připlížil se do těsné blízkosti své oběti a stiskl spoušť všem osmi kulometům. Svítící střely se sbíhaly do trupu a křídel nacistického bombardéra, přesná a mohutná dávka mu párala povrch a pronikla do jeho motorú. Jeden z nich chytl. Vlála z něj červená šála a stále ho zrazovala. "Got him, sir, got him, sure. got him - dostal jsem ho, sire, určitě jsem ho dostal," opakoval šťastný Strnad, jako by se bál, aby ho kon-trolor nepřeslechl. "Good show, falcon 27, congratulations - ohromné, gratuluji," ne-udržel se klidný, ale také .sťastný kontrolor. Hurricane dostal také své a neušel pohromě. Už při přibližování ho odhalily nepřátelským střelcům nechráněné výfuky. Čekali na něj a začali do něho šít ostrými zrovna tak, jako on do nich. Obránci dvoumotorového korábu byli chladnokrevní střelci. Zasáhli hurricana dvakrát do křídel, jednou do motoru a donutili jej k totální kapitulaci. Jeho motor chytl a začal tak zuřivě hořet, že Strnad neměl ani čas ohlásit kontrolorovi, že vyskakuje. I když souboj skončil nerozhodně, neboť Němci museli také svůj letoun opustit, přece jenom de facto vítězem se stal Strnad, neboť on bude létat a bojovat dál, kdežto čtyři příslušníci luftwaffe půjdou do zajetí. Sestupoval pod baldachýnem hedvábí ve velebném tichu vlhkého anglického jitra do středu louky, sem tam poseté velkými stromy. Mí-řil přímo do koruny košatého obra. Chtěl mu uhnout a začal manév-rovat padákovými šňůrami. Neměl zkušenosti, nedokázal to. Přistál přímo do jeho větví. Slabé se ulámaly, silné ho už dál nepustily. Zů-stal viset ve vzduchu, pěkně vysoko nad zemí. Co ted, uvažoval. Začal cloumat padákovými šňůrami, ale ze za-jetí mocného dubu se nedostal, ba naopak, pevně v něm zakotvil. Uřezat popruhy a spadnout dolů? Na to jsem trochu vysoko. Rozhodl se volat o pomoc. Je v Anglii, na venkově, přijde farmář a sundají ho. iVTevěděl, jak se pomoc řekne anglicky, a proto zařval česky. ,.Pomóóóc!" Opakoval to třikrát a stále nahlas. Nikdo ho neslyšel, nikdo se neobjevil. Bude lépe, když zavolá ang-licky. "Ladies and gentleman!" zahulákal do ztichlé krajiny a čekal. Zase nic. "Hergot, to je život," procedil pro sebe česky. Netušil, že jeho hřmotné volání zachytila Mary Grettonová, žena Patricka, která se marně snažila dobrat se srozumitelnosti podivné řeči. Již od půlnoci manželé Grettonovi neklidně spali. Nebe burácelo hukotem německých letounů, které "zpracovávaly" velký Londýn nejtěžšími kalibry bomb, tzv. "Blockbustery". "Chudák starý, dobrý Londýn," řekla paní Mary Grettonová a ze-ptala se manžela, zda také nemůže spát. Patrick se obrátil na bok a řekl, že vzpomíná na svého švagra Ji-miho, londýnského hasiče, který jim nedávno napsal: "Je to děs a hrůza. Trvá to od setmění do úsvitu. Blahořečte Bohu, že bydlíte na vesnici..." 138 139 "Za hodinu půjdeme krmit," prohlásila Mary a poradila, aby si ještě zdřímli aspoň na jedno oko. K ránu u Grettonů zahřmělo a vypuklo zemětřesení. Z jednoho za-I vřeného ložnicového okna se vysypalo sklo a Patrick spadl z postele. Na zemi prohlásil: "To byl určitě blockbuster. Jimmy psal, že když Němci shodí tuto i, obludu, odpochoduje do vzduchu celá ulice." Snažil se odhadnout, kde to spadlo. Vlezl do bačkor a rozsvítil. Rozhrnul nohama mezi sklem cestičku do koupelny, umyl se, vytřel froťákem a chystal se oholit. Mezitím vyděšená Mary, která se na posteli udržela větší hmot- ností, začala dělat přesně to, co její manžel. Přitom si však všimla roztržených záclon a zvolala na Patricka, aby rychle zhasl, protože zatemňovací rolety u dvou oken na noc vytahovali. V ložnici by se jim jinak pro dusno špatně odpočívalo. Vyšli na zápraží. Začalo svítat. Pohlédli přes dvůr, kde na druhé straně stávala jejich hrdost - prasečí "saloon", pěstírna osmdesátiki- l.ogramových vepřů, které přikrmovali kaštany na pravou voňavou anglickou slaninu - bacon. "Patricku," ohlédla se lítostivě Mary na svého muže. "Yes, darlin=" "Kde je náš salón?" "Máš pravdu, Mary, zdá se, že není." "Můj dobrý bože, vždyť jsme byli bombardováni!" a přiložila si kapesník k očím. V Patrickovi vzkypěla irská krev, vysmrkal se a vzkřikl: "Vy zkrvácený bastardi německý, kletbu na vás!" Chvíli mlčeli. Pojednou Mary vzala Patricka za ruku: "Poslouchej, nezdá se ti, že někdo volá?" Z dáli se ozýval silný hlas. "Rozumíš těm slovům, Patricku?" "Ani za mák." Za jejich zády se ozvaly kroky. "Hallo, Mary, hallo, Patricku. Litujeme, že jste to odnesli vy. To byl ale rachot," pozdravili pekař a zámečník, páni Ross a Cuningen, kontroloři zatemnění. "Poslouchejte, zase volá," řekla Mary. "Některým slovům rozu- mím, jiným ne. Je to velmi podivné. Kdo to asi může být?" "Pojdme se na to podívat blíž," navrhl mistr Ross a vydali se za hlasem. Měli pocit, že patří člověku v tísni. "Dostat do rukou to německý zvíře, spráskal bych ho na místě jako psa," řekl Patrick a vzal Mary kolem ramen. Dorazili k velkému dubu, z něhož visel na šňůrách člověk, klátící zoufale rukama a nohama a stále mluvící rébusovou řečí. Homegardista Ross ihned usoudil, že jde o nepřítele, jednoho člena osádky ze sestřeleného blady bombardéra, který jim shodil ná-lož na vesnici. Napadlo ho, že by vetřelec mohl být ozbrojen. Namí-řil proto na něho svou loveckou dvojku a zvolal: "Ruce vzhůru " "Neblbněte, vždyť jsem fighter pilot hurricane! Bring me žebřík!" Mister Ross trval na svém. Namířil ještě jednou a vynutil si, aby Strnad vzpažil. Mezitím už pod strom dorazili další vesničané. Pa-trick zrudl vztekem. "Mary, to je určitě vrah našich miláčků. Jdi domů pro tyč, víš, tu nejdelší, leží podél zápraží." Mary odběhla. Pomstychtivost zachvátila i její jemnou a milosrd-nou duši. Cestou se ještě zastavila pro syna a snachu. Zatímco pan Ross držel v šachu nebezpečného nepřítele britského impéria, mister Cunningen organizoval další činnost. "Fred Halkins, Alf Brown a Jack Prendergast půjdou hledat do okolí další členy německého bombardáku. Budte opatrní. jsou asi ozbrojeni. Vezměte si s sebou revolvery." "Oukej," a odešli. "Ten je vypasenej," křikla paní Jonesová a poodešla si pro vidle, jimiž včera obracela na louce seno. Opřela je o kmen dubu a čekala zvědavě, co se zajatcem provedou Ross a Cunningen. Patrick Gretton ji pozorně sledoval. Skočil rychle k dubu, vzal do ruky vidle a hnal se jimi po vrahovi svých vepřů. Vidle byly příliš krátké, na lumpa nedosáhly. Ale Patrick vynikal rozhodností. Neza-váhal. Rozehnal se a hodil jimi po Strnadovi jako oštěpem. Krajní je-den hrot se svezl po kalhotech pověšence a zůstal trčetza padákovým popruhem. Strnad sebou začal škubat, až se vidlí zbavil. Patrickje ihned znovu popadl a chtěl vrh opakovat. Zakročil starosta obce Mr. Donaldson. "Patricku, pamatuj, že pravý gentleman se chová i k nepříteli vel-koryse." 140 141 "Ježíšikriste, lidi, neblázněte, neblbněte! I am Czech, jsem Čech!" řval Pepan dolů na šílence. "Kdo je to Čech?" ptá se paní Jonesová. "Nějaký kmen z Bavorska," vysvětluje Mr. Jenkins, agent pojiš-fovny a hned se Josefa Strnada ptá. "Was wollen Sie, bitte schn?" "JSom spojenec, fighter pilot hurricane," řve nešťastný emigrant. "Hergot, sundejte mě, nebo si to vypijete!" "Co říká?" ptají se zvědavci, kterých přibývalo. Světák Mr. Jenkins vysvětlil, že Germán mluví nářečím, kterému on dobře nerozumí. Ale v Německu jsou kmeny, které se ani mezi se-bou německy nedorozumějí. K dubu přisupěla rodinná úderka Grettonů táhnoucí obrovské dlouhé bidlo, hotovou pavézu. Než se kdo nadál, vztyčilaje s pomocí Patricka a přetáhla Josefa po zadku a páteři. "My ti dáme, ty prašivče!" a řáchli do něho ještě jednou. Hlava obce musela znovu zasáhnout. Domluvila také domobranci Rossovi. aby pušku sklonil a zajatci dovolil připažit. ..Pepane. uklidni se," říkal si tiše Strnad, "uvažuj, takhle to nepů-jde." A šel na tojinak. Rozpomněl se na nejsvůdnější anglická slova, která znal, a začal: "Ladies and gentlemen, nice cup otea, God save the King." ,.Chichichi." řehnila se slečna Hallová. "Vnucuje se rafinovaně. Nedejte na něj. Najednou je naším nejlepším přítelem a dokonce pro-volává slávu našemu králi. vykutálený ptáček." "My tě, holomku, nepustíme," přidal se pan Jones k velké radosti Patrickově, který cítil, že se starosta dostává do izolace. Není vylou-čeno, že bude muset povolit několik dalších ran po nestoudném pa-rašutistově zadku. I nový hod vidlemi by Patrick přijal s povděkem. Dal by si záležet. Ne, tohle přece není možný, uvažoval statečný stíhač, o jehož ne-dávném úspěchu, žel, tady nikdo nevěděl. Najednou mu proběhla hlavou spásná myšlenka. Vrazil do úst prsty a spustil naplno písničku "Škoda lásky". Angličané pod strornem užasli. "Hledte, on zná naši nejlepší písničku," diví se všichni. Poprvé na Strnada pohlédli vlídněji, někteří dokonce se zalíbením. Sotva kdo slyšel tuto melodii líbezněji. "Nedejte se zmást, lidi. Naučil se ji v rozhlase," varoval je Patrick Gretton. "Ale vždyť prý Němci náš rozhlas poslouchat nesmějí." A Josef byl vytrvalý. Už pískal šestou sloku. I ptáci ztichli závistí a obdivem. ,.To není možné, to musí být spojenec. Možná že je z Kanady. Tam spousta lidí také anglicky nezná. S takovým citem naši skvělou skladbu cizák nemůže předvést." "Jste naivní Analičánci," zašveholila Miss Hallová. "Je to pod-vod." Hádali se o identitu cizince a ojeho vině, až musel dát starosta hla-sovat. Vyhrál Strnad o pět hlasú a bylo rozhodnuto. Přinesli žebřík a týraného pilota sundali. Když byl "delikvent" na zemi, dokázal jim rukama i tělem, že je československým stíhacím pilotem u RAF a na důkaz svého tvrzení jim ukázal na padáku anglickou firmu. Patrick, Hallová a Jonesovi se nevzdali. Žádali, aby starosta zavo-lal letiště, jehož jméno letec udá. Taková žádost Strnada potěšila, to si právě přál. Na kus podaného papíru napsal název své stanice a své příjmení. Miss Hallová mrkla na jméno letiště. "Vždyť je to odtud kousek." řekla. Slovo Strnad ji odřelo jazyk. Zůstala však klidná, bude je hláskovat. A šla telefonovat. Homegardista Ross šel s ní. Aféra se blížila k rozuzlení. Strnad si stoupl stranou, masíroval si stehna přiškrcená popruhy, narovnal si záda od ran a čekal. Slečna Hallová a pan Ross se brzy vrátili. Všechno ověřili a velké skupině vesničanů pravdivě vylíčili. Když se nevěřící dozvěděli, že jejich zajatec dokonce huna sestře-lil, ozvalo se "hear, hear," což tentokráte znamenalo velký obdiv a dík. Viníci, kteří mu křivdili slovem nebo úderem, se omlouvali. Mary Grettonová ho chtěla políbit - prý na usmířenou. Pepan ukázal najejí snachu, hezkou, mladou paní, aby to udělala za ni. Bylo mu vyho-věno ke všeobecnému veselí. Potom mu sdělili úžas nad tím, jak nád-herně zapískal jejich nejpopulárnější píseň. "Cože? Vaši písničku? Vždyť je to naše! Složil ji český kapelník a čubrněli byste, kdybyste ji slyšeli zahrát Kupkovou dechovkou," vyrazil svou mateřštinou, ať mu rozumějí nebo ne. 142 143 Miss Hallová, pohledná a energická, která zůstávala svobodnou, protože dosud nenalezla muže svého gusta, si přiznávala, že tento hr-dina by byl jejím typem. Obětovala by mu i svoje panenství. Ovšem ponechala si všechno pro sebe a spokojila se s tím, že přeloží jeho gesta a lámanou angličtinu do srozumitelné řeči. Konečně pochopila, že písnička je česká. Páčila z něj text. Strnad se potil. ...bad love, darling not good, holka brečí," a napodoboval, jak jí kapou slzy. A pořád dokola, marně ovšem. Slečna Hallová, úřednický pedant, žádala slovo od slova, a tak udolaný a nešfastný Strnad zajásal, když se na scéně objevil poručík Skácel. Přijel s Harry Whitem. Z letiště, vzdáleného odtud čtyři kilo-metry, to byl autem jenom skok. Ted ať mluví oni. Skácel ochotně slečně Hallové "Škoda lásky" přeložil doslova. Příliš sentimentální, vzdycbla, je to asi zrcadélko citů žen té vzdá-lené země. Zeptala se ho, co si myslí o anglické verzi písničky "vy-valte sudy, bude s pít, pustíme špatnou náladu k vodě". "Pro válku se rozhodně hodí lépe než naše, slečno, nám všem se moc líbí, slova sedí, máme za to, že právě proto je píseň v Anglii tak popu-lární. Tady múj přítel Joe Strnad chce, abyste věděli, že právě pro její propagaci vám odpouští to, jakjste ho zde trápili a dokonce mlátili." Angličané tiše naslouchali hovorům a překladům. S pocitetn úlevy konstatovali smírné zakončení jejich trapného chování. Grettonovi pozvali letce na snídani. Když paní Mary podávala ba-con s vejci, smutně vzdychla. "To je z našich." , A není vám jich líto, když jste k nim tak přilnuli a potom je zabí-j íte?" , ,My je neporážíme, jenom je prodáme a řezník nám pošle maso. To už nebolí," vložil se do řeči Patrick Gretton a prohlásil, že postaví nový salón. Hřeje ho vědomí, že ti banditi byli sestřeleni. On i jeho manželka mají radost, že se jim dostalo cti sedět s jejich přemožite-lem. Moc mu za to děkují. Strnad je přitom nechal, ale všechno mu zústávalo hádankou. Že by Němci vezli bomby domů a shodili je jenom tak až při zpáteční cestě? Tomu nechtěl věřit. Doufal, že se všeho dopátrá později. Vesničané se s letci srdečně rozloučili a darovali jim čtyři láhve whisky, stovky cigaret a samé úsměvy. Situační náčrt nočmho souboje stíhače Josefa Strnada proti nepřátelským bombardérům Proator neúepédné honby Slmeda za Ptedpoelednf Ju-BB He-111 Poledni He-111 bomberdu/e odhozu/e nezdelbůh Londýn bomby ne dům mentelů Grettonových Hurrlcene I re rreci ne bui Slmrd reollelu/e Nepolko:ený Ne-1110 Je He-111 PrchB rornát nttelen. do Frencle Iechreilu/e ee ped8kem Stert hurrtcene a stíh8ni LONDÝN Veplinec Vr;ky Letit8 r domé Grettonů ze:ttQlených He-111 e hunicene VyrrBtllrky: n8meeký droumotorový bomDerdoreei letoun typu Helnkel He-111 brNký /ednomolorový /ednomllný leloun typu Hurrteene "Zastavíme se na místě sestřeleného heinkla," řekl Harry White, "máme to při cestě." Trosky těžkého dvoumotoráku byly roztroušeny na velkém úseku. Strnad si z nich vzal jako suvenýr výškoměr, jediný neporušený pří-stroj na palubní desce. Potom Harry White pověděl Strnadovi celou akci, jak ji rozluštili v operačním sále. "Sestřelil jste předposledního bombardéra dne. Ten, který rozbořil Grettonovic stavení, letěl jako poslední. Měl zřejmě nějaké potíže už při cestě na cíl, tedy na Londýn. Osádka věděla, že nálet nestihne 144 145 včas a že by jí hrozil návrat domů už za bílého dne, což nemohla ris-kovat. Proto se rozhodla odhodit nálož halabala a hned obrátila k domovu. Její bomby spadly na Grettonovic prasečník. Váš sestř-e-lený heinkel nálož bomb zřejmě shodil na Londýn nebo jeho před-městí. Měl však smůlu, že se vám připletl do cesty. Skutečnost, že jste přistál padákem v místě. kde zpozdilý německý bombardér shodil bomby, byla čirá náhoda, pro vás šťastná, protože jste se stal u vesni-ěanů hrdinou, a výhodná pro nás všechny, protože jinak bychom si sotva vezli k peruti tolik cigaret a whisky." Zastavili v jedné hospodě a oslavili vítězství pivem čepovaným před obědem, jak zde v Anglii bylo zvykem. Při posledním loku se na dně Strnadovy prázdné sklenice smála Katrin a připomněla mu, aby nezapomněl večer na schůzku. Setkali se dvě stě metrů od brány, protože randit uvnitř kasáren bylo zakázáno. Usmáli se na sebe a podali si ruce. "Děkuji, že jste přišel," promluvila první, když Strnad stále mlčel. Angličané byli zvyklí děkovat za všechno, i za maličkosti. Jejich "thank you" doprovázelo každou větu. Opětoval zdvořilost stejným způsobem a ještě dodal: "Me, English bad - já, špatná angličtina. "Nevadí, s angličtinou vám pomohu ráda," nabízela se. "Congra-tulations, you have shot down an enemy aircraft. Its fantastic - Bla-hopřeji, sestřelil jste nepřátelské letadlo. To je fantastické," a ukázala na něho prstem. Potom udělala z ruky jakoby pušku, namířila jí do nebe a řekla: "Bang, bang! Jerry down," a mrštila rukama k zemi. "Very nice very nice of you," a rozesmála se. Pochopil. Kdopakjí to asi prozradil? Patrně kolegyně z operačního sálu. "Girls from ops, yes? - děvčata z operačního sálu, ano?" "Ano, byly to ony. Vrátily se ze služby a vzrušeně o vašem souboji vyprávěly. I am very proud of you," zvážněla a v očích ztlumila svě-týlka. "Co to je proud Katrin." Jak mu vysvětlí hrdost? Moji hrdost! Vypnout prsa? To se pro mne nehodí. Zkusím to jinak, přemýšl.ela. "You," a zase na něho ukázala prstem, "made me," obrátila ruku na sebe, napřímila se, "very happy." Zkrátí to, když viděla, že nepo-chopil. "Me," ukázala na sebe, "very happy, very happy - Jsem velmi, velmi šťastná." Rozesmál se. Bože, jestliže bude chtít, aby jí pokaždé sestřelil ero-plán, aby byla šťastná, to bude fuška. Nešlo by to jinak? Neuhodla jeho myšlenky, ale bylo jí krásně. Kráčeli pomalu k hostinci "rozmlouvali" o všem možném, mávali rukama, jako když odhánějí mouchy, měnili posunky, až se domluvili a chytli se za ruce. Chvíli šli zamyšleně, mlčeli. Ale dlouho to nevydrželi. Znovu po-třebovali ruce ke konverzaci. Znovu se za ně chytli a už se nepustili. Vstoupili do "Bílého koně". Pozval ji na drink. "Thank you," děkovala zase, "gin and lime, please." Dal si totéž. Podivila se a řekla: "You no whisky? - vy si nedáte whisky?" aby mu připomněla, že gin se pro muže hodí méně. Tady ho každý považuje za babský ná-poj. "No, you gin, me also gin, yes - ne, vy džin, já také džin, ano?" "Joe, you are very kind, you very nice - Joe, jste velmi laskav, je to od vás hezké." Po druhé skleničce jim začaly prokvétat tváře. Katrininy mu bar-vou i podobou připomínaly dozrávající meruňky. Hned by se do nich zakousl. Šli si zatančit. Sama si položila hlavu na jeho. Překážely jí vlasy. Odklonila se, pohodila je stranou a znovu našla jeho tvář. Lehce se o ni otřela a potom už neuhnula. Cítil, jak přechází teplo jejího těla do jeho. Než dokončili tanec, chytl jako věchet slámy. Dohráli. Zastavili se jako všichni v sále. Drželi se za ruce a dívali se do sebe. Světla jejích očí zazářila naplno. Touha po opojení, která ho tolik trápila, dozrávala. "Katrin, you are beautiful," řekl tiše, "jste krásná." "I am really happy. Jsem skutečně šťastná," vymanila svoje ruce z jeho, položila je na jeho předloktí a něžně Strnada k sobě přitáhla. Úsměvem mu vyslala vstříc city své duše a srdce. Signalizovaly na-ději na všechno, co si přál. Hudba znovu vyzvala tanečníky do kola. Objali se a přitiskli se k sobě. 146 147 Rozpálený český aviatér toužil po tělesném opojení. Tušil, že nyní nadešla ta pravá chvíle. Cestou domů se líbali a vyváděli jako děti. Hra nabývala na smy-slnosti. Pepan spěl k cíli, Katrin neodporovala. Skočil k ní, chytil ji v pase a vyzdvihl. Vykřikla radostí, opřela si kolena o jeho hrud, sundala mu čepici, zabořila svou hlavu do jeho hustých vlasů a dala se nést, kam chtěl. Rozpálený stíhač zahájil zteč. Vtom ucítil, jak mu její ruka sahá po hodinkách. Zaslechl zoufalý výkřik, plný záhadných slov: "Dobrý bože, Joe, už je hrozně pozdě. Moc jsme se rozdováděli. Honem, musíme si pospíšit, nebo to nestihnem. Poručice Stoneová by mě zavřela," a tahala ho pryč. Podíval se na hodinky, na které Katrin stále ukazovala. Světélku-jící rafičky ukazovaly za pět minut jedenáct, navíc Katrin propustku neměla. Rozeběhli se k bráně. Stihli to na minutu. Strážný je vpustil s úsměvem a pohodil typicky anglicky hlavou do strany. Další opo-zdilce už musí zapisovat. Pepan zjistil, že se zamiloval. Dělal, co si přála, kvůli ní trénoval tu jejich "knedličtinu" potají, jenom aby jí udělal radost. Nosil slo-víčka po všech kapsách, kamarádům ovšem neřekl nic a svorně na angličtinu nadával s nimi. Dozvěděl se, že je Irka. Psala domů, jak sestřelil německý letoun, a maminka odpověděla, že bude-li chtít český statečný letec strávit několik dní u moře, ať jen k nim přijede. Bude vítán jako vlastní. "Vy nemáte moře, že ne, Joe? Našla jsem si tvoji zem na mapě." "Ne, moře bohužel nemáme. Je krásné, i když z letadla nevypadá vábně. Hlavně spadnout bych do něj nechtěl." "Máte přece na sobě záchranné vesty." "Máme, ale ve studené vodě dlouho nevydržíme. Když nás brzy nevytáhnou, tak umřem." "Bože. jak je to kruté," zašeptala, "nevěděla jsem to. Vždycky se mi jeho h(adina zdála mírná, přívětivá, teplá, až na bouři, ale v té vy nelétáte, že ne?" "Přijde na to. Tady v Anglii člověk nikdy neví, co se přihodí za ho-dinu. Odletí za sluníčka a vrací se třeba právě za bouře." "Joe," v jejích očích se objevil otazník. "Yes, Catherine? - Ano, Katrin?" "A jaké je to tam nahoře? Máš strach z nepřítele?" "Vůbec ne," kasal se. Potom zjistil, že vlastně nelže. Křest stra-chem si odbyl už ve Francii, neboť tam Němci strkali šňupák do všeho a byli všude pány. "Tady je to docela jiné, bezpečnější. Když tě Němci sundají, jsi doma, dostaneš novou mašinu a je zase hej. Dokonce si myslím, že tady mají více obav Němci než my. Víš, Katrin, nejhorší je pocit, když vidíš, jak do tebe míří svítící střelivo. Tady by se dalo mluvit o strachu, tady jo. A Jerries střílet dovedou, někdy až moc nepří-jemně." Rozprava ho unavovala, i když mu Katrin v angličtině pomáhala. Byla trpělivá, dokázala se i ptát. Byla asi jiná než ty ostatní, které chtěly slyšet o sobě samou chválu. "A ted si zase, Katrin, trochu odpočinu." Přestal mluvit a začal ji líbat. Zamilovanost Strnada pomalu přecházela do touhy se s Katrin po-milovat. Znali se intimně už dostatečně, proč by to od ní nemohl po-žadovat, často se mu zdálo, že i ona po tom touží. Nabídl jí, aby společné čtyřiadvacetihodinové volno strávili v ho-telu "U skalního orla" na břehu moře. Objednali si každý pokoj pro sebe. Tak respektovali přísné ang-lické předpisy, že svobodný pár nesmí obývat dvoulůžkový pokoj společně. V noci se sešli na pokoji u Katrin. Měla na sobě hedvábné modré pyžamo a přes ně červený župan. Objala něžně svého milence a dala se bez odporu odnést na lože. Lí-bal ji dlouze, hladil ji celou a svlékl kabátek. Zabořil svá ústa do je-jích. Sáhl na spodní část pyžama a chtěl ji obnažit celou. Jemně ho odstrčila. "No, no, Joe, you cannot, you must not - Ne nemůžeš, nesmíš," řekla a letmo ho políbila. Hledme, naučila se i rafinovanosti, projelo jeho hlavou, tak to musí být, holky chtějí být dobývány, filozofoval dál a její přání chvíli re-spektoval. Potom pokus opakoval. "No, no, please, dont do it, Joe - Ne, prosím, nedělej to." "Co je, miláčku?" nechtěl být násilnický a zase povolil. Sepjala ruce jako k modlitbě, vzhlédla vzhůru a pokřižovala se. Podíval se na ni s účastí. Aha, bojí se. 148 149 "Drahá Katrin, budu opatrný, nic se ti nestane, pojd, neměj strach." "Ne, drahý Joe, Bůh by mi to nikdy neodpustil. Miluji tě, dra-houšku, ale jsem katolička. Jsem Irka a Bůh nedovoluje, abych hře-šila, dokud se neprovdám. Bojím se jenom Boha, a proto ho poslou-chám. Nezlob se na mne, prosím." ,.Katrin, Bůh nás přece neuvidí. Je nad námi střecha a strop aještě se přikryjeme, budeš-li chtít." ,.Ne, Joe, Bůh vidí a ví všechno. Někdy může trestat i za hříšnou myšlenku, i tu pozná. Nemohla bych se mu podívat do tváře." "Tak zavři oči. Ka trin." Pořád nechtěl věřit, že něco podobného je možné. Není to způsob milostné hry, obvyklé v Irsku? Nový pokus, nové odmítnutí. "Bůh je můj pán." "To vás učili ve škole?" "Ano, i doma, i pan farář. Věřím jim každé slovo. Pán vidí vše." "Vidí, ale odpouští, tobě Katrin také odpustí, zavře oči a pochopí tebe i mne. Tak to je všechno, drahá Katrin," míchal angličtinu s češ-tinou, až pochopila. "Doma bych se nikomu nemohla podívat do očí, lhala bych." .,Ani to by nebyl hřích. Milosrdná lež jím není, každý má na ni právo, i irská ka tolička, věř mi, holka drahá." Diskuse o Bohu ho íiplně vyčerpala, i když trpělivá Katrin nako-nee všechno jeho povídání v zásadě rozluštila. .,Každý máme svoji pravdu. drahý Joe. ale já nemohu, opravdu ne. I am sorry, very sorry, je mi líto, velmi líto " končila smutně. Strnad byl rád, že se odmlčela. Přestal také mluvit a přemlouvat ji. Objal rezignovaně její ramena, odpočine si. Ale nevzdával se. Musí na něco přijít. Musí Boha přemoci, už to má. V každém člověku je skrytá vášeň. Určitě i v Katrinině těle. Přitáhl ji k sobě a položil vedle sebe. Přetáhl přes oba přikrývku a začal Katrin laskat. Pomalu něžně hladil její ňadra. Cítil, jak se chvějí. Potom přešel k polibkům na ústa. Otevřel svými rty její, jemně je stiskl zuby a donutil ji, aby reagovala stejným zpúsobem. Silně se k ní přitiskl, vklínil nohy do jejích a nedopřával jim klidu. Stále víc a víc rukama svíral a hnětl její tělo. Bolelo, ale nikoliv jako rány, vytvářelo sladkou trýzeň, přála si, aby trvala co nejdéle. Do je-jích spánků se hnala krev šílenou rychlostí a obrovským tlakem. 150 Nohy jí plály a oheň stoupal stále výš. Tělo se jí rozechvělo pocitem, který dosud nepoznala. Stane se něco, co se stát nemá, sotva dýchá. Cítí jeho ruku, jak se šine po jejím těle dolů. Bezděčně po ní sáhne, chce ji zastavit... Náhle se k ní přitiskl vší silou. Cítila, jak se několikrát zachvěl a vydal mohutný vzdech. Potom jeho tlak ustal. Jeho tělo na jejím už netížilo. jeho ryehlý dech ustával a vracel se do klidného tempa. Položil svou hlavu mimo její tělo. Hladila mu ji a hledala jeho rty. Začla je líbat, ale cítila, že zchladly a líbat odmítají. Jemně se vy- prostila z jeho sevření, lehla si vedle něho, položila ruku do jeho hustých vlasú a tiše pronesla: "Odpusť, můj drahý, odpusť, ale jájinak nemohu. Mělajsem ti vše říci, než jsme sem šli." "Měla bys jít do kláštera, holka nešfastná, a netrápit sebe a jiné pronášel česky a šeptem do peřin. Rozhodl se, že bude spát. To bude nejlepší... Po prohrané bitvě proti Bohu nevěděl, co má dělat. Katrin se v jí- delně na něho smála jako předtím. Miluji tě stále, Joe, říkal její úsměv, jsem s tebou ráda. Múžeme být i dobří kamarádi, přijd, někdy zase. Dobrá. Katrin, přijdu, i když si musel přiznat, že už nad irským Bohem sotva kdy vyhraje. A pozval ji k "Bílému koni". Přivedla si kamarádku. Rusou, pěknou, plnoštíhlou Elizabeth. Se-i známila ho s ní a byla ráda, že Betty vyzval k tanci. Hned při prvním slowfoxu se na něho Betty vrhla jako hladová poštolka na krotkého holuba. Vinula se kolem jeho těla jako břečfan, lísala se obličejem jako kočka, dvakrát ho kousla do ucha. Dráždila y ho k nesnesení. Zapomněl při rii na všechno a na všechn. "Carpe diem." říkával u "Bílého koně" pilot officer Snowden při , čtvrtém pivu. "Co to znamená, pane poručíku?" zeptal se jednou Skácela Strnad. ".Využij dne, řek tojeden velký tilozof a určitě to pronesl při pivě nebo víně. Chytni příležitost ještě dnes a neváhej! Rozumíte tomu dobře, Strnade? Co my víme, co bude zítra, eo říkám zítra? Co bude s námi dnes. Tak to je, a proto ono Snowdenovo carpe diem." Při dalším kousku si na výraz vzpomněl a dal Snowdenovi za pravdu. Když dohráli a odvedl Betty k pultu, zjistili, že Katrin odešla. 151 Zlatá, dobrá holka, povzdechl si a už se na ni nezlobil, jak si přála. Přešla ho zlost i na irského Boha, ať si každý dělá po svém, a usmál se na rozjařenou Betty, která pila pátý gin a stále byla normální. Je-nom když ho tiskla v tanci tak hořela. "Carpe diem," řekl si, když ji pokládal do travnaté louky poblíž le-tiště. ls Válečné porněr nutil_v obě str-nni,, abv měnilv tnktiku boje. Maršá-lové se přeli o strategii obrany i útokrr i,e velkém, v peruticlz dochá-zelo k diskrrsim o tcrktice i měřitku mnlérn. Němci udělcrli rzejvětši chvbrr v tom, :e na úkor útoků ria stihaci le-tiště RAF chtěli bombardovánim zničit kame>iriv kolos Londýn a zIo-mit morálku jeho obivatel. VÍVING" A SESTŘEL VLASTNÍMI Dvanáct falconů na hurricanech odstartovalo hlídkovat do prostoru Chelsford-Gravesend. I-Ined po startu se piloti seřadili do tříčlenných rojů za sebou a vytvořili úhlednou, těsně sevřenou skupinu celé pe-rutě, radost pohledět. Ve čtyřech tisíeích stopách přepínali přívod kyslíku, který budou lokat, aby si udrželi kondici po dobu celé patroly nařízené v patnácti tisících. V dosažené výšce přešli do horizontálního letu na cestovní režim. Letěli stále pohromadě, oči přilepené na špicích křídel jeden dru-hému, kromě velitelů rojů, kteří zase zrakem viseli na chvostu roje před sebou. Od úporného soustředění zůstával osvobozen jenom ve-litel major King v čele perutě. Ten neměl před sebou nikoho a díval se do volného, čistého nebe. Slétanosti v těsných formacích věnovali Angličané hodně péče a času, už ve školách a kursech. Pokračovali v ní také u polních útvarů. W eaving T Císlov8ní pflotů (vlvov8ní ) T T v ro/i TTT T T 3 T 2 T , T T , .-- , ,-- -, Žáci byli pro takový druh létání zapáleni a dřeli, aby dokázali do-držovat těsné vzdálenosti a rozestupy, jak nařizovali instruktoři. Křídlo na křídlo - to bylo něco! Nezajímalo je, co se děje okolo, ne-boť nic je nesmělo rušit v "bodové" koncentraci. U polních jednotek seznamovali velitelé nové přírůstky s bojovou formací. Základ takové skupiny byl totožný s tou, jaké se naučili ve školách. Měla jenom tuto odlišnost: na rozkaz velitele se poslední dva letouny od skupiny oddělily a zahájily let bdělosti, tzv. weaving - vívování, nebo cross over - křižování. Mohli bychom to nazvat "vy-plétáním smyček bdít nad bezpečností perutě". Zmínění dva vívři - neboli pletači - přetínali vlnovitým letem osu celé skupiny blízko za její zádí. Nebeskou sinusoidu kreslil každý pletač samostatně. Létali proti svbě, křížili své dráhy, pokračovali v letu od sebe, aby se zase sešli a pořád tak dál. Šířka vívování ne-měla mnoho přesahovat šíři celé peruti (skupiny). Štáby, které tuto taktiku vymyslely, tvrdily, že vívři tímto letem získají dokonalý přehled, vlastně výhled na celou perutní sestavu a její nejbližší okolí. Nemusí se přitom namáhat, aby drželi těsnost skupiny, naopak mají volnost manévru, která jim umožní zrakovou bdělost, což bylo hlavním úkolem obou pletačů: střežit celou svou jednotku a varovat ji před nepřítelem, eventuálně zasáhnout proti ne-přátelskému přepadu jako první a nepřítele odehnat nebo alespoň znervóznit. 152 153 Všichni tři čeští piloti, kromě Lukáše, který se ještě nevrátil z ne-mocnice, už práci pletačů absolvovali. Krejnecký ji pokřtil "pletení vánočky". Neměl ji rád a říkal, že se tam na ocase cítí jako opuštěný sirotek. A když bvl u sousední perutě jeden pletač sestřelen messerschmit-tem právě pi-i klasickém vívíngu, Krejnecký to už nevydržel a vypě-nil. "Celý to vívování je na hovno, pardon, pane poručíku. Ale je to tak. Člověk se dře jako vůl, bulvy mu lezou z důlků a nakonec, když má vidět všechno, tak vidí prd. Ty vpředu seděj jako pecky, o nic se nestaraj, čuměj sousedovi na ki-ídlo, pěkně se vezou a spoléhaj na nás. Ty dva to přece neuhlídaj, tak je to." "No, a jak bys to chtěl dělat? Ňákej pohyb musí bejt, někdo to přece dělat musí. Podle tebe by potom místo deseti pecek ve skvad-roně sedělo pecek dvanáct a mesouni by nás mohli zezadu klepat jed-noho za druhým." reagoval na jeho rozčilení Strnad. "Koukej, Pepane, mělo by se to dělat tak, jak říká Harry White. Hlídat by měli všichni a ne jenom dva. Celá skupina by se měla roz-táhnout a natáhnout a ne šťouchat jeden do druhýho, čumět jeden na druhýho. abychorn se nesrazili. Když bysme byli vod sebe, tak bysme se hlídali automaticky, měli bysme na to klid a prostor. Zkrátka lítat roje rozevřený, jako to prej dělaj Němci, říká Harry." "To máte tak," vroísil se do debaty Skácel. "Tady si ve všem potr-pěj na tradici. I vívování je asi za ni považováno. Je sice mladá a ne tak slavná jako jiné, ale jednou je založená, a tak se respektuje, věří sejí. Je možné, žejinde s ní mají dobré zkušenosti. Proto si patrně na ni potrpí i náš starej." "Kin je sekáč. Chodí s námi do všeho a jistě i pro vívování má dúvod," hájil velitele perutě Strnad. "Víš, Gusto, že přeci tvrdil, že vívři mají bejt ty nejzkušenější ze skvadrony. Takže, když to tak vez-mem kolem dokola, takje to pro nás velká čest, že nás do pletačů za-řazuje." "Tradice, netradice. Když je něco blbý nebo nemožný, tak se to má změnit. A Pepane, za tu poctu pěkně děkuju. Jestli ty se cejtíš na tom zadku skvadrony vznešeně a poctěnej, tak mě to tam sejří. A ne málo." Letěli asi pět minut. King si vyměnil s operačním sálem několik informací. Poté stočil mírnou zatáčkou do prostoru hlídky a věren oficiální taktice velel dvěma zadákům, aby začli hlídat. "Get weaving falcon aircraft - vívujte, falkoni." "Aj, aj, sir," potvrdil příjem sergeant Johny Punch a začal plést jako první. "No jó, porád," bručel Krejnecký do kyslíkové masky a přidal se. Peruť patrolovala sem a tam. Krejnecký už potřetí mrkl dolů na mohutný chobot moře při ústí řeky Temže, který se kroutil a zužoval směrem k Londýnu. Líbil se mu velice tento pohled, vždycky tu ošidil bdělost o několik sekund. "Couráme tu jako na Václaváku, nahoru a dolů a nic se neděje," mručel Strnad. "Je to votrava, Gusta a Johny se aspoň vrtěj a koukaj, ale tady člověk aby si na jedný straně krku udělal mozol." Pojednou se mu zazdálo, že White má přece pravdu, když tvrdí, že ve sražené a sevřené formaci si připadá jako ve vězení. "Točíme čelem vzad, falkoni," pronesl zase klidně King a táhl pe-ruť mírným obloukem do směru na Chelsford. ...veliteli falkonů," volala zem, "stand by, nová situace, zvyšte po-zornost na příjmu!" Charakteristický hluboký hlas sektorového kontrolora vnikl do ka-bin všech hurricanů. Major King našpicoval uši. Mezitím v operačním sále sektoru se obírali novým problémem. Od velké skupiny Heinklú He-111 v sousedním sektoru se oddělily dva tříčlenné roje a mířily do panství globusu. Měly doprovod deseti Messerschmittů Me-109. Nebylo úkolem kontrolora sektoru pátrat po příčině tohoto záhad-ného a náhlého manévru bombardovacích heinklů. Novou situaci musí ve své kompetenci především řešit. ,...tady globus, veliteli falkonů. Změňte kurs na sedm pět, výška dvanáct, a pospěšte si, přepínám." , ...rozumím globusi, měním na sedm pět, sedm pět, výška dva-náct," potvrdil King a radostně nařizoval svým pilotům: "Come on boys, stear seven five - pojdme, chlapci, kurs sedm pět." Potě"sen, že se konečně něco bude dít, udělal prudký obrat vpravo dolů a dal plný plyn. Všech deset hurricanů se vrhlo za ním jako smečka chrtů za vábi-vým pachem lišky. V okamžiku divoké sklopky Kinga vívoval Johny Punch na opač-154 155 nou stranu, než kam směřoval nový kurs perutě. Squadrona se v dů- Klel a přemýšlel, zda má vynadat Kingovi, hurricanu nebo sobě. sledku toho od něho rychle vzdalovala, a tak zůstal na nebi opuštěn. Nakonec to odnesla celá peruť: Vezmeme-li ještě v úvahu poněkud opožděnou reakci pilota na "Jankové jedny, všechno by chtěli vyžrat sami a nás nechaj ve změnu situace, náskok perutě se ještě zvýšil. Navíc Johny Punch ne- srabu. Chovaj se jako uličníci i s velitelem." měl rád spěch, a tak se vůbec nedivil, že mu peruť zmizela z dohledu. Utahaný a uražený pletač vánočky dal plný plyn a spěchal Bez rozčilení a vzruchu odhadl přibližně směr, v němž by měl svou k mraku... jednotku dohánět, a pustil se za ní. Doufal, že ji objeví. ...veliteli falkonů, volá globus, peruť spitfirů vám letí na pomoc, Ještě jednou opravil kontrolor Kingovi kurs a po chvíli mu sděloval: over." ...banditi před vámi asi dvě míle, měli byste je už vidět, přepí- , ...oukydouk, to je skvělé," komentoval jásavě King ještě z mraku nám." a vyjádřil své potěšení za všechny ostatní, protože nenebezpečnější ...ne, nevidím nic kromě velikého mraku přímo před nosem," od- překážka, mesouni, zmizí - spiti je zaženou. pověděl kysele King. Všech deset hurricanů snadno protrhlo mračnou oponu a vyřítilo "...proleťte ho, jsou na druhé straně." se dravě do modrého ringu. Piloti rozsvítili kruhové zaměřovače, od- ...oukej. Pojdme na ně, falkoni. Mrakem vpřed" svolával je veli- jistili zbraně a vyzvali heinkly na souboj. tel,bojově. Operačnímu sálu sektoru se podařil zásah do černého. Navedl Poručíku Skácelovi všechno připomínalo natáčení filmu o spor- v pravý čas do pravého místa dvanáct pilotů na spitfirech, kteří tovním zápase. Operační sál připravil scénář, kontrolor režíruje, v pravý okamžik vykonali rozhodný čin: spustili se z převýšení a ze King, kapitán týmu, hraje hlavní roli uprostřed dokonale informova- slunce přímo do středu doprovodných Messerschmittů Me-109. Než ného komparsu. se překvapení mesouni vzpamatovali a protřeli si oči, dva z nich spit- Ted už byl jenom zvědav, zda se frickové skutečně objeví na scéně. firy smetly z nebe. Byla by to paráda. Nalepil se na Whitaještě těsněji a do mračné hus- : Němečtí ochránci museli proti své vůli a proti rozkazu vyšších peniny pű;hli společně. i míst opustit své kamarády bombardéry a čelit spitfirům, které štěkaly Rotný Krejnecký na samém počátku Kingovy akce rychle reagoval a kousaly jako pominutí psi. a točil za perutí. Cítil, že mu uniká, nicméně stačil ji sledovat zrakem. Tuto nádhernou předehru předvedly spitřiry veliteli falkonů Kin-Nadběhne ji, snad se to podaří. govi přímo před nosem, když vykoukl z mraku. Ted bylo na něm, aby Najednou ho chytla solidarita s Johnem Punchem, parťákem, se v jejich načatém díle pokračoval. Rychle přehlédl celkově ideální si-kterým si před chvílí křižovali vívování. Počká na něho a půjdou na tuaci. věc společně. Už východisko k útoku skýtalo velkou výhodu. Piloti hurricanů Mrkl do zrcátka, ale Johna nespatřil. Nevadí. Otočil trochu a smej- měli převýšení, takže mohli bleskově dohnat dva tříčlenné roje hein-čil po něm očima do všech směrů. Ale Johny jako by se propadl. klú, placatící se vpředu. Na cíl zbavený ochrany budou moci zaútočit Už se nemohl déle zdržovat. Vrhl se dolů za perutí která zmizela bez nervozity a ohledu na svou bezpečnost. v mraku. Motor hurricana škytl, protože náhlé a hrubé sklopení Také pro samotnou bitvu, která nebude a nesmí trvat dlouho, vy-kolmo k zemi mu přetrhlo proud benzinu v přívodovém napájecím tvářela situace skvělé vyhlídky. V.sechny hurricany mají plné zásob-systému. níky střeliva po ?400 kusech trhacích, průbojných a zápalných ná- Krejnecký ač věděl, že je to běžný úkaz, když se máchne hurrica- bojů, dostatek paliva a výborně fungující rádia. nem kolmo dolů jako hadrem, se rozzlobil. Vztek ho nepřešel ani Počasí je bez mrakú a kouřma, dohlednost na kilometry, kořist ne-tehdy, když motor znovu naskočil a chytil dech, protože stejně už snadno unikne pronásledování. ztratil na peruť drahocenné desítky metrú. Všichni spojenci jsou nad vlastním územím. To jim dodává pocit 156 157 bezpečí a chuť do boje. Toho, kdo by byl zraněn, přijmou dole přá-telsky. Poskytnou mu všemožnou pomoc a péči. Umožní mu, aby se rychle zase vrátil ke své bojové jednotce. Nikdo z falkonů nevěří, že by mohl být v boji zabit. Také poměrem zbraní jsou hurricany ve výhodě. Heinkel nemúže ze čtyř střelišť pálit na cíl najednou - koncentrovaně, neboť každá jeho zbraň má svůj hluchý prostor. Jeho kulomety lze považovat za jednotlivé stříkačky - až na jednu výjimku - když se heinkly budou držet pohromadě, aby mohly na hurricana střílet z více zbraní. Proto bude tř-eba bombardéry co nejdříve rozrazit do jednotlivcú. Ještě nikdy neměl King tak příznivou příležitost řídit boj celé jed-notky. Obvykle po prvém hromadném úderu následovrly individuální souboje, jejichž průběh stěží mohl jako velitel ovlivnit. Dnes ho však chytil pocit vůdce na velitelském pahorku. Záchvěv hrdosti r sebevědomí mu diktoval zahájit a vést bitvu tradičním ang-lickým způsobem, to jest s klidnou hlavou, chladným srdcem a s pře-hledem až do konce. Kin n>ěl dvě možnosti: bud vyřídit celou perutí zadní tříčlenný roj heinklů a teprve potorn zaútočit na další, vedoucí roj - anebo udeřit na oba plynule - za sebou. Uvažoval. Kdyby se zdržoval likvidací jdnoho roje, mohl přední roj heinklů uniknout a bombardovat. Bom-bardování se podle směrnic mělo zabraňovat především. Rozhodl se pro druhou možnost také z toho důvodu: tři hurricany na jednoho bombardéra jsou ve výhodě a rozhodně prvým úderem bombardéra přinejmenším poškodí. Mají velkou naději ho i zneškodnit. Druhá al-ternativa má výhodu i v tom, že stíhači využijí rychlosti i směru po prvém útoku a bez zdržení udeří rychle na přední roj. eřil, že to musí vyjít. ..všem falkonům, volá velitel. Zaútočíme všichni nejdříve na zadní roj banditů. Já půjdu se svým rojem na vedoucího. Douglasi, vy s vaší sekcí útočte na pravého heinkla. Harry a vy se svou čtyřkou se pusťte do levého. Bez ohledu na výsledek našeho prvého úderu bu-deme všichni hned plynule pokračovat v druhém útoku na přední roj heinklů tím samým způsobem. Musíme je rozrazit a potom je dokle-peme. Máme obrovskou šanci. Hodně štěstí a do toho!" Douglas i Harry všechno jasně zachytili, každý řekl oukej a už si hleděli zaměřovačů. Všem číslům byly rozkazy srozumitelné. Celá peruť byla připravena. Češi budou dělat to, co jejich velitelé. Ještě naposled přehlédl King celkovou situaci. Nic se nezměnilo. Pi.ímo před ním, o něco níž, se valí šest Gdringových robotů obtí-žených bombami, kter-ými chtějí rozbourat anglické domovy. Musí být za to ztrestáni a budou. Nemají naději uniknout, neboť stíhači na Me-109 nezadržitelně zmizeli na dalekém obzoru zapleteni do sou-bojir s nejlepšími britskými stíhačkami. Sekáči spitfrry, skvělé, procedil King mezi zuby a rozhodl se úto-čit klasickým stylern zezadu z mírného převýšení. "Line astern. falcon aircraft," zavelel, aby "sokoli" přešli za své velitele do útoku za >ebou. Osádky heinkli sprtřily, jak se angličtí stíhači rozdělili do tří šňůr a nezadržitelně se k nim přibližovali. Střelci tiskli křečovitě a s na-pětím své ruce na kulometech. Poslední sekunda sevřela Kingovi pevně rty a vehnala do jeho očí záblesk po spravedlivé odplatě za Francii, za krutou popravu devíti battlů bezohlednými messerschmitty. V jednom z battlů seděl za ří-zením. Když vyskočil padákem a sestupoval k zemi, hráli si s ním dva mezci svými kulomety. Denně před koupelí se dívá na stopu je-jich zábavy, na dlouhý šrám na lýtku. Tak dost úvah a do toho! "Tallyhou!" projel vzduchem jeho poslední rozkaz tak hlasitě a zlobně, až některým falkonům píchlo v uších. Kontrolor v operačním sále sektoru pohlédl na své pomocníky, zvedl s úsměvern palec a zasvěceně prohodil: "Mělo by to vyjít, mají velkou výhodu." Douglas i Harry spěchali, aby King nezůstal na špici sestavy příliš dlouho a chytal střelbu od tří heinklů co nejkratší dobu. Velitel perutě stiskl spoušť všech osmi kulometů ze vzdálenosti tří set yardů. Pálil nepřetržitě do cíle, až se přiblížil na padesát yardů. Každou sekundu proudilo na heinkla 160 nábojů. Některé odska-kovaly od jeho pancéřování, jiné prorážely jeho trup, křídla, vnikaly do konstrukce, instalace a motorů, zraňovaly, zabíjely osádku, nebo mířily do volného prostoru mimo cíl. Vzápětí za Kingem se pustila do téhož heinkla obě Kingova čísla a rovněž nemilosrdně do něj posílala smrtonosné projektily. Dlouhé a přesné dávky z dvaceti čtyř kulometů zabily zadního 158 159 střelce, smrtelně zranily pilota a poškodily pravý motor, který začal silně vynechávat a hořet. Navigátor heinkla, velitel letounu, vydal rozkaz zbytku osádky, aby se zachránil padáky. Sám odtáhl pilota od řízení a snažil se s heinklem letět dál. Když zjistil, že pilotovi už není pomoci a Ietounu hrozí výbuch, opustil heinkla i on. Bombardér bez-vládně padal k zemi. Douglasova trojka se ponořila do útoku téměř současně s rojem Kinga. Bojechtiví piloti posílali ostrou ocel do pravého, křídelního heinkla zadního roje, který však pokračoval dál v letu a střelbě, jako by nebyl zasažen ani jednou, i když byl, a to několikrát. Těžce zraněný navigátor nařídil odhodit bomby a vrátit se domů, do Francie. Osádka zklamaná svým stíhacím doprovodem věřila, že hurricanům unikne, neboť viděla, jak se odpoutávaly směrem dolů a do druhého útoku se už nevracely. Netušila v nejmenším, že se žene do ještě horší pohromy. Ani Whitova čtyřka se neopozdila mnoho za Kingem. Na plném plynu dotahovala levého heinkla a ostře ho napadla dlouhými dáv-kami. Nikým nerušeni mohli všichni čtyři stíhači postupovat v boji klidně podle Kingova rozkazu. Skácel zahájil zteč po veliteli letky. V rozsvíceném zaměřovači dr-žel heinkla uprostřed kruhu, a když odhadl, že je cíl vzdálen na 250 yardů, stiskl spoušť a vypustil žhavou havěť ze všech zbraní. Právě na tuto vzdálenost se střely všech osmi kulometů sbíhaly do "bodu" a vytvářely nejúčinnější a nejmohutnější úder. Když úhledná silueta dvoumotoráku v rozsvíceném zaměřovači vyrostla do obludných roz-měrů, přestal Skácel střílet a spustil se střemhlav za svým velitelem do další fáze útoku, tj. na přední roj. Za Skácelem atakoval heinkla Piney. "Až na tělo. až na tělo." zněla mu v uších zásada, kterou se řídil především, a nesmiřitelně pálil do ocelové tvrze Iuftwaffe. Tři hurricany těžce pokousaly heinklovo tělo a prostřelily mu roz-vodný systém benzinu. Prudce vznětlivá směs vytékala do útrob bombardéru a připravovala mu zkázu. Sotva poslední z útočníkú čtyřky, Strnad, vypálil svou prvou salvu, rozlitý benzin chytl od zápalných střel. Vzápětí heinkel vybuchl a rozletěl se ve vzduchu. Předek se valil po nebi jako černá koule s červenými fábory, zadní část padala bezvládně dolů a slabě čadila. Katastrofální porážku heinkla nikdo z posádky nepřežil. Strnad. jediný svědek tragédie pěti Němců, okamžitě uhnul mo-hutné explozi, která rozmetávala heinkla na kusy. "Exploded, exploded!" řval do rádia své nadšení i hrůzu. "Pane poručíku, řekněte jim, že z heinkla zůstal jenom černej t7ek. Odvrátil oči od strašného obrazu a spěchal za svým rojem. Nad essexským hrabstvím zuřily dva souboje. Vzdušné tanky-hurricany - ostřelovaly jednoho bombardéra za druhým a pěkně da-leko od nich v dalším souboji se držely v křížku spitfiry - plivači ohně s Messerschmitty Me-109, odlákanou ochranou strádajících heinklů. V ideálních podmínkách se rodil neuvěřitelný výsledek bitvy... King, aniž věděl o krutém osudu prvé oběti, se od ní odpoutal střemhlavým letem. Velmi brzo ho vybral a v prudkém stoupání mí-řil pod břicho středního heinkla vedoucího roje, následován svými dvěma partnery. Ještě nikdy neměli falconi tak skvělou příležitost plynule zaútočit na dva cíle v jednom tahu. Nadšen a spokojen nevěnoval King pozornost šedomodrým nit-kám, které trasovaly střelbu střelců heinklů, obtáčely jeho kabinu a lačnily po jeho životě. Nedbal ani na zlověstné bubnování nepřátel-ských střel po trupu a křídlech svého hurricanu. Neviděl nic, než bři-160 161 cho heinkla nafukující se v kruhu zaměřovače, cítil radost, že motor bezvadně táhne. Hladil klidně prstem knoflík spouště pro odpal všech kulometů a pak jej stiskl. Mohutný a přesný proud žhavé oceli vnikl do vedoucího heinkla a trhal vše, co mu přišlo do cesty. Rychle se odpoutal z útoku stranou a připravoval se k dalšímu ná-letu na tentýž cíl, který nyní zpracovávala jeho dvě věrná čísla. Teprve nyní si uvědomil, že před chvílí zaslechl podivné volání českého pilota a anglické tlumočení Skácela. Rychle se ohlédl po bi-tevním poli. Ze zadního roje zmizely dva heinkely, třetí, zdálo se mu, obrací k pobřeží. Ihned volal kontrolora: "...halo, globusi, volá velitel falkonů, jeden bastard otočil a zdrhá, přepínám." ...tady globus, víme o něm, všechno v pořádku, posíláme na něj čtyřku čerstvých spitfirů. Věnujte se své práci, přepínám." , ...rozumím, globusi, vypínám," řekl King a přejížděl šedavýma očima dál bitevní pole. Viděl jasně útoky Douglasova a Whitova roje na křídelní heinkly, které znervózněly a uhýbaly. Tak je to v pořádku. Nepřátelé jsou roz-raženi a budou vyřízeni. "Dobrá práce, falkoni, pokračujte v útocích, musíme je zničit. Všechny!" volal King. Vedoucí heinkel ztrácel výšku a vybočil stranou. To se Kingovi ná-ramně hodilo. Zamával křídly a vrhl se za ním. Strhl rovněž svou dvojku a trojku, které dokončily prvé nálety a ted byly připraveny po-kračovat v téže práci, kterou načal jejich velitel. Všechny tři heinkely vedoucího roje tvrdě odolávaly hurricanům, i když na palubách měly raněné a mrtvé. Vydržely prvé útoky falconů a pokračovaly v letu a říkaly si o další porce ran. Hurricany mohly vyhovět. Ani jeden nebyl tak poškozen, aby ne-mohl letět. Ani jeden z deseti pilotů nebyl zraněn. Dnes jako by se jim nepřátelské střely vyhýbaly, nebo sejich štítily. Zásahy šlyjenom do trupů nebo křídel. Kingova trojka znovu rezolutně zaútočila. Vedoucí heinkel už nevydržel. Odhodil spěšně pumy a vzdal se tím, že všichni střelci přestali střílet. S kouřícím levým motorem šel k zemi. Spodní střelec byl zabit, navigátor těžce zraněn. ...falkon červená dvě a tři, sledujte ho," nařídil King. "Jestliže zač,ne znovu pálit, odrovnejte jej bez milosti. Máte ještě střelivo." nezapomněl se zeptat, protože jeho kulomety už varovaly trasujícím střelivem, že v hlavních zůstalo jenom pár nábojů. ...rozuměno veliteli," ozvala se červená dvě za oba, "munice máme dost, už jsme nemuseli pálit dlouze, protože po vašem náletu přestali střelci střílet a pilot mával, že se vzdává. Přepínám." ,...oukej, červená dvě a díky. Konec." ,...Halo, Douglasi, volá velitel, řadím se za váš roj. Přepínám." ,...Douglas volá velitele. Rozumím. Welcome, sir - vítám vás, pane," neodpustil si přivítat svého velitele spíš od radosti než ze zdvořilosti, protože spatřil, že z jeho heinkla vyskakují dva muži, pi-lot mává křídly a střelci se odmlčeli. Douglasův roj přestal střílet, obklopil heinkla a díval se na zbytek jeho osádky jak opouští svůj koráb a vyskakuje padáky. Bezvládný bombardér sklopil příd a v pádech se řítil k zemi. Velitel letky White ztrácel dobrou náladu. Celájeho čtyřka už dva-krát cpala do křídelního heinkla ocel a fosfor bez valného účinku. Atakovali ho i ze stran, párali heinklovi břicho, záda i křídla a s na-pětím čekali na jeho konec. Avšak bachráč letěl stále dál, i když hodně klesal a pokračoval spodním i předním střelcem dál v palbě, jen jak se mu naskytla pří-ležitost. "Budeme útočit až do posledního náboje, falkoni. To přece není možné, abychom ho nedostali," volal White a žádal o další "kolo". "Dejte si záležet," přidal, protože tušil, že kulomety hurricanů vypli-vnou zbytek munice. "Pane poručíku, co takhle zpředu? Frknout jim to mezi voči a do-bít je v kabině," odvážil se špitnout do rádia Strnad, kterému už také došla trpělivost. "Koukejte!" zařval Piney. "Co se to s nimi děje?" Levý motor heinkla ztrácel obrátky, vrtule se přestávala točit. Palba střelců ustávala. "Bobe, jděte se na ně podívat. Budeme vám krýt záda," nařídil White seržantu Pineyovi. Sotva se Piney přiblížil a snažil se gesty domluvit se s pilotem, přední střelec po něm vystřelil. Minul, ale "trefil" Pineyovu žluč. "Parchanti, tohle vám nedaruju," odtáhl se stranou a hned zaútočil. Aniž by další čekali na rozkaz, trestali postupně drzouna a vypálili do heinkla poslední kule. 162 163 Oba motory bombardéra začaly kouřit. Zanechávaly za sebou dlouhé černé šály. Pilot mával křídly, palba střelců ustala téměř koor-dinovaně. "Konečně jsme vás dostali, vy bastardi, řekli jste si o to. Vyskočit už nemůžete," mluvil White do rádia, aby jeho povzdechu rozuměli všichni i kontrolor v operačním sále. Posadili se kolem skomírajícího heinkla, který hledal místo pro nouzové přistání. Čtyři piloti v hurricanech přestali střílet, přestali i mluvit. Plně je zaujal nouzák poraženého. Sledují manévr německého pilota, v pravém motoru zahlédli pla-tneny. Samozřejmě že pilot nevyhodí podvozek, ale onijsou zvědaví, zda heinkel nevzplane. Heinkel se obratně vyhnul skupině domků a zamířil na pole. Do-sedl do měkkého terénu velmi dobře, nevybuchl. Dva Němci spěšně vyskakují a pádí pryč od stroje. Strnadovi při-padají jako vyplašení zajíci vypuštění z klece. Usměje se do kyslí-kové masky. Skácel si zase vzpomněl na film. Je to skvělé finále, to se vidí jed-nou v lidském životě, myslí si. Ze všech stran se sbíhají lidé a mávají. "Halo, falkoni," přepnul Harry na vysílání, "našim pro radost a Němcúm na vztek, každý za sebou uděláme jeden victory roll." Mrskli jeden za druhým po pěkném výkrutu - saltu vítěze. Zakroužili naposledy nad místem popravy svého tvrdošíjného "Jerryho", z kte-rého lidé vynášeli zbytek zraněné, možná i mrtvé osádky. "Tak a nyní domů, máme benzinu tak akorát," zavelel White a upa-lovali na mateřskou bázi... V době před zahájením celé bitvy, kdy zachvátilo piloty hurricanů vzrušené napětí plné optimismu, kabina Krejneckého se otřásala vý-buchy zlosti. "To je mi platný, vy hrdinové," vztekal se našňupaný pletač, když zachytil Kingovo "Tallyho". "Ani kůrka na nás nezbude s vaší sla-vnou taktikou. Do háje s ní, hergot, pitomá práce." Hnal na plný plyn k mračné hradbě, kterou snadno proboural, žel hodně stranou od šťastných rváčů, kteří už pěknou chvíli vířili vzduch v trojrozměrném rodeu křídly svých stíhaček a ostrými kuliěkami z rozpálených 7,7 milimetrových browningů. Odhodil pumy dka vy- nouzov, a ;el k zemi élla pad8ky, osádka zajata letoun se zrftil p Ziftfl zemé p Ex lodoahu se o Tétce odkozen. ve vzdu Odhodil pumy a vracel se do Francle T King T Harry White T Douglas T ,lameson T SkBcel T Todd T Spencer T Piney T Fokes T Strnad VysvBtlfvky: dvoumotorový bombardovaci He-111 - britaký stiheci hurrican Pátral velmi pozorně zrakem po celé obloze, ale neobjevil ani čá-rečku, nic. "Já to věděl, že utřu hubu," rozčiloval se bývalý zámečník Gusta Krejnecký na svůj osud a zamířil domů. Podle pobřeží se snadno zo-rientoval, cestu si najde sám. Všechny myšlenky se točily okolo hnusného vívingu. Trvám na tom, co jsem o něm prohlásil a řeknu to Kingovi do vočí. Požádám nejdříve Skácela, aby mi to přeložil do angličtiny, aby tomu jó rozuměl. Počkat! Nejdřív to řeknu Harry Whitovi a zeptám se ho, jestli to můžu říct i Kin-govi, kterej by se moh urazit. Je jinej než White, tak trochu fajnovka." Cestou na mateřské letiště si vzpomněl na svého parťáka Johna Punche, který pletl vánočku s ním. Kdepak asi je. Určitě si také ne-škrt. Je to dobře, protože proti té vocasní blbině budou dva... U britské protiletadlové baterie 3,7 palcových vickersových ka-nónů vyhlásili poplach. Stálá pohotovostní služba skočila k dělům a byla okamžitě připravena zatáhnout "za šňůru" a spustit palbu. 164 165 Všechno šlo ráz na ráz, prvky ke střelbě létaly vzduchem od řídí-cího palby k obsluze. Do hlavní děl zasunuli nabíječi granáty a dělo-vodi napjali "špagáty". "Pal!" zařval velitel baterie. K nebi vzlétly čtyři kusy osmadvacetilibrových granátů a šplhaly k nic netušícímu Johnu Punchovi. Tři mu prskly kolem hlavy, jeden projel křídlem hurricana, roztrhl se a urval krovku dobrého stroje po-dél celého trupu. Křídlo se ulouplo, jako by bylo z marcipánu. Příhoda vyvedla Johnyho poněkud z klidu, nebof hurrican se za-kolíbal povážlivě na stranu. Johny věděl, že takhle dál už nepoletí, a proto si pospíšil ven z kabiny. Hurrican se začal točit kolem své kolmé osy jako padající list klenu a odkurtovaného Johna vyhodil od-středivou silou pěkně do strany, takže vyhoštěný pilot nemusel ani uvažovat a počítat do tří. Zatáhl za rukojeť padáku, který se otevřel a v klidném nebi snášel pilota k zemi. Přistál do velké zahrady ro-vnou na hromadu naskládaných skleníkových oken, naštěstí přikry-tých plachtami, takže se nepořezal. Sbalil hedvábí záchranného dešt-níku, ponechal je na místě a šel všechno hlásit majiteli usedlosti. "Dobrý den, pane, je mi líto, že jsem vám způsobil škodu, podle mého odhadu tak za dvě libry sterlingů. Ale je válka, dějí se podivné věci. Podívejte se například na mě. Sestřelili mne a já nevím ani proč a kdo. Podepíšu vám kvitanci a vy, jak doufám, to dostanete uhrazeno." Hospodář, vlastenec, mávl rukou, řekl af na všechno zapomene, ať u nich zůstane na oběd. Manželka si odskočila k sousedce, bude tu co nevidět, a podal mu z ledničky pivo. "Mohl bych si od vás zatelefonovat?" ptal se Punch. "Ano." Johny zavolal své letiště, kde se dozvěděli, že je živ a zdráv ještě dříve, než přistála peruť. Beze slova položil vedle telefonního aparátu jeden šilink. Hospodář mu vrátil sixpenci, malou lesklou kovovou minci, tím byli vyrovnáni a pozval Johnyho, aby si šli zahrát šipky... Když protiletadloví dělostřelci vypálili první salvu, obrátily sejejich oči vzhůru k malé čárce, která se zdánlivě pomalu sunula napříč jejich zorného pole. Ti šťastní, kteří "německého" stíhače pozorovali daleko-hledy, viděli víc než pouhou čárku, ale výsostné znaky nerozeznali. Ani silueta jim neprozradila víc, neboť "messerschmitt" byl pěkně vysoko. Byli nesmírně překvapeni a potěšeni, že hned první rána sedla a pi-lota vyhnala ven padákem. Spontánně všichni vykřikli hurá a těšili se na oslavu svého prvého vítězství. Konečně je smůla protržena, už jim nadřízení nebudou lát, že stří-lejí pánubohu do oken. Velitel baterie nařídil, aby pozorovatelé s dalekohledy sledovali parašutistu až k zemi a ihned vyslal motocyklistu se second lieutnan-tem Goldem, aby Němce chytli a přivedli ho do palebného postavení. Slídilové s úspěchem vypátrali přistání nepřátelského sestřeleného letce a vnikli do statku, kde Johny klidně vyhrával nad hospodářem v šipkách vysoko na body. "Dobrý den, pánové," pozdravil poručík dělostřelectva. "Víte o tom, že na vašem majetku přistál nepřátelský letec? Sestřelili jsme ho my a chtěli bychom ho chytit. Asi se tu někde skrývá," vysvětlo-val vedoucí zaměřovače - predictoru. Měl na úspěchu hlavní podíl, protože přesně určil odměr. Byl na to hrdý a ted se tím pyšnil. Hráči přerušili metání šipek a hospodář už měl na jazyku pravdu. Johny mu skočil do řeči, významně na něho mrkl a nabídl se po-ručíkovi, že jim ho pomůže nalézt. Nevzbuzoval podezření, protože si předtím odložil záchrannou plovací vestu i silný svetr a hrál šipky s hospodářem jenom v košili. Modrých kalhot a polovysokých bot si nervózní a nedočkavý dělostřelecký poručík ani nevšiml. Zavolali řidiče motocyklu, aby jim šel pomoci hledat, a vyšli na zahradu. "Tady je padák!" vykřikl nadšeně řidič, když ho Johny šikovně k místu seskoku dovedl. "Schoval se určitě do stodoly. Je tam sláma nebo seno?" vyzvídal důležitě poručík. "Je tam seno, a dost." Začli se v něm hrabat. Johny se šikovně ztratil a ukryl se do sena poněkud stranou. Poručík Gold ho objevil. "Stůj!" zařval dělostřelec a vytáhl na letce pistoli. Johny pomalu vylézal ze skrytu a dal ruce vzhůru. "I am sorry, pane, ale někde tady ten šupák německej musí být." "Doufám, že si s námi přestanete hrát a pomůžete nám v seriózní práci," omlouval se dělostřelec za manévr s pistolí, ale zároveň se skrytě i zlobil. "Pane, ale já jsem skutečně ten sestřelenej letec," řekl seržant Punch. 166 167 "A jak to, že mluvíte plynně anglicky?" unáhloval se dělostřelecký Jeden mazavka mu potajmu naléval ze svého, až se oba pořádně důstojník. rozsvítili, takže když se Johny vrátil k letce s padákem pod paží, zá- Dostatečně nasycen pomstičkou, Johny se představil a vyjevil ce- řil náladou. lou pravdu. King svolal všechny vítěze i vívry do pilotky. Poděkoval jim za "Dobrá nebesa " červenal se poručík. "Je to možné?" skvělý výkon, kázeň a výdrž a řekl: "Jak vidíte, je. Tady pan Jackson, hospodář, to může potvrdit. Ko- "Podle mého názoru nemá smysl, abychom pátrali, kdo koho se-nečně pojd5ne, já vás přesvědčím padákem. Je to solidní výrobek střelil. Navrhuji, aby každému byla uznána jedna polovina He-111, britské firmy a tyhle boty také. Mám jednu prosbu, pane," řekl Johny. neboť celá bitva byla prací společnou. Souhlasíte?" "Velmi rád bych poznal vaše dělostřelce. Vždyť jsou to hotoví kou- Unisono odpověděli: "Ano." zelníci." "Dobrá. Nejraději bych sepsal celé bojové hlášení sám, a to velmi Poručík, poněkud uražen ironickou poznámkou letce-poddůstoj- krátce takto: deset pilotů sestřelilo pět Heinklů He-111. níka, vábal, zda má jeho prosbě vyjít vstříc. avšak skutečnost, že se- Každý z nás by je podepsal bez pochyb, protože ze všech stran střelený žije, že se vlastně nic tragického nestalo, a okolnost, že jim nám všech pět sestřelů přiznali. Ale náš zpravodajský důstojník by může sdělit užitečné poznatky a popsat celou událost, ho přiměly nám nic neodpustil. Žádá od každého podrobné bojové hlášení, k tomu, že svolil. a tak mu vyhovíme. Vyplňte tedy patřičný formulář a do rubriky zni- Domluvili se. Poručík bude řídit motocykl, Johny Punch si sedne čeno každý napište: 1/? He-11 I." na tandem. Pošlou sem vůz, který přiveze řidiče a letcovu výstroj. Doufám, že pří."stě si i vívři pospíší, aby se mohli o vítězství také Motocykl zastavil u velitele baterie kapitána Smitha, který se ví- podělit. Co vy na to, Johny?" otázal se Punche. tězně usmíval. Vedle něho stál důstojník připraven tlumočit z něm- , "Mně se zdálo, že jste moc pospíchali," odpověděl tiše a klidně činy. Punch a usmál se. Poručík Gold ještě ze sedadla nervózně a překotně vyklápěl sen- "A co vy, Kreneky?" "Weaving is not good, sir " řekl Krejnecký a neřekl by nic jiného, zaci. i kdyby King mluvil o čemkoliv. "Sire, všechno je jinak." "Nuže. ,Proč?" otočil se King na Skácela. "Sundali jste mne místo mezka, ale byla to paráda, sire," předešel Do diskuse se vložil White a řekl, že to Kingovi později vysvětlí poručíka Golda seržant John Punch. sám. King se potom se všemi rozloučil. Kupodivu, celá nemilá událost nevyvedla velitele baterie z míry. Večer si všichni poslechli vysílání BBC. Hlasatel podrobně a dra- "Nejdříve dovolte, seržante, abych vám gratuloval, že jste vyvázl maticky vylíčil celou bitvu. z pohromy živ a zdráv. Tím jsem nesmírně potěšen, ač za zničení va- "Jedinečná týmová práce perutě, brilantní řízení boje britským šeho stroje se hluboce omlouvám. Došlo patrně k nějaké závadě velitelem majorem Kingem statečnost osmi britských a dvou čes-v celé proceduře spolupráce se zainteresovanými složkami. Celý pří- kých stíhačů slavila obrovský úspěch. Všech šest těžkých dvoumo-pad vyšetříme a podáme i vám zprávu, máte-li o to zájem, ovšem. torových bombardovacích Heinklů He-I 11 bylo sestřeleno, při-A ted se napijme. Byli jsme už připraveni oslavit sestřel, nyní osla- čemž nepadl ani jeden britský letoun. Rovněž ani jeden spojenecký víme váš život." letec nebyl zraněn. Přitom je velmi zajímavé že žádná z bomb, Johny ochotně přijímal jednu sklenku whisky za druhou. které německé osádky nakvap a nazdařbůh odhodily, nezpůsobila Pověděl jim, že ránu pod pás dostal právě v okamžiku kdy chtěl škodu ani na životech ani na majetku britských občanů. Naopak, volat operační sál a dát se zaměřit, protože předtím bloudil. Obdivně bomby nakypřily půdu na polích, z kterých byla už úroda skli- pochválil přesnost dělostřelectva. I zena." 168 . 169 "Na tebe, Johny, BBC zapomnělo. Pošlem jim to dodatečně," smáli se Punchovi. Druhý den ráno dostal King z operačního sálu přesný výsledek. Šestý bombardér, který se snažil prchnout, byl dohnán čtyřmi spit-firy. Heinkel se nechtěl vzdát. Jeho střelci stále pálili, pilot manévro-val a letěl směrem k pobřeží, ale křídly nemával. Tvrdohlavý bombardér skončil v moři. Celý boj připomínal klání středověkých mučedníků, kteří, když svoje názory hájili, byli umu-čeni a upáleni. Osádka heinkla odmítla uznat krutou přesilu a mar-nost boje. I ona se ocitla na hranici, kterou zapálila moderní technika spitfirů stejně bez smilování, jak to kdysi dělávala svatá inkvizice. Heinkel vzplál obrovským plamenem, explodoval a do všech stran vrhal své části za nadšeného jásotu svědků kruté popravy. V novinách psali redaktoři oslavné články na jedinečné vítězství chrabrých obránců britských ostrovů. Podrobně popisovaná bitva fal-conů se ocitla na předních stranách. Odpoledne oznámil velitel stanice, že k peruti přijede maršál z operačního oddělení ministerstva letectví se svou suitou. Všichni piloti jsou osvobozeni od hotovosti a sejdou se ve čtyři hodiny na pi-lotce. Maršál přijel, děkoval jim a velebil jejich statečnost a odhodlání. Podával každému ruku, každého se něco optal. Dlouho mluvil s po-ručíkem Skácelem. Ptal se ho, jak se mu líbí v Anglii, jak je spoko-jen v peruti, zda může pro Čechy něco udělat a tak. Potom mu podal ruku. Se Strnadem i Krejneckým mluvil podobně a Skácel tlumočil. "Řekni mu, že se mi nelíbí víving," žádal Krejnecký. Maršál zbystřil pozornost a hned se ptal na výraz, který Krejnecký českou výslovností dvojitého "W" trochu zesměšnil, ale kterému maršál dobře porozuměl. Obrátil se přímo na Krejneckého a s účastí se optal: "Co má být s tím weavingem, seržante." A to byla velká chyba, že chtěl odpověd přímo od rozmrzelého pi-lota. Než mohl zasáhnout Skácel, který by maršálovi odpověděl se vší slušností, Krejnecký vypálil anglicky a nespolečensky: "Weaving is not good, sir, weaving is bloody bad - víving je na sračku, pane." Wing commanderovi Gaumontovi, pobočníku maršála, se podlo-mily nohy a jeho obličej strnul, jako by Krejnecký na maršála právě spáchal atentát. Jak tohleto tady mohli připustit?! Což nikdo neví, že maršál je autorem letecké taktiky a výslovně na weaving si tolik po-trpí?! A co ta drzost a sprostota pilota, cizince! Bože, co ted!? Nastalo chvíli trapné ticho. Maršálovi naběhla přes čelo žíla, suita čekala výbuch. Slovo bloody - blady, velmi oblíbené mezi letci, puritány šokovalo. V lepší společnosti se nevyslovovalo. "Promiňte, pane," vložil se do nepříjemné situace Harry White. "Seržant Kreneky je skvělý bojovník, neumí anglicky, kdesi pochytil nevhodný výraz, ted ho vyslovil. Rozhodně si jeho význam neuvě-domuje. Právě při vívování se mu stala nepříjemná příhoda. Zmeškal boj a myslí, že to zavinilo vívování, a proto tak neomaleně promlu-vil. Prosím, omluvte ho i proto, že vždy má o boj nesmírný zájem a dovede se statečně rvát." Krejnecký, který z Whitovy řeči rozuměl minimum, pochopil, že způsobil zmatek, ale už je to venku a je to pravda. Maršál poodstoupil dál k seržantu Pineyovi a za chvíli návštěvu ukončil. Také mar.sálové mají svědomí, které dovede potrápit, znepokojit anebo aspoň dráždit k přemýšlení. Na jednom zasedání maršál nad-hodil problém vívování a těsnost formací, jejichž kritika se mu rov-něž donesla k uším. Shromáždění se zúčastnil i Harry White. Před-nesl svůj názor a dobře ho obhajoval. Logické vývody nakonec uznal i maršál. "Takže ten český seržant, eh, ehm, Krenecky, měl kus pravdy, když víving odsoudil, že ano?" podíval se do Whitovy tváře z podhledu. "Myslím, pane, že v RAF je hodně lidí, kteří by taktiku létání a boje chtěli změnit. Já osobně bych se nestyděl něco, to dobré, pře-vzít od Němců. Měli bychom to zkusit. Aspoň na čtrnáct dní, měsíc. Mimochodem, sire, ten Kreneky sestřelil v jednom dni sám mezka 109 a třetinu Junkerse Ju-88." "Dobrá, povoluje se," vyhověl hodnostář a na českého pilota se přestal zlobit. Po několika dnech létání novým způsobem se už ke staré taktice nevrátili. Létání v křečovitě sevřených skupinách zmizelo, volné se-stavy neunavovaly. V peruti, v letce nebo v páru hlídal jeden druhého, bděli všichni rovným dílem a z Krejneckého se pomalu stával džentl- men. 170 171 Jednou při pivě se obrátil Strnad na Skácela: 16 Pane poručíku, co jste si tak myslel, když jsme dostali toho he-inkla až na pole a dělali nad ním vopičky. Hrabě Lenfřika :, Chesterrc uvalil na město Cnveritr veikou po- Skácel dopil druhé pivo, kývl na výčepního, aby nalil další, a hned krltrf. Jello krrí.snri rrranelkn Godiva ho prosi/a, ab trest rněstu nd-neodpověděl. Promítl si poslední díl šťastné bitvy. prr.stil. Krrtt_ vlridce jederrcictého stoleti slibil, .e jeji ádosti v1hovi Rozpláclý heinkel na zemi s roztaženými křídly a s černými kříži pod jeclrlor< podrnirrkorr: nTusi projet nrěstem na knni rrahcí. Soufi/cr-mu připomněl hastroše v zelí a nutil ho do smíchu. Náhle si vzpo- silcr. Goclivcr si své obrin:erTé těln přikn_la dloulilnri nádherri_lu2i mněl na Francii, když ho z ní Němci vykopli. Trčeli s kamarády ilas cr vrlalcr .se rrcr cestrr. u slané vody a čekali, co bude dál. Viděli a cítili, že žádný z nich ne- Lcrdl Gocliicr b/cz c si,éfro lidrr rresrnirně nbliherrci. Při jeji porri.cr-měl tolik síly a klidu, aby mohl dát trochu druhým a podpořitje. Bylo jici ji:.clě klnpili podrfcrrlí i. rrlicich :.rak a v dnnrech aiir-crli okenice. mu tehdy nejhůř v životě. Ted vám to oplácíme, křičel do kyslíkové Jeji čirr, ktersrrr rně:stn nd irnkrrrl, n.svnhoclila. cfodrres ob1vatelé Co-masky při pohledu na poraženého heinkla a cítil přesně opak toho, co ver2tr: ielkolepě nslcrir.rji. prožíval v té zaprodané, nešťastné Francii. Měl obrovskou radost, když viděl, jak němečtí pokoření nadlidé lezou z rakve, ustrašeně od ní utíkají a pokorně se dávají zajmout... LADY GODIVA ,Bylo to prostě fajn, Pepane, moc fajn. Přál jsem si, aby nám to vždycky takhle vyšlo." "Včera mi White řek,, že k nám mají přijít další naši kluci," pro- "Bylo to senza," odpověděl Strnad. "Kdyby nás tak byli viděli naši zrazoval svým krajanům Skácel. "Neví ještě, kolik jich bude a také doma. že jó? Táta, máma. kluci, holky," chtěl rozpříst debatu a vy- nezná jména. zradit Skácelovi něco o Hance. Avšak viděl, že poručík se ohlíží po "To přece dělá náš inspektorát," vyhrkl Strnad. ,Já mám od po-třetí sklenici, utírá si její okraj a zvedá ji k ústům. zejtří čtyřicet osm a chci jet do Londýna. Co kdyby,ch se tam sko- Vztáhl ruku po své a utopil debatu rovněž v zázvorovém pivu. čil voptat? Mám tam známé," myslel při tom na štábního kapitána "Tak na zdraví a ať se nám práce daří." Trhu. Skácel odtáhl sklenici od úst. "Tak jó. Vočíhni to tam a ať nám sem neposílaj žádný moučky, , To, to, to je ted opravdu nejdůležitější." připomenul Krejnecký. Ťukli si a dlouze se napili. Vklouzli mezi Angličany, aby si o nich Večer se Strnad sladce loučil s Betty na dva dny. nemysleli, že se separují. "Přijedu za tebou, čížánku. "A to se ti vyplatí?" ,.Jistěže, mně ano. Máš snad něco proti tomu? Znám tam jeden pří- jemný hotýlek, bude nám v něm krásně." Jak by mohl něco namítat. Naopak, mile ho překvapila. "Ale kde se sejdem? Vůbec se tam nevyznám." "Londýn je na orientaci báječný. Af se octneš kdekoliv, zastav ta- xíka a ten tě doveze bezpečně, kam budeš chtít." "A co blitz. Nemaj taxíkaři strach z bomb?" "Ti budou jezdit stále." "Tak kde a kdy, krásko?" IVapsala na papír plnou adresu hotelu Sydney s telefonním číslem 172 173 a navrhla, aby se sešli v jeho hale ve tři hodiny odpoledne. Vypijou tam čaj a potom se uvidí. "Moc se těším, můj milý Pepan," dodala. Strnad poznával, že Betty není povrchní holka. Těšila ho i strašila. Dávala mu všechno, nic od něho nechtěla než právě jenom jeho. Ne-žárlila a několikrát se přesvědčil, že ztratila o jiné muže zájem. Mi-lovala život, jaký byl, a nikdy neztrácela dobrou náladu. Vždy se mu zdálo, že za jejím vysokým klenutým čelem sídlí nadprůměrná inte-ligence a výjimečná praktičnost. Zdravému, pružnému tělu a nepo-chybně takové duši vládla silnou vůlí, chladným rozumem i vášni-vým srdcem. Chovala se k němu kamarádsky a bránila se, aby tomu bylo jinak. Někdy cítil, že v jejím nitru se sváří anděl s dáblem. Ne-nadálými jemnostmi a něžnostmi odzbrojovala jeho chtivost a ne-zkrotnou vášní trýznila jeho i sebe. Překvapovala ho zájmem o druhé, ne o klepy. Vedla ji k tomu zdravá zvídavost, o tom se přesvědčil. Divil se, proč zůstává v jídelně jako servírka. Měla by jít spíš do operačního sálu. Teprve dnes se do-zvěděl důvod. "Čeky, zažádám si do pilotního výcviku. Až se stanu pilotkou, vyzvu tě na souboj, protože chci létat stíhačky jako Anna Strin-ová." "Kdo to je?" "Moje kamarádka. Už řídí letoun samostatně a psala mi, že jednou bude přelétávat nové stíhačky z továren k perutím. Tak co na to říkáš, můj kudrnatej čížane?" "Nebudeš se bát?" "V rodě Hooperů neznají strach ani ženy," zazvonila vychloubač-ným smíchem. "Čeky," poiouchle se podívala, "já jsem žádost po-dala. Drž mi palec, prosím. ať mě přijmou." "Skutečně?" "Ano." "Ale zlatá moje Elizabetko, to znamená, že v kladném případě mně ujedeš." "Právě proto jsem se rozhodla, že za tebou přijedu do Londýna, stýskalo by se mi tu." "Ty máš také off?" "Všechno zařídím, neboj." Pohladil ji něžně a políbil. V Londýně vstoupil do velké šedé budovy inspektorátu českoslo-venského letectva. Po širokém schodišti vylezl do druhého patra a za-klepal na dveře se štítkem štábního kapitána Trhy a dvou dalších dů-stojníků. Otevřel a vešel. "Strnad!" vykřikl Trha, vstal prudce od stolu a šel mu vstříc s na-taženou pravicí. "No to je překvapení. Pánové, můj zachránce a ne-smírně úspěšný stíhač rotný Strnad," představoval muže v modrém se třemi štráfky seržanta kapitánu Fouskovi a nadporučíku Žákovi. "Posadte se u nás, dáte si kávu?" , Ano, pane štábní kapitáne, děkuji." Určitě se nepřišel podívat jenom na mě, říkal si Trha, copak má asi za lubem, nebo že by zase provedl nějakej sek? "Tak co jste nám přinesl?" "Pane štábní, dozvěděl jsem se, že k naší skvadroně maj přijít nový český piloti. Jsem tu na dovolené, a takjsem se zastavil, abych se do-zvěděl jejich jména. Mohl bych je vidět?" "S radostí." Otevřel šuplík a vytáhl tvrdé desky s listinou přesunů a četl: "Václav Kuneš, Jan Kočka a Stanislav Zimák. Spokojen?" "No to je skvělé. Jak jste to uhodli? Tak zase můžu jít a moc dě-kuju i za kamarády. Budou mít ohromnou radost." "To je z vděčnosti, Strnad, abyste si nemyslel, že jsem na vás za-pomněl. Vím, že právě na tyto kamarády jste nejvíce vzpomínal tehdy v Liverpoolu. Vaše drahá a nepostradatelná polovička Krejne-cký je s vámi, tak budete mít partu zase pohromadě celou." "Moc vám, pane štábní, ještě jednou děkuju. Na shledanou." "A co káva?" "Děkuju," a zase si sedl. Vyprávěl jim o životě u peruti. S napětím vyslechli historku o střetnutí Krejneckého s maršálem. "Nedostali jste sem o tom hlášku?" ptal se Strnad. Trha znervózněl. Potom ale zjistil, že průšvih pověstného čísla se udál dávno. Určitě už nic nepřijde, uklidnil se. ,.A kdy by klucí měli přijít?" chtěl vědět Strnad víc. "Během tří dnů jsou tam." "Ještě něco, Strnad," zarazil ho Trha, když se chtěl zvednout k de-tinitivnímu odchodu. "Tady je seznam k povýšení na rotmistry. To je hlavně za Francii. Zasloužíte si to všichni, blahopřeji," dodával. 174 175 Strnad přejížděl očima dlouhý sloupec jmen, byli v něm všichni jeho kamarádi stíhači a pět bombardérů. Neskrýval potěšení, když listinu vracel zase Trhovi. "Vyřídím jim to. Pane štábní, hlásím odchod." Hodně úspěchú všem," řekli mu a podali si ruce. Návštěvník nemohl být ještě ani na chodníku, když si začal Trha vyčítat, že ho nepozval na oběd. Honem poslal nadporučíka Žáka ven, aby ho přivedl zpět, ale bylo pozdě. Žák zahlédl, jak Strnad právě nastupuje do taxíku a před nosem mu zmizel. Hranatý malý černý taxík, všude po Londýně stejný, zastavil v tiché ulici před hotelem Sydney. Strnad zaplatil jízdné a dával spropitné. Řidič si povšiml nášivek Czechoslovakia na vojákově rameni. Četl v novinách, že jeho Londýn brání polští a českoslovenští letci chrabře a vehementně, tak to psali redaktoři. Spropitné odmítl a zvolal: "Good luck," otočil na místě čelem vzad a ujel. Šikovnej, má podvozek jako naše valníčky, votočí se na fleku, ko-mentoval manévr taxíka spokojený český pasažér. Mrkl na hodinky a zjistil, že má hodně času. Projde se, nebude zacházet daleko, aby nezabloudil, a trochu si to zde prohlédne. Asi po sto metrech se zastavil u trosek řady domků. Z některých zbyly hromady suti. dva se napolovic zřítily a vypadaly, jako kdyby kleěely. Podpíraly třetí s rozbitýmí okny a s rozčísnutým výkladem, v jehož rohu upozorňovala klientelu tabulka: "Je nám líto, že vás ne-můžeme obsloužit jako obvykle, odvezli nás do nemocnice, brzy se vrátíme." Pokračoval dál a zahnul doprava. Řada těžkých bomb vylámala v obytné čtvrti proluky. Trosky zdiva a přeházené zbytky zařízení byly z ulice odklizeny, takže provoz po ní běžel dál bez překážek. Lidé, které potkával, se mu zdáli být normální, zastavovali se, bavili, někteří se smáli, jiní spěchali. Patrně si na bombardování už zvykli, trvalo pěkně dlouho. Děti neviděl téměř žádné. Skácel jim četl z no-vin, že byly evakuovány do bezpečí, hodně jich odvezli do Kanady a Austrálie. Vrátil se a vstoupil do prostorné a čisté haly hotelu. Posadil se do hlubokého koženého křesla a čekal. Elizabeth se objevila přesně ve tři hodiny. To byla další její dobrá vlastnost, u ženy obdivuhodná. Na schůzky přicházela vždy včas. Když se dvakrát opozdil jenom o pár minut, zamračila se a řekla: "Bad, very bad - špaténka, velmi špatné." Ale nikdy mu to neoplatila. Stála zde zase přesná jako hodinky. Kdyby byla přišla v uniformě, postavila by se do pozoru a přemrštěně zasalutovala. Dělávala to často a s ironii dodávala, že jako kaprálka musí respektovat služební královské předpisy. Nyní však pohlížela na Strnada naprosto jiná Betty. Poznal ji sice, ale s vytržením. Byla v civilu. Stála před ním dáma v jasně zelených hedvábných šatech s de-centním výstřihem. Bohaté ohnivé vlasy, půvabně nakadeřené, splý-valy na bílý vysoký krk, který zdobil zlatý řetízek s medailónkem. Tmavohnědé průsvitné punčochy, bílé lodičky a černé lesklé "psa-níčko" v ruce doplňovaly její vytříbené oblečení. "Jsi nádherná, Elizabetko, beautiful," opakoval vzrušeně. Chytil ji jemně za ruce, nechtěl věřit, že tato celá nádhera patří je-nom jemu. Při vstupu do čajovny znovu obdivoval její plnoštíhlou postavu. Kráčela před ním vzpřímeně, hrdě, on by řekl vznešeně. Pohled na perfektně napnuté hedvábné punčochy se švy táhnoucími se přesně prostředkem svúdných nohou ho silně rozechvěl. Posadili se za stúl a Strnada čekalo překvapení: "Joe, moji rodiče jsou zarytí Londýňané. Neznám vášnivějšího lo-kálního patriota nad svého otce. Pevně s ním držím. Obdivuje stíhací letce a nedá na ně dopustit. Píše mi, abych všem poděkovala za to, že hájíte naše město. Měli bychomjim to říci, pozvatje a vystrojit pro ně hostinu, říkává. Vyřid všem velikou vděčnost naší rodiny. Nuže, činím tak prostřednictvím tebe. Ještě něco. Chci, abys dnes byl po celý den a noc mým hostem, a to doslova a do písmene. Stručně řečeno to zna-mená, že veškerou útratu od nynějšího okamžiku platím já." "Ale Lis, to přece nejde. Jsem muž a jak by to vypadalo, kdybys platila za mne. Nosím na ramenou svou národnost a nechci jí dělat ostudu, nechci vypadat jako... - chtěl říci vyžírka, ale výraz v ang-liětině neznal - "jako bloody foreigner, šupácký přivandrovalec, jak zde v Anglii cizince někdy kvalifikujete." "Neměj obavy, všechno zařídím, diskrétně, nikdo tě nebude pode-zírat. Čeky múj milý, nechci tě ani urážet. Vezmi celou věc, jako kdyby tu s námi seděli moji rodiče nebo jenom otec. Tomu bys přece neodporoval. Tak vidíš." 176 177 Nebyla k zastavení a pokračovala dál jako informační kancelář: "Pokoj jsem už objednala dvoulůžkový. Jsme manželé Dickensovi, pane Dickensi. Zde nám nebudou dělat žádné potíže. Londýn je denně bombardován, lidé odjíždějí do bezpečnějších zón, hotely zejí prázdnotou, byznys klesá. Jsou rádi, když někdo přijde, a vůbec je nenapadne, aby se ptali po osobních dokladech hostí." Bože, ta holka je praktická, chválil svou přítelkyni, když potrápil svou paměť a její celý obšírný plán srozumitelně vstřebal. "A nyní, pane Dickensi, zvolte si prohlídku pamětihodností města, v němž jste, jak tvrdíte, dnes poprvé. Jsem vám k dispozici coby prů- vodce." Pepan Strnad, který se vydal do Londýna na svou vlastní pěst (tou- žil ho poznat), měl v kapse adresu českého klubu. Doufal, že v něm najde někoho ze známých letců nebo vojáků, kteří se tu vyznají a něco mu ukážou. Nezahodil ji pro případ, že by se s Betty nesetkali. Ted všechno vypadalo jinak. "Já to nechám všechno na tobě. Bětuško." I "Dobrá, jedem." "Betty, ještě jsme nezaplatili." "Je to v pořádku, jdeme, prosím," a ukázala na východ. Jak účet za sendviče a čaj vyrovnala, nepochopil. Také ho napadlo, že snad chce utéct. Tenhle podnikavec v sukních by snad dokázal všechno. Ale vždyť byla oblečená jako lady, a to by si určitě nedovolila. Možná že položila peníze na stůl a on si toho nevšiml. Byl rád, že podnik opus-I tili. Trochu se potil. Na ulici zastavila prvního taxíka a vyrazili na okružní jízdu ka-I mennou metropolí britské říše. Zastavovali, vystupovali a zase nastupovali na Trafalgaru, před Westminster Abbey a Parlamentem, Towerem, projeli Hyde parkem, vstoupili do katedrály Sv. Pavla, vjeli na kopec u Greenwiche po- stavili se na nultý poledník a dívali se na krásné panoráma Londýna s Temží. Ukázala mu historickou část města s budovou, kde hrával sám Shakespeare pověstné komedie a tragédie, křižovali City a další ulice s náměstími pořád jedním a tímže taxíkem, jehož řidič vždy tr- pělivě čekal, až se k němu zase vrátí, nasednou a poručí si další turné. Nábřeží, doky, střed města, hezké, sympat.ické parčíky s rozmani- tými sochami a košatými stromy byly zhyzděné německými bom- bami. Na sutinách pracovali lidé jako mravenci, nad troskami jejich domovů spatřili nejednoho člověka, muže a ženu, jak věšeli smutně hlavy, někteří plakali. "Je to hrozné, tristní. Kéž byste těch nelidských tvorů sestřelili co nejvíce, Joe," říkala. Strnad, i když si dovedl představit situaci lidí, kteří ztratili svůj majetek a drahé, se sotva vcítil do duše Betty, kterou rány uštědřené jejímu městu bolely, jako kdyby zasáhly přímo ji. Turistickou jízdu zakončili na náměstíčku Piccadilly. ( Betty nenápadně vsunula do ruky Strnada hrst liber sterlingů, aby autodrožkaři zaplatil. Nečekala ani, aby jí jeden z obou mužů otev- řel dveře. Stiskla kliku a hbitě vystoupila. Pepan vyrovnal účet, při- dal spropitné a zbytek strěil do kapsy. Jak je to všechno jednoduché, povzdechl si, i když se pořád necítil ve své kůži. Betty však neob- lomně trvala na svém a žádala, aby si drobné zatím ponechal pro sebe. Procházkou k Leicesterskému náměstí mu vyprávěla historii nej- frekventovanější části Londýna a tiše zazpívala: "Its a long way to Tipperrary ... farewell Leicester square." "Víš, co to je farewell?" "Ne." "To je good bye - sbohem. A víš, proč ti to říkám?" zastavila se a potměšile se na něj zahleděla."Protože i já na tomto náměstíčku, kde právě jsme, ti dám sbohem. Bude dnes symboliké, ale zítra sku- tečné," a dlouze ho políbila bez ohledu na okolí. "Jak to myslíš?" "Byla jsem přijata do pilotního výcviku a zítra odjíždím na da?eký sever, somewhere in England - někde v Anglii," ironizovala vojenské tajemství. "Tak mi gratuluj." "No né!" vykřikl česky a bylo mu, jako když ho praští palicí. "Co to je?" "Neuvěřitelné, jak umíš člověka překvapovat a potrápit." Zatímco Betty prožívala štěstí i smutek zároveň, Strnada zachvá- tila lítost. Přál jí to, ze srdce jí to přál, to ano, ale měl i vztek. Taj- nůstkářka. Jak to dokázala? Všechno mu vysvětlila. Testy včetně přísných zdravotních prohlí- dek dopadly velmi dobře. Dostala dva dny dovolené na vyřízení 178 179 všech formalit tady v Londýně a k návštěvě rodiny. Ale hlavně se chtěla rozloučit s ním. "Uděláme si krásný večer. Už se těším, můj drahý Čeky." Drželi se za ruce a cestou do Soho, čtvrti labužníků, si stále něco povídali. Už ho z té angličtiny začínala bolet hlava, ale nedal na sobě nic znát. Hned při vstupu do francouzské restaurace "Chez Victor - U Vik-tora" se jí dvorně poklonil číšník a vedl je k úhledně upravenému stolu pro dva. S úsměvem odstranil cedulku "Reserveé" a předložil před Strnada jídelní lístek. "Jak dlouho jsem vás, slečno Hooperová, neviděl?" znovu se muž v černém ukláněl až na zem. "Je válka, pane Fourniere, sloužím v RAF mimo Londýn." Usmál se a uctivě se vzdálil. "Ty ho znáš?" zeptal se žárlivě Strnad. "Je to vrchní číšník. skvělý člověk. Naše rodina navštěvuje tento podnik už léta." Strnad předal jídelníček Betty a prosil ji, aby vybrala ona, všechno umí zařídit k jeho největší spokojenosti. Nejdříve mu vybrala rozmanitosti předkrmu ze servírovacího stolku, s kterým přijel pikolík. Upili něco z lahodného vychlazeného aperitivu a pak se pustili s chutí do hlavního chodu. Srnčí řezy na roštu s bohatou zeleninovou přílohou, smažené brambůrky s majonézou, ovocný salát, ananasový dort s vařenou šle-hačkou a šampaňské mu připomněly liverpoolské hodování. Ale těch libroušů, zajíka) se představou účtu, ovšem ani nepípl. aby svou krásku nevyvedl z hostitelské hrdosti a spokojenosti, které z ní přímo sálaly. Už vidí, jak by se zamračila, kdyby jednal jinak. "Před válkou nás sem brali rodiče jednou týdně, protože oba fran-couzskou kuchyni zbožňují. Když přišla nějaká specialitka, monsieur Victor zavolal otci a pozval nás na ni. Ted sem chodí naši nepravi-delně, protože nemají čas," švitořila Betty nadšená ovocným zmrzli-novým pohárem, jejím "favoritem", jak mu říkala. Josef Strnad začínal věřit, že se narodil na šťastné planetě. U pe-rutě měl velké úspěchy. skvělé kamarády, bezvadnou stíhačku, která ještě nikdy neselhala, brzy přijde Venoušek, Kocour, Máček a tady naproti sedí tnilé stvoření, které ho častuje pohledy a úsměvy slad-šími a lahodnějšími, než jsou všechny ty dobroty na talíři a ve skle- nici. Patří jenom jemu a slibuje večer nebeské blaho a přitom Hanka o ničem neví. Možná že je to všechno také tím, že nerozzlobil boha 1::..::... násilím na milé Katrin. Dopíjeli šampaňské. "Bětuško, na tvůj pilotní výcvik, ať se ti všechno daří," připil jí. "Je to moje přání. A ještě něco. Chtěla bych se ti jednou předvést, I ale bůhví, kam nás oba válka zanese," končila nostalgicky a mla se k odchodu. Kývla na vrchního, který se ihned dostavil. "Pane Fournier, otec si zamlouvá na zítřek na poledne stůl pro , čtyři. My dva jsme dnes také jeho hosty, měl tu být s námi, ale ne- mohl přijít." "Děkuji, slečno Hooperová, všecbno zařídím," poroučel se číšník a pochopil, že dnešní účet připíše zítra k útratě jejího otce. Strnad by rád pronikl do rodinné záhady své přítelkyně, ale Skácel jim říkal, že Angličané považují za neslušnost ptát se na rodinné po- měry. Mlčel a za chvíli obrátil list sám. "Děkuji, darling, večeře byla vynikající." Rád by býval přidal, že posezení bylo důstojné a hodno její krásy a štědrosti, ale na vznešené výrazy ještě jeho angličtina nestačila. Čerstvý vzduch na ulici je ochladil a částečně oslepil, neboť se hodně zešeřilo a všude se dodržoval příkaz zatmění. Zavedla ho do nejbližší stanice podzemní dráhy. Nástupiště se pl- nila nocležníky. Rozbalovali lehátka, přikrývky, spací pytle a uléhali. "Chodí sem hlavně lidé, kteří ztratili střechu nad hlavou, anebo ti, kteří se bojí náletů," vysvětlovala mu. "Betty, myslel jsem, že děti jsou z Londýna pryč. Podívej, tamhle jsou tři," ukázal na ně. "Některé maminky se nemohou od svých miláčků odloučit. Ve dne je hlídají a v noci chodí sem. Tady je to naprosto bezpečné. Někde pro děti stavějí postýlky z trubek, nad sebou." Vystoupili. V husté tmě se rodilá Londýňanka vyznala všude. Šli asi deset minut a vesele si povídali. .,Smím prosit, pane Dickensi?" zastavila se náhle a ukázala na ši- roké dveře. ,.Jsme v Istrii, kde se tančí i během blitzu. První tři tance si zamlouvám s tebou, Joe. Potom už bude záležet jenom na tobě, s kým v kole budu plesat dál," řekla a vklouzla do segmentu otáčivé brány tančírny. Zamíchali se do davu mladých i starších u hlučícího baru. Strnad 180 181 objednal whisky a gin. Ted se mu drobné z liber od Betty hodily. Dě-lal kavalíra za cizí bez uzardění, už si zvykl. "Nedám tě žádnému, budeme tančit jenom spolu, když mi tak brzy utečeš," vysvětloval jí. Usmála se, zavěsila se do něho a vedla ho do prostorné taneční haly. která měla nad vchodem nápis: "Zde přeruší tanec a naši zábavu jenom bomby. Kdo se bojí, ať jde do krytu." Svižné polky, quick-step a boogie-woogie je rozdováděly. Při waltzu a slow-foxu se ploužili sálem těsně k sobě přivinuti. Občas se políbili. Několikrát musel Strnad své právo na Betty obhajovat. Dosáhl ús-pěchu i tehdy, když jeden opilý námořník sahal po jeho partnerce ná-silím. To Elizabetě Hooperové imponovalo. Položila si hlavu na jeho tvář a přivřela oči. Takto a přesně na tomto místě tančila před časem s Haroldem, svou velkou láskou. Snila o něm každý den, když odjel na dva roky do Indie. Psali si velmi často a slibovali vzájemnou věrnost. Za půl roku se zamiloval do jiné a za další půlrok se s ní oženil. Velké Elizabetiny iluze o věr-nosti a lásce se rozplynuly do pokořujícího zklamání. Svíraloji a trá-pilo, vzpíraln se zmizet. V den, kdy jí Katrin představila Strnada, udeřilo znovu nesnesitel-nou silou. Rozhodla se. že zbytečné trýzni učiní konec. Odežene ji pitím a zničí ji činem. Zbaví se vazalského závazku vůči cizím ne-odbytným a zrazujícím citům. Má na to přece právo. A dala hezkému kudrnatému cizinci vše, po čem tak dychtivě toužil... Odtáhla se od něho a letmo se zadívala do jeho tváře. Měla jsem velké štěstí, drahý Čeky, že jsi to byl právě ty. Zoufalý čin, kterého jsem hned po návratu domů nesmírně litovala, mi přinesl štěstí... Znovu se k němu přitiskla a mazlivě mu třela svou tvář o jeho. Zítra ho ztratí. Ví, že se do něho zamilovala, ale neprozradí mu to. Nebude rozrušovat "přátelský" vztah, který mu vyhovuje. Trá-pení si ponechá pro sebe, stejně čas a odloučení je vyléčí - musí, i když ji nezradil a nijak neublížil. Takové řešení bude pro oba nej-lepší... K jedenácté opustili Istrii a šli na metro. Mraky nad Anglii se roz-plynuly a málo účinná palba protiletadlového dělostřelectva umož-nila německé luftwaffe rozpoutat bombardovací masakr. Sotva ušli několik metrů, ozvala se blízko nich strašlivá palba pro-tiletadlových děl. Jejich pekelný rachot zesiloval hukot motorů a vr-tulí těžkých bombardérů, které shazovaly nálož smrti na velkou plo-chu Londýna bez míření. Nedaleko nich zahřmělo a zem se otřásla ohrovským výbuchem. Betty se zachvěla a chytla ho kolem krku. "Isleboj se, Betty." "O sebe strach nemám, Joe, ale myslím na maminku a na otce." Ptal se jí proč, což se nemohou ukrýt, třeba do metra? "Oni ne, ani jeden z nich. Tatínek nyní asi operuje a maminka je zdravotní sestra. na sále mu pomáhá. Jsou stále spolu, maminka od-mítla jít jinam, nechce být evakuovaná, i když ji o to žádal. A ti bez-ohlední Němci hážou bomby všude. Interna u Sv. Jakuba, kde jsou naši, už byla dvakrát zasažena a napolovic zničena. Je to hrozné, už aby tomu byl konec." Rachot válečného běsnění neustával. Naopak, zdálo se jim, že se přibližuje. Znovu se ozvaly výbuchy a záchvěvy země jako při ze-mětřesení. Pospíšili si a seběhli do metra. Unikli o vlásek řadě těž-kých kalibrů, které bořily domy jim v patách. 182 183 Později se dozvěděli, že "Istrie" dostala přímý zásah. Třicet taneč-níků bylo na místě zabito, ostatní umírali na cestě do nemocnic. V podzemní dráze se museli opatrně prodírat ležícími těly, nataže-nými někde až těsně u kolejiště, protože místa na lůžkách z kovových trubek byla obsazena. Někteří už spali, jiní jenom odpočívali někteří hráli karty, upravovali si přepychovou podestýlku nebo se kladli na holou zem. Nebyla nouze o humor, dvojsmyslné narážky, jednu ho-dili ležící i po Strnadovi a Betty. Válka lámala nebetyčné hroty spo-lečenského rozvrstvení, lidé se přibližovali společným údělem k ja-kémusi nehmotnému vyrovnání mezi chudými a bohatými. Elizabeth Hooperová pocítila nad vším lítost, smutek i hrdost. Duch svobodumilujících Londýňanů se nehodlal poddat vyhrožování velkohubého Hitlera. Pronikl lidem až do morku kostí a vyburcoval v nich sílu a chuť do práce i boje. Obdivovala jej a chtěla se k němu připojit. Pohlížela na každého, kdo bránil obrovskou kamennou tvrz jejího rodiště, s velikou úctou a vděkem. "A k tobě, ty můj kudrnatý čížane, ještě s velkou láskou," usmála se najednou a pohladila ho po tváři v setrvačnosti svého nadšeného uvažování. Překvapeně se na ni podíval. "Jakjsem ráda, že za náš Londýn bojuješ, Čeky. Nikdy to nezapo-menu." "Jsem za to placen a nesmírně vysoko placen, drahá Bětuško." Vytáhla obočí. Chtěl jí vysvětlit dopodrobna, že její úsměvy, slova, objetí, rty, ústa, vlasy, celé tělo, vysoko převyšují jeho plat, ošacení a stravu, kterými Anglie hodnotí jeho válečné úsilí. Avšak vlak, který se řítil šílenou rychlostí černým tunelem, cvakal koly o koleje a dělal tak velký rámus, že by musel křičet a lidé kolem by si z jeho angličtiny dělali jenom legraci. Ostatně, ta za víc ani nestojí - jenom pro Betty už není směšná. Řekne jí to vše až v hotelu. Vystoupili. Sydney hotel byl nedaleko. Jasné nebe jim svítilo na cestu neklidnými hvězdami a doprovázelo je sotva slyšitelnými vý-buchy, podmalovanými stříbrnými pruhy světlometů, které zuřivě hledaly po obloze své cíle. "Jsou hodně daleko," řekl tiše Pepan. "Elizabetko, chci hezkou pusu." Dostal ji. "Už se na tebe těším, drahá Lis, moc, very, very much." "Já také, můj nenasytný Čížane, můj drahý Pepan." Silně ji k sobě přivinul a potom vstoupili do hotelové haly. Vysvlékli se, vykoupali a oddávali se jeden druhému v náruči a ob-jetích dlouho přes půlnoc, vlastně až do rána. Zeela vyčerpáni tvrdě usnuli. Neprobudil je ani mohutný hřmot vybuchujících bomb kolem je-jich hotelu, ani rachot hroutících se blízkých domů. Sydney stále odolával, ale k ránu dostal i on svůj příděl. Těžký blockbuster ho roz-čísl od hlavy až k patě a obnažil jeho vnitřek. V přilehlých ulicích už pěknou chvíli pojížděli hasiči, ambulance, vyproštovací a záchranářská vozidla. Jejich osazenstvo z nich vyska-kovalo a spěchalo organizovaně za svou činností na základě dlouho-dobých každodenních zkušeností z krvavé bitvy. Velitel hasičů pan Kent mávl rukou směrem k prvému poschodí hotelu Sydney. Okamžitě dva muži stiskli vypínače motorů, které vy-souvaly dlouhý solidní žebřík k pokoji číslo dvacet osm manželů Dickensových. Z jejich milostné klícky zbylo torzo. Neslo na sobě právě jenom onen kus podlahy, na kterém stála postel. Všechno ostatní se zřítilo k zemi a pochovalo se skříní šaty obou "manželů" s doklady a na kotrmelcujícím křesle i spodní prádlo. Mistru Kentovi připomínal zbytek pokoje dvacet osm vlaštovčí hnízdo. Dokonce v něm objevil, jak se mu zdálo, i život. Drželo sice připláclé ke stěně, ale stačil by malý úder a zřítí se také. "Pospěšte si," volal na dva hasiče, kteří stoupali po příčkách žeb-říku poměrně dost živě. Elizabeth Hooperová, která ležela blíže k uloupnuté půlce ložnice, ucítila na svých nahých zádech průvan. V polospánku si přes ně při-táhla přikrývku a odkryla částečně Strnada. Netrvalo dlouho a i on se zachvěl chladem. Vyřešil problém tím, že se přisunul těsně k jejímu hřejícímu tělu. A spali dál. Žebřík se zastavil nad postelí milenců a vytvořil nad nimi dřevěný děravý baldachýn. "Bobe, eště chrápaj, ty si asi dávali celou noc," volal první hasič Charlie s dlouhými vousy na svého kolegu, který mu podával dva zá-chranné pásy. .,Good mornin," začal hasič slušně a mírně budit spáče. "Nehý-bejte se, ležte klidně, nehýbejte se, jste v nebezpečí," opakoval stále. 184 , 185 Betty i Pepan se pomalu začali probouzet. Chtěli si popřát pří-jemné protahováníčko, ale pojednou zjistili, že všechno kolem je jiné než normálně. "Good heavens! Nebesa!" zvolala Betty a chvatně strhla z Pepana přikrývku, aby se jí přikryla před pohledem mrožího muže, který le-žel na jakémsi mřížoví přímo nad její hlavou a neustále něco mrum-lal. Ted porozuměla. "Nehýbejte se," jako kdyby ji zatýkal. Znovu se polekala, trhla nervózně přikrývkou, která se naneštěstí svezla z postele. Rychle po ní sáhla, ale spatřila, jak se jí vzdaluje a padá do černé díry přímo pod jejich postelí. Hrůza! Proboha, co se děje? Rázem zcela probuzena, otevřenýma očima poznávala tragickou událost. "Proboha nehejbejte se, madam, je to velice nebezpečný. Ležte klidně oba, pomůžeme vám. Jinak se zřítíte dolů a zabijete se," sly-šela srozumitelně hlas shůry. Ocitla se na posteli úplně obnažená a přes varování tahala rukama prostěradlo. aby alespoň cípem se nějak přikryla. "For Christ,s sake, dont move! Ježiši Kriste, ležte klidně a nehý-bejte se. Jste krásná jako lady Godiva a nemusíte se za to vůbec sty-dět, křičel mroží muž a dopřál kamarádsky. aby se na její bělostné tělo s ohnivými vlasy podíval i Bob, který mu podával dva záchranné popruhy a mlsně se na Elizabetě popásal vykulenýma očima. Nádherné Bettyno tělo poslechlo. jenom se schoulilo do stydlivého uzlíku a už se nehýbalo. Strnad, který se nepotřeboval před chlapy stydět, dokázal pomalu přesunout svůj polštář přes Betty a alespoň trochu ji zakrýt. Ležel klidně na zádech a přihlížel záchranářům, jak upevňovali za karabiny k žebříku provazcová lana se širokými pásy. "Chyťte se lan, oviňte si pásy kolem těla a skrz nohy, zapněte je do přezek a pak si můžete na posteli dělat. co chcete," instruoval je Bob. Betty se vzpamatovala a dělala přesně to, co navrhl hasič. Ještě jednou a naposled odhalila krásu nahé ženy. Nerada snášela chtivé pohledy obou chlapů ze žebříku, kteří ji po celou dobu zá- chranné procedury okukovali a něco si šeptali. "Jestli mne srovnáváte s lady Godivou, tak se také podle toho cho-vejte, pánové," adresovala svou nelibost oběma požárníkům. "Je mi známo, a vám určitě také, že poddaní se k jejímu krutému ponížení chovali ohleduplně. Otočili se nebo si zakrývali oči. A co děláte vy?! Pravý opak, stydte se, i když vám samozřejmě děkuji za naši zá-chranu." Bob i Charlie podlehli tradici nádherné legendy. Odvrátili po-korně. ale smutně zraky. Když byl zajištěn i Strnad, začali oba tahat z postelí prostěradlo. ,.Krucinál, kdybych měl aspoň kudlu," huboval Pepan, protože zji-stil, že anglické povlečení postele je docela jiné než české. Prostěra-dlo bylo pevně napnuté přes matraci a daleko podstrčené, bůhví kde mu byl konec. Rval se s ním, jako když rybář tahá metrákovou rybu z vody. Sotva si uvědomil. že pomalu připravuje jejich ostrůvku po-slední ránu z milosti. Přece se mu podařilo prostěradlo uvolnit. Podal je Elizabetě, která si jím ovinula tělo jako říinskou tógou. Bob křičel dolů, že práce bude za chvíli ukončena. Oba jsou v bezpečí na pásech!" volal. Ani si neuvědomil, jaké pravdivé pronesl "proroctví". Když rval Strnad z postelí něco pro sebe, vlaštovčí hnízdečko se ulouplo a po-roučelo se dolů za skříněmi, křeslem a ostatním inventářem. Oba zachránění milenci viseli od žebříku na lanech jako dvě ne-stejnoměrná závaží. Pohupovali se sem tam a poslouchali další in-struktáž. Podali své ruce Bobymu a Charliemu, kteří je přitáhli a pře-sunuli na žebřík. Při hrozivém pádu jejich postelí dokázal Strnad v posledním oka-mžiku chytit polštář. Svlékl z něj povlak a udělal si z něj trenýrky, rovněž v jakémsi antickém stylu. Při odstraňování pásů asi v polovině cesty sestupu žádala Betty, aby jí pomáhal jenom Strnad. Došlo k malé slovní potyčce, protože Charlie tvrdil, že za její bezpečnost je odpovědný a že má asistovat on, protože "eště nejsme dole, madam, a já za vás ručím". Přesto se jí ani nedotkl. Stál těsně vedle a ostražitě bděl, aby na posledním díle žebříku nešlápla vedle. Sestupoval stále s ní, až ji předal mistru Ken- tovi. Zvědavci se shlukli kolem Elizabety a snažili se očima proniknout prostěradlem k jejímu tělu. Plátno bylo však neprůhledné, a tak si je za ním jenom představovali. Náhle došlo k překvapení. Bosá Betty, které ještě nikdo nenabídl ani bačkory, přistoupila k "mrožovi", pohladila ho a políbila. Totéž udělala Charliemu. 186 187 "Velké díky, pánové, i z.a mého manžela, velmi úspěšného bojo-vého stíhacího pilota. Pomstí Londýn," otočila se ke všem. "Ve vaší těžké práci vám přejeme hodně úspěchů." Dav obdivně zahučel. Nemohla jednat jinak. Tihle lidé byli přece její rodáci a chránili Londýn, který ona nepřestane zbožňovat do nejdelší smrti. Odvezli je do pečovatelského střediska pro vybombardované. Peč-livě se o ně postarali. Oblékli je, podali jídlo i pití a každý dostal něco p eněz. Poradili Strnadovi. kde sežene uniformu. Problémem zůstávala identita československého letce v hodnosti britského seržanta, protože ztratil všechny doklady. "Už to mám Betty. Zatelefonujeme na náš inspektorát." "Znáš číslo?" "Měl jsem ho v kapse. Zpaměti ho neznám." Elizabeth si věděla rady. Obtelefonovala několik stran, až dostala spojení. Dala zavolat Trhu a předala mikrofon Strnadovi. "Dobrý den, pane štábní kapitáne. Tady Strnad." "Nějaký prúšvih?" "Ano a obrovskej, vpravdě mezinárodní. Měli v tom prsty i bo-šouni." Vysvětlil mu dramatickou příhodu s podrobnostmi ovšem jenom o sobě. "Jsem tady v civilu, ale vím, kam se mohu obrátit o mundur. Po-třebuji jenom, abyste potvrdili moji totožnost, až tam přijedu. Mohli byste tam zavolat?" Trha chtěl vědět přesnou adresu výstrojní stanice. Betty ji napsala na papír a Strnad ji Trhovi nadiktoval. "Aha," řekl Trha a potom se odmlčel. "Haló, jste tatn ještě," volal nedočkavý a trochu zklamaný Strnad. "Ano, čekejte, poradíme se tu." A po chvíli: "Kdy tam múžete přijít?" "Kdykoliv. Kolem poledne rnusím odjet vlakem zpět na stanici," odpovídal už zase klidný stíhač. Trha zařídil, že pro postiženého dojel nadporučík Žák, který se Str-nadem vyřídil vše na místě a bez potíží. Přesně ve dvanáct hodin a deset minut, jak se domluvili přišla desátnice Betty na nádraží Eu-ston. Svému seržantovi řízně zasalutovala a vzápětí ho políbila. V civilu jí to slušelo víc, myslel si Strnad, ale svou poznámku spolkl. Loučili se dvacet minut. "Pepan, je mi líto, že náš poslední den skončil tak neslavně, ale budu mít na něj vzpomínky pro celý život," vracela se s úsměvem k neuvěřitelné události. Nejraději by jí byl pověděl, že se nakonec nic nestalo, bomby ně-meckých nočních lupičů vlastně pokazily jenom probuzení. Ale to, co předcházelo, než usnuli, nic z kouzla neztratilo. Stačí přivřít oči a všechno prožívá znovu. Toužil jí prozradit, že jakákoliv chvilka, kterou spolu prožili, mu učarovala. Blažila hojaksi i ta, kdy spolu vi-seli pod požárním žebříkem na lanech. Co by chtěl ještě říci? Všechno nej, nej, ale ta hrozná angličtina! Jak začal, už se mu dělaly na jazyku uzly. Zmohl se jenom na to, že se pousmál, pohladil ji a pronesl: "Všechno je oukej, drahá Betty, žijem a máme se moc rádi, ale moc lituji, že odjíždíš." "Budu ti psát." "Jsi hodná, moc hodná a krásná." "Pozdravuj všechny tvé kamarády, a Joe, při všemohoucím bohu, nedejte se těm ničemnejm Němčourům. Oplať jim, že nás chtěli za-bít, že bezohledně bourají naše domy, školy, nemocnice," ztvrdla v tváři, až se zhrozil. "Co vaši, Elizabetko?" "Jsou v pořádku a pozdravují tě." "Oni mne znají?" "Znají i tvé kamarády, britské i české, všechny a všem vám drží palce. Otec vždy trval na tom, abych mu o vás vyprávěla všechno, co jsem se na stanici dozvěděla, kdykoliv jsem přijela domů." "Poděkuj jim, Betty. Ať se jim nic nestane." Elizabeth Hooperová sklopila oči, debata vázla, o něčem přemýš-lela. "Joe, pozdravuj Katrin. Obdivuje tě a nemůže na tebe zapomenout. Omluvila jsem se jí za to, co jsem jí tehdy provedla. A víš, jak na to reagovala? Vytušila prý, že budeš se mnou šťastnější než s ní, že se na mne vůbec nezlobí, ať si nic nevyčítám. Poznalajsem, žejejí ryzí přátelský vztah vúči mně se nijak nezměnil, mluvila tedy pravdu. Je to skvělé děvče. Já bych něco podobného nedokázala a dodnes jsem její chování nepochopila. Budu jí vždy vděčná za to, že jsem tě po-znala, můj drahý čížane." 188 189 Kdybys, drahá holka, věděla, jakje to všechno komplikovaný ajak jsem šťastnej, že jsi u anglikánský církve, projelo mu myslí, ale za-rytě mlčel. "Ted už musíš, Pepan, jít. Je čas. Měj se vždycky a všude dobře, můj drahý stíháčku. Hodně štěstí a pevnou ruku, až budeš střílet." Dlouze se políbili, na chvilku se pustili, zadívali se do očí, znovu si padli do náruče a znovu se políbili. "Good bye, dear Betty," ukončil rozlučku a prošel turniketem. Ještě jednou a naposled na sebe zamávali, a pak už nastoupil do va-gónu. Odešla do svého milovaného města. Prožila ještě jednou noc hrůz-ného bombardování. Třetí den odjela do pilotní školy. 17 Šok mle poděsit rovnn tak ličinně jnko kulka. ; PROHRA Bojový tlak nepřítele sílil. Spojenečtí letci, už hodně prořídlí, mu-seli napnout všechny síly, aby jeho nápor vydrželi. Dokázali to, avšak za velkých ztrát ve vlastních řadách. U peruti falkonů nezbyl čas na řádné přivítání nových posil - Ku-neše, Kočky a Zimáka. Staří příslušníci jim podali ruce, unaveně se usmáli a velitelé je pozvali hned do mašin. Jejich českoslovenští ka-marádi, starousedlíci (Lukáš se už také vrátil), jim slíbili pivo u "Bí-lého koně", až velitel zruší nepřetržité pohotovosti od hodiny před rozbřeskem do hodiny po setmění a zákaz vycházek mimo letiště. V září 1940 bitva vrcholila. Startovali až pětkrát za den. Lety tr-valy zpravidla krátce, ale byly divoké. Hned do 20 000 stop, hned zase při zemi. Nepřítel chtěl spojence utahat bombardovacími nálety svých stíhačů, kteří létali ve velkých výškách v malých skupinkách a velmi často. Nevzdával se však ani náletů těžkými bombardéry se stíhacím doprovodem. Britští maršálové riskovali. Posílali do vzduchu co se dalo a něko-likrát sáhli i do železných zásob. Někdy z nich nenechali na zemi ani jedinou stíhačku. "Stahujou z nás kůži," volal Krejnecký na Strnada, když utíkali už potřetí do svých hurricanů, "ale ty mrchy německý z rajchu z nás ne-směj dostat ani škvarek!" Jenže řeč se vede, a Němci střílejí. A jak, panečku! Bitva, která se strhla nad ostrovem Sheppey při ústí Temže, pohl-tila celou peruf falconů. Hned na začátku střetnutí nastal ve vzduchu typický úkaz prvého úderu na obou stranách. Hurricany i messerschmitty se rozprchly do jednotlivců. Messerschmitty měly tentokráte dva důvody nespokojit se s vý-sledky jednoho útoku a přijaly boj na výdrž. Za prvé domů neměly daleko a za druhé dostaly posilu dalších deseti kamarádů Me-109. Toto velké nebezpečí viděl kontrolor na stolové mapě a ihned vo-lal peruť spitfirů - rejnoků, aby šla falconům na pomoc: ...halo, rejnoci, halo, rejnoci, volá globus, okamžitě zrušte patrolu a l,eťte do prostoru Sheppey na pomoc falkonům. Jsou tam mezci. Spěchejte. Přepínám." To byla prvá, ale i poslední jasná slova naděje, kterou zachytili všichni piloti perutě "sokolú". Spitfiry-rejnoci neodpověděly, i kontrolor se odmlčel. Mrazivý klid v éteru se pojednou změnil v nervózní výkřiky v ang-ličtině i němčině: "...break falcon red three, - uhni, sokole červená tři." "...break falcon yellow two, - uhni, žlutá dvě." , ...break ... break ... good show, - uhni, uhni, výborně." ,...achtung Helmut - pozor, Helmute." ...achtung Rudi - pozor, Rudi." Vzduch se rozvlnil hvízdavým prskotem kulometných střel obou stran a temnými ranami kanónků messerschmittů. Podmínky soubojů byly stále jedna ku jedné. Bojovníci se honili ve snaze dostat se je-den druhému za krk. Zatímco Němci dostávali do sluchátek avízo o pomoci deseti dal-ších spěchajících messerchmittů, falconi postřehli tuto hrozbu v ho-dině dvanácté. Jako blesk sjely z převýšení čtyři mesouny Me-109 přímo do zad Kinga a jeho dvojky Lukáše. 190 191 "Break red one and two. for Christs sake break both of you, hurry up - uhněte, červená jedna a dvě, proboha uhněte, oba, honem!" kričel do rádia Harry White a šeI jim na pomoc. Byl však daleko a příliš tísněn. King i Lukáš, zasypáni strašnými dávkami smíšeného střeliva, pře-stali dýchat. Nepomohlo varování a rada, kterou oba nestačili zachy-tit a realizovat. Protivník byl příliš silný a zkušený, aby dal kořisti pří-ležitost uniknout. V mesounech se žlutými sosáky seděla esa, která dokázala sestřelovat protivníky i v brejku - úniku. King a Lukáš ve sznrtelné křeči strhli své letouny do hlubin prů-zračného vzduchu a padali bezvládně do moře. "Dobrá nebesa," vykřikl White do kyslíkové masky své zděšení, když spatřil, jak se Kingiv hurrican rozletěl ve vzduchu na kusy. Ne-měl daleko k tomu, aby se rozbrečel vztekem a nemohoucností. Ro-zum však přemohl cit, je přece Angličan, a nyní vlastně velitelem všech zbývajících falconú. Zacloumala jím ne hrdost, ale nutnost činu. Musí něco udělat, i když dělal, co mohl. Rval se, střílel, uhýbal, zuřil, neboť zahlédl dalšího hořícího hurricana a žádného poraženého mezka. Cítil a viděl, že prohrávají. Zatroubit na ústup? To by King neudělal nikdy, znal ho velmi dobře. Sáhl po vypínači. "Halo, globus, falcon Harry calling, heavily engaged, where are the bloody promised spits? - jsme těžce angažováni bojem, kde jsou ty zatracený slíbený spitřiry?" přičemž zlostné rozrušení bylo tlu-meno vědomím, že bojuje. že nesmí zapomínat na bdělost, pozorovat okolí, ohlížet se do všech stran i do zrcátka. Ozval se globus s odpovědí. "Rejnoei se neozvali, posíláme vám na pomoc další spitfiry, přepí-nám." Tohle že má být náplast? Jako kdyby bylo času habaděj. Neměl ani čas, ani chuť kontrolorovi odpovědět. Koutkem oka zachytil hurri-cana, kterého pronásledoval mezek. "Break falcon, break," volal, i když nevěděl, kdo v hurricanu sedí, a nemohl přidat číslo. Volaný nereagoval, ale točil ostrou zatáčku, možná že mezka zahlédl v zrcátku. Situaci viděl i Krejnecký. Poznal Kunešova písmena na boku jeho hurricana a měl radost. že se mu připletl do cesty. "Vydrž, Venoušku. toč pořád, jdu po mezkovi," volal česky a vy- střelil. Krátká dávka šla mimo, ale zdá se, že mezka vystrašila, neboť ten udělal polozvrat a rychle zmizel dolů. Ještě jeden hurrican odpadl a kouřil. Jeho pilot vyskočil padákem a snášel se do moře. Němci spokojeni s výsledkem odtáhli domů právě včas, nebof těsně pojejich odletu se do prázdného prostoru prohrané bitvy vřítilo jedenáct spitfirů od volané perutě "kopí" - spearheadů. Falconi se vraceli domů jednotlivě. "Zase se rvali," poznali mechanici a zbrojíři situaci podle toho, jak se hurricany trousí jeden za druhým a skoro každý má černé díry v náběžné hraně křídla po spálených zálepkách před hlavněmi kulo-metů. Každý vyhlížel svoji mašinu. Před pilotní chatu vyběhli zbylí piloti se zpravodajským důstojní-kem a počítali přistávající hurricany. HaI-ry White, který sedl mezi posledními, zaroloval svůj stroj zá-vodním tempem na stojánku, spěšně vylezl z kabiny a utíkal k tele-fonu, aby volal kontrolora. Byl bledý, hlas se mu třásl zlostí a smut-kem. "Operations sector controler!" nařídil telefonistovi. "Yes, sir," v mžiku mu podával sluchátko. "What the bloody hell happened? Co se k čertu stalo? Proč ty za-tracený spity nepřišly včas?" Rozhořčená diskuse trvala velmi dlouho. White se dozvěděl, že v radiostanicích velitele spittirů - rejnoků a v některých dalších rádi-ích pilotů byly zamontovány jiné krystaly, tedy rozdílná fr2kvence. Spojení selhalo, nastal zmatek. White zrudl a ostře zvedl hlas. "Jak je to možné. Někdo asi zapomněl, že je válka..." "Musí se to všechno vyšetřit. Událost bude mít patrně dohru u ze-leného stolu šéfa grupy nebo ještě výš," vysvětloval kontrolor. "Idioti, syčáci, hazardéři," ulevil si White na účet viníků, ovšem jenom mlčky pro sebe. Stále však držel telefon ve chvějící se ruce. "Petře, jsi tam ještě?" ptal se kontrolora, se kterým se znal. osobně. "Ano." "Víš, že tam zůstal King?" Ticho. "Cože? Poor Oli - ubohý Oliver." "Dostal to naplno, zahynul dřív, než dopadl do moře. Byl to otřesný pohled, asi na něj nikdy nezapomenu. Přistálo nás, počkej, zeptám se," otočil se dovnitř místnosti. "Vidím jich pět, se mnou tedy 192 193 šest. King je mrtvý, jeho číslo Čech Lukas pravděpodobně také. Další čtyři jsou nezvěstní, Edward a Punch, z Čechů Kjunes a Zimak, co k nám nedávno přišli. Jeden z nich vyskočil padákem... Ví někdo, kdo to byl?" zase se obrátil k pilotům. "Byl to Johny Punch, pane," hlásil Skácel, který Johnyho po očku sledoval. "Byl to Punch. Budeme čekat, zda se ještě někdo vrátí nebo odně-kud ozve. Ani nevím, zda jsme něco sundali. Tak sbohem, Petře," a zavěsil, protože neměl chuť na další povídání. Obrátil se ke všem pilotům a dalším příslušníkům perutě, kteří ze zvědavosti přišli a s napětím Whita poslouchali. "Je to smutné, velmi smutné, ale je válka," řekl a celou tragédii uzavřel slovy: "Victims of circumstances." Potom odešel ven. "Co to je?" ptali se Češi Skácela na význam podivných slov, která dnes slyšeli poprvé. .,Oběti okolností," tlumočil jejich mluvčí. "Asi jó," řekli. Jenom Krejnecký si přidal. "Všechno se dá vokecat, všechno vobalit slovama. Měli by radši ti hoši, co to všechno říděj, jednou přijít a čuchnout si k mesounům, když se jim práší vod čumákú." Netušil, že něco podobného probíhá nyní hlavuu Whita, procháze-jícího se sem a tam po trávníku letiště, dále od pilotky a od lidí, s tím rozdílem, že on, White, byl ještě zvědav, zda se událost skutečně vy-šetří a zda budou viníci potrestáni. Zpravodajský důstojník tiše obcházel pět pilotů a páčil z nich hlá-šení o boji. Rubriky "zničeno" zůstávaly prázdné, ale sergeant Ramshaw podal zajímavé svědectví. Zahlédl, jak se jeden Me-109 vrtal dolů a silně kouřil. Má za to, že ho sundali King s Lukášem v prvé fázi boje, než dostali mesáci posilu. Zazvonil telefon. Jeho obsluha volala Skácela. "To je pro vás, pane," a předala mu sluchátko. Chvíli poslouchal a potom se zeptal. "A vy jste v pořádku?" Přikryl rukou mikrofon a mrkl na piloty. "Pánové, volá Venoušek, přistál normálně na cizím letišti... Tak poví-dejte," mluvil zase s Venouškem. Kuneš ztratil orientaci. Chtěl volat operační sál o kurs domů - "ho-ming", ale spatřil pod sebou letiště a bez dlouhého uvažování přistál. Dá si doplnit mašinu a požádá o povolení letět domů. Druhý den se hlásil u perutě Johny Punch. "Dží, to byl binec," začal rozmluvu s Whitem. "Dostal jsem ji za uši, ani jsem se neohlíd a honem jsem mazal z kabiny, bastardi ně-mecký." Jeho raport byl stručný, vlastně k hlášení o boji neměl už dál nic. Potom v kroužku pilotů líčil svůj pobyt u námořníků, kteří ho vy-táhli z moře. Máchal se v něm hodinu. "Byl jsem zmrzlej jako rampouch a zahříval jsem se slibem, kterej nám dávaj, že prej brzy lostaneme pod padák malý gumový člun. Věřte, kamarádi, bodl by." Obrátil se na Krejneckého, s kterým se velmi spřátelil od dob ne-slavného "vívingu". Říkal mu Gast. Zkrátil si Gustu na Gust a vyslo-voval si to po svém anglicky. "Vizoury tam maj řízný, ale Gaste, ty bys tam zašel žízní. Lágr se nečepuje. "Asi by se jim srazil vod toho věčnýho houpání a kolíbání," řekl jeho český kámoš a prosil Skácela, aby mu to přeložil. Potom vyprávěli Johnovi o ztrátách. "Poor Síou, poor Lukas - ubohý velitel, ubohý Lukáš," řekl. "Edwards leží v nemocnici s prostřeleným břichem," pokračovali. "Dnes přišla zpráva. že se ho podařilo chirurgům operovat a že je mimo nebezpečí. Zitnákovi, který byl osolen rovněž, vyndali ze stehna kulku a poleží si nějaký týden u bílých sestřiček také." Kuneš chodil jako zařezaný. "Nemáš problém, Venoušku?" optal se ho Strnad. "Pepane, myslím, že sem vám všem udělal pěknou vostudu." "Jak to? "Při tom frmolu se mi udělalo nanic. Třikrát sem to dostal ajenom jednou sem si vystřelil a netrefil se. Ten debakl mě strašil celou ce-stu domů. A představ si, co se mi stalo. Když sem šel na tom cizím letišti na přistání, vylítly z něj červený rakety. Aha, něco nehraje, řek "Síou = foneticky CO (commanding officer) - velící důstojník, ve-litel 194 195 sem si, dal sem tedy plnej plyn a defiloval. V padesáti metrech sem vytáhl podvozek a šel znovu na okruh. Před poslední zatáčkou sem podvozek zatáh a šel znovu na přistání. Z letiště zase prskaly čer-vený rachejtle. Co blbnou, říkám si. Mrknu na přístroje, ukazovaly normálně, svítí červená, všechno v pořádku. Ale vyhověl sem jim a vzhůru na další vokruh. Ve sto metrech sem zase vytáhl podvozek a před třetím nasazením na přistání sem ho zase pěkně zasunul. Nové rakety, eště víc než předtím, hotovej vohňostroj. Kroužím čtvrtej vo-kruh a vtom mi někdo zařval do uší, až sem se celej votřás. TKlng padi (zabit) T Luk88 padl Ramshaw T (zabit) TDougias KuneB T T ZimSk (pfist81 na (zranén cizim letldti) do nohy) TWhite T Krejnecký ( ýskcLll T pad8kem) TSkBcel Slrnad T TEdwardn zranén (průstfei bflcha) Undercarriage, you fool - podvozek ty moulo! Jako když mě praštěj klackem přes hlavu. Ježíšmarjá, maj pravdu, dyť já trouba dělám všechno vobráceně. Honem sem to napravil. Při-stál sem normálně a zaroloval pod věž, vypnul motor a vylezl z ka-biny. Přišel ke mně jeden fajt leftenant a dva seržanti. Zasypali mě slo-vama, kterejm sem nerozuměl. Když poznali, že sem cizinec, začali je řiltrovat, až sme se domluvili. Myslel jsem, že se hanbou pro-padnu, a nevim, estli sem se červenal nebo zblednul. Řek sem jim, že sem sony, very sorry. Mezitím si ti dva seržanti prohlíželi mýho hurouše a pozvali flajt leftenanta, aby se šel taky podívat. Pepane, teprve ted sem poznal, jak byl hurouš rozšvihanej. No hrůza! Z pravýho křídla se šklebily dvě velký díry a pod vobouma křídlama visely cancoury plechu. Kus krytu motoru zmizel, musel to tedy dostat i motor, ale šlapal furt dobře. Úplná záhada. U předku smrděl benzin. Pozvali mě do věže a nabídli hrnek čaje. Přišel vhod, protože mi ze všeho vyschlo i v krku. Pořád sem myslel na tu vostudu, bojovej českej pilot a dělá tady takový hovadiny. Jak je možný takhle zblb-nout!Seděl sem tamjako pytel neštěstí, až si toho všiml i ten flajt lef-tenant. Měl dýefsí* a v obličeji byl hrozně popálenej, voči skoro bez víček a púl nosu pryč. Kolik těch mezků bylo? ptal se. Dvč skvadrony se žlutejma nosama, povídám. A vás? Jedna. A jak to dopadlo? Nevítn, neměl sem čas to počítat, ale asi špatně, soukal sem ze sebe pomalu anglinu, až porozuměl. Usznál se a řek, že to zná už z Francie. No nic, seržante, dostanou to všechno zpátky ty blady bagři. Měl velkej vztek, to sem poznal. Mezitím přišli šmíráci a prohlíželi mašinu. Zakázali mi start, dokonce i rolování. Při nahození by prej mohla blafnout, a tak ji do hangáru zatáhli vlekem, a mě sem přelítli Mastrem,**, jak víš. Pepane, myslíš, že to sem pošlou písemně?" .,UI-čitě ne, Venoušku. Tady se všechno vyřizuje telefonicky a tu příhodu o podvozku určitě povídat nebudou, sou stručný, žalovat ne-maj ve zvyku." "A co kdyby se to provalilo jinak? Co by tomu řekli klucí a Harry White?" starostlivě se pověsil na Strnada očima. "Jenom by se chechtali. Ta řežba, Venoušku, to nebyla žádná sranda. Každej sme měli pěkně staženej zadek a víš, co o tom řek Gusta? Ani bych se nedivil, kdyby si člověk při takovym vejprasku ucvrnk do kalhot." Strnad Venouška přesvědčil, že jim opravdu žádnou hanbu nezpů-SObll. *DFC (distinguished flying cross - záslužný letecký kříž, vysoké bojové vyznamenáníj **jednomotorový dvoumístný letoun 196 ; 197 Ale Kuneš v ní byl zakletý. "Víš. Pepane, kdybych to udělal jednou, ale třikrát za sebou, to se snad nestalo nikomu v celym světovym letectvu. Vždyť by mě mohli za to vod lítání vyhodit." "Kecy, Venoušku. Ruply ti nervy, a to je všecko. Chytil si to vod šoku. vysadil ti mozek, zrovna tak jako když vynechá motor, kterej to chytil vod kuliček. Někdo při tom zblbne okamžitě a nakrátko, tobě to trvalo trochu dýl. Ale nakonec si přistál normálně, tak jaký-pak fraky." "Myslíš, Pepane?" "Určitě." "Každej si to vodbyde, někdo málo, někdo víc." "Myslíš, Pepane, že to stihlo i vostatní?" "Vím to z vlastní zkušenosti, Venoušku, ale žádnej se ti s tím ne-pochlubí." Ve vzdušném souboji se děje všechno tak úžasně rychle, že je pi-1ot zavalen lavinou myšlení a činností v kratinké úsečce času. Je té-měř vyloučeno, ač mohou být i vzácné výjimky, aby je mozek pilota patřičně ihned strávil neho na ně účinně reagoval. Když souboj ustane. mentální zažívání staré situace přetrvá a přítomnost je odsu-nována stranou. Pilot jí prostě nežije a nemusí si tuto skutečnost ani uvědomovat. Než nastane vyrovnání této abnormality, uplyne určitá doba. Její délka závisí od struktury těla i ducha jedince. Kuneš Strnadovi věřil, ale přece by rád věděl, kde vězí hlavní pří-čina. Zeptal se ho. "Hodně v tom hraje roli, podle mýho, vysokej tlak. Tlačí na mo-zek, huntuje ho a jeden pak snadno zjančí," pokračoval Strnad. "A je proti tomu něco" "Je." ,.A co?" ,.Ženská," řekl Pepan. aniž by se s odpovědí nějak zdržoval. Potom ustrašenému Kunešovi začal všechno vykládat po lopatě... Kunešovo přátelství si Strnad považoval. Venoušek měl charakter, který hyI prost všech nečistot. Avšak kamarádova asketická střídmost a zdrženlivost ho dráždily. Strnad. který měl názor, že každou abnor- malitu chlapa vyléčí nejlépe pěkná holka, myslel, že by mohla po- moci odstranit i Venouškův komplex ustrašenosti. Ať si Venou.sek pije dál své limonády. šprtá angličtinu, ať chodí dál na procházky a velebí krásu přírody, ale ať proboha nedělá tohle sám, ať si k tomu najde společnici. Pomalu zabaloval Venouškovo překvapení a pochybovačnost do svého názoru a konstatoval, že Venoušek pozorně poslouchá každé slovo. To bylo slibné. "Výběr je veliký, Venoušku, z opsu i z jídelen. Do toho ti nebudu nluvit, jednu radu ti přeci dám. Tu blondýnku Katrin z naší jídelny, tu ne, tu vynech." Zmatený Venoušek s broukem v hlavě odešel a řekl, že o tom bude přemýšlet. 18 Dobré přrítelstvi se často navc:.Lje přes jidlo. ČESKÁ POLÉVKA PO ANGLICKU Harry White převzal velení peruti na příkaz grupy. Přišil si mezi dva široké světle modré pásky na rukávech jeden úzký a stal se ma- jorem-squadron leaderem. Po několika dnech marného čekání, zda moře vydá svou oběť, řekl poručík Skácel: "Škoda že si nemůžeme pana štábního rotmistra Lukáše ani po- chovat." "Má to za sebou, na nás to čeká," řekl Krejnecký. Zpravodajský důstojník perutě navštívil v nemocnicích jak Ed- wardse, tak Zimáka a přinesl příznivé zprávy. O Edwardsovi lékař prohlásil, že balancoval na laně přes propast čtyři dny, ale přešel. Nyní všechno spěje k lepšímu. Zranění českého pilota bylo kompli- kováno fosforem od zápalné střely, ale rychle a dobře se zaceluje. Rotný Zimák, ležel v dvoulůžkovém pokoji vedle anglického paci- enta pana Harrise, rolníka, a trávil odpolední siestu. S otevřenýma očima vleže na zádech se díval ke stropu a v klidu vzpomínal na svůj poslední let... f: ...- hlídá si Douglase, pozoruje nebe do stran, mrká občas do zpět-198 199 ného zrcátka, letí se mu báječně, Angličané si začínají nervózně po-vídat něco na fonii, zvyšuje bdělost, objevují se mesouni, uhýbá prv-nímu a bez problému se začíná točit za ostatními, hezky se to všechno mele vespolek, šupákům přichází posila, organizují po-hromu, pálí jako zjednaní, štípají žlutými sosáky jako vosy, znovu a znovu, uhýbá, chce střílet, ale nikdy to nevychází dvakrát to kou-pil do křídel, asi taky do trupu, objevuje se mezek s roztaženými křídly přes celé zrcátko, je zle, dostane mě prudce a hrubě potlačuje knypl, hurikán vysazuje, mesoun ho pře,dlétává, honem potahuje knypl, šance, mesoun začíná stoupat ke svým bere hurouše u huby do ostré stoupavé zatáčky, dostává mezka ideálně na mušku a tiskne spoušť, dávka sedí, má radost, v mžiku mu ji však utíná další mezek, který ho ohazuje železem, pleská to kolem po celém huroušovi, cítí silné štípnutí do stehna, mlží se mu oěi od kouře, tělo i mozek diktují honem dolů a fofrem zmizet, hurouš čadí míň a míň, sláva, bude to asi jenom olej a ne benzín, stehno bolí, letí po hlavě sahá si na ránu, krev máčí roztržené kalhoty, musí přistát, neví, kde je, žádá kurs domů a sděluje, že je zraněn, sedá na letišti, ne na svém, ale cizím, vítají ho přátelsky s nosítky a se sanitkou, odvážejí do nemocnice, cítí zápach po spálenině, vidí, jak se nad ním domlouvají dva lékaři, jedna sestra stojí stranou, doktor píchá injekci, ulevuje se mu, cítí se, jako kdyby vypil celou láhev šampaňského, toho výtečného fran-couzského, se kterým slavili ve Francii sestřely, sladce usíná. Pro-bouzí se na pokoji, vedle tohoto zemědělce, u lůžka stojí sestřička, sympatická blondýnka... Otočil se na bok a pomalu nerušeně usínal, protože pan Harris ne-chrápal, ale spokojeně a nehlučně oddychoval. Stanislava Zimáka vychovali rodiče k dospělosti jako malého štíh-lého černookého chlapce s dolíčky ve tváři s jemným hlasem i cho-váním. Podobal se spíše děvčeti. Všude mu začali říkat Zimáček. Zlo-bil se. Maminka mu říkala na kuráž, že ještě vyroste. Chci se stát let-cem, řekl jim. Dobrá, kývl otec, maminka chtěla protestovat, ale na-konec svolila. Doufala, že u zkoušek neobstojí, je "malúčký, slabúčký". Velkým úskalím pro přijetí do letectva byly přísné lékařské pro-hlídky. Kladly náročné požadavky na fyzické i duševní zdraví jed-notlivce. Vyžadovaly u žadatele dobrou psychiku, inteligenci a hbitý postřeh, které měl prokázat při psychotechnických zkouš- kách. Adepti se shromáždili v šatně, kde se vysvlékli do trenýrek a če- kali, až je zavolají před lékaře. Necítil se dobře mezi urostlými sval- natci, motal se mezi nimi jako vyložený outsider. "Klazani" se mezi sebou radili a sdělovali si různé fígle. Hlavně se jich nebát a nedat se vod nich překvapit, dělaj prej různý fóry, jako třebas ti vystřelej ze špuntovky za zadkem a čekaj, že se vylekáš ; a tak... na nás si ale nepřídou, že jó, pánové... Mají asi zkušenosti, řekl si Zimák a rozhodl se, že vydrží jako chlap, ať se děje cokoliv. Předstoupil před šéflékaře. Ten si ho chvíli prohlížel a obrátil se na lapiducha. "Jakou má míru?" "Hlásím, že vyhovuje předpisu, pane šéflékaři." Zdravotník vyslovil důrazně slovo šéflékaři, neboť pan doktor, ve- litel ošetřovny v hodnosti plukovníka, si potrpěl především na funkci. Všichni tady znali jeho názor: "Plukovníkem může bejt každej, šéflékařem jenom někdo." ; A to se zde muselo respektovat. Se Zimákem začal nevrle: "Otoč se, tintítko. Předpažit, vzpažit, sundej trenky, dřep, vztyk, postav se na jednu nohu, na druhou." Pak se obrátil na zdravotní per- sonál a řekl: "Připravte židli." Mezitím co dva zdravotníci rozložili na rotační "židli reakce" upevňovací popruhy, díval se šéflékař na skvěle prokrvené bosé Zi- mákovy nohy a vtom ho chytil jeden z jeho podivínských nápadů, které považoval za součást prohlídky. Dupl prostě svou obutou nohou po noze zkoušeného a čekal na reakci. Už je to tady, zajíkl se Zimáček bolestí. Na to vám, pane doktore, ale neskočím. Zatkl zuby a stál nepohnutě a bez hlesnutí jako beran. "Tohle žeje živé, zdravé tělo?!" zařval primář ošetřovny."Odchod, víc ať tě tady nevidím, antireakcionáři!" Lapiduch se připravil, že zapíše do rubriky výsledku "neschopen pro chybnou reakci", jenže v tom okamžiku šéflékař dostal prudkou ledvinovou koliku. Stalo se mu to poprvé v životě. Vyděšeně zařval i bolestí a složil se do klubíčka. 200 , 201 Zdravotní personál nechal své práce a šel na pomoc svému šéfovi, který přestal ordinovat. Přerušenou prohlídku uchazečů o letectví převzal jeho zástupce. mladý nadporučík. Voják-zdravotník verdikt svého šéfa ještě do Zimákova listu neza-psal snad pro zmatek, snad úmyslně, neboť jakmile se podíval na Zi-máka, musel ho litovat. Stál uprostřed ošetřovny se spuštěnými tre-nýrkami a v slzách. Vždyť já jsem přece zdravej, jenom pro pitomost takhle dopadnout, to snad není ani možné, žalovaly jeho oči. Nevěděl, zda brečí zlostí proto, že nalít těm frajerům pitomejm, nebo nemohoucností. Neměl by to doktorovi všechno vyklopit? Ne, to by bylo ubohé žalování. Trpěl pasivně dál a utíral si oči. "Natáhěte si gatě," nařídil nadporučík hromádce neštěstí. "Byljste už na židli?" Zdrcený adept překvapením nemohl změnu pochopit a nemohl se vzpamatovat. "Tak co, byl nebo nebyl? Nemáme čas se tady s každým vybavo-vat." "Ne, pane doktore," pípl ustrašeně. "Tak hybaj." Zimáka už nenapadlo předstírat něco, čemu se bránilo tělo i mozek a ponechal je dělat všechno, jak ony chtěly. Byl přijat. V učilišti leteckého dorostu ze Zimáčka udělali nevděční kamarádi "Máčka". Přezdívka se tak vžila, že na ni začínal slyšet. Byl však šťa-sten, když mu někdo řekl Stando nebo Slávo... Den ze dne se cítil lépe. S panem Harrisem si vykládali o země-dělství, Angličan byl zvědav, jak to dělají na Moravě, Zimák zase po-zorně naslouchal Harrisovi. Dohadování trvalo dlouho, než přišli na pravé a srozumitelné výrazy, ale pověděli si všechno. Paní Harrisová navštěvovala svého manžela každý druhý den. Nosila mu květiny a ovoce. Jídlo donášet do nemocnice bylo zakázáno. Přísná vrchní sestra - matron - pečlivě dbala na dodržování tohoto nařízení. Pan Harris českého pilota své ženě představil. "How do you do," řekla. "Jmenuji se Stanislav Zimák, říkají mi tu Stan, těší mne," pře-zdívku zamlčel. Při řeči pochválil pan Harris dnešní polévku z kravské oháňky, tzv. oxtail soup. Zimák souhlasil. Byla skutečně vynikající, ostatní ne-stály za nic. "Vaříte u vás také polévky?" ptala se paní Harrisová. "Ano, nejlepší jsou nudlaté." Pan Harris už byl dostatečně informován o českém jídle, a tak všechno manželee vyložil. .,Založili jsme v naší vesnici Klub válečného úsilí. Jeho preziden-tem je Sir Henry Page a členem také lady Pageová. Určitě někdo z našich žen bude o české polévce něco vědět, kromě toho u Pageů mají zkušeného, staršího kuchaře, pochází z kontinentu a výborně vaří. Ten pomůže. Uděláme nudlatou polévku a přineseme vám ji ochutnat," švitořila paní Harrisová, až zrůžověla. Zpříjemnit čes-kému hrdinovi, ztracenému v cizině, pobyt na Albionu, i to je přece cíl válečného úsilí. Členové klubu budou nadšeni. "Ale darling, vždyť přece víš, že vozitjídlo do nemocniceje přísně zakázáno." "Neměj obavy, drahý, zařídím to u matrony, a bude-li třeba, Sir Henry zaintervenuje u vedení nemocnice. Výjimky se povolují přece všiide." O přikrmování českého pilota jeho vlasteneckou polévkou roz-hodlo vedení nemocnice, které žádosti Sira Henryho vyhovělo. Ma-tron se mračila, ale lékařjí vysvětlil, že o nic nejde, český letec nemá vnitřní zranění, takže i kdyby nebyla polévka zdravotně na výši jako anglické, nic se nestane. Jsme přece v nemocnici, že ano. Ostatně českou polévku uvaří Angličané, tedy žádné obavy. Zimáka přemístili od pana Harrise na vedlejší pokoj, protože lékaři odoperovali velmi těžký případ a rozhodli, že pacient musí mít klid. IVa první třídě jej mohl zaručit jedině pokoj číslo 3 u pana Harrise. Nevadí, každá změna je dobrá, řekl si Máček a skutečně nelitoval. 1Va "ratejně" bylo veselo, pana Harrise mohl navštívit kdy chtěl, vlastně pan Harris nyní chodil raději k nim, byl už řit, do propuštění z léčby mu chybělo pár dní. Konečně se objevila paní Harrisová s konví české polévky. Polo-žila ji na stůl a hrdě se rozhlédla po devíti lůžkách s těžkými i leh-čími případy námořníkú, letců a dalších, kteří už byli informováni o pověstné české polévce. Pojídá se prý z vrchovatého talíře a někdy si člověk dá i dvakrát, potom nepotřebuje ani další chod. Tak je sytá a posilující. Chodící pacienti zasedli k dlouhému stolu za své talíře, paní Har-risová nalila Zimákovi a řekla: 202 203 "Drahý Stan, kuchař lady Pageové si dal velkou práci. Váš recept, jak jste jej tlumočil mému manželovi a on zase mně, shledal jako ne-dostatečný. Má knihu, kde je o české polévce zmínka, ale o nudlích tam nic nenašel. Tak jsme je udělali po svém, lady Pageová vypomá-hala, já jsem dozírala. Byla to úchvatná spolupráce, ostatní ženy na-šeho klubu přihlížely. Jsem na všechno hrdá, Stan, a doufám, že se tím trošku posilníte. Jsme připraveni posílat vám polévku denně. Polévka zatím na talíři zchladla. Měla bělavou barvu a hustotu va-zelíny. Když Zimák nevědomky drcnul do talíře, který poskočil po-lévka zůstala nehybná. Takovou vlastnost neměla ani mámina. Ta by byla hned na ubruse. Položil lžíci na její hladinu, neponořila se do ní. Zkusil to jinak. Pootočil lžící a potom ji do hmoty zabodl. Zůstala stát jako voják. To vzbudilo obdiv u všech pacientů a ošetřovatelek, kteří hořeli zvědavostí. Všichni poznávali, že česká polévka je sku-tečně něčím výjimečným a pozoruhodným, sestry Lilian a Willy se zřekly polední přestávky. Stanislav nabral a začal hledat nudle. Sláva, byly tam, ale poněkud odlišné - tlusté jako palec a dlouhé jako párky. Opatrně jednu pře- krojil, nabral a nesl k ústům. Znervózněl, protože okolo už stála i vrchní sestra, doktor a odvážeč mrtvol. Hle. česká polévka je jiná i jinak se pojídá než naše, zjišťovali. Hmota sklouzla Máčkovi do krku, ale část se v něm zadrhla. Hrozně pálila. Snad v druhé lžíci bude koření méně a tekutiny víc. Honem sáhl do talíře pro druhou dávku. Sakra, nic se nezměnilo. Rychle tedy pro třetí, čtvrtou šestou. Náhle se zastavil. "Na nás se neohlížejte, Čeky, vidíme, jak vám chutná, máme z toho radost, jezte rychle jako předtím, neostýchejte se, v konvi je polévky ještě dost, na nás nehledte, my jsme někdy funny people-směšný lidi, tak do toho!" povzbuzovala ho sympatická Willy. Když si zvykl na koření, zjistil, že rovněž i nudle jsou přátelské. Přilepily se mu na patro a ne a ne je odtud dostat. Pootočil tedy ně- kolikrát lžící, honil je po dásních mezi zuby a po patru a mezitím po- lykal. Pro Brity skýtal docela zajímavou podívanou. Byli mu vděční za ukázku cizích zvyků. Obětavá Lilian doplnila talíř, jakmile se ob-jevilo jeho dno. Vidí jasně že pacientu chutná. Po prvním talíři dostal Máček chuť na kuře, které už roznášeli pa- cientům po stole. Ale to přece nejde, aby o ně žádal. Je tu v sázce přá- telství rodiny Harrisů ajiných. Jistě by se dozvěděli, že mujejich po-i ...::: lévka nejela. Náhle si vzpomněl, že ještě nenabídl spolupacientům. Hned napravil nedostatek. Britové však zdvořile odmítli, neboť česká polévka je určena především jemu. Ať vidí, jak si jediného spojence váží. Třetí talíř dojídal hlemýždím tempem a zoufale šilhal po kuřecím stehnu na talíři souseda. Lilian poznala, že už má dost, a ukončila obřad. Zbytek dobroty uloží do lednice. Ostatní, kteří považovali únavu Stana Zimáka za blaženost, odešli na lože k odpolední siestě a přáli mu dobré zažití. Uspokojená matron, vždy hrdá na svůj ústav, který velkoryse po-volil statečnému letci výjimku, nařídila, aby se mu rovněž k večeři předložila jeho zamilovaná nudlová polévka. V konvi zbyla, musí se řádně ohřát, dodala. Spojenec musí dostat, co mu chutná, zvláště jde-li o jeho národní jídlo. Příkaz o dávkování provede sama. Při večeři předvedl zase české pojídání. Spořádal tři talíře a všem se to líbilo. Zmrzačil si žaludek pro záchranu přátelského vztahu k Harrisovým. Bledý a celý propocený prosil o vodu, kterou pak žá-dal celou noc. K ránu dostal horečku. Lékař usoudil, že teplota vznikla reakeí po nadměrném požití vody. Příště ať po české polévce nepije. Mister Harris se přišel rozloučit. Upřímně přál Stanovi brzké uzdravení a pozval ho, aby se přišel na jeho farmu podívat. Af s se-bou vezme své přátele od peruti, chtěl by je pozvat a osobně podě-kovat, že mu chrání majetek. Také jeho manželka, která si pro muže přijela, Máčka přesvědčovala, že je to nutné. Mají u nich místa dost, af přivede celou peruť, uspořádají v klubu party. Požádá bratra v Kings Lynn, aby jí poslal koš krevetek, které tam loví, připraví jim zase anglickájídla, rumsteaky, rožněná beraní žebra a skvělý puding. Ovšem, dají-li přednost nudlaté polívce, klub zapracuje a navaří jí pro všechny dostatek. Nejhezčí byly večery. Spolubojovníci vyprávěli zajímavé historky od Dunkerque, z moře i z létání. Námořník Charles Barley byl už dvakrát torpédován, ale vždy vy-vázl jenom s malými šrámy. Je zde čtrnáct dní s poraněným prstem od rezavého hřebíku. Natíral v docích lod a o něco se škrábl. Nevě-noval oděrce pozornost a třetí den ho vezli na ošetřovnu a z ní rovnou sem. Hrozila amputace celé ruky, ale lékaři nad otravou krve zvítě-204 205 zili. Blahořečil jim. Do své profese "bocmana" na fregatě a do širého moře byl zamilován. "Tady to máš, letče," řekl jednou Zimákovi a podal mu kus popsa-ného papíru. "Louskej si to po slovíčkách. nebude ti dlouhá chvíle." Stálo na něm: "The most beautiful things are a woman in love and a ship in sail. But you must be their master. Be strong with them and theyll carry yu to hell - and if to hell I must go, give me a ship." Přestal poslouchat spolupacienty a překládal výraz za výrazem, až celému obsahu porozuměl. "Nejkrásnější věci na světě jsou žena v milování a lod při plavbě na moři. Ale musíš se stát jejich pánem. Bud silný a budou ti sloužit v přízni i mizérii života. Bud bábovka a pošlou tě do pekla. A jestliže musím jít do pekla, dejte mi lod." Smysl povídání ho ohromil. Že by námořník věděl o jeho Olive, s kterou se musel rozejít právě proto, že se choval přesně tak, jak tvr-dil konec námořníkovy zpovědi? Byl to přesný popis tragédie jeho první lásky v cizině. Malá, útlá Olive, pečlivě učesaná a oblečená, si pro něho sama při-šla při taneční zábavě v hangáru. Sváděla ho očima, řečí i tělem, až se do ní zamiloval. Osedlala si ho a pevně třímanou uzdičkou ho dirigovala, kam chtěla. Neprotestoval. naopak. její suverénní vystupování obdivoval a nacházel v něm zalíbení. Obdarován něhou v měkkých náručích malé švitorky a slepě zamilován se rozhodl, že se s ní ožení. Když jí to sdělil, souhlasila. Byl nesmírně šťasten, lehce se mu létalo i bojovalo. Přál si, aby jí k nohám položil nějaký hrdinský čin, například tři sestřely za jeden let. Představoval si, jak ho vítá u letounu, z kterého leze těžce zraněn. Hladí ho, pláče pro něho a je na něho nesmírně pyšná... Jak je možné. že myslící člověk může tak zpitomět, říkal si nyní na nemocničním lůžku, když si na všechno znovu vzpomněl. Vrchol jeho blaha zasáhla rána, která mu zle pošramotila pověst v peruti. Odstartoval s anglickým poručíkem Crownem a s Kočkou na po-plach do velmi nepi-íznivého počasí, které často luftwaffe využívala ke zpravodajským letúm jednotlivými letouny. Operační sál je vodil dlouho pod vertikálními, ale prostornými ku-mulonimby. rozhozenými po nebi jako bizarní hrady. "...kurs sto padesát, výška devět," nařizoval sektorový kontrolor. , ...oukydouk," odpověděl Crown a vedl svůj roj do obrovitého mraku. Sotva vlétli do jeho úpatí, chytla je zuřivá větrná turbulence a roj rozhodila. Museli ve stíhání pokračovat jednotlivě. Už se neset-kali. Jeho potkala nádherná šance. Vypadl z mraku pravděpodobnějako první, trochu stranou a přímo za a nad Messerschmittem Me-110. Nezaváhal. Potlačil a na plný plyn mezka rychle dohnal. "Tallyho!" zařval a stiskl spoušť. Nevyšla ani rána. Honem stiskl ještě jednou. Běda, přeběda, kulo-mety mlčely. Zajistil, odjistil a honem stiskl spoušť potřetí. Hrůza! Zase nic. Něco se někde zaseklo. Vždyť má přece odjištěno, ještě jed-nou. Klid. Rozbrečel se vztekem. Stodesítka zdrhala k dalšímu mraku. Šel za ní, stále prst na spoušti, ale nic se nezměnilo. Přepnul a volal: ...gun trouble, no shooting - porucha kulometů, žádné střílení!" , ...carry on, pokračujte ve stíhání," nařizoval kontrolor zřejmě ve snaze, aby neztratil kontakt s nepřítelem a také proto, aby operační sál mohl navést na nepřítele dalšího hurricana. Stodesítka zmizela v mracích. "...bandit in clouds," hlásil nešťastný a hrozně dopálený. ...O.K., pancake - dobrá, přistaňte," dal pokyn kontrolor k návratu na,letiště. Po přistání podal Zimák zpravodajskému důstojníkovi perutě hlá-šení. "Byla to porucha kulometů," řekl. Škoda že se operační zpověd odehrávala mezi piloty. Jenom se uculovali, nikdo mu nevěřil. "Je nemožně zabouchnutej, zapomněl odjistit, to je vono, a ted to zatlouká." Vycítil velmi dobře jejich pošklebky. Vtom telefonista zařval "scramble - start!" Čtyři piloti "vystřelili" k mašinám a mazali hned nahoru. Na jeho případ se zcela zapomnělo, i když mezitím zbrojíři zjis-tili skutečnou závadu na odpalovacím zařízení jeho hurricanu. Ni-kdo se to nedozvěděl, bylo mu hloupé s tím vyrukovat v takovém ovzduší. Souhra nepříznivých činitelů mu pokazila osobní prestiž, ale nej-více ho mrzelo, že i Venoušek a Kočka věřili všemu, co se šuškalo v peruti. 206 207 Ve své spanilé panovačnosti překročila Olive míru. Zcela bezdů-vodně začla u "Zlaté růže" koketovat s jedním protiletadlovým dělo-střelcem. Poprvé v životě ho zasáhla žárlivost. Pronikla mu pod kůži, pálila, bodala do srdce i mozku. Zeptal se jí, proč to dělá. Usmála se a řekla, že horuje pro svobodu. Ať pochopí přeci, že se s dělostřelcem jenom baví, je to epizoda, je to jenom změna, kterou potřebuje. Paul stejně odejde, má ráda jenom jeho, Stana, tak co?! Uvěřil jí a pokládal vše za rozmar ženy - ostrovanky odlišné od ji-ných, jak to ostatně s kamarády několikrát prodiskutoval. Angličanky svou emancipaci vychutnávaly, rády ponechávaly své manžely doma a rády holdovaly zábavě a popíjení bud s přítelkyněmi stejného ná-zoru nebo s cizími muži. To byla asi ta svoboda, po které bažila Olive, snad také proto se tak chovala, aby mu připomněla, s čím musí počítat v manželství. Neprotestoval, protože i to chtěl pochopit. Podezříval ji však dál, pátral a vyzvídal, až se dozvěděl strašnou pravdu, že mu byla s dělo-střeleckým panákem nevěrná. Přiznala se dokonce s určitou dávkou hrdosti. Bolestivá jistota její zrady zranila jeho srdce, ale současně zabila mučivou žárlivost. Přesto se rozchod s Olive podobal námořníkovu rčení o cestě do pekla. Léčbu z pokoření hledal u věci, která nezradí. Upnul se k hurri-canu, v jehož kabině zapomínal, až zapomněl a bylo mu zase dobře. Jakje to všechno pomíjející, povzdechl si najednou, když se na po-koji objevila sympatická sestra Willy. Tehdy na cestě do pekla si jasně slíbil, že už se na cizinku nepodívá, že si Angličanku nikdy za ženu nevezme, ztratily u něho sympatie. Počká si na Češku doma. A hle, sladké poku."sení znovu udeřilo. A on je zmámen. Véří, že Willy je jiná, ta ani nemůže nikdy být podobná rozmarné Olive. Zavrtěl se na lůžku, zahnal Olive, kam patřila. "Všechno smažu a začnu znova," řekl si, a když se Willy přiblížila k jeho lůžku, přál si, aby u něho zůstala co nejdéle. Af mi odpustí i můj dobrej věrnej hurouš, ale Wilušku mám nejra-ději... Anglie se halila do hustých mračen a mlhy, které podepisovaly ka- marádům dovolenky k jeho lůžku. Pobyli u něho a vyslechli všechny novinky. Máček byl velmi sdílný a příběh s nudlatou polívkou vylíčil se všemi podrobnostmi. "Říkáš, že pan Harris je sedlák. Hergot, nepěstuje taky rajčata?" zahořel byznysem Kočka. Nedávno dostal dlouhý dopis od starého hokynáře Cunarda. Shání nejméně tunu rajských jablek i jinou ze- leninu. Slíbil eráru na příští rok několikrát větší dodávku a má nyní starosti, kde to všechno sežene. Za nedodržení kontraktu jsou sankce. "Máš jeho adresu, Máčku?" ptal se a hned si ji poznamenal. Uhodí na vlastenecký cit paní Harrisové, který poznal z vyprávění Zimáka, a hokynáře vytáhne z bryndy. Už se mu v hlavě zrodil plán, určitě to vyjde a něco to zase hodí, mnul si radostí Kočka ruce - ovšem mlčky. "Závidím vám, kluci, už bych se chtěl zase provětrat," řekl jim Máček při loučení. r".: "Bud rád, že tu ležíš. Druhou takovou krásku jako Lilian v celém městě nespatříš. A Willy jakbysmet!" V den odchodu Zimáka z nemocnice do rehabilitačního střediska byl ohlášen Sir Henry. Na pokoj s ním přišla vrchní sestra i sám ře- ditel ústavu, jehož byl Sir Henry velkým mecenášem. Máček byl tak vyděšen, že zapomněl poděkovat na pozdrav vzácné návštěvy a jenom očima přejížděl ruce Sira Henryho, zda na nich ne- visí známá konev s českou polévkou. Sláva, nebyla tam. Tak se ho- nem usmál a začal se jim věnovat s úctou a se vší zdvořilostí. "Jak se vám líbí v Anglii, mladý muži?" zaslechl Sira Henryho. Hned odpověděl, že "very, very much", což ostatně byla pravda. "Díky za vaši zatraceně pěknou práci u squadrony. Pozdravujte všechny vaše kamarády v jednotce a nedejte se." "Thank you, sir." Potom velmož se svou suitou obešli pacienty, prohodili s každým slovíčko a při odchodu se ještě jednou zastavili u jediného cizince. "Náš Klub válečného úsilí vás pochopitelně kdykoliv zve k nám. Přijdte i s vašimi kamarády, statečnými letci." "Thank you very much, sir." "Vaše angličtina je skvělá, seržante," končil Sir Henry exkurzi a podal mu ruku. "Thank you, sir," hlavně že jste přišel s prázdnou. 208 209 Když se piloti vrátili z nemocnice k peruti, Kočka okamžitě sedl a sestavil dlouhý dopis: "Vážená paní Harrisová navštívil jsem v nemocnici svého nejlep-šho kamaráda Zimáka, kterému tak pěkně říkáte Stan. S dojetím sem vyslechl jeho vyprávění o Vás a panu manželovi. Byl nadšen ůsobem, jakým jste mu dali najevo své přátelství. Téměř k slzám ho přiměla Vaše péče, paní Harrisová, o jeho hmotné přilepšení. Do-z kázala jste mu skvěle připravit nudlovou polévku, jeho zamilovanou. Tvrdil, že do srnrti nezapomene na všechny dojmy, které s ní byly spojené, ale nejvíce zdúrazňoval Vaši osobní účast na její přípravě. govněž s velkýtn povděkem kvitoval spolupráci rodiny Sira Henryho page. Věřte, pani Harrisová, že Váš zájem o život a osud našeho ka-naráda Stana se nás československých pilotú hluboce dotkl. Děku-eme Vám všerri a jsme šťastni, že Vaše šlechetná gesta a činy Vám ůžeme splácet ochranou Vašich domovů, kdykoliv se nám naskytne říležitost. p A nyní dovolte, vzácná paní, abych tento dopis použil k malé dis-l;usi a zároveň jím vyslovil svoji prosbu. Nesmírně se mi zamlouvá myšlenka Vašeho Klubu pro válečné úsilí. Velice rádi bychom přijali Vaše pozvání k jeho návštěvě a byli bychom potěšeni, kdybychom Vám mohli povídat o naší činnosti. Vy Zase nám o Vašl a vyměnit si své názory navzájem. Bohužel, příliš ypjatá bojová situace nám nedovoluje opustit letiště. Jenom velmi špatné počasí nám umožnilo Stana navštívit, a to ještě na vymezenou, krátkou dobu. Vidím kolem sebe velký zájem civilního obyvatelstva pomáhat v obraně této země různými způsoby. Váš klub je toho zářným pří-kladem. Mám podobné štěstí jako Stan, neboť přátelství mi nabídla rovněž jedna anglická rodina. Jejich zájem a nabízená pohostinnost se rovná Vaší, to morálně nás - exulanty - posiluje. Pan Cunard, jak se můj anglický známý jmenuje, mi nabídl, abych ho považoval za přítele, má s celou rodinou obchod se zeleninou a dodává vojsku hlavně raj-ská jablíčka. V poslední době poptávka stále stoupá a pan Cunard má velké potíže zboží sehnat, aby splnil dodávku v příštím roce. Bojoví letci a námořníi žádají rajčata stále v rostoucí míře. Ani se nedivím, že rajčata jsou tak oblíbená. Nikdy jsem si nepomyslel, jakou vyni- kající jsou přílohou - teplá k baconu nebo jako posilující šťáva z ma-lých plechovek. Je pravda, že je trochu více kořeněná, ale jakmile si člověk zvykne, je bez konkurence. Prostě rajčata jsou nejenom la-hodná, ale pro bojovníky nutná. Jsem do obchodu pana Cunarda zasvěcen, snažím se mu pomáhat, neboť jeho činnost mi připomíná domov, kde jsme měli veliký ob-chod zeleninou a ovocem. Postěžoval si mi, že příští sezóna bude pro něho příliš svízelná, sotva bude moci dodat objednané množství. Do-vedu si představit jeho potíže, hodně jsem se o nich napřemýšlel, až jsem přišel na spásnou myšlenku. Vnukl mi ji Váš klub. Všiml jsem si, že Vy Angličané milujete pěstěný trávník a květiny, ozdobu Vašich domovú, a že byste se jich těžko mohli zříci, ale je válka. Anglie je obklíčena nepřítelen>, hodně si musí pomáhat sama. A právě tady by mohl sehrát Váš klub velkou a prospěšnou roli. Kdyby se každý člen zavázal zrýt na své zahrádce kousek trávníku a záhonku květin, zasadit tam rajčata a potom je hromadně prodat panu Cunardovi, dalo by to pěknou hromadu živin, bohatou na vita-míny, které jsou tak potřebné pro osádky lodí a letounů. Váš klub by si mohl s uspokojením připsat ve prospěch válečného úsilí dobrý čin. Kdyby se snad našel někdo, kdo by se chtěl pustit do pěstování raj-čat nebo zeleniny i na poli, pan Cunard odebere každé množství a platí nejvyšší ceny. Abych předešel kombinované korespondenci, prosím, abyste las-kavě napsali panu Cunardovi přímo, rozhodnete-li se s ním navázat obchodní styky. Jeho adresu přikládám. Promiňte, že jsem se rozepsal tak obšírně a omlouvám se, že jsem si dovolil Vám radit. Děkuji Vám za Vaši trpělivost a pochopení. Vážená paní Harrisová, přeji Vám i Vašemu panu manželovi všechno nejlepší, skvělou úrodu a pevné zdraví. S pozdravem Jan Kočka, československý pilot v RAF, přítel Stana." "Nešlo by to zestručnit?" ptal se poručík Skácel, když Kočka úpěnlivě žebral o překlad. "Vždyť na to spotřebuju celou dovolenou." "Už ne, pane poručíku, já jsem na tom pracoval celou noc, bylo to dvakrát tak dlouhý, a takjsem to seškrtal do tudletý podoby a víc už bych nerad něco měnil. Jinak by to nebylo účinný." Za týden dostal Kočka kladnou odpověd. Paní Harrisová jeho ná-vrh klubu předložila. Byl jednomyslně přijat. Sekretářka klubu ode-slala panu Cunardovi dopis se všemi podrobnostmi obchodního styku, ať se pan Kočka už o nic nestará. 210 211 Za další týden obdržel Kočka od Cunarda velkou bednu s malými vá-lečkovitými plechovkami rajské šťávy. Všichni čeští piloti se po ní strašně ošklíbali. sotvaji vzali do úst. Darovali celou zásilku anglickým kamarádům. včetně mechaniků, kteří si na ní dlouho pochutnávali. Čeští emiranti pili dál zase jenom pivo. 19 V7jcltci oe rcrčrli čirll7o.st stíl7ačr tn(llu ještě několik dlli. Zklršeni lelitelé leterkcll skllpill se sr7aili oddělovclt lí,elr7é stnrt_v od pla-11c17, cl t(Ik :,crbl-clř7ovat r7epřiteli. ab :b1teně urlavovcrl, vvsil(n,cll (r clnslosa rlěktérrtcl benzint< "zelertinn ", r2ebo jej pojmenovali populárnin 2 "grir2.stcif" (od nr2g=l. reenstuff - zelertá látka, hmotcr). AUTOMOBILOVÁ HOREČKA 24 Česko.slovertšti Ietečti poddt,stojnici n rotntistři v britskvcl2 horl-r2ostech seržntttil byli za své bojoié zrislcrh jrnenováni důstojnik. v nejnižši hodnosti, tj. podporrrčikn RAF - pilot officer Jrnertováni anglickrn dtl.stojnikern, kterérnc< se ř.ikulo korrzi.šrt (rornrrtis.sion), tte vždl znamertnlo jmenovár2i i důstojnikent česko.slovenskn2. Tak r2a-přiklad právě jmenovar2 česko.slovertsk poddůstojnik nebo rotmistr britsksrn podporučikent zůstával i rtadcíle v česko,slovenské poddcl-stojnické nebo rotmistrovské skupir2ě, kde bvl poiyšovár2 podle nnšich předpisic. Dvoji kolej povyšovár2i a jmenování v československém 1e-tectvu v nhrnničí se praktikovnla rovrtěž ve skupittě důstojniků. Tnk napřiklad velitel perutě nosil nn rtrkávech hodr2ost rnajora - squad-ron leader - zatimco byl v českoslover2ské hodnosti jenorn kapitánen2, popřipadě ještě nižši hodnosti. Nebo zase obráceně: českoslovens/cv kapitán ařazen k pertti jako řadový pilot létal v britské hodrtosti podportrčikn - pilot officer Angličané dodrž.ovnli zcisadu jnká funkce, tnková hodnost. Pobl,t na odlehlvcl2 letištich často nerrnožiioval společenské vyžiti. Syrnpatické, cíhledné, čisté a dohře zásoberté hospirdky - pubs - po- Pohřbu rotmistra Krejneckého se zúčastnila celá peruť, dva dele-gáti z Inspektorátu československého letectva, major Trha a nadpo-ručík Žák, zástupci detašované "A" letky talbotů a určení příslušníci letecké báze. Smuteční průvod za doprovodu hudby prošel kolem staniční vlajky spuštěné na půl žerdi. Podél rakve šli piloti a čestná stráž. Za ní krá-čel sám velitel perutě kapitán Ježek se smuteční páskou na rukávě, následován Skácelem a Strnadem, mezi nimiž šel farář církve česko-slovenské a za nimi zbytek průvodu. Za branou letiště se zastavili, nasedli do aut a odjeli na vzdálený hřbitov, kde smuteční akt pokračoval. Nad hrobem se s Krejneckým rozloučil kapitán Ježek za nepřítomné rodiče a příbuzenstvo. Jako ve-litel mu poděkoval za statečnost v boji. Poručík Skácel vyzdvihl Krejneckého čisté přátelství, které Gusta nikdy nezklamal. Dal mu poslední sbohem jménem pilotů a pozemního personálu peruti. Ob-řad loučení končil kněz náboženskou promluvou, kterou na okamžik přerušily tři defilující spitfiry, vedené rotmistrem Pěnkavou. Nad ztichlými hlavami místních občanů a nad modrými unifor-mami třeskly tři salvy k poctě hrdiny. Při třetím jejím opakování spouštěli Strnad, Skácel, Kuneš a Zimák rakev do hrobu. 296 297 Druhý den před odjezdem do Londýna poděkoval major Trha všem pilotúm a celému pozemnímu personálu jednotky za vynikající bo-jové úspěchy a přečetl návrhy najmenování rotmistrú Císaře, Strnada a Petrželky britskými podporučíky. "Inspektorát všechny návrhy vřele doporučil. Věříme, že budou ná-sledovat další komišn, jestliže bojový duch jednotky nepoklesne. Všem poctěným srdečně blahopřeji." Šel a podával jim ruku. "Pane majore, radši bych byl degradovanej, jen kdyby vedle mne stál živej Gusta," pronesl Strnad. ,.Chápu vás. pane rotmistře, prožil jsem něco podobného ve Fran-cii, ale čas všechno zahojí. Krejneckého vám nahradí jiní, musí. Na něho zůstanou jenom vzpomínky a vy později poznáte jejich velikou cenu. Krejnecký byl sekáč, veselý druh. Člověk se s takovým kama-rádem ve vzpomínkách může někdy i zasmát, nemyslíte?" "Asi to tak je, pane majore. ale mně to bude eště moc dlouho tr-vat." "Jsem rád, že Krejnecký byl kdysi můj přízný podřízený. Dost jste se mě oba natrápili. Ale jaké jsou to všechno prkotiny proti tomu, co jste tady vykonali. Zatraceně pěkně jste dokázali, že jste chlapi, skvěle hájíte pověst našeho letectva. Až přijedete někdy do Lon-dýna," nyní se chvilku zastavil a pousmál, "pane podporučíku, neza-pomeňte se u mne zastavit." "Rád, pane majore." ,Hodně úspěchů a žádné ztráty. Na shledanou." Boj pokračoval. Peruť vzlétala na svípy, nejčastěji nad Brest kde kotvila němeeká námořní hrozba v podobě bitevních lodí Scharn-horst a Gneisenau, křižníku Prinz Eugen a hejna ponorek ukrytých v betonových bunkrech. Čtyřčlenné roje spitfirú hlídaly spojenecké lodě a celé konvoje, o které tady kolem Anglie nebyla nikdy a nikde nouze. Kromě toho piloti drželi pohotovost na poplach proti nepříteli, který se však ve dne ukazoval velmi zřídka. Občas vzlétl sólo stíhač na sondáž počasí hluboko do Atlantiku. Mezi služebními povinnostmi také odpočívali. Popíjeli čaj, hráli karty, šipky, opravovali si auta, vymýšleli různé "kanadské" žertíky, hráli volejbal a kopanou. Po službě vyjížděli do pubu ,.U zelené lípy" na vzdálené křižovatce dvou dálnic, nebo do města zatančit si do ob- líbené .,Viktorie". Pěnkava vyparádil "Moriski do vysokého lesku a výhodně ho prodal jednomu Angličanovi od talbotů. S Holatou a Kunešem shro-máždili tinance a koupili starší bourák "Standard" pro šest osob. Ku-neš marně lákal Vencu Kúrku, aby si přisadil. Fotbalový matador škr-til dál a hrál jenom kopanou. Při zápase proti staniční jedenátce si ho povšiml velitel báze, velký fanda kopané, a hned ho zařadil do repre-zentace báze. Kůrku to nic nestálo, ušetří a kamarádům se může kdy-koliv vymluvit na trénink. Celou bázi zachvátila automobilová horečka, neboť se naskytla bá-ječná příležitost získávat benzin za pět prstů a dobrý pozor z ohromné pyramidy jednogalonových plechovek složených mezi českosloven-skou peruť a letku talbotů. Nikdo netušil, že čtyřiapůllitrové lesklé konzervy benzinu vyřeší také palčivý problém nekázně při nošení plynových masek. Piloti, kteří prohlašovali kategoricky, že k plyno-vému útoku nikdy nedojde, a kteří přísný příkaz nosit masky obchá-zeli nebo ignorovali. se najednou očividně polepšili a plynové masky s sebou tahali všude. Zjistili totiž, že do vyprázdněného obalu ply-nové masky se přesně vejde jeden kanystr benzinové směsi, která bude náramně chutnat jejich automobilům. Bez nejmenšího pro-blému vynášeli z brány letiště plechovky benzinu plné a prázdné při-nášeli zase zpět, aby je uložili na svá místa v pyramidě. Pořádkové hlídky pro kontrolu nošení plynových masek hlásily velké zlepšení kázně a velitelství stanice bylo spokojeno. 298 299 Pěnkava řádil. Vyměnil v bouráku celou elektriku, nejraději by za-montoval pod jeho kapotu celého spitřira. Co se hodilo, to uplatnil. "Venoušku," řekl jednou Kunešovi, "přišel sem na nápad, kterej vomráčí i Jano Holatu. Dělám falešnou nádrž na 100 litrů, kterou na-montuju za sic. Pod palubní deskou udělám trojcestnej kohout. Vyje-dem na bílej, za letištěm přepnem na grínstaf, před městem zase na bílej. Poldové i vostatní hlídky utřou nos. Co tomu říkáš?" Kuneš ho pochválil. V poslední době si oblíbil společné zájezdy ven s veselou partou kamarádů do okolních hospůdek a do ,Vik-torky" na tancovačku. Už pochopil styl života pilotů, jak mu kdysi radil Pepan. Zase jeli do "Viktorky" tancovat. Před městem se dostali těsně za osobní automobil řízený ženou. Pěnkavovi, který řídil, učarovaly její bohaté vlasy, elegantně vyčesané a zakončené mohutným uzlem. "Janko, číhej ty vlasy. Krása, co?! Ta určitě není Angličanka, ty si česaj ruličku." Holatu nezajímala, a tak odpověděl nelibě: "Co na ní vidíš? Koukej předject." Kuba neposlechl, nezrychlil. "Tak co se děje?" bouřili se pasažéři. "Trpělivost, pánové, až se trochu pokochám. Koukejte tu labutí šíji, . co kdybychom ji předjeli a pozvali na drink?" chvástal se Pěnkava, který rád dělal, co chtěl a j iným na truc. Za volantem je měl v hrsti. "Když už, tak bych se víc zajímal vo její káru. Vypadá na pěknýho voxhóla," ozval se jeden hlas z desíti osob, namačkaných ve voze jako sardinky. "Nechte toho! Kubo, koukej přidat, ať nic nezmeškáme. Ve Vik-torce se už tancuje nejmíň půl hodiny." Proti nim jela dodávka. Blí-žili se k periferii města. Tak jedem, jedem!!!" křičeli jeden přes druhého. Řidič jim vyhověl. Přidal plyn a pomalu předjížděl mohutný drdol. Sotva však zahlédl obličej řidičky, zaklel: "Hergot, dyk je to stará bába a eště jako noc!" Dupnul na plyn, až dřel nohou o podlahu. V autě má postřeh tutéž cenu jako v letounu. Stačí se od něho vte-řinku odpoutat a pohoda se zvrtne ve strašáka. Před Pěnkavou vy-rostla dodávka do rozměrů stodoly. Holata, který se vždy vozil vedle řidiče, suše poznamenal: "Kubo, máš blbej vodhad, asi to nevyjde. Já bych počkal." Vzápětí se Pěnkava ocitl v palbě rad a výstrah. "Je to dobrý, přidej!" "Vydrž, projedem!" "Brzdűí! Nevyjde to!!!" řval zase někdojiný. "Šlápni na to, ať sme v novinách." "Dvacet libroušů, esli se tam vmáčkneš!!!" "Vpřed, hrdino vod Guernsey!" Řidiči se začaly potit dlaně. Tento úkaz Pěnkavovi vždy neklamně avizoval, že je zle. Ted půjde jenom o to, aby se do mezery trefil. Bude to nachlup. Stiskl křečovitě volant a vřítil se do úzké uličky mezi dodávkou a drdolovou Angličankou. Ozvala se rána a tupé drhnutí po karoserii standardu. Náraz se pře-nesl do vnitřku vozu a rozhoupal těla pasažérů. Desátý se ocitl až u podlahy a sundaval ze své hlavy cizí nohu. Kupodivu nikdo neutrpěl zranění, jenom se jeden o druhého obou-lovali. Projeli. Konečně byli venku. Pěnkava zastavil u chodníku. Všichni vylezli a obhlíželi oškuba-nou karoserii. Dodávkový skříňový automobil se otočil a zamířil k nim. Řidič i závczník vystoupili, obešli svúj vůz a něco na něm ohmatávali. "Ve vzduchu si, džentlmeni, dělejte co chcete, ale na silnici dodr-žujte předpisy. Poděkujte ženě z toho voxhóla, že uhnula v pravou chvíli. Udělali jste nám škodu asi za patnáct až dvacet liber, ale pro-tože jste vojáci, náhradu nežádáme. Dávejte si podruhé majzla. Jinak byste se mohli dostat před soud a nebylo by to laciné." "Thank you very much, gentlemen," soukal ze sebe pokorně Kuneš. Angličané nasedli a odjeli. "Nevšimli jste se, pánové, jestli ti dva neměli šikmý voči?" proho-dil suše Holata. "Jak to?" "Zachovali se ke Kuboušovi jako v Japonsku. Tam prej, když se nabourají dvě auta, řidiči vylezou, navzájem se sobě uklánějí ajeden přes druhého svalují vinu každý na sebe. Zase jsi měl jednou velkou kliku, Kubouši, co?" "To bych rád věděl, kdo by to v tý situaci mohl líp profrčet nežjá?" odsekl Pěnkava. "Každej, kdo by se nedal zbytečně vyhecovat," končil Holata. 300 301 "Dobrýje to, Kubo," shodla se nakonec většina. Nemělo cenu Pěn-kavu dál dráždit, stejně celou opravu vodře zase sátn. "Promiňte, pánové, nestalo se vám nic?" ozvala se za jejich zády drdolová lady, která zastavila opodál. "Ráda bych vám nějak pomo-hla. Obdivuji famózní výkon šoféra. Byl to případ tilmového napětí, které se vidí a prožije jednou za život. Ráda bych viděla toho, kdo ří-dil, prosím." Ukázali na Pěnkavu. "Sorry, misses, me English very bad," omlouval se. Usmála se a prohodila melodickým hlasem dlouhou větu zušlech-těnou vytříbenými výrazy. Vytvořila tak vzácnou výjimku, kdy se mluvící ženajeví sympatičtější, než když mlčí. Poděkovali jí a uklonili se. S jemným úsměvem na rtech odešla. "Ale musíte uznat, že ten její účes byl ohromující a že stál za vo-hlídnutí," hlásil se Pěnkava o souhlas. "Byla to paruka," poznamenal briskně Holata a zarazil mu chuť na další hodnocení jeho názoru. Hajzlík jeden, lyinky musí něco najít, utrousil si pro sebe Pěn-kava, ale mlčel, protože si nebyl jist, zda Jano má či nemá pravdu. "Klucí, číhejte, chlupatej. Támhle!" zvolal seržant Klouček. Ohlédli se. Vysoký "bobík" točil v ruce obuškem a vykročil směrem k nim. Zasalutoval a začal. "Nějaké trable, aviatéři?" "Not much," odpověděl Pěnkava. Společně mu vysvětlili celou nehodu, přičemž nezamlčeli ani po-stoj posádky dodávkového nákladáčku k celé záležitosti. "Oukej, džentlmeni, prosím řidičovy doklady." Prohlédl si je a vrátil je. "Dobrá, v pořádku. A nyní, prosím, kon-trola benzinu." V Pěnkavovi hrklo. .,Ježíšmarjá, dyť sem zapomněl přepnout ko-hout," vvrazil česky a nervózně otevíral kapotu motoru. "Zpřístupněte karburátor, prosím," dožadovalo se rámě spravedl-nosti. "Venoušku, vyndej klíče a udělej to sám, obrátil se roztřesený Kuba na Kuneše. Bobík klidně pozoroval demontáž. Potom se naklonil nad motor. nahmatal plovák. zmáčkl jej a zkoumal barvu benzinu. "V pořádku, pánové. A kamjedete?" ptal sejich v pokojné náladě. "Do Viktorie tancovat." "Oukej, blatník si dejte opravit. Přeju good luck a happy landings." "No tohle!" divil se Pěnkava a všichni s ním, když polda zmizel. "Klucí, my snad sme nakonec přeci v tom Japonsku. Samá úsluha, přání štěstí a úsměvy," ulevovali si ze zdrcující "zeleninové" po-hromy, kterou prožívali ještě dřív, než policista nařídil zvednout ka-potu. Nasedli. Jakub Pěnkava se ihned, jak spustil motor, hnal po trojcest-ném kohoutu v domnění, že jim bobík velkoryse odpustil. Přepne jej pro jistotu na bílej benzin. Co kdyby je zastavila ještě další kontrola?! "Nehaj toho!" zarazil ho Jano Holata. "Jak to?" "Už je dávno přepnutej na bílej." "Ty, Jano?" "Ano. Udělal jsem to, když jsi čučel na ten drdol z umělý hmoty a vůbec nezjistil, že už vjíždíme do města." "Zlatý tvoje hedvábný ručičky, Jano," rozjásal se Pěnkava. "Zlatej ten tvůj mozeček, Janko milý..." ..Nekandiduj a jed!" skočil mu do řeči Holata. Skvěle se pobavili, pěkně se vytancovali a v povznesené náladě se vrátili domů. Jezdilo se vesele a zadarmo. Ej, to budou časy! Risk, zisk. ale také pic! Při jedné šťáře "odstřelili" policisté na "ze-leninu" čtyři racky a dva talboty. Velitel stanice nad hlášeními poli-cie a pořádkových kontrol zuřil. "Odeberu všem řidičské průkazy, zavřu je do trezorů a nařídím auta pilotů a mechaniků dát na špalky, delikventy potrestám až zčer-naj," vykládal rozzlobeně administrátorovi. ,.Dovolím si, pane, upozornit, že by to bylo nezákonné, neboť krá-lovské předpisy stanoví. že potrestán může být jenom ten, kdo byl přistižen při činu." "Vždyť chyceni byli." "Obvinění tvrdí, že jim zelený benzin do nádrží vlil někdo cizí, že to neudělali sami." "A to by u soudu obstálo?" "Ano, pane, budou-li na svém tvrzení trvat." 302 303 "Zatraceně! Dyť je válka. Co je mi po blady zákonech?!" "I pro případ války by musel být zákon moditikován," rozčiloval dál svého šéfa administrátor zásadami své profese právníka. "Co mi tedy radíte?" "Chytit viníkv." "Snad ne toho, kdo jim leje benzin do nádrží?!" "Zákon je zákon, sir." Velitel stanice se chytil za hlavu a nařídil shrornáždění všech pod-řízených velitelů letek a perutí a vedoucích technického personálu. Přečetl jména čtyř Čechoslováků a dvou Angličanů, kterým ať veli-telé letek odeberou řidičské průkazy a zakážou jejich vozům opouštět posádku. Velitelé letek a perutí prosili. aby ještě nějaký čas s přísným po-trestáním posečkal. Piloti obou squadron mají skvělé úspěchy, po-zemní personál maká na opravách zbraní i letounů vynikajícím způ-sobem. Piloti obou jednotek nadto mají i citelné ztráty, protože ne-odmítají chodit na speciální, riskantní cíle... "Dobrá, ale naposled," obměkčil se přísný plukovník. "Státní ma-jetek musítne chránit všichni." Jednou si zavolal velitel báze kapitá na Ježka a sdělil mu, že se na letiště dostaví kolem padesáti policistů s jejich šéfem na exkurzi. Ať jim rackové předvedou něco na spittirech a některé povozí v kurýr-ních letounech. Kapitán Ježek rozkaz přijal s nadšením. Organizoval pro vzácnou návštěvu perfektní ukázku skupinového létání, útokú na pozemní cíl, soubojů a vrcholné akrobacie. Dvě hodiny drželi rackové návštěv-níky v napětí a u vytržení. Šťastným pasažérům ukázali výletním způ-sobem jejich rajóny a obydlí. Při loučení s letištěm spokojení obhájci spravedlnosti a zákonú li-tovali, že se nemohou nějak revanšovat. "Můžete," řekl nesměle kapitán Ježek a ohlédl se, zda není na-blízku velitel stanice. "Až budou vaši hoši kontrolovat naše, zda ne-jezdí na grínstaf. mohli by přivřít jedno oko?" Šéf policie hrabství a vrchní konstábl se velice podivili odvážné žádosti a chvíli mlčeli. "A jak poznáme, že jde právě o vaše piloty?" přerušil mlčení nej-vyšší hodnostář. "Nosíme na ramenou uniformy čitelnou nášivku Czechoslovakia a mluvíme lámanou angličtinou." Oba Angličané si v ten okamžik mysleli jedno a totéž. Tihle vzdušní kouzelníci a stateční bojovníci by si zasluhovali, aby nad je-jich zeleným benzinem zavřeli nejedno, ale obě oči. Ovšem takovýto názor nemohli nahlas vyslovit před českým důstojníkem, vlastně ani mezi sebou. Ale ře.sit by se měl. Krkolomná žádost Čechoslováků se setkala s porozuměním. Poli-cisté celého hrabství se chovali ke spojeneckým cizincům s dlouhým nápisem na ramenou shovívavě a vůbec nepoznali, že často za volan-tem vyslýchali pravé Brity, kteří si pohotově vypůjčovali blůzy uni-forem od svých slovanských kolegů. Dokázali před kontrolory ko-molit svůj rodný jazyk ještě krutěji než rackové a nápis Czechoslo-vakia strkali policistům ostentativně až pod nos. "Stíhači maj stíhat, sestřelovat náckům mesouny a fokouše a ne dr-žet směr, vejšku a nechat do sebe pražit granátama vod německejch blady kanonýrů," rozčiloval se Strnad v dodávce, kterou řídila vo-jínka Pamela a kterou je vezla na briefing. 304 305 "Maršálové však tvrdí něco jiného," odpověděl mu Skácel. "Mají dělat svým kolegům bombardérům morálku a štít, a to nepřetržitě." "Nic proti tomu, ale nač ta naivní taktika?! Když do nás začnou ze země kanonýři ř-ezat, měli by nám dovolit, abychom se vod bombar-dérů vzdálili na okraj tý hnusný dělostřelecký palby, samozř-ejmě na dohled s bombardéry, tedy žádný zdrhnutí, to je jasný. Když však u bombardérů sedíme jako pecky, tak jim stejně nejsme nic platný. Ajejich stíhači taky na nás nepůjdou, na co? Eště by mohli něco slíz-nout vod svejch vlastních protiletadlových kanonýrů, tak co?! A teprve tehdy, až z tý proklatý klece bombardéři polezou ven, tak se k nim zase přidáme. Prostě vyhnout se zprduňku vod německejch ka-nonýrů, jinej účel by to bejt neměl." Nejen Skácel, ale i někteří zkušení mu dávali za pravdu. "Muselo by se to dobře proštúdovat a bombardérům řádně vyložit, aby se necejtili poškozený a nemyslili si, že jsme frajeři a poserouti," pokračoval vážně Strnad. "No jó, ale kdo by to měl pohlavárům říct." "Navočkujeme talboty. Anglánům to projde líp než nám." "Pánové, nechte tc,ho," ozval se rejpálek a vejtažka Ferda Kabeláč. "Víte dobře jako já, že když je tu něco zaběhnutý, tak je to jako be-ton. Koukněte třebas ten jejich čaj. Když přinde jeho dopolední a od-polední hodina, je to pro ně nejdůležitější věc na světě. Vemte jim ho, změňte to a vzbouřej se. Vsadim krk na to, že kdyby vo čaji utrhla Angličanovi bomba nohu, klidánko najskapotý dopije a pak se dá teprve odvézt, i kdyby měl vykrvácet. Koneckonců, dyť sme si na něj zvykli i my. Zvykli sme si i na tu naivní taktiku, jak jí říká Pepan. A taky se divim, že je vám ten německej t7ak tak protivnej. Já se při ňom náramně bavim. Dyť je to docela pěkná podívaná na ty rozvíje-jící se kytky před vočima, jak je kanonýři sázej do modrýho nebíčka. Dokonce se chechtám, když se nemůžou treft. Když sou jednou dlouhý, podruhý zase krátký a potřetí úplně vedle. A když mi to prásknou pod prdelí, eště se přitom zadarmo zhoupnu. Tak proč mě-nit zaběhnutou taktiku?!" Dva nováčci začínali být ze všeho vyjevení. Dělá si prču, nebo to myslí vážně? Co mu na to asi opozice odpoví? Místo ní vyrukovala s odpovědí Pamela. Sešlápla náhle brzdu a za-pomněla vyhodit rychlost. Plynulá jízda, která se měla skoněit po-malým zastavením před zpravodajským sálem, se změnila v drkocání po schodech. Těla sedících pasažérů se natlačila na sebe směrem ke kabině, ztratila klid a místo pokračování v diskusi začala pustě hod-notit uméní řidičky. Názory, které byly u všech shodné, zakončil Pěn-kava, který vylézal z korby poslední. "Ta kdyby vozila vejce, tak máme po anglickejch snídaních." Zamířili ke dveřím velké budovy zpravodajského sálu. Hučelo to v něm jako na burze. Talboti už seděli na svých židlích a živě se bavili s příslušníky třetí perutě, která sem přelétla ze sou-sedního letiště. Nedlouho poté, co obsadili svá místa i rackové, se otevřely dveře a celý sál ztichl. Vešli jimi velitel stanice a velitel stíhacího wingu, následováni několika důstojníky. Wing commander f7ying - bojující velitel wingu podplukovník Ross si stoupl na stupínek a dal pokyn zpravodajskému důstojníkovi, aby slial plachtu z tabule. V plénu letců se ozvalo mručení. "Zase ten hnusnej Brest," šeptl Strnad Skácelovi. "Šupácká blady monstra tam pořád jsou," začal winko. Každý poznal, že naráží na bitevní lodě Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen. Potom pokračoval ve výčtu času startu, randez-vous s bombardéry, údajů o výšce, počasí a podrobně popsal provedení celého úkolu. ,...a československá peruť poletí jako close-escort, přímý dopro-vod. "To nás těší," naklonil se Holata k Pěnkavovi, který se ušklíbl. Ani jeho netěší taková pocta sedět jako kachna vedle bombardérů a dát si všechno líbit od nepřátelských dělostřelců. Brest bezesporu patřil mezi největší nerváky. Otřásl se. Zatímco se pomalu uklidňoval, zdálo se mu, že Holata je nesvůj. Ještě chvíli se zabýval podivným podezřením, potom obrátil hlavu k tabuli a na wing commandera. Brzy dokázal sledovat pokračování předletové přípravy soustředěně. Třicet šest pilotů bylo připraveno plnit rozkazy svého velitele. Ob-lékli si padáky, přikurtovali se v kabinách, nasadili si letecké kukly a čekali, až vedoucí nahodí motor. Prásk, prásk, prásk, roztáčel raketový systém motory, jejichž ohlu-šující řev se rozléhal po celém letišti. 306 I 307 Tři perutě po dvanácti letounech se pohnuly vpřed a začaly starto- vat ve čtyřčlenných rojích. Celá skupina se vyšplhala nad řídce rozhozené chuchvalce mraků a potom přímým směrem odletěla na schůzku s "velkými bratry" kamsi nad moře do výšky 10 000 stop. Setkání s dvanácti bombardovacími dvoumotorovými mitchely vy- šlo přesně ve stanoveném místě i na čas. Velitel wingu zamával křídly, perutě přešly z hloubkové sestavy do šířkového i výškového zajištění. Zanedlouho se ocitla celá velkoskupina v pásmu účinnosti rušícího nepřátelského vysílače, kterým se nepřítel snažil znemožnit poslech rádia spojeneckým letcům mezi sebou i rušit korespondenci s Anglii. Rušič vysílá ostrý a pronikavý nepřerývavý zvuk na téže vlně, s ja- kou operují spojenci. Krajně nepříjemný tón se podobá protivnému kvílení cirkulárky řezající suché dřevo. Od okamžiku, kdy se piloti octnou v pásmu rušičky, trpí jejich uši tak dlouho, dokud se na zpá- teční cestě nedostanou z něho ven. Vysoko nad skupinou se něco zablýsklo. Piloti mohou být klidní. Jsou to světlá břicha spitfirů od britského wingu a ještě výš od pol- ského, který zajišťuje botnbardéry až do 35 000 stop. Francii - místo blížícího se dramatu - zahlédli spojenci z velké dálky, nebuf průzračné nebe poskytlo dokonalou viditelnost. Na pa- lubních deskách stíhačů hrály přístroje stále mírovou melodii. Ruce pilotú však už sahaly na pojistky zbraní a rozsvěcovaly zaměřo- vače. Bombardéři přeletěli francouzské pobřeží, mírně stočili doleva a zamířili na ělenitou zátoku brestského přístavu. Nyní budou držet stálou výšku 12 000 stop a přímý kurs, který je dovede k cíli. Se svým přímvm stíhacím doprovodem vytvářejí pohyblivý vzdušný hranol o rozměrech přibližně 400 x 600 x 200 metrů - ideální terč pro německou protiletadlovou palbu. Velitel win=u potvrzuje příjem zprávy z Anglie, která ho informuje o hrozbě zleva v podobě dvaceti nepřátelských stíhačů. Skácel i přes vel.ké rušení nepříjemnou zvěst dešifruje. "S těmi si musej poradit kluci tam nahoře," říká si. Rovněž všichni ostatní pi- loti, kteří rozuměli, si myslí totéž. Nicméně jsou všichni v maximál- ním střehu - co kdyby nějaký drzoun prorazil blokádu a dostal se až na kůži bombardérúm?! V takovém případě musí zasáhnout i přímý doprovod - close escort. Musí útok odrazit, ale nesmí nepřítele pro-následovat, i kdyby se naskytla šance ho sestřelit. Stíhač přímého do-provodu sc musí ihned vrátit a poslušně si zase hačnout vedle svých chráněncú. Svípový "cirkus" se valí nezadržitelně vpřed, aby splnil svůj úkol a smrtelně zasáhl hrozbu námořním silám spojenců. Leze přímo do pasti německé protiletadlové palby, do které jsou dělostřelci doko-nale zastřeleni a v níž rozpoutají hotové peklo. Všem, kteří mají své zkušenosti s německým flakem, není veselo. Podle svých povah a sil krotí tíseň. Ti, kteří práci dáblových pa-cholků poznají poprvé, letí zatím klidně, nevzrušují se, protože se ještě nic neděje. Budou však stejně šfastní, až nekonečná čtyř až pě-timinutová "procházka" po rozžhaveném nebeském roštu skončí. Mrazivý klid a napětí přebíjí ječící rušička. Je to klid před bouří, která už musí každou sekundu vypuknout. Přišla. Rozpoutala ji zem stovkami děl a velkorážních kulometů. Čisté nebe nad Francii se zamračilo, zachvělo a zaburácelo. Tisíce rozprasků a ohníčků vytvořily hustý mrak, ustavičně krmený železem a ohněm. Na jasné modři nebes vyrůstají obrovskou rychlostí květy zla - ehamtivá, lidožravá flóra války. "Panebože!" vykřikl do kyslíkové masky Pěnkava. "Ne, ne, Jano Janko, ty ne, ty ne!" křičel dál své zděšení nad osudem svého kama-ráda, kterému granát roztrhl spitfira. Ještě nikdy předtím neprožil Pěnkava takovou hrůzu - kamarád umírá a on mu nemůže pomoci, ani nikdo z dalších deseti, kteří by tolik chtěli a kterým hrůzné diva-dlo nemohlo uniknout. Svíp pokračuje dál, strach trvá ještě dvě tři minuty. Teprve potom jsou z pasti venku. Oddechli si. Všechny stažené svaly jejich těl se uvolnily. LIž jsou nad mořem, už se nic nestane, alespoň dnes ne. Přežili zase jeden zatracenej svíp... "Jak šlapala mašina, pane rotmistře?" ptal se Pěnkavy jeho me-chanik a pomáhal mu z kurtů a ven z letounu. "Kurevskej Brest, Holata tam zůstal. Je to hrozný. Před dvěma ho-dinatna eště tady byl, živej, zdravej, veselej, těšil se na večer, že si zase společně vyrazíme, řek mi chudák, že doplnil rezervu zeleninou až nadoraz. Janko tam neměl zůstat, Janko ne." 308 I 309 Mechanik ztichl a už se na víc neptal. Tragédie nad Brestem vrhla na peruť ponurý, temný stín. který však nesměl dlouho trvat. Už druhý den zmizel. Jinak by rušil chlap-skou atmosféru, kterou vytvářela živá činorodost, dobrá nálada dr-žená humoreln, byť i šibeničním... 25 Arrgfie je ;.eirli nje (7 tailce. Z(7tir7lco kor7:7nna(e r7lleoč(7jové/Io llcipnje .si Ir(Ir:oial(7 .sin7r Iiroieri i k(7pncitrr bě/Ieir7 rlej.7lř-iiěj.šillo ,. hlit;.kl-ierr ". tc7ilec hsI v té (/o/7ě on7e;.oicir7, hlc7ii1ě Irirlitř- /eIe(In(h .SICIll1(. N111I, %íCll LÍf ltlll ll2l)řCÍlČIS%CL IIClf2Il rIC1 IL tIŠt1 ll.SIOl L7 IlOČ71Í ,S soll.stř-edói<7li l7lnsrIě i7a lrlě.st(r. proplrkla tclrlečrli icí.šeri lete(él7o fi(Irr 771(r.eilr7(ílrli .silo77. Po(llc7/7i l1(Illg(irri poknfi lidé letiště clřeěrIoII /)Cll!(f)Ol%(Oll. lI(7 I)ÓCflCl lir(/((ll((Il LIDii7ClCÍ L7111(7lei.S/f ,ICI.Olf DY-(/7( SIl1. ÍCIilf (rll(I .1 (lllll /7Č,l)É(11l, 1777f,l 1 211 ll7, L7/í0 /)1 1C7lC7 (llll rlehIcI. P7-o rlelétajri I)er.sor7(íl ačin(7l miren_1 ivnt, llebotcfě.s (lEll-rlif7n I7orr7l7cllzloi(illi Ir: :i7li:.el. Zj(Ir(r Iy? 110li11(7r71i /7iYlS/í(7l(OL(r11 /)iI.illLC,1! .jl7Cll:. NCI r770rl 11-ře.šili .spojcllcětí ěd(i pi-nblélrl l7rIilléllo pot(ipěrli .slojelle(kc/1 lo(li l7orloi.kL7711i. ,(r(i.sté ti JrLli ielrr7i .stclrostl7li i Rlr.sk7l. rr se oci 1llozrčkrr oddělil jecien muž, přišel k Pepanovi chytil ho kolerrr rzrrrrerr, přejel prsterrr nášivku Czechoslow,akia a řekl: "Pa- šcici, li-irlali jste .se k rraširn v RAF a pomohli ve čtyřicátém roku za- elzr-cirrit celorr Arrglii, kdsž :.rstalcz proti Německu a Itálii .sarna. Good .slroit.. Krl,b. neh_.lo vcis, dnes hv Anglie mluvila německv. Hitler b11 .schoperz v.šello. " Mile překi,apc rrl Str-rrarl po;.rlcrl, ž.e rrrcrž je velmi dobře informován, rr poctrr tiše přijczl. Prožival rlvoji i,zrušeni. Je konec válkv, už se ne- bcrde střilet, czle lrlrrině: poleti se dorrrir. Zrzčcrli se .slétrrt na Irtišti Manston, na břehu kanálu La Manche. ; Doplni hen ;.irr cr dn Prahs, je to skok. "A kch se zi,ecfnerrze?" ptali ,se .sivch velitelů. ; " Co nei,idět. Nejlip bcrde, kd to ve:,meme přes Plzeň. Tam už prej sorr Arrrer-ikcini. Ale eště Iepši bi. to by,lo přirrzo do Prahy, dy,i je to kozrsek. " Všrrde przrrocrla vznešerzci rzálada. Přešel týden, druhý, celý, měsic a pořcid seděli ricz rriistě. "Co se děje?" ptali se nervozně. "Pr-ej ricis i Pr-a:,e rrechtěj. Hlczvni slovo tam má Stalin a Rusáci. " "Jak to, co je rlárrt po niclz a jirn po nás?" "Asi rlost. Řáděj tarn prej kon iuriisti, který o Západik, nestojej. " "A co rrcr.ši: Dnj si to Iibit?" , "Generril Jcznorz.šek cr hl,l ve stanrr generála Eisenharzern, ale při-; jcrli lTo jenorn ie štcihrr. Řekli, že existrrje dohoda mezi spojenci a so- i,ětl, odtrrd crž potrrd n šrnitec. MLrsime čekat. " Všiclrni če.skosloverršti letci vlcitili, ž.e je to krutý diktát předevšim e sovětské .strczn; jim nnprosto nepochopitelný. Avšak jako vojáci rrzrrseli rzpo.slechriozrt cr dál zirstat trčet se zatátými zuhy na letišti při 342 Ilustrace: Tomáš Kolátor 343 Kanálu. Janou.šek se nakonec rozhodl pronzlcrvit do rohlascr. Doufal, e veřejnirn vystorrpeninz návrat Ietcrř rrnclTli. Mezi jinm řekl: "Stejrně jrrko vi, doma čekcite na .své drahé, kteři j.sou ještě dnes s námi v Anglii, tak i naši letci jsorr ji netrpělivi a přeji si jen, ahy ji hvli mezi vcirni... h,l by,ch štásten, kdi.bic-h vcim ji dnes mohl řici den, kd to brrde... dělárrTe všechno rnoné, ahl se návrat uskr