—————————————————————————
	Ilona Daòková
	MÁCHORKY
	1998
—————————————————————————
  1.	CHALOUPKA S MUØÍ NO®KOU

  2.	PRINCEZNÌ, KTERÁ NEVÌDÌLA, CO CHCE

  3.	O VÁHAVÉ KÁÈE

  4.	A® PØÍLI© OBYÈEJNÁ PRINCEZNA

  5.	O RUSALCE

  6.	DLOUHÝ, ©IROKÝ A BYSTROZRAKÝ

  7.	VÌRKA A NEVÌRKA

  8.	DÉMONÙV NEJAPNÝ ®ERTÍK

  9.	O PØEKRÁSNÉM OVÈÁÈKOVI

10.	O DVORNÍ PITOMKYNI

11.	PIN-AP LEJDY

12.	O CHYTRÉ KRÁLOVNÌ

13.	VIDÌNÍ SESTRY KARBORUNDY

14.	KRÁLOVNINO ZRCADLO

15.	O RYBÁØCE, KTERÁ STÁLE KECALA

16.	TRAMPOTY KRÁLE VÁVRY

17.	JAK ÈERT PØEVEZ HOKYNÁØE

18.	NEODOLATELNÝ RITORNELO

19.	POPELÁKÙV DØEVÁK

20.	KATÙV PACHOLEK

21.	DIVÝ DLAK A VÝSTØEDNICE

22.	DÌVEÈKA S DIAMANTEM NA ÈELE

23.	MÌ©TKA, JE® TKALA GOBLÉNY

24.	KTERAK SI POØÍDITI LVA

25.	TAJEMSTVÍ JEDNÉ DYNASTIE

26.	©ÍPKOVÝ RÙ®ENEC

27.	O ZELNÉM HOBLÍKU
—————————————————————————
—————————————————————————
1.     CHALOUPKA S MUØÍ NO®KOU
—————————————————————————
V jednom lese na pasece stála chaloupka a ta mìla na vrátkách vyrytou muøí no¾ku. - Kdy¾ nemohu mít celou chalupu na vysoké noze, vyzdobím aspoò dvíøka - tak uva¾ovala bylináøka Stáza, které chatka nále¾ela.
	Dívka (ka¾dá bylináøka je napøed dívkou a potom teprve babkou) se zabývala sbìrem v¹elijakých plicníkù, heømánkù, jalovcù, kostivalù, devìtsilù, vstavaèù i arnik, je¾ su¹ila a pak prodávala, jednak ve mìstì o jarmarcích, jednak ve vsi, podle toho, co kdo potøeboval. ®ivnost celkem poèestná - ta muøí noha na vrátkách byla pustá frajeøina.
	Stávalo se sice, ¾e v noci filipojakubské nebo svatojánské zaklepal na vrátka èert Fili¹tínek a navrhoval Stáze spolupráci, ale vìdìl pøedem, jak dopadne.
	"Já si na sebe vydìlám," øíkala bylináøka, "a s èernými mocnostmi nechci nic mít."
	"Stejnì lidi ve vsi øíkají, ¾e se¹ se mnou v holportu," dotíral Fili¹tínek.
	"Øíkat mù¾ou," odsekla Stáza, "dokud mám svìdomí èistý, je mi to ne¾ k smíchu. Ale kdy¾ se nìkomu nadme kráva, hned najde cestu ke Stáze. Kdy¾ rozbolí zub, napøed se jde ke Stáze pro bylinky a teprve kdy¾ nepomù¾ou, tak ke kováøi. Abys vìdìl, sám pan doktor z mìsta ode mne kupuje o jarmarcích kukaèkový koøeny. A ty - jak tì znám - bys nakonec chtìl, abych nemoci nejen léèila, ale i zpùsobovala!"
	"Stejnì øíkají," nedal pokoj èert, "¾e se v noci v li¹ku promìòuje¹ a kuøata dáví¹, mládence ¾e do chalupy zve¹ a na rozumu plete¹ - dìvèatùm ¾e krev upíjí¹, a¾ jsou ¾lutá jak pryskyøník a ty sama èervená - jo a je¹tì, ¾e . . ."
	"Hele, to v¹echno znám," odbyla Stáza Fili¹tínka a smíchy sotva mluvila.
	Èert i bylináøka se znali moc dobøe a byla mezi nimi nepsaná dohoda: Dvakrát do roka pøijde èert s nekalými návrhy, Stáza ho odbude a pak mu pro útìchu uvaøí frigo se ztraceným vejcem. Frigo mìl Fili¹tínek stra¹nì rád. Kromì bìsíka nav¹tìvoval chaloupku s muøí no¾kou i myslivec Vítek, av¹ak èastìji. Také mìl rád frigo a kromì toho se Stáze velice líbil. Èekala, ¾e se v té vìci spolu nìjak domluví. Chtìlo to ov¹em èas, protot¾e myslivci bývají po èertech málomluvní.
	Po kraji lesíka tekl potok a na potoce stál Jáchymùv mlýn. Mlynáø tam s mlynáøkou mleli kdeco, hlavnì v¹ak hubou, proto¾e ves byla chudá - nejlépe se tu daøily brambory. To ale nevadilo, aby se u mlýna klika netrhla; sedláci a zejména selky rádi zaskoèili na kus øeèi. V¹ak toho Jáchymka vìdìla, ¾e by tøi ¾ebøiòáky nestaèily a nejvíc, samozøejmì, o bylináøce: "Máme k ní pøece skok, tak mám pøehled," øíkala.
	Stáza nemìla tu¹ení, ¾e v¹echny øeèi o li¹ce, která dáví kuøata a podobnì, pocházejí ¾e mlýna. Dávala pøece Jáchymovùm v¹echno koøení zdarma, ¾e sousedství - a kdy¾ se u nich zastavila, vítali ji tak sladce, ¾e se v¹echny vèely z okolí slétaly ke mlýnu a bzuèely, a¾ se prastaré lípy otøásaly v koøenech.
	Jednou se v¹ak celá vìc provalila - jednou se toti¾ provalí v¹echno. Do¹lo k tomu tak, ¾e myslivci Vítkovi do¹el tabák. Kupovával si ho jednou roènì ve mìstì na jarmarce, toho roku v¹ak bylo moc komárù, tak víc kouøil a prostì s tabákem nevy¹el. Co dìlat? - Zastavím se u mlynáøe, ten mi pùjèí - uvazoval Vítek. Mlynáø byl ochoten. A ¾e právì mìli kuøe na stole, pozvala Jáchymka myslivce k veèeøi. 
	"Nic se neupejpejte," pobízela, aè Vít byl upejpání dalek, ¹lo-li o jídlo.
	"Jestli vám nevadí, ¾e je zadávený od li¹ky . . ." èanèoøila se mlynáøka. 
	  Nerada toti¾ pøed lidmi vypadala po¾ivaènì - na vsi není zvykem kuøata jíst, nýbr¾ prodávat a peníze ukládat do jarmary. Kromì toho Jáchymka dychtila dát k dobru pøíbìh o li¹ce, ale to jí myslivec zkazil, nebo» odvìtil "ale to mi vùbec nevadí" a dál se o vìc nezajímal.
	"A taky vám nevadí, ¾e vám v revíru øádí ¹kodná?" popichovala mlynáøka. 
	"Já vím, která je to li¹ka," nenechal si Vít kazit chu».
	"U¾ jsem za ní nìkolikrát slídil, ale v¾dycky se mi, potvora, ztratí. Jako by byla zaèarovaná, ale to nic, èasem ji stejnì dostanu. Já vám sem dám ke kurníku ¾eleza."
	"Jó, tahle li¹ka se do ¾elez nechytí!" zajásala mlynáøka v nadìji, ¾e svou historku pøece udá, a to dokonce nìkomu, kdo ji je¹tì nesly¹el, proto¾e myslivec ne¹el mezi lidi jak byl rok dlouhý. 
	"A ¾e je jako zaèarovaná? V¹ak je zaèarovaná doopravdy!" A teï to ¾e sebe vysypala, a¾ myslivci ztvrdly sanice a nechal pùl kuøete na talíøi.
	Pøí¹tího veèera pøi¹el ke Stáze v¹ecek nesvùj. Ani frigo si nevzal - co kdyby bylo oèarované?
	"Co je ti, Vítku milý?" divila se bylináøka. "Jestli ses nachladil, udìlám ti maøinkové té.
	"Dej mi pokoj s tvou maøinkou," zachmuøil se myslivec, který teï ve v¹em èul úklad a zradu.
	"Co takhle krapet rosolky?" pøekonávala se Stáza, ale marnì.
	"Nìco jsem ti chtìl øíct," zaèal Vítek od lesa, "toti¾ v¾dycky ses mi líbila, ale . . ."
	  Stáza ho nenechala domluvit a s výkøikem "ty mnì taky!" se mu vrhla kolem krku a líbala ho tak usilovnì, ¾e by z toho byl pøi¹el o rozum nevìdìt ov¹em, ¾e právì na to si má dát pozor.
	 "Øek jsem líbila, ne ¾e líbí¹ poøád," vykoktal ubo¾ák, kdy¾ se koneènì vyprostil, "v poslední dobì jsem se dovìdìl hrozné vìci . . ."
	Lezlo to z nìho jak z koòské hounì, proto mu Stáza napovìdìla pøesným výètem neøestí:
	"®e dávím kuøata, ¾e matu mladíky, ¾e piju krev dìvèatùm, ¾e nadýmám krávy . . ."
	    Ale vùbec se pøi tom nesmála, jako kdy¾ mluvila s èertem Fili¹tínkem, ani neøíkala, ¾e dokud má svìdomí èistý atakdále, neøíkala u¾ nic a prvnì v ¾ivotì jí to v¹echno pøi¹lo líto. Jenom èekala, ¾e Vít najednou zvolá, ¾e on tomu pøece ani za mák nevìøí - ale Vít nezvolal nic, nýbr¾ práskl dveømi s muøí no¾kou a více u¾ nikdy na nì nezaklepal.
	Je tøeba øíci, ¾e myslivec nebyl pøehnanì povìrèivý a vìt¹inì pomluv nedal víru, ale prostì se nechtìl o¾enit se ¾enou, o které se mluví.
	Bylináøka plakala tøi dny a ètyøi noci, pak se podívala na kalendáø a vidìla, ¾e zítra je Filipa a Jakuba, ¾e tedy je¹tì dnes veèer pøijde èert Fili¹tínek. Navaøila friga dva kastroly, deset vajec do toho ztratila a netrpìlivì èekala náv¹tìvu.
	Fili¹tínek tradiènì zaèal o navázání spolupráce, ale u¾ koukal po frigu, které nesmírnì vonìlo a na jeho¾ hladinì se zvolna rozpou¹tìl kus másla.
	"Myslím, ¾e se domluvíme," pravila Stáza.
	Èertovi vstaly v¹echny chlupy na vyzáblém tìle, myslel, ¾e se pøeslechl a èekal, kdy bylináøka popadne nabìraèku.
	"Tak øíkej, co ode mne chce¹, pak budu øíkat já!" pokraèovala v¹ak, a to u¾ Fili¹tínek vidìl, ¾e sly¹í dobøe.
	"Neblbni mi hlavu," zablekotal, "a dej sem rad¹i mísu! Já nevìdìl, ¾e umí¹ takhle hloupì ¾ertovat. U zpovìdi jsi pøece øíkala, ¾e nel¾e¹ ani z legrace. Já to sly¹el, na mý rohy! Já toti¾ faráøovi v¾dycky, kdy¾ zpovídá, leju do vína ¹piritus - to je ti dost sranda."
	"Nezamlouvej to," oboøila se Stáza na èerta, "koukej vypakovat brk a pergamen, nebo co to má¹, a» to koneènì sepí¹eme!"
	Tu teprve Fili¹tínek, vida, ¾e jde do tuhého, zaèal Stázu do boha pøemlouvat, aby toho neèinila. 
	"Já si nastøádám du¹í, holka! Pantáta Belzebub si mì nemù¾e vynachválit, ale tebe pøivíst do pekla? To by mi bylo samotnýmu líto! Dej sem frigo a vyspi se z toho, ¹koda tvý èis»ounký du¹ièky."
	"Co je mi, mordhadry, ta èistá du¹ièka platná!" zvolala bylináøka nebývale hrubým hlasem.
	"Co je mi, krucinálhímlhergot, platná! Kdy¾ ji nejvíc potøebuju, mù¾u si ji strèit - - !"
	"Panebo¾enanebesích," pøeru¹il to pusté zloøeèení vydì¹ený èert, "ty u¾ i kleje¹! Ale to nic, pro poprvé ti to milý pámbíèek odpustí, hod' na to dva - tøi zdrávasy a bude dobøe - vid', starej? A pak u¾ sem dej to frigo, jo?"
	A¾ kdy¾ mu Stáza pohrozila, ¾e nedostane frigo dnes ani jindy, nebude-li kontrakt okamzitì uzavøen, vytáhl Fili¹tínek se slzami v oèích brk a ostatní nále¾itosti.
	Na prvního máje si mlynáøka nasadila zlatem krumplovaný èepec - a ¾e jde do vsi. Napøed ale zaskoèila do kurníku, aby - jako poøádná hospodyòka - vybrala vejce a ulo¾ila je do komory. Vrátila se vyjevená jak poledne,mlynáø právì snídal bílé kafe s vdolky a spatøiv svou ¾enu, mohl se v tu chvíli udusit leknutím. Byla bílá jak nejprvotøídnìj¹í p¹enièná mouka, kterou naposled vidìl co uèedník na jizní Moravì.
	"Pro Kristovy tr¾ný rány!" køièela, "v¹echny slepice le¾í v kurníce bez hlav!"
	Zatímco s mlynáøem bìdovali a mudrovali, jaká by to mohla být li¹ka, která slepicím jen hlavy ukou¹e a ¾ádnou si neodnese, pøisupìl ke mlýnu rychtáø.
	 "Lidièky, zle je, dobytèí mor!" jenom zachroptìl a padl na lavici jak ¹palek.
	 "V¹echny krávy se do rána nadmuly a le¾í, nohy nahoøe, ovce i prasata melou z posledního - a mnì je taky nìjak ¹oufl . . . "
	Mlynáø beze slova sáhl pro pálenku, ale Jáchymka se zhluboka nadýchla a zvolala:
	"Tak pøece! To neudìlal nikdo jinej, ne¾ Stá-áa-áa-ááá!!!"
	Najednou jí jazyk ztvrdnul jak døevo, vyplazovala ho na Jáchyma a mávala bezmocnì rukama. 
	"Stará, ty má¹ místo jazyka valchu!" vydìsil se mlynáø.
	Den ode dne bylo hùøe. V¹echny dívky ve vsi ze¾loutly jak pryskyøníky a mládenci, i ti nejchytøej¹í, zhloupli natolik, ¾e bylo více obecních bláznù ne¾ pacholkù. Kdo se pokusil vyslovit jméno Stáza, byl okam¾itì obdaøen valchou místo jazyka.
	Jen myslivec Vít nevìdìl pranic - jemu se nezkøivil vlas na hlavì a mezi lidi nechodil. Prochází se s flintièkou po lese - a najednou li¹ka! Rovnou proti nìmu po pì¹inì, bezstarostnì, jako by to ani li¹ka nebyla. 
	"Ha, teï mi neunikne¹!" liboval si Vít. V klidu zalícil ... 
	"Trhni!" ozval se vtom skøehotavý výkøik.
	Vít sebou skuteènì trhl a li¹ku trefil, ale jinam, ne¾ mìl namíøeno. V hrùze otoèil hlavu a spatøil, ¾e se mu o rameno opírá bìs. Sice køivý a vychrtlý, ale chlupatý, rohatý a s oèima jiskøícíma zlomyslným vztekem.
	"Co vejrá¹?" drápl mu po rukávì kostnatou prackou. 	"Na mne nevejrej, támhle vejrej!"
	 Na pì¹inì le¾ela nikoli ji¾ li¹ka, ale bylináøka Stáza v rezavé sukni a bílé blùzièce samá krev. 
	 "Proè jsi to udìlal," vyèetla slabým hlasem Fili¹tínkovi, "kdybys nebìsnil, Vítek by se neminul a já mohla mít pokoj."
	"Pokoj nikomu neuteèe," vøískl Fili¹tínek. "A já vùbec nemám chu» teï se tahat s nìjakou du¹í do pekla, kdy¾ jsem u¾ vá¾il cestu sem."
	"Pro v¹echny svatý, Stázièko!" volal Vítek zoufale. "Co budeme dìlat? Jestli se to prosekne, ¾e jsem tì støelil, nikdo mi neuvìøí, ¾e jsem míøil na li¹ku. Budu mít oplétaèky, mo¾ná pøijdu o místo, mo¾ná pøijdu do blázince, mo¾ná pøijdu do kriminálu - vyskoè na nohy, Stázièko a øekni, ¾e to byl jen zlej sen! V¾dy» u toho byl nìjakej èert, èerti pøece nejsou . . ."
	"Ale jsou, panáèku libovej," ozvalo se z pozadí. "Arci ov¹em - i ten zlej sen z toho mù¾eme udìlat, kdy¾ se mi tadydlenc podepí¹ete vlastní krví, kdybyste se ráèil píchnout tím brèkem . . . A moc se nerozmý¹lejte, posly¹te ten dusot, tak se mi zdá, ¾e sem jede kní¾e pán s celou dru¾inou - a nevím, nevím, co tomu v¹emu øeknou, je¹tì se vám kouøí z flintièky . . . tak - pích! Vidíte, nic to nebylo, jenom jako kdy¾ komár ¹típne."
	Fili¹tínek hbitì nastavil myslivci úpis - bylo ji¾ sly¹et hlahol kní¾ecí dru¾iny - a Vít se rychle podepsal v místì, odkud byl bìsími drápky peèlivì vy¹krábán podpis bylináøky.
	Døíve ne¾ si mohl èert odnést Vítovu du¹i, dotáhl to myslivec pomìrnì vysoko. V kní¾ecích slu¾bách ode¹el do vzdálených konèin a v lese, kde stála Stázina chaloupka, se usadil jiný myslivec. Na frigo k bylináøce nechodil, nebo» mìl radìji buchty a ty mu pekla jeho ¾ena; byl toti¾ ¾enatý a navíc nehezký. Také do mlýna pøi¹el nový mlynáø s mlynáøkou, proto¾e staøí u¾ nebyli k nièemu. Rovnì¾ do vsi se pøistìhovali noví osídlenci. Pùvodní obyvatelé skonèili dílem ve ¹pitálech a chudobincích, dílem v pou»ových stanech - ti, kteøí mìli místo jazykù valchy, sklízeli obstojný výdìlek za ú¾as divákù - a to ani nemohli vyprávìt, proè tam ty valchy mají.
	Noví osídlenci mìli vlastních starostí nad hlavu, a tak se nestarali o bylináøku, která ostatnì u¾ nebyla tak hezká a po nìjakém úrazu chodila celá nakøivo. Vzpomnìli si na ni, jen kdy¾ potøebovali prsní té nebo napravit vymknutý kotník. Pravda - pozdìji, kdy¾ u¾ se jak¾ tak¾ zabydleli, do¹lo i na ménì obvyklá pøání. Napøíklad dìveèka ¾ádala nápoj lásky, aby si jí vytou¾ený mládenec více v¹ímal. 
	"Takový nápoj neznám," po pravdì odvìtila Stáza, "ale jestli ti mohu poradit, pøemý¹lej, proè si tì v¹ímá málo. A¾ na to pøijde¹, zajdi - a uvidíme."
	"Ale to já pøece vím i bez pøemý¹lení!" zvolala dìveèka. 	"Pomlouvají mì, nejvíc panímáma ze mlejna - asi by ráda, aby si vzal jejich Madlenu. Co si jen poènu, teta?"
	"Co by sis poèala," rozesmála se bylináøka, "buï ráda a nefòukej mi tady, ty trdlo! Pamatuj si, ¾e o kom se nemluví, ten nestojí za øeè! Kdyby tì ten chasník doopravdy chtìl, ¾ádná pomluva by ho neodradila. Vyber si nìjakého poøádného, co se valchy nepoleká!"
	"Jaký valchy, teta? S vámi je taky øeè jako rozprávka to kdysi dávno, povídalo se onehdy na pøástkách - ¾ila prej v tomhle lese opravdická èarodìjnice. A mìla chaloupku na kuøí noze. Nebo muøí? - no, to je jedno, ale tu kdybysme tu mìli - ta by mi urèitì navaøila nápoj lásky! Jenom¾e prej si ji odnesl èert, pøestrojenej za myslivce. Nebo za li¹ku? - no, to je jedno."
	"Jedno," ozval se do té doby mlèící ¹edivý, ¹tìtinatý kocour, klímající nad miskou friga, "jedno je akorát koleèko od trakaøe."
	Dìveèka zdì¹enì vypískla a vyrazila z chaloupky. 
	"Co mi to vyvádí¹, Fili¹tínku?" zabruèela Stáza a pohladila kocoura po vypelichaném høbetì.
	V tu chvíli se z kocoura stal bìsík, stejnì ¹edivý a vypelichaný, ale s oèima je¹tì svítícíma. ©plouchl l¾ící ve frigu a zavrèet: "Aby se o nás tro¹ku víc mluvilo. Sama øíká¹ kdy¾ se mluví málo, ¾e to nestojí za nic. - A koukej pøele¹tit tu muøí nohu na vrátkách. Jak je to celý za¹lý, lidi si myslí, ¾e je to køí¾ek, pomalu abych se sem stydìl chodit."
—————————————————————————
—————————————————————————
  2.	O PRINCEZNÌ, KTERÁ NEVÌDÌLA, CO CHCE
—————————————————————————
	O princeznì Zulumindì se øíkalo, ¾e neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane. To se øíká o vìt¹inì ¾en, ale v pøípadì, kdy¾ se vyvede taková princezna, doplácí na to celé království. Zuluminda se tøeba chtìla plavit na korábu po moøi. Hodný otec pan král nechal postavit koráb, najal námoøníky - a døíve, ne¾ loï odpíchli od bøehu, Zuluminda zase, ¾e by radìji do velehor. Pan král honem nakoupil oslíky, najal nosièe a zku¹ené horské vùdce, ale kdy¾ si Zuluminda vyzkou¹ela zbrusu nový horolezecký úbor, prohlásila, ¾e by pøece jenom radìji nìkam na lov slonù. Pan král honem poslal bohaté dary maharád¾ovi, s ním¾ se nedávno pohádal, ale sotva¾e dorazil posel od maharád¾i se vzkazem, ¾e je to v poøádku a princezna bude pøijata jako host nejmilej¹í, podivila se Zuluminda: "Kam bych jezdila! Zrovna teï, kdy¾ nastaly de¹tì! Leda - to je nápad! Do pou¹tì, tam urèitì nepr¹í. To by ov¹em chtìlo dvacet-tøicet dobrých velbloudù, hedvábný stan, vlastnì stany - budu mít pøece s sebou slu¾ebnictvo, pár berberských prùvodcù..."
	Král si rval ¹ediny a královskému pokladníkovi u¾ docela vlasy vypadaly. I usnesli se králov¹tí rádcové, ¾e bude nejlépe princeznu provdat, a» se s ní trápí nìkdo jiný a pokud mo¾no hodnì daleko.
	Zuluminda nebyla v podstatì proti, ale vymínila si: "Já chci za mu¾e jedinì toho nej-nej-nej- prince!"
	Pan král okamzitì vyslal posly do ¹irého okolí, aby vypátrali nejkrásnìj¹í, nejstateènìj¹í, nejmoudøej¹í, nejbohat¹í, nejmocnìj¹í - a vùbec nejprince, kteøí jsou je¹tì svobodní, a pozvali je na námluvy. Ukázalo se, ¾e nezadaných nejprincù je na svìtì ménì ne¾li ¹afránu. Kdy¾ poslové uvá¾livì vynechali nezletilé, zbylo nejprincù v¹ehov¹udy devìt - a z nich nadpolovièní vìt¹ina vùbec nepomý¹lela na ¾enitbu. Proto¾e v¹ak v¹ichni byli sportovnìzalo¾ení, zajímalo je, který z nich by mohl zvítìzit u princezny, která neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.
	Zuluminda uvítala nejprince jízlivostmi a urázkami: "Tak vy si tedy myslíte, princulíci, ¾e jste nìjací nej- nebo co . . . Stojíte tu jak panáci - tady ten snad spolknul kopí, ten vedle se urèitì dnes ráno neholil, proto¾e mu nestaèily narùst vousy - a jé! - tomuhle vousy narostly, ale u¾ tam vidím jeden ¹edivej. A ty se moc nenaparuj, s tou havraní k¹ticí, kdoví jestli si to nebarví¹ slupkami z oøechù! Jeden bledej jak pa¾lutka, druhej polovièní Cikán. Hlehle - jeden oèi ¹ikmo, onen zase v sloup - no, moc se nesmìj, ty tam vzadu, ona vás ta sranda v¹echny pøejde. Hlavnì, ¾e jste se navlekli jak do turnaje, to se vám teda povedlo. èekali jste, chytráci, ¾e vám sem teï na¾enou draka, abyste ho rozsekali na tisíc kouskù? Nebo obra, abyste ho utloukli jeho vlastním kyjem? Nebo nìjakou jinou potvoru?"
	Zezadu se polohlasnì ozvalo, ¾e jedna by tu u¾ byla a zbývajících osm princù se o¹ilo, jako by je kousalo brnìní, ale pøece jen mìli princovské vychování, a tak celkem v klidu èekali, co vlastnì bude.
	"Shoïte v¹ichni brnìní," zavelela princezna," a hybaj dolù do kuchynì. Mám ráda polívku. Ten z vás, který mi dnes uvaøí nejlep¹í polívku, mù¾e zkusit ucházet se o mou princezní ruku. - Ty chocholy taky dolù - dostanete èepice, aby se do polívky nedostal vlas! Kdo má plnovous, ovázat utìrkou!"
	Ke cti nejprincù je tøeba øíci, ¾e úderem poledne bylo devìt polévek na stole. Vonìly a kouøily ¾e zlacených mis a zdálo se, ¾e nejsou ¹patné, co¾ Zulumindu nemálo popudilo. (Kdyby se více vyznala v mu¾ích, vìdìla by, ¾e ka¾dý nejprinc, kromì v¹ech ostatních dovedností, umí vaøit.) ochutnala z první mísy - byla to výborná polévka chøestová - a s gustem vychrstla zbylý obsah do tváøe jejímu tvùrci. Stejnì se dìlo i se skvìlou polévkou ¾elví, slepièí s domácími nudlemi, hovìzí s játrovými knedlíèky i s polévkou rybí, v níz pluly zlu»ouèké jikry a do zlata osmazené zemlové kostièky. Za vynikající bramboraèkou s houbami letìla po princi i mísa a prince, jen¾ vykouzlil zcela neobyèejnou polévku vraní, Zuluminda nejen zlila, ale i vykrákala za vlasy. Nejvíce to odnesl podnikavec, jen¾ bez kalé námahy vyrobil èesneèku z pytlíku, který v kuchyni zapomnìl královský kuchaø. Nic naplat, ¾e ji nejrùznìj¹ím koøením ochutil k nepoznání, Zuluminda objevila pytlík a nedbalému princi pøerazila l¾ící nosní pøepá¾ku.
	Koneènì zùstala na zaneøádìném ubruse poslední mísa - prázdná - a pøed ní poslední princ - Cyprián.
	"Co to má být!" podivila se princezna, kdy¾ - nezdr¾ujíc se ji¾ ochutnáváním - chrstla naprázdno. 
	"Nechal jsem to je¹tì vaøit," klidnì dìl Cyprián, "èekal jsem, ¾e bude¹ tropit nesmysly, tak aby to zbyteènì nevystydlo."
	Vzápìtí odkvaèil do kuchynì a objevil se s ¾elezným hrncem, vydávajícím nezøízenou vùni.
	"Musí¹ být øádnì vyhládlá po tom blbnutí a já u¾ bych taky nìco zblajz," øekl Cyprián a nalil Zulumindì i sobì po misce polévky.
	Byla ohnivá - barvou i chutí - a princeznì se zdálo, ¾e nìco tak dobrého je¹tì nejedla.
	"To je dr¹»ková," vysvìtlil princ hrdì. "Nauèil jsem se ji od hospodské v krèmì U èerné ovce. Chodím se tam v¾dycky spravit po zámeckých hodokvasech - v pøestrojení, samozøejmì, jak je zvykem chodit do v¹ech putyk."
	"To ¾e je zvykem?" podivila se princezna. "A co je¹tì dìlá¹, kdy¾ zrovna nedìlá¹ prince?"
	Chvíli si pìknì povídali a snìdli je¹tì po dal¹í misce polévky, kdy¾ tu princeznì do¹lo, ¾e vlastnì zapomnìla udìlat nìco dùle¾itého. Zèerstva popadla hrnec, v nìm¾ zbývalo je¹tì dobrých pár porcí a vykøikla: "Tak ty sis myslel, ¾e mì u¾ene¹ na nìjakou hospodskou ¹lichtu?" Chrst - a u¾ byl Cyprián samá dr¹»ka. Trvalo chvíli, ne¾ si je vytøel ¾e zraku, zatímco se Zuluminda smála, a¾ ¹kytala.
	Pak se stalo nìco nehorázného. Bim! Cyprián narazil princeznì hrnec na hlavu, za¹rouboval se do brnìní a odcválal do rodného království. Ne¾ se Zulumindì podaøilodovolat strá¾í a ne¾ strá¾e vyprostily velitelku z hrnce, byl nezdvoøilý nejprinc u¾ za horami.
	Asi tak za tøi dny nav¹tívila princezna královského komoøího a povídá: "Posly¹, odkud byl vlastnì ten Cyprián? Mám pocit, ¾e uvaøil velmi dobrou polívku - sice jsem ho vyhodila, nechci s ním nic mít, ale dala bych kuchaøovi jeho adresu, aby si mu napsal o recept. Ta polívka by znamenala pøíjemné obohacení zámeckého jídelníèku!" Komoøí se o¹il, ¾e seznam nejprincù u¾ zalo¾il do archívu a ¾e by to musel hledat.
	"To ne, to nehledej," horlivì odporovala princezna, "tak dùle¾ité to zase není!"
	Za pár dní se v¹ak objevila u komoøího znovu. "Ten princ má sice vychování øeznického psa, ale polévka za to venkoncem nemù¾e . . . Kdybys mìl Cypriánovu adresu, dala bych ji kuchaøovi . . ." 
	"U¾ jsem mu ji dal," odtu¹il komoøí, "jak jste si pøála."
	 Princezna zrudla nevolí.
	Za dal¹ích pár dnù se pøemohla a po¾ádala kuchaøe o adresu prince Cypriána, kterou mu mìl dát komoøí.
	"Nic mi nedal," sdìlil kuchaø. "Akorát mi øek, abych vám semtam uvaøil dr¹»kovou polívku, ¾e ji máte ráda."
	Teprve po del¹í dobì, kdy¾ Zuluminda opakovanì vracela dr¹»kové polívky do kuchynì, ¾e to poøád není ono, se ukázalo, ¾e seznam nejprincù se ztratil. Nìkdo - snad komoøí, snad sám pan král - ho prostì vyhodil v domnìní, ¾e u¾ je stejnì na nic, kdy¾ si princezna nevybrala. A teï ta patálie s polívkou!
	Pan král ruèe vyslal posly, zvìdy i mistry magických vìd, aby vypátrali, ve které zemi mají prince jménem Cyprián, pøípadnì hostinec U èerné ovce. Hostincù vypátráno nìkolik (ve v¹ech znali recept na dr¹»kovou polívku), av¹ak princ jménem Cyprián ani jeden. Zuluminda u¾ se nemohla na dr¹»kovou polívku ani podívat a po èase prohlásila, ¾e se vydá na cesty.
	Celý dvùr se zaradoval. Koneènì snad zase princezna nebude vìdìt co chce, proto¾e - kdy¾ to ví, je to je¹tì hor¹í. Král se zeptal, zda má najmout námoøníky, horské nosièe èi pohánìèe velbloudù, ale Zuluminda pravila: "Pro zmìnu budu cestovat sama. V pøestrojení - tak, jakje to teï zvykem." Král jen zakroutil ustaranou hlavou, ale vìdìl, ¾e s dcerou stejnì nepoøídí.
	Princezna si zabalila do raneèku jedny ¹aty selské, jedny mì¹»anské a bez vìdomí otce i ¹aty, které získala výmìnou za plesový diadém od jedné cikánky.
	"Pøevleète se taky za nìco," navelel pan král strá¾ím. "Dr¾te se v povzdálí za princeznou a kdyby se dostala do prù¹vihu, vytáhnìte ji z nìj! Tady jsou povìøovací listiny a peèeti. - A myslete hlavou! Princezna se bude v¹elijak pøevlékat, nenechte si od ní vì¹et bulíky na nos."
	Zbrojno¹i, pøestrojení za vandráky, vyrazili v patách za Zulumindou, která se jim ztratila v nejbli¾¹í zatáèce. Vlastnì spí¹ v dutém stromì.
	"Ta to ale natahuje," øekli si zbrojno¹i, kdy¾ ji nikde nevidìli.
	Pøidali také, a tu vidí kodrcající cikánský vùz. Za ním se nese cikánka obleèená do pytle od brambor, se záøivým diadémem ve vlasech.
	"Myslíme hlavou!" øekli si zbrojno¹i a dr¾eli se v povzdálí za vozem. od této chvíle spolehlivì tahali odiadémovanou cikánku ¾e v¹ech prù¹vihù, do kterých se dostala - a nebylo jich málo.
	Mezitím Zuluminda putovala vesnicemi i mìsty, po pì¹inách polních i po dlá¾dìných cestách, pøes hory a doly, ba i moøe v podpalubí pøeplula - a v¹ude, kde spatøila sebemen¹í ¹peluòku, pátrala, zda se nenazývá U èerné ovce. Zanedlouho u¾ umìla tu èernou ovci ve v¹ech svìtových jazycích, tak¾e se lidé domnívali, ¾e se tak sama jmenuje a pova¾ovali ji za povìtrnou helmbrechtnici. U¾ si s ní tykal kdejaký sklepník a kdejaká holka z herberku, pøespávala na slámì koníren s potulnými harfenistkami, pøi¾ivovala se pøedvádìním dvorských tancù na hospodských stolech, pøièemz jí opilí formani sahali na kolena zkrátka, po¹ramotila si povìst tak dùkladnì, ¾e u¾ se ani nehlásila ke královskému pùvodu.
	Jednoho krásného dne, aè je to k nevíøe, zapadla princezna do nenápadné, v úzké ulièce zapadlé hospùdky a koho tam nevidí, jako prince Cypriána! Byl sice pøestrojen za prostého vojína hradní strá¾e, ale Zuluminda by ho poznala tøeba i pod mni¹skou kapucí!
	"Buï zdráv, Cyprou¹i," prohodila, jako kdyby se nechumelilo, "má¹ tady místo?"
	"Ale jo, jen si sedni, Mindule," odvìtil princ také jako kdy¾ se nechumelí a dodal pøátelsky: "Co poøád dìlá¹?"
	"Ale to ví¹," øekla Zuluminda a pak chvíli ¾vanili o nièem.
	Posléze Cyprián povídá: "Tak já abych u¾ ¹el, ty se je¹tì zdr¾í¹?"
	"Poèkej!" zvolala Zuluminda tak zoufale, a¾ to s princem zatøáslo.
	"Chce¹ nìco?" zeptal se s úèastí, ale to nemìl dìlat.
	"Jo - ale co?" zarazila se Zuluminda. "V¾dy» já vlastnì nevím!"
	A stejnì nedala pokoj, dokud ho nedostala.
—————————————————————————
—————————————————————————
  3.	O VÁHAVÉ KÁÈE
—————————————————————————
	Káèa byla nejhezèí dìvèe v ¹irém okolí a nejen to. Dovedla se nad jiné zdatnì otáèet v kuchyni, na poli i ve chlévì, o zábavách u muziky ani nemluvì. Její spodnièky byly nejbìlej¹í, její rukávce nejlépe na¹krobené, její copy nejpìknìji uvité.
	Káèa zila sama s rodièi v chalupì, která jí jednou mìla patøit. Nebyl to ¾ádný zazobaný statek, ale také ¾ádná bída: dvì pìkné kravky, prase, husy, kachny, slepice, pes Voøech a koèka Micka, to v¹echno bez dluhù. V sednici mìla Káèa vysoko nastlanou výbavu - duchny napìchované vlastnoruènì nadraným bìlouèkým peøím, suknice, ko¹ile, ¹átky, ¹erky, vy¹ívané èepce.
	Ka¾dý ètvrtek zapøahala Káèa huòatého Voøecha do vozíku a ují¾dìla do mìsta na trh. Vejce, máslo, kvítí, byliny, houby, jahody, borùvky, brusinky, na podzim hru¹ky, jablka i lískové oøí¹ky - to v¹echno mìstské panièky Káèe rády dobøe zaplatily, proto¾e byla v¾dy èistá a veselá, tak¾e v¹echno od ní chutnalo lépe ne¾ od jiných. Káèina truhlièka v almaøe jen cinkala pøibývajícími mincemi, a tak není divu - kdy¾ pøipoèteme je¹tì její nev¹ední krásu - ¾e se po pøièinlivé dívèinì otáèelo více mládencù ne¾ po mnohých bohat¹ích. Mohla si vybírat po libosti a také si vybírala. Práce to ov¹em nebyla lehká a kupodivu - ani pøíli¹ radostná.
	Napøíklad nejbohat¹í synek ze vsi, který o Káèu velice stál (dokonce ani rodièe mu nebránili), byl chlapec jako malovaný. Kdy¾ se posadil za koòské spøe¾ení - hotový ïábel - a u muziky taneèník k nepøekonání. Jak se øíká, bez báznì a hany, akorát mìl takový zlozvyk, ¾e si mezi øeèí neustále olizoval pysky; kromì toho, kdy¾ kýchl, uèinil to s chutí a hlasitì, a¾ se v¹echno vùkol zatøáslo. Káèe by se byl dost líbil, ale uvá¾ila, ¾e jeho zlozvyky by jí asi v ¾ivotì vadily.
	Mlynáøský chasník sice kýchal v¾dy do èistého, vyzehleného ¹átku a byl pìkný i fortelný, av¹ak jako by mìl trochu kulatìj¹í u¹i, ne¾ se Káèe zdálo správné. Pravda, nikdo jiný tuto jeho vadu nepozoroval, pøesto v¹ak Káèu ru¹ila. Kdy¾ si jen pøedstavila, ¾e by se mìla na ty smì¹nì zakulacené u¹i dívat tøeba padesát let nebo dokonce a¾ do smrti ...
	Na kováøi se nena¹lo chybièky, a¾ na to, ¾e neumìl hrát na varhany. Neumìl to sice kromì kostelníka nikdo ve vsi, ale Káèa uvá¾ila, ¾e kdy¾ je nìkdo tak dokonalý jako kováø, mìl by umìt v¹echno - anebo to u¾ není ono.
	Pak tu byl je¹tì myslivec. Ten pøekonal v¹echny ve v¹em, dokonce i na varhany nìco zamrmlal, kdy¾ mìl kostelník rýmu, ale k velikému Káèinu ne¹tìstí ráèkoval. Co kdyby potom v¹echny jejich dìti ráèkovaly? Ke v¹emu se je¹tì jmenoval Radomír Rorejs!
	Mìla to Káèa trápení. Závidìla chudé a o¹klivé Cecilce z pastou¹ky, kterou nechtìl nikdo, jen potulný dráteník Ondra. V¹ak s ním také brzy ode¹la neznámo kam do svìta. Pravda, Ondra byl malièký, slabý - nejvìt¹í na nìm byly je¹tì tak u¹i, trèící kolmo od hlavy jako dva leknínové listy. Vpøedu mu chybìlo nìkolik zubù, tak¾e øádnì nevyslovil nejenom R, ale také mnohé dal¹í hlásky. Kromì drátenièiny nedovedl pranic, tancovat se jaktì¾iv neuèil, natozpak na nìco hrát. Pøi práci si rád zazpíval, ale to mu starosta výslovnì zakázal, nebo» pøi Ondrovì zpìvu se pla¹il dobytek v chlévech. Co je to kapesník, èistý èi ¹pinavý, o tom vìdìl Ondra stejnì málo jako tøeba o tom, proè je tráva zelená a ne modrá. Jen¾e pro Cecilku byl jediným nápadníkem - jediným, kdo byl ochoten mít ji rád, proto ho velice milovala a oba byli tak nezøízenì ¹»astni, ¾e Káèe závistí srdce usedalo, kdykoli si na nì vzpomnìla.
	"Proè já ne¹»astná," vzdychávala tesknì pøi dívèích sedánkách pod lipou, "nemám taky nìkoho takového?"
	"To proto," pouèovala ji ostatní dìvèata, "¾e jsi se doposud poøádnì nezamilovala. Jenom se podívej na Manku ¹evcovu! Ta je do myslivce tak zakoukaná, ¾e jí nic nevadí jeho ráèkování. V¹ak on si ji taky vezme, jestli ty bude¹ dlouho ohrnovat nos!"
	Tak se také stalo.
	"Koneènì o jednoho míò!" zajásala Káèa a upøímnì se jí ulevilo.
	Èasem se pozenili i ostatní nápadníci - mlynáøský, kováøský, také statkáøovic Honza a dal¹í, o nich¾ ani nestálo za to pøemý¹let, a¾ nezbyl jeden jediný. To Káèu ponìkud zarazilo.
	"Ale co!" øekla v¹ak pochichtávajícím se dìvèatùm, z nich¾ byla teï pod lípou nejstar¹í, proto¾e její vrstevnice se èasem povdávaly. "Ale .co! Ten pravý teprve pøijde."
	Kupodivu pøi¹el. Navrátil se ¾e svìta Vojta Navrátil, kdy¾ se dovìdìl, ¾e bratr se o¾enil pøes pole a on sám ¾e má od starých rodièù pøevzít hospodáøství. Nebyl chudý ani bohatý, kdyby to dali s Káèou dohromady, bylo by toho tak akorát na lep¹í ne¾ slu¹né zivobytí. Celkem byl Vojta pohledný chlapec a jinak také ¾ádný trouba. Jen co se doma poohøál, zaèal se ohlízet po nìjaké správné ¾enské do chalupy a Káèa mu padla do oka. Byl toho èasu zrovna jediný, kdo se o ni zajímal - ostatní svobodní mládenci byli u¾ v¹ichni mlad¹í ne¾ ona - a to bylo Vojtovo ¹tìstí. Káèa - tak trochu u¾ star¹í panna - nemìla u¾ tolik povinností ke svým pøednostem, a tak se mohla koneènì v klidu a bez rozmý¹lení doopravdy zamilovat, co¾ také s ve¹kerou dùkladností sobì vlastní uèinila. Zlí jazykové po stranì ¹u¹kali, ¾e Káèa vybírala, a¾ pøebrala, ale Káèe vùbec nevadilo, ¾e Vojta má pravou nohu o nìco (po pravdì øeèeno o dost) krat¹í ne¾ levou. To jak si ji kdesi ve svìtì polámal a ¹patnì mu srostla. Pøi tancování ani jinak mu to nepøeká¾elo - a ¾e si toho ka¾dý hned na první pohled v¹iml? Tím se netrápil Vojta ani Káèa.
	Ó, jak byla Káèa blazená! Zlí jazykové mohli øíkat co chtìli a kamarádky taky - ona mìla koneènì toho svého, mezi v¹emi jediného. U¾ si vyprávìli, kdy by se hodilo vystrojit svatbu, obojí rodièe jim pøáli - ale to se nelíbilo èertovi.
	Èert po Káèe toti¾ dávno pásl, jenomze o tom nikdo nevìdìl, pekelník pásl tajnì. Nikterak na ni nemohl, ne¾ pøes tu její vybíravost v ¾eni¹ích, jinak byla Káèa dívka spravedlivá, pracovitá a slu¹ná, èili nic pro ïábla. A teï tohle - jediná její nectnost obrácená vniveè!
	Èert pøemítal, kterak to navléci, aby mu tato chutná du¹ièka neunikla. Vìdìl, ¾e k jinému høíchu ji ¾ivou mocí nedotlaèí, ne - právì jen k trápení mu¾ských srdcí a peklu na potvoru - pro v¹echny chlapce, zbývající je¹tì ve vsi na ¾enìní, byla u¾ Káèa stará - zkrátka, kromì Vojty u¾ po ní vlastnì pes ne¹tìk.
	Èert neèekal, a¾ Káèa s Vojtou spadne z kazatelny, a zahájil proti její ctnosti mohutné tazení. Silnice se náhle zaèala hemzit v¹emoznými krajánky, loutkáøi, potulnými kejklíøi, brusièi nozù a nù¾ek, koòskými handlíøi a královskými kurýry - ka¾dý chlapec jako cumel, av¹ak marnì. Káèa si jednou vybrala a pro jiného u¾ oèi nemìla. Darmo nechal ïábel zabloudit samotného mladého pana hrabìte v lese, právì kdy¾ tam Káèa byla na jahodách. Pouze mu slu¹nì ukázala cestu k hlavní silnici a na nemravné návrhy odpovìdìla ranou d¾bánkem do hrabìcí èelisti.
	"Parblé, to se mi je¹tì nestalo!" podivil se mladý a krásný pan hrabì.
	"Mnì taky ne," odplivl si èert a nechal narukovat do polí vùkol vesnice elitní pluk královských dragounù. Z velkých manévrù vze¹la jenom spousta ¹kody na obilí, velká hanba pro nìkterá horkokrevná dìvèata ¾e vsi a nebývalý rozkvìt ¾ivnosti babky koøenáøky. Starostova ¾ena uprchla za slièným kapitánem a matka mladého pana hrabìte za jeho ordonancem. Jenom Káèa - jako by zádných manévrù ani nebylo.
	Být èert ménì troubovitý, mohl si starosti s manévry i s bloudìním pana hrabìte u¹etøit. Nestihl si toti¾ v¹imnout, ¾e Káèu nikdy, ani v rozpuku mladostí, nerozru¹ovali muzi, o nichz pøedpokládala, ¾e by ji chtìli tahat kamkoli jinam ne¾ k oltáøi. Ale èert byl pomìrnì omezený, proto marnì otrávenì koumal, kde se stala chyba, zatímco se s tornou svých psacích potøeb pøes rameno mrzutì ubíral od vsi.
	Jak se tak ubírá, náhle ho dojede Káèa, kvaèící se svým vozíkem do trhu: "Pozdrav pámbu, pocestnej! Koukám, ¾e nìjak kulháte?"
	Tehdy je¹tì nebývalo zvykem - a zvlá¹tì na vesnici ne - dìlat, ¾e se takové vìci nevidí. Káèu vùbec nenapadlo, ¾e èerti také kulhají, protot¾e mají na jedné noze kopyto; vzpomnìla si na svého Vojtu a hned jí ten pajda pøipadal jako milý èlovìk. "Posaïte se pøece na kus cesty," vybídla ho velkodu¹nì, "kdy¾ si tu nù¹i hodím na záda, Voøech vás lehce uveze."
	Èert se celkem s povdìkem naskládal do vozíku, ale neodpustil si jedovatou poznámku: "Zas o jeden dobrej skutek víc, abyste mìla to nebe jistý, co?" Káèa se rozesmála: "Kdepak nebe - na to já si ani nevzpomenu! Já dìlám dobrý skutky jen tak, pro potì¹ení. Kdepak bych myslela na nìjaký nebe, kdy¾ já teï myslím na svatbu! A víte, ¾e mùj ¾enich taky kulhá?"
	Èertovi a¾ zapraskalo v èepici, jak mu mezi rohy sestoupil nápad - snad ¾e samého nebe, pravdìpodobnì nedopatøením.
	"A víte, ¾e vím?" zavrèel úlisnì. "Jen¾e vá¹ Vojtí¹ek má pravou nohu krat¹í a já levou."
	"Namoutì!" zamyslela se Káèa.  "Takze vy to máte doèista naopak!"
	 "Pravda¾e," hrdì pøisvìdèil èert.
	Káèa se pak na dlouhý kus cesty odmlèela. èert se zájmem sledoval, kterak také jí usilovným pøemý¹lením praská v copech - a náhle, kdy¾ u¾ zaèaly od Káèiny zamotané hlavy odletovat jiskry, na ni bez výstrahy vybafl:
	"A co kdybyste si rad¹i vzala mne? Mo¾ná, ¾e je lep¹í koukat se celý ¾ivot na levou nohu krat¹í, ne¾ zrovna na pravou?"
	"Zrovna tohle mì taky napadlo," stísnìnì pøiznala Káèa a zabrzdila Voøecha.
	"To vás napadlo výbornì," zajásal èert a v duchu zalitoval v¹ech starostí a zbyteèných výdajù s dragounskými manévry a v¹ím tím ostatním. "Aby nám ten dobrý nápad nìkam nezapad, rad¹i si ho hned podchytíme, tøeba zrovna na tenhle pergamen, ten se k takovým vìcem náramnì hodí." A u¾ soukal z kabely své psací náèiní.
	"Paneèku, vy jste rychlík," podivila se Káèa, "jenom¾e máte prázdnej kalamáø."
	"To nic, to nevadí, inkoust je dneska stejnì stra¹nì ¹patnej. Víte, èím napsaná taková svatební smlouva nejjistìjc platí? Krví napsaná! Kdy¾ se tadyhle . . . jen tak malinko . . . jako píchnete do tý krásný buclatý ruèièky ... "
	"Chlape, vy jste èert!" zvolala Káèa rozhoøèenì, strhla pekelníkovi èepici a s opovrzením cvrnkla do dvou zakrslých, ¹patnì zaèesaných rù¾kù. "Vy jste nejenom èert, vy jste ba i spros»ák! Co si to vlastnì dovolujete, nabízet mi man¾elství, kdy¾ já mám svýho Vojtu?"
	"Já jenom," podotkl mírnì èert, sná¹eje trpìlivì i dal¹í pohlavky, "abyste nezapomnìla, ¾e mám právì tu opaènou nohu krat¹í, ne¾li vá¹ Vojta. A na tom nic nemìní, èertneèert. Rohy napøíklad vá¹ Vojta nemá a nemìl je ani myslivec, ani kováøskej, mlynáøskej, statkáøskej . . . Vy si pøece, sakra, mù¾ete vybírat - taková fortelná ¾enská! A mladááááá . . . "
	"Nojo," zamyslela se opìt Káèa. "Na tom teda nìco je. A já u¾ myslela, ¾e mám pokoj. Jenom¾e si stejnì nejsem honem jistá, co by bylo lep¹í. Musím si to rozmyslet."
	"Tak myslete, myslete, ale rychle! U¾ jsem s vámi ztratil spoustu èasu."
	"Víte, to já nemám ráda," urazila se Káèa, "kdy¾ nìkdo øíká se mnou strávenýmu èasu ztracenej. To by se dìvèatùm jako jsem já øíkat nemìlo, uznejte."
	"No tak si myslete, jak pomalu chcete, jenom u¾ se proboha, vlastnì - u v¹ech nás rohatých - jednou rozmyslete!"
	"Rozmyslím se, a¾ se rozmyslím," odvìtila váhavá Káèa a usedla na pankejt, uondaný èert vedle ní.
	Tak tam sedìli a sedìli, a¾ nastal veèer a venkované se vraceli z trhu. Zdravili Káèu, ale ta, jak byla zamy¹lená, si jich ani nev¹imla, jen èert zpùsobnì odpovídal: "Brejveèír, brejveèír, zdravíèko . . "
	Vojta doma spravoval plot a vyhlízel Káèu. "Copak je s Káèou? Nestalo se jí nìco ve mìstì?" zeptal se dìdy Poøíze, co chodíval do trhu s mìchaèkami a kvedlaèkami a vracíval se vzdy poslední, protot¾e se zpravidla za str¾ené peníze ve mìstì opil.
	 "I co by bylo," povídá dìda Poøíz, "Káèa sedí za vsí na pankejtu a pøemej¹lí. A ne sama. Sedí tam s ní takovej vohnout, øek bych, ¾e má koòskou nohu."
	 "A sakra," pravil Vojta, nechal plot plotem a pustil se za ves.
	 "Co to tu dìláte?" zaøval Vojta na èerta i Káèu, sedící na pankejtu.
	 "Co bychom dìlali?" opáèil èert slu¹nì. "Tady panna slièná váhá - a já . . . já èekám co vyváhá. Poèkejte si taky, nebudeme první, kdo takhle èeká, ale doufejme, ¾e jsme poslední . . ."
	"Co to tu ¾vaníte?" zaøval Vojta je¹tì více, tentokrát jenom na èerta. "Neotíráte vy se náhodou nìjak tady o Káèu?" 
	Prásk - a u¾ lezí èert ve ¹karpì, rohy za u¹ima, zuby na vestì. 
	"A tobì," obrátil se Vojta k vyjevené Káèe, "protot¾e tì mám upøímnì rád, nedám na hubu, ale na zadek!"
	Od té doby jiz Káèa nezaváhala a zalozila s Vojtou velmi ¹»astné a zdaøilé man¾elství.
—————————————————————————
—————————————————————————
  4.	A® PØÍLI© OBYÈEJNÁ PRINCEZNA
—————————————————————————
	Byl jednou jeden král, jedna princezna, i Honza byl. Ale drak nebyl. Princezna se jmenovala Jaroléta a to taky bylo v¹echno, co na ní bylo zvlá¹tního. Nemìla ani zlaté vlasy, ani oèi jako nebe, ani miniaturní ¹tøevíèky - a hlavnì - nebyla ani hodná, ani zlá. A proto¾e byla spí¹ hodná, sna¾ila se vypadat spí¹ zlá, aby to bylo zajímavìj¹í. Vlastní prùmìrnost princeznu velice trápila a pùsobila jí rozpaky, kdykoli se setkala s jinými princeznami, které byly buï hodné, nebo zlé, anebo se zlatou hvìzdou na èele.
	Marnì Jaroléta máèela své hnìdé vlasy v heømánku, lesku nenabyly. Marnì popra¹ovala svùj zvednutý nos rý¾ovou mouèkou, lesku nepozbyl. Ze v¹eho nejvíce v¹ak ji mrzely kulaté èervené tváøe. Princezna má pøece být bledá a køehká! Ráno co ráno pozoroval hlásný ¾e své vì¾e, jak princezna v zájmu køehkosti krou¾í u okna trupem. Poledne co poledne skrývali dvoøané své úsmìvy do rukávù, kdy¾ Jaroléta kradí vylévala polévku do kvìtináèe s oleandrem a pod ubrusem nutila své mouèníky královým ohaøùm. Tváøe v¹ak byly stále èervené a kulaté jako koblihy.
	Jaroléta s hoøkou závistí sledovala, jak se princezny ¾e sousedství provdávají za chrabré králevice, ale i stateèné venkovany, uèitele hudby, pasáky prasat a koho je¹tì jen o její práh ¾ádný nápadník nezavadil.
	Jednoho dne tedy pøistoupila k otci a pravila velmi vá¾nì a jedním dechem:
	"Drahý tatíèku! Hlava ti zapadla snìhem, kralování tì ji¾ unavilo. Je právì èas, abys mi vyhledal vhodného ¾enicha a zaèal trávit jeseò svého ¾ivota v klidu a odpoèinku."
	Král zaklapl album po¹tovních známek, v nìm¾ se právì s láskou probíral, a zvolal pøekvapen: 
	"Ale co to plete¹, drahocenné dítì? o jakém to snìhu mluví¹ na mé hlavì zvící kolena? Únava? Pche! Kralovat tìm nìkolika pastýøùm, sedlákùm a myslivcùm, co tu máme, nedá kalou námahu, stejnì si dìlají co chtìjí - a dìlají to celkem dobøe. Je to hezké od mé køepelièky, ¾e má péèi, ale kvùli mnì, Jaru¹ko, takovou obì» dìlat nemusí¹."
	 "Prokristapána, táto," za¹karedila se Jaroléta, která nemìla ráda, kdy¾ pan král komolil její princeznovské jméno, "ty jsi spad z mìsíce! Panebo¾e, proè jen já se narodila v tomhle zakopaným království? Za sedmi horami panuje u¾ druhý rok Honza, øeèený Hloupý, za devíti øekami Drahomíra dostala nejmlad¹ího ¾e tøí stateèných rytíøù, za pìti moøi udìlala Krasomila ¹tìstí s uèitelem hudby, ¾e kterého se vyklubal princ a pøedevèírem, za mìdìným lesem - ví¹, táto, jak ten král má tøi dcery - nejstar¹í, prostøední a nejmlad¹í - tak tam zrovna ten, co jednou ranou - a vùbec, ty mì neposlouchá¹, táto!"
	"Co," vydìsil se král, opìt zahloubaný do své sbírky, "øíkala jsi nìco, Jaru¹ko?"
	"®e mám toho dost!" vykøikla Jaroléta, a¾ se pøedkové na stìnì zatøásli. "Ani drak mì neunese, ani drak - co já jsem to za princeznu?"
	"Ale, brouku, kde ti mám sehnat draka, ví¹, ¾e jsou na vymøení. Jen co jich ti princové do roka vyhubí! Z dovozu ho také nemohu obstarat, to bych ministrovi financí ¹karedì naboural rozpoèet. Ale abys neøekla, zaøídím ti v lese takovou sluj - i kdy¾ tam drak nebude, on u¾ to ministr propagandy nìjak zaøídí, jako ¾e tam je. Stejnì ta sluj bude stát nekøes»anské peníze, mám-li poèítat s ústøedním topením, nehledì na to, ¾e aby sis poøídila nìjaký ten hadr na sebe - nemù¾e¹ tam èekat na prince jako nìjaká chudinka. Panebo¾e, proè jsi mì obdaøil dcerou!"
	Nakonec byli ministøi rádi, ¾e mají nìjakou èinnost, protot¾e ministrovat v království, kde si pastýøi, sedláci a myslivci dìlají co chtìjí a dìlají to celkem dobøe, to je v podstatì nuda. Do pùl roku vyrostla ¾e skromných královských prostøedkù v lese sluj jako klícka. Rozhodnuto, ¾e s výstavbou topení se poèká do zimy, tøeba se princezna do té doby provdá. Aspoò zbylo na zaplacení dvorní ¹vadleny Páráèkové, která vyrobila pro Jarolétu ¹estero ¹atù hedvábných a sedmé z brokátu - na nedìli.
	Pokud jde o draka, král si vzal za záminku jakousi lumpárnu potulného majitele lunaparku a zabavil mu lochnesku. Nestvùra byla umístìna do nejzaz¹ího kouta sluje; a¾ se pøípadný princ nebo Honza k pùtce dostaví, øekne se, ¾e drak strachy zdøevìnìl.
	Po ubytování princezny ve sluji nechal král rozhlásit, ¾e jeho jedinou dceru unesl stra¹ný netvor, drak Lochòák, a kdo by ji chtìl vysvobodit, ¾e se mu dostane celého království a pro útìchu je¹tì ruky princezniny.
	O tom se dovìdìl za devíti bystøinami princ Hrdichvástal. Byl to králevic stateèného zjevu - hruï i ramena peèlivì koudelí vycpané, øeèi vy¹¹í ne¾ chochol na èepici, ale rozumu, ¾e by dokázal jít s pilou trávu sekat, tak¾e poddaným u¾ zaèínal lézt krkem - i dìlali mu, co umìli nejhor¹ího, a neumìli toho málo. Proto Hrdichvástala doma nic nedr¾elo a nepokládal za ¹patné východisko pøi¾enit se do vzdálené zemì. Jen ten drak ho trochu zará¾el. Nicménì nabrousil pala¹, vsedl na valach a klusal do království Jarolétina otce.
	U¾ od hranièní èáry byly rozestavìny ¹ipky, míøící ke sluji. Na pokraji hustého hvozdu, u ¹ipky "K draku coby nìkolikrát kamenem dohodil", princ usedl, aby posvaèil. Tou dobou se také ubíral k lesu døevorubec Janek, øeèený Trhlý.
	"Buï pozdraven, stateèný princi!" øekl.
	Princ, nepostøehnuv jízlivost, odvìtil vá¾nì: "I ty, dobrý chasníku!"
	    Slovo dalo slovo a Janek se nechal umluvit, ¾e prince k jeskyni doprovodí.
	"Ví¹, nerad se tam ochomýtám," pravil na omluvu svého váhání, "mùj vlastní bratranec Honza, øeèený Hloupý, teï vlastnì Honza První, jednou skolil podobnou potvoru a ¾ije s princeznou dodnes. Teï øíká - nechte draku, có je draèího."
	Krok za krokem propadal princ vìt¹ím chmurám a pøitahoval koni uzdu, tak¾e se ubírali co noha nohu mine. Co¾ o to, pøi sly¹ení u krále nebo pøi dru¾ném hodokvasu, to se Hrdichvástal umìl vytahovat jak mlha z údolí, ale kdy¾ pak pøi¹lo na vìc - opatrnost matka moudrosti!
	Koneènì se pøed obìma poutníky vynoøila slunná mýtinka a na mýtince podivná stavba - cosi mezi pevností a letohrádkem. "Drak tamo" hlásila ¹ipka jednoznaènì.
	"Co teï?" zachvìl se Hrdichvástal v rozpacích.
	"Musíme ho vyvolat," dìl Janek, "to nech na mnì, znám to od bratrance."
	Zamával sekyrou a vzkøikl: "Polez ven, bídný ptakoje¹tìre!"
	Z nitra sluje se ozvalo mocné klapání tesákù. To Jaroléta sedìla na lochnesce a tahala za provázek. 
	Princ se zalekl a opravil pùvodní výzvu:
	"Propust' princeznu, vzácný cvakozubèe, a necháme tì na pokoji!"
	    To se hodilo Jarolétì. Drak rázem zmlkl a propu¹tìná zajatkynì vybìhla na paseku.
	Nane¹tìstí bylo právì pondìlí, a proto nemìla na sobì své krásné brokátové ¹aty, nýbr¾ ty nejobyèejnìj¹í a je¹tì k tomu zamazané od borùvek. Jak jí na tom zdravém vzduchu svìdèilo, byla krev a mlíko, buclatá, ale èiperná jak luèní koník.
	Janek i Hrdichvástal samozøejmì oèekávali nìjakou utrápenou nedu¾ivku - a najednou holka jako jiskra, spí¹ veselá ne¾ smutná. Pova¾ovali ji za drakovu kuchaøku.
	"Kde je princezna?" zvolali jednohlasnì.
	"Drak ji právì pohltil," odvìtila Jaroléta duchapøítomnì. "A vzkazuje vám, abyste koukali vypadnout z lesa, nebo vás spoøádá i po veèeøi!"
	"Nu¾e, princezna je nenávratnì ztracena, nemáme tu ji¾ co pohledávat," s úlevou rozhodl Hrdichvástal a u¾ toèil konì.
	"Jakýpak spìchy," mínil Janek uvá¾livì, "takovej drak s princeznou v útrobách nadìlá víc kraválu ne¾ skuteèný ¹kody."
	 Ale to u¾ hovoøil jen k ozvìnì kopyt princova konì. Jaroléta si rozmazávala slzy potupy a vzteku po tváøích. Janek usedl na paøez a obrátil se k ní káravì:
	"®e si taky nenajde¹ lep¹í slu¾bu ne¾ u draka! To abys pøi¹la o rozum, dívat se poøád, jak po¾írá princezny. Stejnì se divím, ¾e døív neslupnul tebe - jsi taková - k nakousnutí . . ."
	"A vùbec," pokraèoval, nedoèkav se odpovìdi, "sekni s tím tady a pojï vaøit tøeba mnì. Mám kousek odtud srub."
	Princezna mlèela a upírala uslzené oèi do nesmyslna.
	"S krbem," dodal Janek horlivì, "a mám tam takovou zahrádku s diviznou a petrklíèema."
	Milý táto - (dostal pan král dopis) tak si myslím, ¾e jsi vlastnì je¹tì mladík, ne¾ abys ¹el na odpoèinek. Jiní panovníci v tvých letech teprve zaèínají dìlat díry do svìta. Ty mù¾e¹ vládnout je¹tì léta letoucí v¾dyt' kralovat tìm nìkolika pastýøùm, sedlákùm a myslivcùm, co si stejnì dìlají co chtìjí - a k tomu je¹tì dobøe to nedá kalou námahu. To ví¹, Janek by na to èas nemìl, ten má svý práce nad hlavu. A já teï taky. Táto, uznej, ¾e od nás to ¾ádat nemù¾e¹. Srdeènì Tì zdravím a a¾ pùjde¹ okolo, nech se vidìt, abys nám dal dodateèné pozehnání.
	                                                                                Tvoje Jaru¹ka.
	 P. S.: A¾ sem pùjde¹, pùjè si ¹aty od podkoního, Janek myslí, ¾e jsem kuchaøka - tak abys mì neshodil!
—————————————————————————
—————————————————————————
  5.	O RUSALCE
—————————————————————————
	Za jasných nocí snila Rusalka o nádheøe velkého svìta lidí a závidìla vílám, které mìly aspoò no¾ky a mohly tanèit na palouèku, jezdit na jelenech, ba pøíle¾itostnì se i spou¹tìt s venkovskými chasníky.
	"Vy ani nevíte, co máte," øíkávala, "vy si to snad ani nezaslou¾íte! Poskakujete tu bosé po pasekách, zatímco kdesi ve svìtì se tanèí na klouzavých, vyle¹tìných parketách, vozíte se na jelíncích bez sedel a pøi tom v lep¹í spoleènosti mají dámy arabské plnokrevníky, zvonící støíbrnými tømeny. Mù¾ete se zjevit nad mìsíèkem - a co je takový mìsíèek proti køi¹»álovým lustrùm, a co je na¹e ¹i¹até, zatuchlé jezírko proti benátským zrcadlùm. V¾dy» se v nìm ani poøádnì nevidíte - a kdybyste se vidìly, patrnì byste se více nezahazovaly s tìmi v¹elijakými vandráky, potulnými muzikanty, døevorubci a hajnými!"
	"Ta má rozumu, od té doby, co za ní chodí princ," ¹eptaly si víly tajnì mezi sebou a do oèí Rusalce øekly jenom tolik, ¾e "panská láska po zajících skáèe a lep¹í hajný tady v lese ne¾ princ bùhvíkde na zámku".
	Jen¾e princ Lyrou¹ pobýval u jezírka pomìrnì èasto. Líbilo se mu tam èím dál více - a komu by se tam nelíbilo - s nì¾nou, krásnou a pozornou Rusalkou. Vodní stvoøení prince tak okouzlilo, ¾e se posléze u¾ nechtìl nikde jinde koupat ne¾ právì u tohoto jezírka, ba ani mýt a holit. Støídavì se tì¹il s Rusalkou a psal básnì o krásách pøírody do tlustého ohmataného zápisníku. Dostat ho do zámku aspoò obèas, na nìjakou schùzi èi banket, vyzadovalo od ceremoniáøù nadlidského úsilí. Princ byl ¹»asten, nikoli v¹ak Rusalka. Co z toho mìla, ¾e Lyrou¹ pochází z velkého, nádherného svìta, kdy¾ sama nespatøila ani vyle¹tìné parkety, ani drahocenné koberce, ani køi¹»álové lustry, ani zlaté nádobí a støíbrné pøíbory.
	"Jsi na tom hùø ne¾ my s na¹imi chasníky," vysmívaly se víly.
	"To tady Svìtlu¹i ka¾dou sobotu její Toman donese sukni své sestry, aby si mohla jít do hospody zatancovat. I kdy¾ pak sestra øádí jako zka¾ená, za tu zábavu to stojí. Ostatnì - kdoví, jestli by se s tebou princ vùbec odvá¾il objevit v hospodì, nemluvì o dvoøe královském!"
	"Tati, obstarej mi nìjaké nohy," fòukala Rusalka den ¾e dne.
	"Tøeba køivé, tlusté nebo hubené, to nevadí, kdy¾ budu nosit dlouhou sukni."
	"Nohy, nohy," vzdychal hastrmánek - tatíèek. "Brní mi z toho v hlavì. Co sis to vzpomnìla, dìvèe? I kdybychom nakrásnì nohy sehnali, co potom? Co kdy¾ tì princ nechá? Ta ostuda!"
	"Ale on mì nenechá, tati, on mì má rád!"
	Víly se pobavenì rozesmály a nadìje na Rusalèino fiasko jim vnukla plno dobré vùle: "Tak pøece nìco vymyslete, strýèku! Kdy¾ mù¾e Rusalka udìlat ¹tìstí . . ."
	"Vzpomínám si," zadumal se hastrman, "¾e nìkde v nejhlub¹ím èerném lese by mìla ¾ít moudrá staøenka, která zná mnohé léky a hodnì dovede. Jednou mi vyléèila regma. Ale jak se jenom . . . ach - ta skleróza!"
	"Ale to je pøece stará Je¾ibová," volaly víly. "Ta co nám pøipravuje bøezové ¹ampóny a pudr z køídel bìláskù. A v¹elicos. Øíká se, ¾e pomáhala i pøi porodu toho dudáka ¾e Strakonic, víte, toho prù¹viháøe - ano, ta jistì Rusalce nìjaké nohy implantuje, ta doká¾e v¹ecko!"
	"To já znám, to já znám," pokývala ¹edivou hlavou dovedná staøenka. "Holka se zblázní do ¹lechtického titulu a myslí si, ¾e staèí mít pár pohledných stehýnek a v¹echno pùjde samo. Milá zlatá, takový dvùr královský, to je hotová d¾ungle, kampak se hrabe ná¹ starý pralesík i se v¹emi svými vlky a li¹kami!"
	"Tak, tak," pøisvìdèil vodník. "odøou ji tam z kù¾e bez no¾e a vrátí se ¾itím uvadlá je¹tì ráda domù do jezírka."
	"To není jen tanèit a zpívat, objímat se a líbat," popichovaly víly.
	"Koukala bys, co nám to jenom dá za fu¹ku, kdy¾ chceme u zábavy obstát mezi venkovskými dìvèaty. To musí¹ taky umìt inteligentnì promluvit. o poèasí, o dobytku, o úrodì. A na zámku je to jistì je¹tì mnohem slo¾itìj¹í."
	"Ba¾e," øekla Je¾ibová.
	"Tam se musí¹ vyznat i v dìjinách umìní. ve sportu v módì a v politice. Tam se to hem¾í svìtem protøelými ¹lechtiènami, které dobøe vìdí, ¾e koukání na sebehezèí tváøièku bez nièeho navíc èasem znudí kazdého muzského."
	"Ale prince mì má pøece rád!" stála na svém Rusalka.
	"Rád, rád," mávla rukou zku¹ená staøena a u¾ bez pøemlouvání opatøila Rusalku dvìma pøekrásnýma no¾kama, pøímo na míru.
	"Lyrou¹i, Lyrou¹i," volala pøí¹tí den Rusalka, jen co se princ objevil.
	"Ani se nesvlékej! Proè by ses koupal zde, v bahnitém a zazabincovaném jezírku, kdy¾ má¹ doma mramorovou vanu s pìnou a zlatou sprchu s vodou studenou i teplou. U¾ nemusí¹ kvùli mnì strádat, u¾ nemusí¹!"
	"Ty kráèí¹," podivil se Lyrou¹, "ty se mi ubírá¹ vstøíc!"
	"Já kráèím, kráèím!" jásala Rusalka.
	"Nic u¾ nás tedy nemù¾e rozdìlit," vroucnì pravil princ. "I na zámku bude¹ se mnou, abys mi pøipomínala, ¾e kromì køi¹»álových lustrù svítí také støíbrný mìsíèek a kromì mramorových sloupù tyèí se nìkde i vonící a ¹umící borovice. Zdá se mi, ¾e jsem nej¹»astnìj¹í mezi smrtelníky."
	"Vidíte, závistné veveøice," utrousila Rusalka pøes rameno k vílám a ji¾ si to hnala k princovu koni.
	"Poveze¹ mì pøed sebou nebo za sebou? Jak se to podle spoleèenských pøedpisù lépe hodí?"
	"Bìda, pýcha pøedchází pád," za¾bluòkal vodník a zmizel pod hladinou.
	Po drahnou dobu nepøicházely od Rusalky ¾ádné zprávy. V¹ichni u jezírka i v lese se tøásli zvìdavostí, otec hastrman kromì toho i upøímnými obavami o dceøin osud.
	"Ti va¹i pacholíci jsou úplnì k nièemu," zlobil se vodník na víly, "o tom, jak se faráøovì kuchaøce pøipálily buchty nebo o tom, jak rychtáøovi konì spásli staré Vejmelkové jetel, toho vìdí habadìj, ale co se dìje na zámku, o tom nemají ponìtí!"
	"Kováø Jíra," vzpomnìla si víla Klikvana, "se prý zná s koèím èasopisu Pá¾ecí svìt. Touto pì¹inkou bychom se mohli nìco dovìdìt."
	"Tak nìjak zapùsob na kováøe," ¾adonil otec vodník.
	"Houby muchomùrky!" odsekla Klikvana.
	"Je ¾enatý a kováøka je udìlaná osoba. Nechtìla bych od ní dr¾et ani pohlazení."
	"Tak si, u v¹ech pulcù, namluv toho koèího!"
	"To by mo¾ná ¹lo," milostivì se uvolila Klikvana.
	"Zkusím obèas tanèit na palouèku u silnice. Bude-li tudy projízdìt, jistì mì nepøehlédne."
	V¹e ¹lo podle plánu a do pøí¹tího úplòku se Klikvana vrátila k jezírku v nejlep¹í míøe - a hlavnì - nabitá zaruèenými zprávami: "Rusalka sklízí u dvora veliké spoleèenské uspìchy. Nauèila se rychle v¹emu, co jen tam mù¾e mladá dáma potøebovat. Tanèí ètverylku, menuet, sarabandu i kankán, zvatlá nìkolika jazyky, jezdí na koni, støílí z luku, maluje, skládá nokturna, ba i pí¹e a obzvlá¹tì dobøe poèítá. Nejurozenìj¹í dámy z ¹iroka daleka se po ní opièí. Zaèaly nosit rozpu¹tìné vlasy, pøestaly se navlékat do korzetù - a za prùsvitné rukavièky s co nejjemnìj¹ími blánami mezi prsty se u¾ i v zahranièí platí zlatem."
	"To je v¹echno moc hezké," pochybovaènì se za¹klebil vodník, "ale jen aby si princ Rusalku také brzy vzal."
	"To nejlep¹í nakonec," zamávala ruèkama Klikvana.
	"Není zcela jasné, zda Rusalka vùbec je¹tì o Lyrou¹e stojí. Proslýchá se, ¾e ji po¾ádal o ruku jeden cizí kní¾e, bohatý a¾ strach. Její ¹aramance ho prý bezmála pøipravila o rozum. V Pá¾ecím svìtì teï probíhá anketa, jestli si má Rusalka kní¾ete vzít, anebo radìji poèkat je¹tì na nìkoho lep¹ího. V posledním èísle zabraly nejrùznìj¹í názory ètenáøù tolik místa, ¾e redakce musela vrátit princi Lyrou¹ovi jeho nejnovìj¹í ver¹e jako ne dosti aktuální. Mimochodem, Rosta mi prozradil, ¾e byli této nejnovìj¹í výmluvì docela rádi, nebo» princ ver¹otepe pode v¹echnu kritiku . . . Ale hleïme - koho sem tak pozdì kùò nese, strýèku?"
	"A» na místì vyschnu, není-li to sám princ!" zvolal vodník.
	A tu ji¾ princ skáèe z oøe, odhazuje tìsný dvorský ¹at a vrhá se do mìsíèkem prozáøené vody, a¾ to cáká v¹ude vùkol.
	"Nono," poklepal mu starý hastrman na rameno.
	"Hlavu vzhùru hochu, a poøádnì se nadýchnout! Pro jedno kvítí mìsíc nesvítí, není tøeba se kvùli holce hned topit."
	"Vzdy» já se pøece netopím, strýèku," ohradil se princ.
	"Já se jenom koupu. Na zámku je teï nesnesitelný binec, jedna recepce za druhou - v¾dycky mi to lezlo krkem a jenom tady u jezírka mi bývalo dobøe. Smìl bych sem, ¾iváèkové drazí, chodit i teï, tøeba¾e bez Rusalky? Lákal jsem ji, pravda, ale nevylákal. Jestli mì teï vyhodíte, co já si, ubohý, poènu?"
	Samozøejmì, ¾e ho nevyhodili - a bylo jim v¹em dohromady dobøe. S vílami, je¾ se mu podbízely, se v¹ak princ, nezaplétal. Bál se, aby se nechtìly dostat ke dvoru a nenastal dal¹í spoleèenský binec.
—————————————————————————
—————————————————————————
  6.	DLOUHÝ, ©IROKÝ A BYSTROZRAKÝ
—————————————————————————
	Král Zlatohrab Devátý se chystal na odpoèinek. Byl ji¾ starý a nebudil u ministrù takovou vá¾nost, jak by si byl pøál. Sou¾ení mu pùsobil jediný syn, princ Prezent. Panovník si nedovedl pøedstavit ten blázinec, a¾ se králevic ujme vlády. Nejen¾e byl Prezent ne¹ikovný k jízdì koòmo, lukostøelbì i klání, ale i pro vìdy byl natvrddý a ve spoleènosti trapný. Král usoudil, ¾e je tøeba nìjaké rozumné ¾enské, která by nenápadnì dr¾ela ruku nad Prezentem i nad královstvím.
	"Synku," øekl král jednoho dne, "zajdi do obrazárny, vlevo od posledního okna visí na zdi dvanáct krasavic. V¹echny jsou nejen slièné, ale i vzdìlané - vyber si, kterou bys rád za ¾enu."
	To bylo nìco pro Prezenta. Hned pílil do galerie a dlouho bìhal od jednoho obrazu k druhému. Bylo vìru co obzírat! Krasavice èernovlasé a jiskrné, plavovláský s oèima pomnìnkovýma i medovì zlatýma a také jedna rusovláska tam byla, s alabastrovou tváøí a ¾havì zeleným pohledem. Princ u¾ si málem vybral právì ji, kdy¾ tu jeho zrak spoèinul na men¹ím obraze, opøeném o zeï a pøikrytém pytlem. odhalil jej a hle - byla to nedokonèená skica mladé dívky tak líbezné, ¾e Prezentovi klesla dolní èelist na prsa.
	"Tu chci a ¾ádnou jinou!" oznámil pák otci.
	"To je ti podobné," zakabonil se král.
	"Ví¹, co s tím bude za starosti? To je pøece princezna Osmikrása. Z malíøe, který obraz rozdìlal, se vyklubal hrozný èernoknì¾ník Alizarin. Døíve, ne¾ svou práci dokonèil, zmizel se zálohou na honoráø a zmizela i princezna. Holenku, kdybys chtìl Osmikrásu vysvobodit, to bys musel jinak jezdit na koni, støílet a vyznat se aspoò v právech, neøkuli v zemìpise, proto¾e ten zloduch ¾ije za sedmi horami a devíti moøi."
	"Naè by mi byla nìjaká krasojízda, ostrostøelba èi dokonce ¹kolní vzdìlání?" osopil se Prezent na otce.
	"Dùle¾itý je pùvod královský - a kdy¾ je tøeba nìco udìlat, je dosti sprostého lidu, aby to nìkdo provedl za mne. Mo¾ná, ¾e neví¹, co v¹echno je mi známo stran osvobozování princezen!"
	Král se chytil za hlavu:
	"Kdybys o tom aspoò vìdìl od star¹ích a tøeba zka¾ených princù. Jenom¾e tebe pouèila staøièká chùva svými povídaèkami pøed spaním, Prezente - a dneska je v¹echno jinak, ne¾ za èasù jejích babièek."
	Jenomze Prezent se nedal zmást. Ve stáji si vybral nejhor¹ího konì. Jednak proto, ¾e právì taková zvíøata se ve vrcholných okam¾icích promìòují v zázraèné høebce, jednak i proto, ¾e svou máto¾nou povahou odpovídal princovým jezdeckým mo¾nostem. Král se opìtovnì chytil za hlavu, nicménì vybavil Prezenta potøebnými peèetìmi, cennými papíry i hotovým zlatem.
	V¹echno ¹lo jako na drátku. Ne¾ se slunce dopracovalo k poledni, kùò pod princem padl a Prezent v nejlep¹ím rozmaru usedl vedle mr¹iny, oèekávaje, kdyze se zmìní v ohnivého táto¹e.
	K veèeru prince oslovil náhodný pocestný mimoøádné tìlesné délky:
	"Pán mìl jistì svého koníèka velmi rád, kdy¾ tu tak sedí a truchlí, pøesto¾e u¾ notnì zapáchá. Co kdybychom ho zakopali?"
	Prezent usoudil, ¾e kùò se snad opravdu zmìní v cokoli jiného, ne¾ v zázraèné zvíøe - a dovolil pocestnému jeho chatrné pozùstatky zakopat. Zatímco pracoval, chlubil se ten dlouhán, ¾e by pána dovedl rychleji pøepravit kam je tøeba ne¾ nìjaký obyèejný kùò.
	"Mým øemeslem je natahovati se do vý¹ky," pravil.
	"Vytáhnu se a¾ kam! A pak chodím jedním krokem pøes hory, druhým pøes doly. Vezmìte mì do slu¾by!"
	Králevic byl pro a dobøe udìlal. Dlouhý se vytáhl a¾ do oblak, posadil si prince na ¹pièku ¹kornì a pøe¹el sedmery hory sedmi kroky.
	U prvního z devíti moøí le¾el na plá¾i tlou¹tík, hanba pohledìt.
	"I to je mùj kamarád ©iroký!" zaradoval se Dlouhý.
	"Ten dovede je¹tì lep¹í kousky ne¾ já. Vezmi ho, pane, do slu¾by."
	Prezent byl pro a tu se ©iroký roztáhl po celé plá¾i, a¾ mu¹le praskaly, otevøel hubu a ve chvilce vypil dna moøe se v¹ím, co v nìm zrovna bylo. Dlouhý si posadil ka¾dého na jednu ¹korní a pøe¹el suchou nohou. Na protìj¹ím bøehu ©iroký vrátil moøe na pùvodní místo - i s lodìmi, sirénami a hlavono¾ci.
	Tak se tøi poutníci brzy dostali do kraje, kde sídlil èernoknì¾ník Alizarin. Byla to pustina a divoèina. Pùda le¾ela ladem, lesy nekácené, louky neseèené, skály skalisté a øeky ¹iroce rozlité. Svízelná cesta posléze skonèila ve smrdutém moèálu. Shora pi¹tìli komáøi, zdola bublaly jedovaté plyny a bahno se tváøilo jako by chtìlo vcucnout v¹e, co se octne v jeho blízkostí. Princ Prezent i oba jeho pomocníci stáli po kolena v ra¹elini¹ti, dychtivì se chvìjícím jak sulc - a proto¾e ©irokému se eklovalo ten neøád pít, modlili se o záchranu ke v¹em svatým i pohanským.
	Kdy¾ byla nouze nejvy¹¹í, ubírá se kolem chlápek se zavázanýma oèima jako kdyby se nechumelilo.
	"Jakpak vidí¹ na cestu," podivil se princ, "s obvazem pøes oèi a je¹tì v tak stra¹livém marastu?" 
	"Kdybych si oèi rozvázal," odtu¹il èlovìk, "nevidìl bych na cestu, ale na v¹echno, co se hluboko pod zemí skrývá. Takhle vidím akorát, kudy vede moèálem pevná pì¹inka."
	A ochotnì je z ra¹elini¹tì vyvedl, naèez ho princ také vzal do sluzby. Bystrozraký byl rád, nebo» dobøe vidìl do Prezentova napìchovaného mì¹ce. Rozfáèoval si oèi a stanovil pøesný smìr k èernoknì¾níkovì sluji. Dlouhý se vytáhl a ve chvilce v¹ichni stáli pøed bytelným srubem.
	Hned za obydlím se vzdouvalo èernoèerné jezero, na jehoz bøehu neklamnì rozeznali zlovolného Alizarina. Sedìl na plátìné ¾idlièce, kolem sebe zapíchány rybáøské pruty, a urputnými pohyby se rozhánìl ¹tìtcem po rozsáhlém plátnì, pomáhaje si dlanìmi i chodidly. Ze smolnì èerného vousu vyhlízela tváø tak nerudná, a¾ v princi tuhla krev. Ale tu ji¾ se objevila princezna Osmikrása! Prezent ji poznal okam¾itì, pøesto¾e na obraze vyhlí¾ela nesrovnatelnì lépe. Píchlo ho u srdce, kdy¾ spatøil, jak se nebohá bloumavì potlouká po pobøe¾í, zdvíhajíc kameny a sbírajíc do pikslièky rousnice i jiné hnusné èervy.
	Vzpomnìl si na vyprávìní chùvino a zvolal mu¾ným hlasem:
	"Nezoufej, du¹e drahá, pøi¹el jsem tì vysvobodit!"
	Princezna se polekala, a¾ upustila plechovku se ¾í¾alami, zatímco Alizarin si pøíchozích nev¹ímal, co¾ prince ponìkud zneklidnilo.
	Dlouhý, ©iroký a Bystrozraký pokroèili k jezeru a vyptávali se èernoknì¾níka, zda chytá na tøe¹nì nebo na tìsto. Osmikrása si v¹echny poutníky prohlí¾ela s podezíravým zájmem. Èernoknì¾ník, kdy¾ si poklábosil se tøemi podivnými chlápky o rybách, obrátil se znièehonic k princi:
	"Tøi noci uhlídat a je tvoje," poznamenal a sbalil fidlátka.
	První veèeøe ve srubu byla pøíjemným pøekvapením pro v¹echny ètyøi hosty. Zatímco Dlouhý, ©iroký a Bystrozraký si libovali v chutných ¹tikách a domácí slivovici, princ nemohl ani polykat pøi pohledu na Osmikrásu. Nebyla u¾ v chudých záplatovaných ¹atech jako u jezera! Na rozpu¹tìných vlasech záøil zlatohlav, ruce, krk, ba i nohy mìla krasavice ovì¹eny ¹perky a po prkenné podlaze zmítala hedvábnou vleèkou.
	"Promiòte mou odpolední zamlklost," cvrlikala, "v prostých ¹atech jsem v¾dy nesvá. Ach pánové, copak je nového ve mìstì?"
	"Tohle dìlá v¾dycky, kdy¾ ji nìkdo pøijde osvobozovat," vysvìtlil èernoknì¾ník nevrle.
	"Ka¾dé ¾enské v pustinì nejvíc chybí chlapi, na které by mohla kroutit oèima a tou . . . vleèkou." 
	Princi se ta potupná øeè nelíbila a byl by rád Alizarina pouèil o slu¹ném chování, ale nezdálo se, ¾e by nìkterý ¾e tøí tovary¹ù mìl chu» do rvaèky - proto radìji mlèel. Osmikrása se ostatnì neurazila, stále se jen hihòala bez pøíèiny a nakonec po vydatné pitce v¹ichni usnuli jako polena, ani¾ pomyslili na noèní hlídání.
	Probudili se, kdy¾ bylo slunce vysoko a princezna nikde.
	"Neuhlídali jste," zavrèel èernoknì¾ník, protíraje si zarudlá víèka.
	"Hola - Bystrozraký, ukaz co dovedem!" zvolal princ.
	Bystrozøaký si uvolnil oèi a povídá:
	"Vidím les a za lesem paseku. Na pasece seník, v seníku seno. V senì pytel køí¾al - a v tìch køí¾alách se princezna ukrývá!"
	Pak staèilo, aby Dlouhý udìlal jediný krok - a v pøí¹tí chvíli vyklepal na prahu srubu z pytle køí¾aly i s Osmikrásou.
	Princezna se tváøila nejapnì, nebo» byla v prostých ¹atech nesvá a èernoknì¾ník posupnì pravil: 
	"To tu je¹tì nebylo!"
	Pak popadl nù¾ a ko¹ík, oznámil, ¾e jde na houby a jinak, aby si ka¾dý dìlal co chce.
	Prezent by se byl rád bavil s Osmikrásou, ale ta stála na svém, ¾e se musí pøipravit na veèer - natoèit si vlasy, osvì¾it tváø heømánkem a vùbec. Odebrala se do podkroví a zatarasila vchod starodávnou truhlou.
	"To je mi pìkná fiflena," mínil Bystrozraký a také Dlouhý se ©irokým svého chlebodárce pøemlouvali, aby se poohlédl po jiné nevìstì.
	S princem v¹ak nebyla øeè, a proto se jeho tøi pracovníci vydali na ryby. Prezent se jal slídit èernoknì¾nickým sídlem. Neodpovídalo jeho pøedstavám. pádné zaprá¹ené ampule s divotvornými tekutinami pouze vzornì vymyté misky a sklenièky, srovnané podle velikostí, sada ¹tìtcù malých a sada ¹tìtcù velkých, nádoby na èervy a rybièky, pánské ¹kornì peèlivì zbavené bláta v¹echno na svém místì, srovnané a zarovnané. Tento a¾ strohý mu¾ský poøádek se prolínal s nepøedstavitelným zmatkem ve vìcech ¾enských. V hrneèku od èaje se povalovalo nìkolik spon do vlasù, zpod ozdobného pol¹táøe se na prince vyvalila hromada barevných dámských punèoch postøíkaných blátem, na olejové lampì visel vy¹ívaný kulatý podvazek.
	Znepokojen se vydal Prezent na pùdu. Pøede dveømi princezniny svìtnièky uklouzl v kalu¾i ple»ového mléka, tak¾e si rozbil obì kolena a ohnul levou ostruhu. Nicménì na pùdì na¹el, co hledal. V tì¾ké truhle byl nacpán skuteèný a pravý èernoknì¾nický plá¹» se v¹elijakými hvìzdami a pùlmìsíci, napùl se¾raný od molù. Na nìm trùnila veletlustá kniha, nadepsaná: èáry a kouzla. A vedle toho skuteèná kouzelnická hùlka!
	Princ otevøel knihu . . .
	Byl v ní zalo¾en list s naèmáraným nápisem:
	"V tom se nehrab, troubo, sice se ti pracka v hrábì promìní!"
	Vydìsil se, jako by ho nìkdo pøistihl, a hnal z pùdy, a¾ se udeøil o trám.
	Veèer Osmikrása pøiplula do jizby v nevídaném lesku, kroutila oèima a hihòala se bez pøíèiny - a v¹ichni znovu pili a hodovali. èernoknì¾ník byl nìjak vlídnìj¹í ne¾ pøedchozího dne. Chválil prince, ¾e má schopné pomocníky. Nakonec v¹ichni usnuli jako polena, ani¾ pomysleli na hlídání Osmikrásy. Probudili se k polednímu a princezna nikde.
	"Honem hledat!" pobízel Alizarin.
	Bystrozraký si rozvázal zrak, malièko se porozhlédl a povídá: 
	"Vidím záliv na jezeøe, v tom zálivu hloubku nesmírnou a v té hloubce truhlici kovanou. V té truhle princezna le¾í, dechu popadá stì¾í."
	Tu ji¾ staèilo, aby se ©iroký roztáhl, jezero vypil, truhlu vylovili a vystøídali se pøi dýchání z úst do úst.
	"Myslí¹ hlavou?" seøval èernoknì¾ník princeznu, kdy¾ se koneènì probrala.
	 "Tady pánové se mohli kvùli tobì nachladit, bláznivá bøehule!"
	Princ by ho byl rád pouèil o správném chování, ale nezdálo se, ¾e by nìkterý z jeho tøí tovary¹ù mìl chu» do rvaèky, ostatnì - ani Osmikrása nevypadala dvakrát ura¾enì, nechal tedy tak.
	Èernoknì¾ník se odebral do lesù sbírat samorosty a princezna zaèala dosti neurvale nabádat hosty ke zpáteèní cestì.
	"Vytahují se mraky," hlásila, aè nebe bylo modré jako zástìra.
	"Chytnou-li vás tu de¹tì, nevyhrabete se odtud do ètrnácti dnù! A tady je za de¹»ù dìsná otrava." 
	"Co¾ jsi zapomnìla, proè jsme pøi¹li?" podivil se princ.
	"Ále!" mávla rukou.
	"Po tøetí mì stejnì nenajdete, tak naè se zdr¾ovat?"
	Pak zaèala horlivì uklízet po svìtnici své rozházené svr¹ky a dìlala to zvlá¹tnì. Sponky do vlasù, zamazané punèochy, ma¹lièky, ¹áteèky a jiné serepetièky - v¹echno strkala pod medvìdí kù¾i na podlaze.
	"Já ¾e dìlám nepoøádek," povídala si pøi tom, "v¾dy» já dìlám poøádek!"
	A skuteènì - svìtnice po chvíli vypadala docela uspoøádanì, a¾ na to, ¾e místo kù¾e le¾el pøed krbem pìknì podvycpaný medvìd. Pak princezna poslala Dlouhého na døíví, ©irokého pro vodu a prince na ryby. Bystrozrakého po¾ádala, aby jí pomohl nalézt ztracený knoflík.
	Prince na ryby nic netáhlo, proto usedl na záprazí a tloukl ¹paèky. Tak se stalo, ¾e usly¹el Osmikrásu, kterak vede ve svìtnici s Bystrozrakým divnou øeè:
	"A co do mne - do mne také vidí¹?" zeptala se.
	"Aby ne," chvástal se Bystrozraký a sòal ¹átek z oèí.
	"Srdce a plíce v poøádku. Dal¹í vnitønosti mírnì pokøivené - to je od ¹nìrovaèky. Na pravé holenní kosti stopa po zlomeninì."
	"To jsem pøedloni spadla s konì. A co takhle du¹i nevidí¹?" otázala se princezna.
	"Du¹e je neviditelná," namítl Bystrozraký, "a kdoví, jestli vùbec je."
	"No dobøe. Ale v mé svìtnièce ve skøínìèce - vidí¹ to zlato, støíbro a drahé kamení? To v¹echno bude tvoje, kdy¾ mì této noci nenajde¹! Já u¾ na mou du¹i nevím, kam bych se schovala!"
	"Copak ty se schovává¹ sama?" podivil se Bystrozraký. 
	"Tebe neschovává èernoknì¾ník Alizarin?"
	"Kdepak," ubrekla Osmikrása, "v¾dy» ten by se mì s chutí zbavil! Napøed mì sem vylákal - já hloupá princezna nezku¹ená - uteèu s umìlcem do lesa, koruny se zøeknu - a najednou mì má dost. ®e prý dìlám nepoøádek, ¾e mu naru¹uju denní øád a lad. A kdy¾ mì sem jednou do roka nìkdo pøijede osvobozovat, ¾e kroutím oèima a vleèkou jako nìjaká helmbrechtnice. Jednou do roka si ka¾dá ¾ena potøebuje trochu zaflirtovat, ne?"
	Princeznì se vyvalily z oèí slzy jako holubí vejce a také Bystrozraký si dojatì utíral oèi obvazem.
	"Ne¹»astná láska, to já znám," pøipustil koneènì. 
	"To mne jednou nechala holka jen proto, ¾e jsem jí uvidìl kamínky ve ¾luèníku. Z lásky èlovìk nìkdy trpí i za svoje pøednosti. Neboj se, princezno, zítra tì nenajdu, kdybych si mìl utr¾it do¾ivotní ostudu - a udìlám to pro tebe úplnì zdarma! - No, tak pár zla»áèkù, aby ses neurazila, podle úvahy - mí¹ek, dva mí¹ky . . . "
	Prezent nevìøil svým u¹ím. Dìlal jakoby nic, ale pøi veèeøi mu nechutnalo. Ráno - samozøejmì, princezna pryè a Bystrozraký, a» koukal jak koukal, vykoukat ji nemohl. 
	"Mám nìjakou vlèí mlhu nebo zánìt spojivek," vymluvil se.
	Èernoknì¾ník sprostì nadával, ¾e jsou v¹ichni podvodníci a ¾e to tak nenechá - ka¾dý se tu jen zadarmo na¾ere a napije, ale princeznu hledat - na to by je neu¾il.
	Zkrátka - princi jeho tøi pomocníci odjeli s nepoøízenou. Na hranici rodného království Prezent vyplatil slíbenou mzdu Dlouhému, ©irokému a nakonec i Bystrozrakému, pøesto¾e ten si vydìlal víc od princezny.
	Pak se princ kajícnì odebral ke starému otci a oznámil, ¾e by si pøece jen vzal tu rusovlásku - a obraz Osmikrásy ¾e by se mìl poslat Alizarinovi k dodìlání, proto¾e princezna ve skuteènosti vùbec není tak krásná, jak to vypadalo.
	Tím se Prezent celkem snadno zbavil vzpomínky na Osmikrásu, ale zato Alizarin se Osmikrásy nikdy nezbavil. A kdoví - tøeba by mu byla chybìla!
—————————————————————————
—————————————————————————
  7.	VÌRKA A NEVÌRKA
—————————————————————————
	®ily - byly v jednom dalekém mìstì pøístavním dvì sestry, Vìrka a Nevìrka. Øíkalo se, ¾e Nevìrka je hezèí ne¾ Vìrka, ale nebyla to pravda, obì byly jako obrázek. Jenom Nevìrka se lépe strojila i nosila, ale to u¾ souviselo s jejím zamìstnáním; byla ¹enkýøkou v krèmì Maléro Grande, zatímco Vìrka tam pùsobila jako kuchaøka.
	Obì sestry se nesmírnì zalíbily dvìma pøátelùm - námoøníkùm, Jónovi a Pólovi. Vìrce se Jón také líbil a Nevìrce Pól, proto si pøislíbili vìrnost a¾ do hrobu tmavého - a ¾e se vezmou, a¾ se Jón stane prvním a Pól druhým kormidelníkem.
	Po zásnubách se námoøníci vydali na dalekou cestu pøes dva oceány, a to uhelnou lodí Ukoptìný dìdek. Plavili se dnem i nocí, hned pod Polárkou, hned pod Ji¾ním køí¾em, a Jón si rád po veèerech Póla dobíral:
	    "Jen poèkej, s èím se shledá¹, a¾ se po tøech letech vrátíme! Ta tvoje Nevìrka je nìjak móc do vìtru. Nosí kvìtovanou sukni a kruhy v u¹ích. To já si vybral líp, Vìrka se je¹tì na nikoho neusmála, ne¾ na mne. A sukni nosí pruhovanou, jako slu¹ná ¾enská."
	"Nech na hlavì," odbyl kamaráda Pól, "stejnì Nevìrce vìøím! A to je taky jinej kum¹t, zùstat vìrná, kdy¾ se dveøe netrhnou a v lokále samí stoprocentní chlapi! U tý tvý kalupinky je poèestnost z nouze ctnost, abys vìdìl, banáne jeden nedovaøenej!"
	Tak i jinak se potýkali, proto¾e o èem na dlouhé cestì hovoøit? Jindy si zase øíkali, jaké má Vìrka svítivé zlaté copy a Nevìrka hluboké èerné oèi a Vìrka sametový hlas a Nevìrka zvoneèkový smích a Vìrka tamto a Nevìrka tohle.
	Zatím Vìrka pilnì vaøila rybí polévky, sma¾ila moøské hvìzdice a pekla chobotnice, Nevìrka zase èepovala nápoje v¹ech barev, stupòù a procent; rok ubìhl ne¾ bys vytáhl kotvu, a obì byly vìrné - nic ne¾ Jón a Pól jim na mysl nepøi¹lo.
	"Jaké má ten Jón svaly," vzdychala Vìrka, "jen mu dát trojzubec -a je to hotový sám bùh moøí."
	"No a co Pól," vzpomínala Nevìrka, "ten i bez trojzubce!"
	Jednoho dne v¹ak, vlastnì veèera, zavítali do krèmy Maléro Grande dva nebezpeèní piráti, Kudlovrh a ©krtichøtán. Jeden dvì kudly za pasem, druhý pistol u kolen, jeden ¾lutý ¹átek, druhý fialový ¹átek, jeden døevìnou nohu, druhý èerný poklopec pøes oko - jinak na nich nic nebylo, a co taky, pirát jako pirát. Jak se dalo èekat, dìlali jen samé nepøíjemnosti. Kudlovrhovi se zdála vorvaní polévka pøesolená a ¹el to do kuchynì vytknout Vìrce, kde¾to ©krtichøtán shledal ¹patnou míru rumu a zavedl o tom spor s Nevìrkou.
	Kdy¾ si to o pùlnoci ¹nìrovali úzkými ulièkami k mateøské lodi, svìøil Kudlovrh ©krtichøtánovi a ©krtichøtán Kudlovrhovi, ¾e s jejich otrlými, moøem a rumem tvrzenými srdci není v¹e v poøádku. 
	"Karamba, to byla kuchta!" pravil Kudlovrh.
	"Takovou ¾enskou dostat, tak povìsím øemeslo na skobu a zaènu se ¾ivit poèestnì. Tøeba u majákový slu¾by, co bys tomu øek?"
	"Se¹ ráhnem pra¹tìnej," soudil ©krtichøtán, "ale ta ¹enkýøka - parblé - hotová siréna! Tu klofnout, tak pøestanu loupit a dám se na k¹eft. Zlodìjna jako zlodìjna, ale aspoò to líp vypadá."
	Mezitím obì sestry zametly prkennou podlahu a oddechly si: "To jsme tu zas mìly dva hulváty! Zapla»pámbu, ¾e u¾ je po práci. Ach ten Jón, kdyby u¾ tu byl - ach ten Pól, co asi dìlá?"
	Piráti nevytáhli kotvu, jak mìli pùvodnì v úmyslu. Náhle objevili, ¾e je nutné provést neodkladné opravy vysmolit palubu, za¹ít plachty, natøít brlení - a vùbec, práce jak na katedrále!
	Údrzba pirátské lodi pokraèovala zvolna. oba pøátelé toti¾ vysedávali v krèmì od bo¾ího rána a¾ do zavírací hodiny. ©krtichøtán nespou¹tìl oèi, vlastnì oko, z Nevìrky, Kudlovrh zase neustále bìhal do kuchynì - tu pro keèup, tu pro pepø, jindy zase, ¾e má v jídle vlas. Ryze obchodnická zdvoøilost Vìrky i Nevìrky hryzla piráty a¾ do morku kostí, tak¾e skøípali za¾loutlými zuby a plivali ¾výkací tabák na stùl místo na podlahu.
	Jedno pondìlí, to byl v Maléro grande zavírací den, kráèí Kudlovrh se ©krtichøtánem po bazáru, pøemý¹lejíce, co by dívkám koupili, aby roztavili jejich lhostejnost jako ¹pek na pánvièce. Nemohli se dohodnout, zda to má být zlato, perly nebo jantar, u¾ se málem fackovali, kdy¾ tu spatøí prodavaèe jedù a drog, jak pokøikuje:
	"Nápoj lásky! Nápoj lásky! Penìzi k nezaplacení! Jen za hotové! Zázraèný prostøedek! Úèinkuje do ètyøiadvaceti hodin!"
	"©ly¹í¹, kormoráne, èi se¹ hluchej?" ¹»ouchl Kudlovrh do kamaráda, který jen odplivl, øka "¹vindl!", ale u¾ prohledával kapsy.
	V úterý obratnì vpa¹ovali, co¾ pro takové grázly nebylo nic tì¾kého, Vìrce i Nevìrce do ranního èaje po odlívce zázraèné tekutiny. Toho dne po práci Vìrka je¹tì øíkala "ach ten Jón, jen mu dát trojzubec," ale u¾ z jejích slov neznìlo to pùvodní pevné pøesvìdèení. Nevìrka øekla jen "ach jo" a celé zmatené honem usnuly.
	Ve støedu ráno bylo je¹tì hùø. Vìrka si stále pro sebe drmolila, ¾e "Jón je nejkrásnìj¹í, nejhodnìj¹í, nejchytøej¹í" a pøitom rozbila ètyøi talíøe. Kdy¾ si Kudlovrh pøi¹el pro vorèestr, vrazila mu do ruky vidlièku a zeptala se, zda mù¾e mít Neptun døevìnou nohu. Kudlovrh vá¾nì odtu¹il, ¾e nepochybnì, proto¾e kam by moøe pøi¹lo bez døevìných nohou. Nevìrka se zase v lokále ukvapenì vyjádøila, ¾e pohled jednookého mu¾e je upøímnìj¹í ne¾ dvouokého a ©krtichøtán se radostí zlinkoval, a¾ svým jediným okem vidìl ètyøikrát.
	Své nemístné my¹lenky sestry jedna pøed druhou bedlivì tajily, ale veèerní hovory o Jónovi a Pólovi pøestaly jako kdy¾ utne. Jednou se Vìrka dokonce vyslovila, ¾e pirát je taky èlovìk a jak by bylo krásné pøivést takového lumpa k poèestnému zivotu, tøeba na majáku. Nevìrka pak pravila, ¾e okrádání bohatých loïaøù høíchu neèiní a ¾e by ji to mo¾ná bavilo více, ne¾ vìèné cmrndání sody do whisky. Beztak jim to poji¹»ovna v¹echno zaplatí!
	"Ten Kudlovrh," uøekla se najednou Vìrka, "jak on se nese na té døevìné noze! Pomalu jak bùh moøe na vlnách."
	"Proti ©krtichøtánovi je bùh moøe bøídil!" vykøikla Nevìrka. 
	"Bøídil - nebøídil, jednou jsme zaslíbené Jónovi a Pólovi, proto dost øeèí," vzpamatovala se Vìrka. 
	"Omyly se mají napravovat, a ne v nich pokraèovat," vzpurnì zareptala Nevìrka.
	V nejvìt¹í hádce zavyla lodní siréna od mola.
	"Probùh, Ukoptìný dìdek!" vykøikla Vìrka.
	"Dneska se mìl vrátit a my na to doèista zapomnìly!"
	Proto¾e sotva svítalo, sedìly obì sestry na postelích je¹tì v ko¹ilích a s vlasy natoèenými na papírkách. Nadìje, ¾e by se mohly k uvítání lodi ustrojit vèas, zmizela, jen co odhrnuly cíp záclonky. V¹echny slu¹né zeny, jimz se na Ukoptìném dìdku vraceli jejich man¾elé, snoubenci èi milenci, u¾ sváteènì vyparádìné pílily k molu.
	Jón a Pól se marnì rozhlí¾eli po pøístavi¹ti. Spatøili rybáøky z mìsta i okolí v na¾ehlených sukních, trhovkynì z bazáru, èí¹nice, kuchaøky a ficky ¾e v¹ech krèem pøístavních, sleènu z po¹ty s drdolem vyhnaným do krajnosti i sleènu z banky, která mávala vy¹ívaným krajkovým ¹áteèkem je¹tì ve chvíli, kdy u¾ ji její námoøník svíral v náruèí. Rejdaøova dcera, samé zlato a perly, vyskoèila z koèáru rovnou na prsa kapitána, ani¾ by èekala, a¾ jí sluha otevøe dvíøka - jenom Vìrka a Nevìrka nikde!
	"Jistì jsou nemocné!" vydìsili se Jón a Pól a spìchali k Maléru grande.
	Tam v¹ak zastali Vìrku i Nevìrku v plném zdraví, jak zoufale shledávají punèochy, støevíce a lajblíky. O nìjakém obèerstvení po daleké cestì nemohlo být øeèí, na stole se válely slupky z pomeranèe a patka pøedvèerej¹ího chleba.
	"Holky, holky, takhle se vítají námoøníci?" podivili se Jón a Pól.
	"Pøipluli jsme pøece pøesnì naèas!"
	Nakonec v¹ak byli rádi, ¾e své milé vùbec na¹li a trpìlivì vyèkali otevírací hodiny, aby pak zasedli k obyèejné ranní gulá¹ovce.
	©plouchajíce lzícemi v odbyté polévce, ti¹e se bavili o Vìrce a Nevìrce, ale jinak, ne¾ za hvìzdnatých nocí na Ukoptìném dìdku, mnohem smutnìji.
	"Ta Vìrka má poøád zlaté copy, ale nìjak bez lesku," stì¾oval si Jón, "a hlas u¾ vùbec nemá sametový, spí¹ plechový." 
	"Co teprve Nevìrka," rozlítostnil se Pól, "ty èerné oèi u¾ vùbec nemá hluboké, ale jako kdy¾ studnu zasype kamením. A zvoneèkový smích? Pchá - smìje se jak racek nad kuchyòskými spla¹ky."
	U vedlej¹ího stolu natahovali u¹i Kudlovrh a ©krtichøtán; ten rýpal kudlou do stolní desky, onen le¹til pistol rukávem.
	Do v¹eobecného napìtí náhle Nevìrka udeøila pùllitrem o pult a pravila jako kdyby nic, jenom velice hlasitì a zøetelnì: "Ty, posly¹, Póle, nezlob se na mne, ale já u¾ tì nemù¾u mít ráda, proto¾e se mi tady ten pirát líbí víc. Pøeju ti tedy moc ¹tìstí a tak . . ."
	Pól se div nerozplakal, zatímco ©krtichøtán zajásal: 
	"Johoho, na to se napiju pøemnoho!"
	A jak vyskakoval radostí, Vìrce zaèaly v kuchyni padat hmozdíøe ¾e stìn, tak¾e pochopila co se stalo a ve¹la do lokálu, økouc: 
	"Fuj, Nevìrko, ty nejsi slu¹né dìvèe, ale potvora! To já jsem nikdy nepøestala Jóna milovat, pojï si pro pusu, ty mùj chudáèku!"
	Jón nezajásal johoho, protot¾e mu to nìjak nesedìlo, hlavnì se divil, proè je chudáèek, kdy¾ ho Vìrka miluje, a je¹tì více se divil, proè jí pøeskoèil hlas a proè se vlastnì tváøí jako Johana pøed popravou.
	Mezitím Nevìrka se ©krtichøtánem zmizeli neznámo kam, více je nikdo nespatøil - a proto se lze jenom domý¹let, ¾e ¾ili ¹»astnì a¾ do smrti.
	Osiøelý Pól se trápil rok a pùl a zhubl o pìt kilo, co¾ mu prospìlo, nebo» se tím více zaèal podobat bohu moøe. Po pùldruhém roce se v cizím pøístavu seznámil s dívkou Beatricí - a proto¾e mu kdysi Nevìrka popøála ¹tìstí, o¾enil se a ¾il ¹»astnì a¾ do potopení lodi, na ní¾ to dotáhl na kapitána.
	Zato Jón a Vìrka nikdy ¹tìstí nepoznali: Vìrka v skrytu neustále myslela na Kudlovrha, který se jí zdál ve v¹em lep¹í ne¾ její mu¾, i kdy¾ to tøeba nebyla pravda. Jón poznal, ¾e Vìrka není jako bývala, sám sobì namlouval, ¾e neví, v èem to vìzí - a trápil se osto¹est. Ze ¾alu se dal na pití a proto¾e se posléze stal známým lodním opilcem, nemohl se ji¾ stát prvním kormidelníkem, ba ani druhým.
	Kudlovrh skonèil na galejích, kde v kazdé volné chvilce vykládal spolugalejníkùm o tom, jak mìl kdysi nejlep¹í vùli ¾ivit se poctivou prací na majáku, ale jedna blbá kuchaøka mu tento plán zmaøila. Nìkdy vykládal i ve chvílích, kdy mìl spí¹ veslovat a tu sklízel od pohanìèe mnoho ran a od ostatních posmìch.
	Tak se Vìrce podaøilo nadosmrti otrávit Jóna, Kudlovrha i sebe, ale zato nikdo o ní nemohl øíci, ¾e není slu¹ná ¾ena.
—————————————————————————
—————————————————————————
  8.	DÉMONÚV NEJAPNÝ ®ERTÍK
—————————————————————————
	Tento pøíbìh se udál v zemi ¾havého písku, velbloudích karavan, mámivých fata morgán, pøívìtivých oáz, pohádkovì krásných ¾en a ¹ílenì odvá¾ných loupe¾níkù - v zemi, kde pod nohama, nad hlavou, ba èasto i v láhvích a svítilnách se to hem¾í dobrými i zlými duchy, podduchy, poloduchy, meziduchy a snad i prùduchy.
	V bílém domì s rovnou støechou, na které se v noci spí, ¾ila dívka; mo¾ná princezna, mo¾ná tkadlena, mo¾ná hrnèíøka - na tom nesejde. Byla krásná jak mìsíc v úplòku; mo¾ná, ¾e o trochu míò, ale na tom rovnì¾ nesejde.
	Té dívce - a jmenovala se ©erbet, co¾ v onìch krajích znamená lahodnou ovocnou ¹»ávu - se jedné noci na té rovné støe¹e zdál pøekrásný sen. Spatøila mu¾e, jeho¾ tváø byla kouzelnìj¹í ranního svítání a tìlo u¹lechtilej¹í ne¾ skok èerného leoparda. Dali se spolu do øeèi a tu ©erbet poznala, ¾e mladík, a» u¾ je princem, rolníkem nebo prostým nosièem bøemen, má ducha jasného jak slunce v zenitu, srdce èisté jak horský pramen, a ¾e je obeznámen s vìdami v¹ech moudrých ¾e zemí východu i západu.
	Jakmile se dívka probudila, spìchala do nitra pou¹tì, kde o sporých koøíncích a suchých broucích ¾il starý poustevník.
	"Copak mi pøiná¹í¹, dcero?" podivil se kmet, "zapomnìla sis zahalit tváø, co¾ je velká roztr¾itost v na¹em kraji píseèných bouøí!"
	©erbet vyprávìla starci svùj sen a velice se zajímala, zda podobný mládenec ¾ije nìkde ve svìtì èi okolí.
	"®ít mù¾e," usmál se chytrý dìdek, "tøeba za nejbli¾¹ím pøesypem. Anebo za devíti moøi. Snad ¾il pøed tisíci lety. Mo¾ná, ¾e se teprve za sto let narodí. Mù¾e¹ ho ve svém ¾ivotì potkat, ©erbet, ale také nemusí¹."
	A nastavil hubenou vrásèitou dlaò, nebo» byl zvyklý brát bak¹i¹ za ka¾dé slovo. 
	Dívka se zøejmou nespokojeností podala dìdovi ko¾ený vak samohonky z kobylího mléka:
	"To je v¹echno, co mi mù¾e¹ povìdìt?"
	Staøík si loknul, s uznáním poplácal vak a prohlásil:
	"Nerozjímám padesát let v ¾áru pou¹tì proto, abych zaèal na starý kolena lhát. To je v¹echno, milá ©erbet. Pøeje¹-li si, abych ti to je¹tì zopakoval, dones dal¹í kobylinu!"
	Rozhovor dívky s poustevníkem vyslechl polonahý, holohlavý démon s copánkem na temeni. Do¹lo mu pøitom, ¾e u¾ se v pou¹ti neèinnì nudí pìt set a pùl roku - a ¾e teï právì se naskýtá pøíle¾itost k nìjakému vyra¾ení.
	Neprodlenì svolal v¹echny své ífríty a dal¹í podøízené pabytosti:
	"Rozbìhnìte se, rozle»te a rozplavte ¹irým svìtem! Potøebuju sehnat: Pytel kouzla ranního svítání. Tøi truhlice u¹lechtilosti skoku èerného leoparda. Mísu jasu slunce v zenitu. Pohár èistoty horského pramene. Tøi velbloudy, nalo¾ené vìdami mudrcù ¾e zemí východu - a je¹tì nìjaké vìdy mudrcù ¾e západu, na ty by mohl staèit jeden silný mezek. - Jo, a je¹tì sultánova cvièeného opièáka pøitáhnìte! Toho, co chodí v hedvábných kalhotách a v turbanu, umí øíkat ,ano, ne`, slu¹nì se chovat u stolu a pøíle¾itostnì se zasmát."
	Kdy¾ mìl démon v¹e potøebné pohromadì, pustil se do práce a do ètyøiceti dnù splácal dva podaøené chlapíky. Jednomu dal krásnou tváø a u¹lechtilé tìlo, dovnitø pak na¹»ouchal du¹i a rozum sultánova cvièeného opièáka, jako¾ i jeho zdatné, zbyteènými city a pocity nezatí¾ené srdce. Opièí tìlesnou schránku pak obohatil jasným duchem, èistým srdcem a pøehledným rozumem i vzdìlaností.
	Podøízené pabytosti sem tam nìco pøidr¾ely, zapo¹ily, pøitlaèily - a pak s úzasem jásaly nad umem svého velitele.
	"Hlupáci," u¹klíbl se démon, "stvoøení dvou takovýchto smrtelníkù nedá zas tak velkou námahu. Daleko slo¾itìj¹í je vykouzlit z pou¾itých pøísad jediného - a nemít k tomu ani ¹petku opièáka! Kdy¾ to dobøe jde, mù¾e se to povést pøibli¾nì jednou za tisíc let."
	Pak oba mládence posadil na velbloudy a øádnì vyhladovìlé je poslal cestou rovnou k obydlí dívky ©erbet. Dívka ©erbet byla pohostinná, jak u¾ je v zemi znavených karavan dobrým zvykem. Jen co vysílení poutníci dopadli z velbloudù na její práh, navaøila hrnec skopového, pøipravila vonné nápoje a lázeò. Jaký pak byl její údiv a jaké potì¹ení, kdy¾ pøi svìtle ¹estibarevné olejové lampy zpozorovala, ¾e jeden ¾e zotavených hostù se podobá jejímu pøíteli ¾e sna jako vejce vejci! Hned s ním zavedla hovor, av¹ak vzápìtí dal¹í údiv - sultánùv papou¹ek by snad rozprávìl rozumnìji, ne¾ ten èarokrásný muz! Tu se teprve projevil jeho o¹klivý druh, pøi jeho¾ øeèi se naslouchajícímu a¾ srdce vzná¹elo, snad nìkam do sedmé nirvány.
	Tak strávila ©erbet celkem pøíjemný veèer, nespou¹tìjíc oèí z hosta krásného a pøitom besedujíc s ohavou. Proto¾e i obìma mladíkùm se paní domu zalíbila, nespìchali na dal¹í cestu. Nevìdìli ani, kam vlastnì putují démon jim to neøekl. Zùstali u ©erbet dlouhý èas - ve dne odpoèívali a v noci se bavili a hodovali.
	Ètyøicáté noci povstal ¹karedý a pravil: 
	"Paní mého srdce, ©erbet! Mùj pøítel i já jsme v tobì nalezli zalíbení a dohodli se, ¾e tvùj dùm je pro nás oba tìsný. Zvol si tedy toho z nás, který je tvé du¹i blí¾e a druhý je¹tì dnes opustí tuto oázu radosti."
	Dívkou taková øeè zalomcovala jak píseèná smr¹». Zdálo se jí, ¾e bez pøátelství o¹klivého uschne jak bez pitné vody. Jakmile v¹ak pohlédla na krásného, její zrak na nìm ulpìl jak pøilepený pravou arabskou klovatinou. 
	"Nedá se nic dìlat, musíme za poustevníkem," rozhodla, naplnila dva vaky kobylí samohonkou, nalo¾ila na mulu - a jelo se.
	Poustevník právì mlátil hlavou o pøesyp a svolával duchy dobré i zlé - mìl ¾ízeò, a¾ by plakal, proèe¾ mu náv¹tìva pøi¹la vhod. Vyslechnuv svízelnou otázku, zhluboka se napil a zaskøehotal: 
	"Tvùj pøíbìh není nový, ó ©erbet! Je starý jako fata morgána, je¾ má své sídlo v ka¾dém neopotøebovaném srdci dívèím - a bezpochyby i nesmrtelný. Údìlem moudrého, za nìho¾ se i já pokládám, je neradit dívkám ve chvílích, kdy bloudí ve fata morgánách svých srdcí. A» poradí¹, co poradí¹, v¾dycky je to nakonec tvoje vina, ¾e fata morgána zhasla a splaskla."
	©erbet zùstala jako opaøená, rovnì¾ ohava zamy¹lenì mlèel, av¹ak krásný se hluènì zasmál a proti svému zvyku pronesl del¹í vìtu: 
	"Za ty blbý kecy je tý kobyliny ¹koda."
	"Abych si zalouzil kobylinu," zachmuøil se staøec, "povím vám pohádku. Vlastnì ne tak vám, jako tady ©erbet. Poslouchej dobøe, dìvèe - a vem si z toho, co chce¹:
	Pohádka o ¾íznivém
	©el jeden èlovìk sám a sám pou¹tí, ¹el mnoho dní. Dávno ji¾ padli jeho velbloudi, dávno nechal za sebou v¹echny poklady, které vezli, dávno snìdl poslední zbytek jídla a dávno zasyèel v jeho rozpáleném hrdle poslední dou¹ek vody. Jazyk toho èlovìka byl suchý jako sluncem vypálený písek a jeho oèi únavou vidìly dvojmo. Tak ¹el a ¹el, mysl ¾ízní zcela vyprahlou, tak¾e mu v ní nezbylo více, ne¾ pøedstava støíbrného poháru, plného chladivé, pramenité vody.
	Tato pøedstava dr¾ela ubohého poutníka pøi ¾ivotì, a¾ narazil na prázdnou chý¹i v pou¹ti. Pøes práh se plazil u¾ po bøi¹e. Uprostøed obydlí spatøil malý stoleèek, na stoleèku pak dvì nádoby. Støíbrný pohár a otluèenou hlinìnou misku. V misce byla èistá, pramenitá voda, ve støíbrném poháru jed. Z které nádoby se napil ten ¾íznivý, co myslí¹, dívko ©erbet?"
	©karedý ©erbetin nápadník se usmál a jeho opièí oèi zazáøily jasem takové radosti, ¾e neèekanì zkrásnìly. Druhý, nevìda ve své omezenosti nic lep¹ího, jen spou¹tìl a zdvíhal husté ¾aluzie svých øas a jeho drahokamové oèi blikaly na poustevníka.
	Dívka ©erbet silnì zbledla a hlesla:
	"Ov¹em¾e se napil z hlinìné misky. Jinak by byl na hlavu padlý, pøi Alláhu - on je mocný!"
	"Nu co¾, ale nìjak se ti to nelíbí," u¹klíbl se poustevník. 
	"Koneènì, neuhodlas. Zapomnìla jsi, ¾e byl ¾ízní pøímo pomatený. Dívá se takový ne¹»astník na rozdíl nádoby a jejího obsahu? Nikoli, ©erbet. Popadl støíbrný pohár, o kterém snil po celou cestu a obrátil ho do sebe døíve, ne¾ postøehl chu» tekutiny."
	©erbet silnì zrudla, o¹klivý nápadník se zachmuøil a krásný se rozesmál, jako kdy¾ jde o dobrý vtip.
	"Kdy¾ poznal ¾íznivý svùj omyl," dodal poustevník, "bylo jiz pozdì. Jeho nitro bylo jedem spálené, tak¾e u¾ nesebral sílu, aby se napil èisté vody z misky. Zùstal tam le¾et, dokud orlosupi neobrali jeho kosti do køídové bìli."
	©erbet zrudla je¹tì více, mu¾ s opièím vzhledem se jí zeptal:
	"Nu¾e, ty ¾íznivá! èeho se chystá¹ napít?"
	Krásný, protot¾e jeho opièí du¹e byla venkoncem cvièená, postøehl, ¾e nìco nesedí a zvolal rychle, s rozpaèitým smíchem: 
	"Hlavnì nepi tu samohonku, v¾dy» tomu dìdkovi to z ní kecá, ¾e by jeden zblb! Tak pitomou pohádku jsem je¹tì nesly¹el."
	"Hle - on mluví!" uzasla ©erbet.
	"On dokonce i mluví, kdy¾ mu jde o mé srdce. Snad ani není tak hloupý, jak se zpoèátku tváøil. Mo¾ná, ¾e je pouze zvlá¹tní, jiný . . . Ostatnì, ani mnì se starcova pohádka pøíli¹ nelíbila, sly¹ela u¾ jsem lep¹í . . ."
	"Hle - fata morgána," pronesl lhostejnì staøec.
	"Proti té není zbranì. ©íp tam nedoletí, vojsko tam nedojde a kdo chce ¾íznivého pøesvìdèit, ¾e hledí na mámení zlomyslného démona, je mul. A je¹tì vìt¹í mul, kdo radí zamilovaným!"
—————————————————————————
—————————————————————————
  9.	O PØEKRÁSNÉM OVÈÁÈKOVI
—————————————————————————
	Byl jednou jeden zámek a pod tím zámkem zil ovèáèek. Mìl pøekrásného syna a v tom zámku ¾ila panna Jenùfka. Ovèáèek pásl ovce, také jeho syn pásl ovce a je¹tì mnoho jiných ovèáèkù páslo je¹tì mnoho jiných ovcí. Zámecká panna ovce nepásla, nýbr¾ sedávala ve vì¾i, vy¹ívala a èekala na ¾enicha, jak bylo v té dobì zvykem. Ne, ¾e by ji bavilo vy¹ívat, tím ménì èekat - daleko radìji by byla pásla ovce nebo aspoò husy, ale otec jí vysvìtlil, ¾e se to pro zámeckou sleènu opravdu nehodí.
	V létì to je¹tì ¹lo; z vì¾e byl rozhled po dalekém okolí a panna co chvíli odlo¾ila otravnou práci, aby se podívala, jak se ovce pasou. Jaký div, ¾e si jednoho dne pov¹imla i ovèáèka ¾e v¹ech ovèáèkù nejkrásnìj¹ího? To byl jinaèí chlapec ne¾ zemané s uma¹tìnými kníry, kteøí o sobotách pøijí¾dìli na zámek na námluvy, ¾e se padací most netrhl!
	Já bych se mu líbila, napadlo zámeckou pannu. Vìdìla, ¾e je holka jako vla¹tovièka a v¹imla si, jak èasto se ovèáèek smìrem k zámku tou¾ebnì dívá.
	Jenùfka byla velice vynalézavá, co¾ je nezbytné pro ka¾dou pannu, ¾ijící ve stavení s vì¾í a padacím mostem. Èas od èasu postavila k oknu vì¾e krejèovskou pannu ve svých ¹atech a sama se pøeplavila pøes vodní pøíkop na trokách, ochotnì zapùjèených zámeckou pradlenou Justýnou.
	Pak se jako procházela po luzích a hájích - aby se neøeklo, s malíøským náèiním pod pa¾í. Náhodou se vzdy posadila poblí¾ stáda, které pásl pøekrásný ovèáèek, a jako malovala oveèky. Ve skuteènosti v¹ak malovala ovèáèka, protot¾e z nìho nemohla oèi spustit, a malovala ho tolikrát, a¾ ho umìla doèista nazpamì», tak¾e kdy¾ veèer sfoukla louè ve své loznici, vidìla ho pøed sebou jako ¾ivého.
	Ovèáèek se mezitím zabýval tisícerými vìcmi, jen zámeckou sleènou ne. Bezpochyby ani netu¹il, ¾e tam kdesi za køovíèkem sedává. Dovádìl s kamarády, závodil ve skoku i v bìhu, v zápase i ve vrhu kamenem, ve støelbì prakem i v plití do dálky - a ve v¹em vyhrával. Mìl pøedsevzetí nìkam to v ¾ivotì dotáhnout.
	Jenùfku ve snu nenapadlo, ¾e by si jí obdivovaný jinoch nepov¹iml. Vìdìla pøece, ¾e je holka jako vla¹tovièka, a tak vìøila, ¾e v¹echny jeho úspì¹né výkony závisejí na její pøítomnosti.
	"Kdybys vidìla, jak se pøede mnou pøedvádí," sdìlovala vítìzoslavnì Justýnì, která byla do vìci zasvìcena, proto¾e nìkomu se venkoncem i zámecká panna svìøit musí. Pradlena se cítila na pánovì dceøi závislá, proto ji povzbuzovala a na v¹e kývala jak houpací kùò.
	"To je nabíledni," pøisvìdèovala licomìrnì, "jak se mládenec pøed pannou producíruje, je to jistý znamení lásky!"
	Pøí¹tího jitra se Jenùfka rozhodla, ¾e ovèáèka vyznamená a potì¹í. Vynoøila se z necek jak bohynì milosti s loknami vyztu¾enými nejlep¹ím zámeckým pivem, s oboèím peèlivì pod¹kubaným do neodolatelného oblouku a s dvanácti krajkovými spodnièkami pod krinolínou slézové barvy.
	Do¹kobrtav¹i ve sváteèních støevících na louku, zablýskala zelenýma oèima, zavlnila slézovou krinolínou, zachrastila vyztu¾enými loknami, vyklenula neodolatelné oblouky a pokynula pastevcùm alabastrovou ruèkou. Ho¹i v okamzení zrudli jak vaøené øepné plátky, poznali ¾e panna je ¾e zámku.
	"Jakpak ty se jmenuje¹?" za¹veholila sleèna k nejsliènìj¹ímu z pasáèkù, jemu¾ plály u¹i jako dvì fakule. Zvìdìv¹i, ¾e Vincek, pokraèovala hlasem nad marcipán slad¹ím: "Ví¹-li pak, ¾e jsi ¹ikovný chlapec, Vincku?"
	"To, prosím, nevím," zachrèel Vincek, pouèený z domova, ¾e pøed panstvem a stra¹idly se slu¹í chovat skromnì.
	Poté vyzvala Jenùfka obratného ovèáèka, aby kvùli ní, ale jenom jí k vùli, vylezl na tu pøevysokou jedli támhle. Vincek nevìdìl, k èemu to má být dobré, ale pouèen z domova, ¾e panstvu je tøeba vyhovìt i v pitomostech do nebe øvoucích, vylezl na jedli a zase slezl.
	"Dìkuji ti, odvá¾ný pastýøi," slavnostnì se usmála Jenùfa.
	"Na shledanou!"
	A odvlnila k pøíkopu, kde mìla ukryty své troky.
	"Miluje mì!" jásala veèer zámecká panna v prádelnì.
	"Kvùli mnì, ale jenom mnì k vùli, vylezl na tu pøevysokou jedli támhle vlevo, vidí¹ ji z okna, Justýno?"
	Pøekrásný ovèáèek, na dnì du¹ièky hluboce polichocen, pøibyl druhý den na pastvu v nových kalhotách a vy¹ívané ko¹ili. Jenùfka se objevila v nové krinolínì, tentokrát v barvì vlèích mákù, a dru¾nì besedovala s ovèáky, zejména ov¹em s Vinckem. Nechtìla u¾, aby lezl na jedli, odmítla i nabízenou ukázku skoku o tyèi pøes propast a v¹echna dal¹í èísla ovèáèkovy je¹itnosti. V noci se jí toti¾ zdálo, ¾e Vincek spadl s jedle a polámal si ¾ebra.
	Slávou doèista zblblý ovèáèek se tedy chopil flétny, proti níz zámecká panna nic nenamítala, a hrál a hrál, jako øecký pámbíèek ovèáckých kratochvílí. Hory se z toho koncertu zelenaly, potoky utichaly a pannu Jenùfku to bralo za srdce. Napadlo ji, ¾e by Vincka milovala, i kdyby byl o¹klivý jako nejo¹klivìj¹í z pavoukù, obývajících zámeckou vì¾.
	Do podzimu by bylo Vinckovo stádo zpustlo k nepodobì, nebýt péèe kamarádù. Nechal kluk ovce ovcemi a chodil se sleènou Jenùfkou na houby i na borùvky. Nosil za ní pompadùrku v uctivé vzdálenosti tøí krokù a na pøívìtivé cvrlikání odpovídal zdvoøile "ano, prosím" nebo "ne, prosím", støe¾e se øíci více, aby se neuøekl. Starý ovèák soudil, ¾e snad panna hledá ¹ikovného poslíèka èi snad pøímo osobního strá¾ce - èert se v pánech vyznej, navymej¹lejí si v¹elijakých vymy¹leností - a nabádal Vincka, aby si nìjakou neuvá¾eností nepokazil mo¾nosti. Hledìl se tedy Vincek zalíbit. Flétnu u¾ vùbec od huby nedával - a co krok, to skok pøes pøíkop, co kámen, to vrh na urèený cíl. Chvílemi se snazil dát k dobru i své znalosti, pokud se týkaly nìèeho závazného, napøíklad: "My¹i se stìhujou do stodol, brzy bude zima. A tuhá! A dlouhá - veverky u¾ poschovávaly v¹echny oøí¹ky."
	Jenùfku posedala hrùza z pomy¹lení, ¾e procházkám s pøekrásným ovèáèkem nastane konec. 
	"Musím pøece nìco udìlat," útoèila na zámeckou pradlenu, "zdá se mi, ¾e Vincek stále neví, oè bì¾í!" 
	Justýna, která na rozdíl od ovèáèka, ale i od zámecké panny vìdìla, oè komu jde, byla ve znaèných rozpacích. Poslední dobou toti¾, co Vincek na sebe tolik hledìl, prala mu v zámecké prádelnì ko¹ile. V¹imla si, ¾e na nich má èetné stopy èervenì z obalù od cikorky. Pradlenì bylo známo, ¾e ovèáèek neholduje kávì, ale také, ¾e papírem od cikorky si vesnické dívky pøibarvují tváøe. A ty tváøe pak ukazují ¹ikovnému mládenci, o nìm¾ u¾ se rozneslo, ¾e to v ¾ivotì nìkam dotáhne, pøinejmen¹ím do panské slu¾by.
	"Justýno, Justýno," dorázela zpropadená sleèna den ¾e dne nepøíèetnìji, "¾e by byl Vincek nesmírnì potì¹en, kdyby znal moje city? Tøeba by se pak koneènì osmìlil zjevit mi city svoje?" 
	Holka, pomyslela si Justýna, k èemu jsou ovèákovi city? Ten kouká na jiný vìci. A jestli jsi ty nejhezèí ¾e v¹ech fiflen, co se jich na okolních zámcích a hradech nudí, proto je¹tì nejsi hezèí ne¾ Maøena, Kaèena a Rù¾ena. A ty se pro Vincka nìco nabreèely, kdy¾ je nechal kvùli Tonce, Bìtce a Stáze, které jsou je¹tì hezèí! Kaèena, tu¹ím, breèí dodnes. Jo, a to jsem zapomnìla na Apolenu - ten vlas, co jsem vèera na¹la Vinckovi za límcem, nemohl patøit ne¾ Apolenì - ¾ádná jiná není tak zrzavá! Nahlas v¹ak øekla:
	"Rozmyslete si to je¹tì, sleèinko, nìco vám povím. On ten Vincek poslední dobou vypije sílu piva. Brzy mu naroste teøich a u¾ by se vám nelíbil."
	"Jsi hloupá jak tvé necky," odbyla ji Jenùfka.
	"Láska se neohlí¾í na nicotnosti."
	Pradlena si øekla, ¾e komu není rady, tomu není pomoci, a zaèala si honem shánìt místo na nìkterém ¾e vzdálenìj¹ích panství, aby nebyla v domì, a¾ pastýøská idyla vyvrcholí. A¾ by se prozradilo, ¾e zpozdilé pannì v jejích bláhovostech pomáhala, stejnì by ji pán vyhodil!
	Zadul severák a Jenùfka, zdì¹ená, ¾e u¾ nebude pastev ani procházek, sedla za dubový stùl, popadla brk a jak psala, tak psala:
	"Mám pocit, Vincku milý, ¾e je mezi námi cosi nejasného. Lépe øeèeno, Tvoje zdvoøilost mezi námi trèí jako ta skála v Jahodovém lese, ¾e si ani netroufám Ti to v¹echno ústy vypovìdìt . . ."
	Sám èert, který jí to napískal, by si mohl pamatovat, co v¹echno napsala - ví se jen, ¾e tam bylo mimo jiné: 
	"... ale já Tì, Vincku, miluju jak jen umím, pøesto¾e jsem sleèna zámecká, já bez Tebe snad ani nemù¾u ¾ít. Viï, ¾e se mi nebude¹ ani trochu smát, proto¾e - kdo tak nádhernì hraje na flétnu, jistì umí v¹echno pochopit, i kdyby to bylo divné. Vincku nejdra¾¹í, jestli chce¹, já to tu v¹echno nechám a stanu se pastýøkou ovcí a do smrti u¾ na sebe nevezmu krinolínu!"
	Vylila si srdce na deset archù pergamenu a osel, z jeho¾ kù¾e ten pergamen pocházel, se pod zemí pla¹il. Nicménì Jenùfka to v¹echno myslela doopravdy. Úspìchem se neminu, uva¾ovala dle svého mínìní zcela rozumnì: Jsem holka jako vla¹tovièka a k tomu urozeného rodu. Jak bude Vincek ¹»asten a já teprv!
	Vincek tou dobou foukal do flétny jak polokozel z øeckých hájù a mezi jednotlivými skladbami sliboval kamarádùm výhody, a¾ bude zámeckým správcem. Kdy¾ pøedbì¾nì v¹echny pasoval na podkoni, lokaje, vì¾níky a sokolníky, poèal se opájet snem o pomstì na Ur¹ulínì, která jako jediná dívka ¾e vsi nebyla dosud do nìho zamilovaná, a to ¾e slabomyslného dùvodu, ¾e je z nìho cítit pivo.
	Právì kdy¾ Ur¹ulína v ovèáèkových pøedstavách hoøce bìdovala, litujíc své zpozdilosti, pøiklusal olivrejovaný posel s výkøikem: 
	"Který z vás je Vincek? Nesu psaní! Jen do vlastní ruky!" 
	Vincek vyskoèil jako kdy¾ ho píchne podávkami: 
	"No tìbùch, to u¾ jsem asi jmenovanej!"
	A dal se do slabikování.
	"Do prkenný sala¹e," poznamenal po chvíli k druhùm, v¹ecek zrudlý.
	"Vono je to asi v¹ecko jinak . . ."
	"Hahaha," smáli se ovèáci, "¾e tys byl vyhozenej døíve ne¾ jmenovanej?"
	A tu Vincek, koktaje, pøeøíkávaje se a chvilkami se rozpaèitì uchechtávaje, pøeøíkal spoluovèákùm sleènino psaní slovo od slova. Chvílemi vykøikovali ú¾asem, chvílemi vybuchovali nestoudným smíchem.
	"Má¹ prùser," usoudili posléze.
	"S vydìdìnou ¹lechtiènou na krku si bude¹ muset hledat ob¾ivu nìkde hodnì daleko - to by starej hrabì nestrpìl, koukat se z cimbuøí, jak dcera bìhá do trhu s o¹tìpkem. A zpátky zase s o¹tìpkem, proto¾e ho ani neumí udìlat. Ale spí¹, ne¾ na to dojde, najme si starej pán nìjaký vandráky, aby tì za pár zla»ákù poslali do nebeský koliby."
	"Ojoj - to by byla nespravedlnost," naøíkal ovèáèek.
	"Vzdy» já se Jenùfy ani klacíkem nedotkl - a proè taky sleèna se mi nikterak nelíbí. Jediný, co je na ní, je ta krinolína - a vydìdìná by v ní stejnì vypadala jako hastro¹. Nedovedu si ji v krinolínì pøedstavit u nás doma - hahaha - jistì ani vaøit neumí, berana se bojí a o jehòatech ví akorát, ¾e jsou sladký, jaktì¾iv jsem neza¾il sladký jehnì, co já budu dìlat, abych snad utek do svìta!"
	A upaloval se domù sbalit.
	Domù upalovala i Jenùfka, politá slzami a hanbou, nebo» za køovíèkem vyslechla v¹echno. Jiná by mo¾ná pomý¹lela na krutou pomstu za takovou urá¾ku, ale to by ta jiná nesmìla být zamilovaná jako Jenùfka, nebo» v zamilovanosti se hrdost, èest i dal¹í chvályhodné vlastnosti rozpou¹tìjí jak mastnota v louhu. Jenùfka tedy nepomý¹lela na pomstu, spí¹ na to, jak se nauèit vaøit, odnauèit se bát berana - a hlavnì, ukázat, ¾e i bez krinolíny je holka jako vla¹tovièka.
	Vinckùv otec jasnozøivì prohlásil, ¾e láska je mocná èarodìjka, a to i láska otcovská - a starej pan hrabì ¾e je mìkota. Proè by mìl dceru vydìdit, kdy¾ jiných dìdicù nemá - a proè na Vincka najímat nìjaký vandráky, kdy¾ s outì¾kem si ji sotva který zeman vezme.
	"S jakým outì¾kem?" podivil se Vincek.
	Otec odsekl, ¾e to u¾ je jeho, Vinckova vìc - a rozhodnì jednodu¹¹í, ne¾ prchat nìkam do svìta, kde za ka¾dým bukem èíhají lapkové, verbíøi a podobná sebranka na blbý ovèáky.
	Do mìsíce se stal ovèáèek vrchním podkoním na zámku. Jist si svou vìcí, nejevil ani kalou vdìènost, nýbrz pøi ka¾dé výplatì vyhro¾oval, ¾e s tím sekne, nebude-li mu pøidáno.
	Do tøí mìsícù byl správcem, tak¾e zmìkla i Ur¹ulína, pøesto¾e z nìho páchlo pivo víc ne¾ kdy pøed tím.
	V pátém mìsíci se o¾enil se zámeckou sleènou a - zanedbávaje víc a vice své povolání i rodinu - vy¾íval se hlavnì v pochlebnictví svých kamarádù, jim¾ zaøizoval rùzné výhody a úlevy.
	Ur¹ulína, která nastoupila místo Justýny v zámecké prádelnì, zakrátko mávala celým panstvím. Zavedla øadu novot, z nich¾ první byla výstavba nové prádelny, a to mimo zámek, na bøehu krásného jezera, kde je lep¹í voda k praní. Kdy¾ se zrovna nepralo, poøádaly se v prádelnì rozverné zábavy a pitky, pøi nich¾ Vincek nikdy nechybìl. Jenùfka zatím uspávala malièkého Vinculínka a pak sama pøed spaním poèítala oveèky.
	Ovèáèkové v podzámèí, py¹ní na svého druha, který se vy¹vihl, slozili o tom líbeznou pisnièku:
	
	Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jièína,
	pod tím zámkem ¾il ovèáèek, mìl pøekrásného syna.
	A v tom zámku ¾ila panna, ta ovèáèka milovala,
	psala jemu v tajnosti psaní plný milosti:
	Pøijï, ovèáèku, èasnì zrána, døív ne¾ bude svítati,
	pøijï do háje zeleného, tam se budem líbati.
	Pod dubem v zeleném háji, kde ptáèkové zpívávají,
	tam já ráda sedávám, na miláèka èekávám.
	
	To je celé, protot¾e o nechutných koncích romantických lásek se zpívat nehodí, ale ony také ty konce nejsou tak moc dùle¾ité, proto¾e:
	Kdyby byla Jenùfka ovèáèka nikdy nepoznala a v klidu se provdala za nìkterého z tìch zemanù s uma¹tìnými kníry, kteøí o sobotách pøijí¾dìli na zámek na námluvy, ¾e se padací most netrhl, mohly být konce úplnì stejné! Akorát o ten pøekrásný, blaze nevìdomý zaèátek by byla pøi¹la.
	A jak se øíká: Je lep¹í litovat toho, co jsme udìlali, ne¾ toho, co jsme neudìlali!
—————————————————————————
—————————————————————————
  10.	O DVORNÍ PITOMKYNI
—————————————————————————
	První dvorní dáma královny Aroganty mìla pøekrásnou dceru. èím více v¹ak dítì dospívalo, tím více pøicházelo do podoby královy, co¾ bylo královnì trnem v oku. Tím spí¹e, ¾e její vlastní princeznièka Afektýnka nemìla z krále ani chlup.
	"Naivana musí z domu!" rozhodla panovnice, ale proto¾e i král mìl na zámku jakés takés slovo, netroufla si ji pøímo vyhnat, tím ménì dát uvìznit nebo dokonce otrávit bolehlavem. Naopak - zavolala si ne¹»astnici do své parádní komnaty a hovoøila s ni pøi pravé turecké kávì jako s dospìlou osobou: 
	"Nehodí se, milá Naivano, aby se tak velká dívka - chci øíci mladá dáma - potloukala po královském dvoøe vlastní matce na obtí¾. Hleï, tvoje mamá chce vypadat mladá a potøebuje to pro svùj úøad. Dospìlá dcera takový dojem zkresluje. Vyber si, milá Naivano, jakou funkci bys chtìla zastávat, a já tì dostanu na nejlep¹í ¹lechtické sídlo. Snad bys ráda dìlala dvorní dámu nìjaké zahranièní knì¾nì? èi spoleènici mladé komtese na venkovì, v divukrásné krajinì? Kdybys, milá Naivano, chtìla vstoupit do klá¹tera, dotáhne¹ to s mou pomocí na pøedstavenou døíve, ne¾ ti bude dvacet! Drahé dítì, tvùj osud mi le¾í na srdci více ne¾ co jiného. Takový líbezný a inteligentní kvítek, vypiplaný v mé zahradì, nesmí opadat naplano!"
	Tak a podobnì královna kázala, pùvabnì usrkujíc pravou tureckou kávu a blazeovanì ohryzávajíc drahocennou jantarovou ¹pièku. Naivana spolkla královninu argumentaci i s navijákem, jak u¾ mládí spolkne cokoli, pøidá-li se k tomu zdùraznìní jeho vlastní dùle¾itosti a inteligence.
	Královna Aroganta rozebrala dceru své první dvorní dámy jak jemný mechanik vì¾ní orloj, a¾ ta bezelstná du¹e vyvalila své nejskrytìj¹í pøání:
	"Chtìla bych být pitomkyní! "
	Královnì údivem vypadla ha¹i¹ová cigareta z jantarové ¹pièky:
	"Co je to za nápad? Vzdy» to není zamìstnání, nýbr¾ du¹evní choroba! Nesly¹ela jsem je¹tì o funkci pitomkynì!"
	"Ó, ano!" pravila dívka.
	"A kdy¾ ne pitomkynì, tedy pitomce. Ka¾dý král ho má, i ná¹ pan král. Králùv pitomec, Výsosti, nosí pestré ¹aty a èepici s rolnièkami. Smí být pøi v¹ech poradách, i tìch nejtajnìj¹ích, je obáván a vá¾en celým dvorem a hlavnì - smí mluvit pravdu nebo lhát podle své vlastní úvahy a ne podle stanov zákona."
	"Odkud to v¹echno ví¹?" ponìkud zbledla královna.
	 "Od pitomce na¹eho pana krále pøece," podivila se Naivana.
	"A vím také, ¾e pitomec musí být vzdìlaný ve v¹ech vìdách i umìních, aby si mohl z ka¾dého tropit ouchcapky."
	"Ta ¹karedá slova tì také nauèil ¹a¹ek Potmì¹il?" zeptala se královna a zdála se být ponìkud na trní.
	"Ach, ten mì toho nauèil!" chlubila se dívka.
	"Vìnoval mi ka¾dou volnou chvilku, snad na pokyn dobrého pana krále, který je nám v¹em starostlivým otcem, skoro jako vlastním dìtem."
	Královna se upjatì uchechtla.
	"Pøedvádí¹ mi ponìkud neobratnì své pitomcovské drzùstky, milá Naivano. Ale mìj si, oè sis øekla. V na¹í zemi je jediný ¹lechtic bez ¹a¹ka, pokud vím, a to je vévoda z Prkvantic, takový venkovský brcan - právì pro tvou úroveò, milá Naivano. Je¹tì dnes tì k nìmu vypravím."
	"Neblahý oslíku," zdìsila se první dvorní dáma, kdy¾ jí dcera svìøila výsledek jednání, "myslí¹, ¾e pøi hlouposti svých ¹estnácti jar staèí¹ na královnu? Nedovede¹ si ani pøedstavit, do jakého pelechu tì ta zmije potvorná odstranila! V¾dy» v Prkvanticích je tvrz døevìná a vévoda chodí v hadrech z medvìdí kù¾e!"
	"Za druhé, malinko," pravila Naivana s malou du¹ièkou, leè stateènì, "buï hadry nebo kù¾e - a za prvé, to nebyl vtip - já opravdu tou¾ím stát se pitomkyní!" 
	"Pak je tvé pøání u¾ pøedem splnìno," vzdychla dvorní dáma a poruèila zále¾itost bohu, protot¾e královnì se porouèet nedalo.
	Do veèera bylo v¹e pøipraveno k cestì, dokonce i bláznovské ¹aty u¹ity, vèetnì orolnièkované èepice. První dvorní dáma ti¹e a esteticky slzela, pan král si rval plnovous, ¹a¹ek Potmì¹il se rozpaèitì vy¹kleboval a královna vítìznì vyfukovala elipsy ha¹i¹ového dýmu.
	Naivana se smí¹enými pocity oblékla stejnokroj, zmu¾ile sedla na mezka a s men¹í doprovodní dru¾inkou se vydala na cestu. Jeli nìkolik dní a nocí, pøièemz se dívka seznámila s trapnou skuteèností, ¾e ne v¹ude je dvorní blázen ctìn, kdy¾ po ní vesnické dìti házely shnilé brambory a pokøikovaly nejrùznìj¹í spros»árny. Ji¾ tøetího dne Naivana vztekle nacpala orolnièkovaný ¹at do vaku a oblékla si nenápadný cestovní kostým, v nìm¾ také ¹»astnì dorazila k prkvantické tvrzi.
	Vévoda Bivoj sedìl právì u obìda. Nemìl zrovna odìv z medvìdí kù¾e, jak pøedeslala pomluva, ale také ¾ádné ¹lechtické roucho, nýbr¾ víceménì sprásknutý vesnicko-zbojnický kroj, nìco mezi Kozinou a Jáno¹íkem. V pravé ruce tøímal ètvrtku peèeného selete, v levé mázek s medovinou. O Naivanu okem nezavadil, ale obrátil se rovnou na nejstar¹ího mu¾ského èlena druziny:
	"Vítejte a usednìte, znavení poutníci! Hned vám dám donést obìd, ale chcete-li snad nocovat, pak vám uká¾u cestu k hradu Døevákovu. Tady je pohranièní ba¹ta a není zde pro ¾enu místa. Èasto sem v noci zavítají pa¹eráci a jiná sbìø, dìlají hluk a vùbec."
	Naivana tím pøijetím ponìkud ztuhla, a¾ jí vedoucí doprovodu vytrhl z ruky doporuèující list a obøadnì ho polo¾il mezi vévodu a pekáè se seletem.
	"Co je to za blbosti!" zahømìl vévoda po pøeètení královské depe¹e stra¹livým hlasem.
	"To je na dvoøe královském tolik pitomcù, ¾e u¾ je zaèali vyvázet? Nene - protekce nemá v Prkvanticích místa!"
	A hned lifroval celou výpravu z hradu ven.
	"Ale pro mne je stra¹nì trapné vrátit se s takovým fiaskem," hoøekovala Naivana.
	"Jsem vzdìlaný a kvalifikovaný pitomec, pane vévodo, snad byste to mohl se mnou zkusit? Jako pokrokový feudál bez blázna neobstojíte a uji¹»uji vás, ¾e mým pilným pøièinìním ¾e smíchu nevyjdete od rána do veèera!"
	"®enská nemù¾e bejt ani podkoní, ani lovèí, ani zbrojno¹," pravil vévoda hlasem neznatelnì ménì stra¹livým, "a tudí¾ ani pitomec! ®enská patøí do kuchynì, a to je¹tì ne do ka¾dý! Dìkuj v¹ak bohu a mé nedbalosti, ¾e jsem minulý týden hodil medvìda brtníka do kuchynì je¹tì polo¾ivého. Z kuchaøe zbyla levá ¹kornì a teï nám vaøí hradní sokolník. V¹echno pøipálí, jak stále zírá, kde co lítá. Mù¾e¹ to vzít za nìj, bude¹-li nosit kalhoty. Sukni tady nestrpím!"
	Hanba tøískala Naivanou o brlení, pøesto v¹ak se uvolila nastoupit v èerné, zaèouzené kuchyni. Druzinì dùraznì pøikázala, aby na zámku její potupné anga¾má ututlala.
	Trvalo dlouho, ne¾ se stateèná dívka nauèila správnì stahovat medvìdy a vyvrhávat kance, ne¾ si odvykla dávat na jídelní stùl mísu na kosti, které vévoda zatvrzele vrhal a plival po celé komnatì, ne¾ se smíøila s jeho nestoudným øíháním a mlaskáním, jím¾ podmalovával ka¾dé stolování. Ve volném èase vytrvale oblékala bláznovský ¹at a snazila se pøedvádìt rùzné dvorní opièky a zertíky, které v¹ak zùstávaly bez odezvy. Zato se bìhem nìkolika let ¾ivota na tvrzi nauèila hrát v kostky i vyprávìt vhodnìj¹í vtipy, tak¾e do¹lo a¾ na to, ¾e se Bivojova pánská jízda bez její spoleènosti pøi svých pitkách neobe¹la. Zvolna a tì¾ce se dvorní pitomkynì stala na prkvantické tvrzi nepostradatelnou.
	Kromì jiných prací se ujala i vyøizování vévodské korespondence. Do té doby toti¾ Bivoj na dopisy zásadnì neodpovídal; neovládal toti¾ vyòatá slova a byl si toho vìdom. Do do¹lé po¹ty si balíval svaèiny, kdy¾ odcházel na lov. Zpozorovav zájem svého pitomce, zaèal si nosit svaèiny v plátìném chlebníku a psaníèka mu ponechával pro radost.
	A tak Naivana vedla èilou korespondenci s nìkolika romantickými zemanskými dcerkami a svou zbìhlostí v líbivém slohu dokázala, ¾e by byly pro vévodu strèily ruku do ohnì. Nejvíce Romancie z Døevákova, ta by tam byla strèila ruku i nohu a snad i svou nejmilej¹í pokojovou koèièku, jak se cudnì v jednom psaní pøiznala.
	Jednoho dne zachytila pitomkynì zajímavý dopis, na pohled nápadnì nenápadný, psaný na je¹tì hor¹ím papíøe, ne¾ jaký u¾ívaly zemanské dcerky, a pøinesený velmi prostì obleèeným poslem. O¹untìlý kurýr mìl v¹ak pøíli¹ mazané oèi a psaní mírnì zavánìlo po orchidejích, co¾ byly neklamné znaky, ¾e pøichází od královny. A taky ¾e jo! 
	
	"Milý Bivèo," stálo tam, "je tomu ji¾ pìt let, co jsem Ti dosadila jednu husièku ¾e svého dvora do funkce pitomkynì. Mezi námi - je to levoboèka pana krále a ten u¹inutý hòup pro ni chystá k jedenadvacátým narozeninám diamantovou soupravu na v¹echny okonèetiny, krk i hlavu. Zkrátka, je to dáreèek, ¾e bych za nìj vybudovala vìnné mìsto pro na¹i Afektýnku a je¹tì poøídila dostihovou stáj. Afektýnka zbo¾òuje dostihy. (Bivèo, tolik mi Tì pøipomíná!) Nehledì na to, ¾e je trapné, abys ve svých pomìrech zamìstnával odiamantovaného ¹a¹ka. Je¹tì by se o tom dovìdìli loupe¾níci a vypálili by Ti tu Tvou sala¹!
	Posílám Ti, kocourku, pøesný duplikát z brou¹eného skla a ten originál mi vra», jakmile dorazí! Po¹lu si pro to ozbrojenou èetu - pøijedou jako na lov. Medvídeèku, vìøím, ¾e projeví¹ dostatek taktu, abys mi vyhovìl - u¾ jednou jsi se zachoval jako hulvát, to by snad staèilo! Á propos, v únoru chystá král velký ples pro v¹echnu ¹lechtu - srdeènì zve i Tebe. Ty rozko¹ný køováku, u¾ dnes upravuji v¹echno v Modrém pokoji, aby to bylo pøesnì jako pøed léty, kdy¾ jsi je¹tì u nás dìlal pano¹e.
 
	Papapapá, èièínko, zdraví Tì Tvá v¾dy k odpu¹tìní pøipravená - Incognito.
	P. S.: Nezapomeò na ty diamanty!"
	
	Pravé diamanty skuteènì do¹ly v patách za královniným listem. Naivana peèlivì napìchovala duplikát do originální bedýnky, kde¾to skuteèné skvosty si zakutala do slamníku K zásilce pro královnu pak z pilnosti pøibalila dopis následujícího znìní:
	
	"Milá tlaminko Aroginko,
tady Ti posílám ty ¹utry a hleï se dobøe postarat o drahomlfektýnku, kdy¾ pan král nedbá. Doufám, ¾e Ti z toho zbyde i na ha¹i¹ a na pokroutky pro pá¾ata. Pokud jde o ples, nemám na podobné nièemnosti náladu a s Modrým pokojem mi dej pokoj, co tam, to tam. A neøíkej mi èièínko a kocourku a medvídeèku, NEMÁM TO RÁD!
	Zdar a sílu! 
	Bivoj,	vévoda z Prkvantic a na Prkvanticích"
	
	Potom dívka pøemítala, co s diamanty, nebo» uznala, ¾e je opravdu smì¹né, aby se jimi zdobil ¹a¹ek na Prkvanticích. Zmìòit zamìstnání i zabìhlý ¾ivotní styl jí kupodivu nepøi¹lo na mysl. Zato uvá¾ila, ¾e Bivoj patrnì nebude k zahození, kdy¾ se s ním zahodila sama královna, která jí v¾dy svým zpùsobem imponovala.
	U pøíle¾itosti první del¹í vévodovy výpravy prodala (se znaènou ztrátou) své jmìní pa¹erákùm a za výtì¾ek nechala tvrz zadaptovat k nepodobì. Tì¹ila se, ¾e si tím u Bivoje ¹plhne a zároveò dá nenápadnì najevo své skryté city, ale to neuvá¾livì pøecenila jeho dùvtip. Vévoda vzal zvelebení sídla jako hotovou vìc, ani se nestaral, z èeho se to zaplatilo. Malièko se zarazil nad Fialovou komnatou, která byla zøejmým plagiátem Modrého pokoje královského zámku, a po tro¹e úvahy si dal ¹ít moderní ¹aty. Jemnocit bránil Naivanì pøipomenout, ¾e hladina zla»ákù v kované truhlici se zvý¹ila její zásluhou, domnívala se, ¾e si to Bivoj domyslí. Podobných mozkových slo¾itostí byl v¹ak dalek. Mìl takový nepøehled o svých finanèních pomìrech, ¾e snad vìøil, ¾e tam ty zla»áky byly, co Prkvantice stojí.
	Po ¹irém okolí se rozneslo, ¾e se Prkvantice vzmáhají. 
	"Bivoj asi nìco zdìdil nebo nakrad," øíkali si sousedé, "darmo se poøád nepaktuje s pa¹erákama!"
	O výrazné zmìnì se doslechla i Romancie z Døevákova, kterou kdysi Naivana z nudy vyprovokovala svými dopisy k dojemnému vyznání. Pøi nejbli¾¹í pøíle¾itosti si vy¹la se sluneèníkem a pejskem na procházku. Samozøejmì smìr Prkvantice.
	Co èert nechtìl, na rozcestí U tøí bøíz potká Bivoje a jeho psa Èubíka, ubírající se na kachny. Dívka nezaváhala a pod vlivem posledního dopisu se vrhla na pøekvapeného feudála jako kánì na polního hrabo¹e. Bìda v¹ak - pes Èubík zamìnil projev vá¹nì za pokus o atentát. V okam¾ení zadávil døevákovského pudlíka, poté rozkousal na padr» pannin sluneèník a koneènì prokousl Romancii lýtko tak dravì, ¾e na místì omdlela.
	Bivoj si pøipadal nev¹ednì stateènì, kdy¾ byl koneènì psisko upokojil a zdvihl do náruèe okanýrkované dívèí tílko. Nepopsatelná hrdost pak jím zalomcovala, kdy¾ panna po probuzení nad¹enì prohlásila, ¾e je zkompromitována. Vzpomnìl si, ¾e u¾ dávno, dávno ¾ádnou ¾enu nezkompromitoval (naposled královnu) a ochotnì to na sobì nechal.
	Veèer zavedl vévoda s tvrzním pitomcem besedu na téma "o lásce, pøátelství a ¹tìstí". Byl to skuteènì krásný veèer - pro pána i pro pitomce - aè jeden o voze a druhý o koze. Té noci ne¹li vùbec spát, ale spoleènì smýèili a vylep¹ovali Fialovou komnatu. Pitomkyni bylo divné, ¾e má Bivoj mysl právì jen a jenom na smýèení, ale nic nenamítala. - Je u¾ asi takový podivný, øekla si - jiný ne¾ ostatní mu¾i.
	Do nejlep¹í idyly pøibyli pa¹eráci. "Milí pøátelé," pøivítal je Bivoj obøadnì, "dnes se tady naposledy napijeme vespolek! Budu se toti¾ ¾enit a má nastávající je taková nì¾ná kvìtinka, urá¾ely by ji va¹e hrubosti. Najdìte si jinou ¹taci!"
	"No dovol, kdy jsme tady pannì Naivanì vadili?" urazil se vùdce bandy - a právì vèas, ne¾ Naivana staèila vykøiknout, ¾e jí ani po svatbì vadit nebudou, rozchechtal se vévoda, a¾ se zøítil z dubové lavice:
	"To je dobrý! Vy jste mysleli, ¾e si beru dvorní pitomkyni? Nejsem pøece Dalibor z Kozojed, abych tak podivnì vzplál k pøíteli. Co tomu praví¹, ¹a¹ku - to je nejlep¹í vtip dne!"
	©a¹kovi v¹ak té noci ne¹ly vtipy od huby. K ránu si sbalil svých pár hadrù do ko¹íèku a projevil pøání opustit tvrz s pa¹eráky.
	"Ale co tì to napadá?" vla¾nì mu bránil vévoda.
	"Ty - mùj nejlep¹í kamarád, moje pravá i levá ruka? Ale právì proto nesmím bránit tvým pøáním; omrzely tì Prkvantice - omrzely. Chce¹-li, mù¾e¹ si vzít i dobrého konì, nechá¹ mi tu za nìj svého mezka. Jo - a nezapomeò mi poslat adresu, a¾ se nìkde usadí¹, abych se s tebou vyrovnal za poslední tøi mìsíce. To ví¹, teï budu mít velký výdaje, tak mi to jako kamarád promiò!"
	Se zvonìním rolnièek usedl ¹a¹ek na svého mezka (konì velkoryse odmítl s odùvodnìním, ¾e mu nejde k postavì) a vycválal po padacím mostì do polí. Teprve na rozcestí U tøí bøíz se rozbreèel. Vùbec ne pro ztracené diamanty, ani pro Fialovou komnatu, dokonce ani pro svou neuvá¾enou korespondenci s Romancií z Døevákova.
	Za èas se objevil v nìkolika zahranièních listech inzerát: "Dokonalý pitomec hl. místo. Zn.: Z královs. rodu, a.t.l."
—————————————————————————
—————————————————————————
  11.	PIN-AP LEJDY
—————————————————————————
	®ily-byly dvì Maru¹ky, ta v zámku, ona v podzámèí. Maru¹ka z podzámèí obývala s otcem a devatenácti sourozenci odlehlou samotu, zvanou Na smrèkách. V zimì tkala, pøedla a ¹ila na své bratry a sestry. V létì pracovala ve vsi u sedláka Zazobance.
	Maru¹ka ¾e zámku, èili sleèna baronesa, byla z hlediska vy¹¹í spoleènosti rozko¹ná mladá dáma vzorného vychování, jediná dìdièka rozsáhlého panství, z hlediska svého papá chlouba celého domu i rodu a z hlediska vesnické chasy pak navíc je¹tì "pin-ap lejdy". Tento záhadný název ¾e svìta pøinesl a patøiènì slovesnì upravil váleèný vyslouzilec Papáèek.
	"Správnì se øíká," vylo¾il spolubli¾ním, "pin-ap gérl, jen¾e na¹e baronesa néni ¾ádná dìveèka od krav, tak¾e jedinì pin-ap lejdy. Tak se to øíká, kdy¾ je ¾enská kus, ale moc vysoko postavená, ne¾ aby ji na¹inec mohl dostat mezi dvì pelestì, a tak si ji aspoò - pin - pøipíchne nad postel. Tyhle pin-ap se toti¾ vyznaèujou taky tím, ¾e bývají èasto fotografovaný, kreslený i malovaný, tak¾e si je ka¾dý mù¾e snadno opatøit."
	Takových pin-ap stvoøení, dle vyslou¾ilého Papáèka, je ve svìtì jako máku, ale zde v podzámèí byla samojediná právì jen baronesa Maru¹ka. Èas od èasu byl její obrázek zveøejnìn v místním obèasníku "Zámecký kurýr", a tu by byli vesniètí chasníci kolportérùm ruce zutrhali. Nebylo ji¾ v podzámèí èeledníku, stáje èi mládenecké svìtnièky, aby tam chybìla podobizna zámecké sleèny. Ba i v obecní ¹atlavì se skvìla její tváø nad tvrdým lo¾em, zde v¹ak jí nìjaký zlotøilec pøimaloval knír.
	Obì Maru¹ky si byly podobny jako vejce vejci, mo¾ná i proto, ¾e pan baron býval za mlada velký donchuán a nebo¾ka chalupníkova ¾ena mívala krásnì tvarovaná lýtka. Chudá Maru¹ka ov¹em nebyla a nemohla býti pin-ap lejdy ani pin-ap dìveèka, protot¾e její podobizny se nikde netiskly. Do jisté doby jí to nikterak nevadilo.
	Jednou v létì se v¹ak vrátil ¾e zku¹ené sedlákùv synek Francek. Po tøi roky se uèil kdesi u vzdáleného ujce polnohospodáøství. Kdy¾ tam pøed lety odjí¾dìl na ¾ebøiòáku, nalo¾eném buchtami a peøinami, byl to kluk vyjevený a usmrkaný. Jen¾e kdy¾ se vrátil - panenko Maria z kaplièky u køovíèek! Pra¹tìnky podle nejnovìj¹í módy s vy¹íváním kolem kapes, na bøi¹e pøezku jak kolo od vozu a u nosu ¾ádná nudle, nýbr¾ oèi jako lucerny od zámeckého koèáru. První, co udìlal po návratu do rodného statku - koupil "Zámecký kurýr" a nejnovìj¹í snímek baronesy Maru¹ky si la»ákem pøibil nad postel. Svého patrona, Franti¹ka z Assisi, který tam visíval døíve, daroval místnímu kostelu. To bylo slávy!
	S Maru¹kou, pracující v rostlinné výrobì, dával se teï Francek èasto do øeèi, ov¹em jenom o práci - a tu ji zaèalo napadat, ¾e by si mìl nìkdo v¹imnout jejího dvojenství s baronesou. Sama o nìm sice vìdìla, ale nikdo dal¹í si je neuvìdomoval, vlastního tatíka nevyjímaje, proto¾e ¹aty dìlají èasto víc ne¾ vlastní podoba.
	Ale hle - Francek podobu objevil! Zdravého selského úsudku mìl dost, ale taktu ani za mák, tak¾e neváhal dávat k dobru vtip, ¾e "hodí-li se jedna Maru¹ka nad postel, mù¾e se druhá hodit do postele." Druhé Maru¹ce se to samozøejmì doneslo - a co mohla udìlat, ne¾ se urazit i kdy¾ to chasník tøeba nemyslel tak zle, jak ne¹ikovnì to øekl.
	Dva dny nato pøijde Francek na pole a povídá Maru¹ce:
	"Takhle se u mýho ujce seno neobrací, u mýho ujce se obrací seno zleva doprava a né zprava doleva. Já bych na tebe veèer poèkal u kaplièky, Maru¹ko, to máme letos vedra a vono nezapr¹í, jen¾e lep¹í je to zase, ne¾li krupobití."
	Maru¹ka neøekla tak ani onak, zaèala obracet seno zleva doprava, ale ke kaplièce veèer ne¹la, protot¾e si øekla dìlat vtipy na slu¹nou dívku je hulvátství, k baronese by si to nedovolil.
	Francek, nedoèkav se u kaplièky, za¹el do hospody, dal si pár korbelù na zklamání a opìtovnì vedl silácké øeèi. Maru¹ce se to samozøejmì doneslo.
	Pár dní nato Pøi¹el zase Francek na pole a povídá:
	"Teï to, Maru¹ko, obrací¹ správnì, proè jsi nepøi¹la onehdá ke kaplièce, mnì to mohlo srdce utrhnout - a vono nezapr¹í, jen¾e lep¹í zase sucho, ne¾ aby pøi¹lo krupobití."
	Maru¹ka nepøi¹la - Francek se utì¹oval korbelem a po korbelu nevhodnými výroky - Maru¹ce se to doneslo a tak to ¹lo jako v zaèarovaném kruhu, den po dni.
	Ne, ¾e by to Maru¹ku netrápilo, to zase trápilo. Byla i u baby koøenáøky a nechala si za gro¹ karty klást, dovìdìt se to tak táta, jak nectnì utrácela! Karty ukázaly na velikou lásku a tu Maru¹ka pravila: 
	"A¾ mì pøí¹tì zase pozve, já k té kaplièce pùjdu!"
	Ale koøenáøka, jak to usly¹ela, hned si rvala vlasy zpod plachetky a varovala:
	"To tì nesmí ani napadnout, chudobo chalupnická, bez vìna a bez majetku! Ten by si s tebou leda pohrál, do hanby tì pøivedl a nakonec by si tì ani podruh nevzal."
	"Vzdy» jsem ale podobná baronese a po té v¹ichni chlapci blázní a chovají ji v úctì," namítala Maru¹ka.
	"Proè by mì Francek nemohl doopravdy milovat?"
	"Proto¾e baronesa je baronesa a ty chudá holka," odsekla koøenáøka.
	"Na takovou si ka¾dej víc troufá - tak se hlavnì nenech uvrhnout do hanby!"
	Doma si Maru¹ka klekla pøed obrázkem bohorodièky a srdceryvnì prosila o zázrak. Bohorodièka mrkla levým okem a utrousila: 
	"Co je vymodlené, není pozehnané." 
	"Mámí mì smysly?" vydìsila se. Maru¹ka, ale proto¾e se obraz více nepohnul, pøièetla to na vrub své rozru¹ené mysli.
	Na druhý den byla ¾e v¹eho tak zkormoucená, a¾ nemocná, ¾e ani nemohla jít do práce. Sedìla pøed chaloupkou sama, samotinká -.táta byl v robotì, sourozenci kdesi po pasekách - a tak, aby tolik nezahálela, vyklepávala aspoò makovice.
	Bylo málo pøed polednem, kdy¾ se náhle na pì¹ince objevila - svìte zboø se - baronesa. Koukla na Maru¹ku a vyhrkla: 
	"Mondyjé! Posly¹ela, ona, to je pøece interesánt, jak je nám podobná! No to je a¾ impertinént, posly¹ela. to je mi èistý plagiát! Tak øekla nìco, podívala se na nás a povìdìla: registruje to také?"
	"Milosti, kde se tu berete?" promluvila Maru¹ka.
	"A pì¹ky! Potkalo vás nìco zlého? Loupe¾níci? Lapkové? Dobìhnu okam¾itì na zámek. Ne, napøed uvaøím èaj. Ne, napøed vlastnì pojïte dál, milosti, máme chudo, ale èisto."
	"Ó jaká ¹armánt chaloupeèka! Ó jaká rajcent chudoba!" cvrlikala baronesa. "Posly¹ela, ona, vìdìla, ¾e má lep¹í ¾ivobytí ne¾ my? A nebìhala nikam na zámek, oni si nás najdou - debilní lokaji, guvernantky a bony. My jsme jim utekly, rozumìla? My jsme prostì vyskoèily z ekvipáze za jízdy, kdy¾ na¹e bona zaspala v tom vedru, baba jedna eklhaft. Ale jak ona se tu má! Sedí si na sluníèku a loupe makovice. Tak mi tedy udìlala trochu èaje, ale s ledem, a nekoukala jak z divokých vajec, parblé! Mù¾e si za to zkusit ná¹ nový klobouk. Aby vidìla, jak se nám podobá, mondyjé - mìla zrcadlo? Nemìla, to jsme si mohly myslet, tak si pùjèila na¹e - silvuplé."
	Se ¹irokým hedvábným kloboukem jako by se snesl sám ïábel na Maru¹èinu hlavu. My¹lenka témìø nemyslitelná mohla být jen pekelníkem zaseta do její èisté du¹e - démonem z klobouku.
	Èaj z makovic - a za chvilku baronesa spí jako dudek. Rychle vymìnit ¹aty! Mùj bo¾e, tìch knoflíèkù a háèkù! A copak je tohle? Aha, korzet. ©krtí víc ne¾ sváteèní ¹nìrovaèka. - ®e bych byla tlust¹í ne¾ baronesa? U¾ to tak bude, moje spodnièka na ní visí jak na smetáku. Aspoò táta uzná, ¾e jsem byla opravdu nemocná a nevynadá jí hned první den, ¾e neuvaøila obìd. Je¹tì se trochu uèesat a baronese zamastit vlasy. Má kapku svìtlej¹í.
	Právì vèas, ne¾ se dostavil otec k obìdu, zmizela pøevleèená Maru¹ka za ohybem cesty, smìrem k zámku.
	"Po poledni si tu chrupe jak v pravou pùlnoc!" zahromoval otec, ale ne a ne Maru¹ku vzbudit. 
	Pøibìhlo i v¹ech devatenáct sourozencù, kteøí se tì¹ili na dobrý obìd, kdy¾ je Maru¹ka nemocná a má tedy více èasu na vaøení - ale Maru¹ka jen oddychuje v hlubokém spánku.
	Ubozaèka se probudila a¾ kveèeru. Byla bystrá, a tak hned pochopila, co se stalo. Jiná by mo¾ná udìlala scénu, ne tak baronesa Maru¹ka. - Docela pikant ¾ertík od dìveèky, uva¾ovala - v¹ak my ji snadno zkompromitujeme, a¾ se budeme chtít vrátit na zámek. Mo¾ná, ¾e se sama prozradí døív, ne¾ nám bude milé - mondyjé, pøes léto to tu vydr¾íme, vydr¾í-li to ona - takové romantické prázdniny - se manyfik!
	Do tìchto pøíjemných my¹lenek pøibyl otec s velikým láteøením, chtìl Maru¹ku dokonce seøezat potìhem za její nevídanou lenost. Sotva¾e v¹ak na nìho baronesa promluvila, upustil potìh a honem upaloval ke koøenáøce.
	"Dcerku mi chytila fantas!" hoøekoval.
	"Seber se, kmotra, v¹eho nechej a Maru¹ku nám zachraò, v¾dy» jí není pomalu slova rozumìt!"
	Baba byla u Maru¹ky co by zadupal. Trochu se kolem ní ometala, pøedepsala té, pøilo¾ila studený náèinek a pak øekla:
	"V¹ichni ven ¾e seknice, budu zaøíkávat!"
	Jakmile ostatní zmizeli, udeøila na baronesu:
	"Ty nejsi Maru¹ka!" 
	Baronesa nebyla na hlavu padlá, vidìla, ¾e starou ¾enu neoklame: 
	"Nejsme Maru¹ka a jsme Maru¹ka. Ale ona, stará, dr¾ela zobák, aby nepøi¹la o ten - jak se to øekne . . ."
	"Kejhák," dodala staøena.
	"To mì mohlo hned napadnout! Panský rozmary. Kdy¾ tedy chce¹ být Maru¹ka, týden musí¹ stonat u mne v chaloupce. Nauèim tì poøádnì lidsky mluvit, vaøit a za¹ívat - víc asi s tebou tì¾ko svedu. Ale to ti povídám, lehko ti nebude! Ale cos udìlala s na¹í Maru¹kou, to mi je¹tì musí¹ povìdít - a pak u¾ dr¾ím ten zobák."
	"Radìji se zeptala, ona jedna, co udìlala jejich Maru¹ka s námi! V¹ak si také u¾ije, ta jejich Maru¹ka, je¹tì ráda se vrátí. A teï u¾ nás nechala spát, ona jedna baba, zítra se dostavíme na ten semináø, a kdy¾ nám to správnì vylektoruje, mù¾e èekat hóch honoráø. Jen co se vrátíme na zámek arci."
	Za týden a den se baronesa nauèila aspoò tolik, aby mohla mezi lidi a do práce. Chvílemi se sice uøekla, ale s tím u¾ se v¹ichni smíøili, nebo» vìdìli o její tì¾ké nemoci, kterou koøenáøka v zájmu svého léèitelského vìhlasu patøiènì zvelièila.
	Pomalu vypukly znì a Maru¹ka musela vázat snopy. Byla to první její poøádná práce po nemoci. Peèlivì vázala povøísla na ma¹lièku, ozdobnì, ale tak pomalu, ¾e spolupracovníci nestaèili polykat nadávky. - Chudák holka, takové to bylo ¹ídlo, ale po té nemoci se ne a ne zmátoøit!
	Také Francek ji litoval. Kdy¾ øíkal "inu nezapr¹í," sna¾il se do toho vlo¾it ve¹kerou nìhu v¹ech venkovských chasníkù dohromady, a co¾ teprve, kdy¾ dodal: "Ale hor¹í by zas bylo, kdyby padaly kroupy."
	"Vìdìl on, ¾e je docela roztomilý chlapec?" usmála se Maru¹ka.
	"Nepoèkal by na mne dnes veèer u kaplièky?"
	"U kaplièky? A kdo - on? Kdy¾ já jsem tì zvával ke kaplièce, nikdys nepøi¹la - a teï ke v¹emu mám vyøizovat nìkomu jinýmu . . ." hoøekoval Francek.
	"Ale vzdy» já pøece myslela jeho, pardon parblé - tebe pøece myslím, Francku, abys pøi¹el veèer ke kaplièce a poèkal tam na mne!"
	Koneènì se domluvili.
	Maru¹ka na zámku, chudák, nemìla to ¹tìstí, aby ji nìkdo uèil vzne¹enému chování. Ale nebyla hloupìj¹í ne¾ baronesa, vlastnì jenom nevzdìlanìj¹í - proto si dovedla pomoci. Zùstala nejenom nemocná, ale i nìmá tak dlouho, dokud v¹e potøebné neodkoukala a neodposlouchala. Trvalo to a¾ do jelení øíje - ono nauèit se ¹vandronit nìkolika jazyky a neotevøít pøi tom ústa, nauèit se hrát na harfu bez cvièení a osvojit si jen tak v duchu v¹echny kudrlinky panské etikety - a pak s tím vyjet rovnou na ostro, to není zádná legrace.
	První Maru¹èinou spoleèenskou událostí po nemoci byl - jak u¾ to v jelení øíji bývá - hon. Vyjela si na vysokou, obklopená panstvem i slu¾ebnictvem - krásná, sebejistá, zkrátka perfektní, jak se na baronesu slu¹í.
	Vìdìla, ¾e papínek navelel ke ¹tafá¾i celé podzámèí a nemyslela na nic jiného, ne¾ naè myslela po celou dobu své nemoci - toti¾ na to, ¾e se mo¾ná uvidí s Franckem. Pøipravila si pro nìho nejsvùdnìj¹í úsmìv, peèlivì nacvièený v zrcadlové síni, efektní z anfasu i z profilu, zejména v¹ak z podhledu, jelikoz vìdìla, ¾e bude sedìt na koni.
	Bìda v¹ak, Francek se na ni ani nepodíval! Bìhal po lese celý rozèilený a upocený, kdepak oèi pro baronesu! Maru¹ku to zlobilo a snazila se nìjak uniknout své spoleènosti, co¾ se jí posléze horko tì¾ko podaøilo.
	Obratnì spadla s konì právì do mlází, kde Francek tajnì odpoèíval od honebního shonu a zvolala: 
	"On posly¹el! No on - v tìch ¾lutých kalhotách, mondyjé - na nìho voláme! Pomohl by nám do sedla? To je malér, parblé!"
	Francek tedy pomáhal jak umìl a Maru¹ka se ho tu pøidr¾ela, tam se opøela, jak si to jen baronesa k poddanému mù¾e dovolit. Kdy¾ Francek nic, pronesla, sotva¾e se po trojím zbyteèném pádu na jeho mu¾nou hruï vyhoupla na koòský høbet: 
	"Apropós! Sly¹ely jsme, ¾e má na¹i podobenku nad postelí."
	"Odpus»te, milostsleèno, odpus»te," poklonkoval Francek, "je to tak u nás národní zvyk, nic urá¾livého se tím nemíní! Dìlají to u nás v¹ichni, z úcty k panu baronovi a k celé va¹í ctìné rodinì."
	"Ale my se pøece nezlobíme, on bláhový! Nepøál by si snad na ten snímek malý autogram? - Ale jenom se ne¾inýroval, víme, ¾e pøál - urèitì pøál! Pøi¹el si dnes veèer pro nìj ke kaplièce. Ale byl pøesný - rozumìl mi dobøe?"
	Maru¹ka se vrátila mezi panstvo právì vèas, ne¾ po ní vypukla øádná sháòka. Veèer se omluvila z loveckého hodokvasu a pod plá¹tíkem migrény se vydala na malou zdravotní procházku. Samozøejmì ke kaplièce! To bude jiná schùzka s Franckem, ne¾ kdyby byla chudou dìveèkou! Mozná, ¾e si tam mezi ètyøma oèima vysvìtlí øadu dùle¾itých vìcí!
	Ale kde by se vzaly pouhé ètyøi oèi! Dav, rotící se kolem kaplièky, pøedstavoval obyvatelstvo celého podzámèí. V¹ichni ve sváteèních ¹atech a s transparenty nad hlavami. Ka¾dý v ruce èerstvého "Kurýra", kde byla zpodobnìna Maru¹ka v loveckém úboru. Úvodní øeè mìl starosta. Pochválil baronesin rod, kam a¾ kroniky sahaly, a podìkoval za zvlá¹tní milostivou laskavost, jí¾ bylo dne¹ní pøekvapení s autogramiádou. Pak hovoøilo je¹tì pár vìt¹ích sedlákù, jedna selka a za pastou¹ku nejstar¹í staøeèek. Ten mìl øeè nejkrat¹í, za co¾ mu Maru¹ka s vdìèností vìnovala zlatý prstýnek, pùvodnì chystaný pro Francka.
	V mávajícím a výskajícím ¹palíru, zahlédla Maru¹ka i bývalou baronesu, nyní Maru¹ku z chaloupky. Nemávala jako ostatní dìvèata, ale po baronsku kynula své dvojnici, shovívavì a milostivì, jako se kyne chudákùm nebo je¹tì spí¹e hlupákùm. Tu Maru¹ku - nyní zámeckou - poprvé napadlo, ¾e asi nìco doèista zkopala.
	Druhý den si nechala povolat babu koøenáøku k sobì na zámek.
	"Holka ne¹»astná," zalomila staøenka rukama.
	"To je moje vina, mých babských øeèí tehdy pøi výkladu karet, mých rad a ponauèení! Proto tì ani nebudu upomínat o honoráø, který mi baronesa slíbila za vy¹kolení v selských mravech a dodnes je mi ho dlu¾ná."
	"Baronesa vám zaplatí, kmotra," zaplakala Maru¹ka.
	"Jenom za ní dojdìte, ¾e se jí pokornì omlouvám, ale ¾e chci domù! Proè se u¾ vlastnì dávno nevrátila na zámek? Mohla mì pøece usvìdèit, kdy by se jí zachtìlo."
	"Asi se jí teda nezachtìlo," usoudila koøenáøka. 
	"To ví¹, ¾e zaèátku zkusila dost, tvùj tatík je dobrej èlovìk, ale trochu rapl a ty dìti cháska nezvedená. Baronese se to ¹karedì zajídalo a snad by se byla i vrátila na zámek, jenom¾e do toho pøi¹la ta láska . . ."
	"Matko bo¾í, jaká láska?" 
	"No s Franckem pøece. Ty nic neví¹? Vlastnímu pantátovi vyhrozil, ¾e se nechá tøeba vydìdit nebo se dá na vojnu, ale od Maru¹ky ¾e neupustí. A tak se budou brát - v¹ak minulou nedìli u¾ podruhý spadli z kazatelny."
	Tu Maru¹ka neøekla u¾ ani slovo a vyplatila koøenáøce dlu¾ný honoráø za Maru¹ku baronesu, nyní chalupnici. Ta si s dluhem starosti nedìlala, mìla plnou hlavu svatby!
	A co Maru¹ka-baronesa, døíve chalupnice? Co mohla dìlat! V pøí¹tím "Kurýru" vy¹la její nejnovìj¹í fotka s jakýmsi vy¹òoøeným tajtrlíkem a s oznámením, ¾e milostsleèna se zasnoubila s hrabìtem de la Tré Fatigé. Na snímku Maru¹ka vypadala tak otrávenì, ¾e si ji u¾ nikdo nad postel nepovìsil; pouze vystøi¾eného hrabìte ukazovaly matky zlobivým dcerkám a stra¹ily: "Vidí¹, takovýho pána si bude¹ muset vzít, kdy¾ nebude¹ chtít papat suchý brambùrky!"
—————————————————————————
—————————————————————————
  12.	O CHYTRÉ KRÁLOVNÌ
—————————————————————————
	Povìst o moudrosti královny Radmily sahala daleko za hranice øí¹e. A proto¾e byla Radmila nejen moudrá a dobrá, ale i neobyèejnì krásná, zatou¾ili tøi cizí princové po její ruce. Od my¹lenky k èinu nemìli daleko, proto se vydali na námluvy.
	Královna je vlídnì uvítala a pøijala jejich dary. Nejstar¹í, Jan, pøivezl kytici rù¾í, které sice vonìly na míli daleko a bledly nebo se èervenaly podle toho, jak se kdo na nì podíval, ale byly to pøece jen pouhé kvìtiny. Královna se v¹ak neurazila a s úsmìvem rù¾e urovnala do vázy.
	Prostøední princ, Oldøich, daroval Radmile prsten s diamantem jak lískový oøech. 
	"Tvùj zlatník zná své øemeslo," øekla královna se zalíbením, "je to vzácná práce." 
	A ulo¾ila prsten do skøíòky.
	Tu pøistoupil nejmlad¹í ¾e sourozencù jménem Jasmín, jeho¾ dar nesli dva sluhové, proto¾e byl velmi tì¾ký. Byl to obraz, na nìm¾ se skvìl Jasmín osobnì v bohatém rouchu. Dva jiskøivé safíry znázoròovaly oèi, rubíny ústa a hladká, hezká tváø bez jediné vrásky záøila drahým mramorem. Princovy kadeøe byly vyøezány z ebenového døeva a roucho bylo z hermelínu, posetého drahým kamením. To v¹e vìzelo v náramnì tlustém rámu z ryzího zlata. Královna se usmála - snad na prince, snad tomu obrazu, a poruèila slouzícím, kam mají podobiznu ulozit.
	Potom pravila: 
	"Milí hosté, vím, proè jste pøi¹li. Mám si vyvolit jednoho z vás za man¾ela a to také uèiním. Nejsem v¹ak jenom ¾ena, ale také královna, není mi jenom zvolit si muze, ale také své zemi krále. Proto se musím poradit se svými ministry. Do té doby odejdìte do hodovní sínì a jezte, pijte do sytosti."
	Pak svolala královna své tøi rádce: mudrce, bojovníka a obyèejného èlovìka. 
	"Pøí¹tí král," pravila, "musí být moudrý, aby dovedl zemi vládnout a soudit spory. Musí být té¾ dobrým vojákem, aby se nepøátelé neodvá¾ili pøekroèit hranice vlasti. Také se v¹ak musí vyznal v práci obyèejných lidi, aby je mìl rád a lidé jeho. Proto, rádcové, vymyslete do rána úkoly pro tøi prince. Který se jich zhostí nejlépe, ten bude mým man¾elem."
	A odebrala se za svou ka¾dodenní prací, jako kdyby se nechumelilo. V prosté suknici venkovanky a s ko¹íkem se vydala do mìsta. Procházela ulicemi, tr¾i¹tìm i krámy, nakupovala, smlouvala a povídala si s kdekým. Nikdo ji nepoznal. V¹ichni toti¾ slýchali o nepøedstavitelné kráse své královny. Ona byla sice velmi krásná, ale jen tak, jako jsou tisíce ¾en - tedy ne tolik, aby se pøed oèima zatmívalo, jak to legenda zvelièila.
	Kdy¾ se pak vrátila zadními vrátky na zámek, jen co se pøevlékla, u¾ si volala ministra spravedlnosti - a: 
	"Ministøe, zapi¹ si. Pekaø Dr¾gre¹le peèe rohlíky pod míru a ¹patnì ¾iví uèedníky. Za trest koupí od koze¹níka Ocáska medvìda pro ¹kolní kabinet. Uèedníky mu nech odebrat a pøidìlit pekaøi ®emlièkovi. ©vec ©ídlo spravuje chudým dìtem boty zadarmo, proto si neu¹etøil na výlet k moøi jako ¹vec Verpan, který by za gro¹ hnal ve¹ pøes sedmery hory. Zaplatit ©ídlovi a jeho rodinì výlet k moøi z královské pokladny! V Èerném lesíku ¾ije koøenáøka, která má u sebe malého chlapce. Ten zná v¹echny léèivé byliny a rád by se stal lékaøem. Neumí v¹ak èíst a psát - babièka ho zapomnìla posílat do ¹koly. Postarej se mu o dobrého uèitele!" 
	A tak dále, a tak dále, na nic nezapomnìla. Také ministr si dal pozor, aby na nic nezapomnìl, proto¾e vìdìl, ¾e královna se druhý den zeptá, zda bylo v¹e vykonáno.
	A tak èas utekl, Radmila si sotva zdøímla a u¾ tu bylo ráno. V zasedací síni èekali tøi princové na své úkoly. První otázku polo¾il mudrc, který byl nejstar¹í: 
	"Milí nápadníci," øekl, "jste mladí. Ve va¹ich letech máte blí¾e k lovu a hrám ne¾ k hlubokému pøemý¹lení. Dám vám proto lehkou otázku. Posly¹te pøíbìh:
	Na tr¾i¹ti jednoho velikého mìsta prodával kramáø zázraèný lék. Mìl ho v lahvièce jenom kapku, ale ta kapka mohla uzdravit sebetì¾¹í nemoc. Tu pøi¹el ke kramáøi sám král té zemì. Jeho jediná dcera byla na smrt nemocná a proto ¾ádal lék. Zároveò s ním pøi¹el chudý chalupník, který mìl také nemocné dítì. Vìdìl, ¾e mu umøe, nedostane-li divotvornou kapku. Kramáø øekl: "Prodám lék tomu z vás, který zaplatí víc. " Tu král nabídl pìt vozù zlata a deset vozù drahého kamení a pùl království navíc. Chuïas, kdy¾ to sly¹el, zoufal si, ale pøece se nevzdal: "Dám, co mám. Svou chatrè, svoje políèko, kozu, její¾ mléko nás ¾iví a tyto hadry, co mám na sobì. "
	A teï, milí princové, povìzte, kdo dal víc a èí dítì zùstalo na¾ivu!"
	"Opravdu lehká otázka!" zvolal princ Jasmín. 
	"Slu¹ela by se tì¾¹í od mudrce! Král dal víc a princezna se uzdravila. To dá rozum, ¾e pìt vozù zlata, deset vozù drahokamù a pùl království navíc je více ne¾ chatrè a koza nìjakého nuzáka."
	"Bratøe," usmál se Jan, "lépe bys udìlal, kdyby ses podrobil zvyku, ¾e mlad¹í po star¹ím odpovídá. Mìl bys více èasu na rozmy¹lenou a nezmýlil by ses tak snadno. Král dal mnoho, ale je¹tì mu pùl království zbylo. Ten chudý dal v¹echno - a proto dal víc ne¾ král."
	"A proto jeho dítì zùstalo na¾ivu!" vykøikl rychle Oldøich, aby nevy¹el naprázdno a ukázal taky trochu dùvtipu.
	"Myslím, ¾e pøece jenom umøelo," odvìtil Jan, "proto¾e ten chudák dal i kozu, její¾ mléko pili."
	"Není ka¾dý stejnì moudrý," øekl pak mudrc. 
	"Ty, Jasmíne, vidí¹ zelenou trávu na louce, v trávì kvìtiny a na kvìtinách motýly. Ty, Oldøichu, snad ví¹, ¾e pod trávou je èerná zem a v zemi èervi a brouci. Hluboko pod zemí je v¹ak je¹tì ¾havé jádro svìta, neustále vøící, jeho¾ ohnì èas od èasu pronikají na povrch. Takové ohnì zná Jan."
	"Naè tolik øeèí," øíznì se vlo¾il bojovník, zastøíhav dlouhými kníry. 
	"Ji¾ pojïme na nádvoøí, kde jsou pøipraveni bujní oøi a pro ka¾dého z princù døevìné kopí. Který nejdøíve své bratry ¾e sedla vyrazí a sám zùstane na koni, ten vyhrává."
	Dlouho princové zápasili. Den a noc a je¹tì den, v¹ichni stále v sedle jako pøibití. Bojovník si je pochvaloval, jací jsou to ¹ikovní chlapci, ale k ¾ádnému konci to nevedlo.
	Posléze Jasmín zlomil v prudkém nárazu kopí o Janovo brnìní a pod Oldøichem padl kùò únavou. 
	"To neplatí," zvolal Jan, jediný dosud v plné zbroji, "nesoutì¾íme o tvrdost kopí ani o odolnost konì! Výsledek je nerozhodný!"
	"Jsi ¹lechetný," pravil bojovník a rozsoudil je. 
	"Ty, Jasmíne, má¹ síly víc ne¾ tví bratøi, ale obratnost ti chybí. Ty, Oldøichu, má¹ obratnosti víc ne¾ ostatní dva, ale síly se ti nedostává. Jene, ty má¹ ode v¹eho trochu, snad jsi mohl i vyhrát. Ale dost u¾ tìch øeèí, budi¾ výsledek nerozhodný!"
	A bylo na obyèejném èlovìku, aby dal princùm svùj úkol. 
	"Dobrý král si nade v¹e cení práci," øekl, "a proto ji sám musí znát. Pohleïte támhle ten dlouhý lán, tam je¹tì nikdo nedooral brázdu od svítání do slunce západu. Tam tedy ka¾dý z vás bude zítra od rána orat a èí brázda bude pøi západu slunce nejdel¹í, ten vyhraje."
	Tu vykøikl Jasmín: "Kdo to kdy sly¹el, aby urozený princ oral jako nìjaký pacholek! Nejsem tu pro blázny va¹im sedlákùm a ¹kolní mláde¾i! A vùbec - nechci vládnout v takové zemi, kde král musí umìt orat!" 
	A u¾ si to metelil k hranicím království. Oba zbylí bratøi se rozhodli, ¾e to pøece jenom zkusí, ale nebylo jim lehko u srdce báli se ostudy.
	Jan se vydal do polí, ¾e tam nìco okouká - v ¾ivotì pluh poøádnì nevidìl. Oldøich zamíøil do lesa, v lesích bývají rùzní staøeèkové s divotvornými proutky, i doufal, ¾e ho nìkterý takový z bryndy vytáhne.
	Pøi¹el Jan na pole a vidí tam orat pìkného jinocha. Oøe, skøivánek mu zpívá, on sám si hvízdá - a ani se moc nehoní, jen si tak za pluhem vykraèuje. Tu ho Jan po¾ádal: 
	"Chlapèe, nauè mì taky tak pìknì orat!"
	"Má¹, pane, divné choutky," zasmál se hoch, "podle ¹atù soudím, ¾e jsi princ. Naè se chce¹ uèit orat?" 
	Kdy¾ se mu Jan svìøil se svými starostmi, øekl mládenec: 
	"Orat, princi, není tak lehké. Ví¹, já mám zaèarovaný pluh, ten oøe sám. Ale zdá¹ se mi dobrý, rád bych tì vidìl králem. Já ti ten pluh zítra pùjèím a urèitì vyhraje¹."
	"Èáry máry fuk," povídá princ, "to já nemám rád. Vlastnì bych královnu podvedl, a to je¹tì døív, ne¾ bych se stal jejím man¾elem. Ta dobrá du¹e si to nezaslou¾í a já se rád orat nauèím, kdy¾ mi jen trochu pomù¾e¹."
	"Jak myslí¹," svolil hoch a do¹el si domù pro obyèejný pluh. Pak ukázal princi co a jak a nechal ho trochu orat. Janovi se to nikterak nedaøilo a notnì se unavil. 
	"Lépe by to vepøi zryli," pravil smutnì mládenec, "pùjè si, pane, mùj kouzelný pluh, jinak prohraje¹!" 
	"Nech si své èáry, chlapèe," odmítl princ, "mùj bratr nebude orat lépe, taky to nikdy nevidìl."
	Mezitím Oldøich skuteènì potkal v lese bìlovlasého staøeèka - poustevníka. Sotva se pozdravili a princ se s ním rozdìlil o svaèinu, jiz pravil dìdeèek laskavì: 
	"Vím, Oldøichu, co tì trápí. Jdi na to a to pole, oøe tam mùj synovec. Ten u¾ ti poradí." 
	Princ pìknì podìkoval a spìchal na pole. Tam na¹el jinocha, který pøed chvílí uèil Jana orat. I Oldøicha uèil, ale o divotvorném pluhu nic neøíkal. Oldøich se utrmácel a rozzlobil, orání mu ¹lo stejnì ¹patnì jako pøedtím Janovi. "Pìknì mì uèí¹!" oboøil se na jinocha. 
	"Tvùj strýc, poustevník z lesa, slíbil, ¾e mi pomù¾e¹."
	"Ach, strýc tì poslal!" podivil se mladík a pak teprve mu nabídl kouzelný pluh. 
	"Teï se o nic nestarej," rozlouèil se s ním, "zítra ti královský pluh za tenhle sám vymìním."
	Ráno, kdy¾ princové pøi¹li na pole, byly pro nì pluhy ji¾ pøipraveny, ka¾dý s párem statných strakatých volù. Slunce pìknì upalovalo. Královna i rádcové popøáli princùm ¹tìstí v závodì a ode¹li po své práci.
	Tak se bratøi dali do orání. Oldøich kráèel lehce a jen se pluhu pøidr¾oval, zatímco Jan v¹elijak po poli ¹kobrtal. Za chvíli mu bylo divné, ¾e je bratr u¾ velký kus vpøedu. "Posly¹, kdo tì to uèil orat?" volal na nìho, ale ten se jen zasmál a poradil Janovi, aby se více nenamáhal a radìji si sedl. Jan v¹ak nedbal a vìt¹í silou se zapøel do kleèí.
	V poledne pøijela sama královna na ry¹avém koníku pøivezla princùm obìd, jak se slu¹í a patøí. Podmáslí s chlebem. Kdy¾ vidìla Oldøicha daleko vpøedu a za ním pachtícího se Jana, zamraèila se, ale neøíkala nic. Potají celou dobu pøála Janovi a velmi litovala, ¾e jako královna si nemù¾e zvolit man¾ela podle vlastní libosti.
	Veèer pak pøi¹li rádcové, aby ohlásili konec práce. Obyèejný èlovìk soudil: 
	"Princ Jan velký kus pøeoral. Ale princ Oldøich dvakrát vìt¹í. Janova brázda je køivolaká a Oldøichova jako ¹òùra. Princ Oldøich vyhrává!" 
	Jan se velmi zachmuøil - napadlo ho cosi o zaèarovaném pluhu, ale nezdálo se mu na bratra zalovat. Jan se díval, co tomu øíká královna a královna byla zadumaná. Posléze pravila: 
	"Dìkuji vám, rádcové, dobøe jste prince zkou¹eli. Teï bych jim ale i já chtìla dát úkol." 
	"To je v poøádku," øekli rádcové.
	V¹ichni se vrátili na zámek a tam dala Radmila princùm po krabici drobouèkých perlièek, jehlu a nit. 
	"Který z vás nejdøíve v¹echny perlièky navleèe, nech» ke mnì pøijde! Ale pozor, a» se ¾ádná nezakutálí!"
	Za dvì hodiny pøibìhl princ Oldøich se ¹òùrou perel. Ani jedna nechybìla. 
	"Dobøes navlékl," usmála se královna, "pojïme teï za Janem, jak je s prací daleko."
	Jan sedìl nad krabicí smutnì - na niti nemìl je¹tì ani polovinu perlièek. 
	"©patný den sis vybrala k takové sluzbì, královno! Jindy bych ti je rychle navlékl, ale dnes ani ruce necítím. Z té døiny se mi prsty tøesou a perlièky padají na zem."
	"Ano, to jsem chtìla sly¹et!" zvolala Radmila. 
	"Princi Oldøichu, jak to bylo s tím oráním? Mne nepøechytraèí¹! V tom má prsty ten dìdek poustevnická ¾e Zakletého lesíka! Býval ministrem obchodování, ale zbavila jsem ho úøadu, proto¾e nadmìrnì u¾íval kouzel." 
	I musel Oldøich s pravdou ven. Dosti se stydìl, ale kdy¾ spatøil královninu radost z Janovy výhry, ulevilo se mu. Nebyl v podstatì ¹patný a rozhodnì si nepøál man¾elku, která by tajnì myslela na jiného.
	Na svatbì královny Radmily s Janem se Oldøich u¾ docela rozveselil. Vzpomnìli si také na prince Jasmína a poslali mu koláèe. Ne z tìsta, povidel a máku, ale ¾e zlata a drahokamù, aby nebyl ¹kodný, kdy¾ na zámku zùstal jeho drahocenný portrét. Tu se teprve Jasmín chytil za nos, pøestal si libovat ve v¹elikém flancu a stal se z nìho také docela pøíjemný princ.
—————————————————————————
—————————————————————————
  13.	VIDÌNÍ SESTRY KARBORUNDY
—————————————————————————
	Sestra Karborunda nevstoupila do øehole z pøemíry bohabojnosti a dokonce ani z ne¹»astné lásky. Popravdì øeèeno, Karborundu (obèanským jménem ®ofii Bláhovou) zavøeli do klá¹tera rodièe v domnìní, ¾e je posedlá zlým duchem. Neminulo toti¾ dne, aby si darebná dívka nevymyslela nìjakou nesmyslnou le¾, napøíklad: 
	"Tatínku, potkala jsem Duben, pìknì tì pozdravuje a vzkazuje, abys mi koupil nový klobouk - na ten starý ¾e u¾ se letos dívat nechce." 
	Nebo: 
	"Maminko, ty korále od tety Anny z Prahy dnes celou noc proplakaly, jak je jim po tetì smutno! Povídaly, jak je nevezmu do Prahy do tøí dnù, ¾e smutkem zèernají na uhel. A to by bylo ¹koda, maminko, ty korále jsou urèitì dra¾¹í ne¾ cesta do Prahy dostavníkem."
	Rodièe zkou¹eli v¹elicos - povolali doktora medikuse, i u bylináøky byli, ale zlý duch ¾e ®ofinky ne a ne odejít. Poslední nadìjí byl klá¹ter U zlatého chvostu komety betlémské. A ten taky vdìènì pøijal ®ofii pod svou peru» i s pøíslu¹ným vìnem, ètvrt století bedlivì schraòovaným.
	Ani tmavohnìdé øeholní roucho v¹ak nedokázalo odvrátit zlého ducha od sestry Karborundy, ale ¾e to byl duch pøizpùsobivý, prostì se polep¹il k obrazu prostøedí.
	Staøièké klenby, dosud neru¹enì klímající nad tichými kroky jepti¹ek, se od pøíchodu ®ofinky Bláhové zaèaly pøímo hem¾it náv¹tìvami nejrozliènìj¹ích svatých, andìlù - a jen zøídka zavítal ancikrist. Neminulo dne, aby krajnì rozru¹ená Karborunda nepøibìhla k máter pøedstavené oznámit, ¾e mìla vidìní. Zaostalý klá¹ter se zvolna, ale jistì stával proslaveným.
	Sestra Karborunda v zájmu poøádku v¹echny své poznatky zapisovala a do roka sepsala pìt breviáøù. Doslechl se o nich sám arcibiskup a zamý¹lel je po vìdecké konzultaci vydat tiskem na vlastní náklad.
	Zápisky byly neotøelé a v mnohém znaènì objevné. Na str. 425 stálo napøíklad: 
	"Dnes o pùlnoci zaklepal na dveøe mé cely svatý Roch. Po¾ádal o sùl na nohy, proto¾e cesta k na¹emu klá¹teru je prý velmi kamenitá. Svatý Roch se vyjádøil, ¾e se diví, proè klá¹ter nenechal je¹tì cestu vydlá¾dit a poznamenal, ¾e finanèní prostøedky na to pøece jsou. Vypaøiv si nohy, vypaøil se do ztracena. Umývadlo s vodou po nohách svìtce jsem neprodlenì odevzdala matce pøedstavené."
	Jindy zase Karborunda odhalila, ¾e rozbitá a do tøí dnù nezasklená okna cel dávají mo¾nost ïáblu, aby jimi na jepti¹ky pokøikoval nemravná slova. Její pìtisvazkové a neustále doplòované dílo pøímo pukalo osobními názory svatých, nechybìl v nìm ani zevrubný popis ïábla a zvlá¹tní kapitolu zaujímal postoj svatého Petra k souèasným støihùm øeholnických rouch.
	Právì v dobì, kdy sestra Karborunda plodila své veledílo, ¾ila a rostla v panské myslivnì nedaleko klá¹tera dívka Apolena do nevídané krásy. Zatímco Karborunda, zabednìná ve své cele, skøípala brkem po pergamenu, dívka Apolena bìhala proslunìnými pasekami bez starostí o to, zda se pí¹e "bylina" nebo "bilyna". Starosti v¹ak mìly Apolenku nav¹tívit náhle - a daleko tì¾¹í, ne¾ mìkké i èi ypsilon.
	Zámecký písaø toti¾ dostal pøidáno a rozhodl se k ¾enitbì. Nejslabomyslnìj¹í ¾e v¹ech ïáblù mu nakukal, aby se ucházel právì o myslivcovic Apolenku. Dokonce mu nevadily ani její pravopisné mezery, pøesto¾e byl písaø a zámecký k tomu.
	Myslivcova ¾ena byla radostí u vytr¾ení; písaøíkovi podstrojovala a zvala ho na dal¹í a dal¹í nedìlní obìdy. I starý myslivec se zaèal chovat uhlazenìji a horlivì besedoval s náv¹tìvníkem o poèasí i o úrodì.
	Jenom Apolena vadla jak ten blatouch bez vody, zatracený písaø jí svým brkem udìlal èáru pøes rozpoèet. U¾ pøed rokem se toti¾ zaslíbila øezbáøi Vavøincovi. Vavøinec chodil èasto do lesa; sbíral tam vhodné ¹palíky na figurky, shánìl samorosty a snad i hledal divotvorný koøen, kdoví. Jisto je, ¾e místo koøene na¹el Apolenku.
	Byl to mládenec jaksepatøí, jeho¾ jedinou ¹patnou vlastností byla nezøízená chudoba. Proto se také nemohl o Apolenu ucházet. Oba v¹ak èekali a doufali, ¾e snad zítra, snad za rok dostane Vavøinec výhodnou zakázku, vydìlá spoustu penìz - a pak u¾ nikdo jejich sòatku nezabrání.
	Kdy¾ nebezpeèí vrcholilo, toti¾ po druhém pádu z kazatelny, pouzila Apolenka zcela nevìdomky praktiku ®ofie Bláhové a pravila: 
	"Tatínku a maminko, potkala jsem u studánky pannu Marii. Moc se na mne rozzlobila, ¾e jsem øekla dobrejtro místo pochválenbuï a povídala, jinak ¾e to nenapravím, ne¾ kdy¾ se dám do klá¹tera. Jinak, tatínku a maminko, ¾e pùjdu od ne¹tìstí k ne¹tìstí a nakonec do plamenù pekelných."
	To byla rána. Po poradì s panem faráøem ne¹»astní rodièové nena¹li jiného východiska, ne¾ poslat dceru opravdu do klá¹tera. Písaø se pro ostudu nechal pøelo¾it, ale ani Vavøincovi nebylo nejlíp.
	V klá¹teøe U zlatého chvostu komety betlémské oblékla Apolenka bílé ¹aty novicky a zaèala se pøipravovat ke slo¾ení øeholního slibu. Ve skuteènosti nemyslela tolik na slib jako na Vavøince a kudy chodila, tudy v¹echno promáèela slzami. Není divu, ¾e jak byla vrtohlavá, porazila sochu panenky Marie u postranního oltáøíku. Panence se, bìda, urazily obì ruèièky a lem roucha a nedalo se to nijak slepit. Máter pøedstavená klela jako pohan a Apolence bìhal mráz po zádech; myslela, ¾e celá nehoda je trestem za tu le¾ o zjevení u studánky.
	Na¹tìstí èinorodá sestra Karborunda vyburcovala máter pøedstavenou pøí¹tího dne hned pøed kuropìním: 
	"Pøed chvilinkou jsem mluvila s panenkou, s tou od postranního oltáøe! Pøi¹la ke mnì bez ruèièek a bez podolku a pravila, ¾e spadla s podstavce schválnì, ¾e u¾ toho má a¾ po svatozáø, vystavovat se u nás v tak ostudné podobì! ®e si pøeje poøádnou sochu v ¾ivotní velikosti, jeliko¾ pøece není ¾ádná hej ani poèkej a vùbec!" 
	"Krucifixalelujá," zabìdovala pøedstavená, "taková socha pøece stojí sílu penìz! A kdo to tu v okolí vùbec umí? A kde vzít honem vhodný kámen? To ti panenka neøekla?" 
	Karborunda se zamyslela a pak pravila: 
	"Panenka neøíkala, ¾e socha musí být z kamene. Tøeba by staèila hlinìná - a proè ne rovnou døevìná? Døeva je v okolí dostatek a nìjaký ¹ikovný øezbáø se snad taky najde."
	Tak se stalo, ¾e øezbáø Vavøinec dostal koneènì svou ký¾enou velkou zakázku. Odmìna kynula tuèná. To, co bylo pro klá¹ter celkem úsporným výdajem, pøedstavovalo pro Vavøince hotové jmìní.
	Pøedstavená uzamkla Vavøineèka do dílny na dva západy, aby nemohl ani nos vystrèit, protot¾e potkat mu¾e mlad¹ího devadesáti let je pro ka¾dou jepti¹ku nevhodným rozptylováním. Apolena ani netu¹ila, ¾e milý je nablízku a Vavøinec marnì prahl spatøit alespoò cípek jejího rubá¹e.
	Na so¹ce pracoval Vavøinec s velkým zápalem, v pøedstavì, jak vydìlanými zla»áky vytluèe u myslivcù v¹echna okna. Panenka, kterou dobýval z lipového døeva, nebyla sedmibolestná, ale snad sedmdesátibolestná - dívala se nejinak, ne¾ jako Apolena, kdy¾ se s Vavøincem vidìla naposled. Øezbáø se zaradoval, jak se mu podaøilo vystihnout podobu milované dívky, a tì¾ce se s hotovou prací louèil, kdy¾ ji musel postavit na postranní oltáø.
	Str¾enými mincemi skuteènì roztøískal okna myslivny, ale myslivce - spros»áka to nikterak nedojalo. Lezl po podlaze jako jezevèík a honil peníze mezi støepy, a¾ si znièil sváteèní pyzamo.
	Nová panenka se v klá¹teøe U zlatého chvostu komety betlémské líbila a¾ strach! Devìtadvacet jepti¹ek si pøi pohledu na ni vzpomnìlo na louèení s milým a v¹echny do jedné unikly z klá¹tera døíve, ne¾ máter pøedstavená staèila zabezpeèit tajné východy. Dokonce i rázná Karborunda zesmutnìla a uva¾ovala, zda jsou rozhovory se svatými pro ni únosnou ¾ivotní náplní. Zapomnìla v noci psát do svých breviáøù a radìji se ¹la nadýchat vzduchu na klá¹terní zahradu.
	Bylo to v pøedveèer Apolenina øeholního slibu. Také myslivcova dcera bloumala po zahradì. ©la se tajnì na sebe podívat do malého jezírka, naposled, ne¾ jí ustøihnou dlouhé zlaté vlasy.
	Karhorunda zùstala stát jak uhranutá, kdy¾ spatøila postavu v bìlostném rou¹e, naklánìjíci se se svicnem v ruce nad jezírkem. Podoba byla nezvratná - to sama Panna Maria se tu høí¹nì zhlí¾í! Nebo nìco hledá na dnì? Svìtice sebou náhle ¹kubla a vypla¹enì vzhlédla rovnou na Karborundu, která se opírala o vzrostlý cypøi¹, úspì¹nì odolávajíc mdlobám.
	Vydì¹ená jepti¹ka, místo aby se dala do øeèi, jako pøed tím u¾ s tolika svatými, padla na kolena a zalkala: 
	"Odpus» mi, høí¹nici zatracené - lhala jsem, stokrát, vícekrát, nesèetnìkrát - lhala jsem, v¹echno jsem si vymyslela a je¹tì to dokonce zapisovala! U¾ to nikdy neudìlám, pøísahám pøi tvém neposkvrnìném poèetí!"
	"I já jsem lhala," øekla smutnì Apolena, která ve své bo¾ské prostotì nechápala pranic.
	"Ty taky!" zaradovala se Karborunda.
	"Lhala jsem, abych si nemusela vzít písaøe. To není velký høích - mìl køivé nohy a ¹karedý ti byl - jako kùrovec!"
	"Písaøe!" podivila se jepti¹ka a nabývala mysli. 
	"Já mìla za to, ¾e Josef byl tesaøem . . ."
	"Ale kde, písaø to byl! Jestli si to neplete¹ s Vavøincem, ten je ale øezbáø."
	"Panenko svatá! Tys mìla dva?" 
	Karborunda byla potì¹ena, ale v duchu si øíkala - tohle nezapí¹u, já Marii neshodím, kdy¾ tu se mnou tak pìknì rozpráví jako rovná s rovnou.
	"Ale kdepak dva!" hájila se Apolenka. 
	"Jen jednoho, Vavøineèka. Písaø se o mne nesmìl ani rukávem otøít. Ale pro Vavøince mi srdce schne, kdybych se jen odtud mohla nìjak dostat! Ale vùbec se tu nevyznám a nikoho tu neznám. Dobrá sestro, ty jistì ví¹ o nìjaké tajné chodbì pomoz mi!"
	"Tajné chodby jsou teï zatarasené," odtu¹ila Karborunda chmurnì. 
	"Devìtadvacet sester nám tudy uteklo, jen co tì uvidìly, pøedstav si. Ale co jsi za panenku, ¾e si neumí¹ udìlat zázrak!" 
	Apolena stále je¹tì nechápala, ale øekla, ¾e kdyby byla pila, sekyra a døevorubec, nìco by se udìlat dalo. Porazit tady ten cypøi¹ - padl by rovnou na zeï. Vylezlo by se po nìm nahoru a po lanì z roucha zase dolù, na druhou stranu. 
	"Lézt po stromech umím," dodala hrdì, "ale zázraky - to ne, to jen Pán Je¾í¹ umìl." 
	"No vida," zakabonila se Karborunda, "to nám toho o tobì napovídali a najednou jenom Pán Je¾í¹! Ale ¾e leze¹ po stromech, to není ani v bibli. Pokud jde o pilu a sekeru ty jsou ve sklepì. Ale døevorubec? Kde by se v klá¹teøe vzal - tady nemáme ani zahradníka! Vìdìt jenom, jak se døevo rube, zkusila bych to sama porazit, abych se ti nìjak odmìnila za svoje høí¹né l¾i!"
	Apolenka na to, ¾e døevorubání není tak slo¾ité, ¾e to vidìla v lese na tisíckrát. Sama by na to nestaèila, protot¾e je malá a slabá, ale ve dvou - mo¾ná . . .
	Asi se opravdu stal zázrak, nebo» rukou spoleènou cypøi¹ upi¾laly tak, ¾e se koneènì opøel o klá¹terní zeï! Kapitola o zjevení panenky sedmdesátibolestné se v díle sestry Karborundy nikdy neobjevila, protot¾e dílo zùstalo v klá¹teøe, kde¾to ®ofie Bláhová zmizela. Snad se jí zdálo høíchem nenásledovat pøíkladu svaté panny.
	U zlatého chvostu komety betlémské nastalo dopu¹tìní pøi objevení upi¾laného cypøi¹e. V zahradì musel být mu¾! Kdo jiný by mohl porazit strom? Pøi tìchto starostech se zmizení sestry Karborundy a skromné novicky Apoleny svezlo jen jako podru¾ná událost. Díky tomu se v klidu a bez vyru¹ování mohl Vavøineèek s Apolenkou vytratit do svìta. Za zbytek výdìlku, který nestaèil promrhat na myslivcovic okna, si poøídili vozík a jezdili s pimprlaty. I ®ofie jezdila s nimi, ale ne dlouho - jen do té doby, ne¾ si na jedné ¹taci namluvila pohledného kováøe.
—————————————————————————
—————————————————————————
  14.	KRÁLOVNINO ZRCADLO
—————————————————————————
	Po zesnulém choti zùstalo Karolínì na krku zadlu¾ené království a nevlastní dcera Snìhurka. Zatímco èinorodá vládkynì se sna¾ila vytáhnout království z nejhor¹ího, dítì Snìhurka utì¹enì rostlo a vyspívalo v pùvabnou, leè zpupnou a drzou holku. Brzy vìdìla v¹echno lépe ne¾ macecha, aspoò co se oblékání, slu¹ného chování a kulturního vy¾ití týkalo.
	"Co sis to zase dala u¹ít za nemo¾ný úbor, mamá?" proná¹ela èasto znechuceným tónem unaveného mentora. 
	"Copak se to hodí, takovéhle ¹aty, kdy¾ ná¹ drahý papá teprve sedm let dlí pod zemí? Udìlala bys lépe, kdybys to dala mnì."
	Královna pak, zviklána, usedala ve své komnatì sama pøed zrcadlem a ptala se: 
	"Zrcadlo, zrcadlo, jak v tom vypadám?" 
	"Bájeènì," tvrdilo zrcadlo, "jsi nejkrásnìj¹í ¾ena v celém království!"
	Obèas pøicházel na zámek na náv¹tìvu princ ¾e sousedství. Královna se v¾dycky domnívala, ¾e kvùli ní, ale od jisté doby se stejnou my¹lenkou zaobírala i Snìhurka. Proto velmi nevrle nesla, kdy¾ ji macecha krátce pøed pùlnocí posílala spát s tím, ¾e dal¹í vysedávání u èerné kávy a alkoholu by jejímu vyvíjejícímu se organismu nebylo zdrávo.
	"©etøi péèi pro sebe, mamá," roztomile ¾vatlala Snìhurka, "vsadím se, ¾e bych po ránu nevypadala ani zdaleka tak zdrchanì, jako ty poslednì." 
	Karolína se zardìla nevolí, ale princ se srdeènì rozchechtal. 
	"Kdy¾ tak pìknì prosí," pøimlouval se, "dovolte tomu nezbednému diblíkovi pobýt o chvilku déle!"
	"Cos to øíkalo, zrcadlo?" zeptala se potom královna, kdy¾ osamìla ve své komnatì. 
	"Kdo ¾e je v tomhle království nejkrásnìj¹í?" 
	"No ty pøece!" zvolalo zrcadlo bez rozpakù, ale pak trochu provinile dodalo: "Snìhurka je ov¹em o deset let mlad¹í . . ."
	Jindy zase pøi¹el princ s nápadem: 
	"Pøinesl jsem vám ú¾asnou knihu, madam. To bude pro vás opravdu nezapomenutelný zá¾itek! Vidím, jak se u¾ nemù¾ete doèkat, kdy se do ní pustíte. A propos, drahá Karolíno, Snìhurka mì po¾ádala, zda bych ji nepøiuèil støelbì z ku¹e. Mo¾ná, ¾e by vám dnes bylo docela milé, kdybychom vás nechali v klidu èíst?"
	Karolínì se zaèaly Snìhurèiny spády s princem stále více zajídat, a¾ se odhodlala uèinit jim ráznou pøítr¾. Nechala Snìhurku zapsat na vysokou ¹kolu ¹lechtickou, fakultu princeznovskou, kterou tehdy vedla na svém skvìlém dvoøe vévodkynì Grizelda. Jednak se tam neomalený frocek nauèí slu¹nému chování, jednak si tam po libosti zaflirtuje s mladými hejsky, jednak - a hlavnì - dvùr vévodkynì Grizeldy je dobrých pìt set koòských mil od královského zámku.
	Neobe¹lo se to bez kraválu. Nezbedný diblík èinil jako pominutý, ¾e se nechce vzdìlávat, nýbr¾ vdávat - a ¾e královna macecha je nejzlomyslnìj¹í ¾e v¹ech èarodìjnic je¾ibabných. Karolína se v¹ak nedala udolat, slo¾ila Snìhurce zavazadla, poruèila zapøáhnout do koèáru a v doprovodu ¹tolby Martina vyslala dívku na vévodský dvùr.
	Nejbliz¹í kus cesty vedl hustým lesem a zde se zoufalá Snìhurka pokusila nìkolikráte utéci, a¾ jí ¹tolba musel dát pár na zadek. To v¹ak nemìl dìlat! Sotva¾e ten pøepùvabný sedmnáctiletý zadek jen koutkem oka zahlédl, nechal se pøemluvit a Snìhurce dovolil uprchnout, je¹tì jí na cestu zamával. Ta se neztratí, øekl si a práskl do koní. Královnì mace¹e pak s chmurami na èele sdìlil, ¾e koèár v lese pøepadli zbojníci a Snìhurku unesli. 
	"Díkybohu," oddechla si Karolína, "¾e se nestalo nic hor¹ího! Snad ji nebudou chtít vrátit pøíli¹ brzy."
	Mezitím Snìhurka bloudila èerným lesem, ale nikterak se nebála; spoléhala na svùj pùvab, který pøece musí odzbrojit ka¾dého, divou zvìø nevyjímaje.
	Jakmile dorazila k bytelnì roubenému stavení, skrytému ve skalách, hned ji napadlo, ¾e je to sídlo obávaných sedmi zbojníkù, o nich¾ slýchala hrùzostra¹né povìsti. Ale ani jich se nebála. Kdo by mohl ublí¾it roztomilému diblíkovi, pokud to není zrovna nìjaká závistivá stará je¾ibaba?
	Bez klepání vnikla do chalupy a shledajíc ji vylidnìnou, v¹e si dùkladnì prohlédla, vyzkou¹ela, ode v¹eho ochutnala. Po domácí slivovici se jí poèala klízit víèka, i vylezla si na nejvy¹¹í palandu, zabalila se do hounì a spokojenì usnula.
	Pøed svítáním do dveøí se zpìvem a halasem vtrhnulo sedm vyhladovìlých a uzbojnièených zbojníkù. Ka¾dý se hned dal do nìjaké práce - ten zatápìl v kamnech, onen stavìl na vaøení, jiný zase pa¾bou bambitky otloukal zbytky vèerej¹í krmì z nemytého nádobí. Ale co chvíli se ozývaly výkøiky nevole: 
	"Nìkdo mi o¾i¾lal dýmku!"
	"Nìkdo mi pøetrhl strunu na kytaøe!"
	"Ho¹i, pøiznejte se, kdo z vás se¾ral to uzený na polívku?"
	Koneènì se rozladìni odebrali na lù¾ka a tu vzkøikl sám náèelník zbojníkù rozhoøèenì: 
	"Co je moc, je moc! Kdo mi strèil tu holku pod deku?" 
	"©»astná náhoda, dobrý mládenèe," usmála se procitnuv¹í Snìhurka a udìlala mu vedle sebe kousek místa.
	Následující den se v¹ichni zbojníci po dlouhé dobì opìt oholili a pohádali se, kdo bude o Snìhurku peèovat dneska. 
	"Tady nemù¾e¹ zùstat, holka," rozhodl náèelník. 
	"Tady je slu¹ný zbojnický srub a zádná vykøièená sala¹."
	"Já tu také dlouho zùstat nehodlám," líbeznì se ohradila Snìhurka. 
	"Chtìla jsem vám jenom pomoci ke snadným penìzùm. Znáte prince Zbyòka? Ten vám dá za mne výkupné, jaké si jen budete pøát!"
	"Za tebe!" podivil se náèelník zbojníkù. 
	"Pokud je mi známo, princ u¾ drahnou dobu udr¾uje pomìr s královnou, proè by tedy dával výkupné za jakési potøe¹tìné pøetrhdílo?" 
	"Kam jsi dal oèi, hlupáku," urazila se Snìhurka. 
	"Jsem pøece dcera královská - a to o princovì pomìru s mou macechou není ¾ádná pravda! A není a není a není!"
	"Hysterka," usoudili zbojníci. 
	"Ale tøeba je to opravdu princezna. A co kdyby se princ Zbynìk pøece jen chtìl pra¹tit pøes kapsu?"
	Jen¾e princ byl dr¾gre¹le. Zábava se Snìhurkou se mu zamlouvala pouze dotud, pokud ho nic nestála. O nìjakém výkupném s ním nebylo øeèi a na vysvobození Snìhurky mocí u¾ vùbec nepomý¹lel. Takový podnik by stál je¹tì více, ne¾ po¾adovali zbojníci - a úspìch by zdaleka nebyl zaruèen; vzdy» pøed Zábojovou obávanou tlupou i ti nejotrlej¹í vojáci rádi brávali nohy na ramena.
	"Nezbývá," zamyslel se náèelník zbojnické sedmy, "ne¾ pokusit se o výkupné u samotné královny. Je-li ten vykutálený zmetek opravdu Snìhurka, nemù¾eme ji jen tak vyhodit z chalupy, to by bylo urá¾livé." 
	A vydal se k tomu dùle¾itému jednání na zámek osobnì, zatímco ostatních ¹est se pro tentokrát vyka¹lalo na zboj a dali si ¾olíky o Snìhurku. 
	"Jen mi taky rozdejte," sly¹el náèelník je¹tì za prahem její pronikavý hlásek, "a kdy¾ vyhraju, vyberu si sama!"
	"Jakési podezøelé individuum si s vámi pøeje mluvit, Velièenstvo," hlásil rozèilený zbrojno¹. 
	Kdyby ten èlovìk Královna vyhlédla z okna. 
	"Ale to je pøece Záboj! Pojï dál, dobrý mu¾i!"
	"Vy mì znáte, Velièenstvo?" podivil se náèelník zbojníkù, kdy¾ ho po nìkolika neohrabaných poklonách královna vyzvala, aby u¾ té ka¹paøiny nechal a radìji se posadil.
	"Kdo by tì neznal! Sly¹ela jsem o tobì tolik, ¾e jsem si snadno domyslela, kdo jsi, i kdy¾ legenda samozøejmì pøehání. Nejsi vysoký jako nejvy¹¹í smrk v lese, pouze jako moje dveøe, nemá¹ ramena jako vìtrný mlýn, pouze jako mùj prádelník - a také pochybuji, ¾e by ses ubránil padesáti tì¾koodìncùm. S bídou tak deseti . . ."
	Záboj vyskoèil jako by ho ¹ídlem píchl: 
	"Chcete mì dát vsadit do hladomorny?" 
	"Nepla¹ se, stateèný zbojníku. Proè bych to dìlala? Odvádí¹ pøece poctivì své øemeslo bohatým bere¹, chudým dává¹ - dìlá¹ tedy pøesnì to, co bych jako panovnice mìla dìlat já. Jen¾e já to dìlat nemohu, to by mì bohatí brzy vyklopili z trùnu! A tak tì pokládám za jakéhosi svého námìstka v zále¾itostech rozdìlování národního dùchodu. To sice nikdo neví, ale kdybys èetl noviny, vìdìl bys i ty, ¾e v¾dy rezolutnì odmítám financovat jakékoli trestné výpravy proti tvé tlupì. Tvrdím, ¾e na to nemáme. Ve skuteènosti nemáme na to, abychom nemìli zbojníky. Vzpomíná¹ si jak bylo království zadlu¾ené je¹tì za èasù nebo¾tíka mého man¾ela, který tì nenechal v klidu pracovat a stále tì znepokojoval svými lesními jednotkami?"
	"U v¹ech kulí, pøi úplòku ulitých!" zvolal Záboj. 
	"Jak jste moudrá, Velièenstvo, a hospodáøsky uvá¾livá! V¾dycky jsem slýchal jenom o va¹í kráse. Je ov¹em pravdou, ¾e chytrost je dobré dr¾et pod poklièkou, zatímco krása se utajit nedá."
	Karolínì taková øeè polichotila, ale nehnula ani brvou a pravila: 
	"Ty jsi mi v¹ak nìco chtìl. Jestli je to rozumné, vyhovím ti i bez komplimentù. Jestli ne, mù¾e¹ si u¹etøit svou výmluvnost."
	I vylozil Záboj svou zálezitost a dodal, ¾e nyní u¾ nemù¾e být o výkupném øeèi, kdy¾ se dovìdìl, ¾e je královniným námìstkem. Karolína se zachmuøila nad prolhaností svého ¹tolby, jízlivì se usmála spoøivosti prince Zbyòka, ale pak zrozpaèitìla. 
	"Abych pravdu øekla, milý kapitáne, já na tom nijak zvlá¹» netrvám, abyste mi Snìhurku vrátili."
	"Co tedy s ní?" ptal se Záboj. 
	"Ponechat si ji nemù¾eme, jednak nemístnì rozptyluje mu¾stvo, jednak je mi protivná." 
	Královna se hluboce zamyslela, nespou¹tìjíc oèi ¾e svého námìstka, a posléze rozhodla: 
	"Nabídnìte ji tedy princi zadarmo!"
	"Zrcadlo, zrcadlo, øekni, jak dneska vypadám?" zeptala se královna, kdy¾ osamìla ve své komnatì. 
	"Nade v¹echno pomy¹lení!" oznámilo zrcadlo nad¹enì. 
	"Vypadá¹ mnohem lépe od chvíle, co jsi pustla z hlavy prince Zbyòka. Mezi námi, co by takový Zbynìk vlastnì mìl na práci v hlavì nejkrásnìj¹í ¾eny království?"
	Princ si vyzádal èetné záruky a potvrzení stran své bezpeènosti, døíve ne¾ se odhodlal pøijít si Snìhurku vyzvednout. Jednání se protahovalo a Záboj jím byl natolik zaneprázdnìn, ¾e stále musel odkládat svou dal¹í náv¹tìvu na zámku, kterou královnì slíbil.
	Karolínì prodlení vrtalo hlavou, ale nehodilo se, aby se sama vypravila do zbojnického brlohu. Koneènì pøi¹la na pøijatelné øe¹ení. Pøestrojila se za venkovskou ¾en¹tinu a s ko¹íkem pìkných jablek se srdnatì vydala do lesa. Proti oèekávání v¹ak u zbojnického srubu nezastihla ¾ivé nohy kromì Snìhurky. V¹ichni ostatní ode¹li naproti princovi, který mìl toho dne koneènì pro nezbedného diblíka pøijet na sváteènì vyhøebelcovaném bìlou¹i.
	"Copak tu hledáte, babi?" nerudnì se ozvala Snìhurka. 
	"Tady není ¾ádný jarmark, tady je konspiraèní støedisko. " 
	Královnu nevlídné pøijetí dohøálo a nevhodné oslovení je¹tì více; ve své ma¹karádì rozhodnì nezamý¹lela èinit dojem nìjaké "babi", nýbr¾ ¹varné trhovkynì v nejlep¹ích letech. 
	"Zabloudit mù¾e snad ka¾dý," ohradila se a usedla se svým ko¹em na paøízek.
	"Tady nemù¾ete vysedávat, babi," ozvala se zase Snìhurka, "tady v nejbli¾¹ích okam¾icích dojde k dùle¾ité historické události. Koukejte se klidit - i s tìmi va¹imi padankami!" 
	Tu se ji¾ Karolína více neovládla, uchopila nejvìt¹í a nejkrásnìj¹í ¾e svých jablek a mr¹tila je pøímo do Snìhurèina malého pikantního nosíku, který po zásahu pøestal být pro nejbli¾¹í chvíle malým i pikantním.
	A ve chvíli úplnì nejbli¾¹í se ozvala kopyta princova bìlou¹e! Princ místo polibku musel pøilo¾it Snìhurce na nos octový obkladek - ¹tìstí, ¾e ve zbojnickém doupìti se takových obkladkù dá obstarat habadìj.
	Teprve kdy¾ se celá paráda odbyla, pov¹imnul si Záboj královny, hledící z paøízku pobavenì na bìlou¹ùv vzdalující se zadek. 
	"Velièenstvo!" zvolal. 
	"Málem bych vás nepoznal! Vypadáte v tom neobvyklém ¹atu jako ¹estnáctka!"
	Od princovy svatby se Snìhurkou ji¾ Karolínu nic nerozptylovalo ve vyøizování státnických zále¾itostí a zdárnì spravovala království od pìti k deseti, tak¾e po nìkolika letech u¾ ani zbojníkù nebylo zapotøebí. Co jim zbývalo? Pøekovali své kudly a dýky na pluhy, Záboj pak povìsil zbojnický ¹at na stra¹áka v zelném poli a sám zasedl na skuteèné ministerské køeslo.
	"Zrcadlo, zrcadlo, povìz mi, jak dneska vypadám?" ptala se královna je¹tì okam¾ik pøed tím, ne¾ se odebrala ke slavnostnímu pasování nového ministra Záboje. 
	"Ohromnì," uznale zablýsklo zrcadlo. 
	"Jsi dozajista druhá nejkrásnìj¹í ¾ena království!"
	"Tak u¾ mì Snìhurka trhla," smutnì pokývala naèesanou hlavou královna. 
	"Není divu, nemìla tolik starostí co já, po v¹echny ty roky . . . "
	"Ale co tì vede, Snìhurka!" zachechtalo se zrcadlo. 
	"Nejkrásnìj¹í v království je dneska Maøena Padrtù, dcera pastevce krav z vesnice tam za lesem. Snìhurka i v nejdra¾¹ích a nejmódnìj¹ích róbách vypadá jako vìdro a z její bývalé krásy nezbylo nic, ne¾ ten zlomyslný, nafoukaný nos!"
—————————————————————————
—————————————————————————
  15.	O RYBÁØCE, KTERÁ STÁLE KECALA
—————————————————————————
	Rybáø Baltazar mìl krásnou ¾enu. Byla pracovitá, i hodná dost, ale jednu chybu mìla, ¾e nezavøela hubu od svítání do slunce západu. Neustále repetila, a kdy¾ nemìla s kým, zpívala si sáhodlouhé staré písnì o moøi, o rybáøích, o pirátech, a kdy¾ je pøezpívala, vymý¹lela si nové.
	Baltazar svou ¾enu nemiloval ménì, ne¾ jiní rybáøi milují své ¾eny, ale její neustálé øeèi se mu zajídaly. Proto trávil více èasu na moøi ne¾ doma. Tím pádem nalovil více ryb ne¾ v¹ichni sousedé dohromady a rybáøka je na trhu v¾dy v¹echny prodala, proto¾e jejímu vyvolávání nikdo neodolal.
	Kteréhosi dne v¹ak Baltazar nemohl vyjet na moøe, proto¾e natíral loïku. ®ena kolem nìho skákala a kecala a radila, ¾e by byl nejradìji se v¹ím seknul. Nakonec si pøála, aby na loïku napsal její jméno.
	"K èemu by to bylo dobré," zvolal dopálený Baltazar, "nikdo u¾ si nepamatuje tvoje jméno! 
V¹ichni ti øíkají Treperenda, proto¾e tolik kecá¹. Kdybych napsal na loïku Valentýna, sousedé by mysleli, ¾e jsem si na¹el jinou ¾enu."
	"Pohleïme na toho darebáka," rozzlobila se rybáøka, "chce si najít jinou ¾enu! Proè, já ne¹»astná, jsem si brala toho budi¾knièemu Baltazara, já, taková hezká, chytrá a ¹ikovná dívka! Nestojím mu ani za pár tahù ¹tìtcem po døevì!" 
	Kecala tolik, ¾e Baltazar, z obavy, aby se jí nepøipálil obìd, vzal ¹tìtec do ruky a namaloval na loï èárku. Rybáøka spokojenì odbìhla do kuchynì, zpívajíc: 
	"Mùj milý Baltazááár, ten mi pøece udìlááá, co mi na oèích vidííí, i co tam nevidíííí, kdybych mu øekla - Baltazare, ulov mi rybùùù, ulov mi rybu na nééébi, na nééébi, nebo na póóóóóu¹ti - taky by to udìláááál!"
	Takové nesmysly Baltazara dohøály, i napsal na loïku místo Valentýna Treperenda. Kdy¾ to ¾ena uvidìla, køièela, jako kdy¾ ji na vidle bere, svolávala sousedy a dìlala zkrátka ostudu.
	"Bohové, se¹lete bouøi," prosil Baltazar, "která by pøeøvala tuhle nectnou ¾enskou!"
	Bùh moøe byl nedaleko, a ¾e mìl dobrou náladu, chtìl ka¾dému vyhovìt. Pøihnala se bouøe, èerná jako samo peklo, blesky svi¹tìly, hromy tøískaly, vítr burácel, moøe øvalo. Ze v¹eho nejvíce v¹ak bylo sly¹et ¾enu rybáøe Baltazara. 
	"Ne¾ bych tì poslouchal, radìji pojedu na ryby," pravil Baltazar.
	"Blázen! Sly¹te, lidi, toho blázna!" vykøikovala rybáøka. 
	"Jede na ryby! V téhle bouøi jede na ryby, poøád je na rybách, a já ubohá ¾enská nemám s kým slovo ztratit! Ach, ty mùj pitomèe, aby ses tak sám rybou stal!" 
	Bùh moøe byl nedaleko, a tak se v tu ránu kolem loïky mrská veliký úhoø, celý zlatý, jenom oèi má modré, jako mìl rybáø Baltazar.
	Teï teprve Treperendì do¹lo, co zpùsobila a zaèala stra¹livì køièet do té bouøky: "Ty zatracenej ¹arlatáne, já to beru zpátky! Já to tak nemyslela, vra» mi mého Baltazara, ty nasolenej podvodníku!"
	Bùh moøe v¹ak smetl úhoøe Baltazara velikou vlnou do vodních spoust a zahuèel hrozným hlasem: 
	"Co udìlám, neberu zpátky, a co mi kdo øekne, taky nesmí zpátky brát! Ale abys neøekla: Kdy¾ po tøi léta slovíèka nepromluví¹ a bude¹ mlèet jako ta ryba, mohu ti Baltazara vrátit, bude-li ov¹em je¹tì na¾ivu. Sítì rybáøù jsou dùmyslné a bøicha ¾ralokù laèná . . . Ale pozor dej! Jak bys jen slovíèko utrousila, musí¹ nové tøi roky mlèet, chce¹-li Baltazara je¹tì spatøit!"
	Pak se bouøe uti¹ila a moøe bylo hladké jako ustlaná postel. Ani stopy po bohu, ani stopy po Baltazarovi. Ubohé rybáøce to mohlo lítostí srdce utrhnout a byla by ráda bì¾ela øíci sousedùm, co ji potkalo, ale rozhodla se zaèít s mlèením hned.
	Zle tak strádala. Jezdila sama na rybolov na loïce Treperendì, ale mnoho ryb nenachytala a i z tìch malièko prodala, protot¾e u¾ nemohla na trhu vyvolávat a handrkovat se o ceny. Kdyby jí sousedé nebyli pomáhali, snad by hlady umøela. V¹ichni se domnívali, ¾e Baltazar v bouøi zahynul a ¾e Treperenda ¾alem ztratila øeè.
	Pøesto¾e se chovala tak podivnì, její krása stále pøitahovala mladé rybáøe a zanedlouho zaèali chodit k její chaloupce na námluvy. Treperenda v¹ak nikomu neotvírala a mlèela dál jako zarytá.
	Zlatému úhoøi se zatím nevedlo nejhùøe. Po¾íval pohostinství dcery boha moøe, velmi pøíjemné dívky s rybím ocasem, které se líbíval u¾ jako rybáø Baltazar. Pøes v¹echno pohodlí, jakého pøed tím v ¾ivotì nepoznal, býval v¹ak èasto smuten. Stýskalo se mu po pøátelích i po ¾enì Treperendì. Dokonce i po jejích øeèech se mu stýskalo. Moøská panna mluvívala zøídka a je¹tì pøi tom pou¹tìla ; bublinky. Nebo¾ák èasto vyplouval k hladinì, aby podle hvìzd poèítal èas a nìkdy také zahlédl loïku Treperendu, ale to hned moøská panna pøivolala své zatracené chobotnice, aby odpornými výkaly zhor¹ily viditelnost.
	Jak se tøi roky chýlily ke konci, stával se úhoø nepokojným a byl by se rád s moøskou pannou slu¹ným zpùsobem rozlouèil. Ta se v¹ak rozhodla uschovat jej i pøed vlastním otcem. Av¹ak právì kdy¾ se sna¾ila vpravit jej do tì¾ké kované truhlice, vysmekl se jí z rukou a co mìl síly, upaloval k rodnému bøehu. Jakmile spatøil známé loïky a sítì, zapomnìl, ¾e je úhoøem, cítil se opìt rybáøem Baltazarem a vrhl se jim bezhlavì vstøíc. Radostnì se prohánìl mezi sítìmi a odhadoval, která komu patøí, podle toho, jak peèlivì byly spravované. Treperenda spravovala sítì v¾dycky ¾e v¹ech nejlépe.
	Zatím Treperendì nade¹el poslední den mlèení a poprvé za tøi roky se usmála. 
	"Treperenda se doèista zbláznila," øíkali si lidé, "ani rybièku neprodala, slunce jí do toho pere - a ona se tu usmívá nad ¹tontem zapáchajícího zbozí!"
	Náhle se u nedalekého stánku strhl køik. Sám král té zemì tam kupoval nìjakou vzácnou rybu a trhovec nevìdìl, co by za ni chtìl. I Treperenda se ¹la podívat, co se dìje. Jak se v¹ak vydìsila, kdy¾ spatøila v nádr¾ce zlatého úhoøe s modrýma oèima! 
	"Ta ryba není na prodej," vykøikla, "to je mùj mu¾ Baltazar!" 
	Král se zamraèil, ale lidé ho chlácholili: 
	"Nehnìvej se, králi, to je jen bláznivá ¾ena. Její mu¾ utonul pøed tøemi léty na rybolovu."
	"Neutonul," jeèela Treperenda opìt svým starým hlasem, "tady ho vidíte v nádr¾ce, jste slepí, nebo co? Bùh moøe mì oklamal, tøi roky jsem mlèela - a teï má Baltazar skonèit na královském talíøi!"
	Princi, jen¾ krále doprovázel, se z¾elelo ubohé ¾eny a pravil s úsmìvem: 
	"Nekøiè tolik! I kdyby to byl tvùj mu¾, nezahyne na královském talíøi. Mùj otec kupuje rybu do královského akvária. Tam bude bezpeènìj¹í ne¾ na ¹irém moøi." 
	"Tak cos to neøek hned!" oboøila se Treperenda na prince, naèez se odmlèela na dal¹í tøi roky. Jen vlasy si rvala lítostí, ¾e v poslední chvíli Baltazarovo vysvobození pøekazila. Princ na ni pohlí¾el s velkou úèastí.
	Baltazar se v královském akváriu nesmírnì nudil. Pøemý¹lel o tom, zda Treperenda vydr¾í dal¹í tøi roky mlèet a zda nemìl radìji zùstat u moøské panny, kde aspoò nemusel ¾rát dafnie.
	A Treperenda mlèela víc, ne¾ mlèí v¹echny ryby moøe i øek dohromady. Pøesto¾e se o ní øíkalo, ¾e je bláznivá, mladí mu¾ové nepøestali docházet k chaloupce, aby krásnou rybáøku pøemluvili k novému sòatku. Mnozí byli hezèí ne¾ Baltazar, nìkteøí i hodnìj¹í - a jeden dokonce velmi bohatý, toti¾ sám princ, kterému se temperamentní trhovkynì zalíbila. Pøijel na bílém koni s celým prùvodem a s hudebníky, ale zpropadená Treperenda ani nevystrèila nos ¾e dveøí.
	"Ty hloupá, nezdvoøilá ¹keble," vyèinily jí ostatní rybáøky. 
	"Jak mù¾e¹ pøibouchnout okenice i pøed samým synem královským? Pus» u¾ z hlavy ne¹»astného Baltazara, který dávno loví na moøích nebeských, zapomeò na toho, který za¾iva páchl rybinou jako v¹ichni na¹i mu¾ové a nemohl se nikdy rovnat princi, jako se mu nevyrovná ¾ádný z rybáøù!" 
	Treperenda v¹ak ani nemukala. Celé tøi roky, den co den, obcházela møí¾e královských zahrad a dívala se zpovzdálí na veliké køi¹»álové akvárium.
	Jednoho dne, a byl to u¾ poslední den jejího mlèení, spatøila královnu, která se zastavila u akvária a navádìla sluhu: 
	"Je¹tì dnes musí¹ zabít toho zatraceného zlatého úhoøe! Král se na nìho dívá celé hodiny, dokonce i v noci døepí u akvária, a já ubohá ¾enská nemám s kým slovíèko ztratit!"
	"Zadr¾," zvolala rybáøka, "mu¾e mi zahubí¹!" 
	A vyprávìla královnì svùj pøíbìh. Královna moc nevìøila, ale nakonec si pomyslela - ka¾dá holt máme nìjaký trápení - a slíbila, ¾e úhoøe nechá tak.
	A Treperenda mlèela znovu. Také trochu zestárla, tak¾e u¾ k ní nepøicházeli mládenci na námluvy - ani lep¹í, ani hor¹í ne¾ Baltazar. Také princ ji pøestal zdravit.
	Mìl ostatnì jiné starosti. V poslední dobì mu zaèalo narùstat bøí¹ko - byl u¾ v tom vìku, kdy se to mladým mu¾ùm stává. Poøádal tedy dennì hostiny pro bandu v¹ech mo¾ných docentù, aby mu sestavili nìjakou pøijatelnou dietu. Samozøejmì, ¾e mu ¾ádný z tìch ranhojièù neporadil tro¹ku pohybu - to by sice bylo brzy po bøí¹ku, ale také po hostinách.
	V poslední den mlèení si Treperenda umínila, ¾e u¾ to nesmí zkazit, kdyby nevímco. Nacpala si do úst barevný sváteèní ¹átek, který jí kdysi Baltazar koupil, a ¹la si jako obvykle stoupnout ke møí¾ím královské zahrady. Radostným oèekáváním úplnì omládla, tváøe jí zèervenaly a byla hezèí ne¾ kdy pøed tím. V¹ak si toho v¹iml princ, který pro pøíli¹né horko trávil se svými lékaøi siestu na zahradì, a v¹ecek nesvùj skryl zbytnìlý trup do koupacího plá¹tì. Právì kdy¾ rozhoøèenì káral pøítomné vìdce za ¹patné pokroky v léèení, kde se vzala - tu se vzala, pøibelhala se odnìkud ¾e køoví zelenì zahalená ¾enská. O dvou berlích - aby ne, v¾dy» za sebou místo nohou táhla rybí ocas, ale kdo si toho v¹imne!
	"Já ti poradím dietu, princi," zazurèela velmi slabým hláskem. 
	"Peèínka ¾e zlatého úhoøe by pomohla! Ale musí to být hned, jinak tvé bøicho je¹tì malièko povyroste a nièím se ho u¾ nezbaví¹!"
	Tu princ pøiskoèil k akváriu a zaèal velmi neuvázenì lovit úhoøe holýma rukama. Mezitím se moøské pannì vlastní unáhlenost trochu rozle¾ela a napadlo ji je¹tì uspokojivìj¹í øe¹ení. Mrkla zeleným okem po Treperendì, která se dusila strakatým ¹átkem, proto¾e se jí chtìlo nìco øíci, a povídá: 
	"Nebo by taky pomohlo lezení pøes plot, na kterém se nìkdo obìsil. Ale muselo by to být hned." 
	Je¹tì ne¾ domluvila, visela u¾ ne¹»astná Treperenda na strakatém ¹átku od Baltazara na møí¾i královské zahrady.
	Byl právì èas, protot¾e v pøí¹tí chvíli uplynula osudná doba a Baltazar pøijal svou lidskou podobu. Podivil se princ nemálo, co se zbìhlo, ale pak si øekl ne¹» a bez dal¹ího zdr¾ování zaèal cvièit na plotì.
	Podivila se i Treperenda, kdy¾ se s rozbitým kolenem, ale jinak bez úhony, sbírala ¾e zemì, nebo» vetchý ¹átek neunesl tíhu jejího ¾alu. 
	"Vidí¹ lumpe," uvítala Baltazara obvyklým srdeèným zpùsobem, "co já jsem pro tebe vystála! 
Proè já ne¹»astná jsem si tì brala, taková hezká, chytrá a ¹ikovná dívka!" 
	A tak dru¾nì rozprávìjíce, ubírali se k domovu.
	Moøská panna byla vzteky bez sebe a uspoøádala bouøi, jakou je¹tì nikdo nevidìl. Blesky svi¹tìly, hromy tøískaly, vítr burácel a moøe øvalo. Ze v¹eho nejvíce v¹ak bylo sly¹et ¾enu rybáøe Baltazara.
—————————————————————————
—————————————————————————
  16.	TRAMPOTY KRÁLE VÁVRY
—————————————————————————
	Proti mladému, krásnému, moudrému i dobrotivému králi Vávrovi nemohl nikdo v zemi øíci køivého slova. V¹ichni jenom litovali, ¾e se stále ne¾ení a ¾e vedle nìj na trùnì nesedí stejnì mladá, krásná, moudrá a dobrotivá královna. Zvlá¹tì ¾enské èásti obyvatelstva to vadilo, nebo» nebylo nikoho, kdo by v království udával tón módy, kdo by pøedsedal u¹lechtilým veèírkùm a zúèastòoval se kulturních událostí. Sám král mìl spoustu práce se spravedlivým vládnutím a v té tro¹ce volného èasu, co mu zbývala, se vìnoval sportu.
	U¾ od útlého jino¹ství byl nejlep¹ím ¹ermíøem, støelcem, jezdcem, plavcem, vrhaèem, bì¾cem a skokanem nejen doma, nýbr¾ i ¹iroko daleko za hranicemi království. Zlaté medaile krá¹lily jeho mládeneckou komnatu stejnì hustì jako marcipán støechu perníkové chaloupky.
	Av¹ak za ka¾dý úspìch se musí platit a nìkdy krutì. Je¹tì v princovském vìku se stala Vávrovi neodèinitelná nehoda, kdy¾ ho soupeø pøi turnaji neobratnì a proti v¹em pravidlùm vzal døevcem pøes ústa, a¾ hledí zabøinkalo a plech pøílby se promáèkl. Stateèný Vávra za»al zuby a s velkým sebezapøením boj dovedl k vítìznému konci. Kdy¾ pak chtìl zuby opìt rozetnout, s údivem zjistil, ¾e rozevírá toliko prázdné èelisti, zatímco støepy jeho bìloskvoucího chrupu se s rachotem vysypaly do okru¾í brnìní. Od té chvíle zaèalo Vávrovo trápení.
	Bylo to krátce pøed korunovací. Vávra vìdìl, ¾e ka¾dý poøádný král (a on chtìl být poøádným králem) si èasem vyslouzí od lidu nìjakou pøezdívku, kterou mu pak u¾ nikdo neodpáøe, a to ani mnoho set let po smrti. V¾dycky snil o nìjakém u¹lechtilém pøízvisku - tøeba Moudrý, Spravedlivý, Stateèný, nebo aspoò Dobrý. Nyní mu ale bylo jasné, ¾e døíve, ne¾ se bude moci o jakékoli èestné pøíjmení pøièinit, zaène se mu øíkat Vávra Bezzubý a u¾ na tom zùstane, i kdyby tøeba pozdìji zalo¾il univerzitu nebo postavil Vávrùv most. Rozhodl se tedy, ¾e svùj nedostatek musí zatajit stùj co stùj. K tomu ov¹em potøeboval získat umìlý chrup. Vìdìl, ¾e lazebníci a ranhojièi jsou lidé hovorní a ¾e sebevìt¹í odmìna by nemusela zaruèit spolehlivou mlèenlivost. Popravy ani úkladné vra¾dy nemìl v lásce - nezbývalo tedy, ne¾ opatøit si zubní protézu inkognito.
	I pøestrojil se Vávra za neznámého rytíøe a vydal se, jen tak na koni, do krajù co nejvzdálenìj¹ích sídelnímu mìstu, hledaje schopného výrobce umìlých zubù. Tehdy se jen zøídka a okrajovì touto prací zabývali zástupci nejrozliènìj¹ích øemesel - od kováøù pøes lazebníky a ranhojièe a¾ po hrnèíøe a kameníky - ale nikdo poøádnì. Koneènì se Vávra doslechl o jistém ¹ikovném mu¾i devíti øemesel, který prý dovede kdeco: vyøezávat Betlémy, stavìt varhany i orloje, lít zvony, vycpávat zvíøectvo, cvièit ovèácké psy, ba i léèit lidi. Jmenoval se Matìj.
	Podíval se Vávrovi do úst a pravil: 
	"Ajajaj! Zùstalo nám tam je¹tì nìco koøenù, ty budou muset ven." 
	A stateèný Vávra, který se v¹emi zuby vyrazenými dokázal je¹tì vyhrát turnaj, se stísnìnì zeptal: 
	"Bude to bolet?" 
	"Nebude," prohlásil v¹eumìl Matìj s jistotou. 
	"Bude si pán pøát uspat palièkou nebo pálenkou? Druhý zpùsob arci pøijde drá¾..." 
	"Radìji pálenkou, nejsem pøece kapr," mínil korunní princ. 
	    Popili, pozpívali, týden - dva spolu pobyli; Vávra ani nevìdìl, kdy mu vlastnì Matìj ty koøeny vydobyl a u¾ do¹lo na výrobu umìlého chrupu.
	"Bude si velkomozný pán pøát," zeptal se Matìj, "zuby ¾elezné, zlaté, perle»ové, alabastrové èi dokonce z køi¹»álového skla s duhovým leskem?" 
	"Pøál bych si zuby zubové," vyslovil se Vávra. 
	"Aby vyhlí¾ely jako pravé, ale vydr¾ely o nìco víc." 
	"To jsou mi vìci!" podivil se Matìj a zabu¹il na dveøe jakési komùrky: 
	"Hej - Terezko! Dones mi ten svùj hrnec!"
	Do sednice pøicupitalo dítì tak o¹klivé, a¾ se Vávrovi nechtìlo vìøit, ¾e by také patøilo k plodùm v¹eumìlovy dovednosti. 
	"Dcerka," potvrdil to v¹ak Matìj. 
	"Na pohled nepøíli¹ povedená, ale ¹ikovná a úèinlivá - hotový poklad! Uz teï mi vydatnì pomáhá, celé dny se piplá s vytváøením v¹elijakých amuletù - a taky ozdob pro chud¹í dámy, jak je tøeba." 
	Zatøásl kameninovým hrncem, který dítì pøineslo, a v hrnci to zachrastilo.
	"Slonovinu zrovna nemám na skladì," omluvil se Matìj, "ale jinak je tu zuboviny habadìj. Dobøí lidé, kteøí k ní snadno pøijdou, nám ji schovávají. Hajný, øezník, ras i kat rádi doná¹ejí Terezce v¹echny zuby a kosti, které by se pro její práci mohly hodit. Mno-mno - které pak by pánovi nejlépe padly?"
	"Jé - tyhle jsou z . . ." vypísklo dítì, ale Vávra je prudce zarazil: 
	"Mlè, nechci vìdìt, èí zuby budu nosit, a vy dva na to také zapomeòte!" 
	Pro sebe pak zamruèel: 
	"Král Vávra Oslozubý nebo snad Zajícozubý, to by byla paráda!" 
	"Vy jste král?" zajímalo se dítko, kterému zøejmì neu¹lo ani jak tráva roste. 
	"Je¾í¹ikriste," sáhl si Matìj na hrdlo, "já nic nesly¹el! "
	"A ty, nejapné stvoøení," oboøil se na Terezku, "syp do svého kamrlíku!"
	"Jsem obyèejný potulný rytíø, chlape!" zabouøil Vávra. 
	"Nojo, nojo," souhlasil spì¹nì Matìj, v kalupu dokonèil chrup a pakoval Vávru z chalupy. 
	Pak sebral nejnutnìj¹í náèiní, peøiny, pár ¹atù pro sebe i pro Terezku, nalo¾il to na vozík a oznámil dcerce: 
	"Musíme se pøestìhovat nìkam hodnì daleko, tady u¾ pro nás není bezpeèno."
	Vávra se ¾e své tajné cesty vrátil tak- tak, aby je¹tì stihl vlastní korunovaci. Umìlé zuby od Matìje se osvìdèovaly témìø skvìle. Pravda, pøi mluvení si na nì král musel zvykat, byly pøece jenom trochu odli¹né od jeho pùvodních a pøi nìkterých hláskách dìlaly potí¾e. Ve spoleèenském rozhovoru se to je¹tì vytratilo, ale státnické projevy pøedstavovaly pro panovníka stálou hrozbu. Zuby nìkdy samy od sebe neèekanì sklaply a tu musel pøedstírat dojetí nebo významnou pomlku, co¾ se v ka¾dé souvislosti nehodilo. I trápil se král obavami, aby ho lid nenazval Vávrou Zadrhavým.
	Je¹tì hùøe v¹ak bylo pøi hodokvasech! Èasto se chrup zakousl do husího stehna a tkvìl v nìm pevnìji ne¾ v královské ústní dutinì, jindy zase medovina ¾bluòkla pøes patro ¾e santalového døeva do nepravé dírky a dvoøané museli krále bouchat do zad, netu¹íce, ¾e se ne¹»astník potí hrùzou, aby se zbloudilým lokem nevykuckal zuby. Naprosto bez nebezpeèí se dalo s novým chrupem akorát usmívat, a tak se král èasem dovìdìl, ¾e mu lid pøisoudil pøízvisko Usmìvavý. Oddechl si. Vávra Usmìvávý nezní sice tak pìknì jako tøeba Vávra Hrdinný nebo Vávra Nepøemo¾itelný, nicménì s ohledem na okolnosti to je¹tì dopadlo obstojnì.
	Usmíval se tedy Vávra seè byl a slu¹elo mu to; líbil se poddaným a hlavnì ¾enám. ®ádná z nich se v¹ak od krále nedoèkala dùvìrnìj¹ího projevu pøíznì, ne¾ právì jenom úsmìvu. Od té doby, co nosil ony proklaté vyndavací zuby, neodvá¾il se políbit ani myèku nádobí v královské kuchyni, nejsa si jist, jak by se chrup v takovém choulostivém postavení zachoval.
	Jak u¾ zpoèátku øeèeno, králùv chladný postoj k ¾enám velice mrzel nejen celý dvùr, ale i ve¹kerou zemi. Proskoèily také rùzné zlomyslné domnìnky a nejvzne¹enìj¹í dámy zaèaly uzavírat nehoráznì vysoké sázky o to, která krále svede. Mladí ¹lechtici zaèali, po vzoru krále, lhostejnì pøezírat krásu ¾en a ¹lechtièny z nejlep¹ích rodù se zaèaly chovat jako pobìhlice - zkrátka, celé království spìlo k mravnímu úpadku.
	"Nedá se nic dìlat, musíme to vzít do ruky my," rozhodli královi nejstar¹í rádcové. 
	"Vybereme Velièenstvu nevìstu a on si ji vezme, a» chce nebo nechce, to bychom se na to podívali!"
	Zpráva o konkursu na místo královské nevìsty proletìla zemí køí¾em krá¾em jako kulový blesk a jako takový se nezarazila ani u hranièních kamenù. Zájemkynì se zaèaly sjízdìt ¾e v¹ech koutù království i z cizích zemí ve zlatých koèárech, ale také pouze na koních, velbloudech èi oslících. Dvì cizí ¹lechtièny pøijely na slonech a jednu princeznu nesli otroci na nosítkách pì¹ky z takové dálky, ¾e se konkurs musel odlo¾it o celé dva roky, ne¾ dorazí, kdy¾ u¾ byla závaznì pøihlá¹ena. Po celou tu dobu se èekatelky bavily na úèet královské pokladny v sídelním mìstì, které tím nemálo utrpìlo na povìsti, zato kadeøníci, lazebníci, kartáøky a andìlíèkáøky mìli pré. Øada pøihlá¹ených dam se mezitím provdala za místní ¹lechtice, jiné zas musely být poslány ¹upem domù pro chování pøí¹tí královny nehodné. Kdy¾ koneènì dorazila princezna, dopravovaná otroky na nosítkách, ukázalo se, ¾e bìhem dvouletého putování stihla jednomu z nich povít roztomilou holèièku a ¾e po králi Vávrovi Usmìvavém vlastnì u¾ nechce nic víc, ne¾ poskytnutí azylu pøed svým prchlivým otcem.
	Pøes v¹echny tyto události vytrval nemalý poèet dam, jejichz úlohou bylo strávit noc na zámku a pak odpovìdìt, jak se vyspaly. Ka¾dá z nich dostala postel mìkce vystlanou prachovými peøinami, pod nimi¾ byl ov¹em zastlán tvrdý, nevaøený hrá¹ek. Dùmyslní rádci kdesi vyèetli, ¾e právì tohle je nejspolehlivìj¹í zpùsob, jak poznat skuteènou princeznu - bez ohledu na obleèení, vybavení nebo rodokmen. Skuteènou princeznu toti¾ v posteli hrá¹ek tlaèí, kdezto nìjaká pobìhlice, tøeba i královského rodu, se spokojenì vychrupe tøeba na val¹e.
	Nìkdy o pùlnoci, kdy¾ u¾ v¹echny soutì¾ící spaly a spal i král, zabu¹ila na bránu dívka. Sama, bez doprovodu, ale na první pohled princezna ka¾dým coulem. Vykládala cosi o zdr¾ení na cestì, o vysokých horách, divokých øekách a rozbouøených moøích - snad pravdu, snad výmluvy ka¾dopádnì u¾ poøadatelé nebyli povinni ji zaøadit do soutì¾e, nebo» nebyla pøedem ohlá¹ená. Zdála se jim v¹ak tak neskonale krásná a milá, ¾e ji nedokázali odmítnout.
	Vávra spal hlubokým spánkem spravedlivých, kdy¾ rádci zabu¹ili na dveøe jeho lo¾nice: 
	"Velièenstvo, dostavila se je¹tì jedna úèastnice do konkursu, na celém zámku se v¹ak u¾ nenajde jediná volná postel. My v¹ichni, kromì zúèastnìných dam a vás, spíme na schodech. Uji¹»ujeme vás, Velièenstvo, ¾e by byla veliká ¹koda, kdyby právì tato neznámá krasavice nebyla do soutì¾e zaøazena, leè jediným východiskem je va¹e vlastní postel. Ráèí se Velièenstvo pøipojit k nám a strávit dne¹ní noc na schodech? Poèasí je vlahé a slavíci v zahradách bu¹í jak vzteklí - nebude to tak velká obì», kdy¾ uvá¾íme, ¾e právì ona opozdilá dáma by tøeba mohla být tou pravou . . ."
	Dívka v¹ak u¾ se drala do dveøí a její zjev i rozespalým králem mocnì zalomcoval. Vlasy záøivì zlaté jí sahaly do poloviny lýtek, safírové oèi se tøpytily skrze dlouhé øasy, èerné jako noc a zahnuté jak turecké ¹avle. Kdy¾ se usmála, bylo to jako by nìkdo povìsil ¹òùru perel do rozkvetlého ¹ípkového keøe. Vávra se zastydìl za svou spánkem nabìhlou tváø, za rozcuchaný vous i k¹tici. Rychle na sebe hodil ¾upan a beze slova vybìhl na chodbu.
	Rádcové se zaradovali královu moudrému rozhodnutí a tì¹ili se, ¾e líbezná krasavice urèitì vyhraje. K ránu si v¹ak jeden z nich vzpomnìl, ¾e ve spìchu úplnì zapomnìli do postele zastlat hrá¹ek, i bì¾eli ke králi, zda by souhlasil s tím, aby dívce tajnì prozradili, jak má mluvit.
	Vávra jen bez zájmu mávl rukou a neodpovìdìl. Sám si toti¾ ji¾ pøed nìkolika hodinami uvìdomil dìsnou vìc - ¾e pod pol¹táøem zapomnìl svùj umìlý chrup. Takový král ani v lo¾nici nemá kouska soukromí, sluhové jsou mu v patách v¹ude, i okolo postele, a tak si nemohl dávat zuby na noc do sklenièky, nýbrz byl nucen je skrývat co nejbedlivìji. Z pomy¹lení, ¾e by je objevila právì tato úchvatná zlatovláska, se mu dìlalo nanic. Marnì se sna¾il nìjakým zpùsobem dostat do své lo¾nice - ustrojili ho na chodbì døíve, ne¾ se dívky vyspaly, a dostrkali ho do slavnostnì vyzdobeného sálu.
	Rádcové zneklidnìli, kdy¾ se dovìdìli, ¾e král posnídal jen ¹álek èaje, ¾e témìø nemluví a ¾e se proti svému zvyku dosud ani jednou neusmál.
	Celého obøadu se Vávra zúèastnil mlèky, se rty urputnì sevøenými, a nìkolik princezen soutì¾ dobrovolnì vzdalo, proto¾e z nìj dostaly strach. Ostatní pak odpovídaly na otázky podle svého nejlep¹ího uvá¾ení. Nìkteré naøíkaly, ¾e jsou celé rozlámané, ¾e je po celou noc nìco nesnesitelnì tlaèilo a ¾e ve vlastním domì by takovou postel nepøidìlily ani potulnému trubadúrovi. Jiné naopak tvrdily, ¾e se za celý svùj ¾ivot nevyspaly tak sladce jako právì na dne¹ek v královském zámku.
	Koneènì pøi¹la øada na opozdilou krasavici. 
	"Spala jsem v královské posteli," øekla, " a proto svùj názor na strávenou noc sdìlím pouze králi." 
	"Mezi ètyøma oèima," dodala a zablýskala na Vávru svými safíry, za¹títìnými èernou nocí tureckých ¹avlí. 
	Vávra mlèky pøikývl a hnal se do své lo¾nice, aby tam byl døíve. V prvé øadì se vrhl pod pol¹táø a popadl zuby. U¾ na omak shledal, ¾e to není jeho vlastní chrup, ale jakýsi odli¹ný, zasazený do tenouèké, nicménì pevné skoøápky. Proto¾e dívka mohla ka¾dým okam¾ikem vejít, nezdr¾oval se Vávra pøemý¹lením a rychle si vrazil ty neznámé zuby do úst. Sedìly nade v¹echno pomy¹lení dokonce, kdy¾ pøekvapením polkl, cítil, ¾e polyká, co¾ mu jeho pùvodní chrup s patrem ¾e santalového døeva nedovoloval.
	Po chvíli vstoupila dívka. 
	"Velièenstvo se mì asi bude chtít zeptat, jak jsem sxrávila noc?" pravila s líbezným úsmìvem. 
	"To mì ani tak moc nezajímá," zahømìl Vávra a uvìdomil si pøi tom, ¾e mluví jako kdy¾ bièem mrská, ani¾ by mu zuby vadily, "jako odpovìï na otázku, kdo mi strèil pod pol¹táø ty cizí zuby!"
	"Nejsou cizí," pronesla sladce zlatovláska, "jsou va¹e, Velièenstvo! Pøijmìte je jako dar. Víte, od va¹í poslední náv¹tìvy jsme s otcem ve výrobì chrupù mnohé zlep¹ili. Napøíklad patra dìláme z vonných pryskyøic - netlaèí, lépe sedí a nepøeká¾ejí pøi vychutnávání krmì. Vá¹ nový chrup jsem zhotovila osobnì - podle starého odlitku z va¹í poslední náv¹tìvy u mého otce. Je pravda, ¾e mì tatínek pøemlouval, abych se s ním za vámi nevydávala, ¾e je to nebezpeèné. Vyu¾ila jsem proto dne¹ního slavného dne - o svatbách se pøece nepopravuje, není-li¾ pravda?"
	Vávra v¹ecek zkoprnìl. Po notné chvíli ¾e sebe vypravil, stále si pøi tom uvìdomuje, jak lehce a dobøe hovoøí: 
	"Dìkuji ti, záhadná krasavice, za tvùj ¹lechetný dar. Nemám nejmen¹í úmysl tì za nìj trestat, ale doví-li se nìkdy nìkdo, ¾e ty zuby nejsou moje, tak za sebe neruèím!"
	"Kdo by se mohl domnívat nìco takového?" podivila se dívka.
	"Jsou pøece va¹e stejnì jako ty pøede¹lé. Co jste nikomu neukradl, nýbr¾ poctivì zaplatil nebo pøijal jako dar, je pøece va¹e, Velièenstvo." 
	Vávrovi ¹la hlava kolem, ne¾ si v ní srovnal, ¾e zøejmì má své vlastní zuby.
	"Dokonce uvìøím i tomu," uvá¾il posléze, "¾e jsi Matìjova dcera Terezka! Vidìl jsem ji jen jednou a je to u¾ øádka let, nicménì - Terezce se nepodobá¹ ani v nejmen¹ím! Asi l¾e¹ - a to se králi nemá."
	"Nel¾u a pøesvìdèím vás o tom," urazila se Terezka. Sòala s hlavy své pøedlouhé záøící vlasy, pøehodila je pøes køeslo a ukazujíc na nì, pravila: 
	"Ne, abyste øíkal, Velièenstvo, ¾e nejsou moje! Sama jsem si je utkala ¾e zlatých nití, poctivì získaných - jsou moje a nikoho jiného!" 
	Král se neubránil úsmìvu (svému prvnímu toho dne), proto¾e i v krat¹ích a ménì bohatých vlasech popelavé barvy vypadala dívka roztomile. 
	"Ty jsou taky moje," poznamenala, odkládajíc své odvá¾nì zahnuté øasy na stolek. V pøí¹tí chvíli vyklepala do dlanì tenouèké safírové èoèky a se slovy "pøes koøeny vezené" pohlédla na Vávru upøímnýma ¹edì zelenavýma oèima. Pak si volánem rukávu otøela oblièej a svì¾í nádech rozkvetlého ¹ípkového keøe zmizel jako sen z pobledlých pihovatých tváøí.
	"Terezko, ty holka nezvedená!" zvolal Vávra srdeènì a hned s omluvou dodal: 
	"Z tebe se stala dospìlá dívka! Zdalipak u¾ má¹ ¾enicha?" 
	"Mìla bych," sklopila Terezka oèi a pøes pihy se jí na okam¾ik rozlila rù¾ovost ¹ípkových kvìtù, "jenom¾e akorát v hlavì." 
	Král se od plic rozesmál a smála se i Terezka, co¾ jí i pøi jejích obyèejných vlasech, bezvýrazných oèích a pihovatých tváøích velmi slu¹elo. 
	"Ty jsou ov¹em tvoje," poznamenal Vávra s jistotou, ukazuje na její záøivý úsmìv. 
	"Samozøejmì," pravila, " a pak mám je¹tì jedny na topinky. Tyhle jsou sváteèní."
	Slovo dalo slovo - a ne¾ se rádcové nadáli, do¹lo koneènì ke splnìní v¹eobecného pøání, aby na trùn vedle krále Vávry zasedla stejnì usmìvavá, mladá, krásná, moudrá a dobrotivá královna. 
	Královna ov¹em také nemá mnoho soukromí, navíc Terezka neskrývala své osobní tìlesné doplòky tak úzkostlivì jako její královský man¾el - a tak se mnohé brzy rozneslo mezi lid.
	Vávrovo království od té doby slulo nejen v¹eobecnou spoøádaností a blahobytem, ale i neobyèejnì krásnými ¾enami. Povídá se, ¾e i je¾ibaby tam byly krásnìj¹í ne¾ kdekoli jinde.
—————————————————————————
—————————————————————————
  17.	JAK ÈERT PØEVEZ HOKYNÁØE
—————————————————————————
	Byl jednou jeden hokynáø a ten mìl v krámì kdeco, od trakaøe a¾ po kolínskou vodu, a kdekdo od nìho to kdeco kupoval, jeliko¾ to bylo na malém mìstì, kde nebylo více hokynáøù. Jinak by ka¾dý ¹el radìji ke konkurenci, proto¾e tenhle Kotrbka byl zlodìj k pohledání.
	Jednou (bylo to po ránu a v krámì ani noha) upravoval Kotrbka zase tovary i polotovary dle své vlastní obchodnické úvahy, to jest - sypal tluèené cihly do skoøice, strouhal øepu do jahodové marmelády, lil vodu do mlíka, prostì mno¾il zbo¾í jak se dalo. Vtom "cililink" - dveøe letí. 
	"Uctivá poklona, slu¾ebník, slu¾ebníèek," zacvrlikal kupec, av¹ak shledav eleganci pøíchozího a¾ pøíli¹ nedbalou, ba chudou, obrátil se nevrle opìt ke svým pytlíkùm. 
	"Potulnej studující, to známe - chamraï, která smrdí gro¹em," zabrblal ukøivdìnì.
	"©éfe, tak bych si dal slaneèka s cibulí, a¾ bych plakal," prohodil ten zjev. 
	"Po flámu," oboøil se hokynáø, "se chodí do apatyky a ne do koloniálu! Na dluh nedám ani pukavec!"
	"Kdo øíká na dluh?" praví ten frajer, "peníze bych teda nemìl, ale mám nìco lep¹ího, co se za mamon nekoupí. Mù¾u ti splnit nìjaké pøání. Jen jedno, proto¾e jsi vydøiduch a lakomec. Kdybys navalil slaneèka bez øeèí, moh jsem ti splnit tøi."
	"Na hoch¹taplery nejsem zvìdav," odtu¹il kupec, ".zmiz, ne¾ zavolám serbusa, bydlí za rohem!" 
	V té chvíli bodrý obchodník ztuhl jak peèetní vosk, protot¾e mladík zmizel. Ne v¹ak dveømi, ale zèistajasna, na místì. Po chvíli se stejným zpùsobem opìt objevil a prohodil su¹e: 
	"Já jsem toti¾ èert."
	Ne¹»astný hokynáø nevìdìl, jak by napravil trapný pøehmat. Naservíroval ïáblu nejchutnìj¹í delikatesy své ¾ivnosti na mísu se zlatými rù¾ièkami (¾e svatebního servisu - doma z ní jaktì¾ivi nejedli), pøivlekl kartón plznì, postavil kytku na pult a utìrkou vyhánìl mouchy. Èert byl s jídlem brzy hotov a povídá: 
	"Tak to pøání a ¹el bych. Mám práce, ¾e nevím, kde mi rohy stojí."
	Obchodník se v¹ak nemohl a nemohl rozhodnout, prosil o poshovìní a - aby èerta uchlácholil - pøedlo¾il mu dal¹í potraviny. Poté samým pøemý¹lením propotil ko¹ili: jedno, jediné pøání - jaká hrùza! Pozvat na radu ¾enu a dceru uznal za nevhodné - pøály by si urèitì ko¾ich ¾e sobola, klobouk z p¹trosa èi podobnou pitomost. V obchodì se musí ¹pekulovat, ¾e aby se to rentovalo - vìdìl Kotrbka; nevìdìl v¹ak, jak se to správnì dìlá.
	I pøemý¹lel milý kupec tøi dny a tøi noci, ïábel si zatím dával do trumpety a ètvrtého jitra zel krám prázdnotou, stálo to v¹ak za to, protot¾e Kotrbka vymyslel, co tu je¹tì nebylo:
	"Pøeju si, ¾e aby se mi splnilo KA®DÝ MOJE PØÁNÍ!" 
	Pekelník zbledl jako syrovátka - nìco takového pøesahovalo jeho kompetenci - a vìdìl, ¾e v pekle dostane pøinejmen¹ím belzebubskou dùtku. 
	"To není pøání, to je ¹pekulace!" zasípal posléze a hokynáø zaplesal (povedlo se!). 
	"Vy k¹eftsmani jste hor¹í, ne¾ sami èerti," pokraèoval ïábel, spravedlivì rozhoøèen. 
	"Ví¹ ty vùbec, co je to pøání, spros»áku? To je nìco velikého, co nás pronásleduje dnem i nocí, o èem se nám zdá a pro co nemáme nikde stání to je nìco, zaè bychom dali víc, ne¾ celou tvou zahmyzenou ¾ivnost! Taková pøání mívají lidé maximálnì tøi a na to jsme taky zaøízeni."
	Chvíli se hádali, pak musel èert uznat, ¾e se nechal pøevézt, proto¾e po právní stránce nemohl kupci nic vytknout. S výkøikem "platí, splní se ti ka¾dé pøání!" práskl dveømi, a¾ zvoneèek upadl.
	Kotrbka se jiným více nezabýval, ne¾ co si honem pøát. 
	"Za prvé," povídá, "si pøeju, aby se Josef Mazanec, syn toho døevaøského magnáta z Pìkníkova, zamiloval do mé dcery. Ale poøádnì!"
	Neminul týden a pøed krámem za¹umìl mahagonový koèár. Mladý Mazanec v pøepychovém bobøím plá¹ti pøi¹el po¾ádat o ruku Serafínky Kotrbkové. Bìda v¹ak! 
	"Toho vymydleného panáka si mám vzít za mu¾e?" zadupala Serafínka. 
	"Toho fintila, který pro prsteny nemù¾e vzít nic poøádnì do ruky? Toho baøtipána, který zapomnìl chodit pì¹ky, toho hlupáka, který bez tatínkovy pomoci nerozezná smrk od borovice, pøesto¾e je dìdicem nejvìt¹í pily v kraji a v¹ech lesù vùkol?"
	Otec nedbal a strojil svatbu. V pøedveèer sòatku se v¹ak Serafínka pøiotrávila jedem na ¹váby a mìstský ranhojiè mìl co dìlat, aby jí zachránil ¾ivot. Sotva se jen trochu zotavila, u¾ zase vykøikovala, ¾e na tom svìtì nebude a jestli jí pøece jen dají toho hòupa nedovaøeného za mu¾e, ¾e na sebe vztáhne ruku døíve nebo pozdìji!
	Kotrbka nemohl dceru dále poslouchat, i ode¹el radìji do krámu øezat pálenku pramenitou vodou. V ¹erém zákoutí zahlédl jestøábí profil. Èert sedìl u sudu sladkokyselých okurek, vytahoval rukama ty nejkøupavìj¹í a ohavnì mlaskal. 
	"Dobrý?" zeptal se.
	"Ïáble!" zachrèel obchodník. 
	"Ale mne nesplete¹. Za druhé: Pøeju si, aby se moje dcera zamilovala do Josefa Mazance mlad¹ího. Ale poøádnì!"
	"Hotovka," usmál se èert. 
	"U¾ se na tom pracuje. Posly¹, co to cpe¹ do toho láku? Stra¹nì mi to ¹tosuje." 
	A zmizel.
	Do týdne se stala hrozná vìc. Døevaøský velkopodnik Mazanec a syn udìlal bankrot - to jest, pøi¹el na buben. Jen èerti vìdí, jak se to mohlo stát - takový dobøe zavedený podnik. Povídalo se cosi, ¾e mladý se dal na pití, snad z ne¹»astné lásky - a ne¾ si toho starý staèil v¹imnout, u¾ jim z celého majetku nezbylo víc, ne¾ pila a sekyra. 
	"Dcero, tys mìla pravdu!" radoval se hokynáø. "Mazanec není k nièemu. Poèkej, najdu ti lep¹ího zenicha - a bohat¹ího, my na to máme!"
	Mezitím, co Kotrbka hledal ¾enicha, hledala Serafínka v pìkníkovském lese houby. Vrátila se s prázdným ko¹íkem a pravila: 
	"Pøedstav si, táto, Pepík Mazancù teï dìlá døevorubce." 
	"Bodej», v¾dycky jsem øíkal, ¾e není k nièemu, tys mìla pravdu, holka," odtu¹il kupec pokojnì, av¹ak Serafínka se podivila: 
	"Ale právì ¾e k nìèemu je! Ten se ti zmìnil, táto! Koukal bys, jak mu jde práce od ruky, co nemá ty prsteny! Takhle tlustou borovici pøeøízne døív, ne¾ se pomodlí¹ Andìlíèku mùj strá¾níèku. Taky bych øekla, ¾e zhubnul, ale slu¹í mu to."
	Hokynáø spatøil ve dveøích èertùv skobovitý nos. 
	"Se èiním," za¹eptal ïábel, "láska jako trám na obou stranách." 
	Pøemítaje, jak chybu honem napravit, pokraèoval Kotrbka roztrzitì ve sporu s dcerou, zda jsou slu¹ivì opálená záda rozumnou pohnutkou k dívèímu poklesku. Posléze v nejvy¹¹ím rozèilení zvolal: 
	"Pøál bych si vùbec nemít dceru!"
	"Ná¹ zákazník, ná¹ pán," zabublal ïas. 
	"Stane se," zasyèela Serafínka, sebrala raneèek a ode¹la do lesù za Josefem Mazancem mlad¹ím, aby se více nevrátila do rodného domu.
	"Tøetí pøání je jubilejní," hlaholil ïábel nad¹enì. 
	"Splnilo se ti, tak by se slu¹elo to zapít, ne?" 
	Doèista popletený obchodník s dùvodem k napití souhlasil. - Tøeba mì pak koneènì napadne nìco chytrého - øekl si pro sebe a odebrali se do skladu lihovin, které Kotrbka je¹tì nestihl øíznout pramenitou vodou.
	Pil èert a pil hokynáø, jenom¾e èert více snese a Kotrbka byl brzy pod obraz. V tomto stavu se mu v¹echny rodinné i obchodnické starosti zdály nicotnými a pøál si u¾ nikdy nevystøízlivìt. To mu èert lehce splnil - a rád, nebo» vìdìl, ¾e opilství tupí mysl i pamì». Ïábelsky pøesnì pøedpokládal, ¾e notorik èasem zapomene i jak se jmenuje, tím spí¹e pak, kolik pøání má je¹tì u èerta k dobru.
	Netrvalo dlouho a Kotrbka propil svùj koloniál. Èert mu vybìhal ubytování v místním chudobinci a postaral se i o to, aby bývalý hokynáø byl - dle svého posledního pøání - setrvale pod parou. Nestálo ho to u¾ celkem nic. Rozmaøilé panièky z mìsteèka mívaly toti¾ ve zvyku èas od èasu nav¹tìvovat chudobinec, vykupujíce touto dobroèinností své høíchy.
	Pøi ka¾dé dobroèinné náv¹tìvì udìlal bývalý hokynáø panièkám pøedná¹ku o správném chodu obchodu - a to v¹echny zajímalo, vzdy» i ony vlastnily nejrùznìj¹í podniky a ¾ivnosti.
	"©pekulace je vìc v obchodì nezbytná!" kázal Kotrbka. 
	"Jenom¾e se musí ¹pekulovat tak, aby se to rentovalo. Sakra, to mi vyschlo v krku, kdybyste chtìly sly¹et, vá¾ené dámy, je¹tì nìco o lásce, ïáblovi a podobných úkladech, potøeboval bych se drobátko napít . . . "
	A ji¾ putovaly plné lahvièky z ta¹tièek dam a prázdné zpod Kotrbkova kavalce do ta¹tièek.
	"A tak si èert myslí, ¾e mì pøevez," konèíval Kotrbka svou pøedná¹ku. 
	"Ale já myslím . . . ale, co bych myslel! - Kde sem to pøestal, jó - ¾e holandskej rum není z brambor, ale z Nizozemí, dobrou noc. . ."
—————————————————————————
—————————————————————————
  18.	NEODOLATELNÝ RITORNELO
—————————————————————————
	V rodinì vá¾eného obèana mìsta gondol, prùplavù, kanálù, veselých zábav a dùmyslných intrik se jednoho slunného letního dne narodil chlapeèek jménem Ritornelo. Právì se konal ma¹karni karneval - èert ví proè a na èí poèest - tak¾e tøi sudièky mìly co dìlat, aby se odpoutaly od v¹eobecného veselí a dostavily se k porodu vèas. Jak je známo, sudièky zákonitì chodívají ve tøech, i kdy¾ pro osoby rodu ¾enského není taková sestava právì nejlep¹í; jedna si v¾dycky musí myslet, ¾e zbývající dvì se spøáhly proti ní. A podle toho to pak dopadá.
	První sudièka pravila: "Ritornelo, budi¾ krásný" a druhá dodala: "Budi¾ chytrý, Ritornelo". Tøetí sice nemìla nic proti Ritornelovi osobnì, ale jsouc právì tou ne¹»astnicí, domnívající se, ¾e zbývající dvì se proti ní spøáhly, pøilo¾ila své polínko: "Ale budi¾ v¹emu tomu na potvoru hrbatý, chudáèku!"
	A tak bylo Ritornelovi souzeno vyrùstat do krásy i moudrosti vèetnì zad zvíci bedýnky na ¹perky pro Lukrecii Borgiovou. Rodièe, kteøí mìli ji¾ pøed ním dva chlapce normálního vzrùstu, tato vada nemálo trápila. Nav¹tìvovali v¹elijaké felèary a magistry, leè marnì. A¾ jeden povídá: 
	"Na co si stì¾ujete, dobøí lidé? Vá¹ syn má cosi navíc, toti¾ hrb. A ten mu nelze odpárat, odøíznout, tím ménì useknout, nebo» podobný zákrok by bezpochyby zaplatil ¾ivotem. A není-li¾ lep¹í ¾ivý Ritornelo s hrbem, ne¾ mrtvý bez nìho?" 
	Pak se obrátil k chlapci a dodal: 
	"Ví¹ ty co? Nos svùj hrb tak, aby ti ho lidé závidìli!" 
	Snad tu moudrost ani nemìl ¾e sebe, ale staèila, aby se malý Ritornelo, u¾ celý umoøený pøede¹lými felèary, vesele zasmál.
	I smíøili se Ritornelovi rodièe s osudem nejmlad¹ího, zvlá¹tì, kdy¾ jemu samému nebyl hrb ani zdaleka na obtí¾. Zvládl s ním v¹echno, co ostatní chlapci jeho vìku - a nìkdy i lépe. Mìl sílu nejrùznìj¹ích zájmù a zálib, které mu nedovolovaly obírat se nìjak pøespøíli¹ hrbem - a hlavu mìl v¾dy plnou zábavných nápadù, ¾e ani kamarádùm pøitom nepøi¹lo na mysl sledovat podobu jeho zad.
	Teprve kdy¾ dospíval a zaèal uvazovat o svém budoucím zamìstnání, strachovali se rodièe, jakou dráhu mu vybrat, aby mu jeho vada nebyla na ¹kodu. 
	"Chtìl bys být vévodským ¹a¹kem, Ritornelo?" 
	"Ne, nechtìl, co vás to napadá!" 
	"Tedy snad astrologem nebo nìèím podobnì tajemným?" 
	"Ale kde¾!" 
	"Nechce¹ snad jezdit svìtem, Ritornelo, a ukazovat své ne¹tìstí za pár mrzkých penízù?" 
	"To vìru nechci, ale - milí rodièe - o jakém ne¹tìstí to vlastnì mluvíte?" 
	Pak po¾ádal, aby ho dali vyuèit ¹evcem: 
	"Cítím, ¾e pohled na dámské no¾ky mì mù¾e roznítit k nevídaným dílùm!" 
	Rodièe zavrtìli hlavami. Bude vùbec nìkdo v na¹em mìstì, plném fintilek a fintilù, chtít dát vydìlat hrbatému ¹evci? 
	"Proè ne, kdy¾ bude ¹ikovný," podotkl Ritornelo a usmál se, co¾ dovedl krásnìji ne¾ jiní. A tak ho dali vyuèit ¹evcem.
	Práce mu ¹la od ruky a¾ radost, záhy získal mistrovské osvìdèení. Dámy si o nìm brzy povìdìly; zprvu výstøední metresy, pozdìji i ¾eny vzne¹eného rodu. Øíkaly: "Chcete krásné støevíce?" Ale kupodivu nedodávaly "jdìte na ji¾ní pøedmìstí k tomu ¹evci s hrbem", nýbr¾ - "jdìte na ji¾ní pøedmìstí k tomu ¹evci s hezkýma oèima, co se tak pìknì usmívá . . ."
	Ritornelovi lahodil pohled na odhalená dámská lýtka, ale náhradou za nìj umìl vyrobit støevíce, ¾e takové nemìla ani vévodova dcera Aurelia, pøesto¾e mìla svého osobního obuvníka, který nedìlal nic jiného, ne¾ pro ni vymý¹lel botky.
	V den Aureliiných jedenadvacátin uspoøádal vévoda velký karneval a pozval i v¹echny mì¹tìníny. Také Ritornelo a jeho bratøi se na ples chystali, leè bìda: 
	"Nebudu moci jít," øekl nejstar¹í bratr. 
	"Udìlal se mi na bradì jakýsi uhøík, no s tím na karneval nemù¾u, to by byl trapas!" 
	"To opravdu nemù¾e¹, ¹koda," pøisvìdèili rodièe. A prostøední bratr se pøipojil: 
	"Jaká smùla, ¾e pøijdu o tenhle náramný podnik, ale nastydl jsem trochu a teï se mi blýská nos. Jak bych se mohl dámám s úspìchem dvoøit?" 
	"No to bys nemohl," souhlasili rodièe, "¹koda".
	"To mám ale ¹tìstí," zajásal Ritornelo, "jsem naprosto zdráv a ve své kù¾i! Pobavím se tedy za nás za v¹echny!" 
	Rodièe se chytili za hlavy a zvolali: "U Jovi¹e, Ritornelo! Copak tohle jsou podniky pro tebe? Pøece nechce¹ dìlat lidem blázna!" 
	"To opravdu nechci, ale chci se dobøe pobavit," odtu¹il Ritornelo a ¹el si vy¾ehlit nohavice.
	Dokud byli v¹ichni v maskách, povazovali Ritornelùv hrb za vtip. Rozverné dámy dovolily, aby je líbal, nebo» byl prostì neodolatelný, a dohadovaly se mezi sebou: 
	"Kdo se pod tou zajímavou ma¹karou vlastnì skrývá?"
	Tato otázka se donesla a¾ k samé vévodovì dceøi Aurélii. 
	"Probijte mì k tomu záhadnému hrbáèovi!" poruèila svým osobním strázím, nebo» ve mìstì nebylo k hnutí kdo mìl nohy, tancoval - kdo mìl ruce, házel konfety a kdo mìl je¹tì hlas, halekal jak o ¾ivot.
	"Povìz, kdo vlastnì jsi ve skuteènosti!" poruèila ¹lechtièna, kdy¾ se k Ritornelovi koneènì dostala. 
	"Jsem ¹vec, paní," odvìtil po pravdì. 
	"Obyèejný ¹vec, ale ve své práci mistr." 
	Aurélie, zoèiv¹i nenávistné pohledy dam, které její strázci z Ritornela støásli, zvolala jim v¹em na zlost: 
	"Tedy mi u¹ije¹ støevíce! Ale to ti povídám, aby byly! No - aby byly jako ¾ádné jiné!" 
	A vymr¹tila krásnou no¾ku, odhaliv¹i ji dobøe kus nad koleno. 
	"Nestyda," po¹eptaly si lep¹í metresy, "udìlat to tak my!" 
	©vec vytáhl z kapsáøe kus pergamenu, ¹paèka pisálka a mìøítko. Obkreslil si Auréliinu no¾ku, vrátil nákres i s náèiním do kapsáøe a poté vévodovu dceru vyzval k tanci se stejnou samozøejmostí, jako by to byla nìjaká ¾ehlíøka krejzlù. A ona - jako by celý ¾ivot nic jiného ne¾li ¾ehlení krejzlù nedìlala - radostnì s ním ¹la.
	Pøi tanci polo¾ila vzne¹enou ruèku na Ritornelùv rozmìrný hrb; bylo to pohodlné a budilo to pøíjemný, bezpeèný pocit. Aurélie se jen podivila, jakou truhlici má vlastnì její taneèník pøipevnìnou na zádech, ¾e høeje jako ¾ivá.
	Ritornelo se vrátil z karnevalu v nejlep¹ím rozmaru. Vyprávìl bratøím, z nich¾ jeden mìl heømánkový obklad na bradì a druhý octový na nose: 
	"Pobavil jsem se jak zákon ká¾e! Tanèil jsem a¾ do svítání, malièko jsem se opil a byl jsem snad trochu drzý k dámám, ale nevypadaly, ¾e by jim to vadilo. Abych nezapomnìl: K ránu jsem se pod mostem Vzdechù líbal se samotnou vévodovou dcerou! Od té mám taky zakázku - kam jsem to dal - aha, tady, vidìli jste u¾ tak okouzlující no¾ku?" 
	"No nazdar arivederèi," pokøi¾ovali se rodièe. 
	"Za Aurélií s tìmi støevíci nemù¾e¹ - v¾dy» by z té drzosti koukaly olovìné komory na do¾ivotí pro celou na¹i rodinu!" 
	"Ne abys, holomku, za Aurélií s tìma botama ¹el!" povykovali vydì¹ení bratøi. 
	Ale Ritornelo si myslel svoje, hned knejpem uøízl kus nejjemnìj¹ího safiánu a pustil se do díla. Ani se po karnevalu nevyspal - tak jak byl, ve sváteèních ¹atech, sedl za verpánek a jak tvoøil, tak tvoøil. Vyklusaly se z toho støevíèky, ¾e ani Venu¹e by se nerozpakovala v nich ¹lapat po své mu¹li.
	Poté se Ritornelo oblékl do prostého ¹evcovského úboru, dal støevíèky do pìkného ko¹íèku a hurá k paláci. Samozøejmì, ¾e ho nechtìli vpustit, ale trval na svém, ¾e musí mluvit se samotnou Aurélii - a trval tak podivuhodnì, ¾e nakonec nedokázali nic lep¹ího, ne¾ mu vyhovìt.
	"Probùh, nejdra¾¹í pøíteli," zvolala vévodova dcera, "copak musíte stále chodit v ma¹kaøe? V¾dy» u¾ máme v¹ední den!" 
	"Paní mých snù," odtu¹il bez nejmen¹ích rozpakù, "mùj hrb není o nic ménì pravý ne¾ safián na va¹ich støevíèkách, raète si je vyzkou¹et!" 
	Aurélie vklouzla do støevíèkù a zdálo se jí, ¾e se vzná¹í. Pak se dotkla Ritornelova hrbu a rozhodla: 
	"Jestli¾e je také tak dobrý jako ty støevíce, u Jovi¹e, ¾e proti nìmu nic nemám! Ale ten prostý oblek, pøíteli, byste snad mohl odlo¾it a pøiodít se, jak se slu¹í va¹emu stavu!" 
	Ritornelo se usmál, tak jak to kromì nìho umìlo snad jen benátské slunce, a podotkl: 
	"Jen¾e já jsem ¹vec, tak¾e jsem pøi¹el obleèen pøesnì tak, jak mému stavu pøíslu¹í."
	"©vec!" zvolala vévodova dcera. 
	"U v¹ech køes»anù, divou zvìøí v arénách pozøených, já se pod mostem Vzdechù líbala s ¹evcem!" 
	A omdlela. Ritornelo ji odevzdal do péèe palácových ranhojièù a odebral se pokojnì k domovu.
	"Cos to udìlal, ne¹»astníèe!" bìdovali rodièe, kdy¾ se jim byl svìøil. 
	"Teï abychom v¹ichni uprchli z mìsta jen zbyde-li je¹tì èas!" 
	"Jdìte si klidnì po své práci," utrousil Ritornelo a hned také zasedl k verpánku. 
	"Copak se dìje? Odevzdal jsem bájeèné støevíce - ani mi nezaplatila. Ale já si pøece mohu dovolit u¹ít pìkné boty grátis, kdy¾ se mi zákaznice líbí!" 
	Vidouce Ritornelùv klid, ¹li rodièe i bratøi po své práci, ale dvakrát dobøe jim nebylo. Kdy¾ pøirázovaly vévodské strá¾e, bylo jim je¹tì hùø, av¹ak Ritornelo pravil: 
	"Proè se pla¹íte? Stráze mají parádní uniformy! Jestli mí nenesou pozvání na veèírek, pak snad u¾ jenom na svatbu. Co byste tomu øekli, milí rodièové, kdybych si vzal vévodovu dceru?"
	V pravou pùlnoc pøed svou svatbou s krásnou Aurélií se Ritornelo náhle probudil, jako by mu do lo¾nice nahlédl paprsek úplòku. Ale byla to jen lucernièka temnì zahalené dámy, která sotva odkrytými ústy ti¹e za¹evelila: 
	   "Chlapèe Ritornelo! Já jsem ta zlá sudièka, která ti - na zlost svým souputnicím - pøiøkla na záda hrb zvící bedýnky na ¹perky pro Lukrecii Borgiovou. Ale proto¾e sis toho daru kale nev¹ímal a hledìl si svého - a také proto, ¾e jsem se právì spøáhla s jednou svou souputnicí proti té tøetí - ráda bych svùj pøehmat napravila. Otoè se, hochu, na bøicho, já ti do rána ten hrb odèaruju!"
	"Zrovna, kdy¾ se mi na nìm tak pìknì spí," zareptal Ritornelo. 
	"A co by tomu øekla má nevìsta? Nakonec by mì nepoznala . . . víte co, teta? Zajdìte radìji vedle za mými bratry. Jednomu u¾ se zase blýská nos, proto¾e se do rána toulal po lagunách, a druhému se vyrazil uhøík na bradì, proto¾e se po lagunách netoulal. Kdybyste jim ty úhony mohla odèarovat, udìlala byste mi radost. oni se toti¾ obávají, ¾e jim to zkazí celou zábavu na mé svatbì, a to by mì opravdu mrzelo."
	Sudièka uèinila, jak si Ritornelo pøál, nebo» byl u¾ takový, ¾e se mu tì¾ko dalo co odmítnout. Svatba se tedy vydaøila.
	Za nìjakou dobu, právì v èase karnevalu, povila Aurélie chlapeèka. A sudièky - samozøejmì - neme¹kaly si utrhnout èí¹e od úst a spìchat do paláce.
	"Budi¾ krásný," pravila první a "budi¾ chytrý" dodala druhá. Tøetí - ta, co se proti ní zbývající dvì právì spøáhly, jen mávla vìjíøem a zavrèela: "Co bych se s èím namáhala, kdy¾ bude kluk po tátovi - ¹koda pro nìj vymý¹let úhony!"
	Tak se pøihodilo, ¾e Ritornelùv syn vyrùstal krásný, chytrý a bez vady - jak Apollo. Pøesto pak po létech nechtìl jíti na jakýsi ples, proto¾e ho píchl komár do ucha, kde zùstal malý èervený flíèek. Marnì se s ním rodièe zlobili, ¾e to není vùbec vidìt - a ¾e se zbyteènì pøipraví o veselou zábavu. 
	"Nerozumíte tomu," odbyl je, "byl bych prostì nemo¾nej!"
—————————————————————————
—————————————————————————
  19.	POPELÁKÙV DØEVÁK
—————————————————————————
	®il jeden vdovec se tøemi syny. Nejstar¹ího mìla nebo¾ka je¹tì za svobodna bùhví s kým, dva mlad¹í byli vlastní. Pastorkovi otèím nepøál, zato své legitimní syny si s péèí pìstoval. Jednoho nechal vyuèit krejèím, druhého ¹evcem. Nejstar¹ímu v¹ak vzdìlání nedovolil.
	I stal se nevyuèený mládenec odvázeèem odpadkù. Dennì vyklápìl popelnice, umístìné pøed mì¹»anskými obydlími, a jejich obsah odvá¾el na své káøe daleko za mìsto. Tato slu¾ba - by» pøedstavovala dùle¾itou prevenci moru, cholery a podobných ¹lamastyk -- nebyla nikterak zvlá¹» placena. Popravdì øeèeno - vìt¹ím pøínosem ne¾ peníz z mìstské pokladny byly pro odvá¾eèe nedojedky z bohatých stolù, pokud se ov¹em do popelnic dostaly døíve, ne¾ zplesnivìly nebo okoraly.
	"Na tak ¹pinavou práci nepotøebuje¹ být dobøe obleèen," soudil otèím vzdy, kdykoli Popelák - jak pastorkovi v¹ichni øíkali - prosil bratry, aby mu spíchli nìco slu¹nìj¹ího na sebe. A tak chodil Popelák stále jako trhan a mimo pracovní dobu radìji ani nevytahoval paty z domova, nemaje co na sebe.
	Jednoho dne pan král uspoøádal ples a pozval na nìj kdekoho - i neurozené mì¹»anské synky. Nemohl toti¾ pøimìt svou dceru Vìncolínu ke vdavkám. Vá¾né nápadníky ¹mahem odmítala a jiní, o které by byla tøeba i stála, nejevili zase zájem o ni. Král doufal, ¾e na plese, kde se shromá¾dí mládenci nejrozliènìj¹ích vrstev i stavù, by si snad princezna mohla vybrat nìkoho, kdo by ji zároveò také chtìl.
	Oba Popelákovi bratøi se na bál rovnì¾ pilnì chystali - ¾ádnému z nich nebylo proti mysli ucházet se o Vìncolínu. 
	"Hrome," ozval se ¾e svého koutku Popelák, "co kdybych jí náhodou padl do oka já? Mìl bych se na ten ples vypravit - tøeba v odlo¾ených ¹atech nìkterého z vás."
	"No to by byla pìkná ostuda," øekl otèím. 
	"Podívejme se, jaké má kluk nápady. Jestli se chce¹ na královském plese nehoráznì zostudit, prosím! Ale spoleènì s námi tam nevkroèí¹ - a vkroèí¹-li tam po nás, neopovazuj se k nám hlásit, holomku!" 
	Poté se otèím a bratøi dovy¹òoøili a vycákav¹e na sebe lahvièku voòavky, odebrali se na ples.
	Popelák uvázil, ¾e by se v dobré spoleènosti opravdu asi moc nevyjímal a rozhodl se zùstat doma. Ostatnì - kdoví, jestli je princezna Vìncolína tak hezká, jak se povídá, kdy¾ ji pan král nemù¾e udat a musí kvùli tomu poøádat bál.
	Právì kdy¾ se Popelák odstrojoval ku spánku, ozvalo se nesmìlé klepáni na okno - a znovu a znovu. - Koho to sem èerti nesou? - øekl si Popelák a pootevøel okno. Do svìtnice vletìlo hejno pìkných, naèechraných holoubkù. 
	"Víme, co tì trápí," zavrkali. 
	"Na svou práci se teï vyka¹li, dodìláme ji sami!"
	"Ale já nic nedìlám," podivil se Popelák. 
	"Právì jsem se chystal jít spát." 
	"Nevadí," pravili holoubci. 
	"Odspíme to za tebe. Ale teï se rychle umyj a ohol, aby ses mohl obléci do ¹atù, které jsme ti pøinesli. Pùjde¹ na královský ples!" 
	Popelák zajásal a bleskurychle se zbavil pøebyteèné ¹píny i ukoptìného strniska. 
	"Vida, jaký jsi pìkòou¹," pochválili ho holoubci. 
	"A teï rychle rozlouskni oøí¹ek!"
	Popelák uposlechl a ve svìtnici se rozjasnilo. To tak svítily a blýskaly pøekrásné plesové ¹aty - jenom¾e dívèí - a líbezné støevíèky, z nichz ka¾dý by se Popelákovi hodil leda za futrál na nos. 
	"Tady nìco neklape," odhadl bystøe. 
	"To je trapas, co budeme dìlat?" zdìsili se holoubci. 
	"Na ten ples jít musí¹, jinak bychom mìli prù¹vih!"
	Chlapci se zzelelo popla¹eného ptactva, i oblékl se jak se dalo - do odlozených ¹atù svých bratøí. Rukávy mu sice sahaly sotva k zápìstí a nohavice nasvìdèovaly oèekávání velké vody, ale jakz takz to ¹lo. Boty v¹ak neobul po nikom, tak¾e si musel vzít své vlastní døeváky; jiné obuvi od dìtství ani nepoznal.
	"Fe¹ák!" s úlevou zavrkali holoubci a dodali: "Ale pøed pùlnocí musí¹ být zpátky dìj se co dìj - jinak bychom mìli prù¹vih!" 
	Popelák slíbil.
	Ve skuteènosti byl zpátky mnohem døíve ne¾ pøed pùlnocí. Hned po polonéze vzal toti¾ princeznu k tanci a u¾ pøi prvním taktu jí ¹lápl na nohu svým døevákem. Vìncolína omdlela a Popelák byl strá¾emi vymrskán ¾e sálu, ¾e nestaèil upalovat. Na padacím mostì ztratil dokonce i ten v¹ezaviniv¹í døevák, ale neohlí¾eje se hnal dál, nebo» za ním pokøikovali cosi o hladomornì, skøipci a paleènici.
	Utì¹il se aspoò trochu, kdy¾ zanedlouho po nìm pøibyli domù i bratøi s otèímem, rovnì¾ vyhnáni.
	Otec, nezvyklý opojným mokùm, ke v¹emu je¹tì zdarma podávaným, se opil k nepodobì a zpùsobil výtr¾nost. Nepøíjemnosti za¾ili i bratøi. Jeden vyzval k tanci jakousi vzne¹enou dámu a na její námitku, ¾e s vagabundy netanèí, odvìtil: 
	"Kdo je na tebe taky zvìdavej, ty stará ochechule!" 
	Druhý zas uklouzl na vyle¹tìném parketì a hledì se pøi pádu nìèeho zachytit, urval jedné dvorní dámì vleèku, tak¾e se ocitla zpola nahá. V¹ichni tøi se upøímnì zapøísahali, ¾e na ¾ádnou dvorskou kratochvíli u¾ jaktì¾ivi nevkroèí.
	Kousek za padacím mostem stála u potùèku malá hospùdka. Potùèek slouzil k tomu, aby svým horním tokem napájel hradní pøíkop, dolním pak odvádìl královské spla¹ky od hradu dále. Hospùdka stála na dolním toku potùèku, co¾ bylo výhodnìj¹í, nebo» cesty zde byly schùdnìj¹í a nadìje na vyhladovìlé poutníky o nìco vìt¹í.
	V den královského plesu hospùdka huèela; v¹ichni pan¹tí koèí, lokajové a drozkáøi sem pøi¹li vyèkat návratu svých nadøízených èi zákazníkù. Hospodská, slièná vdova Kordélie, se radovala. Od neblahého dne, kdy se její mu¾ zadávil krocaní stehenní kostí, mìla se co otáèet, aby u¾ivila dvanáct hltavých krkù svých nezletilých dítek - a ke v¹emu je¹tì tøináctý, bezpochyby neménì hltavý krk, byl ji¾ bezmála v polovinì své cesty na tento strastiplný svìt.
	Kordélie poèítala, ¾e za královskou plesovou sezónu (pøepokládala, ¾e bude zapotøebí nejménì tøí plesù, ne¾ si princezna vybere ¾enicha) by si mohla zahospodaøit na malé prase.
	Ráno po plese, jen co se koèí, lokajové a drozkáøi vypotáceli z hospody na kozlíky koèárù, jala se hospodská uvádìt svùj podnik do pùvodního stavu. Kdy¾ vymetla støepy, ohlodané kosti a zpovyrá¾ené zuby, vydala se s vìdrem k potùèku pro vodu na podlahu. Pøi nabírání se obezøetnì vyhýbala vìt¹ím kusùm královských spla¹kù - a tu náhle spatøila po vodì plout døevák! To by Kordélii nijak nezarazilo, byla zvyklá vídat na vlnách potùèku i podivnìj¹í vìci, av¹ak velikost døeváku pøesnì odpovídala noze jejího nebo¾tíka.
	"U v¹ech v¹udy!" zvolala hospodská. 
	"Je snad v tomhle království na¾ivu je¹tì jeden takový chlap, jako býval mùj nejmilej¹í Vojta?" 
	Lapila døevák do vìdra, nechala úklid úklidem a hnala si to ku hradu.
	"Helejte, ho¹i," oslovila stráze u padacího mostu, "nìkomu od vás tady uplaval døevák. Ráda bych ho, co poctivá nálezkynì, vrátila!" 
	"Vykálejte se na to, teta," zasmáli se zbrojno¹i, "tady bylo vèera tolika lida, ¾e se u¾ stejnì nedá zjistit, èí døevák by to mohl být."
	Kordélie to v¹ak nevzdala. Lépe si stojící hradní zamìstnanci k ní chodívali na pøesnídávkový gulá¹, nebo» ho umìla pøipravovat lépe ne¾ královský kuchaø. I poptávala se v¹ech, kdo by co vìdìl o majiteli døeváku. Nikdo v¹ak nevìdìl nic. Prù¹vihù bylo na plese tolik, ¾e nejen pøíhoda s døevákem, ale i nehody Popelákových bratøí a otèíma upadly v zapomnìní.
	A¾ koneènì: "Do ku¹e, chlapci, pøestaòte hned spros»aèit!" zvolal náhle jeden ¾e zbrojno¹ù, sedící poblí¾ okna. 
	"Kdo se to sem nehrne, jako sama královská princezna!" 
	"Ne, tomu sám nevìøí¹?" chytila se za hlavu hostinská a utíkala do prádelníku pro èisté ubrusy. 
	"Vìtrejte, vìtrejte," køièela na své dìti i hosty, "je tu nahulíno jako v hospodì!" .
	"Èemu vdìèím za tu neslýchanou èest, Velièenstvo?" zapukrlila se pøed princeznou, sotva tato otevøela dveøe. 
	"Je mi na umøení," ¾uchla sebou Vìncolína na rozvrzanou ¾idli. 
	"Mezi lidem se proslýchá, ¾e po flámu je nejlep¹í dát si gulá¹ U tlusté Korduly, tak to chci také zkusit, ne¾ mì ty plesy a veèírky doèista umoøí." 
	Zbrojno¹i mìli v tu ránu oèi navrch hlavy - takhle princeznu neznali - a hned, aby se zalichotili, sborovì pøitakávali, ¾e gulá¹ U tlusté Korduly je na podobné vìci nejlep¹í lék.
	"Tak já jsem tlustá Kordula?" zamrzela se hospodská. 
	"A u¾ i na královském hradì se to povídá! Copak já jsem nìjaká tlustá? To mùj nebo¾tík Vojta jaktì¾iv z huby nevypustil, ten øíkal - Kordulko, ty jsi tak akorát, malièko pøi tìle, ale jen úplnì malièko, jó, mùj zlatej Vojta bùùùùù. . . "
	Princeznì bylo trapno z toho, co svou øeèí zpùsobila a hledìla hospodskou nìjak potì¹it. 
	"To se ví, nejsi vùbec tlustá! Jsi akorát, malièko pøi tìle, ale jen úplnì malièko prokristapána, nebreè zase - co mohu pro tebe uèinit, dobrá ¾eno?"
	Nestává se tak èasto, aby se nìkdo z královské rodiny èlovìka zeptal, co mù¾e pro nìho uèinit. Kordélie se tedy rázem vzpamatovala a druhým rázem si vzpomnìla na døevák, hned se s ním vytasila a tázala se Vìncolíny, zda by nemìla ponìtí, komu by mohl patøit.
	"Abych nemìla ponìtí!" zvolala okam¾itì princezna. 
	"To je pøece døevák toho vozemboucha, co mi s ním ¹lápl na nohu pøi prvním tanci na prvním plese - je¹tì mám palec modrý, jen se podívejte!"
	"Snad jste toho vozemboucha nedala vsadit do hladomorny?" zachvìla se Kordélie. 
	Princezna jen mávla rukou: 
	"Pro takovou malièkost? Pøedstav si, ¾e pak mi je¹tì polili nové ¹aty medovinou, nìkdo natahoval pracku pøi valèíku a¾ mi srazil diadém z hlavy, nìkdo jiný mi ukradl náu¹nici a dva opilí vévodové se prali na parketì, a¾ mi omylem podrazili nohy. Kdepak - ty plesy nejsou k nièemu, ale kdy¾ u¾ si je pan král vymyslel, pøece kvùli tomu nebudu posílat lidi do hladomorny. To si radìji v¾dycky pøijdu oddychnout sem - ó, ten gulá¹ voní! Mohu pro tebe je¹tì nìco udìlat, tlu... vlastnì - milá Kordulo?"
	"Ráda bych vrátila ten døevák majiteli," pípla hostinská. 
	"Osobnì - nikoli poslem!" 
	"Aha," pochopila princezna. 
	"To ti zaøídím. Díky tomu, ¾e k válce se ji¾ po léta neschyluje, královská rozvìdka nemá do èeho píchnout. Kdy¾ slíbím nìjaký pìkný metál, mládenci se pøetrhnou o to, kdo první objeví majitele toho tvého døeváku. Nic více ne¾ádá¹?"
	"Malé prase," osmìlila se hostinská. 
	"Vykrmila bych si ho tu ¾e zbytkù. Mám dvanáct malých dìtí, Velièenstvo, a tøinácté na cestì." 
	"Dostane¹ dvanáct prasat prostøedních a jedno malé," rozhodla princezna, proto¾e byla v podstatì dobrosrdeèná. 
	"Na dopadení toho vozemboucha vypí¹u zvlá¹tní odmìnu, aby tvé dìti mìly nejen ba¹tu na stole, ale i tátu u stolu!"
	Stalo se. Je¹tì ne¾ plesová sezóna skonèila, mohla jít Vìncolína Kordélii a Popelákovi na svatbu. Oba novoman¾elé byli velice ¹»astni a nesmírnì se radovaly i v¹echny Kordéliiny dìti, kterým se nový tatínek hned zalíbil, nebo» se opravdu velmi podobal pùvodnímu.
	"To jsou vìci, Velièenstvo," øekla Kordélie po tøetím poháru medoviny. 
	"Pan král uspoøádal ples, abyste si vybrala ¾enicha a zatím jsem si díky tomu plesu vybrala já. Kterak vy k tomu vlastnì pøijdete?" 
	"Nedìlej si starosti, milá Kordulo," pravila princezna laskavì. 
	"S tolika dìtmi a je¹tì s hospodou musí¹ mít pøednost, je to tak spravedlivé!"
	V duchu v¹ak Vìncolína Kordélii litovala, nebo» jí ani trochu nezávidìla starosti s hospodou, s hromadou dìtí a vùbec u¾ ne Popeláka. V duchu litovaly jedna druhou navzájem a tak se staly výbornými pøítelkynìmi - mnohem výbornìj¹ími ne¾ takové, které si v duchu navzájem závidí.
—————————————————————————
—————————————————————————
  20.	KATÙV PACHOLEK
—————————————————————————
	V jednom mìstì ¾il pekaø a ten mìl syna Kubíka, tak o¹klivého, ¾e pøed ním ¹vábi zalézali do dìr a lidé pøecházeli na druhý chodník. Jednou jedinkrát zkusil mistr poslat synka, aby roznesl po domech stálým zákazníkùm housky a málem na to doplatil ¾ivností. Mì¹»ané se rozhodli radìji péci housky doma, ne¾ by je brali z rukou takového vy¹klebeného ohavy.
	®ádný øemeslník nechtìl vzít Kubíka do uèení, protot¾e mezi hlavní uèòovské povinnosti patøí pomoc v domácnosti a chování dìtí. Z pekaøova Kubíka by v¹ak dìti dostaly psotník a - nedej bùh - by se v nìm mohla zhlídnout mistrová, a¾ bude v po¾ehnaném stavu.
	"Co naplat, darmo chleba jís» nemù¾e¹," øekl jednoho dne pekaø, "dám tì katovi za pacholka. Ten chodí porád v kápi, jenom oèi mu koukají, a oèi má¹ pìkný, Kubíku."
	"Ale jó, uènì mù¾u potøebovat," souhlasil kat, kdy¾ k nìmu pekaø pøi¹el s nabídkou a s o¹atkou makových koláèù. 
	"Jenom jestli není stra¹pytel. Zítra máme Jana Køtitele, tak to bude v noci na popravi¹ti ¾ivo. Kolem pùlnoci èekám Kubíka ve svém domì. Ale to ti povídám, jak by pøi¹el po kuropìní, tak z uèení nebude nic!"
	Jak pekaøka usly¹ela katovu podmínku, nechtìla za nic Kubíka do uèení poslat. Ze ho rad¹i do smrti u¾iví. 
	"A co a¾ umøem," rozzlobil se otec, "ani ¾ebrat by nemoh, ubo¾ák ¹erednej!"
	I dala maminka Kubíkovi ¹kapulíø se svìcenými koèièkami na krk, po svatém obrázku do kazdé kapsy a nádavkem pouèení: 
	"Kdybys vidìl nìco nekalého, po¾ehnej se køí¾em a volej otce i syna i ducha svatého!"
	Pøed pùlnocí sbalil Kubík svých pár ¹vestek, kterých moc nebylo, a vydal se na cestu. Byl u¾ kus za mìstem, kdy¾ radnièní hodiny odbily dvanáct a popravèí vrch, za kterým se nacházela katovna, se èernal nedaleko pøed ním. V tu chvíli ho zaèaly svaté obrázky tí¾it jako kamení a ¹òùrka od ¹kapulíøe øezat do krku jako bøitva. Kubíka ani nenapadlo pøe¾ehnat se køí¾em, ale bez dlouhého váhání naházel obtí¾né relikvie do kolem tekoucí stoky.
	"Ty se¹ mi dobrej," ozvalo se náhle za ním. Otoèí se a vidí chlapa jako horu, s poøádnou sekyrou v ruce. 
	    "Co kdybych tì tu teï sejmul?" pokraèovalo individuum. 
	    "E¹tì se nebojí¹?" 
	"I bojím," odtu¹il Kubík pokojnì, "jen¾e co mù¾u dìlat? Napøed bych ale rád snìdl vdolky, co nesu s sebou. Jsou od maminky, tak mi bude po nich snáz. Mù¾e¹ si dát se mnou, je jich dost. "
	Usedli a snìdli vdolky. 
	"I kruci, úplnì mì pøe¹la na mord nálada," pravil potom chlap zklamanì. 
	"Ale stejnì jsem si ¹trejchnul! Kterak bych se ti revan¹oval? Vezmi si tuhle sekyrku - kdy¾ s ní hlavu usekne¹ a potom zase na tìlo nasadí¹, bude tak dobøe sedìt, jako mnì sedí. To se ti hodí, a¾ bude¹ mistrem." 
	Chlapec se jen podivil, jak se mu¾ dovìdìl, ¾e se jde uèit na kata, ale ten u¾ byl kdovíkde, jen sekera lezela u cesty.
	Kubík sebral sekeru, byla kupodivu lehká jako pírko, a bral se smìrem k ¹ibeniènímu vrchu. Na jedné z ¹ibenic se houpalo hubené tìlo za veselého zpìvu: 
	"Kdy¾ jsem ¹el na Per¹tát, zùstal jsem stát - tam, tam, tam . . ." 
	Píseò znal i Kubík a volky-nevolky se pøidal: 
	"Ony tam tancovaly, za ruce se dr¾ely, jako dvì vopice tam skákaly!"
	"Kdybys nemlel a rad¹i mì sundal," køikl obì¹enec, "stejnì se¹ o pùltón vedle!" 
	Kubík ochotnì sundal mrtvolu, která pravila: 
	"Dìkan, u¾ jsem dostával do nohou mravence. Kterak bych se ti revan¹oval. Vem si tenhle provaz. Koho na nìm povìsí¹, ten ob¾ivne, jakmile ho sundá¹, tak jako tady já. Hodi se ti, a¾ bude¹ mistrem." 
	Kubík se jen podivil, jak stra¹idlo ví, ¾e se jde uèit na kata, a bral se dále.
	Pod kopcem èoudila doutnající hranice. Kubík vytáhl dýmku a ¹el si ji pøipálit o ¾havé poleno, aby si po pro¾itém rozèilení zakouøil. Proto¾e z hranice èouhalo pohledné dívèí pøedloktí, rozhodil Kubík polena, aby zjistil pokraèování.
	"No fuj - tys ¹karedej!" ozvalo se z kouøícího popela a u¾ odtud vylézala helmbrechtnice jako obrázek. 
	"Pøi podolku svatý Máøí Magdalény," pravila, "kdyby byli v¹ichni mu¾¹tí tak ohavní jako ty, nemusela jsem se ¹kvíøit v tomhle zatraceným døíví! Ale kterak bych se ti revan¹ovala? Tu má¹ køesadlo! Kdy¾ s ním hranici podpálí¹, kdo se na ní péci bude, nikdy se nedopeèe a znovu se stane, jakým býval. Jako tøeba já." 
	Kdy¾ si Kubíka v záøi ohni¹tì lépe prohlédla, pravila ji¾ mírnìj¹ím tónem: 
	"Ale kluku, kluku, ty má¹ hezký oèi - ¾e já se dostanu na tu hranici znova! Nezapomeò mì pak rou¾nout tím správným køesadlem." 
	Kubík se jen podivil, kterak panna ví, na co se jde uèit, a bral se dále.
	"Tak se mi to líbí!" pochválil ho kat, kdy¾ ani ne ve tøiètvrtì na jednu zaklepal na jeho èerná vrata. Mistrovi se té¾ zamlouvalo, ¾e si nový uèeò pøinesl vlastní pracovní náøadí.
	A tak si zil Kubík v uèení jako my¹ka v ementálu. V katovnì obýval hezký podkrovní pokojík, jedl jako pán a erární kapuce mu slu¹ela jen co¾, jeliko¾ z nìho nebylo zbla vidìt, ne¾ ty hezké oèi. Zloèinci mìli mladièkého pacholka rádi, nebo» kdy¾ bylo na nìm, aby je lámal kolem èi natahoval na skøípec, ochotnì místo toho hrával v kostky èi karty, zatímco kibicové se støídali v srdceryvném øevu a bøískání. Mistr, sly¹e z muèírny patøièné zvuky, byl spokojen. To se ví, ¾e lumpové hledìli, aby Kubík v kostkách i kartách spí¹ vyhrával ne¾ prohrával, a tak si chlapec zahospodaøil slu¹ných pár zla»ákù.
	Nade¹el v¹ak èas, kdy bylo Kubíkovi skládat mistrovskou zkou¹ku. Dobøe se hodilo, ¾e biøici právì nedlouho pøed tím chytili stra¹ného loupe¾níka Pidlifláka, který byl odsouzen ke ztrátì hlavy. Kromì toho mìl Kubík povìsit èarodìje Zloduchonì, který se z recese udal sám a pro veøejné pohor¹ení upálit Cecílii Posekanou, øeèenou Culifindu. Práce tedy hned napoprvé sdostatek.
	Kat Kubíka pokøi¾oval a popøál mu "zlom vaz", co¾ myslel doslova, toti¾ pokud ¹lo o Zloduchonì.
	Kubík vystoupil na pódium za ohlu¹ujících ovací davu a obrátil se na prvého zloèince s peèlivì nauèenou otázkou: 
	"Pøejete si knìze?" 
	Pidliflák si jen odplivl, ale pak povídá: 
	"Ale jó, aspoò se tu pøed fórem vyzpovídám. Lid se chce bavit, ne?"
	Staøièký duchovní se v¹ecek tøásl a Kubík ho musel podpírat, ne¾ se Pidliflák vyzpovídal. 
	"Useknou mi hlavu," pravil lupiè, "nebo» jsem se dopustil hroznýho spros»áctví. Nechci øíct ukrad - pøed smrtí si nezatí¾ím svìdomí l¾í ale øeknìme, ponechal jsem si krajkovou spodnièku hrabìcí dcery Veroniky. Omylem, a to zdùrazòuju, vytáhl jsem ten kus prádla z holínky v hostinci U vola, abych se do nìj vysmrkal, pova¾uje jej za kapesník. Nechápu sice, jak pøítomný náèelník mìstský strá¾e poznal, komu ten kus patøí, ale uznávám, ¾e za tak trapnej pøehmat plnì zasluhuju trestu!" 
	"Máte je¹tì jiné pøání?" dotázal se Kubík. 
	Zloèinec ti¹e za¹eptal: 
	"Doufám, zes nezapomnìl doma moji sekyrku. Odmìna tì nemine. Nemám sice u sebe nic, ale zajde¹ na hrad - a panna Veronika u¾ se uká¾e." 
	Kubík srozumìn vykonal popravèí akt a hlavu peèlivì zabalil do èistého ¹átku.
	Podobnì probìhla poprava èarodìje Zloduchonì, a¾ na to, ¾e tento si nepøál knìze, nýbr¾ obveselil pøítomné nìkolika karetními kousky. Poté pøipomnìl popravèímu svùj provaz, který Kubík mìl samozøejmì sebou. V¹e se odehrálo za hlasitého pláèe davu, protot¾e èernoknì¾ník, odsouzený za to, ¾e promìnil hrabìcí poklad v hromadu hnoje, se tì¹il pøízni obyvatelstva.
	Cecílie Posekaná ani nemusela Kubíkovi pøipomínat své køesadlo, mladík hned poznal krásnou helmbrechtnici a pravil: 
	"Køesadlo mám, buïte bez starosti. Pøejete si knìze?" 
	"A¾ pøí¹tì," odtu¹ila panna, "a¾ tu bude¹ mít mlad¹ího."
	Popravy dopadly na výbornou a Kubík byl jmenován mistrem. 
	"S radostí ti pøedávám katovnu, milý synku," øekl dojatì starý uèitel, "jsem u¾ stár a pøecitlivìlý - rád se odeberu na odpoèinek."
	Veèer Kubík neme¹kal opustit slavnostní stùl, kde zapíjel své mistrovství, a uhánìl na popravi¹tì. Opatrnì vybalil Pidliflákovu hlavu a pøilo¾il ji k chladnému tìlu. Kdy¾ se loupe¾ník ode¹el rozehøát do hospody, bì¾el Kubík na hrad, kde u¾ èekala hrabìcí dcera Veronika. 
	"Dobøe jsi provedl?" otázala se, jako by hned vìdìla, oè jde. 
	"Dobøe," pravil Kubík, "vá¹ pøítel, milosti, se posiluje v hospodì U soudku a vzkazuje, ¾e po té trapné pøíhodì s náèelníkem mìstské strá¾e se u vás del¹í dobu neuká¾e."
	"Dobrá, dobrá," zamraèila se komteska, "a co si pøeje¹ za svou slu¾bu? Mám je¹tì dost prostøedkù, i kdy¾ ten mizera Zloduchoò promìnil ná¹ poklad na neøád."
	"Peníze mám," odvìtil Kubík, "pøál bych si v¹ak nìjaký úøad na hradì. Nerad dìlám kata, nebaví mì to." 
	"Takové pøání ti splnit nemohu," pravila Veronika, "jsi pøespøíli¹ ¹karedý."
	Ode¹el Kubík smutnì na popravèí vrch, aby sòal èarodìje ¾e ¹ibenice. 
	"Dal sis na èas!" bruèel Zloduchoò. 
	"Ale øekni - má¹ nìjaké pøání? Mohu ti dát Èlovìèe nezlob se, Stoleèku prostøi se, Beránku otøes se nebo i Obu¹ku z pytle ven ten by se ti nejlíp hodil do øemasla." 
	"Nepotøebuju stoleèek ani beránka," øekl Kubík, "obu¹ek si taky nech v pytli. Kdy¾ jsi takový èarodìj, udìlej, abych byl aspoò trochu hezký! To bych si ¾e v¹eho nejvíc pøál." 
	"Hochu, hochu," zesmutnìl kouzelník, " na to je má hùlka krátká!"
	I byl Kubík smutný a nic se neradoval ¾e své mistrovské zkou¹ky. Jda kolem hranice, odvrátil tváø, nebo» nemìl zrovna kapuci ani náladu vystavit se vtipùm krásné helmbrechtnice.
	"Zdravím tì, Jakoubku," volala na nìho, "to jsem se zase ohøála jako u¾ dlouho ne! Jenom¾e jsi tu hranici moc fortelnì postavil, zùstal mi tam pod kládou støevíc. Co kouká¹, vytáhni ho, Kubíku!" Kubík chtì nechtì zaèal ¹»árat v popeli¹ti, a¾ vylovil èervený støevíc se ¹pièkou nahoru, docela neporu¹ený.
	"Zatra, nemám zrovna ani grejcar," postì¾ovala si dívka, "zpropadení biøici, v¹echno mi sebrali. A tøeba bys rád nìjakou odmìnu, Kubíku?" 
	"Ne," povídá Kubík a rovnou cestou jde domù. 
	Panna zùstala jako opaøená, se støevícem v ruce.
	Kubík pak dále provozoval øemeslo. Mìl se dobøe a práci skoro ¾ádnou, a¾ na to, ¾e týden co týden musel stavìt hranici a podpalovat divotvorným køesadlem krásnou helmbrechtnici, která mu to dìlala naschvál.
	Kon¹elé u¾ se zlobili, kde se neustále bere tolik frejíøek - a ¾e jsou si v¹echny podobné jako vejce vejci. Koneènì u¾ je to omrzelo a chtìli tu nejnovìj¹í, jakousi Filomenu Vzpìrkovou, osvobodit, ale ta si postavila hlavu, ¾e chce být upálena, jak zákon ká¾e - a hnala to a¾ na hrad.
	Kubík se po pálení vzdy zatarasil v katovnì na sedm západù, ale pøesto pravidelnì o pùlnoci klepala panna na vrata a vykøikovala: 
	"Kubíku, kdyby ses neurazil tøeba bys rád nìjakou odmìnu?" 
	"Zatracená ¾enská," rozzlobil se koneènì, "¾e já tì jednou upálím doopravdy, abych mìl pokoj!" 
	Ale nedalo mu to a panna vìdìla, ¾e mu to nedá.
	O nedìlích a svátcích chodil Kubík do lesa na døíví, aby mìl na ty hranice, tak¾e se stal ztepilým a opálil se do líbivého bronzova. Jednou tah jde z té rachoty a nahne se nad studánkou, aby se napil. Ve studánce spatøi ne doslova hezkou, ale docela zajímavou tváø - i kouká kolem sebe, kde se tu ten mládenec vzal, a ten zase kouká kolem sebe ve studánce . . . 
	"Sakra - v¾dy» to jsem já," øekl si koneènì Kubík, "tak proto ona za mnou ta panna tolik pálí!"
	Tu mu teprve do¹lo, jak je stále sám a sám, jaké ¹karedé øemeslo má, ¾e by toho u¾ mohl nechat a ¾e by mu s pøíjemnou ¾enou bylo veseleji. I èekal netrpìlivì, kdy se zase panna dá zatknout a umínil si, ¾e to bude jeho poslední poprava, naèez zapoène s Cecílií, nebo snad Filoménou, èi jak se bude jmenovat tentokrát, nový a lep¹í zivot.
	Jenom¾e Cecílii, nejnovìj¹ím jménem Matyldu Ptáèkovou, právì tou dobou pøestalo bavit neustále se zbyteènì vtírat nedùvtipnému Kubíkovi. Uchýlila se do ústraní a zaèala se poèestnì ¾ivit prodejem su¹ených hub a køí¾al.
	Po mìsíci klidu v místním soudnictví u¾ byl Kubík nesvùj a obden bìhal k rychtáøi, zda pro nìj nemá nìjakou práci. 
	"Co se pla¹í¹," divil se rychtáø, "budi¾ rád odpoèinku! Plat ti jde, naturálie taky, katovnu jsme dali opravit na obecní útraty. Jdi na ryby nebo si nìco hezkého pøeèti, bez práce je¹tì nikdo neumøel, kór ne bez takovýhle!"
	Nezbylo Kubíkovi ne¾ slu¹nì podìkovat a zmizet, ale pøí¹tí týden u¾ mazal na rychtu zase. Rychtáø, nevìda oè jde, aby dobrému pracovníku vyhovìl, naøídil vyplatit jakémusi nevinnému vandrákovi pìtadvacet na holý zadek. Kubík, ¾e vzteku, ¾e události nebì¾í správným smìrem, odmítl s odsouzencem hrát v kostky a ubohému pocestnému opravdu naøezal. Ten si to samozøejmì nenechal pro sebe a za pivo pøedvádìl nespravedlivì posti¾enou èást tìla po v¹ech hospodách, a¾ se pøíhoda donesla k Matyldì Ptáèkové. Chytrá, dívka hned pochopila cesty Kubíkových zoufalých my¹lenek, vyfintila se a¾ hanba - a hurá do mìsteèka.
	Shodou okolností se tam právì odehrávaly parádní manévry královského vojska. Matylda zahoupala svrchní sukní dykytovou a spodní sukní krajkovou - a vykøikujíc na armádu neslýchané zvlèilosti, zpùsobila dokonalý zmatek v peèlivì nacvièené pøehlídce. I generálovi stoupl tlak a spla¹iv¹í se konì odvlekli jediný kanón království do rybníka.
	Rychtáøi zaskoèila pøi obìdì kost a jen zachroptìl: 
	"To je zase ostudy pro na¹e mìsto! Frantíku, honem pro biøice, a» tu osobu zatknou!"
	Biøici zastali Matyldu Ptáèkovou ji¾ netrpìlivì cloumající klikou od ¹atlavy. 
	"Ho¹i, zeptejte se mi u rychtáøe, jestli bych nemohla dostat hranici," po¾ádala vìcnì a hned. 
	"Kdy¾ by to ¹lo, tak bych si vybrala poslední pøání pøedem. Paní Bradýøová a» mi sem pøijde nakroutit vrkoèe a udìlat manikùru!" 
	Biøici ztuhli, ale v¹e v poøádku vyøídili.
	Je¹tì ne¾ byl rozsudek vynesen, pøilákaly manévry do mìsteèka mnohé pøespolní helmbrechtnice a do týdne byla ¹atlava naplnìna sedmadvaceti povìtrnými pannami.
	Hromadné upalování se mìlo konat v sobotu a v¹ichni obèané mìsteèka se na nì peèlivì pøipravovali. Poèestné paní mìly péèi s obstaráváním kloboukù a krajkových fi¾í, proto¾e taková hranicopalba, a je¹tì v pøítomnosti královského vojska, to je nìjaká spoleèenská událost! Rychtáø si chystal proslov a Matylda Ptáèková sekýrovala paní Bradýøovou pro ka¾dou kudrlinku.
	Nade¹la sobota. Kubíkovi pomocníci se od rána potili pøi stavbì mohutné hranice pro sedmadvacet osob.
	Po obìdì pøibyli mì¹»ané se svými rodinami i psíky a rozsadili se na úpatí popravèího vrchu. Slu¾ky vybalily z nù¹í obèerstvení a prostøely na trávu snìhobílé servítky.
	Oficírská garda pøicválala koòmo. Pan kapitán dal k dobru baterii ¹ampusu, tak¾e se rychtáø spoleèensky znemo¾nil døíve, ne¾ mohl odøíkat svou øeè. Mladiètí katovi pacholci si nafackovali s øadovým vojskem, které následovalo své velení na slavnost pì¹ky, nicménì v¹ak s plnými polními lahvemi. Posléze veselí dostoupilo takové srdeènosti, ¾e v¹ichni doèista zapomnìli, proè sem vlastnì pøi¹li.
	Koneènì pøibyli biøici se spoutanými sedmadvaceti pannami a nevrle zahlí¾eli na hodující panstvo a lid, proto¾e sami mìli zakázáno ve slu¾bì pít.
	Pan kapitán v¹ak zvolal duchapøítomnì: 
	"Brávo, pro ty dámy jsem poslal já! Mé dámy, odlo¾te si!" 
	Dámy odlo¾ily pouta a biøici slu¾ební povinnosti, kdy¾ u¾ jim bylo nalito.
	Zatímco se celé mìsto veselilo kolem popravi¹tì, Kubík èekal doma, kdy pro nìho po¹lou. Tu kdosi tluèe na dveøe - a hle, krásná Cecílie èili dnes Matylda: 
	"Mistøe, prù¹vih! Z popravy asi nebude nic. Na kopci má¹ lidovou veselici, na hranici rychtáø provolává slávu bur¾oazní revoluci a jinak jsou v¹ichni pod obraz, i tvoji pacholci."
	"Uteèeme tedy hned!" zvolal Kubík, jako by to u¾ bylo dávno domluveno, hbitì se pøevlékl, popadl cestovní vak, v nìm¾ nechybìla sekera, provaz ani køesadlo - a pryè!
	Neu¹li ani míli, kdy¾ potkali Pidlifláka, který na Kubíka vyjel: 
	"Vra» mi tu sekyrku, u¾ ji nepotøebuje¹! Dám ti za ni jinou, která usekne v¹echno na svìtì." 
	Kubík souhlasil. Neu¹li dal¹í míli, kdy¾ se vynoøil z køoví Zloduchoò: 
	 "Vra» mi, Kubíku, ten provaz, u¾ ho nepotøebuje¹. Dám ti za to jiný, který udr¾í v¹echno na svìtì." 
	Kubík nic nenamítal. Vìdìl, ¾e ve svìtì není lehko a ¾e nové náøadí se mu bude lépe hodit. Kdy¾ naèínali sedmou míli, øekla najednou Cecílie: 
	"Zahoï to køesadlo, Kubíku! Darmo by nám pøipomínalo moje daremnosti. A u¾ ho potøebovat nebudeme."
	Zahodili køesadlo a ¹li dál - kam, to u¾ nikdo neví, ale køesadlo hledají dodnes v¹echny zamilované dívky, ono toti¾ mìlo je¹tì jinou divotvornou moc, ne¾ o jaké byla øeè. Která ho najde, brzy prý pozná jakou. Ale musí si do nìho sehnat poctivý starý troud - benzinem, plynem a podobnými neøády by se porouchalo; stal by se z nìj obyèejný zapalovaè.
—————————————————————————
—————————————————————————
  21.	DIVÝ DLAK A VÝSTØEDNICE
—————————————————————————
	Byl jednou jeden zámozný kupec a ten mìl tøi dcery: Fiflici, Snobici a Výstøednici. Krásné byly v¹echny tøi, ale zatímco nároky prvních dvou stály otce spoustu shánìní, starání a penìz, skromná pøání Výstøednice si obvykle nevy¾adovala takových obìtí, zato z nich èasto byly nepøíjemnosti.
	Nejinak i pøi daleké kupcovì cestì, jí¾ zaèíná tato pohádka. Jako slu¹ný otec, ne¾ se pøipojil ke karavanì, zeptal se dcer, co jim má ¾e své pouti pøivézt. Fiflice i Snobice se pøekøikovaly, tak¾e jim nebylo ani rozumìt a nakonec bylo nutno jejich po¾adavky sepsat - a otec musel roz¹íøit výpravu o jednoho soumara, který nesl toliko seznamy pøání obou star¹ích dcer.
	"Nuze, a co ty, milé dítì?" obrátil se kupec na Výstøednici, která stála skromnì stranou, nebo» stejnì vìdìla, ¾e na ni otec nezapomene. 
	"Nic zvlá¹tního, drahý tatíèku," pravila. 
	"Nic, co by zvý¹ilo tvoje jiz tak dosti vysoké výdaje. Vím, ¾e zcestuje¹ mnoho cizích zemí, a tak nìkterý z tvých mezkù jistì zakopne o podivuhodný koøen, zvaný ¾eòsem. Jistì jsi o nìm ji¾ sly¹el, tatíèku, podobá se køenu, ale není to køen - posly¹, nech si to radìji ovìøit u domorodcù, aby ses náhodou netahal s køenem. Je to prostì takový koøínek, nic víc - a já bych ho stra¹nì ráda mìla na své zahrádce, abych mìla co okopávat, zalévat - v¹ak ví¹, ¾e nedovedu odpoèívat neèinnì."
	Kupec déle ne¾ rok pilnì cestoval, v¹echno zbo¾í s velkým ziskem prodal a dal¹í výhodnì nakoupil, ale nebylo na tom dost - musel i ¹idit a podvádìt, aby vydìlal na v¹echna pøání Fiflice a Snobice. Pøi tom v¹em je¹tì dával pozor, zda nìkterý z jeho mezkù nezakopne o pro¾luklý koøen ¾eòsem. Ale bìda - zakopávali o kdeco, pouze o ¾eòsem nikdy. Kupec u¾ si zoufal. Mìl v¹e, co potøeboval, ale bez koøene si domù netroufal, to by mu Výstøednice dala. Toti¾ - neøekla by ani slovo, jen by se ti¹e odvrátila a tajnì popotahovala do krajkového kapesníèku, co¾ bylo pro otce hor¹ím trestem, ne¾ spílání Fiflice a Snobice. 
	Jednoho dne výprava odpoèívala u podivného modrého lesa, z nìho¾ to vonìlo v¹emi døevinami, bylinami i houbami. Kupec nedoufal, ¾e by zde koneènì mohl koøínek ¾eòsem nalézt, ale aby si nemìl co vyèítat, vsedl na mezka a vjel do hustého stromoví. Jel a jel, ani poledne nedr¾el, kdy¾ vtom mezek o cosi zakopl - a hle - byl to koøen! Kupec kousek u¾díbl kapesním no¾em - chutnalo to jako køen, ale nebyl to køen. Jak tak nad tím dumá a koumá, kde se vzal, tu se vzal, stojí pøed kupcem ohyzdný netvor - ani èlovìk, ani zvíøe, ani vlkodlak, ani medvìdodlak, spí¹e nìco mezi tím v¹ím dohromady - a cení stra¹livé tesáky: 
	"Co dìlá¹, opová¾livèe, v mém lese?"
	Z kupce, jak netvor promluvil, polovina strachu spadla; s kým se dá mluvit, toho je mozné ukecat - zopakoval si jednu z nejosvìdèenìj¹ích zku¹eností svého dobrodru¾ného ¾ivota. A hned samá poklona, obøadnì se pøedstavil, potøás! netvorovi tlapou, zul si boty, aby nepo¹lapal mech a hledìl dojmout hrùzné stvoøení povídáním o svých krásných dcerách, které na nìho doma èekají, jakoz i na dáreèky - a ta nejkrásnìj¹í a nejhodnìj¹í èeká právì na koøínek ¾eòsem. Prokázal by velkomo¾ný pán a vladaø tohoto kraje kupci laskavost a velkou èest prodejem onoho vzácného koøínku?
	"Ten plevel si odnes kam chce¹," zamruèelo zvíøe, "ale svoji opová¾livost mi zaplatí¹! Mì¹ec nech za opaskem, peníze nechci! Ale první, na co za vraty svého domova ¹lápne¹, a¾ se ¾e své cesty vrátí¹, do roka a do dne mi odevzdá¹! Já si pro to vèas po¹lu a neopovaz se nìjak chytraèit! Zle by se vedlo tobì i tvé rodinì."
	Kupec rád slíbil. Jednak mìl pocit, ¾e je netvor trochu na hlavu - v¾dy» ani neví, kde kupec bydlí - jednak pochyboval, ¾e by za vraty svého domova mohl ¹lápnout na nìco zvlá¹tì cenného. I kdyby mu sluhové na uvítanou prostøeli pøes dvùr per¹an, pro koøínek ¾eòsem ho snadno o¾elí; na této cestì vydìlal na více ne¾ sto per¹anù.
	Ubíral se k domovu rozjaøen, jak dobøe poøídil a v¹echno vyøídil. V náladì ho napadlo, ¾e kdyby netvor snad pøece jen mìl mo¾nost dodr¾et slovo, stálo by za to provést mu nìjaký podaøený ¹prým. Proto krátce pøed cílem vyslal rychlého jezdce se vzkazem pro správce svého domu:
	Dorazím dnes po západu slunce. Postav tìsnì za vrata necky s moèùvkou - je to sázka, spoléhám na tebe. Zdraví pán.
	Brzy po západu slunce skuteènì vrazil do vrat a na nic se neohlí¾eje cápl rovnou do spolehlivì pøipravených necek. Odtud se v¹ak ozvalo zakvílení a vzápìtí se z páchnoucí tekutiny vy¹plouchla dcera Výstøednice, velmi rozhoøèená: 
	"©la jsem tì vyhlí¾et, drahý tatíèku, ale nìjaký pitomec postavil ke dveøím tenhle neøád a já do toho upadla, zrovna kdy¾ jsi pøicházel." 
	"To není samo sebou!" podìsil se kupec. 
	"To bych øekla, ¾e to není samo sebou! Urèitì v tom mají prsty Fiflice a Snobice."
	Obì sestry u¾ bì¾ely ¾e schodù a dotazovaly se otce, zda dovezl v¹echno, co dovézti mìl. Výstøednice se nedotazovala vùbec; jako v¾dy vìdìla, ¾e její chvíle stejnì pøijde. Otec vylo¾il obrovský náklad dárkù, a zatímco se z nich sestry tì¹ily, podal Výstøednici umolousaný a ovadlý koøínek ¾eòsem. A souèasnì zkormoucenì vysvìtlil, co myslel tím, ¾e to není samo sebou.
	"©lápl jsem na tebe, milé dítì," povzdechl zdrcen, "a to právì není samo sebou. Teï u¾ vìøím, ¾e do roka a do dne si ten divý dlak pro tebe po¹le - a co si potom poèneme?"
	"No - bude muset odjet za tím záhadným køí¾encem," zvolala Fiflice, "pøece si nás nevezme v¹echny na svìdomí kvùli jednomu zatracenýmu koøenu!"
	"Musíme se s touto obìtí smíøit," dodala Snobice, "je to venkoncem men¹í zlo, ne¾ kdybychom mìli být obìtováni v¹ichni. Aspoò, kdyby ¹lo o mne, rozhodnì bych . . ."
	"Jen¾e o tebe nejde!" ozvala se Výstøednice. 
	"Zvíøe si zvolilo zøejmì mne - a pochybuji, ¾e k snìdku; v takovém lese je pro dlaka ¾rádla jistì dost. Proè bych se tam nevydala, bude to zajímavé dobrodruzství, abych øekla pravdu, ty výlety ke známým na venkov mì u¾ zaèínají øádnì otravovat. Ale kde roste ¾eòsem, tam jsem je¹tì nebyla." 
	Kupec zaslzel, ¾e to dítì je celé po nìm, a u¾ se o vìci nebavili. A¾ kdy¾ se zaèal rok naklánìt, ptaly se sestry Výstøednice, co si chystá na cestu, ale ta jen mávla rukou: 
	"©minky a kartáèek na zuby. Kam jsem pozvaná, tam jistì bude v¹echno, co bych mohla potøebovat."
	"Posly¹," napadlo Fiflici, "¾e ty si myslí¹, ¾e ten dlak má zámek plný neviditelných slou¾ících a sám ¾e je zakletý princ?" 
	"Prokristapána!" chytila se za hlavu Snobice. 
	"V tom pøípadì bych radìji mìla jet já, v¾dy» Výstøednice se nebude umìt na zámku chovat!"
 
    Zatímco se takto dohadovaly, spatøily, jak do dvora vjí¾dí plachtou krytý vùz, ta¾ený dvìma formanskými koni a s uprá¹eným chlápkem v mysliveckém obleku na kozlíku.
	"Hej-hola - kde je kdo?" rozeøval se chlápek neomalenì jako nìjaký køupan. 
	"Pøijel jsem pro tu pohledávku svýho pána, teda pro to, na co pøed rokem a dnem pán tadydlenctoho domu za vratama ¹loup - a nemáte prej nic zatloukat, mùj pán moc dobøe ví, co mu patøí - tak jak dlouho tu mám je¹tì èuèet, nastupovat, nebo vám tu z toho udìlám kùlnièku na døíví!"
	"No nazdar," pravila Fiflice, "takového hòupa by zakletý princ urèitì neposlal." 
	"To mù¾e být kamufláge," mínila Snobice, "ka¾dopádnì nám, Výstøednice, napi¹ co a jak - a jestli má princ nìjaké bratry."
	Výstøednice se v dobré mysli se v¹emi rozlouèila a zalezla do korby, kam za ní otec dal nalo¾it, proti její vùli, nìkolik desítek kufrù. Ale jak byla ráda, ¾e je má, kdy¾ koneènì po dlouhém harcování dorazila na místo!
	Koèomyslivec ji vylo¾il pøed opu¹tìným srubem, v nìm¾ kromì nejnutnìj¹ích nìkolika kouskù nábytku, jako je stùl, ¾idle a postel, nena¹la nic a nikoho. S povdìkem vydolovala ¾e zavazadel svítilnu a hned potom v kmentových ubrouscích zabalenou veèeøi; ve srubu kromì nìkolika pohozených kostí nebylo k jídlu pranic.
	Po veèeøi sedìla Výstøednice u lampy dlouho do noci, ale nikdo nepøicházel. Posléze usnula s hlavou na neotesaném stole. Zdálo se jí o princi a kdy¾ se netvor koneènì vhara¹il do svìtnice, mìla zato, ¾e dosud sní. Vypadal toti¾ o nìco hùøe, ne¾ si pøedstavovala. Z budoucího prince nemìl na sobì ani chlup; navíc se nikterak nesna¾il pøed Výstøednicí skrývat svou tváø, jak by bylo na místì.
	"Co si nelehne¹?" podivil se, jako by tu s ním bydlela odjak¾iva. 
	A hned se sám hrabal do pelechu. Výstøednice se podivila, ale pak si øekla, ¾e to asi patøí k vìci a vklouzla k dlakovi pod medvìdí ko¾ich.
	Ráno zvíøe záhy vstalo a zmizelo do lesa, aby se vrátilo zase a¾ pozdì v noci. Tak to pokraèovalo den za dnem. Kdy¾ snìdla své zásoby, zaèala Výstøednice sbírat rùzné lesní plodiny a sna¾ila se na ohni upravovat rùzné úlovky, které netvor obèas pøiná¹el. Sám po¾íral maso syrové. Jednou okusil peèeni, která se èirou náhodou Výstøednici podaøila docela obstojnì, a pravil: 
	"Je to lep¹í, ale moc dlouho to trvá."
	Výstøednice, potì¹ena, ¾e dlak pronesl doposud nejdel¹í svou vìtu k ní, navázala dal¹í hovor:
	"Co vlastnì ode mne chce¹, divý dlaku? V pelechu jsi neskladný a mruèí¹, ¾e jsem ti zase pøele¾ela tlapu. Obléká¹ se do zvíøecích ko¾í bez knoflíkù - a dokonce ani na vaøení mì nepotøebuje¹, proè jsi tedy pro mne posílal?"
	Netvor se zahloubal a pak zavrèel ostýchavì: 
	"Sly¹el jsem jednou v takové pohádce, ¾e se to tak dìlá. Mìl pøijít kupec a nìco chtít. Jen¾e dlouho nikdo ne¹el. Pak najednou pøi¹el tvùj táta a chtìl ten koøen ¾eòsem. Tak jsem si vzpomnìl na tu pohádku. Ale zapomnìl jsem, co potom dál."
	"Dál by se z tebe pomalu mìl stávat princ," napovìdìla Výstøednice. 
	Jen¾e zvíøe nejevilo ¾ádné známky promìny, a tak na tom zaèali pracovat spoleènì. Nejprve nauèila Výstøednice dlaka èekat, a¾ se maso upeèe a pak ho pozírat no¾em (vidlièku nemìli). Byl z toho velmi mrzutý, ale sna¾il se. Pak ho uèila je¹tì spoustì dal¹ích vìcí, ale vzdor obapolné píli a dobré vùli zùstával netvor stále stejný, ani chlup se na nìm nezmìnil. Výstøednice domù radìji ani nepsala.
	Èasem si Výstøednice v¹imla, ¾e pøesto¾e zvíøe nedoznalo ¾ádných zmìn, stalo se jí docela milým a blízkým. A právì v té dobì pøiklusal posel z kupcova domu s tím, ¾e nejstar¹í dcera Fiflice a prostøední dcera Snobice se vdávají.
	"To pojedeme na svatbu?" zajímalo se zvíøe. 
	"Je¹tì ¾e u¾ dovedu ¾rát jako èlovìk."
	"Jen¾e oni si nejspí¹ myslí, ¾e u¾ je z tebe princ," za¹tkala Výstøednice. 
	"Pokud jde o mne, já u¾ jsem se smíøila s tím, ¾e to lep¹í nebude, ale sestry . . . "
	"Tak si jeï na svatbu sama, kdy¾ má¹ tak blbý sestry," zavrèelo zvíøe a pak dodalo skoro lidským hlasem: 
	"Ale pamatuj si, ¾e by mì moc mrzelo, kdyby ses nevrátila. U¾ jsem si na tebe zvykl."
	Výstøednice tedy jela. Obì sestry mìly bohaté a hezké ¾enichy, pøesto v¹ak hledìly na Výstøednici se závistí. Mìla na sobì ¹aty, které jí otec tehdy nechal dát do kufru a proto¾e je po celou dobu vùbec neoblékla, vypadaly jako nové. 
	"Proè nepøijel i tvùj princ?" hor¹ily se. 
	"Asi je mu ná¹ dùm ¹patný?"
	"Opravdu se sem nehodí," øekla Výstøednice. 
	"Není to prostøedí pro nìj." 
	Z toho sestrám zhoøkl i svatební dort. Výstøednice se s pravdou svìøila jenom otci a ten si ¾alostí rval ¹ediny. 
	"Nic si z toho nedìlej, tatíèku," øekla. 
	"Beztoho v¹echno zavinil ten koøen ¾eòsem. Teï ho mám co hrdlo ráèí, dávám ho do polívky, k masu a dá se chroupat i jen tak. Musí se nechat, ¾e je z nìho velký u¾itek na zdraví - a taky veselá nálada, tak¾e mi to v¹echno ani tolik nevadí. A v tom lese je stejnì krásnì. A ten dlak je stejnì milý netvor, u¾ si ani nedovedu pøedstavit, ¾e bych byla bez nìj......"
	"A stejnì je to zka¾ený ¾ivot!" rozzlobil se otec. 
	"To je nezodpovìdnost od toho dlaka, neumìt se pøemìnit na prince a zdr¾ovat u sebe kupeckou dceru! Ale já vím co. Mìl bych pro tebe ¾enicha. Kdy¾ se do lesa nevrátí¹, nic zlého se nestane, jenom to zvíøe bezpochyby zcepení, jak jsem si ovìøil v knihách. Z toho si nic nemusí¹ dìlat, koupím ti jiné - lep¹í, tøeba psa, koèku nebo zlatou rybièku. Za ty se aspoò nemusí¹ stydìt v lep¹í spoleènosti."
	Výstøednici zamrazilo, ale po chvíli uvá¾ila, ¾e nìco pravdy otec má. I nechala si pøedstavit ¾enicha, kterého pro ni mìl v záloze. Byl to mládenec hezèí a bohat¹í ne¾li zenich Fiflièin i Snobièin. Otec v¾dycky na Výstøednici pamatoval s tím nejlep¹ím. Podivil se proto velice jejím výhradám.
	"Proè není huòatý?" o¹klíbala se. 
	"V¾dy» má kù¾i jako selátko! A jak to se mnou divnì mluví? Jako nìkde na divadle. V jídle se ¹»ourá jako kdyby mìl ¾aludeèní vøed. A jak tì¾ce chodí - je to dokonce i sly¹et!" 
	Posléze se pøece jenom nechala pøemluvit a oblékla si bílé ¹aty se závojem.
	Pøed kostelem se obrátila na otce, který se právì hotovil vést ji k oltáøi: 
	"Poèkej chvilku, drahý tatíèku. Zdá se mi, ¾e támhle vidím nìjakého známého."
	A skuteènì - za kostelem známý krytý vùz se zaprá¹eným chlápkem v mysliveckém obleku na kozlíku. 
	"Co ty tady?" podivila se Výstøednice. 
	"Jen mì tak napadlo," øekl koèomyslivec, "¾e se tøeba bude¹ chtít podívat, jestli nám pán ¾alem nezcepenìl." 
	"Práskni do koní!" zvolala Výstøednice a skoèila do korby.
	Vrazila do srubu a zoufale hledala po v¹ech koutech zcepenìlé zvíøe, aby ho vzkøísila je¹tì vèas. Dlak v¹ak nikde.
	Pøimetelil si to podle svého zvyku a¾ po pùlnoci, v nejlep¹í míøe. 
	"U¾ jsi tady? To jsem rád," zamruèel a svalil se do pelechu. 
	"No poèkej, poèkej," zarazila ho Výstøednice, "jak to, ¾e ti nic není?"
	"A co by mi mìlo být?" podivil se netvor. 
	"Copak je tu nìkdo v tomhle lese, kdo by si na mne troufal? Copak je tu málo zvìøe, aby mi muselo kruèet v bøi¹e? Napajedlo taky nevyschlo - tak co by mi, k sakru, mìlo chybìt?"
	"Já jsem ti pøece mìla chybìt," rozzlobila se Výstøednice, "mìl jsi ¾alem zcepenìt, já bych tì vysvobodila a......" 
	"Ale takhle je to pøece jednodu¹¹í," namítlo zvíøe.
	A tu si Výstøednice poprvé s naprostou jistotou uvìdomila, ¾e z tohoto dlaka se princ nikdy nestane - ¾e je to prostì nìjaký zvlá¹tní, nezprincovatelný druh netvora. Chroupajíc svùj oblíbený koøen, øíkala si, ¾e je to vlastnì tak opravdu jednodu¹¹í a taky, ¾e ¾ivot je velice krásný. Bylo to o to zvlá¹tnìj¹í, ¾e chroupala jakousi ménì známou odrùdu køenu, nebo» správný ¾eòsem roste úplnì jinde.
—————————————————————————
—————————————————————————
  22.	DÌVEÈKA S DIAMANTEM NA ÈELE
—————————————————————————
	Na jedné samotì, hned vedle Loupe¾nického lesa, ¾il chudý chalupník se ¾enou, dvanácti dìtmi, pìti slepicemi a strakatou koèkou. Ani kozu nemìli, jak byli chudí, a psa nepotøebovali, proto¾e jim nemìl kdo co ukrást.
	Chalupnice s dìtmi od svítání do slunce západu brousila po lese a sbírala houby, jahody a bylinky, aby to mohla ka¾dý ètvrtek ve mìstì prodávat. Za str¾ené peníze pak kupovala mouku na zapra¾enou polívku. Podaøilo-li se jí prodat nìjaké vzácné houby královskému kuchaøi, donesla domù i pár gro¹íkù. 
	"Dej sem, ¾eno," øíkával chalupník, "odnesu to do vsi ke starostovi ulo¾it. Sama bys peníze vyplýtvala na nesmysle, ale a¾ si trochu za¹poøíme, koupíme si kozu."
	"Tak kolikpak u¾ máme u starosty, brzo-li ta koza bude?" ptávala se ¾ena obèas, ale nikdy to nebylo dost. 
	Mu¾ toti¾ ukládal ne u starosty, ale v hospodì. A co nepropil v jalovcové, to prokarbanil v bulce.
	Jednou veèer, u¾ byla tma, ale chalupník je¹tì nebyl doma, tluèe kdosi na vrátka: 
	"Holahej, kde jste kdo? Zabloudil jsem, nechte mì tu pøespat!" 
	Pán jako kytka - støíbrné pøazky na støevících, sametovou pelerinu s drahou ko¾e¹inou a divné peøí na birýtku. To se ví, v takové parádì by ho chlapci z Loupe¾nického lesa vøele pøivítali, a proto byl ochoten spát i v sednici na zemi.
	"I toto," pravila chalupnice, "pøevleèu vám postel a sama si lehnu za pec." 
	Pán si v pruhovaných peøinách náramnì liboval a ráno ho chalupnice ani vzbudit nemohla. 
	"Merci, madam," odmítl zdvoøile oukrop k snídani, "ale ¾e jsem se u vás tak delikates vyspal, tady máte" a dal té dobré ¾enì kámen zvící oøechu, v¹emi hranami záøící jako svìtlo samo. Byl to diamant. Pak vyskoèil na vraníka, který vìrnì za chalupou okusoval jitrocel, a hurá, u¾ byl za lesem.
	"To je drahý kámen," povídala si ¾ena, "za ten by byla koza i prase a je¹tì by zbylo na hedvábný pìtibarevný ¹átek. Dobøe, ¾e se starý je¹tì ¾e vsi nevrátil! Kdybych mu ten skvost ukázala, snad by ho napadlo koupit koøalku."
	Ale tu ji¾ starý na zápra¾í! 
	"Co si to tu povídá¹?" vyjel na man¾elku a ta ¾e strachu o pìtibarevný ¹átek vstrèila diamant do úst. 
	"Povídám, co si to tu povídá¹, tisíc láter, kulí a granátù, a co to ¾moulá¹, chleba to jistì nebude!" 
	"Nic," pípla ¾ena, kdy¾ byla døíve úlekem spolkla ne¹»astný drahokam.
	Dávidla ani projímadla nepomohla ubohé chalupnici získat bohatství zpìt, nejradìji by si byla bøicho rozpárala, ale po èase pøece jen musela zapomenout na svùj sen o pìtibarevném ¹átku.
	Na celou pøíhodu si vzpomnìla ani ne do roka, kdy¾ povila dceru¹ku s diamantem na èele. 
	"Ký to èáry?" podivil se chalupník a ¾ena se taky jako divila.
	Kdyby se tak narodila na královském zámku princezna s diamantem na èele, to by bylo slávy! Hodovalo by se ètyøicet dní a nocí, na v¹ech vì¾ích by vlály vlajky a hosté z ciziny by se sjí¾dìli zhlédnout neobvyklého kojence. Ne tak ale v chaloupce. 
	"Holka a je¹tì mrzák," bìdoval chalupník, "v¾dy» se s tím Kainovým znamením ani nevdá!" 
	"A kdyby se to dovìdìl pan král, je¹tì by se urazil copak se to hodí, sprosté dítì a s diamantem?" plakala matka.
	Holèièku bedlivì skrývali. Nesmìla do vsi, nato¾ do mìsta, jenom do lesa na borùvky a na brusinky ji pustili. Leè tam jednou milou Ane¾ku chytili loupe¾níci a chtìli jí diamant ukrást. Pro¾luklý kámen v¹ak dr¾el jako pøibitý a marnì jej loupe¾nický hejtman Sakrafarka zkou¹el urazit majzlíkem èi ustøelit pistolí. A zabít kvùli tomu holèièku, to bylo i na takové ostré hochy trochu moc. Rad¹i ji pozvali na obìd - mìli zrovna uzené s køenem, co¾ Ane¾ce velice chutnalo. I pozvali dítì na v¹echny obìdy pøí¹tí, v nadìji, ¾e se diamant èasem vyviklá.
	Obklopena dojemnou péèí lapkù, vyspìla Ane¾ka ve sliènou pannu. Sourozenci v¹ak na ni zanevøeli pod vlivem závisti pro uzené s køenem. Kdy¾ potom rodièe zemøeli, dìlilo se v¹ech dvanáct o chaloupku, ¾e nezùstal kámen na kameni, ale Ane¾ce nedali ani nit, jen se osopili, ¾e nic nepotøebuje, kdy¾ má pøedplacené obìdy u loupe¾níkù.
	"Milá holka, tady zùstat nemù¾e¹," pravil starý Sakrafarka, kdy¾ ne¹»astná dívka pøibyla s raneèkem do táboøi¹tì. 
	"Tady ti ¾ádná budoucnost nekyne a taky se to nehodí, abys pøebývala s tolika chlapama, se¹ u¾ dospìlá ¾enská. Nejlíp, abys ¹la nìkam slou¾it! Ten kámen stejnì nedobydem, snad na nìj chytne¹ aspoò bohatýho ¾enicha a pak si vzpomeò na své pøátele. Tady má¹ pìtku na cestu a syp!"
 
    Chodila Ane¾ka ode vsi ke vsi, od statku ke statku, jestli by ji vzali za dìveèku. Ale v¹ude zavírali dveøe. 
	"To tak, královská princezna nemá na èele ani mizernou zlatou hvìzdu a my bychom mìli dìveèku s diamantem! Z toho kouká hladomorna nebo pøinejmen¹ím skøipec!"
	O nezamìstnané dìveèce se koneènì dovìdìla sama princezna Cecílie, a aby ukázala pøed lidem dobrotu, dostala dívku za dojièku do královského kravína.
	Dìveèka Ane¾ka nebyla k práci dvakrát ¹ikovná. A jak taky - doma krávu jak¾ivi nemìli a neumìla ne¾ sbírat brusinky a hledat høíbky èernohlávky. Proto byla princeznì dvojnásob vdìèná za byt a stravu, jich¾ se jí za slu¾bu dostávalo. Nesmìla v¹ak na krok mezi lidi a to se jí trochu zajídalo.
	"Dej mi ten svùj kamínek," ¹kemrala Cecílie, "a bude¹ si moci chodit kam se ti zachce, i do podzámèí na tancovaèku. Tam ti je hezkých chlapcù! To ví¹, s diamantem tì nikam pustit nemù¾u, byla bys pro smích." 
	Ane¾ka by princeznì byla ráda vyhovìla, ale marnì tloukla hlavou o zdivo kravína, a¾ jiskry lítaly. A tak si pomalu uvìdomila, ¾e je tak trochu uvìznìná, dokud se kamene nezbaví.
	Do té smutné nálady pøiletìl jednoho dne veliký havran, èernoèerný a¾ modrý, a usedl Anezce na vidle. 
	"To mi pí¹e Sakrafarka!" zaradovala se dívka, kdy¾ jí pták podal kus proma¹tìného balicího pergamenu. 
	A opravdu:

	"Milá Ane¹ko," stálo tam velkým kostrbatým písmem, "pøedem pøíjmy srdeèní pozdraf a milou fspomínku na Tebe. Rostou houbi i malyny, ty sy mývala ráda, milá Ane¹ko. Tvoje bratøi se vzmohly, dìlaji te» formani a jak jedou pøes les, v¾dicki jim trochu odlechèíme. Máme te», Ane¹ko, v partì jednoho novího - taxem sy na Tebe spomjel ten ¾e ukradne f¹echno, jesly by Tì i toho dyjamantu nezbavyl, jesly je Ti s nim snat tì¹ko. Vonehdá ukrad jednomu básníkovy, co se tu coural po lese, in¹pyracy a ten jí tam dodne¹ka hledá. Ale je nám i platnej, Ane¹ko, von Tì hvýzdá, dy¹ dou byøicy! Ten básník toti¹. A pak ukrad taky jednej hrabjence èest a dobrý méno pani starostovej - né básník, Ondøej, Ane¹ko, ten ¹ikula, ví¹. Já mám pøi sobotì na králofskím zámku nìjaký øízení. Pryncezna chce dát otkráglovat jystou nepohodlnou zahranièní ¹achycy (to je asi stará vot ¹acha, ne Ane¹ko?) slýbyla my za její hlavu bez poprsý celí mjení. Já sy vezmu sebou Ondøeje jako pomocníka a von bi pøi èase za Tebou za¹el a ten dyjamant Ti ¹majs. Pak se mù¾em v¹ickni tøí sebrat a strávyd zbitek ¾ivota tøeba na Ryvyjéøe! Tak nezapomeò, holka, bejt pøi sobotì doma.
				Se srdeèním Lupuzdar! 
					Sakrafarka (loupe¾ník)" 

	V sobotu k veèeru pøibìhla princezna Cecílie a povídá:
	"Ane¾ko, ví¹-li, ¾e poøádám benátskou noc? A pøedstav si, máme málo dam k tanci! Musela jsem pøestrojit v¹echny slu¾ky a komorné za dámy a je¹tì je to málo. Nechce¹ si, Ane¾ko, také skoèit? Pøipravila jsem ti ¹aty - samé zlato a støíbro. Jenom by ses musela vydávat za nìjakou Hadrydybádu z Bagdádu."
	Ane¾ka zahoøela nad¹ením. Pustila hned z hlavy Sakrafarku i jeho Ondøeje - mo¾ná, ¾e na zlaté a støíbrné ¹aty uloví nìjakého ¹lechtice, kterému nebude vadit diamant na èele. To je jasné - ve dvorských kruzích se na takové vìci dívají bez pøedsudkù.
	Hbitì se vsoukala do pøepychových ¹atù a døíve ne¾ vyletìla první rachomejtle, víøila ji¾ v tanci na plovoucím parketì.
	Pozvaní princové, kní¾ata a hrabata byli vy¹perkovaní jeden víc ne¾ druhý, ale nejzajímavìj¹í byl bezpochyby chán Sudomej, kterému pro lesk vùbec nebylo vidìt do tváøe. Ane¾ka se velmi zaradovala, kdy¾ pøed pùlnocí pøipluly k parketu gondoly a Cecílie ji vstrèila do jedné lodice se Sudomejem a jeho slièným vnukem Èuchobejem. Oba bohatýøi neumìli èesky, ale to nevadilo, protot¾e ani Ane¾ka v roli Hadrydybády nemìla èesky umìt. Dorozumívala se se svými kavalíry rùznými posuòky a pøemítala, zda by bylo výhodnìj¹í provdat se za chána, který je bohatý, ale starý, nebo za Èuchobeje, který je sice mladý, ale jistì ne tak mocný.
	Jakmile Èuchobej odstrkal gondolu z dosvitu lampiónù, pronesl chán Sudomej povìdomým basem: 
	"Tak Ondro, za tou vol¹í u¾ bych jí moh tnout, co øíká¹?" 
	Ane¾ce ztuhla krev v ¾ilách, ¾e zùstala jak so¹ka v kaplièce, a tu praví Èuchobej: 
	"A¾ je mi jí líto, nestaèily by nám ty ¹perky? Mám je v¹echny po kapsách, ani si holka nev¹imla, kdy jsem je z ní smontoval, tak se dobøe bavila! Vysadíme ji tady nìkde na pa¾it a ujedem." 
	"Nemù¾em uject, musíme je¹tì do kravína," rozzlobil se chán. 
	"Jestli je ti jí líto, tak se otoè!"
	"Pro boha ¾ivýho, Sakrafarko, kluci - to jsem já, Ane¾ka!" zvolala Hadrydybáda, kdy¾ se jí vrátil dech, a bylo to právì vèas, nebo» Sakrafarka u¾ dobýval meè od pasu. 
	"Nezvaò," udivil se, "a kdepak má¹ diamant, jse¹-li Ane¾ka?" 
	Ane¾ka si sáhla na èelo a ustrnula. 
	"Leda by to byl tenhle," ozval se Èuchobej-Ondøej, vytøepal z kapes sílu øinèivých ozdob a mezi nimi, opravdu - diamant! V¹ichni tøi se sebrali a ují¾dìli honem na tu Riviéru nebo kam proslýchá se, ¾e se usadili nìkde poblí¾ soutoku Stropnice s Mal¹í.
	Tak vrátili bandité Ane¾ce lidskou dùstojnost.
—————————————————————————
—————————————————————————
  23.	MÌ©TKA, JE® TKALA GOBLÉNY
—————————————————————————
	Byl jednou jeden Mág èi Magistr, zkrátka veliký Mistr umìní a vìd, v¹eobecnì vá¾ený a také dobøe spøátelený se v¹emi podobnými Mágy, Magistry a Mistry, co jich ve mìstì i okolí bylo. A nejen s nimi! Také se v¹emi bohatými a vá¾enými obèany mìsta, dokonce té¾ se starostou, rychtáøem, vì¾níkem a velitelem hasièù. Pøes to v¹echno nebyl prost velmi lidských slabostí - ba mìl jich jako ka¾dý jiný - a proto se mu jednoho dne zalíbila prostá mì¹tìnínská dcerka.
	Lucie byla chudá, obyèejná dívka, bez zvlá¹tního vzdìlání, zamìstnáním v domácnosti, nebo» tolik chudá zase nebyla, aby rodinì nepøi¹lo hanba nechat ji pøivydìlávat si nìjakým drobným ¹itím, látáním nebo - probùh - dokonce praním. To si mù¾e dovolit dcera pøí¹tipkáøova, nikoli ale dítì radnièního poslíèka. A tak, chudák, pøesto¾e ¹ila a látala, ba i prala rychle a obratnì, smìla to èinit jen pro domácí potøebu, ale nikdy na pøivýdìlek. A jak by si byla ráda pøivydìlala na nové ¹aty nebo na støevíce, kdy¾ tatínek nosil domù tak akorát, aby se je¹tì mohlo zachovat jakés takés dekórum a na nedìli koupit telecí.
	Na¹tìstí i bez nových ¹atù a støevícù se za Lucinkou ka¾dý rád ohlédl, byla dost hezká, aby na ní sedmkrát pøe¹ívané ¹aty vypadaly jako model od ¹vadleny ©lechtové. Ohlédl se tedy po Lucince i milý Mistr, a to ne jednou a nakonec si øekl, ¾e se s tím musí nìco udìlat. Jo - kdyby Lucinka byla z rodiny nìkterého z ostatních Mágù, Mistrù a Magistrù, starosty, rychtáøe nebo aspoò z pøíznì velitele hasièù, to by bylo lehké poøízení . . . Koupila by se parádní kytka a hurá na námluvy. Jen¾e do rodiny radnièního poslíèka na námluvy a je¹tì s kytkou? Mistr cítil, ¾e tím by se ve spoleènosti nenapravitelnì deklasoval.
	Seznámil se tedy s Lucinkou napøed jenom neoficiálnì; zeptal se jí na ovocném trhu, který druh jablek pova¾uje za nejlep¹í. 
	"Tato veliká tmavorudá," øekla Lucinka peèlivì spisovnì, nebo» podle kabátu poznala, ¾e nemá tu èest jen tak s kdekým. 
	"Vypadají krásnì v ko¹íèku na stole, zvlá¹tì, kdy¾ je trochu vyle¹tíme èistým klùckem. Na pochutnání mám v¹ak radìji tato malièká, nevzhledná. Podle vzhledu byste ani nevìøil, jak jsou ¹»avnatá a lahodná!"
	Mistr, kdy¾ to usly¹el, v duchu zaplesal: Je docela inteligentní na svùj stav - hle, jak kultivovanì se vyjadøuje! Zøejmì chápe i obèasné diametrální rozdíly mezi formou a obsahem - a ke v¹emu - ani výtvarné cítìní jí není cizí! V ko¹íèku na stole . . . èistý klùcek . . . to je záti¹í jak od Mistra Originália! 
	"Máte ráda obrazy, panno Lucie?" zeptal se pak nahlas.
	"Ó - mám! Nìkolik jich máme i doma, jsou opravdu krásné. Jezírko s rusálkami, tøi bøízky s husopaskou a srneèka v øíji - na jelena jsme bohu¾el nemìli dosti penìz. No a pak máme je¹tì kuchaøku . . . víte, takový vy¹ívaný obraz na stìnu."
	"Od Mistra Peterise?" 
	"Nikoliv," zapýøila se dívka, "to jsem vy¹ívala sama. Podle pøedlohy, víte. Je tam kní¾e Oldøich a Bo¾ena, jak pere u potùèku prádlo. Já jsem sice velmi neobratná, to je pravda, ale tato práce se mi asi pøece jenom slu¹nì podaøila - ka¾dý, kdo ji vidìl, tu kuchaøku chválí."
	"To bych ji vìru také rád spatøil!"
	"Opravdu? Obávám se, ¾e by se vám nelíbila, ale pøesto se pøiznávám, ¾e úsudek takového vzne¹eného pána, jakým zajisté jste, by pro mne byl útìchou i povzbuzením."
	"Kdy tedy budete sama doma, panno?"
	Panna zrudla jako jablko vyle¹tìné èistým klùckem: 
	"Nebývám nikdy sama doma . . . A kdyby - to by se pøece . . . Maminka by se jistì zlobila, ¾e se opova¾uji obtì¾ovat vás kvùli své hloupé kuchaøce. Vede mne v¾dy ke skromnosti, nevtíravosti a . . . a vùbec!"
	Jak z toho ¹ikovnì vyklouzla, podivil se pán pod vousy - nakonec má snad je¹tì i diplomatické nadání? Vìru, toto jablíèko je pìkné nejenom na pohled, ale jistì i dobré k pochutnání! Nahlas pak øekl: 
	"Tedy mi tu kuchaøku pøineste . . ." 
	"Tøeba sem - na ovocný trh!" zvolala dychtivì dívka. 
	"Chodím sem ka¾dý ètvrtek, hned ráno."
	Kuchaøka byla opravdu pìkná, nejhezèí z kýèù, jaké kdy Mistr vidìl. Kní¾e i pradlena z ní hledìli jako ¾iví a také potùèek jen zabublal, ptáèkové pøímo zpívali barevnými tóny a kupodivu - v¹echno to bylo se vzácným umìleckým citem sladìné.
	Paní mìstská písaøová, jdoucí okolo, se domnívala, ¾e Mistr chce kuchaøku od dìvèete koupit a hned si chtìla objednat je¹tì jednu zrovna takovou. Shlukly se i dal¹í panièky a jedna pøes druhou ¾ádaly stejnì krásnou kuchaøku, v termínu co mo¾ná nejkrat¹ím.
	Lucinka nevycházela z rumìnce, rozpaèitì koktajíc: "Ale já pøece neprodávám kuchaøky! Já si doma vy¹ívám jenom tak, pro vlastní potì¹ení. Za peníze by mì to ani nebavilo!"
	"Jste ohromná!" zvolal Mistr, kdy¾ se zklamané panièky roztrousily. 
	"Není nad umìní pro vlastní potì¹ení. Jenom to skýtá skuteèný tvùrèí rozmach a svobodu!"
	"Ano?" podivila se smutnì Lucinka. 
	"Jen¾e, mám-li mluvit pravdu, vá¾ený pane, vy¹ívat podobné kuchaøky by mì tì¹ilo i za peníze. Alespoò bych si mohla obèas nìco dopøát - tím nechci øíci, ¾e bych byla rozhazovaèná èi pozivaèná, av¹ak . . ."
	"Já vás plnì chápu, milé dítì, ale vy¹ívat kuchaøky na k¹eft, to opravdu není práce pro vás! To jako kdyby skuteèný Mistr ¹tìtce maloval místo originálù firemní tabule na objednávku. Dívka va¹eho stavu, navíc va¹í krásy a inteligence, se nemù¾e sni¾ovat podobným zpùsobem, a to ani za peníze. Vy máte pouze dvì mo¾nosti - buï si vydìlávat èinností skuteènì umìleckou, anebo radìji zùstat bez penìz." 
	Vida, ¾e jeho øeè vehnala dívce slzièku pod krásné oko, dodal Mistr rychle: 
	"Ale takové kuchaøky, vyrábìné tøeba technikou goblénù - to u¾ by bylo nìco jiného!"
	"To já bych neumìla," vzlykla milá panna. 
	"Nikdo mì nic podobného neuèil." 
	"A kdyby vás nauèil? Tøeba mùj dobrý pøítel Mistr Peteris, o nìm¾ jsme spolu u¾ hovoøili ten právì se zabývá tímto druhem tvorby." 
	A ji¾ vlekl vzpouzející se dívku za ruku do umìlecké ètvrti.
	Z pøízemních oken domku Mistra Peterise se valila pára jako z prádelny a zazníval bujný zpìv i ¾ertování. 
	"Vidíte, jak je umìlecká práce pøíjemná," podotkl Mistr k Lucince, "tady se z legrace nevyjde."
	Nicménì v dílnì se i pøesto lopotnì pracovalo. Ètyøi ¾eny pilnì cupovaly pestrobarevné látky, jedna topila pod prádelním kotlem a dal¹í u velkého stolu se statnì ohánìla váleèkem. Poslední pak pracovala s jehlou a nití. Mistr sám v potu tváøe zápasil s mnohabarevným chmýøím cupaniny, které létalo v¹ude vùkol a la¹kovnì mu usedalo na knír i do k¹tice.
	"Buï zdráv, Vincente!" zvolal bujaøe, "co mi to sem vede¹ za kalupinku? Akty dneska nedìlám, vidí¹, ¾e mám napilno."
	"Panna není zádná kalupinka," ohradil se Mistr Vincent, "tím ménì jakási povìtrná modelka. Pøivedl jsem ti mladý výtvarný talent, Milivoji, který jsem vlastnoruènì objevil. Má smysl pro umìní, cit pro lad i sklad, jenom by potøebovala zvládnout techniku. Pøi¹el jsem tì po¾ádat, Milivoji, zda bys ji za máz piva mohl nauèit tkaní goblénù."
	Mistr Milivoj se podrbal za uchem: "Kdy¾ já mám tkadlo u¾ dávno nìkde na pùdì. Tvoøím teï zbrusu novou technikou, jak vidí¹, kterou jsem sám objevil. S tkadlem bych dneska tì¾ko uspokojil poptávku. Kdyby panna chtìla, zauèím ji tady, beztak mám nedostatek cupovaèek pro svou tvùrèí potenci."
	"A jakpak se to dìlá?" nesmìle, av¹ak sna¾ivì pípla Lucinka. 
	"Napøed," ochotnì vysvìtlil Mistr, "se musí nadìlat takový barevný chmejøí." 
	A ukázal na cupovaèky. 
	"Z toho já si pak vybírám jako malíø z palety a mìstnám to na kobereèek. Jenom¾e - aby obraz z kobereèku neopadal, je tøeba ho do nìj zapaøit," ukázal na pradlenu. "Tady Maøka to napaøí a zapaøí, a aby to dr¾elo úplnì dozajista, zde Julèa to je¹tì zamandluje váleèkem. Nakonec to Pepina trochu pro¹ije, aby to vydrzelo vìky - a dílo je hotovo."
	"To je v¹echno pìkné, Milivoji," vlo¾il se do výkladu 
	Vincent, "jen¾e to si mù¾e¹ dovolit ty, jako ji¾ veliký umìlec, kde¾to zaèínající mladý talent válcovat nemù¾e kritika by mu mohla vytknout, ¾e válcuje, o tkaní nic nevìda. Sám ví¹, ¾e je nutno zaèínat od píky - a já to s pannou myslím doopravdy!"
	Mistr Milivoj, ¾e byl dobrý èlovìk, vyhledal na pùdì tkadlo a nauèil Lucinku tkát goblény. Vypadaly v¹elijak, ale ¾e byl Milivoj Vincentùv dobrý pøítel, nechal si hor¹í polovici svého mínìní o nich pro sebe.
	"Kdy u¾ to bude zralé na nìjakou men¹í výstavku?" dorá¾el Mistr Vincent na Mistra Milivoje. Po takové výstavce by se toti¾ u¾ mohl s Lucinkou objevit veøejnì ve spoleènosti; nebyla by jiz prostou chudou mì¹tkou, ale umìlkyní - a takové se odpustí i táta radnièní poslíèek.
	Kdy¾ Mistr Milivoj uznal, ¾e u¾ by to snad ¹lo, najal Mistr Vincent výstavní síò a Milivoj zasvìcenì promluvil pøi vernisá¾i. Pøítomní mì¹»ané, sly¹íce jeho plamennou chválu, netroufli si jeden pøed druhým, ba ani jeden sobì sám, pøiznat, ¾e dvì tøetiny goblénù nestojí za nic a tøetina jak¾tak¾ ujde. V¾dy» by vypadali jako hlupáci!
	Výstava byla skoupena do poslední niteèky a zájemci se pøepláceli navzájem, nebo» v kuloárech se proslechlo, ¾e tyto goblény budou závratnì stoupat na cenì a ¾e je výhodné kupovat ji¾ nyní, dokud je umìlkynì je¹tì v zaèátcích, tedy skromná.
	Nyní teprve vyznal Mistr Vincent pannì Lucii svou náklonnost a ukázalo se, ¾e ani on jí není lhostejným. ®ili pak pøede v¹emi veøejnì zasnoubeni, plánujíce sòatek, pøièemz Lucie nezapomínala pilnì tkát, nìkdy i na úkor snoubeneckých radovánek, co¾ se Mistru kale nezamlouvalo, ale na druhé stranì byl rád, ¾e je ho panna hodna. Kdy¾ tkala, zabýval se v druhém koutku svìtnice svou vìdou, pøièemz jim obìma bylo blaze.
	Ov¹em - kdy¾ idyla nejvy¹¹í, bývá prù¹vih nejbli¾¹í! Lucie si z výtì¾kù své tvùrèí èinnosti najala malý domek, kde chtìla zkusit válcovat kuchaøky po vzoru Mistra Milivoje, nebo» i jí u¾ zaèalo tkadlo brzdit ve vèasném uspokojování poptávky.
	Protoze u¾ vìdìla co a jak, za¹la ke kotláøi, aby si do své dílny nechala vyrobit pøíhodný kotel. Kotláø mìl v¹echno od fochu: mìdìné kotle, mosazné vlasy, bronzovou kù¾i, kobaltové oèi, ocelovou ètyøku vpravo nahoøe, zlaté ruce - zkrátka - kluk jak malovaný, vy¹itý, èi dokonce utkaný.
	Takový pìkný dracounový goblén s kotláøem a kotlem, to jsem je¹tì nedìlala - napadlo Lucii a hned øekla: 
	"Nechtìl byste mi nìkdy postát modelem?" 
	Kotláø ochotnì souhlasil a ani se neptal, co za to. Lucie doèista zapomnìla, ¾e chtìla koupit kotel a hned se hnala pro dracounky, aby mohla s prací na kotláøském goblénu zaèít co nejdøíve.
	Ale je¹tì døíve ne¾ goblén, bylo hotovo ne¹tìstí! 
	"Posly¹, Vincente," øekla jednoho dne Lucie svému milému Mistrovi, "já si tì asi nebudu moci vzít, proto¾e jsem se zaslíbila kotláøovi."
	Vincent se stì¾í zdr¾el mdlob: 
	 "Ty - a kotláø? V¾dy» to by znamenalo spoleèenský úpadek i pro obyèejnou dceru mìstského poslíèka - pro tkadlenu goblénù pak hotovou sebevra¾du! Ale ¾e tì mám opravdu rád, já ti ten pøí¹erný nápad odpustím - a pøes v¹echno si tì vezmu, jen kdy¾ se o tobì a kotláøovi nikdo nedoví. To by byl skandál!"
	Lucinka v¹ak trvala na svém, ¾e si musí vzít kotláøe, nebo» jinak by jí v¹echny barvy na svìtì ze¹edly a nemohla by u¾ tkát goblény ani vy¹ívat kuchaøky.
	"Chachá!" rozesmál se Mistr. 
	"Nikdo u¾ nebude tvé goblény chtít, kdy¾ si mì nevezme¹! Nestojí toti¾ za nic. Myslí¹ snad, ¾e mùj pøítel Milivoj bude d¹tít nad¹ení na tvých výstavách, a¾ se doví, ¾es mì nechala? Myslí¹ si, ¾e paní starostová, rychtáøová, hasièová nebo dokonce paní metaøová si je¹tì nìkdy koupí tvùj goblén, a¾ se dovìdí, ¾e nejsi moje nevìsta, nýbr¾ nevìsta prachobyèejného kotláøe? Pchá - to by si nemohly dovolit, ani kdyby chtìly!"
	Tak se Lucie dovìdìla hroznou pravdu o svém umìní právì, kdy¾ chtìla zaèít s kotlem, váleèkem a cupaninou. Ale protot¾e byla dívka rozumná a uvázlivá, nepropadla malomyslnosti. Je¹tì ten dracounkový goblén dotkala, aby nestra¹il nedodìlaný, a povìsila si ho doma na zeï. Pak si vzala kotláøe - a nadále si pøivydìlávala vy¹íváním kuchaøek pro lidi, kteøí nikdy nepoznali skuteèné umìní.
	Kupodivu - svìt se proto nezboøil, jen Mistr Vincent trochu posmutnìl. Posléze v¹ak potkal jinou slibnou pannu a zapoèal s ní novou pohádku o k umìní povznesené mì¹tce.
—————————————————————————
—————————————————————————
  24.	KTERAK SI POØÍDITI LVA
—————————————————————————
	Dávno a dávno, je¹tì v dobách, kdy filmy byly nìmé, daleko a daleko, kdesi u východních bøehù Tichého oceánu, ¾ila mladá a krásná hereèka, neznámá, bezvýznamná a tak velice chudá, ¾e jejím jediným kapitálem bylo jen upøímné pøání státi se Hvìzdou, a to co nejdøíve. Jen¾e s takovým kapitálem se toho moc nepoøídí - bez penìz, bez protekce, a co hùø - snad i bez talentu.
	Talentu Mery Autsajdrová nemìla za mák, zato zdravého selského úsudku dostatek - v¾dy» pøiputovala do onoho slavného mìsta na bøehu Tichého oceánu rovnou od stáda pìknì vypasených a rohatých krav. Stra¹nì ji otravovalo neustále je pøepoèítávat, znaèkovat a honit z pampy do pampy. Bystøe si pov¹imla, ¾e prvním krokem k úspìchu je poøádná reklama. Ta ov¹em není zadarmo - a penìz mìla Mary tak akorát z ruky do úst. Udìlala aspoò to, co nic nestálo - pro pøí¹tì se odøekla svého hloupého jména a zaèala se v¹ude pøedstavovat jako Lulu el Condor Paso, vnuèka náèelníka Apaèù, pøesto¾e - popravdì øeèeno jeden z jejích dìdeèkù byl po¹tovním zøízencem z Dublinu a druhý le¹enáøem ¾e Stach.
	Pak zaèala vymìòovat své tenèící se úspory za oblozené chlebíèky v bufetu, nav¹tìvovaném slavnými re¾iséry, herci a producenty, jim¾ se pøi tìchto pøíle¾itostech pøedstavovala.
	"Lulu el Condor Paso?" divili se. 
	"Takové jméno jsme jaktì¾ivi nesly¹eli ani neèetli. Vnuèka náèelníka Apaèù z prérie? Takových známe ètyøiadvacet do tuctu - vìt¹inou prérii nikdy nevidìly a místo z indiánských týpí pocházejí obvykle z jednotkových domù, dílen, kanceláøí, holíren a lékaøských ordinací. Pøesto nám tu mù¾ete nechat adresu, proè ne - nejlépe, kdy¾ ji napí¹ete na nejhezèí ¾e svých fotek."
	Mery, vlastnì Lulu, vytáhla fotografii, takovou tu nejobyèejnìj¹í, jaká se dává na obèanku - na lep¹í nemìla. 
	"Chachá," zasmáli se re¾iséøi. 
	"Lep¹í nemáte? Tøeba nìkterou z tìch, které byly uveøejnìny v èasopisech . . ." 
	"Ale ov¹em, ov¹em - odskoèím si pro ni domù!" zvolala Mery-Lulu a zmizela z bufetu, aby se tam více nevrátila, celá zahanbená, ¾e dosud ¾ádná z jejích fotek nebyla uveøejnìna v nìjakém èasopise.
	Od té doby zaèala chodit na oblozené chlebíèky do jiného bufetu - tam, kam chodili novináøi. Nikdo z nich v¹ak nemìl zájem Lulu fotografovat - zejména, kdy¾ nemìla ani zajímavý úbor, jen staré, vy¹isované ¹aty nemoderního støihu, které v pampì sice platily za sváteèní, ale tady . . . tady bylo v¹echno jinak. Zkusila si tedy vymý¹let v¹elijaké avantýry se slavnými petrolejovými magnáty, leè nikdo z novináøù nemìl zájem je ani poslouchat, nato¾pak hodit na papír.
	"Takových girls známe osmaètyøicet do tuctu," smáli se, "a ka¾dá má za sebou románek pøinejmen¹ím s Roèildóvým vrátným. Va¹e pøíhody, milá sleèno, nás budou zajímat, a¾ budete Nìkdo - rozumíte? Hvìzda --- Star --jasný?"
	"No to právì chci," zkrou¹enì doznala Lulu, "jenom¾e nevím, jak se to dìlá. Poraïte mi pøece, pánové!" 
	Poradili jí, aby se dívala kolem sebe na pravé Hvìzdy, jak to dìlají. Aby si nakoupila èasopisy, kde se doví, kterak se správné Hvìzdy oblékají, co ji a co nejí, jak ¾ijí a kolikrát se rozvádìjí.
	Lulu si tedy nakoupila spoustu filmových èasopisù, tolik, ¾e jí u¾ nezbyly ¾ádné peníze a musela pøijmout v jednom hotelu práci u mytí nádobí. Ale to bylo dobøe, proto¾e tam se aspoò najedla - a také u¾ nemusela pøespávat na lavièce v parku a nosit v¹echen svùj majetek stále s sebou - i kdy¾ tohle zrovna pøíli¹ práce nedalo; mìla ho naskládán v jediné odøené kabele.
	Myla tedy Lulu el Condor Paso od rána do veèera nádobí, zatímco po nocích listovala v èasopisech a èetla si, jak ¾ijí opravdové Hvìzdy. Èasem si vydìlala i na novou sukni a blùzu, ale poøád to nebylo ono. Kdy¾ se ve svém novém obleku vydala do ulic, nikdo si jí ani nev¹iml. Jako by krásných dìvèat bylo ¹estadevadesát do tuctu - a taky ¾e bylo!
	Lulu neu¹lo, ¾e nejznámìj¹í a nejvýstøednìj¹í Hvìzdy mívají ve zvyku promenádovat se v doprovodu nìjakého nevídaného doplòku. Nìkterá vodila za sebou na provázku geparda, jiná p¹trosa, ¹impanze èi krokodýla - a v¹echny zsinaly závistí tehdy, kdy¾ jedna z nich táhla za sebou na procházku pestrobarevnou tøicetimetrovou anakondu. Byla to ú¾asná senzace! Kdekdo cvakal zuby strachem, jen fotografové cvakali spou¹tìmi, zatímco stra¹livý had se plazil a vlnil za slovutnou Hvìzdou krotce jako ochoèená de¹»ovka.
	Pøí¹tí den si ov¹em Lulu pøeèetla jízlivý èlánek o tom, ¾e anakonda byla umìlá a ¾e ji pro Hvìzdu nechal vyrobit jeden z jejích èetných milencù, kterého to stálo celé dìdictví po petrolejovém dìdeèkovi. Svým zpùsobem tedy pro Hvìzdu trapas, ale na druhé stranì zase reklama jako hrom.
	Shodou okolností krátce po této události potkala Lulu pøihoda, která by ji jindy pøipadala banální, ale nyní v souvislosti s anakondou, ji zaujala.
	Jednou pozdì veèer ji ¹éf poslal vydrhnout schodi¹tì a chodník pøed hotelem. Lulu tedy drhla a drhla a pøitom klela, jak bývala zvyklá je¹tì mezi kovboji. Nad umìlým mramorem hoøce vzpomínala na prérijní trávu i na neposlu¹ný skot. Nebylo mezi bujnými kravami lépe? Tady snad zestárne u ¹pinavých dla¾dic a uma¹tìných døezù, ani¾ se kdy stane Hvìzdou.
	Náhle k vydrhnutému schodi¹ti pøicupital ohavný vychrtlý pejsek a u honosného sloupu se dopustil toho nejhor¹ího, èeho se dopustit umìl. Mery zar¾ála rozhoøèením nad neúctou psiska ke své usilovné práci. 
	"Kojote zatracenej!" zvolala a vychrstla ponurý obsah svého vìdra na sloup i na pejska.
	Èoklík zdì¹enì uskoèil, pak se ale otøepal a vrtì ohyzdnou oháòkou, blí¾il se obezøetnì k dívce. Kouzlo lidského hlasu pøehlu¹ilo v¹echnu jeho bázlivost a opatrnost. Jak dlouho u¾ nebyl osloven lidským hlasem, jestli vùbec nìkdy! Køí¾enec v¹ech køí¾encù bezectných ¹akalù, pra¹ivých dingù a vesnických voøechù, od nepamìti bez pána a dokonce i beze jména, po dnech se skrývající v prázdných barelech a potrubích, po nocích se ¾ivící odpadky, my¹mi a tøeba i starými pneumatikami - náhle osloven lidským hlasem! Cítil se napùl ve psím nebi.
	"Co je¹tì chce¹, neøáde," vyèítavì se optala Mery, ponìkud zaskoèena neèekanou pøíchylností té nìmé tváøe. 
	"Abys na mì dál mluvila!" pisklavì za¹tìkal pejsek.
	"A tøeba je¹tì buøtíka. ®ral jsem ho jenom jednou v ¾ivotì a dodnes na to vzpomínám." 
	Lulu el Condor Paso se rozesmála jako ve filmu, a proto¾e zrovna mìla doma buøtíka, odvedla o¹klivé zvíøe do své komùrky.
	"Ví¹ co, vezmi mì do slu¾by," navrhl pes, chutnì poveèeøev. 
	"Hlupáku, k èemu bys mi byl," osopila se Mery, "já potøebuju jin¹í Zvíøe!" 
	Ale pak ji napadlo, ¾e hor¹í zvíøe je nakonec lep¹í, ne¾ vùbec ¾ádné zvíøe.
	"Vychovám si z tebe lva," rozhodla. 
	"Vykrmím tì, tak¾e vyroste¹ a zesílí¹, dostane¹ ostré tesáky a mohutnou høívu. Potom se spolu budeme promenádovat mezi Hvìzdami, a¾ re¾iséøi a producenti budou padat do kolen a fotografové se ucvakají." 
	"To asi nedoká¾u," zkrou¹enì zavyl pejsek.
	"Musí¹!" pravila Mery. 
	"A jestli nechce¹, pak se navìky rozluè s buøtíky. Jen¾e ty musí¹ chtít, proto¾e já Iva stra¹nì nutnì potøcbuju. Kvùli reklamì, ví¹. A zapamatuj si, ¾e ode dne¹ka se jmenuje¹ Rotary. Nevím sice, co to pøesnì znamená, ale zní to vzne¹enì. Kromì toho R je písmeno, které má ¹mrnc."
	Od té doby zila Lulu el Condor Paso ve své svìtnièce s pejskem Rotarym a krmila ho tak usilovnì, ¾e a¾ sama sobì utrhávala od úst. To v¹ak nebylo na ¹kodu; její neobvyklá ¹tíhlost pak dokázala více, ne¾ doposud její dívèí krása. Dvakrát nebo tøikrát byla po¾ádána o pózování k reklamní fotografii s textem: 
	"Jezte O`Cropaczkovy pilulky, zhubnete jako Lulu el Condor Paso." 
	Tak se její jméno poprvé objevilo v tisku, co¾ pokládala za dobré znamení, nehledì na to, ¾e Rotary souèasnì rostl a sílil, tak¾e u¾ to zdaleka nebyl pejsek, nýbr¾ pes.
	Jenom s høívou to ¹lo nìjak pomalu, vzdor tomu, ¾e Lulu vyházela spoustu penìz za nejlep¹í ¹ampóny, kartáèe a høebla, tak¾e zùstávali stále chudí. Koneènì, kdy¾ se jí zdálo, ¾e Rotary je u¾ dosti velký, aby se zhostil role men¹ího Iva, u¹ila mu z tøásní starých hotelových záclon obstojnou høívu a støapec na oháòku.
	"To by ¹lo," ohodnotila svou práci. 
	"Pøi nejbli¾¹ím volnu s tebou vyjdu na promenádu. Ale to ti povídám! Ne¹tìkat, ani kdyby ¹lo o ¾ivot! Tím svým nemo¾ným voøí¹kovským òafáním bys nás oba stra¹livì zblamoval. Smí¹ jen vrèet - a ne, abys vrtìl ocasem! Jednak se to na lva nehodí, jednak bys mohl ztratit støapec."
	"Helou, Miss Lulu, co to máte za zvíøe?" podivovali se známí i ménì známí na promenádì. 
	"Jen drobný dárek od ¹ejcha ben Bagrího," usmívala se nedbale, "maloasijský leo vulgaris." 
	Vzápìtí èelila zkoumavým pohledùm: 
	"Trochu dál od nìho, prosím - není je¹tì docela aklimatizovaný. Klid, Rotary, ten pán není k svaèince, máme pøece doma èerstvou bizoní kýtu - ta dáma také ne, miláèku, ta by pøece Rotarymu vùbec nechutnala, v¾dy» je podobnìj¹í vorvani ne¾ antilopì - a vorvanì lvi nepapají!"
	"Toto si musím vyfotit!" zvolal náhle reklamní agent od O`Cropaczkových pilulek, "to by byl slogan: I se lvem jste v bezpeèí po O`Cropaczkových pilulkách, promìniv¹e v éter své maso i kosti!" 
	A hned si jal rychtovat svùj fotoaparát s èernou plachtou.
	Jen¾e Rotary se domníval, ¾e fotograf kuje cosi stra¹ného proti jeho paní. Vrhl se pøedními packami na celý vercajk i s fotografem a roz¹tìkal se na celé kolo svým pronikavým voøí¹kovským hlasem. Høíva se mu sesunula na záda a støapeèek od ocasu skonèil bùhvíkde.
	Lulu omdlela hanbou. Kdy¾ se probudila ve své chudé svìtnièce, kam ji dopravil soucitný fotograf, usly¹ela ¹krábání na dveøe. Vìrný Rotary, bez høívy a bez støapeèku, oèekával svou odmìnu.
	"Bídáku!" znìla ta odmìna. 
	"Nejproklatìj¹í ¾e v¹ech psích kreténù! Podrazils mi odrazový mùstek k nevídané kariéøe! Ne, nechci tì u¾ víc vidìt. " 
	A hodila po nìm ¹tosem filmových èasopisù. Pes v¹ak neode¹el. Aportoval èasopisy na pùvodní místo a zatímco Lulu vztekle slzela, usedl na svou deèku v rohu svìtnièky.
	Sotva vyklouzla Veèernice nad obzor, vrazil do pokojíku hotelový liftboj: 
	"Miss Lulu, och Miss Lulu! Dne¹ní Veèerník - to vás bude zajímat!"
	Pøes celou stránku se skvìla fotka, ne zcela zøetelný zábìr lva, vrhajícího se proti kameøe. 
	"Zaèínající, zatím okrajová fotomodelka Lulu el Condor Paso," stálo tam, "v touze státi se filmovou hvìzdou, pøestrojila svého psa za lva. Rafinovanému klamu podlehli témìø v¹ichni oèití svìdkové, vèetnì fotografa Fy O`Cropaczek (zázraèné a osvìdèené pilulky na zhubnutí, emulze na poprsí a na bicepsy), který hodlal Miss Lulu i s jejím zvíøetem vyportrétovat. Po umìlé anakondì tedy umìlý lev! Snad lacinìji poøízený, zato v¹ak nebezpeènìj¹í! Posuïte sami dle snímku. Nezakládají se snad povìsti o pùvodu Miss Lulu el Condor Paso z náèelníka Apaèù na tro¹ce pravdy?"
	"Miss Lulu," hlesl liftboj, rudý a¾ za u¹ima. "Nemohla byste mi na tu fotku pøièinit autogram?" 
	"Mùj bo¾e," povzdechla Lulu, "v¾dy» tam ani nejsem!" 
	Potom si párkrát vyzkou¹ela autogram na neèisto na pytlíku od sucharù, naèez jistou a nechvìjící se rukou ozdobila Rotaryho bøicho na fotografii svým podpisem.
	Rotary v koutku tì¾ce dýchal a chlupy na hlavì se mu podivnì je¾ily. 
	"Paní," podotkl po chvíli zdvoøile, ne v¹ak nesmìle: "Od poledne jsem nemìl v hubì!" 
	"Vidí¹," vzpomnìla si Mery a hodila mu buøtíka. Pak si stále znovu, nahoru, dolù i pozpátku, pøedèítala Veèerník.
	Je¹tì zdaleka nebyla pùlnoc, kdy¾ na dveøe zaklepal jeden z nejvìt¹ích re¾isérù a souèasnì i producentù, Mr.Hogofogos. 
	"Pøi¹el jsem vám nabídnout roli," prohlásil bez úvodu a polo¾il si nohy na stùl. 
	"A ne ledajakou roli, máj dýr, hlavní roli! Milión dolarù na hotovosti, dvakrát tolik za výsadní práva, tøikrát tolik za právo první noci berete?"
	"To se ví, ¾e beru!" prohlásila sebevìdomì Lulu, odlo¾iv¹i si také no¾ky na stùl a dodala: 
	"Jenom ty práva a tu noc si je¹tì rozmyslím, ano? Musím se poradit se svým právníkem." 
	"Na to máte právo!" udeøil re¾isér do stolu, a¾ obìma nohy poskoèily. 
	"Jen¾e v té hlavní roli se very maè líbá, umíte vùbec líbat, máj dárling?"
	"Umím v¹echno, co je tøeba," zamraèila se Lulu. 
	"Ale napøed, abychom podepsali smlouvu, ne?" 
	"Napøed si musíme vyzkou¹et to líbání," rozhodnì namítl re¾isér. 
	"Kdyby to ne¹lo, z role by se¹lo." 
	A hnul se smìrem k Lulu. Rotary zavrèel a rezisér sebou notnì trhl. 
	"Nebojte se, v¾dy» je to jenom pes, lehni, Rotary!" zvolala Lulu.
	"Jsem lev," potmì¹ile zavrèel Rotary a udeøil støapeèkem, který se mu bùhvíjak objevil na ocase, do prkenné podlahy. Chlupy na hlavì se mu je¾ily a vlnily tak nebývale, ¾e to i Lulu trochu zarazilo, nicménì pravila: 
	"Je to opravdu pes, to se jenom tak chvástá, klidnì pokraèujte, mistøe."
	Re¾isér se tedy volky-nevolky pøiposápal k Lulu, ale v pøí¹tím okam¾iku se ji¾ Rotary plavným skokem pøenesl pøes svìtnièku a nechal slovutného muze zmizet za svými stra¹livými tesáky. 
	"Jsem lev," oznámil pak spokojenì a se psím pohledem vyèkával zaslouzené pochvaly.
	"Mizero," znìla ta pochvala. 
	"Nejproklatìj¹í ¾e psích idiotù! Ví¹, cos mi se¾ral? Mùj nejperspektivnìj¹í odrazový mùstek!" 
	A Lulu se jala do svého psolva bu¹iti pánvièkou, ke v¹emu je¹tì neumytou.
	"Taková potupa," zavrèel Rotary, kdy¾ to chvíli sná¹el. 
	"Tohleto si   l e v   prostì nemù¾e nechat líbit! Ani od své paní, dokonce ani od své milované paní!"
	A sotva to dovrèel, na posezení Lulu se¾ral. A to byla vlastnì hlavní pøíèina, proè se Mery Autsajdrová nikdy nestala Hvìzdou a proè nikdo nepoznal potì¹ení spatøit Lulu el Condor Paso na filmovém plátnì. Navzdory rùzným povídaèkám - talent s tím vùbec nemìl co dìlat vlastnì mìl, ale jakýsi úplnì jiný druh talentu, ne¾ bylo zrovna tøeba.
—————————————————————————
—————————————————————————
  25.	TAJEMSTVÍ JEDNÉ DYNASTIE
—————————————————————————
	Byl jeden král s královnou a ti mìli u¾ dvanáct princezen, ale dosud ¾ádného prince, co¾ bylo na pová¾enou, nebo» král za nic nechtìl vymøít po meèi, zatímco mu léta ubíhala a byl nejvy¹¹í èas pomý¹let na pøedání vlády synovi.
	Kdy¾ tedy královna èekala tøinácté dítì, dal jí pan král jasnì na vìdomí, ¾e bude-li to opìt holka, zaøídí si u rádcù odsouhlasení rozvodu a o¾ení se tøeba s chalupnicí Juchajdou, o ní¾ je známo, ¾e má ka¾dým rokem nové dítì a v¾dycky kluka jako buka, bez ohledu na to, kdo je právì otcem.
	Královna se polekala. Byla v¾dycky vzornou man¾elkou, matkou i panovnicí - a teï tohle! To aby se pro hanbu zrovna vystìhovala z království - a kam se podìjí ubohé princezny, kdyby jim Juchajda mìla být macechou? Byla to ¾ena nehodná, ¹patné povìsti, na pranýøi jako doma dokonce ani o své èetné synky nedbala a nechávala je rùst jako døíví v lese.
	I pøemítala královna, kterak sebe i své princezny uchránit nejhor¹ího, a¾ pøi¹la na jediné mo¾né øe¹ení. Povolala si porodní bábu k dùvìrnému rozhovoru:
	"Nezná¹ náhodou blíze chalupnici Juchajdu?" 
	"Jakpak by ne," zvolala bába, "v¹ak je to moje vlastní neteø, fuj, a¾ se to stydím øíct. U¾ zase èeká dal¹ího kluka a u¾ zase neví s kým."
	"A jakpak ví¹, ¾e to zase bude kluk?" 
	"To u¾ je tak celozivotní praxí," holedbala se bába, "vím to zrovna tak najisto, jako ¾e ve stejný den budeme mít na zámku tøináctou princeznu. Jenom¾e my také víme, ¾e ji máme s panem králem a ¾e ji nenecháme vyrùstat pro ¹ibenici jako ta bezectná Juchajda nechává vyrùstat v¹echny ty své ubo¾áèky. A jací hodní chlapci by to byli, kdyby je vychovávalo tøeba Va¹e Velièenstvo!"
	"V¹ak na nìco podobného právì myslím," za¹eptala královna. 
	"Co ty na to, neprodala by ta Juchajda svého nejnovìj¹ího synka? Samozøejmì by dostala celé jmìní a navrch je¹tì ¹lechtický titul - to u¾ by se pak jaktì¾iva nedostala na pranýø! Proto¾e, za co se chudá ¾enská dostává na pranýø, to se u ¹lechtièny pøehlédne jako zanedbatelná výstøednùstka. A ¾e v¹ech jejích chlapcù bychom nadìlali pá¾ata, dostali by vzdìlání i vychování!"
	"Propánakrále, Velièenstvo, snad nechcete vymìnit dítì?" 
	"Ani nápad, babièko! Juchajdì dìti nikdo nepoèítá a i kdyby - v¾dycky mù¾e øíci, ¾e se chlapeèek narodil neduzivý a ¾e . . . Ty jí to dosvìdèí¹, bábo, kdyby bylo tøeba. No a mnì se prostì narodí dvojèátka, dìvèátko a chlapeèek."
	"Velièenstvo," roztøásla se bába, "já jsem odbornice pøes svoje øemeslo, ale ¾ádná iluzionistka. Jak si myslíte, ¾e to zaøídím, kdy¾ etiketa ¾ádá, aby u porodu byl celý dvùr?"
	"V¹ak ty u¾ si nìjak poradí¹," odbyla ji královna.
	"Staèí, kdy¾ Juchajdin chlapeèek pøijde na svìt o nìco døíve ne¾ moje holèièka. Pøi¹ije¹ si na zástìru nìjakou kapsu, kluka tam schová¹, ve vhodné chvíli vytáhne¹ - copak je to takový zázrak? Jestli je to pro tebe moc práce, bylo by ov¹em nejlep¹í pomý¹let na odpoèinek. Copak takhle v hladomornì? Tam není na práci vùbec nic, akorát shodit pozùstatky pøede¹lého vìznì o poschodí ní¾."
	"Ale Velièenstvo," pokøi¾ovala se bába, "jak to mluvíte? Pøece u¾ prababièka na¹eho dobrého pana krále nechala hladomornu pøedìlat na muzeum a pokud vím Va¹e Výsost je natolik útlocitná, ¾e ani v tom muzeu jaktì¾iva nebyla!"
	"V muzeu jsem sice nebyla, ale teï jsem v poøádných nesnázích," odsekla královna, "proto na ka¾dé moje slovo mù¾e¹ vzít tøeba utrejch!"
	Co mìla ne¹»astná bába dìlat? Zaøídila se podle rozkazu. Juchajda byla navr¾eným obchodem samozøejmì nad¹ena. Ho¹ík jako vy¹itý se narodil pøesnì kdy mìl - ani o chvilku døíve, ani o chvilku pozdìji. 
	"Jméno mu nedám," velkomyslnì rozhodla Juchajda, "a» si ho královna pojmenuje podle svého. Tu máte, teta, upalujte s ním na zámek a ne, abyste nìco pokazila!"
	Bábì se strachy tøásly ruce i kolena - a kdy¾ radostnì oznámila "máme dvojèátka", tøásl se jí i hlas. Dvoøané samozøejmì postøehli, ¾e nìco není v poøádku a nìkteøí zaèali ryèel: 
	"Bába ven! Bába ven! Podvádí, jedno pøidala!" 
	Rytíøi øinèeli kordy, zbrojno¹i tloukli halapartnami o podlahu, dámy rozèilenì kvièely a pan král si trhal vous.
	"Neboj," za¹eptala královna bábì, "to se urovná. Dosvìdèím na svou královskou èest, ¾e jsi nepodvádìla, hlavnì - aby to jedno byl kluk!" 
	"Samozøejmì, Velièenstvo, dyk se podívejte . . . pro v¹echny svatý i pohanský!" 
	"Copak, nìco nevy¹lo?"
	"Velièenstvo! Oni jsou to kluci obá! Jen¾e já teï v tom rozru¹ení zapomnìla, kterej je kterej! Neuvìdomujete si to náhodou vy? Podívejte se na nì!" 
	"Nemám zdání," hlesla stísnìnì královna. "Jsou oba stejní!"
	Královna byla v podstatì rozumná ¾ena a rozhodla se nechat vìci volný prùbìh. Vychovávat oba klouèky se stejnou péèí - a králem a» se stane ten, který v dospìlosti osvìdèí lep¹í schopnosti. V hloubi du¹e sice doufala, ¾e její vlastní syn bude zaruèenì chytøej¹í, krásnìj¹í a ¹ikovnìj¹í, ale i kdyby náhoda chtìla a králem se nemìl stát, o nic nepøijde. U¾ije si více soukromých radovánek a mo¾ná, ¾e se nakonec pøi¾ení do je¹tì lep¹ího království.
	Hor¹í bylo, ¾e zásluhou bábiny ne¹ikovnosti se skandál roznes! po celé zemi. Lid se bouøil a zejména ¹lechticové zle reptali, ¾e nìjakého bastarda povìtrné Juchajdy nikdy poslouchat nebudou - a jestli se pravý korunní princ nepozná, ¾e je odkrouhnou oba a zvolí si krále z vlastních øad.
	Královna navrhovala rozhodnout v rodinném kruhu losem a potom pøed lidem urèit jednoho prince jako pravého - podle nìjakého smy¹leného neklamného znaménka. Poøád lep¹í, uva¾ovala podle svého ¾enského rozumu, kdy¾ los padne na nepravého, ne¾ aby byli nakonec oba zavra¾dìni.
	Královnino øe¹ení se nezamlouvalo králi; byl pøíli¹ je¹itný na svou dynastii. Vyèítal si trpce, ¾e svou netrpìlivostí celou nehodu zpùsobil a vysedával nad obìma kojenci od svítání do setmìní, marnì hledaje v jejich tváøièkách nìjakou povìdomou podobu.
	"Poèkej pøece, a¾ vyrostou," uklidòovala ho královna. 
	"Jistì aspoò jeden z nich bude nìkomu podobný - mnì nebo tobì - nebo aspoò chalupnici, vlastnì velkoknì¾nì Juchajdì. To pak pøinese mír nám obìma i celé zemi."
	Ho¹íci rostli jako z vody, ale bìda - podobat se nezaèínali nikomu. Byli to takoví obyèejní klouèkové - hezcí, chytøí, ¹ikovní, zkrátka k svìtu - dìti, jakých jsou na svìtì tisíce.
	Kdy¾ princùm táhlo na osmnáctý rok a v zemi u¾ se chýlilo k obèanské válce, povolala královna na poradu velkoknì¾nu Juchajdu: 
	"Pro v¹echno na svìtì, vzpomeò si, Juchajdo, s kým jsi tehdy to dítì mìla - a jestli mu nìkterý z princù není podobný!"
	"Vzpomínám si," po¹krábala se v diadému Juchajda, "¾e tehdá bylo stra¹nì de¹tivé léto. ©el za bouøky a sloty kolem paláce - ne, kolem mý chalupy - tehdy potulnej pimprláø. Celej zmoklej i s pimprlatama - a veèer mìl mít pøedstavení. Potøeboval usu¹it ka¹párka. A vy¾ehlit princeznì krinolínu. Jo - Jo . . . vzpomínám, ¾e mìl tak velice dlouhý øasy, ¾e by s nima moh dìlat oponu u toho pimprlete. Asi jako tady ten ukázala koneènì na jednoho z princù. 
	"A taky mìl v oèích takový zlatý puntíèky a . . . zasmìj se, ¹varný jinochu! - Bodejïbyné - jako by mu z oka vypadl Mùj synku! Mùj synku!" 
	A s dojetím pøitiskla oznaèeného, v¹ecka rozpaèitého mládence na svou hruï.
	"Tak ten druhý je ná¹," usmála se královna s ulehèením a pøivinula k sobì zbývající dvojèe.
	"Houbec ná¹!" zasyèel král. 
	"Ta komediantka si schválnì vybrala na¹eho, aby se ten její stal králem. Copak nevidí¹ tu pøetváøku? Odjak¾iva ka¹lala na své dìti a najednou - mùj synku, mùj synku?" 
	"Jestli¾e na své dìti ka¹le," namítla královna, "proè by jí pak zále¾elo na tom, aby se jedno z nich stalo králem? A mùj synku, mùj synku køièí proto, ¾e se domnívá, ¾e se to tak na velkoknì¾nu slu¹í."
	"Jsi sice dobrá ¾enská, ale pøece jenom pouhá ¾enská," pouèil královnu král. 
	"Juchajdì nejde o synka, ale o to, aby svým podvodem zalo¾ila dynastii. Vlastní - Juchajdovskou! Ví¹, co to znamená?" 
	"®e se z tìch dynastií jednou doèista zblázní¹," znavenì vzdychla královna.
	"Zblázním, nezblázním," rozhodl král, "ten s puntíkatýma oèima je ná¹ - koneènì mám dùkaz. A ten taky bude králem! Vra» mi syna, bezectná osobo, a vezmi si svého bastarda!" 
	Juchajda zùstala jako solný sloup, nevìdouc, jak se v tak choulostivém postavení má správná velkoknì¾na zachovat.
	"Udìlej co ti povídá," poradila jí královna. 
	"Chlapi si nedají poradit, musí být po jejich, jinak není klid v království."
	A tak se stal puntíkatooký králem a druhý se pozdìji pøi¾enil dokonce do je¹tì lep¹ího království.
	Juchajdì to bylo jedno. Starala se dále jen o své freje a zahradní slavnosti, èas od èasu poviv¹i dal¹ího malého velkoknízete. Královna pak trávila svùj odpoèinek tu na jednom, tu na druhém dvoøe, radujíc se stejnou mírou z obou dvojèat, nebo» oba mladí králové si vedli stejnì dobøe a oba mìli královnu - matku v lásce i úctì.
	Starý pan král u¾íval svého odpoèinku rovnì¾ ¹»astnì, v pøesvìdèení, ¾e jeho dynastie zùstala zemi zachována. Èí dynastie to doopravdy byla - v tom se i kroniky nesmiøitelnì rozcházejí a vìdci mají aspoò o èem bádat.
—————————————————————————
—————————————————————————
  26.	©ÍPKOVÝ RÙ®ENEC
—————————————————————————
	Princezna Amazo¹ka byla celkem divná princezna. Ne¾ by èekala doma na ¾enichy, vydala se sama do svìta. 
	"Co svede kdejaký princ, to doká¾u taky," øekla doma a dokonce odmítla i doprovodnou dru¾inu.
	Potloukala se po svìtì na svém gro¹ovatém koníku a nemìla se nejhùøe. Tu skolila draka, onde obalamutila èernoknì¾níka - v¹ude ji rádi vidìli a pohostili. Kolikrát se mohla i vdát - jen¾e v¾dycky právì jen za nìjakého èernoknì¾níka, nebo» z doupat skolených drakù zpravidla nevybíhají princové, ale princezny - a Amazo¹ka, pøesto¾e byla celkem divná, byla zase jinak normální. A èernoknì¾níci se jí nelíbili.
	Jak tak brousí po krajinì, potká náhle dìdou¹ka, uèinìného vìchýtka. 
	"Pozvi mì na sklínku, dcerko," za¾adonil ten vìchýtek a princeznì se to zalíbilo, nebo» èernoknì¾níci obvykle zvali na sklínku ji - a v¾dycky pøitom kuli nìco nekalého. Pozvala dìdou¹ka do krèmy, pohostila ho a ten jí za odmìnu povídá: 
	"®es tak dobrá, nìco ti prozradím. Támhle za lesem stojí hrad, celý obrostlý ¹ípkovým køovím. V¹ichni jsou tam zakleti k vìèné døímotì. A mezi nimi i pøekrásný princ, ©ípkový Rù¾enec. Nejsi na nìho zvìdavá?"
	Amazo¹ka byla zvìdavá na v¹echno a na prince teprv. ©ípky právì kvetly a vypadaly kouzelnì. Ménì u¾ hrad za nimi, který pøipomínal zøíceninu. Amazo¹ka mìla co dìlat, ne¾ se k nìmu prostøíhala. Ona toti¾ místo meèe nosívala za pasem nù¾ky, proto¾e byla køehké postavy a meè by neunesla. (To jí nikterak nepøeká¾elo ve stateèných kouscích; èeká-li protivník - tøeba i drak - meè a spatøí nù¾ky, je z toho tak tumpachový, ¾e má zpolovièky prohráno. )
	"Kde je kdo?" zahalekala Amazo¹ka na nádvoøí, ale nikde ¾ivé nohy. 
	Zavedla Gro¹áka do stáje. Podkoní, chrápající tam na slámì, jen pootevøel jedno oko a zase ho zavøel. V konírnì se povalovalo stádo nádherných plnokrevníkù - byli v¹ak tlustí jako kadeèky, nebo» je nikdo neprojí¾dìl.
	Amazo¹ka, jeliko¾ byla svìta znalá, se pustila rovnou po toèitých schodech do vì¾e, ale nena¹la tam ¾iváèka. Pouze na ochoze spal hlásný, s hlavou opøenou o sloup. V celém hradu pak princezna nacházela rùzné spící mu¾e, ale ¾ádný z nich nevypadal na prince. Jeden spal nad vyhaslým ohni¹tìm s vaøeèkou v ruce, jiný se válel mezi hadrem a kýblem na rozmyté chodbì, dal¹í tloukl ¹paèky nad poloprázdným talíøem . . .
	Teprve v hloubi sklepa poznala princezna prince, skutáleného mezi sudy a chrápajícího jako kdy¾ pilou øe¾e. Hezký ov¹em byl - v tom mìl dìdeèek pravdu - by» ponìkud odulý, zarudlý a neholený. V tomhle stavu ho mám líbat? - zakøenila se Amazo¹ka a pak si øekla: Kdy¾ jsem mohla vyøídit takových drakù bez meèe, snad toho chrapouna probudím bez polibku. A zatøásla s ním, ¾e by to zvedlo na nohy i medvìda ¾e zimního spánku.
	"Co je - co je - kde to sem?" zahuèel princ, mna si oèi. 
	Kdy¾ si je promnul, ukázalo se, ¾e má opravdu krásné - modré jak nebe - akorát, ¾e tro¹ku zarudlé, ale to nebe taky bývá. 
	"Jsi na svém hradì a já tì právì vysvobodila," oznámila mu princezna. 
	"Nojo, nojo -- to je skvìlý, ale co tu vlastnì dìlá¹?" divil se princ. 
	"Osvobodila jsem tì, sakra," pravila princezna, "mìl by ses umýt a oholit, aby se poznalo, jestli se máme vzít a ¾ít ¹»astnì a¾ do smrti nebo jestli mám skoèit na kùò a . . ."
	"Nojo, dy» u¾ du, jenom prosím tì, pøestaò u¾ jeèet, praská mi z toho hlava," øekl princ a to bylo dobøe, nebo» Amazo¹ka si v té chvíli uvìdomila, ¾e její kùò u¾ je velmi, velmi unavený. 
	Vystrkala prince ¾e sklepení a vidìla, ¾e hrad mírnì o¾il.
	"Pøipravte lázeò!" velela. "Lazebník sem! Oholit prince! A nìco k snìdku - mám hlad, ¾e bych kousala opratì!" 
	Za chvíli se do komnaty do¹oupal slou¾ící se ¹kopíkem vody: 
	"Milosti, raète se opláchnout v tomhle, vana je plná kamení, jak se nám hroutí ta severní zeï. Je¹tì by vás to tam zasypalo." 
	©ípkový Rù¾enec se opláchl studenou vodou a hned byl ménì zarudlý a odulý. 
	"Vida," zaradovala se princezna, "je¹tì oholit!" 
	"Mám tupou bøitvu," vymlouval se lazebník, "ne¹lo by to vodlo¾it na jindy?"
	"Já nevim, naè bych se mìl holit, kdy¾ tu nikdo nejni," pravil princ. 
	"Jsem tu pøece já, ©ípkový Rù¾enèe," urazila se princezna. 
	"Nojo, nojo. Tys mì pøece vysvobodila, tak nejse¹ nikdo cizí. Holit se staèí, kdy¾ má pøijít nìkdo cizí." 
	Amazo¹ka povzdechla a svými nù¾kami upravila princovi zanedbanou zlatou k¹tici a rozcuchaný vous.
	Rozespalý kuchaø pøinesl v nepøíli¹ èistém hadru dvì pøipálená husí stehna a i s hadrem je polo¾il na stùl. 
	"Vy nemáte nádobí?" podivila se princezna. 
	"A kdo se s tim má poøád mejt," vybuchl Rù¾enec, "to bysme mohli v¹ichni poøád jenom mejt nádobí - a je tolik dùle¾itìj¹ích vìcí!"
	Na dotaz, co napøíklad, odvìtil: 
	"Napøíklad opravit severní stranu hradu. Ne¾ to na nás spadne. Vysekat to køoví okolo. Ne¾ tu doèista zarostem. Vydlá¾dit nádvoøí. Ne¾ se tam pøerazíme. Zasklít okna. Ne¾ nás to tu vyfouká . . . Potom uvidí¹, jak to tu bude záøit. A¾ to tu bude záøit, vyjedu taky do svìta a pozabíjím pár drakù, abych záøil i já. Kdy¾ u¾ si mì vysvobodila, tak já ti uká¾u, co ve mnì døíme!"
	Princezna se zaradovala a otázala se, s èím tedy zaènou, aby u¾ to bylo. 
	"Nejdøív se na to najíme," rozhodl Rù¾enec a popadl husí stehno z hadru. 
	"A teï se na to napijeme," zavelel, kdy¾ pojedli. 
	Slou¾ící s hekáním pøivalili sud. Na dal¹í u¾ se jim nedostávalo sil a Rù¾enec vyzval Amazo¹ku: 
	"Pojï rad¹i rovnou do sklepa, tam je to bez práce."
	Za chvíli u¾ zase lezel skutálený mezi sudy a chrápal jako kdy¾ pilou øe¾e a s ním celý hrad.
	Ráno princezna Amazo¹ka naèerpala vodu do ¹kopíku a polila prince. 
	"Co je, co je, kde to sem?" zahuèel jako poslednì, ale vyskoèil o poznání èileji, tak¾e se princezna zaradovala, ¾e to s ním jde k lep¹ímu. 
	"Jsi na svém hradì," pravila mile, "a budeme opravovat severní zeï." 
	©ípkový Rù¾enec v¹ak prohlásil, ¾e na takovou práci je dnes pøíli¹ horko.
	Jindy bylo pøíli¹ chladno, jindy na dé¹» - jindy zase prince zlobila pakostnice. Tak pokraèoval den za dnem. Po probuzení ¾e ¹kopíku Rù¾enec zahájil jídlem, pokraèoval pitím a konèil usnutím. Pøed tím ov¹em stihnul vyprávìt Amazo¹ce o tom, co v¹echno hodlá vylep¹it na svém hradu i na svém vìhlasu - a byly to krásné vìci, proto Amazo¹ka neodjí¾dìla a vyèkávala, kdy u¾ to zaène. Dokonce v¹e vypadalo na to, ¾e u¾ to musí zaèít co nevidìt, nebo» princ nabýval skuteènì princovského vzhledu. Oholený, èistì obleèený, jedl z nale¹tìných mis a ústa si utíral v¾dy èistým ubrouskem. (Amazo¹ka nabrousila bøitvu, vyprala ko¹ile i kabátce, dennì myla nádobí a ¾ehlila èerstvì vyprané ubrousky.)
	Ve chvílích, kdy s princem nebyla rozumná øeè, obcházela princezna hradby a svými nù¾kami krátila ¹ípkové vìtve, které u¾ se zase hrozivì rozrùstaly a ovíjely v¹echno na dosah. ©ípky se zaèervenaly, zaèal foukat vítr ¾e strni¹»at a princezna se zeptala Rù¾ence, proè aspoò ta okna u¾ nenechal zasklít.
	"Nemìl jsem èas," prohlásil dùraznì. 
	"Ty bys taky chtìla v¹ecko hned! Hned se ani koèka . . ." a udeøil bradou o hrudník.
	Pøí¹tího jitra Amazo¹ka osedlala Gro¹áka a vydala se do sklepení, probudit ©ípkového Rù¾ence posledním ¹kopíkem na rozlouèenou. 
	"U¾ toho mám dost," øekla. 
	"To jsou poøád jen øeèi a øeèi a skutek v trapu. Kdybys radìji ubral na v¹ech vylep¹eních, která tu na hradì chystá¹, ale aspoò nechal zasklít ta okna. Kdybys jen slevil nìkolik drakù ¾e v¹ech, které se chystá¹ potlouct a radìji zatloukl skobu v kuchyni - kuchaøovi spadl hmo¾díø na hlavu. A vùbec - kdybys u¾ koneènì jednou pøestal chlastat!"
	"Co se rozèiluje¹, krásko, to v¹echno bude - v¹echno bude," usmál se princ, kdy¾ si protøel své krásné, nebesky modré, akorát tro¹ku zaèervenalé oèi. 
	"Bude-nebude, ale já u toho nebudu!" oznámila princezna. 
	"Gro¹ák u¾ stojí osedlaný na nádvoøí a tøese se nedoèkavostí." 
	Nepøiznala, ¾e se tøese zimou, proto¾e udeøil první mráz a koník si zvykl na stáj - sice zaneøádìnou, ale pøece jen teple zadýchanou - a nechápal, proè se má teï na zimu opìt nìkudy mlátit, cestou-necestou, pøespávat ve stájích, na které není zvyklý, nebo dokonce pod skalními pøevisy. Koneckoncù, ani princeznu vyhlídka na skalní pøevisy a dotìrné èernoknì¾níky neuvádìla v nad¹ení, ale obávala se, neodejde-li teï, ¾e na jaøe by ji mohly pro¾luklé ¹ípky nìjak zaskoèit. Zaskoèil ji v¹ak princ, a to hned.
	Postøehnuv, ¾e je zle, zaèal slibovat hory doly. A ¾e by bez princezny byl doèista znièen - a ¾e by opìt i s celým hradem usnul tím hrozným, prokletým spánkem - a ¾e Amazo¹ka je královnou jeho osudem krutým uskøípnutého srdce - ¾e je hvìzdou na cestu svítící, ¾e . . . no, mít v tom sklepì pohotovì je¹tì loutnu, strèil by kazdého potulného trubadúra do kapsy. Nejvíce ov¹em zapùsobilo, ¾e je¹tì pøed jídlem ¹el zatlouct tu skobu.
	U¾ to s ním jde k lep¹ímu, usoudila princezna - a teï bych ho mìla opustit, aby zas usnul tím hrozným, prokletým spánkem? Jaká bych to byla princezna? Odsedlala Gro¹áka, odepnula si ostruhy, navlékla zástìru a dala høát ¾ehlièku.
	A zase ¹el den za dnem, pøibli¾nì stejnì jako pøed tím, a¾ na obèasná osvì¾ení jednou za tøi a¾ sedm nedìl. To kdy¾ Amazo¹ka sedlala Gro¹áka, naèez Rù¾enec strkal do kapsy potulné trubadúry, pak pøibil ura¾enou nohu od stolu, prosekal led ve studni nebo namazal zrezivìlé veøeje - a Gro¹ák mohl zpátky do stáje.
	A zase tu bylo jaro a princezna musela zápasit s ¹ípkovým køovím a hrad se hroutil u¾ i z ji¾ní strany a okna dosud nezasklená a nádvoøí nevydlá¾dìné, jen Rù¾enec ve svých plánech pøidal je¹tì novou vì¾, proto¾e ta stará spadla - a dva-tøi draky na zabití, a¾ se vydá cestou slávy, aby nebyl hor¹í ne¾ milovaná Amazo¹ka.
	A na potvoru, zrovna kdy¾ zase sedlala, vidí princezna v díøe mezi hradbami dìdou¹ka, uèinìného vìchýtka. 
	"Pìknì jsi mi poradil, dìdku," oboøila se na nìj. "Rok u¾ tady ¾e sebe dìlám blbce, dokonce i z toho konì. To mám z toho, ¾e jsem tì pozvala na sklenku, starej podvodníku!"
	"Inu, mìla jsi mì pozvat na tøi, dcerko," zaskøehotal staøeèek, "tøeba bych tì byl poslal jinam. Co bys taky nechtìla, za jedinou sklenièku? To já ti jich zaplatil - tøikrát tøi - a stejnì jsi mi nedala - ani rù¾ièku na kabát - zato jich teï tady má¹ - chachá! - chachá! chachachachá!!!" 
	Dìdek odhodil záplatovaný kaftan a Amazo¹ka poznala jednoho z èernoknì¾níkù, které obalamutila. Okam¾itì zaèala stra¹livì nadávat, hlasitì a kvìtnatì, jako nejsprost¹í trhovkynì.
	"Co je, co je, kde to sem?" ozvalo se náhle za jejími zády, "a co je to tu za kravál? - Aha, jsem na svým hradì, vida, já to dokonce poznal, ani jsi mì nemusela budit. Sakra, jak to, ¾es mì nepøi¹la probudit? Aha, ty mì chce¹ zase opustit. - Tobysmipøecenemohlaudìlatabychzasusnulscelýmhrademtímhroznýmprokletýmspánkemkrálovnosrdceméhoosudemuskøípnutéhokrutìhvìzdonacestusvítícísakracojetotuzachlapa - hernajz, ¾e ty mi chce¹ utéct s tímhle ¹a¹kem!" 
	A netu¹e, ¾e bije nebezpeèného èernoknì¾níka, poslal ©ípkový Rù¾enec dìdka dobøe míøenou ranou do rybníèka pod hradbami.
	Pak sám, bez øíkání, odsedlal Gro¹áka a odvedl ho do stáje. Ono to snad s ním jde pøece jenom k lep¹ímu, øekla si Amazo¹ka, odepínajíc ostruhy.
	Snad nikdo na hradì nezaslechl kletebné skuhrání od rybníèku pod hradbami: 
	"A ten mizera stejnì chlastat nepøestane, a ta drzá princeznice bude poøád ¾e sebe dìlat blbce, i z toho konì, a ty ¹ípky poøád porostou a porostou a porostou a aaaáááá---" 
	Èernoknì¾níka z toho trefil ¹lak, ale jeho stra¹livá kletba ¾ije a pùsobí dál.
—————————————————————————
—————————————————————————
  27.	O ZELNÉM HOBLÍKU
—————————————————————————
	V hlubokém údolí, vlastnì spí¹e kaòonu, kam slunce jen málokdy dosáhne svým paprskem, ¾il chudì chalupník Vít se svou poèetnou rodinou. ®ivil se jak to ¹lo, pøevá¾nì vyná¹ením nejrùznìj¹ích nákladù vysoko do hor. Ve veliké krosnì, sahající notný kus nad hlavu, dopravoval potraviny, topivo, ba i nábytek po pì¹inkách, které znal jen on sám a kudy by ani kamzík bez závratì nepro¹el.
	Pøesto, ¾e vykonával práci svým zpùsobem kvalifikovanou, byl Vít placen hùøe ne¾ mizernì. Pravda, semo-tamo dìlal jako melouch horského vùdce odvá¾ným expedicím. To ho sice nesmírnì bavilo, ale ti dobøí lidé mìli obvykle tolik starostí se shánìním penìz na nejnutnìj¹í cestovní vybavení, ¾e odvá¾nému horalovi místo mì¹ce podali obvykle jenom ruku, pøípadnì pìkný odznak nebo upomínkovou plaketu. Vít se z tìchto od srdce dávaných odmìn radoval èasto více ne¾ z mince, neochotnì lezoucí skrze prsty boháèe, ale co naplat - mìl pøece rodinu!
	Nejjistìj¹ím zdrojem ob¾ivy byl pro Vítovu rodinu boháè Jódl, vlastnící pøepychový hotel na samém vrcholku hory Kleté, která byla tak nepøístupná, ¾e i hotelové hosty tam museli vyná¹et v krosnách, ale to právì byla ta nejvìt¹í atrakce, na ní¾ Jódl nejvíce vydìlával. ®e nosièi z toho mìli s bídou na slanou vodu, netøeba jistì podotýkat - takový host, kdy¾ leze z krosny na vrcholu Kleté, má co dìlat, aby mu nedrkotala kolena levé o pravé, nato¾ aby je¹tì myslel na nìjaké spropitné.
	Jódl mìl kromì nosièù k dispozici je¹tì stádo zvlá¹tì vy¹lechtìných, otrlých a vycvièených vysokohorských oslíkù, ale kdy¾ potøeboval vynést nìco mimoøádnì dùle¾itého nebo tì¾kého, obracel se stejnì na lidi; bylo to tak bezpeènìj¹í a také - lacinìj¹í. Víta mìl Jódl nejradìji, ten dokázal dopravit nahoru tøeba i kredenc, barpult nebo zrcadlovou stìnu - a kromì toho byli od mládí kamarádi, na co¾ Jódl nikdy nezapomnìl a na dùkaz toho si s Vítem jako s jediným z nosièù tykal. Jako kamarád si také mohl obèas dovolit po¾ádat Víta, aby mu poseèkal se mzdou, ¾e zrovna nemá nic na hotovosti, jeliko¾ osel bankovního posla si na potvoru zrovna vèera zlomil nohu. Nìkdy se pak na mzdu zapomnìlo u¾ doèista, nebo» by bylo jistì nevhodné, kdyby Vít - jako kamarád - Jódla o tìch pár ¹upù upomínal.
	A tak zila Vítova rodina v bídì a nouzi; dìti se dosyta nalokaly akorát zdravého horského vzduchu, zatímco mléko a smetanu, které tak èasto Vít doná¹el do Jódlova hotelu, znaly spí¹e z doslechu. K nejvzácnìj¹ím pochoutkám pak poèítaly ovoce a zeleninu. V dalekém okolí byla k sehnání jen malá kyselá jablíèka a hru¹tièky jako kamínky, ke v¹emu je¹tì tak draho, ¾e si je u Vítù mohli dovolit jenom na vánoce. Jódl si objednával pro své hosty ovoce kdesi v zámoøských ji¾ních krajích. Kdy¾ je Vít na Kletou vytahal ve své krosnì, prolo¾ené hedvábnými papíry, aby se nepomaèkalo, neopomnìl si hoteliér ovìøit, zda poèet kusù souhlasí s dodacím listem! (Bylo to zbyteèné - poctivec Vít byl schopný vrátit se z høebene a¾ k úpatí pro jediný vykutálený pomeranè.)
	"Mám strach," øíkávala chalupníkova ¾ena Jelena, "¾e nám ty dìti zajdou na kurdìje, v¾dy» nedostanou kouska vitamínu do sebe, jak je rok dlouhej." 
	Øíkávala to nejen svému mu¾i, ale opakovala si to i sama pro sebe kudy chodila. Také ve skalách, jimi¾ odvá¾nì prolézala, hledajíc sporé vysokohorské bobule a rùzné koøínky na salát, a sbírajíc li¹ejníky, jimi¾ mívala ve zvyku obohacovat své nuzné polévky.
	Jednou usly¹el stesky ¾eny Jeleny horský duch Kameòák - a ¾e mìl stateèné lidi rád, rozhodl se Vítovým dìtem s tìmi vitamíny nìjak pomoci. Poptával se u severních vìtrù a zvìdìl, ¾e proti kurdìjím je mimo jiné dobré i kva¹ené zelí.
	Div divoucí: Jednoho rána vyhlédne chalupnice z okénka a co vidí - tam, kde odjakziva rostla jen drsná, podvy¾ivená tráva, objevilo se políèko, plné velikých, krásnì kulatých zelných hlávek!
	To bylo radosti ve Vítovì rodinì! Hned se zaèala vaøit zelnice, péci zelím nadívané èerné hnìtýnky - zelí se jedlo nìkolikrát dennì, samotné i ke v¹emu, dokonce i k meltì pøi snídani. A hlávek jako by neubývalo, stále dorùstaly nové.
	Kdy¾ se podzim schýlil k zimì, vzpomnìla si hospodynì znovu na kurdìje. Co bude s vitamíny, a¾ zimní vánice zachumelí chaloupku po samý komín - a tedy i zelné hlávky? Jelena rozhodla: 
	"Co nejdøív musíme to zelí nalo¾it, jinak se mù¾eme jít klouzat." 
	A hned se zasnila: 
	"Budeme si celou zimu péci zelòáky, ba¹tit chlupatý knedlíky a koèièák. Nebo zelí k uzenýmu - to je teprve dobrota!"
	"Chachá, kde bychom vzali uzený?" podivil se Vít, ale to jiz pøibìhly dìti: 
	"Tatínku, maminko, co nám to visí v komínì?" 
	A vskutku - sám horský duch Kameòák tam pøièinil uzenou kýtu z mamuta, kterou vyrýpal z diluviálního ledovce - snad proto, ¾e se mu Jelena pøi svém snìní zalíbila.
	Vít sehnal soudek a Jelena nelenila vázit ètyøi dny cesty do vsi, aby si u selek odpracovala cibulky, jablíèka, kmín a v¹echno, co se do nakládaného zelí pøidává, aby dobøe chutnalo. Pak vá¾ila dal¹í tøi dny cesty do mìsteèka na jarmark a za poslední peníze poøídila celé rodinì zbrusu nové døeváky na ¹lapání Kameòákova zelí.
	Doma peèlivì vydrhla a vypaøila soudek a èistì omyla zelné hlávky, ka¾dou zvlá¹». Pøipravila také èistoskvoucí prkýnka a kameny na zatízení zelí v soudku. Kdy¾ to v¹echno mìla pohotovì, celá rodina si je¹tì povinnì vydrhla nohy pískem v potùèku a v èele s Jelenou nastoupily dìti, ¾e se budou ve ¹lapání zelí støídat. Vít se postavil k hromadì blý¹tících se hlávek a pravil: 
	"Co mám dìlat teï?"
	"Teï . . ." 
	Chalupnice se udeøila do èela: 
	"Zapomnìli jsme na to nejdùle¾itìj¹í - hoblík!"
	"Hoblík? Na co hoblík?" podivili se v¹ichni, jsouce vysokohoraly od narození, zatímco Jelena pocházela z normální vesnice.
	"Snad jste si nemysleli, ¾e budete do soudku na¹lapávat celé hlávky? Zelí se pøece musí nakrouhat, a to na kruhadle zvlá¹tì k tomu uzpùsobeném, kterému se u nás doma øíká zelný hoblík. Obvykle ho nìkdo ve vsi má, od koho si ho v¹ichni pùjèují, ale tady se nedá sehnat ani napínáèek, natoz zelný hoblík - do nejbliz¹í vsi jsou ètyøi dny cesty a kdoví, jestli tam ten zatracený hoblík nìkdo vlastní . . . Poèkej! Jódl ho má! Urèitì, vidìla jsem ho v kùlnì za hotelem, kdy¾ jsem tam loni pomáhala pøi úklidu po malování. Ten chlap má taky v¹ecko, i to, co vùbec nepotøebuje. Dojdi, Víte, hned k Jódlovi a pìknì ho popros, a» nám pùjèí zelný hoblík, ¾e ho má zítra v poøádku zpátky. No jen se neo¹ívej, v¹ak je to dobrým zvykem, pùjèovat zelné hoblíky. A pøichvátni si, èlovìèe, a» tu dlouho neèekáme, nebo si ty ro¹»áci budou muset znovu mejt nohy!"
	To byla dùle¾itá pøipomínka, nebo» k hotelu Jódl to bylo od chaloupky dobré tøi hodiny chùze, ov¹em pro vysokohorského nosièe; Jelena sama tam chodila pøibli¾nì sedm hodin, zato Vít pøi dobrém poèasí nìkdy jen dvì a pùl.
	Co mìl Vít dìlat - jal se ¹plhat k vrcholùm. Zatímco ¹plhal, mìl èas promyslet si, kterak o ten hoblík Jódlovi øekne. Vìdìl, ¾e starý lakomec je opatrný i na pùjèení fajfkového tabáku - a teï takový nástroj!
	No - øeknu: 
	"Podívej, Jódl. Tady sám horský duch Kameòák se nad námi slitoval a poskytl nám svou laskavostí zelné políèko, aby ty ubohé dìti nelehly kurdìjemi. Jenom¾e zima na krku - a bude po zelí! Co ti to udìlá, Jódl, kdy¾ mi pùjèí¹ ten zelný hoblík, stejnì ho nepotøebuje¹, proto¾e si nechává¹ do hotelu posílat zelí u¾ nalo¾ené v sudech. A zítra ho má¹ v poøádku zpátky, je¹tì bezvadnì vyèistìnej a nabrou¹enej. A kdybys potøeboval donést nìco nahoru, vezmu ti to tam hned s tím hoblíkem - grátys, jako za ochotu."
	Vít spìchal dál, pìknì u¾ se zapotil a napadlo ho, ¾e tu poslední vìtu by snad mohl vynechat. Vykutálený Jódl by si mohl nechat za ochotu vynést nahoru grátys tøeba litinovou vanu nebo nedobytný trezor, to by se mu podobalo. Nojo, skonèím rad¹i u toho "vyèistìnej a nabrou¹enej", v¹ak je to i tak dost - hoblík, válející se snad celá léta v zapomnìní kùlny, bude urèitì v hrozném stavu. Pøihnal se ostrý severák a vjel Vítovi pod propocenou ko¹ili jako nù¾, neohro¾ený otec rodiny se v¹ak bez oddechu ubíral dál, ani si nedopøál èas vyndat svetr z chlebníku. Jenom ho napadlo, ¾e Jódl je mu u¾ tolik dlu¾en, ¾e nìjaké zvlá¹tní èistìní a brou¹ení zelného hoblíku by snad bylo pøehnané; staèí, kdy¾ Vít vrátí hoblík v takovém stavu, v jakém si ho vypùjèí. Aby pak Jódl nakonec je¹tì nechtìl za starý hoblík nový. Nojo - skonèím u toho "a zítra ho má¹ v poøádku zpátky".
	Kdy¾ se Vít ocitl na høebenech, zaèalo pr¹et. Pozdìji se dé¹» promísil se snìhem a ostrý severák uvolnil cestu vichøici, pøi ní¾ je vycházení z horských hotelù pøísnì zakázáno. Vít v¹ak stateènì èelil zivlùm, odolav nutkání schovat se nìkam pod pøevis a poèkat, a¾ se nejhor¹í dopu¹tìní pøe¾ene. Je¹tì si cestou staèil opakovat: 
	"Podívej, Jódl, kdy¾ tady sám horský duch Kameòák mìl to uznání a poskytl nám zelí, jak bys ty - starej kamarád - mohl odmítnout pùjèit mi na to zelí hoblík? Ví¹ kolik mám dìtí - a v¹echny svou dobrotou zachrání¹ pøed kurdìjema!"
	S pøibývajícím neèasem a strmostí stoupání upustil od poslední vìty; Jódl pøece dobøe ví, kolik má Vít dìtí a ¾e je slu¹né nenechat je onemocnìt kurdìjemi, kdy¾ k tomu není tøeba víc, ne¾ pùjèit starý, zrezavìlý, prohnilý . . . a vùbec . . . hoblík. Z pøedchozí øeèi se tedy Vít ustanovil na pouhé první vìtì, od "Podívej, Jódl," do "na to zelí hoblík?"
	Pozdìji pøi¹el na to, ¾e odvolávat se na horského ducha se také nehodí. Kdo chce pomoci, pomù¾e, i kdyby tøeba horský duch nepomohl, anebo tím spí¹! "Podívej, Jódl, potøebuju nutnì hoblík na zelí, ty ho prý má¹, byl bys od té laskavosti . . . Ne! . . . ty ho prý má¹, mohl bys mi ho pùjèit?"
	Zaèalo mrznout. Vít, chtìje se na pøíkaz ¾eny vrátit co nejdøíve, vzal to zkratkou po stìnì, která se náhle pokryla ledem, ¾e to bylo a¾ o ¾ivot. Ale odvá¾ný horal lezl dál! 
	"Jódy pøi¹el jsem si od tebe pùjèit hoblík na zelí, nutnì ho potøebuju."
	Prásk - blesky pøi snìhové bouøi - kdo to kdy vidìl? 
	"Jódy naval hoblík, nebo se¹ bìhna pøevleèená za kamaráda!"
	Horský duch Kameòák chtìl pùvodnì toho drzého èlovíèka, jen¾ neví, ¾e vùèi ¾ivlùm je zdvoøilé schovat se kam se dá, kdy¾ vichøice dostoupí hodnoty orkánu a mráz sestoupí o ètyøicet schùdkù Celsiových pod nulu - a ne ¹plhat jako rozumu zbavený po stìnì, srazit s nejbli¾¹ího výstupku a zpøerá¾eného zabudovat nìkde ní¾e do laviny. Nebyl v¹ak sto pøemoci svou slabost pro odvá¾né lidi, kteøí si navíc své odvahy nejsou ani vìdomi - a pak si také vzpomnìl na Jelenu . . . I nechal Víta ve zdraví dorazit a¾ k vysokohorskému hotelu Jódl.
	Vít rozrazil dveøe a vpadl do vykobercované haly zároveò s vichøicí. Jídelna byla teple vytopená poleny, která Vít na Kletou vynosil, a plná vzne¹ených, zazobaných hostí. V¹ude spousty lahùdek a pitiva, ale vyhladovìlý a ¾íznivý nosiè si jich ani nepov¹iml - sledoval jen hoteliéra, jen¾ se vzná¹el mezi stoly na balónu svého blahobytného bøicha a pøál vzácným hostùm dobrou chu» k veèeøi.
	Zahlédnuv Víta, Jódl se za¹karedil. Èlovìku málo podobný tvor, pokrytý vrstvou ledu, jako by ho právì vytáhli z mrazícího pultu, vymydleným a vy¹òoøeným strávníkùm chuti nepøidá! Jódl zaèal na Víta dìlat rozèilené posuòky, aby jako ¹el ven, ¾e se to nehodí, zevlovat v jídelnì a tuènými rty bezhlasnì krou¾il smìrem k vetøelci pohor¹ená slova:
	"Co tì to napadlo, pomatenèe?"
	Z Víta najednou zaèal ledový krunýø stoupat ke stropu v podobì horké páry a horský nosiè zaøval z plných plic, a¾ se kulatá støecha hotelu zatøásla a rampouchy zaèaly s øinkotem opadávat:
	"Ví¹ co, Jódl? Strè si ten hoblík do prdele!"
	Poté práskl dveømi a vrhl se do metelice, která - jak byl rozpálený - se o nìho rozrá¾ela a nemohla mu nikterak ublí¾it. V¹ude, kam ¹lápl, zaèalo se zhavit kamení a je¹tì dlouho potom si na ta místa kamzíci chodili ohøívat kopýtka.
	
	Doma zatím ¾ena Jelena s dìtmi ¹tkala a vzývala horského ducha Kameòáka: 
	"Udìlej, a» mùj milovaný mu¾ v té stra¹livé èinì nezahyne, a» nestoupne vedle chodníèku, a» se nezøítí, a» nezmrzne!"
	Vít se v¹ak u¾ blí¾il, ¾ivý a zdravý, ba dokonce i veselý. Dìti zajásaly, av¹ak ¾ena, zapomenuv¹i rázem na starosti minulé a pøipustiv¹i si pøítomné, zvolala: 
	"Kde má¹ hoblík?" 
	"Hoblík nemám," pøipustil Vít, "ale zato jsem to Jódlovi povìdìl!"
	"Chlape ne¹»astná," zalomila Jelena rukama, kdy¾ zvìdìla, jak dìtinsky si Vít v hotelu poèínal. 
	"Teï se mù¾eme chodit pást, vlastnì ani to nemù¾eme, proto¾e zima u¾ je tady, se v¹ím v¹udy. A ty si snad myslí¹, ¾e ti Jódl dá je¹tì nìkdy vydìlat, po takové ostudì? V¾dy» se na tu práci tlaèí spousta jiných, a mlad¹ích." 
	"To je sice pravda," uznal Vít, "ale a» si Jódl i ty svoje almu¾ny strèí . . ." 
	Jeho slova byla pøehlu¹ena rachotem hromù a kamení, jak se chechtal horský duch. 
	"Tohle mám rád, to mám rád," hulákal Kameòák a nad¹ením se práskal do kolen, a¾ blesky lítaly.
	V¹ichni vìdìli, ¾e kdy¾ se horský duch Kameòák takhle odvá¾e, u¾ to nìco znamená. Proto, jakmile jen se øev uti¹il a poèasí uklidnilo, jali se rozhlízet kolem sebe, èím asi velemocný horský duch Vítovu zmuzilost odmìnil. Oèekávali témìø najisto, ¾e se v¹echny zelné hlávky promìní ve valouny ryzího zlata, av¹ak nestalo se tak.
	Zato na zápra¾í chaloupky stál - pøipraven k dílu krásný, zbrusu nový hoblík na zelí.
—————————————————————————
—————————————————————————