Název: Horský samet - 2. díl tetralogie Autor: Jude Deverauxová Nakladatelství: Baronet, 1992 Stav: naskenováno, Bastir * * * Sčt. Té nevědomosti anglického krále se musela usmát.Náčelníkem klanu MacArranu byla ona a žádný muž ji její moci nezbaví. Ten hloupý král si myslí, že její muži budou poslouchat cizince, Angličana, namísto svého vlastního náčelníka,a to všechno jenom proto, že Bronwyn je žena. Jak málo toho Jindřich zná o Skotech! S otevřenými ústy hltal pohledem její ňadra s růžovými vrcholky a oblé boky s kůží jako slonovinově zbarvený satén. ' Tak za tohle tě zabiju!" vyprskla Bronwyn. Stevena její krása očarovala natolik, že přehlédl, jak se dívka natáhla po noži, ležícím na stole vedle ovoce. Nůž byl sice tupý, ale špička zůstala pořádně ostrá. Záblesk čepele si uvědomil teprve zlomek vteřiny před tím, než mu ostří zajelo do ramene. Baronet Books Jude Deveraux: Highland Velvet Copyright © 1982 by Deveraux inc. AU rights reserved. Published by arrangement with Pocket Books, New York. Translation copyright © 1992 by Petra Štechová Cover art copyright © 1992 by Václav Rytina Printed and bound in Czechoslovakia by Zlínské tiskárny, a.s. Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. ISBN 80-85621-01-0 BONUS PRESS Praha 1992 n JUDE Deveraux Horský samet Úé V4*=it-3ká knihovna knih. 29 odd. 1 Aá 31669/2 ( ) ex.: 21 BONUS PRESS Praha 1992 PROLOG I po dlouhé noční jízdě seděl Steven Montgomery na svém koni zpříma jako svíčka. Nelákalo ho pomyšlení na nevěstu, která na něho na konci této cesty čeká - a čekala už celé tři dny. Jeho švagrová Judita mu také značně nevybíravými slovy sdělila, co si myslí o muži, jenž se neobtěžuje dostavit se na vlastní svatbu a dokonce není ochotny ani vzkázat, že svého opoždění lituje. I přes Juditiny výtky a vědomí urážky, jíž se na své budoucí ženě dopouští, Steven se svým odjezdem z území krále Jindřicha neustále otálel. Nechtělo se mu opustit švagrovou. Judita, krásná zlatooká manželka jeho bratra Gavina, spadla ze schodů a přišla o vytoužené dítě, které nosila. Celé dny se Judita zmítala mezi životem a smrtí. Když se probrala z bezvědomí a zjistila, že se dítě nepodařilo zachránit, jedna z jejích prvních starostí platila někomu jinému než sobě samé. Steven na datum své svatby úplně zapomněl a myšlenkami na nevěstu se neobtěžoval. I ve svém zármutku a bolesti mu Judita připomněla jeho po\ innost a tu Skotku, s níž se měl oženit. Nyní, o tři dny později, si Steven prohrábl svou temně plavou kštici. Nejradši by zůstal u svého bratra Gavina, na kterého se Judita nesmírně hněvala. Její pád ze schodů nebyla náhoda, na svědomí ho měla Gavinova milenka Alice Chatworthová. -Můj pane." Steven zpomalil a obrátil se ke svému panošovi. "Vozy zůstaly daleko za námi. Nemohou nám stačit." Beze slova přikývl a zamířil s koněm k úzkému potůčku, který bublal podél rozježděné cesty. Sesedl z koně a poklekl, aby si opláchl obličej studenou vodou. Byl tu další důvod, proč se Stevenovi nechtělo na cestu, jež vedla k nevěstě, kterou v životě neviděl. Král Jindřich se rozhodl odměnit rod Montgomerů za letité věrné služby, proto druhému z bratrů obstaral bohatou nevěstu ze Skotska. Steven věděl, že by měl cítit vděk, ale po tom všem, co se o ní doslechl, to nedokázal. Byla právoplatnou nositelkou titulu mocného skotského klanu. Pohlédl tam, kde se potůček ztrácel v zelené louce. Aby tak kat spral Skoty s tím jejich absurdním přesvědčením, že pouhá žena má tolik inteligence a síly, aby dokázala velet mužům. Její otec si měl za dědice vybrat raději nějakého mladíka. Zašklebil se při představě, co to asi může být za ženu, když svému otci mohla vnuknout myšlenku postavit se do čela klanu. Musí jí být nejmíň ke čtyřicítce, vlasy bude mít v barvě ocele a tělesně bude zdatnější než on. Při jejich svatební noci dojde nepochybně k zápasu, kdo z nich bude nahoře... a on prohraje. »Můj pane," polekal se chlapec. "Vy ale vypadáte nezdravě. Nejspíš vám je špatně po té dlouhé jízdě." "To není jízda, z které se mi zvedá žaludek." Steven se zvolna a bez sebemenšího úsilí narovnal. Silné svaly mu pod oděvem jenom hrály. Byl urostlý, vysoko přečníval svého panoše a tělo měl štíhlé a vypracované mnohaletým usilovným cvičením. Husté vlasy mu ležely na krku v propocených prstýncích, čelisti měl silné a ústa pěkně vykrojená. Teď mu však pod zářivě modrýma očima ležely temné kruhy. "Pojďme zpátky ke koním. Vozy mohou dojet až za námi.. Už se mi tu popravu nechce dále odkládat." •• Popravu, můj pane?" Steven neodpověděl. Ještě má před sebou mnoho hodin, než dorazí k té hrůze, jež na něj čeká v podobě podsadité a neforemné Bronwyn MacArranové. 1. kapitola Bronwyn Mac Arranová stála u okna anglického zámečku a shlížela dolů na nádvoří. Otevřené okenice vpouštěly dovnitř teplé letní slunce. Lehce se vyklonila, aby zachytila závan svěžího větříku, jenže sotva to udělala, dolehl k ní zezdola výsměšný chechtot jednoho z vojáků. Rychle ucouvla a s prudkým prásknutím okno zavřela. Rozzlobeně se odvrátila. "Ta anglická prasata!" zasykla polohlasně. Její něžný hlas vyvolával představu vřesu a mlhy na Vysočině. Přede dveřmi se ozvaly těžké kročeje a ona zatajila dech. Pokračovaly však dál, a tak se uklidnila. Byla vězeň, byla v zajetí na nejsevernější hranici Anglie hlídaná muži, které odjakživa nenáviděla, těmi muži. kteří na ni s úsměvem mrkali, jako kdyby podrobně znali její nejdůvěrnější myšlenky. Zamířila ke stolku, který stál uprostřed místnosti s dubovým ostěním. Křečovitě sevřela hranu jeho desky, až se jí dřevo zařezávalo do dlaní.. Byla ochotná podstoupit cokoliv, jen aby ti lidé nepoznali, co cítí. Angličani byli jejími nepřáteli. Viděla, jak zabili jejího otce a tři z jeho náčelníků. Viděla, jak její bratr málem přišel o rozum z marného úsilí splatit Angličanům stejnou mincí. A celý život pomáhala živit a šatit ty členy svého klanu, kterým Angličani zničili úrodu a vypálili domy. Před měsícem ji Angličani uvěznili. Bronwyn se usmála při vzpomínce na ty rány, jež se svými muži zasadila anglickým vojákům. Čtyři z nich později zemřeli.Nakonec ji však na rozkaz anglického krále Jindřicha VIL zajali. Ten člověk prohlašoval, že si přeje mír, a proto že do čela klanu Mac Arranů jmenuje Angličana. A domníval se, že toho dosáhne, když jednoho ze svých rytířů ožení s Bronwyn. Té nevědomosti anglického krále se musela usmát. Náčelníkem klanu MacArranů byla ona a žádný muž ji její moci nezbaví. Ten hloupý král si myslí, že její muži budou poslouchat cizince, Angličana, namísto svého vlastního náčelníka, a to všechno jenom proto, že Bronwyn je žena. Jak málo toho Jindřich zná o Skotech! Rab zavrčel a ona se prudce otočila. Rab byl irský vlčák, největší pes na světě, statný a silný se srstí jako z ocelově zbarveného sametu. Otec jí toho psa daroval před čtyřmi lety, když se vrátil z výpravy do Irska. Jamie zamýšlel psa vycvičit jako ochránce své dcery, ale to nebylo potřeba. Rab a Bronwyn se do sebe na první pohled zamilovali a Rab nejednou předvedl, že by za svoji zbožňovanou paní položil i život. Když Rabovo vrčení ustalo, Bronwyn se uvolnila - takhle reagoval pouze na přítele. Pohlédla zvědavě ke dveřím. Dovnitř vstoupila Morag. Byla to malá, sukovitá stařena, která víc než lidskou bytost připomínala pokroucený kořen. Oči měla jakoby z černého skla, jiskřivé a pronikavé, jež dokázaly na člověku vidět více než jenom jeho zevnějšek. Dokázala využít předností svého nepatrného pružného těla, které jí umožňovalo nepozorovaně vklouznout mezi lidi s očima a ušima dokořán. Morag přešla neslyšně místností a otevřela okno. ••Co je?" naléhala Bronwyn netrpělivě. "Viděla jsem, jak jsi zabouchla okno. Smáli se a vykládali, že si sami vezmou na starost svatební noc, o kterou jsi přišla." Bronwyn se od stařeny odvrátila. ••K takovým řečem jim sama zavdáváš příčinu. Měla bys chodit s hlavou vztyčenou a vůbec je nebrat na vědomí. Jsou to jenom Angličani, zatímco ty jsi MacArranová!" Bronwyn se zuřivě otočila. "Nepotřebuji od nikoho rady, jak se mám správně chovat!" utrhla se. Rab si uvědomil zoufalství své paní a postavil se vedle ní. Zabořila prsty do jeho kožešiny. Morag se na ni usmála a sledovala, jak dívka míří k sedátku pod oknem. Položili ji Morag do náruče po porodu ještě neoschlou. Morag chovala toho drobečka a přihlížela, jak jeho matka umírá. A byla to Morag, kdo děvčátku vyhledal kojnou, kdo je pojmenoval po velšské babičce a kdo o ně pečoval, dokud mu nebylo šest let a výchovu nepřevzal jeho otec. Teď na svoji téměř už dvacetiletou schovanku hleděla Morag s pýchou. Bronwyn byla vysoká, vyšší než většina mužů, a při- tom rovná a ohebná jako stéblo rákosu. Vlasy si na rozdíl od Angličanek nezakrývala, ale nechala je splývat po zádech v bujném vodopádu. Byly černé jako havran a tak těžké a husté, že bylo až s podivem, jak její útlá šíje může takovou tíhu unést. Měla na sobě atlasové šaty šité podle anglické módy. Jejich barva připomínala smetanu, jakou dávaly krávy na Vysočině. Čtverhranný výstřih byl hluboký a těsně přiléhal k Bron-wyniným pevným mladičkým prsům, jež štědře odhaloval. V útlém pase ji látka obepínala jako druhá kůže a přes boky se zvonovitě rozšiřovala v bohatých záhybech. Kolem výstřihu a v pase běžela výšivka z tenkých zlatých nití, jež v umných vlnovkách pokračovala dolů po celé délce sukně. "Schvaluješ můj vzhled?" zeptala se Bronwyn ostře, ještě pořád rozjitřená jejich hádkou ohledně anglického oděvu. Ona dávala přednost kroji z Vysočiny, ale Morag ji přesvědčila, aby si oblékla šaty podle anglických zvyklostí. Zdůvodnila to tím, že nepřítel nebude mít důvod vysmívat se jí kvůli tomu, co nazývali "barbarským oděvem". Morag se suše uchechtla. -Jenom mě tak napadlo, jaká je to škoda, že tě dneska večer z těch šatů nesvlíkne žádný mužský." "Angličan!" usápla Bronwyn. -To už jsi na to zapomněla? To už ti před očima vybledla krev mého otce?" "Však ty víš, že ne." odvětila Morag potichu. Bronwyn se ztěžka posadila na podokenní sedátko a atlasová sukně se jí rozprostřela kolem nohou. Prstem přejela po husté výšivce. Ty šaty byly velice drahé, ty peníze mohla využít pro svůj klan. Jenomže věděla velice dobře, že by si její lidé nepřáli, aby si před těmi Angličany připadala zahanbeně, proto si tedy koupila šaty, které by mohly být chloubou leckteré královny. Až na to, že tyto šaty měly být její svatební. Vztekle škubla za zlatou nitku. (|No tak!" napomenula ji Morag. -Přece si nezničíš šaty jenom proto, že se zlobíš na nějakého Angličana! Třeba ho zdrželo něco závažného, a tak promeškal i vlastní svatbu!" Bronwyn se rychle zdvihla a Rab jí ochranitelsky přiskočil k noze. "Co mi je do toho, jestli se ten člověk vůbec neobjeví? Nejraději bych, kdyby hnil někde ve škarpě s proříznutým hrdlem!" Morag jen pokrčila rameny. "Tak by ti našli jiného manžela. Nevyjde tedy nastejno, jestli tenhle bude žít? Čím dřív budeš mít anglického manžela, tím dřív se vrátíme zpátky na Vysočinu." »To se ti snadno řekne!" odsekla Bronwyn. -Ty si ho nemusíš vzít a...a..." Morag vzhlédla a černá očka jí jenom hrála. "A spát s ním? Tak tohle tě tedy trápí? Já bych s tebou hned měnila, jen kdyby to šlo. Myslíš, že by si tenhle Steven Montgomery povšiml, kdybych mu vklouzla do postele já?" "Copak já vím o Stevenu Montgomerym kromě toho, že si mne neváží ani tolik, aby mne nenechal čekat tady ve svatebních šatech? Říkáš, že se mi muži vysmívali. To ten člověk, který se má stát mým manželem, mne vystavil jejich posměchu!" Pohlédla ke dveřím. "Kdyby sem teď vstoupil, s chutí bych na něj vytáhla nůž!" Morag se usmívala. Jamie MacArran by na svoji dceru byl hrdý. Přestože byla pořád ještě ve vězení, uchovala si svou hrdost a odvahu. Bradu vysunula nahoru a z modrých očí jí šlehaly ledové blesky. Bronwyn byla až neuvěřitelně krásná. Vlasy měla černé jako bezměsíčná noc ve skotských horách a oči sytě modré jako hladina sluncem zalitého jezera. Tohle spojení bylo neodolatelné. Nebylo mezi lidmi žádnou výjimkou, když při prvním pohledu na ni - to se stávalo především mužům - dočista ztratili řeč. Řasy měla husté a temné, pleť jemnou a smetanově bílou. Její sytě rudé rty seděly nad bradou, kterou zdědila po otci, silnou, čtverhrannou, s náznakem dolíčku uprostřed. »Pokud se budeš dál ukrývat v tomhle pokoji, budou tě považovat za zbabělce. Cožpak si Skot něco dělá z pošklebování nějakých Angličanů?" Bronwyn se napřímila a potom shlédla na svůj smetanově zbarvený šat. Když si jej ráno oblékala, myslela, že se v něm bu- 10 de vdávat. Od doby určené k vykonání svatebního obřadu už uplynuly celé hodiny a její ženich se dosud neukázal, dokonce ani neposlal vzkaz vyjadřující omluvu či vysvětlení. .-Pomoz mi tohle rozepnout," rozhodla se Bronwyn. Šat musí zůstat jako nový, dokud se v něm nevdá. Jestli ne dnes, tak jindy. A možná i za jiného muže. Ta představa ji pobavila. •¦Copak to chystáš?" vyptávala se Morag s rukama za Bronwyninými zády. "Tváříš se jako kočka, která smlsala smetanu." "Moc se vyptáváš. Přines mi ty šaty ze zeleného brokátu. Angličani si třeba představují, že se nevěsta může uplakat ze svého ponížení, ale brzo se přesvědčí, že Skoti jsou mnohem odolnější." Ačkoliv byla v roli vězně, a ta trvala už více než měsíc, měla Bronwyn povolený svobodný pohyb po celém panství Thomase Crichtona. Směla se procházet kolem domu a s doprovodem i po okolních pozemcích. Panství bylo důkladně a ustavičně střeženo. Král Jindřich vzkázal lidem Bronwynina klanu, že pokud dojde k pokusu o její záchranu, bude Bronwyn popravena. Nechce jí nijak ublížit, pouze zamýšlí učinit jejich hlavou Angličana. Klan byl nedávno svědkem smrti Jamie MacArrana včetně tří jeho náčelníků. Skotové tedy z povzdálí sledovali, jak jejich nová zemanka upadá do zajetí, a rokovali o tom, co podniknou, jestli se královi muži opováží vydávat jim rozkazy. Bronwyn zvolna sestoupila po schodech do síně v přízemí. Věděla, že lidé z jejího klanu čekají trpělivě těsně u pozemků tohoto panství, kde se na té věčně rozbouřené anglicko-skotské hranici ukrývají v lese. Kdyby šlo jenom o ni, raději by zemřela, než by se dobrovolně provdala za toho anglického psa, jenže její smrt by v klanu vyvolala třenice. Jamie MacArran sice jmenoval svoji dceru do role svého nástupce, měla se však provdat za jednoho z těch náčelníků, kteří zahynuli spolu s jejím otcem. Pokud by Bronwyn měla zemřít bez potomků, pak by nepochybně došlo ke krvavým půtkám ohledně osoby novéno zemana. "To já věděl odjakživa, že ti Montgomeryové jsou pěkně 11 mazaní!" zasmál se muž, který stál od Bronwyn sotva pár kroků. •Jen si vezměte, jak se ten nejstarší oženil s dědičkou Revedounova jmění! Ještě ani nestačil vylézt ze svatebního lože, a už jejího otce zabili a on tak zdědil celé hrabství!" ••A Steven teď jde v bratrových šlépějích. Nestačí, že je tahle Bronwyn krásná, ale navrch má ještě stovky akrů půdy!" -Říkejte si co chcete," prohlásil třetí muž. Měl prázdný rukáv, chyběla mu levá paže. "Ale já Stevenovi ani dost málo nezávidím. Ta ženská je nádherná, ale jak dlouho si s ní bude moci užívat? O tohle mne připravili v bojích ti ďáblové ve Skotsku. Jsou to napůl divoši, věřte mi. Od dětství se neučí nic jiného, než jak loupit a drancovat. A rvát se dovedou spíš jako zvířata než lidi. Je to surová a divoká čeládka!" -Slyšel jsem, že jejich ženské páchnou, až to je do nebe volající, " poznamenal ten první. ••Kvůli té černovlasé Bronwyn bych si klidně zacpal nos!" S tváří zkřivenou vztekem vyrazila Bronwyn směrem k nim. Čísi ruka ji však chytla za paži a ona vzhlédla do tváře mladého muže. Byl pohledný, tmavooký, s pevnými ústy. Oba měli oči ve stejné výšce. -Dovolte, má paní," nabídl pokojně. Přikročil k hloučku. Silné nohy měl obepnuté přiléhavými nohavicemi a sametová kazajka jen zdůrazňovala šířku jeho ramen. "To nemáte na práci nic lepšího, než tady klepat jako staré báby? Žvaníte o věcech, kterým nerozumíte ani za mák!" Jeho hlas zněl velitelsky. Trojice mužů vypadala polekaně. "Hele, Rogere, co je to s tebou? " zeptal se jeden, potom se podíval Rogerovi přes rameno a spatřil Bronwyn s očima planoucíma zuřivým hněvem. -Tak si myslím, že by se měl Steven ukázat co nejdříve, aby si ten svůj majetek dobře pohlídal," zasmál se další muž. -Vypadněte!" nařídil Roger. -Nebo mám vytáhnout dýku. aby vám to bylo víc jasné?" "Od horkokrevného mládí jdu radši o kus dál," řekl jeden z mužů otráveně. -Tak si za ní běž. No jen jdi, venku bude chlad- 12 něji. Vášeň je nutno vynést ze stavení, má-li se pořádně rozko-šatět." Když muži zmizeli, obrátil se Roger opět k Bronwyn. -Smím se vám omluvit za chování svých krajanů? Ta neotesanost má původ v jejich nevědomosti. Oni vám nechtěli ublížit." Bronwyn se na něj chladně podívala. "Obávám se, že tím nevědomým jste tady vy. Oni chtěli ublížit co nejvíc, či snad vraž-dění Skotů vy za hřích nepovažujete?" -To se tedy musím ohradit! Velice mi křivdíte. Za celý život jsem zabil jen velice málo lidí a vůbec žádného Skota!" Odmlčel se. "Směl bych se vám představit? Jmenuji se Robert Chatworth." Smekl z hlavy svou sametovou čapku a hluboce se jí uklonil. ••A já, pane, já jsem Bronwyn MacArranová, zajatkyně Angličanů a teď nejnověji i zhrzená nevěsta." -Lady Bronwyn. neprošla byste se se mnou po zahradě? Třeba sluneční svit od vás zažene ty chmury, které vám Steven způsobil." Obrátila se a kráčela vedle něj. Přinejmenším jeho přítomnost zamezí strážím, aby za ní pokřikovaly ty své hrubé žerty. Sotva vyšli ven, promluvila tentokrát ona. "Vyslovil jste Montgomeryho jméno, jako kdybyste ho znal osobně." "Vy jste se s ním ještě nesetkala?" Bronwyn se na něj hněvivě obořila. "Cožpak mi váš anglický král kdy prokázal nějakou laskavost? Můj otec měl o mně tak vysoké mínění, že mne jmenoval zemankou klanu MacArranů, ale podle vašeho krále jsem natolik slaboduchá, že si nedokážu sama vybrat manžela! Ne, s tím Stevenem Montgomerym jsem se ještě nesetkala a nevím o něm ani to nejmenší: Jednou ráno mi oznámili, že se mám za něj vdát. Od té doby ještě neráčil vzít moji existenci na vědomí!" Roger jen povytáhl své pěkné obočí. V nenávisti jí oči jiskřily jako modré drahokamy. Jsem si jist, že pro svoje zpoždění má nějaký vážný důvod." "Třeba tím důvodem je snaha potvrdit si svou moc nad všemi Skoty. Tím nám chce ukázat, kdo je tady pánem." 13 Roger chvíli mlčel, jako kdyby o jejích slovech uvažoval. "Někteří lidé jsou toho názoru, že Montgomeryové jsou arogantní. " "Říkáte, že toho Stevena Montgomeryho znáte. Jak vypadá? Vždyť ani nevím, jestli je malý nebo velký, jestli je starý nebo mladý." Roger pokrčil rameny, jako kdyby se myšlenkami toulal bůhvíkde. -Je docela obyčejný." Zdálo se, že se mu tohle téma nechce rozvádět. "Lady Bronwyn, prokázala byste mi tu čest a vyjela si se mnou zítra do parku? Přes pozemky sira Thomase teče malý potůček, třeba bychom tam mohli i něco pojíst." "A to se nebojíte, že se pokusím připravit vás o život? Na tomhle panství jsem uvězněná už přes měsíc." Usmál se na ni. "Rád bych vás přesvědčil, že existují vychovanější Angličani než jen ti, kteří - jak říkáte - zhrdnou nevěstou v den její svatby" Při zmínce o ponížení, které jí způsobil Steven Montgomery, Bronwyn celá ztuhla. "Projížďka s vámi by mne velice potěšila." Roger Chatworth se pousmál a kývnutím pozdravil muže, který je míjel na úzké zahradní cestičce. Horečně přemýšlel. O tři hodiny později se Roger vrátil do svých pokojů ve východním křídle zámečku sira Thomase Crichtona. Přijel sem už před dvěma týdny, aby se sirem Thomasem prohovořil otázku verbování mladých mužů z tohoto kraje. Sir Thomas byl však příliš zaneprázdněn starostmi se skotskou dědičkou a na nějaké hovory mu nezbýval čas. Nyní se Roger začal domnívat, že ho sem přivedl osud. Odkopl stranou stoličku, o niž si opíral nohy jeho spící panoš. -•Mám pro tebe práci," přikázal, když si svlékal sametový kabátec a hodil ho přes postel. "Někde tady se povaluje starý Skot jménem Angus. Vyhledej ho a přiveď sem. Nejspíš ho najdeš tam, kde teče něco k pití. A potom doneseš půl sudu piva. Rozuměl jsi?" »Ano, můj pane," řekl chlapec a vycouval ze dveří, přičemž si nepřestával protírat rozespalé oči. 14 Když se Angus objevil ve dveřích, byl už napůl opilý. Zastával sice u sira Thomase nějaké postavení, ale obvykle se nevěnoval ničemu než pití. Vlasy měl špinavé a zkroucené. Po skotském způsobu mu spadaly hezký kus pod ramena. Na sobě měl dlouhou plátěnou košili převázanou v pase. nohy měl holé a byl bosý. Roger znechuceně pohlédl na muže v tak pohanském ustrojení. ••Volal jste mne, můj pane?" zeptal se Angus s typicky skotskou výslovností. Očima sledoval soudeček piva, který Rogerův panoš právě přinášel do místnosti. Roger propustil chlapce, nalil si pivo. posadil se a pokynul Angusovi, aby učinil totéž. Nečistý stařec si sedl a Roger spustil. -Chtěl bych se dozvědět něco o Skotsku." Angus povytáhl své ježaté obočí. -Myslíte tím, kde je ukryté zlato? My jsme jen chudá země, můj pane, a-" "Nech si ty svoje proslovy! Tyhle lži si schovej pro někoho jiného! Potřebuji se dozvědět, co by měl znát člověk, který se chce oženit s náčelnicí klanu!" Angus na něho chvíli koukal celý tumpachový a potom si ucpal ústa džbánkem plným piva. -Eponymus, co?" zamumlal galsky. -Být přijat členy klanu není zas tak jednoduché." Roger dlouhým krokem přistoupil k muži a vyškubl mu džbánek s pivem. -Na tvoje názory jsem se neptal! Odpovíš mi na moji otázku, nebo tě mám skopnout ze schodů?" Angus se nešťastnýma očima zavěsil na vychlazený džbánek. "Musíte se stát MacArranem," vzhlédl ke stojícímu Rogerovi. "Za předpokladu, že máte na mysli právě tento klan." Roger krátce pokývl. "Musíte vzít za své jméno zemanky toho klanu, jinak by vás muži nemohli přijmout. Musíte se oblékat jako Skot, jinak by se vám smáli. Musíte milovat Skoty a jejich zem." Roger postavil džbánek. »A co s tou ženou? Co musím udělat, aby se mi oddala?" "Bronwyn nezajímá nic kromě jejích lidí. Radši by dala přednost smrti před sňatkem s Angličanem, ale dobře ví, že kdyby 15 zemřela, vypuknou uvnitř klanu krvavé třenice. Pokud se vám tu ženu podaří přesvědčit, že s jejím lidem smýšlíte jen dobře, pak máte vyhráno." Roger podal starci jeho džbánek. "Potřebuji vědět ještě víc. Co je to vlastně klan? Proč je tam náčelníkem žena? Jaké má klan MacArranů nepřátele?" ••Při dlouhém povídání vysychá v hrdle." •-Naliji ti tolik, kolik jen dokážeš vypít, jen když mi odpovíš na všechno, co se chci dozvědět." Příštího dne časně zrána přišla Bronwyn na schůzku s Rogerem Chatworthem. Přes veškeré své dobré úmysly byla představou projížďky po lese tak rozrušena, že v noci málem nespala. Morag jí pomohla obléknout světle hnědé sametové šaty a celou tu dobu pronášela výstražná varování před Angličany, kteří rozdávají dárky. -Já se chci jenom projet," opakovala Bronwyn tvrdohlavě. "Aha, a copak stejně nicotného chce asi tenhle Chatworth? Přece je mu známo, že se máš vdát za jiného!" "Víš to tak jistě?" vyjela si na ni Bronwyn. -Tak kdepak mám toho ženicha? To snad chceš, abych tu ve svatebních šatech proseděla další den a čekala na něj?" -Pořád by to bylo lepší než se honit za nějakým horkokrevným hrabátkem!" "Hrabě? Roger Chatworth je anglický hrabě?" Morag na to odmítla odpovědět. Ještě jí naposled urovnala šaty a potom ji vystrčila ze dveří. A nyní na hřbetě koně a s Rabem běžícím po boku si po mnoha týdnech připadala zase naživu. "Do tváří se vám vrátily růže," zalichotil jí rozesmátý Roger. Oplatila mu úsměvem a ten jí zjemnil bradičku a rozzářil oči. Pobídla koně do rychlejšího klusu. Rab jí svými dlouhými plavnými skoky docela dobře stačil. Roger se na vteřinku ohlédl po mužích, kteří jeli za nimi. Tři byli z jeho osobní družiny, pak dva panoši a soumar naložený jídlem a stříbrným nádobím. Znovu se podíval za Bronwyn. Zamračil se, když se ohlédla a pobídla koně k ještě rychlejšímu 16 cvalu. Byla vynikající jezdkyně a lesy nepochybně byly plny lidí z jejího klanu, kteří nadšeně vítali jakoukoliv příležitost dopo-moci jí k útěku. Zdvihnutím paže pokynul svým mužům, aby si pospíšili, a sám svému koni nasadil ostruhy. Bronwyn svého koně přiměla téměř k letu. Vítr ve vlasech a pocit naprosté svobody, to všechno bylo tak povznášející! Nepolevila v plné rychlosti, ani když dorazila k potoku. Neměla ponětí, jestli ten kůň už někdy předtím skákal, ale přinutila ho ke skoku bez ohledu na možné nebezpečí. Zvíře prolétlo vzduchem, jako by mělo křídla. Na druhém břehu koně zastavila a ohlédla se dozadu. Roger se svými lidmi zrovna dojížděl k potůčku. "Lady Bronwyn," volal Roger, -jste v pořádku?" -Samozřejmě!" zasmála se a potom s koněm přebrodila proud k místu, kde na ni Roger čekal. Sklonila se a polaskala koně po šíji. -To je dobré zvíře. Skočil to výborně!" Roger sesedl a přistoupil k ní. "Strašlivě jste mě vyděsila. Vždyť jste si mohla ublížit!" Jenom se šťastně smála. <• Skotky si na koňském hřbetě nikdy neublíží!" Roger vztáhl paže, aby jí pomohl dolů z koně. Náhle mezi ně skočil Rab a za staženými pysky mu svítily dlouhé, ostré tesáky. Z hrdla mu vycházelo výhružné vrčení. Roger instinktivně ucouvl. •Rabe!" Pes se okamžitě podřídil Bronwyninu rozkazu. Odplížil se stranou, ale nepřestával sledovat výstražně planoucíma očima. -On mě chce jenom chránit," vysvětlovala. "Nemá rád, když se mne někdo dotýká." ••Budu si to propříště pamatovat," slíbil opatrnicky Roger, když pomáhal Bronwyn sesednout z koně. "Nepřála byste si po té jízdě trochu odpočinku?" navrhl. Luskl prsty a panoši přiběhli se dvěma židlemi potaženými rudým sametem. "Má paní," uklonil se Roger. Pousmála se v údivu nad židlemi stojícími uprostřed lesa. Tráva pod jejími chodidly připomínala sametový koberec. 17 Potůček vyhrával svoji píseň a přesně v tom okamžiku, kdy ji napadlo tohle přirovnání, začal jeden z Rogerových mužů brnkat na loutnu. Na chvíli zavřela oči. ••Stýská se vám po domově, má paní?" zeptal se Roger. Povzdychla si. "Ani si to nedokážete představit. Nikdo, kdo není z Vysočiny, nemůže pochopit, jaké to je být Skot." ••Moje babička byla Skotka, což mne možná opravňuje mít pro vás jisté pochopení." Prudce zvedla hlavu. "Vaše babička? Jak se jmenovala?" "MacPhersonová z klanu MacAlpinů." Bronwyn se usmála. Těšilo ji, že zas jednou slyší ta známá jména. -MacAlpinová. To je dobrý klan." "Ano. Mnoho večerů jsem proseděl na babiččině klíně a naslouchal příběhům, které mi vyprávěla." "A jaké to byly příběhy?" vyzvídala Bronwyn nedůvěřivě. "Vdala se za Angličana, a tak často srovnávala kulturu obou zemí. Vyprávěla, že Skotové jsou mnohem více pohostinní, že muži nestrkají ženy jenom do kuchyně a nepředstírají, že na víc nestačí, jako mívají ve zvyku Angličani. Tvrdila, že Skotové zacházejí se ženami jako se sobě rovnými." "Ano," přisvědčila Bronwyn tiše. »Mne můj otec učinil zemankou." Odmlčela se. -Jak s vaší skotskou babičkou zacházel váš anglický dědeček?" Roger se uchechtl, jako by ho pobavil nějaký rodinný žert. "Můj dědeček žil jistou dobu ve Skotsku a dobře věděl, že moje babička je velice inteligentní žena. Vážil si jí po celý život. Neexistovalo rozhodnutí, ke kterému by nedospěli společně." ••A vy jste nějaký čas strávil u těchto prarodičů?" ••Vlastně většinu svého života. Moji rodiče zemřeli, když jsem byl ještě maličký." "A jaký je váš názor na ten způsob jednání se ženami, který se tolik liší od anglických zvyklostí? S přibývajícími léty jste nepochybně zjistil, že ženy se hodí jenom do postele a k rození dětí." Roger se hlasitě rozesmál. "I kdyby mě něco takového vůbec napadlo, duch mojí babičky by mne pořádně vytahal za uši. 18 Ne," dodal již vážnějším tónem, »zamýšlela mne oženit s dcerou svého bratrance, ale dítě zemřelo dříve, než se sňatek mohl uskutečnit. Od dětství jsem se sám označoval jménem Mac Alpinu." •Jakže?" úplně se polekala. Roger se zatvářil překvapeně. "Ve svatební smlouvě stálo, že se stanu MacAlpinem, aby bylo jejímu klanu učiněno zadost." -A vy byste to vážně udělal? Zmínila jsem se před sirem Thomasem, že se můj manžel bude muset stát Mac Arranem, ale on prohlásil, že je to naprosto vyloučeno, že žádný Angličan se nikdy nevzdá svého starého rodového jména, aby je nahradil jménem pohanských Skotů!" Rogerovy oči se hněvivě zablýskly. "Vůbec nic nechápou! K čertu s těmi Angličany! Myslí si, že jejich zvyky jsou ty nejlepší na světě! Vždyť dokonce i Francouzi-" "Francouzi jsou našimi přáteli," skočila mu do řeči Bronwyn. ••Navštěvují naši zemi a my zase navštěvujeme je. Neničí nám úrodu a nekradou nám dobytek, jako to dělávají Angličani!" "Dobytek." Roger se usmál. »To je další zajímavé téma. Povězte mi, zdalipak klan MacGregorů ještě pořád vykrmuje tak nádherně tučné kusy?" Bronwyn se prudce nadechla. "Klan MacGregorů je naším nepřítelem!" "Ale jistě," nepřestával se usmívat, -ale přesto vám hovězí pečené z jejich dobytka musí připadat mnohem šťavnatější než jakákoliv jiná!" Překvapeně se na něho zadívala. MacGregorové patřili k jejich nepřátelům už celá staletí. "Pochopitelně že od dob, kdy moje babička ještě jako dívka žila na Vysočině, mohly nastat veliké změny," pokračoval Roger. "Tehdy nejmilejší zábavou mladých mužů byly krádeže dobytka za měsíčných nocí." Bronwyn se na něj usmála. "Všechno zůstalo při starém." Roger se otočil a luskl prsty. "Uvítala byste něco k snědku, má paní? Sir Thomas má francouzského kuchaře a ten pro nás přichystal malou hostinu. Povězte, jedla jste už někdy granáto- 19 vé jablko?" Na to jen zavrtěla hlavou a s úžasem sledovala, jak muži vykládají obsah košíků a Rogerův panoš jí servíruje pokrmy na stříbrných talířích. Poprvé v životě ji napadlo, že Angličan se může chovat lidsky, že se může naučit, a dokonce ochotně naučit, skotské zvyky. Zdvihla kousek paštiky vymodelovaný do tvaru růžičky a položila ho na plátek chleba. Celý dnešek byl pro ni jako zjevení. "Lorde Rogere, prozraďte mi svůj svůj názor na systém našich klanů!" Roger si smetl drobečky z kabátce ze zlatého brokátu a v duchu se usmál. Na všechny její otázky byl dokonale připravený. Bronwyn stála v místnosti, kde během posledního měsíce strávila nejvíc času. Po rychlé ranní jízdě měla tváře ještě celé zardělé a oči rozzářené. »Je úplně jiný než ostatní muži," vykládala Morag. "Věř mi, byli jsme spolu celé hodiny a pořád jsme si měli o čem povídat. Umí dokonce i několik slov galsky." "Ono zas není tak složité jich tady pár pochytat. I někteří z Nížiny umějí galsky." Tohle byla od Morag ta největší urážka. Obyvatele Nížiny považovala za skotské zrádce, víc za Angličany než za Skoty. ••A jak mi pak vysvětlíš to ostatní, co jsem se dozvěděla? Jeho babička byla Skotka. Měla bys slyšet ty jeho názory! Prý by poslal králi Jindřichovi žádost, aby zarazil Angličanům nájezdy na Skoty, to že by přineslo větší mír, než věznění Skotek a nucení je do sňatku proti jejich vůli!" Morag sešklebila svou tmavou vrásčitou tvářičku, která tak připomněla nevábný vzhled ořechu. "Dnes ráno jsi odjížděla plna nenávisti ke všem Angličanům a vrátíš se s tím, že se před jedním uctivě klaníš. Zatím jsou tohle všechno jenom slova. Ještě jsi neviděla žádný čin. Proč si má ten člověk zasloužit tvoji důvěru?" Bronwyn se unaveně posadila na sedátko pod oknem. • Cožpak opravdu nechápeš, že chci jen to, co by nejvíc prospělo mému lidu? Pokud jsem už přinucena vzít si Angličana, tak 20 proč ne nějakého, který je částečně Skotem jak myšlením tak i původem?" ..Ty tolik manželů na výběr zas nemáš," odsekla jí Morag rozvztekleně. ..To ti ještě nedošlo, že jsi docela pěkný úlovek? Mladí muži napovídají cokoliv, jen aby se hezké ženské dostali pod sukně. A pokud jsou ty sukně navíc pošité perlami, tak jsou kvůli nim schopni nechat se i zabít." ..Tak tedy tvrdíš, že mi lhal?" »Copak já vím? Vždyť jsem toho člověka sotva zahlédla. Ale zatím jsem ještě neviděla Stevena Montgomeryho. Dost možná, že měl skotskou matku! Třeba se tu ukáže v kostkovaném tartanu a s dýkou u pasu!" -Těžko mne potká takové štěstí," povzdychla si Bronwyn. »I kdybych potkala tisíc Angličanů, žádný z nich nebude rozumět mému klanu jako Roger Chatworth." Postavila se. "Ale máš pravdu. Budu trpělivá. Třeba bude ten Montgomery výjimka, chápavý člověk, který Skotům důvěřuje." "Doufám, že si neděláš příliš veliké naděje," prohlásila Morag. ..Snad tě vliv Rogera Chatworthe nepřiměje k příliš vysokým nárokům." 2. kapitola Celý den a ještě hluboko do noci ujížděl Steven rychle a bez zastávky, než konečně dorazil k hranicím, kde se nalézalo sídlo sira Thomase. Steven už dávno nechal za sebou vozy a družinu. Pouze členové jeho osobního doprovodu mu vytrvali po boku. Před několika hodinami je zastihla bouře a do cesty se jim postavila řeka vylitá z břehů. Steven se ztěžka přebrodil bahnem. Když teď vjížděl do dvora, byl i se svými muži pokryt vrstvami bláta. Přes oko jej švihla větev a v ráně zaschla krev, celou tvář měl groteskně opuchlou. Rychle seskočil z koně a hodil otěže vyčerpanému panošovi. Rozlehlá obytná budova byla osvětlena myriádami svíček . Zevnitř k nim zaznívala hudba. Steven chvíli postál ve dveřích, aby oči přivykl na světlo. 21 ••Stevene!" vykřikl sir Thomas a přikulhal k němu. "Už jsme si o tebe dělali starosti! Ráno jsem zamýšlel vyslat lidi, aby se po tobě podívali!" Za stařičkým a dnou pokrouceným rytířem se objevil další muž. »Tak tady máme toho zatraceného ženicha!" usmál se a prohlížel si Stevena od hlavy až k patě. Neušel mu zašpiněný a potrhaný šat. "Starosti si však nedělali všichni, sire Thomasi!" ••No jistě!" zasmál se někdo. ¦• Mladý Chatworth si v ženichově nepřítomnosti vede velice dobře!" Sir Thomas položil Stevenovi ruku na rameno a vedl ho do místnosti vedle hlavní síně. "Pojď sem, můj hochu. Musíme si trochu promluvit." Vešli do rozlehlé místnosti s vyřezávaným dubovým ostěním. Na jedné stěně byla řada knih, pod nimi stál dlouhý stůl s trnožemi. Nebohaté vybavení zahrnovalo ještě čtyři židle před obrovským krbem, v němž vesele plápolal nízký oheň. ••Co to má znamenat s tím Chatworthem?" dožadoval se okamžitě Steven. .-Nejdřív se posaď. Vypadáš vyčerpaně. Nechtěl bys něco k jídlu? Nebo snad víno?" Steven odhodil polštář ze židle z ořechového dřeva a s úlevou se posadil. Sáhl po číši, kterou mu sir Thomas nabídl. "Omlouvám se, že jsem se opozdil. Moje švagrová upadla a přišla o dítě, které čekala. Málem to nepřežila. Bohužel jsem nějak nesledoval čas a vzpomněl jsem si až s třídenním zpožděním. Jel jsem co nejrychleji, abych to všechno stihl." Ze šíje si odloupl kus spečeného bláta a hodil ho do krbu. Sir Thomas přikývl. "To je na tobě znát už na první pohled. Kdyby mi někdo neřekl, že se sem blížíš s korouhví, na níž jsou kráčející lvi rodu Montgomerů, v životě bych nerozeznal, že jsi to ty. Ta rána nad okem je opravdu tak vážná, jak na první pohled vypadá?" Steven si roztržitě ohmatal zraněné místo. "Většinou to je jenom zaschlá krev. Jel jsem tak rychle, že mi ani neštěkla po tváři dolů," zažertoval. Sir Thomas se zasmál a posadil se. "Jsem rád, že tě zase vi- 22 dím. Jak se vede tvým bratrům?" »Gavin se oženil s dcerou Roberta Revedouna." i.Revedoune? Tak to přišel sňatkem k pěkným penězům." Steven si s úsměvem pomyslel, že manželčino bohatství je tou poslední věcí, o níž se Gavin zajímá. >¦ A Raine pořád ještě vede řeči o těch svých nesmyslných názorech na zacházení s nevolní-ky." ..AMiles?" Steven dopil víno až do dna. -Miles nás minulý týden obdařil dalším ze svých parchantů. Takže už jsou tři nebo čtyři, přestal jsem to počítat. Kdyby byl plemenným hřebcem, tak jsme boháči. Sir Thomas se smíchem dolil dvě kovové číše. Když stařec znovu zdvihl nápoj k ústům, Steven si ho prohlédl. Sir Thomas býval přítelem jeho otce, vážený strýček, který chlapcům přivážel dárky ze svých cest do daleké ciziny. Před šestadvaceti lety byl na Stevenově křtu. -Takže tohle už máme za sebou," prohlásil Steven pomalu, »a teď mi snad konečně řekneš, co to přede mnou vlastně tajíš." Sir Thomas se potichu hrdelně zachechtal. "Vyznáš se ve mně velice dobře! Nejde ve skutečnosti vůbec o nic, jen malá nepříjemnost, nic vážného. Roger Chatworth strávil po boku tvé nevěsty spoustu času, to je vše." Steven se zvolna zdvihl a přistoupil až k ohni. Při každém pohybu z něho padaly kusy bláta. Sir Thomas nemohl tušit, co pro Stevena Chatworthovo jméno znamená. Celé roky byla milenkou jeho bratra Alice Valencová. Gavin ji opakovaně žádal o ruku, ale ona ho odmítla a raději se provdala za bohatého Edmunda Chatwortha. Zanedlouho po svatbě byl Edmund zavražděn a Alice se v Gavinově životě objevila nanovo. Byla to proradná žena, a proto si vlezla do postele k opilému spícímu Gavinovi a postarala se o to, aby je spolu našla Judita. Omámena svým zoufalstvím spadla Judita za schodů, což ji stálo očekávané dítě a málem i život. Roger Chatworth byl švagrem této Alice. Už při pouhé zmínce jeho jména musel Steven skřípět zuby. 23 <-To jistě není všechno," řekl konečně. •i Včera večer Bronwyn nadhodila, že by ji možná jako manžel potěšil více Roger než člověk, který je tak... nezdvořilý." Steven se s úsměvem vrátil ke svojí židli. »A jak se k tomu všemu staví sám Roger?" ••Vypadá to, že mu to vyhovuje. Každé ráno ji bere na projížďku, doprovází ji večer k večeři, tráví s ní dlouhé hodiny na zahradě." Steven dopil zbytek vína a pomalu se uklidňoval. "To přece vědí všichni, že ti Chatworthové jsou chamtivá cháska, jenom jsem netušil, jak to může dojít daleko. Musí být v pěkné nouzi, když snese společnost takové ženské." »Snese?" užasl sir Thomas. ••Vůbec není nutné mi cokoliv zastírat. Slyšel jsem, že v obklíčení bojovala jako muž. A co hůř, i v očích svého otce byla mužem natolik, že ji jmenoval svojí nástupkyní. Skoro je mi toho Rogera líto. Patřilo by mu, abych mu tu ohavnou ženskou přenechal!" Sir Thomas stál chvíli s ústy dokořán, ale potom mu to v očích pomalu začalo hrát. »Takže říkáš ohavná?" uchechtl se. -A jaká jiná by asi mohla být? Nezapomínej, že jsem ve Skotsku nějaký čas byl. V životě jsem nenarazil na surovější a divočejší sebranku! Ale co jsem mohl odpovědět králi Jindřichovi? Myslel si, kdovíjakou mi to dává odměnu. Kdybych ustoupil a nechal ji Rogerovi, zůstal by navždycky mým dlužníkem. A potom bych se mohl oženit s nějakou něžnou a milou ženuškou, která by si nepůjčovala moje brnění. No ano," dodal rozzářeně, »myslím si, že to provedu přesně tak!" "Souhlasím s tebou," prohlásil sir Thomas rázně. "Bronwyn je vážně ošklivá. Vůbec nepochybuji o tom, že Rogera zajímá jenom její půda. Ale neměl by ses na ni přece jen podívat, abys mohl králi Jindřichovi tvrdit, žes byl v právu? Stejně je zřejmé, že jí bude stačit jediný pohled, jak tady stojíš zašpiněný, a sama ten sňatek s tebou odmítne." "Ano." Steven ve smíchu ukázal zuby a vedle jejich bělosti vyhlížela jeho tvář ještě zamazanější. »Hned zítra já i ta žena 24 sdělíme Rogerovi naše rozhodnutí. Potom můžu klidně odjet domů. Ano, sire Thomasi, tohle je vynikající nápad!" Siru Thomasovi svítily oči jako nezbednému chlapci; doslova mu v nich hrálo. -Na tak mladého muže jednáš nesmírně moudře. Tak tady počkej a já ji sem přivedu po zadním schodišti." Steven tiše hvízdl. "Po zadním schodišti, říkáš? Tak to musí být ještě hroznější, než jak jsem si ji představoval!" "Však uvidíš, můj hochu. Však sám uvidíš," pronesl sir Thomas při odchodu z místnosti. Bronwyn seděla až po krk ponořená v kádi s kouřící vodou. S očima zavřenýma si představovala návrat domů. Pojede s ní Roger a společně pak budou řídit klan. Tenhle obrázek si v posledních několika dnech vykreslovala stále častěji. Roger byl jediný Angličan, který jí byl schopen porozumět. Jakoby toho o Skotech věděl každým dnem víc a víc. Když Morag vtrhla do místnosti, Bronwyn otevřela oči. -Už je tady!" oznamovala stařena. »Kdo že je tady?" zeptala se Bronwyn trucovitě, přestože přesně věděla, koho Morag myslí. Morag si její otázky nevšímala. -Teď mluví se sirem Thomasem, ale za pár minut tě určitě zavolají, tak honem z vody ven a začni se oblékat. Hodily by se ty modré šaty!" Bronwyn zaklonila hlavu. -Ještě nejsem se svojí koupelí hotová a rozhodně nemám v úmyslu se s ním setkat jen z toho důvodu, že se obtěžoval vůbec ukázat. Nechal mne čekat celé čtyři dny, takžde já ho nechám čekat ten pátý." "Sama dobře víš, že se chováš jako malá. Podomek říkal, že své koně uštvali málem k smrti. Takže je zřejmé, jak sem pospíchal." "Nebo třeba jen vždycky špatně zachází s koňmi." •Ještě pořád nejsi dost velká na to, abych ti nenařezala! Ať už jsi z té kádě venku, nebo ti na hlavu vyliju vědro studené vo- Než však mohla Morag přikročit k činu, dveře se náhle roz- 25 letěly a v nich se objevili dva ze strážců. •Jak se můžete opovážit!" zaječela Bronwyn a nořila se hlouběji do své kádě. V mžiku se ze svého místa u kádě zdvihl Rab a připravil se k útoku. Muži neměli ani čas si Bronwyn prohlédnout a už je k zemi srazilo sto dvacet liber vážící psisko, které při vrčení odhalovalo ostré tesáky. Morag popadla Bronwyninu tenkou plátěnou košili a hodila ji k dívce. Ta se v kádi postavila a spěšně si ji natáhla na mokré tělo, lem košile přepadl až do vody. Při vylézání z kádě si od Morag rychle vzala kostkovaný vlněný pléd. »Ticho, Rabe!" poručila Bronwyn. Vlčák okamžitě poslechl a postavil se k jejímu boku. Oba strážci se pomalu zvedali a třeli si zápěstí i ramena v místech, kde si s nimi Rab pohrál. Netušili, že pes zabíjí jen na výslovný příkaz od Bronwyn a jinak že ji chrání, aniž by jiným způsobil vážnější újmu. Muži viděli, že do Bronwyniny místnosti přinášeli káď, slyšeli šplouchat vodu, a tak využili rozkazu sira Thomase jako příležitosti prohlédnout si Bronwyn při koupeli. Ta však teď byla od hlavy až k patě zabalená do skotského plédu, pod kterým nebylo možno rozeznat jedinou křivku jejího těla. Viděli jenom tvář s očima rozzářenýma smíchem. "Co si přejete?" ptala se Bronwyn celá rozesmátá. "Máte se dostavit do pracovny sira Thomase," oznámil jeden ze strážců nazlobeně. »A jestli ten pes ještě jednou-" Nenechala ho dopovědět. -Jestli vy ještě jednou vstoupíte do mého pokoje bez vyzvání, pak Rabovi dovolím, aby vám šel po krku. A teď mne veďte!" Pohlédli z Bronwyn na toho obrovského vlčáka a potom se otočili. Bronwyn je následovala po schodech s hlavou vysoko vztyčenou. Nikomu nedopřeje spatřit ji rozhněvanou nad ne-zdvořáctvím toho Stevena Montgomeryho. Na svatbu se opozdil o celé čtyři dny, a potom ji před něho táhnou jako tu poslední děvečku v tu samou chvíli, co se ráčí objevit! V pracovně pohlédla Bronwyn nejprve na sira Thomase a po- 26 tom na muže, jenž stál poblíž krbu. Byl urostlý, ale špinavý až k nevíře. Vůbec se nedalo poznat, jakou má tvář. Na jedné straně jí připadala opuchlá a ona se v duchu ptala, jestli je to znetvoření trvalé. Náhle jednoho ze strážců napadlo, jak Bronwyn splatit ten kousek s Rabem. Popadl volně visící cípek dlouhého kostkovaného tartanu a prudce na Bronwyn strčil. Dívka padla na kolena a strážce z ní trhnutím strhl tartan. "Ty!" zařval sir Thomas. "Zmiz mi z očí! Jak se opovažuješ zacházet takhle s dámou! I kdybys utekl třeba na padesát mil, za tohle budeš viset!" Oba strážci se obrátili a bleskově zmizeli z místnosti právě v okamžiku, kdy se sir Thomas shýbal pro pléd. Bronwyn to vyvedlo z míry jen na vteřinku a znovu se rychle postavila. Tenká košilka se jí přilepila na dosud mokré tělo, jako by dívka byla nahá. Nejdřív se chtěla zakrýt rukama, ale nechala toho, když pohlédla na Stevena. Ten už se dávno přestal nonšalantně opírat o krb a místo toho tu stál v pozoru a se spodní čelistí pokleslou v nevěřícím úžasu. Oči měl vyvalené tak, až mu bělmo kolem zřítelnic jasně svítilo, a ústa dokořán tak široce, že mu jazyk málem vypadl ven. Ohrnula na něj ret, ale zřejmě si toho vůbec nepovšiml. Dokázal vnímat jenom to, co měla od krku dolů. Spustila paže volně podél těla a pozorovala ho. Zdálo se, že uplynula neuvěřitelně dlouhá doba, než sir Thomas jemně zahalil Bronwynina ramena do plédu. Přitáhla si látku těsně kolem těla. »Nu, Stevene, neměl by ses pozdravit se svojí nevěstou?" Steven několikrát zamžikal, než zase našel ztracenou rovnováhu. Pomalu došel k dívce. Bronwyn byla hodně vysoká, ale když mu chtěla pohlédnout do očí, musela hledět vzhůru. V tom matném světle vypadal ještě hůř. Světla svíček házela po jeho tváři zamazané zaschlým blátem a krví strašidelné stíny. Uchopil prstýnek vlasů, který jí ležel na prsou a promnul ho mezi prsty. -Nespletl jste se, sire Thomasi?" zeptal se tiše a při- 27 tom jí nepřestal hledět do očí. «Tohle je opravdu zemanka klanu MacArranů?" Bronwyn ucouvla. "Mám vlastní jazyk i vlastní mozek. Není třeba mluvit, jako kdybych tu ani nebyla. Já jsem skutečně ta MacArranová z klanu MacArranů a přísahala jsem, že budu nenávidět všechny Angličany, zvláště pak ty, kteří urážejí můj klan i mne samotnou tím, že se přede mnou ukážou pozdě a navíc nemytí." Obrátila se na sira Thomnase. "Zjistila jsem, že na mne dolehla nesmírná únava. Ráda bych poprosila o propuštění, pokud ovšem takovému ubohému zajatci dovolíte vznést tak smělou žádost." Sir Thomas se zamračil. »Vaším pánem je od nynějška Steven." Dívka vrhla na Stevena pohled plný sžíravé nenávisti a potom místnost opustila i bez dovolení. Sir Thomas se na mladíka podíval. "Obávám se, že je trochu nevychovaná. Tihle Skotové by měli svým ženám častěji přitáhnout uzdu. Ale pokud necháme stranou tu její prostořekost, ještě pořád si myslíš, že je ošklivá?" Steven jen bezmocně zíral na dveře, za nimiž Bronwyn právě zmizela. Před očima mu tančil její obraz - tělo, o němž se domníval, že existuje jenom ve snu, černé vlasy a safírové oči. Vystrkovala na něho bradičku takovým milým způsobem, že měl sto chutí jí políbit. Pod mokrou a přiléhavou látkou viděl její baculatá ňadra a její boky a stehna byly oblé, vyzývavé a přímo k zešílení krásné. »Stevene?" Ten se na svou židli málem zhroutil. "To kdybych tušil," zašeptal, "kdybych měl jenom ponětí, přijel bych o celé týdny dříve, než mi ji král Jindřich vůbec zaslíbil." "To znamená, že v tvých očích obstála?" Steven si protřel zrak. -Myslím, že se mi to jenom zdá. Přece žádná žena nemůže vypadat takto a přitom být z masa a kostí! V tom musí být nějaký zádrhel. Nechystáš se náhodou přinést ke svatebnímu obřadu jinou, skutečnou Bronwyn MacArranovou, viď, že ne?" 28 ..Ujišťuji tě, že je opravdová. Proč si myslíš, že tu mám tolik stráží? Moji lidé jsou kdykoliv schopni se o ni porvat jako psi. Postávají tady a pořád omílají historky a proradných Skotech, ale ve skutečnosti jeden každý z nich by se ušlechtile nabídl, že převezme tvé místo v dívčině posteli." Steven se zašklebil. »Ale tys ji před nimi uchránil." ..Rozhodně to nebylo snadné." >Tys mi toho provedla mnohem víc, než tohle," ucedil a svými velkými prsty rozepínal titěrné knoflíčky na zadním dílu šatů. Přitom seděl rozkročmo nad ní. "Dneska večer ti ukážu ty rány, které mi zasadil Roger. Nemrskej se, nebo ty zatracené šaty na tobě roztrhám na kusy!" Bronwyn se v mžiku uklidnila. Steven věnoval jejím zádům jeden znechucený pohled. "Tak se mi zdá, že nejvíc budeš poslouchat, když ti bude hrozit, že přijdeš o peníze. "My jsme jen chudá země a nemůžeme si dovolit takové plýtvání, které vidím tady v Anglii." Odmlčela se a Steven zatím pokračoval v rozepínání. "Tys ... dneska bojoval velice zdatně." Na chvíli nechal knoflíky na pokoji. "To asi pro tebe není lehké přiznání, pokud se uváží, že sis přála moji smrt." "Ničí smrt jsem si nepřála! Chtěla jsem jenom-" "Radši mlč! Já vím moc dobře, co jsi chtěla! Rogera Chat-worthe!" Byla to zvláštní situace. Steven připadal Bronwyn najednou důvěrně známý, jako kdyby ho znala už celá léta. Věděla, že on v životě nepochopí, proč vlastně o Rogera tolik stála. Tolikrát už se to pokoušela vysvětlit! Ale teď jí náznak žárlivosti v jeho hlase působil téměř uspokojení. Tak ať si tedy myslí, že k Ro-gerovi vzplála láskou. Však mu to jenom prospěje! 66 ..Hotovo. A teď vstaň a koukej si ty šaty sundat." Když se ani nepohnula, sklonil se k ní a rty jí přejel po krku. ..Pojď ke mně, nebudeme čekat až do večera." Tohle vlilo do Bronwyn nový život. Rychle se zpod jeho těla odkulila a přitom si přidržovala předek šatů, který jí padal z ňader. "Obléknu se, ale nejdřív odtud odejdi." Steven se vleže podepřel o loket. »Ani mne nenapadne, abych odcházel." Bronwyn se začala hádat, ale dobře věděla, že zbytečně. Kromě toho ji už dvakrát viděl v mokrém spodním prádle. Tentokrát jí může skutečnost, že je prádlo suché, skrýt před jeho zraky alespoň pomyslnou ochranou. Vykročila tedy ze šatů a pečlivě je uložila na dřevěnou truhlu. Steven ji sledoval lačným pohledem. Když si přišla pro stříbrné šaty, podržel je tak, aby musela přistoupit až těsně k němu, takže jí stačil na rameno vtisknout polibek dřív, než zase uskočila do bezpečí. Těžká stříbrná látka byla skutečně nádherná. Než si šaty přetáhla přes hlavu, obdivně pohladila třpytivou sukni. Padly jí naprosto dokonale, obepínaly ji kolem jejího útlého pasu a ze záhybů na bocích vyšlehávaly blesky. Urovnala si je a s údivem se otočila ke Stevenovi. Neměly ten hluboký čtverhranný výstřih, který byl teď v módě, ale sahaly jí až ke krku, kde je zdobil malý krajkový límeček. Nad jejím úžasem Steven jen pokrčil rameny. «Nerad bych svůj majetek předváděl ostatním mužům, to je celé." »Tvůj majetek!" zalkla se vzteky. »To zamýšlíš řídit celý můj život? To už si ani nebudu smět sama vybírat svoje šaty?" Zasténal. "Já věděl, že dlouho tak milá nezůstaneš. Pojď sem, já tě zapnu." "Já to umím sama." Chvilku ji pozoroval, jak zápolí se zapínáním, a potom ji k sobě přitáhl. "Myslíš, že někdy dojdeš k názoru, že vážně nejsem tvůj nepřítel?" "Ale ty jsi můj nepřítel! Pro můj klan i pro mne jsou všichni Angličani našimi nepřáteli." 67 Přidržel si ji mezi stehny a pustil se do zapínání drobounkých knoflíčků. Když skončil, otočil ji tváří k sobě a znovu ji sevřel mezi koleny. "Doufám, že se mi podaří ti jednou objasnit, že jsem víc než pouhý Angličan." Přejel jí dlaněmi vzhůru po pažích. »Moc se těším na dnešní večer." Bronwyn se mu snažila vykroutit a Steven si tedy jen povzdechl a nechal ji být. Chvíli jen stál a potom ji vzal za ruku. »Kněz a hosté už dole čekají." Bronwyn jeho ruku váhavě přijala. Měl suchou a teplou dlaň, od letitého výcviku plnou mozolů. Přede dveřmi čekal Steve-nův panoš, který svému pánovi podal kabátec ze silného sametu. Bronwyrř přihlížela, jak Steven děkuje chlapci, který pyšně vzhlížel ke svému pánovi a přál mu hodně štěstí a spokojenosti. Steven s úsměvem zdvihl Browyninu ruku ke rtům. "Sťěstí," opakoval. "Myslíš, že my dva spolu mužem dosáhnout štěstí?" Pohlédla stranou a neodpověděla. Ruku v ruce sestupovali ze schodů. Stříbrné šaty ji tížily a na každém kroku jí připomínaly převahu tohoto cizího člověka. Pod schody se shromáždilo mnoho lidí, čeleď, členové všech družin i všichni přátelé sira Thomase, kteří se kdy zúčastnili bojů proti obyvatelům Vysočiny. Svoji nenávist ke Skotům nikterak nezastírali. Rozchechtaně se bavili o tom, jak večer Steven ••přemůže" jejich společného nepřítele. Vysmívali se i tomu, jakým způsobem se Bronwyn bránila, když padl její otec. Vyprávěli si, že jestli bude v posteli jen z poloviny tak divoká, tak si bude se Stevěnem pohrávat jako kočka s myší. Bronwyn hrdě vztyčila hlavu a opakovala si, že je MacArra-nová a že nesmí zahanbit svůj klan. Že Angličani jsou surová chvastounská cháska a ona že se nesníží na jejich úroveň natolik, aby jim na ty jejich nechutné průpovídky cokoliv odpověděla. Stevenův stisk zesílil a ona k němu překvapeně vzhlédla. Tvářil se vážně a ústa měl zachmuřeně sevřená. Na čelisti mu vyvstal napjatý sval. Vida, a ona si myslela, že mu poznámky jeho krajanů dělají radost, neboť svědčí o tom, jak pěknou kořist ulovil. Otočil se k ní a pohlédl jí do tváře očima tak smutnýma. 68 jako kdyby se jí chtěl za ně omluvit. Svatební obřad se odehrál velice rychle. Popravdě jí to jako svatba ani nepřipadalo. Bronwyn stála před knězem a náhle si během jediné vteřinky uvědomila, jak je opuštěná. Kdysi si představovala, že svoji svatbu bude mít na Vysočině a zjara, kdy celá země ožívá, že bude obklopena členy své rodiny i svého klanu. A že jejím manželem se stane někdo, koho bude dobře znát. Pootočila se k Stevenovi. Klečeli bok po boku v malé kapli na zámečku sira Thomase. Steven měl hlavu pokorně skloněnou. Připadal jí nekonečně vzdálený, nedosažitelný. Každý z nich vyrůstal v úplně jiném světě, každý je navyklý na naprosto odlišný způsob života. Vždyť o tom člověku neví téměř nic! Celý život ji učili, že má svá práva a povinnosti, že lidé z jejího klanu budou u ní vyhledávat pomoc i radu. A tenhle Angličan poznal pouze společnost, v níž se ženy učí nanejvýš šít a vystupovat jako přívažky svých mužů. A přesto všechno je Bronwyn odsouzena ke společnému životu s tímto cizím člověkem. Už jí stačil dát najevo, že ji považuje za svůj osobní majetek, za cosi, co mu náleží a co může ovládat, jak se mu jen zlíbí. A dneska večer ... Radši ty myšlenky honem zahnala, protože pomyšlení na večer jí připadalo nesnesitelné. Vždyť tento muž byl pro ni úplně cizí! Neví o něm ani to nejmenší! Nemá zdání, co rád jí, jestli umí číst nebo zpívat, jaké má vlastně příbuzenstvo. A přes to všechno si k němu měla vlézt do postele, aby s ním sdílela ten neiintimnější zážitek svého života! A každý z přítomných zřejmě zastával názor, že by z toho měla mít potěšení! Steven na ni pohlédl. Uvědomil si, jak upřeně si ho prohlíží a měl z toho radost. Z jejího krásného čela vyčetl zmatek a rozpaky. Zkusil ji uklidnit mírným pousmáním, ale ona se odvrátila a se zavřenýma očima se naklonila nad svoje sepjaté ruce. Celý ten den se Bronwyn zdál nekonečným. Mužská část svatebních hostí se nijak netajila s tím, že je zajímá její svatební noc. Celé hodiny jen seděli u dlouhých stolů a jedli a pili. A čím 69 více pili, tím hruběji žertovali. S každou poznámkou, s každým tím prisprostlým posměškem rostla Bronwynina nenávist vůči všemu anglickému. Nezajímalo je nic než to, že je žena. Představovala pro ně pouze trofej, kterou se mohou potěšit. Když ji chtěl Steven vzít za ruku, ucukla mu, což vyvolalo kolem další výbuch opileckého chechotu. Přestože se na Stevena nedívala, všimla si, jak zhluboka se napil silného červeného vína. Sluneční paprsky dopadající do síně oknem se začaly pozvolna prodlužovat. Dva opilí muži se pustili do hádky a nakonec spolu začali zápasit. Nikdo jim v tom nezabraňoval, protože byli natolik opilí, že si nemohli nijak ublížit. Bronwyn téměř nic nejedla a skoro vůbec nepila. S blížícím se večerem jí začala útroby svírat úzkost. Morag měla pravdu: trápila ji vyhlídka na dnešní noc. Snažila se přesvědčovat sama sebe, že je přece odvážné děvče. Kolikrát už velela loupežné výpravě, jejímž cílem byl dobytek klanu MacGregorů! Přespala ve sněhové bouři zabalená jen tak do plédu. Dokonce po boku svého otce i bojovala proti Angličanům. Ale nic z toho jí ne-nahánělo tolik strachu, jako pomyšlení na dnešní večer. Fyzickou stránku aktu sice znala, ale co k tomu všemu ještě patří? A dozná ona nějaké proměny? Bude jí tento Steven Montgome-ry po tom aktu vlastnit, jak tomu zřejmě sám věří? Morag tvrdila, že spaní s mužem je moc příjemné, ale Bronwyn zatím měla zkušenost jen s mladíky, kteří měkli jako rosol, protože se považovali za zamilované. Viděla, jak se ze šťastných a přitažlivých žen stávají obtloustlé a ustarané hospodyňky, sotva jim manžel navlékl prstýnek. Během svatební noci jde ale zřejmě o více než jen o pouhý fyzický akt a ona ve své nevědomosti cítila čirý děs. Když k ní zezadu přistoupila Morag a připomněla jí, že se přiblížil čas přichystat se do postele, Bronwyn smrtelně zbledla a zaťala prsty do vyřezávaných lvích hlav na opěradle křesla. Steven ji uchopil krátce za paži. "Oni žárlí, víš. Nevšímej si jich, prosím tě. Za chvíli odtud vypadnu a nechám je všechny tady." 70 ..Raději bych tu zůstala," utrhla se na něho Bronwyn a po tom následovala Morag ven ze slavnostního sálu. Morag jí rozepínala stříbrné šaty a celou tu dobu mlčela. Bronwyn vklouzla nahá do pokrývek, jako by se z ní stala poslušná loutka. Rab se uložil vedle postele co nejblíže své paní. ..Pojď, Rabe," vybídla ho Morag. Pes se ani nehnul. "Bronwyn! Pošli Raba ven! Dneska v noci by se mu to u tebe moc nezamlouvalo." Bronwyn na ni vyvalila oči. "Takže o psa se bojíš a o mě ne? Cožpak jsem zůstala úplně sama? Rabe, zůstaň!" •Mělo by se to vymýt a pořádně ovázat." Vykroutila se mu. "To ti může udělat i Morag, a podle toho, jaký je do tebe blázen, vyhoví ti s největší radostí!" Steven odhodil přikrývku úplně a postavil se. Přitáhl si ji do náruče. -Docela by mne potěšilo, kdybys žárlila. Ale já nechci, aby mi obvaz vyměnila Morag. Způsobilas to ty, tak se toho také musíš ty ujmout!" Tak blízko u něho se Bronwyn nedokázala ani pohnout, natož přemýšlet. Vzpoměla si na ten pocit, když jí líbal do důlečku pod kolenem. Odstrčila ho. "No dobrá, já to tedy udělám. Nejspíš to bude rychlejší, než se s tebou pořád dohadovat. A potom pojedeme domů." Posadil se na podokenní sedátko a zády se opřel do polštářů, přičemž si zřejmě nepovšiml, že je úplně nahý. Natáhl k ní paži a usmíval se, když nevěděla kam s očima. Bronwyn nesnášela tu jeho samolibost a sebejistotu, s jakou předpokládal, jak silně na ni svou tělesnou blízkostí působí. A co víc, nedokázala se smířit s tím, jak jí pohled neustále sklouzával k jeho krásnému tělu. Se zlomyslným úsměvem mu servala obvaz. Z rány se spolu s ním odtrhly kousky kůže a čerstvých strupů. »K čertu!" vykřikl Steven a vyskočil ze sedátka. Popadl ji za krkem a přitáhl ji až k sobě. "To budeš jednou litovat! Jednoho dne poznáš, že jediná kapka mojí krve má pro tebe větší cenu, než celá ta tvoje ješitnost, na níž si dáváš tolik záležet!" ••Tohle je tedy tvoje nejvroucnější přání? Tak toho se nikdy nedočkáš! Provdala jsem se za tebe, abych zamezila půtkám ve svém vlastním klanu, a nezabiju tě jenom proto, že by váš starý 80 král můj klan krutě potrestal!" Steven ji od sebe odstrčil tak prudce, že narazila do postele. "Tak ty mne tedy nezabiješ!" ušklíbl se. Ze znovu otevřené rány se mu po paži řinula krev. Z podlahy zdvihl svoje šaty. hMoc si o sobě myslíš," hněval se, když strkal nohy do nohavic a krátkých jezdeckých kalhot. Halenu s kabátcem si přehodil přes ruku. "Za hodinu buď přichystaná," oznámil jí rázně a práskl za sebou dveřmi. Po jeho odchodu jí pokoj připadal nepřirozeně ztichlý a najednou i příliš rozlehlý a prázdný. Samozřejmě, že byla ráda, když konečně odešel. Na chviličku pocítila starost, kdo že mu tu ránu asi ošetří, ale pak nad tím jen mávla rukou. Proč by si nad tím měla lámat hlavu? Šla ke dveřím a zavolala Morag. Během té jedné hodiny musely stihnout spoustu práce. Celý den až do večera ujížděli bez oddechu. Čím více se blížili k severu, tím lehčeji bylo Bronwyn na těle i na duchu. Nedokázala spolknout, že za nimi jede velké množství vozů s nákladem, jelikož jejímu skotskému smyslu pro hospodárnost připadala ta spousta věcí naprosto zbytečná. Skot by si vzal jenom to, co sám unese na zádech, a jídla jenom do ranečku. Angličani se dokonce v poledne zastaví, aby si uvařili. Bronwyn byla příliš netrpělivá, než aby to jídlo ocenila. -Zůstaň sedět!" nařídil jí Steven. "Tím svým věčným vyskakováním mi rozčiluješ moje lidi!" "Tvoji lidé! A co moji lidé, kteří mne vyhlížejí?" »Můžu se starat jen o jednu skupinu lidí najednou!" "Ty můžeš-" nakousla, ale pak se zarazila. Několik lidí ze Stevenovy družiny jim se zájmem přihlíželo. Christopher Audley se na ni usmíval a v očích mu jen hrálo. Bronwyn sice poznala, že ten mladý muž je velice příjemný, ale teď se jí nikdo nezavděčil. Chtěla se z téhle proklaté Nížiny dostat co nejrychleji. Večer pak překročili Grampiany. Bylo to nízké pohoří přerušované širokými údolími. Jakmile se dostali na druhou stranu, vzduch jakoby se citelně ochladil, krajina se stala divočejší a Bronwyn se začalo svobodněji dýchat. Ramena se jí uvolnila a z tváře jí zmizel napjatý výraz. 81 •¦Bronwyn!" zavolal na ni vedle jedoucí Steven. Musíme zastavit na noc." •.Zastavit? Ale-" Sama však věděla, že pokračovat dál nemá smysl. Jenom Morag mohla cítit totéž, co ona. Ostatní si před další cestou musejí odpočinout. Zhluboka nabrala do plic vzduch a uvědomila si, že blízkost domova jí přinese klidný spánek. Seskočila z koně a od sedla odvázala vak. Když nic jiného, alespoň se zbaví toho nepohodlného anglického oděvu. " Co je to?" dotkl se Steven plédu, který si přehodila přes ruku. "Tohle jsi na sobě měla ten večer, kdy jsem tě uviděl poprvé?" zeptal se a oči se mu při té vzpomínce rozzářily. Vyškubla mu pléd z prstů a zmizela ve tmě mezi stromy. Nebylo nijak snadné rozepnout si ty anglické šaty bez cizí pomoci, ale byla pevně odhodlaná se jich zbavit. Sotva těžký samet pečlivě složila na výčnělku skály, svlékla se úplně donaha. Skotský způsob oblékání byl velice prostý a nijak člověka neomezoval v pohybu. Přes hlavu si navlékla jemnou bavlněnou košilku a potom šafránově žlutou košili s dlouhými rukávy. Ty byly u ramen nabrané a v zápěstí se zužovaly do manžety. Sukně byla střižená do širokého zvonu, úzká přes boky, dole však rozšířená natolik, aby nepřekážela v běhu či v jízdě na koni. Měla světlounce modrou barvu rozkvetlého vřesu. Kolem útlého pasu si připjala široký pásek s velkou stříbrnou sponou. Přes ramena si místo pláště zručně přehodila šest yardů široký pléd, který sešpendlila velkou ozdobnou sponou. Tahle těžká stříbrná brož se dědila z matky na dceru už celé generace. "Ukaž, ať se podívám," ozvalo se za ní ze tmy. Obrátila se tváří ke Stevenovi. "Tak ty mne zase špehuješ?" oslovila ho mrazivým tónem. ..Já bych to raději chápal tak, že ti poskytuji ochranu. Těžko říct, co by se mohlo osamělé dámě v lese přihodit." Ucouvla. -Řekla bych, že k nejhoršímu už došlo." Nechtěla ho mít u sebe, nechtěla, aby ji znovu spoutal tou mocí, které podlehla minulou noc. Otočila se a rozběhla se k táboru. "Nezapomělas tady něco?" zavolal Steven a zdvihl její střevíce. Ani se neohlédla a on se rozesmál. 82 Bronwyn dokulhala do stanu, který jí označili jako Stevenův. Jeho lidé dokázali postavit tábor, který připomínal městečko. Když šlápla na okraj koberce rozprostřeného na té dobré skotské půdě, jenom zamrkala. Vůbec si totiž nevzpomněla, že od doby, kdy běhala venku přes pole a louky bosá, uplynulo už hezkých pár měsíců. Chodidla jí zjemněla a tak si je i při tom krátkém běhu pořezala a zhmoždila. Posadila se na okraj širokého lůžka a sehnula se, aby si rány prohlédla. Steven nadzdvihl plachtu a vstoupil do stanu, načež ona bleskově vyskočila, přestože poraněné nohy jí vháněly slzy bolesti do očí. Steven odhodil její střevíce do kouta a sedl si na lehátko. »Ukaž, já ti je prohlédnu." ••Nemám sebemenší tušení, o čem to vlastně mluvíš," prohlásila hrdě a poodstoupila. "Bronwyn, to vážně musíš být pořád takhle tvrdohlavá? Poranila sis chodidla, to vím najisto, tak sem teď pojď, ať se na ně podívám." Uznala, že nohy stejně bude muset dřív nebo později ošetřit. Neochotně se tedy posadila vedle něho. Trochu nazlobeně se shýbl a položil si její nohu do klína. Bronwyn se pololežíc opírala o lokty. Steven si zachmuřeně prohlédl pořezané paty, jedna z těch ran byla poměrně hluboká. Zavolal na panoše, ať donese mísu horké vody a čisté obvazy. "Strč si nohy dovnitř," vybídl ji, když potom postavil nádobu s vodou na podlahu. Sledovala, jak jí jemně vymývá a osušuje rány, jak si potom její chodidla klade do klína a ovíjí je obvazy. "Proč se tak o mne staráš?" zeptala se tiše. "Vždyť jsem přece tvůj nepřítel." ••To rozhodně nejsi. To jenom ty se mnou neustále bojuješ, ne já s tebou. Já toužím jedině po tom, aby byl mezi námi mír." •Jak ale může být mezi námi mír, když nás odděluje krev mého otce?" "Bronwyn-" začal, ale pak se zarazil. Přesvědčovat ji je úplně zbytečné. Přesvědčit ji mohou pouze jeho činy, které jí doká- 83 É žou, že smýšlí dobře jak s ní, tak s jejím klanem. Pohladil obvaz na její levé patě. "Chvíli to snad bude držet." Chtěla se odtáhnout, ale on její chodidla nepouštěl. Oči mu ztmavly, když ji pohladil po lýtkách. "Máš nesmírně krásné nohy." zašeptal. Bronwyn mu toužila uniknout, protože pochopila, co ten pohled znamená, ale byla jím jako uhranutá, tiše držela, i když ji přestal pevně svírat. Oběma rukama jí vjel pod její dlouhou sukni a ona zůstávala ležet na zádech, když jí hladil po nohou i hýždích. Lehl si vedle ní, přitáhl si ji do náruče a začal jí líbat obličej, ouška i ústa. Zkušeně rozepnul sponu brože i přezku u opasku. Vyklouzla ze šatů dřív, než si stačila uvědomit, že ji začal svlékat. Steven se vlastním svlékáním zdržel jen několik vteřin. Když k němu Bronwyn vztáhla paže a stáhla ho k sobě, vyrazil mu z hrdla hluboký smích. Přimkl se ústy k jejím rtům a okusil sladkost jejího jazyka. ••Kdo jsem?" zašeptal, když jí přejížděl zuby po linii krku. Neodpověděla, ale třela si stehna o jeho dlouhé nohy. Srdce jí divoce bušilo a přesto, že venku byla chladná noc, objevil se jí na pokožce tenký povlak potu. Popadl ji za hustou hřívu, v níž se mu ruka doslova utopila. "Kdo jsem? Chtěl bych, abys vyslovila moje jméno!" "Steven," řekla potichu. "A já jsem členka klanu MacArranů!" Oči se mu rozzářily a on se začal smát. Ani když byla přemožena vášní, neztrácela nic ze své neuvěřitelné pýchy. "A já jsem přemožitel člena klanu MacArranů!" smál se jí. "Nikdy!" zašeptala chraptivě a hrábla mu do vlasů. Prudce mu zvrátila hlavu dozadu a na hrdlo mu přitiskla vyceněné zuby. "Kdo je teď tím přemožitelem, aha?" Steven ji vytáhl nad sebe a nepřestával ji hladit. "Mít všechny nepřátele, jako jsi ty, tak všichni Angličani beznadějně prohra-jou." Náhle ji zdvihl do vzduchu a zvolna ji v sedu spustil na svůj připravený úd. Bronwyn vydechla překvapením, potom však zasténala roz- 84 kosí a v předklonu se na něm začala pohybovat nahoru a dolů. Steven ležel téměř bez hnutí a nechal jí, aby míru své rozkoše řídila ona sama. Když vycítil, že se Bronwyn blíží k vrcholu, převalil ji na záda a ona ho obemkla svýma svalnatýma rukama i nohama. Oba vyvrcholili současně v jediném oslepujícím výbuchu vášně. A v této poloze oba usnuli vyčerpáním. Kůže se jim navzájem spekla potem a vášní. Bronwyn probudilo zahoukání sovy. Vzbudila se s nastraženými smysly a ihned otevřela oči dokořán. Ležela uvězněná pod Stevenovým tělem, které ji z poloviny zakrývalo. Zachmuřeně si připomněla jejich vášnivé milování. To už teď ale bylo pryč a neposlušnému tělu velel nyní chladný rozum. Soví hlas jí byl velice povědomý. Tohle znamení slýchala po celý svůj život. "Tam!" zašeptala tichounce. Zvolna a mnohem něžněji než sama sobě přiznávala, odstrčila Stevenovy spánkem bezvládné paže a nohy ze svého těla. Ve tmě se rychle a nehlučně oblékla. Nalezla střevíce v rohu, kam je Steven odhodil, a hmatem si našla cestu ze stanu. Chviličku jen tiše stála a s Rabem po boku pozorně naslouchala. Steven ustanovil stráže, které obcházely po obvodu celého tábora. Bronwyn jim věnovala jen pohrdavý pohled a proklouzla kolem nich do lesa. Vřesově zabarvený pléd a její tmavé vlasy ji učinily téměř neviditelnou. Rychle a s jistotou procházela tiše temným lesem. Najednou se zastavila. Vycítila, že nablízku je člověk. ••Dobře tě Jamie vycvičil," pochválil ji zezadu známý hlas. Obrátila se úsměvem celá rozzářená. "Tame!" vzlykla a vletěla mu do náruče. Přitiskl ji pevně k sobě a ona se mu doslova pověsila na krk. -Zacházeli s tebou slušně? Neublížili ti?" Poodstoupila. »Ukaž, ať si tě prohlédnu." V měsíčním světle se Tamovy vlasy zdály ještě stříbrnější než ve skutečnosti. Byl průměrně vysoký, Bronwyn nijak nepřevyšoval, ale měl rozložitou postavu s pažemi a hrudníkem tak mohutně stavěnými, že by mu mohl závidět i vzrostlý dub. Tam byl bratranec jejího ot- 85 ce a celý svůj život ho považovala za přítele. Jeden z Tamových synů patřil do té trojice mladíků, mezi nimiž si měla vyvolit svého budoucího manžela. Tam se dunivě rozesmál. "Tvůj zrak je lepší než ten můj starý. Nepoznám, jestli jsi v pořádku či nikoliv. Chtěli jsme se pro tebe vypravit, ale zabránil nám v tom strach o tvoji bezpečnost. " •-Pojď se na chvíli posadit." "A máš čas? Slyšel jsem, že teď máš manžela." Viděla, jak se zatvářil starostlivě, a všimla si, že kolem očí mu zase přibylo vrásek. "Ano, mám manžela," souhlasila, když se bok po boku usadili na obrovský kámen. Jeď za ní," naléhal Tam na Stevena. "Sázím se, že něco jako Larenston jsi ještě neviděl." Hnán zvědavostí, jak asi bude vyhlížet jeho příští domov, rozletěl se Steven nahoru po travnatém svahu. A Tam měl samozřejmě pravdu, Larenston byl vskutku nevídaný. Kopec, na němž stál, se pod kopyty jeho koně prudce svažoval do širokého a hlubokého údolí, kde se popásal huňatý skot a ležely chaloupky skotských kopaničářů. Údolím se vinula úzká stezka, která na vzdáleném úbočí mířila zase nahoru. Na vzdáleném konci údolí se rozkládal vysoký a plochý poloostrov z rudého kamene, který trčel do moře jako obrovská opancéřovaná pěst. S pevninou jej spojovala pouze skála, jež nebyla širší, nežli ta úzká stezička. Po obou stranách cesty se skála nořila téměř kolmo pod hladinu. Vstup na poloostrov střežila dvě dvoupatrová strážná stavení. Celý hrad sestával z několika kamenných budov. V prostřední z nich byla rozlehlá síň. Kolem se netyčily žádné hradby, neboť jich nebylo zapotřebí. Ostré útesy vyrůstající z moře stačilo ohlídat několik mužů s luky a šípy. Bronwyn se k němu obrátila s tak planoucíma očima, jaké u ní ještě nikdy neviděl. "Nikdy ho nedobyli," řekla prostě, než se rozjeli dolů do údolí. Steven neměl vůbec představu, jak se o jejím příjezdu dozvěděli, ale najednou se u všech chatrčí rozletěly dveře a lidé jí vybíhali s otevřenou náručí v ústrety. Steven musel pobídnout koně do trysku, aby nezůstal pozadu. Když však seskočila na zem a začala se s lidmi objímat, držel se kousek stranou. Hladila je všechny - muže, ženy, děti, dokonce i jejich ochočenou husu. Tento výjev Stevena dojal. Zatím ji zažil výhradně jako rozhněvanou mladou ženu. Sice mu vyprávěla, co její klan pro ni znamená, ale on si neuměl čle- 94 ny tohoto klanu představit. Zřejmě je všechny dobře znala, každého oslovila jménem, ptala se na děti, na zdraví, jestli se jim něčeho nedostává. Zdvihl se v sedle a rozhlédl se kolem dokola. Půda byla neúrodná. Jeho kůň ji rozhrábl kopytem a ukázal se jen mech, jaký obvykle roste jen na rašeliništích. Přesto tu pár políček bylo. Na nich rostlo zakrnělé, ale houževnaté žito. Chaloupky byly malé a vyhlížely převelice chudě. Stevena napadlo, že tihle lidé jsou na tom jako nevolníci na panství jeho bratra. Bronwyn tu půdu vlastní a oni ji obdělávají. Úplně jako nevolníci. Ohlédl se ve chvíli, kdy od nějaké ženy přijímala kousek sýra. Jsou to nevolníci a ona se k nim přitom chová jako k členům své vlastní rodiny. Žádná z těch dam, které znal, by se nevolníka ani nedotkla, natož aby se s ním objímala. A říkali jí jenom Bronwyn, ne paní Bronwyn, jak bylo jejich povinností. »Ty se ale mračíš, mladíku," pronesl Tam po jeho boku. "Kterýpak z našich zvyků se ti znelíbil?" Steven si sundal klobouk a prohrábl si husté vlasy. "Nejspíš se budu muset hodně učit. Podle všeho jsem vůbec nepochopil, co to klan vlastně je. Domníval jsem se, že členové klanu jsou něco jako moje družina. Moji muži jsou bez výjimky urozeného původu." Tam se na něj zadíval. "Klan je galské slovo a znamená děti." V očích mu rozverně zajiskřilo. "A pokud jde o urozený původ, každičký Skot ti na požádání vyjmenuje svůj rodokmen sahající až k prvním skotským králům." "Ale co ta chudoba..." začal Steven, ale pak ze strachu, aby Tama nějak neurazil, raději přestal. Tam stiskl čelisti. "To Angličani a ta půda, již nám přidělil bůh, nás ožebračili. Ale tady ve Skotsku bys měl soudit lidi podle toho, jací jsou, a ne podle množství zlata, jež mají po kapsách." ••Děkuji ti za radu. Budu si to pamatovat." Pobídl koně a dojel až k Bronwyn, která se na něj jen krátce podívala a dál naslouchala nějaké stařeně, jež mluvila o nových barvách na lát- 95 ky. Jeden po druhém však lidé začínali umlkat a upírali na něj oči. Lišil se od nich svým oblečením. Většina Skotů neměla na nohou vůbec nic, žádné nohavice ani střevíce, jen pár jich mělo punčochy jako Tam. Ale Steven nemohl spustit oči z žen. Neměly bledou a pěstěnou pleť anglických dam, byly však dozlatova opálené pobytem na čerstvém vzduchu. Pohled měly jiskřivý a k útlým pasům převázaným opasky jim spadaly nádherné vlasy. Steven se mrštně svezl dolů z koně, levou rukou pevně uchopil Bronwyninu dlaň a pravou ruku napřáhl dopředu. -Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Steven Montgomery." -Angličan!" sykl vedle Stevena nějaký muž a hlas se mu třásl záští. ••Ano, Angličan!" přisvědčil Steven důrazně a upřel svůj modrý pohled pevně do Skotových očí. ¦•No tak!" vložil se do toho Tam. "Dejte mu pokoj. Když myslel, že chci ublížit Bronwyn, tak se na mne vrhl." Pár lidí se tomuto nesmyslu pousmálo. Vždyť bylo naprosto zřejmé, kdo z těch dvou by zvítězil, jelikož Tam vážil přinejmenším o šedesát liber víc než štíhlý Steven. ••A zvítězil on," pokračoval Tam rozvážně. "Málem mi zlomil nos a nakonec mi nasadil nůž na krk." Lidé na chvíli zmlkli, jako by Tamovým slovům nedokázali uvěřit. "Vítej, Stevene," řekla nakonec hezká mladá žena a potřásla jeho napřaženou pravicí. Když uslyšel svoje křestní jméno, Steven překvapením až zamrkal, ale pak se usmál a začal potřásat dalšíma rukama. "S mými muži to nebude tak snadné, jako se ženami," řekla mu Bronwyn, když bok po boku ujížděli po cestě spojující poloostrov s pevninou. Víc než dva jezdci se na tu úzkou stezku nevešli. Steven se trochu neklidně ohlédl po příkrém srázu, jenž měl na své levé straně. Stačí jediný chybný krok a přepadne dolů. Bronwyn tudy jezdila celý svůj život a zřejmě toto ne- 96 bezpečí už dávno přestala vnímat. ..Mé muže si nezískáš tak lehce jako ženy," pronesla Bronwyn zpupně. Ohlédla se po něm a všimla si, jak se neustále dívá na moře dole pod nimi. Usmála se a se svým koněm prudce uhnula na jeho stranu. Stevenův hřebec se jejího koně polekal a jak uskočil, hrábl kopytem do prázdna mimo stezku a začal splašeně couvat. Steven se chviličku zoufale snažil koně zvládnout a zabránit mu v pádu do propasti, která se rozevírala po jejich boku. "K čertu s tebou!" zaklel Steven, když se mu podařilo hřebce uklidnit. Bronwyn se mu přes rameno smála. «Že by byly naše skotské zvyky na tvůj vkus přece jenom moc divoké?" dráždila ho. Steven nasadil koni ostruhy. Bronwyn sice viděla, že se na ni řítí, ale nestačila reagovat dostatečně rychle. Steven ji popadl kolem pasu a přetáhl ji na svoje sedlo před sebe...Okamžitě mě pusť!" poručila. ..Moji muži se na nás dívají!" ..Výborně. To pak jistě viděli, jak jsi se pokusila udělat ze mne hlupáka. Nebo že bys opravdu doufala, že přepadnu přes okraj té cesty?" ..Aby se na nás sesypaly vojenské jednotky krále Jindřicha? Ne, nechci, abys zahynul na skotské půdě." Stevena její upřímnost pobavila. "Nejspíš jsem si o to sám říkal." Když však začala zase mluvit, položil jí přes rty ukazováček. "Ale přesto jsem se neprosil, abys mne zesměšnila, takže tě čeká odplata. Pověz, kolik mužů už přijelo do Larenstonu se zemankou klanu MacArranů ve svém sedle?" "Převáželi jsme mnoho mrtvých, většinou zavražděných těmi-" Uzavřel jí ústa polibkem. Bronwyn se k němu proti své vůli přitiskla a objala ho pažemi okolo krku. Její rty hladově hledaly jeho ústa. Přitáhl si ji těsně k tělu a rukama ji hladil po zádech. Pod látkou její košile cítil teplou kůži. Dospěl k názoru, že se mu skotská móda zamlouvá. Skrz těžkou anglickou látku by pokožku nenahmatal. Steven se ze vzájemného opojení probral jako první. 97 je i Uvědomil si, že je někdo pozoruje. Otevřel oči a se rty stále na Bronwyniných ústech pozdvihl nepatrně hlavu. Ušlo mu, že kůň pokračuje v cestě ke strážním stavením. Obklopilo je několik vážných zachmuřených mužů s neproniknutelným výrazem. ••Bronwyn, miláčku," řekl jí Steven něžně. Bronwyn se v mžiku vzpamatovala. Odtrhla se od něho a rozhlédla se po mužích. ..Douglasi," zašeptala a sklouzla do mužovy nastavené náruče. Zdravila shromážděné jednoho po druhém. Steven zvolna sesedl a vedl svého koně skrze bránu za ní. Vytáhli padací mříž s ostrými hroty, ale ani jediný z mužů se na Stevena nepodíval a nepromluvil. Steven si však velice dobře uvědomoval, že z nich čiší podezíravost a nedůvěra. Vpředu šla Bronwyn a vesele se bavila, kladla otázky a na jiné zase sama odpovídala. Steven se mezi nimi připadal jako všemi přehlížený vetřelec. Muži po jeho boku se chovali velice ostražitě a nepřátelství z nich jen sálalo. Od mužů v údolí se odlišovali oděvem. Někteří měli punčochy a střevíce jako měl Tom, jiní zase nosili vysoké boty, které jim sahaly až po kolena. Všichni bez rozdílu však byli nazí od kolen až do půlky stehen. Za vraty se poloostrov rozšiřoval a cestou k největší budově minuli několik menších stavení. Steven v nich rozeznal mlékárnu, kovárnu a stáje. Na jednom místě byla dokonce zeleninová zahrádka. Takové místo mohlo vydržet i značně dlouhé obléhání. Vnitřek domu byl prostý a neokázalý. Kamenné stěny byly vlhké, nevybílené a bez dřevěného ostění. Malá okénka propouštěla jen málo světla. Uvnitř hradu bylo chladno, chladněji než ve venkovním studeném podzimním povětří, ale nehořely tu žádné ohně. Bronwyn se posadila na tvrdou dřevěnou židli. "Tak teď mi, Douglasi, pověz, co se tu všechno přihodilo." Steven se postavil stranou a přihlížel. Nikdo se nezajímal, jestli má Bronwyn pohodlí, nikdo jí nenavrh, že by si měla jít 98 odpočinout. "MacGregorovic na nás opět udělali nájezd. Předevčírem nám odehnali šest kusů dobytka." Bronwyn se zachmuřila. Později se s klanem MacGregorů musí vypořádat. «A uvnitř klanu jsou nějaké problémy?" Muž zvaný Gouglas se rozpačitě zatahal za dlouhé vlasy. »Zase vypukla hádka kvůli tomu pozemku u jezera. Robert tvrdí, že lososi patří jemu, zatímco Desmond prohlašuje, že za ně musí dostat zaplaceno." »Už na sebe vytasili dýky?" vyptávala se Bronwyn. "Zatím ne, ale moc jim k tomu nechybí. Neměl bych tam snad poslat pár mužů, aby ten spor urovnali? Trochu krve prolité na správném místě by mohlo těm hádkám učinit přítrž." Steven začal vstávat. Podobná rozhodnutí dělával často. Zarazila ho však Tamova ruka, jež se mu položila na paži. "Cožpak nedokážeš vymyslet nic jiného, Douglasi, než je použití dýky?" rozzlobila se Bronwyn. To tě vážně nikdy nenapadlo, že se ti muži nepřou pro nic za nic? Robert musí živit sedm dětí a Desmond má churavou ženu a žádné děti. Jejich problém se dá jistě nějak vyřešit." Muži na ni upírali nechápavé pohledy. Vzdychla si. »Nařiďte Robertovi, ať pošle svého nejstaršího a nejmladšího k Desmondovi, aby je živil. Robert se nebude muset domáhat ryb, aby měl jídlo pro děti, a Desmondova manželka nebude mít čas na sebelítost, že jí osud vlastní děti nedopřál. A co se přihodilo dalšího?" Steven se usmál nad jejím moudrým rozhodnutím. Vycházelo z lásky ke klanu, který tak dobře znala. Bylo to úžasné pozorovat ji v jejím domácím prostředí. Každou minutou jako by stále víc ožívala. Rozhlížela se po lidech kolem sebe a přitom už nevystrkovala zlobně svou hranatou bradičku. Pořád se držela zpříma, ale už to nevypadalo, že chce jenom odrazit rány a urážlivá slova. Steven se rozhlédl po lidech, kteří ji obklopili. Vážili si jí, naslouchali jí, a každičké rozhodnutí, které učinila, bylo moudré a sledovalo zájmy celého klanu. 99 I •Jamie ji dobře připravil," pokývl Tam přátelsky. Steven přisvědčil. Takovou ji ještě nepoznal, netušil, že existuje i tato Bronwyn. Znal ji rozzlobenou, prudkou, plnou nenávisti, neustále sahající po noži a kladoucí nesmyslné požadavky. Vzpomněl si, jak se jí smál, když spadla do potoka. Najednou pocítil příval žárlivosti. Tu ženu, jež tu tak pokojně seděla před houfem mužů a činila rozhodnutí, jimiž se řídil jejich život, tuto ženu on nikdy nepoznal. Všichni ti muži ji znali z té stránky, o níž on neměl tušení. Bronwyn se zdvihla a zamířila ke schodišti na vzdáleném konci místnosti. Steven ji následoval. Náhle ho napadlo, že ti muži zase nevědí vůbec nic o jejím důlku v podkolení. Tajně se usmál a zase se trochu upokojil. "Tak se na něj podívej," řekla Bronwyn znechuceně. Bylo brzo po ránu a vzduch na přelomu podzimu a zimy mrazivě štiplavý. Z okna své komnaty ve druhém patře shlížela dolů na Stevena. On i Chris stáli na nádvoří v plné zbroji. Kolem nich postávali Skoti a zachmuřeně přihlíželi. Od jejich svatby už uběhly dva týdny a během té doby se Steven pokoušel vycvičit muže v anglickém stylu boje. Slyšela, jak poučuje její lidi o tom, že nejdůležitější je umět se bránit. Vyhlásil, že mužům, kteří budou cvičit nejdéle a nejpilněji, koupí vlastní brnění. Ale Skotové se k tomu příliš nevyjadřovali a podle všeho se v nejmenším nezajímali o hodnotný dar v podobě těžké zbroje, jež nedovolí tělu ani dýchat. Zřejmě dávali přednost svému barbarskému odění, které jim odhalovalo polovinu těla. Jediný ústupek, k němuž je Steven pro případ války donutil, byla drátěná košile, kterou si oblékali pod své plédy. Bronwyn se pobaveně odvrátila od okna. ••Nemusíš se tvářit tak samolibě!" okřikla ji Morag. -Ti tvoji muži toho příliš nenadělají, jenom celý den posedávají. Steven je aspoň trochu zaměstná." Bronwyn se však nepřestávala usmívat. »Je strašně tvrdohlavý. Včera si dokonce troufl mé lidi poučovat o tom, že Skotsko 100 je země plná válečných konfliktů, a proto je naučí sebeobraně. Jako kdyby to dávno neovládali! Stejně za to můžou jenom ti Angličani, že-" Morag ji však zarazila zdviženou rukou. -Tím svým věčným kázáním můžeš rozčilovat jeho, děvenko, ale na mne to nezkoušej! Co ti na něm vlastně tolik vadí? Že tě přiměje prokři-čet celé noci? To se snad hanbíš za svoji vášeň, kterou v tobě ten nepřítel probouzí?" "Já necítím-" začala Bronwyn, ale přestala, když za Morag tiše klaply dveře. Obrátila se a pohlédla na Stevena. Musela připustit, že nenávidí divokost, jíž její tělo reaguje na jeho doteky. Kolikrát se už přistihla, že při západu slunce se nedočkavostí celá chvěje. Pečlivě se chránila dát Stevenovi poznat, co vlastně doopravdy cítí. Nikdy se k němu nepřiblížila jako první, nikdy ho něžně neoslovila. Koneckonců, zůstával přece jejím nepřítelem, pocházel z rasy vrahů jejího otce. Považovat ho za nepřítele nebylo ve dne vůbec obtížné. Oblékal se jako Angličan, mluvil jako Angličan, myslel jako Angličan. Rozdíl mezi ním a jejími muži doslova bil do očí. Ale v noci, když se dotkl jejího těla, rázem zapomínala, kdo je on a kdo je ona. "Ty, Stevene," řekl Chris, když přecházeli přes zápasiště. U kraje poloostrova se zastavili a hleděli na moře. "Musíš s tím přestat. Cožpak sám nevidíš, že všechna ta tvoje snaha je ani trochu nezajímá?" Steven si sundal přilbici. Vítr mu rozcuchal propocené kadeře. Každý den mu přinášel hlubší a hlubší zklamání z toho, jak marně se pokouší přimět Bronwyniny muže k aktivitě. Jeho vlastní družina prodělávala každodenní výcvik, při němž se učila ovládat těžkou zbroj a zbraně. Skotové stáli poblíž a přihlíželi, jako by Angličani byli jen zvířata ze zvěřince krále Jindřicha. -Ale musí přece existovat způsob, jak se mezi ně zařadit!" postěžoval si polohlasně. Najednou za sebou zaslechl běžícího člověka. "Můj pane!" volal jeden z jeho mužů. "Někde na severu přepadli MacArranům stádo! Lidé už skáčou do sedel!" 101 I Steven jen pokývl. Teď měl konečně příležitost těm Skotům ukázat, jakými bojovníky ti jeho angličtí rytíři vlastně jsou. Byl zvyklý na to, že musel své pozemky bránit před zloději a pytlá-ky. Těžké brnění mu znemožňovalo jakýkoliv rychlejší pohyb. Jeho panoš už na něj čekal s koněm, který byl rovněž v kovovém pancíři. Kůň byl těžký, celá staletí šlechtěný jen za tím účelem, aby unesl tíhu člověka v plné zbroji. Takový kůň nemusel nikdy rychleji běžet, ale čekalo se od něj, že bude pevně stát ve válečné vřavě a bude se řídit pokyny nohou svého pána. Než Steven a jeho muži vyšplhali do sedel, byli už Skoti dávno pryč. Steven se jen zašklebil a v duchu si řekl, že je bude muset potrestat vyžadováním tvrdší disciplíny. Uplynulo mnoho let, než Steven dokázal pomyslet na události oné noci na skotských blatech bez pocitu rozpaků a zahanbení. Na místo, kde MacGregorové kradli dobytek, dorazil Steven se svou družinou až po setmění. Hluk, který je doprovázel, se rozléhal krajinou široko daleko. Jejich zbroj řinčela a podkovy koní doslova hřměly. Steven se domníval, že MacGregorové na něj budou čekat, aby si to s ním vyřídili po anglickém způsobu v boji muže proti muži. Ke svému zděšení však spolu se svými lidmi přihlížel prapodivné bitvě. V životě nic podobného neviděl a nedokázal si to ani představit. Skotové totiž seskočili z koní a ztratili se v lese. Z ramenou si odepjali svoje široké plédy, aby jim nepřekážely v běhu. Zůstali jenom ve svých nabraných košilích. Z lesa se ozýval křik a zvuky úderů skotských dvouručních mečů. Steven svým mužům pokynul, aby sesedli z koní a pustili se za hlukem vycházejícím z lesa. Jenže mezitím se Skotové zase stačili přesunout úplně jinam. Ve své těžké zbroji se Angličani pohybovali příliš pomalu a neohrabaně. Steven se kolem sebe zmateně rozhlížel, když tu se ze stínu vynořil jeden z Bronwyniných lidí. -Zahnali jsme je," oznámil mu Skot s lehce výsměšným 102 úsměvem. .«Kolik zraněných?" ••Tři ranění, žádný mrtvý," řekl muž a pak se pobaveně ušklíbl. "MacArrani jsou pro ty MacGregory příliš rychlými nepřáteli." Ještě byl vzrušením z toho boje celý zardělý."Nemám sehnat pár lidí, aby vám pomohli do sedla?" vysmíval se Stevenově zbroji už nezakrytě. -•Cože, ty-" vybuchl Chris. "Abych na tebe nevytáhl svůj meč!" "Ale dej pokoj, ty anglický pse," poškleboval se Skot. »Než by jsi od té plechové rakve stačil zvednout víko, tak tě dávno podřežu!" "Přestaňte!" nařídil Steven. "Chrisi, ty koukej schovat ten meč! A ty, Douglasi, běž dohlédnout na raněné!" Hlas mu zněl nesmírně unaveně. ••Přece mu nepromineš takovou drzost!" rozčiloval se Chris. "Jak je potom chceš naučit, aby tě uznávali?" ••Naučit!" utrhl se Steven. Žádný člověk nemůže druhého naučit vážnosti ke své vlastní osobě! Vážnost si musí zasloužit! A teď se vrátíme do Larenstonu. Musím si něco řádně promyslet." Bronwyn sebou v posteli házela a mlátila pěstmi do polštáře. Nepřestávala si opakovat, že jí je úplně jedno, když Steven tráví noc raději někde jinde. Že jí je jedno, jestli ji tráví třeba i s někým jiným. Vzpomněla si na příslušnice svého klanu. Margaretina dcera byla moc hezká a ona už zaslechla, že si pár mužů se smíchem pochvaluje, jak dobře se s ní poměli. Ráno si musí s Margaretou promluvit! Nedělá dobrotu, když tady pobíhá takovéhle děvče! "Zatraceně!" vykřikla nahlas a Rab zavrčel. Posadila se na posteli a pokrývky sklouzly a odhalily její krásná ňadra. Samotné jí v posteli bylo zima. Vždyť Morag přece povídala něco o krádeži dobytka! Na adresu MacGregorů nevybíravými slovy rozhodně nešetřila a jenom sykla, když Bronwyn poznamenala, že snad, proboha, Stevena nezabijou, protože jeho smrt by na ně poštvala vojska anglického krále. A teď hleděla vyčkávavě na dveře a občas se zachmuřila. 103 Když se dveře začaly otvírat, zadržela dech. Třeba to bude Morag s nějakou zprávou. Dovnitř však vstoupil Steven a ona si oddechla. Vlasy a náprsenku u košile měl vlhké, jak se oplachoval u studny. Steven se na ni skoro ani nepodíval. V modrých očích mu seděl temný stín a čelo mu přetínala vráska. Ztěžka se posadil na pelest a začal se odstrojovat. Zřejmě se nedokázal soustředit, protože chvíli přestával a teprve po dlouhé době pokračoval. Bronwyn tápala, o čem začít řeč. "Nemáš hlad?" Neodpověděl, a tak se posadila blíž k němu. Pokrývka jí halila spodní část těla, ale horní zůstávala dále obnažená. "Ptám se tě, jestli nemáš hlad!" opakovala hlasitě. -•Cože?" zamumlal Steven a vyzouval si botu. "Ani nevím. Nejspíš ne." Bronwyn pocítila nutkání se zeptat, co se tady děje, ale něco takového pochopitelně udělat nemohla. Angličanovy starosti ji vůbec nezajímaly. "Byli snad mí muži při té krádeži dobytka poraněni?" A když Steven opět neodpovídal, zatřásla mu ramenem. "Jsi snad hluchý? Na něco jsem se tě ptala!" Steven se k ní obrátil, jako kdyby se teprv teď její přítomnost uvědomil. Očima přelétl její nahé tělo, ale když se postavil, aby si rozepnul opasek, nedal znát sebemenší zájem. -Žádná vážnější zranění. Jeden z mužů má na paži pár stehů, to je všechno." "A kdo? Komu jste museli sešít paži?" Steven jen mávl rukou a nahý si vlezl do postele. Ruce si založil za hlavu a upřeně zíral ke stropu. Ani se nepokusil se jí dotknout. "Myslím, že to byl Francis," řekl konečně. Bronwyn však zůstala sedět a mračila se na něho. Co se to s ním děje? "To tě tak vylekali Skoti, ty Angličane? Jsou snad moji muži na tebe příliš silní nebo příliš rychlí?" K jejímu úžasu to Steven nevzal jako popíchnutí. "Příliš rychlí," přiznal naprosto vážně a neodtrhl oči od stropu. »Nic jim nebrání ve volném a rychlém pohybu. V Anglii by pochopitelně neobstáli, tam by jich pár ozbrojených rytířů rozsekalo 104 třeba padesát. Ale tady-" "Padesát!" vyprskla Bronwyn. V příštím okamžiku nad Stevenovou širokou odhalenou hrudí zaťala pěsti. "Toho se v životě nedočkáš, aby jediný Angličan mohl uškodit padesáti Skotům!" zaječela hlasitě, když ho tloukla do hrudníku. "No tak, koukej s tím přestat!" okřikl ji Steven a popadl ji za ruce. "Mám už dost modřin i bez tebe!" »Ode mne to však nebudou jenom modřiny!" vyhrožovala a snažila se mu vykroutit. Stevenovi se rozsvítily oči. Za ruce si ji přitáhl k sobě, takže se ňadry tiskla těsně k němu. "To já bych rád víc, než jenom modřiny," zašeptal chraptivě a konečně zase vnímal jenom ji. Uvolnil jí jedno zápěstí a pohladil jí po vlasech. "Ty mne vždycky vrátíš do skutečnosti, viď?" zeptal se a hladil ji po spánku. -Mohl bych si lámat hlavu nad tím největším problémem, co jenom na světě existuje, a ty bys stejně mé myšlenky zavedla ke tvé nádherné pleti, k tvým očím," řekl a přejel k nim prsty, "ke tvým rtům." Bronwyn cítila, jak se jí rozbušilo srdce. Měl tak něžný a teplý dech! Vlasy mu ještě pořád zůstávaly provlhlé a jedna kučera se mu přilepila vedle ucha. Toužila se té kadeře dotknout, ale ještě pořád se hlídala, aby mu nedala znát žádný ze svých pocitů. "A ty si snad lámeš hlavu nad nějakým velikým problémem?" zeptala se ledabyle, jako by na tom ani nesešlo. Prsty mu znehybněly a pevně jí pohlédl do očí. "Že bych v tvém hlase uslyšel zájem?" podivil se přátelsky. "Nikdy!" zasyčela a odkulila se o kus dál. Očekávala, že uslyší pobavený smích, musela se přemáhat, aby dál důstala ležet zády k němu a aby se na něj nepodívala. Ležel naprosto tiše a po chvíli k ní dolehlo jeho klidné a pravidelné oddechování, podle nějž poznala, že usnul. Zůstala úplně potichoučku a v očích se jí zvolna začaly sbírat slzičky. Tolikrát se cítila zoufale opuštěná a potom nevěděla, jak se má chovat. Manželství podle jejích představ vytvářeli dva lidé, kteří spolu sdíleli společný život i lásku. Jenže ona měla za muže Angličana! Steven se náhle obrátil a položil přes ni svou těžkou paži, kte- 105 #a#r - rou si Bronwyn přitáhl těsně k sobě. Ze všech sil se snažila zůstat odmítavá a chladná, ale proti své vůli se k němu zavrtala zadečkem a přitulila se co nejblíž. ••Takhle mi ke spánku rozhodně nepomůžeš," zašeptal Steven, zdvihl hlavu a políbil ji na kadeř. »A copak je tohle?" zeptal se. "Slzy?" "Pochopotelně, že ne. Jenom mi něco vlétlo do oka." Otočil jí v náručí tak, aby jí viděl do tváře. "Ty mi lžeš," řekl jí rozhodně. Pozorně pátral v její tváři a potom se dotkl důlku na bradě. -Navzájem jsme si cizí," zašeptal. «Kdy se už konečně spřátelíme? Kdy se o sebe se mnou podělíš? Kdy mi prozradíš, proč vlastně pláčeš?" "Až z tebe bude Skot!" prskla co nejzuřivěji, ale Stevenova blízkost způsobila, že ta slova zazněla velice podivně, spíš jako prosba než jako nesplnitelný příkaz. ••Ujednáno!" prohlásil tak spokojeně, jako kdyby se doopravdy mohl proměnit na Skota. Chtěla se mu vysmát, říci mu, že v životě se z něj nemůže stát Skot ani její přítel. Jenže on si ji k sobě přitiskl ještě blíž a začal jí líbat. Vychutnával ten polibek, jako kdyby čas nebyl jejich pánem, lenivě, nekonečně dlouho. Bronwyn cítila, jak jí krev zběsile uhání žilami. Toužila přitáhnout si Stevena blíž k sobě, ale on ji držel v napjatých pažích tak, aby se jejich těla nedotýkala. Tak ji mohl lépe hladit po ňadrech, hrudníku i po bříšku. Prohnula se dozadu a nohy si propletla s jeho, jedno stehno mu pevně sevřela mezi svými stehny. Stevenova ruka zabloudila k jejím nohám, a když lapala po dechu, láskyplně se na ni usmál. »Ty moje nádherná, nádherná ženo!" zašeptal, když nehty něžně dráždil šlachu v jejím podkolení. "Kdybych tak věděl, jak tě potěšit i jinde než jen v posteli." Přesunula se opět až k němu, vyhledala jeho rty a potom mu ústy sklouzla po krku dolů. Jeho kůže měla příjemnou chuť, trochu slanou potem, ale byla jemná a pevná. Jazykem se mu dotkla ucha a ucítila, jak se prudce zachvěl. Hluboko v hrdle jí za-kloktal smích. 106 Steven ji prudce popadl za ramena. "Tak pojďte, zemanko klanu MacArranů." Překulil ji pod sebe a naklonil se nad její tělo. Prohnula se do oblouku, aby mu vyšla vstříc, a vysoko pozdvihla boky. Byla Skotka a byla si s ním rovna. Proto nečekala, až k ní půjde sám, ale bez rozpaků mu vyšla naproti se stejnou mírou vášně, s jakou se jí přibližoval on sám. Později si usnuli v objetí tak těsném, jako by byli jediná bytost. Bronwyn otevřela rozespalé oči a všimla si kučery vedle Stevenova ucha. Předtím se jí zatoužila dotknout, a tak teď naklonila hlavu a kadeř lehounce políbila. Mezi rty ucítila Stevenovy jemné vlasy. Honem se zase celá zardělá odtáhla. Ten polibek jí najednou připadal mnohem důvěrnější, než celé to předchozí milování. Steven se pousmál a s očima zavřenýma, více spící než bdící, si ji přitiskl ještě blíž, takže na ní málem ležel. Bronwyn nemohla téměř ani dýchat, ale vůbec jí na tom nezáleželo. Kdepak, dýchání rozhodně nebyla ta věc, které teď měla plnou hlavu. Steven stál v chatrči jednoho z kopaničářů a hřál si ruce nad ohníčkem krmeným rašelinou. Venku foukal lezavý vítr a ohně bylo zapotřebí. Tam na pár dní opustil Bronwynino sídlo a zajel navštívit svoji sestru. Mohutný stařec seděl na vzdálenější straně místnosti s kamennými zdmi a přes kolena mu ležela rozprostřená rybářská síť. Vázal oka sítě a svými velikými prsty soukal hrubý provázek. »Tak ty na mně chceš, abych ti pomohl vypadat trochu méně jako hlupák," pronesl Tam s naprostou vážností. Steven se obrátil. Ještě pořád si nezvykl na to, že v jeho přítomnosti si Skotové sedali a vstávali podle libosti. Zřejmě si až příliš navykl na neustálé -vaše lordstvo "."No, zrovna tak bych to tedy neřekl," ohradil se. Potom si ale vzpomněl na záležitosti kolem krádeže dobytka a jenom potřásl hlavou. "Vlastně jsem doopravdy vypadal jako hlupák, jak před mými lidmi, tak i před Skoty. Skutečně jsem si připadal jako v plechové rakvi, přesně, jak se mi vysmíval Douglas." 107 Tam chvíli mlčel, protože dotahoval uzlík. "Douglas si odjakživa myslel, že bude mezi těmi muži, které Jamie vybral pro Bronwyn jako případné manžele." Uviděl Stevenův výraz a zachechtal se. »Jen klid, chlapče, Jamie dobře věděl, co dělá. Douglas není žádný vůdce, ten tak nejvýš plnit příkazy. A před Bronwyn má takovou úctu, že by nedokázal ovládat ani ji." Tohle Stevena pobavilo. "Žádný muž není tak silný, aby ji dokázal ovládnout!" Tam se na tohle prohlášení zdržel komentáře, ale pousmál se. Morag mladou dvojici nespouštěla z očí a se vším se Tamovi svěřovala. Tam se totiž chtěl ujistit, že Bronwyn od Angličana nehrozí nějaké nebezpečí. Podle toho, co mu vyprávěla Morag, byl však v nebezpečí Steven - že padne vyčerpáním. Tam k němu zvedl hlavu. "Jako první by ses měl zbavit anglického oblečení." Steven přikývl. Tohle očekával. "A potom se musíš naučit pořádně utíkat, ať už jde o rychlost nebo o vytrvalost." -Utíkat! Ale voják má přece stát a bojovat!" Tam si jen odfrkl. "My to tu vedeme jinak. Myslel jsem, že ti to už dávno došlo. Pokud nejsi přístupný poučení, těžko ti budu nějak platný." Steven rezignovaně souhlasil. Už za hodinku si přál, aby svůj souhlas nevyslovil. Stál s Tamem v chladném podzimním větru a nikdy v životě si ještě nepřipadal tak odhaleně. Místo těžkých, prošívaných a teplých anglických šatů měl na sobě jenom tenkou košili a přes ni přepásaný pléd. Na nohou měl vlněné punčochy a vysoké boty, avšak i přes to se nemohl zbavit pocitu, jako by byl od pasu dolů nahý. Tam ho popleskal po rameni. «Ale jdi, hochu, však ty si zvykneš. Ještě trochu delší vlasy a bude z tebe pomalu hotový Skot!" "Na to, abych tu pobíhal s holým zadkem, je tenhle kraj zatraceně chladný," postěžoval si Steven, když zdvihl pléd i košili, aby předvedl jednu nahou hýždi. Tam se rozesmál. "Tak teď alespoň víš, co Skoti nosí pod plé- 108 dem." Potom však zvážněl. "Tenhle oděv má svůj účel. Pléd pomůže člověku splynout na vřesovišti s krajinou. A zbytek šatů se dá snadno shodit a zase rychle obléknout. Ve Skotsku pořád prší a člověk si nesmí dovolit promoknout tak, aby se mu oděv lepil na tělo. Jinak by zemřel na zápal plic. A v létě pléd zase chrání před horkem, zatímco v zimě se ti tře o kolena a tak ti je zahřívá." V očích mu to zahrálo.»A navíc ti umožňuje dobře vy-větrat nejdůležitější části těla." ••To bych řekl!" prohlásil Steven. "No vida! Teď konečně vypadáš jako muž!" ozvala se za jeho zády Morag. Nezakrytě si prohlížela jeho nohy. "Od vzpírání té těžké zbroje máš docela pěkné svaly!" Steven se na ni zazubil. "Kdybych už nebyl ženatý, možná bych ti začal dělat návrhy." "A já bych se možná ani necukala. Ačkoliv porvat se o tebe s Bronwyn by se mi dvakrát nechtělo." Steven na ni vrhl bezútěšný pohled. "Ta kdyby mohla, tak mne dá komukoliv." "Kdyby mohla bez tebe vydržet v posteli, tak jsi to myslel?" uchechtla se Morag krákoravě a zamířila pryč. Steven jen zamrkal. Tahle důvěrnost mezi příslušníky klanu ho ještě pořád nepřestala lekat. Jakoby každý viděl tomu druhému až do talíře. "Ztrácíme čas," napomenul ho Tam. "Zkus doběhnout támhle k tomu kůlu." ukázal rukou. Steven si myslel, že běhání je hračka. Nakonec běhají přece i malé děti a on byl ve vrcholné kondici. Jenže už po krátkém úprku začal mít dojem, že mu prasknou plíce. Až za několik minut se mu podařilo uklidnit bušící srdce a zase popadnout dech. Srdce mu v hrudi burácelo, až mu ušní bubínky zaléhaly. "Tumáš, trochu se napij," podal mu Tam žejdlík vody. »A teď už zase můžeš dýchat, tak si to zaběhni ještě jednou." Steven v údivu povytáhl obočí. •Jen pojď, hochu," vybídl ho Tam. " "Poběžím s tebou. Přece se nenecháš zahanbit takovým starcem, nebo snad ano?" 109 Steven jen lapal po dechu. "Stařec by byl to poslední, za co bych tě považoval." Odhodil žejdlík stranou. "Tak tedy poběž- me. 7. kapitola U schodů vedoucích na starou věž postávala osaměle Bronwyn. Oči měla suché a rozpálené, po předchozím prolévá-ní slz téměř napuchlé. V hrsti svírala velkou stříbrnou přezku od opasku. Vzadu měla vyrytý nápis: »Ennisovi od Jamese MacArrana." Asi před hodinou jí tu přezku donesl jeden z kopaničářů. Bronwyn si připomněla, jak její otec tyhle přezky předával oné trojici mužů, které si vyvolil jako možné následníky. Uspořádali tenkrát malou slavnost s pohoštěním, vínem, tancem a spoustou veselí. Každý Bronwyn škádlil, koho z těch tří si asi vybere za manžela. A Bronwyn s nimi koketovala a smála se a předstírala, že jejímu otci se nemohou ani zdaleka vyrovnat. Byl to lan, Tamův syn. Nebyl sice vyšší než ona sama, ale byl stejně rozložitý jako jeho otec. Ramsey byl světlovlasý, se širokými rameny a s ústy, která Bronwyn chvílemi zneklidňovala. Ennis měl průzračné zelené oči a uměl zpívat tak sladce, že se člověku chtělo až plakat. Sevřela přezku tak silně, až se jí zařízla do dlaně. Ti všichni jsou teď mrtví. Silný lan, hezký Ramsey i milý Ennis - všichni jsou mrtví a pohřbení. Zavraždění Angličany! Obrátila se a po schodech vyběhla nahoru na věž. Ze svazku klíčů, které jí visely po boku, vybrala jeden a odemkla jím dubové dveře. Nenamazané panty těžkých dveří zaskřípaly jakoby na protest. Myslela si, že pohled na tuto místnost už snese, ale nebylo tomu tak. Měla dojem, že každou chvíli spatří otce, jak se jí usmívá v ústrety. Nevešla sem od jeho smrti, bála se tohle všechno vidět. Vstoupila do místnosti a rozhlédla se kolem sebe. Přes židli 110 ležel přehozený pléd. Na okraji byl celý odřený a potrhaný. Na kamenných zdech visely zbraně. Sekery, dvouruční meče, luky. Pohladila roztřepené místečko na otcově oblíbeném luku. Pomalu došla až ke křeslu poblíž jediného okna ve věži. V kůži zůstal otisk Jamesova těla. Bronwyn se do křesla usadila a kolem ní se rozvířil prach. Sem otec často přicházel přemýšlet a pobýt o samotě. Nesměl sem vejít nikdo kromě něj a jeho dvou dětí. Bronwyn si tu hrávala s otcovými šípy. Prohlížela si ty drahé předměty jeden po druhém a cítila, jak jí začíná třeštit hlava. Všechno bylo najednou pryč. Otec byl mrtev, bratr se od ní odvrátil s nenávistí v srdci a ti krásní mladí muži, mezi nimiž si měla vybírat, teď tlejí někde v hrobě. Z Larenstonu teď prchlo všechno veselí a láska. Anglický král ji provdal za jednoho ze svých zabijáků a všechno štěstí zmizelo do nenávratna. Ti Angličani! pomyslela si. Myslí si, že jim patří celý svět. Nesnášela, jak Stevenovi muži před svým pánem stáli, jak se mu ukláněli a šoupali nohama a říkali mu "můj pane". Angličani byli nesmírně tvrdohlaví. Stokrát se pokusila přiblížit jim skotský způsob života, ale byli příliš namyšlení, než aby jí věnovali pozornost. Usmála se. Přinejmenším její lidé nezapomínají, kdo je tady zemanem. Smějí se Stevenovi za zády. Celé dopoledne poslouchala historky o neúspěšném Stevenově zásahu při krádeži dobytka, k níž došlo předchozího večera. Steven musel v tom svém hloupém brnění vypadat k popukání. Povšimla si, že se z nádvoří ozývá nějaký hluk. Přistoupila k oknu a vyhlédla ven. Nejprve Stevena ani nepoznala. Napadlo ji pouze, že tam stojí mimořádně pěkně urostlý muž se značně sebejistým výrazem. Kolem nohou mu bezstarostně povlával jeho přepásaný pléd. Když jí konečně došlo, že se dívá na Stevena, který se pyšně nese ve skotském kroji jako kdyby měl na to právo, rozhořčením se až zajíkala. Na dvoře stálo několik mužů a ona si s povděkem všimla, že 111 III se nijak nehrnou, aby ho uvítali. Samozřejmě že poznají podvodníka, když na to přijde. Úsměv jí zmizel z obličeje, když jeden po druhém muži přistoupili ke Stevenovi. Viděla, že se usmívá a něco jim říká, načež zamával cípem svého plédu. Kolem se rozlehl smích. Douglas - její Douglas - vykročil dopředu a napřáhl ke Stevenovi paži. Ten ji popadl a oba vzájemně zahákli zápěstí a předloktí, a vestoje se přetlačovali. Za chviličku se Douglas rozplácl do prachu. Znechuceně pozorovala, jak Steven postupně vyzývá všechny muže. Pak zlostí sykl, když se dopředu dostala Margaretina dcera a vyzývavě zavlnila boky. Zdvihla si sukně, aby předvedla pěkně modelované kotníky, a začala Stevenovi ukazovat několik kroků z jejich tanců z Vysočiny. Bronwyn se odvrátila od okna a vyšla z místnosti, kterou za sebou hned zamkla. V každém kroku, jímž scházela po schodišti, se dal rozpoznat hněv. Steven tam stál, vlasy měl rozcuchané a tváře zaružovělé pohybem na chladném vzduchu. Za ním postávalo několik jeho i Bronwyniných mužů a skupinka pohledných mladých děvčat. Tvářil se jako hoch, který se snaží zalíbit. Natáhl k ní jednu nohu. -Myslíš, že ujde?" škádlil ji. Bronwyn na něho chvíli hleděla a jeho svalnatou nohu nevzala vůbec na vědomí. »Tyhle kolem možná ošálíš, ale pro mne jsi Angličan a zůstaneš jím vždycky. To, že ses převlékl, neznamená, že ses změnil i uvnitř!" Otočila se a nechala je tam všechny stát. Steven se chvíli mračil. Možná, že opravdu chtěl zapomenout, že je Angličan. Možná ... Tam ho plácl do ramene. ••Netvař se tak nešťastně!" Steven se ohlédl a zjistil, že Skoti za jeho zády se jen usmívají- ••I když je to dobrá zemanka, pořád je to jenom žena," pokračoval Tam. -Nejspíš se urazila, že jsi tu tančil s jinými ženami." Steven se pokusil o úsměv. "Kéž by to byla pravda." 112 ..Tak proč za ní nejdeš a neutěšíš ji?" Steven chtěl něco odpovědět, ale pak si to rozmyslel. Tamovi nemělo cenu vykládat, že on se Bronwyn nezavděčí. Pustil se nahoru po schodech. Stála tam nad tkadlenou a navrhovala uspořádání vzoru na novém plédu. ..Stevene!" zavolala jedna z žen, ..tobě to ale sluší!" Všechny ženy na něm v tom krátkém oděvu mohly nechat oči. Steven se chtěl na ženu usmát, ale zahlédl Bronwyn, která na něj doslova zavrčela a vyrazila z místnosti. Dohonil ji až nahoře na schodech. ..Proč se tak zlobíš? Myslel jsem, že budeš z mých nových šatů mít radost. Přece jsi říkala, že se ze mne musí stát Skot." ..Skotské oblečení z tebe Skota neudělá!" Otočila se od něho. Steven ji chytil za paži. »Tak co se děje? Hněváš se tedy kvůli něčemu jinému?" ••Proč bych se asi měla hněvat?" ušklíbla se jedovatě. »Jsem přece provdaná za svého nepřítele. Jsem." Steven jí položil prst přes ústa. -Něco tě trápí," řekl vlídně. Hleděl jí do tváře, ale ona sklopila oči, aby neviděl, co je v nich bolesti. Uchopil ji za paže a potom sjel dolů k jejím dlaním. V zaťaté levé ruce cosi schovávala. "Co je to?" zeptal se něžně. Snažila se odtáhnout, ale rozevřel jí ruku násilím. Prohlédl si přezku a přečetl věnování. "To jsi dostala dneska?" Mlčky přikývla. ..Patřilo to tvému otci?" Nepřestávala hledět k zemi a opět pouze přikývla. "Bronwyn," řekl jí procítěně. "Podívej se na mne." Jemně ji vzal za bradičku a zdvihl její tvář. "Je mi to líto, nesmírně líto." «Co ty můžeš vědět?" utrhla se na něho a odskočila pryč. V duchu proklínala, že mu málem uvěřila, že dovolila, aby ji okouzlil svým hlasem i tělesnou blízkostí. "Vím, jaké to je, když člověk ztratí otce a vlastně i matku," vysvětloval jí trpělivě. "Určitě mne to bolelo stejně tak, jako to bolí tebe." "Ale já tvého otce nezabila!" "Ani já jsem nezabil tvého!" vykřikl hněvivě. "Poslouchej 113 mě, alespoň jednou mě poslouchej jako člověka, ne jako králova poskoka. Jsme manželé. To je jednou dáno. Těžko to můžeme nějak vzít zpátky. Mohli bychom být šťastni, já jsem o tom nepochyboval, jen kdybys byla ochotná dát nám oběma příležitost!" Rysy jí ztvrdly a ona se na měj mrazivě zadívala. A budeš se potom svým lidem chvástat, že ti Skotka zobe z ruky, ne? A budeš chtít nalákat moje muže i ženy na svoji stranu, jako ses o to pokusil dneska, že?" "Nalákat!" vykřikl Steven. «K čertu s tebou! Celý den jsem běhal, a to dosloval, v tomhle studeném počasí s holýma nohama a taky s holým zadkem, jestli už tedy musíš vědět všechno, jen abych se vlichotil tobě a těm lidem, na kterých si tak zakládáš! " Odstrčil ji od sebe. -"Tak teď běž a kochej se tou svojí nenávistí. V noci ti bude dělat chladného společníka!" Otočil se a nechal ji tam stát. Než se pomalu pustila ke schodišti, stála Bronwyn chvíli jako zkamenělá. Toužila po tom, moci mu uvěřit. Potřebovala manžela, kterému by mohla důvěřovat. Co by se stalo, kdyby na její panství podnikli nájezd Angličani? Mohla by od Stevena očekávat, že by otevřeně bojoval proti svým vlasstním lidem? Dobře si uvědomovala, jak na něho reaguje. Nebylo by nic jednoduššího, než podlehnout jeho něžným dotykům a příjemnému hlasu a zapomenout tak na všechno, co je dělí. Jenomže když by později potřebovala být ve střehu a ostražitá, všechny její smysly by byly otupeny. A to si nemohla dovolit. Nemohla dát v sázku životy lidí jenom z toho důvodu, že se jí zamlouvají vášnivé chvilky v posteli s mužem, který může být třeba špeh. Posadila se v zahrádce za vysokým kamenným domem. Důvěřovat mu nemůže. Vždyť všechny ty jeho prosby, aby mu konečně uvěřila, mohou být prostředkem vedoucím k tomu, aby ji jenom využil. Věděla, že má bratry. Třeba by si je zavolal na pomoc, jakmile by zjistil průlom v jejím obranném postoji. Jestlipak by se vychloubal bratrům, že ji má vycvičenou poslouchat na slovo, že mu stačí políbit jí důlek v podkolení, aby mu v rukou roztála jak vosk? 114 Zdvihla se a rychlým krokem zamířila k okraji poloostrova. Moře bušilo do skal a ona dohlédla na míle daleko. Být zemankou klanu znamenalo nést velikou odpovědnost. Značné množství lidí od ní očekávalo ochranu a v případě nouze i jídlo. Tvrdě pracovala, aby svůj lid dobře poznala a pochopila. Ani na okamžik nemohla polevit ve své ostražitosti. Proto tedy, když ji Steven objímá a tiskne, musí se proti němu chránit, nesmí dovolit, aby jí city zatemnily rozum. A pokud někdy zjistí, že se mu skutečně dá důvěřovat, potom se teprve může ptát, co dří-me v jejím srdci. "Bronwyn." Obrátila se. "Co se děje, Douglasi?" Pohlédla do mladíkových hnědých očí. Přečetla si v nich stejnou nevyřčenou otázku, jakou viděla v pohledu všech svých lidí. Žádný z nich nevěděl, jestli má nebo nemá Stevenovi důvěřovat, a všichni čekali na její osud. A svými lidmi pak bude souzena i ona. Pokud se ve Stevenovi jejich zemanka zmýlí, přišla by o jejich důvěru i ona. "Dostal jsem zprávu, že dneska v noci klan MacGregorů znovu vyrazí krást dobytek." Bronwyn přikývla. Věděla, že Douglasovi nosí někdo zprávy. "Už jsi o tom někomu řekl?" Douglas se zarazil, ale potom si její otázku správně vyložil tak, že myslí Stevena. "Nikomu." Znovu se zadívala na moře. "Dnes v noci povedu své muže já a předvedeme těm MacGregorům, co jsou MacArrani zač! Znovu se vysmát nenechám!" Douglas se usmál. "Bude pěkné zase si jednou s tebou vyjet." Pohlédla na něj. "O našich plánech nikomu ani slovo. Nikomu! Rozumíš?" <>Ano, rozumím." Zamířil ke hradu. Dlouhý stůl prostřený k večeři se prohýbal pod nákladem jídla. Zpočátku na tu hojnost hleděl Steven podezíravě, poněvadž Bronwynin smysl pro hospodárnost jí většinou velel k co největší skromnosti. U večeře se na něho dokonce usmívala. To ho překvapilo, protože předpokládal, že po tom výstupu, co se odehrál dnešního odpoledne, se na něj bude hněvat. Ale třeba 115 skutečně poslouchala, co jí řekl, třeba mu skutečně chce poskytnout příležitost. Zvrátil se na opěradlo a pohladil ji dlaní po stehně. Usmál se, když sebou trhla. Obrátila se k němu s očima něžnýma a roztouženýma, s pootevřenými rty, a Steven ucítil, jak mu celé tělo hoří. Naklonil se k ní blíž. -Tohle není vhodná doba ani místo," pošeptala mu trochu smutně. ••Pojď tedy se mnou nahoru." Svůdně se na něho usmála. "Hned, hned. Nejdřív bys možná rád ochutnal nový nápoj, který jsem sama připravila. Je to okořeněná šťáva z ovoce." Podala mu číši. Steven si ani neuvědomil, co vlastně pije. Bronwyn se na něho ještě nikdy nedívala tak, jako teď a jemu zvolna začínala vřít krev. Husté řasy jí zaclonily oči, které se změnily ve třpytné modré perly. Špičkou růžového jazyka si přelízla dolní ret a Stevenovi přeběhl po zádech mráz. Tak takhle tedy vypadá, když po něm touží! Položil ruku na její dlaň a musel se přemáhat, aby jí stiskem nerozdrtil prsty. "Pojď se mnou," zašeptal chraptivě. Než však vyšplhali po schodech, padla na něho ospalost. A u dveří jejich ložnice se mu už oči samy zavíraly. -Něco se se mnou děje," řekl šeptem a slova přitom vyslovoval jen s námahou. »Jsi unavený, to je všechno," konejšila ho Bronwyn soucitně. "Celý den jsi svičil pod Tamovým dohledem a Tam dokáže člověka pořádně unavit. Ukaž, já ti pomohu." Uchopila ho kolem pasu a vedla ho k posteli. Steven se do měkkých přikrývek doslova zhroutil. Údy mu ztěžkly a ochably. "Promiň, ale já ..." "Jen mlč," konejšila ho Bronwyn něžně. "Pořádně si odpočiň. Trochu se prospíš a budeš se cítit mnohem lip." Stevenovi nezbývalo, než ji poslechnout, protože se propadl do spánku. Bronwyn nad ním chvilku zachmuřeně postála. Doufala, že mu do nápoje nedala té uspávači třešti příliš mnoho. Najednou ji nad jeho poklidně spícím tělem přepadly výčitky svědomí. Jenže ona musí mít jistotu, že se dnes večer Steven nebude do ničeho plést. Musí dát MacGregorům jednou provždy na srozuměnou, že jim ty krádeže dobytka nebudou pořád procházet. Obrátila se k odchodu, ale ještě jednou se ohlédla. S povzdechem stáhla Stevenovi boty. Ani se nepohnul, ležel klidně, nedíval se na ni, nevyptával se vůbec na nic. Sklonila se, pohladila ho po vlasech a potom ho zčistajasna políbila na čelo. Prudce však ucouvla celá zrůžovělá a v duchu se za svoje bláznovství proklínala. Cožpak jí sejde na nějakém Angličanovi? Její muži už na ni čekali v sedle. Povytáhla si dlouhou sukni a vyšvihla se na koně. Nemusela své muže pobídnout jediným slovem, všichni ji okamžitě následovali tou úzkou stezkou vedoucí na pevninu. Douglasův zpravodaj měl o chystané krádeži dobytka naprostou pravdu. Bronwyn a její muži ujížděli bez oddechu celé dvě hodiny, potom své koně nechali stát a kradmo se vplížili do temného lesa. Bronwyn zaslechla kroky přicházejících lidí jako první. Zdvihla ruku, aby své muže zastavila, načež jim naznačila, aby se rozptýlili, a Douglasovi ukázala, aby se držel u ní. Muži z klanu MacArranů se pohybovali mezi stromy tiše jako stíny. Podařilo se jim zloděje dobytka obklíčit. Když Bronwyn usoudila, že její muži stačili zaujmout svoje místa, otevřela ústa a vyrazila ze sebe ječivý křik, po němž se dobytek začal poplašeně vzpínat. MacGregorové pustili provazy a popadli své dvouruční meče. Jenže to už bylo pozdě, protože se na ně Bronwynini muži doslova sesypali. Odhodili svoje plédy, aby jim nepřekážely v pohybu a pustili se do boje jenom ve svých volných košilích. Jejich divoký válečný pokřik se rozléhal po celé krajině. Bronwyn se vysvlékla ze sukně a zůstala jenom v košili a v plédu, který jí sahal jenom po kolena. Držela se vzadu, aby své muže řídila a nepřekážela jim svou nemohoucností. V takových chvílích proklínala nedostatky svých ženských svalů. 117 •Jarle!" zaječela právě včas, aby zachránila jednoho z mužů před úderem meče vedeným přímo na jeho hlavu. Nato přeběhla přes trávník, aby jednomu z MacGregorů zabránila skočit na dalšího jejího muže. V měsíčním světle zahlédla záblesk dýky, která se zvedla nad Douglasovou hlavou. Všimla si, že Douglas zůstal neozbroje-ný. "Douglasi!" vykřikla a hodila mu svoji zbraň. MacGregor, který stál za ním, se otočil po jejím hlase, a přesně v tom okamžiku mu Douglas vrazil dýku do žeber. Muž se pomalu sesul k zemi. Boj jakoby ustal naráz. Bronwyn vycítila v chování svých mužů náhlou proměnu. Pohlédla na muže ležícího u jejích nohou. »To je zeman MacGregor," zašeptala. »Je mrtev?" »Ne," odpověděl Douglas. "Jen zraněn. Za okamžik zase přijde k sobě." Rozhlédla se kolem sebe. Po pádu svého vůdce se ostatní MacGregorové poztráceli mezi stromy. Poklekla vedle ležícího muže. "Podejte mi moji dýku," poručila. Douglas ji bez zaváhání vyhověl. «Chtěla bych, aby si mě MacGregor po té dnešní noci navž-dycky zapamatoval. Myslíš, že se mu bude zamlouvat počáteční písmeno mého jména vyryté do masa?" "Nejlíp na tvář," ožil okamžitě Douglas. Bronwyn se na něj chladně zadívala. V měsíčním světle měly její oči barvu stříbra. "Nechci vyvolat další válku. A kromě toho se povídá, že MacGregor je pohledný muž." Rozepjala mu košili. "Vypadá to, že v poslední době máš na hezké muže štěstí," poznamenal trpce Douglas. ••Ale hlavu si s nimi lámeš podle všeho ty. To tě užírá žárlivost nebo chamtivost? Dohlédni na mé lidi a dej pokoj s tím dětinským trucováním." Douglas se odvrátil. Bronwyn slyšela o MacGregorovi spoustu povídaček a dobře věděla, jak bude hodnotit jizvu způsobenou ženou, která ho přemohla. Špičkou své dýky lehounce vyryla do ramene slabý 118 obrys písmene B. Pojistila se tak před dalšími pokusy krást její dobytek. Skončila a rozběhla se ke svým mužům. Společně zamířili k místu, kde nechali koně. Byla to opojná zkušenost, její první vítězství jako zemanky celého klanu. "A teď k Tamovi! vykřikla, když se vyhoupla na koně. ••Vytáhneme ho z postele! Určitě si rád poslechne, že MacGregor bude nosit cejch MacAranů! Při pomyšlení, jak bude ten člověk běsnit nad jejím zlomyslným dárkem, se až rozesmála. Nebylo jim však souzeno dostat se domů jen tak bez nesnází. Najednou se nebesa otevřela a na ně se vyřítila záplava ledové vody. Všichni si honem zabalili hlavy do plédů a Bronwyn si s lítostí připomněla teplou sukni, která zůstala ležet kdovíkde na zemi. Zablýsklo se a koně poděšení hromem i oslnivou září blesků začali střečkovat. Mířili do Larenstonu podél rozeklaného mořského pobřeží. Nebyla to nejbezpečnější cesta, zato byla nejkratší. Dobře věděli, že MacGregorové si netroufnou je pronásledovat po neznámé a nebezpečné stezce. Najednou nebe zčistajasna proťal oslepující blesk a sjel do země přímo před Alexandrem. Kůň se vzepjal a zběsile zahrabal kopyty ve vzduchu. Následující hřmění hromu jako by chtělo svrhnout všechna okolní skaliska přímo na jejich hlavy. Alexandrův kůň se rozběhl nazpátek a kopyto mu sklouzlo do prázdna přes okraj srázu. Na okamžik kůň i jezdec znehybněli mezi nebem a zemí, načež se náhle zřítili dolů. Alex vylétl ze sedla. Bronwyn seskočila z koně jako první. Studený déšť ji švihal do obličeje. Nohy měla chladem celé promodralé. •Je po něm!" zařval Douglas. "Pohltilo ho moře!" Bronwyn napínala zrak a snažila se skrze tu temnotu dohlédnout dolů k moři. Ve světle blesku spatřila koňské tělo ležící nehybně na skalách. Po Alexandrovi však nebylo ani stopy. ••Pojeďme dál!" dožadoval se křikem Douglas. "Stejně mu nijak nepomůžeš!" 119 Bronwyn se napřímila. Byla stejně vysoká jako Douglas a hleděla mu přímo do očí. -Snad bys mi nechtěl rozkazovat?" usadila ho a potom se ohlédla zpátky k vodě. -Chyť mě za kotníky, ať se můžu podívat přes okraj útesu!" Bronwyn si lehla na břicho a Douglas jí sevřel dlaněmi kolem kotníků. Vmžiku u něho stáli dva muži, aby mu podepřeli paže. Další muž přidržoval Douglasovi ramena. Coul po coulu se Bronwyn sunula přes okraj útesu, aby se mohla rozhlédnout podél zkosené skalní stěny. Tenhle vis hlavou dolů byl nebezpečná záležitost, vždyť svůj život svěřila pouze dvojici silných rukou. Ze všeho nejdřív ji napadlo oznámit, že nic nevidí, ale pokud zbývala nějaká naděje, že Alex zůstal naživu, nemohla ho tady přece nechat. Trpělivě čekala na vzplanutí dalšího blesku a pozorně si prohlížela okolí. Pomalu otočila hlavu, aby prozkoumala i druhou stranu útesu. Z té obrácené polohy se jí už začínalo tmít před očima a žaludek měla strachem celý sevřený. Když otáčela hlavu potřetí, měla dojem, že něco zahlédla. Než blesk skalní stěnu opět ozářil, uplynula celá věčnost. Připadalo jí, že si tím usilovným pozvedáním hlavy musí zlomit vaz. Zablesklo se a najednou z ní všechna ta bolest spadla. Tam nalevo, asi v polovině vzdálenosti mezi ní a vodní hladinou, zahlédla zatřepetání Alexova oblíbeného červeného plédu. Zamávala rukou a muži ji vytáhli nahoru. »Alex! Tam dole!" lapala vyčerpaně po dechu a ústa jí přitom zaléval déšť. Netrpělivě si předloktím přetřela zrak. "Je na takové úzké skalní římse. Uvažte mi kolem těla provaz. Myslím, že se k němu dostanu." "Půjdu já!" prohlásil Francis. »Ty jsi moc těžký a velký. Na té římse není kam se postavit. Sežeňte mi kus provazu a já si ho uvážu pod ramena. Jasné!" Svoje příkazy zdůrazňovala rozmáchlými gesty. Muži přikývli a téměř v okamžení si přehazovala provaz přes rameno. Jeden konec provazu pak podala Douglasovi. "Až škubnu dvakrát, vytáhni Alexe nahoru." Další provaz si přivá- žala kolem pasu. -Až bude Alex v bezpečí, vytáhneš i mne!" Zamířila k okraji útesu. Dolů do té děsivé prázdnoty se ani nepodívala. Na chviličku se zarazila. "Mým nástupcem je Tam," řekla, aniž by musela dodávat, kdyby zahynula. Těžký provaz se jí zařezával do pasu. Ačkoliv ji muži spouštěli zvolna a opatrně, několikrát se udeřila o skálu. Kolena i ramena jí nesnesitelně pálily a jak se křečovitě držela provazu, cítila, že se jí odírá kůže z dlaní. Mysli na Alexe, opakovala se v duchu, mysli na Alexe. Trvalo dlouho, než se konečně dostala na onen skalní výstupek. Vedle Alexovy mohutné postavy jí stěží zbývalo místo na chodidla. Chvíli opatrně manévrovala a potom se jí podařilo posadit se rozkročmo na jeho tělo. «Alexi!" křikla do bičujících proudů deště. Mladý muž pomalu otevřel oči a pohlédl na Bronwyn, jako by byla anděl sestoupivší na zem. "Zemanka," zašeptal a znovu zavřel oči. Zvuk jeho hlasu nebylo v bouři téměř slyšet. "No tak, zatraceně, probuď se přece, Alexi!" zaječela Bronwyn. Alex opět zdvihl víčka. •Jsi zraněný? Můžeš mi pomoci s tím provazem?"Najednou si Alex. uvědomil, kde vlastně jsou. "Mám zlomenou nohu, ale myslím, že hýbat se můžu. Odkud ses tu vzala?" »Na nic se nevyptávej! Utahuj uzle!" Balancovala ve velice nebezpečné pozici, protože pro pohyb tam nezbýval téměř žádný prostor. Předklonila se s napjatýma nohama, protože jak s Alexem upevňovali provaz kolem jeho těla, neměla se kam přemístit. Uvázali jakousi primitivní smyčku, která mu procházela mezi nohama a ovíjela mu záda. »Připraven?" vykřikla. "Ty jdi první. Já počkám." "Nehádej se se mnou, Alexi! Tohle je rozkaz!" Dvakrát prudce škubla provazem a podle napnutého lana poznala, že muži nahoře začínají táhnout. Zamračila se, když se Alex udeřil o skálu a pohmoždil si už stejně poraněnou nohu. 121 Sotva se jí dostal nad hlavu, sama se přilípla ke skále. Déšť jí bušil do tváří a zkosená skalní stěna za jejími zády jí připadala tvrdá a zlověstná. Najednou si připadala nesmírně opuštěně - a nesmírně vylekaně. Její předchozí odvaha byla vyvolaná starostí o Alexe, ale teď už jí nezbylo ani to. Alex byl v bezpečí a ona tu zůstala tak osamělá a tak vyděšená. Hlavou jí blesklo, jak by si přála sedět teď Stevenovi na klíně, před sebou hořící krb a jeho paže kolem těla. Provaz uvázaný kolem jejího pasu se napjal a na další myšlenky jí už nezbýval čas. A přestože se křečovitě držela provazu, kterým si omotala i chodidla, aby tak trochu ulevila tahu na svůj pas, představa Stevenovy tváře ji neopouštěla. A z toho důvodu nebyla ani příliš překvapená, když na vrcholku útesu zjistila, že ji vytáhl právě Steven s Tamem. Steven natáhl paže, uchopil ji pod rameny a postavil na pevnou zem. Přivinul ji k sobě v tak drtivém objetí, že málem nemohla dý-chat^ale ona ten stisk vychutnala, těšila se z toho, že teď už není sama. Podržel si její obličej v dlaních kousek od své tváře a pozorně si ji prohlížel. Oči měl tmavé a neproniknutelné. Chtěla něco říci, třeba jak je ráda, že ho zas vidí, že je opět v bezpečí, ale jeho výraz jí to nedovolil. Prudce ji popadl za paže a začal jí je prohmatávat. Pak si ji přehnul přes loket a přejel jí dlaní po nohou. Nad zkrvavělými koleny se jenom zakabonil. Okamžitě z ní vyprchaly všechny ty něžné pocity. Jak se jen může opovážit takhle ji prohlížet před jejími muži! <>Pusťmě!M rozkázala. Steven ji však nebral na vědomí. Místo toho vzhlédl k Tamovi, který se nakláněl nad nimi. -Nějaké tržné rány a pár modřin, ale nevypadá to na nic vážného." Tam se napřímil a přikývl. Jako kdyby z něho spadlo deset let. Bronwyn vykopla a začala se Stevenovi zmítat v náruči. •Jestli jsi tedy s prohlídkou u konce," prohlásila zpupně, »tak bych se ráda vrátila zpátky domů." 122 Steven se k ní otočil a pod tím pohledem najednou pochopila, co výraz v jeho tváři znamená. Byl rozhněvaný - nesmírně, strašně moc rozhněvaný. Déšť poněkud zeslábl a nebe se zjasnilo přicházejícím svítáním. Posadila se a opět se od něho pokusila odtáhnout. «Musím se podívat na Alexe." ••O Alexe je postaráno," usadil ji Steven se zaťatými zuby. Pevně jí sevřel zápěstí a jak se zdvihl, vytáhl zároveň do stoje i ji. Zamířil ke svému koni a vlekl ji přitom za sebou. •Já tě žádám, abys mne okamžitě pustil," řekla co možná klidným hlasem, protože poblíž stáli všichni její muži. Prudce se k ní otočil a jediným trhnutím ji přitáhl až k sobě. •Jestli řekneš ještě jedno jediné slovo, přehodím ti podolek košile přes hlavu a zmaluju ti zadek do modra! Alex je v bezpečí -ve větším bezpečí, než v jakém se teď nacházíš ty sama, takže mě okamžitě přestaneš pokoušet! Je ti to jasné?" Vystrčila bradičku a chladně se na něj podívala. Přesto mu však nezavdala příčinu, aby mohl splnit svoji hrozbu. Obrátil se a odtáhl ji až k čekajícímu koni. Ani jí nedal čas, aby sama nasedla, ale zdvihl ji do vzduchu a vyhodil do sedla tak prudce, až jí zuby zacvakaly. Vmžiku se vyhoupl na svého vlastního hřebce. V ruce držel uzdu Bronwynina koně. "Pojedeš za mnou sama nebo musím tvého koně za sebou vést já?" Nesnesla by, aby ji odváděl jako zlobivé děcko. "Pojedu za tebou," oznámila mu s pozdviženou bradou a držela se přitom velice zpříma. Pustili se pryč od houfu jejích mužů postávajících na úzké stezce mezi útesy, ale Bronwyn se ani neohlédla. Cítila se nesmírně pokořeně. Její muži si jí vážili a posouchali ji, zatímco Steven se z ní snažil udělat pouhé děcko. Za oběma koňmi běžel Rab, který jako vždycky svou paní neopouštěl. Ujížděli déle než tři hodiny a Bronwyn poznala, že míří do nejsevernějších končin jejího panství. Krajina kolem byla divoká, kopcovitá, museli se brodit nesčíslným množstvím potoků. Steven udržoval nepříliš rychlé, ale vytrvalé tempo. Ani se po ní neohlédl, přesto však vycítil, kdy musí zpomalit, aby ho mo- 123 hla dohonit. Bronwyn cítila obrovskou únavu. Nejedla už od večeře před výpravou za zloději dobytka a teď jí připadalo, že od té doby uplynulo už několik dní. Měla tak hlodavý hlad, až se jí začínal zmocňovat pocit, že její žaludek začíná trávit sám sebe. Déšť se proměnil v chladné a lezavé mžení a ona byla prochladlá až na kost. Pořád se třásla a několikrát už kýchla. Nohy měla potlučené a zhmožděné, takže se mohla vrtět jak chtěla, sedlo ji stejně pořád tlačilo do nějakého bolestivě odřeného místečka. Než by však požádala Stevena o chvilku odpočinku, to by raději rovnou zemřela. K poledni zastavil a Bronwyn nedokázala potlačit úlevné povzdechnutí. Naž stačila seskočit z koně, stál už vedle ní a stáhl ji dolů. Byla tak nesmírně vyčerpaná, promrzlá a vyhládlá, že pomalu začínala zapomínat, co se vlastně té minulé noci všechno udalo. Postavil ji na zem a zamířil pryč. Když se ohlédl, zjistila, že jeho hněv ještě zdaleka nevyprchal. "Proč?" zeptal se a z toho jediného slova mohla vycítit, kolik sebeovládání musí vynaložit, aby ji nezmrskal. "Proč jsi mne uspala?" Pokusila se napřímit ramena. "MacGregorové chystali další krádež dobytka a já přece musela hájit majetek svých lidí." Oči měl tvrdé a necitelné. "A to ti ještě nikdo neřekl, že velet houfu bojovníků se považuje za mužskou povinnost?" Pokrčila rameny. "Tohle platí pro Anglii. Tady ve Skotsku se na to díváme jinak. Od sedmi let jsem byla vychovávaná stejným způsobem jako můj bratr. Učila jsem se jezdit na koni a v případě potřeby použít i dýku." "A ty sis myslela, že bych mužům velet nedokázal. Proto jsi se tedy svlékla - " uklíbl se na tu krátkou košilku, co měla na sobě - »a vedla jsi je sama. To mě považuješ za muže natolik neschopného, že mne podle tebe v tomhle předčíš?" "Za muže?" vykřikla znechuceně. "Ničím jiným si hlavu nelámeš! Posledně jsi na zloděje dobytka vyrazil v brnění. Jestlipak víš, že se mi MacGregorové potom vysmívali? Vykládali, že MacAraranové mají za zemana ženu a za vůdce 124 ocelový sloup! Však on je po včerejší noci přejde smích! Vyřízla jsem MacGregorovi na rameno písmeno B." "Cože jsi?" zakoktal Steven. >A jak se ti líbí dělat zemanku?" zeptal se přátelsky. ••Poslouchají tě muži?" Usmála se. "Ano. Chovají se ke mně s velkou úctou." "Až do dnešního rána, kdy se přiklonili k tvému manželovi." "Nezačínej s tím zas." Davey se opřel zády o strom. "Když mně to připadá jako ostuda, že po těch staletích má MacArranům najednou vládnout Angličan. Kdyby jsi měla čas, vybuduješ si neotřesitelné postavení. Nemůžeš však čekat, že muži budou následovat ženu, když ji za sebe pořád odstrkuje nějaký muž." "Nemám tušení, co tím vlastně myslíš." -Jen tak jsem snil s očima dokořán. Co když je ten Steven pouhý špeh vyslaný králem Jindřichem? Až si získá důvěru tvých mužů, tak bude moci Skotsku značně uškodit. Samozřejmě jsi tu ještě ty a budeš se snažit získat muže na svoji stranu, ale zatím si natolik zvyknou neposlouchat tvých rozkazů, že si tvého úsilí prostě ani nepovšimnou." Na to mu opravdu nemohla říci vůbec nic. Připomněla si, kolikrát v poslední době šli její muži za Stevenem, zatímco po jejich návratu z Anglie vyhledávali výhradně její názor. A Davey pokračoval. "Je to opravdu velká škoda, že na svůj klan nemůžeš působit ty samotná. Kdyby tomu tak totiž bylo, jistě by si uvědomili, že k tomu, abys je vedla, máš dost vlastního rozumu. Až tě - jestli k tomu tedy dojde - ten Montgomery zradí, mohla bys svůj klan dovést do bezpečí." Moc se jí nad těmi jeho úvahami přemýšlet nechtělo. Dnes zapříčinila smrt několika mužů. Svojí hloupostí a namyšleností způsobila čtyři úmrtí a Steven ji obvinil docela právem. Její lidé udělali jen dobře, že ho v tom podpořili. Ale co když je 141 Steven doopravdy jen špeh? Co když se rozhodl zneužít důvěry jejích mužů proti nim samotným? Po celé generace Skotové Angličany smrtelně nenáviděli. Tato nenávist jistě nebyla bezdůvodná. Jak může vědět, že se ve Stevenově životě neodehrá-la stovka tragedií, která by v něm probudila zášť ke Skotům? Třeba má Davey skutečně pravdu a Steven je všechny hodlá utopit v krveprolití. Podepřela si hlavu rukama. "Pořád se nemohu rozhodnout," zašeptala. -Nemohu se rozhodnout, co je vlastně zač a zda mu lze důvěřovat." "Bronwyn," řekl Davey a uchopil ji za ruce. »Třeba tomu nebudeš věřit, ale i já chci jen to, co je pro náš klan nejlepší. Měl jsem celé měsíce na to, abych se smířil jak se sebou tak i s tebou. Uznávám, že ty ses měla stát zemanem, ne já." Přiložil si prst přes ústa. "Ne, jen mne nech domluvit. Chtěl bych ti pomoci. Chtěl bych se ujistit, že nejde o špeha, že se neobrátí proti našemu klanu." ••Ujistit? A jak si to představuješ?" " Odvezu ho do svého tábora, nic víc a nic míň. Nikdo mu neublíží. A po dobu jeho nepřítomnosti pak můžeš upevnit svoje postavení jako jediný pravý vůdce klanu MacArranů." ••Zajmout ho!" vyskočila a dokonce v té tmě bylo vidět, jak jí z očí šlehají blesky. »Nic se mu nestane. Byl bych bláhový, kdybych mu nějak ublížil. Král Jindřich by potom klanu MacArranů vyhlásil válku. Jediné, čeho chci dosáhnout, je získat pro tebe trochu času." Odstrčila ho od sebe. "A co z toho všeho budeš mít ty?" zeptala se ho chladně. «To je naprosto šílená předsta- 151 va!" řekl a důrazně tím ten rozhovor uzavřel. Rozhlédl se kolem sebe. "Kde to jsme?" ••Nemám zdání." "A co naši lidé? Jsou někde poblíž?" -Nezapomínej, že jsem pouhá žena! Cožpak já něco vím o válečné taktice?" "Bronwyn!" napomenul ji. "Nemám ponětí, kde vlastně jsme. Jestli nás muži brzy nenajdou, vrátí se nazpátek do Larestonu. Měli bychom se tam dostat co možná nejdříve." Naklonila hlavu k rameni. "Tiše!" zašeptala naléhavě. "Někdo sem jde! Musíme se schovat!" Stevenova první myšlenka byla postavit se příchozímu, až už jde o kohokoliv, tváří v tvář, ale kromě malé dýky u pasu byl úplně beze zbraně a navíc neměl tušení, kolik lidí se k nim vlastně blíží. Bronwyn ho vzala za ruku a táhla ho za sebou. Vedla ho za hřeben prudkého srázu. Kus pod ním se zachumlali do vysoké podestýlky z listí a sledovali, jak k nim přicházejí dva muži. Podle všeho šlo o lovce pátrající po úlovku a ne po uprchlé zemance a jejím choti. Steven se pohnul, jako kdyby je chtěl oslovit, ale Bronwyn ho zarazila. Překvapeně se na ni zadíval, ale nevydal ani hlásek. Sotva se muži dostali z doslechu, obrátil se k ní. "Vždyť to nebyli Davidovi lidé!" "Horší," odpověděla mu. "Patřili k MacGregorovi." "Nepovídej, že znáš osobně každičkého MacGregora!" Potřásla hlavou na znamení, že se diví jeho hlouposti. «Na kloboucích měli kokardy v barvách MacGregorů." Obdivně na ni pohlédl. I v té tmě měla vynikající zrak! "Myslím, že už jsem poznala, kde to jsme." Obrátil se, zády se opřel o svah a povzdychl si. "Nic mi neříkej," pronesl kousavě. "Já to zkusím uhodnout. Jsme uprostřed pozemků klanu MacGregorů. Jsme neozbrojení, opěšalí,bez potravin a bez peněz. Tvůj bratr po nás slídí a MacGregor netouží po ničem jiném, než aby mu naše hlavy donesli na talíři." Bronwyn se obrátila, aby na něho dobře viděla, a najednou se 152 zahihňala. Steven se po ní koukl nejprve překvapeně, ale pak se k jejímu smíchu připojil. "Beznadějné, což?" »Ano," souhlasila a v očích jí to jen hrálo. "Samozřejmě, ke smíchu mi to moc nepřipadá." -To tedy rozhodně." "Ale je to vlastně skoro k popukání, co říkáš?" rozesmál se. Připojila se k němu. ¦¦ Ať tak nebo tak, do zítřka budeme patrně po smrti." ••Tak jak si představuješ strávit svou poslední pozemskou noc?" usmál se a v modrých očích se mu odráželo světlo měsíce. "Každou chvíli by o nás mohl někdo zakopnout," upozornila ho vážně. «Za chviličku," zamumlal Steven. "Za chvi -" Brzy je však probudilo Rabovo zavrčení. Steven reagoval okamžitě. Sedl si a strhl Bronwyn za svoje záda. Hleděl na muže, který od nich stál tak dvacet stop. Byl to pomenší šlachovitý člověk, hnědovlasý a hnědooký. A měl kokardu klanu MacGregorů. "Dobré ráno!" zahalekal srdečně. "Já vás nechtěl vyrušovat. Přišel jsem si pro trochu vody, ale váš pes mne nenechal projít." Steven uslyšel, jak Bronwyn nabírá dech k odpovědi. S varovným pohledem se na ni otočil. Byla skoro celá zahrabaná v 155 listí, jen hlava a obnažená ramena jí vyčnívaly ven. ¦•Dobrýtro!" odpověděl Steven stejně srdečně se silným skotským přízvukem. »Rabe, jedeš pryč! Nech toho hodného pána projít!" •A to jim vykládají při hodinách čtení nebo při cvičení s dýkou? " zeptala se kousavě. •Jestli chceš vědět, tak čtení ani výcvik ve zbrani neodpoví- 162 dají vzdělání vhodnému pro dívku. Přece tvá rodina netrávila odjakživa čas jenom krádežemi dobytka!" •Ale je vážně moc hezká, viďte?" ujišťoval se. "Jen kdyby ještě uměla trochu vařit." Pronesl to tak smrtelně vážně, že se Bronwyn neubránila smíchu a hodila mu kus suchého bláta na hlavu. Rozesmál se a zřejmě se zase probral ze svého chvilkového okouzlení. "A teď mi půjčíš mého kmotřence, budeš tak hodná? Řekl bych, že tráví se ženskými nezdravě moc času. Následující Bronwynina odpověď u něj vyvolala jen další výbuch smíchu. K večeru téhož dne dorazili na dohled domku, v němž žili rodiče malé Kirsty. Byla to obyčejná kopaničářská chalupa z do-běla opršelého kamene a s doškovou střechou. Poblíž bylo pár políček s ječmenem a hrstka ovcí a krav. Nedaleko za chalupou se po celém obzoru táhl pás strmých skalnatých srázů. Kirstinini rodiče je vyšli uvítat před dům. Její otec Harben 177 byl pomenší sukovitý chlapík, jemuž chyběla pravá ruka hned od ramene. Šedivá kštice a hustý plnovous mu zakrývaly skoro celou tvář, a pokud se z obličeje dalo něco zahlédnout, pak pouze výraz neustálé pohněvanosti. Nesta, Kirstinina maminka, byla droboučká a křehká, šedivé vlasy měla úhledně stažené dozadu. Jako byl Harbe odtažitý, tak ona byla vřelá a srdečná. Popadla do náruče Kirsty, miminko i Bronwyn současně. Vděčně děkovala Stevenovi a Bronwyn za to, že přiveli na svět její jediné vnouče. Stevenovi vlepila stejně láskyplnou hubičku, jakou od ní dostal i Donald. Steven se otázal, jestli by směli přespat a vyrazit na cestu až příští ráno. Harben se zatvářil, jako kdyby mu řekl tu největší urážku. •-Přespat jen jednu noc? zavrčel, zavrčel. »Co ty jsi vlastně za chlapa? Zenu máš kost a kůže a kdepak máte nějaké děti?" Nečekal však na Stevenovo vysvětlení a rozhodl: »Po mém domácím pivu bude mít v tom svém hubeném břiše dítě natota-ta!" Steven přikývl, jako kdyby se právě dozvěděl nekonečné moudro. »A vidíte, odjakživa jsem si myslíval, že do jiného stavu ji přivedu já, a ono to všechno závisí na domácím pivu!" Harben ze sebe vyrazil zvuk, který vzdáleně připomínal smích. "Jen pojďte dál, jste vítáni!" Po prosté večeři z mléka, sýra a ovesných placek seděli všichni v jediné místnosti kolem rašelinového ohníčku. Steven na malé lavičce vyřezával hračku pro Roryho Stevena. Bronwyn se schoulila na hliněné podlaze a opírala se mu o kolena. Kirsty s matkou seděly naproti nim a Donald s Harbenem se natočili tváří k ohni. Donald, jenž právě předvedl, že je vynikající vypravěč, dokončil rozverné vylíčení příhody, jak Bronwyn prodávala léčivý nápoj a jak se Steven rozhněval nad jejím svůdnickým divadýl-kem, a skončil popisem Bronwynina střetu s MacGregorem. Bronwyn se smála sama sobě dohromady se všemi ostatními. Najednou Harben vyskočil tak prudce, až převhl svoji stoličku. 178 ..Tatínku," zeptala se Kirsty tiše a s ustaraným výrazem, ..to tě zas tolik rozbolela ta ruka?" ..No ano," odpověděl jí hořce. ..Co mi ji MacArranové usekli, ještě nepřestala." Steven okamžitě položil Bronwyn na rameno varující dlaň. ..Teď se to nehodí," spustila Nesta. ..Nehodí?" zařval Harben. ..Cožpak se někdy nehodí nenávidět MacArrany?" Obrátil se k Bronwyn a ke Stevenovi. ..Vidíte?" dožadoval se a předváděl jim prázdný rukáv. ..Copak si chlap počne bez pravé ruky? Samotný MacArran mi ji usekl. Před šesti lety přijel krást můj dobytek a vzal s sebou i moji paži!" ..Před šesti lety," zeptala se Bronwyn. -Ale tenkrát Mac-Gregor jezdil krást zrovna tak a zabil přitom čtyři muže!" Harben jen mávl rukou. "A dobře jim tak! Nemají k nám chodit krást!" .•Cožpak si MacArran mohl nechat líbit vražděních svých lidí? Neměl snad právo je pomstít?" "Bronwyn -" napomínal ji Steven. •Jen ji nech!" vyštěkl Harben. »Ty jsi nějaká chytrá! Copak ty můžeš vědět o MacArranovi?" -On-" Kirsty jí skočila do řeči. ..Bronwyn žije poblíž hranic s MacArranovými pozemky." "Ach, to si s nimi asi pěkně užiješ," politoval ji Harben. "Ve skutečnosti vůbec ne," usmála se Bronwyn. "Tak to mi tedy musíš vysvětlit -" spustil Harben. Kirsty se však zdvihla. ..Řekla bych, že bychom měli jít všichni na kutě. Ráno musíme dohlédnout na dojení." »Tak, tak," přisvědčil Harben. "Každým rokem jako by ráno přicházelo dřív a dřív." Později, když se Bronwyn se Stevenem zachumlali do plédů na slaměné rohoži, ozvala se ona jako první. "Ne, abys mi dělal nějaké kázání!" zašeptala, ale hlas měla odevzdaný. Přitáhl si ji těsně k sobě. "Ani jsem to nezamýšlel. Docela se mi ta tvoje hádka se starým Harbenem zamlouvala. Myslím, žes 179 konečně kápla na rovnocenného soupeře. Ani jeden z vás si o tom druhém klanu nemyslí pranic dobrého." Chtěla něco odpovědět, ale on ji jen políbil a uvelebili se ke spánku. Ráno však dorazil jezdec se zprávou, která úplně změnila Stevenův plán odejít z Harbenovy chatrče. Rozkřiklo se, že se za zdejším území ztratila zemanka MacArranová a s tím svým anglickým manželem. MacGregor vyhlásil za jejich dopadení tučnou odměnu. Steven se jen zubil, když Harben vykládal, jak rád by tu šerednou čarodějnici dovlekl k MacGregorovi osobně. Smích ho však přešel, když se Hareb zmínil o Angličanovi jako o bezectném nafoukanci, který si nezaslouží ani křesťanský pohřeb. Bronwyn Harbenovi v jeho hodnocení osoby zmíněného Angličana vřele přizvukovala a Steven se jenom kabonil. Popichovala ho tak dlouho, dokud Kirsty otci jeho kázání neza-razila. ••Tohle ti oplatím!" zašeptal Steven, sotva zamířili k přístavku, v němž byly ustájeny dojnice. »A jak? Že popustíš uzdu své anglické chlípnosti?" dráždila ho, načež popoběhla a vábivě se zakomíhala v bocích. Steven ji chtěl odseknout, ale najednou ho zaplavil skutečně velice chlípný pocit. Radši se jen usmál a přistoupil ke krávě. Bronwyn se celý svůj život ochomýtala kolem MacArranových kopaničářů, takže se vyznala alespoň v práci na statku. Steven však opravdu dokázal pouze velet houfu mužů. Posadil se vedle krávy na stoličku a bezmocně se rozhlížel. ••Takhle," řekla mu Kirsty nevzrušeně a předvedla, jak se dojí. Tvářila se, že si nevšímá jeho proklínání, když se mu podařilo vydojit mléka více na sebe nežli do vědra. Ke konci mu ze svých věder dívky odlily, aby měl nadojené-ho mléka stejně jako ony. Nesta se sice tiše podivila nad neobvykle nízkou dojivostí krav, ale potom jim všem věnovala přívětivý úsměv a poslala je na pole. Bylo potřeba sklidit zimní zeleninu a vyspravit zídky. Donald a Bronwyn se pořádně nasmáli, když spatřili Stevenův výraz, s 180 jakým si prohlížel kamennou zídku. Radoval se jako malé dítě, že konečně našel práci, kterou dokáže. Nanosil více kamenů, než všichni dohromady. Právě se shýbal k obrovskému balvanu, když Kirsty šťouchla do Bronwyn loktem. Harben sledoval Stevena uchváceným pohledem. "Tak si myslím, že máte domov na tak dlouho, jak se vám jen bude chtít," řekla jí Kirsty šeptem. "Děkuju," přikývla Bronwyn a najednou měla opět ten dojem, že Kirsty toho o ní ví více, než ona sama tuší. Do vyhřáté chalupy se večer vrátili všichni nesmírně unaveni. Byli však šťastní. Harben pozoroval, jak se navzájem škádlí a smějí při probírání událostí, které jim přinesl dnešní den. Zapálil si dýmku, opřel si loket o koleno a poprvé po dlouhých letech nemyslel na ten den, kdy přišel o svou paži. Dva dny nato se Kirsty s Bronwyn pustily za dlouhý pás skalnatých útesů, které se táhly vzadu za chalupou, aby nasbíraly nějaké lišejníky. Rory Steven zachumladý do teploučkého plédu podřimoval v košíku na břehu potoka. V noci trochu nasně-žilo a ženám to ztěžovalo jejich práci. Smály se, povídaly si o hospodářství a o svých manželích. V životě se Bronwyn necítila takhle svobodně. Neležela na ní tíha žádné odpovědnosti, žádných starostí. Najednou ztuhla uprostřčed pohybu. Vlastně ani nic pořádně neslyšela, ale šestým smyslem vycítila, že nablízku je nebezpečí. Měla za sebou příliš mnoho let výcviku, než aby všechno naráz zapomněla. "Kirsty," řekla tiše - a znělo to jako rozkaz. Kirsty prudce zvedla hlavu. »Buď úplně zticha. Rozumělas?" Už to nebylo to rozesmáté děvče, ale zemanka MacArranová. "Rory," zašeptala Kirsty s očima hrůzou rozšířenýma. "Poslouchej a udělej, co ti povídám," pokračovala Bronwyn rozhodně a bez zbytečných řečí. "Vlezeš si tamhle do toho křoví a schováš se tam," "Rory," opakovala Kirsty. 181 »Musíš mi věřit!" přikázala Bronwyn pevně. Jejich oči se setkaly. »Ano," souhlasila Kirsty. Věděla, že se na tuto ženu, která se stala její přítelkyní, může spolehnout. Bronwyn byla silnější i rychlejší než ona sama a Rory pro ni znamenal příliš mnoho, než aby ho vystavila nebezpečí kvůli mateřské ješitnosti. Obrátila se a zmizela v křoví, kde se přikrčila v místech, odkud viděla na Roryho košík. Chápala, že Bronwyn má na útěk s dítětem větší naději - slaboučkou Kirsty by muži dohonili během několika vteřin. Bronwyn klidně stála a vyčkávala, aniž by sama tušila, co při- v -t-i,,*;ia Tvuk koňských ko- L1JLU.ZJJ. »-.____ Bronwyn klidně stála a vycpav ai«,___ jde. Proudící voda hlasitě zurčela a přehlušila zvuk koňských kopyt. Sotva se Kirsty ukryla, objevili se za jedním z útesů čtyři jezdci. Byli to Angličani navlečení do teplých prošívaných oděvů. Kabátce však měli odrbané, nohavice samou záplatu a z očí jim koukal hlad. Okamžitě zpozorovali Bronwyn a ona si všimla, jak jim zasvítily oči. Rory se rozplakal. Bronwyn se k děcku vrhla a přitiskla ho na prsa. »Kohopak to tady máme? divil se světlovlasý muž a zamířil s koněm přímo před ní. "Krasavici ze skotských močálů," zasmál se druhý a postavil se jí s koněm za záda. "Vidíte ty vlasy?" upozornil první z mužů. "Všechny Skotky jsou děvky!" prohlásil třetí muž. Společně se čtvrtým mužem kolem ní uzavřeli kruh. Muž, který stál vpředu, navedl koně tak blízko k ní, že musela ucouvnout. "Moc vyplašeně podle mne nevypadá." prohlásil spíš. "Spíš bych řekl, že přímo žadoní, abychom jí pomohli tvářit se úplně jinak. Ženské by neměly mít hranatou bradu," zasmál se. "To se k nim nehodí." "Černé vlasy a modré oči," přemýšlel druhý muž. "Kde já jsem ji jen viděl?" "Kdybych ji někdy viděl já, tak bych si to určitě zapamatoval!" řehtal se třetí z mužů. Vytáhl meč a napřáhl jej k I Bronwyn. Špičku jí položil těsně pod bradu. Vzhlédla k němu vzdornýma neuhýbavýma očima, klidnýma stejně jako celý její přístup ke vzniklé situaci. •.Bože na nebesích!" zvolal druhý muž. ..Já už si vzpomněl, o koho jde!" 1 »Copak snad záleží na tom, co je zač?" zeptal se první muž a seskočil z koně. ..Prostě mám na ni docela chuť a o víc se nezajímám. " ..Počkej!" vykřikl druhý muž. »To je přece zemanka MacArranová! Viděl jsem ji u sira Thomase Crichtona. Pamatuješ si přece, že si měla vzít jednoho z bratří ( Montgomeryů, ne?" I Muž stojící vedle Bronwyn ucouvl. »egOrovo území, víte?" "Charlesi," ozval se první muž rozvážně, -řekl bych, žes trefil hřebík na hlavičku. Podle všeho se tu schovává. Čí je však tohle dítě'» •• zeptal se tentokrát přímo Bronwyn. -Po těch pár měsících Montgomeryho být nemůže. Nejspíš od něho utekla, protože čefcaia dítě s někým jiným." Drul^ý muz se zachechtal. "Vsaďte se, že nám za vrácení řádně zap]atí? i kdyby jenom proto, aby ji mohl povařit ve vroucím oleji!" "A cd takhle chtít výkupné od všech tří stran? Tedy od jejího klanu, ^ MacGregora a od Montgomeryho?" "A cekání si zkrátíme tím, že si s ní užijeme," zasmál se třetí muž. Kirsty přihlížela z houštiny poblíž potůčku. V očích jí stály slzy a spodní ret měla do krve rozkousány. Dobře věděla, že Bronwyn by mohla utéci. Skály za jejími zády byly pro koně příliš strmé a Bronwyn by pravděpodobně měla na jejich přelezení dost času. Ovšem ne s dítětem. Ke šplhání by potřebovala obě ruce Dokud mude mít dítě v náručí, nemá na útěk ani špetku nad^je "To hení špatný nápad!" prohlásil první muž. Přikročil k Bronw>n 0 kus blíž. "Když se nebudeš bránit, nic se ti nestane. A teď iftj dej to dítě." Mluvil k ní, jako by byla slabomyslná. Bronwyn však ucouvla a muž se zachmuřil. >a jejími zády sklouzl z koně. "Nemám ti s ní trochu po- 184 moci?" zeptal se ochotně. Druzí dva muži zůstali na koních a přiblížili se o kus dopředu. Bronwyn však neztrácela rozvahu. Položit dítě a sáhnout po noži nemohla. Její jediná naděje spočívala v tom, že Angličanům navyklým výhradně jízdě na koni jednoduše uteče. Bez potíží oběhla muže, který stál před ní, přitiskla si dítě na prsa a rozlétla se jako o závod. Ale kůň je rychlejší dokonce i než Skotka. Jeden z jezdců jí odřízl únikovou cestu. Jeho zákeřný smích se rozezněl celým údolím. Rory se rozplakal, protože Bronwyn ho svírala doslova křečovitě. Věděla, že kdyby děcko odložila, muž je okamžitě zabije. Muži ji opět obklíčili. Jeden z nich ji drapl za rameno a hrubě ji pozpátku odstrčil k dalšímu muži, kterého měla za zády. Zčistajasna se odnikud objevil šíp, který se zabořil prvnímu muži do prsou přesně v té vteřině, kdy se opět po Bronwyn natáhl. Ostatní tři muži zkameněli. Užasle zírali na svého druha, který jim tiše a bez života ležel u nohou. Bronwyn však neztrácela ani chviličku mudrováním nad záhadou, kdo že šíp vlastně vystřelil. Využila těch několika vteřin, aby se opět rozutíkala do skal. Muži se rozhlíželi, kde by nalezli původce výstřelu. Než však stačili cokoliv podniknout, že skalisek se vynořil osamělý Skot a vystřelil další šíp. Třetí z mužů, který předtím sesedl z koně, padl k zemi. Oba muži na koních se prudce obrátili a vyrazili nazpátek stejnou cestou, kudy přijeli. Steven mrštně a bleskově přeběhl přes skály. Rab se mu držel v patách. To právě pes ho vyburcoval. Rozběhl se za jezdci a v běhu přikládal šíp k tětivě. Jeden z mužů spadl na zem, ale jeho kůň běžel dál a tělo svého mrtvého pána nohou zachycené ve třmeni táhl za sebou. Steven se pustil do pronásledování čtvrtého muže. Kirsty se zvolna vynořila ze své skrýše. Byla hrůzou celá ochromená. Bronwyn jí přiběhla na půl cesty vstříc. Kirsty popadla miminko a něžně ho k sobě přitiskla. Vzhlédla a spatřila, 185 že k ní dochází Donald. Podala děcko otci a objala Bronwyn. Celá se třásla. »Tys mohla utéci a neudělalas to! Nasadila jsi život, abys mi zachránila dítě!" Bronwyn však téměř neposlouchala. Hleděla do dálky za Stevěnem. »On zabil Angličany!" opakovala si šeptem znovu a znovu. Cítila štěstí i úžas zároveň. Steven zastřelil Angličany, aby uchránil ji a skotské dítě! Donald jí položil ruku na rameno. "Budete muset se Stevenem odejít," řekl smutně. ••Ale Donalde, to přece -" začala Kirsty. "Ne, jinak nelze. Ti muži -" zarazil se, když zahlédl vracejícího se Stevena. Bronwyn k němu zamířila jako ve snách. Pozorně si ho prohlížela, ale nikde neviděla ani kapku krve. Po tom běhu se z něho pot jen lil a ona mu toužila otřít čelo. "Neudělali ti nic?" zeptala se tiše. Chvíli na ni hleděl a potom ji prudce objal. «To bylo od tebe velice statečné, jak ses snažila zachránit to dítě." Než stačila odpovědět, stál u nich Donald. "Stevene? Co je s tím posledním mužem?" "Podařilo se mu uniknout," odpověděl Steven a nepřestával Bronwyn hladit po zádech, jako by se chtěl ujistit, že je konečně v bezpečí. Kirsty a Donald si vyměninili pohledy. "Určitě pojede rovnou k MacGregorovi," řekl Donald. Bronwyn se vyprostila ze Stevenovy náruče. "Jak dlouho už víte, že jsem MacArranová?" zeptala se. "Od chvíle, kdy jsem tě spatřila poprvé," odpověděla Kirsty. "Před rokem jsem tě zahlédla, jak jedeš se svým otcem. Sbíraly jsme s matkou jahody." "Takže to ví i tvoje matka," zamyslela se Bronwyn. Ještě pořád svírala Stevenovu dlaň a byla za tu oporu vděčná. -A co tvůj otec?" "Kirsty se zakabonila. "Příliš se hněvá, než aby dokázal odpustit. Chtěla jsem mu dát možnost vás blíže poznat a prozradit mu to až po vašem odchodu. Věděli jsme, že by se nad svou ne- 186 návistí trápil." ..Ale teď nezbývá ani chvilka času," upozornil Donald. "Ten Angličan to všude rozhlásí." ..Stevene," vybídla Bronwyn. "Musíme odejít. Nesmíme ohrozit Kirsty a její rodinu." Přisvědčil. -Donalde, Kirsty -" začal. ..Ne!" skočila mu do řeči Kirsty. "Nemusíš říkat vůbec nic. Byli jste mému synkovi za kmotry a já se hodlám chovat podle toho." Steven se pousmál. "Mohl by být vychováván se syny mých bratrů." "Mezi Angličany!" vyprskla Bronwyn. "Kdepak, Kirsty, ten půjde k MacArranům!" Donald se zazubil. »Nechtě toho oba dva! Naděláme chlapců dost pro oba. Teď si seberte koně těch Angličanů a honem jeďte domů. Ještě pořád máte dost času dostat se do vánoc ke Stevenovu bratrovi." "Kirsty," řekla Bronwyn a ta ji prudce popadla do náruče. "Co asi lidé budou říkat, až jim prozradím, že mojí nejlepší přítelkyní je MacGregorová?" rozesmála se Bronwyn. Kirsty však zůstala vážná. "Musíš se sem vrátit a promluvit s MacGregorem. Je to hodný člověk a pro pěkná děvčata má slabost. Musíš se pokusit vymýtit tohle nepřátelství. Nechci, aby naši synové museli bojovat proti sobě." "Ani já si to nepřeji," přikývla Bronwyn a pustila Kirsty. "Dávám své slovo, že se k tobě vrátím." Steven ji položil paži kolem ramen. >• Musíme se vrátit i proto, abych mohl vypít víc toho Harbenova domácího piva." Donald se rozesmál. "A Bronwyn, myslím, že já ti něco dlužím za to, jak ses mi při našem prvním setkání smála. Když si jen vzpomenu, co jsem toho o zemance MacArranové napl-kal!" "Nic než pravdu!" smál se Steven. "Je to ta nejtvrdohlavější a nejneposlušnější-" "A nejnádhernější žena na světě," dopověděl Donald a Bronwyn objal. "Nikdy se ti nebudu moci dostatečně odvděčit 187 za život svého syna. Děkuji." Pustil ji a objal i Stevena. »A teď honem ujíždějte. Oba si vezměte ty anglické koně a zmizte!" Odtáhl se od Stevena a přiznal se: -Když mi Kirsty prozradila, že jsi Angličan, tak jsem jí nechtěl věřit. A nevěřím tomu dodneška. " Steven se usmíval. -Nepochybuji o tom, že to míníš jako poklonu! Kirsty, setkání s tebou si považuji za čest. Škoda, že se nemůžeme zdržet déle, aby má žena od tebe pochytila trochu ženštějších způsobů." Než se stačila Bronwyn ozvat, vybuchl Donald smíchy. ••Tak vypadá jen na první pohled, příteli! Umí si prosadit svou přesně jako tvá Bronwyn, jenže jde na to jinudy." Bronwyn se zúženýma očima podívala na Stevena. »Než od- povíš, tak si to pořádně promysli!" varovala ho. Steven ji k sobě přitáhl. "Myslím, že máme nejvyšší čas vyrazit." Pohladil Roryho dlaničku, drobounké prstíky se na oka- mžik sevřely kolem ukazováčku, potom popadl Bronwyn a zamířil s ní ke koním. Odjížděli oba bez ohlédnutí. Ten krátký čas v kopaničářově chalupě byl pro ně obdobím takové pohody, že při svém odchodu prožívali doslova bolestný pocit. Několik hodin vytrvale jeli. Nechtěli na sebe upoutat pozornost rychlým cvalem. Steven jednou zastavil, odstranil z postrojů anglické ozdůbky a odhodil je do rokle. Bronwyn si u nějaké kopaničářky vyprosila hrnek tmavé barvy a přetřela koním jejich bílé skvrny. Jen při bližším prozkoumání se dalo rozeznat, že přední nohy jsou spíš do červena, zatímco ostatní srst je temně kaštanová. Steven si dělal starosti ohledně potravy a rozhodl se, že utratí těch pár mincí, které nalezl v sedlovém vaku. Bronwyn se mu však vysmála a upozornila ho, že ještě pořád jsou ve Skotsku. Kamkoliv zavítali, všude se setkávali s pohostinnou štědrostí. Někdy se stávalo, že kopaničář měl zásob sotva pro svoji vlastní rodinu, ale pokaždé ochotně všechno sdílel s dalším Skotem - nebo s kýmkoli, pokud to nebyl Angličan. Jeden Skot po dru- 188 hém ukazoval Stevenovi políčka vypálená Angličany. Další muž mu předvedl své vnouče, což byl výsledek znásilnění jeho mladičké dcery. Steven naslouchal a odpovídal měkkým a táhlým přízvukem, který byl pro něj teď přirozený stejně jako dýchání. V noci se společně zabalili do plédu a potom se milovali. Někdy se dokonce stávalo, že se při jízdě po sobě dívali a v následujícím okamžiku už byli na zemi a kolem se válely vysvlečené a odhozené části oděvu. Stevenovi stačilo na Bronwyn jenom pohlédnout a ona hned věděla, co se mu honí hlavou. Oči jí zahořely a celé tělo jí počalo sálat. Usmála se na něho a on ji objal kolem pasu a přetáhl si ji k sobě do sedla. -•Myslím, že se tě nikdy nenabažím," zašeptal jí, když ji něžně hryzal do ušního lalůčku. ••Ne že bys to pořád nezkoušel!" prohlásila přidrzle, zavřela oči a zaklonila hlavu, aby jí lépe dosáhl na krk. -Stevene!" napomenula ho náhle a napřímila se, protože u cesty postávala skupinka lidí a zírala rovnou na ně. "Brýtro," prohodil Steven a vrátil se zase k její šíji. Odtáhla se od něho. "Cožpak v sobě nemáš kouska studu? Alespoň bychom se mohli -" Zarazila se, když spatřila, jak mu zablýskaly oči, -Kousek před námi je nějaký hájek," šeptla mu. Steven s Bronwyn ulehli bok po boku do mlází a Rab zatím držel stráž. Bronwyn připadalo čím častěji se spolu milují, tím více ji Stevenovo tělo okouzluje. Stětelné skvrny pronikající korunami stromů si pohrávaly na jeho tmavé kůži, napínající se přes svaly. Byla okouzlena jeho mocnou silou, s níž ji dokázal jednou rukou zdvihnout celou. Škádlila ho, snažila se odkulit co nejdál, a jemu přitom stačilo přidržet si ji jednou rukou v pase a lehce ji přitáhl nazpátek. Milovali se ve všech možných pozicích. Byli od jejího klanu tak dlouho, že z ní stačila spadnout tíha neustálé odpovědnosti a ona se cítila šťastná a svobodná. Vyhledávala Stevena stejně nenasytně, jako on vyhledával ji. Vyzkoušela všechno možné, nechala tělo, aby převládlo nad rozumem. Potom ulehla na zá- 189 da a nohy přehodila přes Stevena spočívajícího na boku. Tiskla se k němu, přitahovala si ho blíž a blíž a sténala, když jí rukama laskal nohy. Společně dospěli k vyvrcholení a ona se celá roztřásla. Pak dlouho leželi jeden druhému v objetí a ani jeden z nich nebral na vědomí chladný zimní vítr a provlhlou, téměř umrzlou zem. •Jaká je vlastně tvoje rodina?" vyzvídala Bronwyn chraptivě. Steven se usmál a pohlédl na její tělo, které leželo napříč pod ním. Blažilo ho, že vyhlíží zesláble a vyčerpaně, úplně stejně, jako se cítil on sám. Lehce se otřásl, jak ho pod náhlým pory-vem větru zamrazilo. -Pojď se obléci a upečem si ovesné placky." Navlékli se do oděvu a Steven zašel ke svému koni. Ze sedlového vaku vyňal velký kovový tál a pytlík ovesné mouky. Ten plech na pečení byl jedinou věcí, kterou si museli zakoupit. Než se vrátil, stačila Bronwyn rozdělat ohníček. Tál se zahříval a oni mezitím smíchali mouku s troškou vody, načež těsto tence rozetřeli po tálu. Placky obracel Steven prsty. »Ještě jsi mi neodpovědě," připomněla Bronwyn, když se zakousla do první placky. Steven sice věděl, co má na mysli, ale nerad by prozradil, jak ho její zájem o jeho vlastní rodinu potěšil. Najednou měl pocit, že snad ani netouží dojet na panství Montgomeryů, že ji chce navždycky mít takhle sám pro sebe. Oheň jí blikavě ozařoval vlasy a třpytivě rozsvítil její brož. Nechtěl se o ni dělit vůbec s nikým. "Stevene? Ty si mne ale divně prohlížíš!" Usmál se a obrátil svou pozornost zpátky ke placce na plechu. "Jenom jsem přemýšlel. Počkej. Ptala se na moji rodinu, viď?" Sroloval placku a pustil se do ní. "Nejstarší je Gavin, pak přijdu já, po mně Raine a Miles." "A jací jsou? Jsou ti podobní?" ••Podle sebe není jednoduché soudit. Gavin je urostlý a nesmírně tvrdohlavý. On je také dědicem rodových pozemků, 190 proto na nich tráví většinu času." ••A je také jediný z vás ženatý." ••A mě snad nepočítáš?" zasmál se. «Gavin a Judita se vzali už málem před rokem." »A ona je jaká?" "Překrásná! Milá, něžná, odpouštějící." Uchechtl se. "Jiná být ani nemůže, když má vydržet s Gavinem. On se v ženách dvakrát nevyzná a následkem toho má s nimi pořád spoustu potíží." -To jsem ale ráda, že z vás čtyř je to jenom on, kdo se nevyzná v ženách." Steven nebral kousavost poznámky na vědomí. Začal se toužebně rozpomínat na svoji rodinu. «A potom Raine. To je ten, co se tak podobá Tamovi, silný a podsaditý, jako byl náš otec. Raine je... Nevím, jak bych ho mohl popsat. Je ušlechtilý, hluboce a opravdově ušlechtilý. Nesnese žádnou nespravedlnost. Raději by nasadil vlastní život, než by ublížil nevolníkovi či dovolil komukoliv nějak mu uškodit." "AMiles?" "Miles," opakoval Steven s úsměvem. "Miles je zamlklý a nikdo se v něm moc nevyzná. Nikomu se nesvěřuje, ale občas vybuchne s nepředstavitelnou zuřivostí. Jednou, to jsme byli ještě malí, se rozzlobil na jednoho z otcových panošů a tři jsme měli co dělat, abychom ho udrželi." "A co ten panoš provedl?" zajímala se Bronwyn zvědavě a vzala si od Stevena další placku. Stevenovi při té vzpomínce oči šibalsky zahrály. "Ten hoch jenom škádlil malé děvčátko. Miles totiž ženy zbožňuje." "Všechny ženy?" "Všechny! souhlasil Steven. "A ony za ním táhnou, jako kdyby jenom on znal tajemství naprosté blaženosti. Ještě jsem nepotkal jedinou ženu, která by z něho nebyla celá pryč." "To zní docela zajímavě," řekla a olízla si prsty. "Jen se opovaž!" vybuchl, ale hned přestal, protože Bronwyn na něho hleděla se skutečným zájmem. Radši si zase začal všímat ovesných placek. "No a ještě zbývá Mary." "Mary?" 191 "Naše sestra." Vyslovil to natolik zvláštně, že na něj zůstala překvapeně koukat. "Nikdy ses mi o sestře nezmínil. Jaká tedy je? A bude u vás na vánoce?" ••Mary se podobá Madoně," prohlásil téměř s úctou. -Už jako děti jsme věděli, že je jiná. Byla z nás nejstarší a vždycky věděla, jak bratříčkům zabránit, aby se neplechou nedostali do potíží. Gavin a Raine si občas vyjeli po krku. Gavin odjakživa věděl, že pozemky budou patřit jemu, a proto nesnášel, když Raine odpustil nevolníkovi nějakou spáchanou škodu, i když k ní jasně došlo jenom nedopatřením. Tu pak nastoupila Mary a svým tichým hlasem je rozsoudila." "Ale jak?" ptala se Bronwyn a přemýšlela o vlastní odpovědnosti ke svému klanu. "Sám jsem nikdy nepochopil, jak to vlastně dokázala. Když se tenkrát Miles hotovil zabít toho panoše, byla to právě Mary, kdo ho přivedl k rozumu." "A co je s ní teď? Má laskavého manžela?" »Nemá žádného. Požádala, aby jí bylo umožněno zůstat neprovdanou, a jelikož jsme nikdy nepotkali člověka, o němž bychom nabyli přesvědčení, že se k ní bude chovat zaručeně dobře, vyhověli jsme jejímu přání. Žije teď v klášteře nedaleko od hranic našeho panství." "To od vás bylo hezké, že jste jí nebránili. Doslechla jsem se, že Angličanky obvykle nemívají velký výběr, pokud jde o jejich vlastní budoucnost." Steven v jejích slovech nehledal žádnou urážku. "Myslím, že máš pravdu. Možná by se měli Angličani učit od Skotů." "Říkáš Angličani?" zeptala se nevinně. Zasmál se její narážce. "Jestlipak víš, že už si pomalu začínám připadat jako opravdový Skot?" Postavil se a natáhl nahou nohu. "Řekla bys, že mě mí bratři ještě vůbec poznají?" ••To snad ano," připustila, "ale pochybuji, že ještě někdo kromě nich." Z jejích úst to znělo hrdě. ••To jsem zvědav, jestli máš pravdu." " Copak to máš za lubem?" vyzvídala podezřívavě, protože se 192 v tom okamžiku tvářil jako nezbedný chlapeček. "Stevene, zatím máme v patách MacGregora, mého bratra se všemi jeho lidmi a nejspíš i Angličany, když jsi tři z nich zastřelil. Ráda bych k tvým bratrům dorazila celá." •¦Jen se neboj," ujišťaval ji Steven s nepřítomným pohledem. "Můžeme však při cestě k někomu zajet na návštěvu." Bronwyn se s povzdechem zdvihla a oprášila si sukni. Když zamířila ke koním, dokázala myslet jen na malé hochy, kteří v životě nedospějí. 12. kapitola Sotva vstoupili na anglickou půdu, všiml si Steven obrovských rozdílů. Dokonce už na skotských hranicích, kde lidé nebyli zvyklí vídat Skoty z Vysočiny, si někteří nezakrytě prohlíželi jejich oděv, jiní zas hněvivě pokřikovali, protože na jejich pole či majetek Skoti podnikli nájezd. Bronwyn ujížděla se vzpřímenými zády a s hlavou vysoko vzpřímenou. Na řeči Angličanů odmítala jakkoli odpovídat. Pouze jedinkrát se nechala unést city. Steven zastavil u statkářovy studny, aby doplnil jejich vak s vodou a statkář se na ně rozběhl s vidlemi. Steven, ve kterém se vařila krev, se za mužíčkem zuřivě proklínajícím všechny Skoty, chtěl pustit, ale Bronwyn popadla manžela za paži a odtáhla ho nazpět ke koním. Ještě celé hodiny po této příhodě si Steven bručel něco o hloupých Angličanech. Nad jeho slovy se Bronwyn jenom usmívala. Nebylo mezi nimi jediné, které by už dříve nevyslovila sama. Teď se však dohadovali kvůli něčemu jinému. Před dvěma dny jí prozradil Steven svůj plán, jak si vystřelí ze svého přítele z dětství. "Ne, to vážně nechápu!" ohrazovala se Bronwyn podle vlastního přesvědčení už nejmíň po sté. "To je takové soupeření," vysvětloval jí Steven trpělivě. «Kdo jiný než ty by se měl vyznat v nepřátelství?" Mezi MacGregory a MacArrany panuje skutečné nepřátelství založené na vzájemné mnohaleté nenávisti a hněvu. 193 Zabíjejí mé lidi a kradou můj dobytek. Několik mých žen pečuje o jejich parchanty!" Vyslala k němu prosebný pohled. ..Stevene, buď tak hodný a uznej, že to je dětinské. Přinese nám to jenom potíže. Cožpak tolik sejde na tom, jestli tě ten člověk pozná nebo ne?" Steven na to však neodpověděl, protože stejnou otázku mu položila již několikrát. Celou záležitost s Hughem jí totiž objasnit nemohl. A na dobu strávenou společně s ním nedokázal pomyslet dokonce bez rozpaků a trochu bolesti. Právě společně hlídkovali na hranicích se skotskou Nížinou, když se jim doneslo, že král Jindřich si Stevena zvolil jako manžela pro zemanku klanu MacArranů. Hugh se sesypal smíchy. Celé dny neměl na práci nic jiného, než spřádat nechutné představy o Stevenově budoucí choti. Zanedlouho se už celý tábor bavil tím, jakou příšeru si to Steven vezme za ženu. Královo rozhodnutí přišlo nevhod i z toho důvodu, že se Steven pokládal za zamilovaného. Jmenovala se Margareta, říkali jí Meg. Byla to baculatá růžovobílá zlatovláska, dcera jednoho kupce z Nížiny. Měla obrovské modré oči a drobounká ústa jakoby neustále našpulená k polibku. Chovala se plaše a zamlkle a Stevena zbožňovala - on si to alespoň myslel. V noci ji Steven svíral v náručí, hladil její měkké bílé tělo a představoval si, jaký děsivý osud ho čeká v manželství s ženskou, která dokáže stát v čele celého klanu. Po několika probdělých nocích začal uvažovat o tom, že královu nabídku odmítne. Dokonce pomýšlel na sňatek s kupcovou dcerou. Bohatá nebyla, ale jejímu otci se špatně nevedlo. A Steven měl vlastní malý příjem ze svých pozemis ů. Čím více o tom přemýšlel, tím více se mu ten nápad zamlouval. Králův hněv, který by po Stevenově odmítnutí následoval, si raději ani nepředstavoval A byl to právě Hugh, kdo rozbil všechny Stevenem vysněné plány. Hugh totiž prozradil Meg chystaný Stevenův sňatek a to ubohé děvče se ve svém žalu a bezmoci vrhlo do Hughovy ochotné náruče. No a ten se podle Magina tvrzení dvakrát nerozmýšlel a dostal ji rovnou do postele. 194 Když Steven našel svého přítele a milovanou ženu společně v posteli, jako by do něho uhodil hrom. Ale jeho podivení se kupodivu na hněv neproměnilo, a proto si uvědomil, že Meg vlastně doopravdy nemiloval, nebo ona že nemilovala jeho, když ho tak snadno vyměnila za jiného. Zůstalo mu jediné přání a sice splatit Hughovi stejnou mincí. Než však vymyslel nějakou odvetu, dojel posel se vzkazem, že Gevin potřebuje pomoci. Steven tedy zamířil za bratrem a Hugha už pustil úplně z hlavy. Teď však Steven objevil nádherný způsob, jak může přítele tahat za nos. I nadále totiž Hugha za svého přítele považoval. Pokud by se jemu, Stevenovi, podařilo nepozorovaně vklouznout do Hughova zámečku a dostat se zase ven s tím, že po něm zůstane důkaz jeho přítomnosti, to už by něco znamenalo. Hugh cizí lidi nemohl ve své blízkosti ani vystát. Málokdy šel někam bez ozbrojeného doprovodu. Ano, usmíval se pro sebe Steven, takhle by příteli jeho zradu řádně osladil. K zámečku náležejícímu rodu Lasců dojeli těsně před západem slunce. Byla to vysoká kamenná budova s okny zakrytými kovovými okenicemi. Vchod do nádvoří byl plný lidí, kteří tu procházeli spořádaně a cílevědomě, jako kdyby všichni spěchali splnit uložený úkol. Nebylo tu vidět žádné hloučky postávajícího a klábosícího služebnictva. Sotva Steven a Bronwyn stráže zahlédly, okamžitě se zastavily. Steven se svým silným skotským přízvukem otázal, jestli by nemohl pánovi zahrát při večeři. Trpělivě pak vyčkávali, než jeden ze strážných doběhl do zámečku a získal od sira Hugha svolení. Steven dobře věděl, že Hugh se považuje za vynikajícího loutnistu a proto nikdy neopomene žádnou příležitost k posouzení hry někoho jiného. S úsměvem naslouchal strážcovu vybídnutí, aby dali koně do stáje a potom zašli do kuchyně. Teprve o hodně později, když spolu seděli v kuchyni před hromadou jídla u obrovského dubového stolu, se Bronwyn začala s jeho plánem pomalu smiřovat. Ne snad, že by ji s ním nějak podrobně seznámil! Dokázala pouze zjistit, že Steven na 195 přítele chystá nějakou chlapeckou neplechu. .Jaký sir Hugh vlastně je?" vyzvídala s ústy plnými čerstvě upečeného chleba. Steven si posměšně odfrkl. "Řekl bych, že nevypadá špatně, pokud se tedy ptáš na tohle, ale je malý a hodně silný, s temně snědou pletí. Z cizích lidí ve své blízkosti dostává záchvaty zuřivosti. A navíc jsem v životě nepotkal tak pomalého člověka. V Nížině jsem se vždycky bál, že v případě útoku bude Hugh po smrti dřív, než stačí otevřít oči. Že by si stačil obléknout zbroj, to už vůbec nepřicházelo v úvahu." "Je ženatý?" Zkoumavě se na ni podíval. Chviličku ji pozoroval velice zamyšleně. Sám nikdy nezjistil proč, ale z nějakého důvodu se Hugh zdál ženám nesmírně přitažlivý. Stevena Hughovy rozvláčné a opatrnické způsoby přiváděly k šílenství. Ovšem ženy... -Rád bych, kdybys celou tu dobu držela hlavu skloněnou," oznámil jí rozhodně. "Alespoň pro tentokrát zkus vystupovat jako poslušná a ctihodná manželka." Udiveně povytáhla jedno obočí. "Cožpak jsem se snad jindy chovala jinak?" "Bronwyn, já tě varuji! Tohle je záležitost jen mezi mnou a Hughem a tebe do toho zatahovat odmítám!" "To skoro vypadá, jak bys měl z něho strach!" popíchla ho. ••Cožpak má v sobě něco, co ženy vábí vrhat se mu k nohám?" Myslela to samozřejmě nevážně, ale pohled na Stevenovu tváří jí ukázal, že je pravdě blíž, než si sama uvědomuje. Najednou se jí zachtělo ho ujistit, jak velice je nepravděpodobné, že právě ona by se vrhla k nohám jakéhokoliv muže, pokud se nepočítá těch pár příležitostí, kdy v jisté poloze se skutečně ocitla hlavou u Stevenových chodidel. Při té vzpomínce se blaženě usmála. •Já tady nevidím vůbec nic k smíchu!" kázal jí Steven neústupně. "Jestli mne neposlechneš, tak ti -" musel zmlknout, jelikož se dostavil jeden z Hughových strážců s pobídkou, aby šel pána hned pobavit. 196 V hlavním sále už byly prostřeny stoly a večeře zrovna začínala. Steven napůl násilím usadil Bronwyn na stoličku poblíž vzdálenější stěny. Uličnicky se tomu usmála a zadusila zahihňá-ní, když na ni vrhl pohled plný výhružného vyrování. Doufala, že kvůli ní teď celé té dětinskosti lituje. Steven uchopil loutnu, již mu donesli a usadil se několik stop od hlavního stolu. Hrát uměl docela obstojně, hlas měl melodický a plný a do zpěvu se mu nevloudil jediný falešný tón. Po chvíli se Bronwyn začala kolem sebe rozhlížet. Tmavý muž v čele stolu se na zpěváka ani nepodíval. Bez zájmu sledovala, jak muž jí. Steven pravdivě vylíčil, že je velice pomalý. Každičký pohyb jako by byl předem naplánovaný a dlouze promyšlený, v Brzy ji pohled na to, jakým zWsobem večeří Hugh Lasco, přestal zajímat. Opřela si tedy hlaVu o kamennou zeď, přivřela oči a poddala se Stevenově hraní. Měla pocit, že hraje jenom pro ni samotnou. Jednou zdvihla víčka a skutečně zjistila, že ji pozoruje a ten jeho pohled byl stejně vzrušující jako jeho doteky. Pod tím pohledem jí po těle začalo přejíždět mrazení. Odpověděla mu s úsměvem a opět zavřela oči. Zpíval galskou píseň a Bronwyn potěšilo, že si dal tu práci, aby se naučil slova, podle všeho za Tamova přispění. Něžná hudba a slova milostné písně v jejím rodném jazyce jí pomohla zapomenout, že je v Anglii mezi samými Angličany a provdaná za Angličana. Místo toho se ocitla nazpátek v Larenstonu po boku muže, jehož milovala. Zasněně se té představě usmívala, ale pak si uvědomila, že Steven už zpívá jinou píseň. Rychle otevřela oči. Nehleděl na ni, nýbrž na Hugha. Pomalu tím směrem otočila hlavu, ale ještě dřív, než se na něho podívala, věděla, že ji Hugh upřeně pozoruje. Takovým zemitým způsobem byl docela pohledný, tmavovla-sý, tmavooký, se rty na muže až příliš velkými, ale tím spíše upoutaly Bronwyninu pozornost. Sledovala, jak si svým typicky pomalým pohybem utírá ústa, a přitom jí hlavou bleskla zvědavá otázka, jestli je stejně rozvláčný a váhavý i v posteli. 197 Pak se svým myšlenkám musela usmát. Tak v tomhle tedy spočívala Hughova přitažlivost! Steven to samozřejmě poznat nemohl, ale jí jako ženě připadalo jeho vystupování docela zajímavé. Opět se usmála, tentokrát při představě, jak Stevenovi sděluje svůj objev. Obrátila se ke svému manželovi a zjistila, že se na ni mračí celý zachmuřený a s modrýma očima ztemnělýma do barvy tmavých safírů. Na chviličku užasla, co ho tak pohněvalo, ale pak se málem nahlas rozesmála. On žárlí, pomyslela si udiveně, a tohle zjištění ji vzrušilo mnohem více než veškeré Hughovy vášnivé pohledy. Sklopila oči ke své sukni a přejela prstem po lemování plédu. Samozřejmě by ji to těšit nemělo, ale Stevenova žárlivost jí doopravdy způsobila radost. Neodvážila by se mu prozradit, že Hugh ji nezajímá více než ... třeba zahradník, protože ji blažilo vědomí, že Stevenovi za tu žárlivost stojí. Hugh něco prohodil k jednomu ze dvou strážců, kteří mu stáli za zády. Strážce zamířil ke Stevenovi. Ten si muže vyposlechl, vrazil mu loutnu, rozzlobeně přešel sálem, drapl Bronwyn za paži a ven ji za sebou téměř vyvlekl. Sotva se ocitli na měsíčním světlem zalitém nádvoří, škubnutím ji otočil čelem k sobě. "Bavila ses dobře, co?" zasyčel skrze zaťaté zuby. ••Ubližuješ mi, pusť!" řekla mu naprosto klidně a pokoušela se uvolnit prsty, které se jí zatínaly do paže. "Měl bych tě pořádně zbít!" Zůstala na něho koukat. To tedy zachází příliš daleko. -Takhle snad může uvažovat jenom mužský! To tys přece chtěl, abych sem s tebou šla! To tys trval na tom, že se budeš chovat jako malý chlapec! A nyní, abys odvedl pozornost od svojí vlastní hlouposti a dětinskosti, tak bys chtěl bít mne?" Zaryl jí prsty hlouběji do masa. "Nařídil jsem ti, abys seděla nenápadně někde stranou, ale ne, tys musela na Hugha házet ty svoje svádivé úsměvy! Vždyť jsi ho tím ujišťovala, že mu poskytneš, čeho se mu zachce!" Samým překvapením až otevřela ústa. «V životě jsem nesly- 198 sela větší nesmysl!" -Nelži! Přece jsem tě viděl!" Brada jí poklesla ještě níž, ale když promluvila, pořád se ještě dokázala ovládat. "Stevene, pro boha živého, co se to s tebou stalo? Na toho muže jsem se dívala jako na kohokoliv jiného. Byla jsem zvědavá, když jsi mi vykládal, jak i přes svoji pomalost měl velké úspěchy u žen." ••Chceš se snad zařadit do té jeho stáje?" "Jsi hrubý a urážíš mě," řekla mu důrazně. "A navíc mi pořád ještě děláš bolest." On však svůj stisk neuvolnil. "Třeba si teď přeješ, aby ti král dal za manžela Hugha společně s Rogerem Chatworthem. Když jsem však porazil jednoho, vyřídím i toho druhého!" Prohlášení vyznělo tak hloupoučce, že se Bronwyn neubránila smíchu. " Mluvíš nesmysly. Neprovedla jsem nic víc, než že jsem si toho člověka prohlížela. Pokud jsem se usmívala, pak jsem asi myslela na něco jiného. Znovu ti opakuji, že jsem si dokonce ani nepřála, abychom sem vůbec chodili." Najednou všechen hněv ze Stevena vyprchal a on ji k sobě přitiskl v drtivém objetí. "Už to nikdy nedělej," poprosil naléhavě. Snažila se odpovědět, že přece nic neudělala, ale způsob Stevenova objetí byl vlastně příjemný a uklidňující. Paže ji bolely a ona cítila stopy jeho svírajících prstů, ale docela se jí zamlouvalo, že Steven žárlí, když na ni pohlédne cizí muž. Přidržel ji kousek od sebe. "Skoro bych si přál, abys nebyla tak zatraceně hezká," zašeptal a položil ji paži kolem ramen. »Zase jsem dostal hlad. Pojď se podívat, jestli v kuchyni něco nezbylo." Vraceli se do kuchyně a Bronwyn se Stevenovi cítila velice blízká. Málem jako kdyby nebyli jenom milenci, spíš jako by se milovali doopravdy. Kuchaři hudrali, že už jsou zase zpátky, ale Steven po straně mrkl na kuchařku a Bronwyn si všimla, jak ta tlustá babizna pod jeho pohledem přímo taje. Sama zažila bodnutí žárlivosti a uvědomila si, že všechny Stevenovy pohledy si touží vyhradit sama pro sebe. 199 Chvíli tam postávali stranou a krmili se šťavnatými jablkovými koláči. "Hodně se tady plýtvá," poznamenala Bronwyn. Steven chtěl anglickou kuchyni obhajovat, ale strávil ve Skotsku už příliš dlouhou dobu. Zil u Kirstiných rodičů a viděl jejich chudobu. Dokonce i v Larenstonu žili lidé střídmě, neustále si uvědomovali hodnotu potravin i skutečnost, že přes noc mohou o všechno přijít. "Ano, je to tak," připustil bez okolků. -•Spoustu toho jídla bychom potřebovali tam u nás doma." Bronwyn k němu rozzářeně vzhlédla. Natáhla ruku a odhodila mu kadeř ze šíje. Dlouhé vlasy i opálená pleť mu moc slušely. Pohlédla přes místnost a spatřila prsatou kuchtičku, která si se zájmem prohlížela Stevenova obnažená svalnatá stehna, jež mu vykoukla, když si jednu nohu opřel o židli. Honem ho popadla za ruku. "Už toho mám tady plné zuby. Nechceš jít ven?" Steven souhlasil a tak odešli ještě dřív, než si té kuchyňské pomocnice stačil povšimnout. V odjezdu z Hughova příbytku jim však zabránila bouře. Udeřila bez varování zběsilými proudy deště. Jednu chvíli se obloha zdála jasná a v následující vteřině hrozila opakováním Noemovy potopy. Bronwyn Stevena prosila, aby nezůstávali. Tvrdila, že žádné Skotce trocha deště neublíží, ale on se nedal přesvědčit. Nechtěl riskovat, že by chytila plicní zápal, když se tomu dalo jednoduše zabránit. Přichystali se tedy, že stráví noc v Hughově domě. Podlaha ve velké síni byla pokryta slaměnými rohožemi přichystaná tak pro množství služebnictva i návštěvníků. Steven se pokusil najít nějaký koutek stranou, ale bez úspěchu. Když se vedle Bronwyn uvelebil, vklouzl jí rukou pod sukni a pohladil po koleně. Ta však na něj naprosto jednoznačně sykla, že na veřejnosti se předvádět nebude. Povzdechl si, ale nakonec souhlasil. Přitulila se k němu a za minutku spala. Steven však usnout nemohl. Příliš dlouho nocoval ve volné přírodě a teď mu připadalo, jako by se okolní zdi kolem něj uzavíraly. Vrtěl se, ale sláma pořád zůstávala nezvykle měkká. Jednou na něho zavrčel i Rab, neboť ho svým neklidem neustá- 200 le rušil. Složil ruce pod hlavu a pozoroval trámový strop. Nešel mu z hlavy způsob, jakým Hugh hleděl na Bronwyn. K čertu s tím chlapem! Hugh si myslí, že dostane každou ženu, na kterou si umane. V tomhle přesvědčení ho ještě více utvrdila Meg, která se Hughovi oddala tak snadno. Čím déle přemílal v hlavě ten podraz, jenž mu Hugh spískal, tím větší dostával vztek. Přes veškeré varování, jehož se mu od Bronwyn dostalo, utvrdil se v rozhodnutí nechat Hughovi nějaké znamení, že tady byl. Potichoučku sklouzl z rohože, nařídil Rabovi, aby zůstal s Bronwyn, a po špičkách zamířil k východně položeným dveřím hlavní síně. S bratry navštěvoval zámeček rodu Lasců už jako dítě. Jednoho dne, když byli ještě docela maličcí, objevil s Hughem tajnou chodbu vedoucí někam nahoru. Vzrušením celí rozechvělí vyšplhali ke dveřím na konci schodiště a ke svému překvapení zjistili, že dveře mají panty řádně naolejované a tudíž nehlučné. Vklouzli do místnosti plné těžkých čalounů. Nejdřív neměli ani ponětí, kam se to vlastně dostali, ale pak jejich pozornost upoutaly zvuky vycházející z postele. Jenže to už bylo pozdě. V posteli byl totiž Hughův dědeček s mladičkou služtič-kou a podle všeho si oba dva náramně užívali. Stařec však situaci, při níž spatřil dva sedmileté hochy, jak ho pozorují s očima navrch hlavy, příliš zábavnou neshledal. Steven i teď zamžikal, když si připomenul ten výprask, který tenkrát od Hughova dědečka schytali, i ten zatím přislíbený v případě prozrazení existence té tajné chodby. Když po čtyřech letech starý muž zemřel, Steven na jeho pohřbu plakal. Doufal, že v tomhle věku bude rovněž schopen uspokojit mladá děvčata. Zasmál se a byl moc rád, že Bronwyn nemůže číst jeho myšlenky. V předpokoji u hlavního sálu proklouzl za zástěnu. Zamířil k podokennímu sedátku a promáčkl polstrované obložení schované za polštáři. Tenkrát poprvé vyrazili ten panel při obzvlášť prudké polštářové bitvě. Než rozeznal obrys schodiště, musel rukou prorazit na palec tlustý závoj pavučin. Vstoupil a zasunul panel zpátky na místo. 201 Na schodišti byla černočerná tma a kolem pobíhaly droboučké tlapičky. Tvář mu omotaly další pavučiny a on zatoužil mít s sebou svůj meč, aby je mohl před sebou strhávat. Za života Hughova dědečka byla chodba neustále používána, a proto ji také udržovali v čistotě. Steven usoudil, že teď tu nikdo nemá zapotřebí skrývat se před někým se svými zálety. Dveře na konci schodiště se otevřely jen s nepatrným zavrzáním, ale Steven ani neměl čas se tomu podivit. Oči mu přivykly tmě na schodech, a proto mu místnost ozářená jedinou tlustou noční svící připadala jako zalitá oslňujícím světlem. Steven se usmál svému neuvěřitelnému štěstí, jelikož Hugh spal tiše v posteli. Steven se nad nehybnou postavou nic netušícího přítele zatvářil pobaveně a potom z pochvy u pasu vytáhl nůž. Už jako děcko trpěl Hugh hrůzou z toho, že by mohl zůstat beze strážců. Když mu bylo pět, pokusili se ho unést.Ani tehdy ani nikdy později o tom příliš nehovořil, ale bez doprovodu se nikam nevydal. Až po probuzení najde ráno u hlavy cizí nůž, to bude Stevenova odplata za to, že mu odloudil tu dívku. Steven omotal kolem střenky kus plédu a připevnil k ní ko-kardu klanu MacArranů. Tiše nůž položil vedle svého přítele. Se širokým úsměvem pak zamířil k čalounu zakrývajícímu tajná dvířka. -Chopte se ho!" zahřměl Hughův hluboký hlas. Z temných koutů místnosti vyskočili čtyři muži a vrhli se na Stevena. Prvního odrazil a druhému zabořil pěst do obličeje. Muž vrávoravě ucouvl. Steven reagoval mnohem rychleji než ti zbylí dva muži. Stačil doběhnout ke dveřím a teprve tam ucítil na zátylku špičku Hughova meče. -Výborně!" prohlásil obdivně Hugh. "Vidím, žes ve Skotsku svůj výcvik rozhodně nezanedbal." Odtáhl meč, aby se Steven mohl otočit čelem k němu. Hugh byl úplně oblečený. Přiložil Stevenovi meč až k hrdlu a kývl na stráže, aby je obestoupili. Potom zdvihl ze svého polštáře nůž. "Znamení MacArranů, je to tak?" Levou rukou si začal tím nožem pohazovat. "Jsem rád, že tě zas vidím, Stevene!" 202 Steven se nahlas rozesmál. "Zatraceně! Jak ses to dozvěděl?" ..Před pár dny sem zajel Gavin a zmínil se, že tě čekají. Donesly se mu nějaké zvěsti, že prý ses ve Skotsku dostal do nesnází, proto si začal dělat starosti. Napadlo ho, že se nejdříve zastavíš tady." Steven jen zakroutil hlavou. "Zrazen svým vlastním bratrem! " Potom však překvapeně zdvihl hlavu. «Ale když jsi mou návštěvu předpokládal, jak...?" Věděl, že se tomu bývalému anglickému Stevenovi ani trochu nepodobá. Hugh se jen usmál a oči se mu rozehřály vzpomínkou. «Jednu z těch písní, kterés mi zpíval, jsme se společně učili v Nížině, to jsi zapomněl? Přece se pamatuješ, co času nám zabralo naučit se tu melodii!" ••Vlastně ano!" přiznal Steven, který pochopil, že příliš spoléhal na svoje přestrojení. "Však Bronwyn tvrdila, že se to nepovede a že se prozradím." ••Musím uznat, že ten přízvuk napodobuješ dokonale, ale teď už bys toho snad mohl nechat." "Přízvuk?" užasl Steven naprosto vyvedený z míry. "Přízvuk jsem přestal používat, sotva jsme opustili pozemky MacGregorů!" Hugh se hlučně rozchechtal. "Stevene, z tebe se vážně stal pravý Skot! Povídej, co se děje ve Skotsku? Oženil ses s tou příšernou babiznou? Co je zač, zemanka nějakého klanu? A copak si vezeš za křehotinku, které při tvé hře mohla na tobě oči nechat?" Steven se zakabonil. «To je Bronwyn," prohlásil sveřepě. "Bronwyn? To je snad velšské jméno, ne? A jak se ti podařilo vzít roha tvé manželce?" "Bronwyn je zemankou klanu MacArranů a je to moje manželka." Steven stál ve střehu a celý napjatý. Sotva při řeči pohyboval rty. Hugh úžasem otevřel ústa. -Ty mi chceš namluvit, že ten modrooký anděl je náčelníkem nějakého klanu a ty žes měl to štěstí se s ním oženit?" Steven neodpověděl, ale upřeně Hugha pozoroval. Proč tu 203 vlastně stojí obklopeni těmi strážemi? >u píseň, ale ona se na ně ani nepodívala. Oči měla jenom pro Hugha. "Vy nemáte ženu, můj pane?" otázala se potichu. ••Ne ... zatím ne. Nebyl jsem tak šťastný jako můj přítel Steven." "A on je opravdu vaším přítelem? Mohl byste být přítelem i mně?" Hugh se jí oddaně zadíval do očí a lekl se, že se v nich utopí. Ten Steven měl vážně štěstí. "Samozřejmě, že vás považuji za přítelkyni," pronesl otcovsky. Vzdychla, navlhčila si rty a lehce je pootevřela. <• Já hned poznala, že jste citlivý a inteligentní muž. Škoda, že nemám takového manžela, jako jste vy." Líbezně se pousmála, když mu z té lichotky poklesla čelist. "Měla bych vám o svém sňatku něco prozradit. Neměla jsem v té záležitosti na vybranou. Pokoušela jsem se vyvolit si někoho jiného, ale ...lord Steven ..." 212 Hugh se napřímil. "Doneslo se mi něco o tom, že Steven musel kvůli vám bojovat a že v tomhle ohledu odvedl řádnou práci. Prý ho Chatworth napadl zezadu." ..Ach ano, Steven je dobrý bojovník, ale není ...Jak jen to říci? Prostě mne neuspokojuje." Hugh vyvalil nevěřícně oči. "Chcete snad říci, že Stevenu Montgomerymu se něčeho nedostává? Dovolte, abych vám sdělil, že se přátelíme celý život! A pokud jde o ženy -" to už se začínal rozohňovat -«když jsme ještě byli spolu ve Skotsku, tak se Steven napůl zamiloval do takové kurvičky a odmítal si přiznat, že se mu tahá s polovinou naší posádky. Zaplatil jsem jí za to, že mi hupla do postele ve chvíli, kdy nás Steven mohl spolu nachytat." -A proto se na vás tolik zlobí?" zeptala se a na okamžik zapomněla užívat svůj medově sladký hlas. -Kdybych mu řekl, co je to děvče zač, nikdy by mi to neuvěřil. Neviděl dál, než za její líbivá líčka." Bronwyn se na chvilku odmlčela, aby tu novinu mohla strávit. Tak je to tedy! Steven ji zneužil při odplatě člověku, který mu kdysi přebral dívku. Ženu, do níž byl napůl zamilovaný! V prsou pocítila rezavou bolest a oči jí naběhly palčivými slzami. Nechtěl si ji vzít, protože miloval nějakou hezkou běhnu. "Lady Bronwyn, není vám špatně?" Lehce si přetřela oči kotníky zaťaté ruky. "Jen něco v oku, nic víc." "Ukažte, já se podívám." Uchopil její obličej do svých velkých dlaní a Bronwyn k němu vzhlédla. Věděla, že Steven se na ně dívá a hlavou jí blesklo, že snad při tom myslí na tu ženu, po níž toužil, než poznal ji. "Nic tam nevidím," pravil sir Hugh, ale ruce jí od tváří neodtáhl. .Jste neuvěřitelně krásná žena," zašeptal. "Steven je -" Vykroutila se mu. "Tohle jméno už nechci ani slyšet," prohlásila rozzlobeně. "Na dnešek jsem se ho zbavila a chci si to užít! Třeba by nám hudebníci mohli udělat trochu místa a já bych vás naučila pár skotských tanců." Neklidně zamžoural nahoru k věži a potom se nechal odtáh- 213 nout k prkennému pódiu. Sir Hugh si ani nevzpomínal, kdy naposledy se tak dobře pobavil. Nebyl zvyklý vídat ženské kadeře volně poletovat kolem pružného útlého těla. Bronwyn blýskala očima a smála se, jak se neobratně pokoušel napodobit její zdobné krůčky. Chladný den najednou docela hřál a ona úplně zapomněla, že shora ji pozoruje její manžel. "Bronwyn," řehtal se Hugh, který už před hodinou vypustil z oslovení obřadnou "lady", "musím toho okamžitě nechat! Strašně mě píchá v boku." Vysmívala se mu. "Z vás by tedy nebyl moc dobrý Skot, když nesnesete ani trošku námahy!" Vzal ji za paži. "Nenadřel jsem se tolik od té doby, co jsem s bratry Montgomeryovými strávil celý týden výcvikem. "Ano," připustila, když se posadili. "Steven skutečně cvičí velice tvrdě." Zvážněla. "Je to hodný chlapec," souhlasil Hugh, když si bral kousek sýra z podnosu, který mu přidržel sloužící. -Snad ano," přikývla a zhluboka se napila teplého kořeněného vína. " Velice mu závidím." ••Skutečně?" zeptala se a zachytila jeho pohled. "Třeba byste ho mohl zastoupit... v jistém ohledu." Se zájmem sledovala, jak Hughovi začíná docházet význam jejího návrhu. Ten marnivý domýšlivec! pomyslela se. V životě mu nenapadlo - to ostatně žádnému muži - že není pro ženy tím jediným možným požehnáním. "Lady Bronwyn," začal zdvořile. "Musím si s vámi vážně promluvit. O Stevenovi -" -Jaký byl, když byl ještě malý?" skočila mu rázně do řeči. Hugha to očividně zarazilo. "Přemýšlivý, stejně jako Gavin. Všichni ti bratři vyrůstali mezi samými muži. Steven je možná neohrabaný, ale to jenom proto, že se v ženách příliš nevyzná." "Zatímco s vámi je to přesně naopak," zavrněla. Hugh se na ni sebejistě usmál. "Mám jisté zkušenosti a nepochybuji, že právě to je důvodem, proč jste... proč se vám jevím 214 přitažlivým. Jste za Stevena provdána teprve krátký čas. Jistě v průběhu následujících let začnete... mít jeden druhého rádi." ..Cožpak tohle vy chcete od života? Vám stačí mít jen rád? ..Já jsem jiný než Steven," prohlásil samolibě. Bronwyn se usmála, když v duchu začínala osnovat svůj plán. ..Nedávno, než jsme se Stevenem opustili Skotsko, žili jsme u sedláků. Jedna z žen tam vyráběla vynikající nápoj z jistých lišejníků. Při cestě přes vaše panství jsem si povšimla, že na skalách tu roste stejný druh. Třeba bychom tam mohli zajít a trochu jich nasbírat. Ráda bych vám ten nápoj připravila." Hugh se na chviličku zatvářil ustaraně, ale potom přikývl na souhlas. Vůbec se mu nezamlouvalo, jak se ta událost celá vyvíjí. Skoro mu připadalo, že Stevenova manželka přímo touží být svému muži nevěrná. Hugh by rád ohlásil, že Bronwyn se jiným mužem získat nedá, ale Bronwyn v něm podle všeho nalezla zalíbení. Při chůzi jí Hugh začal vyprávět o Stevenovi, jaký čestný muž to je, jak si zaslouží ženu v Bronwynině postavení. Vykládal, že od Stevena je ušlechtilé, když nosí ty směšné skotské šaty. Bronwyn sbírala lišejníky a suché paličky květů, kladla je do košíčku, jenž jí sir Hugh obstaral, a jenom tu a tam něco prohodila. Pečlivě naslouchala, ale své myšlenky si ponechávala pro sebe. Když se vrátili do zámečku, znovu se pustilo do deště. Sir Hugh ji zavedl do svých soukromých komnat, ale choval se přitom nesmírně formálně. Služka donesla horké víno a poháry, aby Bronwyn mohla připravit svůj nápoj. Pečlivě mísila a přílé-vala různé přísady a přitom sledovala sira Hugha, který svým vypjatým hrudníkem a samolibě našpulenými ústy dával najevo vědomí vlastní ušlechtilosti nad tím, že odolal Bronwyniným návrhům. ••Můj pane," pravila tiše a podala mu číši s horkou tekutinou. Na chviličku se nedbale dotkla jeho ruky. S úsměvem vyslechla jeho prohlášení, že nápoj je vskutku nesmírně lahodný. Poté sir Hugh číši dopil a požádal, aby mu ji znovu naplnila. ••Potřebuji s vámi mluvit," oznámil jí velice vážně a přitom 215 upíjel z čerstvě dolité čiše. "Nemohu vás zde nechat s těmi domněnkami, k nimž jste podle všeho dospěla." •Jaké domněnky myslíte?" otázala se líbezně. »Steven je můj přítel a vždycky byl mým přítelem. Jenom bych chtěl věřit, že po tomhle všem mým přítelem zůstane i nadále." »A proč by nezůstal?" "Řekl bych, že to záleží jenom na vás. Nikdy byste se před ním neměla zmínit o tom, jak... jak vás přitahuji." •Jak mne přitahujete?" divila se nevinně a sedla si proti němu na židli. "Co tím vlastně myslíte?" ••Ach, jen se nedělejte, má paní! My oba víme, co se mezi námi dneska odehrálo. Všechny ženy se vyznají v záležitostech srdce naprosto dokonale." Povytáhla obočí. "Všechny ženy? Prosím, poraďte mi, co ještě vědí všechny ženy." "Nehrajte si tady na stydlivku!" utrhl se na ni. "Ohledně žen nejsem zas takový prosťáček, jakým je Steven Montgomery! Možná se vám ho podaří přesvědčit, že se neohlížíte po jiných mužích, a protože ho považuji za svého přítele, tak vaši povídačku podpořím, ale přede mnou se netvařte jako neviňátko!" "Vzdávám se!" řekla mu s úsměvem. •• O ženách i o svém příteli víte podle všeho tolik, že nemám naději zapírat i nadále." Hugh jí začal odpovídat, ale najednou mu útrobami projela ostrá bolest a uzamkla mu ústa. "Ukažte, já vám znovu doplním číši. Nějak jste zbledl." Hugh pohár popadl a naráz jej vyprázdnil. Když se trochu zotavil, sotva lapal po dechu. "Ta ryba musela být zkažená," řekl a potom si připomněl, že se o něčem dohadovali. •< U čeho jsem skončil?" "Vykládal jste mi, že jsem připravena opustit kvůli vám svého manžela." ••Vysvětlujete si tu pozornost přehnaně," zavyčítal. "Já -" Bronwyn třískla prázdným džbánem do stolu. Glazura na nádobě popraskala. »Ne! Teď budu mluvit já!" postavila se nad něho s rukama v bok. »Tak vy se prohlašujete za Stevenova pří-216 tele, a přesto mu provedete takový dětinský podraz a zamknete ho ve věži, odkud může sledovat, jak chcete pobláznit jeho ženu!" "Pobláznit? Řekl bych, že to nejsem já, kdo dneska zkoušel pobláznit toho druhého!" ••Cožpak můžete číst moje myšlenky? Cožpak vás vážně ta vaše ješitnost opravňuje k domněnce, že v případě neuspokojení bych vydržela v posteli Stevena Montgomeryho celé ty dlouhé měsíce?" ••Vždyťjste říkala-" »Vy jste vážně schopný věřit jen tomu, čemu chcete sám! Chováte se jako byste provedl kdovíco ušlechtilého, když jste za ni musel platit v táboře jako každý - každý kromě mého Stevena!" "Vašeho Stevena!" zablekotal Hugh a začal vstávat, ale naráz jím projel další záchvat bolesti. Vyděšeně k ní zvedl oči. "Vy jste mne otrávila." Usmála se. "Neřekla bych, že by šlo přímo o otravu, ale pár dní vám bude pořádně nevolno. Chtěla bych, abyste si ten dnešek zapamatoval na hodně dlouhou dobu!" "Ale proč?" zašeptal a popadl se za žaludek, "Co jsem vám vlastně provedl?" "Nic," odpověděla mu se vší vážností. «Vůbec nic. Byla jsem Angličany zneužívána už příliš dlouhou dobu, než abych to znovu dokázala snést. Zneužil jste mne ve svém podrazu vůči Stevenovi. Nikdy vám nepřišlo na mysl, že bych do celé záležitosti mohla mluvit taky já. Dobře jsem si toho všimla už včera večer, zatímco Steven hrál na loutnu. Byl jste si naprosto jistý, že po vás musí zatoužit úplně každý žena!" Hugh se bolestí přelomil v pase. "Ty mrcho!" vydechl. "Jen si běž ke svému Stevenovi." "Tak já jsem mrcha jenom proto, že jsem se rozhodla nebýt ve vašich rukách jen pouhou figurkou? Pamatujte si, sire Hughu, na šachovnici je vždycky jen jedna královna a ta je v každé hře nejobratnějším a nejmocnějším hráčem." Předklonila se a z kapsy jeho kabátce vylovila klíč, načež se ob- 217 rátíla k odchodu. "Steven vás viděl. V životě neuvěří, že do mne nejste celá pryč." Napřímila se. "Přestože máte zřejmě jiný názor, je Steven Montgomery tím nejrozumnějším a nejinteligentnějším mužem, jakého jsem kdy poznala." U dveří se na chvilku zastavila. ••Ach ano, sire Hughu, a až příště budete potřebovat se ženami trochu pomoci, radím vám, abyste se obrátil na Stevena. Pokud já mohu soudit, co o nich neví on, nestojí ani za řeč." Poté komnatu opustila. Před Hughovými dveřmi na ni čekal Rab. Společně vyběhli po schodech do místnosti, kde seděl uvězněný Steven. Pohlédla skrze zamřížované okénko a spatřila Stevena rozběsněného do nepříčetnosti. Z jeho vzteklého a nenávistného pohledu ji až zamrazilo. Vrazila klíč do zámku a odemkla dveře. "Tak a teď jsi volný," oznámila mu tiše. Ještě pořád je světlo, a tak můžeme vyrazit na panství tvého bratra." Steven však seděl mlčky dál a strašlivě se mračil. Přistoupila až k němu, vztáhla ruku a pohladila ho po kadeři spočívající na jeho límci. "Snad bys mi příčinu svého hněvu mohl prozradit." Odstrčil jí ruku. "Ty se opovažuješ přijít za mnou přímo od něho? V tom oděvu, který ti dal on a v němž jsi se před ním tak natřásala? Jestlipak se mu to líbilo? Zamlouvalo se mu, když ses mu předváděla nahoře celá holá?" Povzdechla si a usedla na sedátko pod okny, »Hugh tvrdil, že po tom, cos uviděl, v moji nevinu neuvěříš." "Hugh, říkáš?" zavrčel Steven a zdvihl k ní zaťaté pěsti, ale hned je bezmocně spustil podél těla. Tys mi tedy řádně oplatila, že jsem tě donutil ke sňatku. Dlouho jsi čekala, ale konečně ses mi pomstila!" Ztěžka se posadil a nevšímal si ani Raba, který se k němu lísal. »Ten nůž o naší svatební noci měl raději zasáhnout moje srdce!" Bronwyn vyskočila tak rychle, že ji nepostřehl ani Rab. Udeřila Stevena do tváře natolik zprudka, až mu hlava poskočila dozadu. "Táhni už jednou k čertu, Stevene Montgomery!" 218 vykřikla. «Už mám dost těch tvých neustálých urážek! Nejdřív se mnou ten tvůj takzvaný přítel zachází, jako bych byla kusem hadru, který mu náleží, a když ho odmítnu a ještě se mu za tu jeho ješitnost pomstím, začne mi říkat, že jsem mrcha. A teď zase musím poslouchat tvoje obviňování, že jsem děvka. Nebudeš si mne plést s tou svojí baculatou holkou z vojenského tábora!" Steven si okamžitě přestal třít pohmožděnou čelist. »O čem to mluvíš? O jaké holce?" »To tady nehraje roli," pokračovala vášnivě. "Co jsem provedla, abych si zasloužila nařčení, že jsem děvka? Kdy bylo moje jednání nečestné či kdy jsem nedodržela složený slib?" "Mluvíš nesmysly. Jaký?" Unaveně si povzechla. »Náš manželský slib, ty tupce! Přece jsem s ním souhlasila. Nikdy bych se proti němu neprovinila." "Taky jsi souhlasila, že budeš manžela poslouchat," prohlásil zachmuřeně. Odvrátila se od něho. "Pojď, Rabe. Pojedeme domů." Steven byl naráz na nohou. Popadl ji prudce za paži. »Co to zamýšlíš udělat? Chceš se snad vrátit zase k Hughovi?" Rozmáchla se nohou dozadu, aby ho nakopla, ale on ji prudce otočil a přitiskl si ji na hruď zády k sobě. "Málem jsem zešílel," pošeptal jí. "Jak jsi mi to jen mohla provést? Přece jsi věděla, že se na vás dívám." Cítila, jak jí po těch slovech začíná pokožka sálat žárem. Měla pocit, jako by uplynula už celá věčnost od chvíle, kdy ji naposledy držel v náruči. Přitiskla si líčko k jeho paži. ••Rozhněval jsi mne. Oba dva jste se mnou zacházeli tak, jako bych neměla právo o sobě rozhodovat. Obrátil jí tváří k sobě a uchopil ji za ramena. »Zapomněli jsme, žes MacArranová, viď? Bronwyn, já -" ••Drž mne," zašeptala, "jenom mne takhle drž." Téměř ji v náručí rozdrtil. "Nedokázal jsem snést, že se tě dotýká. Pokaždé, když na tebe sáhl,... a když uchopil tvoji tvář do dlaní!" ••Přestaň!" poručila. "Okamžitě s tím přestaň!" odtáhla se od 219 něho. »Mezi Hughem Lascem a mnou nedošlo vůbec k ničemu. Myslel si, že dokáže pobláznit každičkou ženskou na světě, a já mu chtěla předvést, že je na omylu." Stevena se znovu zmocnil hněv. "Ale jistě ses při tom nenudila. Odtud to vypadalo, jako byste byli milenci už po celé roky." ••Tohle si vážně myslíš? Ty opravdu věříš tomu, že bych se nechala bezdůvodně osahávat od cizího muže?" Stevenovy oči ztemněly skoro až do černého odstínu. ••Bezdůvodně! Cha! Přece vím, jaká jsi v posteli! Možná se ti zachtělo si ověřit, jestli tě ke křiku přiměje i někdo jiný než já. Pověz mi, prokoukl ta tvoje kolena hned napoprvé?" Zůstala jako zkamenělá. "Ty tedy nepochybuješ o tom, že jsem s ním strávila celé odpoledne v posteli?" ••Ne," přiznal poraženě. »Na to jste neměli dost času a Hugh..." ••Nech mě, ať to za tebe dopovím," přerušila ho rázně. "Hugh je přece tvůj přítel a ty ho znáš jako čestného člověka,který by ve skutečnosti nic tak podlého neprovedl. Na druhou stranu já jsem žena, a proto se čestné jednání ode mne neočekává. Jsem jako pampeliškové chmýří, které si vítr zafouká, kam chce. Takhle jsi to myslel?" "Ty moje slova překrucuješ!" ••O tom pochybuji. Dneska ráno, kdy jsem tě tady prvně uviděla, byl jsi pevně přesvědčený, že Hugh mne dostane, kdy se mu zachce. Stačí, aby mne omámil sladkými řečičkami. Kdybys mne jen trochu znal, seděl bys tady v cele naprosto klidně a čekal, až si pro tebe přijdu. A potom bychom se společně pobavili nad tím, jak jsem si ze sira Hugha vystřelila." "A jak jsi to provedla?" zeptal se Steven ostře. Bronwyn měla pocit, jako by jí někdo vyrazil dech. Během těch posledních několika měsíců se toho o Stevenovi dozvěděla tolik, začala mu tak důvěřovat, že si dokonce chvílemi myslela,, že ho miluje. On však o ní neví vůbec nic! Pořád ji považuje za slaboduchou loutku bez vlastní vůle! Pokračovala jako tělo bez duše. "Udělala jsem mu nápoj s 220 bylinkami, o kterých Kirsty tvrdila, že způsobují silné žaludeční křeče. Pár dní bude těžce nemocen." Steven na ni chvíli hleděl. Jak rád by jí důvěřoval! Připadalo mu, že za tu dobu, co ji sledoval naklánět se k Hughovi a švitořit s ním, zestárl na dvojnásobek. Když spolu tančili, lomcoval mřížemi v okně. Pod sukní Bronwyn vykukovaly kotníky a od šatů se jí odrážely sluneční paprsky. Jak na něm může chtít, aby se choval rozumně, když z něho málem udělá zvíře? Kdyby se mu podařilo nějakým způsobem osvobodit, byl by Hugha zabil, byl by svého přítele roztrhal holýma rukama na kusy. Přejel si dlaní přes oči. Jak po něm může vyžadovat rozumné uvažování, když myslet vůbec nedokáže! Zůstal na ni koukat celý udivený. Co to s ním jenom provedla? Od okamžiku, kdy ji před sebou spatřil klečet v mokré košilce, jako by přišel o rozum. Bojoval kvůli ní, málem nepřežil, když nasadila život při slézání útesů kvůli jednomu ze svých mužů, málem ji zabil, když Chris na její ješitnost doplatil životem. Co mu teď bude vykládat o rozumu? Už z její blízkosti byl doslova nepříčetný. »Měli bychom vyrazit," pronesla odměřeně a obrátila se ke dveřím. Pozoroval ji, jak s Rabem v patách vychází z místnosti. Chtěl za ní jít a říci, že jí věří, že ví, jaká je čestná, ale prostě to nedokázal. Hugh už jednou předvedl, že umí Stevenovi odloudit ženu. Něžná Meg Stevena milovala, a Hugh ji přesto získal pro sebe. Bronwyn se naopak nijak netajila s tím, že Stevena považuje za svého nepřítele. Pro ni jeden Angličan jako druhý. Možná jí Hugh něco nasliboval ohledně jejího klanu. A jakmile se do toho zamíchal její klan... Zdvihl hlavu, až když na něho prudce vyštěkl Rab. Vzpamatoval se a seběhl po schodech do Hughovy ložnice. Hugh ležel v posteli stočený do klubíčka a kolem něho se schumelili čtyři strážci a tři sloužící. ..Vypadni odtud," zasípěl v návalu bolesti. ..Už mi s tou tvojí mrchou nikdy nechoď na oči!" Steven vycouval, ale už v pokoji se začal usmívat. Tak ona mu doopravdy nelhala! "Vypadni, povídám!" přikázal znovu Hugh. Opět se popadl 221 za břicho a zhroutil se nazpátek na lože. •-Ženská tě přechytračila?" smál se mu Steven při odchodu z ložnice. Seběhl dolů do hlavní síně. Tam už na něho v plédové sukni a bílé košili čekala Bronwyn. Zase to bylo to jeho děvče z Vysočiny. Zamířil k ní, polaskal ji po paži a usmál se. Odmítavě se obrátila na druhou stranu. •i Bronwyn," začal. •Jestli jsi tady hotový, myslím, že bychom se měli vydat na cestu. Pánem jsi ovšem ty, čili na tvůj příkaz tady můžeme zůstat i nadále." Chviličku hleděl do ledové modře v jejích očích. -Ne, nechci tady zůstávat," řekl po chvilce. Otočil se a vyrazil k východu. Bronwyn ho zvolna následovala. Celá ta událost začala jako žert, dětinský žert, hra mezi muži o to, kdo z nich dvou je lepší, a nakonec se o svém manželovi dozvěděla nesmírně znepokojivou pravdu. Kdysi se domnívala, že to ona se musí naučit důvěře vůči němu. Během posledních měsíců ho pozorovala a střízlivě hodnotila všechny jeho proměny. Sledovala, jak se ze zpupného Angličana stává téměř pravý Skot. Viděla, jak se k němu její lidé přestávají chovat cize, jak jeho vlastní muži, Angličani jako on, podstupují dobrovolně téměř stejnou proměnu. Jeden po druhém se oblékali do plédu a přestali trávit nekonečné hodiny leštěním své zbroje. A sotva před pár dny Steven dokonce zastřelil tři Angličany, aby zachránil Bronwyn a Kirstino děcko. Tento čin znamenal pro Bronwyn to vrcholné gesto, které jí chybělo k tomu, aby mu začala důvěřovat už beze zbytku. Co se však Steven dozvěděl o ní samotné? Nesouhlasil s ní, ať dělala cokoliv. Proklínal ji, když velela svým mužům. Hněval se, když riskovala život pro někoho jiného. Existoval vůbec způsob, jak se mu zavděčit? Má se snad raději stát někým úplně jiným? Miloval by ji víc, kdyby byla jako... jako jeho krásná švagrová? Uměla si Juditu docela jasně představit: poddajná, pořád mluví tichým pokorným hlasem, neustále se na manžela nežňounce usmívá, nikdy mu neoponuje, vždycky je milá a příjemná. »Tak tohle muži ve skutečnosti chtějí!" řekla si pro sebe. 222 Steven od ní nechtěl nic víc, než aby seděla na jednom místě, mlčela a v žádném případě mu neodporovala. Aby se chovala jako Angličanka! K čertu s ním! zaklela. Ona rozhodně mezi nanicovaté bledničkové Angličanky nepatří! Ona je MacArranová a čím dříve si to Steven uvědomí, tím lépe pro všechny. S bradičkou hrdě zvednutou zamířila ke stájím. Po němé, ale přesto vzájemné dohodě se nezastavili na noc a pokračovali ve vytrvalé rovnoměrné jízdě, přičemž se každý sám zaobíral myšlenkami ohledně událostí posledních dvou dnů. Steven však nemohl myslet téměř na nic jiného, než na Hughovy ruce, které se dotýkaly Bronwyn. Dobře věděl, že to Hughovi splatila, ale přesto si nemohl pomoci, aby si nepřál vidět její poněkud ráznější vystupování, nejlépe s vytaseným nožem v hrsti. Pokud jde o Bronwyn, ta na Hugha už málem zapomněla. Trápila se pouze, že jí Steven nedůvěřuje, že ji obvinil ze lži. Když začalo svítat, vyrostly před nimi zdi starého hradu rodu Montgomeryů. Vůbec takovou ponurou a mohutnou pevnost neočekávala, spíše počítala se zámečkem na způsob Lascova sídla. Podívala se na Stevena a všimla si, jak se mu tvář celá rozzářila, stejně jako asi ta její při každém pohledu na Larenston. "Vjedeme dovnitř branou od řeky," navrhl a pobídl koně do klusu. Vysoké hradby byly vpředu osazeny dvěma mohutnými věžemi, které střežily vstupní bránu. Bronwyn zamířila za Stevenem k nízkým hradbám, vytvářejícím nezastřešený příjezdový tunel k menší bráně na vzdálenější straně hradeb. Steven zpomalil a opatrně se přibližoval ke vjezdu mezi příjezdové zdi. Vmžiku se vzduchem snesl šíp, který přistál Stevenovu koni rovnou u kopyt. -Kdo to přichází?" vyzvídal hlas skrývající se tváře z vrcholku hradeb nad jejich hlavami. «Steven Montgomery!" ohlásil hlasitě. Bronwyn se pousmála, protože Stevenův hlas si uchoval svůj skotský přízvuk. 223 "Ty nejsi žádný lord Steven, toho já dobře znám! Koukejte obrátit svoje herky a rychle zmizte! Mezi tyto zdi nesmí vkročit nikdo jiný než přítel. Vrať se za hodinu k přední bráně a vypros si tam vstup u strážce." ••Tys Matthew Greene!" zařval Steven. "Cožpak jsi zapomněl na svého vlastního pána?" Muž se naklonil přes hradby a zadíval se dolů. "Jste to vy!" vykřikl po chvilce. "Otevřte honem bránu!" halekal rozradostněné. "Lord Steven se vrátil ve zdraví! Vítejte domů, můj pane!" Steven muži jen zamával a pokračoval v jízdě. Než projel na konec hradbami obehnané cesty, sklidil nesčíslné pozdravy od mužů nahoře. Na konci hradeb jej čekala otevřená brána a tak spolu vjeli na nádvoří. Nad nimi se tyčila obytná budova. »Můj pane, jsem rád, že se opět shledáváme," prohlásil stařec, který převzal od Stevena ohlávku. "Kdyby mi muži neprozradili, že jste to vy, v životě bych vás nepoznal." "Jsem rád, že jsem zase doma, Jamesi. Moji bratři jsou tady?" ••Lord Gavin se vrátil právě před hodinou." "Vrátil?" -•Nu ano, můj pane, všichni vaši bratři vás hledali. Doslechli jsme se, že jste byl zavražděn tou svojí pohanskou manželkou." "Pozor na jazyk, Jamesi!" napomenul ho Steven. Mimoděk o krok couvl a uchopil Bronwyn za ruku. "Toto je má manželka, lady Bronwyn." -Ach, moje paní?" zalapal stařec po dechu. "Odpusťte. Myslel jsem, že jste jedna z těch, které lord Steven... chci řici, že často si domů přivážel..." " Už jsi toho řekl víc než dost. Pojď, Bronwyn," zkrátil mu Steven řeč. Neposkytl jí sebemenší chvilku, aby se trochu upravila. Měla se představit jeho rodině rozcuchaná jako děvečka. Dokonce i jeho sloužící ji za služebnou považovali. Dobře věděla, jak Angličani soudí podle oblečení, a toužebně vzpomínala na nádherné šaty, které nosívala u sira Thomase Crichtona. Teď jí nezbývá než držet hlavu nahoru a hrdě snášet urážky od těch 224 Angličanů. Pouze dokonalá Judita se jich vystříhá. Nepochybně bude laskavá a starostlivá, prostě něžná opora. -•Tváříš se, jako bys byla vyděšená k smrti," sykl na ni Steven. "Mohu tě ujistit, že Gavin tluče ženy jen velice zřídka a Judita -" Zdvihla ruku. "Ušetři mne. O té tvojí Juditě jsem si toho vyposlechla už víc než dost." Rázně se napřímila. »To se dřív Skotové vzdají svých plédů, nežli se dočkáš pohledu na MacArranovou vyděšenou z pouhých Angličanů." Usmál se na ni a rozevřel dveře do místnosti zalité zářivým ranním sluncem. Bronwyn se ještě ani pořádně nerozhlédla po celé té dubovým ostěním nádherně obložené síni, když její pozornost upoutala dvojice lidí, stojící přímo uprostřed. "Tak ksakru, Judito!" křičel urostlý muž. Byl tmavovlasý, še-dooký a lícní kosti mu ostře vystupovaly. Nepochybně šlo o výjimečně pohledného muže, ale teď měl tvář rozpálenou hněvem. "Zanechal jsem tu přesné příkazy, jak si přeji tu mléčnici přebudovat! Dokonce jsem udělal nákresy. A jako bych neměl dost starostí se ztraceným Stevenem a tou jeho novomanželkou, najdu tu po příjezdu hotové základy, které se mým nákresům nepodobají ani za mák!" Judita na něho hleděla naprosto klidně a nevzrušeně. Husté kaštanové vlasy měla čepcem zakryté jen asi zpoloviny. Oči jí plály tekutým zlatem. "Ty tvoje plány a nákresy byly naprosto k ničemu. Vyráběl jsi už někdy máslo nebo sýr? A krávu jsi kvůli tomu taky dojil?" Muž se nad ní vysoko vztyčil, ale ta drobná ženuška neustoupila ani o píď. "Co na tom, k čertu, záleží, jestli jsem někdy dojil nějakou zatracenou krávu?" Zuřil tak strašně, že mu lícní kosti málem prořezávaly pokožku. "Teď se bavíme o tom, že jsi jednala proti mým příkazům. Jak potom budu před mlékaři vypadat? " Judita na něj pohlédla přivřenýma očima. "Budou ti jenom vděční, že nemusí pracovat v těch králičích kotcích, které jsi pro ně chystal původně." "Judito!" vrčel vztekle. "Kdybych věděl, že to bude co plat 225 né, tak tě za tuhle drzost ztluču domodra!" "To je zajímavé, jak tě rozčiluje, když mám pravdu." Muž zaskřípal zuby a udělal krok kupředu. "Gavine!" zařval Steven, který ze zdi vedle Bronwyn strhl sekeru, jež tam visela společně s ostatními vystavenými zbraněmi. Gavin, jemuž vojenský výcvik zbystřil smysly, Stevenův výkřik zaslechl a bleskově se otočil, aby zachytil sekeru, kterou mu Steven právě hodil. Na okamžik se Gavin zadíval stejně překvapeně na bratra v nezvyklém odění i na sekeru, jež se mu ocitla v hrsti. -Aby ses měl čím před Juditou bránit," vysvětloval Steven. Než však na to stačil Gavin cokoliv říci, přeběhla Judita místnost a vrhla se Stevenovi do náruče. "Kde jsi byl? Celé dny jsme po tobě pátrali! Byli jsme starostmi celí pryč." Steven přitiskl tvář k útlé šíji své švagrové. -Už jsi v pořádku? Ta horečka...?" Přerušilo ho Gavinovo odfrknutí. »Je jí už natolik dobře, že strká nos do všech mých záležitostí." "Do všech?" zasmál se Steven. -Že bys po tom všem ještě nedal pokoj?" "Tak dost, a oba dva!" nařídila Judita a vyprostila se ze Stevenova objetí. Gavin si bratra k sobě přitiskl. "Kde ses toulal? Doneslo se nám, že tě zabili, a za čas přišla zpráva o tvé druhé smrti. Bylo to pro nás..." Ani nemohl dopovědět a popsat tak Stevenovi tu trýzeň, již podstoupili při svém marném pátrání. "Jak ale vidíš, jsem úplně v pořádku," smál se Steven a ucouvl z bratrovy náruče. »A jak vidím, dokonce jsi ještě zkrásněl," prohlásila Judita, jež naprosto otevřeně obdivovala švagrovy svalnaté a osmahlé nohy. Gavin majetnicky Juditu objal. -Okamžitě přestaň koketovat s mým vlastním bratrem, abych ti mohl oznámit, že podobný ústroj obléci rozhodně nehodlám." Judita se tiše zasmála a přitulila se k manželovi. 226 i Bronwyn postávala ve stínu vysokého křesla jako úplný cizinec a pozorovala tu rodinu. Tak tohle je tedy ta něžná Judita! Byla menší než Bronwyn, droboučká a krásná jako drahokam. Přesto se však svému manželovi postavila beze strachu. Jistě nepatří k ženám, jež tráví veškerý čas jen nad šitím! Judita si Bronwynina pohledu všimla jako první. Nejdřív jí napadlo, že Steven splnil svou dřívější hrozbu, čili že manželku zamkl někde do věže a našel si krásnou neurozenou dívku, aby ho obšťastňovala. Když si však Bronwyn chviličku pozorovala, vycítila, že nikdo z nešlechtického rodu by neměl tak vznosné držení těla. Nešlo jen o pýchu nad oslnivou krásou, ale ta záda musela napřímit hrdost vrozená. Toto byla žena, jež znala svou vlastní hodnotu. Judita se odtáhla od manžela a zamířila k Bronwyn. -Lady Bronwyn?" otázala se s napřaženou rukou. Bronwyniny oči se zabořily do Juditiných a v jejich vzájemném pohledu problesklo porozumění a spřízněnost. Jedna v druhé rozeznaly sobě rovnou. »Jak jsi to poznala?" zasmál se Steven. »James ji považoval za jednu z mých... no, zkrátka manželku v ní nepoznal." "James je hlupák," prohlásila Judita s přesvědčením. Kousek od Bronwyn odstoupila a pozorně zkoumala, jak je ta vysoká žena oblečena. "V té sukni máš mnohem více volnosti, že? A nejspíš ani zdaleka neváží tolik, jako tyhle mé šaty, je to tak?" Bronwyn se vřele usmála. "Sukně je sice nádherně lehoučká, ale tvoje šaty jsou zase krásné." "Pojď do mé komnaty, trochu si popovídáme," navrhla Judita. ,* Muži jejich odchod sledovali s ústy překvapením dokořán. "V životě jsem neviděl, aby Judita k někomu^přilnula tak rychle," řekl Gavin. "A jak jenom mohla vědět, že je to tvoje manželka? Podle jejího oděvu bych se přiklonil k Jamesově názoru." »A ta Bronwyn!" divil se Steven. "Ona přece anglickou módu nenávidí! Nemáš ponětí, kolik kázání jsem musel vyslechnout ohledně těsných a nepohodlných šatů, v nichž Angličani 227 vězní svoje ženy." Gavin se začal usmívat. »Černé vlasy a modré oči! Viděl jsem ji opravdu nebo to byl nějaký přelud? Já myslel, že podle tebe měla být šeredná a tlustá. Přece nemůže být zemankou celého klanu, nebo snad ano?" Steven se uchechtl. "Pojď se posadit a nejdřív mi pověz, jestli bych nemohl dostat něco k jídlu?" V očích mu nezbedně zahrálo, m Či snad sloužící teď poslouchají už jenom Juditu?" "Kdybych neměl takovou radost, že ses v pořádku vrátil, tak bych ti ty vtípky nedaroval," prohodil Gavin a odešel z místnosti, aby objednal jídlo a poslal lidi za Rainem a Milesem. "A jak je tedy Juditě doopravdy?" vyzvídal Steven nad přineseným jídlem. "Sice jsem v tvém dopise četl, že se po potratu naprosto zotavila, ale..." Gavin si ze Stevenova talíře sebral vajíčko uvařené natvrdo. "Sám jsi to viděl," odbyl ho ponuře. "Musím bojovat o každý ždibek vlády nad svými vlastními lidmi." Steven prudce zdvihl hlavu. "Ale tobě se to zamlouvá," poznamenal zamyšleně. Gavin se široce zazubil. »S Juditou se člověk rozhodně nenudí. Při každém pohledu na ty upjaté, růžovobilé paničky jiných mužů jsem za Juditu ze srdce vděčný. Myslím, že bych se pominul, kdybychom se jednou týdně pořádně a šťavnatě nepohádali. Teď už se přestaňme bavit o mých záležitostech! Jaká ta tvoje Bronwyn vlastně je? Vypadá vždycky tak něžně a pokorně, jako se zdála před chvilkou?" Steven nevěděl, jestli se má smát nebo plakat. "Pokorná? Bronwyn? Ta nemá ani tušení, co takové slovo vůbec znamená! Stranou se držela nejspíš z toho důvodu, že zvažovala, jestli vytáhne nůž nebo na nás poštve toho svého proklatého psa!" "A proč by to dělala?" "Člověče, je to Skotka! A Skotové přece Angličany nenávidí za to, že jim pálí úrodu, znásilňují ženy! Angličani jsou totiž zatracení, nesnesitelní a zpupní parchanti, kteří se považují za něco lepšího, než jsou ti štědří a poctiví Skoti, a -" "Zadrž, proboha zadrž!" smál se Gavin. "Když jsem tě slyšel 228 naposledy, tos byl ještě Angličan." Steven se opět vrátil k jídlu a ze všech sil přinutil se ke klidu. ..Asi jsem na chvilku zapomněl." Gavin se opřel pohodlně o opěradlo židle a pozorně si bratra prohlížel. "Podle délky tvých vlasů bych soudil, žes zapomněl už před hezkými pár měsíci." •>Na tvém místě bych skotský způsob odívání nehaněl, dokud bych si ho sám nevyzkoušel." utrhl se Steven.»Co se děje? Trápí tě snad něco?" Steven povstal a zamířil ke krbu. Gavin položil bratrovi ruku na rameno. »Někdy už ani nevím, kdo vlastně jsem. Když jsem jel do Skotska, věděl jsem, že jsem Montgomery a ke svému poslání jsem se stavěl nesmírně ušlechtile. Měl jsem ty nevzdělané Skoty naučit našim civilizovaným způsobům." Prohrábl si hřívu. "Jenže oni nejsou hloupí a nevzdělaní, Gavine. Právě naopak. Panebože, kolik bychom se toho od nich mohli naučit! Vždyť my ani pořádně nevíme, co je to věrnost! Ten Bronwynin klan by za ni položil život, a ať jsem proklet, jestli ho ona kvůli nim už kolikrát nedala v sázku. Na jejich poradách sedávají i ženy a na vlastní uši jsem slyšel, jak pronášejí proklatě moudrá rozhodnutí!" •Jako Judita," řekl Gavin tiše. "Ano!" zařval Steven. "Jenže ona si musí každičký kousek svého práva na tobě nejdřív vybojovat!" "Samozřejmě," prohlásil Gavin pevně. "Ženy by měly -" Zarazil ho však Stevenův smích. "Já jsem cestou už dávno přestal říkat 'ženy by měly'." "Pověz mi ještě něco o Skotsku," vyzval ho Gavin, který si přál změnit téma rozhovoru. Steven se znovu posadil a pustil se do jídla. Mluvil jako duchem nepřítomný. "Je tam doopravdy nádherně." ••Slyšel jsem, že ve Skotsku jen málokdy neprší." Steven jen mávl rukou. "Co je pro Skota trocha toho deště?" Gavin bratra zamyšleně pozoroval a četl mezi slovy. "Před nějakým časem tudy projížděl Christopher Audley. Zastihl tě 229 "Chrise ve Skotsku zabili.' ještě před svatbou?" Steven odsunul talíř. .Jak k tomu došlo?" Steven nevěděl, jestli dokáže vysvětlit, že Chris zahynul v půtce, jež by Gavinovu rytířskému duchu musela připadat jednoznačně nečestná. "Vystoupil proti zlodějům dobytka. Několik Bronwyniných mužů, kteří se jej pokoušeli bránit, bylo zabito spolu s ním." ••Bránit Chrise? Ale vždyť on byl vynikající bojovník! Jeho brnění -" »K čertu s jeho brněním!" vybuchl Steven.»V tom člověk utíkat nemůže. Byl, jak to vyjádřil Donald, lapen uvnitř ocelové rakve." »Pořád to nechápu. Jak?" Steven však zůstal odpovědi ušetřen, neboť se prudce rozlétly dveře. Do místnosti vpadl Raine s Milesem. Raine dusal přímo ke Stevenovi, až okna drnčela. Vyzdvihl svého staršího ale štíhlejšího bratra v drtivém objetí do vzduchu. »Stevene! Slyšeli jsme, žes zahynul!" "Zahyne, pokud ho okamžitě nepustíš," poukázal Miles klidně. Raine trochu povolil svoje těsné sevření. ¦• Pořád jsi ještě takový hubeňoučký," hodnotil trochu nadřazeně. Steven se na bratra zazubil a zahákl si ruku do Rainovy paže. Když cítil, že Rainova ruka povoluje, zabral ještě víc a přes zesílený Rainův odpor jasně zvítězil. Steven se na bratra usmíval radostí celý pryč. Neznal mnoho mužů, kteří by svedli zdolat Rainovu býčí silu bez použití zbraně. V duchu poděkoval Tamovi. Raine ucouvl a prohlížel si bratra s pyšným úsměvem. -Zdá se, že ti Skotsko svědčí." ••Nebo tys zanedbal svičení," popíchl ho Steven samolibě. Rainův úsměv se prohloubil. "Nechtěl by sis to vyzkoušet?" "No tak!" Miles se postavil mezi své bratry. "Nenech se od Raina oddělat dřív, než jsem tě stačil doma uvítat i já." Popadl 230 Stevena do náruče. •iTys vyrostl, Milesi," povšiml si Steven. «A taky jsi pořádně přibral." Gavin si jenom odfrkl. "To ty ženské. Naše dvě kuchtičky se snaží ve vaření přetrumfnout jedna druhou.' »Ach tak," zasmál se Steven. "A první cenu představuje náš bratříček?" Raine si přisadil. "Jenom to, co z něj zbude, až si ho ostatní ženské vezmou do práce." Miles si žádného z bratrů nevšímal. Jen zřídka se zasmál tak od srdce, jako to dělávali oni. Byl to vážný muž a všechen cit, který nyní pociťoval, se soustředil v jeho pronikavých šedých očích. Teď se začal rozhlížet po místnosti. «James povídal, že s tebou přijela tvoje žena." "Nechtě to na Milesovi," zachechtal se Gavin. "Alespoň teď budu nwt Juditu chvíli taky sám pro sebe. Pokaždé, když zvednu hlavu, je u některého z těch mých bezectných bratříčků." "Gavin s ní zachází jako s nevolnicí," zavyčítal Raine napůl vážně. Steven se usmíval. Byl rád, že je opět doma, že slyší, jak se Gavin a Raine popichují, jak spolu škádlí Milese. Za těch pár posledních měsíců se jeho bratři příliš nezměnili. Raine teď vyhlížel ještě silněji a zdravěji, pokud to tedy ještě vůbec šlo, a naprosto otevřeně se přiznával ke své všeobjímající lásce ke světu. Miles ještě pořád postával trochu stranou, i jako člen rodiny přesto zůstával sám pro sebe. A Gavin, který mezi nimi vytvářel vzájemné pouto, Gavin byl z nich ten usedlý, jenž miloval půdu. Kde je Gavin, tam najdou domov všichni Montgomeryové. ••Dost pochybuji o tom, že snesu, aby ses s Bronwyn vůbec setkal," spustil Steven. •Je ostýchavá, co?" zaujalo to Raina. "Doufám, žes ji za sebou netáhl přes celou Anglii jen tak na koni. A proč nikde nevidím tvé vozy s nákladem? A kde jsou tvoji lidé?" Steven nabral zhluboka vzduch do plic a pak se rozesmál. Kdyby jim řekl pravdu, v životě by mu neuvěřili. "Ne, z ostý- 231 chavosti bych Bronwyn zrovna nepodezříval." 14. kapitola Bronwyn seděla po bradu ponořená v kádi s horkou mydlinkovou voudou. Ve velkém krbu hořel vysoký oheň, jenž celý pokoj proteplal a provoněl. Hověla si v kádi a rozhlížela se kolem sebe. Ložnice byla opravdu nádherná, klenutým stropem počínaje a vykládanou podlahou konče. Zdi byly obloženy bíle natřenými dřevěnými deskami, jejichž spojovací lišty byly ovinuty drobounkými růžovými poupátky. Obrovská sloupková postel měla nebesa a závěsy ze sytě růžového sametu. Židle, sedátka i skříňky, jež tvořily ostatní vybavení místnosti, byly ozdobeny smělými a zašpičatělými oblouky pokrytými umnými řezbami. Bronwyn se v kádi s úsměvem pohodlně opřela. Docela se jí zamlouvalo, že je obklopena takovým přepychem, přestože si současně uvědomovala, že ty peníze mohly být vynaloženy na něco jiného. Cestou na panství Montgomeryů viděli se Stevenem spoustu bídy. Pokud jde o ni samu, vynaložila by peníze na potřeby svých lidí, ale dávno poznala, že v tomto směru jsou Angličani odlišní. Přivřela oči a znovu si vybavila těch několik posledních chvil. Při pomyšlení na Juditu, kterou očekávala a na Juditu, s níž se setkala ve skutečnosti, se musela pousmát. Očekávala poddajnou a něžnou ženušku, jenže na Juditě nebylo poddajného zhola nic. Bronwyn si ani nestačila uvědomit, co se to vlastně děje a už seděla vysvlečená v téhle kádi. Sice to předtím netušila, ale horká voda bylo přesně to, co potřebovala ze všeho nejvíc. Dveře se otevřely a vešla Judita. -Cítíš se lip?" zeptala se. ••Mnohem lip. Úplně jsem zapomněla, jaké to je, když člověka takhle hýčkají." Judita se zazubila a podala Bronwyn obrovský nahřátý ručník. "Obávám se, že muži z rodu Montgomeryů nejsou na hýčkání svých manželek stavěni. Gavin se vůbec nerozpakuje mne 232 1 požádat, abych se s ním projela za té největší bouře." Bronwyn si omotala ručník kolem těla a pozorně se na Juditu zadívala. »A co bys udělala, kdyby ti nařídil zůstat doma?" vyzvídala mile. Judita se srdečně rozesmála. "Tak bych doma nezůstala. Gavin příliš často přehlédne to, co nazývá malichernostmi, třeba že mu správce krade obilí ze sýpky." Bronwyn se usadila před krbem a povzdechla si. "Kdyby ses tak mohla podívat do mých účetních knih. Bohužel je zanedbávám až příliš často." Judita sebrala hřeben ze slonoviny a začala své švagrové rozčesav at umyté vlasy. »Jenže ty toho máš na starosti mnohem víc, než počítat fazole ve stodole. Pověz, jaké to je, když jsi zemankou celého klanu a všichni ti krásní mladíci musejí vyhovět každému tvému přání?" Bronwyn vyprskla smíchy jak nad Juditiným toužebným hlasem, tak nad nesmyslností celé té představy. Postavila se, vyklouzla do Juditina župánku a začala hřebenem rvát za zcucha-né kadeře. »Je to veliká zodpovědnost," řekla vážně. "A pokud jde o poslušnost mých lidí vůči mně..." S povzdechem vytáhla z hřebene chumáč vlasů. "Ve Skotsku se chováme jinak než tady v Anglii. Tady se se ženami zachází, jako by se od mužů zásadně odlišovaly." "A jako bychom neměly vlastní rozum!" rozčílila se Judita. "Ano, je to skutečně tak, ale když muži uvěří v ženskou inteligenci, chtějí pak od ní o to víc." "Tomu nerozumím," přiznala se Judita. "Moji lidé mne neposlouchají jen tak slepě. Ptají se mne na důvod každého mého příkazu. Ve Skotsku se každý člověk považuje za rovného ostatním, Steven nakáže svým lidem, aby osedlali koně a byli do hodiny připraveni vyrazit a oni se ho nezeptají vůbec na nic." "Začíním tomu rozumět," zamyslela se Judita. "Tvoji lidé by vyzvídali, kam že se jede a proč. Pokud je to takhle, občas to může být..." "Občas doslova k zešílení," dořekla za ni Bronwyn. "Žije u 233 nás jeden muž, už starší člověk, jmenuje se Tam. A ten sleduje každičký můj krok a komentuje každičké mé rozhodnutí. A k tomu ještě ta hromada Tamových synů, kteří mi odporují při každé příležitosti! Ale ve skutečnosti já provádím jenom ta míň důležitá rozhodnutí. Všechno, na čem doopravdy záleží, rozhoduje společná rada." »Ale co když ty něco chceš a oni s tím nesouhlasí? Co uděláš pak?" Bronwyn se rozvážně usmála. "Existují cestičky, jak muže obejít, dokonce i ty, kteří létají jak orli." Teď se zas zasmála Judita. "Jako u nás ta mlékárna! Přece jsem nemohla Gavinovi dovolit vystavět tu příšernost, kterou původně navrhl! Přinutila jsem lidi pracovat celou noc, aby postavili základy dřív než se vrátí. Dobře jsem věděla, že je příliš šetrný, než aby je dal strhnout, ovšem na druhou stranu zase příliš ješitný, než aby přiznal, že pravdu mám já." Bronwyn se posadila na sedátko ke svojí švagrové. "A když si vzpomenu, jak jsem se setkání s tebou děsila! Steven vyprávěl... no, líčil tě takovým způsobem, že jsem tě považovala za sice krásnou, ale nudnou a slaboduchou ženu." »Ach ten Steven!" zasmála se Judita a uchopila Bronwyn za ruku. "To já jsem způsobila, že se na vaši svatbu tolik opozdil. Úplně jsem se zhrozila, když jsem zjistila, že ti dokonce neposlal zprávu na vysvětlenou." Na chviličku zaváhala. "Doslechla jsem se, že jsem zapříčinila nějaké potíže." »Steven Montgomery si svoje potíže zapříčinil sám," prohlásila Bronwyn rázně. "Jsou chvíle, kdy ho lze považovat za nejzpupnějšího, nejnesnesitelnějšího a k šílenství dohánějícího -" ••A nejokouzlujícího muže na světě," doložila Judita s přesvědčením. "Nic mi nevykládej. Tohle všechno znám víc než dobře, však jsem se za navlas stejného provdala. Přesto bych Gavina nevyměnila za žádného navoněného a rytířského flout-ka! Ty máš o Stevenovi zřejmě stejné mínění." Bronwyn věděla, že musí odpovědět, ale neměla sebemenší zdání, co vlastně sama chce říci. Najednou Rab vyskočil, začal vrtět ocasem a vzrušeně zaště-234 I kal na dveře vedoucí z ložnice na chodbu. Vešel Steven a přiklekl, aby Raba podrbal za ušima. «Vy dvě vypadáte kdovíproč velice šťastně," prohodil. ..Ta chvilka klidu a pokoje nám přinesla nebývalé potěšení," pravila Bronwyn. Steven se usmál na Juditu. "Snad bys jí během našeho pobytu mohla ten jazýček poněkud zjemnit. Mimochodem, dole je nějaký člověk a zuří kvůli jakýmsi oděvům." ..Nádhera!" vykřikla Judita a z místnosti se doslova vyřítila. ..Co se to tu vlastně dělo?" zeptal se Steven a zdvihl se. Zamířil ke své ženě a zdvihají z prsou vlhkou kučeru. "Vypadáš lákavě jako časné jarní ráno." Odtáhla se a opět se zahleděla do plamenů. ••Bronwyn, ty se ještě pořád hněváš kvůli tomu, co se přihodilo u Hugha, je to tak?" Obrátila se tváří k němu. -Hněvat se?" podivila se lhostejně. ••Ne, já se nehněvám. Jenom jsem byla trochu bláhová, to je celé." "Bláhová?" vyzvídal a položil jí dlaň na rameno. Její výbuchy zuřivosti a dokonce i útok s nožem v hrsti snášel daleko lépe, než tohle zoufalství, jež ho přepadalo z její odtažitosti a chladu. "V jakém směru blánová?" Opět se k němu otočila. "Začínala jsem věřit tomu, že mezi námi se může cosi vytvořit." ••Láska?" zeptal se s očima rozzářenýma a ústa se mu zvlnila náznakem úsměvu. -Na přiznání, že mě miluješ, není přece nic špatného." Zkřivila rty a prudce setřásla jeho ruku. »Láska!" vykřikla rozhněvaně. "Já mluvím o mnohem důležitějších věcech než je láska mezi mužem a ženou! Já mluvím o důvěře a vzájemné věrnosti, o víře, již musí člověk chovat v toho druhého!" Zachmuřil se. -Nemám ponětí, o čem to vlastně mluvíš. Myslel jsem, že většina žen touží po lásce." Rozhořčeně si povzdechla, ale pokračovala hlasem naprosto varovným. -Kdy už jednou pochopíš, že já nepatřím k ..většině"? Já jsem Bronwyn, jsem MacArranová, jsem výjimečná. Je 235 možné, že většina žen považuje lásku za hlavní cíl svého života, ale já už lásku mám. Mne milují moji lidé, miluje mne Tam. Přátelím se s ženami svého klanu a teď dokonce i s Kirsty z klanu MacGregora." •-A kde v tom všem mám své místo já?" procedil Steven skrze zaťaté čelisti. •Já nepochybuji, že svým způsobem se skutečně milujeme. Měla jsem starost, když tě zranil Davidův šíp, a ty jsi svou starostlivost o mne ukázal už vícekrát." "Děkuji ti, že máš alespoň nějaké uznání," pravil ponuře. "Třeba by tě právě v tuto chvíli mohlo zajímat, že tě miluji." Pronikavě na něho pohlédla a cítila, jak jí při těch slovech srdce poskočilo, ale nepřiznala se mu. -Já ale chci víc než lásku. Chci něco, co přečká i mou hladkou pleť a útlý pas." Na okamžik se odmlčela. "Chci úctu. Chci poctivost a důvěru. Nechci být obviňována ze lži, ani netoužím po projevech tvé žárlivosti. Jakožto MacArranová musím žít ve světě mužů a netoužím po manželovi, jež mne obviní ze spousty nečestných činů, sotva mne ztratí z dohledu." Stevenovi se na čelistech napínaly svaly. "Cože? To tedy mám stát vedle tebe a sledovat, jak se tě dotýká jeden muž za druhým a pouze mlčet?" ••Nemyslím, že by šlo o více než o toho jednoho muže. Měl jsi pochopit, že za tím vším se skrývá úmysl." "Pochopit! K čertu s tebou, Bronwyn! Cožpak mohu něco chápat, když tě někdo jiný osahává?" V odpovědi jí zabránilo Rabovo zaštěkání. Dveře se na škvírku pootevřely. "Není nebezpečný?" zjišťovala Judita s pohledem upřeným na Raba. "K noze, Rabe," poručila Bronwyn. "Neublíží ti, pokud na ,mne nevezmeš nějakou zbraň." "Budu si to pamatovat," rozesmála se Judita. Napřáhla paže. Přes ně měla přehozeny šaty z hustého, tmavě hnědého sametu, celé vyšívané silnou zlatou nití. "Pro tebe," pravila. "Ukaž, jestli ti padnou." •Jak jen...? spustila Bronwyn, když k sobě ty úžasné šaty při-236 ložila. Judita se tajuplně usmála. »Máme tu takového hrozného človíčka, který šije pro Gavina, a ten ho pořád zamyká do sklepa kvůli jeho... nevymáchané puse. Usoudila jsem, že by bylo hříchem nechat jeho talent takto zahálet. Dostal tedy měšec stříbra, řekla jsem mu, kolik máš na výšku a požádala, aby vytvořil oděv, jenž by byl hoden dámy." -< A co ty o mně vlastně víš? Od chvíle, co jsme se setkali, mne neustále proklínáš! Mimo ložnici se ti nezavděčím vůbec ničím. Když velím svým mužům, hněváš se. Když se pokusím zachránit jednoho z nevolníků tvého bratra, hněváš se. Když jsem laskavá k tvým mužům, obviníš mne z nevěry. Pověz mi, čím se ti tedy mohu zalíbit?" Steven na ni upíral chladný pohled. "Netušil jsem, že se ti je- 259 vím takhle nesnesitelně. Já jdu a ty se tu klidně bav sama." Otočil se a zmizel. Bronwyn se za ním dívala a v očích se jí začaly sbírat slzičky. Co se to s ní vlastně děje? Steven ji ve skutečnosti přece neob-vinil, že s tím mužem spí, a navíc má plně právo ji varovat před tím, jaký dojem v jeho lidech vyvolává. Proč ho nedokáže přivítat doma, jak po tom sama touží? Vždyť ona chce jedině, aby ji držel v náručí, aby ji měl rád. Z jakého podivného důvodu vyvolává hádku, kdykoliv se k ní Steven přiblíží? Najednou měla pocit, že jí rozbolelo celé tělo. Přitiskla si dlaň na čelo. Na nevolnost nebyla zvyklá a teď si uvědomila, že ji přemáhá už několik dní. Pochopitelně jí nijak nepomohla ani noční vysedávání s Juditou ani ta ranní koupel v napůl zmrzlém rybníku. Proklela ten nemocemi prolezlý anglický venkov a vyšla ze stájí. "Bronwyn!" křikla na ni Judita. -Nechceš ochutnat čerstvý chléb?" Bronwyn se opřela o kamennou stěnu stájí. Z té hádky se jí zdvihal žaludek. Při pomyšlení na jídlo se jí udělalo špatně. -Ne," zašeptala a popadla se za břicho. "Co je ti, Bronwyn?" divila se Judita a postavila košík na zem. "Tobě není dobře?"Přiložila švagrové ruku na čelo. "No tak, pojď se posadit." Přiměla ji sednout si na sud přistavený u zdi. "Dýchej hodně zhluboka a ono to zas odejde." "Co odejde?" zeptala se Bronwyn prudce. "Ta nevolnost." "Cože?" vydechla Bronwyn. "O čem to proboha mluvíš?" Judita se zarazila. "Jestli se nepletu, budeš mít dítě." Při pohledu na Bronwynin úžas se usmála. "Když si to uvědomíš poprvé, trochu to člověka vyleká." Pohladila ji po břiše. "Porodíme téměř současně," prozradila pyšně. "Cože! Ty tedy také čekáš dítě?" Judita se usmála trochu nepřítomně. "Ano. Já ... jsem o to první přišla, potratila jsem, proto jsem teď tolik opatrná, že jsem se se ještě nikomu ani nesvěřila. Kromě Gavina, pochopitelně. " 260 ..Pochopitelně," opakovala Bronwyn a odvrátila zrak, pak opět pohlédla na Juditu. -Kdy se tvé dítě narodí?" ••Za sedm měsíců." Zasmála se. "Čemu ses teď tak smála?" vyptávala se Bronwyn. -Potřebovala bych taky trochu zlepšit náladu." "Jenom mě právě napadlo, že matka bude moci přijet, aby mi pomohla u mého porodu." Odmlčela se, ale potom se pustila do vysvětlování. "Myslela jsem původně, že to nepůjde, protože jsme měly porodit obě ve stejný čas." •-Tvoje matka! Tys tedy šťastná, že máš rodiče ještě naživu!" •«Ne," usmívala se Judita. »Můj otec zahynul už před několika měsíci." "A to děcko není jeho?" zeptala se Bronwyn tiše. "To opravdu není a já z toho mám radost. Můj otec matku často bil. Držel ji v zajetí jistý mladý muž a jejím strážcem byl Gavinův nejlepší rytíř, John Bassett. Obávám se, že s mou matkou objevili nezvyklý druh zábavy." Bronwyn se rozesmála. "Ano," pokračovala Judita. "Když se Gavin dozvěděl, že je dítě na cestě, dovolil Johnovi, aby se s matkou oženil." «A ona bude rodit už nyní?" "Za pár měsíců, proto se stačí zotavit natolik, aby snesla cestu, až budu rodit já. Ale teď zas musím jít po práci. Co kdybys tu chvilku poseděla a trochu si odpočala?" •Judito, tys říkala, že tvoje matka byla v zajetí. Jak se jí podařilo uprchnout?" Juditiny zlaté oči při té vzpomínce potemněly. "Jejího vězni-tele jsem sama zabila a hradby té staré tvrze potom dobyli Stevenovi muži." Bronwyn spatřila v jejích očích náhlou bolest. Už se dál nevyptávala a Judita zamířila k bráně, která spojovala obě hradní části. Bronwyn chviličku seděla naprosto tiše. Dítě! myslela si. Něžný a sladký drobeček, jako bylo Kirstino miminko. Byla duchem naprosto nepřítomná. Zdvihla se a začala se procházet. Vzpomněla se na Tama a věděla, že na ni bude pyšný. 261 I i Dokonce se zasněně pousmála nad představou, jak tu novinku asi přijme Steven. Ten ale bude štěstím bez sebe! Popadne ji a vyhodí vysoko do vzduchu a rozesměje se radostí. A potom se budou hádat, jestli se děcko bude jmenovat MacArran nebo Montgomery. Nebylo žádných pochyb, že musí nést jméno MacArranů. Kráčela dál v tom nádherném polosnění a vůbec si nevšimla, že vyšla otevřenou branou až za hradby. Muži, kteří strážili vchod, ji nezastavili a žádným způsobem jí v odchodu nebránili. Jak děcko asi pojmenujeme? přemýšlela dál. Bude James po jejím otci a druhé jméno zřejmě dostane po předcích ze Stevenova rodu. Pak ji napadlo, že miminko může být také holčička, a blaženě se usmála. To by měl klan MacArranů dvě zemanky hned po sobě. Musí naučit svou dceru všemu, co bude jako zemanka potřebovat. •Ty se mi nebudeš bránit?" zašeptal Roger chraptivě a v hlase mu zaslechla náznak veselí. ••Ne," přiznala poctivě. »Já -" Znovu ji umlčel svým polibkem. Něžně ji položil na postel a začal jí líbat po krku, zatímco jí hladil ňadra. Laskání dlaněmi pak vystřídal rty. -Ne, Rogere, bránit se ti nebudu," pokračovala s hlubokou upřímností. "Pokud mám říci pravdu, ona tady není proti čemu bojovat. Musím se přiznat, že jsem byla sama zvědavá, jak vlastně budu reagovat na doteky jiného muže. Steven tvrdí, že se po něm vrhám tak často, že se ani nestačí pořádně vzpamatovat." Uchichtla se, založila si ruce za hlavu a dívala se na sametový baldachýn. "Tedy ne, že by Steven vždycky říkal jenom pravdu," smála se, '-ale zjišťuju, že to prostě není ono. Dotýkáš se mne na úplně stejných místech jako Steven, ale s tebou necítím vůbec nic. Není to zvláštní, co myslíš?" Vzhlédla nevinnýma očima k Rogerovi, jenž se nad ní skláněl s rukama znehybnělýma a s očima vyvalenýma údivem. -To je mi vážně líto. Nemínila jsem tě nijak urazit. Nepochybuji o tom, že se ženám většinou líbíš. Asi to bude tím, že patřím pouze jedinému muži." Roger zdvihl ruku, aby ji udeřil, a Bronwynin pohled ochladí. "Nebudu se ti bránit a nijak reagovat na tvoje milování. To tě tak hněvá, že Stevenu Montgomerymu nesaháš ani po kolena? Ať už v posteli nebo jinde?" "Tak za tohle tě zabiju!" zachrčel Roger a vrhl se po ní. Bronwyn se mu odkulila z dosahu a on přistál obličejem v měkké žíněnce. Vyskočila z postele a začala se ohlížet po zbrani, nic vhodného však neviděla. 290 I Roger chtěl za ní, ale pak se zarazil. Byl na ni totiž zatraceně pěkný pohled. Černé vlasy kolem ní vlály jako dým kolem ďábla. Její pyšné a silné tělo se mu vysmívalo. Ta krása mu vyrážela dech, připomínala starověkou královnu, zpupnou, vzdornou a hrozící mu ze všech svých žensky křehkých sil. Každičké slovo, které pronesla o svém manželovi, pro něj představovalo úder do tváře. Že se tak v mužích vyznala! Každičkým slovem z něj odčerpávala jeho vášeň. Což se může nějaký muž zmocnit ženy, která se mu vysmívá? Kdyby z něj měla strach, tak by ji znásilnil, ale ten její výsměch jej naprosto odzbrojil. "Stráže!" zahulákal. Bronwyn pochopila, že ji chce zprostit povinností ve svém loži. Hrábla po šatech a než se dveře stačily otevřít, už byla zahalená v plédu a s uzlíčkem zbylých částí oděvu v podpaží. ••Odveďte ji do toho východního pokoje!" nařídil Roger unaveně. "Ten muž, který ji nechal uprchnout, mi zaplatí svou hlavou! " Dokud Bronwyn nezjistila, že závora za ní pevně zapadla a že konečně osaměla, nemohla si volně vydechnout. Stráže nejdřív pustily ven toho muže, jehož tu uvěznila už před několika hodinami. Padla na postel a celá se vmžiku roztřásla. Po třech dnech, které strávila pevně spoutaná ve voze, měla celé tělo bolavé. V srdci ji sžírala starost o Mary a ta nedávná scéna s Rogerem ji oslabila ještě víc. Jednou, ještě jako malé děvče, si vyjela s jedním z otcových mužů. Zastavili, aby dali odpočinout svým koním, a muž ji svalil na zem a začal z ní strhávat šaty. Bronwyn byla tehdy nesmírně nezkušená a velice se vyděsila. Muž se vysvlékl a když se nad ni postavil, vystrčil na ni své mužství, jako kdyby se jím obzvláště pyšnil. Bronwyn, která zatím viděla jen koně a býky, se zčistajasna rozesmála, a přímo před jejíma očima ztratil muž erekci. Tenkrát se naučila dvěma důležitým zásadám. Za prvé, nikdy nevyjíždět jen s jedním mužem, a za druhé, zatímco strach muže zřejmě vzrušuje, pak smích jej naprosto bezpečně 291 odradí. Otci se o té příhodě nikdy nezmínila a o tři měsíce později ten muž stejně zahynul při krádeži dobytka. Pohled na Rogera, jehož tak ponížila, by ji měl těšit, ale nebylo tomu tak. Vrhla se na pokrývky složené na loži a zaryla se do nich tváří. Zoufale toužila po Stevenovi. Ještě nikdy nepotřebovala nic tolik jako jeho. Pro ni teď představoval smysl života. Zarazil jí uskutečňování hloupých a nerozvážnách rozhodnutí. Kdyby byl u ní, nikdy by Larenston neopustila, Rab by byl naživu a ona by tu neležela jako zajatec Rogera Chat-worthe. Steven však byl u krále a prosil jej, aby učinil přítrž těm nájezdům na její vlast. Její vlast! Cožpak Steven už dostatečně neprokázal, že se stal Skotem? Zasloužil si to označení více, než kdokoliv jiný. Bronwyn neměla ponětí, kdy se to vlastně rozplakala. Z očí jí nejprve začal vytékat tichý a klidný proud, který postupně přecházel v bolestné a křečovité vzlyky. Zapřísáhla se, že pokud se někdy dostane z té kaše, kterou si navařila, bude už ke Stevenovi vždycky upřímná. Přizná mu, jak nesmírně ho miluje a jak ho potřebuje. Ach ano! Jak nepředstavitelně moc ho potřebuje! Plakala pro Mary, pro Raba, pro Stevena, a nejvíc ze všeho pro sebe samu. Vždyť měla cosi tak krásného a ona to zahodila. -Ach, Stevene," zašeptala a znovu se bezútěšně rozplakala. Až když jí slzami vyschlo celé tělo a vzlyky ji úplně vyčerpaly, konečně usnula. 18. kapitola Brian nehlučně scházel po schodech do sklepení. Obytná budova rodu Chatworthů byla postavena na základech starého hradu, jenž jejich dědeček dobyl a srovnal se zemí. Někteří lidé vykládali, že vybudovat si dům nad bývalým domovem vlastního nepřítele přinese jedině smůlu. Brian si vzpomněl na bratrovy povídačky o strašidlech a 292 usmál se. Roger vždycky vystupoval v roli ochránce svého mladšího bratra i sestřičky. Jako malí jeho ochranu skutečně potřebovali, ale po Edmundově smrti nebylo třeba žádných lží a výmluv. V domě plakala žena a Brian byl odhodlaný zjistit, o koho jde. Nejspíš to bude nějaká kuchtička, která se zamilovala do Rogera a nyní se může uplakat, když on jí nesplácí stejným citem. Brian si uvědomil, že podle Rogera jeho mladší bratr nemá ani zdání o věcech, ke kterým dochází mezi mužem a ženou. Pro Rogera zůstával stále tím ustrašeným a v koutě zalezlým chlapečkem. Pod schodištěm na okamžik zaváhal. Sklepení bylo temné, plné sudů s vínem a beček s nasolenými rybami. V tom tichu náhle zaslechl chřestění slonovinových kostek, řehot a proklínání strážců. Protáhl se mezi sudy a zamířil do kouta, kde věděl o zamčené kobce. Sám nevěděl, proč se pořád pohybuje tak plíži-vě, snad ho tak vycvičila Edmundova tyranie, dokud byl ještě naživu. A navíc by byl raději, kdyby Roger vůbec nezjistil, že bratříček mu ve skutečnosti nedůvěřuje. Jak se blížil ke dveřím kobky, zněl pláč stále hlasitěji. Bylo to tiché a křečovité stkaní, které vycházelo z hloubi ženského srdce. Teď už pochopil, proč se strážci odklidili na druhý konec sklepení; prostě ten ustavičný nářek nechtěli poslouchat. Brian pohlédl do cely. V jednom rohu ležela žena v rouchu jeptišky zhroucená v beztvarou hromádku. Brian překvapeně lapí po dechu, ale okamžitě strhl ze hřebíku vedle dveří klíč a kobku odemkl. Dveře se tiše zhouply na dobře promazaných pantech. ••Sestro,11 zašeptal Brian, když poklekl vedle ženy. "Dovol, abych ti pomohl." Mary k němu zvedla vyděšený zrak. -Prosím, pusť mě ven." zašeptala. "Moji bratři by kvůli mně začali válku. Proboha tě prosím! Nesnesu pomyšlení, že by se jim mohlo něco přihodit!" Brian se na ni díval naprosto nechápavě. "Tvoji bratři? A kdo jsou tvoji bratři? A cos to Rogerovi provedla, že tě tu drží jako vězně?" "Roger?" divila se Mary. »To je jméno mého věznitele? Kde 293 vlastně jsem? A kdo jsi ty?" Brian z ní nemohl spustit oči. Tvář měla celou opuchlou, něžné hnědé oči rudé a rozrušené. Najednou mu připomněla jeho vlastní sestru Elizabeth. Elizabeth byla rozkošná jak anděl a tato žena mu zas připomínala Madonu. "Jmenuji se Brian Chatworth a tady je můj domov, panství rodu Chatworthů. Sídlo náleží mému bratrovi Rogerovi." ••Chatworth?" posadila se Mary. »Mů jbratr byl jednou zamilovaný do velice hezké dívky, ale ta se provdala za mužem jménem Chatworth." Brian si k ní přidřepl. Už začínal chápat jisté souvislosti ohledně ženina uvěznění. >-Tak ty jsi Montgomeryová!" vykřikl. "Věděl jsem, že v tom rodě jsou čtyři bratři. Netušil jsem, že mají i sestru." •Já jsem z nich nejstarší. Jmenuji se Mary Montgomeryová." Brian se na chvíli odmlčel. ••Pověz mi, co vlastně víš. Moji bratři se mne někdy snaží chránit až přespříliš. Z jakého důvodu jsem byla zajata? Proč cítí tvůj bratr nenávist k mému rodu?" Brian se naráz cítil s Mary spřízněný. "Můj bratr mne taky pořád jenom chrání. Ale mám oči a uši. Povím ti, co jsem se dozvěděl. Mladá žena jménem Alice Valenceová se kdysi zamilovala do tvého bratra, toho nejstaršího. To je Gavin, že?" Mary přikývla. »Ale z jistých příčin, o nichž nevím, ke sňatku nakonec nedošlo a Alice se provdala za mého nejstaršího bratra Edmunda. A Gavin se oženil s -" •Juditou," napověděla Mary. ••Ano, Juditou," pokračoval Brian. -Můj bratr byl jedné noci zavražděn." Na chviličku se zarazil. Nezmínil se o kruté povaze svého nejstaršího bratra, před nímž všichni žili v hrůze a děsu. Nezmínil se o krásné mladičké dívce, která si stejné noci, kdy Edmund zahynul, podřezala zápěstí. ••A z Alice se stala vdova," doložila Mary tiše. ••Ano, máš pravdu. Myslím, že učinila jistý pokus přivábit Gavina k sobě nazpátek, ale došlo k nějakému neštěstí, při kte- 294 rém jí do tváře vystříkl vroucí olej. Po těch spáleninách jí zůstaly šeredné jizvy." »A podle tebe tedy existuje jistá souvislost mezi touto historií a mým zajetím? Kde vlastně žije ta Alice?" .-Tady u nás. Nikoho jiného nemá." Znovu si připomněl, jak je Roger laskavý. "Loni na podzim však Roger veřejně vyzval na souboj dalšího z tvých bratrů. Kláli se kvůli nějaké ženě." 11 ..To mohl být jedině Steven. Bronwyn ... se o tom nikdy ne- zmínila." Mary si přejela dlaní po tváři. "Nemám nejmenší tušení, co se to vůbec děje. Ach, Briane, co si jen počneme? Nemůžeme nechat naše rody, aby mezi sebou začali válčit?" Briana ta slova polekala. Co asi myslí tím "my"? Jak došla k názoru, že on stojí na její straně? Roger je přece jeho bratr. Samozřejmě, že podporuje Rogera. Ten má jistě velice vážný důvod, aby tuto tichou a něžnou ženu držel v zajetí. Nežli však stačil cokoliv říci, Mary se opět ozvala. "Proč vlastně kulháš?" zeptala se starostlivě. Brian až povyskočil. Už dlouho si mu nikdo nedovolil položit takovou otázku. "Kůň mi rozdrtil nohu," odvětil pak rázně. Mary však na něj hleděla, jako by ji ta odpověď neuspokojila a Brian se proti své vůli vrátil v myšlenkách do časů, na které nevzpomínal rád. "Elizabeth byla tehdy pětiletá," vysvětloval duchem nepřítomný. "Už tehdy vyhlížela jako anděl. Jeden řezbář podle ní vyřezal andílky do celé kaple. A mně bylo osm. Hráli jsme si na písku na kolbišti. Náš bratr Edmund byl už dospělý, bylo mu jednadvacet." Brian na okamžik zmlkl. "Nevzpomínám si úplně na všechno. Později se říkalo, že Edmund byl opilý. Nevšiml si mne ani Elizabeth a vřítil se rovnou na kolbiště." Mary hrůzou zatajila dech. ••Jistě bychom to nepřežili, kdyby nebylo Rogera. Bylo mu čtrnáct a byl urostlý a silný. Proletěl přímo před Edmundovým koněm a odnesl nás. Kůň ho však zasáhl podkovou do levé paže a on mne upustil." Brian odvrátil oči. "A kůň mi rozmačkal nohu od kolena až dolů." Pak se pousmál. "Měl jsem štěstí, že 295 jsem o ni nepřišel. Elizabeth tvrdí, že nohu mi zachránila Rogerova péče. Nehnul se ode mne kolik měsíců." »Ty ho máš hodně rád, viď?" »Ano," přiznal se Brian prostě. »On ... chránil mne i Elizabeth celé naše dětství. Když bylo Elizabeth šest let, poslal ji do kláštera." ••A je tam dodneška." Brian se usmál. "Roger tvrdí, že pro ni vyhlíží manžela, ale na žádného vhodného ještě nenarazil. Cožpak lze najít muže pro anděla?" Zasmál se při vzpomínce na jedno Elizabethino prohlášení. Poradila totiž Rogerovi, aby jí za muže vybral ďábla. Roger ovšem v jejím návrhu neshledal pranic humorného. Příliš často se stávalo, že Roger se Elizabethiným bystrým poznámkám vůbec nesmál. Její ostrý jazyk se k tomu andělskému vzhledu příliš nehodil. -Nemůžeme přece dovolit, aby naše rody spolu bojovaly," přesvědčovala ho Mary. -Teď jsi mi dokazoval, že tvůj bratr je laskavý a milující muž. Zlobí se jedině na Stevena. A nepochybně se hněvá i tvoje švagrová." Tomu se Brian musel usmát. Aliciny pološílené záchvaty zuřivosti byly něčím víc, než pouhým hněvem. Někdy se chovala jako smyslů zbavená a museli jí dávat čaj z bylinek na spaní. Pořád jen něco ječela o Juditě a Gavinovi z rodu Montgomeryů. "Tak málo mluvíš o sobě," připomněl jí tiše. "Drží tě tady ve vězení, proplakala jsi celé dny, a přitom se vyptáváš na moje trápení. Pověz, proč vlastně pláčeš. Kvůli sobě nebo kvůli svým bratrům?" Mary se podívala na své ruce. "Jsem slabé a zbabělé stvoření. Přála bych si, abych se dokázala modlit, jak se mojí povinností, ale moji bratři mne naučili střízlivému přístupu ke skutečnosti. Až se dozvědí, že jsem zmizela, budou se hrozně hněvat. Gavin se Ste věnem se na válku připraví rozvážně, ale Raine s Milesem budou vzteky doslova bez sebe." "A co udělají?" ••Těžko říct. Podniknou to, co jim v daném okamžiku bude 296 připadat jako nejlepší. Raine je nesmírně jemný, takový dobrácký medvěd, jenže nesnese žádnou nespravedlivost. A Miles je tak horkokrevný! Nikdo nemůže odhadnout, co vlastně udělá." ..To musí skončit," rozhodl Brian a zdvihl se. -Zajdu za Rogerem a budu trvat na tom, že tě musí propustit." Mary se mu postavila po boku. Byla mnohem menší než on. ..Nemyslíš si, že takové naléhání ho jenom rozzlobí? Neměl bys raději poprosit?" Brian na ni pohlédl, na její něžně zaoblené tvary, do těch obrovských vlahých očí. Připadal si vedle ní mohutný jako hora. Ještě nikdy Rogera o nic nepoprosil - pouze o svůj život. Měla pravdu. Jak může naléhat na člověka, kterého tak vroucně miluje? Pohladil Mary po tváři. "Dostanu tě odtud. Slibuji." «A já ti věřím," pronesla Mary s hlubokou důvěrou. "Teď však už musíš jít." Brian se rozhlédl po těsné, vlhké kobce. Na zemi ležela hromada slámy a ani ta nebyla příliš čistá. Jediné vybavení představovalo tvrdé lůžko a kbelík v rohu. "Tohle je ale smrdutá díra! Půjdeš se mnou hned teď!" "Ne!" Ucouvla kousek od něho. "Musíme být opatrní. Nesmíme tvého bratra pohněvat. Jestli je jako ti moji bratři, mohl by řici ledacos, čeho by později třeba litoval, ale své rozhodnutí by už nevzal zpátky. Musíš počkat do rána, to bude odpočatý. Pak si s ním zkus klidně promluvit." "Jak si dokážeš dělat starosti o mého bratra, když to pro tebe znamená další noc v této krysí noře?" Odpověděla mu pouze výmluvným pohledem přímo do očí. "A teď odejdi v pokoji. Se mnou si hlavu lámat nemusíš." Brian ji chvíli pozoroval, potom uchopil její ruku a přitiskl si ji ke rtům. -Jsi ušlechtilá žena, Mary Montgomeryová." Otočil se a odešel. Když slyšela znovu zamykat dveřní zámek, odvrátila Mary tvář stranou. Doufala, že se jí před Brianem podařilo skrýt, jak je ve skutečnosti k smrti vyděšená. Něco přecupitalo po podla- 297 ze a ona nadskočila. Věděla, že by neměla plakat, ale když b\-la takový odporný zbabělec! Roger hleděl na bratříčka celý užaslý. "Chci, aby nezůstávala v té cele," řekl Brian klidně. Poslechl Mary a vyčkal až do rána, nežli šel Rogera opět vyhledat. Ne snad, že by sám Brian spal, a podle těch temných kruhů pod očima toho moc nenaspal zřejmě ani Roger. ••Briane, prosím tě..." spustil Roger tím hlasem, který měl vyhrazený pouze pro své dva mladší sourozence. Brian však nepovolil. "Sice jsi mi ještě pořád neprozradil, proč jsi ji vlastně uvěznil, nicméně ať už je důvod jakýkoliv, chci ji dostat z té kobky ven." Roger se otočil, aby Brian nezahlédl bolest v jeho očích. Což může vysvětlit, jakého pokoření se mu z rukou Montgomeryů dostalo? Urazilo ho, když se jeho švagrová vnucovala Gavinovi a ten ji odmítl. Později si ho vybrala lady Bronwyn a on to cítil jako zadostiučinění. Jenže Stevenovi se poštěstil úder, který Rogera vyhodil ze sedla. Na zemi se Roger rozzuřil tak strašně, že bez rozmýšlení napadl Stevena zezadu. Teď chtěl těm Montgomeryům ukázat, že on všechny bitvy neprohrává. ••Nikdo jí neublíží," uklidňoval Briana. "Slibuji, že se jí nic nestane." ••Tak proč ji potom vězníš? Pusť ji dřív, než vypukne válka naplno." "Na to už je teď pozdě." "Co tím myslíš?" Roger se podíval na svého malého bratra. "Raine Montgomery vedl několik stovek mužů do Walesu, když se doslechl, že jsem zajal Mary. Obrátil vojsko a zamířil sem, aby na nás zaútočil." ••Cože! Máme být napadeni? Vždyť nemáme žádné obránce! A to Raine neví, že dneska nás nemůže napadnout jen tak? Máme krále a zákony, aby nás chránili před útokem!" "Král vyjel Rainovi naproti ještě předtím, než dorazil k nám. Hněval se na Raina, že zneužil královské vojsko ke svým osob- 298 ním záměrům, a postavil jej mimo zákon. Raine se stáhl do lesů." "Dobrý bože!" vydechl Brian a padl do křesla. "Vždyť my nemáme ani hradby jako ta pevnost Montgomeryů! Kdybychom však propustili Mary -" Roger si bratra prohlížel skoro s úctou. "Nechtěl jsem tě do toho všeho vůbec zatahovat. Musíš hned odejet. Odjedeš na některé z našich dalších panství. Co nejdřív se tam k tobě připojím." "To tedy ne!" prohlásil Brian rozhodně. "Tohle nedorozumění se musí urovnat! Pošleme zprávu králi i Montgomeryům. A do té doby budu na Mary dohlížet já osobně!" Roger nevěřícně zíral na dveře, které se za bratrem zavřely. Vztekle zaskřípal zuby a strhl ze zdi válečnou sekeru. Mrštil s ní přes celou místnost. Zbraň se zasekla do dubových dveří. «K čertu se všemi Montgomery!" zahromoval. Těšilo ho, že král se na ně rozzlobil. Neuměli nic jiného než brát. Jeho švagrové vzali krásu a napůl ji zbavili zdravého rozumu. Dostali se ve Skotsku k pozemkům, které mohly patřit jemu. A teď se snaží sebrat mu i bratříčkův obdiv. Ještě nikdy Brian Rogerovi neodporoval, v životě před ním nevyslovil názor odlišný od bratrova. A teď si Brian myslí, že tady bude rozhodovat on a že bude Rogerovi nařizovat, co má dál dělat. Dveře se oteřely a vešla Alice. Měla smaragdově zelené atlasové šaty lemované králičinou nabarvenou nažluto. Pavučinkový závoj jí zakrýval tvář. -Právě jsem zahlédla Briana," začala svárlivě. "Pomáhal té Montgomerovic holce do schodů. Jak jen jsi ji mohl pustit z toho sklepa? Takovou ženskou by měli hodit psům!" "Brian ji našel sám. A sám se také rozhodl, že se o ni postará." -Postará se o ni!" ušklíbla se Alice. "To se hodláš chovat k ní jako k návštěvě, jako k té druhé, co už je nahoře?" Výsměšně se zasmála. "Nebo že bys v tomto domě už nerozhodoval ty? Vypadá to, jako by se hlavou této domácnosti stal zčistajasna Brian." 299 »Ty se zkrátka vyznáš ve všech mužích, viď? Podle toho, co jsem slyšel, tak ses se všemi alespoň vyspala." Alice se na něj usmála. "Že bys žárlil? Doslechla jsem se, že Stevenovu manželku jsi v noci vyhnal ze svého pokoje. Snad jsi před ní nezvadl?" popichovala. -Třeba bych měla poslat Briana, aby tu práci odvedl za tebe." "Vypadni odtud!" pronesl Roger takovým tónem, že o jeho dalších úmyslech nebylo pochyb. Bronwyn vyhlížela z okna na zasněžené nádvoří. Už měsíc byla zajatkyní Rogera Chatworthe a během té doby nespatřila kromě jedné ze dvou služek živou duši. Dostávala jídlo, dříví na oheň, čisté prádlo. Pokoj byl uklizený, nočník pravidelně vylévaný, ale s nikým nemohla promluvit jediné slovíčko. Pokoušela se vyzvědět něco u služebných, ale ty se po ní jen bázlivě podívaly a vyplížily se po špičkách z pokoje. Neexistovala jediná možnost útěku, kterou by nevyzkoušela. Svázala prostěradla a spustila se po stěně domu na nádvoří, kde ji ovšem chytili Rogerovi strážci, sotva se nohou dotkla země. Následujícího dne se dostavil člověk, který dal do okna mříže. Dokonce se pokusila i založit oheň, aby vypukl poprask, ale stráže ji při hašení stačily stejně lapit. Z ucha cínového džbánku si vyrobila zbraň a napadla jednoho strážce. Místo dvou mužů ji nadále hlídali tři a Roger ji přišel upozornit, že v případě dalších potíží ji nechá svázat. Prosila Rogera, aby jí něco sdělil o Mary. A vědí Montgomeryové, že obě ženy jsou teď v zajetí? Roger však neodpověděl ani na jedinou z těch jejích otázek. Bronwyn se opět propadla do svého osamění. Jediné, čím se mohla zabývat, byly její vzpomínky na Stevena. Měla dost času, aby si probrala každičkou chvilku jejich společného života a bezpečně poznala, v čem se nyní změnila. Měla si už dřív uvědomit, že přece celý národ nemůže být tak špatný, jako ti muži, kteří ji obtěžovali v domě sira Thomase Crichtona. Neměla se tolik zlobit na Stevena, když se zajímal více o ni než o celý její klan. Neměla tak bez výhrad uvěřit Rogerovým povídačkám. Není divu, že ji Steven obvinil ze sobectví. Vždycky jako by 300 viděla jenom jednu stranu problému. Vzpomínala na Stevena a toho jeho krále a rozhodla se, že - pokud se tedy od Rogera Chatworthe dostane živá - vyhledá Kirsty a pokusí se s MacGregorem dojednat mír. Dlužila to Stevenovi. ••Briane, ty jsou rozkošné!" přijímala Mary s úsměvem kožené střevíčky od Briana. "Ty mne ale rozmazluješ." Brian na ni hleděl a oči měl přeplněné láskou. Skoro celý ten minulý měsíc trávili společně. Už nikdy Brian nežádal Rogera, aby Mary propustil, protože se s ní nechtěl rozloučit. Mary totiž zahnala z jeho života ten hluboký pocit osamění. Roger byl pořád na nějakých turnajích a Elizabeth byla věčně zavřená v tom svém klášteře. A pokud se jedná o jiné ženy, Brian se už dávno přesvědčil, že jejich přítomnost z něj dělá stydlivého nemotoru. Mary byla o deset let starší a přesto neznalá světa stejně jako on. Mary se nikdy nehihňala a nevyzývala ho k tanci, ani neočekávala, že si s ní bude hrát v růžové zahradě na honičku. Mary byla tichá a prostá a nechtěla od něho naprosto nic. Celé dny trávili hrou na loutnu, někdy Brian vyprávěl příběhy, které spřádal ve vlastní hlavě, ale s nimiž se nesvěřil ještě vůbec nikomu. Mary byla vždy ochotná naslouchat a vnukala mu pocit silného ochránce, který se tolik lišil od jeho role mladšího bratra. A právě tento dosud nepoznaný ochranitelský vztah mu zabránil Mary prozradit, že do zajetí padla rovněž Bronwyn. Nebyl už tak slepě důvěřivý, jako kdysi vůči svému bratru býval, začal se vyptávat služebnictva a snažil se zjistit co nejvíce o všem, co se to v domě vlastně děje. Okamžitě naléhal na Bronwynino propuštění a Roger mu bez průtahů vyhověl. V zajetí tedy zbývala už jenom sama Mary. ••Tebe rozmazlit nedokáže nikdo," usmál se na ni. Mary se slušivě zarděla a sklopila řasy. "Pojď se vedle mne posadit. Dozvěděl ses něco novéno?" "Ne, vůbec nic," lhal Brian. Věděl, že Raine je pořád ještě psanec žijící kdovíkde v lesích v čele bandy zlotřilých zločinců, tedy pokud se dalo věřit Alici. Ale Brian se o Rainovu neutěšeném postavení před Mary nikdy neuřekl. "V noci se pořádně 301 ochladilo," poznamenal a nahříval si ruce u jejího krbu. Podle vzájemné úmluvy se o Rogerovi a Alici vůbec nezmiňovali. Byli to dva osamělí lidé, které spolu svedla potřeba vzájemnosti a účasti. Jejich svět představoval veliký, příjemný pokoj v horním patře obydlí Chatworthů. Měli hudbu a umění k zábavě a potěšení z přítomnosti toho druhého. V životě nebyli šťastnější. Brian se natáhl ve vypolštářkovaném křesle u krbu a po tisící zatoužil, aby to takhle pokračovalo donekonečna. Nechtěl, aby se Mary kdy vrátila k té své "druhé" rodině. A právě toho večera se Brian se svým snem svěřil Rogerovi. »Cože cheš?" zůstal Roger s ústy dokořán a s očima vyvalenýma. »Chci se oženit s Mary Montgomeryovou." ••Oženit!" Roger se dopotácel k židli. Být spřízněn s rodinou, jíž považoval za své největší nepřátele? »Ta žena patří církvi, to nemůžeš -" Brian se jen usmál. "Nesložila žádný slib. Žije s jeptiškami jako jedna z nich, to je všechno. Mary je tak ušlechtilá. Touží pomáhat celému světu." V tu chvíli rozhovor obou mužů přerušil Alicin ječivý smích. "Tak, Rogere, tohle jsi provedl výborně. Tvůj malý bratříček se touží oženit se starší sestrou těch Montgomeryů. Pověz, Briane, kolik jí to vlastně je? Je dost stará na to, aby ti mohla dělat matku, po níž jsi odjakživa tesknil?" Brian v životě nezažil důvod ke hněvu. Před všemi životními strastmi jej vždycky ochraňoval Roger, ale teď zachroptěl a vrhl se po Alici. Roger však svého útlého bratra zadržel. "Tohle snad není nutné." Brian pohlédl Rogerovi do očí a poprvé v životě si přiznal, že jeho bratr má k dokonalosti daleko. "A tyjí dovolíš, aby pronášela takové řeči?" zeptal se tiše. Roger se zamračil. Nelíbilo se mu, jak si ho Brian prohlíží, měl pohled ledově chladný, jako by ani nebyli těmi nejbližšími přáteli. "Jistě, Alice dělá chybu. Ale já mám pocit, že sis svůj krok řádně nepromýšlel. Já vím, že jsi mladý a potřebuješ man- 302 želku, ale -" Brian od Rogera až odskočil. "To mi chceš říct, že jsem tak hloupý, že sám nepoznám, co mi vlastně chybí?" Alice zapištěla smíchy. «No tak mu odpověz, Rogere! To necháš svého bratra, aby se oženil s Montgomeryovou? To bude poprask po celé Anglii! Budou vykládat, že když jsi nemohl zaskočit Stevena zezadu jedním způsobem, tak žes šel na to jinudy. Budou vykládat, že Chatworthové dostávají po rodu Mantgomeryů jenom zbytky. Já nezískala Gavina. Ty jsi nevyhrál Bronwyn, proto jsi předhodil svého zmrzačeného bratra té jejich staropanenské sestře!" "Drž hubu!" zařval Roger. "Pravda bolí, je to tak?" nepřestávala poštívat Alice. Roger pevně stiskl čelisti. "Můj bratr se s žádnou Montgomeryovou nikdy neožení!" Brian vypnul hruď. Vedle Rogera vypadal jako dítě. "Já si Mary vezmu!" prohlásil skálopevně. Alice se znovu rozesmála. "Měl bys ho poslat hlídat tu druhou. Třeba by si s ní taky zadováděl, ale nemluvil by alespoň o nějakém ženění." ••O čem to blábolíš, ty jedna ježibabo?" vybuchl Brian. "Jakou druhou máš na mysli?" Alice na něj skrze svůj závoj upřela sžíravý pohled. »Co si to dovoluješ?" zasyčela. «Já bývala taková krasavice, že kdysi bych se po takovém pajdavém chcípáčkovi, jako jsi ty, ani neohlédla!" Roger se k ní přiblížil. "Vypadni odtud, nebo ti zjizvím i tu druhou tvář!" Než se však Alice obrátila k odchodu, stačila ještě skrze stisknuté zuby zavrčet: "Jen se ho zeptej na Bronwyn tam nahoře!" a se smíchem se vyřítila z místnosti. Roger se obrátil a pohlédl Brianovi do očí. Vůbec se mu jejich výraz nezamlouval. Vypadalo to, jako kdyby Brian svého bratra přestal zbožňovat. -Mně jsi tvrdil, žes ji propustil," udeřil Brian bez okolků. "Kolik dalších lží jsi mi ještě pověsil na nos?" 303 "No tak, Briane," pronesl Roger tím svým hlasem vyhrazeným pro roli staršího bratra. Brian však před ním ucouvl. "Nejsem žádné děcko a jako s dítětem se mnou jednat nebudeš! Jaký jsem to byl hlupák! Není divu, že na nás Montgomeryové zaútočili! Ty vězníš dvě z jejich žen, mám pravdu? Jak jen jsem mohl na ty tvé sliby skočit? Nikdy jsem ani v sebemenším nepochyboval, že všechny tvoje činy jsou správné. A s Mary jsem byl tak šťastný, že jsem přestal používat svůj vlastní rozum. Ale já ho vlastně nikdy sám používat nemusel, viď?" "Briane, prosím tebe..." "Ne!" vykřikl Brian. "Alespoň tentokrát ty budeš poslouchat mne! Zítra ráno odvezu Mary a Bronwyn nazpátek k jejich rodině!" Roger cítil, jak se mu ježí vlasy v zátylku. ¦< Jsou to moje za-jatkyně a ty si nic podobného nesmíš dovolit!" ••A proč by měly být tvými zajatci?" divil se Brian. "Protože jsi napadl Stevena Montgomeryho zezadu? Protože tě porazil?" Roger se zapotácel. "Briane, jak to se mnou mluvíš? Po tom všem, co jsem pro tebe udělal?" "Už mám po krk těch nekonečných řečí, jak jsi mně i Elizabeth zachránil život! Mám po krk představy, že ti budu muset vyjadřovat vděčnost až do konce svého života! Už jsem ti dost splatil tím, že jsem ti tady hrál malého bratříčka. Teď jsem však dospělý a dokážu rozhodovat za sebe sám!" "Briane," zašeptal Roger, "já přece od tebe žádnou vděčnost nevyžadoval. Ty a Elizabeth jste představovali smysl mého života. Nikoho jiného nemám. Nikoho jiného jsem ani nechtěl." Brian si povzdechl a hněv z něj vyprchal. "Já vím, že máš pravdu. Vždycky jsi na nás byl hodný, ale teď je načase, abych se od tebe odpoutal a postavil se na vlastní nohy. Chci se oženit s Mary a taky to udělám." Obrátil se k odchodu. "A zítra ty ženy zavezu do jejich domova." Sotva se za Brianem zavřely dveře, Roger se celý roztřásl. Žádná bitva ani turnaj ho nevyčerpaly tolik, jako tahle hádka s 304 Brianem. Vyděšeně pozoroval, jak se mu jeho milovaný a něžný bratříček vteřinku po vteřince mění před očima. Viděl, jak Brianova slepá oddanost mizí někde v nenávratnu. Roger se zhroutil do křesla a zadíval se na vykládanou podlahu. Brian a Elizabeth pro něj byli vším. Všichni tři drželi odjakživa pohromadě v pevném šiku proti Edmundovým krutostem. Elisabeth si však uchovala svou nezávislost. Pod její andělskou tvářičkou dřímala silná osobnost a kolikrát se Edmundovi postavila. Brian však odjakživa hledal lásku a ochranu výhradně u Rogera, právě Brian mu ochotně dovolil, aby za něho ve všem rozhodoval. A Roger ve své roli našel zalíbení. Zamlouvalo se mu Brianovo zbožňování. Dnes však viděl, jak tento obdiv vyprchává. Z něžného a láskyplného bratříčka se Brian změnil v nepřátelského, náročného a zpupného člověka. A to všechno kvůli těm Montgomeryům! Roger si nepamatoval, kdy se pustil do pití. Víno tu stálo rovnou po ruce, proto si začal bezmyšlenkovitě nalévat. Dokázal myslet pouze na Brianův nepřátelský pohled a na to, že Montgomeryové ho připravili o bratrovu lásku. Čím více pil, tím více si připomínal všechna příkoří, která mu Montgomeryové způsobili. Alicina ztracená krása mu připadala jako těžká osobní urážka. Vždyť šlo o jeho příbuznou. Judita a Gavin si s Alicí nepěkně zahrávali a co horšího, vysmáli se jí -stejně jako se vysmáli i Rogerovi. Však on dobře slyšel u dvora ten výsměch, když se tam dostavil po prohraném zápase se Stevenem. "Tak se nám doneslo, žes pokoušel štěstí ohledně té Stevenovy malé náčelnice! Jestli je taková, jako tu říkají, tak se ti člověk nemůže divit, ale tos byl z ní vážně zpitomělý natolik, žes ji hledal i za Stevenovými zády?" Znovu a znovu se mu ty narážky vybavovaly. Syn krále Jindřicha se zrovna oženil se španělskou princeznou a král si své dobré rozpoložení nechtěl kazit rozebíráním Rogerova ne-rytířského chování. Roger udeřil cínovým korbelem o postranní opěrku svého křesla tak prudce, až se z vyřezávaného dřeva kousek odštípl. 305 "Všechny je proklínám!" zaláteřil. Brian byl hotov zahodit celé roky lásky a oddanosti kvůli ženské, kterou sotva znal. Připomněl si Bronwynin zlomyslný kousek, když se mu vysmála při jeho pokusu pomilovat se s ní. Tohle dovede jenom děvka! Je to stejný podraz, jako když Mary tvrdí Brianovi, že se ne-upsala církvi! Brian považuje Mary za čistou bytost, jež si jej zaslouží za manžela, ale ta ženská má přitom dost protřelosti,aby svedla hocha mladšího o deset let! Doufá, že se s jeho pomocí dostane na svobodu, nebo snad pase po bohatství Chatworthů? Montgomeryové mají ve zvyku přijít sňatkem k pěknému jmění! Roger se nejistě postavil. Jeho povinností jakožto Brianova poručníka je předvést bratříčkovi, jaké jsou všechny ženské prolhané mrchy. Všechny jsou jako Alice či Bronwyn. Ani jediná z nich není milá a něžná a rozhodně žádná není hodná provdat se za jeho bratra Briana. Vyvrávoral z místnosti a zamířil po schodišti nahoru. Neměl ponětí, kam vlastně jde, a zastavil se až u dveří Bronwynina pokoje. Před očima se mu zjevil obraz černých kadeří a modrých očí. Připomínal si každičkou křivku jejího vábného těla. Položil ruku na závoru dveří, když si znovu vybavil, jak vzdorně na něj vystrkovala tu svoji hranatou bradičku. Zase od dveří ucouvl. Ne, nebyl opilý natolik, aby dokázal snést ten její výsměch. Nebylo v lidských silách se tak opít! Vystoupil do posledního patra svého obydlí. Za všechny jeho potíže může ta coura převlečená za jeptišku, který mu svedla bratříčka, její zlomyslnost způsobila rozkol v Rogerově vlastní rodně. Brian přece zamýšlel odjet nazítří z jejich panství. Hodlal se oženit s tou Montgomeryovou a Rogera opustit. Jako kdyby Montgomeryové už neměli dost velkou rodinu, ještě budou krást z Rogerovy! Roger nadzvedl petlici u dveří do pokoje, kde spala Mary. Oknem se do místnosti lil měsíční jas a noční svíce blikala u postele. ••Kdo je to?" zašeptala Mary a posadila se na loži. V jejím hlase zazněl strach. 306 I Roger narazil do židle a kopnutím ji roztřískal o zeď. -Kdo je to?" opakovala Mary hlasitěji. Hlas se jí roztřásl. "Chatworth!" zachrčel Roger. -Jeden z tvých žalářníků." Přistoupil k posteli a pohlédl dolů. Dlouhé hnědé vlasy měla spleteny do copu. Strachem rozšířené oči jí svítily. »Lorde Rogere, já..." "No pověz, co ty?" zařval "Cožpak mne nepozveš k sobě do postele? Není snad jeden Chatworth stejně dobrý jako ten druhý? Však tě mohu odtud dostat stejně dobře jako Brian. Tak honem, předveď mi, čím jsi mého bratra tolik pobláznila!" Roger popadl přikrývku, kterou si Mary přidržovala u krku, a strhl ji na zem. Skelným zrakem zůstal zírat na cudnou plátěnou košili, již měla na těle. Většina žen nenosila do postele nic, ale tahle ženská, coura ze všech největší, nosila prosím košili! Kdovíproč to Rogera rozzuřilo ještě víc, hrábl po límečku té košile a strhl jí oděv z těla. Ani se na ni nepodíval a jako by neslyšel, že spustila vyděšený křik. V uších mu zněl jen Brianův hlas, který mu oznamoval, že kvůli této ženě chce opustit svůj domov. Však on Brianovi ukáže, co je to za děvku, která si zdaleka nezaslouží náklonnost jeho milovaného bratříčka. Napůl bez sebe padl na Maryino baculaté nevinné tělo. Odhalil se jen natolik, aby mohl uskutečnit svůj záměr. Křečovitě k sobě tiskla stehna a on jí je musel doslova vypáčit od sebe. Výkřiky přešly ve sténání způsobené čirým děsem. Tělo měla ztuhlé jako kus železa. Znásilnit ji nebylo rozhodně žádným potěšením. Byla suchá a sevřená a Roger se do ní musel prodrat značně surově. Za pár vteřin pak bylo po všem. Víno a rozrušení, které před chvíli zažil, ho naprosto vyčerpaly. Svalil se z jejího těla a zhroutil se vedle ní. Teď mne Brian neopustí, prolétlo mu hlavou, když zavíral oči. A příští vánoce budou zase všichni pospolu, Brian, Elizabeth i on, tak jako to bývalo odjakživa. Když se Roger odvalil, zůstala Mary ležet úplně bez hnutí. Připadalo jí, že má tělo znesvěcené a nečisté. První myšlenka patřila jejím bratrům. Což jim ještě může na oči, když se z ní 307 stalo to, co na ni Roger křičel znovu a znovu, tedy děvka? Brian by s ní už nikdy nesedával, už by s ní neztratil jediné slovíčko. Naprosto cílevědomě vstala z postele. Navšímala si bolesti v těle a krve na stehnech. S neskonalou péčí si přes hlavu navlékla své jediné šaty, prostý oděv z jednoduché modré vlněné látky, které jí ušily sestry. Naposledy se rozhlédla po pokoji a zamířila k oknu. Chladný noční vzduch jí zavanul do obličeje a ona se zhluboka nadechla. Pak zdvihla oči k nebi. Věděla, že Bůh jí ten poklesek nikdy neodpustí, ale ostatně ani ona si nedokáže odpustit, k čemu tady právě došlo. "Sbohem, bratříčci moji," zašeptala do větru. -Sbohem, můj Briane." Pokřižovala se, ruce složila na prsa a vrhla se z okna na dlážděné nádvoří. Zvířata v Chatworthových stájích vycítila neštěstí dříve, než se objevili lidé. Koně začali tlouci kopyty a psi se hlasitě rozště-kali. Brian, který rozrušením nemohl usnout, přes sebe přehodil šaty a zamířil ven. »Co se děje?" zeptal se pohůnka, který proběhl kolem něj. "Z horního patra vyskočila nějaká žena," křikl chlapec přes rameno. "Utíkám najít lorda Rogera." Při chlapcových slovech se Brianovi zastavilo srdce. Musí to být jedna z těch zajatých žen. Kéž by to byla ta žena, kterou neznám, ta Bronwyn, modlil se v duchu. Ale ve chvíli, kdy se své přání pomyslel, už nepochyboval, která z nich tam leží bez života. Pomalu došel až k té straně domu, kam mířilo okno Maryina pokoje. Prorazil se cestu služebnictvem očumujícím tělo na zemi. "Byla znásilněna," řekla jedna žena tiše. "Podívejte se na tu krev!" •Je to úplně stejné, jako když ještě žil lord Edmund. A já si myslel, že ten mladší nebude tak zlý." ••Koukejte odtud všichni zmizet!" zařval Brian. Okouněli u jeho milované Mary a jemu se z toho zvedal žaludek. "Copak 308 11 jste neslyšeli? Okamžitě zmizte!" Služebnictvo nebylo zvyklé přijímat rozkazy právě od Briana, ale dokázalo rozeznat, kdy jim poroučí skutečná autorita. Bleskově se- všichni otočili a hbitě se poschovávali v temných zákoutích, odkud zírali na Briana a na tu ženu, kterou v životě neviděli. Brian přeněžně uhladil Maryiny šaty a narovnal jí krk do přirozenějšího úhlu. Chtěl ji odnést do domu a dokonce se o to i několikrát pokusil, ale ten úkol byl nad jeho síly. A i ta jeho slabost jako by v něm přikrmovala vzrůstající hněv. Služebnictvo sice soudilo, že ji znásilnil Roger, ale tomu Brian nevěřil. Musel to být jeden ze strážců! pomyslel si. Napřímil se a začal si představovat, jak krutě toho muže potrestá, jako by tím snad mohl přivést Mary zpátky k životu. Celý ještě otupělý vyšlapal schody vedoucí k Maryinu pokoji. Stráže mu chtěly ve vstupu zamezit, ale ustoupily, když spatřily jeho tvář. Rozrazil dveře do místnosti. Chvíli nevěřícně pozoroval Rogera, který tu ležel v mrákot-ném spánku a hlasitě chrápal v posteli jeho milované Mary. Jako by se mu všechny myšlenky zastavily a zůstaly jenom pocity. Každou vteřinou Brian dospíval a sílil. Rozvážně se otočil a ze stolu sebral džbán plný studené vody. Vychrstl ji Rogerovi na hlavu. Roger zasténal a otevřel oči. -Ach, Briane," zablekotal opile a pokusil se o úsměv. «• Zrovna se mi o tobě zdálo." "Vstávej!" nařídil Brian výhružně. Roger rázem vystřízlivěl. Byl vycvičený válkami a uměl se ovládat, když vycítil nebezpečí. "Co se stalo? Snad Elizabeth -" Zarazil se, když se posadil a uvědomil si, kde vlastně je. "Kde je ta Montgomeryová?" Brianova tvář zůstávala dál jako z kamene. "Leží mrtvá na kamenech pod okny." Rogerovi zacukalo v tváři. "Chtěl jsem ti jenom dokázat, co je to vlastně za ženskou. Chtěl jsem ti -" Brianův temný hlas ho nenechal dopovědět. "Kde je manželka Stevena Montgomeryho?" 309 "Briane, nech si to vysvětlit," žadonil Roger. -Vysvětlit!" nevěřícně vydechl Brian. "Jak sis tys vysvětloval, když Mary křičela? Vím, jaká to byla cudná žena a vsadil bych se, že křičela z plných plic. Těšilo tě to?" "Briane..." "Zmlkni! S tebou jsem už domluvil! Teď najdu tu ženu, kterou tady vězníš a odjedeme odtud společně." Přivřel oči. -Jestli se ještě někdy setkáme, zabiju tě!" Roger klesl dozadu, jako by dostal ránu. Němě pozoroval, jak Brian odchází z místnosti. Pak pohlédl na krev vsáklou do prostěradlaa pomyslel na ženu ležící bez života dole pod okny. Co to způsobila? Brianovi trvalo jen chvilku než našel Bronwyn. Tušil, že bude ve stejném pokoji, kde svoje ženy věznil Edmund. Ani tentokrát ho stráže nezastavily. Až sem prosakovala zvenčí ta hrůza noční tragédie. Bronwyn byla vzhůru a když Brian vešel do místnosti, stála tam úplně oblečená. "Co se stalo?" zeptala se tiše mladíka, který na ni ode dveří upřel kamenný pohled. •Jmenuji se Brian Chatworth," řekl mladý muž, «a odvezu vás k vaší rodině. Jste přichystaná?" -Moje švagrová tu je také uvězněná. Bez ní odtud nepůjdu." Brian zaťal zuby. "Můj bratr ji znásilnil a ona si vzala život." Pronesl to lhostejně, jako by ho ta záležitost nezajímala, ale Bronwyn vycítila cosi navíc, než sdělovala pouhá slova. Mary, pomyslela si, něžná, milovaná, ušlechtilá Mary! "Tady nemůže zůstat. Musím ji odvézt k jejím bratrům!" •Já ji dokážu ochránit před vším," pronesl významně. MacGregor se opět rozesmál. "Tak pojďte sem a posaďte se. Trochu jsem nad vaší nabídkou na uzavření míru přemýšlel a myslím, že k dosažení jednoty mezi oběma klany vede pouze jediná cesta." Ohlédl se po Bronwyn, která si sedala na skálu. "Přišel jsem o ženu. Kdybych se s MacArranovou setkal trochu dřív, požádal bych ji o ruku." 322 Steven se postavil za svoji manželku a ochranitelsky jí položil ruku na rameno. "Je zadaná a já nedopustím -" -Nechtě toho oba dva!" okřikla je Bronwyn a setřásla Stevenovu dlaň. -Chováte se jako jeleni v říji! Stevene, jestli se neumíš lépe chovat, snad by ses raději měl vrátit k Herbenovi." MacGregor se zasmál. «A ty, Lachlane! Měl by sis uvědomit, že MacArranová není jen hezká tvářička! Jestli se mnou neumíš jednat rozumně, snad by jsi měl poslat pro některého ze svých náčelníků!" Teď byl se smíchem na řadě Steven. Lachlan MacGregor jen povytáhl obočí. "Tak si myslím, chlapče, že ti zas tak moc nezávidím." "Vynahrazuje to zase jiným způsobem," prozradil mu Steven přátelsky. Bronwyn je však neposlouchala. "Davey," šeptla. Když Steven pochopil, co má na mysli, zůstal na ni překvapeně koukat. "Přece se snažil nás zavraždit," připomněl jí tiše, ale Bronwyn ho zarazila pohledem. Usoudil, že krev není voda. Otočil se k MacGregorovi. "Má staršího bratra, skoro dvacetiletého. Chlapec se může žárlivostí pominout. Než by zůstal u klanu, kde je zemankou jeho mladší sestra, raději se skrývá někde v horách. Nedávno nás ohrozil na životě." MacGregor zachmuřeně přikývl. "Já toho chlapce plně chápu. Sám bych se zachoval podobně." "Chápeš ho! rozzlobila se Bronwyn. "Já jsem jeho zemanka! Měl se smířit s otcovým rozhodnutím! Já osobně bych se podřídila." "To je samozřejmé," mávl Lachlan rukou. "Ale když ty jsi žena." Její divoké prostesty nebral vůbec na vědomí. Steven věnoval MacGregorovi vřelý úsměv. "Já mám zase dceru," pokračoval Lachlan. Je jí šestnáct a je tak hezoučká, mile poddajná, jak jen si člověk může u ženy přát." Vrhl pohled na Bronwyn. "Třeba bychom mohli dojednat sňatek." "A co jiného mu kromě své nanicovaté dcery nabízíš?" ze- 323 ptala se Bronwyn bez obalu. Lachlan zamrkal, nežli jí odpověděl. "Zemanem být nemůže, ale stal by se náčelníkem. To je víc, než čím je teď. A navíc by byl zemanovým zetěm." •Je to pořádně horkokrevný mládenec,11 upozornil ho Steven. -Právě z toho důvodu ho Jamie MacArran nejmenoval svým nástupcem!" -Vždyť jsi ho v životě neviděl!" vybuchla Bronwyn. -Jak tedy víš, co je můj bratr zač?" ••Dobře, už mlčím," ustoupil Steven. ••Však já ho zvládnu," ujistil je Lachlan. "Nezemřu tak brzo jako Jamie, takže tu chlapec bez dohledu nezůstane. Nechám ho u sebe a trochu ho vycepuju. Rozhodně dám přednost vášnivému mladíkovi před nějakým trumberou. Nesnesu muže ani ženu," usmál se na Bronwyn, "kteří v sobě nemají žádnou jiskru. " "Já mohu dosvědčit, že MacArranům oheň spíše přebývá," zasmál se Steven. "Na to bych vzal jed, že můžeš," uchechtl se MacGregor. "Jestli se Davey trochu podobá své sestře, může s ním být to moje děvče docela šťastné." Steven zvážněl. "Co ti poví klan, až jim přivedeš MacArrana?" "Mně toho moc neřeknou, ale jistě si budou mít co povědět s mladým Davidem. Doufejme, že to chlapec zvládne." Bronwyn se nařímila. "Můj bratr si poradí s každým MacGregorem." Lachlan se rozesmál a napřáhl ruku ke Stevenovi. "Takže ujednáno." Potom se obrátil k Bronwyn. -A tobě, holubičko, ještě něco dlužím za to písmeno, které pořád nosím na rameni." Popadl ji a vlepil jí na ústa srdečný polibek. Bronwyn bleskově mrkla po manželovi, co na to jeho žárlivost, ale Steven je sledoval se zalíbením. Spolu se dívali, jak Lachlan odjíždí. Bronwyn se k němu otočila. -A pro příště by sis měl zapamatovat, že zemanka MacArranů jsem já! Už jsem ti to dokazovala kolikrát!" 324 Steven se nedbale usmál. "Tohle se chystám změnit." "Co tím chceš naznačit?" •Já jsem ti ještě neřekl, že jsem požádal krále o dovolení, abych si mohl změnit příjmení?" Bronwyn na něho hleděla naprosto nechápavě. "Teď se jmenuji Steven MacArran. Ty z toho nemáš radost?" Bronwyn ho popadla kolem krku a začala ho zasypávat polibky. "Já tě miluji, miluji, miluji! Tak tys MacArran! Tohle bude mému klanu důkazem, že ti mohou věřit!" Steven ji objal a rozesmál se. "Tví lidé o mně neměli nikdy pochybnosti. To jenom ty." Přitiskl ji k sobě. «• Bronwyn, my teď už nejsme nepřátelé. Pojď zkusit táhnout za jeden provaz." "Ty jsi teď MacArran," opakovala si téměř s bázní. Pohladil ji po vlasech. "Všechno bude v nejlepším pořádku. Vyhledám Daveyho a-" "Ty?" Odtáhla se od něho. "Je to přece můj bratr!" "Když ses s ním viděla posledně, tak tě chtěl zabít!" Bronwyn však jeho poznámku odbyla. "Tenkrát byl rozhněvaný. Všichni z naší rodiny jsou velice temperamentní. Až uslyší můj návrh, tak ho ten vztek zas přejde." "Tvůj návrh! Myslel jsem, že ta dohoda byla dosažena společně." "To možná ano, ale Davey vyslechne stejně jenom mne." Steven chtěl něco říci, ale potom jí zavřel ústa polibkem. "Nemohli bychom to odložit napozději? Mám pocit, jako by tím dohadováním něco vstupovalo mezi nás." Nevinně k němu zdvihla zrak. "Snad moje bříško?" Hrábl Bronwyn do kštice a zvrátil jí hlavu dozadu."Tak jaké to je, líbat se s MacArranem?" "Já jsem MacArranová!" dupla si. "Já..." Dál však nedokázala říci ani slovo, protože Stevenova ruka jí vklouzla do důlku pod koleny. 325 Autorčina poznámka Každý člověk, který četl tuto knihu ještě před jejím vydáním, mi položil následující otázku: "Proč zde není ani zmínka o skotské sukni - kiltu? Proč se nezmiňujete o barvách klanu MacArranů?" Obyvatelé skotské Vysočiny dříve nosívali velice prostý oděv - pléd. (Plaide je galské slovo označující přikrývku.) Ten rozprostřeli na zem, položili se na látku a její okraje si přetáhli přes boky a v pase stáhli opaskem. Horní část plédu čili přikrývky se na jednom rameni přichytila sponou. O vzniku kiltu kolují různé zkazky. Jedna z nich vypráví o Angličanovi, který svým hutníkům přikázal přistřihnout pléd, aby jim nepřekážel v práci. Pochopitelně, že Skotové pravdivost této historky popírají. Kilt v současné podobě však rozhodně vznikl až po roce 1700. Pokud se jedná o barvy tartanu, členové klanu nosívali tu barvu, kterou si nejvíc oblíbili, či která se dala získat z rostlin běžných v okolí jejich bydliště. Rozdíly mezi klany vyjadřovaly spíše různobarevné kokardy na kloboucích. Původ klanových tartanů se opět vykládá nejrůznějším způsobem. Podle jedné verze dávali kupci, kteří plédové látky vyváželi, určitým vzorům jména podle klanů, aby výrobce zboží mezi sebou odlišili. Další možný výklad uvádí, že britská armáda se svojí pověstnou láskou k uniformě trvala na tom, že každá skotská rota musí nosit tartan stejného vzoru i barvy. Ať už se přikloníme k jakékoli verzi, před rokem 1700 žádné klanové tartany rozhodně neexistovaly. Mie, (mé skvělé přítelkyni z Louisville) oddaně (1401) Anně McCaffrey: Na dračích křídlech První díl trilogie Dračí jezdci z Pernu od světové autorky č. 1 v žánru, který se nazývá fantasy. Napínavý příběh o lidech na planetě Pern, které hrozí zahubit tajemná stříbrná Vlákna. Hrdinka Lessa se odvážným návratem do minulosti za téměř vyhynulými ochránci planety, telepatickými draky, pokusí zachránit starobylou civilizaci na Pernu. Asi 45 Kčs, brož. (1402) Daphne du Maurier: Duch lásky Oblíbená autorka napsala úžasný příběh vášně a dramatických zvratů, odehrávající se v jižní Anglii, v tajemném prostředí neutuchajícího větru, strmých útesů a bouřlivého moře. Hlavní hrdinka a její vnučka, nadaná duchem lásky, překonávají celé generace trvající nenávist a násilí. Asi 45 Kčs, brož. (1408) Claire Robertson: Dopisy zamilované puberfačky Půvabný příběh dívky na prahu dospívání, která se v dopisech svěřuje své kamarádce se svými láskami, trampotami s rodiči a s dospělými vůbec, s názory na svět . . . Knížka, v níž nechybí humor a pochopení pro dospívající mládež. Asi 40 Kčs, brož. (1341) David Seltzer. Omen (Ďáblovo znamení) Strhující thriller o mocných nadpřirozených silách Zla. Americký diplomat podvrhne nevědomky namísto vlastního dítěte novorozeného sirotka. Po několika záhadných a tragických událostech začíná tušit pravdu, avšak běh událostí již nelze zastavit. Příběh se stal předlohou ke stejnojmennému americkému velkofilmu s Gregory Peckem v hlavním roli, který uvidíme i v našich kinech. 29,90 Kčs, brož. (1403) William P. Blatty: Exorrista (Souboj s ďáblem) Archeologický průzkum hrobek v Iráku končí. Světlo světa spatřilo, vedle vzácných památek, i zlo od počátků ohrožující lidstvo - Ďábel. Strhující příběh plný napětí, mystiky, děsu a tajemství je považován za nejdramatičtější horror všech dob. Unikátní rituál exorcismu - vymítání ďábla, který pronikl do mladé dívky, je také ústředním motivem stejnojmenného úspěšného filmu. Asi 45 Kčs, brož. (1404) Jude Deveraux: Sametový slib Asi 45 Kčs, brož. (1405) Jude Deveraux: Horský samet Asi 45 Kčs, brož. (1406) Jude Deveraux: Sametová píseň Asi 45 Kčs, brož. (1407) Jude Deveraux: Sametový anděl Asi 45 Kčs, brož. Tetralogie jedné ze současných nejúspěšnějších světových autorek, která své knížky vydala v celkovém nákladu blížícímu se k astronomickému číslu 20 miliónů výtisků. Dramatický příběh se odehrává na samém počátku 16. století za vlády Jindřicha VIL, zakladatele dynastie Tudorovců. Strhující tisícistránková sága o tradičním nepřátelství rodů Montgomery a Chatworth, o lásce a nenávisti, o skvělých mužích se smrtícími meči, o krásných a také chytrých ženách. (1409) Emil Havelka: Horoskop na každý den 1993 Dvanáct sešitů, z nichž každý je věnován jednomu znamení zvěrokruhu a jeho horoskopu na každý den roku 1993. EDICE STAR TREK EDICE STAR TREK Sedmdesát devět televizních epizod, šest celovečerních filmů, několik románových řad a literárních zpracování filmových scénářů, oslnivý úspěch v USA a neméně úspěšné dobývání diváků a čtenářů celého světa - to je bilance STAR TREKU. Nejlepší američtí autoři science fiction vymýšleli úžasná dobrodružství kosmické lodi Enterprise a jejích 430 členů posádky na cestě vesmírem ve 23. století. V příbězích se setkáváme s typickými postupy a technikami science fiction -s cestováním v čase, s hyperprostorem, lety nadsvětelnou rychlostí, mimozemskými bytostmi nejrůznějších podob, charakterů a schopností, bytostmi z masa a krve i tvory ryze energetickými či dokonce božskými. Ale navíc i se zcela neobvyklými a překvapivými nápady a pointami. Českým čtenářům jsme v loňském roce představili STAR TREK devíti typickými příběhy seriálu pod názvem Star Trek - Dobrodružství vesmírné lodi Enterprise. V roce 1992 vydáváme šest následujících děl ve dvou řadách - románové a literárních zpracování filmových scénářů. ROMÁNOVÁ ŘADA (1395) Gene De Weese: Stát Trek 1 - Enterprise v ohrožení (1396) A.C. Crispin: Star Trek 2 - Syn včerejška (1397) Carmen Carter: Star Trek 3 - Sny o Havranech FILMOVÁ ŘADA (1398) Gene Roddenberry: Star Trek I. - Hrozba z vesmíru (1399) Vonda Mclntyre: Star Trek II. - Khanův hněv (1400) Vonda Mclntyre: Star Trek III. - Pátrání po Spockovi Knížky jsou brožované, mají klasický paperbackový formát. Nakladatelství BONUS PRESS vydává strhující thriller Alexe Scotta SPIKNUTÍ ČERNÉ KOBRY, který je aktuálním, autentickým příběhem z nelítostného souboje mezinárodních rozvědek, v tomto případě agenta americké CIA Pat Sharpa s tajnou službou Saddáma Husajna. SPIKNUTÍ ČERNÉ KOBRY je špionážním románem s hlubokým politickým podtextem, který udrží čtenáře v napětí až do poslední stránky. Barevná obálka, rozsah 150 stran Cena 28 Kčs Objednávky: BONUS PRESS, U Kanálky 5, 120 00 Praha 2 Paulině Réageová PŘÍBĚH O- aneb KRÁSNÁ Z ROISSY • Pod tímto poněkud neobvyklým názvem se skrývá 160 stran příběhu, jaký se objevuje jen jednou za desetiletí. • Jeden z vůbec nejslavnějších erotických románů, které kdy vyšly. (Jen v USA se dočkal více než dvaceti vydání, mnohokrát román vyšel snad ve všech zemích západní Evropy). Kniha se stala rovněž předlohou k úspěšnému stejnojmennému filmu. Dr. Jean Paulhan, člen Francouzské akademie v doslovu ke knize říká: "Příběh O. je dosud nejvášnivější zpovědí ženy, milující až k naprostému zotročení. Je to kniha, která člověka hluboce poznamená. Po jejím přečtení již nikdy nebude tentýž, jakým býval před tím . . ." Knihu provázejí ilustrace akad. malíře J. Krejčího, má barevnou laminovanou obálku. Cena 39 Kčs Objednávky: BONUS PRESS, U Kanálky 5, 120 00 Praha 2