Stephen Coolts: 
Bojová akce 

Vydal Jiří Buchal - B B art v roce 2002
Bořivojova 75, Praha 3 Copyright  2001 by Stephen Coonts AU rights reserved Z anglického originálu Combat
(First published by Tom Doherty Associates, LLC in 2001) přeložil  2002 Karel Smejkal Redakce textu: Zuzana Pokorná Grafická úprava obálky  2002 Bohumil Fenci Jazyková korektura: Kateřina Kebrtová Tisk: CENTA s.r.o.. Vídeňská 113, Brno První vydání v českém jazyce ISBN 80-7257-854-5
Na památku sedmnácti námořníků, kteří přišli o život na lodi US S Cole

 
Obsah
Předmluva 9
STEPHEN COONTS
Džihád 13
STEPHEN COONTS
Vůdcovské schopnosti 61
DÁLE BROWN
Improvizace 125
LARRY BOND
Kavalerie 225
JAMES COBB
Kybernetičtí rytíři 273
HAROLD W. COYLE
Let Endeavouru 317
R. J. PINEIRO
Kritický bod 381
DAVID HAGBERG
Vnitřní informace 441
DEAN ING
Skyhawk navěky 499
BARRETT TILLMAN
V Melnici žádná válka není 583
RALPH PETERS

 
PŘEDMLUVA
Prostředí vojenských konfliktů představovalo vděčné a plodné klima pro vypravěče dobrodružných historek již od samého úsvitu psaného slova, možná ještě dříve. Homérova Iliada byla již tisíc let stará, než kdosi tuto prastarou ságu o trojské válce, jež se dosud předávala jen ústně, konečně zaznamenal a tím jí dal trvalou podobu. Od té doby se válečné historie staly jedním z hlavních témat beletrie celé západní kultury. Vojna a mír, česky 1888, od Lva Tolstého se odehrává za napoleonských válek, Tile Rod Badgc of Courage (Rudá medaile za odvahu) během občanské války v Americe, Na zapadni fronte klid, česky 1929, od Ericha Marii Remarquea se stalo pravděpodobně největším klasickým románem z první světové války. Údajně nejlepší válečný román dvacátého století For Whom the Bell Tolis (Komu zvoní hrana, česky 1946) od Ernesta Hemingwaye )e zasazen do občanské války ve Španělsku. Druhá světová válka vyvolala celou explozi významných válečných literárních výtvorů. Mezi mé nejoblíbenější patří Nazí a mrtví, česky 1957, Tenká červena cara, česky 2001, War and Remembrance (Válka a příměří, ... až navěky, česky 1968), The War Lover(Válečný milenec) a Ďas Boot (Člun). Také po korejském konfliktu následovala řada knih, včetně mého zamilovaného titulu The Bridges at Toko-Ri (Mosty u Toko-ri) od Jamese Michenera. Až válka ve Vietnamu znamenala významný předěl. Podle převažujícího mínění ve vydavatelském průmyslu převládl názor, že čtenářstvo o válečné romány ztratilo zájem. Nebo přinejmenším tento zájem ztratila vydavatelství. Svět se změnil v roce 1984. U.S. Naval Institute Press, vydavatelství Námořního institutu, porušilo svou více než devadesátiletou tradici a otisklo román Torna Clan-cyho The Huntfor Red Odeber (Hon na ponorku, česky 1995, 2002). Tato kniha nezávislého pojišťovacího agenta, jenž navíc nikdy v ozbrojených silách nesloužil, se zpočátku prodávala jen zvolna a teprve po určité době, během níž ji objevili čtenáři a její pověst se dostatečně rozšířila, se stala bestsellerem. Výraznou pomoc znamenala rovněž skutečnost, že se prezident Ronald Reagan nechal vyfotografovat s tímto románem v ruce.

 
10
STEPHEN	COONTS
Shodou okolností jsem se právě v roce 1985 rozhlížel po nějakém vydavatelství, jež by otisklo můj román z prostředí vzdušných bojů ve Vietnamu, který jsem tehdy dopsal. Poté co můj rukopis odřeklo každičké newyorské nakladatelství, zahlédl jsem na pultě jednoho knihkupce právě Hon na ponorku. Proto jsem se rozhodl poslat svůj román nakladatelství Naval Institute Press. To k mému potěšení rukopis přijalo a v roce 1986 ho vydalo pod názvem The Flight ofthe Intruder {Let Intruderu, česky 2001). Podobně jako Hon na ponorku i tato kniha se stala velkým bestsellerem. Obchodní úspěch měl však na Námořní institut neblahý vliv. Po vnitřním rozkolu jeho nakladatelství odmítlo publikovat jakoukoliv další Clancyho či mou knihu. (V té době jsme však již oba naštěstí bez problémů a úspěšně nabízeli svá díla ostatním newyorským nakladatelstvím.) Námořní institut nevydal žádný román po dlouhou řadu následujících let. A když se k tomu konečně odhodlal, na další bestseller už neměl štěstí. Literární kritici podali vysvětlení znovuobnoveného zájmu čtenářů o válečné romány v období po Vietnamu. Podle nich byly tyto příběhy něčím novým. Už nevím, kdo první použil termín techno-thriller" (v tisku se tento výraz objevoval pokaždé v uvozovkách a rozdělený spojovníkem), jisté však je, že takovéto pojmenování se ukázalo být velice výstižným. Při pokusu definovat zmíněný nový pojem došli kritici k závěru, že tyto válečné romány využívají moderní technologie způsobem, jaký byl dosud naprosto neznámý. V tom se však velice mýlili. Clancyho inspirací pro román Hon na ponorku byl pokus o zběhnutí, ke kterému skutečné došlo, když se posádka jedné válečné hladinové sovětské lodi v Baltickém moři vzbouřila a pokusila se ujet do Finska. Pokus ztroskotal a vůdcové vzpour)' byli komunistickou mocí exemplárně popraveni komunisty, kteří brali vždy jako urážku, když se kdokoliv pokusil z onoho ráje dělníků utéct. Clancy se v souvislosti s touto historickou událostí zamyslel, jak by to vypadalo, kdyby ke vzpouře došlo na palubě nukleární ponorky. Celý příběh by byl zajisté ještě zajímavější. Vzorem ke Clancyho plánovanému dílu se bezesporu stala kniha Edwarda L. Beache Run Silent, Run Deep (Jeď potichu, jeď hluboko), příběh ponorky za druhé světové války, okořeněný autentickými technickými detaily, jež se staly nezbytnou součástí knihy. S představou tohoto scénáře se Clancy rozhodl napsat knihu o ponorkovém dobrodružství, jež bude ve všech technických detailech naprosto přesné. Bez ohledu na to, že sám nikdy na atomovou ponorku ani nevkročil, že dokonce nestrávil jediný den ve vojenské uniformě, jeho zvídavá mysl a žízeň po vědomostech z něj zformovaly prvotřídního badatele. Možnosti válečných her ho natolik upřímné fascinovaly, a on se svou živou představivostí nechal do té míry unést, že se z něho stal dokonalý vypravěč. Já, na rozdíl od Clancyho, jsem před napsáním Letu Intruderu žádný průzkum neprováděl. Ve Vietnamu jsem totiž skutečně létal na bombardérech A-6 Intruder, se kterými jsem startoval z paluby USS Enterprise, takže jsem mohl vyprávět podle vlastních vzpomínek. Román o letcích jsem se pokoušel napsat již od roku 1973 a za tu dobu jsem zničil celkem dva psací stroje. Kolem roku 1984 jsem konečně přišel na odpovídající zápletku, takže po svém rozvodu jsem se psaní začal věnovat skutečně vážně a za pět měsíců jsem dokončil první verzi knihy. 11
PŘEDMLUVA
Mou inspirací pro typ románu, jaký jsem hodlal vytvořit, byly dvě knihy Ernesta K. Ganna.Jeho Fale is the Hunter{0sud'je lovec) představuje sbírku skutečných leteckých povídek z 30. a 40. let a je podle mého mínění mimořádný bohatstvím detailů o umění řídit letadlo. Gann tento princip využil rovněž ve svých románech, z nichž pravděpodobně nejlepší je 77;? High and Mighty (Vysoký a mocny), příběh letadla s klasickým pístovým motorem, které se ocitne v náhlých potížích na trase mezi Havají a Saň Franciskem. Gann užil technických detailů k vykreslení prostředí i jako zápletky, na níž je založený celý děj. Tím, že zasvěcuje čtenáře do aktivit pilota, propůjčuje příběhu emocionální náboj, jakého kterýkoliv jiný vypravěč dosáhnout nedokáže. V podstatě své čtenáře zavádí do pilotní kabiny a nechává je účastnit se letu. To byl podle mého názoru mimořádný úspěch, který jsem se pokusil napodobit. Technologie, o nichž jsme s Clancym psali, byly naštěstí zcela moderní - atomové ponorky, dokonalá trysková letadla schopná provozu v jakémkoliv počasí -, takže vyvolaly dlouhodobou a láskyplnou přízeň čtenářů, jakou chovají ke všem novým objevům a technikám. Zrod žánru science fiction je v devatenáctém století spojen se jmény takových autorů, jakými byli Jules Věrné, Edgar Allan Poe, Wiikie Collins a H. G. Wells. Mezi technologie, které v tehdejší době hrály rozhodující roli v jejich příbězích a fascinovaly čtenáře, patřily především uměle vyrobené zázraky té doby -ponorky a létající stroje, jež se staly objektem intenzivních výzkumů a pokusů, přestože se ve skutečnosti měly teprve odpoutat od zemského povrchu. Patřily sem dále i miliony různých nových možností využití elektřiny. Rovněž dnešní obec čtenářů se nechává ráda okouzlit příslibem nových vědeckých výzkumů a jejich realizací. Počítače, rakety, balistické střely, vzácná munice, lasery, fibro-optická technika, bezdrátová komunikace, špionážní satelity, klasická letadla schopná vzletu z místa i stejného přistání, vedení války pomocí počítačové sítě - to vše představuje pokrok technických oborů trvale přetvářejících svět, v němž žijeme. Spojení pokročilé techniky a válečných historek je tedy docela přirozené. Hranice mezi skutečnou moderní vojenskou akcí a science fíction je stále nejasnější, neurčitější a navíc se každým dnem čím dál více rozplývá. Spisovatelé často zasazují své techno-thrillery do nedaleké budoucnosti a podle toho též upravují obraz příslušných technologií. Občas sice svůj budoucí svět obohacují o vlastní vynálezy a snaží se v podstatě své čtenáře uchvátit takovou technickou fikcí, která by se snad někdy mohla blížit až k zázraku. I takto však může zkušený autor dosáhnout žádoucího výsledku, jelikož pak pouze technicky vzdělaný čtenář dokáže určit, kde spisovatel překročil hranici mezi skutečností a fantazií. Na druhé straně příběhy, jejichž děj se odehrává v kosmickém prostoru nebo na vzdálených planetách, či snad v tisíc let vzdálené budoucnosti, patří do oblasti science fiction již na první pohled, třebaže se v nich někdy jedná i o ozbrojený konflikt. V této sbírce nalezne čtenář deset dosud nepublikovaných techno-thrillerů od deseti uznávaných autorů, tedy spisovatelů z kategorie, do níž se trochu neskromně rovněž počítám. Doufám, že se mu budou líbit. STEPHEN COONTS

 
 


 
Jedna
Julie Giraudová byla vzteky bez sebe. To jsem věděl docela bezpečně, takže jsem začal přemítat, co jsem to za blázna, že jsem se do celého toho jejího šíleného plánu nechal vtáhnout. V té chvíli jsem právě s terénním vozidlem humvee a k němu připojeným vlekem zajížděl do obřího nákladového prostoru letadla V-22 Osprey. Po chvilce manévrování jsem vystoupil a obě vozidla pečlivě připevnil k podlaze. Rychle jsem zkontroloval náklad ve vleku, přesvědčil se, že všechno je bezpečně na svém místě, pak jsem z ospreye vyšel a vydal se napříč přes tmavou betonovou rampu. Světla reflektorů umístěných na střeše hangáru se zrcadlila v kalužích po dešti. Pršet přestalo za soumraku, asi před hodinou. V té chvíli jsem byl jediný člověk v dohledu mezi skupinou letadel osprey se sklopnými motory, zaparkovanými na rozlehlé letištní ploše. Vypadaly jako normální středně veliké dopravní stroje, až na to, že na konci křídel měly motory, které nyní mířily kolmo vzhůru. Na vrcholu každého motoru byla asi dvanáct metrů veliká trojlistá vrtule. Motory samotné byly připevněny ke křídlům pomocí otočných čepů, umož-|         ňujících sklápění z vertikální do horizontální polohy. Proto letadla osprey mohla startovat a přistávat jako helikoptéry, ale létat jako normální turbovrtulová letadla, jakými vlastně byla. Zastavil jsem se před vraty hangáru a jen tak pro jistotu se rozhlédl. Pak jsem otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Hlavní chodba byla sice osvětlená, ale nikdo v ní nebyl. Na podlaze z dlaždic se mé kroky dutě rozléhaly. Zahnul jsem do druhé chodby napravo a vešel do operační místnosti. Vedle stolu stála důstojnice s označením dozorčího a přidělávala si právě pásek s pouzdrem na zbraň. Byla oblečená do pilotní uniformy a na nohou měla černé letecké boty. Tmavé vlasy si stáhla do drdolu. Zvedla ke mně oči. Připraven?" Kde jsou všichni strážní?"
Dívají se na instruktážní film. Připadalo jim sice trochu divné, že by tam měli být všichni, ale já na tom trvala." Jenom doufám, že nezačnou být podezíraví."
Zvedla ze země svůj letecký vak, naposledy se rozhlédla kolem a mrkla na hodinky. Pak se na mé ušklíbla. Dejme se do toho." Tohle tedy byla Julie Giraudová, a jak jsem už povídal, byla bez sebe vzteky. Pokud šlo o mě, já byl jenom chamtivý. Tři miliony dolarů byla spousta prachů, dost na to, abych si za ně mohl kupovat pivo a slané tyčky ještě alespoň dalších sto devadesát let. Následoval jsem tedy tu krvežíznivou zcvoklou ženskou - chodbou ven a pak po rampě mezi kalužemi k čekajícímu ospreyi. Julie neběžela, ale kráčela rozhodným krokem. Jestli byla nervózní, nebo jestli si snad ještě rozmýšlela provedení

 
16
S T E  P H  E N
C O O N T S

zhruba padesáti zločinů, jež jsme plánovali spáchat během příštích deseti minut, pak to určitě nedávala najevo. Nejšpinavější věc, kterou jsem dosud za dobu svého pobytu na této planetě udělal, byl nepříliš významný podvod při přiznávání daně z příjmu - i když ani to nebylo nic moc velkého, tak průměrný švindl, řekl bych - a najednou se tu ze mé měl stát spolupachatel tolika zločinů, že by dokázaly zaměstnat velkou porotu přinejmenším na rok. Cítil jsem se jako odsouzenec na cestě k šibenici, ale pomyšlení na tu kupu babek, kterou jsem si měl vydělat, mě udržovalo na pochodu pěkně v závěsu za tou bláznivou Julií. Do letadla jsme nastoupili nákladovými dveřmi, které jsem pak za námi zavřel. Julii trvalo asi tři nebo čtyři minuty, než zkontrolovala náklad. Nenechávala nic náhodě. Pozoroval jsem její počínání se zdráhavým uznáním - ať byla jakkoliv potrhlá, chovala se jako dokonalý profesionál. Zaplať bůh, protože ve svých letech jsem si rozhodně nepřál bojovat s větrnými mlýny po boku nějakého zatraceného amatéra. Když ukončila předletovou prohlídku, vyšplhala se do kokpitu. Posadila se na levé sedadlo pilota, rukama přejela různé knoflíky a páky a upravila si je podle sebe. Když jsem se připoutal na pravém sedadle druhého pilota, nastartovala levý motor. Obrátky se začaly hezky plynule zvyšovat. Pak přišel na řadu pravý motor. Když se zahřálo rádio, rychle podle seznamu zkontrolovala funkci palubních přístrojů a přehlédla všechny ukazatele a obrazovky počítače. Já nebyl pilot, vše, co jsem o letadle Osprey V-22 se sklopnými motory znal, jsem se dozvěděl od Julie, která však na nějaké sáhodlouhé vysvětlování nebyla. Skoro to vypadalo, jako by ji každé slovo stálo peníze. Zatímco se Julie zabývala svými pilotními povinnostmi, já se díval z okna. Byl )sem nervózní jako kocour za bouřky. Snažil jsem se zahlédnout rotu agentů FBI, kteří se k nám pravděpodobně už právě v této chvíli blíží, aby nás zatkli. Samozřejmě jsem nikoho neviděl. Parkovací plocha letecké základny byla stejně opuštěná jako nudistická pláž v lednu. Zhruba v této chvíli Julie rozsvítila zevní obrysová světla, která se začala odrážet od letadla stojícího v sousedství, a přistávací světlo. Tím byl mohutný reflektor, jehož paprsky dopadaly na beton těsně před námi. Rádiem zavolala pozemní leteckou kontrolu. Od nich dostala povolení ke startu směrem na jednu základnu v jižním Německu. Julie bez váhání zopakovala souhlas řídicí věže i cíl letu. Do žádného jižního Německa jsme samozřejmě letět nehodlali. Věděl jsem to, i když letová kontrola o tom neměla ani potuchy. Julie povolila brzdy a osprey se skoro jako by zázrakem pohnul a začal rolovat po betonové ploše. Pak pomalu, zvolna a rozvážně na nejbližší přibližovací dráhu, zatímco si nastavovala data na obrazovkách přístrojového panelu před sebou. Také přede mnou se nacházely dvě multifunkční obrazovky. Julie se ke mně naklonila a nastavila si na nich požadované hodnoty. Já ji pouze pozoroval. Celou tu dobu jsme se pohybovali po nekonečné pojížděcí dráze lemované modrými světly, přejeli přinejmenším jednu ranvej a pojížděli stále dál. Před námi přeběhl přes mokrý beton králík a mihl se v proudu našeho světla. Konečně Julie zastavila a znovu oslovila věž, která nám dala povolení k vzletu. Jste připraven?" otázala se mě stručně.
Na vězení, peklo, nebo na co?"
d z                            17
Tuto odpověď, která mi beztak uklouzla jen tak, nechala bez komentáře. Seděl jsem tu a přemýšlel, jak snadno si asi zvyknu na ústavní život. Popojela na startovací dráhu, srovnala letadlo do příslušného směru a levou rukou přidala plyn. Bylo slyšet, že motory nabírají otáčky, a doslova jsem cítil, jak se vrtule zaku-sují do vzduchu ve snaze vyrvat naše osmadvacetitunové monstrum ze sevření Země. Osprey se rozjel po ranveji, zpočátku docela pomalu, pak o něco rychleji než lidský běh a nakonec se majestátně vznesl do výše. První zločin byl dovršen.
Právě jsme ukradli letadlo V-22 Osprey v hodnotě čtyřiceti milionů dolarů, které jsme vyrvali z poněkud volné náruče strýčka Sama. Nemluvě už o dalším rozličném vojenském vybavení za dobrého půl milionu dolarů, jež skončilo pečlivě uložené v nákladovém prostoru letadla. Takže teď co nejrychleji pryč.
Během několika vteřin po startu začala Julie sklánět motory do vodorovné roviny, aby letadlo přešlo do horizontálního letu. Betonová dráha se začala pod námi míhat, rychleji a rychleji, jak osprey nabíral rychlost. Zasunula podvozek a zatáhnutím za knipl pozvedla nos stroje. Indikátor rychlosti právě ukazoval více než 140 uzlů, když konec rozjezdové plochy zmizel v temnotě pod námi a celé letadlo pohltila okolní noc. Dva týdny před tímto večerem zarazila Julie Giraudová u mé benzinové pumpy ve Van Nuys. Tehdy jsem ji samozřejmě ještě neznal. Seděl jsem v kanceláři a pročítal ranní noviny. Vzhlédl jsem a uviděl, že u čerpadla zastavil nějaký nový bílý sedan. Vystoupila z vozu a u stojanu použila kreditní kartu. Vrátil jsem se tedy znovu ke svým novinám. Měl jsem tuto pumpu teprve asi týden, ale už jsem pochopil, proč mi ji její poslední vlastník prodal tak levně. Mechanik byl feťák a chlápek, který se staral o pokladnu, byl zloděj. Zvažoval jsem právě různé způsoby, jak tyto dva problémy vyřešit, když žena s bílým sedanem dokončila tankování a vydala se směrem ke kanceláři. Byla trochu vyšší, mohlo jí být asi tak třicet a měla pevnou figuru v elegantním oblečení, které ji muselo stát pěkných pár dolarů. Připadala mi tak nějak neurčitě povědomá, ale takhle blízko Hollywoodu člověk každou chvíli potká někoho, koho by měl znát. Zamířila rovnou k místu, kde jsem se v židli opíral o stěnu za sebou, a otázala se mě: Charlie Dean?"
,o.
Já jsem Julie Giraudová. Pamatujete si na mě?" Trvalo mi to několik vteřin. Pak jsem odložil noviny a vstal ze židle. Už je to kupa let," poznamenal jsem. Myslím, že asi patnáct. Tehdy jsem byla ještě puberťačka." Nejstarší dcera plukovníka Girauda. Vzpomínám. Máte asi tak o rok, o dva mladší sestru, že?" Ráchel. Je zubní laborantkou, vdala se a má dvě děti." Počítám, že jsem s vaším otcem časem nějak ztratil kontakt. Jak se má?" Je mrtvý." Sakra, to je mi líto."

 
18
STEPHEN	COONTS
Nenapadalo mě nic, co bych měl ještě říct. Její otec býval mým velitelem na proti-teroristické škole, to bylo ale před hodně dlouhou dobou. Já se pak věnoval řadě dalších aktivit, až jsem před pěti lety odešel do penze s třiceti odslouženými lety. Girau-da jsem neviděl, ani na něj nemyslel kolik roků. Pamatuju se, že táta o vás několikrát mluvil jako o nejlepším příslušníkovi celé námořní pěchoty." Tento komentář upoutal mého mládence za pokladnou. Jmenoval se Candy. Na paži měl několik tetování a tvář mu zdobila řada kroužků, visících z nejrůznějších míst obličeje. Pohlédl na mě s novým zájmem. Pokusil jsem se soustředit na Julii Giraudovou. Byla vlastně docela pěkná. Po otci zdědila hranatou bradu a výrazné lícní kosti. Nebyla nalíčená - také žádný make-up nepotřebovala. Pamatuju se, že se o vás zmiňoval jako o odstřelovači ve Vietnamu. Byl jste prý nejlepším námořním pěšákem celého armádního sboru." Candyho obočí překvapeně vylétlo až někam k jeho vlasům.
Samozřejmě mi lichotí, že si na mě pamatujete, slečno Giraudová, ale teď je ze mě jenom obyčejný malý živnostník. Od námořní pěchoty jsem odešel před pěti lety." Rozmáchl jsem se v širokém gestu. Tenhle velkopodnik patří mně a k tomu ještě pár set tisícům akcionářů v BankAmerica. My všichni vám děkujeme za to, že jste se tu dnes zastavila a dala nám vydělat." Přikývla, obrátila se ke dveřím, ale pak zaváhala. Napadlo mé, jestli bychom spolu nemohli poobědvat, pane Deane?" Proč ne. Oukej. Tamhle přes ulici v Burger Ringu, asi za hodinu?" To jí vyhovovalo. Nasedla do auta a odjela. Je zvláštní, jak se v životě člověka najednou dokáží objevit lidé z minulosti, zrovna když je čekáte nejméně. Zaklonil jsem se v křesle, vzal do ruky noviny a zůstal tam sedět, přemítaje, o čem ksakru asi taková Julie Giraudová může se mnou chtít mluvit. Candy se vrátil ke svému výtisku Rolling Stone. Během několika následujících minut vešli dovnitř další dva lidé a zaplatili v hotovosti za načerpaný benzin. Jelikož jsem měl obličej skrytý za novinami, mohl jsem v zrcadle, připevněném na stropě, nepozorovaně sledovat Candyho, co s penězi dělá. To zrcadlo jsem tam před třemi dny sám umístil. Jestli si toho Candy všiml, teď na ně zapomněl. Když odešel druhý zákazník, Candy si něco zastrčil do kapsy. Nevěděl jsem, jestli toho zákazníka ošidil při vracení drobných, nebo si vzal nějaké peníze z pokladny. Čísla na pokladním počítadle a na účetním pásku nesouhlasila a Candy se navíc vyznačoval takovým tím velice velkorysým přístupem. Zavřel pokladnu a pohlédl na mě pohledem, ve kterém bylo patrné pobavení. Složil jsem noviny, odložil je na stůl, zvedl se z křesla a přešel k pultu. Tak vy jste byl u námořní pěchoty, jo?"
,Jo."
Sebevědomě se ušklíbl. To bych do vás neřek."
Zvedl jsem ruku, popadl kroužek visící mu z jednoho obočí a vytrhl ho. Candy vykřikl. Z obočí mu vyrazil proud krve. Přitiskl se k pokladně, v očích výraz hrůzy. D Z I  H A  D                                                   19 Ty peníze, hochu. Polož je na pult."
Pohlédl na ruku potřísněnou krví a pak si ji opět přitiskl k obočí, ve snaze zastavit krvetok. Vy parchante! Nevím, o čem..." Natáhl jsem se přes pult, levou rukou ho chytil za vlasy a pravou rukou uchopil za kroužek v nose. Chceš přijít o všechny tyhle krámy? Pěkně jeden po druhým?" Rychle strčil ruku do kapsy, vytáhl odsud složenou bankovku a hodil ji na pult. Máš padáka, hochu. Vypadni odsud a už nikdy se nevracej." Obcházel prodejní pult tak, aby se držel pokud možno co nejdál od mě, jednou rukou si stále svíral krvácející obočí. U dveří se zastavil. Za tohle tě dostanu, ty hajzle." Radši si to všechno napřed pěkně promysli, chlapče. Na to už zemřelo několik lidí, a lepších než ty. Jestli se k tomu ale přesto rozhodneš, víš, kde mě hledat." Přeběhl ke svému pětadvacet let starému veteránu značky pontiak. Opakovaně otáčel klíčkem a pokoušel se ho nastartovat. Když už jsem myslel, že to bude muset vzdát, z motoru se vyvalil oblak modrého kouře. Zavolal jsem telefonem jednoho svého starého přítele, shodou okolností také bývalého námořního pěšáka. Jmenoval se Bili Willey a pracoval jako dispečer na policii. Souhlasil s tím, že mi večer přijde na pár hodin pomoct s obsluhou benzínky. Pak mě napadlo, že bych zrovna tak během jednoho dne mohl už vyřídit všechny své problémy. Zašel jsem tedy do dílny, kde pracoval dlouhovlasý mexický mechanik jménem Juan. Myslím, že máš dost drahé návyky, Juane. Aby sis je mohl dovolit, tak účtuješ zákazníkům i za práci, kterou jsi neudělal, za náhradní díly, které jsi nepoužil, a pak se o takhle vydělané peníze dělíš s Candym. Toho jsem dneska vyrazil. Tobě dávám na vybranou - buď budeš ode dneška pracovat poctivě, nebo můžeš taky odejít. Vyber si." Nemůžete mi nic dokázat."
Ta'kový to byl chlápek - hloupý jako vůl. Já ti nemusím nic dokazovat," odpověděl jsem mu. Máš padáka." Nehádal se se mnou, prostě se sebral a odešel. Dokončil jsem rozdělanou opravu pneumatiky, nadále jsem sám až do poledne obsluhoval zákazníky, pak jsem pumpu zavřel a přešel přes ulici do Burger Kinga. Samozřejmě jsem byl zvědavý. Nezdálo se mi moc pravděpodobné, že by Julie Giraudová hodlala trávit hodiny svého života pouhým vzpomínáním na staré dobré časy v Qyanticu ve společnosti penzionovaného vojáka, který kdysi sloužil pod jejím otcem, ale jenž byl přinejmenším o pětadvacet let starší než ona. Co tedy chtěla?
Vás člověk jen tak snadno nenajde, pane Deane."
Pokrčil jsem rameny. I když se nijak záměrně nesnažím ztratit se v davu, na druhou stranu na sebe zase rozhodně neupozorňuji. Moji rodiče zemřeli před dvanácti lety," pronesla s očima upřenýma na můj obličej. Oba?" O tom jsem nevěděl. To je mi líto," řekl jsem.
Letěli linkou Air France do Paříže, když letadlo někde nad Nigerem vybuchlo. Bomba." Před dvanácti lety."

 
20
STEPHEN	COONTS
Táta byl právě rok v penzi. Začali se s mámou toulat po světě a prožívali spolu vlastně druhé líbánky. Byli právě na cestě z Jižní Ameriky do Paříže, když jejich letadlo vybuchlo a zahubilo všechny lidi na palubě." Najednou jsem ztratil na hamburger chuť. Odložil jsem ho a usrkl kávy. Julie pokračovala a vypověděla mi celý svůj životní příběh. Po té tragédii strávila ještě několik let na střední škole, pak nastoupila do letecké akademie. Následovalo několik let v Evropě, kde létala se stroji V-22 Osprey, a nyní byla zpátky ve Státech na dovolené. Když se vypovídala, otázal jsem se, tak šetrně, jak jsem jen dokázal, proč mě vlastně vyhledala. Nato otevřela kabelku, našla v ní novinový výstřižek a nabídla mi ho k přečtení. V loňském roce soudil francouzský soud muže zodpovědné za vraždu mých rodičů. Jsou to Libyjci. Muamar Kádáfí je odmítl z Libye vydat, takže Francouzi je soudili v nepřítomnosti. Usvědčili je však a odsoudili na doživotí." Vzpomněl jsem si, že jsem o tom procesu četl. Ten výstřižek mi pouze trochu osvěžil paměť. Při onom výbuchu francouzského letadla tehdy zahynulo sto čtyřicet lidí a jeho trosky byly rozesety na ploše pouště větší než sto třicet čtverečných kilometrů. Je to celkem šest mužů a všichni stále žijí v Libyi." Julie ukázala na výstřižek, ležící na stole přede mnou. Jeden z nich je Kádáfího švagr, druhý představuje klíčovou postavu v libyjské špionážní službě, další dva patří do libyjského diplomatického sboru." Její ruka stiskla stůl mezi námi a Julie se naklonila kupředu. To francouzské letadlo vyhodili do povětří na plukovníkův rozkaz, kterým chtěl diktátor vyjádřit svou nelibost nad tehdejší francouzskou zahraniční politikou. Byl to akt čistého politického terorismu, pane Deane, spáchaný národem, který neměl ani odvahu, ani schopnost rozpoutat otevřenou válku. Místo toho se prostě rozhodli povraždit civilisty." Složil jsem novinový výstřižek a podal jí ho zpět.
Slečno Giraudová, je mi moc líto, že vaši rodiče zemřeli. Lituji všechny lidi, kteří v tom letadle zahynuli. Mrzí mě, že jejich vrazi jsou mimo dosah ruky zákona. Je mi líto, že francouzská vláda nenašla dost odvahy k tomu, aby ty hnusné červy v Tripo-lisu odpravila. Co to všechno ale má společného se mnou?" Chci od vás, abyste mi pomohl těch šest mužů zabít," zašeptala. Její hlas byl stejně tvrdý jako ostří bajonetu. Dvě
Vyrostl jsem na malém městě v jihozápadní části státu Missouri. Můj táta byl svářeč, matka dělala servírku v jedné jídelně a oba měli problémy s pitím. Proto jsem se také hned odpoledne toho dne, kdy jsem ukončil střední školu, nechal zapsat k námořní pěchotě, jenom abych vypadnul z domova. D Z I H A D                       21
Jistě, ve Vietnamu jsem pozabíjel svůj díl žluťásků. Tehdy jsem byl přesvědčen, že život je fajn, a chtěl jsem si z něho užít co nejvíc. Když k mému spokojenému stárnutí bylo potřeba čas od času odprásknout pár Vietnamců, ani v nejmenším mi to nevadilo. Moje velká výhoda byla, že jsem měl přirozené nadání ke střelbě z pušky. Byl jsem tehdy takový středně chytrý mladík - ranař, který si nikdy na nic nestěžoval a pokaždé udělal, co dostal nařízeno, takže nakonec jsem skončil v průzkumné jednotce. Tenhle oddíl byl místo, kde námořní pěchota soustřeďovala ty doopravdy tvrdé chlapy. Tam jsem také došel k přesvědčení, že ti chlapi představují moji životní pojistku. Takhle to tam fungovalo. Chlapi v jednotce drželi při životě jeden druhého. A navíc jsme zabíjeli Vietnamce. To všechno bylo ale už dávno a daleko od Julie Giraudové. Jistě, byla dcerou plukovníka od námořní pěchoty, absolventkou vojenské letecké akademie a vypadala, že každé ráno uběhne přinejmenším osm kilometrů, ale nic z toho ji nezatvrdilo. Jak jsem tak seděl naproti ní u stolu, nemohl jsem se rozhodnout, jestli je ve skutečnosti upřímná bojovnice, nebo jenom mstivá potvora, schopná rány do zad. Pro spoustu lidí je představa pomsty sice dost přitažlivá, ale přitom nejsou ochotni tomu nic obětovat. Pohodlně rozvalený v židli v jídelně Burger Kingu jsem pozoroval Julii Giraudo-vou, naslouchal jejím slovům, jak moc si přeje zabít muže, kteří zavraždili její rodiče, a pokoušel jsem se odhadnout, jak pevnou má páteř. Její otec byl důstojník z povolání, který si z Vietnamu přinesl slušnou dávku blýskavého plechového harampádí na hrudi. Za svého mládí nejspíš patřil k těm bezvýhradně nadšeným důstojníkům, kteří se považovali za nezranitelné. Když jim konečně došlo, že i oni jsou smrtelní, a na průzkumné hlídky začali místo sebe vysílat seržanty, měl každý z nich už tolik medailí, že by jich bylo dost i na kabát panamského diktátora. Jestli byl však přesně takový i Juliin otec, to jsem se nikdy nedozvěděl. Skutečně tvrdý chlap si uvědomuje svou smrtelnost, zná procento rizika až na několik míst za desetinnou čárkou, ale přesto všechno do toho jde. Je opatrný, rozhodný a absolutně nemilosrdný. Když Julie u oběda vhodila mezi nás svou bombu, chvíli jsem o těchhle věcech přemýšlel. Do určité míry jsem stále nechápal, proč si dala tolik práce, aby mě vyhledala. Myšlenka, že by mě mohla opravdu chtít proto, aby se s někým vyrovnala, mě ani jednou nenapadla. Chvíli mi trvalo, než jsem se nakonec zeptal: Co je v tom ještě?" Je to trochu komplikované."
Třeba byste to mohla vysypat."
Až venku v mém autě."
Ne, venku na chodníku."
Odložili jsme zbytky oběda na tác a vyšli před restauraci. Julie mi pohlédla do očí a pustila se do vysvětlování. Ti muži představují nástroj libyjské vlády..." To jsem už pochopil."
... ode dneška za sedmnáct dní, třiadvacátého tohoto měsíce, se mají setkat se členy tří teroristických organizací ze Středního východu a se zástupcem vlády Saddáma Husajna. Hodlají společně vypracovat nějaký plán na napadení několika cílů v západní Evropě a na Středním východě, který bude Saddám financovat." To jste byla na jejich tiskové konferenci, nebo jak to víte?"

 
22
STEPHEN	COONTS
Mám jednu přítelkyni, spoluabsolventku letecké akademie, která je nyní u CIA." A ta vám jen tak náhodně tuhle informaci prozradila?"
Pověděla mi o té jejich konferenci. A není v tom nic náhodného. Ví, co mi ti lidé způsobili." Řekněme, že byste v té šílené loterii opravdu vyhrála a těch pár lidí skutečně odpra-vila. Copak ona asi potom řekne vyšetřovatelům, až se tím začnou zabývat?" Julie Giraudová zavrtěla hlavou. Máme dokonalé krytí, věřte mi." Nevěřím, ale to je vaše starost, ne moje."
Přikývla a pak pokračovala. Za sedmnáct dní přistanou delegáti této malé konference na provizorním letišti nedaleko jedné staré pevnosti na Sahaře. Ta pevnost je v blízkosti oázy na staré karavanní stezce, uprostřed ničeho. Pevnost původně vybudovali staří Egypťané, po nich ji používali Kartáginci a Římané k ochraně obchodní cesty. Později ji z gruntu opravila Cizinecká legie a udržovala tam řadu let menší posádku. Během druhé světové války o ni trochu bojovali Němci a Britové." Povzdechl jsem si. Ta žena byla dost náruživá a rozhodná. Fanatici mě děsí a právě v tu chvíli mi Julie jednoho připomínala. Ta pevnost je na vrcholu skalnatého hřebenu," pokračovala ve vysvětlování. Arabové jí říkají Velbloud." V životě jsem o ní neslyšel," odpověděl jsem. Samozřejmě, neexistoval jediný důvod, proč bych o tom místu měl kdy slyšet, ale chytal jsem se každého stébla. Ten její příběh se mi ani trochu nelíbil. Držela kabelku volně za řemínek, tak jsem jí tašku bez námahy vytrhl z ruky. Málem mě udeřila, už dokonce přesunula váhu na správnou nohu, ale nakonec si to rozmyslela. Vedle vchodu do restaurantu stál malý kulatý betonový stolek, u něhož sedávaly matky a pozorovaly děti, jak si hrají na prolézačkách. Tady jsem se posadil a z kabelky vydoloval peněženku. Obsahovala pár set dolarů v bankovkách, coloradský řidičák - bylo jí osmadvacet let -, vojenský průkaz, tři kreditní karty, prošlý členský průkaz americké automobilové asociace AAA, doklad o pojištění auta u USAA, nákupní kre-ditku od Searse a kartu ATM v papírové obálce, s tajným číslem FIN poznamenaným perem na obálce. V peněžence byl rovněž malý adresář vázaný v kůži, který obsahoval několik rukou napsaných jmen s adresami, telefonními čísly a e-mailovými adresami. Namátkově jsem ten notýsek prolistoval, přečetl si uvedená jména a pak jej zastrčil zpátky do peněženky. Kabelka dále obsahovala obvyklou sbírku dámské hygieny a kosmetiky. Na dně byly čtyři účty z chemické čistírny na její letecké základně v Německu a nevelká sbírka volných klíčů. Jeden zavírací špendlík, dva knoflíky, miniaturní rezatý šroubovák, sluneční brýle s jedním prasklým sklem, pět německých mincí a dva americké čtvrťáky. Jeden z účtů byl starý osm měsíců. Nastrkal jsem to všechno zpátky a podal jí kabelku přes stůl. Oukej," pronesl jsem. Připusťme alespoň teoreticky, že mluvíte pravdu - že ode dneška za sedmnáct dní je do nějaké staré zříceniny pevnosti Cizinecké legie uprostřed zatracené Sahary opravdu svolaná teroristická konference. Co s tím chcete dělat?" Navrhuji ukrást V-22 Osprey," odpověděla Julie Giraudová klidným hlasem, zaletět na uvedené místo, nastražit tolik výbušniny C-4, aby to dokázalo celou pevnost d ž l h A d                      23
vyhodit do povětří, a pak si počkat, až na místo dorazí teroristé. Jakmile budou všichni pěkně spolu plánovat, koho zavraždí příště, zmáčknu knoflík a pošlu je všechny k čertu. Úplně stejně, jako to oni udělali s mými rodiči a každičkým cestujícím na palubě té francouzské DC-10." Vy, a kdo ještě?"
Jejími vlasy si pohrával lehký vánek. Já a vy," odpověděla. My dva." Pokusil jsem se udržet vážnou tvář. Na opačné straně ulice stáli u benzinové pumpy vedle svých automobilů lidé, netrpělivě čekající, až se vrátím a znovu otevřu. Tohle jsou moji platící zákazníci a já místo toho sedím tady a poslouchám ty kecy. Napadlo mě dokonce, že naši konverzaci může navíc třeba nahrávat FBI nebo CIA. Jste moc milé děvče, Julie. Díky, že jste se tu zastavila. Je mi moc líto, co se stalo vašim, ale na světě není bohužel nic, co by s tím kdo mohl udělat. Je čas popřát jim mír a pokoj. Vy se dál věnujte tomu svému létání, zamilujte se do nějakého příjemného mládence, mějte děti, kterým předáte to nejlepší, co ve vás je. Vaši rodiče by vám to určitě přáli. Je bohužel fakt, že jsou oba mrtvi a život jim naneštěstí nic nevrátí." Odhrnula si pramen vlasů z očí. Když mi pomůžete, pane Deane, zaplatím vám tři miliony dolarů." Najednou jsem nevěděl co říct. Tři miliony představovaly řádné pokušení, ale na druhou stranu jsem nemohl vědět, jestli na to skutečně má. Nechám si to projít hlavou," řekl jsem a zvedl se. Zítra se tu znova setkáme na oběd." Nyní ukázala, že je klasa. Oukej," odpověděla a jednou přikývla. Nehádala se a nesnažila ze mé vymáčknout okamžitou odpověď. To jsem oceňoval. Můj kamarád, seržant od dělostřelectva Bili Wiley, opustil benzinovou stanici v deset večer. Já musel zůstat až do zavírací hodiny ve dvě ráno. Kolem půlnoci jsem si povšiml, jak kolem už podruhé nebo potřetí pomalu přejíždí starší čtyřdveřový chrysler. Uvědomil jsem si, že lidé uvnitř auta si obhlížejí můj podnik. O deset minut později, když u čerpadel už nikdo nebyl a já zůstal jako jediný člověk v celém podniku, chrysler rychle zajel dovnitř a zastavil přede dveřmi do kanceláře. Můj bývalý pokladník Candy vyrazil ze sedadla spolujezdce, v ruce devítimilimetro-vou automatickou pistoli. Spolu s mladíkem ze zadního sedadla se vhrnuli do dveří, mávajíce zbraněmi proti mně. Ruce vzhůru, Charlie Deane, vy hloupý zkurvysynu. Chceme všechny peníze, a jestli nebudete doopravdy opatrný, vystřelím vám celý ten váš zasraný mozek z hlavy." Mládenec ze zadního sedadla se postavil u dveří a rozhlížel se na obě stany ulice, aby včas uviděl každého, kdo by se blížil. Řidič auta zůstal venku. Candy se ke mně vyzývavě přiblížil a vrazil mi pistoli do obličeje. Obočí měl pře-lepené malým kouskem náplasti. Myslím, že se právě chystal pronést něco doopravdy sprostého, ale já mu v té chvíli levou rukou popadl zbraň a pravičkou ho udeřil vší silou přímo do úst. Skácel se, jako podťatý sekerou. Přiskočil jsem k jeho kumpánovi a přetáhl ho pažbou pistole přes hlavu. Šel k zemi stejně ochotně. Skrčil jsem se, popadl jeho kanón a rozhlédl se po řidiči venku. Ten stál bez hnutí vedle svého auta, jako by do něj uhodil blesk, zíral na mě skrz skleněnou stěnu se stejným výrazem, jako by před sebou viděl Godzillu. Tou dobou

 
24
STEPHEN	COONTS
jsem už měl pojistku na Candyho automatu odjištěnou, takže jsem namířil doprostřed jeho těla a stiskl spoušť. Klik.
Bože můj!
Než jsem stačil namířit druhou pistoli, muž vklouzl za volant auta a zařadil rychlost. I druhá zbraň cvakla naprázdno. Chrysler v oblaku spálené gumy a výfukových plynů vyrazil pryč. Zkontroloval jsem obě pistole. Byly prázdné.
Candy se tou dobou už snažil zaostřit pohled. Sklonil jsem se k němu a zeptal se: Jak to, že takoví ostří hoši sem vtrhnou s prázdnými zbraněmi?" Nejprve vyplivl krvavou slinu a pár zubů a chvíli přemýšlel. Rty mu začínaly pěkně otékat. Minimálně několik dní bude teď vypadat zatraceně otřesně. Nakonec se mu podařilo zaostřit alespoň jedno oko. Jsme vás nechtěli zastřelit," zamumlal sotva srozumitelně. Chtěli jsme vás jenom postrašit." Mhm."
Ty zbraně patří mýmu tátovi. On žádný náboje nemá."
Věděl ten váš řidič, že zbraně jsou prázdné?"
Candy přikývl a vyplivl ještě trochu krve.
Musím přiznat, že mi bylo Candyho najednou líto. Sebral všechnu svou odvahu, aby se mi alespoň trochu pomstil, ale nejlepší pomocník, kterého dokázal sehnat, byl zbabělec, prchající už při pohledu na prázdné pistole. Schoval jsem zbraně do odpadkového koše pod pokladnou a každému útočníkovi jsem podal láhev vody z chladicího boxu. Právě pomalu přicházeli k sobě, když mezi stojany zastavilo policejní auto s blikajícími světly na střeše, ze kterého vyskočil policista. Ráznými kroky se vydal do kanceláře, ruku na pažbě pistole v pouzdru. Někdo nás zavolal mobilem a nahlásil, že tu došlo k loupeži." Držel jsem ruce tak, aby na ně bezpečně viděl. Žádná loupež, strážníku. Já se jme-nuju Dean a vlastním tuhle pumpu." Co se stalo těmhle dvěma?" Přední část Candyho košile byla celá potřísněná slinami a krví a jeho přítel měl rozkošný monokl. Trochu se mezi sebou nepohodli," vysvětloval jsem, a dali si vzájemně do nosu. Tenhle chlapík, Candy, pro mě pracuje." Candy i jeho přítel na mě hleděli trochu vyjeveně, ale nehádali se se mnou. Poté, co si z našich řidičáků opsal jména a adresy, zatímco já ještě stačil trochu rozvinout svou pohádku, policista odjel. Tou dobou stáli už Candy a jeho přítel na nohách. Omlouvám se, pane Deane," ozval se Candy. Něco ti řeknu, hochu. Jestli se chceš začít chovat férové, přestaneš krást a šidit zákazníky, tak se můžeš ráno vrátit do práce." To myslíte vážně?"
Jo." Vylovil jsem z koše pistole jeho táty a podal mu je. Radši bys je měl vzít domů a vrátit je tam, kam patří." Byl celý rudý v obličeji a jediné, co ze sebe po chvíli dostal, byl příslib: Zítra jsem tady." Schoval pistole do kapes, kývl a pak se s přítelem vydali přes ulici do Burger Kingu, aby si zavolali nějaký odvoz. d ž l H A d                      25
Třásl jsem se tolik, že jsem se musel posadit. Pak povídejte něco o štěstí. Kdyby ty pistole byly nabité, byl bych toho pitomého kluka, který řídil auto, zastřelil a ani bych nevěděl, jestli má u sebe zbraň. Mohlo mé to klidné stát doživotí. Kvůli čemu vlastně? Tak jsem zůstal sedět ve své kanceláři a přemítal o životě a smrti a o Julii Giraudové. Příštího dne u oběda byla Julie Giraudová velice napjatá, i když o lidech, které se chystala odpravit, hovořila naprosto chladnokrevně jako o nějakých dobytčatech na porážce. Jasně jsem viděl, co mě čeká. Byla prostě normální blázen. Skutečnost, že je cvok, se zdála mnohé vysvětlovat. Kdyby byla duševně normální, byl bych ji jednoduše a rozhodně odmítl. Za dlouhé roky svých zkušeností jsem totiž došel k závěru, že jakmile duševně zdravý člověk začne být ve snaze zabít ledabylý, je na nejlepší cestě k vlastnímu konci. Lidé, kteří bývají při střetu nejlepší, jsou ti, kteří obvykle příliš na životě nelpí - asi víte, jak to myslím. Jsou dost blázni na to, aby podstoupili největší míru rizika, a nezjančí tedy, jakmile se začne střílet. Zdálo se mi, že Julie Giraudová patří právě k tomuto typu bláznů. Copak nemám správné informace? Byl jste přece odstřelovačem ve Vietnamu, že, pane Deane?" To byla válka," opáčil jsem ve snaze najít slova vysvětlení. Chvíli mi to trvalo. Byl jsem u průzkumné jednotky. Prováděli jsme různé přepady a atentáty. Já měl nadání k zacházení s puškou. Ostatní měli zase jiné vlohy. To, o čem mluvíte, ale není žádná válka, slečno Giraudová." Ten grif a zručnost vám snad ale zůstaly, nebo ne?"
Zjevně mé provokovala a oba )sme to věděli. Pokrčil jsem rameny. Rozhodně se nechtěla vzdát. Dokázal byste puškou na pět set metrů zastřelit člověka? Chladnokrevně ho sejmout?" To chcete, abych tady na místě před vámi někoho zastřelil, jen abych dokázal, že to umím?" Pane Deane, jsem ochotná zaplatit tři miliony dolarů člověku, který bude mít dost odvahy k tomu, aby mi pomohl zabít lidi, co zavraždili mé rodiče. Nabízím vám zakázku. Polovinu vám zaplatím předem na bankovní účet ve Švýcarsku, druhou půlku poté, co ty lidi zabijeme." Co když to nezvládnete? Co když zabijí oni vás?"
Pro ten případ nechám u svého bankéře příkaz k transferu příslušné sumy." Odfrkl jsem. Občas mi připadalo, že ona to všechno považuje jenom za jakousi trochu nebezpečnou sportovní výpravu, jako třeba seskok z helikoptéry a následný sjezd na lyžích. A přesto... měla takový oheň v očích. Jakpak se takový kapitán letectva dostane ke třem milionům dolarů?" Zdědila jsem polovinu majetku po svých rodičích a investovala ho do akcií počítačového softwaru a internetu. Ty akcie pak, jak je všeobecně známo, vyletěly vzhůru jako nějaká raketa k Marsu. A teď hodlám ty peníze utratit za něco, co strašně moc chci. To je typicky americké, nebo ne?" Určitě. Asi jako vyztužený prezervativ nebo jablečný koláč," souhlasil jsem, pak jsem se předklonil a pohlédl jí od očí. Jestli ty lidi zabijeme," snažil jsem se jí vysvětlit, svět už pro vás nikdy nebude stejný. Kdykoliv se podíváte do zrcadla, už to nebude ta tvář, která na vás odtud celá minulá léta zhlížela - bude odpornější. Vaši rodiče budou

 
26
S T E  P H  E N

stále stejně mrtví a vy budete starší způsobem, který se roky nedá vyjádřit. To je svatá pravda, dítě. Bez ohledu na to, co se stane, vaši rodiče nebudou ani o trochu víc živí. Nechtě si svoje peníze, najděte si nějakého hodného mladíka a žijte spokojeně." Pohrdavě si odfrkla. Vy jste filozof?"
Ne, ale já si tohle všechno už sám dávno prožil, dámo. Teď se jenom snažím rozhodnout, jestli se mi do toho chce zpátky." Tři miliony dolarů, pane Deane. Jak dlouho může té vaší benzinové stanici trvat, než vydělá tři miliony?" Vlastnil jsem dohromady tři čerpací stanice, všechny ale byly až po střechu zatížené hypotékami. To jsem jí samozřejmě vykládat nehodlal. Seděl jsem tak v koutě restaurace Burger King, pocucával dietní kolu a přemýšlel o tom klukovi, kterého jsem včera v noci málem zastřelil. A co potom?" otázal jsem se. Můžete mi říct, jak asi vy a já budeme na téhle planetě existovat, když po nás všichni, počínaje FBI a CIA a konče středněvýchodními teroristy, půjdou, aby nás odkrágl ováli?" Odpověděla, že zná jednoho člověka, který nám opatří příslušné pasy. Padělané pasy? Ale hovno! Vzpamatujte se!"
Pravé pasy. Ten člověk je úředník na americkém konzulátu v Mnichově." Co mu za to zaplatíte?"
On nám chce pomoct."
Nemůže se dočkat, až se dostane do basy, co?"
Posledních osmnáct měsíců s ním spím."
Máte sice pěknou prdelku, ale... Pokud ten chlápek není úplný uchy!, může si přece každý týden sehnat nějakou holku na vyspání. Každá dnešní ženská je přesvědčená, že pokud tu svou pravidelně nevyužívá jinak, je jí na samotné čůrání škoda." Vy určitě máte potíže s vyjadřováním ve slušné společnosti, že, Charlie Deane? Oukej, karty na stůl. Soupu s ním a navíc mu zaplatím milion dolarů." Zůstal jsem v klidu sedět a probíral si to v hlavě.
Když máte peníze, můžete si koupit cokoliv," poznamenala. Doufám, že nejste tak hloupá, abyste tomu věřila."
Vždycky se najde někdo, kdo chce peníze. Jediné, co člověk musí udělat, je toho dotyčného nalézt. Zrovna vy jste takový případ." Kolik by asi stálo nechat zabít bývalého příslušníka námořní pěchoty, který představuje riziko a jenž začal být na obtíž?" O hodně míň, než vám platím," odsekla bez úsměvu.
Po krátké odmlce se znovu ozvala a začala mi vysvětlovat, jak ty zlé hochy zabijeme. Moc jsem si toho o jejích plánech nemyslel - to chce vyhodit do povětří kamennou pevnost? -, ale seděl jsem tam a v duchu přemítal. Tři miliony dolarů nebyly žádná almužna. Nakonec jsem se rozhodl, žeJuliino svědomí je její věc a že tři miliony dolarů by se na mém bankovním účtu docela pěkně vyjímaly. Ti Libyjci - inu, o ty jsem nikdy moc nedbal. Sami by mě určitě rozmáčkli jako mouchu, jen kdyby je napadlo, že pro ně představuju nějakou hrozbu, tak co. Konečně, když vyhazují do povětří letadla, nějaké riziko nést musí. M  S
Tri
Nacházeli jsme se uprostřed dešťového mraku. Voda stékala z pilotních okének v souvislých proudech. Tlumené červené světlo v kokpitu ty záplavy vody měnilo na světle rudé potoky. Za mokrým sklem však byla černočerná noc. Ještě nikdy jsem neviděl tak absolutní tmu.
Julie Giraudová měla zapnuté automatické řízení. Zatímco osprey řídil automat, sama si hrála s radarem, signalizujícím terénní překážky. Já pro ni rozhodně žádnou pomoc neznamenal. Jen jsem tam seděl, pozoroval ji a v duchu váhal, jestli jsem se nenechal doběhnout. Tři miliony dolarů byly sice pěkné peníze, ale jen v případě, že člověk žil, aby si je mohl užít. Když však při jejich vydělávání jeden umře, pak jsou k ničemu. Po chvíli Julie vypnula rádio a ještě nějakou další elektroniku a pomocí autopilota navedla letadlo na klesání. Víceúčelové obrazovky na panelu před námi - byly celkem čtyři plus radarový monitor - ukazovaly údaje o funkci motorů, náš cestovní plán, pohybující se mapu a na jedné z nich bylo znázorněno umístění pozemních radarů, které nás sledovaly. Sám jsem tomu moc nerozuměl a Julie byla asi tak stejně sdílná jako figurína ve výkladní skříni. Teď klesneme pod dosah jejich radarů," zamumlala konečně na vysvětlenou. Jako by chtěla ještě zdůraznit náš únik ze světa zákona, vypnula vnější osvětlení letadla. Když se výškoměr začal protáčet, musel jsem vypadat trochu nervózně a počítám, že jsem také skutečně nervózní byl. Svého času jsem narazil do země se dvěma helikoptérami ve Vietnamu a s jednou v Afganistánu. Všechny byly sestřelené. Časem jsem si tedy vyvinul docela silnou antipatii ke každému stroji, který měl vrtuli. Tryskové motory mi tolik nevadily, ale ze zvuku otáčejících se vrtulí mně naskakovala husí kůže. Stále jsme klesali, až jsme se ocitli uprostřed údolí bavorských Alp. Letěli jsme pod úrovní okolních vrcholků. Julie si pohrávala s autopilotem a s pomocí radaru nás udržovala přesně mezi kopci. Vypadala naprosto klidná a chladná jako sklenice pořádného piva v červenci. Jak to, že nejste ani trochu nervózní?" zeptal jsem se. Zatím to je hračka," odpověděla.
To mě uzemnilo.
Letěli jsme rychlostí 270 uzlů, takže nám chvilku trvalo, než jsme se protáhli nad celým Švýcarskem a severní Itálií až k moři. Někde nad Itálií jsme vyletěli z deště. Zhluboka jsem si oddechl, když jsme horská údolí nechali za sebou a klesli na výšku třiceti metrů nad hladinou moře. Julie obrátila letadlo směrem k Africe. Jak si můžete být jistá, že po nás právě nepátrají nějaké stíhačky?" zeptal jsem se jí. Ukázala na jeden z multifúnkčních monitorů. Tohle je výstražný indikátor. Díky němu bychom uviděli každého, kdo má zapnutý radar." Po chvíli jsem se začal nudit, dokonce i ve výšce pouhých třiceti metrů, takže jsem si rozepnul bezpečnostní pás a šel do nákladového prostoru zkontrolovat terénní auto humvee, vlek i jeho náklad.

 
28
STEPHEN	COONTS
Všechno bylo v pořádku.
Otevřel jsem svůj vak a vytáhl odtud pás s pistolí. Zbraň, stará pětačtyřicítka Colt automat z roku 1911, byla nabitá, ale stejně jsem si ji raději překontroloval a teprve pak znovu zastrčil do pouzdra. Pás jsem si připnul a pohodlné upravil kolem pasu, takže po pravém boku jsem měl pistoli a nalevo bojový nůž Ka-Bar. Pro všechny případy jsem měl ještě další nůž schovaný v jedné botě a pistoli ve druhé. Zastrčil jsem zásobník do pušky M-16, ale do komory jsem náboj nevsunul. Včera v noci jsem celou zbraň rozebral, pečlivě vyčistil a lehce naolejoval. Poslední hračkou byla tři sta osmička, Model 70. To byla má osobní puška, kterou jsem si před lety sám sestavil. Měla pažbu z umělé hmoty, nastavitelnou spoušť can-jar a těžkou hlaveň vyrobenou na zakázku jedním kovářem v Coloradu. S ní jsem dokázal umístit na sto metrů pět zásahů do terče s rozptylem jednoho centimetru, a to s normální sériově vyráběnou municí. Na hlavni byl připevněn puškohled 3x9, nastavený na dvě stě metrů. Spouštěcí tlak na kohoutek byl seřízen přesně na pět set gramů. Znovu jsem pušky zabalil, usadil se v autě na sedadle řidiče a nalil si z termosky do hrníčku kávu. Do Evropy jsme se dopravovali každý jiným letadlem, ale do Curychu jsme dorazili v rozmezí jen několika hodin. Příští den jsem si uprostřed blýskavého mramoru v samém srdci finanční čtvrti otevřel bankovní účet. Zatímco jsem trpělivě čekal, Julie před mýma očima zatelefonovala svému bankéři ve Virginii a nechala na můj účet přesunout jeden a půl milionu poctivých tvrdých dolarů. O tři hodiny později jsem zašel do své banky a účet si zkontroloval - peníze tam byly a byly moje. Úžasné.
Setkali jsme se na večeři v nevelké restauraci pár bloků od hlavní třídy. Ještě jsem si na ni pamatoval ze starých časů, když jsem tu byl na dovolené během služebního pobytu v Německu. Peníze tam opravdu jsou," ujistil jsem ji, když jsme se usadili u stolu. Musím přiznat, že jsem tomu nevěřil." Julie se zatvářila trochu podrážděně. To jste si myslel, že bych vám lhala?" Už se takové věci staly. I když, popravdě řečeno, nevím, proč byste to dělala." Otevřela kabelku a podala mi nezalepenou obálku. Obsahovala pas. Vstal jsem a odebral se na pánskou toaletu, kde jsem si ho teprve prohlédl. Rozhodně vypadal jako pravý americký pas, na správném papíře, s tečkovitým přetiskem a s fotografií mé upřímné, čistě oholené tváře. Pas byl vystaven na jméno Robert Arnold. Strčil jsem ho do kapsy a vrátil se ke stolu. Julie mi nyní podala dopis v nadepsané obálce. Byl adresován jejímu bankéři, kterému sdělovala, aby převedl dalších 1,5 milionu dolarů na můj účet týden po datu, kdy jsme měli zaútočit na Velblouda. Obálka nesla jeho adresu a byla dokonce ofrankovaná švýcarskou známkou. Porovnal jsem číslo s mým kontem u švýcarské banky. Všechno sedělo. To už měla v ruce pero. Poté, co dopis podepsala, nechala mě zalepit obálku, kterou jsem pak přeložil a zastrčil si ji do kapsy k pasu. Oukej, dámo. Koupila jste si mé a dokonce i zaplatila."
 

d ž i h A d                       29
Nad věčen jsme se pustili do plánování. Julie vypila sklenici vína a já si dal pivo. Pak jsme oba přešli na minerálku. Pověděl jsem jí, že chci svou pistoli a pušky, na což ani nemrkla. Souhlasila, že při jedné své pravidelné zásobovací cestě zaletí na leteckou základnu v Doveru, kde vyzvedne můj cestovní vak se zbraněmi a převeze ho do Německa. Co když někdo bude chtít protáhnout ten vak detektorem kovu?" To je moje riziko."
Počítám, že být umytá, ostříhaná a upravená americká holčička má své výhody." Moc pomáhá, když si holka pravidelně holí nohy."
Budu si to pamatovat."
To se stalo před deseti dny. Teď už jsme byli na cestě. Zítra se pustíme do té staré pevnosti a naplníme plán likvidace celé sešlosti lumpů. Seděl jsem na sedadle řidiče terénního vozu v nákladním prostoru letadla, posrkával kávu a naslouchal hučení turbovrtulových motorů, jež nás nesly napříč přes Středozemní moře. Najednou se mi opět vrátil ten starý známý pocit očekávání před bitvou. Jo, to bylo doopravdy ono.
Jenomže tentokrát za to dostanu ještě zaplaceno.
Dopil jsem svou kávu, vrátil se do kokpitu a nabídl Juli šálek. Byla plně soustředěná na jednu počítačovou obrazovku. Nějaké problémy?" otázal jsem se.
Zaznamenávám vysílání jednoho radaru včasného varování. Zdá se mi ale, že jsme dost nízko, než aby nás Libyjci mohli objevit. Nahoře je také jedna stíhačka. Myslím, že proti pozemním či hladinovým odrazům nás vidět nemůže." To všechno přesahovalo rámec mých praktických zkušeností. Na tomhle úseku cesty jsem byl pouhým pasažérem. Viděl jsem, jak se na obrazovkách objevuje země, blíží se k nám, jako bychom my byli nehybní v prostoru a celý svět se odvíjel pod námi. Byla to docela pěkná iluze. Když jsme překročili linii pobřeží, podíval jsem se na hodinky. Od plánovaného času jsme se odchýlili pouze o minutu, což znamenalo pořádně velký triumf Julnna leteckého umění a zkušenosti. Nad pouští začal být let trochu neklidný. Dokonce i teď v noci jsme tu naráželi na různé vzestupné vzdušné proudy. Julie Giraudová vypnula automatického pilota a ujala se ručního řízení. Spoléhat na automatiku tak nízko nad zemí by bylo bláznovství. Vytáhl jsem mapy a v červeném světle stíněné stropní lampičky jsem při značně kodrcavém letu začal studovat různé čáry a poznámky. Měli jsme před sebou ještě hodinu a dvacet minut letu. Pro návrat z pouště jsme mohli mít problémy s palivem, proto jsme si v přenosném tanku v nákladním prostoru vezli dva tisíce litrů benzinu navíc. Toto množství nám mělo bohatě vystačit na celou ústupovou cestu z Afriky. Opřel jsem se ve svém sedadle a pozoroval Julii, jak řídí stroj. Snažil jsem se nemyslet na úkoly i nebezpečí ležící před námi. V určité chvíli se už člověku nevyplatí přemýšlet o rizicích, kterým se nelze vyhnout. Jestliže jste učinili veškerá možná preventivní opatření, pak je čas začít myslet na něco jiného.

 
30
S T E P H  E N

Místo, které jsme si vybrali k přistání, leželo asi jedenáct kilometrů daleko od Velblouda, na úpatí čehosi, co na mapě vypadalo jako nějaký útes. Podle vrstevnic mohl útes čnít do výšky takových dvaceti až pětadvaceti metrů. Jak můžete vědět, že je to útes?" zeptal jsem se Julie, když mi poprvé ukazovala mapu. V odpověď přede mne položila dvě satelitní fotografie. Zjevně byly pořízeny v různou denní dobu, možná dokonce i v jiném ročním období, ale zřetelně zachycovaly stejný úsek terénu. Srovnal jsem je s mapou. Ten útes tam opravdu byl a pod ním dostatek prostoru, kde se dalo s ospreyem přistát. Navíc to bylo bezpečně z dohledu. Mám hádat, odkud jste ty satelitní snímky dostala?" Moje přítelkyně v CIA." A nikdo se jí nebude na nic ptát?" Ne. Je dost chladnokrevná a navíc mimo jakékoliv podezření." Tomu nevěřím."
Ona oficiálně nemá k těmhle věcem vůbec přístup. Krade je. Když bude nějaké vyšetřování, tak se bude týkat jen lidí s přístupem." To tedy v té zpravodajské kanceláři musí být banda pěkných idiotů." Na to nic neodpověděla.
Fotografie jsme samozřejmě zničili, ještě než jsme opustili byt, který pro mne pronajala. Přesto ale, jak jsme se teď přesunovali temnotou nad arabskou pouští, myšlenka na Juliinu spolužačku v CIA, která by nás mohla klidně podrazit, kdyby to mělo znamenat její záchranu, mi přivolávala mrazení v žaludku. Julie zadala náš cíl do navigačního počítače, takže od té chvíle ona zázračná krabička věrně zobrazovala naši trasu i čas, který nám zbýval k cíli. Já neměl nic jiného na práci, než sedět a sledovat odpočítávání kilometrů a minut. Když zbývalo posledních osm kilometrů, Julie let ospreye zpomalila. Současně rozsvítila přistávací světla. V paprscích reflektorů se ze tmy vylouply žluté skály, písek a prach hluboké pouště. Julie začala přetáčet vrtule na koncích křídel do vertikální polohy, což nás zpomalilo ještě víc, ale zato gigantické motory začaly přebírat stále větší část naší hmotnosti. Když počítač ohlásil poslední kilometr a letadlo přeletělo přes okrajovou linii útesu, osprey putoval oblohou rychlostí pouhých padesáti uzlů. Po chvíli Julie nechala V-22 vznášet na místě a přistávacími světlomety ohledávala místo plánovaného úkrytu. Bylo tam jen několik kamenů, ne mnoho, a terén pod skalnatým srázem byl celkem rovný. Po jednom kontrolním okruhu a pečlivé poslední prohlídce místa přistání Julie konečně s ospreyem přistála a vypnula motory. Když jsme odložili letecké helmy, obklopilo nás až znepokojivé ticho. Vypnuli jsme baterie a všechna světla zhasla.
Jsme na místě," vydechla s úlevou.
Pořád jste rozhodnutá jít do toho?"
Neříkejte, že máte ještě nějaké pochyby, Charlie Deane." Oukej, už mlčím."
Julie rozsvítila baterku a v jejím světle se vydala dozadu do nákladového prostoru. Otevřela vyklápěcí dveře a vystoupila na půdu tohoto zapomenutého kousku Sahary. Nejdříve jsme zkontrolovali polohu letadla. D Z I  H A D                                                   31 Mohla bych nás přemístit ještě o kousek blíž k tomu útesu, ale pochybuji, že by to stálo za to."
Dejme se do práce," vyzval jsem ji. Ze všeho toho sezení jsem byl už celý unavený. Nejdřív jsme se vrátili do kokpitu a srovnali motory do vodorovné polohy, protože tak bude možno letadlo snáze zakamuflovat. Motory s vrtulemi otočíme zase zpět do vertikální polohy, než budeme odlétat. Pak jsme vyložili humvee s vlekem a poté náklad, který byl za letu připevněný k podlaze. Vynesl jsem kanystry s vodou a pečlivě je postavil tak, aby se nemohly převrátit. Poslední, co jsme z letadla vytáhli, byla maskovací síť. Rozbalili jsme ji a začali přetahovat přes letadlo. Museli jsme oba vyšplhat nahoru, abychom sítí zakryli ocas a kabinu. Listy vrtulí trčících vzhůru jsme zamaskovat nemohli, tak jsme pro ně v síti udělali několik děr. To všechno nás stálo skoro dvě hodiny usilovné práce. Po jejím dovršení jsme si dopřáli doušek vody. Nějak narychlo odsud tedy určitě nevyrazíme," poznamenal jsem. Přísahala jsem Bohu Všemohoucímu, že zabiju ty muže, kteří mi zavraždili rodiče. A dokud toho nedosáhneme, nepojedeme nikam." No jo."
Dopil jsem, odpojil vlek od terénního auta a vyhrabal brýle pro noční vidění. Pak jsem vybalil svůj Model 70, vsunul do komory první náboj a pušku zajistil. Nakonec jsem se posadil za volant a zbraň si položil do klína. Výbušniny ale můžeme umístit až zítra večer," ozvala se Julie. Já vím. Chci se na to místo zatím podívat. Jedete se mnou?" Nasadila si brýle k nočnímu vidění a usadila se na sedadle spolujezdce. Já se chvíli zdržel, než jsem uvedl v činnost satelitní zaměřovač polohy GPS a naťukal do něho náš cíl, pak jsem nastartoval humvee a zapojil své brýle. Bylo to, jako by se rozsvítila světla. Najednou jsem jasně viděl stěnu útesu i letadlo a kameny kolem. Bylo vidět asi tak stejně, jako kdyby skrz mraky prosvítalo slunce. Zařadil jsem rychlost a terénní vůz se dal do pohybu.
Čtyři
Velbloud seděl na vrcholu žulového hřebenu, zdvíhajícího se nad okolní poušť. Na východní stěně hřbetu, v místě vymletém větrem, se nacházela oáza s nevelkou kaluží kalné vody, několika palmami a hrstkou stavení splácaných z bláta. Podle Juliiny přítelkyně ze CIA se tu občas zdržovalo několik desítek nomádů. Když jsem se postavil na kapotu auta zaparkovaného na mírném svahu asi míli východně od oázy, mohl jsem zahlédnout vrcholky palem a několik chatrčí. Po zapnutí infračerveného dalekohledu se žádný zdroj tepla neukázal. Ze staré pevnosti byly vidět jen masivní rozvaliny, tyčící se strašidelně proti noční

 
32
STEPHEN	COONTS
obloze. Samotná stavba nebyla vlastně ani tak velká, ale tím, že vyrůstala z žulové vyvýšenmy, vypadala mohutnější. Pomalu jsem provedl obrat o 360 stupňů a pečlivě přitom prohlédl poušť okolo nás. Nic se ani nepohnulo. Jediné, co jsem viděl, byly skály a tvrdá země, tu a tam oživená řídkými pouštními rostlinami. Vítr odsud již dávno odnesl všechen písek. Konečně jsem slezl z kapoty našeho humvee. Julie tam stála, paže pevně přitisknuté k sobě, a chvěla se chladem, i když teplota dosahovala přinejmenším patnácti stupňů. Rád bych, abyste teď odjela s autem zpátky k letadlu a počkala tam na mě. Chci si zajít pěšky k pevnosti a obhlídnout si to tam." Kdy se vrátíte?"
Asi tak dvě hodiny po svítání. Hodlám se ujistit, že tam nejsou žádní lidé, a rád bych si to za světla prohlédl." Nemohli bychom prostě počkat do večera a prohlédnout si to pak?" Nechci čekat a sedět na zadku celý den, aniž bych věděl, co to k čertu je za nejbližším kopcem. Nebýt pokaždé takhle opatrný, určitě bych se nedožil svých let. Odjeďte s tím autem a počkejte na mě." Julie nastoupila do humvee a zmizela.
Upravil jsem si brýle na noční vidění, vzal svůj Model 70 pod paží a vyrazil. Rozhodl jsem se pro Jižní Afriku. Až bude tohle za mnou, zkusím Jižní Afriku. Napadlo mě, že pro Araby by bylo přece jenom trochu obtížné, aby mé tam objevili. Nikdy jsem tam ještě nebyl, ale podle toho, co jsem kdy slyšel, má ta země budoucnost, zvláště teď, když konečně začali řešit své rasové problémy. Jižní Afrika. V mých představách mělo to místo lehkou příchuť Divokého západu, která vyhovovala mým sportovním instinktům. Ne, že bych skutečně nějaké sportovní instinkty měl. Toho všeho mě zbavili už ve Vietnamu. Takže teď každého parchanta zastřelím vždycky raději zezadu než zepředu - je to bezpečnější. Co CIA a FBI? Ti by mě dokázali najít kdekoliv, jen kdyby chtěli. Krádež V-22 jejich pozornosti jistě neunikne, ale kvůli násilné smrti několika teroristů určitě nebudou dělat přesčas. Spoléhal jsem na to, že pokud se člověk bude nějaký čas držet z dohledu, zakrátko zmizí i z jejich mysli. Se třemi miliony dolarů v kapse bude navíc docela příjemné držet se z dohledu. Takhle )sem alespoň uvažoval. Když jsem tak kráčel po pouštní pláni tvrdé jako mlat směrem k chatrčím z bláta, přistihl jsem se, že mi myšlenky mimoděk znovu sklouzly k Jižní Africe, což mě rozčílilo. Soustřeď se, napomenul jsem se. Zůstaň koncentrovaný. Zůstaň naživu. Byl jsem rád, že v téhle části pouště není žádný písek. Jak jsem se mohl přesvědčit pohmatem, na tvrdé pláni a kamenech jsem žádné stopy nezanechával. To mě alespoň trochu uklidňovalo. Dal jsem si na čas a k chatrčím jsem se blížil proti větru. Neviděl jsem žádného psa, žádné auto a ani jinou známku života. Místo vypadalo naprosto opuštěné. A také bylo. Kolem se nenacházela jediná živá duše. Zkontroloval jsem všech pět domků a nakoukl pod všechny přístřešky. Nenašel jsem dokonce ani jednu kozu, ani jediné štěně. Na břehu vodní nádrže byly vidět stopy dobytka. Podle mého odhadu byla nádrž d ž i h A d                      33
uprostřed maximálně patnáct centimetrů hluboká. V nejširším místě měla ta louže možná deset metrů v průměru. Byla zhruba stejně veliká jako napajedlo pro dobytek někde na farmě v lowě, jenom měla míň vody. Nad okrajem nádrže se do výšky zvedal skalnatý útes. Bezpečně jsem nalezl počátek stezky a vydal se po ní. Vrcholek hřebenu byl zhruba sto metrů nad okolním terénem. Než jsem tam s funěním vyšplhal, docela jsem se zadýchal. Na vrcholku trochu foukalo. Vála ale teplá, suchá pouštní bríza, která byla v této noční hodině krajně příjemná. Když jsem po chvíli nalezl výhodné postavení, odkud jsem mohl díky nočním brýlím vidět celou pevnost, rozhlédl jsem se kolem sebe. Směrem k západu jsem spatřil zpevněný přistávací pruh letiště, které se odráželo ve světle hvězd, jako by bylo tlumeně osvětleno. Také letiště bylo prázdné. Žádný člověk, letadlo, auto, žádný pohyb, jen kamení a rozlehlé, pusté prostory. Sundal jsem si brýle a vypnul je, abych šetřil baterie. Pak jsem počkal, než moje oči přivyknou temnotě. Hvězdy na jasné obloze se zdály tak blízko, až mi připadalo, že můžu vztáhnout ruku a dotknout se jich. Obzor na východě se pomalu jasnil. Když den začal pozvolna ale definitivně vyhánět noc, vydal jsem se k pevnosti, která se nacházela asi půl kilometru od místa, kde stezka ústila na vrchol skalního hřebene. Z různých žulových prasklin a proláklin naštěstí vyrůstaly shluky pouštních rostlin, dosahující místy výše člověka, takže jsem většinu cesty mohl zůstat v skrytu. Když se slunce vyhouplo nad horizont, stál jsem už přímo pod stěnou pevnosti. Zůstal jsem stát bez hnutí a naslouchal.
Jediné, co jsem však slyšel, byl šepot větru.
Nalezl jsem cestu a pak vrata do pevnosti, která nebyla zamknutá. Koneckonců, napadlo mě, kolikpak lidí asi v téhle pustině brouzdá kolem? Pomalu a opatrně jsem vklouzl dovnitř. Pušku jsem si sundal s ramene a držel ji připravenou před sebou, s palcem na bezpečnostní pojistce a ukazovákem na spoušti. Na nádvoří stál zaparkovaný landrover. Vzadu měl připevněné dva dvacetilitrové kanystry a byl celý zablácený a zaprášený. Jenom pneumatiky vypadaly docela nové, s výrazným vzorkem. Když jsem se ujistil, že na dvoře nikdo není, přistoupil jsem k autu. Mělo klíčky v zapalování. Opustil jsem ho, vklouzl do dveří budovy a zůstal tam pozorně stát. Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý, štíhlý a pitomý, byl jsem schopen plížit se tunely Vietkongu a pátrat po zlých chlapcích. Ještě po letech mě z těch zážitků strašily noční můry. Někde v téhle kupě kamení byl minimálně jeden člověk, a možná jich bylo několik. Ale kde? Stará pevnost byla tichá jako hrobka. Právě když jsem si začínal být jistý, že není nic slyšet, něco jsem zachytil... jakési zaškrabání... Znovu jsem přejel pohledem po nádvoří. Tam, na parapetu okna ve druhém patře, seděl pták. Náhle se zvedl a uletěl. Zavěsil jsem si pušku zpět na rameno a vytáhl nůž. S nožem v pravé ruce, s ostřím obráceným vzhůru, jsem zahájil průzkum. Ve staré pevnosti byly docela moderní ubytovací prostory, kuchyňské vybavení

 
34
STEPHEN	COONTS
a konferenční sály. Do zásuvek ve zdech byla zapojena elektrická světla. V jedné místnosti v přízemí jsem narazil na benzinový agregát. Ve vedlejší místnosti bylo v dvaceti-litrových kanystrech z umělé hmoty uskladněno sto šedesát litrů benzinu. V nejvyšším patře věže, v místnosti s nádhernou vyhlídkou ze zaskleného okna, jsem objevil luxusní, úplně moderní krátkovlnné rádio. Antény jsem si všiml, už když jsem se k pevnosti blížil - byla na střeše přímo nad touto místností. Právě jsem si prohlížel radiopřijímač a uvažoval, jestli ho nemám zničit, když jsem uslyšel bouchnutí dveří někde blízko. Bleskově jsem se přesunul ke dveřím místnosti, kde jsem zkameněl a s uchem přitisknutým ke stěně jsem se zaposlouchal. Ten další člověk v pevnosti se ani nesnažil být potichu, což mě potěšilo. Zjevně byl přesvědčen, že je tu úplně sám. A byl to jen jeden člověk, někde nedaleko na druhém konci chodby. Ať jsem se snažil sebevíc, stále jsem slyšel jen jednu osobu, jak otevírá a zavírá zásuvky a pak něco přetahuje - nejspíš křeslo - po kamenné podlaze. Nato se s bouchnutím zavřely další dveře. Ještě jsem pozoroval chodbu, když z jedné místnosti vyšla postava a vydala se na opačnou stranu směrem ke schodišti, po kterém jsem před chvílí přišel. Zaplaťbůh, že jsem prve neotevřel zrovna tyhle dveře! Příště jsem ho zahlédl, jak přechází přes dvůr a vchází do místnosti s generátorem. Nechtěl jsem se moc hýbat, takže jsem zůstal na místě až do chvíle, kdy generátor naskočil. Hučení motoru se pomalu ustálilo a žárovka nad stolem s rádiem se rozsvítila. Poklusem jsem se přemístil k místnosti, z níž prve vyšel. Opatrně jsem otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Nikdo tam nebyl. Vedlejší pokoj byla ložnice, rovněž opuštěná. Vešel jsem tedy dovnitř a zavřel za sebou dveře. O patnáct minut později jsem musel odstoupit od okna. Téměř přímo naproti místnosti, v níž jsem se schovával, vyšel z chodby na nádvoří onen neznámý muž, nastoupil do landroveru a nastartoval. V momentě projel otevřenými vraty a zanechal za sebou spirálovitý závoj prachu. Přešel jsem k druhému oknu, tomu, co hledělo ven, a chvíli počkal. Za okamžik jsem landrover spatřil znovu, tentokrát na cestě k letišti. Na dvoře u zdi stála na kovovém podstavci nádrž z umělé hmoty, z níž vedly plastové trubky do kuchyně. Odklopil jsem víko a nakoukl dovnitř. Podle mého odhadu obsahovala nádrž zhruba dvě stě litrů vody. Bylo jasné, že lidé, kteří místní zařízení využívali, si s sebou přivezli i vodu, nalili ji do nádrže a pak s ní dost šetřili. Stál jsem na nádvoří, hleděl na tank s vodou a potichu klel. Nejlepší způsob, jak ty lidi zabít, by bylo otrávit jim vodu nějakým jedem s opožděným účinkem, který začne působit třeba až za čtyřiadvacet hodin, takže za tu dobu by se otrávené vody zaručeně napili všichni. Julie Giraudová také mohla šoupat s nějakým chemikem, od kterého by nám takový jed opatřila. Na zásobník vody jsem měl pomyslet. Teď už je na to ale příliš pozdě.
Zatraceně!
Ještě než jsem si stačil pořádně zanadávat, uslyšel jsem zvuk proudového motoru. Hluk se rychle přibližoval. Bleskově jsem se skryl. D Z I H A D                      35
Jen o několik vteřin později tryskáč přeletěl přímo nad pevností, necelých třicet metrů nad rádiovou anténou. Stále opatrně přikrčený jsem se vydal po schodišti až k vrcholu hradeb, odkud jsem se mohl rozhlédnout. Zahlédl jsem malé dopravní letadlo, jak krouží před přistáním na letišti. Tryskem jsem vyrazil po schodech dolů, ze vrat ven a na stezku vedoucí dolů k oáze. Cestou jsem ale stále jedním okem sledoval nebe, jestli se neblíží ještě nějaké další letadlo. Cesta k oáze mi trvala půl hodiny a dalších patnáct minut mi zabralo, než jsem se dostal na místo, kde na mě v humvee čekala Julie. Samozřejmě jsem se k terénnímu autu nepustil rovnou. Zastavil jsem se na nějaký čas mimo dohled, lehl si na zem a čekal, než chytím dech. Když jsem se vydýchal, opatrně jsem obkroužil místo, kde na mě měl humvee čekat, a nakonec se k němu přiblížil z východu. Zpočátku jsem Julii neviděl. Auto bylo jasně patrné, ale ona tam nebyla. Rozhodl jsem se počkat.
Nad hlavou mi přeletělo další tryskové letadlo, které se zjevně chystalo přistát na opačné straně horského hřebenu. Uplynula půlhodina, pak další. Jak se slunce šplhalo stále výš na oblohu, teplota rychle rostla. Konečně se Julie pohnula.
Ležela pod křovinami zhruba třicet metrů od auta a v ruce držela pušku M-16. Oukej.
Julie Giraudová byla schopná pilotka a vystupovala jako dokonalý suverén, když jsme celou naši misi plánovali. Teď jsem ale chtěl vidět, jak se bude chovat v terénu. Kdybychom udělali nějakou chybu v Evropě, mohli jsme skončit ve vězení. Omyl v těchto končinách by nás však stál život. Začal jsem se plazit kupředu, pěkně pomalu, po centimetrech. Trvalo mi celých patnáct minut, než jsem se dostal za ni. Nakonec jsem natáhl svou zbraň Model 70 a hlavní se dotkl její nohy. Otočila se ke mně tak prudce, jako by ji něco uštklo. Ušklíbl jsem se na ni.
Vy parchante," pronesla Julie Giraudová nespisovně.
Koukejte si to pamatovat, dámo."
Pět
Vyhodit pevnost do povětří byl od počátku úplně nerozumný nápad. Když se Julie Giraudová poprvé ještě ve Van Nuys zmínila o tom, že hodlá zničit pevnost se všemi padouchy uvnitř, nijak jsem to nekomentoval. Myslel jsem si, že nemá ponětí, kolik výbušniny bychom potřebovali k rozboření rozsáhlé kamenné stavby. Také že neměla.

 
36
STÉ                          C O O N T S N
Když jsem se jí konečně zeptal, kolik výbušniny C-4 by k tomu bylo podle ní potřeba, nechápavě se na mě podívala. Nakonec jsme si jí přivezli padesát kilo - maximální množství, jaké jsme mohli ještě pohodlně přepravit. Teď jsem pomocí dalekohledu sledoval třetí letadlo, dokud nezmizelo za vrcholem hřebenu. Tentokrát to byl malý dvoumotorový tryskový letoun. Pročpak přijíždějí všichni tak brzo?" otázal jsem se jí. To nevím."
Copak vás ta vaše přítelkyně ze CIA neinformovala o nějakých časových posunech?" Ne."
Skutečnost, že se účastníci shromáždění scházejí o den dříve, mě trochu mátla. V duchu jsem si tuto novinku neustále obracel sem a tam. Život je plný náhlých změn a neočekávaných obratů - kdo z nás kdy zažil den přesně podle toho, jak si ho naplánoval? Aby člověk uspěl, musí být adaptabilní a flexibilní, a ještě navíc dost chytrý na to, aby věděl, kdy je lepší ustoupit. Přemítal jsem, nakolik jsem chytrý. Neměli bychom se raději stáhnout? Zajel jsem s terénním autem zpátky k úpatí útesu, kde čekal zaparkovaný osprey. Terén v okolí byl zvlněný, s občasnými koryty vymletými vodou v průběhu vzácných pouštních bouří. Koryta měla příkré břehy, jejich dno pokrýval sypký písek a byla téměř úplně zarostlá pouštní flórou. Některé rovinaté úseky se ježily kaktusovým křovím, ale na většině pouště ležel prach, ze kterého občas vyčnívaly kameny. Celé to prostředí dělalo na člověka dojem, že sem kdysi v geologické minulosti bouře navály špínu, která postupně zakryla nehostinnou, hluboce rozrytou krajinu. Snažil jsem se vyhýbat příliš otevřeným místům a jet co nejpomaleji, abychom příliš nevířili prach. Každou chvíli jsem zastavil, vystoupil z vozu a zaposlouchal se, jestli neuslyším letadlo. Pokud jsem slyšel dobře, tak nad námi přelétla ještě další dvě. To znamenalo, že na opuštěném letišti se nyní nachází přinejmenším pět tryskáčů, a možná víc. Julie seděla celou cestu zticha a nic neříkala. Když jsem vypínal motor a vystupoval, abych se zaposlouchal, zůstávala sedět uvnitř. Nakonec jsem zastavil automobil v nízkém křoví asi půldruhého kilometru od našeho letadla osprey. Natáhl jsem se pro pušku, pak sáhl po polní láhvi a pověsil si ji na rameno. Nemohla bych jít s vámi?" žadonila.
Jistě."
Zastavili jsme se, když jsme dorazili na úpatí mírného svahu, odkud bylo vidět na V-22 a na okolní terén. Pečlivě jsem všechno dalekohledem zkontroloval a pak se usadil pod zeleným keřem připomínajícím vzdáleně trnku tak, abych co nejvíc využil jeho stínu. Teplota musela tou dobou vystoupit nad třicet stupňů. Nepřesuneme se k letadlu?"
Tady je to pro nás bezpečnější."
Julie si tedy vybrala další keř a vlezla pod něj.
Alespoň v duchu jsem musel projevit uznání její schopnosti poslouchat rozkazy bez zbytečného zpochybňování a dohadování, když jediné, co mi odpověděla, bylo, Vy toho moc náhodě neponecháváte, že ne?" Snažím se."
d z l h A d                     37
To prostě hodláte ty lidi jen tak zabít a pak klidně pokračovat ve svém dosavadním životě?" Upřeně jsem se jí zadíval do obličeje. Jestli z toho chcete vycouvat," vyzval jsem ji, tak to udělejte tady a teď, ať se nemusím trápit a celý sakramentský den se potit." Já z toho samozřejmě vycouvat nehodlám. Jenom mě napadlo, jestli to nechcete udělat vy." Povídala jste, že ti lidé jsou teroristi a že vyhodili do povětří dopravní letadlo. Je to stále ještě pravda?" Stoprocentně."
Potom mi jejich smrt žádnou bezesnou noc určitě nepřipraví." Změnil jsem trochu polohu a našel si poněkud pohodlnější pozici. Pušku jsem měl stále těsné u ruky. Julie zachytila můj pohled a zjevně došla k závěru, že situace si vyžaduje trochu hlubší analýzy. Já je hodlám zabít proto, že zavraždili mé rodiče. Vy se je chystáte zlikvidovat za peníze." Povzdechl jsem si a hodil jí dalekohled.
Každých pár minut zkontrolujte okolí letadla a koukněte se nahoru na hřeben," řekl jsem jí. Nespěchejte, pečlivě si všechno v dohledu prohlédněte a dávejte pozor hlavně na jakýkoliv pohyb. A snažte se, aby se vám od čoček dalekohledu neodráželo slunce." Jak to uděláme?" otázala se mě, když se zadívala dalekohledem, jak měla nařízeno. Sama dobře víte, že ten nápad vyhodit pevnost do povětří byl od počátku nesmyslný." Na to neodpověděla a jenom dál sledovala dalekohledem terén. Nejlepší bude vyhodit do povětří jejich letadla, jakmile oni budou na palubě." Po tváři )í přejel letmý úsměv, který však vzápětí zhasl. Překulil jsem se, přitáhl si k sobě pušku a stulil se, že trochu stisknu oko. Tolik jsem byl unavený. Když jsem se probudil, slunce bylo už značně vysoko. Vzduch se ani nehnul, byl dusivý, bez sebemenšího závanu větru. Julie ležela natažená a spala, dalekohled na zemi před sebou. Zachytil jsem jeho řemínek hlavní pušky a přitáhl si ho k sobě, aniž bych udělal nějaký hluk. Oblast přede mnou byla prázdná a mrtvá. Nepohybovalo se tam jediné živé stvoření, dokonce ani pták. Zvětšený obraz v dalekohledu se chvěl horkem. Konečně jsem přístroj odložil a cucnul si z polní láhve.
Jižní Afrika. Už brzo. Třeba se ze mě stane hledač diamantů. Jak jsem slyšel, v Jižní Africe existuje řada velice zajímavých realit a já si je všechny hodlal prohlédnout. Džíp, nějaké vybavení k táboření a budu moct vyrazit. Juliino osočení, že se chystám zabíjet za peníze, mě samozřejmě bolestivě zasáhlo. Ti lidé byli ale opravdoví teroristi, dravci vrhající se na slabé a bezbranné. Způsobili výbuch dopravního letadla. Peníze za jejich zabití? Jo. A rád. Julie se vzbudila a přesunula se poněkud hlouběji do křoví, aby si ulevila. V té chvíli jsem na vrcholu hřebenu zpozoroval člověka, několik set metrů od ospreye. Narazil jsem na něj, když jsem přejížděl pohledem po vrcholu hřebene.

 
38
E N

Pootočil jsem prostředním knoflíkem dalekohledu, abych poněkud zaostřil plovoucí obraz. Bylo příliš velké horko. Skutečně to byl nějaký muž. Stál tam s puškou na rameni a dalekohledem si prohlížel poušť pod sebou. Instinktivně jsem se kousek stáhl, ujistil se, že je můj dalekohled ve stínu a nehrozí tedy prozrazení odlesku slunce od skla nebo kovového rámečku. Pak jsem se zaměřil na letadlo. Mělo by být mimo dohled toho muže, jelikož mezi ním a skrytým letadlem byla kamenná vyvýšenina. Alespoň jsem v to doufal. On se navíc v žádném případě nedíval příslušným směrem. Stiskl jsem zuby, zahleděl se do obrazu v okulárech a silou vůle se ho snažil ustálit. Odhadoval jsem, že vzdálenost mezi námi může být tak pět až šest set metrů. Odložil jsem dalekohled a pomalu jsem pozvedl pušku Model 70. Na puškohledu bylo proměnné zvětšení, byl jsem však zvyklý používat to maximální. Postava neznámého se přede mnou objevila, jako by vyskočila ze země. Umístil jsem zaměřovači kříž přímo na jeho hruď a začal si ho prohlížet. I přes horkem se chvějící vzduch jsem rozeznával kus látky, který mu halil hlavu a jenž mu na místě přidržovala tmavá páska. Dále měl na sobě světlé kalhoty a košili. A v ruce držel dalekohled, kterým mířil přímo na mě. Za sebou jsem uslyšel šustot.
Ani se nehněte, Julie," pronesl jsem dostatečně hlasitě, aby mě jasně slyšela. Ztuhla. Držel jsem neznámého na mušce a pro jistotu jsem odjistil zbraň. Už když jsem pušku zvedal ze země, zaujal jsem automaticky střeleckou polohu. Nyní jsem zavrtal levý loket ještě hlouběji do země a přitiskl pažbu pevněji k rameni. Ten chlap tam jen tak stál a čučel na nás. Viděl jsem ho pouze proto, že se z mého pohledu rýsoval proti obloze. Jelikož my jsme leželi ve stínu pod keřem, měli bychom být pro něj neviditelní. Měli bychom. Nyní opět začal přejíždět dalekohledem po horizontu. Od chvíle, kdy jsem ho začal sledovat, se ani jednou nepodíval pod sebe, pod svah, na kterém stál. Došel jsem k závěru, že je to nejspíš městský voják. Nikdo ho nenaučil, že nejprve musí pátrat ve svém nejbližším okolí a teprve pak se rozhlížet po vzdálené krajině. Po delší chvíli se odvrátil a vydal se podél vrcholu hřebene směrem napravo ode mne, pryč od ospreye. Přesto jsem ho udržoval v kříži zaměřovače až do chvíle, kdy mi zmizel z dohledu. Teprve pak jsem pušku zajistil a znovu odložil. Už se můžete pohnout," pronesl jsem.
Julie se doplazila pod keř.
Viděla jste ho?" zeptal jsem se jí.
Ano. Neviděl naše letadlo?"
Jsem si jistý, že ne."
Jak ho ale mohl přehlédnout?"
Počítám, že bylo z jeho pohledu trochu schované. I kdyby ale přece jen bylo v dohledu, ani jednou se tím směrem nepodíval."
Měli jsme štěstí," poznamenala. Zamručel jsem. Bylo mi příliš vedro, než abych se chtěl pouštět do filozofických d ž l h A d                      39
debat. Jen jsem tam ležel pod svým keřem a podivoval se nad tím, jak je Julie Girau-dová naivní. Kdyby naše letadlo objevil, zastřelil byste ho, Charlie Deane?" To byla otázka!
To víte, že ano, zatraceně," zamumlal jsem, víc než jen trochu znechucen. Kdyby uviděl naše letadlo, zastřelil bych ho, naložil vás do kokpitu a vyexpedoval odsud ještě dřív, než by se tu objevili všichni indiáni z okolí za účelem oblíbené kratochvíle skal-pování našich vlasových porostů. Tihle chlápci to myslí vážně, dámo. Vy i já bychom měli radši zatraceně držet spolu, nebo budeme pěkně brzo a dočista v prdeli." V obličeji se jí napjal každičký sval. Nepojedeme nikam," zavrčela, dokud všichni ti zkurvysyni nebudou mrtví. Všichni, do posledního." Byla evidentně přetažená.
Projela mnou vlna ledového strachu. Bylo to už tak dost denervující, pohybovat se na hraně nutnosti vystřelit, ale teď se navíc můj partner zbláznil. Jestli zvadne, nebo se naopak nepřiměřeně vybudí, jak se jenom z téhle zatracené pouště dostanu? Pokoušela jsem se přijít na to," pokračovala po chvíli, jestli máte doopravdy dost odvahy, Charlie Deane. Jestli se ke mně v rozhodné chvíli neotočíte zády a nevezmete do zaječích. Jste starý, vypadáte staře a mluvíte staře. Možná že před lety jste tu odvahu měl, ale třeba jste o ni už přišel." Z kapsy na stehně kalhot vytáhla malou automatickou pistoli, která vypadala tak na osmatřicítku. Pozvedla ji, abych si ji mohl prohlédnout, a pak jí zamířila více méně mým směrem. Koukejte tu odvahu zase rychle najít, Charlie Deane. Nikdo odsud utíkat nebude." Hodil jsem jí zase dalekohled. Vzbuďte mě, jestli se vrátí," poznamenal jsem, přitáhl si k boku pušku a natáhl se. Jistě, pomyslel jsem si, byl jsem pěkný trouba. Tři miliony dolarů! Vypadalo to, že si budu muset vydělat každičký dolar z té hromady. Ohó, chlapče.
Oukej, přiznávám, že jsem věděl, jak je Julie šílená už od prvního dne, co jsme se setkali ve Van Nuys. Přinutil jsem se uvolnit. Země pode mnou byla teplá, vzduch horký a já byl utahaný. V momentě jsem usnul. Když jsem se znovu probral, slunce už téměř zapadalo. Dalekohled ležel na písku vedle mne a Julie Giraudová nebyla nikde v dohledu. Použil jsem puškohled a prohlédl si okolí ospraye i útes, čnící nad ním. Uviděl jsem ji téměř okamžitě, jak se pohybuje nedaleko letadla. Nikdo jiný v dohledu nebyl. Stále ještě za světla jsem se vydal k našemu terénnímu autu. Plazil jsem se pěkně pomalu, abych měl jistotu, že tam na mě nikdo nečeká. Když jsme dnes ráno od vozu odcházeli, zakryli jsme jeho kapotu a střechu nějakými větvemi z keřů. Teď jsem je smetl na zem a vlezl dovnitř. Nastartoval jsem a tak pomalu, abych nezvedal žádný prach, jsem urazil asi půldruhého kilometru směrem k letadlu. Na místo jsem dorazil ve chvíli, kdy zmizel poslední sluneční paprsek.

 
40
STEPHEN	COONTS
Zacouval jsem k vleku a připojil ho k humvee.
Nechcete mě seznámit se svým plánem, Charlie Deane?" zeptala se mě. Máte vůbec nějaký?" Zatímco jsem přebaloval obsah vleku, pověděl jsem jí, co hodlám udělat. Kupodivu okamžitě souhlasila. Člověk se v ní mohl vyznat jen velice obtížně. Jednu chvíli jsem se domníval, že je normální osoba se svědomím a intelektuálním uvědoměním, že i naši nepřátelé jsou lidskými bytostmi, vzápětí z ní byl ženský Rambo, připravený je všechny odpravit a vykuchat, hezky jednoho po druhém. Pomohla mi připravit bomby z trhaviny C-4 a dát dohromady detonátory i vysílačkové spouště. Nejprve jsem jednu bombu udělal já a ona mě pozorně sledovala. Další bombu pak připravila úplně sama. Zkontroloval jsem ji a zjistil, že je naprosto v pořádku. Dneska večer nechci, abyste zbytečně riskovala," oznámil jsem jí. Chci vás živou a dostatečné v pořádku, abyste mě odsud mohla odvézt, až bude po všem." Mlčky přikývla. Bylo nemožné zjistit, co si doopravdy myslí. Nehodlal jsem jí prozradit, že jsem ve Vietnamu létal s helikoptérami. Vlastně nikdy jsem nebyl řádný pilot, byl jsem tehdy ale dost mladý a zvídavý, takže piloti mě dost často pod svým dohledem nechávali řídit. Pozoroval jsem Julii, jak pilotuje na cestě sem, a došel jsem k závěru, že kdyby to bylo doopravdy nezbytné, dokázal bych si s ospreyem nejspíš také poradit. Musel bych se samozřejmě řídit psanými leteckými pokyny, jež byly k dispozici v kokpitu letadla, a mít spoustu času. Kdyby se mi podařilo stroj nastartovat, asi bych ho dokázal pilotovat. Na palubě tam navíc byly padáky, takže bych s tím nakonec nemusel ani přistávat. Nic z toho jsem jí samozřejmě nevykládal.
Měli jsme balík detonátorů a radiopřijímačů. Když jsem je přepočítal, zjistil jsem, že jich máme tak na šest bomb. Když je všechny naladím na stejnou frekvenci, budu moct nechat vybuchnout všech šest letadel jediným stisknutím knoflíku. Za předpokladu, že se mi podaří ty bomby na palubu příslušných letadel nepozorovaně dostat. Co jestli tam ale bude víc než šest letadel? No, měl jsem navíc ještě nějaké pyrotechnické zápalné roznětky, které však nebyly příliš vhodné na použití v letadle, a pár chemických rozbušek. Pomocí světla z baterky jsem si v nákladovém prostoru prohlédl ty chemické rozbušky. Zjistil jsem, že nejdelší možná doba nastavení je osm hodin. Problém byl v tom, že jsem netušil, na kdy ti gauneři plánují odlet. Když jsem skončil meditování nad roznětkami a bombami, vylezl jsem z letadla a začal stroj obcházet. Ze střelecké věže v nose letadla čněly tři hlavně padesátimili-metrových kulometů. Žádný osprey vojenského letectva nic takového nemíval, ale tenhle stroj patřil námořní pěchotě - alespoň ještě před nějakými čtyřiadvaceti hodinami. Otevřel jsem dvířka do střelecké věže. Ve večerním světle se zaleskla mosaz nábojnic v kulometných pásech. Julie stála těsně za mnou. Ukradla jsem tenhle stroj právě kvůli tomu, že je vyzbrojený," poznamenala. Má sice o něco menší dolet než ptáčkové vojenského letectva, ale přednost dostal ten kulomet." Pořádná palebná síla je vždycky dobrý nápad."
Na co myslíte?" zeptala se mě podezíravě.
41
Diskutovali jsme o možných eventualitách a mezitím jsme zapojili pumpu k přečerpání obsahu rezervní nádrže, která byla připevněná k podlážce nákladového prostoru. K pohonu pumpy jsme použili baterii letadla, takže za chvíli jsme jen pohodlně sledovali, jak se patnáct set litrů paliva přečerpává do nádrží letadla. V mém plánu se počítalo s bombami, kulkami a potoky krve - jak jsem alespoň doufal. Bylo to přesně to, co se Julii Giraudové líbilo. Dokonce si dovolila jeden spokojený úsměv. Co já? Já měl v žaludku nějaký studený uzel a celý jsem se potil. Šest
 

Nakládání terénního auta i připojeného přívěsu jsme skončili ještě před západem slunce a za soumraku jsme si dali studenou polní dávku potravin. Jakmile se setmělo, nasa-dili.jsme brýle k nočnímu vidění a vyrazili autem směrem k oáze. Každou chvilku jsem zastavoval, šplhal se na kapotu, nejlepší pozorovací stanoviště v celém širokém okolí, a rozhlížel se na všechny strany. Nakonec jsem s vozidlem zastavil u paty stezky. Jestli se do půldruhé hodiny nevrátím, tak mě chytli," řekl jsem Julii Giraudové. Potřel jsem si obličej mastnou špínou, abych zamaskoval jeho bílou barvu, zkontroloval svůj obraz ve zpětném zrcátku a pak se pustil do krku a hřbetů rukou. Jestli vás chytnou, tak vám nevyplatím zbytek vašich peněz." Ženy jsou příliš ufňukané, než aby z nich byli dobří vojáci," odpověděl jsem. Musíte přestat s tou nechutnou sentimentalitou. Setřete si slzy na setkání po pětadvaceti letech." Když jsem se stal tak neviditelným, jak jen to bylo možné, hodil jsem si na záda batoh, který jsem si zvečera zabalil, přes rameno si pověsil pušku M-16 a vydal se po pěšině vzhůru. Sem tam jsem přepnul brýle z nočního světla na infračervené a zapátral ve svém okolí po nějakém případném zdroji tepla. Několikrát jsem objevil nějakého drobného savce, příliš malého, než aby to mohl být člověk. Pokračoval jsem stále nahoru a v duchu se podivoval, jak se nějaký tvor vůbec v téhle bohem zapomenuté poušti dokáže uživit. Oproti odpolednímu maximu teplota nyní citelně poklesla. Odhadoval jsem, že vzduch má tak pětadvacet stupňů, ale že brzy klesne hodně pod dvacet. Dokonce i zem začala vychládat, i když ne tak rychle jako vzduch. Po chvíli jsem stanul na vrcholu, opatrně, abych se vyhnul případné nepřátelské hlídce. Než se pustím do akce, musím vědět, kolik hlídačů brousí kolem. Teď ale nikdo v dohledu nebyl.
Pro jistotu jsem se stáhl k jedné straně stezky a vydal se k pevnosti, k Velbloudu. Dnes večer zářilo z několika oken světlo, které bylo v čistém pouštním vzduchu viditelné na mnoho mil.

 
42
S T E P H  E N
C O O N T S

Byl jsem stále ještě dobrých pět set metrů daleko, když jsem zaslechl vzdálené, na tu dálku sotva patrné tlumené hučení generátoru. Jak jsem se přibližoval, hluk sílil. Došel jsem asi na padesát metrů, obešel pevnost, až jsem se dostal na místo, odkud bylo vidět na hlavní bránu. Tudy jsem posledně vešel dovnitř. Vrata byla otevřená dokořán, ale na stoličce vedle nich seděl strážný s puškou. Nočními brýlemi jsem ho viděl docela jasně. Byl usazený pod převislou stěnou na místě, odkud mohl pozorovat cestu vedoucí ke skalnatému hřebenu, ale i přístup k oáze a k letišti. Neměl žádné zařízení na vidění v noci, jenom tam klidně dřepěl ve stínu mohutné zdi. Hučení generátoru znamenalo, že mě nemůže slyšet. Tato skutečnost však byla handicapem i pro mě. Po chvíli jsem se vydal na další část okružního pochodu. Cestu jsem překročil v místě, jež bylo z dohledu strážného u brány. Beze spěchu, co možná nejvíc se skrývaje v řídkém pouštním porostu, jsem si prohlédl každičký metr mohutných zdí. I když jsem při své první návštěvě zaznamenal vrata jako jediný možný vstup do pevnosti, chtěl jsem mít absolutní jistotu. Po vrcholku hradeb, na opačné straně, než se nacházel vchod, se náhle objevil další strážný. V okamžiku, kdy jsem ho zahlédl, jsem padl k zemi a doslova zkameněl. Uplynulo několik vteřin, než se znovu dal do pohybu a začal se vracet. Když mi zmizel z dohledu, bleskově jsem se přesunul ke kupě kamenů, za niž jsem se přikrčil, takže jsem se skryl před případným pátravým pohledem z hradeb. Kdyby ten člověk měl k dispozici nějaký světelný zesilovač nebo infračervený dalekohled, musel by mě vidět, jak ležím v otevřeném terénu na zemi. Zůstal jsem tedy několik minut bez pohybu a čekal, jestli se něco bude dít. Kdyby vyrazili z hlavní brány, mohli by mé na okraji toho hřebenu pohodlně obklíčit a bez problémů dostat. V poloze vleže na břiše jsem si náhle uvědomil, že v ruce držím pušku M-16. Strhnul jsem ji s ramene docela bezmyšlenkovitě, automaticky. Uplynulo několik minut. Ležel )sem, naslouchal hypnotickému hučení generátoru a čekal, až se něco stane. Cokoliv. Nakonec se na vrcholku hradební zdi objevila hlava. Byl to znovu strážný a opět se pohyboval naprosto bezcílně. Na chvíli se opřel o předprseň a zanedlouho zmizel. Spěšně jsem se pohnul a dokončil svou obchůzku pevnosti.
Za celou dobu jsem uviděl pouze dva muže, jednoho u brány a druhého na hradbách. I když jsem toho druhého strážného viděl dvakrát, byl jsem přesvědčen, že to byla pokaždé stejná osoba. Dále jsem se ujistil, že do pevnosti vede jenom jedna cesta - hlavní branou. Musel jsem tedy projít tudy, z čehož vyplývalo, že musím odstranit strážného. A musím to udělat dost brzo, abych se dostal do pevnosti a zase ven dřív, než si někdo jeho nepřítomnosti všimne nebo dokud ho nepřijdou vystřídat. Takhle riskovat tedy zrovna nebyla nejlepší cesta, jak si užít tří milionů, to bylo jisté, ale v současnosti jsme neměli ani čas, ani možnosti, jak riziko minimalizovat. Budu muset mít prostě trochu štěstí, jinak nemáme šanci. Celá tahle zatracená expedice byla vlastně připravená jen tak napůl, pomyslel jsem si, a to mě rozhodně nijak nešlechtilo. Proboha, proč jsem jenom tehdy v Německu, když jsme dávali dohromady plány, nepomyslel na to, otrávit jim zásoby vody? D                      43
Na druhou stranu, v můj prospěch hovořila skutečnost, že, jak se zdá, ti lidé byli dost bezstarostní. Hlučně běžící generátor, jenom dva strážní, otevřený hlavní vchod. Propracoval jsem se až ke zdi, pak jsem se obrátil a začal se plížením přibližovat ke strážnému. Generátor bezpečně zamaskoval veškeré zvuky, které jsem přitom snad dělal. Hlídač byl stále obrácený obličejem do pouště. Dostal jsem se k němu až na vzdálenost tří metrů a pak jsem zkameněl. Díval se na lehce odvrácenou stranu, ale kdybych se pokusil přiblížit ještě kousek, určité by mě periferním viděním zaregistroval. Cítil jsem to, proto jsem znehybněl. Po chvíli si na stoličce poposedl, rukou pohladil pušku, kterou držel na kolenou, a pak se zahleděl na miliardy hvězd nad našimi hlavami. Konečně vstal a protáhl se. Přitom se na okamžik ode mne trochu víc odvrátil. Dvěma skoky jsem překonal zbývající vzdálenost, přitiskl mu ruku na ústa a do zad mu vrazil nůž až po střenku. Nůž pronikl mezi žebry až do srdce. Jeho tělo se několikrát křečovitě zachvělo a byl mrtev. Odtáhl jsem ho i s puškou do stínu. Musel vážit dobrých devadesát kilo. Jedna hromada kamenů tvořící okraj skalnatého hřebenu ho skryla před jakýmkoliv náhodným pohledem. Jakmile jsem se zbavil mrtvoly, pospíchal jsem zpátky k bráně. Sundal jsem si brýle na noční vidění a počkal, než se můj zrak adaptuje na tmu. Pak jsem sejmul s ramene pušku a opřel ji trochu stranou o zeď. Právě v té chvíli jsem znovu uviděl druhého strážného na cestě po hradbách. Šel pomalým krokem a zjevně se nudil. Vytáhl jsem z batohu jednu bombu na rádiové odpálení, zkontroloval frekvenci a zapnul její rádiovou roznětku. Landrover, který jsem podle vidění už znal, stál na nádvoří. Když se muž na hradbách ztratil z dohledu, přeběhl jsem k autu a zalehl k zemi. Vytáhl jsem drátěnou pojistku a přehodil ji přes jeden nosník. Anténu jsem nechal volně viset. To všechno mi zabralo necelých třicet vteřin. Potom jsem se rychle přesunul do krytu pod schodiště. Konferující se nacházeli pravděpodobně v obytné části pevnosti, alespoň jsem v to upřímně doufal. Sázel jsem na to, že nikdo z účastníků nebude příliš ostražitý. Proč by také měl být? Tohle místo se nacházelo v tom nejopuštěnějším koutu planety, stovky kilometrů od jakékoliv civilizace. Přesto všechno byl ale v sázce můj život, takže jsem radši postupoval co nejopatrněji, dělal co nejméně hluku a zastavoval se a naslouchal před každým rohem. Cítil jsem se ledově chladný. Trvalo mi přinejmenším pět minut, než jsem vystoupal po schodech a přesunul se chodbou k místnosti s rádiem. Čím víc jsem se vzdaloval od generátoru, tím bylo jeho hučení tlumenější. Přesto však byl stále slyšitelný jako zvuková kulisa, jež dokázala skrýt drobnější hluk, který jsem při svém pohybu snad dělal. Stejně tak ale mohl skrýt hluk, který by dělal kdokoliv jiný. Když jsem si to uvědomil, polil mé pot. Dveře do komunikační místnosti byly dokořán a uvnitř byla tma. Nejbezpečnější způsob, jak vyřadit rádio z provozu, bylo zničit elektrický generátor. Ovšem pokud vysílačka nemá záložní baterie. Skoro bych se vsadil, že má. Poté, co jsem přede dveřmi dobrou minutu naslouchal, vkročil jsem s nožem v ruce opatrně do místnosti. Jediné světlo sem dopadalo oknem vedoucím do dvora. Uvnitř nikdo nebyl!

 
44	STEPHEN	COONTS
Rychle jsem pokročil ke stolu, odložil nůž a vytáhl z batohu bombu. Tahle měla chemický detonátor, takže jsem ho zmáčkl a zatřepal s náloží, abych spustil příslušnou reakci, a nakonec ji položil těsně za vysílačku. Jak jsem se otáčel, do obličeje mi narazil splašený nákladní vlak. Jen částečně při vědomí jsem si uvědomil, že padám k zemi. Vtom mě popadla čísi tvrdá ruka a do tváře mi tentokrát narazil náklaďák. Kdybych byl neodvrátil hlavu, ta rána mě určitě dorazila. I tak jsem se nedokázal udržet zpříma. Nohy mi zrosolovatély a já se sesypal na podlahu. Byla studená a tvrdá. To je ale příjemné překvapení," pronesl útočník anglicky s těžkým přízvukem a pak mě kopl do boku. Málem mi přitom přerazil levou paži, což bylo ale mé štěstí, protože kdyby zasáhl hrudník, jistě by mi zlomil žebra, která by se pak určitě s plnou parádou zabodla do plic. V tu chvíli jsem se však příliš šťastně necítil. Paže mě bolela, jako by byla na čtyři kusy, a celý bok jsem měl v jednom ohni. Namáhavě jsem lapal po dechu. O moc víc jsem toho už snést nemohl. Jestli zatraceně rychle něco neudělám, ukope mě ten chlap k smrti. Jak jsem byl skrčený do klubíčka, pravou rukou jsem vytáhl z levé boty nůž. Jen jsem ho stačil vytáhnout, zasáhl mě neznámý kopancem do ledvin. Nejdřív mě napadlo, že mi snad ten útočník vrazil kudlu do zad - tak intenzivní bolest to byla. Šlo to se mnou rychle s kopce. Překulil jsem se směrem k němu právě včas, aby mě znovu kopla jeho noha. Sekl jsem po ní nožem, který mě! jako břitva ostrou, asi deset centimetrů dlouhou dvojstrannou čepel. Ucítil jsem, že jsem něco zasáhl. Násilník udělal krok zpátky a předklonil se, aby se chytil za lýtko. Skrčil jsem pod sebe nohy a shrbeně vstal. Nůž? To si myslíš, že tě zachrání?"
Ještě stále mluvil, když po mně znovu vyrazil kopancem. Byl to takový trik, aby mě ukolébal, odvedl moji pozornost a vyprovokoval k dalšímu útoku proti jeho noze. Neskočil jsem mu na to, takže když se znovu otočil a vyslal další ze svých dělových úderů pěstí směrem na mou hlavu, byl jsem připraven. Přikrčil jsem se a máchl nožem proti jeho žaludku. Tentokrát jsem ho zasáhl pořádně.
Upřímně zasténal bolestí a složil se směrem ke stolu, na němž stálo rádio. Já se zatím stačil trochu vzpamatovat, uhnul jsem z jeho dosahu a skrčil se, abych se snáz mohl bránit. Neznámý útočník si oběma rukama přidržoval břicho. V nejasném světle byla vidět krev. Skutečně se mi podařil čistý zásah. Neměl jsem si s tebou tolik hrát," vydechl a sáhl po pistoli v pouzdru na opasku. Na to však bylo už příliš pozdě. Byl jsem moc blízko. Jediným mávnutím jsem mu proťal hrdlo, ze kterého se vyvalil proud krve. V obličeji se mu objevilo překvapení a pak se sesunul k zemi. Krev z jeho krku stříkala dál.
Musel jsem si utřít pot z očí.
Ježíšikriste! Ruce se mi třásly a celý jsem se klepal.
d Z i H A d                      45
Už nikdy víc, Bože! Slibuju. Už nikdy!
Zastrčil jsem použitý nůž zpátky do boty a ze stolu si vzal batoh a velký bojový nůž. Vyšel jsem ven a pečlivě za sebou zavřel dveře do komunikační místnosti, až jsem uslyšel zapadnout zámek. Pak rychle dolů po schodech, přes dvůr a otevřenými vraty ven. Bezpečně jsem zmizel ve tmě, našel svou odloženou M-16, ale pak jsem začal prudce zvracet. Sakra, to jsem teda tvrďák. Do prdele!
Vydal jsem se poklusem ke stezce vedoucí do oázy. I když, upřímně řečeno, žádný velký běh to nebyl. Bok, záda i paže jsem měl jako v ohni a obličej byl celý otupělý. To nejlepší, čeho jsem byl schopen, spíše připomínalo trochu krkolomnou, vrávoravou chůzi. Při poklusu mi pomalu mizel tupý pocit z boku a zad. Hvízdalo to ve mně jako ve staré kobyle a při každém kroku jsem si vychutnával bolest, která mě přesvědčovala, že jsem stále ještě naživu. Julie Giraudová stála vedle našeho terénního auta a nervózně si kousala nehty. Pečlivě jsem si nejprve prohlédl okolí, abych se ujistil, že je doopravdy sama, a teprve pak jsem urazil posledních sto metrů. Hej," pozdravil jsem ji.
V odpověď na můj hlas leknutím povyskočila. Pohlédla mi do obličeje a pak zůstala zírat. Co se stalo?" Vklouzl jsem na sedadlo řidiče.
Čekal na mě nějaký chlápek."
Cože?"
Mluvil na mě anglicky."
No..."
Nepokusil se ani o jediné slovo v arabštině. Mluvil na mě jenom anglicky." Myslím, že krvácíte zpod pravého oka. Je to ale těžko říct se vším tím maskováním, co máte na obličeji." Poslouchejte, co vám říkám. Mluvil se mnou anglicky. Věděl, že mu budu rozumět. Copak vás to neděsí?" Co rádio?"
Věděl, že přijdu. Někdo mu to řekl. Čekal na mě."
To se jenom dohadujete."
Málem mě zabil."
Ale nezabil."
Jestli vědí, že jsme tady, tak jsme už teď oba mrtví."
Ještě než jsem se mohl pořádně nadechnout, už na mě mířila pistolí. Přitiskla mi její ústí k hlavě. Řeknu vám to ještě jednou, Charlie Deane, ale jenom jednou. Ti lidé jsou zabijáci dětí, vrahové žen a starých lidí. Byli souzeni a shledáni vinnými. A my je popravíme, aby už nikdy nemohli vraždit." Blázen! Byla normální blázen!
Mluvila dost potichu, ale každé slovo pronášela naprosto zřetelně: Je mi jedno, co vědí a kdo jim to řekl. My ty lidi prosté zabijeme. A vy mi v tom pomůžete, nebo zabijujá vás. Řekla jsem to dost jasně? Rozumíte mi?"

 
46
STEPHEN	COONTS
Ten soud je odsoudil k smrti?" zeptal jsem se.
,Jd je odsoudila. Já! Julie Giraudová. A já jsem rozhodnutá ten rozsudek vykonat. Smrt. Pro každého z nich." Sedm
Satelitní fotografie ukazovaly cosi jako písečnou dunu přímo u východního konce startovací dráhy. Plazili jsme se podél ní až na místo, odkud jsme mohli celou ranvej přehlédnout.
Startovací dráha byla úzká, ne širší než sedmnáct metrů. Letadla stála zaparkovaná na plošině s udusaným povrchem asi uprostřed délky ranveje. Vanul západní vítr, jako tomu v noci často bývá. Aby mohla vzlétnout, musela by se letadla přesunout na východní, náš konec dráhy, obrátit se a vystartovat směrem na západ. Jestli neobjeví, že zmizeli dva strážní, nezačnou prohledávat celou pevnost, nenajdou ty bomby a nezneškodní je, pak máme určitou šanci," pronesl jsem. Ale jenom šanci." Jste pesimista."
To máte pravdu."
Kolik strážných je podle vás kolem těch letadel?"
To nevím. Můžou tam ale být všichni piloti, to by znamenalo kolem dvanácti lidí." Takže my se tam připlížíme, abychom se to dozvěděli?"
Asi tak."
Doufala jsem, že za tři miliony dolarů dostanu někoho, kdo bude vědět, jak to provést." Já zase předpokládal, že osoba, která mě najímá, je duševně zdravá. Oba jsme tedy uzavřeli špatný obchod. Nechcete se vrátit s letadlem do Německa a omluvit se jim za to, že jste si ho vypůjčila?" Ti gauneři nezabili vaše rodiče."
Já vám můžu zaručit, dámo, že než všechno tohle skončí, budete namočená v krvi až po kolena. Ale vaši rodiče nebudou o nic míň mrtví." To už jste říkal."
Stále je to pravda."
Skoro mě lákalo dát té mrše do ruky pušku a poslat ji po ranveji, ať ukáže, co umí, ale neudělal jsem to. Vzal jsem si raději tu zatracenou M-16, upravil si brýle k nočnímu vidění a vyrazil sám. Celý levý bok mě bolel jako bestie, od ramene až ke kyčli. Opakovaně jsem zkus-mo ohnul paži a snažil se tak bolest rozehnat. Letadla byla v nočních brýlích dobře viditelná. Držel jsem se až do pasu vysokého keřovitého porostu na té straně rozjezdové plochy, kde v řadě parkovala letadla. Teprve když jsem urazil asi polovinu vzdálenosti k nim, mohl jsem je spočítat. Bylo jich šest. d z i h A d                     47
Původní plán zněl - dostat teroristy do letadel a ty pak ve vzduchu zničit. Rozhodně jsme nestáli o to, aby se teroristé i se svými strážnými rozběhli po celé poušti a pátrali po nás. Jelikož jich byly celé tucty a my pouze dva, mohlo to skončit pouze jedním jediným způsobem. Ne, museli jsme je nějak dostat do těch letadel. Neměl jsem dost rozbušek ovládaných rádiem, abych je mohl rozmístit do všech strojů. Hodlal jsem tedy několik trys-káčů vyřadit z provozu a bomby dát do zbývajících. Tak bychom mohli mít šanci. Nejprve jsem ale musel zneškodnit stráže. Jestli se palubní posádky zdržují někde v blízkosti letadel, pak ten podnik bude opravdu riskantní. Nespěchal jsem, přesouval jsem se od jednoho keře ke druhému a pozorně se přitom rozhlížel. Když jsem použil infračervené světlo, zaznamenal jsem jeden zdroj tepla jižně od letadel. Mohl to být jenom otevřený oheň. Kolem však nebyli žádní lidé. Ležel jsem schoulen u podvozku posledního letadla, když jsem zahlédl prvního strážného. Právě si ulevoval u předního kola stroje, který stál nejblíž. Když skončil, zapnul si zip na kalhotách a znovu začal přecházet. Vklouzl jsem za letadlo a vydal se směrem k ohni.
Zapálili ho ve dvěstělitrovém sudu. Zády k ohni tam stáli dva lidé a hřáli se. Sám bych se také docela rád u toho ohně rozvalil. Teplota v té chvíli dosahovala sotva patnácti stupňů a stále klesala. Nikde nestál jediný stan. Nikde jsem též neviděl nikoho ve spacím pytli. Byli celkem tři.
Rozhodl jsem se počkat. Než začneme nějakou akci, musím přesně vědět, kolik lidí je přede mnou a kde všichni jsou. Jestli přehlédnu třeba jen jednoho z nich, pak si z těch peněz od Julie Giraudové neužiju jediný dolar. Zatímco jsem ležel ve tmě, pokusil jsem se všechno srovnat v hlavě. Nedostal jsem se ale nikam. Neměl jsem nejmenší ponětí, proč mě ten chlápek oslovil anglicky. Sám určitě Angličan nebyl, ani nepocházel z žádné jiné anglicky mluvící země. Julie Giraudová si opravdu přála ty syny pouště mrtvé a v pekle - o tom jsem byl naprosto přesvědčen. Nebyla natolik dobrou herečkou, aby to dokázala jenom předstírat. Peníze, které mi vyplatila, byly skutečné, skutečný byl i V-22 Osprey, také zbraně byly opravdové, i bomby. A navíc jsme byli tak hluboko v poušti, že pěšky nebo v autě jsme se odsud nemohli dostat. Nikdy. Julie znamenala můj zpáteční lístek. Jestli padne, pak se pokusím odletět s osprey-em sám. Kdyby se letadlo poškodilo, oba tu zemřeme. Tak jednoduché to bylo.
V té chvíli jsem si přál jedinou věc. Být zpátky ve Van Nuys a dívat se na Candyho, jak vrací zákazníkům drobné. Byl jsem sakramentsky starý na takovéhle průsery a dobře jsem to věděl. Ležel jsem v prachu asi hodinu, než se strážný, který obcházel letadla, přiblížil k ohni a místo něho se vydal na pochůzku tmou další pobuda. Nato dva jeho kolegové u ohně vlezli do spacích pytlů. Počkal jsem ještě půl hodiny. Pomocí brýlí jsem sledoval strážného na obchůzce. Ten přišel na řadu jako první. Ležel jsem skrčený v roští, když se ke mně přiblížil na necelé dva metry, stáhl si kalhoty a přidřepl.

 
48
STEPHEN	COONTS
Nechal jsem ho ležet s nohavicemi kolem kotníků a vydal se ke dvěma spacím pytlům. Oba muži zemřeli ve spánku, aniž vydali sebemenší zvuk. Jejich usmrcení nebylo nic, co by člověka naplňovalo pocitem hrdinství nebo slávy. Cítil jsem se celý špinavý, pokrytý tím druhem bahna, které nejde nikdy smýt. Nepomohl mi ani ten fakt, že oni by se vůči mně zachovali naprosto stejně, jen kdyby k tomu dostali příležitost. Oni zabíjeli z politických důvodů, já pro peníze. Představovali jsme v podstatě stejný živočišný druh. Vydal jsem se po ranveji směrem k místu, kde čekala Julie Giraudová. Beze slova jsem nastoupil do humvee a nastartoval motor.
Kolik jich tam bylo?" zeptala se mě.
Tři," odpověděl jsem úsečně.
Do tří letadel jsme umístili po bombě ovládané rádiem. Bezpečně jsme upevnili každou nálož do krytu předního kola a anténu jsme vytáhli ven, aby zůstala volně viset i poté, co se kryt zavře. Když jsme skončili, chvíli jsme v temnotě probírali situaci. Pevnost byla skoro dva kilometry daleko a já se jen modlil, aby generátor pořád běžel a vytvářel dostatečnou hlukovou clonu. Julie se nasoukala pod první letadlo a prohlédla si ho. Nejprve vypálila do pneumatiky předního kola, ze které se syčením unikl vzduch. Pak prostřelila dno obou nádrží v křídlech letadla. Vyvalil se odtud benzin, který pohotově vsákl do země. Jak Julie věděla, nebylo tu žádné velké riziko. Rozhodně nám nehrozilo, že nádrže vybouchnou, pokud se něco velice žhavého nedostane do směsi benzinových par s kyslíkem. Ona ale střílela do tekutiny. Největší neznámou byla nejistota, jestli kulky z její pistole vůbec proniknou kovovým pláštěm křídla a nádrže. Do křídel druhého letadla také musela vypálit celkem šest střel, než byla konečně spokojená s proudem vytékající kapaliny. Když proděravěla pneumatiky čelních kol a prostřílela nádrže paliva všech letadel, která jsme prve neopatřili nastraženými bombami, vrátila se k autu. Byla silně cítit leteckým benzinem.
Můžeme jet," poznamenala ponuře. Když jsme vyrazili, pohlédl jsem na ni. Usmívala se. Poprvé za celou dobu jsem se začal vážně obávat, že mě hodlá nakonec opustit a zanechat v poušti.
Na druhou stranu jsem se utěšoval, že na penězích, které mi dluží, jí zase tolik nezáleží. Smrt těch mužů, za kterými jsme sem přijeli, si dokázala docela dobře ospravedlnit. Kdyby však zabila mě, nebyla by lepší než oni. Jenom jsem doufal, že to uvidí stejně jako já.
Vysadila mě na cestě asi čtyři sta metrů před pevností. Od tohoto místa cesta postupné stoupala a celkem třikrát se ostře zahýbala, než zmizela v bráně pevnosti. S puškou Model 70 v ruce jsem sešel z cesty a začal se šplhat do kopce směrem k vratům. Noc se pomalu chýlila k ránu. Připadalo mi, že už vidím, jak se na východě začíná projasňovat obloha. Generátor neběžel. Z masivní stavby se neozýval jediný zvuk, nesvítilo v ní jediné světlo. Mohutné temné stěny přede mnou jen stínily hvězdy na obloze. Copak byli všichni v posteli? d ž i                             49
Vrata byla stále dokořán a nikoho nebylo vidět ani na hradbách, ani na nádvoří. Vypadalo to buď jako malý zázrak, nebo jako pozvání bláznovi - mně. Jestli objevili mrtvé tělo toho King Konga, pak na mě čekali. Dlouho jsem stál v temnotě, naslouchal tichu a pokoušel sám sebe přesvědčit, že všichni ti chlápci klidně spí v postelích a že ten zázrak je pravý. Bez odvahy se slávy nedočkám, pomyslel jsem si a vklouzl branou dovnitř. Opatrné jsem se prosmýkal kolem landroveru a vydal se po schodech vzhůru. Tentokrát jsem nestoupal po schodišti potichu a přímo, jako míza ve kmeni javoru. Křižoval jsem schody ze strany na stranu, v jedné ruce nůž, ve druhé pistoli. Možná jsem se ve skutečnosti přestal bát. Jestli mě zabijí, třeba to bude pro mě požehnání. Chodba v poschodí byla prázdná a dveře do komunikační místnosti byly stále zavřené. Opatrně jsem je pootevřel a nahlédl dovnitř. King Kong stále ještě ležel v kaluži krve, přesně tak, jak jsem ho tam nechal. Dveře jsem zase zavřel a po špičkách se vydal po chodbě k alkovně na jejím konci, která byla obrácená k nádvoří. Náhle jsem uslyšel nějaký zvuk a přikrčil se ve tmě.
Někdo tu chrápal.
Zvuk vycházel z otevřených dveří po mé levici. Byli to přinejmenším dva muži. Opatrně jsem proklouzl kolem dveří a pohyboval se v naprosté tichosti, až jsem dosáhl alkovny. V téhle tiché předjitřní chvíli se nikde nic ani nehnulo. Z batohu na zádech jsem vytáhl tři ruční granáty a položil si je na zem k nohám. A jal jsem se čekat.
Osm
Svým kouzelným volným tempem přicházelo svítání. Byl jsem celý bolavý, ztuhlý, hladový a sám sobě jsem se hnusil. Byl jsem rovněž natolik unavený, že mi to jen obtížně myslelo. Co to bylo ohledně Julie, co mě tak děsilo? Nebylo to kvůli tomu, že by mě mohla opustit a nechat v poušti trčet, obklopeného samými mrtvolami. Nepřipadala mi jako někdo, kdo by dokázal člověka takhle podrazit. Jestli se mýlím, jsem už teď mrtvý muž a nedá se s tím nic dělat. Bylo tu ale ještě něco jiného, cosi, co sem nezapadalo, ale protože jsem byl tak utahaný, nedokázal jsem to pojmenovat. Ukradla V-22, najala si mě, abych jí pomohl...
No, buď to dokážeme, nebo ne.
Seděl jsem s puškou v klíně, s prstem na spoušti, a opíral se o zeď. Na chvilku jsem zavřel oči. Byl jsem tolik unavený... S trhnutím jsem se vzbudil. Kdesi v pevnosti někdo hlasitě bouchl dveřmi. Byl tu jasný den a cimbuřím procházely paprsky slunce.

 
50
S T E P H  E N

Někdo se začal pohybovat po budově. Práskly další dveře.
Pohlédl jsem na hodinky. Bomby měly vybuchnout už před dvaceti minutami. Spal jsem víc než hodinu. Pomalu jsem se zvedl ze země, ale byl jsem tak ztuhlý a obolavěný, že jsem se sotva dokázal pohnout. Zvedl jsem granáty a strčil si je do kapsy. Tak opatrně a potichu, jak jsem dokázal, jsem vylezl na zábradlí a začal šplhat na střechu. Z ramene mi najednou sklouzla puška. Sáhl jsem po jejím popruhu, ale byl jsem tak neohrabaný, že mi málem upadla. Nádvoří bylo deset metrů pode mnou. Vrávoravě jsem stál na zábradlí, z pravého předloktí mi za řemen visela puška, batoh se mi houpal na zádech a každičký sval mého těla bolestivě protestoval proti jakémukoliv pokusu o pohyb. Konečně jsem byl bezpečně nahoře a postupně jsem za sebou vytáhl i výstroj. Pomalu jsem rozložil své věci, vytáhl znovu granáty a položil je tak, abych na ně pohodlně dosáhl. Zhluboka jsem se napil z polní láhve, pak jsem ji pevně zašrouboval a odložil. Vysílačka, ovládající rozbušky náloží, byla docela malá. Velice pečlivě jsem nastavil příslušnou frekvenci, zapnul rádio a nechal nabít kondenzátor. Když se rozsvítilo zelené světlo, položil jsem vysílačku stranou. O tři minuty později rozřízl vzduch tlumený výbuch bomby umístěné za krátkovlnným rádiem v komunikační místnosti. Natáhl jsem se na střechu a pevně uchopil pušku.
Ozval se dupot běžících nohou.
Hlasy. Výkřiky v arabštině.
Netrvalo jim dlouho, než svou pozornost soustředili na rádiovou místnost. Slyšel jsem, jak po chodbě běží několik mužů. Prohlížením zbytků vysílačky a King Konga se moc nezdržovali. Začali se rozbíhat po celé budově, odkud se ozýval jejich křik. Před časem jsme se s Julií Giraudovou dohadovali, co bude následovat. Já předpovídal, že ti chlápci zpanikaří a brzy dojdou k závěru, že nejbezpečnější bude jejich rychlý letecký návrat do civilizace. Podezíral jsem je, že jsou to v podstatě byrokrati, kteří jenom z povzdálí tahají za nitky. Julie se domnívala, že jsou to bojovníci, jejichž prvním instinktem bude dát se do boje. Teď už brzy uvidíme, kdo měl pravdu. Uslyšel jsem, jak se z nádvoří ozývají vzrušené zvuky. Pak se ozval jasný, ovládaný hlas vydávající rozkazy. Rozhodl jsem se, že to tak nemůžu nechat. Vytrhl jsem z jednoho granátu pojistku a hodil ho na protější zeď nádvoří. Granát zasáhl zeď, zarachotil, čímž přivolal pozornost všech lidí na nádvoří, a pak vybuchl, ještě než stačil dopadnout na zem. Ozvaly se výkřiky, rozlehlo se sténání.
Hodil jsem druhý granát, počkal na výbuch a pak vyrazil po hřebenu střechy. Složil jsem se vedle jednoho komínu na místě, odkud jsem mohl přehlédnout zbytek střechy a úsek nádvoří za hlavní branou. Ze svého úkrytu jsem rovněž viděl zaparkovaná letadla na letišti, jasně se blyštící v ranním slunci. Kdosi vystrčil hlavu nad okraj střechy. Zmizel sice příliš rychle, než abych s tím něco dokázal udělat, ale napadlo mi, že se objeví znovu, tentokrát s nějakou zbraní v ruce. D Z I  H A D                                                   51  

Pozvedl jsem tedy Model 70 a uvolnil bezpečnostní pojistku. Netrvalo ani patnáct vteřin a hlava se objevila opět. Stiskl jsem spoušť. Jeho tělo narazilo na chodník o deset metrů níže s hlasitým plácnutím. Landrover je samozřejmě nemohl odvézt všechny. Přesto jsem byl přesvědčen, že všichni se k němu vrhnou, jako by to byl poslední záchranný člun na Titaniku. Proto mě nepřekvapilo, když jsem uslyšel hluk startovaného motoru, i přesto že jsem před chvílí na nádvoří, kde auto parkovalo, hodil dva granáty. Landrover byl určitě odolný vůči šrapnelům a byl schopen fungovat, alespoň nějaký čas, pokud měl nepoškozený chladič. Zdola se ozvaly hněvivé výkřiky. Řidič roveru se zřejmě rozhodl nečekat, až všichni nasednou. V té chvíli jsem zmáčkl knoflík vysílačky. Následný výbuch byl docela uspokojivý. Ani ne za půl minuty jsem ze svého místa uviděl sloup černého kouře, stoupajícího z nádvoří. Zůstal jsem však i teď na místě. Nacházel jsem se v dobré obranné pozici a co bude následovat, to záleželo na tom davu dole. Slunce šplhalo na obloze stále výš a na střeše té staré pevnosti pěkně připékalo. Mohutně jsem se potil, byl jsem stále víc vyčerpaný a hladový... Konečně jsem toho měl dost. Přeplazil jsem se k jednomu z velkých komínů a vztyčil se. Přesunovali se po cestě k letišti v hloučcích po třech či čtyřech. Za pomoci dalekohledu jsem je spočítal. Bylo jich osmadvacet. Nebylo samozřejmě zdaleka jisté, jestli jsou všichni.
V předklonu jsem se opatrně přesunul na okraj střechy nad nádvořím, pohlédl dolů a zaposlouchal se. Nebylo slyšet nic, jen skučení větru, který silou asi patnácti uzlů foukal ze západu. Typický pouštní den téhle roční doby. Po několika minutách jsem opatrně vystrčil hlavu a pohlédl pod sebe. Na zemi ležela tři těla. V batohu jsem měl sedmnáct metrů lana. Uvázal jsem jeden jeho konec kolem komínu a volné lano shodil přes venkovní zeď na straně opačné proti hlavním vratům. Pak jsem se po něm spustil dolů. Jakmile jsem bezpečně přistál, přitiskl jsem se ke zdi, abych zůstal mimo dohled z cimbuří nade mnou. Od severní strany pevnosti byl vrcholek skalnatého hřebene nedaleko - slabých čtyřicet metrů. Přesunul jsem se co nejblíž, pak jsem popadl pušku do obou rukou a tryskem vyrazil. Žádná střelba se neozvala.
Jakmile jsem se ocitl bezpečně za skalnatou hranou, posadil jsem se, abych opět chytil dech a napil se vody. Jestli ještě někdo zůstal v pevnosti, aby mě chytil a zajal, pak si tam pro mě za mě může zůstat třeba až do soudného dne. Pochodoval jsem po svahu dolů a kolem skalnatého hřebene až k místu, odkud jsem viděl na letiště, letadla a na cestu. V dalekohledu byly stále vidět bystře se pohybující postavy. Co budou asi dělat, až se dostanou k letadlům? Najdou tam tři muže, kteří zemřeli násilnou smrtí, a dále tři poškozená letadla. Další tři stroje budou vypadat netknuté. Samozřejmě je musí napadnout, že tato tři letadla jsou nějak poškozená. Sám jsem se domníval, že do těch strojů nenastoupí, ale usadí se a počkají, než je přijede vyzved-
 
52
STEPHEN	COONTS
nout nějaký přítelíček. Samozřejmě, k jídlu a pití budou mít pouze zásoby z letadel, případně to, co si přinesli z pevnosti s sebou, ale pár dní s tím pohodlně vydrží. O nás se to říct nedalo. Jestli nás najdou libyjští vojáci, pak se osprey stane pro nějaký jejich MIG snadným soustem, což bude náš definitivní konec. Pečlivá předletová kontrola jejich tryskových letadel by nastražené bomby zajisté odhalila. Potřebovali jsme ty lidi tedy zpanikařit a nedat jim čas, aby si letadla nějak pečlivě prohlíželi nebo aby zalezli do nějakého pořádného úkrytu. Paniku ale měla na starosti Julie.
Když jsem jí vysvětloval, co má dělat, jen se ušklíbala.
Použil jsem znovu dalekohled, abych zkontroloval stav jejich ústupu. Teď byli dobrého půldruhého kilometru daleko a pomalu se blížili místu, kde měli zaparkovaná letadla. Opozdilci se nyní snažili dohnat své kolegy vpředu. Nikdo evidentně nechtěl riskovat, aby ho ostatní opustili. Byla to prostě skvělá parta.
Celo průvodu právě dorazilo k letadlům, když jsem zaslechl zvuk ospreye. Byl někde za mnou a letěl podél skalnatého předělu. V několika vteřinách přeletěl nad pevností, kterou jsem měl teď po levé straně, a zamířil ke startovací dráze. Julie byla skvělý pilot a osprey by! mimořádný stroj. Sklopila motory horizontálně a provedla rychlý přelet nad zaparkovanými letadly. Ocas prostředního z nich minula o slabých patnáct metrů. Pozoroval jsem celou její sou dalekohledem. Dopřála teroristům dostatečně jasný pohled na označení americké námořní pěchoty na křídlech. Osprey uletěl asi jednu míli a pak začal přecházet na vznášení. Pozoroval jsem, jak zpomaluje, motory s vrtulemi se stáčejí do vertikální polohy a celý stroj klesá jen několik metrů nad povrch pouště. Julie se pohybovala kupředu pouze natolik, aby se letadlo drželo mimo obrovský oblak prachu, který zdvihaly rotory, rychlostí zhruba dvaceti uzlů. Pomalu se blížila k rozjezdové ploše. Dalekohledem jsem zahlédl záblesky výstřelů z hlavní padesátek, umístěných v přídi letadla. Věděl jsem, že se bude snažit zasáhnout jedno ze znehyb-něných letadel a pokusí se je zapálit. Palivové nádrže jistě obsahují dostatek benzinových par se vzduchem, takže dobře umístěná vysokorychlostní střela by mohla přece jen najít něco hořlavého. Zaostřil jsem dalekohled na letadla na zemi. Příjemně mé překvapilo, že jedno už hoří. Výborně.
Osprey zvýšil rychlost. Julie sklopila motory a odspěchala pryč. Teroristé stále nevěděli, kolik mají proti sobě nepřátel. Ani to, kolika letadlům musí čelit. Byli vyzbrojeni jen lehce a na pouštní boj nebyli rozhodně vybaveni, takže neměli moc na vybranou. Oni viditelně také došli ke stejnému závěru, protože za necelou minutu již první tryskové letadlo začalo pojíždět a další ho těsně následovalo. Třetí se opozdilo jen o několik vteřin, ale i ono se hnulo z místa, ještě než první dojelo na konec dráhy a otočilo se. Tento první stroj musel počkat, než se k němu připojí oba zbývající. Na úzkém pruhu ranveje mělo totiž každé letadlo jen sotva dost místa k obrácení. Nebyla tu D
53

žádná odbočka, žádná jiná pojížděcí dráha, kde by se mohla letadla vyhnout. První dva stroje tedy musely počkat, než se k nim poslední připojí a otočí se před nimi. Konečně byla všechny tři trysková letadla obrácená proti větru a seřazená těsně za sebou. První se dalo do pohybu, deset vteřin za ním následoval druhý pilot. Třetí letadlo počkalo možná patnáct vteřin a pak rovněž vyrazilo kupředu. V momentě, když první letadlo opouštělo zemi, přihnala se od východu Julie Girau-dová. Letěla s řevem ve výšce asi třiceti metrů nad zemí. Osprey vypadal, jako by uháněl plnou rychlostí, což podle Juliiných slov bylo asi 270 uzlů. Dostala se před trysková letadla právě ve chvíli, když se poslední z nich odlepilo od země. Osprey se držel kousek vpředu a stále letěl na plný plyn, když druhé a třetí letadlo vybuchlo. V dalekohledu to vypadalo, jako by jim oběma upadla přední část. Deformovaný trup zamířil dolů a zaryl se do země. Přitom se zvedlo jen překvapivě málo prachu. Jen první letadlo, myslím, že to byl Lear, vypadalo neporušeně. Jeho bomba musela nějak selhat.
Pilot měl nyní již zatažený podvozek a se skloněným nosem se snažil co nejrychleji zmizet. Nebyl však dost rychlý. Julie Giraudová ho snadno předhonila. V dalekohledu jsem zaregistroval, jak se u přídě ospreye objevují nápadné obláčky kouře. Julie používala kulomet. Lear nabíral rychlost a vzdálenost mezi oběma letadly se začala zvětšovat. On uteče," pronesl jsem šeptem. Sotva jsem ta slova vyslovil, letadlo začalo hořet. Za zádí leara se ob)evil chvost černého kouře, letadlo se pomalu převrátilo na záda a zamířilo špičkou k zemi. Stroj pokračoval v pomalém přemetu, ale než mohl pilot let vyrovnat, letadlo se roztříštilo na zemi v oblaku ohně a kouře. Devět
 

Julie Giraduová přistála s ospreyem na startovací dráze nedaleko zničených letadel. Když jsem k ní došel, seděla ve stínu pod levým křídlem a na klíně držela pušku M-16. Určitě prohledala celé okolí ještě předtím, než jsem dorazil, a ujistila se, že nikdo z teroristů nezmeškal svůj let do pekel. Mezitím se oheň rozšířil i na další letadla, takže teď hořely už všechny tri vraky. Vítr unášel mraky černého kouře pryč do pouště. Tak jaký to je pocit?" zeptal jsem se, když jsem se usazoval na zemi vedle ní. Zatraceně dobrý, díky."
Horko bylo stále větší, ohavně suché vedro, které z člověka přímo vysává veškerou vláhu. Vytáhl jsem polní láhev a vyprázdnil ji. Jak se cítíte?" zeptala se po chvíli, jen tak ze slušnosti. Unavený a špinavý."
Také bych si dala koupel."
Ta moje špína se umýt nedá."

 
54
STEPHEN	COONTS
To je smůla."
Vidím, že vám proto puká srdce." Vstal jsem. Pojďme se vrátit s letadlem zpátky k útesu a zakrýt ho maskovací sítí. Pak se můžeme trochu prospat." Souhlasně přikývla, zvedla se a nastoupila do letadla. Právě jsme přes letadlo přetahovali kamuflážní síť, když jsme nad sebou uslyšeli hukot tryskového letadla. Dostaneme společnost," poznamenal jsem.
Julie stála na nejvyšším místě ospreye. Zastínila si oči a zadívala se severním směrem, jak se snažila zahlédnout nového příchozího. Zpozorovala ho jako první - byl to další tryskový dopravní letoun. Dost jsem si oddechl - být to bitevní stroj, mohl ospreye zahlédnout a zaútočit na něj. Pomozte mi sundat tu síť," požádala mě Julie a začala ji shazovat na zem. To jste už tak znavená životem?"
Ať už přijíždí za těmi zabijáky dětí kdokoliv, je to určitě také terorista." Takže vy ho hodláte rovněž zabít?"
Jestli to dokážu. Odtáhněte mi tu síť z cesty!"
Popadl jsem ji do náručí a zvedl ji. Julie slezla dolů a téměř po hlavě se vrhla dovnitř. Trvalo mi několik minut, než se mi podařilo odtáhnout síť zcela stranou. Julii však trvalo zhruba stejnou dobu nastartování motorů a příprava letadla ke startu. V okamžiku, kdy jsem v souhlasném gestu zvedl palec, přidala plyn a vznesla se. Zakryl jsem si obličej, aby se mi do očí nedostal prach.
Julie ve zvířeném oblaku zmizela.
To cizí letadlo se jí podařilo sestřelit. Neznámý pilot přistál, ale když nad sebou uviděl ospray a na zemi ohořelé vraky letadel, pokusil se znovu okamžitě odstartovat. Julie Giraudová na něj užila padesátimilimetrový kulomet a změnila letadlo v ohnivou kouli už ve chvíli, kdy se nacházelo sotva sto metrů od konce startovací dráhy. Když Julie přistála, přispěchal jsem zase s maskovací sítí. Jste ta nejbláznivější, nejpitomější ženská, jakou jsem kdy viděl," řekl jsem jí. Nejste o nic lepší než ti teroristé. Jste přesně jako oni." Hovno," odpověděla opovržlivě.
Vždyť ani nevíte, koho jste právě zabila. Klidně to třeba mohlo být letadlo plné geologů nějaké naftařské společnosti." Ať to byl kdokoliv, ocitl se v nepravý čas na nepravém místě." Stejně jako vaši rodiče."
Někdo se o ty dravce postarat musí," vykřikla na mě. Neustále nás požírají. Když se nebudeme bránit, všechny nás kompletně sežerou." Dopřál jsem jí poslední slovo. Bylo mně špatně z ní i ze sebe a z duše jsem si přál, abych byl nikdy neopustil Van Nuys. To odpoledne jsem si dovolil trochu spánku ve stínu pod křídlem, ale měl jsem toho v hlavě tolik, že jsem celou tu dobu vlastně jenom tak lehce podřimoval. Konečně se dostavila tma a my naposledy sundali maskovací síť z letadla. Na místě v poušti jsme zanechali síť, humvee, přívěs, prostě všechno. Narovnal jsem všechny nepotřebné věci d ž l h A d                      55
do přívěsu a těsně kolem něho, pak jsem do vleku strčil poslední kus výbušniny C-4, přidal chemickou rozbušku a nastavil ji na explozi za šest hodin. Když jsme konečně vzlétli, ani jsem se po staré pevnosti Velbloud neohlédl. Už nikdy jsem ji nechtěl vidět. Julie letěla za pomoci autopilota na západ a držela se jen asi sto metrů nad terénem. Před námi se objevilo pásmo hor. Použila brýle k nočnímu vidění, aby nad nimi přeletěla. Já zatím podřimoval na sedadle druhého pilota. O několik hodin později mnou zatřásla a probudila mě. Při pohledu z okénka jsem před námi uviděl světla Tangem. Letěli jsme řízeni automatickým pilotem a mířili přímo k městu. Přešli jsme do nákladního prostoru, kde jsme si oblékli kombinézy, vzájemně si pomohli navléci batohy a popruhy padáků a pak se odkolébali zpátky do kokpitu zkontrolovat situaci. Podle původní představy jsme měli přeletět nad městem od východu k západu, pak na západním okraji města vyskočit a nechat letadlo pokračovat směrem na moře. Až mu dojde palivo, spadne do oceánu, rozbije se a potopí. My ale mezitím už budeme sedět v nějaké pravidelné lince. V batohu jsem měl dva americké pasy, jeden na své jméno, druhý na jméno Roberta Arnolda, a letenku do Jižní Afriky. Neptal jsem se, kam se pak chystá Julie, protože jsem to ani vědět nechtěl. Vlastně jsem doufal, že ji už nikdy neuvidím. Teď otevřela nakládací rampu a já na ni vstoupil. Julie vyhlížela jedním okénkem ven. Zvedla ruku a dala mi znamení, abych se připravil. Viděl jsem, jak se pod námi míhají světla. Julie ke mně přistoupila a postavila se mi po boku. Patnáct vteřin," vykřikla a pohlédla na hodinky. Já udělal to samé. Nejspíše jsem musel na moment ztratit soustředění, protože jsem se probral, teprve až když do mě strčila a já vypadl ven. Snažil jsem se zachytit se jí, ale zůstala o několik centimetrů mimo můj dosah. Pak jsem byl z letadla venku a padal temnotou k zemi.
Je zbytečné podotýkat, že od té chvíle jsem Julii Giraudovou už nikdy neviděl. Přistál jsem na nějakém skalnatém svahu, nejspíš na pastvině pro ovce na okra)i města. Sebral jsem padák. Po Julii nebylo nikde kolem ani stopy. Sundal jsem si helmu a zaposlouchal se, jestli neuslyším hluk letadla. Nic. Jenom nějaký vzdálený tryskáč, možná linkový stroj startující z letiště. Do jámy, kterou jsem vykopal skládacím rýčem, jsem pochoval padák s helmou a kombinézou. Nakonec jsem tam hodil i rýč a díru v zemi zahrnul rukama, udupal novými civilními polobotkami a pak se vydal za pomoci kapesní baterky po svahu dolů. Za celou dobu jsem nezahlédl jedinou živou duši. Příštího rána jsem vešel do města a v jednom slušném hotelu si pronajal pokoj. Dal jsem si horkou vanu, vlezl do postele a spal skoro celých dvacet čtyři hodin. Když jsem se probudil, odjel jsem na letiště a chytil letadlo do Kapského města. Kapské město je pěkné místo s rozkošným okolím, na jedné straně sousedící s oceánem, na druhé straně s Tabulovou horou. Měl jsem u sebe spoustu peněz v hotovosti. Otevřel jsem si běžný účet u jedné místní banky a převedl na něj část peněz ze Švýcarska.

 
56
S T E  P H  E M

Na švýcarském kontě na mě skutečně čekaly tři miliony dolarů, takže se ukázalo, že Julie Giraudová svůj slib splnila. Přesné, jak jsem podvědomě očekával. První týden jsem bydlel v hotelu a pak si našel jeden menší dům, který jsem si pronajal od nějaké vdovy. Pečlivě jsem sledoval všechny místní noviny a dával si pozor, jestli se v nich neobjeví nějaká zmínka o masakru v libyjské poušti. Dříve nebo později Libyjci určitě v poušti najdou vypálené vraky a mrtvoly lidí a média se o tom dozvědí. Jak se však zdálo, k ničemu takovému nedošlo.
Alespoň noviny se o tom ani nezmínily.
Nakonec jsem se vypravil do městské knihovny, abych si prohlédl evropské a americké noviny. Nic. Nadá.
Jako by se to nikdy ani nestalo.
Uběhl měsíc, klidný tichý měsíc. Nikdo o mě nezačal projevovat zájem, já měl spoustu peněz v místní bance i ve Švýcarsku a za celou tu dobu se rádio, televize, či noviny ani slovem nezmínily o těch mrtvolách v poušti. Rozhodl jsem se zavolat svému příteli, penzionovanému bývalému příslušníkovi námořní pěchoty a nynějšímu policejnímu dispečerovi Billu Wileyovi do Van Nuys. Haló, Bille, tady je Charlie Dean." Haló, Charlie. Kdy se chystáš vrátit domů, hochu?"
Já nevím. Jak si vede Candy s mou benzínkou?"
Vydělává víc peněz, než jsi kdy vydělával ty. Zbavil se všeho toho železářství v obličeji a pracuje dvanáct hodin denně." Nekecej!"
Tak kde jsi?"
Nechme to zatím stranou. Chtěl bych, abys mi udělal nějakou laskavost. Mrkni se, prosím tě, zítra v práci do policejního počítače a podívej se, jestli na mě není kvůli něčemu vydaný zatykač." Překvapeně hvízdl. Co se to s tebou ksakru děje, Charlie?" Uděláš to pro mě? Zavolám ti zítra večer."
Dej mi své datum narození a číslo sociálního pojištění." Učinil jsem žádané a pak se rozloučil.
Následujících čtyřiadvacet hodin jsem byl jako na jehlách. Když jsem Billovi znovu zavolal, sdělil mi: V počítači nejsi, Charlie. Co se krucinál s tebou děje?" Někdy ti to povím."
Takže, kdy přijedeš domů?"
Za pár dní. Zatím si naplno užívám dovolené."
Dej jí za mě pusu," poznamenal Bili Wiley.
V knihovně Kapského města jsem nakonec narazil na starý výtisk International Herold Tribune, vydaného v Paříži. Konečně jsem našel to, po čem jsem pátral na mikrofiších: kompletní seznam cestujících, kteří zemřeli před dvanácti lety v letadle Air France, jež vybuchlo nad Nigerem. Plukovník Giraud ani jeho žena na seznamu nebyli. Konečně mi začalo pomalu svítat. d ž l h A d                     57
Požádal jsem jednoho knihovníka, aby mi pomohl připojit se k Internetu. Zajímal mě seznam absolventů americké letecké akademie, řekněme tak pět až deset roků zpátky. Pročítal jsem jména, až mi málem vypadly oči z hlavy. Žádná Julie Giraudová. A bylo to. Julie byla tedy agentkou buď CIA nebo francouzské tajné služby. Pravděpodobnější mi připadala ta francouzská služba. A Američané jí nechali ukrást jejich letadlo. Když jsem tak seděl a nechal si to procházet hlavou, uvědomil jsem si, že jsem se s plukovníkovými dětmi vlastně nikdy nesetkal. Alespoň jsem si na to nevzpomínal. Možná že měl dvě dcery, možná že ne, ale já si nedokázal vzpomenout. Co mi to povídala? Že jsem byl podle plukovníka ten nejlepší příslušník námořní pěchoty? Pitomý starý Charlie Dean. Skočil jsem jí na tyhle kydy. Nejlepší námořní pěšák! Tak jsem jí tedy pomohl ukrást" letadlo a zabít bandu odsouzených teroristů, jež by Libye nikdy dobrovolně nevydala. Kdyby nás náhodou chytili, byl bych do posledního dechu přísahal, že v celé té záležitosti se stát v žádném případě neangažoval, že celý plán vymyslela bývalá členka amerických leteckých sil a bývalý námořní pěšák, kterého si k tomu najala. Několik příštích dnů jsem se ještě potuloval po Kapském městě, pak jsem poplatil účty, poděkoval vdově domácí, namluvil jí vymyšlenou báchorku o nemocných dětech v Americe a nasedl na letadlo do New Yorku. Na Kennedyho letišti jsem přestoupil na další spoj do Los Angeles. Když mě taxík vysadil před mým bytem, zastavil jsem se u správce a zaplatil dlužný nájem. Baterie v mém voze byla ještě stále dost nabitá, aby motor naskočil na první otočení klíčkem. Candyho jsem skoro nepoznal. Nechal se dokonce ostříhat a na sobě měl čisté džínsy. Hej, pane Deane," řekl mi Candy poté, co jsme si chvilku povídali. Díky za tu šanci, kterou jste mi dal. Dost jste mě toho naučil." Všichni chybujeme," ujistil jsem ho. Kdyby jen věděl, jak pravdivá byla ta slova.

 
 

Stephen Coonts je autorem osmi bestselerů na seznamu Neví York Times. První z nich byla klasická letecká povídka jménem Flight ofthe Intruder (Let Intruderu, česky 2001), jež se udržela na seznamu nejprodávanějších knih více než šest měsíců. Autor absolvoval University ofWest Virginia v oboru politických věd a poté okamžitě nastoupil jako podporučík k námořnictvu. Letecký výcvik zahájil v Pensacole na Floridě právě na letadle A-6 Intruder. Po dvou bojových turnusech ve Vietnamu na palubě letecké lodě USS Enterprise a jednom turnusu ve funkci zástupce velitele startovacího a přistávacího oddílu na palubě USS Nimitz opustil v roce 1977 aktivní službu. Poté se dal na studium práv, která absolvoval na University of Colorado. Jeho romány jsou vydávány po celém světě a byly přeloženy do více než tuctu jazyků. Obdržel ocenění Amerického námořního institutu jako Autor roku 1986. Jeho poslední román se jmenuje Sancer a v češtině vyšly knihy Hong kong (Hongkong, 2002) a America (Amerika, 2002). Spolu se svou ženou Deborah žije v Clarksville v Marylandu.

 
VUDCOVSKE SCHOPNOSTI
DÁLE BROWN

 
PODĚKOVÁNÍ
 

Chtěl bych vyjádřit svůj dík Donu Aldridgeovi, generálporučíku amerického vojenského letectva (ve výslužbě) a bývalému zástupci velitele strategického letectva, za jeho pomoc a ochotu podělit se o znalosti ohledně činnosti komise pro udělování hodností. Dále pak děkuji Jimu Clontsovi, spisovateli a bývalému radarovému navigátorovi B-52, za jeho pomoc při pobytu a práci na základně Diego Garcia. Zvláštní dík patří mým přátelům Larrymu a Maryanne Ingemansonovým za jejich vel-komyslnost.  


 
64                                         DALEBROWN
Březen 1991
Přesně v 6 hodin ráno spustil budík rádio naladěné na stanici vysílající uklidňující hudbu. Plukovník amerického vojenského letectva Norman Weir si oblékl nové tepláky značky Nike a vyrazil na tříkilometrový běh základnou, pak se vrátil domů a poslechl si zprávy, zatímco se holil, sprchoval a oblékal do nové uniformy. Pak odkráčel do čtyři bloky vzdáleného důstojnického klubu, kde si dal snídani - vajíčka, párky, pšeničné tousty, pomerančový džus a kávu - a přitom si pročetl ranní noviny. Od té doby, co se před třemi lety rozvedl, začínal Norman každý pracovní den přesně stejně. Pro majora letectva Patricka S. McLanahana bylo budíčkem zarachocení tiskárny přijímače signálu z komunikačního satelitu SATCOM. Tiskárna se s klapotem probrala k životu a vyplivla dlouhý proud vzkazů vytištěných na pruhu termopapíru, připomínajícím spíše nějaký lehce šílený pokladní blok za nákup v obchodě s potravinami. Major právě seděl v navigačním a bombardovacím stanovišti letadla, s hlavou opřenou o desku před sebou, a dával si šlofíka. Po deseti letech služby na dálkových bom-bardérech si Patrick osvojil schopnost ignorovat potřeby svého organismu ve prospěch požadavků při plnění úkolu - zůstat vzhůru po velice dlouhou dobu, vysedávat nekonečné hodiny bez vystřídání a usnout rychle a dostatečně hluboce, aby mu spánek přinesl odpočinek, i když trval třeba jen několik minut. To všechno bylo součástí techniky přežití, kterou si tváří v tvář provozním požadavkům osvojila většina členů bojových posádek. Po dobu, co ze sebe tiskárna soukala instrukce, Patrick si dal snídani - šálek proteinového mléčného koktajlu z nerezové termosky a pár plátků poněkud kožovitého sušeného hovězího. Veškerá jeho strava na tomto dálkovém transoceánském přeletu byla vysokoproteinová a nízkozbytková - žádné sendviče, zelenina nebo ovoce. Důvod byl prostý: bez ohledu na technickou dokonalost bombardéru, toaleta byla stále jen toaleta. Aby ji člověk mohl použít, musel ze sebe sundat veškeré záchranné vybavení, svléknout leteckou kombinézu a teprve pak se téměř nahý posadit v tmavém, studeném, hlučném a páchnoucím prostůrku, kde to navíc vždycky pořádně protahovalo. Raději tedy jedl takovéto nijaké jídlo a riskoval zácpu, než by se vystavoval tak nedůstojné proceduře. A to musel být ještě rád, že slouží u takové zbraně, která použití toalety alespoň umožňuje - kolegové ze stíhaček se museli kupříkladu spokojit s čůracím balíčkem", čili s plínkami pro dospělé, nebo to prostě museli udržet. To bylo doopravdy ponižující. Když se tiskárna konečně odmlčela, Patrick odtrhl papír s vytištěnou zprávou a přečetl si ji. Byl to požadavek na hlášení stavu - za poslední hodinu už druhý. Dal dohromady odpověď, zakódoval ji a nakonec odeslal. Pak ho však napadlo, že by o těchto požadavcích měl informovat velitele letadla. Zajistil své katapultovací sedadlo, uvolnil bezpečnostní pásy a poprvé za dobu, která mu připadala jako celé dny, se postavil. Jeho partnerka, důstojnice obranných systémů Wendy Torková, PhD., ve svém křesle na pravé straně klidně spala. Ruce měla zastrčené pod ramenní popruhy, to aby náhodou nezavadila o katapultovací rukověť - už byly známy případy členů posádky, kterým se ve snu zdálo o letecké havárii a omylem se z letadla vystřelili. Dále měla na VŮDCOVSKÉ  SCHOPNOSTI        65
sobě letecké rukavice, helmu s tmavým stínítkem a kyslíkovou masku pro případ, že by skutečně musela rychle opustit letadlo. Přes leteckou kombinézu měla Wendy oblečenou letní pilotní bundu, na ní plovací záchrannou vestu s nafukovacími kapsami v podpaží, které jí při každém hlubším dechu nadzvedaly paže. Než se vydal do přední kabiny, Patrick přelétl pohledem přes Wendyin panel obranných systémů. Musel si přiznat, že spíš než po přístrojích se dívá po své kolegyni. Bylo na ní něco, co ho zajímalo. Opět se zarazil. Přiznej si to, Mučku, řekl Patrick sám sobě. Ty nejsi jenom zaujaty, ty po ní jedeš. Pod tím neforemným leteckým oblečením a záchranným vybavením se nachází krásné, pevné, přitažlivé tálo, i když je samozřejmé zvláštní, neslušné a téměř nemravné na něco takového vůbec myslet, zatímco v tomto leteckém technickém zázraku pravé křižují oblohu ve výšce čtrnácti tisíc metru nad Ománskym zálivem. Je to sice neslušné, ak vzrušující. Ve stejné chvíli Wendy zvedla tmavé stínítko, odepnula si kyslíkovou masku a usmála se na něj. Sakra, pomyslel si Patrick, když rychle přesunul pohled na přístrojovou desku obranného systému, ty oči by dokázaly roztavit třeba i titan. Ahoj," pozdravila ho Wendy. I když musela pořádně pozvednout hlas, aby ji bylo v kokpitu slyšet, stále ještě to znělo přátelsky, příjemně a mírumilovně. Wendy Torková, PhD., byla jednou ze světově nejproslulejších expertů v elektromagnetické technice a ve vývoji tohoto systému, a současně pionýrem v použití počítačů k analýze vlnění a stanovení příslušné odpovědi. Ti dva pracoval) spolu téměř dva roky na své domácí základně, v Centru pro pokročilou technologii leteckých zbraní' (HAWC) na základné Groom Lake v Nevadě, známé pod přezdívkou Země snů. Ahoj," odpověděl jí. Právě jsem... kontroloval tvoje systémy. Za pár minut budeme prolétat nad Bandar Abbasem, a tak jsem se chtěl přesvědčit, jestli něco nevidíš." Můj systém by mě upozornil, kdyby zachytil nějaký signál už v patnáctiprocentním intervalu nad prahem záchytu," poznamenala Wendy. Hovořila svým obvyklým hypertechnickým hlasem, který nebyl v nejmenším zženštilý, i když byl dostatečně ženský. Díky tomu hlasu se Patrick vzpamatoval a přestal myslet na věci, které do vojenského letadla rozhodně nepatřily. Pak se však Wendy na svém sedadle předklonila a nahnula se k němu. Ty ses díval na mé, viď?" Díky náhlé změně tónu jejího hlasu mu poskočilo srdce a v ústech měl sucho, jako by dýchal arktický vzduch. Ty jsi ale praštěná," uslyšel se zabrebtat. Bože, tohle tedy bylo pitomé! Viděla jsem tě přes tu tmavou clonu, majore," opáčila. Dobře jsem si všimla, že na mé koukáš." Opřela se v křesle, ale nespouštěla z něho pohled. Proč ses na mě tak díval?" Wendy, já ne..."
Jseš si jistý, že ne?"
Já... já ne..." Co se to se mnou děje? pomyslel si Patrick. Proč mám najednou na jazyku uzel? Připadám si jako školák, kterého přistihli, jak si do sešitu maluje obrázky milovaného děvčete. Dobré, je tedy zamilovaný. Poprvé se s ní setkal asi před třemi lety, když oba čerstvě nastoupili do týmu, který právě vyvíjel létající pevnost megafortress. Přeskočila mezi nimi krátká, i když intenzivní sexuální jiskra, avšak události, okolnosti, povinnosti a různé pracovní úkoly způsobily, že k ničemu dlouhodobějšímu nikdy nedošlo.

 
66
B R O W N

A tohle bylo to poslední místo na světě, kde by mohl očekávat, že jejich vztah učiní nějaký vzrušující krok kupředu. V pořádku, majore," řekla Wendy. Stále na něj však upírala svůj zrak a Patrick měl sto chutí vklouznout za svůj zbraňový panel a zůstat tam až do přistání. Můžeš odstoupit." Patrick se konečně mohl znovu normálně nadechnout. Uvolnil se a snažil se vypadat chladně, i přestože cítil, jak mu z každého póru proudí pot. Vzal do ruky vytištěný papír ze SATCOMu. Dostal jsem... dostali jsme zprávu... rozkazy... instrukce," vykoktal ze sebe. Wendy se usmála, jednak jako napomenutí, jednak proto, že se na něj dívala ráda. Od Osmého vojenského letectva. Chtěl jsem si promluvit s generálem a pak se všemi ostatními. Palubním telefonem. Ještě než přeletíme horizont. Íránský horizont." To udělej, majore," pronesla Wendy, v očích smích. Patrick přikývl, rád, že to má za sebou, a vyrazil směrem do kokpitu. Wendy ho zarazila. Och, majore?" Patrick se k ní okamžitě otočil. Ano, doktorko?" Ještě jsi mi to nedopověděl." Nedopověděl jsem ti co?" Jestli se ti zdají všechny moje systémy v pořádku?"
Po těchto slovech se bohudíky usmála. Patočka proto napadlo, že tím snad nemyslela nic perverzního. I když s trochu větší sebejistotou, ale přesto se pečlivě vyhýbaje pohledu na její systémy", Patrick odpověděl: Podle mě vypadají skvěle, doktorko." To je dobře," poznamenala. Děkuji ti." Trochu se pousmála a pohledem ho přejela od hlavy k patě. Po chvíli dodala. Já dám zase pozor na ty tvoje systémy." Patrick ještě nikdy necítil větší úlevu, a přitom se necítil víc zranitelný, než když se sehnul a vydal spojovacím tunelem do kokpitu. Těsně předtím, než stačil ohlásit, že se chystá přejít dopředu, a než se odpojil od palubní telefonní sítě, uslyšel ve sluchátku pomalé elektronické PÍP... PÍP... PÍP.." Výstražné znamení obranného systému letadla. Právě je zachytil nepřátelský radar. Patrick se doslova vrhl zpět do svého křesla, připoutal se a odjistil katapultovací zařízení. Nacházel se v zadním prostoru pro posádku bombardéru EB-52C Megafortress, nové generace bitevních letadel", které hodlalo Patočkovo tajné výzkumné oddělení napříště dodávat vojenskému letectvu. Původně vycházel z bombardéru B-52H Stra-tofortress, pověstných tažných koní mezi americkými dálkovými těžkými bombardé-ry, schopných mimořádně dlouhého doletu buď s těžkým nukleárním nebo konvenčním nákladem. Originální B-52 byl vyprojektován v padesátých letech a poslední stroj sjel z montážní linky před pouhými dvaceti lety. Tohle letadlo bylo ale jiné. Původní kostra byla od základu přestavěna podle nejmodernější technologie ne snad proto, aby se jen poněkud inovovala původní koncepce, ale aby se vytvořilo nejdokonalejší moderní bojové letadlo, o jakém nikdo dosud ani neslyšel. Wendy?" ozval se hlas v palubním telefonu. Copak to tam máme?" ,Je to zvláštní," odpověděla Wendy. Rozeznávám cíl s různými opakujícími se pul-zovými frekvencemi. Střídají se tu protiplavidlové a protiletecké pátrací profily. Odhadovaná vzdálenost... sakra, vzdálenost je padesát pět kilometrů, na dvanácti hodinách. Je přímo nad námi. Bezpečně v dosahu raket naváděných radarem." Máš nějakou představu, co to asi může být?" VŮDCOVSKÉSCHOPNOSTI 67
Mohlo by to být třeba letadlo AWACS," opáčila Wendy. Vypadá, že pátrá jak po povrchových plavidlech, tak po leteckých cílech. Není to žádná rychlá pulzová frekvence, prostě jen normální obecné pátrání. Je to o něco rychlejší než frekvence APY, jako má třeba E-2 Hawkeye nebo E-3 Sentry, ale má to stejný profil." Íránský AWACS?" otázal se nevěřícné Patrick. Jejich EB-52 Megafortress se pohyboval v mezinárodním vzdušném prostoru nad Ománským zálivem, západně od íránského pobřeží a jižně od Hormuzského průlivu, bezpečně před Perským zálivem. Ředitel Střediska pro pokročilou technologii leteckých zbraní generálporučík Brad Elliott nařídil třem experimentálním bombardérům megafortress hlídkovat ve vzdušném prostoru v blízkosti Perského zálivu, aby tak mohly eventuálně udeřit v případě, že by se některá oficiálně neutrální země z této oblasti rozhodla připojit ke konfliktu mezi silami koalice a Iráckou republikou. Mohl by to být buď .Mainstay', nebo ,Candiď," přemítal nahlas Patrick. Mezi letadly, která Irák údajně vydal Iránu, byl také Iljušin-76MD, letadlo včasného varování. Třeba si Íránci právě zkouší tu svou novou hračku. Je schopný nás vidět?" Myslím, že je," odpověděla Wendy. Nemá nás zaměřené, to ne, jenom pozoruje okolí. Je ale blízko a my se právě blížíme hranici odhalení." Bombardér B-52 Strato-fortress nebyl vyroben a dokonce ani zamýšlen jako neviditelné" letadlo, ale EB-52 Megafortress byl něco jiného. Vyrobili ho za použití nové antiradarové technologie -byl celý pokryt experimentálním nekovovým fibroocelovým" povlakem, pevnějším a lehčím než ocel, ale přitom neodrážejícím radarové paprsky, dále měl splývavé tvarování namísto ostrých hran, žádné venkovní antény, radarové paprsky pohlcující materiál nasávacích průduchů a okenních rámů a konečně unikátní systém pohlcující energii radarových vln, který radarové paprsky po dopadu odchyloval podél kostry letadla a nakonec ve směru odtokových hran křídel, čímž se výrazně snižovalo kvantum paprsků odražených zpět k nepříteli. Letadlo dále neslo širokou škálu zbraňových systémů a bylo schopno vyvinout stejnou palebnou sílu jako celá letka námořních nebo leteckých taktických stíhaček. Vypadá to, že hlídá Hormuzský průliv před invazí letadel zvenčí," nadhodil Patrick. Můžeme ho obletět kurzem dva-tň-nula. Kdyby nás zahlédli, ti Íránci by se asi pěkně naštvali." Na plánovaný manévr bylo však již pozdě. Už nás vidí," ozvala se náhle Wendy. Nachází se ve vzdálenosti pětapadesáti kilometrů, vysoko na jedné hodině nad námi a míří přímo k nám. Jeho rychlost se zvýšila na pět set uzlů." Tohle není letadlo AWACS," pokračoval Patrick. Vypadá to, že jsme natrefili na nějaký rychlý hlídkovací stroj." Do prdele," zaklel v palubním telefonu generálporučík Brad Elliott. Elliott byl velitelem Centra pro pokročilou technologii vzdušných zbraní, známého též pod přezdívkou Země snů, a současně jedním z duchovních otců létající pevnosti EB-52 Megafortress. Zhasněte ten jeho radar, Wendy, a doufejme, že si bude myslet, že má na přístroji nějakou poruchu a vzdá to." Vypadněme odsud. Bradě," ozval se Patrick. Tady nemá cenu riskovat ozbrojený konflikt." Nacházíme se v mezinárodním vzdušném prostoru," odpověděl Elliott rozhořčeně. Máme stejné právo být tady jako tenhle pacholek."

 
68
B R O W N

Pane, tohle je bojový prostor," důrazně trval na svém Patnck. Wendy jediným stisknutím tlačítka aktivovala výkonné rušičky megafortress, které začaly interferovat s radarovým paprskem nepřátelského letadla. Rušičky aktivovány," oznámila Wendy. Zahněte devadesát stupňů na pravobok." Brad Elliott zavedl megafortress ostře vpravo na kurz rovnoběžný se směrem letu blížícího se letadla. Nyní, při relativní nulové přibližovací rychlosti, je soupeřův dopplerovský pulzní radar nejspíš přestal registrovat. Bandita na třech hodinách, vzdálenost pětapadesát kilometrů a nemění se, stejně jako jeho výška. Přesouvá se na čtyři hodiny. Myslím, že nás ztratil." ,Jen se neunáhlete," vmísil se velitel bojové posádky a druhý pilot letadla plukovník John Ormack. Ormack byl zástupcem šéfa Centra pokročilé technologie vzdušných zbraní HAWC a jeho hlavním inženýrským čarodějem. Jako první pilot měl nalétáno několik tisíc hodin na nejrůznějších taktických letadlech. Jeho hlavní láskou však byly počítače, avionika a různé hračičky. Brad Elliott měl sice nápady, ale s jejich realizací spoléhal na Ormacka. Kdyby se na uniformy rozdávala křidýlka za technické vynálezy, pak by se s nimi Ormack určitě mohl po zásluze pyšnit. Třeba přejde do pasivního sledování. Musíme se mu vzdálit. Jinak by nás mohl dostihnout i bez radaru." Rozumím," odpověděla Wendy. Myslím ale, že jsme z dosahu jeho infračerveného vyhledávacího systému. Má..." Přesně v té chvíli se na palubním okruhu ozvalo hlasité, poněkud rychlejší varování PÍP PÍP PÍP! Vzdušný protivník zachycen a zafixován, vzdálenost padesát kilometrů a rychle se blíží! Jeho radar je velice výkonný - proniká i přes naše rušičky. Pevný radarový zámek, rychlost přibližování... rychlost přibližování dosahuje šest set uzlů" Dobře," ucedil John Ormack, alespoň že voda tam dole je i v tuhle roční dobu dost teplá." Legrácky bylo to jediné, na co všichni dokázali teď myslet -, protože nechat se zachytit supersonickým letadlem nepřítele tady nad Ománským zálivem bylo asi to nejhorší, co se posádce bombardéru mohlo přihodit. Pro Normana Weira bylo to ráno poněkud jiné. Dnes a po dobu ještě dalších dvou týdnů se Weir spolu s několika tucty svých kolegů plukovníků z vojenského letectva bude zdržovat na Randolphově letecké základně blízko Saň Antonia v Texasu, kde měl jako člen komise pro udělování hodností svým rozhodnutím rozšířit počty pod-plukovníků. Z celkem asi tří tisíc majorů letectva měl pomoci vybrat ty nejlepší, nejbystřejší a nejkvalifikovanější. Plukovník Norman Weir toho o komplexních objektivních kritériích a o výběru, který se jimi řídil, věděl spoustu. Činnost komise pro udělování hodností bylo něco, co mu bylo blízké. Norman pracoval jako velitel výboru pro analýzu rozpočtu leteckých sil v Pentagonu. Jeho pracovní náplní bylo přesně to, co bylo jeho úkolem i nyní: prosívat hory materiálu o zbraních a informačních systémech a rozhodovat o budoucnosti výdajů na různé projekty a o jejich možných přínosech. Krátce řečeno, Norman spolu se svým týmem šedesáti pěti vojenských i civilních analytiků, účetních a technických expertů každodenně rozhodoval o budoucnosti vojenského letectva Spojených států. Každé letadlo, raketa, satelit, počítač, černá skříňka" i bomba, každičký muž či žena ve vojenském letectvu byli podrobeni jeho zkoumání. Každá položka v rozpočtu jednotlivých jednotek musela projít přísným dohledem týmu jeho spolu-V UK ÉSCHOPNOSTI 69
pracovníků. Když neprošla, pak tato jednotka na základě stručné zprávy, zaslané komusi na sekretariátu ministerstva letectva, přestala koncem fiskálního roku existovat. Měl moc i zodpovědnost za výdaje v hodnotě miliard dolarů každý týden a tuto moc využíval zkušeně a rád. Pod vlivem svého otce se Norman rozhodl pro vojenskou kariéru již na střední škole. Normanův otec narukoval uprostřed šedesátých let, ale jelikož se domníval, že bezpečnější službu bude mít u válečného loďstva na nějaké lodi, vstoupil do armády a sloužil jako technik u generátorů na palubě několika letadlových lodí. Z dlouhých plaveb po Pacifiku a Indickém oceánu se vrátil s neuvěřitelnými historkami o triumfech a hrdinství letců. To Normana chytilo. Jeho otec se domů vrátil rovněž bez části levé paže v důsledku exploze munice na palubě letadlové lodi USS Enterprise, za což získal Purpurové srdce. To se stalo Normanovým doporučením do Námořní akademie Spojených států v Annapolis. Život v akademii byl tvrdý. Říct, že se z Normana stal introvert, bylo příliš slabé označení. Norman v podstatě žil uvnitř své hlavy a existoval jen ve sterilním, chráněném světě vědění a přemítání. Řešení problémů bylo pouhým akademickým cvičením, neobsahujícím nic fyzického nebo dokonce schopnosti velet. Čím víc ho nutili běhat, dělat kliky a pochodovat, čím víc ho vystavovali drilu, tím víc to všechno nenáviděl. Nakonec neuspěl v testech fyzické připravenosti, byl z akademie propuštěn a vrátil se do lowy. Neustálé otcovo otravování, že syn promarnil svou příležitost a neuspěl na námořní akademii - skoro to vypadalo, jako by byl snad svou ruku záměrně obětoval, aby syn mohl studovat v Annapolisu -, ho těžce ubíjelo. Otec ho prakticky vydědil a oznámil mu, že nemá peníze na jeho další vzdělávání na vyšší škole, takže ho přiměl, aby si našel zaměstnání. V zoufalé snaze uspokojit svého otce se Norman přihlásil a byl přijat do Sboru rezervních důstojníků vojenského letectva, kde absolvoval v oblasti financí a následně byl přijat do vojenského letectva. Stal se z něho účetnický a finanční specialista a o několik měsíců později získal i certifikát diplomovaného civilního účetního. Norman měl vojenské letectvo z duše rád. Byl to pro něj ten nejlepší svět - dostávalo se mu úcty lidí, kteří respektovali a obdivovali účetní, a od většiny zbývajících si uznání prostě dokázal vynutit, protože je převyšoval hodností, nebo byl chytřejší. V příslušném termínu se mu dostalo zlatých dubových listů majora a krátce nato se stal velitelem účetního střediska základny. Po počáteční nejistotě se zdálo, že takový život se líbí i jeho ženě. Většina manželek se ztotožnila s hodnostmi svých mužů a také Normanova žena se předváděla a blýskala s tímto neviditelným, ale přesto hmatatelným odznakem jejich příslušnosti při každičké příležitosti. Manželkami vyšších důstojníků byla dobrovolně" delegována do různých výborů, což se jí zprvu příliš nelíbilo. Brzy však objevila, že ona má na oplátku moc dobrovolně" delegovat manželky nižších důstojníků, aby v těchto výborech pracovaly za ni, takže veškerou dřinu nakonec vykonávaly právě tyto ženy nižších důstojníků a poddůstojníků. Byl to vlastně velice uspořádaný a pohodlný systém. Pro Normana bylo jeho zaměstnání výnosné, ale nezáživné. S výjimkou osobní účasti v pohyblivých liniích v těch nemnoha vzácných případech cvičného rozvinutí jednotky a několika nočních směn při přípravě náhlých i plánovaných každoročních kontrol základny měl čtyřicetihodinový pracovní týden a velice málo stresu. Časem proto přijal několik docela neobvyklých jmenování: byl zodpovědný za provádění

 
70
DÁLE     BROWN
auditu na radarové stanici v Grónsku, fungoval ve sboru poradců některých zaměstnanců Kongresu, kteří prováděli příslušné průzkumy pro přípravu rozpočtu. Všechny tyto funkce byly dost viditelné, ale s malou mírou rizika a Norman je prostě miloval. Právě v této době se však začaly objevovat problémy. Jak on, tak i jeho žena se narodili v lowě, ale lowa neměla žádnou leteckou základnu, takže si mohli být jistí, že domů se dostanou maximálně tak na návštěvu. Během jednoho Normanova zahraničního služebního pobytu v Koreji, který absolvoval bez ní, se jeho žena sice domů dostala dokonce i na delší dobu, ale bez manžela to nebylo ono. Časté vykořenění z domácího prostředí oběma enormně škodilo. Norman své ženě slíbil, že založí rodinu, jakmile se poněkud zmírní intenzita změn míst působnosti, avšak po patnácti letech bylo víceméně jasné, že Norman žádnou rodinu zakládat nechce. Posledním stéblem byla nejnovější Normanova umístěnka v Pentagonu, kde se stal prvním šéfem zbrusu nového výboru pro kontrolu rozpočtu leteckých sil. Byl ujištěn, že toto místo má zaručené minimálně na čtyři roky, že mu tedy nehrozí žádné další stěhování. Kdyby si přál, mohl na tomto místě dokonce zůstat až do penze. Biologické hodiny jeho ženy, které jí v posledních pěti letech dost hlasitě odtikávaly čas, se v poslední době doslova rozřinčely. Norman ale rozhodl, že ještě počkají. Právě nastoupil na nové místo. Musel pracovat spoustu večerů, řadu víkendů. Co by to bylo pro rodinu za život? Mimoto, jak nadhodil jednoho rána po další diskusi o dětech, nebyl by vlastně na výchovu takového novorozence příliš starý? Když přišel příští večer z práce domů, žena byla pryč. To se stalo již před třemi lety a od té doby s ní Norman nemluvil, dokonce ji ani neviděl. Její podpis na žádosti o rozvod byla poslední její věc, kterou zahlédl. No, říkal si často, bez ní je mu vlastně lip než s ní. Mohl přijmout lepší, exotičtější zaměstnání, cestovat po světě bez obav, že se bude vracet v létě pokaždé jenom do lowy a v zimě na Floridu, kde bydleli rodiče jeho ženy. Nemusel ani neustále naslouchat manželčiným poznámkám, že takoví dva inteligentní lidé jako oni by měli vést lepší, plnější - míněno civilní" - život. Mimoto, jak říká staré přísloví: Kdyby si vojenské letectvo přálo, abys měl ženu, tak by sis nějakou vyfasoval." Norman věřil, že je to pravda. První den v komisi pro udělování hodností u výběrového výboru osobního oddělení vojenského letectva v Randolphu byl vyplněn samými organizačními drobnostmi a několika školeními o způsobu práce komise, o výběrovém procesu, o tom, jak používat záznamy, seznam služebních hodností a konečně i přehledy standardních osobních složek kandidátů. Školení vedl plukovník Ted Fellows, šéf výběrového výboru leteckých sil ministerstva. Fellows seznámil přítomné s profilem každého kandidáta -s délkou jejich služby, místem jejich působení, odborností a s dalšími podrobnostmi objasňujícími mechanismus a důvod výběru těchto kandidátů. Poté prezident komise pro udělování hodností generálmajor Larry Dean Ingeman-son, velitel Desáté letecké divize, předstoupil před členy komise a každému z nich předal jmenovací dekret spolu s Instrukčním memorandem vojenského letectva, neboli MOI. MOI představoval výčet rozkazů ministra vojenských vzdušných sil členům komise, v nichž je všeobecně informoval, kdo má být povýšen, a sděloval jim příslušné kvóty spolu se zásadami, jak příslušné kandidáty povýšení vybírat. Existovaly tři povšechné kategorie důstojníků vhodných k povýšení: v řádném termínu, po něm a v předčasném termínu povýšení. V každé ze tří kategorií bylo nutno vůdcovské  schopnosti        71
zvažovat další kritéria: štábní důstojníci včetně nadporučíků, operační důstojníci, neo-perační důstojníci, jako kupříkladu od vojenské policie nebo od týlové služby, důstojníci podpůrných sborů, jako například financové, úředníci, příslušníci služeb na základné včetně subspecializovaných služeb, jako kupříkladu sbor kaplanů, lékařský sbor, sesterský sbor, sbor biomedicínských věd, stomatologický sbor a sbor vojenských právníků a advokátů. Generál Ingemanson je rovněž poučil, že v pracovních skupinách je možno získat jakékoliv další osobní záznamy, jež by snad ministr vojenského letectva požadoval. Členové komise pak byli náhodně rozděleni do osmi skupin, z nichž každá sestávala ze sedmi členů. Pracovní skupiny byly pak definitivně upraveny tak, aby v žádné z nich nebyla výrazná převaha nějaké specializace nebo velitelství. Zdálo se, že je zde zastoupeno každé větší velitelství vojenského letectva, jsou zde představitelé jednotek, polní služby i různých oborů - logistiky, údržby a personalistiky, financí, informačních technologií, kaplani, bezpečnostní policie a desítky dalších, včetně různých leteckých subspecializací. Norman si okamžité uvědomil, že zvláště silně jsou zastoupeny aktivní letecké neboli operační specializace. Přinejmenším polovinu členů komise tvořili operační důstojníci, většinou velitelé jednotek nebo štábní důstojníci, zaujímající buď vysoká místa v Pentagonu, či na různých větších velitelstvích. To byl podle Normana také největší problém vojenského letectva. Skutečnost, že polní služba dominovala nad všemi ostatními součástmi letectva. Z toho vyplývalo, že mezi všemi byla neustále preferovaná jediná kasta - letci. Jistě, bylo to přece americké letectvo, nikoliv americký sbor účetních. A letectvo tu bylo proto, aby v zájmu národní obrany ve vzduchu i v nejbližším okolí vedlo bitvy, a tady největší roli hráli zjevně piloti. Tihle chlápci měli však i největší ego a stejně tak velikou pusu. Všichni se mohli kvůli nim skoro přetrhnout, určitě se pro ně dělalo víc než pro kteroukoli jinou, i sebedůležitější součást armády. Piloti prostě měli protekci. Velitelé jejich jednotek s nimi zacházeli jako s rozmazlenými prvorozenými takány, a to i tehdy, když se nejednalo o jednotku v přímé aktivní službě. Bylo to však celkem pochopitelné, protože většina velitelů bývala také piloty. Norman nedokázal říct, odkud pramení ta jeho nechuť vůči všem, kteří nosili na uniformě křidélka. Nejspíš za to mohl jeho otec. S námořními leteckými mechaniky zacházeli letci jako s posledními učni či sluhy, a to dokonce i se starými veterány. Na druhé straně proti nim mnohdy stáli naprostí bažanti, kteří třeba letěli teprve na svou první akci. Normanův otec si na důstojníky všeobecně a na letce zvlášť dlouze a nahlas stěžoval. Odjakživa si sice přál, aby se jeho syn stal důstojníkem, ale chtěl z něho vychovat takového důstojníka, kterého budou prostí vojáci i poddůstojníci obdivovat a vážit si ho - což znamenalo odkazovat piloty do patřičných mezí tak často, jak to jen bylo možné. Byl to samozřejmě důstojník, letec, který kdysi ignoroval veškerá bezpečnostní opatření a varování kapitána letadla a vystřelil raketu zuni do řady tryskových letadel čekajících na natankování a způsobil tak největší nebojovou katastrofa válečného námořnictva za celou dobu jeho existence. Po ní zůstalo dvě sté mrtvých a několik set zraněných, včetně Normanova otce. Jeden nafoukaný, arogantní pilot, který si myslel, že všechno zná, prostě jenom porušil pravidla. Byl za to rychle, ale v tichosti propuštěn z armády. Velitel Normanovy jednotky sice dokázal několikrát nemilosrdně vyhodit poddůstojníka či vojína už při sebemenším prohřešku, ale letci, ti dostávali většinou

 
72
DÁLE      B R O W N
dvě, tři, mnohdy dokonce i čtyři šance, než jim definitivně nabídli, aby si zažádali o propuštění ze služby, a už vůbec nebývali postaveni před vojenský soud. Měli prostě vždycky protekci. Tak, teď to ale bude jinak. Kdykoliv dostanu návrh na povýšení Útce, umínil si Norman, bude mi muset zatracené dokázat, že si to zaslouží. A v duchu si přísahal, že to rozhodně nebude mít jednoduché. Pojďme trochu k zemi," pronesl Patrick.
To je zatraceně dobrý nápad," souhlasil Brad. Stáhl plynové páky, naklonil mega-fortress na levé křídlo a sklonil nos bombardéru do relativně mírného klesání rychlostí dva tisíce metrů za minutu. Wendy, pusťte na ně rušičky. Na plný výkon. Žádné rádiové vysílání. Nechceme, aby po nás vystartovalo celé íránské letectvo." Rozumím," odpověděla Wendy slabým hlasem. Jak se letadlo díky klesání dostalo do negativní gravitace, vše, co nebylo připevněné, začalo poletovat. Wendy hrábla po tužce a po seznamu. Přepnula regulátor kyslíku na 100 %, což pomáhá ve chvílích, kdy hrozí, že celý žaludek a většina jeho obsahu začnou každou chvíli rovněž poletovat po kabině. Spouštím rušičku. Je..." Náhle všichni zaslechli vysoký varovný tón PIPIPIPIP" a ve všech částech letadla se rozblikala červená poplašná kontrolka. Na radaru je raketa, na sedmi hodinách, vzdálenost čtyřicet kilometrů!"vykřikla Wendy. Ostré vpravo!" Elliott strhl megafortress prudce doprava a s přiškrceným plynem držel nos velkého letadla stále k zemi, aby co nejvíce ztížil přilétající raketě zásah a aby maximálně zaclonil vlastní výfuky před zaměřením. Jak bombardér zpomalil, začal se obracet rychleji. Patrick měl pocit, jako by se ocitl v poloze hlavou dolů a na zádech. Náhlé zpomalení, prudké klesání a ostrý obrat dokázaly dokonale zmást smysly jemu i všem dalším členům posádky. Clona! Clona!" vykřikla Wendy, když z levého zásobníku vypustila náklad staniolových proužků, které na radaru vytvořily oblak, vítaný klamný cíl pro nepřátelské rakety. Raketa míří stále na nás!" vykřikla Wendy. Odjišťuji stingery!" Jak se nepřátelská střela přiblížila, Wendy z nastavitelného ústí na zádi bombardéru odpálila malé rakety, vyhledávající zdroje radarových paprsků a tepla. Stingery letěly čelem proti útočným raketám, aby posléze několik metrů před nimi vybuchly a rozmetaly jejich nádrže a poškodily řídicí systém. Fungovalo to. Poslední nepřátelská raketa explodovala necelé dva kilometry od nich. Bombardéru trvalo pouhé čtyři minuty, než se dostal na výšku sedmdesáti metrů nad hladinu Ománského zálivu. Řízení letu teď převzal navigační počítač, napojený na satelitní navigační systém, který pomocí tenkého paprsku neustále kontroloval vzdálenost mezi trupem letadla a mořskou hladinou. Plnou operační rychlostí mířili na jihozápad, tak daleko od íránských břehů, jak jen bylo možno. Brad Elliott věděl, čeho se bojoví piloti nejvíc obávají - nízkého letu, temnoty a kurzu těsně nad hladinou daleko od přátelského pobřeží. Každé zakuckání motoru znělo mnohonásobně hlasitěji, každičké zachvění ukazatele paliva vypadalo kriticky a i nejnepatrnější zapraskání ve sluchátkách nebo zachvění řídicí páky se zdálo signalizovat neštěstí. Skutečnost, že někde nedaleko se nachází nepřátelské letadlo, které ruší radarové i rádiové vysílání, celkové napětí ještě zhoršovalo. Jen málo pilotů mělo žaludek na takovou noční honičku těsné nad hladinou. VŮDCOVSKÉ  SCHOPNOSTI        73
Jak však Wendy upřeně hleděla na obrazovku před sebou, brzy zjistila, že MiG, nebo co to tam na obloze bylo, se nehodlá jen tak lehce vzdát. Smůla, chlapci - ještě jsme ho neztratili. Přiblížil se pod pětatřicet kilometrů a drží se nám přímo za ocasem. Je sice dost vysoko, ale má nás bezpečně zachycené na radaru." Vsadím se, že právě teď kontaktuje své velitelství," dodal Elliott. Je na šesti hodinách, jednadvacet kilometrů. Blíží se na vzdálenost umožňující zaměření na teplo." Při rušeném radaru nemohl užít radarem řízené střely, ale za pomoci infračerveného vyhledávacího systému IRSTS se mohl docela pohodlně přiblížit a pak zaútočit raketami mířícími na zdroj tepla. Wendy, připravte se vypustit scorpiony," vyzval ji Brad. Rozumím." Wendy se už prsty dotýkala klávesnice před sebou, na kterou nyní vyťukala příkaz k přípravě tajné zbraně megafortress - moderní rakety vzduch-vzduch středního doletu (AMRAAM) AIM Scorpion. Bombardér EB-52 nesl po šesti takových raketách na nosníku každého křídla. Scorpiony byly střely řízené radarem a naváděl je buď útočný radar megafortress nebo radarové zařízení přímo v nose rakety. Tyto střely byly schopné zaútočit dokonce i na cíle přímo za bombardérem, k němuž mohly být naváděny záďovým radarem a díky tomu umožňovaly i výstřel přes rameno" na pronásledujícího nepřítele. Pouze několik letadel na celém světě neslo střely AMRAAM, ale na palubě EB-52 Megafortress byly tyto rakety součástí výzbroje už celé tři roky a jednou se již dokonce zúčastnily bojové akce. Nepřátelský letoun se nyní nacházel bezpečně ve třicetikilometrovém dosahu scorpionů. Dvacet kilometrů."
Jakmile překročí dvanáctikilometrovou vzdálenost, zaměřte ho a vypalte na něj," rozkázal Brad. Měli bychom tasit jako první." Bradě, měli bychom toho spíš nechat," pronesl naléhavě Patrick. Wendy k němu překvapeně zvedla oči, byl to ale Brad Elliott, který se ozval. Co jste to říkal, Patricku?" Povídal jsem, abychom toho nechali," opakoval Patrick. Poslouchejte, jsme v mezinárodním leteckém prostoru. Právě jsme klesli na nejnižší možnou hladinu a rušíme jeho radar. On už přece ví, že jsme nepřátelé. Když si budeme vynucovat boj, nic tím nevyřešíme." Zaútočil na nás přece jako první, Patricku."
Poslyšte, chováme se nepřátelsky a on jenom plní svůj úkol - snaží se nás vykopat ze své zóny," pravil nesouhlasně Patrick. Pokusili jsme se mu proklouznout, ale on nás nachytal. Nikdo si tu přece boj nepřeje." Dobře, co tedy ksakru navrhujete, navigátore?" otázal se kysele Brad. Patrick zaváhal, pak se naklonil k Wendy a vyzval ji. Vypni rušení jeho radaru na UHF." Wendy se na něj podívala ustaraným pohledem. Jseš si jistý, Patricku?" Ano. Udělej to." Wendy do svého počítače váhavě naťukala příslušnou instrukci a rušení na frekvenci 243.0 megahertzů, univerzálním nouzovém kanálu UHF, okamžitě ustalo. Patrick přepnul na svém kontrolním panelu páčku vysílačky na COM 2, která byla trvale naladěna na frekvenci nouzového kanálu UHF. Pozor, íránské letadlo na pozici šesti hodin, sto sedmdesát šest kilometrů jihovýchodně od Bandar Abbasu. Tady je americké letadlo, které pronásledujete. Slyšíte mě?"

 
74
DÁLE      B R O W N
Patricku, co to sakra děláte?" vykřikl Elliott do palubního telefonu. Obrano, vy jste vypnula rušení radaru na UHF? Co se to tam vzadu kruci děje?" Tohle není dobrý nápad, Patricku," připojil se John přísným hlasem, i když ne tak divoce jako Elliott. Právě jsi mu prozradil, že jsme Američané. Teď se na nás teprve bude chtít podívat zblízka." Byl by blázen, kdyby odpověděl," poznamenal Brad. Zdržte se jakéhokoliv vysílání a..." Právě v tu chvíli se v rádiu ozvalo, Sto eto? Nemalvali, pažalsta." Co to sakra bylo?" zeptala se Wendy.
Podle mě to byla ruština," odpověděl Patrick.
Znovu se oval cizí hlas, tentokrát lámanou angličtinou. Americké letadlo na mých dvanáct hodin před nosem, tady je Khaneh jedna-čtyři-jedna ze vzdušných sil Islámská republika Irán. Já slyším. Vy porušujete suverénní íránský vzdušný prostor. Poru-čuju vám stoupat na výška tři tisíce metrů a připravit na zadržení. Snižte rychlost teď a vysuňte podvozek. Rozumíte?" Jedna-čtyři-jedna, tady americké letadlo. Zajistili jsme obranné zbraně proti vašemu letadlu. Nepřibližujte se k nám na vzdálenost menší než dvanáct kilometrů, nebo na vás zaútočíme. Rozumíte?" Vzdálenost šestnáct kilometrů."
Jste od nás jenom šestnáct kilometrů," oznamoval Patrick. Už se víc nepřibližujte." Patricku, to je přece bláznovství," ozval se znovu Brad. To se pokoušíte ho přesvědčit, aby se obrátil čelem vzad? Na to nikdy nepřistoupí." Čtrnáct kilometrů. Rychlost přibližování pět set uzlů."
Jedna-čtyři-jedna. Jste od nás jenom čtrnáct kilometrů a blížíte se rychlostí třináct kilometrů za minutu. Nepřibližujte, opakuji, nepřibližujte se na méně než dvanáct kilometrů, nebo na vás zaútočíme. Nejsme v íránském vzdušném prostoru a navíc opouštíme tuto oblast. Toto je mé poslední varování. Rozumíte mně?" Třináct kilometrů..."
Jedna-čtyři-jedna, jste právě třináct kilometrů od nás. Okamžitě zpomalte!" Připravte se ke střelbě, Wendy! Čert vás vem, McLanahane..." Už je tady!" vykřikla Wendy. Rychlost přibližování... počkejte, přestal se přibližovat," oznámila Wendy. Drží se na třinácti kilometrech... ne, zpomaluje. Stoupá vzhůru. Už je v osmnácti stech metrech, vzdálenost šestnáct kilometrů, zpomaluje." Vypni rušičky, Wendy," vyzval ji Patrick.
Cože
Přestaň je rušit," opakoval Patrick. Přerušili přece útok. My teď musíme udělat to samé." Bradě?"
Zatraceně riskujete. Mučku," pronesl Brad Elliott. Na moment se odmlčel a pak dodal, Ukončit rušení. Začněte ale okamžitě znovu, jakmile se přiblíží na třináct kilometrů." Clona a rušení v pohotovosti," potvrdila Wendy a napsala příslušnou instrukci do počítače. Vzdálenost patnáct kilometrů. Teď stoupá rychleji, už minul tři tisíce metrů." Vy, Američani, nepřichoďte do našeho Íránu, nebo my ukážeme náš hněv," pronesl íránský pilot migu v poněkud kostrbaté angličtině. Vaše hrozby je pro nás nic. Zůstaňte pryč nebo bude konec s várna." VŮDCOVSKÉ  SCHOPNOSTI        75
Obrací na sever," ozvala se Wendy. Je... och, ne! Míří na nás. Vzdálenost šestnáct kilometrů, rychlost přiblížení sedm set uzlů!" Rušení!" vykřikl Brad. Zaměřit a vypálit!"
Ne! Počkejte!" vykřikl Patrick. Znovu stiskl páčku mikrofonu UHF vysílačky: Jedna-čtyři-jedna, nepřibližujte se k nám!"
Řekl jsem pal...!"
Počkejte! Otočil se a zase stoupá," hlásila s úlevou Wendy. Stoupá a točí na severovýchod." Blbec," pronesl John Ormock s hlasitou úlevou. Jenom se normálně předvádí." Obrazovka je čistá," oznámila Wendy. Bandita je od nás třicet dva kilometry a letí pryč. Žádný další signál." Pilot předává řízení," pronesl Brad. Ani nepočkal, až John potvrdí převzetí letadla, zajistil své katapultovací sedadlo, uvolnil bezpečnostní pásy a jako tornádo vyrazil do zadního prostoru posádky. Moc šťastně nevypadá, vy tam vzadu," varoval John telefonem Patricka a Wendy. Přístrojový panel byl přímo za průlezem na spodní palubu, takže Brad se až k nim nemohl dostat. Zastrčil šňůru palubního telefonu do zásuvky, aby jeho tirádu mohli sledovat všichni členové posádky, naklonil se nad přístrojový panel, s planoucíma očima píchl prstem v rukavici k Patrickovi a zahřmel. Už nikdy nezpochybňujte moje rozkazy, majore! Mohl nás klidně sestřelit - a to dokonce dvakrát! Vy nejste žádný velitel letadla, to jsem já!" Pak se obrátil k Wendy a pokračoval: Když rozkážu vystřelit, Torková, tak můj rozkaz okamžitě poslechnete, nebo vám nakopu prdel a půjdete na dvacet roků do báně! A už se nikdy neopovažujte přestávat s rušením nepřátelského letadla, dokud vám k tomu nedám výslovný rozkaz! Slyšíte mě?" Dobře vás slyším, generále," odsekla Wendy, ale pro mě za mě můžete jít k čertu." Elliott vzteky vypoulil oči. Wendy rychle pokračovala. Kdo nám dal rozkaz ke střelbě? Kdo nám vůbec vydal povolení rušit nepřátelský radar a rádio?" Elliott zůstal zticha. Bradě?" ozval se John Ormack. Tahle operace měla být přece jenom zajišťovací akcí pro případ, že by Írán otevřel druhou frontu proti koalici. Nemáme se pohybovat v takové blízkosti sporné oblasti a myslím, že se také nemáme pouštět s nikým do konfliktu." Vlastně si ani nevzpomínám, že bychom vůbec dostali příkaz k letu, pane," připojil se Patrick. Četl jsem jenom informační rozkaz a ten říkal, že máme být připraveni na případnou akci Íránu či kterékoliv jiné země, která vyhlásila neutralitu a jež by se mohla stát pro Spojené státy hrozbou. Nikdy jsem ale neviděl žádný prováděcí rozkaz, ani seznam pravidel pro případné střetnutí. Také jsme neobdrželi jedinou satelitní fotografii nebo taktický snímek. Nic, co by nám pomohlo při plánování akce." Co na to řeknete, generále?" trvala na svém Wendy. Já také pro tento let neviděla žádný prováděcí rozkaz. Nedostala jsem žádný rozkaz k boji, ani zpravodajskou informaci. Je to vůbec povolená akce, nebo není?" Samozřejmě že je," odpověděl Brad rozhořčeně. Hněvivá grimasa mu ale rychle mizela z obličeje a Patrick věděl, že Wendy hádala správně. Dostali jsme přece rozkaz, být připraveni na případnou akci. A my... jsme připraveni. Tohle je z taktického pohledu také nejlepší záložní místo." Avšak kdybychom na íránskou stíhačku vystřelili, udělali bychom něco nepovoleného."

 
76	B R O W N
Máme samozřejmě povolení bránit se..."
V případě, že bychom byli na povolené akci, měli bychom pochopitelně právo se bránit. Tenhle let ale povolený není, že?" naléhal Patrick. Když Brad okamžitě neodpověděl, Patrick dodal: Lépe řečeno, žádné letadlo megafbrtress, které se v této oblasti nalézá, vlastně nemá povolení tu být? Máme tady tři pokusná neviditelná letadla plná zbraní, šestnáct tisíc kilometrů od domova a jenom pár kilometrů od válečné zóny, a nikdo vlastně neví, že tady jsou? Ježíši, generále..." To stačí, majore," přerušil ho Elliott. Ty lety byly povoleny - mnou. Podle rozkazů máme být připraveni k bojové akci na podporu operace Pouštní bouře. To je naše práce." Patrick uvolnil bezpečnostní pásy, odpojil se od palubního komunikačního systému, vstal a naklonil se k Bradu Elliottovi. Zblízka, aby to nikdo jiný neslyšel, mu řekl: Pane, tohle přece nemůžeme. Vždyť vy riskujete naše životy - a proč? Jestli nás napadnou vojáci Iráku nebo Íránu nebo kohokoliv jiného, pak si budeme muset cestu odsud vybojovat. To bychom ale dělali bez dovolení, bez rozkazů. Kdyby nás sestřelili, nikdo by vlastně ani nevěděl, že jsme zmizeli. Proč? Proč to všechno sakra děláme?" Brad a Patrick si dlouze hleděli do očí. V Bradově pohledu stále plálo rozhořčení a vztek, které však překrývalo ještě cosi jiného... co to jenom bylo? Patrick si přál, aby to byl výraz porozumění, nebo kajícnosti, ale ve skutečnosti viděl něco úplně jiného. Bylo to zklamání. Patrick obvinil svého učitele z křiklavého morálního a vůdcovské-ho pochybení a odpovědí bylo zklamání z toho, že on, takový oblíbenec, svého velitele nepodpořil. Je to kvůli tomu, že jste se nemohl zúčastnit Pouštní bouře?" otázal se Patrick. Válka v Perském zálivu - někteří jí dokonce říkali třetí světová válka - právě skončila a většina jednotek již odjela domů. Jejich příslušníci si naplno užívali oslav a gratulací od hrdého a vděčného národa, což bylo ve Spojených státech něco nevídaného od konce druhé světové války. ,Je to proto, že víte, že máte něco, co mohlo ve válce pomoct, ale nedostal jste povolení to použít?" Jděte k čertu, McLanahane," odsekl Elliott zahořkle. Nezkoušejte na mě ty vaše amatérské psychoanalytické sračky. Mám oprávnění sám uvážit, jak své jednotky použít, a já to podle svého nejlepšího úsudku také dělám." Patrick hleděl na velícího důstojníka, kterého považoval za přítele a dokonce tak trochu i za svého náhradního otce. Vlastní otec mu totiž zemřel, ještě než Patrick nastoupil na vyšší školu, takže byl spolu se svým mladším bratrem vychováván v domácnosti velice rozhodné, dominantní matky a dvou mladších sester. Brad byl první otcovskou postavou v Patrickově životě po mnoha letech a Patrick se naopak také všemožně snažil, aby byl Elliottovi upřímným přítelem a pevnou oporou, kterou tento osamělý vlk, jak v osobním, tak i profesionálním životě zjevně postrádal. I když Bradley James Elliott byl tříhvězdičkový generál a byl považován za muže číslo čtyři na velitelství strategického letectva, nejvyšším vedením amerických dálkových bombardérů a pozemních základen balistických nukleárních raket byl na tuto politicky velmi citlivou funkci považován za příliš přímočarého a příliš nadšeného. Podle Bradová nejlepšího přesvědčení byly bombardéry klíčem k uplatňování americké vojenské síly. Proto věřil, že je jeho povinností neustále tlačit na navyšování fondů a podporu výzkumu i vývoje nových technologií dálkového útoku. To se však Pentagonu příliš VŮDCOVSKÉSCHOPNOSTI 77
nelíbilo. Ostatní součásti ozbrojených sil již léta hlučně kritizovaly zjevné upřednostňování letectva. Pentagon sám podporoval spíše kombinované operace". Toto však Brad Elliott nebral. Když si nepřestával hlasitě stěžovat na neustálé snižování financí a ztrátu priority programu nových bombardérů pro vojenské letectvo, ztratil dokonce svou čtvrtou generálskou hvězdičku. Když si ani poté nedal pokoj, byl vykázán doprostřed nevadské pouště, aby buď rezignoval, nebo alespoň zmizel v zapomnění. Brad však neudělal ani jedno. Ačkoliv byl stárnoucím tříhvězdičkovým generálem, zastávajícím místo vhodné pro plukovníka nebo maximálně jednohvězdičkového generála, využil svého zbývajícího vlivu a zástěrky supertajného a přísně zabezpečeného Střediska pro pokročilou technologii vzdušných zbraní k tomu, aby začal vyvíjet experimentální leteckou zbraň s dalekým doletem pro jednadvacáté století. Vycházel přitom ze syntézy radikálně modifikovaných bombardérů B-52 a B-1, skvělých neviditelných" okřídlených raket, nepilotovaných útočných zbraní a vysoce přesných řízených střel. Obstaral finanční fondy, o kterých si většina velitelů mohla jen nechat zdát. Postupoval tak, že si peníze půjčoval - mnozí tvrdili, že dokonce přímo kradl -z jiných zbraňových programů, což se mu daňlo skrývat pod mnohovrstevným pláštíkem bezpečnostních opatření. Zatímco se zbytek vojenského letectva domníval, že Brad Elliott pouze nečinně sedí ve své kanceláři a čeká na penzi, on zatím budoval tajnou útočnou zbraň - a dokonce ji používal v praxi. První akci provedl před třemi lety, kdy s modifikovaným bom-bardérem B-52 dokázal uniknout všem sovětským dálněvýchodním leteckým silám a zaútočil na sovětské pozemní laserové základny, které dosud dokázaly oslepovat americké zpravodajské družice. Tato akce si vyžádala tři lidské životy a Brad při ní ztratil pravou nohu. Podařilo se mu však dokázat, že koncept létající bitevní lodi" funguje a že vhodně modifikovaný B-52 může být použit při nenukleámím útoku proti intenzivně chráněným cílům. Brad Elliott se tak spolu se svým týmem vědců, inženýrů, zkušebních pilotů a technických kouzelníků stal nejnovější tajnou americkou útočnou silou. Nemáte nejmenší právo mě soudit a kritizovat," pokračoval Elliott, a už rozhodně vám nepřísluší, abyste rušil mé rozkazy nebo vydával rozkazy protichůdné. Udělejte to ještě jednou a já se postarám, aby vaše vojenská kariéra skončila. Rozuměno?" Patrickovi se zdálo, že v Bradových očích vidí náznak smutku, ten ale rychle zmizel. Napřímil se tedy a odvrátil zrak, protože se neodvážil podívat svému příteli do očí. Ano, pane," odpověděl bezbarvým hlasem. Generále?" ozval se v palubním telefonu John Ormack. Patricku? Co se děje?" Brad se ještě naposledy na Patricka zamračil. Ten se posadil, aniž by se Bradovi podíval od očí, a znovu se připoutal do svého křesla. Elliott dodal: Patrick se zkontaktuje se základnou Diego Garcia a sežene pro náš bombardér nějaký bezpečný hangár. Zůstaneme na zemi, dokud neobdržíme jasné pokyny ohledně naší mise. Spočítejte kurz zpátky k natankování, zkontaktujte se s tankovacím letadlem a oběma dalšími našimi letadly. Pak se otočíme na cestu domů." Když se Brad odvrátil a vydal se zpět do kokpitu, Wendy se natáhla přes kabinu a v tichém gestu vděčnosti se dotkla Patrickova rukávu. Patrick se ale rozhodně necítil na to, aby přijímal nějaké gratulace.

 
78
B R O W N

Dříve než začnete, chtěl bych s vámi projít nejdůležitější body z ministrova seznamu instrukcí," pronesl generálmajor Larry Ingemanson, předseda komise pro udělování hodností. Právě promlouval k celé skupině členů komise těsně předtím, než zahájí svůj první den rokování. Tento manuál instrukcí obsahuje určité kvóty pro jednotlivé kategorie, ale vy, jako hlasující členové komise, je dodržovat nemusíte. Jde nám o kvalitu, nikoliv o kvantitu. Na to nezapomínejte. Jediná kvóta, kterou dodržet musíme, se týká kategorie přidružených a pomocných služeb a ta je daná přímo ze zákona, takže se o její splnění postará samo ministerstvo. Zákon rovněž stanoví, že zvláštní pozornost je třeba věnovat ženám a všem menšinám. Pamatujte si však, prosím, že vaše závěry, ke kterým dojdete, nebude ministerstvo již v žádném směru upravovat, bez ohledu na to, jestli některý váš kandidát bude či nebude žena nebo příslušník menšiny. Nikdo tedy váš výběr nezpochybní, ovlivnit ho můžete jenom vy. Pouze vás žádám, abyste laskavě nezapomněli na to, že s těmito dvěma jmenovanými skupinami se v minulosti nezacházelo příliš férově. Rovněž vás žádám, abyste si uvědomili, že v důsledku zahájení nepřátelské činnosti na válčišti v jihovýchodní Asii nemuseli mít někteří kandidáti možnost dokončit určité vojenské vzdělávací kurzy. Domnívám se, že v průběhu času, jak se bude zrychlovat tempo rozvinování jednotek, bude na tento aspekt kladen stále větší důraz, ale zákon zatím změněn nebyl. Jenom vás žádám, abyste se při svém posuzování nezapomínali přesvědčit o následujícím: jestliže kandidát neabsolvoval příslušné profesionální vojenské vzdělávání nebo nástavbový kurz, ujistěte se, zda ten člověk neslouží u nějaké specializace, která vyžaduje nějak časté či nenadálé nasazení, a vezměte laskavě tento fakt v úvahu." Generál Ingemanson se na moment odmlčel, zavřel sešit s poznámkami a pak pokračoval. To, co vám nyní povím, již nepochází z instrukčního memoranda - jsou to pouze myšlenky vašeho nehlasujícího předsedy komise. Při této příležitosti sice budu vykonávat svoje předsednictví poprvé, ale předtím jsem byl již třikrát členem komise, takže mám jistou představu, co vás čeká. Než se v průběhu následujících dnů přehrabete všemi těmi více než třemi tisíci složek, budete námahou už asi trochu šilhat a bude vám padat čelist. Já se vám ale i tehdy budu snažit neustále připomínat, jak zodpovědný úkol máte před sebou. Jestli jste, přátelé, někdy přemýšleli o tom, jaké by to bylo ovlivňovat naši budoucnost, tak tohle je právě ono. Všichni jsme se ocitli v nesmíme speciálním postavení s mimořádnou zodpovědností," pokračoval trochu slavnostně Ingemanson. Stali jsme se členy první komise pro udělování hodností vyšším důstojníkům vojenského letectva jen několik dní po skončení operace Pouštní bouře. Tato operace je mnohými považována za probuzení Ameriky a znovusjednocení americké společnosti s jejími ozbrojenými silami. Můžeme v tom spatřovat začátek nové éry americké armády, zejména jejích leteckých sil. Před námi leží velká zodpovědnost, abychom vybrali muže a ženy, kteří povedou tyto ozbrojené síly do budoucnosti." Norman Weir obrátil oči v sloup a v duchu zaúpěl. Co to je za slinty? Tohle je přece komise pro udělování hodností, proboha. Proč by to měl považovat za něco extra, s téměř mystickým významem? Třeba to byly jenom takové obvyklé povzbuzující kecy, ale tohle už přestávalo být důstojné a začínalo to být směšné. vůdcovské  schopnosti        79
.Jsem si jistý, že všichni známe ty žerty o podplukovnících - o .důstojnících na jedno použití'," pokračoval Ingemanson. O těch, kteří stojí současně na pokraji slávy i zapomnění. Dovolte, abych vám pověděl něco, v co hluboce věřím: jsem přesvědčen, že oni tvoří ten nejpevnější základ důstojnického sboru vojenského letectva. Za svůj život jsem velel celkem čtyřem letkám, dvěma perutím a jedné vzdušné divizi a podplukovníci byli pokaždé duší i srdcem mých jednotek. Mnohdy zastávali práci posledního člena posádky a přitom na nich ležela zodpovědnost velitele perutě. Drželi pohotovost, veleli operačním akcím i bojovým rozvinutím a přitom museli ještě ke spokojenosti svých šéfů vykonávat spoustu papírování. Byli to nositelé těch nejlepších bojových tradic v každé jednotce - proto z nich byli skvělí analytici, vedoucí instruktoři a samozřejmě i nejkvalitnější učitelé. Museli být opravdu ti nejlepší z nejlepších. My, štábní krysy, jsme si vždycky mohli oddechnout tím, že jsme nějaké detaily přesunuli na své podřízené. Oni však tuto výhodu neměli. Byli nuceni se učit a trénovat stejně jako největší bažanti, a přitom se museli slušně oblékat, vypadat upraveně a vystupovat politicky korektně. Každý, kdo tohle všechno dokáže, má cenu vlastní váhy ve zlatě." Norman zdaleka nerozuměl všemu, o čem Ingemanson hovořil, takže došel k závěru, že jde jenom o takové pilotní pindy. Samozřejmě, Ingemanson sám byl také letec a navíc měl na uniformě výsadkářská křidélka. Z toho vyplývalo, že je absolventem letecké akademie. Bude zatraceně obtížné, pomyslel si Norman, zlomit v téhle komisi nadvládu pilotů. Co je ale nejdůležitější, z mužů a žen, které v nejbližších dvou týdnech vyberete, se stanou budoucí velitelé našeho vojenského letectva, našich ozbrojených sil a možná i celé naší země," pokračoval Ingemanson. Většina kandidátů završila působení na jednom či více velitelských postech a zvládla školení pro velitele. Někteří mají akademický titul, mnozí z nich se dokonce připravují na obhájení doktorátu. Absolvovali maximum letových hodin, prošli pěti nebo šesti dlouhodobými přiděleními plus několika speciálními a služebními školeními. V současné době nejspíš slouží v poušti a mají za sebou už několik obdobných turnusů při jiných konfliktech či akcí. Začínají svoji přeměnu z řadového velitele, instruktora nebo šéfa polního zařízení na ještě nezralého velitele útvaru. Vyberte z nich ty nejlepší a postavte je na počátek jejich osudové dráhy. Ještě jednu věc byste si měli pamatovat: vy nejen že budete vybírat nejvhodnější kandidáty povýšení, ale současně máte doporučit kandidáty na odvolání z aktivní služby. Jaká jsou kritéria pro takové odvolání? To je, přátelé, plně na vás. Buďte sice připraveni své rozhodnutí zdůvodnit, ale na druhé straně to ani v nejmenším neváhejte udělat. I to je totiž součástí vaší obrovské zodpovědnosti, jakou tady máte. A ještě poslední poznámku: prese všechno, co bylo právě řečeno, toto je stále naše letectvo. My jsme si ho vybudovali. Myslím, že většina kandidátů, kterými se budete probírat, nesloužila ve Vietnamu, takže nemohou mít stejnou perspektivu pohledu, jakou máme my. Mnozí naši kamarádi ve Vietnamu zemřeli, ale my přežili, zůstali jsme na svých místech a nepřestali bojovat. Sloužili jsme v době, kdy ve všech našich městech nebylo nošení uniformy nic společensky ani politicky populárního. Hráli jsme ruskou ruletu s jadernými zbraněmi, nejnebezpečnějšími zbraněmi, jaké byly kdy vynalezeny, jen abychom dokázali celému světu, že jsme natolik šílení, že jsme připraveni třeba i rozmetat celou planetu na atomy, jen abychom ochránili svoji svobodu.

 
80
DÁLE      BROWN
Zažili jsme, jak se nakonec běh událostí obrací v náš prospěch. Teď je však na nás, abychom zabránili ztrátě tohoto vítězství. A to nejlépe dokážeme zodpovědným výběrem našich budoucích vůdců. Je to naše letectvo. Naše země. Náš svět. Nyní máme příležitost vybrat ty, kteří nastoupí na naše místa. Podle mého je to úkol stejně důležitý, jako vytvořit svět, v němž žijeme. Toto je náš úkol. Dejme se do toho. Povstaňte, prosím, zdvihněte pravou ruku a připravte se složit služební přísahu, abyste se stali členy komise pro udělování hodností." Generál Ingemanson pak přednesl členům komise služební přísahu a věci se konečně daly do pohybu. Norman a ostatní členové komise vyšli z malé přednáškové síně a zamířili do zasedacích místností jednotlivých pracovních skupin. V každé z nich byl kulatý stůl s pohodlnými židlemi kolem, tabule, promítací plátno visící od stropu, celá baterie telefonů a všudypřítomný kávovar s keramickými hrníčky na polici. V Normanově sedmičlenné skupině bylo pět výkonných důstojníků - čtyři piloti a jeden navigátor, počítaje v to jednoho důstojníka, na jehož uniformě byl odznak snad každé specializace, jakou člověk může vůbec získat. Měl odznak prvního pilota, výsadkářská křidélka plus na náprsní kapse odznak vyššího důstojníka raketového vojska. Zdálo se, že všichni letci se navzájem znají - dva z nich byli dokonce ze stejného ročníku letecké akademie. Pro ně to byl takový jeden malý kamarádský sbor vojenského letectva. Nikdo z pilotů neměl na uniformě žádné stužky vyznamenání, jen služební odznaky na jedné straně, jmenovku na druhé a hodnost vyznačenou na límci. Norman se cítil téměř nesvůj, když si uvědomil své tři řady vyznamenání na prsou. Teprve za chvíli došel k závěru, že ti piloti na sobě nejspíš nemají řádnou uniformu. Představování proběhlo rychle, neformálně a neosobně - pokud ovšem člověk neměl na klopě pilotní odznak. Spolu s piloty a s Normanem byl členem skupiny také důstojník logistického plánování z Pentagonu. Norman měl pocit, že jeho kolega z Pentagonu mu je povědomý, ale při pěti tisících zaměstnanců vojenského letectva, kteří se pohybovali po pětihranném bludišti", bylo téměř nemožné kohokoliv mimo chodby této instituce poznat. Mezi členy jejich skupiny nebyla jediná žena - v celé komisi se jich nacházelo jen pár, což Normana dost pobuřovalo. Vojenské letectvo mělo být nejpokrokovější a sociálně nejuvědomělejší složkou amerických vojenských sil, ale podle toho, jak letectvo někdy zacházelo se ženami, to vypadalo, jako by se ocitlo znovu ve středověku. Letci se samozřejmě okamžitě sesedli dohromady, na protější stranu stolu proti nelet-cům. Byli hlasití, úplně uvolnění a živí. Jeden z nich, onen superpiukovník se všemi služebními odznaky, si vytáhl doutník. Norman se rozhodl, že až si bude chtít zapálit, poví mu, aby to nedělal. Plukovník se o to však ani nepokusil. Prostě cigáro jenom pře-žvykoval a používal ho ke zdůraznění svých historek a vtipů, z nichž většinu sdílel s kolegy letci. Seděl u stolu asi uprostřed půloblouku letců, takže to vypadalo, jako by celé společnosti předsedal. Podle všeho byl na své vůdčí postavení naprosto samozřejmě zvyklý, i když skupiny žádného předsedu neměly a ani ho nepotřebovaly. Superpiukovník si musel povšimnout nesouhlasného výrazu v Normanových očích ohledně svého doutníku, protože se na něj několikrát dlouze zadíval. V těchto chvílích se dokonce zdržel i vypravování vtipů. Nakonec mu v modrých očích zablesklo poznání. Norman Weir," pronesl a namířil na něj doutník. Před čtyřmi lety jste byl šéfem účetního a finančního oddělení v Eglinu. Mám pravdu?" vůdcovské  schopnosti        81
 

Ano, pracoval jsem tam."
Myslel jsem si to. Já jsem Harry Ponce. Byl jsem tam velitelem ,Bojové pěsti' - osmdesáté šesté perutě stíhaček. Můžete mi říkat ,Slammer'. Tenkrát jste se o mé chlapce moc pěkně staral." Díky."
Kdepak jste teď?"
V Pentagonu. Pracuju jako šéf výboru pro analýzu rozpočtu." Když se zmínil o svém výboru, několik leteckých důstojníků pohlédlo jeho směrem. Jeden z nich dokonce opovržlivě ohrnul rty. Výbor pro analýzu rozpočtu? To vy, chlapci, jste pohřbili program na modifikaci katapultovacího sedadla, který se snažili prosadit moji lidé. Tohle vylepšení mohlo zachránit životy dvou mládenců, kteří se museli nad pouští katapultovat." O tom s vámi nemohu diskutovat, plukovníku," pronesl Norman poněkud nešikovně. Byla to vůbec první navrhovaná úprava katapultovacího sedadla v B-52 za dvacet let, a vy, mládenci, jste to museli prese všechno zaříznout. Tohle nikdy nepochopím." Jde o složitý výběrový proces," odpověděl lhostejně Norman. Porovnáváme cenu s životností zařízení a celkovým přínosem. Nejdřív shromáždíme veškerá čísla ohledně toho, co všechno si Pentagon přeje prosadit, a pak se snažíme zdůvodnit ceny různých modifikací s odpovídajícími..." Tady šlo o obyčejnou náhradu - kus jinak prakticky nepoužitelného pyrotechnického pohonného zařízení výměnou za třicet let staré součástky, o nichž se vědělo, že v tropických podmínkách mohou selhat. Stálo by to jenom pár tisíc dolarů na každé sedadlo. Namísto toho rozpočtoví cifršpióni tenhle program škrtli. A hle, když se poprvé pár našich chlapců muselo nedaleko Diego Garda katapultovat, pohonné zařízení na obou sedadlech selhalo. Výsledek - dva mrtví flígři." Jak jsem řekl, plukovníku, žádné podrobnosti jakéhokoliv případu s vámi diskutovat nemůžu," trval na svém Norman. Avšak všeobecně řečeno, každý zbraňový systém, od nejstaršího až po ty nejnovější, má určitou hranici výhodnosti, kterou nelze překračovat. Ke svým rozhodnutím používáme výhradně objektivní kritéria..." To povídejte oběma vdovám po těch dvou chlapcích," odsekl plukovník. Znechuceně zavrtěl hlavou a odvrátil se od Normana. To je ale idiot, pomyslel si Norman. Pokouší se obvinit mé nebo můj úřad z podílu na smrti dvou leten, protože jsme provedli normální finanční analýzu. Při každé nehodě hraje roli tisíc, možná deset tisíc faktorů - nelze tedy vinit jenom rozpočtová omezení. Už se to chystal onomu chlápkovi povědět, když zahlédl, jak po chodbě směrem k nim tlačí zřízenec vozík s kupou osobních spisů. Zůstal tedy raději zticha. Všichni se posadili ke stolu a nachystali se k práci. Krátce řečeno, Norman si stále víc uvědomoval, že každý kariérní postup i pád závisí na jednoduché hře čísel. Zaměstnanec komise ministerstva pro udělování hodností přivezl do místnosti téměř čtyři sta záznamů o vybraných důstojnících, neboli OSR, uzamčených v registračce. I když oficiálně nebyl stanoven žádný časový limit, jak dlouho by měl každý člen pracovní skupiny posuzovat jeden záznam, byli všichni požádáni, aby ukončili první kolo posudků do týdne. Z toho vyplývalo, že na jednoho adepta nezbývalo víc než pět minut času.  
82
DÁLE      B R O W N
Pět minut na rozhodnutí o profesní dráze člověka, pomyslel si Norman, když otevíral první záznam. Pět minut k rozhodnutí, jestli daný důstojník zaslouží povýšení, nebo zda zůstane na své hodnosti, či dokonce má-li vůbec ve vojenském letectvu zůstat. Inu, třeba to nebude tak těžké, dodával si Norman odvahy, když listoval prvním záznamem. Nejprve si povšiml, že na pravé vnitřní straně obalu je kandidátova fotografie. Tenhle chlapík vypadal hrozně. Měl příliš dlouhé vlasy, spadající mu až na uši. Na bradě rozeznatelný stín nedokonale oholených vousů. Nedbale uspořádané odznaky na uniformě. Norman měl k dispozici návod, určující správné poradí vyznamenání a odznaků, ale ani se na něj nemusel dívat, aby věděl, že stužka za absolvovaný trénink ve vojenském letectvu není správně umístěna nad medailí letectva Za zásluhy. Každý člen pracovní skupiny měl k ruce seznam věcí, na které se měli zaměřit při kontrole kandidátových materiálů, spolu s poznámkami k otázkám i k celkovému hodnocení. Každá složka tak nakonec dostala určitý počet bodů mezi 6,0 a 10,0, s možností přidělit i poloviny bodů. Průměrné skóre bylo 7,5. Norman se rozhodl, že začne počítat od maxima a za každý nedostatek bude půl bodu odečítat. Tenhle mládenec tedy zahájil na 9,5 bodech, a to se ještě nedostal na hodnocení jeho výkonnosti a plnění povinností. Pod fotografií byl uveden přehled kandidátových vyznamenání a krátká zpráva o jeho dosavadním služebním postupu. Tento voják nenosil vyznamenání, které mu bylo uděleno, za což mu Norman strhl další polovinu bodu. Jak může být nějaký důstojník tak neschopný? Jistě, jak si Norman povšiml, byl to letec.
Na levé straně složky záznamu byly zařazeny zprávy o výkonech důstojníka (OER), začínající popisem těch nejposlednějších aktivit. Norman prolistoval záznamy a zastavil se nad třemi rubrikami s celkovým hodnocením na poslední stránce. Každá zpráva byla podepsána třemi nadřízenými důstojníky v pořadí podle hodnosti. Každý z nich současně uváděl závěrečné hodnocení, které znělo buď Podprůměrný", Průměrný", Nadprůměrný", nebo konečně Mimořádný". Pod tímto hodnocením byl prostor pro slovní komentář. Zpráva s hodnocením Mimořádný" se běžně nazývala požární zeď" a představovala cíl všech důstojníků, kteří toužili po povýšení. Poté, co za svůj život vyplnil již stovky takovýchto zpráv, Norman dobře věděl, že jakékoliv jiné hodnocení než Mimořádný" je důvodem k zamyšlení, takže kandidáty s hodnocením Nadprůměrný" a jiným už předem vyřazoval. Jelikož však někteří velitelé neužívali nikdy jiné hodnocení než Mimořádný", Norman se v těchto případech musel začíst i do slovního hodnocení. Pátral po jemných nuancích, ze kterých by vyčetl, co si velící důstojník o podřízeném skutečně myslí. Většina hodnotitelů ve svých komentářích používala v nějaké souvislosti slovo povýšit", takže když tato zmínka chyběla, znamenalo to významné minus, a když kandidátův velitel nepovažoval jeho povýšení za vhodné, proč by si to měl myslet Norman? Jakmile byl kandidát doopravdy dobrý, hodnotitel obvykle použil výraz Povýšit tak brzy, jak jen to bude možné" nebo Rozhodně povýšit". Byl-li kandidát výjimečně kvalitní, bylo možno použít slova jako Povýšit okamžitě", nebo Povýšit přednostně". Někteří velitelé byli ještě vynalézavější a psali Povýšit, bude li to možné", což však neznělo příliš důrazně a znamenalo vlastně minus v hodnocení, nebo naopak Povýšit rozhodně okamžitě, nezávisle na pořadí" pro zcela mimořádně kvalitního kandidáta. Někdy bylo uvedeno pouze slovo Povýšit", což Norman rovněž považoval za nedostatek. VŮDCOVSKÉSCHOPNOSTI 83
 

Když nastala doba první přestávky na oběd, Norman už tuto rutinu dokonale ovládal. Napadlo ho, že to vlastně nebude ani tak obtížný úkol. Rychle začal objevovat určitou pravidelnost a tím snadněji se začali odlišovat doopravdy kvalitní důstojníci od těch ostatních. Ze třiceti záznamů OSR zaregistroval Norman jen několik s celkovým skóre nad 8,0. Většina výsledků se u něj pohybovala těsně pod průměrnými 7,5. Nikdo se dosud nedostal výše než na 8,5 - zatím ani jeden kandidát. Norman si musel několikrát poopravit svůj bodovací systém, jelikož postupem času četl stále lepší a lepší hodnocení a uvědomoval si proto, že ta hodnocení, která považoval za dobrá, byla vlastně jenom průměrná. Občas se musel někoho z přítomných pilotů zeptat, o jaké školy nebo kurzy uvedené ve spisech se vlastně jedná. Z duše neměl rád všechny ty akronymy, používané ve zprávách. Kdykoliv tedy nerozuměl jejich významu, přičítal tuto skutečnost kandidátovi k tíží - zejména tam, kde se jednalo o pilota či pilotku. Předložené materiály Normana zatím příliš nenadchly. Někteří kandidáti dokonce nepatřili do řádného termínu, což znamenalo, že nebyli povýšeni v době, kdy se to u nich dalo čekat, a zdáli se o něco horší než ostatní. U některých to dokonce vypadalo, jako by se nadějí na kariémí postup v letectvu už vzdali, a bylo to vidět - některé jejich záznamy chyběly, jiné byly zastaralé, k materiálům byly mnohdy připojeny drzé či naopak ufňukané dopisy komisi, staré fotografie a podobné důkazy stagnující kariéry. Většina materiálů se však týkala vojáků v řádném termínu povýšení, kteří se dostali k posouzení komisí v termínu odpovídajícím jejich věku a hodnosti a z nichž značná část měla i nablýskaný, profesionální a dokonale upravený vzhled. Protože valná část složek aktivních letců byla opatřená závěrem Mimořádný", Norman je prohlížel zvláště pečlivě a pátral po sebemenší známce nějakého nedostatku. Osobní záznamy nelétajících důstojníků mu připadaly všeobecně čestnější a hodnocení v nich uvedená otevřenější. Aktivní letci tvořili uzavřené bratrstvo a Norman využil každičké příležitosti, aby z tohoto monolitu odlomil nějaký kousek, jakmile k tomu měl příležitost. Když nějaký letec neobdržel výjimečné hodnocení, Norman ho okamžitě odkládal stranou s výrazným minus v jeho skóre. Odlomené kamínky, jež Norman loupal ze záznamů letců, se brzy změnily v balvany, ale on nedbal. Když byl nějaký letec opravdu dobrý, pak dostal i dobré hodnocení. Avšak pouhá skutečnost, že kandidát je letcem, mu u Normana příliš nepomohla. Každý si své výsledné skóre musel zasloužit, ale letci museli doslova zářit, aby Normanovým výběrem prošli. Britská teritoria v Indickém oceánu, nazývaná krátce BIOT, představoval řetěz padesáti šesti ostrovů, rozkládajících se na téměř šedesáti tisících čtverečných kilometrech Indického oceánu jižně od Indie. Celková plocha BIOTu dosahovala pouhých sto čtverečných kilometrů, což se rovnalo sotva polovině rozlohy federální oblasti USA Distnct of Columbia, územně totožné s hlavním městem. Jelikož se tyto ostrovy nacházely necelých šest set padesát kilometrů jižně od rovníku, počasí tu bylo celý rok horké a vlhké. Ostrovy byly dost vzdálené od indického subkontinentu a okolní vody byly relativně chladné a hluboké, takže tajfuny a tropické bouře zde byly vzácnější. Na ostrovy každoročně spadlo jen zhruba dvě stě padesát centimetrů vody. Kdyby na ostrovech existovaly nějaké rozsáhlejší plochy s příslušnou infrastrukturou, byl by to ráj na zemi. Nevelké ostrůvky s hájky kokosových palem zachránily však i tak dost hla-
 
84	B R O W N
dových trosečníků, kteří se sem dostali v posledních stoletích od konce sedmnáctého století, kdy byly ostrovy objeveny zástupci západní civilizace. Útesy však současně za tuto dobu připravily o život i nemálo vzpurných námořníků. Největším a nejjižnějším ze souostroví BIOT byl ostrov jménem Diego Garcia. Byl to pás písku, útesů a atolů ve tvaru V, zhruba pětapadesát kilometrů dlouhý, s lagunou uprostřed obou ramen, dlouhou dvacet a širokou deset kilometrů. Na konci osmnáctého století zabralo ostrov Diego Garcia, podobně jako všechny ostatní ostrovy souostroví Chagos, britské námořnictvo a vybudovalo zde plantáže na pěstování kopry, kokosových ořechů a dřeva. Ostrov byl dost izolovaný a občas využívaný jako zastávka a zásobovací základna pro britské námořnictvo. To vše se však změnilo vyhlášením nezávislosti Indie, kdy význam ostrova začal upadat. Místní rybáři z afrických kmenů z Mauritia se o Diego Garcia přihlásili na základě jakýchsi historických a kulturních vazeb, takže se zdálo, že Britové jim celý ostrov předají. V prosinci 1966 však do těchto dohadů vstoupily Spojené státy. Ty se ve dnech vrcholící studené války snažily získat monitorovací stanoviště pro možnost sledování aktivit sovětského loďstva v Indickém oceánu. Proto USA podepsaly bilaterální dohodu, podle které mohly ostrov kultivovat a následně pak společně spravovat k obranným účelům. Domorodí Ilioti byli z Diego Garcia repatriováni zpět na Mauritius s příslibem, že jakmile ostrov přestane být potřebný pro účely obrany, bude jim navrácen. Nato se na ostrově okamžitě vylodily jednotky mořských včel" (pověstné ženijní útvary) a vrhly se do práce. Po sedmi letech zřídilo americké námořnictvo na ostrově Diego Garcia Námořní komunikační základnu" - elektronické a podmořské pozorovací stanoviště, spolu s námořním podpůrným zařízením a přistávací plochou. O pět roků později se základna rozšířila a stala se z ní plnohodnotná - i když zeměpisně značně vzdálená - námořní podpůrná základna. Bylo sem přiveleno několik tuctů námořníků, jejichž počet rozhodně nedosahoval ani počtu oslů, kteří zde zbyli po letech místních sklizní kopry a kokosových ořechů. Vojáci tu žili v primitivních chatrčích pouze s jedinou touhou, aby je nejbližší zásobovací loď z tohoto krásného, leč opuštěného ostrova zase co nejdříve odvezla zpátky do civilizace. Základna získala na důležitosti v době, kdy koncem 70. let Sovětský svaz začal rychle posilovat své námořní síly v této oblasti. Bylo to v průběhu naftové krize a během íránské revoluce na začátku 80. let. S tím, jak se postupně zmenšoval vliv Západu na Středním východě, stalo se Diego Garcia postupně jediným bezpečným, jistým a spolehlivým přístavem a leteckým zařízením v jihozápadní Asii. Diego Garcia tak zůstalo ojedinělou předsunutou funkční základnou ústředního velení operací Spojených států pro Střední východ. Na začátku osmdesátých let došlo k výraznému vylepšení místního vybavení. Z celého místa se tak stal hrot kopí" amerických jednotek rychlého nasazení v této oblasti. Z ostrova začala operovat letadla námořnictva P-3 Orion, provádějící protiponorkové hlídky, a v nevelkém místním přístavu neustále kotvilo několik zásobovacích lodí naložených pohonnými hmotami, náhradními díly, zbraněmi a municí, připravených k okamžité podpoře v případě eventuálního konfliktu na jihozápadním asijském válčišti. Na ostrově byla jediná silnice, patnáctikilometrový úsek zpevněné cesty z námořního zásobovacího střediska základny na Garcia Pointu k letišti. Až do doby před několika v u dSCHOPNOSTI 85
málo lety byla jak silnice, tak i ranve) jenom o trochu víc než dráha pokrytá rozdrcenými koraly a udusaným pískem. Jak však narůstala důležitost tohoto malého ostrova, zvyšovaly se i nároky na letiště. Co kdysi bývalo pouhou osamělou rozjezdovou dráhou růžové barvy s několika rozvrzanými chatrčemi, která si značně eufemisticky říkala mezinárodní letiště Chagos, změnilo se nyní v nejmodernější letiště v celé oblasti Indického oceánu. S nástupem operace Pouštní bouře se rychle začaly posilovat jednotky umístěné na Středním východě, aby byla vytvořena dostatečně silná protiváha nebezpečí případné irácké invaze na Arabský poloostrov. Strategický význam Diego Garcia se tím zvětšil stonásobně. I když se tento nevelký ostrov nachází téměř pět tisíc kilometrů od Iráku, představoval ideální základnu, na kterou mohly být umístěny dálkové bombardéry B-52 Stratofortress, které měly dolet větší než třináct tisíc kilometrů, a to bez doplňování paliva. Na místní letiště bylo odveleno dvacet B-52 modelů G a H a spolu s nimi podpůrné letadlo. Když začala válka skutečně naostro, tyto WTP (Velký Vošklivý Tlustý Parchanti) zahájily prakticky nepřetržité pumové nálety na irácké vojenské síly. Nejprve používaly konvenční křižující raketové střely a pak, jakmile koaliční jednotky získaly plnou kontrolu nad oblohou, začaly s bombardováním konvenčními pumami. Celá jedna polovina pum použitá během operace Pouštní bouře byla svržena bombardéry B-52, z nichž mnohé startovaly právě z Diego Garcia. Moderní startovací a přistávací dráha na tomto ostrově se táhla podél západního břehu a byla skoro čtyři tisíce metrů dlouhá, padesát metrů široká a pouhý metr a čtvrt nad hladinou moře. V době největšího nasazení během války proti Iráku byly veškeré parkovací plochy letiště plné bombardérů, tankovacích letadel, transportních i hlídkových strojů. Nyní, pouze několik dní po ukončení bojů, zde zůstalo jen torzo bývalých sil. Na ploše osiřelo šest bombardérů B-52 G a H, jedno dálkové tankovací a dopravní letadlo KČ-10 a tři stratotankery KČ-135, schopné doplňování pohonných hmot za letu, spolu s obvyklou směsicí nákladních letounů na rampě vojenského velitelství a čtyřmi hlídkovými stroji P-3 Orion na rampě námořnictva. Diego Garcia se rozhodně výrazně zklidnil a po měsících frenetické aktivity se sem začal opět navracet klidný mírový život malého atolu. Před válkou byl na celém ostrově jediný hangár, postavený zde pro provádění údržby protiponorkových stíhaček námořnictva P-3 Orion. Počasí v těchto končinách bylo totiž perfektní, teplota nikdy neklesala pod dvaadvacet a nestoupala nad třicet dva stupně, průměrný týdenní úhrn srážek činil celoročně pět centimetrů, proč tedy vůbec pracovat uvnitř? Jakmile se však vyhrotily nepřátelské poměry, americké letectvo kvapně vybudovalo jeden velký hangár na nejjižnějším okraji letiště, co nejdál od zvědavých pozorovatelů v přístavu. Mnoho lidí se dohadovalo, co se v tomto hangáru děje. Připravuje se zde stále ještě nepojmenovaný supersonický těžký interkontinentální bombardér B-1 B na svou první bojovou akci? Nebo tu snad dokončují, jak se spousta lidí domnívala, neviditelný bombardér, větší verzi stíhačky F-117 Goblin? Někteří se dokonce dohadovali, že půjde o tajemné průzkumné/útočné letadlo Aurora, nadzvukový stroj, schopný doletět ze Spojených států do Japonska za pouhé dvě hodiny. Ve skutečnosti však byl hangár během války v Perském zálivu většinou používán jako dočasná rezervní kasárna, nebo úkryt letadla nějakého důležitého hlavouna před žhavým sluncem. Od konce bojů sloužil prostor ke skladování desítek palet s osobními

 
86
DÁLE      B R O W N
věcmi vracejících se vojáků, než budou tyto naloženy do dopravních letadel. V současné době zde parkovaly dva stroje - a to velice speciální letadla, seřazená těsně za sebou. Dva bombardéry EB-52 Megafortress přiletěly každý zvlášť. Letadlo Brada Elliotta se vrátilo z hlídky v blízkosti Íránu, zatímco druhý bombardér byl právě na cestě k jeho vystřídání, když dostal rozkaz, aby přistál v Diego Garcia. Oba stroje tedy dorazily na stejné letiště jen v několikaminutovém intervalu. Dokud letadla nepřistála a bezpečně nezaparkovala v hangáru vojenského letectva, bylo letiště uzavřeno a zatemněno a všechny lodě se přesunuly na sever, do ústí přístavu. Třetí megafortress, které se rovněž mělo zúčastnit nepřetržitého hlídkování v blízkosti Íránu, zůstalo na domácí základně v Nevadě. Jeho posádka však byla v pohotovosti, připravena k okamžitému odletu na Diego Garcia v případě pokračování konfliktu. Uvnitř hangáru i před ním se sice potulovaly stráže, ale lákadla osamělého ostrova, jeho klidná tropická krása i touha každého válečníka uniknout stresům bojů, to všechno dohromady již samo o sobě udržovalo případné zvědavce v bezpečné vzdálenosti. Nikdo se nestaral o to, co se v tom hangáru nalézá, jen pokud to neznamenalo, že se všichni budou muset vrátit zpět k nepřetržitým směnám na přípravách bombardéru k náletům. Patrick McLanahan strávil celou noc postupným vypínáním jednotlivých systémů megafortress, vkládáním elektronických dat do palubních počítačů a přípravou podrobného hlášení pro velitelství vzdušných sil o záhadném letadle, se kterým se setkali nedaleko Hormuzského průlivu. Nyní také nastal konečně čas ke shrnutí všech jejich poznatků a k přípravě zprávy pro odeslání do Pentagonu. Musíme se pokusit přijít s co nejpravděpodobnějším vysvětlením toho včerejšího setkání," řekl Brad Elliott. Wendy? Začněte." Bylo to zvláštní," ozvala se Wendy. Měl velký, silný víceúčelový radar k povrchovému pátrání, což znamená, že se muselo jednat o dost velké letadlo, nejspíš bom-bardovací. Mohl to být takový Bear, Badger, Backfire, Nimrod nebo útočné letadlo Buccaneer. Navíc měl ještě protivzdušný radar, podobný jako má sovětský Peel Cone nebo náš AWACS. Byl hodně rychlý - dokázal dělat víc než šest set uzlů, což rozhodně vylučuje Bear nebo AWACS a nejspíš eliminuje i Badger, Nimroda nebo útočné letadlo Buccaneer. Takže zbývá jenom bombardér Backfire." Případně bombardovací letadlo Blackjack," vmísil se Patrick, nebo ještě něco jiného, co neznáme." Backfire a Blackjack byly nejmodernější ruské vojenské letouny. Oba to byly velké interkontinentální supersonické bombardéry, které se stále ještě vyráběly. O stroji Backfire, podobnému americkému B-l, bylo známo, že byl vyvezen do Íránu jako útočné letadlo proti námořním cílům. Na palubě měl supersonické křižující rakety s dlouhým doletem. O letadlu Blackjack se toho vědělo velice málo, jen snad to, že byl ještě větší, rychlejší, technicky dokonalejší a vybavený více zbraněmi než kterékoliv jiné letadlo v celém komunistickém světě - a pravděpodobně na celém světě vůbec. Že by měl ale i rakety vzduch-vzduch?" podivil se John Ormack. Nemohli jsme přehlédnout nějaký jeho doprovod, třeba bojovou eskortu?" To je možné," připustila Wendy. Normálně bychom ale zaznamenali radarový obraz nepřátelského letadla již na daleko větší vzdálenost - třeba až sto šedesát kilometrů. Tento stroj jsme ale neviděli, dokud se neocitnul téměř u nás, na vzdálenost vůdcovské schopnosti       87
 

pětašedesát kilometrů. Vlastně bychom ho neobjevili vůbec, kdyby sám nezapnul radar a my ho tím pádem nezachytili. Přitom byl bezpečně v dosahu našeho radaru a my ho vůbec neregistrovali." Neviditelny bombardér?" dohadoval se Patrick. Neviditelný Backfire nebo Blackjack?" Na letadle Backfire není nic neviditelného," namítala Wendy, ale v případě Black-jacku - to je zajímavý nápad. Že by byl vybaven i raketami vzduch-vzduch?" Ta jejich mašina je ekvivalentem naší létající bitevní pevnosti megafortress jedině s tím rozdílem, že je postavená jako nadzvukové letadlo," poznamenal Patrick. Tři roky poté, co jsme sestrojili naši první B-52 Megafortress, někdo - nejspíš Rusové -postavil jejich vlastní kopii a prodal ji do Iránu. Pamatujete, že jsme v rádiu předtím, než se íránský pilot ohlásil anglicky, zaslechli ruský hlas? Rusové postavili megafortress a prodali ho do Iránu." Do prdele," zamumlal Brad Elliott. To by tedy pořádně pomohlo oblibě Rusů u Íránců, kdyby jim prodali takový tryskáč jako megafortress. Mohl by mít cenu dobrou miliardu dolarů ve tvrdé měně, což je něco, co Rusové zatraceně potřebují. Pro Střední východ by to ale představovalo rozhodující zbraň." Víme, čeho je ten náš systém schopný. Přesvědčili jsme se, že například dokážeme nepozorovaně proklouznout nad kteroukoliv loď a vypálit rakety nebo svrhnout bomby dřív, než vůbec zjistí, že tam jsme," přidal se John Ormack. Jestli mají Íránci k dispozici něco podobného..." Mohlo by to ohrozit celou naši flotilu v Perském zálivu," dopověděl zlověstně Brad Elliott. Teď, když je Irák prakticky zneškodněný a koaliční síly se stahují domů, Íránu by se nabídla dokonalá možnost ovládnout celou oblast Perského zálivu. Do třiceti minut chci stručnou zprávu o akci a zpravodajské shrnutí připravené pro vysílání. A do zahájení příštího leteckého spojení chci mít připravenou podrobnou zprávu pro Washington. Dejme se do toho." Posádka připravila zprávu do dvaceti minut a okamžitě se pilně pustila do hlášení o akci. V té chvíli se objevil spojovací důstojník se vzkazem z velitelství. Když si ho Brad přečetl, zrudl v obličeji, vztekle zmačkal papír, zahodil ho a s tichými kletbami vyrazil z místnosti. John zvedl papírovou kuličku, rozvinul ji a četl. Dostali jsme rozkaz zůstat na zemi," prozradil. Ten Íránec si zřejmě stěžoval u našeho ministerstva zahraničí. Tvrdil, že nějaké americké vojenské letadlo se pokusilo narušit íránský vzdušný prostor a zaútočilo na jejich hlídkující stroj. Téměř všechny země Zálivu nyní požadují vysvětlení a prezident žádné nemá..." Protože o nás nic nevěděl," dopověděl Patrick. Prezident musí být na pokraji výbuchu." Tady nám nařizují, abychom se s megafortress okamžitě vrátili na Groom Lake." Polkl naprázdno a pak pokračoval. A Brad je zbaven velení." Patrick zavrtěl hlavou a podrážděně si povzdechl, pak zaklapl svůj tajný zápisník, sebral ze stolu papíry a zařadil je do složky k předání na velitelství. Kam jdeš, Patricku?"
Ven. Pryč odsud. Jsem na krásném tropickém ostrově - takže si to chci alespoň trochu užít, než mě zavřou." Brad si ale přeje, abychom zůstali v hangáru..."

 
88	B R O W N
Brad už nám nevelí," Patrick pohlédl naJohna Ormacka pohledem plným směsice hněvu a únavy. Hodláš mi rozkázat, abych tu zůstal, Johne?" Ormack neodpověděl, takže Patrick bez dalšího slova vyrazil z místnosti. Nejdříve odevzdal tajné listiny a pak přešel ke své skříňce v hangáru, kde ze sebe svlékl páchnoucí záchranný oblek a vysoké letecké boty. Z poličky vyhrabal plážovou matraci a láhev s vodou, vzal si kapesní vysílačku a svůj průkaz. Pak chytil autobus, který pendloval mezi letištěm a překrásnou pláží s bílým pískem v těsném sousedství ubytovny pro důstojnické návštěvy. Našel si příjemnou palmu, stáhl ze sebe leteckou uniformu, svlékl se do pasu a natáhl na písek. Slyšel, jak se z vysílačky ozval nějaký hlas - to ho kdosi volal a vyzýval, aby se vrátil a zodpověděl ještě pár dotazů - až ho Patrick definitivně vypnul. Okamžitě pocítil výčitky svědomí, takže si v duchu nastavil budíka na jednu hodinu a zavřel oči. Byl vyčerpaný a k smrti unavený, ale únava jaksi nehodlala jeho tělo opustit. Spíš byl neklidný a nejraději by okamžitě vyrazil znovu. V jejich skupině bylo příliš vzrušení a možností, které se podle všeho nedalo využít jen proto, že Brad Elliott neměl dost sebekontroly. Byl příliš nedočkavý, než aby se dokázal ovládnout a odepsal to, co považoval za správné či nezbytné. Patrick s ním ne vždy nesouhlasil, ale byl by mu přál, aby dokázal směrovat svou energii, zápal, rozhodnost i pocit vlastenectví přece jen poněkud tvořivějším směrem. Zdálo se, jako by minulo jen několik málo minut, když se ale Patrick probudil, rychlý pohled na hodinky mu prozradil, že uplynulo padesát minut. Slunce stálo vysoko na obloze, zdálo se přímo nad jeho hlavou - byli konečně dost blízko rovníku, aby to bylo doopravdy možné - ale díky bríze vanoucí z Indického oceánu se cítil příjemné. Na východ od něj bylo na pláži několik námořníků a pilotů, kteří si buď házeli plastovým létajícím talířem nebo odpočívali pod slunečníky. To je tedy sakra způsob jak vést válku, co?"
Patrick se ohlédl a uviděl Wendy Torkovou, sedící se zkříženýma nohama na písku kousek za ním. Tvářila se klidně, spokojeně a uvolněně. Patrick náhle ucítil stejný záchvěv vzrušení a radostného očekávání, jaký zažil na palubě megafortress. To bych řekl," přitakal Patrick. Jak dlouho už tu sedíš?" Jenom pár minut." Wendy měla na sobě pouze svou sportovní podprsenku a tmavomodré bavlněné kalhotky - vysoké letecké boty a kombinéza ležely na kupičce vedle ní. Patrick překvapeně polkl, když ji uviděl tak spoře oblečenou. Wendy se usmála. Pokynula rukou k nedaleké ubytovně důstojnických návštěv. Brad se rozhodl nechat nás přespat v důstojnické ubytovně, namísto v hangáru." Patrick odfrkl. Jak velkomyslné."
Co jsi hodlal dělat? Zůstat spát na pláži?"
Určitě," přitakal Patrick. Znechuceně potřásl hlavou. Byli jsme zavření v tom letadle jako v kleci víc než sedmnáct hodin." A to všechno bez oficiálního povolení," dodala hořce Wendy. Pořád nemůžu uvěřit, že byl něčeho takového schopen - a pak tě ještě seřval za to, cos udělal." Chceš říct, že nemůžeš uvěřit, že to zase udělal," poopravil ji Patrick. To jsou ale přece typické způsoby Brada Elliotta, Wendy - ten je schopný provést cokoliv, jen aby splnil, co si usmyslel." Například uskutečnit nálet na Kavazňu - ano, souhlasím," přitakala. Prvním letem v uSKÉ SCHOPNOSTI 89
 

experimentálního EB-52 Megafortress před třemi lety byl - mimochodem rovněž neschválený - útok na sovětský dálkový laserový obranný systém umístěný na Sibiři. Tehdy však nejspíše zachránil planetu před nukleární katastrofou. Ale proč teď, když se téměř polovina světa účastní války na Středním východě, riskuje bez oficiálního schválení nasazení tří letadel megafortress v této oblasti a vydává tak v ohrožení životy nás všech? To mě sakra straší v hlavě." Nikdo přece netvrdí, že by Brad byl nějaký vysoce inteligentní, vševědoucí expert ve všem, co se týká armády," poznamenal Patrick. Kdyby byl, pak by megafortress nejspíš zkonstruoval jenom pro jednu osobu. Takhle má stále za zády celou posádku." Obrátil se k Wendy. V okamžiku, kdy vstoupíme na palubu toho letadla, mizí rozdíly v našich hodnostech. Je přece naším úkolem, naším závazkem, poukazovat na problémy, nejasnosti nebo i chyby." Copak nemusíš prostě jen poslouchat jeho rozkazy?"
To jistě, ale jen do chvíle, než začnu cítit, že jsou ty rozkazy nelogické, nelegální, nebo jsou v protikladu s obecně platnými nařízeními," odvětil Patrick. Když se Brad snažil zaplést s tím cizím letadlem, tak se mýlil, a to i kdyby náš let byl schválený. V mezinárodním vzdušném prostoru prostě nemůžeme jen tak sestřelovat cizí letadla. Nakonec jsme udělali přesně to, co jsme udělat měli - odpoutali jsme se, oznámili svou totožnost, obrátili, dali se na ústup a vypadli odtamtud. Vyhnuli jsme se souboji a bezpečně se vrátili domů." Zmlkl a po chvíli se usmál. Proč se směješ?"
No, byl jsem trochu nedůtklivý, když nám Brad tenhle let nařídil," přiznal Patrick. Víš, ale nejspíš jsem... ne, docela určité ]sem se chtěl zúčastnit. Věděl jsem, že nemáme pracovní povinnost, ani žádný prováděcí rozkaz. Kdybych byl chtěl, mohl jsem vznést dotaz, chtít vidět oficiální povolení letu a zastavit celou tu věc ještě dřív, než jsme vzlétli. Faktem je, že jsem si to nechtěl nechat ujít." Když se po chvíli znovu ozval, jeho obličej zvážněl. Vlastně jsem tě nejspíš zradil, a sebe taky, když jsem zůstal zticha. Měl jsem přece morální povinnost se ozvat a já to neudělal. Kdyby to všechno špatně dopadlo a někdo z nás byl zabit nebo zajat nebo zraněn, pak by zodpovědnost za všechno zůstala jenom na Bradoví. Já ho obvinil z nezodpovědnosti, z toho, že se chce zúčastnit boje, ještě než to všechno úplně skončí, a přitom jsem přemýšlel a choval se naprosto stejně. To bylo pokrytecké." Ty nejsi pokrytec," ozvala se Wendy a položila mu ruku na rameno. Patnckův pohled mezitím klouzal po pláži a hladině oceánu. Poslyš, Patricku, tohle je přece válka. Dneska je třeba příměří, ale celá tahle oblast může kdykoliv zase vybuchnout v novém konfliktu. Ty to víš, Brad to ví, já to také vím - a brzo to dokonce budou vědět i ti chytří válečníci u zelených stolů ve Washingtonu. Ve skutečnosti si přece přáli, aby se náš tým rozehřál a připravil pro případ, že by nás potřebovali. Brad je jenom trošku předběhl..." Ne, on je předběhl sakra moc," nesouhlasil Patrick.
A ty jsi ochotně hrál s ním, protože jsi dokonale tu potřebu pochopil a protože znáš naše možnosti. Udělal jsi dobře." Odmlčela se, pak se zhluboka nadechla a prsty lehce přejela po jeho širokých nahých ramenou. Jenom bych si přála, aby Brad byl trochu... přátelštější," pronesla zamyšlené. Velitelé se samozřejmě musí rozhodovat, ale Brad vypadá, že se trošku moc třese, jen aby mohl zmáčknout spoušť a pustit se do

 
90
DÁLE      B R O W N
boje za každou cenu." Znovu zmlkla a pak přece jen dodala. Proč bys nemohl být naším velitelem ty?" Já?" Z duše doufal, že jeho překvapení vyznělo o trochu méně falešně, než to sám cítil. Měl-li být k sobě upřímný, tak od chvíle, kdy vstoupil do Střediska pokročilé technologie vzdušných zbraní si nepřál nic jiného, než stát se velitelem. Teprve teď to vyslovil někdo jiný nahlas. Já si myslím, že nemám vůdcovské schopnosti, Wendy," zasmál se Patrick přidušeně. Ten smích mu rovněž pomohl skrýt příjemné vzrušení z doteku jejích prstů na kůži ramene. Ale máš, určitě," oponovala Wendy. Myslím, že bys byl skvělý velitel." Pochybuju," trval na svém Patrick. Po tom náletu na Kavazňu mě povýšili na majora jenom proto, že jsme to přežili, ne proto, že bych byl lepší než ostatní kapitáni vojenského letectva..." Udělali z tebe majora proto, že sis povýšení zas'oužil." Patrick tuto poslední poznámku ignoroval. Myslím, že někdy tenhle měsíc se dostanu před komisi pro udělování hodností s návrhem na podplukovníka - dva roky před řádným termínem - ale žádnou touhu stát se velitelem rozhodně nechovám," pokračoval. Jediné, o co stojím, je dál létat a být nejlepším při každé akci a u každé zbraně, kam mě přidělí. Oni ale nepovyšují na podplukovníky obyčejné piloty, kteří chtějí dál létat." Skutečně?"
Proč by také měli? Jestli nějakou práci zastane kapitán nebo major, proč by na tom místě měl být podplukovník? Podplukovníci mají být náčelníci, velitelé letky. Já žádnou letku nechci." Wendy dlouze hleděla do písku před sebe, pak mu prsty zabubno-vala po rameni. Patrick k ní vzhlédl a na její nezbedný úsměv odpověděl rovněž úsměvem. Copak?" Já myslím, že to je blbost, majore - brzy podplukovníku McLahane." Wendy se zasmála. Myslím, že z tebe bude perfektní velící důstojník. V tom, co děláš, Patricku, jsi nejlepší - a je úplně pochopitelné, že si to nechceš pokazit a přejít na něco jiného. Ty máš ale v sobě kvality, které u řady vysokých oficírú postrádám. John Ormack je skvělý chlapík a výborný inženýr, ale nemá nadání velet. Brad Elliott je dost odhodlaný a kurážný velitel, ale chybí mu dlouhodobá vize a nemá tu schopnost navázání mezilidských vztahů, jakou velitel musí mít. Takže se přestaň podceňovat. Ti z nás, kteří tě znají, vědí, že to je úplná pitomost. To jenom velení strategického letectva ti vymylo mozek natolik, že už pomalu věříš tomu, že na prvním místě je bojová akce a člověk přijde až nakonec." S tím si lehla na rozpálený písek, obličejem k němu. Pojďme si povídat o něčem jiném - jako třeba proč ses na mě včera večer tak díval." Její otevřenost a laškování, spolu s teplým pískem, idylickou tropickou scenerií a čerstvou mořskou brízou - nemluvě už ani o tom, že byla napolo nahá - konečně dokázaly, že se Patrick uvolnil a dokonce i usmál. Také se složil do písku, tváří směrem k ní. Záměrně se k ní přisunul o něco blíž. Představoval jsem si tě," přiznal nakonec. Vzpomínal jsem na tu noc při poradě osádek bombardérů v Barksdaleu, kterou jsme strávili spolu. Vybavoval jsem si, jak jsi vypadala a jak jsem se tě dotýkal." Mhm. Bylo to moc pěkné. Věděla jsem, že na to myslíš. Připadalo mi docela roztomilé, jak ses z toho snažil vykličkovat. Já přemýšlela o tom samém." Och, skutečně?"
91
VŮDCOVSKÉ	SCHOPNOSTI
Její oči potemněly a objevil se v nich poněkud divoký výraz. Už hodně dlouho si říkám, jestli se kdy dáme zase dohromady," pronesla Wendy. Od toho náletu na Kavazňu jsme nějak rozškatulkovaní, izolovaní, nebo co. Obávala jsem se, že už se tě nikdy ani nedotknu. Pak ses připojil k Bradoví při té akci bezpečnostní ochrany hranice, která nakonec zkrachovala. Zdálo se, jako by ses zahrabal ještě hlouběji do zapomnění. Nato přišel filipínský konflikt... ztratili jsme tam tolik letadel, až jsem se bála, že se taky nevrátíš. Věděla jsem, že budeš velet útoku, a pochopitelně jsem předpokládala, že budeš mezi prvními, kteří tam zemřou, bez ohledu na nějakou neviditelnou technologii bombardérů B-2." Wendy se překulila na záda a zadívala se do nebe. Zdálo se, že oblaka houstnou. Vypadalo to, jako když se blíží pořádná bouřka, nejenom ten každodenní odpolední pětiminutový slejvák. Pak nás ale Brad zase svolal, abychom přezbrojili nová letadla na standardní úroveň megafotressu, a ty ses vrátil, jako by se mezitím vůbec nic nestalo. Začali jsme znovu pracovat spolu, bok po boku, někdy na stejném úseku nebo na mrňavém stanovišti natolik stísněném, že jsem cítila teplo sálající z tvých spánků. Vypadalo to však, jako bychom se nikdy neznali - jako bychom spolu sice dělali, ale ta noc v Barksdale jako by nikdy nebyla. Pracoval jsi jako šílenec a já tam byla jenom jako jeden z tvých podřízených pomocníků." Nechtěl jsem tě zranit, Wendy..."
Ale zranil jsi mě," skočila mu do řeči. Tím, jak ses na mě díval tu noc v Barksdale, způsobem, jakým jsi se mnou zacházel v Zemi snů, jak ses mě dotýkal v letadle těsně před přistáním v Anadyru... cítila jsem, že mezi námi je něco velkého. Něco víc, než jenom jedna společná noc strávená v Shreveportu. Přitom mi připadalo, jako by se to stalo před úplnou věčností. Zdálo se mi, že na tebe celou tu dobu čekám a ty se stále nevracíš. Pak jsem tě přistihla, že se na mě díváš, a já se zmohla jen na jediné -trochu tě kvůli tomu škádlit. Já nevím, co jsem vlastně cítila. Nevím, jestli jsem tě neměla radši praštit, aby se ti rozsvítilo..." Na to, jak byl velký, se pohyboval zatraceně rychle. Jeho rty se jí přitiskly na ústa ještě dříve, než si to vlastně uvědomila. Polibek jí však připadal stejně sladký jako pro lovce perel první hluboký nádech čerstvého vzduchu po dlouhé době pod vodou. Pláž byla nádherná a uklidňující, ale oni se na ní příliš nezdrželi. Věděli, že velice brzy je sevře svět svým tvrdým objetím a že k opětovnému sblížení nemají moc času. Ubytovna pro důstojnické návštěvy byla nedaleko... Jestli chcete vědět, co si o tom myslím, tak je to pěknej průser," pravil plukovník Harry Ponce. Předsedal v čele dlouhého stolu v Randolphově důstojnickém klubu, kde se po snídani zdržel spolu se svými kolegy z komise pro udělování hodností a několika vyššími důstojníky základny. Ponce píchl nezapáleným doutníkem do vzduchu. Bude to zatraceně těžký rozhodnout." Hlavy kolem stolu souhlasně přikývly - všechny, s výjimkou Normana Weira. Ponce jeho směrem pokynul cigárem. Copak, Normě? To máte kvůli něčemu píchání v zadku, nebo co?" Norman pokrčil rameny. Ne, plukovníku, myslím, že to nebude tak těžké," odpověděl. Většina přítomných se na něj překvapeně ohlédla, jakoby zaskočena tím, že se někdo odvažuje jejich superpiukovníkovi odporovat. Všeobecně vzato, jsou to všichni

 
92
B R O W N

dobří kandidáti. Jenom bych si přál, aby mezi nimi bylo trochu víc upravených mládenců, zejména mezi těmi v řádném termínu. A mimochodem, většina těch, kterým řádný termín již uplynul, mi připadá, jako by už hodili ručník do ringu." Hej, Normě, zabrzděte trochu," chlácholil ho Ponce. Vezměte si takového operačního důstojníka letky. Ten má milion různých dodatečných povinností, navíc si musí odlétat šest letů každý týden, nebo se dobrovolně přihlásí k bojovému nasazení - kdo by se ksakru staral, jestli má trochu nepředpisovou uniformu? Já chci hlavně vědět, jestli sebou dokáže pořádně hodit, když to jeho jednotka potřebuje." No, plukovníku, když si někdo nedokáže ani upravit vycházkovou uniformu podle předpisů, nebo je mu jedno, jestli je pořádně ostříhaný, tak co potom asi dokáže dělat pořádně? A když sám nezvládá rutinní povinnosti, jak k tomu může vést mladší důstojníky a mužstvo?" Normě, já mluvím o opravdovém letectvu," pravil Ponce. Je naprosto v pořádku a na místě, když personál na velitelství a v podpůrných jednotkách pečlivě dodržuje všechny tyhle regule. Já ale hledám takové oficíry, kteří sebou každičký den dokáží mrskat na sto dvacet procent. A přitom to nedělají na efekt kvůli nějakému povýšení, ale pro blaho své jednotky. Komu kčertu záleží na tom, jak vypadá, pokud dokáže létat a prát se jako hárající čubka od buldoka?" Takové výrazy patřily do superpiukovníkova normálního slovního repertoáru. Používal podobné obraty, aby stejným dílem šokoval i pobavil toho, s kým se dohadoval. Normana tím však zahnal ještě více do defenzívy. Jestliže někdo používá takovéhle vulgarismy jako normální součást zdvořilé konverzace, pak potřebuje poučit jak myslet a mluvit. Ponceovi se podobné lekce mělo dostat již dávno. Plukovníku, chlapík, který dělá oboje - plní své povinnosti v každém ohledu a vypadá stejně perfektně, jak se chová -, takový důstojník je lepší kandidát povýšení než frajer, který sice dobře lítá, ale ani se nesnaží porozumět ostatním aspektům kvality profesionálního pilota. Chlap, který nevypadá dobře, může být třeba docela klidně slušný člověk a dobrý letec, ale rozhodně to není správný, všestranně vyvážený profesionální důstojník." Normě, příteli, copak jste se v posledních devíti měsících v těch svých lejstrech úplně utopil? Rozhlídněte se kolem sebe - jsme ve válce!" Ponce tentokrát už skoro křičel. Norman musel stisknout čelisti, aby Ponceho nenapomenul za to, že ho oslovuje tou nechutnou přezdívkou Norm". Letectvo je ve válce, ve skutečné válce, poprvé od Vietnamu. O Libyi nebo Grenadě nemluvím, protože proti téhle poušti to byla jen taková legrace a dětské přetahování, ale teď to je sakra doopravdy! Vídám své chlapce, jak pojíždějí ke startu, připraveni k boji, a nedočkavostí téměř poskakují ve svých kok-pitech, jak se těší, až budou moct Saddámovi nakopat koule. Velitelé posádek jsou tak vzrušení, že si málem ucvrkávají do kalhot. Podle mě jsou tihle chlapci hrdinové a já mám teď možnost je povýšit. A jak je Bůh nade mnou, já to taky udělám! Nejlepší na tom je, že tam venku v poušti není ani jeden náš štábní důstojník, který by nařizoval třeba natírat kameny šedivou barvou, nebo který by debužíroval u jídla se šesti chody, zatímco kolem by umírali jeho muži. My tam pokaždé jenom zaletíme, zdvihneme mužstvu mandle, zapíšeme si pár jmen a zase letíme zpátky, živí a s pocitem vítězství. S našimi jednotkami konečně zacházíme jako s profesionály, ne jako s nějakými rekruty, nebo usmrkanými takány, nebo feťáky, nebo pitomými figurkami. Naši důstojníci v poli využívají všeho, co se za léta naučili, a naplno se vrhají do bojů vůdcovské  schopnosti        93
se Saddámem. A já chci chlapy, kteří jsou ochotni tvrdě cvičit, tvrdě bojovat a nakonec se ještě dokážou vrátit domů." Co ale...?"
Jo, jistě, znám všechny ty řečičky o ,celém člověku' a .komplexní osobnosti'," přerušil ho Ponce a odmítavě mávl doutníkem. Co ale já potřebuju, to jsou bojovníci. Jestli jste pilot, pak vás chci vidět ve vzduchu při každičké možné příležitosti, a pak ještě párkrát, a potom čekám, že se hned nato pustíte do papírování, aby se co nejdřív vyřídily všechny ty pozemní hnidopišské blbosti a ostatní mládenci mohli zase znova do vzduchu. Jestliže vy jste nějaký ochránce životního prostředí - nebo co to vlastně jste, Normě, účetnictví a financování? Oukej. Když jste tedy zatracený účetní, pak od vás čekám, že v případě nutnosti budete pracovat třeba i přesčas, jen aby vaše oddělení šlapalo. Jakmile vás bude ale letka potřebovat, zaručeně si natáhnete letecké boty, ošukáte na rozloučenou svou ženu a budete se neprodleně hlásit. Chlápci, kteří se takhle umějí chovat, jsou u mě štramáci." Norman si uvědomil, že nemá nejmenší cenu se s Poncem přít, protože ten se jen každou vteřinou stává křiklavější a fanatičtější. Brzo se začne chovat jako neurvalý a nesmysly plácající advokát, doktor, nebo dokonce jako sám prezident, tedy kdokoliv jiný, jen ne voják s pilotním odznakem. Začínalo to být velice únavné. Norman ztichl a téměř neznatelně přikývl. Ponce se zatvářil triumfálně a pootočil se, aby začal poučovat zase někoho jiného. Svým chováním dával najevo, jako kdyby právě zvítězil v nějaké veledůležité debatě, přinejmenším o evoluci versus stvoření. Norman si dal pozor, aby hned neodešel, protože by to mohlo vypadat jako jeho porážka nebo útěk. Jakmile se však od stolu zvedl jeden z kolegů, Norman zamumlal cosi o nějakém telefonátu a Ponceho i s jeho poskoky opustil. No, pomyslel si Norman, když kráčel k vojenskému osobnímu oddělení vojsk, celý ten Ponceho přístup mu jenom potvrdil pocity, jaké choval vůči letcům. Jsou to prostě dogmatičtí, tvrdohlaví, bigotní a užvanění neandertálci. Od Ponceho se tudíž nedalo čekat, že by na povýšení navrhoval nějaké kvalitní důstojníky. Ten bude podporovat jenom takové primitivní flígry, mezi které patří i on sám. Když Norman vešel do budovy a začal stoupat po schodech do poschodí komise pro udělování hodností, napadlo ho, že to jsou právě chlápci jako Ponce, kteří vojenské letectvo ničí. Promiňte, plukovníku Weire," ozvalo se za Normanem, jak kráčel chodbou směrem k místnosti, kde rokovala jeho pracovní skupina. Zastavil a obrátil se. Ve dveřích kanceláře stál generálmajor Ingemanson a na tváři měl ten svůj věčný odzbrojující úsměv. Měl byste pro mě chvilku?" Samozřejmě, pane," pravil Norman.
Výborně. Vezměte si hrníček s kafem a pojďte dovnitř." Norman minul kávovar a vstoupil do Ingemansonovy prosté, jednoduše zařízené kanceláře. Před generálovým stolem se postavil do pozoru, oči upřené přímo před sebe. Dejte si pohov, plukovníku, a posaďte se. Určitě nechcete trochu kafe?" Je mi dobře, díky, pane."
Gratuluji vám, že jste dokončili první pracovní týden, za který jste toho tolik udělali." Děkuji, pane."

 
94
B R O W N

Říkejte mi ,Swede' - každý to tady dělá," vyzval ho Ingemanson. Na to Norman neodpověděl, ale Ingemanson si okamžitě uvědomil, že mu to není příjemné. Weir by se necítil dobře, kdyby ho měl oslovovat jinak než generále," nebo pane". Stejně tak mu Norman ani nenabídl, aby mu říkal také křestním jménem. Vy jste docela výjimka v téhle komisi, plukovníku. Jste vlastně první z výboru pro analýzu rozpočtu, který v téhle komisi zasedá. Ten váš výbor je docela nový, že? Líbí se vám tam?" Ano, pane. Velmi se mi tam líbí."
Máte rád Pentagon? Nestýská se vám někdy po jednotce a po létání?" Se svým současným postavením jsem velice spokojený, pane." Já před pár lety také absolvoval jeden turnus v Pentagonu - a z duše jsem to tam nenáviděl. Letecká divize - to bylo docela fajn, ale jak jenom se mi stýskalo po létání! Po letce, kokpitu, pilotní jídelně po dobře absolvované misi," pronášel Ingemanson roztouženým hlasem. Snažím se udržovat ve formě na F-16, ale když má člověk velet celému oddělení, je to dost obtížné. Vlastně jsem si už celá léta doopravdy ani nevystřelil." Ano, pane. To je mi líto, pane." On tady lituje, že už nemůže na nikoho svrhávat bomby nebo střílet! Norman rozhodně ty letce nechápal. V každém případě, všichni členové pracovních skupin byli instruováni, aby se na vás obraceli k objasňování případné technické terminologie nebo odkazů v osobních záznamech týkajících se účetnictví a finančnictví," pokračoval Ingemanson. .Jenom málo výkonných důstojníků absolvovalo nějaký typ účetnické či finanční školy a někteří řadovější důstojníci třeba ani nevědí, co tenhle obor vůbec znamená. Doufám, že vám to nevadí, ale může se kdykoliv stát, že si vás některá pracovní skupina vyžádá ke konzultaci. Jejich požadavek by se k vám dostal prese mne. Nicméně, vynasnažíme se udržet takové žádosti na co nejmenší míře." To mi vůbec nevadí. Plně to chápu, pane," opáčil Norman. Abych byl ale upřímný, dosud se na mne nikdo o konzultaci v oblasti účetnictví a financování neobrátil. To by však byl vážný nedostatek." Prosím?"
Kdyby letci nevěděli, o jaký trend účetnictví a finančnictví se jedná, jak by mohli řádně hodnotit osobní spisy jednotlivých kandidátů? Já třeba dostávám do ruky spoustu osobních spisů letců, a proto se tedy neustále ptám na jejich školy a kurzy." Inu, buď ostatní členové pracovních skupin už vědí, o jaké školy nebo kurzy se jedná, nebo měli tolik rozumu, že se už nějaké zodpovědné osoby zeptali," navrhl Ingemanson vysvětlení. Přesto raději vydám připiš, abych jim to připomenul." Nepředpokládám, že u této komise může nějaký kandidát z účetní a finanční správy očekávat příliš velké ocenění," poznamenal Norman. Když ta poslední válka dopadla tak úspěšně a letecké posádky se zhostily svého úkolu natolik dobře, předpokládám, že se jim dostane i lvího podílu při povyšování." No, já dosud viděl jedině seznam osobního oddělení letectva s všeobecnými informacemi o kandidátech," odpověděl Ingemanson, ale myslím, že se docela úspěšné snažili o rovnoměrné zastoupení všech specializací. Samozřejmě, před komisí pro udělování hodností se ocitne spousta letců, ale myslím, že sám zjistíte, že proporce aktivních i neaktivních složek jsou docela spravedlivé." Když ale člověk poslouchá zprávy, skoro to vypadá, že snad každý den dostane nějaký pilot Medaili cti." VŮDCOVSKÉSCHOPNOSTI 95
Nesmíte věřit všemu, co slyšíte, plukovníku. Naše strana je také schopná dělat pořádnou propagandu, někdy dokonce lepší než Iráčani," prohodil Ingemanson s úsměvem. Velitelství nechce uveřejňovat přesné skóre, ale tisk po těchhle věcech doslova pase. Pomáhá to udržovat morálku. Takže mluvčí začínají spekulovat podle toho, který fiktivní hrdina dostane jaká vyznamenání. Jsou to blbosti. Se skutečností to nemá nic společného." Povšiml si Normanova rezervovaného výrazu a dodal: Jen si vzpomeňte, plukovníku - před operací Pouštní bouře existovala operace Pouštní štít, a tam zazářily hlavně podpůrné jednotky, nejenom členové leteckých posádek. Navíc, žádné současné hrdinství by nebylo ani trochu možné bez nadlidského úsilí podpůrných sil. Dokonce i členů sboru účetních a finančních odborníků." Weir na toto jemné šťouchnutí zareagoval úsměvem. Žádnou jednotlivou složku jsem samozřejmě neviděl, ale jsem si jistý, že v nich je spousta zpráv o mimořádných počinech členů podpůrných a jiných speciálních jednotek," pokračoval Ingemanson. Já vám nechci radit, jak máte hlasovat, plukovníku, ale snažte se nezapomenout na tohle. Každý muž i žena, ať už přímo v poušti nebo doma v USA, musí vykonávat svou práci na sto procent, a ještě trochu lip, abychom mohli nakonec ohlásit vítězství." Rozumím, pane. Děkuji vám, že jste mi to připomněl."
Nemluvte o tom. A říkejte mi ,Swede'. Každý mi tak říká. Budeme dost úzce spolupracovat ještě celý týden, takže bychom mohli trochu upustit od formalit." Norman znovu neodpověděl, jen trochu nesvůj přikývl. Ingemanson se na Weira podíval napůl pobaveně, napůl popuzeně. Teď k důvodu, proč jsem si vás sem zavolal, plukovníku," pokračoval Ingemanson. Dostal jsem kopii dosavadního bodování jednotlivých pracovních skupin. Trochu mi to dělá starosti." Proč?"
Protože se zdá, že vy všeobecně hodnotíte kandidáty méně body než kterýkoliv jiný člen," vysvětloval generál. Průměrné skóre celé komise dosahuje 7,92. Váš průměr činí 7,39 - a v případě pilotů, navigátorů a raketových důstojníků jenom 7,21, tedy hluboko pod průměrem celé komise." Norman pocítil, jak mu do hlavy náhle stoupá vlna paniky, ale vzápětí se mu ji podařilo s rozhořčením zahnat. Je v tom nějaký problém, generále?" To já nevím, plukovníku. Proto jsem vás sem pozval, abych se vás na to zeptal." Norman pokrčil rameny. Domnívám se, že někdo musí rozdávat nejnižší body." S tím nemohu nesouhlasit," pronesl chladně Ingemanson. Chtěl bych se však ujistit, že neexistuje žádný... skrytý důvod, který by vaše bodování ovlivňoval." Skrytý důvod?"
Jako třeba, že máte cosi proti aktivnímu leteckému personálu a přejete si, aby výsledné bodování tyto vaše antipatie obráželo." To je nesmysl, pane. Nemám nic proti letcům. Neznám jich mnoho a jen zřídkakdy s nimi přijdu do styku, jak bych tedy mohl něco proti nim mít?" Mojí úlohou jako předsedy komise je zajistit, aby členové pracovních skupin neuplatňovali žádné sympatie nebo naopak antipatie," připomněl mu Ingemanson. Proto si všímám výsledků bodování každého hodnotícího. Všeobecně řečeno, za normálních okolností se všichni členové shodnou ve zhruba deseti až patnáctiprocentním

 
96
DÁLE      BROWN
rozptylu. Jestliže tomu tak není, požádám příslušného hodnotícího, aby ke mně zašel na kus řeči. Chtěl jsem se tedy jen ujistit, že je všechno v pořádku." Všechno je v pořádku, pane. Ujišťuji vás, že tomu tak je. Při svém hodnocení nejsem v žádném ohledu zaujatý. Přiděluji body přesně podle toho, jak se mi jednotliví kandidáti jeví." Nepřejel náhodou nějaký letec vaši kočku, nebo neutekl vám se ženou... ehm, odpusťte, plukovníku, zapomněl jsem, že jste rozvedený. Omlouvám se." Nic se nestalo, pane."
Mimochodem, já jsem také jednou rozvedený a neustále si z toho dělám legraci -občas až moc, počítám." Chápu, pane," ujistil ho Norman, aniž by ho ale chápal doopravdy. Já jenom dělám práci tak, jak bych ji měl podle svého nejlepšího svědomí vykonávat." Ingemansonovi se při poslední poznámce trochu zúžily oči, ale než aby to nějak rozváděl, usmál se, energicky si zamnul ruce a dodal: To mi stačí. Díky za váš čas." Vy mi nenařídíte, abych své skonáváni změnil? Nechcete se mě ani zeptat, jak to bodování provádím?" Já se na to dokonce ptát nesmím, a i kdybych směl, tak mi na tom vlastně nesejde," ujistil ho dvouhvězdičkový generál s úsměvem. Vaší zodpovědností jako člena komise je dodržování instrukční příručky MOI, kterou jste dostali od ministra letectva, a uplatňování jejích zásad podle vašich nejlepších profesionálních vědomostí, víry a schopností. Já jsem ministru vojenských vzdušných sil musel dosvědčit, že všichni členové pracovních skupin jeho memorandu porozuměli, přijali je a při odevzdávání výsledků vaší práce to dosvědčím ještě jednou. V případě nějakých diskrepancí je mým úkolem promluvit si s příslušnými členy komise. Jestliže naleznu rozpor se zásadami memoranda, vyvinu veškeré úsilí, abych znovu nastolil spravedlnost a přesnost. V případě zjevného porušení zásad MOI mám právo vás požádat, abyste některého kandidáta přehodnotili, i když už samotný systém hodnocení by měl nějaké větší výkyvy v bodování vyrovnat automaticky. Mohu prohlásit, že jsem spokojený s tím, jak chápete svou zodpovědnost a jak ji využíváte. Nemohu samozřejmě měnit výsledky bodování, nebo vám radit, jak máte kandidáty hodnotit, nebo se pokoušet vás či kohokoliv jiného ovlivnit ohledně způsobů využívání vaší zodpovědnosti, pokud se držíte pokynů uvedených v MOI. Konec diskuse. Přeju vám hezký den, plukovníku." Norman vstal, a když k němu generál Ingemanson napřáhl ruku, potřásl jí. Než však opustil místnost, ještě jednou se obrátil ke generálovi. Mám otázku, pane." Sem s ní."
Už jste měl takovouto diskusi s někým jiným... řekněme s plukovníkem Poncem?" Generál Ingemanson se chápavě usmál. Hleďme, hleďme, pomyslel si, třeba má v té hlavě přece jenom o něco víc, než se zdálo. Abych vám řekl pravdu, plukovníku, tak měl. Hovořili jsme spolu minulou sobotu večer nad několika sklenkami v dústojnic-kém klubu." Mluvil jste s plukovníkem Poncem v klubu ohledně práce komise?" Ingemanson se zasmál, spíše však zlostně, než pobavené. Plukovníku, tady nejsme před uzavřenou soudní porotou," poznamenal. Mimo prostory komise ministerstva pro udělování hodností spolu můžeme hovořit docela volně. Dokonce přitom smíme vůdcovské schopnosti       97
hovořit všeobecně i o práci komise a o povýšeních - samozřejmě ne o jednotlivých kandidátech nebo o nějakém individuálním hodnocení. Nesmíme se samozřejmě ani pokoušet o ovlivňování kteréhokoliv člena komise. Mimoto, možná jste si toho nevšiml, ale Slammer tráví v důstojnickém baru téměř všechen čas, kdy nezasedá v komisi. Proto se mi klub zdál jako nejlepší místo k popovídání." Slammer?"
Plukovník Ponce. To je jeho přezdívka. Já myslel, že vy dva se znáte?" Jednou jsme sloužili u stejné perutě."
Aha." Ingemanson si tenhle kousek informace automaticky v duchu zařadil a pak s úsměvem pronesl: Kdybych v klubu narazil na vás, Normane, taky bych si s vámi promluvil. Mně se ale zdá, že vy většinu času trávíte spíš ve vašem pokoji na ubytovně nebo běháte venku. Ani jedno tohle místo není pro nějaký hlubší rozhovor příliš vhodné." Jistě, pane."
Hany a já jsme se v minulosti setkali již mnohokrát - počítám, že když je člověk ve společnosti letců dost dlouho, tak k tomu dochází zákonitě. Mám proti tomu chlapci sedm let náskok, ale počítám, že již brzo dostane svou první generálskou hvězdu. Už se mohl stát dočasným velitelem perutě někde v Saudské Arábii nebo v Turecku, jen kdyby nebyl takový divoký a žhavý zkušební pilot. Navrhl dvě zbraně, které byly vyvinuty v rekordním čase a dokonce ihned použity ve válce. Byla to úžasná práce." Norman na Ingemansonovi viděl, že si právě teď v duchu znovu prožívá některé společné okamžiky. Normana značně dráždilo, že se dokáže takhle dokonale odpoutat a přenést se do vzpomínek, právě když před ním stojí někdo jiný. V každém případě," pokračoval Ingemanson, když ze sebe se spokojeným úsměvem setřásl ono příjemné zasnění, mluvili jsme spolu o bodování. Jeho výsledky jsou také trochu mimo průměr, jako ty vaše." Ale ve prospěch letců, předpokládám."
Vlastně je na piloty příliš tvrdý," přiznal Ingemanson. Počítám, že je pro něj obtížné poměřovat výkony kandidátů tím, co sám v kariéře dokázal, ale to není omluva. Pověděl jsem mu, že musí důstojníky hodnotit mezi sebou navzájem, ne je srovnávat se svou představou ideálního důstojníka." Jakým je on sám," dodal Norman.
Asi ano," souhlasil Ingemanson s náznakem humoru v očích. Pak pohlédl na Normana a veškerý humor zmizel. Rozdíl mezi vámi je v tom, že Slammer poměřuje kandidáty podle pevného metru - tedy sebe, nebo alespoň podle toho, jak sám sebe vidí. Vy, na druhou stranu - alespoň podle mého skromného mínění nehlasujícího člena komise - ty kandidáty nepoměřujete vůbec. Vy je jen jaksi otesáváte, hledáte, nacházíte a vylupujete z nich každou vadu a nedokonalost, takže z nich nakonec zbývá jen osekané torzo. Vy tu nic nevytváříte, plukovníku, vy tu jen ničíte." Ingemansonova slova Normana poněkud ochromila. Generál měl samozřejmě pravdu, dokonale vystihl Normanův záměr v této komisi - začít u perfektního kandidáta s 10 body a pak ho ořezávat tak dlouho, dokud se nedostane na co nejnižší úroveň. Když to ale Ingemanson pojmenoval nahlas, znělo to trochu poraženecky a poněkud destruktivně. No ale co? Žádná vodítka v tomto smyslu přece neexistovala. Jaké měl právo toto vůbec říkat?

 
98
DÁLE
B R O W N

Promiňte, pane," ozval se Norman, ale tohle mi není úplně jasné. Vy nesouhlasíte s mým způsobem hodnocení kandidátů?" To vám přece vůbec neříkám, plukovníku," opáčil Ingemanson. Stejně jako jsem se nesnažil opravit hodnocení Slammera - ani bych nemohl, i kdybych se o to pokusil. Jestli dovolíte, projevil jsem pouze své zcela neoficiální, i když poučené mínění o psychologii vašeho způsobu bodování. Nemám v tomto ohledu žádnou oficiální autoritu, až na své zkušenosti s komisí pro udělování povýšení a skutečnost, že jsem dvouhvězdičkovým generálem, takže vy přede mnou musíte sedět pěkně zpříma a hezky mě vyslechnout." Usmál se, ve snaze zdůraznit humornou stránku svých slov, ale Weir na to nezareagoval. Jenom vám prostě vysvětluji, co vidím." Vy si o mně myslíte, že kandidáty ničím?"
Já jenom říkám, že váš přístup k většině z nich, a zvláště k letcům, svědčí možná spíš o tom, že je odstřelujete, než abyste je poměřoval," odsekl Ingemanson. Ale jak říkáte, neexistuje žádný specifický postup při bodování kandidátů. Dělejte to tedy klidně dál, jak chcete." Dovolíte, abych promluvil otevřeně, pane?"
Proboha živého, plukovníku... ano, wo, prosím, mluvte otevřeně." Je to trochu zvláštní, generále," pronesl Norman prkenně. Jednu chvíli kritizujete můj přístup k bodování a za moment mi říkáte, abych v něm pokračoval způsobem, jaký se mně líbí." Jak jsem řekl už ve své úvodní poznámce, plukovníku Weire - tohle je vaše letectvo a je na vás, abyste si ho formovali do budoucna," pronesl upřímným hlasem Ingemanson. Vybrali jsme vás do komise. Vás, s vaší minulostí, anamnézou, zkušenostmi, přístupy a všemi vašimi citovými i osobními vlastnostmi a součástmi. Ministr válečného letectva vám dal jen velice obecné pokyny, jak si počínat. Zbytek už je na vás. V komisi jsou osobnosti jako vy i jako Slammer Ponce. Vy oba ale musíte pracovat ruku v ruce, protože vy oba rozhodujete o budoucnosti." Jeden hnidopich a jeden tvrďák - tak to myslíte?"
Dvě naprosto rozdílné perspektivy pohledu," pravil Ingemanson, zdráhaje se nechat se přimět k upřímnému a pravdivému formulování názoru. Mým úkolem je dohlédnout, aby vaše hodnocení bylo férové, spravedlivé a nezaujaté. Pokud tomu tak bude, pak jeho výsledek je plně a pouze na vás - já jsem jenom rozhodčí, který dohlíží na pravidla. A tady jsem vám předložil, jak říkával Eric Sevareid, pouze kontury mínění jednoho člověka. Konec diskuse." Ingemanson pohlédl na hodinky v němém gestu, jímž dal Normanovi najevo, aby vypadl z jeho kanceláře dřív, než ho ještě víc rozbolí hlava. Přeju vám hezký den, plukovníku." Norman vstal, postavil se do pozoru, dokud ho Ingemanson, s očima v sloup, formálně nepropustil. Teprve potom vyšel z kanceláře. Napadlo ho sice, že právě dostal vynadáno, ale Ingemanson mu to podal tak jemně, hladce a vlastně vlídně, že Norman zůstal nejistý a převracel si v duchu generálova slova znovu a znovu, dokud nedorazil do zasedací místnosti své pracovní skupiny. Ostatní členové skupiny již seděli uvnitř. Ponce se nacházel na svém obvyklém místě, s cigárem pevně stisknutým mezi zuby. Bože, Normě, jdete pozdě a navíc vypadáte šíleně zdeptaný," poznamenal Ponce nahlas. Neměl jste moc divoký víkend?" VUDCOVSKÉSCHOPNOSTI 99
Dokončil jsem své daňové přiznání a dal si deset koleček, která jsem zvládl pod čtyřicet minut. Jak jste si užil víkend vy?" Ve třech kolech golfu jsem natrhl prdel generálovi, vyhrál sto dolarů, potkal jednu pěknou seňoritu a většinu včerejška jsem se učil úplně nahatej vařit mexická jídla," odpověděl Ponce. V místnosti vybuchl smích a aplaus. Ale, sakra, daňové přiznání jsem udělat nestačil. To jsem to tedy posral!" S tím se skupina pustila do práce, uprostřed rušného hovoru a širokých úsměvů všech, s výjimkou Normana. Celý den strávili tím, co se nazývalo řešení šedé zóny". Během svého zasedání dospěli k tomu, že řada kandidátů dosahuje počtu bodů, jenž by je opravňoval k povýšení, avšak směrná čísla toto povýšení nedovolovala. Takže u každého takového potencionálního kandidáta musel být proveden přepočet bodů, aby se dostal pod přijatou hranici. Tím se však přes limit dostali další kandidáti, u nichž se znovu muselo přepočítat skóre. Tak se pokračovalo v procesu přepočítávání, až by! do směrných limitů konečně vybrán právě dostatečný počet kandidátů. V poslední fázi jednání o přehodnocení šedé zóny" měli členové pracovní skupiny povoleno mezi sebou diskutovat o důvodech svých návrhů. To byla etapa, které se Norman nejvíc bál - a současně se na ni nejvíc těšil. Nabízela se mu totiž přímá čelní konfrontace s Harry Poncem. Nastal čas, pomyslel si Norman, aby Slammer konečně dostal přes prsty. Normě, co si to kčertu myslíte?" vybuchl Ponce. Vždyť jste zase shodil Wallera! Díky tomu vašemu bodování vypadne ze seznamu. Nemohl byste nám říct proč?" Každý jiný kandidát z téhle sestavy absolvoval letecký velitelský kurz, buď interně, nebo alespoň dálkově, jen on ne," odpověděl Norman. Ani se nemusel dívat do papírů, perfektně věděl, o koho se jedná, a stejně tak si byl jistý, že se o něj Ponce bude brát. Jeho záznam o vojenském vzdělávání dokumentuje, že se přihlásil do kurzu znovu, protože ho první rok nestačil dokončit. Proč si tedy myslíte, že by zasluhoval povýšení, když všichni ostatní, kromě něho, ten kurz dokončili?" Protože Waller byl celé poslední tři roky přivolen ke stíhací peruti v Evropě " No a?"
.Ježíši Kriste, Normane, otevřete oči," odsekl Ponce. Sovětský svaz se nachází ve volném pádu. Berlínská zeď se zhroutila a nejlepší sovětský spojenec - Východní Německo - přes noc doslova zmizelo z mapy. Sovětský premiér se mění každý rok, pobaltské státy se chtějí trhnout ze Svazu, sovětská ekonomika se sype. Všichni čekají, že se Rusáci každou chvíli buď zhroutí, nebo naopak rozpoutají válku." Mně to pořád nic neříká."
Piloti stíhaček se základnami v Evropě prakticky spí v kokpitech svých letadel, protože jdou z jednoho poplachu do druhého," vysvětloval Ponce, a Waller má úplně nejvyšší počet letů ze všech. Hlásí se dobrovolně na každou akci, každý výcvikový let, každé sledování. On je taková děvečka pro všecko celé perutě. Navíc jí už prakticky velí. Jeho hodnocení za minulý rok šlo dokonce až na velitelství amerických vzdušných sil v Evropě. Odlétal celou pětinu letů své perutě nad pouští a přitom sloužil navíc jako operační důstojník a zastupující velitel perutě, protože jeho šéf po nějaké nehodě musel přerušit létání. On si to povýšení zasluhuje." Jestli ale bude povýšen, pak ho nebude možné použít na jakoukoliv velitelskou funkci právě proto, že nemá absolvovaný velitelský kurz. Vlastně ho oficiálně ještě ani nezahájil," zdůraznil Norman. A na současném místě je už téměř čtyři roky, takže by

 
100
B R O W N

měl být co nejdřív převelen. Potom bude muset počkat minimálně rok, možná dokonce i dva, než se do velitelského kurzu dostane. Takže ho předběhnou mladší důstojníci, i pokud bude mít naprosto neposkvrněný záznam. Povýšení by ho tedy teď jenom poškodilo." Co je tohle za zasranou logiku, Weire?" ozval se zvýšeným hlasem Ponce. Norman se ale poprvé cítil dobře, protože viděl, že ta malá žárovička v Ponceho hlavě se konečně náhle rozsvítila. Přece jen ho dostal. Víte přece proč, plukovníku," pokračoval důvěrným hlasem Norman. Když povýšení nedostane, bude mít větší naději zůstat na současném místě. Já bych se dokonce vsadil, že se z něho stane velitel perutě. Teď je obyčejný major - a nikdo mu nemůže nic udělat. Je samozřejmě na prvním místě na seznamu důstojníků perutě - kandidátů na velitelský kurz. Jak se vrátí ze Saudské Arábie, může do něho nastoupit. Až ho absolvuje, bude mít všechny předpoklady k povýšení. To ho určitě nemine příští rok." Tím ale vypadne z řádného termínu povýšení," pronesl Ponce sklíčeně. Věděl, že Norman má pravdu, ale přesto byl stále ještě ochoten udělat cokoliv, jen aby tomuto výjimečnému kandidátovi pomohl. Pro příští hodnotitelskou komisí bude mít už zmeškaný řádný termín povýšení a navíc se ocitne ve společnosti samých .bývalých'. Přitom je to chlap, který by se pro svou jednotku nechal rozkrájet. Kdo jiný by si to povýšení zasloužil nežli on?" Například důstojníci, kteří věnovali trochu víc času své profesionální kariéře a zhostili se úspěšně požadavků odborného růstu," odpověděl Norman. Já neříkám, že Wal-ler není opravdová špička. Sám si byl evidentně dobře vědom toho, co má dělat, aby získal šanci na povýšení - o tom svědčí skutečnost, že se do velitelského kurzu přihlásil, a to dokonce dvakrát, ale zatím ho nedokázal dokončit. To podle mých představ neukazuje na příliš ideálního kandidáta. Ostatní adepti byli ve svých jednotkách také aktivní, ale navíc si udělali čas na teoretické vzdělávání. Velitelský kurz dokončili čtyři jeho kolegové a dva z nich byli dokonce už vybráni ke vstupu mezi lektory. To jsou ti praví kandidáti na povýšení." Tihle samozřejmě měli dost času absolvovat velitelský kurz - vždyť to jsou blátošlapové," odsekl Ponce. Poslední poznámka ťala Normana do živého a celým tělem mu projela vlna hněvu. Prosím?" Blátošlapové - pomocný personál," vysvětloval Ponce, aniž by si vůbec všiml Normanova šokovaného výrazu v brunátném obličeji. Ti chodí každý den domů přesně v sedmnáct hodin, aby přišli zase až ráno v sedm třicet. Když náhodou pracují o víkendu, pak jenom proto, že je vyhlášený všeobecný poplach, nebo si chtějí nadělat přesčasy. Ti neznají čtyřiadvacetihodinovou pohotovost na rozjezdové dráze, ani neabsolvují čtyři neodkladné starty za den, ani nemusí provádět naléhavé rozptýlení." Tak moment, plukovníku, tohohle jsem se já nadělal spoustu," ozval se hněvivě Norman. Byl jsem na polním pohyblivém postavení také dvaasedmdesát hodin vcelku, staral se o letecký personál, který pracoval někdy i celou noc jenom proto, že všichni piloti chtěli letět jako první. Strávil jsem v zaměstnání sakramentskou spoustu víkendů prací s novými veliteli perutí, kteří se nechtěli otravovat papírováním, nebo požadovali své peníze za mimořádné hodiny okamžitě po návratu na základnu, nebo se chtěli soudit s dopravcem za to, že se jejich drahý týkový nábytek z Thajska při pře-101
VUDCOVSKÉ	SCHOPNOSTI
vážení poškrabal. To, že jste letec, neznamená, že jste jediný, kdo vykonává službu obětavě." Ponce se na Normana podíval, něco si pro sebe zamumlal a zahryzl se do svého doutníku. Norman byl v duchu připraven na další kolo, to ale nepřišlo. Dobře, dobře," uzavřel to Ponce nakonec a odvrátil se od něj. Hlasujte si, jak je vám zatraceně libo." Definitivní vyřešení kandidátů ze šedivé zóny" jim zabralo celý pracovní den a dokonce i část večera, ale nakonec se jim to přece jen podařilo uzavřít. Pouze jim připadalo, že následující ráno přišlo nějak příliš brzy. Navíc začalo trochu neobvykle - protože kartotéku se složkami kandidátů do místnosti tentokrát dotlačil sám generál Ingemanson. Na vrchní desce kartotéky byl talíř s plněnými plackami a horkými obloženými chleby z jídelny. Dobré jitro, dobré jitro, lidičky," pronesl vesele. Já vím, že jste včera pracovali opravdu tvrdě a dneska ráno jsem většinu z vás ani neviděl v klubu. Napadlo mě, že jste asi vynechali snídani, tak jsem vám ji přinesl. Poslužte si něco k jídlu, nalejte si kafe a připravte se na věci příští." Hladovci se na jídlo prakticky vrhli. Když se za chvilku všichni usadili, generál Ingemanson stanul v čele místnosti a spustil. Oukej, přátelé, tak tedy do toho. Jelikož jste se do toho včera opřeli a vyřídili jste celou šedou zónu kandidátů, jste dneska trochu napřed. Mám pro vás proto jedno příjemné překvapení. Jak možná víte, když komise pro udělování hodností jednou zasedá, vojenské personální oddělení a Pentagon ji může využít, nebo dokonce zneužít, jak je jim libo, to jest, můžou vás použít k jakémukoliv úkolu v oblasti personální nebo povyšování. Jeden takový úkol existuje v zóně kandidátů, kteří zatím ještě nedosáhli řádného pořadí na povýšení. Hodláme prověřit dvě stě majorů, kterým by normální termín povýšení přišel až za dva roky, obodovat je, pak je přiřadit k dalším vybraným kandidátům, znovu probrat šedou zónu a spolu s ostatními důstojníky je navrhnout k povýšení. Vaše pracovní skupina dostane ke zpracování sto majorů." Do prdele," vyrazil ze sebe Harry Ponce. To dostaneme do ruky ty nejlepší z nejlepších." Já tomu dost dobře nerozumím, pane," pronesl Norman a zvedl ruku skoro jako ve škole. Co je důvodem tak radikálního povyšování? Proč jsou ti důstojníci vybíráni o tolik dříve než jejich kolegové? Tomu nerozumím. Co udělali, že si zaslouží takovou pozornost?" Jako ve všech komisích pro povýšení, plukovníku," odpověděl Ingemanson, jsou to potřeby vojenského letectva, které určují, jak a proč jsou někteří důstojníci povyšováni. V tomto případě příslušné síly rozhodly, že by se měla vytvořit určitá skupinka individualit, která bude reprezentovat absolutní důstojnickou špičku." Já ale stále ne..."
Obecně řečeno, předčasné povyšování představuje stimulující podnět pro ostatní důstojníky, aby se ještě více snažili," skočil mu do řeči Ingemanson. Když budou ostatní vidět, že velitelství letectva vybírá přednostně několik mužů z těch, kteří se doopravdy snaží, vědí, že mají šanci dostat se mezi ně v případě, když budou intenzivněji pracovat. Podle mé vlastní zkušenosti právě takoví chlapci se v každé organizaci stávají jejími vůdci."

 
102
B R O W N

Domnívám se, že to lze očekávat," poznamenal Norman. Když ale jednomu člověku dáte zlatou hvězdu, zatímco ostatním jenom stříbrné, začne se rovněž tato osoba považovat za něco mimořádného, ať už to je pravda, nebo není. Klasická skupinová psychologie. Toho chceme dosáhnout? Je to skutečně ten pravý vzkaz, který chceme poslat mladým důstojníkům leteckých sil?" Ponce s několika dalšími kolegy na tuhle argumentaci otočili oči v sloup. Ingeman-son se trpělivě pousmál a odpověděl: Tohle zní jako ten spor, co bylo dřív - slepice nebo vejce, plukovníku. Do toho se ale my pouštět nebudeme. Já bych dal přednost, kdybyste považovali tento proces za příležitost ocenit důstojníky, kteří kvalitou, schopností vést i profesionální úrovní převyšují ostatní. To je váš úkol. Teď vás musím upozornit, že některé složky jsou označeny jako ,tajné'," pokračoval generál Ingemanson. I když stupeň jejich utajení nedosahuje výše než ,Ne pro cizí oči' a .Důvěrné', musíte si být vědomi, že tam přece jenom jsou informace, jež jsou klasifikovány nad obvyklou úroveň utajení osobních spisů. Tyto záznamy mohou rovněž obsahovat odvolání na některé další citlivé dokumenty. Podstatou toho všeho je, že tato fakta vás nemusí zajímat. Každého kandidáta budete hodnotit jen podle fyzického obsahu složky, kterou budete mít v ruce. K jakýmkoliv dalším dokumentům či záznamům nebudete mít přístup. Neměli byste se ani pouštět do spekulací o čemkoliv, co ve složkách naleznete, co ale nepatří mezi obvyklé informace nutné pro povýšení. Jinými slovy, pouhé skutečnosti, že v záznamech kandidáta se vyskytuje nějaká odvolávka na určité tajné dokumenty, nemůžete v žádném případě přikládat nijakou váhu, stejně jako nehovoří v neprospěch jiných kandidátů skutečnost, že v jejich materiálech se podobná odvolávka nevyskytuje. Při svém hodnocení vycházejte pouze ze samotného obsahu záznamů, jež máte k dispozici. Rozumíme si?" Všichni přikývli, dokonce i Norman, přestože vypadal stále stejně rozpačitý, jako před chvílí. Tak, abychom ušetřili čas, selekci kandidátů předčasného povýšení budeme dělat trochu jiným způsobem," pokračoval dále Ingemanson. Každý z vás projde kupu záznamů před sebou a ke každému adeptovi napíše ano nebo ne. Kandidát potřebuje čtyři hlasy ano" ze sedmi, aby prošel do druhého kola. Tento postup vám pomůže trochu prosít ten zástup, abyste se pak mohli lépe a rychleji soustředit na opravdu nejlepší z nich. Druhé kolo bude pak úplně stejné, jako jste postupovali dosud - minimum je šest, maximum deset bodů, s možností udělovat i půlbody. Jakmile to všechno projdeme a každý adept bude obodovaný, vyřešíme sporné případy v šedé zóně", přiřadíme je k dosud vybraným kandidátům a budeme tak dlouho pokračovat ve výběru, až dostaneme definitivní sestavu. S tím vším bychom měli být hotovi do zítřka. Ve čtvrtek pak předáme konečný seznam výboru, ten ho schválí, my ho potom v pátek ráno podepíšeme a pošleme do Pentagonu. Jsme už v cílové rovince, chlapci. Nějaké dotazy?" Vy tedy říkáte, pane," ozval se znovu Norman, že tito kandidáti předčasného povýšení by mohli odsunout některé z už vybraných? To se mi nezdá fér." To nebyl dotaz, ale konstatování, plukovníku," zareagoval Ingemanson. V odpověď se mu ozval smích několika členů. Většina přítomných si však přála, aby Norman už zmlkl. Máte samozřejmě pravdu, plukovníku. Úspěšní kandidáti z výběru na předčasné povýšení budou pak ale označeni a jejich služební záznamy porovnány se záznamy ostatních kandidátů. Vy, členové pracovní skupiny, budete pak instruováni vůdcovské  schopnosti       103
v tom smyslu, že kandidáti z předčasného výběru musí být skutečně výrazně lepší, aby vytěsnili ty, které jste navrhli ze skupiny řádného termínu povýšení případně ze skupiny po řádném termínu povýšení. Možná víte, že kandidáti ze skupiny předčasného povýšení tvoří většinou necelá tři procenta všech vybraných a že není žádná vzácnost, když komise nakonec nevybere k předčasnému povýšení žádného důstojníka. Toto je však opět na vás. Nějaké dotazy? Komentáře? Vtipy?" Ingemanson tentokrát nedal nikomu šanci odpovědět. Dobře. Užijte si to tedy a dejte se do práce." Kolem stolu začaly cirkulovat služební záznamy důstojníků. Každý člen pracovní skupiny jich dostal přibližně patnáct. Norman cítil určité podráždění nad tím, že bude muset odvést svůj díl práce, ale současně se tetelil očekáváním možných intrik. Tihle chlápci budou muset být zatraceně dobří, aby se dostali do výběru tak výrazně dříve. Avšak hned nad první osobní složkou zažil velké zklamání. Na fotografii před ním byl podsaditý chlapík s úzkýma modrýma očima s napjatým výrazem, zahnutým nosem, nepravidelnými tvářemi a čelem, řídkými světlými příliš krátce ostříhanými vlasy, deformovanýma ušima, silným krkem pod límcem košile, která se mu zdála být malá, a hranatou, i když dost masitou bradou. Na blůze měl křidélka staršího navigátora připnutá nad pouhými dvěma a půl řadami vyznamenání. Ten počet stužek byl jedním z nejmenších, jaký Norman za poslední dny v osobních záznamech viděl. Střih uniformy byl v pořádku, ale na ramenou se vycházková blůza zdála jakoby vytahaná od ramínka na šaty. Vypadala prostě, jako by dlouhou dobu visela v šatníku, odkud byla vysvobozena jen za účelem fotografování. Okamžitě došel k závěru, že u tohoto důstojníka bude hlasovat ne", ale přece jen nechtěl jeho složku odložit tak rychle. Zahloubal se tedy do jeho služebních záznamů. Co si to sakra myslí - ten chlápek nebyl v pořadí na povýšení ještě dobré dva roky! Navíc v posledních osmi letech absolvoval pouze dvě přidělení, kromě výcvikového kurzu. Až do nedávná byl řadovým navigátorem - jistě, pracoval jako navigační instruktor, ale stále to byl jen obyčejný důstojník, vlastně stejný jako nějaký podporu-čík čerstvě po absolvování technické školy. Dobře, dostal nějaká ocenění od velitelství strategického bombardovacího letectva, vyhrál jakousi soutěž v navigaci a několik hodnotitelů o něm mluvilo jako o nejlepším raketovém důstojníkovi celého letectva a možná celého světa". Přesto ho však jeden z hodnotitelů jenom jeden rok před ukončením prvního přive-lení označil pouze za nadprůměrného", a nikoliv mimořádného". Za požární zeď" se tedy nedostal. Jeden z jeho posledních hodnotitelů na prvním místě působení o něm napsal: Několik vylepšení z něho může vytvořit jednoho z nejlepších letců." Což přeloženo znamenalo: Má problémy, které se ani nesnaží vyřešit. Rozhodně se zdálo, že v sobě nemá důstojnické kvality, natož aby se mohl stát kandidátem pro předčasné povýšení. Nezdál se dokonce vhodný ani k regulérnímu povýšení a už vůbec se nedalo hovořit o nějakých velitelských schopnostech. Jak se vůbec stal majorem? Co tu ještě bylo? Absolventský titul, jistě, ale jen na škole pro důstojníky perutě, a to ještě dálkově - tedy žádné vyhlášené důstojnické vzdělání. Co jenom dělal se svým časem? Jedno dočasné přidělení k americké pohraniční bezpečnostní službě - odtamtud však vypadl ještě před ukončením třetího roku, a to s hanbou a ostudou. Jeho hodnocení ze druhého odvelení do Las Vegas však bylo velmi dobré. Poslední zpráva o profesionálních výsledcích dostala od jednoho hodnotitele tři hvězdičky a od dvou

 
104
B R O W N

čtyři. Mezi čtyřhvězdičkové hodnotitele patřili náčelník štábu a předseda spojených náčelníků štábů, což vypadalo velice impozantně. Z podkladů však nebylo příliš jasno, čím si takto vysoké ohodnocení zasloužil. Na konci zprávy byla nejkratší slovní hodnocení, jaká Norman viděl. Byla zde použita spousta výrazů jako Výjimečný důstojník", Okamžitě povýšit" a Skutečný přínos pro vojenské letectvo i celý národ", avšak žádné podrobnosti. Počet nalétaných hodin se za celou dobu téměř nezměnil, zdálo se, že toho moc nenalétal. Téměř žádné lety, žádná profesionální vojenská škola? Jedno dočasné přivolení, absolutné nesouvisející s primární oblastí jeho působnosti? To snad je jenom legrace. A navíc neměl bradu běžce. Norman byl pokaždé schopen okamžitě odhadnout, jak dotyčný o sebe pečuje, jak se stará o své zdraví i vzhled, jakmile se mu jen podíval na bradu. Většina běžců ji měla pevnou, hladkou. Ti, kteří neměli ve zvyku běhat, či dokonce ani necvičili, měli bradu ochablou. Ochablá brada, mdlé chování, chabý důstojník. Norman napsal do bodovací tabulky předčasného povýšení Patricka S. McLanaha-na výrazné tučné Ne" a upřímně si v tu chvíli neuměl představit, že by kdokoliv z celé jejich pracovní skupiny, dokonce ani takový Harry Ponce, mohl tohoto důstojníka vůbec vážně považovat za kandidáta předčasného povýšení. Pak ho napadlo ještě něco lepšího. Poprvé za dobu, co fungoval jako člen komise, Norman vytáhl formulář vojenského letectva číslo 772 - Doporučení k propuštění na základě nízkého hodnocení" -a vyplnil ho. Řadový důstojník, který nelétá, jenž se zjevně spokojeně skrývá v jakémsi obskurním výzkumném zařízení v Las Vegas, kde nedělá nic pořádného, se rozhodně nenachází v nejmenším souladu s intencemi vojenského letectva. Tenhle chlápek měl sice za sebou téměř devět let služby, ale bylo víc než jasné, že by jich potřeboval ještě dlouhou řadu, než by si zasloužil povýšení na podplukovníka. Vojenské letectvo však v těchto případech zastávalo politiku nahoru nebo ven", která v praxi znamenala, že důstojníkovi mohlo být odmítnuto povýšení na podplukovníka pouze dvakrát. Poté byl prostě z letectva propuštěn. Velitelství letectva nehodlalo čekat, než se dotyčný případně zlepší. Zabíral totiž příliš cenný prostor. Trochu nadšení by mohlo pomoct nejen tomu chlapci, ale celému vojenskému letectvu, pomyslel si Norman, když podepisoval formulář AFF772, kterým doporučoval, aby McLanahan byl uvolněn z činné služby a buď odeslán do zálohy, nebo, ještě lépe, úplně ze služby propuštěn. Teď můžeš konečně trochu pohnout zadkem, oslovil v duchu neznámého důstojníka. Tak, a můžeš se začít chovat, jako by ti na tom záleželo... Matka Příroda si vybrala právě tu noc, aby na Diego Garda vyklopila celotýdenní příděl srážek. Byl to jeden z nejhorších tropických lijáků, jaký na tomto malém ostrově nezažili už hodně dlouho. Britský civilní autobus, který na ostrově obstarával kyvadlovou dopravu, nesměl zajíždět na jihovýchodní okraj rozjezdové dráhy, takže Patrick nehodlal čekat, až ho někdo naloží. Rozběhl se proto po údržbářské cestě směrem k hangáru vojenského letectva. Již předem zavolal na stanoviště letištní bezpečnostní policie a na kontrolní věž, které informoval o svých záměrech, i když v tomto lijáku bylo krajně nepravděpodobné, že by ho někdo z řídicí věže vůbec zahlédl. Patrick právě dobíhal k hangáru vojenského letectva u zevního plotu, když z něj vyrazil humvee s jednou strážní jednotkou, aby ho vyzvedl. vůdcovské  schopnosti       105
Patrick proklouzl bezpečnostní kontrolou v rekordním čase a poklusem proběhl hangárem ke své skříňce, aby si vyzvedl suché oblečení. V hangáru uviděl techniky údržbářské čety, jak připravují oba bitevní letouny megafortress k tankování a dozbro-jení. Patrick se rozhodl obléct si teplé spodní prádlo a tlusté ponožky - vypadalo to, že už velmi brzy odstartují. Co se stalo?" otázal se přes rameno, když klusal směrem k sálu plánování letů. Americký křižník s řízenými střelami USS Percheron, který křižoval Hormuzský průliv na cestě do Perského zálivu, byl napaden několika velkými raketami," odpověděl mu plukovník John Ormack. Dvě rakety ho minuly, dvě byly včas sestřeleny, dvě dopadly do jeho blízkosti, ale poslední dvě ho zasáhly. Loď stále ještě pluje, ale )e těžce poškozená. Mají více než sto obětí na životech." Vědí už, kdo ty rakety vypálil?"
Nemají nejmenší potuchy," odvětil Ormack. Podle zbytků střel se ale zdá, že patřily Iráku. Rakety byly vypáleny z jihu, přes poloostrov Musandam a přes Oman. Velikost bojových hlavic byla značná - každá rozhodné přes dvě stě padesát kilo. Byla to třída AS-9 nebo AŠ-14." Copak Percheron ty rakety včas neviděl?"
Zahlédli je, až když bylo pozdě," vysvětloval Ormack. Střely se na ně spustily kolmo z výšky. V okamžiku zásahu letěly už nadzvukovou rychlostí. Na nějakou reakci neměli tedy čas. Percheron patří do třídy Kalifornie - tedy poněkud starší třídy raketových křižníků - a i když byl nedávno vybaven nejnovějším radarovým zařízením, určitě to není žádné mládě." Já myslel, že každá loď plující do Zálivu musí být vybavena nejdokonalejšími obrannými systémy?" No, to je typické námořnictvo. Ti si myslí, že celý Záliv vyčistili, takže se tam můžou promenovat s každým křápem, na který si vzpomenou," vmísil se generálpo-ručík Brad Elliott, který právě vešel do místnosti. Pohlédl na Patrickovy mokré vlasy, všiml se jeho oddechování a dodal: Nepřipadáte mi příliš odpočatý, majore. Kde je Torková?" Už sem jde," odpověděl Patrick. Já nečekal na vojenskou policii, až mě vyzvedne." Počítám, že tohle stejně není příliš dobrá noc na nějaké romantické procházky po pláži," zamumlal sarkasticky Elliott. Potřeboval jsem vás oba už před hodinou." To je mi líto, pane." Vlastně mu to líto ani nebylo, ale alespoň se snažil porozumět peklu, kterým si Brad musel projít. Byl přece zbaven velení, které pro něj tolik znamenalo. Bylo mu tedy vlastně spíš líto Brada, než toho, že nebyli k dispozici. Námořnictvo oficiálně zahájilo vyšetřování a momentálně se nezabývá tím, co explozi způsobilo," pokračoval Elliott. Ministerstvo obrany pustilo do médií jakousi spekulaci, že v lodním skladišti mohly náhodně vybuchnout nějaké starší rakety vzduch-vzduch standard SM-2. Je ale těžké přijít s nějakým pádným vysvětlením dvou palubních výbuchů ve dvou různých lodních sekcích. K útoku se zatím nikdo nepřihlásil. Neoficiálně je námořnictvo pořádně zmatené. O útoku nedostali žádné upozornění, nikdo je včas nevaroval, až teprve několik vteřin před zásahem. Z pobřežních monitorovacích stanic také žádné rakety nehlásili, na stovky mil kolem křižníků není jediné neznámé letadlo a v oblasti není rovněž známá žádná podmořská aktivita. Loď se nacházela bezpečně mimo dosah všech známých nebo podezřelých pobřežních

 
106
B R O W N

obranných sil, které by byly schopné odpálit raketu této velikosti. Má někdo nějaký nápad?" Co ten neviditelný bombardér, se kterým jsme se setkali my?" navrhl Patrick. Přesně můj nápad," přitakal Brad. Obranné zpravodajství nemá sebemenší informaci, že by Írán od Ruska koupil blackjack, ani žádnou zprávu, že by Rusko vyvíjelo nějaké letadlo, které by bylo schopné vypouštět rakety vzduch-vzduch. Dostanou sice naše hlášení, ale obávám se, že na ně nebudou brát zřetel." Ráda bych věděla, kolik toho obranné zpravodajství ví o nás a o našich schopnostech?" otázala se Wendy. Myslím, že musíme předpokládat, že ta věc patří Íránu a že musí být zneškodněna dřív, než nadělá ještě víc škody," pronesl Patrick. Jediný jejich další útok, zvláště na takovou letadlovou nebo nějakou jinou větší loď, a může vypuknout masivní válka na celém Středním východě, větší a zuřivější, než byla válka s Irákem." Obrátil se k Bradu Elliottovi a řekl mu: Musíte nás nějak dostat zpátky do boje. Bradě. Jsme jediní, kteří jsou schopni tu létající pevnost Blackjack vyřídit." Elliott pohlédl na Patricka se směsicí překvapení, pobavení a hněvu. Vy navrhujete, majore, abychom - sotva se opovážím to vyslovit - odstartovali bez příslušného povoleni otázal se. Navrhuji, abychom se v souladu s našimi rozkazy vrátili s megafortress do Země snů," odpověděl Patrick. V této souvislosti si ale nevzpomínám, že bychom měli nařízenou nějakou specifickou trasu." Vy si myslíte, že by bylo možné letět z Diego Garda celou tu dálku až k Hormuz-ské úžině a pak vykládat Pentagonu, že jsme se vlastně vraceli do Nevady?" otázal se Brad s jiskrou pobavení v oku. Do našeho letového plánu přece vždycky píšeme formulaci ,s patřičným ohledem', což znamená, že pokaždé zmizíme z oficiálního dohledu pozemních kontrol až do momentu, kdy znovu vstoupíme do amerického vzdušného prostoru," objasňoval své stanovisko Patrick. Letové plány pro tajné vojenské lety, jako třeba špionážní akce nebo převozy nukleárních zbraní, se nikdy nějak podrobně nevyplňují, vždycky je tam použita právě ona formulace ,s patřičným ohledem'. Uvádí se jenom místo, kde se letový plán přeruší, a zbytek letu je tajný. Takový let prakticky zmizí" z oficiálního zorného pole. Posádka se poté jenom přihlásí v nějakém specifikovaném bodě, kde znovu začne plnit letový plán, a nikdo nepátrá, kde do té doby jejich letadlo bylo, nebo co dělalo. Dokonce ani Pentagon neví, kam letíme. Navíc nám patří i tankovací letadla, takže případné doplňování paliva nemusíme koordinovat s žádnou jinou vojenskou složkou. Jestliže kupříkladu poletíme do Nevady a za šest hodin po startu se dostaneme do nějaké naléhavé situace, a vrátíme se proto zpět na Diego Garcia, nemyslím, že by nám velitelství vojenského letectva nebo Pentagon mohly něco vyčítat, že?" Nevidím jediný důvod, proč by měly," pronesl s nezbedným úsměvem John Ormack. A navíc přece dost dobře nemůžeme s megafortress letět do Honolulu, ne?" Kromě toho můžeme být během pěti hodin zpátky na hlídce nad Hormuzským průlivem," přidala se Wendy Torková. Už víme, jak blackjack na našich senzorech vypadá. Můžeme si na něj dát pozor a skočit po něm, jakmile se pokusí o nějakou akci." Takže nyní souhlasili již všichni členové posádky. vůdcovské  schopnosti       107
Mezitím se nám může podařit dostat povolení provést nad Hormuzským průlivem pátrací a neutralizační akci proti onomu záhadnému sovětskému útočnému letadlu," poznamenal Patrick. A jestli ho nedostaneme, přistaneme zpátky tady v Diego Gar-cia, doplníme palivo a vrátíme se do Země snů. Uděláme ale, co budeme moct." To mi připadá jako dobrý plán," pronesl Brad Elliott se zářivým úsměvem a přátelsky poklepal Patricka na rameno. Pojďme, nejdřív vypracujeme seznam výzbroje, potom necháme pozemní personál natankovat a přimontovat rakety a pak můžeme vyrazit." Jak se všichni pustili do práce, Brad přistoupil blíž k Patrickovi a potichu ho oslovil: Jsem rád, že zase pracujeme spolu. Mučku." Já zrovna tak, Bradě," odpověděl vděčně Patrick. Konečně se mezi ně opět navrátil ten bývalý vztah. Bylo to něco víc než jen znovunavázání sounáležitosti členů posádky - najednou se vrátili ke vzájemné důvěře a jistotě. Máte nějaký nápad, jak najdeme ten záhadný íránský megafortress?" otázal se Brad. Máme vlastně jenom jeden pokus a přitom vůbec netušíme, kde má ten parchant základnu, co je jeho příštím cílem, a dokonce jestli vůbec doopravdy existuje." Ale existuje," pronesl s přesvědčením Patrick. Na chvíli se zahloubal do zpravodajských materiálů, které Elliott přinesl do plánovací místnosti. Tam dole musíme mít dobré dva tucty lodí, které nyní Percherona ochraňují." Myslím, že sem námořnictvo přivolá bojovou skupinu s nějakou letadlovou lodí, aby doprovodila ten křižník zpátky do Bahrajnu." S letadlovou lodí?" ozval se Patrick. Křižník je docela dobrý terč, ale letadlová loď je ještě lepší. Irák se nikdy netajil s tím, že by si přál v Zálivu nějakou letadlovou loď zasáhnout. Možná že by se o tuhle trofej rád pokusil i Írán." Možná, zvlášť kdyby se jim pak podařilo shodit vinu na Irák," poznamenal Brad. To ale stále ještě neřeší náš problém - jak jenom to záhadné letadlo najdeme? Možnost, že bychom se my i oni ocitli na obloze ve stejné chvíli, je prakticky nulová." Vidím jediný způsob, jak ho vyplašit," ozval se Patrick. Stále to bude jenom sázka jedné k tisíci, ale jestli je ve vzduchu, myslím, že ho přimějeme, aby po nás vyrazil." Se svými třemi sty tunami brutto váhy a s rozpětím křídel skoro tak velkým, jako první let uskutečněný bratry Wrighty, představoval dálkový nadzvukový bombardér Tupo-lev-160, na Západě přezdívaný blackjack, největší bojové letadlo na světě. Na palubě bylo více pohonných hmot, nežli činila váha prázdného letadla, a skoro stejná zátěž nejrůznějších zbraní. Letoun byl schopen přepravit prakticky každý typ munice, užívané v sovětské armádě - počínaje klasickými bombami, až po multimegatunové střely a rakety s plochou dráhou letu i dokonale přesným dopadem. Stroj byl schopen letět rychleji než zvuk až do výšky dvaceti tisíc metrů, stejně jako ve výšce korun stromů nad jakýmkoliv terénem, v každém počasí, ve dne i v noci. Ačkoliv bylo vyrobeno pouhých čtyřicet takových letadel, představovaly pro Západ vojenskou hrozbu číslo jedna. Jakkoliv byl Tu-160 Blackjack smrtelně nebezpečný, jedno letadlo bylo ještě horší: Tupolev-160E. Obvyklý vertikální stabilizátor z ocele a titanu blackjacku byl nahrazen nízkým, štíhlým ocasem ve tvaru V, vyrobeným z nového materiálu, pevnějšího, ale lehčího a více pohlcujícího radarové paprsky, než dokázala původní ocel. Části pláště, které během nadzvukového letu nejsou vystaveny nadměrnému teplu, byly vyrobeny z materiálů pohlcujících radarové paprsky a obrovité sací otvory čtyř forsážních

 
108
B R O W N

motorů Kuzněcov NK-32 byly upraveny tak, aby ani lopatky motorových kompresorů neodrážely energii radaru. Dokonce i ostře ubíhající aerodynamické tvary krytu kokpitu byly speciálně přemodelovány a zakryty novou hmotou, aby paprsky radaru odrážely nepravidelně a hlavně je absorbovaly. Všechna tato opatření dokázala snížit radarový odraz proti původnímu stroji o tři čtvrtiny. Jediná věc, která kazila hladký, štíhlý, jehlu připomínající tvar Blackjacku-E, byla trojúhelníková proudnice namontovaná pod předním pumovým prostorem a další menší proudnice na horní straně trupu. V ní se nacházela stupňovitě seřazená sestava radarů pro vzdušný a povrchový průzkum. Tyto přístroje elektronicky pátraly jak po nebi, tak i po povrchu moře po letadlech i lodích, předávaly informace všem přátelským jednotkám na zemi, na moři i ve vzduchu a současně automaticky programovaly útočné i obranné systémy letadla. Letoun Blackjack-E a celá jeho výzbroj patřily k nejnovější sovětské technologii, což však v hladovějící, téměř zbankrotované zemi na pokraji kolapsu neznamenalo zase až tolik moc. Zbraňový systém měl pro Sovětský svaz daleko větší význam jako předmět obchodu, zvláště když se jim v Islámské republice Írán podařilo nalézt ochotného zákazníka. Tato země, bohatá díky naftě - a vzhledem k její neustále rostoucí ceně v důsledku válečného konfliktu stále bohatší -, měla po devítiletém zhoubném konfliktu s Irákem značně zdevastovanou armádu. Írán tedy potřeboval rychle a efektivně dobudovat svůj arzenál. Peníze přitom nehrály roli. Čím rychleji vybudují své ozbrojené síly, jež jim pomohou rozšířit zónu svého vlivu na celý Střední východ, tím dříve se budou schopni prohlásit za nejsilnější mocnost v oblasti. Mocnost, se kterou bude nutno počítat při jakémkoliv jednání o obchodu, územních požadavcích, náboženských či právních problémech kdekoliv v oblasti Perského zálivu. Odpovědí se stal Blackjack-E. Tento bombardér byl schopný zasáhnout proti pozemním, mořským i leteckým cílům. Byl dostatečně rychlý a jeho dolet byl tak veliký, že mohl bez doplňování paliva dosáhnout třeba Anglie. Navíc unesl obrovský náklad zbraní. Poté, co byl celý svět svědkem, jak Američané pomocí přesně naváděných střel a raket zničili téměř polovinu pyšné irácké armády, byli Íránci přesvědčeni, že investovali dobře. Každé letadlo, které koupili, muselo být neviditelné, rychlé, schopné létat za všech povětrnostních podmínek a muselo nést zbraně s vysokou přesností zásahu. Jiné stroje na dnešním přetechnizovaném bitevním poli neměly šanci. Rusové byli ochotni prodat - a to nejenom letadla, ale i jejich výzbroj, podpůrné vybavení i ruské instruktory a techniky - a Íránci horlivě kupovali. USS Percheron představoval první operační zkoušku této nové útočné technologie. Velká americká válečná loď, přemísťující se osamoceně po mělkých, stísněných vodách Hormuzského průlivu, se stala vítaným cílem. Percheron reprezentoval vhodný předmět experimentu, jelikož jeho senzory s dalekým dosahem i obranná výzbroj byly značně efektivní, některé dokonce nejlepší na světě - proti všem druhům ohrožení ze vzduchu, mořské hladiny i z podpovrchových plavidel. Jestliže tedy Blackjack-E dokáže proniknout obranou Percherona, pak je to důkaz, že jde o skutečně hrozivou zbraň. Celý test byl jeden velký úspěch. Posádku Blackjacku-E tvořili íránský pilot jako velitel letadla, ruský instruktor jako druhý pilot, dva íránští důstojníci jako raketový důstojník a důstojník obranných systémů a jeden ruský instruktor palubních systémů, usazený na pohotovostním sedadle mezi íránskými důstojníky palubních systémů. vůdcovské  schopnosti       109
Tito muži vypustili celý svůj smrtelný náklad šesti raket Kh-29, přemalovaných a opatřených znaky iráckého vojenského letectva, z maximální vzdálenosti a ze střední výšky. Střely po odpálení zaujaly nepatrnou výšku nad mořskou hladinou a teprve pět kilometrů před cílem se vznesly do pěti set metrů, odkud se spustily kolmo na cíl. Dvě rakety minuly křižník o necelého půl kilometru, dvě cíl zasáhly. Exploze byly viditelné a slyšitelné na vzdálenost dvaceti kilometrů. I když byl Percheron stále ještě schopen plavby, rozhodně byl vyřazen z boje. Tentokrát byl Blackjack-E plně vyzbrojen. Chystal se k poslednímu testu. Na tomto letu měl Blackjack-E na palubě kompletní vybavení pro loveckou, zabijačkou výpravu. V zadním pumovém prostoru bylo umístěno rotační odpalovací zařízení s dvanácti útočnými raketami na pevné palivo Kh-15. Každá ze střel mohla dosáhnout nejvyšší rychlosti Mach 5 - tedy pětinásobku rychlosti zvuku - a při vypuštění z dostatečné výšky měla dolet sto padesát kilometrů. Válečná hlavice obsahovala sto sedmdesát pět kilo vysoce brizantní výbušniny. Rakety, s pláštěm potaženým gumovou hmotou, která za letu odhořela, byly zaměřovány navigátorem letadla pomocí radaru, nebo mohly být předprogramovány, aby s pomocí vlastních radarů automaticky napadly velká plavidla, nebo konečně vyhledaly cíl podle paprsků nepřátelských radarů. Konstruovány tak, aby pronikly obranou a zničily cíle daleko mimo dosah konvenčních raket země-vzduch, střely Kh-15 nešlo oklamat, na radaru byly prakticky neviditelné, a proto bylo téměř nemožné je objevit a sestřelit. Zevně na trupu nesl Blackjack-E osm dalekonosných raket vzduch-vzduch, po čtyřech pod každým z nastavitelných křídel. Polovina z nich byla řízena radarem a polovina byla naváděna zdrojem tepla. Byl to první sovětský bombardér, který nesl na palubě rakety typu vzduch-vzduch. Pod každým křídlem se nacházelo navíc po dvou víceúčelových útočných raketách Kh-29 s dostřelem pětadvacet kilometrů. Ty dosahovaly nejvyšší rychlosti Mach 2 a nesly mohutné hlavice se třemi sty kilogramy výbušniny. Kh-29 byly naváděny na cíl pomocí televize, což jim propůjčovalo maximální přesnost i v noci nebo za snížené viditelnosti. Alternativně mohly být naprogramovány i na vyhledávání zdroje nepřátelských radarových paprsků. Jakmile se jednou zaměřily na cíl, rakety Kh-29 letěly automaticky těsně nad hladinou moře nebo zaujímaly balistickou dráhu, po níž následoval kolmý nálet na cíl. Tyto rakety byly konstruované tak, aby zničily téměř jakýkoliv cíl - dokonce i velké hladinové plavidlo, podzemní velitelské stanoviště, mosty, velké průmyslové budovy či továrny. Jak se dalo předpokládat, Američané kolem zasaženého křižníku USS Percheron rozprostřeli ochranný deštník, aby zabránili dalšímu útoku. Jelikož se nacházel nejblíž, přesunuli k jihu CV-41, značně zastaralý USS Midway, spolu s jeho doprovodnou skupinou osmi lodí, aby kryly ústup poškozeného Percherona. Midway, nejstarší letadlová loď americké flotily v aktivní službě a jediná letadlová loď s domovským přístavem mimo Spojené státy, v době zahájení operace Pouštní štít již přesluhovala. Přesto byla odeslána do Perského zálivu, kde fungovala většinou jako základna pro své tři letky bojových bombardérů s krátkým doletem F/A-18 Hornet a jednu letku bombardérů A-6 Intruder. Mít více času, nebo být potřeba dopravit poškozenou loď z nebezpečné zóny méně naléhavá, vojenské námořnictvo by k ochraně Percherona určitě zvolilo jiné plavidlo. Midway byl navíc lodí nejméně vybavenou pro vlastní obranu. Se svými pouhými

 
110
DÁLE      B R O W N
dvěma odpalovacími zařízeními pro rakety země-vzduch Sea Sparrow, dvěma gatlin-govými dělovými systémy blízké obrany Phalanx a bez jediné stíhačky F-14 Tomcat, která by sloužila ke vzdálené obraně, se spoléhala téměř výhradně na ochranu svými eskortními plavidly. Jelikož se s ním už těsně před válkou počítalo k brzkému přeřazení do zálohy, měl nedostatečný počet moderních radarů i elektronických obranných zařízení. Druhá bojová skupina letadlové lodi v Perském zálivu, USS America, zůstala na hlídce v severní polovině Zálivu, zhruba čtyři sta kilometrů daleko, tedy příliš vzdálená od Midwaye, než aby mu mohla vypomoct v případě nějakého neštěstí. Blackjack-E s volacím znakem Lechtvar (Učitel") vzlétl ze své tajné základny nedaleko Machhadu, zhruba šest set kilometrů východně od Teheránu. Ke své identifikaci použil číslo letounu společnosti Irán Air, oficiální íránské státní letecké společnosti. Po startu sledoval obvyklou trasu dopravních letadel, přeletěl Perský záliv, centrální část Saudské Arábie a zamířil na Džiddu v Saudské Arábii. Koncem února, když byla zajištěna úplná kontrola vzdušného prostoru v celé oblasti a zmizela i hrozba iráckého vojenského letectva, souhlasila koalice se znovuotevřením koridoru pro komerční lety z Íránu a dalších islámských zemí na východ do Džiddy. Po této trase se přesunovali poutníci na své cestě do muslimských posvátných měst Mekky a Mediny. Pokud byl letový plán řádně schválen a letadlo se drželo přísně ve vymezeném vzdušném koridoru, byl i během konfliktu přelet Saudské Arábie oficiálně povolen. Tento let byl předán z rijádského kontrolního letového střediska do přibližovacího střediska Džidda těsně předtím, než se letadlo dostalo na dosah amerického leteckého radarového systému operujícího v Rudém moři. Při sestupu nad pohořím Hijaz jižně od Džiddy posádka Blackjacku-E zapnula svůj radarový systém sledující terén, vypnula radarové identifikační zařízení a během necelých dvou minut klesla s letadlem pod hladinu sledovanou nepřátelským radarem. Posádka několik vteřin vysílala signál 7700" - mezinárodní nouzový kód - a pak vypnula veškeré rádiové vysílání, stejně jako zevní osvětlení letadla, které se ztratilo mezi vrcholky hor. Za okamžik let zcela zmizel z obrazovek všech radarů. Záchranné týmy Saudské Arábie i koalice, civilní i vojenské, okamžitě zahájily pátrání jižně od Džiddy, v oblasti předpokládané havárie. Avšak již v době, kdy záchranné jednotky vyrazily, byl Blackjack-E daleko východně odsud a pospíchal přes poušť centrální části Arabského poloostrova. Jak se Blackjack-E hnal přes rozsáhlá písečná pole a opuštěné náhonu' planiny východní Saudské Arábie, rozsvěcely se na trase před nimi radary středisek protileta-dlové obrany. Zdálo se, jako by se každých sedmdesát nebo osmdesát kilometrů podél celého Perského zálivu, od Al-Khasabu na výběžku Cape Shuraytah v Omanu až po Kuwait City, nacházela jedna základna raket země-vzduch. Navíc na celé ploše Perského zálivu blikala spousta dalších radarů na válečných lodích. K těm nejnebezpečnějším pro Blackjack-E však patřily koaliční baterie protiletadlových patriotů, rapierů a hawků na stacionárních základnách, jejichž pozice byly známé už celou řadu týdnů, takže představovaly poměrně snadný cíl. Navíc, ačkoliv všechny z nich byly schopny zaútočit na cíle ze všech směrů, byly přece jen více orientovány na zasažení cílů přilétajících z Perského zálivu nebo Hormuzského průlivu, a ne z nitra Arabského poloostrova. Mimoto samozřejmě existovala ještě řada mobilních protileteckých odpalovacích zařízení a lodních protiletadlových raketových systémů Aegis, Standard a Sea lil
VŮDCOVSKÉ	SCHOPNOSTI
Wolf, jež znamenaly určitou hrozbu, avšak žádný z nich nebyl schopen efektivně zasáhnout neviditelný stroj letící tak rychle a nízko. Těsně před zahájením útoku Blackjack-E zrychlil téměř na rychlost zvuku, takže nyní urazil každých pět vteřin jeden kilometr. Ze vzdálenosti osmdesáti kilometrů posádka Blackjacku-E vypustila inerčně řízené rakety Kh-15 proti známé protiletecké základně ve Spojených arabských emirátech. Jak se letadlo blížilo k cíli, likvidovalo pomocí protiradarových střel Kh-15 postupně všechna stanoviště radarové proti-vzdušné obrany. Když se bombardér na cestě k východu přiblížil k pobřeží Spojených arabských emirátů, řada větších pozemních radarových základen zaznamenala blížící se velký bombardér. Dříve než však na něj mohli zamířit své rakety, střely Kh-15 stačily jejich radarová zařízení i komunikační síť totálně zničit. Ze svých základen na zhruba šesti letištích podél pobřeží Perského zálivu okamžitě odstartovaly obranné stíhačky koalice. Letadlová loď Midway měla deset stíhacích bombardérů F/A-18 Hor-net v průzkumné a obranné sestavě jako ochranný štít již ve vzduchu, ale přesto vyslala ještě další dva stroje a připravila ke startu několik dalších. Stále však nikdo neměl ani tušení, kde se neznámé letadlo nalézá. Největším nebezpečím pro Blackjack-E byly obranné stíhačky francouzské výroby Mirage 5 a Mirage 2000 se základnou v Dubaji. Jeden mirage zachytil blackjacka krátce po jeho startu, ale radarem naváděná střela R-40 ho sestřelila z oblohy ještě dřív, než mohl soupeře zaměřit. Pilot druhého stroje mirage se okamžitě oddělil, když uviděl, jak se letadlo jeho velitele náhle změnilo v ohnivou kouli. Když se vrátil do své původní pozice, hotov ke sledování bandity, byl Blackjack-E již téměř z dosahu jeho radarů a chystal se k raketovému útoku proti USS Midway. Kolem Blackjacku-E se sice stahovala klec stále těsněji, avšak bombardér zatím neustále mířil ke svému cíli. Zrychlil sice už na nadzvukovou rychlost, ale za svou kořistí se pořád hnal pouhých třicet metrů nad temnými mělkými vodami Perského zálivu. O něco vystoupal, jen když odpaloval rakety Kh-15, sledující paprsky nepřátelských radarů na palubě svého největšího nebezpečí - fregaty s řízenými raketami třídy Pěny, chránící západní křídlo obranné zóny Midwaye. Blackjack musel na fregatu vypálit celkem pět střel, než zhasl její pátrací a naváděcí radary. Útočné radary APG-65 na hor-netech z Midwaye nebyly vlastně typické aparatury umožňující kombinované zaměření a kontrolu střelby. Ačkoliv hornety F/A-18 dosáhly ve válce v Zálivu prvních sestřelů celého námořního letectva, byly tyto stroje původně zamýšleny jako středně těžká bombardovací a útočná letadla, nikoliv tedy jako obránci v nízkých výškách. Tři hornety vystřelily na blackjacka radarem naváděné rakety AIM-7 Sparrow za hranice vizuálního dosahu, ale všechny minuly cíl. To je divné, uvědomila si posádka blackjacku - Američané jsou všude kolem nich, střílí po nich na dálku, ale jinak neútočí. Byla to sice dost tuhá obrana, ale zdaleka ne tak intenzivní, jak očekávali. Proč...? Ne že by na tom záleželo - teď už neexistovalo nic, co by Blackjack-E mohlo zastavit. Tři minuty před odpálením střel se útočný radar blackjacku zaměřil na Midway a začal počítače čtyř raket Kh-29 krmit informacemi ohledně trasy letu. Bylo zahájeno odpočítávání. Na rádiovém kanálu UHF GUAP-D probíhala několik posledních minut živá komunikace, obsahující varování americké a spojenecké rady letecké obrany v angličtině,

 
112
B R O W N

francouzštině, arabštině a jazyku farsi, směřované neznámému letadlu a nabádající ho k okamžitému opuštění oblasti. Posádka bombardéru blackjack varování ignorovala... ...dokud se neozvalo nové varování v angličtině na tísňových kanálech UHF i VHF: Neidentifikované letadlo, neidentifikované letadlo, tady je velitelství armádního vzdušného obranného systému Islámské republiky Irán. Narušujete výsostný íránský vzdušný prostor. Nařizujeme vám okamžitě tuto oblast opustit, nebo budete bez dalšího varování sestřeleni. Opakuji, změňte kurz a okamžitě opusťte tento prostor!" Iránský pilot - velitel bombardéru Blackjack-E - se překvapeně podíval na svého ruského druhého pilota. Co se to děje?" otázal se v angličtině, jejich společném jazyce. Nevšímej si toho!" vykřikl Rus. Utočíme a máme před sebou stále ještě spoustu amerických válečných lodí, se kterými musíme bojovat. Zůstaň..." Pozor, pozor, všem protivzdušným jednotkám, tady je základna v Abbassu," ozvalo se ve farsi. Okamžitě aktivujte veškerá obranná protivzdušná opatření, opakuji, okamžitě aktivovat obranná opatření, všechna stanoviště, oznamte splnění." Následovalo opakování rozkazu a poté se ve farsi, arabštině a angličtině ozvalo: Pozor, pozor, pozor, všem letadlům na této frekvenci, tady je armádní protivzdušná obrana Islámské republiky Irán. Pro letecké oblasti Teherán a Bandar Abbass vyhlašuji z důvodů protivzdušné obrany s okamžitou platností kompletní zákaz letů. Všechna letadla provedou neprodlenou identifikaci a okamžitě se spojí se svými základnami. Všechna neidentifikovaná letadla v letové oblasti Teheránu a Bandar Abbassu mohou být bez dalšího varování sestřelena!" Co budeme dělat?" otázal se íránský raketový důstojník. Neměli bychom se zeptat...?"
Udržujeme rádiové mlčení!" vykřikl Rus. Američani nás dokážou zaměřit už při sebekratším vysílání! Pokračujeme v útoku!" Co náš Modus Dva - neměli bychom ho vyslat?" navrhoval důstojník obranných systémů. Modus Dva byl jejich kódovaný identifikační signál. Ačkoliv ho dokázaly rozluštit výhradně jen íránské protiletadlové základny, vysílání jakéhokoliv signálu nad nepřátelským územím bylo velice nebezpečné, takže byl v současnosti deaktivován. Ne!" vykřikl Rus. Starejte se o provedení útoku! Vykašlete se na všechno ostatní kolem..." Právě v té chvíli uviděli členové posádky na vzdáleném horizontu jasný záblesk světla. Počasí bylo ideální, oblačno a chladno, nečekala se žádná bouřka. Blesk to tedy být nemohl. Už jste provedl manévr posledního zaměření, raketový důstojníku?" otázal se ruský instruktor palubních systémů.
Já... ne, ještě ne," odpověděl íránský člen posádky, stále ještě cele zaujaty tím, co se děje nad jeho vlastí. Manévr posledního zaměření byla požadovaná gyroskopická rutina, která odstraňovala poslední možné odchylky z naváděcího systému raket. Tak se do toho dejte! Naprogramujte ten manévr a informujte posádku. Měl byste si radši pospíšit, než..." Birjande Čtyři - Nula - Čtyři, ruším povolení ke startu!" ozvalo se na nouzové frekvenci v jazyce farsi. Maliz Tři, zůstaňte na místě, záchranná vozidla jsou již na cestě, minou vás po pravé straně. Pozor všem letadlům, probíhá nouzová evakuace, hlaste se okamžitě na svých chráněných stanovištích." 113
vůdcovské	schopnosti
Chráněna stanoviště?" vykřikl důstojník obranných systémů. To vypadá, jako by některá naše základna byla napadena ze vzduchu!" Nerozumím, co říkáte!" vykřikl ruský druhý pilot. Vykašlete se ale na všechno, co v rádiu slyšíte. Můžou to být falešné zprávy. Pokračujte v útoku!" Ale důstojník obranných systémů to ignorovat nedokázal. Přeladil rádio na frekvenci taktického velitelství: Základno Abbass, základno Abbass, tady je Lechtvar. Slyšeli jsme vaše nouzové hlášení. Žádáme vektor na poslední známou polohu nepřátelského letadla. Jsme schopni zasáhnout. Přepínám." Žádná odpověď se neozvala, jenom další řada naléhavých zpráv. Základno Abbass, tady je Lechtvar, jsme na cestě k našemu cíli, sto kilometrů jihozápadně. Požadujeme vektor na nepřátelské letadlo, jsme schopni zasáhnout! Přepínám. Odpovězte!" Job tvoju mať! Říkal jsem přece, abyste dodržovali rádiové mlčení!" vykřikl ruský pilot. Copak nechápete, že Američani dokáží zaměřit Jakékoliv vysílání? Vraťte se do útoku! To je rozkaz!" V té chvíli však na své taktické velitelské frekvenci uslyšeli anglický hlas: Pozor, iránský bombardére blackjacku, tady je váš starý přítel z Hormuzské úžiny z minulého týdne. Poznáváte můj hlas?" Iránský pilot letadla Blackjack-E překvapením ztuhl. Byl to stejný hlas, jaký s ním už jednou mluvil. Byl to ten neznámý americký vojenský letoun! Tady základna Abbass," ozval se anglicky íránský hlas, toto je oficiální vojenská frekvence. Nepoužívejte tuto frekvenci, dopouštíte se porušení mezinárodního práva. Okamžitě tuto frekvenci opusťte!" Základno Abbass, tady je Lechtvar," vysílal pilot blackjacku. Zachytili jsme vaše nouzové volání o evakuaci základny. Udejte nám vektor k nepřátelskému letadlu a my okamžitě zasáhneme." Lechtvare, tady je základna Abbass, nerozumím!" odpověděl za chvíli zmatený dispečer. Zachytili jsme neznámý letoun a poté byla nad úžinou vypuštěna světlice. Žádná íránská základna však napadena není a nikdo také nenařídil žádnou evakuaci. Okamžitě opusťte tuto frekvenci!" Posádka blackjacku si konečně uvědomila, že se nechala napálit. Všichni se s nepříjemným pocitem odmlčeli. Ruští členové kleli rusky dost nahlas, aby je bylo slyšet i bez palubního telefonu - uvědomili si totiž, že jejich naděje na přežití této mise náhle klesly z velmi dobrých na velmi špatné. Raketový důstojník konečně provedl manévr posledního zaměření - pétačtyřicetistupňové pootočení nalevo, následované dvěma dalšími stočeními do kurzu letu. Všechny řízené rakety byly od této chvíle plně funkční a... Hej, blackjacku. My víme, že nás slyšíš. Každou chvíli se objevíš na našem radaru. Ten svůj útok stejně nikdy nedokončíš. Co takhle zapomenout na tu letadlovou loď a rozdat si to s námi? Čekáme na tebe." To bylo nemožné! Ono záhadné letadlo tu bylo zas - a navíc ví všechno o naší misi! Jak je to možné? Jak můžou... ? Náhle se poplašeně rozblikal varovný indikátor nepřátelského záchytu - právě po nich přejel paprsek cizího radaru. O několik vteřin později, šedesát sekund před odpálením raket, se rozsvítil varovný indikátor zaměření cizím radarem. Přece jenom je našli! Radarové rušičky blackjacku pracovaly sice výborně, ale přesto nebyly schopné

 
114
B R O W N

zaměření zrušit. Radar totiž měnil své frekvence tak rychle a v tak širokém spektru, že ho blackjackovy rušičky nestačily sledovat. Mám tě, blackjacku," pronesl Američan. Dneska večer nejsi tak neviditelný jako posledně. To asi musíš mít na palubě pořádnou hromadu železa. Naložil sis nějak víc raket vzduch-vzduch? A k tomu možná i pár velikých střel proti lodím? Pročpak všechnu tu zátěž radši neodhodíš, nepřiletíš sem nahoru a nerozdáš si to se mnou jednou provždy?" Musíme přerušit útok," vykřikl íránský důstojník palubních obranných systémů. Jestli nás mají na radaru, můžou svým stíhačům nahlásit naši polohu a za pár vteřin jsme obklíčeni." Pokračujte k odpálení!" vykřikl ruský velitel letu. Nevšímejte si toho amerického parchanta! Už minule na nás nezaútočil, takže nás nejspíš zastavit nedokáže." Jako kdyby tuto konverzaci slyšel, Američan pokračoval, Hej, blackjacku, měl bys odtud hodně rychle vypadnout. Už jsem rvou pozici nahlásil svým malým bratříčkům, Hornetúm F/A-18 z Midwaye. Nejsou moc nadšení z toho, že ses vrátil, aby ses pokusil zasáhnout jejich loď. Do dvou minut budeš mít za prdelí celou eskadru hornetů." Iránský pilot už déle nevydržel ovládat svůj vztek. Otevřel kanál s frekvencí GUARD a zmáčkl tlačítko mikrofonu. Ty zbabělý hajzle! Jestli mě chceš, tak si pro mě pojď!" Hej, tady jsi, blackjacku!" pronesl Američan spokojeně. Rád tě zase slyším." Ty víš, kdo jsem - a kdo jsi ty?"
Já jsem zbabělý hajzl na pozici dvou hodin od tebe a rychle se blížím," odpověděl Američan. Vsázím se, že moje obranné rakety jsou rychlejší a mají delší dolet než tvé útočné střely - polohy k jejich odpálení dosáhnu asi za deset vteřin. Nechceš přece zemřít jenom tak při klidném, rovném letu, že ne? Tak pojď, rozdáme si to!" Ty mě nikdy nezastavíš!" vykřikl Íránec.
Ou - myslím, že jsem se přepočítal s naší polohou k odpálení. Tady máš ten pozdrav." Přesně v té chvíli se oslnivě rozzářilo signalizační světlo radarového varování - RAKETY ODPÁLENY. Američan právě vyslal střely naváděné radarem! Ruský pilot zareagoval instinktivně. Okamžitě zahájil mírné stoupání a ostrý obrat vpravo směrem proti přilétajícím střelám. Clonu! Clonu!" vykřikl, a hned potom Vypalte Kh-29! Teď!" Nejsme na dostřel!" vykřikl raketový důstojník.
Odpalte je stejně!" nařídil Rus. Další šanci už mít nebudeme. Odpálit!" Raketový důstojník okamžitě uposlechl. Rakety byly dobře zaměřené a vzhledem k o něco větší výšce letounu měly Kh-29 i větší dolet - třeba to bude stačit, aby dosáhly svého cíle. Odpálil rakety!" vykřikl Patrick. Útočný radar megafortress, upravený radar APG-71 z letadel Eagle F-15E, okamžitě zaregistroval obrovské střely Kh-29, jak uhání směrem na Midway. Mám tady čtyři velké rakety, letí ve velmi nízké výšce, nadzvuková rychlost. Wendy...?" Mám je," hlásila Wendy Torková. Zaměřovači systém APG-71 okamžitě předal informace Wendinu obrannému systému, takže jí nezbývalo než pouze odjistit střely AIM-120 Scorpion. Jsme na hranici dostřelu - hodlám poslat všechny naše Scorpiony. Dejte mi vpravo čtyřicet a plnou rychlost." Zatímco Brad Elliott plnil Wendiny požadavky, palubní počítač obranných systémů 115
VŮDCOVSKÉ	SCHOPNOSTI
se dal do práce. Během dalších dvaceti vteřin vyrazilo do prostoru osm scorpionů. Zpočátku se nechaly vést paprsky útočného radaru megafortress, brzy se ale aktivovaly jejich vlastní radary a začaly bez problémů sledovat ruské rakety. Všechny čtyři střely Kh-29 byly sestřeleny ještě daleko dřív, než mohly dosáhnout Midway. Čtyři nepřátelské rakety ve vodě," ohlásila Wendy. Máme teď ale problém - použili jsme všechny naše obranné zbraně." A jako by je posádka blackjacku slyšela, Wendy zaregistrovala, jak se íránské útočné letadlo velice, velice rychle obrací a směřuje přímo k nim. Máme jednoho velikého, opravdu velikého banditu patnáct mil daleko, letí hodně nízko. Právě..." V tom okamžiku začal varovný hlásič EB-52C signalizovat RADAROVÉ VAROVÁNÍ, RAKETOVÉ VAROVÁNÍ a rychle nato i RAKETY ODPÁLENY. Ostré vpravo!" vykřikla. Připravit stingery! Clonu!" Rakety R-40 sovětské výroby se nacházely bezpečně v dostřelu a velký útočný radar blackjacku je měl pevně zaměřené. Zadní obranný radar megafortress sice přilétající rakety zachytil a začal odpalovat stingery, ty ale tentokrát nezasáhly. Jedna raketa R-40 se nechala obrannými manévry zmást a minula, avšak druhá střela nalezla cíl. Zasáhla levý ocasní stabilizátor megafortressu a zničila dva motory na levé straně. Síla výbuchu a náhlá ztráta dvou motorů vrhla megafortress vlevo tak divoce, že obrovský bombardér málem nosem narazil do svého ocasu. Pouze mimořádné pilotní schopnosti Brada Elliotta i Johna Ormacka a jejich zkušenost s ovládáním Megafortressu EB-52C posádku zachránily. Oba piloti byli příliš zkušení, než aby automaticky přidali naplno plyn na zbývajících motorech, což by letadlo vrhlo do nekontrolovatelné ploché vývrtky. Namísto toho stáhli plyn motorů na pravé straně, aby se poněkud vyrovnaly s levou stranou, obětovali trochu výšky, čímž získali poněkud na rychlosti, znovu získali kontrolu nad strojem a teprve pak pomalu a opatrně začali přidávat plyn. Automatický protipožární systém na palubě megafortressu vypnul poškozené motory a zastavil přívod paliva, takže zabránil hrozícímu ohm a následné explozi. Letadlo ztratilo dvě stě uzlů a sedmnáct set metrů výšky, než bombardér znovu letěl jakž takž rovně a přestal mu hrozit pád po spirále do Perského zálivu. Megafortress však nyní pro bleskově se přibližujícího blackjacku představoval kachnu sedící na rybníce. Snížil rychlost na necelých pět set kilometrů v hodině," ohlásil důstojník obranných systémů na palubě blackjacku, pečlivě sleduje obrazovku radaru řídícího palbu. Klesl do tisíce metrů. Je teď na dvanácti hodinách, vzdálenost šestnáct kilometrů. Letí rovně, drží výšku - nemanévruje. Myslím, že jsme ho zasáhli!" Tak ho dorazíme," vykřikl íránský pilot, celý šťastný. Dorazíme ho a pak odtud vypadneme." Připraveni na odpálení raket," ohlásil důstojník obranných systémů. Dvě rakety zaměřeny... připravit... pozor... pal! Rakety..." Tu větu nikdy nestačil dopovědět. Zlomek vteřiny předtím, než obě střely R-40 opustily svá závěsná zařízení, se do trupu bombardéru Blackjack-E zabořily tři páry raket AIM-9 Sidewinder naváděných teplem. Ty byly ze vzdálenosti necelých osmi kilometrů vypuštěny třemi pronásledujícími Hornety F/A-18, pocházejícími z paluby USS Midway. K navedení na cíl využily informace pocházející od stále ještě neznámého, ale evidentně přátelského letounu, takže k přiblížení a zaměření nepřátelského bombardéru nemusely použít svých palubních radarů, jež by je jinak prozradily. Střely

 
116
DÁLE
B R O W N

Sidewinder změnily čtyři obrovské turbiny motorů blackjacku ve čtyři mohutné ohnivé koule, které nejprve zahalily celé letadlo, aby je pak zcela pohltily. Trosky bývalého blackjacku, které neshořely při výbuchu, se rozptýlily na osmdesáti čtverečných kilometrech Perského zálivu a navždy zmizely pod hladinou jeho vod. Hej, brácho, tady je Dragon Ctyři-Nula-Nula," ozval se na frekvenci UHF GUARD pilot vedoucího letadla F/A-18 Hornet. Jste stále ještě ve vzduchu?" Rozumím," odpověděl Brad Elliott. Sledovali jsme toho banditu, jak se k nám blíží, aby nás dorazil. Počítám, že jsme stále ještě naživu jenom díky tomu, že jste mu vy nakopali prdel." Souhlas," odpověděl spokojeně pilot hornetu. Viděli jsme, jak vás zasáhl. Nepotřebujete doprovod na letiště vojenského městečka Krále Khalida?" Zamítá se," odpověděl Brad. Tam my neletíme. Na cestě domů ale na nás bude čekat tanker." Jseš si jistý, brácho? Jestli nepoletíte na Krále Khalida, pak jakýmkoliv jiným směrem vás čeká pěkně dlouhá a nebezpečná cesta." Díky, ale my se odsud odkulháme sami," odpověděl Brad. Díky, že jste nám uklidili cestu." My zase děkujem vám, že jste nám ochránili naši základnu," opáčil pilot hornetu. Dlužíme vám, ať už jste kdokoliv. Dragon, konec." Brad Elliott už poněkolikáté za poslední minutu zkontroloval palubní ukazatele. Všechno vypadalo stabilizované. Pomalu stoupali, méně než sto metrů za minutu, a snažili se využít každičké kilo výkonu zbývajících motorů, Tak, lidičky," promluvil do palubního telefonu, stále ještě letíme, náš tankovací systém je v pořádku a pořád ještě nám fungují nejnutnější systémy. Chci, abyste si všichni navlékli ochranné oblečení. Jestli budeme muset do vody, bude to trvat zatraceně dlouho, než nás někdo vyloví. Pak byste se mohli zvednout ze svých sedadel a trochu se protáhnout - touhle rychlostí nás do Diego Garda čeká ještě hodně dlouhý let." Alespoň jedna dobrá zpráva," skočil mu do řeči John Ormack. Předpověď počasí vypadá dobře. A navíc, nedokážu si představit hezčí místo na čekání, než nám opraví letadlo." Amen," pronesl souhlasně Brad Elliott. Chvíli počkal, a když se už neozval žádný další komentář, dodal: Nesouhlasíte, Mučku, Wendy? Co myslíte, využijete těch pár týdnů na Diegu, než nás mechanici dají zase do pořádku? Patricku? Wendy? Slyšíte mě?" Patrick pomalu oddálil své rty od Wendiných. Ještě jednou ji rychle políbil, pak se zahleděl do jejích roztančených očí a božského úsměvu, načež si upravil obličejovou kyslíkovou masku a odpověděl: To mi připadá skvělé, pane. Absolutně fantastické." Dámy a pánové, chci vám poděkovat za váš čas, energii, zaujetí a profesionální přístup," zahájil svůj proslov generálmajor Larry Dean Ingemanson. Stál před posledním společným shromážděním celé komise pro udělování hodností v hlavním auditoriu sekretariátu výboru pro povýšení. Poslední seznam kandidátů byl již personálem výboru ověřen a teď už jen čeká na to, že ho podepíšu a odešlu ministrovi vojenského letectva. Dobře vím, že někteří z vás musí chytit letadlo a jiní se zase těší na golf, takže vám teď řeknu pouze ještě jednou: Děkuji vám. A doufám, že se znovu setkáme. 117
VÚDCOVSKÉ	SCHOPNOSTI
Komise je tímto rozpuštěna." V sále se na znamení úlevy členů komise ozval potlesk. Většina však okamžitě vstala ze svých míst a začala se hrnout ven z budovy, pryč od všech těch osobních záznamů a oficiálních fotografií a vysedávání a hodnocení kvalit mužů a žen, které ani neznali, ale o jejichž budoucnosti tady rozhodovali. Norman Weir nad svým výkonem člena komise pociťoval hrdost. Měl předtím obavy, že bude vystrašený z osobností, s nimiž se tu setká. Bál se, že jim nebude stačit svými zkušenostmi, znalostmi či celou svou profesionální anamnézou. Namísto toho objevil, že je obdařen stejnými znalostmi i autoritou, jako kterýkoliv jiný válečný hrdina" v komisi, dokonce i jako takový Hany Ponce. Jakmile došlo na racionální, objektivní rozhodování, Norman cítil, že má nad ostatními převahu, takže je tady vlastně spíše něčím zatraceně speciálním. Když kráčel k východu z budovy, uslyšel, jak někdo volá jeho jméno. Byl to generál Ingemanson. Od chvíle, kdy od něj generál převzal formulář 772 vyplněný na McLa-nahana, spolu nemluvili. Norman tehdy generálovi sdělil, že doporučuje propuštění důstojníka z aktivní služby, a Ingemanson požadoval jen několik dodatečných informací a upřesnění. Norman měl po ruce spoustu důvodů, víc než dost ke zdůvodnění svého návrhu. Generál Ingemanson jeho dodatečnou argumentaci vyslechl s vážným výrazem v obličeji a přislíbil, že celý návrh okamžitě pošle nahoru k vyřízení. Varoval sice přitom Normana, že formulář 772 znamená pravděpodobně vyřazení kandidáta nejen z tohoto kola povyšování, ale nejspíš i ze všech možných povýšení v budoucnu. Norman však trval na svém, takže Ingemanson neměl na vybranou a musel konat svou povinnost. Složka s McLanahanovými materiály zmizela z kupy kandidátů, a jak se Norman přesvědčil, na konečném seznamu nebylo jeho jméno ani uvedeno. Normanovo poslání skončilo. Nejenom že se mu podařilo zasadit ránu těm prima-donám s našitými křidélky na uniformě, ale dokonce se zasloužil o to, že se vojenské letectvo zbavilo jednoho líného, sobeckého, ničemného důstojníka. Hej, plukovníku, chtěl jsem vám jenom povědět sbohem a ještě jednou poděkovat za vaši práci," pronesl generál Ingemanson a potřásl Normanovi rukou. Skvěle se mi s vámi spolupracovalo." Potěšení bylo na mé straně, pane. Mně se s vámi pracovalo rovněž velice dobře." Díky," odpověděl Ingemanson. A říkejte mi Swede, jako každý jiný." Na to Norman neodpověděl. Máte chvilku čas? Právě se chystám podepsat ten formulář 772, abych ho mohl poslat na ministerstvo vojenského letectva, a chtěl jsem vás požádat, abyste se podíval, co píšu jako vysvětlení vašeho návrhu." Je to nutné, pane?" otázal se Norman. Všechno jsem už napsal do formuláře 772. McLanahan dělá hanbu naší uniformě a měl by být propuštěn. Ani rezervy si nezaslouží takového důstojníka. Myslím, že jsem se vyjádřil jasně." To jisté," souhlasil Ingemanson. Stejně bych ale byl rád, kdybyste se podíval na mé hodnocení. Můžete k němu pak eventuálně připojit komentář. To vám zabere jenom chvilku." S poněkud zmateným a lehce podrážděným povzdechem Norman přikývl a následoval generála do jeho kanceláře. Jestli Norman ve vnější kanceláři zahlédl sedět nějakého člověka v prostém tmavém obleku, který si skrýval obličej za rukávem, pak mu nevěnoval žádnou pozornost. Generál Ingemanson nakráčel přímo do kanceláře, pokynem ruky pozval Normana dovnitř a pak za ním zavřel dveře. Tentokrát si Norman musel povšimnout druhého

 
1-18
B R O W N

muže v civilu s nevelkou stříbrnou jmenovkou na klopě a se sluchátkem v pravém uchu, který stál vedle generálova stolu. Co se děje, generále?" otázal se Norman. Kdo je tohle?" To je zvláštní agent Norris, tajná služba Spojených států, oddíl prezidentovy ochrany," odpověděl generál Ingemanson. On a jeho kolega tam venku jsou tu proto, že muž sedící v mém křesle je prezident Spojených států." Norman se překvapením málem skácel, když skutečně uviděl prezidenta Spojených států, jak se v otáčecím kresle obrací tváří k němu a vstává. To bylo elegantní představení, Swede," pronesl prezident. Velice elegantní." Snažím se, jak můžu, pane prezidente."
Prezident obešel Ingemansonův stůl, přistoupil ke stále ještě ohromenému Normanu Weirovi a napřáhl ruku. Plukovníku Weire, rád vás poznávám." Norman si potřásání rukou ani neuvědomoval. Byl jsem na cestě na leteckou základnu Trávíš v Kalifornii, abych se tam setkal s nějakými jednotkami vracejícími se ze Zálivu, tak mě napadlo, že by nebylo špatně udělat krátkou neoficiální zastávku tady v Randolphu, abych si mohl promluvit s vámi." Normanovy oči se údivem rozevřely. Promluvit si... se mnoiťí" Posaďte se, plukovníku," vyzval ho prezident. Sám se opřel o Ingemansonův stůl, zatímco Normanovi se nějak podařilo najít židli. Byl jsem informován, že si přejete poslat návrh, aby major Patrick McLanahan byl propuštěn z vojenského letectva na podkladě svého výrazně a naprosto podprůměrného a nepřijatelného hodnocení v záznamech důstojníka. Je to pravda?" Tohle bylo natahování na skřipec, které by Norman očekával ještě tak od Harryho Ponce nebo od generála Ingemansona. Nikdy by však nevěřil, že se mu něčeho takového dostane od prezidenta Spojených států'. Ano... ano, pane," vypravil ze sebe. Stále jste o tom přesvědčen? Ani ten časový odstup, kdy jste měl možnost si to promyslet, vás nepřinutil změnit názor?" Ačkoliv byl Norman tímto setkáním pořád ještě značně šokovaný, přece jen se mu začínala vracet jeho rozhodnost a sebejistota. Stále ještě jsem přesvědčen, že vojenské letectvo by mělo majora McLanahana propustit. Jeho profesionální životopis a pracovní výsledky vykreslují, že se jedná o důstojníka, který chce prostě jen tak lehce pro-plachtit vojenskou kariérou, aniž by třeba jen naznačil, že má nebo chce něco, čím by alespoň trochu přispěl vojenskému letectvu nebo této zemi." Rozumím," poznamenal prezident. Na okamžik se odmlčel, pohlédl Normanovi přímo od očí a pak řekl: Plukovníku, přeji si, abyste ten formulář roztrhal." Prosím?"
Přeji si, abyste to obvinění odvolal."
Když to své prohlášení stáhnete, plukovníku," vmísil se Ingemanson, McLanahan bude moci být s dvouletým předstihem povýšen na podplukovníka." Cože?" ostře se ozval Norman. To nemůžete... chci říct, to byste neměli dělat! McLanahan má ten nejhorší záznam výkonnosti, jaký jsem kdy viděl! Vždyť by neměl být ani majorem, natož podplukovníkem!" Plukovníku, já vám toho v této souvislosti nemohu příliš povědět," ozval se prezident, ale mohu vás ujistit, že ten Patrick McLanahan má ve skutečnosti zásluhy, které dalece přesahují rámec oficiálních záznamů. Mohu vás ujistit, že si zaslouží být nejen podplukovníkem, ale spíš dokonce čtyřhvězdičkovým generálem. A navíc by mu po právu patřila vůdcovské  schopnost        119
slavnostní paráda s projížďkou Údolím hrdinů. Naneštěstí k tomu nikdy nedojde, protože záležitosti, kterými se zabývá... inu, dáváme přednost tomu, aby zůstaly tajné. Nemůžeme ho dokonce ani vyznamenat, protože už odůvodnění, které vyznamenání doprovází, by prozradilo příliš. Nejlepší, co pro něj můžeme oficiálně udělat, je povyšovat ho při každé možné příležitosti. Proto vás žádám, abyste to pro mě udělal jako osobní laskavost." Jako... laskavost?" Norman se zakoktal. Proč potřebujete, abych já s něčím vyjadřoval souhlas? Jste přece nejvyšší velitel - proč tedy nevyužijete své autority a nepo-výšíte ho přímo sám?" Jelikož dávám přednost tomu, co možná nejméně intervenovat do normálního procesu povyšování," odpověděl prezident. Prezident si je vědom, že jedině člen komise může změnit své hodnocení kandidáta," dodal Ingemanson. Ani prezident nemá oprávnění opravit výsledek bodování. McLanahan obdržel dost bodů, aby mohl být předčasně povýšen - v cestě tedy stojí jedině ten formulář 772. Prezident vás žádá, abyste tuhle poslední překážku odstranil." Ale jak? Jak takový McLanahan mohl vůbec dostat tak vysoké hodnocení?" Protože ostatní členové pracovní skupiny evidentně na něm našli něco, co vy jste neviděl, plukovníku," odvětil prezident. Velcí důstojníci mají cosi jako osobnost či potenciál velitele, který se projevuje mnoha jinými způsoby, než jen absolvováním školení, oblékáním a celkovým zjevem, či počtem míst přivolení. Hledáme důstojníky, kteří vykazují činnost. Pravda, Patrick nesplňuje některé body, jež splňují jiní kandidáti, ale kdybyste si pročetl jeho záznamy trochu pečlivěji, trochu z jiného pohledu, pak byste před sebou uviděl důstojníka, vykazujícího všechny potencionální vlastnosti velitele už tím, že vykonává svou práci a vede ostatní." Prezident si vzal od Ingemansona formulář 772 a podal ho Normanovi. Věřte mi, plukovníku," ujistil ho. On je z dobrého materiálu. Jednoho dne vám snad budu moct objasnit, co tenhle mladý muž pro svůj národ udělal. Jeho budoucnost je ale ve vašich rukou. Nebudu jakkoliv uplatňovat svou autoritu, kterou mám. Rozhodnutí je čistě na vás." Norman se nad tím dlouze zamyslel, pak natáhl ruku po formuláři 772 a roztrhal ho. Prezident mu srdečně potřásl rukou. Děkuji vám, plukovníku," řekl. Hodně to pro mě znamenalo. Slibuju vám, že svého rozhodnutí nebudete litovat." Doufám že ne, pane."
Prezident se rozloučil podáním ruky s generálem Ingemansonem a pak přešel ke dveřím. Těsně předtím, než mu je agent tajné služby otevřel, otočil se zpátky na Normana a dodal: Víte, plukovníku, udělal jste na mě dojem." Pane?"
Mohl jste mě požádat snad o jakoukoliv laskavost, na kterou byste si vzpomněl -nové místo podle vlastního výběru, povýšení, dokonce třeba i nějaké vysoké funkční postavení. Nejspíš jste věděl, že bych souhlasil se vším, o co byste mě požádal. Vy jste si ale o nic neřekl. Souhlasil jste s mým přáním bez výhrad. To mi dost napovídá a já jsem potěšen a zároveň hrdý, že jsem vás poznal. Tohle je věc, kterou se člověk nikdy v žádných osobních záznamech nedočte - ale přitom vám toho o člověku řekne víc než celý tlustý fascikl papírů." Prezident ještě jednou kývnutím poděkoval a vyšel z kanceláře. Nechal za sebou omráčeného, zmateného, ale velice hrdého Normana Weira, který se stále ještě v duchu dohadoval, co se to vlastně ksakru stalo.

 
SLOVNÍČEK
ASCS - kolej pro velitele letectva a letecký personál, vojenská škola vojenského letectva pro mladší aktivní důstojníky, kteří se připravují na vyšší velitelské pozice AFO - účetní a finanční důstojník - stará se o záležitosti platů a dovolených ASAP - co nejrychleji"
AWACS - vzdušný varovný a kontrolní systém. Letadlo s mohutným radarem na palubě, kterým dokáže lokalizovat a sledovat letadla v okruhu mnoha kilometrů ve všech směrech
Backfire - nadzvukové ruské bombardovací letadlo s dlouhým doletem Badger - podzvukové ruské bombardovací letadlo s dlouhým doletem Bear - podzvukové turbovrtulové ruské bombardovací a výzvědné letadlo s dlouhým doletem BIOT - ostrovy v Indickém oceánu pod britským svěřenectvím, řetěz malých ostrovů pod britskou správou
Blackjack - moderní ruský nadzvukový bombardér s dlouhým doletem Buccaneer - britský dálkový bombardér Candid - ruské nákladní letadlo Chagos - původní iliotské jméno pro ostrovy pod britským svěřenectvím v Indickém oceánu
Třída A - vycházková uniforma amerických leteckých sil DIA - vojenská obranná zpravodajská služba Spojených států Diego Garcia - největší ostrov souostroví Chagos v Indickém oceánu, součást souostroví pod britským svěřenectvím BIOT Dreamland - Země snů, obecně užívaná přezdívka tajného vojenského výzkumného zařízení nacházejícího se jižně od centrální Nevady Extender - kombinace tankovacího a nákladního letadla používaného americkým letectvem
vůdcovské  schopnosti       121
firewall - požární stěna", stav záznamů o výkonnosti důstojníka, kdy všichni hodnotící udělí kandidátovi nejvyšší počet bodů Goblin - přezdívka amerického neviditelného stíhacího letounu F-117 GUARD - všeobecná frekvence pro tísňová volání, 121,5 Khz nebo 243,0 Mhz HAWC (fikce) - středisko pokročilé technologie vzdušných zbraní, jedno z nejtajnějších amerických leteckých výzkumných zařízení v Zemi snů Ilioti - domorodci na ostrově Diego Garcia v BIOT
IRSTS - infračervený pátrací a sledovací systém, ruský útočný letecký systém na principu vyhledávání zdrojů tepla, přičemž pilot vyhledá cíl a předá informace do svých útočných systémů bez toho, aby byl sám lokalizován
Mainstay - ruský letoun s radarem na palubě
Megafortresss (fikce) - experimentální, značně modifikovaný bombardér B-52H používaný pro pokusy s tajnými zbraněmi a technologiemi MiG - Miko)an-Gur)evič, sovětská dílna navrhující vojenská letadla MOI - instruktážní memorandum, direktiva vydávaná Ministerstvem letectva pro potřeby komise pro udělování vojenských hodností, kde je uveden způsob hodnocení kandidátů a jejich bodování MPC - vojenské osobní oddělení, personální oddělení amerického letectva Nimrod - britské výzvědné a útočné letadlo NOFORN - bezpečnostní klasifikace, označující, že materiál není určen pro žádného cizího státního příslušníka 0-5 - podplukovník v americkém letectvu
OER - zpráva o profesionální výkonnosti důstojníka, každoroční zpráva popisující jeho výkon funkcí a vyjádření nadřízeného velitele o vhodnosti povýšení Orion - protiponorkový letoun amerických námořních sil
OSR - zpráva, kterou dostávají členové komise pro udělování vojenských hodností k posouzení a obodování kandidáta povýšení PCS - trvalá změna přivolení, dlouhodobá změna zaměstnání Peel Cone - přezdívka jednoho typu sovětského leteckého radaru PME - vojenské profesionální vzdělávání, série vojenských škol, jež vyučují teoretické i praktické předměty k dosažení znalostí a zvládnutí velitelských povinností pro vyšší stupně velení
FRF - rychlost, s jakou radarové paprsky přejíždějí přes cíl. Vyšší rychlost je užívána pro podrobnější sledování a míření. Jestliže je toto vysílání zachyceno, představuje to obvykle varování před hrozícím raketovým útokem SATCOM - satelitní komunikace, způsob, jak letadla mohou komunikovat se svým velitelstvím nebo mezi sebou navzájem. Tento způsob spojení je rychlý i na velké vzdálenosti díky zasílání zpráv přes satelit Scorpion (fikce) - AIM-120, radarem naváděná americká protiletadlová střela středního doletu

 
122
DÁLE      B R O W N
SP - bezpečnostní policie
Hormuzský průliv - úzká, mělká, křivolaká vodní cesta spojující Perský záliv s Omán-ským zálivem. Je považován za strategický bod dopravy ropy ze zemí Zálivu pomocí tankerů Stratotanker - stroj amerického letectva KC-135 pro tankování letadel ve vzduchu USAFE - americké letecké síly v Evropě, velké letecké velitelství, ovládající veškeré vzdušné operace nad Evropou Warning order - dokument uvědomující bojovou jednotku, aby se připravila na možné operační nasazení DÁLE BROWN je bývalým kapitánem amerického letectva a velice úspěšným autorem jedenácti bestselerů z oblasti vojenského letectva na seznamu New York Times. Mezi ně patří Flight ofthe Old Dog {Letka starého mazáka), Silver Tower {Stříbrná vez), Day ofthe Cheetah (Den geparda), Hammerheads (Beranidla), Sky Masters (Vládci oblohy), Night ofthe Hawk {Noc jestřába), Chains ofCommand (Velení), Storming, Heaven {Bouřlivé nebe), Slyadows ofSteeI (Ocelové stíny), Fatal Terrain (Osudová bojiště, česky 2001) a The Tin Man (Klempíř). Promoval na Penn Statě University v oboru západoevropská historie a k letectvu nastoupil v roce 1978. Sloužil jako raketový důstojník a navigátor na těžkých bombardérech B-52G Stratofbrtress a na středních nadzvukových bombardérech FB-111. Během své vojenské kariéry obdržel několik vyznamenání, včetně Pochvalné medaile leteckých sil se svazkem dubových listů a Vyznamenání člena bojové posádky. Je členem Společnosti spisovatelů a doživotním členem Letecké asociace a Amerického námořního institutu. Jako pilota s oprávněním na všechny druhy letadel, schopného přístrojové pilotáže, je ho možno potkat v jeho soukromém letadle na obloze kdekoliv nad Spojenými státy. Dále se rád věnuje tenisu, lyžování, potápění a hokeji. Žije se svou manželkou Dianou a synem Hunterem nedaleko jezera Tahoe v Nevadě.

 
IMPROVIZACE
LARRY BOND

 
Jedna
Nečekané ztráty
Saň Diego, Kalifornie 16. září 2010
Ray McConnell sice sledoval hlavní dveře a vyhlížel nově příchozí, ale jí by si byl všiml v každém případě. Měla dlouhé rovné černé vlasy, zhruba šesta-sedmadvacet let, a přestože byla oblečená neformálně, džíny a pletený svetr na ní vypadaly zatraceně dobře. Neznal ji a právě si v duchu připravoval příslušnou otázku, když za ní dovnitř vešel Jim Naguchi. Och, takhle to tedy s ní je. Ray se zvedl, s jedním okem stále upřeným na obrazovku, a oba příchozí pozdravil. Žena se pozorně zadívala na stěnu za Rayem, který tak stačil zaslechnout konec jejího komentáře. ... proč nikdy nejsi doma, když volám." Jim Naguchi jí odpověděl: To je tenhle týden potřetí." Pak uchopil Rayovu podávanou ruku. Ahoj, Rayi, tohle je Jennifer Ohová. Setkali jsme se na konferenci o komunikaci přede dvěma týdny - té v Saň Francisku." Když jí Ray stiskl ruku, oslovila ho: Jenom Jenny, prosím", a teple se usmála. Jenny je u námořnictva, Rayi. Je počítačovou specialistkou..." Což dneska může znamenat prakticky cokoliv," dopověděl McConnell. Později se pokusíme tě přimět, abys nám pověděla, co doopravdy děláš." |j        Jenny vypadala poněkud rozpačitě a nepřestávala trochu vyjeveně zírat. Ray změnil tón a pronesl: Vítej v McConnellově mediálním středisku, místě největší koncentrace zapálených bláznů." Tomu věřím," odpověděla. Tohle jsou obrazovky Sony, ne? Doma mám jednu čtyřiadvacetipalcovou." McConnell se částečně pootočil k projekční stěně. Tyhle jsou úplně stejné, také dva a půl centimetrů tlusté. Jenomže o něco větší," dodal skromně. A navíc jsou čtyři pohromadě," dodala.
Popravdě řečeno, každý nově příchozí se nejprve překvapené zastavil a rozhlížel se. Obývací pokoj Rayova venkovského domu byl plný různého elektronického vybavení, ale hlavní atrakcí místnosti byly čtyři ploché videopanely o velikosti sto dvacet na dvě stě čtyřicet centimetrů. Fay je zbavil rámů a sesadil těsně k sobě, takže jedna celá zeď obýváku byla zakryta monitorem o rozměrech dvě stě čtyřicet na čtyři sta osmdesát centimetrů. Tato obří obrazovka se nazývala krátce Stěna".

 
128
B O N D

Teď právě ožila blikajícími barevnými obrázky. Ray ukázal prstem na několik míst. Uprostřed obrazovky je mapa čínsko-vietnamské hranice. Dále tu je několik vedlejších videoprojekcí pocházejících z pěti hlavních televizních stanic," pronesl Ray a postupně je ukazoval. Na tom větším vedlejším textovém panelu se zobrazuje znění rozkazů pro Vietnamce, Číňany a americké jednotky v té oblasti." Pak pokynul ke gauči ve tvaru podkovy uprostřed místnosti, na němž se tísnila skupina návštěvníků. Dálkové ovládání je na tomhle kraji gauče a ke kontrole displeje mi slouží dva aktivní procesory." Tak takhle média sledují mezinárodní krize?" otázala seJennifer. Možná," pokrčil Ray rameny a pohlédl na Jima Naguchiho, který udělal stejné gesto. Já vlastně nevím. My jsme technici, ne reportéři." Se silně vyvinutým zájmem o mezinárodní politiku," dodala Jenny. To je pravda," připustil, jako konečně všichni lidé tady." Pohybem paže zahrnul přítomné hosty. Dobře šest lidí sledovalo obrazovku, hovořilo mezi sebou, nebo se přelo. Jsou tu lidé z armády jako ty a pak odborníci z mnoha profesí. Občas se takhle scházíme, abychom si vyměnili pár informací a mínění." A sledovali hru," dodala. Tón jejího hlasu byl přátelský, ale současně i trochu kritický. V tomhle okénku jsou uvedené předpokládané časy výkopů - zahájení akcí," odpověděl Ray s úsměvem a ukázal na jinou oblast obří obrazovky obsahující text s čísly. Většina sázek je na místní svítání, které nastane" - pohlédl na hodinky - asi za hodinu." Tady jsem přinesl něco k zakousnutí," dodal Naguchi a ukázal sáček z obchodu s potravinami. Dej to na pult, Jime, jako obvykle," odpověděl Ray. Podél jedné stěny obýváku se táhl pult, asi do pasu vysoký, na němž bez ladu a skladu leželo různé jídlo a nápoje. Tohle je můj způsob, jak si udržet pocit, že mám nad svým životem nějakou kontrolu, Jenny. Když víme, co se děje, necítíme se tak beznadějně." Nad tímhle dost chabým vysvětlením nicméně sám pokrčil rameny. Vědomosti znamenají sílu. Pojď, představím tě ostatním. Tohle je skvělé místo na seznamování." Poněkud pozvedl hlas a oznámil: Lidi, tohle je Jenny Ohová. Od námořnictva. Je tady sJimem." Všichni na ni buď zamávali nebo kývli hlavou. Většina ale přitom stále nepřestávala sledovat Stěnu. McConnell ukázal na jednoho čtyřicátníka ve společenských šatech. Toto je Jim Garber. Přišel s McDonnellem Douglasem. Ten chlápek vedle něho je Marty Duvall, počítačový programátor jedné softwarové firmy. Bob Reeves je od námořní pěchoty." Ray se usmál. Je také zakládajícím členem nadace ,Proč ne Tchaj-wan?'" Stále ještě hledám nové členy," odpověděl příslušník námořní pěchoty. Štíhlý muž, vysoký i teď, když seděl, s krátce sestřiženými černými vlasy, začal vysvětlovat: Pořád si myslím, že to celé je jen takový hodně složitý podvod. Zatímco budeme všichni sledovat jižní čínskou hranici, Čína se najednou obrátí na východ, přeskočí úžinu a vrhne se na Tchaj-wan." Není tu ale patrná jediná známka námořní aktivity západně od Hongkongu," namítala Jenny s poukazem na mapu. Veškeré manévry se odehrávají ve vnitrozemí, nedaleko hranic. Já samozřejmě nejsem zpravodajce," pronesla varovně, ale všichni, se kterými jsem mluvila, říkají, že je to namířené proti Vietnamu..." IMPROVIZACE                                   129
Víc než deset divizí a sto letadel," poznamenal Garber. Alespoň podle odhadů INN z dnešního rána. A k těm počtům došli díky vlastním satelitům." Proč ale zrovna Vietnam?" dotazoval se Reeves. Ten přeci nepředstavuje žádnou vojenskou hrozbu." Vojenskou ne, ale ekonomickou," zareagovala Jenny. Je to další země, která nahrazuje socialismus kapitalismem - a úspěšně. Neustále rostoucí americké finanční investice do téhle oblasti znervózňují Peking ještě víc." Ray McConnell se usmál, potěšený jako správný hostitel. Nová návštěvnice do společnosti krásně zapadla a navíc byla ještě její ozdobou. Přešel za pult do kuchyně a začal ho trochu uklízet. Vybíral papírové sáčky od hranolků a láhve od limonád. Naguchi tam naopak stále ještě vyrovnával své nákupy. Ta Jenny je bezvadná akvizice, Jime," nadhodil McConnell. Je to rozdíl proti té z minulého týdne, co?" No, to se tehdy opravdu moc nepovedlo," přiznal Naguchi. Laura ode mě chtěla prostě víc prostoru. Asi tak velikosti Marsu," ušklíbl se. Kde Jenny dělá?"
Jediné, co mi o sobě pověděla, bylo, že je v NAVAlRu," odpověděl Naguchi. Fakt je, že zná příslušnou technologii a zajímá se o obranné a vojenské otázky." No, z oboru je určitě," odpověděl McConnell. Diskusi se tedy nevyhýbá." Ray ukázal na Jenny, jak pomocí ovládání obrazovky zvětšuje určitou část mapy. Tak jsme se vlastně potkali," vysvětloval Naguchi. Vietnamská krize se právě tehdy začínala vyhrocovat a všichni o tom samozřejmě o přestávkách debatovali. Ona byla vždycky v samém středu diskusního kroužku. Zhruba v té době jsem se zmínil o těchto tvých večírcích." Takže tohle je vaše první rande?" ušklíbl se Ray.
Já alespoň doufám," odpověděl s nadějí v hlase Naguchi. Používám pestrých barev a pohybu k přilákání samičky." Rayi, máš telefon," gestikuloval na Raye jeden vysoký Afroameričan. McConnell se rychle přesunul do obývacího pokoje, zvedl sluchátko z vidlice a stiskl tlačítko OBRAZ. Na části Stěny se náhle objevil obraz postaršího muže, který měl určitě přes váhu a na hlavě se mu rychle ztrácely vlasy. Seděl před hromadou knih. Na nose mu seděly brýle, které se zdánlivě vymykaly zemské přitažlivosti. Dobrý... večer, Rayi." Och, pan Dave Douglas. Rád vás vidím, pane. Jste hodně brzy vzhůru." Spojené království Velké Británie mělo proti Kalifornii náskok osmi hodin. V Portsmouthu bylo tedy pět ráno. Chcete říct hodně pozdě vzhůru. Vidím, že máte jeden z těch svých večírků. Myslel jsem, že by vás zajímalo, že jsme ztratili signál ze dvou vašich satelitů systému globální orbitální navigace GPS." Naguchi přistoupil blíže kJennifer a začal jí vysvětlovat. Pan Douglas je šéfem skupiny monitorující kosmos. Je to parta nadšenců, většinou z Británie, kteří vizuálně a elektronicky monitorují satelity. Takoví moderní pozorovatelé ptáků se špičkovou technikou." Slyšela jsem o nich," odpověděla s přikývnutím, stejně jako o Douglasovi. Ten tvůj přítel ho doopravdy zná?" Udělalo to na ni evidentně dojem. Naguchi odpověděl: Ray má kontakty všude."
Jenmfer znovu přikývla a současně se snažila zachytit probíhající konverzaci.

 
130
LARRY      BOND
... potvrdili zprávu Horaceho asi před hodinou. Bylo to číslo sedmnáct, relativně nový satelit, i když cokoliv mechanického může samozřejmě selhat. Normálně bych si o tom nic moc nemyslel, pak ale Horace volal znova, že vypadl další satelit. Bylo to krátce po tom prvním." Proč Horace kontroloval signály z družic GPS?" otázal se McConnell. Horace sbírá elektronické signály. Píše článek o struktuře signálů GPS pro naše příští číslo časopisu." Ray nyní vypadal přinejmenším nejistě, možná pociťoval dokonce i trochu obav. Dvě selhání - to je trochu neobvyklé, ne?" Samozřejmě to byla jen řečnická otázka. Douglas si trochu pohrdavě odfrkl. Satelity GPS neselhávají, Raymonde. Za celých pětadvacet let existence tohoto systému vypověděly pouze dva. A mimochodem, ty poslední dva nefunkční satelity měly za necelou hodinu přeletět nad jižní Čínou." Ray dokázal ze sebe dostat jen: Cože?" Ale Douglas mu rozuměl. Posílám vám materiál s jejich podrobnou konstelací. Označil jsem vám tam satelit sedmnáct a dvacet dva, to jsou ty dva, co se odmlčely." Na chvilku ztichl a naťukal něco na počítači. Tak... tady to máte." Díky, Dave. Zavolám vám zpátky, jestli se nám podaří dodat něco k tomu, co jste objevili vy." Ray přerušil spojení a pak popadl laptop s údaji. Zatímco McConnell zpracovával obdržená data, mezi jeho hosty se rozběhly nejrůznější spekulace. ... takže jsme ty dva ptáčky vypnuli sami. Abychom Číňanům zabránili jejich využívání," dohadoval se Reeves. Jestli je to tak, proč jsme tedy vypnuli jenom dva?" pochybovala Jenny. Navíc jsou ty signály nejpřesnějších koordinát kódované," dodal Garber. Číňani můžou využívat jenom civilní GPS." Což jim ale přesto poskytuje obrovskou výhodu, kterou by jinak neměli," připomenul Reeves. Pokud Číňané ten kód nerozluštili," přidal se Duvall.
My ale systém GPS potřebujeme ještě víc než oni," řekl Garber. To není jenom otázka navigace, ale i způsob navádění raket, možnost velení a kontroly." Jennifer dodala: GPS se dnes už používá při veškerém plánování letů. Kdybychom se měli vrátit k dřívějším možnostem, bylo by daleko obtížnější takový letecký útok koordinovat. Rozhodně bychom nedosáhli tak přesného časového rozvrhu na zlomek vteřiny, jako je to možné nyní." Tady jsou orbitální údaje," oznámil McConnell.
Menší okna na Stěně zmizela. Na obrazovce zůstala jen mapa jižní části Číny a Vietnamu. Uprostřed se objevil svazek zahnutých čar, které se krátce nato rozšířily po celé mapě a vyznačily na ní trasy satelitů. Když Ray přejel kurzorem po svých zaznamenaných údajích, pohnul se i kurzor na mapě. Jakmile se dotkl jedné z křivek, objevil se světelný štítek se jménem satelitu, údaji o jeho kosmické dráze a podobně. Dvě trasy byly červené, nikoliv bílé, a vedle nich se nacházely tabulky s časem. Kde jsou ty satelity právě teď?" otázal se kdosi.
Ray klepl na klávesnici palmtopu a na každé satelitní trase se objevil kosočtverec s údajem o současné poloze. Můžeš je posunout do polohy, ve které budou ve chvíli, když se v Hanoji začne rozednívat?" požádal ho Garber. improvizace                131
A jak je to se satelity tady nad horizontem města Mengzi?" otázala se Jennifer a ukázala na nevelké město severně od čínsko-vietnamského pomezí. To je jedna z oblastí, kde by se měly shromažďovat čínské jednotky." Počkej moment," odpověděl Ray. Tohle není v systému zabudované. Budu to muset trošku propočítat a pak to zakreslím." Rychle se pustil do práce. Okolí zcela ztichlo. Zhruba za dvě minuty se na mapě objevil nakreslený červený ovál se středem v požadovaném místě. Všichni začali nahlas počítat, ale Ray promluvil první: Já tu vidím tři dráhy satelitů." A k tomu, aby bylo možné něco pořádně zaměřit, potřebuješ čtyři," dodal za něj Naguchi. Národní vojenské velitelství, Pentagon 17. září
... a bez fungujícího GPS musel generál Hyde akci odvolat." Mluvčí, zástupce J-3 zpravodajského důstojníka, vypadal celý nesvůj, jak jenom dokáže vypadat plukovník sdělující špatné zprávy místnosti plné čtyřhvězdičkových generálů. Toto setkání bylo původně svoláno proto, aby zhodnotilo výsledky prvního dne leteckých útoků v rámci operace JISTÁ SÍLA. Na území Číny bylo vybráno třiaosmdesát cílů, které mělo zasáhnout celkem sto padesát bojových letadel a téměř dvě stě řízených raket. Avšak nestalo se tak. Výpadek v pokrytí oblasti trval pouhých dvacet minut," stěžoval si admirál Kramer. To jsme tak nepružní, že jsme nedokázali operaci odložit do chvíle, kdy budeme mít plné pokrytí?" To by znamenalo vydat rozkazy stovkám jednotek na dvou úrovních velení," odpověděl generál Michael Warner, náčelník štábu leteckých sil. Generál Tim Hyde, který zastával funkci velitele sboru náčelníků štábů operace JISTÁ SÍLA, byl jedním z jeho mužů. Warner byl štíhlý, docela pohledný muž, který se i v šedesáti pyšnil vlasy černými jako uhel. Nyní vypadal jako zahnaný do defénzivy. To mi trochu připomíná příliš velkou odevzdanost," zamumlal náčelník štábu armády. Velitel shromáždění, rovněž generál armády, střelil po svém podřízeném pohledem, který znamenal tohle nám moc nepomůže", a pak se obrátil zpět na Wamera. Satelity GPS pařily do kompetence leteckých sil, konkrétně padesáté operační perutě. Mikeu, našli tvoji lidé od rána ještě něco jiného?"
Jenom to, že oba ptáčkové pracovali naprosto normálně. Sedmnáctka představovala sice starší satelit, byla však v dobrém stavu. Nedávno odpojili třetí z jeho čtyř cyklů bateriového napájení, ale jinak byl úplně v pořádku. Dvaadvacítka je stále ještě poháněná svou první atomovou baterií. Veškeré pokusy satelity znovu probudit, nebo dokonce jen s nimi navázat spojení, selhaly. Podle teleskopické kontroly tam pořád ještě jsou, ale pomalu rotují, což by dělat neměly..." Pravděpodobnost, že by oba dva takhle katastrofálně selhaly, je přitom nulová," shrnul to velitel. Ano, pane. Navíc je tu ještě jeden zádrhel. Zahájili jsme aktivační proces s rezervními satelity dvacet osm a dvacet devět. Nebo lépe řečeno, pokusili jsme se je aktivovat. Ani jeden neodpovídá." Generál Sam Kastner, velitel sboru náčelníků štábů, byl přemýšlivý typ. Raději

 
132
B O N D

naslouchal než mluvil, ale věděl, že řízení této schůze musí vzít pevně do rukou. Povzdechl si, protože znal odpověď ještě dřív než se zeptal. Co tomu říkají zpravodajci?" Důstojník společné zpravodajské služby, neboli J-2, byl kontradmirál chlapeckého vzhledu. Jeho personál se normálně skládal ze dvou až tří asistentů, tentokrát měl však kolem sebe celé klubko důstojníků a civilistů. Admirál přistoupil ke stupínku. Pane, krátce řečeno, nevíme, kdo to udělal ani jak se to stalo. Kdybychom věděli kdo, mohli bychom se dohadovat, jak to dokázal. A naopak, vedet jak by samozřejmě okamžitě značně zúžilo oblast podezřelých. Zatím víme, že infračervené satelity DSP nezaznamenaly žádnou odpálenou raketu. Věříme, že by bývaly zachytily také každý laserový paprsek, který by byl dost silný, aby zničil GPS satelit - i když najisto to nevíme," dodal rychle s vážným pohledem na důstojníka armády. Nejpravděpodobnějšími původci jsou samozřejmě Číňané, ale ani ostatní nelze úplně vyloučit. CIA je přesvědčena, že útok byl proveden agenty ze země nebo prostřednictvím počítačové sítě, i když se nám to žádným monitorováním prokázat nepodařilo. Námořnictvo je podezírá, že si speciálně k tomuto účelu přizpůsobili kosmickou loď. Avšak i když se to zdá jako celkem logický předpoklad, neobjevili jsme žádnou známku vypuštění takového kosmického plavidla, dokonce ani přípravy na ně. Přitom sledujeme jejich kosmický program dost pečlivě." V každém jeho slově zněla pořádná porce zklamání. Je samozřejmě možné, že jsou v tom namočení třeba Rusové nebo i někdo jiný, kdo Číňanům pomáhá. Pravděpodobných kandidátů však není mnoho a my jsme u žádného z nich, ani mezi přáteli, ani nepřátelí, příslušnou aktivitu nezaznamenali." Málem v gestu zoufalství zvedl ruce. Děkuji vám, admirále," odpověděl Kastner. Svolejte okamžitě společnou zpravodajskou operační jednotku. Pokud nedokážeme alespoň zjistit, co se vlastně stalo, nemůžeme se do ničeho pustit. To znamená ani do žádné vojenské operace. Rozhoďte tedy své sítě." Nemusel připomínat, že stejným způsobem rozestřou své sítě i média. Televize i Internet už byly plné různých zvěstí - například že už bylo rozhodnuto o odvetném útoku, ale že byl nakonec z politických důvodů odvolán, že celé to cvičení je vlastně bluf, že Spojené státy nakonec tváří v tvář riziku příliš velkých ztrát couvly a tak dále a tak dále. Pevné rozhodnutí Spojených států bylo zpochybněno. Odpalovací komplex Kung-ka saň Mountain, provincie S'-čchuan, Jižní Čína 23. září Generál Sen Chuesen tiše stál a chladnokrevně pozoroval baterii monitorů před sebou. V duchu si však nicméně přál, aby byl radši někde na povrchu. Odsud měl sice lepší přehled o celé operaci, ale připadalo mu to všechno trochu neskutečné. Byl to již jejich pátý pokus, takže celé osazenstvo řídicího střediska se usazovalo na svá místa s podstatně menší nervozitou, než jak tomu bylo poprvé. Čína však nyní již jednoznačně vykročila novým směrem a celá budoucnost tedy závisela na jejich úspěchu. Všichni přítomní viděli, jak na ochozu nad nimi tiše postává nevysoký, ale pevně stavěný generál. Měl krátce po padesátce a většinu svých let strávil pobytem venku. Bylo to na něm také vidět. Inženýr, který by dokázal třeba přestavět celou horu, IMPROVIZACE                                   133
a Kung-ka saň byla toho důkazem. Patřilo k velitelovým povinnostem vypadat chladnokrevně, i když si dobře uvědomoval, kolik věcí by se mohlo zvrtnout a co všechno je v sázce. Pro něj osobně i pro celou Čínu. Sen již vydal povolení k odpálení. Personál nyní odpočítával vteřiny do chvíle, kdy se budou nalézat přesně uprostřed startovacího okna. Dračí vejce" spočívalo v komoře děla, sice stále ještě nečinné, avšak aktivní a zatím vyčkávající. Konečně centrální časomíra dospěla k nule. Velitel startu otočil vypínačem. Na krátký okamžik se jediné známky aktivity objevovaly pouze na obrazovkách počítačů. Sen střelil pohledem po těsněních závěru děla, ale na všech indikátorech svítila zelená. Pak dál hleděl na obrazovku, která ukazovala ústí hlavně - černý ovál o průměru tři metry. S předpokládanou rychlostí při opuštění hlavně dosahující čtyř tisíc metrů za vteřinu trvalo přesto střele nějaký čas, než dosáhla plné rychlosti. Téměř celá vteřina uplynula mezi zážehem a... Na obrazovce se objevil mrak kouře a ohně. Poté následovalo černé zablesknutí, očima sotva postřehnutelné. Předmět byl viditelný pouze díky své velikosti - téměř tři metry v průměru. Sen si oddechl a stav jeho nitra se přece jen o něco přiblížil jeho chladnému vystupování. Obří dělo se zase jednou ukázalo. Právě se vyklubalo mláďátko," ohlásil velitel startu. Všem se ta metafora s vejcem natolik zalíbila, že uvedený výraz začali používat pro chvíli, kdy se z asi metrového projektilu uvolnily těsnicí kroužky, původně fixující menší kosmickou loď uvnitř hlavně. Téměř okamžitě po výstupu střely z hlavně se kroužky rozpojily a odpadly. Důsledkem tohoto opatření bylo, že projektil dostal počáteční rychlost odpovídající třímetrovému průměru hlavně a přitom odpor vzduchu působil pouze na metrovou plochu. Rychlost, pořád větší rychlost, přemítal Sen, zatímco pozoroval monitory. Personál již tou dobou pomalu nastupoval do autobusů k cestě do hor, aby tam zkontroloval stav dělové hlavně. Některé další obrazovky ukazovaly helikoptéry, jak startují a zahajují pátrání po těsnicích kroužcích. Ačkoliv samozřejmě nemohly být použity znovu, představovaly samy o sobě určitý technický zázrak a navíc dost vypovídaly o konstrukci samotného děla. Konečným cílem zbrojařů bylo dosažení rychlosti osmi kilometrů za sekundu -první kosmické rychlosti. Nejdřív tedy vzali hlaveň dlouhou jeden kilometr a tři metry v průměru. Aby bylo možno dosáhnout její absolutní rovnosti, bylo třeba osekat úbočí hory a obří hlaveň ukotvit k základní skále. Pak bylo nutné všechno zase zakrýt, zpevnit a zakamuflovat. Ústí hlavně se tak ocitlo v blízkosti vrcholu ve výšce 7900 metrů nad mořem. To výrazně snížilo odpor vzduchu a získalo se tak trochu rychlosti navíc. Použití těsnicích kroužků znamenalo další zrychlení. Tímto způsobem se konstruktéři dostali už na půl cesty. Pak... Zážeh," oznámil jeden z dispečerů. Připojení pndatné rakety na pevné palivo dodalo poslední potřebné zrychlení. Letí! Zaměření v pořádku, pane. Je přesně uprostřed okna. Kontakt za 20 minut." Generál Sen byl obeznámen s konceptem technologie superděla, popsaným Iráčany po americko-perské válce v Zálivu. Americká technická nadřazenost se stala pro iráckou Lidovou osvobozeneckou armádu šokem. Ve svých důsledcích vlastně podnítila převrat. Představitelé čínské armády dávali v minulosti vždy přednost kvantitě nad kvalitou. Kvantita byla levná, politbyro se muselo jen každoročně snažit, aby nakrmilo půldruhé

 
134
B O N D

miliardy lidí. Věřili tudíž, že dostatečně velký počet dokáže přemoct menší, třeba i technicky dokonalou sílu. Dokonce nebyli ochotni to jinak ani zkoušet. Všichni navíc dobře věděli, jak jsou Američané citliví na lidské ztráty, či dokonce už na jejich riziko. Je-li však rozdíl v kvalitě příliš velký, pak ani početní převaha nestačí. Stačí si představit, jaký by byl následek použití kulometu v občanské válce, nebo nukleární ponorky za druhé světové války. Sen se svými kolegy byli svědky, jak Američané bezpečně krouží kolem Iráku za cenu zcela nepatrných obětí, zatímco sami svými údery nepřítele doslova drtí. Z tohoto důvodu zahájili čínští generálové dlouhou a drahou cestu k vybudování moderní armády. Nakoupili novou technologii od Rusů, kteří byli naštěstí ochotni dodat žádané zboží za opravdu minimální ceny. Co nemohli nakoupit od západních států, to prostě ukradli. Těmito způsoby získali všechny druhy i těch nejexotičtějších technologií: torpéda s raketovým pohonem pro své ponorky, nevšední návrhy letadel a další projekty. To všechno však stále nebylo dost. I kdyby pracovali s největším vypětím, podařilo by se jim zkrátit ztrátu za Západem z dvaceti tak na patnáct let. Postupovali totiž stejnou cestou, jakou před nimi prošly rozvinutější země, takže na jejich dohnání potřebovala Čína čas.
Generál Sen však viděl jiné řešení. Pochopil, odkud je nepřítel nejvíce zranitelný, a pak plánoval, přesvědčoval, intrikoval, hádal se, dokud mu politbyro konečně nezačalo naslouchat a neobdařilo ho svou podporou. Když na vás nepřítel útočí svrchu, podrazte mu nohy. Zbavte ho výhody lepší technologie. Nejdřív bylo třeba vybudovat koncentrační tábor vysoko v horách, ve vzdáleném koutu jižní Číny. Sem byli posláni nejtěžší zločinci a nespokojenci. Tady měl pro ně stát vhodnou práci. Pak bylo třeba dohlédnout na trestance, aby odkopali celé jedno úbočí hory. Dále bylo nutné vystavět 250 kilometrů železnice do Kangdingu, nejbližšího města na jihozápadě. Už to samo o sobě představovalo obrovský úkol. K tomu bylo třeba připočíst postavení vojenských ubytoven, řídicího střediska a obranných linií se střelami SAM a AAA. Trvalo řadu let, než to všechno začalo vypadat jinak než jako jedna obrovská chyba.
Mezitím byl dokončen projekt Tchien lung, neboli Nebeský drak, který měl umožnit let do vesmírného prostoru. A taky bylo vytvořeno největší dělo v historii lidstva, pojmenované Dračí matka, které vyšle střelu do kosmu. Všechny tyto projekty byly docela dobře proveditelné za pomoci západní technologie, ta však byla pro omezené čínské vojenské možnosti sotva dosažitelná. Pomoci tu mohl civilní kosmický program, který jednak vyprodukoval spoustu talentů a současně ospravedlňoval studium zahraničních materiálů i možnost některých speciálních nákupů. Kontrola předána do S'-čchuanu," ohlásil vedoucí dispečer. Kontakt za deset minut." Na tváři se mu objevila úleva. Jestli se od této chvíle něco pokazí, bude to na ně, ne na něj.
Sen zatoužil, aby mohl být současně na dvou místech, ale dělo bylo jeho a v řídicím kosmickém středisku byl Tung C', vědec, který byl zase autorem projektu Drak. Ze S'-čchuanu se navíc řídily civilní kosmické lety, takže středisko bylo vybaveno dostatečným počtem příslušných antén, aby mohlo monitorovat plánovaný kontakt. Všichni v sále upřeně sledovali centrální obrazovku, i když obraz na ni byl přenášen pouze počítačem. Po poloobloukovitých drahách se pohybovaly dvě tečky a blížily se improvizace                135
místu setkání. Pak obrazovka náhle zčernala a v jejím rohu se objevil nápis Termi-nální fáze". Generál Sen Chuesen se usmál. Byl to on, kdo trval na navádění pomocí kamery v konečné fázi přibližování. Nejen že bylo obtížné tento signál rušit, ale takový způsob zobrazení navíc umožňoval lépe pochopit konečný výsledek. Vidět cíl, jak se zvětšuje z nepatrné tečky až na rozeznatelné obrysy satelitu, bylo jaksi skutečné, nejen pro pár vedoucích, kteří sledují testy, ale i pro ostatní lidi, na nichž leží většina práce a kteří vlastně vedou takhle na dálku válku. Obraz byl díky nevelkému průměru čočky poněkud zrnitý, ale jinak jasný, jak bylo konečně pro kosmický prostor typické. Generál nyní jasně rozeznával krabicový, neuspořádaný tvar amerického satelitu GPS a roztažené solární panely, každý rozdělený do čtyř samostatných sekcí. Jak se obraz zvětšoval, dispečer začal odpočítávat: Pět vteřin, čtyři, tři, dvě, jedna, teď." Poslední slovo jenom zašeptal, a přesto jeho hlas zněl triumfálně, když obraz náhle zmizel. Několik lidí zatleskalo, avšak vzhledem k tomu, že přesně stejnou situaci zažili předtím již několikrát, většina přihlížejících tuto potřebu ani nepocítila. Tolik práce, tolik peněz jenom k tomu, aby se pětikilová válečná hlavice dostala na oběžnou dráhu. Spíš než o válečné hlavici by se dalo mluvit o šrapnelu, který výbušná nálož rozmetala na tisíce kousků, jež poté zasáhly nechráněný satelit. Atomové hodiny a všechna ta jemná elektronika uvnitř neměly při takové explozi nejmenší šanci. Slupka zničeného satelitu přitom dál zůstane na oběžné dráze, její plášť bude však proděravěn desítkami drobných otvorů. Zásah byl vlastně cosi jako antiklimax. Po veškeré té práci a snaze dostat střelu do kosmu nastal konec až příliš rychle. Skyhook jedna sedm, nad Jihočínským mořem 23. září
Právě jsme ztratili GPS," ohlásil navigátor. Přepínám na inerční řízení letu." Hlas navigátora, majora letectva, zněl sice vážně, ale rozhodně ne vyplašeně. Není to chyba našeho přijímače?" otázal se velitel letu. Jako plukovník měl povinnost shromažďovat informace poskytované letadlem ELINT, neboli elektronickou inteligencí. Za letu podél čínského pobřeží pátraly přístroje po všech radarových a rádiových signálech, zachycovaly je, analyzovaly jejich obsah a zaměřovaly jejich zdroje. Takto získané informace byly předávány přímo na velitelství společného operačního svazu. Automatické testování ukazuje, že je v pořádku, pane. Navíc přijímač ostatní satelity stále zachycuje, ztratili jsme jenom jeden signál a teď jsme se navíc dostali mimo oblast tolerance chyb." Už každý satelit, vysílající s více než minimální intenzitou, dokáže omezit nepřesnost při lokalizaci vysílače. Systém GPS je navíc dostatečně přesný, aby uměl přímo navádět rakety nebo aby poskytl pilotovi alespoň představu, kde má začít pátrat po svém cíli. Takže jsme ztratili další," zamumlal plukovník.

 
136                                        LARRY      BOND USS Nebraska (SSBN-739), na hlídce 24. září
Na palubě ponorky zaklepal první důstojník na otevřené dveře kapitánovy kajuty. Pane, právě ztratili další satelit." Podal mu spěšnou zprávu, detailně popisující celou příhodu a dokumentující dopad této ztráty na pokrytí jejich operační oblasti. Kapitán pohlédl na výjezd z počítače. Porovnal jste to s naším navigačním plánem?" Ano, pane. Musíme posunout jeden z našich šesti plánovaných časů zaměření. Ten totiž spadá právě do jednoho nového .slepého okna'. Zaměření můžeme provést buď o dvě hodiny dřív, nebo o šest hodin později." Kapitán se zamračil. Jeho reakce byla hlubší, než by se kvůli takové maličkosti dalo očekávat. Ponorky s balistickými raketami na palubě se totiž musely pravidelně vynořovat na periskopovou hloubku, aby si zkontrolovaly přesnost svého navigačního systému. Několikametrová odchylka v místě odpálení by se mohla v cíli zvětšit stonásobně. Pokud systém GPS pracoval normálně, kapitán mohl provést zaměření polohy, kdykoliv ho to jen napadlo. Nyní však byly chvíle, kdy to provést nemohl. To ho do určité míry omezovalo, činilo jeho chování více předvídatelné a tím zranitelnější. To se mu ani trochu nelíbilo. Vynoříme se," nařídil kapitán. Provedeme zaměření, ještě než ztratí další satelit. A vypracujte nový časový rozvrh s kratšími intervaly mezi jednotlivými zaměřeními." Zprávy INN 24. září
Se ztrátou dalšího satelitu se změnily pocity představitelů padesáté operační perutě ze vzteku či hněvu ve fatalismus." Mark Marian, zpravodaj INN zabývající se problematikou bezpečnosti, stál před vraty do Cheyenne Mountain. Operační středisko padesáté perutě sídlilo vlastně na nedaleké Schriverově letecké základně, ale dramatický pohled na tunel mizící v lůně hory byl pro televizní diváky rozhodně přitažlivější než nenápadná šedivá vládní budova. Markin měl na sobě trochu omšelou parku, kvůli chladnému coloradskému větru zapnutou až ke krku. Stejně tak i jeho pečlivě upravený účes začínal vykazovat vliv větru. Zdálo se, že se snaží své zpravodajství urychlit, aby se co nejdřív mohl vrátit dovnitř. I když je všeobecně známo, že za ztrátu satelitů GPS příslušníci padesáté perutě rozhodně nenesou žádnou vinu, přesto zažívají určitý pocit bezmoci. Od chvíle, kdy v roce 1989 začala síť GPS plně fungovat, stala se prakticky veřejným zařízením. Zdejší muži a ženy se pyšní tím, že poskytují službu, která nejenže přináší obrovské výhody americkým ozbrojeným silám, ale jež nesčetnými způsoby pomáhá i civilnímu obyvatelstvu. Nyní však kdosi, možná Číňané, určitě však nepřátelé Spojených států, zničili přinejmenším tři, možná dokonce až pět satelitů. Včerejší ztráta potvrdila, že útoky z minulého týdne rozhodně nezůstanou ojedinělé. A Spojené státy nemohou udělat nic, aby je zastavily."
I M                                 137
Saň Diego, Kalifornie 24. září
Jim Avrell v minulosti navštívil jen několik Rayových večírků. Jeho diskusní kluby" se staly vyhlášenými po celém SPAWARu (Středisku pro námořní a kosmické operace) a účast na nich vždycky stála zato. I když by i teď Avrell určitě chodil rád, existence dvou potomků předškolního věku a další dítě na cestě mu jeho volný čas výrazně omezovaly. Přesto, jak si myslel, by to dnes večer mohl stihnout. Dokonce i jeho žena Carol ho vybízela, aby tam šel. Poté co jí popsal Rayovu náhlou nepřítomnost a různé fámy, šířící se mezi spolupracovníky, přinutila ho tam jít a zjistit, jaká je skutečná pravda. Avrell pracoval v Rayově skupině jako specialista - návrhář antén. Znal a měl rád toho společenského inženýra i přesto, že Ray McConnell dokázal být trochu až příliš ohnivý v technických diskusích". Nyní měl strach o celý projekt, který trpěl Rayovou nepřítomností, i o Raye samotného. V době, kdy celé vedení bylo tolik vzrušené ztrátami satelitů, nebyl čas, aby si Ray hrál na pohřešovanou osobu". Směrovka nabádala řidiče Zde zabočte vlevo", takže zapnul blinkr a sjel na Panorama Drive. Od jeho poslední návštěvy Rayova bytu už uplynul víc než rok. Tehdy sem přijel s Carol. Bylo to u příležitosti recepce na počest návštěvy jednoho astronauta, tedy docela událost. Tehdy to však nebylo ani zdaleka takové jako dnes. Avrell totiž brzy zjistil, že celá ulice je po obou stranách prakticky lemovaná auty. Pro tuto klidnou obytnou čtvrť to rozhodně nebylo nic obvyklého. Nakonec musel zaparkovat o celý jeden blok dál. Už když spěchal po chodníku k domu, uslyšel hlasy vycházející zevnitř. Ray ho nevítal u dveří a zdaleka ne všichni lidé byli v obývacím pokoji. Kolem kávového stolku postávala skupinka čtyř mužů. Další návštěvníky však viděl v kuchyni. V jedněch dveřích z ložnice se náhle objevil pospíchající McConnell. Vypadal unaveně. Jim Avrell! To je skvělé, že jsi přišel." Po Rayově tváři se rozlil upřímný úsměv, který však vypadal poněkud nervózně. Rozhodně byl překvapený. Avrell nehodlal nic předstírat. Rayi, o co tu jde? Nebyl jsi v práci..." Mám tu něco důležitějšího, Jime. Slib mi, že nikomu neřekneš, co se tady děje. Pokud ti k tomu nedám svolení." No, jistě."
Ray se na něj upřeně podíval. Ne, Jime, já to myslím vážně. Nesmíš to povědět opravdu nikomu. Považuj to za tajemství." Avrell se na McConnella upřeně zahleděl a pak souhlasil. Slibuji, že nikomu neřek-nu, co tu uvidím." Musel se ovládnout, aby přitom nezvedl ruku v přísaze. McConnell se trochu uklidnil a znovu se usmál. Za okamžik tomu porozumíš, Jime." Poté zavolal na skupinku kolem stolku s kávou: Hned jsem tam." Jeden z hloučku, ve kterém Avrill poznal Avrima Takira, matematika z jejich skupiny, odpověděl: V pořádku, Rayi. Potřebujeme stejně ještě asi deset minut." Takir si všiml Avrella, mávl na něj, ale rychle se zase obrátil zpět k přenosnému počítači před sebou. McConnell vedl svého spolupracovníka chodbou až do své domácí pracovny. Na Rayově stole se kupily knihy, pouzdra s disky a vytištěné stránky. Na centrální obrazovce, další Stěně, tentokrát připevněné přímo nad stolem, byl izometrický projekt nějakého letadla. Avrell si náhle s překvapením uvědomil, že je to vlastně něco jiného

 
LARRY     BOND
138
- kosmická loď. Jelikož byl při práci zvyklý na uhlazené projekty CAD-CAM, byl nyní překvapen. Tento nákres byl velice hrubý. Určité části byly vypracované trojrozměrně, jiné však zůstávaly jen v obrysech. Přinejmenším jedna sekce byla dvourozměrná, ale poněkud pozměněná, aby alespoň vypadala prostorově. Obránce není moc pěkný, ale trochu nás tlačí čas," prohlásil McConnell. Navenek dělal dojem hrdého otce.
Překvapený a zaskočený Avrell se zahleděl do nákresu, vyplňujícího téměř celou obrazovku velikosti dva a půl krát jeden a čtvrt metru. Tabulky s různými čísly se nacházely na obrazovce v místech, která nepokrývala kresba. Avrell začal postupně objevovat jednotlivé systémy: pohon, spojení, zbraňové systémy... Tázavě pohlédl na McConnella. Ray mu pohled vrátil: Jeden dotaz, Jime. Jaký je nejlepší způsob ochrany satelitu? Když na něj někdo útočí, jak mu v tom můžeš zabránit?"
Zatím ještě nepotvrdili, že se jedná o Číňany..."
Na tom nesejde, kdo to dělá!" odsekl McConnell. Někdo za tím je." Odmlčel se a pak se znovu zeptal: Můžeš nějak efektivně ochránit satelit ze země?" Avrell odpověděl bez váhání. Samozřejmě že ne. Jsi přece jenom na špatném konci gravitace, i kdybys byl v blízkosti odpalovací rampy. Navíc se můžeš snadno ocitnout na úplně odvrácené straně planety." Což nejspíš jsme," souhlasil McConnell. Tady na Zemi, třeba i s dokonalými informacemi, nejsme schopni satelit ochránit, pokud na něj někdo něco vypustí. V každém případě jsme té hrozbě pořád jenom za ocasem. Kdybychom se ale dostali nad odpalovací zařízení, pak Newtonovy zákony budou naopak fungovat v náš prospěch." A tohle by to mělo umožnit?" otázal se Avrell a ukázal na nákres. Snažil se, aby zněl nezaujatě, ale i přesto se mu do hlasu vkradla určitá skepse. Zdálo se, jako by McConnell byl na takový přístup už zvyklý. Může to dokázat, Jime. Není v tom nic překvapivého. Je tu veškerá technologie: orbitální loď, senzory, zbraně." A ty jsi dostal pověření od..."
Dělám na tom sám o sobě, Jime. Je to jenom moje akce," přiznal Ray. Pak pochopil přítelovu otázku a okamžitě na ni odpověděl. Protože nemůžu vyčkávat, až se vláda rozhoupe, proto. Je jasné, co je třeba udělat, ale do doby, než oni svolají všechny schůze a vydají nejrůznější memoranda, nám už nezůstane jediný satelit."
McConnell se ztěžka posadil. Na obličeji měl patrné známky únavy a stresu. Tohle není jenom o GPS nebo o Číňanech, Jime. Kdosi vyvinul jakousi technologii, pomocí níž zasahuje satelity v kosmu. To znamená, že zrovna tak dobře může zasahovat i kosmické lodě s lidskou posádkou. Může na nás třeba i zaútočit nukleárními zbraněmi. Nebo na kohokoliv jiného, kdo se mu zprotiví. A my zatraceně dobře víme, že my se mu určitě nelíbíme." Avrell se opřel o hranu stolu a opatrně na Raye pohlédl. Takže ty tu vlastně dáváš dohromady odpověď na náš problém." Vyslovil tu větu oznamovacím způsobem jako konstatování, ale byla to přece jenom otázka. Já a všichni ti lidé tady," opravil ho Ray. A proč ne, Jime? Mám určitou myšlenku improvizace                139
a hodlám ji realizovat. Nemám třeba stoprocentně pravdu, ale tomuhle věřím. A myšlenky jsou příliš cenné zboží, než aby jimi člověk mohl plýtvat." Avrell sice vnitřně se svým přítelem souhlasil, teď se ale snažil ten pocit potlačit. Nic takového přece nemůžeš sám postavit," pronesl tichým hlasem. No, tohle je trochu problém," přiznal McConnell a mnul si přitom zátylek. Během let jsem si ale udělal spoustu přátel. Dám to nějak dohromady - samozřejmě přísně tajně," dodal kvapně, vědom si platných podmínek zacházení s tajným materiálem. Pochopitelně s tím nepůjdu na veřejnost. Je to upřímně míněný návrh." Což ale vyžaduje sepsat objednávku, požadavky, dodavatele, výzkum a vývoj..." A kongresová slyšení a stovky hodin, v nichž se bude rozhodovat, jakou barvou se to nakonec má natřít," doplnil ho McConnell. Malá skupina lidí dokáže vždycky reagovat i myslet rychleji, než velká skupina. Chtěl bych ministerstvu obrany předložit hotový projekt, něco tak komplexního, aby jim to dovolilo přeskočit několik prvních kroků." Ušklíbl se. Jeden krok můžeme přeskočit už teď. Objednávku pro nás sepsala druhá strana." Ray se narovnal a pohlédl Avrellovi zpříma do obličeje. Já vím, že porušuju pravidla, ale ve fyzice vlastně žádná pravidla mimo přírodních zákonů neexistují. Jsem ochoten se do toho pustit, protože je to potřeba a nikdo jiný to neudělá." Avrell si povzdechl. Kdo pracuje na systému komunikace?" McConnell se ušklíbl. Ti mládenci v kuchyni, ale mají na starosti skoro celou elektroniku. Je toho až dost. Pojď, představím tě..." Počkej chvilku, Rayi," pozvedl Avrell ruku. Nech mé nejdřív zatelefonovat." Carol?"
Ne. Sue Langstonové. Ovládá počítačovou grafiku."
Ray se zasmál a ukázal na telefonní aparát. Nato zamířil do kanceláře a pak do chodby. Hodlal zajít do obýváku za skupinkou, která měla na starosti pohon lodi. Vtom se však znovu ozval zvonek. Potlačil v sobě pocit nelibosti v naději, že to je buď další dobrovolník, nebo donáška čínského jídla, které objednal. Na prahu stanula Jennifer Ohová a Ray dvakrát překvapeně zamrkal. Ani tuto návštěvnici nečekal. Můžu dovnitř?" zeptala se nakonec.
Och, ovšem, pojď prosím dál.Jenny," pokusil se o maximální přívětivost. Jeho rozrušení však zesílilo. Zjevně přicházela přímo ze služby a na její námořnické uniformě se blýskaly distinkce korvetního kapitána. Byl to rozdíl oproti neformálnímu oblečení, ve kterém ji viděl poprvé před týdnem. Dlouhé černé vlasy měla sčesané do složitého drdolu. Nečekala, až jí odpoví. Jim Naguchi mi pověděl něco o tom, co tu děláte. Myslím, že je to neuvěřitelný nápad." Pozvedla tři ploché krabice, které držela v ruce. A přinesla jsem pizzu." Díky za oboje, Jenny. Jim tu ale dnes večer není."
Já vám přišla pomoct, Rayi. Rozumím tomu, co hodláte udělat. Mám spoustu zkušeností s velitelským a kontrolním systémem takových věcí," nabídla se. Ray měl náhle pocit, že Obránce přece jen bude fungovat.

 
Dvě
Návrhy
Národní vojenské velitelství, Pentagon 25. září
Sbor náčelníků štábů se normálně nescházel ve dvě hodiny ráno, ale kontradmirál Overton měl k jeho svolání na tuto dobu zatraceně pádný důvod. Většina náčelníků se beztoho nacházela ve Washingtonu, kde se všichni horečně pokoušeli zvládnout krizi, svěřené jednotky i média. Ačkoliv z celé konfigurace čtyřiadvaceti družic GPS byly ztraceny pouze tři satelity, přesto tak vznikly časové úseky, kdy některé oblasti zeměkoule nebyly po určitou dobu pokryty. Navíc se nezdálo, že by tyto výpadky bylo možno v nějak krátké době zaplnit. Všichni tedy celkem logicky předpokládali, že dříve než dojde ke zlepšení, bude situace ještě horší. Dále tu byl přetrvávající problém s vietnamskou krizí. Americké ozbrojené síly bez pokrytí satelity GPS nebyly schopné provést přesně koordinovaný útok a stav vysoké pohotovosti nemohly udržovat věčně. A co jestli na ty satelity zaútočila Čína? To už začala válka?
Jak se tak spěšně scházeli ve velitelském středisku, zpravodajský důstojník J-2 Frank Overton v duchu porovnával normálně vypulírované generály s těmi unavenými, přepracovanými muži, které měl nyní před sebou. Byl rád, že pro ně má alespoň dobré zprávy. Náčelník štábu leteckých sil přišel s náčelníkem štábu námořních operací jako poslední. Dorazili spolu, a teprve když vcházeli do zasedací místnosti, se přestali dohadovat. Overton ani nečekal, až se posadí. Máme důkaz, že za tím jsou Číňani. Přišli jsme na to kde, a to nás dovedlo i k odpovědi jak," oznámil.
Overtonův palmtop i obrazovka v čele stolu ukazovaly černobílou satelitní fotografii. V jednom rohu bylo datum Červen 2006". Toto je vězeňský tábor Kung-ka saň v jižní Číně - nebo alespoň my to jako vězeňský tábor identifikovali. Pojmenovali jsme ho podle téhle hory." Zaměřil ukazovátko na oblasti označené nápisem baráky vězňů, baráky strážných" a podobně. Pokud víme, tento tábor byl vybudován asi před pěti lety a může v něm být až několik tisíc vězňů." Stiskl tlačítko dálkového ovládání a první snímek se posunul stranou a vedle něho se objevil druhý záběr stejného místa. Tahle fotografie je asi šest hodin stará. Stavební práce" - ukázal na dlouhou jizvu na boku hory, patrnou na prvním snímku - právě 141
IMPROVIZACE
skončily, nebo byly prostě zastaveny. My si myslíme, že skončily, protože kdyby byly jen přerušeny, byla by v okolí vidět vykopaná zemina. Když se ale podíváte na druhý záběr pečlivě, uvidíte, že povrch hory byl upraven do původního stavu. Podle první analýzy před čtyřmi lety jsme usuzovali, že vězni tady buď něco dolují, nebo budují observatoř, či konečně vztyčují anténu. Stavební práce dosahovaly až k samému vrcholku hory, která je široko daleko nejvyšší." Admirál Overton se odmlčel a spočinul pohledem na skupině před sebou. V obličeji se mu objevilo cosi jako rozpaky. O tu analýzu se však už nikdo dál nestaral." Pokrčil rameny. Generál Kastner promluvil za celou skupinu: Jaká je tedy správná odpověď?" Overton znovu stiskl knoflík dálkového ovládání. Objevil se šedozelený obrázek infračerveného snímku, který překryl původní fotografii. Chtěli jsme se dozvědět, na čem to vlastně pracovali. Tento satelitní infračervený snímek je asi hodinu starý. Měli jsme štěstí," vysvětloval. Bylo naplánované provést ten záběr kvůli krizi v oblasti." Většina tvarů se na obou fotografiích shodovala - jako třeba budovy a podobně. Bylo tu však ještě něco navíc: dlouhá tlustá rovná čára, táhnoucí se po hřebeni hory. Ta linie je kilometr dlouhá, sleduje západní svah hory a podle velice pečlivých měření soudíme, že probíhá v elevaci zhruba čtyřiceti stupňů. Kolem její základny je vidět několik podzemních staveb, myslíme, že to je mimo jiné i pár bunkrů pro personál nezbytný k obsluze zařízení. Tyto budovy jsou teplé a vlastně celá ta struktura je rovněž poněkud teplejší než okolní skála. Předpokládáme, že je vyrobená z kovu." Podzemní raketová odpalovací základna?" podivil se armádní náčelník štábu. Ne, pane. Zakopaná hlaveň obřího děla. Vidíte ty tvary?" Kurzorem zajel na dvě konstrukce okrouhlého tvaru. Domníváme se, že toto jsou nádrže pro tekuté palivo. Tady, kde se hlaveň rozšiřuje, je závěr děla a spalovací komora. Ta hlaveň vypadá, že by mohla mít tak tři metry v průměru. Stále to sice ještě propočítáváme, ale já se obávám, že by tato zbraň mohla být schopná vypálit střelu s dodatečným raketovým pohonem až na kosmickou oběžnou dráhu." Generálové se svými pobočníky se stále ještě vyrovnávali s tím, co právě slyšeli, když se ozval Kastner: Skvělá práce. Franku. Máme sice strašně málo času, ale přesto se musím dozvědět, jak jste na to přišli." Právě teď dáváme dohromady kompletní zprávu, pánové. Za několik hodin ji budete mít v ruce." Na okamžik se odmlčel a pak pokračoval. Byla to všechno otázka eliminace a štěstí. Dva z našich satelitů byly zasaženy zhruba ve stejné oblasti - východně od Okinawy. Předpokládali jsme trajektorii střely od západu k východu, vypočítali jsme zpětně trasu a začali pátrat po místu odpálení. Měli jsme štěstí, když jsme správné předpokládali, že startovací základnu vybudovali na nějakém už stávajícím zařízení, a vězeňský tábor Kung-ka saň jsme měli na seznamu. I když tahle lokalita pravděpodobně nikdy nebyla nic jiného než místo, kde se to obří dělo sestavovalo dohromady. A stejně nám to trvalo víc než týden." Příliš pyšně to přiznání neznělo. Kastner byl zdvořilý, ale trochu pochmurný. Tedy, Franku, vaše práce samozřejmě teprve začíná. Musíme se o té zbrani dozvědět mnohem víc. Zaprvé, je pouze jedna? Asi ano, ale musíme to vědět úplně jistě. Kolik satelitů bude ještě schopná zlikvidovat? A čím ji dokážeme zastavit?"

 
142
B O N D

Overton beze slova přikyvoval a ve tváři měl stejně pochmurný výraz jako generál. Pak se zvedl a spolu se svým personálem rychle odešel. Kastner se otočil na ostatní. Jaké jsou vaše momentální dojmy, pánové? Pokud jde o mě, tak jakmile tu skončíme, vzbudím pana prezidenta." Zprávy INN
25. září
Mark Mařkin stál před velkou mapou Číny a Vietnamu. Po posledních týdnech bojů byla ta scéna už docela všední. Mark opatrně předčítal z palmtopu. Oficiální čínská zpravodajská agentura Sm-chua dnes vydala prohlášení, ve kterém konstatuje čínské vítězství nad .americkým plánem na získání kontroly nad jihovýchodní Asií'." Obraz Markina vystřídal čínský premiér Li Čang, promlouvající k davu nadšených spoluobčanů. Hubený, téměř vychrtlý postarší vůdce mluvil energickou čínštinou. Pod ním se na obrazovce objevoval simultánní překlad do angličtiny. V odpověď na masivní útok na čínské teritorium Lidová osvobozenecká armáda ochromila síly imperialistického agresora tím, že sestřelila jeho vojenské satelity. Jelikož Američané takto přišli o svou převahu a díky síle naší vojenské technologie znejistěli, rozhodli se svůj útok odvolat. To je důkazem, že Amerika není všemocná a že jakéhokoliv býka je možno zastavit tím, že se mu postavíme tváří v tvář a odhalíme jeho vnitřní slabost. Obracíme se ke všem národům světa, utiskovaným a trpícím pod americkou světovou hegemonií, aby svrhly nadvládu tohoto papírového tyrana." Poté se na obrazovce znovu objevil Marian se starostlivým výrazem v obličeji. Oficiální představitelé amerického ministerstva obrany odmítli na tuto zprávu reagovat, avšak nepopřeli pracovní hypotézu, že Číňané mohou být zodpovědní za výpadek v normálním fungování satelitů. Rovněž tak nebyli schopni se vyjádřit, jak a kdy zareagují na celý vývoj situace americké ozbrojené síly. Zdroje z ministerstva zahraničí se ukázaly být poněkud vstřícnější, i když pouze v případě možných důvodů čínského prohlášení. Domnívají se, že Číňané se rozhodli vstoupit do otevřené soutěže se Spojenými státy na poli, které bylo dosud považováno za americkou doménu - tedy v oblasti pokročilé technologie. Následně své vítězství údajně hodlají využít ke sjednocení všech států, které nesouhlasí s americkou světovou politikou. Ze strany Bílého domu se žádný komentář získat nepodařilo. Jedinou výjimkou je konstatování, že prezident spolu se svými poradci v současné chvíli zvažuje veškeré možnosti, jak ochránit americké zájmy v nynější stále narůstající krizi." Zbraňové středisko námořnictva Čínské jezero, Kalifornie
26. září
Tom Wilcox pracoval v experimentálním a zkušebním oddělení střediska Čínské jezero. Jediným úkolem celé základny bylo testování nových zbraňových systémů pro námořnictvo, avšak jeho oddělení bylo jediné, které vykonávalo vlastní špinavou práci. Tom proto trávil spoustu svého času v poušti. Právě tam se měl za úsvitu, tedy za půl hodiny od této chvíle, opět vrátit. IMPROVIZACE                                   143
Wilcox vypadal jako někdo, kdo v poušti strávil dlouhý čas. Štíhlý, opálený, s tváří plnou vrásek, i když sám s oblibou žertem prohlašoval, že to jsou důsledkem neustálého boje o rozpočet. Svoje místo zastával už pětadvacet let a vždycky tvrdil, že ještě mnoho dalších roků bude. Dnešního rána měl zkontrolovat základy konstrukce k provedení stacionárních zkoušek. Zanedlouho na ni budou montovat raketové motory a on si rozhodně nepřál, aby se nějaký motor i s podstavcem začal prohánět po areálu. Nejprve však jako vždycky zkontroloval elektronickou poštu. Odsunul stranou hrníček s kávou a pronesl: Nové zprávy." Počítač je všechny promítl na obrazovku. Jako obvykle to byla směs osobních i služebních vzkazů, seřazených podle jeho vlastního žebříčku důležitosti. Čím vyšší postavení odesilatele, tím méně důležitá zpráva. Kupříkladu, cokoliv od admirála směrovalo okamžitě až na samé dno schránky. Dnes si povšiml jednoho neobvyklého vzkazu, který mu spolu se středně obsáhlým doprovodným textem poslal Ray McConnell. Raye znal již značně dlouhou dobu jako svého kolegu, ale neviděl ho od té doby, co se minulého jara oba zúčastnili konference ve SPAWARu. Za těch zhruba šest měsíců si vyměnili jen několik písemných zpráv. Wilcox si povšiml, že je připojen dlouhý seznam adres a že zpráva byla odeslána ve čtyři hodiny ráno. Několik adres znal. Všechny byly ze základny. Doprovodný dopis byl velice stručný: Myslím, že budeš vědět, co s tím udělat. Není to sice tajný materiál, ale, prosím, seznamuj s tím pouze prověřené osoby. Díky." To bylo natolik záhadné, že si to zasluhovalo alespoň několikaminutovou pozornost. Nejprve natáhl do počítače připojený soubor, počkal, než ho zkontroluje antivirový a bezpečnostní program, a pak se ho jal prohlížet. Ten dokument měl sto stran. Na titulní straně se skvěl nádherný trojrozměrný obraz okřídleného stroje klínovitého tvaru. To musela být nějaká kosmická loď. Titulek nad kresbou hlásal: Obránce. Wilcoxovou první reakcí bylo překvapení a zklamání. Dokonce téměř zmučeně zasténal. Inženýři, kteří se ochomýtají kolem národní obrany, neustále dostávají různé nákresy a návrhy od řady praštěných rádoby vynálezců. Ty neoficiální jenom jednoduše vrací zpět, s několika připojenými slušnými slovy. Oficiální návrhy, které přijdou prostřednictvím kongresmanů nebo jiných patronů, však dokáží někdy zatraceně otrávit. Proč mu to ale posílá Ray? Pak si všiml jména na čelní stránce. Byl to Rayův vlastní projekt! Co to má znamenat? Tohle není oficiální projekt námořnictva. McConneU s tím musel strávit zatracenou spoustu času a on rozhodné není žádné ořezávátko, pomyslel si Wilcox. Nebo alespoň doposud nebyl. Otevřel spis a pohlédl na úvod. Čínský útok na naše satelity je pouhým začátkem další fáze válečného úsilí, na které však nejsme absolutně připraveni. I za předpokladu, že zdroj těchto útoků bude odhalen a zničen, objevila se tu kvalitativně nová technologie. Touto cestou se mohou vydat i další, Spojeným státům nepřátelské státy. Obránce je kosmická loď, jejímž úkolem je ochrana našich satelitů na orbitálních drahách. Využívá vyzkoušenou technologii. Posuďte, prosím, tento návrh jako jednu z možností ochrany našich životně důležitých kosmických zájmů." Pod textem se nacházel dlouhý seznam lidí, kteří měli buď celý záměr podporovat, nebo kteří mu snad s projektem pomáhali. Wilcox si rychle seznam prohlédl. Byli to

 
144
B O N D

všichni zřejmě pomocníci, protože žádné z uvedených jmen neznal a v ani jednom případě nebyla také připojena žádná hodnost. Jak listoval dokumentem, sledoval sice ubíhající čas, ale postupně se nechal do projektu vtáhnout. Ray svůj domácí úkol vypracoval rozhodně pečlivě, i když celá práce nesla určité známky spěchu. Projekční výkresy byly nicméně kvalitní. Připojená schémata byla důležitá spíše pro ty nahoře. Ti měli obvykle problémy s čísly a velkými slovy. Zazvonil telefon a Wilcox zvedl sluchátko. Potřebujeme vás na pětce," připomněl mu jeho asistent.
Už tam jdu," odpověděl Wilcox a zavěsil.
Ještě asi deset vteřin zůstal sedět a přemýšlivě zírat na obrazovku. Dobré, Ray má tenhle naléhavý nápad a chce se o ne/podělit. Pak si Wilcox uvědomil: Chce se o ne/podělit se mnou a ceká, že ho podpořím. Pokouší se vlastně co nejrychleji zahájit projekční fázi projektu. Wilcox věděl, stejně jako to věděli všichni jeho spolupracovníci, že než se vytvoří takovýto projekt, trvá to několik let práce a stojí to milion dolarů. Navíc je obvykle možné spustit to všechno až poté, co Pentagon předloží podrobně vypracovaný požadavek a objednávku. Spojené státy však na podobné detaily neměly nyní čas. Wilcox věděl, že je to dobrý nápad. Spojené státy zatím totiž neměly jedinou možnost, jak své satelity ochránit. Trvalo mu jen několik minut, než počítač otevřel jeho soukromý adresář, v němž označil asi deset jmen. Většina z nich byli starší inženýři, jako byl on sám, ale mezi nimi se nacházeli i vyšší vojenští důstojníci. Byl zvědavý, jestli stále ještě dokáží rozpoznat originální myšlenku, když na ni narazí. Toho rána rozeslal Ray stejnou dokumentaci více než třiceti svým přátelům a kolegům. Všichni byli prověřeni pro tajné úkoly, všichni nějakým způsobem pracovali pro ministerstvo obrany. Kolem oběda, osm hodin poté, co svůj návrh odeslal, existovalo již 150 kopií. Koncem pracovní doby bylo kopií již přes pět set a jejich počet neustále narůstal. Křišťálové náměstí 3, Ariington, Virginie 27. září
Kapitán Biff Barnes byl již definitivně připraven odejít domů. Pro projekt, na kterém nyní pracoval, byly sice požadovány za nezbytné jeho schopnosti pilota, on ale strávil většinu pracovního dne bojem s byrokracií Pentagonu. Biffovo" pravé jméno bylo Clarence, ale raději si přisvojil tu přezdívku. Vlastně by si přisvojil jakoukoliv přezdívku, co nejrychleji to šlo. Jméno Clarence" nenáviděl. Barnes byl trochu menší, měl jenom sto sedmdesát centimetrů, ale na pilota to byla celkem průměrná výská. Udržoval se ve formě a počítal měsíce a týdny, které mu zbývaly do chvíle, kdy skončí s kancelářskou prací. Jeho hubený, téměř hranatý obličej dokazoval, jak málo tuku má pod kůží. Vlasy měl ostříhané tak krátce, jak jen to předpisy dovolovaly. Nebýt toho, že vojenské letectvo nemělo v oblibě plešaté piloty, byl by si hlavu nejraději holil.
Než byl přivelen k projektu vývoje leteckého laseru, létal na stíhačkách F-15. Chápal sice, že jeho současná práce je důležitá, ale cokoliv jiného než létání považoval za degradaci. Alespoň že měl za odměnu slíbené místo v peruti F-22. IMPROVIZACE                                   145
Jeho práce byla docela zajímavá, pokud se k ní ovšem dostal. Měl za úkol určit, pokud možno co nejpřesněji, jak jsou letadla zranitelná při útoku laserem. Seznámil se přitom se spoustou cizích konstrukcí, přičemž mu výrazně pomáhalo vlastní vzdělání v oblasti aeronautického inženýrství. Většinu svého času však trávil potýkáním se systémem. Někteří kongresmani si přáli být informováni o stavu, v jakém se celý projekt nachází. To bylo ještě snadné. Občas mu však některé agentury odmítaly podat informace, které potřeboval. To už bylo horší. Pak si hlavní účetní kancelář vzpomněla, že chce zkontrolovat jejich telefonní záznamy. Nebo se nějaký po novinkách prahnoucí novinář začal dovolávat zákona o svobodném přístupu k informacím. Takové požadavky měly samozřejmě nejvyšší přednost. Jelikož celý projekt byl tajný a mohl do něj být zasvěcen jen omezený okruh lidí, museli všichni zastávat dvojnásobek nebo dokonce trojnásobek obvyklých povinností. Nejmladší z nich, jako třeba právě Barnes, to odskákali nejhůř. Té poslední pitomosti by se však nevyhnul v žádném případě. Nějaký vládní úřad, zajímající se o poskytování rovných příležitostí minoritám, chtěl vědět, jestli Barnes, coby Afroameričan, má pocit, že jeho schopnosti jsou plně využívány", a proto mu zaslal pětistránkový formulář k vyplnění. Podařilo se mu popsat veškerý prostor vyhrazený ke slovním komentářům, jak se cítí využitý". Nyní seděl u stolu, zavíral počítačové soubory a zamykal je. Stále se mu však nechtělo odejít z práce, aniž by udělal něco doopravdy produktivního. Zkontroloval proto elektronickou poštu. Byl v takovém stavu, že byl ochoten přečíst si třeba i nějaký inter-netový vtip. Otevřel příslušnou stránku a první, co mu padlo do oka, byly dvě kopie dokumentu Obránce, které mu poslali nezávisle dva přátelé z Maxwellu a Wright-Patu. Jednu kopii dostal včera ráno od svého kolegy - pilota z letecké základny March v Kalifornii. Druhý dokument přišel později dnešního dne. Tehdy ho jen bezmyšlenkovitě zaregistroval, protože jeho mysl byla zaujatá papírováním. Nyní byl připraven podívat se na to trochu podrobněji. Otevřel soubor a málem se hlasitě zasmál. Někdo vzal novou VentureStar, jedno-stupňovou kosmickou raketu, a pokusil se ji vyzbrojit jeho" laserem. Podle doprovodného textu to mělo sloužit obraně satelitů GPS. To je jistě bohulibý cíl, pomyslel si Barnes, i když takováhle improvizace mohla být sotva čímkoliv jiným než ztrátou času. Přesto mu zvědavost nedala, aby se nepodíval, co tam McConnell říká o laseru v letadle. Na palubě modifikovaného Boeingu 747 byl laser schopen na dálku zasáhnout balistickou či řízenou střelu s plochou dráhou letu, nebo dokonce i letadlo. Právě ta vzdálenost, na kterou byl ještě účinný, představovala hlavní problém, který se Barnes snažil vyřešit. Prototyp letadla, který už létal několik let, se stále ještě zkoušel. Předmětem experimentů nebyla ani tak funkce laseru, jako spíše vypracování základní koncepce zachycení letadla koncentrovaným paprskem světla. Do jaké míry ho ovlivní počasí? Co jestli nepřítel použije nějakou levnou antilaserovou barvu? McConnell ve svém projektu vzal laser ze 747 a připevnil ho do nákladového prostoru kosmické lodi. Barnes nalistoval kapitolu s titulem Laserová zbraň" a začal číst. At je ten McConnell kdokoliv, pomyslel si Barnes, rozhodně tu nepíše science ficti- 
146
B O N D

on. Nedopouštěl se obvyklých chyb, i když přirozeně nedisponoval příliš podrobnými informacemi, jež byly tajné. V kosmu například samozřejmě žádné počasí nebylo. Laser mohl tedy být ve vzduchoprázdnu daleko účinnější. Co ale problém zaměřování? Začal se prokousávat dokumentem, který nabízel další a další odpovědi, a McConnellův nápad na něj dělal stále hlubší dojem. Kosmické lodě pro něj nebyly něčím neznámým. Bylo to nejen v důsledku jeho odbornosti, ale také proto, že po svém prvním leteckém turnusu byl vybrán do skupiny astronautů. Absolvoval však jen jeden let a pak ze skupiny odešel. Nenáviděl ten nikdy neutuchající tréninkový dril, stejně jako neustálý zájem médií. A co nenáviděl ze všeho nejvíc, byl nedostatek letových hodin. Barnesovi zakručel žaludek. Vzhlédl, aby zjistil, že je tři čtvrtě na sedm. Nejrušnější odpolední hodina již minula. Oslovil počítač: Vytiskni dokument" a v přihrádce se začaly objevovat potištěné stránky. Hodlal je ukázat několika svým přátelům. Vtom se Barnes zarazil. Jeho přátele by to sice určitě zajímalo, ale bohužel nebyli k podobným informacím prověřeni a hned na první stránce vytištěné složky byla žádost, aby se materiál nedostal do ruky nikomu, kdo nemá prověření. Jelikož cítil respekt vůči projektu, musel cítit respekt i k jeho autorovi a zejména akceptovat jeho přání. Vietnamská krize i další cvičení americké diplomacie ve stylu operace Pouštní bouře a aktivit na Balkáně se náhle přeměnily v daleko širší problém. McConnell navrhl řešení v podobě Obránce. Možná je to jediné řešení, on alespoň o žádných jiných neslyšel. Znovu pohlédl na návrh před sebou. Bude tomu věřit? Biff se rozhodl, že bude. McConnell správně pochopil možnosti laseru. Ví, co dělá. Biff se znovu posadil ke klávesnici počítače. Má přece pár přátel na vysokých místech. Americké velitelství námořních a kosmických operací, Saň Diego, Kalifornie 27. září. Ray McConnell se vrátil do své kanceláře a rychle za sebou zavřel dveře. Poté, co se setkal s admirálem Carsonem, byl otřesen a téměř se chvěl. Kontradmirál Eugene Carson nebyl pouze hlavou komunikačního oddělení, kam Ray patřil, ale celého velitelského střediska pro kosmické a námořní operace. Rayovi trvalo plné dva dny, než se propracoval celým tím propletencem svých nadřízených. Nejprve to byl Rudy White, náčelník jeho divize, pak doktor Krauss, technický ředitel, a nakonec kon-tradmirál Gaston. Přede všemi, se stále větší intenzitou, obhajoval projekt Obránce. Minimálně desetkrát tak demonstroval onen neočekávaný, nevyžádaný a také nechtěný návrh. Rudy White měl obavy, aby Ray neutrácel příliš mnoho času na úkor svých regulérních povinností. Proč jsi část té své tvůrčí energie nevložil také do nějakého nového komunikačního systému?" tázal se ho. Protože nám někdo právě teď sestřeluje satelity GPS," odpovídal Ray. S Whitem spolupracoval už několik let, takže dobře věděl, že dokáže být dost vytrvalý. Přemýšlel jsem o tom, ale sám to zkonstruovat nedokážu a ono to dost spěchá." White pak souhlasil s tím, aby se McConnell setkal s technickým ředitelem, pokud bude naprosto jasně řečeno, že Obránce je Rayova ryze soukromá idea. White si tento risk dovolil hlavně proto, že mu na kariéře zase až tolik moc nezáleželo. Doktor Krauss se ukázal být ještě méně vstřícným a dokonce se nahlas zeptal, jestli je Obránce majetkem SPAWARu, když ho vytvořil jeho zaměstnanec. Ray byl na roz-improvizace                147
pacích, jelikož si nebyl jistý, zda z Krausse mluví ]enom obyčejná lakota, nebo jestli si tak hodlá krýt vlastní byrokratická záda. Nakonec se rozhodl přistoupit na Kraussovu hru. Ten byl šokován, když slyšel, že mezi lidmi z ministerstva obrany již v této chvíli koluje několik stovek kopií celého projektu. Budu štasten, když se Obránci dostane oficiálního požehnání. Jsem přesvědčen, že to bude pro něj znamenat rozhodnou pomoc," pronesl Ray. Musel se ovládat, aby se nerozesmál nahlas, když uviděl následný výraz hrůzy v Kraussových očích. Nedokázal ho ze své kanceláře vyhnat dost rychle. Kontradmirál představoval poslední překážku, jak Ray předpokládal. Okamžitě však pochopil obecnou prospěšnost Obránce. Uvědomujete si, že nemáte žádné zkušenosti s projektováním kosmických lodí," otázal se ho chladně Gaston. Byl sice neustále zdvořilý, avšak choval se poněkud přezíravě. Myslel jsem, pane, že nemusím mít kvalifikaci inženýra, abych mohl přijít s dobrým nápadem." Gaston zavrtěl hlavou. S tím nesouhlasím. Bez příslušných odborných posudků se tím nikdo nebude vážně zabývat. Z pohledu námořnictva nejste vůbec nic jiného než obyčejný člověk z ulice, přinášející nějaký projekt, který ale nikdo nechtěl. A navíc ještě přicházíte na špatnou adresu," dodal. Vím, pane, že ten nápad nepochází ze SPAWARu, ale já jsem přece jeho zaměstnanec. Nechtěl jsem proto překročit subordinační postup." Gaston tentokrát přikývl a souhlasně se usmál. Naprosto správně. Váš postup byl zcela korektní, i když" - pohlédl na svůj záznamník - váš nadřízený má obavy z objemu dovolené, kterou jste v poslední době čerpal." Veškerou práci spojenou s tímto návrhem jsem prováděl ve volném čase, pane. Nechtěl jsem se tomu věnovat v pracovní době." Gaston se zamračil. Nynější čas nás obou patří ale námořnictvu." Okamžik seděl beze slova a předstíral, že se rozmýšlí. Raye hlodala nejistota. Popravdě řečeno, Gaston se rozhodl již předtím, než McConnell vůbec nakráčel do jeho kanceláře. Chtěl si s tím inženýrem jenom sám promluvit, než ho pustí za Carsonem. Obránce byl nyní již příliš známý projekt, přinejmenším tedy na nižších úrovních. Byl vůbec zázrak, že se toho ještě nechopila média. Bylo by to totiž velmi populární téma, přesně ten typ jednoduchého konceptu, jaký novináři prostě milují. Bez ohledu na to, že nebude nikdy realizován. Kdyby řekl ne, pak by mu všichni kladli za vinu, že to byl právě on, kdo zabránil realizaci. Bude lepší, když nechá McConnella, aby se spálil sám. Gaston to podporovat nemusí, jen to postoupí výš. Dobře tedy, pošlu to dál ,bez vyjádření'."
Ray pomalu začínal doufat.
Setkání s admirálem Carsonem ale začalo pěkně bídně. Admirál mu věnoval pouhých patnáct minut mezi dvěma dalšími schůzkami a celou tu dobu vypadal trochu jako duchem nepřítomen. Ray spustil svou řeč, ale už po několika větách ho admirál přerušil. Když hovořil, rukou jako by odsekával slova. Znám váš návrh, pane McConnelle," pronesl podrážděně Carson. Během posledních dvou dní jsem obdržel tři jeho kopie a vy mi to teď předkládáte počtvrté. Stejně

 
148
B O N D

tak jsem rovněž obeznámen s příslušnou problematikou. Větší část minulého týdne jsem strávil ve Washingtonu, kde jsem stále jenom odpovídal na dotazy ohledně naší zranitelnosti a toho, co s tím SPAWAR hodlá dělat.
Rovněž tak jsem byl plně informován o čínské hrozbě našim satelitům," dodal nakonec. Poslední odhady hovoří o tom, že Číňané už nemohou mít mnoho dalších střel, kterými by pokračovali v ničení našich satelitů." Pomalu přešel k sedícímu McConnellovi a téměř se nad něj naklonil. Také jsem si prohlédl vaše osobní záznamy. Pátral jsem po vašem vysokoškolském diplomu. Není to žádná sláva: žádný doktorát, pouze jste absolvoval jako elektroinženýr a dále máte jen bakalářský titul z fyziky. Proč si myslíte, že váš projekt kosmického plavidla budeme brát vážně?" Carson zvedl ze stolu palmtop a zkontroloval cosi na obrazovce. Nakonec jsem našel údaj, že po absolvování vysoké školy jste si zažádal o zařazení do astronautického programu. Je to tak?" Ray přikývl. Ano." A tuhle vaši žádost odmítli. Potom jste vstoupil do letectva. Odsloužil jste šest let jako mladší důstojník a během té doby jste znovu celkem třikrát marně žádal, aby vás vzali k astronautům. Mám pravdu?" Tón jeho hlasu byl tentokrát jasně nepřátelský. Ano, pane. Pokaždé jsem neuspěl jen o několik málo bodů. Doufal jsem..." Doufal jste, že se dostanete do kosmu díky tomuhle polonedomyšlenému fantazírování!" vykřikl Carson s poukazem na Obránce. Plánoval jste to jako záminku pro vaše malé dobrodružství?" Admirále, je pravda, že jsem se vždycky zajímal o kosmický prostor, ale tohle s tím nemá nic společného. Já prostě jenom chci protlačit tento nápad tam, kde bude nejlépe fungovat." Carson nasupeně seděl a poslouchal Rayovy protesty. Váš nápad je naprosto bezcenný, pane McConnelle. Přinejlepším přináší nevítané rozptýlení v dosti nevhodnou dobu. Přinejhorším je to možno považovat za pokus, .i když velice nevkusný, o vybudování osobní moci. I když jste, alespoň pokud vím, neporušil žádná pravidla, nařídím oddělení inspekce překontrolovat vaše aktivity a pracovní výkazy z poslední doby, aby se prokázalo, jestli celé to vaše fantazírování neprobíhalo navíc ještě v pracovní době. V tom případě by nejmenším trestem, který byste mohl očekávat, bylo zkrácení platu. Teď se vraťte ke své práci a modlete se, abych o Obránci už nikdy neslyšel!" Ray tedy seděl ve své kanceláři a snažil se vyrovnat s vlastními pocity. Stvořil Obránce, protože rozpoznal jeho nezbytnost. Proč to neviděli i jeho nadřízení? Copak se mýlil? Možná toho znal moc málo, než aby byl úspěšný. I když při projektování Obránce měl řadu pomocníků. Také se mu dostalo spousty reakcí - některých kritických, častěji však souhlasných. Někteří mu dokonce sami nabízeli pomoc. Bylo tedy možné jen tak tiše zalézt? Měl rád svou práci i lidi kolem sebe. Rozhodně to všechno nechtěl ztratit, ani kvůli Obránci ne. Takovou nepřátelskou reakci velení neočekával. Lhostejnost, možná, ale jakmile se mu podaří přesvědčit je o logice projektu, doufal v jejich podporu, Zvedl sluchátko, pak se vzpamatoval, zase je odložil a vzal si svůj civilní mobilní telefon. Žádné osobní hovory služebním telefonem. Vyhledal příslušné číslo a namačkal ho. IMPROVIZACE                                   149

Jennifer Ohová."
Ahoj, Jenny. Tady je Ray McConnell." Snažil se mluvit vesele, ale sám cítil, že se mu to moc nedaří. Rayi, tvůj hlas nezní moc radostně. Co se děje? Nějaké problémy s Obráncem" Jenom kdybych si chtěl udržet zaměstnání." Povzdechl si. Řekněme prostě, že velitelství námořních a kosmických operací mi své požehnání nedá. Admirál Carson mě málem nechal předhodit lvům." Jenny se zasmála, zčásti jeho vtipu, zčásti proto, aby ho trochu povzbudila. Ty si děláš legraci, viď?" Podle hlasu slyšel, že se usmívá. Poštval na mě kontrolu, aby zjistila, jestli jsem na to - cituji - polonedomyšlené fantazírování - konec citátu - nemámil pracovní dobu." To není dobré." Odmlčela se a pak se otázala: Znamená to, že jsi absolvoval celé to martyrium po nadřízených úplně zbytečně?" Takové konstatování bych považoval za zdrženlivost roku," odpověděl. Dobře, takže nezbývá než zkusit jinou cestičku," pronesla přesvědčeně. Zavolám na pár čísel." Cože?" vyhrkl McConnell vyděšené. Jenny, já jsem přece veřejná zhouba. Vyhoď do kanálu každičkou věc, na které je moje jméno. Alespoň že Obránce je na webových stránkách, takže můžeme jenom tiše doufat, že si ho někdo všimne a ten nápad použije." Ne, Rayi. Nebudeme jen tak nečinně posedávat. Obránce je dobrá myšlenka a já pro ni udělám, co jen budu moct." Znovu se odmlčela. Když po chvilce promluvila, její hlas byl něžnější, skoro hladivý. Zavolám několika svým přátelům z NAVAlRu. Admirál Schultz je pilot a aktivní voják, ne nějaký zatracený byrokrat. Už jsem s ním mluvila a myslím, že tomu projektu dá šanci." Ray nevěděl, co na to odpovědět. Dokázal ze sebe dostat pouze Díky, Jenny. Jenom doufám, že se sama nespálíš." Cokoliv, co za něco stojí, obnáší i určité riziko, Rayi. Večer ti zavolám a dám vědět, na co jsem přišla." Kancelář velitele námořních operací, Pentagon. 28. září
Já nehodlám přijít na sbor náčelníků štábů a navrhovat tam, abychom schválili nějaký bláznivý projekt, který jsme nota bene získali z Internetu." Admirál John Kramer byl natolik rozčilený, že nervózně přecházel sem a tam. Admirál William Schultz, vrchní velitel námořního letectva, seděl klidně v křesle. Předpokládal takovou reakci, takže nyní jen čekal, až se Kramer trochu uklidní. Schultz byl klidný, jistý sám sebou i svým posláním. Prošel jsem si ten projekt, Johne, a informoval se na toho inženýra. Oboje je v pořádku. Jsou tu sice nějaké technické problémy, ale nic z toho, co předložil, není žádné fantazírování. Ten člověk, který to všechno navrhl, nějaký Ray McConnell, měl spoustu pomocníků. Třebaže to je celé neoficiální," - Schultz se v křesle předklonil, aby zdůraznil svá slova - rozhodně je to dobrý kus práce." Znovu se napřímil a narovnal si záda. Navíc je to první slušný nápad, který jsem za poslední dva týdny slyšel."

 
150
B O N D

Jak Kramer, tak i Schultz byli piloti a během své kariéry u námořnictva spolu několikrát sloužili. Presto vypadali každý jinak. Kramer byl vysoký fešák, skoro jako nějaký manekýn na náborovém plakátu pro letectvo. Schultz měl jen střední postavu a byl mnohem podsaditější. Jeho zjev mu rozhodně nezaručoval kariéru u filmu. Řídnoucí vlasy pískové barvy měl rozcuchané pokaždé, když si nasadil čepici. Z tohoto důvodu Kramera podezíral, že používá nějaký lak na vlasy. Kramer byl dobrý pilot, ale současně byl navíc i takový štábní typ, který to uměl s lidmi. Nebo si to alespoň o sobě myslel.
Jelikož byl přivyklý spletitým, časově náročným cestičkám jednání používaným v Pentagonu, Kramer pokračoval ve svých námitkách. I kdybychom ten projekt doporučili, kde bychom na něj sebrali peníze?" Prostě někde, Johne, jako jsme to udělali už mnohokrát. Peníze tu přece jsou. My jenom musíme rozhodnout o stupni důležitosti, tedy za co je utratíme." Než Schultz pokračoval, v duchu si uložil třikrát Otčenáš a třikrát Zdrávas Marie. Mimochodem, slyšel jsem, že letectvo po tom projektu Obránce dychtivě skočilo. Jsou přesvědčeni, že to může fungovat, a znáš je. Podle nich všechno, co má křídla, patří jim." Kramer měl pochmurný výraz. Jakmile se začalo hovořit o vzdušných silách", bylo letectvo nestydaté. Souhlasně přikývl.
Když je necháme, aby si nárokovali nějaké ozbrojené kosmické plavidlo, tak brzy přijdeme o celý SPAWAR. Pamatuješ, jak se onehdy pokoušeli přesvědčit Kongres, že by měl škrtnout naše letadlové lodi, aby si oni za naše peníze mohli pořídit bombar-déry?" Kramer se zamračil. Schultz neustával v nátlaku. Copak máme nějakou jinou schůdnou alternativu, jak Číňany zastavit?"
Kramer zavrtěl hlavou. Ta jejich odpalovací základna je mimo dosah našich toma-hawků a prezident už vyhlásil, že nepodepíše použití balistických střel, dokonce ani s konvenčními hlavicemi. Navíc bychom potřebovali spoustu raket. Podle toho, jak je to místo celé opevněné, si nejsem ani jistý, že by na to stačila jedna jaderná nálož." Letectvo by se tam mohlo třeba dostat s bombardéry B-2," poznamenal Schultz potichu.
Nemůžou si ale být jistí, že by se dostali živí také odtamtud. Číňani tam mají nesmírně hustou obranu, protože útok bombardovacích letadel nejspíš očekávají. Ke zničení děla by bylo zapotřebí několika strojů. Takže bychom jich tam museli poslat minimálně deset, aby pět z nich dosáhlo cíle." Tohle je lepší, Johne. Podívej, zítra sem přiletí McConnell, takže se s ním můžeš setkat. Já už s ním mluvil a přesvědčil mě." Takže se to teď budeme snažit prosadit," rozhodl se Kramer.  -w Ľ
Tri
Nerozhodnost
Kancelář náčelníka štábu leteckých sil 30.září
Generál Michael Warner byl trochu netypický náčelník štábu. Létal totiž původně na bombardérech, nikoliv na stíhačkách. V letectvu, které bylo s důstojnickými hvězdami nejštědřejší právě ke stíhačúm, to o to víc svědčilo o jeho kvalitách nejen vojenských, ale i politických. Vypadal spíš jako bankéř než jako pilot bombardéru a byl pověstný svou pamětí zejména na detaily - týkající se rozpočtu, lidí i událostí. Piloti však odjakživa právě kvůli detailům žili i umírali. Díky jim vyhrávali i ztráceli bitvy. Takže generál vytrvale sledoval všechny drobnosti, které )eho zástupce, generál Clif-ton Ames, opomíjel. Tříhvězdičkový generál si tedy konečnou analýzu sestavoval sám. Ames neměl nic než samé špatné zprávy. Nástěnnou obrazovku vyplnil obraz odpalovací základny v Kung-ka sánu. Potvrdili mi, že neexistuje možnost, jak by námořnictvo mohlo prodloužit dolet svých tomahawků. Ty navíc mají ještě slabší bojové hlavice než naše řízené střely s plochou dráhou letu vypouštěné z letadel. A i kdyby se jim nakrásně podařilo upravit balistické rakety s konvenčními hlavicemi, pořád ještě nejsou na takovýto cíl dost přesné." Ames se mezitím připojil svým palmtopem k obrazovce, na níž se následně objevilo několik údajů. Číňani vybudovali tohle zařízení s představou, že by na ně mohly zaútočit řízené rakety s plochou dráhou letu. Proto sem také umístili stanoviště těžkých obranných raket SAM a AAA. Na vyvýšených místech vybudovali radarová zařízení, což jim poskytuje dostatečně včasné varování. Dokonce tu zkonstruovali rámové bariéry v místech, kudy by se mohly rakety přiblížit." Ukázal na veliké rámy z traverz, na fotografiích zřetelně viditelné. Hlaveň a všechny ostatní důležité součásti jsou dostatečně kompaktně zakryté a pak tu je ještě vlastní dělo. Odborníci tvrdí, že při třímetrovém průměru musí být stěna hlavně minimálně třicet centimetrů silná. Zničit něco takového by vyžadovalo dost přesný zásah z relativně velké vzdálenosti, tedy něco, co nám schází." Abychom dosáhli alespoň osmdesátiprocentní pravděpodobnosti úspěchu, museli bychom použít dvanáct bombardéru B-2, každý s osmi pumami." Ames dobře věděl, že mluví s pilotem bombardovacího letadla, takže pečlivě sledoval Warnerovu reakci. Jeho šéf však jen mrzutě přikývl, a tak Ames pokračoval.

 
152
B O N D

Nejhorší ze všeho je, že Číňané by to své dělo byli schopni opět zprovoznit nejdéle do několika měsíců, nebo snad dokonce už týdnů. Můžeme si být jistí, že dělo je konstruováno po sekcích, podobně jako to irácké dělo. Je-li jakákoliv část poškozená, je možné ji snadno odstranit a nahradit. Dokonce se nám podařilo zjistit, kde mají nejspíš ty náhradní díly uložené. Domníváme se, že by bylo nezbytné provádět nálety opakovaně ve dvoutýdenních intervalech - a to nekonečně dlouhou dobu." Už ve chvíli kdy to říkal, Ames věděl, že to není řešení. Letecké síly jsou schopné poskytnout silný úder překvapivou rychlostí, ale pak tu musí být ještě něco jiného, co bude následovat. Co předpokládané ztráty?" otázal se Warner.
Při použití standardního výpočtu ztrát," odpověděl Ames, je dost pravděpodobné, že během prvních náletů několik letadel ztratíme. Část přístupové cesty navíc probíhá nad čínským územím." Z toho jasně vyplývaly potíže při pátrání po sestřelených posádkách, případně při jejich záchraně. Dobře, Cliffe. Pošli to všechno do kanceláře veliteli a že se nechám poroučet. A taky se omlouvám," zamumlal Warner. Pane, díval jsem se na ten projekt Obránce," ozval se Ames. Předal mi to, spolu se svou analýzou, jeden přítel z kanceláře programu ABL. Myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet." Warner samozřejmě o názvu Obránce už slyšel, ale neměl čas si ho prostudovat, takže to celé jako zbytečné zdržování odsunul stranou. To na tom jsme tak špatně?" otázal se šéf. Hora Kung-ka saň, provincie S'-čchuan, Čína 30. září
Generál Sen Chuesen nervózně přecházel po odpalovacím středisku. Bylo obtížné udržet si chladnou hlavu, jak očekávali jeho podřízení. Potřeboval nyní veškerý um, aby navenek vypadal chladnokrevně a uvolněně. Jakákoliv návštěva právě v této době by znervózněla každého. Navíc, což bylo ještě horší, rozptylovala celý jeho tým. A televizní štáb byl teprve něco nemyslitelného, přece však tady byl. Šlo pochopitelně o štáb oficiální státní televize a každý jeho člen byl pečlivě hlídán, ale ti všichni přesto přinesli do sálu různá světla a všeobecný zmatek. A konečné, a to bylo nejnebezpečnější, i prozrazení. Teď právě natáčeli skutečné odpálení děla. Peking dokonce požádal, zda by televize nemohla zaznamenat přímo i zásah satelitní družice, což však Sen z bezpečnostních důvodů kategoricky odmítl. Chápal samozřejmě propagandistickou hodnotu vypálení dračího vejce, a proto nabídl k dispozici viedozáznamy předchozích odpálení. Všechny vypadaly přece stejně. Kdo by to poznal? Televizní štáb si však přál zachytit i lidské aktivity v odpalovacím středisku, které reportér hodlal ještě opatřit svým komentářem. Alespoň že se generálovi podařilo vyhnout přímému rozhovoru - opět díky údajné nezbytnosti utajení. IMPROVIZACE                                   153
Zprávy INN 30. září
Z oválného otvoru vyšlehl plamen a směrem k nebi vyrazil temný stín. Tento šot doprovázel hlas Marka Markina. Dramatický videozáznam z hory Kung-ka saň v Číně, který právě sledujete, byl uveřejněn přesně přede dvěma hodinami. Dokumentuje odpálení Tchien lungu, neboli Nebeského draka." Marian pokračoval v komentáři, zatímco na obrazovce se objevil záběr z větší dálky. Kolem hnědě zbrázděného vrcholku hory se v klidném ranním vzduchu vznášel malý oblak bílého kouře. Tak zní jejich pojmenování umělého kosmického tělesa, které je americkými odborníky označováno jako .protisatelitní střela ASAP. Odborné zdroje Spojených států před chvílí rovněž potvrdily zničení dalšího satelitu GPS. Stalo se tak ve chvíli, která přímo navazuje na dokumentované odpálení střely. Tyto záběry byly poskytnuty prostřednictvím Sinhuy, oficiální tiskové agentury Číny. Komentátor ukázky prohlašuje, že Čína tímto krokem dokázala svou vojenskou převahu nad Spojenými státy, díky níž zastavila americkou agresi v této oblasti." Vrcholek hory a řídnoucí kouř nyní vystřídalo počítačem zpracované schéma děla, umístěného v nitru hory a mířícího vzhůru. Naši zpravodaje! tvrdí, že koncepce tohoto děla vychází z práce doktora Geralda Bulla, který navrhl podobnou, o něco menší zbraň pro Irák. Jeho dělo mělo hlaveň dlouhou téměř třicet metrů, o průměru jeden metr. Bylo schopné vystřelit projektil na vzdálenost několika set kilometrů, a ačkoliv se z něho několikrát úspěšně pokusně vypálilo, nebylo nikdy uvedeno do bojového využití. Číňané však mohli bez problémů příslušnou technologii získat od Iráku, nejspíše výměnou za dodávku zbraní." Počítačová animace nyní ilustrovala nabíjení děla, odpálení projektilu a odpadnutí těsnicích kroužků, ke kterému došlo okamžitě před zažehnutím raketových motorů. Těsně předtím, než byl pravděpodobně cizími agenty zavražděn. Bull psal o využití svého děla k vypouštění umělých kosmických těles. Některé zdroje uváděly, že v Číně bylo již v minulosti zkonstruováno a experimentálně ověřeno jedno menší dělo, schopné dostřelit přes mořskou úžinu na Tchaj-wan. Nyní se titíž autoři kloní spíše k závěru, že první dělo nebylo nikdy plně funkční a že pouze posloužilo jako modelový příklad pro sestrojení dnešní obří zbraně." Počítačová animace zmizela a místo ní se objevil Markin. Za ním byla fotografie satelitu GPS. Počet Čínou zničených satelitů GPS se tak zvýšil na čtyři. Zatímco se američtí představitelé veřejné dohadují, kolik raket Tchien lung je Čína schopna sestrojit a odpálit, Čína během předchozího televizního přenosu pohrozila, že zničí celou síť družic GPS, pokud Amerika neustoupí od svých plánů na hegemonii v oblasti Pacifiku." Společnost United, linka 1191 na cestě do Washingtonu, D. C. 30. září Ray McConnell zhasl obrazovku a opřel si hlavu o opěradlo. Z duše nerad měl v tomto případě pravdu. Dobře věděl, že oficiální americké kruhy" se jenom oddávají zbožným přáním. Čínský kosmický program měl dobrou základnu v projektant-ských zkušenostech. Na útočných kosmických raketách Tchien lung nebylo nic primitivního a přitom byly dokonale v jejich technických možnostech. Satelity GPS

 
154
B O N D

nebyly obrněné a měly jen velice omezenou schopnost manévrování. Technicky to tedy nebyl žádný problém. A dále, celkem logicky, jestliže se rozhodli pro tento způsob konfrontace, jistě by pro své dělo nevyrobili jen nějakých pět nebo šest střel. Na jejich místě bych mel zásobu přinejmenším pětadvaceti střela už teď by se vyráběly v továrně další, uvažoval Ray. To byla špatná zpráva, i když jeho případu to mohlo být ku prospěchu. Řekl to ještě jednou. Jeho případ. Včera večer zavolal Schultz z Washingtonu a nařídil mu, aby se k němu na rozkaz námořnictva neprodleně dostavil. Když tak seděl ve svém bytě, stále ještě deprimovaný po schůzce s Carsonem, příkaz od Schultze na něj dopadl jako blesk z čistého nebe. McConnell nevěděl, co si má vlastně myslet nebo v co má doufat. Nejdříve zavolal Jenny, aby jí poděkoval, a potom se dal do horečného balení. Většinu noci strávil shromažďováním všech podkladů, podporujících oprávněnost projektu Obránce. Dokonce zatelefonoval do práce, kam poslal e-mail s požadavkem na dovolenou. Ray pohlédl na hodinky, které stále ještě ukazovaly kalifornský čas. Rudy měl dostat e-mail v sedm hodin, zhruba ve chvíli, kdy letadlo startovalo. Za par hodin bude Ray zase na zemi, a než se náčelnictvo něco dozví, bude už rozhodnuto. Ať kladně nebo záporně. McConnell se nakonec rozhodl, že to, co pociťuje, je naděje, i když si nebyl jistý, jestli se to týká spíše Obránce nebo jeho privátního úspěchu. Až do včerejší schůzky s Carsonem si ani nepřipouštěl, že by celá záležitost představovala pro něj osobně nějaké riziko. Na projekt Obránce myslel čistě jako na technický problém. Jeho soukromý osud však byl s tímto projektem spojen, více než si myslel, ale to bylo nakonec v pořádku. Byli v tom přece angažováni i další lidé, ;ako třeba Jenny, a tato skutečnost ho poháněla kupředu. Připojil svůj palmtop k obrazovce v opěradle sedadla před sebou a začal otvírat soubory. Obránce vyžadoval stále ještě spoustu práce. Ray už zažil řadu brífinků v Pentagonu, aby si uvědomoval, co se od něj očekává. I když třeba nebude jeho vystoupení dokonalé, může se alespoň pokusit zdůraznit některé důležité body. Dámy a pánové, mluví k vám kapitán letadla. Právě jsme obdrželi zprávu, že letová kontrola přesunula naše přistání na Dullesově mezinárodním letišti ze tří hodin deseti minut na čtyři hodiny patnáct odpoledne. Nejedná se o žádný problém s počasím, toto zpoždění je důsledkem poškození satelitů GPS. Ze stejného důvodu se kvůli vyšší bezpečnosti budou prodlužovat intervaly mezi přistávajícími letadly. Společnost United se vám za toto zpoždění omlouvá. Cestující navazujících letů..." McConnell se usmál. Projednou byl za delší čas strávený ve vzduchu docela vděčný. Kancelář náčelníka štábu vojenského letectva, Pentagon 30. září Kapitán Biff Barnes ťukl na klávesnici palmtopu a aktuálně otevřený soubor se zabalil do malé ikony s obrázkem kosmické lodi. Právě se mu podařilo zkoncentrovat McConnellův stostránkový dokument do patnáctiminutového shrnutí. Bylo to dlouhých patnáct minut, absolvovaných pod přísným pohledem Warnera, jeho zástupce generála Amese a hejna plukovníků. Ti všichni měli řadu dotazů. Barnes dokázal zodpovědět většinu z nich, zejména těch, které se týkaly laseru, ale zdaleka nestačil na všechny. Obránce byl rozhodně projekt, který se teprve rozbíhal. improvizace                155

Diskusi otevřel generál Warner. Kapitáne, ujistil jste generála Amese, že podle vašeho názoru bude Obránce schopen letu." No, pomyslel si Barnes, vlastně jsem celou složku jenom předal Edu Reynoidsovi z kanceláře programu A B L a Raduji předal generálovi. Také jsem jenom Eddiemu pověděl, ze Obránce yť lepší než cokoliv, o čem jsem dosud slyšel. Nato jsem dostal dvě hodiny, ve kterých jsem musel připravit brífink pro náčelníka štábu leteckých sil. Barnes však žádného z generálů opravovat nehodlal. Je to naše největší naděje, pane," pronesl co možná pozitivně, pokud snad neexistuje něco tajného." Ozbrojené síly prováděly spoustu tajných operací a projektů s pokročilou technologií. Mezi nejslavnější z nich patřil letoun F-117. Neexistoval tedy nějaký jiný program, který by stávající hrozbu dokázal vyřešit? Obávám se, že nic, co by nám mohlo pomoct," přiznal generál polohlasně a zavrtěl hlavou. X-40 funguje, ale nikdy se s ním nepočítalo na nic jiného než na pouhý pokusný provoz. Navíc k tomu nejsou prostředky." Warner se podíval zpříma na Barnese a pokračoval: Ano, kapitáne, máme jednu tajnou technologii, která by nám mohla pomoct, ale řádové tak za pět až dvacet let. Číňani nás předběhli." V hlase mu zazněl hněv. Musíme připustit, že došlo ke krizi a my prostě nemáme jediný prostředek, jak ji vyřešit! A najednou se tu objeví obyčejný zaměstnanec SPAWARu s několika svými kamarády, kteří přicházejí s něčím, na co přišli ve svém volném čase, a my to všichni máme brát vážně?" Barnes čekal, že generál bude pokračovat. Když už bylo jasné, že generál skončil, dovolil si poznamenat: Inu, pane, alespoň že to je bývalý příslušník letectva." Warner se trochu křečovitě zasmál a pak pohlédl na nástěnné hodiny. Dobře tedy, kapitáne. Pojďme se přesvědčit, jestli náčelníci štábu mají smysl pro humor." Národní vojenské velitelství, Pentagon 30. září
Ray McConnell se rozhlédl po pověstné místnosti Válečného kabinetu. Všechna křesla byla obsazená, nejčastěji osobami v uniformách. V čele stolu a poněkud nalevo od středu seděl předsedající. Nedaleko něho stál opuštěný řečnický pultík a celou stěnu za pódiem zaujímala obří obrazovka videa. Rayovi to tu připadalo skoro jako doma. Cítil se současně trochu uštvaný a zmatený. Jeho letadlo přistálo jen před malou chvílí. Podzemka ho odvezla z Dullesova letiště přímo do Pentagonu, kde ho uvítal sám admirál Schultz. Společenský admirál ho rychle seznámil s posledními podrobnostmi a podělil se s uspěchaným inženýrem o trochu svého nadšení. Rayovo zavazadlo nechali dokonce přímo v kanceláři náčelníka námořních operací a do zasedací místnosti to stihli jentaktak. Několik řad židlí po jedné straně stolu zaplnilo hejno pobočníků, expertů a různých vybraných pomocníků, jako byl třeba právě Ray. Nervózně naťukal několik údajů do svého palmtopu. Stále ještě vlastně pracoval na projektu, který dosud nebyl hotov. Místopředseda, námořní admirál, se postavil na pódium a šum v místnosti rychle ustal. Pánové, přichází velitel." Všichni se zvedli a Ray uviděl, jak generál Kastner, velitel sboru náčelníků štábů, vchází do místnosti a usedá na své místo. McConnell se normálně nenechával oslepit

 
156
L A  R R Y
B O N D

nějakou vojenskou hodností, ale nyní si uvědomil, že právě tato sbírka hvězd by mohla realizaci celého projektu pomoct. Přítomná skupina lidí byla doslova zodpovědná za obranu země a to byl také důvod dnešního setkání. Místopředseda admirál Blair se dotkl počítače před sebou a na obrazovce se objevilo schéma s nadpisem Ochrana kosmických zařízení". Pánové, naším dnešním úkolem je dohodnout se na akci, která by ochránila naše satelity před čínskými útoky. Ať nakonec přijmeme jakékoliv řešení," začal odškrtávat body na seznamu před sebou, musí zohledňovat celkové náklady, míru technického rizika, čas potřebný k zavedení onoho opatření a politické dopady." Rychle pohlédl směrem ke Kastnerovi, který souhlasně přikývl. Blair pokračoval. Ale především," zdůraznil a rozhlédl se po místnosti, to musí fungovat, a to brzy. Samotné materiální ztráty jsou velice značné a potenciální dopad na americkou bezpečnost i ekonomiku může být nevyčíslitelný. Pro tuto chvíli můžeme konstatovat, že i když je samozřejmé nutné zvažovat náklady, finanční náročnost není rozhodně limitující. Dále vás chci informovat, že prezident Spojených států považuje čínské útoky za ohrožení amerických životních zájmů, i když toto stanovisko zatím nepřenesl veřejné." To také neudělá, pomyslel si Ray, dokud nebudeme schopni s tím něco provést. Takže závěr zněl, že peníze tu nehrají roli. Je jenom potřeba Číňany zarazit, a udělat to rychle. Blair na obrazovku promítl další stránku, na níž byly uvedeny různé konvenční způsoby útoku. Všichni jste se vy]ádřili v tom smyslu, že podle vašich analýz nic z toho nepovažujete za uskutečnitelné. Naším záměrem je zjistit, jaké další možnosti navrhujete." Nato se zvedl Kastner a vystřídal na pódiu Blaira. Ten se posadil po jeho levé ruce. Velitel se rozhlédl po shromáždění. Abychom ušetřili čas, dovolte mi několik otázek. Prezident se mě zeptal, jestli nejsme schopni vyzbrojit nějaký náš raketoplán a použít ho k obraně satelitů." Mluvil velice formálním tónem, jako by odpověď už znal předem. Kastner pohlédl na generála Warnera, který se, dříve než odpověděl, rozhlédl kolem stolu. Letectvo by bylo proti takovémuto řešení. Nejenže by celá příprava zabrala příliš dlouhou dobu, ale samotný let raketoplánu by byl velice zranitelný. Jestliže dokážou sestřelit satelit GPS, pak zajisté dokážou zasáhnout i raketoplán." Velitel souhlasně přikývl a pak se podíval na náčelníka námořních operací. Nemohli bychom použít raketu, abychom zničili jejich střelu?" Admirál Kramer odpověděl okamžitě. Původně jsme doufali, že by to mohlo fungovat, pane, teď jsme si ale bohužel jistí, že to nepůjde. Před sedmi dny jsme měli dvě lodě třídy Aegis v takové pozici, že byly schopné sledovat trasu poslední nepřátelské střely. Díky tomu jsme mohli pečlivě zanalyzovat veškeré údaje." Tchien lung," Kramer pronesl to čínské jméno opatrně, je na nás moc rychlé. Naše Standardní Block IV dokáže sestřelit balistickou raketu, ale jakkoliv je obtížné takovou raketu zasáhnout, je to stále lehčí než tohle. Balistická raketa je alespoň přilétající objekt, zatímco ASAT se při letu vzdaluje. Proto je to od samého počátku marný závod. I kdybychom dokázali vystartovat současně, stejně bychom ji nikdy nedostihli." Armáda je s takovým názorem zajedno?" pohlédl Kastner na náčelníka štábu armády. Armáda měla totiž také provozuschopný antibalistický systém. Ano, pane. Útok bude muset být veden svrchu." Generál Forrest nevypadal ani v nejmenším spokojeně. 157
IMPROVIZACE

Ray si uvědomil, že generál právě sdělil veliteli, že armáda není schopna účasti na řešení krize. Velitel námořní pěchoty se tvářil samozřejmě ještě nešťastněji. Tohle byla pláž, kterou jeho muži neměli nejmenší naději dobýt. Generál Kastner tedy oznámil: Mohu vás rovněž ujistit, že neexistuje žádný speciální prostředek, kterým bychom byli schopni zlikvidovat nepřátelské odpalovací zařízení." Jinými slovy, pomyslel si Ray, nejsou schopni dostat do oblasti agenta. McConnell nechtěl ani pomyslet, jak by se to dělo dalo zničit. Něco na způsob Děl z Navařené od Alis-taira McLeana... Což dále znamenalo, že jsou zoufalí. McConnellovi bylo jasné, co Kastner provádí. Eliminuje jednu možnost po druhé. Určitě věděl o Obránci. Musel o něm vědět. Ray nedokázal uhádnout, co si má vlastně myslet. Skutečně k tomu dojde? Naději začaly překrývat obavy. Mlčení nakonec porušil generál Warner. Pane, letectvo se domnívá, že dokáže uvést do provozu projekt Obránce." Admirál střelil pohledem po Schultzovi sedícímu vedle Raye. Pak oba obrátili pozornost na McConnella, který bezmocně pokrčil rameny. Mezitím už Warnerův pobočník vkládal soubor do počítače a promítal ho na obrazovku. Ray uviděl, jak se na stěně objevuje vyobrazení Obránce. Vypadalo to všechno trochu neskutečně. Kapitán Barnes z naší pracovní skupiny programu ABL vám tento projekt představí." Ray viděl, jak na pódium vystupuje černý kapitán s pilotními křidélky na uniformě. Když začal popisovat kosmické plavidlo, McConnell náhle pocítil určité podráždění. Bylo to skoro majetnické nutkání tu kosmickou loď ochraňovat. Jeho kosmickou loď. Ray chtěl promluvit, protestovat, že sám pochopitelně dokáže podat lepší popis než kdokoliv jiný. Kramer však nic neříkal, proto Ray zůstal také zticha. Vypadalo to jako celá věčnost, než se Barnes propracoval různými detaily projektu - letecká nosná konstrukce, výzbroj, senzory, letová kontrola. Na posledním diapozitivu byl uveden seznam dosud nevyřešených projektových problémů. Ray potichu prohodil k Schultzovi sedícímu vedle něho. To má starou kopii souboru. Mezitím jsem vyřešil dvě otázky a jednu další přidal." Schultz přikývl, pak vytáhl svůj palmtop a rychle do něj něco naťukal. Kramer, který pozorně sledoval přednášku, pohlédl na svůj záznamník, také do něj cosi zapsal v odpověď a pak se souhlasným přikývnutím opětoval Schultzův pohled. Generál Forrest se právě chystal na něco zeptat, když promluvil admirál Kramer. Odpusťte, generále, ale ten váš seznam je možná trochu zastaralý. Je tady pan McConnell, inženýr, který Obránce navrhl a jenž některé uváděné problémy již vyřešil." Schultz do Raye dloubl, ten se zvedl a přešel na pódium. Když míjel admirála Kra-mera, námořní důstojník k němu zamumlal: Dejte se do nich, Rayi." Inženýr se však ještě nikdy necítil méně fit se do někoho pustit než v této chvíli. Když se Ray přiblížil ke stupínku, kapitán Barnes se po něm tvrdě podíval, jako by se mu ani nechtělo uvolnit mu místo. Buďte zdráv," pozdravil ho Ray, i když cítil určitou kapitánovu rezervovanost, a pokusil se na něj příjemně usmát. Barnes mu beze slova kývl v odpověď, ale posbíral si poznámky i palmtop a vrátil se na svou židli. Ray si náhle uvědomil, kolik očí se na něj upírá. Připojil se k projekční obrazovce a promítl na ni poslední verzi projektu. Tu chvíli, než se dokončil přenos dat, využil

 
158
BONO

k tomu, aby si urovnal myšlenky. Podobně přednášel již mnohokrát ve svém životě, tohle bylo jen poněkud více improvizované než kdy jindy. A mnohem důležitější. Jmenuji se Ray McConnell a navrhl jsem tady Obránce jako obranu kosmických zařízení proti útokům ze země. Projekt je postaven na základě prototypu VentureStar firmy Lockheed a vybaven zařízením, jež je v současnosti k dispozici. Tato aparatura slouží k vyhledávání startujících raket, manévrování do potřebné polohy a konečně k úderu na útočící střelu. Dále obsahuje zařízení schopné z oběžné dráhy zničit pozemní odpalovací základnu." Ray si uvědomoval, že Barnes tohle všechno už povídal, ale měl pocit, že musí všechny přítomné oslovit nějakým prohlášením o tom, co je to Obránce a co všechno umí.
Otevřel soubor s poznámkami a rychle jím zalistoval. McConnell si uvědomoval, že pilot přednesl všechny podstatné informace, takže se rozhodl soustředit spíše na proces výběru jednotlivých systémů a jejich integraci. Koneckonců to byla jeho parketa a navíc to podtrhovalo důvěryhodnost předkládaných technických výsledků. Jak hovořil, na palmtopu se objevil vzkaz od admirále Schultze. Jsou ve vašem projektu nějaké systémy pocházející od armády nebo od námořní pěchoty?" Ray okamžitě porozuměl, k čemu Schultz míří, takže se poněkud déle zastavil u kinetických zbraní, jež byly odvozeny od protitankových střel, jaké používala armáda. Na celé kosmické lodi však nebyl jediný kus vybavení, který by pocházel od námořní pěchoty a McConnell se v duchu okamžitě kopnul, že při zpracování projektu nepomyslel na nejbazálnější základy diplomacie Pentagonu. Ray rychle dospěl k poslednímu diapozitivu, aby nakonec ujistil shromážděné generály, že na všechny zde uvedené otázky existují bezesporu odpovědi. Děkuji vám, pane McConnelle." Kastner znovu povstal a Ray se rychle vrátil na své místo. Jentaktak, že si nezapomněl odnést palmtop. Ohledně možností Obránce a pravděpodobnosti realizace celého projektu jsem nyní daleko klidnější, než jsem byl na počátku dnešní schůzky. Došel jsem k rozhodnutí, že prezidentovi doporučím, aby byla zahájena výstavba Obránce, a to co nejdřív." McConnell se cítil poněkud ochromený. Schultz ho opět šťouchl pod žebra a usmál se na něj. Ještě jsme nediskutovali politické konsekvence, které může ozbrojená kosmická loď vyvolat." Tón slov generála Foresta byl přísně neutrální, i když výraz jeho obličeje byl dost tvrdý, skoro nepřátelský. Nepostaví se proti projektu Obránce Kastner nicméně souhlasně přikývl. Dobře že to připomínáš, Tede. To bude teď náš úkol." Rozhlédl se po tvářích lidí kolem stolu. Admirále Kramere?" Myslím, že tenhle problém za nás už vyřešili Cíňani, pane. Oni vystřelili jako první a navíc se k tomu ještě veřejně a pyšně přihlásili." Usmál se. Domnívám se, že jméno Obránce bylo dobře vybráno." Generál Warner se rychle připojil. Souhlasím. Satelity GPS mají dvojí využití. Mezery v jejich síti už teď působí potíže civilní letecké službě a situace se nadále zhoršuje. Tohle použití se přitom týká celého světa, nejen Spojených států." Všechna naše veřejná prohlášení budou zdůrazňovat, že podnikáme pouze odvetné kroky, které byly podmíněny čínskými útoky," konstatoval Kastner. Admirál Kramer se rychle zeptal: Měl by se vůbec projekt Obránce dostat na veřej-l m P R o V i                         159
nost? Po takovém předčasném varování by Cíňani třeba mohli podniknout nějaká protiopatření." Kastner se jen krátce zamyslel a pak odpověděl. Dobře, doporučím, aby Obránce zůstal tajný až do chvíle prvního použití." Generál Warner pak prohlásil: Nařídím svým lidem, aby se okamžitě začali ohlížet po vhodném místě, kde by se mohlo začít pracovat na realizaci projektu. Když si uvědomíme, kolik leteckých základen jsme v posledních letech zavřeli..." Vaši lidé nejsou jediní, kdo mají k dispozici startovací dráhy, generále. Tohle je program námořnictva. Pan McConnell je naším zaměstnancem." A právě díky vaší masivní podpoře musel nakonec uveřejnit svůj projekt na Internetu." Warner se upřeně podíval na Kramera, skoro jako by ho vybízel k hlasitému projevu nesouhlasu. Pokud jsem informován, pan McConnell nejprve jako civilní osoba nabídl projekt ministerstvu obrany. K tomu, aby se zabývalo takovýmto kosmickým projektem, je samozřejmě nejvhodnější letectvo. Pomoc námořnictva ale pochopitelně jenom uvítáme." Námořnictvo má stejné technologické možnosti jako letectvo. A v některých kritických oblastech má ty možnosti dokonce větší..." Ray dobře chápal, o co se tady jedná, přesto ho to však děsilo. Obránce byl úplně nový projekt a v případě, že bude fungovat, se dala očekávat i spousta publicity. To v těchto hubených časech znamenalo přísun peněz, rozšiřování personálu a možná i celou budoucnost. Nejspíš si to všechno ani sám nedokázal představit. Přesto se tu hádali skoro jako děti. Zkušenosti armády s obrannými balistickými střelami znamenají, že na projektu bychom se měli podílet i my." Tón hlasu generála Foresta nebyl ani v nejmenším prosebný, zato jeho slova téměř byla. Nato promluvil rozhodným hlasem Kastner. Setkáme se znovu zítra ráno v 8.00 hodin. Všechny složky ozbrojených sil si připraví seznam oblastí, na kterých by se mohly podílet, a dále zdůvodnění návrhu na případné vedení celého projektu." Bože můj, pomyslel si McConnell. To bude pěkně dlouhá noc. Ranní zprávy INN, Londýn 1. října
Trevor Wood stál před Whitehallem a kolem něho se pomalu sunul ranní londýnský provoz. Svrchník a deštník ho chránily před lijákem, ale vítr mu odnášel slova od úst. Musel pozvednout hlas a držet mikrofon co nejblíž u pusy. Po mimořádném zasedání parlamentu dnešního dopoledne, na němž promluvil premiér o čínském útoku na satelity, vyslovil britský kabinet oficiální odsouzení Číny a zároveň vznesl požadavek na okamžité ukončení útoků. V oficiální notě, která byla zhruba před půl hodinou předána čínskému velvyslanci, je vyjádřen nejen protest proti samotným útokům, ale i proti principu .militarizace kosmu'. Čínský velvyslanec přijal tuto notu bez jakéhokoliv komentáře. Velvyslanec Spojených států amerických, jenž obdržel kopii příslušné noty, uvítal podporu Británie a konstatoval, že Spojené státy přijaly veškerá opatření k ochraně svého majetku.

 
160
B O N  D

Zdroje na ministerstvu obrany se zatím nejsou schopny vyjádřit, jaké americké aktivity je možno očekávat v odpověď na čínské útoky. Domnívají se nicméně, že přímý útok na odpalovací základnu v jižní Číně by byl velice obtížný, a připouštějí, že samotné satelity jsou proti útokům bezbranné. Jeden ze zdrojů si dovolil spekulovat, že v případě pokračování čínské aktivity by mohli Američané varovat Čínu s tím, že ohrozí její zájmy jinde v Asii. Dokonce se již v současnosti domnívá pozorovat náznak takovéto protiakce. Vojenský tlak však samozřejmě přináší riziko širšího konfliktu - otevřené války mezi Čínou a Spojenými státy. Ministerstvo obrany odmítá spekulovat, jaké by bylo stanovisko Velké Británie v takovém případě." Kancelář náčelníka štábu vojenského letectva, Pentagon 1. října Biff Barnes se nalézal v konferenční místnosti spolu se šesti dalšími důstojníky. Stůl byl plný potištěných stránek, palmtopů a laptopů, mezi nimiž se povalovaly prázdné šálky od kávy, zbytky čínského jídla od včerejšího večera a krabice od koblih z dnešního rána. Uplynulých čtyřiadvacet hodin bylo ve vzpomínkách kapitána Barnese značně rozmazaných. Na začátku se nacházela horečná příprava ke zpracování všech informací pro náčelníka štábu, pak následovala schůzka sboru náčelníků. Barnes sice sám sebe považoval za dobrého pilota, ale v minulosti si pokaždé připadal jen jako malé kolečku v obrovské mašinérii. Teď náhle se před ním objevil požadavek, aby dělal něco nového a podnětného, a to ještě v poklusu. Přitom tyto věci mohly změnit osud celého letectva. V koutku duše se tázal sám sebe, jestli tahle příhoda zvýší, nebo naopak pohřbí jeho šance k povýšení na majora. Když včera odcházeli z konferenční místnosti, oslovil ho generál Ames. S tou přednáškou jste odvedl dobrou práci, Clarenci." Barnes, který měl už tak špatnou náladu, ho přerušil: Prosím, raději jenom ,Biffe', pane." Co se to děje, že ho generál začíná oslovovat křestním jménem? Ames se usmál. Dobře, Biffe. Kdo mohl předpokládat, že se budou o Obránce tak brát? Vedl jste si ale dobře." Děkuji vám, pane." Biff sice stále ještě netušil, co se to děje, ale v zátylku mu vstaly vlasy. Potřebuju někoho, kdo dá dohromady naši prezentaci, Biffe. Dám vám k dispozici tolik lidí, kolik budete potřebovat, a můžete se s nimi usadit v mé konferenční místnosti. Máme čas do osmi ráno, abychom přišli s takovými argumenty, které generála Kastnera přesvědčí, že Obránce by měl patřit letectvu." Možná byste na to měl mít raději nějakého právníka," nadhodil Biff napůl vážně. Ne, já chci pilota a vy jste široko daleko jediný, který byl v minulosti astronautem." Tou dobou došli k Amesově kanceláři. Biff však stále ještě neodpovídal. Věděl, že Ames je natolik férový důstojník, že by jeho případné odmítnutí nepoužil proti němu. V Barnesovi však stále dřímal vztek na námořnictvo a speciálně na McConnella. Ano, pane. Je to hotovka." Ušklíbl se úsměvem stíhacího pilota. IMPROVIZACE
161
Teď, když bylo celkově shrnutí argumentace prakticky hotovo, zdálo se rozsahem skoro mizivé vzhledem k námaze, kterou si vyžádalo. Barnes zíral na ikonu souboru a přemítal, co všechno asi opomněl. Do místnosti vtrhl generál Ames. Několikrát tady byl už i během noci, kdy se přišel přesvědčit, jak práce postupuje. Teď mu Barnes začal podávat hlášení, ale generál ho přerušil. Zapněte si televizi, jsou zprávy," nařídil Ames jednomu poručíkovi na druhém konci místnosti. Ten popadl dálkové ovládání a stiskl hlavní vypínač. ... ještě žádnou odpověď na čínské požadavky. Mluvčí pouze zopakoval výzvu americké vlády, aby Čína zastavila své útoky." Reportér INN Mark Markin, specialista na otázky národní obrany, stál před velkým nápisem MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ SPOJENÝCH STÁTŮ. Opakuji znovu, Číňané nyní oficiálně vyhlásili cenu, za niž jsou ochotni zastavit své útoky na satelity NAVSTAR GPS. Podle nich musí Spojené státy omezit svou vojenskou přítomnost pod úroveň před vypuknutím krize, a to zejména v Koreji a v Japonsku. Podle čínského zdroje je tento požadavek podmíněn snahou .trvale odstranit hrozbu americké agrese proti Číně'. Jestliže Spojené státy tento požadavek splní, Čína slibuje přerušení svých útoků. Jejich velvyslanec dokonce naznačil, že by jeho vláda mohla zahájit dosud přerušené rozhovory o lidských právech, pirátství a dalších chronických problémech." Ozval se Ames: To stačí," a poručík televizor vypnul.
Generál pohlédl na Barnese. Odpověď bude samozřejmě znít ,Ksakru ne', ale ten způsob, jak komunikují s médii, je zatracený. Navíc tomu ještě někteří reportéři napomáhají takovými kecy, jako: .Pomyslete na všechny ty ubohé cestující, co s nimi bez satelitů GPS bude?'" Ames byl jasně znechucen. Biff generálovi oznámil: Jsme hotovi. Pojďme to sklidit a naplánovat další postup." Národní vojenské velitelství, Pentagon 1. října
Rayi McConnellovi se minulou noc podařilo utrhnout jen asi tři hodiny spánku, a to ještě pouze proto, že už svýma unavenýma očima neviděl na obrazovku. Jinak pracoval jako posedlý, protože se snažil za jedinou noc celý projekt Obránce dokončit. Mezitím se vrchní velitel námořnictva a celý jeho štáb pokoušeli vymyslet způsob, jak udržet realizaci projektu pro námořnictvo. Ray si uvědomoval, že by měl být v sedmém nebi. Nejenže se projekt Obránce uskuteční, ale jednotlivé složky armády se dokonce o něj mezi sebou perou. Možná to byl důsledek únavy, nebo představa, že to všechno od nich nakonec stejně převezme letectvo, ale rozhodně necítil žádný optimismus. Schultz vůbec nespal, a také podle toho vypadal, ale toho rána byli všichni plni energie v důsledku onoho čínského ultimata. Hněv dokáže spánek nahradit, alespoň na krátkou dobu. Na příchod velitele čekala skupina lidí jen o málo menší než včera. Velitel se dostavil deset vteřin před osmou hodinou a v patách za ním vstoupil do místnosti ministr obrany. Oba se pohybovali velice svižně a ministr byl na pódiu ještě dřív, než se všichni přítomní stačili postavit.

 
162	B O N D
Ministr obrany Everett Peck byl politická figura bez větších zkušeností z vlády. Profesionální právník s řídkými vlasy pracoval jako manažer prezidentovy předvolební kampaně přede dvěma lety. Od nástupu do své funkce se mu dařilo zůstat stranou všech problémů díky tomu, že se do činnosti ministerstva vůbec nemíchal a staral se pouze o styk s Kongresem. Pokynul k přítomným rukou a vyzval je: Posaďte se, prosím." Pak chvilku počkal, než se usadí generál Kastner. Poté ministr poněkud uštvaně promluvil. Velitel a já jsme se právě vrátili ze setkání s prezidentem. Tato schůzka následovala potě, co nás generál Kastner včera večer informoval o projektu Obránce." Chvilku se odmlčel a pokusil se vypadat soucitně. Jak jsem byl informován, toto vaše shromáždění se sešlo proto, aby rozhodlo, která složka armády povede realizaci programu Obránce. Nicméně vám musím oznámit, že toto rozhodování bylo nakonec veliteli Kastnerovi odejmuto." Cože? McConnell pohlédl na admirály, kteří vypadali stejně překvapeně jako on sám. Všichni si navzájem vyměňovali udivené pohledy. Ministr Peck začal pečlivě předčítat ze svého palmtopu. Prezident se rozhodl vytvořit novou armádní složku, která se bude zabývat tímto projektem. Její organizace bude podobná struktuře zvláštních operačních jednotek a obdrží potřebné prostředky a personál od ostatních složek armády." Peck ani nečekal, až toto oznámení všichni úplně vstřebají, a pokračoval v předčítání. Tato nová složka bude pojmenována jako Kosmická jednotka a velet jí bude admirál Schultz." McConnell se ohlédl na admirála Schultze, ten však vypadal, jako by do něj právě uhodil blesk. Ministr rovněž pohlédl na Schultze, který se teprve pomalu vzpamatovával z překvapivého oznámení. Váš titul bude znít .Náčelník Americké kosmické jednotky'. Podržíte si svou dosavadní hodnost. Přijímáte jmenování?" Nic víc. Ray, který seděl vedle Schultze, uslyšel admirála zamumlat: Oh, bože můj." Pak se ale postavil a hlasitě odpověděl: Přijímám, pane." Dobře. Uvědomte tedy svého zástupce v NAVAlRu, aby okamžitě převzal veškeré vaše povinnosti, admirále. Napříště nebudete již podléhat veliteli námořních sil, ale předsedovi administrativních záležitostí. V operačních záležitostech budete pod mojí pravomocí. Své velitelství si můžete zřídit, kdekoliv chcete, i když předpokládám, že je budete chtít mít v blízkosti montážní základny, ať je už umístěná kdekoliv." Kramer, ze kterého se náhle stal pouhý bývalý Schultzův šéf, vypadal stále ještě zmateně, podobně jako ostatní důstojníci přítomní v sále. Jen Kastner se usmíval a vůbec nevypadal jako někdo, komu bylo právě odepřeno právo rozhodování. Gratulovat vám nebudu, admirále. Jsem si jistý, že toho budete ještě litovat, ale přesto věřím, že se této funkci budete věnovat ze všech svých sil. A to právě nyní zoufale potřebujeme. Máte pravomoc od prezidenta požadovat od ministerstva obrany jakékoliv zdroje, které budete potřebovat k tomu, abyste vybudoval Obránce a zastavil Číňany." Peck znovu pohlédl do svých poznámek, ale tentokrát je nečetl doslova. Tak, teď špatné zprávy. Většina z vás ví, že dva záložní satelity na oběžných drahách jsou rovněž nefunkční a nejspíše zničené." improvizace                163
Rayovi se zastavilo srdce. Tohle nevěděl. Předpokládal, že záložní satelity budou použity jako rezerva. Chci vás rovněž informovat, že ačkoliv byly uzavřeny smlouvy na dodávku nových satelitů, prezident rozhodl, že žádné nebudou vypouštěné do doby, než bude odstraněna příčina jejich ohrožení." To je rozumné, pomyslel si Ray. Nemá cenu poskytovat Číňanům zbytečné další cíl za tri sta milionů dolaru. I tak to bude trvat dost dlouho, než se vyrobí odpovídající náhrady. Peck pokračoval. Zdá se, že Číňané jsou schopni odpálit zhruba jednu raketu za týden. Podle počtu dosud zničených satelitů jim bude trvat asi sedmdesát dní, než bude celý systém z padesáti procent zničen. Tolik tedy máme času na sestrojení Obránce." Ty tři hodiny spánku za poslední noc se náhle zdály jako příšerně dlouhá doba. Čtyři
Mravenčí práce
Letecká základna Andrews, Washington, D. C. 1. října
Jednou z prvních akvizicí admirála Schultze byl dopravní stroj letectva C-20F. Vojenská verze tryskového letadla Gulfstream byla vybavena pro speciální účely", což znamenalo pro transport vysokých důstojníků a vládních úředníků. Celé letadlo bylo doslova přecpané komunikačním vybavením. Zatímco letadlo pojíždělo na startovací plochu, Ray McConnell poslouchal, jak se admirál Schultz telefonicky dohaduje s personálním oddělením. Jako civilní zaměstnanec pracoval Ray teoreticky právě pro ně. Samozřejmě chápu, že byste si takový neobvyklý příkaz chtěli ověřit," ujišťoval Je konejšivým, téměř příjemným hlasem. Což se děje právě teď. A já potřebuji, abyste to urychlili. Samozřejmě vím, že jste již hovořili se svým ředitelem." Pak jeho hlas o stupínek ztvrdl. Určitě si ale s vaším ředitelem nebudu muset promluvit já sám, že ne?" Schultz chvíli poslouchal a pak se usmál. ,Jistě. Bezpochyby se objeví ještě další personální požadavky, které dostanete stejnou cestou. Nejspíš jich nebude málo. Jsem si ale jistý, že je budete zaručeně schopni vyřešit stejně rychle jako tento."

 
164
B O N D

Vypnul telefon a obrátil se na Raye. Gratuluji. Můžete se rozloučit s Rayem McConnellem, inženýrem ze SPAWARu, a naopak pozdravit Raye McConnella, technického ředitele Americké kosmické jednotky." Ray začal automaticky protestovat. Nejsem přece dost starý..." Admirál ho rázně umlčel. Jste přesně tak starý, jak je potřeba. Ocitl jste se na třetím stupni socioekonomického statusu." Schultz zaregistroval Rayův ohromený výraz a usmál se. Není to o penězích. Budete vykonávat funkci technického ředitele, takže budete potřebovat nějakou autoritu. Alespoň se ukáže, jestli skutečně funguje Peterův princip o služebním postupu neschopných zaměstnanců." Schultz se předklonil a potichu, ale naléhavě promluvil. Poslouchejte, Rayi, budete se muset se svými úkoly vyrovnat hodně rychle. Tuhle funkci jsem vám nedal proto, že Obránce je váš nápad, ale protože jste měl několik originálních nápadů, které jste dokázal dát dohromady tak, aby to všechno fungovalo. Teď vás čeká ještě daleko víc originálního myšlení. Musíte postavit Obránce a překonat přitom všechny rychlostní rekordy. Zapomeňte na všelijaká byrokratická omezení - ta byla vytvořena jenom lidmi. Našimi jedinými omezeními jsou zákony fyziky. Jestli to ale bude potřeba, chci, abyste změnil i je." Schultz se naklonil ještě blíž. Nakonec vám chci říct jednu věc, na kterou nezapomínejte. Tohle není jenom nějaký obyčejný inženýrský problém. Budete přitom muset jednat s lidmi - se spoustou lidí, a nemůžete od všech očekávat, že budou tím projektem Obránce od počátku automaticky stejně nadšeni jako vy. A to je ta největší proměna, kterou musí projít každý velitel při povýšení z řadového vojáka na důstojníka. Řadový vojáček musí pořádně znát jenom své řemeslo, ale velitel musí znát i své lidi." Narovnal se v křesle. Konec přednášky. Za pět hodin bychom měli přistát v Saň Diegu. Tam budu muset najít místo pro náš hlavní stan a halu, kde začneme Obránce stavět. Vaším prvním úkolem bude sestavit konstrukční tým. Vyberte si buď přímo podle jmen, nebo popište požadované odbornosti a zadejte je do počítače. Potom..." Odmlčel se. No, nechám na vás, abyste sám přišel s tím, co bude potřeba potom." Raye napadala spousta věcí, které budou pak potřeba. Již během letu se Ray stačil probrat tisícovkami osobních záznamů, přičemž čas strávený hledáním obětoval na potřebu obsadit desítky nových pracovních funkcí. Pamětliv zkušeností admirála Schultze, i on dbal na to, aby vybíral kandidáty ze všech oblastí vojenských sil a vedle odborné kvalifikace hleděl též na jejich týmového ducha". Ze stejných důvodů začlenil mezi své budoucí kolegy i lidi z NASA, národní meteorologické služby a dokonce i z FCC. Pak se ve svém pátrání přesunul z vládních kruhů do soukromých firem. Vláda samozřejmě těmto lidem nemohla nic poroučet, ale bude-li to nezbytné, byl připraven si je od jejich zaměstnavatelů najmout. Když si vzpomněl na shromáždění sboru náčelníků štábů a na kapitána Barnese, nechal si vyhledat služební záznam tohoto důstojníka. Jakmile si ho přečetl, překvapením mírně vykulil oči a okamžitě tohoto pilota přiřadil ke svému seznamu. Pro člověka s jeho kvalifikací bude mít určitě uplatnění. Na seznam připsal také Jenny, aniž by studoval její služební záznam. To by mu připadalo jaksi nepatřičné. Věděl, že potřebuje specialistu na oblast komunikací, a navíc si mohl být jist jejím zaujetím pro celý projekt. improvizace                165
Dalších pět minut strávil telefonováním Jimu Naguchimu domů. Ray se rozhodl, že jeho do seznamu nezařadí. I když to byl dobrý přítel, byl až příliš zaujatý svou vlastní prací, protože právě navrhoval nový komunikační systém pro námořnictvo. Navíc se Naguchi nikdy ani neukázal na žádném setkání projekční skupiny, i když o tvorbě koncepce Obránce samozřejmě věděl. Ray kvůli tomu pociťoval trochu zklamání, i když chápal, že ne každý musí být stejný blázen jako on sám. V Kalifornii bylo tou dobou těsně před sedmou a McConnell věděl, že se jeho kamarád teprve chystá na cestu do práce. Tady Naguchi." Jíme, potřebuju, abys vyklidil mou kancelář a na pár dní mi u sebe schoval mé věci. Někoho bych si pak pro ně poslal." Cože?" V Naguchiho hlase znělo současně překvapení i obava. Já věděl, že se Car-son naštve. Copak ti ale zakázal vstup do budovy?" Ne, tak to není,Jime." Ray se téměř rozesmál. Nemůžu ti teď všechno vypravovat, ale nějaký čas budu mít nyní moc práce. Vzpomínáš si na Obránce" Jistě."
Jenny ti o tom pověděla?" otázal se Ray.
Ne, nějaký čas jsem ji neviděl," zněla odpověď. Vlastně jsme se spolu setkali jen párkrát. Byl jsem pro ni příliš konzervativní. Ona je zase až moc soutěživá, Rayi. Moc jsme se k sobě nehodili." Několikrát se ukázala se skupinou konstruktérů u mé doma," poznamenal Ray. To máš štěstí, Rayi. Myslí jí to stejně dobře, jako vypadá. Dej si ale pozor. Je hodně náročná." Ray se ušklíbl. Spolehni se. Odstěhuj mi ale věci z kanceláře, prosím tě." Určitě. Jen aby si někdo nemyslel, že tě okrádám."
Neboj, už jsem poslal Rudymu e-mail, takže on o tom bude vědět. Nikomu jinému to ale neříkej." Oukej, potom mi povíš, kde jsi byl."
Slibuju." McConnell zavěsil a zůstal sedět se sluchátkem v ruce. V hlavě měl stovku věcí, na které musel myslet, ale na prvním místě byla Jenny. Zařiď to, Rayi, řekl si. Znovu použil telefon, tentokrát k tomu, aby jí nechal poslat květiny se vzkazem Zachránila jsi Obránce". Letecká základna námořní pěchoty Miramar, nedaleko Saň Diega 2. října Miramar byla veliká základna, rozkládající se na téměř třiadvaceti tisících akrech pouště západně od Saň Diega. Během studené války byla leteckou základnou námořnictva, domovem slavné školy jejich elitních stíhačů Top Gun. V průběhu politického oteplování v devadesátých letech se námořnictvo odsud odstěhovalo a na jeho místo přišla námořní pěchota. Ta však celou základnu nepotřebovala, čehož využila právě nová Americká kosmická jednotka. Miramar měla několik startovacích drah a nově vytvořený integrovaný systém obranných zařízení, který pokrýval většinu vzdálených i celý komplex blízkých nepoužívaných budov. Oficiální povolení k využití části komplexu přišlo během hodiny od chvíle, kdy o ně Schultz požádal, takže let gulfstreamu byl okamžitě přesměrován z původního cíle na letecké základně námořnictva na Naval Islandu na základnu Miramar.

 
166	B O N D
Celé včerejší odpoledne po příletu strávili šmejděním po základně s jejím velitelem, generálem námořní pěchoty, v závěsu. Generál Norman dal jasně najevo, že dostal rozkaz na nic se nevyptávat, věřit každému Schultzovu slovu a poskytnout mu veškerou pomoc, o niž požádá. Sotva dokončili obhlídku základny, když začaly přistávat dopravní letouny. Schultz totiž v rámci utajení zařídil, aby co nejvíce zásob i personálu bylo na základnu dopraveno letecky. Generál Norman dokázal, že umí dostát rozkazům. Objevily se pracovní skupiny námořní pěchoty, které začaly pomáhat při vykládání. Perimetr základny náhle ožil ozbrojenými hlídkami. Celé týmy techniků se spolu s civilními zaměstnanci zapojily do znovuotevření a zprovoznění vybraných domů. Na místo byla dopravena skupina dispečerů letového provozu, aby zvládla zvýšené nároky provozu, a objevila se i polní kuchyně, která příchozím zakrátko začala vydávat první večeři v novém domově. Vedle příslušníků námořní pěchoty uvítal letadlo i houf námořních důstojníků. Již během letu na Miramar Ray slyšel, jak se admirál domlouvá se svým nově ustanoveným zástupcem, kdo z jeho personálu půjde s ním, a kdo naopak zůstane. NAVAIR sídlil v nedalekém Coronadu, takže všichni vyvolení byli schopni dostat se do Mira-maru včas, aby mohli být na místě již při přistání jejich letadla. Tito lidé měli vytvořit jádro administrativního personálu Kosmické jednotky. Ray tedy nakonec usínal v jedné úplně holé kasárenské místnosti s docela optimistickým pocitem. 3. října
Příští dopoledne, prvního celého dne pobytu na velitelství Kosmické jednotky, se Ray poučil o práci techniků a o lidech všeobecně víc, než si kdy myslel, že by bylo možné. Snídaně v 5.30 představovala dobrý začátek dne, byla však nečekaně narušená. Právě se Schultzem plánovali celodenní úkoly, když do konferenční místnosti, která sloužila jako jídelna, vtrhl nějaký civilista oblečený do drahých šatů a kravaty. Doprovázel ho ozbrojený příslušník námořní pěchoty. Muž středních let zahlédl admirála a téměř se vrhl k jeho stolu. Schultz příchozího zaregistroval a vstal. Civilista na něj pohlédl. Admirál Schultz? Já jsem Hugh Dawson, ředitel projektu VentureStar." Dawson byl vysoký padesátník statně postavy. Raye napadlo, že na škole určitě hrával fotbal. Schultz se zeširoka usmál a napřáhl ruku. Pane Dawsone. Posaďte se tady k nám, prosím. Budeme spolu úzce spolupracovat..." Dawson se ale neposadil. Doposud nevím, na čem máme pracovat," odpověděl poněkud netrpělivé. Včera odpoledne mi z ničeho nic zavolal náš ředitel bezpečnosti a sdělil mi, že mě přiděluje na nějaký nový tajný projekt. Pak přišly rozkazy od šéfa firmy Lockheed Martin, samotného pana Petera Markwithe, že mám připravit VentureStar k okamžitému převozu sem k vám. Musel jsem zrušit všechny zbývající testy, zapomenout na jakékoliv další plánované úpravy, jenom to prostě všechno popadnout a uhánět bůhvíproč rovnou sem." Schultz vypadal starostlivě, když se otázal: Copak jste nedostal plány Obránceí" Nově příchozí se stále ještě neposadil. Jejich prohlížením jsem strávil většinu včerejší noci. Rozhodně to je ta nejubožejší krycí legenda, jakou jsem kdy slyšel. Vyzbro-IMPROVIZACE                                   167
jit VentureStar? A za dva měsíce? Proto jsem dnes přijel, abych se dozvěděl, co za tím doopravdy je." Schultz ho chladně ujistil. To není žádná krycí historka." Dawson se konečně posadil.
Admirál pokynul jednomu z obsluhujících vojáků. Přineste panu Dawsonovi šálek kávy." Pak si rovněž sedl, čelem k civilistovi. Rád bych, abyste se seznámil s panem Rayem McConnellem, technickým ředitelem projektu a Americké kosmické jednotky. On je ten, který Obránce navrhl." Dawson McConnellovi automaticky podal ruku, ale přitom ještě reagoval na Schult-zova slova. Ona existuje nějaká Americká kosmická jednotka?" Schultz se hrdě usmál. Ano, vznikla právě včera ráno a vy spolu s vaší VentureStar budete představovat její podstatnou součást. Už jste začali s přípravami na přestěhování toho kosmického plavidla?" Dawson přikývl a odpověděl. Ano, začali. S Peterem Markwithem se člověk nehádá. Ještě sice na něm dokončují nějaké úpravy systému kontroly letu, ale než pro ně přiletí dopravní letadlo, budou s tím určitě hotovi. Pak počítejte asi tak se dvěma dny na předletovou přípravu transportního letadla a další asi den k napojení obou systémů." Náhle se odmlčel. Markwith povídal, že jste za program VentureStar zaplatili čtyři miliardy dolarů. Že jste prostě zatáhli celý účet. Takže najednou je z toho projekt ministerstva obrany." Ray se vyčkávavě podíval na Schultze, zvědavý na jeho odpověď, ten však nezareagoval. Namísto toho se pouze kose podíval na McConnella. Dobře tedy. Pane Dawsone, ten projekt je v pořádku," vmísil se Ray. Podepsali ho náčelníci štábů a dokonce i sám prezident. Jsem si jistý, že to může fungovat." Dawson se nadále tvářil nerozhodně. Stále ještě nebyl přesvědčený. Zatraceně. McConnell si uvědomil, že o tom muži nic neví. O co mu jde? Něco v tom byt musí. Pokusil se tedy znovu. Číňani nám sestřelují jeden satelit systému GPS za druhým, pane Dawsone. VentureStar to může zastavit. Představuje totiž jedinou kosmickou loď s dostatečným prostorem i výkonem, aby unesla veškeré zařízení, které potřebujeme. Do sedmdesáti dnů ji připravíme ke startu, takže bude schopná dělat věci, které by od ní nikdo nečekal. A vy budete ten, kdo na ní potřebné změny provede. Ten projekt zůstane stále váš." Teprve teď Dawson zareagoval. Co ale časový faktor? To nemůžeme stihnout!" Můžeme, jestli se k tomu rozhodneme, Hughu." McConnell se začal rozehřívat. Žádné papírování, žádná byrokracie, žádné zpovídání před kongresovými výbory. Pouze výsledky." Některé to papírování je nezbytné," upozornil ho Dawson. Kdysi sice šlo rozložit plány takové P-51 ve stodole na zem, ale dnes už by to nefungovalo." Nějaké papíry samozřejmě nutné jsou, ale kolik jich je skutečně potřebných pro naši práci? Spousta z nich se vyplňuje jen proto, aby se informovala vláda, jak práce pokračuje, nebo pro potřeby bezprostředního nadřízeného. Namísto řádné kontroly se tedy vyplňuje řada hlášení. Já tady ale nejsem proto, abych dokumentoval naše případné selhání." Ray se toho chytil a pokračoval. Tady budou vládnout trochu jiná pravidla. Naše

 
168
B O N D

skupina nebude velká. A pokud jde o Obránce, zástupcem vlády jsem tady já. A pro mě žádná memoranda vyplňovat nebudete. To budu radši s vámi na pláce." Dawson chvíli zůstal sedět a přemítal. Marilyn si bude myslet, že jsem jí utekl s nějakou cizí ženskou," poznamenal nakonec s úsměvem. Co utajení?" otázal se. Naši lidé pro styk s veřejností budou chtít vědět..." Ray se usmál. Jeden je vyřízený.
Pozdě odpoledne se už na místo sjelo a bylo zařazeno dost lidí, aby se mohli přichystat na přijetí transportního letadla. Nebo spíš, lépe řečeno, aby se mohli začít chystat na přichystání. Jeden z hangárů byl dostatečně velký, i když potřeboval značné úpravy. Navíc se v jeho sousedství musela vybudovat odpalovací rampa. Dále bylo třeba instalovat nový počítačový uzel, nezávislý na síti. Některé budovy byly navíc tak staré, že nebyly připojeny ještě ani na Internet. Dále se museli rozhodnout, kde umístí řídicí středisko. V každém případě bylo nutné rozšířit ubytovací prostory a provést některé úpravy kuchyňského zázemí. Změny vyžadovala i rekreační zařízení. Seznam věcí, jež bude potřeba udělat, byl tak obsáhlý, že si Ray začal přát, aby měl k dispozici poněkud větší osobní počítač. Navíc dostal nápad, který hned nadhodil Schultzovi. To se mi líbí," souhlasil admirál. Nechám jednoho ze svých lidí, aby se do toho hned dal." Na Rayův návrh se večeře podávala venku. Dokonce i teď na podzim bylo počasí v Saň Diegu skvělé, takže kuchaři námořní pěchoty zde zřídili provizorní grilování. Šlo o docela důležitou sešlost. Téměř všichni přítomní si byli navzájem zatím docela cizí. Spolu s nejistotou z budoucnosti a stále záhadným charakterem celé mise bylo celý den cítit, jak mezi lidmi roste napětí. McConnell si uvědomoval, že musí všechny dát nějak dohromady a vytvořit z nich jeden tým se společným cílem. Schultz mu tento nápad plně schválil. Ray počkal, než byli všichni obslouženi. Nepodávalo se nic zvláštního, jenom mleté hovězí s opečenými brambory a zelenými fazolkami a k pití limonáda. Ray sám byl příliš nervózní, než aby dokázal jíst. I když se na Schultzovo naléhání pokusil něco do sebe dostat, už první dvě sousta mu rostla v puse a pak se mu honila v žaludku jako rozčepýření kohouti. Konečně nastal čas a Ray se vyšplhal na improvizovaný stupínek. Přenosný amplion vydal obvyklý zvuk při dolaďování hlasitosti, takže na něm najednou spočinuly oči všech přítomných. Vítejte na velitelství Americké kosmické jednotky." Na chvíli se odmlčel, jelikož se ozval sem tam smích, většinou z řad civilistú. Široce se usmál, aby to bylo vidět i ze zadních řad. Tenhle název se mi líbí. Dobrá zpráva je, že vy všichni jste zakládajícími členy nejmodernější americké vojenské služby." Úsměv mu nyní z tváře zmizel. Ta špatná zpráva říká, že jsme ve válce. Číňané sestřelují naše satelity a znemožňují nám jak civilní, tak vojenské využívání kosmického prostoru. Obránce nám má zase nad tímto prostorem získat kontrolu. Všichni jistě chápete, jakému nebezpečí čelíme. Nepřítel sice nestojí na našem pobřeží, ani nebombarduje naše města, ale je nad námi. A my dobře víme, co to znamená. improvizace                169
Od vás všech očekávám, že jakmile se tady usadíte, ujmete se svého úkolu a budete se mu věnovat ze všech sil. Čekám dokonce ještě něco navíc. Že jakmile kdokoliv z vás uvidí něco, co je potřeba udělat, udělá to sám a nebude čekat, až si toho všimne někdo jiný. Během několika příštích týdnů se tu objeví spousta dalších lidí. Až sem přijedou poslední z nich, z vás už budou staří mazáci, takže bych rád, abyste jim pověděli přesně to, co dnes říkám já vám. Časem si budete určitě přát, aby nás bylo přinejmenším dvakrát tolik. Důvodem omezeného počtu ale nejsou skromné prostředky. Sám prezident nám předem podepsal všechno, co budeme potřebovat. Jste tady ale vy, protože jste ze všech nejlepší. Mohl jsem žádat o víc lidí, ale neudělal jsem to. Malá organizace totiž rychleji myslí a dokáže i rychleji reagovat. Někteří z vás se třeba domnívají, že náš úkol je nesplnitelný, nebo že na něj nemáme dost času. V tom případě je nutné, abyste změnili své myšlení. Otázka nestojí: ,Dá se to stihnout včas?', ale: ,Co se musí udělat, aby se to včas stihlo?'" Po těchto slovech Ray rychle sestoupil z pódia. Ozval se potlesk a Schultz souhlasně přikývl. Ray si všiml, že vedle něj kdosi postává, v ruce vak s věcmi na přespání. Náhle v něm poznal Barnese a kvapně k němu vyrazil. Kapitán mu stiskl ruku. Byl velice zdvořilý, i když se ani trochu neusmíval. Dobrá řeč." Pokynul k davu zhruba padesáti lidí, kteří jedli a přitom se živě bavili. Myslím, že to vzali." .  Ray ukázal na malou skupinku mužů a žen, sedící kolem jednoho kulatého stolu, kteří rovněž hovořili při jídle. Jejich pozornost však poutal hlavně list papíru ležící uprostřed. Postupně na něm každý cosi ukázal nebo přimaloval. Ti nepřestanou pracovat ani na chvíli," poznamenal McConnell. Nejspíš bychom měli vyhlašovat zavírací hodinu, nebo se ani nevyspí." Takže, co máte pro mě?" otázal se Bames.
Potřebujeme někoho, kdo se dokáže probrat všemi ilegálními projekty ministerstva obrany a zjistí, jestli bychom nemohli něco z toho použít." Ray to pronesl tak, jako by požadoval jenom nějaká jména z telefonního seznamu. Bames mu chtěl říct, že je blázen, ale ten pocit trval jen vteřinu. Ministerstvo obrany realizovalo celé tucty ilegálních programů, ať úplně, nebo zčásti tajných. Jinými slovy, člověk nevěděl o jejich existenci, dokud to vědět nepotřeboval. Každý z takovýchto projektů měl své utajení, do něhož bylo obvykle možné proniknout tak po týdnu usilovného snažení. Biffale ani neuvažoval, že by měl k dispozici tolik času. Všiml si, že McConnell ho pečlivě pozoruje. Byl to tedy nějaký test? Podle jeho mínění nemohli plýtvat časem. Jak to tedy urychlit? Budeme se muset obrátit na velitele bezpečnostního oddělení ministerstva obrany," navrhl Barnes. To je jediný člověk, který mi může zajistit volný přístup a poručit příslušným pracovníkům, aby mi ho umožnili." Zavolám mu zítra ráno," slíbil Schultz. Zítra kolem poledne to povolení budete mít, spolu tady s Rayem a se mnou." Budeme také potřebovat vlastní bezpečnostní zajištění," dodal Barnes. Přísně tajná

 
170
B O N D

dokumentace se měla uchovávat ve speciálních místnostech s elektronickou ochranou a pečlivě kontrolovaným přístupem. Zítra vám seženeme chráněný laptop. To bude naše bezpečnostní opatření do doby, než nám veřejné služby vybudují něco pořádnějšího. Hotel Coronado, Saň Diego, Kalifornie
4. října
Když zazvonil telefon s venkovní linkou, Geoffrey zdvihl sluchátko. Dobré jitro, tady hotel Coronado, správce hotelu Geoffrey Lewis." Pan Lewis? Tady kapitán Munson, námořnictvo Spojených států. Omlouvám se, že vám volám do práce, ale dnes ráno jsme vás už doma nestihli." Námořnictvo?" Geoffrey byl trochu zmatený. Před deseti lety v námořnictvu sloužil jako proviantní důstojník. To bylo předtím, než získal toto místo a začal tu pracovat. Budu docela stručný, pane Lewisi. Potřebuji někoho, kdo se dokáže postarat o velkou skupinu lidí. Ti lidé toho mají spoustu na práci. Vy, spolu s několika pomocníky, byste o ně měli pečovat, zatímco oni se budou zabývat svými povinnostmi." Kapitáne Munsone, nejsem si jistý, že vám správně rozumím. Jsem tady docela spokojený..." Munson ho přerušil a vyslovil částku, která více než dvakrát překračovala plat, který si Geoffrey jako mladší správce vydělával. Lewis si nebyl jistý, jestli ta suma dokonce nepřesahuje i mzdu takového staršího správce. Vaše smlouva bude trvat minimálně tři měsíce. Za ty peníze ale budete muset dost pracovat a budete nucen bydlet v místě zaměstnání." Kde by to přesně bylo?" chtěl vědět Geoffrey. Ta záhada ho dost lákala. Nedaleko odsud," odpověděl opatrně Munson. Vaše ubytování bude ale docela pohodlné. Jak se rozhodnete?" Takhle od boku?"
Přesně tak," odpověděl Munson. Trochu nás totiž tlačí čas." Peníze jsou to slušné," připustil Lewis. Vy toho ale o mně asi moc nevíte." Víme toho o vás dost, pane Lewisi. Prosím, jestli to místo nechcete, mohu zavolat někomu jinému."
Geoffrey pohlédl na první věc na seznamu úkolů, který měl před sebou. Lístky do divadla pro jeden pár z Kansasu.Juchů! Velitelství Kosmické jednotky
5. října
Ray se probudil s myšlenkou na ubytování. Se stejnou starostí včera uléhal a myslel na to ještě i teď ráno. Má se starat o sestrojení Obránce a namísto toho se zabývá hledáním míst, kde by jeho lidé mohli bydlet. Ale první kontingent lidí z firmy Lockheed má přiletět z Palmdale už dnes odpoledne. Pospíchal z budovy kasáren podél komplexu kanceláří k jídelně. Ani jedna ze staveb, které právě míjel, nesloužila svému původnímu účelu, takové však bylo nicméně improvizace                171
jejich současné využití. Tábor nyní již vřel aktivitou, s lidmi pospíchajícími za různými povinnostmi. Z jedné prázdné budovy byl slyšet hluk strojů. K snídani si dal jako obvykle kávu s rohlíkem, což si sice klidně mohl sníst u svého stolu, avšak lidé od něj očekávali, že se mezi nimi objeví a bude od samého rána k dispozici. Stalo se to již tradicí, kterou se rozhodl posilovat. Právě si poprvé ukousl, když do dveří vstoupil Biff Barnes. Ray měl z něho stále ještě trochu nepříjemný pocit, protože dosud nezapomněl, jak ho na shromáždění velitelů štábů uvedl do rozpaků. Nebyl to náhodou důvod, proč si právě jeho vybral ke spolupráci na Obranní Nicméně v Barnesův prospěch hovořila především jeho kvalifikace. Bames přistoupil k jeho stolu a Ray ho pokynem vyzval, aby se k němu připojil. Rayův zrak automaticky sklouzl na astronautická křidélka na Bamesově uniformě. Kdy jste byl zařazený do astronautického programu?" otázal se ho. Snažil se nevypadat jako nějaký sběratel autogramů. Od roku pět do roku osm," odpověděl nenucené Bames. Letěl jsem jenom jednou, pak jsem o jeden let přišel, když ho odvolali. Vlastně jsem ztratil jenom jeden tumus u letectva. Pak jsem se rozhodl vrátit zase k opravdovému létání." Jeho hlas poněkud ztvrdl. A teď tohle. Po skončení tumusu v projektové kanceláři jsem měl dostat hodnost majora a stát se operačním důstojníkem. Bůhví, co s tím teď bude." Ray neočekával, že od Barnese uslyší, že z astronautického programu vystoupil dobrovolně. McConnell si už ani nepamatoval, jak dlouho on naopak dělal všechno možné, jen aby se mezi astronauty dostal. A Barnes od toho jen tak odešel? McConnell se skoro bezmyšlenkovitě zeptal: Copak to nebylo ze zdravotních důvodů?" Jeho hlas zněl skoro nevěřícně. Ne," odpověděl Bames už trochu podrážděně. Lidé se přece mohou rozhodnout odejít dobrovolně. Výcvik na T-38 se přece nedá srovnávat s účastí při řízení letky nebo s létáním na stíhačce." Bylo jasné, že Bames na své časy mezi astronauty nevzpomíná s příliš velkou láskou. A stejně tak, že je málo nadšen svým současným přivolením. Létání totiž miloval nadevše. Ray mu nabídl palmovou ratolest: Je mi líto, že jsem vám narušil tumus, ale potřebuji piloty, aby mi pomohli postavit Obránce. Kromě všech vašich ostatních dovedností pro mě představujete cosi jako korelát reálnosti všeho, co se tu děje." Tomu se Barnes zasmál. Bylo to poprvé, co Ray viděl pilota potěšeného. Obávám se, že budete potřebovat trochu víc reality, než vám mohu poskytnout já." McConnell se podvědomě usmál v odpověď. Poslyšte, omluvám se, že jsem vás na té schůzce tak odstrčil. Netušili jsme, že letectvo našeho Obránce podpoří." Jo. Já to našemu náčelnictvu sám navrhl." Biff vypadal, jako by toho nápadu teď litoval. A díky za tu podporu. Je mi líto, jestli vám nemůžu slíbit, že vám to odvedu." Přestaňte se omlouvat," odpověděl Biff. Jsem prostě tady a připraven pomoct vám tu loď postavit." Ray beze slova přikývl. Nebyl to sice slib bezmezné věrnosti, ale alespoň se mezi nimi pročistil vzduch. Biff se rozhlédl, aby se přesvědčil, že jim nikdo nenaslouchá, pak zapnul svůj palm-
 
172	LARRY BOND
top a podal ho McConnellovi. Tady je přehled těch tajných projektů, o které jste mi řekl. Zabralo mi to skoro celou noc, ale bylo to tak zajímavé, že jsem sám nechtěl pře stat.
McConnell si opatrně převzal počítač. Zahleděl se na dlouhý seznam a oči se mu překvapením rozevřely naplno. Neměl jsem ani tušení..." Já také ne. Až tohle skončí, budeme si oba muset nechat pořádně vyčistit mozek. Závěr z toho všeho zní, že tu je pár programů, které bychom mohli využít. Teď bych ale potřeboval nějaký bezpečný prostor, ve kterém bych mohl pracovat a skladovat tajné materiály." Ray udělal grimasu. Technici právě teď dávají dohromady nákladní jeřáb, bez kterého VentureStar nedostaneme z dopravního letadla. A potom se budou muset dát do odpalovací rampy." Nemohli bychom tedy dostat víc techniků?"
McConnell zavrtěl hlavou. Nešlo by to dost rychle. Už teď využíváme všechny, kteří byli na západním pobřeží k dispozici. Další posily dostaneme až za týden." Pře-mítavě se odmlčel. Kde probíhají ty programy, které vás zajímají?" Biffuž věděl, kam pojede. Jsou roztroušené po celé zemi, ale všechny mají ústřední kancelář v hlavním městě." Zmlkl. Budu asi muset okamžitě vyrazit, co?" Můžete si vzít C-20," poradil mu Ray. Sakra, vždyť vy ji můžete sám pilotovat. Než se vrátíte, budeme tu už mít něco s kovovými stěnami." Bamesův obličej se náhle roztáhl do úsměvu. Rayi, ta C-20 má přece kovové stěny." McConnell se usmál a přikývl. Budeme k ní sice muset postavit stráž, ale námořní pěšáci rádi hlídají nejrůznější věci. Dovoluje jim to totiž nosit zbraň. Běžte to zařídit." Biff přikývl a rychle se vzdálil. Teď se dal téměř do běhu. Už tu na něj čekal někdo jiný. Velitelství Kosmické jednotky 5. října, 04.30
Přílet naplánovali velice pečlivě. Jelikož se zataženou oblohou se nedá předem počítat, zejména ne v kalifornské poušti, vybrali si časový interval, kdy nad nočním obzorem nebyl žádný satelit. Všichni si přivstali, aby se zúčastnili přistání. Ray, stojící na konci přistávací plochy s šálkem kávy v ruce, je viděl, jak v zástupech vycházejí z budovy a proudí po asfaltové ploše. Poblíž byla připravena posádka obsluhy, a jelikož generál Norman vyhlásil na základně noční bezpečnostní cvičení, celá oblast se hemžila i strážnými. Objevila se též hasičská jednotka se svým vybavením. Ray vše odsouhlasil, ale při pouhém domyšlení souvislostí cítil, jak se mu žaludek stahuje do malého uzlíku. Teď však McConnell vyčkával již trochu netrpělivě. Žádná nová zpráva nepřišla, takže by všechno mělo být v pořádku. Avšak nikdo z nich si až do chvíle, než to budou mít celé šťastně za sebou, doopravdy neoddechne. Přistoupil k němu admirál Schultz s nějakým civilistou v závěsu. Rayi, seznamte se s panem Geoffreym Lewisem, našim novým důstojníkem na zvyšování morálky." Když zaregistroval McConnellův trochu nechápavý pohled, připomněl mu: To byl přece nejspíš váš nápad, ne? Funkce provianťáka?" improvizace                173
Ray si náhle připomněl to jméno a potřásl příchozímu rukou. Vítejte do Kosmické jednotky, pane Lewisi." Lewis měl slámově žluté vlasy a bylo mu něco přes třicet. Velké brýle na kulatém obličeji vyvolávaly dojem, že ve srovnání s drobnou tělesnou konstitucí má příliš velikou hlavu. Zatímco většina civilistů nosila džínsy a trička, Lewis byl oblečen do khaki kalhot a sportovního saka. Děkuju, pane McConnelle. Tady admirál mi už vysvětlil, co ode mě budete chtít. Jsem tady, abych se postaral o vaše lidi. Obstarával jejich záležitosti a chránil je před vším, co by je mohlo rozptylovat. Ale ještě nikdy jsem ve funkci proviantního nepod-pisoval slib mlčenlivosti." McConnell se ušklíbl. A také jste jistě ještě nikdy neměl mezi svým personálem armádní ubytovatele. Ale my jsme všem těm lidem kolem výrazně zasáhli do života a přerušili jejich zaměstnání, jen abychom je získali pro práci tady. Udělejte, co budete moct, abyste se postaral o jejich osobní potřeby." Lewis se usmál. Už mé pár věcí napadlo."
Vtom je tichým hlasem přerušil Schultz. Je tu."
Když se Ray otočil, uviděl, jak se objevují přistávací světla nějakého velkého letadla. Paprsky se odrážely od bílé spodní části trupu 747, ale všechno, co bylo nad úrovní křídel, se ztrácelo ve tmě. Ray při prvním spatření toho čtyřmotorového mastodonta instinktivně ustoupil dozadu. Odsud ze země vypadalo mnohem větší než z okna letištní haly. Také řev čtyř tryskových motorů postupně narůstal, až byl téměř nesnesitelný. . Ray se už začínal obávat, že došlo k nějaké strašlivé chybě a že to letadlo přiletělo samo. Když však kleslo poněkud níž, světlo ze země konečně ozářilo široký předmět klínovitého tvaru svrchu připevněný na trupu letadla. VentureStar byla dlouhá i široká asi jako polovina délky obřího jumba. Měla hladké, splývající linie, na zádi se dvěma krátkými křídlovými plochami, vybíhajícími vzhůru a dozadu. Věděl, že to monstrum je ve skutečnosti dost veliké, ale takto usazené na kabině obřího letadla vypadalo velice křehce. Když teď pozoroval, jak se letadlo snáší k zemi a přistává na dráze, zmocnily se ho náhle obavy. Motory zakvílely, jak pilot zařadil zpětný chod turbín, a celé okolí zahltil řev. Ve chvíli, kdy se do něj opřel ostrý závan vzduchu, ucítil Ray vůni výfukových plynů z tryskových motorů a zápach spálené gumy. Uvolnil se teprve ve chvíli, kdy letadlo konečné zastavilo, obrátilo se a začalo rolovat k hangáru. VentureStar byla prototypem celé flotily komerčních dopravních prostředků vynášejících satelity na kosmickou oběžnou dráhu. Její vývoj začal v první polovině devadesátých let a experimentální, o něco zmenšená verze X-33, úspěšně prošla zkouškami na přelomu století. Podobně jako raketoplány i VentureStar nosila svůj náklad v rozměrném nákladovém prostoru o velikosti pět krát sedmnáct metrů. K pohonu používala také stejné palivo - tekutý vodík a tekutý kyslík. Raketoplánům však trvalo pokaždé několik měsíců, než se připravily k dalšímu startu. Navíc používaly drahé první stupně raket, které bylo nutno na každý let obnovit. VentureStar využívala ke startu vlastní motory a přistávala klasicky, jako raketoplán. Po pouhé dvoutýdenní přípravě byla schopna vynést na nižší orbitální dráhu celkem padesát tun nákladu.

 
174	BONO
Technici byli nyní již skoro připraveni odpojit VentureStar od jejího leteckého nosiče. Na celou operaci měli sotva dost času, než se nad obzorem objeví další pozorovací satelit. Vedle letadla 747 se seřadily pracovní týmy, aby z něj vyložily různé instrumenty a náhradní díly. Obličeje některých mužů mu připadaly poněkud zvláštní a Ray si do palmtopu učinil poznámku, aby si to později zkontroloval u ředitele bezpečnostní ochranky. Ten byl... Díky za květiny, Rayi," vyrušil ho ze soustředění povědomý hlas. Obrátil se a uviděl Jenny, jak se na něj usmívá. Okamžitě dodala na vysvětlenou: Přišla jsem se podívat na přistání letadla a vtom jsem tě zahlédla." Jsem rád, že tě vidím," pronesl docela automaticky. Trochu se vzpamatoval a otázal se: S tvou prací všechno v pořádku?" Se sestavováním komunikačního systému pro celý kosmický program?" Zasmála se. Na takovou práci bych mohla taky čekat ještě deset let, a kdoví jestli bych ji vůbec kdy dostala." Dobře si uvědomovala, na co se jí vlastně chce zeptat, a odpověděla mu ještě dřív, než svou otázku položil. Já to zvládnu. Musela jsem sice trochu vylepšit svou svědomitost, ale ono to půjde." Pohlédla na obrovitý kosmický modul připevněný na ještě větším letadle. Tohle už vypadá dost vážně, že?" V tónu jejího hlasu byla napůl hrdost, napůl radost. Ray už už chtěl poznamenat něco úplně hloupého, jako třeba že tohle všechno je vlastně jeho nápad. Pak mu ale došlo, že k nápadu sice stačí jeden člověk, ale k jeho realizaci je zapotřebí celé dlouhé řady lidí. Začíná to být vážné, Jenny." Chtělo se mu zůstat tu a povídat si a dobře viděl, že ani Jenny by nebyla proti. Proto tu ale nebyli. Popřáli si vzájemně hodně štěstí a každý šel po své práci. Velitelství Kosmické jednotky 7. října
Telefon zazvonil ve chvíli, když si prohlížel hangár. Na ten hovor čekal celý den. Ve sluchátku se ozval Schultzův rezignovaný hlas. Tak to udělali znovu. Podívejte se do svého počítače." McConnell si ho zapjal a ještě uslyšel: ... potvrdil poslední čínské prohlášení, uveřejněné před necelými patnácti minutami. Byl zničen další americký satelit ze systému GPS, zatímco Číňané opakovali výhrůžku, že naloží stejně se všemi americkými družicemi, .dokud tento stát neuzná asijské územní požadavky'." Tvář reportéra na obrazovce vystřídal pohled do místnosti tiskové konference, k čemuž zazněl komentář: V odpověď na rostoucí tlak oznámila mluvčí amerického ministerstva obrany zahájení nového programu." Rayovi pokleslo srdce až někam k podlaze. Copak se nějaký blázen rozhodl informovat o nich celý svět? Automaticky začal nervózně přecházet, i když stále ještě jedním okem sledoval obrazovku. Na ní právě promlouval nějaký oficiální představitel, stojící na stupínku. Abychom se dokázali vyrovnat s nejnovějšími hrozbami pro americkou bezpečnost i obchod, byla ustavena Organizace na obranu kosmického prostoru pod přímým velením generála Davida Warnera, náčelníka štábu vzdušných sil. Na projektu se rovněž zúčastní 175
IMPROVIZACE
i další jednotky. Cílem bude ochrana amerického majetku v kosmickém prostoru před jakoukoliv agresí. Generál Warner je přítomen, takže zodpoví několik otázek." Tou dobou již Ray doslova létal sem a tam, ale obrazovku stále nespouštěl z očí. Zamířil do Schultzovy kanceláře přesně ve chvíli, kdy generál ujišťoval novináře, že rozhodně nehodlá převzít NASA. Ke zvuku z Rayova záznamníku se připojila ozvěna Schultzovy obří televize. Admirál Raye uviděl a mávnutím ho pozval dál, ačkoliv i on napjatě sledoval reportáž. Zbytek admirálovy pozornosti vázalo telefonní sluchátko. Oceňuji samozřejmé bezpečnostní opatření, pane ministře, ale měl by se do určité míry brát zřetel i na morálku mužstva. Mohli jsme být předem upozorněni, abychom jim to včas mohli vysvětlit. Navíc budu potřebovat vaše ujištění, že toto oznámení nebude mít vliv na naše potřebné zdroje. Děkuji vám. Zavolám vás večer, jako obvykle, pane. Nashledanou." Schultz zavěsil tak prudce, že málem rozbil sluchátko. Peck mě ujistil, že ta nová organizace je jen taková zástěrka, která má zamaskovat naše aktivity." A ministerstvo obrany zbavit alespoň části tlaků, kterým je vystaveno," dodal Ray. Už po dobu takového týdne," souhlasil Schultz. Jakmile Číňané sestřelí další satelit, všichni se na generála vrhnou a budou chtít vědět, proč s tím už něco neudělal." Co naše financování?" otázal se Ray.
Inu, určitě budou potřebovat nějaké lidi i peníze a já mám tušení, že Warner vezme to své jmenování vážné. Já s ním samozřejmě budu muset navenek souhlasit. Jsem už takový přepečlivý. Takže výsledkem bude, že dostane nějaké lidi i vybavení, které my budeme pak postrádat." Ray navrhl: Nemohli bychom se na jeho programu nějak přiživit? Využít ho jako zástěrku?" Schultz se rozhodně ohradil. V žádném případě. Nechceme přece připustit sebemenší spojení s nimi. Jakýkoliv kontakt je možno zpětně vystopovat. A jakmile začneme pytlačit, v tu ránu si uděláme nepřátele. Máme sice zatím veškeré nejvyšší výhody, ale nemůžeme s nimi hazardovat. V každém vládním úřadě jsou lidé, kteří by si přáli vidět nás na kolenou, jen kdyby se dozvěděli o naší existenci." Ray si povzdechl. Dám oznámení do místní sítě a osobně si promluvím s vedoucími všech oddělení, zejména oddělení bezpečnosti." Schultzovu pozornost přilákala opět obrazovka na zdi. Právě se tam objevil nový záběr s titulkem REAKCE. Na schodech Kapitolu promlouval nějaký kongresman k hloučku reportérů. Schultz zesílil zvuk. ... propočítal, že nová Organizace na obranu kosmického prostoru bude muset jednat rychle, jinak jí na bránění nic nezbude." Velitelství Kosmické jednotky 13. října
Bames zaťukal na otevřené McConnellovy dveře a téměř okamžitě vešel. Všechno to bylo pěkně rychlé, pomyslel si Bames. Formalitám bylo sice učiněno zadost, ale jen-taktak. McConnell právě telefonoval, proto návštěvníka vyzval mávnutím ruky, aby se posadil na skládací židli, jediné volné sezení v kanceláři, a do telefonu pronesl: Zavolám vám." Zavěsil a obrátil se čelem k Barnesovi.

 
176	BONO
Ten, jelikož očekával, že bude tázán na stav technologického průzkumu, bez vyzvání začal McConnellovi předvádět na obrazovce svého notebooku příslušné výsledky. Ray je však gestem odmítl. Už jste skoro hotov, že?"
Ano," potvrdil Biff. Už vlastně začínáme dostávat nějaké výsledky. Čeká nás ale ještě spousta kontrol." To je všechno obyčejná rutina, Biffe. Potřebuji, abyste to předal někomu jinému tak brzo, jak to jen bude možné." McConnell se na okamžik odmlčel, ale nespouštěl z Biffa pohled. Potřebujeme vás jako velitele letu." Biff na to hned neodpověděl. Musel tu informaci nějak vstřebat. I když se někdy v řídkých chvílích volna dohadoval, kdo asi bude chystané misi velet, předpokládal docela automaticky, že potřebné zacvičené astronauty dodá NASA. Stojí vůbec o tuhle práci? To tedy sakra ano. Biff si náhle uvědomil, jak moc touží po tom, aby mohl zase letět do kosmu, a zvláště s tímto bojovým posláním. Byl si jistý, že to dokáže. Koneckonců, je přece bojový pilot. McConnell zapnul svůj palmtop. Tady je seznam případných kandidátů na posádku." Biff slyšel, jak počítač okamžik vrčí, a pak se na obrazovce objevil příslušný soubor. Otevřel ho a začal si prohlížet jmenný seznam, zatímco Ray mu k tomu podával stručné vysvětlení. Většina z nich je už tady, chybí jich jenom pár. Všichni ale splňují kritéria, která jsme s admirálem Schultzem stanovili. Bude jich potřeba celkem šest: velitel letu, pilot, druhý pilot a navigátor, velitel zbrojních systémů, důstojník ovládající senzory a palubní inženýr. Tady je seznam našich adeptů. Jestli s některým nesouhlasíte..." Není tu vaše jméno," přerušil ho Biff.
Cože? Samozřejmě že ne. Ten tým ještě není úplně kompletní, ale..." Ne," trval na svém Barnes. Vy patříte do kosmické posádky. Měl byste být palubním inženýrem. Dal jste celé plavidlo dohromady a znáte ho tedy nejlíp z nás ze všech." McConnell byl stejně překvapen, jako byl Barnes před malou chvílí. Cože?" Budete muset jasně odpovědět, Rayi," ušklíbl se Barnes. Podívejte se na to takhle. Vaše účast bude znamenat nejpádnější výraz důvěry. Vy jste tu loď postavil, vy s ní také poletíte." Na to McConnell nemohl nic říct. Upřímně řečeno, to jenom naplní mou celoživotní touhu," odpověděl nakonec s poněkud opojným pocitem. Moji taky. Budu vás moct prohánět."
Pět
Odhalení
Zprávy INN 26. října
Jako pozadí pro svého sólokapra si Mark Markin zvolil uměleckou animaci čínské zbraně ASAT - Dračího děla, jak ji pokřtil západní tisk. Umělci ji ztvárnili s třicet metrů dlouhým ohnivým jazykem, který šlehal z ústí obří hlavně v okamžiku, kdy z něho vylétal projektil. Markin sice v nejmenším netušil, jestli je animace přesná, ale rozhodně to vypadalo dostatečně dramaticky. Teď, když krize trvá již druhý měsíc a za tuto dobu bylo zničeno celkem sedm satelitů GPS systému, potvrzuje nepřetržitá pasivita Spojených srárů jejich bezmocnost. Americká nechuť k obraně vlastního životně důležitého majetku je rozhodně záhadou. Situace však může být ve skutečnosti jiná, než jak se na první pohled jeví. Když jsem se totiž rozhodl předpokládat, že vládní administrativa se neoddává nečinnosti, podařilo se mi objevit přece jen určité náznaky aktivity. Obyvatelé okolí letecké základny Miramar východně od Saň Diega totiž hlásí neobvykle silný provoz u předního vjezdu do objektu a dále četné přílety nákladních letadel, které v poslední době pokračují prakticky nepřetržitě." Záběr kamery se přesunul na vrata hlavního vjezdu na základnu Miramar. Při naší včerejší návštěvě této základny jsme zaznamenali známky zvýšených bezpečnostních opatření a jakékoliv natáčení nám bylo znemožněno. Navíc jsme se přesvědčili, že existuji některé oblasti základny, kam není vstup povolen vůbec. Ke všem těmto omezením bylo přistoupeno z důvodu údajných hrozeb teroristů, avšak mluvčí jednotek námořní pěchoty nám nebyl schopen sdělit zdroj těchto hrozeb. Dále se objevily zprávy naznačující náhlé zvýšení nároků na zprostředkovatele dodávek vojenského materiálu a personálu. Tyto zprávy však nebylo možno potvrdit. Toto vše by bylo možné přičíst na vrub aktivit nové složky leteckých sil - Organizace na obranu kosmického prostoru. Avšak proč by k nim mělo docházet na základně náležející americké námořní pěchotě? A proč tato aktivita začala již předtím, než bylo vůbec oznámeno založení zmíněné organizace?"

 
178                                        LARRY      BOND Hora Kung-ka saň 28. října
Skupinka vyšla z velitelského bunkru ve chvíli, kdy se nad ústím obří hlavně stále ještě vznášel oblak kouře. Generála doprovázel pouze tajemník Pan a pobočníci obou mužů. Pan Jún-feng byl prvním tajemníkem strany, což si generál Sen v duchu připomenul, když i jemu musel odpovídat na stejnou otázku, jakou dostal za poslední dobu určitě víc než desetkrát. Urychlit frekvenci výstřelů nebylo možné. Po každém výstřelu bylo totiž nutno vyměnit poškozené vyvložkování hlavně. Dřívějšími experimenty se dokázalo, že pokud se toto obložení použije opakovaně, až dvě třetiny projektilů se poškodí. Jednou dokonce došlo téměř k propálení. Kvalitnější vložka by byla samozřejmě trvanlivější, ale k tomu potřebné exotické materiály nebyly v dostatečném množství k dispozici. Ne, ani nasazení více lidí by výměnu vnitřního obložení neurychlilo. I když je hlaveň dlouhá celý kilometr, její průměr dosahuje jen tří metrů, takže uvnitř může současně pracovat jen omezený počet techniků. Ti musí nejprve odstranit starou vložku, pak uvnitř upevní a odzkouší díl nového obložení a teprve pak mohou pokračovat s další sekcí. Na rozdíl od většiny čínských vedoucích představitelů byl Pan relativně mladý -nebylo mu ještě ani šedesát. Měl černé vlasy a přímo z něho vyzařovala energie, kterou Sen postrádal u většiny mocných mužů, s nimiž dosud jednal. Panova netrpělivost však věrně ilustrovala pocity celého čínského vedení. Proč to tak dlouho trvá? Nyní stál na svahu hory a špičkou boty se dotýkal starého obložení na zemi před sebou. Desetimetrový kus představoval čtvrtinu kruhu a byl několik centimetrů tlustý. Měl hladký povrch, jen v místech, kde byl připevněn k vnitřnímu povrchu hlavně, byl poznamenaný několika důlky. Ty, jak Sen vysvětloval, umožňovaly potřebný minimální posun materiálu při průchodu projektilu. Daleko pestřejší pohled poskytoval vnitřní povrch vložky. Konkávně zakřivený kovový povrch sice stále ještě místy vykazoval známky původní zrcadlové hladkosti, avšak vysoká teplota a plyny uvolněné při výstřelu stačily jinak celou vložku řádně poničit. Vznikly zde tak rýhy, některé až na prst hluboké. V těchto místech byly patrné vrstvy různého materiálu, z něhož byla vložka vyrobena - kov, keramika i umělá vlákna. S tímto řešením přišel doktor Bull," vysvětloval Sen. Ani nejlepší ocel na světě není schopna odolat tlakům uvnitř hlavně při výstřelu. Proto musíme pokaždé vnitřní obložení vyměnit." Což trvá vždycky týden," poznamenal tajemník kysele.
Ten čas ale neznamená ztrátu, soudruhu první tajemníku. Využíváme ho k vylepšování kontrolního systému, testování mechanismu závěru a rovněž ke zvyšování kvality protiletadlové obrany." Ukázal na vrcholek nedaleké hory, kde z nově vyhloubené jámy na svahu čněl masivní panel radarové antény. Tento radar je součástí nového bistatického systému vyvinutého k detekci neviditelných letadel. Dále jsme prohloubili šířku pásu protiletecké ochrany a zvětšili počet stálých strážných stíhacích letounů." O něco později se v generálově kanceláři Pan obrátil na Sána ještě s dalšími otázkami, ve snaze nalézt možnost, jak přestávky mezi jednotlivými výstřely zkrátit o pár dní, nebo třeba jen o několik hodin. improvizace                179
Znepokojuje nás čas, soudruhu generále. Při jakékoliv kampani, trvající řadu měsíců, musíme předpokládat, že nepřítel podnikne nějaká protiopatření." Sen mu uctivě naslouchal. Viděl jsem závěry zpravodajských služeb. Samozřejmě očekáváme, že Američané nakonec něco udělají, ale my mezitím zvítězíme v první bitvě. A během několika měsíců budeme mít k dispozici zdokonalenou verzi Tchien lungu. Jakmile odsouhlasíte konstrukci druhého děla, budeme ještě méně zranitelní." Jaká opatření jste zatím učinili?"
Jistě jste informován o modifikaci prvního stupně rakety Long March. Dále nepochybně víte o tom, že naši zpravodaje! monitorují celou Ameriku a její spojence." Sen se pokusil vysokého funkcionáře zklidnit ujišťováním. Jediné, co potřebujeme, je zamezit jim využívat kosmos. Je jednodušší nějaký satelit sestřelit, než ho vypustit na oběžnou dráhu. Pokusili se už Američané nahradit ztracené satelity? Vypustili vůbec nějakou družici od chvíle, kdy jsme zahájili naši kampaň?" Tajemník neodpověděl, ale Sen si byl jistý, že oba nahlížejí na fakta stejným pohledem. Sen se sice snažil obhájit své tvrzení, ale současně velice pečlivé udržoval přísně neutrální tón. Příliš tlačit na vysokého partajního funkcionáře se nevyplácelo. Američané nemají na vybranou. Buď přijdou o své cenné satelity, nebo veřejně uznají naše práva v tichomořské oblasti. Podle mého mínění budou vyčkávat až do poslední chvíle a neuznají nevyhnutelné tak dlouho, jak jen to půjde. Vzdají to teprve, až poznají, že jsou zahnaní do kouta. V každém případě je však Amerika už teď slabší a z nás se stal nový šampión všech zemí bojujících proti imperialismu." Velitelství Kosmické jednotky, Miramar 5. listopadu
Všichni upřeně pozorovali obří obrazovku na zdi Schultzovy kanceláře. Tu pokrývala síť čar, spojujících jednotlivé nápisy. Jeden z nich zněl Počátek konstrukce" a vycházel z něho celý tucet linek. Všechny čáry se nakonec sbíhaly k jinému osamělému slovu Odpálení". Celé schéma přetínala vertikální tečkovaná čára opatřená dnešním datem. Různé barvy indikovaly stav rozpracovanosti, od temně rudé až po trávově zelenou. Více než polovina nákresu byla červená a spousta červených linek se nacházela ve špatné polovině diagramu. Ray McConnell svolal dnešní schůzi oficiálně proto, aby informoval" Schultze, i když skutečným důvodem byla snaha přimět ho k rozhodnutím, jež Ray sám učinit nemohl. Dosáhli jsme obrovského pokroku." Ray tato slova nenáviděl již v okamžiku, kdy je vyslovil. To je hodné banální, Rayi. Buď konkrétní. Pomocí svého palmtopu začal zvý-razňovat jednotlivé nápisy na obrazovce. Systém kinetických zbraní bude instalován tento týden a právě v těchto chvílích jsou upevňovány držáky pro laser. Integrace senzorů je sice časově náročný proces, ale máme k tomu dost kvalitních lidí." Přešel k dalšímu titulku VÝROBA NADRŽÍ POHONNÉ LÁTKY PRO LASER. Toto je věc, kterou jsme nemohli plánovat předem. Firma z Palmdale měla vyrobené pouze dva kusy, a jeden z nich se pokazil. K jeho opravě bude třeba některých náhradních dílů, jejichž výroba a výměna bude trvat asi dva týdny." McConnell kývl směrem na Hugha Dawsona, který se stal na velitelství Kosmické jednotky faktickým vedoucím oddělení. Lockheed Martin se snaží pohnout nebem

 
180
LARRY      BOND
i zemí, ale stále máme jen jednoho výrobce a potřebujeme dvě nádrže. Potud tedy náš časový plán." Dotkl se klávesnice a nápisy na obrazovce se posunuly a čáry se narovnaly. Jedna z nich, temnější a silnější než všechny ostatní, která znamenala kritickou situaci, změnila svůj průběh a protnula nápis Pohonné látky. Alespoň je trochu víc času na dopracování softwaru," zamumlal kdosi. Podle nového časového rozvrhu bylo k původnímu plánu nutno přidat tři týdny. Ray naštěstí nemusel nic říkat. Nic ho konečně ani nenapadalo. Všichni se ze všech sil snažili zbavovat se zbytečných okolků, překonávat nejrůznější byrokratické překážky a dokonce i vymýšlet nové postupy. Lidé používali pozitivistický přístup jako středověké brnění, kterým se bránili proti těžkostem svého úkolu. Ray se však zničehonic příliš nadšeně necítil. Schultz zíral na promítané schéma a po chvíli si pomocí svého notebooku vybral databázi Nádrže pohonných hmot. Když ji otevřel, celou obrazovku vyplnily tabulky s údaji a trojrozměrný nákres obou nádrží v nákladovém prostoru Obránce. Laser Obránce potřeboval k činnosti palivo, hypergolickou chemikálii skladovanou ve formě tekutiny a vháněnou do laserové zbraně. Letadlo ABL-1 neslo na palubě pohonné hmoty dostačující na padesát výstřelů, což bylo považováno za dostatek i pro nadměrně dlouho trvající bitvu. Obránce měl nést zásobu jen na třicet laserových zásahů, tedy dost na tři až čtyři bojová nasazení. Zatímco samotný laser a jeho zrcadlo bylo možné z Boeingu 747 prostě jen vymon-tovat a okamžitě použít, nádrže na pohonnou látku pro laser byly do rámu letadla vestavěny. Navíc měly pro umístění v nákladovém prostoru kosmické lodi nevhodnou velikost i tvar. Musely být tedy vyrobeny nově. Schultz zamručel a vyvolal na obrazovce schématický prostorový obraz cylindrické nádrže. Nákres nebyl příliš dokonalý a vykazoval známky značně chvatného provedení. Datum na nákresu bylo asi měsíc staré. Několikavrstevné nádrže byly konstruovány po částech a teprve nakonec k nim byla připevněna obě krajní víka. Musíme snížit počty sekcí v každé nádrži," poznamenal admirál. To také zmenší počet nezbytných svárů." Ty sekce však nemůžeme zvětšit," upozorňoval Dawson. Dostáváme je od subdodavatele už prefabrikované a jejich rozměr je daný velikostí obráběcí aparatury." Takže snížíme počet laserových nasazení," rozhodl Schultz. Když budeme počítat poloviční počet laserových útoků, počet sekcí se může zmenšit ze šesti na tři." Ray zaslechl, jak se v místnosti každý překvapeně nadechl. Laser byl totiž hlavní zbraní Obránce. A snížení její palební síly na polovinu představovalo dost drastický krok. Schultz k tomu poznamenal: Lepší jakýkoliv laser včas, než výkonnější laser pozdě. Ty malé nádrže můžeme přece nahradit většími, jakmile budou k dispozici." McConnell přikývl a dal se práce. Odškrtával úkoly, které už byly splněny. Tím, že povezeme míň paliva pro lasery, ušetříme na váze, ale zato bude potřeba posílit konstrukci kolem nádrží. Celkově bude sice náklad lehčí, musíme ale kompletně předělat výpočty těžiště." Odmlčel se. A dále z toho vyplývá, že budeme mít palivo celkem jen na dva útoky." Zatímco Ray dále pracoval na výkresu, Dawson se vrhl do výpočtu času potřebného improvizace                181
k montáži. Dawson dokončil svůj úkol dřív, takže Ray zaregistroval, že na obrazovce se objevují sloupce čísel. Diagram se lehce pozměnil, celý jako by se srazil, ale stále ještě ne dost. Pořád měli jednotýdenní zpoždění. Tentokrát se ozval nahlas Ray. Potřebujeme trochu víc času. Když tedy nestihneme včas postavit hráz, pojďme snížit hladinu vody. Vypustíme jeden satelit. To nám poskytne ten potřebný jeden týden." To však bylo rozhodnutí, které nepříslušelo jemu. Bude admirál Schultz ochoten ho udělat? Při ceně 300 milionů dolarů za jednoho ptáčka nás ten týden přijde dost draho," poznamenal BiffBarnes. Schultz v souhlasu s Barnesem přikývl. Navíc je tu ještě politická cena. Veřejnost nebude chápat, proč to děláme. Dokonce ani lidé, kteří budou ten satelit vypouštět, nebudou vědět, že nám tím jenom kupují čas." Ray však trval na svém. Už to nemůžeme dál nijak urychlit." Admirál zůstal chvíli beze slova sedět. Ray si usilovně přál, aby ztichli i všichni ostatní. Schultz znal situaci stejně dobře jako ostatní přítomní. Rozhodně nevypadal moc spokojeně, ale celá situace byla dost nepříjemná. Počítám, že vlastně právě za tohle dostávám plat," povzdechl si Schultz nakonec. Dobře. Postoupím tu žádost výš." Rozhlédl se po shromážděném hloučku spolupracovníků. A postarám se, aby to prošlo. Všichni byste si ale měli uvědomit, kolik politického kapitálu tím ztratíme. Už se to nesmí nikdy opakovat. Máte tedy jeden týden navíc. Nepromarněte ho."
Zprávy INN 11. listopadu
Vyslovení jednoho jména, jediného slova, prolomilo bezpečnostní bariéru kolem Obránce." Tuto větu namísto Markina pronesla Holly Mooreová, reportérka INN v Bílém domě, jelikož se jednalo o záležitost spíše politickou než vojenskou. Stála přitom na schodech washingtonského Kapitolu a čelila náporům větru. Záběr trval jen krátkých několik vteřin a vzápětí byl vystřídán pohledem na obálku projektu Obránce. INN obdržela kopii tohoto detailního plánu na výrobu ozbrojeného kosmického plavidla, které má zaútočit na cíle v kosmu i na zemi. Podle našeho zdroje je v současnosti tento plán intenzivně šířen v tajných kruzích národní obrany. Základní myšlenka spočívá ve využití civilního raketoplánu VentureStar, jehož projekt měl být v krátké době realizován. Podle předloženého návrhu by měly být do kosmického plavidla instalována radarová a laserová čidla, řízené střely proti pozemním cílům a laser používaný v rámci laserového programu leteckých sil. Nikdo z ministerstva obrany nebyl ochoten plánovaný projekt jakkoliv komentovat a všichni nás odkazovali pouze na Organizaci pro ochranu kosmického prostoru. Pokusili jsme se spojit s panem Rayem McConnellem, jehož jméno je uvedeno na obálce jako jméno hlavního konstruktéra, ale nepodařilo se nám zjistit místo jeho současného pobytu. Uvnitř je uvedena celá řada jmen dalších lidí, kteří se měli na konstrukci rovněž podílet. Těch několik z nich, které INN zastihla, buď naprosto jednoznačně popřelo, že by o Obránci cokoliv věděli, nebo odmítli jakýkoliv komentář.

 
182
B O N D

Naše zdroje uvádějí Obránce do souvislosti se záhadnými aktivitami na základně Miramar. Po první zmínce o této letecké základně námořní pěchoty byla na místě neobvyklým způsobem zpřísněna bezpečnostní opatření. Nedávno byl dokonce vydán zákaz všech letů v šestnáctikilometrové oblasti kolem základny. Bezprostředně po odhalení existence projektu Obránce se dnes ráno ozvala již i opozice. Někteří kritizují militarizaci kosmu, další namítají, že není možné sestrojit kosmické plavidlo natolik včas, aby mohlo být k nějakému užitku, a naopak poukazují na finanční náročnost takového snažení. Odkazy na odpůrce Obránce, stejně jako původní projekt, jsou k dispozici na naší webové adrese. Před malým okamžikem jsme na schodech Kapitolu hovořili s demokratickým senátorem z Kentucky Torném Rutledgem." Nato se v záběru objevil vysoký muž s fbtogenickým obličejem a hustou hřívou mírně prošedivělých vlasů, rozčechraných podzimním větrem. Jako člen senátního výboru pro ozbrojené síly hodlám zjistit, proč jsme nebyli konzultováni ohledně tohoto finančně velice náročného a extrémně rizikového projektu. Budu rovněž iniciovat vyšetřování směřující k objasnění chronické neschopnosti naší vlády tuto situaci zvládnout. Během necelých tří týdnů nebudou totiž všechny naše drahé a technicky dokonalé satelity systému GPS schopné provést ani základní zaměření." Na obrazovce se objevila znovu Mooreová. S příspěvkem k tomuto tématu se hlásí reportér INN pro otázky národní bezpečnosti Mark Markin." Markin se objevil znovu před animovaným nákresem Dračího děla. Hovořil jsem s panem Michaelem Baldwinem, známým expertem na navigační GPS sytém NAVSTAR. Otázal jsem se ho, jak dlouho může celý systém fungovat, budou-li čínské útoky pokračovat dosavadním tempem." Baldwin byl hubený padesátník s oválným obličejem a šedivými, nakrátko ostříhanými vlasy. Seděl před změtí roztodivného elektronického zařízení a různých monitorů. Hovořil naprosto plynule, )istý si svými vědomostmi. Došlo k vážnému narušení struktury sítě satelitů GPS. Na celé zeměkouli nyní zůstalo jen velmi málo oblastí, kde jsou armádní jednotky schopny provést dostatečně přesné zaměření pro navádění řízených střel nebo pro dokonalou navigaci. Ve světě je naopak již řada míst, kde civilní uživatelé nedokáží provést ani základní zaměření. Tento stav ovlivnil nejen leteckou dopravu, ale i daleko základnější oblasti, jako kupříkladu kolejovou a lodní přepravu. Už jsme si totiž příliš přivykli tomu, že systém GPS prostě nad námi existuje, podobně jako telefon nebo elektřina." Jak dlouho potrvá, než ten systém přestane fungovat úplně?" Jestliže Číňané budou pokračovat v sestřelování našich satelitů dosavadním tempem jeden týdně, pak bude 25. listopadu celý systém už nefunkční." Reportér se otázal: Někteří lidé se domnívají, že když nejsme schopni zničit to čínské dělo řízenými střelami tomahawk ani leteckými údery, pak bychom měli použít nukleární zbraně. Co si o tom myslíte?" Zdálo se, jako by Baldwina tato otázka poněkud překvapila, avšak odpověděl na ni bez váhání. Nikdo sice tuto nešťastnou situaci dosud nezaplatil životem, ale podobnými akcemi rozhodně trpí naše ekonomika i bojeschopnost. Dělo je umístěno příliš hluboko na čínském území, než aby je bylo možné zasáhnout čímkoliv jiným než balistickou raketou. Nicméně užití nukleární hlavice bych sám nedoporučoval a nevím l m p r o v                          183
ani o nikom, kdo by mě! jiný názor." Nato se usmál. Jenom doufám, že ten Obránce je reálná věc." Markin pokračoval ve vyptávání. Můžeme udělat něco, abychom strukturu satelitní sítě opravili?" Baldwin zavrtěl hlavou. Do doby, než dokážeme své satelity ochránit, toho schopni nejsme." Takže podle vás bychom zatím neměli vypouštět žádné další satelity?" Expert odmítavě zavrtěl hlavou. To by bylo čiré šílenství." Velitelství Kosmické jednotky, Miramar 15. listopadu
Buďte rád, že jste tak špatný písař." Ředitel bezpečnosti se tvářil ponuře, ale v jeho hlasu se ozývala stopa triumfu. Stál před McConnellovou nástěnnou obrazovkou, na níž bylo zobrazené schéma. V jeho záhlaví se skvěl do ikony zmenšený obrázek souboru Obránce. Vlevo bylo uvedeno jméno McCONNELL, které bylo čarami spojeno s různými dalšími jmenovkami. Někde bylo i datum. INN sice odstranila číslo uveřejněné verze, aby ukryla svůj zdroj, ale každá fáze vašeho projektu měla typicky různé typografické chyby. Podle nich se nám podařilo identifikovat použitou verzi a dokonce určit datum jejího vzniku s přesností na půl dne. Když jsme zkontrolovali e-mailové záznamy, které jste nám poskytl, odhalili jsme, kdo tuto verzi návrhu obdržel. Dále jsme mohli docela přesně odhadnout, kdy se INN k tomuto materiálu dostala. Na některých adresách se nám dostalo horlivé spolupráce, u jiných zdrojů to bylo podstatně horší. I to nám poskytlo určité vodítko k zacílení našeho pátrání." Ray naslouchal přednášce se směsicí hněvu a strachu. Tento úspěch INN do značné míry poškodil morálku jeho lidí. Součástí jejich síly bylo totiž rovněž až dosud dokonalé utajení. Díky jemu se mohli pohybovat rychle, bez překážek. Nyní mohli do jejich aktivit zasahovat rovným dílem jak přátelé, tak i nepřátelé, a tím narušovat jejich časový rozvrh, kde už však pro další zpoždění chyběl prostor. Dobře věděl, že Obránce je výstřel na hodně vzdálený cíl. Nyní již navíc Číňané věděli, kde se skrývají. Nemohli proti nim podniknout nějakou protiakci? Dokonce i přítel s dobrými úmysly by teď mohl celou mašinérii jejich projektu dokonale vyko-lejit. Armádní plukovník podal Rayovi svůj laptop. Tady je výsledek pátrání. Objevil jsem dva lidi, jednoho ve SPAWARu a druhého v NASA. Oba dostali kopii této verze, a to z třetí, čtvrté nebo dokonce páté ruky, a podle vyšetřovatelů, které jsem za nimi poslal, oba projekt Obránce veřejně kritizovali. Jeden z nich, ten z NASA, údajně řekl doslova: ,0bránce je třeba zastavit. Mohl by totiž narušit plány NASA na vývoj kosmické technologie.'" Ray po vyslechnutí této informace přikývl, ale okamžitě nezareagoval. Plukovník respektoval jeho mlčení, avšak dál čekal na odpověď. McConnell si přál proti těmto lidem zasáhnout, ale tady toho nebylo mnoho, co se dalo udělat. Ray tedy nevzrušeným hlasem konstatoval: Dokumentace Obránce nebyla nikdy vedena jako tajná, takže její uveřejnění nemůže být považováno za trestný čin."

 
184
LARRY      BOND
Ti, kteří ji ale poskytli tisku, rozhodně nepatří mezi naše přátele," opáčil plukovník. Tím, že nás prozradili, zhoršili naše naděje na zastavení Číňanů. To bych označil za jednání proti zájmům národní bezpečnosti." Jestliže je z toho nařkneme, odstartujeme přinejlepším jenom akademickou debatu. Naší opravdovou pomstou bude, když uspějeme." Část Raye vroucně nesouhlasila s tím, co právě říkal, ale on se právě snažil myslet hlavou, ne emocemi. Mohl bych to předhodit tisku. Tím bychom proti jedné vyzrazené informaci bojovali druhou informací." McConnell pomalu zavrtěl hlavou. Zní to lákavě, ale tím bychom jenom otevřeli stavidla dalším obviněním a protiobviněním. Teď vás potřebuju hlavně pro jednu věc. Veškerou naši energii musíme nasměrovat k dokončení Obránce. Nyní se už není potřeba skrývat za nějakou krycí legendu, zato ale musíme předpokládat, že nás tu co nejdříve napadnou. Posilte tedy náležitě naši obranu. Když bude třeba, přisuňte sem třeba baterii Patriotů nebo divizi výsadkářů. Tohle musíme dodělat." Já to zatím ohlásím Schultzovi." Ray věděl, že Schultz nebude jeho rozhodnutím nadšen, ale stejně tak si byl jistý, že jedná správně. Když plukovník odešel, Ray se začal sbírat, že se vydá za šéfem. Schultz ale bude chtít vědět, co udělají s tím odhalením. McConnell věděl, že pouhé posílení bezpečnosti není dostatečná odpověď. Opozice proti Obránci se Zjevně formuje velice rychle. Ray od začátku předpokládal, že narazí na nějaký odpor, ale byl svým projektem natolik zaujat, že nedokázal uvažovat objektivně. Došlo už na webové stránky? Kongresmani by teď mohli dokonce nařídit zastavení celého programu a různým prověřováním jeho realizaci výrazné zpozdit. Boj ve vesmíru se změnil v informační válku. Každý, kdo někdy sledoval zpravodajství, věděl, že média skočí po čemkoliv a uveřejní vše, co jim kdo předhodí. Bylo tedy načase, aby je také něčím nakrmil. Otevřel adresář ve svém notebooku. Na ministerstvu obrany i v kosmickém a počítačovém průmyslu měl spoustu kontaktů. Zpočátku mu mnozí z nich pomohli projekt Obránce rozjet. Nyní je potřeboval znovu. Začal ťukat do počítače. Obránce potřebuje vaši pomoc..." Šest
Montáž
Odpalovací zařízen i na Kung-ka saň 17. listopadu
Sen trval na tom, že schůzka se uskuteční právě zde, ve stínu hory. Odmítnutí rozkazu, který ho povolával do Pekingu, se sice blížilo téměř sebevraždě, ale generál dobře věděl, že jakmile se vzdálí od své hory, každé opomenutí či chyba, ke které tu dojde, budou považovány za jeho zanedbání. Dělo dosud sice pracovalo perfektně, to však z něho na druhou stranu dělalo tím důležitější cíl. Přátelé v Pekingu mu poskytovali užitečné informace. Byli tací, kteří mu úspěch nepřáli, i když tím podstatnou měrou přispíval iínc v bují pruti Spojeným státům. Existovali i lidé, kteří si přáli oslabit jeho pozici a pak převzít dělo pro účely vlastních politických ambicí. Někteří jiní se prostě jen domnívali, že má příliš mnoho moci. Podařilo se mu uměle vykonstruovat několik výmluv, proč musí zůstat na místě. K jeho velké úlevě ho podpořil Tung C'. I když popravdě očekával, že to vědec udělá, maně si vzpomněl na první pravidlo chování čínských politiků. Tím bylo poznání, že důvěra je jako kouř. Pokud tady je, brání člověku v rozhledu. Zato však vždy s prvním závanem větru zmizí. Namísto zasedání v Pekingu tedy Dong a snad celá polovina politbyra seděli v návštěvnické galerii, kde je zpravodajský důstojník informoval o nové americké zbrani. Armádní generál rozdal přítomným vytištěné kopie původního amerického projektu s čínským popisem a připojenými analýzami vlastních inženýrů. Nyní probíral jednotlivé systémy - laser, rakety, radarová a laserová čidla. Jak generál, tak i Dong a další přítomní technici, byli předloženým projektem doslova fascinováni. Byl to bezesporu krajně nebezpečný stroj. Sen si povšiml, že politikové naopak strávili většinu času zíráním z oken. Copak o tom již slyšeli? Nebo snad byly všechny tyto detaily pro ně nedůležité? Možná už bylo předem rozhodnuto. Plukovník skončil svůj výklad, avšak členové politbyra se dožadovali určitých odpovědí. Kdy to bude hotové? Ovlivní to nějak jejich dračí projekt? Jak je tomu možné zabránit? Plukovník se odmítl nechat dotlačit k nějakým konkrétním závěrům. Stále ještě jen sbíráme informace, soudruhu tajemníku. Zatím nevíme, co z toho se jim už vlastně podařilo dokončit. Přesunujeme tam své agenty, než se jim však podaří infiltrovat přes

 
186
L A R R Y
BONO

nepřátelská bezpečnostní opatření, bude to nějaký čas trvat. Kolem základny Miramar byla navíc zavedena opatření mimořádně přísná." Pak promluvil Sen. Konstatování zjevných pravd nebezpečné nebylo. Jestli jejich stroj bude opravdu fungovat, tak jak je tu uvedeno, pak by naše útoky na jejich satelity mohly být ohroženy." Jaká je šance, že budou úspěšní?" požadoval PanJún-feng. První tajemník se zúčastnil zasedání osobně. To není možné předem říct, soudruhu tajemníku. V každém případě to je něco, co se nedá postavit za několik měsíců. I když je VentureStar v současnosti dokončena, nebyly u ní dosud provedeny provozní zkoušky. Navíc bude muset být upravena na nové úkoly. Je třeba rovněž připomenout, že řada systémů, které jsou tu popisovány, dosud ještě ani neexistuje." Je možné, že by to byla jen dezinformační kampaň?" otázal se Pan. Plukovník pohlédl na Sena, který přikývl. To je nepravděpodobné, pane," ujistil ho zpravodajský důstojník. Americká administrativa je v současnosti podrobována přísné kritice kvůli tomuto projektu. Odhalením svých plánů by nic nezískali." Jaký ;e tedy vlastní účel?" dožadoval se Pan.
Znovu se ozval Sen. Promluvil opatrně zvoleným, téměř nedbalým tónem. Inu, Američané budují ten svůj stroj, to jistě. Ovšem až ho dokončí, ubráníme se jim docela snadno. Tou dobou bude hotov i Tchien lung II. Bude mít výhodu v utajení, větší síle, pancéřování a téměř úplné samostatnosti. Navíc máme již připravené plány na výrobu naší vlastní ozbrojené kosmické lodi." Sen se při představě čínských orbitálních stanic kroužících kolem Země usmál. Už viděl, jak otřásají americkou vojenskou hegemonií. Zatím použijeme Dračí matku, abychom je udrželi na zemi. Jíme schopni zničit cokoliv, co by snad vypustili." Letecká základna Kunming, provincie S'-čchuan 18. listopadu Postarší letoun H-76 nejprve nemotorně pojížděl po rolovací dráze a pak se zastavil. Na asfaltové ploše stál hlouček uniformovaných čínských a ruských důstojníků. V okamžiku, kdy se zadní rampa letadla dotkla země, rozběhli se všichni dovnitř. Z útrob letadla se o několik minut později pomalu vyvalilo obrovité pohyblivé raketové odpalovací zařízení. Patnáctimetrová plošina vlečená osmikolovým tahačem se po centimetrech sunula z letadla na nakládací rampu. Dvě třetiny délky vozidla zaujímaly čtyři kovové válce, které na jednom konci přesahovaly podvozek. Velitelské i radarové vozidlo byly tou dobou již na zemi připraveny vyrazit, aby zajistily vykázaný areál v sousedství jednoho hangáru. Na obou vozidlech se čile pohybovali technici, kontrolující je předtím, než jim dovolí pokračovat. Nedaleko stály připravené nákladní vagóny a obří jeřáby k nakládání. 187
IMPROVIZACE
Národní vojenské velitelství, Pentagon 19. listopadu
Zatím tam dorazily minimálně tři baterie S-400. Jedna byla použita k pokrytí letiště, zatímco další převezli po železnici na odpalovací základnu Kung-ka saň. Jsme přesvědčeni, že třetí baterie bude krýt S'-čchuanské kontrolní středisko." Nic z toho nebyla příznivá zpráva, ale admirál Overton stále ještě neskončil. Předložil seznam ruských vojenských jednotek, spolu s jejich silou a aktuálním umístěním. K čínským hranicím směřují další ruské jednotky, včetně letadel a raketových jednotek SAM. Nejedná se o vojenské dodávky Číně, ale o aktivní ruské bojové jednotky umístěné ve vojenské oblasti Dálného východu. Jsem přesvědčen, že zaujmou bojová postavení na čínských základnách. Ačkoliv mají tyto jednotky obranný charakter, uvolní tím čínské jednotky, které se pak přesunou dále na jih. Ještě více zneklidňující jsou však vojenské vazby, které z toho vyplývají. Ruská oficiální stanoviska vyznívala sice za vietnamské krize ve prospěch Cíny, avšak jejich útoky na naše satelity GPS zatím nijak nekomentovala. Tyto přesuny jejich vojsk však mohou znamenat, že se rozhodli zaujmout jednoznačné stanovisko." Overton zaregistroval reakci přítomných a rozhodl se zbytek přednášky hodit za hlavu. Namísto toho jen shrnul: Přes čínské hranice se přesunula rovněž letka seve-rokorejských MIG-29, zatímco ostatní korejské jednotky začaly mobilizovat." Admirál promítl další přehled. Mobilizovat začaly rovněž indické a indonéské síly, i když zatím z neznámých důvodů. Známky aktivity byly zaznamenány dokonce i v Iráku." Zatím jsme zaregistrovali pouze počáteční známky mobilizace, avšak budou-li pokračovat nadále, nezbytně je musí následovat i další země, jako Japonsko, Jižní Korea a Malajsie." Generál Kastner po téměř dvou měsících trvání krize vypadal celý pohublý. Teď nejprve tiše naslouchal Overtonovým informacím a pak se zeptal: Jsou Číňané stále plně připraveni?" Všechny rozmístěné jednotky setrvávají na svých místech, pane, a navíc začala mobilizace dalších sil v celé zemi. Polovina jejich flotily je na moři, nebo je připravena k okamžitému vyplutí. Zásoby v nástupových oblastech nedaleko vietnamských hranic vzrostly a díky Rusům jsou Číňané pravděpodobně schopni lépe je chránit. Čína je připravena zaútočit na Vietnam do necelých čtyřiadvaceti hodin." Určitě znají rezoluci našeho Kongresu," vybuchl Kastner. Opozičním členům parlamentu se podařilo prosadit rezoluci, jež omezovala financování vojenských jednotek v Japonsku a Koreji. Když jim Rusové a Severokorejci takhle pomáhají, můžou se Číňané snadno rozhodnout do toho jít." Kastner pohlédl na shromážděné náčelníky štábů. Nějaké další komentáře?" Ozval se jen generál od námořní pěchoty. Číňani už vědí, že mají volnou ruku, pokud jde o Vietnam a Tchaj-wan, a to kdekoliv je to napadne." Velitel poznamenal: Všichni známe stav, v jakém se nachází ten projekt Obránce, stejně jako víme o jejich žádosti o poskytnutí více času. Doporučíme tedy vypuštění náhradního satelitu? Co tomu říkáte vy, generále Warnere?" Celý soubor satelitů GPS spadal pod pravomoc náčelníka štábu leteckých sil, i když Je užívaly všechny vojenské služby. Hrubě se mi nechce plýtvat tím posledním

 
188
B O N D

náhradním satelitem, pane. Objednali jsme sice další, ale než je dostaneme, bude to trvat zatracené dlouho. Já bych navrhoval počkat, až Obránce dokáže, co umí." Jestli půjdeme do války, pak budeme potřebovat tak velkou kapacitu GPS, jakou jen můžeme udržet." Generál Forest, náčelník štábu armády, se nijak neostýchal. I když nebudeme schopni dosáhnout stoprocentního pokrytí, pak větší částečné krytí je stále lepší nežli menší částečné krytí." A co když to pokrytí ztratíme? Už nám zůstal jen jeden poslední náhradní satelit GPS," připomněl mu Kastner. Jakmile ho ztratíme, jsme bezmocní." Číňané sestřelí jednu naši družicí týdně, ať vypustíme ještě jednu novou nebo ne. Tenhle satelit nám tedy koupí týden času. Kdybych to měl vyjádřit svými slovy, tak používáme jen takovou zdržovací taktiku a vyměňujeme ztráty za čas." Voják vypadal pochmurné, ale rozhodně. A spoléháme se, že dorazí kavalerie," uzavřel Kastner. To vypuštění družice doporučím. Velitelství Kosmické jednotky, Miramar 21. listopadu
Bití Barnes potlačil nutkání křičet, vydávat rozkazy nebo povykovat jakékoliv instrukce. U těchto lidí se předpokládalo, že budou pracovat sami. Až nadejde čas, bude toho mít ste)ně na práci tolik, že nebude moct ještě velet. Jim Scarelli, který byl vybraný jako pilot, byl momentálně mimo, jelikož šel s techniky překontrolovat systém Sérové kontroly. Jako zkušební pilot VentureStar byl bezpochyby tím nejschopnějším k řízení Obránce. To byla však ta nejsnazší část úkolu. Zbytek personálu usilovně trénoval na provizorně postaveném simulátoru. Šest kovových židlí představovalo katapultovací sedadla a krabice z překližky a plastiku imitovaly řídicí konzole. Nad nimi se klenul překližkový oblouk, jelikož řada kontrolních zařízení byla ve skutečné kabině umístěna nad hlavou posádky. Počítačové a elektrické kabely byly staženy do pevných svazků, avšak i přesto se muselo na každém kroku dávat pozor. Steve Skeldon, navigátor a druhý pilot, seděl na pravém sedadle. Byl kapitánem námořní pěchoty, ale počet hodin strávených ve stíhačkách byl v této situaci méně důležitý než jeho titul z fyzikálních věd. Dnešního rána nicméně převzal i Scarelliho povinnosti hlavního pilota, což z něho dělalo velice zaměstnaného muže. Za pilotem seděla Sue Tillmanová, která měla na starosti senzory a nyní předstírala, že neustále kontroluje zemi pod sebou i okolní vesmír. V Obránci bude instalováno zařízení pro normální světelné, infračervené i radarové vidění, které se snad ve skutečnosti bude chovat stejně jako teď maketa kontrolního panelu. Sue se rovněž měla starat o hlasové i počítačové spojení, které bude Obránce vázat k pozemním senzorům. Zbrojním palubním důstojníkem sedícím po pravé straně kokpitu byl André Baker, kapitán americké armády. Ačkoliv neměl žádné letecké zkušenosti, vyznal se dokonale v laserech a byl rovněž expertem v balistice. Biff seděl v poslední řadě. Jako velitel mise se nemusel dívat okénkem ven. Obrazovky na pultu před ním mu poskytovaly dokonalý přehled. Ze zadní pozice měl navíc lepší přehled po celé posádce. 189
IMPROVIZACE
Křeslo Raye McConnella, určené pro palubního inženýra, bylo rovněž vzadu, po Biffově pravé ruce. Také toto místo bylo prázdné. Ray s nimi mohl trénovat jen příležitostně. To bylo nicméně to nejmenší, co Biffa trápilo. Barnes obsluhoval hlavní ovládací pult. Vedle simulace vlastního řízení mohl ze svého místa vytvářet cíle útoku nebo umělé překážky, které jeho posádka musela řešit. Právě nyní se pokoušel zvládnout nejnovější funkci simulátoru. ' Sue, povězte mi, co vidíte!" Bac ho! V infračerveném spektru tu mám cíl, který se pohybuje pod námi ve směru dva sedm nula s náklonem čtyřicet pět stupňů. Zaměřuji na to radar, abych mohla ten cíl určit. Kromě radaru použiju ještě laserový zaměřovač." Její hlas zněl triumfálně a kdesi za Biffem se ozval potlesk několika techniků. Údaje o rychlosti se už ustálily. Mělo by se to ukázat na obrazovce před vámi." Biff přehlédl svůj ovládací pult a potvrdil: Ano, je to tady." Prve zanesl do počítače cíl Tchien lung a Sue ho objevila. Když si uvědomil, že infračervenou detekci instalovali teprve dnes ve čtyři hodiny ráno, byl to od ní velice slušný výkon. I přes veškerou frustraci ze ztráty času se Biff nyní potěšené usmál. Kromě osvojení profesionálních návyků učil simulátor posádku navíc ještě pracovat jako jeden tým s využitím společných zkušeností. Je příjemné vidět vás se usmívat, Biffe." Ještě před chvílí by ho McConnellův hlas vylekal, ale teď se Biff cítil přece jen poněkud volněji. McConnell se posadil do svého křesla a pak zatleskal. Věnujte mi trochu pozornosti, prosím! Nemáme moc času, takže si nemůžeme dovolit nějaké ceremoniály. Tohle je ale podle mě něco jiného." Oči všech sledovaly McConnella, jak Barnesovi podává nevelkou krabičku. V okamžiku, kdy se jí dotkla Biffova ruka, zazářil fotografický blesk. Biff se otočil, aby zahlédl, jak fotograf stojí za ním, usmívá se na něj, aparát stále připravený k dalšímu použití. Otevřel krabičku a uvnitř nalezl zlaté dubové ratolesti.
Mysleli jsme si, že Obránci by měl velet přinejmenším major," pronesl admirál Schultz a přistoupil k Barnesovi s rukou napřaženou. Ten byl stejnou měrou překvapen i potěšen. Pokusil se vstát, v čemž mu však zabránil velitelský pult před ním. Pohov, majore," usmíval se Schultz. Jsem rád, že vám můžu gratulovat jako první." Když Biff stiskl admirálovu nabízenou pravici, oba muži se podvědomě otočili obličejem k fotografovi. Znovu se rozzářil blesk. Děkuji vám, pane."
Neděkujte mně, ale tady Rayovi. On trval na tom, že byste měl nosit dubové ratolesti. Přitom jste ještě dobrý rok před termínem řádného povýšení, že? A mimochodem," pokračoval admirál silnějším hlasem, aby ho slyšeli všichni členové posádky, vy všichni budete dostávat plat astronautů, a to se zpětnou platností od chvíle, kdy jste zde nastoupili." Nyní bylo na Rayovi, aby se zatvářil překvapeně. Schultz se jenom usmál. Vy jste měl dobrý nápad, já měl dobrý nápad."

 
190                                        LARRYBOND
Zprávy INN 23. listopadu
Příprava na vypuštění jediné náhrady satelitu GPS, která je v současnosti k dispozici, vyvolala v celé administrativě vlnu kritiky. Dnes, když do plánovaného data zbývají pouze dva dny, soudí někteří pozorovatelé, že jde o zoufalý pokus získat čas. Jiné zdroje se domnívají, že tento satelit bude součástí americké ofenzívy, nebo že naopak bude obětován v rámci obrany Spojených států." Objevil se záběr na senátora Rutledge, jak stojí na stupínku v Senátu a rozhořčeně hřímá. Cožpak naše vláda úplně ztratila smysl pro realitu? Když jsme před nedávném přišli o vybavení za miliardy dolarů, máme teď vyhodit dalších několik set milionů? To je víc než šílenství." Senátorův obraz vystřídal Markin. Mínění Kongresu se stále silněji přesouvá ve prospěch možnosti určité dohody s Čínou. Stále méně přítomných věří, že v současnosti již nepříliš tajný projekt Obránce bude vůbec kdy dokončen. V poslední době nej-častěji používaná fráze v prostorách Kongresu zní ,nová realita'." Sedm
Konečný termín
Kosmické středisko S'-čchuan, Čína 23. listopadu
Generál Sen sledoval Markinovo televizní vystoupení s potěšením. Bylo to jasné svědectví o slábnoucí americké politické vůli. Pan Jún-feng však nicméně situaci tak optimisticky neviděl. Stranický tajemník, spolu se svými pobočníky, sledoval televizní záznam, opatřený čínskými titulky. Nejvíce ho zaujal hlavní problém. Proč jenom hodlají vypustit další navigační satelit? Jak skutečná je hrozba Obráncem" Poněkud útočně se otočil na Sena. Celý váš plán vycházel z předpokladu, že ještě než získáme kompletní kontrolu nad orbitálními stanicemi, Američani nebudou moct nic dělat." Ten muž má strach, uvědomil si náhle Sen. Sazí celou svou politickou kariéru na něco, čemu vlastně nerozumí. Doposud, byl zvyklý všechno řídit, a tohle náhle řídit nemůže. Už teď se pokouší svalit vinu na ml. Kope mi hrob pro případ, že by došlo k nějakému selhaní. 191
IMPROVIZACE
My ale přece máme kosmický prostor pod kontrolou, soudruhu Pane." Sen opatrně ovládal svůj hlas. Musel s ním sice jednat uctivě, ale na druhou stranu bylo jasné, že stranický tajemník potřebuje dodat trochu sebedůvěry. Právě teď můžeme zasáhnout kterýkoliv satelit na nižší nebo střední oběžné dráze. Zanedlouho budeme schopni zasáhnout dokonce i geostacionární družice. Tento konflikt, jako kterýkoliv konflikt, je otázkou vůle. My chceme vnutit svou vůli Američanům. Ukázali jsme )im, jak jsou v kosmu zranitelní a jak je tato vesmírná zranitelnost dokáže ovlivnit i tady na Zemi. A oni si to začínají uvědomovat. Jejich vůle se začíná bortit. Mají poslední naději, a tou je Obránce. My jsme na něj ale připraveni. Víme toho o konstrukci VentureStar dost, abychom mohli usuzovat na její možnosti. Dále víme, že bude startovat z Kalifornie. Takže už během několika minut po jejím odpálení můžeme zahájit protiakci." Velitelství Kosmické jednotky 25. listopadu
Když Jenny Ohová vysvětlovala status bojového centra, Ray McConnell se pokoušel zůstat soustředěný na práci. Moc často ji v posledních dvou měsících nevídal, i když oba pracovali na stejné základně a na stejném úkolu. Samozřejmé by stál o to, vidět ji častěji, ale příliš rozptylování si nemohl dovolit. Jenny dostala původně zadání vytvořit komunikační síť, která byla nezbytná pro realizaci jeho projektu. To byl obrovský úkol. Musela totiž integrovat spojení mezi Kosmickou jednotkou leteckých sil, různými sledovacími stanovišti námořnictva, zařízeními NASA a dokonce i některými civilními institucemi. Navíc to muselo být všechno uskutečněno rychle a v úplné tajnosti, pokud šlo o pravý účel projektu. Všechna získaná data se sbíhala do jediného uzlu - bojového centra. Její činnost měla na fungování této ústředny takový dopad, že ji nakonec kompletně převzala. Oba své úkoly však plnila dobře, téměř elegantně. Bojové centrum umístili do opuštěného bývalého výcvikového střediska. Třídy a kanceláře převzal pomocný personál a ve velké ústřední hale, kde býval umístěný simulátor, byl nyní velitelský panel. Samotná budova byla celá ošuntělá, nepříliš udržovaná, a novými uživateli navíc záměrně celá poničená. Těch několik oken bylo zatlučeno prkny a veškeré další úpravy a přístavky z poslední doby vypadaly syrově a byly nenatřené. Jenny ho uvítala hned u dveří, kde hrdě stála pod nápisem Bojové centrum". Byl samozřejmě rád, že ji zase vidí, a okamžitě ucítil, jak část jeho vnitřního napětí povoluje. Usmál se na ni, i když ten úsměv mohl být o něco větší. Její úsměv v odpověď byl zase trochu moc unavený. Byla poněkud jiná. Zdála se mu jaksi tvrdší a hubenější. Napadlo ho, jestli je ten stres podobně vidět i na něm. Jenny ho vedla ústřední chodbou kolem strážných, kolem místností plných elektronického vybavení a lidí hrbících se nad svými úkoly. U dveří místnosti s velitelským panelem stála další stráž, za níž vešli do nevelké předsíňky, fungující jako světelná clona. Z ní vedly dveře do zatemnělé místnosti, zaujímající dvě podlaží v jednom rohu budovy. Kolem tří stěn se vinula vyvýšená galerie. Ta byla asi pět metrů široká a podél

 
192
B O N D

jejího vnitřního okraje se táhlo po pás vysoké zábradlí. Čtvrtou stěnu lemovaly šedivé kontejnery. Ray zaregistroval obrysy ještě dalších beden zastrkaných pod lešením. Jenny bystře vystoupila po schůdcích na lešení, čímž se dostali o jedno patro výš. Pak se s Rayem vydali uličkou podél okraje galerie. V chodbičce stály řady stolů obrácených směrem ke středu, za nimiž byla ulička. Tato sekce se používá ke komunikaci, tato k vedení elektronické války a tahle patří zpravodajcům. Minuli kout sálu. U této stěny se soustřeďují údaje jednotlivých systémů kosmických lodí. Nedostáváme sem sice ani desetinu všech telemetrických dat, které dostává NASA, ale nejdůležitější systémy se nám monitorovat daří." Přešli kolem posledního rohu místnosti a Jenny ukázala na skupinu u třetí stěny. Tady bude sedět admirál Schultz se svým štábem. Odsud bude mít spojení s Bílým domem, NMCC a všemi hlavními velitelstvími." Ray se rozhlédl po sále. Všechno zde vypadalo upravené, na každém volném místě stály i kartotéky. Personál si dokonce našel čas, aby poblíž schůdků namaloval výstražná upozornění. Vypadá to skvěle, Jenny. Podařilo se ti to výtečně." Jen mě moc nechval," odpověděla Jenny. Takhle to tu navenek vypadá už přinejmenším týden. Bude ale záležet na tom, co bude uvnitř." Přešla k jednomu stolu s nápisem Velení" a vzala do ruky helmu na vytváření virtuální reality. Byl to takový ten starší typ s rámem, na němž byly připevněné okuláry. Jenny si zařízení lehce nasadila na hlavu, natáhla rukavice a stiskla vypínač na helmě. Ray slyšel, jak říká: Zahajte test tři bravo." Na ústředním projekčním panelu, do tě doby temném, se objevila jasná bílá koule, dobře tři metry v průměru. Vznášela se ve vzduchu asi uprostřed mezi podlahou a stropem. Ray ji sotva stačil zahlédnout, když už změnila barvu do tmavě modré. Modré skvrny pak poněkud zesvětlaly, načež zhnědly a zezelenaly. Teprve teď si uvědomil, že sleduje stvoření Země, a to počínaje těmi nejhlubšími oceány. Pak se postupně přidávaly vrstvy souše, hezky jedna po druhé. Když Jenny napřáhla své počítačové rukavice do vzduchu, na povrchu globu se objevily světelné tečky. V jednom z nich Ray poznal Miramar. Kolem Země probíhaly sférické křivky, o nichž si Ray domyslel, že to jsou orbitální dráhy. Byla to fantastická podívaná. Z hlediska velení to bylo však ještě senzačnější. Poskytovalo to dokonalý situační přehled, jaký potřebuje velitel pro vedení globální války. Tady je ta horší část," oznámila Jenny. V jižní Číně se rozblikal světelný symbol a za chvíli se přeměnil v krátkou rudou čáru. Kolem symbolu, který začal šplhat směrem k orbitální dráze, se objevila průhledná rudá nálevka. Toto je záznam jejich posledního zásahu," podotkla, sejmula helmu a zadívala se na zvětšený obraz na stěně. A tohle jsme už přidali my." V místě, kde se nacházel Miramar, zablesklo světlo. Jak začalo stoupat, zbytek obří obrazovky postupně potemněl. Náhlá tma Raye na chvíli oslepila, takže mohl pouze slyšet: Zatraceně, to jsem chtěla, aby to fungovalo." V hlase jí zaznělo zklamání. Tohle zařízení byla jenom brnkačka. Na obrazovce se pouze kopíruje obraz, který přichází do kosmického velitelství. Na další vybavení jsem sehnala z devíti desetin běžně užívané komponenty. Zapojit je dohromady bylo pak už úplně jednoduché. improvizace
193
Složitější bylo naprogramování celého nového systému. Vycházeli jsme z toho, že musíme být schopni sledovat Obránce v reálném čase. Displejová jednotka byla původně navržená pro zobrazování lokalizace našich vlastních jednotek na základě údajů z GPS satelitů. Teď se na ně však nemůžeme spoléhat, takže k identifikaci cílů používáme radarová a optická čidla roztroušená po celém světě. Takto získané informace musí být sesbírány, soustředěny a pak převedeny na displej. Tento software je úplně nový." Trochu křivě se usmála. Slyšela jsem, že spoustu problémů mají ale i na kosmickém velitelství." Ray chvíli počkal a pak se tiše zeptal: Existuje něco, co bychom pro tebe mohli sehnat a co by ti práci urychlilo?" Jenny zavrtěla hlavou. Kéž bych jenom věděla, o co si mám říct." Tón jejích slov McConnellem poněkud otřásl. Právě slyšel někoho, kdo je téměř u konce svých sil. Tato žena sice dosud dokazovala téměř zázraky, ale během týdne bude muset být celý její úsek schopen naprosto stoprocentního výkonu. Obránce nutně potřeboval dokonalé navádění z bojového centra. Satelit totiž neponese žádné své senzory, kterými by se mohl sám navádět. Víc lidí sem přivelet nemůže. V takto pokročilou dobu by jejich zasvěcení do problematiky muselo být až příliš překotné. Nikdy by to nestihli včas. Žádné další vybavení určitě nepotřebovala. Takže, když měla všechny potřebné zdroje, záleželo pak již jen na jejích manažerských schopnostech. Ty to dokážeš," pronesl trochu opatrně Ray. Nehodlám ti tu přednášet nějaké nadšené projevy. Nikdo není určitě pro Obránce zapáleny víc než ty, to vím jistě. Ty se ale bojíš, že selžeš. Tolik ti na tom projektu záleží, že strach ze selhání ti doslova svazuje ruce." Když přikyvovala, téměř se celá chvěla. Nenávidím selhání. Vždycky jsem ho nenáviděla, a určité silněji, než kdokoliv jiný. A tohle je přitom tak strašně důležité." Teď, když se Jenny těžce opírala o zábradlí, byla na ní únava ještě víc patrná. Ray ji vzal jemně za paži, odvedl ji ke křeslu a tam ji posadil. Sám si sedl na kraj stolu a upřeně se na ni podíval. Od prvního dne, kdy tohle všechno začalo, jsi pro mě znamenala jistotu. Od stejného dne tu však nikdy nebylo dost času, kolik bych si ho pro nás oba přál mít. Stále ještě se musím koncentrovat na náš úkol, což znamená, že musím zmrazit své city vůči tobě do doby, než bude po všem. Pomáhá mi ale tvoje důvěra ve mně. Doufám proto, že má důvěra v tebe bude mít stejný účinek." Usmála se a pozvedla k němu oči. Přeju si to."
Pak se to tedy stane." Zvedl se. Snažil se, aby jeho slova vyzněla pozitivně, aniž by byl příliš nadšený. My to dokážeme, Jenny, a já budu rád, že budeš přitom v řídicím středisku se mnou." Vtom zapípal Rayův telefon. Trochu zdráhavé ho zvedl. Byl to admirál Schultz. Právě se pohnuli," řekl, aniž by čekal, až se Ray ohlásí. Ten se rozhodně nemusel ptát, o kom Schultz mluví. Kde? Co dělají?" Naše kontrolní satelity sledují jejich jižní hranici. Čínské jednotky právě vyrazily ze shromažďovacích oblastí. Brzy budou v pozicích, odkud mohou zítra za svítání zahájit invazi."

 
194                                        LARRYBOND
Národní vojenské velitelství 26. listopadu
Ze strany čínské vlády se zatím neobjevil jediný pokus o komunikaci s námi nebo s Vietnamci." Ministr Peck seděl vedle generála Kastnera. Už před chvílí si vyposlechl shrnutí přednesené admirálem Overtonem, týkající se pohybů čínských i vietnamských ozbrojených sil. Nyní se však dozvěděl několik detailů, jež se na shromáždění náčelníků štábů obvykle neventilovaly. Číňané si obstarali podporu Rusů a Severních Korejců výměnou za ekonomickou pomoc a přenechání části spratlyů." Generál Forest, náčelník štábu armády, se překvapením začal hlasitě smát, ale brzy se zarazil. Peck přikývl. Souhlasím. Normálně bych také řekl, že Moskva a Pchjongjang by byly blázni, aby s takovou dohodou souhlasily. Je to stejné, jako kupovat zajíce v pytli." Náš zdroj je však naprosto důvěryhodný," trval na svém Peck, a navíc se domníváme, že to jenom dokazuje, co si myslí o našich šancích. Dlouhá léta jsme hráli úlohu vedoucího psa spřežení, pánové, ale v poslední době si někteří psi začínají myslet, že už nemáme takovou sílu." Ale pořád je to dohoda s ďáblem," poznamenal Kramer.
Peck souhlasně pokynul hlavou. Prezident nás veřejně zavázal, že budeme chránit Vietnam před čínskou agresí. Nyní nastal čas, abychom buď ten slib splnili, nebo se potichu stáhli." Důvody chránit Vietnam dosud nezmizely," připomenul jim Forest. Možnosti ochrany se však značně zkomplikovaly," ozval se generál Warner. V minulosti jsme ale k zastavení Číňanů měli k dispozici letadla vzdušných sil a stroje z letadlových lodí námořnictva. Nyní však byla jejich síla značně zredukována a navíc se staly velice zranitelné. To byl také primární účel celého čínského plánu. Oni dobře vědí, že jsme ochotni veřejně se angažovat, pokud je ovšem riziko nízké. Proto změnili pravidla hry. Byla to past od samého počátku, a my do ní vlezli." Stejně zlé by však bylo, kdyby převálcovali Vietnam," poznamenal admirál Kramer. Doplatili bychom na to hospodářsky a stálo by nás to i nemalé politické ztráty doma a v zahraničí." Naše reputace v zahraničí by určitě nesmírně utrpěla," souhlasil Peck. .Vidíte, to jsou typičtí Američané, neumí držet sliby'," zaparodoval generál Forest. Použijme pro to čínský výraz. Jde o udržení tváře. Jen nás trochu ponížili, když nám plivli do obličeje, a už se jim to začíná vyplácet. Nehodlá si někdo z vás tipnout, kolik získají nových přátel, když se jim doopravdy podaří ovládnout Vietnam?" Generál Kastner zavrtěl hlavou. Nemůžeme přece obětovat lidské životy výměnou za ztracenou pýchu." V tom s vámi nemohu souhlasit, pane," oponoval Forest. Promluvil uctivě, ale pevně. Tohle není žádný handl. To je válka." Odmlčel se, aby se rozhlédl po místnosti. Můžeme si vybrat - buď teď ztratit několik lidí, nebo se pustit do boje později, a to proti silnějšímu nepříteli. Copak si někdo z vás myslí, že se Číňané tady zastaví? Vždyť už svým spojencům slíbili část spratlyů!" IMPROVIZACE                 195
Ozval se Peck. Co kdybychom teď pozměnili pravidla hry my? Nemohli bychom zvýšit jejich ztráty?" To by znamenalo rozšíření válečného konfliktu," poznamenal Kramer. Útok na všech možných frontách. Nemůžeme sice zasáhnout to jejich obří dělo, ale pomocí tomahawků nebo strojů z letadlových lodí můžeme napadnout spoustu jiných cílů. Můžeme jim potopit všechny námořní jednotky a sestřelit každičké jejich letadlo, které jenom objevíme. A navíc víme o spratlyech," dodal s pohledem upřeným na Pecka, To by ale znamenalo plnohodnotnou válku," pronesl trochu udiveně Kastner, ale pak se jeho hlas změnil. Zasáhnout je tam, kde nám to nemohou odvést. Souhlasím." Peck přikývl. To je jedna možnost. Předám vaše doporučení panu prezidentovi." USS Ronald Reagan (CVN-76), v Jihočínském moři 27. listopadu Na letové palubě bylo vlastně všechno normální, Jestliže se za normální dá považovat vír zvuků, nakupená změť kovu a horké výfukové plyny z motorů. Stály tu řady útočných letadel, vyzbrojené a v pohotovosti, zatímco stíhačky a letouny včasného radarového varování v pravidelných intervalech přistávaly a vzlétaly k ochraně flotily. Rozkazy pilotům byly naprosto jednoznačné. Dosáhnout čínského pobřeží, sestřelit každé letadlo s čínskými výsostnými znaky a potopit každou loď pod čínskou vlajkou. Přitom však nepřekračovat linii čínského pobřeží. Alespoň ne do doby, než budeme plně připraveni. Dole v plánovací místnosti přípravy stále probíhaly. Celé dlouhé hodiny byly určovány různé bojové cíle a získáván souhlas k zaútočení. Zatímco plánovači se stále ještě přeli a dohadovali, velitelé letek netrpělivé vyčkávali. Seznam cílů byl poměrně náročný. Každému letadlu byl určen primární, záložní sekundární i terciární cíl. Letadla, jejichž úkolem bylo napadnout protivzdušnou obranu, měla dorazit na místo jen několik vteřin před úderným svazem. Nepřátelské obranné síly měly být přitom lokalizovány za pomoci průzkumných letadel a jejich pozice předána velitelům jednotek, kteří tyto koordináty dále předají vlastním útočícím strojům. Každičký popsaný krok však vycházel z přesného určení polohy - s pomocí satelitů GPS. Za stávající situace musel být tento automatický zaměřovači systém nahrazen jinou, méně přesnou navigací. Náhradní způsob měl však své chyby, jichž bylo daleko víc, než na kolik byli plánovači zvyklí. V mnoha případech se chyby ukázaly být bohužel příliš veliké pro jakékoliv časově přesnější plánování. Nálety budou tedy muset být provedeny poněkud později a plánovači tudíž nemohli garantovat, že se všechny útočné jednotky po ukončení náletů vrátí zpátky. Velitelství Kosmické jednotky, Miramar 29. listopadu
Ray v kanceláři uslyšel, jak se rozezněl klaxon. Když vyběhl ven, málem očekával, že kolem sebe uvidí uhánějící hasičské vozy. Myšlenka na vodíkové a kyslíkové nádrže na odpalovací základně byla prostě příliš strašná, proto se mu v hlavě začaly okamžité rojit představy jiných možných tragédií. Nemohlo dojít k úniku toxických chemikálií?

 
196
LARRY      BOND
Nespadl někdo někam? Všechno to byly sice dost děsivé představy, ale stále by to bylo lepší než oheň na odpalovací základně. Jakmile oběhl roh kancelářské budovy, otevřel se mu pohled na startovací plochu. Byla sice zhruba míli daleko, ale z této vzdálenosti vypadala naprosto normálně. Pak zaslechl štěkot kulometu. Přidal do kroku. Kolem něho se prosmýkl otevřený terénní vůz humvee, plně obsazený ozbrojenými příslušníky námořní pěchoty. Divoce na ně v běhu zamával a zakřičel. Uslyšel, že někdo z posádky ho poznal a vykřikl: To je přece McConnell, počkejte." Auto se smykem zastavilo. Bleskově pro něj udělali místo na předním sedadle, a jakmile naskočil, řidič opět zmáčkl pedál plynu až na podlahu. Někdo se zezadu snažil překřičet řev dieselového motoru.
Je vyhlášený poplach. Radar objevil nějaké pomalu se pohybující letadlo, směřující k základně. Už teď je za hranicí zakázané zóny a navíc neodpovídá na rádiové signály." Tou dobou už dorazili na samý konec cesty a budovy po obou stranách vystřídala otevřená krajina, táhnoucí se až k odpalovací rampě. McConnell znovu zaslechl kulomet a podle zvuku určil zdroj střelby. Byl jím další humvee, s kulometem připevněným na otáčivé základně na nákladní ploše. Auto se právě zastavilo a obsluha kulometu mířila zbraní vzhůru. Ray pohledem sledoval směr hlavně, až objevil na obloze malou skvrnku. Vypadalo to nejspíš jako malé letadlo, stále ještě několik mil vzdálené. Na tuhle vzdálenost nemůže přece nic zasáhnout," vykřikl Ray. Snaží se ho zahnat," křikl řidič v odpověď. Ray si všiml, že je to důstojník, poručík od námořní pěchoty. Voják zvedl k ústům mikrofon. Tady je Halí. Vidím ho. Je to lehké letadlo, cessna, nebo něco podobného. Letí nízko a míří přímo k odpalovací rampě." Co to hodlá udělat?" otázal se McConnell.
Poručík Halí pokrčil rameny. To mi povězte. Může to skončit stejně tak sebevražednou havárií, jako vysazením útočného komanda. Nebo taky může začít shazovat letáky s výzvou k záchraně velryb." Halí pokračoval v krkolomné jízdě, takže k hangáru dorazili za necelých šedesát vteřin, jež však Rayovi přesto připadaly jako nejdelší v životě. Když vozidlo zabrzdilo, seskákali z něj na zem námořní pěšáci a tryskem zaujali pozice, ze kterých pokryli hangár i s jeho drahocenným obsahem. Ray zaregistroval další přijíždějící skupiny bojovníků, kteří také okamžitě spustili palbu na blížící se aeroplán. V této chvíli byl ale již docela blízko. Náhle hlasitě zavyl motor, jak pilot přidal plyn. Letadlo poněkud zrychlilo a zamířilo nosem k zemi. Copak hodlá sebevražedně nalétnout přímo do hangáru? Letadlo bylo nyní dokonale zarámované střelami se stopovkou. I když Ray dobré věděl, jak je obtížné zasáhnout kulometem dokonce i pomalu letící stroj, v duchu přesto zuřil na střelce, kteří se nebyli schopni trefit do něčeho takhle velkého, pomalého a letícího úplně rovně. Teď, když se aeroplán ještě více přiblížil, uviděl, že se jedná o civilní čtyřmístný hor-noplošník. Sám taková letadla v minulosti několikrát pilotoval. Stroj nyní mířil přímo k němu. Hluk motorů rychle rostl jak v intenzitě, tak ve výšce otáček. improvizace                197
Ačkoliv na letadle nebyla vidět jediná zbraň, zachvátilo jej náhlé utkání utíkat někam se skrýt. Na nálet nebyli připraveni. Hangár představoval jen velice nedokonalou ochranu a útok mohl nakonec docela dobře mířit právě sem. Vtom se na trupu letadla cosi změnilo a Raye zprvu napadlo, že střelci se přece jen trefili. Pak však rozpoznal, že se jen otevřely dveře. Copak se někdo chystal seskočit padákem? Na to byli ale příliš nízko - určitě ne víc než sto sedmdesát metrů. Tou dobou se letadlo ocitlo přímo nad hangárem. Námořní pěšáci je sledovali ztichlými hlavněmi, ale se střelbou stále čekali na příslušný rozkaz. Nestřílet!" vykřikl Halí a pak opakoval stejný rozkaz do vysílačky. Obrátil se k Rayovi s vysvětlením. Kdybychom ho teď zasáhli, mohl by spadnout přímo na hangár." Za předpokladu, že právě o to mu od začátku nejde," zamumlal Ray. McConnell pozoroval manévrování letadla a z duše si přál, aby odsud okamžitě zmizelo. Nestalo se tak. Namísto toho se v poslední chvíli stočilo poněkud vlevo, takže už za několik vteřin bylo jasné, že na hangár nemíří. Přesto však Ray nepocítil žádnou úlevu. Letadlo směrovalo nyní na odpalovací základnu, která se nacházela asi o sto metrů dál. Od trupu se oddělil jakýsi předmět velikosti zhruba člověka a zamířil k zemi. Na jednom konci měl směrovací křidélka, druhý konec byl špičatý. Vypadal jako nějaká obří šipka. Ray stál bez hnutí a pozoroval, jak ten předmět padá k zemi. Teď, když mířil špičkou napřed, připomínal ještě víc šipku na hraní. Koutkem oka zaznamenal, že se námořní pěšáci, kteří měli přece jen lepší reflexy, přitiskli k zemi. Bomba dopadla skoro přesně doprostřed startovací plochy a hlasitě vybuchla. Tlaková vlna jím i ve stometrové vzdálenosti citelně otřásla a z ohavně hnědého oblaku kouře se rozlétly rotující deformované úlomky. Ray se stále ještě nedokázal pohnout. Byl jako omráčený a nevěděl, co má dělat. Vtom mu nad hlavou přeletěl pár SuperHornetů námořní pěchoty, které se vydaly pronásledovat cizího vetřelce. McConnell sledoval očima, jak se trysková letadla blíží k cessně, jež letěla dost nízko a vzdalovala se, ačkoliv byla stále ještě v dohledu. Jeden z hornetů zabočil doprava a pak se stočil kolmo na trasu vrtulového letadla. McConnell uslyšel zvuk připomínající rozhněvanou motorovou pilu a od pronásledovatele před nos cessny zamířila čára světelných střel. Druhé tryskové letadlo zatím kroužilo po levé straně se spuštěným podvozkem a vysunutými klapkami, ve snaze pohybovat se co nejpomaleji a udržet se za cessnou. Rádio poručíka Halla zapípalo. Ten se na chvíli zaposlouchal a pak se obrátil k Ray-ovi. Poručili mu přistát a on spolupracuje." S pohledem na smrtelně nebezpečné hor-nety, které nyní pomalu kroužily na obloze, poznamenal: Já bych určitě spolupracoval taky." Ray si vzpomněl na bombu a rozběhl se k odpalovací ploše, nad kterou se stále ještě vznášel oblak kouře. Štiplavé výpary ho téměř dusily, ale on je ignoroval. Pak však zakopl o trosky, které pokrývaly kdysi dokonale hladký povrch plochy. Zpomalil a začal opatrně překračovat kusy kovu i balvany betonu. Když řidnoucím kouřem uviděl kráter, srdce mu pokleslo. Díra v zemi měla tři metry v průměru a byla minimálně stejné hluboká. Z jejích okrajů čněly bláznivě pokroucené ocelové pruty.

 
198
L A R R Y
B O N D

Z oblaku kouře se vynořil admirál Schultz a s pohledem upřeným na kráter se zastavil Rayovi po boku. Nejprve si McConnella prohlédl a pak se ho zeptal. Vypadáte dobře. Jsou všichni v pořádku?" Ray na něj chvilku zůstal hledět a teprve pak odpověděl: Já nevím." Schultz mu zatřásl ramenem, ne hrubě, ale aby ho probral. Rayi, vzpamatujte se. Musíme zjistit, jestli není někdo zraněn, a pak si pořádně prohlédnout, jakou škodu nám to udělalo na ploše. Nemůžeme se přece nechat zastavit." Ray přikývl a zahájil kontrolu. Lidi, které kolem sebe poznal, poslal do práce. Zaregistroval, že i námořní pěšáci se chovají stejně - přecházejí od člověka k člověku, kontrolují, zda jsou v pořádku, a pomáhají raněným. Poručík Halí se poklusem přihnal k Schultzovi a zasalutoval. Pane, mají útočníka a ten bude každou chvíli přistávat." Dobře. Pojďme tedy." Zavolal na McConnella. Rayi! Můžete jít se mnou?" McConnell však prve slyšel poručíkovo hlášení a už teď mířil k autu. Poručík se řítil s humveem směrem k přistávací dráze skoro stejně rychle, Jako se prve hnal k odpalovací rampě. Dráha se nacházela v té části základny, která byla stále ještě používána námořní pěchotou, ale touto rychlostí jim cesta netrvala ani pět minut. Po celé základně se rojily ozbrojené stráže a objevily se i známky rozmisťování těžších zbraní. Kolem rachotila kola pohyblivých nosičů raket SAM a nedaleko stála jednotka pásových bojových vozidel, která právě čerpala pohonné hmoty a brala náklad. Hlídka na okraji letiště zaregistrovala humvee přepínající světla a nasměrovala řidiče na pojížděcí dráhu směrem k jejímu vzdálenému konci. Cessnu, která tam stála na zemi, obklopoval houf vozidel, nad nimiž co chvíli profičely dva hornety jako hrozivá připomínka. Ray rozpoznal generála Normana, který stál poněkud stranou, zatímco příslušníci námořní pěchoty zajišťovali letadlo. Jeho dvoučlenná posádka byla právě vyváděna ven a pečlivě prohledávána. Byli to muž a žena, oba těsně přes dvacet, oblečeni do módně neladících pastelových barev, s vlasy nahoře krátkými a po stranách dlouhými. Rayovi připadali jako párek studentů přímo z univerzitního kampusu. Neumisťujte zbraně do vesmíru!" vykřikoval chlapec, zatímco je prohledávali. Pryč s Obráncem'." křičela dívka. Nenecháme vás přeměnit vesmír v bitevní pole!" Ray si připadal jako v šoku. Toužil oba popadnout a ukázat jim škodu na startovací dráze, kterou způsobili, i zraněné, odvážené nyní do nemocnice. Nebo je zavést do velícího střediska a ukázat jim, co všechno je vlastně v sázce. Tvář generála Normana byla jako vytesána z kamene, zato výraz admirála Schultze napovídal, že by byl schopen na místě nařídit popravu obou výtečníků. Ani jeden z důstojníků se však nepohnul a nepromluvil. Možná že toho nebyli schopni. Nedokázal to ani Ray. Pouze tiše sledoval, jak vojenská policie oba civilisty zatýká, nasazuje jim pouta a odvádí je pryč. Později téhož dne se Ray hlásil u admirála. Schultzova kancelář byla plná lidí. V jediném křesle v místnosti seděl generál Norman a většinu zbývajícího prostoru zaplňovali důstojník právního oddělení JAG námořní pěchoty, představitel oddělení základny pro styk s veřejností a důstojník zodpovídající za bezpečnost projektu Obránce. Všichni uvedení čekali, až se objeví Ray. IMPROVIZACE
199
Ten se nenamáhal s nějakým úvodním slovem. Technici mi oznámili, že startovací plochu opraví do zítřejšího večera. Využijí k tomu stejný materiál i techniku, jaké se používají na opravu rozbombardovaných rozjezdových drah. Poté, co odtud odstartuje Obránce, nezbude z toho nic moc, ale na jeho odpálení to bude stačit. Dále byla poškozena část ovládacího zařízení, ale i to bude brzy opraveno." Mírně se usmál. Jednou z výhod těchto nouzových zařízení je skutečnost, že se dají opravovat docela snadno." Nato promluvil Schultz: Díky, Rayi," a obrátil se k důstojníkovi bezpečnosti. Nejsou to žádní čínští agenti, nebo jestli ano, tak provádějí Číňané velice špatnou personální politiku. Jmenují se Frank a Wendy Beaumontovi, jsou to sourozenci a oba studují na kalifornské univerzitě. Ve škole jsou dobře známi jako aktivisté a jsou členy několika politických organizací. Letadlo patří jejich otci a oba mají pilotní průkazy. Domníváme se, že s tou bombou jim někdo pomáhal, nejspíš ale zase někdo ze studentů. Byla dost improvizovaná. Ten chlapec, který je posluchačem druhého ročníku, ji docela podrobně popsal a tvrdí, že ji sestrojil úplně sám, o čemž dost pochybuji." Schultz přikývl a pak pohlédl na důstojníka pro styk s veřejností, majora námořní pěchoty, který hlásil: Už se toho chytil tisk. Polovina novinových titulků hlásá .Námořní pěchota střílí na vysokoškolské studenty' a druhá polovina ,Námořní pěchota nedokáže ochránit tajné kosmické plavidlo'. V žádném případě se z toho nemůžeme dostat se ctí. Někteří novináři dokonce spekulují, že Obránce je zničený a my ho přitom nemůžeme předvést na veřejnosti, abychom je umlčeli." Schultz odpověděl: Nechtě je říkat, co chtějí. Jestli si Číňané budou myslet, že jsme utrpěli nějakou škodu, bude to jenom dobře. Proto jim ukažte lidi, co byli při výbuchu 7ranpnl/
zraněni.
Právě jsem měl telefonický hovor s nemocnicí," pokračoval. Celkově utrpělo zranění pět lidí, jeden z nich natolik vážné, že musel podstoupit operaci, při které mu vyjmuli z těla úlomek bomby. Všichni se prý ale uzdraví." Jsem rád, že nikdo nezemřel," zamumlal generál Norman. Nemůžeme ale spoléhat na to, že už nedojde k žádnému dalšímu útoku. Já osobné se chci všem omluvit, že jsme nechali to letadlo proniknout až tak daleko. Už se to nestane. Můj velitel mi sdělil, že nám dodá cokoliv, co budeme potřebovat k ochraně základny i vás. Od nynějška na dobu neurčitou zůstáváme v plné pohotovosti. Budeme trvale udržovat ve vzduchu patrolující stíhačky a bojové helikoptéry po celých čtyřiadvacet hodin denně. K dalšímu narušení už nedojde." Velitelství Kosmické jednotky, Miramar 1. prosince
BiffBarnes dvakrát zaťukal na dveře kanceláře Raye McConnella a pak zkusil vzít za kliku. Nebylo zamčeno. Jak Biff otvíral dveře, uslyšel, jak někdo píše na počítači. Ray se hrbil nad klávesnicí, oblečený v pyžamu. Rayi, tohle by měl být budíček. Pamatujete se, že jsem vám kdysi povídal cosi o úředních hodinách?" Dneska ráno mě napadlo něco, co jsem musel vyřídit," odpověděl McConnell s pohledem stále upřeným na obrazovku počítače.

 
200
B O N  D

To jste přitom včera večer ponocoval až do jedné." Bames se posadil na okraj postele. Potřebuji! vás na zítřek pořádně vzhůru a v nejlepší formě, Rayi. Kdy jste se dnes ráno probudil?" V otázce zazněl vyčítavý tón. Ve čtyři."
Takže vy si myslíte, že tři hodiny spánku vám stačí?"
Oukej, po obědě si schrupnu."
To bychom ale měli právě posuzovat předávání nových čidel." Och."
Takže se k nám připojíte až v polovině," oznámil mu Biff. Teď se za patnáct minut sejdeme v jídelně posádky." Když Barnes odešel, Ray se rychle osprchoval a oblékl. I přes značnou únavu, kterou zřetelně pociťoval, mu nedělalo potíž pospíšit si. Raye napadlo, kolik procent jeho krve asi tvoří čistý adrenalin. Už zatraceně dlouho žil s obnaženými nervy. I když se přitom cítil trochu jako blázen, navlékl si modrou kombinézu, kterou mu předal Barnes. Na levém rameni byla nášivka s písmeny KOSMICKÁ JEDNOTKA SPOJENÝCH STÁTŮ a na levé straně prsou se skvěl nápis OBRÁNCE, pod nímž bylo jeho jméno. Oblečení bylo docela slušivé, ačkoliv přece jen poněkud okázalé, a Ray si nevzpomínal, že by ho kdy schvaloval. Když se na to Barnese zeptal, ten mu odpověděl, že některé věci je lépe ponechat v rukou bojových pilotů. Barnes trval na tom, aby Ray nosil svou kombinézu už celý týden. Samozřejmě v iurn budete nápadný. Jste ale členem posádky a to vás činí výjimečným. Ať to všichni vidí. Vy jste nejen Obránce postavil, ale navíc máte dost odvahy, abyste s ním i letěl. To je ten největší projev jistoty a vaši lidé to ocení." Jídelna vypadala v průběhu jejich pobytu postupně lépe a lépe. Geoffrey znovu změnil její výzdobu, tentokrát z tématu Jihozápad' na .Vesmír'. Stěny lemovaly plakáty se slavnými astronauty a obrázky kosmických plavidel. Dojem dokreslovala klasická hudba. Ray spěšně zamířil ke stolu posádky a s uspokojením si všiml, že nejde pozdě. Steve Skeldon a Sue Tilimanová se totiž právě usazovali. Oba měli na svých kombinézách důstojnické označení, které však v jejich případě působilo naprosto přirozeně. Raye napadlo, že pokud se bude držet v jejich blízkosti, bude snad vypadat také normálně. Přesto se cítil trochu jako podvodník. ĽNamísto aby se zařadil do fronty v samoobslužné lince, vybral si z jídel uvedených na jídelním lístku. Všeobecně panovala teorie, že členové posádky by se měli věnovat užitečnější práci, než postávání ve frontě. Ve skutečnosti to ale bylo jenom takové další fůriantství, které mělo zdůraznit jejich jistou výjimečnost. Ray to povolil až po značném váhání. Posádka nyní pracovala pod nemilosrdným Barnesovým dohledem na osvojování bezpečnostních postupů, vštěpování si umístění jednotlivých technických zařízení, jejich technických charakteristik i na zvládání pracovních povinností kolegů. Mezi jeho oblíbené triky patřilo položit otázku a uprostřed odpovědi vypálit otázku další. Postižená oběť nikdy nedokázala odpovědět na oba dotazy správně, v náležitém pořadí a během požadovaných několika málo vteřin. IMPROVIZACE                 201
Zpočátku Ray Barnese podezíral, že se zaměřil jen na něj a neustále ho smaží na situacích s poruchami motorů. Když si však povšiml, jak si podává ostatní, musel si nakonec připustit, že ho vlastně ještě šetří. Hra na otázky a odpovědi trvala po dobu celé snídaně. Poté chtěl Barnes vzít celou posádku na simulátor. Ray by s nimi býval rád zůstal, ale dobře věděl, že na jeho rozhodnutí čeká spousta naléhavých záležitostí. Část jeho mysli se nemohla dočkat zítřejšího rána. Zbytek rozumu však doslova úpěnlivě toužil po tom, aby dnešní den trval věčně. Potřeboval toho ještě tolik udělat. Zprávy INN 1. prosince 22.00
Mark Markin stál tak blízko předního vchodu do Miramaru, jak jen to bylo možné. Nalézal se tedy na opačné straně silnice zvané Miramar Way, která odbočovala z dálnice 1-15. I teď v noci byl na této hlavní dopravní tepně živý provoz, většina vozidel však jen projížděla. Televizní kamera si vybrala jeden těžký nákladní vůz, který odbočil směrem k základně. Zastavil před ozbrojenými strážnými v bráně, kteří ho obklopili, zevrubné prohledali a teprve pak vpustili do objektu. Nakonec se objektiv zaměřil na psa, kterého držel jeden strážný na vodítku. Po útoku, ke kterému zde došlo přede dvěma dny, posílili příslušníci námořní pěchoty výrazně bezpečnostní opatření. Civilní doprava do a ze základny byla zásadně omezena, takže většinu přijíždějících aut představují úřední vozidla. Veškeré naše pokusy spojit se s vojenskými představiteli ohledně škod způsobených útokem se ukázaly být neplodné. Koalice proti militarizaci kosmu, která se k provedené akci hlásí, tvrdí, že se jim podařilo zničit startovací plochu a poškodit nedaleký hangár. Major Dolan, důstojník základny pro styk s veřejností, nicméně existenci Obránce stále popírá, takže .nemůže diskutovat o škodách na něčem, co vlastně neexistuje'." Postavu Mariana vystřídal zrnitý černobílý obraz zachycující budovu s obdélníkovým půdorysem, z jejíž jedné strany vybíhaly koleje. Ty vedly ke čtvercové ploše, uprostřed níž se tyčila konstrukce z kovových nosníků. Pod kovovým rámem probíhal svažující se zákop. Nemohlo to být nic jiného než odpalovací rampa. Obraz byl celý zkosený, jako by kamera byla nakloněná na stranu. Tento záběr pořídilo letadlo INN, které se dostalo až na hranici zakázaného pásma nad leteckou základnou. Za použití speciálních čoček a počítačového zvětšení jsme byli schopni zaznamenat tento .neexistující' hangár a odpalovací základnu. I když je na značně velikou vzdálenost dost obtížné posuzovat detaily, jak hangár, tak i startovací plocha se zdají být v naprostém pořádku. Lze tedy předpokládat, že Obránce zůstal nedotčen. Zpravodajství INN bude nadále monitorovat vývoj situace na základně a bude vás informovat v okamžiku, kdy dojde k nějakým změnám."

 
202
LARRY      BOND
Velitelství Kosmického jednotky, Miramar
1. prosince 22.15
Admirál Schultz hněvivě vypnul nástěnnou obrazovku. Stisknutím knoflíku si však moc neulevil. Nejradši by takhle stiskl Markinův obličej. Vypadá to, jako bychom vedli válku v akváriu," zavrčel hněvivě. Plukovník Evans, důstojník zodpovědný za bezpečnost Obránce, s tím vřele souhlasil. Radar objevil několik civilních letadel pohybujících se těsně za hranicí zakázaného pásma. Jedno z nich může klidně patřit INN. Určitě m na palubě kameru a jenom čeká, až naše kosmická loď odstartuje." Schultz se ušklíbl. Tak jim nabídněme něco, na co se můžou dívat. Potřebuji si promluvit s generálem Normanem a s Jenny Ohovou. Možná je budete muset vzbudit, ale povězte jim, že je to naléhavé." Evans navrhl: A co McConnella?
Schultz zavrtěl zamítavě hlavou. Ne, toho nechtě spát. S tímhle nám nijak pomoct nemůže a zítra ho čeká perný den." Sám potlačil zívnutí. Jakmile odstartují, dám si dvacet." Bojové centrum, velitelství Kosmické jednotky
2. prosince 02.00
Schultz objevil Jenny Ohovou v plné práci. Kontrolovala a dolaďovala software, který byl pro úspěch celé mise tak důležitý. I ona se těšila na to, jak se po startu kosmické lodi vyspí. Nyní však seděla před pultem vrchního dispečera a přemítala nad Schultzovým návrhem. Byla unavená a nemohla se zbavit obav, avšak plán to byl bezesporu zajímavý, i když rozhodně komplikoval těch několik posledních hodin před startem. Podobná cvičení jsme už měli," pronesla opatrně. V žádném případě nemohla Schultzovi odpovědět bezvýhradně kladně, jakkoliv by si to přála. Musela si to nejdřív sama promyslet. Naši dispečeři však budou muset nezávisle na té akci pokračovat v testování." Nežádal bych nic, co by mělo jakkoliv narušit připravenost na zítřejší start," ujistil ji admirál. Znamenalo by to ale začít vysílat na frekvencích kosmické lodi." Máme snad přece víc než jenom jednu sadu frekvencí, nebo ne?" ujišťoval se. Ano, ale je jich omezený počet. Jakmile ji jednou použijeme, musíme předpokládat, že Číňané, nebo i kdokoliv jiný, jejich vysílání zachytí a bude je monitorovat." Jsou přece zakódovaná," namítal Schultz.
Nechci se na nic spoléhat a nechávat to náhodě," odpověděla Jenny pevným hlasem. Máte samozřejmě pravdu, ale stojí to za to." Pohlédl na hodinky. Přeji si to provést pěkně potmě, takže se budete muset připravit na pět hodin ráno." Budeme připraveni."
Osm
Příjezd
Kung-ka saň 2. prosince
Generál Sen neklidně pochodoval po prostorách startovacího střediska. Personál, který už dokonale znal své povinnosti, se mu širokým obloukem vyhýbal a svou pozornost spíše zaměřoval na samotný blížící se moment odpálení. Sen jim tyto starosti plně přenechal. Události nabíraly volný spád. Už zdaleka situaci plně nezvládal, což ho rozčilovalo. Na odpalovací základně, která byla v trvalé pohotovosti proti případnému nepřátelskému útoku, vládl válečný režim. Do pohotovosti byl uveden každý příslušník vojenské posádky i hlídky dostaly rozkaz strážil ob!a->l du dvojnásobné vzdálenosti od základny. Nad hlavou brázdily oblohu stíhačky zajišťující obě křídla prostoru. Všichni měli totiž dobrý důvod ke zvýšené pohotovosti. Nedávné americké údery proti pobřeží na severu i na jihu citelně zasáhly Lidovou osvobozeneckou armádu. Bylo zničeno několik životně důležitých základen, potopena řada lodí a sestřeleny desítky letadel. Politbyro zakázalo členům ozbrojených sil diskutovat dokonce i mezi sebou o přesných číslech ztrát. Americké útoky byly pečlivě vedeny na místa s nejslabší obranou. Těžce chráněné cíle byly zatím ušetřeny. Skoro to vypadalo, že Američané ztratili valnou část sebevědomí. Jako by přestali věřit ve svou neporazitelnost. Sen jenom doufal, že ho toto zdání neklame, protože to by znamenalo, že nepřítel slábne. Dobře věděl, že pro Američany bude obtížné zasáhnout cíl tak daleko ve vnitrozemí, avšak přesto musel být opatrný. Zvláště tady, odkud vlastně pocházela příčina celé války. Premiér Li Čang se obrátil na politbyro s žádostí, aby se pokusilo dojednat s Američany kompromis. Podle něj by obé strany zastavily bojové akce výměnou za bezpečnostní záruky. Avšak Pan Jún-feng na Senovo naléhání členy nejvyššího stranického orgánu přesvědčil, aby nechali jeho vojenský program i nadále pokračovat. Senová argumentace byla nezpochybnitelná: jestli projekt Obránce doopravdy existuje, nikdo neví, kdy bude připraven k praktické realizaci. Za týden? Za měsíc? Tato nejistota byla sice znepokojující, ale ve skutečnosti nevýznamná. Obránce bude přece zničen téměř okamžité poté, co odstartuje. Sen si téměř přál, aby ho Američané vypustili co nejdřív. Jakmile se tak stane, zbaví se valné části nejistoty, která ho nyní trápila. A následný zásah určitě zlomí americkou vůli bojovat.

 
204
BONO

Letecká základna námořní pěchoty Miramar 04.00
Admirál Schultz sledoval, jak pilot SuperHornetu provádí předletovou kontrolu. Na startovací čáře byla tma, jediné světlo sem dopadalo od nedalekých reflektorů. Olivově šedý maskovací nátěr žádné paprsky neodrážel a celé letadlo vypadalo, jako by bylo stvořené jen z temných, různě zaoblených stínů. Stíhačka nebyla ozbrojena, zato však pod křídly nesla pomocné nádrže na téměř dva tisíce litrů. Právě jim věnoval pilot největší díl své pozornosti. Generál Norman se připojil k Schultzovi. Vypadá to úplně jednoduše," pronesl s pohledem upřeným na náklad letadla. Určitě to vyjde," ujistil ho Schultz. Tenhle fígl jsme prováděli už s tryskací A-6 a F-14. Jakmile piloti zjistili, jak to provádět, museli jsme jim to výslovně zakázat. Přece jenom při tom existují určitá rizika." S čímž je major 0'Hara dobře srozuměn," poznamenal Norman. Mně nezbývá, než tomu slepě věřit. Jsem jenom hloupý námořní pěšák." Já jsem zase jenom starý pilot," ušklíbl se Schultz v odpověď. Teď mě ale potřebují někde jinde. Nechtěl bys )ít se mnou, Carle?" Velice rád," odpověděl generál.
Velitelství Kosmické jednotky, Miramar 04.00
Příprava na let představovala pro Raye stále ještě novou zkušenost. Už dvakrát tu proceduru absolvoval cvičně, kompletně i s připojením na palubní systémy. Podobně jako posádka raketoplánu měl na sobě dosud jen košili s krátkým rukávem, i když na opravdový start budou samozřejmě všichni plně oblečeni. McConnell prožíval celé ráno jako ve snu. Všechno mu připadalo jaksi neskutečné. Události ubíhaly velice rychle a on se ocitl plně v jejich vleku. Jeho úkol postavit Obránce a připravit ho k letu byl splněn. Byl již natolik přivyklý věčně přítomnému časovému tlaku, že se ho stále nemohl zbavit ještě ani teď. Jako při závěrečných zkouškách na škole bude chvíli trvat, než si uvědomí, že je vlastně po všem. K tomu všemu se právě naplňoval jeho celoživotní sen. Poletí do kosmu. V minulosti již samozřejmě létal, ať už v několika lehkých letadlech, která sám pilotoval, nebo při letech jen tak pro zábavu v super výkonných tryskových letadlech. Tohle bude ale něco podstatně jiného. Uvidí a zažije věci, jaké ještě nikdy neviděl a nezažil. Současně věděl, že má strach. Byla tu samozřejmě řada rizik. Mohlo je zahubit mechanické selhání, stejně jako lidská chyba, ale nejvíce ho děsila nejistota celé jejich mise. Měli opravdu ty nejlepší prostředky? Ray byl s Obráncem tak úzce svázán, že se cítil být jeho nedílnou součástí, a tak jakákoliv myšlenka na jeho případné selhání ho téměř paralyzovala. Vzpomněl si na svůj rozhovor s Jenny a snažil se vybavit slova, která jí pověděl. 205
IMPROVIZACE
Bojové centrum Kosmické jednotky, Miramar, Kalifornie 04.15 Tato fáze předstartovní přípravy byla stejně důležitá, jako čerpání paliva do Obránce, nebo natahování softwaru do jeho počítačů. Posádka kosmického plavidla se shromáždila na lešení, postaveném kolem pomalu se otáčející zeměkoule. Všichni již měli na sobě letecké oblečení a čistě kvůli fotoreportérům i letecké helmy. Ačkoliv nikdo jejich příchod oficiálně neohlásil, začal nejprve jeden člověk, pak skupina lidí a nakonec celý dav tleskat a hlasitě pozdravovat astronauty na jejich cestě k místu, kde na ně čekal Schultz. Ray pociťoval současně rozpaky i hrdost. Po celou dobu pobytu v kosmu bude jejich život záležet právě na těchto lidech. Popravdě řečeno, bez jejich pomoci by byl naprosto bezbranný. I když pravdou zůstávalo, že největší riziko ponesou nakonec on a ostatní členové posádky. Biff Bťrnes tomu rozuměl poněkud lépe. Odjakživa existovalo určité silné pouto mezi těmi, kteří připravovali letadlo, a jejich piloty. Posádka Obránce tu teď byla proto, aby tuto vazbu potvrdila a aby umožnila všemu personálu se na ně ještě před startem podívat. Byli hvězdami této sou a povinností hvězd bylo nechat se vidět. Admirál Schultz jim rovněž chtěl říct své sbohem a popřát jim hodně štěstí. Hned poté zahájí poslední předletovou kontrolu a na nějaké ceremonie už nebude čas. Schultz všem potřásl rukou a s každým členem posádky prohodil několik slov. Když došla řada na Raye, obvykle společenský admirál se na chvíli odmlčel a pak ze sebe vypravil jen Hodně štěstí". Odpalovací středisko Kosmické jednotky, Miramar, Kalifornie 04.30 Posádka vyšla společně z pohotovostního sálu. Teď je vidělo jen několik málo lidí, ale jak se šest astronautů blížilo ke kosmické lodi, všichni jim začali tleskat a mávat na ně. Ray několikrát za svůj život navštívil mys Canaveral a pokaždé byl prostě fascinován zejména tou vysokou montážní budovou a masivním pásovým transportérem, který rychlostí deseti kilometrů za hodinu převážel připravenou kosmickou loď na odpalovací základnu. Stejně tak byl i svědkem úžasných technických vymožeností, nezbytných k sestrojení druhého stupně raketoplánu a jeho palivových nádrží. Ty byly navíc ještě příšerně drahé. Dnešního rána, ještě před svítáním, vyvezli z hangáru Obránce. Dvě kolejnice ho zavedly až na odpalovací rampu, kde ho vztyčili do vertikální polohy a připravili ke startu. Jakmile byl v této poloze zajištěn, začalo čerpání paliva. Jelikož transport začal ve tři hodiny ráno, k vypuštění měl být připraven v 6.00. Jednoduchost celé předstartovní fáze ho v tomto případě upřímně překvapila. Obránce vypadal jako sněhobílý široký klín, odrážející odlesky pracovních světel. Po obou stranách šikmo vzad ubíhající křídlové plochy kosmickou loď ještě rozšiřovaly a zvětšovaly. Budoucí kosmické těleso sedělo na nevysoké ocelové konstrukci a stožár, který pomáhal při jeho vztyčování do vertikální polohy, byl nyní již opět složen k zemi. Na zevním plášti nebyla sice americká vlajka, ale skvěl se zde firemní znak Lockheed Martina a nápis VENTURESTAR. Křídla, střed trupu, špice i základna plavidla byly

 
206
LARRY      BOND
ozdobeny hvězdami a pruhy. Pod znaky bylo černými tiskacími písmeny vyvedeno jméno Obránce. Rayovi připadal celý tento výtvor jako nejkrásnější věc na světě. Výtah pro posádku je vyvezl do dvou třetin výšky rakety, kde vstoupili do černého otvoru za čtvercovým vstupním příklopem. Jakmile se poslední z nich ocitl uvnitř, technici za nimi poklop zavřeli a odstranili výtahovou konstrukci. Ray se cele ponořil do předstartovní kontroly. Každý z šestičlenné posádky měl svůj úkol a všichni museli navíc pracovat jako sehraný tým. Startovací dráha 15, Letecká základna námořní pěchoty Miramar 05.30 Major Tim 0'Hara elegantně najel se svým strojem na začátek startovací dráhy. Noční start vyžadoval poněkud více pozornosti. Městská světla, probleskující v pozadí, by totiž pilota, pátrajícího po označení rozjezdové dráhy nebo po světelných signálech, mohla snadno zmást. Tím se opřel do brzd a pohlédl na kontrolní věž. Přitom si ještě jednou zkontroloval palubní vysílačku. Spínač vysílání byl vypnutý a v této poloze zůstane až do poslední chvíle před konečným přistáním. Rozjezdová dráha byla suchá a čistá, počasí perfektní. Potlačil nutkání znovu zkontrolovat panel zbrojních systémů. Opakovaně se přesvědčil, že má vypnutá poziční světla. Jeho záměrem nebylo přilákat na sebe něčí pozornost a věž se dostatečně postará, aby udržela veškerý ostatní provoz v uctivé vzdálenosti. Už teď slyšel, jak směřuje hlídková letadla nad vzdálený konec základny. Když z řídicí věže zablesklo zelené světlo, posunul plynové páky plně kupředu. Po obou stranách letounu začala kolem něho klouzat světla rozjezdové dráhy, aby se rychle slila ve dvě souvislé čáry. Zkušeným pohybem přitáhl k sobě řídicí páku a okamžitě ucítil, jak se stroj odlepuje od země. Srovnal letadlo a pak zatáhl klapky i podvozek. Poněkud ubral na rychlosti, ale stále ještě nízko nad zemí začal svůj první obrat. Budovy se pod ním míhaly v hrozivé blízkosti, avšak jeho trasa byla pečlivě vybrána tak, aby se vyhnula všem možným překážkám. Musel totiž zůstat nízko, aby ušel pozornosti radarů civilního letectva. Nikdo si nemohl být jistý, kdo všechno může jejich signály sledovat. Tryskovou rychlostí přeletěl v okamžiku celou základnu a před sebou zpozoroval první postupný cíl, za který bylo vybráno parkoviště motorových vozidel. Po obratu v tomto bodě zamíří již přímo ke startovací rampě Obránce. Přesně nad parkovištěm se otočil a pak znovu přidal plyn. Dokonce i z této nízké výšky před sebou jasně viděl odpalovací základnu a zamířil přímo k ní. Tryskový letoun nabral rychlost, jejíž ukazatel minul čtyřsetuzlovou hranici, a přeletěl nad servisní budovou, kterou měl vyznačenou na mapě. Toto bylo místo, kde měl zahájit stoupání. 0'Hara ostře zvedl nos svého stroje. Ve chvíli, kdy dosáhl vertikálního letu, nacházel se přesně nad odpalovací rampou Obránce. Zapnul forsáž a okamžik nato stiskl tlačítko přídavných nádrží označené VYPUSTIT. Z kohoutů ve dně nádrží se vyřinul proud paliva, které díky žhavým výfukovým plynům motorů okamžitě vzplálo. 0'Hara neustále zvyšoval rychlost a soustřeďoval se pouze na udržování kolmého směru. Toužebně si přál, aby to vypadalo tak, jak to vypadat mělo. 207
IMPROVIZACE
Zprávy INN 05.32
Blesková zpráva. Tady Mark Marian, zprávy INN, před vchodem na základnu Miramar. Právě jsme zahlédli obrovský oheň, stoupající směrem k východu." Reportér se otočil na někoho mimo záběr kamery. Je to tam stále? Zaber to!" Markinův obličej na obrazovce vystřídal ohnivý blesk, pohybující se na černém pozadí. Skákavé pohyby kamery svědčily o značné vzdálenosti objektu. Konec ohnivého jazyka blikal a chvěl se. Zdálo se, že se pohybuje značnou rychlostí. Před necelou minutou se nad oblastí základny, která je využívána k programu Obránce, objevil rudý záblesk. Světlo značnou rychlostí vystřelilo k nebi a nyní pomalu mizí ve výšce. Bez předchozího oznámení a nejspíše za účelem ochrany amerického systému GPS odstartoval Obránce. Opakuji..."
Bojové centrum Kosmické jednotky, Miramar, Kalifornie 05.32 Generál Norman sledoval vysílání zpráv INN s úšklebkem na tváři. To máš za všechno to svoje nakukování přes plot," oslovil Mariánův obraz. Reportér stanice INN právě znovu shrnoval přehled posledních událostí. Schultz měl na hlavě sluchátka a přitom pozoroval Jenny, jak se pohybuje mezi jednotlivými pozemními dispečery. Ti namísto aby sledovali dění na obrazovkách, soustřeďovali svou pozornost na předčítání vytištěných stránek. Až dosud byly využívány pouze k tréninku, ale pomohly vycvičit dispečery do té míry, že věděli na vteřinu přesně, co mají v každé jednotlivé fázi startu Obránce říkat. Tímto drilem prošli všichni již nesčíslněkrát, ale tentokrát byly jejich pokyny vysílány. Nikdo si nebyl jistý, kdo všechno může naslouchat. Ať to ale byl kdokoliv, vysílání mu muselo připadat opravdu skutečné. Kung-kašan, 1. prosince 05.40
Již z pouhého pohledu do tváře vrchního dispečera Sen věděl, že se jedná o naléhavý hovor. Když převzal sluchátka, uslyšel hlas Tung Č'ho. Právě odstartovali. Je toho plné vysílání INN." Co v televizi ukázali?" zeptal se a gestem ruky ukázal jednomu z techniků. Ačkoliv meh možnost připojení na Internet, sledování stanic jako INN nebylo povoleno, s výjimkou skutečně mimořádných událostí. Sen rozhodl, že právě o takovou příležitost se nyní jedná. Spolu s personálem teď tedy sledoval start kosmického plavidla a naslouchal Mariánové komentáři. Hodina startu byla 5.30 místního času, tedy před deseti minutami," hlásil Dong. Ve stejné době jsme rovněž zachytili živější rádiový provoz ze základny Miramar. Právě propočítáváme příslušný kurs." Tady nám do odpálení chybí stále ještě sedmnáct minut," poznamenal Sen s pohledem na hodiny. Cítil, jak se ho zmocňuje vzrušení před bojem. Američané se konečně pohnuli.

 
208
B O N D

Doporučuji pozdržet náš start do chvíle, než budeme znát jejich kurs," radil vědec. Nechtěl bych, aby se náš personál musel starat o dvě kosmické lodi současně. Bez pomoci celosvětové globální navigační soustavy ale sebou budeme muset hodit, jakmile se Američané jednou objeví." V pořádku." Sen přistoupil na odložení startu jen váhavě a nerad, ale musel dát Dongovi za pravdu. Dobře totiž znal schopnosti svého personálu. Počkám, až mi dáte znamení." Dong ho uklidňoval. Přípravy prvního stupně rakety na vypuštění už začaly a probíhají podle plánu. Měli bychom být schopni startu během deseti minut." Sen přerušil spojení, a když se otočil, zjistil, že všichni členové týmu jsou na svých místech. Měl by pociťovat obavy z americké kosmické lodi, ale namísto toho cítil spíše úlevu. Skutečně nečekal, že odstartují tak brzy. Ten jejich let bude mít tedy zatraceně krátký život. Bojové centrum Kosmické jednotky, Miramar 05.52
Totálně zabraný do předstartovního odpočítávání ucítil Ray téměř podráždění, když se na vnitřním rozhlasovém okruhu ozval Schultzův hlas. SITREP, lidi," oznámil. Veškerá konverzace okamžitě ustala a admirál rychle pokračoval. Máme tady start." Všichni členové posádky udiveně pohlédl) na monitory v očekávání ohnivé čáry nad Kung-ka saň. Ray v duchu zaklel. Zpravodajci ho jednoznačně ujistili, že určitě stihnou nď-tartovat dřív, než Číňané vystřelí svůj další projektil. Možná to bude jen o necelou hodinu, ale potřebovali nutně nějaký čas k tomu, aby stačili navést Obránce do příslušné polohy. Pak Ray zahlédl něco nadJinanem, poněkud více k severu. Ze země se pomalu zdvihala tenká červená čára, stáčela se k východu a v elegantní křivce mířila vzhůru. Uslyšel, jak velitel směny říká: To je rychlejší než Tchien lung."' Větší dělo?" podivil se užasle Ray.
Ne, tohle je z jejich kosmického střediska. Musí to být základní stupeň standardní rakety. Kdo ví, co ale nese." Nemůžeme si dovolit čekat, než na to přijdeme," ukončil diskusi Schultz. My budeme pokračovat v přípravách na start a zpravodaje! se to zatím pokusí vyluštit." Neuplynulo ani pět minut a Schultz je vyrušil znovu. Jelikož do startu chybělo skutečně jen několik posledních minut, Ray věděl, že to musí být něco opravdu důležitého. Ten start proběhl v prostoru kosmického komplexu Jinan a telemetričtí odborníci tvrdí, že jde o základní stupeň rakety Long March 2F. To je kosmické plavidlo, které používají pro lety s lidskou posádkou, ale tentokrát se pohybuje příliš rychle. Domníváme se, že nese daleko menší náklad." A míří bezpochyby na nás," poznamenal Barnes. Jako orbitální raketa SAM." Míří na to, co pokládají za nás," opravil ho Schultz. Ten náš ohňostroj byl daleko účinnější, než jsme doufali." Když ale mají k dispozici takovou spoustu energie, mohli by nás stejně dostihnout," oponoval mu Ray. S čímpak?" otázal se Barnes.
I M p r o V
209

Nejspíš s dalším projektilem Tchien lungu," nadhodil Ray. Tentokrát by ale mohl nést nějakou alternativní hlavici." Jadernou?" Samotný Barnes nevypadal nikterak vyděšeně, zato někteří členové jeho posádky měli viditelně strach. Všechno je možné."
Schultz se otázal. Jdeme do toho, nebo ne? Můžeme start odložit." Když na nás v kosmu čeká ta věc? Ani náhodou," odpověděl Ray. Najednou si uvědomil, že právě překročil své kompetence. Odpovědět měl Barnes. Pohlédl na majora. Doporučuji, abychom vyrazili, pane." Biff přikývl a pak pohlédl na zbytek posádky. Všichni byli sice zticha, ale rozhodně také souhlasně přikyvovali. Stále ještě míří na něco, co neexistuje. Pohneme se, než to zjistí. Jdeme na to," pronesl rozhodně Biff. Kung-ka saň 06.05
Generál Sen zůstal připojený na INN v naději, že se tam objeví nějaká další informace, avšak po dvou opakováních původní reportáže následovaly už jenom spekulace. I když byly docela zábavné, nic cenného nepřinesly. Nacházel se v neobvyklé, vlastně prakticky unikátní situaci. Jejich střela byla připravena již skoro celých deset minut, ale přesto ji dosud nevypálili. Technici nečinně posedávali, obsluha děla se krčila ve svých bunkrech. Celý S'-čchuan vyčkával, až se na obrazovkách jejich radarů objeví Obránce, zatímco útočná raketa se řítila k místu, které považovali za nejvhodnější pro budoucí zásah. Sen se přistihl, že ho celá ta sou nabízená INN přitahuje. Velkou část vysílaného materiálu tvořily záběry z války. Většinou se jednalo o propagandu, nicméně záběry byly nesmírně obsáhlé. Dozvídal se tak věci, o kterých jim Peking zakazoval třeba jen šeptat... Blesková zpráva. Tady je Mark Markin, Miramar, Kalifornie." Mariánova známá tvář vystřídala na obrazovce nějakého starého profesora fyziky, který právě vysvětloval fungování motorů Obránce. Dostáváme záplavu zpráv o tom, že z letecké základny námořní pěchoty Miramar v Kalifornii odstartovalo kosmické plavidlo." Markin vypadal, ale i vystupoval, poněkud poplašeně a zmateně. Naše zdroje na místě samém, stejné jako četní civilisté, ohlásili start další rakety, ke kterému mělo dojít jen před několika minutami. Všichni shodně popisují ohlušující hluk, daleko silnější než při dřívější události dnešního rána. Cože?" Markin pohlédl mimo záběr kamery a pak řekl: Dobře, pusťte to." Zde je záznam startu, zachycený jedním místním obyvatelem, který v okamžiku největšího hluku popadl fotografický aparát a událost zvěčnil." Snímek ukazoval modrou oblohu se zahnutým bílým sloupem, téměř kuželem, dosahujícím zhruba do dvou třetin obrázku. Na vrcholku bílého sloupu seděl hrot šípu. Znovu se ozval Markinův hlas. Teď tento obrázek zvětšíme." Kolem špičky šípu se objevil drobný rámeček, který se začal zvětšovat, nejdříve se rozvlnil, aby se nakonec znovu zaostřil. Jednotlivé body dodávaly záběru poněkud neostré kontury, ale přesto

 
210
B O N D

byla docela dobře patrná šikmo dozadu sklopená křídla a plamenný jazyk, šlehající ze základny objektu.
Dejte mi Donga!" vykřikl na šéfa komunikací a znovu se upřeně zadíval na obrazovku. Vytiskněte to někdo," nařídil, jak mu velitel personálu podá! sluchátko. Díváte se na to také? Nevím, co jsme to viděli předtím. Tohle vypadá docela skutečně." Obránce 06.05
Startovní zážitek dokonale naplnil všechny Rayovy smysly. Celého se jej zmocnil mohutný hluk, který záhy ustal, a zrychlování, jež se naopak zdálo pokračovat donekonečna. Kdesi v zasutém koutu jeho mysli se mu vybavil pojem dilatace času", avšak síla, která ho neustále tlačila do sedadla, byla v tuto chvíli rozhodně silnějším zážitkem. Uvědomil si, jak se pokouší zhluboka nadechnout, i když věděl, že má dýchat jen mělce. Maska mu dodávala veškerý potřebný kyslík. Teď, během letu vzhůru, neměl nic na práci, takže se přinutil zklidnit se a zvyknout si na zvětšenou tíži. Biff pozoroval svou posádku a v duchu proklínal zrychlení. Fyzické pocity, které z něho rezultovaly, mu byly známé, ale veškeré dojmy zastíral pocit zodpovědnosti. Velitel mise. Pokoušel se načerpat jistotu ze svých zkušeností bojového pilota, ale stávající podmínky byly přece jen poněkud odlišné. A to všechny podmínky. Nejen pohyby, ale i čidla a samozřejmě i zbraňové systémy. I když absolvoval nemilosrdně dlouhé hodiny drilu na simulátorech, nebyl si stále jistý, jestli to bude stačit. Teď to tedy měl zjistit. Alespoň že už nemusel zvedat činky. Ray se soustředil na palubní desku a nechal tělo dělat podvědomě vše, co mu nedokázal poručit vědomě. Všechny systémy pracovaly normálně, i když čidla se budou muset nejprve zapojit, než se přesvědčí, zda jsou plně funkční. Museli obětovat váhu svého plavidla pro zisk času, z čehož vyplývala nutnost úpravy zařízení tlumícího nárazy. Nicméně měl pocit, že se jim to vyplatilo. Rozhodl se riskovat jemný pohyb, dotkl se vypínače náhradní manuální kontroly a pohlédl na taktickou zobrazovací jednotku. Dvě obrazovky ho současně informovaly o situaci po obou stranách a nad nimi. Čínská útočná raketa, na obrazovce označená symbolem TLI, se nacházela nad nimi, ale poněkud východně. Po startu totiž zamířila severně, směrem na polární oběžnou dráhu. Díky vysoké rychlosti bude obtížné, vlastně nemožné, aby Obránce vůbec zasáhla. Kung-ka saň 06.10
Generál Sen to věděl také. A navíc tu byly další problémy. Pokusil se o nich informovat S'-čchuan. Jestliže se pokusíme zasáhnout Obránce při dalším obletu, pak se Tchi-en lung ocitne na více než hodinu mimo náš dohled. Nedokážeme posoudit, čeho jsou za tu dobu Američani schopni.
To bychom raději měli raketu využít ke zničení dalšího satelitu GPS. Ty mají pevně neměnné oběžné dráhy a k jejich napadení máme dost energie. Obránce bychom pak napadli mou zbraní."                                                        ' IMPROVIZACE
211
Bude to ale náš poslední výstřel," nesouhlasil Dong. Neměli bychom ho využít spíše ke zničení satelitu GPS? Dva zásahy během jednoho dne, a to ještě tváří v tvář Obránci, který je měl chránit, by pro ně bylo ještě větší pokoření." Sen však nesouhlasil. Lepší bude zničit Obránce. Raketou Long March bychom ho mohli minout. Hodnota cíle nebude o nic menší." Konečné rozhodnutí bylo na Senoví, ale ten si přesto přál získat Dongův souhlas. Jeho lidé budou nyní muset řídit dva objekty, i když jen po krátkou dobu. Přestože byl přesvědčen, že to zvládnou, generál se ještě raději ujistil: Dokážete to?" Ano," přikývl Dong.
Tak jim řekněte, ať se připraví. Výstřel bude za necelých pět minut." Při poslední větě zesílil hlas a veškerý personál střediska se spěšně rozběhl za svými povinnostmi. Je tu ještě jedna věc," dodal generál Sen. Povězte Pekingu, že musíme zahájit speciální útok." Sen teď mluvil potichu, aniž by však jeho slova zněla spiklenecky. Utajení bylo tak přísné, že dokonce ani jeho personál o tom nebyl informován. Dobře," pronesl Dong úlevně. Liang mě k tomu tlačí už od samého rána." Bojové centrum 06.15
Jenny to zaregistrovala jako první. Velela sice celému středisku, ale bez komunikačního oddělení nedokázalo její středisko vůbec fungovat. Proto tedy určila jeden displej k trvalému monitorování údajů z desítek dalších pozorovacích stanovišť. Sem patřila velitelství jako NORAD a NMCC, radarová sledovací stanoviště i zpravodajská letadla kroužící vysoko na obloze podél čínského pobřeží. Bojové centrum nemělo vlastně žádné vlastní senzory, avšak přebíralo údaje ze všech těchto zevních zdrojů, syntetizovalo je a vytvářelo z nich přehled o globální situaci. Její pozornost přivolal akustický signál a červené blikající ikona na počítači. Jenny zavolala jednu z dispečerek. Carol, podívej se na spojení s Kwajal'einem. Právě jsme ztratili signál." Ještě než kontrolorka stačila rozkaz potvrdit, rozsvítilo se další rudé světlo, tentokrát z Pearl Harbouru. Jelikož Jenny byla uvyklá pátrat především po společných rysech různých jevů, okamžitě porovnala oba poplachy. Žádnou podobnost v nich však nenalezla. Pearl Harbour byl velitelské středisko. Vyčlenila dalšího pracovníka ze svého nevelkého štábu, aby prověřil spojení s Havají, když se objevilo třetí rudé světlo, tentokrát z Ascensionu, následované dalším, a pak ještě dalšími tak rychle, že je už všechny nebylo ani možné sledovat. Admirále, ztrácíme všechna svá čidla!" Jenny se pokusila ovládnout paniku v hlase. Zaposlouchala se do Schultzovy odpovědi, když ji přerušila Carol se zprávou o situaci stanice v Kwajal'einu. Jsem v hlasovém komunikačním středisku, Jenny. Tady mě ujišťují, že zařízení je naprosto v pořádku, ale že je proti nim veden elektronický útok. Do řídicího programu se jim dostal nějaký hacker." To není možné," vykřikla Jenny ještě předtím, než si uvědomila, jak hloupě její slova znějí. Zmlkla, promítla si v duchu celou situaci a pak poznamenala. Musí mít porušenou funkci filtrů. Ty přece mají automaticky zamítnout všechno, co není příslušným způsobem zakódované."

 
212
LARRY     BOND
Tvrdí, že ta cizí komunikace je zakódovaná," vysvětlovala Carol, alespoň natolik, aby se dostala přes filtry." Máme tady start dalšího kosmického tělesa," ozval se hlas jiného kontrolora. Tentokrát z Kung-ka sánu." Jenny zaregistrovala, jak se na velikém obrazu globu objevila stopa rakety, a obrátila se k záznamům čidel. Start nového kosmického tělesa objevil průzkumný stroj leteckých sil, jeden z těch několika, které patrolovaly podél čínského pobřeží. Až dosud sice nedokázaly zachytit nic...
Globus, doposud se hladce otáčející uprostřed kontrolní místnosti, se náhle zastavil, pak se několikrát cukavě pohnul a nakonec se definitivně přestal pohybovat. Co teď? I když si okamžitě přepnula sluchátka na kanál obsluhy počítače, uslyšela pouze hlas Chrise Browna, velitele počítačové sekce. Někdo nám zahlcuje počítač. Krmí naše spoje falešnými údaji." Copak to filtry nedokážou zachytit?" otázala se Jenny.
Zdaleka ne všechno."
Jenny přešla k Brownovu panelu a chvíli se na něj zahleděla, jak se pokouší analyzovat falešná data, přicházející z údajně bezpečných zdrojů. Tady jsou hlavní údaje, které jsme dostali. Ty jsou v pořádku." Takže přes filtry všechno jejich vysílání nepronikne?"
Ne, to se podaří tak jedné zprávě z deseti." Prstem zaťukal na klávesnici panelu a vyvolal další proud údajů. Tenhle soubor má podobnou konfiguraci, ale zakódování není dost přesné, takže ho filtry odmítly." Přesto ale ty, které projdou, stačí až až," pokračoval po chvíli. Přicházející soubory navíc nutí naše počítače, aby je přežvýkaly, protože teprve pak je můžou odmítnout. A na každý platný soubor dostáváme tucty falešných." Jenny, chci vědět, co se to děje," ozval se admirál Schultz sice mírným, ale rozhodným hlasem. Jenny pozvedla hlavu a přes místnost pohlédla Schultzovi do očí, jež se na ni vyčkávavě upíraly.
Jsme pod elektronickým útokem, pane, který na nás přichází přes naše sledovací základny. Je to dost složité. Oni nám žádné získané informace nekradou, ale naopak nás zásobují záplavou falešných dat, aby nás zahltili." ,Jak je můžeme odblokovat?"
Jenny si povzdechla. Já vám zavolám, pane."
Chris Brown naslouchal její konverzaci s admirálem, a jakmile skončili, ozval se. Teď se nám to úplně sesypalo. Právě jsme ztratili možnost zpracovávat údaje čidel." Obránce 06.20
Stále ještě byli v procesu nezbytných příprav, když je zavolala Jenny. Oba piloti, Sca-relli a Skeldon, mezitím otevřeli vchod do nákladového prostoru, odkud pak zbrojní důstojník André Baker vysunul do prostoru otočnou věž s laserem. Zatímco specialisté chystali svá zařízení, Ray kontroloval zásoby energie a čistotu přicházejících dat. Příslušný problém zaznamenal již před několika minutami, ale soustředil se hlavně na vlastní terminál systému. Pomyšlení, že bojové centrum přestalo řádně fungovat, v něm vyvolalo intenzivní pocit osamění. improvizace                213
Jennina zpráva sice objasňovala situaci, avšak ani v nejmenším ji neřešila. Rayi, ztratili jsme senzory. Ocitli jsme se tady pod útokem." Její slova ho zamrazila, ale přinutil se zůstat zticha a poslouchat. Jenny objasňovala problém, ale jeho důsledek byl i tak zcela zřejmý. Zůstali v tom sami. Nedokázala jim ani říct, kdy je znovu připojí. Ray se najednou cítil velice zranitelný. A přitom odněkud z hloubky se k nim šplhá další Tchien lung. BiffBarnes pohlédl na obrazovky. Byly ploché a dvojrozměrné, tedy nic ani trochu podobného vybavení bojového centra. Biff přepnul program a vyvolal na obrazovku nákres plánované trasy a koordináty bojového dotyku. Rozhodl se ignorovat problémy, které se nacházely kdesi hluboko pod nimi. Stejně s nimi nemohl nic dělat, takže se rozhodl soustředit na vlastní cíl. Ray se ohlédl po Biffovi, studujícím obrazovku před sebou. Nechali si uniknout šanci dostat nás. Teď musí jít už jen po satelitu." Souhlasím" přitakal Ray. Podívejte se na tohle." Přesměroval diagram ze své obrazovky na Barnesovu. Schéma ilustrovalo trasy zbývajících satelitů GPS i oblast, kterou pokrývaly čínské radary. Nejsnáz by mohly zasáhnout tady osmnáctku," označil jeden satelit. Jestli někdy v následující půlhodině změní směr, pak ho můžou klidně dostat. Navíc budou moct svůj zásah přímo sledovat." Bames chvilku počkal, aby si McConnell mohl situaci na obrazovce prohlédnout. Ray pomalu přikývl. V pořádku," řekl nakonec. Vyznělo to však skoro jako otázka. Sundáme ho," pronesl rozhodně Barnes. Hned teď. Dřív než se nám ještě víc vzdálí. A hlavně než se ukáže TL2 a pokazí nám dopoledne. Piloti, otočte to na TLI. Posádko, zaměřte se na TLI." Ray pozoroval, jak hvězdy i Země pomalu mění svou polohu, zatímco Scarelli otáčí jejich lodí tak, aby laser směřoval proti čínskému kosmickému plavidlu. Problémem byla vzájemná vzdálenost, avšak alespoň nemuseli manévrovat, aby udrželi cíl v prostorově omezeném dosahu senzorů Obránce. Sue Tilimanová, velitelka senzorové sekce, přešla od pilné práce k velice pilné práci. Pohrávala si s radarem, aby na něm nakonec navolila jeden z programů sledování. Všechno však teď muselo být prováděno manuálně, což bylo značně časově náročné. Konečně mohla ohlásit: Mám ho na radaru. 242 kilometrů, relativní kurs 330, ele-vace osmdesát stupňů. Přecházím na průběžný program sledování." Za malou chvíli pokračovala: Cíl zachycen." Po zběžném pohledu na další monitor dodala: Infračervená čidla potvrzují polohu." Ray potlačil nutkání komentovat aktuální funkci přístrojů. Podle všech pravidel mělo probíhat zaměřování i vyhodnocování naprosto automaticky. Integrace potřebných systémů by však vyžadovala příliš mnoho cenného času. Namísto toho bylo tedy vše prováděno ručně. S každou vteřinou se však cíl od nich vzdaloval. Kapitán Baker, zbrojní důstojník, neztrácel ani okamžik. Zručně krmil laser údaji získanými z radaru Tilimanové. Hotovo," ohlásil chladnokrevně, jako by oznamoval předpověď počasí. Ray byl svědkem pozemních testů sedmitunového laseru. Jeho motory tehdy vydávaly strašidelné zvuky. Nyní nebylo slyšet nic. Jak se ústí zbraně pootáčelo směrem na cíl, konstrukce lodi se jen lehce zachvívala.

 
214
B O N D

Každou chvíli už bude mimo náš dosah," připomněl Ray majorovi. Právě jsem vypočítal náš dostřel. Vypalte šest výstřelů." Ray ucítil další hučení a vibrace, jak pumpy začaly přečerpávat chemikálie do spalovací komory. Následoval intenzivní záblesk chemického laseru, načež z komory vyrazil paprsek o síle dvou megawattů. Uvnitř Obránce Ray sledoval, jak ubíhá pět vteřin. Poté se Sue Tilimanová zklamaně obrátila ke kapitánu Bakerovi. Zbraňový důstojník pozoroval spektrograf spojený servomotorem s laserovým zrcadlem. Nic," prohlásil.
Jelikož byl laser nastavený na pět záblesků, za moment vystřelil znovu. McConnell pozoroval záběry televizní kamery, která snímala nákladový prostor. Ze spalovací komory stoupal obláček páry a laserová hlavice se pomalu pohybovala. Všechno však probíhalo v naprostém tichu. Tentokrát promluvil jak Baker, tak Tilimanová. Důstojník armády vítězně hlásil: Spektrograf zaznamenal spektrální čáru hliníku." Laser způsobil rozzáření určité části cíle. Na spektrogramu se toto záření zachytilo a prokázalo materiál, z něhož byl cíl vyroben. Také Tilimanová tento výsledek potvrdila. Infračervené čidlo hlásí zásah. Ukazuje teď daleko větší teplotu." Je to stále na radaru?" otázal se Barnes.
Sue přikývla. Trajektorie se nezměnila."
Pokračujte v palbě."
Také třetí výstřel, pětivteřinový záblesk intenzivní energie, zasáhl čínskou loď, avšak se stejným účinkem. Ray musel potlačit nutkání dolaďovat zaměřovači displej nebo upozorňovat Barnese, že s každým výstřelem se jim cíl vzdaluje. Během přípravy strávili spoustu času diskusemi, jak se dozvědí, že cíl byl doopravdy zničen. V kosmu nebylo možné něco sundat s oblohy a na tuto vzdálenost ani vidět výsledek. Během čtvrtého záblesku se Biff obrátil na Sue: Můžete změřit, o kolik stupňů případně teplota stoupla?" Ne, pane. Rozlišovací schopnost tohoto zařízení není tak jemná. Podle zákonů fyziky nemůže ten předmět vyzařovat teplo tak rychle, jak je na něj přivádíme. Navíc mu dodáváme každým výstřelem méně tepla, protože se ten předmět od nás vzdaluje." V momentě, kdy zodpověděla Barnesovu otázku, skončila i další světelná salva. Vyprázdnili už téměř polovinu nádrží, ale velitel mise ani v nejmenším nezaváhal. Pokračujte v palbě. Ještě jednou pět." Konečné, pomyslel si Ríy,jsme tu přece proto, abychom sestřelovali satelity. Pokoušel se soustředit na monitory a zachytit včas i nejmenší známku případných problémů. V téhle chvíli by bylo zvláště zlé, kdyby se objevila nějaká mechanická závada. Tilimanová to zaregistrovala jako první. Bylo to při druhém výstřelu nové salvy. Infračervené čidlo zaznamenalo velký vzestup teploty!" Na spektrogramu je plno čar!" hlásil triumfálně Baker. Mám tu silikon, dusík..." Vypněte laser!" zavelel Biff. Silikon znamená elektroniku a dusík buď pohonnou látku či výbušnou hlavici." Je tu také vodík a plutonium," dodala Sue trochu nejistým hlasem. Barnes souhlasně přikývl, jako by něco takového očekával. Stříleli po nás." 215
IMPROVIZACE
Radar ukazuje mnohonásobný kontakt," potvrzovala Tilimanová. Milimetrové radarové vlny Obránce neměly nejmenší potíž rozlišit jednotlivé kusy kosmického vraku. ,Je to zásah," pronesla Sue Tilimanová s uspokojením. Navázala hlasové spojení s personálem základny Miramar, načež informovala ostatní. V bojovém centru jásají!" Ray si poznamenal čas. Byli v kosmu právě půl hodiny.
Kung-ka saň 06.35
Naše střela zmizela, pane!" Spojovací technik mu podal sluchátka. Sen si potichu vyslechl Dongovo hlášení. Američané zničili speciální projektil Tchien lung. Podařil se jim zásah na dlouhou vzdálenost, a to ve chvíli, kdy se cíl od nich vzdaloval. Obránce se tedy nakonec ukázal být dostatečně výkonným. Sen se snažil ovládnout překvapení i zklamání a nasadil nehybnou tvář. Obránce prokázal svou cenu. Více než kdy jindy bylo právě teď nezbytné, aby připravená druhá střela zničila americkou kosmickou loď. Nyní však naneštěstí nemohl dělat nic, čím by tento úspěch pojistil. Jako spousta velitelů před ním i Sen mohl nyní pouze čekat, jak se kostka osudu dokutálí. Bojové centrum 06.35
Je to pořádně masivní útok.Jenny." Chris Brown byl obklopen obrazovkami. Některé z nich zachycovaly sloupce přicházejících údajů. Další zobrazovaly různé tabulky a statistická data - počet souborů zaslaných z různých zdrojů, přehled souborů odmítnutých filtry, objem ztraceného času v procesorech a řadu dalších údajů. Zatím se jim nepodařilo úplně proniknout naším kódováním, ale vědí toho dost, aby uspěli, alespoň čas od času. Podívejte," řekl a pokynul na dva přicházející soubory dat. Podstata zprávy je stejná. Platná je rovněž většina hlavních údajů. Jediné, co musí udělat, je pozměnit části, které neznají. Což se jim daří stále lépe. Podívejte se na tuhle křivku." Čára ilustrovala počet úspěšných nepřátelských pokusů o proniknutí od počátku elektronického útoku. Čísla neustále narůstala. Jenny se přinutila myslet jasně a ignorovat jak zbytek řídicího střediska kolem sebe, tak kosmické plavidlo kdesi nad hlavou. Tady šlo o bitvu mozků. Kódovací klíč je závislý na čase," pronesla Jenny. Aby ho vůbec mohli napodobit, museli by monitorovat naše komunikace v reálném čase." Pak to tedy dělají," ujistil ji počítačový analytik.
Všechna spojení probíhají po pozemních linkách," zdůrazňovala Jenny celkem logicky. Až na spojení s Obráncem,'1 doplnil Brown.
Které ale musíme udržet," dokončila Jenny. Toto spojení bylo vlastně tím nejzákladnějším důvodem pro samu existenci bojového centra. V duchu si představila proud informací vycházejících z centra, zachycovaný kdesi nějakou anténou a přes pirátský počítač krmený zpět do systému. Číňané při tom všem používali na svoji ochranu vlastní kódování. Chrisi, musíme nějak změnit kódovací schémata."

 
216
B O N D

To nám nepomůže, oni jenom..."
Jenom pro spojení s Obráncem," pokračovala Jenny. Teď používáme všichni stejný způsob kódování. Když změníme časově závislý kód pro komunikaci s Obráncem, filtry ho automaticky odmítnou." Brownova tvář se rozzářila. Jo. To kódování můžu navíc ještě optimalizovat, takže filtry ho zachytí tím snáz. Použiju modifikátor..." Analytik se ponořil do svých myšlenek, ale hned vzápětí se probral. Tu sekvenci pro Obránce musím zesílit, ale Číňani do této části spojení dosud nepronikli. Do pěti minut jsem hotov." Jenny se vydala zpátky ke svému panelu a už cestou vyťukávala číslo na Schultze. Mám dobrou zprávu, admirále." Obránce 06.45
Brownem vyslaná sekvence měla okamžitý účinek. Jelikož byla přijímaná data náhle očištěna od pozemních interferencí, počítač okamžitě zobrazil předpokládanou polohu druhého Tchien lungu. Nalézal se bezesporu už dost blízko Obránce, ale dosavadní nejistota v odhadu pozice jim bránila podniknout nějaké účinné protiopatření. Nyní se během několika vteřin na obrazovce rozzářil symbol TL2 v reálné poloze. Rudý oblouk dokumentoval jeho dosavadní trasu, červená tečka znázorňovala vlastní střelu a kužel stejné barvy její pravděpodobnou nejbližší polohu. Obránce se nacházel přesně uprostřed červeného kuželu a další blikající symbol označoval bod budoucího kontaktu. Ke kontaktu mělo dojít v nejbližších pěti minutách. Neměli nejmenší naději se připravit a vystřelit na blížící se raketu předtím, než je dostihne. Barnes tedy nařídil Protiopatření!1' a pak se obrátil na pilota: Zamiřte na tento vektor. Zatáhněte laserovou věž a zavřete dveře do nákladového prostoru." Ray zahlédl, jak se znovu přemisťují hvězdy, a když zapnuly motory Obránce, pocítil tlak do zad. Plavidlo rychle nabralo plnou rychlost. Zbytek posádky zareagoval na další Barnesovy rozkazy a vtáhl dovnitř laserovou věž. V případě výbuchu Tchien lungu mohly zevní dveře nákladového prostoru ochránit laserovou věž před drobnými úlomky. Se zavřenými dveřmi však byli samozřejmě rázem zcela slepí a bezbranní. Teď ještě více než kdy jindy byl Ray vděčný za datové spojení se Zemí. Scarelli pootočil vesmírnou loď tak, že k Tchieng lungu byla obrácená svou vrchní stranou. Tuto situaci několikrát během řady strategických schůzek na Zemi diskutovali a došli k závěru, že dají přednost zásahu fragmenty z cizí rakety do dveří a do horní části trupu než do tepelného štítu. Bez laseru a senzorů mohli přežít, ale bez tepelného štítu nemohli vstoupit do atmosféry. Zrychlení teď sice už nebylo tak prudké jako při startu, ale stále bylo dost silné. Navíc se do jejich pocitů mísila nejistota. Obrazovky před Rayem ukazovaly stejný obrázek jako před Barnesem. Pozoroval, jak jejich loď vypouští falešné radarové cíle, oblak jednoduchých kontrastních hranolů, které podle jejich názoru měly nepřátelské senzory dobře zachytit. McConnell pozoroval, jak se orbitální dráha Obránce postupně zakřivuje. Motory se zastavily a kosmické plavidlo se ocitlo těsně mimo dosah čínského útočníka. IMPROVIZACE                217
Trasa Tchieng lungu se po dlouhé dvě minuty neměnila. Nakonec se však přece jen začala poněkud uchylovat a směřovat k tomu, aby přeťala jejich trasu. Podívejte se na tohle," pronesl Barnes a ukázal na obrazovku. Reagují pořádně pomalu." Chvíli počkal a pak oznámil. Na ty naše falešné cíle se nachytat nedali. Dobře, pilote, tento vektor. Lidi, připravte se na delší zážeh." Tentokrát byl Ray na zrychlení připraven, ba dokonce ho uvítal. Neschopnost Číňanů ovládat pružně Tchieng lung se jim měla vymstít. Barnesův nový kurz zamířil Obránce směrem od čínského kosmického projektilu, tedy přesně na opačnou stranu, než směřoval Tchien lung. Motory Obránce byly silnější než pohon jeho čínského protějšku. Ten byl vyroben k tomu, aby napadal satelity, nikoliv pohyblivá kosmická plavidla. Právě jsme minuli místo nejkratší vzdálenosti obou plavidel," ohlásil pilot. Přesto v Skeldonově hlasu příliš úlevy zatím nezaznělo. Číňané totiž mohli stále ještě nechat vybuchnout bojovou hlavici, kdyby došli k názoru, že je mohou zasáhnout. Nakonec to skutečně udělali, ale až po dalších třiceti vteřinách oddalování obou lodí. Žádnou explozi nebylo slyšet. Nad hlavou jim zazněly jen dva ostré nárazy, jako výstřely z pušky. Část signálů na Rayově kontrolním panelu změnila barvu ze zelené na červenou a žlutou. Koutkem oka současně zaregistroval, že symbol druhého Tchien lungu zmizel z obrazovky. Ray ohlásil: Ztrácíme tlak vodíku. Jedna z nádrží je proděravělá!" Nevypínejte motor," nařídil Barnes. Přečerpejte z nádrže co nejvíc vodíku, než unikne do okolí." To právě dělám," potvrdil Ray. Výrazně tím ale změním těžiště," dodal varovně. Vyrovnávám," odpověděl Scarelli. Co ten druhý zásah?" otázal se. Chvíli mi potrvá, než to zjistím," odvětil Ray.
Část elektrického systému vydávala varovné rudé blikání, ale nebylo jasné, ve které oblasti se defekt nachází. Bylo to v nějaké součástce, nebo ve vedení? Kritické systémy byly ale opatřeny náhradním vedením a teď nastal čas zjistit, jestli opravdu fungují. Začal s vyčleňováním jednotlivých komponentů. S myšlenkami soustředěnými na technický problém téměř ani nezaregistroval další zrychlování. Tady. Primární pohon křidélek je mimo provoz. Náhradní systém se ale zdá v pořádku." Na panelu však stále ještě svítil varovný rudý signál. Ray vypnul několik dalších systémů, ale konečný výsledek ho nepotěšil. Ztratili jsme vodíkovou pumpu číslo tři." Což znamená ztrátu třetího motoru," dopověděl Scarelli.
S tím se dokážeme vypořádat," ujistil ho Barnes. Nemusíme zapínat motory až do chvíle vstupu do atmosféry." Zážeh skončil a Ray si s překvapením uvědomil stav beztíže. Žaludek mu sice trochu zaprotestoval, ale zvládl to docela snadno. Ozval se Barnes: Jime, jak daleko máme nad S'-čchuan?"
Scarelli pohlédl na graf před sebou a odpověděl: Dvacet tři minuty. Ten poslední zážeh nás posunul na oběžnou dráhu, která vede přímo nad tím místem." Pohlédl na Barnese, jako by chtěl říct: Jak to jenom děláš? Major se ušklíbl. První vektor jsem určil přesně na opačnou stranu od místa, kam jsme chtěli letět. Pak jsme mohli zahájit dlouhý zážeh do správného směru. Připravíme se na pozemní útok. Tady jsou cíle."

 
218
L A R R Y
BONO

Ray pozoroval, jak se na mapě před ním objevují dvě tečky. Scarelli bude muset na moment nastartovat motor, aby provedl poslední korekci kurzu, a pak už Skeldon stočil Obránce tak, že se obrátil čelem k Zemi pod sebou. Nakonec jim nezbylo už nic jiného, než čekat. Baker s Tilimanovou zkontrolovali svá zařízení a pilot naposledy přehlédl kurz kosmické lodě. Ray si nyní vlastně poprvé od okamžiku startu uvědomil, že je v kosmu. Žaludek měl teď v klidu. Všichni byli připoutaní k sedadlům. Žádné poletování po hlavní kabině, usmál se v duchu. Pohlédl na monitory, z nichž jeden ukazoval Zemi nad nimi". Nacházeli se právě nad severním pólem a blížili se k mateřské planetě po opačné straně globusu, než se nacházela Kalifornie. Z téhle výšky vypadalo všechno nějak jinak. Menší a jaksi zranitelnější. Pět minut," zaznělo upozornění od Scarelliho, na které zareagoval jak Baker, tak Tilimanová. Ray s Barnesem jenom mlčky sledovali specialisty v akci. Tilimanová po chvíli oznámila: První cíl označen" a aktivovala radar. Signál s milimetrovou vlnovou délkou snadno vyhledal kosmické středisko v S'-čchuanu, tvořené shlukem velkých staveb. Ray si na obrazovce vyvolal radarový záznam a začal si prohlížet jednotlivé budovy. Už je v minulosti viděl na satelitních fotografiích, takže teď snadno identifikoval administrativní budovy, kontrolní středisko, elektrárnu i další stavby. Obraz byl natolik jasný, že byl vidět dokonce i plot, obklopující celou základnu. Baker vybral příslušné rakety k odpálení. Ray zahlédl, jak se tři nevelké symboly objevily na kontrolním panelu a dva další na anténách. Připraven ke svržení," zaznělo. Proveďte odpálení na označený cíl," rozkázal chladnokrevně Barnes. Rozumím a provedu v deseti vteřinách," odpověděl zbrojní důstojník a začal odpočítávat deset sekund. Svrženo." Ray zaznamenal, že se obraz na displeji změnil, ale vůbec nic necítil. Odpálené nálože rozhodně nebyly nic tak hlučného, jako byl laser. Šlo vlastně jen o dlouhé, padesát kilogramů těžké válce s wolframovým pláštěm, na jednom konci zašpičatělé, na druhém opatřené malým motorkem a řídicí jednotkou. Na povel je v rychlém sledu z držáků v nákladovém prostoru Obránce vymrštilo silné pero. McConnell jen sledoval, jak mizí z blízkosti jejich kosmické lodi. Jakmile byla každá raketa odpálena, zažehla automaticky vlastní motor, který ji poháněl směrem k Zemi. Projektil z wolframové oceli byl konstruován tak, aby bezpečně vydržel teplo po vstupu do atmosféry. Navíc měl aerodynamický tvar. Jeho řídicí jednotka v atmosféře sice shoří, ale tou dobou bude již raketa pevně navedena na svůj cíl a v rychlosti, jakou poletí, ji nic nedokáže odvrátit. S'-čchuan byl stále ještě několik set mil před nimi, ale rakety potřebovaly všechen ten čas, aby dosáhly povrchu země. Současně až do poslední chvíle nechávaly Číňany na pochybách, kam mají vlastně namířeno. A to ještě za předpokladu, že Obránce vůbec uvidí. Tato loď se k nim totiž blížila ze severu, kďe bylo pokrytí čínskými radary jen omezené. Pět minut k dalšímu cíli," oznámil Baker.
219
IMPROVIZACE
Kung-ka saň 07.20
Telefonní hovor přišel po normální venkovní lince, ani ne tedy po velitelské síti. Generál Sen Chuesen převzal sluchátko od velitele komunikací. Generále, tady je Wu Lišin." Toho muže znal. Byl to jeden z Dongových asistentů v kontrolním středisku. Teď ale zněl naprosto otřeseně. Wu, co se stalo?"
Zasáhli nás bombami, pane. Dong je mrtev, stejně jako většina personálu. Celé středisko je zničené, prakticky rozmetané na kusy." Bomby. Byl to letecký útok?"
Ne, žádná letadla nebyla vidět. Ani letadla, ani rakety." Generál cítil, jak se mu ledově svírá srdce. To musel být Obránce. Takže ten výbuch je nepoškodil. Jak je vidět, stále jsou schopni zaútočit. Sen pohlédl na graf předpokládaného pohybu kosmické lodi po oběžné dráze. Pohybuje se od severu k jihu a... Ven! Všichni okamžitě ven! Do krytů!" Nato se obrátil k veliteli komunikační sekce. Nařiďte také osádkám děla, aby vypadly." Teoreticky vzato byly prostory děla i velitelský bunkr chráněny zvláště silným pancéřováním. To ale S'-čchuanské středisko bylo rovněž. Nebylo sice možné určit kdy, a jestli vůbec, k nějakému útoku dojde, ale Sen se rozhodl neriskovat lidské životy. V momentě, kdy viděl, že všichni členové personálu jsou už na odchodu, zamířil i on ke dveřím. Rychle vyběhl ven s úmyslem schovat se do jednoho z nedalekých úzkých zákopů, které tu byly vyhloubeny právě pro podobné příležitosti. Neuběhl snad ani deset kroků, když zaburácely první exploze. Nebylo to zezadu, jak očekával, ale z hory po jeho pravici. Když se pootočil, zahlédl v místech, kde se původně nacházelo obří dělo, sérii jasně žlutých záblesků výbuchů. Na několika místech vytryskly do stometrové výšky gejzíry hlíny a kamenů. I ze vzdálenosti dobrého kilometru cítil, jak se chvěje země. Kolem základny děla, přímo v místech jeho závěru, rozkvetly přinejmenším tři smrtící květy. Další čtyři nebo pět bomb přistály v rovné linii podél hlavně a poslední tři vybuchly v těsné blízkosti jejího ústí. Celá hora, ozářená sérií výbuchů, vystoupila na několik vteřin z okolní temnoty. Jeden z prvních zásahů si musel najít cestu k přívodnému potrubí pohonných hmot, protože se náhle objevil oblak oranžového plamene, ve kterém se celá budova doslova rozpadla na kusy. Do vzduchu vyletělo mračno trosek. To už se Sen blížil zákopu, kam se vrhl po hlavě jen zlomek sekundy předtím, než na zem začaly dopadat kusy betonu, ocele a kamení. Když smrtelný déšť ustal, Sen se odtrhl od ostatních lidí, kteří spolu s ním vyhledali stejný zákop jako své útočiště. Váhavě poklekl a pak poněkud nejistě vstal. I když předem věděl, co asi uvidí, musel se na vlastní oči přesvědčit, co se s jeho dělem stalo. Budova nad závěrem děla zmizela a na jejím místě zel jen kráter s hořícími troskami na dně. Většina zařízení byla původně umístěna pod zemí, takže kráter do základny hory vyhloubil prostorný otvor.

 
220
B O N D

Svah hory vypadal téměř netknuty, ale řada kráterů ve skále takřka přesně sledovala průběh hlavně, jejíž ústí bylo zasypané hromadou uvolněných kamenů. Pět let práce. Deset let přesvědčování. Dvacet let snění - a to všechno bylo ztraceno. Jeho přítel Dong je mrtev, spolu s řadou dalších skvělých mozků. Kolik těl asi najdou pod ruinami? Sen si uvědomil, že mu ostatní lidé pomáhají za zákopu. Zcela pasivně se tedy nechal zvednout a položit do trávy. Otočil se, aby si mohl prohlédnout budovu řídicího centra. I z něho zbyly pouze ruiny a jeho zdi teď olizovaly plameny. Uvědomil si, že dokonce ani neslyšel výbuchy. Bylo po všem. Senovi najednou přišlo nesmírně líto, že ještě žije. Obránce
Vzhledem k tomu, že většinu paliva již spotřebovali, použili jen jeden krátký zážeh k nasměrování lodi na návrat k Zemi, jakmile dokončí poslední dva oběhy. Ray teď neměl co na práci. Cítil, jak se mu vrací onen neskutečný pocit. Celým svým rozumovým chápáním i emocionálně se snažil tomuto novému zážitku porozumět. Vybojovali kosmickou bitvu a zvítězili v ní. On sám v tom sehrál určitou roli, vlastně dost podstatnou roli, protože díky němu k tomu vůbec došlo. Přesto dobře věděl, že nebyl sám, že se k němu přidali i ostatní. Zdaleka ne všichni z nich byli Američané, možná že nebyli ani jeho přáteli. Válka se však změnila. Tak to ale dopadne vždycky. Biff Barnes znovu a znovu kontroloval ukazatele před sebou, pátraje po sebemenší chybě. Kosmická loď však fungovala perfektně. Ke vstupu do atmosféry jim nyní chybělo jen několik minut. Scarelli se Skeldonem zvládali veškeré přípravy naprosto bez problémů. Barnes si najednou uvědomil, že má problém. Pokoušel se rozhodnout, jak má vyplnit svůj osobní palubní deník. Může počítat Tchien lung k úspěšným zásahům? V tom případě by mu stačily ještě tři takové a stane se z něj kosmické eso". Bylo možné předpokládat, že po této misi budou jistě následovat další. Tato myšlenka byla okamžitě následována jinou. V duchu začal sestavovat seznam věcí, které by se měly na Obraná vylepšit předtím, než se vydá na novou cestu. Bojové centrum
Jenny Ohová se snažila ze všech sil udržet své emoce pod kontrolou. Její počáteční vítězný pokřik, když Obránce zničil první Tchien lung, následoval brzy další, to když se jejich kosmické lodi podařilo uniknout před útočnou čínskou raketou. Srdce jí vyskočilo až do krku při pohledu na to, jak symboly Obránce a čínské rakety na obrazovce splývají, a teprve když se dozvěděla, že je vše v pořádku, hluboce si s úlevou oddechla. Teprve potom následovalo zničení Dračího děla a základny v Kung-ka saň. Všichni mohli sledovat přímý přenos na radaru Obránce, propojeném s pozemní základnou. Náhlá přeměna upravených, úhledných staveb v kupu trosek byla velice výmluvná, takže Jenny povykovala nadšením stejně hlasitě jako ostatní její spolupracovníci. Všechno, pro co tak těžce pracovali, skončilo nakonec úspěchem. Obránce jednoznačné prokázal svou cenu. 221
IMPROVIZACE
Jenny pohlédla na admirála Schultze, který seděl tiše ve svém křesle, hlavu v dlaních. Chvíli tak zůstal v klidu beze slova. Když dozněly oslavné výkřiky, odešel z řídicího střediska, aby se vrátil až na okamžik vstupu kosmického plavidla do zemské atmosféry. Pomalu přistoupil k pultu, u něhož seděla Jenny, a pohlédl na hodinky. Podívejte se na INN," navrhl admirál s úsměvem. Bylo právě 16.00 hodin. Jenny zapnula příslušnou televizní stanici a na obrazovce se objevila nyní již známá Markinova tvář. Za ním se vyjímal záběr z komerčního satelitu na zničené obří dělo. Markin byl celý vzrušený, téměř šílený. Blesková zpráva! Jen před velice krátkou chvílí oficiální zdroje sdělily, že kosmickému plavidlu Obránce se podařilo zničit tak zvané Dračí dělo v Kung-ka sánu a rovněž tak i dvě orbitální útočné rakety, kterými se Číňané pokusili sestřelit americkou kosmickou loď a satelit systému GPS. Podle zpráv, které máme k dispozici, došlo ke zničení obou zbraní až po déle trvající bitvě." Déle trvající bitva?" podivila se Jenny nahlas.
No, v orbitálních podmínkách snad ano." Admirál roztáhl tvář do úsměvu. To vy jste ten jeho zdroj?" téměř vykřikla Jenny a teprve pak znovu ovládla svůj hlas. Tentokrát ano. Měl jsem výčitky, že jsem ho dneska ráno tak balamutil. Teď už není potřeba nic utajovat a napadlo mě, že média budou moct události opravdu věrné reprodukovat, jestliže ode mne dostanou přesná fakta." Společně pak ještě několik minut sledovali Markinovo vystoupení, ve kterém se rozhovořil o detailech kosmické bitvy a o celkových čínských škodách. Nakonec se začal opakovat. Jenny se odpoutala od televize a překontrolovala obrazovku informující o stavu Obránce. Spojení s kosmickým plavidlem však bylo nyní přerušené a takové mělo zůstat až do ukončení vstupu do atmosféry. Admirál se na Jenny chvilku zadíval a pak řekl: Gratuluju, Jenny. Dokázala jste to." Gratulace patří tady všem, admirále. My všichni jsme to dokázali." Všichni jsme věřili, Jenny, že to nakonec bude fungovat, a pracovali jsme do roztrhání těla, abychom to zbytku světa dokázali. Ale vy a Chris Brown jste nakonec celou misi zachránili. Chris je civilista, takže dostane pochvalu do svých osobních záznamů. Vás doporučím na Námořní kříž. Nikdo na vás sice nevystřelil, ale přesto jste se ocitla v bitvě stejně jako kdokoliv jiný. Vaše rychlé myšlení zachránilo řadu životů a pomohlo nakonec vyhrát." Jenny cítila, jak se celá červená, a zcela podvědomě se postavila do pozoru. Děkuji, pane!" Pak jí ale myšlenky sklouzly někam jinam. A co Obránce...i" Schultz mávnutím ruky její protesty zarazil. Ale jistě, také pro ně budou medaile a parády a veškerá sláva, kterou jim vděčný národ dokáže poskytnout. Všichni si to zasloužili." Myslíte, že Ray teď bude mít trochu víc času?" otázala se tichým hlasem.

 
Lany Bond má čtyřicet devět let a žije se svou ženou Jeanne a dvěma dcerami Katie a Julií ve Virginii, nedaleko hlavního města Washingtonu, D. C. Po spolupráci s Torném Clancym na slavném románu RedStorm Rising (Rudá bouře) napsal pět novel pod svým vlastním jménem: Red Phoenix (Rudy Fénix), Vortex (Válečná hrozba, 2002), Cauldron (Kotel), The Emmy Within (Vnitrní nepřítel). Jeho posledním dílem je Day of Wrath (Den zúčtovaní, 2002), který byl publikován nakladatelstvím Warner Books v červnu 1998. Jeho spisovatelská kariéra začala spolupráci s lomem Clancym na knize Ruda bouře, výrazným bestsellerem na seznamu Neví York Times, který se stal nejprodávanější knihou celých osmdesátých let. Tento román byl dokonce používán jako učební text na akademii válečného námořnictva a v podobných institucích. Od počátku svých literárních aktivit Bond ve svých knihách zobrazuje různé vojenské a politické krize, vždy s důrazem na odbornou přesnost a rychlý dějový spád. Larry Bond je rovněž autorem série her Admiralty Trilogy (Admiralitní trilogie), zahrnující Harpoon (Harpuna), Command at Sea (Velení na moři) a Fear God & Dreadnought (Boj se Boha a bitevní lodi). Harpuna ve svém současném čtvrtém vydání získala Cenu H. G. Wellse, poctu obchodní asociace, v letech 1981, 1987 a 1997, jako nejlepší minihra roku. Je současně jedinou hrou, která obdržela uvedené ocenění více než jednou. Počítačová verze hry se poprvé objevila v roce 1990 a od odborného časopisu Svět počítačových her získal titul Válečná hra roku 1990.

 
KAVALERIE
JAMES COBB

 
Výňatek ze spisku Nové způsoby války: politicko-vojensky vývoj v prvních desetiletích jednadvacátého století. Profesorka Christine Arkadyová, University ofSouthem Califomia Press, 2035 K nemalému překvapení celé mezinárodní společnosti se zuřivé africké rasové války přelily i do nového milénia. Nyní se však jednalo o jiný formát konfliktu, než jakým býval klasický střet mezi černou a bílou jižní Afrikou. Afričani i Afrikdnci došli poměrné rychle ke vzájemné koexistenci, jakmile se v devadesátých letech přestal provádět apartheid. Na jeho místě se však objevila nová, hrozivá a stále rostoucí konfrontace mezi černými a hnědými. Na území velkého oblouku, procházejícího pres africké polopouštní území Sahelod Atlantiku až k Súdánu, docházelo téměř nepřetržitě k sérii pohraničních potyček a menších rebelií, vyvolávaných a udržovaných mezi arabsko-maorskými národnostmi severní části kontinentu a černými kmeny subsaharské Afriky. Nad celou oblastí se tak hrozivě vznášelo trvalé potencionální nebezpečí otevřeného střetnutí podporované rasismem i novodobým nacionalismem, v kombinaci se starou kmenovou nenávistí, a rozdmýchávané samozvanými politickými vůdci i islámskými radikály. Jiskra, která celý požár zažehla, vzplanula na podzim roku 2021. Islámská republika Alžírsko, nový prominentní výtržník mezi severoafrickými arabskými státy, začala hlasitě tlouct na buben džihddu proti svému jižnímu sousedovi Mali. Za záminku Alžíru posloužila nevelká skupinka překvapivě hlasitých separatistů z řad Tuaregů, vyvíjejících svou činnost na území Mali, proti kterým arabský stát následně rozpoutal mohutnou vojenskou aktivitu podél celých maltských hranic. Začalo se ozývat volání po osvobození našich muslimských bratrů od černých animistů". To vše probíhalo za situace, kdy většina maliského obyvatelstva byla rovněž islámského vyznání, i když v porovnání s takovým Revolučním výborem Alžíru výrazně mírnějšího druhu. Mali samo o sobě nepředstavovalo pro případného dobyvatele žádnou významnější trofej. Krajina byla vyprahlá suchem a pomalu se měnila v poušť, takže stát celkem úspěšně figuroval jako nadějný kandidát na titul nejchudší země světa. Nicméně z pohledu vojenskostrategického je Mali perlou nekonečné ceny pro každého budovatele impéria na území severozápadní Afriky. Jako největší ze západoafrických zemí je Mali navíc umístěno v samém srdci oblasti. Každý stát nacházející se na periferii západní Afriky je tudíž snadno zranitelný případnou vojenskou invazí vycházející z maliského teritoria. V důsledku této hrozby a na základě žádostí maliské vlády o pomoc se Západoafrická ekonomická federace rozhodla umístit na území Mali své obranné jednotky, což představovalo první bezpečnostní operaci této dosud nezkušené organizace. Obranné bojové jednotky však byly nicméně zoufale slabé a výrazně hůře vyzbrojené, než aby dokázaly úspěšně čelit obrněnému molochu vybudovanému Alžírem. Z tohoto důvodu Beiewa, předseda federálního výboru Jednota, zaslal naléhavou žádost o vojenskou pomoc představitelům Spojených států a Francie. Francie odpověděla vysláním bojové skupiny Force ďintervencion, jež byla součástí Regiment Etranger ďCavalerie. Spojené státy do oblasti nasměrovaly Druhou expediční  
228
J A M E S

armádu se dvěma připojenými oddíly: Třináctou leteckou brigádou (pomocnou) a Sedmým plukem kavalerie (obrněnou údernou jednotkou). Zúčastnění věřili, že přítomnost legionářů a amerických bojovníků na půdě Mali poslouží jako dostatečný neutralizační prostředek proti alžírskému vojenskému avan-turismu. Tato naděje se však ukázala být lichou.
Západní Sahara
300 kilometrů severoseverovýchodně odTimbuktu
14.54 hodin místního času, 28. října 2021
Poručík Jeremy Bolde stál v otevřeném poklopu velitelského vozu ABLE a udržoval rovnováhu jen díky své dlouholeté praxi. Jeho štíhlá šlachovitá postava vyrovnávala každé trhnutí i nakloň velkého bojového pancéřovaného vozidla značky Shinseki stejným způsobem, jako se zkušený jezdec přizpůsobuje nerovnostem při jízdě na koni. V té části jeho mozku, která nebyla soustředěna na neustálé pozorování okolního terénu, se mu vybavovala slova staré vojenské písničky, jež se v neslyšitelném pohvizdování linula z jeho sluncem rozpraskaných rtů. Ve vlasech mela žlutou stuhu,
kterou nosila hrdé, aby ji každý muž, viděl.
Kdy z jsme se jí zeptali, pročtu žlutou stuhu má,
odpověděla, zeje to pro Jejího milence z americké kavalerie... ~ Náhle se mu ve sluchátkách helmy ozvalo ostré zaječení poplachu. V témže okamžiku Bolde ucítil, jak se ABLE pod ním ostře zakolébal. Jeho řidič, specialista třetí třídy (motorizovaná vozidla) Rick Santiago, totiž právě reflexivně strhl volant stranou a instinktivně přidal plyn. Bolde bleskově dlaní stiskl tlačítko servomotoru svého sedadla, které s ním sjelo z velitelské kupole do kabiny vedle Santiaga. Následovalo okamžité automatické zavření příklopu. Co to tu máme?" otázal se.
Našeho dálkově ovládaného předvoje se právě dotkl paprsek pozemního radaru," ozvala se svěžím hlasem zpoza Boldeho ramene podpraporčice (velektronické operace) Bridget Shelleenová. Nějaký náznak cíle pro nás?"
Myslím, že ne." Náruživá rusovláska drobné postavy se zahloubala nad panelem pro dálkové ovládání předvoje, který se nacházel v pravé části kabiny. Prsty jí nad klávesnicí jen kmitaly, jak do databáze zadávala celou sérii příkazů. CHARLIE se dostal do radarového kontaktu, právě když dosáhl linie písečných dun. Zacouvala jsem s ním zpět do radarového stínu. Kontakt se ztratil. S trochou štěstí a božího požehnání by si mohli myslet, že to byl jen oblak prachu." A co my, Brid? Nás ještě neobjevili?"
Nezdá se. CHARLIE je dost daleko před námi. Pro kohokoliv tam vpředu jsme stále ještě bezpečně pod horizontem." KAVALERIE                                           229
Dobře. Zavolejte CHARLIEho zpátky. Nízká rychlost, minimální oblak prachu. Ricku, najděte nám nějaký úkryt. Zalezeme do země." Jdu na to, poručíku," ozval se nad rachocením kol hlas řidiče. Po naší levé straně máme nějakou strž. Jenom musíme objevit cestu, kudy se do ní dostat." Obrněné vozidlo burácelo osmdesátikilometrovou rychlostí podél vyschlé prolákli-ny. Takovéto strže byly v rozlehlé otevřené krajině zvané fesfes, pokryté pískem a kamením, jaká byla typická pro severní Mali, poměrně vzácné. Zatímco Santiago pravou rukou řídil, levou manipuloval s přepínačem na panelu ovládajícím jízdu. Jednak snížil tlak v osmi obřích kevlarových pneumatikách ABLE z hodnot pro TVRDÝ POVRCH na hodnotu pro OSTATNÍ TERÉN a jednak o několik centimetrů zvýšil světlou výšku podvozku nad terénem. Konečně před sebou zahlédl místo, kde se okraj strže sesunul a nabídl tak sice příkrý, ale sjízdný přístup ke dnu rokliny. Oukej, jedeme dolů. Hej, bacha na pozorovatelně! Držte se! Bude to drncat!" Ostře přibrzdil, prudce otočil volantem a nechal vozidlo klouzat po drolícím se svahu jako nějakou obří lavinu. Pérování se nepravidelně napínalo a měnilo osu tak, že těžiště dvaadvaceti tun vozidla ABLE zůstávalo neustále nad podvozkem. Vzorek pneumatik se nejprve zakousl do písku, ale pak začal probuzovat, takže obrovitý válečný stroj po chvíli napůl tvrdě přistál v oblaku prachu a spršce kusů země na dně asi dvacet metrů širokého vyschlého řečiště. Pneumatické pérování sedadel posádky dosedlo na doraz. Santiago přišlápl pedál plynu, a jak se všech osm poháněných kol zakouslo do písku, ABLE vyrazil kupředu. V bočních zrcátcích uviděl za sebou další lavinu. To se po svahu dolů za svým velitelským vozem kolébavě vydal BAKER, druhý vůz bez posádky s dálkovým ovládáním ze sekce Saber. Jeho vlastní umělá inteligence mu podle naprogramované taktiky totiž velela poslušně udržovat sestavu. Jak daleko si přejete zmizet, poručíku?"
Dostaňte nás pryč od místa vstupu." Boldeho myslí se mihlo schéma možného dělostřeleckého pokrytí, nad kterým se zahloubal. Když se jim od místa vjezdu podařilo projet dvěma ostrými zatáčkami, kývl na řidiče. Oukej, Ricku, zastavte a zhasněte motor." ABLE se zhoupnutím zastavil a turbiny kvílivě utichly. Následovalo kovové zasyčení, jak se podvozek po uvolnění pérování postupně přiblížil k zemi. V předním prostoru vozidla vydával Bolde souvislý proud příkazů. Bnd, vztyčte senzorový stožár a začněte s kompletním pasivním sledováním. Chci přehled eventuálních ohrožení. Ricku, připravte se k vypuštění cipheru. Mary May! Rozestavte zemní opěrky." Ano, pane," zakřičela přes rameno v odpověď specialistka páté třídy (pozemní boj) Mary May Jorgensenová z průzkumného oddělení vozidla. Vyklápí se rampa. Průzkumníci, ustavte hlídku! Vpřed!" Se zaduněním se otevřela zadní rampa a vzápětí po jejím hliníkovém povrchu zadu-paly kroky. Dokonce ještě když vydával rozkazy, začal už Bolde přemýšlet o bezpečnosti tohoto jejich dočasného tábořiště. Prostřednictvím palubního řídicího stanoviště palby připravil primární zbrojní sadu ABLE do pohotovostní polohy.

 
230
J A M E S

Za přesunu byla lafeta zbrojních systémů upevněna vodorovně, přesahujíc pres zadní část vozidla, jako připravené žihadlo nějakého obřího škorpiona. Nyní se zbrojní stožár napřímil a narovnal. Současně tak nadzvedl dvojitou odpalovací základnu standardních raket nad úroveň okolního terénu. Mezi konstrukcí raketometů se nacházely čočky teleskopů, tvořících součást celého hroznu senzorů na vyhledávání cílů. Dále tu trčela poněkud pahýlovitá hlaveň pětadvacetimilimetrové zbraně OCSW, obsluhované lidskou posádkou. Podobně jako ponorkový periskop se začal stožár pomalu otáčet a pátrat po horizontu. Bolde zamračeně sledoval, jak na hlavním monitoru před ním defiluje záběr kamery. Nad pouští se nic ani nepohnulo, s výjimkou občasného zachvění rozpáleného vzduchu. Jen severně od nich se nad zvlněným okrajem písečných dun vznášel nevelký řídký mrak prachu. Modrý bod na monitoru počítače se na chvíli nad tímto místem zastavil, ale rozhodl se, že se jedná o přátelský kontakt, vozidlo CHARLIE, navracející se ze svého čelního průzkumu. Když se kamera otočila k jihu, zachytila poněkud více přátelských aktivit. Přes okraj strže právě sklouzla postava oblečená do uniformy s pouštní kamufláží. Specialista třetí třídy Nathan Grey Bird, v rukou zbraň SABR (kombinovanou bitevní zbraň), proklouzl plynulým plíživým pohybem přes úzký pruh štěrku a zmizel za nevysokou kupou kamení s tichou čilostí, na kterou by mohl být hrdý i jeho indiánský předek z kmene Šošonů-Bannocků. Specialista druhé třídy Johnny Roman si zvolil stanoviště na opačném úbočí rokliny a specialista druhé třídy Lee Trebain byl z vozidla ABLE vidět jeho pancéřovaným průhledem, jak si zřizuje předsunuté postavení poněkud dále na dně strže. Senzorový systém byl sice výborná věc, ale přímý pohled lidského oka se stále dal oklamat nejobtížněji. Sekce Saber se tedy nebude se svou bezpečností nikdy spoléhat pouze na elektroniku, alespoň pokud jí bude velet poručík Jeremy Bolde. Bolde zajistil zbraňové systémy a sklopil stožár zpět do přepravní polohy. Odpojil a sejmul svou bojovou víceúčelovou helmu a místo ní si vzal poněkud zaprášený a propocený měkký jezdecký klobouk, který dosud ležel na palubní desce před ním. Na nakrátko ostříhaných světlých vlasech si usadil klobouk v dokonale šviháckém úhlu. Tyto černé stetsony lemované ohrnutou obrubou se vžily mezi příslušníky moderní kavalerie jako odpověď na barety Rangerů a Speciálních jednotek a staly se výrazným znakem individuální výlučnosti jejich zbraně. Rozdíl tkvěl v tom, že příslušníci leteckých sil přikládali pokrývce hlavy převážně slavnostní význam. Kavalerie své klobouky naopak považovala za nezbytnou součást polní výbavy. Opěrné nohy jsou zakotvené, poručíku. Bezpečná poloha zajištěna." Mary May Jorgensenová vylezla z průzkumného úseku a úzkou uličkou mezi dvěma objemnými motory se protáhla do hlavní kabiny. Mary May byla stejně vysoká a skoro stejné ramenatá jako kterýkoliv muž a patřila k těm několika málo elitním příslušnicím, jež splňovaly tvrdé armádní požadavky na specializaci pozemního boje. Avšak i přes neodmyslitelnou a opakovaně v praxi prokázanou tvrdost, jejíma modrýma očima v mírně pihovaté tváři hledělo na svět stále bodré farmářské děvče z Nebrasky. Měla na sobě vojenské kalhoty a neprůstřelnou vestu oblečenou přes tričko barvy khaki a na pravém boku se jí houpala služební pistole M9. V pouzdru na levém boku L e r i e                  231
se nacházel automat Beretta ráže 9 mm, obrácený v klasickém zápaďáckém způsobu pažbou kupředu. Také ona měla na hlavě pomačkaný měkký klobouk, stažený do čela až k obočí. Co se děje, poručíku?" otázala se, opřená o zadní stěnu kabiny. Máme nějaký kontakt?" Na něco jsme narazili," odpověděl Bolde, otočil se v křesle a pohlédl na operátorku. Co si o tom myslíte, Brid? Co je to tam venku?" Je to nějaký jednoduchý polní radar," odpověděla operátorka palubních systémů, stále ještě plně soustředěná na televizní panely ovládacího pultu před sebou. Když jsme měli vztyčený stožár, zachycovala jsem jeho okrajové vlnění. Počítač to analyzoval jako systém Teal/Specter ukrajinské výroby... víceúčelový... asi pět let starý... a celkově odpovídající systémům používaným alžírskou armádou." Zvrátila se do opěradla a pohlédla na Boldea. Skutečně máme kontakt s nepřítelem, pane. A podle síly jejich vysílání a úhlu paprsku se musí cizí jednotka nacházet na nějakém vyvýšeném místě." Sakra!" zaklel krátce Bolde. Takže nás na cestě k průsmyku předhonili." Bitevní pole je definováno terénem. V severním Mali však naneštěstí vlastně ani žádný terén není - nenacházejí se tu žádné řeky, hory, lesy, ani bažiny. Jenom obrovská vyschlá planina sluncem spečené země ífesfes, občas zakryté pohyblivými dunami saharského písku. Jedinou výjimku tvoří horský hřbet El Chnačič. Je tvořen nevysokým řetězem kopců s nerovnými vrcholky, táhnoucím se od východu k západu uprostřed mezi alžírskou hranicí a Timbuktu. Ten představuje jedinou vyvýšenou oblast v jinak naprosto rovinaté poušti. Karavanní stezka Taoudenni, široko daleko v kraji ta relativně nejvěrnější imitace cesty, se prodírá na jih průsmykem v tomto horském pásmu. Po celá staletí představovala Taoudenni jediné spojení Alžírská s údolím řeky Niger. Před pouhými šestatřiceti hodinami, kdy alžírská armáda vtrhla do Mali přes jeho nechráněnou a nechránitelnou hranici, byla na tuto stezku z udusaného písku nasměrována jedna mechanizovaná divize. Měla za úkol zajistit přístup na jih do centrálních úrodných oblastí Mali. V rámci protiopatření byla ze svého hlídkového postavení v Timbuktu odvelena četa B, aby se jako myš slonovi postavila přílivové vlně nepřátelských oddílů. Ve skutečnosti však ta myš měla zuby s jedovatými váčky. Najednou se tedy kopce El Chna-čiče, poprvé v moderní lidské historii, staly důležité. Systémová operátorka si na svůj hlavní displej vyvolala taktickou mapu. Linie kopců s průsmykem ležela asi dvacet pět kilometrů před nimi v oblasti jejich plánovaného postupu. Nad spodním okrajem mapy svítily modré body, identifikující součásti sekce Saber rozptýlené v terénu. V místě jižního ústí horského pasu výrazné pulzoval symbol nepřátelského cíle. K čertu!" Mary May si strhla s hlavy klobouk a sjela kalhotami po stěně kabiny, až se nakonec posadila na gumovou protiskluzovou podlahu. Myslela jsem, že podle poledního situačního hlášení Alžířané stále ještě čerpají vodu v oáze Taoudenni." Hlavní síly jejich divize tam určitě ještě jsou," zavrčel Bolde s bezvýraznou tváří, která byla svým kosmatým způsobem docela hezká. Ale už tehdy začali přesunovat své přední jednotky k jihu. Nejspíš vyslali dopředu pár rychlých vozidel, aby si zahráli

 
232
J  A M E S

na krále hor. Je vidět nějaká známka, že by nepřítel pronikl až na naši stranu těch kopců, Brid?"
Ta zavrtěla v odpověď hlavou, přičemž se jí po celém krku rozlila rudá záplava vlasů. Nic není vidět. CHARLIE nic neobjevil a ani já na běžných alžírských kmitočtech žádnou taktickou komunikaci neslyším. Jestli mají nějaké své jednotky na téhle straně kopců, pak udržují zatraceně přísný rádiový klid, a to je jim krajně nepodobné. Přesto ale musíme mít oči na stopkách, samozřejmě." Takže se do toho dejme. Pošlete zprávu o kontaktu pro Bravo šest a pak vypusťte cipher. Chci vidět, co se tady kolem nás hemží." Průzkumná dálkově ovládaná jednotka cipher byl vlastně takový létající talíř. Nebo spíš, což bylo trochu přesnější, létající kobliha, poněkud zploštělý disk sto dvacet centimetrů v průměru, se dvěma protisměrně rotujícími vznášedlovými vrtulemi uprostřed. Se zasyčením stlačeného vzduchu se průzkumný objekt vznesl z široké střechy ABLE. Chvíli se trochu nejistě pohupoval na místě nad vyprahlým dnem, ale pak se stabilizoval a vyrazil na sever ve výšce asi tří metrů nad povrchem pouště. Automatická sonda se za letu pomalu otáčela. Televizní kamera, zabudovaná do okraje dost robustního tělesa, konstruovaného však neviditelnou technologií, usilovně snímala okolní krajinu, jejíž obraz se pak automaticky měnící se frekvencí přenášel do mateřské stanice v kabině ABLE. Tam naopak zkušená ruka klikáním ovládače označovala body na počítačové mapě, které vedly malý vznášející se dálkově ovládaný objekt žádaným směrem. Na hlavní obrazovce se nad linií písečných dun začala vynořovat rezavě rudá stěna horského hřbetu Chnačič.
Nevidím, že by se tam něco pohybovalo," ozvala se Mary May ze své pozice vsedě na zemi se zkříženýma nohama. Rozhodně nic tak velkého, jako je oddíl obrněných vozidel." Bolde pohlédl na ECM panel zaznamenávající případné nepřátelské kontakty. Až na ten radar někde nahoře na svahu tu nikdo také nevysílá. Brid, stáhněte cipher trochu zpátky na západ a pak ho nasměrujte k hřebenu toho horského předělu. Necháme ho přeletět podle kopců na východ a koukneme se do průsmyku." Shelleenová přikývla v odpověď, stále přísně soustředěná na kontrolní panel dálkového ovládání. I při maximální rychlosti cipheru trvalo celou čtvrthodinu, než se létající stroj dostal na zamýšlenou pozorovací pozici. V jednom místě se musel přešplhat přes rozeklané úbočí hory. Na krátký moment, kdy se mezi něj a jeho mateřskou základnu dostal horský hřeben, se vzájemné spojení narušilo, zablikalo a na okamžik se dokonce ztratilo. Následoval okamžitý zásah Shelleenové, bleskově se dotkla rukou klávesnice a přepojila spojení přes jeden z geostacionárních armádních satelitů, kroužících ve třiceti tisících metrech nad územím Mali. Obraz se okamžitě ustálil, což Bolde kvitoval uznalým pokývnutím směrem ke svému důstojníkovi spojovacích systémů.
Za malou chvíli symbol dálkově ovládaného stroje na taktické obrazovce i obraz na televizním monitoru potvrdily, že cipher se přibližuje k nejvyššímu bodu horského pasu. Shelleenová ho zpomalila, až zůstal na místě, kde se vznášel těsně pod úrovní průsmyku. Blíž ho už nepustím," pronesla, nebo uslyší jeho vrtule." Oukej, tak ho zvedněte a uvidíme, jak povídal ten slepec." KAVALERIE
233
Operátorka systému se dotkla několika kláves. Ve vzdálenosti dvaceti mil motor vznášedla náhle přidal na obrátkách a malý stroj se zvedl o dalších třicet metrů. Po dobu několika vteřin, než se znovu skryl zpátky pod úrovní skal, mohla jeho čidla nahlížet do celého horského průsmyku. Ach jo," povzdechla si Mary May. Tak nás tedy doopravdy předstihli." Bolde natáhl ruku k monitoru a zmrazil na něm poslední obraz. Na obrazovce byla vidět obvyklá změť vojenského vybavení, jaká se v období po skončení studené války pravidelně objevovala v armádách třetího světa. Uprostřed cesty stálo už dříve identifikované vozidlo s Teal/Specter radarem a generátorem na samostatném trajleru. Na trupu obrněného transportéru BMP 3 se otáčela vícefázová anténa radaru a pročesávala poušť pod sebou. Poněkud hlouběji v průsmyku bylo takticky umístěné mohutné pásové vozidlo, vybavené k obraně proti letadlům či helikoptérám, které by snad mohly být přilákány radarovými paprsky vysílanými z jednotky Teal/Specter. Jeho hranatá věž se jen ježila řadou dělových hlavní a raketových odpalovacích zařízení. Byla to ruská Tunguska 2S6, nebo, což bylo ještě pravděpodobnější, její verze vyráběná v Indii. Pak tu byly Scylia a Charybda, pár osmikolových Otobreda Centauros, zaparkovaných po obou stranách vjezdu do průsmyku. Dlouhé hlavně 105mm kanónů, čnějící z otočných věží mohutných pohyblivých protitankových děl italské provenience, mířily směrem dolů a pokrývaly úzkou cestu, zdvihající se sem z nížiny. V dennímu horku se kolem vozidel rojili alžírští vojáci, kteří zakrývali stroje před cizími pohledy maskovacími sítěmi, dále přes ně přetahovali antiradarové pokrývky RAM a izolaci proti infračervené detekci. Ochranné zídky z kamenů, které budovali kolem vozů, napovídaly, že se rozhodně nebude jednat o krátkou zastávku na protáhnutí nohou a vykouření jedné cigarety. Oukej, Brid. Popojeďte kousek nad ten průsmyk. Podíváme se, co jiného tam ještě mají." Co jiného" se ukázalo být dalšího půl tuctu obrněných bojových vozidel, roztroušených po klikaté horské soutěsce. Byla to vesměs pásová vozidla na nízkém podvozku, s typicky slovanským designem - plochou, jako pánev na pečení formovanou dělovou věží, umístěnou zřetelně za středem vozidla. Kolem nich se rojili členové osádek, kteří se je snažili co nejrychleji zakopat. Šest bulharských průzkumných pásových vozidel BRM-30 a dvojice Centaurů," shrnula celkový dojem Mary May. To je celá alžírská průzkumná rota. Jenom k nim pro tuhle misi připojili radarovou soupravu a Tungusku." Otázka je, co je to za misi." Bolde vyklouzl ze svého sedadla a dřepl si vedle křesla systémového operátora, aby lépe viděl na hlavní obrazovku. Brid, posuňte nás trochu víc na sever. Rád bych se podíval, co se děje na opačné straně toho hřbetu." To není žádný problém," odpověděla a zadala nové souřadnice. Problém to skutečně nebyl. Za nějakou minutu či dvě se již dálkově ovládaný stroj vznášel na jiném místě, odkud nabízel panoramatický pohled na rovinu severně od El Chnačiče. Napne pouští se táhla o něco světlejší stopa karavanní stezky. V dálce nad ní, zhruba patnáct kilometrů daleko, se vznášelo několik oblaků prachu. Tamhle je zbytek vaší divize," poznamenala Shelleenová, nebo alespoň její podstatná část."

 
234                                        JAMES      COBB Správně," trochu váhavě souhlasil Bolde, rozhodně ale nejedou v koloně. Vypadá to, jako by se pohybovali rozptýleně." Máte pravdu, poručíku," souhlasil Santiago. Řidič se teď otočil na sedadle čelem vzad, aby se mohl připojit k improvizované velitelské konferenci. Podle tvaru těch mraků prachu se nejspíš od hlavního konvoje oddělilo několik rot, které se teď pohybují mimo cestu." Jo," přikývla Mary May, sedící stále na podlaze. Kdybych nebyla přesvědčená, že je to blbost, řekla bych skoro, že se rozptýlili, aby se utábořili na noc." Bolde pohlédl pod sebe na velitelku svých průzkumníků. Proč si myslíte, že je to blbost, Mary May?" Mladá žena pokrčila rameny. Protože nemají jediný důvod se zastavit, ale naopak spoustu důvodů pokračovat, poručíku. Člověk se nikdy nezastavuje na bližším okraji mělkého brodu nebo horského průsmyku. Druhý den už by ten brod nemusel být mělký a průsmyk volně průjezdný." No jo, takhle bychom se chovali my. Ale onen džentlmen, který velí celému tomu jejich cirkusu, třeba nehraje podle stejných pravidel." Bolde nechal hlas vytratit do ztracena a v duchu zatím přemítal o nových možnostech. Je pravděpodobné," pronesl po půl minutě, že alžírská divize je teď roztažená po stezce Taoudenni do délky dobrých sedmdesáti osmdesáti kilometrů. Rozhodli se držet téhle cesty, protože podle zásad své logistiky stále ještě používají pásové náklaďáky namísto pohyblivějších terénních vozidel. Ze stejného důvodu se také nedokáží pohybovat rychleji. Ta karavanová cesta není totiž nic jiného než stezka pro velbloudy. Navíc spousta velitelů ze třetí světové války nemá ani dnes v lásce operace větších jednotek za tmy. Předpokládejme tudíž, že alžírský generál, velící jejich vojsku, je konzervativní a opatrný chlápek, jako spousta jiných důstojníků z třetí světové. Má na krku blížící se noc, přisunují se jim zásoby a navíc ví, že po nich pasou americké a legionářské jednotky pancéřové kavalerie. Představa, že by jeho jednotky mohly po setmění skončit rozptýlené po celých horách, s jednou polovinou na jedné straně a druhou na opačné, se mu zaručeně nelíbí." Mně by se taky nelíbila," poznamenala zamyšleně Shelleenová. Takovéhle situace by mohl nepřítel náležitě využít." To by skutečně mohl, slečno Shelleenová," přitakal souhlasně Bolde a povytáhl jedno obočí. Chystal jsem se skutečně dnes v noci něco podniknout. Nás alžírský přítel se ale, zdá se, rozhodl hrát na jistotu. Vyslal napřed několik rychlých jednotek, aby zajistily průsmyk, což pro něj znamená několik věcí. Zaprvé tím uzavřel jedinou přístupovou cestu, kterou by musely mechanizované jednotky projet, aby mohly napadnout jeho oddíly. A zadního mu to poskytlo výhodné vyvýšené pozorovací stanoviště. Ten bojový radar mu zaručuje dostatečně včasnou informaci o jakékoliv větší síle pohybující se jižné odtud. Jakmile se tady někdo objeví, napadne ho dalekonosným dělostřelectvem umístěným v ústí průsmyku. Určitě ví, že na své straně Mali má víc hlavní a raketometů než my, takže v jakémkoliv dělostřeleckém souboji bude mít navrch. S takovýmto zajištěním je přesvědčený, že si může klidně dovolit zůstat přenocovat severně od hor a v klidu tam svoje jednotky přeskupit a dozásobit. S prvním světlem, kdy se už nebude muset tolik bát nějakého partyzánského přepadení, může rychle protáhnout přes nejužší místo horského přechodu celou svoji divizi. Jakmile dokáže své 235
pluky znovu rozvinout v otevřeném terénu, může si být jistý, že díky své palebné převaze smete jakoukoliv lehčí překážku, kterou jsme schopni mu postavit do cesty." Boldeův plánovací personál si mlčky vyměnil pohledy a zvážil výsledky analýzy svého velitele. Bridget Shelleenová to shrnula nahlas. To všechno může být docela dobře pravda, pane. Otázka ale je, co s tím uděláme?" To je opravdu otázka. Co asi?" Bolde zapnul druhou obrazovku na velitelském panelu a promítl na ni taktickou mapu nejbližšího okolí. Pak do ní doplnil postavení jednotek Saber, stejně jako známou polohu nepřátelských sil. Za použití elektronické tužky vyznačil místa vhodná k potencionálnímu přenocování zbytků alžírské divize. Nakonec se na svůj výtvor zadíval. Minuty ubíhaly, až se Mary MayJorgensenová na zemi netrpělivě zavrtěla. Napadnout ty jejich průzkumné jednotky v průsmyku by nemělo být nic složitého. Mohla bych se svými mládenci proklouznout do jejich blízkosti a pak je označit laserem pro naše obrnénce. Sejmout je by pak neměl být žádný problém." Nojo, to bychom mohli udělat, jistě," promluvil pomalu Bolde. Kolik bychom tím ale získali a kolik by nepřítel ztratil? Můžeme zničit jeho průzkumnou jednotku. Dobře. Je to ale maximum toho, co můžeme udělat? Jestli se máme doopravdy pokusit zpomalit Alžířany, tak tedy budeme muset dokázat něco daleko účinnějšího. Nezbude, než z našich zbraní dostat největší myslitelný výkon, třeba i za cenu překročení veškeré rozumné míry." L 'audace, 1'audace, toujours, 1'audace," zamumlala Shelleenová. Přesně. Problém je, že my jsme tady dole," dotkl se Bolde špičkou prstu světelného bodu blízko spodního okraje obrazovky, a všechno, co za něco stojí, je nahoře." Vyšplhal ukazovákem po mapě do míst, kde byla zakreslena alžírská noční stanoviště. Dnes večer budou Alžířané stát na místě a budou čerpat pohonné hmoty a nakládat střelivo. Jejich logistické skupiny budou vpředu, promíchané s bojovými prapory. Tehdy budou nejzranitelnější a tehdy bychom jim také mohli způsobit nejvíc škody. Problém je v tom, že Alžířané to hrají pěkně chytře. Určitě si přečetli knížku Johan-dn průvodce po zbraňových systémech celého světa, a proto se utáboří tak daleko vzadu, že po nich nebudeme moct přes ty kopce hodit ničím pořádným. Jestli je budeme chtít zasáhnout, skutečně bolestně zasáhnout, pak se budeme muset dostat k nim na severní stranu, a to tak, aby nás poznali, teprve když už bude pozdě." Bolde se ohlédl přes rameno na svého řidiče. Co vy na to, Ricku?Jste schopný nás dostat na druhou stranu někudy mimo ten horský přechod?" Štíhlý mladík s knírkem připomínajícím Itala lehce pokrčil rameny. To bude záležet na tom, jaký je tam povrch a jak prudké jsou ty svahy, poručíku. Slečno Shelleenová, můžete mi ukázat profily těch hor před námi?" Hned to bude." Ozvalo se ťukání kláves. Na taktické obrazovce se objevil nový obraz s různobarevnými červenými, žlutými a modrými skvrnami na mapě. Tento obraz byl výsledkem měření svahů a úhlů pohon El Chnačič pomocí laserů a radarů topografických satelitů mapové sekce ministerstva obrany, upřesněného údaji celé rodiny víceúčelových bojových vozidel shinseki. Aha, tady je něco." Santiago se vyklonil ze sedadla řidiče a připojil se k ostatním kolegům shromážděným před obrazovkou. Podívejte," ukázal na propletené žluté a modré oblasti.

 
236                                      JAMES     COBB
To vypadá, že bych nás mohl dostat na druhou stranu tímhle horským sedlem západně od průsmyku. Stoupání tu v každém případě vypadá dobře." Jak se dostaneme z naší průrvy?" ujišťoval se Bolde.
Díval jsem se na záběry, které vysílal dpher. Vypadá to, že máme před sebou sice svah pokrytý břidlicí a drobným kamením a pak pole balvanů, ale nic, co bychom nezvládli." Ale co Alžířané? Myslíte, že je napadne, že by se někdo mohl proplížit tou dírou v horách?" Řidičovy rty zvlnil lehce blahosklonný úsměv. Ti ručníkáři nikdy pořádně nevěřili, co shinseki dokáže, poručíku. Sami Alžířané určitě nemají jediné vozidlo, které by přes to sedlo proniklo. Vsadím se, že si ani nedokážou představit, že bychom ho měli my." Santiago se narovnal, udělal krok vzad a znovu se složil do křesla řidiče. Je tu ale jeden problém, pane. Myslím, že nás dokážu dostat před ten hřeben, ale nedokážu to udělat moc rychle. Zvlášť když se musíme pohybovat nenápadné." Co kdybyste se nemusel pohybovat nenápadně? Tam se sice budeme plížit hezky opatrně, ale zpátky budeme mít zřejmě pořádně naspěch. Dokážete nás tamtudy provést dřív, než nás Alžířané zaměří?" Santiago předpažil ruku dlaní k zemi a gestem naznačil, že jen tak tak". Nemám ani tak strach z hlavních nepřátelských sil, poručíku. Tahle moje bestie dokáže předehnat snad všechno, co se pohybuje, jenom s troškou štěstí. Čeho se bojím, je ta průzkumná jednotka v průsmyku. Když se rozjedou do stran podél hřebenu, můžou nás snadno odříznout. Jak jsem říkal, jejich vozidla nedokážou pořádně šplhat. Jestli se ale pohnou dost rychle, pak by mohla sjet z průsmyku dolů a udeřit na nás hned pod těmi kopci na naší zpáteční cestě, nebo si na nás můžou počkat na druhé straně. Ani by jim to nedalo moc práce. Stačilo by, kdyby nás zadrželi na pár minut, než se přiblíží jejich bojové jednotky a paa...fííí!" Santiago si přejel palcem pod bradou a doplnil tak příslušný zvuk i názornou gestikulací. To je pravda, Ricku," připustil Bolde a zhoupl se na podrážkách svých bot dozadu. Takže abychom si zajistili ústupovou cestu, musíme té jejich průzkumné jednotce v průsmyku dát něco jiného, o čem by mohli přemýšlet. Mary May, vy jste se zmínila o možnosti ty hochy vylákat. Myslíte, že byste to dokázali i bez přímé podpory obrněné techniky?" Mladá žena sklonila hlavu, takže jí vlasy zakryly oči i tvář, přemýšlením celou zachmuřenou. Když hlavu znovu pozvedla, vypadala vyrovnaná a plná důvěry. Jen drobné zarudnutí na dolním rtu vypovídalo o tom, jak si ho kousala. Bez problému, poručíku. Na své straně budeme mít terén i moment překvapení. Určitě je dokážeme zabavit." Tak tedy cukej, Brid. Přivolejte zpátky cipher." Bolde se rozhlédl po kabině velitelského vozidla, a jak mluvil, díval se posádce postupně do očí. Uděláme to takhle. Tady máme docela dobrý úkryt, takže tu zůstaneme schovaní po zbytek odpoledne. Celou tu dobu budeme pozorovat průsmyk, dokončovat přípravy a trochu odpočívat. Jestli se za soumraku Alžířané zakopou a taktická situace se nezmění, pak uskutečníme náš operační plán. Všichni souhlasí? Dobře, dejme se tedy do toho." Zbývající odpolední hodiny ubíhaly v horkem se tetelícím vzduchu. Stíny vrháno stěnami quedu byly pod nemilosrdně žhnoucím sluncem jen velice nepatrné. Poušť 237
kolem skrytého vozidla zůstávala stále liduprázdná. Jen jednou bylo na ní možno zaznamenat pohyb nevelkého stáda vzácných saharských gazel. Když se náhle jako zázrakem vynořily z chvějící se fáty morgány, jejich jemnost a půvab okamžitě vyvstaly v ostrém kontrastu s nevlídnou okolní krajinou. Jako jediná připomínka války se za celé odpoledne objevily jen dva páry bílých kondenzačních stop na obloze. Jedna dvojice se přiblížila od severu, druhá od jihu. Zhruba v zenitu se obě dvojité stopy setkaly a začaly se vzájemně líně proplétat. Od trupů i sklánějících se křídel letadel se odrážely záblesky slunce. V průběhu jediné minuty stříbřité stopy jedna po druhé uprostřed azurové oblohy zmizely v oblaku kouře, nebo ztmavly a zamířily k zemi. Poslední stroj nakonec obrátil a zamířil k jihu. Bolde i s osádkou pátrali po nějakém padáku, ale jediné, co mohli vidět, byly záblesky slunečních paprsků na padajících kusech kovových součástí. Slunce bylo už ze všech ukrutností toho dne unavené a vklouzlo raději za obzor. [SABER 6-BRAVO 6- JAKÁ PODPORA BUDE K DISPOZICI V MÉM OPERAČNÍM PROSTORU?] Jeremy Bolde vyťukal tato slova na komunikační obrazovku, umístěnou v levé části kovové přepážky za sedadlem řidiče. Natáhl se kupředu a stiskl knoflík vysílání. Právě napsaná věta se automaticky zakódovala a komprimovala v mikrozprávu, dostatečné krátkou, než aby mohla být kýmkoliv zaměřena. Z talířovité antény umístěné na střeše kabiny ABLEu putoval krátký rádiový záblesk na přenosový satelit a odtud pak znovu dolů, do vozidla velení jednotky Bravo, nějakých tři sta třicet kilometrů jihovýchodně. Zatímco čekal na odpověď, Bolde si sklopil opěradlo a pohodlně se v sedadle zhoupl. Vrzání křesla se mísilo s jedinými dalšími dvěma zvuky v kabině - tichým hučením klimatizace a lehkým chrápáním Ricka Santiaga. Řidič ABLEu měl rovněž maximálně sklopené opěradlo a s kloboukem staženým přes oči využíval těch několika vzácných minut klidu. O Rickovi bylo známo, že i ve chvílích, kdy se ABLE nacházel na nočním stanovišti, bylo možno ho pravidelné nalézt za volantem vozidla. Snad to byl výraz symbiózy, jaká se vyvinula mezi ním a tímto mohutným opancéřovaným monstrem. Bolde byl upřímně rád, že si jeho řidič může dopřát nějaký odpočinek. Rád by učinil to samé. Třeba se k tomu dostane později. Pak se na obrazovce objevila odpověď na jeho dotaz a veškeré myšlenky na spánek zahnala. [BRAVO 6-SABER 6" V PODSTATĚ ŽÁDNÉ] Nato zpráva spěšně pokračovala. [BRAVO 6-SABER 6* JE MI ZATRACENÉ LÍTO, JERE, ALE VŠECHNO JE UŽ ZADANÉ. VEŠKERÉ MÍSTNÍ I DÁLKOVÉ LETECKÉ JEDNOTKY JSOU SOUSTŘEDĚNY NA ODRAŽENÍ ALŽÍRSKÝCH VZDUŠNÝCH SIL

 
238
J A M  E S

HONCHO 2 PŘEVZAL VELENÍ NAD VŠEMI POZEMNÍMI JEDNOTKAMI.
1. LEGIE KAVALERIE, 2. A 3. ROTA 7. PLUKU A POHYBLIVÉ SÍLY WAEF SE SOUSTŘEĎUJÍ VE VÝCHODNÍM SEKTORU K PROTIÚTOKU PROTI ALŽÍRSKÝM OBRNĚNÝM JEDNOTKÁM POSTUPUJÍCÍM NA JIH PODÉL SILNICE TESSALIT-GAO. DNES VEČER OČEKÁVÁNY PRVNÍ TĚŽKÉ KONTAKTY. TOU DOBOU BUDOU DO BOJOVÝCH AKCÍ PROTI HLAVNÍM NEPŘÁTELSKÝM SILÁM ZAPOJENA VŠECHNA LETADLA, OBRNĚNÁ VOZIDLA A DÉLOSTRELECTVO. MŮŽEŠ SE POKUSIT KONTAKTOVAT VELENÍ ÚTOKU, ALE OBÁVÁM SE, ŽE SPÍŽ JE PŘINEJMENŠÍM DO SVÍTÁNÍ PRÁZDNÁ.] Nic dalšího se napsat už vlastně nedalo.
[SABER 6-BRAVO 6 ROZUMÍM. NĚJAKÉ DALŠÍ INSTRUKCE.]
[BRAVO 6-SABER 6* JENOM MONITORUJ A ZADRŽUJ NEPŘÍTELE, JERE. 2. ROTA RANČERŮ, 6. LETECKÁ A 9. STŘELECKÁ BYLY POSLÁNY DO BOJE A ROZVINUTY, ALE NEČEKÁME, ŽE BYCHOM SE S NIMI SETKALI JEŠTĚ MINIMÁLNĚ 36-92 HODIN. MONITORUJ, ZADRŽUJ A ZÍSKEJ PRO NÁS ČAS. STŘELECKÉ ODDÍLY BRAVO OBJEVILY DALŠÍ PRÚSMYK PRES POHOŘÍ EL CHNAČIČ VÝCHODNĚ OD VÁS A VYDALY SE JÍM ZA ALŽÍRSKÝMI LOGISTICKÝMI JEDNOTKAMI. JEDNOTKY ALFA A OBRANNÁ l SE STAHUJÍ NA HLÍDKOVÉ STANOVIŠTĚ V TIMBUKTU, ALE NELZE S NIMI POČÍTAT MINIMÁLNĚ DO 6 AŽ 7 HODIN RÁNO... Vedlejší obrazovka na řídicím panelu zhasla na znamení, že se právě přenáší soubor dat z velitelského vozu, obsahující poslední zpravodajské novinky, aktuální mapy bojiště, předpověď počasí a podobně, představující tak jedinou formu pomoci, kterou je jim velitelství v současnosti schopno poskytnout. ... DĚLEJ, CO MŮŽEŠ, S TÍM, CO MÁŠ, JERE.]
[SABER 6-BRAVO 68"-* KDYBY TO NEBYL NÁROČNÝ ÚKOL, NEBYLA BY TO KAVALERIE, PANE. SABER-6 KONEC.] Bolde zajistil vysílačku a zatáhl střešní anténu. Dlouhou dobu zůstal hledět na poslední řádky zprávy na obrazovce. Po chvíli se sám sobě zasmál. Jak zní ta věta, kterou řekl kdysi George C. Scott v Pattonovfi Celý svůj život jsem snil o tom, že povedu spoustu mužů do nějaké zoufalé bitvy." I když tedy nějak závratný počet mužů k dispozici neměl, úroveň zoufalství a odhodlání byla rozhodně dostačující. Brid Shelleenová, se svým poněkud odlišným pohledem na život, by řekla, že tento moment i tuto situaci si vlastně sám pro sebe vytvořil. Něčeho si totiž žádal a svět mu to poskytl. On, poručík Jeremy Randolph Bolde, totiž odvždycky snil, že bude válečníkem. Ne pouhým vojákem nebo kariérním armádním důstojníkem, ale bojovníkem. Odjakživa, KAVALERIE                   239
jak si jen pamatoval, Bolde toužil po tom, co Patton nazýval vůní bitvy", po příležitosti prověřit sama sebe ve skutečné zkoušce ohněm. Takové představy a pojmy nebyly v dnešních dnech rozhodně nic módního, ani uvnitř důstojnického sboru, dokonce ani ve staré důstojnické rodině. Přesto však celá léta doutnaly hluboko v jeho nitru, aby nyní jasně vzplály. Buď pozdraven, světe!'Jestli má byt tato noc tvým darem, pak ti za ni dekuji. Bolde si na obrazovku vyvolal taktickou mapu ve velkém měřítku. Zaklonil se v křesle a zahleděl se na obraz před sebou, vštěpuje si do paměti každý jednotlivý rys krajiny a každičké místo vhodné k bojovému rozvinutí. Nepřítel je bude samozřejmě počtem mnohonásobné převyšovat, což však bylo nepodstatné. Kavalerie totiž musela téměř klasicky bojovat s přesilou. Na druhou stranu však mívala již tradičně na své straně tři spojence: rychlost, schopnost šokovat a moment překvapení. Kdykoliv dokázala těchto výhod vhodně využít, šance na vítězství se tím vždy minimálně vyrovnaly. Z toho vyplývalo, že se na ně bude muset spolehnout i dnes v noci. I když moderní obrněná kavalerie představovala ve srovnání s ostatními druhy vojsk takticky nejsilnější základní vojenskou jednotku armády v celé historii, bude muset její účinkování směrovat a rozdělovat až úzkostlivě šetrně, aby ji využil opravdu co nejefektivněji. Už to samo o sobě představovalo velice zajímavý taktický úkol. Aniž by si to uvědomoval, z jeho našpulených rtů se do ticha velitelské kabiny začalo ozývat pohvizdování melodie. Sedm let jsem se ti dvořil, Sally,
porad, ty mohutná řeko,
sedm let jsi mi odmítala,
a teď odcházím, pres tu širokou reku Missouri... "
Mary May Jorgensenová stanula v šeru vedle CHARLIEho a pustila se do testování veškerých jeho systémů. Podobně jako velitelské vozidlo patřil i CHARLIE k mnohoúčelovým bojovým vozidlům shinseki určeným pro bojové operace obrněné kavalerie. Měl hladce zakřivené tvary připomínající trup kosmické lodi a pohánělo ho osm kol vysokých jako dospělý muž. Na rozdíl od vozidla ABLE byl vybaven podstatně rozdílným nákladem techniky a zbraní. CHARLIE, stejně jako jeho bratr BAKER, představovaly vlastně zabijáky této malé bojové jednotky. Jelikož CHARLIE byl vytvořen pro fungování bez lidské posádky, měl průzory i okénka kabiny zakryté kovovými pláty. V řidičském a velitelském průzoru byly namontovány senzory, které vozítku propůjčovaly vzhled poněkud připomínající žábu. Nad zadní třetinou trupu byla připevněna nízká komora, základna pro opakovači kanón Lockheed/IMI ráže 35 mm. V ose vozidla po celé jeho délce a ještě půldruhého metru před příď se táhla štíhlá pancéřovaná trubka jeho superrychlostní zbraně. Za pomoci myši otestovala Mary May na panelu dálkového ovládání patnáctistup-ňový horizontální i vertikální pohyb opakovacího děla a pak přezkoušela funkci řetězového pohonu, přičemž dávala pozor, aby se nic nestalo se zásobníky a nádržemi pohonných hmot. V pohasínajícím světle odcházejícího dne bylo vidět, jak opatrně

 
240
JAMES	COBB
sklání hlavu a pečlivě naslouchá rachotu mechanismu rotačního závěru děla. Bylo vidět, že spoléhá nejen na údaje počítačové obrazovky, ale i na vlastní smysly. Stisknutí dalšího tlačítka spustilo testování dvanácti projektilů, spočívajících ve vertikálních odpalovacích zařízeních v přední sekci vozidla. Dotek třetího tlačítka potvrdil připravenost Claymoreových reaktivní panelů zabudovaných do složitého pancéřování CHARLIEho, Všechny testy byly ukončeny, kontrolní signální světla vydávala uklidňující zelenou záři. Mary May odpojila svůj testovací panel od zevního přístupu k elektronickým systémům. Byli připraveni vyrazit. Ozývalo se chrastění kamenů, jak se Nathan Grey Bird plahočil od místa, kde parkoval BAK.ER. Její asistent právě dokončil podobné testování na druhém, dálkově ovládaném vozidle. Jak vypadá pan B,, Natě?" otázala se Mary May. Velmi dobře," odpověděl podsaditý voják s bronzovou pletí. Jenom jeden sekundární anténní obvod se choval jako zkratovaný, tak jsem ho vyměnil. A ten první motor pohonu předních kol na pravé straně zase ztrácí olej. Dolil jsem ho, takže dnes v noci to bude v pořádku. Určitě je tam ale porušené těsnění." Mary May přikývla. Zapíšu to. Až se příště dostaneme k opravárenskému vozu, vymění nám to." Ať už to bude kdykoliv." Grey Bird v úsměvu ukázal své bílé zuby. Vyrazíme už brzy?"
Poručík povídal, že jakmile se úplně setmí. Řekla bych, že to bude tak za hodinu." Mary May podala Grey Birdovi svůj testovací panel. Buďte tak hodný, uložte mi to, Natě. Pak zajděte do ABLEu a přineste odtud nějaké zásoby. Najezte se a pak vystřídejte na hlídce Johnnyho a Leeho, aby si také mohli ještě v klidu něco spolknout." Spolehněte se, pětko. Půjdete se mnou?"
Za moment. Dejte mi stranou nějakou pizzu, jestli ji ovšem Rick už nezhkvidoval." Mary May zvedla svou karabinu, dosud opřenou o jedno kolo CHARLIEho, a vydala se korytem zpátky. Podpraporčice Shelleenová odešla před chvílí stejným směrem a průzkumnice se pouze chtěla přesvědčit, že je s ní všechno v pořádku. To byl alespoň důvod, který si v duchu připustila. Ve skutečnosti ji pobízela neustávající hlodavá zvědavost ohledně operátorky systémů Saber. Když se Mary May rozhodla vstoupit do armády, jedním z několika důvodů byla touha poznat nové věci a potkat nové lidi. Ale ani v těch nejdivočejších představách si nedokázala představit, že bude někdy sloužit vedle opravdové, typické a přitom okouzlující čarodějky. V koutku úst jí pohrával úsměv. O náboženském přesvědčení podpraporčice Shel-leenové se v žádném ze svých dopisů domů slovem nezmínila. Všichni příbuzní Mary May byli pravovérní luteráni, takže netoužila po tom, aby strýc Joseph nebo teta Gert-ruda začali psát svému zástupci v Kongresu. Mary May opatrně našlapovala, když se blížila k mělkému výklenku v boční stěně koryta, do kterého prve viděla podpraporčici Shelleenovou vejít. Nechtěla ji vyrušit, i když si byla vědoma, že by se to mohlo stát. Pak v rostoucím šeru zahlédla štíhlou postavu klečící v písku quadu, čelem obrácenou k jihu. Na zemi před ní z loužičky nafty velikosti dlaně plápolaly modré plameny. Před koleny postavy ležela dýka se stříbrným jilcem, hrotem směřující do středu ohně. Paže Bridget Shelleenové byly pozvednuty do úrovně ramen, hlavu měla skloněnou. Ze rtů jí splývala tichá slova. L E R I E
241

Mary May zaváhala. Pocítila záchvěv neklidu, jakéhosi nepokoje, který obvykle zažívá průměrný člověk v přítomnosti někoho skutečně a opravdově věřícího. Shelleenin šepot pomalu utichl a jediným zvukem tak bylo ševelení větru. Systémová operátorka zůstala dlouho nehnuto klečet jako nějaká socha. Nakonec se ladně předklonila, nabrala do dlaní písek a zasypala jím plameny před sebou. Zvedla ze země dýku a odhodlaně s ní mávla, jako by se chtěla zbavit nějakých neviditelných nití, které ji poutaly k okolí. Pak čepel zmizela v botě, rusovláska vstala a obrátila se tváří k Mary May. Pohybovala se nenucené, jako veliká pružná kočka. Když se na Mary May upřely ty velké zelené a přímo hledící oči, pocítila náhlé rozpaky. Proto se s poněkud nucenou lehkostí zeptala: Snažíte se působit svým kouzlem na Alžířany, slečno Shelleenová?" Tenhle vtip nebyl přesné tím, co chtěla říct, ale musela udělat něco, aby sama znovu nalezla duševní rovnováhu. Och, to ne," odpověděla Shelleenová s chladnou vážností. Podle Zákona odplaty by to vyvolalo velice zlou odpověď." Zákona odplaty?" .Jisté. To je jeden ze základních kořenů všech kouzel," odpověděla důstojnice palubních systémů. Zvedla ze země svou neprůstřelnou vestu a opasek s pistolí.  .Cokoliv přivoláš, to se ti vrátí čtyřnásobně." Přivolání zlého osudu na Alžířany pomocí černé magie by se obrátilo proti nám a poškodilo by nás daleko hůř než naše nepřátele. Proto jsem se jenom obracela k Bohu a Panně Marii s prosbou, aby nám dnešní noc dali sílu, poskytli ochranu a naplnili nás moudrostí." Mary May tázavě sklonila hlavu. To chcete říct, že jste se jenom modlila?" V podstatě ano," usmála se Shelleenová v odpověď.
Nato se obě ženy houstnoucím šerem vydaly strží zpět k vozidlu. Nad hlavou se jim na stále tmavnoucí modři oblohy začaly objevovat první hvězdy. Tohle je tedy válka," pronesla nakonec Mary May. Můžu se vás na něco zeptat?" Proč ne?" No, říká se, že jste kdysi pracovala v New Yorku jako modelka nebo něco podobného. Jak jste se stala... vojákem?" Zase, nechtěla užít přesné to slovo voják", ale nějak to z ní vypadlo. Podpraporčice jí věnovala chápavý pohled a znovu se usmála. Ano, kdysi jsem začínala s kariérou modelky," odpověděla a přehodila si přes ramena vestu. Také jsem začínala žít velice nešťastný, bezvýznamný a sebezničující život. Proto jsem se pomalu rozhlížela kolem sebe, jestli nenajdu něco, čeho bych se mohla podržet. Nakonec jsem nalezla víru svých keltských předků - Wicca nebo Paganismus, jak to někteří nazývají. Tohle u mne začalo fungovat a dávalo mi to určitý stupeň klidu, i když ne přímo uspokojení. Pokračovala jsem ve studiích, a když jsem se stala kazatelkou, rozhodla jsem se ještě jednou, naposledy, postavit tváří v tvář osudu. Strávila jsem nějaký čas postem a duševním odloučením, neboli, jak říkají američtí Indiáni, v duchovním hledání. Během této doby jsem prosila Pannu Marii, aby mi ukázala cestu, po které bych v této etapě svého života mohla kráčet." A ukázala vám ji?" otázala se Mary May, náhle docela proti své vůli zaujatá.

 
242
JAMES      COBB
Shelleenová přikývla. Ukázala. Navštívila mě oděná do brnění jako Královna jižního větru, strážkyně a ženská bojovnice. To pro mě znamenalo odpověď. Vrátila jsem se tedy do New Yorku, vyhodila svého agenta, roztrhala smlouvu a vstoupila do armády." Náhle se trochu rozpustile usmála. No, existuje spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jsem se náhle a úplně zbláznila." Mary May se uchichtla. Spousta členů mé rodiny má na mě stejný názor. Co si ale o tom všem myslíte vy teď? Byl to správný krok?" Bridget Shelleenová se zastavila těsně za ABLEm a rukou ukázala na místo úkrytu vozidla. Tady se cítím na svém místě," odpověděla s pohledem přímo upřeným do tváře průzkumnice. Tady poprvé za celý svůj život můžu říct, že se nacházím přesně tam, kde mám být. Jestli můžete udělat to samé, nemyslím, že byste moc pochybila." Mary MayJorgensenová nemohla nesouhlasit.
Jižní svah horského hřbetu El Chnačič, kilometr západně od karavanní stezky Taoudenni 23.55 hodin místního času, 28. října 2021 Jediná iluminace kabiny vycházela z tlumeného světélkování obrazovek na řídicím panelu, toho šedozeleného nádechu, typického pro systém nočního vidění. Jediné světlo venku za zkoseným zaskleným průzorem pocházelo z chladných a vzdálených hvězd. Vzhůru k horskému sedlu se krokem pohybovala tři vozidla jednotky Saber. Dvě dálkově ovládané jednotky sledovaly v závěsu velitelské vozidlo ABLE jako nějací poslušní cirkusoví sloni. Podle normálních taktických zásad měla být obě vozidla bez lidské posádky vpředu, provádět elektronický průzkum a poutat na sebe počáteční riziko. Náročný charakter dnešní mise však vyžadoval, aby kolonu vedla lidská inteligence. Zatímco se ABLE sunul a škrabal po svahu vzhůru, Rick Santiago pociťoval potěšení z řízení tohoto obrovitého válečného stroje. V době, kdy jako dítě vyrůstal v Arizoně, nekonal se v okolí sto padesáti kilometrů od Wickenburgu jediný závod traktorů, terénních automobilů nebo obřích náklaďáků, aby se na něj nejel podívat. Když ukončil střední školu, podařilo se mu jednak postavit nebezpečně divokou dodávku Ford F150, jednak vybudovat pověst postrachu pouště. Naneštěstí jen málo náborových letáků vyžadovalo jako nejdůležitější kvalifikaci zájemců schopnost bláznivých jízd v oblacích prachu. Pak ale nadešel den, kdy jeden armádní propagandista přivezl představit transportní variantu víceúčelového bojového vozidla shinseki a v blízkosti Yumy předváděl chlapcům, jak dokáže šplhat do kopce. Rick spolu se spoustou svých mladých kolegů s němým úžasem pozorovali, jak osmikolové monstrum dokáže zahanbit i ty nejlepší čtyřkolky ATV a 4X4 z celého Jihozápadu. Ještě téhož dne Rick přímo v kabině shinseki vyplnil přihlášku do armády. Oukej, lidičky," zamumlal nyní poručík do mikrofonu interkomu upevněného na helmě. Blížíme se. Vztyčit neviditelný stožár a přejít na bateriový pohon." Miss Shelleenová potichu potvrdila rozkaz a na řídicím panelu pro dálkově ovládaná vozidla navolila příslušné pokyny. Rick odpověděl stisknutím rádiového vypínače. Tiché hučení dvojice turbogenerátorů ABLEu zmlklo a nadále se ozývalo jen jemné vrnění hnacích eletromotorú s vrzáním drobného štěrku pod měkkými terénními pneumatikami. 243
Klíčem k mimořádné všestrannosti a výkonnosti vozů shinseki byl jejich sofistikovaný systém elektrického pohonu. Dvě lehké keramické plynové turbiny UMTec 1000 roztáčely pár elektrických generátorů. Ty čerpaly energii do řady dobíjených fero-kar-bidových baterií, umístěných pod pláty podlahy vozidla. Tyto baterie pak následně poháněly radiální elektromotory o 150 koních, jež byly zabudované do každé z os osmi kol. Nebylo tedy potřeba žádné řazení rychlostí, žádná spojka ani převodovka, pouze přímý převod energie na pohyb. Byly tu ale ještě jiné výhody. Jelikož se turbiny otáčely stále konstantní rychlostí, dokázaly maximálně efektivně využít každý litr spotřebovaných pohonných hmot. A navíc v takových případech jako nyní, kdy nejdůležitější byl co nejnenápadnější pohyb, bylo možné turbiny úplně vypnout. Cistě bateriový pohon pak znamenal výraznou redukci možnosti termální i akustické identifikace obrněného vozidla. Pomocí senzoru na noční vidění Santiago zaregistroval změnu charakteru terénu. Na úseku před nimi se objevilo vlevo se svažující pole břidlice. Zařadil náhon na všechna kola a zamířil proti svahu, aby se pneumatiky mohly lépe chytit. Ukázalo se však, že to nestačí.
Rick cítil, jak se kola ABLEu podsmekávají, podlaha kabiny se stáčí a nachyluje a jak zpod levých zadních pneumatik podklouzává uvolněný jíl. Obrněné vozidlo se prudce naklonilo, téměř se postavilo napříč a v čele malé laviny se začalo sunout po svahu dolů. Santiagova noha vystřelila kupředu, zmáčkla pedál plynu a pustila do kol sílu 1200 koňských sil. ABLE odpověděl jako kůň, kterému jezdec nasadil ostruhy. Vyrazil proti svahu a začal se prodírat k pevnější půdě, s pneumatikami protáčejícími se ve štěrku jako kolesa nějakého parníku. Rick se ušklíbl do noci.Jupí! A za to mi ještě platí! Nejspíš budete chtít nasměrovat ty vaše dálkově ovládané příšerky o pár metrů doprava, slečno Shelleenová," zavolal na operátorku systémů. Tady máme kousek trochu moc měkkého terénu." Najednou se ocitli v horském sedle a před nimi byl už jen klesající svah a čirá temnota. Bolde si na helmě několikrát přepnul způsob vidění, jak se neustále snažil proniknout tmou. V obyčejném světle bylo vidět jen slabý odlesk hvězd na nebi a naprosto černý horizont v místech, kde obloha končila. Když přepnul na zesilovač světla, rozeznal před sebou rozlehlou kamenitou pláň a pískové duny, táhnoucí se od severního okraje horského předělu. Tu a tam daleko v poušti se občas objevovaly krátké záblesky. Bolde v nich rozpoznával tu tlumené světlo pocházející z palubní desky, tu zář lampy zpod nadzdvižené celtoviny stanu, či paprsek z neopatrně použité baterky, to vše díky světelnému zesilovači mnohonásobně zvýrazněné. To všechno byly náznaky přítomnosti armády, která se tam venku uložila k přenocování. Všechno se zpřehlednilo teprve ve chvíli, kdy přepnul z nočního optického vidění na zelený termografický obraz krajiny. Napříč horizontem se objevil modře zářící geometrický vzor, připomínající kresbu na zádech hada. Mezi tím vším se pohybovaly světelné tečky a světélkující bachratá pásová vozidla. Obraz odpovídal odpočívající armádě. Každý geometrický útvar představoval místo přenocování roty, každá světelná tečka zaparkované obrněné vozidlo. Ocelové trupy byly proti okolnímu terénu jasné vidět, jelikož stále ještě vyzařovaly teplo, akumulo-
 
244	J A M E S
váné v průběhu předchozího dne. Alžífané bezpochyby používali pokrývky proti infračervené identifikaci, avšak ani takováto izolace nedokázala živé termické kontrasty saharské pouště dokonale smazat. Pohybující se zelené světelné body znamenaly komunikační a zásobovací vozidla přivážející jídlo, pohonné hmoty a tisíc a jednu věc, které armáda na pochodu potřebuje. Vypadaly skoro jako červené krvinky v krevním oběhu, přinášející ke svalům končetin kyslík a dodávající jim sílu. A podobně jako v případě krevního oběhu, jestliže by bylo toto zásobování přerušeno, následovala by rychle gangréna a smrt. Jednotko... stůj," rozkázal potichu Bolde.
ABLE se skřípením zastavil. BAKER i CHARLIE ho automaticky poslušně následovaly. Oukej, Mary May. Jsme v místě výsadku. Jsou vaši lidé připraveni vydat se na malou vycházku?" Velitelka průzkumníků se posunula kupředu a shrbila se vedle Boldeho sedadla. Její vysoká dlouhonohá postava díky plné polní výstroji výrazně zmohutněla. Do kapes na rukávech košile i kalhot měla zastrkané zabalené keramické neprůstřelné destičky, které přidržovaly na místě suché zipy. Neprůstřelná vesta jí chránila tělo, zatímco hlavu měla krytou bojovou přilbou. Vedle integrálního komunikačního a optického systému pro noční vidění, upevněného na hlavě, jí od helmy vedly kabely spojující před očima umístěný zobrazovací panel HUD s komunikačním a navigačním systémem SINCGARS Leprechaun B, připevněným pomocí řemenového postroje k tělu, a dále vedoucí do taktického počítače BattleMAC, připnutého k jejímu levému předloktí.
Této noci ponese osmnáct kilogramů neprůstřelného brnění a osobní elektroniky, k tomu navíc zbraně, náboje a vedle různého vedlejšího vybavení ještě čtyři litry vody v nádrži, jež byla součástí postroje MOLLE. To byl také jeden z důvodů, proč mezi příslušníky speciálních pozemních bojových jednotek byly ženy stále tak vzácné. I nyní, v jedenadvacátém století, museli pěšáci pořád ještě nosit nutnou výbavu hodnou nákladního mezka. Připraveni, poručíku," odpověděla. Jsme připraveni vyrazit po rampě." Rozumím, pětko. Víte, co máte dělat. Zaujměte pozice. Náš úder a následné stažení budeme koordinovat podle situace. Máte s sebou zařízení k satelitnímu zaměření?" Máme dvě, pane."
Dobře. Vezměte si také jednu z nádrží na vodu a někde ji venku schovejte, pro všechny případy. Bravo šest o vás ví, kde budete. Kdyby se semlelo něco nečekaného a my vás nestihli vyzvednout, vyšlete signál k satelitnímu zaměření a v klidu zalehněte. Přijdou pro vás." Mary May se přes černohnědé maskování, které jí pokrývalo obličej, ušklíbla. Toho se nebojím, pane. Jsem zvyklá odcházet z každé tancovačky s partnerem, se kterým jsem přišla." Bolde se v odpověď rovněž ušklíbl. Tak tohle bude naše nejhezčí představa dne, pětko. Padejte."
Ano, pane. Uvidíme se později, mládenci." Adios, pětko. Hlídej si tam venku zadek." Pozdrav vás pánbůh, Mary May." l e r l e
245

Jorgensonová se přesunula dozadu do průzkumného oddělení. Po šeptem proneseném rozkazu se ozvalo krátké zarachocení výstroje a zadní rampa se začala vyklápět. Na protiskluzové podlaze se ozvaly kroky, které pak pokračovaly po štěrku, a do kabiny zezadu zavál studený venkovní vzduch. Rampa se opět zvedla a ve sluchátkách se ozvala dvě slova. Všude klid."
Průzorem vozidla byly ve světle hvězd patrné čtyři stíny, které se vydaly vzhůru po pravém úbočí horského sedla. Tři zbývající obyvatelé vozidla ABLE se náhle cítili akutně osaměle. Ve tmě promluvil Bolde. Vy jste dnes večer cestovala spirituálním světem, Brid. Jakpak se na nás duchové tohoto místa tváří?" Ti staří, kteří tu sídlí, nám nepřejí ani nic špatného, ani dobrého," odpověděla Wiccanova bojovnice klidným hlasem. Na obličej jí přitom zespodu dopadal odlesk z palubní desky. Neznají nás. Budou nás posuzovat podle našeho chování a teprve pak dojdou k nějakému rozhodnutí." Tak jim dopřejme, aby se mohli podle něčeho rozhodnout. Oukej, Ricku. Jednotka kupředu!" Jediným zvukem, který se ozýval v uzavřeném taktickém rádiovém okruhu průzkumného týmu, bylo skřípavé přerývané dýchání zachycované mikrofony připevněnými na helmu. K nejvyššímu bodu sedla, odkud se dala přehlédnout celá soutěska, to bylo skoro kilometrové šplhání, většinou po téměř pětačtyňcetistupňovém svahu pokrytém volnými kusy břidlice a odlupujícími se kusy pískovce. Občas se dokázali pohybovat po svahu tak, že byli k němu nakloněni, jindy se škrábali vzhůru jen po rukou a kolenou. Jejich těžké boty se bořily do písku a na každých třicet centimetrů dopředu sklouzly dvacet dozadu. Prsty se odíraly o ostré kameny a do prachu proudila krev. V plicích jim hořel oheň a nohy je nesnesitelně bolely. Johnny Roman a Nathan Grey Bird nesli na ramenou raketové odpalovací zařízení javelin. Johnny se považoval za šťastnějšího, protože přepravoval pouze dva náhradní kulaté zásobníky a karabiny. Zato na Nata zůstala celá tíha samotného odpalovacího zařízení. Javelm byla stará dobrá zbraň, schopná udělat pořádnou paseku prakticky na čemkoliv, s čím se mohla na bitevním poli setkat. Cena, kterou však bylo nutné za efektivnost této střely zaplatit, byla její váha. Nabité odpalovací zařízení javelin vážilo pětadvacet kilogramů. Jak ale Johnny kysele poznamenal, člověk nemohl čekat, že účinně zasáhne obrněné vozidlo něčím, co unese v kapse. Druhý střelecký tým na tom nebyl o moc lépe. Bylo vidět Mary May a Lee Trebai-na, jak se plahočí o něco výš po svahu. Tato dvojice zase táhla moderní střelecké vybavení SABR, které nesli navlečené na zádech, a navíc po půl tuctu náhradních zásobníků 20mm granátů a 5,56mm nábojů NATO. Oba typy nábojů se totiž používaly bud do horní nebo do dolní hlavně jejich kombinované zbraně. K tomu všemu navíc nesl každý po jedné rezervní raketě pro javelin. Sečteno a podtrženo, té noci se po černém skalnatém hřbetě lopotil tým průzkumníků, z nichž každý nesl náklad zhruba rovný své vlastní váze. Natemu Greyi Birdovi, kráčejícímu po boku Johnnyho, se náhle smekla noha, takže

 
246
C O B B

s tichým zaklením padl obličejem na zem. Okamžitě začal klouzat zpátky ze svahu a zastavil se jen díky tomu, že ho Johnny stačil pevně chytit za uniformu. Jsi oukej, Natě?"
Jo, jsem v pořádku," zazněla vzteklá odpověď. To všechno jenom kvůli tomuhle zasranýmu kusu trubky. Pořád mi podráží nohy!" Nechceš, abych to na chvíli vzal?"
Ne, jsem v pořádku. Teď už to je na vrchol jenom kousek. Chvilku si ale oddechnu." To je dobrý nápad."
Oba vojáci se složili na zem, lapajíce po dechu. Po chvíli si každý lokl trochu vody z polních lahví. Až se vrátím do Purdue k dokončení výcviku, víš, co udělám?" otázal se po chvíli Johnny. To nevím. Co chceš udělat, bílý muži?"
Napíšu publikaci. Kombinovanou vědeckou a filozofickou publikaci o tom, jak prostředí a momentální situace dokážou ovlivnit teoreticky neměnné fyzikální zákony." Já to nechápu."
To je tak. Když šplháme na tuhle horu, člověk má pocit, jako by na zádech táhl snad všechny zatracené zbraně světa. Ale na druhé straně, až začne střílení, budeme mít nejspíš pocit, že jsme sem prakticky nic nepřinesli." Deset metrů pod východním okrajem horského sedla zavedla Mary May svůj tým mezi skupinu ostrých kamenů, které z okolního terénu vyčnívaly jako hradby nějakého malého hradu. Oukej, mládenci," pronesla a shodila z ramenou náhradní raketu do javelinu. Tady zalehněte a postavte hlídku. Já se zatím podívám trochu kolem." Chcete abych šel s vámi, pětko?" ozval se Lee Trebain ze stínu, v němž se právě ukryl. Ne, jenom mě kryjte," odpověděla a stiskla svorku své SABR. Tím rozložila masivní zbraň na tři části. Odložila granátometnou část stranou a modul s mířidly nasadila přímo na držadlo těsně nad závěrem karabiny. Díky mnohokrát opakovanému drilu jí to všechno trvalo jen několik málo vteřin. Jste si jistá, že nechcete, abych šel s vámi?"
Proboha, Lee, vždyť půjdu jenom nějakých pitomých patnáct metrů k vrcholku," odsekla Mary May důrazným šepotem a narovnala si přitom skládací pažbu samopalu. Nepotřebuju, aby mi někdo funěl za krk. Jenom mi hlídejte záda." Pak vyjmula z jedné kapsy uniformy izolační pláštěnku proti zachycení infračervenými paprsky. Přitáhla si kolem těla maskovací pokrývku podšitou fólií, zajistila ji pomocí tichých suchých zipů kolem krku a přes helmu si přetáhla kapucu. Vyplazila se na volný svah a po kolenou a loktech se vydala nahoru. Během několik minut byla na vrcholu. Poslední metr či dva se vysoukala v poloze vleže a pak zcela znehybněla. Přímo pod ní se nacházela podstatná část průsmyku. Několik příštích minut ležela bez hnutí, jenom pomalu a uváženě kontrolovala terén pod sebou a na protějším svahu. Holé, příkré skalní hřbety a strmé rokle jí silně připomněly neúrodnou divočinu doma v Dakotě. Několikrát úmyslně přepnula noční hledí své helmy mezi termovizí a zesilovačem světla a pozorně sledovala, co jí který způsob pozorování odhalí. KAVALERIE
247
Hledí její helmy však mělo ještě víc možností než jen vylepšené vidění. Sloužilo rovněž jako čelní displej pro ostatní systémy. Nad jeho spodním okrajem byl umístěn grafický kompas, poskytující okamžité informace o souřadnicích každého předmětu, na který zaměřila pohled. V rozích displeje byly umístěny údaje o rádiových frekvencích, a jakmile pohnula hlavou, rozblikaly se rudé šipky, ukazující na nepřátelské pozice v oblasti. Současně se objevovala čísla, informující ji o vzdálenosti všech těchto cílů. Při pohledu přes rameno zpět se jí na displeji zjevily tři modré šipky, vznášející se nad skupinou skal kousek po svahu pod ní. Díky ultrakrátkému signálu, přicházejícímu do jejího navigačního systému Leprechaun B prostřednictvím družice GPS, bezpečně identifikovala členy svého týmu. V dálce bylo vidět neustále se vzdalující další trio modrých šipek, směřujících k vozidlům pěchoty, spěchajícím za svými nočními úkoly. Byly to jediné další modré šipky v okruhu tří set mil. Mary May se navzdory narůstající teplotě uvnitř své anti-infračervené slupky zachvěla a obrátila pozornost znovu na průsmyk pod sebou. Jeden z alžírských průzkumných transportérů stál přímo v jejím zorném poli. Rezi-duální teplo z jeho pancířů se v chladu pouštní noci pomalu vytrácelo. Nedaleko před ním však oslnivě zářil jakýsi jiný zdroj tepla - nejspíše malá polní kamínka na pevné palivo. Vzhledem k oblaku páry, vznášejícímu se nad nimi, si tam pravděpodobně někdo vařil vodu na čaj nebo na kávu. Kousek nad tímto oblakem se choulily nazelenalé stíny. Alžírští vojáci si tu nad kamínky hřáli ruce a nejspíš mysleli na noční hlídku nebo vzpomínali na domov. Poněkud dále od lehce světélkujících stínů byly vidět další stopy života - jedna ve velitelské věži a dvě další nad a pod místem zaparkovaného vozidla. Stráže, pomyslela si a dále upřeně hleděla do tmy. Mary May se už už chystala stáhnout zpátky pod horský hřeben, když na displeji ve svém hledí zaregistrovala pohyb. Okamžitě ztuhla jako vylekaná ještěrka. Po holém svahu naproti ní se pomalu pohybovaly čtyři malé modré body v řadě. Pozvedla ruku k helmě a přepnula na noční vidění. Několikrát zamrkala, jak se před ní rozprostřela skutečná tma. Pak nadzdvihla a zamířila karabinu. Nehodlala střílet, chtěla jen využít mohutnějšího zvětšení jejích mířidel. Tlakem palce na pažbu si přiblížila cíl. Alžírská hlídka. Každé z vozidel BRM-30 obsahovalo čtyřčlenný průzkumný tým, ne nepodobný její jednotce. Jeden takový tým právě prováděl bezpečnostní kontrolu horské hranice na opačné straně průsmyku. Jestliže však nepřítel prozkoumával vzdálený okraj, určitě bude mít hlídku i na této straně. Když Mary May vklouzla zpět do krytu skal, ostatní průzkumníci k ní tázavé vzhlédli. Odstrčila stranou mikrofon připevněný k okraji helmy, vypnula rádio a pak zašeptala: Uděláme to takhle, chlapci. Alžířané se usadili pod námi v průsmyku asi kilometr daleko. Natě, vy se s Johnnym vydáte na jižní okraj soutěsky a budete se držet v krytu pod úrovní tohoto sedla. Vezmete si s sebou javelin a postaráte se o ty obrněnce na kraji. Nejdřív zničte Tungiisku Rozumíte mi? Ze dna toho kaňonu nedokáže ani Cen-tauros, ani ty obrněné transportéry BRM pozvednout ústí hlavních zbraní dost vysoko, aby nás mohly tady zasáhnout. Ale čtyřče na tom protiletadlovém vozidle by sem klidně dostřelilo. Musíte ho tedy zničit jako první!" On bude náš první cíl, pětko," ujistil ji Grey Bird potichu.

 
248	J A M E S
Oukej, Lee a já se vydáme na sever. Granátomety napadneme dva nejsevernější transportéry BRM, každý z nás zaútočí na jeden. Zahájení našich útoků bude koordinované s atakem poručíka Boldea na hlavní síly alžírské divize. Přesuneme se tedy do útočné pozice a vyčkáme, než nám dá poručík znamení k zahájení palby. Do té doby musíme zůstat v úkrytu a vyhýbat se jakémukoliv kontaktu. Nikdo, opakuji nikdo, za žádných okolností nevystřelí! Jakmile to začne, budou oba naše týmy postupovat směrem proti sobě a budou likvidovat zbývající alžírské jednotky v průsmyku. Tyhle skály představují místo našeho opětovného setkání, odkud nás později vyzvednou naši. Zaneste si jejich polohu do počítačů." Prsty průzkumníků se rozběhly po klávesnicích, aby vyťukaly koordináty, které pak automaticky převzala družice GPU jejich osobního navigačního systému. Mám to nastavené, pětko."
Hotovo."
,Já taky."
Dobře. Dávejte si pozor na prostor za sebou. Proveďte útok a vraťte se zpátky. To je všechno. A ještě jedna věc. Dnes v noci budeme třeba mít společnost." Podobně jako se pěšák skrývá před nepřítelem, i ABLE se co nejvíc přiblížil k zemi a schoval se za písečnou dunou. BAKER s CHARLIEm znehybněly na obou křídlech velitelského vozidla asi čtvrt kilometru daleko. Automaticky napřímily stožáry elektronických obranných systémů a ty začaly okamžité podezíravě pátrat v éteru. Uvnitř kabiny se rozhostilo ticho, narušované jen občasným zapraskáním pomalu se smršťujícího kovu a hukotem ventilátorů. Je na téhle straně vidět nějakou známku činnosti pozemního pátracího radaru?" otázal se přes rameno Bolde. Nikoliv. Jsou tu jenom dva velké systémy vzdušné kontroly, jeden na východě, druhý na západě, a oba dost daleko odsud," odpověděla Shelleenová. Oblast, kde se utábořila armáda, pokrývají pohyblivé baterie raket SAM. Navíc zachycuji nějaké spojení na konstantní frekvenci. Možná mají také nějaké dálkově ovládané průzkumné zařízení." Budeme si na to dávat pozor. Ricku, zatímco teď budeme plánovat útok, zahajte opatření taktické bezpečnosti." Už jsem se do toho pustil, poručíku," potvrdil Santiago. Pomocí senzorů ve velitelské kupoli napojených na obrazovku před řidičem zahájil pečlivou prohlídku okolí. Bolde se ujal kontroly zbraňového systému ABLEu. Vysunul stožár do maximální sedmnáctimetrové výše a začal se s ním rozhlížet po vybraných cílech. Čelní oddíl alžírského mechanizovaného praporu se rozvinul v otevřeném kamenitém terénu po obou stranách karavanní stezky Taoudenni, zhruba čtyři kilometry od pozice sekce Saber. Tři bojové roty se tam zastavily na nočním tábořišti jakoby v rozích pomyslného trojúhelníku o stranách dlouhých zhruba dva kilometry a se základnou obrácenou k jihu, s velitelskou rotou umístěnou uprostřed. Každé postavení roty vypadalo jako ostrůvek prošpikovaný zbraněmi uprostřed pouště, který byl navíc součástí vzájemně se podporujícího souostroví podobných pevnůstek. Bolde zaostřil na nejbližší tábořiště. Alžířané se za ta léta už přece jen naučili pár věcí o pouštním válčení. Dokázali přinejmenším opustit starou strnulou sovětskou doktrínu a akceptovali daleko pružnější a účinnější západní princip smíšených bojo-KAVALERIE                  249
vých jednotek. Jedna tříčlenná četa tanků byla zkombinována se dvěma četami pěchoty na čtyřech transportérech. Všechna bojová vozidla stála v asi stometrovém kruhu nosem ven, aby mohla v případě potřeby co nejlépe využít svého pancéřování. Ve velitelské věži každého obrněnce byla zaručeně hlídka a v závěru každé zbraně byl zasunut plný zásobník. Ve chvíli, kdy Bolde na tuto skupinu upíral svou pozornost, jeden z tanků dokonce zkusme pohyboval hlavní ze strany na stranu. Ten stroj kdysi býval ruský tank T-72. Jak si však Bolde vzpomínal na svá různá technická školení, z původního ruského" monstra toho kromě pérování a vlastního trupu moc nezůstalo. Originální motor byl nahrazen lehkým japonským turbodieselem a namísto nevy-počitatelného 125mm hlavního děla se ve věži objevila korejská verze německého 120mm kanónu s hladkou hlavní. Vylepšená elektronická výbava byla vyrobena na Tchaj-wanu, reaktivní pancéřování pocházelo z továren v Brazílii a vlastní přestavba proběhla ve vojenských závodech v Egyptě. Konečným výsledkem se tak stalo mezinárodní žihadlo", podstatně výkonnější a smrtelně nebezpečnější než stroj, který poprvé před nějakými třiceti lety vyjel ze sovětské zbrojovky. Podobným vylepšovacím procesem prošel rovněž i bývalý sovětský transportér pěchoty BMP. Uprostřed celé bojové sestavy byla umístěna velitelská sekce spolu s jednotkou protivzdušné obrany. Dále zde byla vidět dvě mohutná polo-pásová vozidla a několik menších dvouapůltunových univerzálních aut. V blízkosti se nacházela zásobovací skupina s pohonnými hmotami, jídlem, vodou a municí na zítřejší celodenní pochod. Kolem zaparkovaných aut se pohybovaly postavy, jež přenášely čerpací hadice a vykládaly zásoby. Všichni byli určitě vděční za noční chlad. Rychlý pohled na místa přenocování ostatních čet potvrdil, že podobné aktivity probíhají i tam. Načasování bylo tedy správné a bohové válek se zatím usmívali. Bnd, v zásobních silech máme šestnáct protipancéřových a osm protipěchotních střel. Vy naprogramujete protipancéřové rakety. Chtěl bych po jedné na každé vozidlo s benzinem a na velitelská auta. Já si vezmu na starost ty protipéchotní." Nathan Grey Bird a Johnny Roman přehlédli ze svého místa průsmyk a pak pokračovali v zápolení jak s náročným terénem, tak i s těžkým nákladem výzbroje. Stále ještě byli několik set metrů daleko od zóny, odkud měli střílet. Čas nyní ubíhal velice rychle a hřeben horského předělu před nimi vypadal stále rozervanější a nepřístupnější. Hej, Natě," zasípal Johnny. Zastav, mám nápad."
Jako například?"
Jako například to, že bychom mohli nechat pár střel javelin tady na místě, takže bychom se mohli pohybovat rychleji. Stejně se budeme vracet tudy. Můžeme si je tedy vyzvednout, až je budeme potřebovat." Zatraceně, bílý muži! Jsem na tebe pyšný! Začínáš přemýšlet jako Indián. Uděláme to tak." Na okraji horského sedla poněkud dále na sever Lee Trebain opatrně vykukoval štěrbinou mezi dvěma balvany. Tento mladý Texasan ze svého místa dobře rozeznával cíl stojící na dně průsmyku. Byl ve výborné pozici, protože BRM-30 se nacházel přímo pod ním, zacouvaný mezi dvě palebná stanoviště a krytý za kupami kamenů. Zadní

 
250	J A M E S
rampa vozidla byla sklopená, takže Trebain mohl čas od času zahlédnout pohyb jak uvnitř transportéru, tak i na stanovištích děl. Pohyboval se maximálně tiše, ale přesvědčil se, že v komoře granátometu jeho SABRu je připravena inteligentní" munice, podobně jako v karabině náboje 5,56 NATO. Pak vytáhl z kapsy náhradní zásobník s protipancéřovou municí a odložil ho tak, aby na něj mohl kdykoliv dosáhnout. V duchu si už do detailů rozmyslel, jak svůj úkol provede. Jediné, co musel nyní udělat, bylo vyčkat rozkazu. Trebain se snažil soustředit pouze na svůj cíl, ale neubránil se, aby čas od času nepohlédl za sebe k severu, směrem k další modré přátelské šipce blikající na jeho displeji. Také se už přestala pohybovat. Takže musí být rovněž na místě. A je určitě v pořádku. Byla přeci stále napojená na jejich uzavřenou frekvenci, a kdyby došlo k nějakému problému, mohla tedy kdykoliv zavolat o pomoc. Navíc neslyšel žádnou střelbu a kromě toho se Mary May dokáže o sebe postarat. Ale přesto, zatraceně, copak se nečekalo, že o dívku se stará mužský? Tam, kde vyrůstal, to vždycky takhle bylo a starých zvyků se člověk těžko zbavuje, i když to děvče bylo o pět centimetrů vyšší než on a mělo o tři příčky vyšší hodnost. Lee zavřel oči a zatřásl hlavou, jako by se chtěl zbavit té zmatené záplavy pocitů a představ. Otevřel je teprve, když ve sluchátcích helmy uslyšel zvukový signál, oznamující příchod zprávy. Objevila se nad spodním okrajem zorného pole. "-SABER 6 VŠEM SVÝM SLOŽKÁMTŘIPRAVTE SE K NASAZENÍPOTVRĎTE STAV PŘIPRAVENOSTI*** Lee pozvedl ruku k helmě a klepnutím na knoflík vysílačky těsně pod mikrofonem odeslal svůj signál. Pak zvedl stínítko helmy, zapřel SABR pevně do ramene a zadíval se do jeho zaměřovacího modulu. Bezpečnostní pojistka vypnutá. Zbraňový volič přepnut na GRANÁTY. Nastaveno na DETONACE PŘI KONTAKTU. Prst na spoušti. Mysl Lee Trebaina byla náhle naprosto chladná a čistá jako horský potůček. Tatáž zpráva se ve stejné chvíli objevila i před očima Nathana Greye Birda a John-nyho Romana. Bylo to právě ve chvíli, kdy se konečně vrhli k zemi na místě, z něhož mohli přehlédnout vchod do průsmyku. Pod nimi, na úpatí příkrého svahu, se rozkládala asi čtyři sta metrů široká planina, ovládaná alžírskými ozbrojenými silami. Johnny, dej vědět poručíkovi, že jsme na místě! Pak připrav ty zatracené zásobní střely." Hned, Natě." Roman pípnutím vypínače mikrofonu potvrdil zprávu a pak sejmul čepičky z trubkovitých transportních obalů prvních dvou zásobních střel javelinu. Gray Bird připojil kabel z raketové odpalovací jednotky do zásuvky pro dálkové ovládání na své helmě. V tom okamžiku se mu na stínítku před očima objevila zaměřovači mřížka. Z nabídnutých možností odpálení vybral balistický způsob" a pak si klekl. Hranatá palebná jednotka s držadlem se mu nyní opírala ze strany o hlavu a hlaveň mu ležela na zádech, s ústím mířícím k nebi. Lehce pootočil hlavu, až se zaměřovači značka posunula na vršek velitelské věže alžírského protileteckého vozidla. Nathan cítil, jak se mu jako šelmě stahují rty. Doma v Idahu jeho sestra nikdy neměla příliš radost z toho, že se rozhodl pro kariéru v armádě. Jako pilná aktivistka věci amerických Indiánů měla pocit, že její bratr zaprodal kulturní dědictví svých předků K A V A L                          251
tím, že vstoupil do armády, která vlastně porazila jejich lid. A byla ještě nešťastnější, když jí sdělil, že si vybral kavalerii. Nathan v odpověď argumentoval tím, že jejich předkové patřili k těm nejlepším bojovníkům na koni, jaké kdy svět viděl. Jaké jiné dědictví by si jako kavalerista mohl tedy přát? Sestra s reptáním ustoupila, takže neměl ani příležitost jí sdělit, že byl přivolen k sedmé kavalerii. Hoya, po téhle zprávě by určité vyletěla stropem. Grey Bird uvolnil první spoušť a provedl iniciální zaměření rakety na cíl. Všechny cíle jsou označeny a průzkumné týmy na svých pozicích," ohlásila potichu Bridget. Žádné taktické změny nejsou patrné. Připraveni na váš rozkaz, poručíku." Bolde schválně nejprve polkl a teprve pak odpověděl. Všechny přípravy, celých pětadvacet let práce bylo nyní za nimi. Tak ty si myslíš, Jeremy Bolde, že jsi dobry. Dost dobry na to, abys dnes v noci vzal do rukou svůj život. Co ale těch šest dalších životů, které na tobě závisíc To je tvá jistota skutečné tak silná? Radši by mela byt, protože až tahle bitva skončí, cokoliv zbude, bude na tvou zodpovědnost. Dobře. Připravte se k přepnutí na přímé spojení. Vezmu si na starost BAKERa. Vy si vezměte CHARLIEho. Připravte se nastartovat turbiny. Všem jednotkám!" Start turbin dálkově řízených vozidel připraven."
yABLE připraven, poručíku."
Bolde naťukal zprávu ***VSEM JEDNOTKÁM SABER***ZAHÁJIT BOJ OKAMŽITĚ*"'* do uzavřeného vysílacího okruhu průzkumných jednotek a přiblížil prst k tlačítku vysílání. Hodně štěstí nám všem, dámy a pánové," pronesl ke všem, kteří byli vedle něho, i k těm, kteří tu nebyli. Kéž si o tom všichni budeme moct zítra ráno nad hrníčkem kávy popovídat. Zahajte palbu!" Z hlavní děl dálkově ovládaných vozů vyšlehly plameny. Z každého vozidla dvanáct salv v půlvteřinových intervalech jako obrovská fontána zmaru. Univerzální rakety, upravené k dělostřeleckému útoku, stoupaly téměř kolmo k obloze, dokud nevyhořelo palivo jejich prvního stupně. Pak se na jejich trupu vztyčila řídicí křidélka, rakety zamířily k zemi a každá se vydala za svým cílem. Infračervené senzory v přední části protipancéřových raket pátraly po pozemních předmětech určitého geometrického tvaru a velikosti. Po takových, které by se shodovaly se zadanými parametry. Protipěchotní střely se řídily podle satelitů GPS. Jejich detonátory byly nařízeny na dosažení určité výšky nad terénem. Jak se každá z raket definitivně zaměřila na svůj cíl, zapálily se jejich hlavní motory, které je pak nadzvukovou rychlostí hnaly k zemi. Protipěchotní rakety vybuchly, když byly ještě ve výši tří set metrů nad zemí. Každá hlavice nazývaná včelí úl" se v této výšce roztrhla a vyslala směrem k zemi kužel tvořený tisíci šipkami a ostrými střepinami. Tento ocelový déšť letící nadzvukovou rychlostí jako výstřel z nějaké obrovské brokovnice smetl v krajině vše živé. Protipancéřové střely dorazily jen o zlomek vteřiny později, ještě než všechna mrtvá těla stačila dopadnout na zem. Udeřily do pancéřů jako plamenná beranidla a způsobily jejich zkázu a zmar. Zasažená vozidla s pohonnými hmotami vybuchla jako balóny naplněné vodíkem. Jak v nich explodovaly bojové hlavice, hořící nafta se rozstříkla do širokého okolí.

 
252                                        JAMES      COBB Podobně vybuchla i velitelská vozidla, z nichž se okny i příklopy vyvalil oheň a kusy lidských těl. Vůz velitele, jehož úkolem bylo koordinovat případnou obranu, zmizel ještě dřív, než si vůbec byli schopni uvědomit, že nějaký útok začal. Uprostřed chaosu a zmatku si žádný z přeživších strážných nestačil všimnout tří ohnivých chocholů, které se náhle objevily v poušti. Jeden předmět se k místu katastrofy obrátil zády, zatímco dva zbývající se začaly přibližovat. Útok byl zahájen.
Ze své pozice mezi dvěma balvany Lee Trebain umístil granát do blízkosti alžírského průzkumného vozidla. Dával si záležet, aby se netrefil do jeho příliš těsné blízkosti. Z osobní zkušenosti věděl, jaký je první instinkt člena vojenské osádky, který se náhle ocitne pod nepřátelským útokem. Nasednout a schovat se za pancéřováním! Trebain nehodlal tento instinkt nikterak rušit. Alespoň prozatím ne. Věž průzkumného vozidla se otočila na stranu a zvedla se vzhůru. Pak vypálila tři-cetimilimetrovou odpověď na jeho granátovou salvu. Střely vytrhaly pruh napne svahem asi dvacet metrů pod jeho pozicí a zvedly mrak prachu a kamenných úlomků. Zatracená práce. Mary May měla pravdu. Opravdu nejsou schopni zamířit dostatečně vysoko! Z věže se vyhrnula další dlouhá neškodná dávka. Posloužila jen jako krytí pohybu několika postav, hrnoucích se po sklopené zadní plošině dovnitř. Přes termografické hledí svého SABRu Trebain zahlédl průhledný oblak kouře, který se vyvalil z výfuku, jak nepřítel nastartoval motor. Současně se začala přivírat zadní plošina. Teď! Teď nastal ten pravý okamžik k útoku!
Trebain vytrhl z granátometu prázdný zásobník a místo něho zastrčil nový. Zamířil hledí na věž alžírského průzkumného vozidla a znovu stiskl kohoutek. Jako mnoho obrněných bojových vozidel měl i alžírský BRM obloženou věž a trup panely reaktivního pancéřování. Reaktivní pancíř je tvořen vrstvou slabé plastické výbušniny, umístěné mezi dvěma tenkými ocelovými pláty. Při zásahu protipancéřo-vou bojovou hlavicí tato výbušnina exploduje a odvrátí směr působení výbuchu hlavice vně chráněného vozidla. Naneštěstí pro Alžířany však každý takový pancíř funguje pouze jednou. Lee Trebain rychle za sebou vypálil šest granátů. Při každém výstřelu mu pažba SABRu silně narazila do ramene. První dva granáty vyvolaly obrannou explozi pancířů, ale další již hladce pronikly dovnitř. Otvory způsobené granáty byly v průměru jen asi jako tužka široké. Každý zásah však nadzvukovou rychlostí vrhl do uzavřeného vnitřního prostoru plamen hořícího plynu a roztaveného kovu. Jeden z těchto jazyků, stejně žhavý a ničivý jako plamen autogenu, šlehl přes řadu dělových nábojů. BRM se s náhlým otřesem zastavil. Jeho palubní průlezy se rozlétly a zevnitř zarachotila salva detonací jako nějaký ohňostroj. Z nitra vozidla se však navenek nedostalo nic, s výjimkou stále rostoucího oblaku kouře. Trebain si uvědomil, že kolem něj se ozývá stále větší počet explozí. Některé byly docela blízko a jejich zvuky se ostře odrážely od okolních stěn kaňonu. Jiné, mohutnější výbuchy se ozývaly ze severu, kde se též nad horizontem objevilo hněvivě oranžové světlo. KAVALERIE                                           253
Trebain se plíživě stáhl ze své střelecké pozice a sklouzl několik metrů dolů po odvráceném svahu sedla. Přitiskl se k zemi a sklopil si opět stínítko pro noční vidění před oči. Pomalu se rozhlížel po okolí a přitom z kapsy vytáhl čerstvý zásobník s 20mm náboji. Náhle za sebou uslyšel kroky. Bleskově se otočil a sáhl po zbrani, ale okamžitě uvolnil tlak na kohoutek, jelikož se na stínítku objevila modrá šipka. Za malý okamžik vedle něj k zemi sklouzla Mary May. Jak jste pořídil?" otázala se ho. Kompletně vyřízené. Vozidlo i s osádkou. Co vy?"
To samé. To znamená, že přišli o dvě bojová vozidla. Pojďme se podívat, jak dopadli další mládenci." ,Jdu hned za vámi, pětko."
Kousek na jih od nich se prst Nathana Greye Birda právě tiskl ke druhé spoušti rake-tometu javelin. Následoval dutý zvuk odpálené startovací nálože, jež vymrštila raketu z hlavně. Trysky samotné střely se zažehly, teprve když se raketa dostatečně vzdálila od střelce. Pak vyrazila s ohnivým ocasem vzhůru k obloze, odkud se nakonec obrátila k cíli. Na něj měla dopadnout v úhlu, proti němuž nebylo žádné vozidlo chráněno přehnaně silným pancířem. Tunguska explodovala zvlášť okázalým způsobem. Vybuchující 30mm granáty se mísily s hořícím palivem rakety. Jupí!" vykřikl Grey Bird. Zásah! Jen se podívej, bílý muži, jaká je to paráda!" Nabíjím!" Johnny Roman zastrčil další střelu do stále ještě kouřící hlavně raketo-metu a pak se rychle odkulil stranou. Nabito! Můžeš!" Raketomet znovu vyštěkl a do nebe se zařízla další raketa. Trochu zakolísala, jak si hledala tepelnou stopu svého cíle, ale pak k němu rozhodné zamířila. Vzdálenější ze dvou protitankových samohybných děl Centauros se v oblaku plamenů vzneslo do vzduchu, kde se od něj utrhla střelecká věž a odkutálela se stranou. To jsou dva! Jen do nich!"
Z horského průsmyku se vedle zvuku startujících motorů a staccata vybuchující munice v hořících vracích ozývalo sténání a výkřiky. Alžířané nicméně začínali na útok reagovat. Zatím sice neuspořádaně a bez řádné koordinace, ale to se rychle zlepšovalo, jak míjel prvotní šok z překvapení. Grey Bird a Roman měli teď již jen několik vteřin, aby se stáhli. Druhý Centauros byl z jejich tří cílů nejblíž. Nacházel se těsně pod nimi na úpatí příkrého svahu vedoucího ke vchodu do průsmyku. Tohoto nepřítele si nechávali nakonec, protože představoval nejsnadnější cíl. Natě nastavil raketomet na přímé zaměření a Johnny nabil poslední střelu. Grey Bird vyskočil na nohy, zamířil dolů, a jakmile se mu cíl objevil v zaměřovači, stiskl spoušť. Ve stejné chvíli však řidič Centaura v naději, že pohybující se cíl je přece jen hůře zasažitelný, zařadil jedničku a stiskl pedál plynu až k podlaze. Protitankový kanón vyrazil kupředu. Nebylo to sice dost rychle, aby se úplné vyhnul zásahu raketou, ale alespoň se mu podařilo změnit místo dopadu. Javelin narazil do boku střelecké věže, kde vyvolal obrannou detonaci panelu pancéřování, která raketu odchýlila. Samohyb-
 
254                                        JAMES      COBB ne dělo tedy prakticky nepoškozené vyrazilo zpoza své kamenné hradby a jeho hlaveň se okamžitě začala otáčet a zvedat. Roman s Greyem Birdem jen bezmocně pohlédli na sebe a pak na prázdný raketomet. Och."
K čemuž můžu dodat jenom ,0ch, do prdele'. Padáme odsud!" Pod nimi zatím řidič Centaura vyrazil předními koly proti svahu, čímž svému střelci poskytl dalších několik stupňů elevace, takže ten konečně mohl zamířit přímo na skalní hřeben. Jen okamžik poté, co se oba průzkumníci stáhli po odvráceném svahu kousek dolů, 105mm granát vyhloubil v hřebeni díru. Následující výbuch a sprška kamení přiměly oba muže bleskově zalehnout mezi balvany, jež pokrývaly tuto část horského sedla. Alespoň na chvíli pocítili za tento terén obrovskou vděčnost. Omámen a se zvoněním v uších pozvedl Grey Bird hlavu. Johnny, jsi v pořádku?" vykřikl. Jo, Natě, jsem," ozval se na vnitřním rádiovém okruhu v odpověď známý, i když stejně otřesený hlas. Co teď uděláme?" Odplazíme se zpět a vyzvedneme si ty dvě rakety, to uděláme. Pak vyřídíme ten zatracený protitankový kanón, dřív než pětka a poručík zjistí, jak jsme to posrali." Grey Bird se začal napřimovat. Na stínítku své helmy zaregistroval Johnnyho přátelský" signál, označující jeho přítomnost mezi hromadami balvanů kousek vlevo od něj. Nicméně však současně zpozoroval i neidentifikovanou hrozivou zelenou záři na svahu asi sto metrů pod sebou. Alžířani! K zemi!"
Střela z útočné pušky narazila do skály jen zlomek vteřiny poté, co se za tímto balvanem skryl. Jelikož jeho karabina byla stále ještě na Johnnyho rameni, Grey Bird vytrhl z pouzdra na opasku berettu. Ta sice pro jakýkoliv vážný střelecký souboj nebyla nic moc, ale stále to bylo lepší nežli nic. Odněkud zleva se ozvala krátká salva výstřelů ráže 5,56 NATO. Zaměřil jsem čtyři z nich. Natě," ozval se Roman. Pokoušejí se proti nám vytvořit útočnou řadu. Určitě to jsou ti alžírští průzkumníci, před kterými nás varovala pětka." Za pozicemi, kde se oba skrývali, narazila do kamenů další salva výstřelů, která zasáhla oba ležící muže sprškou kamenných úlomků. Grey Bird se ještě více přitiskl k ostrým kamenům, na kterých ležel. Víš co, bílý muži?" zeptal se poté, co vyplivl kamenný prach. Co?"
Nevím, čím to je, ale zničeno nic se ti začínám vciťovat do pocitů generála Custera." Jeremy Bolde sevřel rukou ovládací páku na řídicím panelu, aby vzápětí hleděl na okolní terén kybernetickýma očima BAKERu, obraz jeho kamer se mu promítal na HMD stínítko helmy. Manévrovat a nasazovat zbraně dálkově ovládaného vozítka je samozřejmě možné pomocí kódovaného rádiového vysílání, ale tímto způsobem vlastně jeho umělé inteligenci člověk pouze činí návrhy a doporučení. Při vlastní bitvě je přímá účast člověka, byť na dálku, zcela nezbytná. Jeremy si teď připadal, jako by se mu před očima náhle zhmotnila útočící bestie z nějaké válečné počítačové hry. 255
Řízení vozidla bylo spřaženo s cílením hlavní zbraně, takže její hledí měl stále před očima. Kamkoliv těmito mířidly uhnul, tam se vydalo celé vozítko. Na periferii jeho zorného pole se objevovaly údaje, jako rychlost, výzbroj a stav vozidla, a vpředu svítil celý les šipek ukazujících na nepřátelské cíle. Boldeův ukazovák se napjal na páce plynu a cvrknutím palce odklopil chránítko zbraňové spouště. Okamžitě se ozval varovný tón signalizující připravenost nabité zbraně. Přesně doprostřed, Brid," zamumlal. ,Já budu postupovat zleva doprava. Vy to vezměte obráceně, zprava doleva. Proveďte útok." Zahajuji útok," ozvala se ve sluchátkách tichá odpověď.
Bolde zaměřil hledí na siluetu prvního bojového obrněného vozidla stejným způsobem, jakým by na ně mířil terčovou pistolí, a stiskl spoušť. Dva kilometry od něj se do dělové komory v BAKERu vsunul první náboj. Nebyl to však obyčejný běžný granát. Kinetická střela", připomínající štíhlou šipku zabudovanou v kroužkovém pouzdru, byl ve skutečnosti velice těžký projektil z inertního uranu opatřený směrovkami a obalený masivním pouzdrem z wolframové oceli. Samotný projektil neměl žádný vlastní pohon. Namísto toho před každým výstřelem vstřikl injektor do komory za náboj přesně odměřenou dávku tekuté výbušniny. Po zapálení elektrickou jiskrou se uvolnil plyn, který svou expanzí vyrazil střelu z hlavně podobným způsobem, jako při použití konvenčního kanónu. Na rozdíl od něj však při pohybu náboje hladkou hlavní vstřikovaly další injektory za projektil vybuchující tekutinu tak, že rychlost střely se postupně nadále zvětšovala do míry, jež dalece převyšovala hodnoty dosažitelné obyčejným dělem. Během tří vteřin vypálil kanón tři rány a bělomodrý plamen, šlehající z ústí hlavně, zmizel. Cíl palby, alžírský T-72, zmlkl. Ani reaktivní pancéřování, ani silné ocelové pláty pod ním ho nezachránily. Wolframové a uranové projektily pronikly pláštěm tanku stejně hladce jako rozžhavené jehly máslem. Při penetraci přeměnily svou kinetickou energii v tepelnou, takže do kabiny tanku namísto solidních střel vnikly vlny kovové plazmy teploty srovnatelné s teplotou povrchu Slunce. Bolde obrátil hledí na další cíle v ležení. Sok a překvapení udělaly své, teď se musel spoléhat už jen na svou rychlost v naději, že mezi nepřáteli způsobí co nejvíc pohromy, ještě než se Alžířané plně vzpamatují. Jak se trajektorie střel obou dálkově ovládaných vozidel sbližovaly, vozidla na obvodu nočního tábořiště hořela jako svíčky na narozeninovém dortu. Ve sluchátkách uzavřeného rádiového okruhu Jeremy slyšel Bridget Shelleenovou, jak při každém stisknutí spouště šeptem prosí za odpuštění. Bože a Panno Marie... Držte nad námi dnes večer ochrannou ruku... Dejte nám své odpuštění za životy, jež musíme brát... Poskytněte mír těm, které musíme zabít..." Vehtelce průzkumu! Máme tu problém!"
Mary May se v poklusu zastavila a přikrčila se vedle jednoho velkého balvanu. Lee Trebain ji za nepatrný okamžik následoval. Povídejte, Natě. Co se děje?" Střílejí po nás," ozval se ve sluchátkách skřípavý hlas Indiána. Alžírská hlídka nás přišpendlila k zemi." Jaká je vaše taktická situace? Je někdo zraněný?"

 
256
J A M E S

Máme dobrý kryt, ale nemůžeme se pohnout. Před námi jsou čtyři nepřátelé. John-ny i já jsme v pořádku, ale nemůžeme manévrovat. Útok jsme trochu posrali, takže jeden Centauros je stále ještě funkční. Teď pokrývá střelbou horský hřeben za námi, takže se nedokážeme stáhnout." Ježíšikriste! My tady od jihu slyšíme střelbu z ručních zbraní. To musíte být vy, mládenci. Ubráníte se?" Na chvíli ano, pětko." Rozumím," odpověděla Mary May. Budeme u vás tak rychle, jak jen to dokážeme. Snažte se vydržet."
Nemáme zase tolik na vybranou," pronesl Grey Bird s ponurou zahořklostí. Trebain slyšel tuto výměnu a nyní se rozhodl. Mládenci mají problémy. Pojďme jim pomoct."
Jak jsem řekla, dorazíme k nim tak rychle, jak jen to půjde." Mary May se vydala zpět k horskému předělu. Dole v průsmyku jsou stále ještě čtyři alžírské jednotky, o které se musíme postarat." Hej, Mary May. Natě aJohnny mají problémy!"
Zatraceně, Lee, já vím!" odsekla přes rameno. Ale poručík a slečna Shelleenová a všichni ostatní budou mít ještě větší problémy, když necháme ta čtyři vozidla prorazit. Takže si nabijte protitankovou střelu a pojďte!" Trebain nehlasně zaklel, ale poslechl.
Z průsmyku bylo slyšet hučení motorů, spolu se skřípěním a rachocením pásů. Alžírské BRM se daly do pohybu. Rychlostí svižné chůze postupovaly směrem k severu, na křídlech chráněni oddíly průzkumníků. Alžírští výsadkáři postupovali kupředu poněkud váhavě, ale přitom neustále monitorovali úbočí svahů po obou stranách průsmyku. Tahle parta se nehodlala nechat ničím překvapit. Mary May a Trebain leželi bok po boku a pozorovali jejich postup. Jak tohle vyřešíme?" zavrčel Trebain. Vy zasáhnete to vozidlo v čele. Já se postarám o pěchotu." Mary May nadzvedla štít stínítka a pohlédla do míňdel svého SABRu. Jenom jeden zásobník a pak rychle stáhnout zpátky. Na můj povel. Tři... dva... jedna... pal!" Oba granátomety vyštěkly najednou a vyslaly kapesní dělostřeleckou salvu. Vedoucí vozidlo BRM vzplálo zasaženo výstřely z Trebainovy zbraně, zatímco Mary May pokryla celé levé křídlo pěšáků salvou zacílenou pomocí laseru. Ti Alžířané, kteří přežili, se okamžitě rozprchli a zalehli k zemi. Ve svých brýlích pro noční vidění brzy rozeznali záblesky výstřelů blikajících z hřebene svahu nad nimi, takže vzápětí se ozvala hněvivá odpověď jejich zbraní. Nepoškozená vozidla BRM zařadila zpátečku a začala couvat jako trio poplašených raků. Velitelé obměnců v poklopech střeleckých věží však začali otáčet hlavně palubních kulometů ve směru ohrožení a zakrátko rovněž otevřeli palbu do noci. Lee, stáhneme se!" Mary May se trochu nadzvedla a chystala se vypálit poslední střelu na druhé pancéřované vozidlo.
Mary, k zemi." Trebain se prudce napřímil a chytil ji za uniformu. Ve stejném okamžiku pokropila skály kolem nich záplava kulek. Mary May se skulila z hřebene do úkrytu v prvotřídním výsadkářském kotoulu. Trebain se ji pokusil následovat, ale vtom KAVALERIE
257
mu náraz střely 7,65 NATO podrazil nohu. Balistický štít, který mu chránil holeň, sice kulku odrazil stranou, avšak celá končetina, od kotníku až ke kyčli, mu zmrtvěla. Lee nemotorné padl kupředu. Ucítil, jak začíná klouzat dolů. Dobrý Bože všemohoucí! On se snad skutálí ze svahu až do průsmyku! Snažil se zachytit drolících se kamenů, ale jediné, čeho dosáhl, byl ještě rychlejší sešup. Ve chvíli, kdy se ocitl uprostřed malé laviny, Lee ztratil zbraň. Jak z něj údery o kameny vytloukaly vědomí, před očima se mu rozsvěcovaly zářivé hvězdy. Brid, vydejte se přes tábořiště a zaútočte na velitelská vozidla! My zatím založíme ohně jako termální maskování." Rozumím." Její kontraaltový hlas zněl stále chladnokrevně a soustředěně. Ricku. Položte návnady Jabberwocky a zahajte stahování. Směr ústupová cesta." Provedu, poručíku!" ABLE se otočil na místě a vyrazil. Kličkoval terénem jako přespolní běžec. Nosiče umístěné na spodku vozidla jen duněly, jak z nich padaly na zem první naváděcí atrapy. Uvnitř kybernetického světa HMD své bojové přilby upřel Bolde oči na časomíru, která odpočítávala vteřiny. Zatím se jim podařilo způsobit tolik škody, kolik jen mohl doufat, ale teď se Alžířané jistě už brzy vzpamatují a na jejich útok divoce zareagují. Současné nebezpečí spočívalo v tom, že se sekce Saber svým vysíláním nejspíš již prozradila. Trvalé spojení mezi velitelským vozem a dálkově ovládanými jednotkami mohlo být samozřejmě zachyceno a pomocí radiolokátorů zaměřeno. Díky používané technologii neustále se měnících frekvencí to nebylo nic snadného, avšak po určitém čase, přinejmenším jedné či dvou minutách, byl i alžírský oddíl elektronického odposlechu schopen je zaměřit. Jakmile se tak stane, okamžitě bude následovat zpráva dělostřelecké jednotce, po níž se na ně z nebes snese pořádné nadělení. Trochu času jim mohly získat návnady Jabberwocky, malé ale výkonné rádiové vysílače, vydávající falešné signály, podobné vysílání ABLEu. Stejně jako neustálý pohyb a tím znemožnění přímého zaměření nehybného cíle. Otázka byla, jak dlouho to všechno bude fungovat.
BAKER a CHARLIE objížděly zdemolovanou alžírskou mechanizovanou rotu. Ani jedno vozidlo nezůstalo nedotčené a z jejich rozervaných pancířů šlehaly plameny. Přesto mezi troskami stále ještě žili lidé. Většiny z nich se zmocnil šok a ochromení, Jakmile spatřili, že se na ně z pouště řítí mohutné osmikolové nestvůry. Přesto se jich však několik zmohlo na odpor. Bolde koutkem oka zaregistroval šlehnutí plamene při odpálení rakety. Nějakých třicet metrů vlevo od něj se v krytu jednoho zničeného obrněného vozidla krčil příslušník alžírské pěchoty, na rameni lehkou protitankovou zbraň, kterou mířil na BAKER. Boldea zastihl tento pohled naprosto nepřipraveného, takže momentálně nebyl schopen nic dělat. Naštěstí však zapracovaly bleskově rychlé elektronické reflexy dálkově ovládaného děla a vozidlo se začalo samo automaticky bránit. Tepelné senzory rozpoznaly plamenný chvost rakety a palubní obranný systém aktivoval Claymoreské reaktivní panely, k nimž cizí střela mířila. Tyto panely, jakožto poněkud komplikovanější verze konvenčního reaktivního pancéřování, vybuchly tak, že jejich zevní plocha se změnila v tisícovku malých kostek z wolframové oceli.

 
258
J A M  E S

Tyto úlomky byly nasměrovány do cesty přilétajícímu projektilu, který byl ještě ve vzduchu vlastně roztrhán na kousky. Stejný osud jako raketu potkal i jejího střelce. Za několik málo chvil se automatické vozítko prodralo vzdáleným okrajem nepřátelského stanoviště, načež Bolde provedl obrat směrem ke skupině velitelských vozů. Boldeovo rozhodnutí zaútočit přímo do středu alžírského tábora mělo svou logiku. Jakékoliv případné infračervené zaměření dálkově ovládaných vozítek z obrněnců, nalézajících se stále uprostřed nepřátelského ležení, bylo prakticky znemožněné šlehajícími plameny z vozů zasažených prvními výstřely. Každý nepřátelský střelec, který by na ně hodlal zaútočit, by navíc musel řešit dilema, zda může vystřelit, jestliže se mu v cestě nacházejí vlastní vojáci.
Pětatřicítky dálkově řízeného vozidla zatím nepřestávaly chrlit zkázu. Postupně se jim podařilo zničit i poslední komunikační a velitelské stroje nepřítele. Transportéry s minami a nosiče munice pro oddíl alžírské těžké výzbroje vybuchovaly se záblesky, jež občas rušily i videopojítka. Z ničených protileteckých zbraní zmateně vyletovaly rakety, které pak nekoordinovaně křižovaly po obloze. Boldea náhle upoutal kvílivý varovný tón a rudý symbol, který začal výstražně blikat na stínítku jeho helmy. Byla to signalizace přehřátí hlavně! Dálkově ovládaný bojový stroj stačil spotřebovat téměř již polovinu ze svých dvou set nábojů a titanové vyvložkování odpalovacích hlavní začínalo žhnout.
Zatraceně! Kdy konečně dostanou do rukou něco doopravdy pořádně vyrobeného? Brid, začněte vypouštět kouř! Okamžitě proveďte stažení. Přejděte přímo na kurz jedna dvě nula!" Odpalovací rampy vychrlily kanystry vydávající barevný kouř, který vbrzku zahalil dálkově ovládaná vozidla do umělé mlhy. Obě vozidla se obrátila zády k pohromě, kterou způsobila, a pospíchala pryč, do klidnějších temnot noci. Bolde si na obrazovce vyvolal menu činností BAKERu a pak vydal pokyn k vehnání ledového oxidu uhličitého do rozpálené hlavně. Brid, proveďte termální očistu. Jdeme znovu do toho."
V tónu odpovědi Shelleenové se ozval osten varování. Poručíku, smím vám připomenout, že vysíláme nepřetržitě už téměř pět minut?" Smíte, slečno Shelleenová, ale já stejně hodlám zničit přinejmenším ještě jednu alžírskou rotu. Tentokrát se zaměříme na tu na jihovýchodě. Zahněte doleva na nula osm nula a zahajte útok za pochodu!" Vozítka opsala v prachu pouště půlkruh a vyrazila hlava nehlava přes písečné vlny ke svému dalšímu cíli.
Tentokrát však byla situace odlišná. Alžířané totiž měli dostatek příležitosti vzpamatovat se z prvního překvapivého útoku. Tankové kanóny začaly plivat oheň a prostor nad terénem byl náhle protkán svítivými náboji. Bolde prudce s řízeným strojem uhnul a jakmile dostal nepřítele do svých hledí, vypálil. Jedno alžírské vozidlo se v okamžení ocitlo v plamenech. Pak druhé, třetí... Náhle se obraz snímaný kamerami BAKERu pod nějakým prudkým nárazem zachvěl. Boldeovi před očima se objevila řada žlutých a rudých varovných světel a náhle mu připadalo, jako by se celý svět překlopil na bok. Pak se spojení přerušilo a ve sluchátkách se nadále ozývalo jen praskání statické elektřiny. Sakra!" Bolde strhl nyní již zbytečné stínítko z čela. Právě jsme ztratili BAKERU 259
Viděla jsem, jak to dostal," hlásila Brid. Byl to přímý zásah tankového děla. Jaké jsou další rozkazy?" Bolde navolil na krizovém menu kód k autodestrukci BAKERu a vyslal ho příslušným směrem v naději, že jeho přijímač stále funguje, aby povel zachytil. Zpátky! Konec představení! Stáhněte CHARLIEho! Přepněte ho na autonomní ovládání, zamiřte s ním na bod setkání a pak skončete vysílání. Ricku, zvedněte fofrem zadek a pryč odsud! Už jsme dost pokoušeli..." Venku za průzorem ABLEu celá poušť jako by náhle vybuchla. Mary May klouzala v poloze vleže s doširoka roztaženými končetinami po labilním svahu uprostřed malé laviny hrubého štěrku. S Leem by se normálně po takovém pádu, jaký právě absolvoval, nemělo pohybovat, on ale ležel zhruba ve čtvrtině srázu a na příliš otevřeném, přehledném místě. Alžířané se teď sice stáhli za nejbližší zatáčku, ale určitě se co nevidět pokusí znovu vrátit. Mary May popadla Leea za uniformu a odtáhla ho napříč strání k nějakému pichlavému křoví. Nebylo to sice nic moc, ale byl to jediný úkryt v dohledu. I když jedním okem neustále sledovala dno soutěsky, rychle se přesvědčila o charakteru Trebainova zranění. Byl sice v bezvědomí, ale spontánně dýchal. Balistický kryt jeho bérce byl po přímém zásahu roztříštěný, kulka však dál nepronikla. Noha ovšem rychle tmavla v důsledku rozvíjejícího se podkožního krevního výronu. Dalo se předpokládat, že celá končetina bude nějaký čas prakticky nepoužitelná. Neprůstřelné brnění na Tre-bainově těle jej rovněž uchránilo před nejhoršími důsledky pádu. Kromě otřesu mozku a slušné sbírky odřenin a pohmožděnin se zdál nezraněn. To bylo dobře, protože v danou chvíli toho pro něj mimo postříkání ranek desinfekčním sprejem moc udělat nemohla. Když dokončila prohlídku, zaslechla jeho tiché sténání.
Kušte, Lee. Jste v pořádku," oslovila ho potichu.
Mař... Pětko... co se stalo?"
Dostal jste zásah do brnění a spadl jste na nesprávnou stranu kopce. Co dělá vaše noha?" Moje noha... Kristepane! Nepřipadá mi, že bych ji stále ještě měl!" Máte ji," ujistila ho a natáhla se na zem vedle něj. Několikrát vyhlédla přes křoví před sebou a zaujala střeleckou pozici. Je jenom celá otupělá po tom nárazu. Dokud to tak bude trvat, buďte za to jenom vděčný. Vsadila bych se, že v ní budete mít pořádně obraženou kost." Nemůžu s ní ani hnout." Trebain vrtěl hlavou, ale pomalu se začínal orientovat. Do prdele! Jak se jenom dostaneme zpátky k místu, kde nás naloží?" Začal si sedat, ale Mary May ho chytila za rameno. Zůstaňte ležet. Mohli by se tu objevit Alžířani. Ještě nevím, jak se odsud dostaneme, ale určitě to zvládnem. Budete v pořádku, Lee. Nikdo vás tu nenechá. Máte moje slovo." Sálání tepla a jasná záře hořícího alžírského obrněného vozidla doslova oslepovaly její zařízení k nočnímu vidění. Mary May si na chvíli posunula stínítko na čelo, aby nechala odpočinout svým unaveným očím pohledem na chladnou noční oblohu,

 
260
C O B B

posetou jasnými hvězdami. Náhle vedle sebe zaslechla tichý, trochu zasněný smích. Doprdele. A to jsem se celý ten pitomý čas staral o to, abych na vás dával pozor." Bezmyšlenkovitě za sebe natáhla ruku a poklepala Trebaina po rameni. Budeme se starat jeden o druhého, chlapče." Opět si sklopila stínítko před oči a zapnula svůj rádiový přijímač Leprechaun na hlasový kanál velitelského vozidla. Měla bych radši dát poručíkovi vědět, že tu máme problém... Velitel průzkumníků volá Saber šest. Rudý kód. Slyšíte mě?" Toto vysílání opakovala celkem třikrát. Žádná odpověď se však neozvala. Trup ABLEu zněl jako sud od nafty, do něhož někdo tluče klackem. Se zajiskřením na něj dopadaly šrapnely, aby se pak se skučením odrážely od jeho pancéřování. Jednu chvíli se posádka dívala pancéřovaným průzorem přímo do země, to když výbuch několika střel nadzvedl zadek obrněnce do vzduchu, pak však vozidlo s nárazem dosedlo zpátky na všech osm svých kol. Míří na nás další!" vykřikl Santiago, jak se pral s řízením, aby zabránil převrácení. Opravdu? Myslíte?" vyrazila Shelleen mezi zaťatými zuby, zatímco se vší silou přidržovala záchytné tyče nad svým sedadlem. Bolde se natáhl přes řidiče a úderem otevřel uzávěr kapsy na břichu obrněnce, čímž uvolnil další klamné cíle Jabberwocky. Brid, přesvědčte se, že jsou ty vysílačkové návnady vypuštěné! Ricku, ostře vlevo! Dostaňte nás pryč odsud, než sem dopadne další salva." Řidič odpověděl co nejostřejším otočením ABLEu, který se tak naklonil, až se opřel o boční vymezovače náklonu. Pak vyrazil s vozidlem v pravém úhlu od původního kurzu. Jen okamžik nato v poušti zablikala řada blesků, následovaných zarachocením umělého hromu, a na místo, kde se ještě před chvílí ABLE nacházel, dopadlo osm nábojů z těžkých houfhic. Podle tabulek platných pro alžírská vojska měl divizní velitel těžkého dělostřelectva k dispozici více než osm set hlavní a odpalovacích zařízení. A v současnosti využíval celou sílu tohoto obřího kladiva, aby se zbavil střečka, který se opovážil zaútočit na jeho jednotky. Jedinou možností pro onoho střečka se tak stal útěk. Ricku, ostře vpravo!"
ABLE se znovu otočil téměř na místě, až se mu od kol rozstřílela sprška kamenů. Santiago stiskl pedál plynu až na podlahu a vyrazil k jihu, směrem k pásmu kopců. Znovu se ozvalo zakvílení a náraz další salvy, která dopadla těsně za pronásledovaným vozidlem. Ze zadní části vozu se začaly ozývat rychlé rytmické údery. Při posledním útoku totiž jeden šrapnel částečně odtrhl gumový vzorek z jedné pneumatiky. Kolo však zůstalo pohromadě. Mnohovrstevná pneumatika z ocelových drátů a Kevlaru dokázala odolat více násilí než kolo s klasickým pásem, ale i tento materiál měl své limity... a těch mohlo být dosaženo velice brzy. Zatraceně! Stále nás stačí sledovat! Brid, jste si jistá, že nevysíláme?" Naprosto," zavolala v odpověď. Nevysíláme, ani nemáme kontakt s nepřátelským radarem nebo laserem." Takže to musí být nějaké jejich dálkově ovládané zařízení, která nás má v přímém dohledu! Najděte je! Ricku, probuďte se a hněte sebou! Získejte pro nás trochu času!" 261
KAVALERIE
Bolde si na panelu před sebou vybral dvojici raket CMM země-vzduch, které byly na odpalovacím zařízení vždycky připravené k použití. Zatímco je postupně zvedal, začal pátrat po alžírském vzdušném špionovi. Potvrzuji jedno dálkově ovládané zařízení," vykřikla Brid. Zachytila jsem jeho komunikaci s velitelskou základnou." Nemůžete to vysílání narušit?"
Potřebuju minutu, než zanalyzuju a použiju jejich vysílací vzor." Minutu nemáme."
Do blízkosti ABLEu dopadla další salva. Ani teď je přímo nezasáhla, ale tentokrát již nedopadla za vozidlo, ale do jeho sousedství a jenom náhodou ho minula. Jakmile se nyní alžírští dělostřelci zastříleli, další salva bude určitě z protitankových střel. Bolde rychle přejel infračerveným hledím po obloze. Tamhle! Západním směrem od něj se hledáček náhle dotkl načervenalé tepelné skvrny proti studenému pozadí hvězdné oblohy. Alžírský průzkumný stroj se pohyboval nedaleko od nich v rovnoběžném kurzu a směřoval k postavení nepřátelského dělostřeleckého pluku. Bolde nepatrným pohybem palce zafixoval zaměření a pohybem další páčky kupředu zapojil kameru s přiblížením. Před očima se mu objevil obraz miniaturní helikoptéry, zevnitř osvětlené sálajícím teplem z rotačního motoru. Ten obraz se mu před očima jen mihl, protože prakticky ve stejnou chvíli již tiskl spoušť, kterou vyslal k cíli obě rakety CMM. Poslední záběry, jež dálkově ovládaný mechanismus vyslal svému alžírskému veliteli, byly dvě ohnivé stopy, které se k němu sbíhaly z noční oblohy. Bolde zaznamenal záblesk, jak rakety zasáhly cíl. Zabrzdit! Teď!" vykřikl. Kola ABLEu znehybněla a zadní část sklouzla šikmo kupředu, takže celý vůz zůstal po smyku stát bokem k původnímu směru. Náhle nad ním zaburácely střely a celá okolní poušť s jasným zábleskem zasyčela, jak se do ní zasekly celé stovky smrtelných protipancéřových střel, které se vyřinuly z oblohy jen kousek před nepohybujícím se shinsekim. Teď ji už můžete docela dobře nechat stát tady, Ricku," pokračoval Bolde chladnokrevně. Jestli nás mají stále zaměřené, tak se té jejich příští salvě stejně už nevyhneme." Jediným zvukem v kabině bylo vytrvalé hučení turbin. Bolde, Shelleenová i Santiago seděli beze slov ve tmě, každý pohroužen ve svých myšlenkách, všichni v duchu odpočítávajíce vteřiny. Když jich uplynulo patnáct, dopadla další salva - tri čtvrtě kilometru ve směru, kam ještě před chvílí mířili. Další střely dopadly dvakrát tak daleko, jelikož Alžířané, zbaveni dosavadní výhody, teď již jen naslepo útočili do tmy. Brid-get Shelleenová se potichu zasmála v údivu, že je stále ještě naživu. Bolde konečně vydechl vzduch, který v sobě neuvěřitelně dlouhou dobu zadržoval. Ricku, odvezte nás odsud. Brid, řekněte Mary May, že se stahujeme a ať namíří na místo setkání. Je po srandě, vážení, jede se domů." Brzy nato již ABLE a CHARLIE uháněly solidní šedesátikilometrovou rychlostí na Jih, směrem k toužebně očekávanému lůnu pohoří El Chnačič. Bolde nicméně nechal palubní zbraně po celou cestu mířit dozadu a neustále kontroloval terén za sebou, zda se neobjeví známky nepřátelského pronásledování nebo případné jiné aktivity. Na pozadí hořících vozidel nepřátelského praporu, který prakticky zdecimovali, reagova-
 
262
J A M E S

la nyní alžírská divize podobně, jako když se kopne do mraveniště. Na nočním panoramatu se rozzářily stovky tepelných květů, jak jejich vozidla začala startovat. Rozpadl se úhledný vzor jednotek utábořených na noc, jakmile se velitelé jali přeskupovat své vojáky do bojové formace. Na perimetru kolem dokola se začaly objevovat světlice a výbuchy granátů. To dělostřelci zaútočili na duchy v temnotách nebo se dokonce omylem pustili jeden do druhého. Bolde se ušklíbl. Tento druh bitevní hysterie dokáže nakonec způsobit nepříteli víc škody, než jakých by dosáhl on sám. Úsměv z jeho obličeje však rychle zmizel, když se ozvala ze svého stanoviště Brid. Máme trochu problémy s naší průzkumnou jednotkou. Podařilo se jim sice znehybnit alžírskou průzkumnou rotu a zničit jim polovinu vozidel, ale teď jsou doslova přišpendleni k zemi. Nejsou schopni se přesunout do místa našeho plánovaného setkání." Spojte mě přímo s Mary May."
Není to možné. Nachází se příliš hluboko v průsmyku a rádiové spojení je proto přerušené. Zůstal nám jediný kontakt přes Natea a Johnnyho, prostřednictvím jejich uzavřeného okruhu." Bolde se otočil ve svém velitelském křesle. Co jenom kčertu dělá tam dole v průsmyku?" Lee Trebainovi se podařilo dost nešikovně spadnout ze svahu dolů. Mary May je sice s ním, ale Lee je příliš těžce zraněný, než aby ho dostala zpátky nahoru na hřeben." A co Natě sJohnnym? Ti se k nim nemůžou přiblížit?"
To také nejde. Natea i Johnnyho znehybnila alžírská hlídka na jižním okřáli průsmyku zhruba kilometr daleko. Zatím je sice nikdo nezasáhl, ale nemůžou se ani pohnout. Oba týmy prosí o instrukci." Prosí o instrukci. To je zdvořilý vojenský výraz pro to, když vojáci žadoní u svého velitele o nějaký hodné rychlý zázrak. Bolde pozvedl zápěstí k ústům a setřel si ze rtů slaný škraloup. Teď byla řada na něm. On byl autorem bojového plánu a jeho lidé tedy měli plné právo od něj čekat, že je z toho nyní dostane. Obyčejné konstatování jako Spatně jsem to odhadl" nebo Něco jsem přehlédl" nebylo samozřejmě řešení. Shelleenová, s obličejem ozářeným ponurým světlem obrazovek, na něj upírala chladný vyčkávavý pohled. Brid, povězte průzkumníkům, aby ještě chvíli vydrželi a připravili se. Zajedeme pro ně. Pak sem přivolejte CHARLIEho. Ricku, máme nový plán. Zapomeňte na cestu přes horské sedlo, pojedeme průsmykem." Díky infračervenému hledí svého SABRu Mary May zpozorovala jako duch bledý srpek stínu, vykukující jen několik centimetrů nad zemí. Byl to obličej alžírského vojáka, opatrně se plížícího, aby mohl nahlédnout do průsmyku za zatáčkou. Neustále se držel v blízkosti kamenné suti na okraji cesty. Jeho obličej se objevil jen občas, a pak se vždy opět schoval, jak se voják stáhl. Mary May přepnula vypínač na EXPLOZE VE VZDUCHU, namířila zaměřovači kříž na místo, kde před chvíli viděla Alžířanovu hlavu a pak stiskla kohoutek SABRu. Když spoušť sklouzla přes první západku, SABRův mířící laser vyslal neviditelný puls soustředěného paprsku, který se dotkl cíle a odrazil se zpátky. Mikroprocesor v pažbě SABRu z toho vypočítal přesnou vzdálenost a okamžik nato vypálil granáto-KAVALERIE                                        263
met svůj náboj. Indukční cívka objímající jeho hlaveň přenesla příslušný údaj do mik-ročipu zabudovaného v granátu v momentě, kdy byl na cestě ven z hlavně. Samotný granát si pak klidně během letu vypočítal vzdálenost, a jakmile se ocitl nad cílem, vybuchl a pokryl okolí množstvím drobných šrapnelů. Alžírský voják se už neobjevil.
Co se děje, pětko?" zeptal se Trebain.
Nic moc. Jenom jeden odstřelovač. Jak se cítíte?"
Z Texasanova hrdla se ozvalo zaskřehotání. S tou nohou jste měla pravdu. Líbilo se mi to mnohem víc, když byla celá necitlivá. Snažím se sám sebe přesvědčit, že si to jenom představuje ale bojím se, že mám taky zlomených pár žeber." To není žádná legrace. Také se mi to jednou stalo, když jsem spadla ze žebřiňáku se senem. Pokud ale můžete dýchat, budete v pořádku. Chcete nějakou injekci proti bolesti?" Ne, chci si udržet jasné vědomí. Třeba budu schopen něco udělat... Mary May, možná byste měla začít přemýšlet, jak se odsud dostanete. Jak jsem povídal, já budu v pořádku." Překulila se na bok a pohlédla Trebainovi do očí. Co je to s vámi, Lee? To si doopravdy myslíte, že jsem schopná od jednoho ze svých chlapců utéct? Mějte rozum!" Ale, kčertu, pětko. To já jenom... prostě se mi nelíbí představa, že byste se měla dostat do rukou nějakého toho Alžířana, to je všechno." Mary May se znovu uvelebila za pažbou své zbraně. No, díky, ale mně se nelíbí ani představa, že by se jim měl dostat do ruky kdokoliv z nás. A taky že se nedostane. Poručík nás odsud vysvobodí, ať tak nebo tak." Jako by nějakým magickým kouzlem se v tu chvíli ve sluchátách ozval známý, nyní nesmírně vítaný hlas. Saber šest veliteli průzkumu. Slyšíte mě?" Mary May horlivostí téměř rozbila tlačítko mikrofonu na helmě. Rozumím! Slyšíme vás, poručíku!" Oukej, Mary May. Vypustili jsme zase cipher a komunikujeme přes něj," pokračoval Bolde. Taky se nám podařilo lokalizovat vás a Leea, stejně jako naše alžírské přátele. Vidíme tři obrněné transportéry BRM, nacházející se v průsmyku hned za zatáčkou, zhruba dvě stě metrů jižně od vaší polohy. Potvrzujete?" Potvrzuji, poručíku. Slyšíme dokonce jejich motory, jak běží naprázdno. Dali jsme jim docela zabrat. Myslím, že si stále nejsou úplně jistí, jaká síla to proti nim vlastně stojí." Stále lepší a lepší. Za chvilku budeme u vás, ale potřebujeme od vás trochu pomoct. Jaký je současný stav vaší 20mm výbušné munice?" Och, spolu s Leem máme dohromady šest zásobníků, včetně toho, který mám v karabině. Ve všech zásobnících jsou nabité smíšené protipancéřové a inteligentní náboje." Výborně," ozval se Bolde hlasem, v němž se i přes deformaci reprodukcí ozývalo dobře patrné uspokojení. Až vám dám znamení, chci, abyste začali rychle pálit do průsmyku směrem proti Alžířanům. Nestarejte se, jestli něco zasáhnete, nebo ne. Jenom spusťte pořádný rámus a dobře se kryjte. Pak se spolu s Trebainem připravte na rychlé vyzdvižení. Rozumíte?" Rozumíme, pane."
Dobře. Takže začneme. Připravte se ke spuštění palby... teď!"

 
264
JAMES      COBB
Ukazovák Mary May křečovitě stiskl spoušť. Tak rychle, jak jen to dokázala, pokropila zatáčku v průsmyku vysoce výbušnými střelami. Z úžiny průsmyku se ozývalo ostré práskání vybuchujících granátů, mnohonásobnou ozvěnou ještě zesilované. Kolem ní poskakovaly po kamenech vyhazované nábojnice a hlaveň SABRu se rychle zahřívala. Lee, který se snažil ignorovat bolestivé zlomeniny žeber, vytahoval zásobníky z kapes své uniformy a podával je Mary May. Té zbývaly již jen poslední tři výstřely, když se na dně horského průsmyku objevily dva mohutné stíny. ABLE a CHARLIE uháněly bok po boku a mířily k ohybu cesty před sebou. Teprve teď si Mary May uvědomila, že předchozí baráž plnila hned několik účelů. Měla nejen upoutat pozornost a potlačit aktivity alžírských hlídek, ale stejně tak i zamaskovat hluk, který vyvolal Boldeův postup. V každém případě bude teď někdo zatraceně nepříjemně překvapený. Vozidla kavalerie zmizela za zatáčkou a od bočních stěn rokle se začaly odrážet stříbřitě jasné záblesky výstřelů, doplňované oranžovým ohňostrojem explozí. Hory se rozechvěly pronikavými zvuky výstřelů děl, dunivými výbuchy dopadajících granátů a praskáním Claymoreových panelů. Pak se náhle rozhostilo ticho, přerušené pouze jedním spokojeně znějícím hlasem ve sluchátku. A to nějaký zatracený blázen povídal, že v horách je kavalerie k ničemu." Vtom se v zatáčce kaňonu objevil ABLE. Se zhoupnutím se před Mary May a Tre-bainem zastavil a otevřel zadní rampu. Ještě dříve, než vozidlo úplně znehybnělo, měla Mary May Trebaina již na nohách. Podpírala ho, když spolu klouzali po svahu dolů, ke svému domovu. Podívejte, Lee, říkala jsem vám, že se odsud dostaneme." Jedinou odpovědí bylo zesílení objetí kolem jejích ramen. Mary May dovlekla zraněného vojáka do kabiny průzkumníků, kde ho usadila v jednom z pneumatických křesel, rozestavěných podél stěn. Když mu zapnula bezpečnostní pásy, záďová rampa se uzavřela a ABLE vyrazil znovu kupředu. Hej, poručíku," zakřičela směrem dopředu. V ústí soutěsky je stále ještě jeden pro-titankový kanón." Rozumím, pětko," odpověděl Bolde. Slečna Shelleenová se ale právě tím džentlmenem zabývá." Brid Shelleenová, prostřednictvím stínítka své helmy napojená na kybernetické senzory dálkově ovládaného vozítka CHARLIE, právě vedla velký robot zúženým prostorem průsmyku. Páku plynu držela maximálně na doraz. Nepřítel totiž věděl nejen o přítomnosti obrněnce, ale i o jejích úmyslech. Teď už na různé jemnosti zbývalo asi tolik prostoru, jako při souboji v pravé poledne mezi dvěma starými pistolníky na Divokém západě. Poslední střetnutí rozhodne jen rychlost a přesnost. Brid se bleskově přesunula na vyvýšené skalisko, čnějící nad vchodem do soutěsky. Alžírský Centauros stál asi padesát metrů napravo od cesty, pokrýval výjezd z průsmyku a čekal. Brid si v hlavě představila celou palebnou sekvenci. Nejdřív vypálit kouřové granáty... přesunout se napříč vchodem do soutěsky a vklouznout na pravou stranu... přepnout na termovizi... zaměřit cíl... vypálit... W! KAVALERIE                   265
CHARLIEho granátomet vychrlil několik kouřových granátů, které dopadly do otevřeného terénu těsně za vstupem do průsmyku a vypustily oblak kouře, do něhož dálkově ovládané vozidlo okamžitě zamířilo. Brid už chtěla přibrzdit a zahnout, když se náhle na jejím stínítku objevil jakýsi mohutný obrys. Největším problémem všech vojenských plánů bývá skutečnost, že nepřítel nikdy předem neprojeví své vlastní záměry. Alžírská posádka si totiž vybrala právě tuto chvíli k tomu, aby se přemístila na opačnou stranu soutěsky. Bezpochyby se hodlali dostat do pozice, odkud by mohli vypálit na blížícího se nepřítele. Namísto toho se ocitli obklopeni nečekanou kouřovou clonou a zastavili se přímo před útočícím americkým vozidlem. Brid sice okamžité aktivovala brzdy, ale ještě než CHARLIE mohl zastavit, narazil ve skluzu čelem do Centaura, kterého zasáhl do prostoru mezi druhým a třetím párem hnacích kol. Bez čekání zmáčkla další knoflík a vypálila z děla. Všechny tři vypálené náboje však neškodně přeletěly nad nepřátelským obrněncem. Pancéřovaná střelecká věž nedokázala pootočit nebo potlačit hlaveň kanónu natolik, aby mohla zamířit na takto blízký cíl. Na stínítku viděla otáčet nepřátelskou hlaveň ráže 105mm a pak ucítila záchvěv, jak tato ocelová trubka narazila ze strany do trupu CHARLIEho. Alžírský kanonýr se dostal do stejně neřešitelné situace jako ona - také nemohl použít svou smrtící zbraň. Jelikož nedokázala ze sevření obou monster vycouvat, rozhodla se pro jediné možné řešení. Vrazila řídicí páku prudce kupředu a maximálně přidala plyn. CHARLIE se otřásl a jeho mohutné pneumatiky se zakously do skalnatého podloží. Na okrajích stínítka před očima Shelleenové se rozsvítila celá záplava žlutých a červených světýlek, signalizujících celkové přetížení, a obraz kamery se díky vibracím celý roztřásl. Přesto však CHARLIE postupně získával půdu pod nohama. Jak se pod alžírským řidičem začala naklánět podlaha, pokusil se ještě freneticky, avšak marně, o protitlak. Jeho motor o pěti stech koňských silách však neměl nejmenší šanci proti dvanácti stům koní shinsekiho. Dálkově řízené vozidlo před sebou nelítostně tlačilo protitankového obrněnce s neúčinně se protáčejícími koly, Centauros se nakláněl stále více na bok, až se nakonec s hlučným nárazem převrátil. Jakmile se takto CHARLIE uvolnil ze sevření, Bridget s ním asi dvacet metrů zacouvala a zastavila. Pozorovala, jak alžírská posádka šplhá všemi příklopy ven a ztrácí se ve tmě. S modlitbou v duchu je nechala zmizet. Dekuji ti. Panno Marie, že jsi mi darovala tuto možnost být milosrdná. Pak výstřelem z kanónu otevřela trup protitankového monstra. Vstup do soutěsky je čistý, poručíku," ohlásila se světu prostřednictvím mikrofonu na okraji helmy. Natě Grey Bird zastrčil do své Beretty ráže 9 mm poslední zásobník. Zpoza horského hřebenu se právě ozývaly jakési zvláštní zvuky a on jenom upřímně doufal, že jsou projevem nějaké záchranné operace. Natě, jaká je vaše situace?" ozval se hlas poručíka Boldea na uzavřeném rádiovém okruhu. Nic moc se nemění, pane, až na to, že Alžířané se neustále blíží. Za chvilku budou na dosah granátů. Problém je, že namísto našich dvou paží k házení mají oni celkem čtyři."

 
266
JAMES      COBB
To v současné době bude naprosto nepodstatné, specialisto Greyi Birde. Romane, jste pořád s námi?" Ano, pane!" ozval seJohnnyho optimistický hlas. Tady jsem." Dobře. Tady je můj plán. Mám zaměřené vás i Nata, stejně jako nepřátele. Za okamžik pošlu pár raket CMM přes hřeben do alžírských pozic. Přitiskněte se co nejvíc k zemi, protože to bude dost blízko vás. Po dopadu těch raket se oba dva stáhnete k hřebenu a odtamtud sem k nám dolů. Stojíme téměř přímo pod vámi." Ehm, prosím za prominutí, pane." Johnnyho hlas ztratil valnou část předchozího nadšení. Ten sestup je ale skoro vertikální. Jak se dostaneme dolů?" To důležité slovo zní ,skoro', pane Romane. Pokud chcete vědět, jak se dostanete dolů, pak vám navrhuji, abyste si stoupli na okraj srázu a nechali působit přitažlivost zemskou. Pro příště si můžete nechat narůst novou kůži. A pohněte sebou, pánové. Tolik času zase nemáme! Střílíme rakety!" Odpalovací zařízení vypustilo naprogramované rakety téměř kolmo vzhůru. Plamen z ohnivého ocasu raket ožehl celou zadní obrněnou část ABLEu. Ta salva vypadá dobře," hlásila Brid ze svého stanoviště. Zásah... Johnny a Natě se hnuli..." Dobře. Nastartujte také CHARLIEho a vydejte se s ním dolů. Rychle!" Bolde opsal hlavní zbraňového systému kruh ve snaze se rozhlédnout a trochu kolem sebe poklidit. Na okraji horské plošiny pořád ještě stál pozemní radar Teal/Specter. Jeho posádka sice již dávno tuto neozbrojenou jednotku opustila, prakticky ve chvíli, kdy se k nim přiblížily boje, ale zařízení bylo příliš cenné, než aby ho bylo možno ponechat netknuté. Bolde zamířil na trajler s generátorem a výstřelem z 25mm OCSW ho zničil. Pak trochu pozvedl hledí, ustřelil systém antén a nakonec se soustředil na zadní dveře do trupu transportéru, které prostřelil, a dokonale zničil vnitřek. Tady jsou!" vykřikla Mary May ze zadní kabiny. Bolde se ohlédl právě včas, aby ještě zaregistroval konec Nateova a Johnnyho divokého sestupu z příkrého svahu. Oba stále drželi v rukou protitankový raketomet Javelin. Správní hoši! Na průhledu se ozvalo ostré ťuk ťuk ťuk a po pancéřovaném skle se roztančily hvězdičky projektilů. Tam venku bylo ještě pár Alžířanů, kteří se nechtěli vzdát. Bolde otočil ústí raketometu proti skalnatému výčnělku a pokropil ho, aby kryl návrat svých lidí domů. Otevřela se rampa a po jejím kovovém povrchu zazvonily kroky Johnnyho a Natea, kteří s výbavou v náručí vpadli dovnitř. Všichni jsou tu!" zakřičela Mary May. Rick Santiago nepotřeboval žádný rozkaz, aby vyrazil. Každý člen posádky se přitiskl k opěradlu svého křesla, jak ABLE vyrazil maximální rychlostí na cestu. Rick se namáhavě potýkal s volantem vozu, který zamířil serpentinou po svahu pod průsmykem. Dios! Tohle je přece jenom sotva kozí stezka! Z takového svahu by člověku vstávaly vlasy hrůzou už i v rozumné rychlosti za bílého dne! Vedle něho sedící poručík Bolde však bez ustání monotónně opakoval Rychleji... rychleji... rychleji, dělostřelectvo... rychleji!" Delostrelectvo? Hovno! Někdo tam nahoře v průsmyku má určitě ještě funkční rádio. Na opačné straně hřebenu zanechali pořádnou řádku pěkně naštvaných Alžířanů, takže teď se rozhodně nemuseli obávat, že by potkali nějaké přátelské jednotky. L E R I E                                        267
ABLE vjel do další zatáčky smykem jako sportovní vůz. Zevní kola měl přitom více nad propastí než na cestě. Rick si strhl z čela zařízení k nočnímu vidění, dlaní udeřil do vypínače na vedlejším panelu a zapnul tak hlavní světla. K čertu s nějakým utajováním. Musí hlavně vidět na cestu! Jedna... dvě... tři... čtyři... pět... šest... nekonečné zatáčky, pak krátký kolmý svah a nakonec štěrkový úsek. Sjeďte z cesty!" rozlehl se Boldeův rozkaz kabinou.
Rick vypnul venkovní světla a sjel s ABLEm z cesty do volné pouště. Před nimi se náhle objevila písečná duna, kterou spíš prorazili, než aby se přes ni přehoupli, přičemž se písek rozstříkl na obě strany jako příďová vlna. Všech osm kol na okamžik ztratilo kontakt se zemí, pak obrněnec tvrdě dopadl, aby ho hned nato vymrštil do vzduchu náraz v okamžiku, kdy se nad ním v krvavě oranžovém výbuchu otevřela noc. Nešlo o jednu explozi, jako spíše o řadu uši drásajících hromových výbuchů, jak na karavanní stezku Taoudenni začala dopadat dělostřelecká baráž. Rickovi se zastavilo srdce v hrudníku. Vzápětí si však uvědomil, že se přece jen neustále stahují z palebné zóny. Dělostřelecké bombardování je vlastně nepronásledovalo, pouze sledovalo průběh cesty. Alžířané stříleli naslepo a v zuřivém vzteku jen zasypávali granáty nejpravděpodobnější ústupovou cestu unikajícího nepřítele. Byli z toho venku. Dostali se z toho všichni. Na pozadí záře explodujících střel Rick dokonce zahlédl obrysy CHARLIEho, jak je poslušně následuje. Právě tehdy a na tomto místě si Santiago slavnostně slíbil, že až se příště dostane domů, vzpomene si na tuhle noc, zajde do kostela a zapálí tam několik svící. Pak se pořádně, ale doopravdy pořádně, opije. Nejdřív ale zapálí ty svíce. Na velitelském stanovišti si poručík Bolde konečně odepnul podbradník své helmy. S úlevným výdechem sundal tu tíhu z hlavy a prsty si prohrábl zpocené vlasy. No, taková sranda to zase nebyla, co?" Sedmdesát kilometrů jihovýchodně od pohoří El Chnačič 04.21 hodin místního času, 29. října 2021 Nechcete, abych na chvíli převzal řízení, Ricku?"
Není třeba, poručíku. Před chvíli jsem do sebe nalil trochu kávy, takže k nejbližšímu tankování vydržím." Jenom jsem se ptal."
Nad hlavou jim stále zářily ocelově se lesknoucí hvězdy a pootevřeným příklopem pronikal do kabiny čistý mrazivý předjitím' vzduch, který odplavoval zbytky pachů střelného prachu, potu i strachu. Bolde a Santiago měli hlídku u řízení. Ostatní se pokoušeli využít klidu k alespoň krátkému odpočinku. Brid Shelleenová klimbala na svém sedadle. Mary May ležela na podlaze vedle jejího křesla, hlavu položenou na neprůstřelné vestě. Vzadu v prostoru průzkumníků byl rovněž klid. Dokonce i Lee Trebain po injekci morfinu klidně spal. Kdesi daleko za horizontem mířil směrem k nim těžký armádní čtyřmotorový letoun. Na palubě nesl zásobu paliva a munice, stejně jako operační tým údržbářů, kteří měli pomoct s opravou šrámů z bitvy.

 
268
J A M  E S

Stejným strojem bude odvezen raněný do polní nemocnice. A na palubě bude možná i teplé jídlo a čisté uniformy a pár litrů vody navíc, aby se mohli vykoupat. Snad dokonce dostanou i možnost se vyspat. Doopravdy vyspat - několik hodin vcelku. Bolde se sám pro sebe usmál. To všechno znamenalo pro vojáka v poli těžko dosažitelný luxus. Ale, bohužel, zatím na to všechno není čas. Ještě ne. Stále ještě totiž existuje pár věcí, které si musí rozmyslet. Co to dnešní noc udělal? Čeho vlastně dosáhl, že to stálo za hazardování životy jeho lidí? Zničení průzkumné roty bylo jako píchnutí nožem nepříteli do oka. To tedy rozhodně za to stálo. Alžírská armáda byla navíc v oblasti logistiky dost slabá, takže náhradu za zničené obrněnce bude hledat jen těžko. To byl další zisk. Navíc útok na alžírský mechanizovaný prapor bude mít dominový efekt. Zničení jedné ze tří rot praporu znamená paralýzu celé brigády. Narušení akceschopnosti jedné brigády následně znamená oslabení rovnováhy celé divize. Další plus. Ze všeho nejdůležitější byl však časový faktor. Alžířanům bude trvat řadu hodin, než se dokáží přeskupit a nahradí ztráty. Další hodiny zabere ošetření raněných a dodávka nutných zásob. A konečně ještě spoustu dalšího času jim bude trvat opatrný průzkum terénu před sebou, jestli tam na ně nečeká nové, ještě nepříjemnější překvapení. Zisk jedné poloviny dne? Celého dne? To bylo dost. Jak zněl ten smutný vtip, kolující v důstojnických kruzích třetího světa? Jestli plánujete válku, tak si koukejte naplánovat vítězství ještě předtím, než tam dorazí američtí vojáci. Alžírskýma/i accompli se podařilo zarazit. Celá jejich agrese se zastavila. A až se jejich vojska konečně dostanou na jih od pohoří El Chnačič, nebudou proti nim stát jen řídce roztroušené jednotky kavalerie, ale naleznou proti sobě celou armádu. Bolde se ve svém sedadle zavrtal trochu hlouběji. Riziko a výsledek byly nakonec v rovnováze. Stálo to tedy zato. Bridget Shelleenová, napůl spící na svém stanovišti, pozvedla hlavu, když uslyšela, jak se ze tmy ozývá postupně stále hlasitěji jemně pískaná melodie. Měla v sobě jakýsi rytmus staré vlasti a chvíli jí trvalo, než přes hučení pneumatik poznala, o jakou písničku se jedná. Když se konečně dovtípila, usmála se. Místo minerálky budeme pít pivo. účet zaplatíme na dřevo. Nikdo nepůjde do vezení pro dlužníky, pro Gerryowen a slávu." SLOVNÍČEK
Společný modulární raketový systém (CMM) - Do budoucna plánovaná náhrada současných amerických protitankových raketových systémů TOW a Dragon. Tyto rakety mají vzájemné kompatibilní bojové hlavice, naváděcí systémy i raketové motory. CMM střely mohou být sestavovány přímo v poli, takže je z nich možno vytvořit celou řadu protipancéřových a protipěchotních zbraní. Odpalovat je lze z pozemních vozidel či letadel. V helmě zabudovaný displej (HMD) - Integrální multimodální zobrazovací systém zabudovaný do stínítka bojové helmy. Lze ho použít k současnému odečítání osobních nebo velektronických záznamů, jako videoobrazovku při dálkovém ovládání vozidel či přístrojů, nebo konečně k přístupu do virtuálního obrazu okolního prostředí. Javelin - Protitanková střela naváděna infračervenými paprsky typu vystřel a zapomeň", odpalovaná od ramene. Náhrada klasických střel ATM Dragon. V současné době je zařazována do americké výzbroje, v roce 2021 představovala již poněkud zastaralé zařízení. Výběrová útočná bitevní zbraň (SABR) - Zbraň příští generace plánovaná k zavedení do pozemních vojsk americké armády. Předpokládá se, že v jakémkoliv ozbrojeném konfliktu jedenadvacátého století bude americký pěšák pravidelně stát proti mnohonásobné přesile. Účelem zavedení SABRu je snaha poskytnout pozemní armádě podobně zvýšenou palebnou sílu a stejnou šanci na přežití, jako mají díky přesně naváděným raketám vzduch-země příslušníci leteckých sil. SABR je zbraň složená z útočné karabiny ráže 5,56 mm G36 Heckler & Koch a z šestiranného granátometu, který používá 20mm protipancéřové a protipěchot-ní střely, z nichž mnohé mohou být kyberneticky vybavené jako chytré". Tato zbraň bude navíc vybavena multimodálním mincím systémem, zahrnujícím termografickou i laserovou technologii a techniku pro noční vidění. Tím bude

 
270
J A M  E S

zajištěna možnost zaměření nepřítele na libovolnou vzdálenost a za jakýchkoliv podmínek. Zbraň obsluhovaná osádkou (OCSW) - Větší, 25mm bratr SABRu. Měl by nahradit kulomet Má Deuce" ráže 50 a Mark 19 ráže 40 mm zvaný Chunker". Tento vysokorychlostní granátomet umístěný na vozidle nebo na trojnožce bude rovněž schopen používat široký sortiment chytré" i hloupé" munice. Dálkové ovládané vozidlo (RPV) - Dálkově ovládaný pozemní či letecký robot. Víceúčelové bojové vozidlo Shinseki MM-15 - Konečný výsledek projektu Středně těžkého vozidla" vrchního velitele armády Erica K. Shinsekiho. Náhrada v současnosti používaných amerických těžkých tanků a obrněných transportérů. Celkový koncept nových pancéřovaných bojových a podpůrných vozidel vychází z nutnosti omezit jejich váhu natolik, aby se dala snadno letecky převézt na kterékoliv místo planety. Navíc jsou vybavena dostatečně technologicky pokročilou palebnou silou, aby dokázala zvládnout jakoukoliv případnou krizi. Pásové vozidlo - Ve vojenském slangu jakékoliv obrněné, pásem poháněné bojové vozidlo, kromě skutečného tanku či samohybné houfnice. Např. průzkumné pásové vozidlo", pásové vozidlo protiletadlové obrany", velitelské pásové vozidlo" apod. Velektronika (elektronika vozidel) - Bojové senzory a palubní elektronické bojové systémy pozemních válečných vozidel. V budoucích konfliktech představují stále kritičtější faktor. Autorova poznámka - Po americké občanské válce začal sedmý pluk kavalerie Spojených států používat starou irskou baladu Garryowen jako svou typickou pochodovou píseň. Tato skutečnost vyjadřovala uznání mnoha irským imigrantům, kteří sloužili jak přímo v tomto pluku, tak i v celé armádě hraničářů. Pluk se s touto písní sžil natolik pevně, že jeho příslušníci začali být označováni jako Garryowensové. Toto jméno si jednotka hrdě uchovala až do dnešních dnů. JAMES COBB prožil celý svůj život ve zhruba padesátikilometrovém okruhu větších armádních posádek či leteckých a námořních základen. Proto říká: Zdálo se tudíž přirozené stát se jakýmsi menším Rudyardem Kiplingem a pokusit se vyprávět o životě amerických vojáků." V současné době se zabývá psaním série technothrillerů s Aman-dou Garrettovou. Tři knihy z této ságy byly již publikovány - Choosers of the Slam (Operace Jižní pól, 2002), Seastrike (Operace Bouřný drak, 2002), Seafighter (Operace Zlaté pobřeží, 2002). Dále tvoři thrillery s Kevmem ťulaskim pro vydavatele St. Martin's Press. Bydlí na tichomořském Severozápadě a ve chvílích, kdy se nezabývá psaním, věnuje se cestování, klasickým americkým závodům přestavěných automobilů a sbírání historických zbraní.

 
KYBERNETIČTÍ RYTÍŘI
HAROLD W. COYLE

 
Jedna
boj.com
Exkluzivní společnost na předměstí Valparaisa v Chile podřimovala za vysokými zdmi a železnými vraty, které ji obklopovaly. Kromě líného komíhání a povrzávání větví, vyvolaného jemnou mořskou brízou, jediným zvukem, který se ozýval ve tmě časného rána, byly rytmické kroky dvou strážců bezpečnosti, měřící chodníky prázdných ulic tohoto pečlivě udržovaného prostředí. Ani jeden z ozbrojených mužů nebydlel v žádném z domů, které hlídal. I kdyby měli tolik štěstí, že by vlastnili malý poklad, nezbytný k získání vlastnického práva k nemovitosti v této nevelké vesnici, stále ještě by jim chyběl příslušný sociální status, který by je opravňoval k nákupu i toho nejmenšího pozemku mezi těmito zdmi. Jestli tato skutečnost vyvolávala v jejich srdcích jakoukoliv rozmrzelost, pak se rozhodně neodvažovali dát to najevo. Plat byl totiž příliš dobrý a práce dost lehká, než aby si je troufli nějak ohrozit. Rodiče je v tomto vychovali dobře. Jenom blázni by na sebe v dobrých časech brali zbytečné riziko, když to nebylo nutné. Strážní však přes to všechno byli jenom lidé. Při rozhovorech za dlouhých nočních hodin jim občas přece jen uklouzla poznámka, která vypovídala o jejich skutečných pocitech. Když zahnuli za roh, povšiml se jeden člen hlídky, že v patře jednoho z nadměrně rozlehlých domů zablikalo jakési světlo. Profesionální hlídač zpomalil a zahleděl se na okno pozorněji, aby se ujistil, jestli není něco v nepořádku. Druhý strážný zaznamenal reakci svého kolegy poněkud opožděně. Jeho obavy však nicméně odbyl s lehkým posměchem. Tam nahoře se neděje nic, o co bychom se my dva museli starat." Ale jak to víš?" otázal se první, s pohledem stále upřeným na příslušné okno. Moje sestra, ta co sem chodí uklízet, pořád mele, co všechno v těch domech vidí. Zrovna tuhle místnost má kupříkladu zakázanou." Místo aby tato slova potlačila zájem prvního strážného, dokázala v něm vzbudit ještě větší zvědavost. Pročpak? Copak je to snad osobní pracovna pána domu?" Druhý strážný se nejprve hlasitě zasmál a pak zavrtěl hlavou. To sotva. Je to pokoj mladého pána." První strážný to vzal jako vtip, proto se také trochu nervózně zasmál. A co," zeptal se, je na pokoji mladého pána tak důležitého?"

 
276	W
H A R O L D
Ten kluk je počítačový blázen," zněla odpověď. Moje sestra říká, že má pokoj přecpaný vším možným počítačovým vybavením, na které si jen vzpomeneš." Copak asi tvoje sestra může vědět o počítačích?" otázal se nevěřícně první. Jeho partner uraženě opáčil: My jsme chudí, ne hloupí."
První hlídač si uvědomil, že nechtěně kamaráda urazil, sklonil tedy hlavu a spěšně se omlouval. Promiň, nechtěl jsem..." Ale podařilo se ti to," odsekl dotčený kolega. Tak jako tak, není naše starost, co se v tom pokoji děje. Platí nás přece, abychom to tady hlídali před kriminálníky a teroristy, a ne abychom spekulovali, co naši zaměstnavatelé ve svých domovech dělají." S tím se na místě otočil a rozhodným krokem pokračoval v obchůzce. Jeho partner ho za pár vteřin následoval. Ani jeden si pochopitelně neuvědomil, že jediný terorista široko daleko se nachází právě mezi zdmi tohoto tichého společenství. Vlastně se na něj před chvílí dívali, nebo alespoň na jeho stín, jak vede nevyhlášenou válku proti Spojeným státům americkým. Angelo Castalano seděl sám ve svém pokoji, shrben nad klávesnicí počítače, a zíral na obrazovku. Přesně tak jako každou noc mladý Angelo naprosto ignoroval kupu školních učebnic, které se válely rozházené po podlaze pokojíku, a namísto toho soustředil svou plnou pozornost na řešení daleko zajímavějšího úkolu. Ten se týkal jeho posledního zadání od velitele Legie X. Pěšáky" Legie X byli z větší části synové bohatých jihoamerických rodičů, kteří mohli být snadno považováni za vládnoucí elitu svých zemí. Angelův otec kupříkladu řídil významný nndnik lodní dopravy ve Valparaisu, vlastněný jednou hongkongskou firmou, a jeho matka se nepřetržitě snažila udržet si své místo v chilské společnosti, což bylo pro jejího manžela ve srovnání s jeho obchodním úspěchem neméně důležité. Podobně jako i v případech jejich severoamerických partnerů dnešní věk informací a moderní společnosti jim poskytoval jen málo času na péči o děti. Ty však nicméně, samozřejmě spolu s prostorným domem v náležité čtvrti, patřily k zaběhnuté představě úspěšnosti. Skutečnost, že Angelův otec měl jen velice málo času, aby si svého syna nebo svého luxusního domu užil, představovala sice určitý problém, ale nic víc. Takže podobným způsobem, jak řešil jiné nastalé problémy, použil i zde chilský obchodník peníze, za něž pořídil pro syna alespoň to nejmodernější dostupné vybavení. Počítač je sám o sobě neživý předmět a podobně jako projektil potřebuje energii, která ho pohání. Mladý Angelo a elektřina vytékající ze zásuvek ve zdi onu energii poskytli. Jakékoliv aktivity se však mohou velice rychle stát nudnými, pokud nedokáží zaujmout mladý mozek, nadaný představivostí, něčím novým a vzrušujícím. Zejména pokud se k případné aktivitě používá takováto ultramoderní megabitová aparatura. Stejně jako projektil musí i používání takovéhoto počítače mít nějaký účel, nějaký cíl. A tady vstupuje na scénu právě Legie X. Legie X, správně nazývaná podle římské číslovky jako desátá, bylo společenství mladých počítačových bláznů ze Střední a Jižní Ameriky, kteří se našli navzájem, když brouzdali po celosvětových webových stránkách při pátrání po nějaké legraci, zábave či aktivitě. Zpočátku hráli mezi sebou různé jednoduché hry jako na dobytí světa, nebo na shromažďování obrovského majetku vytvářením portfolií virtuálních akcií. Postupně a velice nenápadně se však členové Legie X začínali dostávat do počítačových systémů různých mezinárodních společností, ne nepodobných těm, kterým vládli k v b e r n                                 277
jejich otcové. Jak se neustále vzájemně ujišťovali, důvodem jejich aktivit bylo přesvědčovat se o svých rostoucích počítačových schopnostech a ve stále větší míře provádět kroky, které měly reálné a měřitelné důsledky. Žijeme ve skutečném světě," konstatoval jednoho večera jakýsi argentinský legionář. Bylo to v době, kdy se právě začínali pouštět do tohoto nejnovějšího dobrodružství. Tak se přesvědčme, co v tom reálném světě dokážeme." Zpočátku si cíle své pozornosti určovali legionáři sami, bez jakékoliv další kontroly nebo centrální regulace. To samozřejmě časem vedlo k různému dohadování mezi jednotlivými členy skupiny, zvláště když někteří zlehčovali dosažené výsledky druhých, pakliže jejich úspěchy považovali za příliš laciné. Manipulování s účty v takové švýcarské bance je určitě větší výkon," prohlašoval jeden chlapec z Bolívie, než uloupení peněz z nějakého místního cukrářství." I když byli všichni dost inteligentní a pohotoví, nikdo neměl jasnou představu, jak nejlépe ohodnotit relativní cenu každého jednotlivého cíle. K vyřešení tohoto poněkud chaotického stavu se jeden z nových členů, který v počítačovém kontaktu užíval jméno lučištník", nabídl, že vypracuje jak seznam cílů pro členy legie, tak i relativní hodnotu těchto cílů. Body za úspěšné zakončení mise budou jednotlivým účastníkům přidělovány lučištníkem podle rozsahu bezpečnostních opatření, jež bude nutno překonat, vynalézavosti, jíž hacker využil k pátrání v cílovém počítači, a konečně podle celkových nákladů, jež bude muset napadená společnost použít k napravení problémů, způsobených legionářem. Jak to všechno lučištník dokáže určit, mladé muže, patřící do stejné legie s Angelem, absolutně nezajímalo. Lučištník jim nabídl skutečný úkol a řád v jinak chaotickém a beztvarém světě, v jakém žili, aniž by mu zatím rozuměli. Když si byli jistí, že jim nenaslouchá, což bývalo jen zřídka, diskutovali jednotliví členové o osobě tohoto jejich samozvaného vůdce. Angelovi ani ostatním členům legie nevadilo, že lučištník nepochází ze Střední ani z Jižní Ameriky. Jedním z prvních důvodů, který tuto diskuzi rozpoutal, byla totiž angličtina a španělština, kterou používal. Stejně jako ostatní členové Legie X i lučištník volně přecházel z jednoho jazyka do druhého. Jelikož se mnoho nejbohatších a nejpokročilejších firem používajících světovou webovou síť dorozumívalo v angličtině, byla takováto jazyková schopnost nezbytná. Když však došlo na používání obou jazyků, kvalitně vzdělaným legionářům připadalo, že jak španělština, tak angličtina jsou pro lučištníka cizími jazyky. Jeho slovník byl příliš dokonalý, příliš přesný, podobný řeči, jakou by hovořil nejspíše jen jejich student. Možnost, že by lučištník mohl mladé latinskoamerické hackery využívat k účelům, o nichž oni neměli ani tušení, Angela nikdy ani v nejmenším nezajímala. Stejně jako pro další jeho počítačové kolegy i pro něj se svět skládal ze slov, symbolů a dat, a nikoliv z lidí, jejich národností a tužeb. Vše, co viděl na obrazovce před sebou, byly pouze obrazy, dvojrozměrné představy. Vedle takovéhoto samoúčelného odůvodnění pomocí potlačení faktů tady hrála svou roli i obava, že přílišná zvědavost ohledně původu by se mohla dotknout lučištníka, který byl doslova pokladnicí triků a možností, pro legii nováčků v hackerském umění velice užitečných. Ztráta kybernetického mistra a učitele by nutně vyústila v anarchii, kterou paradoxně všichni kybernetičtí anarchisté, pocházející vesměs ze zámožných rodin, z duše nenáviděli.

 
W
278
H  A R O L D
Zatímco strážní pokračovali ve své obchůzce a střežili mladého Chilana i jeho rodinu před nebezpečími zevního světa, Angelo se s tímto světem právě propojoval. Pokaždé, jakmile navázal spojení, obdržel zprávu od lučištníka. Angela nikdy nezajímal důvod, proč" dnes večer dostává právě tento úkol. Pokaždé se soustředil pouze na otázku, jak" ho splnit. Poté co dnes odpoledne přišel ze školy, nalezl přesné lučištníkovy pokyny, jak proniknout do počítačového systému vedení skladu materiálu armády Spojených států ve Virginii. Jak Angelo rychle odhalil, tento počítačový systém se zabýval vyřizováním objednávek náhradních dílů a oprav od amerických vojenských jednotek umístěných po celém světě. Podle úkolu, který Angelo dnes dostal, měl vytvořit falešnou objednávku, nebo pozměnit již existující požadavek tak, aby příslušná jednotka v poli obdržela takové náhradní díly či nářadí, které jí nemohly být k nejmenšímu užitku. Angelo si byl dobře vědom zásad posuzování úspěchu každého poslání podle úrovně kreativity a dále podle výše způsobených škod. Proto si nejprve dobře rozmyslel vlastní cíl svého útoku a povahu škody, kterou mu způsobí. Teprve po několika hodinách strávených probíráním se stovkami skutečně existujících objednávek, narazil konečně na jednu, jež podnítila jeho fantazii. Týkala se požadavku postoupeného jakousi jednotkou umístěnou v Kosovu jejímu velitelství v Německu. Žádost sepsal jeden pěší prapor, který utrpěl během posledních měsíců sérii nehod a škod díky místnímu zimnímu počasí a mizernému řidičskému umění Američanů, kteří se v převážné míře narodil! a vyrostli ve státech, kde sníh dosud viděli jen v televizi. Ačkoliv oběti na životech byly zatím jen minimální, dosti rozsáhlé škody ve vybavení praporu vyčerpaly jak jeho vlastní náhradní díly, tak i zásoby předsunutých podpůrných údržbářských jednotek v poli. I když zdaleka ne všechny součástky uvedené na seznamu byly životně důležité, některé z nich bylo nezbytné zaslat skutečně promptně. To se týkalo i součástek, jež vyžadovaly speciální zacházení. Na základě souhlasu velitele se příslušný zásobovací úředník v Kosovu prostřednictvím vlastní armádní počítačové sítě obrátil s požadavkem k hlavnímu podpůrnému praporu divize v Německu na zaslání součástí nezbytných pro provoz mise. Jak měl tento zásobovací úředník ve zvyku, vyčkal s odesláním žádosti o náhradní díly až těsně ke konci normální pracovní doby. Tímto způsobem totiž předcházel nutnosti vstupovat do počítačového systému, natahovat nezbytné dokumenty na obrazovku počítače a vyplňovat všechny podrobné údaje o jednotce vícekrát, než pouze jednou denně. Ačkoliv požadavky na součástky spadající do kategorie nejvyšší důležitosti a nezbytné pro provoz mise měly být podle závazných pokynů vyřizovány okamžitě, jakmile se dostaly úředníkovi na stůl, velmi laxní kontrola v jednotce, kde úředník působil, umožňovala personálu této sekce chovat se tak, jak sám uznal za vhodné. Nebylo tedy velkým překvapením, když se zásobovací úředník v Kosovu i v tomto případě vydal cestou nejmenšího odporu a plnil své povinnosti způsobem, který byl nejvýhodnější, ovšem pro něj. Tento malý zlozvyk umožňoval lidem, jako byl Angelo, ušít na počítačový systém vedení skladu materiálu armády Spojených států boudu. Jelikož požadavek pocházel z Kosova a byl zaslán na mateřskou jednotku hlavního podpůrného praporu po skončení normálních pracovních hodin v Kosovu, personál v Německu, který se měl touto KYBERNETIČTÍ
279
žádostí zabývat, již nebyl v práci. Tito zaměstnanci měli totiž za úkol ověřovat veškeré žádosti podřízených jednotek, aby se přesvědčili, že jsou jak formálně platné, tak oprávněné. Poté měli za úkol rozhodnout, zda požadavku z Kosova bude vyhověno z pohotovostních zásob v Německu, nebo zda bude postoupen až velení armádních zásob k vyřízení z hlavních zásob armády. Celý tento byrokratický systém byl dost důležitý, jelikož poskytoval Angelovi možnost, aby provedl několik úkonů, aniž by kdokoliv ze zainteresovaných úředníků pojal podezření, že je něco v nepořádku. První věc, kterou Angelo učinil po rozhodnutí, že udeří právě zde, bylo pozměnění číselně písmenového kódu některých požadovaných součástek na kód jiných náhradních dílů, jež, tím si byl jistý, nebudou jednotce v Kosovu k absolutně žádnému užitku. Položka, kterou Angelo nahradil nejdřív, byly kryty pušek M-16, k jejichž poškození došlo při jedné autonehodě. Přepnutím obrazovky si promítl kompletní seznam náhradních dílů ostatních zbraní armády. Angelo se probíral tímto seznamem, až objevil něco, co ho nadchlo. Jak šíleně nádherné to bude, pomyslel si mladý Chilan, když do požadavku vpisoval inventární číslo hlavně 155mm houfnice. Pěší jednotka tak namísto požadovaných drobných puškových krytů obdrží šest velkorážních dělostřeleckých hlavní, asi sedm metrů dlouhých. Již pouhá cena nakládání a dopravy těžkých dělostřeleckých hlavní dosáhne monumentálních rozměrů. Angelo si dokázal představit, že větší budou pouze rozpaky velitele jednotky. Avšak vybrání položky vhodné k záměně a nahrazení jejího čísla katalogovým číslem dělostřelecké hlavně, to byl vlastně )en začátek. Dalším krokem v Angelové plánu bylo postoupení žádosti výše, elektronické potvrzení její správnosti a protlačení přes všechny úrovně schvalování po byrokratické dálnici, kterými musela každá objednávka projít. V opačném případě by totiž někdo na jednom z kontrolních bodů, jako kupříkladu v mateřském podpůrném praporu v Německu, ve štábní agentuře příslušné vojenské oblasti zodpovědné za logistickou podporu, nebo na velení armádních zásob ve Virginii, zaručeně zjistil, že Angelem nahrazený požadavek nemá správnou autorizaci od objednávající jednotky. Aby hacker dovedl zamýšlenou mystifikaci ke zdárnému konci, musel projít po stejné virtuální cestě, jakou normálně cestoval každý jiný oprávněný požadavek. Ve všech bodech, kde byl požadavek kontrolován nějakou organizací nebo štábní agenturou, musel mladý Chilan na objednávku opatřit elektronické razítko souhlasu a pak ji okamžitě posunout dál, aby si toho neoprávněného zásahu nikdo nestačil všimnout. Tato nutnost znamenala pro Angela určitý psychický tlak, jelikož měl zhruba jen asi hodinu, než příslušní pracovníci logistiky v Německu zapnou své počítače, aby zjistili, jaké další požadavky dorazily během právě uplynulé noci. Jakmile se však dostal přes tyto kontrolní body, měl spoustu času, ve kterém falšovanou žádost pohodlné provedl úředními kanály na americké straně, jelikož chilské časové pásmo bylo hodinu před východní časovou zónou Spojených států. Právě v takovýchto chvílích legionáři využívali nástroje a techniku, jež jim lučištník poskytoval. Pomocí jména, které mu lučištník prozradil, se Angelo mohl dostat do kořenového adresáře". Ve virtuálním světě počítačů dostat se ke kořeni" znamená skoro to samé, jako stát se Bohem. Kořen je vytvořen řadou správců sítě tak, aby umožňoval přístup do každého programu a každé databáze v hostitelském počítači,

 
280
D
W
L E

a dále i do každého serveru, který je s tímto počítačem ve spojení, pro účely nutného doplňování nebo oprav případných chyb systému. Přístup ke kořeni poskytuje každému, kdo je obdařen touto božskou silou, možnost vstupovat do kteréhokoliv programu a manipulovat databázemi v celé síti. Jakmile se tedy Angelo stal uživatelem kořenového adresáře armádního počítačového systému, obhospodařujícím všechny žádosti a údaje o uložení náhradních dílů, mohl snadno schválit svou falšovanou objednávku a protlačit ji celým systémem bez toho, že by ji někdo mohl zachytit a zkontrolovat. Tak se stalo, že požadavek pěšího praporu v Kosovu na 155mm houfnicové hlavně dělostřelectva byl postoupen k vyřízení nejvyššími kruhy logistického systému armády Spojených států, a ne tedy vznesen obvyklým způsobem, to znamená jednotkou na nejnižší úrovni. Aby zajistil, že žádost nebude zachycena ani během běžné denní kontroly, chilský hacker ji musel posunout tak daleko v řetězci posloupností, jak jen mohl, nejlépe až mimo celý armádní systém. K uskutečnění takového triku využil své pozice kořenového operátora v počítači velení armádních zásob, aby se dostal do počítače armádního arzenálu ve Watervaliet ve státě New York. Tady se totiž vysokokaliberní hlavně, používané v americké armádě, vyráběly. Jakmile se dostal do arzenálového systému, Angelo se jím prohraboval tak dlouho, až nalezl šest 155mm dělových hlavní, které byly na skladě. Použil jejich katalogové číslo a vyhotovil pro ně dodací doklady. Kopie těchto dokladů pak zaslal do počítače velitelství letecké přepravy vzdušných sil armády. Výsledkem těchto posledních dvou akcí byla jistota, že objednávka bude stoprocentně vyřízena. Až následujícího jitra civilní zaměstnanci armádního oddělení ve Watervaliet přijdou do práce, už na ně bude čekat Angelova instrukce ohledně odeslání dělových hlavní na základě příkazu velení armádních zásob v Alexandrii ve Virginii. Bylo celkem jisté, že civilní zaměstnanci armádního oddělení nebudou takový příkaz zpochybňovat, jelikož všechny podmínky elektronické dokumentace budou splněny, dokonce včetně kódu, potvrzujícího, že se jedná o vysoce spěšnou objednávku. Ve stejné chvíli již počítače na velitelství letecké přepravy vzdušných sil armády vydají upozornění, že je tu požadavek na přednostní dodávku armádní jednotce předsunuté v Kosovu. Podle smlouvy, která právě pro takovéto případy platila, musel letecký personál okamžitě zajistit leteckou kapacitu pro dopravu tak cenného nákladu do Kosova, stanovit číslo příslušné přepravní mise, vydat vlastní cestovní rozkazy a zaslat je na velitelství všech stupňů, jež přijdou s převáženou objednávkou šesti dělových hlavní nějak do styku. Až toto všechno bude zařízeno, letecké síly předají konečné transportní instrukce zpět do Watervalietu. V nich bude uvedeno, na kterou leteckou základnu mají být požadované součástky dodány. To všechno však trvalo nějaký čas, protože Angelo se musel přesvědčit, nejen že je zařízeno vše potřebné na každém postupném bodu onoho dlouhého řetězu institucí, ale i že každá akce, kterou podnikl, každý dokument, který stvořil, jsou formálně naprosto správné. Jakákoliv chyba by totiž vyvolala zvědavost, takže by se někdo mohl začít zpětně dotazovat a dožadovat se objasnění nebo náležité úpravy požadavku. Pravděpodobnost odhalení hackera by v takovém případě hraničila téměř s jistotou. Teprve když Angelo udělal všechno do posledního puntíku, povšiml si času v pravém horním rohu obrazovky. Byly skoro tři hodiny ráno. Chilský hacker potřásl hlavou, zvedl ruku a pohlédl na hodinky na zápěstí. Jak je možné, podivil se v duchu, že K Y  B  E R  N  E
281

to trvalo tak dlouho? I když připustil, že pár hodin na počátku strávil pátráním po nejvhodnějším cíli a pak vyhledáváním nejnepotřebnějšího vybavení, které nechá poslat jednotce v Kosovu, stále nebyl schopen vysvětlit tu časovou ztrátu. Vždyť se už v minulosti angažoval v různých legráckách, jež byly daleko složitější než ta bouda, kterou právě dokončil. Opřel se v křesle a zamyslel se nad časovým nesouladem stejným hluboce detailním analytickým způsobem, jaký ovládali všichni členové Legie X. Nebylo to nic snadného, protože pálící oči i mysl, vyčerpané hodinami pilné práce, šlo teď zaostřit jen velice obtížně. Nejprve ho napadla možnost, že příčina leží v počítačích americké armády. Tuto eventualitu však Angelo brzy zamítl. Američané měli to nejlepší vybavení, jaké znal. Některé jejich počítače tvořily nejrychlejší a nejschopnější systémy na světě. Angelo dosud na síti nikdy nezažil nic, co by připomínalo zdržení. Proto měl také hac-kerování rád. Dnešní večer však byl poměrně pomalý. Přitom provoz na Internetu byl spíš slabší než jindy. Takže mladý Chilan rychle zavrhl i toho vysvětlení. Tím zůstalo podezření na vlastním počítači. Možná, pomyslel si Angelo, nastal čas protáhnout počítačový systém diagnostickým programem kontroly, očistit ho alespoň o některé staré soubory, poopravit narušené sektory na harddisku a vůbec provést takový generální úklid počítače. Proto se i přes pozdní hodinu, a nehledě na touhu po spánku, Angelo znovu naklonil nad klávesnici, vyvolal z nabídkového panelu Nástroje" a otevřel příslušný program. Jakmile se program na opravu disku rozběhl, Angelo prakticky neměl co na práci, než sedět a pozorovat obrazovku. Obrázky, které se tam objevovaly, mu připadaly trochu hloupé. Po stínítku se pohybovala malá postavička oblečená celá v bílém, s červeným křížem na prsou, a točila diskem. Čas od času se ten človíček zastavil, předklonil a předstíral, že zkoumá nějaké místo na desce. Po chvilce se postava znovu narovnala a pokračovala v pátrání po dalším poškozeném sektoru. Angelo se z duše nerad díval na tohle přízemní představení, podobné jako nemiloval sledování televizní obrazovky, znázorňující průběh testovacího programu. Přesto však, podobně jako noční televizní divák příliš unavený, než aby šel spát, zíral na obrázky i nadále. Dokonce ani skutečnost, že figurka před jeho očima provádí své nesmyslné pohyby pomalu a trhaně, nedokázala Angela zburcovat ze stavu nevnímání. Nacházel se stále v tomto polovědomém, téměř hypnotickém stavu, když se najednou stalo něco naprosto neočekávaného. Celá obrazovka před ním najednou ztmavla. Nezaregistroval žádné zacukání nebo zmenšení obrazu, charakteristické pro výpadek proudu. Neslyšel ani ono typické cvaknutí, doprovázející vypínání a zapínání monitoru. Stejně tak se nezměnilo monotónní hučení počítače, které by jistě zareagovalo na případné proudové zakolísání nebo rázovou vlnu. Jednu chvíli byla prostě obrazovka rozsvícená a aktivní, aby následující vteřinu zcela zčernala. Angelo několikrát zamrkal, jak se snažil zaostřit skelný pohled, a pak zůstal tupě hledět na nepřirozenou černou plochu před sebou. To, co se stalo, chilského hackera po předchozím psychickém vypětí při řešení problémů ještě více mátlo. Právě ho napadlo, jestli příčinou selhání počítače není diagnostický program, který prve spustil, když se na levém okraji obrazovky objevila nějaká postava. Byla rozhodně zvláštní, zahalená od hlavy k patě do zeleného středověkého brnění, usazená v sedle opancéřovaného koně, v rukou dlouhé kopí a štít. Angelo jako hypnotizovaný sledoval, jak se zhruba

 
W
282
H A R O L D
dvouapůlcentimetrová postavička pohybuje a přesouvá do středu jeho obrazovky. Jakmile tam dospěla, kůň se otočil, až se malý zelený rytíř, s kopím stále v pětačtyřiceti-stupňovém úhlu, ocitl čelem k Angelovi. Postavička se zastavila jen na tak dlouho, aby stačila sklopit kopí a přitisknout štít k tělu. Pak švihnutím nohou nasadil zelený rytíř svému koni ostruhy a vyrazil kupředu. Angelo ho fascinovaně sledoval. Zatímco část jeho mysli přemítala, odkud se ten rytíř vzal, další oblast mladíkova mozku se nechala uchvacovat rytířem stvořeným počítačem a jeho naprosto přirozenými pohyby. Jak se virtuální rytíř přibližoval a jeho obraz mohutněl, objevovalo se stále víc detailů. Angelo si náhle uvědomil, že rytíř není úplně všude zelený. Brnění na jeho stále se zvětšujícím obrazu začalo rozkvétat strakatými skvrnami světlezelené, tmavozelené, hnědé, světlehnědé a dokonce i černé barvy, vytvářejícími vzory ne nepodobné kamuflování, používaného moderními vojáky. Dokonce i brnění chránící jeho oře bylo pokryto podobným vzorem. Pouze štít, který k sobě rytíř tiskl, se barevně odlišoval. Jeho pozadí bylo stejně černé jako zbytek obrazovky. Na něm se diagonálně skvěl symbol stříbrného blesku, probíhajícího z pravého horního rohu vlevo dolů. Na jedné straně blesku byla žlutá nula, na opačné straně jednička, tedy čísla, představující základní kameny všech počítačových jazyků. Angelo byl natolik ponořen do tohoto videopředstavení, že trvalo dlouho, než si uvědomil, že blížící se rytíř, vyplňující stále větší a větší plochu obrazovky, vlastně nepředstavuje žádnou zábavu. Spíše než jako symbol vojenské chrabrosti, síly a rytířského poslání zde figuroval jako herold tragédie. Když tato myšlenka konečně pronikla Angelovi do mozku, mladý Chilan se téměř vymrštil ze svého křesla, jako by zasažen bleskem, obdobným tomu, který zdobil rytířův zlověstný černý štít. S trhnutím vztáhl ruku po vypínači, ve vědomé snaze vypnout celý systém dříve, než neznámý rytíř udeří a splní to, co s ním jeho neznámý stvořitel zamýšlel. Kdyby dokázal myslet jasně, byl by si Angelo ušetřil problémy, klidně by přijal svůj osud a celou show si vychutnal. Protože rytíř, jenž se prve před ním zjevil, nebyl vlastním přinašečem elektronické záhuby. Byl spíše poslem, vyslaným z nainstalovaného programu uvnitř Angelova přístrojového vybavení, který oznamoval zahájení destrukčních úkonů, směřujících ke zničení této Chilanovy hračky. Jihoamerický hac-ker byl napaden prostřednictvím sítě Worid Wide Web jiným, jemu podobným mladým kybernetickým útočníkem. Jako již mnoho vetřelců před ním i Angela Castalana právě zasáhl systém nových ochránců amerických počítačových hranic - Kybernetických rytířů z West Ford Hoodu. Dvě
Virtuální hrdinové
Tunely a podzemní komory, kterými byly kopce West Ford Hoodu prostoupeny, byly vybudovány v jiné epoše. Pocházely z období celonárodního úsilí ničit nepřítele, který již nyní neexistoval, a to pomocí zbraní určených k leteckému použití a raket, které byly nyní vhodné jedině tak pro muzeální účely. V podzemních prostorách zpevněných železobetonem byly uskladněny nukleární zbraně, které tu byly smontovány a pak vyváženy na plochu sousedního letiště a nakládány do pumovnic strojů B-47. Po dlouhou řadu let občané Spojených států spoléhali na tyto bombardéry, že je ohlídají a uchrání před všemi cizími vetřelci. Časem byly staré bomby, určené k jednoduchému volnému vypouštění z letadel a skladované pod kopci West Fořt Hoodu porostlými křovím, nahrazeny chytřejšími, přesnějšími zbraněmi. Využitelnost prostorů, jež nebyly původně zamýšleny k ničemu jinému než ke skladování zbraní v průběhu studené války, však přežila mnohem déle. Když odsud válečné bombardéry odletěly naposledy a bomby byly přemístěny do jiných podzemních skladů, nastěhovali se do uvolněných prostorů noví nájemníci. Podzemní svět měl řadu výhod. Hlína a skály, zakrývající jeskynní pracovní prostory, dokonale udržovaly stabilní prostředí a teplotu. Kromě zajištění trvalého přístupu čerstvého vzduchu nebylo zde třeba příliš investovat do topení nebo naopak chlazení, protože teplota se trvale držela pod šestnácti stupni Celsia. Pro ty, kteří měli to potěšení užívat si měsíc srpen ve státě Texas, to bylo velké plus. Dále se zaměstnanci tam dole nemuseli příliš starat o údržbu okolí. Koneckonců zde nebyly žádné trávníky, chodníky, okna ani zevní zdi, kterým by bylo nutné věnovat neustále pozornost. Dokonce i interiéry byly docela jednoduché a nevyžadovaly příliš mnoho péče. Všechny stěny pokrývaly glazované obkladačky barvy míchaných vajíček, které byly sice hodně monotónní, avšak stěny se zato nemusely malovat. Na druhé straně tu samozřejmě existovala i řada těžkostí, jež nebylo lehké překonat. Výlučně mužská populace odvedenou do leteckých sil ze začátku padesátých let měla kupříkladu dalece odlišné představy o minimálních požadavcích na vybavení toalet než smíšené pracovní skupiny, jež je následovaly v pozdějších dekádách. A když došlo na modernizaci elektrické sítě dodávající energii všemu zařízení, od stropních světel až po superrychlé

 
W
284
H   A  R  O  I-,  D
počítače, všichni architekti a návrháři se museli teprve naučit, co skutečně znamená pojem kreativita.
Výhody tohoto podzemního komplexu byly nicméně významnějšího rázu než jen ohledy na případné pocity a pohodlí jednotlivců. Už ze samotné podstaty sem byl obtížný přístup. Vzhledem k omezenému počtu východů byl příchod i odchod z podzemí snadno kontrolovatelný. Přístupové tunely, které spojovaly zevní svět s pracovními prostorami, byly dlouhé, přímé, prázdné a úzké. To poskytovalo bezpečnostním stanovištím, nacházejícím se vždy na obou jejich koncích, volné palebné pole. Strážní stanoviště, jež zde zbyla z dob, kdy areál sloužil jako sklad přísně tajných zbraní, byla vybudována spíše jako bunkry. Zpoza neprůstřelných tabulí skla a díky střílnám, situovaným tak, aby umožňovaly pokrytí celé délky tunelu i bezprostředního venkovního okolí, mohli příslušníci vojenské policie svými automatickými zbraněmi bezpečně zabránit komukoliv ve vstupu. Přísná kontrolní opatření nezahrnovala pouze sledování příchodů a odchodů zaměstnanců. Elektronické zařízení v podzemních komorách bylo chráněno stejnou hlínou a kamením, které poskytovaly příjemné prostředí lidem zde zaměstnaným. I když se nedalo samozřejmě cokoliv vyloučit s naprostou jistotou, jakékoliv pokusy o elektronický odposlech zvenčí byly extrémně ztíženy. Z počítačů nemohly unikat žádné elektronické emise, jelikož jediným pojítkem se zevním světem byly kabely dodávající elektrický proud a komunikační vedení. Ty byly navíc opatřeny filtry a složitými protiopatřeními v určených místech elektroinstalace tak, že tento systém žádný nepúv-úlený monitoring či odfiltrovávání emisí neumožňoval. V případě potřeby mohl být celý komplex uzavřen, a tak ve všech směrech od zevního světa izolován. Nicméně izolace nebyla cílem těch, kteří nyní okupovali areál West Fořt Hood, nazývaný svými obyvateli Strážní věž. Právě naopak. Na jednotlivých pracovištích, ve čtyř až osmičlenných skupinkách, seděli mladí muži a ženy před nejnovějšími počítači a sledovali běžné denní aktivity komputerových operátorů v celé armádě Spojených států. Pouhým posunutím myši a jediným kliknutím si mohli tito počítačoví čmuchalové ve West Fořt Hoodu vyvolat obrazovku kteréhokoliv armádního počítače připojeného k síti Worid Wide Webu nebo jednoho z tuctu uzavřených systémů používaných jednotkami, zabývajícími se tajnými materiály. Všechno, co nic netušící operátoři tam venku" činili a co si prohlíželi na svých obrazovkách, mohlo být tady monitorováno, zaznamenáno a analyzováno. Zatímco různé počítačové žerty některých příslušníků armády i civilistů, pracujících jako oni v oblasti kybernetiky, mohly být tam nahoře docela zábavné, techniky pracující v podzemním labyrintu příliš nezajímaly. Ti spíše pátrali v armádní počítačové síti po těch, kteří do ní nepatřili, po mladých hackerech, jako byl Angelo Castalano, využívajících svých počítačových schopností k vyrábění elektronických darebností a projevů chuligánství v systému, jenž byl pro provoz armády prakticky nezbytný. To samozřejmě nebylo nic nového a zdaleka to rovněž nebylo žádné tajemství. Sledování a pátrání po neautorizovaných narušitelích počítačových systémů různých organi-  | záď, státní služby či obchodních společností bylo prakticky univerzální. To, co kybernetické stopaře odlišovalo od ostatních, běžných agentur, byly další kroky, jež následovaly po případném zachycení kohokoliv, kdo si dovolil hrabat se  v počítačové síti americké armády. Počítačoví kouzelníci z FBI, CIA, NSA, Tajné služ- ř KYBERNETIČTÍ
285
by, různých bank a korporací se museli spoléhat na zákony, jak federální, tak mezinárodní, nebo jen na ochranná protiopatření proti narušitelům, které se jim podařilo odhalit. Zatímco z akutního pohledu byl tento způsob většinou dostatečný, případné následné využití klasických soudních postupů pro potrestání neoprávněného přístupu nebo elektronického vandalismu trvalo dost dlouhou dobu. V některých případech dokonce absence příslušného zákona, či neschopnost cizího státu existující zákon prosadit, potrestání přímo bránily. A přitom existoval nejeden případ, kdy povaha provinění vyžadovala okamžitý trest. K tomu, aby armádě Spojených států byla v takovýchto situacích umožněna adekvátní odpověď, byla vytvořena 401. spojovací jednotka. Označeni jednoduchými výložkami, kde se na černém pozadí klikatil stříbrný blesk oddělující číslici O a l, se členové jednotky 401 věnovali plnění svých úkolů naprosto neokázale. Tato společnost zpravodajských analytiků, počítačových expertů a háčkem, umístěná ve West Fořt Hoodu, nebyla navenek nijak nápadná. Nevyznačovali se kupříkladu žádnými barety, nasazenými v odvážném úhlu. Nehonosili se ani žádnými odznaky speciálních dovedností, umístěnými nad levou kapsou pomačkaných uniforem, tolik oblíbenými kupříkladu mezi výsadkáři, různými bojovými specialisty nebo zdravotnickou službou. Ti, kteří neměli dostatečné bezpečnostní prověření, aby si mohli prostudovat skutečné určení jednotky, byli informováni, že 401. je prostě jedním z dalších podpůrných sborů stále košatějící armády, která už tak měla až moc byrokracie a příliš málo bojových jednotek. Pouze hrstka vyšších důstojníků armády věděla, že torní.] tak není. Čtyři sta první neposkytovala ani podporu, ani žádný servis- Naopak, měla opravdové zuby, a navíc povolení je užívat. Protože tesáky, kterými se tato jednotka honosila, nebyly určeny k demonstrování síly nebo pouhému odstrašování. Na rozdíl od většiny běžných jednotek počítačoví hackeři s černými výložkami známými jako Nula Blesk Jedna" znali jen jeden způsob útoku. V souladu se svým kolektivním pojmenováním Kybernetičtí rytíři neměli za úkol pouze vetřelce vyhledat, ale i na něj udeřit, a to jakýmkoliv možným způsobem. Moto, které docela věrně vystihovalo filozofii této nevelké jednotky, mělo pouhá tři slova: Najít. Udeřit. Zničit." Ve svých nevelkých kancelářích umístěných v kasematech, kde se ještě před nedávném nacházely jaderné zbraně, kybernetičtí rytíři ze 401. plnili své úkoly s notnou dávkou nadšení. Pro řadu mladých mužů a žen přivelených k této jednotce představovala tato práce to nejskvělejší ze všech možných zaměstnání. Pro ně to vlastně byla nepřetržitá videohra proti nepříteli, který byl stále jiný a ve světě kybernetiky navíc stejně pohotový jako oni. Většina z řadových vojáků 401. měla jen slabě přes dvacet let. Až na pár výjimek se všichni rekrutovali z fakult těch nejprestižnějších amerických univerzit. Typičtí kandidáti, na něž se zaměřovala pozornost náborářů jednotky, byli vzdělaní univerzitní studenti, kteří měli víc schopností než ambicí a peněz. Více než polovina z nich byla v podmínečném propuštění, když byli osloveni zástupcem 401. Tváří v tvář nebezpečí, že budou vyhozeni do tvrdého reálného světa, navíc bez akademického titulu, který by jim přece jen pomohl nalézt zaměstnání s dostatečné velkým platem ke splácení studentských půjček a dluhů na kreditních kartách, jež se jim podařilo za dlouhá léta studií nashromáždit, život v armádě pro ně mnohdy představoval doslova záchrannou vestu.

 
H  A R O L  D                                  L E W
286
Bez velkých fanfár, a někdy i bez vědomí funkcionářů příslušné univerzity, na jejíž půdě k náboru došlo, prověřila FBI záznamy, aby objevila případné diskrepance mezi potenciálem studenta počítačového inženýrství a jeho skutečnými výsledky. Když narazila na nadějného kandidáta, následovaly diskrétní dotazy ohledně studentových životních zvyklostí a stran důvodů neuspokojivých studijních výsledků. Jestliže se ukázalo, že dotyčný student vyhovuje požadavkům 401., další aktivity byly předány do rukou administrativní sekce této jednotky, která za studentem vyslala jednoho ze svých náborářů. Příslušní důstojníci pak kandidáta vyhledali a učinili mu nabídku, kterou jen málokterý v jeho pozici dokázal odmítnout. Někteří lidé ve velení jednotky s tímto personálním zásobováním nesouhlasili. Zejména starší důstojníci, kteří byli vychováni ve West Pointu a již po celá dlouhá léta hrdě sloužili svému národu, aniž by jedinkrát porušili etické principy pečlivě jim vštípené touto vzdělávací institucí, považovali metody náboru mladých lidí, kteří se ocitli v úzkých, do 401. jednotky za poněkud bezohledné, až klukovsky dotěrné a dokonce snad i kousek přesahující hranici legálnosti. Z bývalých studentů si nicméně stěžoval jen málokdo. Byli vytržení z univerzity v momentě, kdy věci v jejich citlivém mladém životě vypadaly nejčerněji, a navíc jim byla nabídnuta akademická obdoba zlatého padáku. Výměnou za tříletý závazek jako mrknutím oka zmizely všechny jejich dluhy, nashromážděné během nešťastných akademických snah po dosažení dokonalosti. Už to samo by mohlo přivést dostatečný počet adeptů. Armáda však nabízela ještě víc, mnohem víc. Předně každý z nich dostal hned při podpisu nezdanitelný bonus ve výši pětimístné částky. Spolu s tímto nečekaným štěstím tu byl studijní fond, jehož výše narůstala s každým rokem řádné služby v armádě. A ty, kteří měli strach z nošení zbraně nebo plížení blátem, očekával příslib, že své noci budou trávit mezi dvěma prostěradly v posteli a nikoliv tedy na stráži v zemi, jejíž název nebyli ani schopni vyslovit. Ve většině případů však takovýchto lákadel nebylo ani zapotřebí, jakmile noví rekruti jednotky 401 vkročili do areálu Strážní věže. Pro mladé muže a ženy, kteří se vlastně učili číst současně se surfováním po světové sítí Internetu, představovala Strážní věž doslova pohádkovou říši, zemi snů kybernetických výtržníků a háčkem. Velice pružný rozpočet a politika, jež umožňovala veličím důstojníkům jednotky zcela ignorovat normální armádní postupy zásobování, zajišťovaly, že kybernetičtí rytíři měli neustále k dispozici to nejmodernější vybavení. Jednotka využívala každičkou technologii a program, které byly běžně dostupné, a navíc i pár takových, které se teprve začínaly objevovat jako jiskřičky na vzdáleném horizontu kybernetického světa. Poslední zdroj výhod pocházel z úzkých vztahů 401. jednotky s NSA a CIA. To poskytovalo sekci, která pro jednotku obstarávala vybavení a technologie, přístup ke všem materiálům, jež obě agentury vlastnily, a to jak ve vybavení, tak v technice. Zatímco pro kybernetické rytíře představovala Strážní věž cosi jako uskutečněný sen, ne všichni shledávali své přidělení ke 401. zcela podle svých představ. Jak se tak pla-hočil dlouhým tunelem ke své kanceláři, nacházející se v samém srdci Strážní věže, snažil se plukovník Kevin Shrewsbery za každou cenu vypudit z hlavy myšlenky na své postavení.
Pro důstojníka pěchoty s neposkvrněným služebním záznamem, který byl v pořadí na generálskou hvězdu, přišlo jmenování do funkce velitele 401. jednotky jako blesk KYBERNETIČTÍ
287
z čistého nebe. Již samotná skutečnost, že ani on, ani nikdo z jeho kolegů na velitelství NATO v Bruselu o této jednotce dosud nikdy neslyšel, měla být už prvním varováním. Co jste to k čertu udělali?" ječel na kariérního důstojníka z personálního velitelství armády. Čí to byl skvělý nápad ustanovit mě do funkce velitele signální jednotky? Co se stalo s brigádou v Braggu, kterou jsem měl slíbenou?" Důstojník z osobního oddělení neměl samozřejmě o 401. jednotce žádné podrobnější informace, takže ve snaze o vysvětlení mohl jen zamumlat cosi neurčitého. Vyžádali si vás jmenovitě," odpověděl rozčilenému plukovníkovi na opačném konci linky. Požadavek na vaše jmenování velitelem 401. byl vznesen samotným zástupcem velitele štábu pro speciální operace." Namísto aby tato odpověď rozzuřeného plukovníka uklidnila, přičinila se ještě ke zvýšení celkového zmatku. V armádě bývají mladí a perspektivní důstojníci, vhodní bližšího sledování, označeni již na počátku své kariéry. Kádr, z něhož bude nakonec vybírán budoucí náčelník štábu, je poměrně zúžen ve chvíli, kdy důstojníci dosáhnou hodnosti majora. Kandidát, který má skutečnou šanci na tuto vytouženou pozici, se většinou dostane pod ochranná křídla některého z vyšších důstojníků. Ten budoucího náčelníka štábu armády provádí bludištěm mírových kariérních funkcí, které představují povinné mezistupně na cestě vzhůru. Tento starší důstojník, známý ve staré armádě jako rabín, zajišťuje, že jsou postupně stisknuty všechny nezbytné knoflíky a řádně procvaknuty všechny správné lístky, aby bylo zajištěno, že jeho kandidát nakonec tu čtyřhvězdičkovou loterii vyhraje. Shrewsberyovým rabínem byl generálmajor William Norton, současný yástupce náčelníka štábu speciálních operací. Nebylo tedy nic až tak překvapujícího v tom, že dezignovaný velitel 401. jednotky učinil bezprecedentní krok a při nejbližší příležitosti zavolal Nortona domů. S tak velkým respektem a úctou, jak jen okolnosti dovolovaly, mu Shrewsbery předestřel svůj případ. Pane, nikdy jsem nezpochybňoval vaši moudrost a úsudek. Ale přidělení k signální jednotce? Co to má všechno znamenat?" Jelikož telefonní linka nebyla tajná, ale otevřená a vedoucí do soukromého domu, Norton toho svému favoritovi mnoho říct nemohl. Kevine," pronesl generál tónem, vyjadřujícím jednoznačnou rozhodnost, jakou nebylo možné přeslechnout, armáda se mění. Mění se také svět speciálních operací i způsob vedení války. Aby dnes mohl být člověk v armádě povýšen, musí se buď na vlně těchto změn svézt, nebo se jí nechat pohřbít." I když to byla moudrá rada, jakou Shrewsbery slyšel již několikrát, ani tato slova, ani skutečnost, že jako velitel 401. jednotky se bude odpovídat přímo Nortonovi, příliš plukovníkovy obavy nezmírnily. Jeho srdce patřilo cele paradesantní brigádě. I když to mnozí považovali za anachronismus dvacátého století, jeho snem bylo velet celé vzdušné brigádě. Snem, který se nyní ocitl mimo jeho dosah. To bylo první břemeno na Shrewsberyho širokých ramenou. Jak šel čas, hromadily se ještě další, až se mu zdálo, že už nedokáže celým tím dlouhým přístupovým tunelem vedoucím do Strážní věže projít zpříma. Kdyby existoval nějaký nezaujatý pozorovatel, který by měl tu možnost a k tomu bezpečnostní prověření, aby se mohl postavit opodál, prohlédnout si 401. od hlavy k patě a objektivně jednotku posoudit, nejspíš by ji přirovnal ke kusu staré textilie. Uprostřed, v samém jejím středu, kde seděl Shrewsbery, si látka stále udržovala původní strukturu. Bylo možno snadno rozeznat i barevný vzor, který odpovídal štůčku,

 
W                        L E
288
H A R O L  D
z něhož byl tento kus odstřižen. Jak se však postupovalo od středu ke krajům, látka se začínala párat, ztrácet pevnou osnovu a částečně i sílu, stejně jako původní elegantní pravidelný vzor.
V blízkosti středu by pozorovatel nalezl podpůrný personál čísla 401. Zde se nacházeli rekrutové, kteří poskytovali jednotce lidskou sílu, stejně jako technický personál, udržující a neustále modernizující počítače a počítačovou síť, kterou kybernetičtí rytíři používají. Tito administrativní a techničtí pracovníci se rádi považovali za vládce techniky. Kybernetičtí rytíři jim říkali stájníci. K podpůrnému personálu se dále počítali i členové zpravodajské sekce. Ti sice nebyli na stejné úrovni jako rytíři, byli však považování za skupinu čarodějů, sídlících za zelenými dveřmi a zabývajících se pátráním. Členové zpravodajské sekce pracovali ve svých vlastních tunelech, odděleni od zbytku komplexu řadou zelených dveří, podle poněkud bizarního zvyku, který si armádní zpravodaje! osvojili již před drahnou dobou. V těchto místech též učinili první kroky při vývoji produktu, který byl posléze využíván operační sekcí a v případě nutnosti i samotnými kybernetickými rytíři. U nich se totiž soustřeďovaly nepříliš časté informace ze všech armádních složek, týkající se počítačových háčkem ve vojenských sítích. Jakmile se tyto zprávy dostaly za zelené dveře, zpravodajští analytici každý případ pečlivě rozebrali. Porovnali ho zejména s podobnými událostmi, se kterými měli co dělat již v minulosti, aby se přesvědčili, zda je vetřelec nováčkem, nebo někým, s kým se 401. již v kybernetickém světě setkala. Nakonec se od analytiků očekávalo, že na základě dostupných faktů a částečně i na základě intuice vypracují nějaký odhad, pokud jde o osobnost hackera.
Jakmile pozorovatel při prohlížení dospěl až k okrajům onoho imaginárního kusu látky, původní barvy i vzor se ztrácely do té míry, že je už prakticky nebylo možno rozeznat. Byly vidět již pouze jednotlivé nitě s roztřepenými konci, jen sotva související s látkou. Při bližším pohledu byl každý pramen jiný. Měl jen určité rysy, připomínající původní uspořádaný vzor, jaký byl patrný ve středu kusu látky. Přesto však právě zde, mezi těmito prameny, probíhala vlastní práce jednotky. Tyto prameny totiž představovaly kybernetické rytíře, mladé muže a ženy, vydávající se den po dni do kybernetického prostoru, aby se zde utkali s nepřáteli svého národa. A ačkoliv si používané výrazy rytíři vypůjčovali z počítačových her a šarvátky, jež vybojovávali se svými soupeři, probíhaly ve virtuálním světě, důsledky jejich akcí byly velice, velice skutečné. Zatímco se plukovník Kevin Shrewsberry usazoval v kanceláři v očekávání dalšího dlouhého dne, Eric Bergeron na konci své směny již sbalil. Eric Bergeron představoval v mnoha směrech typického kybernetického rytíře. Ve svých pětadvaceti letech strávil pět roků na Purdue neúspěšnými pokusy získat titul v počítačových vědách. Byl hubený jako lunt, takže uniforma na něm visela jako na věšáku. Při pohledu na něj bylo rozhodně nemožné představit si, co měla armáda na mysli, když hovořila o ideálním vojákovi". Jako kybernetický rytíř se také od této představy opravdu značně odlišoval. Vlasy nosil o poznání delší, než určovaly předpisy. Boty se mu blýskaly jedině tehdy, když šlápl do louže a pak na ně dopadly sluneční paprsky. A jenom dětské chmýří na tvářích mu pomáhalo řešit každodenní dilema ohledně holení. Jak procházel četnými vnitřními chodbami Strážní věže, Erik nikoho z těch, koho potkával, nezdravil. Na cestě z malé, spartánsky zařízené místnosti či naopak do nÍj 289
KYBERNETIČTÍ	RYTÍŘI
nikomu tady neřekl ani Ahoj, na nikoho ani nekývl. Nebylo to proto, že by byl hrubý, nebo že by jména těch lidí neznal. Jenom jeho myšlenky se toulaly jinde. Jako většina obyvatel Strážní věže i Eric si neustále v hlavě převracel různé technické problémy. V této chvíli se právě probíral svým posledním případem. I když nakonec triumfoval, trvalo mu přece jen zatracené dlouho, než toho kluka ve Valparaisu v Chile dopadl. To mělo přímou souvislost s jeho profesionální zdatností, což bylo něco, nač byl, stejně jako ostatní kybernetičtí rytíři, náležitě hrdý. Tato skutečnost představovala zdaleka největší pracovní motivaci, kupříkladu daleko větší než všechny ty umělé podněty používané k zajištění kvality jejich služby, jako třeba oficiální osobní hodnocení, která pravidelně dostávali. Kapitánka Brittany Kutterová dobře znala ten pohled ztracený v kosmu". Počkala si tedy, než se Eric přiblíží až těsně k ní, a teprve pak na něj zavolala: Specialisto Ber-gerone!" Eric se poplašeně zarazil a rozhlédl se. Ano?"
Když si byla Kutterová jistá, že ji vnímá, přistoupila k zmatenému kybernetickému rytíři. Na tváři se jí rozzářil okouzlující úsměv, který používala vždy, když chtěla někoho požádat o laskavost, i když to byl vlastně rozkaz, a pokynula pravou rukou k poněkud zanedbané postavě stojící za ní. Já vím, že jste právě dokončil dost namáhavou směnu, specialisto Bergerone, ale nemohl byste provést tohoto nového člena jednotky po našem komplexu? Já bych se zatím pokusila najít pro něj místo, kam bych ho přidělila." Eric se ani nesnažil ukrýt své pocity. Z duše nemel rád, když mu lidé jako ona udělovali úkoly takovýmto způsobem. Proč se ksakru nemůžou chovat tak, jak by se měli chovat vojáci. Jak se třeba chová plukovník, pozdrav Bůh jeho malou černou duši. Mladý muž, který dosud stál za důstojnicí, udělal krok kupředu a poněkud váhavě natáhl před sebe ruku. Jmenuju se Hamud Mdlila. Moc mě mrzí, že vás takhle obtě-žuju, ale..." Erik si náhle své chování uvědomil a pokusil se vykouzlit na obličeji úsměv. Ale prosím vás. To není žádné obtěžování." Kutterová využila tohoto okamžiku, usmála se ještě zářivěji a ustoupila stranou. Dobře, takže vás teď nechám, abyste mohli vyrazit. Až skončíte, zastavte se u mě v kanceláři." Eric počkal, až si byl úplně jistý, že je mimo doslech. Teprve pak znovu promluvil. Člověk by skoro myslel," zamumlal, že když mají nový úlovek jistý, přestanou už se všemi těmi šaškárnami a začnou se chovat jako normální lidi." Tento komentář se Hamuda trochu dotkl. Jsem si jistý, že kapitánka je upřímnější, než si o ní myslíte." Eric pohlédl na nového rekruta kybernetických rytířů a zašklebil se. Jo, správné." Pak s přikývnutím vykročil. Pojďme. Podám vám to R a N." Hamud jako nováček v armádě zaváhal. Prosím?" R a N," vysvětloval Eric. Rychle a neučesaně. Provedu vás tady." Ačkoliv byla celá exkurze nepřipravená, Eric se zhostil svého úkolu stejně metodicky, jak se věnoval jakékoliv jiné činnosti. V průběhu prohlídky se s novým rytířem dal do řeči. Zčásti to bylo i proto, aby trochu uvolnil napětí, které se mezi nimi vytvořilo hned při poněkud neobvyklém seznámení. Eric ale navíc chtěl této příležitosti využít, aby nově příchozího prozkoumal a udělal si představu o jeho schopnostech. I když ti,

 
H A R O L D      W
290
se kterými se podle přání představitelů armády měli rytíři utkávat, byli nepřátelé číhající v kybernetickém prostoru, všichni členové jednotky neustále soutěžili i mezi sebou.
Tak," zašvitořil Eric . Kde vás našli?" Na Massachusettském technickém institutu," odpověděl ponuře Hamud. Byl jsem ve třetím ročníku."
MTI! Ou! Cítím se vedle vás naprosto nicotný!"
Hamud rychle pohlédl na svého pomačkaného průvodce. Nebyl si jistý, jestli si z něho neutahuje. No, vlastně to zní daleko honosněji, než to je ve skutečnosti." To nejlepší, co jsem dokázal já, bylo pár let na Purdue a pak jsem skončil," opáčil Eric. Využít zkušeného kybernetického rytíře k tomu, aby se ujal nového člena jednotky, byla praxe, kterou zavedl plukovník Shrewsbery. Došel k přesvědčení, že ani tito vojáci, jakkoliv vzácní, se v podstatě neliší od jiných příslušníků armády. Předpokládal tudíž, že takový mazák udělá určitě víc, než že jen provede nováčka po komplexu. Poskytnutou příležitost využije zaručeně k určitému poručníkování rekruta, aby mu dokázal převahu vlastních znalostí a také aby se vytáhl se svými úspěchy. Tímto způsobem se však nově příchozímu dostane šance nahlédnout i do nejhlubších zákoutí systému, což by mu nikdo jiný umožnit nedokázal.
Zdaleka ne každý útok na armádní síť představuje stejnou úroveň ohrožení," vysvětloval Eric, když procházeli tím oddělením Strážní věže, kde zpravodajští kouzelnici třídili přicházející materiál. A také ne všichni, kteří se do sítě dostanou, to, dělají ze stejného důvodu. Většina vetřelců jsou trochu něco jako my, mladí kybernetičtí výtržníci, kteří mají víc času i vybavení než rozumu." Hamud s přikyvováním poslouchal, i když se dosud nikdy sám za kybernetického výtržníka nepovažoval a hrubě se mu nelíbilo být k nim přiřazován. Pomocí svých superrychlých počítačů a worid wide webu vnášejí z různých důvodů cizím, nic netušícím uživatelům do jejich sítí zmatek," pokračoval Bergeron. Naši sociologové říkají, že se většinou jedná o mladé lidi, kteří mají pocit, že je jejich společnost připravila o nějaká práva. Takže využijí počítačového vybavení, které jim pořídili drahý táta s mámou, a začnou pustošit tu samou společnost, již jejich rodiče tolik milují. Ze všech vetřelců ohrožujících armádní počítačový systém jsou tihle hackeri, kterým se souborně říká skřítkové, považování za nejmenší nebezpečí a jejich stopování má tedy nejnižší prioritu." Stejně ale můžou způsobit pořádnou škodu, nebo ne?" otázal se Hamud. Ale jistě," odpověděl Eric a vedl Hamuda k dalšímu stanovišti. Ale v devíti případech z deseti nemají dost zkušeností, když jde do tuhého, nebo dost vytrvalosti, aby pronikli skutečně přísnými bezpečnostními opatřeními tam, kde se jedná o opravdu důležité údaje." Vikingové," pronesl Eric s šibalským úsměvem, když se na své prohlídce zastavili podruhé, jsou něco jiného. Bývají sdružení do skupin. Díky své skvělé organizaci a vesměs lepšímu vybavení představují pro armádní počítače vážné a trvalé nebezpečí. Jejich způsob práce v síti, vzájemná výměna informací, dokonalá technika a zdát- j nosí při pronikání hluboko do podstaty věcí, spolu se schopností udeřit v několika směrech za použití více systémů současně, z nich dělá podstatně nebezpečnější nepřít 291
K Y B E R N	RYTÍŘI
tele, než jsou skřítkové. Ty divočejší skupiny Vikingů dokáží rozlousknout téměř všechny armádní kódy, až na ty opravdu nejbezpečnější." Eric se odmlčel a obrátil se na Hamuda. To jim ale nebrání, aby to nezkoušeli znovu a znovu." Jsou to všechno jenom vandalové?" chtěl vědět Hamud. Nejsou někteří z nich motivováni politicky?" Jestliže teroristické skupiny," odpověděl Eric opatrně, považujete za politicky motivované, pak odpověď zní ano. I když nám naši zpravodajští kouzelníci zdaleka neříkají všechno, člověk nemusí být génius, aby pochopil, proč se někteří lidé, po kterých jdeme, dali na hackerování." Eric se znovu odmlčel a pak pohodil hlavou, jako by si v duchu převracel nějakou myšlenku. Byly samozřejmě i případy, kdy bandu relativně neškodných Vikingů unesl někdo, kdo byl, jak říkáte, politicky motivovaný." Jelikož se nestyděl dát najevo neznalost, Hamud se dychtivě obrátil na Erika. Unesl?" Ano, unesl." Prohlídka pokračovala. O politicky motivovaném hackerovi mluvíme, když pracuje pro nějakou zahraniční skupinu, jako jsou třeba černí rytíři. Ti normálně vyvíjejí činnost ve svých zařízeních, z nichž některá možná nejsou nepodobná tomuhle tady. Občas ale černý rytíř surfůje po síti a pátrá po nějaké nezávislé skupince Vikingů, do které pak nějakým způsobem, lstí nebo podvodem, pronikne. Často k tomu, aby se vnutili do přízně příslušné skupiny, nabízejí různé techniky a fígle, které vybraní Vikingové dosud neznají," Při posledních slovech Hamud zpomalil. Když se po něm Eric ohlédl, uviděl na tváři nováčka bolestivý výraz. Jelikož okamžité věděl, co to znamená, veterán kybernetických rytířů se usmál a mávl rukou. Och, s tím bych si starosti nedělal. Každý z nás jsme něčemu podobnému v minulosti naletěl. Jenom si dejte pozor, aby se vám to nestalo tady znovu." Hamud s vynuceným úsměvem přikývl. Ano, to si uvědomuju." Teď k těm černým rytířům." Eric pokračoval v chůzi i v řeči přesně tam, kde prve skončil. Ti dokážou být někdy pěkný parchanti. Na rozdíl od skřítků a menších skupin Vikingů mívají černí rytíři, a vojenské skupiny, k nimž patří, většinou neomezené zdroje. To znamená, že si mohou koupit to nejlepší vybavení, co existuje. A také to, že i když jim vysmažíme mozečky, bývá jen otázkou času, kdy se zase vrátí, a to ještě chytřejší a lépe připraveni na souboj." Co tedy děláte potom?" zeptal se Hamud nevinně.
Potom," pronesl Eric hlasitě a zdvihl přitom pravou ruku s ukazovákem ke stropu, jako by se hlásil, pak teprve pro nás začíná ta pravá legrace."

 
M V Ľ
Tri
1.1 i
www. patra ni
Podplukovník James Mann s rostoucí nevraživostí pohlédl na ukazatel paliva. Za celých svých šestnáct let služby ve vojenském letectvu Spojených států ještě nikdy neviděl, že by tahle ručička klesla tak nízko. Nadechl se zhluboka ve snaze ovládnout emoce a stiskl vypínač palubní vysílačky. Qyebec sedm devět, Qyebec sedm devět. Tady je Tango osm čtyři, přepínám."
Mann uvolnil stisk na vypínači mikrofonu, vyhlédl z kokpitu své F-16 a mamě zapátral po noční obloze, zatímco čekal na odpověď tankovauho letadla KC-10, slyšící na volací znak Qyebec sedm devět.
Po chvíli, která se zdála být celou věčností, Mann zvolal, aniž by se namáhal použít příslušný kód. Vidí někdo z vás tam venku něco, co vypadá jako tanker?" Nejprve nikdo neodpověděl, protože pět dalších pilotů si kroutilo krky, jak pátrali po černém nebi, které jejich samotu dělalo ještě výraznější a zlověstnější. Konečně se pilot letící jako Mannovo číslo ozval s odpovědí, jakou si však nikdo ani v nejmenším nepřál slyšet. Vypadá to, šéfe, že se někdo netrefil na schůzku." Místo odpovědi začal Mann listovat v poznámkách, které si udělal během předstar-tovní přípravy. Když našel co hledal, pohlédl na aktuální navigační údaje. Koordináty, čas, rádiová frekvence, na níž se měl s tankovacím letadlem spojit, to vše souhlasilo. Všechno bylo přesně tak, jak být mělo. Všechno. A přesto na ně nečekal žádný letoun KC-10 s palivem, které budou potřebovat na non stop let do Saudské Arábie. Když byl uprostřed kontrol a opětovných kontrol správnosti nastavení navigačního systému letadla, ozval se z éteru hlas. Plukovníku, za chvilku budu mít v nádrži už jenom páry. Možná je načase, abychom o sobě dali nějak vědět." Mann neodpověděl. Poslání jeho jednotky bylo součástí významnějšího posílení vojenské přítomnosti v jihozápadní Asii v odpověď na hrozby namířené proti saudské vládě. S výjimkou konverzace s tankovacím letadlem byl příkazem dne přísný rádiový klid. Přílet perutě, k níž Mannova letka patřila, měl být pro místního diktátora překvapením. Vrhneme se na toho mrňavého hajzlíka tam dole," informoval je na poslední předletovém briefingu velitel perutě, jako hejno orlů na houf polních myší. Když nyní zíral do černočerné noci, Mann se pomalu začínal smiřovat s hrozivou jis-kybernetičtí
293
totou, že jediné, na co se on i jeho druzi vrhnou, budou vlny studeného temného Atlantiku. I kdyby se tankovací letadlo během nejbližších minut objevilo, o čemž pochyboval, nebude dost času, aby stačily doplnit palivo všechny stroje. Minimálně některé, ne-li všechny, se ve vzduchu tak dlouho neudrží. Teprve když se Mann v duchu smířil s touto hrozivou skutečností, rozhodl se vydat rozkaz, který byl v rozporu s každým jeho instinktem. Tak fajn," ozval se konečně s hlubokým povzdechem. Okamžitě po ukončení tohoto vysílání si každý přepne na nouzovou frekvenci. I když vím, že někteří z vás by byli ještě schopni chvíli pokračovat v letu, nechci to kvůli pátracím a záchranným pracím ještě víc komplikovat. Jakmile půjde první letadlo dolů, budeme my ostatní kroužit kolem něho v tak těsných kruzích, jak jen to bude možné. Potvrďte příjem. Přepínám." Piloti z Mannovy letky se jeden po druhém ozývali se svým tichým Rozumím". Nato podplukovník letectva vydal rozkaz přepnout na předem určenou nouzovou frekvenci a začít vysílat žádost o pomoc. Ještě předtím, než poslední letadlo podplukovníka Jamese Manna zahájilo finální spirálovitý pád k temnému moři pod sebou, začalo horečné vyšetřování hrozící katastrofy. Když se tankovací letadlo KC-10 kansaské národní gardy v určený čas nesetkalo s Mannovými F šestnáctkami, kapitán tohoto stroje se spojil s velitelstvím. Jako pilot obchodního letectva se velitel tankeru podstatně méně zajímal o otázky utajení než o životy, které, jak věděl, se ocitly v ohrožení. Na letecké základně v Doveru, odkud stroj KČ-10 na svůj let startoval, si velící důstojník vyvolal na obrazovku počítače letové příkazy tankeru. Pilot tohoto letadla stále kroužil v dané výšce přesně nad jemu určeným místem, zatímco netrpělivě čekal na potvrzení správnosti rozkazů. Druhý pilot už stále rostoucí napětí nevydržel a přerušil mlčení. Ten dobytek v Denveru by sebou měl hodit, nebo tady za chvilku bude pár sakra nešťastných falconů, které si nebudou mít kam sednout." Zpoza jeho sedadla se ozval navigátor, hledící na kus papíru s výpočty. Nejprve zkontroloval hodinky a pak si odkašlal. Obávám se, že už je pozdě." Jak první pilot, tak i jeho zástupce se na něj udivené obrátili. Navigátor jim pohlédl pevně do očí. Co teď, pane?" Velitel tankeru nevěděl, co odpovědět. Mlčky uhnu! pohledem. Když Eric Bergeron dorazil začátkem pracovní doby na své pracovní místo, ani se nenamáhal posadit. Uprostřed jeho obrazovky se na kusu oranžové papírové samolepky skvěl vzkaz. Použití tak primitivního způsobu komunikace uvnitř 401. jednotky vyvolalo na jeho tváři úšklebek. Dokonce i v organizaci, jejíž samotná existence vycházela z dokonalého fungování počítačového spojení, byli tací, kteří tomu nevěřili. Samozřejmě, pomyslel si Eric, když odlepoval papírek se zprávou a pročítal si ho, pokud někdo vidí, čeho jsou schopni právě ti lidé, po kterých jdou, nemůže se člověk ani divit. V nevelké kóji vedle Bergerona se Bobby Sung zaklonil ve svém křesle, aby se mohl na Enca podívat. Vidím, že tě naše náčelnictvo pěkně honí." Eric mávl popsaným papírem, přikývl a popadl svůj zápisník, který se povaloval vedle monitoru. ,Jo, volají si mě." V hantýrce jednotky znamenalo náčelnictvo operační důstojníky, muže a ženy, kteří kybernetickým rytířům přidělovali jednotlivé

 
294
H
W

úkoly, jež mezi sebou nazývali pátráním. Oranžová samolepka, rezervovaná pro použití výhradně v operační sekci, naznačovala, že se jedná o přednostní úkol. Tak dobře," povzdechl si Sung a mávl na svého kolegu, jako by odháněl hejno slepic. Kliď se odsud, ty bídná duše." Eric se předklonil a zkroutil obličej do grimasy. Pak napodobil asistenta doktora Frankensteina a odkulhal s mručením: Ano, můj mistře. Už jdu, můj pane." V nevelké instruktážní místnosti, umístěné v jednom z mnoha kasemat lemujících dlouhý ústřední tunel Strážní věže a osídlené příslušníky operační sekce, se Eric setkal s několika členy štábu a s nějakými dvěma externisty. Předsedající celé společnosti nebyl nikdo menší než samotný šéf operační sekce major Peter Hines. Toto jméno, shodné se slavným americkým autorem průvodce po restauračních zařízeních, způsobilo svému nositeli už dost nepříjemností, jelikož v organizaci se nacházela spousta cyniků prostých jakékoliv úcty k vedení. V souladu s protokolem, který pravidelná armáda tvrdohlavě dodržovala, seděl v čele podlouhlého úzkého stolu. Po majorově pravici se na jedné dlouhé straně stolu nacházela Královna čarodějů. Tento titul náležel majorce Gayle Rhayové, šéfce zpravodajské sekce. Po její levé ruce seděli oba externisté, kteří nebyli členy 401. jednotky. Měli na sobě typické úřednické uniformy, oblíbené mezi všemi návštěvníky z Washingtonu, D. C. - tmavé obleky s pevně uvázanou kravatou neurčité barvy a vzoru. Dále na této straně stolu seděl ještě jakýsi plukovník letectva. Skutečnost, že vyšší důstojník sedí nalevo od páru civilistů, přivedla Erica k závěru, že ti cizinci budou na výplatní listině vlády ne)spíš hodně vysoko. Přítomnost externistů a důstojníků ze sesterských ozbrojených složek nebyla zase nic tak výjimečného. 401. jednotka se často zabývala vysoce naléhavými úkoly pocházejícími z jiných útvarů armády nebo z různých vládních agentur. Dnes ho však zarážela skutečnost, že byl přítomen i sám velký šéf Strážní věže plukovník Shrewsbery. Plukovník seděl u zdi úplně stranou, a to tak, že jedině Hines na něj viděl, aniž by musel otáčet hlavu. Eric si již dříve všiml, že to Shrewsbery dělává pokaždé, když se chce zúčastnit nějaké schůze nebo instruktáže vedené některým z podřízených, aniž by chtěl oficiálně zasahovat do jejího průběhu. Během jednání pak předsedající čas od času pohlédl směrem, kde se Shrewsbery posadil, aby zachytil jeho případný náznak pokynu. To vše bylo součástí, jak bylo Ericovi již dávno jasné, jakési telepatie, používané pouze kariérními důstojníky jednotky, ale zcela cizí jemu či dalším kybernetickým rytířům. Ne, že by si přál stát se součástí této zvláštní kliky. Major Hines bez velkých úvodů zahájil konferenci. Podle našich záznamů, specialisto Bergerone, jste narazil na jakéhosi černého rytíře, který používá počítačovou přezdívku Jučištník'." Aniž by vzhlédl, Eric docela jistě věděl, že na majorův termín černý rytíř" Shrews-berry bezpochyby zareagoval úšklebkem. Ačkoliv plukovník byl u 401. již skoro rok, výrazy, jež jeho podřízení používali při jednání s kybernetickými rytíři, ho stále ještě iritovaly. Pro něj nebylo dosti profesionální uchylovat se k terminologii různých videoher, jak to rádi dělali právě kybernetičtí rytíři. Přesto však, jako dosud každý jiný důstojník, jenž vstoupil do Strážní věže, tyto způsoby nakonec akceptoval. K Y B E R NRYTÍŘI 295
Dokázal jsem to hned dvakrát," opravil Eric Hinese. Jednou to bylo minulý týden během našeho pátrání po Legii X v Jižní Americe a několik měsíců předtím, když ještě pracoval pro Der Leibstandart v Německu." Jistě," přitakal major poněkud rozzlobeně kvůli tomu, že si ho někdo dovolil přerušit. Já vím." Hines se předklonil a složil ruce na stole před sebou. No, tak je zpátky." Nyní bylo na Ericovi, aby se zatvářil překvapeně. Tak brzo?" Ne, že by to bylo tolik nečekané. Samotní kybernetičtí rytíři došli po druhé zkušenosti s lučištníkem k závěru, že tento černý rytíř pracuje v zájmu kohosi na národní úrovni. To, že se objevil znovu už po týdnu, tuto jejich spekulaci jen potvrzovalo. Bylo jasné, že právě tento otravný černý rytíř má přístup k fondům i takovému vybavení, jež mu může poskytnout jen velice dobře financovaná organizace. Gayle Rhayová využila krátkého odmlčení a připojila další informaci. V současnosti užívá jméno ,macnife' a vůbec poprvé vystupuje sám jako hacker. Včera se mu podařil úspěšný zásah ve sféře činnosti letectva." Eric pohlédl na zástupce zmíněné vojenské služby a zjistil, že přítomný plukovník letectva se velice pečlivě snaží, aby se očima vyhnul pohledům přítomných. Fricovi netrvalo dlouho, než mu došlo, že uvedený nový počítačový pseudonym je vlastně trochu připitomělou odvozeninou od názvu známé písně Macky Messer." Stejně tak ani na okamžik nezapochyboval, že jména macnife a lučištník patří jedné a téže osobě. Za léta služby ve 401. jednotce se opakovaně přesvědčil, že když armáda, CIA a NSA dokáží potlačit vzájemné šarvátky a spojí schopnosti svých zpravodajských služeb, nikdo a nic jim neodolá. Dokonce i ti nejinteligentnější hackeri dbalí největší opatrnosti zanechají vždy nějakou stopu, kterou lze nejen objevit, ale i sledovat. Každý hacker předně většinou užívá stále stejné jméno a počítačový jazyk. I když jich samozřejmě ovládá víc, nemůže být expertem v každém. Proto se specializuje. Stejně tak nemůže měnit své způsoby. Podobně jako automechanik, i každý hacker má určitý repertoár nástrojů, jež používá, když proniká do nějakého systému a dostává se na jeho kořen. Posloupnost, s jakou tyto nástroje aplikuje, a způsob, jak se chová, když narazí na bezpečnostní zajišťovací systém, se může čas od času poněkud lišit, ale zase ne tolik, aby se podle něj nedalo určit, kdo se to pokouší vniknout do systému. Právě tento charakteristický rys přivedl členy 401. jednotky k závěru, že za pokusy Legie X stojí právě lučištník. Nezkušení Vikingové totiž otrocky kopírovali všechno, co je lučištník naučil. Je to skoro, jako by člověk měl před sebou půl tuctu malých lučištníků," pravil jeden kouzelník od zpravodajců Fricovi, když chystali protiútok. Ještě zrádnější, alespoň z pohledu hackera, byla schopnost zpravodajských agentur, jako kupříkladu NSA, identifikovat příslušné vetřelce již podle rychlosti a způsobu, jakým kdo píše. Šlo samozřejmě o víc než jen o počítání úderů za minutu. Avšak určité nepravidelnosti, jako obvyklý špatný pravopis některých slov nebo užívání určitých frází, dokázaly označit autora skoro stejně dokonale jako otisky prstů. Díky obrovské kapacitě NSA měly americké zpravodajské služby možnost nechat záznam příslušného hackera zkontrolovat v archivu minulých útoků a pátrat po eventuální podobnosti. Počítače také jistě bezesporu vyplivly lučištníkovu totožnost i seznam jeho minulých aktivit vzápětí poté, co dostaly příslušné zadání, napadlo Erica naslouchajícímu instruktáži. Stát se on sám předmětem tak cíleného pátrání, určitě by dopadl stejně.

 
H  A R O L D      W
296
Podařilo se mu," pokračovala Rhayová, pozměnit operační rozkazy celé jednotky letadel." F šestnáctek," zašveholil radostně Eric, jako by právě uhodl správnou odpověď v nějakém kvizu. Pak, když si trochu opožděně uvědomil, že všech šest pilotů se zatím stále ještě pohřešuje, se jeho výraz rychle změnil. Skutečně?" Nyní se do hovoru vmísil jeden z externistů, sedící na protější straně stolu. Kabinet nepovažuje tento útok za nic jiného než za válečný akt." Toto prohlášení učinil takovým typickým svatouškovským tónem, jaký, zdá se, rádi používají mnozí zástupci státu, když hovoří s plebsem. V důsledku toho prezident nařídil Výboru pro národní bezpečnost, aby navrhl okamžitou a adekvátní odpověď." Hines se pokusil znovuzískat kontrolu nad vedením schůze. Odkašlal si, pohlédl na Rhayovou a oba externisty dostatečně nevraživě, aby jim připomněl, že se mají držet zpátky. Nato se tedy major operační sekce opět ujal řízení diskuse. To bude váš úkol, specialisto."
Vzhledem k událostem, které k tomuto setkání vedly, se Eric musel ze všech sil snažit skrýt své vzrušení. Přesto však cítil, že na obzoru se rýsuje něco velkého. Bude z toho souboj?" V mluvě kybernetických rytířů výraz souboj znamenal individuální konfrontaci mezi jedním z nich a černým rytířem.
Hines zavrtěl hlavou a pokračoval: Ne, alespoň ne v tradičním slova smyslu." Eric se opřel v židli a očima přejel po řadě tváří na protější straně stolu. Vybrali jste si mé, protože lučištníka znám, a přesto mi přitom nechcete dovolit, abych se mu postavil čelem. Vysvětlete mi to, prosím."
Je přece zřejmé," konstatoval starší z obou civilistů, že ten člověk je nejen velmi, velmi dobrý, ale že má navíc za sebou i mohutný a finančně silný systém podpory. To z něj dělá skutečně nebezpečnou hrozbu a každá přímá konfrontace jenom zvýší jeho reputaci i jeho zkušenosti." Teď se přidal i jeho druhý kolega. Jelikož se zdá, že nejsme schopni zlikvidovat tohoto hackera přímými metodami, dostali jsme za úkol nalézt jiný způsob, jak ukončit jeho kariéru." Nato, jako by čekal na svou narážku, si vzal slovo opět starší civilista. Přišli jsme s myšlenkou diskreditace tohoto hackera, vystupujícího nyní pod jménem ,macnife'.'" Eric několikrát přeskočil pohledem mezi oběma bezejmennými externisty a pak pokrčil rameny. A jakpak to hodláme udělat?"
Jelikož majorka Gayle Rhayová byla zvyklá na spolupráci s kybernetickými rytíři i na to, jak někdy dokáží být vzpurní, raději se do toho vložila. Jsme si do značné míry jistí, že jedna cizí mocnost využívá macnifea, dříve též známého pod pseudonymem lučištník, jako nastrčenou figuru, jako jakéhosi prvního prostředníka pro svůj útok proti Spojeným státům." Kromě způsobení zmatků a dráždění hada bosou nohou, jaký jiný důvod by je k tomu mohl vést?" otázal se Eric. Jaký mohou mít motiv?" Náš soupeř, to znamená ti, kteří hackerovi dodávají potřebné vybavení a finance, to mohou dělat kvůli tomu, aby si otestovali úroveň naší elektronické ochrany a aby si na nás vyzkoušeli nějaké své nové techniky," vysvětloval zpravodajský důstojník. Tím, že k tomu používají nastrčenou figuru, mohou získat tyto důležité poznatky, KYBERNETIČTÍ
297
aniž by museli odhalovat schopnosti svých vlastních kybernetiků k boji proti cizím zpravodajským agenturám." Hm," zamumlal Eric. To zní skoro jako románová zápletka od Torna Clancyho." Kdyby to nebyla skutečnost," odpověděla Rhayová, tak by to mohlo být opravdu docela napínavé čtení. Ale na rozdíl od románů podobného žánru není v našem případě vůbec jisté, že nakonec vyhrají ti hodní." Eric se už nedokázal dále ovládat a na tváři se mu objevil úsměv. Takže proto jste přišli za mnou. Indiána Jonesem kybernetického válečnictví. Co přesně tentokrát ode mne chcete?" Bez zjevného protestu ze strany majora Hinese podal starší z externistů Fricovi rychlé a stručné vylíčení cíle operace. Začnete tím, že se dostanete do systému, který používá macniťe. Jakmile se tam ocitnete, musíte se dostat do jeho kořene, aniž by si toho, pokud možno, někdo všiml." Neexistuje nějaký jiný způsob?" otázal se Eric s předstíranou prostotou. Oba civilisté se současně na sebe tázavě podívali, zda ta předchozí otázka byla myšlena vážně. Jelikož si ani jeden z nich nebyl jistý, starší se rozhodl to ignorovat a pokračoval. Teď přichází ta nejtěžší část. Jakmile proniknete dovnitř, začnete se vydávat za macnifea. Použijete jeho vlastní systém a dostanete se do co nejvíc počítačových sítí státu, který podporuje všechna ta jeho dobrodružství." Účelem toho všeho je," vmísil se druhý civilista rázným, i když monotónním hlasem, vzbudit podezření a nedůvěru." Chápu," pronesl Eric, když se zamyslel nad důsledky návrhu. ..Když se je podaří přesvědčit, že macnife vlastně používá jejich vlastní prostředky proti nim, věříte, že svou podporu zruší." Přesně," pronesl ten starší z dvojice. Jinak se bude všechno pořád opakovat, jenomže macnife bude pokaždé chytřejší a stát, který ho zásobuje financemi a zařízením, z toho vyklouzne v podstatě také lacino." Máte, lidičky, na mysli nějaký speciální cíl?" otázal se Eric, zatímco postupně rostlo jeho nadšení pro předestřený návrh. Dostali jsme stanovené celkem dva cíle," pronesl major Hines, který konečně objevil příležitost se nějak projevit na instruktáži, jíž koneckonců předsedal. Prvním z nich je počítačové centrum onoho státu, který našeho hackera podporuje. Přáli bychom si, abyste tam pronikl a poohlédl se po čemkoliv, co tam najdete." Teď už docela vzrušený Eric pálil jednu otázku za druhou tak rychle, jak jen ho napadaly. Má to být jen obyčejné vniknutí a shrábnutí dat?" Pokud to bude možné," potvrdil Hines nevlídné kvůli přerušení, rádi bychom, abyste tam za sebou nechal trojského koně, kterého pro vás připraví pracovníci NSA." V hantýrce háčkem trojský kůň znamená podstrčený kód nebo program, fungující buď bez vědomí hostitelského počítače, nebo měnící již existující programy tím způsobem, že původní funkce nepracují tak, jak bylo zamýšleno. Oukej, zatím to zní jako sranda," poznamenal trochu lehkovážně Eric. Oba externisté se opět po sobě podívali a teprve pak se rozhodli pokračovat. Druhým cílem má být přímý útok na chemický závod, který se nachází na území onoho státu." Tón Ericova hlasu se náhle změnil. Má to být snad sabotáž výroby?" otázal se opatrně.

 
298
L D
W

Ne," odpověděl starší civilista, aniž by dal v nejmenším najevo své pocity. Účelem této mise je zničení celého zařízení. Jestli toho bude možno nejlépe dosáhnout zásahem do řízení nebo vyřazením automatického kontrolního systému z provozu, to se rozhodne až v momentě, kdy se do toho systému dostanete. Záleží jen na výsledku." Bylo v tom něco víc než jenom pouhá slova, co způsobilo, že se Ericovi na krku zježily chlupy. Nejspíš to byl ten chladný způsob prostý emocí, jakým je onen civilista vyslovil, co učinilo na kybernetického rytíře největší dojem. Když se jedná o chemický závod," pronesl opatrně mladý hacker, pak je to asi myšleno vážně. Je to tak?" I když kybernetičtí rytíři výsledek svého hackerování nikdy zblízka neviděli, přesto se ztráty lidských životů v případech, kdy to bylo myšleno vážně", dotýkaly i těch nejotrlejších členů jednotky. Pokud totiž nebylo přímým důsledkem jejich aktivit krve-prolití, dokázali mladí hackeři ze 401. sami sebe klamat, že se jich to vlastně netýká. Jakmile však byla tato hranice jednou překročena, jakmile si uvědomili pravou podstatu svých aktivit, které v případě úspěchu mohly vést až k smrti, mnoho kybernetických rytířů zaváhalo. Nebylo ojedinělé, že některý z nich dokonce naplánovaný úkol odmítl provést. Plukovník Shrewsbery si uvědomil, co se děje, a proto si vybral právě tuto chvíli k tomu, aby vstoupil do jednání. Jsem si dobře vědom té skutečnosti, specialisto Ber-gerone," pronesl drsným hlasem, který přiměl všechny ostatní zmlknout, že se nepovažujete za vojáka. Alespoň ne v tom běžném slova smyslu." Eric pohlédl přes místnost do tmavých, upřeně hledících plukovníkových očí. Já nevěřím," zašeptal, v zabíjení lidí." Naneštěstí," pokračoval bez zaváhání Shrewsbery, naši protivníci podobné pocity nesdílejí. Ačkoliv by určitě nebylo správné mluvit o nich šmahem jako o zrůdách, můžete si být na druhou stranu jistý, že jsou ochotni udělat cokoliv, jen aby pro svůj stát dosáhli určeného cíle." Odmlčel se, a aniž by odvrátil pohled, zvedl z podlahy nějaké noviny a hodil je na stůl směrem k Ericovi, titulní stranou nahoru. Mladý kybernetický rytíř je stačil zachytit, ještě než mu sklouzly se stolu do klína. Tučnými písmeny tam stálo, že naděje na nalezení a záchranu pilotů F šestnáctek se postupně rozplývá. Pod tímto nadpisem byla otištěna fotografie manželky jednoho z pilotů se zvednutou hlavou, jak hledí k obloze, po boku plačící dítě. Když si Eric přečetl legendu pod snímkem, Shrewsbery pokračoval. Kolik slz si myslíte, že asi prolili ti hackeři, kteří za tohle můžou?" Eric pohlédl na plukovníka s novou rozhodností, ale jen na moment. Za ně mluvit nemůžu, pane." O to vás taky nežádám, synu," odpověděl Shrewsbery mírným hlasem. Chci od vás jediné. Udělejte, co můžete, aby se takovéto příhody neopakovaly každý den. I když nikdo z nás ty piloty nemůže přivést zpátky k životu, můžeme se zatraceně postarat, abychom ochránili všechny další, kteří budou vykonávat svou povinnost, stejně jako to děláte třeba vy."
Eric se nezmohl na vhodnou odpověď a jen němě zíral na fotografii před sebou. Pak pozvedl zrak a přejel pohledem po tvářích lidí v místnosti. Všichni na něj hleděli a čekali, že něco řekne.
Teprve když znovu pohlédl na Shrewsberyho, Eric si uvědomil, že sotva dokáže ovládnout svůj vztek. Z duše nenáviděl, když mu někdo jako plukovník pořádně otřel KYBERNETIČTÍ
299
nos v tom, co spolu s ostatními kybernetickými rytíři ve skutečnosti dělal. Eric věděl, že 401. není žádná videoherna. Racionálně dokonce plně chápal, že jeho aktivity přinášejí konkrétní následky, jež mají velmi reálný vliv na život dalších lidí. Jenom nestál o to, aby mu to stále někdo připomínal. Podobně jako osádky bombardérů za druhé světové války, i tento mladý hacker se většinou dokázal odpoutat od myšlenek na opravdový charakter své práce. Proto také on i ostatní kybernetičtí rytíři používali různé barvité termíny. Taková slova dokázala zamaskovat skutečnou náplň jejich aktivit. On sám ani jeho kolegové také nikdy nepřemýšleli o svých nepřátelích jako o skutečných lidech. A stejně jako mladí mužové, kteří pilotovali letadla, jež srovnala se zemí Coventry, Drážďany nebo Hirošimu, jakmile svou akci dokončil, pustil )i z hlavy a život šel dál. Často si v duchu říkal, že se přece nemusí zabývat tím, co po něm zůstává. Koneckonců, plní přece jen rozkazy. Ať se nad nimi trápí ti, kteří je vydávají. Avšak tu a tam z láskyplně hýčkané izolace od okolního světa přece jen vykoukla realita. Jak se po Strážní věži říkávalo, i v Disneyiandu se občas obloha zatáhne. Oukej," pronesl Eric nakonec, zvedl noviny a odstrčil je přes stůl. Sebral v sobě tolik nadšení, kolik jen dokázal, a obrátil se čelem k majoru Hinesovi. Dejme se tedy do toho."

 
Čtyři
Jáma
Dny, kdy takové děti ze střední školy, usazené před svými počítači v pohodlí vlastních ložnic, mohly dštít na svět smrt či zapomnění, byly už pryč. Stejně tak i časy osamělých bojovníků, zejména uvnitř 401. jednotky. Kdykoliv probíhala nějaká větší operace, nazývaná zde obvykle hackerský útok, její scénář vykazoval pokaždé nápadnou podobnost s typickou broadwayskou produkcí. Prostředí místnosti, z níž se útok vedl, nebylo sice zdaleka tak složité, jak by se dalo čekat, ale přesto tu byla spousta hejblátek a obezliček, tak typických pro každou vládní operaci. Přesto i ty, podobně jako všechno další vybavení této místnosti známé pod přezdívkou Jáma, měly svůj význam. Jáma byla izolovaná z důvodů utajení. Oficiální jméno Jámy, vyvedené písmeny na jejich červených dveřích oddělujících )e úd zbytku podzemního komplexu, znělo operační středisko pro tajné útoky, neboli DSOC. Uvnitř DSOC se nacházely vlastně dvě místnosti, jednak samotná Jáma, odkud se vedl vlastní počítačový útok, a jednak místnost, kterou okupovali pozorovatelé, různí poskoci a rozmanitý personál, který nebyl přímo angažovaný na vlastním útoku. Ti prostřednictvím uzavřeného televizního okruhu a němých monitorů mohli dění v Jámě sledovat. Armádní představitelé nazývali tuto druhou místnost pozorovacím komplexem. Kybernetičtí rytíři jí říkali špion-ský box.
Kdykoliv byl Fric Bergeron v Jámě, pokaždé tam nebylo vidět. Jediné osvětlení místnosti pocházelo z četných obrazovek a pak od malých lampiček na čtení, umístěných na každém stanovišti. Všude jinde byla tma, takže kdyby se ho někdo zeptal, nebyl by ani schopen říct, jakou mají stěny místnosti barvu. Nábytek v Jámě je velice skromný, sestává ze dvou dlouhých stolů, umístěných za sebou na pódiu. Po jedné straně stolů stojí židle bez loketních podpěrek. Tyto židle jsou otočené proti stěně, kterou vlastně celou, od stropu až k podlaze, pokrývá jedna obří obrazovka. Na obou stolech se nachází po čtyřech pracovních místech a po stranách jsou ještě dvě volné zásuvky, ke kterým bylo možno v případě potřeby připojit další terminály. Na rozdíl od prostorů, odkud kybernetičtí rytíři vyvíjejí svou každodenní činnost, zde nejsou jednotlivá stanoviště oddělena přepážkami. Takovéto uspořádání umožňuje rychlejší kontakt, slovní i jiný, mezi příslušníky 401. jednotky u obou stolů. Člověk se tak může snadno natáhnout a před oči souseda po obou svých stranách pohodlně přistrčit napsaný vzkaz nebo náčrtek. I když všichni v útočném středisku měli na hlavě sluchátka s malým mikrofonem před pusou, který jim umož- j ňoval domluvit se s kterýmkoliv jiným členem týmu, časem zjistili, že jsou situace, kdy K  Y  B  E  R  N
301

nejlepším prostředkem spojení je písemný vzkaz. Zvláště tehdy, když se chtějí vyhnout pozornosti pozorovatelů ve špionském boxu. Na všech osmi trvalých pracovních místech je počítač. Každý z nich během útoku funguje samostatně. Primární útočný počítač, označený zkratkou PAL, se nachází na vnitřním pravém stanovišti na předním stole. Právě z tohoto místa Bergeron zaútočí nejprve na macnifeův počítač a poté na počítače, které řídí onen chemický závod v nepřátelské zemi. Po Ericově pravici bude mít místo expert na cizí jazyky, FLE. I když většina komunikace na worid wide webu probíhá v angličtině, některé programy a protokoly, zejména ty, které se týkají zabezpečení a utajení, bývají napsány v jazyce uživatele. Z toho tedy vyplynula nezbytnost, aby vedle Erica seděl někdo, kdo mu je případně okamžitě přeloží. Tito tlumočníci, rekrutování mimochodem stejným způsobem jako kybernetičtí rytíři, museli být samozřejmě vzdělaní v počítačích podobně jako samotní kybernetičtí rytíři. Tak se do řad příslušníků jednotky dostal též Bobby Sung, patřící ke druhé generaci čínských Američanů. Jelikož chystaný útok bude zasahovat do sítí dvou různých států, na samém kraji stolu vpravo se u rezervního počítače posadí ještě jeden ELE. Pracoviště vlevo od středu náleží odborníkovi na systém, SE. I když rytíři jsou v ovládání techniky dobří, nemohli dokonale znát každičkou nuancí a fintu svého nebo nepřátelského počítače. SE bývá jedním z mnoha civilních techniků, kteří měli normálně za úkol pečovat o údržbu přístrojů dodaných jejich mateřskými společnostmi. V souvislosti s tímto útokem byl povolán SE obeznámený s napadaným počítačovým systémem, aby mohl odpovědět na případné Fricovy dotazy, nebo aby mu pomohl s problémy, kterým by případné dost nerozuměl. Mezi SE byli totiž nezřídka přímo ti, kteří napadaný počítačový systém sami navrhovali. Po levici SE sedí expert na počítačové jazyky a programy, LPĚ. Podobně jako specialista na hardware, LPĚ bude Ericovi k ruce pro případné problémy, které by se objevily v softwarové oblasti. Přímo za primárním útočným počítačem, na druhém stole, je umístěné pracoviště elektronického boje. Před ním sedí druhý kybernetický rytíř, který má za úkol pomoci svému kolegovi v případech, kdy během svého pronikání narazí na požární zeď nebo jakoukoliv jinou bezpečnostní překážku. Jakmile se hacker dostane do cizího systému, tento rytíř pro elektronický boj, zkráceně nazývaný EWK, monitoruje systémy správce sítě a jeho bezpečnostní programy. Je zodpovědný za ochranu hackera před protiakcemi, automaticky spouštěnými bezpečnostním systémem nebo systémy správce sítě napadeného počítače. Tento úkol lze plnit mnoha způsoby. Nejoblíbenější taktikou je v klidu vyčkat, nebo zastavit pronikání až do chvíle, než bezpečnostní kontrola skončí. Jakmile se zdá, že napadený začíná mít podezření, EWK se ho pokusí přesvědčit, že všechno je v pořádku. Když neuspěje a správce sítě začne objevovat neobvyklé aktivity hackera, EWK ho začne zásobovat daty, svědčícími o poruše fungování zabezpečovacího programu. Tento krok dost často vyvolá u správce sítě alespoň zaváhání, takže ten se pak snaží určit, zda podezřelá aktivita není skutečně vlastně jen nějaká anomálie systému nebo závada v bezpečnostním programu jeho počítače. Když nezafunguje ani tento uskok, je EWK nucen použít ten nejméně oblíbený trik, vytvořit falešnou stopu. Každý EWK má ve svém počítači nataženou nějakou naprosto neskutečnou hacker-skou sekvenci, kterou lze spustit dotykem jediné klávesy. Tato sekvence nezřídka kopí-
 
W
302
H A R O L  D
ruje jméno i taktiku některého z háčkem, na které kybernetický rytíř narazil během své každodenní běžné práce na ochraně vojenských počítačů. Tento trik bývá záměrně vytvořen jako nepříliš přesvědčivý a precizní, ale přesto je obrana proti němu velice obtížná. Svým použitím předně dopřeje hackerovi dost času k dokončení útoku a ke stažení se ze systému ještě předtím, než ho cizí správce odhalí. Občas jsou však obranná opatření proti podobné fintě příliš rychlá. Když EWK vidí, že ve svém souboji s nepřítelem ztrácí iniciativu a nedaří se mu zahnat ho do úzkých, dá znamení, na které hacker okamžitě přeruší svou činnost, bez ohledu na fázi, ve které se jeho proniknutí nalézá. Napravo od EWK sedává nějaký čaroděj ze zpravodajského oddělení. Často to bývá přímo majorka Gayle Rhayová. Podobně jako v případě jazykových a programových poradců i zpravodajský důstojník je zde proto, aby hackerovi poskytl radu či doporučení v případě neočekávaných či neznámých událostí. Přítomnost zástupce zpravodajské sekce v Jámě má ještě další výhodu v tom, že čarodějům umožňuje získávat z první ruky informace o schopnostech nepřítele. Místo vlevo od EWK bývá většinou obsazené nějakým začínajícím kybernetickým rytířem. Jelikož takové technicky vysoce složité průniky, k jakému se chystal Eric, jsou značně složité a navíc se ještě namnoze týkají cizí suverénní mocnosti, smějí je provádět jen ti nejstarší kybernetičtí rytíři. Ke kvalifikování na takovéto místo, považované mezi členy jednotky za nejprestižnější, se musí každý nový rekrut pasivně zúčastnit minimálně šesti seancí v Jámě a následně úspěšně absolvovat dvanáct simulovaných akcí na trenažéru. Dnešního dne se cti být přítomen v Jámě jako pozorovatel útoku dostalo Hamudu Mdillovi, shodou okolností právě tomu bystrému mladému nováčkovi, kterého před nedávném Eric prováděl po Strážní věži. Většina lidí, kteří ze svých domácích počítačů surfují po celosvětové síti, příliš nepřemýšlí o tom, jak se pokyny z jejich klávesnic do sítě vůbec dostávají. Stejně tak se málo starají, kolik údajů o jejich osobách či o jejich domovských adresách se, i když poněkud neuspořádaně, dostává do sítě a pohybuje se z jednoho serveru na druhý ve snaze vyhledat tu nejkratší cestu k požadovanému cíli. Mnozí si rovněž neuvědomují, jaké množství osobních dat, vlastně stop, přitom po nich zůstává. Pro členy 401. ono připojení však tolik jednoduché nebylo. Nemohli dost dobře vytočit číslo místního serveru, napojit se na síť a vyrazit na pátrání v kybernetickém prostoru po neznámém hackerovi, napadajícím vojenské počítače. Tím méně to bylo možné zejména v takovémto případě, kdy měli čelit cizí mocnosti, obdařené stejnou schopností napojit se při pátrání po soupeři na servery celého světa. Jelikož právě to byl způsob, jak kybernetičtí rytíři nalézali většinu svých soků, dalo se celkem bezpečně předpokládat, že stejnou cestou budou postupovat i protivníci pracující pro cizí zákazníky. Aby se dalo této hrozbě zabránit, každý větší kybernetický útok, k jakému se právě chystal Eric, postupuje cestou vytyčenou některým ze síťových specialistů, kteří pro kybernetické rytíře představují vlastně stopaře. Ti pracují na počítači umístěném na zadním stole nejvíce vlevo. Stopař bude muset nejprve otevřít cestu sítí, kudy pak bude veden útok. Za normálních okolností to znamenalo napojení se na řadu serverů roztroušených po celé zeměkouli. Na rozdíl od domovského webového serveru nebylo na této cestě, kudy následně měla proudit data, nic náhodného. Nicméně to však muselo tak vypadat. Proto k dosažení příslušného dojmu stopař většinou napodobo-kybernetičtí                      303
val cestu, kterou již v minulosti prošel některý ze členů 401. jednotky v pátrání po jiném hackerovi. To posloužilo nejen ke zmatení jakéhokoliv počítačového specialisty, který by na tuto stopu narazil někdy později, ale současné to dokázalo i zamaskovat vlastní stopy, po nichž se kybernetický rytíř kradl světovou sítí za svým cílem. Kterýkoliv správce sítě, který by při monitorování serveru na tohoto hackera narazil, by se domníval, že se jedná o stejného vetřelce, jaký je navštívil již v minulosti. Takto složitá cestička počítačovou sítí současně též chránila bezpečnost 401. jednotky a celé Strážní věže. Tím, že EWK předem věděl, kam odesílané údaje směřují, měl možnost se po ukončení počítačového útoku vrátit a vymazat veškeré stopy vniknutí do jednotlivých serverů. Tím dokonale znemožnil vystopovat napadení zpětně k jeho primárnímu počátku. Jelikož Strážní věž představovala v současnosti stále ještě unikátní zařízení, mezi hlavní úkoly patřila vždy i její ochrana. Ačkoliv útok, pro který se Eric a celý tým shromáždili v Jámě, byl důležitý, rozhodně nestál za ohrožení celé jednotky. Té by totiž mohlo být zapotřebí kupříkladu k odvrácení začátku příští války. Posledním členem útočného týmu byl dozorčí důstojník, který seděl u zadního stolu, ale neměl před sebou počítač. Tento paradox byl výsledkem rozhodnutí učiněného předchůdcem plukovníka Shrewsberyho v době, když se navrhovaly operační postupy 401. jednotky. Jelikož dozorčí důstojník nesl za celou operaci zodpovědnost, první velitel 401. se domníval, že by neměl být rozptylován nějakým počítačem. Kdopak by dohlížel na tok a průběh útoku, na jeho celkový obraz," zdůrazňoval tento velitel, kdyby si dozorčí důstojník hrál s myší počítače." A ačkoliv nikdo z kybernetických rytířů nechápal, jak dozorčí důstojník může bez počítače vůbec cokoliv ovlivnit, o tomto původním rozhodnutí se již nikdy nedebatovalo a také nebylo změněno. Něco jako dokonale sladěný počítačový útok neexistovalo. Jak rozdílně uvažovali kybernetičtí rytíři o svých kolektivních snahách, svědčí i rozličnost jejich terminologie. Sportovně založení členové hovořili v případě úspěchu o skórování, při neúspěchu naopak o ztrátě míče. Jiní rytíři, kteří dávali přednost klasické hudbě, se považovali za členy dobře sehraného orchestru. A pak tu samozřejmě byli ti, kteří si s oblibou zpestřovali svůj pozemský život takovým vžíváním se do různých hrdinných postav, že by se červenal i hrdina kresleného komiksu. Avšak žádná z uvedených rozdílností nemohla zastřít skutečnost, že se od začátku až do konce jedná o vojenskou operaci. Jakmile dozorčí důstojník shromáždil svůj tým, jakékoliv předstírání zmizelo. Až na několik málo výjimek byli tito důstojníci podobni Shrewsberymu. Byli to vesměs profesionální vojáci se zkušenostmi v poli, kteří byli přiveleni ke 401. jednotce, protože měli velitelské schopnosti. Jejich úloha nebyla zdaleka jednoduchá. Většina háčkem je již z povahy své záliby založená samotářsky. Navíc se vlastního pečlivě ochraňovaného individualismu jen neradi vzdávají, jelikož celé jejich profesionální sebevědomí vychází z toho, co sami, ale skutečně sami dokáží. K překonání tohoto typického rysu povahy většiny hackerů organizovali dozorčí důstojníci generální zkoušku, jakmile byly dokončeny všechny předběžné přípravy a účastníci měli pocit, že jsou připraveni. Pak dozorčí důstojník s celým útočným týmem plánovaný útok prošel, krok za krokem, od začátku až do konce.

 
W
304
H  A R O L  D
Jelikož většina důstojníků ze 401. nemohla ani doufat, že dosáhnou stejné profesionální úrovně jako kybernetičtí rytíři, jimž však měli velet, vojáci se většinou drželi písemných prováděcích směrnic. Šlo o dokument vytištěný na arších papíru, zaznamenávající každý krok, který bude během útoku učiněn. Tyto jednotlivé úkony byly shrnuty na levém okraji stránky. V záhlaví listu byl uveden každý člen týmu a pod ním ve sloupci seznam příslušných pokynů. Sledováním těchto instrukcí tedy mohl každý v Jámě jasně vidět, co se od něj v té které fázi útoku očekává. S prováděcí směrnicí v ruce dozorčí důstojník poté označil ty členy týmu, kteří byli zodpovědní za zahájení každého kroku. Za pozornosti všech přítomných v Jámě pak každý vyvolaný voják nebo technik detailně vysvětlil, co v dané fázi útoku bude dělat. Když skončil, dozorčí se obrátil na dalšího člena týmu, vybraného buď náhodně, nebo naopak naprosto cíleně, to když měl ovlivnit právě probíhající fázi útoku. I tito lidé podrobně zopakovali, co se od nich očekává. Každou chvíli se do psaného scénáře vmísil dozorčí důstojník s otázkou a co když?" a dál se pokračovalo teprve po jejím zodpovězení. I když samozřejmě měl představu, kdo by na takovou hypotetickou situaci měl zareagovat, důstojník většinou čekal, až se dotyčný sám ozve. Teprve když byl dokonale ujištěn, že každý v týmu zná svou úlohu v chystané operaci, nahlásil dozorčí důstojník plukovníku Shrewsberymu připravenost týmu. Načasování takovýchto operací bylo různé. Klasická doba, kdy se ne)častě)i pronikalo do systému, byly hodiny po pracovní době, kdy provoz v cílovém počítači byl slabší a pravděpodobnost, že si někdo všimne něčeho neobvyklého tím pádem nižší. Někdv se však hackeři naopak chtěli v čilém provozu spíše ztratit, nebo byl čilý provoz dokonce nezbytnou podmínkou vniknutí. K tomu docházelo zejména v případech, kdy se hacker pokoušel odhalit autentická počítačová jména a hesla, kterých mohl využít později. Jelikož v tomto případě měl Eric vniknout do cizího počítače jako macnife, musel být útok načasovaný na chvíli, kdy skutečný macnife u svého počítače nebude. Další součástí rovnice o několika neznámých byla snaha udržet počet lidských obětí v chemickém závodě co nejnižší. Když se o tom dozorčí důstojník tohoto útoku, kapitán dělostřelecťva jménem Reitter, při zkoušce zmínil, Eric Bergeron se nemohl nesmát. Za normálních okolností by takovéto výbuchy nikdo nekomentoval. V očích profesionálních důstojníků ze 401. jednotky nebyli totiž kybernetičtí rytíři považováni za plnohodnotné vojáky, takže se od nich nedala očekávat profesionální etiketa a dodržování discipliny, jaké bylo běžné v opravdové armádě". Reitter však nicméně nebyl z těch, kteří by takovýto přestupek ponechal bez povšimnutí. Pokud já to vidím, vojáku," pravil úsečně, na tom, co se chystáme udělat, nic k smíchu není." Eric se však po kapitánově napomenutí nezastyděl. Já se nesměju skutečnosti, že tam přijdou lidi o život," jal se Bergeron vysvětlovat. Připadá mi ale zábavné, že když namísto sto padesáti lidí odpráskneme pouze padesát, budeme se vůči těm ubožákům považovat za hodné nebo plné soucitu." Až do této chvíle se plukovník Shrewsbery spokojoval s tím, že stál opřený o stěnu vzadu, nic neříkal a jen sledoval, jak Reitter provádí útočný tým celou operací. Vyburcoval ho až Ericův komentář a následné vysvětlování. To by stačilo, mistře," zahřměl plukovník pěchoty. My jsme vojáci. Vojáci, kteří dostali úkol. Jediné, na čem záleží, je splnění toho úkolu. Tečka." IMPROVIZACE
305
Několik vteřin nikdo nepromluvil. Eric a plukovník si hleděli přímo do očí. Teprve tehdy, když stoprocentně věděl, že mu bylo rozuměno, se Shrewsbery ohlédl do míst, kde stál Reitter, překypující vzteky. Pokračujte, kapitáne." Když si byl jistý, že se plukovník už nedívá, a zatímco Reitter se stále ještě probíral svými poznámkami napsanými na kartičkách, Bobby Sung se naklonil, až se ocitl jen několik centimetrů od Ericova ucha, a s nápadným německým přízvukem zašeptal: My jenom poslouchali rozkazy, pane soudce." Ačkoliv spolu často na podobná témata žertovali, kybernetičtí rytíři si byli dobře vědomi, že hrají doslova smrtící hru. Pouze kvůli loajalitě ke své zemi a také díky černému humoru, který vojáci vždycky užívali k tomu, aby si uchovali zdravý rozum, se rytíři pokaždé dokázali přes to všechno přenést. Jediná věc, která během útoku vJámě nebude, bylo něco, nač si nikdo z celé 401. jednotky ani nevzpomněl. Byly to zbraně. Jakmile kdokoliv prošel kolem dvou vojenských policistů, hlídajících červené dveře do Operačního střediska pro tajné útoky, nesměl být ozbrojen. I když válka, která za těmito dveřmi probíhala, byla stejně zun'-vá a smrtící jako kterékoliv jiné bitvy v minulosti, použité prostředky i válečníci se nyní změnili.

 
Pět
Počítačový útok
Ze svého místa ve špionském boxu pozoroval velitel 401. jednotky řady monitorů, u nichž se členové útočného týmu chystali na zahájení boje. Podobně jako byl do věku informatiky vtažen obchodní svět, i když za cenu velkého kopání a kvílení, proběhl stejný proces i v armádě. Profesionální vojáci, jakým byl i Shrewsbery, hluboko ve svých srdcích věděli, že jednotky jako 401. jsou nezbytné. Ať již někteří považovali nastalé změny za nutné zlo, nebo je naopak srdečně vítali jako symbol nového věku, všichni, kdo byli vychováni v heroických tradicích svých otců, z duše, i když v tichosti, litovali, že v čele americké vojenské mašinérie je vystřídali takoví, jakým byl Eric Bergeron a jeho kolegové kybernetičtí rytíři. K Shrewsberymu se připojilo několik poradců, kteří rovněž hodlali monitorovat připravovaný útok. Jedním z nejdůležitějších příslušníků této druhé skupiny byla právnická z armádního sboru soudců a advokátů JAG. Ze všech přítomných lidí byla právě její pozice nejméně záviděníhodná, protože nic z toho, co se bude dít, nemělo vlastně žádnou oporu v zákonu. Nejenže neexistovala jediná federální právní norma, která by povolovala to, co patřilo mezi každodenní aktivity 401. jednotky, ale Spojené státy navíc na každém mezinárodním fóru dlouhodobě a intenzivně podporovaly takzvaný počítačový antiterorismus. Ale přestože všichni chápali nezbytnost agresivního vyhledávání a ničení těch, kteří hrozili zaútočit na jejich vlast kybernetickým prostorem, nikdo, kdo se slavnostně zavázal dodržovat zákon, se z toho, co viděl před sebou, příliš nadšeně necítil. Jestli všechno půjde dobře, pak důstojnice zJAGu nebude mít co na práci. Její přítomnost byla nutná pro případ, že by něco nevyšlo a aktivity jednotky 401 či jejích členů by bylo nutné obhajovat před soudem. Důstojníci JAGu přidělení 401. jednotce občas přirovnávali svoji pozici k situaci advokátů najímaných zločinci. I když zástupce FBI, rovněž přítomný ve špionském boxu, měl za úkol prosazování zákonů státu, pozoroval právě probíhající aktivity s notnou dávkou závisti. Jako člen jednotky FBI proti organizovanému počítačovému zločinu monitoroval pozorně vše, co útočný tým háčkem podnikal. Jeho přítomnost byla totiž více než projevem pouhé zdvořilosti. Přestože jeho mateřská organizace nemohla použít tak agresivní techniku, jakou viděl tady, i pouhé sledování počítačové invaze od počátku až po realizaci KYBERNETIČTÍ
307
mohlo posloužit k vylepšení jeho schopností hledat nové cesty v pronásledování domácích háčkem. To totiž bude jeho pracovní náplní, jakmile skončí své dočasné přidělení k armádní jednotce. Dalšími osobami, jež se připojily ke Shrewsberymu, byli zástupci CIA a NSA, jinak též autoři této akce, spolu s plukovníkem letectva, jenž zastupoval vlastní počítačové centrum leteckých sil v Idahu. Tato skupina bude během celého hackerování vystavena vlastně největšímu tlaku. I když byli těmi, kdo původně s příslušným plánem přišli, žádný z nich nebude schopen do akce od okamžiku jejího zahájení jakkoliv zasáhnout. Podobně jako němé monitory, které měli před sebou, i oni budou, pokud se týče ovlivnění akce, naprosto bezmocní. To však neplatilo pro posledního člověka v místnosti. Ten, jako člen Výboru pro národní bezpečnost, měl přímý přístup k úřadu vrchního velitele. Jestli bude všechno probíhat dobře, pak tohoto svého práva nebude muset využít. Jako i ostatní lidé přítomní ve špionském boxu, kteří nepatřili ke 401. jednotce, rovněž zástupce bezpečnostního výboru se po skončení celé akce prostě jen vrátí zpět do Washingtonu, D. C., kde svým nadřízeným o události předloží písemnou zprávu. Avšak v případě, že by se stalo něco neočekávaného, jistě bez meškání zvedne telefon a spojí se s prezidentem a jeho poradci. I když se tento zástupce Výboru pro národní bezpečnost choval docela přátelsky, Shewsberymu připadala jejich společná přítomnost v nevelké pozorovací místnosti spíše jako pobyt s tygrem v kleci. Oukej, lidi," promluvil Reitter do mikrofonu poté, co . iv>- iinu punupi signalizovali svou připravenost. Jdeme na to. Spojaři, otevřete komunikační kanál." všichni členové týmu pusCupně
Prvním krokem jakéhokoliv hackerského útoku bylo napojení Jámy na venkovní komerční síť. Tento postup měl zabránit černým rytířům, aby 401. jednotce mohli provádět to samé, co se Reitter a jeho tým chystali udělat počítačovému centru, z něhož operoval macnife. Pracovník spojovací sekce jednotky 401, umístěné v jiné části Strážní věže, musel manuálně zastrčit kabel vedoucí z Jámy do přípojky zevního počítačového systému. Zásuvky těchto přípojek byly uspořádány do řady na panelu, natřeném jasně červeně. Každou zásuvku zakrývala krytka s pružinou, která se automaticky přiklápěla v okamžiku, kdy byl ze zásuvky vytažen kabel. Všude po místnosti, na horní části panelu a nad každou zásuvkou, se skvěly varovné nápisy. Navíc pokaždé, jakmile se nadzvedla nějaká krytka, ozvalo se slovní varování, upozorňující, že odklopená zásuvka patří k zevní komerční síti. Jakmile bylo spojení opravdu uskutečněno, v horní části obří obrazovky v Jámě se objevil příslušný výrazně blikající nápis. Na toto znamení se stopař mohl pustit do práce a zahájit útok. Vstup pracoviště Jámy do celosvětové sítě proběhl docela neokázale. Postup, který zvolil stopař, se nelišil od způsobů každodenně běžně používaných miliony jiných Američanů. Stopař vyťukal jméno požadovaného internetového serveru a počkal, než bude navázáno spojení. Trpělivě přitom sledoval obrazovku. Na ní se objevilo poměrně jednoduché schéma cesty, po které bylo možné dostat se z Jámy až do počítače macnifea. Byly tu vyjmenovány všechny servery v tom pořadí, v jakém do nich bude vstupováno. Vedle každého serveru bylo v rámečku uvedeno jeho komerční jméno, přístupový kód, který stopař bude potřebovat ke vstupu, typ vybavení daného serveru, stát původu a konečně jazyk používaný místním správcem serveru.

 
W
308
H A  R O L  D
Každý rámeček byl původně modrý, tedy stejné barvy, jaký mělo pozadí obrazovky. Jakmile byl navázán se serverem kontakt, příslušné políčko změnilo barvu na žlutou. V momentu napojení se objevila barva rudá, a to jak na kontrolním monitoru stopaře, tak i na obří obrazovce na stěně. Pouze ve špionském boxu, kde postup útoku sledovali netechnici, byla na monitoru zobrazujícím servery dotčené útokem skutečná mapa. Netechnici" byl oficiální termín, jímž se označovali návštěvníci Strážní věže, jako kupříkladu zástupci Výboru pro národní bezpečnost či lidé, kteří nebyli obeznámeni s počítačovou technikou tolik jako kybernetičtí rytíři a jejich technický personál. Když se Jáma budovala, bylo rozhodnuto, že pro tyto lidi bude daleko snazší porozumět tomu, co se právě děje, když namísto zjednodušeného grafu používaného stopařem uvidí spíše mapu. Když se nějaký civilní surfař po síti vydá do kybernetického prostoru, obvykle má před sebou nějaký cíl, ale prakticky už vůbec ho nezajímá, jak se k němu dostane. Prostě zadá svému navigačnímu programu instrukci, aby ho spojil s příslušnou webovou adresou. Tento program poté udělá několik věcí. Nejprve přeloží uživatelův pokyn do protokolu, který umožňuje příslušnému osobnímu počítači spolupracovat se všemi servery webu i se systémem adresáta. Tento internetový protokol, neboli IP, vytváří sběrné informace, zahrnující adresu žadatele i cílovou adresu, odesilatelův požadavek a případně všechny další informace, které uživatel poskytl. Jakmile je protokol jednou odeslán, jsou všechny údaje sbaleny do datového balíčku, který pak vyrazí do sítě worid wide webu a pátrá po serveru, který je ochoten a schopen převzít zprávu na cestě k adresátovi. Jakmile se naváže spojení mezi uživatelem, který celou komunikaci inicioval, a požadovaným cílem, je datový balíček přeměněn opět do počítačového jazyka, jakému přijímač nebo jeho systém rozumějí. Jsou-li data pouhou e-mailovou zprávou, je sekvence uložena do paměti počítače, kterému byla poslána. To v případě, že adresát právě v tom okamžiku s počítačem nepracuje. Chce-li odesilatel komunikovat s někým na opačném konci sítě v reálném čase, nebo si přeje nějak manipulovat s tam uloženými informacemi, pak zůstane spojení mezi oběma uživateli otevřené do chvíle, než je někdo z nich ukončí. Jelikož si stopař přál napojit se na zcela určité servery, a to ještě v daném pořadí, musel zformulovat adresovou část balíčku tak, aby sledoval přesně danou trasu. V případě, že daný server neměl v tom okamžiku otevřený přístupový port, proces hledání v síti se zastavil, než došlo k otevření. Jakmile se stopař v nějakém serveru ocitl, smazal adresu tohoto serveru a nahradil ji jménem další postupné adresy. V Jámě shromážděný tým tiše seděl a pozoroval obraz stopařova monitoru promítaný na velkou obrazovku. Bobby Sung, známý svou trpělivostí, se tvářil stejně nezúčastněně jako obrazovka před ním. Eric Bergeron naopak nebyl schopen skrýt energii, která z něho jen sršela. Protože neměl co dělat s rukama, poklepával tužkou o desku stolu. Jestli snad v hlavě kybernetického rytíře existuje určitý rytmus, v jakém se podvědomě formulují jeho odpovědi, Ericovy ruce jakoukoliv pravidelnost nyní jasně popíraly. Namísto rytmu slyšela vedle něj sedící překladatelka jenom naprosto nesouvislý ťukot, který pouze zvyšoval její nervozitu. Beze slova se proto naklonila a vytrhla tužku Fricovi z rukou. Eric, dotčený jejím chováním, se k ní otočil a zadíval se na ni. Překladatelka čelila jeho pobouřenému pohledu výrazem: Jen do toho, ať si tě vychutnám." KYBERNETIČTÍ
309
Uprostřed této němé výměny se ozval hlas stopaře. Oukej, chlapci a děvčata, jsme tam." Eric se ještě naposledy nevraživě podíval po překladatelce a pak již soustředil svou pozornost na obří obrazovku. V momentě, kdy se Eric konečně plně soustředil na zahájení útoku, byl Bobby Sung už v plné práci. Jeho úkolem, jako dnešního EWK, bylo proniknout zabezpečovacím systémem, chránícím počítačový systém macnifea. Jelikož však byl tento systém vytvořen na základě původně amerického projektu, ve kterém macnifeův sponzor nezměnil ani požární zeď sítě, ani požární zeď přístupu aplikací, byl jeho úkol poměrně snadný. Poprvé toho dne dal Bobby Sung najevo své vzrušení a začal si pobroukávat sbor z opery Valkýra, zatímco jeho prsty se rozkmitaly po klávesnici. Když uslyšel známou Wagnerovu melodii, agent FBI ve špionském boxu se rozkuckal tichým smíchem. Skoro to vypadá, že vaši lidé nějak moc často chodí na staré válečné filmy." Kevin Shrewsbery pohlédl na návštěvníka z Langley. Pořád lepší, než aby využili toho, co je tady učíme, k vybílení mého bankovního účtu." Zatímco zástupce CIA zůstal na plukovníka zírat, agent FBI se znovu zasmál. V tom máte pravdu." VJámě mezitím Bobby Sung dokončoval svůj úkol. Je to tady, kamaráde," zavolal na Erica Bergerona, jsme vevnitř." Eric se zhluboka nádech! a zadívá! se ] .........   t,i. .
L VA.U.  l dl ;
i lu mrKiiciiK
zamumlal. Bobby Sung použil svou starou techniku. Do otevřeného portu macnifeova počítače se mu podařilo vstoupit tím, že mu poslal zprávu z adresy, která byla macni-feovi známá. Jakmile se jednou dostal přes vstup, obsah zprávy už nebyl zabezpečovacím programem nijak kontrolován, protože údajně pocházel od důvěryhodného odesilatele. Zpráva se však skládala ze sekvence příkazů, převedených do počítačového jazyka hostitelského systému, jimiž se zřizoval nový kořenový adresář. Ani stát, který počítač poskytl, ani macnifeova vlast základní programový jazyk počítače nezměnily, což Ericovi jen usnadnilo přístup k adresáři, na kterém okamžitě začal pracovat. První fází útoku bylo instalování trojského koně. I když existuje několik variací tohoto přístupu, Eric tady použil systém vycházející z internetového protokolu. Spíše než aby se tento jednotlivý počítač zničil, což by se dalo poměrně snadno nahradit, NSA přesvědčila Výbor pro národní bezpečnost, že bude lépe anulovat efektivitu jakéhokoliv budoucího počítačového útoku ze strany nepřátelské země pečlivým monitorováním cílů v kybernetickém prostoru, na které se její černí rytíři zaměří. Řešením tohoto úkolu mělo být pozměnění úvodního internetového protokolu instrukcí příslušného počítače tak, že pokaždé, když se macnife a jeho spolupracovníci připojí na Internet, bude okamžitě upozorněna NSA. Trojský kůň v tomto případě neměl dělat nic jiného než pouze zaslat NSA kopii všeho, co z počítače odejde na web. S takovouto informací bude NSA schopna každý cíl hackerského útoku varovat, a navíc bude mít dokonalý přehled, na koho se právě nepřítel zaměřuje. Eric se metodicky vkrádal do operačního systému macnifeova počítače. Se známým přístupem do kořenového adresáře to bylo docela jednoduché. Co naopak nebylo jednoduché, bylo nahrazování kódů. Nejprve však musel začít pracovat se starým kódem,

 
310
H A
W

což mohlo vyvolat chvilkové přerušení funkčnosti systému. Bylo to něco podobného, jako když kardiochirurg musí nejprve zastavit srdce, aby na něm mohl začít pracovat. Všichni, kteří využívají macnifeův počítač připojený na Internet, mohou zaregistrovat určitou prodlevu. Jestli toto přerušení bude trvat delší dobu, pak správce sítě celkem přirozeně usoudí, že nastal nějaký problém buď v jeho připojení, nebo v celém systému. V každém případě však okamžitě začne vyvíjet usilovnou činnost, aby závadu vyřešil. Během té doby by určitě ignoroval telefony rozhněvaných uživatelů. Aby se této situace vyvaroval, Bobby Sung momentálně zablokoval veškeré spojení ven. Průměrnému účastníkovi připadalo přerušení jako běžné přechodné zpoždění při hledání otevřeného obvodu u jeho poskytovalo internetových služeb. Dokonce i protřelý počítačový nadšenec by jen s obtížemi správně diagnostikoval počítačové zakuckání způsobené Bobby Sungem. Hej, Bobby," zvolal Eric. Jsi připravený?"
EWK pohlédl na velkou plochu obrazovky, aby se přesvědčil, že Eric má vysvícený existující sběrný internetový protokol a je připravený k pozdržení systému. Počítám do tří," upozornil Bobby Sung a začal počítat. Tři, dva, jedna, teď." Ve špionském boxu ukázal agent NSA na obrazovky ilustrující Ericovu a Bobbyho činnost. Nejdřív dojde k přerušení funkčnosti systému," pronesl na vysvětlenou k zástupci Výboru pro národní bezpečnost. Pak hlavní kybernetický rytíř vymaže starý internetový protokol a nahradí ho tím, který jsme mu dodali - naším trojským koněm." I když zdaleka přesně nerozuměl všemu, co se v Jámě dělo, zástupce výboru chápavě pobrukoval a přikyvoval. V Jámě zatím Eric zvedl ruce nad klávesnici a vydechl: Hotovo!" Na toto znamení Bobby Sung uvolnil blokádu napadeného systému. Když byl varovný signál na obrazovce nahrazen nápisem Opět v provozu", EWK nechal ruce klesnout k zemi. Nevzrušeně pohlédl na monitor, který mu nyní ukazoval to samé, co před sebou viděl správce sítě napadeného počítače. Jestli si někdo povšiml přerušení činnosti systému, teď se co nevidět spojí se správcem sítě, který následně vyvine nějakou činnost, aby zjistil, co se stalo. Jáma opět ztichla, v očekávání, jestli se na obrazovce před Bobby Sungem neobjeví známky nějaké horečné aktivity. Dozorčí důstojník se podíval na hodinky. Již předem bylo stanoveno, že počkají třicet minut, jestli se nevyplní obavy z odhalení jejich pod-vrženého trojského koně. Stejně jako prve, ani teď Eric nedokázal ovládnout svou nervozitu. Jelikož neměl v dosahu ani jednu tužku, hleděl pátravě na velkou obrazovku a bubnoval přitom prsty na desce stolu. Byl uprostřed nějakého záhadného rytmu, když ucítil, jak ho někdo přes pravou ruku plácnul. Ohromeně pohlédl na překladatelku vedle sebe. Překvapen tím gestem i zamračeným výrazem v jejím obličeji si přitiskl ruku na prsa a začal si ji třít. Jeho pohled směrem k útočnici vyjadřoval otázku Co mi to děláte?' Překladatelka něco podobného předpokládala, takže mu před oči přistrčila lístek se vzkazem: Přestaňte s tím vandalem, nebo vám budu muset zlámat prsty." Eric se natáhl, vzal jí z rukou tužku, našel poznámkový blok a načmáral do něj odpověď. Och, to jisté! Vy, ještě s kterou armádou?" KYBERNETIČTÍ                                                   311 Eirc a překladatelka objevili, že mohou strávit nezbytný čas čekání něčím příjemnějším než pouhým pozorováním obří obrazovky, a začali si vyměňovat vzkazy. Stále ještě pokračovali v této činnosti, když kapitán Reitter přerušil všeobecné mlčení. Vypadá to, že trojský kůň je bezpečně uvnitř a dělá svou práci. Je čas, abychom přešli ke druhé fázi operace." Než definitivně ukončil tu němou válku slov, Eric napsal poslední vzkaz soupeři po svém boku. Budeme v tom pokračovat později." Podal jí popsaný lístek, otočil se v křesle čelem ke klávesnici a dal se do práce tam, kde před časem skončil. Oukej, Scottie," ozval se do mikrofonu, zaveď mě tam." Stopař se beze slova připravil na znovuvstoupení do kybernetického prostoru, tentokrát z počítače, do něhož se právě vkradli. V tomto případě se zaměří na chemický závod, který měl být zničen. Za použití macnifeova jména a z jeho vlastního počítače zahájili nový útok. Na rozdíl od předchozího postupu se tentokrát v nejmenším nesnažil skrývat svou stopu nebo kličkovat po Internetu nějakými předem určenými cestičkami. K úspěšnosti i této části operace musel stopař naopak zanechat viditelnou stopu od macnifeova počítače k chemické továrně, aby ji počítačoví specialisté nepřátelského státu mohli bezpečně sledovat. Cílovým místem vstupu byla ta část počítačového systému chemického závodu, která měla na starosti vyskladňování produktů a jejich kontrolu. Tento bod, alespoň podle experta celého systému, bude nejsnadnější bránou vstupu, kudy se do celé lokální počítačové sítě dostanou. Zatímco přítomní pozorovali, jak stopař předává vedení útoku Bobbymu Sungovi, aby pronikl bezpečnostními kódy, systémový expert vyvolal na obrazovku graf sítě celé chemické továrny. Stejně jako prve se i teď Bobby Sung vkráďal přes bezpečnostní bariéry a propracovával se systémem, až se dostal do kořenového adresáře. Eric ze svého místa pozoroval velkou obrazovku. No teda," zamumlal, když pohlédl na monitor před sebou. Já měl za to, že podle tebe celý ten závod vybudovali Němci." Závod je německý," odvětil systémový expert. Ale počítačová síť vychází z amerického základu." Doufám, že ta americká firma z toho dostává nějaké dividendy," poznamenala překladatelka. Bobby Sung se uchichtl. To sotva."
Ze svého místa se ozval Reitter: Tak se usadíme a budeme se věnovat svým úkolům." Na rozdíl od minulé fáze, která proběhla téměř za absolutního mlčení, nyní se rozpoutala živá výměna mezi systémovým expertem, směřujícím Erica počítačovou sítí, překladatelkou, která tlumočila, když narazili na nějaké pasáže v čínštině, a Fricem samotným, který jim oběma kladl otázky. K ulehčení orientace používali všichni tři laserová ukazovátka, která zaměřovali na jednotlivá slova nebo oblasti grafu na velké obrazovce na stěně. Oukej," pronesl po chvíli triumfálně expert systému. Ten druhý soubor v pořadí obsahuje program ovládající kontrolní panel." Dobře," pronesl přemítavě Eric, vysvítil příslušný soubor a kliknul myší. Podíváme se, co uvidíme." Po krátkém prostudování série počítačových příkazů si expert na počítačové jazyky

 
312
D
W
L E

zhluboka oddechl. Nic tu nezměnili. Všechna předprogramovaná opomenutí jsou pořád tady." Systémový expert souhlasně přikývl. Souhlasím. Můžeme pokračovat podle plánu." Eric se naklonil kupředu, pozvedl prsty a zacvičil s nimi jako pianista před koncertem. Děkuji vám, dámy a pánové. Jako první skladbu vám zahraju: Do prdele s bezpečnostními pojistkami". To je ale drzý parchant," pronesl agent NSA v špionském boxu. Plukovník Shrewsbery přispěchal na ochranu Erica. Je mu teprve pětadvacet let a právě hraje tu nejsložitější počítačovou hru." Obrátil se a pohlédl na muže z NSA. Stejně jako vy i my si najímáme mozky, ne osobnosti." Eric se rychle přesunoval z jednoho bodu do druhého a průběžně měnil nastavení programu. V některých případech obracel hodnoty, takže když obrazovka v kontrolní místnosti operátora ukazovala, že je některý ventil otevřený, byl ve skutečnosti zavřený a naopak. K údajům o teplotách v různých obrovských kádích, kde probíhaly chemické reakce a míšení směsí, připojil jednoduché matematické vzorce. Tyto úpravy byly provedeny tak, aby hodnoty teplot vykazované na kontrolní obrazovce byly podstatně nižší, než byly ve skutečnosti. Spolu s vyřazením systému automatického zastavení reakce a aktivování hasicího zařízení v případě nebezpečí bylo toto nové nastavení zárukou spuštění nekontrolované řetězové reakce. Personál v kontrolní místnosti navíc nebude mít sebemenší povědomost o tom, co se doopravdy děje, dokud nebude příliš pozdě. A až začnou podnikat kroky k zastavení chemické reakce nebo k zahájení nouzových opatření, falešné údaje na obrazovkách a pozměněné reakce na jejich povely celou katastrofu jen urychlí a potencují. Když Eric skončil, opřel se v křesle, odstrčil ho od klávesnice a vzhlédl na velkou obrazovku. Pomalu zkontroloval každý řádek, který pozměnil, písmeno po písmenu. Když skončil, otočil se na sedadle a obrátil se k Bobbymu Sungovi. Co tomu říkáš, starouši?" Sung, který dosud sledoval každý Ericův pohyb, se dlouze zahleděl na obří monitor a nakonec souhlasně přikývl. Zatraceně dobrá práce, hochu. Řekl bych, že tam teď máme slušného opatrovníka." I když byl Reitter poněkud rozzlobený lehkovážným přístupem obou kybernetických rytířů, nic neříkal. Oba aktéři, stejně jako konečně všichni přítomní v Jámě, byli vystaveni značnému psychickému tlaku. Jakmile byli oba hackeři konečně spokojeni, Eric se tázavě obrátil k osobám po své levé ruce. Vidíte tu něco, na co bych se měl ještě jednou podívat?" Jak systémový odborník, tak expert pro počítačové jazyky ještě chvíli hleděli na pozměněné údaje a matematické vzorečky. Jeden po druhém pak Fricovi na znamení spokojenosti ukázali vtyčený palec. Nato Eric pohlédl na stopaře. Oukej, Scottie. Zaveď nás domů." Ten podle svého zvyku třikrát cvakl podpatkem a zopakoval staré klišé není lepší místo než domov", vycouval z hlavního počítače chemické továrny a připravil se k opuštění Internetu. Když konečně skončil, tleskl do dlaní. Jsme venku." Reitter bez váhání promluvil do mikrofonu. Spojaři, přerušte spojení. Opakuji, přerušte spojení." 313
KYBERNETIČTÍ
Rudý nápis, varující přítomné v Jámě, že počítače jsou napojeny na zevní interne-tovou síť, náhle zmizel. Reitter se zvedl a rozhlédl se po místnosti. Je právě devatenáct třicet pět. Naše první hodnotící schůzka se bude konat ve dvacet hodin v hlavní konferenční místnosti." I když byl tento postup naprosto standardní, shromážděný tým přesto vydal kolektivní povzdech. Nato si však všichni členové začali bez okolků sbírat věci, které si sem přinesli, a začali postupně odcházet. Mezitím zástupce Výboru pro národní bezpečnost ve špionském boxu několikrát zamrkal a pak pohlédl nejprve na Shrewsberyho a posléze na zástupce NSA a CIA. To je všechno?" otázal se nevěřícně. Všichni, kteří byli nějak spojení se 401. jednotkou, stejně jako agenti NSA a CIA, jako jeden muž vzhlédli v domnění, že jim snad něco uniklo. Zmatený Shrewsbery pohled zástupce Výboru opětoval. A co jste čekal? Nějaký Armageddon?" No, tedy" pokračoval civilista, stále nepříliš jistý, co se to tu vlastně odehrálo, jak můžete vědět, že jste uspěli?" Shrewsbery se upřímně snažil skrýt své znechucení. Bylo zřejmé, že tenhle vyslanec nejvyšších úřadů očekával, že uvidí exploze, smrt a destrukci, to všechno v reálném čase, jako v nějakém filmu. Když se mu podařilo ovládnout emoce, Shrewsbery povstal. Inu," pronesl tak taktně, jak jen dokázal, pokud jde o toho trojského koně, bude to trvat minimálně několik dní, než se NSA dozví, jak je účinný." A co ta chemická továrna?"
Shrewsbery pokrčil rameny. Radím vám, abyste se zítra ráno podíval na zpravodajství CNN. Jestli jsme byli úspěšní, budou toho určitě plné zprávy." A co ten fígl, který měl vyvolat napětí mezi dvěma státy?" pokračoval člen Výboru ve vyptávání. To, pane," odpověděl Shrewsbery, už vůbec se nepokoušeje skrýt své podráždění, se asi nikdy nedozvíme." Civilní poradce zůstal rozpačitě stát a rozhlížel se po lidech shromážděných ve špionském boxu. Takže, to je opravdu konec? Takhle povedeme války v jednadvacátém století?" Plukovník Shrewsbery sklonil hlavu a chvilku nad tou otázkou přemítal. Znovu a znovu se takhle ptal sám sebe, až si teď konečné odpověděl. Ano." Ani se nesnažil skrýt lítost, kterou nad tím pociťoval. Přibližně takhle to bude vypadat." Pak s trochu uličmckým úsměvem znovu pohlédl na zástupce NSA a ušklíbl se na něj. Poslední, prosím, zhasne." Bez dalšího slova se plukovník pěchoty otočil a vydal se k východu z místnosti. Jeho povinnosti totiž v mnoha ohledech skončily.

 
Harold W. Coyle absolvoval vojenský institut ve Virginii v roce 1974 s bakalářským titulem z historie. Při vyřazení mu byla propůjčena důstojnická hodnost podporučíka obrněných jednotek. Své první přidělení absolvoval v Německu, kde sloužil pět let jako velitel tankové čety, výkonný zástupce velitele tankového praporu a nakonec jako velitel tankové roty. Následně pak absolvoval Pokročilý kurz důstojníků pěchoty ve Fořt Benningu v Georgii, stal se velitelem odboru zbrojního oddělení tankové školy ve Fořt Knoxu v Kentucky, působil v Národní gardě v New England, rok strávil jako zástupce operačního důstojníka v Korejské republice a nakonec nastoupil turnus ve Fořt Hoodu v Texasu jako školicí důstojník divize G-3 první kavalerie a operační důstojník bojových tankových sil 1-32, kombinované manévrovací bojové jednotky. Jeho posledním vojenským přidělením se stala škola pro velitele a důstojníky generálního štábu ve Fořt Leavenworthu v Kansasu. V lednu 1991 se přihlásil do Třetí armády, se kterou sloužil v průběhu operace Pouštní bouře. Po návratu ze Zálivu na jaře 1991 odešel z armády a dále zůstal u záložních individuálních pohotovostních bojových jednotek armády jako podplukovník. Od té doby na plný úvazek píše. Dosud publikoval následující romány: Team Yankee {Tým Yankee, 2002), Sword Point (Špička meče), Bright Star (Jasná hvězda), Trial by Fire (Zkouška ohněm), The Ten Thousand (Deset tisíc), Code ojHonor (Zákoník cti), Look Away (Dívej se stranou), Until the End (Až do samého konce), Savage Wilderness (Nezkrotná divočina), Goďs Children (Boží děti) a Dead Hand (Mrtvá ruka).

 
LET ENDEAVOURU
R. J. PINEIRO

 
Jedna
Do vesmírného ticha se ozývalo jen tiché hučení aparatury na kontrolu vzduchu a přístrojů pro udržení podmínek umožňujících život. To věčné mlčení se ruskému kosmickému specialistovi Sergeji Dudajevovi od chvíle příjezdu na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) před třemi měsíci už dokonale zhnusilo. Věděl dobře, že sem nepatří. Do cylindrického modulu s normálním atmosférickým tlakem, představujícího celý jeho svět po dobu, jež mu připadala jako věčnost. Do míst, kde nahoře" a dole" nemělo vlastně žádný význam. Do moderní klece na krysy, kde pracovali, jedli a spali lidé, chráněni před zevním kosmickým prostorem jenom vrstvami kovových slitin a izolace. Kosmicky prostor. Sergej se zamračil, když pohlédl panoramatickým průzorem ve stěně obytného modulu na lehký mračný opar, který zahaloval oblast jižní Afriky. Celá Země vypadala tak mírumilovně, klidně, majestátně. Se sto šedesáti centimetry tělesné výšky byl třicetiletý ruský kosmonaut docela malý, zvláště když se postavil vedle svých amerických nebo evropských kolegů. S úhledně přistřiženou bradkou, vpadlými tvářemi a okouzlujícím úsměvem Sergej rozhodné nepřipomínal někoho, kdo má zálibu v jídle. Z jeho oválného, spíše kostnatého obličeje však hleděly bystré, téměř ženské oči, které v sobě měly jakousi až italskou měkkost a díky nimž se lidé v jeho přítomnosti cítili uvolněně. I dnes se rozhodl vsadit na svou vrozenou schopnost přimět všechny kolegy na Mezinárodní kosmické stanici, aby se cítili v jeho přítomnosti pohodlně. Zavřel oči a zaposlouchal se do vlastního dechu, zatímco se duševně připravoval na svůj úkol. Cítil, jak mu srdce buší rychleji, do žil se mu vylévá adrenalin a na jeho zvrásnéném čele vystupuje pot. Otevřel oči a zadíval se na dokonale kulatou perličku potu, plující vzduchem jen několik centimetrů před jeho obličejem. Objal ji ukazovákem a palcem, několik vteřin si s ní pohrával a pak ji stiskl. Tichá exploze uvolnila stovky drobných tekutých částeček, které pomalu stoupaly vzhůru, jak je strhával proud vzduchu nasávaný do systému obnovy vzduchu, který byl umístěný ve stropě. Nadešel čas. Jelikož právě v současnosti Atlantu mířil zpátky k Zemi a start raketo-
 
320
P I N E I R O

plánu Endeavour z pozemské základny byl o týden opožděn, obvyklá osmičlenná posádka kosmické stanice byla dočasně zredukovaná na pouhých pět lidí, včetně jeho. Příležitost ovládnout americký vojenský modul globální protiteroristické obrany GPATS nebude už nikdy tak blízko. Tento modul byl jednou ze součástí tvořících v současnosti jádro kosmické stanice. Na rozdíl od ostatních sesterských modulů, sloužících buď jako obytné prostory nebo jako laboratoře shromažďující a uchovávající různá vědecká data, GPATS, přísně tajný vojenský náklad raketoplánu, dopravený sem zhruba před rokem, obsahoval prototyp fluorovodíkového chemického laseru, zásobovaného energií ze solárních panelů. I když měl zpočátku laser řadu chyb, před nějakými šesti měsíci už prokázal svou cenu. Tehdy se jeden špatně fungující satelit dostal do tak nebezpečné blízkosti, že mohl kolidovat s jejich plavidlem. Laser při této příležitosti dokázal přenést na cizí satelit dost energie k tomu, aby změnil svou trajektorii a obě tělesa se tak minula o tři sta metrů. Od té doby Pentagon, ve snaze ochránit kosmickou stanici před dalším případným kosmickým odpadem, využil přepravní kapacity dalších dvou raketoplánů a nechal sem dovézt zařízení za miliardu dolarů, kterým ještě dodatečně posílil výkon a přesnost laseru. Tato zbraň byla nyní díky vylepšení schopna zničit stejně tak nepřátelský satelit, jako přilétající nukleární hlavici, a to způsobem vyvinutým v rámci strategické obranné iniciativy před více než deseti lety. Avšak GPATS obsahoval rovněž další zbraň, umístěnou zde na přání Rady bezpečnosti OSN. Bylo tu třicet bojových hlavic BLU-85, z nichž každá byla vybavená samostatným motorem pro možnost opětovného vstupu do zemské atmosféry. Tyto bojové hlavice představovaly největší konvenční rakety vyráběné ve Spojených státech _ a byly v podstatě většími sourozenci již zastaralých BLU-82, používaných s oblibou za vietnamské války k přeměně rozsáhlých lesních oblastí na přistávací plochy vrtulníků. Důvodem, proč byly na palubě kosmické lodi přítomny střely BLU-85, byla potřeba mít k dispozici taktické, nenukleární protiteroristické zbraně prvního úderu, které mohly být během několika minut vyslány s chirurgickou přesností na jakýkoliv cíl na Zemi. Každá hlavice obsahovala výbušninu o síle patnácti tisíc tun TNT, neboli patnácti kilotun. Ve srovnání s dvěstěkilotunovými bojovými hlavicemi interkonti-nentálních balistických střel ICBM byla tato výbušná síla poněkud menší, ale pro zamýšlené účely naprosto dostačovala. Jediná BLU-85 byla schopna srovnat se zemí jakýkoliv vojenský komplex v nepřátelské zemi, doslova vypařit teroristický výcvikový tábor, zastavit postupující armádu nebo zlikvidovat kokainovou plantáž. Toho všeho bylo možno dosáhnout pouhým stisknutím knoflíku, protože střela byla poté již samonavádéna na cíl pomocí vlastního radaru. Byl to vlastně typický systém vystřel a zapomeň". Způsobem používaným celá desetiletí pozemními raketovými silami byly střely udržovány ve stálém stavu pohotovosti. Jejich startovací spouště kontrolovali dva členové posádky kosmické lodi pocházející ze Spojených států, tedy ze země, která celý projekt GPATS financovala. GPATS představoval poslední obranu Spojených národů proti povstaleckým zemím a teroristickým skupinám, díky které byly schopné rychlého a devastujícího úderu bez mimořádných výdajů spojených s vysláním vojenských jednotek nebo s leteckými údery na jedné straně a bez politických či morálních problémů spojených s nukleárním útokem na straně druhé. A já teď tuto zbraň pouziju proti ruským řezníkům, pomyslel si Sergej, který se s tajným nákladem kosmické lodi seznámil během posledního měsíce svého výcviku. 321
LET	ENDEAVOURU
Sergej Viktorovič Dudajev byl sice rozený Rus, ale jeho srdce patřilo bojujícímu lidu Čečenska. V této zemi totiž strávil v poslední dekádě existence Sovětského svazu jako syn důstojníka Rudé armády většinu svých mladých let. Vyrůstal v Grozném, hlavním městě Čečny. To mu umožnilo vytvořit si pevná pouta s místními lidmi, z nichž někteří byli bohužel zabiti během bouřlivých let občanské války, která se zde rozpoutala po pádu Sovětského svazu. Sergej Dudajev si udržel v duši tajnou loajalitu k Čečensku i později, když tuto válkou poznamenanou zemi opustil a zanechal za sebou své přátele, bojující za nezávislost. Oheň v srdci mu nepřestával plát ani poté, co se usadil v Moskvě, kde se pokusil zahájit nový život. Dokonce ani v době, kdy začal ve stopách svého otce postupovat stále výš po vojenském žebříčku ruské armády. A ani tehdy, kdy ho jeho skvělá kariéra nakonec přivedla do ruského kosmického programu. Sergej sáhl do postranní kapsy uzavřené suchým zipem a vytáhl odtud malou elektrickou zbraň určenou k omráčení protivníka. Tato hračka byla schopna šokovat výbojem o napětí dvaceti tisíc voltů, což dokázalo uvést průměrného muže na třicet minut do bezvědomí. Jeho přátelům z Čečny se podařilo propašovat mu tuto zbraň na palubu nákladního raketoplánu Progress, který k jejich stanici dorazil minulý týden. Spolu se zbraní dostal i kódované instrukce od čečenského kontaktu v Moskvě ohledně načasování převzetí kontroly nad kosmickou stanicí. Hej, Sergeji. Dneska vypadáš nějak sklíčeně." Kolem něho přeplul jeden z amerických astronautů, poklepal mu na rameno a nakonec se zastavil před kuchyňským pultem. Tento Američan byl současným zástupcem Rady bezpečnosti OSN na palubě kosmické lodi. Navíc k povinnostem specialisty letu měl rovněž na starosti zajištění modulu GPATS. Od doby, kdy Rada bezpečnosti na kosmickém plavidle GPATS umístila, měl přinejmenším jeden člen posádky výcvik a dokonce i zbraň k možnosti ochrany tohoto vojenského modulu. Sergej neodpověděl. Jeho oči sklouzly od Američanova pouzdra s omračující zbraní k zádům jeho světlemodré letecké kombinézy, stejné, jakou měl na sobě i on sám. Jediný rozdíl byl v tom, že svalnatému vojákovi OSN byla dost těsná, zatímco na Sergejově hubené postavě vypadala jako o číslo větší. Vysoký astronaut se otočil, v rukou si pohrávaje s hnědou krabičkou sušených broskví. Jeho široký růžovobílý obličej ladil s krátce sestřiženými vlasy. Zvědavé hnědé oči několikrát na Sergeje zamrkaly. Jsi v pořádku, kamaráde? Vypadáš nemocně. Naspíš toho dost?" Sergejovi se prudce rozbušilo srdce, jak se snažil schovat svou zbraň za zády, aniž by vypadal podezřele. Nucené se usmál, lehce přivřel oči a přikývl. Ano, je mi prima. Díky." Mohutný Američan pokrčil rameny a obrátil svou pozornost opět k sušeným broskvím. Sergej Viktorovič Dudajev stiskl v ruce zbraň, odstrčil se směrem ke kuchyňskému pultu, natáhl kohoutek zbraně a přitiskl ji vojákovi do zad. V obytném modulu se ozvalo zabzučení a pytlík s ovocem se vydal na svou pouť vzduchem. Cestou z něj vypadával v hnědém oblaku jeho obsah. Američan se chvilku otřásal v křečích, pak ale znehybnél a zvláčněl, s rukama volné před sebou. Nejdřív znehybnit, pak zabít.
Sergej potlačil veškeré emoce a škrtil svou oběť tak dlouho, až přestala dýchat. Zapátral po pulzu, žádný však nehmatal. Uspokojeně vzal mrtvému muži z pouzdra zbraň a pak tělo odstrčil stranou.

 
322
J  .  P I N E I R O
Adrenalin mu teď poháněl srdce jako o závod. Sergej se zadíval do opačného koutu obytného modulu, kde byly po obou stranách kóje na spaní s měkce polstrovanou podlahou i stropem. V jednom takovém oddělení spal další člen posádky. Byl to druhý Američan, tentokrát velitel stanice. Ruský kosmonaut k němu doplul a zastavil se teprve těsně před jeho kójí. Velitelovy paže se volně vznášely podél těla a hlavu měl mírně předkloněnou. Pásy se suchými zipy přidržovaly jeho tělo k polstrování jen takovou silou, aby měl dojem, že leží v pohodlné posteli.
Sergej prsty své chlupaté ruky sevřel vojákovu zbraň a bez dalšího rozmýšlení přitiskl horký konec hlavně ze strany do velitelova krku. Astronaut otevřel oči a překvapeně je upřel na Sergeje. Pak otočil oči v sloup a napřáhl ruce před sebe, jako by se snad chtěl útočníka dotknout. Motorické reflexy však zakrátko ustaly a pak Sergej udusil i tuto bezbrannou oběť. Rus rozepnul Američanovu kombinézu a z řetízku kolem krku mu vzal klíč. Na stejném místě tu Američan měl i svou osobní známku. Sergej krátce pohlédl na ten předmět velikosti kreditní karty a rozhodl se, že se pro něj vrátí později. Právě teď potřeboval získat oba univerzální klíče od kosmické stanice. Sergej Dudajev proto odplul ke své první oběti a našel druhý klíč. Teprve pak se vydal do středu modulu, kde pohlédl na monitor uzavřeného televizního okruhu. Ten nabízel pohled na pracovní stanoviště lodi. Sergej se ujistil, že zbývající členové posádky, Brit a Japonec, se stále nacházejí uvnitř amerického laboratorního modulu. To byl téměř patnáct metrů dlouhý válec s normálním atmosférickým tlakem, velikostí i tvá- . rem ne nepodobný obytnému modulu. Sergej spokojeně zastrčil oba klíče do víceúčelové centrální spínací skříňky MPAC, napojené na elektronické srdce počítačové sítě kosmické lodi. Odsud získal kontrolu nad všemi palubními systémy, jako elektrickou sítí, vytápěním, databankou, spojením, komunikací s pozemní kontrolou a dokonce i nad polohou kosmické lodi a jejím umístěním na orbitální dráze. Sergej Dudajev vyřadil z provozu mechanické ovládání systému obnovy vzduchu a ruční nouzové otevírání průlezů z amerického laboratorního modulu. Ještě několik doteků klávesnice a po celé lodi se rozezněly poplachové zvonky, jak počítačový systém automatickým uzavřením poklopů odřízl laboratorní modul od zbytku lodi. Očima sklouzl zpět k monitoru, na kterém byly nyní vidět dvě postavy rozčileně gestikulující na kameru a hrnoucí se k mikrofonu. Sergej vypnul palubní komunikační systém. Nestál o to, poslouchat jejich prosby, stejně jako celý svět odmítl naslouchat nářkům jeho lidí, když ruské jednotky znásilňovaly jeho milovanou Čečnu. Jak se Sergej znovu začal dotýkat počítačových kláves, v mysli mu vytanuly vzpomínky na divoké období vlastního mládí, na jeho masakrované přátele i na spěšný odjezd ze země. Nyní se rozhodl vyřadit systém kontroly tlaku a obnovy vzduchu a pak začal z laboratorního modulu vypouštět vzduch do volného kosmického prostoru. Astronauti na obrazovce nepřestávali zoufale gestikulovat a volat, ale jejich snažení netrvalo dlouho. Brzy začali dýchat otevřenými ústy, jejich pohyby se stávaly stále těžkopádnější a trhanější, až nakonec přestaly úplně. Ruský kosmonaut klidně pozoroval monitor, který ukazoval vznášející se postavy. V duchu teď slyšel jejich jekot, křik a prosby o milost. Všichni čtyři kolegové vlastně j zemřeli, aniž by pořádně znali Sergejovy motivy, tedy úplně bez vysvětlení, proč jejich j 323
LET	ENDEAVOURU
životy musí tak náhle skončit v umělé kapsli života, pohybující se rychlostí několika tisíc mil za hodinu vysoko nad křehkou Zemí. Dva klíče, které se mu podařilo získat, mu umožňovaly přístup do všech prostor stanice, včetně modulu globální protiteroristické obrany. Sergej proto rychle vyťukal příslušný povel a odemkl tak závoru oddělující GPATS od zbytku kosmické lodi. Vytažením obou klíčů z víceúčelové centrální spínací skříňky pak zajistil trvalou prostupnost všech průlezů. Jediným pohybem ruky se pak odrazil, takže jeho beztížné tělo proplulo přes obytný modul. Na jeho opačném konci se nacházel příklop spojující tento modul s uzlem číslo jedna, nazývaným též H. Tím byl válec o průměru pěti metrů a šest metrů dlouhý, kde se nacházelo celkem šest poklopů, otevírajících průchod do dalších modulů. Byl zde vstup do amerického laboratorního modulu, další do GPATS, třetí do tlakové vzduchové komory, kde se posádka oblékala před výstupem do volného kosmického prostoru. Příklop přímo nad Sergejem vedl do kabiny ruské výroby Sojuz, která mohla být využita posádkou kosmické lodě jako dopravní prostředek na Zemi pro případ nouze. Sergej také plánoval po splnění svého úkolu využít tento únikový systém SES (únikový systém Sojuz) k návratu na Zem. Pátý příklop spojoval svorník s kupolí. Její nejpodstatnější část tvořilo osm panoramatických průzorů, umístěných nad svorníkem tak, že umožňovala členům posádky kosmické lodi rozhled v rozsahu celých 360 stupňů v horizontální rovině a navíc kompletní polokulovitý průhled na Zemi. Zde byl též umístěn ovládací panel zevního manipulačního ramene, což byla poněkud větší a univerzálnější verze již zastaralých pracovních ramen dřívějších raketoplánů. Šestý poklop sloužil k průchodu do raketoplánů přilétajících ze Země nebo ruských zásobovacích lodí Progress. Ke druhému konci amerického laboratorního modulu byl připojen uzel číslo dva, kudy se dalo projít do dalších modulů umístěných na této straně lodi, včetně evropské výzkumné jednotky Kolumbus a japonského experimentálního modulu. Přidržuje se madel připevněných na polstrovaných stěnách svorníku, Sergej zamířil do GPATS. Před příslušným vchodem se zachytil do nožních popruhů a silou pěti kilogramů se opřel do závory zámku, kterou otočil o 180 stupňů. Příklop povolil a posunul se do roviny s vnitřní stěnou svorníku. Sergej ho přitáhl ještě o dalších patnáct centimetrů k sobě, pak ho odklopil nahoru a odstrčil vpravo. Před ním se otevřel pohled do přeplněného modulu GPATS. Na rozdíl od ostatních částí kosmické lodi, které byly osvětlené měkkým bílým stropním světlem, v GPATS vládlo nazelenalé příšeří. To zajišťovalo jen minimální únavu očí i při déle trvajícím bojovém nasazení. Při pohledu zevnitř připomínal modul polovinu válce. Stranu směřující k Zemi plně zakrývaly střely BLU-85, všechny umístěné ve zvláštních schránkách, sahajících od podlahy až ke stropu po celé délce prostoru tak, že mezi bojovými hlavicemi a levou stěnou modulu zůstával průchod široký jen asi metr. V přední sekci GPATS, na opačné straně než stály hlavice, se nacházely dva veliké počítače, oba schopné na rozkaz Rady bezpečnosti OSN bojové hlavice vypustit. Nad pracovištěm blíže ke vchodu svítilo červené světlo signalizující, že tento systém je v současné době aktivní. Další stanoviště bylo v pohotovostním režimu a sloužilo jako záloha. Ještě dále vlevo nalezl Sergej samostatný počítačový systém ovládající mohutný GPATS laser, umístěný v kardanovém závěsu nad modulem. Ruský kosmonaut pro-
 
J  . P I N E I R O
324
plul kolem lesknoucích se instmmentů a ukazatelů až k laseru. Manipulovat s ním se musel naučit, ještě než byl kvalifikován jako specialista. Pravidla Mezinárodní kosmické stanice vyžadovala, aby každý člen její posádky uměl pro případ ohrožení s laserem zacházet. Obsluha bojových hlavic byla naopak svěřena pouze členům Rady bezpečnosti OSN, kterými byli většinou Američané. I kdyby některý další specialista, jako třeba Sergej, pochopil princip zacházení s hlavicemi, stejně by s nimi nemohl prakticky nic dělat bez příslušného kódu, který byl uložen v sejfu vedle odpalovacího místa. Sergejovi se nicméně podařilo zachytit pár útržků instrukcí, když při posledním procvičování odposlouchával rozhovory na vnitřní komunikační síti. V případě, že by jejich loď opravdu dostala příkaz k útoku bojovými hlavicemi, pověřený člen posádky by klíčem otevřel trezor, odkud by vytáhl zalepenou obálku s příslušnými kódy. Ty by poté musely být porovnány s kódy vyslanými ze Země, a teprve až by se potvrdila jejich shoda, byl by splněn rozkaz k vypálení jedné nebo více hlavic. Taková opatření byla nezbytná, protože i když hlavice nenesly jadernou nálož, byly dostatečně silné, aby dokázaly srovnat se zemí třeba i takový Washington, D. C. Jedině k manipulaci s laserem nebylo třeba žádné autorizace ze strany Pentagonu ani Spojených národů. Bylo to logické, protože laser mohl být zapotřebí kupříkladu k rozložení kosmického odpadu, který by ohrožoval vesmírnou stanici. V případě nebezpečí bylo tedy jeho použití plně na uvážení velitele stanice.
Sergej se usadil u kontrolního panelu laseru MPGO a zapnul vyhledávací radar. Ten ve spojení se systémem vyhledávání prostřednictvím tří reflektorů umístěných na geostacionární dráze 37 000 kilometrů nad Zemí byl schopen zachytit a sledovat cokoliv, co se na oběžných drahách kolem Země objeví. Sergej se dal do práce. Nařídil laserovému vyhledávacímu systému prohlédnout východo-západně orientovanou eliptickou oběžnou dráhu s perigeem 274, apogeem 150 kilometrů a s inklinací 63,4 stupně - tedy dráhu nejnovějšího ruského zaměřova-cího satelitu Kosmos, sloužícího v současnosti Rusům jako kontrolní oko nad hranicí mezi Čečnou a Dagestánem. Sergej nařídil rozlišovací schopnost systému tak, aby odfiltroval předměty menší než tři metry. Trvalo téměř další minutu, než vyhledávací systém ohlásil předmět zhruba velikosti školního autobusu. Sergej Viktorovič Dudajev se usmál.
Vidím Tě.
Prsty se mu téměř automaticky rozběhly po klávesách, na kterých nastavil kvantum použité energie, tloušťku paprsku a trvání záblesku. Ještě naposledy zkontroloval všechny hodnoty a pak laser zapnul.
Fluorovodíkový chemický laser, jemuž energii dodávaly masivní solární baterie, vyrobil vysokoenergetický paprsek světla a vyslal ho prostorem k jednomu ze tří zrcadel na geostacionární stanici. Toto segmentované zrcadlo o průměru sedmnácti metrů, trvale chlazené tekutým vodíkem protékajícím pod jeho odrazovou plochou, nastavené již dříve rádiovým signálem z GPATS, laserový paprsek odrazilo, přičemž ho ochudilo pouze o 4% energie. Záblesk poté cestoval po nové trajektorii, končící docela náhle v bodě, v němž se dotkl laminátového povrchu obalu satelitu Kosmos, vyrobeného ze čtyřiadvacetikarátového zlata. 325
LET	ENDEAVOURU
I když paprsek dopadal na cíl pouze několik málo vteřin, jeho energie se přeměnila v teplo, které proniklo tenkou slupkou, doslova vypařilo jeho kov a následně sežehlo složité elektronické vybavení uvnitř. Než se přesunul na ovládací stanoviště válečných hlavic, Sergej za použití klíčů vyjmul z trezoru kód. Pak celý systém aktivoval a strávil několik minut vypisováním třicetipísmenového kódu do počítače, přičemž se postupně propracovával zadáními několika menu a bezpečnostních zajištění. Další sada kódů mu umožnila pohybovat se po zašifrovaném systému, až se konečné dostal k adresáři, obsahujícím software pro odpálení raket. Následovalo ještě několik stisknutí kláves a na třiapadesáticentimetro-vém barevném monitoru Sony se objevil seznam raket. Na černém pozadí se skvěla modrá čísla od UNSC15KTSN001 až k UNSC15KTSN030. Sergej položil ukazovák třesoucí se vzrušením na pružinou přitlačovanou kuličku -normální myš v beztížném stavu nefungovala - a posunul kurzor na bojovou hlavici BLU-85 číslo SN+001. Jeho plán, který vypracoval už dva týdny před startem do kosmu za vydatné pomoci Nikolaje Naskalova, poradce čečenského prezidenta, byl prostý: získat kontrolu nad bojovými hlavicemi, které se tak stanou údernou silou proti ruským jednotkám, chystajícím se vtrhnout do Cečny. Zničení ruského satelitu bylo vlastně takovou Sergejovou výstrahou Moskvě, že obyvatelé Čečny mají teď někde vysoko na obloze spojence. Jakmile získá kontrolu nad GPATS, pošle Kremlu další varování: pokud se 157. ruská obrněná divize nestáhne od čečenských hranic, vyšle na zatím neurčené místo bojovou raketu. Později budou následovat další požadavky. Hladina adrenalinu v krvi mu činila potíže i při polykání. Sergej rozechvěle kliknul. Chtěl aktivovat bojové hlavice a připravit je pro okamžitý start. Symbol UNSC15KTSN001 změnil barvu na fialovou a na obrazovce se objevil nápis: BYLA VYBRANÁ UNSC15KTSN001 K AKTIVACI ZASUŇTE PLATNOU PŘÍSTUPOVOU KARTU RB OSN ***** 00.59 *"-***
Pod monitorem se otevřela štěrbina a vedle ní začalo blikat červené signální světlo. Sergej ztuhl. Vsunout platnou přístupovou kartu Rady bezpečnosti OSN?
Proč by měl něco takového potřebovat, když už se dostal do systému a úspěšně zadal i přístupový kód? Sergej zmateně znovu pohlédl na monitor. Teď na něm bylo uvedeno: BYLA VYBRÁNA UNSC15KTSN001 K AKTIVACI ZASUŇTE PLATNOU PŘÍSTUPOVOU KARTU RB OSN ***** 00.55 *****
A o vteřinu později:
BYLA VYBRÁNA UNSC15KTSN001 K AKTIVACI ZASUŇTE PLATNOU PŘÍSTUPOVOU KARTU RB OSN ;;-;;-- nn 04 Vrs-

 
326
J  .  P I N E I R O
Rusovy oči se rozšířily strachem, když si uvědomil, že systém mu nedovolí spustit startovní sekvenci, pokud během nejbližších čtyřiapadesáti vteřin nevsune přístupovou kartu Rady bezpečnosti. OSN sem tedy nejspíše přidaly ještě jedno bezpečnostní opatření, o němž zatím nic netušil. A jestli byl systém zabezpečení takový, jako se obával, pak nejspíše dostane jen jednu šanci a pak ho počítač natrvalo odmítne. Kde ale...
Ty idiote! Velitelvesmírnéstanice!Karta!'Ještě jednou chvatně pohlédl na obrazovku. BYLA VYBRÁNA UNSC15KTSN001 K AKTIVACI ZASUŇTE PLATNOU PŘÍSTUPOVOU KARTU RB OSN !;-**>:-   QO 47   !;-<->!Ľ>Ľ.Ľ
Sergej vyskočil z křesla, odrazil se směrem ke vchodu do GPATS, proplul svorníkem a dostal se do obytného modulu. Odstrčil stranou postavu Američana vznášející se nedaleko kuchyňského pultu a pokračoval až k samému konci dlouhého válcovitého oddělení. Svůj pohyb zastavil až ve chvíli, kdy se zachytil okraje kóje. Zatáhl za řetízek, který měl mrtvý velitel kolem krku, ten ale nepovolil. Na čele mu vyvstaly krůpěje potu, ale nakonec se mu podařilo přetáhnout řetízek mrtvole přes hlavu. Uchopil elektronickou kartu do levé ruky a nohama se odrazil od kóje směrem zpět ke svorníku. Neodhadl však přesně směr a pravým ramenem narazil do stěny. Kontakt se stěnou změnil směr jeho pohybu, takže se bezmocně vznášel uprostřed prostoru svorníku. Ztráceje cenné vteřiny a potlačuje bolest, Sergej se snažil zachytit jakéhokoliv pevného bodu. Nakonec se mu podařilo dosáhnout na držadlo vedle příklopu do kupole. Během zmatených pohybů upustil kartu, která se vydala prostorem někam k jeho nohám. Jedním rychlým mávnutím uchopil Sergej znovu řetízek a přitáhl si kartu k hrudi. Nohama se odrazil od kontrolního panelu kupole a proplul přístupovým otvorem do GPATS, aby se za malý okamžik ocitl u počítače. w POSTUP PORUŠEN ČASOVÝ LIMIT PŘEKROČEN. PROBÍHÁ ZNOVUNASTAVENÍ SYSTÉMU ĽĽ'frr   1,7  Q  4   J!    
Postup porušen! O šest vteřin to nestihl!
Sergej se pokusil o vsunutí karty, ale štěrbina byla již uzavřená. Pokusil se naťukat příkaz k manuálnímu znovunastavení systému, počítač ale na tyto snahy nereagoval. Klávesnice byla zamčená. Pokusil se vypnout hlavní vypínač po straně počítače, ale rovněž marně. Systém byl zjevně konstruován tak, aby po porušení správného postupu nereagoval na jakékoliv zevní podněty. Takhle to zůstane celých dalších 168 hodin - jeden týden -, než se bude smět pokusit znovu. Sergej dobře věděl, co porušení postupu znamená. Jediným způsobem, jak odblokovat systém před stanoveným časem, bylo použití speciálního kódu, který však byl znám pouze čtyřem osobám na světě: americkému prezidentovi, ruskému prezidentovi, britskému premiérovi a generálnímu sekretáři Spojených národů. Toto opatření bylo do systému zabudováno jako bezpečnostní pojistka právě pro případ podobného vniknutí. 327
LET	ENDEAVOURU
Interval jednoho týdne většinou dostatečně postačoval k vypravení buď raketoplánu nebo kosmické lodi Sojuz, plné příslušníků ozbrojených sil OSN. V průběhu posledních šesti měsíců výcviku v Johnsonově kosmickém centru v Houstonu byl Sergej svědkem cvičení oddílu bezpečnostních sil OSN na boj v beztížném stavu. Zatímco se Sergej učil, jak bez přítomnosti gravitace používat šroubovák, vojáci se školili v bojové taktice za stejných podmínek. Avšak, naštěstí pro Sergeje, stále ještě tu byla jedna šance. Bude to vyžadovat jenom o trochu víc času a zatraceně víc pevných nervů. Sergej se přesunul k ovládacímu panelu laseru a rychle se přesvědčil, že jeho užití nic nebrání. Na rozdíl od bojových hlavic nemohl být laserový systém nikdy uzamčen - alespoň tedy pokud měl uživatel správný přístupový kód. Jinak by se totiž mohlo stát, že celá stanice bude ohrožena srážkou s nějakým poletujícím kosmickým odpadem. Sergej se přesunul k záložnímu řídicímu panelu bojových hlavic, umístěnému vedle zamčeného primárního panelu. Jen tak pro všechny případy se pokusil otevřít přístup. V odpověď se však na obrazovce objevil nápis: SYSTÉM ZAMČEN JINÝM ÚČASTNÍKEM PROSÍM POKUSTE SE ZNOVU ZA 167.58.42 Sergej se zamračil nad svou vlastní hloupostí. Na druhou stranu byl ale rád, že se může s počítačem utkat v klidu sám a nemusí se bát nikoho cizího. Deaktivoval systém a odplul zpět do obytného modulu. Tam si připravil kódovanou zprávu, kterou pak o deset minut později, když Mezinárodní kosmická stanice prolétala nad pohořím Kavkazu, vyslal pohyblivému kontrolnímu stanovišti v Čečně. Odpověď přišla záhy a byla naprosto jasná: musí se držet. Má znovuzískat kontrolu nad válečnými hlavicemi a dát vědět, jakmile bude schopen je odpálit. Zanedlouho dostane seznam přednostních cílů. Ovládnutí mezinárodní stanice hrálo totiž právě v této době velice důležitou roli při vyjednáváních s Ruskem, protože Čečna tím dostala do ruky pořádný klacek proti ruským obrněným divizím shromážděným na hranicích. A nakonec se mu dostalo ujištění, že srdce veškerého čečenského lidu je s ním. Po této rozmluvě Sergej přemístil mrtvoly všech čtyř astronautů do vstupní tlakové komory, která představovala nejbezpečnější a nejefektivnější způsob transferu posádky i zařízení mezi vnitřním a vnějším prostředím. Pečlivě zkontroloval celý vnitřek kabiny, jestli její vybavení, včetně dvou skafandrů AMEX AX-EVA pro pohyb ve volném kosmickém prostoru a řady nástrojů, je řádně upevněno, a pak odplul do svorníku. Zavřel za sebou příklop a pomocí malého kontrolního panelu vedle průlezu snížil tlak ve vstupní komoře z obvyklého l kg/čtverečný centimetr na 30 gramů/čtverečný centimetr. Pak dálkovým ovládáním otevřel zevní poklop a díky tlakovému rozdílu v kabině a venku byl její obsah, včetně čtyř těl, okamžitě vysát do kosmického prostoru. Sergej pak zavřel zevní poklop, kabinu fungující jako vzduchový uzávěr znovu nátlaková! a sám zamířil zpět do obytného modulu. I když si připadal trochu jako vítěz, protože se mu téměř podařilo dosáhnout celoživotního cíle pomstít se nepřátelům Čečny, nemohl necítit určitý osten výčitek. Bylo to také poprvé, kdy zabil člověka. I když si v duchu snažil tento svůj čin všemožně ospravedlnit, samotný fakt změnit

 
328
P I N E  I R O

nemohl. Zabil čtyři nevinné astronauty - a navíc lidi, které po společném dvouletém výcviku dobře znal. Sergej se zahleděl do svých hnědých očí v zrcadle hygienického koutku stanice. ZaaW cesta zpět už pro něj neexistuje. Když zavřel oči, představil si před sebou kulatý obličej Nikolaje Naskalova. Vzpomínal na ně), jak mu vyprávěl o utrpení čečenských lidí, působeném Rusy. Znásilňování, vraždy, zneužívání, ponižování, tím vším trpěli Čečenci snad celou věčnost, zatímco Američani celou tu dobu jenom nečinně stáli a celý svět mlčky přihlížel. Sergej si ale rovněž připomněl touhu po pomstě, která vyzařovala z každého Nikolajevo-va plamenného pohledu. Tento prezidentův pobočník trpěl stejně jako spousta dalších Cečenců, on ale byl ochoten obětovat doslova všechno, jen aby se pomstil. Sergej Viktorovič Dudajev se zhluboka nadechl sterilního vzduchu obytného modulu a v tichosti dál pozoroval svůj obraz v zrcadle. Dvě
Velitelka mise Dianě Williamsová, oblečená do modré jednodílné kombinézy, seděla v zadní místnosti ve třetím patře startovacího řídicího centra (LCC) Kennedyho kos-mirkplin střediska To sídlilo ve čtyřposchoďové budově, nalézající se jižně od kom-pletovací budovy, kde byly k raketoplánům připojovány zevní nádrže a první raketové stupně. Teprve pak byly připravené stroje přesouvány ke startovnímu komplexu 39. Pětačťyřicetiletá astronautka, která sama absolvovala již tři starty raketoplánu, si prohrábla rukou krátké hnědé vlasy a pozorně se zadívala na odpočítávání dalšího startu. To začalo před čtyřiadvaceti hodinami povelem Na stanoviště". Dianě, bývalá major-ka letectva, si založila paže na prsou. Ruce měla stejně štíhlé, jako když ještě aktivně létala, nyní jen postrádaly dřívější sílu udržovanou každodenním cvičením. Pozorovala, jak technici LCC provádějí ze svých stanovišť předstartovní kontrolu všech elektrických a mechanických systémů a subsystémů na palubě Endeavouru za použití celého komplexu algoritmů stanovených pro monitorování a záznam. Jednotlivé terminály, propojené na obrovský počítač Honeywell o patro níž, vysílaly salvy příkazů tisícovkám senzorů uvnitř satelitu. Ty měřily různé specifické parametry a předávaly informace zpět na počítačová stanoviště, kde docházelo k jejich porovnávání s přijatelnými limity, uloženými v paměti počítače Honeywell. Tento cyklus koloběhu informací a kontrol bude pokračovat nepřetržitě ještě několik vteřin po startu a teprve pak bude další sledování předáno do řídicího střediska v Houstonu v Texasu. Co si myslíš o našich nových pasažérech, Dianě?" obrátil se k ní McGregor, sedmatřicetiletý astronaut, jenž v minulosti absolvoval jednu misi raketoplánem a který měl nyní působit jako Dianin první pilot. McGregor byl bývalý kapitán letectva, kde létal na stíhačkách F-16. Byl menší postavy, měl skoro o deset čísel méně než Dianiných sto sedmdesát pět centimetrů, černé vlasy, pečlivě přistřižený knírek a hnědé oči, které se mu doširoka otevíraly pokaždé, když se zašklebil, což McGregor činil hodně často zejména od té doby, co před dvěma dny došlo ke změně plánu letu. 329
LET	ENDEAVOURU
Dianě pohledem přelétla čtyři vesmírné námořní pěšáky", což byl název, který astronauti používali, když hovořili o vybraných členech sil Rady bezpečnosti OSN, vycvičených pro boj v beztížném stavu. Vypadají jako průměrně tvrdí hombres," odpověděla Dianě s pokrčením ramen. Jen nepatrně přitom pozvedla tenké obočí. Doufám, že to tam nahoře zvládnou." McGregor přikývl.
Čtyři vojáci, všichni oblečení do černých uniforem, stáli zhruba deset metrů vlevo od Diany a upírali oči na jedenapůlmetrovou obrazovku, připevněnou na jedné stěně startovací místnosti. Na monitoru se právě raketa Titan-IV pomalu zvedala z rampy číslo 40. Titan nesl na palubě velké fasetované zrcadlo, které zde zůstalo ještě ze dnů strategické obranné iniciativy. Diamným prvním úkolem po dosažení oběžné dráhy bude právě dostižení a kontakt s Titanem, načež měla připevnit obří zrcadlo ke koncům dálkově ovládaných manipulačních ramen - patnáctimetrových paží používaných normálně k vypouštění satelitů z nákladového prostoru. Účelem tohoto manévru byla obrana Endeavouru proti případnému laserovému útoku ruského teroristy z paluby mezinárodní kosmické lodi. Nejdůležitější pro úspěšné završení mise bylo správné načasování, protože vše muselo být dokončeno dříve, než ten Rus v kosmické stanici získá kontrolu nad válečnými hlavicemi. Dianě musela umístit zrcadlo, ještě než si terorista uvědomí, že Endeavour odstartoval, a než použije laser, aby ho zničil stejně, jako to již provedl s ruským satelitem. Samozřejmě zde bylo riziko odhalení, ale NASA je alespoň minimalizovala tím, že naprogramovala let Endeavouru tak, aby dosáhl obézně dráhy 180 stupňů od Mezinárodní kosmické stanice. To znamenalo, že obě kosmická tělesa budou sice na orbitální dráze, ale přitom vzájemně co nejvíce vzdálené a se Zemí neustále mezi sebou, alespoň do doby, než bude Endeavour dostatečné zastíněn. Aby teroristovi zabránila zničit nějaký další satelit, NASA ve spolupráci s ministerstvem obrany vyřadila z provozu zrcadla na geostacionárních družicích, stejně jako vyhledávací družice Jasné oči", pomocí nichž se laser zaměřoval na cíl. Operační dosah laseru se tak snížil a omezí! pouze na objekty ve vizuálním kontaktu se stanicí. Rada bezpečnosti OSN rovněž zvažovala vypálení protisatelitní rakety (ANSAT) směrem k mezinárodní kosmické lodi, aby se tak odpoutala pozornost teroristy na její palubě po dobu, kdy budou z Endeavouru vysazováni vesmírní námořní pěšáci. Tento postup však představoval určité riziko, že by raketa mohla nějak proklouznout a Mezinárodní stanici zničit. ANSAT tedy zůstala jako poslední možnost, jak zabránit teroristovi v přístupu k bojovým hlavicím, pro případ, kdyby selhala mise raketoplánu. Ale v době, kdy se dostaneme takhle blízko, bude už přece raketoplán chráněn nainstalovaným zrcad-km, pomyslela si Dianě, když Titan prorážel zvukovou bariéru a nerušené pokračoval na své cestě vzhůru. Dianě pohlédla na McGregora, jenž v posledním dnu už začínal vykazovat známky únavy. Jsi v pořádku?" zeptala se ho. Oslovený, původem z Tuly v Oklahomě, si prstem pohladil knír, zadíval se do dálky a odpověděl: Budu cukej." Dianě kývla hlavou směrem k vojákům OSN. Musíme prostě tyhle mládence dostat do blízkosti kosmické stanice. Zbytek už pak bude na nich. Je to docela prosté."

 
330
R  . J  .  P I N E  I R O
McGregor hned neodpověděl. Podle posledního letového plánu měli Dianě a on nejprve připevnit k dálkově ovládaným pracovním ramenům zrcadlo a pak navést raketoplán na soustřednou oběžnou dráhu deset kilometrů nad Mezinárodní kosmickou stanicí. Tento manévr měl být proveden v době, kdy satelity budou na odvrácené - noční části dráhy. V té době budou solární panely nefunkční a stanice bude čerpat energii ze svých baterií. Terorista nejspíš blížící se raketoplán zachytí a pravděpodobně na něj bude pálit laserem, dokud nevyčerpá zásoby energie. Poté vojáci OSN použijí prototyp přepravního vozítka firmy Lockheed, které se právě přemisťovalo do nákladového prostoru Endeavouru, přirazí v něm k tlakové vstupní komoře kosmické lodi, zneškodní teroristu a převezmou kontrolu nad stanicí. Byl to docela jednoduchý plán, ale Dianiny zkušenosti jí napovídaly, že vojenské akce nikdy neproběhnou přesně podle plánu. McGregor to věděl konečně také. Naštěstí pro všechny zúčastněné bylo astronautické přepravní vozítko Lockheed, přísně tajný projekt vojenského letectva, již připraveno pro misi do vesmíru ve výrobních závodech základny vojenského letectva na mysu Canaveral (CCAFS) a počítalo se s ním již za šest týdnů pro let Atlantis. Tři členové personálu CCAFS nyní pracovali ruku v ruce s týmem startovního komplexu 39A na přeložení nákladu. Původní obsah Endeavouru - dva komerční satelity a jeden satelit ministerstva obrany - byly již umístěny do nákladové schránky a odeslány zpět do výrobních závodů. Personál CCAFS přemísťoval nyní tajný náklad z jiné transportní schránky do nákladového prostoru Endeavouru. Podle plánu měla celá operace skončit do dvou hodin. McGregor potřásl hlavou. Já jsem od letectva, Diano. Dobře proto vím, jak tyhle změny na poslední chvíli obvykle dopadají..." O několik decibelů ztišil hlas. Chci říct - vždyť jsme ani neabsolvovali žádný nácvik celé akce. Neproběhla jediná simulace tohoto typu přiblížení. Vsázíme úplné všechno na to, že se nám podaří připojit to zatracené zrcadlo na zevní manipulační ramena, a dále že tato ramena i vertikální rotační rakety budeme schopni ovládat tak, aby nás to zrcadlo dokonale ochránilo. Co když něco nevyjde? Víš, co takový laser dokáže udělat? A co ten tajný dopravní prostředek Lockheed, který povezeme? Víš, jak se vůbec používá? A co konečně onen speciální náklad ve skříňkách posádky označený RADA BEZPEČNOSTI OSN - TAJNÉ? Víš o tom něco?" Dianě lehce zavrtěla hlavou a úkosem se na McGregora podívala. Odevzdaně přitom našpulila dolní ret. Vidíš, já taky ne."
To ale není naše starost, Gary. Máme před sebou misi. Ti mládenci mají zase svou. Tečka. Přece jsi sloužil v armádě, ne? To, co děláme, se nazývá uposlechnutí rozkazu." McGregor se zamračil. Jak si to všechno dokážeš takhle jednoduše srovnat v hlavě?" Dianě pokrčila rameny a odvrátila oči. V hlavě ale již měla odpověď. Mohla za to Kalifornie. A stalo se to už před mnoha lety. Jednou během výcviku nedaleko letecké základny námořní pěchoty El Tóro náhle ve vzduchu vzplál její F/A-Hornet a začal v nekontrolované spirále padat k zemi. Podařilo se jí včas katapultovat, ale při dopadu se do jejího padáku opřel náhlý závan větru, takže si poranila záda. Dianě zavřela oči. Ještě dnes si vybavovala doktorku základny, drobnou ženu se srd-covitým obličejem, špičatým nosem a obrovskýma kulatýma očima. Byla oblečená do bílého pláště a kolem krku měla fonendoskop. Představila se jako doktorka Lisa Hott-331
LET	ENDEAVOURU
leová a vysvětlila Dianě, jaký stupeň invalidity přinese její poranění míchy. Sdělila jí, že v budoucnu bude schopná chodit, ale jen po absolvování dlouhodobé fyzioterapie. Dianě tehdy okamžitě propukla v pláč. Měla pocit, že život jí nastavil svou krutou tvář. V následujících týdnech upadla do hluboké deprese. Velení námořní pěchoty k ní posílalo celé pluky psychiatrů, aby jí pomohli vyrovnat se s touto náhlou změnou v životě, nic ale nepomáhalo. Jednoho dne pozdě večer přišla do Dianina pokoje doktorka Hottleová, aby zkontrolovala její zdravotní stav. Dianě její příchod sotva zaregistrovala a oknem vedle skříňky nepřestávala zírat na hvězdy. Místo aby vzala Dianu za ruku a změřila jí tep, doktorka Hottleová prostě jen tak stála u nohou postele a dívala se. Tak moc se litujete? zeptala se jí. Než Dianě mohla odpovědět, drobná lékařka si rozepnula blůzu, sáhla na záda a rozepnula si vycpanou podprsenku. Toto šokující odhalení zasáhlo Dianu stejnou silou jako zapnutí forsáže letadla. Hleděla na hrudník doktorky Hottleové bez prsů, přes nějž se od jednoho podpaždí ke druhému táhla růžová jizva po oboustranném odstranění prsních žláz. Vy prostě budete žít, má. drahá Dianě. Prosté jenom... jenom budete bojovat ze všech sil, ale budete dal žít. Dianě se naučila nejen znovu chodit, ale do šesti měsíců po nehodě byla dokonce zpátky na hornetu. O rok později vstoupila do NASA a stala se z ní astronautka raketoplánů. Jak raketa Titan proletěla vrstvou mraků, Dianě Williamsová vzpomínky zaplašila. Ačkoliv považovala tuto misi za nejdůležitější ve svém životě, ta dávná zkušenost jí umožnila dívat se na vše z úplně jiné perspektivy. Teď pohlédla na hodinky. Vypadá to, že Titan se dostane na oběžnou dráhu, což znamená, že my také vyrazíme. Uvidíme se za chvilku." S tím zamířila ke vchodu do místnosti startu. Cestou minula členy kosmické námořní pěchoty. Všechno připraveno, veliteli?" otázala se staršího důstojníka Rady Bezpečnosti OSN, černého bývalého armádního plukovníka Franka Warda, jehož dunivý hlas vhodně doplňoval mohutnou, sto osmdesát osm centimetrů vysokou postavu tvořenou sto dvaceti kilogramy solidního svalstva. Ward měl špatnou náladu od chvíle, kdy se NASA dozvěděla o zabíjení na kosmické stanici. Jejich muži na palubě evidentně selhali, takže nezabránili teroristovi ovládnout celou stanici. Rada bezpečnosti se vrhla na Warda docela tvrdě. Podrobila ho drilu v každém aspektu chystané operace, stejně jako znovu a znovu prověřovala schopnost celého jeho týmu zvládnout úkol, na který OSN za vybavení a trénink vynakládá každoročně přes dvacet milionů dolarů. Nyní byl Ward spolu se svým týmem pod nesmírným tlakem. Dostali za úkol znovuovlád-nout kosmickou stanici a zachránit alespoň zbytky reputace světové organizace. Dianě se na holohlavého plukovníka s mohutným hrudníkem a stejně silnýma rukama i nohama usmála. Z jeho obličeje na ni hleděl pár pronikavých hnědých očí. Jsme připraveni, plukovníku." ,Jste si jistá? Ta akce je mimořádně důležitá."
My jsme vždycky připraveni, plukovníku. Co vy?"
Ward pozvedl obočí a odpověděl. My budeme určitě."
Dobře. Uvidíme se na startu."

 
M V Ľ
Tri
O patnáct minut později strčila Dianě hlavu do jedné z četných kanceláří bez oken na velitelství Kennedyho kosmického střediska. V místnosti seděl u počítače muž střední postavy, kterému táhlo zhruba k padesátce. Na sobě měl tmavé kalhoty, dokonale naškrobenou bílou bavlněnou košili a kaštanově hnědou kravatu. Cvakání kláves počítače ustalo, muž zvedl oči a nad okrajem hnědého monitoru se na několik vteřin zadíval přes brýle bez obrouček na Dianu. Několik pruhů šedin v jinak hnědých vlasech mu jenom dodávalo na eleganci. Můžu vám nějak pomoct?" otázal se, ale pohledem sklouzl znovu na obrazovku a opět se ozvalo ťukání klávesnice. Dianě vešla do kanceláře, velké maximálně tři krát čtyři metry, a zavřela za sebou dveře. Pak je dokonce zamkla. Vlastně potřebuju spoustu pomoci." Znovu na ni pohlédl, tentokrát s úsměvem. O jaký druh pomoci vám přesně jde?" Dianě přistoupila ke stolu a posadila se na jeho roh, k úředníkovi nyní otočená zády. No, víte, právě se chystám na dlouhou a nebezpečnou cestu a mám pocit, že kromě svého výcviku potřebuju ještě něco jiného, co by mi umožnilo uspět." Muž vstal, obešel stůl a stanul před ní. Měl téměř sto osmdesát centimetrů a vážil skoro pětadevadesát kilo. Sundal si brýle, hodil je na stůl a teprve pak se obrátil na Dianu. Lituju, slečno, ale pořád vám ještě přesně nerozumím, jak bych vám mohl na té vaší výpravě pomoct." Dianě si ho přitáhla k sobě, objala ho kolem krku a políbila na rty. Za okamžik se od něj odtáhla a s pohledem upřeným do očíJakea Cohena pronesla: Tohle mi může vystačit tak od startu zhruba do oddělení prvního stupně. Potom už ale nebudu mít zase žádnou motivaci." Jaké se usmál a chtivě se na ni zadíval. Takováto malá divadýlka měl vždycky rád. Obvykle věcný osmačtyřicetiletý veterán kosmických letů, a nyní již pro více než deset posledních letů raketoplánu kontaktní osoba pro spojení s kabinou, měl v sobě něco, co Dianu Williamsovou nepřestávalo okouzlovat. Nejenže představoval osvěžující změnu v Dianině jinak velice přísně organizovaném životě, ale Jaké byl navíc jediným mužem, kterého Dianě znala, jenž se nikdy necítil ohrožován jejím povoláním. Jaké se jí dokonce jednou přiznal, že ho na ní přitahuje stejnou měrou její pronikavý mozek, odlišná minulost i krásný zjev. Slyšel jsem, že start Titanu proběhl hladce," poznamenal Jaké. Dianě přikývla a z Jakeovy tváře setřela svou rtěnku. Ten chytil její ukazovák do pusy a jemně se k němu přisál. Dianě prst odtáhla. Jsi perverzní." Vypadá to, že když jsi nablízku, nedokážu se ovládat... Když o tom mluvím, napadá mé, že zatímco skoro všichni ostatní jsou venku a připravují se na start, ty jsi tady, zamkla jsi za sebou dveře..." Rychle ho od sebe odstrčila. Jsi blázen, Jakeu."
Hej," umlčel ji a přitáhl ji k sobě. Člověk přece žije jenom jednou." Přestaň, Jakeu. Mimoto máme za dvacet minut předstartovní instruktáž." 333
let	ENDEAVOURU
To je spousta..." Ne "
lC.
Bude to hodně dlouhý a osamělý týden." Usmála se. To ti budu doopravdy scházet?" ,J°.'
Lháři. Stejně ale díky," dodala s kradmým pohledem naJakea, o němž dobře věděla, jak rád tráví chvíle volna sám. Dianě si byla docela jistá, že on už se vlastně těší na těch pár volných chvil, které ho v příštím týdnu čekají. Od doby, kdy se jejich vztah před šesti měsíci prohloubil, nikdo z nich toho mimo práce moc nenadělal. Většinu času totiž strávili v posteli buď u něho, nebo u ní. Jak se ukázalo, ani jeden z nich neměl už dost dlouho žádného sexuálního partnera. Takže když jednou večer v jeho bytě, na sedmé schůzce za tři týdny jejich známosti, vypili láhev Chardonnay a Jakeovy ruce vklouzly pod Dianinu bavlněnou sukni, ta se v nejmenším nebránila. Tou dobou ale už věděla, že je Jaké nejen nejchápavější, nejslušnější i nejčestnější muž, jakého kdy poznala, ale že mají navíc i hodně podobné pracovní zázemí. Jaké se náhle začal chovat věcně. Je všechno v pořádku ohledně toho letu? Víš, že nemusíš letět, jestli nechceš. Chci tím říct, že tu existuje dost velké riziko." Dianě se dotkla rukou jeho tváře a usmála se. Já tě mám taky ráda, miláčku." Jaké udělal obličej. Její účast na této vesmírné misi se stala tématem každého jejich hovoru v posledních dvou dnech. Bylo tomu tak prakticky od chvíle, kdy se NASA rozhodla pro strategii záchrany stanice. Jaké se dokonce nabídl, že poletí místo ní, což se stalo příčinou jejich první opravdové hádky. Ta skončila rychlým Jakeovým vycouváním a kyticí růží. Jakkoliv byl však Jaké Cohen okouzlující a inteligentní, byl rovněž i pěkně tvrdohlavý parchant, který se nehodlal vzdát až do poslední chvíle, než Endea-vour odstartuje. Problém byl ovšem v tom, že Dianě měla stejně tvrdou hlavu jako on. ,Jakeu, já nikdy nezpochybňuji tvá profesionální rozhodnutí, takže, prosím, nezpochybňuj zase ty moje. Kromě toho budeš se mnou každičký moment v rádiovém kontaktu." Jaké na ni pohlédl se zvláštním úsměvem na rtech - současně obdivným i zklamaným. Jsi dost neobyčejný kus člověka, Dianě Williamsová. Ale je to přinejmenším neobyčejnost mně blízká." Varovala jsem tě, aby sis se mnou nic nezačínal. Nejsem žádná nána s prázdnou hlavou, která se umí maximálně jen tak procházet v bikinkách po pláži." Jaké se zasmál. Ty v nich ale vypadáš taky úžasně... nebo i bez nich." Dianě ho pleskla po rameni.
Když už mluvíme o neobyčejnostech - co si myslíš o svých pasažérech?" Pokrčila rameny. Všichni máme své úkoly, ale tam nahoře jsem velitelkou mise já. To znamená, že je to můj rybníček a že až do chvíle, kdy si vysednou, budou poslouchat moje rozkazy. Myslím, že si rozumíme. I když mi, upřímně řečeno, dost vadí, že mi NASA nedovolí, abych si prohlédla jejich zavazadla, která přinášejí na palubu mé lodi." Podívej, ty i já víme, že tahle výprava je trochu jiná než ty, které jsme absolvovali v minulosti. Dříve nám alespoň řekli, že vezeme tajný náklad, a pověděli nám přinejmenším zhmba, o co se jedná. Ale v tomto případě přišel příkaz k absolutnímu utajení až z nejvyšších míst. Chápu, že tebe i Garyho z toho může klepnout, když nevíte nic o té tajné přepravní jednotce nebo o nákladu, který umisťují do prostorů posádky,

 
334
P I N  E  I R O

ale na druhou stranu je zase pravda, že vy o tom vědět nemusíte. Tohle je záležitost plukovníka Warda. Můžeš ho brát jako jakéhosi specialistu mise. Tvůj úkol zní -dopravit ho i s jeho týmem co nejblíž ke kosmické stanici a pak co nejrychleji vypadnout mimo dosah laseru a zůstat tam do chvíle, než Ward se svými muži dostanou celou situaci pod kontrolu." Já svůj úkol splním, Jakeu. Byla jsem přece u námořní pěchoty. Vím, jak poslouchat rozkazy. Kdy odlétáš do Houstonu?" zeptala se ho. Za tři hodiny. Nechceš si jít do kavárny něco zakousnout?" Dianě Williamsová přikývla, naklonila se kupředu a políbila ho na tvář. Pak se bok po boku vydali ke dveřím. Čtyři
Na to čekání si asi nikdy nezvyknu, pomyslela si Dianě Williamsová, když digitální displej Endeavouru odpočítávající čas do startu ohlásil T minus tři minuty. Bez ohledu na to, kolikrát tím prošla už v minulosti, i teď, když doslova seděla na hromadě chemikálií, schopných výbuchu stejně silného, jaký by způsobila bojová hlavice BLU-85 na palubě kosmické stanice, ptala se sama sebe znovu a znovu, jestli si po odchodu od námořní pěchoty vybrala opravdu tu správnou kariéru. V této chvíli však měla ještě větší starosti, než před jakýmkoliv svým minulým letem. Důvodem nebyla obava, jestli se Endeavour nestane cílem střelby nějakého šílence z orbitální stanice, ovládajícího laser GPATS. Koneckonců Dianě bývala vojenským pilotem a během války v Zálivu si užila dost uhýbání před protileteckou palbou. Nyní však věděla, že důvodem jejího zrychleného pulzu, sucha v ústech a zpocených dlaní je něco jiného. Takhle nervózní ještě nikdy před žádným letem nebyla, dokonce ani při prvním startu, který absolvovala krátce po ukončení výcviku. Byl tu jiný důvod, který si však astronautka nechtěla za žádnou cenu připustit, protože by jí to z jejího profesionálního pohledu připadalo jako slabost. Poprvé od doby, kdy vstoupila do NASA, se Dianě skutečně bála smrti. Ten strach si uvědomila v momentě, kdy za svítání dnešního dne dorazila do operační a odletové budovy, kde si nejprve dala obvyklou snídani se stejkem a vajíčky. Teprve pak se hodlala jít převléknout do kombinézy a vydat ke startovací ploše. Přesně tou dobou jí ale najednou došla míra nebezpečí, vyplývající ne z rutinního kosmického letu, ale konkrétně právě z této mise. Ten nepříjemný pocit se navíc prohluboval s každým soustem středně propečeného stejku ze svíčkové s míchanými vajíčky. A důvodem tohoto neobvyklého strachu byl Jaké Cohen. Dianě se totiž poprvé v životě zamilovala a to jí dávalo něco, co se bála ztratit. Jaké Cohen vyplnil Dianin život více než kdokoliv a cokoliv jiného, včetně létání. Nikdy nevěřila, že se jí něco takového může přihodit, ale během posledního půl roku se její životní priority poněkud změnily a vyhlídka na společný život s Jakém naprosto odsunula veškeré jiné její ambice do pozadí. Možná že to byl také důsledek jejího věku - bylo ji čtyřicet pět let. Nebo třeba ten pilot v její hlavě viděl už tolik akcí, že 335
LET	ENDEAVOURU
by to stačilo na pětačtyřicet životů. Případně hrálo svou roli i to, jak ji Jaké miloval. Nebyla si sice vůbec jistá, proč k tomu došlo, byla si však naopak naprosto jistá, že tomu tak je. A toto bylo poznání, které tajila sama pro sebe, protože je nehodlala sdílet ani s milovaným mužem. Strach, že ztratí svou hrdost a dá nahlédnout Jakeu Cohe-novi do nejniternějších pocitů své duše, byl stejně intenzivní jako strach, který probíhal celým jejím tělem ve chvíli, kdy se její svétlezelené oči pozorně dívaly tři a půl centimetrů tlustým sklem průhledu na svítající oblohu. Dianě vdechovala směs kyslíku a dusíku, tedy obvyklou atmosféru na palubě raketoplánu, a snažila se potlačit strach. Znovu zkontrolovala odpočítávání času a Gary-mu McGregorovi ukázala vztyčený palec. Pilot mise na ni spiklenecky zamrkal a gesto opětoval. Z reproduktorů v kabině zapraskal hlas kontrolora ze startovací místnosti NASA. T minus dvě minuty padesát dvě vteřiny. Endeavoure; ventil tekutého kyslíku na zevní nádrži byl uzavřen a. začal proces [lakovaní." Obrovská, rezavě zbarvená zevní nádrž, obsahující šest set padesát tisíc kilogramů tekutého kyslíku a sto třináct tisíc osm set dvacet kilo tekutého vodíku, dlouhá téměř padesát tři metry, začala stlačovat tekutý kyslík uvnitř hliníkové nádrže na tlak 1,7 kilogramů na čtverečný centimetr, který byl potřebný k vtlačení tohoto oxidačního činidla do všech tří hlavních motorů raketoplánu a umožnil hoření odpařujícího se tekutého vodíku, tvořícího vlastní pohonnou látku. T minus dvě minuty patnáct vteřin: hlavní motory jsou skloněny do startovací polohy a tlak v nádržích s tekutým kyslíkem je na letové úrovni. T minus dvě minuty a odpočítáváme. Ventil tekutého kyslíku uzavřen, probíhá [lakování na letové hodnoty." Pohlédla na kontrolní obrazovku číslo l, jeden ze tří monitorů na panelu mezi ní a McGregorem, ilustrujících stav hlavních motorů. Přejela pohledem i po záplavě varovných světýlek mezi obrazovkou číslo 2 a 3. Nic se nezdálo v nepořádku. Blížíme se v odpočítávání k jedné minuté, všechno jde hladce. Pozemní systém čerpání vody ke tlumeni'hluku je připraven na start." Dianě se snažila zklidnit tlukot srdce. Vždyť je to stejné jako v námořní pěchotě, Diano, domlouvala sama sobě. Uklidni se a snaž se udělat to co nejlíp! T minus třicet sedm vteřin a odpočítávání pokračuje. Kontrola startu přepnuta napočítal. " Odpočítávání nyní namísto startovacího střediska Kennedyho centra převzalo pět palubních počítačů Endeavouru, z nichž čtyři pracovaly paralelně a pátý kontroloval jejich výstupy.  T minus dvacet vteřin. Zapnuty hydraulické jednotky motorů zevních raket na pevné palivo, trysky/posunuty do startovací polohy. Patnáct vteřin. Přepnuto na konečnou startovní sekvenci. T minus dvanáct... jedenáct... deset... devět." Dianě zavřela oči a představila si, jak z trysek systému na tlumení hluku, jako z nějakého zavlažovacího systému, každou minutu zaplavuje odpalovací základnu v očekávání nastartování hlavních motorů tři a půl milionu litrů vody. Sedm... šest... hlavní motory připraveny ke startu!"
Hlavní palubní počítače daly příkaz k otevření ventilů obrovských zevních nádrží tekutého vodíku i tekutého kyslíku. Jak pohonná směs tak i okysličovadlo začaly dva-ačtyřiceticentimetrovým potrubím proudit do motorů v objemech 189 460, respektive 70 368 litrů za minutu. Jakmile se tam tyto podchlazené chemikálie ocitly, byly

 
336
J  .  P I N  E  I  R O
komprimovány dvěma turboventilátory tlakem 520 kg/cm2, respektive 592 kg/cm2. Chemikálie pak závratnou rychlostí vystříkly do spalovacích komor, kde vybuchly a vyrazily obrovský proud páry o vysokém tlaku. Následný uši drásající rachot roztřásl celý raketoplán, jak se každý ze tří hlavních motorů jeden po druhém v intervalech 120 milisekund zažehl a automaticky nastavil svůj výkon na 90%. Hlavní motory nastartovány... tri... dva!"
Hlavní palubní počítače zaregistrovaly, že všechny tři motory dosahují dostatečného tahu, takže vydaly povel k odpálení pyrotechnické patrony v obou obřích raketách na pevné palivo. Výsledné zahřmění otřáslo snad i Diamnou duší, jak se výbuch o síle tří a tři čtvrtě milionů kilogramů opřel o vrstvu vody pokrývající pohyblivou odpalovací základnu. Za onoho teplého a vlhkého svítání otřásla zemí mohutná akustická vlna, oheň z motorů Endeavouru ozářil tmavomodrou oblohu a krajinu na míle kolem zalilo žlutavé světlo. Palubní počítače potvrdily řádný zážeh obou prvních stupňů pomocných raket na pevné palivo. O zlomek vteřiny později bylo odpáleno osm šroubů, sedmdesát centimetrů dlouhých a 9 centimetrů silných, ukotvujících raketoplán k pohyblivé startovací plošině. Všechny tři hlavní motory se rozběhly na 104 procenta výkonu a počítač spustil časomíru letu. Dianě ucítila, jak se celá hmota pohnula vzhůru. Start! Pravé jsme odstartovali!"
Dva a čtvrt milionu kilogramů těžký raketoplán začal vertikálně stoupat, až se trysky základních stupňů raket na pevné palivo ocitly třináct metrů od startovací věže. Houstone, tady Endeavour. Začínáme přetáčecí manévr," oznámila Dianě monotónním nevzrušeným hlasem. Veškeré obavy se jí teď podařilo potlačit. Endeavour zahájil kombinované přetočení, obrat a vybočení do polohy hlavou k zemi, s křídly rovnoběžně se startovací základnou. Přetáčecí manévr dokončen."
Endeavoure, tady Houston. Vidíme vás ze Země. Vypadáte dobré. Čas je dvacet vteřin po startu," odpověděl z řídicího střediska Jaké Cohen. Rozumím, Houstone," odpověděla Dianě.
Pohlédla na monitor číslo l, kde byla znázorněná vypočtená vzestupná trajektorie a aktuální poloha Endeavouru na ní. Všeobecné palubní počítače vydávaly každou vteřinu miliony povelů hlavním motorům i raketám prvního stupně na pevné palivo, aby svými výkyvy udržovaly raketoplán ve správném směru. Jelikož tato část cesty byla kompletně automatizována, Dianě a McGregor se omezili pouze na sledování činností, zatímco raketoplán stoupal stále výš a výš, zanechávaje za sebou vlnící se stopu páry a kouře. Houstone, tady Endeavour. Třicet vteřin od startu. Snižujeme výkon na dlouhodobé maximum." Rozumím, Endeavoure. Snižujete výkon."
Jak se rychlost raketoplánu blížila rychlosti zvuku, tah hlavních motorů Endeavouru poklesl, aby se tak redukoval aerodynamický nápor na 21 000 keramických destiček, přilepených na hliníkový povrch přední části stroje jako jeho tepelná izolace. Překročili jsme maximální výkon. Motory zpět na 104 % výkonu," hlásila Dianě právě ve chvíli, když se ze zevní nádrže odlomily kusy ledu a narazily do předního 337
LET	ENDEAVOURU
pilotního průzoru. Dianě viděla, jak se v miniaturní explozi rozpadly a jejich zbytky pak proud vzduchu odvál. Jedna celá tři desetiny machu. Nyní letěli již nadzvukovou rychlostí. Houstone, tady Endeavour. Čas jedna minuta deset vteřin," hlásil McGregor. Jsme devět tisíc metrů vysoko, pět a půl kilometru daleko, rychlost 76 metrů za vteřinu." Dianě znovu sjela očima na obrazovku číslo l. Přesné ve stope, pomyslela si. Podle palubních počítačů probíhal algoritmus celé jejich vzletové fáze naprosto skvěle. Hned vedle monitoru číslo l se nacházela hlavní poplachová signální světélka. Všechno ale zatím vypadalo normálně. Pod kontrolkami byl ukazatel palubního času. Čas jedna minuta dvacet vteřin, Houstone," přečetla z něho Dianě. Výška šestnáct kilometrů, vzdálenost deset kilometrů. Tisíc metrů za vteřinu. Čas jedna minuta třicet pět vteřin." Rozumím, Endeavoure. Čas jedna minuta čtyřicet pět vteřin. Konec bezpečny'ch sedadel. Opakuji. Zrádná bezpečná sedadla." Rozumím, konec bezpečných sedadel," odpověděla Dianě, zatímco Endeavour překročil maximální výšku pro možnost bezpečného použití katapultovacích sedadel. Dianě zkontrolovala tlak v obou podpůrných zevních raketách na pevné palivo. Ten klesl z 32 kg/cm2 při startu na nynějších 4,5 kg/cm2. Při poklesu na 4 kg/cm2 se motory obou zevních podpůrných raket vypnuly a program palubního počítače dal automaticky pokyn k odpálení spojovacích prvků, které přidržovaly tělesa pomocných raket k obří zevní nádrži. Dianě pozorovala toto pyrotechnické představení, zatímco Endeavour, stále ještě společně se zevní nádrží, pokračoval rychlostí téměř 1700 metrů za vteřinu. Oba odpojené první raketové stupně zamířily protáhlým obloukem k asi osmnáct kilometrů vzdálené hladině Atlantiku. Endeavoure, tady Houston. Potvrďte odpojení pomocných raket na tuhy pohon." Prošlo to hladce, Houstone. Úplné hladce," odpověděla Dianě. Čas dvě minuty dvacet pět vteřin." Rozumím, Endeavoure."
Dianě s McGregorem sledovali dalších pět minut údaje na obrazovkách. Endeavour mezitím stále nabíral rychlost a stoupal. V zevní nádrži zatím průběžně ubývalo pohonných hmot i okysličovadla, takže celý stroj byl stále lehčí. Aniž by se zvyšoval tah motorů, raketoplán neustále zrychloval. Nyní za každou vteřinu uletěl již 8000 metrů, což byla rychlost potřebná k překonání zemské přitažlivosti a dosažení orbitální dráhy. Houstone, tady Endeavour. Čas osm minut dvacet vteřin, výška sto sedmnáct kilometrů, vzdálenost jedenáct set devadesát tři kilometry. Připraveni na vypnutí hlavních motorů." Rozumím, Endeavoure."
Dianě sledovala, jak palubní počítače zahajují proceduru vypnutí hlavních motorů. Všechny tři zhasly najednou, jakmile došlo k uzavření přívodného potrubí ze zevní nádrže. Osmnáct vteřin nato se na příkaz počítačů odpálily nálože, čímž se uvolnilo spojení mezi zevní nádrží a vlastním raketoplánem. Dianě se náhle ocitla v absolutním tichu kosmického prostoru a jen němé pozorovala, jak se nádrž od nich vzdaluje rychlostí jednoho a čtvrt metru za vteřinu. Nádrž bude pokračovat v letu nižší než

 
338
P I N E I R O

první kosmickou rychlostí, takže po čase znovu vstoupí do atmosféry a její zbytky posléze dopadnou do plánovaného místa v Indickém oceánu. Houstone, tady Endeavour. Právě jsme se oddělili od zevní nádrže," ohlásil McGregor. Rozumím, Endeavoure. Čas osm minut padesát osm vteřin, potvrzujeme oddělení zevní nádrže."
Rozumím, Houstone. Připraveni k prvnímu zážehu manévrovacích motorů," ozvala se Dianě, jakmile je uvedla do pohotovosti. Tyto pomocné motory byly nezbytné k přesnému navedení lodi na oběžnou dráhu. V současné výšce sto čtyřiceti osmi kilometrů nad zemí a při rychlosti 8100 metrů za vteřinu se Endeavour pohyboval po poněkud nestabilní suborbitální dráze, která by raketoplán dovedla přímo na dosah laseru orbitální stanice. K rychlému dosažení stabilní oběžné dráhy budou manévrovací motory systému OMS zapnuty na jeden dlouhý zážeh, namísto obvyklých dvou krátkých. Pomocné motory byly umístěny ve dvou kapkovitých krytech na bocích horní zadní nádrže, po obou stranách vertikálního stabilizátoru. Zážeh OMS za pět... čtyři... tři... dvě... jednu... teď!" V obou motorech nahnalo stlačené hélium hydrazinovou pohonnou směs i tekutý kyslík vysokou rychlostí do spalovacích komor. Zde se obě chemikálie setkaly, okamžitě vzplanuly a vyvinuly tah, který postrčil raketoplán kupředu. Dosavadní ticho vystřídalo hlasité hučení. Dianě ucítila mírný tlak, tisknoucí ji do sedadla. Manévrovací motory vyvinuly celkový tah šesti tisíc kilogramů a začaly let Endeavouru zrychlovat. Čas patnáct vteřin, Houstone. Všechny systémy pracují normálně. Tlak hélia v obou nádržích je tři sta kilogramů na čtverečný centimetr. Tlaky pohonné směsi i okysličovadla vypadají dobře," hlásil McGregor. Souhlasíme, Endeavoure."
O tři minuty a dvacet sekund později motory OMS zhasly a Dianě souhlasně přikývla. Navedení na oběžnou dráhu bylo tak přesné, jak si jen kdo mohl přát. Endeavour se nyní pohyboval po stejné dráze jako Mezinárodní kosmická stanice, byl však proti ní posunut přesně o 180 stupňů. Navíc směřoval k družici Titan, se kterou se měl setkat za dalších pět hodin. Dobrá práce, Endeavoure."
Díky."
Ve skutečnosti Dianě pouze spustila zážeh OMS, takže její přínos celé misi byl zatím prakticky nulový. To se vsak teď'změní, uvědomila si, když rozepínala bezpečnostní popruhy a sledovala McGregora, jak dělá totéž. Co si o tom zatím myslíš?" zeptala se ho.
No," odvětil, když se tak spolu vznášeli nad sedadly. Jenom doufám, že se nám podaří připevnit to zrcadlo na manipulační ramena." Jedno po druhém."
Sundala helmu a kolem hlavy se jí rozprostřely vlasy, splývající jí normálně na ramena. V uších se jí zableskly malé briliantové náušnice. Dianě se jemným odstrčením jednou paží přesunula k ovládacímu pultu v zadní části kabiny. Odtamtud otevřela zevní otvor do nákladového prostoru a vyložila do kosmického prostoru vitálně důležité tepelné radiátory. Tyto radiátory, jako součást systému kontroly vnitřního prostředí Endeavouru, vyzařovaly do okolního prostoru LETENDEAVOURU
339
teplo vyvíjené zařízením raketoplánu, stejně jako teplo akumulované jeho pláštěm za průletu atmosférou. Když Dianě dokončila tento úkol, proklouzla jedním ze dvou mezipalubních průlezů v podlaze kabiny do oddělení posádky, ve kterém seděl plukovník Frank Ward se třemi svými bojovníky. Všichni byli oblečeni do celočerných stejnokrojů. Nyní si již uvolnili bezpečnostní pásy a právě se probírali plánem Mezinárodní kosmické stanice. Tři skříňky v přední části modulu posádky, umístěné proti průlezu do tlakové vzduchové komory, byly již otevřené. Uvnitř ležely černé krabice s jasně žlutými písmeny kódu. Plukovní Ward pozvedl ruku a krátce pohlédl Dianě do očí. Pak pokynul jednomu ze svých mužů, aby skříňky zavřel. Od toho krátkého rozhovoru, který spolu měli před několika dny, udržoval plukovník konverzaci s bývalou příslušnicí námořní pěchoty na minimální úrovni, což Dianě plně vyhovovalo. Čím méně bude mít s ním a s jeho muži společného, tím bude šťastnější. Jaké měl pravdu. Jediné, co musí udělat, je dostat Warda a jeho lidi co nejblíže kosmické stanici a pak zmizet do doby, než bude úplně bezpečné se vrátit. Zbytek byl plně na nich. Všechno v pořádku, velitelko?" otázal se Ward.
Žádný problém, plukovníku. Přečkali jste to s vašimi muži dobře?" Ano. Byl to hladký let."
Dobře. Vím, že vy i vaši muži zachováváte veškerou opatrnost, pokud se týká vašeho nákladu, včetně toho, který máte uložený tamhle ve skříňkách. Jsem si jistá, že chápete nebezpečí, jež by mohlo následovat, kdyby se vzduch uvnitř modulu posádky nějak kontaminoval. Zajisté si pamatujete na Apollo 7, že? Tenkrát v ohni uvnitř modulu shořeli tři astronauti." Ward se na ni nejprve dlouze zadíval a pak odpověděl. Všechno naše vybavení schválila NASA, velitelko. Co kdybyste se starala o své záležitosti a )á bych se držel zase svého?" Dobře," odpověděla a Ward se znovu zadíval na velký plán, který se vznášel ve vzduchu mezi čtyřmi kosmickými námořními pěšáky. Dianě pohlédla na hodinky a ohlédla se, aby uviděla McGregora, jak se právě protahuje průlezem z letové paluby. Za dvě hodiny začneme s dechovou přípravou, Gary." McGregor si rovněž zkontroloval čas a pak přikývl. Dechová příprava 100% kyslíkem byla nezbytná proto, aby se před vstupem do volného vesmírného prostoru z krve odstranil veškerý rozpuštěný dusík. Uvnitř výstupové kabiny dýchali směs kyslíku a dusíku o tlaku 1,1 kilogramu na čtverečný centimetr, tedy pod stejným tlakem, jaký je u hladiny moře. Jakmile se však McGregor oblékne do skafandru, bude dýchat již jen čistý kyslík, a to pod nižším tlakem - pouhých 0,3 kg/cm2. Takový byl tlak uvnitř obleku pro pobyt v kosmickém prostoru, který umožňoval pohodlný pohyb končetin bez nadměrné fyzické námahy. Avšak rychlý pokles tlaku okolního prostředí by mohl vyvolat vznik bublin dusíku v krvi, které by následně způsobily závažnou nevolnost, křeče, paralýzu a dokonce i smrt. Se stejným problémem se setkávají i potápěči, když se příliš rychle vynoří z velké hloubky. Dianě pak zamířila do převlékacího prostoru vpravo od vzduchového uzávěru, zatáhla za sebou záclonu a převlékla se z ochranného oblečení do standardní modré kom-.bmézy posádky raketoplánů. Pak se vydala zpět na letovou palubu. Chtěla si ještě jednou prověřit manipulaci s pracovními rameny. Jejich dokonalá funkčnost byla totiž pro úspěch této mise nezbytná.  
Pět
Sál řízení letu se nalézal ve třetím patře střediska pro řízení letů v Johnsonové kosmickém centm v Houstonu v Texasu. Kontaktní představitel pro spojení s kabinou Jaké Cohen se nyní opřel ve svém otáčecím křesle. Seděl v zadní části velké místnosti, zatímco před ním se nacházelo na třicet dispečerů, aktivně sledujících obrazovky počítačů, seřazených po šesti nebo po sedmi v řadě. Ty vyplňovaly prakticky celou místnost. Na přední stěně bylo upevněno několik velkých monitorů, nabízejících různé údaje ohledně letu, včetně mapy světa, na níž byla vynesená trasa Endeavouru, jeho momentální poloha na oběžné dráze a aktuální televizní obraz aktivit uvnitř i vně raketoplánu. Pohled na Zemi bylo možno spatřit na obrazovce vpravo od mapy, pohled do nákladového prostoru raketoplánu na obrazovce vlevo. Na ostatních monitorech blikala další důležitá data, jako čas od startu, nebo čas zbývající do začátku příštího manévru, což v tomto případě bylo setkání raketoplánu s Titanem. Jaké si sundal brýle, promnul oči a povolil kravatu. Prozatím šlo všechno hladce. Funkce kontaktní osoby pro spojení s kabinou byla dost důležitá, ale svou zodpovědností stejně tak i stresující. Tím spíš, že během celého letu musel prakticky nepřetržitě bydlet ve středisku pro řízení letu. Avšak, podobně jako jeho předchůdci už od dob programu Mercury začátkem šedesátých let, i Jaké chápal závažnost svého úkolu. On představoval ten nejdůležitější hlas, kterému posádka na palubě Endeavouru naslouchala od samého startu. Byl jejich primárním spojením po celou dobu, kdy astronauti čtyřiadvacetinásobnou rychlostí zvuku cestovali kosmickým prostorem. V jeho rukou, a v rukou ředitele letu sedícího po Jakeově pravici, spočívala zodpovědnost za správnost případných bleskových rozhodnutí a jejich předání kosmické posádce při akutním nebezpečí. Kontaktní osoba a ředitelé letu dělali svou práci už více než čtyřicet let, po něž pomáhali nesčíslným posádkám nesčíslných letů dokončit jejich poslání a vrátit se bezpečně na Zemi. Johnsonovo kosmické centrum bylo vybudováno na šestsetpadesátihektarovém pozemku čtyřicet kilometrů jihovýchodně od Houstonu a zahájilo provoz v únoru 1964. K jeho úkolům patřily projekty, vývoj a testování kosmických plavidel, výběr a výcvik astronautů, plánování a zabezpečování misí s lidskou posádkou a konečně celá řada dalších aktivit přispívajících k porozumění životu v kosmickém prostoru. To vše začalo s prvním programem Mercury. Program Mercury. Jaké se neubránil pousmání. I sám název kontaktní osoba pro spojení s kabinou byl vlastně pozůstatkem z ranné doby letů s lidskou posádkou, kdy se pro Mercury používal spíše termín kabina než kosmická loď. Tehdy to bylo ve srovnání s dneškem všechno nějak jednodušší, i když... jenom se podívej, co jsme s našimi schopnostmi dokázali. Jaké pociťoval určité zklamání z toho, že přes veškerý technický pokrok člověk zůstával stále jen člověkem. A právě v této chvíli se jeden blázen dokázal zmocnit toho světově unikátního a také nejdražšího technického zázraku, čímž přinutil Spojené státy k vyslání stejně dokonalého technického objevu, aby ho zastavil, dřív než se mu LETENDEAVOURU 341
podaří realizovat jeho šílené rozhodnutí. Záměr vymazat z povrchu zemského centra všech větších hlavních měst světa - jak alespoň informovalo komuniké vysílané před několika hodinami z Grozného v Čečensku. To vše v případě, že by Spojené národy - a zejména Rusko - nesouhlasily s dvacetibodovým seznamem požadavků prezidenta Čečenska, včetně takového ultimáta, jako je získání jaderných zbraní od Ruska za účelem obrany právě proti této zemi. Jinak terorista hrozil tím, že začne odpalovat jednu bojovou hlavici z GPATS po druhé, a to podle již připraveného pořadí. Jaké se mohl pouze modlit, aby tým plukovníka Warda byl skutečně tak dobrý, jak se o něm říkalo, a aby se nic nestalo s raketoplánem. Zcela evidentně totiž neexistoval jiný způsob, jak znovu získat kontrolu nad Mezinárodní kosmickou stanicí, než použitím síly. Šest
Z místa zadního řídicího pultu Dianě Williamsová posunovala jedno dálkově ovládané pracovní rameno RMS z jeho transportní polohy na stropu hlavního podélníku nákladového prostoru na pravoboku k hranatému zrcadlu, vznášejícímu se nějakých deset metrů nad raketoplánem. Dianě jedním ze dvou zadních průhledů pozorovala více než dvacetimetrové rameno opatřené šesti klouby, vzdáleně připomínající lidskou ruku. RMS mělo jeden ramenní kloub pro pohyb do stran a druhý pro pohyb dopředu a dozadu, loketní kloub s předozadním pohybem, zápěstí s pohybem do stran, dopředu i dozadu a s valivým pohybem. To vše bylo možno ovládat pomocí ruční řídicí páky. V poslušné odpovědi na pohyby Dianiny ruky se RMS pomalu natáhlo k jednomu okraji fasetovaného zrcadla, jež bylo skoro stejně dlouhé jako Endeavour a široké jako maximální rozpětí jeho anténních ploch. Konce mechanické ruky se přidržoval McGregor ve své jednotce pro zevní pohyb (EMU), neupoutaném skafandru, naplněném čistě kyslíkovou atmosférou pod tlakem 0,24 kg/cm2, tedy stejném jako v nadmořské výšce 4600 metrů. Už téměř museli celou operaci zrušit vzhledem k potížím při uvolňování zrcadla zpod nefungujícího ochranného krytu Titanu. NASA plánovala, že celá procedura bude trvat pouhé čtyři hodiny. Ve skutečnosti jim však zabrala třikrát tak dlouho a vyžádala si dvě procházky volným kosmickým prostorem, jelikož zásoba kyslíku ve skafandru EMU vydržela vždy jen osm hodin. Za použití okružní pilky na bateriový pohon se McGregorovi při jeho druhém výstupu do kosmu podařilo poškozený zámkový mechanismus uvolnit, otevřít tak podélné kryt a umožnit přístup k zrcadlu. To muselo být ještě plně rozloženo a teprve pak ho bylo možno připevnit ke koncům manipulačních ramen. Tento let byl prvním, při kterém NASA naložila do raketoplánu dvě ramena RMS. Obvykle bylo pro běžné operace potřeba pouze jedno, protože se většinou jednalo jen o vykládání nebo naopak nakládání satelitů. Nyní byla potřebná obě ramena

 
342
J  .  P I N  E I  R O
k dostatečně pevnému zachycení zrcadla, zejména během manévrování na oběžné dráze, kdy Endeavour bude užívat manévrovacích motorů OMS ke změně oběžné dráhy a k pronásledování kosmické lodi. Naložení druhého ramene si však vyžádalo obětování antény pro K pásmo, která se normálně používala pro daleko rychlejší komunikaci a přenos dat než anténa pro vlnové pásmo S. Šlo však o celkem rozumný kompromis, díky kterému se výrazně zvýšila pravděpodobnost, že zrcadlo zůstane trvale přitisknuté k raketoplánu. McGregor se odpoutal od konce manipulačního ramene a uchopil držadlo na okraji zrcadla. Uvaž se k tomu rameni, Gary," napomenula ho Dianě, když si všimla, že poté, co se prve vzdálil od pracovního ramene, už k němu svůj skafandr nepřipojil. Kdyby v tu chvíli došlo k nějakému maléru, McGregor by bezmocně odplul do prostoru, aniž by se mohl čehokoliv zachytit. Cukej," odpověděl a připevnil jeden konec pleteného kabelu k RMS, zatímco druhý konec zahákl za kovový kruh na skafandru. V pořádku. Teď to rameno hezky pomalu a jemné zvedej." Konec pracovního ramene byl pouhý metr od okraje zrcadla. Za použití přepínače umístěného na rotační ovládací rukojeti přepnula Dianě citlivost ramene z hrubé na jemnou. Motory RMS se proti dřívějšku pohybovaly nyní jen se zlomkem síly a rychlosti. Díky tomuto jemně vyladěnému ovládání se Dianě podařilo přiblížit konec ruky jen na pouhých několik centimetrů od speciálního úchytu přivařeného k rámu z hliníku a grafitu, který segmentované zrcadlo podpíral. V nořádku Jak to vypadá?"
Jsi téměř tam. Jenom ho jesle nepatrně zvedni."
Pomalu, pozorně kopírujíc McGregorovy signály rukou, Dianě přivedla konec pracovního ramene až do přímého dotyku se západkou zámku na okraji zrcadla. Nakonec tato západka zacvakla. Dianě Williamsová zaaretovala první pracovní rameno a napojila rotační ruční kontrolu na rameno druhé. Přepnula páčku opět na hrubé ovládání a jala se přibližovat druhé rameno k prvnímu. Tentokrát se jí to podařilo bez pomoci McGregora, který zůstal dosud připojený k prvnímu RMS a právě připevňoval na okraj velice výkonnou televizní kameru tak, aby byla schopná přinášet obraz objektů z opačné strany zrcadla. Jednou z komplikací vyplývajících z přítomnosti dvou manipulačních ramen na palubě byla skutečnost, že Dianě mohla ovládat vždy pouze jedno z nich. I když samozřejmě existovalo připojení i pro druhé RMS, NASA ho nikdy nenainstalovala, protože zatím nikdy nebylo zapotřebí. K takové instalaci by bylo třeba několika týdnů navíc - tedy času, který svět neměl. V pořádku, Gary, myslím, že teď už můžeš dovnitř."
Už Jdu."
McGregor se vrátil do nákladového prostoru tak, že ručkoval po prvním rameni. Když dosáhl prostoru vzduchového uzávěru, ohlásil: ,Jsem uvnitř." Výborně. Skvělá práce," zareagovala Dianě a začala druhým ramenem přibližovat zrcadlo blíž k raketoplánu, až nakonec mezi jeho horní nádrží a rámem zrcadla připomínajícím plástev zůstalo jen asi třicet centimetrů. Kolik tam máme prostoru?" otázal se plukovník Frank Ward, který posledních několik minut stál Dianě po boku. Přepravní vozítko Lockheed, které bylo zatím 343
LET	ENDEAVOURU
uskladněné v nákladovém prostoru, potřebovalo přinejmenším tři metry volného místa mezi okrajem nákladového prostoru a zrcadlem. Aniž by na mohutného černého vojáka pohlédla, Dianě odpověděla. Pro váš transportní prostředek tam teď dost místa není. Až budete ale připraveni, tak mi řeknete a já jednu stranu zrcadla přizvednu. Jinak hodlám držet zrcadlo tak blízko raketoplánu, jak jen to bude možné." V pořádku," odpověděl Ward. Dianě se už tak cítila nevalně, protože vertikální ocasní plocha, kryty manévrovacích motorů a část nosu raketoplánu zrcadlem zakryty nebyly. Vůbec si nepřála, aby v důsledku manipulování se zrcadlem došlo ještě k odkrytí křídel. Kryty motorů i nos plavidla musely být volné, protože právě tam byly umístěné rotační rakety pro přibližování Endeavouru. Tyto rakety byly nezbytné k manévrování a jejich výfukové trysky nesměly tedy být nijak blokovány. Veškeré další části raketoplánu však byly zrcadlem bezpečně chráněny. NASA odhadovala pravděpodobnost, že by laser mohl zasáhnout nechráněné součásti stroje, na méně než 3 %. Když se k tomu však přičetla skutečnost, že raketoplán jenom vyklopí svůj náklad a pak se zase rychle stáhne mimo dosah laseru, vyplývalo z toho, že 3 kritická procenta povrchu plavidla budou vystavena nebezpečí jen něco přes 20 minut. K dosažení ještě většího bezpečí pro posádku Endeavouru se měli podle plánu k Mezinárodní kosmické lodi přiblížit za tmy, kdy gigantické solární panely stanice budou nefunkční a jediná energie pro laser by se mohla čerpat z baterií. Podle údajů výrobce laseru by baterie byly schopny dodat proud maximálně na patnáct záblesků, samozřejmé v závislosti na intenzitě použité energie a délce trvání laserových útoků. Poté nebude ruský terorista schopen z laserové zbraně vypálit až do chvíle, než se stanice dostane zpět do osvětlené části svého devadesátiminutového obletu. To poskytovalo Dianě zhruba pětačtyřicet minut, aby se přiblížila, odolala laserovým útokům, vysadila vojáky Rady bezpečnosti OSN spolu s jejich vybavením a zase se stáhla do úkrytu. Kolik času k opuštění Endeavouru budeme mít k dispozici, jakmile dorazíme na místo?" dotazoval se Ward. Zhruba deset minut."
Ward přikývl, pak se odvrátil a proplul jedním z mezipalubních průchodů. Dianě myslela na Wardův tajný náklad, umístěný ve skříňkách na dolní palubě, a z duše si přála, aby to nebylo nic hořlavého. Výbuch uvnitř obytného modulu by byl pro všechny uvnitř zatraceně zlý. Upřímně však neočekávala, že by NASA souhlasila s přítomností jakékoliv nebezpečné látky uvnitř obytného segmentu raketoplánu. Dianě se natáhla po palubním rádiu. Plukovníku?"
Ano, velitelko?"
Zajistěte, prosím, vaše vybavení v kabině posádky. Máme před sebou pětadvaceti-minutové okno pro zahájení přibližování k Mezinárodní kosmické lodi. Manévrovací motory zapínáme za patnáct minut." Íádný problém."
Gary? Jsi už vevnitř?" otázala se Dianě.
Prdvése svlékám ze skafandru," odpověděl McGregor z kabiny vzduchového uzávěru. Přijď sem hned nahoru."

 
344
J  .  P I N E  I R O
Za několik minut McGregor veplul na letovou palubu.
Diano... myslím, že tam dole máme malý problém," zašeptal a ukázal prstem na průlez do prostoru posádky pod nimi. Ano?"
McGregor namáhavě polkl a řekl: Podařilo se mi podívat trochu zblízka na to, co Ward tak žárlivě ukrývá." A?"
Když jsem se uvnitř komory vzduchového uzávěru převlékal, viděl jsem okénkem dovnitř kabiny." Co to tam je, Gary?"
HER"
Co... cože?"
Vysoce výbušná plastické trhavina. A podle všeho do ní ti mládenci právě zastrká-vali rozbušky. Myslím, že čekali, až se dostaneme na oběžnou dráhu, aby se vyhnuli větším otřesům během našeho stoupání." Dianě si rukou otřela čelo a vší silou se snažila ovládnout. Nemohla uvěřit, že by někdo byl takový šílenec a na palubu raketoplánu přinesl brizantní výbušninu. A navíc ji opatřil rozbuškami! Odstrčila McGregora stranou a proklouzla jedním z komunikačních otvorů mezi palubami. Plukovníku!" zaječela, když se ocitla v modulu posádky. Vyplašila tím čtyři vojáky OSN, kteří se nrávě usazovali a připoutávali do sedadel v očekávání manévrování raketoplánu. Všichni vojáci měli na obličeji kyslíkové masky. Od každé z nich běžela plastická hadice k nádržce o obsahu zhruba půl litru, připevněné k opasku. Vojáci prováděli dechovou přípravu kyslíkem před svou kosmickou procházkou. Ward si stáhl masku s obličeje. Tady jsem, velitelko. Není důvod ječet." Kdo vám dal povolení přinést na palubu výbušniny?"
Ward se na ni trochu zvláštně podíval. Já myslel, že jsme se dohodli na rozdělení rolí." Ne, pokud se jedná o přítomnost vysoce explozivních výbušnin v mém raketoplánu." Ward pomalu vydechl, zjevně nepříliš šťastný, že Dianě odhalila pravdu ohledně tajného nákladu, ale přesto stále ještě doufaje, že se s ní domluví. Napřáhl před sebe paže s dlaněmi otočenými k Dianě, zatímco jeho vojáci celou scénu zvědavě sledovali. Podívejte, nic se nestane. My jsme profesioná..." Přeji si ty výbušniny okamžitě vyhodit z lodi," přerušila ho. Plukovník jednotek RB OSN prostě jen zkřížil paže na prsou. To nemůžu udělat, velitelko. Vysoce explozivní výbušniny představují rozhodující element pro náš úkol. Jestli se nám nepodaří ovládnout kosmickou stanici dřív, než se ten terorista zmocní počítačového softwaru k odpálení bojových hlavic, pak mám rozkaz celý modul vyhodit do povětří. Mimochodem, naše výbušniny se žádnou náhodou, jako třeba vibrací, neodpálí, ty reagují pouze na roznětku." To nebyla žádost, plukovníku, to byl rozkaz."
Je mi líto, velitelko. Tento váš požadavek není rozumný. Kromě toho já přijímám rozkazy pouze od generálního tajemníka OSN. Provedení mise takovýmto způsobem schválilo OSN a podepsal to i prezident." 345
LET	ENDEAVOURU
Uvědomujete si, co se může stát, jestli některá z těch náloží vybuchne uvnitř modulu pro posádku?" To se nestane." Ward pomalu začínal ztrácet klid. Jediné období, kdy existovalo určité nebezpečí, bylo během startu, a proto jsem na tu dobu nechal vyjmout deto-nátory z náloží. Teď je ale potřebuju připravit pro akci. Před chvílí jste mi pověděla, že po dosažení Mezinárodní kosmické lodi budeme mít pouhých deset minut. To sotva stačí na to, aby..." Nejedeme nikam, dokud tohle nevyhodíte," pronesla Dianě rozhodným hlasem a palcem ukázala směrem ke skříňkám. To je moje poslední slovo." Znemožňujete mi můj úkol, velitelko. Od Rady bezpečnosti OSN mám povolení neutralizovat kohokoliv, kdo bude ohrožovat schopnost mého týmu splnit rozkazy." Ward položil ruku na pažbu pistole, která mu visela v pouzdře na opasku. Dianě stiskla pěsti a zeptala se ho. A kdo pak bude řídit raketoplán?" Váš pilot."
Ten to neudělá."
Pojďme se ho zeptat."
Dianě se v nejmenším nelíbilo, kam celý rozhovor směřuje. Připadalo jí, že pomalu ztrácí kontrolu. Zavolám Houston." Jenom si poslužte. Udělejte to ale rychle, nebo zmeškáme naše časové okno." Rozpálená vzteky Dianě zamířila zpět do letové kabiny, kde u jednoho z průchodů stál McGregor s kamennou tváří. Ježíši Kriste, Diano. Pojďme to prostě udělat. Vysadíme je u kosmické stanice, vypadneme odtamtud a nevrátíme se, dokud to nebude úplně bezpečné." Dianě dosáhla svého křesla, nasadila si sluchátka s mikrofonem a pomocí antény vlnového pásma S se spojila s Houstonem. Houstone, tady Endeavour."
Endeavoure, tady Houston. Mluvte," ozval se hlasJakea Cohena. Houstone, obávám se, že tu máme problém. Plukovník Ward si schoval ve skříňkách v kabině posádky plastické trhaviny. Já je chci vyhodit. Nemůžeme si dovolit mít výbušniny na palubě." Och... nepovoluje se, Endeavoure. Výbušniny jsou zajištěné a navíc představují nedílnou součást celé mise. HEPjsou naprosto bezpečné, dokud se úmyslné neodpálí." Houstone, mluvíme o vysoce explozivní plastické výbušnině, která může nás všechny zabít a zničit celý raketoplán. To je v naprostém rozporu se zásadami NASA. Vzpomeňte si na Apollo 7. Nemůžu souhlasit s tím, abychom měli na palubě něco tak nestálého." Je mi líto, Endeavoure. Vojáci si tu HEP musí nechat. Vtom nemáme na vyber. Mají rozkaz. vyhodit modul GPATS do povětří, pokud se jim nepodaří proniknout do kosmické stanice. Mimoto, ta nehoda v Apollo 7 se stala proto, že tehdy měli uvnitř čisté kyslíkovou atmosféru. To vy nemáte." Oni už ale zastrkali detonátory do výbušnin. Jediné, co je potřeba, je elektrický výboj, a všechno vyletí do povětří!" Tohle rozhodnutí je přímo z nejvyšších míst. HEP zůstanou. A ty by ses mela už připravit, Jinak promarníte časové okno a nedostanete se ke kosmické stanici včas." Dianě se zhluboka nadechla. To byla chyba. Hrozná chyba. Zavřela oči a krátce se v duchu pomodlila, aby se během přístupového manévru nic špatného nestalo. I když

 
346
P I N E  I  R O

HEP byly známy svou bezpečností a nebylo pravděpodobné, že by vybuchly spontánně, Dianě si nepřála při plnění úkolu zvyšovat riziko. Jestli je zasáhne laserový paprsek, celý subsystém by mohl vybuchnout. A kdyby došlo k zásahu v přílišné blízkosti výbušnin, mohlo by to vyvolat sekundární explozi. Endeavoure, tady Houston. Potvrďte rozkaz."
Dianě potřásla hlavou a odpověděla: Chci, aby bylo zaznamenáno, že s tímto rozkazem nesouhlasím, ale splním ho. Zajistím všechny objekty uvnitř raketoplánu předtím, než zažehneme manévrovací motory." Rozumím. Houston konec."
Dianě se pomalu obrátila a zjistila, že proti ní stojí plukovník Ward s nasazenými sluchátky. Pod hranatou bradou se mu houpala plastiková kyslíková maska. Plukovník Rady bezpečnosti OSN naslouchal celé její konverzaci se Zemí. V pozadí stál McGre-gor, po jeho obou bocích dva Wardovi muži. Postavou nevelký pilot F-16 vypadal vedle těch mohutných svalnatých chlapů v černých uniformách docela bezbranně. Je všechno jasné?" zeptal se Ward.
Dianě přikývla a otočila se zpět k ovládacímu panelu. Zahajujeme změnu polohy na orbitální dráze. Všichni na místa." Ward odplul směrem k zadní části letové paluby a zmizel v jednom z průlezů. Oba jeho vojáci ho následovali. McGregor přistoupil k Dianě, která se právě připoutávala ke křeslu a nasazovala si sluchátka. Diano, jsi..."
Je vzduchový zámek uzavřen. Cary?"
A... ano, je zavřený."
Dobře. Připoutej se. Máme před sebou práci."
Dianě se snažila nedat najevo své emoce víc, než se již stalo. Byla přece profesionál. K tomu byla velitelkou Endeavouru. A jako taková se bude chovat až do samého konce letu. Dříve než zahájila konečný přibližovací manévr k Mezinárodní kosmické stanici, musela Dianě znovu nastavit inerční měřicí jednotku - tři na sebe kolmé, setrvačností orientované plochy zavěšené ve čtyřech kardanových závěsech, poskytující kritické údaje o poloze a rychlosti do všeobecných počítačů Endeavouru. Jedině tímto způsobem bylo možno přesně určit aktuální polohu raketoplánu a jeho rychlost během pohybu po oběžné dráze. Rychlou rádiovou kontrolou se přesvědčila, že všechno uvnitř je zajištěno. Pak se natáhla k panelu nad svou hlavou a zapnula systém hvězdné navigace. Kontrolní světélko na panelu ji informovalo, že oba otvory vpředu a vlevo od čelního průzoru jsou naplno otevřené a odhalují tak dva velice komplikované senzory světlých objektů v kosmu. Vedle manévrovacích motorů představoval tento hvězdný navigační systém další důvod, proč čelní část plavidla nemohla být zakrytá zrcadlem. Hvězdný navigační systém měřil světelné vektory vždy dvou nejjasnějších hvězd v zorném poli přístroje. Výsledek měření se automaticky vkládal do počítače, který pak vypočetl polohu mezi vybranými hvězdami a Endeavourem, z čehož nakonec odvodu polohu a relativní rychlost raketoplánu. Porovnání vypočítané polohy s polohou sta- , LETENDEAVOURU 347
novenou inerční měřicí jednotkou bylo nezbytným korekčním faktorem k vynulování chyby IMU. Definitivně upravená poloha a rychlostní vektor, neboli poziční vektor", pak byly porovnány s vektory Mezinárodní kosmické stanice, které byly telemetricky získány ze Země a jež počítač Endeavouru obdržel z Houstonu na vlnovém pásmu S. Oba poziční vektory, kvůli pohybu Endeavouru i Mezinárodní kosmické stanice průběžně upřesňované každou milisekundu, byly posléze zadávány do softwaru palubních počítačů nazvaného navádění, navigace a kontroly, jež pak následné ovládaly zapínání a směrování manévrovacích motorů raketoplánu. Jak došlo k zážehu rotačních motorů, Dianiny oči sklouzly na ukazatele tlaku hélia a hydrazinové pohonné směsi. Z trysek vyšlehl patnáctivteřinový záblesk o síle třinácti tisíc kilogramů, který nasměroval Endeavour ocasem napřed na novou oběžnou dráhu, pojmenovanou dráha Delta. Mírná decelerační síla zatlačila Dianu do křesla, zatímco přes horní polovinu předního průzoru rychle přeplul jižní cíp Jižní Ameriky, aby se za okamžik skryl za fasetovaným zrcadlem. Dianinou myslí se však mihly i nálože s rozbuškami, které ve svých obalech jistě nezůstaly v úplném klidu. Soustřeď se!
Rychlé přehlédnutí kontrolního panelu F7 ji informovalo, že zelené katodové obrazovky monitorů velikosti dvanáct krát sedmnáct centimetrů stále ukazují normální stav všech životně důležitých funkcí Endeavouru. Baterie kontrolních světel mezi monitorem číslo l a 2, přímo nad monitorem číslo 3, rovněž nesignalizovala žádné varování. Indikátor tlaku hélia v rotačních manévrovacích motorech, umístěný nalevo od obrazovky číslo 3, hlásil 300 kg/cm2, což potvrzoval digitální ukazatel na monitoru číslo l, nacházející se přímo nad ním. Plánovaný čas příletu na oběžnou dráhu Delta patnáct minut," pronesl McGregor a naťukal několik příkazů na klávesnici centrálního řídicího pultu přímo pod kontrolním panelem F7. Současně prověřil údaje měřené přibližovacím radarem, poskytujícím informace o vzdálenosti k cíli a jejím zkracování. Na rozdíl od přibližovacích radarů konce devadesátých let, které mohly být používány maximálně do pětadvaceti kilometrů, tento nový systém jim poskytoval informace již ze vzdálenosti sto padesáti kilometrů. Dianě na toto hlášení sotva zareagovala. Její oči se nepřetržitě pohybovaly mezi ukazatelem času zbývajícího do ukončení nejbližšího manévru a monitorem číslo l. Na oběžné dráze Delta měl totiž Endeavour dosáhnout nezbytné přemísťovací rychlosti, aby se udržel na dráze deset kilometrů za Mezinárodní kosmickou stanicí. Palubní počítač vypnul manévrovací motory. Zážeh ukončen," oznámila, když softwarový program vydal pokyn pomocným raketám na přídi a zádi plavidla k otočení raketoplánu tak, aby se celý stroj dostal do zákrytu fasetovaného zrcadla, aniž by se přitom změnila jeho přemísťovací rychlost. V okamžiku, kdy inerční systém zaznamenal, že těleso se nachází v požadované poloze, počítače zapnuly rotační motory v opačném směru, aby otáčecí pohyb zastavily. Krátce pohlédla na McGregora, otevřela utajenou frekvenci na pásmu S a promluvila do mikrofonu. Houstone, tady Endeavour." Mluvte, Endeavoure." Jakeův hlas byl slyšet naprosto jasně. Audiovizuální komunikace, stejně jako přenos dat, byly uskutečňovány na vlnovém pásmu S. Informace

 
348	P I N E I R O
z Endeavouru směřovaly do jednoho ze tří geostacionárních satelitů pro sledování a předávání dat (TDRS), kde byl signál zesílen a předán do pozorovací stanice ve White Sands v Novém Mexiku a teprve odtud dorazil do Houstonu. Ačkoliv byla tato trasa vybudována už téměř před třiceti lety, stále zůstávala tím nejspolehlivějším způsobem, jak zajistit jasné, bezpečné a nepřerušované spojení během mise raketoplánu. Houstone, zážeh manévrovacích motorů ukončen. Předpokládaný čas příletu na dráhu Delta je třináct minut dvacet vteřin. Přepínám." Endeavoure, potvrzuji."
Během jedné minuty budeme v dostřelu," pronesla Dianě. Zkontrolovala zbytkový tlak hélia a pohonných hmot v nádržích manévrovacích OMS a zjistila, že zbývá ještě palivo na dva zážehy předtím, než naposledy zapne manévrovací motory, aby stroj po ukončení mise opustil oběžnou dráhu. Dianě pohlédla na McGregora, který si prstem uhlazoval knír a trochu se mračil. Byl zjevně stejně nervózní jako ona. Jsme na dostřel," pronesl McGregor, uvolnil bezpečnostní pás a zamířil do zadní části letové kabiny, odkud mohl v případě potřeby změnit polohu manipulačních ramen. Dianě se otočila a střelila po McGregorovi pohledem. Pilot se mezitím již usadil před ovládacím panelem a držel rukověť ovladače, který byl právě napojen na pravou mechanickou ruku. Raketoplán rychle vklouzl na oběžnou dráhu za Mezinárodní kosmickou stanicí. Dianě se jen v duchu modlila, aby zrcadlo zůstalo na svém místě a aby vojáci udrželi své nálože v bezpečí. Sedm
Sergej Viktorovič Dudajev stál s nohama zapřenýma v popruzích se suchými zipy před panelem přístroje pro udržování prostředí v obytném modulu. Tiché vrčení zařízení na recyklaci vzduchu náhle přerušil poplachový bzučák, signalizující blížící se cizí těleso. Sergej nejprve zkontroloval časový spínač na kontrolním panelu a teprve pak vyvlékl nohy z popruhů, odstrčil se a proplul zhruba sedm metrů, jež ho dělily od svorníku. Tudy pak pokračoval do zadní sekce válcovitého modulu. Jeho čečenské kontakty se tedy v předpovědi chování Američanů nemýlily. Vyslali za ním raketoplán, aby se pokusili ovládnout jeho Mezinárodní kosmickou stanici, dříve než bude moci odpálit bojové hlavice. Oni ale nevědí, proti jakému nepříteli se ocitli.
Sergej proplul hladce průlezem spojujícím obytný modul se svorníkem, pak se odrazil nohama od polstrované stěny doprava a protáhl svou nevelkou postavu průlezem do modulu GPATS. Obrazovka blízkého radaru, pokrývajícího oblast do vzdálenosti pěti set mil, zaznamenala blížící se kosmické plavidlo. Počítač je již identifikoval jako raketoplán Endeavour. Osm
Jaké Cohen v houstonském kosmickém středisku pozoroval světelné obrazy na obrovském monitoru uprostřed přední stěny dispečerského stanoviště, který se nacházel ve třetím podlaží střediska řízení kosmických misí. Teleskopické čočky kamery, kterou McGregor umístil na pravý okraj segmentovaného zrcadla, zachytily v dálce svítící bod Mezinárodní kosmické stanice. Zatím vypadala jen jako bílá tečka, kterou obtáčela spleť bílých čar připomínajících chapadla. Tečka představovala uzlový bod stanice, kde byly všechny moduly ukotveny. Bílé čáry byly tvořeny změtí ramen připomínajících lešení, jejichž úkolem bylo podpírat obrovské solární panely. V současné chvíli panely nezásobovaly stanici žádnou energií, jelikož mezi stanicí a Sluncem se právě nacházela Země. Jaké stiskl zuby a přinutil se vyčkat laserového útoku, který, jak se obával, na sebe jistě nedá dlouho čekat. Devět
Jsme na místě, plukovníku. Zůstaňte sedět, dokud nebude všechno zabezpečené," promluvila do palubního rozhlasu Dianě, stále ještě připoutaná bezpečnostními pásy. Její levá ruka byla jako srostlá s ručním rotačním ovladačem (RHC), pákou umístěnou centrálně mezi jejíma nohama, která ovládala poziční rakety na přední části pláště a zevní manévrovací motory. Pouhým pohybem ovladače RHC se pokaždé zapálily manévrovací a rotační rakety vpředu nebo vzadu tak, že Endeavour posunuly požadovaným směrem. Pohled přes rameno Dianu ujistil, že McGregor stále sedí před zadním kontrolním panelem, ruku na ovládací páce zevního manipulačního ramene. Načínáme si sbírat svou vybavuj ozval se zespodu palubním rádiem Ward. Ne, ne. Zůstaňte sedět. Nechtě své vybavení ještě zajištěné."  To nemůžeme. Nemáme dost času."
Nikdo ale ještě neví, jak se bude raketoplán chovat, až ho zasáhne laser..." Vtom se objevil oslepující záblesk, následovaný mohutným trhnutím. Raketoplán se náhle začal nekontrolované otáčet. Dobrotivý Bože!
Drž to zrcadlo těsné u nás. Cary!" vykřikla Dianě, která si uvědomila, že laserový paprsek buď částečně narazil na nechráněnou špici raketoplánu, nebo jeho energie byla daleko větší, než Los Alamos předpovídalo. Nos Endeavouru byl nejen zčernalý, ale náhle tu chyběla i řada termoprotektivních keramických dlaždic, zatímco jejich

 
350
J  .  P I N E I R O
zbytek byl zuhelnatělý. Laser navíc zničil i přední manévrovací rakety. Dvě z nich vydávaly jen sporadické zážehy... Celý raketoplán osvítil druhý záblesk laseru. Jeho paprsek dopadl tentokrát přímo na jeho obal, který nebyl chráněn zrcadlem, protože raketoplán se v prostoru roztočil. Z nitra raketoplánu se ozval hlasitý výbuch následovaný ještě větším otřesem, který rozechvěl celý trup. Na kontrolním panelu se rozsvítila výstražná světla a v tom okamžiku se rozlehl další výbuch. Laserový paprsek musel někde proniknout nechráněnou částí povrchu a poničit několik subsystémů. Kouř! Máme tady kouř!" vykřikl McGregor ze zadní části letové kabiny. Dianě se obrátila a uviděla černou spirálu kouře, vznášejícího se v zadní sekci. Do nosu ji udeřil zápach korditu. HEP!" zaječela, jak se začaly naplňovat její nejhorší obavy. To určitě vybuchly ty jejich nálože!" Ježíšikriste, co budeme dělat?" zaúpěl McGregor.
Zůstaň na místě!" přikázala mu Dianě a současně pravou rukou posunula řídicí páku dopředu a vpravo, aby pootočila Endeavour opět horní stranou proti kosmické stanici. Raketoplán však nereagoval, čelní rotační rakety zapínaly zcela náhodně a nepravidelně, takže nebyla schopna je sladit s raketami na zádi. Plukovníku Warde? Plukovníku Warde? Slyšíte mě?" promluvila do palubního rozhlasu. Nic.
Plukovníku? Plukovníku?"
Žádná odpověď.
Dojdu dolů a zkontroluju to tam," navrhoval McGregor.
Zůstaň na svém místě!"
Kouř se nyní začal šířit po celé letové palubě, ale nebyl zdaleka tak hustý, jak se prve zdálo. Většinu ho totiž již odsálo zařízení na obnovu vzduchu, které naštěstí i po opakovaných výbuších stále fungovalo. Kouř nicméně představoval ten nejmenší Dianin problém. Endeavour byl stále ještě nebezpečně vystaven útokům z kosmické stanice a ona ho nedokázala dostat pod kontrolu. Houstone, máme tady problém."
Slyšeli jsme, Endeavoure," odpověděl Jakeův hlas. Vykazujete několik poruch - v systému otevíraní dveří do nákladového prostoru, rotační manévrovací rakety a..." Houstone, mám potíže se změnou polohy raketoplánu," pokračovala Dianě. Natáhla ruku k panelu nad svou hlavou, kde hodlala vypnout počítačovou kontrolu nad rotačními motory a přepnout je na manuální ovládání. To už se jí však nepodařilo. Namísto toho jí obě paže vyletěly kupředu v důsledku další mohutné exploze následující po laserovém záblesku, který tentokrát zasáhl Endeavour z boku. Dianě zahlédla rozmazaný oblak bílých protitepelných izolačních destiček, které se odtrhly z pravého křídla raketoplánu. Několik z nich dokonce narazilo do předního a bočního průzoru. Uvolnilo se nám zrcadlo!" vykřikl McGregor.
Dianě vzhlédla a podívala se horním průzorem ven. Namísto černého podpůrného rámu zrcadla uviděla hvězdy. 351
LET	ENDEAVOURU
Kde je?" otázala se.
Rameno na pravoboku se utrhlo ze svého ukotvení. Zrcadlo se posunulo na stranu. Stále ho sice ještě držím levým ramenem, ale už nás nekryje!" Ježíšikriste," zamumlala, když došlo palivo čelních rotačních raket. Průzorem byly vidět černé a bílé termoizolační dlaždice. Země a nebe plné hvězd. Dianě pohlédla na řadu varovných světel umístěných mezi katodovou obrazovkou číslo jedna a dva a zaznamenala, že kontrolky označené NÁKLADOVÝ PROSTOR a TLAK VODÍKU svítí rudě. Alespoň že motory manévrovacího systému a rotační rakety jsou stale funkční, pomyslela si Dianě a natáhla ruku k páce pro ruční ovládání rotačních raket. Teď, když nemusela zápasit z poškozenými čelními rotačními raketami, naskýtala se jí možnost stabilizovat raketoplán, dříve než zapne manévrovací motory. Nemohla si dovolit řádný zážeh, dokud raketoplán nesrovná do příslušné polohy; jinak by se Endeavour znovu nekontrolované roztočil.
Srovnej to zrcadlo, Gary!"
Snažím se!"
Rukou vyvinula na páku RHC mírný tlak kupředu. Tentokrát raketoplán zareagoval, ale jen značně neochotně, jelikož nyní pracovala pouze část rotačních raket. Houstone, Houstone, tady Endeavour. Pomalu dostávám raketoplán pod kontrolu. Zážeh OMS za deset vteřin. Osm... sedm... pět... tři... teď." Prudce otočila vypínač v očekávání, že ucítí mírný tlak, jak bude raketoplán postupně zrychlovat. Namísto toho ucítila prudký náraz, který ji tvrdé přitiskl do bezpečnostních pásů. Periferním viděním zaregistrovala McCregorovo tělo, jak prolétá kolem ní a pak naráží do předního průzoru. Připomněl jí figuríny používané při simulovaných nárazech automobilů. Výbuch otřásl celým strojem. Na ústředním kontrolním panelu explodovala obrazovka v tisíce skleněných úlomků, které skropily Dianinu tvář ještě předtím, než si ji dokázala rukama zakrýt. Vykřikla. Kolem hlavy jí proletěl jako žiletka ostrý úlomek, který pokračoval směrem ke stanovišti v zadní části letové kabiny. Dianě narazila do opěradla svého křesla a raketoplán začal znovu nekontrolované rotovat. Přinutila se dýchat se stisknutými zuby, aby zabránila vdechnutí poletujících kousků skla a kapek krve řinoucí se z množství ranek na obličeji a krku. McGregora nebylo nikde vidět, zřejmě poletoval někde za ní. V kabině ječela poplachová signalizace. Dianě pootočila hlavu a uviděla McGregora, jak se dusí vlastní krví tryskající z rány na krku, způsobené zaseknutou skleněnou střepinou. Ne, ne!" zaječela, když se jejich oči potkaly. V tu chvíli si již rozepínala bezpečnostní pás. McGregora dostihla zhruba uprostřed letové paluby, ale s pocitem naprosté bezmoci. Mohla jen poslouchat, jak McGregor vydává hrdelní zvuky, a pozorovat, jak mu z rány na krku bublají krev a rudá pěna, které opět nosem vdechoval. Před očima se jí vlastně topil ve vlastní krvi. Pomalu se natáhla po skleněné střepině a vytáhla mu ji z rány. Záplava krve, která mu vzápětí vyrazila z krku, ji téměř zadusila a přiměla ji, aby si rukama zakryla obličej a stáhla se zpátky.

 
352
P l N  E  I R O

Zadržela dech a máváním se snažila rozptýlit krvavý oblak. Když znovu pohlédla do McGregorových očí, nebyl v nich už život. Natáhla pravou ruku, aby mu je zatlačila, ale další záblesk, následovaný hrozivou explozí, ji vrhl proti přednímu průzoru. Och, můj Bože!" zasykla polohlasně, když se dotkla hlavy a pravého ramene, které ji po prudkém nárazu ostře zabolely. Odrážejíc se cestou od vnitřních panelů stěn, plula kolem McGregorova těla směrem k zadnímu kontrolnímu stanovišti, kde se teprve dokázala odstrčit nohama zpět směrem ke svému velitelskému stanovišti. V důsledku četných ran celá dezorientovaná se Dianě ve svém letu divoce pokoušela něčeho zachytit a předejít tak dalšímu nárazu, kterého však vzápětí přece jen nebyla ušetřena. Tentokrát se střetla s opěradlem vlastního křesla. Vtom se v ní probudil disciplinovaný námořní pěšák, takže opěradlo pevně objala, zastavila své putování po kabině a pokusila se dokonce přehlédnout hlavní ovládací pult. Celý panel F7 byl rozzářený rudými kontrolkami a v jeho středu zely tři hranaté otvory. To byla místa, kde se ještě před chvílí nacházely katodové obrazovky. Pohled průzorem ven jí neřekl nic nového, protože před oknem se vznášel oblak rozlámaných keramických termoizolačních dlaždic a dalšího smetí. Jediné, co uviděla, byly laserem poničené manévrovací motory, které vybuchly, jakmile se pokusila je zapnout. Dianě se najednou zdálo, že má potíže s dýcháním. Natáhla se však po helmě, vznášející se nad McGregorovým tělem, odpojila ji od přenosné jednotky a zapnula ji do své zástrčky. Ještě jednou se rukama pevně přidržela opěradla křesla. Houstone, Houstone, tedy Endeavonr. Slyšíte mě?"
Nic.
Houstone, tady je Endeavour. Slyšíte..."
Objevil se další záblesk, následovaný tentokrát třemi explozemi, jak laserový paprsek pronikl hlouběji do nitra raketoplánu. Tlaková vlna Dianu přitiskla do křesla takovou silou, že na chvíli měla dojem, že znovu zažívá maximální přetížení ve své F-osm-náctce. Pocítila náhlé nutkání na zvracení. Prudce se předklonila a vykašlala koláč krve, pocházející z poškozených vlásečnic v ústech a hrdle. Oči se jí zalily slzami, když odvrátila obličej od vznášejícího se oblaku krve, který se přesunoval směrem dozadu, aby se tam smísil s kouřem, stále ještě pronikajícím průlezy ze spodní paluby. Následný pohled na ovládací panel jí prozradil, že ztratila i tu poslední možnost splnit svůj úkol. Všechny hlavní systémy byly zničeny, včetně systému recyklace a obnovy vzduchu, což vysvětlovalo, proč se jí dýchá tak těžce. Pak sklouzla očima na přední průzor a zaznamenala, že se v jeho více než tři centimetry tlustém skle objevily stále se rozšiřující trhliny. Dianě dobře věděla, co to znamená, takže bez dalšího přemýšlení znovu napjala své zmučené tělo a odrazila se nohama od opěradla směrem k levému mezipalubnímu průlezu, těsně za velitelským křeslem. Křečovitě se zachytila prsty zábradlí a protáhla se do středního palubního prostoru. Kouř zde byl hustší než na letové palubě, ale presto trochu viděla... Z toho pohledu dostala znovu nutkání na zvracení, ale výcvik námořní pěchoty se přece jen nezapřel. Při pohledu na roztrhané a spálené části lidských těl vznášející se v prostoru se přinutila uklidnit... Rychle.
LET	ENDEAVOURU
353
Neměla času nazbyt. V okamžiku, kdy sklo v průzorech povolí, nic nepřipevněné-ho uvnitř kabiny nemělo šanci odolat vakuovému sání zevního kosmu. Náhlá ztráta tlaku by kromě toho znamenala rovněž tak náhlou smrt. Vztáhla ruce a nahmatala spouštěcí páku servomotoru na zadní stěně kabiny, odjistila ji otočením o sto osmdesát stupňů a přitáhla k sobě průlezový příklop ve tvaru písmene D. Masivní dveře se posunuly nahoru a doprava a odhalily tak prostorný vnitřek kabiny vzduchového uzávěru. Dianě vklouzla dovnitř, zavřela za sebou dveře a zajistila je ve chvíli, kdy raketoplánem otřásl další výbuch. Připadlo jí, že se celý stroj každou chvíli rozpadne na kusy. Otřes vrhl její tělo na protější stěnu komory, kde udeřila zátylkem do jednoho madla z hliníkové slitiny, lemujícího vchod do nákladového prostoru. V okamžení veškerý zmatek kolem Diany Williamsové ustal a ona ztratila vědomí. Deset
Sergej Dudajev pozoroval, jak se bezkřídlý objekt potácí směrem pryč poté, co ho naposledy zasáhl laserovým paprskem. Pak už zásoba energie v bateriích klesla pod polovinu. Rozhodl se tedy, že zastaví palbu, aby šetřil energii pro případ, že by ji potřeboval, ještě než Mezinárodní kosmická stanice znovu vepluje do slunečního svitu, který zásoby energie doplní. Sergej poněkud upravil rozlišovací schopnost teleskopu v modulu GPATS. Na tuto nevelkou vzdálenost jasně viděl roztříštěné sklo v předních průzorech, což znamenalo, že letová paluba i prostory posádky ztratily atmosféru i tlak. Povšiml si i chybějících dveří do nákladového prostoru, poškozených značně velkých částí křídel a ocasních ploch a téměř poloviny chybějících termoprotektivních dlaždic na nose raketoplánu. Jeho původní štít, který byl podle Sergeje složen z jednotlivých zrcadel, jelikož odrazil první laserový výstřel, plul nyní daleko od poničeného raketoplánu, i když stále ještě v sevření jednoho manipulačního ramene. Ještě dále zahlédl chybějící dveře od nákladového prostoru, nyní vlastně jen kus rotujícího pokrouceného zčernalého hliníku. Sergej se ještě naposledy podíval na to, co zbylo z Endeavouru, a potřásl hlavou. Blázni. Třeba uí teď přistoupí na požadavky mých lidí. Pohled mu sklouzl na zablokovaný pracovní panel. *'"-" POSTUP PORUŠEN w!" ČASOVÝ LIMIT PŘEKROČEN. PROBÍHÁ ZNOVUNASTAVENÍ SYSTÉMU "i- ;!-;;-  -2 9  Q 1 A--ň-ň-UŽ brzo, pomyslel si. Už brzo budou bojové hlavice moje.

 
Jedenáct
Ozvěte se, Endeavoure, přepínám. Endeavoure, ozvěte se, přepínám." Uprostřed zmatku, jaký v sále kontroly letu panoval, čekal Jack Cohen na odpověď, ale jediné, co se ozývalo z reproduktorů na stěně nad ním, bylo tiché praskání statické elektřiny. Pane," oslovil ho inženýr ze systémů elektřiny, vnitřního prostředí a stravy (EECOM), sedící poněkud dále po Jakeově levici. Byl to asi třicetiletý muž se světlými vlasy, růžovou pletí a poněkud širokým nosem, na němž mu seděly brýle s černými rámečky. EECOM byl zodpovědný za monitorování palivových článků, avioniky, systému chlazení kabiny, elektrického rozvodu a systému kontroly tlaku v kabině. Přes vlnové pásmo S, prostřednictvím satelitu pro sledování a předávání dat, a dále díky White Sands dostáváme výsledky telemetrických měření raketoplánu a ty ukazují, že uvnitř kabiny posádky a letové paluby je nulový tlak. Obávám se, že..." Jistě, já vím," odpověděl Jaké. Mluvil ale spíše k sobě, než ke komukoliv jinému. Endeavour prostě dostal řadu zásahů laserem." V řídicí místnosti se rozhostilo ticho.
GUIDO," pronesl za moment Jaké. Hlaste stav."
Naváděcí důstojník přezdívaný GUIDO, který seděl v fadě před Jakém, byl zodpovědný za monitorování palubní navigace a za software naváděcího počítače. GUIDO si pozorně prohlédl telemetrická data na své padesáticentimetrové barevné obrazovce a pak odpověděl: Raketoplán se otáčí podle všech tří os, ale zůstává na soustředné oběžné dráze s Mezinárodní kosmickou stanicí, asi deset kilometrů od ní. Software naváděcího počítače vykazuje větší poruchu. Obávám se, že ovládnout raketoplán takhle na dálku nejsme schopni." Jaké pohlédl vpravo na inženýra pohonných systémů. Povídejte, PROPe." Padesátiletý PROP, sám bývalý astronaut, zodpovídal za monitorování a hodnocení hlavního kontrolního stanoviště a systému orbitálních manévrovacích motorů. Rovněž tak měl na starosti pohonné hmoty. PROP upíral oči na údaje vyznačené na panelu před sebou. Nevypadá to dobře. Větší porucha na manévrovacích motorech. Zdá se, že laser poškodil zásobní nádrže s pohonnými hmotami a ty vybuchly v momentě, když se velitelka Williamsová pokusila nastartovat motory." Zatracené. Nemůžu uvěřit, že k tomu doopravdy došlo. A Dianě, celá posádka... Dobrotivý Bože. A ten zatraceny ruský parchant je pór ad na svobodě.
Jaké Cohen přivřel víčka, sundal brýle, unaveně si protřel oči a zhluboka se nadechl. Pak se otočil doleva. Velitel letu již odešel, aby informoval vedoucího úředníka NASA, který následně předá informaci prezidentovi a jeho personálu. Počkejte... počkejte," ozval se světlovlasý EECOM. Podle počítačů je v komoře vzduchového uzávěru stále normální tlak. Obsah kyslíku je tam třicet dvě procenta. Tlak 1,1 kg/cm2." Pomalu se obrátil naJakea. Myslíte, že..." LETENDEAVOURU
355
Jaké se prudce narovnal. To víte, že si to zatraceně myslím! Ve vzduchovém uzávěru jsou nějací astronauti! Jaký je stav systému kontroly vnitřního tlaku a zásob kyslíku?" EECOMu se rozběhly prsty po klávesnici a na obrazovce se začaly objevovat různé údaje. Po několika vteřinách oznámil: Máme štěstí. Systém vnitřního tlaku je aktivní a neustále se pokouší nastolit v prostoru pro posádku normální tlakové poměry. Podle mého názoru jsou ale v trupu vážné trhliny do volného prostoru, takže normálního tlaku není možné dosáhnout. Pokud jde o pohonné hmoty, ukazuje mi to dva palivové články prázdné a jeden stále funkční." Jaké přikývl. Přesměrujte systém kontroly tlaku tak, aby zásoboval pouze komoru vzduchového uzávěru. Vypněte všechny ostatní systémy, které by mohly odčerpávat pohonné hmoty. Soustředíme všechno na udržení normální atmosféry ve vzduchovém uzávěru. Tím získáme trochu času." Ano, pane."
Jelikož systém kontroly vnitřního tlaku nemusel pracovat naplno, protože měl udržovat stálé prostředí jen v nepoměrně omezenějším prostoru vzduchového uzávěru, mohl jeden zbývající palivový článek vydržet mnohem delší dobu. To byla významná výhoda, protože kyslík používaný systémem pro udržení životních podmínek v Endeavouru byl stejný tekutý plyn, který byl skladován v palivovém článku. V elektrochemické reakci spolu s tekutým vodíkem představoval zdroj elektrické energie. Čím déle palivový článek vydrží, tím déle zůstane prostor vzduchového uzávěru nejen pod tlakem, ale i zásobován čerstvým kyslíkem. Hotovo. Současným tempem by měl palivový článek vydržet nějakých čtyřiadvacet hodin, plus minus asi hodinu, podle toho, kolik je tam živých lidí," ohlásil EECOM. Jaké zíral na prázdnou obrazovku, kde ještě před několika minutami viděl obrázek Endeavouru snímaný videokamerami. Nyní byl úplně slepý a horečně se pokoušel pomoct umírajícímu raketoplánu ztracenému kdesi v temnotách. No, téměř v temnotách, připustil. Stále ještě totiž přicházela některá telemetrická data, poskytující podpůrnému týmu alespoň částečné informace, jež jim měly pomoct najít cestu ven z tohoto maléru. Jaké si před obličejem propletl prsty na rukou, zavřel oči a tiše se modlil, aby se do komory vzduchového uzávěru podařilo dostat alespoň někomu. Podle konverzace, která probíhala na palubě Endeavouru před zahájením útoku, Jaké usuzoval, že nejlepší šanci měli asi tak Dianě a McGregor. Ve chvíli, kdy v prostoru posádky vybuchly vysoce explozivní výbušniny, se totiž nacházeli na letové palubě, kde obsluhovali motory a manipulační ramena. Mel jsem té poslechnout, Diano.
Jaké Cohen se pokusil zaplašit z mysli pocit viny. Teď potřeboval uvažovat maximálně logicky, aby dokázal tým svých spolupracovníků provést všemi úskalími. Bude třeba pečlivě analyzovat každý útržek informace, který dojde do sálu kontroly letu, porovnat ho s dalšími daty, aby bylo možno navrhnout nějakou záchrannou operaci raketoplánu, přestože se nyní zdál naprosto ztracený.

 
Dvanáct
Dianě Williamsová zvedla svůj kornet po odpálení střel tak rychle, ai si připadala, zeji snad přetížení rozdrtí. Zorné pole se jí zúžilo na úzký tunel, na jehož konci lyla celní obrazovka s informacemi o letu. Dianě stále přitahovala řídicí páku k sobě. Hornetjako bksk proklel vrstvou mraků a jeho křídla rozřízla jasný vzduch, jak vytočil zatáčku v paprscích slunce dopadajících do kokpitu. Od světa dole se cítila tolik vzdálená. Řízení kladla jí dávalo jakýsi pocit vše-mocnosti, jaký nikde jinde nezažila. Patřila k privilegované vrstvě, lyla ktcem námořní pěchoty Spojených státu, pilotem jednoho z nejžádanějších a nejobávanějších letadel světa - hornetu. Svého hornetu. A Dianě ho dokázala pořádně stisknout a vymačkat z. něho výkon, který byl snad téměř za hranicí jeho možností. Hnala ho do nejstrmějších zatáček, jaké dokázal titanový rám stroje snést, a křižovala s ním oblohu mnohdy nepředstavitelným způsobem, jen aby splnila úkol. V každé chvíli mela na paměti svůj slib Americe, že vloží každý gram své síly a každičkou sekundu svého života do toho, k čemu lyla vycvičena. Avšak motory jejího stroje náhle vzplály. Jak se tryskové letadlo vymklo kontrole, celý kokpit zaplnilo blikání výstražných světel a jekot poplašné sirény. Pak vsak hluk zmizel stejně rychle, jako se prve objevil, a Dianě se probudila v posteli nemocnice leteckézákladny El Tóro. Pokoj byl ponořený v temnotě a tichu, vzduch v místnosti byl vlhký, lampa na nočním stolku vydávala tlumené žluté světlo, které vsak stačilo ozářit obličeje dalších lidi v pokoji. Dianě poznala tvář" doktorky lisy Holíkové, pohlížející na ni přísným ak zúčastněným pohledem. Vedk doktorky stál Cary McGregor v modré kombinéze, s očima upřenýma k zemi, s velkým kusem skla zabodnutým do krku. Nakonec se Dianě obrátila k poslední postavě v místnosti, mohutnému černému muži v tmavé uniformě. Byl to plukovník Frank Ward, v ruce nálož vysoce explozivní výbušniny. Pak se pokoj náhk naplnil oslepujícím zábkskem světla, po němž následovala hlasitá exploze a zvuk poplachových zvonků, spousty zvonků... Rozezněla se další siréna, ta ale nevycházela z nemocničního pokoje. Dianě nevěděla odkud. Ta siréna nějak do její noční můry nepatřila. Siréna se ozývala tady, v uzavřeném vzduchovém uzávěru těžce poraněného raketoplánu. Byl to alarm, který sem nainstalovala NASA, aby varoval astronauty pět minut před tím, než se vyčerpají zásoby kyslíku.
Diana byla celá omámená a měla bolesti. Oči držela pevně stisknuté. Cukavá bolest v zátylku soupeřila s palčivým pícháním v krku, kde jí v důsledku nedávných výbuchů popraskaly drobné cévy. Kovovou pachuť krve v ústech pociťovala stejně intenzivně jako celkovou obolavělost, způsobenou předchozím narážením a zmítáním po letové palubě. V poloze nohama vzhůru Dianě otevřela oči a uvědomila si, že takhle ji hlava ještě v životě nebolela. Neúnavné pulzování krve ve spáncích zhoršovalo ještě kvíleni sirény, upozorňující ji, že má v kabině vzduch už jen na necelých pět minut. Podle toho, co si pamatovala, nevěřila, že by na Endeavouru po útoku laserem zůstal jediný jiný prostor, kde by se dalo přežít. Takže McGregor, vojáci RB OSN...
Soustřeď se.
357
LET	ENDEAVOURU
Nejprve vypnula alarm a pak nahlédla deseticentimetrovým průzorem do nákladového prostoru, aby zkontrolovala hlavní náklad Endeavouru - úplně nové a ještě nevyzkoušené astronautické přepravní vozítko AMV. Byl to prototyp nepřetlakové čtyřmístné kabiny navržené firmou Lockheed pro lidi z RB OSN, aby se mohli rychle a efektivně pohybovat vesmírným prostorem. První výrobek této firmy měl být hotov nejdříve za rok, avšak problémy na palubě Mezinárodní kosmické stanice přiměly výrobce, aby dal k dispozici alespoň svůj jediný prototyp. Do prdele," zašeptala Dianě, když uviděla AMV vzhůru nohama a navíc přitisknuté k zadní přepážce nákladového prostoru. Vlastně téměř nic, co mohla malým průzorem vidět, buď nebylo na svém místě, nebo nebylo vidět vůbec. Než bude moci vystoupit do kosmického prostoru, aby zkontrolovala, jaká škoda byla napáchána na přepravní jednotce a na dalším zařízení v nákladovém prostoru, musí nejprve absolvovat jednohodinovou dechovou přípravu stoprocentním kyslíkem. Po krátkém zjištění, že nádrž s kyslíkem pro dechovou přípravu je nefunkční, Dianě popadla nouzový kyslíkový přístroj, který dosud visel na stěně po její levé ruce. Ten kyslíkový přístroj potřebovala tak jako tak, i kdyby nehodlala vystoupit do kosmického prostoru, protože hladina kyslíku v ovzduší komory vzduchového uzávěru již klesla pod bezpečnou úroveň. Přitiskla si plastovou masku k nosu a k puse a pootočila červeným knoflíkem na půllitrové nádržce, připojené tenkou trubičkou z umělé hmoty. Zatímco nechala nádržku volně vznášet nad hlavou, Dianě se svlékla. Pak otevřela přihrádku obsahující většinu spodního prádla, které si bude muset obléci, než na sebe navlékne vlastní EMU. Tento skafandr - jednotka pro zevní pobyt - byl vyroben tak, aby poskytoval astronautovi tlakové a tepelné mikroklima a ochranu proti mikrometeoritům, a dále možnost komunikace. Tlustá kůže této jednotky byla vyrobena z několika vrstev, z nichž vnitřní byla z nylonových vláken potažených uretanem, pak následovala vrstva dakronu, vrstva tepelné izolujícího nylonu potaženého neoprenem, pět vrstev aluminiovaného mylaru laminovaného s řídkým dakronovým plátnem a konečně zevní vrstva vyrobená z goretexu, kevlaru a nomexu jako ochrana před mikrometeority. Dianě si navlékla zařízení na shromažďování moče - sáček z umělé hmoty o kapacitě jednoho litru, jaký používají lidé s poruchami močení. Následoval chladicí a ventilační korzet (LCVG), podobný dlouhému spodnímu prádlu se zipem vpředu, vyrobený z nylonových vláken, ale protkaný více než sto metry tenkých plastových trubiček. Jimi protékala studená voda, která udržovala stálou tělesnou teplotu. Stále dýchajíc kyslík přímo z nádrže, Dianě odhrnula spodní prádlo a připojila elektrickou přípojku LCVG k hornímu dílu mnohovrstevné kombinézy, kterou vytáhla z další přihrádky na stěně kabiny vzduchového uzávěru. Návod ke kontrolnímu postupu byl připevněný k levému rukávu skafandru, ale protože za svůj život absolvovala už slušnou řadu vesmírných procházek, stačilo jí seznam instrukcí jen jednou přehlédnout a pak ho odstrčila stranou. Pak připojila elektrický kabel k jednotce pro pobyt v zevním prostoru. Protože však komunikační systém raketoplánu byl v současnosti mrtvý, elektrická přípojka, která měla být jejím biomedicínským a komunikačním pojítkem s pozemní kontrolou, začne pracovat až v momentě, kdy se dostane do kosmické stanice.

 
358
N  E  I R O

Poté uchopila spojovací prstenec spodního torza oblečení - tedy kalhot - a stále se vznášejíc v prostoru, zasunula do něj obě nohy. Ke spodnímu dílu byly připevněny i boty a byl vybaven klouby pro kyčle, kolena i kotníky, aby umožňoval astronautům co nejpohodlnější pohyb. Krátce sundala kyslíkovou masku, natáhla ruce nad hlavu a vklouzla do horní části skafandru, vznášejícího se jí nad hlavou. Pak si znovu připevnila kyslíkovou masku a připojila vývod skafandru k LCVG. Nakonec připojila k sobě a zajistila horní a dolní část kosmického obleku pomocí uzávěrů umístěných v pase. Pohlédla na hodinky. Podle pravidel NASA by měla před výstupem do kosmu ještě čtyřicet minut dýchat čistý kyslík. Jelikož jí však poničený raketoplán po dobu dechové přípravy nebyl schopen poskytnout chladicí kapalinu, kyslík ani elektrickou energii, Dianě se rozhodla riskovat zkrácení dechové přípravy, aby maximálně ušetřila osmihodinovou zásobu kyslíku v primárním systému pro udržení vnitřního prostředí (PLSS), který ponese na zádech. Navíc bude její přenosný zásobník kyslíku nejdéle do pěti minut prázdný a kvalita vzduchu uvnitř komory vzduchového uzávěru byla již nebezpečně nízká. Dianě se zády přitiskla k jedné ze dvou jednotek primárního systému a zajistila ji na zádech. Pak provedla nezbytná připojení vodního okruhu a kyslíku a vpředu si upevnila kontrolní modul, zaznamenávající graficky i číselně hladinu kyslíku, paliva a zbývající elektrické energie v PLSS. Pak si vybrala jednu helmu, čirou, tlakově odolnou polykarbonátovou bublinu se spojovacím kruhem na krku, a vytřela její vnitřek prostředkem proti zamlžování. Na hlavu si nasadila komunikační zařízení a připojila ho k zásuvce skafandru. Natáhla sL rukavice a spojovacími kroužky je připojila k rukávům. Naposledy se nadechla stoprocentního kyslíku z přenosného aparátu, pak odložila masku a nechala ji vznášet nad hlavou. Pevně si nasadila přilbu a upevnila ji. Zapnula systém PLSS a začala znovu dýchat čistý kyslík. Tlak uvnitř obleku byl nastaven na 1,34 kg/cm2, tedy o 0,2 vyšší než v komoře vzduchového uzávěru. Dianino tělo na to zareagovalo poněkud nepříjemným pocitem v uších a nosních dutinách. Pokusila se vyrovnat tlak zíváním a polykáním, ale dojem zalehlých uší přetrvával. Přitiskla tedy nos k malé houbičce na pravé straně helmy a pak se zavřenými ústy zatlačila, čímž vehnala vzduch do středního ucha a tlak konečně vyrovnala. S očima upřenýma na displej modulu na svých prsou vypnula PLSS a počkala jednu minutu, aby se přesvědčila, jestli skafandr těsní. Vnitřní tlak klesl na 1,33 kg/cm2, tedy bezpečně méně než o povolených 0,02 kg/cm2 za minutu. Spokojeně tedy snížila tlak na normální hodnotu l,lkg/cm2 a počkala dalších deset minut, zatímco pomalu odpouštěla atmosféru z komory vzduchového uzávěru. V okamžiku, kdy se tlak v uzávěru vyrovnal s venkovním tlakem, Dianě pohlédla na digitální časomíru na panelu na svých prsou. Pětačtyřicet minut dechové přípravy. To muselo stačit.
Další dvě minuty jí trvalo, než postupně snížila tlak ve skafandru na 0,5 kg/cm2, namísto doporučených 0,3, který umožňoval snazší pohyblivost s menší námahou. Ph vnitřním tlaku nad 0,3 se sice skafandr stával tužší a neohebnější, ale Dianě neměla příliš na vybranou, protože volila mezi nebezpečím dusíkové embolie na jedné straně a poněkud obtížnějšími pohyby na straně druhé. Stejně plánovala, že za čtvrt hodiny tlak sníží na doporučených 0,3, už proto, aby prodloužila životnost svých kyslíkových zásob. 359
LET	ENDEAVOURU
Přes helmu si sklopila sluneční clonu a pak sáhla po páce servomotoru, kterou otočila o 180 stupňů. Nato přitáhla dveře tvaru písmene D o několik centimetrů k sobě a otočila jimi tak, že nakonec zůstaly přitisknuté zevním povrchem ke stropu komory. Třináct
Co jste to říkal?" otázal se Jaké Cohen a pomalu se obrátil čelem k inženýrovi od EECOM. Telemetne na vlnovém pásmu S ukazuje nulový tlak v komoře vzduchového uzávěru, pane." Krucifix!"
Ne, pane, vy mi nerozumíte. Atmosféra z té komory neutekla sama. Někdo ji záměrně vypustil. Mé údaje rovněž potvrzují otevřený průlez do nákladového prostoru. Někdo tam nahoře právě zahájil výstup do kosmu." A my s tím astronautem mluvit nemůžeme?"
Obávám se že ne, pane. Jediné, co dokážeme, je sledovat informace předané na vlnovém pásmu S." Zatracené. Kéž by tam měli anténu K vln," povzdechl si Cohen. Ve skutečnosti se Endeavour právě této antény vzdal proto, aby na něj mohli přimontovat druhé manipulační rameno. Funkční K anténa by byla umožnila oboustrannou komunikaci mezi raketoplánem a řídicím střediskem v Houstonu i poté, co S anténa byla jedním laserovým útokem zničena. Jaké Cohen popadl telefon, aby informoval nadřízené. Před pouhými třiceti minutami dostal zprávu ze základny St. Andrews, že letka strojů F-22, vybavených protisa-telitními střelami ANSAT, je připravena na rozkaz okamžitě vzlétnout a sestřelit Mezinárodní kosmickou stanici ještě předtím, než se teroristovi podaří ovládnout její bojové hlavice. Teď se tu snad objevila naděje, že by stanice mohla být přece jen zachráněna, kdyby na ni přeživší astronaut dorazil včas. Čtrnáct
Dianě Williamsová se přidržovala zábradlí a posunovala se průlezem do nákladového prostoru. Jakmile se tam ocitla, pevně zavřela oči, aby se ubránila dezorientaci z neuspořádaného otáčení raketoplánu oproti Zemi. V komoře vzduchového uzávěru si toho nevšimla, ale teď jí oči neustále vysílaly poplašné impulzy do mozku. Závratě. Nucení na zvracení. Dianě se snažila potlačit smrtelně nebezpečnou prostorovou dezorientaci. Otevřela

 
360
P I N E  I R O
R
oči, ale pohled okamžitě upřela na interiér nákladového prostoru. Snažila se ignorovat vše, co bylo vně jejího malého světa. Přinutila se dýchat zvolna a zhluboka a pomalu se začala uklidňovat. Došla k závěru, že její předchozí pozorování průzorem z komory vzduchového uzávěru ji nemýlilo. Nic nebylo na svém místě, většina vnitřního vybavení chyběla, včetně jedné ze dvou individuálních pohonných jednotek (MMU), neboli osobních dopravních prostředků s raketovým pohonem, zevních dveří, obou manipulačních ramen, fasetovaného zrcadla, videokamer, jednoho pomocného nákladového zařízení i světlometů. To všechno zmizelo. Dianě se přesunula do zadní části prostoru, kde zjistila, že astronautické přepravní vozítko má porušený povrch. Napadlo ji, že by snad musel nastat zázrak, aby jí teď vůbec k něčemu bylo. Při bližším ohledání zjistila, že chybějící individuální pohonná jednotka se utrhla ze svého závěsu a narazila do složitého řídicího panelu astronautického přepravního vozítka, takže rozdrtila veškerou jeho elektroniku nezbytnou pro ovládání tryskových motorů. Dianě, otřesená tou smůlou, zhluboka vydechla a rukou v rukavici udeřila do černého kombinovaného povrchu poničeného vozítka, jejího jediného prostředku k dosažení kosmické stanice... nebo snad ne? Oči jí sklouzly na opačnou stranu nákladového prostoru, k neporušené individuální pohonné jednotce. Byl to raketový systém, který astronauti nosili na zádech a využívali ho k volnému pohybu vesmírem již od osmdesátých let. I když NASA zakazovala svým lidem používat tento prostředek ve větší vzdálenosti než tři sta metrů od raketoplánu. Dianě věděla, že pokud bude mít v nádrži dost tekutého dusíku, dopraví ji MMU na míle daleko. Jediným problémem bylo, že nevěděla kterým směrem se má vydat. Povšimla si však, že přepravní vozítko od firmy Lockheed je vybavené malým zaměřovacím zařízením, kterého se zmocnila. Stejně tak jí přišla vhod i ruční manévrovací jednotka (HHMU), kterou našla v kabině. Tyto malé ruční pohonné moduly měly zřejmě posloužit vojákům z RE OSN, aby se pohodlné dostali od astronautického přepravního vozítka ke kosmické stanici. Nyní ho Dianě použije jako záložní prostředek pro případ nějakých problémů s MMU, kterou ponese na zádech. Se zaměřovacím zařízením a ruční manévrovací jednotkou Dianě zamířila k individuální pohonné jednotce, která se nacházela vedle komory vzduchového uzávěru. Visela tu na stěně na rámu opatřeném popruhy pro nohy podobným třmenům. Dianě se před ní zastavila, vklouzla nohama do třmenů a zkontrolovala přístroj. Povšimla si zejména stavu baterie a dusíkové náplně palivové nádrže. Obě byly plné. Pak se Dianě otočila a přitiskla se k individuální pohonné jednotce, až se její primární systém pro udržení vnitřního prostředí PLSS, který měla na zádech, s cvaknutím připojil. Nato vysunula obě ovládací rukojeti individuální pohonné jednotky a položila na ně ruce. Pravá rukojeť jí dodá potřebnou kinetickou energii, zatímco levou bude regulovat směr ve třech rovinách: dopředu-dozadu, nahoru-dolů a doleva-doprava. Pak levou ruku natáhla přes své pravé rameno, kde byl umístěn hlavní vypínač, a o vteřinu později zhasla světla lokátoru pohonné jednotky. Pravou rukou sáhla za levé rameno po vypínači světla manuálního lokátoru a vypnula i ten. Už tak bylo dost zlé, že ji ten Rus na palubě Mezinárodní stanice uvidí na radarové obrazovce. Rozhodně netoužila na sebe upozorňovat ještě tím, že by zářila v temnotě jako nějaký maják. Potom k jedné rukojeti MMU připevnila malou ruční manévrovací jednotku a ke 361
LET	ENDEAVOURU
druhé naváděcí radar. Pak se připravila na manévr, který dosud ještě nikdy neprováděla. Doposud se pohybovala stejným směrem i způsobem jako celý Endeavour. Musela se od otáčející se trosky odpoutat, ale udržet se přitom ve stejné rotaci, aby do ni nějaká část raketoplánu nenarazila. Jelikož se zdálo, že ten se otáčí kolem osy probíhající někde středem nákladového prostoru, Dianě se rozhodla, že se přiblíží k tomuto bodu s téměř nulovým pohybem. Zapnula naplno dozadu směřující trysky, které tímto směrem vychrlily dusík a posunuly její tělo směrem právě opačným, téměř rovnoběžně s osou otáčení. O dvacet vteřin později byla již asi padesát metrů od vraku, otáčejícího se doposud stejně rychle jako ona. V průzoru se jí střídaly obrazy Země, raketoplánu a kosmu. Dianě aktivovala dvě postranní trysky mířící proti směru hodinových ručiček a pak jen jemně dolaďovala raketové motory, až nakonec stabilně plula prostorem nohama vzhůru, s částí Jižní Ameriky zavěšenou přímo nad sebou. Teprve z této vzdálenosti pořádně viděla poškození raketoplánu a uvědomila si sílu laseru z modulu globální protiteroristické obrany. Endeavour vlastně už dokonce ani nepřipomínal raketoplán, ale spíš nějaký černobílý válcovitý kus kosmického smetí. Dianě si rovněž začínala pomalu uvědomovat, že je sama, zapomenutá a řídicím střediskem nejspíše považovaná za mrtvou. Jediné, co jí zůstalo, bylo vybavení, které měla s sebou. Stlačený dusík uvnitř nádrží individuální pohyblivé jednotky. Kyslík a tlak, kterými bude její skafandr po dobu osmi hodin zásobovat primární systém pro udržování vnitřního prostředí plus ještě třicetiminutová nouzová zásoba kyslíku. Přála si, aby mohla použít rádio, aby nějak mohla sdělit řídicímu středisku - hlavně Jakeo-vi -, že přežila. Její jediné spojení však vedlo přes raketoplán, který vlastně už neexistoval. Dianě byla teď samostatným kosmickým plavidlem, celým svým vlastním světem. Život pro ni představoval nepřerušený tok kyslíku, proudící do zadní části helmy trubičkami ze zásobníku PLSS. Na tom záležela její existence, stejně jako na výměníku tepla a sublimátoru, zahřívajícímu proud kyslíku, aby se nezapotil průzor její helmy. Její život závisel stejně tak i na studené vodě cirkulující ve stovkách metrů chladicího systému ve spodním oblečení a udržující stálost její tělesné teploty. Spoléhala i na několikavrstevné izolační oblečení svého skafandru, které mělo zabránit přímému působení tepla, jež by ji bylo schopné v okamžení uvařit. Dianě Williamsová se však za svou úctyhodnou kosmickou kariéru i za desetiletí vojenského výcviku naučila odsouvat takové myšlenky stranou a soustředit se jen na úkol před sebou. Byla přece velitelkou letu. Stále ještě ovládala kosmické plavidlo a nezáleželo na tom, jestli bylo velké jako raketoplán, nebo jako osamělý skafandr. Velet znamenalo potlačit svůj strach a emoce a důvěřovat jenom logice a racionálnu. Z toho vyplývala nutnost zapnout naváděcí jednotku a spustit motory individuální pohonné jednotky, aby ji dopravily směrem ke kosmické lodi, i když ta byla zatím mimo její dohled. Přesto věděla, že se tam, někde v obrovské prázdnotě kosmu, nachází. Dianě Williamsová ještě naposledy pohlédla na Endeavour, na okamžik vzpomenula McGregora a vojáků RB OSN, pak se otočila, zapnula motory a nabrala směr podle údajů na displeji naváděcího zařízení. Nechala motory běžet do té doby, než se dostala na kurz, který ji přivede ke kosmické stanici. Jenom doufala, že její oběžná dráha se protne s cílem dříve než za osm hodin.

 
362
R  . J      P I N E  I R O
Patnáct
'Ľrw!!- POSTUP PORUŠEN '"*'"-ČASOVÝ LIMIT PŘEKROČEN. PROBÍHÁ ZNOVUNASTAVENÍ SYSTÉMU s;-!;-si. >;-;Ľ.. 07 15    **S-fr
Sergej Dudajev zíral na obrazovku, zatímco se krmil sušenými broskvemi ze sáčku. Ta chvíle už byla docela blízko. V průběhu svého posledního přeletu nad pohořím Kavkazu obdržel potvrzení bojových rozkazů. Rusko odmítlo čečenské požadavky na předání nukleárních hlavic, které by mohla Čečna využít ke svojí ochraně. Stejně tak odmítlo stáhnout tankové divize od čečenských hranic. Už brzo jim ukážu, co znamenají naše hrozby.
Šestnáct
Po sedmi a půl hodinách cestování ke kosmické stanici začala Dianě Williamsová pociťovat účinek kysličníku uhličitého, který již téměř vyčerpaný PLSS nedokázal plně odstraňovat z vnitřního prostoru její jednotky pro zevní pobyt. Odstředivkový větrák systému pro udržení vnitřního prostředí, rotující rychlostí téměř dvaceti tisíc otáček za minutu, přestával pomalu zvládat nasávání znečištěného vzduchu. Podle údajů na displeji, který měla před sebou na prsou, se jeho kapacita snížila z původních 0,17 krychlových metrů za minutu na 0,14 a nadále neustále klesala. Pomalé oteplování vnitřního prostoru skafandru jí navíc napovídalo, že vodní pumpa systému, stejně jako výměník tepla a sublimátor, nastavené na udržování stálého průtoku chladné vody plastickými trubičkami speciálního ventilačního a chladicího korzetu, který měla Dianě na sobě, rovněž začínají postupně selhávat. Situace se teď mohla už jen zhoršovat. Skafandr se bude pomalu měnit ve skleník s vlhkostí a teplotou, jež se totálně vymknou kontrole. Brzy potom se zamlží průzor helmy a Dianě se nakonec udusí. Musela jednat, a to rychle, dokud ještě vidí ven z tlakové polykarbonátové plastické koule přes zlatem pokryté stínítko, ochraňující její zrak před oslepujícími ultrafialovými paprsky slunce, které se už před půl hodinou objevilo nad obzorem. Dianě otevřela očistný ventil skafandru, kterým vypustila kysličník uhličitý do zevního prostoru, a pak přepnula na sekundární kyslíkovou sadu, umístěnou díky nařízení NASA na dně jednotky k zajištění bezpečnosti astronautů pro případ selhání hlavního PLSS. Protože celá aparatura teď pracovala jako polouzavřený systém, kdy se vydechovaný kyslík nevracel zpět do primárního systému pro udržení vnitřních podmínek, ale přes očistný ventil unikal ven, Dianě si musela pečlivě hlídat čas. Měla kyslík zhruba na padesát minut. LETENDEAVOURU
363
To by melo stačit.
Vymačkala poslední zbytky dusíku do motorů individuální pohonné jednotky, aby se dostala do stínu kosmické stanice vzdálené asi sto padesát metrů. Ta doposud nevykazovala nejmenší náznak poplachu. To se brzo změní, blesklo jí hlavou, když si připomněla existenci všech senzorů detekujících přiblížení cizího tělesa. I když nebyly dostatečně citlivé, aby zatím zaznamenaly její přítomnost, byly navrženy tak, aby právě od hranice sto padesáti metrů objevily jakýkoliv předmět o průměru větším než fotbalový míč. Její průzor se navíc přece jen postupně zamlžoval a teplota uvnitř skafandru se začínala šplhat na hodnoty, které již přestávaly být příjemné. Dianě trochu víc pootevřela čisticí ventil, což samozřejmě mělo za následek i rychlejší ztrátu kyslíku. Neměla však na vybranou. Musela si za každou cenu udržet nerušený výhled, když směrovala svou pohonnou jednotku k hyperbarickému vzduchovému uzávěru naléhajícímu na zevní plášť svorníku. Sedmnáct
BYLA VYBRÁNA UNSC15KTSN001
K AKTIVACI ZASUŇTE PLATNOU PŘÍSTUPOVOU KARTU RB OSN ***** 00.59 ***** Když se otevřel port pod klávesnicí, Sergej Dudajev byl již připraven. Jakmile vsunul kartu, na obrazovce se rozblikal nápis: UNCS15KTSN001 PŘIPRAVENA K ODPÁLENÍ
Ruský kosmonaut se usmál. Vtom se rozezněl poplach oznamující přiblížení nějakého cizího tělesa. Osmnáct
Dianě Williamsová si náhle povšimla blikání spousty červených kontrolek. Právě ji zaregistrovaly senzory reagující na přiblížení pohybujícího se tělesa. Teď nutně potřebovala nějakou návnadu. Od boku obalu se systémem na udržování vnitřního prostředí uvolnila ruční manévrovací jednotku a pak se vyvlékla z popruhů individuální pohonné jednotky, která ji

 
364
R  . J
N E  I R O

dopravila až sem. Ostrým kopnutím se od ní odstrčila směrem ke kosmické stanici a pak už jen pozorovala, jak se pohonná jednotka ztrácí v dáli. Teď měla přijít ta náročnější část. Jediné, co ji mohlo dopravit až k Mezinárodní stanici, byla ruční manévrovací jednotka, ne nepodobná těm, jež byly používány pro pohyb astronautů ve volném kosmickém prostoru již v šedesátých letech v rámci projektů Gemini. V dnešní době však již přestaly být standardním vybavením kosmických cestovatelů díky zavedení pohotovějších a daleko složitějších individuálních pohonných jednotek. Dianě držela manévrovací pistoli se třemi tryskami oběma rukama. Dvě trysky, které byly umístěné na konci, mířily dozadu, a jedna, nalézající se zhruba uprostřed zařízení, byla otočená ústím kupředu. Dianě Williamsová si připomněla techniku používanou v časných dobách astronautiky a přitiskla si pistoli s raketovým pohonem ke spodní části hrudníku, tedy zhruba do těžiště svého těla. Pak vyrovnala zadní trysky do linie směřující k asi sto metrů vzdálenému poklopu vzduchového uzávěru a stiskla spoušť. Tím uvolnila zhruba stejný proud stlačeného kyslíku z obou trysek a začala se pohybovat více méně žádoucím směrem. Když si konečné prakticky ověřila omezené schopnosti ruční manévrovací jednotky HHMU - a současně si připomněla i zajisté značně frustrované pocity prvních astronautů -, Dianě poněkud upravila směrování trysek a posunula pistoli blíže k pasu, až pod displej na prsou, aby zamezila mírné rotaci, způsobené nepřesnou polohou HHMU vzhledem ke skutečnému těžišti jejího těla. Nakonec se pomalu, používajíc kombinaci krátkých posunů kupředu a zášlehů opačným směrem, jimiž měla zastavit setrvačný pohyb, přiblížila až k zevnímu poklopu vzduchového uzávěru. Devatenáct
Za neustávajícího ječeni poplachových sirén upozorňujících na blížící se cizí objekt Sergej Dudajev pohlédl na obrazovku radaru, který potvrzoval existenci objektu ve zhruba stopadesátimetrové vzdálenosti od stanice. Popuzeně se přesunul do kopule svorníku. Použiv systém opěrek, umožňujících pohodlný výhled všemi okenními průzory, Rus brzy zpozoroval pomalu se vzdalující prázdnou individuální pohonnou jednotku. Individuální pohonná jednotka?
Sergej si připomněl, že na palubě Mezinárodní kosmické stanice se žádná individuální pohonná jednotka nenachází. Takže pokud se nejedná o nějaký zvláštní fyzikální jev, díky kterému se z paluby raketoplánu uvolnila a následně se pak k němu přiblížila součást výbavy Endeavouru, musí její přítomnost znamenat jedinou věc. 365
ET	ENDEAVOURU
Dvacet
Poté, co pomocí malého kontrolního panelu umístěného na poklopu tvaru D vypustila vzduch z komory vzduchového uzávěru, Dianě Williamsová zatlačila levou rukou na ruční odemykací závoru a pravou rukou se přidržela druhé páky. Tři otočky ve směru hodinových ručiček a pak již přitáhla dveře několik centimetrů směrem k sobě. Nato se příklop pérovým mechanismem sám otočil směrem vzhůru. Dianě veplula dovnitř, zavřela za sebou příklop a obnovila v komoře normální tlak. Dvacet jedna
Sergej si povšiml rudého světla, blikajícího na kontrolním panelu posádky. To signalizovalo, že ze vzduchového uzávěru byl vypuštěn vzduch, zevní poklop otevřen, pak znovu zavřen, a nyní probíhá znovunatlakování komory. Proklínaje svou hloupost, díky níž předpokládal, že posádka Endeavouru zmizela spolu s raketoplánem, Sergej se opřel nohama o strop kopule, přemístil se do svorníku a úlevně vydechl, když uviděl, že příklop vnitřního vchodu ze vzduchového uzávěru do spojovacího uzlu je stále ještě zavřený. Aniž by o tom dále přemýšlel, zamkl ho zevnitř. Dvacet dva
Dianě právě ukončila tlakování komory vzduchového uzávěru, když si povšimla, že zelené světlo nad spojovacím průlezem do spojovacího uzlu se změnilo na červené. Uvědomila si, že Rus nejspíše objevil její přítomnost, a proto se rozhodla zatím svůj skafandr neopouštět. Namísto toho se přesunula ke komunikačnímu panelu na stěně a navolila standardní astronautickou UHF frekvenci 121 MHz. Pak pomocí dálkového ovládání zapnula anténu K vlnového rozsahu, čímž navázala spojení mezi Mezinárodní kosmickou stanicí a Houstonem prostřednictvím satelitu pro sledování a předávání dat TDRS a pozorovací stanice ve White Sands. Houstone, tady je velitelka mise Endeavouru Dianě Williamsová, přepínám." Co... cože? No ne... no tak, velitelko! Kriste Ježíši! My mysleli... to je fantastické, íe vás slyšíme!" uslyšela Dianě nějaký neznámý hlas.

 
366
R  . ]   .  P I N E I R O
Nemám moc času. Dudajev mi určitě každou chvíli odřízne spojení. Dostala jsem se na stanici. Jsem ale zavřená ve vzduchovém zámku a v primárním systému pro udržení vnitřního prostředí mi zbývá kyslík na necelých dvacet minut." Diano, tady je Jaké."
Dianě se mírně pousmála. Jakeu, raketoplán je ztracený. McGregor i vojáci RB OSN jsou mrtví. A mě ten parchant zavřel mimo stanici."  Uklidni se a pozorné poslouchej. Byla by tu jedna možnost..." Dianě se zamračila. Houstone? Houstone? Ozvěte se, Houstone." Dvacet tři
Několik dotyků na počítačové klávesnici hlavního ovládacího panelu a Sergejovi se podařilo zrušit spojení vzduchového uzávěru se zbytkem stanice. Americká astro-nautka - Dianě Williamsová - si s kontrolním střediskem v Houstonu stačila vyměnit jen pár slov. I když z toho Sergej příliš velkou radost neměl, na druhou stranu se dozvěděl o její zoufalé situaci s kyslíkem. Američance dochází vzduch, takže za nějakých dvacet minut už nebude pro jeho poslání představovat žádné nebezpečí. Vložil do počítače příkaz k vyprázdnění vzduchového uzávěru. Dvacet čtyři
Houstone, slyšíte mě? Hous..."
V kabině se ozval poplach oznamující vypouštění vzduchu. Dianě si vděčně uvědomila, jak udělala dobře, že si dosud nesvlékla skafandr. V různých přihrádkách na všech čtyřech stěnách začala pátrat po nářadí, až našla, co potřebovala. Byla to robustní vrtačka s bateriovým pohonem, ke které připojila nerezový zubatý kotouč. Viděla, co takovýto nástroj dokáže, protože pozorovala McGregora, jak rozřezává plášť Titanu, aby z něho uvolnil protilaserové zrcadlo. Dianě vrtačku dvakrát zapnula a vypnula, aby se přesvědčila, že správně funguje. Dvoumetrovým pleteným lanem ji připevnila ke svému skafandru a otevřela zevní pří-klop. Za pomoci ruční manévrovací jednotky se pak přesunula podél stěny modulu k podlouhlému konstrukčnímu rámu, který na svém konci nesl síť solárních panelů. Stlačený kyslík uvnitř Dianiny pohonné jednotky rychle ubýval. Podařilo se jí však zachytit dutého nosníku. Černě natřená pažnice, vyrobená z hliníku s grafito-epoxi-dovým potahem, byla lehčí a relativně pevnější než ocel. Dianě ji levou rukou objala a ruční manévrovací jednotku si zavěsila na skafandr. 367
LET	ENDEAVOURU
Pak se začala proplétat změtí konstrukčních prvků, až konečně narazila na černou trubici spojující třicet metrů vzdálené sluneční panely s kabinou kosmické stanice. Obsah trubice tvořily tlusté elektrické kabely, napájející baterii nikl-vodíkových článků a elektrický usměrňovač, poskytující zbraňovému modulu globální protiteroristické obrany energii potřebnou pro destruktivní chemické reakce. Tyto baterie zásobovaly i celý počítačový systém ovládající bojové hlavice a jejich odpalovací zařízení. Dianě zatáhla za pletené lano, uchopila pilu do rukavic a zapnula ji. Zubatý disk začal potichu vysokou frekvencí vibrovat. Dianě se zaklínila mezi sousední nosníky a pak přiložila pilu k trubce. Okamžitě pronikla její měkkou stěnou a zakousla se do elektrických kabelů. Vzápětí se už kolem ní vznášel oblak prskajících úlomků. Na Zemi by podobné počínání bezpochyby vyvolalo záplavu jisker, avšak ve vzduchoprázdnu kosmického prostoru neměly žhavé částice žádný kyslík, aby mohly hořet. Rukavice skafandru jí navíc poskytovaly dostatečnou izolaci proti napětí 208 voltů, vyráběného solárními panely. Dianě provedla několik řezů, aby vedení bezpečně přerušila. Teprve pak se spokojeně vydala zpět mezi pavučinou nosníků rámu ke stanici. Tentokrát zamířila k velkému laseru vztyčenému na zevní stěně modulu GPATS. Dvacet pět
Sergej Dudajev zaslechl další alarm přicházející z modulu globální obrany a zcela instinktivně tam vyrazil z obytného modulu přes svorník. V modulu na jedné obrazovce zjistil, že došlo k poruše dobíjení baterií. Elektrická síť přestala být zásobovaná energií zvnějšku a automaticky přepnula na baterie, jež byly schopné dodávat elektřinu po dobu třiceti hodin. V případě použití laseru se tato doba samozřejmě podstatně zkracovala. Sergej zaklel, odplul zpět do svorníku a spojovacím průlezem do kupole. Odtud uviděl, jak se v blízkosti laserového děla pohybuje americká kosmonautka. Ne! Laser ne!
Vrátil se do modulu globální obrany a rozhodl se. Stiskl startovací knoflík vybrané bojové hlavice. Jejím cílem byly ruské jednotky na hranicích Čečny. Sergej by byl rád odpálil i zbývající střely, ale nejdříve se musí postarat o tu americkou vetřelkyni. Bez funkčního laseru by se vůči jakémukoliv dalšímu útoku stal velice zranitelný. Přesunul se zpět do svorníku a pomocí dálkového ovladače zavřel zevní příklop komory vzduchového uzávěru, kterou pak začal napouštět vzduchem. Otevřel vnitřní průlez a zamířil k jednomu ze dvou moderních pancéřovaných obleků AMEX AX-5. Ty byly vyrobené z hliníku a neobsahovaly žádnou tkaninu ani jinou měkkou část. Jedinou výjimku tvořily klouby, které svému uživateli umožňovaly pohyb i určité pohodlí. Oblek byl spojen s přilbou, rukavicemi i botami. Sergej vklouzl do obleku otvorem v jeho zadní stěně. Nejprve se navlékl do nohavic, pak následovala horní část. Jakmile byl uvnitř, zacouval ke konstrukci samohybného uzavře-
 
368
R J	. P I N E I R O
něho systému na udržování vnitřního prostředí, který dokonale přikryl otvor v zádech krunýře a po zacvaknutí magnetických zámků po jeho obvodu zcela tuto mezeru uzavřel. Stiskl dva knoflíky na displeji, který měl umístěný na prsou, a kontrolní panel nátlaková! celý skafandr AX-5 tlakem 0,96 kg/cm2. Jednou z výhod tohoto moderního obleku bylo odstranění nezbytné dechové přípravy před výstupem do kosmu. Sergej slyšel v uších vlastní dech. Vypustil z komory vzduch a otevřel zevní příklop. Nesměl ztrácet čas. Američanka již stačila vyřadit z provozu systém dobíjení baterií a nyní se chystala poškodit i laser. Integrovaný pohonný systém obleku AX-5 - zjednodušená verze individuální pohonné jednotky - sestával ze šestnácti trysek na stlačený dusík, namísto čtyřiadvaceti trysek, kterými se poháněla klasická pohonná jednotka. Systém se ovládal dvěma pákami na panelu umístěném na prsou. Sergej zapnul zadní trysky, aby se poněkud vzdálil od stanice a dostal se tak nad nepřítele. Otočil se směrem k Dianě a ještě jednou zapnul rakety. Tentokrát je nechal hořet asi deset vteřin, takže získal rychlost zhruba jeden a půl metru za vteřinu. Dvacet šest
Dianě Williamsová právě dokončila přeřezání celé sítě kabelů ovládajících komplikované servomotory laserového děla, upevněného v kardanovém závěsu, když si povšimla, že na boku modulu globální obrany se otevřel zevní příklop. Přikrčila se, když zahlédla štíhlý válec bojové hlavice, zhruba pět metrů dlouhý a metr v průměru, jak pomalu opouští kosmickou stanici poté, co mu pérový mechanismus předal počáteční energii, jež ho měla posunout z blízkosti stanice, aby potom mohly být zažehnuty motory na pevné palivo. Se zásobou kyslíku na necelých deset minut a s bojovou hlavicí nacházející se stále ještě nedaleko stanice, se Dianě rozhodla za ní vydat. Vypnula pohon pily a nechala ji volně vznášet na konci šňůry. Pak se natáhla, aby zapnula ruční manévrovací jednotku. To se jí však již nepodařilo. Dvacet sedm
Sergej narazil do americké kosmonautky relativní rychlostí jednoho a půl metru za vteřinu. Tento náraz mu ani v nejmenším neublížil, protože byl chráněn jednak hliníkovým pancéřováním a jednak vysokým tlakem uvnitř skafandru. Dianě však náraz doslova mrštil mezi nosníky konstrukce napravo od amerického laboratorního modulu. LETENDEAVOURU
369
Dvacet osm
Prudký náraz Dianu Williamsovou dokonale překvapil. Nejprve narazila čelem do polykarbonátové helmy a pak se před jejím průzorem začala míhat střídavě Země a kosmická stanice. Při jednom obratu konečné zahlédla, co to do ní vrazilo. Byl to ruský terorista, oblečený do pancéřovaného skafandru AX-5. Sotva stačila dokončit myšlenku, když ji další úder, tentokrát zezadu do hlavy, málem omráčil, jak narazila do změti kovových trubek... kde to ksakrujsem? S námahou se vyprostila ze spleti nosníků, jen aby ji znovu zasáhla Rusova noha, tentokrát přesně do displeje uprostřed hrudníku. Parchante!" procedila v přestávce mezi jednotlivými nádechy, když se nohama zapletla do rozpor a šikmých nosníků rámu. Rychle zamrkala, aby nedovolila slzám skanout z očí a volně pak poletovat v helmě. Vtom zahlédla Rusa, jak se rukama vytahuje vzhůru, aby vzápětí otevřel vertikální trysky, které ho vrhly proti ní. Tentokrát jí vrazil oběma nohama do prsou a vtlačil ji ještě hlouběji mezi mřížoví. Dianě bolestně zalapala po dechu. Bála se, že každou chvíli její skafandr může někde povolit. Už teď jí červená kontrolka na panelu na prsou zvěstovala, že Andrejovi se podařilo něco poškodit. Jelikož však byla v nepřirozeném úhlu natlačená mezi jednotlivé nosníky, potřebovala trochu času, aby se odtamtud uvolnila. S námahou se snažila udržet smysly pohromadě. Zatáhla za šňůru, ale drive než mohla uchopit pilu do ruky, Sergej se na ni snesl znovu. Dianě vší silou napjala břišní svaly, takže její tělo se s nárazem vyrovnalo lépe než skafandr. Ten začal vydávat vysoký zvuk, svědčící o tom, že ztrácí atmosféru. Sergej se znovu přibližoval. Dianě se už začínala točit hlava, jak její oblek pomalu ztrácel životně důležitý tlak. Předchozí dechová příprava naštěstí odstranila z její krve prakticky veškerý dusík, takže ani náhlý pokles tlaku nehrozil vyvolat křeče. Rychle však otevřela nouzový ventil kyslíku, aby přece jen udržela nějakou náplň v kombinéze. Dianě zahlédla, jak se k ní znovu blíží Rusova bota. Zapnula ruční pilu a nastavila ji proti útočníkovi. Do paží se jí přelil každičký gram síly. Další úder si již nemohla dovolit. Její skafandr by to nevydržel. Musela útočníka zastavit. Rus na ní přistál celou svou silou. Dianě přitiskla kotouč pily k podrážce jeho levé boty a zajela s ním co nejhlouběji. Z hliníkového povlaku vytryskl oblak bolavého smetí. Dvacet devět
Sergej zaregistroval, že Američanka vztahuje ruce, aby se ubránila jeho nárazu. Ucítil, jak se mu vší silou brání, takže se chystal získat prostor pro další útok, když si povšiml něčeho podivného. Na okamžik vůbec nevěděl, co se to děje. Znělo to jako vrzání pokaženého větráku, jakési skřípění, nebo co.

 
370
J  .  P I N E I R O
Náhle začal v jeho kosmickém obleku klesat tlak a Sergej ucítil ostrou bolest v levé patě. Teprve v této chvíli si uvědomil, že se Američance podařilo proniknout jeho AX-5. Okamžitě zapnul raketový pohon pro zpáteční směr. Ve stejné chvíli si však povšiml, že se kolem Diany vznáší nějaký bílý oblak a ona že v ruce drží jakýsi předmět. Ruční pila!
Jak tlak uvnitř jeho kosmického obleku rychle klesl pod 0,15 kg/cm2, Sergejovo tělo ohnula v půli krutá bolest, způsobená rozpínajícími se bublinkami dusíku v krvi. Kruté bolesti kloubů dosáhly vrcholu, přidružily se drtivé křeče v žaludku a střevech. Již nedokázal své tělo kontrolovat. Byl paralyzován, neschopen nejmenšího pohybu, s výjimkou pohybů očí, které stále upíral na kontrolní panel na prsou. Displej mu napovídal, že v této chvíli by měl být už vlastně po smrti. Za malý moment také skutečně skonal. Třicet
Když Rusovo nehybné tělo odplulo kousek od ní, Dianě Williamsová si pomocí rukou uvolnila pravou nohu, zachycenou mezi dvěma nosníky. To jí umožnilo pootočit se tak, že zpoza dvou podélně probíhajících nosníků mohla vytáhnout i pravou nohu. Dianě se točila hlava. Zapnula tedy ruční manévrovací jednotku a s její pomocí se_ přesunula k otevřenému průlezu do vzduchového uzávěru. Teď už se jí dýchalo stále obtížněji. Prosmýkla se průlezem dovnitř a silou vůle se snažila udržet myšlenky soustředěné. Prsty nahmatala kontrolní panel na protilehlé stěně komory, kde se jí podařilo spustit servomotor zevního poklopu. Pak začala do komory napouštět vzduch. Několik vteřin namáhavě šátrala po pojistce stínítka, které se jí konečně podařilo uvolnit, a nechala je volně vznášet nad hlavou. Pak odemkla zámek přilby. Konečně se ozvalo cvaknutí a ona mohla helmu zvednout. Doušek čerstvého vzduchu. Vydechla a znovu se nadechla, zakašlala a nadechla se ještě jednou. Vzdálené zahřmění přilákalo její pohled k průzoru vzduchového uzávěru. Právě došlo k zážehu raket bojové hlavice, která tak zahájila svůj sestup do zemské atmosféry. Dianě si s lítostí uvědomila, že před chvílí zničila laser. Svlékla si tedy jednotku pro zevní pobyt a jen v chladicím korzetu odemkla a otevřela poklop do svorníku a dále do kupole. Jakmile se tam dostala, zapnula anténu pro K vlnový rozsah. Třicet jedna
Jaké Cohen se překvapeně napřímil, když se v reproduktorech nad jeho hlavou v míst- | nosti řízení letu vJohnsonově kosmickém středisku ozval Dianin hlas. LETENDEAVOURU
371
Houstone, ozvete se, přepínám."
Tady Houston. Co se to u všech všudy tam nahoře děje?"
Houstone, kosmická stanice je pod kontrolou, ale mám tu vazný problém. Teroristovi se podařilo odpálit jednu bojovou hlavici. Její raketa pravé zažehla motory a je na sestupné draze." Počkejte moment," pronesl Jaké do rádia. Zavolal na velitelství severoamerické vzdušné obrany NORAD a informoval je o posledním vývoji situace. Pak se spojil s leteckou základnou Andrews, aby odvolali zpět F dvaadvacítky. Terorista na palubě Mezinárodní kosmické stanice byl zneškodněn. Letectvo se pokusí zastavit raketový útok, ale Jaké byl upozorněn, že už může být pozdě. Bývalý velitel raketoplánů pomalu zavěsil telefonní sluchátko a pak vzal do ruky mikrofon. Musel varovat Dianu ohledně možnosti, že by jejím směrem mohly zamířit protisatelitní rakety ANSAT. Tady Houston."
Porad jsem ještě tady, Houstone. Mluvte. "
Jaké se snažil, aby jeho hlas zněl co možná profesionálně, zejména teď, když na něm spočívaly oči všech přítomných v místnosti řízení letu. Jaká je situace?" Pravě jsem skrz svorník získala přístup do stanice. V současnosti provádím vizuální kontrolu a pátrám po zbytku posádky. Dosud jsem ale nikoho neobjevila. " Obávám se, že pro vás mám špatnou zprávu. Letka F-dvaadvacítek se právě pokouší sestřelit vás antisatelitními raketami. Snažíme se je odvolat, ale nevíme, jestli už není pozdě." Ríkoljste ANSAT?"
Správně. Mohla byste proti nim použít laser."
 Odpověď je záporná, Houstone. Ještě než jsem se dostala dovnitř, vyřadila jsem laser z provozu. Nebude fungovat, dokud sem nedostaneme partu údržbářů, klenby ho opravili. Obávám se, že jestli odpálí nějakou protisatelitní raketu, bude mít tahle stanice poradny problém." Jaké zavřel oči. Oukej, poslouchejte. V tom případě se musíte přesunout do únikového modulu Sojuz a okamžitě opustit stanici. Už se vám přece podařilo zabránit teroristovi odpálit další bojové hlavice. Tou pasekou, jakou naše rakety napáchají na kosmické stanici, se budeme zabývat později." Nesouhlas, Houstone. Musí přece existovat nějaká další cesta." Zatraceně, Dianě! pomyslel si Jaké, dříve než promluvil natolik chladným hlasem, jakého byl jen schopen. Mezinárodní kosmická stanice, tady Houston. Nemůžete nic dělat. Opakuji, bez laseru nemůžete nic dělat. Dojde-li k odpálení protisatelitní rakety, pak je vaše stanice zničená." Houstone, mám nápad."
Třicet dva
Plukovník Keith Myers pevně přidržoval řídicí páku své F-22, která se v současnosti vznášela šestadvacet kilometrů nad zemí. Krátkým pohledem ven z kokpitu se osma-
 
372
P I N E  I R O

čtyřicetiletý plukovník přesvědčil, že všech jeho pět letadel stále zaujímá bezchybnou formaci obráceného V. F-22 bylo nádherné letadlo a Myers ho k smrti rád pilotoval. Byl to moderní taktický stíhací bombardér, který se začal vyrábět teprve v minulém roce. Představoval skutečně hodnotnou náhradu za slavný a všeobecně oceňovaný F-15 Eagle, který provázel letectvo celým závěrečným obdobím dvacátého století. Myers byl jedním z pěti zkušebních pilotů dvou nových prototypů postavených McDonnellem Douglasem a po ukončení zkušebního období mu bylo svěřeno velení nad první perutí na Andrews. Myers měl středně vysokou svalnatou postavu, světlou kůži a hnědé vlasy. Vypadal i vystupoval jako typický velitel lelky. Byl nafoukaný a někdy až povážlivě arogantní, avšak uměl plnit rozkazy a věděl, jak k tomu motivovat i své muže. Na zemi to byl pěkný parchant, který každého neustále nutil k těm nejlepším výkonům, avšak jakmile se ocitl ve vzduchu, byl ideálním velitelem letové formace, moudrým a odvážným, plně schopným okamžitých, život zachraňujících bleskových rozhodnutí. Myers rozhodně uměl poslouchat rozkazy, i když znamenaly třeba zničení jednoho z největších technologických úspěchů - Mezinárodní kosmické stanice. Velitel duchům, velitel duchům," ozval se Myers na frekvenci letky. Připravte se k vypuštění." Rozumím," přišla odpověď od všech zbývajících čtyř pilotů, z nichž každý nesl na nosiči pod trupem po jedné protisatelitní střele. Myers sám také aktivoval vypouštěcí mechanismus. Odpálení střely ANSAT bylo celkem jednoduché, zejména díky povaze střely. Všechny byly už naprogramované a zaměřené na kosmickou stanici, pohybující se ve výšce sto devadesáti pěti kilometrů. Neexistovalo žádné navádění radarem ani z mateřského letadla, ani z nějakého satelitu. Systém ANSAT byl založen na principu - vystřel a zapomeň. Podle předleto-vých instrukcí Myers odpálí svou střelu jako první. Pak ho budou v sérii následovat všichni další piloti, až bude vypuštěno všech pět raket. Myers přitáhl řídicí páku k sobě a přidal plný plyn. Když stiskl knoflík odpálení, mířil již nosem letadla k horním vrstvám stratosféry. Stříbřitý trup rakety pokračoval v parabolické dráze vzhůru, zatímco letadlo se položilo na křídlo a zabočilo stranou. Střela pokračovala na cestě k obloze výhradně setrvačností, dodanou jí letadlem, dokud nedosáhla vrcholu své dráhy. V tom okamžiku se zapálil její jediný motor na pevný pohon, který jí dodal další rychlost na dráze vzhůru. Velitel je hotov," ohlásil Myers a pozoroval své číslo, jak se rovná do polohy k vypuštění střely.
 Veliteli duchů, veliteli duchů, tady je Orlí hnízdo, přepínám." Hnízdo, tady velitel, přepínám." Přerušte akci, veliteli. Opakuji, přerušte akci. Autorizační kód Tň-Devět-Alfa-Zulu-Sedm-Sest-Lima-Charlie." Myers pohlédl na malý zápisník, který měl připevněný přímo pod čelním displejem. Kódk přerušení 39AZ76LC. To souhlasilo.
Velitel duchům, velitel duchům. Přerušit akci, přerušit akci. NNZ, NNZ." Rozumím," odpovídali jeden po druhém další čtyři piloti, čímž potvrzovali netoliko přerušení akce, ale i přijetí příkazu k návratu na základnu. LET   ENDEAVOURU              373
Plukovník Myers sledoval pilota letícího na čísle, jak přerušuje stoupání a vrací se do formace, střelu ANSAT stále pod trupem své F-22. Myers poté ohlásil: Hnízdo, tady velitel duchů. Jeden démon odletěl. Opakuji, jeden démon odletěl. Ostatní jsou zajištěné. NNZ." Rozumím, veliteli. Předám to dal."
Zatímco motor již vzdálené rakety ANSAT ještě v dáli hořel, Myers ubral plyn a zamířil nosem F-22 k zemi. Jeho letka ho následovala. Třicet tři
Dianě Williamsová, vznášející se právě v obytném modulu, měla v tu chvíli poslední dvě minuty, než Mezinárodní kosmickou stanici zasáhne raketa ANSAT. Klíče, jež před nedávném vyjmula ze systému odpalování bojových hlavic v obranném modulu, teď Dianě zastrčila do zámku mnohoúčelového ovládacího panelu, připojeného na centrální elektronický mozek stanice. Na obrazovce se objevil seznam nabídek, každá z nich obsahující další podnabídky a příkazové řádky. Dianě si vybrala menu, pomocí něhož se kontrolovaly otáčecí manévrovací trysky stanice. Třírozměrný nákres na stínítku znázorňoval aktuální polohu stanice vůči Zemi a dále signalizoval, že stanice je nyní automaticky řízena počítačem. Přepnula tedy na ruční ovládání, takže manévrovací rakety se nyní daly regulovat pohybem joysticku počítače. Pak přikázala počítači, aby velkou obrazovku rozdělil na dvě okna. Spodní okno stále ukazovalo polohu stanice, ale na horní části se objevila barevná radarová mapa kosmické stanice a jejího okolí. Zvolila záběr radaru do vzdálenosti 450 kilometrů. Žádná raketa ANSAT zatím nebyla vidět. Houstone, tady Mezinárodní kosmická stanice. Jsem připravená, přepínám." Dobře, 1SS," odpověděl Jaké Cohen z řídicího střediska. ANSAT je pět set padesát kilometrů vysoko a pět set čtyřicet kilometrů daleko. Přibližuje se k vám rychlostí třinácti set kilometrů v hodině. Mela by se každou chvíli objevit na vašich obrazovkách." Dianě ani na okamžik nespustila z obrazovky oči, ale odpověděla, Rozumím." Vtom do jejího pole vstoupila z východu modrá tečka, pohybující se značnou rychlostí. Odhadovala, že do kontaktu se stanicí zbývá asi jedna minuta. Prsty pravé ruky se jemně dotýkala plastického povrchu joysticku. Pohledem nepřestávala sledovat modrou tečku, která se s blikáním hrnula přes obrazovku. Stále ještě vyčkávala. Uvědomovala si, že má jen jeden pokus. Její vojenský výcvik jí napovídal, že radarem naváděná střela ANSAT bude mířit na oblast největší hmoty, tedy nejspíš na střed stanice. Přímý zásah zde by nepochybně znamenal její konec. ANSAT se přiblížila na osmdesát kilometrů. To byl bod, který si stanovila. Pohnula joystickem vpravo a výkyvné manévrovací motory zareagovaly tím, že zapnuly

 
374
J  .  P I  N E  I R O
a otočily trysky proti směru hodinových ručiček. Dianě pozorovala, jak se prostorový nákres stanice na obrazovce začíná otáčet. Dvacet vteřin do nárazu. ANSAT byla příliš blízko, než aby bylo možné provést nějaký větší úhybný manévr, protože její elektronický mozek zaznamenával relativní změny polohy těžiště cíle. Mikroprocesor v hlavě střely ještě stačil spustit malé manévrovací trysky, kterými se měla poněkud změnit dráha střely, ale vzápětí již raketa zasáhla jižní rameno, nedaleko jediné sady funkčních solárních panelů, nějakých sedmdesát metrů ód kteréhokoliv modulu. Následná exploze v krátkém oranžovém záblesku sluneční panely utrhla. Dianu náraz vrhl proti kuchyňskému koutu v obytném modulu. Nohama napřed narazila do velkého panoramatického průzoru, nacházejícího se v sekci pro odpočinek posádky. Ramena i záda ji intenzivně bolela. Dianě pozorovala přes nejsilnější tabuli tvrzeného skla, jaká se na celé stanici nacházela, jak se poškozená stanice zmateně otáčí po směru hodinových ručiček. Nicméně byla stále v jednom kuse. Podařilo se jí zachránit srdce stanice před přímým zásahem. Náraz však vyvolal mohutný elektromagnetický výboj, který přeběhl po kabelech spojujících solární panely s bateriemi v kabině a zkratoval je. V obytném modulu se rozhoukala poplachová siréna, nad každým vchodem do modulu se rozblikalo rudé světlo, signalizující nějakou vážnou poruchu. Náhle se zpod podlahové krytiny nedaleko hlavního kontrolního pultu vyvalil oblak jisker a dým. Jasné stropní světlo zhaslo a prostor osvětlovalo jen nouzové zelené světlo. Počítače, které zaznamenaly přerušení proudu z baterií, automaticky přepnuly na nouzový úsporný program, který začal v pořadí důležitosti postupně vypínat všechny elektrické systémy. Stále poněkud ochromená, ale plně při vědomí, se pětačtyřicetiletá bývalá pilotka námořní pěchoty odrazila skrz oblak kouře a jisker a doplula zpět k hlavnímu ovládacímu pultu. Uchopila joystick a pokusila se kosmickou stanici znovu stabilizovat. Snažila se přepnout na automatické řízení, avšak systém na její pokusy nereagoval. Stanicí se rozlehl další poplach. Dianě dobře poznávala ten vysoký kolísavý tón, značící jedno: stanice ztrácí tlak a kyslík. Systém udržování tlaku a ostatních životně důležitých podmínek se vypnul. Stanice sice díky bohu útok přežila, ale bude potřeba přinejmenším několika cest raketoplánů, než bude znovu uvedena do pořádku. Nejvyšší čas odsud odjet.
Dianě si uvědomila, že se jí dýchá stále obtížněji a z poklesu okolního tlaku jí začíná zvonit v uších. Odrazila se nohama od víceúčelové centrální spínací skříňky a proplula z obytného modulu do svorníku. K tomuto uzlu byl zakotven a se stanicí spo-jen asi jeden a čtvrt metru dlouhým tunelem modul Sojuz. Už se jí začínala točit hlava a měla jaksi rozmazaný pohled. Dosáhla však příslušného poklopu tvaru D, otevřela ho a krátkou chodbičkou se náhle ocitla uprostřed ruské technologie.
S hlavou, která jí hrozila každou chvíli explodovat, veplula do stěsnaného prostředí kabiny Sojuz. Zavřela za sebou přístupový průlez, zamkla ho a pak se připoutala do prostředního ze tří křesel připevněných vedle sebe. Teď se jí už zřetelně zužovalo zorné pole. Zašátrala prsty po kontrolním panelu, nalezla páku, jíž se ovládal tlak v kabině, a prudce s ní pohnula. V kabině se ozvalo syčení stlačeného kyslíku. Bolest v uších jako zázrakem ustala a po několika nádeších se jí upravil i zrak. To jí umožnilo prohlédnout si vnitřek modulu, 375
LET	ENDEAVOURU
kde kompletně chybělo vnitřní polstrování. Většina elektrického vedení a hydraulických trubic běžela po ocelových stěnách. Jediné spojení s venkovním světem představoval průhled přímo nad její hlavou. V této chvíli byl otočený proti boku svorníku. Dianě položila ruce na sadu pák vedle svého sedadla, zatáhla za ně a pootočila s nimi o 90 stupňů. Modul se s trhnutím oddělil od kosmické stanice, čímž Dianu přitiskl do sedadla. Zakrátko průzorem neviděla nic než černé nebe. Podle nastaveného programu návratu k Zemi modul automaticky zapálil manévrovací rakety, čímž srovnal celý modul do správného směru. Jak Dianě čekala, než se dostane na vypočtenou oběžnou dráhu a zažehnou se hlavní motory, popadla sluchátka s mikrofonem, přidržované suchým zipem těsně vedle jejího levého kolene, a nasadila si je na hlavu. Zapnula rádio a nastavila frekvenci 252,0 MHz, která ji prostřednictvím satelitu a White Sands měla spojit s Houstonem. Houstone, tady SES," ozvala se Dianě z únikového systému Sojuz. Dianě! Co se stalo? Ztratili jsme s vámi spojení!"
Kosmická stanice ztratila vnitřní tlak i atmosféru. Dále díky protisatelitní raketě přišla o jižní rameno se solárními panely. Obávám se, že jsou poškozeny ještě nějaké další systémy a subsystémy. Stanice je nicméně vcelku a stále na oběžné dráze." Jaký je stav globálního modulu protiteroristické obrany?" Je deaktivován. Mám u sebe oba jeho klíče..."
Její slova přerušilo prudké trhnutí, jak zapnul tryskový motor. Houstone, tady SES. Právě jsme zahájili zážeh," ohlásila Dianě. Rozumím, SES. Sledujeme vás. Předpokládané místo přistání je na jižní Ukrajině." Co se stalo s tou bojovou hlavicí, která unikla, Houstone?" Není to moc dobré, SES. Před patnácti minutami zasáhla rusky tankový prapor nedaleko čečenských hranic. První odhady hovoří o více než dvou tisících mrtvých a ještě mnohem větším poctu raněných." Zatraceně."
Mohlo to tyt daleko horší, SES. Tanky byly roztroušeny na značné velké plose. Ta raketa mohla také zasáhnout nějakou husté obydlenou oblast a obětí tak mohlo byt mnohem víc." Očima sledovala ubíhající hvězdy, jak kabina začala z rychlosti čtyřicet čtyř tisíc kilometrů v hodině postupně zpomalovat. Zážeh hlavního motoru skončil a místo něho se objevily vibrace, jak do tepelného štítu na spodině modulu začínaly narážet první molekuly vzduchu a postupně ho rozpalovaly dobéla. Brzy vibrace ještě zesílily a kolem okrajů okenního průzoru začala probleskovat růžová záře. Dianě Williamsová se nacházela v izolovaném ostrůvku života, prolétajícím peklem tavícím kov. Nečinně pozorovala, jak se růžová postupně mění v jasně oranžovou a pak se celý Sojuz halí do plamenů. Bývalá příslušnice námořní pěchoty zavřela oči a pokusila se uvolnit. Nakonec se jí to i navzdory vší pravděpodobnosti přece jenom podařilo. Zbývající zbraně na palubě kosmické stanice zůstanou v bezpečí, dokud tam NASA nevypraví další skupinu astronautů, kteří celou stanici opraví. To se jí však už netýkalo. Hučení, s jakým se modul prodíral horními vrstvami atmosféry, se přeměnilo v uši drásající jekot. Okolní vzduch a izolační materiál stěn se střetávaly ve sžíravých pla-
 
376
P I N E I R O

SLOVNÍČEK
menech. Sojuz ve vší své kráse jako umělý meteor protínal velkou rychlostí vzduch. Dianě Williamsová padala nyní k zemi jako kámen. Přesto však plameny pomalu uhasly, to jak se její počáteční rychlost postupně zmenšila až do té míry, že automat odhodil z modulu tepelný štít a odhalil tak ústí tri brzdicích raket, jež se měly zapálit tri metry nad zemí, aby utlumily dopad. Ve výšce deseti tisíc metrů se nad Sojuzem objevila dvojice jasně rudých padáků, které Dianou mohutně trhly, jak se po uvolnění ze špice modulu nad kabinou otevřely. Okrouhlým průzorem na ni dopadly první paprsky ranního slunce a celý vnitřek Sojuzu naplnily oranžovým svitem. Velitelka mise Dianě Williamsová to naprosto mlčky pozorovala. AMV
ANSAT
CCAFS
ČRT
EECOM
EMU
FCR
GPATS
GPC
HEP
HHMU
ICBM
IMU
ISS
JSC
LCC
LCVG
MECO
MLP
MMU
MPAC
OMS
PLSS
PROP
RHC
RHL
RM
SES
Astronautické přepravní vozítko (APV)
Protisatelitní raketa (PSR)
Základna leteckých sil na mysu Canaveral (ZLSMC)
Monitor, obrazovka
Systémy elektřiny, vnitřního prostředí a potravin (SEPP)
Jednotka (skafandr) pro zevní pobyt ()ZP)
Místnost letové kontroly (MLK)
Modul globální protiteroristické obrany (MGPO)
Hlavní palubní počítač (HPP)
Vysoce výbušná plastická trhavina (WPT)
Ruční manévrovací jednotka (RMJ)
Interkontinentální balistická raketa (IKBR)
Inerční měřicí jednotka (IMJ)
Mezinárodní kosmická stanice (MKS)
Kennedyho řídicí středisko (KRS)
Startovací kosmické centrum (SKC)
Chladicí a ventilační korzet (HVK)
Vypnutí hlavních motorů
Pohyblivá startovací plocha
Individuální pohonná jednotka (IPJ)
Víceúčelová centrální spínací skříňka (VCSS)
Systém manévrovacích motorů (SMM)
Primární systém pro udržování vnitřního prostředí
(PSUVP)
Pohonné systémy (PS)
Rotační ruční ovladač (RRO)
Ruční rotační páka (RRP)
Dálkově ovládané manipulační rameno (DOR)
Únikový systém Sojuz (ÚSS)

 
SRB
SSME TDRS
UNSC
Zevní l. raketový stupeň na pevné palivo Hlavní motory raketoplánu Satelit pro sledování a předávání dat (SSPD) Rada bezpečnosti OSN (RE OSN)

R. J. Pineiro je autorem několika technothrillerů, včetně takových titulů jako Ultimatum (Ultimatum), Retribution {Odplata), Breakthrough {Průlom), Exposure {Odhakní), Shutdown {Přerušeni) a thrillery tisíciletí 01-01-00 a Y2K. Nový thriller Conspira.cy.com {Spiknutí, com) se objevil na pultech knihkupectví v dubnu 2001. Pineiro je veteránem, který prožil sedmnáct let v počítačovém průmyslu, a v současné době se věnuje vývoji nejnovějších mikroprocesorů do osobních počítačů. Narodil se v Havaně na Kubě a vyrostl v El Salvadoru. Pak odešel za vyšším vzděláním do Spojených států. Je držitelem titulu elektroinženýra z Louisianské státní univerzity, vlastní černý pás druhého stupně v bojových uměních, má průkaz soukromého pilota a je nadšencem v oblasti střelných zbraní. Procestoval celou Střední Ameriku, Evropu i Asii, a to nejen v rámci služebních povinností, ale i za účelem získávání podkladů pro svou literární tvorbu. Žije v Texasu spolu se svou ženou Lory a jejich synem Cameronem. R. J. Pineira je možno navštívit na počítačové síti na adrese www.rjpineiro.com.

 
KRITICKY BOD
DAVID HAGBERG

 
Jaro
Sia-men, provincie Fu-fien
Čínská lidová republika
Jejich černý gumový vor se tiše proplétal mezi rybářskými bárkami hustě zakotvenými na noc. Dokonce i tady, uvnitř chráněného přístavu, dosahovaly vlny metrové výše. Čtyři muži na voru byli příslušníky komanda tchajwanské tajné služby. Jejich dnešní šance na úspěch byla sotva jedna ku deseti. Pokud šlo o naději na uchování svobody, budou dnes vlastně čelit stejné tristní perspektivě jako celý Tchaj-wan, napadlo velitele skupiny kapitána Josepha Ťi-jinga. Odvahy jim nemohl dodávat ani silný vítr, dosahující občas rychlosti až pětašedesáti kilometrů v hodině. Od chvíle, kdy se kousek odsud - v Tchajwanské úžině těsně před jejím ústím mezi ostrovem Qyemoy a poloostrovem Sehnu - vylodili z dvanáctimístné ponorky, jim prakticky neustále hrozilo, že se převrhnou. Avšak největší nebezpečí, jemuž čelili nyní, byla možnost odhalení některým z hlídkových člunů, které celých čtyřiadvacet hodin denně křižovaly po přístavu, nebo podvodními zvukovými senzory, jimiž bylo protkáno dno, případné infračervenými paprsky z pobřežních baterií, nebo konečně tisícovkou párů nepřátelských očí, jež byly neustále ve střehu. Všeobecně se odhadovalo, že každý pátý člověk v Číně patří mezi vládní informátory. To znamenalo, že minimálně na stovce zakotvených lodí v přístavu se nachází špicl. Sia-men bylo město s půl milionem obyvatel. Představovalo domovský přístav Východní flotily a spolu se sedm set kilometrů vzdáleném velitelstvím v Ning-po a dvanácti dalšími městy na pobřeží ovládalo celý Tchajwanský průliv. Pod velením viceadmirála Weng §'-pcheje reprezentovala tato základna domácí přístav pro třicet sedm lodí, mezi něž patřila jedna řadová ponorka, tři hlídkové ponorky včetně jedné třídy Kilo, dvě fregaty, jeden torpédoborec a řada různých dalších plavidel, jako rychlé raketové, dělové a torpédové čluny, strážní lodě a podobné. Většina flotily kotvila v úzké zátoce jihozápadně od města. Malá eskadra námořního letectva měla základnu na městském letišti na severovýchodním okraji rychle rostoucího města. Obloha byla zatažená a docela černá, voda v přístavu páchla hnijící zeleninou a naftou. Na veslech vyrobených z uhlíkových sloučenin, které posádka užívala již od vjezdu do přístavu, ulpívaly hnědé skvrny. V takové blízkosti břehu by totiž bylo krajně nebez-
 
384
H A G  B E R G
D
pecne spustit třeba i dokonale tlumený motor, takže nikdo nelitoval námahy. Práce je navíc zahřívala. Obepluli východní cíp obchodního přístavu a vjeli do jasně osvětlených vod základny. Gumový prám pohodlně proklouzl nad protiponorkovými sítěmi. Neustále se zdržujíce ve stínu fregat a hlídkových člunů, dostali se návštěvníci postupně až k suchému doku A. Podle posledních zpráv měl být prázdný. Jeho masivní ocelová vrata byla skutečně otevřená a dok byl zatopený. Háček prámu Stí Pcheng-te se zachytil kovového žebříku v čele suchého doku, uvázal poutači lano a začal šplhat vzhůru. O tři metry výš opatrně nahlédl přes ocelový okraj, dal znamení svým kolegům, že vzduch je čistý, a pak se přehoupl na druhou stranu. Ve svých dvaceti sedmi letech byl nejstarším mužem skupiny, a ačkoliv nebyl jejich velitelem, všichni ho uctivě oslovovali strýčku. Joseph a další dva jeho spolubojovníci stáhli ochranné obaly ze svých samopalů Sterling 9 s tlumiči, zkontrolovali jejich pojistky a zásobníky a pak se rovněž vydali po žebříku a přes okraj na druhou stranu. Tam se okamžité přikrčili, takže díky tmavému oblečení a maskám na obličejích se stali prakticky neviditelnými. Joseph zkontroloval na hodinkách čas. Do jedné hodiny zbývaly tři minuty. Časový rozvrh se jim zatím dařilo dodržovat docela přesně. Ze tmy se náhle vynořil Ču a připojil se k nim. Měl také již vytaženou zbraň, jejíž rozpálený plášť kolem hlavně s tichým praskáním pomalu chladl. Všude je klid." Kolik bylo těch strážných, strýčku?" zeptal se ho Joseph. Dva, jak jsme očekávali. Jeden venku, druhý ve strážní budce. Oba jsou mrtví." V tom okamžiku začalo adpočítávání času. Deset minut," pronesl Joseph. Nato se celá skupina vydala k nízké betonové budově bez oken, tyčící se asi sto metrů od nich. Jelikož byla obehnaná čtyřmetrovým plotem z ostnatého drátu pod elektrickým proudem, jedinou možnou přístupovou cestu představovala vrata, která se ovládala z přístřešku strážného. Vně ohrady obcházel každých čtrnáct minut další strážný. Doba k proniknutí byla tedy omezena na pouhých deset minut. Budova byla vězením základny a v současné době hostila pouze jednoho člověka. Čína se o tomto vězni snažila mluvit co nejméně, což dávalo dnešní akci přece jen nějakou šanci na úspěch. Nikdo si nepřeje žádný rozruch, pomyslel si Joseph. Ani Čína ne, a už vůbec ne USA. Nicméně po dnešní noci se dal nějaký rozruch přece jenom čekat. Ale stejně tak bylo možno očekávat, že jakmile se jednou podaří Spojené státy přitlačit až ke kritickému bodu zlomu, pak se konečně pohnou. A poté se buď ukáže, že měl pravdu, nebo z Tchaj-wanu tou dobou nezůstane vůbec nic, s výjimkou doutnajícího popele a radioaktivního odpadu. Dnes večer však hodlal riskoval život ve víře, že Spojené státy by je v případě potřeby přece jen ještě jednou zachránily. Jestli se za čtyři roky svého pobytu na Harvardu něčemu naučil, pak to bylo to, že Američané mají slabost pro poražené a že nic nemilují tolik, jako vysílat své hrdiny na pomoc slabým. Superman. To byla také jediná vážnější záliba, kterou ve Státech pochytil. Měl všechny komiksy o Supermanovi od pětky do desítky, pak dvanáctku, patnáctku, šestnáctku a osmnáctku ze třicátých let a navíc stovku dalších, všechny původní a všechny v prvotřídním stavu. Pravda, spravedlnost KRITICKÝ      BOD
385
a americký způsob života - to byl nyní i tchajwanský způsob, protože on osobně by byl raději mrtev, než aby se podvolil tomu řádu, který panoval na pevnině. Ve tmě vedle plotu ležel první strážný s čistým průstřelem uprostřed čela. Další se zhroutil těsně vedle dveří do strážního domku stojícího těsné za plotem. Světla v těchto místech svítila velmi jasné, ale žádný poplachový signál se nerozezněl, žádné posily sem nespěchaly. Čas přesto neúprosně ubíhal. Ču Jou-šeng poklekl u plotu a čtyřmi kabely rychle překlenul asi pětimetrový úsek. Pak izolovanými kleštěmi přerušil ostnaté dráty a opatrné je ohnul směrem dovnitř. Ačkoliv v plotu nyní zela široká díra, elektrický obvod nebyl přerušen, takže ve velitelství ostrahy na opačné straně základny se žádný poplach neozval. 2ou se opatrně proplazil otvorem, a když Tiang Kchun-žen znovu spojil konce přerušených drátů a odstranil čtyři propojovací kabely, vtrhl do strážního domku a otevřel odtud elektrický zámek na vratech. Jakmile se vrata otevřela, všichni jimi proklouzli dovnitř. Popadli těla mrtvých strážných, odtáhli je z dohledu a pak za sebou znovu vrata zamkli. Joseph se s dvěma svými muži vydal k pevnosti, zatímco Žou zůstal ve strážnici. Všichni byli vybaveni komunikačními jednotkami se sluchátky a mikrofony. Jedno kliknutí znamenalo blížící se nebezpečí. Čang, expert skupiny přes výbušniny, nacpal kousek pomalé plastické trhaviny sem-tex do zámku ocelových dveří. Zalomil třicetivteřinovou rozbušku a zastrčil ji do výbušniny, kterou pak kvapně obalil vrstvou nehořlavé pěnové gumy, aby se zvuk výbuchu co nejvíc ztlumil. Sotva stačil dát ruce pryč a semtex s tlumeným zaduněním vybuchl. .Jednou takhle přijdeš o prsty," poznamenal Joseph a Čang se po něm s úsměvem ohlédl. Pak budu potřebovat pomoc pokaždé, když si budu chtít rozepnout poklopec. Ženskou pomoc." Od předního vchodu vedla dozadu jedna dlouhá široká chodba. Na každé straně tu bylo pět cel. Na jejich dveřích nebyly žádné ozdoby, ale dokonce ani čísla. Z nízkého stropu zde viselo několik holých, nepříliš silných žárovek. Si Š'-cung, který byl na Tchaj-wanu i na Západě znám pod jménem Peter S'-cung, se nacházel v poslední cele po levé straně. Když se v malém okénku dveří objevila Josephova hlava, Si vstal z kavalce. Byl velice štíhlý, dokonce i na obyvatele pevniny vypadal velice mladě a rozhodně v ničem nepřipomínal nejzlořečenějšího čínského zločince. Byl zvěstovatelem demokracie a z jakéhosi důvodu, neznámého dokonce ani jemu, se jeho slova i samotná jeho osoba dotkly velice hluboko ukryté struny v nitru celé poloviny čínské populace. Zemědělci i lékaři, dělníci v továrnách a inženýři, rybáři a dokonce i někteří politici začali naslouchat jeho poselství. Za tři roky, po které kázal své myšlenky a po něž se mu dařilo udržovat si náskok před úřady, proběhlo několik mohutných vln masové nespokojenosti. Při nich byly zabity tisíce nevinných demonstrantů, jejich domovy a majetky byly zkonfiskovány státem, ve dvou tuctech mést bylo vyhlášeno stanné právo, takže nakonec i Západ zpozorněl a začal registrovat události ve velké zemi. Před třemi dny však S'-cungova odysea skončila jeho zatčením v jednom malém bytě v Sia-menu. Následujícího dne měl být převezen do jiného nejmenovaného menšího města ve vnitrozemí, kde bude postaven před soud pro

 
386
DAVID      H A G B E R G
vlastizradu. Proces se bude samozřejmě odehrávat bez přítomnosti médií, svědků i jakékoliv publicity. Bude pochopitelně shledán vinným a do čtyřiadvaceti hodin od vynesení rozsudku bude popraven. Jeho jméno i filozofie budou brzy zapomenuty. Přesně to Čína potřebovala, aby se současná vláda udržela u moci. A přesně tomu se právě Tchaj-wan snažil za každou cenu zabránit. Znovusjednocení s pevninskou Čínskou lidovou republikou by se rovnalo sebevraždě, zatímco spojení s demokratickou Čínou bylo nejen žádoucí, ale představovalo dokonce cosi, za co podle Josephova přesvědčení stálo položit i život. Tady," zavolal potichu a gestem Š'-cungovi pokynul, aby odstoupil ode dveří. Přiběhl k němu Gang, nacpal kousek semtexu do zámku dveří, zalomil desetivteřinovou rozbušku a strčil ji do plastické výbušniny a nakonec ustoupil stranou. Tentokrát se nezdržoval s nějakou pěnovou gumou - zvuk výbuchu bude dostatečně utlumen zdmi budovy. Plastická trhavina explodovala s impozantním zvukovým doprovodem. Joseph otevřel dveře a vstoupil do cely. Jsem z tchajwanské výzvědné služby, pane Š'-cungu. Přišli jsme vás osvobodit." S'-cung na okamžik zaváhal a v duchu uvažoval o svých možnostech. Mohl by to být nějaký trik ČLR. Kam mě chcete odvézt?" Do Tchaj-peje."
V obličeji se mu nejprve objevilo porozumění, pak se pousmál a přikývl. Chápu," pronesl vřele. Okamžitě siJosepha podmanil. S'-cung měl inteligenci i laskavou povahu. Navíc on jediný znal tu správnou odpověď pro Cínu. S'-cung měl na sobě tmavé kalhoty, ale u krku rozhalená košile byla bílá. Joseph z batohu vytáhl tmavou blůzu a podal mu ji. Nemáme moc času. Oblečte si tohle přes košili, prosím."
Když vyšli z cely, Ču stál u předních dveří do budovy a dával jim znamení, aby si pospíšili. Čang zavřel dveře cely, rozbil žárovku na stropě a připojil se k nim. Š'-cung si zatím navlékl přes hlavu blůzu. Noc byla tichá, jen občas kdesi venku před přístavem zapískala lodní píšťala. Zatím nebyly patrný žádné známky poplachu, ale další strážný se přiblíží k hlavní bráně teprve za čtyři minuty. Joseph a Cu chvatně postrkávali S'-cunga po cestičce. Čang za nimi přivřel ocelové dveře a zaklínil je, aby držely zavřené. Zámek byl sice zničený, ale z určité vzdálenosti a ve tmě nebylo na dveřích nic vidět. Alespoň v to doufali. Žou elektricky otevřel bránu, a jakmile byli čtyři ostatní bezpečně venku, stiskl knoflík zavírání, vyrazil ze strážnice a sprintem se mu podařilo proklouznout vraty, ještě než se jejich křídla zaklapla a zamkla. Ve vzdálenosti padesáti metrů vyšel zpoza rohu osamělý strážný. Joseph s ostatními přeběhl na druhou stranu cesty a skryl se v příkopu. Ten zkurvysyn se objevil o dvě minuty dřív, pomyslel si hořce Joseph. Odložil samopal a přichystal si dýku. Jestli to bude nutné, byl připraven odstranit i tohoto vojáka. Bude to ale muset udělat potichu. Ostatní jeho situaci chápali a připravili se ho v případě potřeby krýt. Zdálo se, že trvá celou věčnost, než strážný dojde k vratům se strážnicí. Když tam dorazil, pronesl cosi, čemu nebylo rozumět, a nahlédl dovnitř. Za malou chvíli však KRITICKÝ      BOD
387
zavrtěl hlavou a vydal se dál na obchůzku kolem plotu v místech, kde byl před pár minutami přerušen a znovu zcelen. Joseph vydechl zadržovaný vzduch, zastrčil dýku do pochvy a vzal zase do ruky samopal. Jediná věc, kterou nebyli schopni předem zjistit, byla frekvence, s jakou se má strážný u vrat hlásit bezpečnostní centrále. Ať byl ale tento časový rozvrh jakýkoliv, právě s ním zahájili závod. Když stráž konečně zmizela za vzdáleným rohem, členové přepadového komanda vyskočili na nohy a ze všech sil uháněli k suchému doku. Cestou se krčili tak nízko k zemi, jak jen to bylo možné. Ču a Čang se vydali po žebříku dolů jako první, následováni Š'-cungem a Josephem. Jako poslední šel Žou. Za patnáct minut už s prámem proklouzli nad protiponorkovými sítěmi, projeli obchodním přístavem a propletli se mezi zakotvenými rybářskými bárkami. Počasí se začalo zklidňovat, ale Joseph si s úlevou oddechl teprve ve chvíli, když se bezpečné dostali ven z přístavu a mohli nastartovat přívěsný motor. Zdá se, že jste to doopravdy dokázali," poznamenal S'-cung a usmál se. Gratuluji vám, pánové. Jak by však řekli Američané, právě teď nám začala hořet koudel u zadku." Joseph se zasmál. To tedy ano," připustil. Já nevěděl, že jste žil ve Spojených státech." To bylo tajemství. Ve skutečnosti jsem strávil celé tři roky v Silicon Valley jako špion pro čínskou zpravodajskou službu." Joseph si pomyslel, že už ho příště nic nepřekvapí. Povězte mi, jestli znáte Supermana v komiksech?" O dva měsíce později Bílý dům
Kirk Cullough McGarvey, výkonný zástupce ředitele CIA, ukázal ve vchodu do třetího podzemního podlaží švů) průkaz, přestože civilní strážný ho osobně znal. Dobré jitro, pane McGarvey, jakpak je venku?" otázal se důstojník tajné služby. Horko a dusno, stejně jako bylo včera, stejně jako bude zítra." Nejhorší místo na světě k vybudování hlavního města."
Amen," dodal souhlasně McGarvey. Vešel do podzemního operačního střediska, kde se posadil vedle Torna Roswella, ředitele Národní bezpečnostní agentury. Ve svých padesáti letech McGarvey rozhodně nepatřil mezi nejmladší, kteří kdy zastávali třetí nejvyšší post v americké zpravodajské službě, zato však byl v lepším fyzickém stavu a měl více praktických zkušeností než všichni jeho předchůdci dohromady. Pro Společnost pracoval v nejrůznějších funkcích celých posledních pětadvacet let - někdy na její výplatní listině, jindy dokonce na volné noze. V hantýrce těch nevázaných dní šedesátých a sedmdesátých let, ve vrcholných dobách studené války, pracoval jako střelec. Atentátník. Zabiják. Poslední soudce. Teprve nyní se vrátil do Společnosti jako pravý špion. Na obou březích Atlantiku i Pacifiku doposud neexistoval jediný muž či jediná žena, který by se zadíval do jeho překvapivě zelených, někdy ale až šedých očí, aniž by to v něm nezanechalo nějaké následky. Měřil slabě přes sto osmdesát centimetrů, měl široký, upřímný, občas dokonce i přátelský obličej a fyzickou kondici si udržoval téměř každodenním plaváním nebo běháním. Navíc si minimálně dvakrát týdně dával

 
388
H

zabrat v šermířském týmu CIA. Jeho nepřátelé se ho báli, přátelé a spojenci si ho vážili. Kdysi o něm jeden jeho starý nesmiřitelný nepřítel řekl, že i když je Mac v dnešní době pokročilé technologie cosi jako anachronismus, přesto stále zůstává silou, se kterou je třeba počítat. Nikdy, ale opravdu nikdy toho muže nepodceňujte. Mohlo by se vám v tom případě stát, že vám na míse předloží vaše vlastní koule." Dnes ráno bylo kolem dlouhého stolu plno prezidentových civilních i vojenských poradců. Mezi nimi byli samozřejmě i všichni čtyři náčelníci štábů, ministři zahraničí a obrany, zástupci všech výkonných a zpravodajských agentur včetně FBI, Tajné služby a Obranného zpravodajství, spolu s Národní průzkumnou službou, zodpovídající za všechny fotografické materiály dodávané satelity systémů Keyhole a Jupiter i přejímané z jiných družic. Přítomný byl rovněž prezidentův poradce pro národní bezpečnost Dennis Berndt a jeho náčelník štábu Anthony Lang. Všichni hlavounijsou tady, napadlo McGarveye. To ho však nepřekvapovalo. Roswell právě hovořil se zástupcem ředitele FBI Bobem Armstrongem. Okamžitě se však obrátil k McGarveymu. Tu úvodní informaci předneseš ty, Mácu?" Ne, ujme se toho Gene."
Eugene Carpenter byl ministrem zahraničních věcí. Bylo mu již téměř osmdesát a byl tudíž nejstarším členem vlády, ale všichni stále respektovali jeho intelektuálně rafinované, i když většinou naprosto praktické názory. Teď seděl skoro zhroucený v křesle, zjevně zcela ponořen ve svých myšlenkách. Jestli si nedáme pozor, tak ta věc kolem Tchaj-wanu může vyskočit a pěkně nás kousnout do zadku, protože Číňani určitě na tu příhodu s Nan-cchangem hned tak nezapomenou."
Přesně jako v případě Mamě, to máte na mysli?" otázal se McGarvey. Nakonec to dopadlo v náš prospěch," odvětil Roswell.
FF502 Nan-cchang byla fregata ČLR, která byla zničená během minulé noci v mezinárodních vodách zhruba 90 kilometrů od jihozápadního pobřeží Tchaj-wanu. Číňané prohlašovali, že se stala obětí útoku tchajwanského dělového člunu nebo ponorky, zatímco Tchaj-wan jakoukoliv účast popíral. Státem kontrolovaná čínská média brojila za odpovídající odplatu a čínská armáda byla uvedena do stavu nejvyšší pohotovosti, poprvé za celá dlouhá léta od vietnamské války. Do místnosti vkráčel prezident. Všichni se zvedli a počkali, až si vrchní velitel sedne. Vypadal unaveně, jako kdyby moc nespal. Bylo to stále stejné trápení, kterým musel projít každý prezident už od dob F. D. Roosevelta. Jejich povolání bylo náročné a vybíralo si svou daň. Kývnutím pozdravil McGarveye. Tak začněme, lidi. Čeká mě několik perných chvil a dneska ráno potřebuji vaši pomoc." S tím se obrátil na ministra zahraničí. Gene?" Carpenter vypadal, jako by byl omámen. Narovnal se v křesle s patrným úsilím. Byl bledý a celý vyčerpaný, takže se zdálo, že potřebuje odpočinek ještě víc než prezident. Děkuji, pane prezidente. Dámy a pánové, sešli jsme se tu dnes ráno kvůli události, která se stala včera večer ve Východočínském moři. Při ní vybuchla jedna válečná loď Čínské lidové republiky a následně se se všemi muži na palubě potopila. Podrobnější informace o tomto incidentu nechám na panu McGarveyovi, který nás už přede dvěma měsíci varoval, že k něčemu takovému může dojít. Než však začne, musíme vám všem ještě něco povědět. Už od samého počátku celého toho řetězce událostí  kritický  BOD                389
mezi Čínou a Tchaj-wanem, ke kterým v průběhu posledních dvou měsíců dochází, se snažíme najít způsob, jak situaci v daném regionu stabilizovat." Carpenter si promnul oči. Není žádným tajemstvím, že se nám to moc nepodařilo. Před osmi týdny jsme v odpověď na vojenské manévry ČLR přesunuli z Jokosuky do oblasti naši Sedmou flotilu: George Washingtonu se skupinou bitevních lodí na sever od Tchaj-wanu a Eisenhowera s podpůrným svazem na jih od ostrova. Naším úkolem bylo a stále je dostát slibu, že udržíme volné lodní trasy ve Východočínském moři. Bezprostřední odpovědí Číny bylo doplnění jejich Východomořské flotily o jednotky Severní i Jižní flotily, takže v současnosti jejich počty v dané oblasti značně převyšují naše síly." Carpenter se probíral papíry na stole před sebou. Před čtyřmi týdny se sem přesunula dvě bojová uskupení letadlových lodí naší Třetí flotily - Nirnitz íJohn F. Kennedy - z Honolulu, aby ochránila severní a východní pobřeží Tchaj-wanu. To přimělo Čínu k okamžitému povolání Severomořské a Jihomořské flotily, takže teď se v oblasti zhruba pět set krát dvě stě padesát kilometrů nachází snad každé plavidlo, které mají k dispozici. Navíc na východní pobřeží redislokovali celé letectvo ČLR. Spolu s pozemní armádou a raketovým vojskem byly veškeré čínské ozbrojené síly uvedeny do pohotovosti prvního stupně." Bože můj, o co jim jde? To chtějí válku?" otázala se ministryně spravedlnosti Dorothy Kressová hněvivě. Kvůli jednomu člověku?" Tohle už dělali i dřív," ozval se admirál Richard Halvorson, předseda sboru náčelníků štábů. Naposledy takhle řinčeli zbraněmi během voleb na Tchaj-wanu. Pokud my ukážeme sílu a neústupnost, zase se stáhnou." Obrátil se na prezidenta. Ksakru, pane prezidente, ten §'-cung jim za to přece nestojí." Jak moc pro nás Tchaj-wan znamená, admirále?" otázal se McGarvey z druhé strany stolu. Všichni přítomní dnes zažili tvrdé probuzení. Teď se zničeho nic měli vyjádřit k nejtěžšímu rozhodnutí, jaké kdy musel nějaký prezident přijmout. Halvorson pokrčil rameny. To je civilní politické rozhodnutí a já děkuji Bohu, že ho nemusím udělat já," pronesl upřímně. Mě se můžete ptát, jestli jsme schopni Tchaj-wan ubránit proti čínské invazi a já vám poskytnu příslušná čísla. Která mimochodem právě v téhle chvíli nevypadají příliš růžově. Naše jednotky jsou moc rozptýlené." To je ale právě to rozhodnutí, ke kterému tu dnes ráno musíme dojít," trval na svém McGarvey. Nevěděl vlastně, proč má takový vztek. Snad jen proto, že všichni museli pracovat tak dlouho a těžce, aby jejich stát dosáhl svého dnešního postavení. Vycouvat teď z něho by nebylo nic jednoduchého. Ani bezpečného. Prezident pokynem McGarveye na okamžik umlčel. Ten jim právě chtěl připomenout, že je to přece pořád stejná hra, už od dob, kdy Nixon otevřel stejné dveře a vkročil do této místnosti. Oni to ale věděli, sakra dobře to věděli. Čína měla od Spojených států obchodní doložku nejvyšších výhod, protože představovala obrovský trh. To byla však výlučně otázka peněz, téměř ničeho jiného. Rozhodující roli hrála skutečnost, že Číňané tvoří čtvrtinu celosvětové populace. Na druhou stranu jim ale Amerika nemůže takhle ustoupit, zradit své přátele a spojence, stejně jako to udělali Britové s Hongkongem. V poslední době se zdálo, že kdykoliv se objeví nějaký drobný problém, Američané ho tak dlouho odkládají, až se z něho stane problém velký a jeho

 
390
H A G B  E  R G

řešení je ještě těžší. Jak správně poznamenal Roswell, situace s Tchaj-wanem nás dříve nebo později kousne do zadku. Jako třeba právě teď.
Oukej, Gene, o cokoliv jsme se zatím pokusili, to selhalo," povzdechl si prezident. Povězte jim ten zbytek." Právě jsem se vrátil z třídenní diplomatické mise, kdy jsem pendloval mezi Pekingem a Tchaj-pejem. Pokoušel jsem se obě strany přesvědčit o nějakém rozumném řešení, najít nějaký společný bod, nebo alespoň jeho náznak, abychom mohli zahájit smysluplný dialog." Carpenter našpulil rty. Bál jsem se, že se vrátím s tou nejhorší odpovědí - že z toho bahna neexistuje žádné východisko, kromě ozbrojeného příměří mezi jejich a naším námořnictvem. Měl jsem strach, abychom nemuseli pouze doufat v to, co tady řekl admirál Halvorson - že Číňany demonstrace síly časem unaví, a proto se stáhnou. Poslední noc, když už jsem byl nad Pacifikem na cestě domů, došlo ale k tomu incidentu s Nan-cchangem. Teď jsou tedy všechny naděje na dohodu definitivně pryč." . Co přesně chtějí?" otázal se ministr obrany Arthur Turnquist. Přítomnost jeho osoby ve vládním kabinetu bylo něco, čemu McGarvey nikdy nerozuměl. Ten člověk byl svině a snahami zachránit si reputaci trávil zhruba stejný objem času jako vlastní opravdovou prací. V Kongresu měl ale hodně silné zastánce. Pevninská Čína trvá na okamžitém navrácení Petera S'-cunga, živého či mrtvého. A Tchaj-wan si nepřeje nic menšího, než udržet si svou nezávislost, dokud ČLR nepovolí svobodné volby a neakceptuje principy ekonomiky svobodného trhu. Žádná z obou stran není absolutně ochotna diskutovat o čemkoliv jiném." K tomu tedy v nějaké blízké budoucnosti sotva dojde," poznamenal celkem zbytečně prezidentův poradce pro národní bezpečnost Dennis Berndt. Všechno to lze shrnout do jediné otázky: Necháme Tchaj-wan na holičkách? Stáhneme ocas a utečeme z boje? Nebo zůstaneme a budeme riskovat válku?" ozval se Carpenter. Potopení Nan-čchangu by se mohlo stát katalyzátorem. Musíme se rozhodnout, kde je náš kritický bod zlomu." S tím se opřel v křesle, jako by ho dosavadní diskuse naprosto vyčerpala. Jaká je současná vojenská situace v dané oblasti?" otázal se prezident. Panuje tam zmatek, pane prezidente," odpověděl admirál Halvorson. Nabídli jsme svou pomoc při pátrání, což však Číňani odmítli, jak jsme konečně předpokládali. Konkrétním výsledkem potopení té lodi se stalo posunutí hlavních námořních sil CLR o pětačtyřicet kilometrů blíž k Tchaj-wanu." Co tchajwanská armáda?"
Všechny námořní jednotky nacházející se v bezprostřední blízkosti se naštěstí stáhly do příslušné vzdálenosti, ale jsou uvedeny do prvního stupně bojové pohotovosti. Stejně jako pozemní a letecké obranné jednotky. My v současnosti udržujeme ve vzduchu nepřetržitě čtyři oriony a pět letadel A3 AWAČS, abychom měli jistotu, že se nám situace za zády nevymkne kontrole. Všechny naše letecké svazy na letadlových lodích jsou ve stavu vysoké bojové pohotovosti, stejně jako perutě stíhaček v Japonsku a na Okinawě." Admirál se rozhlédl po tvářích kolem stolu, aby se ujistil, že všichni přítomní pochopili přesně to, co chtěl říct. Jestli tam venku někdo začne otevřenou válku, budeme první, kdo se to dozví. Čínská lidová republika ví, že víme, a zrovna tak to ví i Tchaj-wan." KRITICKÝ      BOD
391
Když máme celou tu oblast pod tak dokonalým dohledem, jak je možné, že Nan--cchang dostal zásah bez včasného varování?" otázal se trochu podrážděně ministr obrany Turnquist. Na to vám nemohu odpovědět, pane Turnquiste," přiznal admirál Halvorson. Lidé Ala Rylanda patří k těm nejlepším a on mi dnes ráno prozradil, že nemá k čertu nejmenší tušení, co se vlastně stalo." Admirál Ryland byl nejvyšším velitelem Sedmé flotily. Jeho vlajkovou lodí byl George Washington. Když se to stalo jednou, může se to i opakovat."
Ne, pane. Téhle možnosti se obávat nemusíte," pronesl admirál způsobem, který jasně vylučoval jakékoliv další zpochybňování. Pane prezidente, já upřímně doufám, že s Tchaj-wanem dosáhneme nějaké rozumné dohody ohledně S'-cunga. Neříkám tím, že ho předáme Číně, ale jsem přesvědčen, že Tchaj-pej se nechá přesvědčit, aby přestal s rozhlasovým i televizním vysíláním. To přivádí Číňany doslova k šílenství." Rozhlédl se, aby zdůraznil to, co se chystal říct. Čím déle se budou naše vojenské síly zdržovat v blízkosti Číny, tím snáze dojde k nějakému závažnému incidentu. Pak se tam začnou zabíjet lidi - mezi nimi i naše děti. A k tomu všemu mají mí velitelé svázané ruce." V jejich pravomoci je použít jakoukoliv sílu, která bude nezbytná k vlastní ochraně, admirále," pronesl prezident. Bylo jasné, že na sebe také nechce nechat dál tlačit. Na rozdíl od některých svých předchůdců totiž strávil určitý čas v ozbrojených silách. V tom to právě je, pane prezidente. Mohli by eventuálně potřebovat poněkud víc pravomocí, a to tak rychle, že by ani neměl) čas telefonovat si domů o souhlas. AI Ryland by v tom měl rád volnou ruku..." Ryland byl vrchním velitelem kombinované flotily. Ne," pronesl prezident pevně, ještě než admirál Halvorson dokončil větu. Aby podtrhl svá slova, předklonil se ve svém vysokém neprůstřelném koženém křesle. Tohle se nezvrtne v nějaký horký válečný konflikt mezi Čínou a Spojenými státy." Pak se tedy, pane prezidente, budeme muset sbalit a pěkně rychle odtamtud vypadnout," pronesl McGarvey, sedící na protější straně stolu. Prezident po něm střelil hněvivým, podrážděným pohledem, jako by něco podobného od CIA, a zvláště od McGarveye, kterého si velice považoval, nečekal. CIA o politice nerozhoduje." Ne, pane, stejně jako CIA nikdy nebude říkat vládním úředníkům výhradně jen to, co si přejí slyšet." Kdy jste se chovali jinak?"
McGarvey se musel ušklíbnout, a přestože atmosféra v místnosti rozhodně nebyla nevázaná, na obličejích lidí kolem stolu se objevilo několik úsměvů. Jak přátelé, tak i nepřátelé se shodovali v tom, že McGarvey vojákům nikdy žádné hlouposti nena-mlouval. Nikdy. Oukej, poslechněme si tedy popis situace, jak to vidí CIA, protože já teď zatraceně potřebuji nepřikrášlenou pravdu, než přijmu nějaké smysluplné rozhodnutí." McGarvey zaváhal jen na nepatrnou chvíli. Ve stejné pozici se v minulosti nacházel již nesčíslněkrát. A nikdy to nebylo jednodušší. Proti tomu, co právě hodlal navrhnout, stály sázky přinejmenším v poměru jedna ku stu. Alternativami však byla buď

 
392
H A G B E R G

ztráta Tchaj-wanu, nebo otevřená válka s pevninskou Čínou. V každém případě hrozila ztráta desetitisíců, možná i statisíců životů. A úplně zbytečně. Možná že tady žádné smysluplné řešení neexistuje, pane prezidente. Přinejmenším ne v obvyklém smyslu slova, protože celou situaci připravili sami Číňané." Ministr obrany se chystal protestovat, ale prezident ho ostrým pohybem ruky zadržel. Pokračujte." Tak zaprvé, Nan-čchang byl už dávno zralý do starého železa. My si skoro myslíme, že tam dokonce právě mířil, když na poslední chvíli změnili jeho trasu a pověřili ho jiným úkolem. Byla to fregata třídy Riga, postavená v roce 1955 v Sovětském svazu a v roce 1958 poslaná do Bulharska. V té době se ta loď jmenovala Kohák, což znamená, že to bylo plavidlo KGB. Vojenské lodi nemají jména, ale čísla. Kohák byl v osmdesátém a jednaosmdesátém zásadně přestavěn a pak v roce 1987 prodán Čínské lidové republice. Ve stejném roce změnili jeho jméno na Nan-čchang. V té době to však byl už jen zastaralý kus šrotu." Jako konečně většina čínského námořnictva," poznamenal ministr Turnquist. Příští volební období se hodlal ucházet o prezidentský úřad a už teď se začínalo proslýchat, že vzal nějaké čínské peníze na kampaň. McGarvey se do toho ale zatím nehodlal pouštět. Kapitán Nan-cchangu, chlápek jménem S' Ti-jang, byl před osmnácti měsíci odsouzen za vlastizradu na doživotí bez možnosti omilostnění. Trest si odpykával ve věznici velitelství Východomořské flotily v Ningbu. Jeho matka, manželka a obě jeho děti byly poslány do exilu v Julinu na dálném severu a veškerý jeho majetek, auto, kola, bankovní účet, byt v Pekingu i nábytek, byl konfiskován státem. Přesto se mu však podařil překvapivý návrat. Před šesti týdny byl propuštěn z věznice a poslán do přístavního města Sia-men. Jeho rodina se vrátila do Pekingu, kde začala žít svým normálním dřívějším životem. Nan-čchang opustil přístav před třemi dny a vydal se na svou plavbu pouze se základní posádkou. Každý její člen byl však v minulosti odsouzen pro různé zločiny - od vlastizrady až po krádež státního majetku." Zatraceně, ušili na nás boudu," pronesl hněvivě admirál Halvorson. Ale proč? Čeho chtěli ti parchanti dosáhnout?" Naší pozornosti."
To chcete říct, že Číňané potopili vlastní loď?" otázal se udiveně prezident. Ano, pane."
Takže se jim podařilo naši pozornost upoutat. Co si přejí?" Přejí si přesně to, co řekli tady Genoví, že chtějí. Petera Š'-cunga. Mrtvého či živého." Použili Nan-čchang jako záminku k tomu, aby mohli potrestat Tchaj-wan. Tomu rozumím. Ale navíc chtějí, abychom se tentokrát stáhli, a k tomu jsou dokonce ochotni začít boj." K takovému závěru jsme došli, pane prezidente," odpověděl McGarvey. Tentokrát to není pouhé řinčení meči, tentokrát je dokonce už vytasili. Míč je teď na naší straně dvorce." Máme stále ještě vJokosuce Caři Vinsona s celým jeho bitevním uskupením. Mohli bychom ho přesunout těsně k pobřeží Tchaj-wanu. Jakýkoliv pokus o invazi by potom musel nejprve proniknout touto clonou," navrhl admirál Halvorson. Byl nyní pořádně 393
KRITICKÝ      BOD
rozčílený. To by je mohlo zastavit a přimět, aby se radši dvakrát rozmysleli, než zmáčknou spoušť." To by ale jejich bojovou akci jenom oddálilo," namítl Turnquist. Pouze v případě, že bychom se drželi konvenčních zbraní," oponoval Halvorson. V úžině se pohybuje šest našich ponorek, z nichž tři nesou strategické rakety. Jejich kombinovaná palebná síla převyšuje celý čínský raketový arzenál asi pětkrát." Většina čínských raket je typu ICBM - tedy interkontinentální balistické, že?" otázal se Berndt, prezidentův poradce pro národní bezpečnost. Jsou tedy schopné dosáhnout Spojených států tak asi za půl hodiny po odpálení?" Našimi prvními cíli budou samozřejmě jejich raketová sila," odsekl admirál Halvorson. Prezident je oba pohybem ruky umlčel. Jak spolehlivé jsou vaše informace, Mácu?" Máme v ně vysoký stupeň důvěry."
Co s tím uděláme?"
Ať už uděláme cokoliv, pane prezidente, vystavujeme se nějakému riziku - buď že ztratíme Tchaj-wan, nebo že se dostaneme do jaderného konfliktu s Čínou." Jde o nebezpečí nukleární války, nezávislost Tchaj-wanu za to nestojí," poznamenal Berndt. Bylo zřejmé, že většina přítomných s ním souhlasí. Jde o naše slovo," vmísil se McGarvey potichu.
To samé jsme říkali o Vietnamu," trval na svém Berndt. Byl to akademik, který nikdy nežil v reálném světě. Tchaj-wan je náš spojenec."
To byl Jižní Vietnam také."
Tu válku jsme možná mohli vyhrát," argumentoval trpělivě McGarvey. Po pětadvaceti letech práce pro CIA byl přesvědčen, že za posledních dvacet let neslyšel jediný nový argument. Ptám se znovu, Mácu, co CIA navrhuje, abychom udělali?"
Myslíme si, že bychom měli přistoupit na čínskou hru, pane prezidente," odvětil McGarvey. Oukej, jak to uděláme?"
Vy mi půjčíte útočnou ponorku Seawolfa. já ji se všemi muži na palubě nechám potopit." O tři dny později USN George Washington
Dokonce i při pohledu ze vzduchu představoval George Washington majestátní podívanou. Byl více než tři sta metrů dlouhý, výtlak měl přes devadesát tisíc tun a posádku tvořilo tři tisíce mužů, žen a důstojníků, plus další tři tisíce k obsluze letadel. Letadlová loď měla na palubě devadesát letadel a celý arzenál kanónů Phalanx, střel Sam a Sea Sparrow. Přesto její dva vysokotlaké, vodou chlazené atomové reaktory, vyžadující novou náplň pouze jednou za třináct let, dokázaly pohánět tuto největší válečnou loď rychlostí vyšší než pětapadesát kilometrů v hodině. McGarvey si ji prohlížel oknem helikoptéry námořní pěchoty Sea King CH-46G na přepravu mužstva, která ho právě dopravila z Okinawy až do samé blízkosti letadlové lodi. Přijel sem spolu se svým doprovodem, námořním poručíkem jednotky SEAL Hankem Hanrahanem.

 
394
H  A G  B E  R G

Bylo časné ráno, nad východním obzorem právě vycházelo slunce a všechno slibovalo nádherný den. Severní pobřeží Tchaj-wanu bylo patrné jen jako nezřetelná šmouha na vzdáleném horizontu, ale všude jinde, ve všech směrech, kam oko pohlédlo, se nacházely válečné lodi. Nejblíže bylo bitevní seskupení George Washingtonu tvořené skupinou křižníků Aegis, torpédoborci s řízenými raketami a protiponorkovými frega-tami. Na východ od Američanů pluly tchajwanské dělové čluny, torpédoborce a fre-gaty s řízenými střelami, naopak na západ se ve vzdálenosti zhruba pěti set kilometrů kolébala flotila lodí ČLR. Peruť letadel z George Washingtonu pokrývala pruh široký asi sto osmdesát kilometrů, čímž se samozřejmě dostávala do bezprostřední blízkosti Číňanů. Pod hladinou navíc operovalo šest amerických ponorek, čtyři tchajwanské podhladinové čluny a jedenáct ponorek čínských, z nichž tři patřily ke starší, ale stále smrtelně nebezpečné třídě Han s jaderným pohonem. Motá se tam skoro tolik lodí, že by se pomalu dalo přejít suchou nohou z Tchaj--wanu až na čínskou pevninu," informoval admirál Halvorson McGarveye po skončení schůzky s prezidentem. Měl na mysli hlavně to, že v případě zahájení palby by už nebylo možné bitvu zastavit do té doby, než by skončila jednoznačným vítězstvím jedné strany. Mezitím by však padla spousta lidí, a k tomu úplně zbytečně. Už jste někdy byl na letadlové lodi, pane M.?" otázal se poručík Hanrahan a vyrušil tak McGarveyho ze zamyšlení. Poručíkovi bylo šestadvacet let a z čerstvě vymydlené tváře hleděl na svět nevinný pohled doširoka otevřených očí mladíka z malého městečka na Středozápadě. Služba v ozbrojených silách však nebyla pro rodinu, z níž pocházel, nic nového - jeho otec by! penzionovaný námořní kapitán. On sám byl stejně chladnokrevný a ocelové tvrdý jako kterýkoliv jiný člen jednotky SBAL. Bylo to nakonec vidět, jakmile se mu člověk do těch upřímných očí zadíval trochu hlouběji. Své schopnosti prokázal již v minulosti a byl připraven a ochoten jít do boje znovu, kdykoliv bude povolán. L-~iim,
Už párkrát, ale člověk zapomíná, jaký to je ve skutečnosti obr." Jako menší město. Jediný problém je v tom, že tu na palubě nikde nenajdete žádnou slušnou hospodu." McGarvey se musel usmát. Věděl, že ho mladý poručík zkouší. Slušnou legální hospodu, chcete říct." Hanrahan se na něj ostře podíval. Nebyl jsem odjakživa jenom oficírem a zástupcem ředitele. A takový námořní pěšák se toho doslechne mnohem víc než nějaký důstojník. Tak se nesnažte starému mazákovi něco namlouvat." Hanrahan se šťastně usmál. Rozumím vám, pane M."
Na přistání je navedl voják v červené blůze, podle jehož pokynů dosedli přímo před velitelským můstkem. Průzkumná letadla včasného varování Grumman E-2C Hawkey AWACS, která tu normálně parkovala, byla nyní ve vzduchu a plošina výtahu z hangárové paluby byla nahoře. V poslední době se třetina letadel Sedmé a Třetí flotily prakticky neustále pohybovala ve vzduchu. Místní končiny se tak staly oblastí s nejživějším leteckým provozem, jež předčily dokonce i 0'Hareovo letiště v Chicagu. Moře bylo docela klidné, takže jakmile helikoptéra definitivně zastavila motory, McGarvey a Hanrahan rozepnuli bezpečnostní pásy a popadli svá zavazadla. Nikdo z nich ani v nejmenším nepociťoval, že by byl na lodi na volném moři. Paluba byla pevná a nehybná jako nějaké parkoviště ve velkém městě, jen o poznání hlučnější. Díky za svezení," zakřičel McGarvey na posádku v předním kokpitu. 395
KRITICKY      BOD
Jistě pane. Doufám, že jste byl spokojen s palubní obsluhou a že se vám líbil ten film, který jsme promítali za letu," zavtipkoval pilot. Bylo to jedním slovem skvělé," odpověděl McGarvey. Sýrový sendvič, zázvorové pivo a výhled tím mrňavým okénkem neznamenaly sice zrovna prvotřídní snídani nebo zábavu, ale na druhé straně už v minulosti zažil i horší věci. Chlapík v červené košili jim pokynul směrem k můstku, zatímco vrtulník již připravovali k přesunu na dolní palubu, kde bude natankován na pět set kilometrů dlouhý zpáteční let. Na oba muže přímo ve vchodu do nástavby čekal seržant od námořní pěchoty, oblečený do maskovací uniformy, se zbraní Colt Commando přes rameno, který jim zasalutoval a vyzval je: Pánové, následujte mé, prosím, do admirálovy kajuty." Vedl je bludištěm chodeb, ve kterých se rozléhal hluk strojů o něco méně hlasitě, než jak si McGarvey ještě pamatoval z Independence. Zato chodby byly stejně úzké a označené stejnými písmenovými a číslicovými symboly. Trubky a kabely se táhly prostě všude a snad za každým rohem se nacházelo požární stanoviště, vestavěné do kovového boxu natřeného šedivou námořní barvou. Na lodi vládl čilý ruch, jak mohli soudit podle aktivit, probíhajících za nesčetnými průlezy v přepážkách, na palubách i nad jejich hlavami, a podle neustávajících hlášení v lodním rozhlase. Muži, dobří a praví, pilné zabraní ve svém válečném úsilí. McGarvey si vybavil tato slova. Jenomže dnes to byli muži a ženy, kteří byli zabraní do válečného úsilí. Přede dveřmi do admirálovy kajuty stál další seržant námořní pěchoty v polní uniformě. Když se přiblížili, ztuhl v pozoru. Jejich průvodce jednou zaklepal, otevřel dveře a ustoupil stranou. Pánové, admirál vás očekává."
Admirálova kabina byla vlastně luxusně zařízený byt s obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou, vybavený stejně jako přepychová kajuta v zaoceánské lodi - s vysokým kobercem, masivním dřevěným táflováním, krásnou uměleckou výzdobou i drahým nábytkem. Jediné, co tu chybělo, byly posuvné skleněné dveře na balkon. Dobré jitro," pozdravil je viceadmirál Albert Ryland. Odložil šálek s kávou a spolu s dalšími dvěma muži v místnosti se zvedl. Dobré jitro, admirále," odpověděl McGarvey a potřásl nabízenou rukou. Ryland, který pocházel z Birminghanu v Alabamě, vypadal i mluvil jako pravý vytáhlý jižní gentleman ze staré školy. Patřil mezi nejváženější důstojníky v celém námořnictvu. Halvorson si byl jistý, že nejdéle do pěti let skončí ve funkci velitele sboru náčelníků štábů. Nepokoušejte se před ním nic zatajovat, nebo vás okamžité sejme," varoval Halvorson. Toto je kapitán Georgeho Pete Townsend a tohle je můj operační důstojník Tom Byme." Podali si ruce. Kapitán vypadal jako nějaký bankéř, nebo jako předseda představenstva obchodní společnosti. Nosil brýle s kovovými obroučkami, měl řídké šedivé vlasy a kulatý nevýrazný obličej. Byrne naopak byl obrovitý černoch, který vypadal, že by klidně mohl hrát s Green Bay Packers. Stisk ruky měl pevný jako z ocele. Pane, já jsem poručík Hank Hanrahan. Podle rozkazu mám pomáhat panu McGar-veyovi." Vy jste syn Mikea Hanrahana?"
Ano, pane."

 
396
H A G B E  R G

Jakpak se teď má?"
Stýská se mu po námořnictvu, pane."
Ryland se zakuckal. Tohle je přesně ten typ zmatku, ve kterém by si právě on liboval." Nato se obrátil k McGarveyovi. No, Čínám už vědí, že jste tady. Sledují každičký náš krok. To víte, satelity a radary." Doufejme, že alespoň nevědí, kdo jsem," poznamenal McGarvey. A my se budeme i nadále snažit udržet to v tajnosti, protože ani Hank, ani já se nezdržíme na palubě dlouho. Pouze do setmění." Já myslel, že vaše helikoptéra se vrací neprodleně," poznamenal udiveně Townsend. My s ní nepoletíme."
Ale pokud pro vás nepošlou další vrtulník, já nemám nic, co bych mohl postrádat." My vlastně vůbec nepoletíme."
To chcete plavat?" zeptal se už rozzlobeně Townsend.
Popravdě řečeno, přesně to hodláme udělat, kapitáne," odpověděl McGarvey. Dnes večer." Nemohl se divit, že Ryland a jeho důstojníci mají špatnou náladu. Nacházeli se uprostřed potencionálně velice palčivé situace a měli přitom prakticky svázané ruce. Tohle byl boj mezi Čínou a Tchaj-wanem. Spojené státy byly tchajwanským spojencem a čekalo se od nich, že mu v případě napadení pomůžou, ale jediné, co námořnictvo teď smělo, bylo vyvěsit vlajku. Prezidentovy rozkazy byly jednoznačné: Ryland nesměl vystřelit, dokud Čína nenapadne jeho lidi jako první. Kdyby si tedy celé námořnictvo ČLR usmyslelo, že propluje středem Sedmé a Třetí americké flotily, napadne každou tchajwanskou loď, na kterou narazí a pak provede výsadek pěchoty na ostrov, Ryland s tím nemohl dělat vůbec nic. Ten teď zavrtěl hlavou. Dick Halvorson povídal, že jste značně nápaditý." McGarvey se lehce usmál. Myslím, že neužil přesně tohle slovo." Máte pravdu."
Burne všem nalil kávu. Admirál Halvorson nám nařídil, abychom vám poskytli všemožnou pomoc." Obrátil se na Hanrahana, který před jeho pohledem neuhnul ani o kousek. To je pěkně široký požadavek." McGarvey vytáhl z kapsy prostou bílou obálku a podal ji Rylandovi. Napadlo ho, že jestliže byli tito vlajkoví důstojníci nešťastní už předtím, pak po přečtení tohoto dopisu to bude určitě ještě horší. Když Ryland dočetl, předal dopis Townsendovi a pohlédl na McGarveye. Oukej, velitel sboru náčelníků štábů mi volal, že k nám letí operační zástupce ředitele CLA, kterému mám poskytnout neomezenou pomoc. Napadlo mě, že nám třeba přivážíte nějakou zázračnou kulku, která nás dostane z toho svrabu, ve kterém jsme se octli. A ono teď ještě tohle." Townsend dočetl a předal dopis Byrnemu. Vypadal zřetelně rozčileně. Tentokrát žádná stříbrná kulka, admirále. Přesto si ale myslím, že máme naději dostat se z téhle situace více méně bez šrámů," odvětil McGarvey. Už kdysi dávno si předsevzal, že se nikdy nebude přít s člověkem, kterého právě někdo ranil. Jestli ho chce oslovit, musí počkat, až se trochu uklidní. To je útěcha," pronesl Ryland roztrpčeně. Mám bránit Tchaj-wan a přitom nesmím vypálit jediný výstřel." Pohledem střelil po Byrneovi, který už rovněž dočetl. Teď mi navíc prezident nařizuje, že se nemám ani na nic ptát. Kriste Ježíši, jestli pro-K R i t l c K Ý BOD               397
hrajeme tady, tak prohrajeme všude!"
Kdybychom ale začali otevřenou válku, mohlo by to celé eskalovat. Mohl by z toho být jaderný konflikt." Pane McGarveyi, pokaždé, když se nějaká naše letadlová loď vydá na moře, tak hrozí, že se rozpoutá nukleární konflikt. To mi navíc chcete říct, že Tchaj-wan by za to riziko nestál?" Takhle to v současnosti Washington cítí."
Ryland znovu pohlédl na své důstojníky. To je pro změnu alespoň upřímné prohlášení. Je zázrak, že jste si udržel svoje místo tak dlouho. Co tu tedy děláme?" otázal se hněvivě. Dříve nebo později musí dojít k nějakému novému incidentu. Pak k dalšímu, a ještě dalšímu, až se to celé vymkne kontrole. Takhle to totiž bývá, víte?" Nan-cchang ale žádný incident nebyl, admirále. Číňané ho potopili sami. Proto mě sem prezident poslal, abych vymyslel nějaké řešení, které všechny uspokojí - Peking i Tchaj-pej." Jestli je to takhle, pak se vysvětluje pár věcí, kterým jsme doposud nerozuměli," poznamenal Byrne. Spolu s Rylandem na sebe pohlédli. Kolik bylo na palubě mužů?" chtěl vědět Ryland.
Nevíme přesně, ale asi ne víc než nějakých deset, dvanáct. Dost na to, aby s lodí vyjeli na moře, ale rozhodně ne dost na nějaký boj." Což ale ČLR dává docela legitimní důvod k jejich současné přítomnosti v téhle oblasti," poznamenal Byrne. Stejně jako nám," souhlasil Ryland. Co s tím uděláme?"
Potopíme jednu z našich lodí."
Ryland si poposedl tak prudce, že se málem ze svého křesla vznesl. Než však promluvil, na okamžik zaváhal. McGarvey téměř slyšel, jak v duchu počítá do deseti. Nemyslím, že byste skutečně řekl to, co jsem právě slyšel. Od zabíjení našich lidí jsou tu Číňani, ne my." Od teď za třicet šest hodin dojde ve vzdálenosti asi sto osmdesáti kilometrů k podmořskému výbuchu. Pět minut nato jedna z našich ponorek, jmenovitě Seawolf, vypustí boji, aby nám mohla sdělit, že se utkala s neznámým nepřítelem, je poškozená a naléhavě jí hrozí potopení. Ještě než bude ta zpráva odvysílána celá, komunikační boje se utrhne, ozve se další silná podmořská exploze a pak bude už jen ticho." Byrne vytáhl příslušnou námořní mapu a McGarvey na ní vyznačil předpokládanou oblast. Kapitán George Washingtonu celý plán okamžitě pochopil. To je prostor mezi námi a Kennedym. V okruhu dvou set osmdesáti kilometrů není žádná čínská loď." Townsend vzhlédl. To otevírá Seawolfovi volnou cestu do Pacifiku. To máte na mysli?" McGarvey přikývl. Samozřejmě bude následovat usilovné pátrání, které odhalí nějaké trosky. Za dalších dvacet čtyři hodin oznámíme, že jsme ztratili Swordfishe se všemi členy posádky, zřejmě v důsledku zásahu torpédem." Sworílfish" Vždyť ten byl už před šesti měsíci stažen ze služby," vyhrkl Byrne překvapeně. Teď je zpátky v Grotonu." Správně. A jakmile bude po všem, v tajnosti ho odtamtud odvlečou na volné moře a před kontinentálními mělčinami ho potopí."

 
398
DAVID      H A G B E R G
Jestliže z toho obviníme Číňany, budou okamžitě vědět, že jsme na ně vytáhli stejný podraz, jaký oni udělali na Tchaj-wan," řekl Byrne. Na tom nezáleží," ujistil přítomné McGarvey Všichni od toho dají ruce pryč, než situace zchladne, a přehrají to na politiky, aby to nějak ututlali." Tím ale uhrajeme jen pár dní, maximálně tak týden. Pak se ocitneme přesně ve stejné situaci, v jaké jsme teď," oponoval Ryland. Co tím získáme?" Po sedmi dnech se už celé námořnictvo ČLR vrátí na mateřské základny. A to samé uděláme i my." Ryland zabloudil očima k prezidentovu dopisu ležícímu na stole. To je ale záležitost, na kterou bych se už neměl vyptávat." Ani byste si nepřál to vedet, admirále. Jakmile se setmí, vypadneme vám odsud." Ryland se obrátil na Hanrahana. Vy jste o tom všem informovaný, poručíku?" Hanrahan ztuhl. Ano, pane."
Ryland ale v uklidňujícím gestu mávl rukou. Můžete být v klidu, nehodlám vám nařídit, abyste mi to prozradil. Mimochodem, jak se chcete dostat z téhle lodi, aniž by se Číňani dozvěděli, co se děje? Když nehodláte letět, budeme vás muset přepravit na nějaký náš torpédoborec nebo fregatu, což oni samozřejmě zaregistrují." Plánujeme opustit tuto loď z hangárové paluby na levoboku, těsně před odpalovacím zařízením raket Sea Sparrow, pane." Co to jenom ksakru..." vybuchl Townsend.
Uklidni se, Pete, myslím, že alespoň trochu chápu, o co jim jde," uklidňoval ho Ryland. Přijede vás vyzvednout Seawolf." Potřás! hlavou. To je zatracené riskantní manévr, bez ohledu na to, jak ho provedete." Znovu se obrátil ke kapitánovi. Budeme muset varovat sonar." To nebude třeba, admirále. Vaši lidé tu loď zatím neobjevili, že ne?" otázal se nevinně McGarvey. Ne," procedil mezi sevřenými rty Townsend. Kde je?"
McGarvey pohlédl na hodinky. Bylo pár minut po sedmé ráno. Právě teď projíždíme přímo nad ní. Od včerejšího rána leží pod vrstvou studené vody ve třistametrové hloubce." Opisujeme na hladině stále stejný vzor ve dvanáctihodinovém intervalu," oznámil Townsend. Na tomhle místě budeme zase kolem sedmé večer." Přibližně na tu dobu plánujeme také náš odchod," pronesl McGarvey. Jakmile vaše loď zmizí, vypluje ponorka na hloubku patnácti metrů, my se k ní ponoříme a vstoupíme na její palubu." Ví Tom Harding, o co se jedná?" otázal se Ryland. Harding byl kapitánem Seawolfu a k tomu velice dobrý, i když trochu konzervativní ponorkový velitel. Ne."
No, napadá mě minimálně sto věcí, které by se mohly zvrtnout. Ale vzhledem k okolnostem vám můžu slíbit, že my uděláme všechno, abyste se dostali dolů do ponorky alespoň vcelku." Prosím hlavně o maximální utajení," řekl McGarvey. Čím méně lidí mimo tuto kabinu bude vědět o tom, že jsme zmizeli z této lodi, tím lépe." Zařídím to," slíbil Townsend, ale zavrtěl hlavou. Myslím, že jste blázni." McGarvey přikývl. Asi máte pravdu, kapitáne."
kriticky  BOD               399
19.20 místního času Atomová ponorka 405 Hekou
Nukleární ponorka Čínské lidové republiky třídy Han jménem Hekou se vznášela těsně nad mořským dnem v hloubce přibližně tří set metrů. V důsledku obrovského okolního tlaku začínala pomalu povolovat ve švech, vzduch uvnitř byl stále zkaženější a úroveň radioaktivního záření se postupně zvyšovala, což se před posádkou samozřejmě pečlivě utajovalo. Domovskou základnou ponorky bylo velitelství Východomořské flotily v Ningbu, odkud vyplula mezi prvními, krátce po začátku posledních událostí. Díky značné dávce štěstí se jí podařilo proklouznout a spočinout na dně už před osmi dny, takže ji americká protiponorková letadla nezachytila. Její technici se právě horečně snažili odstranit nějaké problémy s řízením, když se jim téměř přímo nad hlavou objevila letadlová loď George Washington. Když konečně oprava skončila a letadlová loď odplula do bezpečné vzdálenosti, kapitán Hekou vyslal k hladině komunikační boji, aby navázal spojení se základnou a získal nové instrukce. Dostal rozkaz zůstat na místě, udržovat absolutní rádiový klid a čekat na příhodný okamžik k úderu. Zpráva naneštěstí neříkala úplně jasně, kdy by ten okamžik měl nastat. Kapitán Juan Chej-šuej měl vůbec problémy udržet svou ponorku naživu. Navíc se asi pět set metrů nalevo před přídí vznášela těsně nade dnem jakási americká ponorka. Před čtyřiadvaceti hodinami totiž jejich sonar zachytil, že se k nim ve veliké hloubce pomalu blíží ponorka třídy Seawolf. ]e]í pohyb byl tak kradmý a nenápadný, že se k nim přiblížila ještě dřív, než si vlastně pořádné uvědomili, co se děje. Ještě než Hej--šuj nařídil nabit torpédomety a připravit je k odpálení, Seawolf úplně ztichl a zastavil se, aniž by si byl Zjevně vědom, že v dané oblasti není sám. Od té doby rozkázal kapitán Hejšuj zastavit ve své lodi veškerý pohyb a vypnout co nejvíce palubních přístrojů. Opatrně zvedl z vidlice sluchátko telefonu, aby nezavadil kovem o kov. Strojovno, tady řídicí stanoviště," pronesl potichu. Vrchní inženýr poručík He Daping odpověděl okamžitě. S'-te," ano. Jeho hlas zněl trochu utrápeně a v pozadí bylo slyšet tekoucí vodu. Tady je kapitán. Jak to vypadá vzadu?"
Bez pump nabereme zakrátko tolik vody, že už nebudeme mít sílu vynořit se." Pumpy spustit nesmíme. Kolik času nám ještě zbývá?"
Šest hodin, pane kapitáne. Možná i míň," odpověděl Daping. Kapitán Hejšuj toho muže znal již dlouho a vážil si ho. Pocházel z velmi dobré rodiny a jeho služební záznamy byly naprosto neposkvrněné, což už samo o sobě představovalo úctyhodný výkon. Zapečeťte prostory strojovny a pak zvyšte uvnitř tlak. To by mělo prosakování zpomalit." Právě jsem se to chystal udělat," odpověděl Daping. Jestli se z téhle šlamastyky rychle nedostanou a nepohnou se odsud, pak uzavření zadní sekce bude znamenat pro přítomné námořníky konec. Dojde-li totiž k většímu zaplavení této části lodi, poklopy průlezů už nikdo neotevře. Udělám, co budu moct," slíbil kapitán. Není ale vyloučené, že budeme muset bojovat. Haojungi," hodně štěstí. Ano, vám taky, pane kapitáne."
Velicí stanoviště, tady sonar."

 
400
DAVID      HAGBERG
Hejšuj pohlédl na operační hodiny a pak se napojil na příslušný obvod. Tady je kapitán. To se Sierra sedm objevila dřív?" Již předtím si totiž americkou letadlovou loď pojmenovali jako Sierra sedm a zaznamenali časový rozvrh její plavby. Pohybovala se klikatým kurzem, který ji měl přivést zhruba každých dvanáct hodin na stejné místo. Teď bylo 11.20 greenwichského času, který byl standardně používán na všech ponorkách, což znamenalo 19.20 hodin na hladině. Jestli to byl George Washington, pak se dostavil o něco dřív. Loď pět set metrů od nás, pane kapitáne, ale je to Sierra osmnáct," hlásil vzrušeně velitel sonaru podporučík §' Cen-čung. Pohybuje se. Stoupá k hladině a velice pomalu míří směrem ke trase sedmičky." Sierra osmnáct byla americká ponorka a čínský kapitán nechápal, co to provádí. Nevyslali k hladině nějakou komunikační boji?"
Ne, pane. A pohybují se naprosto potichu. Nikdo na hladině je neuslyší." Zen-žongovi rozčilením přeskakoval hlas, takže kapitána napadlo, jestli by ho neměl odvolat ze služby. Ten muž byl ale na svém místě nejlepší. Objevili nás?"
Myslím že ne, pane," odpověděl námořník od sonaru. Kapitánovo chladnokrevné vystupování mu dodalo trochu klidu, stejně jako všem ostatním ve velitelské místnosti. Zůstaňte připraveni," nařídil kapitán. Pohybem ruky přivolal svého zástupce, prvního důstojníka korvetního kapitána Kanga Lagaa. Zajděte k sonaru a sežeňte k pod-poručíkovi S' Cen-čungovi nějakou pomoc. Sierra osmnáct je na cestě k hladině." Třeba se chystá na schůzku s Georgem Washingtonem," nadhodil Lagao. Byl nejstarším mužem na palubě ponorky, ve svých šestačryřiceri letech dokonce ještě starší než kapitán. Navíc byl nesmírně chytrý. Představoval určitou záruku, jakou každý občas potřeboval. Struktura amerického velení by si z toho mohla vzít příklad. To jsem si myslel, ale něco tu nehraje," pronesl Hejšuj. Přesvědčte se, co se skutečně děje, a pak začněte s APC." Lagaa to poněkud překvapilo. Nechystáte se po nich snad střílet, že ne?" APC, neboli analýza pohyblivého cíle, byla procedura používaná při zaměřování torpéd, při které se kontinuálně porovnávala rychlost i směr pohybu cíle a korelovala se s polohou a pohybem vlastního plavidla. Zatím ne, chci být ale připraven. Nikdo neví, o co jim jde, nebo kdy na ně budeme třeba muset vypálit." Výborně, pane."
Když Lagao odešel, Hejšuj znovu zvedl sluchátko. Přední torpédovno, tady kapitán." Ano, pane."
Nabijte všech šest hlavní torpédy 65-E, ale zatím do nich nepouštějte vodu." Hejšuj střelil pohledem po svém zbraňovém důstojníkovi a strojním důstojníkovi, do jejichž povinností právě zasáhl. Oba horlivě sledovali údaje na řídicích panelech. Kapitán je svým počínáním nechtěl nijak zahanbit, chtěl však mít jistotu, že nedojde k nejmenší chybě. Záležely na tom jejich životy. Přeji si to všechno udělat absolutné potichu. Rozumíte mi?" Ano, pane."
Za okamžik vám předám zaměřovači koordináty. Jestli ale někdo způsobí sebemenší hluk, tak ho postavím před polní soud a nechám ho zastřelit jako zrádce -samozřejmě, jestli se pak vůbec někdy dostaneme domů. Rozumíte mi?" KRITICKÝBOD 401
Ano, pane. Velmi dobře, pane."
Proveďte," zavelel Hejšuj a odložil telefon. Ačkoliv měl ve spoustě věcí zmatek, jedno mu bylo naprosto jasné. Tchaj-wan se buď stane součástí Číny, stejně jako se stal Hongkong, nebo musí být potrestán jako malé neposlušné dítě. 19.30 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
Slyšet něco přes ostré rozhraní vrstev vody o různých teplotách je značně obtížné, pokud se samozřejmě nejedná o něco tak obrovského jako George Washington. Seawolf, nositel jména celé třídy podobných lodí, byl nejmodernějším plavidlem mezi útočnými nukleárními ponorkami. Žádné jiné námořnictvo na světě nedisponovalo podmořským člunem, který by se mu mohl rovnat - v neviditelnosti", nukleární i konvenční výzbroji, rychlosti či elektronickém vybavení. A zejména ne v pasivním sonaru BQQ8, který, alespoň podle členů obsluhy, byl schopný na třicet kilometrů zachytit komáří pšouk. Ponorka měla za úkol hlídkovat severně od Třetí a Sedmé flotily pro případ, že by se ČLR pokusila na ně zaútočit. Dlouhá zpráva, kterou kapitán Seawolfu před osmačtyřiceti hodinami obdržel prostřednictvím VKV vysílání, ho poněkud rozzlobila, protože ho přinutila vystavit plavidlo riziku, aniž by mu sdělila důvod. Zpráva obsahovala rozkaz, aby se přiblížil k Georgi Washingtonem, aniž by ho však letadlová, či jakákoliv jiná loď objevila. Zhruba za hodinu od této chvíle měl nalodit dva cestující. Jediným důvodem, proč tuto zprávu vůbec zaregistroval, byl její poslední řádek: Podepsán McGarvey.
Kapitáne, jsme ve dvou stech čtyřiceti metrech," hlásil strojní důstojník poručík Kar! Třela. Oukej, udržujte nás v téhle hloubce," odpověděl kapitán Thomas Harding. Spodní okraj podstatně chladnější vrstvy vody se nacházel pouhých sedm metrů nad vrcholkem velitelské věže. Byli na samé hranici bezpečné zóny, kde zůstávali pro povrchové sonary stále ještě neviditelní. Kapitán zvedl sluchátko. Sonare, tady kapitán." Tady sonar. Ano,pane?"
Kde je George?"
Vzdálenost čtyři tisíce metrů a blíží se, kapitáne. Udržuje předpokládaný směr i rychlost." Je tam nahoře ještě něco, Mele?" otázal se kapitán Harding chladným hlasem. Pro jeho loď byla typická jakási uvolněná ostražitost. Pěkných pár členů posádky mu dokonce říkalo kapitán Pohoda, i když samozřejmě jen za jeho zády. Nějaká aktivita na jihovýchodě. Myslím, že by to mohl být Mamin Shields. Další nejasný zvuk se objevuje na jihozápadě, možná třicet tisíc metrů od nás. Podle mého to je Arkigh Burke, ale nejsem si úplně jistý, pane." Shields byla fregata třídy Knox a Burke byl torpédoborec vybavený řízenými raketami. Obé lodi tvořily součást bojového svazu George Washingtona. Nějaký kontakt pod hladinou?"
Negativní, pane."
Výborně. Držte uši napjaté. Chci vědět, až nás George mine a bude deset tisíc metrů od nás. Pak se vynoříme." Rozkaz, veliteli."

 
402
H

Kapitán Harding si vzal šálek kávy a nonšalantně se opřel o zábradlí u periskopu. Dokonalý obraz člověka, kterého netrápí jediná starost. Ať McGarvey posílá tajně dolů kohokoliv, určitě mu ti lidé podají o celé téhle akci vysvětlení. A to by melo byt zatracené dobré, pomyslel si, nebo si to někdo sakra odskáče. I když s tím člověkem měl popravdě co do činění již dříve a věděl tedy, že McGarvey je, jestli nic jiného, tak určitě alespoň mužem perfektních nápadů. Celá akce bude tedy přinejmenším velice zajímavá. 19.40 místního času George Washingotn
Cestou přes hangár nikdo nepromluvil ani slovo. Příslušník námořní pěchoty seržant Carlos Ablanedo je jen jednou na okamžik zastavil za jedním letadlem A-6E Intruder, toho času se složenými křídly a otevřeným nosem trupu, nabízejícím pohled na jeho elektronické vybavení. Vpředu totiž právě probíhala jakási aktivita, bylo to však dost daleko a obrovitý prostor letadlové paluby byl osvětlen pouze tlumenými červenými bojovými světly, takže nehrozilo nejmenší nebezpečí, že je někdo objeví. Šéfové různých sekcí byli vyzváni, aby se oni i jejich lidé od 19.30 do 20. hodin zdržovali v prostorách od středu lodi směrem k zádi co nejméně. Tento pokyn byl vydán způsobem, který nevzbudil žádné dotazy. Byla to taková osobní laskavost jejich starému. Členové ozbrojených sil se k CIA obvykle příliš přátelsky nechovali. V minulosti se totiž stalo až příliš mnoho chyb, z nichž zdaleka ne největší bylo třeba fiasko v Zátoce sviní na Kubě. Přesto však McGarvey musel připustit, že tentokrát s ním vojáci zacházejí v rukavičkách. Při plánování akce se spolu s ním snažili najít východisko, které by se obešlo bez střílení, a za tím účelem byli ochotni téměř k čemukoliv. Noc byla černočerná, na obloze visely temné mraky, takže nebylo ani možné rozlišit linii horizontu. Moře bylo celkem klidné, tudíž zádová vlna za obrovským válečným plavidlem nebyla zdaleka tak hrozivá a nebezpečná, jak by mohla být. Přesto však ho Hanrahan důrazně varoval, že okamžitě po dopadu do vody musí začít usilovně plavat v pravém úhlu od boku lodi, aby se tak co nejvíce vzdálili obrovské nasávací síle gigantických šroubů. Aby jim pomohl, nařídí kapitán přesně v 19.50 ostrý obrat doleva, čímž od nich poněkud oddálí záď lodi. Okraj výtahové plošiny nelemovalo žádné zábradlí, i když k hladině bylo docela daleko - podle McGarveyova odhadu minimálně deset až třináct metrů. On i Hanrahan měli na sobě černé potápěčské obleky s kapuci, na prsou jim visely nevelké vzduchové bomby, byli oblečeni do plovací vesty a na zádech měli připevněné potápěčské ploutve. Hanrahan navíc nesl inerční navigační přístroj GPS velikosti zhruba běžné knížky. Ten nad hladinou určoval polohu podle satelitů a pod hladinou si pak pamatoval" poslední zaměřenou pozici a následně registroval každičký pohyb pod vodou -nahoru, dolů, doleva, doprava - a spolu s údajem o rychlosti tak průběžně vypočítával aktuální polohu. Byla to úplně nová hračka, kterou jednotky SEAL dostaly před pouhými dvěma měsíci. Během zkoušek to pracovalo pohádkově dokonale. Toto ale měl být první test v polních podmínkách. McGarvey měl na takovéhle věci štěstí. Nejprve shodili s paluby dolů dvě lana, zachytili háky na jejich koncích za patnácticentimetrový vyvýšený okraj paluby a pak lana protáhli karabinami na opasku, aby mohli slanit do vody. Oukej, seržante, nikdy jsme tu vlastně nebyli," pronesl Hanrahan. KRITICKÝBOD 403
Jistě, pane. Postarám se o vaše lana. Vy ale zachovejte klid." McGarvey pohlédl přes okraj do černé vody, ženoucí se kolem boků lodi. Nemyslím, že bychom asi tak za dvě minuty měli moc možností na výběr." Seržant se ušklíbl. Alespoň že to není Severní Atlantik." Někteří kluci mají prostě štěstí," poznamenal Hanrahan.
Letadlová loď se náhle začala těžkopádně stáčet doleva. Cítili, jak se loď naklání. McGarvey odhadoval nakloň na pět stupňů, možná i víc. Když se bílá stopa za lodí začala viditelně stáčet směrem od nich, Hanrahan dal zdviženým palcem znamení. Společně sklouzli přes okraj paluby a pak dlouhými, ale opatrnými skoky slanili podél boku lodi, až se ocitli pouze nějaký metr nad hladinou vody, která teď pod nimi ubíhala tak divoce, jako nějaký dravý horký potok. Hanrahan se odpojil od svého lana a odstrčil ho od sebe. McGarvey učinil totéž a na signál se odrazili do vody, do níž přistáli skoro se stejným pocitem, jako by spadli po zádech ze střechy garáže na beton příjezdové cesty. McGarvey se ve vodě několikrát v kotrmelcích převrátil a pak se ho zmocnil silný proud, který ho vtáhl pod hladinu. Zdálo se to trvat celou věčnost, než se divoké turbulence konečně začaly zklidňovat. Když se vynořil nad hladinu, loď ho již celá minula a zpoza jejího kormidla se k němu právě hnala třímetrová zádová vlna. Sundal si ze zad ploutve, poněkud namáhavě je nazul a pak vyrazil od místa, kde se podle svého odhadu dostal do vody, v pravém úhlu od záďové vlny. Po pěti minutách se zastavil a ohlédl přes rameno. Teprve teď začal chytat dech. Oceán byl prázdný. Po Georgi Washingtonem nebyla nikde ani stopa. Jako by nikdy ani neexistoval. Žádné vlny, žádná světla na horizontu, prostě nic. V dohledu nebyla jediná loď či letoun na obloze. Žádný zvuk, dokonce žádná vůně. Nedokázal si vybavit, kdy měl naposledy takhle pronikavý pocit osamění. Stát tváří v tvář nepříteli, který se snaží člověka zabít, to je jedna věc. Ale zůstat vystaven na pospas moři, které je tím nejihostejnějším protivníkem, bylo něco zcela jiného. Koutkem oka zahlédl někde nalevo krátký červený záblesk. Obrátil se směrem k němu, pozvedl nevelké bleskové světlo, které měl připevněné k levé paži, a na krátký moment ho zapnul. O pár minut později se ze tmy vynořil obrys Hanrahana. Jste v pořádku?" Jsem celý mokrý," opáčil McGarvey. Jak blízko jsme k místu setkání?" Jsme zhruba na něm."
Nasadili si masky s náústky, na pokyn Hanrahana odpustili přebytečný vzduch z nafukovacích plovacích vest a vydali se pomalu k severovýchodu. Téměř vzápětí se přímo pod nimi zjevil masivní trup ponorky Seawolf. Ponorka se vynořila jen natolik, že se vrcholek řídicí věže opatřený senzory nacházel v hloubce sedmi metrů pod hladinou. McGarvey následoval Hanrahana podél zadního okraje řídicí věže dolů na palubu ponorky, kde nalezli otevřený poklop předního nouzového průlezu. Komora průlezu připomínala kovovou rakev. Taková myšlenka se také mihla McGarveyovou hlavou, když Hanrahan vztáhl ruku a přivřel za nimi zevní poklop. Tohle rozhodně nebylo nic příjemného pro nikoho, kdo by trpěl klaustrofobií.

 
404
DAVID      HAGBERG
20.15 místního času Nukleární ponorka Hekou
Kapitán Hejšuj pečlivě studoval mapu, na níž byla zaznamenaná aktuální poloha jeho i americké ponorky, stejně jako trasa George Washingtonu a jeho bojové skupiny lodí. Usilovně se snažil srovnat to, co na vlastní oči viděl, s tím, co mu říkal jeho zástupce. Míří znovu ke dnu," vykládal právě Lagao. O tom nemůže být pochyb. Podle mého mínění se setkala s americkou letadlovou lodí, aby si vzájemně vyměnili zprávy, nebo i něco jiného." Hejšuj vzhlédl. Něco jiného?"
Lagao byl poněkud nesvůj, ale tvářil se statečně. Hejšuj byl velice náročný, až pun-tičkářský velitel, který žádné chyby netrpěl. Je možné, že Seawolf níbrah nějaké zásoby nebo třeba cestující. Úplně se nevynořila, tedy Zenžong si to alespoň nemyslí. Přesto jsme ale zachytili hluk nějakých strojů. Možná to byly pumpy z únikové komory." To jsme dokázali získat tyto informace zpod vodního tepelného rozhraní?" Zaznamenali jsme nějaké změny teploty a slanosti vody. To všechno jsou ale jenom dohady, pane kapitáne." Hejšuj přikývl. Myslím, že na tom něco může být," připustil. Podívejme se, co dělá teď." Co když se pokusí zmizet?"
Budeme ji následovat v jejich akustickém stínu, aby nás nezpozorovali." Hejšuj ještě chvíli hleděl do mapy, jako by se odtud snažil vyčíst leště něco jiného, nějakou určitější odpověď. Může nám utéct, samozřejmě, ale ne v případě, že bude chtít zůstat neviditelná." Znovu zvedl pohled. Už to samo by nám mnoho napovědělo." Budeme muset pečlivě naslouchat," varoval Lagao.
Nechtě připravit k vypuštění komunikační boji. Jestliže Američani zamíří pryč odsud, necháme z boje s jednohodinovým zpožděním vyslat zprávu pro Ning-po o tom, o co se hodláme pokusit. Ten hodinový odklad nám umožní pohodlně zmizet." Dohlédnu na to," ujistil ho Lagao.
Hejšuj pak zavolal do místnosti sonaru. Co teď dělá?"
Stále klesá ke dnu, pane kapitáne."
Myslím, že se pokusí zmizet, jakmile dosáhne tepelného rozhraní. Dávejte pozor." Ano, pane."
Připravte se vyrazit," přikázal strojnímu důstojníkovi. Už jsme se dost načekali." 20.20 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
Jakmile se McGarvey s Hanrahanem převlékli, byli uvedeni do důstojnické jídelny, nacházející se v přední části lodi o jednu palubu níže, přímo pod velitelským střediskem. Tou dobou byl již Seawolf opět na cestě ke dnu. Výkonný důstojník, korvetní kapitán Rod Paradise, který na ně čekal, až se vynoří z únikové komory, si s nimi potřásl rukou a ušklíbl se. Už to začíná být trochu fádní, takhle vás pořád vyzvedávat," oslovil McGarveye. Tentokrát ale myslím, že bude kapitán konečně překvapený." Loňského roku totiž právě Seawolf McGírveye zachraňoval z japonského kosmického střediska na ostrově Tanegašima. Za svého tehdejšího pobytu na palubě se blíže KRITICKÝ  BOD                405
seznámil s kapitánem a některými členy posádky, kterých si začal nesmírně vážit. To byl také jeden z důvodů, proč si na nynější akci vyžádal právě tuto ponorku. Harding se totiž ničím nenechal rozházet. To bych se klidně vsadil třeba o pět dolarů," poznamenal McGarvey. Paradise chtěl něco odpovědět, ale pak jen zavrtěl hlavou. Myslím, že se s vámi sázet nebudu." Uhel náklonu přídě byl poměrně ostrý. Harding rozhodně neztrácel čas, aby se co nejrychleji dostal pod vodní teplotní rozhraní. Důsledkem však byla obtížná chůze a zejména lezení po žebřících. Jsme tady," pronesl Paradise konečně a odhrnul stranou závěs. Harding si právě naléval do šálku kávu. Otočil se a příjemně se usmál. Aha, McGarvey. Rád tě zase vidím." Po poslední akci na Tanegašimé se oba muži spolu se svými manželkami sešli ve Washingtonu na pár drinků a na večeři. Ženy spolu vycházely velice dobře, takže McGarvey s Hardingem si mohli u večeře a pak až do půlnoci u baru nerušené povídat. Nenarazili totiž na jediné důležité téma, ve kterém by se neshodli. Ahoj, Torné. Díky za stopa."
Dostat se z Georgeho muselo být docela zajímavé."
Příště něco takového přenechám dětem," opáčil McGarvey. Tohle je poručík Hank Hanrahan. Jede v tom se mnou." Kapitán ponorky zaregistroval insignie SEALu. Doufám, že si tu zajímavou akci užijete." Jistě pane," odpověděl Hanrahan spokojeně.
Pak se všichni usadili kolem masivního stolu a Paradise jim nalil kávu. Byla ještě lepší než na palubě Georgeho, a to bylo co říct, jelikož letadlová loď představovala pro nastávající operaci vlajkovou loď obou flotil. Oukej, Mácu, teď jsi bezpečně tady na palubě, k čemuž ti dopomohla spousta lidí. Takže jaký máš plán?" vyzvídal Harding. Nepatřil k těm, kteří chodí kolem horké kaše, ani pokud šlo o otázky, ani pokud se jednalo o rozkazy. Když člověk jednal s Hardingem, mohl se spolehnout na jeho přímočarost. To byla také jedna z vlastností, kterou měl na něm McGarvey rád. McGarvey podal kapitánovi prezidentův dopis, ve kterém mu vlastně dával neomezenou plnou moc. Harding si ho rychle pročetl a podal mu ho zpátky. Nadmíru velký dojem to však na něj neudělalo. McGarvey mu pak podal další obálku, tentokrát zalepenou. Jakmile se podíváš na tohle, budeš v tom už také namočený. Torné." V kapitánových očích se objevil kamenný výraz. To bych tě byl ani nenakládal, kdybych se v tom nechtěl namočit." Nikdo mimo tuto místnost se skutečný účel naší mise nesmí dozvědět." Harding o tom chvilku přemítal. Pak pohlédl na Hanrahana. Vy víte, co ten dopis obsahuje, poručíku?" Ano, pane."
Harding otevřel obálku, rychle prolétl všechny tři listy, které byly uvnitř, pak je pročetl znovu poněkud pomaleji a nakonec je podal svému výkonnému důstojníkovi. Tentokrát bylo zřejmé, že to na něho zapůsobilo.

 
406
H A G B E R G

Od nynějška musíte udržovat rádiové mlčení," ozval se McGarvey. Jsme v tom teď sami až do chvíle, než se vrátíme do Pearlu, ať se děje cokoliv." A to všechno jenom proto, že pár stařečků v Pekingu má strach," poznamenal Har-ding trochu udiveně. To ale není všechno. Musí toho být přece víc." Vyděšení lidé jsou schopni prakticky čehokoliv."
Je tu otázka, jak daleko jsme ochotni jít, abychom ochránili svého spojence," přemítal Harding. Tady se přece bavíme o možnosti případného nukleárního konfliktu. Takže, podle mého názoru, bychom měli uvážit všechny možnosti. Dokonce i takhle ztřeštěný nápad." McGarvey nestačil odpovědět, protože ho Harding přerušil. Myslím, že za pokus to stojí, Mácu," pronesl. Pak pohlédl na Hanrahana. Když jsem říkal, že to bude zajímavá akce, tak jsem to zatraceně podcenil." Paradise dočetl popis akce, sáhl za sebe a našel mapu severního Tchaj-wanu a přilehlých vod. Ostatní odsunuli šálky s kávou, aby se mapa dala rozložit na stole. Nejlepší cíl pro vás by byl Ti-lung," pronesl Harding. Je to dost velké město, takže si vás nikdo nemusí všimnout. Když se k němu budeme blížit z jihovýchodu, budeme moct plout pěkně v hloubce až do vzdálenosti několika mil od břehu." To jsme si mysleli," souhlasil McGarvey. Tam si seženeme nějakou dopravu do Tchaj-peje. Je to pouhých pětadvacet kilometrů." My vás můžeme vybavit nafukovacím člunem s odhlučněným přívěsným motorem, ale vy si pak budete muset sami najít bezpečné místo, kde ho schováte. Obávám se, že na Tchaj-wanu budou touhle dobou trochu nervózní, takže tam všude bude spousta pobřežních hlídek a stráží." My se vlastně nebudeme vydávat za nikoho jiného," vysvětloval McGarvey. Jedeme tam jako američtí vojenští poradci, takže bude v zájmu samotných Tchajwanců, aby se o nás moc nešířili. Tomuhle oni určitě budou rozumět." Oukej, až se tedy dostanete do Tchaj-peje, co potom?" pokračoval ve vyptávání Paradise. Je to přece veliké město. Nějaké dva miliony obyvatel." Proto mi platí takové peníze, abych si s podobnými věcmi poradil, Rode," pronesl McGarvey. Nebyl nejmenší důvod, proč by on nebo Harding měli tuto část plánu znát. Vlastně ji nezná! dosud nikdo, dokonce ani Hanrahan ne. A nikdy také nebudou. Co časový rozvrh?" vyzvídal Harding.
Jestli se nevrátíme do čtyřiadvaceti hodin, pak odsud koukejte co nejrychleji vypadnout někam, odkud budete moct zavolat domů a oznámit jim, že máme zpoždění. Název naší mise zní LATERNA MAGICA." Kdy nejdřív vás můžeme čekat?"
To bude záležet na tom, kdy nás do Ti-lungu dostanete."
Mohli bychom je vysadit někdy kolem půlnoci," pronesl Paradise, který vzhlédl od mapy. I když nebudeme nijak zvlášť spěchat." V tom případě můžeme být s trochou štěstí zpátky před východem slunce," oznámil McGarvey. Problém je, že se budete muset pro nás vynořit." Jsme schopni vyhnout se prakticky jakémukoliv pozemnímu radaru, ale jestli se k nám přiblíží nějaké špionážní letadlo nebo stíhačka, pak nás objeví a prozradí nás. To budeme muset risknout."
Hodláte přinést něco nebo přivést někoho s sebou na palubu?" 407
KRITICKÝ      BOD
Nejspíš ano."
Harding se znovu zahloubal do plánu akce. Jedna věc mluví v náš prospěch. Tato část ostrova je poměrně bezpečná. Jestli se Čína pohne, pak přijde ze západu. Proto je většina tchajwanských protiponorkových zbraní zaměřena právě tím směrem." Zvedl oči. Dostat se tam a pak zase zpátky bude, myslím, to nejmenší. Pořádný oříšek bude ta vaše akce na břehu." Jak jsem už říkal, Torné, právě za tohle mi tak dobře platí," odpověděl McGarvey. 20.50 místního času Atomová ponorka 405 Hekou
Velicí středisko, tady sonar."
Hejšuj chňapl po telefonu. Tady kapitán."
Pane, Sierra osmnáct se pohnula. Právě se obrátila k jihovýchodu, kurs dva-nula-osm, a vyrazila rychlostí deseti uzlů." Hejšuj se otočil ke svému prvnímu důstojníkovi. Obraťte doprava na dva-nula-osm, rychlost deset uzlů." Provedu, pane. Můj kurz dva-nula-osm, rychlost jedna-nula uzlů." Hejšuj se obrátil zpět k telefonu. Jakmile se začne otáčet, nebo jakmile vás jenom napadne, že by to mohla udělat, okamžité mi dejte vědět." Rozkaz, pane."
Hejšuj odložil sluchátko. Připravit k okamžitému zastavení všech strojů a k naléhavému přechodu na tichý režim na můj povel," rozkázal svému prvnímu důstojníkovi. Ano, pane."
Hejšuj přešel k navigačnímu stolu, kde do mapy zanesl současnou polohu americké ponorky, její kurz a rychlost. Prodloužením její trasy zjistil, že kolem půlnoci se přiblíží k severnímu břehu Tchaj-wanu. Zbohatla nad záhadu, pomyslel si mrzutě. Rada bezpečnosti Spojených národů
Cou En-pchmg, čínský velvyslanec u Spojených národů, se pomalu zvedl. Jeho plochá orientální tvář postrádala jakýkoliv výraz. Až do doby před třemi lety, kdy byl ustanoven do nynější funkce, zastával místo děkana na matematické fakultě univerzity v Pekingu. V celých Spojených národech bylo jen málo lidí chytřejších, než byl on. Diskuse s ním tedy často bývaly exemplárním případem marnosti. Takže jsme došli do slepé uličky," pronesl anglicky k Margaret Woolseyové, americké velvyslankyni. Dostal jsem od své vlády pokyn apelovat na vás, aby zvítězil hlas rozumu. Obrátili jsme se na vedení provincie Tchaj-wan s žádostí o okamžité vydání zločince jménem Si S'-cung. Vysíláme do Tchaj-peje vojenskou delegaci, aby ho nejdéle do dvanácti hodin zatkla." Margaret Woolseyová se rozhlédla po ostatních přítomných ve snaze odhadnout jejich aktuální duchovní rozpoložení. Bylo několik minut po osmé ráno a zasedání probíhalo jen s několika krátkými přestávkami od devíti hodin minulého večera. Všichni byli už značně unavení a jejich myšlení bylo poněkud otupeno. Přesně to Ping zamýšlel. Margaret se mírně usmála. Do slepé uličky se dostaneme pokaždé, jakmile spolu začneme hovořit o lidských právech." Tato slova byla zatím nejtvrdším odsou-
 
408
H A G  B E R G

zením současných aktivit pevninské Číny, takže někteří členové delegace překvapeně vzhlédli. Přejete si znovu nastolit otázku lidských práv, paní velvyslankyně?" otázal se Ping příjemným hlasem. Budeme hovořit o Harlemu, Detroitu nebo Wattsu?" Mohli bychom začít otázkou politického azylu."
To by však muselo nejprve vycházet z předpokladu, že se zločinec s žádostí o takovou ochranu obrátí na nějaký legitimní stát. Takový stát Illmois nemůže nabídnout politický azyl federálnímu zločinci o nic snáz než Tchaj-wan uprchlíkovi z Číny." Margaret Woolseyová pocítila náznak triumfu. Ping byl zřejmé stejně unavený jako všichni ostatní. Ale přesně o tom mluvím, pane velvyslance." Ping vypadal na moment poněkud zmateně.
Ta záležitost se týká Tchaj-wanu, nikoliv Petera S'-cunga." Pozvedla ruku, ještě než ji Ping, který si uvědomil svou hloupou chybu, stačil přerušit. Já ale souhlasím, že případ pana S'-cunga je cosi speciálního a představuje pro vaši vládu předmět zvláštního zájmu, stejně jako pro vládu mé země. Jedná se o záležitost, jež by měla být posouzena neutrálními soudci. Navrhuji, aby pan S'-cung byl okamžitě předán Mezinárodnímu soudu v Haagu, kde by stanul před tribunálem, aby dokázal, proč nemá být vrácen do Čínské lidové republiky, a aby se zodpovídal z velezrady." Ping přikývl. Máme tedy stejně tak připravit seznam amerických zločinců, kteří by za stejným účelem měli být předáni Mezinárodnímu soudu v Haagu?" Jak si budete přát, pane velvyslance," odvětila Margaret Woolseyová. Jenom upřímně doufám, že se podaří prokázat jejich spojitost se současnými problémy mezi Tchaj-wanem a Čínou." Ping už držel v ruce plnicí pero. Zastrčil si ho do náprsní kapsy. Dvanáct hodin, paní velvyslankyně. A já doufám, že až přijede naše delegace na Tchaj-wan, opravdu převáží zdravý rozum." Pohledem přejel po obličejích lidí v místnosti, pak se otočil a vykráčel z místnosti. 04.05 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
McGarvey se vyškrábal do únikové komory. Byli právě asi pět kilometrů od tchajwanského břehu, nedaleko Ti-lungu. Bál se, že mají zpoždění. Nahoře bude zakrátko svítat. Pokud brzy nevyrazí, budou se muset stáhnout a přečkat v blízkosti dna až do příštího soumraku. V současnosti totiž za časovým plánem poněkud zaostávali. S každou hodinou nerozhodného napětí mezi Tchaj-wanem a Čínou, se Spojenými státy uprostřed mezi oběma stranami, dramaticky vzrůstalo nebezpečí otevřeného konfliktu a ztrát na životech. Největší problém pro ně představovaly hlídkové čluny. Ty se stále nevypočitatelně rojily v celé oblasti. I díky narůstající obchodní dopravě byla tato část oceánu stejně živá jako Times Square v New Yorku na Silvestra večer. Nikdo se totiž zatím nezamýšlel nad tím, že díky odříznutí celého západního pobřeží Tchaj-wanu od komerční lodní dopravy budou muset jeho funkci převzít větší přístavy na východním břehu ostrova, mezi nimi i Ťi-lung. Očekávalo se, že se otevřou provozu ještě před půlnocí. Uvnitř ponorky před komorou zazvonil telefon. Zvedl ho Paradise. Tady výkonný důstojník." Chvíli naslouchal, pak přikývl, vzhlédl a ukázal oběma mužům zvednutý KRITICKÝBOD 409
palec. Řeknu jim to." S tím zavěsil. Oukej, všude je klid. Kapitán vzkazuje, že na vás počkáme na dně, dokud se nevrátíte. Sonar zachytí hluk vašeho přívěsného motoru, a jestli bude všechno vypadat dobře, tak se vynoříme." Čínští špioni byli ale všude. A jestliže někdo z nich zpozoruje Seawolf nu hladině, bude celá hra prozrazená. Kdyby nebyl vzduch čistý, vynořte se jen do patnácti metrů a my se dostaneme na palubu stejným způsobem jako včera večer," nabádal McGarvey. Za žádnou cenu nehodlal zůstat trčet uprostřed válečné zóny. Hanrahan vypadal poplašeně. Říkali nám přece, že neumí plavat." Tak se to bude muset naučit," odsekl McGarvey. Paradise slyšel tu výměnu, ale jenom zavrtěl hlavou. Nechci ani vědět, o čem si to vy, mládenci, povídáte. Budeme prostě tady na vás čekat, oukej? Dávejte si na sebe pozor." Kdybychom se sem nedostali do půlnoci, šlápněte na plyn a mažte domů, Rode." Vyřídím to kapitánovi," slíbil Paradise. S těmito slovy za nimi zavřel příklop komory pro nouzový únik. Hanrahan příklop dotáhl a pak stiskl knoflík, kterým se dovnitř pouštěla voda. Jak hodnotíte naše šance, pane M.?" zeptal se Hanrahan. Jmenuju se Mac a počítám, že máme naději tak padesát na padesát." Hanrahanova tvář se roztáhla od ucha k uchu. To je skvělé. Na začátku téhle akce jsme měli šanci jenom jedna ku stu." 04.10 místního času Atomová ponorka 405 Hekou
Pane, určitě to je jejich úniková komora," vzrušeně hlásil Zenžong. Teď právě otevírají zevní poklop." Velitel obsluhy sonaru si přitiskl sluchátko k uchu. Počkejte." Připravte se," upozornil Lagao kapitána, čekajícího u telefonu. Vypustili něco do vody."
Záchranný prám?" dohadoval se Lagao.
Zenžong pozvedl pohled a přikývl. Ano pane. Teď je slyšet, jak se nafukuje." Máte nějakou představu, kolik lidí ponorku opustilo?"
Ne, pane. Příklop ale zůstává otevřený, takže z ponorky už nikdo další nevystoupí." Mějte napjaté uši, podporučíku," řekl Lagao. Zavěsil telefon a odebral se zpět do velitelské místnosti, kde se spolu s kapitánem sklonili nad mapovým stolkem. Hekou byla teď jako štěně, ležící v zákrytu za svou matkou. Seawolf cestou sem provedla tři akustické kontroly, ale Hekou pokaždé dostatečné rychle ztichla, protože podobné manévry očekávala. Americký kapitán naopak neměl nejmenší důvod se domnívat, že je sledován. Vysadili nějaké lidi s nafukovacím prámem, ale přístupový poklop nechali otevřený, což znamená, že se zase hodlají vrátit," informoval Lagao kapitána. V hloubi duše měl takové divoké tušení, o co by těm Američanům mohlo jít, ale dosud se neodvážil to kapitánovi říct nahlas. Zatím ještě ne. Bylo to příliš šílené. Hejšuj si pečlivě prohlížel mapu. Už provedli jednu náročnou operaci, při níž se tajně setkali s letadlovou lodí a vzali někoho na palubu. To byl velice riskantní manévr. A teď zřejmě člověka, který k nim přistoupil z George Washingtonu, zase vysadili na břeh. To je zajímavé." Ano, pane."

 
410
H A G  B E R G
D
Námořní jednotka SEAL?"
Ti jsou na takovéhle akce vycvičeni," souhlasil Lagao. Námořnictvo ČLR podobné jednotky nemělo. V představách průměrného čínského námořníka byl příslušník jednotek SEAL nejméně tři metry vysoký, dokázal uběhnout sto metrů za čtyři vteřiny a pravidelně snídal syrový beton. Proč by se ale vydávali ke břehu tak tajně?" pochyboval Hejšuj. Spojené státy a ten zločinecký režim na Tchaj-wanu jsou přece spojenci. Proč se tam prostě nedopravili letadlem? Ledaže by nechtěli, abychom o nich věděli my." To je logická úvaha, pane kapitáne."
Hejšuj pohlédl na svého důstojníka. Co se děje? Na co myslíte?" Lagao se cítil nesvůj. Za svou kariéru sloužil už s mnoha důstojníky, ale nikdo z nich dosud tolik nenáviděl dohady jako právě Hejšuj. Kapitán mu však právě položil přímou otázku a mezi jeho hlavní povinnosti patřilo přicházet s návrhy odpovědí. Předpokládal jsem, že jsme tady kvůli řešení té záležitosti se Si S'-cungem. Tchaj--pej tentokrát zašel až příliš daleko. Ten člověk se musí vrátit." Hejšuj přemítavě hleděl na svého zástupce. Pokračujte."
Kdyby §'-cung náhle z Tchaj-wanu zmizel a pak se objevil někde jinde ve světě, ocitli bychom se v neudržitelné pozici." Lagao velice pečlivě vybíral slova. Právě se pohyboval po úzké hraně mezi upřímností a velezradou. Máme přece špiony na každém mezinárodním letišti na ostrově. Kdyby se tedy pokusil odcestovat, okamžitě bychom ho objevili," připojil se Hejšuj. A v jeho okolí jsou určitě ještě další lidé, kteří zblízka sledují každý jeho krok. Jak jinak bychom o něm tolik věděli?" Hejšuj zapudil tu myšlenku. Ba ne, Tchajwanci se ho za žádnou cenu nevzdají. Stojí o něj stejně silně, jako o něho stojíme my." Zavrtěl hlavou. Zapomínáte také na Nan-cchang." Co když ho ale Američané chtějí unést?" trval na svém Lagao. Po Hejšujově tváři se mihl výraz překvapení. Že by ho chtěli odvézt americkou ponorkou?" Ať se to zdá sebenepravděpodobnější, pane kapitáne, je to určitá možnost, kterou musíme vzít v úvahu." Co by s ním ale dělali?"
Na tom nezáleží," odpověděl Lagao. Podstatné by bylo, že by z ostrova zmizel. Potom by tu s výjimkou Nan-cchangu už nebyl jediný důvod pro naši přítomnost zde." Pokud bychom nezjistili, že se nachází na palubě Seawolfu a neohlásili to do Ningba," opáčil Hejšuj. Zvedl sluchátko palubního telefonu. Sonare, tady kapitán." Tady sonar, pane."
Co teď Sierra osmnáct dělá?"
Míří ke dnu, pane."
Co ten nafukovací člun, který prve vypustili?"
Ten pluje ke břehu."
Jak to víte?"
Slyším jejich malý přívěsný motor."
To přesně odpovídalo tomu, co si Hejšuj myslel. Jakmile se vrátí, chci o tom okamžitě vědět." Provedu, pane."
411
KRITICKÝ      BOD
Hejšuj zavěsil. Až se přiblíží zpátky, Seawolfse zvedne ode dna, čímž způsobí hluk. My v tom zmatku vyšleme na hladinu našeho člověka s brýlemi na noční vidění, aby se na vlastní oči přesvědčil, kdo že v tom nafukovacím člunu je." 04.45 místního času Tchaj-wan
Vypni motor," rozkázal naléhavým hlasem McGarvey. Hanrahan okamžitě poslechl. V té chvíli se nalézali asi padesát metrů od hráze obchodního přístavu. Nebyly zde vyvázány žádné lodě a také tu až na ojedinělý žlutavý paprsek nesvítilo jediné světlo. Hanrahan si však té nenápadné záře povšiml. To je hlídka?"
Vypadá to tak." Za okamžik se úzký pruh světla zachvěl a jako pátrající prst přejel po hladině. Byl příliš slabý, než aby dosáhl až k nim, ale stejně se oba reflexivně přikrčili. Podle mapy patřila tato část přístavu jedné rybářské společnosti. Flotila bárek buď tedy na moři právě lovila, což se uprostřed nebezpečí válečného konfliktu zdálo McGarveyovi dost nepravděpodobné, nebo bylo rybaření dočasně zakázáno a loďky zrekvírovala armáda. Očekávali sice již předem, že tu nebude příliš živo, ale tohle jejich představy ještě předčilo. Celé město Ti-lung, rozkládající se jen několik kilometrů na jihovýchod, bylo zahalené ve tmě. Zatemnění bylo nařízeno z obav před invazí. Avšak za nimi, a ve všech směrech, kam až mohli dohlédnout, svítila tlumená červená a zelená navigační světla lodí obchodní flotily a četných vojenských hlídkových člunů, které zachytil již sonar na palubě Seawolfu. Proplétání se mezi nimi se dalo přirovnat nejspíš ke kličkování fotbalové spojky s míčem. Po deseti minutách pohybující se světlo zmizelo za rohem skladiště a zpracujícího závodu. Oba muži počkali ještě deset minut, aby se ujistili, že se hlídka nevrátí, a pak zbytek vzdálenosti k molu dopádlovali. Staré dřevěné přístaviště spočívalo na masivních pilotách. S nafukovacím prámem vklouzli pod něj, do černé vody pokryté olejovými skvrnami, páchnoucí hnijícími rybami a dalšími odpadky. Teprve po chvíli se přesunuli zpátky k západní zdi vlnola-mu, kde objevili žebřík vedoucí na břeh. Jediný způsob, jak by někdo mohl objevit nafukovací prám v prostředí připomínajícím ze všeho nejvíce otevřenou žumpu, bylo vlézt do vody a cíleně po něm pátrat. Pak se převlékli do civilních šatů - lehkých svetrů, khaki kalhot, měkkých bot a bund. Když bezpečně uvázali člun, vyšplhali se po žebříku a vstoupili na půdu Tchaj-wanu, s doklady poradců amerického námořnictva pro obranné oddíly námořních sil Čínské republiky v kapse. Vítej na Tchaj-wanu, poručíku," pronesl McGarvey a pak se pěkně při zemi vydali napříč prostorem, kde se v plesnivě vlhkém vzduchu časného tichého rána sušily rybářské sítě.

 
412
DAVID      HAGBERG
05.20 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
Harding už déle než šestatřicet hodin nespal. Jakmile se tedy jeho ponorka usadila u dna a on se ujistil, že všechno je zajištěno, odebral se do své kajuty, kopnutím svlékl boty a svalil se na lůžko. McGarvey byl tvrdý chlap a on k němu, i když poněkud zdráhavě, pociťoval stále větší obdiv, který se pomalu měnil v přátelství. Podle Har-dinga měl však McGarvey navíc i zatracené štěstí. V souladu se vší pravděpodobností měl být spolu s Hanrahanem zpozorován ještě cestou ke břehu. Celkem čtyři hlídkové čluny se postupně přiblížily k jejich plavidlu téměř na dosah ruky, a přesto je nezpozorovaly. Avšak dnes večer je stále ještě čekala zpáteční cesta, za předpokladu, že budou na břehu úspěšní. To byl samozřejmě další problém. Paradise mu řekl o konverzaci, která proběhla mezi McGarveyem a Hanrahanem v únikové komoře. Ti dva evidentně hodlali s sebou někoho přivést. A na celém Tchaj-wanu byla jen jedna osoba, která za všechno tohle riziko stála. Nad jeho kójí zazvonil telefon. Kapitán rozsvítil lampičku a zvedl sluchátko. Tady kapitán." Strašně mě mrzí, že vás budím, kapitáne, ale máme tady společnost," ozval se Paradise. Harding se posadil. O čem to mluvíte?"
Sonar zachytil nějaké zvuky ze stacionárního zdroje. Možná to jsou pumpy, nebo čerpadla nukleárního reaktoru. Vypadá to, že nám na zadním zápraží parkuje čínská ponorka třídy Han." Hned jsem tam."
Tchaj-wan Vnitrozemí
Hanrahan seděl na předním sedadle staré dodávky a mandarínskou čínštinou se bavil s řidičem. Tento dopravní prostředek si stopli na hlavní silnici do Ťi-lungu právě ve chvíli, kdy začalo upřímně pršet. Toto nepříliš uspořádané staré město bylo také pověstné jako nejdeštivější námořní přístav na světě. Když dorazili k nádraží, bylo v hustém provozu vidět na pouhých třicet metrů, i když právě svítalo. Syeh syeh ni," pravil Hanrahan staříkovi.
Boo syeh," není zač, odpověděl řidič a na vrásčité tváři se mu objevil zvláštní výraz. Kdokoliv dorazil do Ťi-lungu po moři, musel dál pokračovat buď železnicí nebo po silnici. Na nádraží tedy bylo živo celých čtyřiadvacet hodin denně. Cestující a malé balíčky se do vlaku dostávali z ulice přes nádražní halu, zatímco nákladní vozy a speciální vlečka z doků využívaly nákladních ramp na protější straně. Tvá čínština zní docela dobře," poznamenal McGarvey, když spolu spěchali přes ulici. Díky, ale učil jsem se ji jenom dva roky ve Fořt Benningu." Dokázala nás ale dostat až sem."
Jo, ale počítám, že ten stařík už nikdy žádnému Američanovi nebude věřit. Myslím, že jsem mu pověděl, že bych rád ošoustal jeho matku, jeho sestru i jeho kozu. McGarvey se musel usmát. A je to pravda?"
Hanrahan pokrčil rameny. No, jeho matku možná ne."
kritický  BOD                413
Nádražní hala byla jeden velký blázinec. Míhalo se zde plno nejrůznějších obchodníků a obchodních zástupců rozvážejících zboží a služby z Ťi-lungu do zbytku ostrova. Tchaj-wan měl jen jednu železniční trať, která podél pobřeží obkružovala prakticky celý ostrov a z níž odbočovalo jen několik málo vedlejších linek. Vlaky byly tedy stále přeplněné lidmi i zvířaty a naloženy vším, od vosku na svíčky a jahod až po tresčí olej a kovové šrouby. Hanrahan zamířil pro lístky k pokladně, ale McGarvey ho rozhodným stiskem nasměroval přímo na nástupiště. Tam z kapsy vytáhl dva lístky první třídy do Tchaj--peje. Policejní hlídka je vyzvala, aby ukázali pasy, a teprve pak směli nastoupit do vlaku. Když se konečně usadili v zadní části vagónu, Hanrahan se naklonil ke svému kolegovi. To byl dobrý nápad s těmi lístky, ale zpátky se takhle nedostaneme, určité ne s... ním." McGarvey stále ještě pozoroval policistu u vchodu na nástupiště. S uspokojením konstatoval, že ten se k telefonu vedle sebe ani nepřiblížil. Pár Američanů, nastupujících v Ťi-lungu do vlaku, nebylo pro něj zřejmě nic natolik zvláštního, aby to musel hlásit svému nadřízenému. To bylo další pozitivní zjištění. Rozhodně ale nemohl spoléhat na to, že jim štěstí vydrží věčně. Nikdy nevydrželo. Obrátil se k Hanrahanovi. Zpátky pojedeme autem, takže měj oči otevřené, sleduj silnice a pátrej po silničních uzávěrech a vojenských hlídkách. Třeba to budeme muset vzít oklikou." Hanrahan přikývl. Teď, když jsme se dostali až sem, zasvětíš mé i do zbytku tajemství, nebo mám pořád ještě hádat?" Pohlédl okénkem ven na policistu. Tyhle lidi přimáčkla situace hezky zády ke zdi. Jakmile se tedy objeví něco, čemu nerozumí, začnou nejprve střílet a teprve pak se budou ptát." Vzal jsem tě s sebou, abys nás dostal do a z ponorky, a taky pro tvou znalost čínštiny. Všechno ostatní ale budeš muset nechat na mně." Hanrahan začal protestovat, ale McGarvey ho umlčel. V Tchaj-peji se nejspíš dostaneme do pěkných sraček. Jestli k tomu dojde a jakmile to začne vypadat, že hodní hoši dostanou na prdel, pěkně se otočíš a odpochodu-ješ pryč. To je rozkaz, poručíku. V tom momentě se totiž z celé akce stává čistokrevná operace zpravodajské služby a ty se do toho nebudeš motat." Vlak byl nyní již plný. Do vagónu vešel průvodčí, do všeobecného hluku něco zakřičel a za malou chvilku už vyjeli ze stanice na patnáctikilometrovou pouť do hlavního města. Hanrahanovi ztuhl úsměv na tváři. Bylo jasné, že cítí něco naprosto jiného než uspokojení. Jenom jedna věc, pane M.," pronesl hlasem tichým, ale plným rozhodnosti. Já umím poslouchat rozkazy..." To také nikdo nezpochybňuje. Jestli ale něco nedopadne, bez ohledu na to z čí viny, koho si myslíš, že budou obviňovat? Já to nebudu. Bude to poručík od námořních pěšáků." Členové jednotek SEAL ještě nikdy nikoho ze svých lidí neopustili, nikdy," vyhrkl vehementně Hanrahan. Kašlu na to, co se ve skutečnosti posere, protože tohle je pravda."

 
414
DAVID      HAGBERG
Velitelství Východní flotily Ning-po
Kapitán Hejšuj je spolehlivý důstojník," pronesl Sun Kung Ki, politický komisař flotily, k vrchnímu veliteli viceadmirálovi Pchejovi. Znám jeho otce. Svůj rozkaz určitě splní." Nic jiného od svých důstojníků neočekávám." Admirál Pchej si znovu pročítal zprávu vyslanou předešlého večera prostřednictvím komunikační boje z Hekou. Podle všeho sledoval americkou ponorku až do blízkosti ostrova nedaleko Ťi--lungu. Jestli se nemýlí, tak se Američané pokoušeli vysadit někoho tajně na břeh. Od té doby nebyl hlášen žádný incident, takže musíme předpokládat, že kapitán Hejšuj je stále na svém místě a že o něm nepřítel neví." Z našich satelitů žádné zprávy nemáme?" otázal se admirál. Na vizuální kontakt je v oblasti příliš špatné počasí a na infračervených snímcích není vidět nic, pane admirále," odpověděl fregatní kapitán S' Liou, operační důstojník flotily. Co naši pozemní zvědové v Ťi-lungu a v Tchaj-peji, jestli Američané míří právě tímto směrem? Máme od nich nějaké informace?" Ještě ne," odpověděl komisař Ki. Musíme se ale ptát, proč se Američané rozhodli vysadit někoho tak tajně. Taková operace přece nebyla prosta rizika, takže Američané od ní musí na druhou stranu očekávat dost podstatný přínos." Admirál Pchej odložil přepis zprávy a opřel se v křesle. Ano?" Si S'-cung," pronesl politický komisař, na což se zatvářili oba důstojníci trochu překvapeně, i když jim tato úvaha připadala rovněž logická. Myslím, že ho chtějí unést." Víme, kde ho schovávají?" otázal se fregatní kapitán Lau. Mohli bychom Američany napadnout a §'-cunga zajmout sami." Místo jeho pobytu je udržováno v tajnosti. Nejspíš ho každých pár dní převážejí. Peking se nicméně domnívá, že Američané se téměř jistě zkontaktují s nějakou osobou z jejich ilegálního konzulátu, který ví, kde se ten zločinec ukrývá. Jestliže vyčkáme, pak by je naši agenti mohli sledovat až ke zrádci." Cožpak byl konzultován Peking?" otázal se admirál Pchej hlasem tichým jako letní vánek, ale současně ostrým jako tibetský zimní vichr. Chtěl jsem vám přirozeně zajistit veškerou možnou pomoc, jakou můžete eventuálně uvítat, aniž byste o ni musel žádat v případě, až by potřeba takové pomoci vyvstala," pronesl komisař Ki uhlazeně. Pokračujte."
Jestliže nebude možno Š'-cunga přivést domů a postavit ho před soud, nesmí dojít k tomu, že by někdy opustil Tchaj-wan živý." To je úkol pro vaše agenty v terénu," odtušil admirál.
Kdyby ale selhali, pak se o to bude muset postarat kapitán Hejšuj se svou ponorkou." To by byla sebevražedná akce."
V případě, že to splní cíl a §'-cung skutečně neunikne, jednalo by se pouze o přijatelnou ztrátu," prohlásil komisař Ki. Musíte se s ním v tomto smyslu nějak zkontaktovat." To bude velice obtížné, aniž bychom prozradili jeho polohu v případě, že se skrývá v blízkosti Ťi-lungu, ale nebude to nemožné," zareagoval fregatní kapitán Lau KRITICKÝ      BOD
415

a admirál Pchej s tímto konstatováním vyjádřil kývnutím souhlas. Jeho národ byl ochoten kvůli této záležitosti vyvolat třeba i válku. Co proti tomu znamenala ztráta jedné ponorky a její posádky? Tchaj-pej
McGarvey se právě díval z okna, když vlak vjel ze severovýchodu do Tchaj-peje. Hlavní město vypadalo připravené na nepřátelskou invazi. Místní vláda brala čínské hrozby naprosto vážně. Na nárožích stály za bariérami z pytlů písku protiletadlové zbraně, na střechách se ježily hlavně kulometů. McGarvey napočítal šest odpalovacích zařízení raket Patriot, rozmístěných na prázdných pozemcích a parkovištích. Právě tyto zbraně dělaly čínským představitelům největší vrásky. Velení mám já," poznamenal k Hanrahanovi. Ty neuděláš nic, dokud ti neřeknu, abys to udělal." Tady se to určitě jenom hemží čínskými špiony."
To je pravda," připustil McGarvey. Problém ale je, že je člověk nedokáže odlišit od těch hodných. Ale jestli se dovtípí, že jsme tady s nějakým tajným posláním, jsme nahraní. Kapišto?" Hanrahan přikývl. Skákat do vody z letadlových lodí, potápět se k ponorkám nebo se dokonce vyloďovat na břeh, kde na člověka mohl čekat oddíl speciálních jednotek, to všechno byla jedna věc. Provádět ale za denního světla tajnou operaci v nepřátelském prostředí, proti přesile několika miliard ku jedné, bylo něco zase docela jiného. Tlačenice lidí na nástupišti pokračovala celou cestu až do haly, nacházející se v úrovni ulice. Namáhavé se prodírali davem, aby se dostali z budovy k řadě taxíků, kde museli téměř knokautovat tři obchodní cestující, než se nakonec jednoho taxi zmocnili. McGarvey předal Hanrahanovi adresu na Hoping Road, několik bloků domů od Univerzity. Hanrahan ji řekl taxikáři a nato vyrazili. V ulicích byl stejný zmatek jako prve na nádraží. Na mnoha křižovatkách byl provoz doslova zablokovaný, takže jejich řidič musel několikrát couvat a prodírat se postranními ulicemi kolem centra. Zácpa byla hustá zejména v okolí státních budov. Všude byli vojáci, ale přesto zde vládl pocit určité nevyhnutelnosti a jakési rezignované lhostejnosti, patrné na obličejích lidí na ulici i prve ve vlaku. Blížila se válka a s tím nemohl nikdo nic dělat. Jak se takhle můžou chtít vůbec někam dostat?" tázal se Hanrahan s pohledem upřeným z okna. Auto nebylo klimatizované, takže v panující vlhkosti a dusnu se jim už teď lepily šaty na tělo. Měl bys vidět Dillí v dopravní špičce v létě," pronesl nepřítomně McGarvey. Plně se věnoval pátrání po známkách případného organizovaného odporu. Tchaj-wanci jsou známí táboroví řečníci. Nejspíše to vyplývá z toho, že berou politiku vážněji než kterýkoliv jiný národ na světě. Jejich volení zástupci se dokonce nezřídka dostávají do pěstních potyček i na půdě parlamentu. Podobné jako Jižní Korejci i oni žijí neustále tváří v tvář hrozbě národní likvidace. Přesto na Tchaj-wanu panuje názorová různorodost na téměř jakoukoliv záležitost. Na Tchaj-wanu tedy existuje i určitá menšina obyvatel, podporujících připojení k pevninské Čínské lidové republice. Kdyby ta skupina hodlala něčeho podobného skutečně dosáhnout, tak teď by k tomu byla ta nejvhodnější doba. Jakmile by se totiž ostrov najednou ocitl upro-
 
416
DAVID      H A G B E R G
střed občanské války, poskytlo by to ČLR další zdůvodnění jejich vpádu do země a vojenského převzetí moci. Oficiálně by tím vlastně chránili lidské životy. Tchaj-wan byl jako sud prachu s krátkým doutnákem uprostřed skladu plného dynamitu. A z každé strany se k němu natahovaly ruce s hořícími zápalkami. Bylo jen otázkou času, kdy zapálí i doutnák. Řidič je vysadil před budovou Jihoafrické banky ve čtvrti kanceláří a luxusních výškových nájemních domů. Právě minuli vchod tchajwanské univerzity, téměř skrytý za hradbou z pytlů písku, kde před stanovištěm jednotky Patriotů, rozvinutých na zeleném trávníku, pochodovali demonstrující studenti s popsanými páskami na hlavách a s transparenty v ruce. Vojsko celou tuto oblast izolovalo, aby zabránilo studentům přelít se do živé ulice a ještě více ochromit již tak narušený provoz. Byla to první známka nepokoje, jakou McGarvey zatím zaregistroval. Světla Paříže" byla kavárna se stolky na chodníku pod červenobíle pruhovanou markýzou napnutou nad protější stranou Hoping Road. Podnik byl přeplněný lidmi, ale oběma mužům se podařilo získat jeden stolek v koutě. Jejich číšník hovořil francouzsky s čínským přízvukem. McGarvey objednal kávu, a jakmile se číšník vzdálil, vytáhl mobilní telefon, aby zavolal na Americký institut, nacházející se o tři bloky dál na ulici Sin-i. Peytona Gravese," požádal operátorku.
Není tady," zněla odpověď.
Ale je," trval na svém McGarvey. Já počkám." Graves byl šéf tchajwanské pobočky CIA a navíc velice schopný starý mazák. Teď se nacházel na pěkně horkém místě, takže zcela logicky pro mnoho lidí nebyl oficiálně k dosažení. Taková byla běžná praxe. McGarvey se s tím člověkem setkal zatím pouze jednou, a i když mu Graves připadal trochu moc oficiální a byrokrat, rozhodně pro ně odváděl dobrou práci. Tady je Payton Graves. Co pro vás můžu udělat?"
Je to bezpečná linka?" otázal se McGarvey.
Ježíšikriste," zasténal Graves, který McGarveye poznal po hlase. Může být." Přepínám, teď," oznámil McGarvey a namačkal na svém mobilu hvězdičku-čtyři-jedna-jedna. Vzápětí se aktivoval kódovaný okruh. Jaké to je teď?" Slyším vás jasně," potvrdil Graves. Vy jste na ostrově, ale mně nikdo nic neřekl, pane McGarveyi." Tak jsem to také chtěl, Peytone, protože na ambasádě máte nejspíš nějakého špicla." Tohle místo je jako síto. Kde jste?"
McGarvey mu to řekl. Potřebujeme dodávku, vzadu bez okének, a řidiče, který zná město. Pak bychom se chtěli až do večera někam uklidit." Během deseti minut vás někdo vyzvedne. Bude to šedivá dodávka chevrolet s nápisem .Pekárna Han Či s.r.o.' na boku. Řidič se jmenuje Tom Preston. Vysoký, tmavé vlasy, knírek." V pořádku. Nikdo jiný by se ale neměl dozvědět, že jsme tady. Když říkám nikdo, myslím tím i velvyslance." Rozumím," ujistil ho Graves. Dokonce se vás ani nebudu ptát, jak jste se sem tak tajně dostali. Celé město se jen hemží příznivci ČLR. Jestli jste sem ale přijeli udělat to, co si myslím, pak dneska večer bude zatraceně horko." O čem to mluvíte?"
KRITICKÝ      BOD
417
Asi jste o tom ještě neslyšeli. ČLR sem dnes večer posílá jakousi vojenskou delegaci, která má zatknout S'-cunga. Nikdo neví, jak to vlastně dopadne, ale říká se, že delegace dostala povolení alespoň přistát. Co bude pak, to nikdo neví." Ví ČLR, kde se S'-cung zdržuje?"
Je to možné, i když si to nemyslím. Celou tu záležitost má na starosti tchajwanská CIA a ta dosud odváděla opravdu dobrou práci. Nicméně politikové by jim ho mohli vzít. Tchaj-wan si samozřejmě přeje, aby S'-cung zůstal tady, ale bojí se, že je nakonec přestaneme podporovat, jestliže na nás bude Čína tlačit dostatečně silně. Mají pravdu," poznamenal McGarvey. A vy víte, kde ho drží?" Každých několik dnů ho přemisťují. V současné době se ale skrývá nahoře v horách Grass Mountain u starého Josepha Leea." Lee byl tchajwanský multimilionář, se kterým se McGarvey před pár lety utkal při jednom japonském pokusu vypustit na nízkou oběžnou dráhu nukleární raketu. Lee byl po smrti a tchajwanská vláda většinu jeho majetku zkonfiskovala, včetně domu v Grass Mountain. Kdo s ním bude dnes večer?"
To nevím jistě, ale podle toho, co se chystá, předpokládám, že to bude týž tým, který ho osvobodil ze Sia-menu." Ty znám. Jsou to všichni dobří chlapi."
Pěkně tvrdí parchanti," ulevil si Graves. Ti se určitě nebudou patlat s nikým, kdo se jim tam nahoře objeví, ať to bude přítel nebo nepřítel. A zvláště budou vysazeni na přátele. Kdyby se totiž ČLR podařilo ho zajmout a přivést zpátky na pevninu, pak by to Tchai-wan mohl na mezinárodní sečně pěkné rozmáznoul a posbírat tak pěkných pár kladných bodů v OSN. Jestli jim ho ale hodláte vzít a schovat ho někde, kde ho nikdo neobjeví, nikdo na tom nezíská. Něco takového by se jim určitě nelíbilo." V jedné věci se mýlíte, Peytone. Jestliže uspějeme, získáme na tom nakonec všichni." Chcete tedy nějakou pomoc?"
Jenom Torna Prestona, tu dodávku a nějaké místo, kde bychom přečkali do večera," odvětil McGarvey. Jestli do)de k něčemu během odpoledne, dám vám vědět," slíbil Graves. Díky. Potom ale zapomeňte, že jsme tu vůbec byli." Radši byste tedy měli vzít s sebou i Torna. Po dnešku tu bude stejně bezcenný." To uděláme," ujistil ho McGarvey a přerušil spojení. JAK 38 Forger A Číslo 13/13
Kapitán Sia Langšan pilotoval letadlo na pravém křídle eskorty Boeingu 727, na jehož palubě cestovali do Tchaj-pe) důstojníci, kteří hodlali provést zatčení S'-cunga. Na levém křídle formace letěl poručík Qaiko. Identifikační vysílačky všech strojů vydávaly signál 11313, což byl kód pro mírové vniknutí do tchajwanského vzdušného prostoru. Stejný kód byl používán i v případech, kdy tchajwanské meteorologické letadlo vlétalo do prostoru ČLR. Nynější letecké seskupení právě překročilo čáru pobřeží. Zelená jedna, tady je Eagle třináct/třináct, všechno v pořádku," vysílal Langšan svému dispečerovi v letadle AWACS, kroužícím ve dvanácti tisících metrech, třicet kilometrů západně. Třináct/třináct, tady Zelená jedna. Máte povolení pokračovat, konec."

 
418
E R G

Langšan přepnul na civilní frekvenci ještě včas, aby uslyšel, jak boeing s kódovým označením Justice Wind Four dostává z Čankajškova mezinárodního letiště v Tchao--júanu instrukce k přistání. V dispečerově hlase bylo cítit napětí. Let čtyři ČLR, vaše doprovodná letadla nemají povolení k přistání. Potvrďte." Věži letiště Tchao-jiian, tady Justice Wind Four na přistání na jedna-sedm. Potvrzuji vaši poslední zprávu." Přejeme si, aby vaše doprovodná letadla opustila náš letecký prostor v okamžiku, jakmile váš stroj přistane." Nesouhlas, věži. Naše letadla mají rozkaz kroužit nad letištěm, dokud jim nedojde palivo a nebudou vystřídána." Letu čtyři clr, povolení se odmítá."
My o žádné povolení nežádali, věži Tchao-júan," odpověděl pilot plukovník Che--čeng zdvořilým, ale značně odměřeným tónem. Jakoukoliv nepřátelskou reakci budeme považovat za válečný akt. Potvrďte." Rádio se na několik dlouhých vteřin odmlčelo a Langšan si v duchu představoval, jak se dispečeři na věži telefonicky radí se svými nadřízenými. Potvrďte," opakoval klidně plukovník Che-čeng.
Teď již bylo vidět letiště, nacházející se asi dvacet kilometrů západně. Langšanův obranný radar neukazoval žádnou hrozbu, i když letadlo bylo v současnosti zachycováno přinejmenším půl tuctem pozemních radarových stanic. Žádná z nich však nepatřila k raketovému odpalovacímu zařízení. Jejich paprsky byly odlišné. Tchajwanská armáda dobře chápala, že nasvícení cíle podobným radarem se prakticky rovná namíření nabité zbraně. Takový počin byl všeobecně považován za akt agrese. Pro podobný případ měl Langšan povoleno střílet, ačkoliv to rozhodně nepatřilo mezi )eho primární úkoly. Potvrzujeme vaši poslední zprávu," ozvala se konečně odpověď věže. Vaše eskortní letadla zůstanou ve výšce jedna-nula a nepřiblíží se k letišti blíž než na deset kilometrů." Moje eskorta má rozkaz zaujmout polohu a pohybovat se v oblasti o šířce pětadvacet kilometrů se středem nad Tchaj-pejem." Nesouhlas, nesouhlas, nesouhlas!" prakticky vykřikl dispečer na věži. Plukovník Che-čeng vstoupil do jeho vysílání a stále až k zešílení klidným hlasem pokračoval. Provinční vláda Tchaj-wanu dostatečně neinformovala své obyvatele ohledně skutečného rozsahu kriminálních aktivit Si §'-cunga. Proto shodíme na vaše území letáky zaručující pravdivé informace o našem mírovém poslání a necháme tak lid rozhodnout, kdo je skutečným válečným štváčem." Langšan se za svou leteckou maskou ušklíbl.
Letu clr čtyři, sestřelíme vaše doprovodná letadla v okamžiku, kdy vstoupí do vymezené oblasti letiště."
Boeing 727 pomalu ztrácel výšku a chystal se na přistání. Langšan vyhlédl okénkem směrem ke Qaikovi a zamával křídly. Qaiko odpověděl stejným způsobem. Jakmile vypálíte na naše letadla, zaútočíme na vás. Navíc budeme požadovat okamžitou masivní vojenskou podporu." Rádio se znovu odmlčelo. Za posledních deset dnů eskalace problémů byla civilní doprava výrazně omezena. Veškerý zbývající letecký provoz byl po dobu této mise odkloněn na letiště v Kao-siungu daleko na jihu ostrova. KRITICKÝ      BOD
419
Qaiko se odpojil od velitele a vyrazil k severu, aby zahájil let po zevní hranici své hlídkové zóny. Když se ocitl nad vlastním městem Tchao-jůanu, začal vypouštět letáky. Langšan chvíli sledoval, jak 727 v elegantní křivce míří k přistávací ploše, pak přidal plyn a vyrazil na severovýchod, přímo k srdci Tchaj-peje. Udržoval výšku tří tisíc metrů, ale ručička ukazatele rychlosti se vyšplhala až k 0,7 machu. Tuhé opěradlo sedadla ho tlačilo do zad. Za necelé dvě minuty byl přímo nad městem. Po jeho pravé ruce se zvedala Grass Mountain, vlevo se blyštila hladina jezera Green Lake a přímo před ním na pobřeží se pod hustou vrstvou nízkých mraků nacházelo město Ťi-lung. Jeho obranný radar zůstával stále prázdný, takže ve chvíli, kdy překročil řeku Tam-suj, uvolnil první z kontejnerů, který byl naprogramovaný, aby padal jako bomba až do tří set metrů, kde se měl otevřít a vypustit letáky do větru. Přinejmenším, pomyslel si, budou mít ti parchanti zítra co uklízet. Ve schránkách pod křídly nesl celkem milion vzkazů, napsaných na dlouhých úzkých proužcích rýžového papíru, připomínajících záplavu oblíbeného štěstíčka" z pečiva. V blízkosti stadionu odhodil druhý a nad hustě obydlenou západní předměstskou čtvrtí z chatrčí třetí kontejner. Pak pokračoval směrem na Ťi-lung a na západosevero-západ, k pětadvacet kilometrů vzdálenému pobřeží. Během půlminuty se ocitl v hustém mraku, z něhož proti jeho letadlu zaútočily kapky deště jako nějaká kulometná palba. Kupředu mířící radar neukazoval žádný letecký provoz, zatímco na obrazovce vertikálně zaměřeného radaru se promítala krajina pod ním. Ve dvou minutách dosáhl Ťi-iungu, kde vypustil další dva zásobníky, načež opsal dlouhý oblouk směrem nad přístav. V poslední minutě, ve vzdálenosti zhruba pěti kilometrů od pobřeží, Langšan navolil speciální kontejner zavěšený pod levým křídlem, znovu zkontroloval svou polohu a stiskl knoflík, kterým zásobník odhodil. Pak zamířil zpět na druhý přelet nad Tchaj-pejem. 19.20 místního času Atomová ponorka Seawolf
Velicí stanoviště, tady sonar."
Tady kapitán. Co tam máte, Fishere?"
Veliteli, něco právě dopadlo do vody asi osmnáct set metrů od nás ve směru jedna-osm-sedm. Není to moc veliké, ale podle úhlu dopadu bych soudil, že to spadlo z něčeho velmi rychle se pohybujícího. Možná z tryskového letadla, určitě ne z nějakého člunu." Máte nějakou představu, co to může být?"
Myslím, že je to komunikační boje, pane... moment."
Z důstojnické jídelny právě vešel na velitelské stanoviště Paradise se dvěma hrníčky kávy v rukou. Jeden z nich podal Hardingovi. Byl to dlouhý den, od chvíle, kdy se k nim připojil McGarvey s Hanrahanem. Celou tu dobu existovali všichni v podstatě jen na kávě. Oukej, kapitáne, je to definitivně komunikační boje. Právě začala akusticky vysílat." Dobrá práce," pronesl uznale Harding. Pak se spojil s rádiovou kabinou. Radisto, tady je kapitán. Někdo právě hodil do moře na jih od nás komunikační boji, která začíná akusticky vysílat. Bude to nejspíš v čínštině a v nějakém kódu, ale podívejte se, co s tím dokážete udělat."

 
420
H

Provedu, kapitáne," potvrdil rádiový důstojník s minimální dávkou nadšení pro úkol, k jehož plnění nebyl ani v nejmenším vybaven. Není to nějaká zpráva z domova pro našeho přítele?" otázal se Paradise. Zdá se. Otázkou ale zůstává, co to je za zprávu?"
Mohlo by se to týkat nás," přemítal Paradise. Člověk se ale diví, jak si můžou myslet, že stále ještě celému světu neprozradili, kde se skrývá jejich ponorka." 19.45 místního času Atomová ponorka Hekou
Z112530ZJUL
PŘÍSNÉ TAJNÉ
OD:VELITVÝCHMORFLOTILY
PRO: 405 HEKOU
A. POTVRĎTE NAL Z145229ZJUL
1. ZJISTĚTE ZA KAŽDOU CENU ZDA §1 Š'-CUNG NENÍ PŘEVÁŽEN NA SEAWOLF NALÉHAVÉ HLASTE 2. JEDNÁ SE O BLESKOVOU ZPRÁVU NEJVYŠŠÍ NALÉHAVOSTI. UPOSLECHNUTÍ JE ZÁVAZNÉ 3. S'-CUNG NESMÍ OPUSTIT TCHAJ-WAN. VŠECHNY OSTATNÍ OPERACE MAJÍ DRUHOTNÝ VÝZNAM. HODNÉ ŠTĚSTÍ ODESÍLÁ SE LAU BT BT BT Kapitán Hejšuj podal dekódovanou zprávu přes stůl Lagaovi. Byli v důstojnické jídelně sami. Kapitánův zástupce si zprávu přečetl, pak ještě jednou, a nakonec s vážným výrazem ve tváři vzhlédl. Jestli se jim podaří dostat ho na palubu americké ponorky, budeme na ni muset zaútočit," pronesl. Hejšuj přikývl. Na své straně budeme ale mít dvě výhody," řekl. Zaprvé oni nevědí, že jsme tady těsně za nimi. Ale i kdyby na to přišli, určitě je ani nenapadne, že bychom se odvážili na ně vystřelit. Na Američany člověk musí vypálit přinejmenším šestkrát, než se zmůžou na odpověď." Jistě, pane kapitáne. Jenomže když se konečně vzpamatují a odpoví, bývá to většinou tragické." Čankajškovo mezinárodní letiště
Peyton Graves stáhl okénko v autě a zamířil nevelkou parabolickou anténu na letadlo 727 Čínské lidové republiky, ke kterému byly právě přistaveny schůdky a v němž se otevřela dvířka v přední části trupu. Kolem tryskového letadla se soustředilo množství aut a vojenských vozidel. Boemg stál před hangárem společnosti Pan Am. Všichni přítomní se drželi viditelně zpátky, nikdo nechtěl situaci stupňovat v obavě, aby se nakonec nevymkla kontrole. Nikde také nebyl jediný zástupce médií. Podplukovník Thomas Daping, šéf protišpionážního oddělení tchajwanské policie, vyšel po schůdcích k letadlu, následován nějakým uniformovaným poručíkem, kterého Graves neznal. KRITICKÝ      BOD
421
Před vchodem do letadla se na chvíli zastavili, dokud se ve dvířkách neobjevil plukovník letectva v uniformě důstojníka civilní policie, s modrými výložkami na rame-nou. Těsně za ním vyšel ven mnohem vyšší muž v kapitánské uniformě. Dobrý večer, jsem plukovník Lián Šiquan z pekingské policie. Mám u sebe zatykač na zločince Si Š'-cunga." Graves na svém přijímači poněkud přidal hlasitost. I tak bylo obtížné zachytit odpověď tchajwanského důstojníka, protože ten stál obrácen zády. Když se však ozval, bylo to pro Gravese obrovské překvapení. Tchajwanská vláda se vzdávala ještě rychleji a ochotněji, než očekával. Ano, pane," odpověděl plukovník Daping. V současnosti je tento muž zadržován nedaleko odtud, v jednom domě na Grass Mountain. Máme připravený dopravní prostředek, který vás tam okamžitě zaveze." To vše se odehrávalo příliš daleko, než aby Graves mohl vidět výraz na obličeji čínského plukovníka, ale překvapení a samolibé uspokojení bylo patrné i v jeho hlasu. To bych prosil. Je nás celkem osm, plus já a můj pobočník kapitán Qyjing. Vyrazíme okamžitě." Graves odhodil přijímač na sedadlo spolujezdce a podél hangáru vyrazil k zadní bráně. Mobilním telefonem se spojil s bezpečným domem, kde se ukrýval McGarvey. Přepínám," oznámil, jakmile McGarvey zvedl telefon. Dobře." Graves namačkal hvězdičku-čtyri-jedna-jedna. Váš čas uplynul. Právě vyjíždím z letiště. Tchajwanci ho předávají bez sebemenších námitek. Pravé teď doprovázejí delegaci ČLR na Grass Mountain, takže sebou budete muset hodit." Kolik jich je?"
Deset Číňanů a já nevím kolik tchajwanských policistů. Jestli se jim ale připletete do cesty, klidně vás odstřelí." Díky za pomoc, Peytone. Od nynějška to přebíráme my," ujistil ho McGarvey. Vraťte se na velvyslanectví a držte se při zemi. Nikdo neví, co se v příštích čtyřiadvaceti hodinách může stát." Hodně štěstí."
Tchaj-pej
Když vyjeli z města, bylo už po osmé hodně večerní, ale stále ještě dost světla. Zamířili k výjezdu na hlavní silnici do Ťi-lungu. Vrcholek Grass Mountain, který se tyčil po jejich levé ruce, byl celý zbarvený do růžová, ale obloha směrem k pobřeží byla hrozivé temná. Cesta byla přecpaná dopravními prostředky nejrůznějšího druhu, od osm-náctikolových náklaďáků až po ruční kárky. Všude kolem poletovaly útržky papíru. Myslím, že nás někdo sleduje," ozval se Tom Preston z předního sedadla. McGarvey se přesunul na sedadlo spolujezdce, otevřel okénko a nastavil zevní zrcátko. Preston přejel do rychlejšího pruhu, aby předjel náklaďák s plachtou, a žlutý fiat za nimi je následoval. Ten stál také dneska odpoledne před naším bytem," poznamenal McGarvey. Jakmile začala nějaká operace, měl doslova fotografickou paměť pro lidi i nejrůznější věci. Pro opakující se úkazy i pro jejich anomálie. Tato schopnost mu už nejednou zachránila život.

 
422
H A G B E  R G

Omlouvám se, ale to mi uniklo." Preston připadal McGarveyovi poměrné dobrácký, ale přitom velice výkonný. Podobně jako Hanrahan byl i on fotbalový fanda, který se dokázal spolu s ním celé odpoledne vášnivě, i když docela přátelsky dohadovat o přednostech týmu Pack oproti družstvu Vikes. Teď zněl ale vysloveně omluvně. Já ho viděl jenom jednou," uklidňoval ho McGarvey, prohlížeje si auto ve zpětném zrcátku. ,Je v něm stejný řidič, ale teď má navíc ještě spolujezdce." McGarvey si nevšiml pohledu, který na něj Preston vrhl. Naši lidé to nejsou," ujistil ho Preston. Alespoň tohle vím docela jistě." Tchajwanská policie?"
Ne. Znám všechny jejich jednotky sledování. Tenhle k nim nepatří. Jsou to civi-listé. Nejspíš přívrženci ČLR. Možná špioni. Buď vědí o našem bezpečném domě a sledují ho, nebo jim někdo z konzulátu dal tip. Ať je to jakkoliv, budeme se s nimi brzy muset nějak vypořádat, protože teď už každou chvíli přijedeme k naší odbočce." Co chceš dělat, Mácu?" otázal se Hanrahan ze zadního sedadla. Ta delegace ČLR nám takřka dýchá na záda, takže moc času nemáme." McGarvey vytáhl svůj Walther PPK a ujistil se, že je nabitý. Ať se stane cokoliv, rozhodně nezraníme jediného Tchajwance, pokud to bude jenom trochu možné. Tím myslím jak policisty nebo vojáky, tak i civilisty." Znovu pohlédl do zrcátka. Žlutý fiat se stále držel za nimi. Zastrčil pistoli do pouzdra a zkontroloval oba rezervní zásobníky. Tady je ta odbočka," oznámil Preston.
Zamiřte přímo k domu, já vám řeknu, kdy zastavit," vyzval ho McGarvey. Byl časný večer, přesně jako před devíti měsíci, kdy tu byl naposledy. Jak tehdy informoval svého náčelníka štábu ve Washingtonu, účelem jeho cesty bylo prohlédnout si válečnou kořist. Ve skutečnosti tu však dával dohromady útržky mise, která ho málem stála život. Když bylo tehdy po všem, chtěl se podívat na dům, v němž dříve žil Lee, aby si dokázal udělat představu o muži, jenž málem přivedl svět na pokraj jaderné války. Situace zdaleka ne nepodobná té nynější. Leeův dům o osmnácti pokojích trůnil na úbočí hory, asi sedmdesát metrů nad úrovní nejbližšího souseda. V úzkém údolí i okolních průsmycích se všemi směry proplétala spleť cestiček, vedoucích k dalším domům. Leeova nemovitost však stála na vrcholku velice prudké horské serpentiny, která byla vysekána ve skále. Kromě využití přistávací plochy pro helikoptéru zde existovala jen tato jediná přístupová cesta. Kdyby se tchajwanská policie rozhodla přivézt delegaci ČLR vrtulníkem, celá záchranná akce by skončila ještě dřív, než vlastně začala. Několik set metrů od hlavní silnice se cesta na Grass Mountain začínala ostře zvedat ze dna údolí. Provoz, až na občasný mercedes nebo jaguár, tady prakticky přestal, a vinoucí se vedlejší silnice i stavby napolo skryté mezi stromy začal zahalovat závoj řídké mlhy, čímž jim propůjčoval nádech stísněnosti a jakési záhadnosti. Tohle byl Orient, a přesto si někteří bohatí lidé nechali tady nahoře postavit domy v západním stylu. Výsledkem byla podivná směsice, konečně jako celé město Tchaj-pej. Oukej, odbočka k Leeovu domu přijde za příští zatáčkou," informoval Preston. McGarvey tady v minulosti strávil pouhou půlhodinu, během níž se nejprve rozhlížel kolem domu a pak hleděl z balkonu přes údolí směrem k městu. Ten rozhled byl totiž fantastický. Teď se snažil vybavit si, jak příkrý je svah pod domem na straně KRITICKÝ      BOD
423
odvrácené od silnice. Možná se dá zdolat, ale příliš jistý si nebyl. Tehdy se totiž nejednalo o akci, kde by šlo o život. Jakmile projedeme příští zatáčku a dostaneme se z dohledu toho fiata, zpomalte a nechtě mé vyskočit," instruoval McGarvey řidiče. Pak pokračujte po téhle cestě k nejbližší další příjezdové cestě, tam se obraťte a počkejte na mě." Co s těmi chlápky ve fiatu?" chtěl vědět Preston.
Pokusím se je doběhnout. Jestli mě neuvidí a minou mě, projedou nejspíš kolem vás a někde kousek výš zastaví, aby počkali a zjistili, co zamýšlíte." McGarvey připevnil na hlaveň waltheru tlumič. Budeš potřebovat pomoc. Jdu s tebou," pronesl Hanrahan a vytáhl berettu. V tom domě znám jednoho chlápka. Když se tam objevím sám, mohli by mi naslouchat, ještě než začnou střílet." Zatraceně, Mácu, s tímhle jsem do toho přece nešel..." Sel jsi do toho s tím, že budeš poslouchat rozkazy, poručíku," pronesl McGarvey hrubě. Jestli se mi podaří S'-cunga dopadnout a dostat ho odtamtud, budu pak muset dost spěchat. Takže budu potřebovat někoho, kdo mi pohlídá záda. Rozhodně nebudu stát o to, dostat se mezi čínskou delegaci směřující z letiště nahoru k domu na jedné straně a ty idioty v autě na straně druhé. Rozumíš mi?" Hanrahan chtěl protestovat, ale ještě včas se vzpamatoval. Ano, pane." McGarvey poněkud roztál. Když to provedeme správné, nikdo nebude zraněn." Jsme tady, pánové," oznámil Preston. Projeli ostrou zatáčkou, minuli odbočku cesty k Leeovu domu a Preston prudce stiskl pedál brzdy. ,Jestli sem dorazí ta parta z letiště, dejte mi deset minut, ale pak odsud vypadněte," nařídil McGarvey. Prudce otevřel dveře, vyskočil z auta a tryskem zapadl mezi stromy a keře vedle cesty, zatímco dodávka stačila zmizet, než se v zatáčce objevil fiat. V něm zahlédl dva muže, kteří veškerou svou pozornost věnovali pronásledování auta před sebou. Byl si proto docela jistý, že ho neviděli. Jakmile zmizeli, vyskočil ze svého úkrytu, přeběhl silnici a pak vyrazil po příjezdové cestě vzhůru. Dobře si uvědomoval, že teď jde zatracené o čas. Příjezdová cesta byla dost příkrá a několikrát se stáčela. V několika minutách dosáhl vrcholu stoupání, kde se cesta dělila na pravé a levé rameno, obkružující fontánu před nevysokým, ale rozlehlým domem z oceli a skla. Vodotrysk fungoval a uvnitř domu svítila světla. Žádného zevního pozorovatele by nikdy nenapadlo, že se uvnitř děje něco neobvyklého. Nikdo se tu přece nepokoušel nic skrývat. Probíhal tu normální život. McGarvey vědomě držel obě ruce od těla tak, aby na ně bylo jasně vidět, a postupoval podél bazénu s vodotryskem. Cítil však, jak se mu na krku ježí chlupy. V oknech sice nikoho neviděl, ale měl velice přesvědčivý pocit, že ho někdo pozoruje a že na něj navíc míří i několik hlavní. Přes rybníček nepravidelného tvaru, v němž se pohybovali velcí zlatí kapři, vedl půvabný dřevěný můstek. Když ho McGarvey přešel, otevřely se přední dveře a vyšel z nich Joseph Ťi-jing. Měl na sobě džínsy a košili s rozhalenkou. Byl neozbrojen. Dobrý večer, pane McGarveyi. Musím přiznat, že jste nás svým příchodem pořádně překvapil." Ťi-jing strávil v minulosti osm měsíců v Langley v rámci výměnného

 
424
DAVID      HAGBERG
programu a McGarvey jeho i několik jeho kolegů za tu dobu docela dobře poznal. Všichni to byli odhodlaní a většinou i velice dobří zpravodajští důstojníci. Přijel jsem pro Petera Š'-cunga."
Ťi-)ing pohlédl za McGarveyova záda na prázdnou příjezdovou cestu. To jste přišel sám, a pěšky?" Dole na cestě na mě čeká dodávka. Nemáme ale moc času. Z letiště sem totiž právě jede delegace Čínské lidové republiky, doprovázená tchajwanskou policejní eskortou, a ti všichni ho chtějí zatknout." Ťi-jing výraz obličeje nezměnil, jen trochu přimhouřil oči. To je pro mě novinka." Nechtěli, abyste udělali nějakou hloupost, jako například utekli, nebo se tu snad zabarikádovali." Moji lidé by mě ale přece už touhle dobou varovali."
Třeba ne, jestli jim to někdo dostatečně vysoce postavený zakázal." McGarvey viděl, že i když mu Ťi-jing věřit nechce, je si současné vědom, že slyší pravdu. Když se mi ho podaří odvézt odsud včas, ČLR ho do rukou nedostane." Potom ale obrátí celý Tchaj-wan naruby."
To asi ano. A jestli budete vědět, kde se nachází, tak vás přinutí prozradit jim to. To přece víte." Ťi-jing potřásl hlavou, spíše ale hněvem a zklamáním, než nesouhlasem. Je toho zatraceně mnoho v sázce. Přitom začínáme vítězit. Konečně sbíráme kladné body. Jsme ti správní hoši..." Vedle něho se náhle objevil jeden z jeho mužů, významně se podíval na McGarveye a pak něco řekl svému šéfovi. McGarvey jejich čínštině nerozuměl, ale pochopil naléhavost slov. Výraz v Ťi-jingově obličeji se změnil v hněvivou rezignaci. Přece byste neměl žádný důvod chodit sem za mnou ve vší tajnosti z takové dálky se lží na rtech," pronesl pak. Na hlavní silnici z Ťi-lungu se v současnosti nachází sedm terénních vozů humvee zvláštní služby policie z Tchaj-peje." Pak prohodil ke svému muži něco, co ho evidentně rozrušilo. Pokusil se sice odporovat, ale Ťi-jing na něj vyštěkl nějaký rozkaz a muž zmizel. Jak jsou daleko?"
Právě odbočili na silnici ke Grass Mountain. Doufám, že vaše dodávka je dobré schovaná." Nachází se kousek za odbočkou k tomuto domu. Vede od domu nějaká další cesta, kudy bychom mohli zmizet?" Na opačné straně domu je jedna pěšinka. Je sice dost příkrá, ale dá se po ní jít." V dodávce je dost místa pro nás pro všechny."
Ťi-jing znovu zavrtěl hlavou. Potřebujete čas, abyste se dostali do údolí a vypadli odsud. My jsme schopni ty parchanty zdržovat třeba celou noc, když to bude třeba." McGarvey chápal, že toto je jediný způsob. Potřebujeme maximálně tak dvě hodiny, kapitáne. Potom se můžete klidně vzdát. Nenechávejte se zabít." Ťi-jingovy rty se zvlnily v náznaku úsměvu. Věřte mi, že udělám všechno, abych zemřel ve své posteli jako hodně starý muž." Vtom se objevili členové komanda s poněkud zmateným S'-cungem. Ťi-jing mu něco řekl v rychlé mandarínské čínštině. S'-cung pohlédl na McGarveye, zeptal se něco Ťi-jinga, a když od něj dostal odpověď, krátce přikývl. KRITICKÝ      BOD
425
Zdá se, že mám jít s vámi, pane," řekl.
Mám tady na vás zatykač za výzvědnou činnost proti Spojeným státům pro Čínskou lidovou republiku." Proto jste vážil celou tu cestu?" prohodil trochu pobaveně S'-cung. Přečtete mi také moje práva podle Mirandy?" McGarvey se musel usmát. Jestli si to budete přát a jestli si je dokážu vybavit podle toho, co jsem viděl v televizi v pořadech o newyorské policii." Peking opravdu poslal někoho, aby vás zatknul," pronesl Ťi-jing vážně. A moje vláda souhlasila s tím, že vás vydá. Dnes večer." S'-cung náhle pochopil vážnost celé situace. Rozumím."
Teď musíte jít, Petere," obrátil se k němu Ťi-jing. Srazil paty, přitiskl obě ruce k tělu a formálně se uklonil. S'-cung udělal to samé. Když se narovnal, pronesl k Ťi-jingovi několik čínských slov a pak se obrátil k McGarveymu. Nemám nejmenší tušení, jak mě chcete odsud dostat vcelku, ale za poslední dva měsíce jsem už zažil pár opravdu mimořádných věcí." Ťi-jing je pak zavedl na širokou verandu podél západní stěny domu, odkud spadal prudký, kameny posetý svah k asi sedmdesát metrů vzdálenému okraji lesa. Cesta běží přímo za těmi stromy," řekl jim Ťi-jing.
Konečně se začínalo stmívat. Město Tchaj-pej ožilo miliony světýlek. Nad hlavou bylo slyšet cosi jako tryskové letadlo mířící k jihu. Jeden ze strážců z vnitřku domu cosi nesrozumitelně vykřikl. Znělo to naléhavě. Už nemáte čas. Běžte po tom srázu opatrně a liodně štěstí," řekl jim na rozloučenou Ťi-jing. McGarvey se pustil ze svahu jako první. Jakmile se dostali kousek dál od verandy, byla stezka přece jen poněkud patrnější. Zpočátku nasadil kvůli S'-cungovi pomalejší tempo, ale již po deseti metrech si uvědomil, že jeho podstatně mladší společník je v dobré fyzické kondici a navíc se pohybuje s Jistotou horolezce, takže přidal do kroku. Během pěti minut dosáhli dna údolí, kde se začali prodírat hustým lesním porostem. Vyšli z něho zhruba dvacet metrů nad místem, kde stál vedle cesty zaparkovaný fiat, obrácený čelem dolů. Dodávku nebylo nikde vidět, ale dalo se předpokládat, že Preston stojí na nějaké přístupové cestě o třicet, čtyřicet metrů níže. Cesta k Leeově domu nebyla odsud o mnoho dále. To je naše?" zašeptal S'-cung.
Ne, tihle nás sledovali celou cestu z Tchaj-peje. Jsou tam dva lidé." Patří k příznivcům ČLR?"
Ano, ale pokud to alespoň trochu půjde, nechci je zabíjet." Oni by takhle nepřemýšleli, to vás můžu ujistit," odpověděl S'-cung. Co budeme dělat?" Počkáme, než přijede ta delegace z letiště. Tihle chlápci by se mohli vydat za nimi." Nebo taky ne..." pronesl S'-cung pochybovačně, když vtom se na cestě objevila světla, pohybující se nedaleko nich za zatáčkou. Od úbočí se jasné odrážel zvuk výfuků vozů humvee. Teprve když všechny automobily zahnuly na Leeovu příjezdovou cestu, rozhostilo se opět ticho. Fiat se ani nehnul. Krucifix," pronesl McGarvey potichu a vytáhl pistoli. Počkejte tady," nařídil S'-cungovi a vyšel na cestu. Pečlivě pozoroval stojící auto a pátral po sebemenším náznaku

 
426
ID      HAGBERG
pohybu uvnitř. Pistoli držel skrytou podle nohy a postupoval k fiatu. Když se přiblížil, bylo jasně vidět, že uvnitř vozu se nacházejí dva muži. Seděli však zcela nehybně. Teprve když přišel až těsně k nim, pochopil proč. Oba byli živí, ale bez sebe vzteky. Hanrahan s Prestonem je překvapili a doslova je sešněrovali a přivázali k sedadlům. S výjimkou otvorů pro nos a oči byli navíc celí zakrytí. McGarvey pokynul S'-cungovi, aby vylezl z úkrytu, když se z temnoty vynořil Hanrahan a zamával na ně. Š'-cung se nerozhodně zastavil, celý zmatený, co se to děje. Přivez dodávku," zavolal McGarvey na Hanrahana tak tiše, jak to bylo možné. Pak se obrátil k S'-cungovi, který se chystal pro jistotu zmizet. ,Já nevím..."
To je v pořádku, pane §'-cungu," uklidňoval ho McGarvey. Jeho společník byl ve svých necelých třiceti letech i přes svou inteligenci, výcvik a charisma vlastně stále ještě mladík, který se náhle ocitl tváří v tvář velice nejisté a potencionálně smrtelně nebezpečné situaci. Nedaleko Ťi-lungu na nás čeká ponorka. Jestli se nám podaří dostat vás na její palubu, odvezeme vás do Honolulu. Buď tato možnost, nebo Peking. Tady ale už nemůžete zůstat." Dodávka s vypnutými světly vyjela z ústí příjezdové cesty. S'-cung na ni pohlédl a pak se znovu otočil k McGarveyovi. Myslíte, že tam v nějakém obchodu budou mít stará čísla komiksů o Supermanovi?" McGarvey bezradně rozhodil ruce. Myslím že ano."
To má být dárek," dodal Š'-cung na vysvětlenou a pokynul směrem k autu. Myslím, že váš dopravní prostředek na nás čeká." Hanrahan jim přidržoval otevřená dvířka. Právě když došli až k dodávce, uslyšeli odněkud shora výstřel. S'-cung se znovu zastavil. Otočil se, ale McGarvey ho popadl za paži. Musíme jet," pronesl McGarvey rozhodným hlasem.
Tam nahoře jsou mí přátelé." S'-cung se pokusil vytrhnout. Kteří jsou rovněž příslušníky tchajwanské zpravodajské služby a kteří riskovali život, aby vás dostali z Sia-menu. Teď pro nás navíc získají trochu času." Mohli by je také zabít."
Ano, to by tedy mohli," odpověděl drsně McGarvey. Nás konečně také." S'-cung na něj upřímně a současně ztrápeně pohlédl a McGarveye napadlo: Vítejte do společného klubu. Teď máte i vy na rukou krev, stejně jako my. Nahlas to však neřekl, protože by to znělo příliš krutě, až moc bezcílně a bez slitování. Taková byla povaha jejich činnosti, jež sama formovala liďi do své hrůzné podoby, nikoliv tedy naopak. S'-cung byl však stále ještě idealista. McGarvey jenom doufal, že mu to ještě nějakou chvíli vydrží. Nastoupili do dodávky, a ještě než Hanrahan pořádně zavřel dvířka, Preston vyrazil dolů po strmé cestě jako raketa. Zvuk střelby nahoře v okolí Leeovy rezidence začal v tu chvíli sílit. 21.20 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
Harding se zdržoval ve velitelské místnosti a studoval mapu. Hloubka moře se v této oblasti výrazněji neměnila ještě dobrých osm kilometrů od břehu a ústupovou cestu jim navíc blokovala ponorka třídy Han. Kdyby došlo na ozbrojené střetnutí, toto pla tí R
BOD
427

vidlo by pro ně nebylo žádným opravdovým protivníkem. Domníval se však, že čínský kapitán nehodlá zahájit horký konflikt o nic víc než oni sami. Pohlédl na palubní hodiny. McGarvey si dal čas do půlnoci místního času. Teprve pak by se tedy dalo hovořit o nějakém zpoždění. Nikdo neměl možnost se dozvědět, co se na břehu děje. Technicky to samozřejmě nebyla jeho věc. On zodpovídal za ponorku a ze její posádku. Sáhl po sluchátku telefonu. Sonare, tady kapitán," promluvil do něj. Tady sonar, slyším."
Co dělá náš přítel?"
Stále je na svém místě za námi, kapitáne. Pokouší se zachovávat absolutní ticho. Někde má ale puštěný jeden dost hlasitý motor. Nejspíš to je přístroj na vnitřní cirkulaci vzduchu." Nějaká známka přívěsného motoru?"
Ještě ne."
Jaký je nahoře na hladině provoz?"
Dobrá zpráva, kapitáne, postupně řídne."
Průběžně mě informujte, Fishere," rozkázal Harding a zavěsil telefon. Jen na okamžik se zamyslel a téměř vzápětí zvedl hlavu. Na bojová stanoviště u torpédometů," pronesl chladným hlasem. Rozkaz, pane, bojová pohotovost u torpédometů," zopakoval poněkud překvapeně strojní důstojník a začal vydávat příslušné rozkazy. Nabít torpédomet číslo jedna, dva, tři a čtyři, ale neotvírat zevní příklopy." Máme cíl, pane?" otázal se zbraňový důstojník.
Zahajte proces analýzy pohyblivého cíle Sierry dvacet jedna. Chci průběžné výsledky a nepřeji si, abyste cíl ztratili, ať se bude dít cokoliv." Ano, pane," odpověděl důstojník, na kterého tento rozkaz udělal doopravdy dojem. Bylo to vlastně poprvé, co slyšel kapitána hovořit tak ostře. Nechť je Bůh milostiv tomu čínskému parchantovi, jestli třeba jen hne brvou. Ťi-lung
McGarvey ze zadního sedadla pozoroval cestu před sebou. Před Ti-lungem doprava výrazně zpomalila, protože u vjezdu do města stály na silnici vojenské zátarasy. Někteří lidé se pokusili ve vytrvalém dešti přejít pole k železniční trati, ale brzy uvízli v hlubokém blátě. Vojáci se pak za nimi vydali pěšky, aby je zatkli. Ráno tady žádné zátarasy nebyly," poznamenal Hanrahan.
Těch dvacet kilometrů z Grass Mountain až sem jim trvalo víc než hodinu. Dost času, pomyslel si McGarvey, aby bitva u Leeova domu skončila, dům byl prohledán, špiclové ČLR svázaní ve svém autě osvobozeni a vyslechnuti a popis dodávky zveřejněn. Bylo-li tomu doopravdy tak, museli nyní najít nějaký způsob, jak se přes silniční blokádu dostat, protože cesta zpátky pro ně neexistovala. Celá hlavní silnice byla neskutečně ucpaná a oni nehodlali rozpoutat přestřelku s tchajwanskými vojáky, kteří tady jenom plnili své úkoly. Co chcete dělat?" otázal se Preston. V jaké jsou ti mládenci náladě, tak určitě nepotřebují moc, aby vybuchli."

 
428
H

Pokusíme si cestu vykecat," pronesl McGarvey, jak se mu v hlavě začínala rodit myšlenka. Jestli pátrají jmenovitě po nás, pak nás čeká všechno jiné než pouhé mluvení," poznamenal celkem zbytečně Hanrahan. To všichni dobré věděli. McGarvey se obrátil a pohlédl na Š'-cunga, který se hrbil ve stínu na zadním sedadle. Když se jejich oči setkaly, Š'-cung se usmál a souhlasně přikývl. McGarvey se narovnal. Mluvení obstarám já," oznámil Prestonovi a Hanrahanovi. Ať se bude dít cokoliv, žádné střílení. Rozumíte?" Oba oslovení přitakali.
Trvalo ještě dalších dvacet minut, než konečně přišli na řadu. Silnice byla zablokovaná v obou směrech a lidé toužící dostat se z města vytvořili stejnou zácpu, jako ti, kteří směřovali dovnitř. Většinou šlo o nákladní vozy na cestě pro zboží nebo naopak již s nákladem. Vedle silnice parkovaly dva obrněné transportéry a svými padesátimilimetrovými kanóny pokrývaly cestu v obou směrech. Navíc zde stálo přinejmenším pět vozů typu humvee a asi pětadvacet vojáků v maskovacích uniformách. Všichni byli ozbrojeni samopaly M 16 a tvářili se nesmírně vážně. Oběma směry stály dvě řady aut a každou frontu obsluhoval zvláštní tým vojáků. K okénku řidiče teď přistoupil seržant s vojínem první třídy. McGarvey se natáhl přes Prestonovo rameno a podal seržantovi svůj vojenský průkaz. Musím mluvit s vaším velícím důstojníkem." Seržant pohlédl na jeho průkaz a pak se podíval McGarveyovi do obličeje. Vystupte si z té dodávky, všichni," nařídil. Budete mít pěkný průser, seržante, jestli sem sakramentsky rychle nezavoláte svého velitele. Máme tu něco, co by měl vidět." Vystupte si z vozu..."
Zavolejte ho," nařídil mu McGarvey. Teď hned!"
Seržant, nyní už poněkud méně jistý, se znovu podíval na McGarveyúv průkaz, který ho identifikoval jako kapitána amerického námořnictva. Ustoupil o krok a pronesl cosi do vysílačky na klopě. Za necelou minutu se objevil mladý poručík, rovněž v polní uniformě, prohodil něco k seržantovi a pak se přiblížil k dodávce. Okamžitě vystupte," spustil hodně hlasitě.
Jak si přejete," opáčil McGarvey. Uvnitř vzadu ale sedí jeden váš přítel, který vám chce něco říct." S tím se stáhl a otevřel zadní dvířka. Očima se dotkl Š'-cunga. Mladý muž přikývl. Věděl přesně, co má dělat. Nejdříve vystoupil Preston, a když poručík obešel vůz, vylezli i McGarvey s Hanra-hanem. Všude kolem bylo plno vojáků, kteří vytušili, že se děje něco mimořádného a drželi tedy zbraně v pohotovosti. Odstupte od vozu..." nařizoval poručík ve chvíli, kdy se v otevřených dvířkách objevil §'-cung. Poručíkův obličej jako bleskem zasáhlo poznání. Byl zjevně otřesen. S'-cung se objevoval v tchajwanské televizi již déle než šest týdnů. Stala se z něho doslova celebrita. Poručíku, pojďte sem na chvíli, prosím. Rád bych se vás na něco zeptal," oslovil ho Š'-cung a pak přešel do mandarínské čínštiny. 429
KRITICKÝ      BOD
Poručík, který mezitím vytáhl pistoli, jí nyní přestal mířit a přistoupil k otevřeným dvířkům. Potřásl si se S'-cungem rukou, načež ten začal mluvit. Potichu, pomalu, vyrovnaným hlasem, mírně a laskavé. Také někteří vojáci přistoupili blíž, aby lépe slyšeli. Všichni S'-cunga samozřejmě poznali. Přicházet začali dokonce i civilisté z nákladních a osobních aut, takže brzy tu byl dav přibližně jednoho sta lidí, shromážděných ve studeném dešti, aby si vyslechli §'-cungova slova. Ten však ani teď nezvedl hlas. Bylo to, jak si Hanrahan později vybavoval, jako by člověku šeptal do ucha, jako by mluvil přímo ke každému z těch lidí kolem. Ukazovalo se, že právě tento způsob je značně sugestivní. Bylo též jasné, proč se ho starci v Pekingu bojí tolik, že jsou ochotni riskovat třeba i jadernou válku, jen aby ho umlčeli. Jednu chvíli poručík zahanbeně pohlédl na pistoli, kterou stále ještě držel v ruce. Zastrčil ji do pouzdra a pak se mlčky a obřadně S'-cungovi uklonil. Aniž by pohlédl na McGarveye či ostatní, otočil se a spolu s vojáky se vzdálil. Můžeme teď jet," pronesl S'-cung. Další silniční blokády už nebudou." Už když McGarvey se svými kolegy nasedal do dodávky, obrněné transportéry se začaly stahovat a vojáci nastupovali do svých vozů humvee. Preston nastartoval motor a vyrazil. Zprvu jeli pomalu, jak však provoz řídl, postupně zrychlovali. Déšť a husté mraky ještě podtrhovaly temnotu, takže vjezd do úředně zatemnělého města skoro připomínal vstup do nějakého středověkého sídla dávno před vynálezem elektrického osvětlení. McGarvey vedl Prestona podél železničního nádraží do blízkosti rybářského skladiště a doku, tedy do míst, kde před časem vystoupili na břeh. Zaparkovali v úzké tmavé postranní uličce a vydali se ke stále ještě nehlídané bráně na prostranství se sušícími se sítěmi. Stejně jako při jejich první návštěvě, ani teď se zde nic nedělo a tentokrát tu dokonce ani nezahlédli žádného hlídače. Patnáct minut poté, co opustili dodávku, již slézali po žebříku do nafukovacího prámu, který nalezli uvázaný na přesně stejném místě, na kterém ho zanechali. Vystrkali ho zpod dlouhého dřevěného přístavního mola a potichu začali veslovat směrem k vjezdu do přístavu. Drobné vlnky kolem člunu dokonale maskoval déšť, který navíc výrazně omezoval i viditelnost. Na vzdálenost sedmi metrů bylo vidět jen jeho rozmazanou temnou oponu. Třičtvrtě kilometru od pobřeží Hanrahan složil vesla, spustil do vody přívěsný motor a nastartoval ho. Jediným problémem zůstávala otázka, jak se na palubu ponorky dostanou čtyři muži s potápěčským vybavením pouze pro tři osoby. 23.05 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
Řídicí stanoviště, tady sonar. Slyším přívěsný motor," hlásil vzrušeně Fisher. Směr nula-jedna-nula, vzdálenost čtyři tisíce metrů a přibližuje se." Oukej, připravte se k vynoření," nařídil Harding důstojníkovi ponoření. Paradise vzhlédl od mapy, kterou právě studoval, a přistoupil blíže. Naděláme přitom ale spoustu hluku," pronesl. Kapitánovi té čínské ponorky okamžitě dojde, že se něco děje." Správně, Rode. Nebude ale vědět co," odpověděl Harding. Neměl náladu na

 
430
DAVID      HAGBERG
vysvětlování toho, co hodlá udělat, dokonce ani svému zástupci ne. Dokázal si představit, čemu McGarvey čelí a čeho se snaží dosáhnout, a byl připraven poskytnout mu veškerou možnou pomoc. Důstojník ponoření předal kapitánovy rozkazy a loď byla v mžiku připravena k výstupu na periskopovou hloubku. V této poloze se rozhlédnou kolem a teprve pak se eventuálně naplno vynoří. Takový byl standardní postup. Dávejte pořádný pozor na nepřátelský cíl," upozornil Harding sonar. Provedu, kapitáne."
Zaplavte torpédomety od jedničky po čtyřku a otevřete jejich zevní příklopy, jakmile se začneme vynořovat." Provedu, kapitáne," zněla odpověď zbraňového důstojníka. Vyzvedněte ponorku do dvaceti metrů."
Vyzvednout ponorku do dvaceti metrů, pane," odpověděl řízně důstojník ponoření, načež se ozval ostrý sykot, jak do vyrovnávacích nádrží začal hlučně proudit stlačený vzduch. Seamolf ziiAi svou pouť vzhůru. Kapitán měl teď pozornost celé posádky, která opět pracovala jako vysoce efektivní jednotka, přesně tak, jak byla vycvičena. Opravdová zkouška, pomyslel si Harding, však teprve přijde. Vezměte si Scottyho a dva další muže a připravte se u hlavního nákladního poklopu," nařídil Hardingovi. Nevynoříme se, dokud nebudou přímo nad námi. Jakmile se ale ocitnou na palubě, vypadneme co nejrychleji odsud." Očekáváte nějaké problémy?" otázal se Paradise. Dick Scott byl jejich zbrojíř. Je to možné. Rode," připustil Harding. Nařiďte Scottovi, ať vydá ruční zbraně." 23.10 místního času Atomová ponorka 405 Hekou
Hejšuj byl v kapitánské kajutě a prohlížel si fotografii své ženy a dcery, když ho zavolal jeho zástupce. Pane kapitáne, americká ponorka míří k hladině!"
Jaká je situace na povrchu?" otázal se Hejšuj a fotografii odložil. Nyní nastal okamžik pravdy - pro jeho loď, posádku, i pro něho samého. Zachycujeme stejný malý přívěsný motor jako předtím, asi čtyři tisíce metrů daleko. Jiný provoz tam prakticky neexistuje. Máme tu jen dva další cíle, ale oba za dese-titisícimetrovou hranicí, a to na volném moři." Jejich nový sonar Trout Creek se dokázal vyrovnat snad každému, i tomu nejdokonalejšímu ponorkovému sonarovému zařízení. Hejšuj v něj alespoň měl neomezenou důvěru. Vyšlete osádku odstřelovačů. Řekněte jim ale, že si musí být na sto procent jistí, že míří na správný cíl. Jestli budeme mít štěstí, podaří se nám tu rázem všechno skončit a s žádnou americkou ponorkou se nebudeme muset nikdy potýkat." Ano, pane," potvrdil rozkaz Lagao.
Hejšuj naposledy dlouze pohlédl na rodinnou fotografii, pak si zapnul horní knoflík uniformy a vydal se o jedno patro výš do velitelského centra v přední části lodi. Zaplavte všechny torpédomety a otevřete zevní příklopy," nařídil. Provedu, pane." Zbraňový důstojník zopakoval rozkaz.
Připravte se okamžitě vyrazit," přikázal kapitán strojnímu důstojníkovi ledově klid-KRITICKÝBOD 431
ným hlasem. Dnešek je stejně tak dobrý den pro vítězství či prohru jako kterýkoliv jiný, napadlo ho. Žít nebo zemřít. 23.20 místního času Na hladině
Jsme na místě," ohlásil Hanrahan, když naposledy zkontroloval polohu podle satelitního navigačního přístroje. Noc byla naprosto klidná, s výjimkou šumění deště na hladině moře a tlumeného hučení přívěsného motoru. Oni vědí, že jsme tady," pronesl McGarvey s jistotou. Pečlivě se rozhlédl kolem dokola, ale pokud mohl vidět, byli na celém oceánu sami. Budete se muset potopit, dostat se na palubu a přinést jedno další potápěčské vybavení..." Já ale neumím plavat," přerušil ho S'-cung.
Vy nebudete muset nic dělat, my to všechno uděláme za vás," uklidňoval ho McGarvey. Věřte mi." Periskop," ozval se vzrušeně Hanrahan.
Všichni se otočili směrem, kterým se díval, ještě včas, aby zahlédli světlo na vrcholku periskopu Seawolfa, jak na ně bliká Morseovou abecedou. Hanrahan zvedl varovně ruku. .Stáhněte se o sto metrů. Vynoříme se. Opakuji. Stáhněte se o sto metrů. Vynoříme se.'" S'-cung se otočil, aby něco poznamenal, když se uprostřed jeho čela náhle objevila nevelká červená skvrna. Byl to naváděcí laserový paprsek, který, )ak se zdálo, vycházel odněkud od hladiny napravo od Seawolfa. McGarvey se vrhl kupředu, ramenem vrazil S'-cungovi do hrudníku a povalil ho. K zemi," vyštěkl.
Preston vykřikl bolestí, jak mu z obrovského otvoru uprostřed hrudníku vyrazil mohutný proud krve. Náraz ho odhodil stranou jako hadrovou panenku, smýkl s ním přes bok člunu a dolů do vody. Hanrahan se skulil těsně za ním, protože z temnoty přicházely další výstřely. Cestou však uchopil S'-cunga za košili a strhl ho s sebou. McGarvey, který stále ještě držel S'-cunga za paži, ho vzápětí následoval. Nafukovací prám i okolní hladina vybuchly v několika gejzírech, jak sem dopadly salvy z minimálně dvou kulometů s tlumičem. Vezmi Petera a vypadněte odsud," rozkázal naléhavým hlasem. Hanrahan popadl zmítajícího se S'-cunga. A co Tom?"
Ten je mrtvý. Dělej!"
Hanrahan chtěl sice zůstat, ale na tento popud se vydal se Š'-cungem v závěsu pryč od místa přepadu. Střelba utichla. McGarvey nalezl Prestona, jak se několik metrů vedle něho pohupuje s obličejem ve vodě. Obrátil ho sice, ale Preston byl mrtvý, přesné jak předpokládal. Dostal zásah do zad, kulka prošla jeho tělem a vyrvala mu z hrudníku otvor o průměru patnácti centimetrů. Ti parchanti používali buď střely dum-dum nebo výbušné náboje. McGarvey pootočil hlavu a naslouchal. Uslyšel cosi jako hluk malého přívěsného motoru blížícího se k němu. Po jeho levé ruce na širokém pruhu hladiny teď doslova vřela voda, jako by ji někdo zespodu zahříval. Byl to Seawolfna své cestě k hladině. Hanrahan a S'-cung již zmizeli ve tmě, ale motor se ozýval nyní již velice blízko. Byli to Číňané a přijeli si sem pro S'-cunga. Jak se sem dostali, na tom teď nezáleželo.

 
432
H A G  B E  R G

Zařízením k nočnímu vidění pravděpodobné nějak objevili nafukovací člun, ze čtyř mužů správně identifikovali S'-cunga a namířili na něj. Teď se přicházejí přesvědčit, že je skutečně mrtvý. McGarvey natáhl ruku a smočil ji v krvi na Prestonově prsou. Pak si krvavou kaši rozmazal po celém obličeji a položil se na záda, s rukama doširoka rozhozenýma a očima nevidomě otevřenýma, jako by byl mrtev. Motor se teď ozýval prakticky těsně nad ním a on se nesměl ani pohnout. Musel se dokonce nechat i na okamžik zalít vlnou a přitom nesměl ani mrknout nebo zavřít ústa. Z mlhy se náhle vyloupl černý gumový nafukovací člun, téměř dvojče toho, kterým sem sami přijeli ze Seawolfa, a zamířil přímo k Prestonovi. U jeho těla zpomalil, zakroužil kolem něj a pak přes mrtvý obličej přejel úzký paprsek světla. Ozvalo se několik slov, kterým McGarvey nerozuměl, načež se člun přesunul k němu. Když mu světlo baterky dopadlo na tvář, musel se vší silou přemáhat, aby ani nemrkl nebo nehnul svalem v obličeji. Na člunu byli tři muži, všichni oblečeni do černých nočních uniforem, se začerně-nými tvářemi. McGarveye náhle napadlo, že se sem dostali stejným způsobem jako on s Hanrahanem. Určitě sem přišli z ponorky. Znamenalo to, že ponorka ČLR leží někde kousek od tchajwanského břehu a vyčkává na zahájení čínského útoku. Seawolf ji musel nějak přehlédnout. Nalevo od McGarveye se náhle z vody vynořilo cosi velkého a černého. Jeden z Číňanů pronesl něco naléhavého a vzápětí přidal plyn. Když nafukovací člun McGarveye míjel, ten vztáhl ruku a chytil se jednoho lana na boku lodi. S jeho pomocí se povytáhl z vody, popadl námořníka obsluhujícího motor za košili a strhl ho k sobě. Člun okamžitě ostře zabočil doleva. McGarvey se na poslední chvíli zhluboka nadechl a překvapeného Číňana stáhl pod hladinu. Ten se v okamžiku, kdy mu hlava zmizela pod hladinou, reflexivně nadýchl vody. Námořník se přestal hýbat během několika sekund, takže když se McGarvey vynořil s nehybným tělem nad hladinu, člun se právě obracel zpátky. Z rukou mrtvého muže McGarvey získal zbraň, která mu podle hmatu připomínala sterling, naklonil se poněkud dozadu, aby se otvory ve stěnách tlumiče dostaly z vody, a v momentě, kdy se člun ocitl prakticky nad ním, vyprázdnil do něj zblízka celý zásobník. Gumový člun sebou smýkl divoce doprava a pak se převrátil, jak se prostřelené vzduchové komory náhle vyprázdnily. McGarvey upustil prázdnou zbraň a vydatnými tempy zamířil pryč od případných živých trosečníků. Nebylo to však zapotřebí. Až na zvířenou hladinu za ním byl všude naprostý klid. Hanku," zvolal.
Tady," odpověděl Hanrahan odkudsi zleva.
Máš Petera?"
Tady," ozval se sám S'-cung. Na muže, který neumí plavat a nachází se uprostřed oceánu, měl překvapivě klidný hlas. O pár vteřin později zachytil McGarveye paprsek světla z paluby Seawolfu. Otočil se tedy a začal k němu plavat tak rychle, jak jen dokázal. Stále ještě z toho nebyli úplně venku. Zvláště když tu někde blízko v temnotě číhala ponorka clr. KRITICKÝ      BOD
433
23.29 místního času Atomová ponorka 405 Hekou
Sierra osmnáct je na hladině," ohlásil nervózně Zenžong kapitánovi. Otevřete příklopy jedna a dvě," nařídil Hejšuj. Připravte se k odpálení." Co ale naši muži na hladině, pane kapitáne?" otázal se Lagao, který mu stál po boku. Hejšuj se k němu obrátil a bezvýrazně na něj pohledl. To je přece ryze teoretická záležitost, korvetní kapitáne. Touto dobou už buď uspěli, nebo neuspěli. S posádkou celé ponorky ale bojovat nedokáží."
Dopřejte jim ještě alespoň pět minut," žádal Lagao. Třeba nám dají nějaké znamení, že jsou naživu a pokoušejí se vrátit na palubu." Hekou na začátku akce vystoupala do třiceti metrů, aby členové komanda mohli vystoupit. Vzápětí se však opět ponořila do jednoho sta metrů, takže se ocitla za a pod americkou ponorkou. Do této hloubky by se nedokázal ponořit ani sebezkušenější potápěč. Kapitán však na druhou stranu nehodlal riskovat loď ani posádku tím, že by se vynořil a pokusil se je zachránit. Když se však dobrovolníci na tuto misi hlásili, věděli dobře, co je čeká. Tři minuty," rozhodl se Hejšuj. Tak dlouho nám potrvá, než se připravíme ke střelbě." Pak se odvrátil. 23,32 místního času Atomová ponorka 21 Seawolf
Máme tři lidi na palubě a vstupní příklop je uzavřený," hlásil Paradise kapitánovi. Bleskově vynořit, Rode, máme tu něco na práci," rozkázal Harding. Pak stiskl další knoflík. Sonare, tady kapitán. Copak dělá náš cíl?" Leží klidné asi dva tisíce metrů od nás, kapitáne. Je otočená přídí ve směru jedna-sedm-pět a nachází se asi o sto metrů hlouběji než my," ohlásil Fisher. Když jsme se vynořovali, myslím, že otevřel minimálně dva zevní příklopy torpédometú." Jestli se něco změní, okamžitě mi to nahlaste," přikázal Harding. S tím zavěsil. Dostaňte nás odsud," promluvil k palubnímu inženýrovi. Provedu, pane."
Nouzové ponoření do jednoho sta metrů, nový kurz nula-šest-nula, co nejdřív rychlost čtyřiceti uzlů." Ponorka musela být minimálně třicet metrů hluboko, aby mohla vyvinout svou maximální podhladinovou rychlost. Třela okamžitě předal rozkaz dál a během několika vteřin už Seawolf vyrazila kupředu. Paluby se ostře naklonily kupředu a na pravobok. Neztrácejte zaměření cíle," varoval Harding zbraňového důstojníka. Ne, pane." 23.35 místního času Atomová ponorka Hekou
Pohnula se, pane kapitáne," vykřikl Zenžong. Sierra osmnáct se ponořuje a mění polohu zleva doprava." Odjíždí nějak moc rychle. Myslíte, že o nás ví?" otázal se Lagao Hejšuje. Možná," odpověděl kapitán. Hlavou se mu právě rychlostí světla honilo milion

 
434
H A G B E R G

různých myšlenek, mezi nimiž byly i vzpomínky na rodinu. Avšak krev mu vřela. Sloužit na ponorce třídy Han, ať už jakkoliv dlouho, znamenalo v podstatě jistou smrt na leukemii nebo na nějakou jinou formu zhoubného bujení, protože reaktory zářily. I když jistě to věděli pouze důstojníci, většina posádky to alespoň tušila. Avšak láska k vlasti a různá speciální privilegia, jimž se těšili jejich rodinní příslušníci, byly dostatečně silnými podněty. Od našich členů komanda na hladině dosud žádná zpráva?" Ne, pane."
Hejšuj soucitně pohlédl na svého zástupce a pak se obrátil na zbrojního důstojníka. Máme nepřítele zaměřeného?" Ano, pane."
Odpálit číslo jedna, odpálit číslo dvě."
23.36 místního času Atomová ponorka Seawolf
Torpéda ve vodě!" ohlásil Fisher. Jsou dvě, směr jedna-devět-pět a blíží se." Zahněte vlevo a přejděte na plnou parou vpřed," velel chladně Harding. Rozkaz, pane, kormidlo vlevo a plnou parou vpřed," opakoval poručík Třela. Čas do zásahu?" zeptal se Harding sonaru.
Devadesát vteřin, kapitáne."
Připravte se k vypuštění akustických návnad, jakmile se dostaneme na kurz tři sta šedesát stupňů," nařídil Harding. Připravte se odpálit torpédo jedna a dvě." Nedělejte to, kapitáne," vykřikl McGarvey, který právě vešel do velitelské místnosti Paradiseovi v patách. Harding se ostře ohlédl. McGarvey stál těsně vedle navigačního stolku, kapala z něj voda, tvář měl pokrytou krví, v očích divoký pohled. Vypadni odtud, Mácu. Hned!" Vyslechni mě, Torné. Musíme kapitána té čínské ponorky přimět, aby věřil, že nás zničil." To by se mu také skutečně mohlo docela dobře podařit."
Šedesát pět vteřin do zásahu," ozval se Fisher.
Torpéda jedna a dvě připravena k odpálení, kapitáne," připojil se zbraňový důstojník. Pokud toho můžeme dosáhnout, aniž bychom riskovali vlastní zničení, pak to musíme udělat," nesouhlasil McGarvey. V tom je přece celý smysl naší operace. Dostat odsud S'-cunga v naprosté tajnosti, nebo přesvědčit Číňany, že je mrtev." McGarvey potřásl hlavou. Oni na nás čekali. Věděli, že ho přivedeme. A já přitom ztratil jednoho člověka." Kapitáne?" ozval se palubní inženýr.
Vypusťte akustické návnady," zareagoval Harding. Zastavit motory, kormidlo do střední polohy." Všechno zastavit, kormidlo do střední polohy, pane." Třela odpověděl celkem rychle, jen po nepatrném zaváhání. Doufal, že starý i tentokrát ví, co dělá. Padesát vteřin do zásahu."
Harding pohlédl na McGarveye a Paradise. Je mi líto, že jsi toho muže ztratil," řekl. Připravte se odpálit torpédo jedna, jenom torpédo jedna." Torpédo jedna připraveno," odpověděl zbraňový důstojník. Sonare, tady je kapitán. Chci, abyste spustili ten program KBO, který jsme dostali 435
KRITICKÝ      BOD
v Pearlu. Využijte k tomu hlavní sonar." KBO byl program nazvaný Klamavá bojová odpověď. Seawolf ho měl během své plavby vyzkoušet, ale nepočítalo se s tím, že by to bylo v bojové situaci. Rozkaz, kapitáne. Rozumím. Čtyřicet vteřin do zásahu."
Řeknu vám, kdy začnete vysílat. Jenom buďte připravení." Ano, pane."
Harding pokynul Paradiseovi, aby se přesunul k ovládacímu panelu zátěže. Až dám znamení, chci, aby se všechny zadní nádrže najednou prudce otevřely." Tento manévr vpustí spoustu vody do zadní poloviny lodě, která pak okamžitě začne klesat. Třicet vteřin do zásahu," hlásil Fisher.
Odpalte torpédo jedna," rozkázal Harding.
Odpálit jedničku, ano, pane," odpověděl zbraňový důstojník. Torpédo jedna odpáleno." Sonare, tady řídicí stanoviště. Připravte se, Fishere."
Rozkaz, pane."
Vyšlete příkaz k samodestrukci torpéda," nařídil Harding zbraňovému důstojníkovi. Ten překvapeně vzhlédl. Pane...?"
Dvacet vteřin do zásahu."
Destrukce torpéda, teď!" pronesl rozhodně Harding.
Zbraňový důstojník odkryl ochranné víko nad jedním knoflíkem a stiskl ho. Drátem naváděné vysoce výbušné torpédo, které dosud ještě nemělo ani čas zaměřit na cíl, vybuchlo asi dvě stě padesát metrů od Seawolfu, přímo v trase připlouvajících čínských torpéd. Držte se," vykřikl Harding, když do trupu ponorky narazila první tlaková vlna. Obě čínská torpéda explodovala prakticky ve stejném okamžiku a výsledná tlaková vlna udeřila do trupu Seawolfu stejnou silou, jako by do ponorky narazily dva náklaďáky plné betonu. Začněte vysílat," rozkázal Harďing sonaru. Za malý okamžik se voda v okolí Seawolfu rozechvěla zvuky rozpadající se ponorky - vnitřními výbuchy, hlukem proudící vody a hroutících se přepážek, dokonce i výkřiky mužů a rachotem strojů a zařízení, utržených ze svých ukotvení a prorážejících otvory v palubách. Paradise už čekal u panelu balastních nádrží, když na něj Harding kývl. Vezměte nás dolů."
Paradise otočil kontrolním vypínačem, ze zadních nádrží prudce vyrazil vzduch a celá loď okamžitě zahájila rychlý sestup ke dnu. Harding vztáhl ruku, pevně se chytil držadla nad hlavou a vzepřel se. Všichni ostatní udělali totéž. 23.40 místního času Atomová ponorka 405 Hekou
Hejšuj si rukou tiskl sluchátka k uším. Naslouchal zvukům umírající ponorky. Toto vědomí ho současně rozjařovalo i naplňovalo smutkem. Přímo pod ním právě umírala, nebo už zemřela, více než stovka důstojníků a mužů. Raději tedy soustředil pozornost na Zenžonga a další členy obsluhy sonaru, kteří odvedli tak brilantní práci. Pociťoval vůči nim respekt a vděk. Stejně jako vlastně vůči

 
436
H A G  B  E R G

celé posádce. Postavili se jednomu z nejlepších plavidel amerického námořnictva a dokázali nad ním zvítězit. Dobrá práce," řekl nahlas, vřele se usmál, odložil sluchátka a podal je jednomu z mužů obsluhujících sonar. Svůj úkol jsme úspěšně splnili, takže teď nastal čas jet domů." Zenžong měl napilno. Na obrazovkách sonaru bylo patrno přinejmenším šest výrazných bílých horizontálních čar. Zaznamenáváme spoustu blížících se cílů," ohlásil. Rychle je na obrazovce označil mastnou tužkou. Pak je tedy nejvyšší čas, abychom odsud vykličkovali," odpověděl Hejšuj. Zaveďte nás do bezpečí." Zenžong vzhlédl, oči doširoka rozevřené, ale pak začal počítat relativní kurzy blížících se cílů. Hejšuj se vrátil na velitelské stanoviště. Jeho podřízení se po něm ohlíželi s úctou. Kapitán se usmál a uklonil se jim. Děkuji vám. Podařilo se nám splnit rozkaz. Teď se vrátíme domů." Jaký je náš kurz a rychlost, pane kapitáne?" otázal se ho strojní důstojník. Hejšuj přešel k navigačnímu stolku a zaznamenal kurzy blížících se válečných lodí, které mu předal Zenžong. Byli už téměř obklíčeni, ale přece ještě ne docela. Stále měli před sebou ještě jeden volný směr vedoucí na volné moře. Směr tři-pét-nula, rychlost dva-pět uzlů," oznámil palubnímu inženýrovi, který rozkaz okamžitě předal dál. Uvědomil si, že při této rychlosti budou dělat dost hluku. Lagao k němu přistoupil a zadíval se na mapu. Oni nám vlastně nechali volnou tuhle ústupovou cestu," pronesl. Je to buďto jejich chyba, nebo politický kalkul," pronesl Hejšuj a pozvedl oči. Sám sice pociťoval klid, ale bylo zřejmé, že jeho zástupce je znepokojen. Nebo by to mohla být také past."
Hejšuj přikývl. Připravte zprávu pro admirála Pcheje. Povězte mu, že úkol jsme splnili a nyní jsme na cestě do Ningba." Kdy mám tu zprávu vyslat?"
Okamžitě," odvětil Hejšuj a otočil se k mapě zády. Ponorka začala zrychlovat. Věděl, že tentokrát nemají nejmenší naději dostat se domů. Byla to však úspěšná plavba. Zrádce Si S'-cung byl po smrti a válce s Tchaj-wanem se podařilo vyhnout. Přinejmenším prozatím. O dva týdny později Plenární zasedání Organizace spojených národů Cestou do New Yorku toho měl McGarvey spoustu k přemýšlení. Na Balkánu se začínala vyvíjet nová konfliktní situace, další nepokoje byly hlášeny z Řecka, objevily se pověsti, že jakýsi vysoký činitel mexické vlády má příliš úzké vztahy s drogovými kartely a konečně Castrův nástupce začal nepokrytě nadbíhat Pákistánu se záměrem získat od něj jadernou technologii. Pohřeb Torna Prestona proběhl na vojenském hřbitově v Ariingtonu docela tiše, za přítomnosti několika málo přátel a příbuzných. Tom nebyl ženatý a neměl děti. Zpočátku se sice objevil nějaký zmatek ohledně jeho totožnosti, ale tchajwanská pobřežní stráž nakonec určila jeho identitu a poslala pozůstatky do Států. 437
KRITICKÝ      BOD
Čínské námořnictvo a letectvo ukončily své rozsáhlé manévry, sbalily se a najednou odjely domů, aniž by nabídly sebemenší vysvětlení ohledně Petera S'-cunga, zničení dvou ponorek, americké kdesi u severního tchajwanského pobřeží, a lodi ČLR o pár hodin později a o nějakých devadesát kilometrů severněji. Z obou ponorek nikdo evidentně nepřežil. Média se této poslední příhody nikdy nedopídila a diplomatické kruhy USA i ČLR se zdvořile ale důsledně vyhýbaly i pouhé zmínce o těchto událostech. Z pohledu obou stran se jednalo o spravedlivou a rovnou výměnu. To však byl výsledek, kterého Číňané budou brzy zatraceně litovat, pomyslel si s potěšením McGarvey, když ve třetím patře vystupoval z výtahu. Přešel halou a poté, co ukázal své pověření, byl vpuštěn do skleněných kukaní, kde nad hlavami Plenárního shromáždění sídlili a pracovali překladatelé. Kapitán Joseph Ti-jing, nyní v civilním oblečení, vyskočil ze svého místa, odkud pozoroval průběh zasedání, na tváři široký úsměv. Rád vás zase vidím, pane McGarvey," pozdravil ho a oba muži si potřásli rukama. Moji přátelé mi říkají Mácu. A jsem doopravdy rád, že tě vidím vcelku." Bylo to tam pár hodin trochu vachrlaté, ale nakonec jsme si uvědomili scestnost našeho vlasteneckého nadšení a vzdali jsme to. Žádné ztráty jsme naštěstí neutrpěli." Na pódium právě dorazila americká velvyslankyně Margaret Woolseyová. Přivítal ji zdvořilý potlesk. Možná by ses chtěl mrknout na Čou En Pchinga. Je to nový velvyslanec Čínské lidové republiky u Spojených národů," navrhl Ti-jing. Neskutečně se bavil. Ten ubožák netuší, co se hrne na jeho hlavu." Nebude to žádná legrace," souhlasil McGarvey.
Máš samozřejmé pravdu," přitakal Ťi-jing náhle s velice vážným výrazem. Možná to bude trvat ještě dalších sto let, než pevninská Čína uzná, kdo a co je vlastně Tchaj-wan. Podívej, jak dlouho to trvalo, než se vrátil Hongkong." Usmál se a pokývl hlavou, když se sálem rozezněl bouřlivý potlesk. Není to ale skvělé, alespoň jednou za čas vyhrát? Však víš, pravda, spravedlnost, americký způsob života a tak." Dole v sále se k pódiu pomalým krokem blížil Peter §'-cung. Cestou tiskl ruce četných delegátů, kteří překonali ochrannou bariéru tvořenou osobními strážci dodanými Spojenými národy a zdravili ho. McGarvey si od Ti-jinga vypůjčil dalekohled a pokusil se najít Čou En-pchinga a další členy čínské delegace. Ti se však již zvedli a byli tou dobou na odchodu postranní uličkou ze sálu. McGarvey spokojeně dalekohled vrátil. Budu muset jít."
Proč spěcháš, to nejlepší právě začíná," přemlouval ho Ťi-jing. Mám s jedním kamarádem schůzku na skleničku. A potom se k nám mají připojit naše manželky." Měl bych toho člověka znát?"
McGarvey zavrtěl hlavou. Je to jenom jeden starý přítel. Velitel ponorky. Dobrý chlap, jakého se vyplatí mít v nouzi po ruce."

 
David Hagberg je bývalým šifrantem amerického vojenského letectva, který vyučoval kádry CIA a pilně cestoval po Evropě, Arktidě a po Karibské oblasti. Pod pseudonymem Sean Flannery píše rovněž romány z oblasti fiction. Uveřejnil více než tucet dobrodružných novel, včetně takových titulů jako White House (Bily duní), High Flight (Vysoký let), Eagles Fly (Let orlu), Assassin (Atentátnik) nJoshua's Hammer (Joshuovo kladivo). Jeho dílo bylo nominováno na četná ocenění, včetně Ceny pro nejlepší americkou knihu, třikrát na Cenu Edgara Allana Poea a rovněž třikrát i na Cenu za americký detektivní román. Žije na Floridě a vydává knihy nepřetržitě již pětadvacet let.

 
Ľ>f          f
VNITRNÍ INFORMACE
DEAN ING

 
Jedna
Čím déle žiju, tím víc si uvědomuji!, že stále méně věcí vím jistě." Tuto větu míval můj přítel Quentin Kim ve zvyku hučet do mé a do Dany Martinové, vyznačující se rozkošně tvarovanou postavou, při přednáškách o obecné bezpečnosti na Státní uni-fit       verzitě v Saň Jose. Dana se pokaždé v odpověď zamračila, protože obecné učenosti si nesmírně vážila. Já se naopak uchechtával, jelikož jsem se domníval, že Quent žertuje. Od té doby však uplynulo už několik let a za tu dobu jsem poněkud zestárl. Chci tím říct, že já jsem se tehdy domníval, že naopak vím všechno. Název obecná bezpečnost" byl jenom poněkud noblesnější akademický pseudonym pro kurz výuky poldů. I když si Quent tehdy už stačil vybudovat docela záviděníhodnou reputaci jako licencovaný soukromý vyšetřovatel v oblasti Zálivu, rozhodně nemohl být považovaný za velkoměstského poldu. Já se snažil jedním takovým stát, dokud mě neznechutila ta věčná nevyhlášená válka mezi zástupy pronásledovaných mládenců a řadami hochů z oddělení pro vnitřní záležitosti, kteří je pronásledovali. Obě strany se neustále pokoušely získávat příznivce na svou stranu. Snažil jsem se ze všech sil, abych se jim oběma vyhnul. Mezitím jsem Danu ztratil z dohledu, s Qyentem se setkával jen příležitostně a sám jsem ve jménu obecné bezpečnosti nastoupil službu v oaklandském oddílu detektivů v civilu. Tolik, pokud šlo o to, jak opatrně člověk musí v tomto Augiášově chlévě našlapovat. Díky své ostražitosti jsem ale po několika letech odešel od sboru přece jen se ctí a s řadou kontaktů v okolí Oaklandu na obou stranách zákona. Lépe řečeno - na všech stranách, což pro takového vyšetřovatele mělo cenu zlata. A musel by to být někdo daleko dokonalejší než Harve Rackham, aby takovýchto styků nevyužil, takže proto jsem se stal privátním slídilem, čmuchalem, očkem, neboli krátce řečeno soukromým vyšetřovatelem Rackhamem. Rychlý úspěch dokáže život člověka zničit rychleji než sekáček na led, zvláště je-li to následek štěstí, mylně považovaného za umění. Rok po začátku své nové kariéry jsem se zapletl do pěkného případu - únosu dítěte v rozpadající se rodině. Otec uneseného chlapce, génius v oblasti softwarových programů, chtěl to dítě zpátky natolik, že na vyřešení tohoto problému byl ochoten věnovat značnou sumu peněz. Po několika dnech vyplněných jeho zoufalstvím jsem si pustil ohledně celého případu pusu na špacír před manželem své sestry Erniem. Ukázalo se, že to byl šťastný krok. Ernie pracoval pro NASA v Moffett Field a čirou náhodou znal jednoho kanadského fyzika. Díky Erniemu se mi tudíž donesla fáma, že ten fyzik má poněkud bližší vztahy s matkou uneseného dítěte. Jak si Ernie vzpomněl, mluvil onen fyzik quebeckským přízvukem a rád dlouze vykládal o své učitelské kariéře. V té době dokonce již podal v NASA výpověď, aniž však uvedl svou budoucí adresu. Byl katolík. Krátké pátrání odhalilo, že by se mohl vyskytovat na univerzitě v Montrealu, katolické škole, kde se přednášelo francouzsky. Podařilo se mi chytit Boeing 787 a dostat se na místo ještě dříve, než tam dojel on,

 
444
D E A N      I N G
a koho jsem nenašel v montrealském bytě, který si ten fyzik předem pronajal. Samozřejmě toho pětiletého kluka. Nehodlal jsem se raději moc rýpat v důvodech, proč mamina sebrala hošíčka a utekla od taťky. Stačilo, že ilegálně opustila Státy. Sek, který jsem za to vyinkasoval, nakonec bohatě stačil i na zakoupení jedné rozpadající se farmy, nacházející se pětatřicet kilometrů a sto let od Oaklandu. Vzhledem k tomu, že jsem většinu času byl pryč, rozhodl jsem se své dva hektary broskví a vína nechat oplotit. Nicméně nejvíc mě zaujala místní kovářská dílna. Kovář, mohutný muž, silný a sukovitý," atd. Samozřejmě, tohle byly jen samé romantické sračky, ale jak jsem se již zmínil, tehdy jsem věděl všechno nejlíp. A navíc jsem si ještě hodlal postavit terénní závodní auto, jeden z těch dieselelektrických kříženců, jaké byly tehdy tolik oblíbené. Neuměl jsem si představit krásnější život. Plánoval jsem zaskočit občas do Oaklandu vydělat nějaké peníze a pak se každou volnou chvíli schovat do svého zahradního doupěte, kde si budu moct stavět ten svůj skvělý blesk na kolech. A Bůh sám ví, že jsem měl v té době volného času požehnaně. Copak se svět stále ještě nedozvěděl, jak jsem skvělý? Pročpak se další a další bohatí chlápci hlasitě nedo-žadovali mých drahých služeb? Cožpak moje velikost nebyla dostatečně široce známá? Odpovědět se dalo třemi slovy: ne, ne a ne. Když jsem ještě měl peníze, neinvestoval jsem do inzerce na webových stránkách a spokojoval jsem se pouze s jedním řádkem ve Zlatých stránkách. Moc zájemců se mi tedy neozývalo. Jednoho dubnového odpoledne jsem právě otrávené mručel pod svou benzinovou dodávkou toyota, pátraje po zdroji úniku oleje, protože jsem si, upřímně řečeno, žádnou jinou činnost nemohl dovolit, když vtom zacvrlikal můj mobil. Ozval se Qyentin Kim a mně se vzápětí roztáhla pusa k úsměvu. Považoval jsem se ve svém oboru za dost dobrého, když ale nemůžu najít někoho tak velikého, jako jsi ty, je to pro mě dost ponižující," nadával. Vysoukal jsem svých sto kilo zpod auta. Chceš říct, že mě právě teď hledáš? Dneska?" Po té okresní cestě jsem projel už přinejmenším třikrát, Harvey. Můj navigační přístroj mi ani v nejmenším nepomohl. Kde k čertu jsi?" Dokonce i jeho klení znělo konzervativně. Kdykoliv mě Qyent začal oslovovat křestním jménem, znamenalo to, že jeho trpělivost se blíží k nule. Pověděl jsem mu, aby se vydal po té cestě počtvrté, že na něj zamávám. Poslechl mě a za dvacet minut jsem již naváděl jeho Volvo Electrabout na příjezdovou cestu ke svému domu Když vystoupil, bylo vidět, že je fyzicky fit. Měl sice již několik šedivých vlasů, ale mandlové havraní oči měly stále jasný pohled a ústa se mu stáčela do jemného moudrého úsměvu. Jeho kulhání jsem se rozhodl ignorovat - třeba ho tlačí boty. Podle svého zvyku a v důsledku typicky korejského vychování se Qyent vyvaroval nápadného rozhlížení kolem sebe. Byl jsem si nicméně jistý, že mu uniklo jen velice málo. Vedl jsem ho starodávnými klenutými dveřmi do mé autentické kuchyně z roku 1910, kde se nalézal dokonce ještě i sporák na dřevo. Neuvolnil se, dokud jsme nepokračovali dále do sklepa. Cestou se na schodech před námi poslušně rozblikávala neonová světla. Už jsi mi chvíli dělal starost," řekl, když se s uspokojením rozhlédl po mé pracovně. Ačkoliv dům od přízemí nahoru představoval typický příklad architektury konce devatenáctého století, jeho podzemí jsem upravil způsobem ne nepodobným kosmické 445
VNITŘNÍ	INFORMACE
lodi z Hvězdných válek. Qyent se opatrně usadil na stoličce v mém studijním koutu a rukou přejel přes plochý povrch obří obrazovky. Musí se ti dařit zatraceně dobře. Některé tyhle věci musely být pěkně drahé, Harve." Většina je výsledkem mé vlastní práce." Pokrčil jsem rameny. Trochu jsem to propojil navzájem, něco jsem sletoval, zabudoval do beden - ve školní dílně jsem byl manuálně docela šikovný." Nesnaž se mi namluvit, že ses minul povoláním. Vím, že už asi rok máš soukromou licenci. Můžou si tě dovolit také lidé s omezeným rozpočtem?" Nebudu ti nic namlouvat, Qyente, ale nikde o tom nemluv. Podle toho, jak to v poslední době vypadá, si mě může dovolit prakticky kdokoliv." Uplynul už více než rok, co jsme se spolu dívali na zápasy světového poháru ve fotbale, takže nám chvíli trvalo, než jsme si vypověděli poslední novinky. Uvařil jsem mu čaj ve skleněném rychlovarném čajníku, do něhož se vešla náplň na šest šálků. Nenechal mé, abych se ho na to jeho kulhání musel ptát. Však víš, jak asi spolehlivé jsou tak šedesát roků staré požární žebříky," začal sám, když si trochu pohodlněji narovnal nohu. Před pár měsíci jsem pronásledoval jednoho gaunera na útěku, kterého pustili na kauci. Bydlel na jedné střeše v Alamedě, a když jsem se za ním vydal, spadl s námi žebřík." Plaše se usmál, aby předešel případnému projevu soucitu. On dopadl na cihly. Já spadl do měkčího." Pokrčil rameny. Přivedl jsi ho nakonec?"
Oba nás přivezli saniťáci, ale já přece jen dostal zaplaceno," odpověděl. Nemusím ti vypravovat, jak se na naši práci dívá zdravotní pojišťovna, a to nejsem žádný chudák. Operace té kyčle mě ale stála mnohem víc, než jsem vydělal, a obávám se, že na nějaké velké chození už asi nikdy nebudu." Založil jsem si nejdřív ruce na prsou, ale pak jsem nařídil zvukovou signalizaci na čajníku. Chceš mi říct, že jsi dělal za prémie," shrnul jsem to. Nemělo to být snad přímo obvinění, ale většina soukromých detektivů by pro společnost zajišťující kauce nepracovala. Je to pěkně náročná práce. Můžou z toho koukat docela slušné peníze, ještě tak když se vám podaří domluvit si odměnu ve výši patnácti procent a pak přivedete nějakého šupáka, za kterého zaplatili padesát táců. Zatímco jsme posrkávali čaj, vyměňovali jsme si různé tklivé příběhy, ale snažili jsme se přesto udržovat stále lehký tón, protože ani jednoho z nás nikdo do profese soukromých čmuchalů nenutil. Všichni z vás jistě mnohokrát slyšeli, jak neurvale se soukromí detektivové chovají k sobě navzájem. Avšak až na určitou zdravou soutěživost je to samozřejmě úplný nesmysl. Myslím, že jsem prostě nedokázal odolat tomu pokušení," řekl Qyent. Znáš mě, stále toužím rozšiřovat si vzdělání. A jako lovec prémií se toho člověk naučí opravdu hodně a rychle." Jako třeba že nemáš věřit starým požárním žebříkům," poznamenal jsem. Třeba," souhlasil. Také tě to ale přivede k tomu, abys byl s určitou skupinou klientů opatrný. Třeba by tě překvapilo, že za určitých zvláštních podmínek si i takový federální agent dokáže na vyšetřování najmout někoho jiného." Ještě méně mě udivilo, když mi sdělil, že současné zvláštní podmínky vyžadují někoho se znalostí korejštiny, který se navíc vyzná ve světě kolem doků Oaklandu. Někoho, komu FBI může důvěřovat. Ti chlápci," odpověděl jsem, mě v minulosti dost zklamali. Podle mých zkušeností

 
446
D E  A N      I N G
nechávají dost často vylízat průšvihy hochům od metropolitní policie, ale ocenění za to je většinou veškeré žádné." Ocenění je to, za co nakupuješ v supermarketu, Harve," opáčil. Co je nám po tom, jen když nás federálové doopravdy najmou?" Ou! Co jsi to povídal? Říkal jsi Bdí? Jako tebe a mě?"
Jestli to samozřejmě vezmeš. Potřebuju ještě jeden pár nohou - nebo kyčelních kloubů, jestli chceš - a přitom neuškodí, že je z tebe i přes civilní oblečení cítit policajt. A se svou postavou se navíc dokážeš o sebe docela dobře postarat, což by také mohlo přijít vhod." Pak se zmínil o odměně, včetně denní taxy, a já se jen tak tak ovládl, abych překvapením nehvízdl. Musím o tom vědět víc. Má to být něco jako osobní stráž, Qyente? Já ale přece korejsky neznám, až na pár frází, které jsi mě naučil." To je jenom část úkolu. Většina lidí, se kterými budeme mluvit, například při kontrole záznamů, hovoří obyčejnou američtinou. Jde o jednoho strojníka, jenž zmizel z (rampové motorové lodi Ras Ormara, která toho času kotví u richmondského nábřeží a prochází non stop opravou. Ten strojník je Korejec. Jak pobřežní hlídka, tak i FBI by ho velice rády našly, ale nechtějí se přitom prozradit." O Richmondu v Kalifornii existuje jedno staré policajtské rčení: je to území upírů. Za dne docela bezpečné, ale v noci si člověk musí dávat pozor na vlastní krk. Předpokládám, že oddělení pohřešovaných osob jsi už zkusil." Qyent se mi odměnil pohledem vyjadřujícím povzdech no dovol". Nemusím ti říkat, že rozpočet metropolitní policie je vlastně jen pár drobných, Harve. Navíc jsou zaplaveni domácími záležitostmi. Federálové to vědí, a právě proto tady do toho vstupujeme my dva - tedy když o to budeš stát." Dostal jsi mě. Jestli chceš slyšet pravdu, tak jsem prakticky na dně. Máš nějakou představu, jak dlouho to může trvat?" Qyent dobře věděl, že se vlastně ptám, s kolika denními platy můžu počítat. Všechno skončí v momentě, kdy Ras Ormara opustí přístav. Může to trvat tak týden. Nemáme sice tolik času, kolik bych si přál, ale každý případ má své vlastní tempo." Šlo zase o jeden starý dobrý quentismus, o jehož pravdivosti jsem se měl možnost přesvědčit. V tomto případě bude to tempo nejspíš sakramentsky rychlé, takže nebylo divu, že kulhavý Qyentin Kim nabízí, že se o práci rozdělí. Včas jsem si ale uvědomil, že místo koumání nad sobeckou stránkou jeho motivů bych mu měl spíš poděkovat, což jsem také udělal. Pak jsem dodal: Ty to nevíš, ale právě mi nabízíš svazek chromovaných trubek na rám terénního auta a pár rolí plechu na jeho plášť. To je něco, co prostě nemůžu odmítnout. Nejdřív bych ale rád co nejdřív dostal do ruky celou složku toho korejského strojníka." Já ti nabízím ještě něco lepšího," odpověděl Qyent. Navíc totiž k tomu dostaneš ještě večeři, díky laskavosti federálů." Oni to platí? To je tedy něco."
A to jsem tě ještě ani nezačal ohromovat," pravil Qyent opět s tím svým plachým úsměvem. Poručík Reuben Medler od Pobřežní stráže na tebe udělá docela dojem, ale zástupce FBI je taková extratřída, že tomu sotva budeš věřit." To těžko," ujistil jsem ho. Všichni ti chlápci vypadají stejně, jako obchodní zástupci od IBM." 447
VNITŘNÍ	INFORMACE
Tenhle ne. Věř mi." Nyní se Qyent už zřetelně usmíval.
Mýlíš se," trval jsem na svém.
Co myslíš, že se stalo se třetím mušketýrem z naší třídy, Herve? Kdo myslíš, že mi tenhle případ hodil do klína? Tím federálem je totiž Dana Martinova." Jenom se značnou námahou jsem zabránil své bradě, aby mi neupadla. Tos mě dostal," připustil jsem. Dokud později nezačala ta rvačka, předpokládal jsem, že Qyent vybral pro naše setkání podnik Originál Joe's v Saň Jose jenom proto, že jsme tu svého času společně, i s Danou, zlikvidovali hezkou řádku lahví piva. Kdyby se o místních hostech mělo mluvit jako o klientele s velkým K, pak jenom díky značné dávce zdvořilosti. Qyent a já jsme se tam setkali a uklidili se do jednoho boxu. I když dříve jsme mívali ve zvyku usadit se u baru, abychom mohli pozorovat kuchaře, jak v ocelových zápěstích třímají nad hořáky plynových sporáků čtyřicet centimetrů velké pánve. Byl jsem asi v polovině své lahve Anchor Steam, když se do místnosti přihrnulo se společnicí jakési dobře stavěné individuum ve svetru ke krku, přiléhavých kalhotách a mokasinách ozdobených střapci. Nesl se, jako by měl pod svetrem kus vlajkové žerdě. Odvrátil jsem oči a snažil se potlačit závist. Jak je to možné, že tihle týpkové nikdy nepřiberou ani deko, zatímco chlápci jako já nemůžou dopnout pásek? Pak mně došly dvě věci najednou. Ten člověk musel být poručík Medler, jelikož ten malý opálený výtvor s bystrýma očima, na středně vysokých podpatcích a v na míru šitých šatecli byla Dana Martinova. Už to zdaleka nebylo to dřívější dítě s přehnaným sebevědomím. Když jsme vstávali ze sedadel, myslím, že jsem dokonce potichu řekl ouvej". Vzájemně jsme se představili a Medler nás nechal chvíli plácat o dávných časech. Pro mě byla nejlepším důkazem uplynulé doby skutečnost, že se malá Mizy Martinova naučila vystupovat rezervovaně. Když jsme se pak rozhodovali, co si dáme jako předkrm, Medler se nám jal vysvětlovat vliv pobřežních pytláků na vymizení některých pokrmů z místního jídelního lístku. U vědomí toho, kdo bude platit účet, jsem se rozhodl pro nejluxusnější nabízenou krmi - kotletu z dlouhorohé nebraské krávy, libovou jako maso ze pštrosa a asi tak stejně drahou. Dana přitom špulila rty, ale zdržela se projevu a zůstala i nadále strojeně srdečná a neosobní. Napadlo mě, že dokonale propadla své kariéře i navenek. To se mi zatracené nelíbilo... Nad salátem nám Medler nezúčastněným tónem vypověděl celou historii. Choval se přitom k nám, a hlavně k Daně, dost uctivě, hovořil měkkým barytonem, který i přes potlačovanou mužnost vyzníval nedbale chlapsky. Ras Ormara je motorová loď s liberijskou registrací," prohlásil, najatá Společností pro nepravidelnou plavbu Son-miani se sídlem v Karáčí v Pákistánu." Hovořil pomalu a vyslovoval pečlivě, jako by mluvil do magnetofonu. Což také skutečně činil, i když jsem se o tom ještě nezmínil. Sakra, člověk přece zapomíná. Některá z těch mnohonárodních plavidel si přímo říkají o to, aby si na ně člověk pořádně posvítil, zvláště v souvislosti se současnou zahraniční politikou," pokračoval Medler. Nemusel ani jmenovat nukleární zbraně, které objevila francouzská letištní bezpečnostní služba jen minulý měsíc v privátním learu jednoho arabského prince na letišti Charlese De Gaulla. Tuhle loď jsme zkontrolovali jenom zběžně. Je na cestě z Limy do Richmondu s nákladem balzového dřeva a netoxických kalů. Posádku tvoří

 
448
D E A N
I N G

obvyklá multietnická cháska, zastoupená tentokrát hlavně Pákistáne! a Korejci. V přístavu zůstávají na palubě, pokud ovšem nemají náhodou v pořádku papíry." V tuto chvíli se Medler náhle zarazil a začal hovořit o práci pytláků. Vteřinu poté ke stolu přistoupil číšník s našimi předkrmy. Qyent potěšené přikývl a já připil Med-lerově opatrnosti svým pivem. Když jsme se pustili do svých porcí, začal znovu hovořit. Možná že jeho vlastní názory se dozvíme až při hlavním jídle. Znáte přece způsoby chování příslušníků asijské dělnické třídy, jejich zvyky týkající se vizuálního kontaktu - s prominutím, pane Kime. Nicméně, jeden mladý Korejec z posádky dělal co mohl, aby upoutal můj pohled. Rozhodl jsem se proto na přední palubě vyslechnout postupně tři muže. Pochopitelně po náhodném výběru." Asi stejně náhodném jako házení falešnou kostkou," mrkl jsem na něho. Před jejich kapitánem? Samozřejmě. Začal jsem s jejich doktorem. Když jsem si vedl na palubu toho mladého třetího strojníka, Parka Soona, ten ubožák se celý klepal. Nemluvil anglicky moc plynule a moc toho neřekl ani na přímé dotazy, ale zato mi pověděl, že si musíme promluvit na břehu. .Muset mluvit', povídal. Měl papíry v pořádku, takže směl na břeh docela legálně. Řekl jsem mu čas a místo, kde se později téhož dne setkáme. Byla to jedna známá kavárna v Berkeley, kam trefí bezpečně každý taxikář ve městě. Myslel jsem, že se rozpláče úlevou, ale on se jenom vrátil na můstek Ras Ormary s hubou stisknutou, jako by kráčel před popravčí četu. Já odešel do podpalubí. Spousta trampových lodí vypadá sice občas opravdu pěkně toulavě, ale ve skutečnosti to pouze znamená, že se nejedná o plavidla s pravidelným jízdním řádem. Tahle byla naprosto bez poskvrny čistá a já neměl jediný důvod pochybovat o pravdivosti lodního manifestu ohledně toho, co nákladové prostory obsahují. Teď přeskočím zhruba do šestnácté hodiny odpolední. Park se objevil v kavárně, celý vyděšený, ale zato překypující naléhavým varováním. Nevěděl sice přesně, o co v případě Ras Ormary jde, ale byl si jistý, že jeho přítomnost na palubě je jen zástěrka. V Limě na tuto loď nastoupil jen proto, že se v jednom přístavním baru setkal s jejím dřívějším třetím strojníkem, jakýmsi Číňanem, který ale mluvil dost dobře anglicky, aby mu pověděl, že se bojí vrátit na palubu. Park byl v té době na suchu, jak se říká, a tak na to místo nastoupil sám." Qyent se přestal živit kořeněným párkem a zeptal se: Ten Číňan měl strach? Z čeho?" Podle Parka použil výraz ,Loď smrti'. Park nejdřív myslel, že mu špatně rozuměl a Číňanův strach přičítal jeho pověrčivosti. Ale za jeden nebo dva dny plavby začal být sám pěkně vyděšený." Každá kultura má své pověry," poznamenal Qyent. A různí členové posádky je pochopitelně roznášejí. Kdysi jsem slyšel, že každá stará loď je obtížena tolika legendami, že by ji dokázaly až potopit." Když se Medler zamračil, Qyent dodal. Pamatujete si na povídku odJosepha Conrada - .Bestie''! ApseFamily byla opravdová loď smrti. No, byla to jenom povídka," dodal, když se na Danině tváři objevil netrpělivý výraz. Medler odpověděl: To je přece klasika. Kdo by to nečetl?" Dana souhlasně přikývla. Čímž mě převezli - já to nečetl. Pochybuju ale, že by někdo z posádky té lodi krmil Parka obyčejnými námořními historkami. On měl pocit, jako by se všichni účastnili nějakého nevysloveného, ale dost chmurného vtipu. Nikdo se s ním nebavil, 449
VNITŘNÍ	INFORMACE
kromě pracovních věcí. Přitom toho na práci moc neměl, protože, jak říkal, ta loď je jedním slovem pohádka. Kdesi ji přestavěli z rychlé dopravní lodi na malé nákladní plavidlo. Z toho vyplývá ubytování posádky, jež je opravdu fešácké. Má výtlak asi dva tisíce tun a umí dvacet čtyři uzlů. Je hodně rychlá," shrnul svůj popis. Původně to nejspíš muselo být eskortní plavidlo torpédoborce. Tedy rozhodně nic podobného starým rezatým neckám, jakými tyhle toulavé parníky občas bývají." Qyent si vidličkou pohrával s jídlem před sebou. To je ale docela běžné, že loď za svůj život projde několika přeměnami, nebo ne?" Většinou to bývá v důsledku nových požadavků," přikývl Medler. Těžko říct, kde byla ta úprava provedena, ale Pákistán má v Karáčí doky, které se zabývají rozebíráním starých trupů a jejich přestavbou." Potřásl hlavou a ušklíbl se. Myslím, že z materiálu, který takhle získají, by vám dokázali sflikovat celou fůngl novou loď. Už jsme několikrát zakázali pár hodně rezatým vrakům vjezd do přístavu. Ty jsou tak prorez-lé, že stačí nešikovně šlápnout a člověk se propadne skrz palubu. To ale nebyl případ Ras Ormary. Jestli je pod hladinou stejné pěkná jako nahoře, sám bych si dal říct na ní sloužit." Myslela jsem, že jste provedl, ehm, prohlídku," ozvala se Dana. Jenom jsem ji prošel. Nedělali jsme zevrubnou prohlídku jako v případě, kdybychom nahoře něco našli. Jestli jsem to dobře pochopil, tak Park je nervózní právě z toho, že je loď tak čistá. S výjimkou vojenských plavidel - kupříkladu našich kutrů - se takhle sterilní prostředí v námořnictvu nevyskytuje. Dokonce ani na přestavěných eskortních plavidlech ne." Ne ne," nedala se odbýt Dana a udělala mírné gesto vidličkou. Já myslela potom." Medler zamrkal. Jestli o tom chcete mluvit, tak prosím. Já nesmím. To přece víte." Dana, kterou jsem kdysi považoval téměř za cosi jako maskota adolescentů, ho nyní poklepala po předloktí gestem matrony. V tu chvíli jsem upřímně nevěděl, koho z nich bych pod stolem kopl raději. Tyhle dva už nějakou chvíli znám, Reubene, a navíc jsou teď oba v důvěrné záležitosti angažováni. Možná ale, že tady není to pravé místo." Takže já byl už angažovaný? Nejspíš proto, že pracuji pod Qyentovou detektivní licencí a že on jí o mně řekl. Přesto mě ale štvalo, jak málo toho o celé věci vím. Proboha," řekl jsem žádostivě, můžeš nám říct alespoň zkrácenou verzi, ne?" Už dvacet let existují různé způsoby pátrání po černých skříňkách na mořském dně," začala Dana. Nemyslíš, že pobřežní stráž by mohla mít také něco podobného k prohlížení lodních trupů?" Kvůli čemu?"
Kvůli čemukoliv," odpověděl Medler, který byl trochu nesvůj. Po své rozmluvě s Parkem jsem takovou prohlídku nařídil. Kdybyste věděli, jak se u Hughesů podařilo postavit loď Glomar Explorer pro CIA, tak byste věřili, že taková loď může mít spoustu úkolů, které nejsou na první pohled zjevné. Tohle si ale určitě můžete sami domyslet," dodal. Ona špionážní loď postavená Hughesovými lidmi byla navržena tak, aby mohla být zčásti zaplavena a plula pak ve vertikální poloze. Přitom vyčnívala z vody jako rybářský plovák. To se objevilo dokonce i v několika bulvárních novinách. V duchu jsem si představil ty četné průlezy v trupu, sloužící pro demoliční týmy, torpédomety...

 
450
I N G

Chápu." řekl jsem nahlas. Kvůli jakémukoliv podvodnému využití, které si dokážu představit. Můžu se zeptat, co při té prohlídce našli?" Vůbec nic," odpověděl Reuben Medler. Kdyby nebylo Dá-, tady agentky Martinové, už bych musel vypisovat hlášení o tom, proč jsem na té prohlídce trval." On na tom trval, protože si to přál Úřad," vložila se do hovoru Dana. Dostali jsme pár neurčitých tipů o nějaké větší akci, připravované stejnými fešáky, kteří, hm, mají na svědomí telavivského bacila." Telavivský bacil byl antrax. Kdyby bývala ta žena, která ho propašovala do Izraele, dodržovala alespoň základní hygienu, nebyla by s celou tou spoustou bacilů zkolabovala a způsobila by ještě daleko větší paseku a podstatně více úmrtí. Takže jste nic nenašli, ale přesto chcete toho Parka sledovat. Ten touhle dobou nejspíš někde zvrací a objeví se s pořádnou kocovinou ve chvíli, kdy loď bude mít znovu vyplout," nadhodil jsem. Já myslel, že členové posádky musí udržovat kontakt s agenturou, která je najala." Také že ano," potvrdila Dana. Z celé čtyřiadvacetičlené posádky se dostalo na břeh jenom pár lidí. Park ale zmizel. Sonmiani nicméně tvrdí, že ve chvíli, kdy bude vypumpovaný veškerý kal z nádrží a naložený nový náklad, budou mít připraveného dalšího třetího strojníka." My bychom si ale přáli, aby nevypluli, pokud si pořádně s Parkem nepohovoříme," řekl Medler. Slyšel jsem, že FBI má k dispozici cosi jako nenápadný detektor lži." To je analyzátor stresu v lidském hlasu," opravila ho Dana. Stará myšlenka, nová modifikace. Podstatné ale je, že jsme zatím nahraní, protože po Parkoví se slehla zem." Já myslel, že vám řekl proč?" podivil se Quenr.
Prozradil mi, proč má strach," odvětil Medler. Také mi ale řekl, že Ras Ormara popluje s průmyslovými chemikáliemi z Kalifornie do Pusanu, tedy s normálním nákladem do svého domovského přístavu. Byl rozhodnut s lodí zůstat, bez ohledu na to, jak moc se bál. I když mohl samozřejmě změnit názor." My bychom to ale rádi věděli najisto," poznamenala Dana. Potřebujeme dostatečně přesně znát, že... dobře." Pohlédla nad našimi hlavami ke stropu, jako by ji právě napadla nějaká myšlenka. To určitě, to bych ji nesměl znát. Občas se něco stane. Třeba najednou začnou stávkovat přístavní dělníci..." Vtom zachytila můj pohled. Vždycky byla velice vnímavá na detaily. Ne, my s tím nemáme nic společného, ale pokaždé se vyštětí pár nečekaných problémů. Například Sonmiani jich už teď několik řeší. Za předpokladu, že nemají dost silnou páku, aby pohnuli s někým minimálně na úrovni velvyslance, můžou se objevit ještě jedna či dvě další nepříjemnosti. Jestli pro to vyšťouráme nějaký dost solidní důvod. Nebo spíš jestli to vyšťouráte vy." Myslím, že my tady s Harvem se do toho můžeme pustit naprosto veřejně," oznámil Quent, pokud nebudeme v žádném spojení s vládou." Medler pohlédl na Danu, která odpověděla: Přesně tak. Budete se pohybovat v naprosté tichosti, a když bude potřeba, vykážete se svými průkazy soukromých detektivů. Oba jste natolik proláklí, aby si vás nikdo nespojoval s námi. Musíte mít samozřejmě nějakého oficiálního klienta, toho vám ale opatříme." Zaznamenal jsem, že Qyentovu pozornost poutá cosi na opačné straně místnosti, ale sám jsem se soustředil na Danu Martinovou. Jako licencovaní detektivové nemusíme nikomu sdělovat jméno našeho klienta, ani odhalovat podrobnosti své práce. To by přesahovalo hranice profesionální etiky." 451
VNITŘNÍ	INFORMACE
Tentokrát se ale budete chovat jinak," pravila Dana. Vy naopak několik detailů zveřejníte - jako zástěrku. Nic extra dramatického, jenom něco na způsob hledání ztraceného syna. Otec Parka Soona v Pusanu se určitě nedozví, že vám vyplatil zálohu." Protože si nás nemůže dovolit?" zeptal se Quent.
Dana mu s náznakem úsměvu odpověděla: Protože už před několika lety zemřel. Zítra vám dodám podrobnosti, Qyente. Mhm, Qyente?" Avšak můj partner, jehož pozornost se znovu kdesi toulala, se ke mně právě nakláněl s takovým netypickým úsměvem ve tváři. Harve," pronesl tiše, třetí stolička u baru, blonďaté kudrnaté vlasy, cyklistická bunda s nápisem Yamaha. Je na útěku." To je určitě hned několik místních mladíků," poznamenal jsem. Na ně ale nemám ověřený opis propuštění na kauci. Na Roberta Rooneyho mám. Bobby prchá před zákonem." Dana i Madler se podívali k baru, pak na mě a nakonec na Qyenta. Nahlas nic neříkali, i když jejich obličeje byly dost výmluvné. To neuděláš," vydechl jsem.
Je to přece, ksakru, moje zatracená práce," vysvětloval Quent. Počkej venku. Pokusím se ho jemně vyplašit. Kdyby to jemně nevyšlo, nedovol mu sáhnout do kapsy." Tou dobou jsem už byl na nohou. Hned jsem zpátky, lidičky. Nezapomeňte na můj koláč." Já tomu snad ani nevěřím," slyšel jsem Medlera, když jsem se přesouval ke starodávným otočným dveřím. Okresní vezení Santa dary je v Heddingu, půldruhého kilometru daleko. Jsme zpátky, než se nadějete," uklidňoval ho Quent, stále ještě vsedě, protože mi poskytoval čas, abych se vytratil. Všiml jsem si, že uprchlík před zákonem pozoruje ve skle můj odraz, ale neposkytl jsem mu jediný důvod k nervozitě. Brzo jsem se měl přesvědčit, že je i tak dost nesvůj. Nemůžu říct, že by následoval nějak dlouhý boj. Prošel jsem dveřmi do noci. Napadlo mě, že bychom právě v nich mohli Bobbyho elegantně chytit, kdyby ho napadlo vyrazit jimi ven. Jenomže on by skrze skleněné výplně mohl také pohodlně střílet. Mé okamžité nápady bývají občas pod vší kritiku. Jakmile jsem se dostal ven, zmizel jsem ve večerních stínech a zaposlouchal se do bzučení a občasného cvakání Joeova starého neonového nápisu. Oknem jsem stále pozoroval naši kořist. Quent se zvedl a začal se prodírat za židlemi hostů k pultu, zjevně jen proto, aby se pokochal pohledem na kuchaře, zkušeně nadhazujícího flambovaný houbový obsah pánve. Quent sáhl do náprsní kapsy saka a vytáhl odtud složený papír. Na tváři měl výraz naprosto nevinného klidu. Pak něco prohodil k sedícímu Rooneymu. Ten otočil pouze hlavu, velice pomalu, přikývl, pokrčil rameny, zvedl se ze židličky a otočil se čelem ke Qyentovi. Přitom se ušklíbl. Není příliš snadné vyvinout dostatečnou páku, když se člověk opírá o sedadlo jenom zadkem, ale Rooney to dokázal. Vyrazil oběma nohama proti Qyentovým kolenům, a jak se kolem něho prosmýkl, divoce se rozmáchl rukama. Uslyšel jsem výkřik, pak několik vzrušených hlasů, jak se Quent zapotácel a vrazil do jedné ženy sedící u nejbližšího stolu. Ustoupil jsem kousek dál do stínu v momentě, kdy Bobby Rooney strčil do mohutných otáčecích dveří. Opřel se do nich oběma rukama. Byl silnější, než vypadal. Vyrazil ven v dosahu mé

 
452
D E A N      I N G
paže. Nebylo to dál, proto jsem bez jediného pohybu nohou jenom předpažil, chytil ho pod bradou za límec a trhl s ním. K zemi šel ve vodorovné poloze, takže hlavou s pěkným zaduněním praštil o chodník. Jestli měl v hlavě nějaký mozek, musel mu zachrastit jako kastaněty. Po dopadu se však ani nezastavil a okamžitě se gymnastickým švihem vzepřel na nohy do dřepu, s jednou rukou namířenou proti mně. Pravá ruka mu vklouzla do kapsy ještě dřív, než jsem se k němu stačil přiblížit. Když ji vytáhl ven, měl v ní cosi malého, co však na bližší straně bylo zakončeno dvěma hlavněmi. Jak se Rooney pružně narovnával, máchl tou rukou směrem ke mně. Mezitím jsem stačil postoupit o dva kroky kupředu a sáhl po jeho zápěstí. Podařilo se mi chytit ho jen za rukáv, ale když jsem za něj zatáhl vzhůru, ruka i s malou pistolí mu zmizela v rukávu. Šlo o pistoli velkého kalibru se dvěma hlavněmi tak krátkými, že z nich při každém výstřelu šlehá pořádný plamen. Jelikož vystřelil vlastně do rukávu, stačil si pěkně popálit ruku, zatímco látka poměrně úspěšně ztlumila zvuk. Kulka mířila někam do nebe. Bobby Rooney vyrazil po Avenue Saň Carlos. Pohyboval se přitom v krátkých přískocích jako krab, protože jsem ho stále dost pevně držel za rukáv. Když se mi tedy konečně se škubnutím vymanil, téměř vyklouzl loktem ze saka. Nejsem příliš dobrý běžec na dlouhé tratě, ale na padesát metrů se dokážu pohybovat ještě dost bystře. Dodnes nevím, proč se B.obby nezastavil a nevypálil na mě naslepo skrz rukáv. Upřímně řečeno, čekal jsem, že to udělá, a trochu marně jsem se proto snažil udělat ze sebe co nejmenší terč. O půl bloku dál se stále ještě snažil uvolnit loket z rukávu, já pořád ještě tři kroky za ním, když se kolem mne přehnal přesně stejný oblek, )aký měl ten večer na sobě Quentin Kim. Dokázal mě předběhnout i s tím svým kulháním. Na začátku boční uličky prostě Bobby Rooneyho dohonil, strhl ho k zemi a přišlápl mu bundu tak, že zůstal bezmocně ležet na zádech. Popadl jsem hrst kudrnatých vlasů, klekl si na Bobbyho pravý rukáv, ve kterém měl stále schovanou ruku se zbraní, a křísl mu hlavou o chodník. Bude to pokaždé horší," pronesl jsem s funěním jako nějaká velryba. Kolikrát ještě, než to vzdáš?" Další třísknutí o chodník. Jenom nespěchej. Já tohle vydržím - třeba několik hodin." Stejně rychle, jak se prve Bobby Rooney rozhodl pro boj, přehodnotil nyní svou pozici a celé tělo mu náhle zvadlo. Zavřel oči. Vezmi mu tu bouchačku - z rukávu," řekl jsem Qyentovi, který dokonce nebyl ani zadýchaný. Jenom si masíroval stehno a potichu si pro sebe mumlal. Qyent odebral Bobbymu pistoli, načež rozsvítil tužkovou baterku, kterou nosil na kroužku s klíči, z vnitřní kapsy vytáhl pomačkaný papír a rozložil ho. Roberte Rooney," pronesl. Já, stále ještě třímaje Rooneyovy vlasy, jsem vzhlédl. Co je, sakra? To je nějaká nová pitomá formulace při zatýkání, Qyente?" Ne, to není zapotřebí. Jenom si tak ujasňuji určité souvislosti." Souvislosti? Tady nejde přece o žádné souvislosti, tohle je boj." Nikoliv nutně. Ty jsi nikdy nebyl ženatý, vid'?," poznamenal Qyent. Pak spustil znovu: Roberte Rooneyi, jako agent pracující pro níže jmenovanou osobu, jež určila kauci..." Zůstal jsem v podřepu, dokud Qyent neskončil své vysvětlení, že Rooney je, Bože netrestej, vlastně majetkem jmenované osoby, která na něj stanovila kauci, a že může být bez zatykače stíhán dokonce i na svém vlastním záchodě a že jeho fyzický stav při 453
VNITŘNÍ	INFORMACE
dodání do příslušného okresního vězení plně závisí na jeho temperamentu. Když Qyent domluvil, poznamenal jsem: Třeba tě ani neslyšel." Nejspíš slyšel, ale na tom nezáleží. Já se slyším dobře," odpověděl mírným hlasem Qyent. Liberální pronásledovatel zločinců na útěku před kaucí byl dobrý leda tak do knih. Počítám ale, že Qyent si psal knížky sám. Kde máš auto?"
Dva bloky odsud. Na," vyzval mě Qyent a podal mi pistoli s jednou nevypadnou nábojnicí. Věděl jsem, co řekne, protože to bylo určeno spíš pro Rooneyho uši než pro moje. Můžeš ho klidně střelit, jenom se snaž nezabít ho na místě. To pro případ, že by se pokusil znovu utéct." Jestli to zkusí, pak budu mít jeho skalp namísto sloní oháňky." Qyent se zasmál a rychle vyrazil. Dokonce přestal i kulhat. To je představa, kterou bych si nechtěl dvakrát připouštět," poznamenal. O dvacet minut později jsme se vrátili z místní basy s příslušnou potvrzenkou a já do dneška nevím, jaký měl Bobby Rooney vlastně hlas. Příčinou, proč ty divoké kopance Qyentovým nohám nic neudělaly, byly nákolenice a fotbalové chrániče holení, které si můj partner při honičce za prémiemi brával. Originální Joeovu hospodu navrhl Dané proto, že, kromě jiných důvodů, mu Bobbyho ex-přítelkyně prozradila, že právě zde se její bývalý milý často zdržuje. Protože Rooney byl pitomý jako topůr-ko, Qyent předpokládal, že má docela slušnou šanci na jeho dopadení. Mohl tedy spojit obchod s potěšením a navíc párku federáiů ukázat, jak jsme schopní. Popravdě řečeno, já byl tolik schopný, že jsem nakonec skončil s pistolí v kapse. Byla to moje válečná kořist a já se s ní rozhodně nehodlal před federály chlubit. Když jsme se vrátili, Dana a Reuben Medler stále ještě seděli ve stejném boxu. Medler vypadal napůl rezignovaně, napůl pobaveně. Z Dany nevyzařoval ani jeden z těchto pocitů. Doufám, že vám ten chlápek upláchl," poznamenala. Kdyby byla kočka, tak by jí stály všechny chlupy na zádech. Qyent jí před očima mávl potvrzením o dodání Rooneyho a sklouzl na sedadlo. Obyčejná obchodní transakce, agentko Martinova," pronesl, aniž by dal najevo, že si povšiml jejího nepřátelského tónu. Omlouvám se." Stále ještě nebyla úplně spokojená. Máme očekávat, že se to bude opakovat?" Dneska večer už ne," odpověděl smířlivě Qyent.
Musel to být jeho úsměv, který ji odzbrojil, protože Dana se stáhla a obrátila pozornost ke kávě a moučníku. Když jsme si vyjasnili, že Qyent si vezme na starost san-franciskou část případu - tam totiž žije dosti početná korejská komunita -, zatímco já se postarám o oaklandský břeh Zálivu, Reuben Mendler mi pověděl, kde najdu Ras Ormaru. Ta kotvila na okraji Richmondu, v blízkosti řady chemických závodů. Nakonec Dana podala Qyentovi seznam posádky s přechodnými adresami těch několika, kteří vystoupili na břeh. Kalifornský zástupce společnosti Sonmiani si své ovečky hlídá. Tohle jsem dostala od celníků," vysvětlovala. Do hovoru se vmísil Medler. Celníci mají k vyžadování podobných dokumentů standardní důvod - můžou chtít vidět manifest nákladu, certifikát o jeho tonáži, schémata uložení a další papíry." Vy tu možnost ale nemáte," pověděl jsem Daně.

 
454
I N G

Zavrtěla hlavou. I kdybychom to mohli udělat, agentura by se na společnost Son-miani nikdy neobrátila. To necháme na vás. Faktem je, že jejich člověk v Oaklandu, jmenuje se Norman Goldman, nemá žádný policejní záznam a zdá se být čistý. Domníváme se, že byste tu měli uplatnit přímý kontakt. Jak jsi říkal, Quentine, měla by to být čistě obchodní transakce. Civilisté rádi mluví. Kdyby se o nás Goldman náhodou zmínil před nějakým nevhodným člověkem, kupříkladu před kapitánem lodi, někdo by se mohl zaleknout a okamžitě ve svých aktivitách přestat. Když ale zjistí, že se kolem toho motáte vy, bude to považovat za obyčejné privátní detektivní šetření." Možná jsem byl stále ještě naštvaný, že se náš bývalý maskot z mládí stal šéfem. Jinými slovy chceš prostě říct, že jsme líní a neschopní," zamumlal )sem. To jsi řekl ty, ne já," odpověděla roztomile. Pan Goldman se ale zdá být přinejmenším dost vzdělaný, aby si vás nespletl s agenty." Takže jste si ho už prověřili," poznamenal Qyent.
Samozřejmě. Vycvičil se v Michiganu, brzo byl povýšen. Typický mladý muž na cestě vzhůru. A myslím, že členové islámských posádek Sonmiani si dají zatracený pozor, aby se s tímhle chytrým židovským mladíkem nedostali do křížku," dodala a prohlédla si účet.
Qyent dopil čaj. Budeme se snažit to nekomplikovat. Park Soon by se ale také mohl třeba už někdy zítra objevit. Teprve pak bychom viděli, jestli s tím Goldmanem budeme potřebovat mluvit. Vyhovuje to tak?" Qyent se ptal s opravdovou úctou a Dana se, předtím než přikývla, chvilku odmlčela. Napadlo mě, že Qyent se snaží demonstrovat poslušnost vůči svému šéfovi. Jeho mrknutí mým směrem mi připomnělo, abych to také někdy zkusil. Věděl jsem, že má pravdu, muselo to ale počkat na někdy jindy. Znovu jsem si potřásl rukou s Reubenem Medlerem, vyměnili jsme si spolu vizitky a pak jsem se otočil na Danu. Díky za večeři. Třeba se příště vyhneme té show." Pohlédla na Medlera a potřásla hlavou. Otočil jsem se k odchodu, aniž bych poznamenal, že ji čeká ještě spousta zážitků. Dvě
Byl to Qyentův nápad, abych se já ujal pátrání po samotné lodi Ras Ormara. On že k počátečnímu průzkumu využije svého přirozeného maskování v Čínské čtvrti bez ohledu na to, že většinu obyvatelstva tvořilo několik asijských kolonií. Já zase připadl na to, že si s sebou vezmu Snaživé děvče, abych mohl zdokumentovat tu přepořád-nou loď, o níž jsme už tolik slyšeli. Qyent mě nabádal, abych se přitom vyvaroval jakéhokoliv bližšího kontaktu, který by vyžadoval osobní identifikaci. Snaživé děvče byl tehdy nový vynález, chytře pojmenovaný, protože děti, jež toužily po této nákladné hračce - tedy všechny děti -, musely umět na tátu a mámu pořádně zapůsobit. 455
VNITŘNÍ	INFORMACE
Dokonce i první verze této novinky byly kapesní velikosti a pracovaly s dvoupalco-vými disketami. Navíc však uměly na přídavnou obrazovku zachycovat televizní signál, hrát mini cédéčka a různé akční hry, stejné jako provádět videozáznamy. Stalo se už běžnou praxí zamalovávat kontrolní světélka barvou, aby nebylo vidět, že právě probíhá nahrávání. Vsadil bych se, že spousta dětí je využívala také pro školní úlohy. Ujížděl jsem po dálnici až do Richmondu, kde jsem sjel na Carison Boulevard a prokličkoval mezi průmyslovými komplexy na nábřeží. Kovové budovy s holým průčelím a nákladovými rampami byly nejspíš skladiště pro export - import a někde mezi nimi se muselo nalézat i několik palet balzových klád z Peru. V té době byly kombinované panely vyrobené sendvičovým způsobem z karbonových vláken a balzového dřeva mezi konstruktéry závodních terénních automobilů velice žádaným artiklem, protože byly lehké a současně dostatečné pevné. Zažil jsem něco jako dejá vu do budoucnosti, protože jsem si představil, jak za pár měsíců sám užívám balzové dřevo právě z Ras Ormary ke stavbě vlastního vozu. Pokud mě při mém snění s otevřenýma očima něco nepřimáčkne k zemi jako brouka. Musel jsem se totiž neustále vyhýbat hučícím dieselelektrickým tahačům, přehlušujícím křik racků a upřímné ignorujícím mou dodávku jako něco, co nestojí ani za špetku pozornosti. Právě přece těžce vydělávaly peníze a byly tady navíc doma. Po několika blocích vystřídaly stěny skladišť ploty korunované ostnatým drátem, zajišťující soukromí pro nevelké chemické továrny. Bludiště na jejich dvorech připomínala jasně natřené vnitřnosti těch největších pravěkých dinosaurů. Sem tam jsem zahlédl vzdálený most Saň Rafael, jehož silueta se občas objevila mezi obřími nádržemi, spojnicemi mezi reaktory, různým potrubím a kovovými lávkami, které jako kostry mrakodrapů čněly k nebi a vrhaly přes cestu stín. Člověk i bez dívání bezpečně poznal, kdy míjí skladiště - podle ozvěny zvuků a podle nakyslého pachu týden starého jídla, který přitahoval celá mračna hladových racků. Chemické provozovny už tolik nepáchly, protože město Richmond bylo v posledních letech na čistotu vzduchu velice přísné. A na konci toho všeho, u osamoceného mola, vyvázaná vedle kontejnerové nákladní lodi jako závodní kůň vedle pivovarské kobyly, zářila v jasném raním slunci Ras Ormara. Napadlo mě, proč se i o takovéhle lodi mluví jako o ženské, když z ní přímo vyzařovaly velice mužské, závodní rysy, jen částečně skryté pavoučími nákladními jeřáby a blýskajícím se sklem. Záměrně jsem se navenek soustředil na vedlejší kontejnerovou loď. Prošel jsem nehlídanými vraty do doků a cestou se vyhnul několika transportním náklaďákům, které pendlovaly sem tam. V ruce jsem držel své Snaživé děvče a natáčel scénu na video. Nijak jsem se neskrýval, ale nechoval se ani nápadně. Doufal jsem, že v bermudách, kostkovaných skotských podkolenkách a košili s krátkými rukávy dostatečně připomínám turistu odněkud ze Středozápadu, celého pat, to mě omejvete, nad takovým obrovským sítem. Kdyby mě někdo zastavil, mohl jsem si stále ještě vybrat mezi drzým zapíráním a předvedením průkazu soukromého vyšetřovatele. Pomalu jsem se vracel zpátky a jen jako by náhodně jsem pohlédl na Ras Ormaru. Byl slyšet hluk tlakových pump poháněných motorem cisternových vozů a chrlících proudy vody do tlakových myček. Zaregistroval jsem firemní nápisy na boku náklaďáků, k nimž se mycí hadice sbíhaly a ústily do nádrží umístěných za kabinou řidiče. Povšiml jsem si muže v tvrdé pracovní helmě, kontrolujícího ovládací pult připevněný

 
456	I N G
na podvozku. Nějak jsem očekával větší randál a melodramatičtější scénu, když se čistí nákladní nádrže velké lodi. Slova jako velký" a malý" se moc nehodí, když se hovoří o nákladní lodi. Dokonce i o takové, která je objektivně považovaná za menší. Myslím, že tady se dá mluvit jedině čísly. Ras Ormara měřila téměř sto metrů od přídi k zádi, což je délka fotbalového hřiště. Všude, kde byl vidět holý kov, se jednalo o nerezovou ocel. Veškeré čištění bylo soustředěno na část lodi před zaskleným lodním můstkem, kde nad úroveň paluby vyčnívalo šest kovových kupolí, každá půldruhého metru v průměru. Tvořily dvě řady po třech. Mycí hadice do nich vedly otevřenými vstupními průlezy, dostatečně velkými, že by jimi prošla i taková pneumatika od nákladního auta. Nebo prolezl člověk. K boku připevněné kovové žebříky jen potvrzovaly, že se jimi lidé dovnitř skutečně spouští. Myslím, že jsem se po některé lodní lávce mohl klidně dostat na palubu. Bylo to lákavé, ale Qyent mi pověděl - z moci koordinátora naší jednotky spíš nařídil -, abych to nedělal. Je prostě úžasné, jak poslušný dokážu být vůči šéfovi, který není příliš zpupný. Poflakoval jsem se tedy kolem, ve snaze držet se většinu času mimo dohled někde za přistavenými náklaďáky. Zároveň to však nesmělo vypadat nijak záměrně. Z otevřeného okna kdesi za můstkem Ras Ormary se linula tichá hudba, nejspíš z kompaktního disku. Znělo to jako nějaký erotický tanec pro tři tamburíny a papouška a připomínalo mi to něco egyptského. Mezitím se z jedné kupole vynořil jakýsi mohutný žlutý mimozemšťan, který za sebou táhl slabší hadici, aby s ní pak opatrně sestoupil po kovovém žebříku. Když sundal helmu a položil ji vedle hadice na palubu, poznal jsem, že je to normální chlápek s vlasy připlácnutými ke zpocenému čelu, oblečený do ochranného obleku, který by se nedal přehlédnout ani uprostřed bezměsíčné noci. Stále se mě drželo štěstí, protože ten neznámý se vydal po lávce směrem k nejbližšímu náklaďáku. Já mezitím vyrazil pomalým krokem jemu naproti a cestou jsem stačil ukrýt Snaživé děvče. Ten chlapík v kosmickém obleku, zamazaném jakousi tekutinou, se dal do hovoru s kolegou, ovládajícím kontrolní pult připevněný na podvozku náklaďáku. Oba stáli vedle auta a kouřili. Kouření na veřejnosti bylo sice zakázané, ale - no tak, dejte pokoj... Když jsem se k nim přiblížil, ustali v konverzaci a ten u ovládacího pultu se mě zeptal. Potřebujete něco?" Přátelsky jsem pokrčil rameny a přiměl se promluvit trochu vysokým hlasem, protože chlápci mého vzrůstu jsou považováni za menší hrozbu, když hovoří tenorem. Jenom se koukám. Něco takového jsem u nás v Omaze ještě neviděl," usmál jsem se. Něco takového není vidět nikde, zaplaťpánbůh," prohodil ten zpocený a oba se zasmáli. Člověk při téhle práci dostane snadno žízeň. Navíc to není nic pro někoho, kdo trpí klaustrofobií." Vy ji teď plníte?" Doufal jsem, že to zní dost naivně, aniž bych vypadal jako idiot. Myslím, že jsem neuspěl, protože oba muži se znovu zasmáli. Ten zpocený pak prohodil: Copak bych tady kouřil?" Když jsem upadl do rozpaků, slitoval se nade mnou. Teď ty nerezové tanky vypláchneme. Musí se dokonale zbavit toho rostlinného kalu, než se do nich načerpá další náklad." To jsou asi ty kupole na palubě, že?" dohadoval jsem se. Hrome, to jsou přece polokulovité uzávěry," opravil mě druhý muž - ten od ovládacího panelu. VNITŘNÍINFORMACE 457
A nádrže pokračují dolů do nákladového prostoru," dodal zpocený kolega. Zamrkal jsem. Asi sedm metrů?"
Spíš tak třináct," odpověděl.
Druhý muž pohlédl na hodinky na zápěstí, významně se podíval na kolegu a típl cigaretu. Navíc jsme dostali předepsaný speciální ekologický postup - po téhle fázi čistění tanky dvakrát až po okraj napustit a promíchat filtrovatelným rozpouštědlem. Do každé nádrže se vejde dvě stě deset tisíc litrů. K posrání." To určitě zabere spoustu času," pronesl jsem uznale se vzpomínkou na Danu Martinovou, která dokázala přimět lidi na požádání třeba i skákat skrz obruče, aniž by prozradila své opravdové záměry. Dvakrát víc, než jsme předpokládali," potvrdil druhý muž. Já myslel, že zástupce charterové firmy bude ječet, ale on ani nemukl. Vlastně nám ještě nabídl prémii za včasné dokončení práce. A když o tom mluvím..." poznamenal a s kyselým úšklebkem pohlédl na toho upoceného. Jo, jo," odpověděl kolega a obrátil se zpět k Ras Ormafe. Pro nás čas opravdu znamená peníze. Tahle desetiminutová pauza je ale součástí standardní smlouvy. Stejně, bez fungující podpůrné cirkulace je v tomhle oblečení zatraceně horko." Počkejte, tady vám teče pot," zarazil jsem ho. Vytáhl jsem z kapsy papírový kapesník, otřel jím část ochranné masky pod mužovou bradou a pak ho zastrčil zpátky do kapsy. To tedy mám štěstí, když dělám v tepaným železe," poznamenal jsem. Vzhledem k tomu, že kovářské řemeslo je cosi jako mým koníčkem, mohl jsem doufat, že bych před případnými dotazy z oboru obstál. Pozdravujte Omahu," řekl druhý muž. A, mimochodem, tady byste bez povolení opravdu neměl být. Tamhleti chlápkové jsou dost neklidní," dodal a trhl hlavou směrem k lodnímu můstku. Byla to ta nejlaskavější výzva padej odsud, kamaráde", jakou jsem kdy slyšel. Záměrně jsem nezvedl hlavu. Už předtím jsem si všiml obličejů obrácených naším směrem. Pár hlav bylo dokonce omotáno bílými turbany. Oukej, díky. Jenom jsem se chtěl dozvědět něco nového," dodal jsem. Jestli se do vás pustí kapitán té lodi, tak se toho dozvíte spoustu nového i v jazykové oblasti," zavtipkoval muž od ovládacího pultu. Zasmál jsem se, zamával a pomalu se vydal k vratům. Cestou jsem se ještě zastavil, abych si prohlédl mnohem větší kontejnerovou nákladní loď na ďůkaz, že své zvědavosti nekladu žádné meze. Když jsem se vrátil k toyotě, přehrabal jsem přihrádku na rukavice, až jsem našel svazek igelitových sáčků, které používám na uschovávání důkazů. Do jednoho z nich jsem opatrně zastrčil promočený papírový kapesník, zavřel ho a napsal na něj datum a druh vzorku. Viděl jsem toho zpoceného muže, jak leze z nádrže Ras Ormary, na kombinéze zbytky tekutiny. Qyent z toho asi nebude nadšený, ale federálové právě po takovémhle materiálu jenom skočí. Právě jsem se živil v jedné z lepších restaurací v blízkosti náměstí Jacka Londona, když se ozval můj mobil. Volal Quent. Před chvílí si místní vrchní povzdechl, když viděl mé oblečení turisty. Teď si zase povzdechl Quent, když jsem mu řekl, kde právě jím. Podívej, federálové to platí a účtenku si schovat nezapomenu," připomněl jsem mu.

 
458
D E  A N      I N G
Řekl mi, že se pustil do čínské čtvrti, stejně jako již předtím do nemocnic, ale Oak-land má své vlastní etnické sousedství. Myslel jsem, že by ses dnes odpoledne mohl ke mně přidat," nadhodil. Kde se sejdeme? Mám něco z té lodi, co bys třeba chtěl, aby Dana dala na rozbor," řekl jsem mu. Ty ses dostal na palubu? Harve... no, dobře. Nespěchej s tím jídlem. Na druhou stranu mostu Bay Bridge to ale není zase až tak daleko," odpověděl. Rozumím. Já sice na palubě nebyl, loďmistře, ale myslím, že mám vzorek toho, co bylo doopravdy v nádržích Ras Ormary - bez ohledu na to, co je uvedené v seznamu lodního nákladu. Budeš na svého skromného žáka hrdý. Teď mě ale volá jehněčí koleno s pleckem. Také nemusíš spěchat," řekl jsem a ukončil hovor. Qyent přijel, právě když jsem popíjel kávu, a objednal si čaj. Nechal jsem ho, aby si přehrál videonahrávku z mého Snaživého děvčete až do chvíle, kdy jsem musel kameru vypnout, a aby převzal důkaz v igelitovém pytlíku, který jsem vytáhl z kapsy u košile, zatímco jsem mu líčil zbytek událostí. Máme jméno té firmy provádějící tlakové mytí. Jistě prozradí zvědavým federálním agentům, jaké chemikálie používají. Co potom zbyde, jsou stopy po původním obsahu nádrží," zakončil jsem svůj popis. Qyent mi sdělil, že FBI už analyzovala vzorky, které jim poskytli celníci. Budou ale rádi, když si to budou moct takhle ověřit. Dobrá práce." Zastrčil si sáček do kapsy a snažil se předstírat, že si nevšiml poznámky, kterou jsem učinil na svůj účet za oběd. Pak jsme rychle vyšli ven, pod docela děsivě zataženou oblohu, a já se usadil ve volvu na sedadle snniujezdce. Qyent oznámil, že zkusíme jeden oaklandský dům s nájemními byty, provozovaný jakousi korejskou rodinou. Podle seznamu, který jsme měli k dispozici, jsme věděli, že tu bydlí několik členů posádky z Ras Ormary. Ty by sis zatím mohl třeba připravit svou zprávu a já půjdu dovnitř," řekl a zabočil na Embarcadero. Nemělo by mi to trvat nijak dlouho." Já myslel, že chceš, abych šel s tebou."
To jsem chtěl. Pak jsem ale zjistil, jak jsi oblečený."
Jsem přece turista!"
Jsi špatný vtip s bledými lýtky. Nemůžu se přece s tebou na dohled vážně bavit s nějakými cizinci. Jak bych mohl vyžadovat jejich plnou pozornost, když budou přemýšlet, jestli ten šašek za mnou nezačne každou chvíli třeba žonglovat s talíři?" V tom jsem mu dal za pravdu a slíbil, že napříště si přinesu něco na převlečení. Qyent to místo našel podle adresy v řadě podobných přechodných příbytků, jaké by ale zkušený oaklandský polda nejspíš nazval zapadákem. Protože nebylo kde zaparkovat, předal volvo mně. Zavolám ti, až budu hotov," řekl mi a zmizel ve dvoupatrové omítnuté budově. Nakonec se mi podařilo místo k parkování najít. Tiskárnu jsem nechal doma, ale naštěstí jsem měl své ranní hlášení uložené v počítači. Qyent mi zanedlouho zavolal. Protože se mračil jedině tehdy, když si s něčím lámal hlavu, nenechal jsem ho dlouho v klidu. Sotva stihl popadnout volant. Nějaký výsledek?" Chvíli přemýšlel a teprve pak odpověděl. Ne, pokud jde o Parka. Alespoň nic přímého. Začínám ale chápat, proč se náš zmizelý strojník cítil nesvůj." Když prve zmínil tam v domě Parkové jméno a jeho loď, domácí popřela, že by kdy o něm slyšela, 459
VNITŘNÍ	INFORMACE
ale jmenovala dva další nájemníky, kteří patřili k posádce. Jeden byl Korejec, jmenoval se Chung C', byl údajně vyšší postavy a mohlo mu být ke třiceti rokům. Druhý, o něco starší muž, nějaký Ali Ghaffar, byl prý nejspíše Ind. Qyent předstíral překvapení nad takovou šťastnou náhodou a projevil chuť si s nimi promluvit. Chung C' byl někde venku, ale jeho spolunocležník Ghaffar se nacházel doma. Byl velice, až nepřirozeně tichý a celý nastražený. Ghaffar byl Pákistánec středního věku, vypadal úzkostlivě, na hlavě měl takovou tu bílou látkovou věc a právě si četl jednu ze dvou značně ohmataných, v kůži vázaných knih. Qyent nedokázal přečíst ani jejich tituly, ale nabyl přesvědčení, že jde o nějaká náboženská díla. Ghaffar mluvil slušné anglicky. Projevil určité překvapení, proč se nějaký Asiat, hovořící perfektní americkou angličtinou, pokouší vystopovat pohyby jakéhosi stroj-níka z Ras Ormary. Qyent mu vysvětlil, že Parková rodina o něj má natolik starost, že si najala soukromého detektiva, bia bia bia. Uvedl, že mu v podstatě jde hlavně o to, aby se Park do něčeho špatného nezamotal atd. Ghaffar prohlásil, že se s Parkem zná vlastně jen od vidění. Nemohl, nebo spíše ani nechtěl říct, jestli má Park v téhle oblasti města nějakého přítele nebo známého. Ghaffar s Chung Č'em viděli Parka, jak se alespoň domnívali, naposledy včera v nějakém richmondském baru. Park vypadal naprosto v pořádku, ale nemluvili s ním. V této chvíli si Qyent povšiml obsahu odpadkového koše. Začal přecházet po pokoji, hladil si bradu a snažil se podrobné prohlédnout celou místnost, aniž by to bylo příliš zřejmé. Osobní věci ležely pečlivě vyrovnány na stolku, postele byly ustlané, všechno na svém místě. Qyent z kapsy vytáhl kleštičky na nehty a začal si s nimi bezmyšlenkovitě pohazovat, zatímco přemítal, na co by se ještě zeptal. Jako by náhodou mu upadly do odpadkového koše, odkud je s omluvami a s předstíraným nešikovným tápáním musel lovit. Qyent si uvědomoval, že Ghaffar s nekonečnou trpělivostí čeká, až tenhle nešikovný čmuchal vypadne, odpovídá co nejméně a reaguje obezřetně. Qyent mu řekl, že by si někdy, pokud možno, rád promluvil s Chung Č'em, a dal Ghaffarovi kartičku s číslem svého mobilu. Ten kartičku vážné přijal a Qyent ho nato opustil, aby povolal mě s autem. Takže se tě ptám," položil Qyent řečnickou otázku, co by takový pravověrný muslim, který doma ve svém pokoji dodržuje zásady správného chování, dělal v nějaké putyce, ať už sám, nebo s kamarádem? To není moc pravděpodobné. Myslím, že Parka prostě neviděl a jenom chce, abych si myslel, že je v pořádku. A taky ses mě nezeptal, co bylo v tom koši." Nechtěl jsem tě přerušovat. Cos tam našel?"
Obaly od bonbonů a prázdnou plastovou láhev. Och, ano," dodal s rafinovanou ledabylostí, ještě nějakou letenku. Neměl jsem čas, abych si ji nějak podrobně prohlížel, ale všiml jsem si na ní asijského jména - a jiného než Chung C'ovo, mezinárodního letiště Oakland a data odletu." Odmlčel se a teprve pak to specifikoval. Kristepane, to je zítra," vyhrkl jsem.
Ještě jsem neskončil. Ghaffar je na seznamu posádky vedený jako lodní strojník. Už jsi někdy viděl ruce takového strojníka?" Jistě. Vypadají podobné jako ruce kováře. Jako by se ze srandy snažil násilím krmit rotvajlera kaktusy."

 
460
D E A N      I N G
No, přinejmenším jsou plné mozolů a různých drápanou. Ne tak ruce Aliho Ghaf-fara. Možná ví, jak se používá soustruh, ale dost o tom pochybuju." Tak kdo je ten skutečný strojník? Na lodi nějaký být musí." Musí? Podle toho, co jsi mi ty i Medler pověděl, a podle té tvé videonahrávky by Ras Ormara klidně mohla jezdit třeba celý rok bez strojníka." Prohrábl ještě několik svých poznámek a pak se ve vší tichosti jal řídit auto skrz město, jako by věděl, kam má jet. Nakonec poznamenal, skoro jako by mluvil sám pro sebe. Takže Chung C' vyhodil platnou letenku na čísi jméno z Oaklandu. Zajímalo by mě, kam to bylo. Ještě zajímavější by bylo zjistit, jak to, že si může dovolit takovou letenku vyhodit. A jak ví, že to může udělat předem, celý den před odletem toho letadla." Tady, pane učiteli," ozval jsem se, zvedl ruku a zatřepetal s ní. Vyvolejte mě." Povězte to tedy třídě, pane Rackhame," přistoupil na mou hru. Někdo jiný mu musel pořádně zaplatit, aby změnil datum odletu, protože Martinova a spol. mu pořádně narušili jeho původní plány." Posaďte se. Neodpověděl jste na podstatu mé otázky. Chci vědět - má strach ze stejného důvodu jako Park?" Co kdybychom mu dali příležitost nám to říct?" navrhl jsem. Možná to uděláme. Já si ale nejsem vůbec jistý, jestli plánuje vlastní odjezd. Že by to bylo pro nějakého dalšího Asiata?" Řekl bych, že jméno není vůbec důležité. Kolikpak různých průkazů totožnosti může asi tak mít, Qyente?" Po dlouhé odmlce můj společník vydechl tak dlouze, že tu vypadalo jako věčnost. Harve, ty jsi, a rád to říkám, stoprocentně paranoidní. Právě jsi strhl víko z krabice, ve které se nachází hledaný strojník. Já však uvnitř nacházím, abych tak řekl, ještě větší krabici. A žádná druhá letenka tam nebyla, takže Ghaffar se stále ještě může chystat, že se vrátí normálně na palubu. Nebo taky ne. Povím ti ale tohle: náš strojník není žádný strojník a rozhodně netráví čas na břehu tak, jako by měl v plánu něco úplně obyčejného." Takovou logiku jsem nemohl napadnout. Takže, kam teď jedeme?" Do korejského společenského klubu. Třeba tam najdeme Chung Č'a." Parka Soona ne?" V odpověď se mi dostalo pokrčení ramen a rychlého pohledu. Ten pohled se mi ale vůbec nelíbil. Qyent našel místo na parkování v blízkosti obchodů popsaných jak anglicky, tak i nápisy z podivných klikyháků, které však nebyly čínské. Korejština má vlastní transkripci. Zatímco budu uvnitř, mohl by ses pokusit zavolat Danu," poznamenal Qyent. Pověz jí, že pro ni máme jeden umolousaný papírový kapesník." Zavolal jsem Daně, ale řekli mi, že je v terénu, takže jsem vytočil číslo jejího mobilu. Hlas jí zněl, jako by se mnou mluvila ze solného dolu a neměla z toho moc radost. Trochu ožila, když jsem jí pověděl o svém důkazu. Vyzvednu si to, jakmile to tady skončíme," řekla a kýchla. Myslela jsem původně, že dovezený náklad musí být hodně nebezpečný, ale spektrální analýza to vůbec nepotvrdila. Některé palety tady jsou ale moc těžké. Bože můj, ty dřevěné piliny jsou ale vlezlé!" To jsi určitě ve skladišti," pronesl jsem. Byl jsem rád, že mě nevidí, jak se šklebím. Šplhání po paletách klád nejspíš nepatřilo mezi její nejoblíbenější kratochvíle. Já to samozřejmě neviděl, ale jestli je tam tolik pilin, třeba to nejsou obyčejné klády. Nejspíš jsou nahrubo přiřezané, nebo ne?" VNITŘNÍINFORMACE 461
Odpověděla, že jsou. Co ty o tom víš?"
Viděl jsem, jak se balza používá při výrobě panelů. Tohle dřevo se dělí podle váhy kubického metru a rozlišuje se od péřové váhy, která je nejdražší, až po hustotu borovicového dřeva. Jinými slovy, jednotlivé palety se od sebe mohou váhově lišit až trojnásobně." Zatraceně," pronesla. Promiň. Přejdi to. Co měla znamenat ta poznámka, jestli jsou ty klády přiřezané?" Jenom to, že pro tebe bude docela snadné zjistit, jestli některé klády nejsou jemným vrubem po délce rozříznuté a pak zase slepené dohromady." Co je to vrub?"
To je zářez pilou. Balza se dá rozříznout velice tenkým plátkem pily. Napadlo mě, že by se lehčí kusy měly zkontrolovat, jestli nejsou uvnitř duté. Sáčky s bílým práškem nejsou zase až tak těžké, Dano." Myslím, že zaklela, a pak znovu kýchla. Pak pronesla: Díky." Řekla to však takovým způsobem, jako by to z ní někdo vymáčkl silou. Nicméně si nemyslím, že bys něco našla," dodal jsem.
Okamžitě se napružila. Proč ne"? zareagovala stejným tónem, jakým se vyptává dítě, proč nemůže jet na kole za tím pěkným cizincem s bicyklem Supernindža. Mám takový pocit, že ať už mělo být dodáno cokoliv, tak to dodáno nebylo. Tím, jak jim vaši lidé nasypali do toho jejich soustrojí písek, se palety se dřevem sice nezpo-zdily, pozdrav pánbůh, ale oni se přesto chovají, jako by k nějakému zpoždění došlo. Teď vyčkávají, zjevně dost trpělivě.'' Dana řekla, že mi ještě zavolá, a ukončila hovor. Abych zabil čas, přehrál jsem si záznam konverzace ze Snaživého děvčete. Copak Dana měla u sebe spektrální analyzátor? Já myslel, že je to pořádně velká laboratorní mašina. Jasně - a počítače jsou velké jako rozlehlá místnost. To bylo všechno pravda - ale kdysi dávno. Stále jsem ještě nespokojeně mumlal a v duchu probíral možnosti využití Danina vybavení, když ze schodů ve spěchu seběhl Qyent. Pokynul mi, abych nastartoval a strčil telefon do kapsy. Ty rád řídíš jako šílenec, kdežto já ne. Jenom, prosím tě, to volvo nenabourej," zaprosil. Zavez nás přes most kJacksonově a Taylorově ulici." Zatímco jsem řídil, pověděl mi o své poslední stopě. Před chvílí právě stoupal po schodech, když se mu na mobilu ozval Ali Ghaffar. Ten Pakoš mu oznámil, že jeho přítel Hong se vrátil. Ghaffar se ho zeptal na Parka. Och, odpověděl Hong, to je jednoduché. V té putyce Park Soon přece povídal, že na zbytek pobytu na břehu uvažuje o přestěhování do nějakého pěkného pokoje v Saň Francisku. Na rohu Jacksonovy a Taylorovy ulice. Rovnou uprostřed čínské čtvrti. Počítám, že neřekl na kterém rohu," nadhodil jsem a předjel po pravé straně jeden taxík. Takové štěstí nemáme. Nemůže tam být ale víc než nějakých pět šest domů se slušnějšími pokoji k pronajmutí. Oběhneme je všechny nejdéle do dvaceti minut." Vrhl jsem na Quenta tázavý pohled. Hovořil jsi přímo s Hongem?" Dávej pozor na cestu, proboha živého," procedil mezi zuby. Chtěl jsem si s ním promluvit, ale Ali mi pověděl, že už zase odešel. Jak příhodné." To jsem si myslel," odpověděl jsem a trhl volantem, abych se vyhnul díře na vozovce nájezdové rampy k Bay Bridge.

 
462	I N G
Quent zavřel oči. Řekni mi, až tam budeme."
Abych ho uklidnil, pustil jsem mu svůj rozhovor s Danou. To ho poněkud ukonejšilo, načež jsem trochu zpomalil a zamířil do čínské čtvrti, která byla noční můrou každého řidiče už dlouho před začátkem jedenadvacátého století. K parkování jsem vybral dost drahé místo nedaleko Broadwaye a odtud jsme se oba začali prodírat neuvěřitelným zmatkem na chodníku. Podle dohody se Quent vydal prověřit obě západní nároží. Jelikož některé slušnější čínské hotýlky nejsou navenek označené, musel jsem se zeptat pokladní v jedné restauraci. Když zaváhala s odpovědí, pověděl jsem jí, že mám pracovní nabídku pro jednoho asijského džentlmena, který si někde tady pronajal nějaký slušný pokoj. Nakonec jsem dodal, že jsem mu příliš nerozuměl. Jak se ukázalo, Asiaté mají svůj soukromě tištěný telefonní seznam. Pokladní mě ale nenechala na něj ani sáhnout. Konečně, já bych si v něm také ani moc nepočetl. Zato mi dala pět adres, z nichž tři byly na Qyentově straně. Nechal jsem jí nějaké spropit-né a v duchu si umínil, že to nesmím zapomenout zanést do výdajů. První adresa byla prakticky hned ve vedlejším domě. Jestli byl nějaký čínský hotel v přízemí, tak jsem ho prostě nenašel. Vyšplhal jsem tedy po úzkých schodech až do třetího patra, kde jsem se ocitl v nevelké chodbě, zakryté korálkovým závěsem. Pozdravil mě tam mladý Asiat, velice uctivě, i když jazykem a oblečením to byl typický americký hipík. Soucitně vyslechl mou povídačku. Je mu moc líto, řekl, ale v posledních dnech se tu neubytoval žádný mladý člověk, ani muž, ani žena. Nechtěl bych mu říct něco bližšího ohledně té pracovní nabídky? Pověděl jsem mu, že se jedná o místo lodního strojníka, a on na to: Ksakru, a já musím zrovna studovat novinařinu." Pak mi popřál hezký den a přestal se o mé problémy zajímat. Přešel jsem na opačnou stranu ulice a začal pátrat po druhé adrese, když se mi v kapse ozval telefon. Bingo," pronesl Quent bez jediného slova vysvětlení. Ale žádná sláva. V deset se setkáme u auta. Do té doby mě neznáš." Nemohl jsem mu nerozumět. Jeho hlas moc spokojeně nezněl. Když jsem ho za chvíli uviděl na ulici, otočil se ke mně zády a vyrazil poJacksonově ulici. Byla to jednosměrka a on kráčel v protisměru. Takhle se člověk chová, když se chce ujistit, že ho nesleduje nikdo v autě. Učinil jsem tedy totéž v Taylorově ulici, kde je rovněž jednosměrný provoz. Prošel jsem podle dlouhého bloku a pak se vydal zpět, abych se dostal ke Quentově autu zaparkovanému naJonesově třídě. Jestli mé někdo sledoval pěšky, pak musel být zatraceně dobrý, protože já ho neviděl. Zaplatil jsem parkovné, usadil se ve volvu a čekal, až se objeví Quent. Je to Oak-land," řekl, když vedle mě vklouzl dovnitř a sklopil opěradlo, aby si mohl lehnout a skrýt se pod úrovní okénka. Jak jsem hledal nájezdovou rampu, ještě dodal: Nějaký muž, který si říkal Park Soon, si tam na týden najal pokoj, ani ne přede dvěma hodinami. Pokoj je v prvním poschodí, místnost je to tichá, dost drahá. Domovnici řekl, že zatím ještě na jednu nebo dvě noci zůstane u nějakého přítele, ale aby mu, prosím, zatím zapisovala vzkazy a jména návštěvníků." Nemá tedy nedostatek peněz," poznamenal jsem.
,Je zhruba stejně vysoký i starý jako já," pronesl Quent, který měřil sto sedmdesát centimetrů a blížil se čtyřicítce. 
463
VNITŘNÍ	INFORMACE
Já však měl Parkův popis. Houbeles," opáčil jsem.
Tak vypadal muž, který si ten pokoj najal a zaplatil v hotovosti předem," potvrdil Quent. Pokud mě ta dáma netahá za nohu. Ale proč by měla, jestli si přála, abych toho jejího nájemníka považoval za Parka? Pravý Park Soon měří sto padesát osm centimetrů. Co tu nehraje, Harve?" Třeba bych na to přišel, kdybych se mohl do toho pokoje podívat." To mě taky napadlo, ale byla by to dost riskantní taktika. Zvláště v případě jednání s touto etnickou skupinou, která je dost pochopitelně značně nedůvěřivá. Proto jsem se o to ani nepokusil. Když budou chtít, tak to můžou zkusit federálové. Ti vědí, jak na takové lidi přitlačit. Myslím, že tomu říkají .vynucený souhlas'." Naše malé Ministerstvo strachu," poznamenal jsem.
Každý z nás má v sobě něco takového, Harve. Dokonce i já," pronesl napůl s úsměvem a namířil mi ukazovákem na prsa. A kdybych si měl vybrat mezi americkým a tím, jaké provozují ti, kteří Ameriku nazývají Velkým Satanem, tak bych si určité vybral to naše. Zatím tedy nevíme, kdo tahá za nitky, čeká, až se projevíme, a pozoruje, jak se poflakujeme kolem. Chtěl bych se ale vsadit, že někdo takový existuje, a jenom si přeju, aby na nás neušli nějakou habaďůru." Přikývl jsem a stočil volvo na Bay Bridge. Tobě se nějak nezdá, že by v tom byl Park namočený," nadhodil jsem. Určitě ne o své vůli. Myslím, že Park se nenalézá tam, kde by ho někdo dokázal nějak brzy najít," pronesl Quent chmurně. Ať to byl kdokoliv, kdo se pokusil vytvořit čerstvou íalešnou stopu po Parkoví, určitě si byl jistý, že za sebou nenechává ležet na zemi drobečky. Tohle se mi vůbec nelíbí, Harve. No, třeba se mýlím. Alespoň doufám." Kdy to řekneme Daně?"
Narovnal se na sedadle a odklopil mikrofon svého mobilu. Teď hned. Nejspíš je stále ještě v terénu. Vsadím se s tebou o celodenní výdaje, že pan Ghaffar ví, kdo pro Parka ten pokoj pronajal. Popis samozřejmě odpovídá Hongovi." Souhlasně jsem pokynul hlavou. Neměli bychom se vrátit a zrovna si s ním promluvit?" Zatím ne. Chtěl bych s ním hovořit, až budu naprosto v klidu. Teď se cítím naštvaný. Jsem vytočený." Jsi prostě královsky nasraný," nadhodil jsem. Quent kývl. Já taky," dodal jsem, když mačkal telefonní číslo Dany. Tou dobou již téměř vrcholila dopravní špička, ale díky několikerému zahnutí a otočení jsem se zakrátko přesvědčil, že nás nikdo nesleduje. Stačil jsem se o tom ujistit, zatímco Quent stále ještě hovořil s naší malou federálkou. Oznámila, že se s námi setká za dvacet minut u loděnice na jezeře Merritt v obytné čtvrti Oaklandu. Dodržela slovo. Vypadala stejně vyčerpaně, jako prve zněl její hlas v telefonu, ale stále ještě krajně zajímavě, což mé iritovalo. Žádná federálka nemá co vypadat tak pěkně. Na místo schůzky přišla po pěšině na okraji parku a my se k ní prostě přilepili jako dva náhodní chodci k pěknému zajdovi. Když jsme nalezli lavičku v parku, odložila si kabelu vedle mne. Jestli máš ten vzorek v nějakém sáčku, strč ho dovnitř," vyzvala mě. Co kdybych neměl? Kam bych ho měl v tom případě strčit?"

 
464
D E  A N      I N G
Místo odpovědi prostě jen pohlédla na mého partnera. Než si sám odpoví na tenhle dotaz, pověz mi, Qyente: Doposud jsme neuspěli ani na jednom autobusovém nádraží, letišti nebo železniční stanici mezi Valejjem a Santa Clarou. Kde myslíš, že ten Park je?" Qyent jí odpověděl, zatímco já strkal svůj sáček do její kabely. Na Qyentovu radu jsem přidal i svou videonahrávku. On zatím upřesňoval časově detaily našeho pátrání a poněkud vybrušoval závěry, ke kterým jsme spolu dospěli. Ať už je Park kdekoliv a ať k tomu má jakýkoliv důvod, mám takové podezření, že v oblasti Zálivu se už neobjeví," pronesl. Pak popsal stopu, na kterou narazil v čínské čtvrti, a krátce vysvětlil, proč ji považuje za falešnou. Nato se Dana obrátila ke mně. Jsi nějak nápadně tichý. Co si o tom všem myslíš?" Zhruba totéž. Myslím, že by si Quent měl od tebe vypůjčit ten spektrální analyzátor, jestli je dost malý, aby se mu vešel do saka." Ten můj se do žádného podpažního pouzdra nevejde, ale některý jiný by mohl," řekla. I když takovéhle maskované přístroje jsou trochu pomalejší. Jsou ale kódované připojené na laboratoř v Sunnyvale, a proto mohou být takhle malé. Viděla jsem jeden, který byl zabudovaný do LOC-8. Jenže jsou samozřejmě velice drahé," dodala. LOC-8 byl jednotka druhé generace přístroje satelitní navigace vybavená pamětí pro případ, že by člověk zapomněl, kde to vlastně byl. V kombinaci s připojeným analyzátorem mohla mít cenu nového volva. Ty snad ještě budeš chtít, abych se vypravil s Ras Ormarou jako člen posádky, nebo co," prohodil Qyent docela pobaveně. Dana se k němu znovu obrátila. Radši ty, než tady ten King Kong. Ty alespoň zapadneš do toho prostředí a navíc se snáz domluvíš s ostatní posádkou." Na to Quent zareagoval trochu popuzeně: To nemyslíš vážně." Dana se opravila: Nemusíš s ní tedy doslova vyplout, ale alespoň se dostán během příštího nakládání na palubu. Spektrální analyzátor nepotřebuje víc než malý obláček vůně. Nechci ani pomyslet na všechny ty způsoby, jak se dají doklady o nákladu zfalšovat." Qyent se na chvíli odmlčel a pak se ozval. Na palubu se nikdy nedostanu, pokud nebudu mít povolení buď od firmy nebo od kapitána. Dalo by se tomu sice docela snadno zabránit, ale ano, mohl bych se o to pokusit. Nebo tady Harve, kdyby se ovšem převlékl." Chvíli jsme tu možnost probírali, až se Dana omluvila a poodešla, aby někam zatelefonovala, zatímco my s Qyentem zůstali sedět a pozorovali, jak hladinu jezera rozráží trupy lodí pod pestrými bublinami plachet. Když se Dana vrátila, souhlasně na nás kývla. Budete se ale muset naučit s tím zacházet," oznámila nám. Qyent poznamenal, že jestli je obsluha podobná tomu přístroji, který má u sebe, mohla by nám ukázat, jak na něm zpracuje ten vzorek, který jsem jí dodal. Dana se na něj trochu samolibě usmála a pronesla, že ji to mělo napadnout samotnou. Vyhledali jsme tedy stolek na piknik a Dana se vmáčkla mezi mne a Qyenta. Pak vytáhla z kabely šedivý kvádr z plastiku s klávesnicí. Vedle něj položila můj igelitový sáček se vzorkem. Vklouzla ukazovákem do malé jamky, označené nápisem TYGLÍK, a stiskla příslušnou klávesu. Pak odtáhla prst, jehož bříško bylo nyní pokryto jemným filmem. Nato přitiskla ukazovák k mému vzorku. Nakonec vložila prst do jiného místa a stiskla klávesu s nápisem VZOREK. Analyzátor krátce zahučel. Dana oddálila ukazovák, svlékla VNITŘNÍINFORMACE 465
z něho jemnou vrstvičku filmu a jako téměř nehmotný obláček ji odložila na stůl. Po chvilce ticha se na malé obrazovce začaly objevovat různé symboly a nápisy tak rychle, že je ani nebylo možno sledovat očima. Při analýze setře karbonová páska kousek vzorku z filmu - neptejte se mě, proč se tomu říká tygiík - a analyzuje ho," zamumlala Dana. Co kdybys chtěla otestovat nějaký plyn ve vzduchu?" chtěl vědět Qyent. Mávej chvíli v blízkosti prstem. Tygiík má prý na povrchu mikroskopické průduchy," vysvětlovala. Kolikpak takovýchhle myších prezervativů je uvnitř?" zeptal jsem se a pokoušel se narovnat použitý chomáček. Ty jsi ale dílo, Rackhame," pronesla téměř nehlasně. Pak promluvila trochu hlasitěji. Asi stovka. Dost až do chvíle, než bude potřeba vyměnit baterii." Když se na malé obrazovce přestaly střídat marťanské výrazy, objevila se linie s několika očíslovanými vrcholy různé výšky. Dana nám ukázala, jak každé číslo vysvětlit chemickým symbolem nebo názvem. Nejvyšší vrchol znamenal vodu, další byl acetonové rozpouštědlo, pak celulóza a nakonec něco, co se jmenovalo Biopol. Natáhl jsem ruku a dotkl se prstem obrazovky. To je nějaký špatný činitel?" Ne. Je to jenom geneticky upravený polymer," odpověděla. Jak to kčertu můžeš vědět?" vyrazil jsem rozhorlené.
Nechala mé chvíli posmažit ve vlastní šťávě a pak přiznala: Vím to od celníků. Bio-poi byl totiž rostlinný extrakt, který byl uveden na seznamu nákladu. Qyent by na to stejně přišel a pověděl by ti to," dodala zdráhavě. Stopa C)oHi,jO byla podle údajů obrazovky eukalyptol. Dana ukázala na korunu výrazně aromatického stromu tyčícího se nad námi s upozorněním, že je to eukalypt, Takže vidíte, že ta analýza je dost přesná." Já opáčil, že to tedy není, protože jinak by nám řekla, z jakého materiálu je ten miniaturní kondom. Dana opáčila, že tedy je, a celá se rozzářila, když nás poučovala, že analyzátor ví, že má ignorovat chemické složení tygiíku. Načež jsem to vzdal. Tahle zatracená věc byla na mě příliš chytrá. Přinejmenším tedy víme, že jako náklad tam bylo přesně to, co bylo uvedeno i oficiálně na dokladech," shrnul to Qyent. Dana přikývla. Včetně palet balzového dřeva. Zkontrolovali jsme dost těch klád. Takže nyní se soustředíme na příští náklad, protože tentokrát nikdo nevystoupil na břeh s nějakým větším kontrabandem a celý lodní náklad byl čistý." Pokud to už nestačili přečerpat do těch velikých náklaďáků, které jsem tam viděl," poznamenal jsem. To neudělali," ujistila mě Dana. Jedním z posádky těch čisticích vozů je náš člověk. Nemusíš vědět, který z nich to je. Posádka Ras Ormary ho už takhle pozoruje dost ostře, takže není potřeba na něj ještě více upozorňovat." To znamená, že jsem jenom mrhal svým časem," poznamenal jsem. Prokázal jsi, že doky nejsou zase až tak bezpečně zajištěné," zamumlal Qyent a pohlédl na hodinky. Jestli hodláme vyrazit pro ty dva analyzátory, dámo, tak bychom se měli hnout." Připomenula mu, že to bude jenom půjčka a že se bude jednat pouze o jeden pří-
 
466
stroj. Qyent jako obvykle už myslel o několik délek napřed. Poznamenal, že jestli máme vystupovat navenek jako soukromí vyšetřovatelé, pak by se cítil lip, kdybych ho na palubu doprovodil. To znamenalo zkontaktovat přímo zástupce Sonmiani a ušetřit tak trochu času. Jestli mě hned teď vysadíš u mého auta," řekl jsem, mohl bych toho mládence Goldmana chytit ještě před odchodem z kanceláře." Vydali jsme se tedy svižným krokem k volvu a cestou jsme se dohodli s Danou, že se s Qyentem setká v laboratořích Sunnyvale v South Bay. Byl jsem si vědom, že konec normální pracovní doby se kvapem blíží, ale Snaživá dívka mi vyhledala telefonní číslo Sonmiani, zatímco mě Qyent dopravoval k mé dodávce. Měl jsem štěstí, určitě větší, než by měl Qyent. V lodní společnosti Sonmiani se ozval nějaký Mike Kaplan a bez velkých drátů mě spojil. Tak začal můj krátký platonický vztah s Normanem Goldmanem. K W Ľ
Tri
Když se poprvé setkáte s nějakou osobou téhož pohlaví, která se vám okamžitě líbí, bez ohledu na to, jak jste heterosexuální, projdete něčím, co připomíná námluvy. Jeli i ten váš protějšek podobně naladěný, obyčejné věci většinou náhle přestanou být důležité: čas, dříve domluvené schůzky, dokonce i jídlo. Přesně takhle tomu bylo mezi mnou a Qyentem a teď se mi to stalo znovu s Nor-mem. Důvodem, proč byl spolu se svým asistentem stále ještě v kanceláři, bylo umístění Goldmanova bytu a kanceláří Sonmiani. Oba prostory se totiž nacházely přímo nad sebou, v jedné z menších starých budov v Alamedu, zbudovaných ve stylu nazývaném jako Eleratův postindustriální. Napadlo mě, že Sonmiani se musí obchodně dařit, protože její kanceláře zaujímaly celá dvě patra budovy. Bylo několik minut po páté, ale Goldman slíbil, že nechá přední dveře nezamčené. Orientoval jsem se podle nápisů na směrovkách a přešel halu, vytvořenou oddělením řady kanceláří, do kterých bylo skrz skleněnou stěnu vidět. Uvnitř byl stále ještě jeden muž, sedící se sluchátky na uších před velkou plochou obrazovkou. Vzhlédl ke mně a mávl na pozdrav. Když jsem mu odpověděl podobně, pokynul mi, abych šel dál. Soudě podle starodávného nákladního výtahu - nyní samozřejmě se zcela moderním interiérem, čistým jako kočičí zoubky - to tady skoro jistě bývalo nějaké skladiště. Podle návodu jsem silně zatáhl za páku, která byla ve výši prsou. Výtah se zahučením ožil a vydal se na cestu, i když po těch letech užívání poněkud roztřeseně. Netrvalo dlouho a v úrovni očí se mi objevily měkké Ballyho sandály, vyčuhující zpod dokonale pomačkaných kožených kalhot. Následovala světležlutá košile rozhalená u krku a nakonec opálená, příjemně řezaná tvář otočená ke mně. Ten člověk stál s rukama v bok a zeširoka se na mě usmíval. Nemohl jsem mu to ani v nejmenší zazlívat, když jsem si uvědomil, jak jsem oblečen. 467
VNITŘNÍ	INFORMACE

Nejprve jsme se vzájemně představili a on pak trhl palcem směrem ke skleněným dveřím, vedoucím někam, co mohla být kancelář, ale nakonec to bylo jeho doupě. Omlouvám se za tuhle dobu," ozval jsem se, když mé nasměroval do velké vzdušné místnosti s rozmanitou směsí nábytku uvnitř. Na zemi ležela lehká japonská matrace, vedle ní tu byl moderní gauč, nafukovací křesla a barový pult. A nějaké typicky chlapské obrázky, z nichž jeden neměl rozhodné nic společného s loděmi. Napadlo mě, že ten by stál i za bližší pohled, pokud budu mít čas. Stále zapomínám, že ostatní lidí dodržují úřední hodiny," dodal jsem ještě na omluvu. Nedokázal jsem odolat tomu vašemu úvodu," pronesl a mávl rukou, abych se usadil, kde je mi libo. Vybral jsem si gauč. Mám samozřejmě zájem setkat se s každým, kdo pátrá po stejných členech posádky jako já. Mimoto jsem ještě nikdy nepotkal opravdové živé - och, dá se použít ten název - .privátní očko'?" Měl výrazné obočí, stvrzující jeho upřímné rozpaky nad touto otázkou, a pod ním tmavé oči plné živého zájmu. Jestli ne, dokáže být dostatečnou omluvou sklenice něčeho ostrého?" Měl přízvuk obyvatele severovýchodu, nejspíše New Yorku, a rozhodně měl i newyorské tempo. Možná později," odmítl jsem. Ale soukromý vyšetřovatel je stále docela módní označení." Já mám teď po práci, takže si dám pivo," pronesl a vyskočil jako člověk, který často hraje tenis. Z chladničky za barem vytáhl láhev plzeňského Prazdroje, otevřel ji, naklonil ji hrdlem ke mně, pak se zhluboka napil a znovu se posadil. Toho Parka jsme už skoro přestali hledat, mimochodem. Myslíte, že se ten šikmooký trouba mohl dostat do nějakých problémů?" Přiznal jsem, že to nevím. Právě proto si náš klient přeje, abychom to vypátrali. V současnosti se domníváme, že by nám mohly pomoct jeho věci, které po něm zůstaly na lodi. S vašim dovolením, samozřejmě, pane Goldmane. To jsme měli původně na mysli." Trochu nepřítomně přikývl. Nevím, proč by to nebylo možné. A, hej, pan Goldman je můj otec a Bůh vás chraň, abyste si nás dva pletl." Na tváři se mu objevil rychlý a nakažlivý úsměv. Vyhovuje vám Norm?" Původně jsem zamýšlel držet naše setkání na polooficiální úrovni, ale s Normem to prostě nebylo možné. Musel jsem tedy trvat na Harveovi. Pak jsem se ho zeptal, jestli měl někdy potíže při jednání s nějakými islámskými kapitány. To ho pobavilo. Takový kapitán si může na volném moři připadat jako sám Alláh, povídal Norm. Ale přesto každý z nich dobře ví, kdo jim podepisuje výplatní šeky. Ne, jsou to spíš oni, ti ubozí ručníkáři, kdo se obávají mě." Zasmál se. To spíš mezi řediteli Sonmiani je pár ostrých mládenců. Dokud ale dokážu udržet plynulost nákladní dopravy lépe než můj předchůdce, nemají žádný důvod k remcání. Nicméně zrovna tenhle kapitán bude stejně kafrat. Vousatý chlap jménem něco jako Nadwi. Zatracený bručoun, Harve, zvlášť když se něco zpozdí." Náhle se zarazil a střelil po mně pohledem. Nemyslím, že by tě za tím chlápkem vyslali moji šéfové. Alespoň mi o tom nikdo nepověděl. Oni ale docela často neřeknou levé ruce, co dělá jejich pravá. Svým způsobem bych chtěl věřit, že to byli oni." Prozradit klienta je v rozporu s podmínkami mého zaměstnání, ale řekněme, že se kdosi obává o osud toho mladíka, který je tak daleko z domova," pronesl jsem. Takhle jasný náznak by sice podle Qyenta znamenal určité porušení pravidel, ale necítil

 
468
D E A N      I N G
jsem kvůli tomu nejmenší výčitky. Výčitky jsem měl spíše z toho, že naším skutečným klientem onen zesnulý Korejec nebyl. Norm mi rozuměl. Pověděl mi, že Parka Soona viděl jen jednou, a že když prováděl své vlastní šetření, řekli mu dva členové posádky, kteří oba měli doklady v pořádku, že strojníka zahlédli v baru. Mohli se mýlit. Sakra - já nevím. Člověk by si mohl stěží představit podezřelejší sebranku, než máme na Ras Ormare. Ti parchanti by dokázali lhát, už jen aby nevyšli ze cviku. I když jeden jim to nemůže vyčítat. Někteří kapitáni dokáží shrábnout dokonce i peníze na jídlo pro posádku vyplácené společností, i když si nemyslím, že by to dělal zrovna tenhle Nadwi. To bych totiž v žádném případě netoleroval a naši kapitáni to dobře vědí. V polovině cizích přístavů se ale bere výpalné, s čímž já nic nenadělám. Spousta agentur obstarávajících posádky je zkorumpovaných..." Výpalné?"
Černé peníze, úplatek. V některých přístavech je to běžné. Ti ubozí ručníkáři to sice vědí, ale sami z toho nikdy nemají ani cent. Je to všechno stará známá písnička," povzdechl si, zavrtěl hlavou a znovu si lokl piva. Náhle mu zatrylkovala kapsa u košile a on na ni bez dívání klepl dlaní. Goldman," ohlásil se, aniž by se jakkoliv pokusil ten hovor přede mnou tajit. Ta celková otevřenost na mé udělala dojem - otevřenost kanceláří, Normová bytu i jeho jednání. Jsem tady zhruba hotový, šéfe," ozval se hlas s jemným britským přízvukem. Napadlo mě, že si odskočím něco zakousnout." Proč ne? Vždyť už děláš přesčas," Norm pohlédl na velice pěkné náramkové hodinky značky Omega, víc než půl hodiny. Jo, Mikeu! Nevadilo by ti zaskočit ještě nejdřív na chvilku sem ke mně? Mám tu jednoho pána s docela neobvyklým zaměstnáním a rád bych, aby ses s ním setkal." Hlas v telefonu souhlasil, i když zněl přece jenom trochu překvapeně. Když telefonát skončil, napadlo mě, že to musel být ten člověk, kterého jsem prve zahlédl v kanceláři. Bylo zřejmé, že Norm Goldman má na formality asi tak stejný názor jako já, ale něco mi říkalo, že v případě potřeby dokáže i zapráskat bičem. Pomyslel jsem si, že je asi starší, než jsem původně myslel. Mohlo mu být nějakých čtyřicet, ale pěkně mladých čtyřicet let. Pak jsem se znovu trochu podrobněji zadíval na zarámovaný obrázek na stěně. Byl to barevný snímek jednoho vozu Formule l, jak předjíždí jiné auto, zatímco třetí závo-ďák bezmocně naráží do bariéry z pneumatik. Byla to Velká cena Izraele, řekl Norm a dále mi prozradil, že je obrovský fanoušek tohoto sportu. Sdělil jsem mu na oplátku, že jsme na tom tedy stejně, jenom s tím rozdílem, že já mám navíc doma v dílně kupu dílů terénního jednosedadlového závodního vozu, které čekají, až dám konečně dohromady podvozek. Zkřížil paže na prsou, nadšeně si povzdechl, rozzářil se a poznamenal, že ho to mohlo napadnout. Ozvalo se rychlé zaťukání a do místnosti bez vyzvání vešel Mike Kaplan. Byl snědý a štíhlý, tmavé vlasy měl ostříhané velice nakrátko a nos přesně takový, jaký staří kari-katuristé kreslívali typickým židovským mladíkům. Podle mohutných předloktí byl v minulosti určitě zvyklý na dost tvrdou práci. Já vstal, Norm ne, jenom mávl rukou střídavě ke každému z nás, zatímco jsme si potřásali rukou. Mike Kaplan, Harve Rackham. Mike je můj zástupce, a když jsme pryč oba, tak tu velí mladý kocour Ira 469
VNITŘNÍ	INFORMACE
Meltzer. Ira není ve své kanceláři - kde ksakru ale je - no, jako by mi po tom něco bylo," dodal Norm s úsměvem. Mike se s údivem ohradil, jak by to on mohl vědět, a Norm jen pokrčil rameny. Nechtě mě hádat," oslovil mě Mike. Zápasníky televizi?" To jsem já," připustil jsem a povytáhl si kalhoty. Harve, Strašný cizinec." No tak, vážně," odpověděl Mike, zatímco Norm se pochechtával. Já nevěděl, že ještě existují, Mikeu, ale právě se díváš na soukromé očko. V přestrojení, pochopitelné," poznamenal jeho šéf s viditelným potěšením. Když Mike nereagoval, dodal: Na privátního vyšetřovatele. Poznáš přece Sama Spadea." Tvář Mikea Kaplana se rozzářila. Jeho druhý pohled byl již o poznání uctivější a plný přátelského zájmu. Tedy, já osobně bych mu řekl všechno, co by ode mě chtěl vědět," prohodil k Normoví. Musel jsem být o dobrých padesát kilo těžší nežli on. Mohl bys říct, kdybys ovšem znal odpověď. Tahle záležitost se bude ale daleko spíše týkat kapitána z Ras Ormary," zareagoval Norm. Ty jsi na ta jména lepší než já." Mike v předstírané výtce zavrtěl hlavou. Jen kdybys s nimi měl tolik co do činění jako já, byl bys určitě ještě lepší," opáčil. Myslíš kapitána Hassana al-Nadwiho." Když Norm přikývl, Mike Kaplan pokračoval. Copak od toho bohabojného muže potřebujete?" Pověděl jsem mu to a dodal, že bychom se rádi poohlédli po Parkových věcech, a to co nejdřív, tedy zítra. Mike si byl jistý, že to nebude problém, i když al-Nadwi bude zaručené nejdřív řádit. Nesmím si ale nic dělat z výmluvných, i když tichých pohledů členů posádky, kteří náhle nebudou rozumět jedinému anglickému slovu. Řekl, že kapitánovi zavolá, malinko ho pošimrá a pak na něj trochu zatlačí. Al-Nadwi ale dobře ví, kdo má trumfy v rukou. Bude to brnkačka, ujistil mě. Norm řekl, že jak pochopil, já asi nepracuji sám. Pověděl jsem mu tedy o Qyentovi a omluvil se za opomenutí. Jestli Park Soon zanechal nějakou poznámku v korejštiné," dodal jsem, pak to Qyent dokáže přečíst. On samozřejmě mluví korejsky. Nejspíš proto dostal tenhle případ. Já jsem tu spíš na sledování dalších možných stop." Norm se na mé zvědavě podíval. Já nevěděl, že existují ještě nějaké další stopy." Bez ohledu na nová přátelství jsou chvíle, kdy člověk cítí, že by mohl snadno překročit přípustnou hranici. To by se ale vám nebo vašim přátelům dříve nebo později určitě naprosto nečekaným způsobem vymstilo. Proto jsem odpověděl: Třeba neexistují. Jestli ale ano, tak bych o nich stejně nemohl s tebou diskutovat. Na druhou stranu, jestli na nějakou stopu narazí Quent, pak bych se nedivil, že se o nich zanedlouho dozvíš." Ve tváři jsem měl vepsaný takový výraz, jako že taková hra je sice pěkné hnusná, ale pravidla jsou pravidla. To respektuji. Nemůžu říct, že bych tomu rozuměl, ale respektuji to," ujistil mě Norm. Výborně," odpověděl jsem. Takže co já můžu vědět, Quent třeba půjde na tu loď sám a mé pošle honit se za jiným cílem." Normová reakce potěšila mé srdce. Ale - já se chystal jít taky jenom kvůli tomu, že tam půjdeš ty," namítl. Teď bych s tebou rád zaskočil na večeři, vytáhl z tebe něco o závodech, no... ty tam prostě musíš jít taky, Harve." Pokusím se, ale velí tomu Quent. On je můj šéf," podotkl jsem.

 
470
D E A N      I N G
Na Normově obličeji se objevil náznak vychytralého úsměvu, který poněkud při-zvedl jedno jeho obočí. No," pronesl tichým mírným hlasem, tak mu pověz, že tady tomu velí zase Norm Goldman. A Goldman že je naprostý blbec, se kterým není normální domluva možná." Mike Kaplan se nahlas zasmál a s pohledem na mě trhl hlavou směrem k Normovi. Tohle já říkám už dávno," poznamenal suše. Poté, co slíbil, že zařídí pro mě a Quenta návštěvu lodi, Kaplan odešel. Pověděl jsem Normoví, že tím jsem prakticky pro dnešek skončil a že bych si tedy také dal to české pivo, jestli ovšem nabídka ještě trvá. Pustili jsme se pak do kecání ohledně různých automobilových závodů - já dost dobře nechápal jeho zálibu v takových sflikovaných auťácích, postavených jenom pro co největší výkon, on si naopak myslel, že motoká-ry jsou dobré jen tak pro děti. Trochu mě provedl po jejich podniku, což nám poskytlo příležitost ocenit kliku, že Normovi připadlo celé jedno patro místností, které se dalo pohodlně rozdělit do tří samostatných bytů. Ať společnost Sonmiani platila námořníkům cokoliv, Norm ani jeho personál rozhodně ekonomicky nijak nestráda-li. Nakonec jsme došli k dalšímu společnému zjištění, že si oba velice ceníme toho, když můžeme pracovat s lidmi, které máme rádi. Slíbil jsem Normoví, že se mu Quent bude líbit, jelikož oba mají stejný smysl pro humor, i když se mu třeba můj kolega bude zdát vzhledem ke kariéře, kterou si zvolil, příliš konzervativní. Jak jsem ale řekl, v tom se nejvíc projevoval jeho etnický původ. Norm mi na oplátku sdělil, že ať tomu věřím nebo ne. Kaplan je trochu puntán. Dodal, že to nemůže být vlivem jeho liverpoolského vychování, takže jde nejspíš o podíl španělského Žida v něm. Jak rád přiznal, pro něj bylo dost pohodlné, že mohl třeba na týden odjet a přitom si být jistý, že kancelář v rukou Mikea Kaplana bude v naprostém pořádku. Až poznám Iru Meltzera, tak prý zjistím, že je to typický man-hattanský sukničkář, což může být časem trochu únavné, ale zato je to ten nejlepší člověk pro jakoukoliv těžkou práci. Pokusil jsem se zavolat Qyentovi tu dobrou zprávu, ale ozval se mi jen jeho záznamník. Daně Martinové jsem netelefonoval, protože jsem nehodlal vypadat moc tajnůstkářsky a volat federálům před Normem jsem nechtěl. Když navrhl, že bychom se mohli jít poohlédnout po večeři - hned mě upozornil, že účet bude na něj, respektive na Sonmiani -, pověděl jsem mu, že bychom si měli raději objednat pizzu, protože mě už unavuje, jak si mě lidé nějak divně prohlížejí. Tím jsem nahrál jeho suchému humoru a on mi s vážnou tváří pověděl, že si nedokáže představit, proč by to dělali, čemuž jsem se upřímně zasmál. Pizza je dobrý nápad," přiznal, ale můžeme si ji objednat odkudkoliv. Co třeba z tvé dílny?" Myslel to naprosto vážně, jak to konečně bývá u většiny automobilových bláznů, takže ani představa čtyřicet minut dlouhé jízdy ho neodradila. Protože však nebylo zdaleka jisté, že by chlapec s pizzou můj dům našel, navrhl jsem, abychom ji radši sami koupili cestou. Varoval jsem ho, že až pojede sám zpátky, bude muset řídit několik mil po neosvětlené venkovské silnici. Ujistil mě, že má v autě kvalitního mapového navigátora Sony, takže jestli jsem pro, on je připraven. Jedině že bych měl nějaké námitky a chtěl to odložit na jindy. 471
VNITŘNÍ	INFORMACE
Námitky? Sakra, pokud jsem si mohl vzpomenout, bylo by to poprvé, co budu mít dva hosty v jednom týdnu. To jsem mu také cestou ve starém rozhrkaném výtahu řekl. Když mé už ve svém zjevně láskyplně opatrovaném klasicky černém porsche turbo následoval na cestě z města, telefonicky jsme se dohodli, že ušetříme čas, když na mém starém sporáku na dřevo zapečeme pár sendvičů s hovězím, sýrem a se zelím. Norm souhlasil. Když jsme sjeli na okresní silnici, zkusil jsem se znovu dovolat Quenta, ale opět marně. Teď jsem ale mohl zkusit i naši krásku od federálů. Byla překvapená, že v tuto hodinu stále ještě pracuji. Ještě více se jí ale líbila zpráva, že Sonmiani vyšli našemu soukromému pátrání vstříc a pomůžou nám zítra ve čmuchání na palubě té lodi. Pověděla mi, že Qyent převzal přístroj LOC-8 s ukrytým spektrálním analyzátorem poté, co si s ním pod vedením jejich laboranta chvíli hrál. Byla přesvědčená, že touhle dobou nejspíš courá někde po Richmondu a pokouší se nalézt Honga Čia. Telefonní příjem, zejména v některých oblíbených sklepních zapadácích, nebývá zase až tolik dokonalý. Pomyslel jsem si, že Quent může všechny ty etnické bary pročesávat snáze sám a navíc já dělám dost, když si povídám s chlápkem, který nám může buď ztížit život, nebo nám pomoct. Qyent mi kromě toho jistě zavolá, jakmile skončí. Dana nebyla příliš nadšená mým návrhem, aby FBI podrobně prozkoumala seznam rezervací letenek na nejbližších několik dní, jestli v něm nenarazí na jméno nějakého člena posádky z Ras Ormary. Považuje to za zbytečné? Třeba ne tak docela, přiznala nakonec. Stále si myslím, že Dana byla prostě naštvaná, protože na to nepřišla sama. Nemusel jsem se v nejmenším obávat, že by Norm Goldman nedokázal udržet mou dodávku v dohledu. Zůstal téměř celou cestu přilepený k mému zadnímu nárazníku, možná už proto, aby dokázal, že má závodnického ducha. Bože můj! Poršák turbo pronásledující starou dodávku toyotu. To by na jeho místě dokázala i moje sestra Shar. Musel se nicméně zřejmě dost zapírat, když si to za mnou hasil takový kus cesty po vedlejší silnici. Za malý moment také zacrviikal můj mobil. Doufal jsem, že to bude Quent, ale místo toho se ozvalo: Harve? To je nějaký vtip? Jak to je ještě daleko?" otázal se mírně zaražený Norm. Zeptal jsem se ho, jestli vidí na druhé straně sadu před námi to farmářské stavení pobité prkny, a on odpověděl, že ano. To je ono. Teď už jsme na mém pozemku," uklidňoval jsem ho. Když se na to podívám zpětně, tak už tou dobou mohl mít obavy, jestli s ním jeho nový přítel nemá zlé úmysly. Moje dílna byla tehdy ještě stále zpoloviny zařízená jako kovárna. Stiskl jsem knoflík dálkového ovladače otevírajícího boční vchod. Když jsme se přiblížili, na pokyn senzoru se před námi rozsvítila světla. Norm vešel dovnitř s ostýchavostí učedníka víry vstupujícího do katedrály, celý dychtivý spatřit opravdovou dílnu závodních aut. Nejspíš to pro něj bylo zklamání. Nejspeciálnčjší věc, kterou jsem tam tehdy měl, byla převodovka, umístěná v ochranném inertním argonovém prostředí. On však věnoval daleko víc času prohlížení mých nákresů podvozku v poloviční velikosti a několika smělých linií návrhů karoserie, kterou jsem dosud ještě ani nezačal stavět. Když jsem si všiml, jak si tře paže, uvědomil jsem si, že mu je asi zima. Třeba by ses rád zatím podíval na nějaké video z terénních automobilových závodů," vyzval jsem ho, než rozehřeju kuchyňský sporák. Nebo by

 
472
N
I N G

sis na něj zatím mohl sednout," zavtipkoval jsem. Potrvá to zhruba deset minut, než to ty my litinový kamna na dřevo vyhřejou." Takže jsme zavřeli dílnu a za použití sto let starého klíče jsme vstoupili do kuchyně. Vysvětlil jsem hostovi svou filozofii, že až na několik drobných vylepšení jsem nadzemní podlaží ponechal v původním stavu z počátku století. Mezi novinky patřilo například moje komunikační středisko, detektor kouře a deionizátor vestavěný do nevelké chladničky s dřevěnými stěnami z roku 1920. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem na stole nebo na obrazovce počítače dole nenechal nějakou poznámku, takže na toto zařízení jsem ho raději neupozorňoval. Komunikační centrum jsem mu tedy ukázal až v obýváku, ujistil ho, že gauč se pod ním nerozloží, a nechal ho s ledovými kostkami ve sklenici koukat na záznam poslední Velké ceny v Sears Point. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si dělal nějaké starosti ohledně Qyenta, ale celou dobu, co jsem sháněl dohromady sekané hovězí maso, sýr a další suroviny potřebné na reubenské sendviče, jsem čekal, že zavolá. Napadlo mě, že by na závěr dne mohl přijet sem ke mně třeba i on, takže bychom to tu všechno pěkné probrali. Ten nápad byl ovšem chybný. Jen tak pro zpestření jsem k sendvičům otevřel láhev mladého oregonského muškátového vína. Bylo trochu sladší, ale já Normoví připomněl, že Katalánci ho servírují vzácným hostům a já mám jejich styl rád. Po večeři jsme zlikvidovali několik dalších skleniček s ledovými kostkami a přehráli si pár cédéček. Právě jsem začal vypravovat o dobách, kdy jsem se dost pracně musel vyhýbat jedné motorkářské bandě, když se ozval telefon. To musí být Qyent, pomyslel ;scm s;. Svým způsobem jsem se nemýlil. Omluvil jsem se Normoví: Promiň, ale člověk nikdy neví", odešel do ložnice a ozval se do sluchátka. Byla to Dana, stručná a rozzlobená. Tohle se ti nebude líbit o nic víc než mně," varovala mě na úvod a pak se mě zeptala, kde jsem. Pověděl jsem jí to a dodal: Rozhodně se mi nelíbí, když nevím, co se děje, šéfko. Pověz mi to." Když to udělala, od zátylku až po ruce mě polilo horko. Zaregistroval jsem jenom to nejnutnější, ale později, cestou zpátky do Richmondu, se mi určitě vybaví každé slovo. Dej mi půl hodiny," požádal jsem ji. Je tady u mě zástupce Sonmiani. Ten by nám mohl pomoct při pátrání po pohybech členů posádky, jestli tu existuje nějaká souvislost." Dneska mu nic neříkej. Sonmiani by třeba mohla být jedna z těch firem, které ke všemu vyžadují advokáta." Jako kupříkladu tvoje firma," podotkl jsem ponuře, ale hned jsem té poznámky litoval. Promiň, jsem... potřebuju vypadnout ven a kopnout do stromu. Setkáme se za třicet minut." Norm musel být dostatečně vnímavý k mimoverbální komunikaci, protože vstal v okamžiku, kdy jsem se objevil ve dveřích obýváku. Řekl jsem mu, že se musím převléknout a vrátit se do města. Na jeho dotaz jsem odpověděl, že to není nic, s čím by mi mohl pomoct. Jenom došlo k novému obratu v jednom případu. Zeptal se mě, jestli mě můj korejský šéf nechá pokračovat v té záležitosti s Ras Ormarou. Odpověděl jsem, že o tom asi není příliš pochyb, ale že mu brzy ráno zavolám. Pak jsem odkvačil do ložnice, kde jsem se, s třesoucíma rukama, rychle převlékl. Když jsem zavíral suché zipy na teniskách, uslyšel jsem startovat porsche, takže když se pneumatiky mého auta konečně dostaly na makadam okresní silnice, Norm byl už 473
VNITŘNÍ	INFORMACE
dávno pryč. I když tak dávno to zase nebylo, protože jsem ho před Concordem málem dojel. Držel jsem se trochu zpátky, aby si sám našel vjezd na dálnici. Koneckonců, teď už nebyl žádný důvod lámat rychlostní rekordy. Dravá jízda byla nicméně jediný způsob, jak vybít všechen ten vyplavený adrenalin, dřív než se kousek od úpatí hor nedaleko dálnice ve východním Richmondu setkám s federály. Pomyslel jsem si, že od centra Richmondu k první pořádné rokli to není ani pět minut cesty. Napadlo mě, jestli Qyent byl tuto dobu ještě naživu. Díky trvalému telefonickému spojení s Danou jsem docela snadno nalezl příslušné místo, nacházející se asi jeden blok od hlavního tahu. Byla to dlouhá, neony osvětlená ulice plná prodejen s ojetými auty a nájemních garáží. Daně se evidentně zatím podařilo vystrnadit ze scény místní obyvatele, i když párek policajtů se stále ještě pohyboval kolem v očekávání srocujících se davů. Já byl zřejmě jeden z toho davu. Chlápci, kteří dělali opravdovou detektivní práci, měli na sobě oboustranné tmavé bundy. Dobře jsem věděl, že na jejich vnitřní straně je nápis FBI". Dana mi zamávala, abych šel blíž. V tom okamžiku mě oslepil fotografický záblesk. Nejprve jsem uviděl křídou namalovaný obrys na zemi a teprve pak jsem si všiml částečné zakryté postavy na skládacích nosítkách v mimořádně široké neoznačené dodávce. Křídové čáry označovaly místo, kde byl Qyent nalezen s nohama na vozovce, tělem ve škarpě a hlavou a jednou rukou na chodníku. Skvrna pod oválem hlavy vypadala černá. Za denního světla bude mít ale jinou barvu. Nikdo z nás nepromluvil, dokud jsem se Dané v patách neodebral do dodávky, kde jsem usedl na nouzové sedátko, těsně mimo dosah technicky ze soudního lékařství, monitorující různou aparaturu a mumlající něco do mikrofonu se sluchátky. Přístroj, který občas použila, připomínal sice mou Snaživou dívku, ale stál zřejmě nejméně desetkrát tolik. Naklonil jsem se kupředu a podíval se do znetvořených rysů obličeje člověka, kterého jsem tak dobře znal. Věděl jsem, že se ho nesmím dotknout. Myslím, že jsem jenom zaúpěl. Bože, Qyente." Byl mrtvý, ještě než dopadl na ten chodník, jestli tě to aspoň trochu utěší," řekla Dana. Vlastně už dlouho předtím, takže tady ztratil jen velice málo krve. Předpokládáme, že ho někdo vyhodil z jedoucího auta." Dodnes si nevybavuji, co jsem vlastně tenkrát dělal. Pokynul jsem hlavou k tech-ničce a podařilo se mi vykoktat: Zjistili jste čas smrti?" Odpověděla mi Dana. Asi před devadesáti minutami, plus minus." V té chvíli jsem měl obrovskou chuť kousat se bolestivě do prstů. Nejdřív jsme mysleli, že je to nehoda." Asi tak deset sekund," pronesla suše laborantka, které nic z našeho hovoru neuteklo. Rukou v rukavici pozvedla neživé zápěstí Kima Qyenta. Bylo celé odřené a pomlácené. Jemně ukázala na zmodralé konečky prstů. Na dvou nejmenších prstech chyběly nehty. Kůže kolem ostatních nehtů byla oteklá a lemovaná nevýraznými krvavými skvrnami. Konce nehtů byly celé nerovné, jako by znetvořené nebo rozkousáno nějakým drobným živočichem. Když se mu stalo tohle, stále ještě mu tlouklo srdce," poznamenala. Kleště," řekl jsem a ona souhlasné zamručela. Někdo se od něj chtěl cosi dozvědět. Jak ale může být strhávání nehtů smrtelné?" otázal jsem se a reflexivně se otřásl, když jsem si představil agónii, jakou musel můj blízký přítel projít. Můj přítel, který si mě najal, abych ho fyzicky ochránil. To jsem ho tedy sakra ochránil...

 
474
D E  A N
I N G

Technická ze soudního lékařství neodpověděla, ale visela očima na Daně. Teprve když ta kývla, začala vysvětlovat. To samozřejmě smrtelné není, ale koronární příhoda ano. Opakované elektrické šoky o síle jednoho sta tisíce voltů tu srdeční příhodu vyvolají docela spolehlivě. Takhle silné výboje jsou samozřejmě ilegální, ale myslím, že například indonéská jednotka na udržování pouličního klidu je nějaký čas používala. Ty nehty mi napověděly, abych se podívala po něčem jiném. Bradavky, přirození, rty, prosté další části těla s bohatou inervací." Věřím vám," řekl jsem. Hovořila o mučení v souvislosti s lidmi, kteří ho uměli používat, a já zdaleka nebyl dost objektivní, abych si to dokázal jen tak chladné a abstraktně představit. Nikde tam jsem ale známky zranění nenalezla," pokračovala technická. Zato pod vlasy, na spodině lebeční, jsem našla půl tuctu míst s popáleninami, kam byly přikládány elektrody. Není příliš těžké něco takového najít, když víte, co hledáte. Mozkový kmen, který se v těchhle místech nalézá, kontroluje vaše základní životní funkce -dýchání, akci srdeční a tak. Když sem člověk pustí dostatečně silný proud, a to ještě opakovaně, je konec." Konec to tedy rozhodné není," zavrčel jsem.
Pro něj ano," řekla žena. Pak se mi podívala do očí a z toho, co tam zahlédla, několikrát překvapeně zamrkala. Chápu," zamumlala a vrátila se ke své práci. Za těchto podmínek," pronesla Dana ne nelaskavým hlasem, bys mohl docela oprávněně chtít s tímhle vyšetřováním skončit. I když jistě neexistuje stoprocentní důkaz, že jeho smrt souvisí právě s tím případem, na kterém pracuješ. Qyentin se samozřejmě zabýval i jinými záležitostmi a my oba víme, že by se nezřekl ani práce na dvou případech současně." Tak tohle konstatování se mi moc nelíbí. Stejně ale oba víme, jak by to dopadlo, kdybychom se chtěli vsadit." Sázet se chceš ty, Rackhame. Ale sázky stejně nemůžou být o moc vyšší, než je právě tohle." Nikdo z nás si ani vzdálené nedokázal představit, jak se mýlí, já však mohl snít o pomstě za svého přítele. Nahlas jsem řekl: Já měl štěstí. Kde je ta mašinka LOC-8 spojená s analyzátorem? Do zítra se s tím naučím zacházet. Norm Goldman třeba dokáže nějak odlákat pozornost těch lidí. Půjde tam totiž se mnou." Dana mě ujistila, že by také ráda věděla, kde ten přístroj je. Třeba bude v Quento-vě volvu. Pátrají po něm i lidi z Richmondu. Mohl by se tedy objevit každou chvíli," ujistila mě. Vyvedla mě z auta ven, do noci. Nemá moc cenu chodit na palubu té lodi, dokud analyzátor nenajdeme. Nejlepší by byl ten, který měl Quent u sebe. Nevolej tedy Goldmanovým lidem, dokud se s nimi nespojíme my." On ale může zavolat mé. Docela jsme se spolu shodli a on nám může být užitečný," podotkl jsem. To tedy může," pronesla jakoby sama k sobě, pak si povzdechla a v duchu přepojila do jiné oblasti myšlení tak náhle, že to bylo skoro slyšet. Klidné jeď domů, tady nemůžeš nijak pomoct. Zavolala jsem ti jenom proto, že jsem věděla, jak jste si byli blízcí." Odmlčela se. Pověděl bys mi, kdyby ti Qyentin dnes večer volal, viď?" Ohledně čeho?"
475
VNITŘNÍ	INFORMACE

 

Ohledně čehokoliv. Odpověz mi," naléhala.
Ještě než jí z úst vyklouzla tato naléhavá slova, odpověděl jsem: Samozřejmě bych ti o tom řekl! O co vůbec jde?" Když jen prosté zavrtěla hlavou, pokračoval jsem. Měl jsem u sebe telefon nepřetržitě celý den, protože jsem čekal, že zavolá. Už jsem se začínal cítit trochu divně, protože normálně by mi určité zatelefonoval, už kvůli rutině. Já zato volal několikrát jemu, to si ale můžeš klidně zjistit. Rád bych věděl, kam tím míříš." Takže ty nemáš pocit, jako bys ho trochu nechal na holičkách, zradil ho? Necítíš kousek viny?" Její tón byl veskrze laskavý. U jiné ženy bych řekl, že se snaží vlichotit. To mi hodně napovědělo. Já se zatracené cítím vinen! Nepodržel jsem ho, ale ne kvůli tomu, že bych neodpověděl na jeho volání. On nevolal, Martinova. Proč to prostě nenazveš zanedbáním služebních povinností" a dál se na to nevykašleš? Jestli to ale řekneš, měla bys být zatraceně vděčná osudu, že jsi proti mně jenom poloviční." S tím jsem se otočil a odkráčel ještě dřív, než mě mohla ještě víc rozčílit. V té chvíli mě napadlo, jak asi usnu. Přál jsem si, aby mě Qyent byl zavolal a pověděl, kam se chystá. Dál jsem toužil mít ten přístroj LOC-8, abych měl důvod jít na palubu Ras Ormary. Najednou jsem si uvědomil, jak důležité je ten přístroj najít, už kvůli možnosti každodenního použití. Cožpak Dana neřekla, že by mi tu zatracenou věc ráda zapůjčila, jen kdyby věděla, kde je? Byl jsem si dost jistý ohledně místa jeho současného výskytu. Za odtrženým panelem řidičových dvířek volva. Quent si tento prostor předem připravil, aby mohl pohotovostní zbraň i případné speciální důkazy vyšetřovaného případu přechovávat doslova při ruce. Volvo však zmizelo. Kdyby bylo někde ve městě, už by ho jistě objevili. Jelikož to patřilo mezi priority FBI, silniční hlídka by ho zaregistrovala nejdéle do pěti minut, co by vyjelo na dálnici. Proto ho nejspíš někdo schoval, možná poté, co ho použil k odhození Quentova těla na ulici ojetých aut. Možná se teď nachází kdesi ve vodách Zálivu. Nebo je zaparkované v nějakém klidném sousedství, kde ještě den nebo dva může tiše unikat pozornosti. Třeba je už někde v autodílné, kde ho rozebírají na součástky do dalších ojetých aut... Ulice ojetých aut! Jaké lepší místo k odstavení ojetého auta? Nastartoval jsem a pomalu projížděl kolem nejbližšího přeplněného parkoviště. Kolem dokola byl od jednoho stojanu světla ke druhému ve výši stehen napnutý ocelový kabel, za nímž byla auta postavená takovým způsobem, aby tudy nikdo nemohl ani projíždět, ani pomocí případného zkratování drátů nějaký vůz nastartovat a odjet s ním. Nebo sem nějaké ukradené auto odložit. Po několika dlouhých blocích se na mě usmálo štěstí. Nebylo to na žádném parkovišti, ale v dlouhé řadě vozů před jednou karosářskou dílnou. Poznávací značku jsem si samozřejmě nepamatoval, ale moji pozornost upoutalo extrémně široké vnitřní zpětné zrcátko. Táhlo se skoro nad půlkou předního skla, podobně jako v mém autě. Byl to jeden z dodatečně koupených doplňků, jaký potřebuje každý čmuchal při hlídání nebo sledování. Natáhl jsem si rukavice, zaparkoval svou dodávku kousek z dohledu a světlem kapesní svítilny olízl sloupek řízení volva. Klíčky byly v zapalování. Protože jsem Quenta dobře znal, kliku jsem ani nezkoušel. Rámus mohl přivolat každého policajta ve městě, takže

 
476
D E  A N      I N G
jsem se nedotkl pořádně dvířek vozu, dokud se mi na čtvrtý pokus nepodařilo nalezeným starým ohnutým ráfkem kola vymáčknout boční okénko u řidiče. Všude kolem se rozsypaly drobné skleněné krystalky. Tou dobou už alarm svým pípáním a hvízdáním úspěšně imitoval drozda mnoho-hlasého, takže jsem zhruba třicet vteřin čekal, jestli se odněkud nevynoří nějaký svědomitý občan posedlý bezpečností v ulicích. Teprve když jsem vytáhl klíčky ze zapalování a odemkl dvířka, alarm se milosrdně odmlčel a vůkol se znovu rozhostilo ticho. Federální vyšetřovatelé jsou ještě lepší, než si mnozí lidé myslí, takže i když jsem hodlal Dané prozradit, na co jsem přišel, chtěl jsem to udělat, až já si to budu přát. Proto )sem do toho auta raději nesedal. Jen jsem ho otevřel a zkontroloval pérem přidržovaný panel ve dveřích. Starý dobrý Qyent, jak bylo jeho zvykem, zašantročil tu malou hračku LOC-8 od federálů přesně tam, kde byla nejvíc při ruce. Ať už s tím Volvem jel nakonec kdokoliv, ani ho nenapadlo se dívat po nějaké skrýši. Strčil jsem ten vynález do kapsy, vsunul klíčky zpátky do zapalování a jako řádný občan jsem pokojně nasedl do svého auta a odjel domů. Nemohl jsem se dočkat, až zkontroluju, co má ten LOC-8 v paměti. Měl totiž zaznamenat každičký centimetr pohybu svého nositele v průběhu celého večera - pokud to samozřejmě Qyent nebo někdo jiný nestačil vymazat. Normální funkce malé obrazovky LOC-8 porušena nebyla, takže jsem si posléze mohl zobrazit veškeré pohyby, počínaje Qyentovým večerním odjezdem z laboratoře v Sunnyvaieu. Uvařil jsem si silnou kávu a posrkával ji, zatímco jsem si v kuchyni na stole psal perem na kus papíru poznámky. Můžete si o takovéhle starodávné metodě myslet co chcete, ale nic mi nepomáhá srovnat si myšlenky lip než poznámky na papíře. Qyent jel svým obvyklým mírným tempem nejprve přes Bay Bridge do Richmon-du. Asi v polovině cesty se volvo na dvě minuty zastavilo nedaleko místa, kde dříve toho dne hovořil s tak zvaným strojníkem. Jestli se mu nepodařilo najít místo k parkování, zůstal nejspíš stát ve druhé řadě. Pak ujel asi tři čtvrtě kilometru a na více než hodinu se zastavil. Při maximálním zvětšení záznamu se ukázalo, že musel zajet na parkoviště, protože volvo bylo bezpečně mimo ulici. Poznamenal jsem si, abych se v té oblasti pozeptal zřízence z parkoviště, je-li tam nějaký. Z tohoto místa Qyent nejspíš pročesával různé bary a herny s etnickou klientelou, pátraje po našem postrádaném strojníkovi, nebo, což bylo pravděpodobnější, po spolubydlícím našeho strojníka. Nakonec se auto pohnulo, vyrazilo na dálnici a bez zvláštního spěchu zamířilo na jih přes Oakland do Alamedy. Když však volvo projíždělo kolem jednoho dlouhého bloku již podruhé, zkontroloval jsem sousední křižovatky. Nebylo pochyb - Qyent několikrát projel kolem kanceláří Sonmiani, aby nakonec zaparkoval v boční uličce, stejné, kudy Norm se svým porschem vjížděl do kancelářských garáží. Pokud jsem si vzpomínal dobře, já odtamtud odjel jen nedlouho předtím, co zde zastavil Qyent, zřejmě aby provedl svou obvyklou pečlivou předběžnou prohlídku terénu dříve, než se pustí do akce. To by odpovídalo, jestli se chystal setkat s někým jako Mike Kaplan, nebo s tím druhým chlápkem, kterého jsem já neviděl - s Meltzerem. S někým, jehož telefonní číslo neznal. Možná že dokonce věřil, že tam stále ještě jsem. 477
VNITŘNÍ	INFORMACE
Jestli se ale pokoušel se mnou spojit, proč normálně nesáhl po telefonu? Zjevně si nemyslel, že by to bylo nutné. To znamená, že neměl obavy o svou bezpečnost, protože Qyent mi už na samém začátku řekl, že mé vlastně najímá na váhu. A jako většina privátních vyšetřovatelů i Qyent věřil, že diskrétnost je nejdůležitější součástí jeho povolání atd. atd. Celou tu bandu soukromých oček tvoří bývalí vyšetřovatelé pojišťoven a k tomu několik právníků, bývalých vojáků a policajtů. Můžete hádat, kteří z nich jsou nejsnáze ochotni na veškerou diskrétnost zapomenout... I přes pokročilou hodinu bylo mým prvním nápadem zavolat Normoví a položit mu pár otázek o několika věcech a pár lidech, se kterými se v jejich podniku mohl Qyent setkat. Co ale Norm mohl vědět? Tou dobou přece právě jel v těsném závěsu za mnou kolem hory Mt. Diablo. Další věc: když jsme se přiblížili k mému domu, pokoušel jsem se marně s Qyentem telefonicky spojit. Zašel snad tou dobou někam dovnitř? Nebo se setkal s někým v jiném autě? Ilegální vstup do cizích prostor neměl Qyent ve zvyku. Nakonec jsem došel k závěru, že kdyby mě hledal, byl by mi zavolal ještě předtím, než v uličce zaparkoval. Auto tam zůstalo stát asi pět minut a pak lokalizační kurzor prakticky zmizel, i když ne tak docela. S podstatně slabším signálem vypověděl, že volvo nato vjelo do Normový garáže, kde zůstalo zhruba jednu hodinu. Když se pak kurzor díky satelitu znovu objevil ve své plné síle, volvo uhánělo Ala-medou, jako by ho někdo pronásledoval. Tou dobou byla už nejspíš tma. Kurzor se pohyboval po Nimitzově dálnici směrem k východnímu pobřeží a kousek od Rich-mondu ji opustil. Jak jsem opakované přepínal záznam mezi normální rychlostí a rychlým posunem, cítil jsem, že mě spaluje rozčilení. Qyent totiž takto razantně nikdy neřídil. Došel jsem tedy k závěru, že tou dobou už za volantem neseděl on. Volvo ujelo kus cesty kaňonem Wiidcat na předměstí Richmondu. Nyní se pohybovalo již daleko mírnějším tempem, občas až příliš pomalu, pak zase poněkud rychleji, to když se obrátilo zpět směrem k obchodní čtvrti. Ani v nejmenším jsem nepochyboval, kde tenhle výlet skončí, a samozřejmě jsem se nemýlil. Volvo přesvištélo kolem místa, kde okraj chodníku nyní zdobily čáry křídou, odbočilo z hlavní ulice a pak několikrát projelo sem a tam po příjezdových cestách, než se konečně zastavilo. Bylo to zhruba místo, kde jsem posléze auto našel. Podle údajů obrazovky uplynuly více jak dvě hodiny, než se kurzor znovu pohnul, tentokrát směrem k mému domu. Pečlivě zaznamenal moment, kdy jsem přístroj ukradl - vlastně vyzvedl. Dana se přece jasně vyjádřila v tom smyslu, že by mi tu mašinku ráda půjčila. Nebo snad lhala? Asi ano, to ale nyní nehrálo roli. Já se toho LOCu-8 zmocnil a navíc jsem měl dost času, abych si pohrál s jeho tajnou funkcí. Pochopil jsem totiž zacházení s tou hračkou už v době, kdy to Dana, sedíc nedávno na lavičce v parku, ukazovala někomu jinému. Navíc jsem měl ještě něco dalšího: ledový pocit jistoty, že kdosi, kdo pracuje pro mého nového přítele Norma Goldmana, nebyl přítel Qyentův. Ani můj.

 
i.  .
Čtyři
Přesto všechno jsem nakonec usnul. Obavy mě sice normálně udržují v bdělém stavu, ale veškeré obavy dokáže rozdrtit pevné odhodlání. Vzbudil jsem se plný zuřivosti, ještě než jsem si stačil uvědomit proč. Seděl jsem pak na posteli a přeléval slzy, jaké u mě dosud nikdo neviděl. Poté jsem se oblékl na prohlídku Ras Ormary. Kdesi jsem četl, že Čejenové se před bojem shromažďovali a rituálně se vyprazdňovali. Věřili, že tím zaostří své lovecké instinkty. Já navíc vím, že jestliže lze očekávat vážnější poranění, šance na přežití případné operace je větší v případě, když má člověk prázdný žaludek. Se vzpomínkou na svého přítele jsem si tedy ke snídani dal pouze čaj. Kolem deváté jsem zavolal Normu Goldmanovi a zeptal se ho, jestli je moje návštěva domluvená. On řekl, že ano, a zeptal se mě, jestli se mnou přijede i můj korejský šéf. Sdělil jsem mu, že se mi ho nepodařilo dostihnout. Dohodli jsme si setkání na půl jedenáctou v loděnici u skluzu. Potom jsem sešel dolů a zkontroloval svou výzbroj. Za předpokladu, že chlápci, kteří sejmuli Qyenta, jsou v nějakém spojení s lodí - a já to skutečně předpokládal -, zdálo se mi jaksi přirozené, že příště se stanu cílem jejich pozornosti já, a to přímo na jejich domácí půdě. Zvláště jestli Qyent v agónii přiznal, Kuu nás uva udí. Rozhodl jsem se ignorovat pípání telefonu, protože displej neidentifikoval volajícího a ten nezanechal ani žádnou zprávu. Napadlo mě, že by to mohla být federální šéfka s nějakými novými rozkazy, které jsem však nehodlal poslouchat. Se Snaživým děvčetem v jedné kapse, přístrojem LOC-8 ve druhé, automatem Glock v levém podpažním pouzdru a s velkorážní pistolí původně patřící Bobby Roo-neymu pod pravým ramenem jsem se cítil jako chodící sbírka vynálezů za šest milionů. Cestou do města mi opět začal hlasitě bzučet mobil, ale já znovu neodpověděl, protože ani tentokrát se volající nepředstavil. Podle hlasu na vzkazu jsem nicméně bezpečně poznal Danu. Byla velice opatrná na každé slovo. Auto našli, ale náš majetek nikoliv. Ať ho má teď kdokoliv, rozhodně si říká o vážné obvinění z krádeže. Je tu ale jedna opravdová novinka. Někdo mocný z východního pobřeží si na ministerské úrovni stěžoval na, cituji, bezohledné zasahování do obchodu na pobřeží Pacifiku". Dostali jsme tedy nové rozkazy. Jestliže nebudeme mít solidní důkazy nějakých nezákonných aktivit v námořní komunitě - a my zatím nic stoprocentního nemáme -, pak končíme vyšetřování. Samozřejmě, ten noční zločin bude dál vyšetřovat metropolitní policie. Chci, aby ses mi okamžitě ozval. Po tom, co se stalo, se cítím nervózní, když nevím, jestli v tom pátrání stále pokračuješ. Kdybych to věděla, byla bych zřejmě ještě nervóznější. Jenom si uvědom, jakou cenu pro tebe asi má detektivní licence." Žádné srdečné rozloučení, nic. Na tu poslední otázku bych jí rád odpověděl, ale nehodlal jsem jí volat. Ačkoliv pro mě licence znamenala opravdu dost, rozhodně nevážila víc než život Qyentina Kima. Třeba to Dana nevěděla, ale já byl schopen se docela slušně uživit i jako výpomocná 479
VNITŘNÍ	INFORMACE
síla pod licencí někoho jiného. Když se lidé Dany Martinové přestanou o tu vraždu zajímat, nchmondské oddělení vražd téměř jistě zjistí jediné to, že jejich podezřelí mezitím odpluli na Ras Ormare. Takže pak - hodně štěstí, seržante, tady máte lístek do Pusanu a slovník... Přehrál jsem si záznam ještě jednou a pokoušel se poslouchat mezi řádky. Kdyby Dana myslela na to, jak její vzkaz bude znít, až ho bude poslouchat její místní nadřízený, pak by mluvila přesně tak, jak mluvila. Nepředpokládala ve skutečnosti, že to okénko u volva vyrazil neohrabaný starý Harve, který tak získal LOC-8 a je nyní na cestě na Ras Ormaruf Jestli si to nakrásně myslela, pak toto své podezření se svými nadřízenými tedy rozhodně sdílet nehodlala. Současně dala jasně najevo, že sice nebudu mít oficiální podporu, ale dokud neobdržím její vzkaz, stále na případě pracuji. Nebo jsem třeba v tom jejím povídání nacházel jen to, co jsem tam nalézt chtěl. V té chvíli jsem si ale ze všeho nejvíc potřeboval pročíst své poznámky, což v městském provozu nebylo nic snadného. Protože jsem měl ještě dvacet minut k dobru, zajel jsem u jednoho skladiště nedaleko doků ke kraji vozovky a prolistoval si záznamy v naději, že objevím, jaký bude příští lodní náklad. Sonmiani se chystalo naložit cosi, co se jmenovalo paraglycidový éter a bylo ředidlem pro pryskyřice. Qyent si dal tu práci a podíval se do seznamu nebezpečných chemikálií, aby se ujistil, že se přece jen nejedná o rizikový náklad. Jistě měl na mysli klasickou historku o podobném průšvihu, ke kterému došlo v roce 1947, kdy shořel náklad amonium nitrátu, uvedeného v nákladovém listu pouze jako hnojivo. Qyent nicméně zjistil, že převážená chemikálie rozhodně není žádná mizerná výbušnina, i když je hořlavá. Určitě však nešlo o nic podobného starému etyléteru, který dokáže člověka uspat již po několika vdechnutích. Když jsem zapátral po adrese výrobce, zjistil jsem, že jde o místní produkci. Nejenom přímo v Richmondu, ale dokonce v jednom oploceném chemickém závodě s adresou na bulváru přímo přede mnou. Pokračoval jsem v cestě, až jsem narazil na bludiště chemických věží, reaktorových nádrží, trubek a kovových lávek necelého tři čtvrtě kilometru za Ras Ormarou. Brána byla otevřená, protože jí právě projížděl obrovitý hřmotící dieselový tahač s návěsem, který pomalu mizel mezi zásobními nádržemi. Také na samotném návěsu trajleru bylo několik cisteren připomínajících násypky na zrní. Na okamžik mě napadlo, že řidič snad ohne žluté zábradlí ze svařených trubek a smete prefabrikovaný přístřešek, krčící se v jeho těsné blízkosti. Vedle této boudy stála baterie svisle umístěných červených plynových bomb, z nichž každá dosahovala zhruba velikosti torpéda. Věděl jsem dobře, co ta barva znamená. Nechtěl bych být tedy někde poblíž, kdyby ten přístřešek vzal za své. Řidič však zastavil včas. Nebyl ale žádný expert, protože se při couvání spokojil pouze se sledováním zpětných zrcátek, namísto aby se nechal pořádně navádět nějakým závozníkem. Připadalo mi, že se kouká přímo na mě, on ale zatím sledoval zevní zrcátko přímo před sebou. Neviděl mě o nic víc než nějakého racka kdesi v pozadí. Byl to Mike Kaplan.
V tom jsem se nemohl mýlit. Stejný zobák nosu, stejné kartáčovitě krátký sestřih, stejně výrazné rysy. Ale proč by to vlastně neměl být on? Oukej, využívat nějakého

 
480	l N G
úředníka k řízení nákladního tahače bylo přece jen poněkud neobvyklé, a navíc jsem předpokládal, že Kaplan byl určen k tomu, aby mě doprovázel na palubu té lodi. Jestli ale toho rána padly bariéry stavěné federály do cesty obchodním aktivitám na ticho-mořském pobřeží, jak alespoň prohlašovala Dana, někteří obchodníci se mohli nakrásně i takhle horlivě pustit do práce, aby ztracený čas vynahradili. Byl jsem zvědavý, co mi Kaplan poví o tom, co se udalo včera zvečera v budově jejich kanceláří. Odjel sice odtamtud dřív než já s Normem, ale co já vím, kdy se znovu vrátil? Toho třetího chlápka - Seltzera? Meltzera! - jsem ještě ani nepotkal, ale už jsem si ho bez jakéhokoliv důkazu předběžně zařadil do seznamu gaunerů. Teď jsem byl jen kousek od vrat k Ras Ormare. Tentokrát nebyla opuštěná. Norm Goldman v černé kožené bundě se spolu s nějakým vyzáblým chlapíkem s nakadeřenými vlasy opíral těsně u plotu o blatník svého porsche turbo. Norm mě poznal, zamával na mě a něco zakřičel na dva chlápky ve vratech, zatímco já zaparkoval vedle naleštěného sporťáku. Z toho hubeňoura vedle Norma se vyklubal Ira Meltzer. Mluvil velice potichu a stisk ruky měl příliš měkký na to, jak měl ruku upracovanou. Oblečený byl v džínové bundě, která mu nápadně zdůrazňovala ramena. Když se mě Meltzer zeptal, kde mám svého partnera, odpověděl jsem, že se mi na telefony neozývá, z čehož jsem usoudil, že se mnou nepůjde. Ani jednomu z nich se na tom nezdálo nic divného. Jestli Meltzer věděl, yrocQyent nepřijde, bylo docela dobře možné, že to ví i Norm. Taková myšlenka se mi vůbec nelíbila. Kdyby na ní totiž něco byio, znamenalo by to, že jsem prvotřídní hejl. A jestli se od Qyenta dozvěděli, od koho přijímá rozkazy, mohli si domyslet, že už asi i já znám jeho skutečný osud. Zatímco mi hlavou probíhaly tyto a podobné myšlenky, všichni tři jsme tam stáli a usmívali se na sebe. Pak Meltzer pravil: Mimochodem, loď je tak trochu královstvím každého kapitána - až na vládní úřady, samozřejmě. Ale vy jste soukromník, že ano?" Přitakal jsem.
Potom bych se tedy na vašem místě nepokoušel vstoupit na palubu se skrytou zbraní." Zeširoka se usmál. Nebo s jakoukoliv jinou." Neřekl sice přímo, že jsem ozbrojený, a člověk musel být hodně zkušený, aby rozeznal nepatrné vyklenutí způsobené glockem, já ale nepotřeboval žádné dohadování se šéfem lodi. To jsem rád, že jste mi to řekl," odpověděl jsem a vytáhl své malé černé přesvědčovadlo z podpažního pouzdra. Otevřel jsem toyotu a zamkl svou hlavní zbraň do přihrádky na rukavice. Mám ale u sebe satelitní zaměřovač - to je tenhle LOC-8, a mimoto Snaživou dívku na zaznamenávání poznámek. Bude to nějaký problém?" Meltzer pohlédl na Norma, který se trochu křivě usmál. Hrome, Iro, proč by to mělo vadit? Vlastně bys jednu tu mašinku mohl nést docela veřejně v ruce, Harve.Já ti vezmu druhou, a až vstoupíme na palubu, tak ti ji předám. Nemyslím, že by se al-Nadwi z toho zmrcnul. Snad tu ještě mám nějakou váhu, dokonce i mezi těmi ručníkáři." Meltzer poznamenal, že to je pravda, takže jsem jim podal Snaživou holku a LOC-8 jsem si nechal v ruce. Opustili jsme svá auta v blízkosti vrat a společně se vydali k Ras Ormare. Vozidlo společnosti na čištění nádrží, které jsem viděl již při své poslední návštěvě, se teď už konečně chystalo k odjezdu. Ve výklenku vedle zevního ovládacího panelu 481
VNITŘNÍ	INFORMACE
náklaďáku leželo svlečené ochranné oblečení, které zjevně dosud ještě nikdo neošet-řil. Ze tří mužů v kabině auta jsem poznal dva. Původní obsluha ovládacího panelu, nyní řidič, na mě zamával. Když upocenec, muž, který měl původně na sobě ochranný oděv, dělal, jako že nás nevidí, hned jsem věděl, který z nich patří k federálům. Byl bych dal nevímco za to, kdybych si s ním mohl teď sám na místě promluvit. Norm zamával zpátky. Jeho dobrá nálada mi lezla poměrně na nervy, protože jsem si na ni nemohl dost dobře veřejné stěžovat. On se stále rozhlížel po obzoru a kroužících raccích a zhluboka vdechoval vzduch páchnoucí bahnem, který mně upřímně nijak lákavý nepřipadal. Nádherný den, povídal a já přikyvoval. Když jsme pak kráčeli po široké kovové rampě vedoucí k lodi, Norm neformálně zasalutoval směrem k mužům, stojícím na palubě vysoko nad námi a připraveným nás uvítat. Několik dalších chlapů v pracovních šatech vykřikovalo slova, kterým jsem nerozuměl, a přetahovalo přitom ohebné armované hadice po přední palubě před můstkem. Pár z nich mělo na hlavě bílé pokrývky. Kapitán přijal Normovu nabízenou ruku a poněkud nemotorně ji stiskl, pak ale potřásl docela pohotově, i když bez úsměvu, rukou i mně, jakmile nás Norm formálně představil. Kapitán Hassan al-Nadwi měl plnovous a obličej starého námořníka připomínající surovou kůži. Nad čelem až do úrovně uší byl sice holohlavý, zato však u krku se mu z košile draly kudrnaté chlupy. Na nohou neměl ponožky a podrážky jeho sandálů musely být tlusté přinejmenším dva a půl centimetrů. Mluvil docela dobře anglicky. Vy chcete vidět kajutu strojníka? Jděte. Já teď moc moc práce," pronesl docela přátelsky, i když přitom divoce šermoval rukama. Pak dal nějaký rozkaz jednomu ze dvou mužů, zjevně důstojníků, kteří stáli za ním. Sám se obrátil a soustředil se na pozorování posádky při práci. Vy jít se mnou, oukej. Já ukážu, kde Park, ehm, spát," pronesl Asiat, tvrdé vyhlížející chlapík, jehož věk jsem nedokázal ani odhadnout. Rychle nás vedl ke vchodu, kde mi Norm gestem až po tobě" dal přednost, a pak jsme kráčeli chodbou osvícenou světlíky. Dalšími dveřmi jsme prošli do místnosti, jíž dominoval dlouhý stůl s otáčecími židlemi, které vypadaly jako přišroubované k podlaze. Následovala ještě jedna chodba s několika zavřenými dveřmi, a když náš průvodce otevřel poslední z nich, prosklenými světlíky na nás vykoukla obloha. Asiat ustoupil stranou, aby nás nechal vejít. Pak ukázal k jedné ze tří kójí v kabině a pravil: Park, oukej." Pak se s mírným náklonem hlavy na stranu odmlčel. Kdesi v útrobách lodi se ozývalo hluboké hučení a přes podrážky jsem cítil jemné chvění. Když průvodce přistoupil ke kavalci s poloprázdným lodním pytlem, začal mluvit poněkud rychleji. Park, oukej," zopakoval a pak přistoupil ke stolu pevné přichycenému ke kovu. Stěny? Lodní přepážky? Mohlo to být cokoliv. Pak řekl ještě jednou Park, oukej." Vzpomněl jsem si, že mi Qyent kdysi vyprávěl, jak korejské děti navštěvují kurzy angličtiny. Tenhle zřejmě při závěrečných zkouškách podváděl. Vytáhl jsem jedinou zásuvku stolu, která byla tak dokonale prázdná, že v místnosti, kterou obývají tři chlapi, přímo křičela o totálním úklidu". Oukej," pravil jsem. Nato se důstojník otočil na patě ve zřejmé snaze co nejdřív odsud zmizet. Počkejte," zarazil jsem ho. Člen posádky však pokračoval v chůzi.

 
482
D E A N

Ira Meltzer pronesl cosi melodického. Důstojník se zastavil ve dveřích, ale bylo vidět, že je z toho dost nešťastný. Meltzer se na mě podíval. Zeptejte se ho, jestli neexistuje nějaké jiné místo, kde měl Park uložené svoje věci," požádal jsem ho. Pokusím se," odpověděl a pak pronesl poněkud delší větu. Člen posádky odpověděl noc". To bylo téměř to jediné, co jsem znal z korejštiny, a znamenalo to ano". Muž dodal ještě něco a sklouzl po Normoví kosým pohledem, jako by se bál přímého kontaktu s ním. Potom, když Meltzer krátce přikývl, kvapně opustil kajutu. O ničem jiném neví. Počítám, že tohle je asi všechno," dodal a pokývl směrem ke kavalci. Když jsem rozepínal sponu na lodním pytli, z chodby byla slyšet ozvěna rychlých kroků. Norm se zasmál. Kapitán drží svou posádku na sakramentsky krátké otěži," poznamenal. O tom nepochybuju," řekl jsem souhlasně. Chápal jsem, že se pokouší vysvětlit chvat toho Korejce. Nebyl jsem si však jistý, zda je to zrovna nejlepší vysvětlení. Sedl jsem si tedy na kavalec tak, abych nebyl zády ke svým důvěryhodným průvodcům, a opatrně začal z pytle vytahovat jeden předmět po druhém. Každý jsem si pozorně prohlížel. Malá levná taška na zip obsahovala toaletní potřeby, mýdlo a lahvičku s nějakými tabletami. Štítek s předpisem byl ve španělštině. Následovaly dvoje obnošené trenýrky. Ponožky, hnědé pracovní šaty a skvrnitá nylonová větrovka. Dále tam byl těžký nepromokavý plášť s kapucou, pár časopisů se slečnami, dva páry pracovních rukavic, z nichž jedny byly pořádné obnošené. Malá příručka plná různých technických tabulek, kterou jsem sice prolistoval, ale žádné rukou psané poznámky v ní nenašel. Zahlédl jsem Meltzera, jak se kouká na hodinky, takže jsem se rozhodl, že to ještě trochu natáhnu. Normě, ty máš tu mou Snaživou holku?" Podal mi ji. Našel jsi něco?" V odpověď jsem jen mlčky zavrtěl hlavou. Přikrčil se do podřepu, aby viděl, jaké si budu dělat poznámky. Použil jsem audiofunkci. Nejprve datum a místo. Pak jsem postupně vracel věci do lodního pytle a současně je nahlas popisoval. Nad lahvičkou jsem požádal Norma, jestli by mi nemohl přeložit návod. Norm nemohl, ale ujal se toho Meltzer. Zatímco jsem pracně hláskoval metakarba-mol", on dodal svalové relaxancium" tak rychle, že to málem zkomolil v jedno slovo. Nahlas jsem do záznamu konstatoval, že se jedná o kompletní audit věcí Parka Soona, které po něm zůstaly na lodi. V typickém neosobním způsobu vyjadřování privátních vyšetřovatelů jsem dodal: Vyšetřovatel nenašel nic, co by mohlo naznačovat případné místo pobytu hledané osoby na břehu, ani jeho případný úmysl vrátit se. Podle mínění vyšetřovatele nepřesahuje hodnota věcí obsažených v lodním pytli částku jednoho sta dolarů." Když jsem opět zapnul sponu na pytli a odložil ho zpátky na kavalec, společné mlčení Norma a Meltzera zůstalo v nevelké kajutě viset jako oblak kouře. Chovali se ke mně rozhodně velice pěkně, ale oba jednoznačně toužili, abych už odsud koukal vypadnout. Já naopak stejně silně toužil zůstat. Nenašel jsem zatím nic podezřelého, na co bych použil svůj analyzátor, ale ti mládenci se mi stejně neustále drželi v patách. Nyní Norm vyšel na chodbu a vyčkávavě tam postával. 483
VNITŘNÍ	INFORMACE
Ještě jenom jedna věc," pronesl jsem, když jsem se k němu připojil. Rád bych věděl, jestli by mně kapitán umožnil podívat se na místo, kde Park pracoval. Člověk nikdy neví, jestli tam třeba nenechal něco ležet." Když jsme zamířili chodbou na opačnou stranu, Meltzer zhluboka vydechl. Norm ke mně vyslal lítostivý pohled. Zeptám se. Jestli to nevíš, tak tahle loď právě dneska ráno dostala povolení k vyplutí, takže by všichni rádi co nejdřív vyrazili. Já bych si to konečně přál také, Harve." Chápu," souhlasil jsem. Počítám, že to je asi důvod, proč tu s námi není Mike Kaplan." Ten musí dneska ráno v kanceláři zastat práci za tři lidi," vysvětloval Norm. Když jsem se tak pátravě zadíval na výraz Normový tváře, Meltzer můj pohled zahlédl a vmísil se do hovoru. Takhle to na poslední chvíli vypadá pokaždé. Mike nemá dokonce ani čas brát telefony."
Takže lze a ty to jenom potvrzuješ, pomyslel jsem si. Nahlas Jsem poznamenal: Slibu-ju, že se už budu držet stranou. Jenom prostě musím vyčerpat všechny možnosti." A jednou možností je to, ze můj novy přítel ve skutečnosti zase aí tak dobrý přítel zřejmé mní. Vrátili jsme se na palubu. Lehký vítr k nám přinášel slabý pižmový zápach, který mi nějak připomněl žluklou sojovou bílkovinu. Jak jsme se blížili k můstku, svištivý hluk vycházející z nitra lodi byl stále hlasitější. Zdálo se, že vychází zpod oněch velkých kupolí, vyčnívajících nad úroveň přední paluby. Počkej tady," přikázal mi Norm. Meltzer se zastavil po mém boku. Vytáhl cigaretu, a když si ji připaloval, viděl jsem, jak se mu chvějí ruce. Došel jsem k závěru, že to není strachem ani chladem, což bylo zřejmé z toho, jak se pro sebe usmíval. Bylo to potlačovaným vzrušením.
Když se mi v kapse ozval telefon, Meltzer vyskočil, jako bych ho píchl. To je nejspíš Qyent," poznamenal jsem. Vezmu si to tamhle." Tou dobou jsem si byl už prakticky jistý, že Meltzer ví, že Qyentin Kim mi rozhodné nezavolá, ale nebylo jisté, zda ví, že to vím i já. Popošel jsem pár kroků stranou a rozložil mobil. Nenápadně jsem přitom držel Snaživé děvče tak, aby zaznamenávalo Meltzerovy pohyby. Rackham," představil jsem se. Nechtěl jsem vytahovat tu mašinku LOC-8, aby to nevypadalo jako reakce právě na tento telefon. Zatím jsem se ale s tímto přístrojem tahal na loď úplně zbytečné. Tvoje lokalizace je známá," oznámila mi Dana Mertinová. Tuto službu mi zřejmě udělal upocenec. Můžeme mluvit otevřeně?" To znamenalo, jestli je naše konverzace bezpečná. Meltzer pozoroval můj obličej. Více méně. Náš pan Park nezanechal na palubě nic, co by nám mohlo napovědět..." pokračoval jsem. Až do chvíle, kdy mi skočila do řeči, jsem ji nikdy neslyšel hovořit se známkami potlačované paniky. Vypadni z toho minového pole. Náš expert z chemických laboratoří nám sdělil, že ta sloučenina éteru se může v nádrži přeměnit ve složku ternární sloučeniny. Rozumíš mi?" Usmál jsem se na Meltzera. Moc ne. Kde jsi?"
V Sunnyvale. Budeme tam k vám muset dorazit v plné síle, což může trvat třeba ještě hodinu. Poslouchejme! Binární plyn není smrtelně nebezpečný, dokud nejsou smí-
 
484
D E  A N      I N  G
chány dvě jeho součásti. Ternární sloučenina se skládá ze tri složek. Jednou z nich je relativně malé množství éterového derivátu. Náš další zdroj potvrzuje, že v této chvíli je druhá složka už na palubě. Nevíme, kolik toho tam je, ale aby byla směs účinná, bude jí potřeba daleko víc, než bylo toho éteru." Náhle jsem si uvědomil, že svištivý hluk slyšitelný na palubě Ras Ormary a vibrace hluboko v trupu lodi je vlastně zvuk pump, které do čerstvě vymytých nádrží cosi přečerpávají. Nesmrdí to náhodou jako kyselé zkažené mléko?" Počkej moment."
Spěchej," zamumlal jsem a usmál se na Meltzera. Tou dobou se ke mně už blížil i Norm, na tváři trochu smutný úsměv. Stále ještě jsem čekal na odpověď, když Norm stanul přede mnou, pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Je mi moc líto. Park dokonce neměl ani nějaké specifické pracoviště," řekl. Těsně nato se ozval zadýchaný Danin hlas: Cítíš to správně, Rackhame. Podle objednávky na éter a za předpokladu, že ho skutečně chtějí použít pro chemickou reakci, odhadujeme množství ternární sloučeniny - Bože můj, to je něco nepředstavitelného. Třetí potřebnou složkou je relativně nepatrné množství katalyzátoru, které se dá schovat prakticky kdekoliv. Jestli mají už i ten katalyzátor, pak se nacházíš na plovoucím nástroji posledního soudu." Norm Goldman nyní stál těsně vedle mě. Rozumím," pronesl jsem a přátelsky poklepal Normoví na rameno, abych dal najevo, že se nijak nezlobím. To jsi houby sekretářka, když ani nevíš, kde Qyent je," řekl jsem do telefonu. Podívej, chystám se na oběd s jedním přítelem. Zavolám ti později." S tím jsem mobil vypnul a složil ho. Norm mě vzal za paži, ale velice jemně. Součástí mé práce je také vědět, kdy nemám příliš otravovat mužstvo. Je mi líto, Harve." S tím jsme vykročili k nákladové rampě. Kdesi v dáli se postupně ztrácelo kvílení dvoutónové sirény nějakého policejního vozu až do neslyšitelnosti. Doufal jsem, že audiosystém mé Snaživé holky dostatečně věrně zaznamenal ty zvuky z obřích nákladních nádrží, vypnul jsem tedy to hejblátko a strčil ho do kapsy. Jestli se ta éterová sloučenina ještě nakládala nebo jestli její přeměna byla nějak složitější, pak stále mohla existovat nějaká možnost, jak ten proces zpomalit. Co takhle společný oběd?" začal jsem, zatímco nás Meltzer následoval na nábřeží. Poslyš, budeme to muset trochu odložit," odpověděl Norm, jako by znal mé tajné přání. Mike třeba bude potřebovat v kanceláři pomoct. Ale ještě než jsme dostali povolení k odplutí, zamluvil jsem si rezervaci na oběd v jednom pěkném místě nahoře v Saň Rafaelu. Slib mi, že tam dneska poobědváš místo mne! Učet bude samozřejmě na mě. Jenom jim dej tohle," řekl, vytáhl z peněženky svou vizitku a napsal na ni adresu na Mis-sion Avenue v Saň Rafaelu. Dej si na mě také několik drinků. Slib mi to." Slibuju," ujistil jsem ho a vydal se ke svému autu. Když mohl lhát on mně, mohl jsem lhát i já jemu. Jelikož Saň Rafael leží severozápadním směrem, vesele jsem zamával a vyrazil, jako bych hodlal dodržet slib. Cestou jsem si natahoval rukavice. Pak jsem se předklonil, z přihrádky vysvobodil glock a vrátil se s autem zpátky k místu, kde jsem naposledy viděl Mikea Kaplana s náklaďákem. Jen o několik minut později, zatímco jsem přejížděl s toyotou od jedné světelné křižovatky ke druhé, jsem zavolal Daně. Právě se přesu-VNITŘNÍINFORMACE 485
nuju do míst, kde nakládají do lodních nádrží ten éter," křičel jsem přes jekot motoru svého vozu. Co takhle zavolat richmondskou policii, aby sem přijeli, než sem dorazí vaši lidé? Tohle přece už mohlo někoho napadnout." Ti teď mají nějaké zraněné ve dvou středních školách na opačné straně města. Zprávy o obou událostech přišly skoro současně zhruba před deseti minutami. Pachateli jsou nějací dospěláci s automatickými zbraněmi. Už se to objevilo ve zprávách a doprava ve městě je teď na pokraji zhroucení. A navíc máme problémy dohodnout se s metropolitní policií." To byla jen vyhýbavá slova jemně vyjadřující fakt, že městští policajti federálům dělají obstrukce, protože ti jim v minulosti již mnohokrát dali vychutnat pocit méně-cennosti. Policie navíc zřejmě nechtěla uvěřit, jak moc je tentokrát volání FBI o pomoc naléhavé. Nebyl čas, aby si řekli co bylo - bylo". Takový stav rivality byl samozřejmě krajně pitomý. I když se dal předvídat. Zavrčel jsem. Vsadím se, že ti útočníci jsou jenom falešná stopa, která měla dostat zásahové týmy co nejdál odsud. Rychle sem někoho pošli. Jestli to bude nutné, tak tu zatracenou loď nech třeba bombardovat. Já se pokusím pozdržet nakládání éteru. Mám právo vystřelit jako první?" Následovala asi desetivteřinová pauza. Ty víš, že tohle není v mé kompetenci. Nech mě spojit se s oblastním velitelem," odpověděla pak. Můj komentář sestával z jediného stručného, dost hutného slova. Strčil jsem telefon do kapsy a zabočil, abych projel otevřenými vraty. Patnáct metrů od vrat stál nos nákladního trajleru a za ním si na nákladní ploše dva chlápkové v kombinézách s dýchacími přístroji na obličejích hráli s nějakými transportními hadicemi. Nedaleko vrat postával jakýsi další člověk v civilních šatech, sako přehozené přes ruku. Sotva jsem si stačil uvědomit, že ten chlápek je Ira Meltzer. Zábradlí ze žlutých trubek, ochraňující podlouhlou halu přístřešku - snad skladiště -, dosahovalo od boku náklaďáku téměř až k vratům. Náhle jsem dospěl k rozhodnutí, ke kterému bych byl určitě nedošel, kdybych měl k přemýšlení trochu víc času. Moje toyota vážila více než tunu a v té chvíli se pohybovala rychlostí asi padesát kilometrů v hodině. Trajler s nákladem mohl sice vážit přes dvacet tun, ale stál bez hnutí. Rozhodl jsem se s ním trochu pohnout a třeba i založit nějaký oheň. Zařadil jsem neutra!, dodávka profičela kolem strážného u vrat, který na mě koukal s otevřenou pusou, já se vysoukal z kabiny a postavil se na stupátko pod dvířky. Toyota se pak se skřípáním prosmýkla podél zábradlí, nosem stále kupředu. Přímo proti čumáku obrovitého trajleru. Skřípot plechu blatníku mého auta se mísil s výkřiky muže od vrat. Ztratil jsem rovnováhu a kotoulem přes rameno jsem přistál na zemi. Setrvačností jsem se přetočil zpátky na nohy a pak jsem znovu málem upadl. Zezadu jsem uslyšel sérii výstřelů jen malý okamžik předtím, než moje stará dodávka narazila do levého blatníku stojícího náklaďáku s uši drásajícím zvukem, připomínajícím téměř zvířecí zaskučení. Směs opakovaných dunivých a ječivých zvuků mi napověděla, že čísi odražené střely dopadají na nějaký kovový povrch. Proto jsem asi po kolena vysoké zábradlí z deseticentimetrových trubek překonal bez toho, že bych sebemíň zpomalil. Pak jsem se přikrčil - vlastně jsem spíš zakopl a natáhl se - za skladištěm, kousek od vrat opatře-
 
486
l N G

ných visacím zámkem. Nacházel jsem se v dohledu trajleru, proto jsem se rychle překulil a vytáhl svůj glock. Popravdě řečeno jsem očekával, že se vzápětí objeví ohnivá koule, ale mýlil jsem se. Tyhle moderní obří náklaďáky mají nehořlavé blatníky z laminátu a vepředu na každé straně jednu obří pneumatiku. Celý předek toyoty zmizel mezi úlomky blatníku, takže kabina trajleru se celá naklonila směrem k mé čtyřkolové obétině. S prázdnou přední pneumatikou se ten náklaďák určitě nějak moc rychle nikam nepožene. Důvodem, proč na mě z obřího náklaďáku nikdo nestřílel, byla skutečnost, že se celé to monstrum nárazem toyoty přece jenom o kousek posunulo. Ne o mnoho, ale dost na to, aby se porušilo značné těsné spojení transportních hadic. Chlápci s respi-rátory začali horečně s hadicemi bojovat a něco nahlas vykřikovat, i když já jim nerozuměl jediné slovo. Jak jsem tak stál naprosto nechráněn ve stínu skladiště, Meltzer se dal do běhu směrem ke mně, se samopalem ingram v ruce. Myslím, že neočekával, že mě poté, co oběhne roh skladiště, uvidí stát před sebou tak blízko. Když sebou smýkl, byl jen necelé dva metry ode mne a vypadalo to daleko spíš na popravu než na nějaký souboj. Popravdě řečeno, oba jsme v tom okamžiku zaváhali. Nicméně moje předchozí podezření ohledně jeho nedávné účasti na Qyentově osudu mi poskytlo přece jen kousek výhody. Meltzer dostal první kulku do prsou s nárazem, po kterém se z jeho košile trochu zaprášilo. Po druhém zásahu do krku šel již pozadu k zemi. Riskl jsem výpad kupředu, protože jsem potřeboval jeho zbraň. Do chodníku vedle mě se zaryly tři nebo čtyři kulky a já skočil zpátky. Nad černou bundou jsem zahlédl známou tvář, téměř dokonale skrytou za troskami blatníku. Jeho postava držela v jedné ruce další vražedný exemplář ingramu. Jednou jsem vystřelil jeho směrem, ale podařilo se mi jen rozstříknout částečky laminátu do vzduchu a Norm Goldman zmizel. Vzápětí se však ozval jeho výkřik: Majube!"
Byl slyšet dusot nohou, takže jsem se raději rychle obrátil ke kovovým vratům skladiště, dřív než mě obklíčí. Díky těm velkým červeným bombám stojícím opodál jsem měl docela jasnou představu, co se ve skladišti asi nachází. Přiložil jsem tedy hlaveň glocku k petlici, sklonil zbraň a vystřelil tak, aby kulka neměla šanci udělat uvnitř příliš velkou paseku. S prvním výstřelem ozvěny kroků utichly. Ten chlápek se možná obával, že ho vidím. Musel jsem ale vystřelit ještě dvakrát, než petlice konečně odpadla, přičemž mi jako šrapnel trochu poranila ruku v rukavici. Než jsem si to ale uvědomil, byl jsem uvnitř a v každé ruce jsem držel zbraň. Bubnování střel do plechových stěn skladiště však příliš povzbudivě neznělo. Odněkud zpoza masivu trajleru se ozval Normův hlas: Ty ses na to nemohl vykašlat, viď?" Neoďpověďěl jsem. Právě jsem si totiž prohlížel vnitřek skladiště, osvětlený proskleným světlíkem ve stropu. Zhruba polovina zařízení mi byla známá: velké průmyslové drtičky a vrtačky na bateriový pohon, mohutné acetylenové svářečky, dlouhé pracovní pulty s izolovanými deskami, elektrická svářečka a válce s různými dráty a svářečskými či mosaznými tyčemi. Nad ponkem visely řady francouzských klíčů, spojovacího materiálu, svorníků a sprejů s barvou - vybavení potřebné k opravám a údržbě průmyslového závodu. 487
VNITŘNÍ	INFORMACE
Slyšel jsem Normanovo volání i hlasy, jež mu odpovídaly. Současně s několika výstřely zvenčí se v obou stěnách skladiště objevilo asi ve výši pasu několik otvorů po kulkách. Znovu se ozval Norm, tentokrát anglicky. Zatraceně, Majube, neplýtvej s tím!" Nato byla slyšet odpověď dalšího lehce povědomého hlasu v britské angličtině. Omlouvám se, šéfe. Máme moc dlouhé zásobníky." Takže Mike Kaplan se jmenoval také Majub. Co je po jméně? Ochranné zbarvení, pomyslel jsem si. Odněkud zblízka se ozval zvuk připomínající trhající se staré plátno. Přikrčil jsem se a snížil oko na úroveň jednoho otvoru ve stěně, i když ne příliš blízko. Když jsem se posunul poněkud stranou, uviděl jsem vrak své staré toyoty. Norm spolu s kolegy intenzivně odstraňovali úlomky laminátu ze zničeného blatníku. Přesto jim bude trvat minimálně deset minut, než se jim podaří vyměnit kolo. A to ještě, jen pokud já jim to dovolím. Rychle jsem se přesunul na konec skladiště, který byl nejblíž místu protivníkovy aktivity, a naslepo jsem skrz stěnu vypálil z ingramu. Jelikož jsem stál asi metr od přepážky, salva v odpověď mě nezasáhla, ale jen vyrvala ve stěně díru velikosti pěsti. Podařilo se mi sejmout jednoho člověka, ale bylo jich tam víc. Vypadalo to, že si všichni potrpí na ingramy, každý s třicetiranným zásobníkem, což znamenalo, že se nacházím po krk ve sračkách. A když jsem k tomu všemu uslyšel ještě sykot plynu unikajícího pod tlakem, postavily se mi všechny chlupy na krku. Ta velká rudá torpéda venku podle označení obsahovala acetylen. Nevšiml jsem si sice, kde stojí kyslíkové bomby, ale určitě byly někde blízko, protože do hořáku ústily dvě hadice - černá a červená. Acetylen proudící z hubice do nitra skladiště mohl celou stavbu vyhodit do povětří a rozmetat ji až někam k Sunnyvaleu, jakmile příště vystřelím, nebo jakmile po nárazu nějaké kulky odskočí jiskra. Vrhl jsem se směrem k sykotu ve snaze opravit díru v hadici nějakou lepicí páskou, když jsem uviděl, že porušená je pouze černá kyslíková hadice, nikoliv tedy červená. Poněkud větší koncentrace kyslíku v atmosféře mi nevadila, ale kdybych byl uvažoval o použití acetylenového hořáku, byl jsem nyní nahraný. Zvenku se ozývalo hněvivé brebentění a divoké bušení svědčící o tom, že Goldma-novi muži heverují předek trajleru, aby mohli vyměnit prázdnou pneumatiku. Teď jim to už nebude trvat víc než několik minut. Další kulka zamířená do skladiště mi napověděla, že Kaplan nejspíš dostal na starost mě zaměstnávat. Podle paprsků slunce pronikajících náhle otvory ve stěně jsem usoudil, že pomalu obchází budovu ve směru hodinových ručiček. Ten dlouhý ponk s izolovanou horní deskou musel vážit minimálně dvě stě padesát kilo, ale k podlaze nijak připevněn nebyl. Kdyby se mi podařilo převrátit ho na bok, byl by určitě schopen odolat všemu kromě kulky z ostřelovací pušky, a kdyby se Kaplan rozhodl vyrazit dveře, mohl bych se za ním skrýt a střílet odtud. Možná. Svlékl jsem sako, abych nebyl omezován v pohybu, a potichu jsem se pokusil stůl povalit. Když už ta zatracená věc byla zpola převrácená, odrazila se od jeho svrchní desky asi čtvrt metru ode mne další Kaplanova kulka. Trhl jsem sebou jako malý kluk. Tlumený náraz okraje desky o betonovou podlahu zněl jako náraz demoliční koule. Košile se mi v podpaždí roztrhla tak nepříjemně, že ji nyní udržovaly pohromadě už jen kožené řemínky podpažního pouzdra Bianchi. Bystře jsem vklouzl za stůl a snažil se představit si, kde se asi nachází Kaplan. O deset vteřin později se od svěráku připevněného k pracovní desce odrazila další kulka.

 
488
N
I N G

Zaznamenal jsem však otvor ve stěně, kterou udělal minulý výstřel, odhadl jeho trajektorii a znovu se ujistil, že Kaplan se stále pohybuje po směru hodinových ručiček. Naposledy vystřelil z pozice zhruba na sedmi hodinách ode mne, takže jsem namířil Meltzerův ingram na pozici půl osmé a třikrát vypálil. Vyděšený proud nadávek, který následoval, mi zněl jako Wagnerovská opera. Jeho bezprostřední odpovědí však byla hysterická salva asi dvanácti výstřelů. Střely za mnou zasáhly polici s nářadím a součástkami, které se sesypaly na zem. Já se na betonové podlaze přikrčil co nejníž. Možná jsem Kaplana nezranil nijak těžce, ale faktem bylo, že celou další minutu ani jednou nevystřelil. Pod nohama se mi teď válela změť různých závitnic, raznic a mosazných fitinek. To všechno byly součástky používané při práci s hořlavými plyny, protože mosaz nedělá jiskry. Když jsem se narovnal, zjistil jsem, že nejbližším otvorem ve stěně vidím přímo na trajler. Můj dobrý kamarád Norm tam zápolil s novou pneumatikou. Napadlo mě prostě ji prostřelit, ale pak jsem si vzpomněl, že tyhle moderní pneumatiky jsou schopné takhle malou dírku samy automaticky zalepit. Pak jsem si povšiml, že žlutě natřené trubkové zábradlí probíhá pouze asi čtvrt metru od náklaďáku. Trubka byla na konci uzavřená přiletovanou záklopkou - bylo to jedno z těch trochu zbytečných opatření, jakými se dělníci snaží zabránit korozi vnitřku trubek působením slaného vzduchu. To mě přimělo přesunout se bleskově na opačnou stranu, abych se přesvědčil, zda je uzavřený i opačný konec trubky. Byl.
alo, že jestli v trubce nejsou nějaké jme otvory, mám tu možná k případné dispozici velice dlouhou vysokotlakou bombu. Přikrčeně jsem se přesunul zpět za převrácený stůl a posunul hadice s hořákem tak, aby se ocitly mimo dostřel. Mezi haldou součástek na zemi jsem našel spojovací očko shodné s tím, jaké upevňovalo hadice k hořáku, a dále závitnice k vyříznutí závitu v dírách různého průměru. Ještě před pěti minutami byly všechny nástroje pěkně srovnané na polici, nyní ležely rozházené po zemi a já se jimi musel pracně prohrabovat. Uvědomil jsem si, že to není zase až tak veliký rozdíl od pořádku, který občas panuje v mé vlastní dílně. Nyní jsem měl nicméně pocit, že ten už asi v životě neuvidím. Další Kaplanův výstřel dopadl jen několik centimetrů od velké vrtačky na bateriový pohon, kterou jsem se právě chystal vzít do ruky. Nový paprsek slunce osvítil sadu dlouhých vrtáků, za což jsem v duchu Mikeu-Majubovi poděkoval, zatímco jsem si tiše sliboval, že ho zabiju. Poklekl jsem a několika výstřely z ingramu jsem ve stěně prostřílel otvor s nerovnými okraji ve výši holení. Slyšel jsem, jak se některé kulky venku od něčeho odrážejí. Můj glock nebyl sice nijak velký, ale kdykoliv jsem se překulil na pravý bok, tlačil mě do žeber. Proto jsem ho odložil na zem tak, abych na něj v případě potřeby pohodlně dosáhl. Ležel jsem na boku a asi patnáct centimetrů přede mnou svítila sluncem ozářená část zábradlí, která mi byla nejblíž. Ve žluté barvě byl čerstvý vryp po kulce. Podobně jako velké acetylenové bomby venku i trubky zábradlí měly příliš tlustou stěnu, než aby jí proniklo cokoliv méně průrazného než protipancéřová střela. Nebo vrták s karbidovým hrotem. Jedno rýpnutí v barvě bylo dost hluboké, takže jsem právě zde nasadil vrták, který r
489
VNITŘNÍ	INFORMACE
jsem podle oka vybral jako zhruba rozměrově nejbližší průsvitu mosazné zátky. Když jsem po chvíli malíčkem čistil vyhloubený důlek, uslyšel jsem Mikea-Majuba ječet cosi o zatracené helikoptéře". Za malý okamžik jsem pochopil proč. Na chvíli jsem zadou-fal, že nebudu muset pokračovat v tom svém soukromém projektu masové vraždy a sebevraždy. Všechen povyk se totiž týkal kvapem se blížícího rachotu způsobeného rotorem vrtulníku. Hluk rychle zesílil natolik, že se celý přístřešek začal otřásat, až se ze stropu vyvalil prach. Teď byl dokonce takový rámus, že jsem neslyšel ani hvízdání vrtáku, který se velice pomalu prokousával stěnou trubkového zábradlí jen několik centimetrů od stěny skladiště. Kdosi znovu vykřikl, tentokrát se mi zdálo že anglicky, i když jsem zaregistroval jen několik málo slov. Z různých směrů padlo několik výstřelů a pulzování vrtule rázem zesláblo. Pochopil jsem, co se stalo, a srdce mi pokleslo. ... jsem vám říkal, že na novinářské helikoptéře nejsou žádné zkurvené zbraně, jenom se podívejte na ten zasraný nápis na jejím boku! Neplýtvejte municí," křičel zlostně Norm. Takže to byl jen jeden z vrtulníků nějaké televizní stanice - spousta kamer, ale zbraň žádná. Jako policajt jsem si vždycky prával, aby těmhle mládencům zakázali odposlouchávat policejní frekvence. Tentokrát jsem byl za pomalu se vzdalující hluk novinářského vrtulníku vděčný, protože poskytl vítané odvrácení pozornosti. Navíc jsem doufal, že mě třeba i viděli. Vrták najednou projel celou tloušťkou trubky a já ho musel opatrně vytáhnout. Jak jsem se překotně snažil nasadit do díry závitník z tvrzené oceli, spálil jsem se na zápěstí o rozpálený vrták. Samozřejmě jsem se závitníkem nedokázal otáčet jen tak prsty, ale přesto jsem se o to ve své momentální zmatenosti pokusil. Přístřešek dostal další zásah. Tentokrát se dokonce o pár centimetrů otevřela železná vrata. To byla špatná zpráva, protože střelec teď viděl trochu dovnitř. Vyškrábal jsem se na kolena a rozhlížel se po nějakém držáku, který bych mohl nasadit na závitník a otáčet s ním. Bez úspěchu. Jak se ale po několika dalších zásazích vrata ještě víc pootevřela, dopadl na podlahu paprsek světla a já tam zahlédl jedny staré obyčejné kleště. Ty budou muset stačit. Stále jsem ještě byl za okrajem převrženého stolu na kolenou a natahoval se po kleštích, když do vrat vtrhl Mike-Majub. Měl jsem sotva čas se překulit a to už Mike rozkopl vrata dokořán a pokropil celý vnitřek skladiště. Myslím, že mě ani neviděl, což mu ale nevadilo, protože vystřílel celý zásobník a pak s šíleným úsměvem na tváři nepotřebný ingram odhodil a zpoza pásku vytáhl pistoli. Já zatím sáhl po pouzdru v pravém podpaždí, jen abych si vzpomněl, že glock leží stále ještě na zemi, zhruba pět metrů za mnou. Potil jsem se jako kůň. Pouzdro na zbraň mi plandalo volně pod ramenem, ale ani podpažní pouzdro, ani cáry košile mi nebránily dosáhnout na malou zbraň patřící původně Bobby Rooneymu. I když byla připevněná několika lepicími páskami, podařilo se mi ji rázem uvolnit a současně se překulit na záda. Usmívající se šílenec ode dveří však můj pohyb zaregistroval. Vystřelili jsme současně. I když mě do obličeje zasáhlo několik kousků betonu, jeho kulka minula. Moje ne. Zlomil se v pase, pak klesl kupředu na kolena a nakonec padl na obličej.

 
490	I N G
Temeno jeho hlavy jsem teď měl na dosah ruky, takže pomocí druhé hlavně jsem splnil svůj tichý slib, který jsem učinil před pár minutami. Mrkáním jsem se zbavil betonového prachu z rohovky a ještě se slzícíma očima jsem popadl kleště, zvedl se, přeskočil povalený stůl a kopnutím kovová vrata zavřel. Pak jsem se doškrábal přes všechen ten nepořádek zpět ke stěně. Kleště jsou k nasazení závitníku zatraceně nešikovné, ale dá se to s nimi zvládnout. Řezání závitu vyžaduje opatrnou pečlivost a po každé otočce se obvykle musí závitník vytáhnout a znovu nasadit. Slyšel jsem, jak někdo potichu sténá, a teprve až po chvíli jsem si uvědomil, že jsem to já sám. Když jsem uslyšel zavrčení startéru nákladního trajleru, okamžitě jsem na veškerou opatrnost zapomněl. Pak se ozval Norm Goldman: Nech ho být, Majube, už nám nevadí." Závitník se nyní pohyboval už volně. Rychle jsem ho vytočil ven. Jestli ti odpoví, ustřelím mu hlavu," zakřičel jsem na něj a po hmatu jsem začal do právě vyřezaného závitu šroubovat mosaznou zátku. Nejprve jsem ji zašrouboval prsty, nakonec jsem ji dotáhl ještě kleštěmi. Pak jsem si přitáhl hořák, který byl na konci stočených hadic, z jedné stále ještě se syčením proudil kyslík. Abych přimel Norma hovořit a mohl se tak ujistit o tom, kde je, pronesl jsem naříkavě: To ses tedy ukázal jako pěkný Žid. Kdo jsi doopravdy?" Řidič trajleru zařadil rychlost, přidal plyn, po čemž následoval mohutný skřípot drásaného kovu. Motor přešel opět do klidových otáček a Norm cosi zadrmolil. Pak, za zvuků vyprošťujícího se náklaďáku, jsem nasadil kleště k přírubě hořáku. Vtom se ozvalo: Jmenuju se Daud al-Sadiq, příteli, ale moje skutečné jméno je Pomsta." Klobouk dolů před tvým maskováním," odpověděl jsem mu. Jak jsem povoloval připojení hadice k hořáku, začal s hlasitým sykotem unikat acetylen. Náhle se kolem rozlil typický acetonový zápach. Nakonec mi příruba ve tvaru očka zůstala v ruce. Uvolnil jsem ji i s hadicí, prostrčil otvorem ve stěně přístřešku a tápavě jsem se )i snažil nasadit do přišroubované zátky. Nejvíc ze všeho se mi líbí ty kecy jako ,můj příteli'," zakřičel jsem. Za dvacet let života v útrobách Satana jsem byl pro mnohé opravdovým přítelem," ozval se Norm-Daud v odpověď vyčítavým tónem. Jeho hlas zněl teď daleko formálněji, více rétoricky než obvykle. Ozval se v něm snad i náznak rozmarnosti. Dokonce i pro Židy. Divil by ses." Nedivil," odpověděl jsem s vědomím, že jakmile někam do mého okolí přiletí rozpálená kulka, změním se okamžitě v římskou svíci. Mu) vlastní hlas nyní duněl a hřmotně se rozléhal v dílenském přístřešku. Jak jinak by ses mohl naučit vydávat se za svého vlastního nepřítele?" Snažil jsem se připojit konec hadice s mosazným očkem na připravenou zátku, aniž bych na ně viděl. Napoprvé jsem obě součástky nasadil přes závit. Do očí se mi řinul pot. Po chvíli jsem si uvědomil, že něco z toho je krev. Oddálil jsem mosazné konce od sebe a zkusil je znovu nasadit. Motor trajleru se znovu rozburácel do otáček. Ozval se Norm-Daud: Ti lidé nejsou mými nepřáteli. Skutečným nepřítelem je západní způsob života, ty ale můžeš být mým přítelem. Nebesa očekávají ty, kteří umřou v boji, slyšíš, Majube? Co tenhle muž dokáže jiného, než že té odešle k věčné slávě o hodinu dřív?" Bylo mi jasné, že pobízí svého přítele, aby se na mě vrhl, nebo aby se pokusil utéct. Ten tvůj kamarád tu teď sedí a samým strachem má vykulené oči," lhal jsem, abych svého bývalého příte-491
VNITŘNÍ	INFORMACE
le rozčílil. Syčení unikajícího acetylenu pomalu utichalo, až ustalo úplné. Namísto toho se pomalu ale jistě začalo ozývat dunivé hučení, jak se plyn dral do asi sedmnáct metrů dlouhé prázdné trubky. Jestli budou zásobní bomby dost plné a v zábradlí nebudou nějaké větší otvory, ta deseticentimetrová trubka se brzy přemění ve vysokotlakou nádrž. Jakmile dosáhneme Ras Ormary, pro nás všechny nastane den posledního soudu," zvolal vesele Norm-Daud. Federálové o té vaší ternámí sloučenině vědí, brácho, a jsou už na cestě sem. Celá vaše loď tedy nepojede nikam," varoval jsem ho. To ho rozesmálo. Tak tobě to došlo? Prima. Souhlasím s tebou. Ale nikam nepojede a nepůjde ani nikdo jiný, v celé oblasti od Golden Gate po větru až do SanJose. Kolikpak to asi bude, dva miliony mrtvých? Tři? To je ale jenom začátek," pravil s náznakem skromnosti v hlase. Pak se rozburácel motor trajleru a kovové drásání znovu zesílilo. Náklaďák odstrkával stranou zbytky plechu, jež kdysi bývaly mou toyotou. Nevěděl jsem, jak rychle se plní moje tlaková nádrž, ale jestli to neodhadnu správně, tak už stejně nebude na ničem záležet. Popadl jsem glock i automatickou zbraň a vyrazil k vratům, která jsem prve kopnutím přibouchl. Zjistil jsem, že jsou bohužel docela beznadějně zavřená.
Spustil jsem střelbu do stěny z glocku, a než jsem ho vyprázdnil, stačil jsem vykreslit asi čtvrtinu oválu velikosti poklopu od kanálu. Pak jsem pokračoval s ingramem, dokud jsem nevystřílel celý jeho zásobník. Ani pak však ovál nebyl stále kompletní. V té chvíli mě popadl amok. Kopal jsem, ječel, klel a tloukl pěstmi, až se oválný kus izolované stěny začal pomalu rozpadat. Kolem mne poletovaly kusy izolace, trajler se s řvoucím motorem a opakovaným skřípěním plechů snažil prodrat směrem na bulvár a já znovu a znovu útočil na stěnu přístřešku, která přece jen začínala povolovat. Mohu upřímné prohlásit, že to nebyla hysterie, díky níž jsem zintenzivnil svou snahu, ale že se celá moje existence nyní soustředila na rozbití onoho kusu stěny. Když se kus panelu jako nějaké obří víčko konzervy konečné vyklopil ven, do vzniklého otvoru jsem se doslova vrhl. Na jednu nekonečnou chvíli jsem zůstal v díře viset, hlavu s rameny v jasném slunečním světle. V ten moment jsem byl nehybným cílem pro kohokoliv, kdo by se nacházel v dohledu. Naštěstí jsem čněl z opačné stěny přístřešku, než na které se pohyboval náklaďák. Po chvíli se mi konečné podařilo prodrat se ven a dopadnout na ruce a kolena, ale beze zbraně. Asi sedm metrů ode mne stál na ocelových podpěrách vzhůru nohama jakýsi obrovitý kovový kužel a za ním se rozprostíral celý les opor a potrubí. Když jsem se klo-pýtavě vydal mezi trubkami, zahlédl mě jeden z Normových pomocníků a jal se pálit mým směrem. Odražené střely mi hvízdaly kolem hlavy jako hejno sršňů. Trajler se zatím nezadržitelně pohyboval k otevřeným vratům. Vrak mé toyoty odstrčil stranou a s nákladem několika milionů smrtí vyrazil na necelou půl kilometru dlouhou pouť. Já na něj přitom nemohl zaútočit ani pitomými kameny. Žádný kámen jsem však nepotřeboval. S tlakovou vlnou je to trochu legrační: když ta sedmnáctimetrová trubka v těsné blízkosti trajleru detonovala, vlastně jsem žádnou ránu ani neslyšel. Protože jsem byl chráněn spletí kovových konstrukcí, ucítil jsem jen

 
492
D E A N      l N G
neurčitý tupý tlak, který jako by přicházel ze všech stran. Hned jako další vjem jsem zaregistroval, že ležím na boku, stočený do klubíčka, s tichým hvízdáním v hlavě. Kromě toho jsem neslyšel vůbec nic. Nemohl jsem být v bezvědomí déle než půl minuty, protože všude kolem mne i na mně ležely různé neidentifikovatelné kousky a z některých z nich se dokonce ještě kouřilo. Trajler se válel opile na boku, nakláněje se k místu výbuchu mé bomby. Na této straně byly též všechny pneumatiky rozervané a z desítek otvorů v nádržích na ložné ploše nehybného monstra vytékala nějaká tekutina. Stále ještě poněkud zmatený tím otřesem jsem se vydal na cestu z kovového lesa potrubí, opíraje se o trubky i jejich ocelové nosníky. Pomyslel jsem si, že jestli někdo v trajleru přežil, určitě bych ho přece slyšel. Vůbec mě nenapadlo, že jsem pro tuto chvíli hluchý jako pařez. Alespoň dokud jsem nezahlédl postavu, celou zkrvavenou, třesoucí se jako osika, jak se potácí na bližší straně trajleru, na sobě zbytky drahé bundy z černé kůže. Ten člověk byl neozbrojený. Měl jenom jednu botu. Prudce zaklonil hlavu, rozhodil doširoka ruce a s otevřenými ústy několikrát polkl. Pak padl na kolena do veliké louže chemikálie vytékající z nádrže náklaďáku. V obličeji se mu zračil výraz agónie. Kdyby na mém místě stál někdo lepší, asi by pocítil lítost. Já byl místo toho plný euforie. Když jsem se přiblížil k náklaďáku, uviděl jsem bezhlavé tělo, zhroucené u okénka kabiny trajleru, proděravělé na mnoha místech šrapnely. Teprve teď jsem také začínal vnímat, jen jemné, jako by z velké dálky, lidský jekot. Ten vydával muž na kolenou přede mnou. Stál jsem jen asi metr za jeho zády. Hlasitě jsem vykřikl. Hej!" Uslyšel jsem se, on mě ale zjevně ne. Opřel jsem se tedy botou mezi jeho lopatky, načež padl kupředu. Pak se ale zase vyškrábal zpátky na kolena. Neměl jsem nejmenší chuť přestávat, ale jediný pohled do jeho obličeje mi prozradil, že k prohloubení jeho utrpení už nemůžu nic víc udělat. Ačkoliv rozcuchané zakrvácené vlasy a doširoka otevřené oči připomínaly zjev šílence, jak mě pomalu poznával, vracel se mu poněkud normálnější výraz. Stále ještě vkleče se pokusil něco říct, pak ještě jednou. Co to způsobilo?" Ukázal jsem si palcem na prsa. Plyn v trubce. Bum," zakřičel jsem. Rozhlédl se a uviděl dlouhý mělký příkop, probíhající podél chodníku. Celá jedna stěna dílny, ta nejbližší k trubkovému zábradlí, byla po délce roztržená, jako by rozříznutá nějakou obří pilou, a samotné trubkové zábradlí pochopitelně zmizelo. Vlastně nezmizelo úplné, protože v celém okolí se povalovaly drobné kusy kovové trubky jako zbytky sedmnáct metrů dlouhého tříštivého granátu. Vzhlédl ke mně s náznakem porozumění. Jak?"
Teď už jsem ho slyšel o trochu lip. Acetylen je sám o sobě dost výbušný," zakřičel jsem. Slyšíš mě?" Přikývl. Uskladňuje se pod tlakem rozpuštěný v acetonu. Když se ale napumpuje do nějaké suché nádrže, nepotřebuje už další pobízení. Jakmile dosáhne tlaku nějakých sedmi, deseti kilogramů - jak jsem už řekl, bum." Svůj proslov jsem ukončil příslušným gestem. V úšklebku ukázal zuby a zavřel oči. Po tvářích mu začaly stékat slzy. Primitivní, ale tys to věděl," obvinil mě hlasem celým chraptivým z vyčerpání. Přikývl jsem. Ty si zase chceš hrát na nový typ islámského bojovníka," opáčil jsem, takže jediné, co znáš, jsou plastické trhaviny. Ternární sloučeniny. Vraždění milionů nevinných." 493
VNITŘNÍ	INFORMACE
Zádní nevinní neexistují," pronesl muž, který býval, jakkoliv nakrátko, mým přítelem. Proč se přít s člověkem, který říká takové věci? Jenom jsem na něj zůstal hledět. Je mnoho lidí, jako jsem já, daleko víc než lidí, jako jsi ty," pronesl s novým vzplanutím žáru v očích. Nový typ, jak říkáš. Jen počkej. Však my přijdeme." Oči mě pálily z té záplavy hořlavého materiálu všude kolem. Když jsem napřáhl ruku, abych mu pomohl na nohy, jenom potřásl rameny a začal prohledávat kapsy. Vypadni odsud," řekl mi. Utíkej." Teprve když jsem zahlédl v jeho ruce zapalovač, uvědomil jsem si, co chce udělat. Vyrazil jsem. Za malý okamžik se celá oblast ocitla v jednom plameni. Pokud jsem mohl soudit, cisterny na ploše trajleru vybuchly v jedné velké explozi. Daud-al-Sadiq, alias Norm Goldman, si nejprve znovu klekl a pak padl tváří k zemi uprostřed toho pekla, jako by v modlitbě obrácený hlavou směrem k východu, zatímco plameny šlehaly vysoko k bojovníkově nebi. Nejdřív ze všech se dostavili na místo městští policisté a po nich dorazila sanitka. Kromě několika řezných ran v obličeji a na rukou a mimo hvízdání v uších, které přetrvávalo ještě po několik hodin, jsem při svém štěstí zůstal prakticky nezraněn. Dokonce jsem už slyšel normální řeč, i když mi stále ještě připadala poněkud vzdálená a plochá. Kapitán Hassan al-Nadwi a několik členů jeho posádky podle mého tolik štěstí neměli, i když z jejich pohledu se jim zřejmě podařilo nalézt cestu ke konečnému štěstí. Za použití automatických zbraní se totiž pokusili zabránit vstupu ozbrojených jednotek na palubu lodi. Avšak mezi obratnosti, kterými ťederálové oplývají, zcela určitě patří i střelecké mistrovství. Nebylo divu, že členové posádky byli toho dopoledne tolik aktivní. Byli na cestě do nebe. Odebírali se tam právě teď. Když jsem Daně Martinové asi o hodinu později vracel rozbitý a nefunkční LOC-8, poznamenala, že ta banda svatých bojovníků tentokrát nejspíš nehodlala plout dál než k mostu Golden Gate. Zjevně chtěli ten svůj nástroj posledního soudu nastartovat a pokud možno ho nasměrovat na přelidněné rybářské nábřeží Saň Franciska. Než by se Ras Ormara dostala ke břehu, byla by celá posádka již zaručeně po smrti a v láskyplné péči ochotných krásek v islámském nebi, zatímco tady na zemi by v oblasti celého Zálivu umíraly miliony mužů, žen, dětí, zvířat i ptáků v letu. Dana řekla: K tomuto závěru jsme došli poté, co jsme zjistili, že celá korejská posádka, až na jednoho jejího člena, má rezervaci na nějaký dopravní prostředek, kterým hodlá tak či onak z této oblasti zmizet. Všichni tedy věděli, co se chystá. Jakmile jsme si uvědomili, jaké množství chemikálií hodlají nechat reagovat s komponentami dovezenými trajlerem, bylo nám jasné, že vlastně hodlají použít trup lodi jako nádrž. Žádná zevní prohlídka by to samozřejmě nebyla schopna odhalit." Teď ti nerozumím," zarazil jsem ji.
Víš, že většina lodí má dvojitý trup, že? No, tak Ras Ormara má trup trojitý, díky přestavbě, kterou provedli Pákistáne!. Hlavní komponenta ternární sloučeniny sem byla dopravena v prostoru mezi stěnami trupu jako v nějaké obrovské speciální nádrži. Park Soon nejspíš objevil přečerpávací trubky a oni to nemohli riskovat." Trojitý lodní trup," zamumlal jsem. Povídej něco o vnitřních informacích. Myslíš, že o tom věděli všichni členové posádky?" Těžko říct, ale nemuseli to vědět všichni. Na odražení od nábřeží je potřeba jen pár

 
494
D E A N
I N G

lidí. Severokorejci při tom všem zpočátku určitě pomáhali, ale na druhé straně většina z nich nevěří, že by jim Alláh pomohl do nebe," řekla suše. To nechápu. Kdo z nich to věděl?" vyptával jsem se dále. Ten, který byl vlastně indonéským muslimem," odpověděla. Byl členem posádky náklaďáku s chemikáliemi a vystupoval jako Norman Goldman." Teď je z něho tamhle kus spečeného uhlu," pokynul jsem hlavou na opačnou stranu bulváru na ruiny, ze kterých se stále ještě trochu kouřilo. To bylo od vašich lidí opravdu skvělé, když mě ujišťovali, jak je ten Norm Goldman výborný chlapík. Kdo prováděl to pátrání v jeho minulosti - Frank s Ernestem?" Evidentně se jí o tom nechtělo mluvit. Později se do toho nicméně pořádně obuli novináři, když se začali dohadovat, který z federálů takhle mizerně zklamal při prověřování .legendy', falešné totožnosti mužů, kteří před dvaceti lety vklouzli do svých uměle vypracovaných životopisů. A za dvacet let si takový schopný terorista dokáže vybudovat legendu téměř dokonalou. Dana Martinova se raději soustředila na to, co jsem udělal já. Upoutal jsem ji už tím masakrem v chemickém závodě. Považovala za jisté, že ten oheň jsem založil já. Byla pravda, že bych to býval skutečně nejraději udělal, jen kdybych k tomu měl příležitost. To jsem jí však neřekl. Pořád ještě dost dobře nechápu, jak jsi tu bombu odpálil," vyptávala se. Odpověděl jsem dost stručně, že jsem nic odpalovat nemusel. Acetylen nemá rád, když se pumpuje do suché nádrže, a jakmile se o to člověk pokusí, pak mu stačí trochu větší přetlak, aby se zachoval jako klasická výbušnina. Já nejsem žádný chemik," odpověděla mi, ale skoro mi to připadá, jako by ses trochu vytáčel." Zeptej se nějakého svářeče, jestli FBI někoho takového má. A jestli ti nepoví to samé co já, nenech ho už nikdy svářet s acetylenem. Konec diskuse." Její velké krásné oči se široce rozevřely, ale k přátelskému pohledu měly hodně daleko. Věděl jsem, že mě podezírá, že jsem měl u sebe nějaké zápalné zařízení, což od toho průšvihu ve Waco byla u FBI už celá léta hodně citlivá záležitost. Dále na mě upírala tvrdý pohled. Sakra - k čertu s ní, a to jsem jí také řekl. Máme s tebou kontrakt," připomněla mi.
Dneska ráno jsi prohlásila, že ho končíš," odpověděl jsem jí. Já jsem tu výpověď přijal, bez ohledu na to, jestli jsi mě slyšela. Nech si ty švy pitomý peníze, když mi nevěříš. Och, a pokud jde o zametení celé věci pod koberec, buď bez obav," ujistil jsem ji do udiveného obličeje. Jsem samozřejmé ochoten o tom všem svědčit. Nemám co skrývat." Stále ještě něco povídala, když jsem od ní odkráčel tak důstojně, jak jen to dokáže mužský s oblečením na cucky a jediným svým autem přeměněným v kupu kouřících trosek. Vlastně jsem měl co skrývat - vděčnost. Nestál jsem totiž ani v nejmenším o to, abych Martinové musel vysvětlovat, jak jsem se cítil ohledně toho brilantního, nezkrotného, pohledného i vražedného Dauda. Nebyl jsem si ani jistý, že bych to dokázal, i kdybych chtěl. Existoval totiž jen jeden důvod, proč mě přiměl, abych jel do Saň Rafaela na oběd. Chtěl se ujistit, že se nestanu obětí toho vražedného mraku plynu, který zakrátko 495
VNITRNÍ	INFORMACE

 

vyvře z nákladových prostorů Ras Ormary. A i když mě mohl později, ve chvíli, kdy se sám zapaloval, chytit za kotníky, neudělal to. Naopak mi nařídil, abych odtamtud utekl. Klidně byl ochoten zabít miliony lidí, které nikdy neviděl, a přesto všechno dokázal cítit něco zvláštního vůči chlapíkovi, se kterým se spřátelil jen před několika málo hodinami. Tenhle způsob přemýšlení jsem prostě nechápal. A nechápu ho dodnes. Zato vím něco jiného. Člověk by nikdy neměl důvěřovat nikomu, jakkoliv inteligentnímu a přátelskému, kdo svou zářnou budoucnost spatřuje v sebevražedném jednání. A pokud budu živ, nezapomenu na jednu větu, kterou mi Daud před svou smrtí řekl. Je nás víc, pravil. Jen počkej. My přijdeme. No, věřím, že přijdou, a tak čekám. Nečekám však někde ve městě s rukama založenýma v klíně. Připomínám slova Dauda al-Sadiqa pořád dokola, všem, kdo jsou ochotni naslouchat. Také jsem si kolem svého pozemku postavil pořádný plot a zažádal si o licenci na výcvik dravých zvířat. To je totiž nezbytná podmínka pro to, abyste mohli chovat hlídače takových kvalit, se kterými se žádný normální pes nedá ani srovnat.

 
Dean Ing byl šéfem posádky stíhaček, stavitelem přehrad v Sieře, výzkumníkem v oblasti pevných paliv, konstruktérem i řidičem sportovních závodních aut - jeho prototyp Magnum se stal vítězným projektem Road & Truck - a po doktorátu na University ofOregon také profesorem. Jako jeden z kádru spisovatelů o možnostech přežití v mezních podmínkách také po celé roky navrhoval a na svých sólových pochodech po Sieře i testoval konstrukce a vybavení batohů. Jeho technothriller The Ransom ofBIack Stealth Oné (Výkupné za Black Stealth Oné) se dostal na seznam bestselerů Neví York Times. Ing postoupil až do finále při udělování cen Nebula i Hugo. Jeho poněkud humornější výtvory bývaly popisovány jako mající spád, fantastické a legrační". V poslední době poněkud přibral na váze a zvolnil, zejména díky náhradám obou kyčelních kloubů a titanové destičce vyztužující mu čelist. Věnuje se tedy spíše svým koníčkům, mezi něž patří stavění zkušebních modelů jeho dřívějších fantastických vozidel, rybaření na mušku, ergonomické návrhářsťví a zahradničení v květinových truhlících. Jeho dcery jsou: duchovní, rančerka dlouhorohého dobytka, aljašská horská průvodkyně a architektka. Ing, spolu se svou ženou Ginou, jež se zabývá shromažďováním peněz pro Eugenův symfonicky orchestr, žijí v Oregonu, kde v současné době buduje horskou prodejnu a půjčovnu knih. Harve Rackham a Dana Martinova již spolu vystupovali ve dvou předchozích románech, Pulling Through {Dokázali to) ze stejnojmenné sbírky a Vítal Signs (Životní energie), jež byly publikovány ve sbírce povídek z oblasti science fiction Destinies (Osudy).

 
SKYHAWK NAVĚKY
BARRETT TILLMAN

 
PODĚKOVÁNÍ
Wynnu Fosterovi, Ricku Morganovi, Georgi Olmstedovi, Larrymu aJanet Pearsonovým, Robertu Powellovi, Dwightu Van Homovi, Philu Woodovi, Jacku Woodulovi, Lucy Youngové, Asociaci Skyhawk a výcvikové letce číslo sedm.

 
Jedna
Loď
No, teď už tomu skoro doopravdy věřím,'1 prohodil hlasitě Michael Ostrewski ke svému kolegovi, leteckému instruktorovi z asociace pokročilého výcviku ATA. Věříš čemu?" Eric Psycho" Thaler stál vedle něj na letové palubě bývalého plavidla námořnictva Spojených států Santa Cruz. Ostrewski pokynul kolem sebe. Že tuhle loď skutečně oživíme. Chci říct, pokud byla v Bremertonu ve starém železe, byla to jenom jedna stará letadlová loď třídy For-restal. Ale teď, když se z ní tady v Long Beach stalo zase aktivní plavidlo, vypadá to, že jsme znova ve službě." Thaler, který se vydal do války s Ozziem" Ostrewskim právě na palubě jedné sesterské lodi Santa Cruz, si představil tuto letovou palubu v době jejích nejlepších let, kdy letadlové lodi dostávaly ještě jména po slavných bitvách a historických lodích, a ne po pouhých politicích. V duchu znovu viděl, jak přes palubu fouká třicetiuzlovou rychlostí vítr, z katapultů se valí oblaka páry a desítky námořníků se v organizovaném chaosu míhají po okrajích přistávací dráhy, na kterou stotřicetiuzlovou rychlostí přistávají dvacetitunová letadla. Pak se obrátil ke kolegovi: Už jsi mluvil s lidmi z doků? Myslím ohledně stavu téhle staré holky?" Ostrewski přikývl. Jo, trochu. Jeden z inženýrů byl stále ještě na palubě, když sem přijela z Bremertonu. Povídal, že dosáhla rychlosti čtyřiadvaceti uzlů, ale jakmile ji pořádně vyladíme, že jich udělá až třicet." Co ty práce, které tam nestihli dokončit?"
No, oni při opravách vycházeli ze skutečnosti, že z její paluby bude operovat šest tryskáčů. Kromě hlavní strojovny a elektrické instalace tu máme funkční dva katapul-ty, zachycovací systém pro přistávání letadel a systém přečerpávání paliva. Na druhou stranu kondenzátory moc účinné nejsou, takže dodávka vody bude jen omezená, a nepracují ani některé radary. Zrcadlový systém je ale v pořádku, takže velící důstojník přistání bude spokojený." Zdvihl oba palce k nebi. Thaler se rozhlédl po sto deset metrů široké palubě, na níž se pilně hemžili příslušníci americké i čínské armády. Počítám, že Cíňani asi mají menší lodní posádku i leteckou peruť, ne?"

 
504
BARRETT      TILLMAN
Ostrewski souhlasně kývl hlavou. Leteckou peruť určitě, kámo. Pro začátek plánují dvě letky flankem a dvě helikoptéry. Já nevím, kolik personálu to přesně znamená, ale určitě jich bude míň, než hochů od naší perutě. Na loď jich může přijít nejspíš kolem dvou tisíc." Ozzie, něčemu vážně nerozumím. Chápu, tahle loď ještě není ve službě, pokud vím, tak Číňani za ni ještě nezaplatili. Kdo ale má za celý ten blázinec zodpovědnost? To tu jsou dva kapitáni, nebo co?" Jo, přesně tak. Admirál Rhode z námořního letectva říká, že skutečným velitelem je kapitán Albright, který je těsně před penzí. Na čínské straně má samozřejmě svůj protějšek, který má dále příslušné zástupce a náměstky. Nicméně většina z nich má ještě amerického instruktora. Spousta členů posádky jsou civilisté najmutí na smlouvu, protože po všech těch reorganizacích v maríně nezůstalo dost vojenských námořníků." Přesto sem ale pošlou nějakého talenta z Pensacoly?"
Ostrewski přikývl. Jo, počítám, že Rocky Rhode i další by byli trochu nervózní, kdyby letadlovou loď na plavbě podél celého kalifornského pobřeží měla řídit pouhá banda civilistů a přistávali by na ní takoví staří vysloužilci jako my dva. Dostaneme tedy instruktora přistávání rovnou ze školy a pár spojovacích důstojníků, aby na nás dohlédli. No, jsem docela rád, že se alespoň Číňani starají o svou část povinností." Thaler mávl rukou k lodnímu můstku, kde byl k palubě řetězy připevněn rám letadla flanker. Dokonce i se složenými zevními částmi křídel tato dvacet tři metrů dlouhá stíhačka s dvojitou ocasní plochou dosahující výše šesti metrů zaujímala na palubě značně veliký prostor. Oba letečtí instruktoři sledovali, jak se na letové palubě 101 čínští námořníci učí zacházet s letadlem a obsluhovat ho v pro ně nezvyklém prostředí letadlové lodi. Myslíš, že se to naučí?" zeptal se Thaler.
,Jo. Tohle prvotřídní osazenstvo je směsicí lidí od námořnictva a od letectva. Námořníci se postarají o běžný provoz lodi a ti modrokabátníci zase o letadla. Už teď se v systémech flankera docela dobře vyznají." Psycho Thaler byl však přesto skeptický. Člověče, vždyť oni do toho spadli rovnýma nohama. Nechtěl bych se během několika týdnů učit všechno, co budou muset zvládnout." Ostrewski ukázal na námořníka, který z celé skupiny mluvil nejvíc. Vidíš toho poddůstojníka, který jim přednáší? To je pan Wej, který je naší styčnou osobou. Tak ten prozradil Terrymu Petersovi, že s touhle partou zahájili výcvik už v Číně. Teoreticky znali vlastně všechno, ještě než vstoupili na palubu, požární vybavení, palubní provoz, na co si vzpomeneš. Dokonce měli k dispozici i maketu letové a hangárové paluby ve skutečné velikosti, aby se po nich naučili posunovat letadla." Uznale potřásl hlavou. Když se nad tím zamyslíš, tak to byl docela dobrý nápad." Ostrewski zamyšleně přišlápl konec poutacího vazáku na protiskluzové palubě. Co je?" otázal se Thaler. Já nevím." Ozzie znovu pohlédl na ruch kolem sebe. Pořád si ještě nemůžu přivyknout na myšlenku, že prodáváme komoušům funkční letadlovou loď a ještě je S K Y H A W K  N                        505
učíme, jak ji ovládat." Rozpačitě se ušklíbl. Dokonce i když tu smlouvu dostala naše firma." Thaler dloubl svého kolegu loktem. Dej si pozor. Jestli tě uslyší Terry Peters, bude zle. A jestli tě uslyší Jane..." Ušklíbl se. Kromě toho, jak vždycky říkáme u nás v námořnictvu, tohle jde hodně daleko mimo nás. Smlouvu před třemi lety podepsal Kongres a vláda, takže můžeme být rádi, že jsme tuhle práci dostali my." Psycho se zašklebil na svého bývalého kolegu z Langky. Mimochodem, jak by se ti líbilo, kdyby tuhle krásnou zakázku dostala nějaká jiná civilní firma?" Thaler si všiml, že od skupinky Číňanů se oddělil jeden urostlý Kavkazan. Hej, tamhle jde Igor Gnido. To je vedoucí pilot transportního týmu letadel Suchoj." Rus pozdravil Američany mávnutím ruky a Thaler mu odpověděl. Ahoj, Igore." Ozzie byl poněkud méně vstřícný a jenom kývl hlavou. Jako jediné eso polsko-ame-rického původu na letadlech Tomcat samozřejmě respektoval reputaci Igora jako letce, ale sblížit se s tímto bývalým sovětským bojovým pilotem nějak nedokázal. Přeju vám dobré ráno," pozdravil je Gnido s úsměvem, který Thalerovi připadal naprosto upřímný. Pilot flankem mávl rukou směrem ke skupince čínských námořníků. Ty procedury na letové palubě jim jdou docela dobře." Právě jsme o tom mluvili," odpověděl Thaler. Pozoroval, jak skupina hroznů" -námořníků ve vínově červených bundách - přemísťuje čerpací hadice k levému křídlu letadla Suchoj. To vaše továrna postavila tohle letadlo speciálně tak, aby do něj pasovaly americké čerpací hubice? Podobně jako upravila jeho čelní podvozek na americké katapuitovací zařízení?" Gnido se naklonil kupředu, aby se ujistil, že rozuměl dobře otázce. Thaler udělal levým palcem a ukazovákem kolečko, do něhož zasunul první dva prsty pravé ruky. Rus souhlasně přikývl. Ach, dá, dá." Pak energicky potřásl hlavou. Čelní podvozek, ano. Čerpací hrdlo nádrže, ne tak docela." Znovu zavrtěl hlavou. Všechna sovětská letadla jsou totiž vyrobená tak, aby se do nich dalo čerpat vašimi hadicemi, víte?" Podařilo se mu dokonale uhladit připomínku rivality mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Podle plánu jsme přece měli zabrat evropská letiště a využívat jejich zařízení, to přece víte, ne?" Ostrewski, jehož polské kořeny byly ještě živé, tuto informaci zaznamenal a docela profesionálně použil diplomatický osten. No, to asi není od věci, když se člověk chystá napadnout nějakou cizí zemi." Thaler pocítil, že musí nějak zasáhnout. Nedělá vám to nějaké praktické problémy, když na stejné mašině používáte jak anglické, tak i metrické míry, Igore?" Gnido výmluvně pokrčil rameny. To není problém. Tak to prostě je. Je to stejné jako s přístroji v kokpitu. Ve flankerech, patřících k leteckým silám, jsou všechny údaje v metrech. V letadlech námořnictva se rychlost udává v uzlech a výška ve stopách. Kromě toho i Amerika brzy začne používat metrický systém, jako zbytek světa. To bude pro všechny nejlepší, ne?" Thaler však protestoval. V tomhle s tebou spousta lidí nebude souhlasit, to se tedy můžeš sakra vsadit, Igore."

 
Dvě
Koloběžka
Půl tuctu důstojníků z asociace pokročilého výcviku onoho pozdního odpoledne lenošilo. Pomalu srkali ze sklenic a o to rychleji hovořili. Takováto živá atmosféra se v kanceláři ATA nejspíše neobjevila od chvíle, co se letecká základna Williams stala dopravním letištěm Williams, nacházejícím se jižně od Mesy v Arizoně. I přes zdání vojenské pivní družby zde převládalo ovzduší typické pro údobí po skončení studené války. Společný základ, jen na povrchu ozdobený pěnou přátelského soupeření. Jeden z partnerů, Zack Delight, pronesl ke svému příteli v aktivní službě. Tohle tedy bude pěkná morálka." Bývalý pilot námořního letectva, penzionovaný jako pod-plukovník v záloze, létal pak v civilu pro společnost Delta a nyní byl na prahu své druhé nebo třetí profese, podle toho, jak to počítal. Blížil se k šedesátce, měl podsaditou, dobře stavěnou postavu a vyznačoval se důslednou neuctivostí. Seděl na barové stoličce a probíral se vandykeovskou bradkou, kterou si začal pěstovat, aby zakryl jizvu po nedávném incidentu na motocyklu. Přesto se v ní ještě necítil dobře. Pure" Delight prohlašoval, že si pořád nemůže zvyknout na toho ničemného parchanta, který se na něj každé ráno kouká ze zrcadla". Vedle Delighta seděl Robert Robo" Robbins, penzionovaný korvetní kapitán námořnictva a bývalý signální důstojník pro přistávání letadel. Byl o něco mladší a tvář mu zdobil trvalý úšklebek, jako by se stále usmíval nějakému svému privátnímu vtipu na úkor celého okolního světa. Kromě společné práce pro asociaci pokročilého výcviku ATA v minulosti oba vojáky spojovala ještě láska k letectvu z doby první světové války. Oba často navštěvovali webovou stránku Letiště, vyměňovali si různé tajemné informace a důvěrná fakta a neustále si vzájemně kritizovali kapitoly, kterými na střídačku přispívali do eposu nazvaného Soubo] nad Biblí. Delighta dal s Robbinsem dohromady Ozzie Ostrewski, který se právě vrátil z Long Beache. Jako nový člen ATA si brzy vydobyl pověst výjimečně dobrého pilota. Kolem Ozzieho se vyrojil celý mrak dohadů a drbů. Během jednoho utajovaného konfliktu v Indickém oceánu před pár lety prý jako pilot F-14 z americké letadlové lodi Langley dosáhl několika sestřelů. I když sám vytrvale odmítal objasnit jakékoliv detaily zmiňované akce jak veřejně, tak i v soukromí. Stejně tak o celé záležitosti odmítal diskutovat i jeho přítel Psycho Thaler, který se tehdy rovněž zúčastnil bojového nasazení. Hej, Ozzie," ozval se Delight. Dovol mně koupit ti drink, zatraceně." Pure a Robo s k y h a w k                           507
si vyměnili kradmé úsměvy. Oba věděli, že Ostrewski nepije, nekleje a je oddaný katolík - bílá vrána mezi vojenskými piloty. Co ten nový kůň, se kterým jsi přijel," odvětil Ostrewski pokojně. V umění s klidem přecházet různé hříšné návrhy dosáhl už značné dokonalosti. Natáhl se přes barový pult a z chladicího boxu si vzal láhev nealkoholického nápoje ze sladkého kořenového extraktu. Už víš něco nového?" Ne," odpověděl Robbins. Věděl, co má Ostrewski na mysli. Šéf je s tou novu dívčinou stále ještě v kanceláři. Myslím, že ji ale přijme." Zatraceně!" Ostrewski postavil svou láhev na barový pult poněkud rázněji, než chtěl. To byla ta nejdrsnější kletba, jaké byl tento obvykle ovládající se letec schopen. Tohle byl právě důvod, proč jsem odešel od námořnictva - ten zatracený dvojí metr a všechno, co s tím souvisí." Delight si náhle uvědomil, jak moc je ten instruktor vedle něho rozčilený. Robbins do něj šťouchl loktem. No tak, Ozzie, copak je to doopravdy tak zlé?" Ozzie se nadechl, zadržel dech a pak vzduch vypustil. Podívej, mě štve hlavně to, jak to všechno narůstá. Já nevím jak vy, ale mně se skutečně vůbec nelíbí myšlenka, že bych měl čínské komunisty učit přistávat na letové palubě, natož abych společně s nimi nalétával nebo bombardoval nějaké cíle. A když se k tomu všemu přidají ještě ženské pilotky, pak to, co bývalo skvělé zaměstnání, se změní v zatracené zmršenou práci." Svět se mění, hochu," pronesl ustaraně Robo.
Jo, já vím... jenomže to už není můj svět. Dokonce ani ne moje vlast." Michael Ostrewski nosil celé své srdce v letecké bundě. Jeho přátelé však dobře věděli, jak je hrdý na své polské kořeny a vůbec na hodnoty Starého světa. Na palubě pozor!"
Delight, Robbins i ostatní se na svých místech otočili. Do dveří právě rázně vcházel Terry Hook" Peters, sto osmdesát sedm centimetrů nadšení a, slovy námořnictva, velitelského vzezření. Peters v místnosti zahlédl svou ženu a zamrkal na ni. Jane Peterso-vá měřila jen něco lehce přes sto šedesát centimetrů, avšak byla to naprosto nespoutaná osoba. Poslala vzdušný polibek příchozímu čahounovi, který si vysloužil ironickou přezdívku Hák" díky tomu, že při svém prvním nočním přistání na palubě letadlové lodi zapomněl spustit právě záchytný hák. Tento bývalý velitel Modrých andělů, spolu se svou ženou Jane, investoval většinu úspor do ATA, což se jim nyní díky čínskému výcvikovému kontraktu mělo konečně vyplatit. Peterse doprovázela hnědooká brunetka, téměř sto pětasedmdesát centimetrů vysoká, se zhruba osmašedesáti kilogramy váhy. Rozhlédla se, zaregistrovala Jane Petersovou a plaše se na ni usmála. Jane se už dříve okamžitě zalíbila a také Terrymu Petersovi jasně řekla, že Elizabeth Vespaová dostane její hlas před všemi dalšími třemi žadatel-kami o volné místo. Přitom jí samozřejmě neunikla skutečnost, že Liz je svobodná, stejně jako ten fešák Ozzie Ostrewski. Vážení," pronesl Terry. Rád bych vám představil naši novou instruktorku - Liz Vespaovou. Její volací znak bude Koloběžka." V odpověď a Liz v ústrety se ozvaly pozdravné výkřiky, aplaus a smích. Několik zaměstnanců ATA se zasmálo její přezdívce. Ostrewski poznamenal k Robbinsovi: Pěkná." ,Jo, to asi je," odpověděl Robbins.
Já myslel tu její přezdívku," dodal Ozzie nevýrazným hlasem.

 
508
BARRETT      TILLMAN
Peters pokračoval v představování. Liz k nám přichází od transportních jednotek námořnictva TraCom. Aktivní službu ukončila jako fregatní kapitán. Ztráta pro námořnictvo znamená náš zisk. Pracovala jako instruktorka na A-4 CarQyal a pak přešla na T-45. To je také jeden z důvodů, proč jsem ji přijal, když jsme teď začali s výcvikem čínských žáků. Její kvalifikace pro letadlovou loď je určitě aktuálnější než kohokoliv z nás. A poté, co jsem se s ní proletěl, vás můžu ujistit, že je opravdu dobrá." Obrátil se na Vespaovou a na tváři se mu rozlil úsměv. Liz, vítejte na palubě!" Vespaová se vší tou pozorností až začervenala. S rukama za zády odpověděla: Díky, kapitáne Petersi." Přelétla pohledem po obličejích v místnosti. Neexistuje žádné jiné místo na světě, kde bych byla raději. Těším se, chlapci, že s vámi budu moct lítat." Ozval se další potlesk a několik lidí se hlasitě zasmálo. Avšak jeden inspektor, ten nakrátko ostříhaný s šedýma očima, opírající se o barový pult, se na ni dál díval upřeně, bez jediného mrknutí. Dokonce i na tu vzdálenost si mohla Liz Vespaová jasné přečíst nášivku na pilotní bundě, která hlásala OZZIE. Tři
Tak dobrá, jak si zaslouží
Peters a Delight právě pozorovali dva skyhawky při startu, když zahlédli Ostrewskiho, jak doprovází Vespaovou do odletové sekce. Zack se obrátil na svého partnera. Jseš si jistý, že to je dobrý nápad, Terry?" Peters ani na okamžik neodtrhl pohled od dvojice letadel TA-4. To byl nápad Jane. Říkala, že když někteří její žáci ve třetí třídě spolu nevycházejí, posadí je k jednomu stolku." Pokrčil rameny. Nakonec si na sebe zvyknou a stanou se z nich přátelé." Delight zavrtěl hlavou. Dětská psychologie aplikovaná na vojenské letce." Nato se mu však ústa roztáhla do širokého úsměvu. Ale pokud jde o mě, tak já jsem pro." Pět kilometrů nad Gily Bend zmáčkl Ozzie knoflík mikrofonu. Čaroději dvě, zahajujeme stopování. Přepínám." Liz se nedočkavě usmála. To byl dohodnutý signál. Zahajujeme stopování" vlastně znamenalo: Honička začíná. Tak ukaž, jestli se mě dokážeš udržet, holčičko." V hloubi duše se jí však dotkl Ozzieho sebevědomý volací znak: Čaroděj ze země Oz." Potvrdila příjem dvojitým stisknutím knoflíku mikrofonu.
509
SKYHAWK	NAVĚKY
O dvě vteřiny později Ozzie zalomil svůj letoun do přivráceného výkrutu a přitlačil si řídicí páku snad až do žaludku. Čaroděj jedna zahájil v pěti tisíci metrech dělenou esovitou zatáčku rychlostí, která vyháněla veškerou krev z hlavy. Přetížení narůstalo téměř až do bezvědomí pilota. Zorné pole se mu na periferii rozmazalo, takže ostře viděl jen asi v třicetistupňovém výseku přímo před sebou. Za několik vteřin se mu však vrátí plné vědomí i zrak a on se bude moci rozhlédnout, jestli Koloběžku Vespaovou dostal nebo ne. Liz nějaký náhlý manévr očekávala, ale rychlost jeho provedení ji přece jen zastihla nepřipravenou. Ztratila celých sto padesát metrů, než převrátila svůj stroj na záda a vydala se za Ozziem směrem k zemi. Přesně tohle v duchu předvídala: na zemi byl Michael Ostrewski dokonalý gentleman. Ale tady nahoře, tváří v tvář soupeři, se z něho stal dravec. Nebyl ochoten od nikoho žádat, ale ani nikomu věnovat jediný cent. A už určitě od něj nemohl nikdo očekávat sebemenší shovívavost vůči ženě. Čaroděj jedna dokončil poslední část přerušovaného esíčka, a jakmile srovnal nos letadla opět do horizontu, nasadil, stále v plné rychlosti, na pravoúhlý obrat. Ozzie ucítil, jak se jeho skyhawk téměř začíná nebezpečně otřásat, ale stačila jen nepatrná úprava řízení, aby pokračoval zase plynule dál. Byl si jistý, že ze svého stroje ždímá opravdu maximální výkon. Ze zkušenosti Ostrewski věděl, že přetížení čtyř G snáší docela pohodlně. Ohlédl se přes pravé rameno ve směru, odkud přiletěl. Vespaové Čaroděj dvě ztratil svou původní předpisovou pozici na čísle, ale závod nebyl ještě zdaleka u konce. Ostrewskiho mozek promývaný krví s vysokou hladinou testosteronu byl přesvědčen, že žádná ženská mu při manévrování ve vysokých hodnotách G nemůže stačit. Rozhodl se, že si ze sira Isaaca Newtona udělá svého spojence a pokoří Vespaovou právě prostřednictvím bezcílné přitažlivosti. Kromě toho ve všech leteckých operačních prostorách panovalo jedno shodné přesvědčení: ženy mohou létat, ale s přetížením se vyrovnat nedokáží. S plynem naplno otevřeným se Liz snažila maximálně soustředit nejen na Čaroděje jedna, ale na jeho pravděpodobnou následnou trasu. Věděla samozřejmě, že Ozzie jí rozhodně nebude své finty oznamovat předem a že určitě pokaždé provede ten nejméně očekávaný manévr. Avšak současně si uvědomovala, že zákony fyziky měnit nelze a že platí pro všechny stejně. Když obě trysková letadla opsala 360 stupňů a dokončila plný kruh. Liz se ujistila, že jejich vzájemná vzdálenost se ustálila. Ozzieho počáteční iniciativa mu získala asi patnáct stupňů. Podle obecně uznávaných pravidel skončí jejich boj jedním ze dvou způsobů: dosažením uměle stanovené tvrdé hladiny" ve třech tisících metrech nebo pokud jeden z nich dokáže udržet toho druhého ve zbraňovém zaměřovači po dobu delší než tři vteřiny. Kurs Ostrewskiho letadla minul magnetický sever, když jeho pilot vykopl spodní směrovku a sklouzl s TA-4 dolů a doprava. Liz zaregistrovala tento manévr, který ji sice momentálně trochu překvapil, ale pomocí řídicí páky a kormidla přiměla ihned svůj stroj k následování. V koutku duše jí však doutnalo určité podezření. Delight jí svěřil, že Ozzie jen málokdy udělá nějakou technickou chybu. Jak klouzala dolů směrem do pozice na Ozzieho šesti hodinách, její soupeř udělal náhlý půlpřemet vlevo a téměř se zastavil ve zvratu. Liz měla na vybranou: buď se

 
510
BARRETT      TILLMAN
pokusí kopírovat jeho manévr nebo bude riskovat nebezpečné přiblížení. Rozhodla se ho s hladkou koordinací pohybů následovat. Přetížení se poněkud zmenšilo, ale na její tělo stále ještě působila značná síla. Ostrewski se pro sebe usmál, elegantně dokončil pomalý převrat, zastavil rotační pohyb, pak pomocí levé směrovky dokončil kruh a poněkud pokřiveným válcovitým výkrutem vyklouzl Vespaové ze zorného pole. Když vyrovnal křídla do vodorovné polohy, stočil pohled doleva - zhruba na 9.30 -, kde s uspokojením uviděl břicho Dvojky. Poněkud přitáhl řídicí páku a stiskl knoflík. Nadzdvihly se plošky vzduchových brzd, jejichž odpor ho rázem zpomalil. Při prakticky nezměněné rychlosti i přetížení se Čaroděj dvě začal blížit k Čaroději jedna. Liz to spíše vycítila, než aby přesně věděla, co se děje. Ozzieho zmizení mohlo mít jen jedno vysvětlení. Věděla, že teď zbývá již jen několik vteřin, než se ozve triumfální výkřik Zásah" a zkazí jí celý den. Myšlenky jí pádily tryskem vpřed. Je za mnou, zpomalil a očekává, ze ho předhoním, já ale mám více energie. Liz zahájila ostrou otočku doleva. Byla si jistá, že Ozzie ukončí vzdušné brždění a přidá plyn ještě předtím, než zamíří svůj palubní kanón na její výfuk. Takže namísto aby pokračovala v otočce, přiměla svůj stroj k obratu o třičtvrtě kruhu a dokončila výkrut o 270 stupňů. Skončila s křídly v prakticky vertikální poloze a pak zahnula vpravo. Sama byla překvapená, jak se chová chladnokrevně. Bože, doufám, ze se nesrazíme. Ostrewski jen zalapal po dechu, když se mu Čaroděj dvě mihl jen asi sedmdesát metrů před nosem. Jelikož Liz měla v tu chvíli větší rychlost i setrvačnost, bylo mu jasné, že se dostane za něj ještě dřív, než on dokáže zrychlit. Chytrý kousek, Kolobezko. Teď už neměl nejmenší šanci na vítězství. Tvrdá hladina. Končíme!" Liz Vespaová věděla, že jejich boj skončil nerozhodně, ale přesto jí v hlasu zazněl tón triumfů. O devadesát minut později a po podání hlášení se Ozzie Ostrewski a Kolobéžka Vespaová na sebe zadívali přes bar v salonku skyhawků. Ozzie se dotkl sklenicí svého nealkoholického nápoje jejího piva. Na dobrou spolupráci." Jeho mrazivý přístup evidentně roztál. Ať trvá hodně dlouho," vrátila mu přípitek.
Ozzie na ni pohlédl. Vypadáte zpropadeně spokojená sama se sebou, slečno Vespaová." S náznakem flirtování Liz pohodila hlavou. A proč ne, pane O.? Právě jsem vyhrála nad jediným polsko-americkým esem na tomcatech." Nevyhrála."
Vyhrála."
Nevyhrála!"
Vyhrála!"
Ušklíbl se na ni. Oukej, udělala jste správný tah, poté co jsem vás nakopal do zadku. Kde jste se to naučila?" Postavila sklenici s pivem na pult. No, protože jsem z vás nakonec přece jen udělala lidskou bytost, tak vám to povím." Záměrně ignorovala jeho mírné pobouření. Tátův nejlepší přítel létal s F-86 v Koreji. Když jsem dostala pilotní odznak, vyprávěl mi o svých bojích s MiGy." SKYHAWKNAVĚKY 511
Ozzie nepřítomně přikyvoval s pohledem upřeným na stěnu nad barem. Víte, je to trochu zvláštní. Tenhle trik jsem už totiž viděl." Skutečně? Kde?"
Sklouzl očima zpět k jejímu obličeji. Pokrčil rameny.
Och, pomyslela si. O té akci s Langley porad ještě nereknou ani slovo. No," pronesl nahlas, byl to opravdu pěkný kousek, Kolobezko. Jestli chcete, můžete se mnou létat na čísle - v letce Čaroděj." Zasmála se trochu hlasitěji, než chtěla. Jak řekl Maverick Icemanovi: ,Houbeles. Ty můžeš být mým číslem - v letce Koloběžka.'" Ostrewski neurčitě zabručel a dopil svou limonádu. Uplynuly však celé dvě minuty, než se sebral natolik, aby Liz vyzval k tanci. Čtyři
Toho chlapa spláchnu...
Jak tak kroužila ve více než pěti tisíci metrech, Liz Vespaová si vychutnávala komfort samoty v kabině tryskového letadla. Skyhawk dvanáct byl jedním ze čtyř A-4F, které vlastnila nebo měla vypůjčené ATA. Pilotovat tento silný jednomístný stroj byla radost - čirá rozkoš," jak říkával Zack. Byl lehčí než dvousedadlové výcvikové letadlo a jeho motory měly o zhruba třicet procent větší tah. Byl to prostě takový sporťák mezi skyhawky. Ke konci dvoutýdenního výcvikového cyklu přichystali instruktoři nácvik ostrého bombardování. Vespaová se pod šedou kyslíkovou maskou usmála - federály chytal rapi jen při pouhé zmínce o tom, že by do civilních letadel měly být naloženy dvéstě-padesátikilogramové bomby. Avšak osvědčení, jež ATA dostala od vlády a ministerstva obrany, plus trochu nátlaku ve prospěch Číňanů ve vysokých kruzích, nakonec vyústily v souhlas s tím, aby vlastnila" a měla řádné uskladněná destruktivní zařízení. Vespaová doslova žasla nad trpělivostí, s jakou Terry Peters dokázal jednat s hrozivými a panovačnými federálními inspektory. Vespaová přepnula rádio na frekvenci VHF a ohlásila se dispečerovi v Gila Bend. Ten ji varoval, aby si dala pozor na dva odlétající F-16 - bojové falcony od Padesáté šesté taktické bojové perutě z nedaleké Lukeovy letecké základny. Za moment je uviděla, vysoko nad ní rychle se pohybující šipky směřující k jihozápadu. Liz na okamžik pilotům falconů záviděla ty jejich výkonné stíhačky, ale pak si sama v duchu vynadala. Už přece mám jedno z nejlepších pilotních zaměstnání. Stiskla knoflík vysílačky. Gilo, tady je hawk dvanáct. Vidím je. Mám volno na přiblížení?"

 
512
BARRETT      TILLMAN
Rozumím, hawku. Za tři minuty se dostanete na dosah."
Potvrdila příjem a přepnula na běžnou frekvenci ATA. Veliteli hawků od dvanáctky. Slyšíš mě. Žačku?" Ve sluchátkách zapraskal signál z letadlové lodi a ze vzdálenosti pětatřicet kilometrů za ní se ozval protahovaný novomexický Delightův hlas. Dvanáctce od velitele. Slyším tě, Koloběžko. Mířím domů se čtyřmi ptáčky. Budu pokračovat podle původních rozkazů. Konec." Vespaová věděla, že k ní míří Pure Delight a tři další letadla TA-4J, z nichž každé pod křídly nese čtyři bomby MARK 82. Jelikož zastávala funkci bezpečnostního důstojníka akce, bylo na ní, aby povolila vstup letadla do operační zóny a současně spolupracovala s dispečerem přistání, aby ostatní letadla udržela mimo oblast přistání. Měla dokonce pravomoc jediným rozkazem kdykoliv operaci zrušit. Za svých patnáct let v leteckých silách námořnictva Liz Vespaová byla jen velice zřídkakdy svědkem použití ostré munice. Většinu svých letových hodin odvedla na transportních letadlech C-9 a na T-34 nebo TA-4 od TraComu. Nejblíže ke skutečné akci se dostala při kvalifikaci na nepřátelského" pilota na A-4, ale toto vytoužené místo bylo zrušeno poté, co letecké síly námořnictva byly redukovány na pouhé dvě letky. Rouháš se, napomenula se. Vyrovnala své efko, naklonila ho mírně nosem k zemi a provedla přesný čtyřikrát přerušovaný výkrut. Pak ji náhle, naprosto bez logických souvislostí, napadlo, jaké by to bylo líbat se s Michaelem Ostrewskim. Koloběžko, copak považuješ Ozzieho... Liz provedla ostrý obrat vlevo. Cekala, že uvidí přibližující se letku hawků. Přinutila se soustředit pozornost na úkol, který měla bezprostředně před sebou. Trochu ji zamrzelo, že pustila svou představivost takhle z otěží. Nestávalo se jí to často. To byl také jeden z faktorů, který ji odlišoval od většiny ostatních leten, mužů i žen. V jejích leteckých záznamech se opakovaly charakteristiky jako skvělé hodnocení situace, schopnost plné koncentrace, vysoký profesionalismus". Nyní se přistihla, že si pro sebe bručí refrén z Jižního Pacifiku, jejího oblíbeného muzikálu. Spláchnu toho chlapa ze sebe a poslu ho vlastní cestou... Přesvědčovala se, že rozhodně není zamilovaná ani do Ozzieho Ostrewskiho, ani do nikoho jiného, což byla pravda. Věděla, že Ozzie před nedávném potkal na půlnoční jedno hodné děvče z katolické rodiny", se kterým nejspíš začal chodit. Liz však už jednou nebo dvakrát napadlo, aby se ho jen tak mimochodem zeptala: Hej, Ozzie, co tvůj milostný život?" Pokaždé si to však rozmyslela, protože jediné polsko-americ-ké letecké tomcatové eso by si to určitě vyložilo jako její žárlivost. Muži jsou takové bestie. Nebo alespoň někteří. Kdyby jenom nebyl tak dobrý tanečník... Hawku dvanáct od velitele hawků. Vidím tě, Koloběžko. Jsem asi pět kilometrů daleko na tvých osmi hodinách. Přepínám." Zatraceně! Sakra, Liz, vzpamatuj se. Měla vztek, že se nechala nachytat" Žáčkem Delightem, který seděl na zadním sedadle letounu jednoho ze svých žáků. Vespaová cítila, že to měla být ona, která objeví čtyřčlennou letku, namísto aby oni objevili ji. Věděla, že Delight i přes svůj drsný zevnějšek je příliš slušný, než aby se o tom ještě někdy zmínil, ale současně si uvědomovala i to, že v nikdy nekončící neoficiální soutěži mezi piloty právě ztratila bod. SKYHAWKNAVĚKY 513
Veliteli od Dvanáctky. Rozumím, Žačku. Povoluji vstup do přibližovací zóny. Spojte se s kontrolní věží Gila, než zahájíte první nálet." Provedu, Koloběžko."
Liz začala znovu kroužit v očekávání úvodního Delightova útoku. Každý skyhawk udělá čtyři přelety: první ze sedmnácti set metrů v úhlu šedesáti stupňů, druhý ze dvou tisíc tří set metrů pod úhlem třiceti stupňů a poslední dva jako překvapivé nálety z nízké výšky v úhlu pětačtyřiceti stupňů. Liz spolu s Delightem budou kontrolovat zásahy a zaznamenávat je do bloku na koleně. Tyto záznamy budou ještě před závěrečným hodnocením porovnány s údaji zaměřovačů. Za okamžik se Delight ozval znovu. Kontrolo Gilo, tady je velitel hawků. Začínáme nálet." Když Liz pohlédla dolů, uviděla, jak vedoucí letoun provádí výkrut a v úhlu šedesáti stupňů míří na nejsevernější cíl - starý náklaďák. Věděla, že pilotuje Wang a ze zadního sedadla ho pozoruje Zack. Ostatní tři Číňané - Deng,Jao a Hua - letěli sólo. Vedoucí skyhawk sledoval určenou trasu. Liz se jeho let zdál celkem v pořádku, jen snad poněkud mělký, ale po odhození bomb se malé tryskové letadlo s deltovitými křídly hladce zvedlo. V uších jí zazněl Wangův zpěvavý přízvuk: Velitel uvolňuje místo." Hluboko pod a za TA-4 se objevil v blízkosti starého náklaďáku oranžové bílý záblesk, od něhož se zvedl mrak prachu a kouře. Deng byl další na řadě. Ozvalo se: Dvojka útočí." Liz pyšně pozorovala, jak její žák umístil svou první bombu na pozici 5 hodin nedaleko cíle. Jestli udělal nějakou chybu, pak jen tu, že bombu odhodil trochu příliš vysoko. V duchu viděla, jak zajišťuje spoušť bombometu a vyklízí oblast se slovy Dvojka se stahuje". Trojka útočí," ozval seJao. Liz se naklonila na levé křídlo, aby ho mohla dobře sledovat. Věděla, že Ozzie si právě tohoto mlčenlivého Číňana vzal pod ochranná křídla, a instruktorova speciální péče evidentně nesla ovoce. PanJao nikdy nebude nejlepším bombometčíkem, ale přesto vykazoval neustálé zlepšování. Liz na okamžik napadlo, jestli Ostrewski vynakládal své úsilí skutečně proJaoa, nebo spíše pro sebe. Okamžitě však doslova vytřásla tuto myšlenku z hlavy, kterou prudce zavrtěla zleva doprava. Musím na něj alespoň na chvíli přestat myslet. Jao se vehementně dral k cíli, to bylo vidět. Delight stačil jen zavolat Trojko, jste...", kdyžJao odhodil bombu. Ta dopadla asi deset metrů na jedné hodině od cíle. Ve sluchátkách se znovu ozval Žáčkův hlas. Byl jste příliš nízko, Jao. Nejspíš jste neměl ani osm set metrů." Neozvala se žádná odpověď, Delight proto dodal: Potvrďte příjem." Podle hlasu už to nebyl ten dobromyslný strejda, ale velitel. Potvrzuji příjem." Liz cítila, jakJaoa toto pokárání naštvalo. Když nalétala Čtyřka, Delight už v letadle v čele zástupu tančících skyhawků šplhal vzhůru. Liz každého z nich sledovala při náletu ze dvou tisíc tří set metrů a pak jejich první pokusy z velmi malé výšky. U každého pilota zaznamenala po jednom zásahu. Při čtvrtém náletu vedoucí hawk však bombu neodhodil, bomba zůstala viset pod jeho křídlem. Okamžitě opustil bojovou oblast a spojil se s Vespaovou. Liz, nemůžu se té věci zbavit. Budeme muset zamířit na letiště Luke. Přepínám." Vespaová si uvědomila, že Zack Delight nemá na výběr. Federálové se cukali, už když měli dát svolení, aby letadla ATA startovala s nákladem ostrých bomb. Bylo nemožné

 
514
BAR                        T I L L M A N
očekávat, že by teď souhlasili s přistáním stroje s nevybuchlou bombou na civilním letišti, bez ohledu na stav zajištění. Rozumím, Žačku. Já tady dokončím dohled." Dengova čtvrtá bomba byla zatím ze všech nejlepší - starý náklaďák po zásahu prakticky zmizel. Když se Deng odhlásil a vzdálil, Liz ho poslala do vyčkávací pozice, dokud ostatní neukončí cvičení. Přála si přivést celou čtyřčlennou letku řádně seřazenou, aby to také nějak vypadalo pro personál". Jao ohlásil Trojka útočí" a divoce zahájil svůj druhý atak z malé výšky. Téměř od počátku však bylo zřejmé, že zvolil příliš strmý sestup. Liz napadlo, že pan Jao je rozhodnut zasáhnout přesně do středu cíle a odlet poněkud dotěrného Delighta ho jen povzbudil. Liz palcem zapnula mikrofon. Trojko, letíte příliš kolmo! Přerušte útok!" Avšak letadlo TA-4J dál pokračovalo v náletu směrem ke křídovému kruhu vyznačenému na poušti. Liz cítila, jak se jí rozhořely tváře. Hawku tři, tady je velitel. Nařizuji vám okamžitě přerušit útok. Proveďte teď!" Jaoův skyhawk však na své cestě k cíli ani náznakem nezaváhal. S prstem stále tisknoucím knoflík mikrofonu Liz fascinovaně a zděšeně zírala před sebe. Můj bože, vždyť on to napálí přímo do země... V duchu se jí už vybavovala slova posedlost cílem", jež budou dozajista použita při pohřebním proslovu, když Jao konečně zareagoval. Liz odhadovala, že přerušil klesání v méně než šesti stech padesáti metrech nad zemí, přičemž dosah pozemního výbuchu činil více než sedm set metrů. Nos letounu se sotva stačil vyrovnat do vodorovného letu, když bomba Mark-82 vybuchla. Pět
Palec dolů
Hawk tři zmizel v oblaku kouře a prachu, který vyvolala exploze. Vespaová s úlevou a překvapením vydechla, když zjistila, že skyhawk to přežil, i když byl bezesporu zasažen řadou úlomků. Určité utrpěl nějakou škodu. Bleskově si srovnala v hlavě okamžité priority. Wang v hawku čtyři, jediném zbývajícím letounu s bombou, se ozval v odpověď hlasem minimálně o dvě oktávy vyšším než normálně. Liz nespouštěla letadlo Jaoa ani na okamžik z dohledu. Přidala plyn ve snaze se mu co nejrychleji přiblížit. Krátce přeladila na jinou rádiovou frekvenci. Kontrolo Gilo, tady hawk dvanáct. Máme tu asi poškozené letadlo. Přerušuji operaci." Rozumím, hawku. Slyšíme vás. Jsme připraveni."
Opět se vrátila na původní frekvenci. Hawku tři od Dvanáctky. Jao, slyšíte mě?" 515
SKYHAWK	NAVĚKY
Z dvousedadlového stroje necelých sedm set metrů před Dvanáctkou se ozvalo jakési rychlé drmolení. Liz chvíli čekala na vysvětlení, ale nedočkala se ho. Proto zavolala znovu. Jao, tady je Vespaová. Jsem asi míli za vámi a chystám se vás minout po vaší levé straně." Teď viděla, že ze zasaženého letadla prýští nějaká tekutina - asi palivo nebo hydraulická kapalina. Nebo oboje. Letoun letěl zhruba vodorovně a zatáčel mírně k severu, směrem k letišti ve Williamsu. Jaoův pomalý obrat umožnil Vespaové snáze se přiblížit. Zařadila se vedle jeho levého křídla a začala pátrat po známkách poškození. Z malých otvorů na křídlech a v ocasu se viditelně neustále ztrácela životně důležitá tekutina. Mokré křídlo" skyhawku obsahovalo jeden a půl tisíce kilogramů paliva, z něhož většina právě unikala otvory na jeho spodní ploše. Liz napadlo, že tohle býval typický obrázek pro letce z generace Hooka Peterse - v bitvě poškozený A-4 snažící se doletět domů, dřív než vykrvácí. Záměrně začala mluvit pomalu, pečlivě modulovaným hlasem. Jao, tady je Vespaová. Můžete vysílat? Přepínám." Zahlédla, jak se studentova hlava krátce obrací směrem k ní - obličej s rysy zakrytými kyslíkovou maskou a slunečním štítkem. Poklepal prstem ze strany na helmu a důrazně přikývl. Pak si položil levou ruku na masku a zavrtěl hlavou. Slyší, ale nemůže vysílat. Zamávala křídly. V pořádku, Jao. Držte tento kurz." Odmlčela se. Konec cvičení. Čtyřko, slyšíte mě?" Ano, slečno Vespaová. Slyším vás."
Wangu, chci, abyste zajistil bombu a odhodil ji na nejbližší cvičný terč. Pak se připojte k Dengovi a vraťte se na základnu. Zkontrolujte se navzájem, že vám žádná bomba nezůstala viset pod křídly. Potvrďte příjem." Když Wang odpověděl, Liz se znovu vrátila kJaovi. Trojko, tady je znovu Vespaová. Provedeme kontrolu systémů. Budete mi odpovídat zvednutým palcem, palcem k zemi nebo palcem vodorovně v případě zhoršujícího se stavu." Moment počkala, aby vstřebal její poslední pokyny, a pak spustila. Hydraulika." Palec k zemi.
Řízení." Palec vodorovně. Zatracené. Ztrácí kontrolu nad strojem. Palivo." Palec opět vodorovně. Uniká mu palivo a hydraulická kapalina. Vespaová byla zoufalá. Nevěděla, jak dlouho bude Jao schopen zůstat ve vzduchu. Elektrické rozvody." Palec nahoru.
Jao, můžu vám buď zařídit přednostní přistání, nebo zamiřte do bezpečné zóny a katapultujte se." Jao ukázal rukou k severu a důrazně přikývl. Dokážete udržet kontrolu nad letadlem natolik dlouho, abyste mohl přistát?" Jao znovu přikývl, tentokrát ale méně důrazně.
V pořádku. Volám věž, aby vyhlásili nouzový stav."
Jakmile si byla Liz jistá, že hasicí vozy jsou v pohotovosti, začala si situaci v duchu shrnovat. Pětadvacet kilometrů od letiště tu byla stále ještě možnost, že by se Jao mohl katapultovat nad poli jižně od Williamsu. V opačném případě se ho pokusí navést na přistání. Jednotlivé kroky se jí vybavovaly, jako by byly vypsané v přehledné tabulce. Jao, připravte se. Abyste mohl vyrovnat ztrátu hydrauliky, musíte zatáhnout za T páku. Nejprve se ale přesvědčte, že máte rychlost nižší než dvě stě uzlů." Liz pohlédl na svůj indikátor rychlosti, který ukazoval 210 uzlů.

 
516
BARRETT      TILLMAN
Uviděla, jak se Jao v kokpitu předklání a znovu napřimuje. Dobře, Jao. Teď letíte na přímé ovládání. Třecí síly budou značně velké - zvláště při změnách polohy křidélek, ale můžete si trochu pomoct elektrickým seřizováním." Ze zraněného J52 začal přerušovaně unikat kouř. Liz si povšimla, že původně bílý opar za letadlem prakticky zmizel. Každou chvíli mu dojde palivo. Jao, poslouchejte. Musíte přepnout na nádrž v trupu. Proveďte to, teď." Jao přikývl a za moment zdvihl palec k nebi. Vespaová se ho zeptala: Je přívod paliva rovnoměrný?" Souhlasné kývnutí, po kterém však následoval palec vodorovně. Liz si to vyložila jako určité problémy s palivovým čerpadlem, avšak při spotřebě pětadvaceti kilogramů za minutu by těch sedm set padesát kilogramů v nádrži trupu mělo poraněnému hawkovi stačit až domů. Myšlenky se Vespaové hlavou jen hrnuly, jak se snažila stále zůstat v předstihu před vzdušnou krizí. Přitom se neustále pohybovala rychlostí šesti a půl kilometru za minutu. Nějak moc klesá, hrozí, že to zapíchne do země. Jao, ztrácíte výšku. Můžete přidat plyn a udržovat současnou hladinu?" Hawk tři jako by zareagoval, ale pak najednou viditelně zpomalil. Liz střelila pohledem po výškoměru - necelých sedm set metrů nad zemí. Bude to zatracené těsné. Jao, poslouchejte. Myslím, že máte problémy s palivem. Přepněte na ruční kontrolu." V odpověď se objevilo energické přikývnutí. Oukej, dobře. Teď posuňte pomalu páku plynu na osmaosmdesát procent. Dejte mi vědět, jak to bude fungovat." Uplynula dost dlouhá doba, než Jao zdvihl palec.
V pořádku, pane Jao. Vedete si dobře. Poslyšte, provedeme spolu opatrné nízké přiblížení. Chtěla bych, abyste udržoval rychlost 160 uzlů na indikátoru, cukej?" Oba proudové letouny manévrovaly těsně vedle sebe, podle údajů na Lizině ukazateli rychlostí 165 uzlů. Tak, teď ještě jednu věc, Jao. Potřebuji, abyste na svém zbraňovém hledí nastavil 110 milimetrů. Rozumíte? Na konci přistávací dráhy zamíříte na značku tří set třiceti metrů a poletíte přímo na ranvej. Oukej?" Jao pozvedl ruku a nastavil mířidla. Pak se ohlédl na Vespaovou a znovu pozvedl palec levé ruky. Liz se na chvíli odmlčela, zatímco se snažila odhadnout rychlost Jaova sestupu vzhledem ke zbývající vzdálenosti k letišti. Zatracené! Potřebuji si s ním promluvit. Počkala ještě několik vteřin, ale velice brzy začala ztraceného času litovat. Jao, tady je velitel hawků." Snažila se zdůraznit svou autoritu. Teď se musíte rozhodnout, jestli jste schopen se strojem přistát, nebo jestli se raději katapultujete." Každičkou slabiku vyslovovala velice zřetelně, aby jí bezpečně rozuměl. Jao se teď na pilotním sedadle poněkud ošíval, jako by se pokoušel rozhodnout. Po několika rychlých úderech srdce však natáhl ruku přímo před sebe. Tamhle je přistávacídrdhaí'"espaová uviděla plot kolem letiště a za ním tri a půl kilometru dlouhý pruh betonu, tetelící se v poledním slunci. Věděla, že Jao by teď určitě uvítal alespoň jednu dobrou zprávu. Trojko, tady je Vespaová. Mám ranvej v dohledu. Točte asi o patnáct stupňů doleva." TA-4 pomalu uposlechl, až se ustálil na správném kurzu. Zbývalo asi tři a půl kilometru. V té chvíli Jao stiskl vypínač spuštění podvozku a zatáhl za nouzovou páku jeho vysunutí. Čelní kolečko i obě hlavní kola okamžitě vypadla ze svých krytů, vlastní S K Y H A W K                            517
vahou se zajistila v otevřené poloze a dramaticky tak zvýšila odpor vzduchu. Srdce Liz Vespaové se téměř zastavilo. Podvozek už nebylo možné zatáhnout. Jao! Klesáte moc rychle. Plyn, plyn, plyn!" Zraněný J52-P8 už ale neměl další sílu. Jak se poslední zbytek oleje vylil z motoru, ložiska i lopatky překročily svou konstrukční odolnost a celý letoun se začal s třesením prakticky rozpadat. Liz usoudila, že v nejlepším případě hawk tři spadne do prostoru mezi plotem a štěrkovým pásem před prahem přistávací dráhy. Zvýšený odpor vzduchu spolu s maximálně namáhaným motorem a obtížným ovládáním stroje se spikly dohromady proti snaze letadla vznést se. V duchu jí před očima vyskočily podmínky pro použití katapultovacího zařízení sedadla IG-3: křídla vodorovně a nulové klesání. Není už. ale čas! Jao, vystřelte se, vystřelte!" TA-4 se celý otřásl, na jeden dlouhý ale prchavý okamžik zaváhal, avšak pak jeho rychlost klesla pod 110 uzlů. Kryt kokpitu vystřelil do vzduchu. Jao právě zahájil kata-pultovací manévr - avšak o dvě vteřiny pozdě. Hawk tři dopadl na zem a s temným zahučením explodoval. Kolobéžka Vespaová proletěla oblakem Jaovy pohřební hranice a přistála. Šest
Posmrtné ohledání
Terry Peters byl na nástupním žebříčku do kabiny hawku dvanáct jako první. Nejprve se přesvědčil, zda je sedadlo zajištěné, a pak mávnutím ruky odehnal pozemní personál stranou. Liz si sundala helmu a zašátrala po leteckém pytli. Peters jí vzal z ruky modrobílou přilbu, na níž bylo vepředu logo ATA a vzadu se táhl zlatý nápis Kolobéžka. Och, Terry," pronesla chraplavě. Bylo to strašné..." Potlačila vzlyk a rukou v rukavici si otřela zaslzené oči. Terry vsunul paži mezi její krk a opěrku hlavy a nemotorně ji objal. Dotkl se svým čelem jejího. Já vím, holčičko. Já vím." Pomalu rozepnula popruhy a následovala ho po žlutých schůdcích na zem. Pak oba zůstali stát u předního podvozku, nasávali zápach kouře, do kterého se ozývalo nesmyslné ječeni sirén. Peters zavrhl jakékoliv předběžné vyptávání. Toho bude ještě dost, ale už teď nepochyboval, že pan Wej, šéf celého výcvikového programu, prohlásí určitě tuto politováníhoďnou ztrátu za chybu pilota. A v tomto případě bude mít pravdu. Liz si prsty prohrábla vlasy černé jako havran. Tímto pohybem jako by se přeměnila z otřesené mladé ženy v profesionálního letce, jenž právě utrpěl ztrátu. Na svého

 
518
BARRETT      TILLMAN
zaměstnavatele teď hleděla očima stále sice trochu zamženýma, ale naprosto rozhodnýma. Nemohli jsme naplno komunikovat," pronesla vyrovnaným hlasem. On mě slyšel, ale nemohl vysílat, takže jsem ho musela vést. Signalizoval, že ztrácí ovladatelnost stroje a palivo, ale přesto byl přesvědčen, že na základnu doletí. Asi tři a půl kilometrů před letištěm mě napadlo, že to nedokáže, a proto jsem se ho zeptala, jestli..." Odmlčela se, ale pak se zhluboka nadechla a pokračovala. Zeptala jsem se ho, jestli se nechce katapultovat, dokud je ještě čas. On ale pokračoval v přibližování a ..." Odkašlala si. ... a vysunul podvozek, ale udělal to moc brzo. Začal rychle klesat, pak letadlo ztratilo tah a šlo k zemi." Pravou rukou udělala gesto dlaní dolů. Prostě takhle. Za páku katapulťu zatáhl prakticky až v momentě, kdy dopadl na zem." Peters přikývl. Já vím, Liz. Většinu toho jsme slyšeli na frekvenci naší letky. Opravdu mě nenapadá, co jiného jste mohla dělat..." Hlas se mu vytratil do ztracena. Určitě mi nerekne, ze jsem mélaJaovi rozkázat, aby se vystřelil dřív. Ve stejné chvíli ji však napadlo, že někteří jiní se tolik ostýchat nebudou a dají se v tom smyslu slyšet. Jako první ji napadli Delight s Wangem, kteří touhle dobou nejspíš přistávají na letišti Luke. Ví o tom Zack?" Peters zavrtěl hlavou. Neví, pokud ovšem nemonitoroval naši frekvenci, o čemž pochybuju. Stejně bych ho nerad vyrušoval, když má přistávat s bombou na palubě." Liz si uvědomila, že ATA má před sebou dnes minimálně ještě jednu o něco méně naléhavou záležitost. Znovu pohlédla na Peterse. Co Ozzie?" Peters nejdříve sklouzl pohledem k zemi a teprve pak se jí znovu podíval do očí. Ten tc
Sedm
Boj s draky
Ozzie?"
Ano."
Tady je Liz."
Tep Ostrewskiho se prudce zrychlil, aby se však za okamžik znovu vrátil na normálních pětapadesát za minutu. Ale ruka, ve které držel sluchátko, zůstala zaťatá, zatímco on horečně přemýšlel, co má říct. Ahoj, Liz." Nikdy se neptal Jak se máš?", pokud to nemyslel doopravdy. Ať už mel jakékoliv chyby, neupřímnost mezi ně rozhodně nepatřila. Liz se přinutila dýchat pravidelně. Poslyš, Michaeli, opravdu si myslím, že bychom si měli promluvit. Můžu se stavit?" SKYHAWKNAVĚKY 519
No, jo, samozřejmě. Chci říct... dneska večer?"
Ano, jestli ti to nevadí."
Nemá cenu to odkládat. Oukej. Jistě." Odmlčel se a snažil se seřadit myšlenky. Pořád jsi ještě otřesená z toho Jaoa?" Je po smrti, Ozzie. My dva jsme si ale od včerejšího rána neřekli dohromady snad ani deset slov. Vyšetřování a to všechno..." Polkla. Měla jsem prostě takový pocit, že se mnou nechceš mluvit, víš?" Teď polkl Ozzie. Ale ne, samozřejmě s tebou budu mluvit." Díky. Za dvacet minut jsem tam."
Ahoj, Koloběžko." Zavěsil. Zatracené!"
O čtrnáct minut později se ozval zvonek u dveří Ostrewskiho bytu. Zhluboka se nadechl, zavřel oči, potichu napočítal do pěti a pak otevřel dveře. Vůbec po tomhle netoužil - raději by se znovu pustil do křížku se dvěma MiGy-29 plukovníka Lia -, ale pochopil, že jediná cesta jak z toho, je přímo vpřed. Ahoj, Liz. Pojď dál." Dokonce se mu podařilo vykouzlit úsměv. Díky." Vstoupila do dveří a rozhlédla se kolem sebe. Bože, to je pěkné, ještě jsem tu nikdy nebyla." To je vskutku originální. Liz. Mluvit o tom, co je nad slunce jasné! Ozzie ji zavedl do obývacího pokoje, kde už připravil nějaký led a pár limonád. No, na hoštění jsem nikdy moc nebyl. Alespoň do té doby, než jsem potkal Marii." Liz se posadila na pohovku a snažila se vypadat nonšalantně. Och, kdypak se budeme moct setkat?" Ostrewski se posadil do křesla stojícího kolmo k pohovce. Pro sebe si nalil kokakoiu a pro Liz sodovku. Asi ji někdy přivedu. V poslední době se spolu stýkáme už docela pravidelně." Tak tohle je tedy vyřízené. Liz posrkávala ze sklenice a pokoušela se rozhodnout, jaké má z této informace pocity. Mhm... co dělá?" Je komerční inženýrkou a vede rodinný podnik - stavební práce. Pochází z velké rodiny, podobně jako já." Pokynul k řadě barevných fotografií na stěně za pohovkou. Liz se otočila, aby si prohlédla portréty Ostrewskiho rodiny, rozvěšené kolem prostého krucifixu. Velký spokojený polský klan se spoustou tetiček a strýčků a bratranců a sestřenic. Jedinou odlišnou fotografií byl veliký zarámovaný snímek letky strojů F-14. Pod ním se skvěl nápis. Bojové šelmy VF-181. USS Langley" a datum. Liz se náhle cítila daleko jistěji. To byla tvoje letadlová loď?" Ano. Velitelem tam byl Buzzard McBride. Tady za kapitánem stojím já s Fidem Colleyem." S rukama složenýma v klíně se předklonila. Někdy bych si o tom opravdu ráda něco poslechla, Ozzie. Alespoň to, co mi budeš moct říct." Ozzie se v poněkud obranném gestu trochu odtáhl. Moc toho povídat nemůžu, Liz. Většina údajů zůstává ještě na dvanáct roků utajená. Já dokonce ani nevím proč. Má to ale cosi společného s informačními zdroji a diplomacií." To je ale přece blbost. Spousta lidí přece ví, co se stalo." Usmál se. Jak vždycky prohlašoval generální štáb: ,Není k tomu sice žádný důvod, ale taková je naše politika'." Vespaová rozeznala slepou uličku a rychle změnila téma rozhovoru. Pohlédla mu zpříma do obličeje. Chtěla bych vědět, co si myslíš oJaovi."

 
520
BARRETT      TILLMAN
Tak, a je to. Jsem přesvědčený, Liz, že to pohnojil - a hned dvakrát. Nejdřív se strojem nalétl na cíl příliš nízko a pak až moc dlouho váhal umírající letadlo opustit." Někteří Číňané se domnívají, že na tom mám zčásti vinu i já. Zatraceně, Ozzie, musím vědět, co si o tom doopravdy myslíš. Byl přece tvým žákem a já ho ztratila..." Slíbila si, že nebude plakat, takže se jí podařilo zadržet slzy. Na deset vteřin. Pak veškerá stavidla povolila. Michael Ostrewski, který se utkal s Tygrem severu, sundal z oblohy osm bojových letadel a byl nositelem Námořního kříže, se v přítomnosti plačící ženy náhle cítil dokonale bezmocný. Byla to prostě jedna velká ironie. Ach, Liz..." přesunul se vedle ní na pohovku, rozpačitě jí poklepával na rameno, až ji nakonec objal. Liz se k němu přitiskla a rozvzlykala se nahlas. Uplynuly skoro tři a půl minuty, dvě sté vteřin, z nichž každá měla začátek a konec. Najednou se Liz vzpřímila, hřbetem ruky si otřela oči a několikrát popotáhla. Ozzie jí podal papírový kapesník. Díky, už jsem v pořádku." Vysmrkala se a Ostrewski v té chvíli nevěděl co říct. Zvedl tedy sklenici a podal jí ji. Napila se, odložila pohár a pohlédla na něj zamlženýma očima. Opravdu to musím vědět, Ozzie. Myslíš, že jsem mohla Jaoa zachránit?" Ozzie ji uchopil za ruku. Pochopil, že potřebuje slyšet názor někoho cizího na to, jestli si něco nenamlouvá. Liz, kdybych tam byl já, asi bych mu nařídil katapultovat se. Já tam ale nebyl. Nevěděl jsem, co víš ty, a ty jsi na oplátku nevěděla, co jsem o něm věděl já." Co tím myslíš?"
No, já ho sem přivedl, to je všechno. Myslím, že se mi podařilo proniknout do jeho myšlení. Při bombardování postrádal jistotu a podle mého názoru se domníval, že když zachrání letadlo, vynahradí to, co předtím zkazil." Liz si kapesníkem otřela jedno oko. Měl jsi ho rád?"
Cože?"
Myslím to vážně. Měl jsi Jaoa rád jako člověka?"
No... hrome, já nevím. Nikdy jsem o něm nepřemýšlel jako o individuu, které má přátele, možná rodinu. Pro mě byl prostě žák, za něhož jsem nesl určitou zodpovědnost." Pokrčil rameny. Mezi námi byl prostě profesionální vztah, to je vše." Ozzie na ni znovu pohlédl. Máš ráda Denga?" Usmála se. Jo, mám. Líbí se mi, jak všude nosí na hlavě ten svůj stetson. A má v sobě něco plachého, víš?" Ozzie přikývl. Ale nevěděl. Je to ale dobrý student, Liz. Poslouchá rozkazy."
Víš, že byli přátelé? Víc než čtyři roky byli spolu v jedné letce." Zdá se, že to nese dobře."
Polkla kostku ledu. Zjevně lip než já."
Liz, ty jsi v TraComu nikdy nikoho neztratila?"
Ne, alespoň ne takhle. Jeden můj spolužák ve Whitingu se zabil při výcviku na T-34, to bylo ale jiné." Ostrewski znovu pokrčil rameny. Ozzie, proč jsi se mnou přestal mluvit, když seJao zabil?" Pomalu zhluboka vydechl. Nemohl jsem se rozhodnout, co to vlastně cítím, Liz. Myslím... myslím, že jsem si nevěřil natolik, abych si s tebou promluvil, dokud se 521
SKYHAWK	NAVĚKY
nedozvím všechny podrobnosti. Nebyl jsem si jistý, jestli jsi to doopravdy nezblbla, nebo jestli jsem to ještě spíš nezvoral já. Možná mi něco u Jaoa uniklo. Já prostě nevím." Drsně ji pohladil po paži. Je mi líto, že jsem ti způsobil bolest navíc. Neměl jsem myslet jenom na sebe." Máš své vlastní draky, které musíš zahubit."
Co to má znamenat?"
Usmála se na něj. To je takové čínské přísloví. My všichni máme emocionální draky, které musíme hubit." Zasmála se. Jedním z těch mých jsi byl kupříkladu ty." Ozzieho oči se náhlým porozuměním doširoka rozevřely. Rychle se však vzpamatoval. Tohoto draka tedy můžeš považovat za vyhubeného, Koloběžko." Ozzie pak vyprovodil Liz k jejímu autu, kde ji ještě jednou objal. Nakonec si dali přátelskou pusu na dobrou noc. Osm
Mrtvý pohled
Po Jaově smrti došlo k určitému zvolnění tempa výcviku. Jak Peters předpovídal, pan Wej vyhlásil celý incident za uzavřený ještě dříve, než ke stejnému závěru dospěly federální agentura pro letectví FFA, vojenské letectvo či kdokoliv jiný. Konečný verdikt zněl: PanJao při nácviku ostrého bombardování překročil minimální povolenou výšku a následně se pokusil přistát s poškozeným letadlem, namísto aby se katapulto-val v době, kdy ještě stroj ovládal. Můžete to považovat za další lekci v létání," shrnul veškeré diskuse Wej. Jeho další slova svědčila o míře zaujetí vlastním výcvikem: Očekávám, že příští týden budete pokračovat v tréninku náletů." Robo Robbins, sedící spolu s dalšími svými kolegy instruktory v místnosti skyhawků, toto prohlášení později komentoval. Všimli jste si někdy Wejových očí?" zeptal se. Má mrtvý pohled, jako nějaký žralok." Ať je to jak chce," poznamenal Peters, teď bude ten mrtvý pohled upřený na naše zbraně." V odpověď na tento bonmot se ozval přehnaný povzdech. Abych řekl pravdu," dodal Peters, byl bych nejradši, kdybyste co nejdřív dokončili nácvik fáze útoku vzduch-zemé a pokročili na základy taktiky." Delight si promnul bradu a otázal se: Takže ten zbrojní program zhustíme, abychom nahnali čas, Terry?" Souhlas. Mluvil jsem s Rocky Rhodem a na dálku ho utěšoval. Obával se, aby tahle

 
522
BARRETT      TILLMAN
ztráta nepozdržela výcvik, nebo nerozčílila Lieua a některé další ve Washingtonu. Proto přidáme navíc jednu lekci na simulátoru a místo tří ostrých letů provedeme jenom dva." Peter se rozhlédl po posluchačích. Kde je zbrojař?"
Vzadu v místnosti zvedl mlčky ruku praporčíkJim Keizer. Byl to vysoký, dobře stavěný muž, profesionální námořník, kterému táhlo na čtyřicítku. Teď, když jsme skončili s bombardováním, můžou se vaši muži soustředit na dvacetimilimetrové zbraně. Potom budete moct všichni odjet do Kingsville a vrátit se k námořnictvu." Cože? A ztratit všechny diety? Ani náhodou, pane!" Keizerova odpověď vyvolala vděčný smích. Zbrojaři s kvalifikací pro odjišťování a nakládání bomb a údržbu kanónů na A-4 představovali vzácné zboží. Jako všichni zkušení příslušníci námořnictva uměli i oni opatrným nakupováním a občasným přiživením se z diet ušetřit. Dobře," pokračoval Peters. Do prvního letu s ostrou střelbou nám zbývají tři dny. Jimovi lidé už dokončili zaměřování zbraní, teď potřebujeme ale ještě odzkoušet letecké kanóny. Ty budeme používat v této fázi. To znamená osm startů denně. Přidělili nám časový prostor na zítra a pozítří, takže v té době si prověříme, jestli ve všech letadlech fungují oba kanóny správně. Všichni dostanou šanci vypálit z každé zbraně padesát nábojů. Jestli se objeví jakákoliv porucha, využiju svých pravomocí a potřebný let navíc provedu sám." Na hlavu Hooka Peterse se snesl pískot a dva papírové pohárky. Zdviženýma rukama odrazil útok a ozval se: Hej, to není moje vina. Jane mi řekla, že buď dostane příležitost letět, nebo já budu spát na gauči." Devět
Noc opravdových chlapů
El Cid," ozval se Delight stojící u barového pultu skyhawků. Největší šestiminutový souboj na meče, jaký byl kdy nafilmován - souboj na život a na smrt kvůli vládě nad jedním zatraceným městem Calajora. Bojovníci - samotáři, jako třeba Tom Wolfe, o tom psali v The Right Stuff." Výmluvně pokrčil obočí. A k tomu Sophia Lorenová..." Bojující Mořské včely," kontroval Robbins. Zdatní stavebníci, obsluhující buldozery a skrejpry. Ti dokázali srovnat horu se zemí a udělat z ní letiště, přitom současně bojovat sJapončíky, a málem se u toho ani nezapotili." Oukej, Vikingové. Člověk těžko může být opravdovější mužský, než byli oni. Doká-S K Y H A W K                            523
žali na otevřených lodích proplout Atlantik a na jeho druhém břehu pak ještě znásilňovat a plenit - jako skuteční chlapi. A pamatujete si na Ernesta Borgninea? Ragnarův slavnostní sál, kde do sebe lili z volských rohů medovinu, vzájemné po sobě házeli vrhací sekery a znásilňovali obsluhující služky..." Delight se široce ušklíbl. Když na to teď myslím, nějak mi to připomíná onu Smyslnou noc v Miramaru..." Robbins se zakuckal nad svým drinkem, když si náhle vybavil frivolity onoho dávného pátečního večera ve městě amerických bojovníků. Vzpomínky se mu rozběhly jako o překot. Taras Bulba. Kozáci byli opravdoví chlapi - skákali na koni přes širokou rokli, jen aby dokázali, kdo má pravdu." Zaujal hrdinský postoj a napodobil Yula Brynnera. Já jsem Taras Bulba, plukovník donských kozáků. Důvěřuj svému meči a obrať ho proti Polákům!" Rozhlédl se po místnosti, až jeho pohled padl na Ost-rewskiho. Ou, promiň, Ozzie. Nemyslel jsem to na tebe." Ozzie, pohroužený do rozhovoru s Vespaovou a Thalerem, na něj jen mávl rukou, aniž by zvedl oči. Barbar Conan." Na Delightově obličeji se objevil vítězoslavný úsměv, protože si byl jistý, že už ho nikdo nepřetrumfne. Bingo," ozval se Robbins. Prohrál jsi. Conan se nepočítá, protože to není skutečná osoba." Do baru vstoupil Terry Peters s Jane po boku. Obrátil se na svou ženu. Ach ne," zaúpěl. Už jsou zase v tom." Jane se udiveně rozhlédla. V čem?"
Tamhle Richthofen s Brownem. Hrají hru nazvanou Noc opravdových chlapů. Jeden vždycky řekne jméno nějakého filmu a ten druhý musí pokaždé odpovědět názvem stejně mužného snímku. A tak se pokračuje, dokud někdo nevypadne. Myslím, že teď právě prohrál Zack." Delight zaznamenal příchod Petersových a připojil se k nim u stolu. Ahoj, lidi. Přišli jste akorát včas - párty se právě rozjíždí." Jane pohlédla na bývalého námořního pěšáka, rty podezíravě sešpulené. Je to tady pořád stejné. Každoměsíční páteční pánské shromáždění a ubohá Carol s ostatními leteckými vdovami támhle v koutě." Hlavou pokynula ke vzdálené straně místnosti, kde seděla Carol Delightová v živém rozhovoru s Kiersten Thalerovou, Marií Rob-binsovou a několika dalšími manželkami pilotů. Delight smířlivě pokynul rukou. Tohle je starý trik zkušených manželů. Strávit celý večer s cizími lidmi, aby bylo na cestě domů o čem povídat." Střídavě se podíval Ter-rymu a Jane do obličeje. Copak vy jste to neznali?" otázal se nevinně. Jane popleskala svého muže po tváři. To je v pořádku, drahoušku. Jsem si jistá, že někde najdeš dost pohodlný gauč." S těmito slovy se přidala k ostatním dámám. Věděla, že její manžel si chce promluvit se svým partnerem. Peters pohybem pozval Delighta do kouta. Žačku, dneska odpoledne mi volal kongresman Ottmann. Chce, abych se pozítří osobně setkal s jedním z jeho lidí. Vrátím se tedy v pondělí večer." Delight přikývl. Jasně. Poletíš nočním letadlem na Dullesovo letiště?" Ne, vezmu to přes Jihozápadní ve Wichitě." Rozhlédl se, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá. Podívej, kdyby se někdo ptal - vnucovat to samozřejmě nikomu nemusíš -, tak jsem jel do továrny podívat se na dvoumotorovou cessnu. Ottmann velice

 
524
BARRETT      TILLMAN
důrazně trval na tom, abychom tuhle schůzku udrželi v naprosté tajnosti. Nevím sice přesně proč, ale přeje si to tak." Oukej." Delight se na chvíli zamyslel. Myslíš, že to má něco společného s tím Číňanem?" Nic jiného mě nenapadá. V každém případě se vrátím tak rychle, jak jen to bude možné." Delight poplácal Peterse po paži. Oukej, parde. Dej se do toho." Vrátil se k baru, kde Robbins stále ještě vedl zábavu. Liz Vespaová, trochu zaražená právě probíhajícím tajemným mužským rituálem, si přisedla k Delightovi a Robbinsovi. Zack jí nabídl nádobu s ledem. Hej, Koloběžko, nepotřebuješ dolít?" Ne, já se jenom divím, jak můžete říct, který film je mužnější." Delightovi v mozku zapnul varovný radar. Dobře věděl, že Liz Vespaová dokáže na vtip odpovědět ještě tvrdším vtipem. No, to je... taková chlapská záležitost." Něco jako všeobecný souhlas," dodal Robbins. Jeho vytrvalý úsměv naznačoval, že děvčata by tomuhle nerozuměla. Chcete vědět, co je opravdu chlapský výkon?" Vespaová nečekala na odpověď. Já vám to povím. Je to menstruace... létati měsíčky." Robbins se nadechl. A je to tady. Holčin reci.
Představte si, jak jste celí oteklí veškerou tou vodou, kterou váš organismus zadržuje. K tomu přidejte migrenózní bolest hlavy a nucení na zvracení. Pak žaludeční křeče - takové, co vás nutí se někam schoulit a usnout." Podívala se zpříma na oba muže. K tomu si představte přistávání podle přístrojů v bouřkové atmosféře v noci." Delight si náhle uvědomil, že takhle se občas cítí také. Vespaová se zatím naplno rozehřála. Tak a teď, když se vám podařilo potlačit závratě z klesání podle přístrojů, samozřejmě zhoršené bolestmi hlavy a nucením na zvracení, zkuste se vžít do toho, že takhle se cítíte při každém bojovém letu, při němž zažíváte přetížení 4 nebo 5 G, dvakrát denně, po dobu celého týdne." Liz dopila zbytek své vodky s tonikem a s rozhodným klapnutím odložila sklenici na bar. Pánové, chci vám říct následující: při menstruaci dokáží létat jenom opravdoví chlapi." Přítomní muži ji vyjeveně pozorovali, jak odchází, příliš překvapení, než aby se zmohli na odpověď. Robbins našel hlas jako první. Ouvej! Co to do ní vjelo?" Delight se obrátil na Thalera, který se právě připojil ke svým přátelům u baru. Hej, Psycho. O čem jste to vlastně s Liz mluvili?" No, Ozzie oznámil, že se zasnubuje s Marií." Thaler zvědavě sklonil hlavu. Proč se ptáš?" Deset
Téměř lidský
Pan Wej Ťing-lao seděl u stolu proti Terry Petersovi a hrál takovou hru. Vytáhl balíček cigaret a zdvořile se zeptal: Nevadí vám, když si zapálím?" Za ty měsíce, co spolupracoval s ATA, si těžko mohl nevšimnout nápisů Kouření zakázáno", nemluvě už o Robbinsem ručně psané ceduli Používá se kyslík" na stěně vedle dvojice plácaček důstojníka pro přistání na palubě letadlové lodi ze druhé světové války. Hook Peters přestal kouřit před třemi desítkami let, v přestávce mezi turnusy ve Vietnamu. Tehdy svému partnerovi prozradil: Jestli mě někdy zajmou, musíš mě zastřelit. Jinak těm rákosníkům po dvou dnech bez cigarety povím úplně všechno." Nyní se Peters zamyslel nad Wejovou žádostí. On dobré ví, ze nekouřím, stejně Jako ví, že v celé budově je kouření zakázáno. Jestli ho odmítnu, určitě si ale porny šlí, že budu vůči němu mít pocit provinění. Jestli vám to nevadí, pane Weji, jsem na tabákový kouř alergický. To je jeden z důvodů, proč jsou tu všude ty cedule." Wej přikývl. Ach ano. Promiňte, prosím." Zastrčil camelky zpátky do kapsy košile. To je ale podivná rasa, ti Američani. No, dokonce nejsou vlastně ani rasa, vždyť jsou tak promíchaní, pomyslel si. Asijská homogenní populace většině těchto problémů díkybohu unikla. A navíc věnují pokaždé tolik pozornosti každičké triviálnosti! Například komiksové zvířátko, propagující Wejovy oblíbené cigarety, bylo americkou vládou prakticky zakázáno. Když člověk všechno pořádně uváží, pak Amerika je vlastně jeden veliký mišmaš protikladů. Na jednu stranu se neustále hrabou v záležitostech cizích států, ale přitom nejsou schopni uhlídat si vlastní hranice. Jsou ochotni neustále vystavovat svou puritánskou etiku obecnému pokrytectví, vést nenávistné občanské války za osvobození otroků, jejichž potomci však nicméně stále trpí ekonomickým nevolnictvím, mají ústavu vyhlašující práva jednotlivce, jež jsou však neustále oklesťována státní mocí. Nebýt jejich technického génia, Amerika by se nikdy světovou supervelmocí nestala. Připravuji zprávu pro pana Lieua na naší ambasádě," vysvětloval programový ředitel. Teď, když se naši piloti blíží ke konci výcviku přistávání na palubě letadlové lodi, obdržel jsem požadavek na předběžné zhodnocení stavu jejich připravenosti." Peters se ve svém křesle obrátil směrem k nástěnce na zdi, na níž byly zaznamenávány individuální výsledky výcviku. Vedle každého jména čínských frekventantů byly

 
526
BARRETT      TILLMAN
pečlivě vypsány jednotlivé fáze tréninku. U těch, kteří v kurzu neuspěli, bylo namalováno velké červené X. Týkalo se to zatím dvou pilotů, kteří opustili tento svět, uvědomil si Peters trochu neradostně. Prosím, pane, tady se můžete sám přesvědčit. Celkem vzato se domnívám, že vaši piloti si vedou docela dobře." Obrátil se opět k Wejovi. Vlastně jsem docela překvapen, že jsme dosud neztratili víc pilotů nebo letadel. Zbraňová cvičení a zejména doplňující programy letecké taktiky mívají všeobecně největší procento ztrát, ale u nás došlo v přímé souvislosti s výcvikem pouze k Jaově nehodě." Nemusel dodávat, že první nehoda se objevila v důsledku vzdušné turbulence za obřím Boeingem 757, přistávajícím na letišti Williams. Wejovy tmavé oči přelétly nástěnku a i z pěti metrů zjevně zaznamenaly údaje psané nevelkým písmem. Pan Jao si celé neštěstí zavinil sám, pane Petersi. To jsem ve své zprávě konstatoval naprosto jasně." Obvykle ostrý tón nyní znatelně změkl. Věřím, že víte, že vaši firmu z tohoto neštěstí v nejmenším neobviňujeme." Děkuji vám."
Sledoval jsem co možná podrobně nácvik pozemního přistávání a myslím, že většina našich pilotů si přitom vede celkem dobře. Kolik jich ale podle vás přece jen nesplní požadované standardy, než přejdete na přistání na palubě lodi?" Hovořil jsem o tom s panem Robbinsem. Oba jsme zatím zaznamenali celkem čtyři piloty, kteří nezvládli podmínky simulovaného přistání na letadlové lodi. Dva z nich se tento týden zlepšili, zbývající dva mají i nadále kolísavou výkonnost." A to jsou?"
Pan Čang a pan Hu."
Chtěl bych vědět, pane Petersi, kdo jsou ti čtyři?"
Och." Peters byl trochu překvapený. Věděl, že Robbins prvním dvěma hodlal poskytnout možnost podívat se na loď". Obrátil však pozornost k seznamu. Pan Čao a pan Wong. Měl bych vás ale hned upozornit, že ti dva podle pana Robbinse udělali docela uspokojivý pokrok." Wej si něco poznamenal do zápisníku a pak vzhlédl. I kdyby Čao a Wong váš kurz nedokončili, budeme výsledek tohoto výcviku považovat za uspokojivý." Nyní se téměř usmíval. Odvedli jste dobrou práci." To Peterse překvapilo. Takovéto uznání od Weje Ting-laa bylo něco neslýchaného. Děkuji vám, pane. Definitivní výsledek budeme samozřejmě znát až po konečné fázi výcviku na palubě Santa Cruz." Už otevřel ústa, aby něco dodal, ale pak si to rozmyslel. Ano?" povzbudil ho Wej.
Tohoto chlápka nemá cenu obelhávat. Abych vám řekl pravdu, pane, jsem překvapený, jak dobře se vaše skupina uvedla. Udělalo to na mě dojem. Podali lepší výkon, než většina z nás očekávala." Wej se opřel v křesle v poněkud neobvyklé, téměř uvolněné poloze. Tak já vám teď, pane Petersi, povím úplnou pravdu. Tito piloti jsou výsledkem velice pečlivého výběrového procesu, jaký v naší armádě dosud neměl obdoby. Nejenže jsme vybírali podle našich standardů výjimečné piloty, ale současně i výjimečné osobnosti. Některé naše nejzkušenější špičky však vyřadily jazykové nároky." Jistě, pane. Věděli jsme, že tato skupina..."
Promiňte, pane Petersi. Upřímně řečeno, vaše námořnictvo dostalo o našich lidech 527
S K Y H A W K
N
tak málo informací, jak jen to bylo možné. V té době to bylo považováno za adekvátní bezpečnostní opatření." Sklopil oči, jako by si rovnal myšlenky. Když moje vláda přijala, hm, návrh vaší vlády, týkající se čínských vnitřních záležitostí, objevilo se mnoho rozmrzelosti. Nakonec však zvítězil názor, že to stojí za to, již kvůli možnosti lepšího přístupu k americkému obchodu a programům jako takovým." Peters seděl mlčky, trochu zaskočen Wejovou upřímností.
Existuje tedy objektivní důvod, proč jsou naši letci u vás úspěšní," pokračoval Wej. Vy jistě víte, že většina našich vojenských pilotů odlétá každoročně pouhých sto hodin - tedy zhruba polovinu hodin ve srovnání s americkými kolegy. Jakmile jsme však vybrali kandidáty do vašeho programu, dostal každý z nich dalších sto hodin výcviku, většinou pod velením ruských instruktorů. Takže někteří z našich lidí odlétali mnohem více než sto hodin. Všichni kandidáti výcviku byli navíc osvobozeni od politických povinností. Armáda je totiž každoročně mobilizována k pomoci při žních. Žádného z těchto mužů se však nic podobného netýkalo." Odmlčel se a pohlédl Peter-sovi přímo do očí. Uvědomujete si, co to znamenalo?" Peters udělal gesto rukou. Jistě, pane. To znamenalo, že se od nich očekávalo, že tu uspějí." Přesně tak. A díky vašim lidem to velká většina z nich dokázala." Wej se zvedl k odchodu. Peters rovněž vyskočil a přitom si lítostivě uvědomil, že návštěvníkův úvodní gambit s cigaretami pochopil špatně. Ještě poslední věc, pane Petersi. Jistě se domýšlíte, že já sám mám určité pilotní zkušenosti. Proto bych se vás rád na něco zeptal." Jistě, pane."
Až se vám to bude někdy hodit, mohl bych vás požádat o laskavost, abyste mi dovolil absolvovat na zadním sedadle skyhawku přistání na palubě letadlové lodi?" Peters se dokonce ani nesnažil skrýt potěšení. Napřáhl před sebe ruku, kterou Wej slavnostně uchopil. Dojednáno, pane." Wej se lehce uklonil a vykráčel dveřmi ven. Za chvíli do místnosti nakoukl Delight. Nějaký problém, Hooku?" Peters zavrtěl hlavou. Jenom začínám mít takový pocit, že Wej se nakonec ještě začne chovat docela lidsky." Pohlédl na svého přítele. A to mě děsí."

 
Jedenáct
Nevyslovené otázky
Ze dvou tisíc pěti set metrů vypadalo Phoenix Valley v křišťálově čisté noci jako kaňka tvořená miliony pestrobarevných světel, rozesetých po černém koberci pouště Sonoran. Po sérii cvičných přiblížení k letišti podle přístrojů zahájil skyhawk šest na zpáteční cestě k Williamsu klesání. Do temné noci blikala jeho světla na koncích křídel a na spodní straně trupu. Liz Vespaová se na předním sedadle soustřeďovala na panel přistávacích přístrojů před sebou. Věděla, že si při letu podle přístrojů vedla dobře, i když ne až tak, jak by si právě při této příležitosti přála. Na zadním sedadle totiž seděl Ozzie Ostrewski a dělal si pilně poznámky k závěrečnému hodnocení. Když se letadlo ocitlo severozápadně od letiště, Ozzie náhle neočekávaně převzal řídicí páku. Přebírám. Liz." Vespaová zvedla ruce a potvrdila do mikrofonu: Předávám." Napadlo ji, co asi opomněla, nebo v čem udělala chybu. Pojedeme se podívat kousek nad poušť," navrhl Ozzie. Odjakživa se mi líbil pohled na poušť v noci, daleko od všech světel." Oukej," odpověděla. Má něco 7.0. luhem, řekla si, když se TA-4J zatočil trochu více k jihu. Ozzie přece bývá obvykle naprosto komisní, jakmile si v letadle zapne pásy. Skyhawk nabral kurz 090, jižně od dálnice Superstition. Pod levým křídlem se mihla křižovatka Appache Junction a pak Gold Canyon. Liz pak opět soustředila pozornost na přístrojovou desku, kde její zkušené oko v narudlém tlumeném nočním světle registrovalo samý normální údaj. Několik minut uběhlo bez jediného slova. Vespaová už začínala být poněkud neklidná, když se jí v uších ozval Ozzieho hlas. Dohodli jsme se s Marií na datu: ode dneška za dva měsíce." Ačkoliv to bylo fyzicky prakticky nemožné, Liz se pokusila otočit hlavu a podívat se na Ozzieho. Řemeny, které jí poutaly tělo k sedadlu, dovolily ramenům pohyb jen o několik centimetrů. Hej. To je skvělé, Ozzie." On to tedy doopravdy udělá. Gratuluji." Její hlas zněl naprosto ploše. Díky. Chceme mít svatbu v kostele, víš? Zabere to nějaký čas, než zařídím dopravu celé mé rodiny z Chicaga." Lizin tep opět klesl pod sedmdesát. Jak plynuly vteřiny, přiměla se znovu kontrolovat ciferníky na palubní desce: průtok paliva, počet otáček motoru, teplotu výfukových plynů, prostě všechny životní funkce TA-4. Michaeli."
529
SKYHAWK      NAVĚKY
Jo?"
Proč jsi čekal až do teď, než jsi mi to řekl? Chci říct, proč jsi mi to nepověděl před startem? Nebo po přistání?" Sakra, Liz... počítám, že nevím. Možná jsem chtěl, abychom měli trochu času... víš, bez lidí kolem." Téměř se rozesmála. No, tak tohle je tak soukromé místo, jak jen je to možné." Och, jenom mě tak napadlo, že třeba budeš chtít, víš, chvilku si promluvit." Přinutila se zatáhnout své ženské drápky a raději spolkla upejpavou otázku: Proboha, Ozzie, o čem bych asi tak mohla chtít mluvit? To je od tebe milé, Michaeli." Liz si v duchu představila, o čem všem od nynějška nebude moct se svým rivalem a přítelem hovořit. Za dva měsíce už ale nebude cesta zpátky. Budeš mi chybět, Michaeli."
Přesné věděl, jak to Liz myslí. Díky, Liz. Ale Ozzie tu bude pořád. A ty budeš pořád Čaroděj dvě." Chápe to ale Marie?"
Na několik vteřin se zamyslel. Možná zatím ne úplně. Ale bude. Je to přece část mé úlohy manžela." Rozumím. Konec."
Michael Ostrewski opět přesně rozuměl, co má Elizabeth Vespaová na mysli. Ozzie pohnul řídicí pákou a oslovil Koloběžku: Předávám. Zahni doprava na dva čtyři nula. Začni sestupovat na výšku patnáct set metrů." Hawk šest provedl na noční obloze obrat o třicet stupňů a za sebou zanechal trochu víc než jenom výfukové plyny. Dvanáct
Kdo potřebuje kyslík?
Čtyři skyhawky ohlásily svůj přílet ječením motorů Pratt a Whitney. Tento zvuk býval na letecké základně námořní pěchoty El Tóro, nacházející se jižně od Los Angeles, docela běžný. Peters pozvedl oči od budovy, kde byli ubytováni členové ATA a delegace z letadel suchoj. No, to jsou poslední." TA-4J se seřadily do přistávacích intervalů a začaly opisovat plných tři sta šedesát stupňů, s podvozkem a klapkami vysunutými. V klesající spirále, seřazeni do zástupu, všichni piloti vzorné udržovali dostatečnou vzdálenost od strojů před sebou. Vypadají dobře," poznamenal Peters.

 
530
BARRETT      TILLMAN
Zatraceně pěkně," přidal se Robbins.
Peters si rukou zaclonil oči. Počítám, že Zack si to se svou divizí nacvičil ještě před odletem z Williamsu." Pak se ohlédl k parkovišti v těsné blízkosti přistávací dráhy. Cekáte někoho, šéfe?"
Jo, Robe. Řekl jsem Jane Žáčkův předpokládaný čas příletu. Ona a Carol tu měly při jeho přistání být." Robbins svraštil obočí. Já myslel, že není jisté, jestli Carol vůbec přijede." Nebylo to jisté až do doby před několika dny. Myslím, že k tomu bylo potřeba dost prošení, ale Žáčkovi se nakonec podařilo ji přesvědčit, že tady venku s námi jí bude lip, než kdyby čekala doma." Rozumím." Robbins žádné další vysvětlování nepotřeboval. Sám také přemlouval svou ženu, aby ho raději doprovázela, než aby zůstávala v jejich bytě - příliš mnoho lidí si totiž nepřálo, aby jejich výukový program pokračoval. Když hawk deset doroloval a zastavil se, Delight z kokpitu zamával. Zadní sedadlo bylo obsazeno jedním z údržbářů šéfa Dana Wilgera. Další tři letadla A-4 se postupně zastavovala vedle Delightova stroje. Při dobržďování se jim pokaždé jemně zhoupl nos, )ak zapracovala hydraulika čelního podvozku. K letadlům byly právě přistaveny nástupní schůdky, když se za Petersem a jeho svitou ozvalo zahoukání auta. Z vypůjčeného fordu se vylouply Jane Petersová a Carol Delightova a mávaly na pozdrav. Z předních sedadel vystoupili dva příslušníci bezpečnostní služby. Delight sešplhal po žlutém žebříčku na beton a sundal si helmu. S manželkou se potkal zhruba uprostřed rampy, popadl ji do náručí a nesl zpět k jejich přátelům. Ty blázne, pusť mě!" Carolina slova však moc upřímně nezněla. Ahoj, miláčku," zavrněl Zack. Vřele ji políbil a pak se obrátil na Jane Petersovou. Tobě taky ahoj, zlatíčko." Předklonil se, aby se rty dotkl jejích úst. Pure, co to kčertu děláš?" Hook však perfektně věděl, o co jeho kolegovi jde. Znásilňuju tady dvě nádherné ženské najednou," prohlásil. To je jeden z těch chlapáckých výkonů." Carol Delightova se uvelebila v manželově náručí poněkud pohodlněji a oběma rukama ho objala kolem krku. To jsem ráda, že máš chlapskou náladu, drahoušku," oslovila ho sladce. Jane mě cestou z letiště Johna Waynea vzala s sebou na nákupy." Delight si ji poněkud posunul v náručí. To je tak chlapské letiště, jak se patří. Doufám, že jsi utratila spoustu peněz." Carol sklonila hlavu ke straně, jako by si chtěla svého manžela pořádně prohlédnout. Měl jsi na cestě sem dostatečný přísun kyslíku?" Drahoušku, já nepotřebuju žádný kyslík, dokud mám tebe." Toto přeslazené prohlášení vyvolalo sborový pokřik. Vtom se objevil šéf Wilger. Promiňte, lidi," oslovil přítomné. Třeba byste si chtěli poslechnout tranzistorové rádio." Co se děje?" zeptal se Peters.
No, Číňané a Vietnamci právě po sobě začali střílet."
Toho večera v osm hodin se většina instruktorů i se svými manželkami shromáždila v Petersově bytě ve staré budově pro návštěvy důstojníků. Na chodbě stáli dva členové ochranky najmutí Wejem a hlídali dveře. SKYHAWKNAVĚKY 531
Chtěl bych vám povědět, co se děje ve Vietnamu a jak to ovlivní naši práci," začal Peters. Stál vedle televizoru, který sice běžel, ale měl ztlumený zvuk. Na obrazovce se objevila grafika zpravodajství: Válka v Tonkinském zálivu." Tak za prvé, očividně to není opravdová válka. Zatím se zdá, že jde o omezený námořní konflikt v oblasti, o kterou se před několika měsíci vedly spory. Jak Čína, tak Vietnam prohlašují za své toto území s ložisky nafty, kterou Vietnam již několik let těží. Slyšeli jste stejné zprávy jako já, ale díky několika kontaktům ve Washingtonu vím přece jen poněkud víc podrobností." Peters udělal pár kroků s očima upřenýma na koberec. Zítra, nejpozději pozítří, sem přijede kongresman Ottmann. Doprovázet ho mají dva představitelé námořnictva, kteří mají co do činění s programem výcviku na letadlové lodi. Od nich jsem se dozvěděl, že čínská námořní pěchota obsadila dva nebo tři ropné vrty." Přerušil ho Robbins. Terry, co říká Washington o tom čínském programu ohledně letadlové lodi? Jestli jsou Cíňani v tomto případě agresory, nebudou přijaty nějaké sankce?" Právě se k tomu dostávám. Robe. Washington se rozhodl, že to bude považovat pouze za lokální spor. Ačkoliv technicky vzato Peking je skutečně agresorem, americké ministerstvo zahraničí to zamlouvá tím, že apeluje na obě strany, aby se držely zpátky." Pozvedl ruce. To je samozřejmě jen taková diplomatická finta. Prezident i Kongres jsou s Čínou příliš dlouho kamarádi, než aby je teď hodili přes palubu. Podstatou všeho jsou trhy a peníze a z obou těchto pohledů má Hanoj smůlu." Ty tedy říkáš, že s tím kvalifikačním programem CarQyal pro letadlovou loď budeme pokračovat podle plánu?" Ostrewski seděl na zemi mezi Vespaovou a Thalerem. No, alespoň zatím jsem nic jiného neslyšel. Robe, ty ses byl dneska podívat na loď. Jak to vypadá?" Dobře. Kapitán Albright je s ní docela spokojený a tvrdí, že s ní dokáže osmadvacet uzlů. Také jsme dostali zprávu s Pensacoly. Zítra k nám dorazí dva signální důstojníci přistání. Očekává se od nich, že nás instruktory předběžně schválí pro kvalifikace, dřív než Číňané začnou doopravdy přistávat na palubě." Peters se rozhlédl po nabité místnosti. Nějaké další dotazy?" Liz Vespaová pronesla nahlas to, co si myslel asi tucet jejích kolegů. Jenom asi sto, veliteli."

 
Třináct
Skutečná zkouška
Peters svolal schůzku do Ottmannova apartmá. Kolem jídelního stolu tu teď seděl Zack Delight, Rob Robbins, Ozzie Ostrewski, Psycho Thaler, Liz Vespaová a šéfWilger. Tak zaprvé," zahájil Peters, pro ty, kteří jste se s kongresmanem Timem Ottman-nem ještě nesetkali, uvádím, že je členem výboru Kongresu pro vojenské záležitosti. Předsedá podvýboru pro taktické letecké síly, který schválil program čínské letadlové lodi. Předtím si pan kapitán vydělával na chudé ale počestné živobytí jako pilot eagla." Ottmann se připojil ke kolektivnímu smíchu. Ještě než vám kapitán vysvětlí důvod tohoto setkání, jedna věc musí být naprosto jasná." Peteres se na okamžik odmlčel, jako vždy, když chtěl něco zdůraznit. Cokoliv tady bude řečeno, zůstane pouze zde. To, co chystáme, by mohlo být nebezpečné a právní důsledky nejsou navíc úplně jasné. Zack a já do toho jdeme, ale vy se musíte rozhodnout sami. Takže, než budeme pokračovat, kdokoliv z toho chce vycouvat, může teď odejít." Peters moment počkal, ale nikdo se ani nepohnul. Nato se tedy obrátil na Ottmanna, stojícího v čele stolu. Díky, Terry." Ottmann si odkašlal. Tak, přátelé, za necelých sedm dní zahájí pev-ninská Čína invazi na Tchaj-wan." Lizina ruka instinktivně vyhledala Ostrewskiho. Nahlas promluvil jen šéf Wilger, který však svými slovy vyjádřil mínění všech přítomných. Do prdele!" Dovedu si představit váš první dotaz," pokračoval Ottmann. Určitě se divíte, proč se Číňané pustili do války současně s Vietnamem a Tchaj-wanem. Tak tedy, konflikt s Vietnamem je pouhý strategický tah, který má odpoutat naši pozornost od Tchaj-wanu. Skutečným důvodem chystané invaze je čas. Stará pekingská garda - tvrdí maoisté -pomalu vymírá. Touží dosáhnout ,znovusjednocem" Číny ještě dříve, než se odeberou do své marxistické Valhally. Nová generace je totiž daleko pragmatičtější." Ottman-novi se na tváři objevil ironický úsměv. Novou generací myslím samozřejmě ty, kteří nepamatují Dlouhý pochod v roce 1936. Členové čínského vedení byli dost dlouho trpěliví. Souhlasili s tak zvanými vnitřními reformami, protože potřebovali americkou technologii. Avšak teď, když dostali všechno co chtěli, nemůže jejich komunistickou stranu už nic odradit od návratu ke starým způsobům - od touhy mít nad Tchaj-wanem kontrolu. Je to samozřejmě 533
SKYHAWK      NAVĚKY
naprosto cynické, ale uvědomte si, že ti lidé trvají na tezi, že Mao byl .příliš velký člověk, než aby byl vázán nějakým svým slovem'." Ottmann pokrčil rameny. Je to úplně jiný kulturní přístup, který my pochopitelně nezměníme." Ostrewski se předklonil. Pane Ottmanne, já toho samozřejmě moc nevím, ale je mi jasné, že jakmile Čína napadne Tchaj-wan, znamená to válku se Spojenými státy." Dřív bych s vámi souhlasil, ale věci se změnily." Ottmann se odmlčel, aby si urovnal myšlenky, a pak pokračoval. Hlavním důvodem, proč ČLR zahájila tak zvané reformy, byla snaha posílit svůj vliv v regionu. Vy všichni víte o skandálech, které se nikdy nevyřešily. Tím, že se Číňané stali finančně prakticky nepostradatelní pro tři naše vládní garnitury po sobě, získali značný díl politického vlivu. Koupili si prostě politické duše." Robbins už chtěl zašeptat nic takového", když se ozvala Liz. Bože můj, proč to došlo takhle daleko?" Inu," odpověděl Ottmann, Bushova vláda pokračovala v normálních stycích s ČLR i po událostech na náměstí Tchien-an-men. Clinton, který v předvolební kampani Bushe za politiku vůči Číně tvrdě kritizoval, v těchto stycích nejen pokračoval, ale ještě je rozšířil." Sardonicky se ušklíbl. Washington je poháněn pokrytectvím stejně silně jako JP-4 tryskovými motory. Navíc vedle milionů dolarů na předvolební kampaně tu byl ještě silný hlas různých významných korporací, které vykřikovaly, že obchodují s třetinou celosvětové populace. Koneckonců, většina západních zemí se již s Pekingem také zapletla a představitelé našich lobby nechtěli zůstat mimo. Takže neustále tlačili na politiky a věci se začaly pěkně nabalovat jedna na druhou." Robbins pozvedl hlas. Jak do toho zapadáme my, pane?"
Oukej. Peking ví, že Amerika nemůže ignorovat skutečnost, že vojska ČLR napadla Tchaj-wan. Pro nás musí existovat nějaký obecně přijatelný důvod, abychom se nemuseli angažovat a přijali jen nějaké ostentativní sankce. Nejspíš na ně zase uvalí nějaké embargo. Čínám však k tomu budou mít výhrady. Mají ty své nové střely dlouhého doletu DF-41 s technologií, kterou jsme jim my sami prodali, nebo kterou nám ukradli. Francie a Izrael na tom mimochodem mají také svůj podíl. Takže se dá očekávat, že během pár dní Čína vypustí balistickou střelu, která dopadne asi tak sto mil od washingtonského pobřeží. To bude takové varování, které bude znamenat: .Ameriko, ty nemáš o nic lepší raketovou obranu než my.' Takže v oblasti mezikontinentálních balistických střel bude vyrovnaný stav. A tady do hry vstupujete vy, vážení. V současné době sem už míří nákladní loď s malajskou registrací a čínskou posádkou. Podle nákladního listu veze nějaké naftové produkty. V dokladech však nestojí ani slovo o pěti kufříkových jaderných zbraních." Na tuto informaci Ostrewski překvapeně hvízdl.
A sakra, do prdele," pronesl Wilger polohlasně.
Tu loď, Penang Princes, samozřejmě sledujeme. Očekáváme, že připluje do blízkosti Long Beach někdy pozítří. Podle plánu má jaderné nálože přeložit na několik menších plavidel, která je převezou na různá místa na pobřeží. Jedna zbraň však bude, samozřejmé bez detonátoru, dopravena na čínský konzulát v Saň Francisku. Tam pak pozvou našeho prezidenta a ministra zahraničí, aby si ji prohlédli a bude jim ozná-
 
534
BARRETT      TILLMAN
měno, že čtyři další takové byly již dopraveny na různá místa v zemi. V tomto okamžiku Čína vyhraje. Žádný americký politik přece nebude bránit nějaký asijský ostrov za cenu tisíců - možná desetitisíců - amerických životů. Je ale v jejich zájmu, v zájmu Kongresu, udržet všechno pod pokličkou. Žádná otevřená akce, žádný hysterický pokřik a rozhodně žádný náznak skandálu týkajícího se toho, že bychom ustoupili takovému vydírání." Ottmann uznale potřásl hlavou. Musíte uznat, že je to skvělý plán. Téměř jako od Suna-c'a." Suna koho?" otázal se Wilger.
Suna-c'a, starého čínského teoretika vojenského umění. Ten jednou prohlásil, že opravdovým důkazem schopností generála je vyhrát bez boje." Oukej," vmísil se do debaty Robbins. Takže co máme udělat?" Ottmann se na velícího důstojníka přistání podíval zpříma a odpověděl. Vy tu loď potopíte." Čtrnáct
Otázky
Reakce na poslední slova se ozvaly s kulometnou kadencí.
Nemáme přece žádnou výzbroj!"
Jak víme, že ty jaderné nálože jsou na palubě?"
Co námořnictvo nebo pobřežní stráž?"
A v myslích všech zněla navíc jedna společná otázka: Jak se vyhneme vězení?" Ottmann pozvednutím ruky požádal o ticho. Samozřejmě vám odpovím na co možná nejvíc otázek, lidičky. Zaprvé, víme, že ty jaderné nálože jsou na palubě, protože jeden z našich informátorů je pomáhal nakládat. Většina našich zpráv pochází z neoficiálních kontaktů na obou stranách. Víc vám nemůžu říct z celkem pochopitelných důvodů - jste přece všichni vojenští profesionálové. Můžu vás ale ujistit, že o pravdivosti našich informací jsem přesvědčen. žadruhé, nezatahujeme do toho námořnictvo, protože lidé ve Washingtonu, kteří o tomto plánu vědí, potřebují .hodnověrnou možnost popření'. To je takové heslo, znamenající, že lžete, a všichni vědí, že lžete, ale nikdo vám to nedokáže, protože všichni ostatní lžou taky. Santa Cruz se k celé akci perfektně hodí: oficiálně to není loď ani americká, ani čínská. Dosud není zařazena do námořních sil žádné z těchto zemí, má smíšenou posádku včetně civilistů a zatím nedošlo k jejímu oficiálnímu předání." 535
SKYHAWK      NAVĚKY
Ozval se Zack Delight. Tom ví, že jsem všemi deseti pro tento plán. Jak ale vysvětlit jeho legálnost?" Dobře. Představa je taková, že v průběhu první fáze kvalifikace byste odstartovali s pětisetikilogramovými bombami, které budou uloženy na palubě těsně před vyplutím lodi. Dostanete přesnou lokalizaci Penang Príncess v našem dvanáctimílovém pásmu a dále vám poskytneme její přesný popis. Po náletu se vrátíte na Santa Cruz ještě dřív, než ta vstoupí do amerických výsostných vod, což je sice pouhá právní formalita, avšak pomůže Americe zachovat zdání neutrality." Ale, kongresmane," skočila mu do řeči Vespaová, stále tu přece bude skutečnost, že jsme potopili neutrální loď. Navíc přitom nejspíš zahynou i nějací lidé. Nebudeme tedy vlastně piráti?" Ottmann se usmál a sáhl rukou do vnitřní kapsy svého sportovního saka, odkud vytáhl několik složených papírů. Tady je pár odpustků, které vás zbavují viny za všechno, co jste snad od svého narození udělali. Jsou podepsány prezidentem a není na nich datum. Všichni dostanete příslušnou kopii osvědčenou ministrem spravedlnosti, ještě než odsud vzlétnete na cestu k lodi. Jestli všechno proběhne dobře, nebudete je potřebovat. Dojde-li k nějaké komplikaci, pak budete krytí." Vespaová se zadívala Newyorčanovi zpříma do očí. Takže prezident..." ... stále odmítá myšlenku na jakoukoliv naši účast." Ottmann se znovu usmál. Promiňte, pane," ozval se Robbins, ale jak si můžeme být jistí, že ty papíry jsou pravé? Mohl by to být třeba na nás podtrh a vy byste o tom třeba ani nemusel vědět." No, Robe, na tohle bych mohl třeba odpovědět jenom .Věřte mi'. Kdyby se ale kdokoliv z vás měl dostat do vězení, pak při vašem konečném propuštění bych vám já určitě ještě mával ze zamřížovaného okénka na rozloučenou. Jsem v tom sám namočený tak hluboko, že bych se z basy nedostal ani do konce života." V Robbinsových modrých očích se objevil záblesk pohledu malého chlapce. Právě jste nám říkal, že prezident zastává stanovisko..." Stanovisko věrohodné možnosti popření," usmál se Ottmann. Ještě je tu ale několik věcí," pokračoval Robbins. Kdybych chtěl do země propašovat pár jaderných náloží, tak bych je určitě nikdy nedával všechny do jednoho košíku a navíc bych s tím nečekal téměř až do poslední chvíle před použitím. Není takové počínání trochu podezřelé?" Ježíšikriste, Robo. Už jste někdy uvažoval o politické kariéře?" Ottmann se zakuckal smíchem. Instinkty máte dobré, ale my víme, že Číňani se rozhodli raději neriskovat, že by ta zavazadla mohl někdo objevit. A navíc je vlastně ani neukládají do jednoho košíku. Jak jsem říkal, některé nálože, nebo možná všechny, budou přeloženy na další čluny ještě dřív, než se začne loď vykládat. Proto musíme tu nákladní loď potopit v přesně stanovený čas na přesné určeném místě." Vyzvedneme potom ty zbraně?"
Samozřejmě je nenecháme ležet na dně oceánu. Z taktického hlediska by bylo výhodnější potopit tu loď na velké hloubce mimo americké výsostné vody. Tímto způsobem ale zase bude mít americká vláda plnou moc nad záchrannými operacemi. Předpokládám, že až dojde k náletu na Penang Príncess, čirou náhodou bude poblíž kutr pobřežní stráže, který posbírá trosečníky - a cokoliv dalšího z té lodi zbyde." Ozzie uznale hvízdl. To zní, jako byste to měl všechno dokonale vykoumané, pane."

 
536
BARRETT      TILLMAN
No, je to výsledek dlouhodobého plánování. Ale při operaci tohoto druhu existuje vždycky nebezpečí nějakého neznámého faktoru. Vy si ale pamatujte, že ať dojde k jakémukoliv průseru, jste po právní stránce krytí. Ještě něco?" otázal se Ottmann. Jeho pozornost upoutala zamračená tvář Liz Ves-paové. Slečno Vespaová?" Liz," opravila ho Koloběžka. Víte, všechno to vypadá jako dokonale naplánované, ale jedné věci nerozumím. Proč nás Číňani vlastně těmi kufříkovými zbraněmi nebo mezikontinentálními raketami vydírají? Musí přece vědět, že jim v přepadu Tchaj-wanu nemůžeme zabránit - nemáme na to lidi, ani možnost jejich leteckého nebo lodního přesunu. Takže jestli jsou připraveni přijmout politické důsledky, proč tu invazi prostě nezačnou?" To je dobrý strategický dotaz. Rád bych vám řekl všechno, co vím, to ale teď nemůžu." Znovu se rozhlédl. Ano, Ozzie?" Při tak velké operaci, jakou okupace Tchaj-wanu bezesporu bude, musí obyvatelé toho ostrova přece vědět, co se na ně chystá. Myslím tím čínské námořní základny, letiště, několik pěších a obrněných divizí - to všechno přece určitě budí jejich pozornost. Proč jsme ale dosud od nich nic neslyšeli? Nebo od Spojených národů?" No, Spojené národy nehrají žádnou roli, protože v nich má Čína právo veta. Pokud jde o Tchaj-wan, ten žije ve stínu ČLR už prakticky padesát let, takže jejich armáda je v trvalé pohotovosti. Navíc Číňané mají americké politiky omotané kolem prstu. Z tohoto důvodu za posledních několik let nebyl vypracován jediný plán pro všechny případy, týkající se clr." Pohrdlivé odfrkl. Desítky zaměstnanců Bílého domu se dokonce ani nepodrobují předpokládaným povinným bezpečnostním prověrkám, takže nečekejte, že by armáda politiky podpořila. Možná by pomohlo, kdyby se tomu postavilo pár starších důstojníků a riskovalo svou kariéru, ale žádní takoví lidé už tam nejsou." Pohledem přejel po místnosti plné bývalých vojenských profesionálů. Nikdo takový už tam není." Patnáct
Odpovědi
Unést zakotvenou letadlovou loď není nic snadného. Vyžaduje to pečlivé naplánování, značnou dávku šikovnosti a hlavně pevné nervy. Dost podstatnou pomocí mohou však být dobré styky. 537
SKYHAWK      NAVĚKY
Kongresman Tím Ottmann ohlásil po skončení první schůzky další setkání. Podařilo se mu přesvědčit Terryho Peterse o nutnosti zaangažovat všechny účastníky plánu. Proto se dohodli na exkurzi po všech čínských a ruských zařízeních na El Toru. Už jste mluvil s kapitánem Albrightem?" otázal se Ottmann Peterse. Ano, bude tam i se svým zástupcem. Pozval jsem k účasti také instruktory aktivní služby. To jest poručíky Ariisse a Horná, plus korvetního kapitána Cartiera ze školy pro velící důstojníky přistání." Peters lehce sklonil hlavu a pohlédl na Newyorčana s poněkud podezíravým pobavením. Vy máte něco za lubem." Ottmann ho dvěma prsty přivolal k sobě. Ačkoliv byli v místnosti sami, Peters k němu přistoupil blíž. Chci, aby si Číňané i všichni ostatní mysleli, že tu budeme mít ještě poslední konferenci, než pozítří vypukne vlastní kvalifikace. Jak už víte, dnes až do pozdního večera bude v mém apartmá probíhat recepce. Zúčastní se )í i Wej spolu se svými studenty a pozvali jsme dokonce i několik Rusů." Oukej."
Jelikož tam bude kapitán Santa Cruz i se svým zástupcem, stejně jako mládenci od aktivní služby včetně vašeho důstojníka přistání, nikdo asi nebude předpokládat, že by loď mezitím mohla odplout, ne?" Petersovi zazářily oči. Jste pěkně kluzký parch..."
Díky. Helikoptéra vás tady vyzvedne ve 22.30. Bude moc podezřelé, když se v tu dobu spolu s Robbinsem vytratíte?" Sakra, to nemůžu vědět, kapitáne. Bude se podávat kořalka?" Bude tam veškeré dospělé pití, jaké si kdo bude přát. To samozřejmě neplatí pro vaše chlapce. Jakmile od vás dostanu zprávu, že loď je na cestě, předám váš časový rozvrh Žáčkovi. Jeho letka pak přistane na palubě, naloží bomby a dostane poslední instrukce." Peters přikývl. To vypadá, že se váš původní plán moc nezměnil." Je tu ještě jeden faktor v náš prospěch. Přístavní lodivod je jeden z našich chlapců, Ben Tolleson. Má kapitánský patent a dokáže nejspíš bez větších problémů loď vést. S výjimkou leteckých operací, samozřejmě. Vrchní velení budete ale od momentu opuštění přístavu mít vy." Ottmann se pozorně zadíval do tváře svému spojenci ve spiknutí. Jste si doopravdy jistý, že tu loď dokážete řídit?" No, už je to nějakých pár let, Time, kdy jsem přímo vedl kormidelníka Independence na cestě do přístavu. Určitě to ale stále dokážu." Oukej. Pokud teď máme trochu času, rád bych vás seznámil s naším informačním zdrojem." Proč mě do toho chcete zasvěcovat? Skutečně to potřebuju vědět?" Ottmann se usmál. Ale jistě, potřebujete to vědět. Zítra ráno k vám totiž přiletí v jednom z dvousedadlových letounů." Ottmann zabubnoval prsty na stěnu sousední ložnice. Po několika vteřinách se otevřely dveře a Terry Peters zůstal zírat do tváře pana Weje Ting-laa.

 
Šestnáct
Polopravdy a svaté lži
Ottmann vyzval Weje, aby se posadil do nejpohodlnějšího křesla, zatímco Američan se uvelebil na gauči. Wej vytáhl cigaretovou špičku, zastrčil do ní kamelku a pak si ji zapálil. Vyfoukl dva téměř dokonalé kroužky a teprve potom začal hovořit. Pane Petersi, přiznávám, že jsem k vám nebyl úplně upřímný. Vy však nicméně jistě pochopíte nezbytnost utajení." Samozřejmě, pane."
Bývalý pilot stíhačky MiG odložil cigaretu. Pane Petersi, první čínskou vlastností je trpělivost. Obvykle se díváme daleko do historie, ale nyní si, podle vašich odhadů pro jednadvacáté století, někteří z nás již začínají uvědomovat, že události se oproti našemu obvyklému tempu výrazně urychlily. Celosvětová ekonomika a globální komunikace si vynutily radikální změny i u nás. Naneštěstí právě ti nejctihodnější vůdcové v Pekingu nejsou schopni tento fakt pochopit. Náměstí Tchian-an-men bylo jen jedním příkladem. Upřímně řečeno, řada předchozích amerických vlád znesnadnila podmínky pro reformně smýšlející Číňany. Vaši politikové se snažili dosáhnout výhod z obou stran: tvrdě oponovali Maovým následovníkům a současně hodlali profitovat z rozvíjející se čínské ekonomiky. Pokrytectví jak republikánů tak demokratů přesvědčilo Čínu, že jediným zájmem Ameriky je zisk a osobní prospěch. Takovýto přístup paradoxně posílil rozhodnutí starců v našem čele zmocnit se Tchaj-wanu. Ti totiž věří, že po počáteční záplavě protestů se čínsko-americké vztahy opět vrátí ke dřívějšímu stavu." A vrátí, pane?"
Wej pohlédl na Ottmanna, který přikývl. Zcela určitě. Pokud jde o Ameriku, vysvětlím vám, jaké z toho plynou důsledky pro Čínu. Připouštím, že Čína má příliš velký vliv na vaše vnitřní záležitosti, než aby se změnily zaběhané obchodní vztahy mezi našimi dvěma zeměmi. Příliš mnoho veřejných činitelů přijalo různé nelegální příspěvky, příliš mnoho dalších je kompromitováno jinými způsoby." Wej potřásl hlavou. Ani byste nevěřil, jaká spousta lidí a kolik různých cest to je." Peters ucítil, jak mu na zádech naskakuje husí kůže.
Wej pokračoval. Vy se mě teď ptáte, proč já a mí kolegové spolupracujeme s takovými lidmi, jako je pan Ottmann. Důvodem je skutečnost, že jsme čínští vlastenci. S K Y H A W KN 539
Och, někteří z nás stále ještě věří v marxismus, to je ale prakticky nedůležité. Podstatné je, že máme společný pohled na celé to tchajwanské bláznovství. Vidíme v tom pouze zbytečné riziko. Proto jsme se rozhodli znemožnit tu část plánu na nukleární vydírání. Jelikož americká kapitulace není zdaleka jistá, operace by byla příliš nebezpečná. Dokonce i kdyby se podařila, sjednotil by se proti nám celý zbytek Asie - ekonomicky i vojensky. To by nás přinutilo ke stejným vojenským výdajům, jaké už zruinovaly Sovětský svaz." Peters jenom pomalu vstřebával toto sdělení, jehož praktický dopad ho stále ještě vyváděl z klidu. Proč ale, pane Weji, tomu vaše politbyro a stranický tajemník nechtějí rozumět?" Wej na tu otázku jen mávl rukou. Slyšel jste jistě o tak zvaném americkém centralizovaném myšlení, pane Petersi. To samé máme i my v Pekingu. Při pohledu zevnitř vypadá celý svět logicky a spořádaně, takže zdánlivě odpovídá zkostnatělému vnímání držitelů moci. Naši .staří moudří mužové' stále ještě pohlížejí na svět marxistickým prizmatem, i když mnozí z nich jsou v podstatě už pragmatici. Uvědomují si, že jim čas utíká, ale jsou rozhodnuti držet se vší silou až do poslední možné chvíle." Peters se poněkud zaklonil a téměř nevěřícně si promnul oči překvapením z toho, co tu slyšel. Pokrčil rameny a znovu se podíval Wejovi do očí. Dobře, pane. Přesvědčil jste mě. Jak budeme postupovat?" Rádi bychom dostali Santa Cruz na volné moře, dřív než si toho někdo všimne. K potopení Penang Princes;, bude potřeba využít momentu překvapení a přitom musíme předpokládat, že její kapitán je v nějakém spojení s agenty tady v El Toru nebo v Long Beach." To je pravděpodobné," dodal Ottmann. Vzpomínáte na původní plán, Terry? Chtěli jsme nechat jeden den vaše instruktory zahájit kvalifikace, načež by přes noc zůstali na lodi. Příštího dne by pak odstartovali čínští piloti s dalšími instruktory na hlavní kvalifikační zkoušku." Peters luskl prsty. A my udeříme ve stejný den, kdy budou probíhat instruktorské kvalifikace." Přesně tak, pane Petersi. Při našem dlouhodobém plánování jsme měli k dispozici pouze hrubý časový rámec. Znali jsme nejlepší roční období k invazi na Tchaj-wan a dále jsme věděli o rozhodnutí rozmístit jaderné zbraně jen několik dní před útokem." V téměř omluvném gestu pozvedl ruce. Proto naše plánování nemohlo být zdaleka tak přesné, jak bychom si byli přáli." V pořádku," odpověděl Peters. Jedné věci ale nerozumím, pane Weji. Dostal jste ode mne slib, že s vámi přistanu na letadlové lodi. Jak tohle zapadá do nových plánů?" Wej se téměř usmál. Řekl jsem našim pilotům, že si přeji sdílet jejich zážitky. Když mě teď uvidí v letadle, nebude jim na tom připadat nic podezřelého. Navíc to poslouží ještě dalšímu účelu. Zaprvé, vaše vláda a moje skupina si přejí zdůraznit čínskou účast na celé operaci a současně minimalizovat americkou iniciativu. K tomu je třeba ještě přičíst fakt, že moje autorita bude na lodi plně akceptována a nebude v nejmenším zpochybňována. Z toho důvodu, tedy ke zdůraznění čínské účasti, potřebujeme piloty ČLR. Jedním budu já a druhým pan Hu."

 
540
BARRETT	TILLMAN
Peters pohlédl na Ottmanna a pak znovu na Weje. Proč zrovna Hu? Patří k těm, kteří byli z výcviku málem vyškrtnuti." Hu je syn mé sestry, pane Petersi. Důvěřuji mu."
Ottmann téměř slyšel, jak se v Petersově hlavě s hučením rozběhla kolečka. Terry, když pan Wej říká, že potřebujeme pro tu akci Číňany, tak i pro nás to představuje součást hodnověrného popření. Nezúčastní se jí naprosto žádný Američan v aktivní službě. My pak také náležitě zdůrazníme, že nálet provedli piloti ČLR." Chápu. My všichni z ATA jsme vlastně penzionováni a palubní posádky budou tvořit buď Číňané nebo neaktivní američtí rezervisté." Peters spiklenecky na kongresmana mrkl. Polopravda není tak docela stejná jako zbožná lež." Ottmann mu ostentativné potřásl rukou. Vítejte, Terry, do nádherného světa politiky." Sedmnáct
Jedna z našich letadlových lodí zmizela
Bylo těsné po půlnoci, ale světla na letové palubě a svítilny podél nábřeží na F Avenue poskytovaly dostatek osvětlení projet Ranger, který Wej vypůjčil. Pilot, který létal na SH-60, velice vřele souhlasil, že přistane přímo na palubě Santa Cruz, což Peterso-vi a Robbinsovi ušetřilo dva a půl kilometru dlouhou procházku od přistávací plochy patřící námořnictvu. Vděčně mu tedy mávli na pozdrav, vstoupili do palubní nástavby zvané velitelský ostrov a zamířili na lodní můstek. Myslíš, že nás na té Wejově recepci budou postrádat?" otázal se Robbins. To sotva, když tam je tolik kořalky a dobrého jídla. Všiml sis, jak náš hoch Igor mohutné nasává?" Na úrovni paluby 0-9 po chvíli vstoupili do červeně osvětleného prostoru můstku. Tam Peters uviděl postaršího muže s šedivými vlasy a dvoudenním strništěm na tvářích, hovořícího s důstojníkem hlídky. Pan Tolleson?Já se jmenuji Terry Peters." To jsem já," odpověděl přístavní lodivod. Nepokrytě si Peterse prohlížel a odhadoval tohoto pilota, který měl zakrátko převzít velení nad celou lodí. Potřásli si rukama. Náš společný přítel mně říkal, abych vás očekával." No, na obvyklou výměnu hlídky je ještě brzy, ale myslím, že to zvládneme." To doufám, kapitáne. Ještě nikdy jsem ale letadlovou loď neunášel!" pronesl Tol-leson s úsměvem. Mimochodem, znáte své palubní důstojníky? Pan Odegaard a pan Měj. Pánové, toto je kapitán Peters. Dnes nahrazuje kapitána Albrighta." S K Y H A W K                            541 N
Peters se pozdravil s Američanem i s Číňanem. Ano, s oběma těmito pány jsem se již setkal." O Odegaardovi věděl, že je to penzionovaný fregatní kapitán v záloze. Měj působil na torpédoborcích a ťregatách a těšil se pověsti nadprůměrného velícího důstojníka. Dobře, pánové, začněme. Kapitán Albright mě informoval, že budou připravené celkem čtyři kotle a druhé čtyři budou v pohotovosti. Dále tu má být proviant na dva dny a plný stav mužstva potřebný pro zítřejší kvalifikaci. Loď je pod vlastním pohonem, bez spojení se břehem. Nakonec tu mají být k dispozici vlečné čluny. Je to tak?" Správně, kapitáne." Odegaard kývl směrem k Mejovi. S veliteli jednotlivých sekcí jsme zkontrolovali situaci a jsme připraveni k vyplutí." Výborně." Peters se zhluboka nadechl a pak pomalu vypustil vzduch z plic. Můstek, kapitán Peters. Velím kormidelníkovi." Nato se obrátil k Robbinsovi. Robo, spoj se se zbraňovým důstojníkem - Medešou? Rád bych, abys dohlédl na ty Mark 83, ještě než odrazíme." Podle rozkazu, šéfe," odvětil Robo a zmizel na schůdcích. Peters se obrátil zpět k hlídce na můstku. Jakmile proplujeme z přístavního kanálu, uvedeme do provozu i další kotle. Teď je ale nejdůležitější zmizet odsud, aniž bychom vzbudili nějak moc pozornosti." Provedu, pane," odpověděl Odegaard. Strojovna je uspořádána do dvou paralelních řad. Použijeme čtyři kotle k dodávce páry do hlavních motorů." Dobře. Och, počkejte. Doufám, že výtahy jsou v horních pozicích. Jsou zajištěné?" Ano, kapitáne. Jestli si přejete, můžeme to nechat potvrdit palubní skupinou." To není třeba." Peters přešel na pravou stranu můstku a snažil se seznámit s uspořádáním svého nového království. Zkontrolovat kormidla. Rád bych měl hlášení, že řádně funguje radar, navigace i spojení." Kormidelníkem byl penzionovaný námořník od obchodního loďstva a současně nadšený jachtař, kterého příjemně dráždila možnost řídit osmdesát tisíc tun oceli. Zkontroloval kormidelní kolo a ohlásil, že má obě kormidla pod kontrolou. Měj se postavil do pozoru. Kapitáne, osobně jsem zkontroloval navigační vybavení. Dotázal jsem se dále důstojníka spojaře. Jsme připraveni." Výborně, pánové." Pohlédl na Tollesona. Kapitáne, předejte požadavky vlečným plavidlům." Provedu, kapitáne." Zatímco Tolleson hovoří! vysílačkou s vlečnými čluny, které měly pohnout mrtvou váhou letadlové lodi proti zesilující bríze, Peters pozoroval činnost na břehu. Stále ještě čekal na hlášení od Robbinse, které mělo přijít, dřív než se přístavní můstek definitivně oddálí od ubytovací paluby na pravoboku. Konečně se zbraňová sekce ozvala. Zbraně můstku."
Odegaard se naklonil k ústí zvukovodu a odpověděl: Můstek slyší." Tady je Robbins. Řekněte kapitánovi, že máme nabito a zajištěno." Peters se pod štítkem své čepice s nápisem A-4 navěky" spokojeně usmál. Nabito a zajištěno" byl takový slovní těsnopis právě pro tyto příležitosti. Znamenalo to, že Robbins zkontroloval pětisetkilogramové bomby a potvrzuje, že jsou opatřeny vhodnou pojistkou.

 
542
BARRETT      TILLMAN
Na Petersovo kývnutí Odegaard promluvil do palubního rozhlasu 1-MC. Mořské a kotevní hlídky nastoupit. Vyčlenit na příďové lano a připravit k odražení." Peters mávl na svého zástupce a přístavního lodivoda. Pane Odegaarde, pane Tol-lesone. Přejdeme k pomocnému kormidlu." Zatímco se přesouvali o tři metry dozadu ke stanovišti pomocného kormidla, muži na břehu uvolnili vždy první ze dvou těžkých lan poutajících letadlovou loď k celkem osmi pacholatům podél tři sta třicet sedm metrů dlouhého lodního boku. Mezitím Tolleson navedl dva připravené tažné čluny do příslušného postavení u přídě a zádě lodi. Peters nehodlal nic ponechat náhodě. Proto se vyklonil z provizorního kormidelní-ho stanoviště a rozhlédl se dopředu i dozadu, aby se přesvědčil, že vše je připraveno. Teprve pak zvolal: Uvolnit všechna lana." Zvuk opakovaného rozkazu se kovově rozlehl vlhkou mořskou tmou a přístavní dělníci uvolnili posledních osm lan, poutajících Santa Cruz ke břehu. Peters se obrátil čelem ke svým lidem na můstku. Nevidím důvod, pánové, abychom se museli přísně držet oficiálního ceremoniálu. Kapitáne Tollesone, předávejte laskavě své rozkazy kormidelníkovi přímo." Zlehka se zasmál. U nás v námořnictvu skyhawků máme odlišné metody." Tolleson se poškrábal ve vousech, ale rozzářeným obličejem dával jasně najevo svůj souhlas s poněkud nezvyklým postupem. Máte naprosto pravdu, kapitáne." Počkal, až se loď podle jeho odhadu vzdálila zhruba patnáct metrů od břehu, a pak pronesl: Synku, otočte mi kormidlo mírně vlevo." Jak se kormidelní kolo pootočilo o patnáct stupňů, Tolleson oznámil: Číslo jedna a dvě zpětný chod na jednu třetinu výkonu, číslo tři a čtyři kupředu na dvě třetiny." Peteres pozoroval, jak se příď na místě odklání od mola a neohrabaně se posouvá vlevo. Důstojník hlídky, který sledoval manévr oknem můstku, zavolal směrem k Tol-lesonovi: Jsme volní, lodivode." Tolleson promluvil do přenosné vysílačky a vlečné lodě odvolal. Ještě když obří loď manévrovala v přístavním bazénu, Tolleson vydal rozkaz: Všechny motory kupředu na třetinu výkonu." Santa Cruz. zdráhavě zrychlila na pět uzlů, zatímco Tolleson průběžně a docela hladce koordinoval rozkazy kormidelníkovi s povely vlečným lodím. Jakmile se příď definitivně obrátila k vjezdu do přístavu, otočil se k Petersovi. Je vaše, kapitáne." Peters si s přítelem Wej Ting-laa upřímně potřásl rukou. To bylo provedeno skvěle, pane. Radši byste si měl ale chytit taxík, jestli se k nám nechcete na téhle plavbě připojit." Tolleson se zasmál. Třeba by se mi to líbilo." Poplácal Peterse po paži a zmizel v poklopu na cestě k zádi, kde po provazovém žebříku sešplhá na jeden vlečný člun. Kapitán Terence Peters z námořnictva Spojených států (v záloze), cítil přes podrážky hnědých leteckých bot pulzování motorů. Upíraje oči kupředu do tmy Pacifiku, pokusil se vědomě zklidnit hlas do tónu, který by alespoň připomínal sebevědomou autoritu. Všechny motory na dvoutřetinový výkon vpřed." Osmnáct
Paluba připravena
A-4 spustily záchytné háky a seřadily se do Delta formace sedm set metrů nad lodí, odkud se spouštěly v nalevo se otáčejícím kruhu. Thaler, který létal s Delightem na čísle, se přemístil za ocasem svého velitele na jeho pravou stranu, aby tak zde vytvořil stupňovitou formaci s Ostrewskim a Vespaovou po boku. Delight se dostal do iniciálního postavení pět kilometrů za letadlovou lodí a odsud pokračoval paralelně s jejím pravobokem. Z dvou set sedmdesáti metrů pohlédl dolů a ucítil, jak ho naplňuje vlna uspokojení. Po měsících plánování a výcviku měl teď pod sebou bývalé plavidlo Spojených států Santa Cruz. s připravenou letovou palubou, směřující proti větru a dychtící přijmout jeho stroj. Zack zavedl svou nevelkou formaci před špici lodi, od níž se rozbíhala bílá příďová vlna. Zkontroloval rychlost letounu - ta se neustále pohybovala kolem tří set uzlů - a připravil se na zpětný obrat. Jakmile se Delight ocitl před letadlovou lodí, zahnul ostře doleva, přitáhl plynové klapky o 80 procent, zapnul vzduchové brzdy a zatáhl za řídicí páku. Periferie jeho zorného pole zešedla. Asi dva kilometry od levého boku lodi srovnal křídla do vodorovné pozice a za neustálého směřování za loď začal sestupovat do dvou set metrů. Jeho levá ruka automaticky sáhla po pákách podvozku a klapek. Okamžitě ucítil, jak jeho A-4F náhle zpomalil na 220 uzlů. Bleskově pohlédl na indikátor úhlu přiblížení a porovnal ho s letovou rychlostí. Když už se zdálo, že přistávací paluba mizí za ním, Delight stočil letadlo doleva a přidal plyn, aby udržel 130 uzlů. Pootočil hlavu, až uviděl v zrcadle zářící terč, promítající se zhruba do poloviny přistávací dráhy. Přeletěl nad širokou bílou záďovou vlnou, nepatrně ubral plyn a sotva znatelným pohybem řídicí páky upravil úhel přiblížení. Tvářící terč, úhel přiblížení, naměř, předříkával si Delight. Věděl, že správný začátek a jen nepatrné úpravy za letu jsou tím skutečným klíčem k úspěchu. Měl pocit, jako by jeho A-4F balancoval na špičce tužky a on se musel hlídat, aby se letadlo pohybovalo hladce. Příliš mnoho síly znamenalo přespříliš velkou míru kontroly, která mohla vést jedině k pokaženému přistání. Pure, tady je Rob. Pojď sem." Robbins se pro případ, že by je snad někdo poslouchal, vyhýbal standardní frazeologii. Slyším, Robo."
Vypadáš dobře, pokračuj."
Delight se rád přibližoval asi o polovinu světelného terče výš. Jakmile si začal sedat příliš brzy, mohl docela snadno vyrovnat úhel klesání, aniž by musel přidávat moc

 
544
BARRETT      TILLMAN
plynu. Také nyní akceleroval jen trochu, až se světelný terč ustálil pěkně uprostřed. Jakmile se kola podvozku dotkla paluby, přidal prudce plyn pro případ, že by jeho hák neúspěšně proklouzl po palubě. Vzápětí ho však setrvačnost vymrštila proti popruhům, to když se hák zachytil za čtvrté ocelové lano přetínající přistávací plochu. Dokázal to! zajásal. Přitáhl řídicí páku, stoupl na brzdy a zvedl hák. Muž ve žluté košili před ním už horečně mával rukama a gesty posílal hawk jedna směrem k lodnímu výtahu. Za Delightem přiburácel Psycho, nepodařilo se mu však zachytit, přidal tedy plyn a vydal se na další oblet. Ozzie se zastavil o druhé lano, Liz se podařilo prakticky perfektní přistání na třetí ocelové lano. Thaller se zarazil o stejné lano hned při dalším pokusu. Téměř vzápětí začala posádka na hangárové palubě nakládat do letadel bomby. Devatenáct
Tvář cizince
Zack Delight stál v čele brífinkového sálu. Dveře byly zavřené a před nimi hlídala stráž. Chodba po obou stranách byla přehrazena plastikovými páskami, takže každý příchozí musel celou tuto oblast obejít. Delight pohlédl na svou okleštěnou letku" sedící v první řadě. Ostrewski, Thaler, Vespaová plus Robbins a důstojník přistání. Wej a Hu seděli ve druhé řadě. Na tabuli za ním byl letecký pohled na Penang Princess, pečlivě nakreslený v příslušném měřítku. Delight si prohrábl šedivějící vlasy a zamumlal více méně pro sebe: Nikdy jsem si nemyslel, že se ještě někdy ocitnu s Nomexem v operační místnosti a budu provádět předletovou přípravu s ostrými bombami." My také ne," ozval se Ozzie. Mrkl na Liz, která se na něj usmála. Já si zase nikdy nemyslela, že se někdy zúčastním brífinku před náletem proti skutečnému cíli," dodala. Oukej, vážení. Začneme." Delightova tvář se teď před nevelkým hloučkem posluchačů náhle jako by proměnila. Během zlomku vteřiny přešel výraz jeho obličeje od míru k válce. Liz kdesi hluboko ve svém nitru ucítila lehké zachvění. Uvědomila si totiž, že před sebou právě vidí muže, jakého dosud nikdy nepotkala. Delight rychle zopakoval základní informace: start, sraz a cesta k cíli. Pak se obrátil na spojaře. Všichni máte své UHF a VHF frekvence, ale celou akci musíme provést pokud s K y h a W k                           545
možno za úplného rádiového klidu. Kdybyste přesto museli vysílat, nepoužívejte žádná jména ani volací znaky - žádný Zack nebo Pure nebo Ozzie. Odteď jsme let ,Papa' namísto ,Pure'. Já jsem Papá jedna, Ozzie je tři a tak dále. Piloti na zadních sedadlech jsou Bravo dva a Bravo čtyři. Helikoptéry jsou Hotel jedna a dvě. V případě, že by někdo musel přerušit akci, zachová rádiový klid. Vysílačka je jenom pro takové mimořádky, které znamenají opravdový průser. Jinak pouze zamáváte křídly a odpojíte se. Budeme se snažit, abychom bomby nepřivezli zpátky, ale kdyby se vám nepodařilo najít bezpečnou zónu k jejich odhození, sakramentsky jistě se přesvědčte, že jsou zajištěné. Pokud to půjde, budete kroužit do doby, než přistanou všichni ostatní." Odmlčel se. Nějaké dotazy?" Robbins zvedl ruku. Žačku, pojďme si probrat ty průšvihové varianty, jak jsme o nich mluvili." Dobře." Petersův pohled sklouzl z Robbinse zpět na piloty v první řadě. V posledních dvou dnech jsme s Terrym a Robem diskutovali o pár věcech, které by mohly třeba nevyjít. Například, co když ti chlápci na lodi vědí, že se na ně chystáme? Třeba tam budou mít protivzdušné rakety nebo dokonce protiletadlová děla. No, dvě naše letadla A-4 mají plné zásobníky světlic a staniolových pásků. Nemusíte je šetřit." Ozval se Ostrewski. Co když se Penang včas neukáže? Nebo co když ji nenajdeme?" Tak v tom případě jsme mimo hru. Vrátíme se na letadlovou loď nebo přistaneme na El Toru. V případě, že vám pod křídly zůstane viset bomba, musíte se dostat na pevninu." Znovu se přihlásil Robbins. Nechceš si promluvit také o případné záchranné operaci?" Hned se k tomu dostanu, Robe." Delight se opřel o řečnický pultík a pohlédl do svých poznámek. Zvedl jeden list a podržel si ho na vzdálenost paže. Pochichtávání ostatních pilotů jako by nevnímal. Jestliže někdo bude nucen provést katapultáž, pokuste se provést to co nejblíž letadlové lodi. Máme tu na palubě dva vrtulníky, ale jenom jeden z nich je plně vybaven na záchranářské akce. Pamatujte, že se musí zdržovat v blízkosti lodi jako vzdušná hlídka." Thaler pozdvihl tužku. Jelikož se v naší oblasti nachází i Boorda, co takhle využít ji pro přistání našich letadel?" Koloběžka po Psychovi střelila pohledem. To je pravda. Zapomněla jsem na to. Mám tam na její palubě jednu spolužačku - létá s hornety." Vespaová to pronesla tónem, který všem přítomným mužům napověděl, že mezi oběma ženami určitě příliš vzájemné lásky nepanuje. Ostrewski, který se se štíhlou světlovlasou korvetní kapi-tánkou Jennifer Jensenovou - ledovou princeznou Jen Jen' a současně admirálovou dcerou - setkal, věděl, že jí Vespaová zazlívá protekci, díky níž se jí dostalo vytouženého přivolení k flotile. Delight směrem k Thalerovi zavrtěl hlavou. Ne, alespoň pokud se nestane něco doopravdy nepředvídatelného. Budeme radši, když se katapultujete a ztratíte letadlo, než abyste prozradili, co to tu americké námořnictvo provádí." Jelikož už žádné další dotazy nebyly, Delight se obrátil zpět k tabuli. Tak, tady je ten kritický moment. Jakmile pozitivně identifikujeme cíl, provedeme nálet ze dvou směrů z výšky zhruba čtyř tisíc metrů. Na mířidlech si nastavte 112 milimetrů a během předletové přípravy si to zkontrolujte. Doporučuji vám, abyste nenalétali níž než do

 
546
BARRETT      TILLMAN
patnácti set metrů. Jako jsme se to učili v Gila Bend - s přetížením 5 G pak letouny vyrovnáte v tisíci metrech. My s Psychem to vezmeme od přídě. To je nejlepší směr útoku na loď, protože ten člověka nutí ke strmému klesání. Hodláme provést nálet pod úhlem 60 stupňů. Zaútočením v podélné ose lodi se navíc zvýší pravděpodobnost zásahů, i když některé bomby budou třeba trochu moc krátké nebo naopak trochu dlouhé." Fixem namaloval na palubu Princess několik bodů znázorňujících zásahy. Ozzie, ty s Liz se přiblížíte zezadu. Jestli se proti vám neobjeví žádná obrana, měli byste raději počkat na výsledek našeho útoku. Rozbušky na bombách jsou nastavené na detonaci zpožděnou o jednu desetinu vteřiny, ale přesto tam jistě bude kouř a možná i plameny. Nejlépe když načasujete svůj útok na chvíli, kdy my budeme odlétat." Načmáral na tabuli dvě šipky ukazující nalevo od lodi. Jestli se ale setkáme s nějakou obranou - ať s raketami SAM nebo protiletadlovou baráží - Psycho a já se pokusíme jejich palubu ostřelovat z kulometů, dokud bude čas. Dám vám vědět, co budu dělat. Jestli se nám všechno podaří, bude to jediný rádiový signál od začátku celé operace, protože až do začátku vlastního útoku chceme udržet absolutní rádiový klid." Přelétl pohledem po svých posluchačích a důrazným tónem se snažil dodat svým slovům váhu. Jakmile zahájím útok, začnu vypouštět světlice, ať už na nás budou střílet, nebo ne. Spolu s Ozziem jich máme v zásobnících našich A-4F dost, aby nám vydržely po celé trvání takhle krátkého útoku." Pane Weji, pane Hu." Oba Číňané se na svých židlích narovnali. Budete moct pomáhat svým pilotům tím, že budete neustále sledovat okolí. Jakmile uvidíte něco neobvyklého, okamžitě své piloty upozorněte. Až začne vlastní útok, snažte se co nejdéle udržet kamery zaměřené na cíl. Ty filmové záběry budou na dlouhou dobu asi jediná možnost ke zhodnocení výsledků náletu." S výjimkou očitého svědectví," nadhodil Ozzie.
Wej ve druhé řadě zvedl ruku. Ano, pane?" vyzval ho Zack. Pane Delighte, mohl byste nám, prosím, něco říct ke zpáteční cestě do přístavu?" Právě jsem se k tomu chystal. Jakmile se vrátíme na palubu, všichni zaměstnanci ATA nastoupí do obou helikoptér, které je dopraví k jedné neobydlené farmě nedaleko Tustinu. Tam budou čekat dvě nebo tři auta, kterými se vrátíme do El Tóra. Od té chvíle vůbec o ničem nevíme." Znovu se rozhlédl po místnosti a zadíval se každému pilotovi do tváře. Čínské obličeje byly naprosto bez výrazu, ať už díky temperamen-tu, nebo rodovému založení. Robbins se tvářil docela uvolněně, jako pravý profesionální flígr" před jedním z dalších úkolů. Ozzie byl lehce nervózní, což Delight přisuzoval nadbytku energie. A Liz Vespaová - ta se usmívala. Dvacet
Byli tam, udělali to
Do operační místnosti neočekávaně a neohlášen vstoupil Terry Peters. Liz Vespaová ho zaregistrovala jako první. Zčásti impulzivně, zčásti díky respektu vklouzla do námořnického drilu. Kapitán na palubě! Pó-zor!" Letci v zeleném oblečení vyskočili téměř jako jeden muž. Wej a Hu, kteří na tyto způsoby nebyli zvyklí, jejich příklad následovali. Peters ucítil v srdci vlnu tepla - bylo to něco velice blízkého pocitu lásky. Děkuji, páno... och, dámo a pánové. Posaďte se, prosím." Ráznými kroky se vydal do čela místnosti a cestou si rovnal myšlenky. Krátká řeč je dobrořeč, pomyslel si v duchu. Zhluboka vydechl, navlhčil si rty a spustil. Chtěl jsem vám jenom říct, že jsem na vás hrdý, na vás všechny. Když jsme zahajovali tento projekt, neměl jsem o nic jasnější představu o tom, jak to nakonec dopadne, než kdokoliv z vás. Teď, když se blížíme k finále, a jestliže uvážíme, co všechno je v sázce..." Zamrkáním zahnal z očí vlhkost a zavrtěl hlavou. ... nechtěl bych být kdekoliv jinde na světě a s žádnými jinými lidmi." My taky ne, brácho." Také v Delightových očích se objevila mlha. Zatracená pravda," dodal Robbins.
No," uzavřel svůj proslov Peters. Měl bych se radši vrátit na můstek. Nejdřív vám všem ale chci popřát dobrý lov." Pak se vydal podle řady svých přátel a kolegů a vřele jim stiskl ruku. Liz popadl do medvědího objetí a obřadně se pozdravil s Wejem a Huem. Pak o tři kroky ustoupil a narovnal se. Tohle nebylo přesně podle předpisů, které nás učili, ale tahle loď je naše námořnictvo, že?" S tím Peters srazil paty a rukou vysekl k baseballové čepičce řízný vojenský pozdrav. Jeho piloti poprvé za svůj život zasalutování opětovali. Bylo to totiž něco úplně jiného, než na co byli za dřívějšího života v americkém námořnictvu zvyklí. Eric Thaler si začal zapínat popruhy letecké kombinézy a záchranné vesty, zatímco Robbins a Hu pomáhali s podobnou neobvyklou výstrojí Wejovi. Ostrewski zachytil pohled Vespaové a pokynul jí ke vzdálenému koutu místnosti. Jak se cítíš, Liz?"
Udiveně pozvedla obočí. On si snad my šlí, že se teď složím! Je mi prima, Ozzie. Prostě prima. Proč?" Odtrhl od ní pohled a zahlédl, jak se k nim otáčí Delight. Vzápětí však stejně rychle očima uhnul. Jako WardBond v Hledačích, když pozoruje Jahna Waynea s jeho švagrovou, napadlo Ostrewskiho.

 
548
T I L L M A N
B A
No, já jenom proto, že to je jediná bojová akce, na kterou poletíme spolu..." S těmi slovy jeho zdrženlivost konečně roztála a on uslyšel sám sebe, jak říká: Ale, ksakru, Liz." Popadl ji do náručí a nemotorně k sobě přitiskl její tělo, a to i přes objemnou leteckou výbavu, do které byli oba navlečeni. Její ruce ho objaly kolem krku a stiskly límec plovací vesty. Michaeli..."
Políbili se s jakousi podivnou něžnou agresivitou, kterou vkročili do oné neutrální zóny mezi přátelstvím a zábleskem touhy. Ten zvláštní stav trval čtyři vteřiny, jež jim však připadaly jako věčnost. Pozor všem! Piloti k letadlům."
Reproduktor na stěně přepážky opakoval ten rituální rozkaz, který dokázal okamžitě zaostřit pozornost každého pilota a roztříštit či zahnat jakoukoliv mírovou myšlenku. Ostrewski se odtáhl, ale nepřestával upírat pohled Vespaové do očí. Miluju Marii, Liz. Hodlám s ní prožít celý život. Ale tohle jsem prostě potřeboval udělat. Zvláště dnes." Liz ho poplácala po plovací vestě. ,Já taky, Michaeli."
Podařilo se mu zasmát. Oukej - byli jsme tam a udělali to." Výborně," dodala Vespaová. A teď pojďme potopit tu loď." Z průchodu v přízemí velitelského ostrůvku vyšla skupina pilotů a zamířila na letovou palubu. Na hlavě měli letecké přilby se sklopenými chránítky proti slunci, takže pro každého, kdo je dokonale neznal, byli zcela neidentifikovatelní. Když se přiblížili ke žlutým schůdkům, přistaveným ke čtyřem skyhawkům, každý pilot se zastavil, aby se nějak pozdravil s dvojicí pětisetkilových bomb, zavěšených pod oběma křídly. Delight těm svým poslal vzdušný polibek, Vespaová přejela mazlivě rukou po jejich hladkém plášti. Kapitáni letadel a zbrojaři ještě procházeli poslední fáze předletové kontroly, zatímco nedaleko již čekala obsluha katapultů. Delight vklouzl do sedadla svého bílomodrého A-4F, který teď nesl označení Papá jedna, a pohlédl nahoru na můstek. V jednom z jeho oken zahlédl obličej Terryho Peterse a energické zamávání. Delight odpověděl bývalému vojákovi nepředpisovým zasalutováním. Když Zack pootočil hlavu kousek doprava, jasně viděl na lanku se třepetající vlajku F s typickým kosočtvercovým vzorem na znamení, že probíhá letecká operace. Poněkud výše na stožáru se nenalézal známý pruhovaný prapor, na který byl zvyklý, ale místo něj zde vlála pirátská vlajka. Pohled na šklebící se bílou lebku se zkříženými hnáty na černém poli v něm vyvolal elektrizující pocit. Pod ní rozeznal svět-lemodrou vlajku společnosti Tailhook, vyvolávající v jeho nitru neméně silné, i když poněkud jiné emoce. Zack Delight sepnul ruce nad hlavou v gestu nefalšované rozkoše. Dobře věděl, že ve svých devětapadesáti letech se již nikdy nebude cítit tak dobře jako právě teď, právě tady. Pocítil rozpustilou závrať, jak se mu v myšlenkách vybavily hraničářské pověsti jeho mládí stráveného na Jihozápadě. Ja-ta-hej! zajásal. Dneska je krásny den na smrt! Dvacet jedna
Faktor zákona schválnosti
Petersův mobilní telefon zapípáním přilákal jeho pozornost, kterou dosud věnoval v dálce mizejícím letounům A-4. Ty v tuto chvíli reprezentovaly nejdůležitější zájem celé jeho existence. Vytáhl sluchátko z pouzdra na opasku, stiskl knoflík a ozval se: Peters."
Terry, díky bohu!" pronesla Jane téměř bez dechu.
Drahá, co děje?"
Terry, já nevím, jak se to stalo, ale Číňané vědí, co děláš. Ohradili svůj hangár, shromažďují všechny lidi a zadržují je uvnitř." Odmlčela se, jen aby se nadechla. Došlo tam dokonce i k nějakému střílení a pak jsem viděla ležet na zemi dvě těla. Myslím, že to byli strážní." Peters sklouzl z kapitánského křesla. Ty jsi v pořádku?" Ano, úplně. Stejně jako Carol a všichni ostatní, které jsem viděla." Jane, kde jsi?" Počkal tři vteřiny. Jane!"
Jsem, och, myslím, že bych to neměla říkat do telefonu, miláčku. Prozatím jsme v bezpečí a držíme se pěkně z dohledu. Číňané ale hlídají parkoviště." Volali jste policii?"
Ne, nejdřív jsem zavolala tobě..."
Jane, drahoušku, já nemůžu nic..."
Zatracené, Terry! Poslouchej mě teď!" Zlost v jejím hlase ho rázem umlčela. Slyšíš mě vůbec?" Jistě," odpověděl potichu.
Jeden ze zbrojařů, Ron, je tady s námi. Viděl Číňany nakládat munici do dvou A-4 a my je pak slyšeli pojíždět." Och, ne..."
Ještě něco."
Copak vyzbrojují ještě další letadla?"
To ne, drahoušku." Slyšitelné se nadechla. Rusové ale mají ve svých flankerech plné nádrže a Ron říká, že pod ně teď zavěšují rakety." Petersovy oči se údivem rozšířily. Zavolej mi za deset minut." S tím přerušil spojení a teprve v té chvíli zalitoval, že se nepoptal po kapitánu Ottmannovi a po strážných, kteří touto dobou mohli být už mrtví - a že jí ani nepověděl, jak moc ji miluje. Nyní však musel postupovat přísně podle priorit. Stiskl knoflík komunikační ústředny. Rádio, tady kapitán."

 
550
BARRETT      TILLMAN
Ano, pane."
Zavolejte Papá osmičku a povězte jim, že ze základny El Tóro startují minimálně dva stroje A-4 s ostrou municí. Naši lidé se domnívají, že mají nepřátelské úmysly. Ať potvrdí příjem, k čertu s rádiovým mlčením." Ano, pane."
Počkejte, ještě něco. Povězte... řekněte jim, že startují také flankery. A že jsou vyzbrojené raketami." Ano,pane["
Peters se opřel v křesle a začal se probírat seznamem telefonních čísel ve svém notebooku. Hledal tak dlouho, dokud nenarazil na velitelství námořního letectva v Pacifiku. Vytočil to číslo. Trvalo celých čtyřicet vteřin, než se ozval vyzváněcí tón, a pak telefon zazvonil celkem čtyřikrát, než se ozvala spojovatelka. Dobréjitrotadypacifickénámořníletectvou-telefonupoddůstojníkStroudovátatolinkaneníbezpečnácoprovásmohuudělat?" Peters tomu překotnému blábolu, který byl v moderním námořnictvu celkem typický, sotva stačil porozumět. Měl sto chutí zařvat Zavři hubu, ty pizdo!" Namísto toho v duchu rychle napočítal do tří. Tady je kapitán Peters, velící důstojník letadlové lodi Santa Cruz, odplouvající od Long Beache. Vyhlašuji výjimečný stav a potřebuju okamžitě mluvit s admirálem Paul-sonem. Teď hned!" Poddůstojník Stroudová se zdála zaskočená. Ještě nikdy o Santa Cruz neslyšela a stejné tak neměla ani ponětí o správném postupu v případech, kdy loď vyhlašuje výjimečný stav. Pane, admirál je na konferenci." V tom případě si promluvím s dozorčím důstojníkem strážní směny. Okamžitě!" Co mám oznámit jako důvod výjimečného stavu, pane?"
Poslouchejte, poddůstojníku. Máte asi tak dvě minuty, než vám pod vašim pěkným růžovým zadečkem vybuchne kufříková atomová bomba. Čemu teď nerozumíte?" Korvetní kapitán Paglia. Co je důvodem vašeho výjimečného stavu, pane?" Tady je Terry Peters. Jsem velitelem Santa Cruz, která právě provádí kvalifikační cvičení nedaleko pobřeží Long Beache. Poslouchejte mě pozorně, synu." Ano, pane?"
Mám ve vzduchu čtyři letouny A-4 s ostrými bombami, operující na základě rozkazu nejvyššího velitele této země. Jejich úkolem je potopit jednu malajskou nákladní loď, která k nám přiváží jaderné zbraně." Pro zdůraznění svých slov se odmlčel. Rozumíte mi, kapitáne?" Peters téměř slyšel, jak Anthony Paglia těžce polkl. Ano, pane. Mohu vás požádat o ověření..." Kapitáne, já vám žádný důkaz nabídnout nemohu. A vám sotva zbývá dost času, abyste si o ověření mohl zavolat do Bílého domu. Nemám pravdu?" No, předpokládám..."
Výborně, takhle tedy situace vypadá. S mojí letkou se mají teď každou chvíli setkat dva stroje A-4 pilotované Číňany, kteří mají za úkol zabránit nám v potopení Penan-gu. Oukej? To ale není hlavní problém - moji chlapci se dokáží o sebe postarat. Avšak Rusové, kteří tu jsou přítomni v rámci našeho cvičení, právě na El Toru nakládají do svých flankem rakety." S K Y H A W K
551

Dopr..."
Správně. Potřebuji tedy, abyste udělal následující, kapitáne. Předpokládám, že na startovací ploše v Miramaru je připravená pohotovostní letka." Prosím, potvrď to! Potřebuji, abyste je zalarmoval, nařídil, aby se rychlostí světla přesunuli sem a zkontaktovali se na kanále Baker s mým velitelem mise. Jeho volací znak je Papá jedna. Se mnou se vaši piloti domluví na frekvenci 308,2. Povězte svým lidem, že za žádných okolností nesme}! sestřelit žádný skyhawk. Naopak, jakýkoliv flanker - opakuji, jakyko-liv flanker ve vzduchu nebo na zemi na základně El Tóro představuje cíl. A rozkaz zní: střílet okamžitě, jakmile se cíl objeví v dohledu."
Máte dostatečnou pravomoc, abyste stanovil pravidla střetnutí, pane?" Peters ani nemrkl. Samozřejmě. Rozhodně ano. Můžete si to ověřit u náčelníka námořních operací. Prozatím jste ale dostal tyto rozkazy, kapitáne Paglio. Potvrďte příjem." Ehm, ano, pane."
Dobře. Zavolejte mi, jakmile budete něco vědět o těch hornetech." Provedu, pane."
Vedle Peterse se objevil Robbins. Jak moc je to špatné, Terry?" Právě se projevila platnost zákona schválnosti."
Důstojník přistání překvapeně potichu hvízdl. Co s tím můžeme ještě dělat?" Peters se zhroutil do křesla. Jenom čekat."
Co si myslíš o tom Miramaru? Opravdu odstartují, nebo ten dozorčí bude postupovat podle svých předpisů?" Peteres si posunul čepici z čela a kousl se do rtů. Já nevím. Robe. Zdál se mi sice jako docela dobrý mládenec, ale..." Ale v situaci, která není popsaná v jeho manuálu dozorčího důstojníka, riskuje samozřejmě svou kariéru." Robbins si složil paže na prsou a opřel čelo o tlustou skleněnou tabuli, za níž bylo vidět letovou palubu. Z vojenského systému byla navíc vykořeněna jakákoliv iniciativa. Mentalita, která vychází z pouhého plnění rozkazů, samozřejmě podstupování jakéhokoliv rizika vylučuje." Peters zavřel oči. Pod dobrým vedením k tomu ale nemusí dojít." Jo," odpověděl Robbins, jen se ale podívej, kdo že nás to v poslední době ,vede'." Oběma rukama namaloval ve vzduchu uvozovky. Můstku, tady radiokabina."
Peters skočil k velitelskému panelu. Tady kapitán."
Kapitáne, právě jsme dostali zprávu od Papá jedna."
Ano?"
Pane, nemůžou najít cíl."

 
Dvacet dva
Kompletně připraven
Zack Delight si v letadle Papá jedna procházel seznam činností před bojem. Stále ještě cítil to kopnutí do kříže, způsobené palubním katapultem, který vymrštil jeho A-4 během tří vteřin z rychlosti nula na 120 uzlů. Potvrdil milimetrové nastavení hledí, ujistil se, že hlavní vypínač bombometu je vypnutý, a jediným naučeným pohledem zkontroloval hodnoty na ukazatelích palubní desky. Byl, jak rád říkával, kompletně připraven. Zvedl pravou nohu a vytáhl mapu. Dokonce téměř i po celém jednom století létání zůstávalo lidské stehno stále tím nejlepším držákem na mapy, jaký byl kdy vynalezen. Leteckou mapu oblasti Los Angeles měl složenou tak, aby ukazovala místo nejpravděpodobnějšího výskytu Penang Princess v daný čas. Delight měl červenou tužkou vyznačený sektor pátrání - obdélník šestatřicet na osmnáct kilometrů, začínající osm kilometrů od břehu. Z výšky sedmi set metrů mohl dohlédnout sto kilometrů všemi směry, samozřejmě pokud to opar a smog dovolovaly. Delight znovu pohlédl dolů pod sebe a zaznamenal řadu lodí a dalších plavidel, směřujících buď směrem ke střednímu vlnolamu nebo od něj. I když samozřejmě musel připustit, že posádka lodi mohla zelený trup a bezovou palubu přemalovat, žádná z těch postarších třicettisícitunových nákladních lodí požadované konfiguraci neodpovídala. S rostoucím pocitem rozpolcení se Zachary Delight cítil bezmocný a hrdý současné. Jsem jako Wade McCIusky u Midwaye, pomyslel si. Za zády mám letadlo Heinemann a pátrám po cíli, který se v předem nahlášeném miste nenachází. Situační spřízněnost, kterou nyní pociťoval s velitelem letecké skupiny z Enterprise před šedesáti lety, byla poněkud zastřena rostoucími pochybnostmi, zda bude schopen svou misi úspěšně dokončit -a bandité se každou chvíli blížili k pobřeží. Došel k rozhodnutí a stiskl knoflík mikrofonu. Papá tři, podívejte se na sever a na západ odsud. Já se mrknu na jih a západ." Rozumím." Ozzieho hlas byl břitký, profesionální. Sklopil letadlo na pravé křídlo a spolu s Liz v závěsu se vydal podél pobřeží. Zabzučel mobilní telefon a Peters ho spěšně vytrhl z pouzdra. Mluvte!" Ať jste kdokoliv! Terry, tady je Jane."
Jsi v pořádku?"
Odpověď jeho ženy se ozvala o zlomek vteřiny později, než byl za společných devětadvacet let zvyklý. Napadlo ho, jestli se jí nedotkl svým poněkud ostrým tónem. S K Y H A W K
553

 

Stále ještě jsme v pořádku. Chci ti říct, že kapitán se telefonicky spojil s Washingtonem. Nejdřív volal Pentagon - má mobilní telefon - a teď mluví s někým od Námořního letectva." S Rocky Rhodem?"
Já nevím, miláčku. Je to... hrozné... zmatečné..."
Co ty flankery?"
Cože?"
Peters zavřel oči a přinutil se ovládnout svůj rostoucí hněv a bezmocnost. Jane... drahá... ptal jsem se na flankery." Žádná odpověď. Peters oddálil telefon od ucha, podíval se na něj v naději, že ta neživá věc mu podá nějaké vysvětlení. Po chvilce ho znovu přiblížil k uchu a pomalu a zřetelně do něj promluvil. Jane, tady je Terry. Slyšíš mě?" Ve sluchátku dvakrát cvaklo, načež se definitivně odmlčelo. Delight s Thalerem dokončili let podél východní strany prohledávané zóny, avšak znovu bezvýsledně. Přístrojový panel před Žáčkem hlásil stav paliva: dvanáct set kilogramů. Dost benzinu ještě na chvíli hledání, pomyslel si. Pak budeme muset skončit. V této výšce, nezbytné pro bezpečnou identifikaci hledaného plavidla, ubývalo palivo značně rychle. Nadešel čas rozhodnutí, uvědomil si. Buď budeme pokračovat v hledání v této oblasti, nebo se přesuneme jinam. Zamával křídly a signalizoval Ericu Thalerovi, že hodlá zamířit na východ a pustit se do pátrání podél pobřeží. Pokynem vyzval Psycha k většímu rozestupu, aby tak ještě více rozšířili svůj vizuální horizont. Znáš nějakou uspokojivou nadávku?"
Robbinse napadlo, jestli Terry Peters pozná tato slova, pronesená Walterem Brenna-nem v Task Force. Velicí důstojník přistání se snažil najít jakýkoliv způsob, jak ulevit mučivým starostem svého přítele o jeho manželku, i kdyby to mělo být jen na pár vteřin. Znám spoustu nadávek, Robe, ale žádnou uspokojivou." Peters si začal kousat nehet na palci a upíral pohled na sever, jako by se pokoušel zrakem proniknout přes těch třicet kilometrů moře a padesát kilometrů do vnitrozemí, až k El Toru. Nejistota, obavy, narůstající strach, to všechno útočilo na jeho pracně nastolenou duševní rovnováhu. Chladnokrevnost letce byla jedna věc - klidný kultivovaný hlas při ohni na palubě nebo výpadku motorů. Ale tady, s 280 000 koňskými silami temně, ale bezmocně dunícími pod nohama, se nacházel v děsivě jiné situaci. Přecházel vždy o několik kroků vpřed a vzad. Odegaard s Mejem se mu museli vyhnout. Proč jsme ještě ksakru nic neslyšeli z velitelství vzdušných sil v Pacifiku a z Mira-maru?" Já nevím, Terry. Mám jim zavolat?"
Peters se prudce otočil na podpatku, obličej celý zrůzněný. Mělo mě to napadnout dřív. Robe! Čínské A-čtyřky!" Robbins potřásl hlavou. Co je s nimi?"
Oni pravděpodobně nejspíš vědí, kde je Penang Stejně jako flankery. Jestli kontrola leteckého provozu..." Už jdu!" Vypadalo to, jako by se Robbins na místě vypařil, jak bleskově zmizel z můstku.

 
554
BARRETT      TILLMAN
Kapitáne?" Odegaard stál poblíž kormidelníka, na tváři mrzutý výraz. Mělo mě to napadnout už dřív!" Peters se poprvé snad za celou věčnost usmál. Jestli letecká kontrola může zachytit ty A-čtyřky a sledovat je, pak nám samy řeknou, kde je náš cíl!" Důstojník hlídky přikývl. Pan Robbinson hovoří s leteckou kontrolou?" Ne, pane Odegaarde. Myslím, že na ně ječí."
Dvacet tři
WTF
Petersi, co se to tam sakra děje?"
Také vás rad slyším. Rocky. Nemám moc času, admirále. Povězte mi, prosím, co víte a jak byste nám mohl pomoct." Kontradmirál Allen Rhode, vzdálený přes celý kontinent, se nad impertinencí bývalého kapitána málem zakuckal. Namísto toho však zástupce náčelníka námořních operací ještě pevněji stiskl sluchátko a vší silou ovládl zlost. Volal mi právě pan Lieu, který mi sdělil, že nějaká banda čínských disidentů unesla Santa Cruz, že se chystají bombardovat nějakou obchodní loď a vy že jim pomáháte!" Peters málem zalapal po dechu. Takže za tím vším je Lieu! Proč nám to Wej nerekl? Rhode se ozval znovu. Potom mi volal kapitán Ottmann. Říkal, že vy a Wej se chystáte potopit malajské plavidlo s nukleárními zbraněmi na palubě. Povídal, že je spolu s vaší ženou v pasti na El Toru, odkud právě vylétají A-čtyřky a kde ti zatracení Rusové nakládají na své zatracené flankery AA-jedenáctky!" Oukej, admirále. Máte tedy celkovou představu, že? Lieu je taková moucha v polívce, zatímco We) je s námi. Tak co hodláte dělat, abyste zabránil těm flankerům přiblížit se k mým chlapcům? Sakra, vždyť oni na ně touhle dobou nejspíš už nalétají!" Rhodeův hlas byl teď už poněkud klidnější. Jo. Slyšel jsem od velitele pacifického letectva, že potřebujete pohotovostní letku z Miramaru." Takže?" To volal Rob. Pagliaje lempl.
Terry, Námořní letectvo žádnou pohotovost nedrží. Přinejmenším jim bude trvat půl hodiny, než naloží střelivo. Vydal jsem jim sice příslušný rozkaz, ale než odstartují, bude dávno po všem." Petersovi pokleslo srdce. Možná že ten Paglia zase až takový lempl nebyl. Jak nám tedy můžete pomoct?" S K Y H A W K
NAVĚKY
555

Rhode se na okamžik odmlčel. Peters si představil, jak chladně kalkuluje všechny možnosti. Poslouchejte: na moři je Boorda, která směřuje do jihokalifornské operační oblasti. Z Lemooru se na ni právě přemístila většina letadel. Během dvou dnů zaujme bojové postavení." Petersovy myšlenky se rozběhly tryskem. Nová letadlová loď třídy Nimitz s osmnáctou perutí bude vlastně ještě blíž, než je letiště Miramar. A takový takticky skutečně zkušený chlapík jako Baccardi Riccardi by mohl mít pár tomcatů a hornetů v bojové pohotovosti." Hooku, už jsem mu volal. Nevím, v jakém stupni pohotovosti jsou, ale spojí se přímo s tebou. To je asi to nejlepší, co můžu udělat a chránit si přitom vlastní zadek..." Jo, já vím. Rocky. Jestli něco vybouchne... Díky. Pokusím se vás průběžně informovat." Peters zavěsil a pak se otočil k mikrofonu. Rádio, tady Peters." Rozkaz, kapitáne."
Robbinsi, pověz mi něco."
V odpověď se ozval Robbinsův hlas. Terry, právě hovořím s velitelem přistávání na letišti v Los Angeles. Začali na tom problému pracovat, ale myslím, že se víc starají o to, jak by odklonili komerční linky, než jak najít neidentifikovaná letadla." Nějaký výsledek?"
Zatím mají jenom pár nízko letících stínů v okolí Tustinu, ale nic určitého. Ty A-čtyřky samozřejmě žádný identifikační signál nevysílají." Peters se kousl do rtu. Čínští nájezdníci se přirozeně budou držet při zemi, aby se vyhnuli radaru, a současné se budou snažit zmást i respondér. Robe, potřebujeme hawky nebo další AWACSy - prostě někoho, kdo dokáže rozeznat cizí letadlo proti pozadí terénu. Musím si promluvit s Boordou." Rozumím, šéfe. Pokusím se pokračovat v jednání s federálním úřady." Peters se narovnal. Přistoupil k němu Odegaard. Promiňte, kapitáne. Jenom mě tak napadlo - nemohl by ty Číňany zachytit náš vlastní radar?" Nad zemí ne - je tam moc členité pozadí. Nad hladinou možná, záviselo by to ale na jejich výšce a vzdálenosti. Jinak..." Santa Cruz, Santa Cruz. Tady je loď námořnictva Spojených států Boorda." Příchozí signál byl tak silný, že Měj sáhl po příslušném knoflíku a ztlumil zvuk. Peters odpověděl sám a zahájil tak přímou konverzaci mezi dvěma můstky. Lima Delto, tady Santa Cruz, mluví kapitán Peters." Záměrně použil tento volací znak, aby prokázal své znalosti i autoritu. Dobře že jsme ve Fallonu s těmihle chlápky spolupracovali." pronesl na vysvětlenou Odegaardovi a Mejovi. Jo, Terry. Tady je Ben Spuriock. Poslouchej, přepojím tě na velitele Riccarda v operačním velitelství. Má volací znak Chainsaw. Rozumíš mi?" Peters se ušklíbl. Kapitán Spuriock býval jako korvetní kapitán Spurs" Spuriock v Petersově peruti. Ahoj, Bene. To bude nejlepší, spoj mě s Baccardim." ...ardi, Terry. Slyšíte mě?"
Potvrzuji, Chainsaw. Počítám, že znáte naši situaci?"
Bylo mi řečeno, že máte ve vzduchu čtyři A-čtyřky s úkolem potopit nějakou malajskou nákladní loď, která má na palubě atomové zbraně, a dále že po vašich mládencích jdou dvě čínské A-čtyřky. Navíc se toho honu účastní ještě jeden nebo dva flankery. Je to tak?"

 
556
BARRETT      TILLMAN
Přesně. A my jsme zatím ještě nedokázali objevit cíl, Tony. V tuhle chvíli nemám obavy z čínských A-čtyřek, protože od nich hrozí jenom přímé střetnutí, které moji chlapci zaručeně vyhrají. Ale ty flankery..." Rozumím. Ty představují hrozbu. Terry, okamžitě vysílám dva hornety a za několik minut je bude následovat dvojice tomcatů. Pokusím se dostat do vzduchu ještě jednu E-2, to ale bude nějakou chvíli trvat. Možná příliš dlouho." To je v pořádku, veliteli. Jenom je upozorněte, aby nestříleli na žádnou A-čtyřku. V pětasedmdesáti procentech se totiž bude jednat o naše stroje." Můžete se spolehnout. Chainsaw - konec."
Peters se obrátil na Odegaarda s Mejem. Alespoň něco funguje. Tak, jestli..." Můstku, tady rádiová kabina," ozval se Robbinsův hlas.
Robe, co máš?"
Středisko v Los Angeles se spojilo se základnou Dougherty Field na Long Beach. Zachytili dva nízko letící stroje směřující rychle od břehu na volné moře." Petersovi se rozšířily oči. Pusť mi ten rozhovor!"
Dvacet čtyři
Neidentifikovaná letadla
Papá jedna, tady je Santa Cruz. Přepínám."
Delightova tepová frekvence náhle poskočila. Bože, doufám, že pro nás něco mají. Tady Papá jedna, spusťte." Pure, tady je Rob. Poslouchej, amigo. Letecká střediska v Los Angeles a na Long Beach zachytila dvě nízko, ale rychle se pohybující letadla. Letí těsně nad hladinou zátoky Anaheim Bay." Delight si v hlavě představil mapu. Z El Tóra musely čínské skyhawky přeletět nad námořní zbrojnicí v Seal Beach a pak nad pustou divočinou. Určité přitom porušily předpisy federálního úřadu pro letectví, napadlo Delighta. Stiskl knoflík mikrofonu. Rozumím, Robo. Mířím na sever." Počkal dvě vteřiny. Nová zpráva. Papá tři od velitele. Přepínám." Slyšel jsem to, veliteli." Ostrewski promluvil řízným jasným hlasem. Letíme tam." Veliteli Papá, tady je zase Robo. Vetřelci stoupají a začínají kroužit v oblasti ostrova Chaffee. Tvůj pokyn jsou Vrata." Rozumím." Delight mrkl po Thalerovi, krátce kývl a pak vrazil páku plynu téměř S K Y H A W K                                                          557 až na doraz - tedy skrz vrata", jak se mezi letci říkalo. Téměř okamžitě se ozval Tha-ler: Veliteli, dej mi šanci." Delight o kousek přiškrtil plyn, aby svému číslu umožnil dohnat ho. V rychlém stoupání pak Delight vedl svou sekci směrem k jednomu ze čtyř ostrůvků v zátoce Saň Pedro. Podivoval se, že se Penang Princess dostala až takhle daleko, že spustila kotvu doslova na dohled od mola, od kterého včera v noci vyrazila Santa Cruz. Podvědomě zkontroloval všechny důležité údaje na cifernících palubní desky, načež se v duchu posunul kupředu jak v místě, tak i v čase. Uvidíme... jestli stoupají, pak nás chtějí napadnout ještě dřív, než žali'ojíme nálet. Budou na nás čekat ve čtyřech tisících metrech nebo ještě vyš, a to nejspíš kousek na jih od kde. Znovu stiskl knoflík mikrofonu. Papá trojko, tady velitel." Tady Trojka."
Začínám stoupat, Ozzie. Když uvidíš, že zahajujeme boj, vklouzni pod nás. Získáme vám alespoň trochu času." Trojka rozumí. Konec."
Na můstku unesené letadlové lodi si kapitán Terry Peters právě horečně mnul bradu a upíral pohled někam na sever, do věčného smogu a oparu nad losangeleským přístavem. Citově byl rozpolcen mezi své přátele, nalézající se právě ve vzduchu a chystající se ke klasickému leteckému boji a bombardovacímu náletu, a svou manželku, která byla - co vlastně? Dokonce si začínal připouštět tu možnost, že žádnou manželku vlastně už ani nemá. Kapitáne?" ozval se vedle něj Odegaard.
Peterse to vyrušilo. Viditelně sebou cukl. Ano?"
No, pane, dívali jsme se s panem Mejem do mapy. Jediná možnost, jak se mohla Princess dostat takhle daleko na sever, nastala v případě, že sem ta loď dorazila oproti původnímu plánu o tři až čtyři hodiny dřív. Chci říct, žádná přesná hodina příjezdu samozřejmě neexistovala, ale kdyby chtěli vyložit náklad podle plánu, pak na to měli jen dost krátký časový interval." Peters cítil, jak se v něm vzdouvá netrpělivost. Tak jo. Co tím ale chcete říct?" No, pane, můžeme předpokládat, že Číňané neměli dost času, aby přesměrovali svou loď někam jinam, protože se o nás dozvěděli až dnes ráno. Na druhou stranu ale nemůžou pokračovat ve svém původním plánu, jelikož vědí, že jejich pronajatá základna v Long Beach je prozrazená. Přesto ale jsou stále jeden krok před námi. To znamená, že buď do svého plánování tento nesmyslný faktor zabudovali už předem, nebo..." Nebo co?"
Nebo od začátku plánovali, že přeloží své atomové zbraně na jiné lodě." Peters potřásl hlavou, jako by z ní chtěl vyhnat nějaký obtížný hmyz. Co to říkáte?" Nyní pokročil kupředu i Měj. Kapitáne, my nevíme, jak dlouho se Princess nachází nedaleko břehu. Je tedy docela dobře možné, že to jaderné zboží už dávno nemá na palubě." Peters se složil do křesla, začal si kousat nehet na palci a v duchu přemítal nad závěry svých důstojníků. Byl si dobře vědom, že tuto možnost měl sám zvážit, ale současně věděl, proč to neudělal. Kde jsi,Jane9 Nakonec zavrtěl hlavou. Nikoliv. Myslím, že ne. To by neměli důvod štvát sem ty  
558
BARRETT      TILLMAN
svoje A-čtyřky, aby nákladní loď chránily. Budeme vědět víc, jakmile s nimi Zack naváže vizuální kontakt." Odegaard však cítil dost pochybností, aby se nenechal hned odradit. Kapitáne, já myslím, že musíme uvědomit pobřežní stráž nebo přístavní hlídku. Ti by mohli přinejmenším vstoupit na palubu Princess a..." Peters po něm střelil pohledem s pronikavostí laseru. Rozhodně ne! Jestli jsou ty jaderné zbraně stále ještě na její palubě, posádka by se určitě bránila a došlo by ke ztrátám. A kdyby se při náletu nalézal poblíž člun pobřežní stráže, jenom by bylo zraněno víc nevinných lidí. Ne, pane Odegaarde. Musíme to dohrát sami." Odegaardovi se v očích objevil úžas. Chcete říct, že byste nařídil útok i v případě, kdyby byl poblíž člun pobřežní stráže?" Chci tím říct, že Zack Delight a Ozzie Ostrewski zaútočí na cíl a zasáhnou ho, pokud je neodvolám. A to já neudělám." Kapitáne Petersi, rád bych vyjádřil svůj protest. Máme přece ještě jiné možnosti..." Váš protest registruji. Zapište ho do lodního deníku a já ten zápis podepíšu. Vy také, pane Meji." Čínští důstojníci si vyměnili pohledy se svým americkým protějškem. Chcete tím říct, kapitáne, že přebíráte kompletní zodpovědnost?" To vyplývá z mé funkce, synu."
Peters se prudce otočil s křeslem tak, že se díval z můstku na moře. Uvědomil si, jak málo mu záleží na tom, co se stane s Penang Princess. Před očima se mu objevila manželčina tvář. Ve stejnou chvíli se ozval Robbinsův hlas. Terry, jsem stále v radiokabině. Přijímám teď vysílání na kanálu Baker." Z reproduktoru byl slyšet Thalerův hlas, jeho výška a tón svědčily o znepokojení. Neidentifikovaná letadla nad námi na jedné hodině!" Dvacet pět
Banditi
Žačku Delightovi zbývalo jen několik málo vteřin k rozhodnutí, jakou použije taktiku. Psychovo varování mu prozradilo vše, co potřeboval - Číňané nad ním měli výškovou převahu. Mohl rozdělit letku a spolehnout se na větší výkon svých stíhaček A-4F, kterým se mohl pokusit odrážet nepřátelské Julie, aby poskytl prostor pro Thalerův útok. Avšak bylo to právě Delightovo letadlo, které mělo zásobníky plné světlic a raket S K Y H A W KĚ K  559
k odražení útoku teplem naváděných střel SAM. Jiná taktika spočívala v tom, že spolu s Thalerem odvrhnou po dvou tunách nákladu, který nesou pod křídly, utkají se s nepřítelem, a získají tak čas pro útok Ostrewskiho a Vespaové. Čtyři pumy Mark 83 určitě dokáží potopit nákladní loď, ale šest nebo osm zásahů by bylo samozřejmě daleko lepších. Pak musel přirozeně vzít v úvahu i ty flankery... Takovou šanci už v živote nedostanu, uvědomil si. Tady bude ve brojen odvaha a kanóny, ladný radar, íádné rakety. Dvojko, zahajuji akci. Identifikuji cíl a útočím." Delight rychle odjistil zásobník na svém palubním kanónu, na hledí nastavil třicet milimetrů a zafixoval ho. Na vzdálenost tří set metrů byl teď zaměřovači kříž jeho palubní zbraně posunut o třicet metrů, tedy ani ne o rozpětí křídel A-čtyřky. Znovu si zkontroloval vypínače palubní výzbroje, když se ozval Thaler: Dvojka útočí." Téměř čtyři a půl kilometru pod nimi se poblíž ostrova Chaffee na kotvě houpala nákladní loď s tmavohnědým trupem a světlou palubou i nástavbou. Delightova pozornost však byla soustředěna na dva skyhawky, které se k němu snášely zprava zepředu. Rozhodl se ponechat si bomby co nejdéle a doufat, že Psycho ty své rychle svrhne a vrátí se k němu, aby vyrovnal poměr sil. Vedoucí bandita vypálil krátkou dávku z dvacetimilimetrového děla. Střely měly sice správnou výšku, ale šly hodně daleko doprava. Delight posunul páku plynu, odolal pokušení vypálit v odpověď a namísto toho roztřásl svůj motor Douglas ve strmém vývrutu s několikanásobným přetížením, zatímco nepřátelský útočník proletěl vysoko vlevo nad ním. Delight pocítil mravenčení v zádech, když pozoroval, jak se nepřítel šplhá do výšky. Takový manévr znamenal nepříjemnou zprávu: Tenhle chlapec u přeje energický hoj. Při své současné rychlosti se mu nemohu rovnat. Mrkl na svého čínského kolegu letícího na čísle, jak se převrací na bok a prudce klesá směrem za Papá dvě. No, když. se s tímhle ptáčkem nemůžu pustit kolmo vzhůru, poletím tedy dolů. Delight přitáhl řídicí páku a obrátil letoun na záda. Stropem průhledného krytu kabiny zahlédl Thalera, jak strmě nalétá k lodi. Když Delight podle osvětlených míři-del zacílil také nos svého stroje, objevila se náhle jedna, pak dvě řádky světelných střel šplhajících v poněkud podivné šroubovici vzhůru proti němu. Jupí!" vykřikl vzrušeně. Takže to je určité Vnuček. Z lodní zádi vyrazily skoro vertikálně střely SA-7. Jedna na chvíli zakolísala, jako by se nemohla rozhodnout, na který zdroj tepla má zamířit, ale po chvíli se přece jen rozhodla pro Papá dvojku. Tou dobou však už byl Thaler více než potřebných pět vteřin na sestupné trajektorii. Obě bomby se tedy uvolnily v ideální poloze a rozletěly se spořádaně k cíli. Druhá raketa SAM vypálená z přenosného systému prosvištěla sedm metrů pod letounem Psycho Thalera a teprve pak vybuchla. Delight zahlédl bílý kouř exploze, uviděl, jak se letadlo Papá dvě zakymácelo a nato se mělkým obloukem začalo vzdalovat. Ve sluchátkách se ozval hlasitý zvuk - bylo to cosi nesrozumitelného. Čínská A-4 - Gomer dvě - se vývrutem vyhnula raketám SAM a tím Thalerovi poskytla manévrovací prostor. Přesto však kdesi vysoko nad a za Delightem zůstával Gomer jedna - inteligentní parchant, který měl stále ještě šanci dostat jednoho, nebo možná i oba Američany.

 
560
T I L L M A N
B A
Delight si byl vědom, že k zaútočení má nevýhodnou pozici. Jeho manévr, kterým unikl čínskému vedoucímu letounu, ho zavedl příliš daleko, než aby mohl zahájit kolmý nálet. Jeho měřidla byla navíc kalibrovaná pro letecký souboj. Rychle tedy nastavil 112 milimetrů pro stanoviště dvě a čtyři. S vědomím, že jeho nálet je příliš mělký, zamířil o celou polovinu zaměřovacího kříže výš a stiskl červenou spoušť. Cítil, jak se zpod křídel uvolnily obě Mark-83. Okamžitě poté zmáčkl čtyřikrát knoflík k odpálení světlic. Pod stanovištěm pět na samém konci pravého křídla se objevily čtyři magnéziové světlice, které se začaly snášet k zemi jako tiché Sirény, přitahující k sobě pozornost dalších střel SA-7. Letadlem otřásly dva výbuchy, vzápětí následované ještě jedním. Aniž by se musel dívat, Delight věděl, že Gomer jedna je v dostřelu a útočí. Kopl do pravé směrovky, sklouzl na pravé křídlo a přitáhl si řídicí páku až do klína. Levou rukou přidal naplno plyn a začal zrychlovat na 430 uzlů. Thalerovy půltunové bomby, nyní již nadobro zapomenuté, zasáhly Penang Princess těsně za středem lodi. Jedna z nich prorazila palubu a vybuchla o dvě poschodí hlouběji. Druhá puma dopadla mírně vlevo, promáčkla osmimihmetrový ocelový plát a zničila člun, který byl vyvázán u levoboku. Rozdrcená troska, zbavená jednoho a čtvrt metru přídě, se rychle naplnila vodou a potopila se, až pokud mu poutači lana dovolila. Delightovy bomby dopadly deset metrů za zádí. Jedna z nich v důsledku závady na roznětce nevybuchla. Další rozstříkla vodu i ocelové střepiny do značné vzdálenosti, čímž jenom přispěla ke zmatku na palubě malajské nákladní lodi. Zack změnil směr, v tisíci metrech vyrovnal do vodorovného letu a pohlédl doleva. Gomer dvě pronásledoval Thalera, z jehož motoru unikalo cosi bílého - buď palivo nebo kouř. Delighta na okamžik napadlo, co si teď asi myslí pan Wej na zadním sedadle kokpitu. Pak se bývalý příslušník námořnictva soustředil na řízení. Cítil sice jakousi prodlevu při ovládání kormidla, ale přesto zahnul ostře na kurz Gomer dvě a přitom nastavil mířidlo zpět na třicet milimetrů. Uvědomoval si, že Gomer jedna je stále někde za ním, ale Papá dvě právě teď potřeboval pomoc. Papá jedna, tady je Trojka. Začínáme nalétávat."
DiTybohu! Delight se násilím přiměl zůstat v zaměřovači i ve chvíli, kdy se pod ním objevil ostrov Freeman. Jelikož právě v té chvíli útočili Ozzie a Liz, dalo se očekávat, že Gomer jedna nechá pravděpodobně brzy Delighta na pokoji, aby se pokusil otupit největší aktuální hrozbu pro Princess. Pravděpodobně.
Delight stiskl vypínač mikrofonu. Psycho, zahni doprava a přiveď mi ho." Žádná odpověď se neozvala, ale Papá dvě přešel z levé zatáčky do pravé a zamířil na sever k ostrovu White a k Belmont Piem. Gomer dvě znovu vypálil a znovu minul, jeho 20 mm kulky proletěly daleko za Thalerem a dopadly na hladinu, kde zdvihly gejzíry vody. Boj se nyní přenesl již do výšky necelých tři sta metrů nad mořem. ,Ten parchant nedotodl zatáčku," zajásal Delight. Čínský pilot, který si nebezpečí buď neuvědomoval nebo na něj nedbal, vyrazil za Thalerem. Delight, jenž se nacházel čtyři sta metrů za a sto metrů nad nimi, věděl, že po úpravě kurzu o pouhých třicet stupňů bude Gomer mířit přímo na Thalera s Wejem. Jakmile mu však nepřátelský skyhawk proklouzl před nosem a kurzy pronásledovaného a pronásledovatele se téměř vyrovnaly, Delight strhl řídicí páku k sobě, SKYHAWK      NAVĚKY
561
nastavil mířidla na jeden milimetr nad průhledný kryt nepřátelského letadla a stiskl spoušť. Cítil, jak pod jeho nohama dva kulomety značky Kolt rychlostí dvaatřiceti výstřelů za vteřinu vyplivují dvoucentimetrové projektily. Držel spoušť stisknutou po dobu dvou vteřin, čímž vystřílel zhruba třetinu munice. Gomer dvě dostal patnáct zásahů do horní části trupu a do křídel. Delight v paprscích slunce zahlédl, jak se tříští plexisklo krytu kokpitu, rozletují se kusy hliníku i jiného materiálu a tryská benzin. Letadlo se prudce naklonilo na pravé křídlo, sklonilo nos a začalo padat přímo k zemi. Zachary Delight vyrovnal let, vychutnal si špinavé hnědobílé gejzíry vody, označující pád trosek nepřítele na hladinu, a vyrazil atavistický pokřik válečnické rozkoše, který se odrážel snad až od zlaté klenby Valhaly. Tak se alespoň právě v té chvíli cítil.
Avšak již o zlomek vteřiny později se znovu plně ovládal. Strhl stroj ostře doprava směrem k předpokládanému Gomer jedna, který však zatím zmizel. Přidal naplno plyn a začal stoupat k předpokládanému nástupnímu bodu útoku. Delight nemohl už nic pro Thalera udělat, ale přesto za něj stále cítil jakousi zodpovědnost. Ericu, tady Zack. Měl bys odsud radši vypadnout." Rozumím, Žačku. Och... myslím, že ztrácím palivo, ale k letadlové lodi doletím." Hodně štěstí, kámo."
Při stoupání zpátky k východu Delight naklonil letoun na levé křídlo, aby lépe viděl pod sebe. Právě včas, aby zahlédl, jak uprostřed lodi Penang Princess vybuchují další dvě bomby. O tři vteřiny později vyletěly z oparu dvě rakety, minuly ho a vysoko nad ním překřížily svou dráhu. V té chvíli se v rádiu ozval jeho přítel. Pro informaci členům letu Papá. Z východu se k nám blíží flankery a od západu hornety." Dvacet šest
Gomer jedna
Čtyřko, proveď nálet na loď. Budu tě krýt."
S těmito slovy se Ozzie Ostrewski převrátil na záda a vrhl se ze čtyř a půl tisíce metrů dolů. Zahlédl totiž nepřátelský letoun TA-4, pokoušející se narušit nálet bom-bardéru. S přesvědčením, že Vespaová dokáže svůj cíl bezpečně zasáhnout, hodlal zaměstnat Číňana na tak dlouho, aby Liz měla čas na pečlivé zamíření.

 
562
BARRETT      TILLMAN
Koloběžka Vespaová vypnula hlavní zbraňovou pojistku, přesvědčila se o nastavení zaměřovače a namířila nos letadla dolů. Přinutila se teď soustředit jen na podstatné a nezaobírat se těmi detaily, jež nedopadly nejlépe. Nás úkol byl provést koordinovaný útok na pohyblivý cíl několik mil vzdálený, a to bez napadání nepřítelem. Opět obrátila pozornost k řídicí páce a vybavila si bojové moto Žačka Delighta: Žádný plán nikdy nepřežije první kontakt. Loď pod ní se mírně nakláněla na levobok a záď měla zčásti zahalenou kouřem. Z nástupního místa náletu ve čtyřech tisících metrech stabilizovala Vespaová rychlost svého stroje na 450 uzlech. Napadlo ji ještě, aby instruovala pana Hua na zadním sedadle kokpitu: Zapněte kameru." V odpověď se ozvalo souhlasné zamručení. Elizabeth Vespaová měla veškerý potřebný čas - deset vteřin, během nichž mohla doladit svůj sestup, nastavit mířidla na cíl a plynule zamířit k bodu odhození bomb. Je to fajn, přiznala sama sobě. Je to moc, moc fajn. Překvapilo ji, jak se to všechno zdálo... všední.. V patnácti stech metrech stiskla knoflík.
Ostrewski se minul s Gomerem jedna čelně - zatímco Ozzie mířil dolů, Gomer letěl vzhůru. Potkali se ve dvou tisících metrech, proletěli kolem sebe a Ozzie uvolnil pumy. Obě Mark-83 se zajištěnými detonátory se rozletěly šikmo k hladině a v momentě tak zbavily Papá trojku nadměrné zátěže i odporu vzduchu. Ozzie přitáhl řídicí páku a využil náhle většího výkonu motorů k ostrému stoupání. Věděl, že teď má vyhráno. Jeho soupeř, nyní již dokonale vyčerpaný stoupáním, neměl na vybranou. Číňanovi zbýval jen jediný manévr - sklopit nos letadla, přidat rychlost a pokusit se uniknout. To bylo také přesně to, k čemu se DengJaobang rozhodl.
Gomer jedna přešel do sestupu s přetočením na levé křídlo v evidentní touze najít rychle co nejlepší úkryt. Ten se objevil asi pět kilometrů před ním. Boj z necelých dvou kilometrů pozoroval Zack Delight. Stiskl vypínač mikrofonu. Papá Trojko nebo Čtyřko, tady je Zack. Já se o Gomera postarám, vy dorazte tu loď." Bez jediné zbývající bomby mohl Ostrewski maximálně tak ostřelovat Pnncess Penang, z palubních kanónů. Byl sice trochu rozčarován z toho, že se musí vzdát šance sestřelit nepřítele ve vzdušném souboji - což představuje sen každého letce -, avšak současně uznával moudrost Delightova rozhodnutí. Múzu na sebe alespoň upoutat část obranné palby a ulehčit tak Liz. Obrátil letadlo a využil alespoň části své setrvačnosti k rychlému sestupu zpět k námořnímu cíli. Delight zahnul ostře doleva a překřížil širokou zatáčku Gomera jedna, který v rychlosti 350 uzlů zanechával na hladině za sebou stopu kýlové vlny. Nepřátelský skyhawk se prosmýkl nad přídí výletní lodi Catalina Island, poskytuje tak vítané sousto pro kodaky vděčných turistů. Delight byl jen šest vteřin za ním. Deng zatočil o patnáct stupňů doleva, aby proletěl kanálem mezi městským jachet-ním přístavem na pravé a.Qyeen Mary na levé straně. S gejzírem vody ve tvaru kohou-tího ocasu za zády proletěl pod mostem Qyeensway, mírně se vznesl, aby přeletěl dálniční východ číslo 710, most na Annaheim Street a most pacifické pobřežní dálnice, a nakonec opět sklonil nos letadla k řece Los Angeles. Delight se zakousl do svého nedávného pronásledovatele a vletěl za Dengem pod most Qyeensway, aniž by o tom vlastně přemýšlel. Teprve když se nepřátelský letoun 563
SKYHAWK	NAVĚKY
trochu nadnesl, aby se přehoupl nad následujícími třemi mostními konstrukcemi, došlo mu, co vlastně udělal. Pod světlými břichy jejich letadel se rychlostí dvanácti kilometrů v minutě mihla Willow Street, Wardlow a 405. ulice. Delight se pokusil zachytit do svých mířidel ústí výfuků TA-čtyřky. V této minimální výšce, s přirozenou bariérou říčních břehů kolem, by bylo možno považovat případnou střelbu za poměrně bezpečnou, ale trvalý vodní gejzír za nepřátelským letadlem jakékoliv přesnější zaměření prakticky znemožňoval. Delight si byl vědom, že i tady, uprostřed stísněného přílivového kanálu, přinejmenším řada výstřelů nutně mine cíl. Navíc, říkal si, kdybych toho zkurvysyna sejmul, spadl by nejspíš na longbeachskou dálnici. Silnice 710 vedoucí na sever ležela jen asi dvě stě metrů od konců levých křídel obou letrounů. Deng, který jako by četl Delightovy myšlenky, na úrovni křižovatky cest 710 a 91 náhle ostře zahnul doprava. Prakticky podél dálnice Artesia opustil North Long Beach, v sedmnácti metrech nad zemí se vřítil do čtvrti Bellflower a od tohoto okamžiku se v této obydlené oblasti cítil bezpečněji. Delight ho následoval. Liz Vespaová ucítila, jak se pětisetkilogramové bomby oddělují od letadla, v duchu si řekla jednadvacet a teprve pak nasadila na táhlé stoupání. Napjala břišní a stehenní svaly, jak ji přetížení 6G zatlačilo do tvrdého katapultovacího sedadla. Zorné pole se jí poněkud zúžilo, zato sluch jako by se zostřil. Ve sluchátkách slyšela Huovo namáhavé dýchání. Horizont se teď zdánlivé přibližoval k jejímu letadlu. Vespaová natáhla levou paži a opřela ji v lokti. Tah motorů se rozběhl z 80 na 100 procent. Jakmile se jí vrátil dokonalý zrak, přehlédla kontrolní panel. Všechny kontrolky svítily zeleně. Tak, ale kde je loď? Za trvalého přetížení 3G obrátila stroj zpět k cíli, aby Huovi umožnila zachytit na videokameru výsledek útoku. Jakmile se ocitla na úrovni hořící a kouřící lodi, otřásla jejím letadlem tlaková vlna provázená bílým zábleskem, vycházejícím z lodního trupu. O jedinou vteřinu později se dvacet metrů zádě lodi zvedlo kolmo k hladině, zůstalo zde na prchavý moment viset, aby pak v závojích kouře, plamenů a vodní tříště postupně zmizelo pod hladinou. Oči Koloběžky Vespaová za stínítkem helmy se doširoka rozevřely. Hu, to byla sekundární exploze! Máte to?" Ano, slečno, Držte tuto pozici, prosím." Na chvíli jí připadalo, že slyší smích. To je nádhera!" Zaostřil na největší přiblížení, aby celý požár zaznamenal co nejdetailněji. Liz se přidala k jeho smíchu. Pociťovala téměř závrať. V naší zemi máme takové rčení, pane Hu." Ano, slečno?"
Filmové představení o jedenácté."
Delight přelétl pohledem palubní přístroje. Počet otáček, průtok paliva, teplota výfukových plynů, to všechno bylo v normě. Přesto však cítil, jako by na Gomera jedna ztrácel. Vysvětloval si to tím, že při předchozí bitvě utrpěl jeho letoun přece jen nějaké trhliny na hliníkovém povrchu, a ty se nyní projevovaly zvýšeným odporem vzduchu. Zásoba paliva poklesla na čtyři sta padesát kilogramů a vypadalo to, že Gomer min na letiště El Tóro. Nic s ním nenadělám, pomyslel si Delight. Váhavé zvedl svůj stroj a krátce

 
564
BARRETT      TILLMAN
zamával křídly v němém uznání bravurního soupeřova představení tak nízko nad zemí. Když se vyšplhal do palivově úspornějších výšek, poslední, co z Julie viděl, byla uhánějící bílá šipka pohybující se rychlostí 400 uzlů. Vtom se ozval Ozzie, požadující, aby se všichni opět shromáždili a poskytli si tak vzájemnou podporu v případě, že by se banditi vrátili. Papá čtyři, tady je Trojka. Setkám se s tebou nad ostrovem Freeman. Angels osm." Liz na okamžik vyhýbavě zakličkovala. Och, Čtyřko, počkej chvilku, provádíme hodnocení výsledku pumového útoku." Ostrewski si nervózně poposedl. Chápal dobře touhu Vespaové po definitivním potvrzení úspěchu, ale bylo jasné, že Princess už není pomoci. Na okamžik dokonce zapochyboval o ohnivzdorných kvalitách obalů ilegálních kufříkových nuklerárních zbraní. Podle svého dávného zvyku otáčel hlavu postupně o téměř dvě stě stupňů. Když pohlédl doleva nahoru, zastavilo se mu srdce. Ve směru od moře se k pevnině táhla stopa blížící se střely vzduch-vzduch. Dvacet sedm
Lehce až středně
Blíží se raketa! Vlevo na jedenácti hodinách!"
Můj bože! To je..."
Tommy, uhni! Uhni vlevo!"
Přes stoupající oktávy a decibely ze dvacet kilometrů vzdálené hořící a potápějící se Penang Princess se na frekvenci VKV ozývalo ječeni velitelky sekce na jejího mužského kolegu na čísle. Liz Vespaová, stále ještě plná nadšení nad tím, jak se jí podařilo loď zasáhnout, se pokoušela najít v tom zmateném vysílání nějaký smysl. Tommy, katapultuj se!" Ženský křik byl nyní již téměř hysterický. Můj Bože, och můj Bože..." Onen cizí drsný altový hlas poklesl ve slyšitelné vzlyknutí a teprve pak neznámý palec vypnul mikrofon. O pět vteřin později se stejný hlas ozval znovu. Tady je Bronco Tři-Nula-Ctyři, volám hlídku. Tři-Nula-Šest... explodoval. Jsem nedaleko Falos Verdes. Pošlete vrtulník!" Elizabeth Vespaová ucítila, jak jí mezi lopatkami naskočila husí kůže. Můj Bože... to bylaJen-Jen! Igor Gnido letěl sám ve flankem jedna v pěti tisících třech stech metrech. Měl však pocit, že dorazil pozdě. Nedaleko Long Beach se z moře valil černý dým, který pro S K Y H A W K
NAVĚKY
565

osud Penang Princess nevěstil nic dobrého. Mohl tedy jenom doufat, že včas vyložila svůj náklad. Popravdě řečeno, na nějaký souboj mu už teď moc naděje nezbývalo. Střely R-73M2 a R-77 byly totiž uloženy ve skladu a trvalo tedy nějaký čas, než je naložili do letadla. K rychlosti vyzbrojení nepřispělo ani to, že tovární tým obsluhy letounů typu Suchoj nebyl na zacházení s bombami vůbec zvyklý. A dále, Deng s Liem zjevně neuchránili nákladní loď před napadením A-čtyřkami z letadlové lodi. Gnido opět pohlédl směrem k jihu, kde hořela už celá nákladní loď. Nadechl se trochu více kyslíku a v duchu slečně Koloběžce zasalutoval. Ještě před nedávném plánoval, jak ji dostat do postele, a teď ji možná bude muset zabít. Nebo nebudu muset, ale prostoji zabiju. Igor Gnido měl k zabíjení licenci. Zakuckal se smíchy, když si vzpomněl na svůj ruský diplomatický pas a pověřovací listiny obchodního zástupce Čínské lidové republiky. Dobrá nálada, kterou v současné situaci pociťoval, když tak ovládal vzdušný prostor nad Los Angeles v Kalifornii, byla poznamenaná opovržením politiky a diplomaty, kteří aktuální situaci umožnili. První americkou stíhačku zničil docela snadno. Raketu R-77, v NATO nazývanou jako AAM-AE Amraamski", vypálil z předepsané vzdálenosti, takže fungovala přesně podle očekávání. Mlhavý opar mu sice zčásti bránil na vzdálenost sedmadvaceti kilometrů jasně rozeznat ohnivou kouli, ale velký a složitý radar na palubě jeho letadla suchoj jasně prokázal, že jižní cíl byl zničen. Gnido věděl, že to musel být tomcat nebo hornet, který podle naprosto přímého kurzu zřejmě ani neměl zapnutý systém radarového varování. Ne že by to hrálo nějakou podstatnou roli. R-77 totiž patřily k těm střelám, jež byly označovány jako vystřel a zapomeň", podobně tedy jako americké AAM-AE. Gnido se v těsné zatáčce nad ostrovem Terminál obrátil a vyčkával dalších událostí. Byl přesvědčen, že Američané se téměř jistě neodváží střelbu opětovat, pokud se bude držet nad zemí, kde by vrak letadla nebo dopadající rakety mohly způsobit zranění a škody. Přesto byl i na takovou možnost připraven. Zapnutý radar zamířený dolů by totiž cokoliv letícího nad hladinou moře snadno odhalil. Radarový obraz při pohledu na severozápad byl jeden velký zmatek. Gnido se znovu zasmál a představil si tu paniku, kterou určitě vyvolal na losangeleském letišti, kde se houf tryskových letadel rozprchl jako hejno křepelek. Dámy a pánové, s politováním vám oznamujeme, íe let 123 byl zrušen z. důvodů občasného výskytu flankem a lehkých až středních raket v oblasti. Napadlo ho, že by se mohl v dopravním provozu letiště snadno skrýt a současně ho využít jako rukojmí. Škoda že mi zbývají už jen tri rakety, posteskl si. Neměl čas vzít jich na palubu víc. Papá tři nebo čtyři, tady je váš velitel."
Ozzie uslyšel volání a odpověděl jako první. Žačku, tady je Oz. Kde jsi?" No, jsem na polovině cesty domů na kurzu nula tři pět. Začíná mi pomalu docházet palivo. Co ty?" Čtyřka a já jsme zahlédli stopu rakety, Žačku, a v přístavním kanálu něco velkého pláclo do vody. Slyšel jsi to?" Nikoliv. Měl jsem trochu napilno." Nastala pauza, ve které si Delight v duchu urovnával pořadí priorit. Čtyřko, slyšíš mě?"

 
566
BARRETT      TILLMAN
Tady Čtyřka. Povídej!" Podle hlasu byla Vespaová klidná, v jejím tónu dokonce zaznělo cosi jako nedočkavost. Máš Trojku v dohledu?"
Ano, právě se k němu blížím na jeho čtyřech hodinách." Delight si v duchu představil vzájemnou polohu všech tří skyhawků. Ostrewski s Vespaovou budou někde pod a za ním, stále ještě nad mořem. Oukej. Konec. Santa Cruz, tady je Papá jedna. Jaké máte zprávy o Dvojce? Přepínám." Uplynula chvíle, než se ozval dozorčí důstojník. Haló, Papá jedna. Papá dvě je na palubě s trochu porouchaným strojem. Pilot i cestující ze zadního sedadla jsou oba v pořádku. Váš signál při přiblížení je Charlie." Rozumím. Uvidíme se na palubě."
Korvetní kapitánka Jennifer Jensenová se vší silou snažila zklidnit třes rukou a předloktí. Poprvé za celou svou námořní kariéru byla přinucena řešit situaci přesahující její možnosti. Situaci, kterou nebylo možno zvládnout ani díky pozici staršího důstojníka, ani prostřednictvím známostí. Tento fakt, spolu s nedávnou násilnou smrtí jejího čísla, způsobil, že byla hluboce, mrazivě vyděšená. O tom, jak upřímně vyděšená byla, svědčil i její omyl, díky němuž proti zjevně nepřátelskému flankerovi vypálila namísto rakety AMRAAM střelu Sidewinder. Nyní, přibližujíce se navzájem rychlostí jedenáct kilometrů za minutu, byla sotva jedinou minutu od splynutí s tím neuvěřitelně arogantním Rusem. Teprve teď, se značným zpožděním, si Jensenová uvědomila, že neohlásila povinné oznámení Fox dvě", potvrzující použití střely AIM-9. Uvědomovala si, že byla příliš vyděšená, než aby postupovala podle předpisů. S trochou štěstí by však celou situaci mohla ještě zachránit. Což by bylo obrovské plus, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že z operačního střediska na palubě Boordy dosud nedostala svolení k volnému použití zbraní. Zhluboka se nadechla, nasála do plic kyslík s nejasnou příměsí vůně gumy. Když zavolala operačního důstojníka, přinutila se mluvit ledovým tónem princezny. Operační středisko Chainsaw, tady Bronco Tň-Nula-Ctyři. Žádám povolení k použití zbraní. Opakuji, povolení k použití zbraní." Tři-Nula-Ctyřko, počkejte moment."
Zatracené, já přece nemůžu cekat. Operační středisko, tady Bronco. Před nosem mám několik neidentifikovaných letadel. Moje číslo sestřelili a nepřítel je v přesile!" Jen-Jen Jensenová okamžitě zalitovala toho zachvění v hlase - kolegové určitě řeknou, že se zajíkla -, ale hned si uvědomila, že i to by mohlo vlastně hrát v její prospěch. Víte, admirále, mela jsem docela pochopitelný strach o svůj život. Bože můj, vždyť pravé zabili Tom-myho Blydena! Nekonečně vteřiny pomalu plynuly. V tomto čase věčnosti bojovala Jensenová kosmickou bitvu ambicí proti strachu. Ambice jí našeptávaly do ucha a předestíraly před ní skvělou odměnu, která ji očekávala, jestli zvítězí. Naproti tomu strach, jako siréna ohlašující smrt, lkal rekviem o tom, že jediným důvodem, proč ji pilot flankem stále ještě nesestřelil, je jeho zvrácená touha si s ní pohrávat, dokud se té hry nenabaží. Bronco, tady operační středisko. V této chvíli startují dva tomcaty. Máte povolení použít zbraně jedině v sebeobraně nebo na ochranu dalších letadel. Bezpodmínečně nutná je však předchozí vizuální identifikace. Potvrďte příjem."                            [ SKYHAWKNAVĚKY 567
Jensenová se zhrozila. Vizuální identifikace! On mé přece zabije, ještě než ho uvidím!Potom ale, jako gambler propadlý hráčské vášni, který pokládá poslední dolar na stůl v naději, že rozbije bank, uslyšela sama sebe jak říká: Tři-Nula-Ctyři. Potvrzuji příjem." Gmdo se pokusil poněkud roztřídit zmatený obraz na radarové obrazovce. Ze spousty kontaktů se jedna americká stíhačka vydala na pouť k zemi, zatímco druhá pokračovala v letu proti němu. Dokonce ho i nakrátko olízl paprsek jejího zaměřovacího radaru. Pod ním a trochu k jihu se nacházely přinejmenším tři další letouny. Předpokládal, že to jsou A-čtyřky, ale nebyl schopen rozeznat, který z nich je přátelský a který ne. Jeden právě stoupal a směřoval ven na moře. Nejspíše byl na cestě zpět k letadlové lodi, takže to byl podle všeho Američan. Gnido na tento signál na obrazovce přesunul kurzor a chvíli si dokonce pohrával s myšlenkou, že na něj zaměří svou raketu. Kdyby mel plny náklad střel... Zbývající R-73 si však musel ponechat proti nejvážnějšímu nebezpečí - stíhačce, která se nad poloostrovem Falos Verdes tlačila směrem do vnitrozemí. Stále v nejmenším nepochyboval, že žádný americký důstojník nepovolí bojovou akci nad hustě obydlenou oblastí. Proto věřil, že si nad celou situací snadno udrží kontrolu a využije této příležitosti k vyzkoušení vlastního letounu i použití zbraní na krátkou vzdálenost proti dostatečně schopnému nepříteli. Ať už budou po debaklu s Penang Princess následovat jakékoliv politické následky, Igor Gnido cítil, že on osobně může z celé záležitosti dokonce profitovat, a to jak u svého ruského zaměstnavatele, tak i u čínského patrona. Ano, bylo to hrozné, co se u Long Beach stalo," budou říkat obchodníci se zbraněmi, všimli jste si ale, co jeden Su-30 udělal třem nebo čtyřem stíhačkám amerického námořnictva?" Američtí obchodníci hovořili o konkurenci na ostří nože". Ti pohodlní, neschopní parchanti. Jak by se jen mohli rovnat Igoru Gnidovi, tomu prodejci zbraní opravdu světové třídy? Jennifer Jensenová už začínala myslet poněkud jasněji. Zrušila zaměření letadla, které pokládala za flankera, jen aby jeho pilot neznervózněl a nevyslal proti ní dalšího dalekonosného Anchera. Byla rozhodnuta opravdu se mu přiblížit na dohled, což v tomto šeru bude asi znamenat méně než pět kilometrů, a jestli to neidentifikované letadlo -nebo spíš bandita - udělá jediný výhružný pohyb, bez váhání proti němu použije zbývající AIM-9M. Sledujíc banditův obraz na displeji v úrovni obličeje, Jensenová zahnula mírně vlevo, aby neznámý stroj udržela přímo před sebou. Byl to trochu děsivý pocit, vědět, že kdesi na obrazovce před ní se nalézá původce smrti poručíka Thomase Blydena. Elizabeth Vespaová natahovala krk ve snaze zahlédnout klání vysoce výkonných tryskových letadel nad vnitrozemím. Souhlasila sice s Ostrewskiho rozhodnutím letět nízko nad mořskou hladinou, což byl nejlepší způsob, jak se vyhnout nepřátelskému radaru, ale na druhou stranu cítila, že je už nejvyšší čas zamířit k lodi. Pokušení zeptat se Papá trojky na jeho záměry bylo dosti silné, vždyť mohlo jít doslova o jejich přežití, ale Koloběžka Vespaová věděla, že by takovým dotazem v očích Ozzieho Ostrewskiho určitě ztratila.

 
568
BARRETT      TIL L MAN
A Koloběžka se v tomto ohledu nelišila od žádného jiného pilota. Raději by zemřela, než aby vypadala špatně. Gnido už měl dost neustálého tápání v temnotách. Jelikož na něj letoun z letadlové lodi nestřílel a dokonce ho i přestal rámovat, s uspokojením konstatoval, že se prve rozhodl správně. Američani se nepustí do boje za hranicí vizuálního kontaktu! On však na žádné takové omezení nedbal. V průzoru své helmy nahmatal vypínač volby zbraně, potvrdil výběr a připravil se ke střelbě. Jakmile se cíl vynoří z mraků a oparu, byl připraven vypálit, a teprve potom se rozhodne, jestli zaútočí také na jeden z těch nízko letících strojů. Sestřelení jednoho letadla ve vizuálním kontaktu, dalšího na krátkou vzdálenost a konečně ještě jednoho v malé výšce nad hladinou bude v jeho obchodní nabídce vypadat zatraceně přesvědčivě. Poněkud stranou na pravoboku se objevil hornet, na jehož temný stín upřel Gnido své modré oči. Vzdálenost čtyři a půl kilometru, což vyhovuje. Stiskl spoušť. Jensenová ve svém Broncu 304 cítila, jak se jí při pohledu na obrovský letoun suchoj pění krev. Už dříve si k odpálení vybrala sidewinder, který nesla pod pravým křídlem. Prst měla na jeho spoušti, připravena k výstřelu. Ve sluchátkách se jí náhle ozvalo cvrlikání značící, že její letadlo je zaměřeno nepřátelským radarem. Prakticky ve stejnou chvíli zaregistrovala kouřovou stopu AA-11 začínající pod Bankéřem. Hlavou jí problesklo jedno krátké, ale pádné slovo, ale současně také zareagovala. Posunula řídicí páku kupředu, přidala naplno plyn a vyrazila. Hornet se otočil kolem své osy a zamířil prudce nosem k zemi. Dvacet osm
Dvě versus jedna versus jedna
Ozzieho zkušený pohled objevil na obloze Archera. Určitě by ho nezaznamenal, kdyby se choval normálně - tedy kdyby Jennifer Jensenovou přímo sestřelil -, avšak jeho reaktivní motor teď namísto toho pod vrstvou mraků kreslil jakousi vývrtku. Papá čtyři, podívej se nahoru. Raketa na pěti hodinách, hodně vysoko." Po krátkém odmlčení dodal: Nic nehrozí. Zatím." Vespaová se ohlédla přes levé rameno a zapátrala očima po nebi nad sebou. Za pár vteřin neposednou raketu zahlédla. Chová se skoro jako balistická střela." SKYHAWKNAVĚKY 569
Vypadá to tak." Ostrewski znovu uvážil celou situaci a rozhodl se potencionální hrozbě čelit. Zavedl Vespaovou do čtyřicetistupňového obratu, po kterém začali šplhat zpátky na severo-severozápad. Jennifer Jensenová v sedmnácti stech metrech srovnala křídla do vodorovné polohy a přidala plyn. Vzpomněla si ještě, aby zavolala loď. Chainsaw! Střílípomněstřílípo-mně! Opětujipalbu!" Bronco, Chainsaw. Opakuj! Opakuj!"
Jensenová sotva zaznamenala tuto odpověď na své vyděšené vysílání. Snažila se vyrovnat s mohutným přetížením, jak se příď hometu zvedala nad úroveň horizontu. Periferie jejího zorného pole byla ztmavlá a zbytek světa viděla jen jako by skrz šedivou mlhu. Když se jí zrak opět vrátil k normě, adrenalinem prosycený mozek zaregistroval nějakou černou tečku přímo před ní. Dokonale okysličená krev jí umožnila zaujmout stav vrcholné pohotovosti - oči se jí rozšířily, krevní tlak stoupl, pulz i dýchání se zrychlily. Byla psychicky připravena na 101 procento. Mohla teď jen buď bojovat, nebo utéct. V té chvíli ji nenapadlo, že aerodynamický tvar předmětu, přibližujícího se na obrazovce před jejíma očima, je daleko níž, než nebezpečný letoun, který právě vyrazil proti ní. Slyšela, jak hlava naváděcího zařízení AIM-9 Mike sleduje teplo, vyvolané třením trupu cílového letadla, pohybujícího se 320 uzlovou rychlostí. Říkali/vece, že by tu mohly byt dva flankery! S mířidly nastavenými na vzdálenost čtyř kilometrů stiskla spoušť. Tentokrát dokonce nezapomněla zavolat Fox dvě". Ze své polohy nad a za pikujícím hornetem Igor Gnido celou situaci fascinovaně sledoval. Ten pohled mu téměř vynahradil rozčilení, )ež pociťoval v důsledku selhání rakety R-73, která těsně minula F/A-18. Ten pilot je blázen, řekl si Gnido. Rus nebyl zaboha schopen pochopit, po kom že to ten hornet vlastně střílí. Ubral trochu plynu, zvedl nos letadla vzhůru a vyčkával. V jednom koutu mysli Ostrewskiho, který skrýval zkušenosti z minulých bitev, se rozezněl poplašný zvonek, i když jeho racionální já se vzpíralo uvěřit tomu, co se děje. V rádiu uslyšel cosi nesrozumitelného, co mohl být snad hlas Vespaové, ale pak se již začal zabývat smrtící realitou, jež se k němu nebezpečně rychle blížila. Ozzie přidal plyn a bleskově provedl výkrut vpravo, aby mohl lépe určit polohu a rychlost přibližování sidewinderu. Při letu čelem proti němu bylo prakticky nemožné odhadnout jeho vzdálenost, až dokud nebylo pozdě. Když uviděl, že se kouřová stopa poněkud zachvěla, jak raketa upravila svůj kurz jeho směrem, rozhodl se vyčkat. Vypustil čtyři nebo pět světlic, žádná z nich však pokročilou technologii střely zjevně neosaYib. Ještě ne... ještě ne...Teď! K oklamání střely nestačí upravit pouze jeden vektor. Správný trik spočívá v současné změně směru a výšky a tím k tak velkému požadavku na přetížení, s jakým se malé nosné plochy neživého zabijáka nedokáží vyrovnat. Ozzie ucítil žluč až v krku, kde ho začala dusit. Ani si neuvědomil, že přestal podvědomě dýchat. Trhl řídicí pákou zpět a letadlo poskočilo vzhůru. Koordinovaně pohnul křidélky i kormidlem. Jeho přemet se značným přetížením, provedený pouhé dvě vteřiny před

 
570
BARRETT      TILLMAN
střetnutím s raketou, přinutil střelu zahnout v příliš ostrém úhlu, než aby udržela směřování na cíl. Jakmile její naváděcí systém zaznamenal, že vzdálenost od cíle se začíná zvětšovat, bojová hlavice vybuchla. Přestaň, přestaň! Hornete, přestaň! Pravé jsi vystřelil na přátelský stroj!" Lizin hlas byl úzkostnou směsicí překvapení a vzteku. Neměla nejmenšího ponětí, kdo na její frekvenci naslouchá, ale v té chvíli necítila ani náznak nějaké shovívavosti. Zahlédla, jak se za oblakem exploze sidewinderu znovu objevilo letadlo Papá tři, zjevně neporušené. Michael Ostrewski však byl přinucen k obrannému manévru. Kdyby však hornet dokázal realizovat svou převahu... Obrátila letadlo, využívajíc skvělých manévrovacích schopností skyhawku. Jestli namíří na Ozzieho, tak ho sejmu. Vzpomněla si na pana Hua na zadním sedadle. Hu, dávejte pozor na další letadla. Pořád ještě nevíme, co jsou ti lidé zač." Kdyby bylaJensenová na poletovém brífinku v Top Gunu, instruktor by ji bezpochyby pokáral za to, že obrátila svůj stroj zpět a znovu se zapojila do boje. Podle školních instrukcí měla místo toho proletět místem konfliktu, vzdálit se okamžitému nebezpečí, znovu zhodnotit situaci a zaujmout vhodnou polohu k dalšímu odpálení rakety. JenmferJensenová nadzvedla nos letadla, protože chtěla vidět výsledek svého útoku. Musela zjistit, jestli byl její soupeř zničen, nebo alespoň zahnán do zranitelné pozice. Jak se blížila k vrcholu svého stoupání a přes průhledný kryt kokpitu pátrala po nepříteli, dovolila si zpomalit víc, než zamýšlela. Ve chvíli, kdy zahlédla svůj cíl, ve kterém poznala A-4, letěla rychlostí pouhých 285 uzlů. Zapnula tedy forsáž, naklonila křídla do 135stupňového výkrutu a lítostivě si uvědomila, že už nemá ani jeden sidewinder. Jelikož na AMRAAM byla příliš blízko, přepnula spínač a zbraňový indikátor na panelu před jejíma očima přestal hlásit TEPELNÉ MÍŘENÍ" a potvrdil KANÓN". Něco zde nehraje, uvědomila si. To přece není flanker. Mírným stáhnutím plynu ubrala několik G přetížení, aby získala čas k přemýšlení o potencionálním nebezpečí. Liz, sejmi ho!" Ostrewskiho únikový manévr stál jeho letadlo spoustu energie. Zamířil tedy nejprve k zemi a teprve pak opět proti nepříteli, i když si přitom uvědomoval, že na pořádný vertikální let nemá dost síly. S 375 uzly na indikátoru rychlosti se Vespaová rozhodla vsadit všechno na jednu kartu. Podle velikosti hornetu odhadla v tňcetimilimetrovém zaměřovacím kříži jeho vzdálenost, počkala tři rozhodující vteřiny a pak náhle zatáhla za páku. Cítila se podivuhodně klidná, téměř stejně jako při nácviku s VC-1 na Havaji. Jak sledovala F/A-18 na osmi hodinách pod sebou, uvědomila si, že musí pilotovat letoun tak, aby dokončila plný oblouk. Na vzdálenost tří set metrů zmáčkla spoušť a držela ji stisknutou. Gnido v pobaveném pohrdání těmi americkými blázny zavrtěl hlavou. Jak se ale jen mohl nechat sevřít mezi dvěma potencionálně nepřátelskými letadly? A pak se ještě snažit urovnat to tím, že se obrátí čelem vzad a chybu zopakuje! Pilot letounu Suchoj se rozhodl počkat si na výsledek neohrabaného útoku hornetu. Pak sestřelí vítěze a nakonec se klidně vrátí na El Tóro. Bude se muset ovládat, aby se neusmíval moc zeširoka, až bude na cestě z této země mávat svým diplomatickým pasem.                    | S K Y H A W K                                                              571 Jen-Jen Jensenová neměla nejmenšího tušení, co se děje. Jako krupobití na plechovou střechu zabubnovalo cosi na kryt kokpitu kousek za její hlavou. Průhledný materiál se rozpadl jen půl metru od jejích sluchátek. Jejím první pocitem byla neschopnost uvěřit a zmatek. Teprve když se hornet prudce naklonil a začal se nekontrolované otáčet, uvědomila si, že byla zasažena nějakým neviditelným útočníkem. Nějakým dalším flankerem! pomyslela si vztekle. Bleskově přehlédla ukazatele přístrojů na palubní desce. Hlavní signalizace, požární hlásič i signálky selhání jednotlivých systémů - všechna světla na ni červenožlutě blikala. Ve zpětném zrcátku se objevily oranžové plameny hněvivě šlehající z křídel, rozdmýchávané proudem vzduchu. Na kratičký okamžik ji napadlo, jestli by neměla zariskovat a zamířit na moře, pryč od Jachetního klubu Alamitos Bay. Náhle se jí v hlavě vybavila slova jejího otce. Miláčku, v případe nouze nikdy neváhej. Námořnictvo si vždycky může koupit nové letadlo. Poraněná stíhačka zahájila svou otupující spirálu k zemi nějakého půldruhého kilometru od zálivu Saň Pedro. Bronco Tři-Nula-Čtyři! Mayday, mayday!"
Korvetní kapitánkaJennifer Jensenová zatáhla za žlutě a černě pruhovanou páku. Když se Vespaová protáhla pod a za nešťastným hornetem, Ostrewskimu se nabídl nezapomenutelný pohled. Ze spirálovitě padajícího letounu se oddělil kryt kokpitu, do vzduchu vylétlo katapultovací sedadlo s raketovým motorem rozpáleným doběla a nakonec se rozevřel padák, který s trhnutím narovnal postavu pilota pod sebou. Santa Cruz, tady je Papá tři. Hlásím sestřelený jeden stroj F/A-18 zhruba půl druhého kilometru od Jachetního přístavu v Long Beachi. Pilot je na padáku a dopadne zhruba tři kilometry jižně od molaJ." Rozumím, Trojko. Uvědomíme..."
Zbytek zprávy přehlušila Vespaová. Ozzie! Nad tebou! flanker na šesti hodinách!" Ostrewski se nerozmýšlel a v odpověď na varování provedl jedinou možnou věc. Otočil letadlo čelem proti hrozbě. Igor Gnido viděl, jak se bližší ze skyhawku otáčí a nasazuje na pravoúhlý obrat. Rus zatím ještě střílet nehodlal, i když tohoto soupeře oceňoval mnohem výš než prve onoho idiota v hornetu. Přidal plyn, přitáhl řídicí páku a na vrcholu stoupání provedl elegantní vývrut, aby udržel A-4F v defenzivě. Stroj TA-4J byl stále ještě příliš daleko, než aby představoval nějakou hrozbu. Když dovršil třináct set metrů dlouhé stoupání, překlopil nos letounu směrem k jižnímu horizontu. Pohlédl dozadu mezi dvojitými ocasními směrovkami a zjistil, že skyhawk je přesně tam, kde ho očekával. Pak ubral plyn. Ostrewski zaměřil velký letoun Suchoj, ale šetřil svou energii na nejvhodnější chvíli. Jako otevřený boj v Topgunu, napadlo ho: dva versus jeden versus jeden. Když zahlédl, jak Gnido na vrcholu stoupání sklápí nos letadla k zemi, zvedl svůj stroj a na moment přestal na flanker mířit. Oba piloti měli na okamžik možnost na protivníka vystřelit z palubního děla, avšak žádný z nich tuto šanci nevyužil. V okamžiku, kdy se na vzdálenost nějakých dvou set metrů a ve výšce asi osm set

 
572
BARRETT      TILLMAN
metrů míjeli, Ostrewski vykopl pravé kormidlo, prudce pohnul řídicí pákou a strhl nos letadla dolů. Získal tak na okamžik asi patnáctistupňový nakloň nad flankerem předtím, než ten za malý okamžik opět vyrazil do svého hrozivého stoupání, tentokrát však směrem přímo k Papá čtyřce. Tento bleskový obrat Ostrewskiho překvapil - Papá tři se mohl prakticky jen připojit k jeho křídlu, až příliš blízko, než aby mohl vystřelit. Všem stanovištím, všem letadlům nad přístavem Long Beach. Zde je USS Boorda, provádějící strážní službu. Varování - směřují k nám dvě F-14.Jsou vyzbrojené a mají pokyn střílet při první známce ohrožení. Všem letadlům: Poslouchejte a řiďte se pokyny velitele mise. Přepínám." Gmdo upřímně zaklel. Vzhledem k tomu, že většinu výzbroje již spotřeboval, nebyl rozhodně v situaci, v níž by se mohl utkat se dvěma tomcaty. Rozhodl se sestřelit jeden skyhawk, pak se odpoutat a vyrazit nízko nad zemí k El Toru. Cítil, že docela snadno zvládne oba skyhawky. Bez raket se totiž musely pokusit zaútočit na něj zblízka, takže dokud se mu podaří udržet je na distanc - nebo dostatečně hluboko pod sebou - nemůže se mu nic špatného stát. A-čtyřky na tom byly ale jinak. Gnido si připravil poslední raketu R-73M2. Za pomoci naváděcího zařízení Archera, napojeného na jeho leteckou helmu, mohl zasáhnout jakýkoliv cíl před sebou v úhlu širokém zhruba šedesát stupňů. Přesunul zaměřovači kříž na dvoumístný letoun, blížící se k němu ze směru deseti hodin. Kradmý pohled doprava ho ujistil, že jednomístný stroj teď opravdu nepředstavuje žádné nebezpečí. Mine ho bokem a poněkud nad ním, příliš blízko na cokoliv jiného než na jeden letmý výstřel. Gnido stiskl spoušť a ucítil, jak poslední střela Archer vyklouzla z držáků. Plynule sledoval stopu TA-4J s vědomím, že pokud se mu podaří udržet skyhawk před sebou, je jeho osud zpečetěn. Ostrewski zahlédl oblak kouře, jak se zažehl raketový motor, který nasměroval AA-11 směrem k Papá čtyřce. V tu chvíli měl srdce až v krku. Dobře věděl, že Liz nemá ani čas, ani prostředky, jak se raketě ubránit. Se svým mechanismem navádění byla tato střela pravděpodobně nejhbitější zbraní vzduch-vzduch na světě. Bez prostoru k výstřelu, bez dostatku času k možnosti pořádného nalétnutí - a vlastně i bez vědomého rozhodnutí - se Ozzie vrhl do boje. Vespaová uviděla kouřovou stopu a okamžitě si uvědomila, co to znamená. Prudce strhla letoun do výkrutu. Hodlala počkat až na poslední chvíli, než přitáhne řídicí páku až k břichu a naloží na své letadlo maximální přetížení. Ve 135stupňovém náklo-nu byl celým jejím světem trojrozměrný prostor, v němž se k ní ze sotva půlkilomet-rové vzdálenosti blížila ruská raketa. Zavřela oči, uviděla obličej své matky a vší silou zatáhla za knipl. Gnido zaregistroval tento úhybný manévr s obdivem ke statečnému úsilí pilota, i když věděl, že je naprosto marný. Každou chvíli očekával výbuch. Posledním vjemem Michaela Ostrewskiho byl obrovitý flanker, vyplňující celý jeho čelní průzor. Před ním se vynořily dva odstíny šedé barvy. Jeho konečným vědomým pohybem bylo stisknutí spouště. 573
SKYHAWK
N
Jeho kanón stačil sotva vystřelit, když se malý Douglas zaklínil těsně za kokpit obrovitého stroje Suchoj. Liz se snažila vyrovnat s přetížením. Uvědomila si, že právě překonala nejnižší bod svého přerušovaného vývrutu a že toto uvědomění vlastně znamená, že žije./ířw naživu. Jak je to možné? Prudce zkroutila krk a zapátrala po flankerovi, který se musel nacházet někde za a nad ní a jenž se určitě chystal k dalšímu útoku. První věc, kterou však zaregistrovala, byla spirálovitá kouřová stopa rakety Archer, která se po ztrátě naváděcí hlavice vydala po balistické dráze ke svému zničení. Vespaová obrátila pozornost k již neexistující hrozbě. Stopa na obloze dovedla její pohled k rozpadající se ohnivé kouli, zavěšené v prostoru, z níž se oddělovaly hořící zbytky paliva, světlice a kousky letadel. Zrychlil se jí puls při pomyšlení, že si Ozzie Ostrewski nějak - jakýmsi způsobem -našel prostor k zaútočení na flankera. Žilami se jí rozlila vřelá vlna obdivu. Ožne, ty jsi ak skvělý stíhací pilot! Stiskla rádiový knoflík. Trojko, tady Čtyřka. Šplhám přes tisíc tři sta metrů." Počkala několik vteřin na odpověď, s vědomím, že si jediné polsko-americké letecké eso na tomcatech právě asi vychutnává svůj triumf. Když se nikdo neozval, zkusila to znovu. A znovu. Nakonec vyzvala Hua: Hu, rozhlédněte se kolem. Nevidíte někde Ozzieho?" Čínský pilot se na svém sedadle otočil a pohledem přejel celý horizont. Ne, slečno, nevidím ho." Teprve v té chvíli Vespaovou napadla myšlenka, která jí mrazivě vyklouzla z mozku a jako tvrdá hrouda skončila v jejím žaludku. Pak oslovila několik cárů kouře hnaných větrem. Och, Michaeli. Co jsi to udělal?" Dvacet devět
Poslední doma
Peters s Delightem stáli na můstku a pomalu se probírali třemi verzemi událostí kolem zrádcovského letadla Suchoj. Delight, pořád ještě v letecké kombinéze a popruzích, byl díky hladině adrenalinu po nedávném úspěšném útoku stále ještě vzrušen. Stejně si myslím, že Ozzie nejdřív toho zkurvysyna zasáhl a pak se sám katapultoval." Žačku, radar přece viděl, jak oba stíny náhle splynuly. A pak je tu zpráva od Pobřežní hlídky, která hlásí vzdušnou kolizi." Peters se s rukama složenýma na prsou

 
574
BARRETT      TILLMAN
opřel o lodní přepážku. S pohledem upřeným k nohám bezbarvě pronesl: Samozřejmě probíhá pátrání, ale..." ... ale Ozzie je nejspíš mrtvý."
Peters přikývl.
V závětří je právě TA-4, kapitáne!" Odegaard sklonil dalekohled a ukázal na levobok. Blížila se Koloběžka Vespaová s podvozkem i klapkami naplno vysunutými, zatímco ji Robo Robbins, Psycho Thaler a pan Wej pozorovali z přistávací paluby. Asi dva kilometry před lodí Vespaová srovnala křídla do roviny a od té doby prováděla jen nepatrné úpravy, aby udržela správný sestupový kurz. Robbins čekal na její vysílání, v jedné ruce vysílačku a ve zdvižené druhé vypínač. Skyhawk na přistání," ozvala se. Stav paliva nula celá tři." Robbins se na sebe s Thalerem mlčky podívali. Se třemi sty kilogramy paliva může mít maximálně jen dva pokusy o přistání. Vypadáš dobře, Liz. Pokračuj," ujišťoval ji Robbins. Thaler, fungující jako Robbinsúv pozorovatel, upíral na TA-4 dalekohled. Hák!" Pohlédl na Robbinse. Nemá spuštěný hák!" Vespaová si sama sobě nadávala, že zapomněla takovou důležitou věc. Zatracené - to se mi ještě nestalo! Sáhla pod sebe po hákovitě zahnuté páce, ale dvakrát máchla do prázdna, takže se nakonec musela podívat. Když se vrátila pohledem k zrcadlu, zjistila, že terč se nachází o celý průměr výš, což ji rozzlobilo a přivedlo téměř až k slzám. Přeruš operaci. Liz. Obleť to ještě jednou." Vespaová věděla, že by se ještě mohla srovnat a nejspíš se zachytit za čtvrté ocelové lano, ale poslušnost k rozkazům velitele přistání v ní byla příliš hluboko zakořeněná. Přidala tedy plyn, ale rozhodla se ignorovat běžný postup. Obrátila ostře doleva, s podvozkem i klapkami vysunutými, a nalétla znovu na přiblížení kousek níž po větru. Thaler stiskl Robbinsovo rameno. Myslím, že to mohla dokázat, Robe." Já vím. Určitě je ale z toho Ozzieho dost otřesená a takhle bude míň nejistá." Jako důstojník přistání se Robbins staral rovněž o psychologii. Věděl, kolik frustrace a strachu cítí pilot, zejména s pasažérem na zadním sedadle. Stiskl tlačítko mikrofonu. Neboj, Koloběžko. Zachytíme tě včas." Vespaová ještě jednou přelétla pohledem ručičky přístrojů. Vědomě se však vyhnula ukazateli paliva. Nato promluvila do palubního mikrofonu. Pane Hu, připravte se na možnou katapultáž. Jestli i tentokrát minu palubu, začnu okamžitě stoupat a dám vám co nejdřív vědět." Ano, slečno," řekl Hu neutrálním tónem.
Když Vespaová dokončila svůj třistašedesátistupňový okruh, byla asi o polovinu terce příliš nízko. Zavelela Terč pro skyhawk", ale ani slovem se nezmínila o stavu paliva. Přidala plyn, aby se dostala na přibližovací linii. Sotva zaslechla Robbinse, jak velí Zvednout". Jak se terč pomalu posunoval vzhůru, hrála si s pákou plynu a kniplem, až ustálila rychlost letadla na 122 uzlech. Snažila se tak vykompenzovat nižší hmotnost letadla v důsledku prázdných palivových nádrží. Sto devět metrů široká paluba Santa Cruz ji skyhawk                           575
teď nezajímala. Důležitý byl jen sedmadvacetimetrový pruh přistávací plochy s napříč napnutými ocelovými záchytnými lany zachraňujícími život. Vespaová mířila na bod asi metr od středové čáry. Po dobu dalších deseti vteřin Elizabeth Vespaová upírala pozornost pouze na jantarové zářící terč. Hu na zadním sedadle byl rád, že zůstává mimo veškeré toto dění. Jen čas od času zaslechl Robbbinsův komentář. Dobře, drž to takhle." Papá čtyři dosedl na palubu s rychlostí klesání téměř čtyři metry za vteřinu. Hyd-raulika podvozku pod tlakem nárazu zapražila a ve stejné chvíli se hák zachytil za třetí ocelové lano. Vespaová přidala plyn, to pro případ, že by hák sklouzl, ale TA-4J se zhoupnutím zastavil. Pan Wej Ting-lao porušil veškeré dekorum a popadl Robo Robbinse do náručí. Psycho Thaler jim oběma poplácával po zádech a radostně přitom poskakoval. Robbins se pak obrátil ke svému zapisovateli. Papá čtyři, vyrovnání nízké polohy, přelet zábradlí. Bezpečný záchyt na trojce." Nato se všichni otočili a rozběhli se po palubě k parkovací zóně. Vespaová seděla na předním sedadle a poslouchala, jak motor J52 s hučením dobíhá. Potřebovala chvíli, aby dokázala vstřebat to, co se stalo Ostrewskému a co se před chvílí povedlo jí. Hu již sestoupil po žebříku na palubu a zůstal tam stát s videokamerou v ruce, připraven zaznamenat triumf pilotky. Okamžitě se k němu připojil dav tvořený obsluhou letadla, spolu s přistávacím personálem, k nimž posléze dorazili z můstku i Peters a Delight. Liz si stáhla leteckou helmu a upustila ji přes okraj kokpitu. Okamžité ji však zachytil kapitán lodi. Liziny rty se roztáhly do úsměvu, který však byl zcela nevědomý. Poslala polibek do Huovy kamery, načež uvolnila popruhy poutající ji k sedadlu a vyklouzla z kokpitu. Sestupovala pozpátku po žebříčku, ale než se dotkla poslední příčky, čísi ruce ji popadly a odnášely ji pryč. Ocitla se obklopena mořem mužských tváří, kterým proplula až k můstku. Na nepatrný okamžik si vybavila pocity spojené se svým absolutoriem na vyšší střední škole a na současně blahosklonný i triumfální pohled, který na ni upřela Christine LaMontová ve chvíli, kdy jí na hlavu posadili královskou korunu. Posluz. si, Christine. Muži, přidržující Vespaovou za boky a stehna, ji nechali sklouznout ze svých ramen na zem. Stanula před Petersem, který ji silně stiskl v náručí. Když ji konečně pustil a o krok ustoupil, vyhrkl nahlas: Jsem na tebe hrdý." Zamžikáním zahnala pocit, který se v ní vzmáhal a hrozil se jí zmocnit. Podařilo se jí promluvit klidným hlasem: Ozzie?" Peters se pokusil vyhnout jejímu pohledu. Upřel na ni oči a zavrtěl hlavou. Ani slovo, Liz. Myslím, že je mrtvý." Koloběžko."
Liz se na toto oslovení obrátila a zjistila, že za ramenem jí stojí Delight. Naklonila se k němu. Och, Žačku." Popadla ho rukama kolem krku. Zack ji poklepal po zádech způsobem, jakým před dvaceti lety uklidňoval své dítě- po pádu z kola. Viděl jsi to?" Věděl, co tím myslí.
Ne, drahá, byl jsem..." Odkašlal si. Tou dobou jsem měl jinou práci. Ale..." Bože můj, Žačku. On pro mě umřel!" Oči měla sice jasné a suché, ale ta slova zněla přiškrceně. Zemřel kvůli mně..." Delight ji uchopil za obě ramena. Poslouchej, Liz. Poslouchej mě!" Oba si uvědo-
 
576
BARRETT      TILLMAN
movali, jak se kolem nich pomalu rozchází dav. Členové palubní obsluhy pochopili, že jsou svědky vzácné chvíle mezi přáteli, kteří spolu právě zažili něco mimořádného. Kdyby byl pořád tady, určitě by byl na tebe stejně hrdý, jako... jako jsme my." Delight se odmlčel, aby pochopila jeho pocity. Liz, ty jsi právě při jednom letu potopila loď a sestřelila letadlo. Uvědomuješ si, že to za zhruba pětapadesát let nikdo nedokázal?" Dovolila si nevesele usmát. Ty jsi také zaznamenal zásah." Delight pohlédl na Peterse. Hook a já jsme odlétali pár set akcí ve Vietnamu, ale nikdy jsme se nedostali ani na dohled dnešnímu výsledku. Ale, sakra, toho gomera na šesti hodinách by dokázala sundat i moje máma." Vespaová si uvědomila, že toho čínského pilota cvičila ona. Víme, kdo byl v tom letadle?" Ne," odpověděl Peters. Ale brzo to zjistíme."
Delight nad poslední otázkou potřásl hlavou. Vsadím naši farmu, že to byl Deng. Myslím, že nikdo jiný z celého kurzu by nedokázal takhle letět." Robbins se protlačil davem. Protáhl se kolem Delighta a políbil Liz na obě tváře. Koloběžko, to bylo nejlepší přistání, jaké jsem za poslední léta viděl. Zachytila ses za třetí lano." Načež se mohutně ušklíbl. A to ještě na konci takové akce." I když se stále ještě nemohla vzpamatovat, znovu se jí začínala zmocňovat závrať. Copak zapomněli, zeje Michael po smrti? Náhle však uslyšela sama sebe, jak odpovídá na škádlení. Dokonce i přes to první nízký nalétnutí. Robe?" Plácl ji po paži. To sakra ano. Bylo to obrovské zlepšení. A protože jediným velitelem přistání jsem byl já, definitivní hodnocení zní prvotřídní přistání na třetí kabel." Kapitánovi z můstku," ozval se v amplionu úsečný Odegaardův hlas. Peters pozvedl oči na úroveň paluby 0-9, odkud na něj mávala postava oblečená do khaki uniformy. Pane, telefony v El Toru už pracují a na drátě je vaše paní. S paní Delightovou se ptají, jestli budete doma na večeři." Třicet
Pňznání
Kolik federálních agentur v tom vlastně může být?"
Kongresman Tim Ottmann se žalostnému Delightovu dotazu jen smutně usmál. Sakra, Žačku, mně to nevyčítej. Já pokaždé hlasoval proti všem výborům a agenturám, které se kdy u nás ucházely o finance. Dokonce jsem se jich pokusil pár zrušit, ale neuspěl jsem." SKYHAWK  NAVĚKY             577
Peters se rozhlédl po hotelovém apartmá ve snaze odhadnout obecnou náladu. Kromě jeho osoby a Jane, Delighta a Ottmanna zde byla ještě Vespaová, Robbins, Thaler, Wej, Hu a dva washingtonští právníci - Ottmannovi přátelé. Jeden z nich, bývalý pilot F-sedmiček Brian Chappel, byl specialistou na dopravní právo, včetně námořního a leteckého. Byl srdečné nenáviděn jak ministerstvem námořnictva, tak Ministerstvem dopravy. V průběhu pouhých dvou dnů od té záležitosti se mi ozvaly následující," řekl Chappel. Ministerstvo dopravy včetně federálního úřadu pro letectví a pobřežní hlídky, FBI, ATF a Ministerstvo životního prostředí. Nemluvě už o různých dalších státních a místních agenturách." Robbins zvedl hlavu. Ministerstvo životního prostředí? Co oni s tím mají společného?" Cosi ohledně ochrany pobřežních vod. Tvrdí, že bombardování škodí rybám, a navíc se obávají olejové skvrny z Penangu." Peters se snažil ukončit schůzi. Oukej, Briane. K čemu tohle všechno nejspíš povede?" Podle mého odhadu se za čtrnáct dní téměř všechno uklidní." Skutečně?" Jane Petersová se tomu trochu váhavě zdráhala uvěřit. Ale ano, paní Petersová. Skutečně." Chappel se na ni přesvědčivě usmál. Podívejte, základní pravda je taková: všichni na obou stranách chtějí jedinou věc. Aby celá záležitost co nejrychleji pominula. Lidé na ministerstvech zahraničí i obrany jsou celí brunátní v obličeji z toho, jakým... zmatkem... skončil ten jejich čínský program. Způsob, jak se do země dostala tak těžká výzbroj, jako bomby a rakety, nebo jak došlo k jejich prodeji, by mohl umožnit Kongresu, aby jim položil pár sakramentsky nepříjemných dotazů." S tím zvedl oči ke svému kolegovi z Washingtonu. Nemám pravdu, kapitáne?" Ottmann dal oba palce vzhůru. Za to ručím."
Thaler pozvedl sklenici a slámkou z ní vysrkl poslední zbytek limonády. Pane Chappele, já dokážu pochopit tu záležitost z pohledu veřejného mínění - vláda musí vypadat, že to všechno vyšetřuje. Ale jistě víte, že s prezidentem i s ní je to už předem zařízené. Myslím tím ony amnestie, které nám dal tady kapitán právě pro případ, že bychom je potřebovali." Ano, to je pravda."
Takže co bude s Tchaj-wanem?"
Och, tenhle plán je zrušen. Za pomoci pana Ottmanna, pana Chappela a několika dalších vysoce postavených pracovníků se Washington důvěrně dozvěděl jména i úlohy různých prominentních představitelů ČLR." Což znamená," ušklíbl se Ottmann, že noviny a televizní stanice to budou vědět nejpozději před zprávami dnes o páté. S tím, co můžeme uveřejnit ohledně korupce, různých provizí a lobbingu, si ani Spojené státy, ani Čínská lidová republika nemohou dovolit riskovat ztratit miliardy dolarů ze vzájemného obchodu a různých výhod." Poprvé promluvila Vespaová. Pane Ottmanne, co ty kufry s bombami? Pátráte po nich?" Na to odpovím já," vmísil se Wej. Starý pilot MiGu se na Američanku upřímně zahleděl. Po chvíli řekl: Pod podmínkou zachování nejhlubšího tajemství vám povím něco, o čem ví jen velice málo lidí. Žádné jaderné zbraně tam nebyly."

 
578
BARRETT      TILLMAN
Liz se nekontrolované roztřásla. Jane to chvění jejího těla cítila, a proto ji objala kolem ramen. Liz se naklonila k Číňanovi. Takže Michael zemřel zbytečné" Ruce se jí sevřely do bezmocných, rozhněvaných pěstí. Ale naprosto ne, má drahá. Naprosto ne. On hrál vůbec tu nejdůležitější úlohu v celém našem plánu. Když jsem vám říkal, že víme o zbraních na palubě, protože je jeden z mých lidí pomáhal nakládat, stejnou informaci dostal tehdy i premiér a politbyro. Jistě, do nákladních prostorů Penang Princess byly uloženy jakési balíky, které dokonce podle Gelgerova počítače vydávaly nějaké záření, ale to všechno bylo - jaké je to správné slovo - jenom placebo." Takové padělané pilulky, které se dávají nemocným, aby se cítili lip." Peters pomalu zavrtěl hlavou nad detailní propracovaností Wejova plánu. Přesně tak, pane Petersi. V tomto případě byl pacientem náš premiér a jeho stali-nistická kamarila. Teď, když jejich .spiknutí' bylo potlačeno a odhaleno, Čína se může pokusit o poněkud produktivnější postup." Liz se snažila přemoct chladný hněv. Nakonec se otázala: Co ale ti lidé na lodi? Eric a já..." Slečno Vespaová, pane Thalere, prosím." Wejovi se podařilo vyjádřit hlasem alespoň trochu soucitu. Přesto se stále zdálo, jako by ten hlas patřil někomu jinému. Už ve chvíli, kdy jste souhlasili se svojí účastí na této akci, jste přece věděli, že nějací lidé zemřou. Rozumovou protiváhou ale byla ta skutečnost, že tím bude ušetřen daleko větší počet životů. V tom se nic nezměnilo. Zemřelo jedenáct mužů a asi dvacet jich bylo zraněno. Proti tomu si postavte ztráty, které by určitě nastaly v případě invaze na Tchaj-wan." Zatímco se Vespaová snažila vyrovnat se syrovou skutečností, že byla chladnokrevně využita v této geopolitické šachové partii, do ticha se ozval Delight. Chtěl bych se zeptat na jednu věc, pane Weji. Co způsobilo tu sekundární explozi po Lizině zásahu?" Výbušniny umístěné v blízkosti kašírovaných jaderných bomb, pane Delighte. Přáli jsme si, aby nezávislá agentura mohla doopravdy potvrdit přítomnost jaderného materiálu. Vaše pohotovostní jednotky následně skutečně ohlásily stopová množství v atmosféře i ve vodě - v koncentraci daleko nižší, než aby představovaly zdravotní riziko, ale na druhou stranu dostatečně vysoké, aby zajistily protesty a diplomatické aktivity namířené na Peking." V této chvíli se trochu pousmál. Vaše námořnictvo ty zbraně pochopitelně .vyzvedne'." Thaler zachřestil ledem ve sklenici a stále ještě vyjeveně potřásl hlavou. Jak byly ty nálože odpáleny?" Opět vás poprosím, pane Thalere, o maximální diskrétnost. Vy jste se ke mně i k panu Huovi chovali s neobyčejnou úctou a dopřáli jste mi ten nejvíce vzrušující den mého života." Znovu se téměř usmál. Když začal ten útok, jeden z našich ope-rativců nastavil časový spínač. Pak skokem do vody opustil loď." Co ten zábavní člun po boku nákladní lodi?" chtěl vědět Thaler. V tom případě můžete považovat své snažení za dobře vynaložené. Byl to mexický pašerák drog, kterého si v Long Beach najal jeden čínský agent. Původně měl za úkol rozvézt zavazadla s jadernými zbraněmi dalším agentům v oblasti." Ottmann si povšiml, že Chappel zavřel kufřík: No, myslím, že to bude vše. Ty máš pro tyhle lidi ještě něco, Briane?" SKYHAWK      NAVĚKY
579
Ne, jenom takové obvyklé varování advokáta klientům." Usmál se na posluchače. O většinu se postarají právníci, ale vy si, prosím, pamatujte následující: neříkejte nikomu vůbec nic, pokud se nejdřív neporadíte se mnou." Peters vstal, s jednou rukou položenou na Janině rameni. Takže můžeme jít všichni domů." Wej s Huem se na sebe dívali způsobem, jako by mezi nimi nebylo jediné příbuzenské pouto. Všichni ne, pane Petersi," ozval se Wej. Všichni ne." Třicet jedna
Let Koloběžky
Vzpomínková slavnost v katolickém kostele svatého Františka byla menší, než by bývala byla svatba. Zazněly věty uznání a díků, Terry Peters přednesl žalozpěv, Ost-rewskiho kněz odsloužil liturgický obřad. Po požehnání se truchlící zvedli a pomalu vycházeli ven. Skupinka zaměstnanců ATA se držela stranou, zatímco Maria Vasquezová přijímala od přátel a příbuzných projevy soustrasti. Mimochodem," pronesl Peters. Tim Ottmann navrhuje Ozzieho na zvláštní Medaili cti. Při troše politického handrkování si je jistý, že z toho bude minimálně Námořní kříž." Oz už jeden Námořní kříž má," poznamenal naprosto vážně Delight. Mimoto jistě víš, jaké pocity choval v posledních pár letech vůči téhle zemi." Peters se rozhodl tato slova ignorovat. Navíc, všichni ostatní nejspíš dostanou Stříbrnou hvězdu." Já už Stříbrnou hvězdu taky mám," pronesl Delight tentokrát s ironií. Carol Dehghtová se naklonila přes lavici. Jedné věci nerozumím. Všichni, kteří se v tom angažovali, byli přece civilisti.Jak potom můžou dostat vojenská vyznamenání?" V tomto ohledu již existují určité precedenty - válečná vyznamenání obdrželi už například průmysloví technici, dokonce i někteří váleční dopisovatelé. Mimoto, Tím povídal něco o videu, zachycujícím bývalého ministra námořnictva s nějakou kočičkou." Delight pokrčil rameny a pak se usmál. Možná ale, že kapitán přeháněl, já nevím." Maria Vasquezová se v první řadě otočila a její obsidiánové oči zapátraly v lavicích. Paní Petersová," zašeptala, nevidím nikde Elizabethu. Nevěřím, že by tohle zmeškala."

 
580
BARRETT	TILLMAN

Jane mladou ženu konejšivě poklepala po ruce. Nebojte se, drahá, bude tady - to vám slibuju." Pokynula hlavou ke svému manželovi, který právě ráznými kroky kráčel uličkou. Mše je už ale u konce."
Ne docela, Marie." Jane ji uchopila za paži. Pojďme ven, prosím." Na cestě z kostela si Maria povšimla, že Peters říká něco do vysílačky. O třicet vteřin později se od okolních budov odrazil jekot nízko letících tryskových letadel. Tamhle!" zvolal kdosi a ukázal k jihu. Ostatní pohlédli naznačeným směrem a začali tleskat a vykřikovat - nebo si jenom zastiňovat oči proti slunečnímu jasu. Dvě stě sedmdesát metrů nad nimi po nebi hladce klouzala formace čtyř proudových skyhawků. Náhle, jako na povel, všechna letadla spustila v pozdravu záchytné háky. ,Je to sakra proti všem předpisům," vykřikla Carol Delightová. Co s tím uděláš?" Zack ji do ucha zašeptal: Neptej se a neuslyšíš žádnou lež." Maria se opřela o Jane Petersovou, jednou rukou si přidržovala kapesník před pusou a druhou si osušovala oči. Jane ji k sobě přitiskla. To je Liz, Mario. S Ericem a Robem a Timem." Ve výšce dvou set sedmdesáti metrů nad centrem Mesy v Arizoně Koloběžka Ves-paová přidala náhle plyn a ze své vedoucí pozice zvedla stroj vzhůru, zatímco ostatní pokračovali v původním přímém směru. Všichni pozemní pozorovatelé prázdné místo ve formaci pochopili správně. Když pohnula řídicí pákou doleva a na bezmračném nebi zahájila sérii vertikálních vývrutů, Liz Vespaová zavolala Hooka Peterse. Letka Čaroděj hlásí konec." Chvilku se odmlčela. Letka Koloběžka se vrací na základnu." Barrett Tiliman je autorem čtyř románů včetně díla Hellcats (Hellcat, česky 1997), které bylo nominováno na válečný román roku 1996, dále dvaceti historických a biografických knih a více než čtyř set vojenských a leteckých článků v amerických, evropských a tichomořských časopisech. V roce 1971 dosáhl doktorátu ze žurnalistiky na oregon-ské univerzitě a pak strávil deset let psaním příspěvků do časopisů jako nezávislý publicista. Později pracoval pro nakladatelství Champlinova muzea a jako šédredaktor časopisu The Hook. V roce 1989 se vrátil k nezávislé publicistice, u níž setrval až do současnosti. Jeho literatura faktu z vojenské oblasti dosáhla ocenění a získala mu několik titulů, včetně Ceny americké historické nadace vojenského letectva, Ceny za mimořádný životopis námořní a oceánografické společnosti a Ceny Arthura Radforda za dílo v oblasti námořní historie a literatury. Tilimann je rovněž čestným členem stíhacích letek námořního letectva VF-111 a VA-35. Žije a pracuje v Mese v Arizoně.

 
V MĚLNÍCÍ ŽÁDNÁ VÁLKA NENÍ
RALPH PETERS

 
Kopáč mu najednou hodil lebku.
Green hrával ve West Pointu fotbal, takže měl tuto přihrávku bezpečně chytit. Ten pohyb byl však úplně nečekaný. Několika prsty se sice špinavé kosti dotkl, ale ne dost pevně. Lebka upadla na plochou skálu a odkutálela se do prachu. Nepoškozená. Lebky jsou tvrdé. Kopáči se zasmáli a začali ve své mateřštině vtipkovat. Od Greena se čekalo, že jim bude rozumět, ale místní nářečí bylo pro něj příliš nepochopitelné. Nejistě se proto usmál. Blbci," ucedil seržant Crawiey. Pokynul hlavou směrem k údolí. Dostaneme další společnost, pane." Green se zahleděl dolů po svahu. Podzim sice většinu stromů na stráni zbavil listí, ale přesto bylo blížící se auto daleko dřív slyšet než vidět. Přidušené pokašlávání motoru představovalo typickou zvukovou připomínku socialismu, dnů, kdy nic nefungovalo pořádně. Nyní sem dorazila svoboda a věci přestaly fungovat úplně. Po cestě vedoucí k masovému hrobu poskakoval malý světlemodrý nakládaček s plochou korbou. Mohl se zastavit dole pod svahem, kde Green a jeho poddůstojník nechali stát obrněný džíp Cherokee patřící ambasádě. Pak by návštěvníci mohli pokračovat pouhých pět minut pěšky k místu masakru. Pokud ovšem nebyli opilí. Bylo odpoledne, pít se tady nicméně začínalo brzy, a muži, kteří pili, nosili zbraně. Opilým návštěvníkům by cesta trvala samozřejmě déle. Green sebral ze země lebku a pohlédl na ni. Cítil věci, jež nedokázal vyslovit. Až na hněv a znechucení. To vyjádřit dovedl. Curáci," řekl sám k sobě. Pak sešplhal do rokle, kde ležely lehce zahrabané zastřelené oběti. Měl rozkaz pozorovat a nezasahovat. Ambasáda dostala teprve včera informaci o dalším místě masakru, tentokrát na jihu země, nedaleko vesnice jménem Melnica. Vojenský atašé, sporý a statečný chlapík, který však nevypadal jako voják, a proto neměl naději na povýšení, Greenovi řekl: Vemte si s sebou na pár dní Crawieyho a podívejte se na to. Udělejte co nejvíc fotek a zaměřte to místo pomocí satelitového GPS. A jestli vám začnou vykládat ty svoje pindy ohledně intervence NATO a amerického nezájmu, tak je pošlete někam."

 
586
R A L P H      P E T E  R S
Podplukovník Andretti byl přeskakován při povyšování a předurčen k odchodu do důchodu, ale teď ho armáda požádala, aby si prodloužil funkční období vojenského atašé na velvyslanectví, jelikož v současné době za něj nebyla odpovídající náhrada. Zkušenosti z Balkánu v dřívějších dobách po dlouhá léta vlastně neomylně předznamenávaly konec kariéry, takže nyní armáda neměla z koho vybírat. Andretti žádosti vojáků vyhověl, zčásti i proto, že měl dcery na střední škole ve Springfieldu a jeho bývalá manželka se znovu vdala. Byl ale chronicky hrozně unavený. Tmavé kruhy pod očima se mu nyní houpaly skoro u pasu. V této zemi byl již pátý rok a ani jeden z nich nebyl nikterak lehký. AJeffe," poznamenal, když se Green chystal opustit jeho pracovnu. V tomto sektoru panuje příměří. V Melnici v současnosti není válka. Tak ať vy nebo ten váš kovbojský pomocník sami žádnou nezačnete, jasno?" Andretti se usmál, protože žertoval. Dávejte na sebe pozor." Green uklouzl na spadaném listí, takže málem znovu upustil lebku na zem. Vyhrabal se na nohy a volnou rukou si oprášil špínu z džínsů. Vyhýbaje se žebrům, pánvím, stehenním kostem a dějícím zbytkům oblečení, které čněly z hlíny na dně rokliny, vydal se Green za předákem kopáčů. Předák měl na sobě jako jediný uniformu, jestli se tak ovšem sbírce neladících zbytků vojenského oblečení dalo vůbec říkat. Byl zahalen do rozepnuté maskovací bundy a šedivé čapky, která Greenovi připomněla zelené barety německých horských myslivců, )ak je vídal za starých časů v Garmischi. Zde však jakákoliv podobnost končila. Tento muž byl neoholený i navzdory distinkcím kapitána a na opasku obepínajícím značně rozměrné břicho mu visely dvě automatické pistole. Mozoly na dlaních by dokázaly odrazit ránu nožem. Dokonce i jeho oči vypadaly ošuntěle. Kapitán Greenovi zasalutoval, přestože ten byl oblečen jen do amerických džínsů a goretexové bundy. Green se svou hodností ani důvodem své přítomnosti netajil. Odpověděl na pozdrav, i když by se tomu byl raději vyhnul. Dostalo se mu výuky v ruštině, ještě v dobách, kdy Rusové něco znamenali, a místní jazyk - kterým hovořili všichni účastníci konfliktu - byl podobný. Byl tedy schopen se domluvit o nejdůležitějších věcech, i když na nějaké nuance v geopolitických diskusích to samozřejmě nebylo. Dva měsíce pobytu v zemi nebyla rozhodně dostatečně dlouhá doba, aby získal schopnost hovořit plynně, avšak Green rozuměl daleko víc, než byl schopen sám slovy vyjádřit. Majore Greene," pronesl kapitán v poněkud znetvořené angličtině. Moc špatná věc, co ty lidi udělali. Vidíte?" Předklonil se a ze země zvedl odtržený kus látky. Kdysi měl červenou barvu. Vidíte?" opakoval s dechem srážejícím se v obláčcích páry. Ženské šaty. Šaty ženy. Kdo zabíjí ženy, děti? Špatné, špatné." Green přikývl. Bylo to moc zlé. Podal kapitánovi lebku.
Menší chlapík si ji prohlížel a pohazoval v rukou. Možná žena. Možná moc krásná." Pak lebku pozvedl. Teď ne krásná." Náhle se zakabonil. Odhodil lebku na kupu kostí. Proč Amerika zůstává stranou? Ty lidi... zabíjejí malé děti. Proč Amerika zůstává stranou?" Nahlásím na ambasádě, co jsem viděl."
Americká armáda musí přijít," pronesl kapitán vlastním jazykem. S americkými letadly. Nebo neexistuje žádná spravedlnost." Poslyšte..." Green zalapal po příslušných slovech v jazyce, který mu připadal stejně 587
V	MĚLNÍCÍ	ŽÁDNA	VÁLKA	NENÍ
drsný a nemilosrdný jako hory kolem něj, ... musíte si dát pozor, jak vykopáváte ta těla. Jinak zničíte..." Odmlčel se, jak se snažil rozpomenout na slovo důkazy". Kapitán si odfrkl. Koukněte. Tady je všechno. Kolik těl? Já počítám lebky, já vím kolik. Kolik mých lidí oni zabili. To je všechno, co musím vědět." Green si zatím srovnal to, co chtěl říct, do slov, která znal. To všechno... by se mělo dělat vědecky." Menšímu muži byla z úst cítit cibule, kterou měl k obědu. Kopáči seděli po okrajích jámy a nezúčastněně jedli. Seru na vědu," vyrazil ze sebe kapitán. Kulka, žádná věda." Green se odvrátil a udělal několik dalších fotografií. Válka, která se teď na několik měsíců odmlčela, za sebou zanechala spoustu masakrů. Na některých místech byly zahrabány pouze jednotlivé rodiny, jinde celé vesnice. V určitých hrobech se nacházeli výhradně muži, zatímco jiné byly svědky nevybíravého vraždění. Green navštívil v minulosti dvě podobná naleziště, ale výkopové práce byly v těchto případech ukončeny již několik dní před jeho příjezdem. Tady očekával, že čerstvě vykopané mrtvoly budou zapáchat, a duševně se na to připravil. Těla však byla v zemi už dostatečně dlouhou dobu, takže se z nich ztratila veškerá tekutina a většina měkkých tkání. Jediný pach tedy vydávala čerstvě rozkopaná půda. Říkejte mi Franku," pronesl anglicky muž z modrého náklaďáku. Přeďstavil se jako Franjo Sostik, dříve z Milwaukee, nyní majitel hospody dole ve vesnici Melnica. Žádný štěnice ani podobná havěť," ujistil Greena a Crawieyho. Frankie měl vzhled, který přitahoval pohledy žen, avšak dosáhl již věku, v němž mohl jen těžko přesvědčovat dámy o svém mládí. Měl na sobě pulovr s rukávy vytaženými nad lokte, takže byla vidět silná předloktí, porostlá černými chlupy sahajícími až na hřbety rukou. Gestem pokynul k masovému hrobu.
Chápete to?" otázal se. Mluvil spíš ke Greenovi jako k důstojníkovi, ale tu a tam se obrátil i na Crawieyho. Jen se na to podívejte. Jako v nějakým zasraným středověku. Jsou blázni, nebo co? Teď se ptám sám sebe, proč jsem se sem jenom vracel." A proč jste se vracel?" otázal se Green.
Frankie pokrčil rameny a natáhl ruce před sebe dlaněmi nahoru, jako by potěžkával vzduch. Na větvích nad mrtvými se usadili černí ptáci. Co má člověk doprdele dělat?" odpověděl Frankie. Mám příbuzný, rodinu. Potře-bujou mě. Tohle se mi ale líbit nemusí. Jo, já se v žádným případě do těchhle sraček nenechám zatáhnout. Když začala válka, řek jsem si: ,Do prdele s tím vším. Frankie, hochu, ty jsi přece milovník, ne bojovník.'" Naznačil odplivnutí, ale měl sucho v puse. Doma ve Státech? Tam jsem měl ženskou, člověče. Nádherné] kus, fakt, skvělou kočku. A navíc čistotnou, ne jako ty venkovský cuchty tady." Pozvedl pěst v protestu proti svému osudu, který ho zavedl do těchto míst. Ježíšikriste, jak já miluju Ameriku! Státy jsou teďka můj vopravďovej domov. Co ale člověk nadělá. Chlap musí trochu dohlídnout na svoji rodinu." Vy jste ale přesto sloužil v armádě, že?" otázal se seržant Crawiey. Byl jste ve válce?" Poddůstojníkův hlas zněl neutrálně, jako by mu na odpovědi v nejmenším nezáleželo.

 
588
RALPH      PETERS
Frankie znechuceně zavrtěl hlavou. Ně. Kdepak, člověče, to není můj styl. Chci říct, vo co se tady vůbec jedná, co? Ať si ty lidi zůstanou na švy straně, já zase zůstanu pěkně na ty švy. Žít a nechat žít, víte? Jo... taky jsem samozřejmě měl zbraň a všecky ty sračky. Bylo to něco jako Národní garda. Nedělní voják. Nikdy jsem ale nebyl při žádným pořádným boji. Melnica měla štěstí." Green pohlédl dolů na změt kostí a na kopáče s lopatami.
Co jsou tihle zač?"
Místní chlápci. Nemají nic lepšího na práci."
Myslím ta těla."
Frankie pokrčil rameny. Člověku by se chtělo blít, že jo? Chci říct, kdo může zabíjet ženský a děti?" Pokývl směrem k vrcholu nedaleké hory. Nová hranice probíhala hlubokým lesem po opačné straně hřebene. My jsme třeba jenom pitomí vesničan!, ale tamty lidi jsou zatracený zvířata. Zasraný šílenci." Copak ta těla... nejsou z Mělníce?"
Frankie znovu pokrčil rameny. Zdálo se, že tohle gesto mu pomáhá normálně fungovat. Kdo ví? Možná pár z nich. Lidi prostě mizeli. Vydali se na cestu a nikdy se nevrátili. Vyšli si za dobytkem na pastvu a taky se už nevrátili. Pár lidí se takhle ztratilo. Já taky ztratil několik členů rodiny. Nechci z toho ale dělat věc osobní nenávisti. Pravda je, že tyhle lidi sem mohli nahnat odkudkoliv z údolí. Jsou to ale naši, to vím jistě. Z našeho údolí. Naši lidi tohle zvěrstvo neudělali." Údolí. Když cherokee sjížděl s poddůstojníkem Crawieyem za volantem z průsmyku do údolí, otevřelo se před nimi panorama jako z turistické brožurky. Od řeky se odrážející slunce, políčka, pastviny na stráních, nad nimi nerovné hranice lesa a stromy, z nichž opadávalo listí. Ve vesnicích se k sobě krčila hnědá stavení, zatímco v krajině stály sem tam osamocené farmy s taškovými střechami. Celkový obrázek Greenovi připomínal italský venkov, kam jednou za pobytu v Německu vzal své děvče. Pak člověk sjel dolů a uviděl otvory po dělostřeleckých zásazích ve střechách, ohněm poničené zdi, rozstřílená okna, kulometnou palbou podobané stěny. Cesta byla rozrytá granáty a polovina polí pokryta kapradím. Rady pahýlů kmenů napovídaly, kde bývaly sady jabloní a švestek, které vojáci ze zášti při ústupu pokáceli. Hořkost se tady vsákla do země a pronikla do ovzduší jako hniloba. Ve městech, která opakovaně změnila své vládce, byly postupně znesvěceny ortodoxní i katolické kostely. V údolí kdysi žilo pár muslimů, jejich mešity však zmizely beze stopy. Muslimové byli něco jako Washington Redskins balkánské ligy. Green měl již z předchozích pozorovatelských misí v hlavě takový všeobecný katalog škod, ale boje v této oblasti musely být zvlášť kruté. Bojovníci se tu snažili udělat města pro své protivníky neobyvatelnými. Když pospíchali, zničili pouze nemocnice, školy a obecní budovy. Jakmile jim to však dovolil čas, ničili i obytné domy a vyhazovali do povětří městské vodovody. V průběhu operace Pouštní bouře působil Green jako velitel mechanizované roty, ale nikdo z celé jeho jednotky v boji ani jednou nevystřelil. Jenom řídili své bradleye pustou krajinou. Mužstvo si z toho dokonce tropilo žerty a hovořilo o nejdražším řidičském výcviku všech dob. Nejhorší Greenův válečný zážitek byla nutnost nosit i v tom horku kompletní výstroj. Byl však svědomitým vojákem, s odpovídajícími ambicemi, a od svých začátečnických let ve West Pointu se proto věnoval studiu VMĚLNÍCÍŽÁDNÁVÁLKANENÍ 589
vojenské vědy. Chtěl všemu porozumět, takže přečetl každou knihu, ke které se dostal. Ale nic z toho, co četl, se ani slovem nezmiňovalo o takové nenávisti, jakou viděl tady. Celá situace však měla pochopitelně i svůj líc, projevující se neochotou lidí vzdát se. Města i vesnice se snažily o návrat k životu, v mnoha oknech se objevilo nové sklo, začaly se otevírat obchody a na ulicích se vylepovaly plakáty k nadcházejícím volbám. Nikdo nechtěl znovu rozpoutávat válku, i když všichni souhlasili, že k ní opět dojde. Džíp ráno minul bílé vozidlo OSN, jehož cestující se usilovné snažili nic kolem sebe nevidět. Pak, na konci silnice nedaleko okraje údolí, se v místě, jež bylo vhodné pro případnou obranu, nacházela vesnice Melnica, jakési živoucí muzeum zničeného světa. Válka naučila její obyvatele věnovat pozornost maličkostem. Podle poznávacích značek a typů vozidel brzy poznali, že se na ně přijeli podívat Američané. Každý jim horlivě ukazoval cestu k masovému hrobu, muži si vzájemně skákali do řeči a děti před očima měnily náladu od smutku k pochichtávání a k projevům chamtivosti. Udržet tyto dobrovolné průvodce mimo džíp bylo docela obtížné. Poslechnou vás?" otázal se teď Green Frankieho. Kapitán na dně rokliny pozdravil hospodského neurčitým zasalutováním, spíše to však bylo jen jakési mávnutí. Frankie si odplivl. Jsou to primitivní blbci. Nevzdělanci. Natvrdlí sedláci. Ty neposlechnou nikoho. Myslí si ale, že jsem chytrej, protože jsem byl v Americe. Chci říct, jsou to dobry lidi. Jenom trochu pitomý." Ukázal k hromadě kostí. Tohle si nezaslouží. Nikdo si to nezaslouží." Znovu kývl hlavou k hřebenům hor. Ty lidi... to nejsou Evropan!. Jsou to jenom zasraný zvířata." Měl byste jim říct, aby byli opatrnější," pronesl Green, když viděl, jak se jeden kopáč v jámě rozhání krumpáčem. Takhle ničí soudní důkazy." Frankie se na něj podíval jako na malé dítě. Oni přece nestojí o žádnej soudní důkaz, člověče. Oni chtějí pomstu." No, jestli očekávají od někoho nějakou pomoc, pak záleží právě na těch důkazech." Frankie se usmál. Ale no tak. Přesně jak jim to říkám. Když začnou ty svoje pindy ohledně toho, jak jim Amerika přispěchá na pomoc, pokaždý jim vysvětluju, že Amerika ani neví, kde tahle země leží. Mohli bychom zrovna tak dobře bejt někde v Číně nebo na Měsíci. Američani... ty si žijou dobře. Ty nás nepotřebujou. Ty se o tohle nezajímaj." Green nebyl připravený na pohled, který se mu otevíral u nohou, na celou tu suro-vost, ale upřímně se snažil udržet své city na uzdě. Jak se na tohle může člověk připravit? Věděl, že je důležité neukazovat emoce. Avšak každé slovo, které řekl, se mu zdálo falešné a laciné a neužitečné. Věřil ve spravedlnost a v dobrotu své vlasti a chtěl vědět jedině to, kdo má pravdu a kdo ne. Ještě nikdy však nebyl v zemi, kde se dobré a špatné rozlišovalo tak těžko. Přál si něco udělat. Nevěděl ale co.
No, jestli chtějí, aby se o to někdo zajímal, pak musí předložit důkazy," pronesl Green trochu podrážděně. O tom, kdo koho zabil. Kde. Čí vojáci ovládali oblast v době, kdy k tomu masakru došlo. Věk a pohlaví obětí. Důkaz, že nešlo o vojáky. Musí počkat, až se sem dostanou lidé z hlavního města, ti vědí, co dělat." Frankie na něj nevěřícně pohlédl. Majore... Melnica z toho vyvázla se štěstím, víte? Dopadlo sem jenom pár střel z minometů. Nic velkýho. Pár lidí jsme ale ztratili, po

 
590
R A L P H      P E T E R S
jednom po dvou, jak jsem vám povídal. Jednoho starýho farmáře, jednu bláznivou holku. Všichni tu o někoho přišli - o bratra, bratrance nebo tak." O to víc by měli být opatrní. Aby dokázali identifikovat..." Frankie stiskl Greenovi předloktí. Měl mohutný stisk. Vy tomu pořád nerozumíte, člověče. Tohle jsou horalové. Ty nechtěj, aby z jejich dcery nebo kohokoliv jinýho byl exponát někde na univerzitě. Ve skutečnosti... se ani tak moc nestaraj, kdo přesně v tom hrobě je. Jsou jim jedno jména a tak. Spatnejch zpráv už mají dost." Seržant Crawiey, který strávil celou svou kariéru ve zvláštních jednotkách a byl v této zemi už více než rok, potichu poznamenal: Je to úplně jiný svět, pane." Green pochopil, že mu poddůstojník radí, aby toho nechal. Ze svahu hory se ozval svištivý zvuk. Byl to hlasitý závan větru, který zahvízdal vysokým tónem, načež se mezi stromy do údolí a přes okraj jámy začala hrnout záplava studeného vzduchu. Kapitán dole ve výkopu si přidržel čepici. Vítr zvedal z hrobu vůni čerstvě vykopané země a z větví stromů trhal listí. Kopáči se narovnali a pohlédli na oblohu. Bude krutá zima," poznamenal Frankie. Jako kdyby toho tyhle ubožáci neměli už tak dost. Hej, něco vám povím. Vy se dneska nevracíte zpátky, že ne? Chci říct, nepojedete přece v noci? V příkopech tu jsou pořád ještě miny. Musíte přespat u mě. U .Yankeeho Frankieho'. Mám dokonce i americkou muziku. Například Liz Phairo-vou, chlapi. Takovou divočinu. A Mariah Careyovou. Všecko." Seržant Crawiey, který při této příležitosti měl na starosti finance, se s nekonečným podezřením správného poddůstojníka v hlase zeptal: A kolikpak si účtujete za pokoj, Frankie, chlapče?" Ten se usmál. Za pokoj vůbec nic. Kdyby nebylo Ameriky, nikdy bych si tu hospodu nemohl koupit. Budete Frankieho osobní hosté. Zaplatíte jenom za večeři, protože já musím těm venkovským křupanům platit za suroviny a, sakra, musíme přece podporovat místní hospodářství. Pokoj je ale zadarmo. Mám tam dokonce i tekoucí vodu. Ale žádný úvěrový karty, nebo něco podobnýho. Tohle je primitivní země, člověče. Tady se všechno platí hotově." Green si přál vystupovat jako správný důstojník. Chtěl vypadat silný a odolný vůči fyzickému nepohodlí. Vidina teplé postele mu však připadala daleko bližší než myšlenka na podzimní noc strávenou v horách v nepohodlí kabiny džípu, navíc zaplavené produkty poruch trávicího ústrojí seržanta Crawieyho. Mimoto patřilo mezi běžné praktiky šetřit, jestliže se nejednalo přímo o bojovou zónu. Neformální kontakt s domorodci přinášel občas překvapivé výsledky. Někdy i náhodná fakta mohla vést k důležitým odhalením. Green si právě představoval zahřátý pokoj a teplou večeři, když k němu přistoupil jeden z kopáčů s rancem. Rozbalil ho a položil mu k nohám mrtvolku dítěte, vysušenou jako mumie. Byl jsem všude možně, od Bolivie až po Bumfuck v Egyptě," poznamenal seržant Crawiey, a nikde to nebyla sranda." Napil se z plechovky koly. Hergestellt in Deutschland. Žádný alkohol během mise, znělo totiž trvalé pravidlo, kterému se Green a Crawiey, i když nepříliš nadšeně, podřizovali. Reklama na rakouské pivo tak představovala sakramentské pokušení. v
MĚLNÍCÍ	ŽÁDNÁ	VÁLKA	NENÍ	591
V místnosti bylo asi půl tuctu stolků, rohová lavice a barový pult. Byla to dost chudá kopie německého Gasthausu, včetně balkánských kýčů na stěně namísto kýčů bavorských. Provoz nebyl příliš čilý, ale bylo tu teplo a překvapivě čisto. V pozadí kvílela stará deska R.E.M. Amerika zjevně měla účinek i na chování Frankieho Sostika, který teď stál za barem, utěrkou leštil sklenice a hovořil s nějakým mužem, jehož obličej přetínala jizva, začínající od ucha a táhnoucí se přes tvář a dozadu až k límci bundy. Byla to taková typická nerovná rána po rvačce. Frankie i onen zákazník popíjeli neředěnou kořalku. Zjizvený obličej se opíral o barový pult a vypadala jako dobře namaskovaný představitel televizního hrdlořeza. Ten muž navenek nejevil o Američany nejmenší zájem. Jediná slova, která Green zaslechl, byla holky" a cigarety". Já vím, že to není jednoduché," povzdechl si Green. Crawiey byl ochotný, trochu uzavřený muž, kterého nebylo snadné dobře poznat. Díky působení ve zvláštních jednotkách se z něho stal prvotřídní voják. Vedle něho si Green, jenž většinu svého vojákování absolvoval na cvičištích a ve školách, připadal jako amatér. Crawiey se přesto nikdy nechoval protektorsky a vedení přenechával bez sebemenší žárlivosti Greenovi. Byl opravdovým týmovým hráčem ve světě přitakávačů, kteří se za týmové hráče považovali, a Green se toho vedle něho spoustu naučil. Ze dvou měsíců, co spolu pracovali, strávili spoustu času na cestách i v kancelářích, takže dokonale poznali vzájemné způsoby, zdravotní problémy i záliby. Rozhodně se spolu neshodli, někdy až bouřlivě, v názorech na politiku a hudbu. Přesto se z obou mužů stávali přátelé - i když Crawiey, díky jakémusi zvrácenému snobství poddůstojníka, stále ještě odmítal oslovovat Greena křestním jménem. Nic není jednoduché, dokud se nezačne střílet," pravil seržant. Teprve pak se věci začnou vyjasňovat. Do prdele, kdybych si tak mohl dát pivo." Odložil plechovku na podložku z lepenky. Až se vrátíme, tak vám jedno koupím. Poslyšte, já vím, že to není jednoduché. Viděl jste ale ten hrob. A nejenom ten jeden. Navíc to nevypadá, že by jich bylo nějak málo i na druhé straně hranice." Crawiey se zatvářil nezúčastněně. Většina bojů probíhala na téhle straně hranice." Valná část obětí jsou etnická..."
Ale no tak, pane. To je jenom proto, že tihle ubožáci neměli dost zbraní. Kdyby ti pacholci měli sílu na své straně, pak by veškeré následky ohavností byly přesně opačné. Jak říkám, ať všichni táhnou k čertu. V tomhle boji nemáme favorita." S tím Green nesouhlasil. Když někdo masakruje ženy a děti, pak by za to měl následovat trest. Nemůžeme věčně jenom mluvit. Proboha živého, Bobe. Tohle přece musí být už jednou jasné... každé zvěrstvo musí být potrestáno." Z reproduktorů sterea se ozvala melodie písně To je konec světa, který jsme znali". To doopravdy chcete, aby se naši vojáci namočili do těch sraček," otázal se Crawiey, a snažili se rozmotat, kdo koho vlastně zmasakroval? Tihle lidé si to musí srovnat sami. Co byste chtěl, majore?" Green nejprve bezmocně sklopil pohled a pak trochu rozjasnil tvář. Spravedlnost. Alespoň pro začátek." Poddůstojník se rozesmál, pak se ale zarazil. Podívejte, pane. Je to ohavné. Já

 
592
R A L P H

nejsem přece slepý. A také mám srdce. Stejně tak ale nejsem žádný pitomec. Tohle my nevyřešíme, šéfe. Sakra, vždyť ani nerozeznáme od sebe jednotlivé hráče." Zjizvený chlap upustil na barový pult balíček cigaret a spolu s majitelem hostince si zapálil. Green pocucával kolu. Ta německá limonáda byla sladší než ta, na kterou byl zvyklý. Moc mu nechutnala. Přece ale nemůžeme přehlížet genocidu," pronesl Green. Alespoň já nemůžu." Seržant však měl poněkud tvrdohlavou náladu. Jak Green dobře věděl, byl to dobrý muž, čestný do poslední nitky, ale léta služby a opakovaná nepodařená manželství ho stačila zatvrdit. Proč ne, majore? Vždycky v minulosti jsme to přece ignorovali a nic se nedělo." Ústa měl pokřivená do ironického úšklebku. Vy vidíte genocidu, já zase místní obdobu jedné divoké noci. Chci říct, že pár vtipálkům se to líbí právě takhle. A ti diplomati, kteří se sem jenom tak na chvilku zaskočí podívat, pořád nechápou, že ti zasraní parchanti doopravdy existují. Zdaleka ne každý chce mír, šéfe. A lidi nepopravují ženy a děti proti svému přesvědčení. Někteří to dokonce milují." Crawiey byl jen o tři roky starší než Green, ale teď v umělém osvětlení vypadal, jako by měl minimálně o deset roků víc. Nebo se na to podívejte takhle. My máme své způsoby řešení konfliktů, oni mají zase své. My lidi soudíme, oni je střílejí. Všude, kde jsem kdy byl, měli svoje vlastní místní zvyky. A pokud vím, tak tyhle neshody probíhají tady v sousedství pana Frankieho snad odjakživa. My jsme se o tom dozvěděli teprve nedávno. Děkuji vám, pane Turnere." Seržant lítostivě potřásl hlavou. Sloužím už sedmnáct let. A za ta léta jsem viděl víc škod způsobených neinformovanými lidmi s dobrými úmysly... Kristepane, měl bych asi napsat knihu." Před lety, když se rozpadalo sovětské impérium, byl Green cvičen pro úkoly ve východním bloku. Mezi výhody jeho aktivit patřilo i cestování. Jedna mise ho zavedla do Východní Evropy. Bylo to v době, kdy se poměry začínaly uvolňovat. V Polsku pak navštívil Osvětim. Na zemi existují místa, kde straší, a Osvětim rozhodně patří mezi ně. Jakmile tam člověk vejde, obklopí ho zástup duchů a návštěvník ucítí zvláštní chlad, který nemá nic společného s okolní teplotou. Člověk cítí tíhu smrti. Osvětim se stala pro Greena mezníkem. Nebýval nijak zvláště náchylný k sentimentalitě a jeho návštěvy kostela byly spíš nepravidelné. Tam ale náhle zatoužil uvěřit v dobrotu lidství. A ujistil se, že dobrý člověk musí ďáblu čelit. Věřil, že někdo je za ta zvěrstva na Balkánu zodpovědný. V tom se Crawiey mýlil. Genocida není nějaká místní lidová tradice, kterou příchozí musí respektovat. Jestliže masakr bezbranných lidských bytostí byl zločinem, pak za ten zločin musí být někdo potrestán. Green toužil po tom zvědět, kdo má být potrestán. Současně uznával, že Crawiey má v něčem pravdu. Nebylo to zdaleka jednoduché, takže Green postupoval velice opatrně. Cekal na jasné důkazy, až se rozplynou mlhy nejistot a až přijde nějaký mocnější člověk, který rozhodne, co je třeba udělat. Seržant si pohrával s prázdnou plechovkou od limonády. Před chvílí dojedli kořeněné klobásy se zelenými fazolemi a pepřenou rýží, s křupavým chlebem a kozím sýrem. Na závěr večeře byl dokonce pudink jako dezert. Frankie se nechal doopravdy vidět, takže proti obvyklým válečným poměrům byla ta večeře skutečně něco mimo-v
MĚLNÍCÍ	ŽÁDNÁ	VÁLKA	NENÍ	593
řádného. A ke všemu je ke Greenově úlevě hostitel nechal v klidu a o samotě, aby si jídlo vychutnali. Neobšťastňoval je tedy žádnými zkazkami o svých sexuálních úspěších ani o krásách Milwaukee. Ksakru," promluvil náhle Crawiey, možná máte pravdu. Já doufám, že máte pravdu. Protože se mi zdá, že se do toho začínáme nějak moc zamotávat. Bůh nám pomoz, bez ohledu na to, co si o tom seržant první třídy Robert G. Crawiey myslí. Chci říct, že náš prezident se o tomhle se mnou neradil. A ten chlápek Vollstrom, mistr vyjednávač, se, jak se zdá, rozhodl zapsat do historie. Takže do toho asi brzo spadneme, zatraceně. V tom momentě já odejdu do penze a otevřu si malý licencovaný obchod, kde budu vojáčkům prodávat všelijaké drobné připomínky domova. Víte, jako třeba Hustlera, Tattoo Worid, akční filmy, a tak." Ušklíbl se. Možná si s sebou vezmu tamhle Frankieho, aby se mi staral o styky s místním obyvatelstvem, o výplaty a podobně. S tím jeho talentem si tu pak otevřeme opravdový bordel. Protože jakmile se naše strana do toho jednou nechá zatáhnout, určitě se z toho hned tak nedostane. Zůstaneme v tom až do úplného konce, než se všechny krávy vrátí z pastvy domů. A z takhle velké pitomosti bych měl mít alespoň nějaký profit." Vy nikdy do penze neodejdete."
Jen počkejte, majore."
Kéž bych jenom věděl co je správné."
Crawiey se na něj podíval. Někdy je, pane, správné prostě zůstat naživu a udržet si čisté ruce." Pohrdavě odfrkl. Jindy to skončí tak, že vám soudce nařídí platit alimenty. Nikdy to ale nedopadne podle toho, co čtete v těch svých knížkách." Green se usmál. A jak to víte? Když jste ty knížky nečetl?" Och ne, já je četl. Jenom jsme spolu nenavázali žádný trvalý vztah. Hlídejte to tady, já se jdu vyčurat. Život v armádě je mor na moje ledviny." Když Crawiey procházel kolem baru, Zjizvený obličej směrem k němu pozvedl sklenku a usmál se na něj ústy s vyraženými zuby. Dobrá," pronesl Zjizvený obličej. Slivovice. Moc dobrá." Poddůstojník ho mávnutím odbyl. Jsem ve službě."
Zjizvený obličej nejprve bručivě nakrabatil rty, ale pak do sebe tu skleničku hodil. Potichu něco prohodil k Frankiemu, který se zasmál. Pak se oba zadívali na Greena v opačném koutu místnosti. Hej, majore," oslovil jej hostitel. On chce vědět, co to je za mužskýho, kterej odmítne skleničku zadarmo." Green opětoval jejich pohledy.
Žádná sklenička zadarmo neexistuje," odpověděl.
Frankie se znovu zasmál. Smál se rád. Já mu povídal, že Američani nosej v hlavě náboženskýho brouka. Ten z nich dělá blázny." Ano, pomyslel si Green. S tím rozdílem, že se kvůli tomu vzájemně nevraždíme. Zjizvený obličej zachytil slovo blázny". Poklepal si prstem na spánek a ušklíbl se. Jeho zuby vypadaly, jako by jejich majitel absolvoval přinejmenším tisíc bitek a všechny prohrál. Jo," přitakal Green. Jsme blázni, to tedy jo."
Zjizvený obličej znovu něco zamumlal, ale úsměv mu z tváře nezmizel.

 
594
R A L P H

Říká, že jste blázni, když nebombardujete ty lidi na druhý straně. Se všema těma vašima letadlama z Hvězdnejch válek." Povězte mu, že mu nechceme kazit radost. Vypadá, jako by je dokázal všechny zvládnout sám." To se Zjizvenému obličeji líbilo. Byl však zklamaný z toho, že Green nepřijal sklenici slivovice na prípitek věčnému přátelství s Amerikou. Ptá se, jak budete bojovat, když nepijete?" překládal Frankie. Green byl z té hry už unavený. Dokud se však Crawiey nevrátí, neměl žádný důvod odejít. Takže odpověděl: Povězte mu, že jsem jako vy. Řekněte mu, že jsem milovník, ne bojovník." Frankie potěšené zahýkal a přeložil Greenova slova. Zjizvený obličej se zasmál. Znělo to jako startér dvacet let starého forda. Říká, že to je ještě horší. Milovníci potřebujou pít dokonce víc než bojovníci. Ženská se vás bát musí." Ve dveřích baru se objevila nějaká žena. Mohlo jí být slabě přes dvacet a byla oblečená do modrých džin a rudého roláku. Poněkud tmavší blond vlasy jí spadaly přes ramena a hlava i svetr se jí leskly od lehkého deště, který se snášel na vesnici. Dokonce i z větší vzdálenosti Green zaznamenal, že dívka má na sobě příliš mnoho líčidla, ale to bylo běžné u všech balkánských žen, které ještě nechodily o holi. Nicméně z každého pohledu byla ta žena dost atraktivní. Rozhodně nevypadala jako vesnická holka. Přemítavě pohlédla na Greena a pak spěšně přistoupila k baru. Zjizvený obličej na ni zavrčel, ona ho ale ignorovala a oslovila Frankieho. Ten v odpověď pokrčil rameny, což bylo zjevně jeho oblíbené gesto, načež žena přikývla a trochu nejistě se usmála. Zamířila ke Greenovi. Její kroky však znejistěly. Skoro jako by se musela nutit, aby šla dál. Jako by se bála. Když došla asi na metr, zastavila se, krátce pohlédla Greenovi do tváře a pak sklopila oči k zemi. Takhle zblízka byla doopravdy krásná. Green jenom doufal, že to není šlapka. Nestál o to, nechat se zatáhnout do něčeho podobného, a navíc si vůbec nepřál, aby právě ona měla s tím řemeslem něco společného. Vyzařovalo z ní cosi, co člověka nutilo, aby jí přál jen dobré. Nevypadala moc silná. A válka dokázala z lidí udělat pěkné bestie. Mohla bych... si s vámi popovídat?" zeptala se. Mluvila tichým hlasem, dost hlubokým, skoro mužským, ale chvějícím se. Slyšela jsem, že přijdete, a já bych si chtěla trochu procvičit angličtinu, prosím." Docela vhodný začátek pro lehčí dámu, pomyslel si smutně Green. Tahle noc ale bude dlouhá. Jestli si chtěla přisednout, nic proti její společnosti neměl. Prosím," vyzval ji a trochu se zvedl. Posaďte se."
Proklouzla kolem něho, až ucítil parfém a vůni mokré vlny jejího svetru. Jakmile se posadila, Zjizvený obličej i Frankie o ni ztratili zájem. Jsem Daniela," představila se.
Já jsem Jeff."
Cheffí"
Správně. .Daniela' zní trochu italsky."
Usmála se. Zuby měla rovné a docela bílé, což bylo na místní poměry výjimečné. Je 595
v MĚLNÍCÍ	ŽÁDNÁ	VÁLKA	NENÍ
zvláštní, jak si člověk všímá různých věcí v různých situacích, pomyslel si Green. Tady na Balkáne člověk registruje zuby lidí. Myslím, že mí rodiče si vzali příklad z nějakého filmu. Vy myslíte, že je to hezké jméno?" Ano, moc hezké."
Seržant Crawiey se vrátil celý mokrý. Green si uvědomil, že poddůstojník byl zkontrolovat zámek na džípu Cherokee a přenést zbytek věcí do jejich pokoje, který byl v dvoj-domku na zadním dvoře. S pořádným zámkem na dveřích. Crawiey ho uměl zahanbovat takovými drobnostmi, jako je starost o záležitosti, které měli sdílet společně. Seržant rychle zaznamenal situaci a namísto k jejich stolu zamířil tedy k baru. Green ho slyšel, jak si objednává další kolu. Neptám se na krásu svého jména kvůli nějakým lichotkám," poznamenala Daniela, ale kvůli cviku." Cvik je strašně důležitý."
Přes tvář jí sklouzl silný pramen vlasů a ona si ho odhrnula přes rameno. Začal jí pocukávat koutek úst. Rychle se ho dotkla špičkou prstů. Prsty měla docela hrubé a na mnoha místech zjizvené. Škrábance měla i na hřbetu ruky. Tenhle pohled Greena zarazil. Ruka rozhodně neodpovídala ostatnímu zjevu. Když oddálila prsty od úst, cukání již ustalo.
Takže... vy jste učitelka?" otázal se Green ve snaze udělat si o ní nějaký obrázek. Zavrtěla hlavou. Tady teď žádná škola není. Možná příští rok. Nemáte, prosím, cigaretu?" Ženy v celé Evropě, od Belfastu až po Bělehrad, stále ještě neslyšely o nejnovější módě. Všechny dosud kouřily. Omlouvám se, ale já nekouřím."
Sklopila oči, celá v rozpacích z toho, že si o něco řekla. Cítila, že udělala velkou chybu, ale nerozuměla proč. Promiňte. Nepotřebuji cigaretu." Green ale už volal na hostitele. Frankie? Máte nějaké cigarety?" Mám německé. Může být?"
Green pohlédl tázavě na ženu. Ta však stále upírala pohled k zemi. Na tom nezáleží," odpověděla.
Je to jedno," odpověděl Green Frankiemu. Pak se znovu obrátil k ženě. Nechtěla byste se něčeho napít?" Teprve teď pozvedla obličej. V očích měla trochu rozpaky - bylo vidět, že v ní bojuje snaha chovat se vybraně s touhou něčeho se napít. Myslím, že ano," připustila nakonec. Třeba tu mají kávu?" Frankie položil na stůl růžovou krabičku cigaret a zápalky s nápisem v azbuce. Zbytky. A ano, má kávu. Green otevřel balíček a nabídl Daniele, aby si posloužila. Pak krabičku odložil před ni na stůl a připálil jí. Ty zjizvené ruce. Zavřela oči a zhluboka vdechla kouř. Ten jako by ji vzpružil. Chtěl byste vědět, co dělám?" otázala se. Jestli mi to chcete říct." Já ale nemám co. Víte, teď tu není co dělat. Žiju tu s matkou. Otec je pryč - ve

 
596
RALPH      PETERS
válce. Nic o něm nevíme, ale pořád doufáme." Znovu zklidnila tik v koutku úst. Až do začátku války jsem studovala na univerzitě. Anglickou literaturu. Teď už ale moc dobře nemluvím. Nemám tu k tomu žádnou příležitost." Mluvíte anglicky velice dobře."
Třeba znáte knížky od pana George Orwella?"
Green s; vybavil, že na střední škole četl romány 1984 a Farma zvírat. Teď se ale na nějakou literární diskusi vůbec necítil. Myslím, že jsou strašně pravdivé, ty knihy pana Orwella," pokračovala Daniela. Nesouhlasím s lidmi, kteří říkají, že 1984 je špatný titul, protože ten rok už minul. Rok není důležitý. Myslím, že to je něco podobného jako chůze k horizontu, že? Ten rok 1984 je vlastně pořád před námi, bez ohledu na to, jak daleko dojdeme. Myslím, že stále existuje příliš mnoho lidí, kteří by si přáli, abychom se chovali právě tak." Green si vzpomínal jenom na Velkého bratra. A na masku s krysami. A také myslím, že Farma zvírat je moc důležitá. Existuje spousta takových prasat." Green toho četl hodně a pravidelně, ale většina knih byla z oblasti historie nebo biografie. Poslední román, na který si vzpomínal, byl nějaký thriller, který si koupil na letišti. Byl to příběh jakéhosi washingtonského spiknutí a nějakého válečného zajatce polapeného Rusy během korejské války. Moc ho nezaujal. Můj nejoblíbenější autor je ale Thomas Hardy," řekla žena, kolem jejích vlhkých vlasů se nyní vznášel kouř. Je tolik romantický a smutný. Teď tu panuje obrovský nedostatek knih." Třeba se vrátíte na univerzitu."
Zahleděla se do kouře. To bych si moc přála. Je to ale obtížné. Myslím, že válka se ještě vrátí. A peníze mají jenom lidé, kteří se zabývají černým trhem." Pozvedla oči a na několik vteřin na něj upřela pohled. Oči měla zelené, ale jen světlounce, takže byly skoro do šedivá. Znovu se dotkla prsty rtů a sklopila zrak. Myslím, že není moc zdvořilé mluvit tolik o sobě. Teď budeme hovořit o vás, pane Jeffe. Odkud jste?" Usmála se. Z Wheelingu v Západní Virginii, madam."
Přikývla. Wheeling je velice krásný."
To byla pro Greena novinka. Už jste někdy byla ve Státech, Danielo?" Zavrtěla hlavou v rozhodném odmítavém gestu. Stejně ale vím, že je krásný, a lidé tam jsou šťastní. S výjimkou černochů ve městech. Jsou ve Wheelingu černoši?" Pár jich tam je."
Bojíte se jich?"
Nijak zvlášť."
Zvážila tuto odpověď. Myslím, že jsou to násilníci. Já nemám násilníky ráda." Ne všichni černí jsou násilníci," začal Green. V Americe -" zarazil se. Tady a teď bylo sotva vhodné místo a příhodný čas pro citování směrnice pro mezirasové vztahy číslo 101. No, Wheeling určitě není tím nejkrásnějším městem Spojených států. Nicméně má pěkné okolí." Myslím, že je určitě moc krásný. Hrozně ráda bych ho někdy viděla." Konverzace na moment ustala. Pak Frankie přinesl ke stolu kávu uvařenou kýmsi neviditelným v zadní místnosti. Podle vůně to byla rozpustná káva. Ale i tak to byl v těchto končinách doslova poklad. V hlavním městě to bylo jiné. Tam přinesla válka VMĚLNÍCÍŽÁDNÁVÁLKANENÍ 597
určitým vrstvám lidí bohatství a člověk si mohl dát třeba i espreso, což bylo jiné jméno pro tureckou kávu, jaká se v této oblasti vařila od pradávna. V hlavním městě byly rovněž kavárny a noční diskotéky plné kouře a evropského popu, navštěvované mladými muži s hladkými černými dlouhými vlasy, v oblecích s vycpanými rameny, a ženami s obličeji trpkými jako káva, oblečenými do minišatů a bot s ostrými vysokými podpatky. Ti všichni tam patřili. Daniela si nejprve zapálila další cigaretu a pak se napila. Děkuji vám. Myslím, že jste džentlmen. Jste asi ženatý, že?" Green se nad průhledností té otázky usmál. V dnešních časech se ale nosila přímost. Ne, nejsem ženatý."
Pak jste asi rozvedený, že?" Předposlední slovo pronesla důrazně. Ne, nikdy jsem ženatý nebyl."
To je velmi zvláštní, myslím. Jste ale důstojník?"
Ano. Jsem důstojníkem." A ano, je to velmi zvláštní. Byl bych si vzal Carolinu a ona by si byla vzala mě, a bylo to všechno strašně krásné, když za mnou přiletěla a když jsme pak jeli spolu do Itálie, ale přesto to nebylo dost krásné. Protože ona se nehodlala vzdát své kariéry kvůli mně a já se zase nehodlal vzdát své vojenské kariéry kvůli ní. Taková byla láska na konci století. Daniela se k němu naklonila, cigaretu mezi prsty sevřenými do pěsti, hlavu opřenou o zápěstí. Green si přál smýt jí z obličeje všechen ten make-up. Byla moc hezká, možná dokonce krásná, i když ne na první pohled. Bylo to smutné, protože věděl, že všechno to líčení použila právě a speciálně kvůli němu. Vyvolalo to v něm smutek, největší za posledních několik měsíců. Prostě jsem nikdy nenašel tu pravou ženu," pronesl. Jsem dost nevděčný objekt." Ona s tím však nesouhlasila. Třeba si vás ta žena najde," pronesla s jistotou. Já myslím, že jste šťastný člověk. Připadáte mi jako šťastný člověk." Podle místních měřítek jsem doopravdy velice šťastný člověk, pomyslel si Green. Bydlíte tady v hlavním městě?" zeptala se. Posrkávala kávu s kočičí elegancí. Když zrovna necestuji."
Jste tady dlouho?"
Něco přes dva měsíce."
Zůstanete tu ještě?"
Sloužím šestiměsíční turnus."
Odložila šálek, který byl kolem okraje trochu otlučený, a tázavě na něj pohlédla. To znamená, že jsem tady vlastně zapůjčený. Dočasně umístěný. Na šest měsíců." Zamyslela se nad tím. Šest měsíců je někdy moc dlouhá doba. Myslím, že v zimě je to ještě delší než v létě. Máte v hlavním městě přítelkyni?" Green hodlal zůstat vážný, ale neubránil se úsměvu.
Nemám žádnou přítelkyni."
Vy si myslíte, že naše dívky nejsou hezké?" Další kočičí usrknutí kávy. Jsou velmi hezké. Já ale nemám moc volného času."
Navštěvovala jsem tam univerzitu. Kdybych tam teď žila, všechno bych vám ukázala." Málem odpověděl: Třeba se tam zase někdy dostanete", ale včas se zarazil. Nepřál si, aby to pochopila jako pozvání. Stejné tak si ale nepřál, aby odešla.

 
598
R A L P H

Připadá mi jako příjemné město," lhal Green. Vybavil si jeho obézní habsburskou architekturu, ohavnou šedivost a fádní jídlo. Lidé na ulicích upírali pohledy k zemi a do očí se člověku podívali jedině podvodníci nebo prostitutky. Byl jste se podívat v katedrále?"
Green přikývl. Samozřejmě tam byl, jako každý poslušný turista. Výzdoba mu připadala současně zanedbaná i okázalá. Myslím, že je nádherná," řekla Daniela.
Jste věřící?"
Poprvé za celý večer se zasmála. Kdyby zvuky měly nějakou barvu, pak by její smích byl jantarový. Och, ne," odpověděla. Už jenom hodně staří lidé jsou věřící." Co lidé, kteří vyvolali tuhle válku?"
Znovu jí začala pocukávat ústa. Byl to jen nepatrný pohyb, ale bylo jasně vidět, že se za to stydí. Tentokrát se nesmála. Ti nevyznávají žádné náboženství. Pro ně to jsou pouze slova. Jenom výmluva." Nechtěla byste ještě trochu kávy?"
Zavrtěla hlavou. Myslím, že je to moc drahé. Jeden šálek stačí, víte?" Danielo... jak se dál jmenujete? Jaké máte příjmení?"
Kortačová. A vy?"
Green. Jeff Green. Těší mě, že jsem vás poznal, madam."
Usmála se a přejela mu pohledem po tváři. Zeleny. To znamená ,green' v naší řeči. Zekny." Přikývl. Ve skutečnosti to byl on, kdo potřeboval trochu praxe v cizím jazyku. Byl ale unaven. A ta dívka byla krásná, přičemž na šlapku nevypadala. Byla to jen další válkou vyčerpaná a ztroskotaná duše. Člověk by si ji neměl pouštět příliš k tělu. Někdy to ale bylo obtížné. Myslím, že už budu muset jít," pronesla. Připozdívá se. A tohle není dobré místo pro ženu. Lidé ve vesnici... nejsou tak svobodomyslní jako lidé ve městě. Představují si pak ošklivé věci." V tom případě byste tedy měla opravdu jít."
Ta slova ji viditelně zarmoutila. Green chtěl být jen zdvořilý, ale řekl to špatně. Dotkla se prsty koutku úst. Jak dlouho zůstanete v Melnici?" Zítra se vracíme."
Náhle se ve svém svetru celá scvrkla. Téměř jako by ji někdo udeřil a ona se schoulila v obavách před další ranou. Připadala mu jako osamělá dívka, zoufale se chytající každého stébla naděje, jen aby se dostala odsud. Tady se dusila. Nejspíš k tomu přispívala skutečnost, že si stále ještě vzpomínala na knížky a vůbec na ten velký svět venku. Proto byla ochotna riskovat i svou pověst, a to v zemi, která na reputaci dbala i dnes více než jeho vlast před nějakými sto lety. Třeba se vrátíte," pronesla prosebně.
Třeba ano."
Potom mě určitě navštivte. Abych si procvičila angličtinu." Ano."
Moc si přeju, abyste se vrátil."
Zvedla se. Jeff ji následoval. Byl přece jen ze staré školy a navíc ještě nezapomněl ani na bolestné zkušenosti z West Pointu s tou jeho téměř fašistickou etiketou. mělnícíNENÍ 599
Podala mu ruku, aby ukázala, že je vlastně děvče Západu. Green ji stiskl, ale až příliš brzy ji pustil. Bál se sám sebe, aby se nedopustil nějaké pošetilosti. I kdyby byla třeba pohádková princezna, on rozhodně žádný princ nebyl. V dlani mu zůstal prchavý teplý stisk. Dívka se odvrátila a on ji oslovil. Danielo?"
Jenom ji chtěl vyzvat, aby si odnesla načatou krabičku cigaret. Já nekouřím," vysvětloval.
Zachvěla se )í víčka. Až příliš rychle. Myslím, že je dobré nekouřit," poznamenala a znovu se odvrátila. Daniela neodešla, ale odplula.
Crawiey se vrátil ke stolu a posadil se na svou židli. Pohlédl na Greena skrz oblak kouře, který tu zůstal po dívce. Nechoďte na mě s domorodými způsoby," poznamenal seržant. Muži u baru se zasmáli nějakému vlastnímu vtipu. V jejich hlasech byla dobře patrná hladinka alkoholu. Pak k Američanům přistoupil Frankie a zůstal stát vedle jejich stolku. Díval se však jenom na Greena. Líbí se vám?"
Je to hezké děvče," pronesl Green opatrně.
Frankie zavrčel. Je to cvok. Za války ji dostali. Bim ho." Narážel rytmicky pěstí do dlaně druhé ruky. Bylo jich možná dvanáct, patnáct." Zasmál se. Sakra, možná jich byla celá stovka. Pár dní jí drželi v lese. Teď je z ní městská coura. Bejvali by udělali lip, kdyby jí podřízli krk." Green pozvedl oči. Poslední závoj kouře už zmizel.
Hej," pokračoval Frankie, chcete si s ní zašoustat? Pošlu vám ji do pokoje. Můžete ji vojet oba. Ani vás to nebude nic stát." Život člověka nejdřív vysaje a on pak zemře," pronesl Crawiey. Seděl na posteli a kontroloval svou devítimilimetrovou pistoli. Přes okna byly stažené rolety z voskovaného papíru. Ze stropu visela žárovka. Nářadí, výbava a všechno, co se dalo z džípu odnést, pokrývalo nyní podlahu pokoje mezi dvěma starými železnými postelemi. Pořád ještě cítím ty párky. Jaký zatracený pepř to do nich dávají?" Greenovi nebylo moc do řeči.
Seržant konečně odložil pistoli na deku. Podívejte, šéfe. Já nejsem dnešní. Chápu, jak vám momentálně je. Ke stolu k vám přisedne hezká holčina, dělá na vás oči a vy se s ní začnete oduševněle bavit. Pak najednou zjistíte, že si s ní život pěkně zahrál. Pořádně. A najednou už nestojíte o to přivést si ji domů a představit ji svým rodičům. Máte však kvůli tomu nepříjemný pocit, protože se předpokládá, že my jsme pokrokoví citliví mládenci a ona si v životě už zatraceně užila." Plácl se dlaněmi do kolen. No, něco vám řeknu. Život není fér. Kdyby byl, tak byste litoval každou tlustou starou babu, stejně jako litujete tu krásku Balkánu. Takové pocity vy ale nemáte a já také ne. Zrovna tak jako kdokoliv jiný." Seržant zamlaskal v parodii pokárání. Tohle mi došlo, když mě odpakovali do východního Zairu. I když přiznávám, že ne tak úplně jasně. Nerad to říkám, ale ti lidé tam mi připadali trochu neskuteční. Ne jako ta vaše blondýnka. No, i když cítit byli doopravdy. Cholera konečně není žádný osvěžovač vzduchu. Takhle smrděly i malé děti.

 
600
R A L P H      P E T E R S
Rozumově jsem věděl, že to jsou stejní lidé jako my, ale pořád mě to nedojímalo, jak by mělo. Rozhodně jsem necítil to, co bych pociťoval nad americkými dětmi. A víte, co mi doopravdy pomohlo? Černý kapitán, který šéfoval našemu A týmu. On měl totiž přesně stejné reakce. Ani on nebyl schopen ztotožnit se s těmi lidmi v legračním oblečení, kteří brebentili nějakou hatmatilkou a byli jenom věčně sužovaní sračkou. Tak jsme se sblížili. Tam venku byla spousta utrpení. Mohli jsme klidné vyhlásit soutěž o genocidu měsíce. Takže jsme si nakonec museli nějak vybírat. A vám nutně nezbývá nic jiného. Protože i tady existuje tolik utrpení, že by vás to dohnalo k šílenství, kdybyste se nechal. A jakmile budete chtít řešit všechno, pak nedokážete nic. Takže jenom pěkně zůstaňte u svých povinností. A připravte se bídu cizích lidí klidně míjet." Green zacvakl zásobník do své pistole. Nebyla v tom samozřejmě žádná velká jistota, ale člověk přece nechodí mezi indiány neozbrojen. Čas utrpení? Poslyšte... Bobe... možná nejsem pro tohle ten pravý. Myslím ten hrob dneska. To malé děcko, co vypadalo jako kus sušeného hovězího. A pak navíc ještě to děvče. Přiznávám, že v tom hrají roli mé pocity. Já vím, je to trochu banální. Z rozumové stránky to dokonale chápu. Zatraceně, přesto si ale nedokážu pomoct. A upřímně řečeno, nevím, jestli si vůbec pomoct chci. Asi nejsem ten správný člověk pro takovouhle misi." Pro takovou zkušenost žádný .správný člověk' neexistuje," opáčil Crawiey. Vy se s tím ale vyrovnáte. Kde člověk potřebuje, tam se mu vytvoří mozoly." Zasmál se smíchem připomínajícím skřípění rezatých trubek. Nechcete zhasnout?" Jsou dveře zamčené?"
Je zamčeno, nabito a karburátor je pod mou postelí. Měl jsem sundat taky pneumatiky, pane, ale pršelo jako z konve a já jsem taková jemná povaha." Kušte, Crawiey."
Sladké sny, Romeo."
Avšak Greenovi se žádné sny nezdály. Byl dlouho vzhůru a nešťastně přemítal o oné ženě. Nakonec se sám na sebe naštval, že o ní takhle přemýšlí. Došel k závěru, že Crawiey měl nejspíš pravdu, když tvrdil, že každý cit je ovládán biologií. Stále se však s touto myšlenkou nedokázal srovnat. Cítil, že v jeho pocitu smutku je cosi laciného - příliš snadného -, avšak pořád věřil, že ještě horší by bylo necítit nic. A ještě k tomu měl dojem, že i Crawiey cítí víc, než je ochoten dát najevo. Člověk prostě nemůže tímhle vším projít a nic necítit. Pak si Green znovu vybavil onu dívku - Danielu. Čekal, že bude mít těžké sny. Byl to ale dlouhý den, a když konečně usnul, spal bezesným spánkem. První výbuch otřásl zdmi a vzbudil ho. Po momentu ohromení uslyšel Crawieyho křik: K zemi." Poslechl a skulil se z postele na podlahu. Oblečený pouze do tenkého trička přistál holými koleny a lokty na kupě nářadí a kostrách batohů. Teprve pak ho napadlo sáhnout pod polštář a vytáhnout odtamtud pistoli. Následující výbuch byl opravdu blízko, ale stále měli štěstí. Exploze sice roztříštila sklo, avšak střepiny nevletěly do místnosti, protože je zachytila papírová roleta. To je v prdeli," pronesl Crawiey. Minomety. To je v prdeli." Jste v pořádku?"
Mezi záblesky výbuchů byla noc docela tmavá.
Green si uvědomil, že se přes něj natahuje seržant. Ucítil známý zápach jeho potu. Pak na něj spadla matrace z postele. 601
V MĚLNÍCÍ	NENÍ
L
Crawiey ho cpal pod ni.
Jenom zůstaňte ležet," nabádal ho seržant. Takovýhle průser jsem už zažil." Tentokrát Green uslyšel těsně před výbuchem zasvištění.
To bylo opravdu blízko.
Podlaha se zatřásla a z oken se vysypaly poslední zbytky skla. Střepiny se mu zapíchly do ponožek v místě, které matrace už nestačila zakrýt. Co..."
Oni vědí, že jsme tady," zašeptal Crawiey. Tohle není náhoda. Můžeme jenom doufat, že to byla už poslední salva." V dálce se ozval ženský křik. Greena okamžitě napadlo, že je to Daniela. Násilím se ale přinutil znovu soustředit na vlastní situaci. Celý se chvěl, byl však připraven vyrazit a začít jednat. Jenom nevěděl, co má dělat. Oblečte se, pane," poradil mu Crawiey. Džíny, boty, bundu. Pro případ, že bychom museli utíkat. Jakmile ale zaslechnete další svištění, okamžitě se schovejte pod tu matraci." Green tápal ve tmě. Džíny si večer položil do nohou postele, takže ty by měl najít docela snadno. Při stahování matrace na zem se ale všechno dokonale přeházelo. Pak zaslechli výstřely.
Kurva fix," procedil Crawiey.
Ozvaly se výkřiky.
Myslíte; že se to týká nás?" zachraptěl Green. Konečně našel džíny a nyní se do nich pokoušel nasoukat. Já vím, že se to týká nás. Jenom mi není jasné, čeho chtějí dosáhnout. V každém případě ale musíme sakramentsky rychle pohnout zadkem a vypadnout odsud." Nedaleko od nich došlo k menší explozi. Granát. Pak se znovu rozštěkaly automaty. Opět se ozvalo kvílení a do něho nějaké mužské výkřiky. Green se škubavě snažil navléknout turistické boty. Jeho prsty byly sice značně nejisté, ale poslouchaly ho. Možná křičí něco o hrobě," poznamenal Crawiey. Nemůžu..." Cosi v místnosti narazilo do zdi. Byl to tlumený zvuk, následovaný kovovým zazvoněním. Do prdele," vykřikl Crawiey. Ve stejném okamžiku Greena zalehl, zakrývaje majorovo tělo svým, přičemž sudovitým hrudníkem nemilosrdně tlačil Greenovu hlavu do podlahy. Výbuch granátu doslova nadzvedl seržantovo tělo a omráčil Greena. Ten v první chvíli dokonce ani nevěděl, jestli je raněn. Měl pocit, jako by mu do hlavy najednou tloukla ze všech stran kladiva. V uších mu zněl rachot laviny. Celé tělo měl jakoby otupělé. Pak v ústech ucítil mokro a slano a uvědomil si, že mu z nosu tryská krev. Nemohl se pohnout a nevěděl, co to má znamenat. Jako by se nějak zdeformoval a zastavil čas. Bobe?"
Zvuk vlastního hlasu mu připadal trochu ospalý. Zůstal se vznášet ve vzduchu, orámovaný bronzovým řevem. V nějakém jiném světě pokračovala střelba z automatických zbraní. Kulky narážely na kovové předměty. Připadalo mu, jako by se nacházel uvnitř nějaké veliké kovové místnosti. Náhle se rozlehl smích.

 
602
R A L P H

Příšerně mu třeštila hlava. Ten pocit byl tak strašný, že naplno otevřel ústa k výkřiku, ale nevyšel z nich ani hlásek. Připadalo mu, že se mu celá hlava smršťuje a tiskne mozek. Pak se rozletěly dveře. Green se pokusil vstát, aby se mohl bránit. Nepodařilo se mu však ani pohnout. Napadlo ho, že je ochrnutý. Ta představa ho omráčila. Vysoké boty. Dupající po podlaze. Uvědomil si, že má otevřené oči, teprve ve chvíli, kdy do nich dopadl paprsek světla. Svaly na krku se mu napjaly. Ow živ." Hlas zněl současně potěšené i rozhněvaně. Přes trvalé a hlasité zvonění zaslechl znovu On živ." Živ. Živý. To byl on. Následovala řada sprostých nadávek. Najednou pohnul jednou paží. Byl to bezmyšlenkovitý pohyb. Nebo s ní možná chtěl pohnout před hrozně dlouhou dobou. Kdosi uvnitř jeho těla, jakýsi duch z předchozího života, sáhl po pistoli. Na předloktí mu dopadla cizí bota.
Ať už přišel jinak o cokoliv, rozhodně neztratil své jazykové schopnosti. Následujícím slovům rozuměl dobře: americké/póvl." Bobe?" zavolal znovu. Bylo obtížné se soustředit. Seržante Crawiey?" Musel vyplivnout z pusy krev. Vyzvrátil ji.
Venku před chatou se znovu zasmál nějaký muž. Zdálky sem doléhalo ženské kvílení. Drsné ruce postavily Greena na nohy. Ke svému překvapení zjistil, že dokáže stát. Tma kolem něho mu ale neposkytla žádnou oporu a on se málem skácel k zemi. Stále slyšel vracející se hluk v uších. Instinktivně pohnul rukou, aby si otřel hlen z pusy a z brady, ale nějaká hlaveň mu ruku přidržela. Kdosi na něj něco hodil a zakřičel. Nebyl na to připraven. Ten předmět - těžký kus látky - se mu odrazil od prsou a spadl na zem. Lebka. Vzpomněl si na lebku.
Hlas mu poručil, aby ten kus látky sebral a oblékl si ho. Byla to jeho bunda. V té chvíli si uvědomil, že ho nechtějí hned zabít.
Kdosi ho strčil do zad mezi lopatky a vyzval ho, aby šel ven. Green se klopýtavě vydal do jiné temnoty. Točila se mu hlava a bylo mu na zvracení. Vzduch byl vlhký, chladný a byl cítit po střelbě. Jeho uši stále odmítaly fungovat normálně a veškeré zvuky tlumily, potlačovaly. Alespoň že teď už jasně viděl. Kde je Crawiey?
Temné postavy v maskách. Oheň v domě za hospodou.
Green se předklonil a vyzvracel krev, kterou prve spolykal. Pak si rukou otřel obličej. Tentokrát ho nikdo nezarazil. Džíp stál na prázdných pneumatikách, celý prostřílený. Vůz měl jen lehké pancéřování, schopné odolat atentátníkům s pistolemi nebo náhodným střelcům v terénu. Jediným praktickým důsledkem neprůstřelnosti" bylo, že se nedala otvírat boční okénka. Teď ale cherokee vypadal jako zvíře na porážce. Green měl strach. A díky ztrátě rovnováhy mu navíc každou chvíli bylo na zvracení. Nicméně jeho předchozí výcvik se přece jen uplatnil, jakkoliv nesmyslně. Zaregistroval širokou škálu výzbroje, kterou muži nesli. Belgické FN, různé typy kalašnikovů, jeden zašlý HK. Napočítal celkem sedm útočníků, po chvíli ze stínu vyšel osmý muž. Z ulice se stále ozýval jekot a rachocení, takže jich bude zřejmě víc. Jejich uniformy mělnící
VÁLKA	NENÍ
603

byly stejně roztodivné jako jejich zbraně - od kompletních maskovacích uniforem až po džíny s koženými bundami. Jedinou věc, kterou měli všichni společnou, byla černá kukla, zakrývající každému hlavu i s krkem. Dva muži svázali Greenovi izolovaným drátem ruce za zády. V té práci se rozhodně vyznali. Pak na něj v místním dialektu nějaký hubený mladík cosi vyštěkl. Když Green nereagoval, muž ho udeřil pažbou do břicha a odstrkal ho zády k džípu. Mezitím už přestalo pršet a mezi mraky se ukázalo několik hvězd. Většinu světla však vydávaly baterky. Dvě z nich byly velké a hranaté, podobné těm, které si doma do kufrů aut ukládají pečliví řidiči. Přineste toho druhého. Půjdeme." Tomu Green rozuměl.
Následovalo krátké dohadování tlumenými hlasy. Nakonec si ale onen hubeňour ještě s jedním gangsterem v bundě Bundeswehru přesunul samopal na záda a oba vešli do chaty. Vyvlekli ven Crawieyho tělo, břichem k zemi, a upustili ho na kamenitou cestu. Záda měl celá potrhaná. V záři baterek vypadala krev jako červené víno. Měl zlomený vaz a kolem úst byly stopy po krvácení. Na kalhotech měl skvrny, jako by ho byl někdo oběsil. Nad mrtvolou se sklonil jeden statný chlap. Crawiey měl docela nakrátko ostříhané vlasy, takže neznámý mu zvedl hlavu za ucho. V pravé ruce třímal velký lovecký nůž. Zaujal naučený postoj a máchl nožem jako popravčí sekerou. Uměl se ohánět, ale přesto musel seknout celkem čtyřikrát, než se mu podařilo oddělit Crawieyho hlavu od těla. Řezník se zasmál, pozvedl hlavu do výšky a vykřikl cosi, čemu Green nerozuměl. Kdyby je v té chvíli mohl všechny zabít, vůbec by se nerozmýšlel. Zatím tu však jen bezmocně stál, opřený o zničený džíp, s rukama svázanýma za zády. Neznámý se znovu sklonil, otřel nůž o Crawieyho rameno a zasunul ho do pochvy. Popadl hlavu do obou rukou, předpažil a vytřásl z ní co nejvíce krve. Na zem dopadlo několik kousků beztvaré hmoty. Když z hlavy přestaly vypadávat krevní sraženiny a jen odkapávaly zbytky krve, nastavil další z bojovníků plastovou nákupní tašku a řezník do ní hodil hlavu. Vypadalo to jako běžná rutina.
Green zavřel oči, ale ani to mu nepomohlo.
Do paže ho dloubla hlaveň zbraně.
Hajdemo!" Pojďme.
Nechápal pravidla této hry. Unosci nesli zbraně naprosto volně, jako by se ani v nejmenším neobávali protiútoku ze strany vesničanů. Příliš bojové aktivity tu také skutečně neexistovalo. Bylo toho moc, čemu Green nerozuměl. Napadlo ho, jestli Melnica nepřežívá jen proto, že se zavázala nebránit se. Přinutili ho projít přímo kaluží Crawieyho krve.
Na ulici před hospodou uviděl tu ženu Danielu. Klečela na kolenou a žadonila. Kolem ní stáli čtyři muži a smáli se.
Hajdemo!"
Dva z útočníků Danielu postavili na nohy a jeden z nich ji kopl. Greena ani nenapadlo protestovat. Měl dost potíží, aby sám dokázal jít rovně. A v uších mu stále hučelo, jako by byl pod vodou. Celý zástup se pak vydal po cestě vedoucí do hor. Z nevelké stodoly se ozvalo roz-mrzelé zabučení krávy. Domy však zůstaly zabedněné a temné.

 
604
R A L P H      P E T E  R S
Daniela byla o čtyři místa před ním v řadě. Nebyla sice svázaná, ale o útěk se nepokoušela. Namísto toho nepřestávala prosit muže kolem sebe, aby jí dovolili vrátit se k matce. Její hlas zněl jako hlas desetileté holčičky. S výjimkou občasného žertu ji ozbrojenci kompletně ignorovali. Byla zima. Green prve neměl tolik pohotovosti, aby si zapnul bundu předtím, než mu spoutali ruce. Teď mu však ani myšlenka, že asi brzy zemře, pocit chladu nezpří-jemňovala. V nohách ho píchalo, svědily a bolely ho. Velkou část života vlastně představuje přizpůsobování se zevnímu prostředí. Takže dokonce i ten menší pevně stavěný gangster uměl kráčet do kopce lépe nežli on. Green se sice udržoval ve formě, ale díky příkré cestě a nasazené rychlosti chůze mu nohy brzy začaly umdlévat. Jakmile však sebeméně zpomalil, okamžitě ucítil pobídku hlavní do zad. Před nedávném byl svědkem, jak uřízli Crawieymu hlavu. Ta scéna byla až neuvěřitelně skutečná a neskonale odporná. Přesto už teď, na svahu hory, se zdála smrt těžko uvěřitelná. Green si vybavil, jak seržant říkal něco o tom, že útok byl zaměřen na ně. A pak si vzpomněl, jak ho Crawiey zalehl svým tělem a zakryl ho. To byl čin, jaký dokáže jen pravý muž. Byl to vlastně zázrak odvahy. O vlastní statečnosti měl pochyby a vůbec si nebyl jistý, jestli by se k něčemu takovému odhodlal i on. Sám sebe vždycky považoval za statečného bojovníka a prvotřídního důstojníka. Teď si nebyl jistý ani tím, jestli se může vůbec cítit jako voják. Měl pocit, jako by celou svou kariéru vlastně jen předstíral. Připadal si neúspěšné a hloupé a navíc měl strach. Násilím zadržoval v očích slzy a byl vděčný za okolní tmu. Proplétali se lesíkem věčně zelených stromů. Vlhké větve ho šlehaly přes obličej a promáčely mu džíny. Vůně jehličí však byla na druhou stranu fantasticky plná života. Vybavil si měkké tkáně Crawieyho useknutého krku. Viděl v duchu jeho obličej se zdánlivě ospalým výrazem za přivřenými víčky. Tak to alespoň vypadalo.
Green si začal pohrávat s myšlenkou na útěk a pokoušel se vymyslet, jak by to bylo možné provést. Měl však svázané ruce, stezka byla hodně příkrá a on neznal cestu. Určitě by ho chytili - velice snadno a rychle. A možná by se natolik naštvali, že by ho zabili. Dívka před ním se vzlykotem také pokračovala v chůzi.
Nevěděl přesně, kde leží hranice - kdesi na druhé straně hřebenu. Uvědomil si, že jdou tím směrem. Byl tedy vězném lidí z opačné strany hranice. I přes opakované pobízení hlavní do zad se jednu chvíli musel zastavit, odvrátit se a znovu vyzvracet krev, kterou předtím spolykal. Krvácení z nosu už přestalo, závratě ještě ne. Ano. Jsou to lidé z druhé strany hranice. Řezníci. Lidé, kteří mají na svědomí masové hroby. Jako by cítili, kam míří jeho sympatie, a přišli, aby za ně zaplatil. O co tady ale šlo? Co tím chtěli dosáhnout? Jejich velitelé přece používali veškeré myslitelné lži, jen aby zabránili bombardování letadly NATO, které jim hrozilo za porušování příměří. Co tedy mohli získat zabitím Američanů? Nebo jejich únosem? Už věděl, že zdaleka ne všechno v této zemi má svou logiku. Nebo perspektivu. Třeba byli přesvědčeni, že má daleko větší význam, než tomu bylo ve skutečnosti. Nebo se jed-V mělnícíNENÍ 605
nato o nějakou úplně nezávislou skupinu bojovníků s vlastním šíleným programem. Atašé ho varoval už při jeho první návštěvě ambasády, že velcí vojenští velitelé zdaleka ne vždy kontrolují velitele menších jednotek, malé jednotky neovládají milici a ta konečně zase nekontroluje pašeráky. Jedinou výjimkou jsou případy, kdy tyto složky pracují společně. Když náhodou nespolupracují s někým na opačné straně hranice. Možná že důvodem byl ten masový hrob. Proto si třeba pro něho a pro Crawieyho přišli. Nebo v tom bylo ještě něco dalšího. Možná uviděl něco, co si ani neuvědomil. Nebo se obávali, že něco zásadního teprve uvidí a přivede sem pak jednotky Spojených národů nebo Národní gardy a začne rozsáhlé vyšetřování. Co to Crawiey povídal? Bylo to něco v tom smyslu, Green si už ale nevzpomínal. Potřeboval se posadit, jen na chvilku.
Do ledvin se mu zaryla hlaveň.
Po chvíli stromy zmizely a pěšina začala být kamenitější. Šlo se teď obtížněji. Green stále častěji klopýtal. Bolely ho nohy. Pak se dostali na úsek, kde nedokázal myslet na nic jiného než na to, jak našlapovat. Napadlo ho, co by se stalo, kdyby si podvrtnul kotník a nemohl jít dál. To by ho na místě zastřelili? Do zad mu nepřestávala narážet studená hlaveň. Polib si prdel," pronesl nakonec nahlas. Jemu samotnému to však připadlo jen jako patetické gesto. V odpověď se mu dostalo dalšího kovového dloubnutí a Green pokračoval v chůzi. Před sebou stále viděl Crawieyho hlavu, vznášející se v temnotě. Ten obrázek tu byl pořád, ať měl oči otevřené či zavřené. Znovu viděl to švihnutí nože, jak sekl a zajel do tkáně, jež byla ještě před okamžikem živá. Greenovi stále připadalo, že musí být nějaký způsob, jak obrátit čas a všechno vrátit zpátky. Jak by Crawiey mohl být mrtev? Tak snadno? Právě v tomto ohledu veškeré učebnice selhávají. Člověk pouze čte slova, ale ničemu vlastně nerozumí. Těsně pod hřebenem, ve skučení větru zakrývajícím jejich hlasy, se nájezdníci zastavili k poradě. Krajina vypadala jako shromaždiště čarodějnic. Světlé kameny, tmavá křoviska a mech. Na temné obloze ještě černější mraky. A skučící vítr. Stíny postav se shromáždily do hloučku, pokyvujíce maskovanými hlavami. Green zjistil, že stojí sotva na dva kroky od té ženy. Právě se na něj dívala.
Tentokrát to byl on, kdo se styděl a odvracel zrak.
Bylo mu divné, že se nedala na útěk. Možná věděla, že by ji v tom případě zabili. Znala místní pravidla hry. A smrt je pro většinu lidí tou nejhorší věcí, bez ohledu na to, co říkají knihy. V této chvíli nenáviděl svou bezmocnost ještě víc než samotné věznitele. Když zvedl pohled, ta žena ho stále ještě pozorovala. Nějaké detaily jejího obličeje nebyly vidět, s výjimkou očí. Ty se blýskaly. Ze skupinky mužů se vydělil vysoký hubeňour a zamířil ke Greenovi. Hrubě mu rozvázal pouta a pak mu něco řekl. Green tomu dialektu nerozuměl.

 
606
R A L P H      P E T E R S
Muž se uchechti a zkusil jiné slovo.
Nakazoval Greenovi, aby se vymočil, jestli potřebuje.
Zůstaň ale na stezce. Miny," dodal.
Green se pokusil odhadnout, jak dlouho asi pochodovali a jak daleko tedy došli. Na obloze nebyl stále ještě ani náznak svítání. Cítil se tak unavený, jako by právě doběhl maratónský závod a jako by několik posledních nocí nespal. Jenom jeho mozek byl vzhůru, poháněný strachem. Oči doširoka otevřené, zbytek těla mrtvý. Ne. Není mrtev. Crawiey je po smrti. To byla smrt.
Muž mu znovu svázal ruce.
Daniela seděla na bobku s obličejem v dlaních.
Ne, abys uletěla, ptáčku," oslovil ji jeden únosce.
Pak najednou diskuse skončila. Tři muži vyrazili po stezce dolů. To je zadní zajištění, napadlo Greena. Devět zbývajících se značným strkáním a klením uvedlo zajatce znovu do pohybu. Po chvíli překročili horské sedlo s kupami kamení po obou stranách. Chůze po východním svahu hřebenu byla ještě zrádnější. Green jednou upadl na záda a na svázané ruce. Přitom si o kámen odřel kotníčky prstů. Muž za ním mu kopnutím pomohl na nohy. Pak se znovu dostali do zalesněné krajiny a pokračovali mezi temnými mokrými borovicemi. Jak nyní kráčeli po úbočí hory, stezka se vyrovnala. Skupina pokračovala až do nějakého průseku přirozeně chráněného před větrem. Byl natolik skrytý a zarostlý, že Green nejprve ani nerozeznával obrysy chat. Partyzánský tábor. Možná tu je, pomyslel si Green, už celé století a mezi válkami slouží jako pašerácká základna. Až na zvuk kroků a povídání únosců tu panovalo naprosté ticho. Laskavě mu poskytli další možnost se vyčurat, pak mu však vsedě přivázali ruce ke starému kmeni stromu. Dřevo bylo tvrdé a pevné jako kámen. Tady teď zůstaneme," oslovil ho cizí anglický hlas.
Co se mnou chcete dělat?"
Tady teď zůstaneme," opakoval ten muž. Jeden den." Popotáhl si kalhoty a zmizel. Ten gangster musel být také pěkně unavený. Na děvče ale příliš unavení nebyli. Začali ji tahat k jedné z chat. Teď se již bránila, ale jen do chvíle, než ji surově zmlátili. Pak to vzdala a nechala se odvléct. Američane!" volala. Zapomněla jeho jméno. Pomoz mi!"
Green zavřel oči.
Sluch se mu však už nemilosrdně vrátil. Se zavřenýma očima to bylo ještě horší, takže je brzy zase otevřel. Unosci se tu zjevně cítili dost bezpečně, takže si dovolili venku rozdělat oheň v malých kamínkách, sesedli se u nich, posílali si kolem láhev a čekali, až na ně dojde řada. Noc byla v tomto nevelkém údolíčku tak tichá, že Green slyšel i poskakování starodávné postele v chatě. Občas byly slyšet hlasité dívčí prosby, aby přestali, aby v tom už nepokračovali. Pak volala svou matku. Jeden z mužů se na ni obořil a Green uslyšel rány pěstí. Děvče vykřiklo, pak zasténalo a nakonec úplně ztichlo. Pak znovu začala poskakovat postel. Green se rozplakal. Tomuhle světu nerozuměl.
Pak si vybavil její poškrábané ruce.
Pověděla mu, že není věřící. Když ji ale v jitřním světle jeden maskovaný muž nako-607
v MĚLNÍCÍ	ŽÁDNÁ	VÁLKA	NENÍ
nec vyvedl z chaty, sotva schopnou chůze, krvácející a obnaženou od pasu dolů, začala se modlit. Nejprve vestoje, pak, když ji strčil za kupu kamenů, se modlila vkleče. Green se přiměl alespoň neuhnout pohledem, jako pokání za svou bezmocnost. Obličej jí nyní nebyl vidět, pouze potrhaný rudý svetr, cáry jen zčásti zakrývající její zadek, a špinavá bosá chodidla. Zato ji slyšel, ten známý mumlavý rytmus modlitby. Stále ještě se modlila, když jí jeden z gangsterů přiložil pistoli zezadu k hlavě a zastřelil ji. Unosci Greenovi zčásti rozvázali ruce a nabídli mu snídani. Plátky salámu, chléb a ovesnou kaši. Zavrtěl odmítavě hlavou. Muž držící v ruce misku se zasmál a prohodil ke kamarádům: Má vztek. Chtěl ji taky ojet." To pořád ještě může," ozval se jiný muž.
Dosud ji nepochovali. Pouze její tělo skopali ze skal dolů. Z hloučku kolem kamínek se zvedl jeden sporý bojovník, rozhodným krokem přistoupil ke Greenovi a rozvázal mu zbytek pout. Když si Green mohl konečně narovnat nohy, pocítil takovou úlevu, že až blahem zavřel oči. Když je otevřel, onen muž stál před ním a nabízel mu plechový talíř. Kolem ústního otvoru masky byly patrné skvrny. Pojesti."
Green v odpověď znovu zavrtěl hlavou. Byl to jen nepatrný pohyb. Pojesti."
Ne, polib mi prdel."
S rychlostí profesionálního boxera muž upustil talíř na zem a zasáhl Greena těsně pod oko. Tomu odskočila hlava tak prudce, až narazila vzadu do stromu. Ještě nikdy nedostal takovouhle ránu. Zhroutil se k zemi a měl pocit, jako by měl zlomený krk. Muž k němu kopnutím posunul talíř se zbytky jídla.
Pojesti."
V okamžiku, kdy se muž otočil, po něm Green vyrazil. Zasáhl ho švihem zezadu do podkolení v dokonalém obranném složení bývalého hráče týmu námořnictva a vrhl se na něj v okamžiku, kdy se jeho tělo dotklo země. Podařilo se mu zasáhnout ho pěstí jenom jednou. Pak už se na něj všichni sesypali. Když se probral, byl zase přivázaný ke stromu. Musel se vší silou zkroutit na bok, aby se nepozvracel. Oko mu oteklo, takže se díval na svět jen úzkou štěrbinou. Nohy ho štípaly a pálily. Zdálo se mu trochu legrační, že teď, kdy čekal, až ho popraví, by ho měly tolik trápit nohy. S výjimkou několika strážných se banditi nahrnuli do chat, kde se uložili ke spaní. Nakonec usnul i Green, s hlavou skloněnou nad provazy, jež ho poutaly ke stromu. Několikrát se zpola probral - jednou s pocitem, že se snad zblázní svedením a křečemi v nohou - ale celý zbytek těla měl natolik znavený, že ho nakonec znovu přemohl spánek stejně dokonale, jako by to dokázala sklenice whisky. Zdálo se mu, že je zpátky ve Wheelingu a kupuje si auto. Jenomže ta prodejna aut byla zjevně v Copperas Cove v Texasu, s čímž se nějak nemohl vyrovnat, protože věděl, že se nachází ve Wheelingu. Ve snu se objevila také jedna žena, se kterou se scházel ve Port Hoodu, vzrušila ho a pak zmizela. Nastaly nějaké problémy v papírech

 
608
RALPH      PETERS
při koupi auta. Měl cosi prokázat a nedařilo se mu to. Transakce byla pro něj dost závažnou záležitostí a on ji musel dokončit dřív, než o tom začne příliš přemýšlet. Uvědomoval si tuto svoji slabost. Měl pocit, že ve snu sám sebe pozoruje. Probudil se do šera a vůně opékaného masa. Obloha byla jasná a hluboká. Vůní sko-pového, tou intenzivní připomínkou smrti, se mu bolestivě stáhl žaludek. Ve stínu stromů seděli vojáci a jedli. Prsty trhali kousky masa z rožně a ukusovali k tomu chléb z kusů odlomených z bochníku. Společně si nahýbali z baňaté lahve slivovice. Na místě jich zůstalo jenom pět. Hubený vytáhlý chlapec, který ho poháněl celou cestu do hor, byl pryč. Tím si byl Green jisty i přesto, že všichni ještě stále měli na obličejích pletené masky. Po chvíli tři z pětice vstali a přehodili si zbraně přes ramena. Green samozřejmě nevěděl, o čem hovoří, ale připadalo mu, že se loučí. Měl pravdu. Slivovice dokončila ještě jedno kolo a pak muži v zástupu odešli. O deset minut později Green zahlédl, jak jejich shrbené postavy vycházejí z okraje lesa a směřují k horskému průsmyku. Poslední muž v řadě se náhle ohlédl, jako by cítil, že ho někdo sleduje. V mizícím světle Green zahlédl světlou skvrnu odhaleného obličeje. Ti muži tedy nosili masky jen kvůli němu.
Na okamžik ho napadlo, že to má všechno nějak popletené. Že ti muži vlastně nejsou žádní menšinoví bojovníci, ale obyčejní bandité toužící po tučném yankeeov-ském výkupném. Znovu si však vybavil Crawieyho uříznutou hlavu.
Tady nejde o výkupné.
Jeden ze dvojice, který zůstal se Greenem, se teď postavil a dovrávoral k němu. Byl podsaditý a přes záda měl samopal. Nepatřil k žádnému z těch, se kterými měl dříve potyčku. Odvázal Greena a pokynul mu směrem k ohni a svému kolegovi, který tam seděl s leteckou variantou AK v náručí a pozorně ho sledoval. Green nejprve namáhavě klopýtal, až málem upadl. Nohy byly jako cizí a stále ještě měl potíže s rovnováhou. Muž, který ho zbavil pout, ho zezadu popadl a chytil za límec. Najednou ho nasměroval k chatám. Greenovi proťal hruď blesk paniky a projel mu žaludkem až do střev. Co to má znamenat?
Ne, to není možné. Dívku přece zabili tam venku na skále. Tam bylo místo na popravy. Jde tedy o něco jiného.
O co?
Green cítil, jak se celý roztřásl. Bylo mu to z duše odporné, protože si nepřál ukázat, že je zbabělec. Nedokázal se však ovládat. Cítil se sice až nepřirozené bdělý, ale neschopný věrně vnímat realitu. Jeho sny byly rozhodně skutečnější než tato chvíle. Teď to pochopil. Porozuměl tomu, proč lidé v Osvětimi pochodovali do pecí. Protože v takové chvíli člověk neví, co jiného dělat, a bojí se, aby celou situaci ještě nezhoršil. A dále proto, že lidské individuum je až jako na droze závislé na věčné, nikdy neutuchající naději, dokonce i tváří v tvář katovi. Ozbrojenec ho prostrkal mezi chatami ke korytu, do něhož přitékala voda z horského pramene. Tam přikázal Greenovi, aby si omyl obličej. Voda byla fantastická a lahodná.
609
V MĚLNÍCÍ	ŽÁDNÁ	VÁLKA	NENÍ
Poté ho zavedl ke kamínkám, kde mu tlakem na rameno naznačil, aby se posadil. Green ho uposlechl. Druhý strážný se celou dobu dotýkal své pušky a štěrbinami v masce zajatce pozoroval. Ten ramenatější se za Greenem sklonil. Uchopil jeho levý kotník a přivázal mu ho k levé ruce. Zajatec se teď mohl pohybovat jen s poskoky, ale zato měl pravou ruku volnou. Strážný pak vzal z ohně poslední rozen se skopovým a špinavými prsty z něj maso stáhl. To dopadlo na udupanou trávu před Greenem. Tentokrát se Green pustil do jídla bez pobízení. Muž mu navíc nabídl chléb a dokonce i láhev se slivovicí. Téměř přijal i tuto nabídku. Nakonec však přece jen odmítavě zavrtěl hlavou. Když zmizel poslední kousek masa, Green si olízl prsty. Klidně by byl pokračoval. Večerní soumrak vydával ještě poslední paprsky světla, když se ramenatý strážce natáhl ke svému kamarádovi po lahvi slivovice. V tom okamžiku Green zahlédl záblesk světlejší kůže pod okrajem masky. Po krku gangstera se táhla jizva začínající pod uchem a mizící až pod límečkem. Rozhodně to nebylo to nejchytřejší, co Green kdy řekl nebo udělal. Omluvou mu mohla být snad jen skutečnost, že v dané chvíli nebyl schopen chladného uvažování. Oslovil muže na opačné straně kamínek, toho se zbraní AK se skládací pažbou. Proč jste zabili to děvče, Frankie?"
Prudké trhnutí hlavy vyloučilo veškeré možné pochyby. Dokonce i Zjizvený obličej umel natolik anglicky, aby otázce porozuměl. Po krátké chvilce Frankie uchopil prsty masku a stáhl si ji z hlavy. Rukou si prohrábl vlasy. Stejně to byla zasraná votrava," pronesl.
Zjizvený obličej naléhavě promluvil hlasem, v němž zaznívaly obavy. Frankie však mávl rukou. Pohlédl na Greena. Teď už na tom nesejde. Stejně vás zabijeme a vy to víte." Green však odmítal přemýšlet o vlastní smrti. Stále upíral pohled na Frankieho. Vy zkurvysynu. Proč jste to děvče zabil?" Také Zjizvený obličej si stáhl masku a důrazně zavrtěl hlavou. Nechal však mluvení na Frankiem. Co ti na tom kurva záleží? Copak ses s ní chtěl oženit, nebo co?" Uchechti se a v místním dialektu cosi prohodil ke Zjizvenému obličeji. Jeho smích opět připomněl startér letitého forda, na který si Green dobře vzpomínal. Podívej," řekl Frankie, tohle není Amerika. Lidé tu mají svou cenu. Ženská se v takovéhle vesnici nemůže jen tak svobodně kurvit. Ta čubka byla celá zkažená." Sám jste ale přece říkal, že ji znásilnili."
Frankie stočil oči k nebi v trpitelské grimase. A tím to je podle tebe v pořádku?" Důrazně vydechl povzdechnutím zabijáka. Ty to nikdy nepochopíš. My musíme vlastní rasu vyčistit. Žena, kterou znásilnili... tamty lidi... ta už mezi nás nepatří. Daniela stejně nebyla nikdy nic jiného než běhna." Vždyť byla jednou z vašich lidí, proboha. Byla vzdělaná. Mohla vám pomoct znovu budovat..." Frankie se opřel o svou zbraň. Byla to děvka, člověče. Nikdo v celém širokém okolí

 
RALPH      PETERS
610
J
by si děvku nevzal. A navíc naše děti nebude učit žádná děvka. Doprdele, vždyť minulou noc málem odešla i s tebou. Jenom kdybys ji slovem vyzval." V očích mu hořel oheň. Víš, že bylo vědecky prokázáno, že každej chlap, kterej ojede ženskou, zanechá v ní svou stopu, svoje znamení? Když má ta ženská potom dítě, to nese v sobě stopy po každým z těch chlapů, který v ní byli kdy předtím? Proto ty lidi znásilňujou. Aby infikovali naše geny." To je přece nesmysl."
To je vědecké)' závěr," oponoval Frankie. Vedeckej."
Green zavřel oči. Teď litoval, že jedl to skopové. Jste blázni," řekl. Vy nejdřív masově znásilníte jednu z vašich vlastních žen... pak jí proženete kulku hlavou... a to je v pořádku? To má být nějaký dobrý skutek? Abyste si udrželi čistou rasu? O jaké rase tu sakra mluvíte? Vždyť jste všichni stejní, proboha živého!" Ve Frankieho hlase se objevil tón znechucení. Jenom z toho nedělej zas nějaký drama, člověče. Ona byla hanbou našeho národa. Naše země bude vybudovaná na rasový čistotě. Tomu ale cizí lidi nerozumějí. Nemůžeme si dovolit jakýkoliv znečištění rasy. Nechceme žádnou tu jejich špínu. A taky žádnou tureckou špínu." Frankie pohlédl na Zjizvený obličej. Podívej se tady na Iva. On byl její bratranec, člověče. A taky byl pro, abychom ji zastřelili. Protože on tomu rozumí." Jste blázni," opakoval Green.
Jo? Ty zase brzo umřeš."
Green v zoufalství promluvil nahlas sám k sobě. Co... ve jménu božím... tohle všechno jenom znamená:'" Frankie se ušklíbl. Kterého boha? Našeho nebo jejich?"
Neber to osobně," pověděl mu Frankie, když ho vedl po stezce dolů tmou. Zjizvený obličej šel v čele, zbraň připravenou k výstřelu. Za ním kráčel Green a nakonec Frankie. V místech, kde stezka opouštěla les, ji ozařoval tříčtvrteční měsíc. V jeho světle se pole blyštila jako stříbro. Frankie mluvil potichu, jako by stále pátral sluchem po nějakém nebezpečí. Ty znamenáš jenom oběť v zájmu velký věci. Měl bys bejt hrdej." Polibte mi prdel."
Frankie se ironicky zasmál. Jo, tak dobře. Dlužíme ti, to přiznávám. Možná ti tu někde postavíme památník, až bude po všem. ,MajorJeff Green, který se obětoval, aby přivedl Ameriku do války a zachránil naše lidi.' Když o tom člověk přemejšlí, je to od tebe vlastně pěkný. Chci říct, je to něco, člověče. Tvoje smrt bude mít nějakej smysl. Ne jako smrt většiny těch chudáků, kteří tady kolem přišli o život." Amerika kvůli jednomu majorovi do války nepůjde."
Och, opravdu?" Procházeli právě dalším pruhem nízkých borovic, z nichž jedna udeřila Greena větví přes ústa. Koneckonců," pokračoval Frankie, nejde jenom o tebe. Ty budeš ta poslední kapka, kterou přeteče pohár. Musíte vzít v úvahu všecky ty zvěrstva a tak. Tyhle lidi si o to říkají a vaši to vědí. Potřebujou jenom trošku popostrčit." Stále pochodovali dolů s kopce. Green intenzivně přemýšlel. Jeho myšlenky však běžely buď příliš rychle nebo příliš pomalu, nikdy ne akorát. Nápady se objevovaly a zase mizely ještě dřív, než je mohl pořádně zformulovat. A stále s ním byl seržant Crawiey. Crawiey a ta dívka. VMĚLNÍCÍŽÁDNÁVÁLKANENÍ 611
Tohle všechno... dokonce i ostřelování vaší vlastní vesnice z minometů," ozval se Green. To všechno bylo nahrané. Aby to vypadalo, že nás přepadli a unesli ti druzí." Hej, to je na první cenu v soutěži, zatracený pane kouzelníku!" A teď mě vedete na druhou stranu hranice..." Green nyní vyslovoval jen s obtížemi, abyste... mě tam mohli zabít. Aby, až mě najdou, neexistovala ani stopa pochybnosti o vině." Člověče, ty bys moh účinkovat v nějakým dobrodružným seriálu. Víš, že postrádám americkou televizi? Pobřežní hlídku a podobný hovadiny. Mimochodem, docela oceňuju tvoje uvažování. Žes na to nepřišel už tam v hospodě. To bychom museli tahat tvoji mrtvolu přes hranici a to by byla dost otrava. Navíc by to tvý tělo nebylo dost zachovalý a čerstvý pro ty vocasy ze Spojenejch národů, co tě najdou." Přecházeli po okraji horské louky. Vzduch podzimní noci voněl po hnijících jablcích. Ten závan smrti Greena naprosto probral. Co ta hlava? Seržanta Crawieyho...?"
Ta se samozřejmě objeví taky. Určitě dáme vašim lidem vědět." Zjizvený obličej poklekl na jedno koleno a pozvedl zbraň. Frankie uchopil Greena za rameno a přitlačil ho k zemi. Nyní mluvil jen šeptem. Jednou se pohni a zemřeš rovnou tady."
Žádný nepřítel to ale nebyl, jenom pár horských koz.
Pokračovali stále dolů do mrtvého světa, teď už bez jediného slova. Měsíc již překročil nejvyšší bod své nebeské dráhy a vzduch tady na úpatí byl chladnější než prve na úbočí hor. Zaplevelená pole se stříbřitě třpytila mrazem. Green se rozhodl spolknout poslední zbytek hrdosti a požádal, Jestli by si mohl zapnout bundu. Ruce měl chladem neobratné, avšak věděl, že s tím nic neudělá. Frankie ho zezadu tvrdě udeřil do hlavy za to, že se opovážil otevřít pusu, ale pošeptal Zjizvenému obličeji, aby se na moment zastavili. Namísto aby Greenovi uvolnil ruce zpoza zad, sám mu bundu zapnul. Dobrý?" zeptal se ho. Teď ale kuš."
Po chvíli skupinka dorazila k polní cestě a Frankie se Zjizveným obličejem se začali potichu radit. Pak strčili Greena do nějakého hustého houští. Pomyslel si nejistě, jak daleko do nepřátelské země ho asi chtějí zavést, než ho zabijí. Musíme zůstat mimo cestu," řekl Frankie. Ty líný hajzlíci teď všichni spěj. Nesto-jej za nic, dokavad za zadkem nemají celou artilerii. Vo to víc všude pohazujou miny." Obešli nějakou farmu. Skrz vypálená okna bylo vidět oblohu. Bylo to dokonale mrtvé místo, nebyl tu ani toulavý pes. Počasí navíc zahubilo i veškerý hmyz. A jestli tu žili nějací lesní živočichové, tak se naučili držet pěkně stranou. V měsíčním světle byly na polích patrné černé vypálené skvrny. Po kamenech překročili potok. Ivo si jednou nohou stoupl do vody a začal tlumeně klít. Frankie ho napomenul, aby ztichl, a to stejným tónem, jako prve mluvil s Greenem. Počítám, že vy jste docela hlavoun, že?" ozval se Green. Místní velitel, velký frajer, co se vrátil z Ameriky." Ty taky ksakru zmlkni, chytráku. Už jsem ti to povídal." Co můžu ztratit?"
Frankie potřásl hlavou. Jeho silueta byla teď v bledém měsíčním světle dobře patrná. Člověče," zašeptal, ty tomu pořád nerozumíš, co? Myslím - doopravdy. Budeš

 
612
RALPH      PETERS
mé prosit. Za jednu jedinou minutu života. Za pitomejch pět vteřin, člověče. Každý to dělá. S výjimkou bláznů, jako byla Daniela. Jenom šílenci se chovaj jinak." Zasmál se spokojeně při té představě. Ale ty vlastně jsi něco jinýho. Připomínáš mi toho starý-ho doktora. Ten si myslel, že mu jeho povolání zaručuje bezpečí. Zůstal v tom svým špitále, aby se staral o raněný. Pak ztropil strašnou scénu, když jsme z nich začali dělat mrtvoly. Všecky ty velký kydy vo respektu k životu. Musel jsem ho sám vytáhnout ven. Teprve když mu došlo, že ani to jeho vzdělání ani nic jinýho mu stejně nepomůžou, začal taky žadonit. Jako malej fakan. .Prosím vás, nezabíjejte mě ještě. Prosím, ještě ne. Ještě jednu minutu, jedinou minutu."' Frankie strčil Greena do ramene na znamení, aby se znovu vydal na cestu. Vsadím se, že ty budeš přesně takovej. Pořád si myslíš, že tě zachrání ten tvůj zasranej pas nebo oddíl kavalerie. Ty jsi ale vlastně už mrtvěj, kamaráde." Green měl pocit, že jeho věznitelé zhruba vědí, kudy mají jít, i když ne úplně přesně. Zčásti vinou tmy trochu i bloudili. Vzpomněl si, jak on sám byl v rangerském kempu zmatený a vyčerpaný temnotou, v níž se v horách Georgie snažil pochodovat podle azimutu. Vzpomněl si rovněž na hrdost, kterou ho tehdy dokázal naplnit vlastně celkem nepodstatný úspěch. Skutečné to tehdy nebylo nic jiného než ješitnost. Pro takovouto příležitost však neexistoval žádný trénink. Trasa je vedla kolem pole porůznu nakloněných křížů, stlučených dohromady z různých zbytků dřeva. Každý kříž měl dvě vodorovná ramena, to spodní bylo silnější. Ještě jsme jich nezabili dost," poznamenal Frankie.
Před svítáním dorazili do malé vesnice. Měsíc již zašel a tma byla hustá jako kus fla-nelu. Přesto byla vidět každá zničená budova. Po obou stranách cesty se tyčily pobořené zdi, jejichž zborcené trosky z obou stran zužovaly průchod. Země pod nohama při každém kroku křupala. Frankie a Zjizvený obličej začali diskusi, která nakonec přerostla v malou hádku. Greenovi se podařilo zaslechnout slova jako stráže" a zůstat". Najednou Zjizvený obličej zvedl ruce a vzdal to. Frankie se obrátil ke Greenovi. Zůstaneme tady a poohlídneme se po nějakým baráku. Najdeme si nějaký místo. Uvidíme, co tu bude." Pak se opatrně vydali na pátrání mezi ruinami. Byli celí nervózní z případné nastražené pasti, proto vyslali Greena jako prvního a navigovali ho zezadu. Jediné stavení, které nabízelo slušnou možnost úkrytu, byla jakási stodola. Stále ještě to v ní páchlo, přestože vesnice musela být zničená již před řadou měsíců, ne-li let. Avšak obloha tou dobou začínala už šednout a byl čas se ukrýt. Aby po sobě venku nezanechali stopy, vyprázdnili se všichni až uvnitř. Pak Zjizvený obličej přivázal Greena k trámu vedle vrat do stodoly, aniž by se snažil skrýt ho před očima kohokoliv, kdo by chtěl případně zvědavě nakouknout dovnitř. Zjizvený obličej měl překvapivé dobrou náladu i přesto, že měl za sebou celonoční pochod nepřátelským územím a jen před malou chvílí prohrál v hádce. Dokonce začal na zajatci zkoušet své nevelké znalosti angličtiny. Otevřít dveře," pronesl. Vidět Američana." Ohnul prsty v imitaci revolveru a přiložil ukazovák ke Greenově spánku. Beng, beng." Právě se ti snaží říct," vysvětloval Frankie, že jestli se tu někdo objeví, tak vtrhne 613
V MĚLNÍCÍ	ŽÁDNÁ	VÁLKA	NENÍ
do stodoly a začne střílet po všem živým. Takže složí nejdřív tebe a nám dá dost času, abychom ho zabili. Takhle ta prdel bude vypadat." Co bude pak?" Cn?" ,,'u.
Co se stane dál? Všechno to zabíjení. Daniela, já, všichni ostatní. Jaký to má všechno smysl? Tady přece panuje příměří. Vždyť jste dostali ten zasraný kus země. Co ještě chcete?" Já chci, aby ty lidi byli mrtví, člověče. Všichni. Pořád ještě mají část naší země. A já ji chci zpátky." Nato vydal zvláštní hvízdavý zvuk. Viděl jsi přece, co udělali našim lidem. Ten hrob. Ty lidi jsou barbaři. Člověk s nimi nemůže žít." Teď bylo na Greenovi, aby se usmál a podělil o to, o čem byl přesvědčen. Frankie ho možná zabije, on ale neumře jako hlupák. Myslíte včerejšek?"
Jo, něco takovýho. Ženy. Děti. Ty lidi jsou jako primitivní zvířata." Až na to, že ti lidé v hromadném hrobě nebyli vaši lidé. Že je to tak, Frankie? Proto na ty mrtvoly šli vaši lidé s krumpáči. Aby zničili jakýkoliv důkaz. Vy jste nám prostě chtěli ukázat jenom další masový hrob. Přitom jste si ale nepřáli, abychom se dívali moc pečlivě. Protože ty mrtvoly nebyly vůbec mrtvoly vašich lidí. A o tom hrobě jste věděli tak dobře proto, že jste to byli vy, kdo zabíjel." Zjizvený obličej pohlédl na Frankieho. Tomu se v šedavém světle objevily v obličeji známky rozmrzelosti. Američani nedokážou pochopit," prohlásil nakonec, jaký to tady doopravdy je. Tady člověk musí buď zabít, nebo ho zabije někdo jinej. Buďto oni, nebo my. Jiná možnost tu není." Ženy a děti také? To je skutečně hrdinská práce, Frankie." Zeny mají děti. Děti vyrostou a zabijou vás. Děti nezapomíná)'." Takže všechno je vlastně v pořádku. Cokoliv pro svatou věc. Masakrovat lidi, pobíjet sousedy." Green se rozhlédl v kalném světle, pronikajícím otvory ve zdech a malým okénkem. Ničit vesnice, jako je tahle." Frankie se zasmál. Green to stále ještě nechápal.
Tahle vesnice? Tohle jsme neudělali my, člověče. Fo za nás spáchali ty druhý." Green na něj pohlédl s otázkou v očích.
Na Frankieho obličeji se objevil výraz politování nad Greenovou naivitou. Tohle byla přece muslimská vesnice, člověče. Taková verbež nám může bejt ukradená. Já osobně je mám dokonce skoro rád. Protože ty druhý lidi jejich pobíjením trávěj spoustu času a energie. A každá kulka v turecký hlavě znamená o jednu kulku míň pro mě." Green se opřel o trám. Zjizvený obličej prohodil cosi k Frankiemu a ten přikývl. Zjizvený obličej vstal a ze zadní kapsy vytáhl špinavý kus hadru. Moc řečí," vysvětloval Frankie. Teď musíš bejt zticha." Jak se k němu blížil Frankie s roubíkem, Green ještě stačil říct: Ohledně tohoto místa se mýlíte. Tohle nebyla muslimská vesnice. Ještě teď můžete cítit smrad prasat." Frankie se zasmál. Green byl ten největší srandista sezóny. Já neříkal, že to byli dobry muslimové," odpověděl.

 
614
RALPH      PETERS
Tentokrát nečekali až na soumrak. Odpolední světlo v okně se změnilo do zlatová, když Zjizvený obličej kopnutím Greena vzbudil, vytrhl mu roubík a rozvázal ruce. Pak vytáhl z kapsy skývu chleba a hodil ji zajatci do klína. Ten měl tak sucho v ústech, že sotva dokázal žvýkat a polykat. Dával si však pozor, aby neztratil ani drobeček. Když mu nabídli láhev slivovice, tentokrát se napil. Tamty lidi jsou líný prasata," vysvětloval Frankie. Končí s hlídkováním už vprostřed odpoledne. Pak se ožerou. Nemají žádnou kulturu. Jenom chutě, víš? Nejsou to Evropani. To nám aspoň ulehčuje práci." Pak nechali Greena poodejít samotného do zadní části stodoly. Udělej to pořádně," zavolal na něj Frankie. Protože to je tvoje poslední. Máme akorát tak čas dostat se na hlavní silnici a skoncovat to s tebou, dřív než se vrátěj náklaďáky OSN." Po chvíli dodal: Ty jsou taky pěkné pitomí. Jenom doufám, že ty troubové tvoje tělo nepřejedou a všecka tahle námaha nepřijde vniveč." Zjizvený obličej cosi zamumlal a zvedl se. Otevřel vrata a do stodoly vtrhlo jasné světlo. Dívá se, jestli je čistej vzduch," poznamenal Frankie. Je čas vyrazit." Exploze setřásla z trámů ptačí trus. Frankie popadl zbraň a vyrazil, ponechávaje Greena za sebou. Po několika vteřinách se rozezněl řev. Green ještě nezažil takovou intenzitu šoku a bolesti v lidském hlase. Dokonce ani dívčí ječeni nebývá tak pronikavé. Okno se nacházelo dost vysoko v zadní stene stodoly a bylo dost malé. Green však nicméně doufal, že se jím protáhne. Právě se přitahoval k parapetu, když za sebou zaslechl hlas. Vrátil se Frankie. Koukni se vrátit dolů, do prdek. Pojď sem. Teď hned." Sluneční svit byl kovově tvrdý. Zjizvený obličej ležel na hromadě stavebního odpadu, kam ho prve výbuch odhodil. Neměl nohy. Hlasitě křičel a kýval tělem. Páskem se snažil zaškrtit krvácející pahýly. Jediná slova, kterým Green rozuměl, byla pomozte mi, pomozte mi". Zjizvený obličej odtrhl oči od cárů masa a kostí, kde ještě před chvílí měl nohy, a pohlédl na Frankieho. Ten tam jen stál a v ruce svíral pušku.
Zjizvený obličej začal žadonit. Teď nebyl nic jiného než kupička zkrvavěného masa. Pohozená na škváře, polámaných trámech a zdivu. Poslední trnové lože. Ty," pronesl Frankie ke Greenovi. K zemi. Lehnout."
Green na něj zůstal zírat.
Rychlostí boxera ho Frankie zasáhl zbraní do ramene a pak ho udeřil do zad. Hlaveň hlasitě zasáhla jeho žebra a hledí proniklo skrz látku Greenovy bundy. K zemi, ty zkurvysynu. Lehni si ksakru na břicho."
Green se složil na zem. Jen slabě čtyři metry od něj vřeštěl a prosil o pomoc Zjizvený obličej. Roztáhni ruce a nohy," poručil Frankie Greenovi. Teď hned." Green ho poslechl.
A teď se ani nehni, nebo je po tobě."
Green už teď rozuměl poněkud víc, co Zjizvený obličej říká. Právě žadonil u Fran-MELNICIŽÁDNÁVÁLKANENÍ 615
kieho, aby nařídil Greenovi odnést ho zpátky přes hory, aby mu pomohl zastavit krvácení, aby něco udělal, cokoliv... Frankie zvedl kus škváry.
Green viděl pohled v očích Zjizveného obličeje a poznal v něm hrůzu. Beznohý muž se plazil a kroutil ve snaze přitáhnout si svou zbraň. Frankie ale mezitím už ten kus škváry hodil. Zasáhl Zjizvený obličej do prsou a na moment ho omráčil.
Pak si Frankie posunul pušku na záda, jednou rukou popadl kámen a druhou další kus škváry. Pohyboval se rychle. Ne," zaječel Zjizvený obličej. Ne, ne..."
Frankie teď stanul přímo nad svým přítelem a udeřil ho kamenem do hlavy. Zjizvený obličej se složil dozadu na hromadu trosek Když se usadil prach, rozhostilo se ticho. Frankie si přehodil kus škváry do pravé ruky, pak se sehnul a vší silou udeřil Zjizvený obličej ze strany do hlavy. Tu ránu vedl tak silně, že se sám smekl a dopadl na tělo pod sebou. Green dost přesně neviděl následek tohoto útoku. Slyšel ale zvuk prasklého melounu. Frankie na chvíli nad mrtvým tělem klečel a lapal po dechu. Pak znovu prudce udeřil kusem škváry. Pro jistotu. Při pohybu dolů zanechával úlomek v jeho ruce ze sebou vějíř krve. Po dopadu vystříkla další krev Frankiemu do obličeje. Když se znovu narovnal, měl zakrvácený obličej, ruce, bundu i nohavice kalhot. Jeho tvář byla prázdná jako ikona z nějakého starého kostela, s velikýma svatýma očima. Upustil kus škváry na podlahu a pohlédl na Greena.
Mučedník naší věci," poznamenal Frankie.
Greenovi v cévách koloval snad jen samý adrenalin. Díky němu se probudil k činnosti i jeho mozek. Dokonale chápal, proč to Frankie udělal. Zabil kamaráda, protože ho nemohl zachránit a nesměl ho ani nechat zajmout. Namísto výstřelu použil k usmrcení kus škváry. Protože takovou minu dokáže odpálit třeba i toulavé zvíře, ale kulku může vystřelit jenom člověk. Na zvuk výstřelu by ze sebe nepřátelé zaručeně setřásli ospalost a co nevidět by se tu objevili, aby zjistili, co se vlastně děje. Jejich svět mu začínal dávat smysl. Měl pocit, jako by si uvědomil něco nesmírně významného, co ani nedokáže vyjádřit slovy. Cosi, co ale musí sdělit vlastním lidem. Frankie najednou začal surovět. Mlácením zvedl Greena na kolena. Tloukl do něj kovovým koncem zbraně vystupujícím v místě, kde se sklápěla pažba. Jeden zmatený okamžik Greena dokonce napadlo, že ho chce Frankie také ubít. Ten ho však hodlal jen zvednout a vydat se na cestu, dřív než se tu ukáže nepřátelská hlídka. Přiměl Greena, aby se předklonil a dotkl se čelem země. Pak mu spěšně znovu svázal ruce za zády. Green měl zápěstí už celá rozedřená do krve a Frankie utáhl pouta tak těsně, že sebou Green bolestí až cukl. Teď za světla už Frankie cestu znal. Vedl Greena mezi půlmetrovými pařezy - zbytky bývalého ovocného sadu - směrem k lesu. Tichým hlasem neustále klel. Neustále zatracoval muslimy, Turky, až jeho kletby zněly téměř hypnoticky. Zasraný Turci," opakoval znovu a znovu. Zasraný hnusný zvířata. Zasraný Turci." Nakonec se ho Green zeptal. Jak můžete vědět, že to byli muslimové? Jak víte, že to nebyli ti druzí lidé? Nebo dokonce vaši vlastní?"

 
616
RALPH      PETERS
Zavři doprdele hubu. Kušuj. Jenom Turci rafičej takovýhle pasti. Takhle oni pře-mejšlej. Oni nebojujou jako chlapi. Plazej se jako hadi, zasraný zbabělci. Jediný, co chtěj, je nacpat nějakou křesťanskou ženu drogama a pak ji vošoustat. Musíme je vyhubit. Vymazat z povrchu země. Každýho z nich, až do posledního." Magor, napadlo přitom Greena. A já se mýlil. Všichni jsme se mýlili. Tohle není žádné nevýznamné bláznovství, které se dá lidem vymluvit nebo případně zastavit nějakou hrozbou. Dokonce ani leteckými nálety ne. Je to obrovské šílenství, všechny a vše zžírající. Tady žádná logika neplatí. Je to prostě úplně jiný svět. Ta čubka Daniela," ozval se Frankie. Její zatracenej otec byl zpoloviny Turek. Už když se narodila, byla to jenom bezcenná čubka. Vidíš, k čemu to vede?" Šílenství, opakoval si Green. To slovo ho náhle udeřilo silou zjevení. Jedno jediné slovo. Šílenství. Právě přecházeli strniště, když se odkudsi ozval štěkot psů. Jejich ňafání se rozléhalo údolím, i když byli na míle vzdálení. Přesto však Frankieho polekali. Má před sebou zpáteční cestu, napadlo Greena. Poté, co mě zabije. Nezastavuj se," pobízel ho Frankie. Pohyb."
Green teď vyhlížel místo, kde by se mohl pokusit o útok. S rukama svázanýma za zády svému vězniteli rozhodně utéct nemohl. A už vůbec nedokázal utéct kulce. Potřeboval však alespoň kus příhodného terénu. Nějaký svah, po kterém by se mohl skutálet dolů. Nebo nějakou další vesnici. Prostě něco, kde by se alespoň zpočátku mohl vzdálit pronásledovateli nebo využít objektů, jež by mu ztížily střelbu. Okolí bylo teď stále rovinatější. Stromy v lese stály dál od sebe a podrost tu byl velice řídký. Pole sklizená. Stále žádná šance. Cítil, jak se k němu přibližuje smrt. Napadlo ho - takhle se musí cítit honěné zvíře. Všechno ho nutilo, aby se rozběhl, aby využil poslední šanci. Zatím ale stále jen poslušně pochodoval, jak měl nakázáno. Nevěděl, jestli se k nim psi blíží nebo ne. Byli stále hodně daleko. A kdyby se k nim blížili, Frankie by ho určitě rychle zabil. A kdyby to i nakrásně neudělal on, pak ho určitě zabijí ti druzí a svedou to na Frankieho. Teprve teď jim Green začínal rozumět. Konečně pochopil jejich logiku, která mu ale byla cizí. Připadalo mu nešťastné, že všechny tyto vědomosti mají zemřít s ním. Přitom by mohly být tolik užitečné všem, kteří místní situaci stále nechápou. Všem těm, kteří si představují, že tu někde jako Šípková Růženka spí obyčejný lidský zdravý rozum, který jen čeká na znovuprobuzení. Přesto stále ještě plně nevěřil, že zemře. V koutku duše pořád tuto alternativu odmítal a doufal, že se něco stane a on bude zachráněn. Zemřít takhle mu totiž nedávalo žádný smysl. Ne, opravil se vzápětí. Naopak, dávalo to dokonale smysl. Alespoň v tomhle světě. Náhle zaslechl hluk motorů, bručení vojenských dieselů. Ale i ty se ozývaly z velké dálky. Frankie ho teď poháněl rychleji.
Světlo pozdního odpoledne linoucí se krajinou poskytovalo nejkrásnější podívanou, jakou Green kdy viděl. Připomnělo mu to indiánské léto tam daleko doma. Nejkrásnější období roku. Fotbalové zápasy na střední škole a pak ve West Pointu. Vůni i dotyk mělnící
VÁLKA	NENÍ
617

dívek, se kterými začínal objevovat život. Bezpečný a privilegovaný svět, z něhož pocházel. Kde člověk mohl očekávat maximálně tak náraz míče, nikoliv kulky, kdy největším nebezpečím byl čich otce, který dokázal ve vašem dechu objevit vůni piva, či v pozdější době okamžik, kdy člověk zmeškal zpáteční spojení a přetáhl víkendovou propustku. Nebo snad ještě tak spolužák z vyššího ročníku, který byl zrovna ve špatné náladě. Vybavil si svěží rána, kdy se z kopců nad Wheelingem vznášel kouř, a následné nádherné dny s větříkem vanoucím nad řekou Hudson. Mladé dívky, jež nikdy ani nepomyslely na takové věci, jako je hromadné znásilnění, které opustily své rodné vesnice a zanechaly je sto let za sebou. Dívky, které nikdo nezabije jenom proto, že jejich otec byl půl něčeho. To všechno byla jeho zázračná zem. Vozidla teď skřípěla na opačné straně lesa. Byla možná tak dvě délky fotbalového hřiště daleko. Zvuk jejich pohybu však náhle ustal a motory se ztišily do běhu naprázdno. Frankie dloubl do Greenových zad hlavní zbraně a poručil mu: K zemi. Pořádně se natáhni." Green ho poslechl. Pak zaslechl hlasy. Neslyšel však žádné psy, s výjimkou těch v dálce. Lidské hlasy se ale něco tázaly. Nerozeznával slova, ale intonace byla jasná. Ti lidé něco hledali. Green toužil nahlas vykřiknout. Risknout to s těmi lidmi. Podstoupit jakékoliv riziko, jaké mu ještě zbylo. Frankie mu přitiskl hlaveň k hlavě.
Cizí pátrací znovu nasedli a odjeli. Možná to byla nakonec jen zastávka na vyčurání. Jdeme," vyzval ho Frankie. Už to není daleko."
Přešli mokřinu, kde půda pod jejich nohama byla náhle měkká a kde ještě přetrvávaly barvy léta. Tmavozelený porost byl tuhý, jako by byl pokrytý lakem. Do toho tu byla spousta světlejšího lesního kapradí. Povězte mi jednu věc," ozval se Green.
Kušuj. A běž."
Proč jste se sem vracel? Ze Států? Kvůli tomuhle?"
Frankie hned neodpověděl. Zem pod jejich nohama poněkud ztvrdla a začala se zvedat. Zase pod botama zněla jako zmrzlá. Ňafání psů zesláblo a téměř přestalo být slyšet.
Teprve když obcházeli jednu mýtinu, Frankie odpověděl: Američani nemají žádnou hrdost. Žádnou důstojnost. Nemají respekt k člověku." Vyhodili vás z práce? Dalo vám nějaké děvče kopačky?"
Polib si prdel. Nemáš představu, jaký to je. Ty jsi jenom velkej zasranej oficír." Ušli pár desítek kroků, než se ozval znovu. Tady... mají věci smysl. Lidi člověka respek-tujou z těch správnejch důvodů. Ne proto, že je to nějakej bohatej hajzl z Wall Streetu. Ale kvůli jeho rodině. Kvůli tomu, čím je. Čím byl jeho otec." Mezi stromy na okraji lesa Green zahlédl ve vzdálenosti asi tři čtvrtě kilometru nějakou širší asfaltovou silnici. To bude ono.
Frankie se na moment zastavil, hleděl na krajinu před sebou a pátral po nejbezpečnější přístupové cestě. Než se znovu vydali na cestu, pohlédl na Greena zvažujícím pohledem.

 
618
R A L P H

Ty si myslíš, že jsem cvok. Je to tak? Asi máš hlavu plnou těch sraček o rovný příležitosti pro všecky. Všechny ty kecy znamenají jenom to, že negři můžou klidně šoustat vaše ženské a ty k tomu musíš držet hubu." Nato puškou ukázal k východu. Tobě ale asi nic neříká, že ty lidi kdysi přibili ke stromu mýho dědu a svlíkli z něho kůži a že já teď chci na oplátku kus jejich kůže? Že ne?" Green se na toho muže upřeně podíval. Učitelé se mýlili. On a Frankie nepatří ani ke stejnému živočišnému druhu. Všichni lidé nebyli stvořeni sobě rovni. Mého strýce... staršího bratra mého otce..." začal Green, zabili Japonci. A já přitom doma jezdím v hondě. Dokázali jsme odsunout minulost stranou. V tom je naše síla." Frankie se na něj podíval s čirým opovržením.
To není síla," pravil. To je slabost."
Kráčeli mělkou strouhou mezi dvěma poli. Z buků lemujících proláklinu již opadala většina listí a Green se nyní brouzdal po kolena hluboko v žluté a hnědé šustící záplavě. Jablečný mošt. Svetry. Večírky. Děti blbnoucí na Halloween v různých převlecích. Upíři a duchové. Nindžově. Neměli ani potuchy, co je vlastně strašidelné. Ta nejděsivější stvoření nenosí totiž žádné převleky, nemají rohy, ani tesáky, ani drápy. Obával se, že Frankie má pravdu. Že bude v poslední minutě svého života přece jen žadonit. Avšak jestli musí umřít... jestli bude met zemřít... nechtěl si své poslední chvíle ničím pošpinit. Co tady vlastně dělal?
Co tu jen proboha dělá?
Přál si, aby se byl nikdy nestal vojákem. Nebo aby odešel ze služby a oženil se s Carolinou. Býval tolik pyšný. Na službu ve sboru, na svou hodnost. Na úspěchy, které považoval za opravdu důležité. Takhle to tedy všechno dopadlo.
Jak se prodíral závějemi listí, ozývalo se jeho melancholické šustění. Plné krutých vzpomínek. Tohle matce zlomí srdce. A otci také. Otec byl na něj vždycky tolik pyšný. Matka se o něj zase pokaždé bála. Kvůli zranění při fotbalu, špatným známostem, válce. Dalo se tohle vůbec brát jako válka?
Rozhodl se, že bude bojovat až do konce. Ať už jakýmkoliv způsobem. I kdyby měl jenom kopat kolem sebe. Pokud se mu nenaskyme šance na útěk.
Nevěděl, co udělá.
Frankie za jeho zády si teď pobrukoval. Možná se ho rovněž dotkla krása tohoto odpoledne. Silnice vedla nad úrovní okolních polí, která byla v záplavové oblasti. Břeh cesty náhle před Greenem vyrostl jako zeď. Strouha se v těchto místech zužovala a mizela pod můstkem přes silnici. Jeho drenážní trubka byla zpola zanesená, ale přesto bylo skrz ní vidět na druhou stranu. Stůj."
Tady ne. Frankie to určitě bude chtít udělat až přímo na cestě. Takže měl stále ještě čas. V mělnícíNENÍ 619
Ty vocasové ze Spojenejch národů jsou aspoň pokaždé přesný," poznamenal Frankie. Francouzskej plukovník si ve městě našel jednu tu jejich flundru. Je tam od dvanácti do pěti, pak zase jezdí zpátky." Green vyčkával. Cítil, jak Frankie očichává okolní svět a naslouchá. Všude bylo ticho. Žádní psi, žádné motory. Dokonce ani žádný pták. Green na místě přešlápl a okamžitě se ozvalo zašustění listí. Naposledy se ještě pokusil uvolnit si ruce. Pokoušel se to udělat nenápadné, ale pouta nepolevila ani v nejmenším. Oukej," pronesl Frankie. Vylez nahoru. Hni se."
Jakmile se ocitne na vozovce, musí vyrazit. V té chvíli se bude Frankie ještě šplhat za ním. To bude jeho nejlepší šance. Vyrazit a seskočit do škarpy na opačné straně. A pak utíkat dál jako o závod. Ten terén před sebou dosud neviděl, ale předpokládal, že na opačné straně silnice by mohlo být pole ještě níž pod silnicí a třeba tam je i nějaké roští. Cokoliv, co by mu poskytlo alespoň stopu jakékoliv výhody. Kráčel teď podél brázdy na poli. Cítil, jak se mu do plic dere jen slabý proud chladného vzduchu. Bože, prosím tě," modlil se v duchu. Prosím, pomoz mi nyní." Začal lézt na břeh cesty, namáhavě udržuje rovnováhu s rukama svázanýma za zády. Když se přiblížil úrovni vozovky, rázem uviděl, že je to beznadějné. Na druhé straně bylo jen další pole, otevřené a dokonale přehledné do vzdálenosti minimálně dvou set metrů. Teprve pak začínal les. Přesto všechno se musí o útěk pokusit.
Frankie svázané ruce nemel. Ranami ho poháněl vzhůru a celou tu dobu na něj mini puškou. Sel pozadu a krok za krokem před ním ustupoval. Bez jediného slova se oba muži zastavili uprostřed vozovky. Tak, a je to, ty prevíte."
Green se upřeně díval do tváře muže, který ho hodlal zabít. Frankie se nyní neusmíval. Otoč se," poručil Greenovi. Máš jednu minutu. Můžeš se pomodlit, nebo dělat, co chceš. Jedna minuta." Poslední pohled na modrou oblohu.
Green vyrazil. Běžel rychleji, než kdy za celou svou fotbalovou kariéru. Utíkal a čekal, že se každou chvíli ozve výstřel. Najednou uslyšel ránu.
Stále však ještě žil a pořád běžel.
Navíc byl ten zvuk trochu zvláštní. Nebyl dost blízko.
Popoběhl ještě kousek. Teprve když se stále neozýval další výstřel, zastavil se a ohlédl. Frankie ležel nehybně na vozovce a kolem něho byl na asfaltu rozstříknutý mozek. Oči měl doširoka rozevřené a v nich ohromený výraz. Pak je Green uviděl, jak vystupují ze vzdáleného okraje lesa. Někdo na něj křikl, aby zůstal kde je. Byli to muži v šedavých pracovních oděvech. Všichni měli vousy a na hlavách takové malé čepičky, které mu vždycky připomínaly rohlíky starého Howarda Johnsona s hot dogy. Legrační čepičky. Byli to tamti lidé. Green se rázně posadil doprostřed silnice a čekal.
Předání se uskutečnilo na hranici ještě téže noci, bez zbytečného ztrácení času a za doprovodu obvyklých podezřelých individuí: zabijačko lůzy, která mu zachránila

 
620
R A  L P H

život, francouzského plukovníka a holandského majora. Na opačné straně stál americký atašé podplukovník Andretti. Cestou zpět na ambasádu vyslechl Andretti Greenovo vyprávění, které on ani v nejmenším nepřikrašloval. Byl jsem si jistý, že mě zabijí," uzavřel svou zprávu Green a třel si nohu. Nohy mu páchly, ale Andretti chápal situaci. Málem dostali nejdřív toho zkurvysyna Frankie-ho a potom i mě. Nakonec to mohli všechno přičíst jemu. Myslím, že ten můj cynismus je znát." Atašé si odfi-kl a nabídl mu další plechovku dietní koly z chladničky. Pravé americké koly. Měl jste štěstí. Neštěstí jednoho muže... nechcete ještě sendvič?" Andretti-ho hrubá kůže se zaleskla, jak do zadní části vozu dopadl záblesk reflektorů. Pár novinářů už objevilo ten největší masový hrob. Je v něm minimálně sedm nebo osm set těl. Spojené národy. Červený kříž, různé nevládní organizace, ti všichni se teď kolem toho motají. Dokonce i Rusové se tváří, že by mohli podpořit letecké údery proti těm svým fousatým bratříčkům." Znovu odfrkl. Zkažený vzduch hlavního města vyvolal u Andrettiho ke konci jeho kariéry ještě astma. Vy jste se stal dobrým skutkem dne těch lidí. Po deseti letech zvěrstev. Pustili se do pátrání po vás s každým, koho dokázali sehnat. S trochou nadsázky i s jednonohými pěšáky a jednorukými tapetáři. My museli poskakovat jako tajtrlíci, jen abychom je udrželi na jejich straně hranice. Oni ale pochopili dřív než my, o co tady ve skutečnosti jde. A nehodlali nechat vinu na sobě, pokud to bude jen trochu možné. Už toho měli na krku takhle dost." Green se zahleděl do tmy a pak to shrnul.
Pořád myslím na Boba Crawieyho."
Malý atašé se opřel ve svém sedadle. Na něj budete už myslet celý zbytek života, Jeffe." Toho rána přiletěl do hlavního města prezidentův zvláštní vyslanec, bývalý ambasa-dor, s oblibou se ulejvající ze svých povinností na Wall Streetu. Jeho návštěva neměla s Greenem nic společného. Greenovo nedávné zmizení představovalo jen nedůležitou okrajovou epizodu v celém cirkusu mezinárodních vztahů. Nicholas Vollstrom byl uprostřed dalšího kola zprostředkující diplomacie, s hrozbou leteckých náletů na obzoru v případě, že ti, kteří byli momentálně považovaní za lumpy, se nestáhnou a nepřistoupí na jeho požadavky. Diplomaté pracující v této oblasti se celé měsíce pokoušeli prezidentovu vyslanci vysvětlit složitost místních poměrů, ale marně. Jelikož se však teď Vollstrom snažil rozběhnout jednání v Bruselu, kde již příští ráno mělo dojít k rozhodujícímu jednání se SACEUR, ambasador přiměl atašé, aby majora Greena skryl pod neprodyšnou bezpečnostní bublinou velvyslanectví. Byla to součást posledního pokusu vnést do emi-sarova pohledu na svět alespoň trochu reality. Greenovi nebylo ani dovoleno vysprchovat se. Sotva mu dali čas, aby si mohl na pánském záchodě smýt zaschlou krev z tváře a převléknout se do šatů, které měl uložené v kanceláři pro příležitosti jednání s místními úředníky. Vollstroma zahlédl předtím jen jednou, těsně než nasedl do oficiální limuzíny. Nicméně mu to stačilo. Prezidentův vyslanec byl tělnatý až obtioustlý, nosil brýle a mluvil silným, dost vysokým hlasem. 621
NENÍ
v	mělnící
Green se mu snažil vypovědět svůj příběh nezaujatě a stručně. Avšak ještě dřív, než se dostal do třetiny vyprávění, Vollstrom ho přerušil a udeřil pěstí do stolu. Právě jsem strávil celé odpoledne a většinu večera s prezidentem této republiky, se kterým se mi podařilo vybudovat vztah důvěry. On mě osobně informoval, co jste v této zemi prováděl, majore. Že jste se potloukal kolem a vyvolával problémy. Což se nakonec obrátilo proti vám. Jeden z vás dokonce přitom přišel o život. A teď byste chtěl svalit vinu na někoho jiného." Zatvářil se znechuceně. Budete mít štěstí, jestli se nedostanete před polní soud. Zatracené štěstí." Pane..." Emisar se naklonil přes stůl ke Greenovi. Krk nad límečkem byl celý nateklý a obličej měl barvu syrového masa. Tohle si zapamatujte, synu," pronesl důrazně. V Melnici iádná válka není."

 
Ralph Peters je romanopisec, esejista a bývalý voják. Mezi jeho díla v oblasti fikce patří Traitor {Zrádce, česky 1999), The Devil's Garden (Ďáblova zahrada, česky 2000), Twilight ofHeroes (Soumrak hrdinu), The War in 2020, (Válka v roce 2020) a další. Je rovněž autorem vyhlášeného díla o strategii a konfliktu Fightingfor the Future: Will America Triumph? (Boj za budoucnost: ZvítězíAmerika?}. Jeho komentáře k různým strategickým tématům se pravidelně objevují v řade domácích i mezinárodních médií. Do armády Spojených států vstoupil jako vojín v roce 1976 a z ozbrojených sil odešel v roce 1998, krátce po svém povýšení na podplukovníka. Z tohoto důvodu mohl psát i hovořit naprosto otevřeně. Vojenská služba i různé výzkumné cesty ho zavedly do celkem padesáti zemí, jeho kariérní povinnosti sahaly od pěšího pluku až po výkonný výbor prezidenta. Novela V Melnici žádná válka není" uvedená v této sbírce vychází z jeho osobního pozorování situace na Balkánu od roku 1972 dodneška.