CESTA k plnohodnotnému životu Ľ Jeho Svatost DALAJLÁMA K vydání připravil Jeffrey Hopkins KNIŽNÍ KLUB Z anglického jazyka přeložil Dušan Zbavitel Copyright 2002 by His Holiness Dalai Lama and Jeffrey Hopkins Translation Dušan Zbavitel, 2002 Copyright of the Czech edition Euromedia Group, k. s., 2002 ISBN 80-242-0891-1 Obsah Předmluva Jefrreyho Hopkinse Ľ 7 Úvod: Potřeba míru a laskavosti Ľ 9 I. Základy Ľ 19 l. Tři způsoby cvičení Ľ 21 II. Nácvik mravnosti Ľ 25 2. Zjištění rozsahu strastí Ľ 27 3. Objevení, jak strast vzniká a zaniká Ľ 36 4. Neubližování Ľ 46 5. Poskytování pomoci Ľ 52 6. Úsilí o osvícení Ľ 64 Předmluva III. Nácvik soustředěné meditace Ľ 75 7. Zaostření mysli Ľ 77 IV. Nácvik moudrosti Ľ 87 8. Zkoumání, jak existují bytosti a věci Ľ 89 9. Střední cesta Ľ 97 10. Mysl a hluboká přirozenost mysli Ľ 108 V. Tantra Ľ 115 11. Jóga božstev Ľ 117 VI. Stupně cesty Ľ 125 12. Přehled cesty k osvícení Ľ 127 Vybraná četba Ľ 140 r oprvé jsem Jeho Svatost dalajlámu slyšel přednášet v roce 1972. Právě tři dny po mém příjezdu do Dharamšály v severní Indii zahájil šestnáctidenní sérii přednášek po čtyřech až šesti hodinách denně o etapách na cestě k osvícení. Tibetštinu jsem začal studovat a tibetský buddhismus provádět už v roce 1962 a moji učitelé, kteří se důkladně vyznali ve složitostech tibetských komentářů, mě připravili na studium s tibetskými učeneckými jóginy, kteří uprchlí do Indie. Ale abych byl upřímný, neočekával jsem, že vládou stanovená reinkarnace - narozená roku 1935 v severovýchodním Tibetu a ve věku dvou let na základě proroctví, zjevení, neobyčejných událostí a zkoušek uznaná za čtrnáctého dalajlámu - může plně odpovídat reklamě. Ale byl jsem ohromen. Hovořil o široké paletě námětů týkajících se cesty k osvícení, uchvátil mou mysl a srdce velkými i malými idejemi, které objasňovaly dlouho neřešené problémy, rozváděl další témata a vtahoval mě do nových oblastí chápání. V tibetštině hovoří dalajláma tak velkou rychlostí a tak jasně, že bylo pro mne nemožné jakkoli se rozptylovat. Jednou se obzvláště nadchl, když líčil způsoby vytváření soucitu. Jeho hlas před M l. U V A stoupl na úroveň, kterou žertem nazýval svým kozím hlasem" a z níž jsem slyšel zaznívat inspirované uchvácení básníka. V průběhu této série přednášek nás seznámil s celým rozsahem cvičení vedoucích k osvícení a často se dotýkal témat, kterým se jiní vyhýbají - to vše s hloubkou filozofa. Týž podvojný hlas básníka a filozofa zaznívá i v této knize -jednou zasáhne srdce dojemným popisem životních podmínek a krás altruismu a jindy pečlivě rozliší hluboké praktiky, jako je meditace o prázdnotě, jež slouží jako potrava na celá léta kontemplací. Když bylo dalajlámovi pět let, přivedli ho do hlavního města Tibetu Lhasy, kde se v plném rozsahu podrobil klášternímu výcviku. Kvůli invazi komunistické Číny do východního Tibetu v roce 1950 musel se najednou ve věku šestnácti let chopit otěží tibetské vlády. Navzdory snahám o spolupráci s okupanty hrozilo mu bezprostřední, osobní nebezpečí, a tak v roce 1959 uprchl do Indie. V exilu úspěšně obnovil střediska tibetské kultury v širokém rozsahu. Procestoval větší část světa s poselstvím - nejen buddhistům a věřícím jiných náboženství, ale všem - o tom, jak důležitá je laskavost pro samotnou strukturu společnosti. Jako uznání za neúnavnou snahu vynakládanou pro Tibeťany i všechny lidi byla mu v roce 1989 udělena Nobelova mírová cena. Jeho Svatost vydala mnoho knih, některé pro širokou obec čtenářů a jiné pro ty, kdo se obzvláště zajímají o buddhismus. V této knize čerpá z dlouhé tradice duchovní praxe v Tibetu i ze svých vlastních zkušeností s tím, jak se cvičit v duchovní cestě vedoucí k mentální jasnosti a citové proměně. Ukazuje tím, jak lze dát smysl životu. Po těch třicet let, co ho znám, a po těch deset, kdy jsem působil jako jeho hlavní tlumočník na přednáškových cestách po Spojených státech, Kanadě, Indonésii, Singapuru, Malajsii, Austrálii, Velké Británii a Švýcarsku, byl jsem svědkem toho, že je ztělesněním těchto praktik až do hloubi své bytosti. Je důležité, abychom poznali, že tato vnímavá, soucitná, humorná a okouzlující osobnost povstala z tibetské kultury. Musíme tuto kulturu ocenit jako jeden z největších divů světa. Jeffrey Hopkms, Ph.D. profesor tibetanisriky, Virginská univerzita Úvod Potřeba míru a laskavosti Cestuji po mnoha místech na světě, a kdykoli hovořím k lidem, dělám to s pocitem, že jsem příslušníkem jejich vlastní rodiny. I když se setkáváme poprvé, beru každého jako přítele. Popravdě řečeno známe už jeden druhého hluboce jako lidské bytosti, které sdílejí stejný základní cíl. Všichni hledáme štěstí a nechceme trpět. DVĚ CESTY KE ŠTĚSTÍ K vytvoření štěstí vedou dvě cesty. Ta první je vnější. Tím, že získáme lepší přístřeší, lepší oděv a lepší přátele, můžeme nalézt určitou míru štěstí a uspokojení. Druhá je cestou duševního vývoje a přináší vnitřní štěstí. Obě tyto cesty nejsou však stejně schůdné. Vnější štěstí nemůže dlouho vydržet bez svého protějšku. Jestliže ve vaší perspektivě něco chybí - jestliže něco schází ve vašem srdci - pak ani navzdory tomu nejluxusnějšímu prostředí nemůžete být šťastní. Když však máte mír ve svém srdci, můžete nalézt štěstí i za těch nejobtížnějších okolností. Samotný materiální pokrok někdy řeší jeden problém, ale vytváří jiný. Někteří lidé například získají bohatství, dobré vzdě- uvod lání a vysoké společenské postavení, a přece jim štěstí uniká. Berou uspávací prášky a pijí příliš mnoho alkoholu. Něco jim schází, je tu stále cosi neuspokojivého, a tak se tito lidé uchylují k drogám nebo k pití. Na druhé straně někteří lidé, kteří si nemusí dělat starosti s tolika penězi, mají v sobě víc pokoje. V noci dobře spí. Přestože jsou po materiální stránce chudí, jsou spokojení a šťastní. Svědčí to o tom, jaký význam má dobrý duševní postoj. Samotný materiální vývoj nevyřeší plně problém utrpení lidstva. V této knize nabízím vám čtenářům vzácné techniky z tibetských tradic, které vás přivedou k duševnímu míru, začleníte-li je do každodenní praxe. Když uklidníte svou mysl a své srdce, váš nepokoj a starosti přirozeně ustoupí a budete pociťovat víc štěstí. Tyto změny se odrazí ve vašich vztazích k druhým. A jako lepší lidské bytosti budete i lepšími občany své vlasti a nakonec i lepšími občany světa. LASKAVOST Všichni se rodíme bezmocní. Bez rodičovské laskavosti nemůžeme přežít, natožpak prospívat. Jestliže děti vyrůstají v neustálém strachu a nemají nikoho, na koho se mohou spolehnout, trpí po celý život. Protože mysl malých dětí je velmi jemná, je jejich potřeba laskavosti obzvláště zřejmá. Také dospělé lidské bytosti potřebují laskavost. Když mě někdo pozdraví s pěkným úsměvem a dá mi najevo upřímně přátelský postoj, velice to oceňuji. I když toho člověka neznám nebo nerozumím jeho jazyku, okamžitě potěší mé srdce. Jestliže naproti tomu laskavost schází, třeba i v někom z mé vlastní kultury, koho znám už dlouhá léta, cítím to. Laskavost a láska, opravdový cit bratrství a sesterství, jsou velmi vzácné. Umožňují existenci společenství, a tím mají pro společnost základní význam. LIDSKÉ MOŽNOSTI Každý z nás pociťuje platně sebe sama, své já". Máme také společný základní cíl: chceme štěstí a nepřejeme si utrpení. Také zvířata a hmyz chtějí štěstí a nechtějí trpět, ale nemají zvláštní 10 U V O D schopnost uvážit, jak dosáhnout hlubšího štěstí a jak překonat utrpení. My jako lidské bytosti, obdařené silou myšlení, tuto možnost máme a musíme jí používat. Na každé úrovni - ať už se pojímáme jako jedinci nebo příslušníci rodiny, obce, národa a planety - jsou těmi nejzlovolnějšími rušiteli pořádku, kterým musíme čelit, hněv a sobectví. Ego-ismus, který tu mám na mysli, není jenom pocit, nýbrž přehnaný egocentrismus. Nikdo nebude tvrdit, že se cítí šťastný, když se hněvá. Pokud naši povahu ovládá hněv, nemůžeme pociťovat trvalé štěstí. Abychom dosáhli míru, klidu a opravdového přátelství, musíme omezit svůj hněv na minimum a pěstovat v sobě laskavost a vřelé srdce. Lze toho dosáhnout cvičením, které v této knize popíši. Jestliže si sami pěstujeme vřelé srdce, můžeme tím přetvářet i druhé lidi. Ruku v ruce s tím, jak se stáváme lepšími lidskými bytostmi, zažívají i naši sousedé, přátelé, rodiče, životní druhové a děti méně hněvu. Sami se stávají laskavějšími, soucitnějšími a harmoničtějšími. Šťastnější bude i samotné ovzduší a to podpoří dobré zdraví a třeba i delší život. Můžete být bohatí, mocní a hodně vzdělaní, ale bez zdravých pocitů laskavosti a soucitu nenaleznete v sobě mír, nenaleznete mír ani ve své rodině - trpět budou dokonce i vaše děti. Laskavost je nezbytná pro duševní pokoj. Jak uvidíte na dalších stránkách, ústřední metodou k dosažení šťastnějšího života je vychovávat svou mysl každodenním cvičením, které oslabuje záporné postoje a posiluje kladné. Velikou otázkou je, zda se dokážeme cvičit v laskavosti a míru nebo ne. Mnoho našich problémů pochází z toho, že stavíme sebe samy za každou cenu na první místo. Z vlastní zkušenosti vím, že tyto postoje lze změnit a lidskou mysl zdokonalit. I když je bezbarvá, beztvará a někdy slabá, může se lidská mysl stát silnější než ocel. Abyste však svou mysl vycvičili, musíte vynaložit tolik trpělivosti a odhodlání, kolik je jich zapotřebí k vytvoření ocele. Jestliže se budete cvičit v zdokonalování své mysli se silnou vůlí a vytrvalým snažením, snažením a opět snažením bez ohledu na to, kolik obtíží budete muset zpočátku překonat, dosáhnete úspěchu. S trpělivostí a cvičením přijde časem změna. Nevzdávejte se. Budete-li od počátku pesimisty, patrně nedo-11 uvod kážete uspět. Jestliže jste plní naděje a odhodlání, dosáhnete určitě míry úspěchu. Nezáleží na tom, zda získáte zlatou medaili. Snažili jste se, jak to jen šlo. VZÁJEMNÁ ZÁVISLOST Značná část světa není propojena sítí elektronických komunikací a okamžitých informací. Ve 21. století vytvořila však naše globální ekonomie velikou vzájemnou závislost států a jejich národů. Ve starých dobách nebylo zapotřebí styku mezi národy. Dnes je nemožné zůstat v izolaci, a tak když státy nemají jeden vůči druhému úctu, musí vznikat problémy. I když existují vážné náznaky potíží mezi chudými a bohatými státy a mezi chudšími a bohatěj-šími skupinami v rámci národů, lze tyto ekonomické propasti překonat silným smyslem pro celosvětovou vzájemnou závislost a zodpovědnost. Národ jednoho státu musí uvažovat o národech jiných států jako o svých bratrech a sestrách, kteří si zaslouží pokrok své vlasti. Navzdory těm nejlepším snahám světových vůdců propukají neustále krize. Války zabíjejí nevinné; starší lidé a naše děti neustále a bez konce umírají. Mnoho vojáků, kteří bojují, to nečiní ze své vlastní vůle; tito nevinní vojáci zažívají skutečné utrpení, a to je velice smutné. Prodej zbraní - tisíců a tisíců typů zbraní a munice - ve velkých zemích přiživuje toto násilí, ale nebezpečnější než pušky a bomby jsou nenávist, nedostatek soucitu a nedostatek úcty vůči právům jiných. Dokud bude v lidské mysli sídlit nenávist, bude opravdový mír nemožný. Musíme udělat všechno, co jen můžeme, abychom zastavili válčení a zbavili svět nukleárních zbraní. Když jsem navštívil Hirošimu, kde byla shozena první atomová bomba, když jsem spatřil na vlastní oči toto místo a slyšel příběhy těch, kdo přežili, hluboce to dojalo mé srdce. Kolik lidí zahynulo v jediném okamžiku! A kolik jich bylo zraněno! Kolik bolesti a zoufalství vytváří nukleární válka! A přece se podívejte, kolik peněz se vynakládá na zbraně hromadného ničení. Je to otřesná, nezměrná hanba. Pokrok ve vědě a technice velice prospěl lidstvu, ale lidstvo za něj muselo také zaplatit. Využíváme například poznatků z vývoje 12 uvoď tryskových letadel, která umožňují snadné cestování po celém světě, ale ruku v ruce s tím byly vytvořeny i nesmírně ničivé zbraně. Mnoho lidí, ať už jsou jejich vlasti sebekrásnější a sebevzdále-nější, žije v neustálých obavách z velmi reálné hrozby - tisíců a tisíců nukleárních hlavic namířených k útoku. Ale knoflík musí někdo stisknout, a tak je poslední zodpovědnou instancí lidský záměr. Jediná cesta, jak dosáhnout trvalého míru, vede přes vzájemnou důvěru, úctu, lásku a laskavost. Jediná cesta. Pokusy světových velmocí ovládnout jedna druhou soutěžením ve zbraních -ať už nukleárních, chemických, biologických nebo konvenčních - jsou kontraproduktivní. Jak může dosáhnout skutečného míru svět plný nenávisti a hněvu? Vnější mír není možný bez vnitřního míru. Je ušlechtilé pracovat na vnějších řešeních, ale není možné je úspěšně uplatnit, dokud mají lidé ve svých myslích nenávist a hněv. Tady musí začít hluboká proměna. Musíme individuálně pracovat na tom, abychom změnili základní perspektivy, na nichž jsou závislé naše city. A toho můžeme dosáhnout jedině cvičením - tím, že budeme uvádět do praxe cíl postupné reorientace způsobu, jakým vnímáme sebe samy i ty druhé. Zoufalý stav našeho světa nás vyzývá k jednání. Každý z nás má zodpovědnost, aby se vynasnažil pomáhat na hlubší rovině našeho společného lidství. Naneštěstí příliš často obětujeme lidskost obraně ideologie. To je absolutně špatné. Politické systémy by měly ve skutečnosti prospívat lidským bytostem, ale stejně jako peníze nás mohou ovládat, místo aby pracovaly pro nás. Jestliže dokážeme s vřelým srdcem a trpělivostí uvážit hlediska těch druhých a v klidné diskusi si vyměnit názory, najdeme shodné body. Je naší zodpovědností hledat z lásky a soucitu k lidstvu soulad mezi státy, ideologiemi, kulturami, etnickými skupinami a ekonomickými a politickými systémy. Až opravdu rozpoznáme je-dinost veškerého lidstva, naše motivace k nalezení míru vzroste. Jsme v nejhlubším slova smyslu skutečně sestrami a bratřími, a tak musíme sdílet i utrpení těch druhých. Vzájemná úcta, důvěra a starost o blaho druhých je naší nejlepší nadějí na trvalý světový mír. Vůdcové států mají ovšem v této oblasti obzvláštní zodpovědnost, ale také každý jedinec se musí chopit iniciativy, bez ohledu 13 uvoď na svou náboženskou víru. Už tím, že jste lidské bytosti, že usilujete o štěstí a vyhýbáte se utrpení, jste občany této planety. My všichni jsme zodpovědní za vytvoření lepší budoucnosti. K tomu, abyste si vytvořili přátelský vztah, vřelé srdce, úctu k právům druhých a starost o jejich blaho, musíte cvičit svou mysl. V této knize vám předkládám řadu praktik převzatých z tibetských tradic, které vám pomohou dosáhnout těchto cílů. Podstatným účelem každodenního cvičení je vypěstování postoje soucitu a klidu - stavu mysli obzvláště důležitého v dnešní lidské společnosti, protože má schopnost vytvářet skutečný soulad mezi státy, rasami a lidmi různých náboženských, politických a ekonomických systémů. VYTVÁŘENÍ SOULADU Souladu a přátelství, které potřebujeme ve svých rodinách, státech a na světě, lze dosáhnout jedině soucitem a laskavostí. Pomocí druhým, starostlivostí a úctou můžeme vyřešit mnoho dnešních problémů. Souladu se nemůže dařit v ovzduší nedůvěry, podvodu, tyranie a nečestného soupeření. Úspěch dosažený za-strašo váním a násilím je v nejlepším případě dočasný a jeho ubohé zisky vytvářejí leda nové problémy. Proto před pouhými několika desítkami let vypukla po obrovské tragédii první světové války druhá a byly zabity další miliony lidí. Zkoumáme-li svou dlouhou historii nenávisti a hněvu, vidíme zjevnou potřebu nalézt lepší cestu. Své problémy můžeme vyřešit jenom vpravdě mírovými prostředky - ne pouze slovy plnými míru, nýbrž mírem naplněnou myslí a srdcem. Jedině tak vytvoříme lepší svět. Je to možné? Boj, podvádění a tyranie nás polapily do pasti dnešní situace; teď se musíme cvičit v nových způsobech, abychom z ní našli cestu ven. Možná že se to zdá neproveditelné a idealistické, ale neexistuje žádná alternativa k soucitu, k uznání lidských hodnot a jednoty lidstva. Je to ta jediná cesta, jak dosáhnout trvalého štěstí. S tímto pocitem jednoty cestuji ze země do země. Už celá desítiletí cvičím svou mysl, a tak když se setkávám s lidmi z různých kultur, nejsou tu žádné překážky. Jsem přesvědčen, že navzdory rozdílným kulturám a rozdílným politickým a ekonomic-14 kým systémům jsme všichni v podstatě stejní. Čím víc lidí potkávám, tím silnější je mé přesvědčení, že jednota lidstva, založená na pochopení a úctě, je reálným a životaschopným základem našeho chování. Hovořím o tom všude, kam přijdu. Věřím, že uskutečňování soucitu a lásky - upřímného citu bratrství a sesterství-je univerzálním náboženstvím. Nezáleží na tom, jestli jste buddhista nebo křesťan, muslim či hinduista, ani jestli se hlásíte vůbec k nějakému náboženství. Důležitý je váš pocit jednoty s lidstvem. Souhlasíte s tím? Nebo si myslíte, že je to nesmysl? Nejsem žádný božský král, jak mi někteří říkají. Jsem jen buddhistický mnich. Co říkám, pochází z mé vlastní praxe, která je omezená. Ale snažím se uplatňovat tyto myšlenky ve svém každodenním životě, zejména když se ocitnu před problémy. Někdy samozřejmě neuspěji. Někdy se rozzlobím. Tu a tam použiji i drsné slovo, ale když to udělám, okamžitě cítím: To je špatně." Cítím to, protože jsem se vycvičil v realizaci soucitu a moudrosti, které tvoří jádro této knihy. Tato denní cvičení jsou pro můj život velmi prospěšná a velmi cenná. A protože vím, že vy i já máme podobnou mysl a srdce, chci se o ně s vámi podělit. Když mi bylo patnáct, vtrhli do východního Tibetu čínští komunisté a do roka tibetská vláda rozhodla, že mám řídit tibetské státní záležitosti. Bylo to těžké období, když jsme pozorovali, jak jsou podrývány naše svobody, a v roce 1959 jsem byl nucen pod rouškou noci uprchnout z hlavního města. V exilu v Indii jsme museli čelit každodenním problémům, od nutnosti přizpůsobit se značně odlišnému podnebí až po nezbytnost obnovení svých kulturních institucí. Moje duchovní cvičení mě vybavila názory, které mi umožňovaly hledat neustále řešení, aniž bych ztrácel ze zřetele skutečnost, že jsme všichni lidští tvorové, zavedení na scestí chybnými idejemi, ale sjednocení společnými pouty a připravení k nápravě. To mě naučilo, že pro každodenní život jsou podstatně důležité perspektivy soucitu, klidu a moudrosti a že je musíme pěstovat každodenním cvičením. Nemůžeme se vyhnout potížím, a proto je naprosto nezbytné pěstovat v sobě správný postoj. 15 uvod Hněv snižuje naši schopnost odlišovat správné od nesprávného a tato schopnost patří k nejvyšším lidským atributům. Ztratíme-li ji, jsme ztraceni. Někdy je třeba odpovědět důrazně, ale lze to udělat bez hněvu. Hněv není potřebný. Nemá žádnou hodnotu. Nazývám soucit globálním produktem. Lidské bytosti chtějí štěstí a nechtějí utrpení. Duševní mír je základní potřebou všeho lidstva. Pro politiky, inženýry, vědce, hlavy rodin, lékaře, učitele, právníky - pro všechny lidi ve všech odvětvích snažení - je základem duchovního růstu zdravá, soucitná motivace. PŘEHLED KNIHY V následujících kapitolách popíši specifické buddhistické techniky k získání duševního míru a větší schopnosti soucitu v rámci snahy překonat, co buddhisté považují za nesprávné pojetí vezdejší existence bytostí a věcí. V buddhistické terminologii je to cesta k osvícení. Konkrétní kroky k sebezdokonalení mohou však být k užitku komukoli, komu budou připadat vhodné. Tuto knihu jsem uspořádal do šesti částí. Začíná Základy", v nichž Buddhův příběh slouží jako vodítko ke smysluplnému životu; uvádím tu tři aspekty duchovní praxe - mravnost, soustředěnou meditaci a moudrost - které jsou hlavními náměty této knihy. Ve druhé části, Cvičení v mravnosti", popisuji dva typy mravnosti: reorientaci fyzických a slovních skutků, aby neubližovaly druhým, a pěstování hlubších starostí o druhé. Ve třetí části, Nácviku soustředěné meditace", vylíčím, jak dosáhnout duševního soustředění a jak obnovovat klid ve stresových situacích. Potom následuje Nácvik moudrosti", zabývající se obtížným, ale plodným námětem závislého vznikání a prázdnoty. Pronikneme tu hlouběji do buddhistického myšlení úvahami o rozdílu mezi myslí a její nejvyšší přirozeností. Doufám, že v této čtvrté části vyvrátím mylnou domněnku, že buddhismus je poněkud nihilis-tický nebo pesimistický, tím, že popíši slučitelnost zdání a skutečnosti. Tyto úvahy o mravnosti, soustředěné meditaci a moudrosti vedou k páté části, Tantře", předkládající speciální jógová cviče-16 ÚVOD ní, jež kombinují ony tři aspekty. Hovořím tu také o tom, jak může zdatný adept na duchovní cestě využívat touhy. Závěrečná část, Stupně cesty", podává přehled způsobů cvičení od počátku až po osvícení, stavu, v němž jsou mysl a tělo plně vyvinuty, aby sloužily druhým. Od počátku do konce se budeme soustřeďovat na rozvoj dobrého srdce a mysli morálním postojem a chápáním skutečnosti posíleným soustředěností. Myslete na mravnost, soustředěnou meditaci a moudrost jako na rozpracovaný plán k osvícení, připomínající nám nejvyšší cíl cvičení - proměnu postoje k mírumi-lovnosti, soucitu, klidnému soustředění a moudrosti. Pochopit tento plán je samo o sobě součástí cesty, jež nás povede k cíli. Doufám, že jeho části vám budou k užitku, ale pokud ne, i to je v pořádku! 17 I. ZÁKLADY l. Tři způsoby cvičení buddhovo OSVÍCENÍ JAKO VZOR Podle některých buddhistických škol získal Sákjamuni Buddha poprvé osvícení v Indii v 6. století př. Kr. realizací cesty. Jiní však věří, že Sákjamuni Buddha dosáhl osvícení už dávno předtím a že v 6. století př. Kr. inkarnace Buddhy pouze ukázala cestu. V Tibetu zastáváme tento druhý názor a stoupenci se učí z jeho příkladu, jak cvičit, aby sami dospěli k osvícení. V obou případech si musíme povšimnout těchto skutečností: Ľ Sákjamuni Buddha se narodil do života plného radosti jako princ indické královské rodiny. Ve věku devětadvaceti let, když spatřil utrpení světa, vzdal se královského postavení, ostříhal si vlasy, opustil rodinu a vzal na sebe mravnost mnicha tím, že si osvojil systém etického chování. Ľ Po dalších šest let se věnoval asketické meditaci, aby dosáhl soustředěné meditace. Ľ Potom se pod Stromem probuzení v Bódhgaji cvičil ve speciálních technikách, aby v sobě vypěstoval moudrost a dosáhl osvícení. Po dalších pětačtyřicet let pak učil a ve věku jedena-osmdesáti let zemřel. V Buddhově životním příběhu vidíme tři etapy cvičení: první je mravnost, další soustředěná meditace a potom moudrost. A vidíme také, že tato cesta vyžaduje čas. postupná ZMĚNA Rozvoj mysli závisí na velkém množství vnitřních příčin a podmínek, do značné míry tak, jako vesmírná stanice závisí na práci celých generací vědců, kteří rozebírali a testovali i její nejmenší součástky. Ani vesmírnou stanici, ani osvícenou mysl nelze vyprodukovat za den. Podobně i duchovní kvality je třeba vytvářet mnoha rozdílnými způsoby. Ale na rozdíl od vesmírné stanice, kterou konstruuje mnoho lidí pracujících společně, musíte svou mysl rozvíjet sami. Neexistuje žádná možnost, že by to mohli za vás vykonat druzí a vy že byste pak sklidili plody jejich úsilí. Tím, že si přečtete plán duševního pokroku někoho jiného, nepřenesete jeho uskutečněni na sebe. Musíte se o něj zasloužit sami. Pěstování soucitného postoje a rozvíjení moudrosti jsou pomalé procesy. Ruku v ruce s tím, jak si budete postupně osvojovat techniky vytváření mravnosti, soustředěnosti mysli a moudrosti, budou u vás nezkrocené stavy mysli stále méně časté. Musíte tyro techniky nacvičovat den co den, rok co rok. Spolu s tím, jak budete přetvářet svou mysl, budete přetvářet i své okolí. Druzí lidé uvidí, jak prospěšné je vaše nacvičování snášenlivosti a lásky, a budou se snažit přenášet tato cvičení i do svého vlastního života. TROJÍ CVIČENÍ Buddhovo učení je rozděleno do tří sbírek spisů: Ľ oblast mravnosti Ľ rozpravy o soustředěné meditaci Ľ srozumitelné vědomosti vysvětlující cvičení v moudrosti. tři ZPŮSOBY CVIČENÍ Každý z těchto spisů popisuje hlavní cvičení jako mimořádný stav, který je vytvořen spojením klidného setrvání" (soustředěné meditace) a zvláštního vhledu" (moudrosti). Ale abychom takového spojení dosáhli, musíme napřed položit jeho základy - mravnost. POŘADÍ CVIČENÍ Mravnost, soustředěná meditace a moudrost- takové je podstatné pořadí cvičení. Má to tyto důvody: Ľ Aby moudrost zvláštního vhledu odstranila překážky řádného chápání i chybné duševní stavy v samotných kořenech, potřebujeme soustředěnou meditaci, stav naprosté zaměřenosti mysli na jediný cíl, v němž bylo odstraněno veškeré vnější rozptýlení. Jinak je mysl příliš roztříštěná. Bez meditace soustředěné na jediný bod nemá moudrost žádnou sílu, tak jako plamen svíce nedává ve vánku mnoho světla. Proto musí soustředěná meditace předcházet moudrosti. Ľ Meditace zaměřená na jediný bod předpokládá odstranění i těch nejmenších vnitřních rozptýlení, jako například když je mysl příliš uvolněná nebo příliš sevřená. Abychom toho dosáhli, musíme napřed zastavit vnější rozptylování cvičením v morálce udržování bdělosti a svědomitosti; pokud jde o fyzickou a slovní činnost, musíme si být neustále vědomi toho, co děláme se svým tělem a se svou řečí. Bez překonání těchto zjevných rozptýlení je nemožné překonat sebemenší vnitřní rozptýlení. A protože klidného setrvání mysli dosáhneme udržováním bdělosti, musí nacvičování mravnosti předcházet před nacvičováním soustředěné meditace. Podle mých vlastních zkušeností mělo to, že jsem složil mniš-ské sliby, za následek méně vnějších příkazů a činností, takže jsem se mohl plněji zaměřit na duchovní studia. Slib, že budu ovládat brzdící fyzické a slovní činnosti, mě učinil pozornějším vůči svému chování a nutil mě zkoumat, co se děje v mé mysli. To znamená, že i když jsem právě neprováděl záměrně soustředěnou 23 Z A K L A D Y meditaci, musel jsem kontrolovat svou mysl, aby se nerozptylovala, a to mě vedlo neustále k vnitřní meditaci zaměřené na jediný bod. Slib mravnosti působil určitě jako základ. Když se podíváme na ona tři cvičení - mravnost, soustředěnou meditaci a moudrost -, vidíme, že každé z nich slouží jako základ tomu dalšímu. (Tento sled cvičení jasně demonstruje Buddhův vlastní životní příběh.) Proto závisí veškerý duchovní pokrok na základech opravdové mravnosti. II. NÁCVIK MRAVNOSTI 24 2. Zjištění rozsahu strastí PŘEHLED TYPŮ MRAVNOSTI Hlavním principem buddhistické mravnosti je pomáhat druhým, a pokud to není možné, alespoň jim neubližovat. Tento závazek nenásilí, motivovaný starostí o druhé, je jádrem tří typů mravnosti v buddhismu: Ľ Mravnost osobního osvobození (která je námětem této kapitoly) se praktikuje hlavně upuštěním od fyzického a slovního jednání způsobujícího škodu. Tuto praxi nazýváme osobní", protože si jí člověk vytváří způsob, jak se pohybovat mimo opakující se okruh zrodu, stárnutí, nemocí a smrti, kterému buddhisté říkají cyklická existence (čili sansára). Ľ Mravnost starosti o druhé - zvaná mravnost bódhisattvů (bytostí především zaujatých pomocí druhým) - se provádí hlavně tím, že zabráníme mysli, aby upadala do sobectví. Pro ty, kdo se cvičí v bódhisattvovské mravnosti, je nejdůležitější upouštět od hýčkání sebe sama, ale také se vystříhat špatných skutků těla a řeči. 27 N A C V I K M R A V N O S T [ Ľ Mravnost tanrry se soustřeďuje na určité techniky, jak si představovat plně vyvinuty stav těla a mysli, účinně po má ha jících druhým. Vytváří způsob, jak se ovládat, a tím překonávat své omezené pojetí těla a mysli tak, abychom plně vnímali sebe samy jako bytosti zářící moudrostí a soucitem. MRAVNOST OSOBNÍHO OSVOBOZENI Cvičit se v mravnosti osobního osvobození vyžaduje sebeuvědomění potřebné k tomu, abychom upouštěli od fyzických a slovních skutků, které ubližují druhým. Znamená to vzdát se toho, čemu buddhisté říkají deset nectností. Ty jsou rozděleny do tří kategorií. Fyzické nectnosti jsou zabíjení, krádež a špatné sexuální chování. Slovní nectnosti jsou lhaní, rozvrátila řeč, hrubá řeč a nesmyslné zvaném". Mentální nectnosti jsou chtivost, škodlivý záměr a nesprávné názory. Protože motivace předchází před jednáním a pohání je, je její ovládnutí nejlepším způsobem, jak zabránit impulzivnímu a potenciálně urážlivému jednání. Když se vám najednou něčeho zachce a prostě natáliucl.c ruku a vezmete si to, aniž )ste uvážili důsledky, vyjadřuje se vaše touha impulzivně, bez potřebného uvážení. V každodenní praxi se učíte neustále zkoumat svou motivaci. Když jsem byl ještě chlapec, Ling Rimpočhe, který byl tehdy mým mladším vychovatelem, byl vždy velmi přísný; nikdy se neusmál, a to ani trochu. Hodně mě to trápilo. Tím, že jsem uvažoval, proč je tak bez humoru, jsem stále víc zkoumal, co dělám ve své vlastní mysli. Pomáhalo mi to rozvíjet v sobě sebeuvědomění, pokud šlo o mou motivaci. Jakmile jsem dosáhl věku dvaceti let a dozrál jsem, Ling Rimpočhe se úplně změnil; když jsme byli spolu, pořád se usmíval. Účinné provádění mravnosti osobního osvobození je závislé na zdravé, dlouhodobé motivaci. Člověk by se například neměl stát mnichem nebo mniškou, jen aby nemusel vykonávat žádnou světskou práci kvůli potravě a oděvu. Nestačí také jenom se snažit vyhýbat se v tomto životě potížím. MotivujeTi nás jen takový nepatrný cíl, nepomůže nám to dosáhnout vysvobození z cyklické 28 zjištěni' ROZSAHU STRASTÍ existence, což je ten nejvyšší důvod, proč se cvičit v mravnosti osobního osvobození. Potvrzuje to Buddhův životní příběh. Šákjamuni vyklouzl jednoho dne mimo palácové zdi, aby sám zakusil život. Poprvé uviděl nemocného, starého a mrtvolu. Hluboce znepokojen tímto lidským utrpením, dospěl k závěru, že světský život je bez podstaty. Později, inspirován příkladem mnoha lidí žijících náboženským životem, byl Buddha uchvácen možností vyššího, smysluplnějšího, duchovního života. V tu chvíli uprchl z paláce a zanechal obyčejného života, aby šel za svou vizí. Co nás to učí? Musíme stejně jako Buddha začít tím, že nás znepokojí strasti cyklické existence a že se odvrátíme od dočasných rozptýlení. Ovlivněni tímto novým postojem musíme si osvojit systém mravnosti tak, že se vzdáme cyklické existence a zavážeme se k čistému chování a snaze vystříhat se deseti nectností. ČTYŘI UŠLECHTILÉ PRAVDY Abychom se osvobodili od cyklické existence, musíme pochopit J. V A. LI J l l l 1- ' / t-''-/-i l l t-l L. JL-'t- ll l.l.. 1-» 1 J ir ť příčiny této strasti, (3) zjistit, zda je možné tyto příčiny odstranit, a potom (4) rozhodnout, co budeme dělat. Odříkání předpokládá proto alespoň částečné pochopení těchto čtyř ušlechtilých pravd: 1. pravé strasti 2. pravých zdrojů strasti 3. pravého ustání strasti a jejích zdrojů 4. pravé cesty, vedoucí k tomu, aby došlo k pravému ustání. Když Buddha začal poprvé učit, kázal o čtyřech ušlechtilých pravdách v uvedeném pořadí. Tóro pořadí však neodráží, jak se tyto pravdy stávají skutečností. V časovém sledu předchází druhá pravda - o zdrojích strasti - před první pravdou - samotnou strastí. Podobně i čtvrtá pravda - o způsobech uskutečnění- musí předcházet před dosažením třetí- ustání strasti. Buddha však učil čtyřem pravdám v pořadí nacvičování, a ne v pořadí, v jakém se vytvářejí. 29 nácvik MRAVNOSTI V praxi musíte nejdříve zjistit rozsah utrpení, abyste poznali, že tento typ života je postižen trápením; to prohloubí vaše přirozené přání osvobodit se od bolesti. Až poznáte, co je to strast, jako to poznal Buddha, přiměje vás to odhalit její příčiny. Tak jako musíte napřed provést diagnózu nemoci, musíte pochopit hlavní příčinu strasti, než ji můžete léčit. Dokud si nestanovíte zdroje utrpení, nemůžete pochopit, že by mohlo přestat. A bez rozhodného poznání, že skoncovat se strastí je možné, nacvičování této cesty by vám mohlo také připadat jako neplodné trápení. Teprve potom můžete hledat tu pravou cestu k realizaci skutečného usrání. Proto předkládal Buddha čtyři pravdy v pořadí daném jejich nácvikem. Proberu teď první ušlechtilou pravdu a potom ve třetí kapitole další tři. PRVNÍ UŠLECHTILÁ PRAVDA: STRAST Strast je jako nemoc, kterou jsme nakažení všichni. Abychom nalezli způsob léčby, musíme pečlivě zjistit plný rozsah nemoci: bolest, změnu a vším prostupující podmíněnost. 1. Jednou úrovní utrpení je čirá bolest, kterou známe všichni. I zvířata ji chtějí překonat. Do této kategorie spadají fyzické a duševní bolesti všedního života, jako je bolení hlavy a úzkost z osamělosti. 2. To, co zpravidla zažíváme jako radost, je většinou umenšením bolesti. Kdyby například jídlo nebo nápoj byly skutečně prostě radostné - kdyby měly vnitřní přirozenost radosti -, pak bychom bez ohledu na to, kolik toho sníme nebo vypijeme, pociťovali ve stejné míře stále větší radost. Ale místo toho začne naše tělo i mysl trpět, když toho sníme či vypijeme nad míru. To naznačuje, že ryto zážitky radosti mají vnitřní povahu bolesti. Rád vyprávím příběh o rodině, která si koupí nový televizor. Ve srovnání s tím starým je opravdu skvělý a všichni se na něj po celé dny dívají. Ale nakonec je to unaví. To naznačuje, že původní radost má povahu bolesti. Takovým stavům přechodného štěstí se říká strast změny. 3. Vedle obyčejné bolesti a strasti změny existuje ještě hlubší 30 zjištění ROZSAHU STRASTÍ rovina utrpení, zvaná vším prostupující podmíněnost. Mysl a tělo fungují pod vlivem karmy (tendencí vytvořených předchozími skutky) a záporných nebo brzdících emocí jako chtivosti a nenávisti. V normálním životě se rodíme zatíženi vším pronikajícím vlivem karmy a záporných emocí a do tohoto vlivu. I neutrální citové stavy jsou ovlivněny příčinami a podmínkami, jež jsou mimo naše ovládání a způsobují, že vězíme v procesu podléhajícím strasti. Lidské podmínky Na počátku našeho života je zrození, při němž trpíme, a na konci našeho života je smrt, při které rovněž trpíme. Mezi těmito dvěma póly je stárnutí a nemoci. Bez ohledu na to, jak jste bohatí nebo fyzicky zdatní, musíte se protrpět těmito podmínkami. Navíc přichází neuspokojenost. Chcete toho víc a víc a víc. To je v jistém smyslu skutečná chudoba - neustále být hladový, hladový, hladový bez chvíle uspokojení. Jiní třeba nejsou bohatí, ale spokojenost jim vytváří méně starostí, méně nepřátel, méně problémů a velmi dobrý spánek. Když jsem navštěvoval velmi hezké domovy v zámožných koniuiiilácli, ničí )Scii'i nejednou příležitost nahlédnout do lékárničky v koupelně a našel tam léky dodávající energii ve dne a jiné přivolávající spánek v noci. Spokojenost zvládne oba tyto úkoly lip, protože snižuje úzkost ve dne a dláždí cestu k pokojnému spánku. V horečném spěchu moderního života ztrácíme ze zřetele skutečné hodnoty lidství. Lidé se stávají celkovou sumou toho, co produkují. Lidské bytosti si počínají jako stroje, jejichž funkcí je vyrábět peníze. To je absolutně nesprávné. Účelem výroby peněz je štěstí lidstva, a ne naopak. Lidé tu nejsou pro peníze, peníze jsou tu pro lidi. Potřebujeme dost, abychom mohli žít, a tak jsou peníze potřebné, ale musíme si také uvědomit, že lpíme-li příliš na bohatství, vůbec nám to neprospívá. Jak nám říkají indičtí a tibetští světci, čím je člověk bohatší, tím víc strastí zažívá. Utrpení mohou způsobit i přátelé. Zpravidla máme pocit, že nám přátelé přinášejí víc radosti a štěstí, ale někdy přinášejí víc potíží. Váš přítel má dnes usměvavou tvář, ale rozhovor může v okamžiku zkysnout, začnete se hádat a stopy přátelství rychle 31 nácvik MRAVNOSTI mizí. Od přátel získáváme skutečně štěstí a uspokojení, ale ty nemají trvalost; není to pravé štěstí. V" hlubším slova smyslu má i normální přátelství povahu bolesti. Podívejte se na své tělo. Ať je vaše pleť jakkoli hladká a vaše postava pěkná, jakmile prolijete jenom kapku krve, najednou už tak dobře nevypadají. Pod kůží je syrové maso; podívejte se ještě hlouběji a najdete tam kosti. Kostra v muzeu nebo v nemocnici v nás vyvolává nepříjemné pocity, ale všichni jsme pod povrchem zrovna takoví. Někteří lidé jsou třeba docela tlustí, jiní hubení, někteří hezcí, ale když se na ně podíváme pod rentgenem, vidíme jenom plno kostí a velké oční jamky. Taková je skutečná povaha těla. Zamyslete se nad radostí z jídla. Dnes jsem měl k snědku něco lahodného. Když jsem to jedl, bylo to krásné, ale když to prošlo mým žaludkem a vnitřnostmi, změnilo se to v cosi už ne tak krásného. Když jíme, vyhýbáme se pomyšlení, že je tomu tak, a libujeme si: Ach, jak dobré je tohle jídlo! Opravdu mám z něho radost." Ale toto znamenité jídlo postupně prochází mým tělem a nakonec skončí v záchodě v podobě, kterou nikdo nepovažuje za krásnou. Hmota, kterou lidé považují za hodně nečistou, vzniká skutečně v tomto lidském těle. Vyměšování je svým způsobem hlavní funkcí našich těl! Jídlo, práce a vydělávání peněz jsou samy o sobě nesmyslné. Ale i malý akt soucitu dává našemu životu smysl a účelnost. VYTRVALOST A NADĚJE Analyzujte. Myslete, myslete, myslete. Když to budete dělat, poznáte, že náš obyčejný způsob života téměř postrádá smysl. Nedejte se tím odradit. Bylo by velmi pošetilé se teď vzdát. Ve chvílích, kdy cítíte největší beznaději, musíte vyvinout velké úsilí. Tolik jsme si zvykli na vadné stavy mysli, že je těžké je změnit jenom trochou cvičení. Pouhá kapka něčeho sladkého nemůže změnit chuť, která je silně hořká. Musíme tváří v tvář neúspěchu vytrvat. Za obtížných osobních okolností je nejlepší snažit se zůstat co nejčestnější a nejupřímnější. Jinak, reagujete-li hrubě nebo sobec-32 Z | l S t F, i K O 7. .S . U l! S l K A .S T l kv, je všechno ještě horší. Obzvláště patrné je to v těžkých rodinných situacích. Měli byste si uvědomit, že nynější obtížné okolnosti zavinily zcela vaše vlastní minulé neukázněné skutky, takže když prožíváte obtížné období, musíte se všemožné snažit vystříhat se chování, které by později vaše břímě ještě zhoršilo. Důležité je omezit na minimum neukázněné stavy mvsii, ale ještě důležitější je čelit nepřízni pozitivním postojem. Mějte na paměti toto: odpovídáte-li na potíže optimismem a nadějí, oslabujete tím horší potíže, které vás ještě čekají. Kromě toho si představujte, že tím ulehčujete každému, kdo trpí problémy podobného drním. Toto cvičení - představa, že přijímáním své bolesti spotřebováváte karmu každého, komu je souzeno prožívat podobnou bolest - velice pomáhá. Někdy když jsem nemocen, cvičím se v tom, že beru utrpení druhých na sebe a dávám jim svou schopnost být šťasten; přináší mi to hodně duševní úlevy. Každý den časně ráno, a zejména když mám čas, provádím toto cvičení obecně s ohledem na všechny živé bytosti. Ale zejména si vybírám jednotlivé čínské vůdce a onvvvsoké úředníky, kteří se musí na místě ro/l-iodnoiit k mučení nebo zabíjení konkrétních Tibeťanů. Představuji si je a beru jejich nevědomost, předsudky, nenávist a pychu na sebe. Cítím, ze dik mému vlastnímu výcviku, i když bych mohl jinak do sebe vstřebat určitou část jejich negativního postoje, nemůže to ovlivnit mé chování a proměnit mě v negativní osobu. Proto pro mne není příliš velkým problémem strávit jejich záporv, ale jejich problémy to zmenšuje. Dělám to s rakovou intenzitou cítění, že když později slyším v úřadu o jejich zvěrstvech, pak ačkoli část mé mysli je poněkud pobouřená a rozhněvaná, hlavní její část zůstává stále pod vlivem ranního cvičení; intenzita hněvu je zredukována až k bodu, kdy je bezpředmětný. Ať už tato meditace oněm funkcionářům pomáhá nebo ne, mně dává duševní klid; prospěch z toho )e ohromný. Za žádných okolností byste neměli ztrácet naději. Beznaděje je skutečnou příčinou neúspěchu. Pamatujte si, že můžete překonat každý problém. Buďte klidní, i kdvž |e vaše vnější prostředí zmatené nebo komplikované; bude to na vás málo působit, pokud bude vaše mvsi v míru. jestliže naopak vaše mvsi popustí uzdu hněvu, pak i když bude svět plný míru a příjemný, vám duševní pokoj unikne. nácvik MRAVNOSTI SOUHRN KAŽDODENNÍCH CVIČENI 1. Zkoumejte svou motivaci co nejčastěji. Ještě předtím, než ráno opustíte lůžko, vytvořte si pro svůj den nenásilný, neútočný postoj. V noci pak zkoumejte, co jste ve dne udělali. 2. Povšimněte si, kolik strastí je ve vašem vlastním životě. Ľ Existuje fyzická a duševní bolest z nemocí, stárnutí a smrti, které se pochopitelně snažíte vyhnout. Ľ Existují dočasné zážitky, jako je dobré jídlo, které se zdají být samy o sobě radostné, ale pokud se jim oddáváte neustále, promění se v bolest. To je strast změny. Když se situace promění z radosti v bolest, uvažujte o tom, že se tu projevuje hlubší povaha původní radosti. Lpění na takových povrchních radostech přinese jenom ještě víc bolesti. Ľ Zamyslete se nad tím, jak jste polapeni v neustálém procesu podmíněnosti, který je ovlivněn karmou a škodlivými emocemi, místo cu byste se ovládali. 3. Postupně v sobě vypěstujte hlubší, realističtější pohled na tělo tím, že vezmete v úvahu jeho složky - kůži, krev, maso, kosti a tak dále. 4. Analyzujte důkladně svůj život. Budete-li to dělat, nakonec pro vás bude těžké zneužívat svůj život tím, že byste se proměnili v automat nebo ve hledače štěstí pomocí peněz. 5. Zaujímejte pozitivní postoj tváří v tvář potížím. Představujte si, že důstojným absolvováním obtížných situací zabraňujete také horším důsledkům karmy, které by vás jinak potkaly v budoucnu. Berte na sebe cizí břemeno útrap tohoto druhu. 6. Pravidelně hodnoťte možné záporné i kladné důsledky emocí, jako je chtivost, hněv, závist a nenávist. Ľ Když je zřejmé, že jejich důsledky jsou velmi škodlivé, pokračujte ve své analýze. Vaše přesvědčení postupně 34 zjištěni' ROZSAHU STRASTI' zesílí. Opakované zamyšlení například nad nevýhodami hněvu způsobí, že si uvědomíte, jak je hněv nesmyslný. Toto poznání způsobí, že se váš hněv postupně zmenší. 35 3. Objevení, jak strast vzniká a zaniká druhá ušlechtilá PRAVDA: pravá PŘÍČINA STRASTI Když jsme zjistili rozsah strasti, musíme odhalit její zdroje, které jsou dvojí': škodlivé či kontraproduktivní' emoce a poskvrněná karma. Škodlivé emoce Protože škodlivé emoce znečišťují karmu čili skutky, pohovořím napřed o nich. Jsou dva druhy škodlivých emocí - jedna, kterou je lepší vyjádřit, a druhá, kterou je lepší nevyjadřovat. Příkladem té první je hrozny strach z minulosti, který se uhnízdil v mysli. V tomto případe je rozhodně prospěšné ventilovat své city a o příslušné příhodě si pohovořit. Jednoho léta v paláci Norbu-Imka, když mi bylo asi čtrnáct, vyhuboval mi po učební lekci kterou mi udílel každoročně, regent (byl tehdy mým Starším vychovatelem). Řekl mi drsně: I když se rve uvědomění rovná božskému, tvé chování se musí i tak přizpůsobovat lidskému. Dotklo se mě to, protože jsem měl pocit, že jednám jako obvčejnv 36 O l', J F. V F N i. student, když mu naslouchám, ačkoli )sem dalajláma. Byl jsem podrážděny a několik dalších měsíců jsem se z roho necítil dobře. Potom vtrhli v roce 1950 do Tibetu čínští komunisté a já jsem musel uprchnout z Lhasy do Troma v jihozápadním Tibetu nedaleko indických hranic. Po čase mi vysocí úředníci z Lhasy vzkázali, že situace vypadá zvládnutelně a že bych se měl vrátit. Když jsme cestovali zpět do Lhasy, strávili jsme několik dnu v regentově klášteře v Talungdře. Když jsme si jednou jen tak povídali, zeptal se mě, jestli mě někdv jeho chování nevyvedlo z míry. Zmínil jsem se o tom, co se tehdy stalo, dost vágně a bez podrobností. Jaká to byla úleva! Pokračovali jsme pak v příjemném pobytu v klášteře. O takových věcech, které se přihodily jenom jednou, je lepší hovořit, kdežto druhou kategorii brzdících emocí- jež zahrnuje city jako chtivost, nenávist, nepřátelskosr, závist a válkychtivost - bychom vyjadřovat neměli; stávají se tím ještě častějšími. Tím, že je vyjadřujeme, je jen posilujeme a necháváme je převládat. Lepší je uvažovat o nevýhodách toho, oddáváme-li se takovým emocem, a snažíc se nahradit je citv uspokojení a lásky. Když se záporné emoce objeví, musíme je násilím překonávat, ale ještě lepší je nalézt způsoby, jak jim vůbec předejít. Chtivost a nenávist plodí ostatní kontraproduktivní emoce a tím vytvářejí v tomto světě celou řadu potíží. Život s důsledky chtivosti a nenávisti nás nemůže uspokojit. Z těchto dvou je z bezprostředního hlediska horší nenávist, protože rychle ubližuje druhým, ale chtivost nese zodpovědnost za pohánění procesu cyklické existence - opětovného koloběhu zrození, stárnutí, nemoci a smrti - v jednom životě za druhým. Kořenem chtivosti a nenávisti je neznalost pravé povahy všech živých bytostí i neznalost povahy neživých věcí. Tato neznalost není pouhou nevědomostí, nýbrž vědomím, které si představuje přesný opak pravdy; nesprávně chápe to, co je. Je mnoho úrovní nesprávného porozumění, například když nepochopíme, co v praxi převzít a co ze svého každodenního chování vyloučit, ale zde hovoříme o nevědomosti v samých kořenech veškeré strasti. Je to názor, že cítící bytosti a jiné jevy existují inherentně v sobě a ze sebe. Pohovořím o tomto obtížném námětu později v kapitolách osm, devět a deset. nácvik MRAVNOSTI Znečištěná karma Všechny radosti i bolesti závisí na karmanech čili minulých skutcích, které vytvořily předpoklady v mysli. Karmany lze rozdělit na ctnostné a nectnostné podle toho, zda produkují z dlouhodobého hlediska radost nebo bolest. Je-li například důsledkem skutku vytvoření nového lidského života, je to ctnostný skutek, protože jeho dlouhodobým důsledkem je dobré převtělení. Naopak přivodí-li skutek vaše znovuzrození v podobě hladového ducha, jde o necmostný skutek, protože jeho dlouhodobým důsledkem je špatné převtělení. Karmany můžeme rozdělit také na ty, které vytvářejí celkový obrys nového života tím, že určují typ zrození i délku života, a na ty, jež vyplňují životní podrobnosti, jako je blahobyt, dobré zdraví a tak dále. Prvnímu typu se říká cesta skutku", protože onen skutek (ať už ctnostný nebo ne) slouží jako cesta či prostředek k celkovému životu buď ve slastném, nebo špatném převtělení. Aby byla karma cestou skutku", musí mít čtyři charakteristické znaky: motivující úmysl, správnou identifikaci osoby nebo předmětu, řádnou přípravu a úspěšné dokončení. Někdy se vyskytnou všechny tyto čtyři složky, jako v případě, kdy zamýšlíte obdarovat žebráka a také to uděláte; někdy je přítomna jenom motivace, a pak zamýšlíte obdarovat žebráka, ale ve skutečnosti to neuděláte; nebo můžete získat výsledek nezáměrně, když vám třeba propadnou dírou v kapse nějaké peníze na chodník a sebere je žebrák. Skutky, které nemají všechny čtyři charakteristické znaky, mohou spadat do druhé kategorie, jež vyplňuje detaily celého života. Konečně můžeme karmany rozdělit na ty, jež jsou prováděny skupinově, jako třeba organizovaná dobročinnost, a skutky konané individuálně. Následky karmanů je možné zakusit ještě ve stejném životě, v příštím životě nebo až v dalším. Silné ctnostné a nectnostné karmany s mocnou motivací pomoci či ublížit mohou přinést následky už v průběhu téhož života. 38 objevení, JAK STRAST VZNIKÁ A ZANIKÁ Proces umírání Abychom pochopili typy karmy a specifické rysy nejvyšších rovin cvičení, musíme porozumět dynamice tří etap: procesu smrti, prostředního stavu mezi tímto a příštím životem a procesu znovuzrození z tohoto prostředního stavu. Přenos karmy z jednoho života do druhého zprostředkuje při smrti velmi jemná mysl jasného světla. Ačkoli tato nejhlubší úroveň mysli existuje po celý život, projevuje se až při smrti, a proto se o ní často hovoří v tomto kontextu. Víc se o tom můžete poučit z mnoha textů nejvyšší jógatantry, jak o ní hovořil Buddha, jako je například Guhjasamádžatan-tra. Tyto texty popisují mnoho různých kategorií mysli či vědomí od nejhrubší po nejjemnější. Jemnější stavy mysli jsou mocnější a účinnější, použijí-li se v duchovní praxi. Nejhrubší stav vědomí vnímá očima, ušima, nosem, jazykem a tělem. Jemnější je mentální vědomí, které opět zahrnuje mnoho úrovní od hrubých, jako je obyčejné myšlení, po hluboký spánek a mdlobu, kdy ustane dýchání, až po nejvnitrnější jemnou mysl jasného světla. S výjimkou mimořádných meditačních stavů se nejjemnější čili nejhlubší vědomí projevuje jen v okamžiku, kdy umíráte. (K méně výrazným, krátkým verzím jemných úrovní vědomí dochází také, když usínáte, sníte, kýcháte, zíváte a při orgasmu. O tom posledním pohovořím v jedenácté kapitole.) Proces umírání zahrnuje postupné ustání či rozpuštění čtyř vnitřních prvků: země (pevné substance těla), vody (tekutin), ohně (teploty) a vzduchu (energie, pohybu). V normálním životě slouží tyto prvky jako základna vědomí, ale v procesu umírání jejich schopnost podpírat vědomí klesá, počínaje prvkem země. Každý krok při tomto rozpouštění vlastně zvyšuje schopnost dalšího prvku podporovat vědomí. Krok za krokem to vypadá takto: 1. Když se prvek země neboli pevná substance vašeho těla rozpustí v prvku vody, projeví se to navenek tím, že vaše tělo zhubne; vnitřně vidíte cosi, co vypadá jako fáta morgána na poušti. 2. Když se prvek vody vašeho těla rozpustí v prvku ohně, vnějším znakem je, že tekutiny ve vašem těle vyschnou - vyschne vám 39 v listech, nos se vám stáhne a tak dále; v nitru spatříte cosi, co bývá popisováno jako obláčky dýmu z komína nebo kouř vznášep'cí se v místnosti. 3. Když se prvek ohne vašeho těla rozpustí ve vzduchu čili vzdušném prvku, projeví se to navenek poklesem vaší tělesné teploty; v nitru vidíte cosi jako světlušky v noci nebo roztroušené jiskry. Teplo uniká z těla různými způsoby - od nohou nahoru k srdci, nebo od temene hlavy dolů. První způsob je lepší, protože naznačuje, že mysl vyjde z těla buď směrem vzhůru, nebo přímo kupředu, a ne dolů, a tak bude pravděpodobně směřovat k příznivému dalšímu životu. Způsobí to ctnostná karma. 4. Potom se vzduch čili pohyb energie ve vašem těle rozpustí ve vědomí a váš vnější dech ustane; v té chvíli uvidíte zjevy jako světlo nad kmitajícím se plamínkem svíce, když už bvlo palivo skoro spotřebováno. (Lékaři by označili v tomto stadiu dotyčnou osobu za mrtvou, ale z buddhistického hlediska neznamená pouhé ustání vnějšího dechu, že vědomí už opustilo tělo.) Po kmitajícím se světle následuje zjevení ustáleného plamene. Závěrečné čtvři ráze umírání zahrnují rozpuštění hrubších úrovní vědomí v jemnějších. Dojde k tomu, když se vzduch čili vnitřníenergie sloužící jako podvozek vědomí rozpustí. Představte si vědomí, jako by sedělo na energii jako jezdec na koni. V přípravě na další fázi se rozpustí energie, které sloužily jako vozící mnoha rýpu pojmového vědomí, a základna vědomí se přesune z hrubších úrovní energie na jemnější. Dochází k tomu přirozeně ve Čtyřech etapách: 5. Samotná vaše mysl se změní ve všudypřítomnou, velikou, živou bílou nesmírnost. )e popisována jako jasná obloha zalitá měsíčním svitem - ne jako kdvž měsíc svítí v prázdném prostoru, ale jako když je onen prostor naplněn bílým světlem. Pojmové myšlení zmizelo a neobjevuje se nic kromě oné živé bělosti, kterou je vaše vědomí. Jemné pojen'subjektu a objektu však zůstává, takže tento stav je lehce podvojný. 6. Vaše mysl se změní v červenou nebo oranžovou nesmírnost, živější než předtím; nic jiného se neobjevuje. Je to jako jasná 40 obloha zalita slunečním světlem - ne jako by slunce svítilo na obloze, ale jako by samotný prostor byl naplněn červeným nebo oranžovým světlem. V tomto sta u je mvsi ještě méně rozdvojená. 7. Samotná vaše mvsi se změní v ještě ]emně|ší, živě černý stav; nic jiného se neobjevuje. Říká se tomu skorodosažení", protože projevení mvsii jasného světla je už blízké. Mysl černé nesmírnosti je jako bezměsíčná, velím temná obloha hned po setmění, kdv není vidět žádné hvězdy. Na počátku této fáze si ještě uvědomujete věci, ale potom ztratíte uvědomění a sklouznete do ještě hustší tmv. 8. Kdvž mvsi černého zjevu usrané, vaše mysl se sama změní v mysl jasného světla. Říká se jí základní vrozená mysl jasného světla a je to ta ne|)emně]ší. nejhlubší a nejmocnější úroveň vědomí. Je jako obloha v přirozeném stavu za úsvitu (nikoli zadu slunce) - bez měsíčního či slunečního svini nebo rmv. Přechod k mv